Seznam 
Přijaté texty
Středa, 7. února 2018 - ŠtrasburkKonečné znění
Nevyslovení námitky vůči prováděcímu opatření: změny Mezinárodního standardu účetního výkaznictví 9
 Nevyslovení námitky vůči aktu v přenesené pravomoci: den použitelnosti dvou nařízení v přenesené pravomoci
 Složení Evropského parlamentu
 Revize rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí
 Automatizovaná výměna údajů o registraci vozidel v Portugalsku *
 Ochrana a nepřípustnost diskriminace menšin v členských státech EU
 Nulová tolerance vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů

Nevyslovení námitky vůči prováděcímu opatření: změny Mezinárodního standardu účetního výkaznictví 9
PDF 318kWORD 44k
Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku vůči návrhu nařízení Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o změny Mezinárodního standardu účetního výkaznictví 9 (D054380/02 – 2017/3018(RPS))
P8_TA(2018)0027B8-0066/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Komise (D054380/02),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů(1), a zejména na čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 18. prosince 2017, kterým Komise žádá Evropský parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku proti návrhu nařízení,

–  s ohledem na dopis Hospodářského a měnového výboru předsedkyni Konference předsedů výborů ze dne 24. ledna 2018,

–  s ohledem na článek 5a rozhodnutí 1999/468/ES Rady ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(2),

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Hospodářského a měnového výboru,

–  s ohledem na čl. 106 odst. 4 písm. d) a čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 6. února 2018, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.  vzhledem k tomu, že Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) vydala dne 12. října 2017 změny Mezinárodního standardu účetního výkaznictví 9 – finanční nástroje; vzhledem k tomu, že cílem těchto změn je zajistit jasnost a důslednost klasifikace dluhových nástrojů s negativní opcí na předčasné splacení;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG) poskytla Komisi dne 10. listopadu 2017 k této novele pozitivní stanovisko; vzhledem k tomu, že tato skupina se zabývala některými z problémů, na něž upozornila Evropská centrální banka ve svém dopise ze dne 8. listopadu 2017 adresovaném poradní skupině;

C.  vzhledem k tomu, že Komise dospěla k závěru, že její výklad splňuje technická kritéria uvedená v čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1606/2002, a poukazuje na to, že tato navrhovaná změna pouze zachovává stávající stav, pokud jde o účtování amortizovaných nákladů na tyto konkrétní nástroje, jak platil před zavedením mezinárodního standardu účetního výkaznictví 9;

D.  vzhledem k tomu, že Rada pro mezinárodní účetní standardy stanovila datum účinnosti uvedeného standardu na 1. ledna 2019 s tím, že je možné, aby začal platit i dříve; vzhledem k tomu, že účtování finančních nástrojů v rámci uvedeného standardu je požadováno už od 1. ledna 2018; vzhledem k tomu, že finanční instituce, jichž se mezinárodní standard účetního výkaznictví týká, nemohou používat postup uvedený v navrhované změně před jejím schválením a zveřejněním;

E.  vzhledem k tomu, že cílem Komise bylo zveřejnění změn nařízení (ES) č. 1126/2008 ze dne 3. listopadu 2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy(3), před koncem března 2018, aby platily pro finančních období počínající dne 1. ledna 2018 nebo později;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku vůči návrhu nařízení Komise;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Komisi a pro informaci Radě.

(1) Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.
(2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
(3) Úř. věst. L 320, 29.11.2008, s. 1.


Nevyslovení námitky vůči aktu v přenesené pravomoci: den použitelnosti dvou nařízení v přenesené pravomoci
PDF 318kWORD 43k
Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 20. prosince 2017, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/2359, pokud jde o jejich den použitelnosti (C(2017)08681 – 2017/3032(DEA))
P8_TA(2018)0028B8-0069/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2017)08681) (dále jen „pozměňující nařízení v přenesené pravomoci“),

–  s ohledem na dopis Hospodářského a měnového výboru předsedkyni Konference předsedů výborů ze dne 24. ledna 2018,

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016 o distribuci pojištění(1), a zejména na čl. 25 odst. 2, čl. 28 odst. 4, čl. 29 odst. 4 a 5, čl. 30 odst. 6 a čl. 39 odst. 5 této směrnice,

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Hospodářského a měnového výboru,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 6. února 2018, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.  vzhledem k tomu, že pozměňující nařízení v přenesené pravomoci by mělo být použitelné před 23. únorem 2018, což je den účinnosti nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 a nařízení Komise v přenesené účinnosti (EU) 2017/2359 („dvě nařízení v přenesené pravomoci“) a že plné využití tříměsíční lhůty pro přezkum, již má Parlament k dispozici, by mohlo vést k tomu, že by uvedená dvě nařízení v přenesené pravomoci vstoupila v platnost před změněným dnem použitelnosti směrnice (EU) 2016/97 (o distribuci pojištění), kterým je 1. říjen 2018, jak navrhuje Komise ve svém návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se pozměňuje směrnice (EU) 2016/97, pokud jde o lhůtu uplatňování prováděcích opatření členských států (COM(2017)0792);

B.  vzhledem k tomu, že urychlené zveřejnění pozměňujícího nařízení v Úředním věstníku by umožnilo sjednotit datum použitelnosti uvedených dvou nařízení v přenesené pravomoci s pozměněným dnem použitelnosti směrnice o distribuci pojištění;

C.  vzhledem k tomu, že to odpovídá rozhodnutí Parlamentu ze dne 25. října 2017(2) o tom, že proti uvedeným dvěma nařízením v přenesené pravomoci nevznese námitky, v němž Komisi žádá, aby posoudila, zda by bylo možné den použitelnosti směrnice o distribuci pojištění prodloužit do 1. října 2018;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku vůči pozměňujícímu nařízení v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 26, 2.2.2016, s. 19.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0404 a P8_TA(2017)0405.


