Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 5. července 2018 - ŠtrasburkPředběžné znění
Politická krize v Moldavsku v návaznosti na anulování výsledků voleb starosty Kišiněva
 Somálsko
 Burundi
 Zahájení automatizované výměny údajů o DNA v Chorvatsku *
 Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) ***I
 Evropský systém pro cestovní informace a povolení: úkoly Europolu ***I
 Finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie ***I
 Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva***I
 Rozpočet na rok 2019 – mandát pro třístranná jednání
 73.zasedání Valného shromáždění OSN
 Migrační krize a humanitární situace ve Venezuele a na jejích hranicích
 Pokyny pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci
 Přiměřenost ochrany poskytované štítem EU a USA na ochranu soukromí
 Nepříznivé dopady amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely na občany EU
 Statut sociálních a solidárních podniků

Politická krize v Moldavsku v návaznosti na anulování výsledků voleb starosty Kišiněva
PDF 402kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o politické krizi v Moldavsku po prohlášení voleb do funkce starosty Kišiněva za neplatné (2018/2783(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0303RC-B8-0322/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Moldavsku, zejména na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o provádění dohod o přidružení a prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou(1) (AA/DCFTA),

–  s ohledem na prováděcí zprávu o přidružení Moldavska ze dne 3. dubna 2018,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 4. července 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí makrofinanční pomoci Moldavské republice(2),

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež je připojeno k legislativnímu usnesení ze dne 4. července 2017 a v němž se stanovují politické předpoklady pro poskytnutí makrofinanční pomoci Moldavské republice,

–  s ohledem na hlasování, které v parlamentu Moldavské republiky proběhlo dne 20. července 2017 a kterým byly přijaty změny volebního systému,

–  s ohledem na doporučení OBSE/ODIHR a Benátské komise ze dne 19. července 2017,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Výboru Evropského parlamentu pro zahraniční věci, jeho zpravodaje pro Moldavsko a spolupředsedy Euronestu ze dne 21. června 2018 a s ohledem na prohlášení Evropské služby pro vnější činnost ze dne 20. června 2018 a 27. června 2018 týkající se potvrzení platnosti volby starosty Kišiněva,

–  s ohledem na článek 2 Dohody o přidružení mezi Evropskou unií na jedné straně a Moldavskou republikou na straně druhé, v němž se uvádí, že „dodržování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod je základem vnitřní a zahraniční politiky stran a představuje základní prvek této dohody“,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že vítězem předčasných voleb do funkce kišiněvského starosty, které se konaly ve dvou kolech ve dnech 20. května a 3. června 2018, se stal Andrei Năstase, který získal 52,57 % hlasů, přičemž porazil Iona Cebana, jenž získal 47,43 % hlasů;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní pozorovatelé sledující tyto volby do funkce starosty Kišiněva uznali jejich výsledky i podmínky, za jakých se kandidáti utkali o tuto funkci;

C.  vzhledem k tomu, že dne 19. června 2018 kišiněvský soud prohlásil výsledky těchto voleb za neplatné, neboť oba kandidáti se v den konání voleb, tedy po zákonem stanoveném ukončení kampaně, obraceli na voliče prostřednictvím sociálních médií; vzhledem k tomu, že žádný z kandidátů v tomto volebním procesu nepožádal o anulování voleb;

D.  vzhledem k tomu, že dne 21. června 2018 odvolací soud v Kišiněvě potvrdil rozhodnutí soudu nižšího stupně a uvedl, že komunikace s voliči na sociálních sítích nezákonným způsobem ovlivnila výsledky voleb;

E.  vzhledem k tomu, že dne 25. června 2018 moldavský Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí soudů nižšího stupně prohlásit výsledky voleb do funkce starosty Kišiněva za neplatné;

F.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí Nejvyššího soudu prohlásit výsledky voleb do funkce starosty Kišiněva za neplatné potvrdila dne 29. června 2018 také moldavská ústřední volební komise;

G.  vzhledem k tomu, že výzva „odevzdejte svůj hlas“, kterou uvedené soudy považují za nátlak a neoprávněné ovlivňování voličů, představovala v předchozích volbách v Moldavsku běžnou praxi a nikdy nevedla k zneplatnění voleb;

H.  vzhledem k tomu, že hrozí, že tento vývoj situace povede k odklonu země od evropských hodnot a zásad a oslabí důvěru moldavských občanů ve státní instituce, která je již dnes dosti omezená; vzhledem k tomu, že moldavské politické strany prohlásily, že se tímto vytváří nebezpečný precedent pro budoucí volby, a že proti rozhodnutí soudů v Kišiněvě protestovaly tisíce osob;

I.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství, včetně Evropské unie a ministerstva zahraničních věcí USA, toto rozhodnutí kritizovalo a zdůrazňovalo, že je třeba respektovat vůli voličů;

J.  vzhledem k tomu, že EU a Moldavsko přijalo společný závazek v zájmu urychlení svého politického sdružování a hospodářské integrace, což je proces, v jehož rámci tato země přijímá a provádí strukturální a jiné zásadní reformy v souladu s ustanoveními dohody o přidružení / prohloubené a komplexní zóně volného obchodu a programem přidružení a jehož součástí je také závazek Moldavska chránit evropské hodnoty, včetně dodržování lidských práv a svobod, demokracie, rovnosti a zásad právního státu;

K.  vzhledem k tomu, že prohlášení voleb za neplatné je znepokojivým a závažným signálem pokračujícího zhoršování situace, pokud jde o uplatňování demokratických standardů v Moldavsku, který zejména nutí k připomenutí toho, že nezávislé a transparentní soudnictví je hlavním pilířem demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že zneplatnění voleb svědčí o stále větších sklonech k autoritářství a mocenské svévoli a o závažném oslabení důvěry v osoby působící v orgánech a institucích země;

L.  vzhledem k tomu, že Parlament Moldavské republiky přesto, že OBSE/ODIHR a Benátská komise tento krok nedoporučily, přijal v červenci 2017 kontroverzní změnu volebního zákona, která vyvolala znepokojení nad rizikem, že na kandidáty bude vyvíjen nepřiměřený nátlak, že budou vytvářeny volební obvody s jediným mandátem, pro proporční zastoupení v parlamentu budou stanoveny příliš vysoké kvóty a menšiny a ženy v něm budou zastoupeny neadekvátně; vzhledem k tomu, že Benátská komise rovněž zdůraznila, že stávající polarizace kolem této legislativní iniciativy není projevem smysluplných konzultací a širokého konsensu klíčových zúčastněných stran;

M.  vzhledem k tomu, že podle zvláštního zpravodaje OSN pro situaci obhájců lidských práv jsou obhájci lidských práv a novináři v Moldavsku obětí stigmatizačních kampaní a čelí politicky motivovaným obviněním nebo je jim vyhrožováno, kdykoli se zastanou lidí s nesouhlasnými názory, přičemž přístup novinářů k informacím je omezován;

N.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2017 EU přijala rozhodnutí, že nevyplatí částku 28 milionů EUR v rámci programu EU na podporu reformy soudnictví s ohledem na nedostatečný pokrok při reformě soudního systému v Moldavsku a na skutečnost, že země neplní podmínky EU;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení, pokud jde o rozhodnutí prohlásit výsledky voleb starosty Kišiněva za neplatné, které přijal moldavský nejvyšší soud na základě pochybných důvodů a netransparentním způsobem, což výrazně narušilo integritu voleb;

2.  připomíná, že důvěryhodné, transparentní a spravedlivé volby umožňující účast všech stran jsou základním kamenem každého demokratického systému, zachovávají nestrannost a nezávislost soudního systému na jakémkoli politickém vlivu a představují pevný základ pro důvěru v politický systém země, a dále, že politické vměšování do soudnictví a průběhu voleb odporuje evropským normám, k nimž se Moldavsko hlásí, zejména v rámci dohody o přidružení EU-Moldavsko;

3.  vyjadřuje silnou solidaritu a sdílí požadavky tisíců lidí, kteří protestují v ulicích Kišiněva a žádají, aby moldavské orgány přijaly vhodná opatření, která by zajistila respektování výsledků voleb starosty Kišiněva, které uznali rovněž vnitrostátní a mezinárodní pozorovatelé a které odrážejí vůli voličů; vyzývá orgány, aby zaručily právo na pokojné protesty;

4.  naléhavě vyzývá moldavské orgány, aby zaručily fungování demokratických mechanismů, trvá na tom, aby jak výkonná, tak soudní pravomoc vzájemně respektovaly oddělení pravomocí, plně podporovaly demokratické zásady a řídily se zásadami právního státu;

5.  je vážně znepokojen dalším zhoršením demokratických norem v Moldavsku; konstatuje, že rozhodnutí soudů, která již byla mnohokrát označena za politicky ovlivněná a motivovaná, jsou příkladem tzv. zmocňování se státu a odhalují hlubokou institucionální krizi v Moldavsku; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory četným výzvám mezinárodního společenství orgány nadále podkopávají důvěru lidí ve spravedlivost a nestrannost státních institucí;

6.  domnívá se, že s ohledem na rozhodnutí o prohlášení voleb starosty Kišiněva za neplatné nebyly splněny politické podmínky pro vyplacení makrofinanční pomoci, a připomíná, že „nezbytnou podmínkou pro poskytnutí makrofinanční pomoci je, že země přijímající pomoc respektuje účinné demokratické mechanismy, včetně parlamentního systému založeného na pluralitě politických stran, jakož i zásady právního státu, a že zaručuje dodržování lidských práv“;

7.  naléhavě vyzývá Komisi, aby pozastavila veškeré plánované vyplácení makrofinanční pomoci Moldavsku; je přesvědčen, že o budoucím vyplácení by mělo být rozhodnuto až po plánovaných parlamentních volbách a pod podmínkou, že tyto volby proběhnou v souladu s mezinárodně uznávanými normami a budou posouzeny specializovanými mezinárodními subjekty a že budou splněny podmínky pro makrofinanční pomoc;

8.  požaduje, aby Komise pozastavila rozpočtovou podporu Moldavsku, a to na základě precedentu z července 2015, kdy k takovému pozastavení došlo v návaznosti na bankovní krizi; domnívá se, že mechanismus pro pozastavení rozpočtové podpory EU je třeba přijmout jako reakci na prohlášení voleb starosty Kišiněva za neplatné a že by měl obsahovat seznam podmínek, které musí moldavské orgány splnit a které by zahrnovaly potvrzení platnosti voleb v Kišiněvu a konkrétní vyčerpávající a transparentní vyšetřování zaměřené na výsledky, jakož i vymáhání majetku a stíhání pachatelů bankovního podvodu;

9.  vyzývá moldavské orgány, aby se zabývaly doporučeními OBSE/ODIHR a Benátské komise ohledně volební reformy;

10.  opakuje své obavy ohledně soustřeďování ekonomické a politické moci v rukách úzké skupiny lidí, zhoršování situace v oblasti právního státu, demokratických norem a dodržování lidských práv, nadměrného zpolitizování státních institucí, systémové korupce, nedostatečného vyšetřování bankovního podvodu v roce 2014 a omezené plurality médií; vyjadřuje své obavy, pokud jde o nedostatečnou nezávislost soudnictví, zejména pokud jde o případy selektivní spravedlnosti používané jako nástroj nátlaku na politické oponenty; vyzývá moldavské orgány, aby zreformovaly soudní systém, včetně jmenování nových soudců, aby se zabránilo tomu, aby soudy zasahovaly do volebního a politického procesu nebo jakýmkoli jiným způsobem podkopávaly demokraticky vyjádřenou vůli moldavských občanů;

11.  je znepokojen tím, že moldavské orgány pronásledují politické oponenty a jejich právníky prostřednictvím vykonstruovaných obvinění a trestních řízení, a upozorňuje, že tím orgány porušují právní stát a práva politických oponentů a právníků;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že po bankovním podvodu v roce 2014, kdy byla z moldavského finančního systému zcizena celkem asi 1 miliarda USD, dosáhly orgány jen velmi malého pokroku v důkladném a nestranném vyšetřování; naléhavě žádá, aby bylo vyvinuto rozhodné úsilí s cílem získat zpět odcizené finanční prostředky a postavit pachatele bez ohledu na jejich politickou příslušnost před soud; je přesvědčen, že je to nezbytné, aby byla obnovena důvěra moldavských občanů vůči institucím a důvěryhodnost orgánů;

13.  vyzývá moldavské orgány, aby dodržovaly mezinárodní zásady a osvědčené postupy a zajistily příznivé prostředí pro občanskou společnost; vyjadřuje své znepokojení zejména nad zahrnutím ustanovení, která by mohla omezit zahraniční financování moldavských nevládních organizací, do současného návrhu právního předpisu týkajícího se nevládních organizací, který nyní parlament projednává;

14.  vyzývá moldavský parlament, aby před konečným přijetím nového audiovizuálního kodexu konzultoval tento kodex s občanskou společností a nezávislými médii a aby odmítl jeho reformu, která má dvojí účel; vyjadřuje své znepokojení, pokud jde o otázku, zda nezávislá, místní a opoziční média v Moldavsku, která mimo jiné nemají dostatek prostředků, budou schopna splnit požadavky nového kodexu týkající se povinného místního obsahu;

15.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby pečlivě sledovaly vývoj ve všech těchto oblastech a aby Parlament řádně informovaly;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Radě, Komisi a členským státům, prezidentovi, předsedovi vlády a předsedovi parlamentu Moldavské republiky, OBSE/ODIHR a Benátské komisi.

(1) Úř. věst. C 11, 12.1.2018, s. 82.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0283.


Somálsko
PDF 425kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o Somálsku (2018/2784(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0304RC-B8-0323/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Somálsku, zejména na usnesení ze dne 15. září 2016(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o uprchlickém táboře v Dadaabu(2);

–  s ohledem na prohlášení, které dne 30. října 2017 vydala mluvčí Evropské služby pro vnější činnost o útocích v Somálsku, jakož i na všechna předcházející prohlášení mluvčí,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 3. dubna 2017 týkající se Somálska,

–  s ohledem na společnou strategii EU-Afrika,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na zprávu Úřadu OSN pro lidská práva „Ochrana civilního obyvatelstva: Budování nadace pro mír, bezpečnost a lidská práva v Somálsku“ z prosince 2017,

–  s ohledem na národní orientační program EU-Somálská federativní republika na období 2014–2020,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti ze dne 15. května 2018, jímž se prodlužuje mandát mise Africké unie v Somálsku (AMISOM),

–  s ohledem na usnesení Rady bezpečnosti OSN ze dne 27. března 2018 o Somálsku a na všechna jeho předchozí usnesení,

–  s ohledem na informace, které dne 15. května 2018 poskytl zvláštní zástupce OSN pro Somálsko Radě bezpečnosti OSN,

–  s ohledem na tisková prohlášení Rady bezpečnosti OSN o Somálsku ze dne 25. ledna 2018, 25. února 2018 a 4. dubna 2018,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. června 2018 o Africkém rohu, ze dne 17. července 2017 o řešení rizik spojených s hladomorem a ze dne 3. dubna 2017 o Somálsku,

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN o Somálsku ze dne 26. prosince 2017 a 2. května 2018,

–  s ohledem na komuniké z konference OSN o bezpečnosti v Somálsku ze dne 4. prosince 2017,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 29. září 2017 o pomoci Somálsku v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení mise Africké unie v Somálsku (AMISON) ze dne 8. listopadu 2017, v němž oznámila svůj záměr zahájit v prosinci 2017 postupné stažení vojsk ze Somálska s cílem úplného stažení do roku 2020,

–  s ohledem na společné prohlášení čtyř odborníků OSN v oblasti lidských práv ze dne 4. května 2016, v němž vyjádřili znepokojení nad rostoucím pronásledováním obchodních odborových organizací v Somálsku,

–  s ohledem na závěry a doporučení uvedená v 380. zprávě Výboru MOP pro svobodu sdružování z listopadu 2016, kterou schválil řídící orgán MOP pro případ č. 3113,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že aš-Šabáb spáchal na somálské půdě řadu teroristických útoků; vzhledem k tomu, že dne 14. října 2017 zažilo Somálsko nejhorší teroristický útok ve svých dějinách, během něhož bylo úředně zaznamenáno, že nejméně 512 osob přišlo o život a 357 jich bylo zraněno; vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb a další teroristické skupiny přidružené k tzv. Islámskému státu i nadále páchají teroristické útoky proti mezinárodně uznávané somálské vládě i proti civilnímu obyvatelstvu;

B.  vzhledem k tomu, že dne 1. dubna 2018 zaútočila skupina aš-Šabáb autem naloženým výbušninami na základnu Africké unie v Bulmareru a v okolních vesnicích; vzhledem k tomu, že dne 25. února 2018 došlo v Mogadišu ke dvěma teroristickým útokům, při nichž přišlo o život nejméně 32 osob;

C.  vzhledem k tomu, že v červnu 2017 bezpečnostní síly somálské vlády v důsledku vnitřních bojů mezi vládními silami v Baidoa, kde se rozdělovala mezinárodní pomoc, usmrtily a zranily civilní obyvatele; vzhledem k tomu, že se jejich terčem v průběhu střetů regionálních sil a kmenové domobrany, zejména v regionech Dolní Shabelle, Galguduud a Hilan, stalo rovněž civilní obyvatelstvo;

D.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Úřadu OSN pro lidská práva a mise OSN pro pomoc Somálsku (UNSOM) na období od 1. ledna 2016 do 14. října 2017 došlo v Somálsku k úmrtím 2 078 civilistů a 2 507 jich bylo zraněno; vzhledem k tomu, že většina z nich je připisována ozbrojencům aš-Šabáb; vzhledem k tomu, že značná část těchto úmrtí byla způsobena kmenovou domobranou, státními silami, včetně armády a policie, a dokonce i misí Africké unie v Somálsku;

E.  vzhledem k tomu, že Somálsko má za sebou dvě desetiletí občanské války; vzhledem k tomu, že od roku 2012, kdy se do úřadu dostala nová vláda s mezinárodní podporou, dosáhla země výrazného pokroku směrem k míru a stabilitě; zatímco skupina aš-Šabáb utrpěla při protiteroristických operacích v posledních letech těžké ztráty, podle zpráv OSN došlo v Somálsku k výraznému nárůstu frakce ISIS/Dá’iš;

F.  vzhledem k tomu, že dne 8. února 2017 se v Somálsku konaly první svobodné volby od té doby, co do funkce nastoupila vláda s mezinárodní podporou; vzhledem k tomu, že volební systém představuje pokrok z hlediska účasti, avšak jeho funkce z hlediska voleb byly jen omezené; vzhledem k tomu, že v souvislosti s volbami v letech 2020/2021 se vláda zavázala přejít na nevážený volební systém, jehož základem je všeobecné volební právo;

G.  s ohledem na mandát mise Africké unie v Somálsku, který byl prodloužen do 31. července 2018 rozšířen; vzhledem k tomu, že podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2372/17 by se počet členů AMISOM měl do 30. října 2018 snížit na 20 626; vzhledem k tomu, že pracovníci AMISOM jsou obviňováni ze zneužití lidských práv, sexuálního násilí a pochybení během své služby;

H.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu, která je základním pilířem každé fungující demokracie, je v Somálsku i nadále vážně omezována; vzhledem k tomu, že novináři, zastánci lidských práv, aktivisté občanské společnosti a političtí představitelé i nadále každodenně čelí hrozbám; vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb nadále zastrašuje, zatýká, zadržuje bez řádného procesu a dokonce zabíjí; vzhledem k tomu, že k vyšetřování těchto případů ze strany orgánů dochází jen zřídka; vzhledem k tomu, že v průběhu osm po sobě následujících let Mezinárodní federace novinářů uvádí Somálsko jako nejnebezpečnější stát v Africe pro novináře a jiné pracovníky v oblasti sdělovacích prostředků pro práci a uplatňování základního práva na svobodu projevu;

I.  vzhledem k tomu, že právo na svobodné sdružování a odborové organizace je zásadní pro rozvoj každé fungující demokracie; vzhledem k tomu, že federální vláda Somálska fakticky neumožňuje vytvoření a existenci nezávislých odborových organizací; vzhledem k tomu, že odborové organizace a aktivisté v oblasti práv pracovníků v Somálsku čelí v každodenním životě zastrašování, odvetným opatřením a obtěžování; vzhledem k tomu, že stigmatizace a pomlouvačné kampaně proti odborovým svazům jsou v Somálsku běžné;

