Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2329(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0065/2018

Předložené texty :

A8-0065/2018

Rozpravy :

PV 19/04/2018 - 4
CRE 19/04/2018 - 4

Hlasování :

PV 19/04/2018 - 10.18
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0189

Přijaté texty
PDF 614kWORD 60k
Čtvrtek, 19. dubna 2018 - Štrasburk Konečné znění
Uplatňování směrnice o evropském ochranném příkazu
P8_TA(2018)0189A8-0065/2018

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o uplatňování směrnice 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu (2016/2329(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 10, 18, 19, 21, 79 a 82 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 3, 6, 20, 21, 23, 24, 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948 Valným shromážděním OSN,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na deklaraci OSN o odstranění násilí páchaného na ženách přijatou dne 20. prosince 1993,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005), Peking + 15 (2010) a Peking + 20 (2015),

–  s ohledem na obecnou připomínku Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze dne 26. srpna 2016 týkající se článku 6 („Ženy a dívky se zdravotním postižením“) Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí („Istanbulská úmluva“) s na rozhodnutí Rady (EU) 2017/865(1) a (EU) 2017/866 ze dne 11. května 2017(2) o podpisu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí jménem Evropské unie,

–  s ohledem na podpis Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) všemi členskými státy,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádějí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(4),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů(5);

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(6), a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(7),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. června 2012 nazvané „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“ (COM(2012)0286),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech(9),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty(10),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze dne 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání na rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby mezi členskými státy Evropské unie(11),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech(12),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 10. června 2011 o plánu posílení práv a ochrany obětí, zejména v trestním řízení(13),

–  s ohledem na dokument Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je(14),

–  s ohledem na program Práva, rovnost a občanství (2014–2020),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 nazvaný „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) nazvanou „Násilí na ženách: celounijní průzkum“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(18),

–  s ohledem na hodnocení provádění směrnice 2011/99/EU (PE 603.272), které vypracovalo oddělení pro následné posuzování výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0065/2018),

A.  vzhledem k tomu, že jakýkoli druh násilí páchaného na člověku je přímým porušením jeho lidské důstojnosti, která je samotným základem všech základních lidských práv, a musí být proto respektována a chráněna; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je hrubou formou diskriminace a porušování lidských a základních práv;

B.  vzhledem k tomu, že obětem násilí a zneužívání hrozí, že se následně stanou obětí druhotného a opakovaného zneužívání, odvety a zastrašování; vzhledem k tomu, že poskytování nezbytné ochrany obětem (a to i přeshraničně) proto do značné míry závisí na povědomí samotných obětí, společnosti obecně a profesionálů, kteří se dostávají do kontaktu s oběťmi, včetně relevantních aktérů, jako jsou např. specializovaná ubytovací zařízení;

C.  vzhledem k tomu, že není-li lidským bytostem poskytována odpovídající ochrana před genderově podmíněným násilím, má to negativní dopady na společnost jako celek;

D.  vzhledem k tomu, že nejdůležitějším bezpečnostním aspektem každé společnosti je ochrana osobní integrity a svobody každého jednotlivce; vzhledem k tomu, že Evropský program pro bezpečnost by mezi priority měl zařadit zajištění osobní bezpečnosti a ochranu všech osob před genderově podmíněným násilím;

E.  vzhledem k tomu, že násilí a fyzické, psychologické a sexuální zneužívání postihují nepoměrně častěji ženy(19); vzhledem k tomu, že každá třetí žena v EU zažila po dovršení věku 15 let fyzické a/nebo sexuální násilí; vzhledem k tomu, že rozsah a závažnost násilí páchaného na ženách jsou v některých členských státech často přehlíženy a zlehčovány a že stále existuje znepokojivá obecně rozšířená tendence obviňovat oběti; vzhledem k tomu, že pouze přibližně jedna třetina žen, které jsou fyzicky nebo sexuálně zneužity svým partnerem, se obrátí na úřady;

F.  vzhledem k tomu, že zajištění rovnosti žen a mužů ve všech politických oblastech je hlavní zásadou Evropské unie a zásadním prvkem boje proti genderově podmíněnému násilí;

