Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 4, 162, 174 až 178 a 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(5),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 9. října 2017 s názvem „Můj region, má Evropa, naše budoucnost: sedmá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti“ (COM(2017)0583),

–  s ohledem na Amsterodamský pakt, kterým se zavádí městská agenda pro EU a který byl schválen dne 30. května 2016 v Amsterodamu na neformálním setkání ministrů EU odpovědných za městské záležitosti,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. prosince 2015(6),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv vyhlášený dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu Evropským parlamentem, Evropskou radou a Evropskou komisí,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. dubna 2017 s názvem „Zvýšení účinnosti, relevantnosti a viditelnosti politiky soudržnosti z hlediska občanů“(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. listopadu 2017 s názvem „Synergie a zjednodušení pro politiku soudržnosti po roce 2020“(8),

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy – úvahy a scénáře pro EU-27 v roce 2025 (COM(2017)2025),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise o sociálním rozměru Evropy ze dne 26. dubna 2017 (COM(2017)0206),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 10. května 2017 o využití potenciálu globalizace (COM(2017)0240),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 31. května 2017 o prohloubení hospodářské a měnové unie (COM(2017)0291),

–   s ohledem na diskusní dokument Komise ze dne 28. června 2017 o budoucnosti financí EU (COM(2017)0358),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 10. dubna 2017 s názvem „Konkurenceschopnost v regionech s nízkými příjmy a malým růstem: zpráva o zaostávajících regionech“ (SWD(2017)0132),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise s názvem „Why Regional Development matters for Europe’s Economic Future“ (Proč je regionální rozvoj důležitý pro budoucnost evropského hospodářství)(9),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. února 2018 nazvané „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“ (COM(2018)0098),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2017 s názvem „Silnější a obnovené strategické partnerství s nejvzdálenějšími regiony EU“ (COM(2017)0623),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 11. května 2017 s názvem „Budoucnost politiky soudržnosti po roce 2020 – směrem k silné a účinné evropské politice soudržnosti po roce 2020“(10),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 týkající se sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii“(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU(13),

–  ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o „Nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti pro období 2014–2020: integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj“(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o „Správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU“(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o politice soudržnosti a strategii výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3)(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 s názvem „Evropská územní spolupráce – osvědčené postupy a inovativní opatření“(17),

–  s ohledem své usnesení ze dne 16. února 2017 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních“(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o stavebních kamenech politiky soudržnosti EU po roce 2020(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o větším zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů(20),

–  s ohledem na usnesení ze dne 6. července 2017 o „Podpoře soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU: provádění článku 349 Smlouvy o fungování EU“(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU(22),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o zaostávajících regionech v EU(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2018 nazvané „Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR na období po roce 2020“(24),

–  s ohledem na závěry a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení procesů pro příjemce ESI fondů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a také Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0138/2018),

A.  vzhledem k tomu, že cílem politiky soudržnosti je prosazovat harmonický a vyrovnaný rozvoj celé Unie a regionů, z nichž se skládá, a to posilováním hospodářské, sociální a územní soudržnosti v duchu solidarity s cílem podpořit udržitelný růst, zaměstnanost, sociální začleňování a snížit rozdíly mezi regiony i uvnitř jednotlivých regionů, jakož i zaostávání znevýhodněných regionů, a to v souladu se Smlouvami;

B.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti ukazuje, že regionální rozdíly se opět snižují, ale že situace se velmi liší podle toho, zda se posuzuje podle HDP na osobu, zaměstnanosti nebo jiných ukazatelů, a některé nerovnosti mezi regiony či uvnitř regionů a členských států přetrvávají, přemisťují se či narůstají, a to i uvnitř eurozóny;

C.   vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti uvádí znepokojivé informace v souvislosti s mírou nezaměstnanosti, a to i s mírou nezaměstnanosti mladých lidí, která v mnoha regionech dosud nedosáhla své úrovně z doby před krizí, s konkurenceschopností, chudobou a se sociálním začleňováním;

D.  vzhledem k tomu, že téměř 120 milionů Evropanů (24 %) je chudých, je ohroženo chudobou, trpí vážnou materiální deprivací či žije v domácnostech s nízkou intenzitou práce; vzhledem k tomu, že počet chudých pracujících narůstá a počet nezaměstnaných mladých lidí je neustále vysoký;