J.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace práce (MOP) rozhoduje ve věci stížnosti proti somálské vládě, co se týče porušování svobody sdružování; vzhledem k tomu, že MOP vládě doporučila, aby „neprodleně uznala vedoucí úlohu Celostátního svazu somálských novinářů (NUSOJ) a Konfederaci somálských odborových svazů (FESTU) pod vedením pana Omara Faraka Osmana“;

K.  vzhledem k tomu, že odborníci na lidská práva v rámci OSN veřejně uvedli, že „Somálsko neplní své závazky vycházející z mezinárodního práva v oblasti lidských práv a situace v odborových organizacích se i přes zvláštní doporučení ze strany řídícího orgánu Mezinárodní organizace práce stále zhoršuje a naléhá na somálskou vládu, aby se zdržela jakýchkoli dalších zásahů do odborů registrovaných v Somálsku, zejména s odkazem na NUSOJ a FESTU“;

L.  vzhledem k tomu, že porušování lidských práv je v Somálsku rozšířeno; vzhledem k tomu, že za ně jsou odpovědné většinou nestátní subjekty – ozbrojenci aš-Šabáb a kmenová domobrana – ale také státní subjekty; vzhledem k tomu, že probíhají mimosoudní popravy, sexuální násilí a násilí na základě pohlaví, svévolné zatýkání, zadržování a únosy; vzhledem k tomu, že podle Úřadu pro lidská práva OSN Národní zpravodajská a bezpečnostní agentura v Somálsku běžně porušuje mezinárodní právo v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že často funguje mimosoudně a její pravomoci jsou příliš široké;

M.  vzhledem k tomu však, že politická situace je nestabilní a správa zůstává nedostatečná, čímž se brání pokroku v oblasti spravedlnosti a reforem bezpečnostního sektoru; vzhledem k tomu, že Somálsko je podle organizace Transparency International celosvětově nejzkorumpovanější zemí;

N.  vzhledem k tomu, že vojenské soudy projednávají i nadále širokou škálu případů, včetně případů trestných činů souvisejících s terorismem, avšak jednání výrazně zaostávají  za mezinárodními normami pro spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že ve třetím čtvrtletí roku 2017 bylo na základě rozsudků vojenských soudů popraveno nejméně 23 osob, přičemž většina byla obviněna z činů souvisejících s terorismem; vzhledem k tomu, že dne 13. února 2017 bylo v Puntlandu za vraždu odsouzeno k smrti sedm obžalovaných, včetně jednoho dítěte, a to především na základě přiznání získaných pod nátlakem zpravodajských služeb v Puntlandu; pět z nich bylo popraveno v dubnu téhož roku;

O.  vzhledem k tomu, že zahraniční zájmy dále komplikují politické prostředí; vzhledem k tomu, že pokud jde o širší konfrontaci mezi Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií na jedné straně a Katarem na straně druhé, federální vláda Somálska usilovala o to, aby zůstala neutrální; vzhledem k tomu, že v rámci odvetných opatření Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty ukončily své pravidelné platby rozpočtové podpory pro Somálsko, což ještě více oslabuje schopnost vlády platit bezpečnostním silám;

P.  vzhledem k tomu, že děti patří mezi největší oběti konfliktu v Somálsku; vzhledem k tomu, že došlo k četným případům únosů dětí a náborům teroristickými skupinami; vzhledem k tomu, že s nimi je zacházeno jako s nepřáteli somálských bezpečnostních sil a že dochází k častému zabíjení, těžkým ublížením na zdraví, zatýkání a zadržováním;

Q.  vzhledem k tomu, že zpráva o sledování lidských práv (Human Rights Watch) ze dne 21. února 2018 poukazuje na násilí a zneužívání, včetně bití, mučení, vězení a sexuálního násilí, které podstupují od roku 2015 stovky dětí, které jsou drženy ve vládních věznicích za činnosti související s terorismem; vzhledem k tomu, že v Puntlandu byly děti odsouzeny k trestu smrti za teroristické trestné činy;

R.  vzhledem k tomu, že po letech sucha záplavy způsobené nedávnými rekordními srážkami vyhnaly z domovů 230 000 lidí, z nichž pravděpodobně více než polovinu představují děti; vzhledem k tomu, že tito lidé se připojují k přibližně 2,6 milionům lidí v celé zemi, kteří již byli suchem a konflikty postiženi;

S.  vzhledem k tomu, že značný počet zaznamenaných nehod mezi civilním obyvatelstvem byl způsoben milicemi; vzhledem k tomu, že hlavním impulsem mezi jednotlivými kmeny jsou spory týkající se pozemků a zdrojů, které doprovází pokračující cyklus odvety; vzhledem k tomu, že tyto konflikty ještě zhoršuje nedostatek zdrojů a sucho; vzhledem k tomu, že protivládní síly využívají tyto konflikty k další destabilizaci oblasti;

T.  vzhledem k tomu, že nedostatek potravin představuje pro somálský stát a obyvatelstvo i nadále vážný problém; vzhledem k tomu, že podle Generálního ředitelství Komise pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci zhruba polovina z 12 milionů obyvatel Somálska trpí nedostatkem potravin a potřebuje humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že 1,2 milionu dětí trpí akutní podvýživou, z nichž 232 000 pravděpodobně trpí život ohrožující závažnou akutní formou podvýživy; vzhledem k tomu, že mnohé části země se z hladomoru v letech 2011–2012 plně nezotavily; vzhledem k tomu, že sucha zhoršují problémy s nedostatkem potravin v Somálsku;

U.  vzhledem k tomu, že v Keni existuje několik somálských uprchlických táborů, včetně tábora Dadaab, v němž žije přibližně 350 000 uprchlíků; vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství neposkytovalo přiměřenou podporu, hodlají keňské orgány omezit tyto tábory tím, že budou tlačit na uprchlíky s cílem dosáhnout jejich návratu do Somálska;

V.  vzhledem k tomu, že mezinárodní humanitární subjekty mají klíčový význam pro boj s nedostatkem potravin a pro poskytování humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že významně přispěly k odvrácení humanitární katastrofy v Somálsku; vzhledem k tomu, že došlo k pokusům o přesměrování humanitární pomoci na financování vojenských akcí;

W.  vzhledem k tomu, že EU od roku 2016 postupně zvýšila svou každoroční humanitární pomoc Somálsku, zejména v reakci na dlouhotrvající sucho, které zemi zasáhlo, a v roce 2017 vyčlenila pro humanitární partnery 120 milionů EUR; vzhledem k tomu, že mezinárodní program humanitární pomoci je financován pouze ze 24 %;

X.  vzhledem k tomu, že EU prostřednictvím Evropského rozvojového fondu (2014–2020) poskytla 486 milionů EUR a zaměřila se přitom na budování státu a míru, zajišťování potravin, odolnosti a vzdělávání; vzhledem k tomu, že EU podporuje prostřednictvím Afrického mírového projektu také misi AMISOM; vzhledem k tomu, že mise Africké unie na zachování míru o síle 22 000 mužů AMISOM přinesla do některých částí Somálska určitou stabilitu; vzhledem k tomu, že určité části této země zůstávají pod kontrolou radikálního islamistického hnutí aš-Šabáb, které je ohrožuje, nebo jsou pod kontrolou samostatných orgánů, jako je tomu v případě Somalilandu a Puntlandu;

1.  odsuzuje veškeré teroristické útoky proti somálskému obyvatelstvu, kterého se dopouští jak hnutí aš-Šabáb, tak i další extremistické teroristické skupiny; trvá na tom, že pro zapojení se do teroristické činnosti neexistuje legitimní důvod; vyzývá k tomu, aby byly osoby odpovědné za teroristické útoky a porušování lidských práv postaveny v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv před soud; vyjadřuje hlubokou soustrast obětem teroristických útoků v Somálsku a jejich rodinám a velmi lituje ztráty lidských životů; připomíná somálským orgánům, že mají povinnost zaručit dodržování lidských práv a za všech okolností chránit civilní obyvatelstvo;

2.  poukazuje na to, že k vymýcení teroristických organizací a teroristické činnosti v Somálsku by výrazným způsobem přispělo odstranění hlavních příčin terorismu, jako je nejistota, chudoba, porušování lidských práv, ničení životního prostředí, beztrestnost, nedostatek spravedlnosti a útlak; trvá na tom, že nedostatečný rozvoj a nejistota představují začarovaný kruh; vyzývá proto mezinárodní aktéry, včetně aktérů odpovědných za rozvojové programy EU, aby se zapojili do reformy bezpečnostního sektoru a iniciativ zaměřených na budování kapacit, aby byl zajištěn soulad mezi jejich rozvojovou a bezpečnostní politikou v Somálsku; vyzývá EU, aby prostřednictvím rámce vzájemné odpovědnosti a dohod o zajištění bezpečnosti i nadále podporovala mírový proces a proces usmíření v Somálsku;

3.  vybízí federální vládu Somálska, aby pokračovala ve svém úsilí zaměřeném na budování míru a státu, s cílem vytvořit silné instituce, které by se řídily zásadami právního státu a byly by schopny poskytovat základní veřejné služby, a zajistit bezpečnost, svobodu projevu a svobodu sdružování; s potěšením konstatuje, že hnutí aš-Šabáb se nepodařilo zabránit volebnímu procesu v letech 2016–2017; vyzývá federální vládu Somálska, aby zajistila zavedení volebního systému založeného na neváženém všeobecném hlasovacím právu ještě před volbami v letech 2020–2021; připomíná, že trvalé stability a trvalého míru lze dosáhnout pouze na základě sociálního začleňování, udržitelného rozvoje a řádné státní správy založené na zásadách demokracie a právního státu;

4.  vyzývá federální vládu Somálska, aby vystupňovala své úsilí o ustavení právního státu v celé zemi; má za to, že beztrestnost je jednou z hlavních příčin neustále se opakujícího násilí a zhoršování situace v oblasti lidských práv; požaduje, aby somálské orgány převedly budoucí občanskoprávní případy z jurisdikce vojenských soudů pod jurisdikci civilních soudů; vyzývá somálského prezidenta, aby okamžitě zmírnil nevykonané tresty smrti jakožto první krok k zavedení moratoria na všechny tresty smrti; domnívá se, že beztrestnost lze vymýtit pouze na základě právního státu; vyzývá somálskou vládu a mezinárodní subjekty, aby pokračovaly v práci na vytvoření nezávislého soudnictví, zavedení nezávislého a důvěryhodného vyšetřování zločinů spáchaných proti somálským novinářům, vymýcení korupce a vytvoření odpovědných institucí, zejména bezpečnostního sektoru; vítá v této souvislosti, že vláda minulý rok zavedla ve spolupráci s OSN a EU celostátní osnovy pro vzdělávání v oblasti soudnictví;

5.  s politováním konstatuje, že v Somálsku dochází k porušování svobody projevu ze strany státu i nestátních subjektů; je znepokojen autokratickým přístupem současné vlády a některých regionálních a státních orgánů, který vede k zatýkání politických protivníků a pokojných kritiků; zastává názor, že jakékoli zastrašování, pronásledování, zadržování nebo zabíjení novinářů a aktivistů z občanské společnosti je naprosto nepřípustné; požaduje, aby somálské orgány přestaly používat Státní zpravodajskou a bezpečnostní službu NISA k zastrašování nezávislých novinářů a politických oponentů; vyzývá somálskou vládu a EU, aby jako součást své činnosti zaměřené na vybudování právního státu v Somálsku zajistily, aby byla tato bezpečnostní a zpravodajská služba regulována na základě účinného mechanismu dohledu; trvá na tom, že k rozvoji silné demokratické společnosti neodmyslitelně patří svoboda projevu a myšlení; vyzývá federální vládu Somálska, aby zajistila neomezené dodržování práva na svobodu projevu; vyzývá somálskou vládu, aby přepracovala trestní zákoník, nový zákon o sdělovacích prostředcích a další právní předpisy, tak aby odpovídaly mezinárodním povinnostem Somálska, pokud jde o svobodu projevu a sdělovacích prostředků;

6.  vyjadřuje obavy, pokud jde o určité zahraniční zájmy, které dále komplikují politickou scénu; konstatuje, že pokud jde o širší konfrontaci mezi Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií na jedné straně a Katarem na straně druhé, přišla federální vláda Somálska vzhledem ke své snaze o zachování neutrality o pravidelnou podporu rozpočtu ze strany Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, což jen dále omezuje její schopnost platit bezpečnostní složky; naléhavě vyzývá Spojené arabské emiráty, aby okamžitě ukončily veškerou činnost destabilizující Somálsko a aby respektovaly suverenitu této země a její územní celistvost;

7.  jednoznačně odsuzuje závažné porušování svobody sdružování a svobody projevu namířené proti svobodným a nezávislým somálským odborům, a zejména dlouhodobé represe NUSOJ a FESTU, a trvá na ukončení probíhajícího vyšetřování a uzavření případu, které vede Úřad nejvyššího státního zástupce proti generálnímu tajemníkovi Celostátního svazu somálských novinářů Farúku Usmánovi za organizování oslav Světového dne svobody tisku, které proběhly bez povolení Ministerstva informací;

8.  odsuzuje represe odborářů ze strany somálského státu; vyzývá somálský stát, aby skoncoval se všemi formami represe vůči odborářům; trvá na tom, že vláda musí povolit zakládání nezávislých odborů; je pevně přesvědčen o tom, že odbory jsou nepostradatelné, mají-li být v Somálsku zaručena práva pracovníků; trvá na tom, že nezávislé odbory by mohly výrazně přispět ke zlepšení bezpečnostní situace v Somálsku;

9.  naléhavě vyzývá federální vládu Somálska, aby dodržovala a respektovala mezinárodní zásady právního státu a přijala rozhodnutí MOP týkající se případu č. 3113 a plně se jimi řídila;

10.  oceňuje činnost UNSOM ve všech směrech, zejména sledování situace v oblasti lidských práv v Somálsku, kterým se zabývá, a také rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN prodloužit jí mandát do 31. března 2019; oceňuje snahu Africké unie o opětovné zajištění určité stability v Somálsku a organizaci přechodného politického procesu; vyzývá k lepšímu sledování situace ze strany EU a k vybudování kapacit, které by zajistily, že mise AMISOM bude odpovídat za své činy, zejména vzhledem k tomu, že EU odpovídá za větší část jejího financování; naléhavě vyzývá misi AMISOM, aby se plně řídila svým mandátem chránit civilní obyvatelstvo;

11.  s politováním konstatuje, že v Somálsku jsou najímáni dětští vojáci, což je odporný válečný zločin; domnívá se, že děti jsou v tomto konfliktu jednou z nejohroženějších skupin; vyzývá všechny ozbrojené skupiny, aby tuto praxi okamžitě ukončily a propustily všechny děti, které k nim v současné době patří; vyzývá somálský stát, aby s nimi spíše než jako se zločinci zacházel jako s oběťmi terorismu a války, a vybízí Evropskou unii, aby somálské vládě pomohla při jejich navracení do běžného života a opětovném zapojení do společnosti; naléhavě vyzývá somálské orgány, aby ukončily svévolné zadržování dětí, které jsou podezírány z nezákonného napojení na skupinu aš-Šabáb; naléhavě se obrací na všechny aktéry v Somálsku, aby se řídili cíli Opčního protokolu Úmluvy OSN o právech dítěte, který se týká zapojení dětí do ozbrojeného konfliktu, a vybízí federální vládu Somálska, aby jej neodkladně ratifikovala;

12.  vítá výběr členů do nově vytvořené somálské nezávislé celostátní komise pro otázky lidských práv a vyzývá somálskou vládu, aby tuto komisi bez odkladu jmenovala; je hluboce znepokojen zprávami o porušování lidských práv, kterého se dopouštějí somálské bezpečnostní složky, včetně zabíjení, svévolného zatýkání a zadržování, mučení, znásilňování a únosů; vyzývá somálské orgány, aby zajistily důkladné vyšetření veškerého porušování zákonů a soudní stíhání příslušných pachatelů; vyzývá somálskou vládu a EU, aby rozšířily odborné znalosti somálské kriminální policie (CID), aby byla schopna provádět důkladné a účinné vyšetřování za dodržování příslušných práv; vyzývá somálské a zahraniční ozbrojené složky, které jsou zapojeny do boje proti skupině aš-Šabáb, aby jednaly v souladu s mezinárodním právem; vyzývá somálskou vládu, aby se držela svých závazků a ukončila násilné vyhánění osob, které musely opustit svůj domov, mj. v hlavním městě Mogadišu;

13.  vyjadřuje uznání somálské vládě za to, že zahájila přepracování prozatímní somálské ústavy, které následovalo po třídenním celostátním ústavodárném shromáždění v květnu 2018, jež má vést k vytvoření trvalé somálské ústavy; naléhavě vyzývá somálskou vládu, aby dopracovala somálský celostátní akční plán prevence násilného extremismu a boje proti němu (PCVE), který je součástí komplexního přístupu k zajištění bezpečnosti podporovaného ze strany mise AMISOM;

14.  odsuzuje genderové a sexuální násilí vůči ženám, mužům, chlapcům a dívkám, které je válečným zločinem a které postihuje zejména ženy a dívky; vyzývá somálský stát, aby zintenzivnil své úsilí a chránil ohrožené skupiny společnosti; vítá v této souvislosti, že vláda minulý rok zavedla ve spolupráci s OSN a EU celostátní osnovy pro vzdělávání v oblasti soudnictví; znovu poukazuje na své hluboké obavy ohledně práv žen; vyzývá příslušné orgány, aby podporovaly rovnost mezi muži a ženami a silnější postavení žen; odsuzuje, že se homosexualita stala v Somálsku nelegální a že dochází ke kriminalizaci osob LGBTI;

15.  s politováním poukazuje na zoufalou humanitární situaci, která ohrožuje život milionů Somálců; připomíná, že k míře úmrtnosti při hladomoru v roce 2011 přispěla nejistota zapříčiněná extremistickými ozbrojenci ze skupiny aš-Šabáb a jejich činnost, která bránila dodávkám potravinové pomoci do oblastí jižního a středního Somálska, jež se tehdy nacházely pod kontrolou této skupiny; naléhavě žádá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby rozšířily pomoc poskytovanou somálskému obyvatelstvu, zlepšily životní podmínky nejvíce ohrožených skupin a řešily důsledky vysídlení, nedostatku potravin, epidemií a přírodních katastrof; odsuzuje veškeré útoky proti humanitárním subjektům a mírovým silám v Somálsku; požaduje, aby byla pomoc Evropské unie v souladu se zásadami účinného rozvoje dohodnutými na mezinárodní úrovni, tak aby bylo možné dosáhnout nedávno schválené cíle udržitelného rozvoje;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, prezidentovi, premiérovi a parlamentu Somálska, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě bezpečnosti OSN, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU.

(1) Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 127.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0229.


