Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 8. února 2018 - ŠtrasburkKonečné znění
Rusko, případ Ojuba Titijeva a Středisko pro ochranu lidských práv Memoriál
 Popravy v Egyptě
 Dětské otroctví na Haiti
 Záruční fond pro vnější vztahy ***I
 Záruka EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii ***I
 Výroční zpráva o finančních aktivitách Evropské investiční banky
 Aktuální situace v oblasti lidských práv v Turecku
 Situace ve Venezuele
 Situace agentury UNRWA
 Úprava času

Rusko, případ Ojuba Titijeva a Středisko pro ochranu lidských práv Memoriál
PDF 340kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o Rusku, případ Ojuba Titijeva a Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál (2018/2560(RSP))
P8_TA(2018)0034RC-B8-0096/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na své předchozí usnesení o Rusku, zejména na své usnesení ze dne 13. června 2013 o právním státu v Rusku(1), usnesení ze dne 13. března 2014 o Rusku: rozsudky vynesené nad demonstranty účastnícími se protestů na Blatném náměstí(2), usnesení ze dne 23. října 2014 o zrušení nevládní organizace Memoriál (nositelky Sacharovovy ceny za rok 2009) v Rusku(3), usnesení ze dne 12. března 2015 o vraždě vedoucího představitele ruské opozice Borise Němcova a stavu demokracie v Rusku(4), usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o případu Ildara Dadina, vězně svědomí v Rusku(5) a usnesení ze dne 6. dubna 2017 o Rusku, zatčení Alexeje Navalného a dalších protestujících(6),

–  s ohledem na prohlášení předsedů parlamentního Výboru pro zahraniční věci a podvýboru pro lidská práva ze dne 12. ledna 2018, v němž vyzývají k okamžitému propuštění obránce lidských práv Ojuba Titijeva,

–  s ohledem na článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v nichž je stanoveno, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, a jichž je Ruská federace smluvní stranou,

–  s ohledem na prohlášení EU ze dne 19. ledna 2018 o porušování lidských práv týkající se Střediska pro ochranu lidských práv v Rusku Memoriál a na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 11. ledna 2018 o zadržení ředitele pobočky tohoto střediska v Čečenské republice pana Ojuba Titijeva,

–  s ohledem na návštěvu výboru Rady Evropy pro prevenci mučení v Čečenské republice Ruské federace, která proběhla v listopadu a prosinci 2017,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na prohlášení OSN o obráncích lidských práv, které přijalo Valné shromáždění OSN dne 9. prosince 1998,

–  s ohledem na stávající Dohodu o partnerství a spolupráci zakládající partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé a na přerušená jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem,

–  s ohledem na sedmou pravidelnou zprávu o Ruské federaci, kterou na svém 3136. a 3137. zasedání konaném ve dnech 16. a 17. března 2015 posoudil Výbor OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na zásady Rady ze dne 24. června 2013 pro prosazování veškerých lidských práv lesbických žen, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů (LGBTI) a pro ochranu požívání těchto práv z jejich strany,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ruská federace se jakožto řádný člen Rady Evropy a signatář Všeobecné deklarace lidských práv a Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání zavázala k dodržování zásad demokracie, právního státu a základních svobod a lidských práv; vzhledem k tomu, že Rusko má povinnost vyšetřit zločiny páchané čečenskými orgány a disponuje prostředky nezbytnými k provedení tohoto šetření; vzhledem k tomu, že Ruská federace ratifikovala 11 z 18 mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že Ojuba Titijeva, ředitele čečenské pobočky organizace na obranu lidských práv, která v roce 2009 získala Sacharovovu cenu, – Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál (obecně známého jako Memoriál) – zatkla dne 9. ledna 2018 čečenská policie a obvinila ho z držení omamných látek; vzhledem k tomu, že pan Titijev tato obvinění popřel a nevládní organizace a obránci lidských práv je kritizovali jako vykonstruované;

C.  vzhledem k tomu, že dne 25. ledna 2018 Nejvyšší soud Čečenské republiky potvrdil rozhodnutí šalinského městského soudu ponechat Ojuba Titijeva ve vyšetřovací vazbě po dobu dvou měsíců;

D.  vzhledem k tomu, že nehledě na to, že tato novela omezuje svobodu projevu a shromažďování, došlo k novelizaci trestního zákona Ruské federace, v rámci níž byl zaveden nový článek 212.1, podle něhož lze osobu obvinit z porušování zákona o veřejném shromažďování;

E.  vzhledem k tomu, že ruské orgány mají tendenci nedodržovat právo na svobodné shromažďování a že v jen Moskvě zadržely po pokojných demonstracích konaných dne 26. března 2017 více než 1 000 demonstrantů a mnoho dalších občanů v několika dalších městech Ruské federace;

F.  vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo k významnému nárůstu počtu politických vězňů a že podle Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál dosáhlo v roce 2016 toto číslo 102 osob;

G.  vzhledem k tomu, že zákon o nevládních organizacích z roku 2012 významně omezil jejich schopnost nezávisle pracovat a fungovat efektivním způsobem; vzhledem k tomu, že podle tohoto zákona ruské ministerstvo spravedlnosti označilo Memoriál za „zahraničního agenta“;

H.  vzhledem k tomu, že historik Memoriálu Jurij Dmitrijev byl členem týmu, který u místa Sandarmoch našel masový hrob s více než 9 000 osobami, z nichž mnozí patřili k sovětské inteligenci; vzhledem k tomu, že v posledních letech se Memoriál stal poslední nezávislou organizací na obranu lidských práv, která pokračuje v činnosti v Čečenské republice; vzhledem k tomu, že je velmi pravděpodobné, že útoky na obránce lidských práv v Čečenské republice, včetně vykonstruovaného obvinění Ojuba Titijeva a žhářských útoků v sousedních republikách, byly připraveny jako odveta namířená proti Memoriálu za to, že odhalil případy porušování lidských práv v Čečensku a domáhá se spravedlnosti;

I.  vzhledem k tomu, že Parlament udělil v roce 2009 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení skupině na obranu lidských práv Memoriál;

J.  vzhledem k tomu, že podle indexu demokracie časopisu Economist za rok 2017 se Rusko řadí ze 167 zemí na 135. místo, což je ve srovnání se 102. místem v roce 2006 významný propad;

K.  vzhledem k tomu, že existují významné obavy, pokud jde o porušování lidských práv osob LGBTI v Čečensku; vzhledem k tomu, že Ruská federace je signatářem několika mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv a jakožto člen Rady Evropy a signatář Evropské úmluvy o ochraně lidských práv má povinnost zajistit bezpečnost všech osob, které mohou být ohroženy; vzhledem k tomu, že EU opakovaně nabízela Rusku další pomoc a odborné poradenství při modernizaci jeho ústavního a právního řádu a při jeho dodržování, a to v souladu se standardy Rady Evropy; vzhledem k tomu, že Rusko má povinnost vyšetřit zločiny páchané čečenskými orgány a disponuje prostředky nezbytnými k provedení tohoto šetření; vzhledem k tomu, že homosexualita byla v Ruské federaci dekriminalizována v roce 1993;

1.  požaduje okamžité propuštění ředitele Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál v Čečenské republice pana Ojuba Titijeva, který byl zadržen dne 9. ledna 2018 a poté obžalován a poslán do vyšetřovací vazby na základě vykonstruovaného obvinění, že nelegálním způsobem získal omamné látky, které má v držení; naléhavě vyzývá ruské orgány, aby zajistily dodržování všech lidských a zákonných práv pana Titijeva, včetně přístupu k právnímu zástupci a lékařské péči, tělesné integrity a důstojnosti a ochrany před soudním zastrašováním, kriminalizací a svévolným zatčením;

2.  s politováním poukazuje na prohlášení čečenských orgánů, které obsahuje obvinění týkající se činnosti obránců lidských práv a organizací; se znepokojením konstatuje, že k zatčení pana Titijeva došlo krátce po veřejném vyjádření předsedy čečenského parlamentu pana Magomeda Daudova, který podle všeho toleruje násilí páchané na obráncích lidských práv;

3.  domnívá se, že zatčení pana Titijeva je součástí znepokojivého trendu projevujícího se zatýkáním, útoky, zastrašováním a diskreditací nezávislých novinářů a obránců lidských práv pracujících v Čečensku; poukazuje na to, že mezi další případy, které jsou součástí tohoto znepokojivého trendu, patří zatčení předsedy Shromáždění kavkazských národů Ruslana Kutajeva a novináře Žalaudiho Gerijeva, kteří byli v roce 2014, resp. 2016 odsouzeni na základě pochybného obvinění týkajícího se omamných látek;

4.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že dosud nebyl z vraždy předchůdkyně pana Ojuba Titijeva v Memoriálu a aktivistky v oblasti lidských práv v Čečensku paní Natalji Estěmirovové, která byla v roce 2009 unesena před svým domovem v Grozném a později téhož dne nalezena zastřelená v blízkosti obce Gazi Jurt v sousedním Ingušsku, nikdo potrestán; naléhavě vyzývá ruské orgány, aby tento trestný čin důkladně vyšetřily; připomíná v této souvislosti, že v roce 2009 byl v centru Moskvy zastřelen další právník a aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Markelov známý pro svou činnost zabývající se porušováním práv v Čečensku;

5.  naléhavě vyzývá ruské orgány, aby okamžitě ukončily znepokojivý trend vyznačující se zatýkáním, vraždami, zastrašováním a diskreditací nezávislých novinářů a obránců lidských práv pracujících v tomto regionu Ruské federace, k nimž dochází v rozporu s jejich právem na svobodu projevu; odsuzuje útoky na obránce lidských práv ze strany čečenských orgánů a naléhavě vyzývá Moskvu, aby tyto útoky ukončila a pro obránce lidských práv a lidskoprávní organizace v Čečensku a dalších oblastech Ruské federace vytvořila normální pracovní prostředí;

6.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršujícími se podmínkami pro činnost velmi důležité občanské společnosti v Rusku, zejména organizací, které pracují v oblasti lidských práv a demokratických svobod, a vyjadřuje v této souvislosti kritiku státní politiky; zdůrazňuje, že Memoriál, laureát Sacharovovy ceny za rok 2009, je v dnešním Rusku i nadále jedním z hlasů s největší autoritou v oblasti lidských práv a stal se poslední nezávislou lidskoprávní organizací, která pokračuje v činnosti v Čečensku, a vyjadřuje solidaritu a jednoznačnou podporu jeho angažované práci;

7.  vyzývá ruské orgány, aby chránily před nezákonnými zásahy všechny ruské občany; vyzývá ruské orgány, aby okamžitě ukončily tvrdé zákroky proti svobodě projevu v Čečensku a obětem a svědkům těchto zásahů poskytly účinné bezpečnostní záruky a postavily pachatele těchto činů před soud; zdůrazňuje, že konečnou odpovědnost za vyšetření těchto činů nese Rusko a jeho vláda, která musí pachatele postavit před soud a chránit všechny ruské občany před protiprávními činy;

8.  poukazuje na to, že žhářský útok na kanceláře Memoriálu, k němuž došlo dne 17. ledna 2018 v sousední Republice Ingušsko, a útok ze dne 22. ledna 2018, kdy neznámí žháři zapálili vozidlo patřící místní kanceláři Memoriálu v Dagestánu, je jen dalším znamením pronásledování a zastrašování lidskoprávních organizací v oblasti severního Kavkazu; odsuzuje tyto útoky a naléhavě vyzývá ruské orgány, aby tyto a další útoky na majetek Memoriálu a vyhrožování jeho zaměstnancům skutečně vyšetřily a zajistily, aby se odpovědné osoby za své činy zodpovídaly;

9.  vyzývá ruské orgány, aby urychleně zahájily okamžité, nezávislé, objektivní a důkladné vyšetřování těchto politováníhodných událostí v Čečensku; vyzývá orgány Čečenska a Ruské federace, aby dodržovaly vnitrostátní právní předpisy a mezinárodní závazky a zásady právního státu, řídily se všeobecně platnými normami v oblasti lidských práv a všem osobám, které by mohly být ohroženy, zajistily bezpečnost a demokratické svobody;

10.  bere na vědomí požadavek Memoriálu, aby se případ Titijeva vyšetřoval mimo Čečensko;

11.  odsuzuje útoky proti dalším skupinám občanské společnosti a nevládním organizacím v Čečensku, včetně útoků a pomlouvačné kampaně proti společné mobilní skupině obránců lidských práv v Čečensku, které vedly k tomu, že se tato skupina z bezpečnostních důvodů přesunula v roce 2016 mimo Čečensko;

12.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zprávami o svévolném zadržování a mučení osob, kteří jsou vnímány jako LGBTI, v Čečenské republice; vyzývá orgány, aby toto pronásledování ukončily a umožnily mezinárodním organizacím v oblasti lidských práv, aby údajné trestné činy důvěryhodně vyšetřily; odsuzuje také zabíjení osob členy vlastní rodiny v rámci tzv. „vražd ze cti“ a s politováním konstatuje, že čečenské orgány tyto trestné činy podporují a vybízejí k nim;

13.  vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby pomáhaly lidem, kteří uprchli z Čečenska, a aby informovaly o těchto organizovaných zásazích; s potěšením konstatuje, že řada členských států poskytla těmto obětem azyl, a vyzývá všechny členské státy, aby v souladu s evropskými a vnitrostátními právními předpisy pokračovaly ve vyřizování žádostí těchto obětí, novinářů a obránců lidských práv o azyl, příp. aby tento proces urychlily;

14.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropskou službu pro vnější činnost, aby zajistily, aby při konzultacích mezi EU a Ruskem o lidských právech, jakmile budou obnoveny, bylo upozorňováno na případy všech osob stíhaných z politických důvodů, aby zástupci Ruska byli při těchto konzultacích oficiálně požádáni o vyjádření ke každému jednotlivému případu a aby byl Parlament informován o výměně názorů s ruskými orgány;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace a čečenským orgánům.

(1) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 150.
(2) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 250.
(3) Úř. věst. C 274, 27.7.2016, s. 21.
(4) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 126.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0446.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0125.


Popravy v Egyptě
PDF 345kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o popravách v Egyptě (2018/2561(RSP))
P8_TA(2018)0035RC-B8-0109/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptu, zejména na usnesení ze dne 10. března 2016 o Egyptu, a zejména o případu Giulia Regeniho(1), ze dne 17. prosince 2015 o Ibrahimovi Halawovi, kterému potenciálně hrozí trest smrti(2) a na usnesení ze dne 15. ledna 2015 o situaci v Egyptě(3), na své usnesení ze dne 16. února 2017 o popravách v Kuvajtu a Bahrajnu(4) a ze dne 8. října 2015 o trestu smrti(5), na své usnesení ze dne 7. října 2010 o Světovém dni boje proti trestu smrti(6),

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, mučení, svobody projevu a ochránců lidských práv,

–  s ohledem na závěry Rady EU pro zahraniční věci o Egyptě ze srpna 2013 a února 2014,

–  s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004 a byla posílena akčním plánem z roku 2007; s ohledem rovněž na priority partnerství EU a Egypta pro období 2017–2020, které byly přijaty dne 25. července 2017, a na společné prohlášení vydané po zasedání Rady přidružení EU-Egypt,

–  s ohledem na společné prohlášení ze dne 10. října 2017, které vydali místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová a generální tajemník Rady Evropy, o Evropském a Světovém dni proti trestu smrti,

–  s ohledem na společné prohlášení odborníků OSN ze dne 26. ledna 2018, mezi nimi Nilse Melzera, zvláštního zpravodaje pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, v němž naléhavě vyzývají egyptské orgány, aby zastavily chystané popravy,

–  s ohledem na egyptskou ústavu a zejména na její článek 93 (o závazné povaze mezinárodního práva v oblasti lidských práv),

–  s ohledem na záruky OSN týkající se ochrany práv osob čelících trestu smrti,

–  s ohledem na Zásady a pokyny týkající se práva na spravedlivý proces a právní pomoc v Africe, které za všech okolností zakazují vojenské soudní procesy s civilisty,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení, jež bylo přijato na 6. světovém kongresu proti trestu smrti konaném ve dnech 21.–23. června 2016 v Oslu,

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva, jehož cílem je, aby se otázka ochrany lidských práv a sledování, nakolik jsou tato práva dodržována, dostala do centra všech politik EU,

–  s ohledem na článek 2 Evropské úmluvy o lidských právech a její protokoly 6 a 13,

–  s ohledem na šest rezolucí Všeobecného shromáždění OSN o iniciativě na podporu moratoria na trest smrti,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvu o právech dítěte a Arabskou chartu lidských práv, jež Egypt ratifikoval,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), jehož je Egypt smluvní stranou, a zejména na jeho článek 18 a druhý opční protokol o trestu smrti, a rovněž na jeho článek 14,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že trest smrti je tím nejhorším druhem nelidského a pokořujícího trestu, jaký lze uložit – je to trest, který porušuje právo na život zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv; vzhledem k tomu, že Evropská unie trest smrti rozhodně a zásadně odsuzuje a je zastáncem všeobecného moratoria na trest smrti a v konečném důsledku i celosvětového zrušení trestu smrti, jakožto jednoho z klíčových cílů své politiky v oblasti lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že od ledna 2014 bylo v Egyptě údajně odsouzeno k trestu smrti nejméně 2 116 osob; vzhledem k tomu, že bývalí prezidenti Mohamed Morsi a Adli Mansour tresty smrti neschvalovali; vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2014 bylo provedeno nejméně 81 poprav;