E.  vzhledem k tomu, že míra všeobecné nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí v Unii od roku 2013 postupně klesá, přestože je stále vyšší než v roce 2008, (tj. 7,3 % v roce 2008 a 16,1 % v prosinci 2017)(25), s výraznými rozdíly v členských státech i mezi nimi, zejména pak v některých členských státech, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí; vzhledem k tomu, že regionální rozdíly se již zmenšují; vzhledem k tomu, že rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi členskými státy je i nadále velmi vysoký a podle nejnovějších údajů se pohybuje mezi 2,4 % v České republice a 3,6 % v Německu až po 16,3 % ve Španělsku a 20,9 % v Řecku(26); vzhledem k tomu, že skrytá nezaměstnanost (nezaměstnaní, kteří jsou ochotni pracovat, ale zaměstnání aktivně nehledají) dosahovala v roce 2016 výše 18 %;

F.  vzhledem k tomu, že sedmá zpráva o soudržnosti poukazuje na velkou rozmanitost regionů a území, a to i v rámci současných kategorií regionů, v souvislosti s jejich specifickými podmínkami (nejvzdálenější regiony, řídké osídlení, nízké příjmy nebo slabý růst atd.), a že je tedy nutný teritoriální přístup uzpůsobený „na míru“;

G.  vzhledem k tomu, že jeden z hlavních přínosů 7. zprávy o soudržnosti se týká určení některých regionů, které jsou tzv. lapeny ve „středně příjmové pasti“, jež jsou ohroženy vyloučením, stagnací či zaostáváním;

H.  vzhledem k tomu že 7. zpráva o soudržnosti poukazuje na existenci mimořádně chudých oblastí, riziko území roztříštěnosti a prohlubování nerovností mezi nižšími než regionálními územními celky, a to i v relativně prosperujících regionech;

I.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti zdůrazňuje, že dopad globalizace, migrace, chudoby a nedostatečných inovací, změny klimatu, transformace energetiky a znečištění se neomezuje jen na méně rozvinuté regiony;

J.  vzhledem k tomu, že ačkoli politika soudržnosti hraje zásadní roli při oživení hospodářství EU prostřednictvím podpory inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, veřejné investice jsou v EU stále ještě pod úrovní před krizí, přičemž v některých členských státech, které byly krizí postiženy nejvíce, přetrvávají velké nedostatky, neboť veřejné investice poklesly z 3,4 % HDP v roce 2008 na 2,7 % v roce 2016;

K.   vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti jasně předkládá výsledky politiky soudržnosti, pokud jde o růst, zaměstnanost, dopravu, energetiku, životní prostředí, vzdělávání a odbornou přípravu, jak se ukazuje v programovém období 2014–2020, kdy byla poskytnuta podpora 1,1 milionu malých a středních podniků, což vedlo přímo k vytvoření dalších 420 000 pracovních míst, pomohlo 7,4 milionům nezaměstnaných najít práci a pomohlo i více než 8,9 milionům lidí získat novou kvalifikaci, což činí z této politiky faktor tmelící Evropu;

Přidaná hodnota politiky soudržnosti

1.   považuje za nezbytné, aby v novém programovém období politika soudržnosti i nadále adekvátně pokrývala všechny evropské regiony a zůstala hlavním veřejnoprávním investičním nástrojem Unie, který je založen na dlouhodobé strategii a perspektivě a má k dispozici rozpočet odpovídající stávajícím a novým výzvám, a zajistila tak plnění základních cílů této politiky; zdůrazňuje, že zaměření politiky soudržnosti pouze na nejméně rozvinuté regiony by brzdilo pokrok v oblasti politických priorit Evropské unie jako celku;

2.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti přináší přidanou evropskou hodnotu tím, že přispívá k evropským veřejným statkům a prioritám (jako je růst, sociální začlenění, inovace a ochrana životního prostředí) a také k veřejným a soukromým investicím, a že se jedná o základní nástroj pro dosažení cíle Smlouvy, kterým je boj proti nerovnosti s cílem dosáhnout zvýšení životní úrovně a snižovat zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů;

3.  připomíná svůj silný závazek ke sdílenému řízení a zásadě partnerství, který by měl zůstat zachován a posílen i na období po roce 2020, jakož i k víceúrovňové správě a subsidiaritě, které přispívají k přidané hodnotě, kterou politika soudržnosti přináší; zdůrazňuje, že přidaná hodnota této politiky se v první řadě vyznačuje schopností zohlednit vnitrostátní potřeby rozvoje a zároveň potřeby a zvláštnosti jednotlivých území a regionů a přibližovat Evropskou unii jejím občanům;

4.  zdůrazňuje, že evropská přidaná hodnota se zřetelně odráží v rámci Evropské územní spolupráce ve všech dimenzích (přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce, jak vnitřních, tak vnějších), které přispějí k celkovému cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jakož i k solidaritě; opakuje výzvu ke zvýšení své úlohy v rozpočtu pro politiku soudržnosti, a to při současném zlepšování koordinace mezi různými programy s cílem zamezit překrývání; připomíná význam provádění makroregionálních strategií při dosahování cílů politiky soudržnosti;

