Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 17. dubna 2018 - ŠtrasburkKonečné znění
Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi EU a Libanonem: účast Libanonu na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) ***
 Dohoda o partnerství v odvětví rybolovu mezi EU a Mauriciem: rybolovná práva a finanční příspěvek ***
 Dohoda mezi EU a Norskem o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty ***
 Evropská strategie na podporu bílkovinných plodin
 Zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 ***I
 Závazná roční snížení emisí skleníkových plynů za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody ***I
 Status a financování evropských politických stran a evropských politických nadací ***I
 Energetická náročnost budov ***I
 Provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí
 Rovnost žen a mužů v odvětví médií v EU
 Emancipace žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru
 Provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje humanitární pomoci a Evropského rozvojového fondu
 Zlepšení udržitelnosti dluhu rozvojových zemí
 Posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii

Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi EU a Libanonem: účast Libanonu na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) ***
PDF 314kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Libanonskou republikou, kterou se stanoví podmínky pro účast Libanonské republiky na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (11967/2017 – C8-0344/2017 – 2017/0199(NLE))
P8_TA(2018)0092A8-0352/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11967/2017),

–  s ohledem na návrh Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Libanonskou republikou, kterou se stanoví podmínky pro účast Libanonské republiky na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (11928/2017),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1324 ze dne 4. července 2017 o účasti Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA), realizovaném společně několika členskými státy(1),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 186 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0344/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0352/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Libanonské republiky.

(1) Úř. věst. L 185, 18.7.2017, s. 1.


Dohoda o partnerství v odvětví rybolovu mezi EU a Mauriciem: rybolovná práva a finanční příspěvek ***
PDF 315kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody o partnerství v odvětví rybolovu mezi Evropskou unií a Mauricijskou republikou (12476/2017 – C8-0445/2017 – 2017/0223(NLE))
P8_TA(2018)0093A8-0053/2018

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12476/2017),

–  s ohledem na protokol, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody o partnerství v odvětví rybolovu mezi Evropskou unií a Mauricijskou republikou (12479/2017),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0445/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov a na stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0053/2018),

1.  uděluje souhlas s uzavřením protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Mauricijské republice.


Dohoda mezi EU a Norskem o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty ***
PDF 314kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Norským královstvím o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty (13357/2017 – C8-0434/2017 – 2017/0259(NLE))
P8_TA(2018)0094A8-0126/2018

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (13357/2017),

–  s ohledem na návrh Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Norským královstvím o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty (13471/2017),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0434/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0126/2018),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Norskému království.


Evropská strategie na podporu bílkovinných plodin
PDF 373kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o Evropské strategii na podporu bílkovinných plodin – podpora produkce bílkovinných plodin a luštěnin v evropském odvětví zemědělství (2017/2116(INI))
P8_TA(2018)0095A8-0121/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o deficitu bílkovinných plodin v EU: jak vyřešit dlouhodobý problém?(1),

–  s ohledem na návrhKomise ze dne 14. září 2016 k nařízení Evropského parlamentu a Rady o finančních pravidlech pro souhrnný rozpočet Unie („souhrnné nařízení“) (COM(2016)0605) a související změny, která do něj má začlenit žádost, aby Komise do konce roku 2018 zveřejnila „plán pro bílkoviny“(2),

–  s ohledem na „prohlášení o evropské sóje“, které dne 12. června 2017 předložily Německo a Maďarsko v Radě pro zemědělství a poté je podepsalo 14 členských států(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 93/355/EHS ze dne 8. června 1993 týkající se uzavření memoranda o porozumění mezi Evropským hospodářským společenstvím a Spojenými státy americkými o olejninách v rámci GATT(4),

–  s ohledem na dokument přijatý Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015 pod názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, a zejména na cíle udržitelného rozvoje číslo 2, 12 a 15, které jsou v něm zahrnuty,

–  s ohledem na rozhodnutí, které přijalo Valné shromáždění OSN na svém 68. zasedání, vyhlásit rok 2016 oficiálně „Mezinárodním rokem luštěnin“ pod záštitou Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)(5),

–  s ohledem na studii vypracovanou tematickou sekcí B Evropského parlamentu na žádost Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova s názvem „Environmentální úloha bílkovinných plodin v nové společné zemědělské politice“(6),

–  s ohledem na slyšení konané v Evropském parlamentu o zlepšení zásobování Evropy bílkovinami,

–  s ohledem na Podunajské prohlášení o sóji ze dne 19. ledna 2013,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0121/2018),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie s ohledem na potřeby svého chovu hospodářských zvířat, který je závislý na dovozu krmiv ze třetích zemí, trpí významným nedostatkem rostlinných bílkovin, a že se tato situace bohužel výrazně nezlepšila navzdory mnoha oznámeným záměrům a iniciativám na toto téma během posledních více než 15 let a navzdory využívání druhotných produktů z výroby biopaliv v krmivech; vzhledem k tomu, že současná situace EU, která se vyznačuje dovozem rostlinných bílkovin (zejména sóji) z Jižní Ameriky, je neudržitelná a dokazuje, že bychom měli přijímat důraznější opatření, zejména s cílem posílit udržitelnost těchto dovozů;

B.  vzhledem k tomu, že je životně důležité snížit masivní závislost Unie na dovozech bílkovinných plodin, které se jako krmivo zvířat nejvíce využívají; vzhledem k tomu, že kromě dopadu na životní prostředí v regionech produkujících sóju přináší současná situace významná rizika zvláště pro odvětví hospodářských zvířat v EU, neboť se výrazně zvýšilo kolísání cen na mezinárodních trzích;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament při mnoha příležitostech hovořil o bílkovinách a o potřebě evropského plánu pro bílkoviny, avšak vzhledem k tomu, že jeho iniciativy nevedly ke skutečným účinkům, které by mohly změnit závislost Evropy na jiných oblastech, pokud jde o dodávky rostlinných bílkovin;

D.  vzhledem k tomu, že po vypuknutí krize BSE byl oprávněně uvalen evropský zákaz na používání masa zvířat v krmivech(7), že to však mělo za následek výrazné zvýšení dovozů sóji z Latinské Ameriky;

E.  vzhledem tomu, že Evropská unie tak využívá pouze 3 % orné půdy k pěstování bílkovinných plodin a že více než 75 % svých zásob rostlinných bílkovin dováží především z Brazílie, Argentiny a USA;

F.  vzhledem k tomu, že odvětví chovu hospodářských zvířat v Unii jsou mimořádně citlivá na kolísání cen a na narušování hospodářské soutěže a že závisejí na dovozech cenově dostupných a vysoce kvalitních rostlinných bílkovin, což představuje skutečnou výzvu pro evropské zemědělské podniky;

G.  vzhledem k tomu, že evropské bílkovinné plodiny vytvářejí olejnaté vedlejší produkty, což může přispět k oběhovému hospodářství a být cenné pro lidskou spotřebu, obnovitelné zdroje energie nebo pro výrobu ekologických chemických látek; vzhledem k tomu, že vedlejší produkce bílkovin a vedlejších produktů v Evropě umožňuje snižovat jak dovozy bílkovin z geneticky modifikovaných organismů, tak dovozy biopaliv, která jsou jednou z příčin odlesňování,

H.  vzhledem k tomu, že problém rostlinných bílkovin používaných v krmivech byl často analyzován z jediného hlediska, a to z hlediska látek bohatých na bílkoviny, což souvisí s naším nedostatkem rostlinných bílkovin a s vyhledáváním surovin určených k doplnění výživy hospodářských zvířat;

I.  vzhledem k tomu, že je nezbytné přistoupit ke globálnější analýze otázky rostlinných bílkovin v Evropě, abychom si zajistili dlouhodobou strategii a aby bylo zajištěno co nejvíce nástrojů s cílem účinněji jednat při omezování naší závislosti na dovážených rostlinných bílkovinách; vzhledem k tomu, že tato strategie je nástrojem při přechodu na udržitelnější zemědělsko-potravinářské a zemědělské systémy;

J.  vzhledem k tomu, že bílkoviny jako zdroj energie jsou nezbytnou složkou našich potravin a že je lze poskytovat v rostlinné nebo živočišné podobě;

K.  vzhledem k tomu, že rostlinné bílkoviny jsou ústředním tématem výzev v oblasti zabezpečení potravin a soběstačnosti (pokud jde o potraviny a krmiva), ochrany životního prostředí, globálního oteplování a obnovitelných zdrojů energie; vzhledem k tomu, že jsou nepostradatelné pro život a jsou přítomny ve všech spotřebovávaných potravinách i krmivech;

L.  vzhledem k tomu, že celková evropská produkce surovin bohatých na bílkoviny se v letech 1994 až 2014 zvýšila z 24,2 na 36,3 milionů tun (+50 %), ale za stejné období se celková spotřeba zvýšila z 39,7 milionů tun na 57,1 milionů tun (+44 %); vzhledem k tomu, že se tudíž zvyšuje celkový deficit bílkovin v Unii (20,8 tun v roce 2014); vzhledem k tomu, že světový trh s rostlinnými bílkovinami spojený s trhem se sójou a sójovou moukou významně vzrostl za posledních 50 let a vzhledem k tomu, že spotřeba těchto surovin stoupla ve všech členských státech, kde se spotřeba sóji zvýšila z 2,42 milionů tun v roce 1960 na dnešních přibližně 36 milionů tun; vzhledem k tomu, že odvětví chovu hospodářských zvířat EU je výrazně závislé na dovozech sójových bobů a šrotu ze třetích zemí, zvláště z Jižní Ameriky; vzhledem k tomu, že poptávka po sóji v rámci EU využívá plochu o velikosti přibližně 15 milionů hektarů, z nichž je 13 milionů hektarů v Jižní Americe;

M.  vzhledem k tomu, že pěstování bílkovinných plodin vytváří významnou přidanou hodnotu pro životní prostředí, které není ohroženo souvisejícím používáním přípravků na ochranu rostlin;

N.  vzhledem k tomu, že se Čína za poslední roky stala největším světovým dovozcem sóji a vytvořila vlastní, skutečnou a netransparentní strategii bezpečnosti svého zásobování, které se nachází mimo tradiční tržní mechanismy a je založeno na produkčních smlouvách s největším světovým dodavatelem sóji Brazílií a na výrazných investicích v této zemi, na úkor životního prostředí, a to do výroby, zpracování (drcení) a do přístavní dopravní infrastruktury; vzhledem k tomu, že by tato internacionalizační strategie v části čínského zemědělsko-potravinářského průmyslu mohla mít dopad na současné tržní dodávky sóji a olejnin v EU, která je také významným odběratelem Brazílie, a že by mohla ohrozit stabilitu trhů Unie;

O.  vzhledem k tomu, že většina dovážené sóji, zvláště z amerického kontinentu, pochází z geneticky modifikovaných plodin, a vzhledem k tomu, že evropští spotřebitelé této technologii nedůvěřují; vzhledem k tomu, že vzrůstá zájem o místní produkty, které nejsou geneticky modifikované, a narůstá také znepokojení, pokud jde o uhlíkovou stopu dovozů; vzhledem k tomu, že v EU mnozí producenti a zpracovatelé sójových bobů, producenti krmiv a zástupci potravinářského průmyslu (producenti masa, mléka a vajec a další uživatelé sójových bobů), obchodní řetězce a další příslušné instituce podporují udržitelné a úředně ověřené systémy produkce sójových bobů bez geneticky modifikovaných organismů;

P.  vzhledem k tomu, že k uspokojení potravinových potřeb EU prošlo evropské zemědělství transformací v rámci společné zemědělské politiky (SZP); vzhledem k tomu, že se zintenzivnilo a že se zemědělská produkce a trhy surovin otevřely, což zvýšilo závislost EU na dovozech rostlinných bílkovin z amerického kontinentu; vzhledem k tomu, že globalizace vedla ke sblížení stravovacích zvyklostí a zemědělské specializace, což vyvolalo rozsáhlé přesuny vstupů na dlouhé vzdálenosti v produkci bílkovin, ať již syntetických dusíkatých hnojiv nebo surovin s vysokým obsahem bílkovin pro krmivo zvířat, což mělo dopad na životní prostředí a klima;

Q.  vzhledem k tomu, že produkce bílkovinných plodin, zejména sóji, dovážených k výrobě krmiv je jedním z hlavních hybatelů změny ve využívání půdy a je významnou hybnou silou globálního odlesňování v mnoha regionech mimo Evropu; vzhledem k tomu, že by zvýšené pěstování bílkovinných plodin v Evropě mohlo zajistit významné doplnění opatření na podporu dodavatelských řetězců zemědělských komodit bez odlesňování; vzhledem k tomu, že řešení globální výzvy, již představuje odlesňování a znehodnocování lesů, začalo být ještě důležitější v souvislosti s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 a s Pařížskou dohodou o klimatu;

R.  vzhledem k tomu, že dusík potřebný k výživě rostlin a k produkci rostlinných bílkovin s výjimkou luštěnin dnes zajišťují především syntetická dusíkatá hnojiva, jejichž výroba je cenově i energeticky náročná a která vedou ke znečištění vody i ovzduší a mají významný ekologický dopad vzhledem ke spotřebě velkých objemů fosilních paliv během výrobního procesu; vzhledem k tomu, že to nepřispívá k cíli oběhového hospodářství a účelnějšího využívání našich zdrojů a toků odpadu; vzhledem k tomu, že za těchto okolností je nezbytné otázku bílkovin znovu zvážit, od produkce až po spotřebu, a to z hlediska výrobní i environmentální výkonnosti, na základě uspokojivějšího řízení koloběhu dusíku, včetně využívání a vývoje organických dusíkatých hnojiv, například recyklovaných živin z toků organického odpadu, jako je živočišný statkový hnůj;

S.  vzhledem k tomu, že s cílem snížit závislost EU na dovozech rostlinných bílkovin je nezbytné se zaměřit nejen na plodiny bohaté na bílkoviny, které uspokojují potřeby přežvýkavců i nepřežvýkavců, ale také na všechny další plodiny (včetně ploch krmných luštěnin a travnatých ploch), které se navzdory nižšímu obsahu bílkovin extenzivně pěstují na celém území Unie; vzhledem k tomu, že luční systémy pastvy pro přežvýkavce přinášejí mnoho výhod, včetně snížení vstupních nákladů zemědělských podniků;

T.  vzhledem k tomu, že se produkce rostlinných bílkovin nezvýší, pokud se nezvýší výnosnost těchto rostlin, a vzhledem k tomu, že je dnes nezbytné provádět strategický, účinný a ambiciózní plán zásobování rostlinnými bílkovinami s cílem podporovat udržitelný rozvoj evropského zemědělství; vzhledem k tomu, že tento plán vyžaduje mobilizaci vícerých politik Unie, především SZP;

U.  vzhledem k tomu, že Unie používala v průběhu posledních desetiletí tři hlavní páky na podporu cíle nezávislosti Evropy v oblasti bílkovin, tedy vázanou dobrovolnou podporu bílkovinných plodin a olejnin, politiku EU v oblasti biopaliv a podmíněnost 30 % přímé podpory zavedené poslední reformou SZP v souvislosti se zaváděním ekologických opatření, zejména povinnost věnovat 5 % orné půdy na plochy využívané v ekologickém zájmu a rozhodnutí umožnit na této půdě pěstování rostlin, které jsou schopny vázat dusík, a meziplodin;

V.  vzhledem k tomu, že se významně zvýšil zájem zemědělců o plodiny vázající dusík a bohaté na bílkoviny, protože pomáhají zemědělcům zajistit požadavky v rámci ekologické politiky, a vzhledem k tomu, že tento zájem povzbudí šlechtitele k tomu, aby ve svých činnostech souvisejících s těmito plodinami pokračovali, nebo aby je zvýšili;

W.  vzhledem k tomu, že v období 2000-2013 se samotnými opatřeními, která stanovila SZP, nepodařilo zvrátit tendenci směřující k ústupu nebo stagnaci produkce bílkovin v Evropě, ale od roku 2013 vedla kombinace této podpory a ekologického opatření umožňujícího pěstování bílkovinných plodin na plochách využívaných v ekologickém zájmu k výraznému zvýšení produkce bílkovinných plodin v EU;

X.  vzhledem k tomu, že politická dohoda o SZP, jíž bylo v roce 2013 dosaženo mezi Parlamentem, Radou a Komisí předpokládá možnost pěstovat plodiny, které vážou dusík, na plochách využívaných v ekologickém zájmu;

Y.  vzhledem k tomu, že podle výzkumu producenti krmiv často přidávají do potravy více bílkovin, než se považuje za nezbytné, a vzhledem k tomu, že zvýšené efektivnosti lze dosáhnout pomocí přesnějšího stanovování obsahu bílkovin potřebných pro cílové druhy;

Z.  vzhledem k tomu, že při nízkém podílu pěstování bílkovinných plodin v EU je řada výzkumných programů v oblasti rostlinných bílkovin na ústupu, stejně jako vzdělávání, inovace a získávání praktických zkušeností v EU; vzhledem k tomu, že by se měla zvýšit efektivnost inovací a posílit politika výzkumu bílkovin, avšak vzhledem k tomu, že to bude úspěšné pouze s podporou v podobě střednědobých až dlouhodobých politických závazků; vzhledem k tomu, že by politika v oblasti výzkumu bílkovin měla také zahrnovat místně přizpůsobené doma pěstované luštěniny;

AA.  vzhledem k tomu, že pro vývoj nových odrůd bílkovinných plodin budou důležité podpůrné šlechtitelské činnosti, které mohou přispět k vyšší produkci bílkovin v EU; vzhledem k tomu, že efektivní šlechtitelské činnosti vyžadují dostatečně financovanou dlouhodobou politiku výzkumu a vhodné právní prostředí podporující inovaci;

AB.  vzhledem k tomu, že Komise již financovala a nadále financuje množství vhodných projektů včetně těch z okruhu „SFS-44-2016 – Společný šlechtitelský program za účelem snížení závislosti EU a Číny na dovozu bílkovin“; vzhledem k tomu, že vhodné informování o výsledcích těchto projektů, jejich šíření a využívání by mělo být zajištěno tak, aby budoucí politická rozhodnutí v této oblasti vycházela z faktů;

AC.  vzhledem k tomu, že se náklady na sóju od roku 2007 reálně zhruba zdvojnásobily;

1.  domnívá se, že je načase provádět významný strategický evropský plán produkce a zásobování rostlinnými bílkovinami, který bude vycházet z udržitelného rozvoje všech plodin pěstovaných na území EU; dále se domnívá, že tato změna znamená podstatnou úpravu našich systémů produkce, která musí reagovat na potřeby živobytí zemědělců a na požadavky oběhového hospodářství a udržitelné zemědělské produkce, a vycházet ze zásad, jako je agroekologie a další postupy šetrné k životnímu prostředí, včetně krmných strategií pro přežvýkavce s nízkými vstupy založených jak na stálých pastvinách, tak na dočasných travnatých porostech na orné půdě;

2.  vyzývá Komisi, aby přijala urgentní opatření zaměřená na zabránění jakémukoli snížení v současné úrovni produkce bílkovinných plodin, s přihlédnutím k přínosům pro životní prostředí, které vyplývají z konvenčního pěstování plodin, které vážou dusík, na plochách využívaných v ekologickém zájmu

3.  poukazuje na to, že bílkovinné plodiny mohou být prospěšné pro životní prostředí vzhledem ke své schopnosti vázat dusík z atmosféry; doplňuje, že tyto přínosy zahrnují snižující se využívání hnojiv založených na fosilních palivech, zlepšování kvality a plodnosti půdy a střídání plodin, snižování míry chorob z trvalého pěstování monokultur a ochranu a posilování biologické rozmanitosti; zdůrazňuje dále, že biologické zachycování dusíku těmito plodinami může pomoci snižovat náklady na vstupy a možné negativní účinky na životní prostředí související s přílišným používáním hnojiv;

4.  vyzývá k zavedení evropské platformy podporované Střediskem EU pro sledování trhu s plodinami, jež umožní: nalézt plochy pro bílkoviny v Evropě podle kategorie plodiny a jejího umístění, vypracovat technické reference přístupné všem zemědělcům, určit kapacity evropské produkce bílkovin s cílem usnadnit její uvádění na trh a vytvořit přehled výzkumu ve veřejném i soukromém sektoru, který se v oblasti bílkovin provádí;

5.  doporučuje zaměřit se na všechny zdroje rostlinných bílkovin, a tedy na plodiny, které spadají jak mezi potraviny, tak mezi krmiva, a na právní podporu rozvoje nových bílkovin rostlinného původu a jejich uvádění na trh; je dále přesvědčen, že by se měl provádět hlubší výzkum alternativních zdrojů bílkovin;

6.  uznává, že produkce sóji v Jižní Americe je hlavním faktorem ve změně využívání půdy a zapříčiňuje četné ekologické problémy, jako je kontaminace podzemních vod pesticidy, eroze půdy, nedostatek vody a odlesňování, což má za následek devastující ztrátu biologické rozmanitosti; uznává, že produkce sóji má negativní sociální a zdravotní důsledky v zemích, které ji produkují, které ještě zhoršují slabá vlastnická práva k půdě, zabírání půdy, nucené vyhánění a jiné formy porušování lidských práv;

7.  připomíná, že krize BSE v 90. letech a zákaz používat zpracované živočišné bílkoviny v krmivu pro zvířata, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 999/2001, zvýšila poptávku po rostlinných proteinech v Evropě; konstatuje, že v evropském odvětví chovu ryb se používají alternativní evropské zdroje bílkovinného krmiva, například rybí moučka;

Vícenásobné cíle plánu

8.  domnívá se, že tento plán musí maximalizovat udržitelnou produkci biomasy na příslušných zemědělských plochách vytvořením trvalých vegetačních porostů, jejichž část může být vyhrazena pro zásobování bílkovinami;

9.  domnívá se, že je nezbytné se více zabývat potenciálem, který nabízejí luštěniny, ať už jde o plodiny pěstované na zrno nebo krmné luštěniny, neboť tato čeleď má víceré agronomické, hospodářské a environmentální výhody, přičemž hlavními přednostmi těchto rostlin je, že prostřednictvím symbiotického systému zachycují dusík z ovzduší, což snižuje potřebu syntetických dusíkatých hnojiv, a že vyžadují používání velmi malého množství pesticidů; zdůrazňuje, že luštěniny za sebou díky své schopnosti vázat dusík zanechávají dobrou půdní strukturu pro další plodinu, což může zvýšit výnosy o 10 až 20 %; poukazuje na to, že střídání plodin prospívá kvalitě půdy, snižuje úroveň chorob a podporuje biologickou rozmanitost;

10.  zdůrazňuje dále, že v systémech střídání plodin včetně luštěnin jsou přerušeny reprodukční cykly škůdců a patogenů, čímž se snižuje úroveň napadání rostlin chorobami a nutnost používat pesticidy; konstatuje, že další výhodou je, že se biologická rozmanitost zvyšuje rozrušením každoročních monokultur

11.  doporučuje podporovat, zvláště v rámci SZP, pěstování sóji v EU tím, že začne být zisková a konkurenceschopná vzhledem k tomu, že se svými novými odrůdami v současnosti otevírá nové možnosti pro některé regiony, kde se tato plodina může adaptovat, ale poukazuje na to, že by se tím nemělo překrýt pěstování dalších bílkovinných plodin na zrno (vlčí bob, bob obecný, hrách, cizrna, arašídy, bob zahradní atd.); je přesvědčen o tom, že tato široká škála by umožnila maximalizovat produkci bílkovin ve všech regionech Evropy, v závislosti na místních klimatických podmínkách;

12.  požaduje, aby byla větší pozornost věnována hospodaření s travními porosty a jetelovými plodinami, které díky tomu, že zaujímají velké plochy, významně přispívají k pokrytí požadavků na bílkoviny v krmivech (pouze přežvýkavců); konstatuje, že pícninám jako jetel se může na travních porostech dobře dařit;

13.  doporučuje, aby plodiny s rostlinnými bílkovinami, jako je sója, vojtěška, bob obecný, hrách a plodiny jako jetel, vičenec a mnoho dalších luštěnin, bylo opětovně zavedeno do systémů velkoplošného pěstování a produkce krmiv;

14.  vnímá potřebu rozvíjet místní a regionální produkci bílkovin a zpracující řetězce tím, že se zde usadí skupiny zemědělců a budou se vytvářet užší vztahy mezi zemědělci hospodařícími na orné půdě a zemědělci chovajícími hospodářská zvířata (dodavatelské a výměnné smlouvy, vytváření decentralizovaných malých až středních biorafinérií „zelených bílkovin“) s cílem vyměňovat si znalosti o vhodných odrůdách luštěnin, střídání plodin a půdě; považuje za tímto účelem za užitečné podpořit pomocí SZP subjekty, které přijímají riziko, když vstupují do krátkých dodavatelských řetězců bílkovinných potravin a krmiv; zdůrazňuje význam přímých smluv mezi pěstiteli a producenty krmiv;

15.  vybízí k podpoře produkce vysoce kvalitních odrůd rostlinných bílkovin bez GMO s jasnou sledovatelností a označováním (pokud jde jak o místo jejich produkce, tak o používané metody) v reakci na zvyšující se zájem evropských spotřebitelů o produkty bez GMO;

16.  považuje za nezbytné podpořit větší soběstačnost zemědělských podniků, pokud jde o krmiva jak na úrovni podniků, tak na úrovni regionů, a to jak pro přežvýkavce, tak pro monogastrická zvířata, včetně výroby krmiva v zemědělském podniku;

17.  domnívá se, že je žádoucí minimalizovat ztráty úrody a organické zbytky a zvýšit nutriční hodnotu pomocí zlepšení podmínek sklizně a systémů uchovávání a zpracovávání úrody (sušení, balení atd.);

18.  domnívá se, že k rozmachu produkce rostlinných bílkovin je nezbytné zvýšit výnosnost těchto plodin a rozvíjet praktiky, jako je střídání plodin (během nejméně tří let) a podsévání luštěnin, a zvýšit sdružování odrůd a plodin v odvětví produkce na zrno (jetel/řepka olejka, tritikale/hrách atd.) a krmných luštěnin (trávy, bobovité, luštěnino-obilná směska atd.) s cílem přejít na udržitelnější zemědělsko-potravinářský systém podporující přechod od monokulturního pěstování plodin náročného na vstupu uvnitř i mimo EU k diverzifikovaným zemědělsko-ekologickým systémům;

19.  požaduje, aby byl zahájen výzkum týkající se: vhodnost používání při střídání plodin a pěstování smíšených kultur; výběr nových odrůd a druhů, které zajistí zemědělcům flexibilitu s cílem přizpůsobit se změně klimatu; odolnost vůči stresu; mísení plodin; zlepšení výnosů; obsah bílkovin a stravitelnost krmiv (naklíčená semena, řepkové semeno atd.); zvyšování odolnosti rostlin vůči chorobám; germinační biologie plevelu jako funkce kontroly plevelu; konverze krmiva; a biostimulanty; zdůrazňuje potřebu zemědělců mít konzistentní soubor nástrojů včetně řídicích postupů, technik a přípravků na ochranu rostlin za účelem boje proti škůdcům a dalším faktorům, které mohou negativně ovlivnit výnos plodin a růst;

20.  vyzývá ke značným investicím do výzkumu včetně výzkumu odrůd s cílem zvýšit agronomickou výkonnost těchto plodin tak, aby bílkovinné plodiny začaly být ekonomicky atraktivní vzhledem k tomu, že mohou trpět srovnáváním s maržemi získávanými z jiných plodin, poskytovat více odrůd s cílem zajistit výnosy, řešit problémy zemědělství, které omezují pěstování bílkovinných plodin, a zajistit, aby byl objem dostatečný, neboť to je zásadní pro strukturování produkce a distribučních řetězců; zdůrazňuje, že je také nezbytné rozvíjet bílkovinné plodiny více adaptované na evropské klima, zvyšovat jejich bílkovinnou hodnotu a zajišťovat bezpečnost investic s cílem podporovat výzkum;

21.  doporučuje více využívat přesné zemědělství, zejména prostřednictvím digitalizace, s cílem co nejvíce přizpůsobit vstupy pro rostliny a denní dávky krmiv, a omezit tak plýtvání a určité druhy znečištění, a doporučuje také více využívat mechanické systémy kontroly plevelů;

22.  má v úmyslu prosazovat: nabývání nových znalostí, předávání poznatků; počáteční a další odborné vzdělávání a podporu všech forem aplikovaných inovací a aplikovaného výzkumu v oblasti potravin i krmiv;

23.  vyzývá k podpoře veškerých forem inovací a aplikovaného výzkumu pomocí propojování zkušeností a znalostí a zaměřením zvláště na místní subjekty nabízející inovační řešení;

24.  vyzývá ke kritériím udržitelnosti u dovozu krmiv s cílem zajistit udržitelnou produkci bílkovinných plodin ve třetích zemích, která nevede k negativním dopadům na životní prostředí nebo na společnost;

25.  zdůrazňuje, jak důležitou úlohu může sehrát vzdělávání v oblasti výživy při formování poptávky po potravinách; zdůrazňuje, že je nutné přijmout na úrovni EU nebo na úrovni členských států pokyny pro stravování zaměřené na podporu zdravé stravy a řešení environmentálních otázek souvisejících s produkcí potravin;

26.  považuje za zásadní zvyšovat technickou podporu pro zemědělce a poradenské služby s cílem prosazovat udržitelnou produkci krmných bílkovin a bílkovin na zrno;

Nástroje plánu

27.  domnívá se, že tento plán vyžaduje mobilizaci a koordinaci vícerých politik Unie: SZP; politika výzkumu; politika v oblasti životního prostředí a klimatu; energetická politika; politika sousedství a obchodní politika;

28.  domnívá se, že je důležité, aby SZP podporovala pěstování bílkovinných plodin pomocí různých opatření, jako je dobrovolná podpora vázaná na produkci – která by neměla být omezena na plodiny a regiony potýkající se s obtížemi, a tak by umožnila učinit více – a ekologických plateb, ale také pomocí druhého pilíře, zejména díky agroenvironmentálním opatřením v oblasti ekologického zemědělství i jiných typů zemědělství, kvality investic, zemědělského poradenského systému (FAS), odborné přípravy a samozřejmě také inovací prostřednictvím evropského inovačního partnerství; zdůrazňuje, že zavedení vázané platby vedlo k rozvoji produkce bílkovinných plodin v některých členských státech;

