Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/2007(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0164/2018

Předložené texty :

A8-0164/2018

Rozpravy :

PV 28/05/2018 - 30
CRE 28/05/2018 - 30

Hlasování :

PV 29/05/2018 - 7.12
CRE 29/05/2018 - 7.12

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0215

Přijaté texty
PDF 499kWORD 70k
Úterý, 29. května 2018 - Štrasburk Konečné znění
Udržitelné finance
P8_TA(2018)0215A8-0164/2018

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. května 2018 o udržitelných financích (2018/2007(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na závazek skupiny G20 ve prospěch udržitelného růstu učiněný během německého předsednictví (od 1. prosince 2016 do 30. listopadu 2017) a se zvláštním zřetelem na výrok „budeme i nadále individuálně i kolektivně využívat veškeré politické nástroje – měnové, daňové a strukturální – s cílem dosáhnout našeho cíle silného, udržitelného, vyváženého a inkluzivního růstu a současně posilovat hospodářskou a finanční odolnost“,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje stanovené OSN, a zejména na závazek, že budou přijata opatření v boji proti změně klimatu a jejímu dopadu a k zajištění udržitelné spotřeby a produkce,

–  s ohledem na závazek Komise vůči udržitelným investicím prováděným v tomto ohledu, jenž je obsažen v plánu na zavedení unie kapitálových trhů, a konkrétně na zjištění odborné skupiny na vysoké úrovni pro udržitelné finance (HLEG),

–  s ohledem na průběžnou zprávu této skupiny na vysoké úrovni (dále jen „skupina HLEG“) z července 2017 nazvanou „Financování udržitelné evropské ekonomiky“, která nastínila protiklad mezi jednáním usilujícím o krátkodobý zisk a potřebou dlouhodobého investování za účelem dosažení cílů týkajících se životního prostředí, sociální oblasti a řádné správy, a zejména pak na její bod 5 týkající se rizik, že finanční systém a politický rámec podlehnou tzv. „tragédii horizontu“ (strana 16),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. června 2017 o hodnocení akčního plánu unie kapitálových trhů v polovině období (COM(2017)0292),

–  s ohledem na konečnou zprávu skupiny HLEG z ledna 2018 nazvanou „Financování udržitelné evropské ekonomiky“,

–  s ohledem na stranu 14 průběžné zprávy skupiny HLEG, kde se uvádí, že evropští investoři mají celkovou expozici vůči odvětvím s vysokými emisemi uhlíku ve výši přibližně 45 % a že globální institucionální investoři mají méně než 1 % investic v aktivech v oblasti „zelené“ infrastruktury,

–  s ohledem na skutečnost, že obezřetnostní rámce, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)(1) a účetní pravidla pro investory, odrazují od dlouhodobého přístupu a že obezřetnostní pravidla vyžadují kapitálovou úroveň přiměřenou úrovni rizika v jednoletém časovém horizontu a pro účely výpočtu kapitálových požadavků zohledňují pouze finanční riziko,

–  s ohledem na článek 173 francouzského zákona č. 2015-992 ze dne 17. srpna 2015 o energetické transformaci ve prospěch ekologického růstu,

–  s ohledem na projev guvernéra britské centrální banky (Bank of England) a předsedy Rady pro finanční stabilitu Marka Carneyho ze dne 22. září 2016 a na zprávu think tanku Carbon Tracker Initiative z roku 2015, a zejména s ohledem na skutečnost, že celková tržní kapitalizace čtyř největších producentů uhlí v USA poklesla od konce roku 2010 o více než 99 %,

–  s ohledem na platformu Lucemburska a EIB k financování opatření v oblasti klimatu zřízenou v září 2016,

–  s ohledem na stranu 9 diskusního textu organizace E3G z května 2016 nazvaného „Start čisté energie: kapitalizovat evropskou energetickou unii“ (Clean Energy Lift Off – Capitalising Europe’s Energy Union), a zejména s ohledem na skutečnost, že od roku 2008 do roku 2013 přišlo 20 největších evropských podniků zajišťujících energetické služby o více než polovinu své tržní hodnoty, která původně dosahovala 1 bilionu EUR,

–  s ohledem na zprávy think tanku Carbon Tracker Initiative z let 2015 a 2016, podle kterých hrozí, že dalších 1,1 až 2 biliony USD v kapitálových výdajích vynaložených na fosilní paliva „uvízne“, přičemž jen v čínském energetickém sektoru se jedná o 500 miliard USD,

–  s ohledem na „doporučení OECD Radě o společných přístupech ke státem podporovaným vývozním úvěrům a environmentálním a sociálním aspektům“ (dále jen „společné přístupy“), které uznává „odpovědnost zúčastněných stran uplatňovat závazky přijaté smluvními stranami Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu“ a „odpovědnost zúčastněných stran zvažovat pozitivní i negativní environmentální a sociální dopady projektů, zejména v citlivých odvětvích nebo citlivých oblastech či v jejich blízkosti, a environmentální a sociální rizika spojená se stávajícími operacemi při rozhodování o poskytnutí oficiální podpory vývozním úvěrům“,

–  s ohledem na obecné pokyny OECD z roku 2017 týkající se „odpovědného podnikání institucionálních investorů“, a zejména pak jejich stranu 13, která uvádí, že „investoři, včetně investorů s menšinovým podílem, mohou být přímo spojeni s negativními dopady způsobenými společností, do níž investovali, nebo negativními dopady, k nimž tato společnost přispěla, v důsledku toho, že vlastní nebo spravují akcie společnosti, která způsobila určité sociální či environmentální důsledky, nebo k nim napomohla“,

–  s ohledem na přístup Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) spočívající v přechodu k zelené ekonomice, který usiluje o zmírnění dopadů změny klimatu a dalších druhů zhoršování životního prostředí a zvýšení odolnosti vůči nim, a se zvláštním ohledem na dokumenty EBRD, které ukazují na spojitost mezi tímto přechodem a životním prostředím, včetně případných změn metodiky pro posuzování projektů,

–  s ohledem na text OECD z roku 2017 nazvaný „Odpovědné podnikání institucionálních investorů: klíčové otázky pro náležitou péči podle obecných pokynů OECD pro nadnárodní společnosti“,

–  s ohledem na zprávu pracovní skupiny na vysoké úrovni o investování do sociální infrastruktury v Evropě z roku 2018 nazvanou „Posílení investic do sociální infrastruktury v Evropě“,