Složení Evropského parlamentu
PDF 478kWORD 49k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. února 2018 o složení Evropského parlamentu (2017/2054(INL)2017/0900(NLE))
P8_TA(2018)0029A8-0007/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 10 SEU(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2013 o složení Evropského parlamentu s ohledem na volby v roce 2014(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o reformě volebního práva Evropské unie a na připojený návrh rozhodnutí Rady, kterým se přijímají ustanovení pozměňující Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady 2013/312/EU ze dne 28. června 2013, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu(4),

–  s ohledem na tzv. Velkopáteční dohodu ze dne 10. dubna 1998,

–  s ohledem na články 45, 52 a 84 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0007/2018),

A.  vzhledem k tomu, že složení Evropského parlamentu musí splňovat kritéria stanovená v čl. 14 odst. 2 prvním pododstavci Smlouvy o Evropské unii, a sice že celkový počet zástupců občanů Unie nesmí překročit sedm set padesát, nepočítaje předsedu, přičemž toto zastoupení je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát a žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 14 odst. 2 SEU stanoví, že Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie;

C.  vzhledem k tomu, že SEU a Smlouva o fungování Evropské unie kladou důraz na význam rovnosti občanů a rovného zacházení s občany ze strany orgánů Unie; vzhledem k tomu, že je klíčové posílit rovné zastoupení s cílem zvýšit legitimitu Evropského parlamentu jakožto legislativního orgánu zastupujícího občany Unie;

D.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament přezkoumal několik návrhů stálého systému rozdělení míst založených na matematických vzorcích, jejichž vypracování zadal a které mu byly následně předloženy;

E.  vzhledem k tomu, že dne 29. března 2017 oznámila vláda Spojeného království v souladu s čl. 50 odst. 2 SEU Evropské radě, že Spojené království hodlá vystoupit z Evropské unie, a vzhledem dále k tomu, že dvouletá lhůta pro uzavření dohody o vystoupení skončí dne 29. března 2019, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty;

F.  vzhledem k tomu, že nezmění-li se stávající právní situace, Spojené království již v době voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 nebude členem Evropské unie;

G.  vzhledem k tomu, že několik členských států nedávno vyjádřilo podporu zavedení společného volebního obvodu počínaje volbami do Evropského parlamentu v roce 2019; vzhledem k tomu, že podmínkou pro zavedení společného volebního obvodu je změna Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, která by měla být přijata nejpozději jeden rok před datem konání voleb do Evropského parlamentu, jak stanoví kodex osvědčených postupů ve volebních záležitostech Benátské komise;

H.  vzhledem k tomu, že ve svém návrhu rozhodnutí Rady ze dne 11. listopadu 2015, kterým se mění Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, Evropský parlament požádal o zavedení povinné prahové hodnoty pro volební obvody a pro členské státy s jediným volebním obvodem, v nichž je využíván systém kandidátních listin a které zahrnují více než určitý počet poslaneckých mandátů; domnívá se, že tato prahová hodnota by měla být zavedena při zohlednění nového rozdělení míst;

1.  konstatuje, že stávající rozdělení míst v Evropském parlamentu stanovené v rozhodnutí Evropské rady 2013/312/EU se vztahuje pouze na volební období 2014–2019; zdůrazňuje tedy, že je zapotřebí přijmout nové rozhodnutí o složení Evropského parlamentu pro volební období 2019–2024;

2.  uznává skutečnost, že stávající rozdělení míst v několika případech nedodržuje zásadu poměrného sestupného zastoupení, a že tedy složení Evropského parlamentu musí být opraveno před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019;

3.  konstatuje, že určitý počet členských států se domnívá, že při rozhodování o rozdělení míst v Evropském parlamentu je třeba zohlednit hlasovací systém v Radě;

4.  zdůrazňuje, že matematické vzorce sice mají do budoucna velký potenciál pro vytvoření stálého systému rozdělení míst, v tomto stadiu je však politicky neudržitelné, aby Parlament navrhl trvalý systém;

5.  uznává skutečnost, že nezmění-li se stávající právní situace, Spojené království již v době příštích voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 nebude členským státem;

6.  navrhuje, aby se nové rozdělení míst v Parlamentu, které splňuje kritéria stanovená v článku 14 SEU, uplatnilo od příštích voleb do Evropského parlamentu v roce 2019; v případě, že se změní výše uvedená právní situace týkající se vystoupení Spojeného království z Evropské unie, rozdělení míst uplatňované v průběhu volebního období 2014–2019 by se mělo i nadále uplatňovat až do okamžiku, kdy vystoupení Spojeného království z Evropské unie nabude právního účinku;

7.  zdůrazňuje, že místa, která se uvolní v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie, usnadní přijetí nového rozdělení míst v Parlamentu, které uplatní zásadu poměrného sestupného zastoupení; zdůrazňuje dále, že navrhované nové rozdělení by umožnilo snížení počtu poslanců EP; konstatuje, že abychom zajistili, že žádný členský stát nepřijde o poslance, postačuje využít jen malou část míst, která uvolní Spojené království;

8.  zdůrazňuje, že snížení počtu poslanců EP by umožnilo vyčlenit určitý počet míst na potenciální budoucí rozšiřování Evropské unie;

9.  připomíná, že podle tzv. Velkopáteční dohody má lid Severního Irska nezadatelné právo na britské občanství, irské občanství nebo obojí a na základě práva na irské občanství také právo na občanství Unie;

10.  připomíná, že poměrné sestupné zastoupení ve smyslu vymezeném ve Smlouvách je založeno na počtu míst vyčleněných pro každý jednotlivý členský stát, a nikoli na státní příslušnosti kandidátů;

11.  vyzývá Radu, aby urychleně dokončila revizi Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách;

12.  zdůrazňuje, že reforma Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách navržená Evropským parlamentem posílí evropskou povahu voleb a vyšle kladný signál o budoucnosti celého evropského projektu;

13.  je přesvědčen, že navrhované rozdělení založené na zásadách Smluv představuje kvalitní základ pro vypracování metody umožňující vymezit rozdělení míst do budoucna za dodržení kritérií článku 14 SEU, zejména zásady poměrného sestupného zastoupení, a současně je spravedlivé, transparentní, objektivní, odpovídající aktuálním demografickým trendům a srozumitelné pro evropské občany;

14.  předkládá Evropské radě v příloze návrh rozhodnutí Evropské rady, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu, a to na základě svého práva na iniciativu v souladu s čl. 14 odst. 2 SEU; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba toto rozhodnutí vyžadující jeho souhlas přijmout, aby členské státy mohly včas přijmout nezbytná vnitrostátní opatření umožňující uspořádat volby do Evropského parlamentu na volební období 2019–2024;

15.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a k němu připojený návrh rozhodnutí Evropské rady spolu s výše uvedenou zprávou Výboru pro ústavní záležitosti předal Evropské radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

PŘÍLOHA K USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Návrh

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY,

kterým se stanoví složení Evropského parlamentu

EVROPSKÁ RADA,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 14 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na podnět Evropského parlamentu,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V čl. 14 odst. 2 prvním pododstavci Smlouvy o Evropské unii se stanoví kritéria pro složení Evropského parlamentu, a sice že celkový počet zástupců občanů Unie nesmí překročit sedm set padesát poslanců, nepočítaje předsedu, přičemž toto zastoupení musí být poměrné sestupné, přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát a žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst;