C.  vzhledem k tomu, že egyptské soudy v roce 2017 údajně vynesly 186 rozsudků trestu smrti a 16 osob bylo popraveno; vzhledem k tomu, že v posledních týdnech a od konce prosince 2017 došlo k alarmujícímu nárůstu; vzhledem k tomu, že všechny nedávné popravy byly provedeny bez předchozího informování obětí nebo jejich rodin; vzhledem k tomu, že v současné době zjevně čelí bezprostřední hrozbě popravy 24 dalších Egypťanů, kteří vyčerpali všechny odvolací postupy;

D.  vzhledem k tomu, že v současné době je souzeno nebo čeká na soudní proces v Egyptě nejméně 891 osob na základě obvinění, za která by jim mohl být uložen trest smrti; vzhledem k tomu, že nejméně 38 osob, kterým v době, kdy údajně spáchaly trestný čin, ještě nebylo 18 let, bylo souzeno současně s dospělými spoluobžalovanými na základě obvinění, za něž jim hrozí trest smrti; vzhledem k tomu, že soudy doporučily tresty smrti pro nejméně sedm z těchto osob; vzhledem k tomu, že uložení a výkon trestu smrti v případě osob, jež byly v době spáchání trestného činu mladší 18 let, je v rozporu s mezinárodním právem, včetně Úmluvy OSN o právech dítěte, jakož i čl. 111 egyptského zákona o dítěti; vzhledem k tomu, že Egypt je smluvní stranou řady mezinárodních úmluv týkajících se politických a občanských práv, mučení, práva dětí a mladistvých a spravedlnosti;

E.  vzhledem k tomu, že vojenský zákoník má větší počet trestných činů trestaných smrtí než občanský zákoník a že egyptské právní předpisy postupně rozšiřují jurisdikci vojenských soudů; vzhledem k tomu, že počet civilistů odsouzených k trestu smrti v Egyptě vojenskými soudy se prudce zvýšil z 60 v roce 2016 na nejméně 112 v roce 2017; vzhledem k tomu, že v posledních měsících bylo popraveno nejméně 23 Egypťanů, včetně 22 civilistů odsouzených vojenskými soudy, které ani zdaleka nesplňují normy pro spravedlivý soudní proces; vzhledem k tomu, že nejméně 15 000 civilistů, včetně desítek dětí, bylo od října 2014 do září 2017 údajně postaveno před vojenskou prokuraturu;

F.  vzhledem k tomu, že údajně znepokojivě vysoký počet svědeckých výpovědí a přiznání použitých při soudních procesech, včetně vojenských soudních řízení, byl získaný poté, co obžalované osoby údajně násilně zmizely a byly mučeny nebo s nimi bylo špatně zacházeno; vzhledem k tomu, že boj proti mučení je dlouhodobou prioritou EU v oblasti lidských práv a společným cílem pro Úmluvu OSN proti mučení, které byly podepsány v Egyptě;

G.  vzhledem k tomu, že nedávné a plánované popravy jsou údajně výsledkem soudních procesů, při nichž se nerespektovalo právo na spravedlivé soudní řízení a řádný proces; vzhledem k tomu, že záruky OSN na ochranu práv osob odsouzených k trestu smrti přísně zakazují použití trestu smrti na základě nespravedlivého procesu; vzhledem k tomu, že mnozí odborníci OSN pro lidská práva v návaznosti na tvrzení o nespravedlivých procesech opakovaně vyzvali Egypt, aby pozastavil všechny nevykonané popravy;

H.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby byla přijata všechna nezbytná opatření, aby bylo zajištěno, že soudní řízení budou probíhat za podmínek, které skutečně poskytují veškeré záruky uvedené v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je Egypt smluvní stranou; vzhledem k tomu, že v případě trestu smrti musí soudní řízení splňovat nejvyšší normy spravedlivého a řádného procesu;

I.  vzhledem k tomu, že Africká komise pro lidská práva a práva národů dne 29. listopadu 2017 naléhavě vyzvala egyptskou vládu, aby okamžitě pozastavila výkon trestu smrti v pěti různých věcech; vzhledem k tomu, že osoby obžalované v případu Kafr aš-Šajch byly dne 2. ledna 2018 popraveny;

J.  vzhledem k tomu, že Egypt prošel od revoluce v roce 2011 řadou nelehkých úkolů a že mezinárodní společenství tuto zemi podporuje při řešení jejích hospodářských, politických a bezpečnostních problémů;

K.  vzhledem k tomu, že v Egyptě existují závažné bezpečnostní problémy, zejména na Sinajském poloostrově, kde teroristické skupiny uskutečňují útoky na bezpečnostní síly; vzhledem k tomu, že v Egyptě došlo k několika pustošivým teroristickým útokům, včetně nedávného útoku na súfijskou mešitu, při němž zahynulo 311 civilistů a bylo zraněno nejméně 128 osob; vzhledem k tomu, že dne 9. dubna 2017 došlo ke dvěma sebevražedným bombovým útokům na kostel sv. Jana ve městě Tantá a na Koptskou pravoslavnou katedrálu sv. Marka, při nichž přišlo o život nejméně 47 osob;

L.  vzhledem k tomu, že od dubna 2017 v Egyptě přetrvává výjimečný stav, přičemž jeho platnost byla dne 13. ledna 2018 prodloužena na další tři měsíce, který byl podle státních sdělovacích prostředků zaveden s cílem napomoci řešit nebezpečí a financování terorismu a který podkopává základní svobody, přičemž prezidentovi a těm, kteří jednají jeho jménem, poskytuje pravomoc předávat civilisty po dobu tohoto tříměsíčního období soudům pro státní bezpečnost, které fungují za výjimečného stavu;

M.  vzhledem k tomu, že celková humanitární situace se v Egyptě i nadále zhoršuje; vzhledem k tomu, že tvrdý zákrok proti terorismu byl egyptskými orgány použit jako odůvodnění k vykonávání rozsáhlých represí;

N.  vzhledem k tomu, že zákon o boji proti terorismu přijatý v roce 2015 ukládá trest smrti každému, kdo je shledán vinným z vytváření nebo vedení teroristické skupiny, a to na základě široké definice terorismu, která zahrnuje „porušení veřejného pořádku, ohrožení bezpečnosti, zájmů nebo bezpečnosti společnosti, porušování ustanovení ústavy a právních předpisů nebo ohrožení národní jednoty, míru ve společnosti nebo národní bezpečnosti“, čímž je každý občan, včetně obránců lidských práv, vystaven riziku, že bude označen za teroristu a odsouzen k trestu smrti;

O.  vzhledem k tomu, že egyptští obránci lidských práv, kteří dokumentují a veřejně odsuzují tresty smrti, mučení a násilná zmizení, byli vystaveni represivním opatřením, jako bylo uzavření Centra an-Nadíma v roce 2017 a pokus egyptských orgánů uzavřít káhirský úřad Egyptského výboru pro práva a svobodu; vzhledem k tomu, že Egypt v minulém roce spustil právní ofenzívu proti nevládním organizacím tím, že přijal zákon, který vyžaduje, aby státní bezpečnostní agentury schvalovaly své financování z domácích či zahraničních zdrojů, čímž jim prakticky znemožnil činnost; vzhledem k tomu, že dne 5. dubna 2018 bude nejvyšší egyptský odvolací soud rozhodovat v případě tzv. zahraničního financování, které se týká mezinárodních nevládních organizací;

P.  vzhledem k tomu, že nové priority partnerství EU a Egypta na období 2017–2020 jsou vedeny společnou oddaností všeobecně platným hodnotám demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a představují obnovený rámec pro politickou angažovanost a posílenou spolupráci, a to i v oblasti bezpečnosti, reformy soudnictví a boje proti terorismu, na základě náležité úcty k lidským právům a základním svobodám; vzhledem k tomu, že ve dnech 10. a 11. ledna 2018 se v Káhiře konala pátá schůze podvýboru pro politické otázky, lidská práva a demokracii dohody o přidružení mezi EU a Egyptem, na které se projednávala spolupráce v oblastech lidských práv, demokracie a právního státu;

Q.  vzhledem k tomu, že EU je hlavním hospodářským partnerem Egypta a jeho hlavním zdrojem zahraničních investic; vzhledem k tomu, že unijní bilaterální pomoc určená Egyptu v rámci evropského nástroje sousedství představuje na období 2017–2020 přibližně 500 milionů EUR; vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční záležitosti na svém zasedání konaném dne 21. srpna 2013 pověřila vysokou představitelku přehodnocením pomoci, kterou EU poskytuje Egyptu; vzhledem k tomu, že Rada na tomto zasedání rozhodla, že spolupráce EU s Egyptem bude přizpůsobena vývoji v této zemi;

R.  vzhledem k tomu, že společnosti se sídlem v několika členských státech EU do Egypta i nadále vyvážejí zařízení určené ke sledování a vojenské vybavení;

1.  důrazně odsuzuje používání trestu smrti a vyzývá k tomu, aby byly zastaveny všechny bezprostředně hrozící popravy v Egyptě; rozhodně podporuje okamžité zavedení moratoria na trest smrti coby prvního kroku k jeho zrušení; v této souvislosti odsuzuje všechny popravy, ať k nim dochází kdekoli, a znovu zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti přispívá k posílení lidské důstojnosti, jak je stanoveno v prioritách politiky EU v oblasti lidských práv; vyzývá egyptské orgány, aby přezkoumaly všechny rozsudky trestu smrti, které mají být vykonány, s cílem zajistit, aby všechny osoby odsouzené v soudních řízeních, která neproběhla řádně, měly nárok na nový spravedlivý proces; připomíná, že i přes bezpečnostní výzvy v Egyptě by popravy neměly být používány jako prostředek k boji proti terorismu;

2.  vyzývá egyptský parlament, aby přezkoumal egyptský trestní zákoník, trestní řád, právní předpisy o boji proti terorismu a vojenský zákoník, a vyzývá vládu, aby přezkoumala příslušné vyhlášky s cílem zajistit, aby civilisté obvinění z trestných činů, za které lze uložit trest smrti, nebyli bezdůvodně stíhání před mimořádnými nebo vojenskými soudy, jelikož tyto soudy nesplňují standardy spravedlivého soudního procesu, které Egypt přijal v rámci mezinárodních právních závazků a které zaručuje egyptská ústava; vyzývá egyptské orgány, aby ukončily procesy s civilisty před vojenskými soudy;

3.  naléhavě vyzývá egyptské orgány, aby zajistily fyzickou a psychickou integritu všech obviněných osob po bodu jejich pobytu ve vězení; odsuzuje používání mučení nebo špatné zacházení; vyzývá egyptské orgány, aby zajistily, že zadržovaným osobám je poskytována veškerá lékařská péče, kterou mohou potřebovat; vyzývá EU, aby prováděla v plném rozsahu kontroly vývozu do Egypta, zejména pokud jde o zboží, které by mohlo být použito k mučení nebo k trestu smrti;

4.  vyzývá Egypt, aby podepsal a ratifikoval druhý opční protokol k mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (ICCPR) ve věci zrušení trestu smrti a Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením; vyzývá egyptskou vládu, aby příslušným zvláštním zpravodajům OSN zaslala otevřené pozvání k návštěvě země;

5.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad hromadnými procesy egyptských soudů a vysokým počtem vynesených rozsudků trestu smrti; vyzývá egyptské soudní orgány k dodržování a respektování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je Egypt smluvní stranou, a zejména k dodržování článku 14 tohoto paktu o právu na spravedlivé a včasné soudní řízení na základě jasných obvinění, které zajistí respektování práv obžalovaného;

6.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby odsoudila znepokojivý počet nedávných poprav v Egyptě, a naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby pokračovaly v boji proti používání trestu smrti; naléhavě vyzývá ESVČ, aby se zabývala nedávným vývojem v Egyptě a aby využila všechny prostředky vlivu, které má k dispozici, k tomu, aby zastavila bezprostředně hrozící popravy a přiměla egyptské orgány k dodržování závazků, které přijaly v rámci mezinárodních norem a právních předpisů;

7.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby zajistily, že lidská práva nebudou ohrožena řízením migrace nebo protiteroristickými opatřeními v rámci priorit partnerství EU a Egypta; zdůrazňuje význam, který EU přikládá spolupráci s Egyptem, jenž je významným sousedem a partnerem; důrazně vyzývá Egypt, aby dodržoval závazek, který učinil v rámci priorit partnerství EU a Egypta přijatých dne 27. července 2017, podporovat demokracii, základní svobody a lidská práva v souladu se svou ústavou a s mezinárodními standardy;

8.  odsuzuje teroristické útoky v Egyptě; vyjadřuje svou nejupřímnější soustrast rodinám obětí terorismu; vyjadřuje solidaritu s egyptským lidem a opětovně potvrzuje svou angažovanost v boji proti šíření radikálních ideologií a teroristických skupin;

9.  připomíná egyptské vládě, že se dlouhodobá prosperita Egypta a jeho lidu jde ruku v ruce s ochranou všeobecných lidských práv a s ustavením a zakotvením demokratických a transparentních institucí, jež se zapojí do ochrany základních práv občanů;

10.  podporuje snahy většiny egyptského lidu, který si přeje vybudování svobodné, stabilní, prosperující a demokratické země podporujícího začlenění, která bude dodržovat své vnitrostátní a mezinárodní závazky v oblasti lidských práv a základních svobod;

11.  vyjadřuje své vážné znepokojení nad pokračujícím omezováním základních demokratických práv, zejména svobody projevu, sdružování a shromažďování, politického pluralismu a právního státu v Egyptě; vyzývá k zastavení všech aktů násilí, podněcování k násilí, nenávistných projevů, obtěžování, zastrašování, násilných zmizení a cenzury směřujících proti politickým odpůrcům, demonstrantům, novinářům, bloggerům, studentům, aktivistům bojujícím za práva žen, představitelům občanské společnosti, osobám LGBTI, nevládním organizacím a menšinám včetně Núbijců ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin v Egyptě; odsuzuje nepřiměřené násilí používané proti demonstrantům; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob, které byly zadrženy za pokojné uplatňování svého práva na svobodu projevu, shromažďování a sdružování, a vyzývá k nezávislému a transparentnímu prošetření všech porušení lidských práv;

12.  připomíná své trvalé rozhořčení nad mučením a vraždou italského výzkumného pracovníka Giulia Regeniho a znovu odsuzuje nedostatečný pokrok při vyšetřování této brutální vraždy; zdůrazňuje, že bude nadále vyvíjet tlak na evropské orgány, aby spolupracovaly se svými egyptskými protějšky, dokud se v této věci nezjistí pravda a dokud nebudou pachatelé postaveni před soud;

13.  naléhavě vyzývá prezidenta Sisiho a jeho vládu, aby splnily svůj závazek týkající se skutečné politické reformy a dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že věrohodné a transparentní volby mají zásadní význam pro demokracii, což zaručuje ústava z roku 2014 a mezinárodní závazky Egypta;

14.  vyzývá EU a členské státy, aby zaujaly jasný, silný a jednotný postoj ve věci Egypta na nadcházejících zasedáních Rady OSN pro lidská práva a až dotehdy, dokud v zemi nebudou zaznamenána významná zlepšení v oblasti lidských práv;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států a vládě a parlamentu Egypta.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0084.
(2) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 130.
(3) Úř. věst. C 300, 18.8.2016, s. 34.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0044.
(5) Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 41.
(6) Úř. věst. C 371 E, 20.12.2011, s. 5.


Dětské otroctví na Haiti
PDF 361kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o dětském otroctví na Haiti (2018/2562(RSP))
P8_TA(2018)0036RC-B8-0100/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Haiti,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisaře pro rozvoj ze dne 12. června 2017 při příležitosti Světového dne proti dětské práci,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady OSN pro lidská práva, která zdůrazňuje dosažený pokrok a výzvy v oblasti lidských práv na Haiti v roce 2017,

–  s ohledem na studii iniciativy AKT–EU Migration Action ze dne 20. července 2017 o obchodování s lidmi na Haiti,

–  s ohledem na implementační zprávu Haiti, kterou Výbor OSN pro práva dítěte projednal dne 15. ledna 2016.