–  s ohledem na francouzský zákon ze dne 27. března 2017 o povinnosti podniků v oblasti obezřetnosti, a zejména na články 1 a 2 tohoto zákona,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami(2)(směrnice o vykazování nefinančních informací, dále jen „směrnice NFRD“), a zejména na články 19 a 19a směrnice 2013/34/EU a body odůvodnění 3, 6, 7 a 8 směrnice 2014/95/EU,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/828 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice 2007/36/ES, pokud jde o podporu dlouhodobého zapojení akcionářů(3) (dále jen „směrnice o právech akcionářů),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi(4) (dále jen „směrnice o penzijních fondech“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ze dne 12. prosince 2017, kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012(6) (dále jen „nařízení o STS“),

–  s ohledem na čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou(7) (dále jen „nařízení PRIIP“), který stanoví, že pokud se PRIIP prokazatelně zaměřuje na konkrétní cíle v environmentální nebo sociální oblasti, tvůrce tohoto produktu musí prokázat potenciálním retailovým investorům a širším akcionářům, jak je těchto cílů dosahováno v průběhu celého investičního procesu,

–  s ohledem na doporučení banky Triodos obsahující „vzorové mandáty“, které obsahují požadavky na plnohodnotné začlenění environmentálních a sociálních faktorů a faktoru řádné správy do investičních rozhodnutí, aktivní angažovanost a hlasování o těchto otázkách, volbu ukazatelů udržitelnosti, méně časté, ale smysluplnější podávání zpráv ze strany správců aktiv a odměňování a platové struktury orientované na dlouhodobý časový horizont,

–  s ohledem na nový výklad fiduciární povinnosti ze strany britské vlády, který omezuje vazbu na maximální výnosy a umožňuje, aby byly zohledňovány etické a environmentální otázky,

–  s ohledem na průkopnickou úlohu Evropské investiční banky (EIB), která vydala první zelený dluhopis na světě a od ledna 2018 je největším světovým emitentem těchto dluhopisů,

–  s ohledem na „zásady pro finance s pozitivními dopady“, které vypracovala finanční iniciativa Programu OSN pro životní prostředí (UNEP FI),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 10. října 2017 nazvané „Financování opatření v oblasti klimatu: klíčový nástroj provádění Pařížské dohody“, které zdůrazňuje úlohu místních a regionálních samospráv při posilování investičních zdrojů pro dosahování cílů Pařížské dohody,

–  s ohledem na šetření programu UNEP zabývající se vytvořením udržitelného finančního systému,

–  s ohledem na zprávu iniciativy Climate Bonds („Klimatické dluhopisy“) z roku 2017, která ukázala, jak jsou dluhopisy používány k přechodu na nízkouhlíkové globální hospodářství,

–  s ohledem na průzkumnou zprávu programu UNEP z roku 2016, která dospěla k závěru, že několik vnitrostátních finančních regulačních orgánů již v současnosti uplatňuje nebo připravuje hodnocení udržitelnosti a že tyto iniciativy by měly být urychleně rozšířeny na úrovni EU; a dále s ohledem na skutečnost, že tyto analýzy by měly vycházet ze standardizovaných klimatických scénářů, včetně scénáře, podle nějž bude nárůst celosvětových teplot udržen výrazně pod úrovní 2 °C,

–  s ohledem na doporučení obsažené v konečné zprávě skupiny HLEG z ledna 2018, podle kterého by Komise měla na všechny legislativní návrhy ve finanční oblasti uplatňovat test udržitelnosti,

–  s ohledem na přezkum unie kapitálových trhů v polovině období (COM(2017)0292) a na jednoznačné vyjádření Komise o tom, že: „podporuje spojení soukromých investic s cíli v oblasti klimatu, účinného využívání zdrojů a dalšími cíli v oblasti životního prostředí, a to jak prostřednictvím politických opatření, tak prostřednictvím veřejných investic“ (COM(2016)0601),

–  s ohledem na zprávu německé centrální banky (Bundesbank) z dubna 2017 a na čtvrtletní bulletin britské centrální banky ze čtvrtého čtvrtletí roku 2014, které uvádějí, že většina peněz v oběhu je vytvořena soukromým bankovním sektorem u příležitosti úvěrů, které banky poskytují,

–  s ohledem na čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody odkazující na nutnost, aby „finanční toky důsledně směřovaly k nízkým emisím skleníkových plynů a k rozvoji odolnému vůči změně klimatu“,

–   s ohledem na zprávu UNISDR a CRED nazvanou „The Human Cost of Weather related Disasters 1995-2015“ (Cena přírodních katastrof v letech 1995–2015 pro člověka), v níž se uvádí, že 90 % významných katastrof zaznamenaných v tomto období, jež byly způsobeny přírodními hrozbami, souviselo s klimatem a počasím a že katastrofy způsobují každoročně celosvětové hospodářské škody ve výši 300 miliard USD(8),

–  s ohledem na sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 a na prioritu 3 tohoto rámce, která spočívá v „investování do snižování rizika katastrof pro dosažení odolnosti“, včetně bodu 30, podle kterého je třeba „vhodným způsobem podporovat začleňování úsilí a opatření v oblasti snižování rizika katastrof do finančních a fiskálních nástrojů“,

–  s ohledem na zprávu Rady pro finanční stabilitu z června 2017 nazvanou „Doporučení pracovní skupiny pro zveřejňování finančních informací týkajících se klimatu“,

–  s ohledem na práci Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) ve věci rizik „uvízlých aktiv“ a potřebu zavést evropské „uhlíkové zátěžové testy“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 31 z roku 2016, která dospěla k názoru, že navzdory tomu, že se EU politicky zavázala, že ve stávajícím rozpočtovém období (2014–2020) vynaloží každé páté euro (tj. 20 % prostředků) na otázky spojené s klimatem, pravděpodobně tento cíl nesplní, neboť prostředky, které jsou v současnosti na tyto otázky naplánovány, činí pouze přibližně 18 %,

–  s ohledem na statistickou zprávu EIB za rok 2016 ze dne 27. dubna 2017, která ukazuje, že podpora EIB směřující na opatření v oblasti klimatu i nadále odráží různé tržní situace v zemích EU a v roce 2016 nedosáhla v 16 členských státech EU úrovně 20 %, a že navzdory tomu, že byly investice do opatření v oblasti klimatu v roce 2016 soustředěny převážně v silnějších ekonomikách EU, financovala EIB v témže roce projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v 11 členských státech a projekty v oblasti energetické účinnosti v 18 členských státech,

–  s ohledem na zprávu pracovní skupiny na vysoké úrovni pro investování do sociální infrastruktury v Evropě, která odhaduje, že nedostatek v oblasti investic do sociální infrastruktury v EU činí minimálně 100 až 150 miliard EUR ročně a celkový nedostatek v letech 2018–2030 činí více než 1,5 bilionu EUR,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. února 2018 k výroční zprávě o finančních činnostech Evropské investiční banky(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2018 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2016(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2017 o akčním plánu v oblasti retailových finančních služeb(11),