(2)  V článku 10 Smlouvy o Evropské unii se mimo jiné stanoví, že fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii, že občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu a že členské státy jsou zastoupeny v Radě svými vládami, které jsou demokraticky odpovědné buď svým vnitrostátním parlamentům, nebo svým občanům. Ustanovení čl. 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii o složení Evropského parlamentu se tedy uplatňuje v širším institucionálním rámci stanoveném Smlouvami, do kterého patří i ustanovení o rozhodovacím procesu v Radě,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Při uplatňování ustanovení čl. 14 odst. 2 prvním pododstavci Smlouvy o Evropské unii, jsou dodržovány následující zásady:

–  přidělení míst v Evropském parlamentu plně využije minimální a maximální počet, který stanoví Smlouva o Evropské unii, aby toto rozdělení co nejlépe odráželo počet obyvatel jednotlivých členských států,

–  poměrně sestupným zastoupením se rozumí: poměr mezi počtem obyvatel a počtem míst jednotlivých členských států před zaokrouhlením na celá čísla se liší v závislosti na lidnatosti jednotlivých států tak, aby každý poslanec Evropského parlamentu z lidnatějšího členského státu zastupoval více občanů než poslanec z méně lidnatého státu a naopak, aby platilo, že čím je členský stát lidnatější, tím má nárok na více míst,

–  rozdělení míst odráží demografický vývoj v členských státech;

Článek 2

Celkový počet obyvatel členských států vypočítá Evropská komise (Eurostat) na základě nejnovějších údajů poskytnutých členskými státy podle metodiky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1260/2013(5).

Článek 3

1.  Počet zástupců volených do Evropského parlamentu je v jednotlivých členských státech pro volební období 2019–2024 stanoven následovně:

Belgie

21

Bulharsko

17

Česká republika

21

Dánsko

14

Německo

96

Estonsko

7

Irsko

13

Řecko

21

Španělsko

59

Francie

79

Chorvatsko

12

Itálie

76

Kypr

6

Lotyšsko

8

Litva

11

Lucembursko

6

Maďarsko

21

Malta

6

Nizozemsko

29

Rakousko

19

Polsko

52

Portugalsko

21

Rumunsko

33

Slovinsko

8

Slovensko

14

Finsko

14

Švédsko

21

2.  Bude-li však Spojené království doposud členským státem Unie na počátku volebního období 2019–2024, počet zástupců zvolených do Evropského parlamentu v každém členském státě, kteří se ujmou funkce, bude odpovídat ustanovení článku 3 rozhodnutí Evropské rady 2013/312/EU(6), a to do doby, než vystoupení Spojeného království z Evropské unie nabude právního účinku.

Jakmile vystoupení Spojeného království z Evropské unie nabude právního účinku, bude počet zástupců zvolených do Evropského parlamentu v každém členském státě odpovídat počtu stanovenému v odstavci 1 tohoto článku.

Všichni zástupci v Evropském parlamentu, kteří zaplní dodatečná místa, jež vzniknou v důsledku rozdílu mezi počtem míst přidělených v prvním a v druhém pododstavci tohoto odstavce, se své funkce v Parlamentu ujmou současně.

Článek 4

S dostatečným předstihem před počátkem volebního období 2024–2029 předloží Evropský parlament Evropské radě v souladu s čl. 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii návrh aktualizovaného rozdělení míst.

Článek 5

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V … dne ….

Za Evropskou radu

předseda

(1) Uvedený článek stanoví, že „občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu“.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0082.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0395.
(4) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 57.
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1260/2013 ze dne 20. listopadu 2013 o evropské demografické statistice (Úř. věst. L 330, 10.12.2013, s. 39).
(6) Rozhodnutí Evropské rady č. 2013/312/EU ze dne 28. června 2013, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 57).


Revize rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí
PDF 410kWORD 47k
Rozhodnutí
Příloha
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 7. února 2018 o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (2017/2233(ACI))
P8_TA(2018)0030A8-0006/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 5. října 2017,

–  s ohledem na korespondenci mezi svým předsedou a předsedou Komise, zvláště pak s ohledem na dopis posledně jmenovaného ze dne 2. října 2017, v němž je vysloven souhlas s návrhy předloženými předsedou Evropského parlamentu dne 7. září 2017,

–  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(1) a na její návrhy změn,

–  s ohledem na čl. 10 odst. 1 a 4 a čl. 17 odst. 3 a 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a článek 245 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 41 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 295 SFEU,

–  s ohledem na pracovní program Komise na rok 2017(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o reformě volebního práva Evropské unie(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2016 k prohlášením komisařů o zájmech – pokyny(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2017 o odpovědnosti, transparentnosti a integritě v orgánech EU(6),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Komise ze dne 12. září 2017 o kodexu chování členů Evropské komise, zejména na jeho článek 10 o účasti v evropské politice během funkčního období,

–  s ohledem na aktualizovanou studii generálního ředitelství Parlamentu pro vnitřní politiky s názvem „Kodex chování komisařů – zlepšení účelnosti a účinnosti“;

–  s ohledem na čl. 140 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0006/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle ustanovení čl. 10 odst. 1 SEU je fungování Unie založeno na zastupitelské demokracii, a vzhledem k tomu, že Komise jako orgán výkonné moci Unie plní ve fungování Unie rozhodující úlohu;

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 10 odst. 3 a článku 11 SEU mají občané Unie právo podílet se na demokratickém životě Unie;

C.  vzhledem k tomu, že podle čl. 17 odst. 3 SEU vykonává Komise své funkce zcela nezávisle, že členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti, a nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu;

D.  vzhledem k tomu, že cílem návrhů změn je to, aby při volbě předsedy Komise podle čl. 17 odst. 7 SEU byly uplatňovány demokratické zásady;

E.  vzhledem k tomu, že navrhované změny umožní členům Komise kandidovat v evropských volbách, aniž by se museli vzdát své funkce;

F.  vzhledem k tomu, že v členských státech je obvyklé, že členové vlády kandidují v celostátních parlamentních volbách, aniž by museli odstoupit;

G.  vzhledem k tomu, že navrhované změny umožňují i to, aby členové Komise byli evropskými politickými stranami nominováni jako jejich vedoucí kandidáti (tzv. „Spitzenkandidaten“) na funkci předsedy Komise;

H.  vzhledem k tomu, že Parlament již dříve vyjádřil podporu procesu nominace vedoucích kandidátů, jak je jasně stanoveno ve Smlouvě, ve svém návrhu na revizi Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách(7);

I.  vzhledem k tomu, že podle čl. 10 odst. 4 SEU politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí; a vzhledem k tomu, že čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 SEU toto rozšiřují i na občany a reprezentativní sdružení;

J.  vzhledem k tomu, že navrhované změny obsahují rovněž nezbytná ustanovení na ochranu transparentnosti, nestrannosti, důvěrnosti a jednání ve sboru, která se budou i nadále vztahovat na členy Komise účastnící se kampaně;