Burundi
PDF 411kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o Burundi (2018/2785(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0305RC-B8-0333/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Burundi, zejména na usnesení ze dne 9. července 2015(1), 17. prosince 2015(2), 19. ledna 2017(3) a 6. července 2017(4),

–  s ohledem na revidovanou Dohodu z Cotonou, a zejména na článek 96 této dohody,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2248 (2015) ze dne 12. listopadu 2015 a 2303 (2016) ze dne 29. července 2016 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na ústní informace, které podala vyšetřovací komise OSN pro Burundi Radě OSN pro lidská práva dne 27. června 2018,

–  s ohledem na první zprávu generálního tajemníka OSN o situaci v Burundi, zveřejněnou dne 23. února 2017, a na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN o politické situaci a pokračujícím násilí v Burundi, ve kterých byly vláda a všechny strany rozhodně a naléhavě vyzvány, aby okamžitě tyto násilnosti ukončily a odmítly je,

–  s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 13. března 2017 týkající se situace v Burundi a na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 5. dubna 2018 odsuzující veškeré násilí a porušování lidských práv v Burundi,

–  s ohledem na zprávu nezávislé vyšetřovací komise OSN pro Burundi (UNIIB) zveřejněnou dne 20. září 2016,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 30. září 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundi,

–  s ohledem na dohodu o míru a usmíření v Burundi uzavřenou dne 28. srpna 2000 v Aruše,

–  s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Africké unie dne 13. června 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí o činnosti Mírové a bezpečnostní rady a o stavu míru a bezpečnosti v Africe (Assembly/AU/Dec.598(XXVI)) přijaté na 26. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 30. a 31. ledna 2016 v etiopské Addis Abebě,

–  s ohledem na rozhodnutí a prohlášení shromáždění Africké unie (Assembly/AU/Dec.605-620 (XXVII)) přijatá na 27. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 17. a 18. července 2016 ve rwandském Kigali,

–  s ohledem na usnesení Africké komise pro lidská práva a práva národů ze dne 4. listopadu 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundské republice,

–  s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Východoafrického společenství dne 31. května 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2016/394 ze dne 14. března 2016 o uzavření procesu konzultací s Burundskou republikou podle článku 96 Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/1755 ze dne 1. října 2015(6) a na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1763 ze dne 1. října 2015(7) a (SZBP) 2016/1745 ze dne 29. září 2016(8) o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Burundi,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března, 18. května, 22. června a 16. listopadu 2015 a 15. února 2016 o Burundi,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 28. května 2015, 19. prosince 2015, 21. října 2016 a 27. října 2017,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 8. června 2018 k situaci v Burundi,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 8. května 2018 jménem EU k situaci v Burundi před ústavním referendem,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 6. ledna 2017 k zákazu Burundské ligy pro lidská práva (Iteka) v Burundi,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Burundi se potýká s politickou, lidskoprávní a humanitární krizí od dubna 2015, kdy prezident Nkurunziza oznámil, že bude kandidovat na sporné třetí funkční období, a po tomto prohlášení následovaly měsíce krvavých nepokojů, při nichž bylo podle Mezinárodního trestního soudu (ICC) zabito 593 lidí a podle UNHCR uprchlo od té doby ze země 413 000 lidí a 169 000 lidí bylo vnitřně vysídleno; vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) potřebuje humanitární pomoc 3,6 milionu lidí;

B.  vzhledem k tomu, že ústavní změny, o kterých se má v referendu hlasovat, zahrnují rozšíření pravomocí prezidenta, zmenšení pravomocí viceprezidenta, jmenování předsedy vlády prezidentem, zavedení postupu schvalování prostou většinou při přijímání nebo změnách právních předpisů v parlamentu, možnost přezkoumat kvóty uplatňované na základy dohody z Aruši a zákaz účasti ve vládě pro politické strany s volebním ziskem pod 5 % hlasů – všechny tyto změny ohrožují dohodu z Aruši;

C.  vzhledem k tomu, že násilnosti namířené proti politickým oponentům v celé zemi a jejich zastrašování eskalovaly před ústavním referendem, které se konalo 17. května 2018, a došlo k násilným zmizením a k zastrašování těch, kteří se stavěli proti výše uvedené revizi ústavy; vzhledem k tomu, že ústavní referendum také umožňuje zrušit vyjednaná ustanovení dohody z Aruši, což může snížit inkluzivnost a může mít další vážné důsledky pro politickou stabilitu v Burundi; vzhledem k tomu, že i přes změny v ústavě prohlásil prezident Nkurunziza, že ve volbách v roce 2020 kandidovat nebude;

D.  vzhledem k tomu, že podle organizace Amnesty International byly po dobu oficiální kampaně časté zprávy o případech zatčení, napadení a zbití a zastrašování těch, kdo vyzývali k odmítnutí navrhovaných změn; vzhledem k tomu, že referendum se konalo v ovzduší pokračující represe, která přiměla katolické biskupy v Burundi k prohlášení, že mnoho občanů žije ve strachu, a to do té míry, že se lidé bojí říci, co si myslí, v obavě z postihů;

E.  vzhledem k tomu, že jak upozornila vyšetřovací komise OSN, politické násilí, svévolná zatčení, mimosoudní popravy, napadení, nenávistné projevy a různé další útoky i nadále děsí obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že Imbonerakure, mládežnická organizace vládnoucí politické strany, se i nadále dopouští porušování lidských práv a praktikuje různé formy zastrašování: v některých provinciích stavějí zátarasy a zřizují kontrolní stanoviště, vynucují si peníze, obtěžují kolemjdoucí a zatýkají osoby, u kterých mají podezření na vazby s opozicí; mnoho těchto lidí bylo zadrženo, znásilněno, zbito a týráno, někteří následkům takového zacházení podlehli;

F.  vzhledem k tomu, že během konání referenda v roce 2018 hlásily organizace pro dodržování práv případy zmenšování prostoru pro občanskou aktivitu a zhoršování podmínek pro sdělovací prostředky, a to jako na celostátní, tak na místní úrovni; vzhledem k tomu, že místní nevládní organizace a obránci lidských práv byli stále více terčem hrozeb a útoků vlády od roku 2015 a současně se postupně zhoršovala svoboda tisku a podmínky, za kterých novináři pracují; vzhledem k tomu, že soukromé sdělovací prostředky a novináři již v boji proti vládě zaplatili vysokou cenu, byli mj. terčem zatýkání, hromadných poprav a násilných zmizení, jindy zase dostali od vlády nálepku zločince nebo dokonce teroristy;

G.  vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic zařadila Burundi v žebříčku světového indexu svobody tisku za rok 2018 na 159. místo ze 180 zemí;

H.  vzhledem k tomu, že mnozí lidskoprávní aktivisté byli odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody, nejznámějším příkladem je Germain Rukuki, který pracuje pro Sdružení katolických právníků Burundi a byl odsouzen na 32 let, nebo zůstávají ve vazbě a čekají na soud, jako například Nestor Nibitanga; vzhledem k tomu, že byly schváleny omezující zákony s cílem mít pod kontrolou místní a mezinárodní nevládní organizace; vzhledem k tomu, že některé organizace byly přinuceny pozastavit své činnosti a jiné ukončily činnost natrvalo, například liga ITEKA, FOCODE a ACAT; vzhledem k tomu, že mnoho vůdců a obránců lidských práv nuceně odešlo do exilu a ti, kteří ještě zůstávají, jsou pod neustálým tlakem a hrozí jim zatčení; vzhledem k tomu, že Emmanuel Nshimirimana, Aimé Constant Gatore a Marius Nizigama byli odsouzeni k trestům odnětí svobody od 10 do 32 let a Nestoru Nibitangovi hrozí až 20 let; vzhledem k tomu, že novinář Jean Bigirimana je nyní již téměř dva roky nezvěstný a je jednou z mnoha obětí násilných zmizení během této krize;

I.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2017 dali soudci ICC svolení žalobci ICC k zahájení vyšetřování trestných činů v jurisdikci tohoto soudu, které byly údajně spáchány v Burundi nebo státními příslušníky Burundi mimo území země v období mezi 26.  dubnem 2015 a 26.  říjnem 2017; vzhledem k tomu, že s účinností od 27. října 2017 se Burundi stalo prvním státem, který opustil ICC, a to poté, co soud v dubnu 2016 rozhodl o zahájení předběžného vyšetřování násilností a porušování lidských práv a možných zločinů proti lidskosti v Burundi, zatímco režim i nadále v zemi beztrestně zabíjí;

J.  vzhledem k tomu, že přítomnost burundských jednotek v mírových misích umožňuje režimu prezidenta Nkurunzizy skrývat pravou povahu vnitřních problémů a vykreslovat Burundi jako stabilizační faktor v dalších zemích, které se nacházejí v krizi, a to v době, kdy se tato země sama zmítá v krizi, jež nemá obdoby a vyznačuje se hrubým porušováním lidských práv; vzhledem k tomu, že Burundi díky tomuto úsilí získává ohromné peněžní částky, které nejsou přerozdělovány ve prospěch obyvatelstva; vzhledem k tomu, že není možné uspořádat poklidné, svobodné, demokratické a nikým neovlivněné volby, aniž by byla rozpuštěna milice Imbonerakure;

K.  vzhledem k tomu, že Burundi je stát, ve kterém dochází k neustálému zhoršování socioekonomické situace a který se v celosvětovém srovnání HDP na obyvatele nachází na předposledním místě; vzhledem k tomu, že okolo 3,6 milionů Burunďanů (30 % obyvatelstva) je závislých na pomoci a 1,7 milionů obyvatel země trpí nedostatkem potravin; vzhledem k tomu, že tento stav bídy zhoršuje zavedení „dobrovolného příspěvku“ na volby v roce 2020, který je často násilně vybírán milicí Imbonerakure a představuje okolo 10 % měsíční mzdy úředníka veřejné správy, někdy i více;

L.  vzhledem k tomu, že na 30. summitu Africké unie a na 19. summitu Východoafrického společenství vyjádřily Africká unie a Východoafrické společenství své odhodlání pokojně řešit politickou situaci v Burundi pomocí inkluzivního dialogu na základě dohody z Aruši, která byla uzavřena dne 28. srpna 2000;

M.  vzhledem k tomu, že v souvislosti se situací v zemi několik partnerů v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů přerušilo svou finanční a technickou pomoc poskytovanou vládě Burundi; vzhledem k tomu, že EU pozastavila přímou finanční podporu pro burundské orgány veřejné správy, včetně rozpočtové podpory, ale že v plném rozsahu zachovává podporu pro obyvatelstvo a humanitární pomoc.

N.  vzhledem k tomu, že EU a USA uvalily na Burundi cílené a na jednotlivce zaměřené sankce; vzhledem k tomu, že dne 23. října 2017 Rada znovu zavedla restriktivní opatření EU proti Burundi a prodloužila jejich platnost do 31. října 2018; vzhledem k tomu, že tato opatření obsahují zákaz cestování a zmrazení majetku konkrétních osob, o jejichž činnosti se má za to, že podrývá demokracii nebo zamezuje dosažení politického řešení krize v Burundi;

O.  vzhledem k tomu, že Rada OSN pro lidská práva přijala na své 38. schůzi dne 28. června 2018 výsledky všeobecného pravidelného přezkumu Burundi; vzhledem k tomu, že Burundi přijalo 125 z 242 doporučení obsažených v uvedeném přezkumu a že zejména odmítlo ta, která vyzývají k přijetí praktických opatření ke zlepšení situace v oblasti lidských práv v zemi;

P.  vzhledem k tomu, že ústavní soud potvrdil výsledky referenda ze dne 17. května 2018 a odmítl petici podanou opozicí, podle níž došlo k zastrašování a zneužití práva;

1.  je hluboce znepokojen široce rozšířenou beztrestností a porušováním lidských práv, včetně mimosoudních poprav, mučení, případů násilného zmizení a svévolného zadržování; připomíná Burundi, že coby člen Rady OSN pro lidská práva je zavázáno k tomu, aby v plné míře obnovilo spolupráci s vyšetřovací komisí OSN pro Burundi a skupinou tří odborníků vyslaných OSN a aby umožnilo zvláštnímu zpravodaji OSN pro situaci obhájců lidských práv vstup do země;

2.  vyzývá vládu Burundi, aby plně respektovala dohodu z Aruši jako hlavní nástroj pro dosažení míru a stability v zemi; vyzývá vládu Burundi, aby ctila mezinárodní závazky týkající se lidských a občanských práv a aby také prosazovala a chránila svobody projevu a sdružování zakotvené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jehož je Burundi smluvní stranou;

3.  opětovně odsuzuje zastrašování, útisk, násilí a obtěžování namířené proti novinářům, stoupencům opozice a obhájcům lidských práv; vyzývá burundské orgány, aby ctily zásady právního státu a základní lidská práva, jako je svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků, a aby neprodleně a bezpodmínečně propustily Germaina Rukukiho, Nestora Nibitangu, Emmanuela Nshimirimanu, Aimého Constanta Gatoreho a Maria Nizigamu – pět obhájců lidských práv, kteří byli zadrženi pouze kvůli svému úsilí na podporu lidských práv, avšak byli orgány obviněni z podkopávání vnitřní bezpečnosti státu; požaduje, aby burundské orgány zahájily vyšetřování v souvislosti se situací novináře Jeana Bigirimany;

4.  odsuzuje rozhodnutí Burundi opustit ICC; podporuje pokračování předběžného vyšetřování dalekosáhlých zločinů a represivního jednání v Burundi, které vede ICC; vyzývá EU, aby i nadále trvala na vyvození odpovědnosti za zločiny spáchané v Burundi; očekává, že Burundi obnoví spolupráci s ICC a bude v ní pokračovat vzhledem ke skutečnosti, že boj proti beztrestnosti, stíhání veškerého porušování lidských práv a vyvození odpovědnosti zůstávají nezbytnými kroky vedoucími k zažehnání krize a k trvale pokojnému řešení;

5.  vítá ústní informace vyšetřovací komise OSN pro Burundi a vyjadřuje uznání jejímu zásadnímu úsilí o zdokumentování krize v oblasti lidských práv, která v zemi přetrvává;

6.  zdůrazňuje své znepokojení ohledně humanitární situace, kterou charakterizuje 169 000 vnitřně vysídlených osob, 1,67 milionu osob závislých na humanitární pomoci a více než 410 000 Burunďanů hledajících útočiště v sousedních zemích; vyjadřuje uznání úsilí hostitelských zemí a vyzývá vlády zemí v regionu k zajištění toho, aby bylo navracení uprchlíků dobrovolné, založené na informovaných rozhodnutích a bylo prováděno v bezpečí a důstojně;

7.  nicméně lituje pomalého pokroku vnitroburundského dialogu vedeného Východoafrickým společenstvím a nedostatečného zapojení vlády Burundi v tomto ohledu a vyzývá rovněž všechny strany, zejména burundské orgány, aby se zavázaly k urychlenému obnovení tohoto dialogu, jenž by měl být organizován ve skutečně inkluzivním rámci a bez předběžných podmínek;

8.  žádá obnovený a koordinovaný přístup AU, EU, Hospodářské komise OSN pro Afriku a OSN jako takové; vyjadřuje politování nad skutečností, že vláda Burundi nebere v potaz zprávy generálního tajemníka OSN, usnesení Rady OSN pro lidská práva se sídlem v Ženevě, rozhodnutí AU z ledna 2018 ani snahy o zprostředkování ze strany Východoafrického společenství; vybízí partnery v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů a vládu Burundi, aby i nadále vedly dialog v zájmu toho, aby vláda Burundi vytvořila podmínky příznivé pro obnovení pomoci; vyzývá všechny zúčastněné strany v Burundi k aktivní účasti na tomto procesu, potvrzuje svou podporu zprostředkovatelskému procesu, za nímž stojí AU a zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN;

9.  vyjadřuje uznání pomoci poskytované partnery v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů při zmírňování humanitární situace a vyzývá mezinárodní společenství, aby pokračovalo v poskytování pomoci s cílem reagovat na humanitární potřeby v zemi; vybízí Komisi k tomu, aby v roce 2018 obyvatelstvu poskytla dodatečnou přímou podporu; zdůrazňuje, že návrat k tradičnímu způsobu spolupráce si vyžaduje obnovení právního státu a demokracie, včetně boje proti beztrestnosti a ochrany občanů Burundi;

10.  je znepokojen tím, že pokračující politická krize by se mohla přeměnit v etnický konflikt skrze využívání propagandy, prohlášení podněcující k nenávisti nebo výzvy k násilí za současného přirovnávání oponentů, členů občanské společnosti, novinářů a Tutsiů k „nepřátelům režimu“, které je třeba eliminovat; naléhavě vyzývá všechny strany v Burundi, aby se zdržely jakéhokoli jednání či vyjádření, jež by mohlo dále vystupňovat násilí, prohloubit krizi nebo dlouhodobě oslabit regionální stabilitu;

11.  je i nadále hluboce znepokojen tím, že nová ústava, schválená referendem dne 17. května 2018, by mohla rozložit pečlivě vyjednaná ustanovení obsažená v dohodě z Aruši, která pomohla ukončit občanskou válku v Burundi;

12.  potvrzuje svou podporu rozhodnutí EU, přijatému na základě konzultací s burundskými orgány podle článku 96 dohody z Cotonou, pozastavit přímou finanční pomoc vládě Burundi a vítá, že EU přijala opatření k omezení cestování a zmrazení majetku osob, které usilují o narušení snah o dosažení míru, či porušují lidská práva;

13.  požaduje, aby bylo ukončeno další financování burundských jednotek a různých ozbrojených skupin z Burundi, které jsou zapojeny do mírových misí OSN a AU; bere na vědomí oznámení prezidenta Nkurunzizy, že se v roce 2020 nebude ucházet o nový mandát; vyzývá mezinárodní společenství, aby pečlivě sledovalo situaci v Burundi bez ohledu na prohlášení prezidenta Nkurunzizy týkající se voleb v roce 2020;

14.  připomíná důrazné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 8. května 2018 k zahájení závěrečné přípravné fáze referenda o ústavě ze dne 17. května 2018; lituje, že v Burundi u různých společenských a politických skupin schází konsenzuální přístup, nedostává se oficiálních veřejných informací o klíčových prvcích návrhu ústavy a že se přísně kontrolují novináři a sdělovací prostředky;

15.  připomíná vládě Burundi, že podmínky pro uspořádání inkluzivních, věrohodných a transparentních voleb v roce 2020 automaticky předpokládají svobodu projevu, přístup k informacím a existenci svobodného místa, na němž se budou moci obhájci lidských práv vyjádřit, aniž by se museli obávat zastrašování a represálií;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Burundi, Radě ministrů AKT-EU, Komisi, Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států EU, členským státům a orgánům Africké unie a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 137.
(2) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 190.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0004.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0310.
(5) Úř. věst. L 73, 18.3.2016, s. 90.
(6) Úř. věst. L 257, 2.10.2015, s. 1.
(7) Úř. věst. L 257, 2.10.2015, s. 37.
(8) Úř. věst. L 264, 30.9.2016, s. 29.


Zahájení automatizované výměny údajů o DNA v Chorvatsku *
PDF 376kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny údajů o DNA v Chorvatsku (06986/2018 – C8-0164/2018 – 2018/0806(CNS))
P8_TA-PROV(2018)0306A8-0225/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (06986/2018),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0164/2018),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti(1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0225/2018),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby opětovně konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.


Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) ***I
PDF 1260kWORD 171k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399 a (EU) 2016/1624 (COM(2016)0731 – C8-0466/2016 – 2016/0357A(COD))
P8_TA-PROV(2018)0307A8-0322/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0731),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 77 odst. 2 písm. b) a d) a čl. 87 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0466/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2017(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů, které bylo přijato dne 14. září 2017 a kterým byl Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci zmocněn k rozdělení výše uvedeného návrhu Komise a k vypracování dvou samostatných legislativních zpráv na základě tohoto návrhu,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 25. dubna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Rozpočtového výboru (A8-0322/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, ▌(EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226

P8_TC1-COD(2016)0357A


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. b) a d) a čl. 87 odst. 2 písm. a) ▌této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Ve sdělení Komise ze dne 6. dubna 2016 nazvaném „Silnější a inteligentnější informační systémy pro ochranu hranic a bezpečnost“ se uvádí, že Unie musí posílit a vylepšit své informační systémy, architekturu správy údajů a výměnu informací v oblasti správy hranic, vymáhání práva a boje proti terorismu. Zdůrazňuje, že je třeba zlepšit interoperabilitu informačních systémů. Důležité je, že stanoví potenciální možnosti pro maximalizaci přínosů stávajících informačních systémů a v případě potřeby vytvoření nových a doplňujících systémů pro řešení existujících informačních mezer.

(2)  Ve sdělení ze dne 6. dubna 2016 se totiž poukazuje na řadu informačních mezer. Mezi ně patří skutečnost, že pohraniční orgány na vnějších hranicích schengenského prostoru nemají žádné informace o cestujících, kteří jsou osvobozeni od povinnosti mít při překračování vnějších hranic vízum (dále jen „vízová povinnost“). Ve sdělení ze dne 6. dubna 2016 bylo oznámeno, že Komise zahájí studii proveditelnosti zřízení Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS). Tato studie byla dokončena v listopadu 2016. Tento systém by zjišťoval způsobilost státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti, před jejich cestou do schengenského prostoru a to, zda jejich cesta představuje bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko.