–  s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum Haiti provedený v rámci zasedání Rady OSN pro lidská práva ve dnech 31. října až 11. listopadu 2016,

–  s ohledem na opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na Dodatkovou úmluvu OSN o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucí a praktik podobných otroctví ze dne 7. září 1956, zejména na čl. 1 písm. d) této úmluvy,

–  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 182 o nejhorších formách dětské práce a úmluvu MOP č. 138 o minimálním věku pro zaměstnání,

–  s ohledem na 34. zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU z prosince 2017 v Port-au-Prince (Haiti),

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN,

–  s ohledem na Deklaraci lidských práv OSN,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Haiti je jednou z nejchudších zemí světa, jejíž ochromující chudoba je způsobena zejména rozsáhlou korupcí, špatnou infrastrukturou, nedostatečnou zdravotní péčí, nízkou úrovní vzdělání a historicky danou politickou nestabilitou;

B.  vzhledem k tomu, že využívání dětí jako pracovních sil v domácnosti, často označovaných kreolským výrazem „restavek“, je na Haiti široce rozšířené a existuje hlavně z důvodu nepříznivých hospodářských podmínek a kulturních postojů vůči dětem;

C.  vzhledem k tomu, že restavek je formou domácího obchodování s lidmi a novodobého otroctví, které postihuje přibližně 400 000 dětí na Haiti, z toho 60 % dívek; vzhledem k tomu, že mnoho haitských dětí nemá rodné listy a je vystaveno riziku obchodování s lidmi a zneužívání; vzhledem k tomu, že podle organizace UNICEF je závažným problémem, pokud jsou děti vystavovány násilí a zneužívání, včetně tělesných trestů a genderově podmíněného násilí; vzhledem k tomu, že každá čtvrtá žena a každý pátý muž jsou oběťmi sexuálního zneužívání před dosažením věku 18 let; vzhledem k tomu, že 85 % dětí ve věku od 2 do 14 let je obětí násilné disciplíny doma, 79 % je vystaveno tělesným trestům a 16 % extrémním tělesným trestům; vzhledem k tomu, že přibližně 30 000 dětí žije v přibližně 750 privátních sirotčincích, financovaných převážně ze soukromých zdrojů;

D.  vzhledem k tomu, že děti „restavek“ pocházejí obvykle z chudých venkovských rodin, které mají k dispozici jen málo nebo žádné prostředky, a proto své děti prodávají jiným rodinám výměnou za jídlo nebo peníze;

E.  vzhledem k tomu, že haitská vláda vyvinula jistou snahu řešit problematiku vykořisťování dětí „restavek“, což se odráží například v přijetí komplexního zákona proti obchodování s lidmi a opatření za účelem identifikace dětí, jež jsou zneužívány pro práce v domácnosti, pomoci těmto dětem a osvěty; vzhledem k tomu, že povinností každého státu je podporovat rodiče, aby mohli plnit svou úlohu;

F.  vzhledem k tomu, že mnohým haitským dětem se nedostává adekvátní výchovy a školního vzdělání; vzhledem k tomu, že podle údajů organizace UNICEF téměř 18 % dětí ve věku 6 až 11 let na Haiti nenavštěvuje základní školu; vzhledem k tomu, že přibližně polovina všech Haiťanů starších 15 let je negramotná, neboť 85 % škol je provozováno soukromými subjekty a tyto školy jsou pro rodiny s nízkými příjmy finančně nedostupné; vzhledem k tomu, že značný dopad na přístup ke vzdělání měl hurikán Matthew, který poškodil 1 633 z 1 991 škol v nejvíce postižených oblastech;

G.  vzhledem k tomu, že více než 175 000 osob, které přišly o své domovy v důsledku hurikánu Matthew v říjnu 2016, mezi nimiž je i několik desítek tisíc dětí, dosud žije ve velmi nejistých a nebezpečných podmínkách; vzhledem k tomu, že zemětřesení v roce 2010 si vyžádalo více než 220 000 lidských životů a že se přibližně 800 000 dětí ocitlo bez domova, což vedlo k tomu, že mnoho z nich se stalo otroky;

H.  vzhledem k tomu, že Haiti je zdrojovou, tranzitní a cílovou zemí nucené práce a obchodování s dětmi; vzhledem k tomu, že fenomén „restavek“ má i mezinárodní rozměr, neboť mnoho haitských dětí se stává obětí obchodování s lidmi do sousední Dominikánské republiky;

I.  vzhledem k tomu, že volební a politická patová situace po prezidentských volbách v roce 2016 značně omezila schopnost Haiti přijímat klíčové právní předpisy a státní rozpočet, které mají řešit naléhavé sociální a hospodářské problémy;

J.  vzhledem k tomu, že beztrestnost na Haiti je živena nezodpovědností úředníků, a zejména tím, že nejsou systematicky vyšetřovány případy policejního násilí a nezákonného nebo svévolného zatýkání; vzhledem k tomu, že Haiti se umístilo na 159. místě ze 176 zemí v indexu vnímání korupce, který vydává organizace Transparency International;

K.  vzhledem k tomu, že v indexu lidského rozvoje Rozvojového programu OSN (UNDP) zaujímá Haiti 163. příčku a soustavně potřebuje humanitární a rozvojovou pomoc;

L.  vzhledem k tomu, že v září 2017 haitský parlament schválil státní rozpočet na rok 2018, který nepřiměřeně zvyšuje daně, které musí platit již beztak chudé obyvatelstvo, což vedlo k násilným demonstracím a nepokojům v hlavním městě Port-au-Prince; vzhledem k tomu, že ministr hospodářství a financí Patrick Salomon předložil návrh rozpočtu, v němž je větší priorita přiřazena úklidu ve vládních budovách než programům veřejného zdraví;

M.  vzhledem k tomu, že EU pro Haiti v rámci 11. Evropského rozvojového fondu vyčlenila 420 milionů EUR, přičemž bude zvláštní důraz kladen na výživu dětí a vzdělávání v zájmu rozvoje dítěte;

N.  vzhledem k tomu, že v roce 2017 EU vyhlásila výběrové řízení s francouzským názvem „La promotion des droits des enfants et la protection des enfants victimes d’exploitation, discrimination, violence et abandon“, jehož hlavní prioritou je navrátit vězněné dětí jejich biologickým rodinám nebo je umístit do pečovatelských rodin;

1.  vyjadřuje politování nad skutečností, že v souvislosti s fenoménem „restavek“ je velký počet dětí na Haiti násilně odebírán rodičům a posílám na nucené práce; vyzývá k ukončení této praxe;

2.  je vážně znepokojen pokračujícím porušováním lidských práv na Haiti, což zahrnuje mj. genderové násilí, nezákonné zadržování osob a zotročování dětí jako tzv. „restavek“; vyzývá haitskou vládu, aby si jako prioritu stanovila přijetí legislativních opatření, která by tyto problémy potírala, konkrétně reformu trestního zákoníku, a současně obnovila klíčové instituce v zemi, které v důsledku nedávné patové situace přestaly fungovat, aby bylo možné provést naléhavé reformy;

3.  vyzývá vládu Haiti, aby urychleně provedla opatření k řešení problémů, které vedou ke zneužívání dětí pro práce v domácnosti, včetně ochrany dětí, které jsou oběťmi zanedbávání, zneužívání, násilí a dětské práce;

4.  vyzývá EU a její členské státy, aby dále pomáhaly Haiti provádět opatření na ochranu dětí včetně programů a partnerství zaměřených na boj proti násilí, zneužívání a vykořisťování dětí; vyzývá vládu Haiti, aby prioritně zavedla postupy k ukončení praktiky „restavek“ a poskytla na ně dostatečné zdroje, včetně odborné přípravy sociálních služeb tak, aby mohly pomáhat umisťovat děti „restavek“ mimo rodiny, v nichž dochází ke zneužívání, a zajišťovaly rehabilitaci k naplnění jejich fyzických a psychických potřeb;

5.  vyzývá haitskou vládu, aby zavedla správní systém, který zaručí, že všichni novorozenci budou zapsáni do matriky, a opatření k registraci a záznamu místa bydliště dětí, které nebyly registrovány při narození;

6.  vyzývá haitské orgány a dárcovské organizace, aby přesunuly značné zdroje, které jsou v současnosti vynakládány na drahé, ale přesto nekvalitní sirotčince, ke komunitním službám, které posilují schopnost rodin a komunit pečovat odpovídajícím způsobem o své vlastní děti;

7.  vyzývá vládu Haiti a případně zbývající členské státy EU, aby bez výhrad ratifikovaly následující úmluvy, které mají zásadní význam pro boj proti obchodování s dětmi a otroctví:

   Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a možnost zapojit se do vyšetřování a mezistátních postupů,
   Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob před nuceným zmizením,
   Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,
   Římský statut;

8.  žádá, aby se v rámci rozvojové pomoci EU věnovala zvláštní pozornost asistenci s naléhavými reformami soudního systému a s přípravou žalobců a soudců na řešení případů znásilnění a sexuálního násilí, aby policie a justice dokázaly nestranně jednat s ženami a dívkami, které oznámí, že se staly obětí genderového násilí;

9.  bere na vědomí, že v září 2017 haitský parlament schválil roční rozpočet; poukazuje na to, že v poslední době došlo k pokroku, pokud jde o právo na vzdělání, zejména díky programu všeobecného, bezplatného a povinného vzdělávání, jenž vyžaduje jak účinný monitorovací a donucovací systém, tak i stabilní finanční podporu z haitského státního rozpočtu a z prostředků rozvojové pomoci EU; žádá, aby v příštím ERF a v haitském národním orientačním programu byla větší pozornost věnována dobrým životním podmínkám a rehabilitaci dětí „restavek“, včetně nejvíce znevýhodněných či zdravotně postižených dětí, dětí s poruchami učení a dětí ve venkovských oblastech, a aby byly pravidelně předkládány společné zprávy o pokroku, které budou informovat o přijatých opatřeních a jejich účinnosti při potírání fenoménu „restavek“;

10.  očekává, že EU a její členské státy, které Haiti po hurikánu Matthew oficiálně přislíbily pomoc, svým slibům dostojí a Haiti pomohou překonat jeho dlouhodobé problémy;

11.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, členským státům, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě ministrů AKT-EU, orgánům CARIFORA, vládám a parlamentům Haiti a Dominikánské republiky a generálnímu tajemníkovi OSN.


Záruční fond pro vnější vztahy ***I
PDF 399kWORD 44k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES, Euratom) č. 480/2009, kterým se zřizuje Záruční fond pro vnější vztahy (COM(2016)0582 – C8-0374/2016 – 2016/0274(COD))
P8_TA(2018)0037A8-0132/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0582),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 209 a 212 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0374/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 1. prosince 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0132/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě,  Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 8. února 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se mění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 480/2009, kterým se zřizuje Záruční fond pro vnější vztahy

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/409.)


Záruka EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii ***I
PDF 401kWORD 44k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 466/2014/EU, kterým se poskytuje záruka EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii (COM(2016)0583 – C8-0376/2016 – 2016/0275(COD))
P8_TA(2018)0038A8-0135/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0583),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 209 a 212 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0376/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o přezkumu v polovině období týkajícím se provádění rozhodnutí č. 466/2014/EU, pokud jde o záruku EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii (COM(2016)0584),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 1. prosince 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0135/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 8. února 2018 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se mění rozhodnutí č. 466/2014/EU, kterým se poskytuje záruka EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2018/412.)


Výroční zpráva o finančních aktivitách Evropské investiční banky
PDF 486kWORD 67k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 k výroční zprávě o finančních činnostech Evropské investiční banky (2017/2071(INI))
P8_TA(2018)0039A8-0013/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 15, 126, 175, 177, 208, 209, 271, 308 a 309 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na protokol č. 5 o statutu Evropské investiční banky (EIB),

–  s ohledem na operační plán skupiny EIB na období 2017–2019 zveřejněný na internetových stránkách EIB,

–  s ohledem na zprávu o činnosti EIB za rok 2016,

–  s ohledem na finanční zprávu EIB za rok 2016 a na statistickou zprávu EIB za rok 2016,

–  s ohledem na hodnocení fungování Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), které v září 2016 vypracovala EIB,

–  s ohledem na dohodu uzavřenou dne 2. května 2017 Evropským parlamentem a EIB o informacích, které se mají vyměňovat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2396 ze dne 13. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) 2015/1017, pokud jde o prodloužení doby trvání Evropského fondu pro strategické investice, jakož i zavedení technických zlepšení daného fondu a Evropského centra pro investiční poradenství(2),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 466/2014/EU, kterým se poskytuje záruka EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii (COM(2016)0583),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES, Euratom) č. 480/2009, kterým se zřizuje Záruční fond pro vnější vztahy (COM(2016)0582),

–  s ohledem na Iniciativu EIB na posílení odolnosti ekonomiky,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1601 ze dne 26. září 2017 o zřízení Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD), záruky EFSD a záručního fondu EFSD(3),

–  s ohledem na první schůzi strategické rady EFSD, která se uskutečnila dne 28. září 2017 v Bruselu,

–  s ohledem na sociální summit pro spravedlivá pracovní místa a růst, který se konal dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu, a na evropský pilíř sociálních práv,

–  s ohledem na strategii skupiny EIB pro rovnost žen a mužů a posílení hospodářského postavení žen,

–  s ohledem na zprávu o uplatňování politiky EIB v oblasti transparentnosti v roce 2015 a zprávu EIB o správě a řízení za rok 2016,

–  s ohledem na příručku EIB o environmentálních a sociálních postupech,

–  s ohledem na probíhající přezkum mechanismu EIB pro vyřizování stížností – zásad, rozsahu působnosti a postupů z roku 2010,

–  s ohledem na politiku EIB vůči nedostatečně regulovaným, netransparentním a nespolupracujícím jurisdikcím (politika NCJ) ze dne 15. prosince 2010 a na dodatek k ní ze dne 8. dubna 2014,

–  s ohledem na souhlas EIB s ratifikací Pařížské dohody ze strany EU ze dne 4. října 2016,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na projev předsedy Junckera o stavu Unie přednesený dne 13. září 2017 na plenárním zasedání Parlamentu ve Štrasburku,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0013/2018),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská investiční banka (EIB) je považována za „finanční složku EU“ a za klíčovou instituci pro podporu veřejných a soukromých investic v rámci EU a že na základě své úvěrové činnosti vůči třetím zemím hraje zároveň důležitou úlohu i mimo EU;

B.  vzhledem k tomu, že finanční činnosti skupiny EIB zahrnují jak poskytování úvěrů z vlastních zdrojů, tak i plnění různých mandátů, které jí byly uděleny, s podporou z rozpočtu EU a třetích stran, jako jsou členské státy EU;

C.  vzhledem k tomu, že je třeba neustále věnovat pozornost rozvoji osvědčených postupů týkajících se politiky výkonnosti skupiny EIB, jejího řízení, správy a transparentnosti;

D.  vzhledem k tomu, že EIB v roce 2016 v souladu s odhadem pro tento rok udržovala solidní finanční situaci a její čistý roční přebytek dosáhl 2,8 miliardy EUR;

E.  vzhledem k tomu, že EIB by měla i nadále více usilovat o účinné rozšíření své úvěrové činnosti poskytováním technické podpory a poradenství zejména v regionech s nízkou mírou investic s cílem řešit rozdíly mezi regiony a zároveň omezením administrativní zátěže pro žadatele;

F.  vzhledem k tomu, že EIB by se měla jakožto instituce odpovědná za řízení Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) i nadále snažit o vysoce kvalitní a zeměpisně vyvážené portfolio aktiv s dlouhodobým ekonomickým přínosem, který bude vytvářet kvalitní pracovní místa, což by mělo být její hlavní prioritou na celém území EU;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský investiční fond (EIF) je zvláštním nástrojem EU pro rizikový kapitál a záruky zaměřeným především na podporu malých a středních podniků a vedoucím k další evropské integraci a hospodářské, sociální a územní soudržnosti, který by měl významným způsobem doplňovat intervence EIB;

H.  vzhledem k tomu, že záruky proti podvodům, včetně daňových podvodů a praní peněz, a proti riziku financování terorismu jsou součástí smluvních ustanovení skupiny EIB zahrnutých ve smlouvách uzavřených mezi skupinou EIB a jejími protistranami; vzhledem k tomu, že skupina EIB by měla vyžadovat, aby její protistrany dodržovaly veškeré platné právní předpisy; vzhledem k tomu, že skupina EIB by měla na základě výsledků v oblasti náležité péče ukládat dodatečná smluvní ustanovení k řešení konkrétních otázek souvisejících s transparentností a integritou;

I.  vzhledem k tomu, že EIB je vázaná Smlouvou, aby svými konkrétními investičními nástroji, jako jsou úvěry, cenné papíry, záruky, opatření pro sdílení rizik a poradní služby, přispívala k integraci EU, k její hospodářské a sociální soudržnosti a k regionálnímu rozvoji;

J.  vzhledem k tomu, že skupina EIB by si měla udržovat vysokou úvěrovou bonitu jakožto základní aktivum svého obchodního modelu i vysoce kvalitní portfolio solidních aktiv se stabilními investičními projekty v rámci EFSI a všech finančních nástrojů ve svém portfoliu;