29.  domnívá se, že by měla být vyvozena užitečná ponaučení z nedávného zákazu používání pesticidů na plochách využívaných v ekologickém zájmu, a to i přesto, že tyto plochy v roce 2016 pokrývaly 15 % evropské orné půdy (8 milionů hektarů) a že se téměř 40 % těchto ploch využívá pro plodiny, které vážou dusík, nebo pro meziplodiny; domnívá se, že jako součást procesu využívání všech využitelných zemědělských ploch, které jsou k tomuto účelu stanoveny v autonomním plánu pro rostlinné bílkoviny, by se měly využívat plochy využívané v ekologickém zájmu k produkci bílkovin jak v rámci konvenčního zemědělství – s integrovanou ochranou rostlin před škůdci, s přihlédnutím ke skutečnosti, že zemědělci pěstující tyto plodiny na plochách využívaných v ekologickém zájmu v rámci konvenčního zemědělství nemají vždy jistotu, že dokáží reagovat na invaze škůdců –, tak ekologického zemědělství vzhledem k tomu, že aby se nahradily dovozy sóji do EU, bude muset být pro sóju vyhrazen ekvivalent přibližně 17 milionů hektarů; domnívá se, že plochy využívané v ekologickém zájmu jsou mimoto významné pro podporu biologické rozmanitosti, která je ohrožena, a pro naše zabezpečení potravin vzhledem k tomu, že zvláště zvyšováním opylování může biologická rozmanitost zvýšit výnosy sousedních plodin, což mohou být bílkovinné plodiny, a to přibližně o 20 %;

30.  doporučuje přizpůsobení ekologickým úpravám a zároveň zachování stálých travních porostů s cílem efektivněji zohledňovat, ve zvláštních regionech, specifické vlastnosti vojtěšky, a to buď pěstované samostatně, nebo v travních směsích, na dočasných travních porostech, které jsou starší než pět let, přičemž tato časová hranice znamená, že budou dotčené travní porosty klasifikovány jako stálé, jak je stanoveno v právních předpisech, což po pětiletém období omezí orbu, a to i přesto, že by opětovné osázení umožnilo vyprodukovat široký objem krmných bílkovin s větší bílkovinnou soběstačností pro dotčené podniky;

31.  je potěšen, že v rámci souhrnné revize společné zemědělské politiky Evropský parlament provedl revalorizaci převodního koeficientu plodin, které váží dusík, z 0,7 na 1 náhradou za zákaz používání pesticidů na plochách využívaných v ekologickém zájmu;

32.  domnívá se, že by evropská strategie pro bílkoviny měla zohlednit přepracování směrnice o obnovitelných zdrojích energie, dvojí využívání bílkovin a úlohu jejich vedlejších produktů, opadů a reziduí v oběhovém hospodářství a povzbudit střídání a diverzifikaci plodin a využívání ladem ležící půdy v souladu s ekologickými opatřeními v rámci SZP;

33.  považuje za důležité, aby budoucí SZP zohlednila dodatečné návrhy na podporu pěstování rostlinných bílkovin, jako jsou návrhy na střídání plodin na orné půdě minimálně jednou za tři roky s cílem mít luštěninovou složku; zdůrazňuje v tomto ohledu, že členské státy, v nichž existují četné choroby související s deštivým počasím, mohou potřebovat delší období střídání plodin; považuje také za zvláště vhodné vytvořit pružnější ekosystémové platby, než jsou ekologické platby, s cílem uznat přínosy luštěnin a olejnin pro biologickou rozmanitost a také pro výživu opylovačů, zajistit mechanismy přijímání rizik pro inovátory a vytvořit v rámci politiky rozvoje venkova dílčí prioritu týkající se bílkovin;

34.  zdůrazňuje, že je třeba zavést nové nástroje s cílem napomoci zvýšení dodávek rostlinných bílkovin, zvláště sóji, a zajistit spravedlivé provádění ve všech členských státech;

35.  je přesvědčen, že současný výzkum v oblasti strategie pro bílkovinné plodiny je roztříštěný a postrádá jasné zaměření; požaduje, aby se zvýšilo úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, zejména veřejného výzkumu, směrem k málo rozvinutým bílkovinným plodinám vhodným jako potravina pro výživu lidí i jako krmivo pro zvířata, o které se příliš nebo vůbec nezajímají soukromí investoři, a alternativním bílkovinám, jako jsou hmyzí bílkoviny a mořské řasy; vyzývá k hlubší spolupráci veřejných a soukromých výzkumných institucí; zdůrazňuje potřebu regulačního rámce, který podporuje programy výzkumu a inovací s cílem dosáhnout zvýšené a konkurenceschopné produkce bílkovin;

36.  doporučuje zvýšené investice do průmyslových a zemědělských výzkumných projektů, které se zaměřují na podporu kvality a rozmanitosti funkčních bílkovin určených k lidské spotřebě;

37.  domnívá se, že je nezbytné prostřednictvím užší spolupráce s našimi sousedy zabezpečit naši soběstačnost v zásobování sójou a zajistit udržitelné získávání bílkovin, které se neprodukují v EU, z různých zdrojů, a to zejména ze zemí sousedících s EU, které se rozhodly pro Evropu a jež produkují sóju, která by se mohla do EU přepravovat po Dunaji; vyzývá k tomu, aby tyto dovozy odpovídaly stejným sociálním a environmentálním standardům, jaké se uplatňují na produkci v rámci EU, a připouští, že pěstování sóji bez GMO je vítané s cílem uspokojit poptávku spotřebitelů;

38.  uznává, že současné zemědělské postupy jsou nemyslitelné bez sóji, že tato vysoce důležitá luštěnina v nedávné minulosti mezi plodinami pěstovanými v Evropě téměř vymizela, a že se pěstování sóji ze 17 milionů tun v roce 1960 zvýšilo na 319 milionů tun v roce 2015;

39.  vyzývá k úpravám druhého pilíře SZP s cílem zajistit lepší uznávání a ohodnocení příspěvku plodin, které v kritické době ročního období slouží jako výživa pro opylovače (brzy kvetoucí rostliny na jaře) a jejich úlohy v boji proti úbytku opylovačů;

40.  podporuje vytvoření transparentních systémů označování produktů na základě ověřených výrobních norem, např. norem organizace Donau Soja a organizace Europe Soya;

41.  domnívá se, že ačkoli je dohoda z Blair House z roku 1992 stále v platnosti, je de facto překonaná a neměla by bránit udržitelnému rozvoji bílkovinných plodin v Evropě;

o
o   o

42.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 58.
(2) viz zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se mění nařízení (ES) č. 2012/2002, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a (EU) č. 652/2014 a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 541/2014/EU (A8-0211/2017).
(3) Generální sekretariát Rady 10055/17, Brusel, 7. června 2017.
(4) Úř. věst. L 147, 18.6.1993, s. 25.
(5) Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodní rok luštěnin: Výživná semena pro udržitelnou budoucnost.
(6) IP/B/AGRI/IC/2012-067 (PE 495.856).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. L 147, 31.5.2001, s. 1).


Zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 ***I
PDF 404kWORD 55k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (COM(2016)0479 – C8-0330/2016 – 2016/0230(COD))
P8_TA(2018)0096A8-0262/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0479),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0330/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. prosince 2016(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 23. března 2017(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0262/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/841.)

(1) Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 103.
(2) Úř. věst. C 272, 17.8.2017, s. 36.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 13. září 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0339).


Závazná roční snížení emisí skleníkových plynů za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody ***I
PDF 404kWORD 47k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (COM(2016)0482 – C8-0331/2016 – 2016/0231(COD))
P8_TA(2018)0097A8-0208/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0482),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0331/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. prosince 2016(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 23. března 2017(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 17. ledna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0208/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, pokud návrh nahradí, podstatně jej změní nebo bude mít v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/842.)

(1) Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 103.
(2) Úř. věst. C 272, 17.8.2017, s. 36.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 14. června 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0256).


Status a financování evropských politických stran a evropských politických nadací ***I
PDF 401kWORD 44k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (COM(2017)0481 – C8-0307/2017 – 2017/0219(COD))
P8_TA(2018)0098A8-0373/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0481),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 224 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0307/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2017 o financování politických stran a politických nadací na evropské úrovni(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. března 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie

–  s ohledem na články 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na postoj Výboru pro rozpočtovou kontrolu ve formě pozměňovacích návrhů (A8-0373/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo bude mít v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/..., kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU, Euratom) 2018/673.)

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0274.


Energetická náročnost budov ***I
PDF 398kWORD 45k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (COM(2016)0765 – C8-0499/2016 – 2016/0381(COD))
P8_TA(2018)0099A8-0314/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0765),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0499/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená nizozemskou První komoroua nizozemskou Druhou komorou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionalityuvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. dubna 2017(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 13. července 2017(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 31. ledna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0314/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/844.)

(1) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 48.
(2) Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 119.


Provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí
PDF 444kWORD 59k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí (2017/2030(INI))
P8_TA(2018)0100A8-0059/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“(1) (dále jen „sedmý akční program pro životní prostředí“),

–  s ohledem na články 191 a 192 Smlouvy o fungování Evropské unie, jež se týkají zachování, ochrany a zlepšování kvality lidského zdraví a životního prostředí,

–   s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP 21), která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015,

–   s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN a jejich vzájemně propojenou a integrovanou povahu,

–  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí z prosince 2016 nazvanou „Ukazatele kvality životního prostředí z roku 2016 – Na podporu sledování 7. akčního programu pro životní prostředí“,

–   s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí z listopadu 2017 nazvanou „Ukazatele kvality životního prostředí z roku 2017 – Na podporu sledování 7. akčního programu pro životní prostředí“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. února 2017 nazvané „Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí: společné výzvy a jak sjednotit úsilí za účelem dosažení lepších výsledků“ (COM(2017)0063) a připojených 28 zpráv o jednotlivých zemích,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2016 nazvané „Dosahování přínosů politik EU v oblasti životního prostředí s pomocí pravidelného přezkumu jejich provádění“ (COM(2016)0316),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR)(2),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2016 o přezkumu strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období(4),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o akčním plánu pro přírodu, lidi a hospodářství(5),

–   s ohledem na své doporučení Radě a Komisi ze dne 4. dubna 2017 v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu(6),

–   s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí nazvanou „SOER 2015 – evropské životní prostředí – stav a výhled 2015“,

–   s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí ze dne 19. května 2015 nazvanou „Stav přírody v EU“,

–  s ohledem na studii věnovanou hodnocení evropského provádění nazvanou „Přezkum provádění 7. akčního programu pro životní prostředí (2014–2020) v polovině období“ z listopadu 2017, kterou vypracovala výzkumná služba Evropského parlamentu, včetně studie v příloze,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 o přezkumu šestého akčního programu pro životní prostředí a stanovení priorit pro sedmý akční program pro životní prostředí – Lepší životní prostředí pro lepší život(7),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ (COM(2016)0739),

–   s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (COM(2011)0571),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. listopadu 2017 nazvané „Budoucnost potravinářství a zemědělství“ (COM(2017)0713),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na návrh Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0059/2018),

A.  vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí stanoví právně závazné cíle v oblasti životního prostředí a změny klimatu, jež mají být splněny do roku 2020; vzhledem k tomu, že rovněž stanoví dlouhodobou vizi do roku 2050;

B.  vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí neobsahuje ustanovení o přezkumu v polovině období; vzhledem k tomu, že zpráva Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí je příležitostí k posouzení pokroku, kterého bylo v rámci tohoto programu dosaženo, a k předložení podložených doporučení pro další provádění stávajícího akčního programu pro životní prostředí a jakékoli budoucí akční programy v této oblasti; vzhledem k tomu, že tato zpráva by měla mít širší záběr než pouhé konstatování dobře známých problémů a měla by se zaměřit na návrhy řešení k dosažení cílů stanovených v sedmém akčním programu pro životní prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že Komise pracuje na hodnotící zprávě, která se zaměří na strukturu a strategickou úlohu sedmého akčního programu pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že cílem uvedené zprávy je především prověřit, zda schválený rámec napomáhá dosažení všech devíti prioritních cílů inteligentním způsobem;

D.  vzhledem k tomu, že EU má sice přísné právní předpisy v oblasti životního prostředí, dlouhodobým problémem je však jejich nedostatečné a neúčinné provádění; vzhledem k tomu, že tyto nedostatky v provádění ohrožují udržitelný rozvoj, mají nepříznivé přeshraniční dopady na životní prostředí a lidské zdraví a vyplývají z nich značné socioekonomické náklady; vzhledem k tomu, že kromě toho nedostatky v provádění oslabují důvěryhodnost EU;

E.  vzhledem k tomu, že pokrok při plnění cílů pro rok 2020 byl dosud různý: je nepravděpodobné, že bude splněn cíl 1 (ochrana přírodního kapitálu), ale nejspíše budou splněny některé dílčí cíle v rámci cíle 2 (nízkouhlíkové hospodářství a účinné využívání zdrojů); není jisté, zda se podaří splnit cíl 3 (zmírňování tlaků na životní prostředí a rizik pro lidské zdraví);

F.  vzhledem k tomu, že přetrvávající neschopnost uplatňovat právní předpisy a integrovat specializované znalosti do tvorby politiky v oblastech, jako jsou kvalita ovzduší, hluk ve venkovním prostředí a expozice chemickým látkám, přináší závažná zdravotní rizika a snižuje kvalitu a délku života občanů EU;

G.  vzhledem k tomu, že nejnovější údaje zveřejněné Evropskou agenturou pro životní prostředí potvrzují obecné, výše popsané trendy pro každý tematický cíl, ale ukazují rovněž na zpomalení pokroku v některých oblastech; vzhledem k tomu, že v některých případech, jako jsou emise skleníkových plynů a energetická účinnost, zůstává výhled na dosažení dílčích cílů i s těmito novými trendy beze změny;

H.  vzhledem k tomu, že splnění cíle pro emise amoniaku je v současnosti nejisté a splnění cíle ohledně záborů půdy nepravděpodobné;

I.  vzhledem k tomu, že kvůli nedostatku ukazatelů a omezením stávajících ukazatelů panuje velká nejistota ohledně provádění; vzhledem k tomu, že mezery ve znalostech i nadále brzdí pokrok na třech úrovních: porozumění rizikům, vypracování vhodné politiky pro řízení a zmírňování rizik a monitorování účinnosti politik;

J.  vzhledem k tomu, že znalosti jsou často k dispozici, ale nejsou využívány při tvorbě politik nebo předávány subjektům odpovědným za provádění předpisů; vzhledem k tomu, že viníkem této situace je často chybějící politická vůle a protichůdné zájmy, které jsou vnímány jako nekonzistentní s akčním programem pro životní prostředí nebo cíli environmentální politiky obecně; vzhledem k tomu, že pokračující hospodářský růst rovněž závisí na čistém životním prostředí;

K.  vzhledem k tomu, že v zájmu dosažení cílů programu je třeba zlepšit součinnost akčního programu pro životní prostředí s unijními politickými nástroji na vysoké úrovni;

L.  vzhledem k tomu, že na některých úrovních chybí dostatečné financování pro řádné provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že financování na úrovni EU někdy nevedlo k očekávaným výsledkům a že tato situace byla v mnoha případech výsledkem spíše špatné správy financí než nedostatku peněz;

M.  vzhledem k tomu, že oblast působnosti sedmého akčního programu pro životní prostředí je relevantní pro stávající potřeby v oblasti environmentální politiky, ačkoli mnoho zúčastněných stran doporučuje přidání nových dílčích cílů, aby se zvýšil jeho význam pro budoucnost;

N.  vzhledem k tomu, že zúčastněné strany se rovněž vyslovují pro méně komplexní a úžeji zaměřený akční program pro životní prostředí;

O.  vzhledem k tomu, že je obecně podporován vznik osmého akčního programu pro životní prostředí;

Hlavní závěry

1.  domnívá se, že sedmý akční program pro životní prostředí má přidanou hodnotu a pozitivní dopad na environmentální politiky na úrovni EU i členských států, což je přínosné pro občany, přírodu i ekonomické subjekty;

2.  opětovně připomíná, že sedmý akční program pro životní prostředí má jasnou a dlouhodobou vizi do roku 2050 s cílem vytvořit stabilní prostředí pro udržitelné investice a růst v rámci ekologických limitů planety;

3.  vítá pozitivní trendy, jež se v minulosti projevily v souvislosti s četnými dílčími cíli sedmého akčního programu pro životní prostředí, a povzbudivý výhled některých cílů pro rok 2020;

4.  zdůrazňuje nicméně, že stále existuje velký potenciál pro zlepšení, a vyzývá Komisi a příslušné orgány v členských státech, aby na nejvyšší úrovni posílily politickou vůli k provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí;

5.  vyjadřuje politování nad skutečností, že prioritní cíl týkající se ochrany, zachování a posílení přírodního kapitálu Unie pravděpodobně nebude splněn; dále se znepokojením konstatuje, že cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a Úmluvy o biologické rozmanitosti nebudou splněny bez okamžitého vynaložení dalšího a podstatně většího úsilí;

6.  konstatuje, že došlo k určitému pokroku v některých oblastech prioritního cíle č. 2, zejména pokud jde o cíle týkající se klimatu a energetiky; konstatuje však, že je třeba učinit více pro zlepšení účinnosti zdrojů; opakovaně poukazuje na to, že směrnice o ekodesignu(8) a nařízení o ekoznačce(9) mohou zlepšit environmentální výkonnost a účinnost využívání zdrojů u výrobků po celou dobu jejich životního cyklu, neboť řeší mimo jiné trvanlivost výrobků, jejich opravitelnost, možnost opětovného použití, možnost recyklace, recyklovaný obsah a životnost výrobků;

7.  s politováním konstatuje, že dílčího cíle týkajícího se dosažení dobrého kvalitativního stavu povrchových vod do roku 2020 nebude dosaženo z důvodu tlaku vyvíjeného znečištěním, zásahů do morfologie vodních toků a nadměrných odběrů vody pro účely výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách;

8.  zdůrazňuje, že cíle sedmého akčního programu pro životní prostředí představují minimální cíle a že je třeba vyvinout další nemalé úsilí, aby byly dosaženy cíle Pařížské dohody a cíle udržitelného rozvoje;

9.  připomíná, že EU a její členské státy jsou signatáři Pařížské dohody, a tudíž se zavázaly k plnění jejích cílů a souhlasily s vnitrostátně stanoveným příspěvkem, že do roku 2030 zajistí 40% snížení emisí skleníkových plynů v celé EU; zdůrazňuje, že cíl pro rok 2030 a dlouhodobý cíl nulových emisí je nutné plně začlenit do všech politik EU a programů financování; vyzývá Komisi, aby přezkoumala cíle týkající se klimatu a energetiky, a to v souvislosti s facilitativním dialogem v roce 2018 a s globálním hodnocením, které probíhá každých pět let, a aby vypracovala strategii nulových emisí pro EU do poloviny století a vytvořila tak nákladově efektivní cestu k dosažení cíle nulových emisí, jenž byl přijat v Pařížské dohodě;

10.  konstatuje, že panuje značná nejistota ohledně pokroku při plnění cílů v oblasti lidského zdraví a dobrých životních podmínek; zdůrazňuje, že mezery ve znalostech a omezené ukazatele brání rozvoji politiky a monitorování;

11.  vítá stávající iniciativy, které přispívají k zaplnění mezer ve znalostech, včetně modelu „hnací síla – tlak – stav – expozice – účinky – akce“ (DPSEEA) pro pochopení hnacích mechanismů, které narušují ekosystémové služby, modelu „víra ve zdraví“ (HBM) pro odhad expozice lidské populace znečišťujícím látkám a jejího případného vlivu na zdraví a „informační platformy pro monitorování chemických látek“ (IPCheM);

12.  je znepokojen skutečností, že specializované znalosti a vědecké důkazy často nejsou náležitě brány v potaz při tvorbě politik nebo předávány subjektům odpovědným za provádění předpisů; upozorňuje na příklady bioenergie, palmového oleje, přípravků na ochranu rostlin, endokrinních disruptorů, produkce a spotřeby potravin, GMO, městského plánování a navrhování měst, znečištění ovzduší, hlukové zátěže a plýtvání potravinami ve městech jako na oblasti, ve kterých jsou v rámci veřejných a politických debat vědecké důkazy o rizicích pro lidské zdraví a životní prostředí přehlíženy; je přesvědčen, že pokud nejsou k dispozici dostatečné vědecké údaje, měla by se zodpovědná politická rozhodnutí řídit širokou vědeckou shodou a uplatňováním zásady předběžné opatrnosti; v této souvislosti připomíná význam vědeckého poradenství evropských agentur; zdůrazňuje, že další obecné zásady právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí zahrnují zásadu „znečišťovatel platí“, preventivní opatření a řešení škod na životním prostředí u zdroje;

13.  odsuzuje, že Komise nedodržela lhůtu pro vypracování návrhu harmonizovaných a na nebezpečí založených kritérií pro identifikaci endokrinních disruptorů a pro přezkum nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009(10) (kosmetické přípravky) s ohledem na endokrinní disruptory; vyzývá Komisi, aby přezkum nařízení o kosmetických výrobcích s ohledem na endokrinní disruptory provedla neprodleně a bez dalšího otálení; vyjadřuje politování nad skutečností, že nedostatečný pokrok v souvislosti s endokrinními disruptory představuje riziko pro zdraví občanů a brání dosažení prioritního cíle č. 3 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

14.  vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při vypracovávání strategie Unie pro netoxické životní prostředí, při podpoře oběhu netoxických materiálů a snížení expozice škodlivým látkám expozice chemickým látkám ve výrobcích; zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vyvinout další úsilí s cílem zajistit, aby veškeré příslušné látky vzbuzující mimořádné obavy, včetně látek s endokrinně disruptivními vlastnostmi, byly do roku 2020 zapsány na seznam látek (pro případné zahrnutí do přílohy XIV) nařízení REACH, jak je stanoveno v sedmém akčním programu pro životní prostředí; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že ve všech příslušných právních předpisech EU budou co nejdříve účinně řešeny kombinované účinky chemických látek, přičemž bude kladen zvláštní důraz na rizika, která představuje expozice nebezpečným látkám pro děti; vítá strategii Komise pro plasty a žádá její rychlé provádění; v této souvislosti opakuje, že podpora oběhu netoxických látek má zásadní význam pro řádný rozvoj fungujícího trhu s druhotnými surovinami;

15.  zdůrazňuje, že nedostatečné začlenění environmentálních aspektů do ostatních oblastí politiky je jednou z hlavních příčin nedostatků v provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí; domnívá se, že pro dosažení cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí je i nadále zásadní synergie mezi dalšími nástroji EU na vysoké úrovni (jako jsou společná zemědělská politika (SZP), společná rybářské politika (SRP), strukturální fondy a politika soudržnosti) a lepší soudržnost mezi politickými prioritami na vysoké úrovni; vyzývá Komisi a Radu ve všech jejich složeních, aby zlepšily koordinaci politik a integraci cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí; dále zdůrazňuje, že je třeba veškeré nedořešené aspekty sedmého akčního programu pro životní prostředí začlenit do nástrojů na vysoké úrovni, včetně evropského semestru;

16.  zdůrazňuje, že možnost vytvoření nových finančních mechanismů na ochranu biologické rozmanitosti za účelem splnění cílů vytyčených na období do roku 2020 je omezená vzhledem k časovému rámci stávajícího víceletého finančního rámce (VFR); v této souvislosti vyzývá k co největšímu využití prostředků v rámci stávajícího VFR, včetně programu LIFE, SZP a strukturálních fondů, a požaduje začlenění nových finančních mechanismů pro zachování biologické rozmanitosti do příštího VFR;

17.  vítá zlepšení ve společné rybářské politice a politice soudržnosti, jež posílila soudržnost se sedmým akčním programem pro životní prostředí; lituje však skutečnosti, že navzdory zlepšením, k nimž došlo v regulačním rámci, trpí SRP i nadále špatným prováděním; připomíná význam zdravých rybích populací;

18.  uznává, že společná zemědělská politika (SZP) postupně začleňuje environmentální aspekty, nicméně stále představuje problém pro splnění cílů akčního programu pro životní prostředí, zejména pokud jde o produkci s intenzivním využíváním zdrojů a biologickou rozmanitost; připomíná, že SZP se musí vypořádat s náročným úkolem, kterým je předcházet zhoršování životního prostředí způsobeného nevhodnými zemědělskými postupy (např. neudržitelnými biopalivy), neudržitelnou intenzifikací zemědělství a opouštěním půdy a zároveň zajistit vyšší kvalitu a větší množství potravin a zemědělských surovin pro stále rostoucí světovou populaci; zdůrazňuje, že další iniciativy a podpora udržitelných postupů hospodaření šetrných k životnímu prostředí, včetně střídání plodin a využívání rostlin, které vážou dusík, mají zásadní význam a musí zemědělství a zemědělce považovat za součást řešení;

19.  zdůrazňuje, že zásadní prioritou SZP by měla být dlouhodobá ochrana a posílení zabezpečení potravin prostřednictvím prevence zhoršování životního prostředí a přechodu k udržitelnému systému produkce potravin za přiměřenou cenu pro spotřebitele; zdůrazňuje, že těchto cílů lze dosáhnout pouze udržitelným hospodařením s přírodními zdroji a zásahem na politické úrovni, který zaručí ochranu ekosystémů;

20.  v souvislosti se změnou klimatu a nárůstem světové populace připomíná, že rostoucí poptávka po stravě bohaté na živočišné bílkoviny vystavuje značnému environmentálnímu tlaku zemědělskou půdu a stále křehčí ekosystémy; zdůrazňuje rovněž, že strava s nadměrným množstvím živočišných tuků je stále více spojována se zátěží představovanou nepřenosnými nemocemi;

21.  připomíná závazek Komise z roku 2016 začlenit cíle udržitelného rozvoje do politik a iniciativ EU; uznává, že tomuto závazku chybí jasná strategie a konkrétní návrhy pro institucionální struktury a správní rámec, které by zajistily začlenění cílů udržitelného rozvoje do politik EU, legislativních návrhů, provádění a prosazování; považuje za důležité, aby se EU, která je v této oblasti průkopníkem, plně zavázala k dosažení cílů Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030; dále zdůrazňuje, že sedmý akční program pro životní prostředí je klíčovým nástrojem pro plnění cílů udržitelného rozvoje;

22.  poukazuje na vysokou kvalitu pitné vody v EU; očekává přezkum směrnice 98/83/ES(11) (směrnice o pitné vodě), který přinese nezbytnou aktualizaci tohoto právního rámce; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily integraci cílů EU v oblasti vody do ostatních odvětvových politik, zejména v rámci SZP;

23.  vítá zlepšení, jichž bylo dosaženo díky některým projektům financovaným EU, lituje však promarněných příležitostí k dosažení lepších výsledků, na které upozornil Evropský účetní dvůr; zdůrazňuje, že víceletý finanční rámec po roce 2020 musí být zaměřen na udržitelný rozvoj a širší začlenění politiky v oblasti životního prostředí do všech mechanismů financování a rozpočtových položek; zdůrazňuje, že má-li být dosaženo dlouhodobé vize sedmého akčního programu pro životní prostředí, je třeba zvýšit zelené investice a inovace a zrychlit udržitelný růst využitím nových veřejných i soukromých finančních nástrojů a odlišných přístupů k současné investiční politice, jako např. postupné ukončování dotací, které škodí životnímu prostředí; domnívá se, že na všechny strukturální a investiční fondy EU se musí vztahovat jasně stanovená kritéria udržitelnosti a cíle založené na výkonnosti; vyzývá k účinnějšímu a cílenějšímu využívání současného VFR a finančních prostředků v rámci politiky soudržnosti a politiky regionálního rozvoje a k urychlenému řešení výše uvedených problémů, na které poukázal Evropský účetní dvůr (EÚD); vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily zachování a případně navýšení prostředků vyčleněných z rozpočtu EU na činnosti v oblasti životního prostředí a změny klimatu;

24.  s politováním konstatuje, že přetrvávají nedostatky v oblasti čištění městských odpadních vod v různých evropských regionech; zdůrazňuje význam, který má čištění a opětovné používání odpadních vod pro omezení nedostatku vody v kritických obdobích, snížení přímého odběru vody, výrobu bioplynu a pro zajištění lepšího hospodaření s vodou, zejména pokud jde o zavlažování pro zemědělské účely; těší se na legislativní návrh týkající se opětovného používání odpadních vod, který Komise předloží na začátku roku 2018;

25.  konstatuje, že největší environmentální hrozby pro zdraví jsou nejvíce patrné v městských oblastech, ale rovněž v okrajových částech a v příměstských aglomeracích, a že se předpokládá, že do roku 2020 bude 80 % populace žít v městských a příměstských oblastech; zdůrazňuje skutečnost, že emise látek znečišťujících ovzduší společně s nevyváženým územním plánováním a infrastrukturou mají nedozírné ekonomické, sociální a environmentální dopady, jakož i dopady na lidské zdraví; poznamenává, že znečištění ovzduší bylo příčinou více než 400 000 předčasných úmrtí v EU(12) a že vnější náklady související se zdravím dosahují výše 330 až 940 miliard EUR;

26.  zdůrazňuje, že v EU je přinejmenším 10 000 předčasných úmrtí zapříčiněno onemocněními vyvolanými hlukem a že v roce 2012 byla přibližně čtvrtina obyvatel EU vystavena nadlimitním hladinám hluku; vyzývá členské státy, aby považovaly monitorování hladin hluku za prioritu v souladu se směrnici 2002/49/ES(13) a aby zajistily dodržování platných limitních hodnot pro vnější i vnitřní prostředí;

27.  bere na vědomí pokrok při snižování emisí některých látek znečišťujících ovzduší, zejména v městských oblastech, ale vyjadřuje politování nad přetrvávajícími problémy s kvalitou ovzduší, k nimž významně přispívají emise ze silniční dopravy a zemědělství; bere na vědomí „balíček opatření v oblasti mobility“, jejž Komise předložila v listopadu 2017, a Evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu předloženou v roce 2016, které by mohly otevřít cestu k nízkoemisní mobilitě v rámci EU;

28.  vítá dosažený pokrok v souvislosti s balíčkem právních předpisů týkajících se oběhového hospodářství; naléhavě žádá všechny zúčastněné subjekty, aby usilovaly o dosažení dohody s ambiciózními cíli;

Doporučení

29.  vyzývá členské státy, aby zhodnotily svůj pokrok při plnění cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí a v případě potřeby přehodnotily svá opatření; naléhavě žádá členské státy, aby své výsledky zpřístupnily veřejnosti;

30.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že do nových legislativních návrhů budou plně začleněny cíle a opatření sedmého akčního programu pro životní prostředí;

31.  vyzývá Komisi, aby zajistila aktivní zapojení organizací občanské společnosti do hodnocení provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí;

32.  požaduje, aby příslušné orgány a agentury EU upřednostnily výzkum a doplnily chybějící znalosti v těchto oblastech: environmentální prahové hodnoty (zlomové body), paradigma oběhového hospodářství, kombinované účinky chemických látek, nanomateriály, metody zjišťování nebezpečnosti, vlivy mikroplastů, interakce mezi systémovými riziky a jinými zdravotními determinanty, využívání půdy a krajiny a invazivní nepůvodní druhy;

33.  vítá přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR) jako pozitivní mechanismus ke zlepšení uplatňování právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí, který by mohl přispět k monitorování provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí, jak již Parlament zdůraznil ve svém usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR); domnívá se, že na tomto přezkumu by se měly plně podílet všechny příslušné zúčastněné strany, včetně občanské společnosti, a měl by v plném rozsahu zahrnovat tematické prioritní cíle akčního programu pro životní prostředí;