(3)  Ve sdělení ze dne 14. září 2016 nazvaném „Posilování bezpečnosti ve světě mobility: Zdokonalování výměny informací v boji proti terorismu a pevnější vnější hranice“ se potvrzuje priorita zabezpečení vnějších hranic a předkládají se konkrétní iniciativy pro urychlení a rozšíření reakce Unie při dalším posilování správy vnějších hranic.

(4)  Je nezbytné upřesnit cíle ETIAS, definovat jeho technickou a organizační architekturu, stanovit pravidla týkající se provozu a používání údajů, které má žadatel vkládat do systému, a pravidla pro vydávání cestovních povolení či zamítání žádostí o ně, stanovit, pro jaké účely mají být údaje zpracovávány, určit orgány oprávněné k přístupu k těmto údajům a zajistit ochranu osobních údajů.

(5)  ETIAS by se měl vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti ▌.

(6)  ETIAS by se měl rovněž vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti a kteří jsou rodinnými příslušníky občana Unie, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES(4), nebo rodinnými příslušníky státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie podle dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetí zemí na straně druhé, a kteří nejsou držiteli pobytové karty podle směrnice 2004/38/ES nebo povolení k pobytu podle nařízení Rady (ES) č. 1030/2002(5). Ustanovení čl. 21 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) uvádí, že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Příslušná omezení a podmínky jsou uvedeny ve směrnici 2004/38/ES.

(7)  Jak potvrdil Soudní dvůr(6), tito rodinní příslušníci mají právo vstoupit na území členských států a získat pro tento účel vstupní vízum. Proto by také rodinní příslušníci osvobození od vízové povinnosti měli mít právo získat cestovní povolení. Členské státy by měly těmto osobám všemi prostředky usnadnit získání nezbytného cestovního povolení, které by mělo být vydáno bezplatně.

(8)  Právo na získání cestovního povolení není bezpodmínečné, neboť může být odepřeno těm rodinným příslušníkům, kteří představují riziko pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost či veřejné zdraví podle směrnice 2004/38/ES. V této souvislosti může být od rodinných příslušníků požadováno, aby poskytli své osobní údaje týkající se jejich totožnosti a jejich statusu pouze tehdy, pokud jsou tyto údaje relevantní pro posouzení bezpečnostní hrozby, kterou by mohli představovat. Obdobně platí, že posuzování jejich žádostí o cestovní povolení by se mělo provádět výhradně s ohledem na bezpečnostní rizika, a nikoli na rizika související s migrací.

(9)  ETIAS by měl poskytovat cestovní povolení pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti ▌, jež umožní posoudit, zda jejich přítomnost na území členských států nepředstavuje nebo nebude představovat bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko. Cestovní povolení by tudíž mělo představovat rozhodnutí, které uvádí, že neexistují žádné skutkové poznatky ani rozumné důvody se domnívat, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje takováto rizika. Jako takové se cestovní povolení svou povahou liší od víza; nevyžaduje více informací a nezatěžuje žadatele více než vízum. Být držitelem platného cestovního povolení by mělo být novou podmínkou pro vstup na území členských států. Pouhá skutečnost, že je daná osoba držitelem cestovního povolení, by však neměla automaticky opravňovat ke vstupu.

(10)  ETIAS by měl přispívat k vysoké úrovni bezpečnosti, k předcházení nedovolenému přistěhovalectví a k ochraně veřejného zdraví tím, že zajistí posouzení návštěvníků před jejich příjezdem na hraniční přechody na vnějších hranicích.

(11)  ETIAS by měl přispět k usnadnění hraničních kontrol prováděných pohraniční stráží na hraničních přechodech na vnější hranici. Měl by zajistit i koordinované a harmonizované posouzení státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení a kteří hodlají cestovat do členských států. Dále by měl umožnit lépe informovat žadatele o jejich způsobilosti k cestování do členských států. Kromě toho by měl ETIAS rovněž přispívat k usnadnění hraničních kontrol tím, že se sníží počet případů odepření vstupu na vnějších hranicích, a tím, že bude příslušníkům pohraniční stráže poskytovat určité doplňující informace týkající se označení.

(12)  ETIAS by měl rovněž podporovat cíle Schengenského informačního systému (SIS), které se týkají záznamů o státních příslušnících třetích zemí, jimž má být odepřen vstup a pobyt, o osobách hledaných za účelem zatčení a předání nebo za účelem vydání, o pohřešovaných osobách, o osobách hledaných za účelem zajištění jejich spolupráce v soudním řízení a záznamů o osobách pořízených pro účely skrytých nebo zvláštních kontrol. Za tímto účelem by měl ETIAS porovnávat příslušné údaje ze souborů žádostí s příslušnými záznamy v SIS. Pokud toto porovnání ukáže shodu mezi osobními údaji v souboru žádosti a záznamy o státních příslušnících třetích zemí, jimž má být odepřen vstup a pobyt nebo o osobách hledaných za účelem zatčení a předání nebo za účelem vydání, měl by být soubor žádosti zpracován manuálně národní jednotkou ETIAS příslušného členského státu. Posouzení provedené národní jednotkou ETIAS by mělo vést k rozhodnutí o tom, zda vydat cestovní povolení či nikoli. Pokud toto zpracování ukáže shodu mezi osobními údaji v souboru žádosti a záznamy o pohřešovaných osobách, o osobách hledaných za účelem zajištění jejich spolupráce v soudním řízení a záznamů o osobách pořízených pro účely skrytých nebo zvláštních kontrol, měly by být tyto informace předány centrále SIRENE a mělo by s nimi být nakládáno v souladu s příslušnými právními předpisy týkajícími se SIS.

(13)  Podmínky vydávání cestovního povolení by měly být v souladu s konkrétními cíli souvisejícími s různými druhy záznamů v SIS. Zejména skutečnost, že by se na žadatele vztahoval záznam o osobách hledaných za účelem zatčení a předání nebo za účelem vydání nebo záznam o osobách pořízený pro účely skrytých nebo zvláštních kontrol, by neměla být překážkou udělení cestovního povolení s cílem, aby členský stát přijal vhodné opatření v souladu s rozhodnutím Rady 2007/533/SVV(7).

(14)  ETIAS by měl zahrnovat rozsáhlý informační systém, informační systém ETIAS, ▌ústřední jednotku ETIAS a ▌národní jednotky ETIAS.

(15)  Ústřední jednotka ETIAS by měla být součástí Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž. Ústřední jednotka ETIAS by v případech, kdy automatizované zpracování žádosti vykáže shodu, měla odpovídat za ověření ▌, zda se osobní údaje žadatele shodují s osobními údaji osoby, u níž byla tato shoda nalezena. Pokud byla tato shoda potvrzena nebo přetrvávají pochybnosti, měla by ústřední jednotka ETIAS zahájit manuální zpracování žádosti. Měla by zajistit, aby údaje, které vkládá do souborů žádostí, byly aktuální a měla by vymezovat, zavádět, předběžně posuzovat, provádět, následně vyhodnocovat, přezkoumávat a rušit specifické ukazatele rizik, přičemž by měla zajistit, aby provedená ověřování a jejich výsledky byly zaznamenávány do souborů žádostí. Měla by provádět i pravidelné audity týkající se zpracovávání žádostí a provádění prověřovacích pravidel ETIAS, včetně pravidelného posuzování jejich dopadu na základní práva, zejména s ohledem na právo na ochranu soukromí a osobních údajů. Měla by dále odpovídat za plnění řady podpůrných úkolů jako je zajišťování odeslání nezbytných oznámení a poskytování informací a podpory. Měla by fungovat 24 hodin denně sedm dní v týdnu.

(16)  Každý členský stát by měl vytvořit národní jednotku ETIAS, která bude odpovědná za posuzování žádostí a rozhodnutí o tom, zda cestovní povolení vydat, zamítnout žádost o ně, prohlásit je za neplatné nebo zrušit. Národní jednotky ETIAS by měly pro účely posuzování žádostí spolupracovat mezi sebou navzájem a s Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol). Národním jednotkám ETIAS by měly být poskytnuty odpovídající zdroje k plnění jejich úkolů v souladu se lhůtami stanovenými v tomto nařízení. V zájmu zjednodušení rozhodovacího procesu a výměny informací mezi členskými státy, snížení nákladů na překlady a zkrácení doby odezvy je vhodné, aby všechny národní jednotky ETIAS komunikovaly jedním jazykem.

(17)  Za účelem plnění svých cílů by měl ETIAS poskytnout formulář žádosti online, v němž by měl žadatel uvést informace o své totožnosti, cestovním dokladu, místě pobytu, kontaktní údaje, informace o dosaženém vzdělání a skupině zaměstnání a informace o tom, zda je nebo není rodinným příslušníkem občana Unie nebo státního příslušníka třetí země, který používá práva na volný pohyb a není držitelem pobytové karty podle směrnice 2004/38/ES nebo povolení k pobytu podle nařízení (ES) č. 1030/2002, a pokud je žadatel nezletilý, informace o osobě za něj odpovědné a odpovědi na soubor základních otázek ▌. ▌

(18)  ETIAS by měl přijímat žádosti vložené jménem žadatele v případech, kdy cestující sám není schopen žádost vytvořit, a to z jakéhokoli důvodu. V takových případech by měla žádost podávat třetí osoba zmocněná cestujícím nebo právně odpovědná za cestujícího za předpokladu, že je totožnost této osoby uvedena ve formuláři žádosti. Cestující by měli mít možnost zmocnit obchodní zprostředkovatele k vytvoření a podání žádosti jejich jménem. Ústřední jednotka ETIAS by měla reagovat na oznámení týkající se zneužití obchodními zprostředkovateli vhodným způsobem.

(19)  Měly by být stanoveny parametry pro zajištění úplnosti žádosti a soudržnosti předložených údajů, aby bylo možno ověřit přípustnost žádostí o cestovní povolení. Toto ověření by mělo například vyloučit použití cestovních dokladů, jejichž platnost skončí dříve než za tři měsíce, jejichž platnost skončila nebo které byly vydány před více než deseti lety. Toto ověření by mělo být provedeno před tím, než je žadatel vyzván, aby zaplatil poplatek.

(20)  Za účelem dokončení žádosti by se od ▌žadatelů ▌mělo požadovat uhrazení poplatku za cestovní povolení. Platba by se měla uskutečnit prostřednictvím bankovního nebo finančního zprostředkovatele. Údaje požadované pro zajištění elektronické platby by měly být poskytnuty pouze bankovnímu nebo finančnímu zprostředkovateli spravujícímu tyto finanční transakce a nejsou součástí údajů uchovávaných v ETIAS.

(21)  Většina cestovních povolení by měla být vydána během několika minut, i když v určitém omezeném počtu případů, zejména mimořádných, může jejich vydání vyžadovat delší dobu. V takových mimořádných případech se může jevit za nezbytné vyžádat si od žadatele doplňující informace nebo doklady, zpracovat tyto doplňující informace a doklady a po prověření informací nebo dokladů poskytnutých žadatelem jej pozvat na pohovor ▌. Pohovory by měly být prováděny pouze ve výjimečných případech jako krajní opatření a pokud přetrvávají závažné pochybnosti o informacích či dokladech poskytnutých žadatelem. Vzhledem k výjimečné povaze pohovoru by k němu mělo být pozváno méně než 0,1 % žadatelů. Počet žadatelů pozvaných na pohovor by měla Komise pravidelně přezkoumávat.

(22)  Osobní údaje poskytnuté žadatelem by měl ETIAS zpracovávat výhradně za účelem ▌posouzení toho, zda by ▌vstup daného žadatele do Unie mohl představovat bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví či vysoké epidemické riziko v Unii.

(23)  Posouzení těchto rizik nelze provést bez zpracování osobních údajů, jež mají být poskytnuty v žádosti o cestovní povolení. Osobní údaje uvedené v žádostech by měly být porovnány s údaji uloženými v záznamu nebo souboru registrovaném v některém informačním systému nebo databázi EU (ústřední systém ETIAS, SIS, Vízový informační systém (VIS), systém vstupu/výstupu (EES) nebo Eurodac), s údaji Europolu nebo s databázemi Interpolu (databáze odcizených a ztracených cestovních dokladů (SLTD) ▌nebo databáze cestovních dokladů s údaji uvedenými v oběžnících (TDAWN)). Osobní údaje uvedené v žádostech by měly být porovnány rovněž se seznamem zájmových osob ETIAS a se specifickými ukazateli rizik. Kategorie osobních údajů, jež by měly být použity pro účely porovnání, by měly být omezeny na kategorie údajů, které se nacházejí v informačních systémech EU, v nichž jsou vyhledávány, v údajích Europolu a v databázích Interpolu, na seznamu zájmových osob ETIAS nebo ve specifických ukazatelích rizik.

(24)  Toto porovnání by mělo probíhat automatizovaně. Kdykoli se během tohoto porovnání zjistí, že existuje shoda mezi jakýmikoli osobními údaji nebo jejich kombinací uvedenými v žádosti a specifickými ukazateli rizika nebo osobními údaji buď v záznamu nebo souboru registrovaném ve zmíněných informačních systémech, nebo na seznamu zájmových osob ETIAS, měla by být daná žádost zpracována manuálně ▌národní jednotkou ETIAS příslušného členského státu ▌. Posouzení provedené národní jednotkou ETIAS by mělo vést k rozhodnutí, zda má být cestovního povolení vydáno, či nikoli.

(25)  Očekává se, že převážná část žádostí obdrží automaticky kladnou odpověď. Žádné zamítnutí žádosti o cestovní povolení, jeho zrušení nebo jeho prohlášení za neplatné by nemělo vycházet pouze z automatizovaného zpracování osobních údajů v žádostech. Z tohoto důvodu by žádosti, u nichž se vyskytla shoda, měla zpracovávat manuálně ▌národní jednotka ETIAS.

(26)  Žadatelé, jejichž žádost o cestovní povolení byla zamítnuta, by měli mít právo podat opravný prostředek. Řízení o opravném prostředku by měla být vedena v členském státě, který přijal rozhodnutí o žádosti, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu.

(27)  Prověřovací pravidla ETIAS by se měla používat pro analýzu souboru žádosti tak, že umožní porovnání údajů v něm zaznamenaných ▌se specifickými ukazateli rizik, které odpovídají dříve zjištěnému bezpečnostnímu riziku, riziku nedovoleného přistěhovalectví nebo vysokému epidemickému riziku. Kritéria používaná pro vymezení specifických ukazatelů rizik by za žádných okolností neměla být založena výhradně na pohlaví či věku osoby. Za žádných okolností by neměla být založena ani na informacích o barvě pleti, rase, etnickém nebo sociálním původu dané osoby, jejích genetických rysech, jazyce, politických či jakýchkoli jiných názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení, členství v odborové organizaci, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení nebo sexuální orientaci. Specifické ukazatele rizik by měly být vymezovány, zaváděny, předběžně posuzovány, prováděny, následně vyhodnocovány, přezkoumávány a rušeny ústřední jednotkou ETIAS po konzultaci prověřovací komise ETIAS složené ze zástupců zúčastněných národních jednotek ETIAS a agentur. Za účelem zajištění dodržování základních práv při provádění prověřovacích pravidel ETIAS a specifických ukazatelů rizik by měl být zřízen poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv. Služby sekretariátu pro jeho zasedání by měl poskytnout úředník pro otázky základních práv Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž.

(28)  Seznam zájmových osob ETIAS by měl být sestaven pro účely zjišťování souvislostí mezi údaji v určitém ▌souboru žádosti a informacemi týkajícími se osob, jež jsou podezřelé ze spáchání nebo z účasti na spáchání teroristického trestného činu nebo jiného závažného trestného činu nebo u nichž na základě celkového posouzení dané osoby existují skutkové poznatky nebo rozumné důvody se domnívat, že teroristický trestný čin nebo jiné závažné trestné činy spáchají. Seznam zájmových osob ETIAS by měl být součástí ústředního systému ETIAS. Údaje by na seznam zájmových osob měl zadávat Europol ▌, aniž jsou dotčena příslušná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794(8) týkající se mezinárodní spolupráce, a členské státy. Před zadáním údajů na seznam zájmových osob ETIAS by mělo být stanoveno, zda jsou tyto údaje dostatečně přiměřené, přesné a významné, aby na seznam zájmových osob ETIAS mohly být zařazeny, a zda jejich zadání na seznam nepovede k manuálnímu zpracování nepřiměřeného počtu žádostí. Údaje by měly být pravidelně přezkoumávány a ověřovány za účelem zajištění jejich trvající přesnosti.

(29)  Neustále vznikající nové formy bezpečnostních hrozeb, nové formy nedovoleného přistěhovalectví a vysoká epidemická rizika vyžadují účinné reakce pomocí moderních prostředků. Vzhledem k tomu, že tyto prostředky obnáší často zpracovávání značného množství osobních údajů, měly by být zavedeny vhodné záruky k tomu, aby se zásahy do práva na ochranu soukromí a práva na ochranu osobních údajů omezily na to, co je v demokratické společnosti nezbytné.

(30)  Osobní údaje v ETIAS by proto měly být zabezpečeny. Přístup k nim by měl být umožněn pouze pracovníkům s přísně vymezeným oprávněním. Za žádných okolností ▌by se neměl přístup používat k přijímání rozhodnutí na základě jakékoli formy diskriminace. Uložené osobní údaje by měly být uchovávány bezpečně v prostorách Evropské agentury pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (dále jen „agentura eu-LISA“) v Unii.

(31)  Vydaná cestovní povolení by měla být prohlášena za neplatná nebo zrušena, jakmile vyjde najevo, že podmínky pro jejich vydání nebyly, nebo již nejsou splněny. Zejména pokud je do SIS vložen nový ▌záznam o odepření vstupu a pobytu nebo je v něm cestovní doklad nahlášen jako ztracený, odcizený, neoprávněně užívaný nebo neplatný, by měl SIS informovat ETIAS. ETIAS by měl poté ověřit, zda tento nový záznam odpovídá platnému cestovnímu povolení. Pokud byl pořízen nový záznam o odepření vstupu a pobytu, národní jednotka ETIAS příslušného členského státu by měla cestovní povolení zrušit. Pokud je cestovní povolení spojeno s cestovním dokladem, který je nahlášen jako ztracený, odcizený, neoprávněně užívaný nebo neplatný v SIS nebo jako ztracený, odcizený nebo neplatný v databázi SLTD, měla by národní jednotka ETIAS příslušného členského státu soubor žádosti zpracovat manuálně. Podle podobného přístupu by nové údaje zadané na seznam zájmových osob ETIAS měly být porovnány se soubory žádostí uloženými v ETIAS s cílem ověřit, zda daný nový údaj odpovídá platnému cestovnímu povolení. Pokud odpovídá, národní jednotka ETIAS členského státu, který nový údaj vložil, nebo členského státu prvního předpokládaného pobytu v případě údaje vloženého Europolem by měla tuto shodu posoudit a v případě potřeby dané cestovní povolení zrušit. Mělo by být rovněž možné zrušit cestovní povolení na žádost žadatele.

(32)  Pokud za výjimečných okolností některý členský stát považuje za nezbytné umožnit státnímu příslušníku třetí země vstup na své území z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu nebo mezinárodních závazků, měl by mít možnost vydat cestovní povolení s omezenou územní a časovou platností.

(33)  Před nástupem do dopravního prostředku by měli mít letečtí a námořní dopravci a mezinárodní dopravci přepravující skupiny osob na mezinárodních pravidelných autobusových linkách povinnost ověřit ▌, zda cestující mají platné cestovní povolení. Soubor v ETIAS by sám o sobě neměl být dopravcům přístupný. Dopravci by měli mít zabezpečený přístup k informačnímu systému ETIAS umožňující jim nahlédnout do něj s využitím údajů uvedených v cestovním dokladu.

(34)  Technické specifikace pro přístup do informačního systému ETIAS prostřednictvím brány pro dopravce by měly co nejvíce omezit dopad na přepravu cestujících a dopravce. Za tímto účelem je třeba zvážit propojení s EES.

(35)  V zájmu omezení dopadu povinností stanovených v tomto nařízení na mezinárodní dopravce přepravující skupiny osob na mezinárodních pravidelných autobusových linkách by měla být dostupná uživatelsky vstřícná mobilní řešení.