K.  vzhledem k tomu, že podle navrhovaných změn má předseda Komise povinnost informovat Parlament o přijatých opatřeních, která zajistí dodržování zásad nezávislosti, bezúhonnosti a uvážlivosti zakotvených v článku 245 SFEU a v kodexu chování členů Evropské komise v situaci, kdy se komisaři účastní jako kandidáti volební kampaně při evropských volbách;

L.  vzhledem k tomu, že podle navrhovaných změn nesmějí členové Komise využívat pro činnosti spojené s volební kampaní lidských a materiálních zdrojů Komise;

1.  připomíná, že předsedu Komise zvolí Evropský parlament na základě návrhu Evropské rady s přihlédnutím k výsledkům evropských voleb a po patřičných konzultacích, a že proto stejně jako v roce 2014 musí evropské politické strany navrhnout vedoucí kandidáty, aby měli evropští občané na výběr, koho zvolit předsedou Komise v evropských volbách;

2.  připomíná, že postup jmenování vedoucích kandidátů odráží interinstitucionální rovnováhu mezi Parlamentem a Evropskou radou, jak je stanoveno ve Smlouvách; dále zdůrazňuje, že tento další krok k posílení parlamentního rozměru Unie je zásadou, kterou nelze zrušit;

3.  zdůrazňuje, že nepřijetím postupu jmenování vedoucích kandidátů by Evropská rada rovněž riskovala, že Evropskému parlamentu navrhne ke schválení kandidáta na předsedu Komise, který nebude mít dostatečnou parlamentní většinu;

4.  varuje, že Evropský parlament je připraven zamítnout v rámci postupu uvedení předsedy Komise do úřadu každého kandidáta, který nebyl nominován jako vedoucí kandidát před evropskými volbami;

5.  domnívá se, že postup jmenování vedoucích kandidátů přispívá rovněž k transparentnosti, neboť kandidáti na předsedu Komise jsou oznámeni před evropskými volbami, a nikoli po nich jako tomu bylo dříve;

6.  zdůrazňuje, že postup jmenování vedoucích kandidátů zvyšuje politickou uvědomělost evropských občanů před evropskými volbami a posiluje politickou legitimitu Parlamentu a Komise, protože volby do obou orgánů těsněji spojuje s vlastní volbou voličů; uznává proto významný přínos zásady jmenování vedoucích kandidátů za účelem výraznější politizace Komise;

7.  je toho názoru, že politická legitimita Komise by se dále posílila, pokud by bylo více zvolených poslanců Evropského parlamentu nominováno na členy Komise;

8.  připomíná, že před evropskými volbami v roce 2014 všechny hlavní evropské politické strany přijaly postup jmenování vedoucích kandidátů a jmenovaly svého kandidáta na předsedu Komise a že se rovněž konaly veřejné diskuse za účasti kandidátů, čímž bylo dosaženo ústavního a politického postupu, který odráží interinstitucionální rovnováhu, jak je stanoveno ve Smlouvách;

9.  domnívá se, že postup jmenování vedoucích kandidátů v roce 2014 se osvědčil, a zdůrazňuje, že evropské volby v roce 2019 budou příležitostí k upevnění tohoto postupu;

10.  vybízí evropské politické strany, aby nominovaly své vedoucí kandidáty na základě otevřené, transparentní a demokratické soutěže;

11.  domnívá se, že návrhy změn jsou v souladu s čl. 10 odst. 1 a čl. 17 odst. 7 SEU, a vítá je jako zlepšení, které upevňuje demokratický proces volby předsedy Komise;

12.  bere na vědomí vstup v platnost revidovaného kodexu chování členů Evropské komise, jehož cílem je jasněji stanovit povinnosti vztahující se na členy Komise v době výkonu jejich úřadu i po jeho skončení; připomíná dříve vyjádřené názory Evropského parlamentu, mj. pokud jde o přechodné období vztahující se na bývalé členy Komise po ukončení jejich funkčního období („cooling-off period“), transparentnost, jmenování nezávislé etické komise a účast v evropských volebních kampaních;

13.  považuje za důležité, aby kodex chování členů Komise stanovoval pevné normy transparentnosti, nestrannosti a záruk, které by zabránily jakémukoli možnému střetu zájmů u členů Komise účastnících se kampaně;

14.  připomíná zejména svůj požadavek na stanovení tříletého přechodného období, které by platilo pro bývalé členy Komise po skončení jejich funkčního období;

15.  schvaluje změny rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí, které jsou uvedeny v příloze k tomuto rozhodnutí;

16.  pověřuje svého předsedu, aby tyto změny společně s předsedou Komise podepsal a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a jeho přílohu Komisi a pro informaci Radě a parlamentům členských států.

PŘÍLOHA

Dohoda mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí, kterou se mění bod 4 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá dohodě zveřejněné v Úř. věst. L 45 ze dne 17. února 2018, s. 46.)

(1) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.
(2) Sdělení Evropské komise ze dne 25. října 2016 s názvem „Pracovní program Komise na rok 2017 – Pro Evropu, která chrání, posiluje a brání“ (COM(2016)0710).
(3) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 7.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0477.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0049.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0358.
(7) Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, který je přílohou rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom (Úř. věst. L 278, 8.10.1976, s. 1) ve znění rozhodnutí Rady 93/81/Euratom, ESUO, EHS (Úř. věst. L 33, 9.2.1993, s. 15) a rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s. 1).


Automatizovaná výměna údajů o registraci vozidel v Portugalsku *
PDF 310kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. února 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny údajů o registraci vozidel v Portugalsku (13308/2017 – C8-0419/2017 – 2017/0821(CNS))
P8_TA(2018)0031A8-0017/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (13308/2017),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0419/2017),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti(1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0017/2018),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.


Ochrana a nepřípustnost diskriminace menšin v členských státech EU
PDF 496kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin v členských státech EU (2017/2937(RSP))
P8_TA(2018)0032B8-0064/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 10, 19, 21 a 167 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na petiční právo zakotvené v článcích 20 a 227 SFEU a v článku 44 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na články 24 a 22 Listiny základních práv EU,

–  s ohledem na závazky stanovené v SEU,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, na protokol č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(1) (směrnice o rasové rovnosti);

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(2) (směrnice o rovném zacházení v zaměstnání);

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS(3) (směrnice o volném pohybu),

–  s ohledem na rozsudek Tribunálu Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. února 2017 ve věci T-646/13: Minority SafePack – jeden milion podpisů na podporu rozmanitosti v Evropě v. Komise(4),

–  s ohledem na svá usnesení o dodržování základních práv v Evropské unii,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o „zprávě o občanství EU pro rok 2013 – občané EU: vaše práva, vaše budoucnost“(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2016 o činnosti Petičního výboru v průběhu roku 2015(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 o „aspektech týkajících se základních práv v integraci Romů v EU: boj proti anticiganismu“(9).