5.   konstatuje, že provádění politiky soudržnosti v regionu může vytvářet vnější faktory a přinášet výhody v podobě přímého i nepřímého efektu přelévání kdekoli v EU, mj. díky zvýšenému obchodu a posilování jednotného trhu; upozorňuje však, že tyto výhody jsou v jednotlivých členských státech velmi rozdílné, především v závislosti na geografické blízkosti a struktuře hospodářství členských států;

6.  zdůrazňuje potřebu rozvíjet metodiku „nákladů politiky nesoudržnosti“ s cílem zajistit dodatečné vyčíslitelné důkazy týkající se evropské přidané hodnoty politiky soudržnosti v návaznosti na příkladnou práci vykonanou Evropským parlamentem v oblasti „nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu“;

Územní rozměr

7.  konstatuje, že městské oblasti kombinují na jedné straně značné možnosti růstu, investic a inovací a na druhé straně různé environmentální, hospodářské a sociální výzvy, mimo jiné z důvodu koncentrace obyvatelstva a existence chudých oblastí, a to i v relativně prosperujících městech; zdůrazňuje proto, že riziko chudoby nebo sociálního vyloučení zůstává stále hlavní výzvou;

8.  zdůrazňuje, že posílení územního rozměru politiky soudržnosti závisí také na větší pozornosti věnované problematikám předměstských a venkovských oblastí, s odkazem na expertízu místních orgánů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat středně velkým městům každého členského státu;

9.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat venkovské oblasti v celé jejich rozmanitosti tím, že se zhodnotí jejich potenciál, podpoří investice do projektů, které napomohou místnímu hospodářství, jakož i lepší dopravní propojení, dostupnost a vysokorychlostní širokopásmové připojení, a těmto oblastem se poskytne pomoc při řešení výzev, kterým čelí, tj. vylidňování venkova a městských center, sociální začleňování, nedostatek pracovních příležitostí, pobídek pro podnikání i cenově dostupného bydlení, úbytek obyvatelstva, oblasti, v nichž není dostupná zdravotní péče atd.; tomto ohledu zdůrazňuje význam druhého pilíře SZP při propagaci udržitelného rozvoje venkova;

10.  vyzývá k lepšímu zohlednění některých územních zvláštností, jako je tomu v případě regionů uvedených v čl. 174 odst. 3 SFEU, jako jsou ostrovní, horské, venkovské, příhraniční, nejsevernější, pobřežní nebo okrajové oblasti či regiony při určování investičních priorit; zdůrazňuje, že je důležité pro tyto oblasti vytvořit strategie, programy a činnosti připravené na míru, a navíc prověřit možnosti případného spuštění nových konkrétních agend navazujících na příklad nastavený městskou agendou EU a Amsterodamským paktem;

11.  připomíná, že zvláštní hospodářská a strukturální sociální situace nejvzdálenějších regionů si vyžaduje zvláštní opatření, a to i pokud jde o podmínky jejich přístupu k evropským strukturálním a investičním fondům (ESI), v souladu s článkem 349 SFEU; zdůrazňuje, že je třeba zachovat všechny výjimky, které mají kompenzovat strukturálně dané nevýhody, a také zlepšovat zvláštní opatření pro tyto regiony tím, že budou přizpůsobena, kdykoli to bude zapotřebí; žádá Komisi a členské státy, aby vycházely z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 15. prosince 2015, a zajistily tak skutečné uplatňování článku 349 SFEU, pokud jde o podmínky přístupu ke strukturálním fondům; doporučuje zejména navýšit zvláštní příspěvek pro nejvzdálenější regiony v ose týkající se sociálních věcí, zachovat stávající výši spolufinancování Unie v těchto regionech a vhodným způsobem pozměnit tematické zaměření; zdůrazňuje potenciál nejvzdálenějších regionů, jako např. oblastí obzvláště vhodných pro provádění experimentálních projektů;

12.  má za to, že zavedení integrovaných strategií udržitelného městského rozvoje představuje pozitivní zkušenost, která by si proto zasluhovala rozšíření a provedení i na jiných územních celcích na nižší úrovni než regiony, například zavedením integrovaného územního cíle v souvislosti s tematickými cíli, aniž by tím bylo narušeno tematické zaměření; zdůrazňuje význam komunitně vedeného místního rozvoje a zvýšení schopnosti politiky soudržnosti zapojit místní subjekty; zdůrazňuje, že je třeba prověřit možnost zahájení přípravy národních a regionálních operačních programů založených na integrovaných územních strategiích a strategiích inteligentní specializace;

„Středně příjmové regiony“: podpořit odolnost a zabránit vyloučení zranitelných území