34.  vyzývá Unii a členské státy, aby urychleně a s konečnou platností upustily od dotací škodlivých pro životní prostředí;

35.  žádá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily a koordinovaly úsilí zaměřené na podporu rozvoje a validace alternativních metod k pokusům na zvířatech, a přispěly tak k dosažení prioritního cíle č. 5 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

36.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily více pro zlepšení znalostní a vědecké základny politik v oblasti životního prostředí EU, zvýšily dostupnost údajů pro občany a podpořily zapojení veřejnosti do vědeckého výzkumu;

37.  vyzývá orgány EU a případně i vnitrostátní a regionální vlády, aby při tvorbě a monitorování politik plně využívaly dostupných odborných znalostí o rizicích pro životní prostředí a lidské zdraví;

38.  žádá, aby byl systém povolování pesticidů v EU zdokonalen na základě recenzovaných vědeckých studií a plné transparentnosti v souvislosti s mírou expozice osob a životního prostředí a riziky pro zdraví; žádá, aby byly zlepšeny normy pro monitorování pesticidů a cílů pro omezení jejich používání; bere na vědomí sdělení Komise ze dne 12. prosince 2017 o evropské občanské iniciativě „Zakažte glyfosát a chraňte lidi a životní prostředí před toxickými pesticidy“ (C(2017)8414);

39.  vyzývá k poskytnutí dostatečných materiálních a lidských zdrojů, které by agenturám EU umožnily vykonávat své povinnosti a poskytovat nejlepší vědecké údaje, analýzy a důkazy;

40.  vyzývá Komisi, aby zajistila stanovení dlouhodobých kroků za účelem dosažení cíle netoxického životního prostředí do roku 2020;

41.  vyzývá příslušné agentury EU a Komisi, aby zvýšily počet a kvalitu ukazatelů používaných k monitorování pokroku; vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly při produkci a shromažďování nových údajů pro vytvoření nových ukazatelů a zlepšení těch stávajících;

42.  žádá, aby otázka provádění byla opakujícím se bodem priorit a programů trojice předsednictví, aby se o ní na zasedáních Rady ve složení pro životní prostředí jednalo alespoň jednou ročně, například prostřednictvím specializované rady pro provádění, a aby tato jednání doplnilo další fórum, do kterého by byl zapojen i Parlament a Výbor regionů; požaduje, aby se na společných zasedáních Rady jednalo o provádění meziodvětvových a horizontálních aspektů, společných výzvách a rovněž nových problémech s možnými přeshraničními dopady;

43.  žádá, aby bylo bezodkladně urychleno úplné provedení strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti;

44.  požaduje, aby projekty v oblasti infrastruktury, zejména ty, které souvisejí s TEN-T, plně zohledňovaly dopady na životní prostředí na regionální úrovni a na úrovni projektu; poznamenává, že důležitá je rovněž soudržnost mezi jednotlivými environmentálními politikami; zdůrazňuje, že v projektech infrastruktury pro výrobu hydroelektrické a mořské energie je důležité brát v potaz životní prostředí a biologickou rozmanitost;

45.  vyzývá členské státy, aby vyvinuly větší úsilí o zachování integrity zásob sladké vody, a to s ohledem na nejistotu, s níž je spojeno dosažení dílčího cíle v tomto smyslu zařazeného do sedmého akčního programu pro životní prostředí; vyzývá členské státy, aby v první řadě napravily špatný stav povrchových vod, protože cíle v této oblasti pravděpodobně nebudou do roku 2020 splněny; vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby čelily tlakům, jimž jsou vystaveny vodní útvary, a aby odstraňovaly zdroje znečištění vody již u zdroje, vymezily oblasti, v nichž je zakázán odběr vody pro účely výroby energie, a zajistily zachování ekologických říčních toků; vyzývá Komisi, aby neodkládala hodnocení souladu druhého kola plánů řízení rozvodí přijatých členskými státy na základě rámcové směrnice o vodě;

46.  naléhavě vyzývá k další reformě SZP s cílem sladit udržitelnou produkci potravin s cíli politiky v oblasti životního prostředí, a zajistit tak nyní i v budoucnu zabezpečení potravin; zdůrazňuje potřebu inteligentní zemědělské politiky s jasným závazkem poskytovat veřejné statky a ekosystémové služby související s půdou, vodou, biologickou rozmanitostí, kvalitou ovzduší, klimatem a krajinou; požaduje integrovanou politiku s cílenějším, ambicióznějším, a přitom flexibilním přístupem, v rámci níž bude poskytování podpory na zemědělství spojeno se zabezpečením potravin a s vytvářením environmentálních výstupů; vyzývá členské státy, aby uznaly agrolesnictví za oblast v ekologickém zájmu v souladu s článkem 46 nařízení (EU) č. 1307/2013(14); vyzývá Komisi, aby zajistila, že na zemědělské postupy příznivé pro životní prostředí bude moci být poskytována odpovídající podpora i po jakékoli budoucí revizi SZP;

47.  vyzývá členské státy a Komisi, aby urychlily řešení výzev týkajících se životního prostředí, a to především tam, kde existují technická řešení, nejsou však plně využívána, jako je například omezení amoniaku v zemědělství;

48.  vyzývá Komisi, aby významně zvýšila objem a zlepšila využívání a správu finančních prostředků EU určených na cíle akčního programu pro životní prostředí; vyzývá k lepšímu monitorování a větší transparentnosti a odpovědnosti; vyzývá k začlenění problematiky klimatu a dalších otázek týkajících se životního prostředí do rozpočtu EU;

49.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně vypracovala komplexní zastřešující rámcovou strategii pro dosažení cílů udržitelného rozvoje v EU, která se bude zabývat všemi oblastmi politiky a bude zahrnovat přezkumný mechanismus s cílem hodnotit pokrok dosažený při jejich provádění; žádá Komisi, aby kontrolu plnění cílů udržitelného rozvoje začlenila do všech nových politik a právních předpisů a aby zajistila plnou soudržnost politik při provádění cílů udržitelného rozvoje;

50.  vyzývá Komisi, aby zaručila prosazování stávajícího práva EU a aby zajistila, že se členské státy budou plně řídit cíli sedmého akčního programu pro životní prostředí, k čemuž využije veškeré dostupné nástroje, například řízení o nesplnění povinnosti;

51.  vítá zvláštní zprávy a audity výkonnosti EÚD a vyzývá EÚD, aby dále analyzoval ostatní oblasti relevantní pro akční program pro životní prostředí, které dosud nebyly zahrnuty do pracovního programu;

52.  vyzývá Komisi a příslušné orgány v členských státech, aby poskytovaly náležité poradenství za účelem zvýšení dostupnosti finančních prostředků EU, včetně prostředků na místní projekty, zejména pokud jde o zelenou infrastrukturu, biologickou rozmanitost a směrnice o ptácích a přírodních stanovištích;

53.  vyzývá členské státy, aby zajistily plné provedení právních předpisů v oblasti kvality ovzduší; vyzývá regionální orgány, aby poskytly podpůrný rámec, zejména v souvislosti s územním plánováním a tvorbou politik na místní úrovni, s cílem zlepšit dopady na zdraví ve všech oblastech, a zejména v těch nejhůře postižených;

54.  vyzývá příslušné vnitrostátní a regionální orgány, aby přijaly plány obsahující důvěryhodná opatření k odstranění problému s překračováním denních a ročních limitů pro jemné a velmi jemné prachové částice v aglomeracích, v nichž je špatná kvalita ovzduší, jež jsou stanoveny v právních předpisech EU; zdůrazňuje skutečnost, že je to zásadní pro realizaci prioritních cílů č. 2, 3 a 8 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

55.  navrhuje následující kroky ke zlepšení kvality ovzduší v městských oblastech: vytvoření nízkoemisních zón, podporu zařízení a služeb pro sdílení automobilů a spolujízdu, postupné ukončení preferenčního daňového zacházení pro vysoce znečišťující vozidla, zavedení „rozpočtů na mobilitu“ pro zaměstnance jako alternativu ke služebním vozidlům, uplatňování opatření v oblasti parkování, která omezují objem dopravy v oblastech postihovaných dopravními zácpami, zlepšení infrastruktury za účelem podpory jízdy na kole, zvýšení počtu multimodálních spojení a zlepšení bezpečnosti při jízdě na kole, vytvoření pěších zón;

56.  vyzývá k posílení městského plánování a rozvoje na příslušných správních úrovních s cílem co nejrychleji přizpůsobit infrastrukturu elektrickým a čistým vozidlům, např. prostřednictvím instalací dobíjecích zařízení, a zajistit příznivé dopady na životní prostředí a zdraví, jako jsou omezení efektu tepelných ostrovů a zvýšení fyzické aktivity, např. rozšířením zelené infrastruktury nebo opětovným využitím nevyužívaných nebo znehodnocených průmyslových oblastí; uznává, že tato opatření by přispěla ke zlepšení kvality ovzduší, k boji proti onemocněním a předčasným úmrtím způsobeným znečištěním a napomohla by pokroku na cestě k mobilitě s nulovými emisemi;

57.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily spravedlivou intermodální soutěž a posun směrem k udržitelným způsobům dopravy;

58.  vyzývá Komisi, aby nejpozději do roku 2019 předložila jednotný akční program EU pro životní prostředí na období po roce 2020, jak požaduje čl. 192 odst. 3 SFEU; podtrhuje význam transparentnosti a demokratické odpovědnosti při monitorování politiky EU; proto poukazuje na to, že další akční program pro životní prostředí by měl zahrnovat měřitelné milníky v polovině období založené na výsledcích;

59.  vyzývá příští Komisi, aby za prioritu dalšího volebního období považovala udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí a klimatu obecně a cíle sedmého, a zejména nadcházejícího osmého akčního programu pro životní prostředí;

o
o   o

60.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru, Evropské agentuře pro životní prostředí a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0450.
(3) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.
(4) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 2.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0441.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0100.
(7) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 115.
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 ze dne 25. listopadu 2009 o ekoznačce EU (Úř. věst. L 27, 30.1.2010, s. 1).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59).
(11) Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32).
(12) Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) č. 13/2017 ze dne 11. října 2017 o kvalitě ovzduší v roce 2017.
(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. L 189, 18.7.2002, s. 12).
(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).


Rovnost žen a mužů v odvětví médií v EU
PDF 601kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o rovnosti žen a mužů v odvětví médií v EU (2017/2210(INI))
P8_TA(2018)0101A8-0031/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 11 a 23 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)(2),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. dubna 2017 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (COM(2017)0253), který předložila Komise,

–  s ohledem na třetí střednědobý akční program Společenství na podporu rovných příležitostí pro ženy a muže na období 1991 až 1995, který navrhla Komise (COM(90)0449),

–  s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících dne 5. října 1995 v Radě o obraze žen a mužů v reklamách a sdělovacích prostředcích(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. června 2000 nazvané „Směrem k rámcové strategii Společenství v oblasti rovnosti žen a mužů (2001–2005)“ (COM(2000)0335),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 9. června 2008 o odstranění genderových stereotypů ve společnosti,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 24. června 2013 o podpoře úlohy žen jakožto osob podílejících se na rozhodování ve sdělovacích prostředcích,

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Radou v březnu 2011,

–  s ohledem na plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010 ze dne 1. března 2006 (COM(2006)0092),

–  s ohledem na strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015 ze dne 21. září 2010 (COM(2010)0491),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 o Strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. července 1997 o diskriminaci žen v reklamě(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. září 2008 o vlivu marketingu a reklamy na rovnost žen a mužů(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o rovnosti žen a mužů a zlepšování postavení žen v digitálním věku(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o vytvoření podmínek na trhu práce příznivých pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání („směrnice o rovnosti v zaměstnání“)(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2017 o potřebě vypracovat strategii Evropské unie pro odstranění rozdílu ve výši důchodů žen a mužů a předcházení tomuto rozdílu(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2017 o pracovních podmínkách a nejistém zaměstnání(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. října 2017 o posílení hospodářského postavení žen v soukromém a veřejném sektoru v EU(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU(13),

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 10. července 2013 o rovnosti žen a mužů a médiích,

–  s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1555 ze dne 24. dubna 2002 o obraze žen v médiích,

–  s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1799 ze dne 26. června 2007 o obraze žen v reklamě,

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 27. září 2017 adresované členským státům a týkající se rovnosti žen a mužů v audiovizuálním odvětví,

–  s ohledem na studii Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) z roku 2013 nazvanou „Přezkum provádění Pekingské akční platformy v členských státech EU: ženy a média – podpora rovnosti žen a mužů v procesu rozhodování v mediálních organizacích“,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu a její přílohy přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách v září 1995,

–  s ohledem na zprávu Rady Evropy z roku 2013 s názvem „Média a zobrazování žen“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0031/2018),

A.  vzhledem k tomu, že článek 8 SFEU zakotvuje rovnost žen a mužů jako klíčovou zásadu Evropské unie, když stanovuje, že při všech svých činnostech usiluje Unie o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy; vzhledem k tomu, že politiky EU na podporu rovnosti žen a mužů pomohly zlepšit život mnoha evropských občanů;

B.  vzhledem k tomu, že média jednají jako čtvrtá moc, mohou ovlivňovat a v konečném důsledku utvářet veřejné mínění; vzhledem k tomu, že média jsou jedním z úhelných kamenů demokratické společnosti a jako taková mají povinnost zajišťovat svobodu informací, rozmanitost názorů a mediální pluralitu, prosazovat respekt vůči lidské důstojnosti a bojovat proti všem formám diskriminace a nerovnosti, a to mimo jiné prezentováním různých sociálních vzorů; vzhledem k tomu, že je třeba, aby organizace působící v médiích byly vnímavé;

C.  vzhledem k tomu, že čtvrtá světová konference o ženách konaná v roce 1995 v Pekingu uznala, že vztah mezi ženami a médii je důležitý k dosažení rovnosti mezi ženami a muži, a začlenila do Pekingské akční platformy dva strategické cíle:

   a) zvýšit účast a přístup žen, pokud jde o vyjadřování se ve sdělovacích prostředcích a jejich prostřednictvím a prostřednictvím nových komunikačních technologií a rozhodování o nich;
   b) prosazovat vyvážené a nestereotypní zobrazování žen ve sdělovacích prostředcích;

D.  vzhledem k tomu, že způsob, jakým jsou ženy a muži prezentováni v médiích může být odrazem nerovného zastoupení žen a mužů v různých kontextech, včetně kontextu politického, ekonomického, sociálního, akademického, náboženského, kulturního a sportovního, kdy se muži objevují především v aktivních sociálních úlohách a ženám jsou vymezeny pasivnější role; vzhledem k tomu, že mezi všemi stereotypy, které mají dopad na obraz žen a mužů, je nejvíce vidět příklad sexualizace ženského těla, který je nejzřetelnější v bulvárním tisku a v reklamě; vzhledem k tomu, že prezentování násilí v médiích jako erotického prvku a žen jako předmětu má negativní dopad na boj proti vymýcení násilí páchaného na ženách; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy jsou často kombinovány s dalšími stereotypy, s nimiž souvisí diskriminace na jakémkoli základě;

E.  vzhledem k tomu, že média mají značný vliv na kulturní genderové normy a na to, jak společenské zobrazování spjaté s ženami a muži vzniká, jak se vyvíjí a jak ovlivňuje publikum stereotypními vyobrazeními těla a představami o maskulinitě a feminitě, například prezentace žen v reklamách a způsob, jakým jsou produkty cíleny na možné spotřebitele, obvykle zachovává tradiční genderové normy; vzhledem k tomu, že v případech, kdy média neustále nabízejí stereotypní zobrazení žen a mužů, včetně jednotlivců z LGBTI komunity, začnou lidé velmi často považovat takové vyobrazení za legitimní a poté je obtížné nebo nemožné je zpochybnit;

F.  vzhledem k tomu, že v moderních společnostech hraje reklamní průmysl významnou úlohu v mediálním prostředí, neboť při komunikaci používá obrazy a myšlenky, jež v nás vyvolávají emoce, a mohou tedy utvářet naše hodnoty, postoje a vnímání světa; vzhledem k tomu, že vyobrazováním jednoho pohlaví zkresleným způsobem se může reklama uchýlit k sexismu a k reprodukování diskriminačních praktik; vzhledem k tomu, že reklamu lze považovat za diskriminační nebo sexistickou, pokud je jedno pohlaví zobrazováno ponižujícím a urážlivým způsobem nebo jako méně schopné, inteligentní či méněcenné;

G.  vzhledem k tomu, že technologie proměňují tradiční obchodní modely médií; vzhledem k tomu, že audiovizuální odvětví je vysoce důležitým odvětvím s hospodářskou hodnotou, které v EU přímo zaměstnává více než milion osob; vzhledem k tomu, že za účelem vypořádání se s novými systémy on-line komunikace a s multimediálními systémy je třeba nezbytným způsobem upravit opatření na vnitrostátní úrovni týkající se dohledu a systémů samoregulace, aniž by byly dotčeny výsledky jednání o směrnici o audiovizuálních mediálních službách;

H.  vzhledem k tomu, že hledisko žen i hledisko mužů je třeba brát v potaz rovnocenným způsobem, chceme-li získat ucelenou a diverzifikovanou představu o všech stránkách situace ve společnosti; vzhledem k tomu, že je důležité nepřijít o potenciál a dovednosti žen v oblasti sdělování informací, fakt a názorů ohledně problémů, s nimiž se ženy potýkají v médiích, a současně je důležité vzít na vědomí, že ženy nelze považovat za jednu homogenní skupinu;

I.  vzhledem k tomu, že nepřetržité negativní a ponižující zobrazování žen v mediální komunikaci – elektronické, tištěné, vizuální a zvukové – je třeba změnit; vzhledem k tomu, že nerovnost mezi ženami a muži vzniká a reprodukuje se prostřednictvím jazyka a vyobrazení, která šíří média; vzhledem k tomu, že děti se setkávají s genderovými nerovnostmi ve velmi útlém věku prostřednictvím vzorových příkladů podporovaných televizními seriály a programy, diskusemi, hrami, video hrami a reklamou; vzhledem k tomu, že genderové role se utvářejí převážně během dětství a dospívání a mají svůj vliv v průběhu celého života; vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava odborníků v oblasti médií jsou vlivnými nástroji v boji proti genderovým stereotypům a jejich odstraňování, při zvyšování povědomí a prosazování rovnosti;

J.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 tvořily ženy ve 28 zemích EU 68 % absolventů studia žurnalistiky a informačních věd(14), zatímco z údajů o zaměstnanosti v EU 28 v letech 2008–2015 vyplývá, že průměrný podíl žen zaměstnaných v odvětví médií se neustále pohybuje pouze kolem 40 %;

K.  vzhledem k tomu, že navíc v EU 28 byl podíl žen na rozhodování v médiích v roce 2015 stále nižší než zóna genderové rovnováhy (40 % až 60 %), neboť činil pouze 32 %, a podíl žen mezi předsedy dozorčích orgánů odpovídal pouhým 22 %(15);

L.  vzhledem k tomu, že rozdíly v platech a důchodech mezi muži a ženami představují v EU přetrvávající problém a že tyto rozdíly jsou zřetelné v různých odvětvích ekonomiky včetně médií, kde rozdíl v platech mužů a žen představuje 17 %;

M.  vzhledem k tomu, že v důsledku celé řady faktorů, mimo jiné postupů organizační kultury, která je často neslučitelná s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem a jež se vyznačuje soutěživým prostředím naplněným stresem, nepružnými uzávěrkami a dlouhou pracovní dobou, naráží ženy v médiích i nadále na skleněný strop a je možné, že nemají stejné příležitosti pro povýšení a kariérní postup jako muži; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečného zastoupení ve vysokých řídících funkcích mají ženy menší rozhodovací pravomoc při určování obsahu zpravodajství;

N.  vzhledem k tomu, že mediální organizace v členských státech mohou zavádět vlastní politiky rovného zacházení, což v EU vede k široké škále různých postupů: od velmi ucelených politických rámců pokrývajících mediální obsah a zaručujících vyvážené zastoupení mužů a žen v rozhodovacích orgánech až po případy, kdy žádná podobná politika neexistuje;

O.  vzhledem k tomu, že podle výzkumu jsou pouze 4 % zpravodajství proti stereotypnímu zobrazování; vzhledem k tomu, že ženy tvoří jen 24 % osob, o kterých slyšíme nebo čteme ve zprávách(16); vzhledem k tomu, že ženy informují pouze o 37 % událostí, což platí jak pro zpravodajské zdroje on-line, tak i off-line, a za posledních 10 let se neobjevily žádné náznaky zlepšení této situace(17); vzhledem k tomu, že ženy jsou obvykle vyzývány, aby vyjádřily postoje veřejnosti (41 %) nebo se podělily o osobní zkušenosti (38 %), ale málokdy jsou citovány coby odbornice (pouze v 17 % případů); průzkum rovněž ukázal, že mezi odborníky nebo komentátory se ženy objevují v méně než jednom z pěti případů (18 %)(18);

P.  vzhledem k tomu, že navzdory velké rozmanitosti médií v členských státech jsou ženy nepřiměřeně nedostatečně zastoupeny ve zpravodajských a informačních médiích a ještě méně pak v médiích zabývajících se sportem, politikou, ekonomikou a financemi; vzhledem k tomu, že historické ženské postavy téměř nejsou přítomny v souvisejícím mediálním obsahu, jako jsou životopisné dokumentární pořady;

Q.  vzhledem k tomu, že účast žen na rovnocenné úrovni s muži při informování o obsahu a v úloze informačního zdroje je zásadní nejen z důvodu zastoupení, ale proto, aby byly zajištěny rovné příležitosti a byly zcela uznány odborné znalosti a vědomosti žen; vzhledem k tomu, že v rámci evropského mediálního prostředí existují překážky, které brání odpovědnému přístupu k rovnosti žen a mužů, totiž finanční omezení a pracovní podmínky, včetně nejistoty zaměstnání a míry profesní zkušenosti, a dále rostoucí tempo informování a obchodní aspekty;

R.  vzhledem k tomu, že v médiích pracuje řada žen na špičkové profesionální úrovni, například slavné režisérky, novinářky a reportérky, které ačkoliv mají stejně dobré výsledky jako muži, jsou více vystaveny násilí na základě pohlaví a diskriminaci na pracovišti a nemusí se nutně dočkat stejného uznání jako jejich mužské protějšky;

S.  vzhledem k tomu, že ženy vyjadřující se v sociálních médiích jsou vystaveny rostoucímu obtěžování; vzhledem k tomu, že obtěžování může ženy umlčet a oslabuje jejich společenskou účast; vzhledem k tomu, že globálně shromážděné údaje ukazují, že polovina žen pracujících v médiích se setkala se sexuálním zneužíváním, jedna čtvrtina z nich zažila fyzické násilí a tři čtvrtiny zastrašování, hrozby nebo zneužívání(19); vzhledem k tomu, že roste znepokojení ohledně kybernetického násilí páchaného na ženách a dívkách a odhaduje se, že každá desátá žena v EU se po svém 15. roce setkala s určitou formou kybernetického násilí1; vzhledem k tomu, že pokud jde o kybernetické násilí páchané na ženách a dívkách na úrovni EU, v této oblasti chybí údaje a průzkumy; vzhledem k tomu, že psychické a sexuální obtěžování představuje porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že média a vnitrostátní a mezinárodní regulační orgány by měly stanovit pravidla pro řešení těchto otázek, včetně postihů, jež by ukládaly mezinárodní organizace;

T.  vzhledem k tomu, že obzvláště investigativní novinářky jsou často vystaveny násilí a stávají se terčem smrtelných útoků, jak dokazují případy Veroniky Guerinové nebo Daphne Caruanové Galiziové;

U.  vzhledem k tomu, že podle studie Evropské ženské audiovizuální sítě (European Women’s Audiovisual Network)(20) byl pouze jeden z pěti filmů natočených v sedmi zkoumaných evropských zemích režírován ženou, a velká většina finančních zdrojů je přidělována filmům, které nerežírují ženy, ačkoli ženy tvoří přibližně polovinu absolventů filmových škol;

V.  vzhledem k tomu, že mediální společnosti by měly přijmout systémy samoregulace a kodexy chování, které stanoví procesní pravidla a kritéria pro kariéry a mediální pokrytí s cílem zaručit a prosazovat rovnost žen a mužů; vzhledem k tomu, že samoregulace a kodexy chování tohoto typu by měly být vypracovány ve spolupráci s odborovými svazy daného odvětví a měly by sledovat jasnou politiku rovnosti žen a mužů;

Výskyt žen v médiích

1.  zdůrazňuje, že ačkoliv ženy s vysokoškolským vzděláním představují v tomto oboru značnou část pracovní síly, v řídících pozicích a v nejvyšším vedení nejsou zastoupeny dostatečně; domnívá se, že veřejné i soukromé mediální služby jsou odpovědné za zajištění rovnosti žen a mužů a zabránění jakékoli diskriminaci; vyzývá členské státy, aby vytvořily politické pobídky za účelem snížení překážek, které ženám brání v přístupu na řídicí pozice a do vedení v mediálních organizacích;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že v průměru je zastoupení žen ve veřejnoprávních médiích v EU nízké, a to jak na strategických a provozních pozicích na vysoké úrovni, tak i v řídících a dozorčích orgánech (v roce 2017: 35,8 % žen na pozicích s výkonnými pravomocemi, 37,7 % na pozicích bez výkonných pravomocí a 33,3 % v řídících a dozorčích orgánech)(21);

3.  připomíná, že s ohledem na monitorování kritických oblastí Pekingské akční platformy týkajících se žen v médiích vypracoval institut EIGE tyto ukazatele:

   poměr zastoupení žen a mužů na pozicích s rozhodovacími pravomocemi v mediálních organizacích a v radách mediálních organizací v EU,
   poměr zastoupení žen a mužů v radách mediálních organizací v EU,
   politiky na podporu rovnosti žen a mužů v mediálních organizacích,

4.  připomíná, že směrnice o audiovizuálních mediálních službách sice uvádí, že jejích cílů nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale může jich být lépe dosaženo na úrovni Unie, avšak neobsahuje žádnou zmínku o rovném zastoupení v mediálních organizacích;

5.  konstatuje, že i když nejsou ženy v současné době ve veřejnoprávních médiích zastoupeny dostatečně, jejich přijetí nebo povýšení na vedoucí pozice v těchto médiích je pravděpodobnější, než by tomu bylo v soukromých mediálních organizacích(22);

6.  vyzývá členské státy a mediální organizace k podpoře a rozvíjení stimulačních opatření, včetně kvót, aby se zajistilo rovné zastoupení žen a mužů na pozicích s rozhodovacími pravomocemi a větší důraz na účinné monitorování takových opatření v těchto organizacích; vyzývá Komisi, aby zesílila své úsilí o prolomení patové situace v souvislosti se směrnicí o zastoupení žen v radách společností, která je od roku 2013 zablokována v Radě;

7.  bere na vědomí dlouhou tradici zaměstnávání externích i stálých zaměstnanců v odvětví médií a pokračující digitalizaci tohoto odvětví, která vedla k poklesu tradičního oběhu a příjmů z reklamy, což má vliv na typ pracovních smluv nabízených v tomto odvětví; upozorňuje dále na to, že ženy jsou nadměrně zastoupeny v mnoha atypických formách práce v rámci celého trhu práce; konstatuje, že narůstající tlak na udržení ekonomické životaschopnosti v odvětví médií pravděpodobně povede k tomu, že se tyto formy pracovních smluv budou vyskytovat stále častěji;

8.  domnívá se, že stereotypy mohou vést k negativnímu sociálnímu prostředí pro ženy a mohou přispívat k diskriminaci na základě pohlaví na pracovišti; připomíná důležitost pozitivního sociálního prostředí, které pracovníkům pomáhá zvládat vysokou intenzitu práce;

9.  připomíná, že mediální organizace mohou volně určovat funkce svých zaměstnanců, a to jak mužů, tak žen, ale naléhavě je vyzývá, aby tak činily s maximální úctou k lidské důstojnosti a profesním kvalitám; v této souvislosti si všímá znepokojivých případů reportérek, které jsou považovány za vhodnější pro televizní žurnalistiku, neboť jsou vnímány jako atraktivnější pro diváky, a jež jsou ve starším věku nahrazeny reportérkami mladšími;

10.  odsuzuje rovněž obecně rozšířený výskyt sexuálního obtěžování a dalších typů zneužívání zejména v on-line hazardních hrách a sociálních médiích a vyzývá mediální společnosti, aby vytvořila bezpečné prostředí, které bude reagovat na každý případ obtěžování; vyzývá proto k přijetí různých opatření, včetně informačních kampaní, vnitřních pravidel stanovujících disciplinární opatření pro pachatele a psychologické či právnické podpory pro oběti těchto činů, která budou předcházet šikaně a sexuálnímu obtěžování na pracovišti i v on-line prostředí a bojovat proti nim;

11.  důrazně odsuzuje útoky na novinářky, které odvážně informují o významných politických a trestních otázkách, a požaduje, aby bylo vyvinuto maximální úsilí s cílem zajistit ochranu a bezpečnost všech novinářů;

12.  naléhavě žádá veřejnoprávní a soukromé mediální organizace, aby přijaly vnitřní politiky, jako je politika v oblasti rovných příležitostí a rozmanitosti, jejíž součástí budou opatření zabraňující obtěžování, systémy mateřské nebo rodičovské dovolené, pružné uspořádání pracovní doby, které podporuje zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, umožňuje ženám i mužům rovnocenně využívat rodičovské dovolené a vybízí muže k čerpání otcovské dovolené, čím se zajistí spravedlivé rozdělení péče o děti, ale i programy odborného vedení a vzdělávání v oblasti managementu a systémy práce z domova a pružného uspořádání pracovní doby, kterých budou moci využívat ženy i muži, a to na dobrovolném základě a aniž by to mělo dopad na jejich kariérní postup;

13.  vyzývá média, aby respektovala právo žen a mužů čerpat mateřskou, otcovskou nebo rodičovskou dovolenou; poukazuje na to, že těhotné ženy by neměly být diskriminovány na základě svého stavu a žádné ženě by nemělo být odepřeno přijetí do zaměstnání z toho důvodu, že by se mohla rozhodnout otěhotnět; vybízí mediální organizace a regulační orgány, aby se věnovaly problematice rozdílů v odměnách žen a mužů, stanovily povinnosti týkající se transparentnosti odměňování a prostřednictvím závazných opatření prosadily zásadu stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci;

14.  doporučuje mediálním organizacím, aby si vytvořily databázi odbornic na různé oblasti, zejména takové oblasti, v nichž nejsou ženy dostatečně zastoupeny, a mohly tak v případě potřeby z těchto databází čerpat; dále vybízí ke shromažďování údajů k veškerému možnému mediálnímu obsahu, které budou tříděny podle pohlaví;

15.  vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby ženy měly větší prostor k vlastnímu projevu prostřednictvím médií a nových komunikačních technologií a mohly se ve větší míře podílet na rozhodovacích procesech, které s tím souvisejí;