G.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva – která byla podepsána, nikoli však ratifikována, EU a všemi členskými státy(20) – stanoví, že veškerá její ustanovení, a zvláště opatření na ochranu práv obětí, musejí být zajištěna bez jakékoli diskriminace, a že výslovně vyzývá své signatáře, aby z pronásledování (stalkingu) učinili trestný čin; vzhledem k tomu, že ratifikace a plnohodnotné provádění Istanbulské úmluvy pomůže překonat výzvy, které přinesl EPO, tím, že bude zajištěn soudržný evropský právní rámec k předcházení násilí páchanému na ženách a boji proti němu;

H.  vzhledem k tomu, že aby došlo ke snížení odhadovaného počtu neoznámených případů násilí, musejí členské státy zavést a posílit nástroje na včasné varování a ochranu žen, aby se ženy cítily bezpečně a byly schopny genderově podmíněné násilí oznamovat; vzhledem k tomu, že značně vysoký počet neregistrovaných případů genderově podmíněného násilí by mohl spojen s nedostatkem veřejných zdrojů; vzhledem k tomu, že příslušné orgány musejí disponovat strukturami, jako jsou např. specializovaná ubytovací zařízení poskytující lékařskou a forenzní podporu, psychologické poradenství a právní pomoc, která představují bezpečné zázemí pro ženy, které se staly obětí genderově podmíněného násilí;

I.  vzhledem k tomu, že v důsledku svobody pohybu v EU se lidé často přemisťují z jedné země do druhé; vzhledem k tomu, že EPO se zakládá na potřebě zajistit práva a svobody právo obětí a potenciálních obětí, zejména pokud jde o výkon práva na svobodu pohybu a o to, aby jim byla při výkonu tohoto práva zajištěna trvalá ochrana;

J.  vzhledem k tomu, že předcházení násilí pomocí investic do kampaní na posilování obecného povědomí a informačních kampaní s dostatečným mediálním pokrytím, vzdělávání a školení odborníků je zásadním prvkem v boji proti genderově podmíněnému násilí; vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva ukládá stranám povinnost předcházet genderově podmíněnému násilí a stereotypům tím, že se budou zabývat úlohou sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že nedostatečné povědomí o možnosti požádat o EPO mezi oběťmi využívajícími vnitrostátních ochranných opatření má negativní dopady na jeho provádění; vzhledem k tomu, že kampaně a programy na posilování povědomí o tomto problému zaměřené na boj proti zlehčování domácího a genderově podmíněného násilí by pomohly posílit odhodlání obětí oznamovat případy zneužívání a žádat o vnitrostátní i unijní ochranné příkazy (EPO) a zvýšily by také důvěru obětí v příslušné orgány;

K.  vzhledem k tomu, že v roce 2010, kdy bylo EPO navrženo Evropskou radou, bylo 118 000 žen žijících v EU předmětem ochranných opatření spojených s genderově podmíněným násilím; vzhledem k tomu, že v roce 2011 se odhadovalo, že v EU by v průměru 1 180 osob potřebovalo setrvalá přeshraniční ochranná opatření;

L.  vzhledem k tomu, že nevládní organizace často hrají v mnoha členských státech nepostradatelnou úlohu při podpoře obětí;

M.  vzhledem k tomu, že EPO jsou nástrojem vzájemného uznávání a spolupráce, který může řádně fungovat a chránit oběti teprve tehdy, jakmile je plnohodnotně proveden ve všech členských státech;

N.  vzhledem k tomu, že – zejména v případech, kdy dojde k násilí – některé členské státy přijímají ochranná opatření na základě trestního řízení, přičemž jiné státy vydávají ochranné příkazy na základě řízení občanskoprávního;

O.  vzhledem k tomu, že provádění EPO čelí mnoha obtížím, protože v členských státech EU existuje široká škála ochranných opatření a justiční systémy členských států jsou rozmanité, což by mohlo vést k tomu, že bude ohroženo řádné uplatňování EPO ve prospěch obětí, a snižovat počet vydaných EPO;