(36)  Komise by do dvou let od zprovoznění ETIAS měla posoudit vhodnost, slučitelnost a soudržnost ustanovení uvedených v článku 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích(9) pro účely ustanovení ETIAS v oblasti přepravy skupiny osob na mezinárodních pravidelných autobusových linkách. Měl by být zohledněn nedávný vývoj přepravy na mezinárodních pravidelných autobusových linkách. Měla by být zvážena potřeba změnit ustanovení týkající se přepravy na mezinárodních pravidelných autobusových linkách uvedená v článku 26 zmíněné úmluvy nebo v tomto nařízení.

(37)  Pro dosažení souladu s revidovanými podmínkami pro vstup by pohraniční stráž měla kontrolovat, zda mají cestující platné cestovní povolení. Během standardní hraniční kontroly by proto měli příslušníci pohraniční stráže elektronicky načíst údaje z cestovního dokladu. Tím by se mělo spustit vyhledávání v různých databázích, jak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399(10) (Schengenský hraniční kodex), včetně vyhledávání v ETIAS, které by mělo poskytnout informaci o aktuálním statusu cestovního povolení. Pokud neexistuje platné cestovní povolení, měli by příslušníci pohraniční stráže dané osobě odepřít vstup a měli by odpovídajícím způsobem dokončit hraniční kontrolu. Pokud existuje platné cestovní povolení, měli by příslušníci pohraniční stráže rozhodnout o povolení nebo odepření vstupu. Některé údaje v souboru ETIAS ▌by měly ▌být přístupné pohraniční stráži s cílem pomoci jí při plnění jejích úkolů.

(38)  Pokud se národní jednotka ETIAS příslušného členského státu domnívá, že u některých aspektů žádosti o cestovní povolení je zapotřebí dalšího přezkoumání ze strany pohraničních orgánů, měla by mít možnost připojit k cestovnímu povolení, které vydává, označení doporučující kontrolu ve druhé linii na hraničním přechodu. Připojení označení by mělo být možné rovněž na žádost konzultovaného členského státu. Pokud se národní jednotka ETIAS příslušného členského státu domnívá, že určitá konkrétní shoda zjištěná během zpracování žádosti představuje falešnou shodu, nebo pokud manuální zpracování ukáže, že neexistoval důvod pro zamítnutí žádosti o cestovní povolení, měly by mít možnost připojit k cestovnímu povolení, které vydává, označení v zájmu usnadnění hraničních kontrol tím, že pohraničním orgánům poskytne informace týkající se ověření, která byla provedena, a v zájmu omezení nepříznivých dopadů falešných shod na cestující. Provozní pokyny pro pohraniční orgány týkající se zacházení s cestovními povoleními by měly být stanoveny v praktické příručce.

(39)  Vzhledem k tomu, že povinnost mít platné cestovní povolení je podmínkou pro vstup a pobyt pro určité kategorie státních příslušníků třetích zemí, imigrační orgány členských států by měly mít možnost nahlížet do ústředního systému ETIAS, pokud bylo před tím provedeno vyhledávání v EES a z tohoto vyhledávání vyplynulo, že EES neobsahuje záznam o vstupu odpovídající přítomnosti státního příslušníka třetí země na území členských států. Imigrační orgány členských států by měly mít přístup k určitým informacím uloženým v ústředním systému ETIAS, zejména pro účely navracení.

(40)  S ohledem na boj proti teroristickým trestným činům a jiným závažným trestným činům a s ohledem na globalizaci zločineckých sítí je nezbytné, aby určené orgány odpovědné za prevenci, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů a jiných závažných trestných činů (dále jen „určené orgány“) měly k dispozici informace nutné pro účinné plnění svých úkolů. Přístup k údajům obsaženým ve VIS pro tyto účely se již ukázal jako účinný, jelikož vyšetřovatelům pomáhá dosahovat významných úspěchů v případech týkajících se obchodování s lidmi, terorismu nebo obchodu s drogami. VIS neobsahuje údaje o státních příslušnících třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti.

(41)  Přístup k informacím obsaženým v ETIAS je nezbytný pro prevenci, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541(11) či jiných závažných trestných činů podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV(12). Pro účely konkrétního vyšetřování a s cílem získat důkazy a informace týkající se osoby podezřelé ze spáchání závažného trestného činu nebo osoby, která se stala obětí závažného trestného činu, mohou určené orgány potřebovat přístup k údajům generovaným ETIAS. Údaje uložené v ETIAS mohou být rovněž nezbytné k určení totožnosti pachatele teroristického trestného činu nebo jiných závažných trestných činů, zejména v případech, kdy je třeba přijmout okamžité opatření. Přístup do ETIAS za účelem prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů představuje zásah do základních práv na respektování soukromého života jednotlivců a ochranu osobních údajů osob, jejichž osobní údaje jsou v ETIAS zpracovávány. Proto by údaje v ETIAS měly být uchovávány a zpřístupněny pro určené orgány členských států a Europol za přísných podmínek stanovených v tomto nařízení. Toto zaručí, že zpracování údajů ETIAS se omezí na to, co je nezbytně nutné pro účely prevence, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů a jiných závažných trestných činů v souladu s požadavky stanovenými zejména v judikatuře Soudního dvora, zejména ve věci Digital Rights Ireland(13).

(42)  Konkrétně to znamená, že přístup k údajům uchovávaným v ETIAS pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů by měl být poskytnut pouze na základě odůvodněné žádosti operativní složky určeného orgánu s vysvětlením jeho nezbytnosti. ▌V naléhavých případech, kdy je potřeba zabránit bezprostřednímu ohrožení lidského života v souvislosti s teroristickým trestným činem či jiným závažným trestným činem, by ověření toho, zda byly splněny dané podmínky, mělo proběhnout teprve poté, co určeným příslušným orgánům byl poskytnut přístup k těmto údajům. Následné ověření by mělo být provedeno bez zbytečného odkladu a v každém případě nejpozději sedm pracovních dnů po vyřízení žádosti.

(43)  Je proto nutné určit ▌orgány členských států, které budou oprávněny takový přístup pro konkrétní účely prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů požadovat.

(44)  ▌Ústřední přístupové body by měly jednat nezávisle na určených orgánech a měly by ověřovat, že v daném konkrétním případě jsou splněny podmínky pro žádost o přístup do ústředního systému ETIAS.

(45)  Europol je centrum pro výměnu informací v Unii. Má zásadní význam pro spolupráci mezi orgány členských států příslušnými pro vyšetřování přeshraniční trestné činnosti, protože podporuje předcházení trestné činnosti, analýzy a vyšetřování trestných činů na úrovni Unie. Europol by proto měl také mít přístup do ústředního systému ETIAS, a to v rámci svých úkolů a v souladu s nařízením (EU) 2016/794 ve zvláštních případech, kdy má podpořit a posílit činnost členských států v oblasti prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů.

(46)  Aby se vyloučilo systematické vyhledávání, mělo by ke zpracovávání údajů uložených v ústředním systému ETIAS docházet pouze ve zvláštních případech a pouze tehdy, když to bude nutné pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů. Určené orgány a Europol by měly žádat o přístup do ETIAS pouze tehdy, mají-li rozumné důvody se domnívat, že takový přístup poskytne informace, které jim ▌pomohou při prevenci, odhalování nebo vyšetřování teroristického trestného činu či jiného závažného trestného činu. ▌

(47)  Osobní údaje uložené v ETIAS by se měly uchovávat pouze po dobu nezbytně nutnou pro účely, pro které jsou údaje zpracovávány. Aby ETIAS mohl fungovat, je nutné uchovávat údaje týkající se žadatelů po dobu platnosti cestovního povolení. Po jejím skončení by měly být tyto údaje uchovávány pouze s výslovným souhlasem žadatele a pouze za účelem usnadnění podání nové žádosti v ETIAS. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o cestovní povolení, jeho prohlášení za neplatné či jeho zrušení by mohlo naznačovat u žadatele ▌bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko. V případě vydání takového rozhodnutí by proto ▌údaje měly být uchovávány po dobu pěti let ode dne tohoto rozhodnutí, tak aby v ETIAS bylo možné přesně zohlednit zvýšené riziko, které dotčený žadatel může představovat. Pokud jsou údaje, které vedly k tomuto rozhodnutí, vymazány dříve, měl by být soubor žádosti vymazán do sedmi dnů. Po uplynutí této doby by osobní údaje měly být vymazány.

(48)  Osobní údaje uložené v ústředním systému ETIAS by neměly být zpřístupňovány žádné třetí zemi, mezinárodní organizaci ani soukromé osobě. Výjimečně by však mělo být možné předat tyto osobní údaje třetí zemi, pokud toto předání podléhá přísným podmínkám a je v konkrétních případech nezbytné pro účely navracení. Jestliže neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně prostřednictvím prováděcího aktu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(14) ani vhodné záruky, kterým předání podléhají podle uvedeného nařízení, mělo by být pro účely navracení výjimečně možné předat údaje uchovávané v ETIAS třetí zemi, ale pouze pokud je toto předání nezbytné z důležitých důvodů veřejného zájmu, jak je uvedeno ve zmíněném nařízení

(49)  Mělo by být rovněž možné předat osobní údaje získané členskými státy podle tohoto nařízení třetí zemi ve výjimečně naléhavých případech, kdy existuje bezprostřední ohrožení v souvislosti s teroristickým trestným činem nebo bezprostřední ohrožení lidského života v souvislosti se závažným trestným činem. Bezprostředním ohrožením lidského života by se mělo rozumět ohrožení dotčené osoby závažným trestným činem, jako je těžká újma na zdraví, nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi, únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí, pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie a znásilnění.

(50)  V zájmu zajištění informování veřejnosti o ETIAS, především státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení, by informace týkající se ETIAS, včetně příslušných právních předpisů Unie, a postup pro podávání žádostí o cestovní povolení měly být zpřístupněny široké veřejnosti prostřednictvím veřejných internetových stránek a aplikace pro mobilní zařízení, jež lze využít pro podávání žádostí do ETIAS. Tyto informace by měly být šířeny také prostřednictvím společného informačního letáku a jinými vhodnými prostředky. Žadatelé o cestovní povolení by kromě toho měli obdržet na svou e-mailovou adresu oznámení obsahující informace týkající se jejich žádosti. Toto elektronické oznámení by mělo obsahovat internetové odkazy na použitelné unijní a vnitrostátní právní předpisy.

(51)  Měla by být stanovena přesná pravidla, pokud jde o působnost agentury eu-LISA za návrh, vývoj a technickou správu informačního systému ETIAS. Měla by být rovněž stanovena pravidla upravující odpovědnost Evropské ▌agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, členských států a Europolu, pokud jde o ETIAS. Agentura eu-LISA by měla věnovat zvláštní pozornost riziku zvyšování nákladů a zajistit dostatečný dohled nad dodavateli.

(52)  Na veškeré činnosti agentury eu-LISA a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž při plnění úkolů, které jim jsou svěřeny tímto nařízením, se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(15).

(53)  Na zpracování osobních údajů členskými státy při uplatňování tohoto nařízení se vztahuje nařízení (EU) 2016/679 ▌.

(54)   Na zpracování osobních údajů členskými státy za účelem posouzení žádostí příslušnými orgány pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(16).

(55)  Na zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení ▌ určenými orgány členských států pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů se vztahuje směrnice (EU) 2016/680 ▌.

(56)  Nezávislé dozorové úřady, zřízené v souladu s nařízením (EU) 2016/679, by měly sledovat zákonnost zpracování osobních údajů členskými státy, zatímco evropský inspektor ochrany údajů, ustavený nařízením (ES) č. 45/2001, by měl sledovat činnost orgánů a institucí Unie související se zpracováním osobních údajů. Evropský inspektor ochrany údajů a dozorové úřady by měli při sledování ETIAS vzájemně spolupracovat.

(57)  Měla by být stanovena přísná pravidla pro přístup do ústředního systému ETIAS a potřebné záruky. Je rovněž nutné stanovit právo fyzických osob na přístup k údajům, jejich opravu, omezení jejich zpracování, jejich doplnění, jejich vymazání a nápravu ve vztahu k osobním údajům, zejména právo na soudní přezkum, jakož i dohled nad všemi úkony zpracování údajů vykonávanými nezávislými veřejnými orgány.

(58)  Za účelem posouzení bezpečnostního rizika, rizika nedovoleného přistěhovalectví nebo vysokého epidemického rizika, která by cestující mohl představovat, by měla být zavedena interoperabilita mezi informačním systémem ETIAS a jinými informačními systémy EU. Tato interoperabilita by měla být zavedena v plném souladu s acquis Unie týkajícím se základních práv. Pokud by na úrovni Unie byl zaveden centralizovaný systém umožňující určit, které členské státy mají k dispozici informace týkající se odsouzení státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, ETIAS by v něm měl být schopen vyhledávat.

(59)  Toto nařízení by mělo obsahovat jasná ustanovení týkající se odpovědnosti a práva na náhradu újmy za nezákonné zpracování osobních údajů nebo jakýkoliv čin neslučitelný s tímto nařízením. Tato ustanovení by se neměla dotýkat práva na náhradu újmy ze strany správce nebo zpracovatele a odpovědnosti správce nebo zpracovatele podle nařízení (EU) 2016/679, směrnice (EU) 2016/680 a nařízení (ES) č. 45/2001. Agentura eu-LISA by měla odpovídat za újmu, kterou způsobí jakožto zpracovatel údajů, pokud nesplnila povinnosti, jež jí byly zvláště uloženy tímto nařízením, nebo pokud jednala nad rámec zákonných pokynů členského státu, který je správcem údajů, nebo v rozporu s nimi.

(60)  Účinné sledování uplatňování tohoto nařízení vyžaduje pravidelné hodnocení. Členské státy by měly stanovit sankce za porušování ▌tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování.

(61)  Za účelem stanovení technických opatření nutných pro používání tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU pro účely:

   stanovení požadavků na zabezpečený uživatelský účet,
   stanovení předem určeného seznamu skupin povolání používaného ve formuláři žádosti,
   stanovení obsahu a formy ▌otázek pro žadatele týkajících se odsouzení za trestné činy, pobytů ve válečné oblasti nebo oblasti konfliktu a rozhodnutí opustit území nebo rozhodnutí o navrácení,
   stanovení obsahu a formy ▌doplňujících otázek ▌pro žadatele, který odpověděl kladně na některou z otázek týkajících se odsouzení za trestné činy, pobytů ve válečné oblasti nebo oblasti konfliktu a rozhodnutí opustit území nebo rozhodnutí o navrácení, a pro účely stanovení předem určeného seznamu odpovědí,

   stanovení platebních metod a postupů pro vybírání poplatku za cestovní povolení a změny výše tohoto poplatku s cílem promítnout případné zvýšení nákladů ETIAS,
   stanovení obsahu a formy předem určeného seznamu možností pro žadatele, od kterých je požadováno poskytnutí doplňujících informací nebo dokladů,
   podrobnějšího vymezení nástroje pro ověřování,
   dalšího vymezení bezpečnostního rizika, rizika nedovoleného přistěhovalectví nebo vysokého epidemického rizika, které má být použito pro stanovení specifických ukazatelů rizik,
   vymezení druhu doplňujících informací týkajících se označení, která lze připojit do souboru žádosti v ETIAS, jejich formátů, jazyka a odůvodnění,
   stanovení vhodných záruk prostřednictvím zavedení pravidel a postupů, aby se zabránilo konfliktům se záznamy v jiných informačních systémech, a pro účely vymezení podmínek a kritérií označování a doby platnosti označení,
   dalšího vymezení nástroje, který má být používán žadateli k udělení a odvolání jejich souhlasu,
   prodloužení přechodného období ▌, během něhož se nevyžaduje žádné cestovní povolení, a prodloužení odkladné lhůty, během níž příslušníci pohraniční stráže státním příslušníkům třetích zemí, kteří mají být držiteli cestovního povolení, avšak dosud jimi nejsou, výjimečně umožní vstup za určitých podmínek,

   vymezení finančního příspěvku členským státům na výdaje, které jim vzniknou v souvislosti s přizpůsobením a automatizací hraničních kontrol při zavádění ETIAS.

(62)  Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby byly tyto konzultace vedeny v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(17). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(63)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, aby mohla přijímat podrobná pravidla pro:

   formulář umožňující oznamovat případy zneužití obchodními zprostředkovateli, jež žadatelé zmocní k podání žádostí jejich jménem,
   podmínky pro provozování veřejných internetových stránek a aplikace pro mobilní zařízení a podrobná pravidla pro ochranu údajů a bezpečnost použitelná na uvedených veřejných internetových stránkách a aplikaci pro mobilní zařízení, ▌
   požadavky na formát osobních údajů, které mají být vloženy do formuláře žádosti a parametry a ověřovací postupy pro zajištění úplnosti žádosti a soudržnosti těchto údajů,
   požadavky, testování a provoz audiokomunikačních a videokomunikačních prostředků, které lze použít pro vedení pohovorů s žadateli, a podrobná pravidla pro ochranu údajů, bezpečnost a důvěrnost použitelná pro tyto způsoby komunikace,
   bezpečností riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko, na nichž mají být založeny specifické ukazatele rizik,
   technické specifikace seznamu zájmových osob ETIAS a nástroje hodnocení, jež mají být užívány k posouzení možného dopadu zadávání údajů na seznam zájmových osob ETIAS na podíl žádostí zpracovávaných manuálně,
   formulář zamítnutí žádosti o cestovní povolení, jeho zrušení nebo jeho prohlášení za neplatné,
   podmínky pro zajištění zabezpečeného přístupu k informačnímu systému ETIAS pro dopravce a pravidla pro ochranu údajů a bezpečnost, která se na tento přístup použijí,
   systém autentizace ▌pro přístup řádně zmocněných pracovníků dopravců k informačnímu systému ETIAS,
   záložní postupy, jimiž je třeba se řídit v případech, kdy je technicky nemožné, aby dopravci vyhledávali v informačním systému ETIAS,
   vzorové plány pro mimořádné situace v případech, kdy je technicky nemožné, aby pohraniční orgány nahlížely do ústředního systému ETIAS, nebo pro případ selhání ETIAS,
   vzorový bezpečnostní plán a vzorový plán kontinuity provozu a vzorový plán obnovy provozu po havárii týkající se bezpečnosti zpracování osobních údajů,
   přístup k údajům v informačním systému ETIAS,
   změny, vymazávání a předčasné vymazávání údajů,
   vedení a uchovávání protokolů a přístup k nim,
   požadavky na výkonnost,
   specifikace pro technická řešení pro připojení ústředních přístupových bodů k ústřednímu systému ETIAS,
   mechanismus, postupy a výklad dodržování norem kvality údajů pro údaje obsažené v ústředním systému ETIAS,
   společné informační letáky, jež mají informovat cestující o požadavku mít platné cestovní povolení,
   provoz centrálního úložiště obsahujícího údaje výhradně pro účely předkládání zpráv a statistik a pravidla pro ochranu údajů a bezpečnost týkající se úložiště, a
   specifikace technických řešení za účelem usnadnění shromažďování statistických údajů potřebných pro předkládání zpráv o účinnosti přístupu k údajům uloženým v ústředním systému ETIAS pro účely vymáhání práva.

(64)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zřízení Evropského systému pro cestovní informace a povolení a určení společných povinností, podmínek a postupů pro využívání údajů v něm uložených, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(65)  Náklady na provoz a údržbu ▌informačního systému ETIAS ▌, ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS by měly být plně kryty příjmy generovanými úhradou poplatků za cestovní povolení. Poplatek by proto měl být podle potřeby upraven s ohledem na vynakládané náklady.

(66)  Příjmy plynoucí z úhrady poplatků za cestovní povolení by měly být přiděleny na pokrytí opakovaných nákladů na provoz a údržbu informačního systému ETIAS, ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS.S ohledem na zvláštní povahu tohoto systému je vhodné považovat tyto příjmy za vnitřní účelově vázané příjmy. Veškeré příjmy zbývající po uhrazení těchto nákladů by měly být převedeny do rozpočtu Unie.

(67)  Tímto nařízením není dotčeno použití směrnice 2004/38/ES.

(68)  Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie.

(69)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(70)  Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES(18); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(71)  Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES(19); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(72)  Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(20), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES(21).