–  s ohledem na investiční zprávu EIB 2017/2018,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o inovaci pro udržitelný růst: biohospodářství pro Evropu(12),

–  s ohledem na balíček opatření Evropské komise týkajících se oběhového hospodářství z roku 2015 a na usnesení Parlamentu ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(13),

–  s ohledem na zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv a na odpovědnost „chránit, dodržovat a napravovat,“

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0164/2018),

A.  vzhledem k tomu, že finanční trhy mohou a měly by hrát klíčovou úlohu při usnadňování přechodu na udržitelnou ekonomiku v EU, která půjde nad rámec klimatického přechodu a ekologických problémů a bude se také týkat sociálních a správních otázek; vzhledem k tomu, že je naléhavě zapotřebí řešit související selhání trhu; vzhledem k tomu, že environmentální, ekonomické a sociální výzvy spolu úzce souvisejí; vzhledem k tomu, že podle zprávy skupiny HLEG z července 2017 dosahuje deficit ve financování úsilí o dosažení dekarbonizace Evropy téměř 180 miliard EUR, nepočítáme-li další cíle v oblasti udržitelného rozvoje;

B.  vzhledem k tomu, že ekologický přechod musí fungovat jako podnět k posílení solidarity a soudržnosti; vzhledem k tomu, že udržitelné finance mohou být prostředkem k řešení společenských výzev s cílem dosáhnout dlouhodobého růstu podporujícího začlenění a podporovat dobré životní podmínky občanů; vzhledem k tomu, že kritéria pro investice v oblasti zmírňování změny klimatu se zdají být velice slibná a mohou být dobrým výchozím bodem; vzhledem k tomu, že udržitelné finance se nevztahují pouze na klima a zelené investice, ale jejich součástí by se měla co nejrychleji stát také sociální a správní kritéria;

C.  vzhledem k tomu, že předvídatelný a stabilní regulační systém pro investice související se změnou klimatu má klíčový význam pro podporu zapojení soukromého sektoru do financí v oblasti klimatu; vzhledem k tomu, že Evropská unie může stanovit normu pro udržitelný finanční systém tím, že zavede důvěryhodný a komplexní rámec, jehož jednotlivé části by měly být postupně zaváděny konkrétními legislativními iniciativami;

D.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby se změnil způsob myšlení všech zúčastněných subjektů, k čemuž jsou zapotřebí horizontální právní předpisy ze strany Komise; vzhledem k tomu, že institucionální a retailoví investoři se stále více zajímají o investování do produktů, které splňují kritéria v environmentální, sociální a správní oblasti (dále jen „ESG“);

E.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí zvýšená transparentnost údajů ESG týkajících se společností, aby se zabránilo klamavé ekologické reklamě (tzv. „green-washing“);

F.  vzhledem k tomu, že hodnocení dopadu by mělo být součástí taxonomie udržitelných finančních produktů; vzhledem k tomu, že se zvyšují odborné znalosti ohledně způsobu výpočtu dopadu investic na cíle ESG;

Potřeba poskytnout vhodný politický rámec pro mobilizaci kapitálu nutného pro udržitelný přechod

1.  zdůrazňuje potenciál rychlejšího udržitelného přechodu coby příležitosti pro nasměrování kapitálových trhů a finančních zprostředkovatelů k dlouhodobým, inovačním, sociálně vstřícným a účinným investicím šetrným k životnímu prostředí; bere na vědomí stávající trend odklonu od uhlí, upozorňuje však, že je nutné další úsilí s cílem odklonit se i od jiných fosilních paliv; zdůrazňuje, že je důležité, aby evropské banky a kapitálové trhy těžily z výhod spojených s inovacemi v této oblasti; konstatuje, že přínosy a rizika ESG se často dostatečně neodrážejí v cenách, což poskytuje tržní pobídky některým účastníkům trhu zaměřujícím se na rychlé zisky, aby prováděli neudržitelné a krátkodobě orientované finanční operace; zdůrazňuje, že je nutný dobře nastavený, politický a regulační rámec dohledu upravující udržitelné finance, který by zohledňoval rozdílné příležitosti v jednotlivých regionech EU; konstatuje, že takovýto rámec by mohl napomoci uvolnit dostatečný objem kapitálu pro udržitelný rozvoj a posílit účinnost trhu při směřování kapitálových toků k aktivům, která přispívají k udržitelnému rozvoji; vyzývá Komisi, aby předložila ambiciózní legislativní rámec, jenž by zohledňoval návrhy předložené v rámci jejího akčního plánu udržitelného financování;

Úloha finančního sektoru, pokud jde o udržitelnost, a politiky nutné k nápravě selhání trhu

2.  zdůrazňuje, že finanční sektor jakožto celek a jeho klíčová funkce spočívající v co nejúčinnější alokaci kapitálu ve prospěch společnosti by se měly v souladu s cíli EU řídit hodnotami spravedlnosti a inkluzivnosti a zásadou udržitelnosti a měly by do analýz investic a investičních rozhodnutí zahrnovat ukazatele ESG a náklady na nečinnost; poznamenává, že nepřesné posouzení či zavádějící prezentace klimatických a jiných environmentálních rizik spojených s finančními produkty může ohrožovat stabilitu trhu; zdůrazňuje, že hospodářská, daňová a měnová politika slouží k podpoře udržitelných financí prostřednictvím usnadňování alokace kapitálu a přeorientování investic k udržitelnějším technologiím a podnikům a k dekarbonizovaným ekonomickým činnostem odolným vůči katastrofám a účinně využívajícím zdroje, které jsou schopny omezit stávající potřebu budoucích zdrojů, a tak také dosáhnout cílů EU týkajících se udržitelnosti a Pařížské dohody; uznává, že přiměřená a zvyšující se cena za emise skleníkových plynů je důležitým prvkem fungujícího a účinného sociálně-tržního hospodářství chránícího životní prostředí, neboť napravuje stávající selhání trhu; konstatuje, že cena na evropském trhu s uhlíkem je nestabilní; vyzývá Komisi a členské státy, aby usilovaly o postupné zrušení přímých a nepřímých dotací na fosilní paliva;

Uvízlá aktiva a související systémová rizika

3.  zdůrazňuje, že přestože mají uhlíková aktiva v rozvahách podniků stále určitou hodnotu, tato hodnota bude muset klesat, máme-li dosáhnout přechodu k nízkouhlíkové společnosti; zdůrazňuje proto značná systémová rizika, která mají uvízlá uhlíková aktiva a aktiva poškozující životní prostředí pro finanční stabilitu, pokud nebudou včas řádně oceněna s ohledem na svůj dlouhodobý rizikový profil; zdůrazňuje, že klíčem ke spořádanému, vyváženému a stabilnímu přechodu k investicím pozitivním pro klima a účinně využívajícím zdroje je identifikace, posouzení a obezřetné řízení expozic a po přechodném období úměrné povinné vykazování a postupná likvidace těchto aktiv; doporučuje rozšířit pojem uvízlých aktiv tak, aby zahrnoval základní ekologické systémy a služby;

