Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/2271(INL)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0423/2018

Předložené texty :

A8-0423/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 11/12/2018 - 5.13
CRE 11/12/2018 - 5.13

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0494

Přijaté texty
PDF 168kWORD 56k
Úterý, 11. prosince 2018 - Štrasburk Konečné znění
Humanitární víza
P8_TA(2018)0494A8-0423/2018
Usnesení
 Příloha

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2018 obsahující doporučení Komisi o humanitárních vízech (2018/2271(INL))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 4, 18 a 19 této listiny,

–  s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků podepsanou dne 28. července 1951 v Ženevě a protokol z roku 1967 k této úmluvě,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se stanoví kodex Společenství o vízech (vízový kodex)(1),

–  s ohledem na globální pakt OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a globální pakt OSN o uprchlících, které navazovaly na Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty, která byla Valným shromážděním Organizace spojených národů jednomyslně přijata dne 19. září 2016,

–  s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty týkající se humanitárních víz, které vypracovala výzkumná služba Evropského parlamentu,

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0423/2018),

A.  vzhledem k tomu, že navzdory četným oznámením a žádostem týkajícím se bezpečných a legálních cest, které umožňují vstup na evropské území osobám žádajícím o mezinárodní ochranu, v současné době na unijní úrovni neexistuje žádná harmonizace v oblasti postupů pro chráněný vstup ani právní rámec pro humanitární víza, tj. víza udělená pro účely dosažení území členských států s cílem žádat o mezinárodní ochranu;

B.  vzhledem k tomu, že v souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 7. března 2017 ve věci C-638/16(2), X a X v État belge, nejsou členské státy podle právních předpisů EU povinny vydávat humanitární víza osobám, které chtějí vstoupit na jejich území s úmyslem požádat zde o azyl, ale mohou tak učinit svobodně na základě svého vnitrostátního práva; vzhledem k tomu, že tento rozsudek vykládá stávající právní předpisy Unie, které mohou být změněny;

C.  vzhledem k tomu, že některé členské státy v současné době využívají nebo dříve využívaly vnitrostátní režimy pro vydávání humanitárních víz nebo povolení k pobytu za účelem zajištění postupů pro chráněný vstup do dané země osobám, které potřebují pomoc;

D.  vzhledem k tomu, že počet osob přijatých na základě vnitrostátních postupů pro vstup za účelem humanitární ochrany nebo prostřednictvím přesídlení je ve srovnání s celosvětovou potřebou stále nízký a mezi členskými státy existují značné rozdíly; vzhledem k tomu, že vnitrostátní postupy pro vstup za účelem humanitární ochrany nebo prostřednictvím přesídlení jsou úzce definovány a v případě přesídlování zahrnuje výhradně osoby, které splňují kritéria zranitelnosti a jsou registrovány jako uprchlíci Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky;

E.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že v důsledku této situace se 90 % osob, jimž byla přiznána mezinárodní ochrana, do Unie dostalo nelegálním způsobem, což znamená, že tyto osoby jsou stigmatizovány ještě před příchodem na vnější hranice členských států;

F.  vzhledem k tomu, že svobodné ženy cestující samy nebo s dětmi, ženy vedoucí domácnosti, těhotné a kojící ženy, osoby se zdravotním postižením, dospívající dívky a starší ženy jsou osobami, které jsou na migračních trasách do Evropy obzvláště zranitelné a čelí výrazně většímu riziku násilí založeného na pohlaví, jako je znásilnění nebo násilí, a jsou oběťmi pašeráků a obchodníků s lidmi za účelem sexuálního zneužívání a ekonomického vykořisťování; vzhledem k tomu, že ženy a dívky jsou na migračních trasách do EU obvykle zranitelnější vůči všem formám vykořisťování, včetně pracovního vykořisťování a sexuálního zneužívání a že jsou často nuceny k sexuálním službám výměnou za to, aby mohly pokračovat ve své cestě;

G.  vzhledem k tomu, že vinou těchto politik od roku 2000 dosáhly ztráty na životech nejméně 30 000 mrtvých na hranicích Unie; vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné vytvořit unijní právní rámec coby prostředek k řešení neúnosných ztrát na životech ve Středozemním moři a na migračních trasách do Evropy, ke skutečnému boji proti převaděčství osob se zaměřením na obchodování s lidmi, pracovní vykořisťování a násilí, k řízení řádného příjezdu, důstojného přijetí a spravedlivého posuzování žádostí o azyl, k optimalizaci finančních prostředků členských států a Unie vyhrazených na azylové postupy, kontrolu hranic a pátrací a záchranné činnosti, jakož i k dosažení soudržných postupů v rámci acquis Unie v oblasti azylu;