Globální výzvy a hlavní politiky

1.  zdůrazňuje, že hospodářská krize výrazně oslabila hospodářský růst v EU a že jedním z hlavních důsledků je snižování investic v EU; poukazuje na to, že pokles veřejných a soukromých investic nabyl v zemích, které byly krizí zasaženy nejvíce, alarmujících rozměrů, jak dokládají zjištění Eurostatu; vyjadřuje znepokojení nad makroekonomickou nerovnováhou a stále významnou mírou nezaměstnanosti v některých členských státech;

2.  očekává, že EIB bude i nadále spolupracovat s Komisí a členskými státy na řešení systémových nedostatků, které brání některým regionům nebo zemím v tom, aby plně využívaly finančních činností EIB;

3.  vítá snahu skupiny EIB posilovat konkurenceschopnost EU, poskytovat skutečnou podporu růstu a vytváření pracovních míst a přispívat k řešení sociálně ekonomických problémů v EU i mimo ní, a to uskutečňováním svých obecných cílů veřejné politiky v oblasti inovací, malých a středních podniků a podniků se střední tržní kapitalizací, infrastruktury, životního prostředí, hospodářské a sociální soudržnosti a klimatu; připomíná, že tyto cíle také vyžadují poskytování veřejných statků; trvá na tom, že aby bylo úspěšně dosaženo cílů strategie Evropa 2020, měly by být všechny činnosti skupiny EIB nejen ekonomicky udržitelné, ale měly by také přispívat k budování inteligentnější, ekologičtější a inkluzivnější EU; v tomto ohledu vyzývá EIB, aby spolupracovala s malými účastníky trhu a družstvy na úrovni komunit na sdružování malých projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů tak, aby byly způsobilé pro financování z EIB; zdůrazňuje, že nástroje nezbytné k dosažení těchto cílů musí být soudržné;

4.  v tomto ohledu vítá způsob práce Komise, která kombinuje různé finanční zdroje, včetně EFSI, centrálně řízených finančních nástrojů na úrovni EU, programových zdrojů Evropských strukturálních a investičních fondů (ESI), zdrojů členských států a zdrojů vnitrostátních podpůrných bank a institucí, aby mohly být ku prospěchu malých a středních podniků zajištěny služby pro rizikovější projekty a projekty s omezeným přístupem k finančním prostředkům;

5.  vítá skutečnost, že EIB potvrdila svůj závazek podporovat plnění Pařížské dohody; domnívá se, že přezkum úvěrových kritérií EIB v oblasti energetiky plánovaný na rok 2018 bude pro banku příležitostí, aby zhodnotila podporu, kterou poskytuje odvětví fosilních paliv, a zveřejnila důležité a komplexní související údaje; v této souvislosti banku naléhavě vyzývá, aby zveřejnila konkrétní akční plány vyplývající z její strategie v oblasti klimatu z roku 2015 a aby přizpůsobila své portfolio cíli omezit zvýšení průměrné globální teploty na 1,5 stupně v souladu s Pařížskou dohodou, a to prostřednictvím rychlého a úplného postupného vyřazení projektů v oblasti fosilních paliv a zvyšování priority projektů v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů; vítá závěry Rady ze dne 10. října 2017 o financování opatření v oblasti klimatu(4) a zdůrazňuje, že je důležité, aby bylo k dispozici dostatečné financování pro udržitelné zelené investice, včetně investic do odvětví založených na biotechnologiích(5); vyzývá EIB, aby pokračovala ve finanční podpoře udržitelných místních energetických zdrojů s cílem překonat vysokou úroveň závislosti na vnějších zdrojích energie v Evropě a zajistit bezpečnost dodávek; vyzývá EIB, aby zvážila přijetí klimatických ukazatelů OECD z Rio de Janeira pro sledování a monitorování výdajů z ESI fondů v oblasti klimatu s cílem lépe zohlednit činnosti EIB související s politikou soudržnosti v rámci hodnocení úlohy, kterou tyto fondy plní v boji proti změně klimatu;

6.  poukazuje na to, že EIB měla velmi smíšené výsledky u opatření v oblasti změny klimatu, i když celkově jen těsně splnila svůj cíl 25 %; je znepokojen tím, že v 16 členských státech nedosáhla podpora EIB na opatření v oblasti klimatu ani 20 % a že investice do těchto opatření v roce 2016 byly umístěny převážně do silnějších ekonomik EU, přičemž 70 % podpory z EFSI na energii z obnovitelných zdrojů bylo soustředěno v jediné zemi – v Belgii – a 80 % investic v oblasti energetické účinnosti uskutečněných prostřednictvím EFSI bylo přiděleno Francii, Finsku a Německu;

7.  vítá, že EIB reagovala na krizi výrazným rozšířením svých činností, a to i v nejvíce postižených zemích; vyzývá EIB k další podpoře zemí EU s cílem přispět k jejich hospodářské obnově;

8.  připomíná, že je naléhavě zapotřebí vyjasnit dopad brexitu na stávající rozpočet EIB a její činnosti, aby mohla nadále plnit svou úlohu; konstatuje, že Spojené království poskytovalo 16,11 % kapitálu EIB, což představuje 3,5 miliardy EUR splaceného kapitálu a 35,7 miliardy EUR disponibilního kapitálu banky; zdůrazňuje, že je důležité vyjasnit výši příspěvku Spojeného království do rozpočtu EIB, jakož i budoucí ekonomické zapojení této země; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby odchod Spojeného království nevedl ke ztrátě schopnosti EIB podporovat hospodářství EU; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba co nejdříve nastolit právní jistotu ohledně probíhajících projektů, které spolufinancuje EIB ve Spojeném království; domnívá se, že ačkoli se má Spojenému království až do jeho formálního vystoupení z Unie dostávat stejného zacházení z hlediska investic jako jakémukoli jinému členskému státu, je správné, aby EIB podmiňovala investice zárukami toho, že kritéria způsobilosti pro investice, zejména pokud jde o environmentální normy, budou plněna pro celou dobu trvání těchto investic;

9.  zdůrazňuje význam činností EIB v oblasti financování v zemích východního a jižního sousedství při podpoře zemí, které provádějí nelehké ekonomické a demokratické reformy na své cestě k EU; připomíná, že hlavní činnosti v oblasti financování by se měly rovněž zaměřit na řešení naléhavých potřeb i dlouhodobějších výzev, jako je přestavba infrastruktury, zajištění odpovídající infrastruktury pro bydlení a reakci na mimořádné situace a boj proti nezaměstnanosti mladých lidí; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EIB prováděla vnější operace takovým způsobem, aby její činnosti směřovaly zejména do oblastí s velkým významem pro EU; v tomto ohledu vyzdvihuje rozšíření vnějšího úvěrového mandátu EIB (ELM) za účelem zintenzivnění činnosti v zemích jižního sousedství, ve Středomoří, v Latinské Americe a v Asii; dále zdůrazňuje, že operace EIB mají velký potenciál zlepšit ekonomickou situaci v regionech s klíčovým geopolitickým významem, zejména na Ukrajině, která kvůli pokračujícímu ozbrojenému konfliktu na východní Ukrajině čelí velkému ekonomickému tlaku;

10.  domnívá se, že EIB jako „banka EU“, která je součástí Smluv a příslušného k nim připojeného protokolu, jimiž se řídí také její činnost, musí dostát svému jedinečnému postavení, s nímž jsou spojena jedinečná práva a povinnosti; konstatuje, že EIB banka má klíčovou úlohu při uplatňování stále většího počtu finančních nástrojů využívajících prostředky z rozpočtu EU k dosažení pákového efektu;

11.  konstatuje, že podle operačního plánu na období 2017-2019 se očekává, že výše podepsaných úvěrů EIB v roce 2019 opět vzroste (na 76 miliard EUR po poklesu ze 77 miliard EUR v roce 2014 na 73 miliard EUR v roce 2016); poukazuje na to, že současné okolnosti by měly banku motivovat k přijetí ambicióznějších cílů a ke zvýšení objemu úvěrů, které podepisuje; připomíná, že EIB by měla hrát zásadní úlohu při provádění strategie Evropa 2020 prostřednictvím takových nástrojů, jako je Horizont 2020 a Nástroj pro propojení Evropy;

12.  vítá odhodlání EIB zapojit se do boje proti hlavním příčinám migrace a přijímat opatření v zemích, které jsou migrační krizí obzvláště zasaženy, a to i prostřednictvím posilování a doplnění humanitárních opatření, podporou hospodářského růstu, rozvoje a investic potřebných v moderní a udržitelné městské, zdravotnické, vzdělávací a sociální infrastruktuře, podněcováním ekonomických aktivit umožňujících vytvářet pracovní místa a podporou přeshraniční spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi; očekává, že skupina EIB za tímto účelem zintenzivní své úsilí o koordinaci své Iniciativy na posílení odolnosti ekonomiky a revidovaného ELM s Evropským fondem pro udržitelný rozvoj (EFSD); vyzývá k navýšení finanční pomoci u projektů, které by pomohly zmírnit ekonomické náklady spojené s migrační krizí a zároveň měly pozitivní dopad na občany, uprchlíky a jiné migranty v členských státech, jež přijímají největší příliv uprchlíků a migrantů;

13.  vítá v tomto ohledu iniciativu EIB zaměřenou na boj s krizí a podporu odolnosti, jejímž cílem je navýšit objem pomoci poskytované zemím jižního sousedství a Balkánu o 6 miliard EUR; požaduje, aby tato iniciativa vedla k zajištění skutečné doplňkovosti, pokud jde o stávající činnost EIB v tomto regionu;

14.  bere na vědomí návrh EIB zřídit v rámci skupiny dceřinou společnost – s využitím Evropského investičního fondu (EIF) jako vzoru – vyhrazenou pro financování mimo Evropu; očekává, že bude včas informován o všech krocích v této záležitosti;

15.  vítá strategii skupiny EIB pro rovnost žen a mužů a posílení hospodářského postavení žen zveřejněnou v roce 2017; je přesvědčen, že hledisko rovnosti žen a mužů by se mělo uplatňovat na všechny finanční operace skupiny EIB; očekává, že bude co nejdříve proveden akční plán pro rovnost žen a mužů, jenž stanoví ambiciózní cíle a konkrétní ukazatele;

16.  vítá dosažení dohody o prodloužení a přizpůsobení EFSI a očekává, že revidovaný fond a rozšířené Evropské centrum pro investiční poradenství umožní řešení problémů zjištěných v současném systému, a sice pokud jde o adicionalitu, udržitelnost, opatření v oblasti klimatu, zeměpisnou rovnováhu a činnosti poradenského centra; zdůrazňuje, že v úvěrové činnosti EIB je důležité vyhnout se zeměpisné nerovnováze a zajistit přidělování do více území a odvětví, aniž by byla ohrožena vysoká kvalita projektů; vyzývá EIB, aby dále zintenzivnila spolupráci s vnitrostátními podpůrnými bankami a institucemi, a zlepšila tak její dosah, dále rozvinula poradenskou činnost a technickou podporu s cílem dlouhodobě řešit otázku zeměpisné rovnováhy; bere na vědomí velmi rozdílné zkušenosti s projekty financovanými z EFSI; vyzývá k další výměně osvědčených postupů mezi EIB a členskými státy a podporuje ji s cílem zajistit ekonomickou efektivitu a odpovídající pákový efekt Junckerova plánu, který změní životy občanů EU;

17.  poukazuje na to, že v sociálním sektoru půjčuje EIB v průměru 1 miliardu EUR ročně na projekty sociálního bydlení (u nichž v posledních letech došlo k prudkému nárůstu a další diverzifikaci investorů a příjemců), 1,5 miliardy EUR na rozvoj zdravotnické infrastruktury a 2,4 miliardy EUR na projekty infrastruktury v oblasti vzdělání; zdůrazňuje, že další rozvoj financování EIB v tomto odvětví by odrážel aktuální pokrok směrem k prosazování evropského pilíře sociálních práv a k zajištění toho, aby v souladu s očekáváním skupina EIB upřednostňovala ty projekty, které budou mít největší dopad na vytváření udržitelných pracovních míst na místní úrovni;

18.  vítá skutečnost, že podle informace ekonomického oddělení EIB ze dne 28. září 2017 kumulativní investice schválené skupinou EIB v letech 2015 a 2016 zvýší HDP EU do roku 2020 o 2,3 % a vytvoří 2,25 milionu pracovních míst, což poukazuje na značný makroekonomický dopad EIB; vybízí EIB, aby dále rozšiřovala svou schopnost makroekonomické analýzy, včetně výzkumu týkajícího se makroekonomického dopadu jejích činností, jakož i svou obecnou analytickou činnost a odvětvové studie a rozsah empirických dokumentů a publikací, a stala se tak rovněž „bankou znalostí“; vyzývá EIB, aby pokračovala ve zlepšování posuzování projektů, a to pomocí bohatších, přesnějších a vytříbenějších ukazatelů dopadu;

19.  uznává význam proticyklické úlohy, kterou EIB v posledních letech plní; je toho názoru, že až se ekonomika vrátí na úroveň investic před krizí, mělo by být jednou z hlavních priorit EIB zaměřovat se na pomoc při překlenování rozdílů v investicích v oblastech, ve kterých trhy selhávají, např. v důsledku jejich přetrvávajícího krátkodobého zaměření a neschopnosti správně ocenit dlouhodobé externality, a to s cílem posílit udržitelné investice, technický pokrok a inovace vedoucí k udržitelnému růstu; připomíná, že je zapotřebí upřednostnit projekty založené na inovacích s jasným přínosem pro EU, jakož i projekty podporující regionální rozvoj, jako je revitalizace venkovských a jiných méně přístupných a nedostatečně rozvinutých oblastí;

20.  zdůrazňuje, že EIB hrála a nadále hraje pozitivní úlohu při zmírňování nedostatku veřejných investic; zdůrazňuje, že investice, zodpovědné a udržitelné strukturální reformy a řádné rozpočtové politiky musí být nedílnou součástí celkové strategie; vyzývá ke koordinaci činností EIB v členských státech s činností, politikami a cíli vlád stanovenými v národních programech reforem a v doporučeních pro jednotlivé země, kdykoli je takováto koordinace možná;

21.  zdůrazňuje, že na úrovni EU existují závažné strukturální důvody pro prohlubování rozdílů v investicích mezi členskými státy; vyzývá EIB, aby zvýšila svou technickou podporu s cílem řešit nízkou schopnost vytvářet projekty v některých členských státech; vyzývá EIB, aby poskytla podrobnější informace o přímých a nepřímých pracovních místech vytvořených každým financovaným projektem;

22.  zdůrazňuje, že podle Smluv má EIB povinnost přispívat k vyváženému a stálému rozvoji vnitřního trhu prostřednictvím primárních úvěrových činností, a v součinnosti s evropskými strukturálními a investičními fondy (ESI) podporovat projekty rozvoje méně rozvinutých regionů a projekty přeshraniční povahy; zdůrazňuje proto potenciál významné doplňkové úlohy EIB při provádění politiky soudržnosti, která by vždy měla být založena na výkonnosti a orientována na výsledky, a to i prostřednictvím činností zaměřených na posílení kapacit pro přípravu projektů, poradenství a analytických služeb a půjček pro spolufinancování fondů ESI z vnitrostátních zdrojů; vyzývá Komisi a EIB, aby navzájem lépe koordinovaly své úsilí s cílem dále podporovat výměnu osvědčených postupů a šíření investičních příležitostí ve všech evropských regionech, včetně regionů, na něž se nevztahuje Fond soudržnosti, aby bylo lépe dosaženo cílů hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

23.  zdůrazňuje, že EIB jakožto veřejná finanční instituce, jež financuje projekty zaměřené na plnění politik a priorit EU, by měla přispívat k hospodářské, sociální a územní soudržnosti i s ohledem na méně rozvinuté regiony, jak je stanoveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie; se znepokojením však konstatuje, že podle geografického rozdělení půjček podle zemí umístění projektů 54,11 % všech půjček poskytnutých v roce 2016 obdrželo pět členských států s největšími ekonomikami v EU; vyzývá EIB a Komisi, aby prozkoumaly důvody vedoucí k této situaci a do poloviny roku 2018 o nich podaly zprávu Parlamentu; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly prostředky rozdělovány na širší území, a to i pokud jde o EFSI, který by měl vždy doplňovat fondy ESI, aby bylo dosaženo cíle snížit rozdíly mezi jednotlivými regiony; zdůrazňuje, že je třeba posílit úlohu EIB při financování sociálních a začínajících podniků, urychlení rozvoje sociální infrastruktury a projektů v oblasti obnovitelné energie, energetické účinnosti a oběhového hospodářství; připomíná v této souvislosti, že EIB je rovněž velkým investorem v zemích mimo EU;

24.  bere na vědomí hodnocení všech finančních nástrojů programu Horizont 2020, které spravuje skupina EIB, v polovině období (InnovFin) a 15 doporučení v něm obsažených; očekává, že skupina EIB vypracuje podrobnou strategii k tomu, jak zamýšlí provádět tato doporučení;