(73)  Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(22), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES(23) a s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/149/SVV(24).

(74)  Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(25), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU(26) a článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/349/EU(27).

( ▌75) Za účelem stanovení podmínek týkajících se finančního příspěvku třetích zemí přidružených k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis by měly být uzavřeny další dohody mezi Unií a těmito zeměmi na základě příslušných ustanovení jejich dohod o přidružení. Takové dohody by měly být mezinárodními dohodami ve smyslu článku 218 Smlouvy o fungování EU.

(76)  Aby bylo možné začlenit toto nařízení do stávajícího právního rámce a aby odráželo nezbytné provozní změny týkající se agentury eu-LISA a Evropské ▌agentury pro pohraniční a pobřežní stráž ▌, měla by být změněna nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1077/2011(28), (EU) č. 515/2014(29), (EU) 2016/399, ▌ (EU) 2016/1624(30) a (EU) 2017/2226(31).

(77)  V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal své stanovisko dne 6. března 2017(32),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

1.  Tímto nařízením se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od povinnosti mít při překračování vnějších hranic vízum (dále jen „vízová povinnost“), který umožňuje posoudit, zda by jejich přítomnost na území členských států představovala bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko. Za tímto účelem se zavádí cestovní povolení, jakož i podmínky a postupy pro jeho vydání nebo zamítnutí žádosti o ně.

2.  Toto nařízení stanoví podmínky, za nichž mohou určené orgány členských států a Europol nahlížet do údajů uložených v ústředním systému ETIAS za účelem prevence, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů, které spadají do jejich pravomoci.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na tyto kategorie státních příslušníků třetích zemí ▌:

a)  státní příslušníci třetích zemí uvedených v příloze II nařízení Rady (ES) č. 539/2001(33), kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti pro ▌předpokládané pobyty na území členských států, jejichž délka nepřesáhne 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů;

b)  ▌osoby ▌, které jsou podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 539/2001 osvobozeny od vízové povinnosti pro předpokládané pobyty na území členských států, jejichž délka nepřesáhne 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů;

c)  státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti a kteří splňují tyto podmínky:

i)  jsou rodinnými příslušníky občana Unie, na něž se vztahuje směrnice 2004/38/ES, nebo rodinnými příslušníky státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie, na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetí zemí na straně druhé a

ii)  nejsou držiteli pobytové karty podle směrnice 2004/38/ES ani povolení k pobytu podle nařízení (ES) č. 1030/2002.

2.  Toto nařízení se nevztahuje na:

a)  uprchlíky ani osoby bez státní příslušnosti ani jiné osoby, které nemají státní příslušnost žádné země, kteří pobývají v některém členském státě a kteří jsou držiteli cestovního dokladu vydaného tímto členským státem;

b)  státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občana Unie, na něž se vztahuje směrnice 2004/38/ES a kteří jsou držiteli pobytové karty podle uvedené směrnice;

c)  státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie, na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetí zemí na straně druhé a kteří jsou držiteli pobytové karty podle směrnice 2004/38/ES nebo povolení k pobytu podle nařízení (ES) č. 1030/2002;

d)  držitele povolení k pobytu ve smyslu čl. 2 bodu 16 nařízení (EU) 2016/399 ▌;

e)  držitele jednotných víz;

f)  držitele národních dlouhodobých víz;

g)  státní příslušníky Andorry, Monaka a San Marina a držitele pasů vydaných Vatikánským městským státem nebo Svatým stolcem;

h)  ▌státní příslušníky třetích zemí ▌, kteří jsou držiteli povolení pro malý pohraniční styk vydaného členskými státy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006(34), vykonávají-li držitelé své právo v rámci režimu malého pohraničního styku;

i)  osoby nebo kategorie osob uvedené v čl. 4 odst. 1 ▌písm. a) až f) nařízení (ES) č. 539/2001;

j)  státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli diplomatických nebo služebních pasů a kteří byli podle mezinárodní dohody uzavřené mezi Unií a dotčenou třetí zemí osvobozeni od vízové povinnosti;

k)  osoby, jež podléhají vízové povinnosti podle čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 539/2001;

l)  státní příslušníky třetích zemí, kteří vykonávají právo na mobilitu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU(35) nebo směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801(36).

Článek 3

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „vnějšími hranicemi“ vnější hranice ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení (EU) 2016/399;

2)  „vymáháním práva“ prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů;

3)  „kontrolou ve druhé linii“ kontrola ve druhé linii ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení (EU) 2016/399;

4)  pohraničním orgánem“ příslušník pohraniční stráže, který je v souladu s vnitrostátním právem pověřen prováděním hraničních kontrol ve smyslu čl. 2▌bodu 11 nařízení (EU) 2016/399;

5)  „cestovním povolením“ rozhodnutí vydané v souladu s tímto nařízením ▌, které je pro státní příslušníky třetích zemí uvedené v čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení vyžadováno ke splnění podmínky vstupu stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2016/399 a z kterého vyplývá, že:

a)  nebyly zjištěny žádné skutkové poznatky ani rozumné důvody založené na skutkových poznatcích vedoucí k závěru, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje nebo bude představovat bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko;

b)  nebyly zjištěny žádné skutkové poznatky ani rozumné důvody založené na skutkových poznatcích vedoucí k závěru, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje nebo bude představovat bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko, ačkoliv přetrvávají pochybnosti o existenci dostatečných důvodů pro zamítnutí žádosti o cestovní povolení v souladu s čl. 36 odst. 2;

c)  byly-li zjištěny skutkové poznatky vedoucí k závěru, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje nebo bude představovat bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko, byla v souladu s článkem 44 omezena územní platnost povolení; nebo

d)  byly-li zjištěny skutkové poznatky vedoucí k závěru, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje nebo bude představovat bezpečnostní riziko, je u cestujícího v SIS, na podporu cílů tohoto systému uvedených v čl. 4 písm. e), pořízen záznam o osobách pro účely skrytých nebo zvláštních kontrol nebo o osobách hledaných za účelem zatčení a předání na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo za účelem zatčení a vydání;

6)  „bezpečnostním rizikem“ riziko ohrožení veřejného pořádku, vnitřní bezpečnosti nebo mezinárodních vztahů kteréhokoliv členského státu;

7)  „rizikem nedovoleného přistěhovalectví“ riziko, že státní příslušník třetí země nesplní podmínky pro vstup a pobyt stanovené v článku 6 nařízení (EU) 2016/399;

8)  „vysokým epidemickým rizikem“ jakákoli nemoc s epidemickým potenciálem, jak je vymezeno v Mezinárodních zdravotnických předpisech Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), a další infekční nemoci nebo nakažlivé parazitické nemoci, pokud se na ně vztahují ochranné předpisy platné pro státní příslušníky členských států;

9)  „žadatelem“ jakýkoli státní příslušník třetí země uvedený v článku 2, který podal žádost o cestovní povolení;

10)  „cestovním dokladem“ pas nebo jiný rovnocenný doklad, který držitele opravňuje překračovat vnější hranice a do něhož lze vyznačit vízum;

11)  „krátkodobým pobytem“ pobyt na území členských států ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení (EU) 2016/399;

12)  „osobou překračující délku oprávněného pobytu“ státní příslušník třetí země, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky týkající se délky jeho oprávněného krátkodobého pobytu na území členských států;

13)  „aplikací pro mobilní zařízení“ softwarová aplikace, která je navržena pro fungování na mobilních zařízeních, jako jsou chytré telefony a tablety;

14)  „shodou“ existence odpovídajícího údaje zjištěná porovnáním osobních údajů zaznamenaných v souboru žádosti v ústředním systému ETIAS se specifickými ukazateli rizik uvedenými v článku 33 nebo s osobními údaji obsaženými v záznamu nebo souboru registrovaném v ústředním systému ETIAS, v jiném informačním systému nebo databázi EU uvedeném v čl. 20 odst. 2 (dále jen „informační systém EU“), v údajích Europolu nebo v databázi Interpolu, ve které ústřední systém ETIAS vyhledává;

15)  „teroristickým trestným činem“ trestný čin, který odpovídá nebo je rovnocenný jednomu z trestných činů uvedených ve směrnici (EU) 2017/541;

16)  „závažným trestným činem“ trestný čin, který odpovídá nebo je rovnocenný jednomu z trestných činů uvedených v čl. 2 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, pokud jej lze podle vnitrostátního práva potrestat odnětím svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně tři roky nebo ochranným opatřením spojeným s omezením svobody ve stejné délce;

17)  „údaji Europolu“ osobní údaje, které byly zpracovány Europolem pro účely uvedené v čl. 18 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2016/794;

18)  „elektronicky podepsaným“ potvrzení souhlasu zatržením odpovídajícího políčka ve formuláři žádosti nebo v žádosti o vyjádření souhlasu;

19)  „nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší 18 let;

20)  „konzulátem“ diplomatická mise členského státu nebo konzulární úřad členského státu ve smyslu Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963;

21)  „určeným orgánem“ orgán určený členským státem podle článku 50 jakožto orgán příslušný pro prevenci, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů a jiných závažných trestných činů;

22)  „imigračním orgánem“ příslušný orgán, který je v souladu s vnitrostátním právem pověřený jednou nebo více z těchto činností:

a)  prováděním ověřování na území členských států, zda jsou splněny podmínky pro vstup či pobyt na území členských států;

b)  posuzováním podmínek pobytu státních příslušníků třetích zemí na území členských států a přijímání souvisejících rozhodnutí, pokud tento orgán není „rozhodujícím orgánem“ ve smyslu čl. 2 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU(37), a případně poskytováním poradenství v souladu s nařízením Rady (ES) č. 377/2004(38);

c)  navracením státních příslušníků třetích zemí do třetí země původu nebo tranzitu.

2.  Pojmy definované v článku 2 nařízení (ES) č. 45/2001 mají v tomto nařízení stejný význam, pokud zpracování osobních údajů provádějí Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž a agentura eu-LISA.

3.  Pojmy definované v článku 4 nařízení (EU) 2016/679 mají v tomto nařízení stejný význam, pokud zpracování osobních údajů provádějí orgány členských států pro účely uvedené v čl. 4 písm. a) až e) tohoto nařízení.

4.  Pojmy definované v článku 3 směrnice (EU) 2016/680 mají v tomto nařízení stejný význam, pokud zpracování osobních údajů provádějí orgány členských států pro účely stanovené v čl. 4 písm. f) tohoto nařízení.

Článek 4

Cíle ETIAS

ETIAS podporou příslušných orgánů členských států:

a)  přispívá k vysoké úrovni bezpečnosti tím, že zajišťuje důkladné posouzení bezpečnostních rizik u žadatelů před jejich příjezdem na hraniční přechody na vnějších hranicích s cílem určit, zda existují skutkové poznatky nebo rozumné důvody založené na skutkových poznatcích vedoucí k závěru, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje bezpečnostní riziko;

b)  přispívá k předcházení nedovolenému přistěhovalectví tím, že zajišťuje posouzení rizika nedovoleného přistěhovalectví u žadatelů před jejich příjezdem na hraniční přechody na vnějších hranicích;

c)  přispívá k ochraně veřejného zdraví tím, že zajišťuje posouzení toho, zda žadatel představuje vysoké epidemické riziko ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 8, před jeho příjezdem na hraniční přechody na vnějších hranicích;

d)  zvyšuje účinnost hraničních kontrol;

e)  podporuje cíle SIS, které se týkají záznamů o státních příslušnících třetích zemí, na které se vztahuje odepření vstupu a pobytu, záznamů o osobách hledaných za účelem zatčení a předání nebo za účelem vydání, záznamů o pohřešovaných osobách, záznamů o osobách hledaných za účelem zajištění jejich spolupráce v soudním řízení a záznamů o osobách pořízených pro účely skrytých nebo zvláštních kontrol;

f)  přispívá k prevenci, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů.

Článek 5

Obecná struktura ETIAS

ETIAS sestává z:

a)  informačního systému ETIAS uvedeného v článku 6;

b)  ústřední jednotky ETIAS uvedené v článku 7;

c)  národních jednotek ETIAS uvedených v článku 8.

Článek 6

Zřízení informačního systému ETIAS a jeho technická architektura

1.  Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (dále jen „agentura eu-LISA“) vyvine informační systém ETIAS a zajistí jeho technický provoz.

2.  Informační systém ETIAS sestává z:

a)  ústředního systému ETIAS, včetně seznamu zájmových osob ETIAS uvedeného v článku 34;

b)  národního jednotného rozhraní v každém členském státě se společnými technickými specifikacemi, které je ve všech členských státech stejné a které umožňuje zabezpečené propojení ústředního systému ETIAS s vnitrostátními pohraničními infrastrukturami a ústředními přístupovými body v členských státech uvedenými v čl. 50 odst. 2;

c)  ▌komunikační infrastruktury mezi ústředním systémem ETIAS a národními jednotnými rozhraními, která je zabezpečená a zašifrovaná;

d)  zabezpečené komunikační infrastruktury mezi ústředním systémem ETIAS a informačními systémy uvedenými v článku 11;

e)  veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení;

f)  e-mailové služby;

g)  zabezpečeného uživatelského účtu umožňujícího žadatelům poskytnout jakékoli požadované doplňující informace nebo doklady;

h)  ověřovacího nástroje pro žadatele;

i)  nástroje umožňujícího žadatelům udělit nebo odvolat souhlas s prodloužením doby pro uchovávání souboru žádosti;

j)  nástroje umožňujícího Europolu a členským státům posoudit možný dopad vkládání nových údajů na seznam zájmových osob ETIAS na podíl žádostí zpracovávaných manuálně;

k)  brány pro dopravce;

l)  zabezpečené internetové služby umožňující ústřednímu systému ETIAS komunikovat s veřejnými internetovými stránkami, aplikací pro mobilní zařízení, e-mailovou službou, službou zabezpečeného uživatelského účtu, bránou pro dopravce, ověřovacím nástrojem pro žadatele, nástrojem umožňujícím žadatelům udělit souhlas, zprostředkovatelem plateb a databázemi Interpolu;

m)  softwaru umožňujícího ústřední jednotce ETIAS a národním jednotkám ETIAS zpracovávat žádosti a řídit konzultace s ostatními národními jednotkami ETIAS podle článku 28 a s Europolem podle článku 29;

n)  centrálního úložiště údajů pro účely hlášení a statistik.

3.  Ústřední systém ETIAS, národní jednotná rozhraní, internetová služba, brána pro dopravce a komunikační infrastruktura ETIAS sdílejí a opětovně využívají hardwarové a softwarové prvky ústředního systému EES, národních jednotných rozhraní EES, internetové služby EES ▌a komunikační infrastruktury EES podle nařízení (EU) 2017/2226, nakolik je to technicky možné.

4.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, jimiž vymezí požadavky na zabezpečený uživatelský účet podle odst. 2 písm. g) tohoto článku.

Článek 7

Ústřední jednotka ETIAS

1.  V rámci Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž se zřizuje ústřední jednotka ETIAS.

2.  Ústřední jednotka ETIAS je v provozu 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Tato jednotka:

a)  v případech, kdy automatizované zpracování žádosti vykáže shodu, ověřuje v souladu s článkem 22, zda osobní údaje žadatele souhlasí s osobními údaji osoby, u níž byla nalezena uvedená shoda v ústředním systému ETIAS, včetně seznamu zájmových osob ETIAS uvedeného v článku 34, v některém z informačních systémů EU, do nichž se nahlíželo, v údajích Europolu, v některé z databází Interpolu uvedených v článku 12, anebo se specifickými ukazateli rizik uvedenými v článku 33, a v případě potvrzení shody nebo přetrvávajících pochybností zahájí manuální zpracování žádosti podle článku 26;

b)  zajišťuje, aby údaje, které zadává do souborů žádostí, byly aktuální v souladu s příslušnými ustanoveními článků 55 a 64;

c)  po konzultaci s prověřovací komisí ETIAS vymezuje, zavádí, předběžně posuzuje, provádí, následně vyhodnocuje, přezkoumává a ruší specifické ukazatele rizik uvedené v článku 33;

d)  zajišťuje, aby ověřování prováděná v souladu s článkem 22 a odpovídající výsledky byly zaznamenány v souborech žádostí;

e)  provádí pravidelné audity týkající se zpracovávání žádostí a provádění článku 33, včetně pravidelného hodnocení jejich dopadu na základní práva, zejména práva na ochranu soukromí a ochranu osobních údajů;

f)  případně označuje členský stát příslušný pro manuální zpracovávání žádostí podle čl. 25 odst. 2;

g)  v případě technických problémů nebo nepředvídaných okolností případně zprostředkovává konzultace mezi členskými státy podle článku 28 a mezi příslušným členským státem a Europolem podle článku 29;

h)  oznamuje dopravcům, že došlo k selhání informačního systému ETIAS, podle čl. 46 odst. 1;

i)  oznamuje národním jednotkám ETIAS členských států, že došlo k selhání informačního systému ETIAS, podle čl. 48 odst. 1;

j)  zpracovává žádosti Europolu o nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS podle článku 53;

k)  poskytuje veškeré relevantní informace týkající se žádosti o cestovní povolení široké veřejnosti podle článku 71;

l)  spolupracuje s Komisí na informační kampani podle článku 72;

m)  poskytuje písemnou podporu cestujícím, kteří se potýkají s problémy při vyplňování formuláře žádosti a kteří prostřednictvím standardního kontaktního formuláře požádali o pomoc, a vede seznam častých otázek a odpovědí dostupný online;

n)  zajišťuje návazné činnosti a pravidelně oznamuje Komisi případy zneužití obchodními zprostředkovateli podle čl. 15 odst. 5.

3.  Ústřední jednotka ETIAS zveřejňuje výroční zprávu o činnosti. Zpráva obsahuje:

a)  statistické údaje o:

i)  počtu cestovních povolení automaticky vydaných ústředním systémem ETIAS;

ii)  počtu žádostí ověřených ústřední jednotkou ETIAS;

iii)  počtu manuálně zpracovávaných žádostí za každý členský stát;

iv)  počtu zamítnutých žádostí podle třetích zemí a důvodech zamítnutí;

v)  rozsahu, v jakém byly dodrženy lhůty uvedené v čl. 22 odst. 6 a článcích 27, 30 a 32;

b)  obecné informace o fungování ústřední jednotky ETIAS a o jejích činnostech stanovených v tomto článku a informace o současných trendech a výzvách, které ovlivňují plnění jejích úkolů.

Výroční zpráva o činnosti se předkládá Evropskému parlamentu, Radě a Komisi do 31. března následujícího roku.

Článek 8

Národní jednotky ETIAS

1.  Každý členský stát určí příslušný orgán jakožto národní jednotku ETIAS.

2.  Národní jednotky ETIAS:

a)  posuzují žádosti o cestovní povolení v případech, kdy jejich automatizované zpracovávání vykázalo shodu a ústřední jednotka ETIAS zahájila manuální zpracovávání žádostí, a rozhodují o těchto žádostech;

b)  zajišťují, aby úkoly prováděné podle písmene a) a jejich výsledky byly zaznamenány v souborech žádostí;

c)  zajišťují, aby údaje, které zadávají do souborů žádostí, byly aktuální v souladu s příslušnými ustanoveními článků 55 a 64;

d)  rozhodují o vydání cestovního povolení s omezenou územní platností podle článku 44;

e)  zajišťují koordinaci s ostatními národními jednotkami ETIAS a Europolem ohledně žádostí o konzultace podle článků 28 a 29;

f)  informují žadatele o postupu, který je třeba dodržet v případě opravného prostředku podle čl. 37 odst. 3;

g)  prohlašují cestovní povolení za neplatné a rozhodují o jeho zrušení podle článků 40 a 41.

3.  Členské státy poskytnou národním jednotkám ETIAS náležité zdroje, aby mohly plnit své úkoly ve lhůtách stanovených v tomto nařízení.

Článek 9

Prověřovací komise ETIAS

1.  V rámci Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž se zřizuje prověřovací komise ETIAS s poradní funkcí. Tato komise se skládá z jednoho zástupce každé národní jednotky ETIAS, zástupce Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž a zástupce Europolu.