P.  vzhledem k tomu, že většina členských států nemá žádný registrační systém, který by evidoval údaje o ochranných příkazech, a že neexistuje ani žádný evropský centrální registrační systém, který by veškeré relevantní unijní údaje shromažďoval; vzhledem k tomu, že kvůli nedostatku údajů je obtížné posoudit provádění EPO a řešit nedostatky v právních předpisech nebo provádění;

Q.  vzhledem k tomu, že EPO se uplatňuje na oběti všech typů trestných činů, včetně obětí terorismu, obchodování s lidmi, genderově podmíněného násilí a organizované trestné činnosti; vzhledem k tomu, že k lidem ve zranitelných situacích, kteří se stali obětí trestného činu a žádají o EPO, je třeba přistupovat obzvlášť ohleduplně;

R.  vzhledem k tomu, že existuje silná vazba mezi fungováním EPO a minimálními pravidly pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu na základě směrnice 2012/29/EU;

1.  vyzývá členské státy, aby jednoznačně odsoudily všechny formy genderově podmíněného násilí a násilí páchaného na ženách, zavázaly se k jejich vymýcení a zajistily, že na tyto druhy násilí bude uplatňována nulová tolerance;

2.  žádá členské státy a Komisi, aby zavedly hledisko genderu do všech svých politik, zejména těch, které by mohly být spojeny se zvyšováním informovanosti o násilí vůči ženám a jeho zjišťováním a s ochranou a zajištěním integrity obětí;

Obecné hodnocení uplatňování směrnice a doporučení ohledně toho, jak zlepšit toto uplatňování a fungování EPO

3.  uznává, že všechny členské státy, na které se vztahuje směrnice o EPO, Komisi oznámily její provedení ve vnitrostátním právu;

4.  je si vědom pozitivního dopadu, který mohlo mít vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva na přeshraniční ochranu obětí; domnívá se, že EPO má potenciál stát se účinným nástrojem na ochranu obětí v moderním světě, který se vyznačuje vysokou mobilitou a absencí vnitřních hranic; se znepokojením však konstatuje, že od provedení směrnice o EPO bylo v členských státech zjištěno pouhých sedm EPO, navzdory tomu, že v posledních několika letech byly v členských státech podány tisíce žádostí o vydání vnitrostátního ochranného příkazu a tisíce těchto příkazů také byly vydány(21);

5.  s politováním konstatuje, že Komise nepředložila v termínu do 11. ledna 2016 Parlamentu a Radě zprávu o uplatňování směrnice o EPO; vyzývá Komisi, aby splnila svou povinnost předložit zprávu, jak ji stanoví směrnice, a aby do své zprávy zahrnula zmapování vnitrostátních ochranných opatření, přehled činností odborné přípravy, analýzu dodržování práva obětí na bezplatnou právní pomoc ze strany členských států, včetně údajů o tom, zda oběti nesou jakékoli náklady v souvislosti s ochranným opatřením, a zmapování informačních kampaní probíhajících v členských státech;

6.  připomíná, že vykonávající stát má povinnost přiznat EPO tutéž prioritu, kterou mu přiznává vydávající stát, navzdory komplikacím a právním obtížím, které to zahrnuje;

7.  je znepokojen, že při výkonu EPO panuje značný nedostatek koordinace a komunikace mezi členskými státy; vyzývá členské státy, aby zdokonalily a společně posílily spolupráci a komunikaci s ohledem na EPO, neboť by to umožnilo začít uplatňovat mnohem účinnější postupy a simultánní přeshraniční opatření v členských státech;

8.  trvá na tom, že je nezbytné zlepšit shromažďování statistických údajů s cílem posoudit rozměr problému a výsledky opatření přijatých k omezení genderově podmíněného násilí; vyzývá členské státy, aby standardizovaly a digitalizovaly formuláře pro EPO, zavedly vnitrostátní systém registrující EPO s cílem shromažďovat údaje a také zdokonalit výměnu informací s Komisí a členskými státy; vyzývá členské státy, aby shromažďovaly a pravidelně předávaly Komisi údaje rozčleněné podle pohlaví a údaje týkající se počtu žádostí o vydání EPO, počtu vydaných EPO a provedených EPO a informace o typech trestných činů;