16.  domnívá se, že všeobecné zlepšení pracovních podmínek žen by mohlo být přínosem pro všechny pracovníky médií; domnívá se však, že toto zlepšení není dostačující a že nerovnost přetrvává; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy a Komise prosazovaly a zajišťovaly zásadu stejné odměny v souladu s článkem 157 SFEU, mimo jiné bojem proti rozdílům v odměňování a v důchodech žen a mužů, omezením nejisté práce(23), zajištěním místně i cenově dostupné kvalitní péče o děti a lepší politiky sladění pracovního a soukromého života a zajištěním práv na kolektivní vyjednávání;

17.  připomíná, že média musí co nejdříve začít uplatňovat zásadu stejné odměny za stejnou práci, včetně povinností týkajících se transparentnosti odměn, a současně zajistit, aby ženy mohly využívat stejných příležitostí v oblasti postupu a odborné přípravy a veškerých dalších dodatečných výhod za stejných podmínek, jako mají muži;

18.  bere na vědomí pozitivní úlohu, kterou na pracovištích hrají výbory žen a pracovníci odpovědní za rovnost žen a mužů; požaduje, aby byla v médiích podporována rovnost žen a mužů coby průřezová politika v oblasti lidských zdrojů; domnívá se, že k dosažení rovnosti žen a mužů v médiích na všech úrovních, zejména na úrovních rozhodovacích, je nutná organizační kultura zaměřená na zaměstnance a vyšší management vnímavý k otázkám rovnosti žen a mužů; doporučuje vnitrostátním regulačním orgánům a mediálním organizacím, aby se řídily doporučením Komise 2014/124/EU o posílení zásady rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti(24), navrhly pokyny pro spravedlivé výběrové postupy, vypracovaly komplexní politiky v oblasti rovnosti žen a mužů, které se budou vztahovat na mediální obsah, zajistily kariérní postup žen v rozhodovacích orgánech a ustavily vnitřní postupy řešící obtěžování na pracovišti; vyzývá Komisi, aby i nadále monitorovala řádné uplatňování a vymáhání směrnice 2006/54/ES, v níž u případů diskriminace na základě pohlaví došlo k obrácení důkazního břemene;

Mediální obsah a ženy

19.  zdůrazňuje úlohu médií coby hybatelů změn ve společnosti a jejich vliv na utváření veřejného mínění a vyzývá členské státy, aby podporovaly obsah týkající se rovnosti žen a mužů ve veřejnoprávních médiích; zdůrazňuje, že veškerá opatření regulující sexismus a stereotypní zachycování žen a mužů v mediálním obsahu patří dosud mezi pravomoci členských států; připomíná, že směrnice o audiovizuálních mediálních službách zakazuje v médiích diskriminaci založenou na pohlaví; dále zdůrazňuje, že i když mají být regulační opatření zaváděna po náležitém zvážení zásady svobody projevu, redakční svoboda by za žádných okolností neměla sloužit k podněcování nebo legitimizaci ponižujícího zobrazování žen a osob LGBTI; naléhavě žádá členské státy, aby při zachování uvedených svobod regulovaly přístup k videohrám se škodlivým on-line obsahem a k pornografii na internetu;

20.  zdůrazňuje, že ekonomické důvody neomlouvají zachovávání genderových stereotypů v mediálním obsahu;

21.  zdůrazňuje, že násilný a sexistický mediální obsah negativně ovlivňuje ženy a jejich účast na dění ve společnosti; vyjadřuje znepokojení ohledně některých komerčních audiovisuálních sdělení, která způsobují psychickou nebo fyzickou újmu dětem a mladým lidem; naléhavě žádá příslušné zúčastněné strany a orgány, aby se zabývaly otázkou reklamy, jež nepřímo podněcuje k poruchám přijímání potravy, jako je anorexie, a aby přijaly další opatření, která před tímto typem obsahu ochrání obzvláště zranitelné osoby, včetně dívek a mladých žen;

22.  naléhavě požaduje, aby byl mediální obsah, včetně reklamy, související s plánováním rodiny, sexuálními a reprodukčními právy, zdravím matek a dětí a vzděláváním zaměřen na muže i ženy;

23.  zdůrazňuje, že je důležité posilovat mediální gramotnost a nabízet všem příslušným zúčastněným stranám iniciativy zaměřené na mediální vzdělávání zohledňující rovnost žen a mužů, a povzbudit tak mladé lidi k rozvíjení kritického myšlení a přispět k tomu, aby uměli rozpoznat sexistické zobrazování a diskriminaci, násilí na základě pohlaví, kybernetickou šikanu, nenávistný verbální projev a násilí motivované pohlavím osoby, pohlavní identitou, vyjádřením pohlavní příslušnosti, sexuální orientací nebo pohlavními znaky; zdůrazňuje, že v zájmu bezpečnějšího používání internetu a digitální a mediální gramotnosti je třeba přijmout preventivní opatření včetně šifrování a rodičovské kontroly; upozorňuje na to, že stereotypy objevující se v reklamě a dalších mediálních produktech mohou mít dopad na socializaci dětí, a tedy i názory dětí na sebe sama, rodinné příslušníky a okolní svět; poukazuje na to, že reklama může být účinným nástrojem pro zpochybnění stereotypů, jako jsou genderové stereotypy a stereotypní představy o osobách LGBTI; vyzývá proto ke kladení většího důrazu na aktivity spojené s odbornou přípravou a vzděláváním jako způsob, jak bojovat proti diskriminaci a prosazovat rovnost žen a mužů a LGBTI osob;

24.  doporučuje, aby byl v mediálních organizacích kladen ještě větší důraz na tzv. měkká opatření, jako jsou plány pro rovnost žen a mužů nebo pokyny pro tuto oblast, a dále doporučuje, aby tyto protokoly stanovily normy týkající se pozitivního zobrazování žen v reklamě, zpravodajství, informování, výrobě nebo vysílání a aby pokryly veškeré oblasti s citlivým obsahem, jako je zobrazování moci a autority, odborných znalostí, rozhodování, sexuality, násilí, rozmanitosti rolí a využívání jazyka, který není sexistický; vybízí rovněž veřejná a soukromá média, aby začleňovala hledisko rovnosti žen a mužů do veškerého svého obsahu a aby přijala plány pro zajištění rovnosti žen a mužů, které budou odrážet sociální rozmanitost;

25.  doporučuje, aby předpisy vydávané orgány příslušnými pro média a komunikaci stanovovaly kritéria, která by zabraňovala stereotypnímu zobrazování žen a dívek a umožňovala případné odstranění nebo znepřístupnění urážlivého obsahu; dále doporučuje, aby se na sledování uplatňování těchto předpisů podílely specializované organizace, jako jsou vnitrostátní orgány pro rovné zacházení s ženami a muži a nevládní organizace zaměřené na ženy;

26.  poukazuje na to, že členské státy musí všemi vhodnými prostředky zajistit, aby se v médiích, včetně on-line médií a sociálních médií, a reklamě nevyskytovalo žádné podněcování k násilí či nenávisti namířených proti jakýmkoli osobám nebo skupině osob; zdůrazňuje, že je třeba shromáždit údaje rozdělené podle pohlaví a provést výzkum ve spolupráci s EIGE s cílem řešit otázky kybernetického násilí, on-line sexuálního obtěžování, hrozeb, sexistických poznámek a nenávistných výroků namířených proti ženám a dívkám, včetně těch, které náleží mezi osoby LGBTI; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat školením zaměřeným na to, jak média informují o případech genderového násilí, včetně násilí páchaného na osobách LGBTI; navrhuje, aby pro odborníky v oblasti médií, včetně osob na vedoucích pozicích, bylo k dispozici další vzdělávání týkající se zobrazování žen a mužů v mediálním obsahu; doporučuje, aby se hledisko rovnosti žen a mužů stalo součástí pregraduálních a postgraduálních výukových modulů v oboru žurnalistiky a komunikace;

27.  vyzývá členské státy a Komisi, aby prosazovaly samoregulaci a společnou regulaci v médiích pomocí kodexů chování;

Příklady osvědčených postupů

28.  s nadšením bere na vědomí různé příklady osvědčených postupů, které se objevily ve všech členských státech, včetně: mediálních kampaní, specifických právních předpisů, cen za reklamy vyhýbající se stereotypům a sexismu a anticen za stereotypní a sexistické reklamy, databází se jmény odbornic, kurzů školících odborníky v daném odvětví, plánů mediálních organizací na zajištění rovnosti, kodexů chování a politik v oblasti rovných příležitostí a rozmanitosti a minimálních prahových hodnot stanovených pro zastoupení obou pohlaví v řídicích orgánech mediálních regulačních orgánů;

29.  vybízí členské státy, aby podporovaly takové kampaně, jako je například belgický nástroj Expertalia, česká anketa Sexistické prasátečko nebo švédská iniciativa #TackaNej („Ne, děkuji“); vyzývá členské státy, aby pravidelně vedly informační a osvětové kampaně zaměřené na mediální obsah diskriminující na základě pohlaví a aby pravidelně podávaly zprávy o tendencích v oblasti rovnosti žen a mužů v médiích; vyzývá Komisi, aby vyčlenila zvláštní finanční prostředky na dílčí programy zaměřené na kariérní postup žen v odvětví médií a aby podpořila mediální sdružení a sítě při spouštění veřejných a odvětvových informačních kampaní; dále vyzývá Komisi, aby zřídila cenu EU pro studenty v oblasti médií za práci spojenou s rovností žen a mužů;

30.  vyzývá organizace občanské společnosti, aby vypracovaly komunikační strategie nejen pro tradiční média, ale také pro on-line média, s cílem rozšířit oblast působnosti pro ovlivňování a sledování mediálního programu;

Další doporučení

31.  vyzývá členské státy, aby společně s orgány pro rovné zacházení plně uplatňovaly stávající právní předpisy, které se týkají rovnosti žen a mužů, a vybízely regulační orgány k tomu, aby věnovaly pozornost zastoupení a kariérnímu postupu žen a předcházení stereotypnímu mediálnímu obsahu; vybízí členské státy, aby pravidelně prováděly hodnocení výše uvedených oblastí a vypracovaly, pokud se tak již nestalo, právní předpisy zaměřené na předcházení stereotypnímu mediálnímu obsahu; zdůrazňuje, že členské státy by měly v rámci svých pravomocí spojených s plněním úlohy veřejné služby usilovat o lepší využívání stávajících zdrojů v médiích, které by současně odráželo vyváženější a demokratičtější společnost z hlediska pohlaví;

32.  vyzývá Komisi, aby provedla další průzkumy, pokud jde o podíl žen ve vyšších pozicích v médiích; oceňuje institut EIGE za jeho práci v této oblasti a vyzývá jej, aby i nadále rozvíjel a sledoval příslušný soubor ukazatelů, mimo jiné zastoupení žen v rozhodovacím procesu, jejich pracovní podmínky a rovnost žen a mužů v rámci mediálního obsahu, přičemž by měl svou pozornost zaměřit také na nové technologie sociálních médií a vypracovat novou metodiku pro předcházení násilí a obtěžování na základě pohlaví v sociálních médiích;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly ženské organizace, které se angažují v prosazování rovnosti žen a mužů v médiích, včetně organizací podporujících ženy a dívky, jež se staly oběťmi násilí na základě pohlaví, vícenásobné diskriminace nebo sexuálního obtěžování;

34.  vyzývá členské státy, aby zavedly akční programy, které zajistí zapojení žen do navrhování a provádění účinných a účelných politik a programů zohledňujících rovnost žen a mužů v rámci mediálních organizací;

35.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly programy s cílem zlepšit dovednosti žen v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky, které jsou důležité pro profese v odvětví médií s techničtějším zaměřením, jako jsou zvukoví a audiovizuální technici; zdůrazňuje význam odborného vzdělávání a přípravy pro rozšíření škály možností pro výběr profesní dráhy a pro seznámení žen a mužů s netradičními možnostmi výběru povolání s cílem překonat horizontální a vertikální vyloučení;

o
o   o

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(2) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.
(3) Úř. věst. C 296, 10.11.1995, s. 15.
(4) Úř. věst. C 304, 6.10.1997, s. 60.
(5) Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 43.
(6) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 18.
(7) Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 44.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0338.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0360.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0260.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2017)0290.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2017)0364.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2017)0417.
(14) Společný sběr údajů provedený organizacemi UNESCO, OECD a Eurostat (UOE), k dispozici na: http://eige.europa.eu/gender-statistics/dgs/indicator/ta_educ_part_grad__educ_uoe_grad02
(15) EIGE (Evropský institut pro rovnost žen a mužů), index rovnosti žen a mužů v roce 2017
(16) https://www.womenlobby.org/IMG/pdf/factsheet_women_and_media.pdf
(17) Lenka Vochocová, FEMM, veřejné slyšení „Rovnost žen a mužů v odvětví médií v EU“, 26. června 2017, záznam k dispozici na: http://www.europarl.europa.eu/ep-live/cs/committees/video?event=20170626-1500-COMMITTEE-FEMM
(18) Projekt Global Media Monitoring, regionální zpráva pro Evropu (2015), k dispozici na: http://cdn.agilitycms.com/who-makes-the-news/Imported/reports_2015/regional/Europe.pdf
(19) Kampaň Mezinárodní federace novinářů věnovaná násilí na základě pohlaví na pracovišti https://www.ifj-stop-gender-based-violence.org/
(20) „Where are the women directors in European films? Gender equality report on female directors (2006-2013) with best practice and policy recommendations“, (Kde jsou režisérky v evropských filmech? Zpráva o rovnosti žen a mužů týkající se režisérek (2006–2013) s osvědčenými postupy a politickými doporučeními) http://www.ewawomen.com/en/research-.html
(21) Rovnost žen a mužů u moci a v procesu rozhodování. Přezkum provádění Pekingské akční platformy členskými státy EU, 2017 (zdroj: Evropský institut pro rovnost žen a mužů, databáze genderové statistiky – Ženy a muži v procesu rozhodování).
(22) Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE): Přezkum provádění Pekingské akční platformy členskými státy EU: ženy a média – podpora rovnosti žen a mužů v procesu rozhodování v mediálních organizacích (2013).
(23) Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o pracovních podmínkách a nejistém zaměstnání.
(24) Úř. věst. L 69, 8.3.2014, s. 112.


Emancipace žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru
PDF 352kWORD 51k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o emancipaci žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru (2017/3016(RSP))
P8_TA(2018)0102B8-0183/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijatou na 4. světové konferenci o ženách v roce 1995, zejména pokud jde o oblast zájmu „ženy a média“,

–  s ohledem na závěrečný dokument ze zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni ze dne 16. prosince 2015 o celkové kontrole provádění výsledků Světového summitu o informační společnosti,

–  s ohledem na Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019, který přijala Evropská komise,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192) a na přezkum provádění této strategie v polovině období s názvem „Propojený jednotný digitální trh pro všechny“ (COM(2017)0228),

–  s ohledem na druhý pilíř strategie Komise pro jednotný digitální trh, který je zaměřen na vytváření vhodných podmínek, rovných příležitostí a příznivého prostředí pro rozvoj digitálních sítí a inovativních služeb, a na její třetí pilíř podporující inkluzivní digitální společnost, jejíž občané mají ty správné dovednosti, které jim umožní využít příležitostí skýtaných internetem a zvýšit své šance na získání pracovního místa,

–  s ohledem na rámec Vzdělávání a odborná příprava 2020,

–  s ohledem na studii Komise „IT pro práci: digitální technologie na pracovišti“ a na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 nazvané „Nová agenda dovedností pro Evropu: společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“ (COM(2016)0381),

–  s ohledem na podrobnou analýzu nazvanou „Posílení postavení žen na internetu“, kterou zveřejnilo generální ředitelství pro vnitřní politiky v říjnu 2015(1),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 1. října 2013 nazvanou „Ženy činné v odvětví IKT“,

–  s ohledem na studii Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) ze dne 26. ledna 2017 s názvem „Gender a digitální agenda“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o digitální agendě pro růst, mobilitu a zaměstnanost: čas přeřadit na vyšší rychlost(4), a zejména na Velkou koalici pro digitální dovednosti a zaměstnanost,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o rovnosti žen a mužů a zlepšování postavení žen v digitálním věku(6),

–  s ohledem na otázku Komisi o emancipaci žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru (O-000004/2018 – B8‑0010/2018),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že digitalizace způsobila zásadní převrat a naprosto změnila způsob, jakým lidé získávají a poskytují informace, komunikují, stýkají se s ostatními, studují a pracují, přičemž vytváří nové příležitosti k účasti ve veřejných a politických debatách, ke vzdělávání a k uplatnění na trhu práce, přináší nové možnosti rozhodování o vlastním životě a má obrovský hospodářský potenciál pro Evropskou unii i další země; vzhledem k tomu, že digitalizace má dopad nejen na trhy, ale i na společnost jako celek;

B.  vzhledem k tomu, že informační společnost, poháněná informačními a komunikačními technologiemi (IKT), přináší ohromné příležitosti pro vytváření a rozdělování bohatství a znalostí;

C.  vzhledem k tomu, že po celém světě je u žen coby demografické skupiny méně pravděpodobné, že budou on-line, než u mužů; vzhledem k tomu, že 68 % mužů a 62 % žen používá počítač a internet pravidelně; vzhledem k tomu, že 54 % mužů (oproti 48 % žen) používá internet na mobilních zařízeních; vzhledem k tomu, že 33 % mužů si na tato zařízení instaluje software samo, zatímco u žen je to pouze 18 %; vzhledem k tomu, že 41 % mužů (oproti 35 % žen) využívá on-line rádio a televizi; vzhledem k tomu, že 47 % mužů (oproti 35 % žen) používá internetové bankovnictví; vzhledem k tomu, že 22 % mužů prodává zboží přes internet, zatímco u žen je to pouze 17 %; vzhledem k tomu, že 20 % mužů (oproti 13 % žen) nakupuje zboží on-line;

D.  vzhledem k tomu, že digitální modely komunikace přispívají k vytváření podmínek, které podporují rozšiřování nenávistných projevů a hrozeb vůči ženám, přičemž 18 % žen v Evropě bylo po dosažení puberty vystaveno nějaké formě kybernetického obtěžování; vzhledem k tomu, že počet těchto výhrůžek namířených proti ženám se zvýšil a zahrnuje i vyhrožování smrtí; vzhledem k tomu, že společenské povědomí o digitálních formách násilí je stále nedostatečné; vzhledem k tomu, že různé formy on-line násilí dosud nebyly zohledněny právním rámcem;

E.  vzhledem k tomu, že 2 % všech žen na trhu práce má zaměstnání technického, odborného či vědeckého rázu, ve srovnání s 5 % mužů; vzhledem k tomu, že mezi vývojáři je v Evropě pouze 9 % žen, že pouze 19 % vedoucích pracovníků v odvětví IKT a komunikací jsou ženy (zatímco v jiných odvětvích služeb je to 45 %) a že mezi podnikateli v těchto odvětvích jsou ženy zastoupeny pouze z 19 % (zatímco v jiných odvětvích služeb je to 54 %);

F.  vzhledem k tomu, že existuje významný genderový rozdíl v přístupu k profesním a vzdělávacím možnostem, co se týče informačních a komunikačních technologií a počítačových dovedností;

G.  vzhledem k tomu, že sexismus a genderové stereotypy představují závažnou překážku pro rovnost mužů a žen a dále rozšiřují rozdíl mezi pohlavími v digitálním sektoru, neboť ženám znesnadňují naplno rozvíjet své schopnosti coby uživatelé, inovátoři a tvůrci;

H.  vzhledem k tomu, že pracovní místa nejen v rámci odvětví IKT ve stále větší míře vyžadují určitý stupeň elektronických dovedností a digitální gramotnosti, přičemž tato tendence se patrně v budoucnosti ještě rozšíří a většina povolání a volných pracovních míst bude vyžadovat širší spektrum digitálních dovedností;

I.  vzhledem k tomu, že zdokonalení digitálních dovedností a počítačové gramotnosti představuje jedinečnou příležitost pro zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem tím, že se zvýší přístup ke vzdělávání a odborné přípravě a bude usnadněno začlenění na trh práce nejen pro ženy a dívky, ale rovněž pro osoby se zvláštními potřebami, jako jsou osoby se zdravotním postižením, a pro obyvatele venkovských oblastí a oblastí vzdálených od městských center; vzhledem k tomu, že digitalizace pracovišť může způsobit problémy, které bude zapotřebí řešit; vzhledem k tomu, že zvýšení počtu žen v odvětví IKT, které patří mezi odvětví s nejvyššími platy, by mohlo přispět k posílení jejich finančního postavení a jejich nezávislosti a vést ke zmírnění celkového rozdílu v odměňování žen a mužů a ke zvýšení finanční nezávislosti žen; vzhledem k tomu, že pouze asi 16 % z celkového počtu osmi milionů lidí, kteří pracují v odvětví IKT v Evropě, jsou ženy;

J.  vzhledem k tomu, že digitalizace nabízí ženám nové příležitosti v oblasti podnikání včetně provozování malých digitálních podniků, které nevyžadují velký vstupní kapitál, jakož i podniků provozovaných v rámci sociální ekonomiky, které podporují sociální začleňování; vzhledem k tomu, že je nutné podporovat digitální podnikání žen, neboť se jedná o jedno z nejrychleji rostoucích a nejvíce prosperujících hospodářských odvětví, které nabízí četné příležitosti pro inovaci a růst, a ženy představují pouze 19 % podnikajících osob v této oblasti;

K.  vzhledem k tomu, že vstup většího počtu žen do odvětví IKT by oživil trh, na kterém se očekává nedostatek pracovní síly a kde by rovné zapojení žen vedlo ke zvýšení HDP EU o přibližně 9 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že ženy jsou i nadále velmi nedostatečně zastoupeny v rámci studijních programů v oblasti IKT, kde představují jen asi 20 % absolventů, přičemž pouze 3 % všech absolventek získají titul v oboru IKT; vzhledem k tomu, že při hledání uplatnění v odvětví IKT a setrvání v něm narážejí ženy na řadu obtíží; vzhledem k tomu, že pracovní prostředí, v němž dominují muži a kde ženy představují jen 30 % pracovní síly, přispívá k tendenci mnohých žen opustit odvětví IKT během několika let od ukončení vysokoškolských studií; vzhledem k tomu, že účast žen na digitálním trhu práce se s věkem snižuje; vzhledem k tomu, že ženy pod třicet let s titulem v oboru IKT činí 20 % odvětví IKT oproti 15,4 % žen ve věku 31 až 45 let a 9 % žen nad 45 let;

L.  vzhledem k tomu, že podle odhadů studie s názvem „Ženy činné v odvětví IKT“ bude v odvětví IKT v Evropě do roku 2020 celkem 900 000 neobsazených pracovních míst; vzhledem k tomu, že odvětví IKT rychle roste a každoročně vytváří přibližně 120 000 nových pracovních míst;

M.  vzhledem k tomu, že odvětví IKT se vyznačuje velmi výraznou mírou vertikální i horizontální segregace a nepoměrem mezi odbornou kvalifikací žen a jejich postavením v odvětví; vzhledem k tomu, že mezi podnikateli v odvětví IKT je méně než 20 % žen; vzhledem k tomu, že většina žen (54 %) v odvětví IKT zaujímá hůře placená pracovní místa s nižší kvalifikací a jen slabá menšina (8 %) zaujímá pracovní místa vysoce kvalifikovaných softwarových inženýrů; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto odvětví mají ženy nízké zastoupení také v rozhodovacích funkcích, kdy pouze 19,2 % pracovníků odvětví IKT má jako své nadřízené ženy, zatímco v jiných odvětvích je to 45,2 %;

N.  vzhledem k tomu, že ženám ve věku 55 a více let hrozí obzvláště vysoké riziko nezaměstnanosti a neuplatnění na trhu práce, přičemž průměrná míra zaměstnanosti žen ve věku 55 až 64 let dosahovala v EU v roce 2016 pouze 49 %, zatímco u mužů je to 62 %; vzhledem k tomu, že nízká úroveň digitální gramotnosti a elektronických dovedností toto riziko dále zvyšuje; vzhledem k tomu, že zlepšování digitálních dovedností žen ve věku 55 a více let a investování do těchto dovedností by podpořilo jejich vyhlídky na získání zaměstnání a poskytlo jim určitou ochranu před vyloučením z trhu práce;

O.  vzhledem k tomu, že podle údajů Eurostatu z roku 2014 pokračuje ve vyšším vzdělávání více žen (42,3 %) než mužů (33,6 %), avšak ženy jsou více zastoupeny v humanitních vědách než ve vědeckých oborech; vzhledem k tomu, že pouze 9,6 % studentek v porovnání s 30,6 % studentů se účastní terciárního vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií; vzhledem k tomu, že ženy zůstávají nadále velmi slabě zastoupeny v iniciativách, jako je Evropský týden programování, IKT pro lepší vzdělávání, Startup Europe Leaders Club a Velká koalice pro digitální pracovní místa, jejichž cílem je podpora elektronického vzdělávání a elektronických dovedností;

P.  vzhledem k tomu, že nízký podíl žen a dívek ve vzdělávání a posléze i zaměstnání v oblasti IKT je výsledkem složité souhry genderových stereotypů, které se začínají vytvářet už v raném věku a v prvních letech školní docházky a nepřestávají působit ani během profesní dráhy;

1.  vyzývá Komisi, aby využívala a více se zaměřila na digitální agendu a na strategii pro jednotný digitální trh s cílem řešit závažný rozdíl mezi muži a ženami v rámci odvětví IKT a podporovat plné zapojení žen do tohoto odvětví, zejména v souvislosti s technickými a telekomunikačními profesemi, a aby posílila vzdělávání a odbornou přípravu žen a dívek v oblasti IKT a dalších oborech STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika);

2.  vítá opatření na podporu integrace a účasti žen v informační společnosti, jež jsou zahrnuta ve Strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019; vyzývá Komisi, aby uskutečnila opatření zaměřená na snížení rozdílů v odměňování a ve výši důchodů žen a mužů, a bojovala tak s chudobou žen, a aby kladla důraz na prosazování zaměstnanosti žen v odvětví IKT, na boj proti genderovým stereotypům a podporu rovnosti žen a mužů na všech úrovních a ve všech typech vzdělávání, a to i v souvislosti s výběrem studijních oborů a profesemi podle rozdílu mezi pohlavími, a to v souladu s prioritami stanovenými v rámci Vzdělávání a odborná příprava 2020;

3.  vybízí Komisi a členské státy, aby v duchu otevřené spolupráce v rámci strategického rámce Vzdělávání a odborná příprava 2020 pracovaly na hledání řešení a sdílení osvědčených postupů v oblasti včasného digitálního vzdělávání, včetně elektronických dovedností a programování, které jsou z hlediska dívek inkluzivní, jakož i v pozdějších fázích vzdělávání na programy zaměřené na zvýšení podílu žen, které se rozhodnou získat titul v oblasti STEM, jelikož to umožní ženám získat úplný přístup k elektronickým službám na stejné úrovni s muži a mít prospěch z předpokládaných pracovních příležitostí pro inženýry a IT specialisty;

4.  vyzývá EU a členské státy, aby vypracovaly, podporovaly a prováděly opatření, která prosazuje OSN a její orgány, zejména v rámci Pekingské deklarace a akční platformy a Světového summitu o informační společnosti (WSIS), a to mj. v souvislosti se školními osnovami, s cílem usilovat o posílení postavení žen v digitálním věku na evropské i celosvětové úrovni;

5.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu odstraňování nerovnosti mezi ženami a muži v odvětví IKT zdůrazňovaly ekonomické opodstatnění rozmanitosti a vytvářely početnější a silnější pobídky pro podniky i ženy, například prostřednictvím ženských vzorů, poradenských programů a příležitostí ke kariérnímu postupu, s cílem zvýšit viditelnost žen; vybízí členské státy, aby aktivně podporovaly mimo jiné vytváření on-line obsahu, který bude prosazovat rovnost žen a mužů, podporu přístupu k informačním a komunikačním technologiím coby k nástrojům pro boj s genderovou diskriminací v oblastech, jako je genderové násilí, a jejich využívání a dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

6.  vítá akční plán EU na období 2017–2019 s názvem Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů (COM(2017)0678); zdůrazňuje, že je třeba posílit dodržování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci zakotvené v SEU, a vyzývá Komisi, aby prováděla iniciativy zahrnuté v opatření II akčního plánu zaměřené na větší zapojení žen do profesí v oborech STEM, jež by podle institutu EIGE mohly do roku 2050 vést k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů díky vyšší produktivitě pracovních míst v oborech STEM;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zpřístupnily finanční prostředky a zlepšily přístup ke stávajícím fondům za účelem podpory podnikajících žen, zejména v rámci digitální transformace průmyslu, aby zajistily, aby každý podnik, bez ohledu na velikost, na odvětví, v němž je činný, a na své umístění v Evropě, mohl mít prospěch z digitálních inovací; v této souvislosti zdůrazňuje, že centra pro digitální inovace, která jsou klíčem pro digitální transformaci, by se měla zaměřit zejména na podnikající ženy a začínající podniky, které vlastní ženy; vyzývá Komisi, aby plně a komplexně řešila rozdíly mezi muži a ženami v rámci procesu digitalizace;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly celoživotní učení, jakož i odbornou přípravu a systémy, které účastníkům pomohou lépe se přizpůsobit potenciální změně profese nebo se na ni připravit v souladu s rostoucí poptávkou po elektronických dovednostech v mnoha různých odvětvích, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat ženám ve věku 55 let a více, zejména těm, které zastávají pečovatelské úkoly, a ženám, které přerušily výkon svojí profese nebo znovu se vracejí na pracoviště, s cílem zajistit, aby zvládly držet krok ve stále rychlejším posunu směrem k digitalizaci a aby nebyly vyloučeny z trhu práce;

9.  zdůrazňuje, že pro kampaně, fóra a zviditelnění ženských vzorů je účinné používat internet, a pomoci tak urychlit pokrok v dosažení rovnosti pohlaví; vybízí Komisi a členské státy, aby prosazovaly ženské sítě on-line, neboť zahrnují přístup zdola nahoru k posílení postavení žen;

10.  vyzývá Komisi, aby podporovala budování sítí mezi organizacemi občanské společnosti a profesními mediálními organizacemi s cílem posílit postavení žen, aby tak mohly začít aktivně jednat, a rozpoznat a uznat jejich zvláštní potřeby v odvětví sdělovacích prostředků;

11.  zdůrazňuje klíčovou úlohu občanské společnosti v oblasti správy internetu; vyzývá Komisi a členské státy, aby konstruktivně spolupracovaly s digitálními organizacemi občanské společnosti a podporovaly je;

12.  vybízí všechny orgány a subjekty občanské společnosti, aby podporovaly zavedení a provádění elektronických služeb, elektronických dovedností a digitálních forem práce, které mohou posílit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem v našich společnostech, a zároveň zajistit, aby na ženy nebylo uvaleno dvojnásobné břemeno; vyzývá Komisi a členské státy, aby určily příležitosti a výzvy, které s sebou přináší digitalizace, mj. s ohledem na pracovní podmínky, jako jsou nestálé formy zaměstnání a problémy v oblasti duševního zdraví spojené s prací;

13.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit uplatňování genderového hlediska ve vzdělávání podporou digitální gramotnosti a účasti žen a dívek ve vzdělávání a odborné přípravě v oblasti IKT, a to zahrnutím programování, nových médií a technologií do učebních osnov na všech úrovních, ale i v rámci mimoškolního vzdělávání, informálního učení a neformálního vzdělávání, jakož i ve všech typech vzdělávání a odborné přípravy, a to i pokud jde o vyučující, aby se snížily a odstranily rozdíly v digitálních dovednostech a aby dívky a mladé ženy byly motivovány k nastoupení profesní dráhy v oblasti přírodních věd a IKT; poukazuje na význam soustavného dialogu se sociálními partnery s cílem překonat rozdíly mezi muži a ženami v této oblasti;

14.  vybízí členské státy, aby zavedly vzdělávání v oblasti IKT přiměřené věku už v počátečním stádiu školní docházky, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována dívkám, u nichž by měl být rozvíjen zájem a nadání v oblasti digitálních technologií, a naléhavě proto vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vzdělávání dívek v oborech STEM už v útlém věku, neboť dívky se přestávají věnovat oborům STEM v dřívější fázi vzdělávání v důsledku genderových stereotypů, které se s těmito předměty pojí, chybějících vzorů a rozdělování aktivit a hraček, což vede k tomu, že mezi studenty těchto oborů na univerzitách jsou ženy nedostatečně zastoupeny a stejně je tomu pak i na pracovištích;

15.  vybízí členské státy a Komisi, aby zejména prostřednictvím informačních a osvětových kampaní podporovaly účast žen v těch oblastech podnikání, které jsou stereotypně považovány za „mužské“, jako je například digitalizace; zdůrazňuje, že je třeba rovněž organizovat osvětu, školení a informační kampaně, které budou šířit hledisko rovnosti žen a mužů mezi všemi, kdo působí v oblasti politiky digitalizace; zdůrazňuje, že je třeba podporovat, aby ženy získávaly elektronické dovednosti v odvětvích, která zatím informační a komunikační technologie intenzivně nevyužívají, ale budou vyžadovat digitální dovednosti a schopnosti v blízké budoucnosti;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, a právě tak i podniky, aby podporovaly rovnost žen a mužů v oblasti IKT a shromažďovaly za tímto účelem údaje o používání IKT, které budou rozlišené podle pohlaví, stanovily cíle, ukazatele a referenční hodnoty umožňující sledování pokroku dosaženého ve zpřístupňování IKT ženám a propagovaly příklady osvědčených postupů z různých společností, které v oblasti IKT působí; vyzývá institut EIGE, aby shromáždil údaje o tom, jak lze digitální služby lépe využít ve prospěch žen a rovnosti žen a mužů;

17.  zdůrazňuje, že je důležité určit problémy, které představuje využívání informačních a komunikačních technologií a internetu k páchání trestné činnosti, vyhrožování nebo obtěžování či páchání násilí vůči ženám; naléhavě vyzývá tvůrce politik, aby se těmito otázkami důkladně zabývali a aby se postarali o zavedení rámce, který umožní zajistit, že orgány odpovědné za prosazování zákona budou moci digitální trestnou činnost účinným způsobem stíhat; vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily ochranu dívek před reklamami v digitálním prostředí, které by je mohly podnítit k jednání škodlivému pro jejich zdraví;

18.  vyzývá orgány a členské státy EU, aby organizovaly osvětové kampaně, ve kterých budou ženy seznamovat s přínosy IKT, jakož i s riziky, jež s sebou tyto technologie nesou, a poskytovat jim nezbytné vzdělání a poučení o tom, jak se mohou na internetu chránit;

19.  vyzývá orgány, instituce a jiné subjekty EU i členské státy a jejich donucovací orgány, aby spolupracovaly a podnikly konkrétní kroky v oblasti koordinace svých opatření s cílem bojovat proti využívání IKT k páchání trestných činů spojených s obchodováním s lidmi a ke kybernetickému obtěžování a pronásledování, protože tato trestná činnost má často přeshraniční rozměr a koordinace na úrovni EU je pro stíhání těchto zločinů nezbytná; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své trestní právo a zajistily, že budou definovány a uznány nové formy digitálního násilí;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Podrobná analýza – „Posílení postavení žen na internetu“, Evropský parlament, generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce C – Občanská práva a ústavní záležitosti, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví, říjen 2015.
(2) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 75.
(3) Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 18.
(4) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 120.
(5) Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 56.
(6) Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 44.


Provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje humanitární pomoci a Evropského rozvojového fondu
PDF 496kWORD 67k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje humanitární pomoci a Evropského rozvojového fondu (2017/2258(INI))
P8_TA(2018)0103A8-0118/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 5 a článek 21 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 208 až 211 a 214 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci přijaté v roce 2011 na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci v Pusanu a obnovené v roce 2016 na zasedání na vysoké úrovni v Nairobi,

–  s ohledem na třetí světovou konferenci OSN o snižování rizika katastrof, která se konala v japonském Sendaji ve dnech 14. až 18. března 2015,

–  s ohledem na rezoluci OSN nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ přijatou na summitu OSN o udržitelném rozvoji, který se konal dne 25. září 2015 v New Yorku, a na 17 cílů udržitelného rozvoje, které jsou její součástí,

–  s ohledem na Světový humanitární summit konaný ve dnech 23. a 24. května 2016 v Istanbulu a na tzv. „velkou dohodu“ (Grand Bargain), kterou uzavřeli někteří z největších dárců a poskytovatelů pomoci,

–  s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU(1) podepsanou dne 23. června 2000 v Cotonou ve znění revidovaném dne 25. června 2005 a 22. června 2010,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/755/EU ze dne 25. listopadu 2013 o přidružení zámořských zemí a území k Evropské unii(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(4),

–  s ohledem na vnitřní dohodu mezi zástupci vlád členských států Evropské unie zasedajícími v Radě o financování pomoci Evropské unie v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020 podle dohody o partnerství AKT-EU a o přidělení finanční pomoci zámořským zemím a územím, na které se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „vnitřní dohoda“),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/322 ze dne 2. března 2015 o provádění 11. Evropského rozvojového fondu(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/323 ze dne 2. března 2015 o finančním nařízení pro 11. Evropský rozvojový fond(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020(7),

–  s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci z roku 2007(8),

–  s ohledem na nový Evropský konsensus o rozvoji ze dne 7. června 2017(9),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. června 2017 o spolupráci EU s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o „zprávě o občanství EU pro rok 2017: důsledky pro rozvoj a humanitární pomoc“(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o EU zprávě o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o místních orgánech a občanské společnosti: zapojení Evropy do podpory udržitelného rozvoje(13),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 18/2014 týkající se systémů EuropeAid pro hodnocení a monitorování zaměřené na výsledky,

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 15. prosince 2017 nazvanou Zpráva o přezkumu v polovině období týkající se nástrojů pro financování vnější činnosti (COM(2017)0720) a související pracovní dokumenty útvarů Komise Hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci (SWD(2017)0600) a Hodnocení 11. Evropského rozvojového fondu (SWD(2017)0601),

–  s ohledem na externí hodnocení 11. Evropského rozvojového fondu (závěrečná zpráva z června 2017), které zadala Komise týmu externích dodavatelů,

–  s ohledem na externí hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci (závěrečná zpráva z června 2017), které zadala Komise týmu externích dodavatelů,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. února 2018 nazvané „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“ (COM(2018)0098)

–  s ohledem na Zprávu o soudržnosti – Poznatky z externích hodnocení nástrojů financování vnější činnosti (závěrečná zpráva z června 2017), kterou zadala Komise týmu externích dodavatelů,

–  s ohledem na článek 52 svého jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0118/2018),

A.  vzhledem k tomu, že od přijetí nástrojů financování vnější činnosti se mezinárodní politický rámec a rámec politiky EU podstatně změnily, neboť byly přijaty významné nástroje, jako je Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížská dohoda o změně klimatu, akční program z Addis Abeby, sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 a Agenda pro humanitu; vzhledem k tomu, že EU hrála vedoucí úlohu při jednáních o těchto nástrojích;

B.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a cíle udržitelného rozvoje spolu s Evropským konsensem o humanitární pomoci, novým Evropským konsensem o rozvoji a zásadami účinnosti rozvoje stanovenými v Pusanu určují strategii EU v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že Rada kromě toho přijala globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, která se mimo jiné zabývá také rozvojovou spoluprací;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 214 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a Evropského konsensu o humanitární pomoci musí být humanitární pomoc poskytována v souladu s humanitárními zásadami lidskosti, neutrality, nezávislosti a nestrannosti a musí se řídit přístupem orientovaným na potřeby; vzhledem k tomu, že humanitární pomoc nesmí být nástrojem pro řešení krizí;

D.  vzhledem k tomu, že by rozvojová politika měla doplňovat zahraniční politiku EU a řízení migrace Unie a současně zajistit, aby finanční prostředky pro oblast rozvoje byly používány pouze pro cíle a účely spojené s rozvojem a nebyly využívány k úhradě výdajů souvisejících se plněním jiných cílů, jako je kontrola hranic nebo politika zaměřená proti přistěhovalectví;

E.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem nástroje pro rozvojovou spolupráci je omezit a v dlouhodobém horizontu odstranit chudobu v rozvojových zemích, které nejsou příjemci finančních prostředků z Evropského rozvojového fondu (ERF), evropského nástroje sousedství nebo nástroje předvstupní pomoci, s cílem poskytovat tematickou podporu organizacím občanské společnosti a místním orgánům v partnerských zemích v oblasti globálních veřejných statků souvisejících s rozvojem a v souvislosti s výzvami v této oblasti a podporovat strategické partnerství mezi Afrikou a EU; vzhledem k tomu, že nástroj pro rozvojovou spolupráci představuje hlavní zeměpisný nástroj v oblasti rozvojové spolupráce v rámci rozpočtu EU, jemuž bylo na období 2014–2020 přiděleno 19,6 miliardy EUR;

F.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem ERF je omezit a v dlouhodobém horizontu vymýtit chudobu v afrických, karibských a tichomořských státech (AKT) a dosáhnout udržitelného rozvoje zámořských zemí a území; vzhledem k tomu, že ERF je největším nástrojem EU pro rozvojovou spolupráci, přičemž na období 2014–2020 bylo pro 11. ERF přiděleno 30,5 miliardy EUR;

G.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem nástroje humanitární pomoci je poskytovat pomoc, podporu a ochranu osobám postiženým přírodními katastrofami nebo katastrofami způsobenými člověkem a podobnými mimořádnými událostmi se zaměřením na nejzranitelnější oběti bez ohledu na národnost, náboženství, pohlaví, věk, etnický původ nebo politickou příslušnost a na základě skutečných potřeb a mezinárodních humanitárních zásad a Evropského konsensu o humanitární pomoci;

H.  vzhledem k tomu, že nástroj humanitární pomoci překračuje rámec základního úkolu záchranných operací a zahrnuje také pomoc lidem postiženým dlouhodobějšími krizemi, krátkodobé práce při obnově a rekonstrukci, připravenost na katastrofy a řešení důsledků pohybů obyvatelstva;

I.  vzhledem k tomu, že účinná spolupráce v oblasti rozvoje vyžaduje inovativní přístup, který dárcům umožňuje reagovat rychle na místní situaci, spolupracovat s místními organizacemi a podporovat místní podniky a podnikatele, zejména v nejchudších a nejméně stabilních zemích; vzhledem k tomu, že systém auditu EU musí poskytnout dárcům možnost pružně převzít přiměřenou míru rizika spojeného s těmito projekty, čímž se zvýší schopnost EU rychle reagovat a poskytnout účinnou pomoc;

J.  vzhledem k tomu, že EU je hlavním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že EU skrze tuto pomoc podporuje úsilí týkající se snižování chudoby a prosazování globálních zájmů a zájmů EU a základních hodnot;

K.  vzhledem k tomu, že summit Africké unie a EU v Abidžanu, který se konal ve dnech 29. a 30. listopadu 2017, potvrdil záměr vybudovat skutečné, modernizované, globalizované a ambiciózní partnerství, které vytvoří politické a hospodářské podmínky pro skutečnou rovnost;

L.  vzhledem k exponenciálnímu růstu počtu dohod o rozvojové spolupráci uzavřených se třetími zeměmi, včetně Číny, Ruska, Turecka, Brazílie a Indie;

M.  vzhledem k tomu, že obnovení a rozšíření takzvaného světového roubíkového pravidla a omezení finančních prostředků pro organizace, které poskytují ženám a dívkám služby plánovaného rodičovství a služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv, vyvolává vážné obavy;

N.  vzhledem k tomu, že vlády třetích zemí mají skutečná očekávání, pokud jde o rychlá opatření, efektivitu a řešení naléhavé potřeby udržovat v oblasti rozvojové spolupráce spolehlivá partnerství; vzhledem k potřebě rozvíjet tržní hospodářství v partnerských zemích s ohledem na nové skutečnosti a nové hospodářské subjekty na mezinárodní scéně;

O.  vzhledem k tomu, že s ohledem na ukončené členství Spojeného království v období po roce 2020 přinese brexit snížení rozpočtu EU o 12 až 15 %;

P.  vzhledem k tomu, že hodnocení ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci potvrzují, že je skutečně možné uceleným způsobem používat různé zeměpisné a tematické nástroje;

Q.  vzhledem k tomu, že v hodnocení 11. ERZ se uvádí, že „existuje skutečná hrozba, že ERF bude nucen reagovat na programy, které ho vzdalují od jeho primárního cíle zmírnění chudoby a které je obtížné sladit se základními hodnotami ERF a ohrožují to, co dobře funguje“, že „navzdory konzultacím se při programových rozhodnutích zřídka zohlednily názory vlád a organizací občanské společnosti (s několika významnými výjimkami, jako je například oblast Tichomoří)“ a že „program 11. ERF tak využíval přístup shora dolů k uplatnění zásady soustředění, ale na úkor hlavní zásady partnerství dle dohody z Cotonou“;

R.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení 11. ERF bylo do dubna 2017 vyplaceno téměř 500 milionů EUR z rezervy ERF na podporu činností útvaru Evropské komise pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO), téměř 500 milionů EUR bylo přiděleno na pomoc při mimořádných událostech jednotlivým zemím a 1,5 miliardy EUR bylo vyplaceno do nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku; vzhledem k tomu, že ERF přispívá také do nového Evropského fondu pro udržitelný rozvoj;

S.  vzhledem k tomu, že hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci uvádí, že tento nástroj „zůstává celkově relevantní a vhodný pro daný účel, a což platilo jak v době jeho přijetí, tak v polovině jeho provádění; Je obecně v souladu s novými politickými dokumenty (např. Evropský konsensus o rozvoji a Agenda pro udržitelný rozvoj 2030), ačkoli provádění určitých priorit by bylo ve stávajícím formátu obtížné.“;

T.  vzhledem k tomu, že v době přijímání nástrojů financování vnější činnosti na období 2014–2020 se Parlament uvedl, že by přivítal zvláštní nástroj věnovaný rozvojové spolupráci, a požadoval oddělení finančních prostředků určených na rozvoj v případě, že by byl ERF začleněn do rozpočtu;

U.  vzhledem k tomu, že v případě nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku se v hodnocení ERF uvádí, že „ve srovnání se standardními projekty ERF vyvolává zkrácená přípravná a schvalovací lhůta, nepřímá účast EU na provádění projektů a skutečnost, že tyto projekty patří mezi priority EU spíše, než by šlo o jako reakce na dlouhodobé cíle partnerských zemí, obavy ohledně pravděpodobné účinnosti a udržitelnosti projektů EU [v rámci nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku] a schopnosti EU podrobně sledovat jejich provádění“;

V.  vzhledem k tomu, že tok financí z Unie do zemí, které využívají finanční nástroje rozvoje, je menší než částky zasílané soukromě diasporou týchž zemí od osob s bydlištěm v Evropě;

W.  vzhledem k tomu, že i přes to, že africký mírový projekt dostával roky od ERF miliardy eur, a navzdory vážným obavám Komise ohledně jejího finančního řízení, nebyl tento projekt součástí hodnocení ERF; vzhledem k tomu, že africký mírový projekt nebyl hodnocen od roku 2011;

X.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení jednotlivých nástrojů pro financování vnější činnosti a hodnocení těchto nástrojů, které Komise provedla v polovině období, je celkovou účinnost nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF při plnění jejich cílů obtížné měřit z důvodu problémů při definování vhodných systémů hodnocení a monitorování a při posuzování úlohy vnějších faktorů a kvůli rozmanitosti dotčených zemí a témat; vzhledem k tomu, že podle hodnotitelů dochází k mobilizaci dodatečných zdrojů na základě kombinování pouze v 50 % případů;

Y.  vzhledem k tomu, že Parlament čelí velmi krátkým lhůtám stanoveným pro kontrolu návrhů prováděcích opatření; vzhledem k tomu, že tyto lhůty řádně nezohledňují povahu parlamentní činnosti; vzhledem k tomu, že situaci dále v některých případech zhoršuje to, že jsou návrhy prováděcích opatření Evropskému parlamentu zaslány po uplynutí lhůty nebo před obdobím parlamentních prázdnin, což dále snižuje schopnost Parlamentu řádně vykonávat své kontrolní pravomoci;

Z.  vzhledem k tomu, že EU uznala význam partnerství s organizacemi občanské společnosti ve vnějších vztazích; vzhledem k tomu, že to zahrnuje zapojení organizací občanské společnosti do plánování a provádění nástrojů financování vnější pomoci;

Fakta a zjištění přezkumu provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a nástroje humanitární pomoci v polovině období

Obecná hlediska

1.  vítá, že hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a nástroje humanitární pomoci ukazují, že cíle těchto nástrojů byly z velké míry odpovídající z hlediska politických priorit v době jejich navrhování a že jsou obecně vhodné pro daný účel a v souladu s hodnotami a záměry cílů udržitelného rozvoje; poukazuje na to, že roční schodek financování k dosažení cílů udržitelného rozvoje činí 200 miliard USD;

2.  konstatuje, že některé země, ve kterých fungují zeměpisné programy ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci dosáhly v posledních deseti letech pokroku, pokud jde o snižování chudoby a lidský a hospodářský rozvoj, zatímco v jiných je situace stále kritická;

3.  s uspokojením konstatuje, že priority nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu jsou v souladu s hodnotami a záměry cílů udržitelného rozvoje, a to díky zásadní úloze, kterou EU hrála při jejich přijetí, a že tato skutečnost do značné míry usnadnila a zjednodušila přezkum těchto nástrojů v polovině období;

4.  konstatuje, že nástroj pro rozvojovou spolupráci a ERF umožnily EU během prvních let provádění reagovat na nové krize a potřeby díky obecné povaze svých cílů; poznamenává však, že znásobení krizí a vznik nových politických priorit vystavily nástroj pro rozvojovou spolupráci, ERF a nástroj humanitární pomoci finančnímu tlaku, vedly k jejich využití na hranici jejich možností a k rozhodnutí o vytvoření nových mechanismů ad hoc, jako jsou svěřenské fondy, které provázejí závažné obavy ohledně transparentnosti, demokratické odpovědnosti a odklonu od rozvojových cílů; připomíná nedávno přijatý Evropský fond pro udržitelný rozvoj, který byl vytvořen s cílem zvýšit pákový efekt;

5.  je spokojen se zvýšenou vnitřní soudržností v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF, což je do velké míry dáno kvalitními posouzeními, harmonizovanými postupy rozhodování a koncentrací z hlediska odvětví;

6.  konstatuje, že v některých případech je rozpočtová podpora i nadále předmětem kritiky, pokud jde o přínos a účinnost, třebaže tato podpora odpovídá modernímu pojetí spolupráce, které je plně v souladu se skutečným rozvojovým partnerstvím, umožňuje, aby partnerská země převzala odpovědnosti, a vyznačuje se flexibilitou a účinností; požaduje proto, aby byla přijata opatření k posílení politického a institucionálního partnerství, které podporuje poskytování rozpočtové podpory a zároveň prosazuje účinnou správu ekonomických záležitosti a dodržování demokratických hodnot; upozorňuje na skutečnost, že politika rozvojové spolupráce musí být prováděna způsobem, který zohlední potřeby daných zemí a jejich obyvatel, a že je nutné zároveň zajistit jejich účast na rozhodovacím procesu a rovněž to, aby převzaly odpovědnost za transparentní a účinné provádění této politiky;

7.  konstatuje, že se mnoho zemí v posledních několika letech stalo zeměmi s vyššími středními příjmy, v důsledku čehož postoupily od dvoustranné spolupráce v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci, nebo jim byly sníženy granty na dvoustrannou spolupráci v rámci ERF, neboť rozvojová pomoc doprovázená úspěšnými vnitrostátními politikami může přinášet pozitivní výsledky; připomíná, že chudoba a rozvoj jsou vícerozměrné a že je třeba přestat považovat HDP za jediný ukazatel rozvoje; dále konstatuje, že vzhledem k tomu, že většina nejchudších lidí světa žije v zemích se středními příjmy, v nichž přetrvávají nerovnosti, by náhlé zrušení podpory pro tyto země mohlo ohrozit plnění cílů udržitelného rozvoje; trvá proto na tom, že je třeba nadále tyto země v této citlivé fázi podporovat na jejich cestě k většímu rozvoji;

8.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se rozvojová pomoc využívala v souladu s jejím původním účelem, a to s patřičným ohledem na zásady účinnosti pomoci a rozvoje; znovu zdůrazňuje, že by rozvojová spolupráce EU měla být sladěna s plány a potřebami partnerských zemí;

9.  zdůrazňuje, že by za žádných okolností neměly krátkodobé domácí zájmy EU (v oblasti bezpečnosti nebo migrace) ovlivňovat její program v oblasti rozvoje a že je třeba vždy dodržovat zásady účinnosti pomoci a rozvoje a uplatňovat je na všechny formy rozvojové spolupráce;

10.  bere na vědomí závěry Komise, že racionalizací nástrojů by se mohla zlepšit jejich soudržnost; zdůrazňuje, že takové zjištění není uvedeno v žádném jiném hodnocení;

11.  je znepokojen zjištěními hodnotitelů, která se týkají absence systémů monitorování a hodnocení, což znesnadňuje měření výsledků; na druhé straně zdůrazňuje řadu pozitivních zjištění týkajících se rozvojových politik EU v auditech Evropského účetního dvora (EÚD); upozorňuje na připomínky, které učinil EÚD ve své zvláštní zprávě č. 18/2014 týkající se systémů EuropeAid pro hodnocení a monitorování zaměřené na výsledky; vyzývá Komisi, aby tuto příležitost využila k dalšímu zlepšení svého systému rámce pro výsledky na základě doporučení EÚD;

12.  je překvapen rozporem mezi výsledky hodnocení a závěry z hodnocení v polovině období, které vypracovala Komise; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise ve svých závěrech vůbec nezabývá vážnými problémy nedostatečného partnerství a rizikem odklonu nástrojů od problému zmírňování chudoby, přestože to je klíčovým prvkem hodnocení;

13.  je znepokojen tím, že dostupné údaje chybí nebo jsou nedostatečné; konstatuje, že absence systému monitorování a hodnocení nad rámec rozvojových cílů tisíciletí a cílů udržitelného rozvoje znemožňuje přesně měřit změny, např. pokud jde o flexibilitu nástroje nebo jeho soudržnost s jinými nástroji;

14.  konstatuje rovněž, že absence kapitoly financování výslovně vyhrazené na podporu politické diskuse, zejména pokud jde o podporu politických stran, nenapomáhá dosažení cílů udržitelného rozvoje;

15.  vyzývá ke zlepšení v oblasti podávání zpráv pomocí automatického vytváření statistik a ukazatelů;

16.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise nevyužila přezkumu v polovině období k přizpůsobení svých politik požadavkům obsaženým v novém Evropském konsensu o rozvoji, které se týkaly podpory drobného a udržitelného agroekologického hospodaření; konstatuje, že navrhovaná opatření naopak zahrnují ještě větší podporu velkoobjemovému zemědělství a velkým zemědělským podnikům;

Nástroj pro rozvojovou spolupráci

17.  zdůrazňuje, že význam nástroje pro rozvojovou spolupráci spočívá především v jeho flexibilitě při reakci na nepředvídané události, pokud jde o výběr programovacích a prováděcích metod, a při přerozdělování v rámci jednotlivých nástrojů a mezi nimi a využívání rezervních fondů; zdůrazňuje, že flexibilita víceletého programování rovněž umožnila přizpůsobovat dobu trvání programového období situaci v terénu, urychlené přerozdělovat prostředky v případě zásadních změn a používat zvláštní opatření;

18.  vítá skutečnost, že hodnocení zdůraznila strategický význam tematického programu nástroje pro rozvojovou spolupráci, zejména jeho schopnost prosazovat globální opatření týkající se veřejných statků;

19.  poukazuje na zjednodušení, harmonizaci a obecnější způsoby provádění, jež byly zavedeny v nařízení (EU) č. 236/2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti, díky čemuž se zvýšila účinnost nástroje pro rozvojovou spolupráci; zdůrazňuje, že nařízení (EU) č. 233/2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, neuvádí žádné podrobnosti o systému monitorování a hodnocení měření výkonnosti nástroje; je hluboce znepokojen skutečností, že prováděcí postupy, z nichž některé vzešly z finančního nařízení, jsou stále vnímány jako zdlouhavé a zatěžující, což poškozuje dobrou pověst EU a zvyšuje přitažlivost některých zemí, jejichž přístup je vnímán jako méně zatížený formalitami a podmínkami; v tomto ohledu připomíná, že některé z těchto postupů vyplývají z finančního nařízení, a nikoliv z nástrojů financování vnější činnosti, zatímco jiné požadavky jsou založeny na uplatňování základních zásad rozvojové spolupráce, jako je partnerství a přijetí odpovědnosti;

20.  konstatuje, že pracovní dokumenty útvarů Komise ukazují, že výše vyplacených částek je ve srovnání s přidělenými částkami poměrně nízká; zdůrazňuje, že s ohledem na „konkurenci“ v oblasti rozvojové pomoci se jedná o velký problém; požaduje proto lepší komunikaci zaměřenou na možnosti financování, která zajistí informovanost partnerů EU; požaduje proškolení místních zúčastněných stran, včetně státních úředníků, v přípravě evropské dokumentace, aby mohli co nejlépe splnit daná kritéria a tím se zvýšila šance, že budou jejich projekty vybrány; konstatuje, že toto školení by se také mohlo zaměřit na jejich schopnost lépe reagovat na výzvy k předkládání projektů jiných mezinárodních organizací;

21.  je znepokojen tím, že přezkum nástroje pro rozvojovou spolupráci v polovině období poukázal na riziko nedostatečného dodržování požadavku přidělovat alespoň 20 % pomoci v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci na základní sociální služby, jako je zdravotnictví, sekundární vzdělávání a další sociální služby, třebaže jde o primární potřeby nezbytné pro rozvoj dotčených zemí; je rovněž znepokojen nedostatečnou podporou poskytovanou vnitrostátním zdravotnickým systémům, jakož i absencí údajů o výsledcích dosažených v oblasti financování vzdělávání; znovu připomíná závazek přijatý v novém Evropském konsensu o rozvoji, tj. vyčlenit přinejmenším 20 % oficiální rozvojové pomoci EU na sociální začleňování a lidský rozvoj;

22.  je spokojen s cíli a výsledky tematického programu věnovaného organizacím občanské společnosti a místním orgánům a požaduje, aby byl zachován v budoucích nástrojích; je však hluboce znepokojen zmenšujícím se prostorem poskytovaným organizacím občanské společnosti a místním orgánům ve fázi programování a provádění programů a požaduje, aby byla úloha těchto aktérů posílena, a to i jako poskytovatelů služeb, a aby byly rovněž formy spolupráce více uzpůsobovány konkrétní situaci a aby byl uplatňován strategičtější přístup; zdůrazňuje, že plného rozvoje těchto zemí lze dosáhnout pouze ve spolupráci s legitimními místními orgány;

23.  vybízí Komisi, aby uplatňovala politiky vedoucí k zapojení členů africké diaspory jako klíčových aktérů rozvoje;

ERF

24.  konstatuje, že ERF má důležitou úlohu při odstraňování chudoby a plnění cílů udržitelného rozvoje; poznamenává však, že známky pokroku jsou slabší na regionální úrovni a že ERF důsledně nevytvářel spolehlivou součinnost a soudržnost mezi svými programy spolupráce na vnitrostátní a regionální úrovni a v rámci AKT;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že přezkum v polovině období nezahrnoval africký mírový projekt, který již léta nebyl řádně vyhodnocen; domnívá se, že v době, kdy je kladen stále větší politický důraz na vztah mezi bezpečností a rozvojem, má zásadní význam tvorba politik podložená fakty;

26.  vítá, že ERF se ukázal být díky omezenému plánovacímu cyklu, zefektivněným postupům a zlepšené správě rozpočtu vhodným pro svůj účel v rychle se měnícím prostředí; konstatuje nicméně, že již neodpovídá vývoji situace a že postupy jsou stále poněkud rigidní a zatěžující;

27.  konstatuje, že velmi odlišné potřeby a povaha skupin zemí AKT a zámořských zemí a území, kterých se týká ERF, vyvolávají pochybnosti ohledně vhodnosti univerzálního přístupu, který je typický pro výběr postupů a způsobů, a v konečném důsledku ohledně územního rozsahu ERF; připomíná potřebu nového a skutečného partnerství mezi rovnocennými stranami, přičemž hlavní pozornost musí být věnována lidským právům;

28.  konstatuje, že ERF byl vystaven tlaku v souvislosti s řešením rostoucího počtu politických nároků, jako je bezpečnost a migrace, které je obtížné sladit se základními hodnotami tohoto fondu a zásadami politiky EU v oblasti rozvoje a spolupráce, konkrétně s vymýcením chudoby;

Nástroj humanitární pomoci

29.  vyjadřuje své uspokojení nad tím, že nástroj humanitární pomoci dosáhl svého cíle, jímž je poskytovat pomoc při mimořádných událostech na základě plného dodržování mezinárodního práva veřejného, a že se současně podařilo zajistit, aby humanitární pomoc nebyla účelově využívána a aby byly dodržovány zásady lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti;

30.  konstatuje, že počet humanitárních krizí a katastrof, kterými se zabývá nástroj humanitární pomoci, se během posledních pár let výrazně zvýšil, což vedlo k plnému využití rezervy na pomoc při mimořádných událostech a nutnosti využít další finanční prostředky, a že tato situace se z krátkodobého až střednědobého hlediska pravděpodobně nezlepší vzhledem k rostoucímu počtu krizových situací v mnoha částech světa; poznamenává, že to poukazuje na to, že je zapotřebí rezervu na pomoc při mimořádných událostech značně zvýšit a využívat všechny dostupné zdroje rychleji a pružněji;