H.  vzhledem k tomu, že Parlament se v tomto směru pokoušel zahrnout ustanovení ve svých pozměňovacích návrzích k nařízení (ES) č. 810/2009;

I.  vzhledem k tomu, že Rada i Komise tyto pozměňovací návrhy zamítly, mimo jiné z toho důvodu, že by taková ustanovení do nařízení (ES) č. 810/2009 vzhledem k oblasti jeho působnosti, která se vztahuje pouze na krátkodobá víza, neměla být zahrnuta;

J.  vzhledem k tomu, že se Parlament v reakci na nečinnost Komise rozhodl vypracovat toto usnesení o humanitárních vízech;

K.  vzhledem k tomu, že vypracování doporučení, která jsou přílohou tohoto usnesení, předcházela intenzivní práce za pomoci expertů;

1.  žádá Komisi, aby do 31. března 2019 předložila na základě čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie návrh nařízení, kterým se zavádí evropská humanitární víza a který navazuje na doporučení uvedená v příloze tohoto usnesení;

2.  domnívá se, že členské státy by měly mít možnost udělit humanitární víza osobám žádajícím o mezinárodní ochranu, aby tyto osoby mohly vstoupit na území členského státu, který vízum vydal, výhradně za účelem požádání o mezinárodní ochranu v tomto členském státě;

3.  domnívá se, že evropská humanitární víza by měla pouze doplňovat, a nikoli nahrazovat stávající vnitrostátní postupy vstupu na území za účelem humanitární ochrany, přesídlování nebo žádosti podané na základně mezinárodního uprchlického práva, a že rozhodnutí vydat evropské humanitární vízum by mělo zůstat ve výlučné pravomoci členských států;

4.  domnívá se, že jakoukoli iniciativou v oblasti evropských humanitárních víz by neměly být dotčeny další iniciativy týkající se migrační politiky, a to včetně těch, které se zaměřují na řešení základních příčin migrace;

5.  zdůrazňuje naléhavou potřebu bezpečných a legálních způsobů pro vstup do Unie – přičemž evropská humanitární víza by měla být jedním z nich –, které jsou rovněž velmi důležité z hlediska pohlaví, jelikož ženy jsou obzvláště zranitelné, a proto jsou více vystaveny sexuálnímu a genderově motivovanému násilí na trasách a v přijímacích centrech; zdůrazňuje, že hospodářská závislost a další druhy nesamostatnosti často vystavují ženy a dívky ve třetích zemích situacím, kdy je pro ně mnohem obtížnější než pro muže získat azyl bezpečným způsobem;

6.  domnívá se, že část finančních dopadů požadovaného návrhu by měla být hrazena ze souhrnného rozpočtu Unie jakožto praktický projev zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni, v souladu s článkem 80 SFEU;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi a Radě, jakož i vnitrostátním parlamentům, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropské službě pro vnější činnost, Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu, Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž, Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva a Agentuře Evropské unie pro základní práva.

(1) Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1.
(2) Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. března 2017, X a X v État belge, C-638/16, ECLI:EU:C:2017:173.


PŘÍLOHA K USNESENÍ

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl:

1.  FORMA A NÁZEV NÁSTROJE, KTERÝ MÁ BÝT PŘIJAT

–  být samostatným právním aktem přijatým ve formě nařízení s názvem „Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí evropská humanitární víza“,

2.  PRÁVNÍ ZÁKLAD

–  mít jako právní základ čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

3.  ODŮVODNĚNÍ

–  být odůvodněn těmito skutečnostmi:

–  současná mezera v právních předpisech Unie, kromě postupů znovuusídlení pro zranitelné uprchlíky, v nichž ani acquis v oblasti víz, ani acquis v oblasti hranic či azylu nejsou upraveny konkrétní postupy pro přijímání osob žádajících o ochranu na území členských států, přičemž je odhadem 90 % těchto osob následně uznáno za uprchlíky a osoby, které požívají doplňkové ochrany, na území členských států vstupují nezákonně(1) často po životu nebezpečných trasách,

–  riziko roztříštěnosti, neboť členské státy stále častěji zavádějí vlastní programy a postupy pro přijímání osob z humanitárních důvodů, což je v rozporu s obecným cílem vymezeným v čl. 78 odst. 1 SFEU ohledně rozvoje společné politiky týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany a což by s ohledem na různé režimy mohlo narušit jednotné uplatňování společných ustanovení o vstupu státních příslušníků třetích zemí na území členských států, který je upraven nařízeními (ES) č. 810/2009(2) a (EU) 2016/399(3) Evropského parlamentu a Rady