9.  vyzývá Komisi, aby zavedla evropský registrační systém, který by shromažďoval údaje o EPO od všech členských států;

10.  vybízí k navržení a uplatňování jednotného formuláře pro žádost o ochranný příkaz a jeho uznání, který by byl platný jak z trestního, tak z občanskoprávního hlediska, a mohl by být používán ve všech členských státech; žádá, aby byl rovněž zaveden digitální systém správy, který by usnadnil koordinaci, standardizoval shromážděné údaje a urychlil jak správu příkazů, tak vypracovávání operačních statistik na úrovni EU;

11.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zveřejnily úplný seznam orgánů příslušných k vydávání a uznávání EPO a ústředních orgánů, které EPO předávají a kterým jsou předávány zahraniční EPO, v členských státech a aby tento seznam učinily snadno přístupným s cílem umožnit chráněným osobám a organizacím na podporu obětí požádat o vydání EPO nebo řešit s tím spojené problémy; vyzývá členské státy, aby posílily své celostátní a místní instituce a příslušné orgány s cílem zvýšit přístupnost a použitelnost EPO způsobem, který podpoří jejich vydávání;

12.  vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu osvědčených postupů a spolupráci mezi členskými státy a mezi těmito státy a občanskou společností ve všech podobách s cílem zaručit řádné fungování EPO;

13.  zdůrazňuje, že oběti trestné činnosti, které zvažují nebo by mohly zvažovat, že si vyžádají vnitrostátní ochranný příkaz, by měly být automaticky a řádně informovány a příslušný orgán by jim měl ústně i písemně připomenout možnost vyžádat si v průběhu trestního řízení EPO; zdůrazňuje, že osoba, na níž se vztahuje ochranné opatření a která žádá o vydání EPO, by neměla nést finanční náklady;

14.  vyzývá členské státy, aby v souvislosti s poskytováním pomocných a podpůrných opatření při žádosti o EPO prováděly individuální hodnocení s genderově citlivým přístupem;

15.  s politováním konstatuje problematický přístup ke spravedlnosti a k právní pomoci pro oběti všech druhů trestné činnosti v některých členských státech, který vede k tomu, že oběti není poskytován dostatek informací ohledně možnosti požádat o EPO; domnívá se, že členské státy by měly zajistit poskytování bezplatné právní pomoci, správní podpory a náležitých informací osobám chráněným v rámci EPO, neboť to je zásadní pro používání tohoto nástroje a jeho účinnost, a to jak ve fázi vydání, tak ve fázi prosazování; vyzývá členské státy, aby navýšily prostředky určené na monitorování a předcházení násilí vůči ženám ve venkovských oblastech;

16.  vyzývá členské státy, aby informovaly chráněné osoby o doplňkových zdrojích sociální pomoci, které jsou k dispozici v přijímajícím státě, jako jsou rodinné dávky, ubytování atd., neboť tato opatření jsou mimo oblast působnosti EPO;

17.  zdůrazňuje, že v rámci ochrany a doplňkové sociální pomoci je nezbytné věnovat zvláštní pozornost dětským obětem a dětem obětí trestné činnosti, zejména pokud existuje riziko, že by mohli být obětí sexuálního útoku;

18.  s politováním konstatuje, že členské státy před vydáním, při vydávání a po vydání EPO nezaručují překladatelské a tlumočnické služby do jazyka, jemuž oběť rozumí;

19.  zdůrazňuje, že oběti by v průběhu postupů spojených s EPO měly mít vždy právo být vyslyšeny; zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto překladatelské a tlumočnické služby byly bezplatně k dispozici během celého postupu EPO; zdůrazňuje tudíž, že všechny relevantní dokumenty by měly být přeloženy do jazyka, jemuž oběť rozumí;