31.  domnívá se, že lidé a společenství by měly zůstat hlavním cílem a hlavními zúčastněnými stranami nástroje humanitární pomoci a že by měl být za všech okolností využíván pružný a koordinovaný přístup zohledňující specifické okolnosti, který vezme v úvahu názory místních vlád a orgánů a rovněž místních společenství, náboženských organizací zaměřených na rozvoj a subjektů občanské společnosti; zdůrazňuje, že mnohé z těchto organizací, včetně evropských organizací diaspory, vyvíjejí záslužnou činnost v několika důležitých oblastech a pro humanitární pomoc mohou poskytovat přidanou hodnotu;

32.  připomíná, že Světová zdravotnická organizace uvádí neodborně prováděné potraty jako jednu z pěti nejčastějších příčin úmrtí matek; připomíná mezinárodně deklarovaný právní základ práva na sexuální a reprodukční zdraví a práva obětí sexuálního násilí a osob zasažených ozbrojenými konflikty;

Doporučení pro zbývající prováděcí období

33.  zdůrazňuje, že nástroj pro rozvojovou spolupráci, fond ERF a nástroj humanitární pomoci je třeba provést s ohledem na nový rámec mezinárodní politiky a politiky EU, včetně Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížské dohody o změně klimatu, akčního programu z Addis Abeby a Agendy pro humanitu;

34.  připomíná, že po celém světě musí být dosaženo cílů udržitelného rozvoje pomocí společného úsilí a partnerství všech mezinárodních činitelů, a to včetně rozvinutých a rozvojových zemí i mezinárodních organizací; zdůrazňuje, že na úrovni EU je proto nutné navrhovat a provádět vnitřní a vnější politiky společným, soudržným a koordinovaným způsobem v souladu se zásadami soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; domnívá se, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje musí být hlavním faktorem při vymezování a provádění nástrojů financování vnější činnosti a při přijímání dalších politik a nástrojů EU, neboť vnitřní a vnější politiky EU jsou vzájemně propojeny; domnívá se však, že celková soudržnost nástrojů by měla být dále posílena, zejména zlepšením soudržnosti a koordinace mezi geografickými a tematickými programy a lepší koordinací a doplňkovostí s ostatními politikami EU;

35.  je znepokojen tím, že země s vyššími středními příjmy, které přestaly využívat podporu v rámci ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci, mohou čelit mezeře ve financování, která je staví do zranitelné situace; vyzývá Komisi, aby se zamyslela nad důsledky, zvážila opatření k předcházení negativním dopadům a usnadnila přístup zemí s vyššími středními příjmy k nástrojům financování vnější činnosti přizpůsobeným jejich potřebám, zejména s cílem podnítit úsilí o posílení řádné správy věcí veřejných bojem proti korupci, daňovým podvodům a beztrestnosti, zajistit dodržování zásad právního státu a konání svobodných a spravedlivých voleb, zajistit rovný přístup ke spravedlnosti a řešit institucionální nedostatky; uznává práci, kterou v této oblasti odvádí program EUROsociAL; zdůrazňuje však, že je třeba upřednostnit přidělování grantů nejméně rozvinutým zemím, které jsou náchylné k nestabilitě, čelí významným strukturálním překážkám v oblasti udržitelného rozvoje, a závisí tudíž velmi na mezinárodních veřejných financích;

36.  zastává názor, že nástroje financování vnější činnosti by měly nadále přímo podporovat organizace občanské společnosti na úrovni EU a na místní úrovni, místní komunity, místní a regionální samosprávy a místní orgány v partnerských zemích a jejich partnerství s evropskými místními a regionálními územními samosprávami a že je třeba systematicky usnadňovat jejich aktivní zapojení do dialogů mnoha zúčastněných stran o politikách EU a o všech procesech plánování v rámci všech nástrojů; dále se domnívá, že EU by měla podporovat úlohu organizací občanské společnosti coby subjektů dohledu v EU i mimo ni, jakož i decentralizační reformy v partnerských zemích; v této souvislosti vítá záměr Komise prohloubit a upevnit probíhající činnost zaměřenou na budování partnerství a dialogu s občanskou společností pracující v oblasti rozvoje a posílit účast na dialogu a zapojení sítí organizací občanské společnosti do tvorby politik a procesů EU; připomíná, že EU by měla podporovat upevňování demokracie tím, že určí mechanismy na podporu činností organizací ve třetích zemích s cílem přispět ke stabilizaci a zlepšení institucionálních norem pro řízení veřejných statků;

37.  potvrzuje, že je odhodlán sledovat plnění závazku EU ohledně poskytování trvalé podpory pro lidský rozvoj s cílem zlepšit životy lidí v souladu s cíli udržitelného rozvoje; připomíná, že v případě nástroje pro rozvojovou spolupráci z toho vyplynula potřeba přidělit alespoň 20 % pomoci základním sociálním službám se zaměřením na zdravotnictví a vzdělávání a na středoškolské vzdělávání; je proto znepokojen skutečností, že v době přetrvávajících pochybností o dosažení 20 % cíle v oblasti lidského rozvoje Komise odčerpává prostředky z lidského rozvoje do investic;

38.  žádá, aby byly důsledně uplatňovány předběžné podmínky, které umožní účinně využít rozpočtové podpory a systematičtěji sledovat tento způsob podpory v partnerských zemích s cílem zlepšit odpovědnost, transparentnost, účinnost pomoci a sladit rozpočtovou podporu s jejími cíli;

39.  varuje před zneužíváním svěřenských fondů, které ohrožuje jedinečnost politiky rozvojové spolupráce EU; trvá na tom, že by měly být využívány pouze tehdy, je-li zaručena jejich přidaná hodnota ve srovnání s jinými formami poskytování pomoci, zejména v mimořádných situacích, a že jejich využívání by mělo být vždy v plném souladu se zásadami účinnosti a hlavním cílem rozvojové politiky; vymýcení chudoby je znepokojen skutečností, že příspěvky členských států a dalších dárců do těchto fondů nesplnily očekávání, což mělo negativní dopad na jejich účinnost; zdůrazňuje nutnost parlamentní kontroly těchto fondů; je vážně znepokojen zjištěními hodnocení ERF, které se týkají účinnosti svěřenského fondu EU pro Afriku;

40.  připomíná, že Komise by měla při využívání svěřenských fondů zajistit transparentnost, mimo jiné i tím, že bude Evropskému parlamentu pravidelně poskytovat aktuální informace a zajistí jeho řádné zapojení do příslušných řídících struktur v souladu s platnými právními předpisy EU; dále připomíná, že svěřenské fondy musí uplatňovat kompletní soubor zásad účinnosti rozvoje a měly by být soudržné s dlouhodobými rozvojovými prioritami, zásadami a hodnotami, vnitrostátními a unijními strategiemi pro jednotlivé země a dalšími příslušnými nástroji a programy a že monitorovací zpráva posuzující tento soulad by měla být zveřejňována dvakrát ročně; připomíná proto, že cílem nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku je řešit základní příčiny migrace podporováním odolnosti, hospodářských příležitostí, rovných příležitostí, bezpečnosti a rozvoje;

41.  připomíná, že rozpočet určený na vnější činnost EU je neustále mobilizován a posilován, čímž se vyčerpávají veškeré dostupné rezervy za účelem řešení rostoucího počtu krizových situací; zastává názor, že za situace opakovaných krizí a nejistoty musí být nástroje financování vnější činnosti dostatečně flexibilní, aby se mohly rychle přizpůsobit měnícím se prioritám a nepředvídaným událostem a aby se v praxi daly rychle využívat; doporučuje za tímto účelem inteligentní využívání rezervních nebo nevyužitých prostředků nástrojů financování vnější činnosti, větší flexibilitu při víceletém programování, vhodnou kombinaci způsobů financování a větší zjednodušení na úrovni provádění; zdůrazňuje však, že větší flexibility by nemělo být dosaženo na úkor účinnosti a předvídatelnosti pomoci, ani na úkor dlouhodobých zeměpisných a tematických priorit nebo závazků k podpoře reforem v partnerských zemích;

42.  vyzývá Komisi, aby nástroj humanitární pomoci prováděla v souladu s humanitárními zásadami, se závazky přijatými v tzv. zásadní dohodě (the Grand Bargain) na Světovém humanitárním summitu a se závěry zvláštní zprávy Evropského účetního dvora č. 15/2016(14); vyzývá Komisi, aby zvýšila zejména transparentnost strategického programování a postupu výběru financování, věnovala náležitou pozornost nákladové efektivnosti přijatých opatření, aniž by byly dotčeny cíle humanitární pomoci a ochota pomoci těm nejzranitelnějším, při zachování schopnosti podpořit humanitární imperativ tím, že se dostane k těm nejzranitelnějším a bude zasahovat tam, kde je pomoc nejvíc naléhavá, zlepšila sledování během provádění, vyčlenila více finančních prostředků pro vnitrostátní a místní subjekty poskytující pomoc, omezila byrokracii pomocí harmonizovaných požadavků na podávání zpráv a aby na víceletém základě přispívala z hlediska strategie, programování a financování, aby byla zajištěna větší předvídatelnost, flexibilita, rychlost a kontinuita humanitární reakce;

43.  trvá na tom, aby byla obyvatelstvu v krizových oblastech nadále poskytována humanitární pomoc a aby měli poskytovatelé humanitární pomoci při své práci volný přístup k obětem v oblastech konfliktů a v nestabilních zemích;

44.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby v rámci nástroje humanitární pomoci spolu a komplementárně s nástrojem pro rozvojovou spolupráci a evropským rozvojovým fondem a s ohledem na propojení humanitární pomocí a rozvojem zvyšovala odolnost vůči budoucím otřesům tím, že bude podporovat strategie a struktury včasného varování a prevence a zajišťovat přínos pro dlouhodobější rozvoj v souladu s potřebou propojení pomoci, obnovy a rozvoje a dále věnovat pozornost zapomenutým krizím;

45.  konstatuje, že je třeba zlepšit vzájemnou doplňkovost mezi rozvojovými nástroji a nástrojem humanitární pomoci, zejména pokud jde o vztah mezi humanitární pomocí a rozvojem, nový strategický přístup ke zvyšování odolnosti a závazek EU snižovat rizika katastrof a zvyšovat připravenost na katastrofy, aniž by přitom byly ohroženy jejich cíle a mandáty;

46.  připomíná, že rozvoj doplňuje humanitární pomoc s cílem předcházet otřesům a krizím;

47.  požaduje, aby byl specifický charakter humanitární pomoci uznán v rámci rozpočtu EU, což s sebou nese potřebu zajistit rezervu na pomoc při mimořádných událostech coby flexibilní nástroj pro reakci na nové krize s dostatečnými finančními prostředky;

48.  zastává názor, že by delegace EU měly být více zapojeny do rozhodnutí o plánování rozvojové spolupráce v rámci různých nástrojů financování vnější činnosti, které spravují; domnívá se, že by to také umožnilo zlepšit doplňkovost a součinnost a dále zvýšit míru souladu s potřebami a odpovědnost partnerských zemí;

49.  trvá na tom, aby ústředí Komise a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a delegace EU disponovaly odpovídajícím počtem zaměstnanců, pokud jde o počet zaměstnanců i jejich odborné znalosti v oblasti rozvojové a humanitární pomoci.

50.  vyjadřuje nespokojenost s velmi krátkou lhůtou, která Parlamentu byla poskytnuta pro posouzení návrhu prováděcích opatření v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci; naléhavě žádá Komisi, aby do prosince 2018 upravila jednací řád Výboru nástroje pro rozvojovou spolupráci a Výboru pro humanitární pomoc tak, aby Parlament a Rada získaly více času pro řádný výkon svých kontrolních pravomocí;

51.  naléhavě žádá Komisi a ESVČ, aby zvýšily a zlepšily koordinaci dárců prostřednictvím společného programování i provádění s jinými členskými státy a dárci v souladu s národními rozvojovými programy partnerských zemí a pod vedením a koordinací delegací EU;

52.  žádá, aby byla posílena politická kontrola Evropského parlamentu nad programovými dokumenty 11. ERF jako prostředku ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti;

Doporučení týkající se struktury nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF v období po roce 2020 a budoucího provádění nástroje humanitární pomoci

53.  připomíná nezávislost rozvojových a humanitárních politik EU, které vycházejí ze zvláštních právních základů uznaných ve Smlouvách a jež stanoví zvláštní hodnoty a cíle, které by neměly být podřízeny geopolitické strategii EU a měly by být vždy v souladu se zásadami účinnosti rozvoje a v případě humanitární pomoci se zásadami lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti;

54.  zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zachovat samostatné nástroje rozvoje a humanitární pomoci, které respektují hlavní zásady rozvoje s ohledem na závěry hodnocení týkající se absence partnerství a ohrožení hlavního cíle zmírnění chudoby v novém rámci změny politických priorit;

55.  připomíná, že ERF, nástroj pro rozvojovou spolupráci a nástroj humanitární pomoci se vyznačují kladným plněním rozpočtu, mají klíčový význam pro prokázání mezinárodní solidarity a zároveň přispívají k důvěryhodnosti EU ve světě; domnívá se, že bez ohledu na možné strukturální změny či sloučení těchto nástrojů, včetně případného zahrnutí ERF do rozpočtu, by celkové prostředky pro příští VFR měly být navýšeny, avšak současně by neměla být oslabena kritéria oficiální rozvojové pomoci; dále konstatuje, že budoucí uspořádání financování vnější činnosti by mělo zahrnovat transparentnější začleňování svěřenských fondů a nástrojů, které se řídí klíčovými zásadami demokratické odpovědnosti a účinnosti rozvoje, a také možné pokračování plánu vnějších investic, pokud se při jeho hodnocení prokáže jeho rozvojová doplňkovost a jeho dopad na lidská práva, jakož i sociální a environmentální dopad;

56.  vyzývá Radu, Komisi a Evropskou investiční banku, aby s Evropským parlamentem uzavřely interinstitucionální dohodu o transparentnosti, odpovědnosti a parlamentní kontrole na základě všeobecných zásad stanovených v novém Evropském konsensu o rozvoji vzhledem ke změně způsobů poskytování pomoci od přímých grantů ke svěřenským fondům a kombinovanému financování, a to i prostřednictvím Evropského fondu pro udržitelný rozvoj;

57.  poukazuje na pozitivní obraz, který má EU coby spolupracující globální hráč u mezinárodního společenství, ale který může být stižen těžkopádnými a zdlouhavými správními postupy; domnívá se, že to přispívá k „měkké síle“ EU v mezinárodních vztazích, což vyžaduje silnou a nezávislou rozvojovou politiku po roce 2020 s rozdílnými rozvojovými nástroji;

58.  zdůrazňuje, že omezení a z dlouhodobého hlediska vymýcení chudoby by mělo spolu s naplňováním cílů udržitelného rozvoje, Pařížskou dohodou a ochranou celosvětových veřejných statků vytvářet hlavní cíle rozvojové politiky EU a jejích nástrojů, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována nejvíce ohroženým;

59.  zdůrazňuje, že struktura nástroje pro rozvojovou pomoc a ERF po roce 2020 a provádění nástroje humanitární pomoci musí být v souladu s mezinárodními závazky EU, včetně Agendy 2030 a jejích cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody o klimatu, jakož i s politickým rámcem EU, jako je Evropský konsensus o rozvoji, nová globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU a Evropský konsensus o humanitární pomoci;

60.  domnívá se, že struktura nových nástrojů financování vnější činnosti by měla brát v úvahu prokázané dobré fungování stávajících nástrojů financování vnější činnosti, způsobilost pro oficiální rozvojovou pomoc a potřebu plnit cíle udržitelného rozvoje;

61.  domnívá se, že Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a globální rozměr mnoha cílů udržitelného rozvoje vyžadují nový politický přístup, podle kterého se musí všichni političtí činitelé z rozvíjejících se i z vyspělých zemí snažit přispět k dosažení cílů udržitelného rozvoje prostřednictvím důsledných a koordinovaných vnitřních a vnějších politik, a domnívá se, že pro tento účel budou nápomocné nové nástroje pro financování vnější činnosti po roce 2020 a nový Evropský konsensus o rozvoji;

62.  je přesvědčen o tom, že je důležité podporovat přístup k rozvoji založený na lidských právech a zásadách, a prosazovat tak demokratické zásady, základní hodnoty a lidská práva na celém světě; vyzývá Komisi a ESVČ, aby za účelem prosazování těchto zásad, hodnot a práv adekvátně provázaly pomoc v rámci nástrojů financování vnější činnosti a politický dialog, a to jak na dvoustranné úrovni, tak v rámci regionálních a celosvětových organizací;

63.  považuje za důležité, aby horizontální a meziodvětvová ochrana životního prostředí a příležitosti, které nabízejí politiky v oblasti životního prostředí, byly začleněny do všech rozvojových politik; vyjadřuje politování nad tím, že nebylo dosaženo dostatečného pokroku v prosazování demokracie, lidských práv a rovnosti žen a mužů; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby se závazky plynoucí z Pařížské dohody v plné míře odrážely v budoucích nástrojích a programech, což by mělo být doprovázeno náležitým monitorováním; domnívá se proto, že boj proti změně klimatu by měl v rámci rozvojové spolupráce hrát stále významnější úlohu;

64.  domnívá se, že je nezbytné zúročovat zkušenosti, aby bylo možné zjistit nedostatky v oblasti koordinace vnějších nástrojů financování EU s nástroji financování jiných mezinárodních institucí a zlepšit tuto koordinaci, a vytvořit tak synergie a zajistit co největší dopad nástrojů financování v rozvojových zemích;

65.  domnívá se, že je nezbytné zvýšit současnou úroveň oficiální rozvojové pomoci EU v budoucí struktuře nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 a vytvořit jasný časový harmonogram, aby EU mohla dodržet svůj společný závazek poskytovat 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc a přidělovat 0,2 % HND v rámci této pomoci nejméně rozvinutým zemím; v této souvislosti vítá nedávné sdělení Komise o novém víceletém finančním rámci; připomíná členským státům, že je třeba, aby dodržely svůj závazek a poskytovaly 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na rozvojovou pomoc; připomíná, že je třeba provést doporučení Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ohledně toho, jak dosáhnout průměrného darovacího prvku celkové oficiální rozvojové pomoci ve výši 86 %;

66.  zastává názor, že aniž by byla dotčena větší flexibilita nebo rezervy, struktura nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 by měla nadále zajišťovat opatření pro směs zeměpisných i tematických víceletých programů, a umožňovat tak rozvojová opatření různého rozsahu; považuje podporu regionální spolupráci a integraci partnerských zemí za důležitý faktor, který je nezbytný k tomu, aby byla vymýcena chudoba a podporován dlouhodobý udržitelný rozvoj;

67.  zdůrazňuje, že vnější rozvojová činnost EU musí být založena na náležitě vyvážené kombinaci flexibility a předvídatelnosti rozvojové pomoci, a to na základě dostatečného financování; současně uznává, že předvídatelnosti rozvojové pomoci lze mimo jiné dosáhnout díky dobře fungujícím zavedeným systémům včasného varování, především v nejzranitelnějších a nejméně odolných zemích;

68.  domnívá se, že k převodu finančních prostředků mezi cíli a z důvodu měnících se priorit v rámci určitého nástroje by mělo docházet pouze na základě skutečných potřeb partnerských zemí, aniž by byly ohroženy zásady a cíle daného nástroje a s náležitým zapojením orgánu dohledu; vyzývá zejména k tomu, aby se jasně rozlišovalo mezi způsobilým financováním z oficiální rozvojové pomoci a financováním z jiných zdrojů; rozhodně odmítá jakékoliv převody finančních prostředků vyčleněných na činnosti, které jsou v souladu s podmínkami Výboru pro rozvojovou pomoc, do programů, jež nelze považovat za oficiální rozvojovou pomoc; zdůrazňuje, že je nutné, aby v rámci nařízení o nástrojích financování vnější činnosti byly zaručeny cíle oficiální rozvojové pomoci;

69.  zastává názor, že struktura nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 by měla zahrnovat několik referenčních hodnot a přesně vymezené účelové vázání, jakož i začleňování závazků, aby byly zajištěny dostatečné finanční prostředky pro hlavní priority;

70.  domnívá se, že nepředvídatelné potřeby by měly být pokryty ze značných rezerv pro nepředvídatelné události v jednotlivých nástrojích financování vnější činnosti a že finanční prostředky, jež nebyly vyhrazeny pro konkrétní účel, nebo uvolněné finanční prostředky týkající se daného roku by měly být převedeny do rezerv pro nepředvídatelné události pro následující rok;

71.  připomíná, že je třeba udržet silný a nezávislý nástroj pro humanitární pomoc, jak je požadováno v Evropském konsensu o humanitární pomoci; domnívá se, že konkrétně pro humanitární pomoc by měla existovat samostatná rezerva a že příslušný rozpočet by měl být zvýšen tak, aby zohledňoval skutečnost, že v důsledku rostoucích potřeb na celém světě byla v současném víceletém finančním rámci rezerva pro humanitární pomoc neustále aktivována; připomíná, že Parlament opakovaně uznal snahy Komise reagovat na rostoucí výzvy, přičemž pravidelně zdůrazňoval, že je třeba zvýšit finanční prostředky na humanitární pomoc, a trval na tom, aby se odstranil prohlubující se rozdíl mezi závazky a platbami a aby se zvýšila účinnost a reakceschopnost humanitární a rozvojové pomoci, která je k dispozici v rámci rozpočtu EU;

72.  zdůrazňuje, že žádných přínosů z hlediska finanční flexibility a zjednodušení by nemělo být dosahováno na úkor nižší kapacity sledování a kontroly ze strany spoluzákonodárce, což by ohrozilo zásady odpovědnosti a transparentnosti; zdůrazňuje potřebu transparentnosti kritérií přidělování finančních prostředků ve všech fázích programování; zastává názor, že nové uspořádání nástrojů pro financování vnější činnosti by mělo být flexibilní a moderní a mělo by partnerským zemím umožňovat optimalizaci zdrojů a dosahování výsledků v oblasti rozvoje;

73.  zdůrazňuje, že finanční flexibilita v nových nástrojích financování vnější činnosti by se měla rozšířit i na vnitrostátní flexibilitu, aby bylo možné na základě volné úvahy udělit menší granty místním organizacím občanské společnosti, podnikům a podnikatelům; domnívá se, že Komise by měla přehodnotit své současné požadavky v oblasti auditů rozvojové pomoci, a umožnit tak větší rizikový profil u menších vnitrostátních grantů;

74.  zdůrazňuje, že rozvojová politika a humanitární cíle by neměly ustupovat cílům dárcovských zemí a EU v oblasti bezpečnosti ani hraničním kontrolám nebo řízení migračních toků; domnívá se v této souvislosti, že oficiální rozvojová pomoc by měla být využívána především ke zmírňování chudoby a že opatření a programy, které jsou sladěny pouze se zájmy národní bezpečnosti dárcovských zemí, by tedy neměly být financovány z finančních prostředků na rozvoj; zároveň považuje za nezbytné podporovat odolnost partnerských zemí, aby se vytvořily příznivé podmínky pro udržitelný rozvoj;

75.  domnívá se, že v budoucím víceletém finančním rámci musí být odděleny výdaje na plnění interních cílů EU v oblasti migrace, azylu a vnitřní bezpečnosti na jedné straně a výdaje zaměřené na podporu provádění nového Evropského konsensu o rozvoji na straně druhé; domnívá se, že spojení těchto dvou odlišných okruhů by znamenalo riziko dalšího účelového využívání pomoci EU, včetně jejího podmínění spoluprací v oblasti migrace;

76.  v této souvislosti navrhuje, aby byla prostřednictvím rozvojové pomoci dále posílena odolnost společností a států a aby bylo více finančních a politických prostředků věnováno na předcházení konfliktům a připravenost na katastrofy a aby se přijala včasná opatření k tomu, aby bylo možné těmto konfliktům a přírodním katastrofám čelit;

77.  vyzývá Komisi, aby přidělování finančních prostředků partnerským zemím a způsoby spolupráce neopírala jen o HDP, ale i o širokou škálu kritérií zohledňujících rozvoj lidstva podporující začlenění, dále lidská práva a míry nerovnosti;

78.  znovu opakuje svůj požadavek začlenit ERF do rozpočtu, neboť se jedná o hlavní nástroj pro zajištění soudržnosti mezi rozvojovou politikou a dalšími politikami EU a pro posílení rozpočtové kontroly Parlamentu; připomíná, že začlenění ERF do rozpočtu by přineslo výhody, jako je např. silnější demokratická legitimita a kontrola nástroje, lepší absorpční kapacita a větší viditelnost a transparentnost vedoucí k lepšímu přehledu o výdajích EU v této oblasti, jakož i vyšší efektivitu a účinnost rozvojové pomoci EU; připomíná, že parlamentní diskuse o rozvojové politice pomáhají občanům při provádění opatření EU v oblasti výdajů na rozvojovou pomoc;

79.  zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu by mělo být doprovázeno zárukami, které zabrání tomu, aby finanční prostředky z předchozích ERF do jiných rozpočtových linií, přičemž je nutné také zohlednit veškeré dárce ze třetích zemí; dále zdůrazňuje, že africký mírový projekt by měl zůstat mimo rozpočet EU a zachován jako samostatný nástroj;

80.  zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu by mělo doprovázet úměrné zvýšení dohodnutého stropu rozpočtu EU, aby nedošlo k omezení finančního závazku EU vůči zemím AKT ani k celkovému snížení rozvojové pomoci EU ve víceletém finančním rámci po roce 2020;

81.  domnívá se, že otevřený charakter nástroje humanitární pomoci vedl k pozitivním výsledkům; doporučuje tedy zachovat samostatné nástroje a rozpočty pro humanitární a rozvojovou činnost, ale současně také pevné a strategické vazby mezi těmito dvěma oblastmi;

82.  zdůrazňuje, že je důležité posílit demokratickou legitimitu v rámci struktury po roce 2020 a že je třeba přehodnotit rozhodovací postup; zdůrazňuje, že v nové struktuře po roce 2020 by spoluzákonodárci měli být oprávněni plně uplatňovat svou kontrolní pravomoc jak na právní, tak na politické úrovni, a to během fází návrhu, přijetí a provádění nástrojů a jejich prováděcích programů; zdůrazňuje, že k tomuto účelu je nutné poskytnout dostatek času;

83.  zastává názor, že při navrhování a provádění programů rozvoje by měl být plně využíván potenciál spolupráce s členskými státy, zejména prostřednictvím společného plánování, a tyto programy by měly být založeny na vnitrostátních programech rozvoje a měly by být s nimi synchronizovány;

84.  vyzývá, aby bylo provedeno posouzení a přezkum struktury nástrojů financování vnější činnosti po roce 2020 v polovině období s cílem dále zlepšit jejich řízení a posoudit způsoby, jak dosáhnout větší soudržnosti a zjednodušení, jakož i zajistit jejich trvalou relevantnost a sladění se zásadami rozvoje; vyzývá k plnému zapojení zúčastněných stran do této činnosti;

o
o   o

85.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise a Komisi.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.
(2) Úř. věst. L 344, 19.12.2013, s. 1.
(3) Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(5) Úř. věst. L 58, 3.3.2015, s. 1.
(6) Úř. věst. L 58, 3.3.2015, s. 17.
(7) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 44.
(8) Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1.
(9) Úř. věst. C 210, 30.6.2017, s. 1.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0437.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0337.
(12) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 2.
(13) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 25.
(14) Evropský účetní dvůr, zvláštní zpráva č. 15/2016 s názvem „Řídila Komise účinně humanitární pomoc poskytovanou obyvatelstvu zasaženému konflikty v oblasti afrických Velkých jezer?“ ze dne 4. července 2016.