4.  vyzývá k zavedení evropských „uhlíkových zátěžových testů“, jak navrhla Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) v roce 2016 pro banky a další finanční zprostředkovatele, aby bylo možné vymezit rizika spojená s těmito uvízlými aktivy; vítá návrhy ESRB na vypracování obezřetnostních politik odolných vůči klimatu, jako je specifická úprava kapitálu podle uhlíkové intenzity jednotlivých expozic, o kterých se má za to, že jsou nadměrně uplatňovány na celkové investice do aktiv považovaných za vysoce zranitelná vůči náhlému přechodu na nízkouhlíkové hospodářství; poukazuje na dosud nedokončenou revizi nařízení ustavujících evropské orgány dohledu jako na příležitost zvážit případnou úlohu těchto orgánů při vyšetřování a vypracovávání standardů pro posuzování uhlíkových a jiných environmentálních rizik, jejich zveřejňování a zahrnutí do interních bankovních postupů posuzování rizik, přičemž je nutné přihlédnout ke stávajícím požadavkům na podávání zpráv týkajících se udržitelnosti ze strany institucí; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu předložila legislativní návrhy;

Financování veřejných investic nutných k uskutečnění přechodu

5.  zdůrazňuje, že reforma finančního systému, tak aby aktivně přispíval k urychlení ekologického přechodu, bude vyžadovat spolupráci veřejného a soukromého sektoru; v tomto ohledu zdůrazňuje zásadní úlohu fiskální a hospodářské politiky při poskytování správných signálů a pobídek; vyzývá členské státy, aby v koordinaci s Komisí, evropskými orgány dohledu a EIB posoudily své celostátní a kolektivní potřeby v oblasti veřejných investic a vyplnily případné mezery s cílem zajistit, že EU bude na dobré cestě k dosažení svých cílů v oblasti změny klimatu v příštích pěti letech, jakož i k dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN do roku 2030; zdůrazňuje úlohu, kterou mohou v tomto ohledu hrát národní podpůrné banky a instituce; navrhuje, aby byl tento proces koordinován na evropské úrovni a aby byl v rámci střediska EU pro sledování udržitelných financí zřízen systém pro sledování skutečných finančních toků směrem k udržitelným veřejným investicím; vitá inovační finanční nástroje začleňující ukazatele udržitelnosti, které by mohly tento proces usnadnit, např. veřejně vydávané zelené dluhopisy; vítá vysvětlení, které poskytl Eurostat ohledně nakládání se smlouvami o energetické náročnosti v národních účtech, neboť toto vysvětlení může odblokovat značné toky veřejného kapitálu do odvětví, do nějž v současnosti spadají tři čtvrtiny chybějících investic do čisté energie v EU do roku 2030; žádá Komisi, aby se dále zabývala myšlenkou kvalifikovaného nakládání s veřejnými investicemi souvisejícími s cíli ESG tak, aby se náklady na tyto projekty rozložily na celý životní cyklus souvisejících veřejných investic;

Ukazatele a taxonomie udržitelnosti jako pobídka pro udržitelné investice

6.  vyzývá Komisi, aby se postavila do čela procesu zahrnujícího četné zúčastněné strany, včetně odborníků na klimatické vědy i účastníků z finančního sektoru, s cílem zřídit do konce roku 2019 spolehlivou, důvěryhodnou a technologicky neutrální taxonomii udržitelnosti vycházející z ukazatelů, které odhalují plný dopad investic na udržitelnost a umožňují srovnání investičních projektů a společností; zdůrazňuje, že prvním krokem k vypracování taxonomie udržitelnosti EU je vytvoření těchto ukazatelů udržitelnosti a jejich začlenění do integrovaného podávání zpráv; zdůrazňuje, že na vypracování taxonomie udržitelnosti by měly navázat tyto další legislativní návrhy: zastřešující povinný rámec náležité péče zahrnující povinnost péče, jenž by byl plně zprovozněn během stanoveného přechodného období a zohledňoval by zásadu proporcionality, dále taxonomie odpovědného investování a návrh na začlenění rizik a faktorů ESG do obezřetnostního rámce finančních institucí;

7.  konstatuje, že ukazatele udržitelnosti již existují, ale že současným dobrovolným rámcům pro podávání zpráv chybí harmonizace; vyzývá proto Komisi, aby svou taxonomii udržitelnosti založila na harmonizovaném seznamu ukazatelů udržitelnosti, jenž bude vycházet ze stávající činnosti vyvíjené mimo jiné globální iniciativou pro podávání zpráv (GRI – Global Reporting Initiative), zásadami odpovědného investování podporovanými OSN (UN PRI), Komisí samotnou, OECD a soukromým sektorem, a zejména ze stávajících ukazatelů Eurostatu pro účinnost zdrojů; doporučuje, aby byly tyto ukazatele do taxonomie zapracovány dynamickým způsobem a aby investoři obdrželi jasné pokyny ohledně časových lhůt, do kterých musí být určité standardy splněny; doporučuje, aby Komise také zvážila přiřazení váhy jednotlivým ukazatelům v závislosti na tom, jak naléhavě nutné je tyto ukazatele kdykoli řešit; zdůrazňuje, že by taxonomie měla nalézt správnou rovnováhu mezi závazkem a flexibilitou, což znamená, že by daný rámec měl být v přechodném období povinný a standardizovaný, ale měl by být rovněž považován za vyvíjející se nástroj, který je schopen zohlednit vznikající rizika a/nebo rizika, která ještě nebyla náležitě zmapována;

8.  domnívá se, že začlenění již připravených kvantitativních ukazatelů a kvalitativních posudků týkajících se klimatu a jiných environmentálních rizik je významným krokem směrem k zodpovědné investiční taxonomii, která je v souladu s cíli OSN v oblasti udržitelného rozvoje, mezinárodními předpisy v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního a pracovního práva; zdůrazňuje, že minimální standardy týkající se rizik a faktorů ESG by měly zahrnovat minimální sociální standardy pro takové investice, které by pokrývaly práva pracovníků a zdravotní a bezpečnostní normy a vyloučily by zdroje pocházející z oblastí zasažených konflikty nebo poskytnuté bez předchozího informovaného souhlasu zasažených komunit a které by zahrnovaly také minimální normy v oblasti správy, jejichž součástí by byly požadavky EU týkající se správy a řízení společnosti a podávání zpráv, odpovídající standardy EU pro účetní výkaznictví a standardy EU, jejichž cílem je boj proti praní peněz a korupci a daňová transparentnost;