–  vysoká cena z hlediska lidských životů, ale také ze sociálního, ekonomického a rozpočtového hlediska spojená se současným stavem pro dotčené státní příslušníky třetích zemí (poplatky převaděčům, riziko obchodování s lidmi a vykořisťování, riziko pronásledování, riziko smrti a fyzického zneužívání atd.) a členské státy a Unii (zvýšený rozpočet na pátrání a záchranu, včetně soukromých lodí, ochrany hranic, spolupráce s třetími zeměmi, azylových řízení a případně navracení v případě zamítnutých žádostí o mezinárodní ochranu, jakož i boje proti organizované trestné činnosti, obchodování s lidmi a převaděčství atd.),

–  přidaná hodnota činnosti Unie, pokud jde o zajištění dodržování hodnot Unie, včetně základních práv, vzájemné důvěry mezi členskými státy a důvěry žadatelů o azyl v systém, právní jistota, předvídatelnost a jednotné uplatňování a provádění pravidel, dosažení úspor z rozsahu a snížení výše uvedených výdajů spojených se současným stavem,

–  připomíná, že směrnice Evropského parlamentu a Rady(4) 2013/32/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady(5) (EU) č. 604/2013 platí pouze na území členských států, že však v současnosti chybí legální cesty, aby se žadatelé o azyl mohli na tato území dostat,

–  připomíná, že podání žádosti o azyl v členském státu se uplatňují ustanovení společného evropského azylového systému Unie;

–  zdůrazňuje, že odmítnutí žádosti o evropské humanitární vízum nemá žádný vliv na právo požádat o azyl v Unii, ani žadateli nebrání vstoupit do jiného dostupného systému ochrany,

4.  OBECNÁ  USTANOVENÍ

–  mít za cíl zavést ustanovení týkající se postupů a podmínek, na základě kterých může členský stát udělit evropská humanitární víza osobám žádajícím o mezinárodní ochranu, aby tyto osoby mohly vstoupit na území členského státu, který vízum vydal, výhradně za účelem požádání o mezinárodní ochranu v tomto členském státě,

–  zahrnout do své působnosti státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001(6)povinni mít při překračování vnějších hranic členských států vízum a jejichž potřeba ochrany před nebezpečím pronásledování ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU(7) je zcela zjevně opodstatněná, ale jichž se ještě netýká proces znovuusídlení, jak je stanoven ve vnitrostátních programech pro znovuusídlení nebo v navrhovaném nařízení, kterým se zřizuje rámec Unie pro znovuusídlování a mění se nařízení (EU) č. 516/2014 Evropského parlamentu a Rady,(8) či ve směrnici Rady 2001/55/ES(9),

–  vyloučit ze své působnosti rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo přidat se v příhodný čas ke své rodině v určitém členském státě v souladu s jinými akty vnitrostátního nebo unijního práva;

5.  POSTUPY UDĚLOVÁNÍ HUMANITÁRNÍCH VÍZ

–  stanovit způsob předkládání žádostí o humanitární víza přímo, elektronicky nebo písemně na kterémkoli konzulátu nebo velvyslanectví členských států,

–  stanovit praktické postupy pro tyto žádosti o humanitární víza, včetně vyplnění formuláře žádosti, poskytování informací o totožnosti žadatele, včetně biometrických identifikátorů, a poskytování důkazů, pokud možno podložené dokumenty o nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy,

–  stanovit, že žadatel o humanitární vízum je pozván na pohovor – v případě potřeby za přítomnosti tlumočníka –, který lze provést také na dálku prostřednictvím audiokomunikačních a videokomunikačních prostředků, které zajistí náležitou úroveň bezpečnosti, ochrany a důvěrnosti,

–  stanovit, aby že předložené dokumenty jsou posouzeny, mimo jiné z hlediska jejich autenticity, příslušným nezávislým a nestranným orgánem s odpovídajícími znalostmi a odbornými vědomostmi v otázkách mezinárodní ochrany,

–  stanovit, že žádosti o humanitární víza jsou posuzovány na základě žadatelova prohlášení, pohovoru, a případně podpůrných dokumentů, aniž by proběhl úplný postup určování statusu,

–  stanovit, že každý žadatel o humanitární vízum je před jeho vydáním podroben bezpečnostní kontrole, ke které jsou využity příslušné vnitrostátní a unijní databází, přičemž jsou plně dodržena platná ustanovení o ochraně údajů, aby se zajistilo, že žadatel nepředstavuje bezpečnostní riziko,