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 o „zprávě o občanství EU pro rok 2017: posílení práv občanů v Unii demokratické změny“(10),

–  s ohledem na studii z dubna 2017 s názvem „Případy diskriminace vyplývající z obdržených petic“, jejíž vypracování zadala na žádost Petičního výboru tematická sekce C Evropského parlamentu,

–  s ohledem na studii ze srpna 2017 s názvem „Za vybudování komplexního systému EU na ochranu menšin“, jejíž vypracování zadala na žádost Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci tematická sekce C Evropského parlamentu,

–  s ohledem na studii z května 2017 s názvem „Menšinové jazyky a vzdělávání: osvědčené postupy a rizika“, jejíž vypracování zadala na žádost Výboru pro kulturu a vzdělávání tematická sekce B Evropského parlamentu,

–  s ohledem na veřejné slyšení uspořádané Petičním výborem dne 4. května 2017 s názvem „Boj proti diskriminaci občanů EU v členských státech EU a ochrana menšin“(11),

–  s ohledem na čl. 216 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Petiční výbor obdržel několik petic vyjadřujících znepokojení nad různými postupy, které diskriminují občany EU náležející k menšinám, a uspořádal slyšení o jednotlivých tématech, která byla nadnesena;

B.  vzhledem k tomu, že existuje zásadní souvislost mezi právy menšin a zásadou právního státu; vzhledem k tomu, že článek 2 SEU výslovně zmiňuje práva osob náležejících k menšinám, a vzhledem k tomu, že tato práva si zaslouží stejný přístup jako ostatní práva zakotvená ve Smlouvách;

C.  vzhledem k tomu, že článek 10 SFEU stanoví, že „při vymezování a provádění svých politik a činností se Unie zaměřuje na boj proti jakékoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace“;

D.  vzhledem k tomu, že ačkoli mezinárodní dohody poskytují pro práva menšin solidní rámec, stále existuje značný prostor pro zlepšení způsobu, jakým je ochrana práv menšin v EU prováděna v praxi;

E.  vzhledem k tomu, že každá osoba v EU má stejné právo a povinnost stát se úplným, aktivním a integrovaným členem společnosti;

F.  vzhledem k tomu, že dodržování práv menšin je základním požadavkem stanoveným pro kandidátské země v kodaňských kritériích;

G.  vzhledem k tomu, že diskriminace na základě etnického původu je uváděna jako nejčastější forma diskriminace, a vzhledem k tomu, že diskriminace na základě sexuální orientace podle posledního průzkumu Eurobarometru zaměřeného na diskriminaci výrazně vzrostla(12);

H.  vzhledem k tomu, že návrh Komise ke směrnici o rovném zacházení (COM(2008)0426) pokrývá celou řadu oblastí, jako je vzdělávání, sociální ochrana, přístup ke zboží a službám a jejich poskytování;

I.  vzhledem k tomu, že petice, které obdržel Petiční výbor v oblasti diskriminace v souvislosti s právy menšin, by měly být pečlivě prozkoumány, aby bylo možné pochopit obavy občanů a navrhnout řešení;

J.  vzhledem k tomu, že z několika petic vyplývá, že menšiny čelí diskriminaci při uplatňování svých základních práv, a vzhledem k tomu, že to vyvolává obavy ohledně budoucnosti menšinových komunit, zejména v souvislosti s činnostmi, které znečišťují životní prostředí;

K.  vzhledem k tomu, že ochrana a posilování kulturního dědictví spjatého s národnostními menšinami v členských státech, které je klíčovou součástí kulturní identity komunit, skupin a jednotlivců, plní zásadní funkci z hlediska sociální soudržnosti;

L.  vzhledem k tomu, že členské státy nesou jasnou odpovědnost za přijímání nápravných opatření potírajících praktiky, které diskriminují příslušníky romské komunity, zejména při jednání s regionálními a vnitrostátními správními orgány;

M.  vzhledem k tomu, že předkladatelé petic jsou znepokojeni tím, že na straně EU chybí komplexní reakce a ochrana, pokud jde o jejich jazyková práva a jiná práva menšin, která jsou zakotvena v Listině základních práv EU a v obecných zásadách práva EU, jak konstatoval Soudní dvůr EU;

1.  vyjadřuje politování nad skutečností, že příslušníci menšin stále čelí překážkám v souvislosti s dodržováním základních práv a jsou i nadále oběťmi nenávistně motivovaných verbálních projevů a trestných činů;

2.  domnívá se, že členské státy by měly důsledně dodržovat práva menšin a pravidelně posuzovat, zda jsou respektována;

Potírání diskriminace autochtonních, národnostních a jazykových menšin: vnitrostátní odpovědnost a odpovědnost EU

3.  konstatuje, že otázky menšin nemají v rámci agendy EU dostatečnou prioritu a podporuje integrovaný přístup k rovnosti a nediskriminaci s cílem zajistit, aby členské státy náležitě přistupovaly k rozmanitosti osob ve společnosti;

4.  je přesvědčen, že EU nese odpovědnost za ochranu a podporu práv menšin; domnívá se, že je nezbytné zlepšit právní rámec EU s cílem komplexně chránit práva příslušníků menšin;

5.  zdůrazňuje úlohu orgánů a institucí EU při zvyšování povědomí o ochraně menšin a při povzbuzování a podpoře členských států k tomu, aby prosazovaly kulturní rozmanitost a toleranci, zejména prostřednictvím vzdělávání;

6.  zdůrazňuje, že vytváření jakékoli politiky v oblasti kulturního dědictví by mělo probíhat na komunitním základě, podporovat začlenění a účast a mělo by zahrnovat konzultace a dialog s příslušnými menšinovými komunitami;

7.  konstatuje, že EU chybí účinné nástroje, jejichž pomocí by sledovala dodržování práv menšin; vyzývá k účinnému monitorování situace autochtonních a jazykových menšin v celé EU; domnívá se, že Agentura EU pro základní práva by měla důkladněji monitorovat diskriminaci národnostních menšin v členských státech;

8.  uznává důležitou úlohu členských států při ochraně autochtonních, národnostních nebo jazykových menšin; připomíná, že ochrana národnostních menšin a zákaz diskriminace na základě jazyka a příslušnosti k národnostní menšině jsou zakotveny ve Smlouvách a Listině základních práv EU;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebyly vyřešeny otázky, jež nadnesl ve svém usnesení o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě;