13.  zdůrazňuje, že regiony se středními příjmy nezaznamenaly stejný růst ani jako regiony s nízkými příjmy (které musí ještě dohonit zbytek EU), ani jako regiony s velmi vysokými příjmy, a to proto, že se potýkají s problémem tzv. „středně příjmové pasti“ v důsledku příliš vysokých nákladů ve srovnání s první skupinou a příliš křehkých systémů inovací ve srovnání s druhou skupinou; poukazuje také na to, že tyto regiony se vyznačují oslabeným výrobním odvětvím a zranitelností vůči otřesům způsobeným socioekonomickými změnami v důsledku globalizace;

14.  je přesvědčen, že hlavní výzvou budoucí politiky soudržnosti bude nabídnout podporu uzpůsobenou těmto regionům, mimo jiné s cílem vytvořit klima příznivé pro investice, a že politika soudržnosti musí zároveň snižovat nerovnosti, ale také předcházet vyloučení zranitelných území zohledněním různých trendů, dynamik a okolností;

15.  vyzývá Komisi, aby řešila problémy, jimž čelí regiony se středním příjmem, které se vyznačují nízkou mírou růstu ve srovnání s průměrem EU, tak, aby napomohla harmonickému rozvoji celé Unie; připomíná, že budoucí politika soudržnosti by měla středně příjmové regiony náležitě pokrývat, podporovat a zahrnovat je do dalšího programového období s cílem podpořit je a nabízet jim řešení jejich problémů, včetně vytvoření a provádění strategií, programů a dalších činností na míru; v této souvislosti připomíná význam doplňkových ukazatelů k HDP, aby bylo možno nabídnout přesnější obraz socioekonomických podmínek těchto konkrétních regionů; domnívá se, že by měla být věnována větší pozornost včasné identifikaci zranitelných míst, aby politika soudržnosti mohla podpořit odolnost regionů a zabránit vzniku nových rozdílů ve všech typech regionů;

16.  vítá, že Evropská komise spustila pilotní projekt, jehož cílem je přinést řešení na míru přizpůsobené specifickým problémům regionů procházejících průmyslovou transformací; vyzývá Komisi, aby z pilotního projektu vyvodila poučení, a očekává, že se co nejdříve dočká předpokládaných výsledků; má za to, že strategie inteligentní specializace mají potenciál nabízet skrze celostní přístup těmto regionům lepší podporu v jejich rozvojových strategiích a z obecnějšího hlediska prosazovat diferencované provádění na úrovni regionů, ale rovněž by mohly těžit z další spolupráce a výměny znalostí a zkušeností mezi regiony; vítá opatření, jako je iniciativa Vanguard pro využívání strategie inteligentní specializace v zájmu nastartování růstu a průmyslové obnovy v prioritních oblastech v EU;

17.  zdůrazňuje, že sociální a daňová konvergence přispívá k soudržnosti a zároveň zlepšuje fungování jednotného trhu; domnívá se, že odlišné postupy v této oblasti mohou být v rozporu s cílem v oblasti soudržnosti a mohly by ještě více ohrozit území, která zaostávají nebo jsou nejvíce ohrožena globalizací, a upozorňuje na to, že je trvale zapotřebí, aby méně rozvinuté regiony dohnaly zbytek Unie; má za to, že politika soudržnosti by mohla formou pozitivních pobídek pomoci prosazovat sociální a daňovou konvergenci (vedle konvergence hospodářské a územní); v tomto ohledu zdůrazňuje možnost opřít se například o evropský pilíř sociálních práv; vyzývá Evropskou komisi, aby tento rozměr důkladněji zohlednila v rámci evropského semestru v zájmu lepšího začlenění sociálního rozměru politiky soudržnosti do hospodářské politiky a aby také vhodně zapojila místní a regionální orgány s cílem zvýšit účinnost a přijetí tohoto postupu;

Oblasti činnosti

18.  podporuje silné tematické zaměření na omezený počet priorit souvisejících s významnými evropskými politickými cíli – a současně umožnění větší flexibility řídicích orgánů při vytváření územních strategií na základě potřeb a potenciálu – v návaznosti na inkluzivní místní a regionální konzultace v rámci přípravy dohod o partnerství; zdůrazňuje, že zaměstnanost (včetně nezaměstnanosti mladých), sociální začleňování, boj proti chudobě, podpora inovací, digitalizace, podpora malých a středních podniků a startupů, změna klimatu, oběhové hospodářství a infrastruktura by měly být prioritními oblastmi budoucí politiky soudržnosti;

19.  vítá přijetí evropského pilíře sociálních práv, který představuje pokrok v budování sociální Evropy; připomíná svůj závazek vůči ESF jako silné nedílné součásti fondů ESI a vůči záruce pro mladé lidi, iniciativě pro zaměstnanost mladých lidí a evropskému sboru solidarity s ohledem na jejich význam při řešení problémů v oblasti zaměstnanosti, hospodářského růstu, sociálního začleňování, učení a odborného vzdělávání;