20.  s politováním konstatuje, že členské státy uplatňují nedostatečný počet opatření ve prospěch obětí ve zranitelných situacích nebo obětí se zvláštními potřebami; domnívá se, že škrty ve veřejných výdajích mají v mnoha případech negativní dopad na zdroje dostupné pro uplatňování uvedených zvláštních opatření; vyzývá tudíž členské státy, aby ve spolupráci s Komisí a příslušnými organizacemi pracujícími v oblasti ochrany obětí přijaly zvláštní obecné pokyny a opatření na usnadnění získávání EPO pro oběti ve zranitelných situacích nebo oběti se zvláštními potřebami;

21.  zdůrazňuje, že kvůli narůstajícímu a nebezpečnému trendu obchodování s lidmi může být evropský ochranný příkaz velmi užitečným nástrojem pro oběti obchodování s lidmi; vyzývá proto Komisi, aby začlenila EPO do strategie EU pro boj proti obchodování s lidmi;

22.  domnívá se, že za účelem plného využití potenciálu ochranného příkazu a zajištění přijetí obdobných ochranných opatření ve vydávajícím a vykonávajícím členském státě musí být tento nástroj co nejrychlejší, nejúčinnější a nejvíce automatický a co nejméně byrokratický; vyzývá Komisi a členské státy, aby pro příslušné orgány v členských státech stanovily jednoznačný a krátký časový rámec v délce dvou týdnů pro vydání EPO a pro jeho oznámení s cílem zabránit prohlubování nejistoty chráněných osob a zesilování tlaku, jemuž čelí, a aby pro účely dosažení téhož cíle vydaly příslušným orgánům pokyn, aby obětem v průběhu postupu rozhodování ve věci jejich žádosti o EPO poskytovaly dostatek informací, včetně toho, že jim budou oznamovat jakékoli incidenty, k nimž v průběhu tohoto postupu dojde; v této souvislosti naléhavě vyzývá členské státy, aby orgánům pracujícím s EPO přidělily dostatečné zdroje s cílem usnadnit účinný systém zohledňující situaci oběti;

23.  vyzývá členské státy, aby řádně zohledňovaly zájmy chráněné osoby a aby zajišťovaly bezpečné zázemí osobám oznamujícím násilné skutky tím, že budou plně dodržovat povinnost nesdělovat osobě, která je původcem nebezpečí, informace o místě, kde se chráněná osoba nachází, a další podrobnosti o této osobě, není-li to naprosto nezbytné pro účely splnění cílů ochranného příkazu; zdůrazňuje, že kdykoli situace vyžaduje, aby byl pachatel informován o jakýchkoli podrobnostech ohledně EPO, musí být oběť o tomto rozhodnutí informována;

24.  vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení specifických postupů usnadňujících vydávání EPO s cílem chránit členy rodiny, kteří žijí po boku oběti, na niž se EPO již vztahuje;

25.  poukazuje na vzrůstající účinnost nových technologií, jako jsou např. systémy monitorování na základě GPS a aplikace pro „chytré telefony“, které spustí poplach, hrozí-li bezprostřední nebezpečí, jakožto prostředku pro zdokonalení účinnosti a přizpůsobivosti EPO jak ve vydávajícím, tak ve vykonávajícím státě; je znepokojen tím, že tyto nové technologie využívá pouze omezený počet členských států;

26.  zdůrazňuje, nakolik je důležité monitorovat EPO ve vykonávajícím členském státě v souvislosti s hrozbou, jíž oběť čelí, s cílem zjistit, zda byla přijatá ochranná opatření řádně provedena a zda je třeba je revidovat;

27.  vyzývá Komisi, aby monitorovala provádění této směrnice a bezodkladně zahájila řízení o porušení Smlouvy proti všem členským státům, které ji porušují;

28.  v souladu s představou, kterou opakovaně nastínila sdružení obětí genderově podmíněného násilí, vyzývá k otestování postupů, jež změní tradiční přístup, který ke koncepci ochrany zaujímá většina členských států; zdůrazňuje, že metody, které se uplatňují za účelem zabránění rizikům, by měly kromě obvyklých opatření ve prospěch obětí zahrnovat také prevenci, dohled, kontrolu a sledování osob působících újmu a že mezi preventivní opatření, jež je třeba uplatňovat, by měla být prioritně zahrnuta povinná převýchova pachatelů;