Právní rámec EU věnovaný menšinám: výzvy a příležitosti

10.  poukazuje na to, že práva národnostních menšin a jejich ochrana jsou nedílnou součástí právního státu, jak stanoví Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v Kodaňském dokumentu podepsaném v roce 1990;

11.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich právní systémy příslušníkům menšin zaručí, že nebudou diskriminováni, a aby přijaly cílená ochranná opatření založená na příslušných mezinárodních normách; odsuzuje jakékoli diskriminační zacházení státních úředníků s osobami, jež patří k menšinám; navrhuje, aby příslušné orgány využívaly stávajících opatření k podávání zpráv a v případě potřeby i ukládání sankcí za takovou diskriminaci;

12.  zdůrazňuje, že je třeba zabývat se situací a právním postavením osob bez občanství, které mají trvalý pobyt v členských státech;

13.  zdůrazňuje, že zdroje přírodního a kulturního dědictví národnostních menšin jsou klíčovými pilíři sociální soudržnosti a je třeba je považovat za hodnoty, která je nutné beze zbytku zachovat pro budoucí generace, mimo jiné prostřednictvím zastavení činností, jež znečišťují životní prostředí;

14.  vyzývá všechny členské státy, aby podepsaly, ratifikovaly a provedly Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, protokol č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod i Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků, nebo aby aktualizovaly své závazky ve vztahu k příslušným mezinárodním dohodám; zdůrazňuje, že k jazykovým a autochtonním menšinám by se mělo přistupovat v souladu se zásadami stanovenými v těchto dokumentech;

15.  vyzývá ke zrevidování směrnice o rasové rovnosti a směrnice o rovném zacházení v zaměstnání; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že bylo dosaženo jen malého pokroku ve schvalování návrhu směrnice o rovném zacházení, a vyzývá Komisi a Radu, aby znovu zahájily příslušná jednání s cílem uzavřít je do konce tohoto volebního období;

Ochrana a obrana menšinových jazyků

16.  vybízí členské státy, aby zajistily respektování práva na používání menšinového jazyka a aby v souladu se Smlouvami EU chránily jazykovou rozmanitost v Unii;

17.  domnívá se, že v souladu s ústavním pořádkem jednotlivých členských států musí být v komunitách, kde existuje více úředních jazyků, dodržována jazyková práva, a to bez omezování práv jednoho jazyka vůči jazykům ostatním;

18.  vyzývá Komisi, aby důrazněji prosazovala výuku a používání regionálních a menšinových jazyků jakožto způsob, jak lze v EU potírat jazykovou diskriminaci;

Práva lesbických žen, homosexuálů a bisexuálních, transgenderových a intersexuálních osob (LGBTI)

19.  vyzývá Komisi, aby přijala rozhodnější opatření v boji proti diskriminaci osob LGBTI a homofobii, včetně konkrétních legislativních opatření, a aby při tom respektovala pravomoci členských států; doporučuje monitorovat práva osob LGBTI a poskytovat jasné a dostupné informace o uznávání přeshraničních práv těchto osob a jejich rodin v EU; domnívá se, že členské státy by měly náležitě investovat do cíleného vzdělávání v různých fázích s cílem předcházet šikaně a strukturálně potírat homofobii;

20.  vyzývá Komisi, aby v členských státech zajistila správné provádění směrnice o volném pohybu, a to mimo jiné soustavným dodržováním ustanovení týkajících se rodinných příslušníků a zákazu diskriminace z jakýchkoli důvodů;

21.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření, která osobám LGBTI a jejich rodinám zajistí možnost uplatňovat právo na volný pohyb ve smyslu článku 21 SFEU a článku 21 Listiny základních práv EU;

º

º º

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(2) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(3) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.
(4) ECLI:EU:T:2017:59.
(5) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.
(6) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 52.
(7) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 146.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0512.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0413.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0487.
(11) http://www.europarl.europa.eu/cmsdata/117287/peti-hearing-programme-20170504-en.pdf
(12) Diskriminace v EU v roce 2015, http://ec.europa.eu/COMMFrontOffice/publicopinion/index.cfm/Survey/getSurveyDetail/instruments/SPECIAL/surveyKy/2077


Nulová tolerance vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů
PDF 347kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. února 2018 o nulové toleranci vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů (2017/2936(RSP))
P8_TA(2018)0033B8-0068/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 8 a 9 směrnice o právech obětí (2012/29/EU) ze dne 25. října 2012(1) týkající se povinného poskytování podpůrných služeb obětem násilí, včetně obětí mrzačení ženských pohlavních orgánů,

–  s ohledem na články 11 a 21 směrnice o podmínkách přijímání (2013/33/EU) ze dne 26. června 2013(2), která konkrétně uvádí oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů mezi zranitelnými osobami, jež by měly během azylového řízení obdržet odpovídající zdravotní péči,

–  s ohledem na článek 20 kvalifikační směrnice (2011/95/EU) ze dne 13. prosince 2011(3), do nějž je zahrnuto mrzačení ženských pohlavních orgánů coby závažná forma psychického, fyzického nebo sexuálního násilí jakožto důvod, který je třeba vzít v úvahu při mezinárodní ochraně,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2014 o sdělení Komise nazvaném „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 o vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů(5), v němž požadoval ukončení této praktiky na celém světě prostřednictvím preventivních a ochranných opatření a právních předpisů,

–  s ohledem na výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě,

–  s ohledem na závěry Rady přijaté v červnu 2014 o předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a o boji proti tomuto násilí,

–  s ohledem na závěry Rady o odstranění násilí páchaného na ženách přijaté v březnu 2010,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. listopadu 2013 s názvem „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“ (COM(2013)0833),

–  s ohledem na společné prohlášení ze dne 6. února 2013 k Mezinárodnímu dni proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, v němž místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a pět komisařů EU potvrdilo závazek EU angažovat se v rámci svých vnějších vztahů za vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů,

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období let 2015–2019, zejména na cíl 14 b),

–  s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, zejména cíl 5.3 týkající se odstranění všech škodlivých praktik, jako jsou dětské, předčasné a nucené sňatky a mrzačení ženských pohlavních orgánů,

–  s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů 2016–2020,

–  s ohledem na zprávu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů z roku 2013 s názvem „Mrzačení ženských genitálií v Evropské unii a v Chorvatsku“,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy z roku 2011 o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017(6) o přistoupení EU k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí,

–  s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy přijaté v září 2017 o potřebě zvýšit úsilí o předcházení mrzačení ženských pohlavních orgánů a nucených sňatků v Evropě a o jejich potírání,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 20. prosince 2012 o zintenzivnění globálního úsilí o vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů (A/RES/67/146),

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na iniciativu EU-OSN „Spotlight“ z roku 2017 zaměřenou na vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách,