Známka zeleného financování

9.  vyzývá Komisi, aby se postavila do čela procesu zahrnujícího četné zainteresované strany a usilujícího o to, aby byla prostřednictvím legislativní iniciativy do konce roku 2019 zavedena „známka zeleného financování“ (Green Finance Mark), která bude udělována investičním, kapitálovým a penzijním produktům, které již dosáhly nejvyšších standardů taxonomie udržitelnosti, jimiž se při investičním rozhodování řídí ti, kteří upřednostňují udržitelnost před všemi ostatními faktory; doporučuje, aby tato „známka zeleného financování“ zahrnovala minimální standardy pro rizika a faktory ESG, které budou v souladu s Pařížskou dohodou a zásadou „nezpůsobit škodu“ odpovídající analýze rizik ESG, a činnosti, které mají prokazatelně „pozitivní dopad“, jak stanoví finanční iniciativa Programu OSN pro životní prostředí (UNEP FI); konstatuje, že významnou funkcí taxonomie, a tedy i známky zeleného financování, je vytvoření odstupňovaného tržního ratingu, který by měl zlepšit posuzování rizik ze strany účastníků finančního trhu; vítá inovace subjektů na trhu, jako jsou ratingové agentury, pokud jde o tvoření a spravování těchto tržních ratingů;

Začleňování kritérií udržitelného financování do všech právních předpisů týkajících se finančního sektoru

10.  bere na vědomí nedávné začlenění otázek udržitelnosti do nařízení o PRIIP (strukturovaný retailový investiční produkt a pojistný produkt s investiční složkou) a STS (jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace), do směrnice o právech akcionářů a do směrnice NFRD; zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby byla při regulaci dostatečným způsobem zohledněna rizika spojená se zelenými a udržitelnými aktivy; vítá skutečnost, že do směrnice o penzijních fondech bylo začleněno uznání „uvízlých aktiv“, stejně jako rozšíření zásady obezřetné osoby a odkaz na zásady OSN pro odpovědné investice; požaduje náležité a přiměřené začleňování ukazatelů udržitelného financování do všech nových a revidovaných právních předpisů týkajících se finančního sektoru prostřednictvím jednoho souhrnného návrhu nebo několika zvláštních návrhů; požaduje společné pokyny s cílem harmonizovat definici faktorů ESG a jejich zavedení do všech nových a revidovaných právních předpisů;

11.  v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby využila pravomoc definovanou v nařízení (EU) č. 1286/2014, tj. aby co nejdříve a před vypracováním taxonomie udržitelnosti předložila akt v přenesené pravomoci, který upřesní podrobnosti postupů používaných s cílem stanovit, zda je strukturovaný retailový investiční produkt či pojistný produkt s investiční složkou zaměřen na konkrétní environmentální nebo sociální cíle; vyzývá také k zavedení přiměřeného povinného rámce náležité péče založeného na pokynech OECD pro zodpovědné podnikatelské chování pro institucionální investory z roku 2017, který investorům uloží povinnost identifikace, prevence, zmírňování a zohledňování faktorů ESG po skončení přechodného období; domnívá se, že tento celoevropský rámec by měl být založen na francouzském zákonu o povinnosti podniků a investorů v oblasti obezřetnosti; požaduje také, aby byl ve všech nových a revidovaných právních předpisech včetně předpisů, které se nyní projednávají, uveden přímý odkaz na kritéria ESG v rámci dohledu nad produktem a jeho řízení; vítá doporučení skupiny odborníků na vysoké úrovni pro udržitelné finance, aby se do celého procesu EU týkajícího se rozhodování, provádění a prosazování začlenil princip „mysli v prvé řadě na udržitelnost“;

Rizika udržitelnosti z hlediska obezřetnostního rámce požadavků kapitálové přiměřenosti

12.  konstatuje, že rizika udržitelnosti mohou přinášet i finanční rizika, a že by se proto měla v opodstatněných případech zohledňovat v kapitálových požadavcích a při obezřetnostním posuzování bank; žádá proto Komisi, aby přijala regulační strategii a plán zaměřený mj. na měření rizik udržitelnosti v rámci obezřetnostního rámce a podpořila začlenění rizik udržitelnosti do rámce Basilej IV za účelem zajištění dostatečných kapitálových rezerv; zdůrazňuje, že požadavky kapitálové přiměřenosti se musejí zakládat na prokázaných rizicích a plně tato rizika odrážet; v rámci příštího ročního rozpočtu hodlá zahájit unijní pilotní projekt s cílem začít vypracovávat metodologické ukazatele pro tento účel;

Poskytování informací

13.  zdůrazňuje, že zveřejňování informací je zásadní podmínkou umožňující udržitelné financování; vítá práci pracovní skupiny pro zveřejňování finančních informací týkajících se klimatu (TCFD) a vyzývá Komisi a Radu, aby její doporučení přijaly za svá; vyzývá, aby náklady spojené s nečinností v oblasti klimatu, environmentálních a dalších rizik udržitelnosti byly zahrnuty do rámců pro zpřístupňování informací; navrhuje Komisi, aby do revize směrnice o účetnictví, směrnice NFRD, směrnice o kapitálových požadavcích a nařízení o kapitálových požadavcích zahrnula přiměřené a povinné zveřejňování informací od roku 2020, což by zahrnovalo období pro provedení, v němž by se společnosti mohly připravovat na jeho uplatňování; konstatuje, že článek 173 francouzského návrhu zákona o energetickém přechodu nabízí možnou předlohu pro závazné nařízení o povinném zveřejňování informací o riziku v souvislosti s klimatickými změnami ze strany investorů; vyzývá ke zvážení rozšíření oblasti působnosti směrnice NFRD; v této souvislosti zdůrazňuje, že požadavky rámce pro předkládání zpráv by měly být přiměřené riziku, které instituce vytváří, jeho velikosti i míře složitosti; doporučuje, aby se typ zveřejňování informací, který je v současné době požadován podle nařízení o PRIIP a prostřednictvím sdělení klíčových informací, stal povinným pro všechny retailové finanční produkty;