29.  vyzývá Komisi a členské státy, aby důkladně přezkoumaly možné způsoby, jak zdokonalit právní předpisy spojené s EPO a jeho účinné provádění ve všech členských státech a také praktickou podporu s cílem zaručit obětem násilí, které jsou chráněny na vnitrostátní úrovni, jejich právo na mezinárodní ochranu a na pomoc a podporu, na které mají nárok;

30.  vyzývá agentury EU, jako je např. FRA a Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), aby uplatňování směrnice pravidelně monitorovaly;

31.  vyzývá Komisi, aby vyhlásila výzvu k podávání návrhů týkající se monitorování ze strany občanské společnosti a podávání zpráv o situaci s cílem zdokonalit fungování nástroje EPO v členských státech a aby za tímto účelem zpřístupnila finanční prostředky EU nevládním organizacím;

32.  vyzývá Komisi, aby vyhlásila výzvy k podávání návrhů v oblasti podpory výzkumu zaměřeného na využívání vnitrostátních a evropských ochranných příkazů a aby koordinovala kampaně na posilování povědomí v členských státech s cílem informovat oběti trestných činů o možnosti požádat o EPO a o přeshraničních ochranných opatřeních;

33.  vyzývá členské státy, aby posílily svou spolupráci s nevládními organizacemi a aby poskytovaly všem úředníkům, kteří pracují s oběťmi ve vztahu k EPO a jsou klíčoví pro řádné uplatňování této směrnice, povinná, praktická a průřezová školení založená na étosu lidských práv a orientovaná na služby; zdůrazňuje, že ve všech členských státech by měla být zavedena specifická a pravidelná školení a také kurzy týkající se EPO a určené policistům, personálu příslušných vnitrostátních orgánů, právníkům, sociálním pracovníkům a sdružením a nevládním organizacím zabývajícím se oběťmi násilí; požaduje, aby byla zaměstnancům pracujícím s případy genderově podmíněného násilí poskytnuta náležitá odborná příprava zohledňující zvláštní potřeby žen, které jsou oběťmi násilí, a aby jim byly přiděleny dostatečné zdroje umožňující upřednostňovat genderově podmíněné násilí;

34.  vzhledem k tomu, že misogynie a sexismus jsou v našich společnostech hluboce zakořeněné, a vzhledem k tomu, že děti a dospívající jsou stále častěji vystavováni násilí on-line, vyzývá členské státy, aby do osnov základních a středních škol zařadily výuku o rovnosti žen a mužů a nenásilí, a to tak, aby žáci o těchto otázkách diskutovali a byly využity všechny učební příležitosti, které se k tomuto účelu nabízejí;

35.  zdůrazňuje, že nové prostředky komunikace, např. prostřednictvím digitálních platforem, jsou využívány jakožto nová forma genderově podmíněného násilí zahrnujícího také hrozby a obtěžování; vyzývá tedy členské státy, aby tyto aspekty zohlednily při vydávání a/nebo provádění EPO;

Obecná doporučení týkající se genderově podmíněného násilí

36.  vyzývá Komisi, aby do Evropského programu pro bezpečnost začlenila ochranu všech občanů, zejména těch z nich, kteří se nacházejí v nejzranitelnější situaci, s tím, že se obzvláště zaměří na oběti trestných činů, jako je obchodování s lidmi nebo genderově podmíněné násilí, a to včetně obětí terorismu, které rovněž potřebují zvláštní pozornost, podporu a společenské uznání;

37.  vyzývá Komisi, aby uspořádala kampaně vybízející ženy, aby genderově podmíněné násilí ve všech podobách oznamovaly, aby mohly být chráněny a zvýšila se přesnost údajů o genderově podmíněném násilí;