–  stanovit, že o žádostech o víza je rozhodnuto do 15 kalendářních dní po předložení žádosti,

–  stanovit, že rozhodnutí o žádosti je žadateli sděleno písemně a je individuální, a odůvodněné,

–  stanovit, že státní příslušník třetí země, kterému vízum nebylo uděleno, má možnost podat opravný prostředek, jak je tomu v současnosti v případě zamítnutí žádosti o udělení krátkodobého víza nebo odmítnutí vstupu na hranicích,

6.  UDĚLOVÁNÍ HUMANITÁRNÍCH VÍZ

–  stanovit, že se tato víza udělují pomocí společného vízového štítku a jsou vložena do Vízového informačního systému,

–  stanovit, že po udělení humanitárního víza je jeho držitel oprávněn ke vstupu na území členského státu, který vízum vydal, výhradně za účelem požádání o mezinárodní ochranu v tomto členském státě,

7.  SPRÁVA A ORGANIZACE

–  stanovit, že žádosti o humanitární víza jsou posuzovány řádně vyškolenými pracovníky,

–  stanovit, že tito pracovníci pracují buď na velvyslanectvích a konzulátech, nebo v členských státech a že se v tomto případě se žádosti předávají elektronicky a pohovory se provádějí na dálku,

–  stanovit, že určité aspekty tohoto postupu, které nezahrnují žádný předběžný výběr případů, posuzování ani rozhodování, mohou spravovat externí poskytovatelé služeb, a to například poskytování informací, organizování schůzek za účelem pohovorů a shromažďování biometrických identifikátorů,

–  stanovit, že jsou zavedena náležitá opatření k zajištění ochrany a bezpečnosti údajů a důvěrnosti komunikace,

–  stanovit, že za účelem harmonizovaného uplatňování členské státy vzájemně spolupracují a spolupracují s agenturami Unie, mezinárodními organizacemi, vládními i nevládními organizacemi a dalšími příslušnými zúčastněnými subjekty,

–  stanovit, že informace o postupech a podmínkách týkajících se humanitárních víz, jakož i o podmínkách a postupech pro získání mezinárodní ochrany na území členských států jsou zpřístupněny široké veřejnosti, a to i na internetových stránkách velvyslanectví a konzulátů členských států a prostřednictvím Evropské služby pro vnější činnost,

8.  ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

–  stanovit, že je členským státům na provádění aktu poskytnuta rozsáhlá finanční podpora z Fondu pro integrovanou správu hranic,

–  zajistit, aby členský stát, který vydá humanitární vízum, měl nárok na stejné náhrady z Azylového, migračního a integračního fondu jako členský stát, které přijímá uprchlíky prostřednictvím evropského rámce pro znovuusídlování,

9.  ZMĚNY JINÝCH PRÁVNÍCH AKTŮ

–  obsahovat změny:

–  nařízení (ES) č. 810/2009 s cílem vyjasnit, že se na osoby žádající o mezinárodní ochranu vztahují ustanovení nařízení, kterým se zavádí evropská humanitární víza,

–  nařízení Evropského parlamentu a Rady(10) to (ES) č. 767/2008 s cílem stanovit, že žádosti o evropské humanitární vízum se vkládají do Vízového informačního systému,

–  nařízení (EU) 2016/399 s cílem přizpůsobit podmínky vstupu osob, které obdržely evropské humanitární vízum,

–  Fondu pro integrovanou správu hranic s cílem poskytnout členským státům finanční prostředky na provádění nařízení, kterým se zavádí evropská humanitární víza,

–  článku 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích(11) a směrnice Rady 2001/51/ES(12) s cílem osvobodit dopravce převážející státní příslušníky třetích zemí od odpovědnosti, povinností a sankcí, pokud státní příslušníci třetích zemí prohlásí, že chtějí zažádat o mezinárodní nebo humanitární ochranu na území členských států.

(1) HEIN / DONATO (CIR) 2012: Exploring avenues for protected entry in Europe (Hledání cest pro bezpečný vstup do Evropy), s. 17.
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1).
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31).
(6) Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).
(8) 2016/0225(COD).
(9) Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60).
(11) Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19.
(12) Směrnice Rady 2001/51/ES ze dne 28. června 2001, kterou se doplňuje článek 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 (Úř. věst. L 187, 10.7.2001, s. 45).

Poslední aktualizace: 7. října 2019Právní upozornění