20.  zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti by měla klást větší důraz na ochranu a podporu obyvatel a území negativně zasažených globalizací (offshoring, ztráta pracovních míst) a také podobnými trendy uvnitř EU; žádá, aby byla v relevantních případech prozkoumána možnost koordinace strukturálních fondů a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci tak, aby se vztahovaly mj. na přemístění společností uvnitř EU;

21.  konstatuje, že zranitelnost vůči změně klimatu se v jednotlivých regionech výrazně liší; má za to, že ESI fondy je třeba využívat co nejúčinněji, aby bylo možné plnit závazky EU v rámci Pařížské dohody o klimatu (COP21), např. pokud jde o energie z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost nebo výměnu osvědčených postupů, zejména v odvětví bydlení, a aby byly zohledněny cíle udržitelného rozvoje OSN; trvá na tom, aby nástroje solidarity pro případ přírodní katastrofy bylo možné využít za daných okolností co nejrychleji a vždy koordinovaně;

22.  doporučuje využívat udržitelným způsobem ESI fondy pro řešení demografických výzev (stárnutí, pokles populace, demografický tlak, neschopnost přilákat nebo udržet dostatečný lidský kapitál), které různou měrou dopadají na evropské regiony; zdůrazňuje zejména potřebu poskytovat odpovídající podporu oblastem, jako jsou některé nejvzdálenější regiony;

23.  zdůrazňuje, že je třeba podle článku 349 SFEU vytvořit konkrétní mechanismus financování po roce 2020, aby bylo možné integrovat migranty v nejvzdálenějších regionech, které se v důsledku svých specifických rysů musí vyrovnávat s větším migračním tlakem, a přispět tak k jejich udržitelnému rozvoji;

24.  je toho názoru, že fondy EU musí dodržovat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a měly by nadále podporovat deinstitucionalizaci;

25.  zdůrazňuje, že další investice do kultury, vzdělávání, dědictví, mládeže, sportu a udržitelného cestovního ruchu mají potenciál pro vytváření pracovních míst, zejména kvalitních pracovních míst pro mladé lidi, a růstu a zlepšovat sociální soudržnost a současně bojovat proti chudobě a diskriminaci, což je mimořádně důležité, např. pokud jde o nejvzdálenější, venkovské a odlehlé regiony; podporuje rozvoj kulturních a tvůrčích odvětví, která jsou úzce spjata s inovací a tvořivostí;

Programový rámec po roce 2020

26.  zdůrazňuje, že 7. zpráva o soudržnosti vyzdvihuje nutnost zohlednit i jiné ukazatele, které by doplňovaly HDP na obyvatele, jenž by měl nicméně zůstat hlavním ukazatelem, a to pro účely přidělování finančních prostředků a proto, aby bylo možné podat přesnější obraz socioekonomických podmínek, v souladu se zjištěnými výzvami a potřebami, a to i na nižší než regionální úrovni; poukazuje na nutnost vycházet z vysoce kvalitních, spolehlivých, aktuálních, strukturovaných a dostupných údajů; žádá proto Komisi a Eurostat, aby poskytly co nejpodrobnější a geograficky rozčleněné statistické údaje významné pro politiku soudržnosti, aby v procesu plánování dostatečně odrážela potřeby jednotlivých regionů; podporuje používání sociálních, environmentálních a demografických kritérií, především míry nezaměstnanosti a míry nezaměstnanosti mladých lidí;

27.  obhajuje posilování integrovaného přístupu a rozhodně zdůrazňuje, že ESF musí kvůli svému zásadnímu rozměru soudržnosti nadále tvořit nedílnou součást evropské regionální politiky;

28.  zdůrazňuje, že granty by měly být i nadále hlavním nástrojem financování politiky soudržnosti, ale uznává, že finanční nástroje mohou představovat účinný pákový efekt a že by měly být prosazovány v případě, že vytvářejí přidanou hodnotu, nebo na základě vhodného předběžného posouzení; zdůrazňuje však, že jejich používání se nesmí stát cílem samo o sobě, že jejich účinnost závisí na řadě faktorů (povaha projektu, území či rizika) a že všem regionům bez ohledu na úroveň jejich rozvoje musí být umožněno svobodně si určit nejvhodnější způsob financování; postavil by se proti jakémukoli závaznému cíli pro využívání finančních nástrojů;