2.  Prověřovací komisi ETIAS konzultují ▌:

a)  ústřední jednotka ETIAS k vymezování, zavádění, předběžnému posuzování, provádění, následnému hodnocení, přezkoumávání a rušení specifických ukazatelů rizik uvedených v článku 33;

b)  členský stát provádění seznamu zájmových osob ETIAS uvedeného v článku 34;

c)  Europol provádění seznamu zájmových osob ETIAS uvedeného v článku 34.

3.  Prověřovací komise ETIAS vydává stanoviska, pokyny, doporučení a osvědčené postupy pro účely uvedené v odstavci 2. Při vydávání doporučení zohlední doporučení, jež vydal poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv.

4.  Prověřovací komise ETIAS zasedá podle potřeby, nejméně však dvakrát ročně. Náklady na zasedání této komise a jejich organizaci hradí Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž.

5.  Prověřovací komise ETIAS může konzultovat poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv ke konkrétním otázkám týkajícím se základních práv, zejména pokud jde o ochranu soukromí, ochranu osobních údajů a zákaz diskriminace.

6.  Prověřovací komise ETIAS přijme svůj jednací řád na prvním zasedání prostou většinou svých členů.

Článek 10

Poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv

1.  Zřizuje se nezávislý poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv, který má poradní a hodnoticí funkci. Aniž jsou dotčeny jejich pravomoci a nezávislost, skládá se tento výbor z úředníka pro otázky základních práv Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, zástupce poradního fóra pro základní práva Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, zástupce evropského inspektora ochrany údajů, zástupce Evropského sboru pro ochranu osobních údajů, zřízeného nařízením (EU) 2016/679, a zástupce Agentury Evropské unie pro základní práva.

2.  Poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv provádí pravidelná hodnocení a vydává doporučení prověřovací komisi ETIAS o dopadu zpracovávání žádostí a provádění článku 33 na základní práva, zejména pokud jde o ochranu soukromí, ochranu osobních údajů a zákaz diskriminace.

Poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv rovněž podporuje prověřovací komisi ETIAS v plnění jejích úkolů, pokud jej konzultuje v konkrétních otázkách týkajících se základních práv, zejména pokud jde o ochranu soukromí, ochranu osobních údajů a zákaz diskriminace.

Poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv má přístup k auditům uvedeným v čl. 7 odst. 2 písm. e).

3.  Poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv zasedá podle potřeby, nejméně však dvakrát ročně. Náklady na jeho zasedání a jejich organizaci hradí Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž. Zasedání výboru se konají v prostorách Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž. Služby sekretariátu pro jeho zasedání poskytuje Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž. Poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv přijme svůj jednací řád na prvním zasedání prostou většinou svých členů.

4.  Jeden zástupce poradního výboru ETIAS pro otázky základních práv je zván na zasedání prověřovací komise ETIAS a má na nich poradní funkci. Členové poradního výboru ETIAS pro otázky základních práv mají přístup k informacím a souborům prověřovací komise ETIAS.

5.  Poradní výbor ETIAS pro otázky základních práv vypracuje výroční zprávu. Tuto zprávu zpřístupní veřejnosti.

Článek 11

Interoperabilita s jinými informačními systémy EU

1.  Zavede se interoperabilita mezi informačním systémem ETIAS a jinými informačními systémy EU a údaji Europolu, aby bylo možné provádět ověřování podle článku 20.

2.  Změny právních aktů zřizujících informační systémy EU, jež jsou nezbytné pro dosažení interoperability s ETIAS, jakož i doplnění odpovídajících ustanovení tohoto nařízení budou předmětem samostatného právního nástroje.

Článek 12

Vyhledávání v databázích Interpolu

Ústřední systém ETIAS zašle dotaz do databáze odcizených a ztracených cestovních dokladů vedené Interpolem (SLTD) a databáze cestovních dokladů s údaji uvedenými v oběžnících vedené Interpolem (TDAWN). Veškerá vyhledávání a ověřování se provádějí takovým způsobem, aby žádná informace nebyla odhalena majiteli záznamu Interpolu.

Článek 13

Přístup k údajům uloženým v ETIAS

1.  Přístup do informačního systému ETIAS je vyhrazen výlučně řádně pověřeným pracovníkům ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS.

2.  Přístup pohraničních orgánů do ústředního systému ETIAS v souladu s článkem 47 se omezí na vyhledávání v ústředním systému ETIAS za účelem zjištění statusu cestovního povolení cestujícího, který se nachází na hraničním přechodu na vnějších hranicích, a na údaje podle čl. 47 odst. 2 písm. a), c) a d). Pohraniční orgány jsou kromě toho automaticky informovány o označeních uvedených v čl. 36 odst. 2 a 3 a o důvodech pro tato označení.

V případech, kdy je na základě označení výjimečně doporučena hraniční kontrola ve druhé linii nebo kdy je pro účely kontroly ve druhé linii nezbytné provést další ověřování, mají pohraniční orgány přístup do ústředního systému ETIAS, aby získaly doplňující informace stanovené v čl. 39 odst. 1 písm. e) nebo čl. 44 odst. 6 písm. f).

3.  Přístup dopravců do informačního systému ETIAS ▌v souladu s článkem 45 se omezí na zasílání dotazů do informačního systému ETIAS za účelem zjištění statusu cestovního povolení cestujícího.

4.  Přístup imigračních orgánů do ústředního systému ETIAS v souladu s článkem 49 se omezí na zjištění statusu cestovního povolení cestujícího přítomného na území členského státu a na některé údaje zmíněné v uvedeném článku.

Přístup imigračních orgánů do ústředního systému ETIAS v souladu s čl. 65 odst. 3 se omezí na údaje zmíněné v uvedeném článku.

5.  Každý členský stát určí příslušné vnitrostátní orgány uvedené v odstavcích 1, 2 a 4 tohoto článku a neprodleně sdělí jejich seznam agentuře eu-LISA v souladu s čl. 87 odst. 2. V tomto seznamu se u každého orgánu uvede, za jakým účelem mají jeho řádně pověření pracovníci přístup k údajům informačního systému ETIAS v souladu s odstavci 1, 2 a 4 tohoto článku.

Článek 14

Zákaz diskriminace a základní práva

Zpracování osobních údajů v informačním systému ETIAS jakýmkoli uživatelem nesmí vést k diskriminaci vůči státním příslušníkům třetích zemí na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických nebo jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Musí plně ctít lidskou důstojnost a integritu a základní práva, včetně práva na respektování soukromí a práva na ochranu osobních údajů. Zvláštní pozornost se musí věnovat dětem, starším osobám a osobám se zdravotním postižením. Na prvním místě musí vždy být nejlepší zájem dítěte.

KAPITOLA II

Žádost

Článek 15

Praktické pokyny pro podání žádosti

1.  Žadatel podá žádost tak, že vyplní formulář žádosti online prostřednictvím speciálních veřejných internetových stránek nebo prostřednictvím aplikace pro mobilní zařízení, a to s dostatečným předstihem před jakoukoli předpokládanou cestou, nebo je-li již na území členského státu, před koncem platnosti stávajícího cestovního povolení, jehož je držitelem.

2.  Držitel cestovního povolení může žádost o nové cestovní povolení podat nejdříve 120 dnů před koncem platnosti stávajícího cestovního povolení.

Ústřední systém ETIAS 120 dnů před koncem platnosti cestovního povolení automaticky informuje jeho držitele prostřednictvím e-mailové služby o:

a)- datu konce platnosti cestovního povolení;

b)  možnosti podat žádost o nové cestovní povolení;

c)  povinnosti být držitelem platného cestovního povolení po celou dobu krátkodobého pobytu na území členských států.

3.  Veškerá oznámení žadateli o jeho žádosti o cestovní povolení jsou zasílána na e-mailovou adresu, kterou žadatel uvedl ve formuláři žádosti podle čl. 17 odst. 2 písm. g).

4.  Žádost může podat žadatel nebo jiná osoba či obchodní zprostředkovatel zmocnění žadatelem k podání žádosti jeho jménem.

5.  Komise vytvoří prostřednictvím prováděcího aktu formulář umožňující oznamovat případy zneužití obchodními zprostředkovateli uvedenými v odstavci 4 tohoto článku. Tento formulář musí být přístupný prostřednictvím speciálních veřejných internetových stránek nebo prostřednictvím aplikace pro mobilní zařízení uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Vyplněný formulář se zasílá ústřední jednotce ETIAS, která přijme vhodná opatření, včetně podávání pravidelných zpráv Komisi. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

Článek 16

Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení

1.  Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení musí umožňovat státním příslušníkům třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení, podat žádost o cestovní povolení, poskytnout požadované údaje ve formuláři žádosti v souladu s článkem 17 a uhradit poplatek za cestovní povolení.

2.  Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení zajistí, aby formulář žádosti byl pro žadatele bezplatně běžně k dispozici a byl snadno přístupný. Zvláštní pozornost je věnována přístupnosti veřejných internetových stránek a aplikace pro mobilní zařízení pro osoby se zdravotním postižením.

3.  Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení musí být dostupné ve všech úředních jazycích členských států.

4.  Pokud úřední jazyk či úřední jazyky zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001 neodpovídají jazykům uvedeným v odstavci 3, zpřístupní agentura eu-LISA na veřejných internetových stránkách a v aplikaci pro mobilní zařízení nejméně v jednom z úředních jazyků uvedených zemí informační přehledy s vysvětlujícími informacemi o ETIAS, postupu podávání žádostí, využívání veřejných internetových stránek a aplikace pro mobilní zařízení, jakož i průvodci, který žadatele krok za krokem provede aplikací. Pokud má některá z těchto zemí více než jeden úřední jazyk, jsou tyto informační přehledy nezbytné, pouze pokud žádný z těchto jazyků neodpovídá jazykům uvedeným v odstavci 3.

5.  Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení poskytují žadateli informace o jazycích, které může použít k vyplnění formuláře žádosti.

6.  Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení vytvoří pro žadatele uživatelský účet umožňující žadatelům poskytnout doplňující informace nebo doklady, pokud to bude vyžadováno.

7.  Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení informují žadatele o jejich právu na podání opravného prostředku podle tohoto nařízení, je-li žádost o cestovní povolení zamítnuta nebo je-li cestovní povolení zrušeno nebo prohlášeno za neplatné. Za tímto účelem obsahují informace o použitelném vnitrostátním právu, příslušném orgánu, způsobu, jak podat opravný prostředek, lhůtě pro podání žádosti o opravný prostředek a informace o jakékoli pomoci, již může poskytnout vnitrostátní orgán pro ochranu údajů.

8.  Veřejné internetové stránky a aplikace pro mobilní zařízení umožní žadatelům uvést, že účel jejich předpokládaného pobytu souvisí s humanitárními důvody nebo mezinárodními závazky.

9.  Veřejné internetové stránky obsahují všechny údaje uvedené v článku 71.

10.  Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů podrobná pravidla týkající se provozování uvedených veřejných internetových stránek a aplikace pro mobilní zařízení a podrobná pravidla pro ochranu údajů a bezpečnost použitelná na uvedené veřejné internetové stránky a aplikaci pro mobilní zařízení. Tato podrobná pravidla se zakládají na řízení rizik pro bezpečnost informací a na zásadách specificky navržené a standardně používané ochrany údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

Článek 17

Formulář žádosti a osobní údaje žadatele

1.  Každý žadatel podá vyplněný formulář žádosti, který obsahuje prohlášení o pravosti, úplnosti, správnosti a spolehlivosti předložených údajů a prohlášení o pravdivosti a spolehlivosti učiněných prohlášení. Každý žadatel rovněž uvede, že rozumí podmínkám pro vstup podle článku 6 nařízení (EU) 2016/399 a tomu, že od něj může být při každém vstupu požadováno poskytnutí příslušných podpůrných dokladů. Nezletilé osoby podají formulář žádosti elektronicky podepsaný osobou vykonávající trvale nebo dočasně rodičovskou odpovědnost nebo poručnictví či opatrovnictví.

2.  Ve formuláři žádosti poskytne žadatel tyto osobní údaje:

a)  příjmení, jméno (jména), rodné příjmení; datum narození, místo narození, země narození, pohlaví, současná státní příslušnost, jména rodičů žadatele;

b)  případná další jména (přezdívky, umělecká jména, obvyklá jména);

c)  případné další státní příslušnosti;

d)  druh, číslo a země vydání cestovního dokladu;

e)  datum vydání a datum konce platnosti cestovního dokladu;

f)  adresa bydliště žadatele nebo, není-li k dispozici, město a země pobytu;

g)  e-mailová adresa a, jsou-li k dispozici, telefonní čísla;

h)  vzdělání (základní, střední, vysokoškolské nebo bez vzdělání);

i)  současné zaměstnání (skupina zaměstnání); případně, je-li žádost zpracovávána manuálně postupem podle článku 26, může příslušný členský stát podle článku 27 žadatele požádat, aby poskytl doplňující informace o svém přesném pracovním zařazení a zaměstnavateli, nebo, jedná-li se o studenty, název svého vzdělávacího zařízení;

j)  členský stát prvního předpokládaného pobytu a volitelně adresu prvního předpokládaného pobytu;

k)  u nezletilých osob příjmení a jméno (jména) ▌, adresa bydliště, e-mailová adresa a, je-li k dispozici, telefonní číslo osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo poručníka či opatrovníka žadatele;

l)  pokud žadatel uplatňuje status rodinného příslušníka podle čl. 2 odst. 1 písm. c):

i)  jeho status jako rodinného příslušníka;

ii)  příjmení, jméno (jména), datum narození, místo narození, země narození, současná státní příslušnost, adresa bydliště, e-mailová adresa a, je-li k dispozici, telefonní číslo rodinného příslušníka, s nímž má žadatel rodinné vazby;

iii)  jeho rodinné vazby s uvedeným rodinným příslušníkem v souladu s čl. 2 odst. 2 směrnice 2004/38/ES;

m)  v případě žádostí podávaných jinou osobou než žadatelem její příjmení, jméno (jména), případně název společnosti či organizace, e-mailová adresa, poštovní adresa a, je-li k dispozici, telefonní číslo této osoby; vztah k žadateli a podepsané prohlášení o zastupování.

3.  Žadatel zvolí ▌své současné zaměstnání ▌(skupinu zaměstnání) z předem určeného seznamu. Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, kterými stanoví tento předem určený seznam.

4.  Žadatel dále zodpoví tyto otázky:

a)  zda ▌byl odsouzen za některý trestný čin uvedený v příloze během posledních deseti let a v případě teroristických trestných činů během posledních dvaceti let, a pokud ano, kdy a ve které zemi;

b)  zda během posledních deseti let pobýval v konkrétní válečné oblasti nebo oblasti konfliktu a důvody tohoto pobytu;

c)  zda bylo během posledních deseti let vydáno nějaké rozhodnutí vyžadující, aby opustil území některého členského státu nebo kterékoli třetí země uvedené v příloze II nařízení č. 539/2001 nebo rozhodnutí o navrácení týkající se jeho osoby.

5.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, kterými stanoví obsah a formu otázek uvedených v odstavci 4 tohoto článku. Ty musí být takové, aby je žadatel mohl jednoznačně a přesně zodpovědět.

6.  ▌Pokud žadatel odpoví na kteroukoli z otázek uvedených v odstavci 4 kladně, musí ve formuláři žádosti odpovědět na doplňující soubor předem určených otázek tak, že zvolí odpovědi z předem určeného seznamu. Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, kterými stanoví obsah a formu uvedených doplňujících otázek a předem určený seznam odpovědí na uvedené otázky.

7.  Údaje uvedené v odstavcích 2 a 4 uvede žadatel pomocí znaků latinské abecedy ▌.

8.  Při podání formuláře žádosti zaznamená informační systém ETIAS IP adresu, ze které byl formulář žádosti podán.

9.  Komise vymezí prostřednictvím prováděcích aktů požadavky na formát osobních údajů uvedených v odstavcích 2 a 4 tohoto článku, které mají být zapsány do formuláře žádosti, jakož i parametry a ověření, která mají být provedena pro zajištění úplnosti žádosti a soudržnosti těchto údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

Článek 18

Poplatek za cestovní povolení

1.  Za každou žádost uhradí žadatel poplatek za cestovní povolení ve výši 7 EUR ▌.

2.  Od poplatku za cestovní povolení jsou osvobozeni žadatelé, kteří jsou v době podání žádosti mladší osmnácti let nebo starší 70 let.

3.  Poplatek za cestovní povolení se hradí v eurech.

4.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, kterými stanoví platební metody a postupy pro poplatek za cestovní povolení a změny jeho výše. Změny výše poplatku zohlední případné zvýšení nákladů uvedených v článku 85.

KAPITOLA III

Vytvoření souboru žádosti a posouzení žádosti ústředním systémem ETIAS

Článek 19

Přípustnost a vytvoření souboru žádosti

1.  Informační systém ETIAS po podání žádosti automaticky ověří, zda:

a)  jsou vyplněna všechna pole formuláře žádosti a zda obsahují všechny položky uvedené v čl. 17 odst. 2 a 4;

b)  byl uhrazen poplatek za cestovní povolení.

2.  Jsou-li podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) a b) splněny, považuje se žádost za přípustnou. Ústřední systém ETIAS poté automaticky neprodleně vytvoří soubor žádosti a přidělí mu číslo žádosti.

3.  Po vytvoření souboru žádosti ústřední systém ETIAS zaznamená a uloží tyto údaje:

a)  číslo žádosti;

b)  informace o statusu uvádějící, že bylo požádáno o cestovní povolení;

c)  osobní údaje uvedené v čl. 17 odst. 2 a případně čl. 17 odst. 4 a 6, včetně třípísmenného kódu země, která vydala cestovní doklad;

d)  údaje uvedené v čl. 17 odst. 8;

e)  datum a čas podání formuláře žádosti, jakož i odkaz na úspěšnou platbu poplatku za cestovní povolení a jedinečné referenční číslo platby.

4.  Po vytvoření souboru žádosti zjistí ústřední systém ETIAS, zda v ústředním systému ETIAS již neexistuje jiný soubor žádosti tohoto žadatele, a sice porovnáním údajů uvedených v čl. 17 odst. 2 písm. a) s osobními údaji uvedenými v souborech žádostí uložených v ústředním systému ETIAS. Pokud již takový jiný soubor žádosti existuje, propojí ústřední systém ETIAS nový soubor žádosti s jakýmkoli již existujícím předchozím souborem žádosti vytvořeným pro téhož žadatele.

5.  Po vytvoření souboru žádosti je žadateli prostřednictvím e-mailové služby neprodleně zasláno oznámení vysvětlující, že během zpracování žádosti mohou být od žadatele požadovány doplňující informace nebo doklady či ve výjimečných případech také účast na pohovoru. Toto oznámení obsahuje:

a)  informace o statusu potvrzující podání žádosti o cestovní povolení a

b)  číslo žádosti.

Oznámení umožní žadateli využít ověřovací nástroj stanovený v čl. 6 odst. 2 písm. h).

Článek 20

Automatizované zpracování

1.  Ústřední systém ETIAS automaticky zpracuje soubory žádostí za účelem identifikace shody či shod. Ústřední systém ETIAS posoudí každý soubor žádosti jednotlivě.

2.  Ústřední systém ETIAS porovná příslušné údaje uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. a), b), c), d), f), g), j), k), m) a odst. 8 s údaji uvedenými v záznamu nebo souboru registrovaném v ústředním systému ETIAS, v SIS, v EES, ve VIS, v Eurodacu ▌, v údajích Europolu a v databázích SLTD a TDAWN.