38.  zdůrazňuje, že v souladu s hodnotící zprávou vypracovanou službou Parlamentu EPRS je prvotní příčinou odlišné míry využívání vnitrostátních a evropských ochranných příkazů skutečnost, že oběti a mnozí profesionálové nevědí o možnostech, které tato směrnice nabízí; vyzývá tudíž členské státy, aby přijaly plnou odpovědnost za své občany a aby se zapojením nevládních organizací zahájily dlouhodobé, průřezové a informační osvětové kampaně ohledně dostupných ochranných nástrojů a jejich využívání, přičemž se zaměří na: a) celou společnost, b) potenciální oběti, zejména ženy, u nichž je v platnosti vnitrostátní ochranný příkaz, a c) profesionály, jako jsou policisté, úředníci v soudnictví a poskytovatelé právní pomoci a sociálních a tísňových služeb, kteří jsou prvními osobami, které se s oběťmi setkají; vyzývá proto Komisi, aby na zahájení těchto informačních programů vyčlenila finanční prostředky;

39.  bere na vědomí existenci portálu e-justice, který provozuje Komise za přispění členských států; vítá iniciativu Komise rozšířit stávající sekci „Oběti trestných činů“ portálu e-justice a zahrnout do ní veškeré náležité informace týkající se práv obětí, včetně specifických obecných pokynů pro jednotlivé země týkajících se oznamování případů násilí; zdůrazňuje, že je třeba koncipovat sekci pro oběti jako snadno použitelný praktický nástroj a informační zdroj, který by měl být k dispozici ve všech úředních jazycích EU; vybízí členské státy, aby zavedly uživatelsky vstřícné webové stránky věnované právům obětí, které by zahrnovaly také EPO a digitální platformu pro oznamování s cílem usnadnit zjišťování případů genderově podmíněného násilí a které by byly snadno přístupné např. prostřednictvím vnitrostátních portálů s právními informacemi;

40.  naléhavě vybízí členské státy, aby posílily svou spolupráci s nevládními organizacemi činnými v oblasti podpory obětí násilí s cílem vypracovat strategie zahrnující jak proaktivní, tak i reaktivní opatření týkající se genderově podmíněného násilí, fungování nástroje EPO a nezbytných změn legislativy a podpůrných opatření;

41.  vyzývá Komisi, aby předložila právní akt, kterým by podpořila členské státy při prevenci a odstraňování všech forem násilí na ženách a dívkách a genderově podmíněného násilí;

42.  vyzývá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí o tom, že násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy genderově podmíněného násilí) představuje oblast trestné činnosti podle čl. 83 odst. 1 SFEU;

43.  naléhavě žádá, aby byl podpořen proces, který napomůže postupnému sbližování právních předpisů uplatňovaných na násilné chování vedoucí k vydání ochranného příkazu; zdůrazňuje závažnost útoků, které se zaměřují zejména na ženy a které by měly být trestným činem ve všech členských státech, a také skutečnost, že ochranná opatření v případech genderově podmíněného násilí by měly rovněž přijímat soudy;

Směrem k soudržnému právnímu rámci EU na ochranu obětí

44.  vítá skutečnost, že dne 13. června 2017 bylo podepsáno přistoupení EU k Istanbulské úmluvě, která zaujímá ucelený, komplexní a koordinovaný přístup, přičemž do centra pozornosti klade práva oběti, a která by měla být plně propojena s EPO; vyzývá EU, aby zajistila široké přistoupení k této úmluvě s cílem předcházet násilí vůči ženám, bojovat proti beztrestnosti a chránit oběti; zdůrazňuje význam tohoto nástroje pro překonání jedné z překážek bránících uplatňování EPO, a to skutečnost, že pronásledování (tzv. stalking) není trestným činem ve všech členských státech; v souladu se svým usnesením ze dne 12. září 2017 o přistoupení k Istanbulské úmluvě žádá Komisi, aby určila koordinátora EU pro oblast násilí vůči ženám, který by odpovídal za koordinaci, provádění, monitorování a hodnocení politik, nástrojů a opatření EU s cílem předcházet všem formám násilí vůči ženám a dívkám a bojovat proti nim a jednal jako zástupce EU ve Výboru smluvních stran této úmluvy;