29.  vyzývá ke zjednodušení podmínek využívání finančních nástrojů a k usnadnění koordinace těchto nástrojů s granty v zájmu doplňkovosti a účinnosti a s ohledem na územní celky; zdůrazňuje důležitost správní kapacity a kvality veřejné správy i významnou doplňkovou úlohu vnitrostátních rozvojových bank a institucí pro provádění finančních nástrojů uzpůsobených místním potřebám; považuje za nesmírně důležité co nejvíce harmonizovat pravidla pro finanční nástroje, a to bez ohledu na způsob jejich řízení; navrhuje, aby byly vedle stávajících finančních nástrojů politiky soudržnosti prosazovány také participativní nástroje;

30.  domnívá se, že vazba mezi politikou soudržnosti a zárukou příznivého investičního prostředí, účinností a řádným využíváním fondů může rovněž napomoci k dosažení cílů politiky soudržnosti, a zároveň zdůrazňuje, že politika soudržnosti nemá být pouhým nástrojem, který slouží prioritám a není nijak navázán na její cíle; zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat dohodnutý postoj k Paktu o stabilitě a růstu týkající se flexibility pro cyklické podmínky, strukturálních reforem a vládních investic; domnívá se, že opatření spojující účelnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí, jak je uvedeno v nařízení (EU) č. 1303/2013, by měla být pečlivě analyzována, a to i se zapojením všech zúčastněných stran; je toho názoru, že by Komise měla zvážit úpravy propojení politiky soudržnosti s evropským semestrem s cílem posílit jeho územní a sociální rozměr a že by měla zohlednit další faktory, které přispívají k dosažení cílů soudržnosti, jako je například reálná konvergence; vyzývá Komisi, aby se v této souvislosti a v rámci evropského semestru zabývala spolufinancováním na regionální a vnitrostátní úrovni v rámci ESI fondů a jeho dopadem na vnitrostátní schodky;

31.  vyzývá k posílení strategií inteligentní specializace, které představují neotřelý způsob, jak investovat do potenciálu dlouhodobého růstu v kontextu rychlých technologických změn a globalizace; uznává užitečnost předběžných podmínek, ale zdůrazňuje, že v některých případech situaci komplikovaly a vedly ke zpoždění v přípravě a zahájení plánování; bere na vědomí připomínky Účetního dvora týkající se předběžných podmínek obsažené v jeho zvláštní zprávě 15/2017; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda případně nesnížit počet předběžných podmínek, aby posílila v této oblasti dodržování zásad proporcionality a subsidiarity a aby přitom co nejvíce využívala stávající strategické dokumenty, které by mohly splnit budoucí předběžné podmínky; podtrhuje, že předběžné podmínky by se měly úzce vztahovat k účinnosti investic a současně zajistit rovné zacházení pro všechny členské státy;

32.  konstatuje, že kvalita a stabilita veřejné správy, pro kterou jsou nezbytnými předpoklady dobré vzdělání, odborná příprava a poradenská pomoc dostupná v místě, je i nadále rozhodujícím faktorem regionálního růstu a účinnosti ESI fondů; zdůrazňuje, že kvalitu správy je třeba zlepšit a zajistit dostupnost dostatečné technické pomoci, neboť tyto prvky mají významný dopad na řádné provádění politiky soudržnosti a mohou v nich být v rámci členských států značné rozdíly, což je patrné např. na zaostávajících regionech; vyzývá Komisi, aby zejména vyhodnotila budoucí program JASPERS s ohledem na doporučení Evropského účetního dvora;

33.  podporuje posun politiky soudržnosti směrem k většímu zaměření na výsledky a obsah a současně přechod od účetní logiky k přístupu, který se soustředí na výkonnost a ponechává řídicím orgánům větší míru flexibility v tom, jak mají dosáhnout splnění cílů, při dodržování zásad partnerství, transparentnosti a odpovědnosti apod.;

34.  považuje za nezbytně nutné pokračovat v boji proti podvodům a naléhavě vyzývá k uplatňování nulové tolerance korupce;

Jednodušší politika soudržnosti

35.  žádá Komisi, aby ve svých budoucích legislativních návrzích zohlednila doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení;

36.  trvá na nutnosti vytvořit rámec, který zaručí právní stabilitu prostřednictvím jednoduchých, jasných a předvídatelných předpisů, a to zejména v oblasti řízení a kontrol, s cílem zajistit náležitou rovnováhu mezi cíli výkonnosti a zjednodušení; vyzývá, aby se v příštím programovém období snížil objem právních předpisů a pokynů (s obezřetností, tak aby se v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami zajistila nezbytná kontinuita předpisů a postupů, s nimiž jsou zainteresované subjekty a řídicí orgány již obeznámeny); žádá, aby byly relevantní dokumenty přeloženy do všech jazyků EU a aby se v co největší míře zabránilo zpětné účinnosti a výkladu předpisů; požaduje, aby byl zřízen jednotný právní rámec a pokyny pro přeshraniční projekty;