–  s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně nulové tolerance vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů (O-000003/2018 – B8-0005/2018),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 výslovně vyzývá k vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů vedle jiných škodlivých praktik v rámci cíle 5 „dosáhnout rovnosti žen a mužů a posílit postavení všech žen a dívek“;

B.  vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je praktika, které by se měla věnovat zvláštní pozornost, jak je zdůrazněno v Akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii 2015–2019 v rámci cíle 14 „Podpora rovnosti žen a mužů, práv žen, posilování postavení a účasti žen a dívek“;

C.  vzhledem k tomu, že akční plán EU pro rovnost žen a mužů 2016–2020 (GAP II) v rámci tematické priority B: „Fyzická a psychická nedotknutelnost“ zahrnuje jako ukazatel procento dívek a žen ve věku 15–49 let, které podstoupily mrzačení ženských pohlavních orgánů;

D.  vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je jako škodlivá praktika nadnárodní povahy nyní považována za celosvětovou záležitost, přičemž cíle Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 ji označují za škodlivou praktiku, která má být do roku 2030 vymýcena;

E.  vzhledem k tomu, že statistická zpráva UNICEF za rok 2016 uvádí, že mrzačení ženských pohlavních orgánů podstoupilo přinejmenším 200 milionů dívek a žen po celém světě, ale přesné číslo zůstává neznámé;

F.  vzhledem k tomu, že praktika mrzačení ženských pohlavních orgánů, která je stále tradičně praktikována v některých částech afrického kontinentu, ale také v částech Blízkého východu, Asie a Oceánie, rovněž představuje problém v Evropské unii, což má závažné důsledky pro postižené ženy a dívky;

G.  vzhledem k tomu, že v posledních třech desetiletích došlo k pokroku, byť nerovnoměrnému, a míra rozšíření klesla o zhruba 30 %; vzhledem k tomu, že tento pokrok by mohl být nicméně vyrovnán nárůstem počtu obyvatelstva, což znamená, že se této praktice podrobí větší počet dívek a žen;

H.  vzhledem k tomu, že největší vliv na rozhodnutí rodičů podrobit své dcery obřízce, nebo žen, které se rozhodují o podstoupení mrzačení ženských orgánů, mají často místní komunity;

I.  vzhledem k tomu, že sice neexistuje náboženský požadavek vykonávat mrzačení ženských pohlavních orgánů, ale silná přítomnost náboženství v mnoha komunitách provádějících tuto praktiku vyžaduje, aby se náboženští a jiní vůdci zapojili do hnutí proti mrzačení ženských pohlavních orgánů;

J.  vzhledem k tomu, že v zájmu vypracování vhodné strategie vymýcení je nutné tuto praktiku zkoumat vždy v místních souvislostech;

K.  vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je často neoddělitelně spjaté s jinými podobami nerovnosti mezi ženami a muži a vyskytuje se jen jako jedno z mnoha porušení práv žen, k nimž patří: nedostatečný přístup dívek ke vzdělání, včetně komplexní sexuální výchovy; nedostatek práce nebo zaměstnání pro ženy; znemožnění vlastnictví nebo dědění majetku; nucené nebo předčasné dětské sňatky; sexuální a fyzické násilí; nedostatek kvalitní zdravotní péče, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv;

L.  vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů má s jinými formami násilí založeného na pohlaví společný předpoklad kontroly nad ženským tělem a porušuje právo ženy na zdraví, bezpečnost a tělesnou nedotknutelnost, a v některých případech dokonce i právo na život;

M.  vzhledem k tomu, že prevence sice představuje vhodnější způsob upuštění od mrzačení ženských pohlavních orgánů než trestní stíhání, jelikož pachatelé, jejich pomocníci a spoluviníci jsou často rodiči oběti, nicméně existuje zjevná potřeba odstranit také překážky ve stíhání případů mrzačení ženských pohlavních orgánů, přičemž je třeba vzít v úvahu nejlepší zájmy dítěte;

1.  bere na vědomí pokles míry rozšíření mrzačení ženských pohlavních orgánů v důsledku rozhodných opatření a zvyšování informovanosti a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby pokračovaly ve svém úsilí s cílem zachovat tuto dynamiku v zemích, v nichž je mrzačení ženských pohlavních rozšířeno;

2.  považuje tuto dynamiku za příležitost pro mezinárodní organizace a státy, aby zvýšily své úsilí, především prostřednictvím vytváření vazeb a spojení mezi různými regiony, zúčastněnými stranami a odvětvími, aby mohly aktivně spolupracovat a aby dosáhly upuštění od této praktiky i od ostatních postupů poškozujících dívky, které mohou trpět fyzickými, psychickými a emocionálními následky po celý život;

3.  bere na vědomí neocenitelnou práci organizací, které pracují s komunitami v terénu jak v EU, tak mimo ni, pokud jde o prevenci, zvyšování informovanosti a obhajobu práv, a uznává, že budování mostů mezi nimi je nutností, má-li se mrzačení ženských pohlavních orgánů stát minulostí;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby začlenily předcházení mrzačení ženských pohlavních orgánů do všech odvětví, zejména do oblasti zdraví včetně sexuálního a reprodukčního zdraví, sociální práce, azylu, vzdělávání včetně sexuální výchovy, vymáhání práva, spravedlnosti, ochrany dětí a sdělovacích prostředků a komunikace;

5.  zdůrazňuje, že podle článku 38 Istanbulské úmluvy mají členské státy povinnost považovat mrzačení ženských pohlavních orgánů, jakož i podněcování, donucování nebo obstarávání dívky, která má být mrzačení podrobena, za trestný čin a že úmluva chrání nejen dívky a ženy ohrožené mrzačením ženských pohlavních orgánů, ale i dívky a ženy, které trpí celoživotními následky této praktiky (v situacích, jako např. reinfibulace, situace související s azylem, přístup k péči atd.); zdůrazňuje, že Istanbulská úmluva stanoví, že kultura, zvyky, náboženství, tradice nebo takzvaná „čest“ nemohou být důvodem pro jakékoli násilí vůči ženám;

6.  vyzývá EU a členské státy, které zatím neratifikovaly Istanbulskou úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, aby tak okamžitě učinily, a zasadily se tím pádem o to, že závazný postoj EU bude v souladu s mezinárodními normami, které podporují ucelený a jednotný postoj vůči násilí páchanému na ženách a vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů;

7.  s potěšením konstatuje, že trestní právo ve všech členských státech chrání dívky a ženy před mrzačením ženských pohlavních orgánů buď výslovně, nebo implicitně, je však velmi znepokojen jeho zjevnou neúčinností, jelikož bylo v EU zaznamenáno jen málo právních případů;