Dodržování požadavků

25.  opakuje svůj postoj, že evropský právní rámec, zejména statut EIB, nařízení o EFSI, čtyři nařízení o společné zemědělské politice (SZP) a pět fondů ESI (Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond), by měl zamezit vyplácení finančních prostředků EU konečným příjemcům nebo finančním zprostředkovatelům, kterým byla prokázána účast na daňových únicích nebo daňových podvodech;

26.  připomíná, že politika EIB vůči jurisdikcím nedodržujícím požadavky (NCJ) musí být ambiciózní; konstatuje, že spoléhání na společný seznam EU týkající se jurisdikcí třetích zemí, které nedodržují normy řádné daňové správy, který Rada EU schválila dne 5. prosince 2017 a který bude mít v případě konfliktu přednost před seznamy dalších předních organizací, je pozitivním, ale nedostatečným krokem, a vyzývá k tomu, aby bylo podávání zpráv podle jednotlivých zemí bez výjimek klíčovou součástí strategie sociální odpovědnosti EIB; vyzývá EIB, aby: dodržovala příslušné normy a platné právní předpisy týkající se prevence praní peněz a boje proti terorismu, daňových podvodů a daňových úniků; nevyužívala struktury související s vyhýbáním se daňovým povinnostem, ani se do nich nezapojovala, zejména pokud jde o systémy agresivního daňového plánování nebo postupů, které nejsou v souladu s kritérii řádné daňové správy, jak jsou stanovena v právních aktech Unie, v závěrech Rady, ve sděleních Komise nebo v jakémkoli formálním sdělení Komise; a aby neudržovala obchodní styky se subjekty začleněnými do jurisdikcí, které nespolupracují s Unií při uplatňování mezinárodně dohodnutých standardů v oblasti transparentnosti a výměny informací pro daňové účely, nebo usazenými v takových jurisdikcích; vyzývá EIB, aby na základě konzultace s Komisí a zúčastněnými stranami revidovala a aktualizovala svou politiku NCJ, a to v souvislosti s přijetím výše uvedeného seznamu Unie obsahujícího nespolupracující jurisdikce; vyzývá Komisi, aby každoročně předkládala Parlamentu a Radě zprávu o provádění této politiky;

27.  konstatuje, že Komise v minulosti zablokovala některé projekty předložené mezinárodními finančními institucemi(6), protože obsahovaly nepřijatelné komplexní daňové úpravy využívající škodlivých nebo neexistujících daňových režimů v třetích zemích; vyzývá Komisi a EIB, aby do své výroční zprávy zahrnuly informace o projektech, v jejichž rámci byly finanční prostředky převedeny do offshorových jurisdikcí; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby mezinárodní finanční instituce odstranily riziko toho, že by finanční prostředky EU přímo nebo nepřímo napomáhaly vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým podvodům;

28.  konstatuje, že bylo vyjádřeno znepokojení ohledně projektů financovaných EIB, které zahrnují offshorové struktury a nespolupracující jurisdikce; vyzývá Komisi, aby každoročně zveřejňovala veřejnou zprávu o využívání finančních prostředků EU ve vztahu k offshorovým strukturám a o převodech finančních prostředků z EIB a z Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) do těchto struktur, včetně počtu a povahy zablokovaných projektů, odůvodnění zablokování projektů a následných opatření, která mají zajistit, aby žádné finanční prostředky EU přímo nebo nepřímo nepřispívaly k vyhýbání se daňovým povinnostem a k daňovým podvodům;

29.  vítá skutečnost, že EIB zohledňuje dopad na daně v zemích, v nichž se uskutečňují investice, a způsob, jak tyto investice přispívají k hospodářskému rozvoji, tvorbě pracovních míst a ke snižování nerovnosti;

30.  domnívá se, že EIB by jako banka Evropské unie měla zintenzivnit své úsilí s cílem zajistit, aby finanční zprostředkovatelé, s nimiž spolupracuje, nepoužívali struktury pro vyhýbání se daňovým povinnostem, zejména pokud jde o systémy agresivního daňového plánování nebo postupy, které nesplňují kritéria řádné správy v oblasti daní stanovená v právních předpisech EU, včetně doporučení a sdělení Komise, ani se do takových struktur nezapojovali; zdůrazňuje, že EIB by se také měla ujistit, že finanční zprostředkovatelé nejsou zapojení do korupčních praktik, praní peněz, organizované trestné činnosti nebo terorismu;

31.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EIB měla spolehlivé a úplné informace o skutečném vlastnictví konečných příjemců svých finančních prostředků, včetně případů, kdy se financování opírá o soukromé kapitálové fondy; naléhavě proto vyzývá EIB, aby při spolupráci s finančními zprostředkovateli posílila postup náležité péče a transparentnost; domnívá se, že osvědčeným postupem, který by měl být trvale uplatňován, je využívání kritérií pro výběr finančních zprostředkovatelů a vlastnictví aktuálních informací o skutečném vlastnictví společností, včetně trustů, nadací a daňových rájů; konstatuje, že EIB určuje v průběhu procesu hloubkových kontrol skutečné vlastníky těchto společností; vyzývá skupinu EIB, aby dále zpřísnila své smluvní podmínky zařazením ustanovení o řádné správě nebo odkazů na ní s cílem snížit rizika pro integritu a reputaci; trvá na tom, že je třeba, aby EIB vypracovala podrobný veřejný seznam kritérií pro výběr finančních zprostředkovatelů s cílem posílit odhodlání EU v boji proti zneužívání daňového systému a co nejúčinněji předcházet nebezpečí korupce a průniku organizované trestné činnosti;

32.  vítá úsilí EIB o provádění hloubkových kontrol u protistran a operací skupiny EIB, včetně probíhající kontrolní a monitorovací činnosti, s cílem zajistit, že EIB nevědomky neusnadňuje korupci, podvody, nekalá spolčení, nátlak, praní peněz, daňové úniky, škodlivé daňové praktiky nebo financování terorismu, zejména prostřednictvím zveřejňování pravidelných zpráv o činnosti orgánu EIB odpovědného za dodržování souladu s platnými předpisy (OCCO) a jeho úzké spolupráce s generální inspekcí EIB; žádá EIB, aby se přizpůsobila novému systému včasného varování a vyloučení, který plánuje Evropská komise;

33.  vítá spolupráci a výměnu mezi skupinou EIB a různými útvary Komise, pokud jde o opatření obsažená v balíčku proti vyhýbání se daňovým povinnostem, s cílem vyjasnit oblast působnosti a hlavní prvky tohoto legislativního balíčku, úlohu a zapojení skupiny EIB a její zapojení do dialogu s organizacemi občanské společnosti o těchto otázkách, jak na úrovni představenstva skupiny EIB, tak i na úrovni služeb EIB, jako je OCCO; vyzývá EIB, aby ve svých hloubkových kontrolách účinněji řešila problematiku vyhýbání se daňovým povinnostem;

Odpovědnost

34.  je přesvědčen, že významnější ekonomická úloha skupiny EIB, její vyšší investiční kapacita a využití rozpočtu EU jako záruky za operace EIB musí jít ruku v ruce s větší transparentností a odpovědností, aby byla zajištěna skutečná veřejná kontrola její činnosti, výběru projektů a priorit financování;

35.  bere na vědomí, že EIB předkládá Parlamentu ročně tři zprávy o své činnosti a prezident a zaměstnanci EIB se na žádost Parlamentu a jeho výborů pravidelně účastní slyšení; připomíná však svou žádost o větší transparentnost EIB a vyšší úroveň její odpovědnosti vůči Parlamentu; v této souvislosti opakuje svou výzvu k podpisu interinstitucionální dohody mezi EIB a Parlamentem o výměně informací, včetně možnosti, aby poslanci Evropského parlamentu pokládali prezidentovi EIB písemné dotazy;

36.  připomíná, že transparentnost při provádění politik EU slouží nejen ke zvýšení celkové korporátní odpovědnosti a důvěryhodnosti skupiny EIB a přehledu o typu finančních zprostředkovatelů a konečných příjemců, ale také přispívá ke zvyšování efektivity a udržitelnosti financovaných projektů a zajišťuje uplatňování nulové tolerance vůči podvodům a korupci v jejím úvěrovém portfoliu;

37.  vítá skutečnost, že politika transparentnosti skupiny EIB je založena na předpokladu zpřístupnění informací a že k dokumentům a informacím skupiny EIB má přístup každý; připomíná své doporučení, aby skupina EIB zveřejňovala na svých webových stránkách dokumenty, které nejsou důvěrné, jako jsou např. interinstitucionální dohody a memoranda, a naléhavě vyzývá skupinu EIB, aby nezůstávala jen při tom, nýbrž i nadále hledala cesty ke zlepšení;

38.  navrhuje, aby se skupina EIB řídila příkladem stanoveným Mezinárodní finanční korporací skupiny Světové banky a začala zveřejňovat informace o vysoce rizikových dílčích projektech, které financuje prostřednictvím komerčních bank (hlavní zprostředkovatelé / finanční nástroje, které skupina EIB využívá k financování malých a středních podniků);

39.  vítá, že na požádání lze získat přístup k veškeré projektové dokumentaci skupiny EIB; žádá skupinu EIB, aby stanovila pokyny pro informace, které nejsou citlivé povahy, a základní informace, jež by mohly být zveřejněny v souvislosti s požadavky týkajícími se aktivního zveřejňování na úrovni projektů;

40.  vyzývá k tomu, aby politika zveřejňování skupiny EIB zajišťovala stále vyšší míru transparentnosti, pokud jde o zásady, jimiž se řídí její cenová politika a správní orgány; v tomto ohledu vítá zveřejňování zápisů ze zasedání představenstva skupiny EIB od ledna 2017, veřejný rejstřík dokumentů a zveřejňování údajů o projektech prostřednictvím Mezinárodní iniciativy na podporu transparentnosti rozvojové pomoci(7); vyzývá ke zveřejňování zápisů ze schůzí řídícího výboru;

41.  bere na vědomí probíhající přezkum politiky skupiny EIB pro whistleblowing; naléhavě vyzývá skupinu EIB, aby posílila nezávislost, legitimitu, dostupnost, předvídatelnost, spravedlivost a transparentnost svého mechanismu pro vyřizování stížností, a to i zapojením ředitelů a zvýšením ochrany stěžovatelů; domnívá se, že tato opatření jsou jednoznačně v zájmu banky, zúčastněných stran i orgánů a institucí EU;

42.  konstatuje, že ze 120 případů oznámených divizi pro vyšetřování podvodů generálního inspektorátu (IG/IN) v roce 2016 bylo 53 % oznámeno pracovníky skupiny EIB; vítá skutečnost, že mechanismus pro hlášení podvodů na internetových stránkách EIB je nyní k dispozici ve 30 jazycích(8); domnívá se, že by EIB měla pečlivě sledovat práci probíhající v oblasti ochrany oznamovatelů na úrovni EU a následně dále zlepšovat možnosti podávání těchto hlášení;

43.  vyzývá skupinu EIB, aby neustále kladla důraz na kontrolu své výkonnosti prostřednictvím posuzování výkonnosti a prokázaného dopadu; vybízí ji, aby pokračovala ve zdokonalování svých monitorovacích ukazatelů, konkrétně ukazatelů adicionality, s cílem posoudit dopady co nejdříve ve fázi vytváření projektu, aby správní rada měla k dispozici dostatečné informace o předpokládaném vlivu projektu, zejména s ohledem na přínos projektů k politikám EU, například o jejich dopadu na zaměstnanost (během jejich provádění i provozu); dále poukazuje na to, že výkonnost financování poskytovaného skupinou EIB nelze posuzovat jen na základě posuzování jeho finančního dopadu, a žádá proto, aby byla nalezena správná rovnováha mezi operačními cíli z hlediska objemu obchodů a nefinančními cíli pracovníků skupiny EIB; naléhavě žádá, aby například posuzování výkonnosti uvádělo, jaké konkrétní cíle v rámci cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje jsou předmětem projektu a do jaké míry přispěl k jejich plnění; považuje za zásadní, aby lidé žijící v oblastech, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti míst, kde jsou realizovány financované projekty v oblasti infrastruktury, byli aktivně zapojeni do jejich posuzování;

44.  vítá skutečnost, že EIB i nadále pracuje na doladění své metodiky podávání zpráv o dopadech, například s cílem přesně odrážet investice aktivované prostřednictvím různých zprostředkovaných úvěrových struktur a nových produktů, a společné kroky přijaté společně s dalšími mezinárodními rozvojovými bankami, jde-li o harmonizaci klíčových aspektů zpráv o dopadech, jako například v nedávno vypracované zprávě o vykazování financování opatření v oblasti klimatu a v připravované zprávě o poskytování úvěrů ve všech odvětvích;

45.  vítá skutečnost, že měření výsledků (ReM+) postupně vede ke „změně kultury“ ve skupině EIB; vyzývá k harmonizaci a zobecnění tohoto procesu a dále k co největšímu začlenění ukazatelů z Addis Abeby a Paříže; domnívá se, že další úprava těchto ukazatelů začleněním místních názorů by mohla zmenšit jejich odlehlost, aniž by byla dotčena jejich nezávislost;

46.  vyzývá EIB, aby při investicích do třetích zemí zohledňovala místní souvislosti; připomíná, že investice do třetích zemí nelze zakládat pouze na přístupu maximalizace zisku, ale že musí rovněž usilovat o vytváření dlouhodobého udržitelného hospodářského růstu vedeného soukromým sektorem a snižovat chudobu prostřednictvím vytváření pracovních míst a lepšího přístupu k výrobním zdrojům;

47.  konstatuje, že v mnoha zemích, v nichž EIB působí, jsou lidská práva, a zejména svoboda projevu, shromažďování a sdružování, různými způsoby ohrožována, od potlačování manifestací a kriminalizace svobody projevu po svévolné zatýkání a zadržování ochránců lidských práv a omezování organizací občanské společnosti; vyzývá EIB, aby přijala akční plán v oblasti lidských práv za účelem provádění cílů strategického rámce EU pro lidská práva a demokracii, akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii a obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv s cílem předcházet negativnímu dopadu projektů EIB na lidská práva, zajistit, aby projekty EIB přispívaly k posílení a dodržování lidských práv, a provádět nápravu v případě porušování lidských práv;

48.  vítá zveřejnění rámcové metodiky pro měření výkonnosti, ale je přesvědčen, že výsledky těchto hodnocení by měly být zveřejňovány pro každou operaci, včetně environmentálního a sociálního dopadu na úrovni projektů a dílčích projektů; vítá přezkum vnějšího úvěrového mandátu EIB v polovině období, na jehož základě nyní EIB na požádání sdělí Parlamentu přehledy výsledků měření pro projekty spadající do působnosti záruky z rozpočtu EU; vyzývá však EIB, aby zveřejnila další přehledy výsledků měření pro jednotlivé projekty mimo EU a dokumenty z hodnocení tří pilířů pro projekty v EU s cílem posílit transparentnost banky;

49.  vyzývá EIB, aby zveřejnila veškeré příslušné dokumenty týkající se úvěrů poskytnutých automobilovému průmyslu na vývoj technologie naftového pohonu, včetně příslušné zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a jeho doporučení týkajících se úvěrů pro Volkswagen, a aby obecněji vysvětlila, v jakém rozsahu byly úvěry poskytnuty automobilovým společnostem, u nichž byla prokázána manipulace s emisemi, a poskytla přehled o tom, kolik z těchto úvěrů bylo započítáno jako opatření v oblasti klimatu; v této souvislosti žádá o vysvětlení toho, jak stávající systém brzd a protivah dokáže zajistit, aby nově sjednané úvěrové dohody s automobilovými společnostmi byly skutečně orientovány na čistou technologii a podporovaly výzkumné a rozvojové činnosti v oblasti konektivity, účinných hybridních motorů na benzínový a elektrický pohon, elektrických vozidel s delším dojezdem a pokročilých systémů podpory při řízení;

50.  vítá, že skupina EIB přijala normy v oblasti vysoké transparentnosti a odpovědnosti, pokud jde o její činnost při poskytování úvěrů malým a středním podnikům, a skutečnost, že povinné podávání zpráv od finančních zprostředkovatelů o každém malém a středním podniku, který využíval podporu ze strany skupiny EIB, zohlední tyto výsledky při zvažování dalších transakcí s totožným zprostředkovatelem;

51.  zdůrazňuje, že poté, co směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie(9) a nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „EPPO“),(10) vstoupily v platnost, Úřad evropského veřejného žalobce přezkoumá operace EIB v členských státech, kdykoli příslušné vnitrostátní orgány nebo Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) mají důvod domnívat se, že v souvislosti s těmito operacemi mohlo dojít ke spáchání trestného činu;