37.  zároveň zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se zabránilo nadměrné regulaci a aby se z operačních programů staly skutečné strategické dokumenty, stručnější a flexibilnější, tím, že se zavede zjednodušený postup, aby mohly být během programového období cíleně upravovány (např. v případě přírodních katastrof) a adekvátně tak reagovaly na měnící se globální skutečnosti a regionální poptávku;

38.  vyzývá k zavedení skutečně jednotného souboru pravidel pro ESI fondy, včetně další harmonizace společných pravidel pro nástroje, které přispívají ke stejnému tematickému cíli; považuje za nezbytné zefektivnit postupy zadávání zakázek v souvislosti s fondy a zrychlit řízení o státní podpoře v případech, kdy je vyžadován soulad; podporuje jednotné a soudržnější zacházení s přímo řízenými evropskými fondy a s fondy politiky soudržnosti, pokud se jedná o státní podporu, a obecněji podporuje i harmonizovaná pravidla pro evropské nástroje, které jsou určeny stejným příjemcům; zdůrazňuje význam lepší doplňkovosti politiky soudržnosti a budoucího výzkumného programu EU, aby se zajistilo pokrytí celého cyklu od základního výzkumu až po komerční využití; domnívá se, že tematické zaměření by mělo být zachováno, aby byla umožněna součinnost mezi různými zdroji financování na projektové úrovni;

39.  bere na vědomí zřízení pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu a očekává od této pracovní skupiny praktické návrhy pro posílení dodržování obou těchto zásad v rámci politiky soudržnosti; vyjadřuje podporu zajištění uplatňování těchto zásad za účelem vytvoření skutečné vícestupňové správy, což vyžaduje vhodné zplnomocnění místních a regionálních orgánů i dalších zúčastněných stran;

40.  s politováním konstatuje, že Komise nepředložila lépe integrované hodnocení průřezových politik a není ani hlášena součinnost mezi různými evropskými politikami; požaduje ambiciózní strategie, financování a opatření, které zvýší součinnost s jinými fondy EU a přilákají doplňkovou finanční podporu; zdůrazňuje, že je třeba dále optimalizovat součinnost mezi ESI fondy a jinými nástroji, včetně Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), ale i dalšími centrálně řízenými programy, jako je Horizont 2020, který svou podporou výzkumu a inovací doplňuje politiku soudržnosti;

41.  žádá, aby se požadavky v oblasti plánování, provádění a kontroly ESI fondů v budoucnu opíraly o zásady diferenciace a proporcionality a spočívaly na transparentních a spravedlivých kritériích v souladu s finančními prostředky vyhrazenými na programy, rizikovým profilem, kvalitou správy a mírou financování ze strany příjemců;

42.  považuje za zásadní, aby se vztah mezi Komisí a řídicími orgány ubíral směrem k „dohodě o důvěře“; v této souvislosti připomíná význam odpovídajícího a fungujícího rámce víceúrovňové správy; vybízí Komisi, aby navázala na dosavadní práci v oblasti řádné správy veřejných financí a zavedla princip nového označování, které by bylo uděleno těm řídicím orgánům, které prokázaly svoji schopnost dodržovat příslušné předpisy; vyzývá v souvislosti s kontrolami k většímu využívání vnitrostátních a regionálních předpisů, pokud je ověřena a potvrzena jejich účinnost;

43.  vybízí k posílení zásady jednotného auditu, ke zrychlení provádění elektronické soudržnosti a také ke všeobecnému využívání zjednodušených a standardizovaných nákladů, neboť se to mimo jiné ukázalo být jednodušší z hlediska provádění a nevedlo to k žádným chybám; zdůrazňuje potenciál digitalizace, pokud jde o činnosti v oblasti monitorování a podávání zpráv; je toho názoru, že výměnu odborných znalostí by mělo usnadnit zřízení portálu pro sdílení znalostí a výměnu osvědčených postupů;

44.  vyzývá Komisi, aby předkládala návrhy, jak zlepšit reakci politiky soudržnosti na nepředvídané události, a v této souvislosti opakovaně vyzývá k vytvoření takové rezervy, která by umožnila regionům dodatečnou flexibilitu, aniž by ohrozila dlouhodobé cíle operačních programů;