Fiduciární povinnost

14.  konstatuje, že fiduciární povinnosti jsou již obsaženy v rámci finančního regulačního rámce Unie, avšak trvá na tom, že v rámci definování by měly být vyjasněny a měla by být zavedena a otestována spolehlivá a důvěryhodná taxonomie udržitelnosti zahrnující klíčové investiční činnosti, včetně investiční strategie, řízení rizik, přidělování aktiv, řízení a dohledu pro všechny účastníky celého investičního řetězce včetně správců aktiv a nezávislých investičních poradců nebo jiných investičních zprostředkovatelů; doporučuje, aby fiduciární povinnost byla rozšířena tak, že bude zahrnovat povinný „obousměrný“ proces integrace, jehož prostřednictvím všichni účastníci celého investičního řetězce, včetně správců aktiv a nezávislých investičních poradců nebo jiných investičních zprostředkovatelů budou povinni při svých rozhodnutích finančně integrovat faktory ESG včetně nákladů spojených s nečinností a rovněž zvažovat nefinančně významné preference vztahující se k oblasti ESG klientů a příjemců či konečných investorů, již by měli být proaktivně dotazováni ohledně svých preferencí, pokud jde o časový rámec a udržitelnost; žádá, aby byly náklady na nečinnost v oblasti klimatu a další rizika spojená s udržitelností zahrnuta do rámce řízení rizik a hodnocení náležité péče správních orgánů společností a orgánů veřejné správy a jako součást svěřenecké povinnosti investorů;

Vzorové smlouvy pro určování faktorů ESG

15.  vyzývá evropské orgány dohledu, aby vypracovaly obecné pokyny pro vzorové smlouvy mezi vlastníky aktiv a správci aktiv, včetně nezávislých investičních poradců nebo jiných investičních zprostředkovatelů, které by jednoznačně zahrnovaly přenos zájmu příjemce a jasná očekávání, pokud se jedná o vymezení a začlenění rizik a faktorů ESG, s cílem vyhnout se těmto rizikům, omezit je, zmírnit je a kompenzovat je; vyzývá orgány EU, aby zajistily přidělování dostatečných finančních prostředků evropským orgánům dohledu v souvislosti s probíhající revizí nařízení o evropských orgánech dohledu; vyzývá k začlenění nákladů za nečinnost v oblasti klimatu a další rizika spojená s udržitelností do všech budoucích právních předpisů EU, revizí právních předpisů a posouzení dopadů financování;

Řádná péče

16.  žádá, aby aktivní a odpovědná řádná péče tvořila nedílnou součást právních povinností investorů a aby příjemci a veřejnost byli informováni o činnosti řádné péče, a to mj. prostřednictvím veřejného a povinného zveřejňování informací ohledně hlavních kapitálových investic, činností v oblasti zapojení akcionářů a využívání zmocněných poradců a pasivních investičních nástrojů; doporučuje, aby pasivní fondy, v nichž se investování řídí indexem, byly vybízeny ke zveřejnění informací o svých činnostech řádné péče a míře, do jaké používání pasivního kopírování vývoje indexu a srovnávání umožňuje řádnou identifikaci rizik ESG ve společnostech, do nichž se investovalo; domnívá se, že by se po poskytovatelích indexu mělo požadovat, aby poskytli podrobnosti ohledně toho, jak se obecně rozšířená a uváděná měřítka zohledňují parametry klimatu a udržitelnosti;

Potřeba vyvinout v rámci směrnice NFRD další požadavky na podávání zpráv o ESG faktorech

17.  konstatuje nedostatečnou míru konvergence, pokud jde o podávání zpráv o ESG faktorech, v rámci směrnice NFRD a nezbytnost posílené harmonizace za účelem zajištění větší konzistentnosti a dále stanovení nejvhodnějších metrik ESF faktorů pro zveřejňování informací za použití ukazatelů udržitelnosti a účinného využívání zdrojů; vyzývá Komisi, aby zřídila skupinu zástupců z řad různých zúčastněných stran z celé EU včetně zástupců odvětví finančních služeb, akademických pracovníků a občanské společnosti, která by zvážila a navrhla seznam metrik včetně seznamu ukazatelů měřících dopad na udržitelnost a pokrývajícího nejvýznamnější rizika v oblasti udržitelnosti; je přesvědčen, že tato reforma by měla zahrnovat požadavek auditu zpráv třetí stranou;

Zelené dluhopisy

18.  konstatuje, že zelené dluhopisy představují pouze malý zlomek trhu s investicemi, který není dostatečně regulován, v důsledku čehož představuje část trhu, která je vystavena riziku klamavého marketingu, a že EU v současné době postrádá jednotnou normu pro zelené dluhopisy, jež by se měla opírat o nadcházející taxonomii EU pro oblast udržitelnosti; zdůrazňuje, že tyto zelené dluhopisy by měly být ověřovány veřejnými orgány, jež by nad nimi měly vykonávat dozor, a měly by zahrnovat povinnost pravidelného informování o environmentálních dopadech podkladových aktiv; zdůrazňuje, že zelené dluhopisy by měly rovněž zahrnovat obrácený dopad na životní prostředí a podporovat snížení používání fosilních paliv; zdůrazňuje, že zelené dluhopisy by měly vylučovat určitá odvětví – zejména pokud jde o činnosti, které mají významný negativní dopad na klima, a neměly by porušovat základní sociální standardy ani základní standardy v oblasti lidských práv; domnívá se, že tento standard pro zelené dluhopisy EU by měl vznikat při zajištění plné transparentnosti v rámci zvláštní pracovní skupiny Komise, která bude podléhat pravidelnému dohledu Evropského parlamentu; vyzývá Komisi, aby pravidelně posuzovala dopad a účinnost zelených dluhopisů a dohledu nad nimi; vyzývá v tomto ohledu k předložení legislativní iniciativy, která by podněcovala, podporovala a na trhu prosazovala evropské veřejné zelené dluhopisy vydávané stávajícími a budoucími evropskými institucemi, jako je EIB, s cílem financovat nové udržitelné investice;

Ratingové agentury

19.  konstatuje, že ratingové agentury při vyhodnocování budoucí úvěruschopnosti emitentů dostatečně nezohledňují dopady škodlivých rizik a faktorů spojených s ESG; vyzývá k přijetí unijních standardů a dohledu, pokud se jedná o začlenění ESG ukazatelů do ratingů všech ratingových agentur činných v EU; poukazuje na to, že dosud nebyla plně vyřešena zásadní nedostatečná hospodářská soutěž mezi těmito podniky ani jejich úzké ekonomické zaměření; vyzývá k zavedení akreditačního procesu pro „známku zeleného financování“, kterou by udělovaly certifikační subjekty pod dohledem Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA); doporučuje udělit orgánu ESMA mandát k tomu, aby po ratingových agenturách požadoval, aby do své metodiky začlenily rizika udržitelnosti; v případech, kdy je pravděpodobné, že se tato rizika v budoucnosti objeví, žádá v této souvislosti Komisi, aby předložila návrh revize nařízení o ratingových agenturách; zdůrazňuje významnou úlohu výzkumu v oblasti udržitelnosti založeného na indexech udržitelnosti a na činnosti ratingových agentur v oblasti ESG, spočívající v tom, že všem finančním aktérům poskytují informace nezbytné k plnění jejich oznamovacích a fiduciárních povinností při provádění posunu k udržitelnějšímu finančnímu systému;