8.  se znepokojením konstatuje, že prosazování právních předpisů a zejména trestní stíhání představuje ve všech členských státech a zemích původu výzvu; vyzývá proto Komisi, aby usnadnila cílenou odbornou přípravu pro příslušné subjekty v oblasti odhalování, vyšetřování a stíhání mrzačení ženských pohlavních orgánů; vyzývá členské státy, aby se více zabývaly odhalováním, vyšetřováním a stíháním případů mrzačení ženských pohlavních orgánů;

9.  konstatuje, že trestní právo a cílená odborná příprava musí jít ruku v ruce s úsilím o zvyšování informovanosti s cílem odrazovat příslušné osoby od dalšího provádění této praktiky;

10.  uznává, že důležitým rozdílem mezi mrzačením ženských pohlavních orgánů a jinými formami násilí založeného na pohlaví je nepřítomnost špatného záměru v pozadí činu, a zdůrazňuje, že ačkoli to nemůže v žádném případě sloužit jako ospravedlnění, musí to být ve strategiích zaměřených na upuštění od této praktiky zohledněno;

11.  vyjadřuje politování nad rostoucí tzv. medikalizací (provádění zdravotnickými pracovníky) v některých zemích a trvá na tom, že je to nepřijatelná reakce s ohledem na řešení základních příčin, které již stanovily OSN a WHO; vyzývá členské státy, aby výslovně postavily medikalizaci mrzačení ženských pohlavních orgánů mimo zákon a zároveň zvýšily povědomí zdravotnických pracovníků o tomto problému;

12.  zdůrazňuje, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je jednou z nejvíce předvídatelných forem násilí založeného na pohlaví, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily intenzivní preventivní opatření v uprchlických táborech; vyzývá Komisi, aby dále začlenila předcházení mrzačení ženských pohlavních orgánů a jiným škodlivým praktikám do integračních postupů a Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) a aby poskytovala příslušné informace prostřednictvím Agentury EU pro azyl;

13.  požaduje zajištění nejvyšších standardů ochrany žadatelů o azyl z důvodů týkajících se mrzačení ženských pohlavních orgánů v rámci reformy společného evropského azylového systému a přezkumu směrnic o azylu a prostřednictvím úlohy nové Agentury EU pro azyl;

14.  očekává vytvoření globální sítě, která zajistí spojení mezi příslušnými zúčastněnými stranami ze všech částí světa s cílem shromáždit myšlenky a spojit síly; vyzývá Komisi, aby tuto důležitou síť podporovala;

15.  vyzývá Komisi, aby reagovala na výzvy občanské společnosti, aby byly finanční prostředky dostatečně flexibilní a o financování tak mohly žádat organizace na místní úrovni, které vykonávají svou práci v komunitě, díky čemuž bylo možné za použití celostního přístupu řešit vedle mrzačení ženských pohlavních orgánů celou řadu dalších otázek týkajících se práv dívek a žen a bylo by možné vytvořit vazby mezi organizacemi pracujícími v EU a organizacemi působícími v zemích, kde se dotčené praktiky provádějí; v této souvislosti vítá práci evropské sítě pro ukončení mrzačení ženských pohlavních orgánů a jejích členů, mimo jiné prostřednictvím projektu Change Plus, při odborné přípravě zástupců místních komunit, kteří mají podporovat nejen legislativní změnu, ale i změnu chování ve svých komunitách;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uchovávaly údaje o rozšíření mrzačení ženských pohlavních orgánů a jeho druzích a aby zapojily akademickou obec do procesu shromažďování údajů, výzkumu a vzdělávání budoucích generací odborníků v oblasti mrzačení ženských pohlavních orgánů; uznává, že určitou roli může hrát Evropská migrační síť; domnívá se, že společný program výzkumu v oblasti mrzačení ženských pohlavních orgánů by umožnil univerzitám v oblastech, kde se tato praktika provádí, aby se spojily s univerzitami v EU za účelem organizace výměnných programů, zlepšení shromažďování údajů a posílení kapacit budoucích odborníků v různých odvětvích;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do vzdělávacích programů v oborech, které hrají klíčovou roli při předcházení mrzačení ženských pohlavních orgánů, zahrnuly základní informace o mrzačení ženských pohlavních orgánů a jiných praktikách poškozujících dívky;

18.  zdůrazňuje, že bez ohledu na místní souvislosti by mělo být mrzačení ženských pohlavních orgánů vnímáno v kontextu násilí založeného na pohlaví a jako otázka rovnosti žen a mužů a mělo by být řešeno na základě komplexního přístupu, aby se zabránilo ponižování komunit, kde se tato praktika provádí;

19.  zdůrazňuje, že mezi první kroky k posílení postavení žen v komunitách, kde se provádí dotčená praktika, patří zajištění toho, aby všechny dívky navštěvovaly školu, a rozvoj podmínek pro zlepšení hospodářského postavení žen;

20.  upozorňuje na možnosti a sílu různých způsobů komunikace, jako jsou umění, literatura, nová a místní média, pokud jde o předávání poselství lidem; zdůrazňuje, že je důležité zapojit chlapce a muže do vytváření nových příběhů o rovnosti žen a mužů a do boje proti stávajícím mocenským strukturám, a to prostřednictvím sítí, partnerských programů, informačních kampaní a vzdělávacích programů;

21.  vyzývá Komisi, aby pomáhala členským státům a zemím, v nichž se provádí dotčená praktika, při vytváření sítí a integrovaných strategií pro předcházení mrzačení ženských pohlavních orgánů, včetně odborné přípravy sociálních pracovníků, zdravotnického personálu, komunitních a náboženských vůdců a policistů a soudců; uznává, že tuto praktiku neobhajuje žádné náboženství;

22.  vyzývá Komisi, aby do svých dialogů a diplomatických jednání o lidských právech zahrnula problematiku mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalších praktik, které poškozují ženy a dívky; vyzývá ESVČ a členské státy, aby zintenzivnily spolupráci se třetími zeměmi a povzbuzovaly je k přijetí vnitrostátních právních předpisů zakazujících mrzačení ženských pohlavních orgánů a aby podporovaly donucovací orgány při zajišťování jejich provádění;

23.  oceňuje, že delegace a ESVČ jsou každoročně školeny ohledně mrzačení ženských pohlavních orgánů v rámci oblasti práv dětí nebo vzdělávání v otázkách rovnosti pohlaví, a vyzývá Komisi, aby rozšířila informovanost o svých nástrojích, jako je soubor nástrojů „Společně k ukončení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“, mezi odborníky z různých odvětví a zpřístupnila je cílovým skupinám;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě Evropské unie.

(1) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(2) Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 96.
(3) Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9.
(4) Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 142.
(5) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 87.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0329.

Právní upozornění