Výzvy a možnosti do budoucna

45.  je mimořádně znepokojen scénáři, které nedávno představila Komise, ohledně možnosti provést v příštím VFR škrty v rozpočtu politiky soudržnosti, které by z působnosti této politiky vyloučily mnoho regionů; doufá v ambiciózní rozpočet, který bude odpovídat výzvám, jimž regiony čelí, a vyzývá k tomu, aby se z politiky soudržnosti nestala proměnná přizpůsobovaná podle potřeb; připomíná, že pokrytí všech regionů EU představuje pro Evropský parlament bod, o němž nepřipadá v úvahu diskutovat; zdůrazňuje, že teorie „skupin hospodářského rozvoje“ potvrzuje význam diferencované podpory všem evropským regionům, a to včetně regionů s velmi vysokými příjmy, které si musí udržet konkurenceschopnost ve vztahu ke světové konkurenci;

46.  má za to, že politika soudržnosti by mohla přispět k řešení nových výzev, jako je bezpečnost či integrace uprchlíků pod mezinárodní ochranou; zdůrazňuje však, že od politiky soudržnosti nelze očekávat, že vyřeší všechny krize, a nesouhlasí s využíváním fondů politiky soudržnosti k pokrývání krátkodobých potřeb financování mimo oblast její působnosti, přičemž připomíná, že se tato politika zaměřuje na střednědobý a dlouhodobý sociální a hospodářský rozvoj EU;

47.  bere na vědomí pozitivní výsledky fondu EFSI, který musí nicméně investovat ještě transparentněji a účelněji; zdůrazňuje, že politika soudržnosti a fond EFSI jsou založeny na odlišných koncepcích a cílech, které se mohou v určitých případech navzájem doplňovat, avšak nelze je zaměňovat, bez ohledu na úroveň rozvoje regionů, zejména z toho důvodu, že fond EFSI je na rozdíl od strukturálních fondů převážně úvěrový; připomíná, že je důležité správně rozlišovat mezi EFSI a politikou soudržnosti a také jasně vymezit možnosti jejich kombinování;

48.  znovu opakuje svůj závazek vůči dlouhodobému plánování programů; má za to, že jedinou udržitelnou alternativou stávajících 7 let je víceletý finanční rámec v délce trvání 5+5 let, u nějž bude proveden přezkum v polovině období; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasný návrh, v němž budou stanoveny metody praktického provádění finančního rámce na období 5+5 let;

49.  žádá, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí na to, aby se předešlo prodlevám v plánování nového období, s cílem zamezit pozdním platbám a nesplněným závazkům, které brání pozitivním výsledkům politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že je důležité včas předložit veškeré dokumenty týkající se budoucího právního rámce ve všech úředních jazycích, aby byli všichni příjemci poctivě a včasně informováni;

50.  vyzývá ke zlepšení komunikace s evropskými občany, čímž by se zvýšila informovanost veřejnosti o konkrétních výsledcích politiky soudržnosti; vybízí Komisi, aby posílila úlohu řídicích orgánů a předkladatelů projektů, kteří používají inovativní metody komunikace na místní úrovni, s cílem informovat občany o výsledcích využívání fondů na daných územích; zdůrazňuje, že je zapotřebí zlepšit informovanost a komunikaci nejen ve směru dodavatelského řetězce (výsledky ESI fondů), ale i opačně (možnosti financování), a to především ve vztahu k drobným předkladatelům projektů; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a informovanost;

51.  konstatuje, že některé evropské regiony jsou zvlášť vystaveny dopadům brexitu; zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti bude muset co nejvíce omezit negativní důsledky brexitu pro jiné evropské regiony, a žádá, aby byla důkladně zvážena možnost pokračování partnerství v rámci územní spolupráce;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289. (3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470. (4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281. (5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259. (6) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2015, Parlament a Komise/Rada, C-132/14 až C-136/14, ECLI:EU:C:2015:813. (7) Doc. 8463/17 (8) Doc. 14263/17 (9) Iammarino, S., Rodríguez-Pose, A., Storper, M. (2017), ‘Why regional development matters for Europe’s economic future’, pracovní dokument 07/2017, Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku, Evropská komise. (10) Úř. věst. C 306, 15.9.2017, s. 8. (11) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 94. (12) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 132. (13) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 124. (14) Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 2. (15) Přijaté texty, P8_TA(2017)0222. (16) Přijaté texty, P8_TA(2016)0320. (17) Přijaté texty, P8_TA(2016)0321. (18) Přijaté texty, P8_TA(2017)0053. (19) Přijaté texty, P8_TA(2017)0254. (20) Přijaté texty, P8_TA(2017)0245. (21) Přijaté texty, P8_TA(2017)0316. (22) Přijaté texty, P8_TA(2017)0401. (23) Přijaté texty, P8_TA(2018)0067. (24) Přijaté texty, P8_TA(2018)0075. (25) http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8631691/3-31012018-BP-EN.pdf/bdc1dbf2-6511-4dc5-ac90-dbadee96f5fb (26) http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8701418/3-01032018-AP-EN/37be1dc2-3905-4b39-9ef6-adcea3cc347a