Systémy označování pro finanční služby

20.  navrhuje Komisi, aby zavedla závazný a přiměřený systém označování, jenž by během přechodného období měl být dobrovolný, pro instituce nabízející retailové bankovní účty, investiční fondy, pojištění a finanční produkty, který by uváděl míru nesouladu jejich podkladových aktiv s Pařížskou dohodou a cíli v oblasti ESG;

Mandát evropských orgánů dohledu

21.  zamýšlí v rámci probíhající revize nařízení o evropských orgánech dohledu dále vyjasnit jejich mandát a mandát příslušných vnitrostátních orgánů tak, aby zahrnoval faktory a rizika ESG, což uvede činnosti na finančním trhu více do souladu s cíli v oblasti udržitelnosti; v tomto ohledu se domnívá, že by orgán ESMA měl:

   zahrnout preference v oblasti udržitelnosti jako součást svých pokynů pro posuzování „vhodnosti“, jak to ve svém akčním plánu udržitelného financování navrhuje Komise, a poskytovat širší pokyny ohledně toho, jak lze posuzování udržitelnosti účinně začlenit do příslušných finančních právních předpisů EU, a rovněž podporovat soudržné uplatňování těchto pravidel, když budou přijata;
   zřídit přiměřený, a po přechodném období povinný, monitorovací systém, který by vyhodnocoval podstatná rizika a faktory v oblasti ESG již od roku 2018 a který by vycházel z prospektivní analýzy scénáře udržitelnosti;
   jeho mandát by měl být rozšířen o kontrolu souladu portfolií s Pařížskou dohodou a riziky a faktory v oblasti ESG a zajišťování dodržování doporučení pracovní skupiny TCFD;

v této souvislosti zdůrazňuje, že evropské orgány dohledu by měly mít dostatečné finanční zdroje k provádění svých úkolů; vyzývá evropské orgány dohledu, aby na těchto otázkách spolupracovaly s příslušnými agenturami a mezinárodními organizacemi;

Úloha EIB, pokud jde o udržitelné financování

22.  zdůrazňuje, že instituce EU by měly jít příkladem, pokud jde o přechod finančního odvětví na udržitelnost; konstatuje, že přestože 26 % veškerého financování ze strany EIB bylo zaměřeno na opatření v oblasti změny klimatu a ač byla EIB v roce 2007 průkopníkem trhu zelených dluhopisů a směřuje k tomu, aby splnila svůj oznámený závazek v tomto ohledu, financuje stále projekty s vysokými emisemi uhlíku, pročež stále existuje prostor pro zlepšení; naléhavě tedy žádá EIB, aby přizpůsobila své budoucí financování a nastavila jeho priority tak, aby bylo v souladu s Pařížskou dohodou a klimatickým limitem 1,5 °C; vyzývá k posílení a vyvážení úvěrových operací EIB a nařízení o Evropském fondu pro strategické investice (EFSI) nařízení tak, aby přestaly investovat do projektů s vysokými emisemi uhlíku a upřednostňovaly projekty účinně využívající zdroje a projekty dekarbonizace a upřednostnily spolu s dalšími inovativními odvětvími a nehmotnými projekty; doporučuje, aby EIB byla poskytovala více rizikového kapitálu pro přechod na zelené hospodářství regionálně vyváženým způsobem; je toho názoru, že by měla být provedena další opatření s tímto výhledem, mimo jiné včetně interakcí s finančními nástroji EU v rámci příštího víceletého finančního rámce;

Úloha ECB, pokud jde o udržitelné financování

23.  uznává nezávislost ECB a její hlavní mandát, jímž je zachovat cenovou stabilitu, ale připomíná, že ECB jako instituce EU je rovněž vázána Pařížskou dohodou; je tudíž znepokojen skutečností, že „62,1 % nákupů dluhopisů velkých podniků ze strany ECB probíhá v odvětvích [...], která jsou odpovědná za 58,5 % emisí skleníkových plynů v eurozóně“(14), a poznamenává, že tento program přináší přímé výhody především velkým společnostem; doporučuje ECB, aby v pokynech, jimiž se řídí její programy nákupu, výslovně zohlednila Pařížskou dohodu a cíle ESG; zdůrazňuje, že tyto pokyny mohou sloužit jako pilotní projekt pro vytvoření budoucí investiční politiky zaměřené na ESG, která bude v souladu s vysokými standardy v oblasti udržitelné taxonomie EU;

Další otázky

24.  zdůrazňuje, že smysluplná nabídka udržitelných finančních produktů může mít také pozitivní dopady na posílení evropské sociální infrastruktury, tj. souboru iniciativ a projektů zaměřených na vytváření veřejných statků posílením investic a inovace v odvětvích, která jsou strategická a klíčová pro dobré životní podmínky a odolnost lidí a společenství, jako je vzdělávání, zdravotní péče a bydlení;

25.  vítá práci odborné skupiny na vysoké úrovni, která nabízí cenné poznatky směřující k vytvoření nového standardu pro udržitelné finanční odvětví; trvá však na tom, že je třeba aktivně zapojit bankovní odvětví, které kvůli svému dominantnímu postavení v evropském prostředí financí stále představuje klíč k dosažení udržitelnějšího finančnictví;

26.  zdůrazňuje, že metodika používaná ke sledování výdajů v oblasti klimatu vede k nesouladu mezi programy a umožňuje, aby se projekty s pochybnými přínosy v oblasti životního prostředí a klimatu kvalifikovaly jako výdaje v oblasti klimatu (např. ekologická složka společné zemědělské politiky);

27.  zdůrazňuje, že ve všech běžně používaných finančních kritériích nejsou v rámci metodiky zohledňovány faktory ESG; vyzývá, aby bylo vypracováno jedno nebo více evropských referenčních kritérií udržitelnosti s využitím evropské taxonomie udržitelnosti pro měření výkonnosti evropských emitentů na základě rizik a faktorů ESG;

28.  vyzývá k analýze a podnícení soukromých iniciativ, jako je např. projekt EeMAP v oblasti „zelených hypoték“, s cílem posoudit a prokázat, za jakých podmínek mohou zelená aktiva znamenat snížení rizika pro investice a současně posílit environmentální udržitelnost;

29.  vyzývá EU, aby aktivně prosazovala začlenění ukazatelů udržitelnosti do rámce mezinárodních standardů účetního výkaznictví na mezinárodní úrovni;

30.  zdůrazňuje, že řízení společností by mělo podporovat dlouhodobou udržitelnou tvorbu hodnot, například prostřednictvím věrnostních akcií dlouhodobých akcionářů, a zohledňovat faktory ESG v balíčcích odměňování ředitelů a členů správních rad; konstatuje, že vyjasnění povinností ředitelů v této souvislosti by podpořilo udržitelné investory v jejich zapojení do správních rad;