Zlepšení udržitelnosti dluhu rozvojových zemí
PDF 362kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o zlepšení udržitelnosti dluhu rozvojových zemí (2016/2241(INI))
P8_TA(2018)0104A8-0129/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na část akčního programu z Addis Abeby týkající se dluhu a jeho udržitelnosti(1),

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN ze dne 22. července 2014, 2. srpna 2016 a 31. července 2017 o udržitelnosti vnějšího dluhu a rozvoji,

–  s ohledem na zásady Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) týkající se odpovědného poskytování a přijímání úvěrů,

–  s ohledem na plán UNCTAD týkající se udržitelné restrukturalizace státního dluhu (duben 2015),

–  s ohledem na operační pokyny skupiny G20 týkající se udržitelného financování,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/304 ze dne 9. září 2014 s názvem „Vytvoření mnohostranného právního rámce pro procesy restrukturalizace státního dluhu“,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 69/319 ze dne 10. září 2015 o základních zásadách pro procesy restrukturalizace státního dluhu,

–  s ohledem na hlavní zásady Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkající se vnějšího dluhu a lidských práv,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje(2), zejména jeho body 10, 26, 40, 46 a 47,

–  s ohledem na studie reflexní skupiny „Global Financial Integrity“, které posuzují rozsah a složení nezákonných finančních toků,

–  s ohledem na belgický zákon ze dne 12. července 2015 o boji proti činnostem supích fondů (Moniteur belge ze dne 11. září 2015),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0129/2018),

A.  vzhledem k tomu, že vyřešení problémů týkajících se státního dluhu rozvojových zemí představuje důležitý prvek mezinárodní spolupráce a může přispět ke splnění cílů udržitelného rozvoje v rozvojových zemích;

B.  vzhledem k tomu, že dosažení cílů udržitelného rozvoje v rozvojových zemích vyžaduje značné investice a že rozdíl ve stávajících finančních tocích v této oblasti je odhadován na přibližně 2,5 bilionu dolarů ročně(3);

C.  vzhledem k tomu, že jedním z možných zdrojů financování rozvoje jsou úvěry; vzhledem k tomu, že úvěry musí být odpovědné a předvídatelné; dále vzhledem k tomu, že náklady na ně je třeba plně kompenzovat návratností dotyčných investic, přičemž je třeba pečlivě vyhodnotit a řešit rizika vyplývající ze zadlužení;

D.  vzhledem k tomu, že dluhová krize, která rozvojové země postihla v 80. a 90. letech, a rozsáhlá kampaň zaměřená na zmírnění dluhového břemene vedly k tomu, že MMF a Světová banka zahájily Iniciativu pro silně zadlužené chudé země (HIPC) a Iniciativu mnohostranného odpuštění dluhů (MDRI), které měly těmto zemím umožnit učinit pokrok při plnění rozvojových cílů tisíciletí;

E.  vzhledem k tomu, že iniciativy HIPC a MDRI nejsou k ukončení dluhové krize dostatečné;

F.  vzhledem k tomu, že tyto iniciativy společně s prudkým nárůstem cen surovin posílily finanční situaci v mnohých rozvojových zemích a že k udržitelnosti dluhu rovněž přispěly úrokové sazby, které se od finanční krize z roku 2008 ocitly na mimořádně nízké úrovni; nicméně vzhledem k tomu, že ceny surovin od roku 2008 poklesly; vzhledem k tomu, že ve zchudlých zemích začala nová dluhová krize, kdy Mosambik, Čad, Kongo a Gambie nejsou schopny splácet;

G.  vzhledem k tomu, že dluhová krize, kterou spustily klesající ceny surovin a kolísavé kapitálové toky, představuje pokračující hrozbu pro udržitelnost dluhu, zejména v případě rozvojových zemí, které jsou nadále závislé na vývozu surovin;

H.  vzhledem k tomu, že počet rozvojových zemí, které MMF a Světová banka klasifikovaly jako země, které čelí neudržitelnému úvěrovému břemenu nebo které vykazují zvýšené či průměrné riziko, vzrostl a že do jedné z těchto kategorií nyní patří většina zemí s nízkými příjmy;

I.  vzhledem k tomu, že podle MMF se úroveň mediánu dluhu v subsaharské Africe prudce zvýšila, a to z 34 % HDP v roce 2013 na 48 % HDP v roce 2017;

J.  vzhledem k tomu, že míra zadlužení několika zemí, včetně Etiopie, Ghany a Zambie, dosahuje 50 % HDP či více, a vzhledem k tomu, že to představuje významné dluhové břemeno, pokud uvážíme nízký základ daně ve většině afrických zemí;

K.  vzhledem k tomu, že financování dluhu se coby procento vládních výdajů od roku 2013 značně zvýšilo, a vzhledem k tomu, že to podstatně omezuje příležitosti pro veřejné investice;

L.  vzhledem k tomu, že za posledních několik desetiletí prošla celosvětová struktura veřejného dluhu rozsáhlými změnami tím, že se do popředí dostali soukromí investoři a Čína;

M.  vzhledem k tomu, že složení dluhu rozvojových zemí prošlo změnami, jelikož čím dál důležitější úlohu hrají soukromí věřitelé a obchodní podmínky a dotyčné země jsou navíc častěji vystavovány kolísavosti finančních trhů, což má důsledky pro udržitelnost tohoto dluhu; vzhledem k tomu, že úvěry v národní měně zabraňují rizikům spojeným se směnným kurzem, ale že nedostatek domácího kapitálu může vést k tomu, že tato možnost bude nepříznivá nebo neuskutečnitelná;

N.  vzhledem k tomu, že udržitelnost dluhu ohrožují nejen zhoršující se obchodní podmínky, přírodní katastrofy a katastrofy způsobené člověkem, nepříznivý vývoj a kolísavost mezinárodních finančních trhů, ale i nezodpovědné poskytování a přijímání úvěrů, špatné řízení veřejných financí, zneužívání finančních prostředků a korupce; vzhledem k tomu, že ke zlepšení udržitelnosti dluhu může značným způsobem přispět účinnější využívání domácích zdrojů;

O.  vzhledem k tomu, že je třeba pomáhat v partnerských zemích zvyšovat kapacity daňových správ a předávat znalosti;

P.  vzhledem k tomu, že ačkoli zásady UNCTAD týkající se odpovědného poskytování a přijímání úvěrů a operační pokyny skupiny G20 k udržitelnému financování jsou nepopiratelně užitečné pro stanovení regulačního rámce, prioritou musí být ukončit nezodpovědné praktiky tím, že budou zavedeny transparentní zásady, závazná a vymahatelná odrazující opatření a v odůvodněných případech i sankce;

Q.  vzhledem k tomu, že udržitelnost státního dluhu závisí nejen na stavu tohoto dluhu, ale rovněž na dalších faktorech, jako jsou explicitní a implicitní finanční záruky (podmíněné závazky), které tyto země vydaly; vzhledem k tomu, že v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou často poskytovány vázané záruky, což může obnášet vysoké riziko budoucí rekapitalizace bank;

R.  vzhledem k tomu, že analýza udržitelnosti dluhu se nesmí soustředit pouze na hospodářská hlediska, jako jsou vyhlídky zadluženého státu na hospodářský růst a jeho schopnost splácet své dluhy, ale musí zohlednit také dopad dluhového břemene na schopnost země dodržovat všechna lidská práva;

S.  vzhledem k tomu, že rostoucí využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) v rozvojových zemích v rámci evropského plánu vnějších investic a dohody s Afrikou, kterou iniciovala G20, by mohlo zvýšit zadlužení státu; vzhledem k tomu, že investoři zapojení do partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou chráněni dvoustrannými investičními dohodami, zejména jejich mechanismy pro urovnávání sporů mezi investorem a státem, které jim umožňují vést soudní spory s hostitelskými státy;

T.  vzhledem k tomu, že režimy některých zemí sjednaly opovrženíhodné dluhy, aby usnadnily zkorumpované transakce či jiné nezákonné operace, a že tyto dluhy, jejichž povaha je věřitelům známá, představují pro obyvatelstvo značné břemeno, zejména pro nejzranitelnější z nich;

U.  vzhledem k tomu, že transparentnost úvěrů poskytovaných vládám rozvojových zemí je zásadní pro zajištění toho, aby bylo poskytování úvěrů odpovědné; vzhledem k tomu, že nedostatek transparentnosti byl hlavním faktorem, který přispěl k nezodpovědným úvěrům poskytnutým Mosambiku, jež byly sjednány bez seriózních kontrol schopnosti země tyto úvěry splatit a následně utajeny před finančními trhy a obyvateli Mosambiku;

V.  vzhledem k tomu, že opovrženíhodný dluh je definován jako dluh, který sjednal určitý režim za účelem financování opatření, která jsou v rozporu se zájmem občanů dotyčného státu, o čemž věřitelé věděli, a že se jedná o osobní dluh moci, která jej sjednala s věřiteli, kteří si byli záměrů dlužníka plně vědomi; vzhledem k tomu, že v souvislosti s touto koncepcí nebylo nicméně kvůli jednoznačnému nesouhlasu některých věřitelů dosaženo konsensu;

W.  vzhledem k tomu, že využívání domácích zdrojů narušují především daňové úniky a škodlivá daňová soutěž a přesouvání zisku nadnárodních společností; vzhledem k tomu, že vítaným řešením je iniciativa OCDE týkající se eroze základu daně a přesouvání zisku, která ovšem sama o sobě tento jev neřeší; vzhledem k tomu, že je třeba zřídit mezivládní orgán pro daňovou spolupráci pod záštitou OSN, aby se rozvojové země mohly rovnocenně podílet na globální reformě stávajících mezinárodních daňových pravidel, k čemuž ostatně vyzval Parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem(4);

X.  vzhledem k tomu, že nezákonné finanční toky z rozvojových a rozvíjejících se zemí, jejichž objem je odhadován na 1 bilion dolarů ročně, soustavně z těchto zemí odvádějí prostředky, zejména ty, které jsou nezbytné k plnění cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že tyto toky vedou ke sjednávání zahraničních úvěrů a narušují schopnost splácet dluhy;

Y.  vzhledem k tomu, že splnění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a akčního programu z Addis Abeby znamená zvážení nových možností financování cílů udržitelného rozvoje, jako je vytvoření daně z finančních transakcí a daně z transakcí v cizí měně; vzhledem k tomu, že podle odhadů Banky pro mezinárodní platby (BIS) by daň z transakcí v cizí měně ve výši 0,1 % snadno pokryla financování cílů udržitelného rozvoje ve všech zemích s nízkými příjmy a v zemích s nižšími středními příjmy(5);

Z.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zabývat se nezákonnými finančními toky s cílem odstranit je s konečnou platností do roku 2030 pomocí potírání zejména daňových podvodů a posílení mezinárodní spolupráce prostřednictvím opatření, která usnadní zpřístupňování daňových údajů příslušným orgánům a daňovou transparentnost v zemi původu i v cílové zemi;

AA.  vzhledem k tomu, že stávající ujednání pro řešení případů nesplácení úvěrových služeb pro státy se zásadně liší od insolvenčních řízení pro společnosti usazené v národních jurisdikcích v tom smyslu, že neexistuje ustanovení pro nestranné arbitrážní řízení před soudem; vzhledem k tomu, že krátkodobé úvěry, na něž se vztahují určité podmínky a jež jsou vypláceny v tranších, poskytuje MMF, jehož posláním je zajišťovat stabilitu mezinárodního finančního systému; vzhledem k tomu, že Pařížský klub věřitelských států přijímá rozhodnutí o odpuštění dluhu, pouze pokud jde o oficiální bilaterální poskytování úvěrů jeho členy; vzhledem k tomu, že Londýnský klub soukromých věřitelů přijímá rozhodnutí pouze o úvěrech obchodních bank poskytnutých jeho členy; vzhledem k tomu, že neexistuje stálé fórum pro koordinované rozhodování o restrukturalizaci dluhu ze strany všech věřitelů zadlužené země;

AB.  vzhledem k tomu, že MMF zůstává hlavním fórem pro projednání otázek týkajících se restrukturalizace státního dluhu se značným vlivem na EU a její členské státy;

AC.  vzhledem k tomu, že supím fondům zaměřujícím se na dlužníky v obtížné situaci a poškozujícím proces restrukturalizace jejich dluhů by neměla být poskytována právní ani soudní podpora na jejich nekalé činnosti, a vzhledem k tomu, že je třeba v tomto ohledu přijmout další opatření;

AD.  vzhledem k tomu, že třebaže odpuštění dluhu přineslo zemím s nízkými příjmy nové příležitosti, je třeba poznamenat, že jde o jednorázové opatření za účelem obnovení udržitelnosti dluhu, které neřeší základní příčiny neudržitelné kumulace dluhu, a vzhledem k tomu, že je třeba se zabývat především problémy, jako je korupce, slabé instituce a zranitelnost vůči vnějším otřesům;

1.  zdůrazňuje, že odpovědné a předvídatelné úvěry jsou pro rozvojové země nezbytným nástrojem, který jim umožňuje zajistit si důstojnou budoucnost; naopak poukazuje na to, že udržitelný dluh je předpokladem pro dosažení Agendy pro udržitelný rozvoj 2030; nicméně konstatuje, že dluhové financování by mělo být jen doplňkem a druhou nejlepší možností následující za nástroji, které nevedou ke vzniku zadlužení, jako jsou příjmy z daní a cel a oficiální rozvojová pomoc, neboť dluhové financování je neoddělitelně a podstatně spjato s krizovými riziky, která vyžadují zavedení náležitých institucí pro předcházení dluhové krizi a její řešení;

2.  zdůrazňuje, že přístup k mezinárodním finančním trhům umožňuje rozvojovým zemím získat finanční prostředky za účelem dosažení rozvojových cílů;

3.  s obavami konstatuje, že poskytování úvěrů zchudlým zemím se od roku 2008 dramaticky zvýšilo; obává se cyklu nové dluhové krize; zdůrazňuje, že je nezbytná větší transparentnost, lepší regulace věřitelů a daňová spravedlnost a je třeba umožnit zemím, aby byly méně závislé na vývozu surovin;

4.  připomíná, že úvěry představují důležitý nástroj na podporu investic, který je hlavní pro dosažení udržitelného rozvoje, včetně cílů udržitelného rozvoje;

5.  domnívá se, že úvěr je neoddělitelně spjat s jinými formami financování rozvoje, především s komerčními výnosy, daňovými příjmy, převody finančních prostředků migrantů do rozvojových zemí, jakož i s oficiální rozvojovou pomocí; připomíná zejména, že nejdůležitějším zdrojem příjmů pro financování udržitelného rozvoje je mobilizace domácích zdrojů pomocí zdanění; za tím účelem naléhavě vyzývá EU, aby zesílila svou pomoc při budování kapacit v rozvojových zemích s cílem omezit nezákonné finanční toky, podpořila účinný, progresivní a transparentní daňový systém v souladu se zásadami řádné správy věcí veřejných a zvýšila svou pomoc určenou na boj proti korupci a získání zpět odcizeného majetku;

6.  je znepokojen tím, že v celé řadě rozvojových zemí značně vzrostl jak soukromý, tak i veřejný dluh, což má negativní dopad na jejich schopnost financovat investiční náklady v oblasti zdravotních služeb, vzdělávání, hospodářství, infrastruktury a boje proti změně klimatu;

7.  připomíná, že programy strukturálních změn, prováděné v nadměrně zadlužených státech v 90. letech 20. století, vážně ohrozily rozvoj základních sociálních služeb a snížily schopnost těchto zemí plnit základní povinnosti, které jim coby suverénním národům přísluší, aby zachovaly bezpečnost;

8.  zdůrazňuje, že opatření týkající se odpuštění dluhu nesmí bránit poskytování základních služeb a nesmí mít negativní dopad na plnění všech lidských práv, zejména hospodářských, sociálních a kulturních, a na rozvoj ve státě, který tato opatření využívá;

9.  domnívá se, že přestože hlavní zodpovědnost za nadměrný nárůst (vnějšího) zadlužení určitého státu nesou vládní politické orgány, dlužníci a věřitelé musí nést společnou odpovědnost za předcházení neudržitelným dluhovým situacím a jejich řešení; v obecnější rovině zdůrazňuje společnou odpovědnost dlužníků a věřitelů za předcházení úvěrové krizi a za její řešení pomocí odpovědnějšího poskytování a přijímání úvěrů;

10.  poukazuje na to, že kombinování zdrojů financování by mohlo vést k dluhové bublině, zejména v zemích subsaharské Afriky a Karibiku, a že by tyto země mohly mít následně omezené příjmy na splácení dluhu; v souladu s tím vyzývá dárce, aby poskytovali většinu své pomoci nejméně rozvinutým zemím v podobě grantů; připomíná, že veškerá rozhodnutí prosazovat využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru pomocí kombinování zdrojů financování v rozvojových zemích by měla být založena na podrobném posouzení těchto mechanismů, zejména pokud jde o rozvoj a finanční doplňkovost, transparentnost a odpovědnost, a na ponaučeních z minulých zkušeností; žádá, aby přezkum Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD) zahrnoval jasná kritéria týkající se udržitelnosti dluhu;

11.  zdůrazňuje, že je důležité vymezit ochranné mechanismy s cílem zabránit tomu, aby podmíněné veřejné závazky oslabovaly udržitelnost dluhu rozvojových zemí; naléhavě vyzývá zejména mezinárodní rozvojové banky, aby provedly předběžné posouzení dopadu projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru z hlediska daňových rizik (s přihlédnutím k plným daňovým rizikům během celého cyklu těchto projektů), aby nebyla oslabena udržitelnost dluhu rozvojových zemí; domnívá se, že MMF a Světová banka by měly zahrnout všechny náklady na projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru do své analýzy udržitelnosti dluhu;

12.  domnívá se, že současně platná pravidla a nástroje jsou buď nedostatečné, nebo málo závazné;

13.  žádá EU a její členské státy, aby aktivně bojovaly proti daňovým rájům, vyhýbání se daňovým povinnostem a nezákonným finančním tokům, které pouze zvyšují zadlužení rozvojových zemí, a aby spolupracovaly s rozvojovými zeměmi s cílem potlačit agresivní praktiky vyhýbání se daňovým povinnostem a hledat prostředky, které rozvojovým zemím pomohou odolat tlaku na to, aby se zapojily do daňové soutěže, která by poškodila využívání domácích zdrojů ve prospěch rozvoje;

14.  zastává názor, že pokud orgány zjistí, že došlo ke zneužití veřejných finančních prostředků, věřitelé by měli aktivovat výstražná opatření a v případě jejich neúčinnosti zavést sankce s cílem pozastavit úvěry nebo dokonce požadovat, aby byly splaceny před termínem dohodnuté splatnosti;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rozvojové země, pokud jde o prosazování toho, aby byly veřejně přístupné údaje o jejich státním dluhu a aby bylo podpořeno sociální vzdělávání v této oblasti, neboť v rozvojových zemích má občanská společnost jen zřídka k dispozici podrobné informace o stavu veřejných financí;

16.  žádá, aby byly vytvořeny právní předpisy, jež zabrání poskytování úvěrů zjevně zkorumpovaným vládám a jež budou postihovat ty věřitele, kteří takové půjčky vědomě poskytli;

17.  vyzývá Komisi, aby v koordinaci se všemi hlavními mezinárodními subjekty a dotčenými zeměmi vypracovala bílou knihu obsahující skutečnou strategii, jak ochránit rozvojové země před nadměrným zadlužením, a to uplatněním mnohostranného přístupu, upřesněním práv, povinností a odpovědností všech zúčastněných stran a zvážením toho, jaká institucionální uspořádání by nejlépe dokázala zajistit spravedlivý a udržitelný přístup k problému zadlužení; vyzývá k vypracování kodexu chování v oblasti poskytování úvěrů pro institucionální, politické a soukromé aktéry;

18.  zdůrazňuje, že většina cílů udržitelného rozvoje souvisí s lidskými právy, a jsou proto samotným cílem, pokud jde o boj proti chudobě, zatímco uhrazení dluhu je pouhým prostředkem k dosažení tohoto cíle;

19.  schvaluje hlavní zásady Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkající se zahraničního dluhu a lidských práv, podle nichž by právo na splnění cílů udržitelného rozvoje mělo mít přednost před povinností uhradit dluh; vyzývá členské státy Evropské unie, aby v rámci posouzení udržitelnosti dluhu, která provádí Mezinárodní měnový fond a Světová banka, podporovaly systematické využívání posouzení dopadů na oblast lidských práv;

20.  vyzývá EU a její členské státy, aby tyto zásady dodržovaly v rámci svého bilaterálního poskytování úvěrů a při vystupování v rámci mezinárodních finančních institucí;

21.  konstatuje, že věřitelé se při poskytování úvěrů obvykle řídí posouzením udržitelnosti dluhu vypracovaným MMF – Světovou bankou; zdůrazňuje, že je třeba řešit jeho nástrahy, zejména pokud jde o sledování vnějšího soukromého dluhu a nedostatečné začlenění lidských práv;

22.  vyzývá strany zapojené do rozvoje, aby posoudily dopad dluhové služby na schopnost financování velmi zadlužených zemí, pokud jde o cíle udržitelného rozvoje, na něž se vztahuje povinnost dosáhnout do roku 2030 výsledku a které musí mít přednost před právy věřitelů, již vědomě poskytují úvěry zkorumpovaným vládám;

23.  podporuje doporučení UNCTAD zřídit Fond pro stabilizaci cen afrických komodit s cílem snížit potřebu požádat v případě poklesu cen komodit o půjčku;

24.  žádá členské státy a další příslušné věřitelské státy, aby poskytovaly více financování na investice v oblasti cílů udržitelného rozvoje a dodržely svůj dlouhodobý slib věnovat 0,7 % HND na oficiální rozvojovou pomoc; žádá tyto státy, aby namísto úvěrů poskytovaly toto financování v podobě grantů, pokud z hodnotících zpráv vyplyne, že zhoršující se stav veřejných financí dlouhodobě ohrožuje plnění cílů udržitelného rozvoje; kromě toho naléhavě věřitelské státy žádá, aby za účelem plnění cílů udržitelného rozvoje ustavily inovativní a diverzifikované nové zdroje financování, jako je daň z transakcí v cizí měně a daň z finančních transakcí, které mohou přispět k udržitelnosti dluhu každé země, zejména v době finanční krize;

25.  je znepokojen přezkumem kritérií pro vykazování oficiální rozvojové pomoci, který provedl Výbor pro rozvojovou pomoc OECD, zejména pokud jde o nástroje soukromého sektoru, neboť rozšířená kritéria pro vykazování vytvářejí pobídky pro využívání určitých způsobů pomoci, především úvěrů a záruk; konstatuje, že zatímco pokračují tyto debaty, dárcům je v současnosti již umožněno vykazovat určité úvěry a záruky jako oficiální rozvojovou pomoc, aniž by existoval dohodnutý soubor pravidel; zdůrazňuje, že je třeba začlenit záruky ohledně transparentnosti a zadluženosti;

26.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat transparentnost za účelem posílení odpovědnosti dotčených subjektů; poukazuje na to, že je důležité sdílet údaje i procesy týkající se restrukturalizace státního dluhu;

27.  schvaluje zásady Konference OSN o obchodu a rozvoji pro odpovědnou politiku v oblasti úvěrů, které zdůrazňují především spoluodpovědnost věřitelů a dlužníků (zásady UNCTAD pro podporu odpovědného poskytování a přijímání úvěrů), stejně jako potřebu parlamentní kontroly finančních operací, a žádá Unii, aby podpořila jejich provedení; domnívá se, že zásady UNCTAD pro podporu odpovědného poskytování a přijímání úvěrů by se měly stát právně závaznými a vymahatelnými nástroji;

28.  má za to, že transparentnost a odpovědnost jsou zásadní pro podporu odpovědného poskytování a přijímání úvěrů; za tím účelem vyzývá členské státy, aby vycházely ze závazků přijatých v akčním programu z Addis Abeby a z operačních pokynů skupiny G20 k udržitelnému financování s cílem zvýšit odpovědnost věřitelů za úvěry, které poskytují, na základě stávajících zásad transparentnosti a odpovědnosti, jež převažují v těžebním průmyslu (iniciativa v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu IETA); a aby prosazovaly, aby údaje o státním dluhu, včetně podmíněných závazků, byly veřejně přístupné tím, že budou shromažďovány v centralizovaném veřejném rejstříku; vyzývá členské státy, aby systematicky zveřejňovaly informace o svých úvěrových aktivitách v rozvojových zemích;

29.  zdůrazňuje, že je třeba se dohodnout na mezinárodních závazných pravidlech, která se budou zabývat opovrženíhodnými a nezákonnými dluhy; domnívá se proto, že restrukturalizace dluhů by se měla opírat o nezávislý audit dluhů coby způsob, jak odlišit nezákonné a opovrženíhodné dluhy od ostatních dluhů; zdůrazňuje, že nezákonné a opovrženíhodné dluhy by měly být zrušeny;

30.  vyjadřuje zklamání nad tím, že členské státy odmítly v roce 2015 na základě společného postoje Rady ze dne 7. září 2015(6) schválit rezoluci Valného shromáždění OSN 69/319 o základních zásadách týkajících se procesů restrukturalizace státního dluhu, přestože ji dne 10. září 2015 přijala většina členů Valného shromáždění OSN;

31.  zdůrazňuje význam soudržnosti opatření přijatých na úrovni MMF a v souvislosti s OSN a význam co nejlepší koordinace postojů mezi členskými státy;

32.  zdůrazňuje, že dluhovou krizi je třeba vyřešit spravedlivým, rychlým a udržitelným způsobem pomocí vytvoření mezinárodního mechanismu restrukturalizace dluhu, který bude vycházet z plánu UNCTAD týkajícího se restrukturalizace státního dluhu a myšlenky tzv. Stiglitzovy komise zřídit mezinárodní soud pro restrukturalizaci dluhu;

33.  žádá členské státy, aby aktivovaly mandát přijatý v rezoluci Valného shromáždění OSN 69/319 ze dne 10. září 2015 s cílem:

   a) zavést mechanismy včasného varování založené na podávání zpráv o obecnějším zhoršování udržitelnosti dluhu, které by pomohly určit rizika a zranitelnost silně zadlužených zemí v rané fázi;
   b) umožnit v koordinaci s MMF zavedení mnohostranného právního rámce pro řádnou a předvídatelnou restrukturalizaci státních dluhů, který by zabránil tomu, aby se staly neúnosnými, a který by přispěl ke zlepšení předvídatelnosti pro investory; vyzývá ke spravedlivému zastoupení rozvojových zemí v rámci rozhodovacích orgánů mezinárodních finančních institucí;
   c) zajistit, aby EU podporovala rozvojové země v boji proti korupci, kriminální činnosti, vyhýbání se daňovým povinnostem a praní peněz;

34.  vyzývá Komisi a členské státy EU, aby pracovaly v mezinárodních fórech a spolu se soukromým sektorem vypracovaly rámec s pravidly, který zajistí úplnou transparentnost podmínek a odpovědnost, pokud jde o úvěry poskytované rozvojovým zemím, jako je pakt o transparentním poskytování úvěrů, o němž debatují některé finanční instituce;

35.  vyjadřuje politování nad tlakem, který je vyvíjen na státy, jako je Tunisko, s cílem vybídnout je k tomu, aby neprováděly veřejné audity původu svých dluhů a podmínek poskytování úvěrů; vyzývá EU, aby spolupracovala s ostatními dárci a mezinárodními institucemi, jako je MMF, s cílem ochránit a podpořit právo států provádět veřejné audity dluhů;

36.  důrazně žádá o přijetí pravidla, které by se uplatnilo v případě hrozící platební neschopnosti a podle něhož by mohly soudy věřitele zbavit práva vymáhat dluh, pokud si stát vzal dotyčný úvěr v rozporu s právními předpisy schválenými vnitrostátním parlamentem;

37.  žádá členské státy, aby na podnět Komise přijaly nařízení, které by se inspirovalo belgickým zákonem o boji proti dluhové spekulaci supích fondů;

38.  žádá institucionální a soukromé věřitele, aby souhlasili s tím, že po závažné přírodní katastrofě či humanitární krizi, včetně jednorázového masivního příchodu přistěhovalců, bude vyhlášeno dluhové moratorium, které zadluženému státu umožní vynaložit veškeré prostředky na návrat situace do normálu;

39.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Viz str. 27-29.
(2) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 2.
(3) Zpráva o světových investicích, 2014. Investice do cílů udržitelného rozvoje: Akční plán, UNCTAD 2014, s. 140–145.
(4) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 79.
(5) Revisiting Debt Sustainability in Africa. (Revize udržitelnosti dluhu v Africe. Podkladový dokument pro zprávu UNCTAD o hospodářském vývoji v Africe za rok 2016: Dluhová dynamika a finanční prostředky na rozvoj v Africe.)
(6) Dokument 11705/15.


Posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii
PDF 529kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: 7. zpráva Evropské komise (2017/2279(INI))
P8_TA(2018)0105A8-0138/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 4, 162, 174 až 178 a 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(5),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 9. října 2017 s názvem „Můj region, má Evropa, naše budoucnost: sedmá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti“ (COM(2017)0583),

–  s ohledem na Amsterodamský pakt, kterým se zavádí městská agenda pro EU a který byl schválen dne 30. května 2016 v Amsterodamu na neformálním setkání ministrů EU odpovědných za městské záležitosti,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. prosince 2015(6),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv vyhlášený dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu Evropským parlamentem, Evropskou radou a Evropskou komisí,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. dubna 2017 s názvem „Zvýšení účinnosti, relevantnosti a viditelnosti politiky soudržnosti z hlediska občanů“(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. listopadu 2017 s názvem „Synergie a zjednodušení pro politiku soudržnosti po roce 2020“(8),

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy – úvahy a scénáře pro EU-27 v roce 2025 (COM(2017)2025),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise o sociálním rozměru Evropy ze dne 26. dubna 2017 (COM(2017)0206),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 10. května 2017 o využití potenciálu globalizace (COM(2017)0240),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 31. května 2017 o prohloubení hospodářské a měnové unie (COM(2017)0291),

–   s ohledem na diskusní dokument Komise ze dne 28. června 2017 o budoucnosti financí EU (COM(2017)0358),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 10. dubna 2017 s názvem „Konkurenceschopnost v regionech s nízkými příjmy a malým růstem: zpráva o zaostávajících regionech“ (SWD(2017)0132),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise s názvem „Why Regional Development matters for Europe’s Economic Future“ (Proč je regionální rozvoj důležitý pro budoucnost evropského hospodářství)(9),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. února 2018 nazvané „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“ (COM(2018)0098),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2017 s názvem „Silnější a obnovené strategické partnerství s nejvzdálenějšími regiony EU“ (COM(2017)0623),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 11. května 2017 s názvem „Budoucnost politiky soudržnosti po roce 2020 – směrem k silné a účinné evropské politice soudržnosti po roce 2020“(10),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 týkající se sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii“(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU(13),

–  ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o „Nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti pro období 2014–2020: integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj“(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o „Správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU“(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o politice soudržnosti a strategii výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3)(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 s názvem „Evropská územní spolupráce – osvědčené postupy a inovativní opatření“(17),

–  s ohledem své usnesení ze dne 16. února 2017 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních“(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o stavebních kamenech politiky soudržnosti EU po roce 2020(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o větším zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů(20),

–  s ohledem na usnesení ze dne 6. července 2017 o „Podpoře soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU: provádění článku 349 Smlouvy o fungování EU“(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU(22),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o zaostávajících regionech v EU(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2018 nazvané „Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR na období po roce 2020“(24),

–  s ohledem na závěry a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení procesů pro příjemce ESI fondů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a také Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0138/2018),

A.  vzhledem k tomu, že cílem politiky soudržnosti je prosazovat harmonický a vyrovnaný rozvoj celé Unie a regionů, z nichž se skládá, a to posilováním hospodářské, sociální a územní soudržnosti v duchu solidarity s cílem podpořit udržitelný růst, zaměstnanost, sociální začleňování a snížit rozdíly mezi regiony i uvnitř jednotlivých regionů, jakož i zaostávání znevýhodněných regionů, a to v souladu se Smlouvami;

B.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti ukazuje, že regionální rozdíly se opět snižují, ale že situace se velmi liší podle toho, zda se posuzuje podle HDP na osobu, zaměstnanosti nebo jiných ukazatelů, a některé nerovnosti mezi regiony či uvnitř regionů a členských států přetrvávají, přemisťují se či narůstají, a to i uvnitř eurozóny;

C.   vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti uvádí znepokojivé informace v souvislosti s mírou nezaměstnanosti, a to i s mírou nezaměstnanosti mladých lidí, která v mnoha regionech dosud nedosáhla své úrovně z doby před krizí, s konkurenceschopností, chudobou a se sociálním začleňováním;

D.  vzhledem k tomu, že téměř 120 milionů Evropanů (24 %) je chudých, je ohroženo chudobou, trpí vážnou materiální deprivací či žije v domácnostech s nízkou intenzitou práce; vzhledem k tomu, že počet chudých pracujících narůstá a počet nezaměstnaných mladých lidí je neustále vysoký;

E.  vzhledem k tomu, že míra všeobecné nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí v Unii od roku 2013 postupně klesá, přestože je stále vyšší než v roce 2008, (tj. 7,3 % v roce 2008 a 16,1 % v prosinci 2017)(25), s výraznými rozdíly v členských státech i mezi nimi, zejména pak v některých členských státech, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí; vzhledem k tomu, že regionální rozdíly se již zmenšují; vzhledem k tomu, že rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi členskými státy je i nadále velmi vysoký a podle nejnovějších údajů se pohybuje mezi 2,4 % v České republice a 3,6 % v Německu až po 16,3 % ve Španělsku a 20,9 % v Řecku(26); vzhledem k tomu, že skrytá nezaměstnanost (nezaměstnaní, kteří jsou ochotni pracovat, ale zaměstnání aktivně nehledají) dosahovala v roce 2016 výše 18 %;

F.  vzhledem k tomu, že sedmá zpráva o soudržnosti poukazuje na velkou rozmanitost regionů a území, a to i v rámci současných kategorií regionů, v souvislosti s jejich specifickými podmínkami (nejvzdálenější regiony, řídké osídlení, nízké příjmy nebo slabý růst atd.), a že je tedy nutný teritoriální přístup uzpůsobený „na míru“;