52.  konstatuje, že jsou k dispozici jen omezené informace o tom, v jaké míře úvěrové aktivity EIB přispívají k naplnění cílů politiky soudržnosti; vyzývá proto EIB, aby v případě potřeby předložila ve své výroční zprávě zvláštní kapitoly, jež by byly věnovány hodnocení činností EIB zaměřených na podporu provádění politiky soudržnosti, včetně činností Interreg, a aby do ní zahrnula podrobné informace o využití půjček v projektech a programech politiky soudržnosti s odkazem na zeměpisné rozložení podpory, její skutečný přínos k naplnění cílů politiky soudržnosti, včetně horizontálních zásad a cílů strategie Evropa 2020, a konkrétní schopnost přilákat soukromé investice; v této souvislosti zdůrazňuje povinnost EIB poskytovat Evropskému parlamentu, Účetnímu dvoru a dalším subjektům dostatečné údaje, včetně údajů o nákladech a správě jejích produktů, a bere na vědomí rovněž přínos souhrnných údajů na úrovni EU o kombinovaných investicích souvisejících s politikou soudržnosti a příslušnými nástroji EIB;

Finanční činnosti skupiny EIB

53.  vyzývá skupinu EIB, aby aktivně spolupracovala s Komisí na procesu racionalizace počtu a druhů finančních nástrojů v rámci příštího víceletého finančního rámce (VFR) a připravovala se na tento proces tím, že bude jako první krok upozorňovat na jakékoli stávající zdvojování nebo překrývání, a to na základě vlastních zkušeností;

54.  domnívá se, že finanční nástroje skupiny EIB by měly sloužit projektům vybraným na základě své vlastní záslužnosti, svého potenciálu vytvářet přidanou hodnotu pro EU jako celek a skutečné adicionality, zejména v oblastech, v nichž trhy nefinancují a nepodporují projekty, při nalezení správné rovnováhy mezi potenciálně vyšším rizikovým profilem a potřebou skupiny zachovat si vysokou úvěrovou bonitu;

55.  v tomto ohledu varuje před tím, že tržně orientované nástroje s sebou nesou riziko, že by se zaměření rozpočtu EU mohlo posunout od společných veřejných statků EU jinam, a vybízí skupinu EIB, aby zlepšila své podávání zpráv Komisi, pokud jde o kvalitu jejího financování oproti jeho kvantitě v souvislosti s finančními nástroji;

56.  konstatuje, že aby bylo možné plně využít dodatečné schopnosti nést riziko, vyvinula skupina EIB nové produkty, které umožní nést vyšší riziko (např. podřízený dluh, kapitálové riziko, sdílení rizika s bankami), a revidovala svou politiku úvěrových rizik a způsobilosti s cílem zajistit větší pružnost;

57.  vyzývá skupinu EIB, aby dále rozvíjela svou kulturu rizik s cílem zlepšit svou účinnost, doplňkovost a propojenost svých zásahů s jednotlivými politikami EU, zejména prostřednictvím podpory inovativních podniků, projektů v oblasti infrastruktury a malých a středních podniků, které podstupují rizika či se vyvíjejí v hospodářsky znevýhodněných regionech nebo v regionech, v nichž chybí stabilita, a to v souladu se soustavným a dlouhodobým cílem zajistit snadnější přístup malých a středních podniků k financování, aniž by se odchýlila od zásad řádné správy nebo ohrozila vysokou úvěrovou bonitu EIB; připomíná, že pokud mají nástroje založené na přenosu rizika přispívat k hospodářskému rozvoji EU a k hospodářské, sociální a územní soudržnosti, nemohou se riziku vyhýbat; zdůrazňuje, že EIB a její akcionáři si musí být této skutečnosti plně vědomi; vybízí EIB, aby posoudila možnost nabídnout dluhopisy EIB k přímému nákupu;

58.  konstatuje, že podpora skupiny EIB malým a středním podnikům a malým společnostem se střední tržní kapitalizací dosáhla rekordních 33,6 miliard EUR a napomohla v roce 2016 vytvoření 4,4 milionu pracovních míst; zdůrazňuje, že je důležité, aby skupina EIB poskytovala malým a středním podnikům a společnostem se střední tržní kapitalizací trvalou podporu, a to tak, že jim usnadní přístup k finančním prostředkům; zdůrazňuje, že malé a střední podniky tvoří páteř evropského hospodářství a měly by zůstat hlavním cílem úvěrových činností skupiny EIB, která bude i nadále posilovat finanční nástroje pro malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací;

59.  připomíná, že více než 90 % malých a středních podniků v EU tvoří mikropodniky, které zajišťují téměř 30 % pracovních míst v soukromém sektoru; upozorňuje, že mikropodniky jsou zranitelnější vůči ekonomickým otřesům než větší společnosti a mohou být nedostatečně zajištěné, pokud jde o poskytování úvěrů, zejména mají-li sídlo v regionu s nepříznivými ekonomickými a bankovními podmínkami; vyzývá EIB, aby vypracovala strategii, která by napravila skutečnost, že malé a střední podniky za takových okolností mají potíže při získávání přístupu k financování projektů;

60.  uznává, že přístup k financování je i nadále hlavní překážkou růstu kulturních a tvůrčích odvětví; zdůrazňuje naléhavou potřebu financování iniciativ na posílení těchto odvětví; zdůrazňuje potenciál EIB a EFSI podporovat tvůrčí odvětví, zejména prostřednictvím financování malých a středních podniků; vyzývá EIB, aby řešila nedostatek financování kulturních a kreativních odvětví z EFSI na základě prozkoumání možné interakce s programem Kreativní Evropa;

61.  vyzývá skupinu EIB, aby se nadále spoléhala na finančně spolehlivé zprostředkovatele, jako jsou národní podpůrné banky a instituce, pro instruování určitých typů projektů, které by neohrozily její vysokou úvěrovou bonitu;

62.  domnívá se, že mnoho pravidel pro správu skupiny EIB je navrhnuto tak, aby chránilo její vysokou úvěrovou bonitu, ale že je k dispozici jen málo informací o tom, jak blízko je skupina EIB nižšímu ratingu;

63.  zdůrazňuje, že hloubková analýza investičních projektů financovaných skupinou EIB by měla být založena jak na faktorech souvisejících s finanční návratností, tak na faktorech, které nesouvisí s finanční návratností, ale s dosahováním jiných cílů, jako je příspěvek projektu k vzestupné hospodářské konvergenci a soudržnosti v EU, nebo k naplňování cílů strategie Evropa 2020 nebo cílů udržitelného rozvoje; domnívá se, že skupina EIB by měla vhodným způsobem tato nefinanční kritéria vysvětlit institucionálním a soukromým investorům (například penzijním fondům a pojišťovnám), a tím podpořit větší zaměření na sociálně-ekonomický dopad a dopad na životní prostředí v rámci celého finančního odvětví;

64.  domnívá se, že v případech, kdy by napjaté podmínky na finančním trhu bránily realizaci životaschopného projektu, nebo pokud je nutné usnadnit zřízení investičních platforem nebo financování projektů v odvětvích nebo oblastech, které se potýkají s významným selháním trhu nebo suboptimální investiční situací, by skupina EIB měla provést a dokumentovat změny, zejména pokud jde o odměnu pro EIB za záruku EU, a to s cílem přispět ke snížení nákladů na financování operací hrazených příjemcem financování skupiny EIB prostřednictvím finančních nástrojů, aby tak se usnadnilo provádění projektu; domnívá se, že obdobná opatření by měla být přijata, pokud by bylo nutné zajistit podporu finančních nástrojů pro malé projekty, a že v případě, kdy využívání místních nebo regionálních zprostředkovatelů umožňuje snížit náklady na financování malých projektů pomocí finančního nástroje, měla by rovněž být vzata v úvahu tato forma financování;

65.  vítá nedávno schválenou kapitálovou strategii zahrnující více hodnocení operací akciového typu pro řešení nedostatku kapitálového financování v prioritních oblastech inovací a infrastruktury v EU, zejména ve dvou oblastech trhu: nepřímé kapitálové financování (kapitálové investice do fondů infrastruktury a programů společného investování) a přímé kapitálové investice (kvazikapitálové úvěry podnikům a kvazikapitálové úvěry společnostem se střední tržní kapitalizací) s kombinací přímých a nepřímých nástrojů (kapitálové fondy a účastnické půjčky);

66.  vítá podporu, kterou EIF již poskytuje platformám pro skupinové financování v rámci stávajících činností, ochotu nadále selektivně podporovat platformy v rámci oblasti působnosti, nebo prostřednictvím rozšíření stávajících programů, a práci prováděnou společně s Komisí na potenciálním pilotním projektu skupinového financování dluhů a kapitálu; navrhuje, aby EIF nalezl způsoby, jak určit a kontaktovat finanční prostředníky v oboru finančních technologií, kteří potřebují podporu;

67.  vyzývá Komisi, aby posoudila a pečlivě monitorovala náklady spojené s počtem mandátů udílených EIB; připomíná, že související administrativní náklady mohou mít vzhledem k současné úrovni finančních a lidských zdrojů dopad na její celkovou výkonnost;

68.  zdůrazňuje, že roste úloha EIB v politice soudržnosti zejména v důsledku zvýšeného využívání finančních nástrojů v kombinaci s granty; zdůrazňuje však, že jejich dostupnost pro koncové příjemce je dosud velmi nízká a že členské státy a regiony poukazují na složitost příslušných postupů stanovených ve finančním nařízení a v nařízení o společných ustanoveních, včetně nepřiměřených nákladů a poplatků, i na konkurenci atraktivnějších vnitrostátních a regionálních nástrojů; vítá v tomto ohledu vytvoření platformy fi-compass jako jednotného kontaktního místa pro poradenské služby v oblasti finančních nástrojů v rámci politiky soudržnosti; vyzývá nicméně k poskytnutí další technické pomoci a ke zjednodušení stávajících postupů i k většímu zaměření se na budování kapacit ve vztahu k finančním zprostředkovatelům a poukazuje na potřebu lepšího provázání nákladů na správu a poplatků s výkonností správce prostředků nebo finančních nástrojů v rámci fondů ESI; zdůrazňuje však, že granty, jež představují účinnou formu podpory v mnoha oblastech veřejných zásahů, musejí zůstat hlavním nástrojem politiky soudržnosti a že by se měly finanční nástroje soustřeďovat do těch odvětví, v nichž přinášejí větší přidanou hodnotu než granty, přičemž jejich využití bude nadále záviset na rozhodnutí řídícího orgánu; poukazuje na to, že je třeba podporovat silnější rámec pro zapojení EIB do potřeb Evropského parlamentu a umožnit tak lepší kontrolu činností EIB;

Komunikační a poradenská činnost skupiny EIB

69.  vyjadřuje politování nad tím, že potenciální příjemci financování ze strany skupiny EIB obecně nebývají dostatečně obeznámeni s produkty, jež tato skupina vytvořila; má pochybnosti o tom, zda je dodavatelský řetězec skupiny EIB dostatečně různorodý a inkluzivní;

70.  domnívá se, že by měla být zlepšena komunikace skupiny EIB ve spolupráci s jejími příslušnými vnitrostátními partnery s cílem zvýšit povědomí malých a středních podniků o jejich možnostech financování a lépe informovat občany o místních a konkrétních projektech financovaných EU;

71.  vítá v této souvislosti partnerství uzavíraná s mezinárodními a vnitrostátními institucemi v zájmu zajištění doplňkovosti s poradenskými službami EIB;

72.  vyjadřuje politování nad nedostatkem dostupných údajů o úloze EIB v každém stadiu prováděcího cyklu politiky soudržnosti a nad omezenými informacemi o tom, do jaké míry úvěrové aktivity EIB přispívají k naplnění cílů politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že je třeba vyvinout další úsilí o dosažení větší transparentnosti a lepší komunikace, a vyzývá ke zvýšení tohoto úsilí s cílem zajistit, aby se příslušné informace dostaly ke konečným příjemcům na regionální a místní úrovni, a zvýšit viditelnost projektů;

73.  očekává, že Komise, skupina EIB a vnitrostátní, regionální a místní orgány budou i nadále v duchu vzájemného doplňování pracovat a posilovat svoji spolupráci s vnitrostátními podpůrnými bankami a institucemi s cílem vytvořit více součinností mezi ESI fondy a nástroji financování a úvěry EIB, snížit administrativní zátěž, zjednodušit postupy, zvýšit administrativní kapacitu, podpořit územní rozvoj a soudržnost a zlepšit povědomí o ESI fondech a financování EIB, jelikož vnitrostátní podpůrné banky a instituce mají důkladné znalosti svého příslušného území a schopnost místně provádět na míru vytvořené finanční nástroje;

o
o   o

74.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské investiční bance a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 128, 19.5.2017, s. 1.
(2) Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 34.
(3) Úř. věst. L 249, 27.9.2017, s. 1.
(4) http://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2017/10/10/conclusions-climate-change-57217/
(5) Např. solidní a dobře hodnocené projekty, jimž není poskytováno financování ze společného podniku pro průmysl založený na biotechnologiích.
(6) EIB, EIF a Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii.
(7) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. dubna 2016 o výroční zprávě Evropské investiční banky (EIB) za rok 2014. (Přijaté texty, P8_TA(2016)0200).
(8) http://www.eib.org/attachments/general/reports/ig_fraud_investigations_activity_report_2016_en.pdf
(9) Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29.
(10) Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1.


Aktuální situace v oblasti lidských práv v Turecku
PDF 343kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))
P8_TA(2018)0040RC-B8-0082/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2017 o zprávě Komise o Turecku za rok 2016(2),

–  s ohledem na prohlášení o nejnovějším vývoji v Turecku, které vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová společně s komisařem pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannesem Hahnem dne 2. února 2018, na jejich prohlášení ze dne 14. července 2017 vydané rok po pokusu o státní převrat v Turecku a na jejich prohlášení ze dne 13. března 2017 o stanovisku Benátské komise ke změnám v ústavě Turecka a o nejnovějších událostech,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost ze dne 8. června 2017 o údajném zadržení Tanera Kiliçe, předsedy správní rady organizace Amnesty International, v Turecku, na její prohlášení ze dne 8. července 2017 o zadržení obránců lidských práv na tureckém ostrově Büyükada a na prohlášení ze dne 26. října 2017 o pokračujícím porušování lidských práv v Turecku,

–  s ohledem na politický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem, který proběhl dne 25. července 2017,

–  s ohledem na písemné připomínky, které komisař Rady Evropy pro lidská práva předložil dne 2. listopadu 2017 Evropskému soudu pro lidská práva a jež se týkají souboru dvanácti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu a bezpečnost poslanců v Turecku, a na jeho připomínky ze dne 10. října 2017 ohledně souboru deseti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu novinářů v Turecku,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2156 (2017) o fungování demokratických institucí v Turecku,

–  s ohledem na to, že k základním hodnotám EU patří právní stát a dodržování lidských práv, což jsou hodnoty, které platí i pro všechny kandidátské země;

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Parlament důrazně odsoudil pokus o převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016; vzhledem k tomu, že dne 18. ledna 2018 turecký parlament prodloužil výjimečný stav v Turecku o další tři měsíce; vzhledem k tomu, že výjimečný stav je v současné době využíván k umlčení disentu a přesahuje rámec jakýchkoli legitimních opatření, jejichž účelem by byl boj proti ohrožení národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva musí být nouzová opatření nezbytná a proporcionální co do rozsahu a doby platnosti;

B.  vzhledem k tomu, že Turecko je důležitým partnerem EU a jako od kandidátské země se od něj očekává, že bude dodržovat nejvyšší demokratické standardy, včetně respektování lidských práv, právního státu, základních svobod a univerzálního práva na spravedlivý proces;

C.  vzhledem k tomu, že 148 signatářům petice „Akademici za mír“ hrozí obvinění z šíření „teroristické propagandy“ a v květnu 2018 je čeká soudní řízení;

D.  vzhledem k tomu, že podle Evropské federace novinářů zůstává nadále ve vězení 148 novinářů uvězněných po pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že pokračují tvrdé represe proti politickému disentu prostřednictvím sociálních médií; vzhledem k tomu, že 449 osob bylo zadrženo, protože na sociálních médiích zveřejňovaly příspěvky, které kritizovaly vojenskou invazi turecké vlády do syrské enklávy Afrín; vzhledem k tomu, že podle Amnesty International ukončily turecké orgány činnost stovek organizací občanské společnosti a více než 160 televizních a rozhlasových stanic, vydavatelů novin a časopisů, nakladatelů a distribučních firem;

E.  vzhledem k tomu, že turecké orgány propustily od července 2016 107 000 osob z práce; vzhledem k tomu, že Vyšetřovací komise pro postupy během výjimečného stavu, zřízená na doporučení Rady Evropy, obdržela k 18. lednu 2018 104 789 podnětů, dosud však vydala rozhodnutí pouze v 3 110 případech a tato rozhodnutí nebyla zveřejněna;

F.  vzhledem k tomu, že v posledních letech se zesílila kontrola výkonné moci nad soudy a státním zastupitelstvím, vzrostl počet zatčení, propuštění a svévolných přesunů soudců a státních zástupců a neustávají útoky na právníky;

G.  vzhledem k tomu, že podle údajů Sdružení pro lidská práva se za prvních 11 měsíců roku 2017 stalo celkem 2 278 osob obětí mučení a špatného zacházení;