31.  vyzývá k zavedení povinného pojištění odpovědnosti za životní prostředí pro veškeré obchodní a veřejné činnosti jako předběžnou podmínku pro udělení povolení;

32.  zdůrazňuje, že udržitelné financování vyžaduje vyjasnění povinností ředitelů evropských společností týkajících se dlouhodobě udržitelné tvorby hodnot, záležitostí ESG a systémových rizik v rámci celkové povinnosti ředitelů prosazovat úspěch společnosti;

33.  žádá evropské orgány dohledu, aby vypracovaly pokyny pro shromažďování statistických údajů o identifikaci a začleňování rizik ESG do financování, a žádá, aby byly statistické údaje zveřejňovány vždy, kdy je to možné;

34.  vyzývá vnitrostátní orgány pro bankovnictví a finanční trhy, aby vypracovaly jasné a stručné pokyny o tom, jak uplatňovat novou taxonomii a jiné změny spojené s těmito právními předpisy, aniž by to vytvářelo výdaje, kterým bylo možno předejít, a způsobovalo prodlevy;

35.  zastává názor, že cenová opatření mohou zásadním způsobem přispět k odstranění deficitu investic do úsilí o dosažení dekarbonizace Evropy, který je vyčíslen na 180 miliard EUR, a to tím, že se investice přesměrují na dlouhodobé a udržitelné cíle;

36.  zdůrazňuje, že v diskusi o udržitelném financování se často zapomíná na malé a střední podniky, a to i přes jejich inovativní charakter; v této souvislosti upozorňuje na obrovský potenciál spojený s digitalizací a zelenými finančními technologiemi; doporučuje Komisi, aby zvážila zavedení mechanismů, jež by malým a středním podnikům umožnily propojovat projekty, a tím i vstup na trh zelených dluhopisů;

37.  zdůrazňuje význam sociální složky udržitelného financování; upozorňuje na potenciál rozvoje nových finančních nástrojů, které by byly speciálně zaměřeny na sociální infrastrukturu, např. sociální dluhopisy, jak je uvedeno v Zásadách sociálních dluhopisů z roku 2017;

38.  zdůrazňuje, že identifikace a řízení rizik ESG, jakož i zpřístupnění informací o těchto rizicích jsou nedílnou součástí ochrany spotřebitelů a finanční stability a měly by tedy spadat do mandátu a dohledových úkolů evropských orgánů dohledu; žádá ESRB, aby aktivně prováděla výzkum vzájemného působení environmentálních, sociálních a správních faktorů a systémového rizika, a to i nad rámec změny klimatu;

39.  připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 14. listopadu 2017 o akčním plánu v oblasti retailových finančních služeb vyzval k zavedení unijního spořícího účtu EU pro financování zelené ekonomiky;

40.  žádá, aby všechny budoucí výdaje EU byly v souladu s Pařížskou dohodou a cíli týkajícími se snižování emisí uhlíku v hospodářství, jež jsou obsaženy v právních nástrojích upravujících fungování evropských strukturálních a investičních fondů (včetně fondů soudržnosti), fondů pro vnější činnosti a rozvojovou spolupráci a dalších nástrojů mimo víceletý finanční rámec, jako je fond EFSI;

41.  vyzývá Komisi, aby uskutečnila studii proveditelnosti týkající se toho, jak by orgány dohledu a regulační orgány mohly lépe odměňovat mandáty zahrnující dlouhodobé perspektivy;

42.  vyzývá Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA), aby poskytovala osvědčené postupy a pokyny týkající se toho, jak poskytovatelé zaměstnaneckého penzijního pojištění a soukromých penzijních produktů mají jednat před uzavřením smlouvy a po celou dobu trvání investice s příjemci; vyzývá orgán EIOPA, aby poskytl pokyny ohledně osvědčených postupů ohledně spolupráce s příjemci a retailovými klienty a zjišťování jejich finančních i nefinančních zájmů, jak to činí agentura pro životní prostředí Spojeného království;

43.  bere na vědomí doporučení skupiny na vysoké úrovni, aby bylo zřízeno monitorovací středisko EU pro udržitelné finance, které by mělo být vytvořeno ke sledování, vykazování a zveřejňování informací o udržitelných investicích v EU a které by měla zřídit Evropská agentura pro životní prostředí ve spolupráci s evropskými orgány dohledu; doporučuje, aby s ohledem na posílení příkladů, jež poskytuje Evropské unie, toto středisko rovněž získalo úlohu při sledování a zveřejňování informací o podpoře udržitelných investic finančních prostředků EU a orgány EU, včetně EFSI, EIB a ECB; vyzývá středisko, aby o svých aktivitách podávalo zprávy Evropskému parlamentu;

44.  doporučuje, aby EIB spolupracovala s malými účastníky trhu a komunitními družstvy v zájmu toho, aby se zapojili do sdružování malých projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, aby byly způsobilé pro financování z EIB a jako součást programu CSPP;

45.  souhlasí s názorem odborné skupiny na vysoké úrovni, že posílení a propojení evropských občanů s otázkami udržitelného financování má zásadní význam; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit přístup k informacím o výsledcích v oblasti udržitelnosti a podporu finanční gramotnosti;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily soudržnost politik mezi finančním a nefinančním odvětvím; připomíná, že udržitelná finanční politika musí být soudržná s volbami politik v jiných odvětvích, jako je energetika, doprava, průmysl a zemědělství;

47.  vyzývá Komisi, aby zveřejňovala pravidelné zprávy o pokroku týkající se otázek uvedených v tomto usnesení;

48.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly vlivu EU a prokázaly svou vůdčí roli v oblasti udržitelného financování a zvyšovaly standardy udržitelnosti finančnictví na celosvětové úrovni, a to i prostřednictvím dvoustranných dohod s třetími zeměmi, na mnohostranných politických fórech, jako jsou OSN, G7 a G20, a v organizacích stanovujících mezinárodní normy, jako je Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO),

o
o   o

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1.
(2) Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1.
(3) Úř. věst. L 132, 20.5.2017, s. 1.
(4) Úř. věst. L 354, 23.12.2016, s. 37.
(5) Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19.
(6) Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 35.
(7) Úř. věst. L 352, 9.12.2014, s. 1.
(8) Úřad OSN pro snižování rizika katastrof, https://www.unisdr.org/files/46796_cop21weatherdisastersreport2015.pdf
(9) Přijaté texty, P8_TA(2018)0039.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2018)0025.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2017)0428.
(12) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 41.
(13) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.
(14) Sini Matikainen, Emanuele Campiglio a Dimitri Zenghelis, „The climate impact of quantitative easing“, Grantham Institute on climate change and the environment, květen 2017.

Poslední aktualizace: 16. července 2019Právní upozornění - Ochrana soukromí