45.  vyzývá všechny členské státy, které tak doposud neučinily, aby ratifikovaly a v plné míře vymáhaly Istanbulskou úmluvu a vyčlenily přiměřené finanční a lidské zdroje na předcházení násilí vůči ženám a genderově podmíněnému násilí a na boj proti němu, a to i prostřednictvím emancipace žen a dívek, ochrany obětí a umožnění toho, aby jim bylo přiznáváno odškodnění;

46.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby se všem profesionálům pracujícím s oběťmi veškerých násilných činů ve smyslu Istanbulské úmluvy dostalo náležitého proškolení, postupů a pokynů, a zabránilo se tak diskriminaci či opakované viktimizaci v průběhu soudního řízení, lékařských postupů a policejního šetření;

47.  vítá povinnost stanovenou Istanbulskou úmluvou zřídit celostátní nepřetržitě fungující bezplatné telefonní linky pomoci, které by volajícím poskytovaly poradenství v souvislosti se všemi druhy násilí spadajícími do oblasti působnosti této úmluvy; vyzývá členské státy, aby tento nástroj v náležitých případech využily a aby obětem poskytovaly informace týkající se EPO;

48.  zdůrazňuje, že s nedostatky justiční a praktické povahy, které se projevily při uplatňování této směrnice, je možné bojovat prostřednictvím řádné součinnosti a koordinace jednotlivých unijních nástrojů na ochranu obětí, jako jsou např. rámcové rozhodnutí 2009/829/SVV o opatřeních dohledu jakožto alternativě zajišťovací vazby a rámcové rozhodnutí o probačních opatřeních, nařízení (EU) č. 606/2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech a směrnice 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, jež ustavila právo na informace a na bezplatné tlumočnické služby a překlad informací a která zaujímá komplexní přístup k obětem se zvláštními potřebami, včetně obětí genderově podmíněného násilí;

49.  vyzývá členské státy, aby oběti informovaly o dalších ochranných opatřeních v případě, kdy se vykonávající stát ocitne mimo oblasti působnosti této směrnice;

50.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření s cílem přezkoumat stávající nástroje právní ochrany obětí trestných činů a zavést v této věci soudržný právní rámec EU;

51.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala, jak je tato směrnice uplatňována v souvislosti s příbuzným nástrojem v občanských věcech, konkrétně nařízením (EU) č. 606/2013, a aby předložila obecné pokyny upravující, jak by mohly být tyto dva právní nástroje EU usilující o ochranu obětí díky uznávání ochranných opatření přijatých v rámci vnitrostátních občanskoprávních či trestněprávních řízení členskými státy účinněji uplatňovány;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Agentuře Evropské unie pro základní práva a Evropskému institutu pro rovnost žen a mužů.

(1) Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 11.
(2) Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 13.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0329.
(4) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(5) Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 15.
(6) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(7) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
(8) Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2.
(9) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4.
(10) Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102.
(11) Úř. věst. L 294, 11.11.2009, s. 20.
(12) Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60.
(13) Úř. věst. C 187, 28.6.2011, s. 1.
(14) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
(15) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.
(16) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 35.
(17) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 2.
(18) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 2.
(19) Zpráva Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) nazvaná „Násilí na ženách: celounijní průzkum“ ukazuje, že každá třetí žena (33 %) byla po dovršení věku 15 let obětí fyzického a/nebo sexuálního násilí; každá pátá žena (18 %) zažila pronásledování (stalking) a každá druhá žena (55 %) byla vystavena jednomu či více typům sexuálního obtěžování. Vzhledem k této skutečnosti nelze násilí páchané na ženách považovat za okrajový problém, který se týká jen životů některých žen.
(20) https://www.coe.int/en/web/conventions/full-list/-/conventions/treaty/210/signatures?desktop=true
(21) Studie EPRS o hodnocení provádění směrnice 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu uvádí, že „se odhaduje, že v roce 2010 bylo více než 100 000 žen žijících v EU předmětem ochranných opatření spojených s genderově podmíněným násilím“.

Poslední aktualizace: 4. prosince 2018Právní upozornění