H.  vzhledem k tomu, že na jihovýchodě země panuje i nadále mimořádně znepokojivá situace; vzhledem k tomu, že při bezpečnostních zásazích bylo údajně zabito odhadem 2 500 lidí a od července 2015 došlo podle odhadů k vysídlení půl milionu obyvatel; vzhledem k tomu, že 68 kurdských starostů je stále ve vězení;

I.  vzhledem k tomu, že mezi nimi jsou například německo-turecký novinář Deniz Yücel, profesor a komentátor Mehmet Altan, novinář Şahin Alpay, stejně jako řada dalších novinářů a jiných zaměstnanců deníku Cumhuriyet, mezi nimiž je i Ahmet Şık;

J.  vzhledem k tomu, že mnoho opozičních poslanců, kteří byli hromadně zbaveni imunity, je trestně stíháno a vězněno; vzhledem k tomu, že ve vazbě se dosud nachází deset poslanců, včetně spolupředsedů HDP Figena Yüksekdağa a Selahattina Demirtaşe, kterým z bezpečnostních důvodu nebylo dovoleno předstoupit před soud, a poslance za CHP Enise Berberoğlua a šesti poslanců, kteří byli hlasováním tureckého parlamentu zbaveni poslaneckého mandátu, včetně nositelky Sacharovovy ceny Leyly Zanaové;

K.  vzhledem k tomu, že v červenci 2017 turecké orgány zatkly 10 lidskoprávních aktivistů („istanbulskou desítku“), kteří byli později propuštěni na kauci; vzhledem k tomu, že istanbulský soud zrušil dne 1. února 2018 své rozhodnutí propustit Tanera Kılıçe, prezidenta Amnesty International Turkey, který tedy po dobu svého procesu zůstává ve vazbě;

L.  vzhledem k tomu, že dne 18. října 2017 byl zatčen jeden z vedoucích představitelů občanské společnosti v Turecku Osman Kavala, který je od té doby zadržován na základě obvinění z „pokusu o svržení vlády“, protože v prosinci 2013 podpořil protesty v parku Gezi;

M.  vzhledem k tomu, že dne 19. listopadu 2017 rozhodl úřad ankarského guvernéra o zavedení časově neomezeného zákazu všech akcí pořádaných organizacemi LGBTI;

N.  vzhledem k tomu, že ačkoli turecká ústava stanoví svobodu přesvědčení, vyznání a soukromého šíření náboženských myšlenek a zakazuje diskriminaci na základě náboženství, čelí náboženské menšiny nadále verbálním a fyzickým útokům, jsou stigmatizovány a vystaveny sociálnímu tlaku ve škole i ve veřejném životě, jsou diskriminovány a mají problémy, pokud si přejí legální zřídit bohoslužebné místo;

O.  vzhledem k tomu, že v důsledku situace, která panuje v Turecku v oblasti demokracie, právního státu, lidských práv a svobody tisku, byly prostředky předvstupní pomoci pro Turecko ve srovnání s částkou, s níž v rámci rozpočtu EU na rok 2018 počítal původní návrh Komise, sníženy o 105 milionů EUR, přičemž dalších 70 milionů EUR je ponecháno v rezervě, dokud tato země nedosáhne v uvedených oblastech „významného a měřitelného zlepšení“;

P.  vzhledem k tomu, že v listopadu 2016 vyzval Parlament ke zmrazení jednání o přistoupení Turecka a v červenci 2017 k jejich zastavení, pokud by byly ústavní změny provedeny v jejich původní podobě;

1.  znovu opakuje, že důrazně odsuzuje pokus o převrat, k němuž došlo dne 16. července 2016, a vyjadřuje svou solidaritu s občany Turecka; uznává, že právem a úkolem turecké vlády je učinit kroky s cílem postavit pachatele před soud a současně zaručit dodržování zásad právního státu a práva na spravedlivý proces; zdůrazňuje však, že neúspěšný pokus o vojenský převrat je v současné době zneužíván k nepřiměřeným a nezákonným krokům a opatřením, které zesilují útlak legitimní a nenásilné opozice a brání sdělovacím prostředkům a občanské společnosti v pokojném uplatňování svobody projevu;

2.  je velmi znepokojen tím, že se v Turecku zhoršuje stav základních práv, svobod a právního státu a justice není nezávislá; odsuzuje svévolné zadržování a justiční i administrativní perzekuci desítek tisíc lidí; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny osoby, které jsou zadržovány pouze proto, že vykonávaly svou legitimní práci a využívaly svého práva na svobodu projevu a sdružování, a které jsou zadržovány bez přesvědčivých důkazů o jejich trestné činnosti; vyzývá ke zrušení výjimečného stavu a nouzových dekretů;

3.  vyzývá turecké orgány, aby dodržovaly Evropskou úmluvu o lidských právech, která jednoznačně odmítá trest smrti, a aby se řídily judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to včetně zásady presumpce neviny;

4.  vyzývá tureckou vládu, aby poskytla všem osobám, na něž se vztahují omezující opatření, odpovídající a účinné opravné prostředky a možnost soudního přezkumu v souladu se zásadami právního státu; zdůrazňuje, že presumpce neviny je v každém právním státě jednou ze základních zásad; vyzývá Turecko, aby bezodkladně přezkoumalo Vyšetřovací komisi pro postupy během výjimečného stavu, tak aby se stala dobře fungující a nezávislou komisi, která bude schopna přistupovat k jednotlivým případům individuálně, efektivně zpracovávat obrovské množství předkládaných žádostí a bránit zbytečnému oddalování soudních přezkumů; žádá vyšetřovací komisi, aby svá rozhodnutí zveřejňovala; vyzývá turecké orgány, aby umožnily odborovým organizacím provádět legitimní odborovou činnost;

5.  zdůrazňuje, že terorismus zůstává pro obyvatele Turecka bezprostřední hrozbou; opakuje nicméně, že turecké právní předpisy pro boj proti terorismu mají velmi širokou působnosti a neměly by být využívány k trestání občanů a sdělovacích prostředků za uplatňování práva na svobodu projevu; v této souvislosti odsuzuje zatčení a trestí stíhání nejméně 148 akademických pracovníků veřejných i soukromých univerzit v Istanbulu, kteří podepsali petici „Akademici za mír“, a stejně tak odsuzuje poslední vlnu zatýkání novinářů, aktivistů, lékařů a běžných občanů za vyjádření nesouhlasu s tureckým vojenským zásahem v Afrínu; je vážně znepokojen humanitárními důsledky vojenské intervence v tomto syrském regionu s většinově kurdským obyvatelstvem a varuje před pokračováním nepřiměřených akcí;

6.  je hluboce znepokojen informacemi o špatném zacházení s vězni a o mučení vězňů a vyzývá turecké orgány, aby tato obvinění důsledně vyšetřily; opakovaně vyzývá ke zveřejnění zprávy Výboru Rady Evropy pro prevenci mučení (zpráva CPT);

7.  důrazně odsuzuje rozhodnutí tureckého parlamentu zbavit velký počet poslanců poslanecké imunity, které je v rozporu s ústavou, a jež nedávno umožnilo zatčení deseti opozičních poslanců, včetně spolupředsedů Demokratické strany lidu Figena Yüksekdağa a Selahattina Demirtaşe, a zrušení poslaneckého mandátu šesti opozičních poslanců, z nichž posledním byla laureátka Sacharovovy ceny Leyla Zanaová; odsuzuje uvěznění 68 kurdských starostů; odsuzuje svévolné dosazování jiných osob do funkcí místních zvolených zástupců, které demokratický systém Turecka dále oslabuje;

8.  je vážné znepokojen faktem, že na základě nařízení výkonné moci vydaného za výjimečného stavu byla ukončena činnost více než 160 sdělovacích prostředků; odsuzuje politický tlak, který je vytvářen na novináře; vyjadřuje závažné znepokojení nad tím, že turecké orgány monitorují platformy sociálních médií a zavírají účty na sociálních médiích; naléhavě vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob, které jsou zadržovány bez důkazů, včetně občanů EU, jako je německý novinář Deniz Yücel, který je vězněn již rok, z toho devět měsíců v izolaci, aniž by proti němu bylo vzneseno formální obvinění; naléhavě žádá Turecko, aby stáhlo své obvinění proti finsko-turecké novinářce Ayle Albayrakové, která byla v nepřítomnosti odsouzena tureckým soudem; vítá, že někteří novináři a jiní zaměstnanci opozičního deníku Cumhuriyet byli po několika měsících věznění propuštěni, a vyzývá rovněž k okamžitému propuštění zbývajících čtyř novinářů Cumhuriyetu, kteří jsou dosud ve vězení;

9.  je velmi znepokojen radikálními zásahy proti organizacím občanské společnosti, konkrétně zatčením jednoho z čelných představitelů sféry nevládních organizací Osmana Kavaly; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby Osmana Kavalu propustila, neboť v jeho případě se jednalo o zpolitizované a svévolné zatčení;

10.  se znepokojením si všímá zhoršování sekulárních principů a hodnot, k nimž se Turecko hlásilo po dlouhou dobu; je vážně znepokojen nedostatkem úcty ke svobodě vyznání, který se projevuje mimo jiné sílící diskriminací křesťanů a jiných náboženských menšin; odsuzuje konfiskaci 50 aramejských kostelů, kláštěrů a hřbitovů v Mardinu; vyzývá Komisi, aby tyto problémy co nejdříve začala řešit s tureckými orgány; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby propustila pastora Andrewa Brunsona a umožnila mu návrat domů;

11.  připomíná rovněž zásadu nediskriminace menšin včetně Romů, kteří mají rovné právo vyjadřovat svou kulturu a mít přístup k sociálnímu zabezpečení;

12.  kritizuje prohlášení úřadu ankarského guvernéra ze dne 19. listopadu 2017, v němž oznámil rozhodnutí zakázat až do odvolání všechny akce pořádané organizacemi osob LGBTI a jež bylo vydáno poté, co úřad třikrát za sebou zakázal pochod Istanbul Pride; vyzývá Turecké orgány, aby zákaz odvolaly; vítá propuštění předního aktivisty LGBTI Aliho Erola a žádá turecké orgány, aby propustily neoprávněně zadržované aktivisty LGBTI a aby zaručily dobrý zdravotní stav Direny Coşkunové, která drží hladovku;

13.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací na jihovýchodě Turecka, zejména v oblastech, v nichž byl vyhlášen zákaz vycházení, v nichž je používáno nepřiměřené násilí, a jsou uplatňovány kolektivní tresty; naléhavě vyzývá Turecko, aby vypracovalo plán pro faktickou reintegraci půl milionu vnitřně vysídlených osob; opakuje, že odsuzuje násilí, k němuž se opětovně uchyluje PKK, kterou EU vede od roku 2002 na seznamu teroristických organizací, a naléhavě ji vyzývá, aby složila zbraně a k prosazení svých požadavků používala mírové a demokratické prostředky; připomíná, že turecká vláda má povinnost chránit všechny své občany; vyjadřuje politování nad rozsáhlým vyvlastňováním majetku, a to i majetku, který patří obcím; je přesvědčen, že udržitelnou stabilitu a prosperitu může této oblasti i celému Turecku přinést pouze spravedlivé politické řešení kurdské otázky, a vyzývá proto obě strany, aby opět usedly k jednacímu stolu;

14.  je vážně znepokojen tím, jak funguje právní systému v Turecku, a to poté, co trestní soud v Istanbulu rozhodl ponechat ve vazbě dva novináře Mehmeta Altana a Şahina Alpaye, ačkoliv ústavní soud požádal o jejich propuštění s odůvodněním, že ve vazbě byla porušována jejich práva; konstatuje, že tento vývoje lze hodnotit jako další zhoršování právního státu; vyjadřuje hluboké politování nad nedávným opětovným zatčením předsedy správní rady turecké pobočky Amnesty International Tanera Kılıçe, které je všeobecně považováno za výsměch spravedlnosti, a vyzývá ke zrušení jeho obvinění i obvinění osob žalovaných spolu s ním („istanbulská desítka“), neboť proti nim dosud nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy;

15.  opakuje svůj postoj z listopadu 2017, v němž vyzval k tomu, aby finanční prostředky určené tureckým orgánům v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPPII) byly podmíněny zlepšeními v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu a v nezbytných případech přesměrovány na organizace občanské společnosti; opakuje svou výzvu Komisi, aby během přezkumu fondů NPP zvážila vývoj v Turecku a současně předložila konkrétní návrhy ohledně toho, jak zvýšit podporu pro tureckou občanskou společnost;

16.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku, ESVČ, Komisi a členské státy, aby při jednáních s tureckými protějšky i nadále poukazovaly na situaci zadržovaných obránců lidských práv, politických aktivistů, právníků, novinářů a akademiků a diplomaticky i politicky je podporovaly, a to i prostřednictvím pozorování soudních řízení a sledování jednotlivých případů;

17.  požaduje, aby toto usnesení bylo přeloženo do turečtiny;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0306.


Situace ve Venezuele
PDF 252kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o situaci ve Venezuele (2018/2559(RSP))
P8_TA(2018)0041RC-B8-0078/2018

Evropský Parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jehož je Venezuela smluvní stranou,

–  s ohledem na ústavu Venezuely,

–  s ohledem na řadu svých usnesení o Venezuele, zejména na usnesení ze dne 27. února 2014 o situaci ve Venezuele(1), usnesení ze dne 18. prosince 2014 o pronásledování demokratické opozice ve Venezuele(2), usnesení ze dne 12. března 2015 o situaci ve Venezuele(3), usnesení ze dne 8. června 2016 o situaci ve Venezuele(4), usnesení ze dne 27. dubna 2017 o situaci ve Venezuele(5) a usnesení ze dne 13. září 2017 o politických vztazích EU s Latinskou Amerikou(6),

–  s ohledem na prohlášení předsedů Výboru pro zahraniční věci, delegace pro vztahy s Mercosurem a Parlamentního shromáždění EuroLat ze dne 12. července 2017 o současné situaci ve Venezuele,

–  s ohledem na Meziamerickou demokratickou chartu přijatou dne 11. září 2001,

–  s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zaída Raáda Zaída Husajna ze dne 31. března 2017 týkající se rozhodnutí Nejvyššího soudu Venezuely o převzetí legislativních pravomocí Národního shromáždění,

–  s ohledem na prohlášení Rady OSN pro lidská práva odsuzující zadržení Enriqua Aristeguiety, k němuž došlo dne 2. února 2018,

–  s ohledem na varování obsažená ve zprávách Organizace amerických států (OAS) o Venezuele ze dne 30. května 2016 a 14. března 2017 a s ohledem na výzvy generálního tajemníka OAS, aby byla naléhavě svolána Stálá rada této organizace podle článku 20 Meziamerické demokratické charty s cílem projednat politickou krizi ve Venezuele,

–  s ohledem na dopis místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 27. března 2017 o zhoršování situace a závažné politické, hospodářské a humanitární krizi ve Venezuele,

–  s ohledem na deklaraci OAS, kterou dne 13. března 2017 podepsalo 14 jejích členských států a která požaduje, aby Venezuela mimo jiné urychleně naplánovala volby, propustila politické vězně a uznala ústavní rozdělení moci,

–  s ohledem na usnesení Stálé rady OAS ze dne 3. dubna 2017 o nedávných událostech ve Venezuele,

–  s ohledem na prohlášení Limské skupiny ze dne 23. ledna 2018 týkající se rozhodnutí národního Ústavodárného shromáždění uspořádat prezidentské volby,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 13. listopadu 2017 a 22. ledna 2018 týkající se Venezuely, které na zemi uvalují zbrojní embargo a sankce,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky jménem EU o připojení některých třetích zemí k omezujícím opatřením přijatým vzhledem k situaci ve Venezuele ze dne 7. prosince 2017,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky o posledním vývoji ve Venezuele, které učinila jménem EU dne 26. ledna 2018 a ve kterém odsuzuje rozhodnutí venezuelských orgánů vyhostit španělského velvyslance v Caracasu,

–  s ohledem na své rozhodnutí udělit Sacharovovu cenu za rok 2017 demokratické opozici ve Venezuele,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nezákonné národní Ústavodárné shromáždění, které nebylo uznáno mezinárodním společenstvím ani EU, vyzvalo k uspořádání prezidentských voleb, které se mají uskutečnit do konce dubna 2018; vzhledem k tomu, že podle venezuelské ústavy je orgánem odpovědným za uspořádání voleb Národní volební rada; vzhledem k tomu, že článek 298 venezuelské ústavy, který jasně stanoví, že: „zákon upravující volební postupy nesmí být žádným způsobem změněn v období šesti měsíců před konáním voleb“, byl v poslední době několikrát porušen;

B.  vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí bylo přijato mimo rámec národního dialogu, který probíhá od prosince 2017, a bez ohledu na možný pokrok dosažený na setkání venezuelské vlády a opozice v Santo Domingu; vzhledem k tomu, že datum voleb a jejich přípravný proces patřily k hlavním tématům jednání v Santo Domingu; vzhledem k tomu, že tato výzva k vypsání voleb je v rozporu s demokratickými zásadami i dobrou vírou ve vztahu k dialogu vedenému mezi vládou a opozicí;