G.  vzhledem k tomu, že jeden z hlavních přínosů 7. zprávy o soudržnosti se týká určení některých regionů, které jsou tzv. lapeny ve „středně příjmové pasti“, jež jsou ohroženy vyloučením, stagnací či zaostáváním;

H.  vzhledem k tomu že 7. zpráva o soudržnosti poukazuje na existenci mimořádně chudých oblastí, riziko území roztříštěnosti a prohlubování nerovností mezi nižšími než regionálními územními celky, a to i v relativně prosperujících regionech;

I.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti zdůrazňuje, že dopad globalizace, migrace, chudoby a nedostatečných inovací, změny klimatu, transformace energetiky a znečištění se neomezuje jen na méně rozvinuté regiony;

J.  vzhledem k tomu, že ačkoli politika soudržnosti hraje zásadní roli při oživení hospodářství EU prostřednictvím podpory inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, veřejné investice jsou v EU stále ještě pod úrovní před krizí, přičemž v některých členských státech, které byly krizí postiženy nejvíce, přetrvávají velké nedostatky, neboť veřejné investice poklesly z 3,4 % HDP v roce 2008 na 2,7 % v roce 2016;

K.   vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti jasně předkládá výsledky politiky soudržnosti, pokud jde o růst, zaměstnanost, dopravu, energetiku, životní prostředí, vzdělávání a odbornou přípravu, jak se ukazuje v programovém období 2014–2020, kdy byla poskytnuta podpora 1,1 milionu malých a středních podniků, což vedlo přímo k vytvoření dalších 420 000 pracovních míst, pomohlo 7,4 milionům nezaměstnaných najít práci a pomohlo i více než 8,9 milionům lidí získat novou kvalifikaci, což činí z této politiky faktor tmelící Evropu;

Přidaná hodnota politiky soudržnosti

1.   považuje za nezbytné, aby v novém programovém období politika soudržnosti i nadále adekvátně pokrývala všechny evropské regiony a zůstala hlavním veřejnoprávním investičním nástrojem Unie, který je založen na dlouhodobé strategii a perspektivě a má k dispozici rozpočet odpovídající stávajícím a novým výzvám, a zajistila tak plnění základních cílů této politiky; zdůrazňuje, že zaměření politiky soudržnosti pouze na nejméně rozvinuté regiony by brzdilo pokrok v oblasti politických priorit Evropské unie jako celku;

2.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti přináší přidanou evropskou hodnotu tím, že přispívá k evropským veřejným statkům a prioritám (jako je růst, sociální začlenění, inovace a ochrana životního prostředí) a také k veřejným a soukromým investicím, a že se jedná o základní nástroj pro dosažení cíle Smlouvy, kterým je boj proti nerovnosti s cílem dosáhnout zvýšení životní úrovně a snižovat zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů;

3.  připomíná svůj silný závazek ke sdílenému řízení a zásadě partnerství, který by měl zůstat zachován a posílen i na období po roce 2020, jakož i k víceúrovňové správě a subsidiaritě, které přispívají k přidané hodnotě, kterou politika soudržnosti přináší; zdůrazňuje, že přidaná hodnota této politiky se v první řadě vyznačuje schopností zohlednit vnitrostátní potřeby rozvoje a zároveň potřeby a zvláštnosti jednotlivých území a regionů a přibližovat Evropskou unii jejím občanům;

4.  zdůrazňuje, že evropská přidaná hodnota se zřetelně odráží v rámci Evropské územní spolupráce ve všech dimenzích (přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce, jak vnitřních, tak vnějších), které přispějí k celkovému cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jakož i k solidaritě; opakuje výzvu ke zvýšení své úlohy v rozpočtu pro politiku soudržnosti, a to při současném zlepšování koordinace mezi různými programy s cílem zamezit překrývání; připomíná význam provádění makroregionálních strategií při dosahování cílů politiky soudržnosti;

5.   konstatuje, že provádění politiky soudržnosti v regionu může vytvářet vnější faktory a přinášet výhody v podobě přímého i nepřímého efektu přelévání kdekoli v EU, mj. díky zvýšenému obchodu a posilování jednotného trhu; upozorňuje však, že tyto výhody jsou v jednotlivých členských státech velmi rozdílné, především v závislosti na geografické blízkosti a struktuře hospodářství členských států;

6.  zdůrazňuje potřebu rozvíjet metodiku „nákladů politiky nesoudržnosti“ s cílem zajistit dodatečné vyčíslitelné důkazy týkající se evropské přidané hodnoty politiky soudržnosti v návaznosti na příkladnou práci vykonanou Evropským parlamentem v oblasti „nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu“;

Územní rozměr

7.  konstatuje, že městské oblasti kombinují na jedné straně značné možnosti růstu, investic a inovací a na druhé straně různé environmentální, hospodářské a sociální výzvy, mimo jiné z důvodu koncentrace obyvatelstva a existence chudých oblastí, a to i v relativně prosperujících městech; zdůrazňuje proto, že riziko chudoby nebo sociálního vyloučení zůstává stále hlavní výzvou;

8.  zdůrazňuje, že posílení územního rozměru politiky soudržnosti závisí také na větší pozornosti věnované problematikám předměstských a venkovských oblastí, s odkazem na expertízu místních orgánů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat středně velkým městům každého členského státu;

9.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat venkovské oblasti v celé jejich rozmanitosti tím, že se zhodnotí jejich potenciál, podpoří investice do projektů, které napomohou místnímu hospodářství, jakož i lepší dopravní propojení, dostupnost a vysokorychlostní širokopásmové připojení, a těmto oblastem se poskytne pomoc při řešení výzev, kterým čelí, tj. vylidňování venkova a městských center, sociální začleňování, nedostatek pracovních příležitostí, pobídek pro podnikání i cenově dostupného bydlení, úbytek obyvatelstva, oblasti, v nichž není dostupná zdravotní péče atd.; tomto ohledu zdůrazňuje význam druhého pilíře SZP při propagaci udržitelného rozvoje venkova;

10.  vyzývá k lepšímu zohlednění některých územních zvláštností, jako je tomu v případě regionů uvedených v čl. 174 odst. 3 SFEU, jako jsou ostrovní, horské, venkovské, příhraniční, nejsevernější, pobřežní nebo okrajové oblasti či regiony při určování investičních priorit; zdůrazňuje, že je důležité pro tyto oblasti vytvořit strategie, programy a činnosti připravené na míru, a navíc prověřit možnosti případného spuštění nových konkrétních agend navazujících na příklad nastavený městskou agendou EU a Amsterodamským paktem;

11.  připomíná, že zvláštní hospodářská a strukturální sociální situace nejvzdálenějších regionů si vyžaduje zvláštní opatření, a to i pokud jde o podmínky jejich přístupu k evropským strukturálním a investičním fondům (ESI), v souladu s článkem 349 SFEU; zdůrazňuje, že je třeba zachovat všechny výjimky, které mají kompenzovat strukturálně dané nevýhody, a také zlepšovat zvláštní opatření pro tyto regiony tím, že budou přizpůsobena, kdykoli to bude zapotřebí; žádá Komisi a členské státy, aby vycházely z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 15. prosince 2015, a zajistily tak skutečné uplatňování článku 349 SFEU, pokud jde o podmínky přístupu ke strukturálním fondům; doporučuje zejména navýšit zvláštní příspěvek pro nejvzdálenější regiony v ose týkající se sociálních věcí, zachovat stávající výši spolufinancování Unie v těchto regionech a vhodným způsobem pozměnit tematické zaměření; zdůrazňuje potenciál nejvzdálenějších regionů, jako např. oblastí obzvláště vhodných pro provádění experimentálních projektů;

12.  má za to, že zavedení integrovaných strategií udržitelného městského rozvoje představuje pozitivní zkušenost, která by si proto zasluhovala rozšíření a provedení i na jiných územních celcích na nižší úrovni než regiony, například zavedením integrovaného územního cíle v souvislosti s tematickými cíli, aniž by tím bylo narušeno tematické zaměření; zdůrazňuje význam komunitně vedeného místního rozvoje a zvýšení schopnosti politiky soudržnosti zapojit místní subjekty; zdůrazňuje, že je třeba prověřit možnost zahájení přípravy národních a regionálních operačních programů založených na integrovaných územních strategiích a strategiích inteligentní specializace;

„Středně příjmové regiony“: podpořit odolnost a zabránit vyloučení zranitelných území

13.  zdůrazňuje, že regiony se středními příjmy nezaznamenaly stejný růst ani jako regiony s nízkými příjmy (které musí ještě dohonit zbytek EU), ani jako regiony s velmi vysokými příjmy, a to proto, že se potýkají s problémem tzv. „středně příjmové pasti“ v důsledku příliš vysokých nákladů ve srovnání s první skupinou a příliš křehkých systémů inovací ve srovnání s druhou skupinou; poukazuje také na to, že tyto regiony se vyznačují oslabeným výrobním odvětvím a zranitelností vůči otřesům způsobeným socioekonomickými změnami v důsledku globalizace;

14.  je přesvědčen, že hlavní výzvou budoucí politiky soudržnosti bude nabídnout podporu uzpůsobenou těmto regionům, mimo jiné s cílem vytvořit klima příznivé pro investice, a že politika soudržnosti musí zároveň snižovat nerovnosti, ale také předcházet vyloučení zranitelných území zohledněním různých trendů, dynamik a okolností;

15.  vyzývá Komisi, aby řešila problémy, jimž čelí regiony se středním příjmem, které se vyznačují nízkou mírou růstu ve srovnání s průměrem EU, tak, aby napomohla harmonickému rozvoji celé Unie; připomíná, že budoucí politika soudržnosti by měla středně příjmové regiony náležitě pokrývat, podporovat a zahrnovat je do dalšího programového období s cílem podpořit je a nabízet jim řešení jejich problémů, včetně vytvoření a provádění strategií, programů a dalších činností na míru; v této souvislosti připomíná význam doplňkových ukazatelů k HDP, aby bylo možno nabídnout přesnější obraz socioekonomických podmínek těchto konkrétních regionů; domnívá se, že by měla být věnována větší pozornost včasné identifikaci zranitelných míst, aby politika soudržnosti mohla podpořit odolnost regionů a zabránit vzniku nových rozdílů ve všech typech regionů;

16.  vítá, že Evropská komise spustila pilotní projekt, jehož cílem je přinést řešení na míru přizpůsobené specifickým problémům regionů procházejících průmyslovou transformací; vyzývá Komisi, aby z pilotního projektu vyvodila poučení, a očekává, že se co nejdříve dočká předpokládaných výsledků; má za to, že strategie inteligentní specializace mají potenciál nabízet skrze celostní přístup těmto regionům lepší podporu v jejich rozvojových strategiích a z obecnějšího hlediska prosazovat diferencované provádění na úrovni regionů, ale rovněž by mohly těžit z další spolupráce a výměny znalostí a zkušeností mezi regiony; vítá opatření, jako je iniciativa Vanguard pro využívání strategie inteligentní specializace v zájmu nastartování růstu a průmyslové obnovy v prioritních oblastech v EU;

17.  zdůrazňuje, že sociální a daňová konvergence přispívá k soudržnosti a zároveň zlepšuje fungování jednotného trhu; domnívá se, že odlišné postupy v této oblasti mohou být v rozporu s cílem v oblasti soudržnosti a mohly by ještě více ohrozit území, která zaostávají nebo jsou nejvíce ohrožena globalizací, a upozorňuje na to, že je trvale zapotřebí, aby méně rozvinuté regiony dohnaly zbytek Unie; má za to, že politika soudržnosti by mohla formou pozitivních pobídek pomoci prosazovat sociální a daňovou konvergenci (vedle konvergence hospodářské a územní); v tomto ohledu zdůrazňuje možnost opřít se například o evropský pilíř sociálních práv; vyzývá Evropskou komisi, aby tento rozměr důkladněji zohlednila v rámci evropského semestru v zájmu lepšího začlenění sociálního rozměru politiky soudržnosti do hospodářské politiky a aby také vhodně zapojila místní a regionální orgány s cílem zvýšit účinnost a přijetí tohoto postupu;

Oblasti činnosti

18.  podporuje silné tematické zaměření na omezený počet priorit souvisejících s významnými evropskými politickými cíli – a současně umožnění větší flexibility řídicích orgánů při vytváření územních strategií na základě potřeb a potenciálu – v návaznosti na inkluzivní místní a regionální konzultace v rámci přípravy dohod o partnerství; zdůrazňuje, že zaměstnanost (včetně nezaměstnanosti mladých), sociální začleňování, boj proti chudobě, podpora inovací, digitalizace, podpora malých a středních podniků a startupů, změna klimatu, oběhové hospodářství a infrastruktura by měly být prioritními oblastmi budoucí politiky soudržnosti;

19.  vítá přijetí evropského pilíře sociálních práv, který představuje pokrok v budování sociální Evropy; připomíná svůj závazek vůči ESF jako silné nedílné součásti fondů ESI a vůči záruce pro mladé lidi, iniciativě pro zaměstnanost mladých lidí a evropskému sboru solidarity s ohledem na jejich význam při řešení problémů v oblasti zaměstnanosti, hospodářského růstu, sociálního začleňování, učení a odborného vzdělávání;

20.  zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti by měla klást větší důraz na ochranu a podporu obyvatel a území negativně zasažených globalizací (offshoring, ztráta pracovních míst) a také podobnými trendy uvnitř EU; žádá, aby byla v relevantních případech prozkoumána možnost koordinace strukturálních fondů a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci tak, aby se vztahovaly mj. na přemístění společností uvnitř EU;

21.  konstatuje, že zranitelnost vůči změně klimatu se v jednotlivých regionech výrazně liší; má za to, že ESI fondy je třeba využívat co nejúčinněji, aby bylo možné plnit závazky EU v rámci Pařížské dohody o klimatu (COP21), např. pokud jde o energie z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost nebo výměnu osvědčených postupů, zejména v odvětví bydlení, a aby byly zohledněny cíle udržitelného rozvoje OSN; trvá na tom, aby nástroje solidarity pro případ přírodní katastrofy bylo možné využít za daných okolností co nejrychleji a vždy koordinovaně;

22.  doporučuje využívat udržitelným způsobem ESI fondy pro řešení demografických výzev (stárnutí, pokles populace, demografický tlak, neschopnost přilákat nebo udržet dostatečný lidský kapitál), které různou měrou dopadají na evropské regiony; zdůrazňuje zejména potřebu poskytovat odpovídající podporu oblastem, jako jsou některé nejvzdálenější regiony;

23.  zdůrazňuje, že je třeba podle článku 349 SFEU vytvořit konkrétní mechanismus financování po roce 2020, aby bylo možné integrovat migranty v nejvzdálenějších regionech, které se v důsledku svých specifických rysů musí vyrovnávat s větším migračním tlakem, a přispět tak k jejich udržitelnému rozvoji;

24.  je toho názoru, že fondy EU musí dodržovat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a měly by nadále podporovat deinstitucionalizaci;

25.  zdůrazňuje, že další investice do kultury, vzdělávání, dědictví, mládeže, sportu a udržitelného cestovního ruchu mají potenciál pro vytváření pracovních míst, zejména kvalitních pracovních míst pro mladé lidi, a růstu a zlepšovat sociální soudržnost a současně bojovat proti chudobě a diskriminaci, což je mimořádně důležité, např. pokud jde o nejvzdálenější, venkovské a odlehlé regiony; podporuje rozvoj kulturních a tvůrčích odvětví, která jsou úzce spjata s inovací a tvořivostí;

Programový rámec po roce 2020

26.  zdůrazňuje, že 7. zpráva o soudržnosti vyzdvihuje nutnost zohlednit i jiné ukazatele, které by doplňovaly HDP na obyvatele, jenž by měl nicméně zůstat hlavním ukazatelem, a to pro účely přidělování finančních prostředků a proto, aby bylo možné podat přesnější obraz socioekonomických podmínek, v souladu se zjištěnými výzvami a potřebami, a to i na nižší než regionální úrovni; poukazuje na nutnost vycházet z vysoce kvalitních, spolehlivých, aktuálních, strukturovaných a dostupných údajů; žádá proto Komisi a Eurostat, aby poskytly co nejpodrobnější a geograficky rozčleněné statistické údaje významné pro politiku soudržnosti, aby v procesu plánování dostatečně odrážela potřeby jednotlivých regionů; podporuje používání sociálních, environmentálních a demografických kritérií, především míry nezaměstnanosti a míry nezaměstnanosti mladých lidí;

27.  obhajuje posilování integrovaného přístupu a rozhodně zdůrazňuje, že ESF musí kvůli svému zásadnímu rozměru soudržnosti nadále tvořit nedílnou součást evropské regionální politiky;

28.  zdůrazňuje, že granty by měly být i nadále hlavním nástrojem financování politiky soudržnosti, ale uznává, že finanční nástroje mohou představovat účinný pákový efekt a že by měly být prosazovány v případě, že vytvářejí přidanou hodnotu, nebo na základě vhodného předběžného posouzení; zdůrazňuje však, že jejich používání se nesmí stát cílem samo o sobě, že jejich účinnost závisí na řadě faktorů (povaha projektu, území či rizika) a že všem regionům bez ohledu na úroveň jejich rozvoje musí být umožněno svobodně si určit nejvhodnější způsob financování; postavil by se proti jakémukoli závaznému cíli pro využívání finančních nástrojů;

29.  vyzývá ke zjednodušení podmínek využívání finančních nástrojů a k usnadnění koordinace těchto nástrojů s granty v zájmu doplňkovosti a účinnosti a s ohledem na územní celky; zdůrazňuje důležitost správní kapacity a kvality veřejné správy i významnou doplňkovou úlohu vnitrostátních rozvojových bank a institucí pro provádění finančních nástrojů uzpůsobených místním potřebám; považuje za nesmírně důležité co nejvíce harmonizovat pravidla pro finanční nástroje, a to bez ohledu na způsob jejich řízení; navrhuje, aby byly vedle stávajících finančních nástrojů politiky soudržnosti prosazovány také participativní nástroje;

30.  domnívá se, že vazba mezi politikou soudržnosti a zárukou příznivého investičního prostředí, účinností a řádným využíváním fondů může rovněž napomoci k dosažení cílů politiky soudržnosti, a zároveň zdůrazňuje, že politika soudržnosti nemá být pouhým nástrojem, který slouží prioritám a není nijak navázán na její cíle; zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat dohodnutý postoj k Paktu o stabilitě a růstu týkající se flexibility pro cyklické podmínky, strukturálních reforem a vládních investic; domnívá se, že opatření spojující účelnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí, jak je uvedeno v nařízení (EU) č. 1303/2013, by měla být pečlivě analyzována, a to i se zapojením všech zúčastněných stran; je toho názoru, že by Komise měla zvážit úpravy propojení politiky soudržnosti s evropským semestrem s cílem posílit jeho územní a sociální rozměr a že by měla zohlednit další faktory, které přispívají k dosažení cílů soudržnosti, jako je například reálná konvergence; vyzývá Komisi, aby se v této souvislosti a v rámci evropského semestru zabývala spolufinancováním na regionální a vnitrostátní úrovni v rámci ESI fondů a jeho dopadem na vnitrostátní schodky;

31.  vyzývá k posílení strategií inteligentní specializace, které představují neotřelý způsob, jak investovat do potenciálu dlouhodobého růstu v kontextu rychlých technologických změn a globalizace; uznává užitečnost předběžných podmínek, ale zdůrazňuje, že v některých případech situaci komplikovaly a vedly ke zpoždění v přípravě a zahájení plánování; bere na vědomí připomínky Účetního dvora týkající se předběžných podmínek obsažené v jeho zvláštní zprávě 15/2017; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda případně nesnížit počet předběžných podmínek, aby posílila v této oblasti dodržování zásad proporcionality a subsidiarity a aby přitom co nejvíce využívala stávající strategické dokumenty, které by mohly splnit budoucí předběžné podmínky; podtrhuje, že předběžné podmínky by se měly úzce vztahovat k účinnosti investic a současně zajistit rovné zacházení pro všechny členské státy;

32.  konstatuje, že kvalita a stabilita veřejné správy, pro kterou jsou nezbytnými předpoklady dobré vzdělání, odborná příprava a poradenská pomoc dostupná v místě, je i nadále rozhodujícím faktorem regionálního růstu a účinnosti ESI fondů; zdůrazňuje, že kvalitu správy je třeba zlepšit a zajistit dostupnost dostatečné technické pomoci, neboť tyto prvky mají významný dopad na řádné provádění politiky soudržnosti a mohou v nich být v rámci členských států značné rozdíly, což je patrné např. na zaostávajících regionech; vyzývá Komisi, aby zejména vyhodnotila budoucí program JASPERS s ohledem na doporučení Evropského účetního dvora;

33.  podporuje posun politiky soudržnosti směrem k většímu zaměření na výsledky a obsah a současně přechod od účetní logiky k přístupu, který se soustředí na výkonnost a ponechává řídicím orgánům větší míru flexibility v tom, jak mají dosáhnout splnění cílů, při dodržování zásad partnerství, transparentnosti a odpovědnosti apod.;

34.  považuje za nezbytně nutné pokračovat v boji proti podvodům a naléhavě vyzývá k uplatňování nulové tolerance korupce;

Jednodušší politika soudržnosti

35.  žádá Komisi, aby ve svých budoucích legislativních návrzích zohlednila doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení;

36.  trvá na nutnosti vytvořit rámec, který zaručí právní stabilitu prostřednictvím jednoduchých, jasných a předvídatelných předpisů, a to zejména v oblasti řízení a kontrol, s cílem zajistit náležitou rovnováhu mezi cíli výkonnosti a zjednodušení; vyzývá, aby se v příštím programovém období snížil objem právních předpisů a pokynů (s obezřetností, tak aby se v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami zajistila nezbytná kontinuita předpisů a postupů, s nimiž jsou zainteresované subjekty a řídicí orgány již obeznámeny); žádá, aby byly relevantní dokumenty přeloženy do všech jazyků EU a aby se v co největší míře zabránilo zpětné účinnosti a výkladu předpisů; požaduje, aby byl zřízen jednotný právní rámec a pokyny pro přeshraniční projekty;

37.  zároveň zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se zabránilo nadměrné regulaci a aby se z operačních programů staly skutečné strategické dokumenty, stručnější a flexibilnější, tím, že se zavede zjednodušený postup, aby mohly být během programového období cíleně upravovány (např. v případě přírodních katastrof) a adekvátně tak reagovaly na měnící se globální skutečnosti a regionální poptávku;

38.  vyzývá k zavedení skutečně jednotného souboru pravidel pro ESI fondy, včetně další harmonizace společných pravidel pro nástroje, které přispívají ke stejnému tematickému cíli; považuje za nezbytné zefektivnit postupy zadávání zakázek v souvislosti s fondy a zrychlit řízení o státní podpoře v případech, kdy je vyžadován soulad; podporuje jednotné a soudržnější zacházení s přímo řízenými evropskými fondy a s fondy politiky soudržnosti, pokud se jedná o státní podporu, a obecněji podporuje i harmonizovaná pravidla pro evropské nástroje, které jsou určeny stejným příjemcům; zdůrazňuje význam lepší doplňkovosti politiky soudržnosti a budoucího výzkumného programu EU, aby se zajistilo pokrytí celého cyklu od základního výzkumu až po komerční využití; domnívá se, že tematické zaměření by mělo být zachováno, aby byla umožněna součinnost mezi různými zdroji financování na projektové úrovni;

39.  bere na vědomí zřízení pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu a očekává od této pracovní skupiny praktické návrhy pro posílení dodržování obou těchto zásad v rámci politiky soudržnosti; vyjadřuje podporu zajištění uplatňování těchto zásad za účelem vytvoření skutečné vícestupňové správy, což vyžaduje vhodné zplnomocnění místních a regionálních orgánů i dalších zúčastněných stran;

40.  s politováním konstatuje, že Komise nepředložila lépe integrované hodnocení průřezových politik a není ani hlášena součinnost mezi různými evropskými politikami; požaduje ambiciózní strategie, financování a opatření, které zvýší součinnost s jinými fondy EU a přilákají doplňkovou finanční podporu; zdůrazňuje, že je třeba dále optimalizovat součinnost mezi ESI fondy a jinými nástroji, včetně Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), ale i dalšími centrálně řízenými programy, jako je Horizont 2020, který svou podporou výzkumu a inovací doplňuje politiku soudržnosti;

41.  žádá, aby se požadavky v oblasti plánování, provádění a kontroly ESI fondů v budoucnu opíraly o zásady diferenciace a proporcionality a spočívaly na transparentních a spravedlivých kritériích v souladu s finančními prostředky vyhrazenými na programy, rizikovým profilem, kvalitou správy a mírou financování ze strany příjemců;

42.  považuje za zásadní, aby se vztah mezi Komisí a řídicími orgány ubíral směrem k „dohodě o důvěře“; v této souvislosti připomíná význam odpovídajícího a fungujícího rámce víceúrovňové správy; vybízí Komisi, aby navázala na dosavadní práci v oblasti řádné správy veřejných financí a zavedla princip nového označování, které by bylo uděleno těm řídicím orgánům, které prokázaly svoji schopnost dodržovat příslušné předpisy; vyzývá v souvislosti s kontrolami k většímu využívání vnitrostátních a regionálních předpisů, pokud je ověřena a potvrzena jejich účinnost;

43.  vybízí k posílení zásady jednotného auditu, ke zrychlení provádění elektronické soudržnosti a také ke všeobecnému využívání zjednodušených a standardizovaných nákladů, neboť se to mimo jiné ukázalo být jednodušší z hlediska provádění a nevedlo to k žádným chybám; zdůrazňuje potenciál digitalizace, pokud jde o činnosti v oblasti monitorování a podávání zpráv; je toho názoru, že výměnu odborných znalostí by mělo usnadnit zřízení portálu pro sdílení znalostí a výměnu osvědčených postupů;

44.  vyzývá Komisi, aby předkládala návrhy, jak zlepšit reakci politiky soudržnosti na nepředvídané události, a v této souvislosti opakovaně vyzývá k vytvoření takové rezervy, která by umožnila regionům dodatečnou flexibilitu, aniž by ohrozila dlouhodobé cíle operačních programů;

Výzvy a možnosti do budoucna

45.  je mimořádně znepokojen scénáři, které nedávno představila Komise, ohledně možnosti provést v příštím VFR škrty v rozpočtu politiky soudržnosti, které by z působnosti této politiky vyloučily mnoho regionů; doufá v ambiciózní rozpočet, který bude odpovídat výzvám, jimž regiony čelí, a vyzývá k tomu, aby se z politiky soudržnosti nestala proměnná přizpůsobovaná podle potřeb; připomíná, že pokrytí všech regionů EU představuje pro Evropský parlament bod, o němž nepřipadá v úvahu diskutovat; zdůrazňuje, že teorie „skupin hospodářského rozvoje“ potvrzuje význam diferencované podpory všem evropským regionům, a to včetně regionů s velmi vysokými příjmy, které si musí udržet konkurenceschopnost ve vztahu ke světové konkurenci;

46.  má za to, že politika soudržnosti by mohla přispět k řešení nových výzev, jako je bezpečnost či integrace uprchlíků pod mezinárodní ochranou; zdůrazňuje však, že od politiky soudržnosti nelze očekávat, že vyřeší všechny krize, a nesouhlasí s využíváním fondů politiky soudržnosti k pokrývání krátkodobých potřeb financování mimo oblast její působnosti, přičemž připomíná, že se tato politika zaměřuje na střednědobý a dlouhodobý sociální a hospodářský rozvoj EU;

47.  bere na vědomí pozitivní výsledky fondu EFSI, který musí nicméně investovat ještě transparentněji a účelněji; zdůrazňuje, že politika soudržnosti a fond EFSI jsou založeny na odlišných koncepcích a cílech, které se mohou v určitých případech navzájem doplňovat, avšak nelze je zaměňovat, bez ohledu na úroveň rozvoje regionů, zejména z toho důvodu, že fond EFSI je na rozdíl od strukturálních fondů převážně úvěrový; připomíná, že je důležité správně rozlišovat mezi EFSI a politikou soudržnosti a také jasně vymezit možnosti jejich kombinování;

48.  znovu opakuje svůj závazek vůči dlouhodobému plánování programů; má za to, že jedinou udržitelnou alternativou stávajících 7 let je víceletý finanční rámec v délce trvání 5+5 let, u nějž bude proveden přezkum v polovině období; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasný návrh, v němž budou stanoveny metody praktického provádění finančního rámce na období 5+5 let;

49.  žádá, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí na to, aby se předešlo prodlevám v plánování nového období, s cílem zamezit pozdním platbám a nesplněným závazkům, které brání pozitivním výsledkům politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že je důležité včas předložit veškeré dokumenty týkající se budoucího právního rámce ve všech úředních jazycích, aby byli všichni příjemci poctivě a včasně informováni;

50.  vyzývá ke zlepšení komunikace s evropskými občany, čímž by se zvýšila informovanost veřejnosti o konkrétních výsledcích politiky soudržnosti; vybízí Komisi, aby posílila úlohu řídicích orgánů a předkladatelů projektů, kteří používají inovativní metody komunikace na místní úrovni, s cílem informovat občany o výsledcích využívání fondů na daných územích; zdůrazňuje, že je zapotřebí zlepšit informovanost a komunikaci nejen ve směru dodavatelského řetězce (výsledky ESI fondů), ale i opačně (možnosti financování), a to především ve vztahu k drobným předkladatelům projektů; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a informovanost;

51.  konstatuje, že některé evropské regiony jsou zvlášť vystaveny dopadům brexitu; zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti bude muset co nejvíce omezit negativní důsledky brexitu pro jiné evropské regiony, a žádá, aby byla důkladně zvážena možnost pokračování partnerství v rámci územní spolupráce;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(6) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2015, Parlament a Komise/Rada, C-132/14 až C-136/14, ECLI:EU:C:2015:813.
(7) Doc. 8463/17
(8) Doc. 14263/17
(9) Iammarino, S., Rodríguez-Pose, A., Storper, M. (2017), ‘Why regional development matters for Europe’s economic future’, pracovní dokument 07/2017, Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku, Evropská komise.
(10) Úř. věst. C 306, 15.9.2017, s. 8.
(11) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 94.
(12) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 132.
(13) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 124.
(14) Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 2.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2017)0222.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2016)0320.
(17) Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.
(18) Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.
(19) Přijaté texty, P8_TA(2017)0254.
(20) Přijaté texty, P8_TA(2017)0245.
(21) Přijaté texty, P8_TA(2017)0316.
(22) Přijaté texty, P8_TA(2017)0401.
(23) Přijaté texty, P8_TA(2018)0067.
(24) Přijaté texty, P8_TA(2018)0075.
(25) http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8631691/3-31012018-BP-EN.pdf/bdc1dbf2-6511-4dc5-ac90-dbadee96f5fb
(26) http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8701418/3-01032018-AP-EN/37be1dc2-3905-4b39-9ef6-adcea3cc347a

Právní upozornění