C.  vzhledem k tomu, že na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2018 byla koalice opozičních stran MUD (Mesa de la Unidad Democrática) vyloučena z účasti v prezidentských volbách; vzhledem k tomu, že Národní volební rada vyloučila dne 4. února 2018 stranu Primero Justicia z volebního procesu; vzhledem k tomu, že vedoucím představitelům, jako jsou Leopoldo López a Henrique Capriles, bylo zakázáno ve volbách kandidovat; vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí představují vážné porušení zásady spravedlivých voleb, neboť je opozičním kandidátům zakázáno, aby se voleb účastnili svobodně a za rovných podmínek;

D.  vzhledem k tomu, že MUD obdržela Sacharovovu cenu Evropského parlamentu za svobodu myšlení za rok 2017;

E.  vzhledem k tomu, že tato protiústavní výzva k uspořádání předčasných voleb vedla k ukončení účasti Mexika a Chile na národních politických jednáních mezi venezuelskou vládou a částí opozice;

F.  vzhledem k tomu, že dne 13. listopadu 2017 rozhodla Rada EU o uvalení zbrojního embarga na Venezuelu a zákazu souvisejícího materiálu, který by mohl být použit k vnitrostátním represím;

G.  vzhledem k tomu, že dne 22. ledna 2018 Rada EU v reakci na porušování demokratických zásad, právního státu a demokracie jednomyslně rozhodla o zavedení sankcí proti sedmi občanům Venezuely, kteří zastávají veřejné posty, formou restriktivních opatření, jako je zákaz cestování a zmrazení majetku;

H.  vzhledem k tomu, že Venezuela na přijetí sankcí EU odpověděla vyhoštěním španělského velvyslance z Caracasu, jehož označila za „nežádoucí osobu“, a Španělsko obvinila z vměšování do vnitřních záležitostí země; vzhledem k tomu, že EU její rozhodnutí rozhodně odsoudila a Španělsku vyjádřila plnou solidaritu, neboť rozhodnutí EU v oblasti zahraniční politiky, včetně ukládání sankcí, jsou jednomyslná;

I.  vzhledem k tomu, že stav lidských práv, demokracie a právního státu se ve Venezuele nadále zhoršuje; vzhledem k tomu, že Venezuela čelí nebývalé politické, sociální, hospodářské a humanitární krizi, která si již vyžádala mnoho obětí na životech; vzhledem k tomu, že k vyřešení mnoha současných problémů Venezuely jsou naprosto nezbytné svobodné a spravedlivé volby se všemi náležitými zárukami a že je nutné zajistit dostatek času na jejich přípravu; vzhledem k tomu, že takřka dva miliony Venezuelanů ze země uprchly; vzhledem k tomu, že se přijímající země dostávají pod stále větší tlak při poskytování pomoci a služeb nově příchozím;

J.  vzhledem k tomu, že příslušník policie Oscar Pérez, který se přidal na stranu rebelů, byl spolu s dalšími šesti osobami mimosoudně popraven navzdory tomu, že se vzdali;

K.  vzhledem k tomu, že dne 2. února 2018 byl ze svého domu v noci zpravodajskými službami unesen Enrique Aristeguieta Gramcko, aniž by bylo oznámeno místo jeho zadržování, a následujícího dne byl propuštěn;

L.  vzhledem k tomu, že stále více obyvatel Venezuely, včetně dětí, trpí podvýživou v důsledku omezeného přístupu ke kvalitním zdravotnickým službám, lékům a potravinám; vzhledem k tomu, že venezuelská vláda tento problém bohužel stále popírá a odmítá přijmout mezinárodní humanitární pomoc a usnadnit její distribuci; vzhledem k tomu, že se Venezuelané vzhledem ke kritickému nedostatku jídla a základního zboží snaží nakupovat na karibských ostrovech;

1.  vyjadřuje politování nad jednostranným rozhodnutím nezákonného Národního ústavodárného shromáždění, které nebylo uznáno mezinárodním společenstvím ani EU, vyhlásit do konce dubna 2018 předčasné prezidentské volby; vyjadřuje hluboké politování nad nedávným rozhodnutím venezuelského Nejvyššího soudu, kterým zástupcům MUD zakazuje účast v nadcházejících volbách; poukazuje na skutečnost, že se mnoho potenciálních kandidátů nebude moci do voleb přihlásit, protože žijí v exilu, byli vyloučeni z administrativních důvodů, jsou vězněni nebo drženi v domácím vězení; trvá na tom, že účasti politických stran ve volbách by neměly být kladeny žádné překážky či podmínky, a vyzývá venezuelské orgány, aby jim znovu v plném rozsahu přiznaly jejich práva k účasti;

2.  trvá na tom, že EU a její orgány, včetně Evropského parlamentu, uznají pouze volby s realistickým harmonogramem, který bude dohodnut v národním dialogu se všemi důležitými subjekty a politickými stranami a bude dodržovat rovné, spravedlivé a transparentní podmínky účasti (včetně zrušení zákazů účasti vydaných vůči politickým oponentům, propuštění politických vězňů, zajištění vyváženého složení a nezávislosti Národní volební rady a poskytnutí dostatečných záruk, včetně monitorování voleb nezávislými mezinárodními pozorovateli); připomíná, že je připraven vyslat volební pozorovatelskou misi, budou-li splněny nezbytné podmínky;

3.  rozhodně odsuzuje rozhodnutí venezuelských orgánů vyhostit španělského velvyslance v Caracasu a jeho označení za „nežádoucí osobu“ a trvá na tom, aby venezuelská vláda se Španělskem okamžitě obnovila standardní diplomatické vztahy; připomíná, že se všechna rozhodnutí EU v oblasti zahraniční politiky, včetně ukládání sankcí, přijímají jednomyslně; v této souvislosti vyzývá k plné solidaritě se Španělskem;

4.  domnívá se, že zbrojní embargo uvalené Radou EU a sankce proti sedmi venezuelským úředníkům jsou přiměřenou reakcí na vážné porušování lidských práv a demokracie, ale žádá, aby sankce byly rozšířeny na osoby, které nesou hlavní odpovědnost za sílící politickou, sociální, hospodářskou a humanitární krizi, konkrétně na prezidenta, viceprezidenta, ministra obrany, vysoké vojenské důstojníky a na členy jejich užších kruhů, včetně jejich rodinných příslušníků; navrhuje, aby byly v případě dalšího zhoršování stavu lidských práv zváženy a podniknuty další diplomatické a hospodářské kroky, mj. i vůči státní ropné společnosti Petróleos de Venezuela, S.A. (PDVSA);

5.  důrazně odsuzuje pokračující narušování demokratického pořádku ve Venezuele; opětovně vyjadřuje plnou podporu Národnímu shromáždění jako jedinému legálně ustavenému a uznanému zákonodárnému sboru ve Venezuele a vyzývá venezuelskou vládu, aby v plné míře obnovila jeho ústavní pravomoci; odmítá veškerá rozhodnutí přijatá Národním ústavodárným shromážděním, neboť odporují všem demokratickým zásadám a pravidlům; podporuje politické řešení s účastí všech důležitých subjektů a politických stran; připomíná, že oddělení a vzájemné nevměšování jednotlivých složek státní moci patří k zásadním principům demokratických zemí, jež jsou postaveny na zásadách právního státu;

6.  vyzývá žalobce Mezinárodního trestního soudu, aby v souladu s ustanoveními Římského statutu zahájil vyšetřování venezuelského režimu za porušování lidských práv, a vyzývá EU, aby v tomto ohledu aktivně jednala;

7.  opakuje své předchozí výzvy k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech politických vězňů, respektování demokraticky zvolených orgánů a dodržování lidských práv;

8.  vyjadřuje svou solidaritu a plnou podporu venezuelskému lidu, jenž trpí důsledky vážné humanitární krize; žádá, aby bylo bezodkladně dosaženo dohody o plánu pro přístup nouzové humanitární pomoci do země, a vyzývá venezuelské orgány, aby co nejrychleji umožnily nerušený přísun humanitární pomoci a také vstup mezinárodních organizací, které mají v úmyslu pomáhat jejím obyvatelům; vyzývá k rychlé realizaci bezprostředních opatření, která mají za cíl bojovat proti podvýživě nejzranitelnějších skupin, např. dětí; vyzývá EU, aby pomohla sousedním zemím, zejména Kolumbii, při řešení situace venezuelských uprchlíků; vyzývá venezuelskou vládu, aby Venezuelanům žijícím v zahraničí, kteří mají nárok na sociální zabezpečení, zajistila vyplácení důchodů;

9.  opakuje svou žádost, aby byla do Venezuely co nejdříve vyslána delegace Evropského parlamentu, která by vedla dialog se všemi skupinami, jichž se konflikt týká;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a Národnímu shromáždění Bolívarovské republiky Venezuela, Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění a generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států.

(1) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 145.
(2) Úř. věst. C 294, 12.8.2016, s. 21.
(3) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 190.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0269.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0200.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0345.


Situace agentury UNRWA
PDF 238kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o situaci agentury UNRWA (2018/2553(RSP))
P8_TA(2018)0042RC-B8-0085/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o mírovém procesu na Blízkém východě,

–  s ohledem na Společné prohlášení Evropské unie a Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA) ze dne 7. června 2017 o evropské podpoře agentuře UNRWA (2017–2020),

–  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN č. 194 ze dne 11. prosince 1948 a č. 302 ze dne 8. prosince 1949 a na další relevantní rezoluce OSN,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 30. března 2017 nazvanou „Operace Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě“,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že UNRWA je agentura OSN zřízená Valným shromážděním v roce 1949, které byl svěřen mandát poskytovat pomoc a ochranu přibližně 5 milionům registrovaných palestinských uprchlíků; vzhledem k tomu, že služby agentury UNRWA zahrnují vzdělávání, zdravotní péči, pomoc a sociální služby, infrastrukturu táborů a zlepšování podmínek v nich, ochranu osob a mikrofinancování; vzhledem k tomu, že Valné shromáždění prodloužilo opakovaně její mandát – naposledy do 30. června 2020 hlasy 167 členských států OSN;

B.  vzhledem k tomu, že EU a jejích členské státy jsou v souhrnu největším dárcem agentury UNRWA, přičemž v roce 2017 dosáhla celková výše jejich pomoci 441 milionů EUR; vzhledem k tomu, že Spojené státy, které jsou největším dárcem, srovnáváme-li pouze jednotlivé státy, oznámily, že agentuře UNRWA pomohou příspěvkem ve výši 60 milionů US dolarů, ale současně nevyplatí 65 milionů US dolarů z celkové plánované platby ve výši 125 milionů US dolarů; vzhledem k tomu, že podle ministerstva zahraničí USA je zamýšleným účelem tohoto rozhodnutí motivovat ostatní země ke zvýšení pomoci a podpořit interní reformu agentury;

C.  vzhledem k tomu, že agentura UNRWA se již mnoho let potýká se závažnými strukturálními finančními nedostatky a že by přetrvávajícím obtížím čelila v roce 2018 i nezávisle na rozhodnutí vlády Spojených států;

D.  vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN ve své zprávě ze dne 30. března 2017 předložil několik doporučení týkajících se zajištění přiměřeného, předvídatelného a udržitelného financování agentury UNRWA;

1.  je i nadále pevně odhodlán podporovat agenturu UNRWA v jejím poskytování služeb, které jsou zásadní pro životní podmínky, ochranu a lidský rozvoj palestinských uprchlíků v Pásmu Gazy, na Západním břehu Jordánu, v Jordánsku, Libanonu a Sýrii; vyjadřuje uznání agentuře UNRWA za její mimořádné úsilí, včetně ochrany a podpory více než 400 000 palestinských uprchlíků a mnoha dalších lidí ve válkou zmítané Sýrii; připomíná, že agentura UNRWA byla zřízena v duchu solidarity s palestinskými uprchlíky s cílem zmírnit jejich utrpení;

2.  vyjadřuje znepokojení v souvislosti s krizí financování agentury UNRWA; naléhavě vyzývá všechny dárce, aby dostáli svým slibům agentuře;

3.  konstatuje, že nečekaná snížení či opoždění plánovaných plateb dárců agentuře UNRWA mohou mít negativní dopady na přístup ke krizové potravinové pomoci pro 1,7 milionu palestinských uprchlíků a k primární zdravotní péči pro 3 miliony osob, na přístup více než 500 000 palestinských dětí ke vzdělání v 702 školách agentury UNRWA (včetně téměř 50 000 dětí v Sýrii) a na stabilitu v regionu;

4.  konstatuje, že EU je odhodlána i nadále pomáhat agentuře UNRWA při zajišťování finančních zdrojů, jež jí umožňují provádět mandát, který jí svěřilo Valné shromáždění OSN, fungovat udržitelným a nákladově účinným způsobem a zajistit kvalitu a úroveň služeb poskytovaných palestinským uprchlíkům;

5.  vítá rozhodnutí Evropské unie a několika z jejích členských států urychlit poskytování finančních prostředků agentuře UNRWA a naléhavě vyzývá další dárce, aby následovali jejich příkladu; naléhavě vyzývá Spojené státy, aby přehodnotily své rozhodnutí a vyplatily agentuře celý plánovaný příspěvek; vítá příspěvek členských států Ligy arabských států poskytovaný agentuře UNRWA, vyzývá je však, aby svůj příspěvek zvýšily s cílem zaplnit mezeru ve financování;

6.  vybízí Evropskou unii a její členské státy, aby pro agenturu UNRWA uvolnily další finanční prostředky, které pokryjí její krátkodobé finanční potřeby; zdůrazňuje však, že jakéhokoli dlouhodobého řešení opakující se finanční tísně agentury lze dosáhnout pouze prostřednictvím udržitelného režimu financování v globálním vícestranném rámci; naléhavě vyzývá EU, aby v mezinárodním společenství hrála vedoucí úlohu v rámci úsilí o zavedení takového mechanismu; zdůrazňuje význam doporučení generálního tajemníka OSN, která předložil ve své zprávě ze dne 30. března 2017 v této věci;

7.  vítá skutečnost, že agentura UNRWA má v úmyslu zachovat vnitřní opatření zaměřená na omezování nákladů a další zvyšování účinnosti a současně hledat další oblasti, v nichž lze posílit efektivitu; naléhavě vybízí agenturu, aby i nadále zdokonalovala svou řídící strukturu a strategické plánování a usilovala přitom o posílení transparentnosti, odpovědnosti a interního dohledu, aby zajistila včasné a věcně správné informování EU o svých programech a financování, aby zajistila, že zařízení UNRWA nebudou zneužívána, aby vyšetřila údajné případy porušení neutrality ze strany jejích zaměstnanců a aby ve vhodných případech přijala odpovídající disciplinární opatření; zdůrazňuje, že je důležité dodržovat neutralitu zařízení agentury UNRWA v souladu s mezinárodním humanitárním právem a diplomatickým statusem této agentury OSN;

8.  znovu opakuje, že hlavním cílem EU je dosáhnout řešení izraelsko-palestinského konfliktu v podobě existence dvou států na základě hranic z roku 1967, s Jeruzalémem jakožto hlavním městem obou států, s bezpečným Státem Izraelem a nezávislým, demokratickým, souvislým a životaschopným Palestinským státem, které budou žít vedle sebe v míru a bezpečí, na základě práva na sebeurčení a plného dodržování mezinárodního práva;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, parlamentům a vládám členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, generálnímu komisaři agentury UNRWA, vyslanci Kvartetu pro Blízký východ a Kongresu a ministerstvu zahraničních věcí Spojených států.


Úprava času
PDF 309kWORD 42k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. února 2018 o úpravě času (2017/2968(RSP))
P8_TA(2018)0043B8-0070/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/84/ES ze dne 19. ledna 2001 o úpravě letního času(1),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016(2),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů by hodnocení stávajících právních předpisů mělo sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích kroků;

B.  vzhledem k tomu, že četné vědecké studie, včetně studie výzkumné služby Evropského parlamentu z října 2017 týkající se úprav letního času v EU podle směrnice 2000/84/ES, nedospěly k žádným definitivním závěrům, ale uvedly, že tyto úpravy mohou mít negativní dopad na lidské zdraví;

C.  vzhledem k tomu, že řada občanských iniciativ upozornila na to, že občané vnímají změnu času prováděnou dvakrát ročně jako problém;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament toto téma již nadnesl, například v otázce k ústnímu zodpovězení O-000111/2015 – B8-0768/2015 ze dne 25. září 2015 předložené Komisi;

E.  vzhledem k tomu, že i poté, co se čas již nebude dvakrát ročně měnit, je zcela zásadní, aby byl v EU zachován jednotný časový režim;

1.  vyzývá Komisi, aby provedla důkladné posouzení směrnice 2000/84/ES a případně předložila návrh na její revizi;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 31, 2.2.2001, s. 21.
(2) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

Právní upozornění