Ústřední systém ETIAS zejména ověří:

a)  zda cestovní doklad použitý pro danou žádost neodpovídá cestovnímu dokladu, který byl v SIS nahlášen jako ztracený, odcizený, neoprávněně užívaný nebo neplatný;

b)  zda cestovní doklad použitý pro danou žádost neodpovídá cestovnímu dokladu, který byl v SLTD nahlášen jako ztracený, odcizený nebo neplatný;

c)  zda v souvislosti s žadatelem nebyl v SIS pořízen záznam o odepření vstupu a pobytu;

d)  zda ohledně žadatele nebyl v SIS pořízen záznam v souvislosti s osobami hledanými za účelem zatčení a předání na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo za účelem zatčení a vydání;

e)  zda žadatel a cestovní doklad neodpovídají cestovnímu povolení v ústředním systému ETIAS, o něž žádost byla zamítnuta nebo které bylo zrušeno nebo prohlášeno za neplatné ▌;

f)  zda údaje poskytnuté v žádosti, které se týkají cestovního dokladu, neodpovídají jiné žádosti o cestovní povolení v ústředním systému ETIAS spojené s jinými údaji o totožnosti podle čl. 17 odst. 2 písm. a);

g)  zda žadatel není v současnosti, nebo nebyl v minulosti, veden v EES jako osoba překračující délku oprávněného pobytu;

h)  zda není žadatel v EES veden jako osoba, jíž byl odepřen vstup;

i)  zda nebylo ve vztahu k žadateli vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti o krátkodobé vízum nebo prohlášení tohoto víza za neplatné nebo jeho zrušení ▌ zaznamenané ve VIS;

j)  zda údaje uvedené v žádosti neodpovídají údajům zaznamenaným v databázi Europolu;

k)  zda nebyl žadatel zaregistrován v Eurodacu;

l)  zda cestovní doklad použitý pro danou žádost neodpovídá cestovnímu dokladu, který je zaznamenán v některém souboru v databázi TDAWN;

m)  je-li žadatelem nezletilá osoba, zda ve vztahu k osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo poručníku či opatrovníku žadatele:

i)  není v SIS veden záznam v souvislosti s osobami hledanými za účelem zatčení a předání na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo za účelem zatčení a vydání;

ii)  není v SIS veden záznam o odepření vstupu a pobytu.

3.  Ústřední systém ETIAS ověří, zda žadatel odpověděl kladně na některou z otázek uvedených v čl. 17 odst. 4 a zda žadatel neposkytl adresu bydliště, ale pouze své město a zemi pobytu podle čl. 17 odst. 2 písm. f).

4.  Ústřední systém ETIAS porovná příslušné údaje uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. a), b), c), d), f), g), j), k), m) a odst. 8 s údaji uvedenými v seznamu zájmových osob ETIAS uvedeném v článku 34.

5.  Ústřední systém ETIAS porovná příslušné údaje uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. a), c), f), h) a i) se specifickými ukazateli rizik uvedenými v článku 33.

6.  Ústřední systém ETIAS připojí k souboru žádosti odkaz na jakoukoli shodu získanou podle odstavců 2 až 5.

7.  Pokud údaje zaznamenané v souboru žádosti odpovídají údajům vedoucím ke shodě podle odstavců 2 a 4, ústřední systém ETIAS v relevantních případech zjistí, který členský stát či členské státy vložily nebo poskytly údaje vedoucí ke shodě, a zaznamená tuto informaci do souboru žádosti.

8. Po zjištění shody podle odst. 2 písm. j) a odstavce 4 a v případech, kdy údaje vedoucí ke shodě neposkytl žádný členský stát, zjistí ústřední systém ETIAS, zda tyto údaje vložil Europol, a zaznamená tuto informaci do souboru žádosti.

Článek 21

Výsledky automatizovaného zpracování

1.  Pokud automatizované zpracování stanovené v čl. 20 odst. 2 až 5 nevykáže žádnou shodu, ústřední systém ETIAS automaticky vydá cestovní povolení v souladu s článkem 36 a ▌uvědomí o tom žadatele v souladu s článkem 38.

2.   Pokud automatizované zpracování stanovené v čl. 20 odst. 2 až 5 vykáže jednu nebo více shod, ▌žádost se zpracuje v souladu s postupem stanoveným v článku 22.

3. Pokud ověřování podle článku 22 potvrdí, že údaje zaznamenané v souboru žádosti odpovídají údajům vedoucím k zjištění shody během automatizovaného zpracování podle čl. 20 odst. 2 až 5, nebo pokud po ověření přetrvávají pochybnosti o totožnosti žadatele, žádost se zpracuje v souladu s postupem stanoveným v článku 26.

4.  Pokud automatizované zpracování podle čl. 20 odst. 3 vykáže, že žadatel odpověděl kladně na kteroukoliv z otázek uvedených v čl. 17 odst. 4, a pokud není zjištěna žádná další shoda, odešle se žádost národní jednotce ETIAS příslušného členského státu k manuálnímu zpracování podle článku 26.

Článek 22

Ověření prováděné ústřední jednotkou ETIAS

1.  Pokud automatizované zpracování stanovené v čl. 20 odst. 2 až 5 vykáže jednu nebo více shod, ústřední systém ETIAS automaticky konzultuje ústřední jednotku ETIAS.

2.  Ústřední jednotka ETIAS má při konzultaci přístup k souboru žádosti a případným propojeným souborům žádosti a rovněž k veškerým shodám zjištěným během automatizovaného zpracování podle čl. 20 odst. 2 až 5 a k informacím získaným ústředním systémem ETIAS podle čl. 20 odst. 7 a 8.

3.  Ústřední jednotka ETIAS ověří, zda údaje zaznamenané v souboru žádosti odpovídají jednomu nebo více z těchto údajů:

a)  specifickým ukazatelům rizik uvedeným v článku 33;

b)  údajům obsaženým v ústředním systému ETIAS, včetně seznamu zájmových osob ETIAS uvedeného v článku 34;

c)  údajům obsaženým v jednom z informačních systémů EU, do kterých se nahlíželo;

d)  údajům Europolu;

e)  údajům obsaženým v databázích SLTD či TDAWN.

4.  Pokud údaje neodpovídají a v průběhu automatizovaného zpracování podle čl. 20 odst. 2 až 5 nebyla vykázána žádná další shoda, ústřední jednotka ETIAS vymaže falešnou shodu ze souboru žádosti a ústřední systém ETIAS automaticky vydá cestovní povolení v souladu s článkem 36.

5.  Pokud údaje odpovídají údajům o žadateli nebo pokud přetrvávají pochybnosti o totožnosti žadatele, žádost se zpracuje manuálně postupem stanoveným v článku 26.

6.  Ústřední jednotka ETIAS dokončí manuální zpracování nejpozději 12 hodin od okamžiku, kdy obdržela soubor žádosti.

Článek 23

Podpora cílů SIS

1.  Pro účely čl. 4 písm. e) porovnává ústřední systém ETIAS relevantní údaje uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. a), b) a d) s údaji zaznamenanými v SIS, aby bylo možné určit, zda nebyl v souvislosti se žadatelem pořízen některý z těchto záznamů:

a)  záznam o pohřešovaných osobách;

b)  záznam o osobách hledaných za účelem zajištění jejich spolupráce v soudním řízení;

c)  záznam o osobách pořízený pro účely skrytých nebo zvláštních kontrol.

2.  Pokud porovnání podle odstavce 1 vykazuje jednu nebo více shod, zašle ústřední systém ETIAS automatické oznámení ústřední jednotce ETIAS. Ústřední jednotka ETIAS ověří, zda osobní údaje žadatele odpovídají osobním údajům obsaženým v záznamu, který vedl ke shodě, a je-li shoda potvrzena, zašle ústřední systém ETIAS automatické oznámení centrále SIRENE členského státu, který záznam pořídil. Tato centrála SIRENE dále ověří, zda osobní údaje žadatele odpovídají osobním údajům obsaženým v záznamu, který vedl ke shodě, a přijme vhodná návazná opatření.

Ústřední systém ETIAS rovněž zašle automatické oznámení centrále SIRENE členského státu, který pořídil záznam vedoucí ke shodě při porovnání se SIS během automatizovaného zpracování podle článku 20, pokud po ověření ústřední jednotkou ETIAS podle článku 22 tento záznam vedl k manuálnímu zpracování žádosti v souladu s článkem 26.

3.  Oznámení zaslané centrále SIRENE členského státu, který záznam pořídil, musí obsahovat tyto údaje:

a)  příjmení, jméno (jména) a případná přezdívka (přezdívky);

b)  místo a datum narození;

c)  pohlaví;

d)  státní příslušnost a případné další státní příslušnosti;

e)  členský stát prvního předpokládaného pobytu a případně adresa prvního předpokládaného pobytu;

f)  adresa bydliště žadatele nebo, není-li k dispozici, město a země pobytu;

g)  informace o statusu cestovního povolení uvádějící, zda bylo cestovní povolení vydáno, zda byla žádost o ně zamítnuta nebo zda je zpracovávána manuálně podle článku 26;

h)  odkaz na jakoukoli shodu získanou v souladu s odstavci 1 a 2, včetně data a času shody.

4.  Ústřední systém ETIAS připojí k souboru žádosti odkaz na jakoukoli shodu získanou podle odstavce 1.

Článek 24

Zvláštní pravidla pro rodinné příslušníky občanů Unie nebo jiných státních příslušníků třetích zemí požívajících práva na volný pohyb podle práva Unie

1.  V případě státních příslušníků třetích zemí uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. c) se cestovním povolením ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 5 rozumí rozhodnutí vydané v souladu s tímto nařízením, které uvádí, že neexistují žádné skutkové poznatky ani rozumné důvody založené na skutkových poznatcích vedoucí k závěru, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje bezpečnostní riziko nebo vysoké epidemické riziko podle směrnice 2004/38/ES.

2.  Pokud státní příslušník třetí země uvedený v čl. 2 odst. 1 písm. c) požádá o cestovní povolení, použijí se tato zvláštní pravidla:

a)  žadatel neodpovídá na otázku uvedenou v čl. 17 odst. 4 písm. c);

b)  žadatel je osvobozen od poplatku uvedeného v článku 18.

3.  Při zpracovávání žádosti o cestovní povolení pro státního příslušníka třetí země uvedeného v čl. 2 odst. 1 písm. c) ústřední systém ETIAS neověřuje, zda:

a)  žadatel není v současnosti, nebo nebyl v minulosti, nahlášen jako osoba překračující délku oprávněného pobytu na základě údajů zjištěných nahlédnutím do EES, jak je uvedeno v čl. 20 odst. 2 písm. g);

b)  žadatel neodpovídá osobě, jejíž údaje jsou zaznamenány v Eurodacu, jak je uvedeno v čl. 20 odst. 2 písm. k).

Nepoužijí se specifické ukazatele rizik založené na rizicích nedovoleného přistěhovalectví uvedených v článku 33 ▌.

4.  Žádost o cestovní povolení nesmí být zamítnuta z důvodu rizika nedovoleného přistěhovalectví uvedeného v čl. 37 odst. 1 písm. c).

5.  Pokud automatizované zpracování žádosti podle článku 20 vykáže shodu odpovídající záznamu o odepření vstupu a pobytu podle článku 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006(39), národní jednotka ETIAS ověří základ rozhodnutí, v souvislosti s nímž byl tento záznam v SIS pořízen. Pokud se tento základ týká rizika nedovoleného přistěhovalectví, nevezme se tento záznam při posuzování žádosti v potaz. Národní jednotka ETIAS postupuje podle čl. 25 odst. 2 nařízení (ES) č. 1987/2006.

6.  Použijí se rovněž tato pravidla:

a)  v oznámení podle čl. 38 odst. 1 žadatel obdrží informace o tom, že při překračování vnějších hranic musí být schopen prokázat svůj status rodinného příslušníka podle čl. 2 odst. 1 písm. c); tyto informace rovněž obsahují upozornění, že rodinný příslušník občana Unie, který vykonává právo na volný pohyb a který je držitelem cestovního povolení, má právo na vstup pouze tehdy, pokud je tento rodinný příslušník doprovázen nebo následuje občana Unie nebo jiného státního příslušníka třetí země, který vykonává své právo na volný pohyb;

b)  opravný prostředek podle čl. 37 odst. 3 se podává v souladu se směrnicí 2004/38/ES;

c)  doba uchovávání souboru žádosti podle čl. 54 odst. 1 odpovídá:

i)  době platnosti cestovního povolení;

ii)  ▌pět letům od posledního rozhodnutí o zamítnutí žádosti o cestovní povolení nebo prohlášení cestovního povolení za neplatné nebo jeho zrušení ▌v souladu s články 37, 40 a 41. Pokud jsou údaje uložené v záznamu nebo souboru registrovaném v některém z informačních systémů EU, údajích Europolu, databázích SLTD či TDAWN nebo seznamu zájmových osob ETIAS nebo prověřovací pravidla ETIAS, na jejichž základě bylo dané rozhodnutí učiněno, vymazány před uplynutím této pětileté lhůty, soubor žádosti se vymaže do sedmi dnů od data vymazání údajů ve zmíněném záznamu nebo souboru. Za tímto účelem ústřední systém ETIAS pravidelně a automaticky ověřuje, zda jsou nadále splněny podmínky pro uchovávání těchto souborů žádostí uvedeným v tomto písmenu. Pokud tyto podmínky již splněny nejsou, soubor žádosti automaticky vymaže.

Na usnadnění podání nové žádosti po konci platnosti cestovního povolení ETIAS může být soubor žádosti uchován v ústředním systému ETIAS po dobu nejvýše dalších tří let po konci platnosti cestovního povolení za předpokladu, že k tomu žadatel udělí svobodný a výslovný souhlas prostřednictvím elektronicky podepsaného prohlášení poté, co byl o něj požádán. Žádosti o vyjádření souhlasu se předkládají způsobem, který je od jiných skutečností jasně odlišitelný a je srozumitelný a snadno přístupný za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků v souladu s článkem 7 nařízení (EU) 2016/679.

O vyjádření souhlasu se požádá po zaslání informací podle čl. 15 odst. 2. Automaticky zaslané informace upozorní žadatele na účel uchování údajů v souladu s informacemi uvedených v čl. 71 písm. o).

KAPITOLA IV

Posuzování žádosti prováděné národními jednotkami ETIAS

Článek ▌25

Příslušný členský stát

1.  Ústřední systém ETIAS určí členský stát příslušný k manuálnímu zpracování žádostí podle článku 26 (dále jen „příslušný členský stát“) takto:

a)  je-li zjištěno, že údaje vedoucí ke shodě podle článku 20 vložil nebo poskytl pouze jeden členských stát, je tento členský stát příslušným členským státem;

b)  je-li zjištěno, že údaje vedoucí ke shodám podle článku 20 vložilo nebo poskytlo více členských států, je příslušným členským státem:

i)  členský stát, který vložil nebo poskytl nejaktuálnější údaje o záznamu uvedeném v čl. 20 odst. 2 písm. d); nebo

ii)  pokud žádné z těchto údajů neodpovídají záznamu uvedenému v čl. 20 odst. 2 písm. d), členský stát, který vložil nebo poskytl nejaktuálnější údaje o záznamu uvedeném v čl. 20 odst. 2 písm. c), nebo

iii)  pokud žádné z těchto údajů neodpovídají záznamu uvedenému v čl. 20 odst. 2 písm. c) nebo d), členský stát, který vložil nebo poskytl nejaktuálnější údaje o záznamu uvedeném v čl. 20 odst. 2 písm. a);

c)  je-li zjištěno, že údaje vedoucí ke shodám podle článku 20 vložilo nebo poskytlo více členských států, avšak žádné z těchto údajů neodpovídají záznamům uvedeným v čl. 20 odst. 2 písm. a), c) a d), je příslušným členským státem členský stát, který vložil nebo poskytl nejaktuálnější údaje.

Pro účely prvního pododstavce písm. a) a c) se při určování příslušného členského státu nezohledňují shody zjištěné pomocí údajů, které nevložil ani neposkytl některý členský stát. Pokud k zahájení manuálního zpracování žádosti nevedly údaje vložené nebo poskytnuté některým členským státem, je příslušným členským státem členský stát prvního předpokládaného pobytu.

2.  Ústřední systém ETIAS zaznamená příslušný členský stát do souboru žádosti. Pokud ústřední systém ETIAS není schopen určit příslušný členský stát podle odstavce 1, určí jej ústřední jednotka ETIAS.

Článek 26

Manuální zpracovávání žádostí prováděné národními jednotkami ETIAS

1.  Pokud automatizované zpracování stanovené v čl. 20 odst. 2 až 5 vykáže jednu nebo více shod, žádost zpracuje manuálně národní jednotka ETIAS příslušného členského státu. Tato národní jednotka ETIAS má přístup k souboru žádosti a k jakémukoli propojenému souboru žádosti, jakož i k veškerým shodám zjištěným během automatizovaného zpracování stanoveného v čl. 20 odst. 2 až 5. Ústřední jednotka ETIAS informuje národní jednotku ETIAS příslušného členského státu, zda bylo zjištěno, že údaje vedoucí ke shodě podle čl. 20 odst. 2 nebo 4 vložil nebo poskytl jeden členský stát, více členských států nebo Europol. Pokud bylo zjištěno, že údaje vedoucí k této shodě vložil nebo poskytl jeden členský stát nebo více členských států, uvede ústřední jednotka ETIAS rovněž, o které členské státy se jedná.

2.  Po manuálním zpracování žádosti národní jednotka ETIAS příslušného členského státu:

a)  vydá cestovní povolení nebo

b)  žádost o cestovní povolení zamítne.

3.  Pokud automatizované zpracování stanovené v čl. 20 odst. 2 vykáže shodu, národní jednotka ETIAS příslušného členského státu:

a)  žádost o cestovní povolení zamítne, jestliže shoda odpovídá jednomu nebo několika ověřením uvedeným v čl. 20 odst. 2 písm. a) a c);

b)  posoudí bezpečnostní riziko nebo riziko nedovoleného přistěhovalectví a rozhodne, zda cestovní povolení vydá nebo žádost o ně zamítne, jestliže shoda odpovídá kterémukoli ověření uvedenému v čl. 20 odst. 2 písm. b) a d) až m).

4.  Pokud automatizované zpracování podle čl. 20 odst. 3 vykáže, že žadatel odpověděl kladně na jednu z otázek uvedených v čl. 17 odst. 4, posoudí národní jednotka ETIAS příslušného členského státu ▌bezpečnostní riziko nebo riziko nedovoleného přistěhovalectví a rozhodne, zda cestovní povolení vydá nebo žádost o ně zamítne.

5.  Pokud automatizované zpracování podle čl. 20 odst. 4 vykáže shodu, posoudí národní jednotka ETIAS příslušného členského státu bezpečnostní riziko a rozhodne, zda cestovní povolení vydá, nebo zda žádost o ně zamítne.

6.  Pokud automatizované zpracování podle čl. 20 odst. 5 vykáže shodu, posoudí národní jednotka ETIAS příslušného členského státu ▌bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko a rozhodne, zda cestovní povolení vydá, nebo zda žádost o ně zamítne. Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu nesmí v žádném případě rozhodnout automaticky na základě jediné shody založené na specifických ukazatelích rizik. Ve všech případech přistoupí národní jednotka ETIAS příslušného členského státu k individuálnímu posouzení bezpečnostního rizika, rizika nedovoleného přistěhovalectví nebo vysokého epidemického rizika.

7.  Informační systém ETIAS uchovává záznamy o všech operacích týkajících se zpracování údajů provedených za účelem posouzení podle tohoto článku národní jednotkou ETIAS příslušného členského státu nebo národními jednotkami ETIAS konzultovaných členských států v souladu s článkem 28. Tyto záznamy se vytvoří a vloží do souboru žádosti automaticky. Obsahují datum a čas každé operace, údaje použité pro konzultaci jiných informačních systémů EU, údaje související se zjištěnou shodou a údaje o pracovnících, kteří posouzení rizik provedli.

Výsledek posouzení bezpečnostního rizika, rizika nedovoleného přistěhovalectví nebo vysokého epidemického rizika a odůvodnění pro rozhodnutí o vydání cestovního povolení nebo zamítnutí žádosti o ně zaznamenají pracovníci provádějící posouzení rizik do souboru žádosti.

Článek 27

Žádost o doplňující informace nebo doklady od žadatele

1.  Pokud národní jednotka ETIAS příslušného členského státu nepovažuje informace poskytnuté žadatelem ve formuláři žádosti za dostatečné k tomu, aby jí umožnily rozhodnout, zda cestovní povolení vydat, nebo žádost o ně zamítnout, může požádat žadatele o doplňující informace nebo doklady. Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu požádá o doplňující informace nebo doklady na žádost členského státu konzultovaného v souladu s článkem 28.

2.  Žádost o doplňující informace nebo doklady se oznámí prostřednictvím e-mailové služby podle čl. 6 odst. 2 písm. f) na kontaktní e-mailovou adresu uvedenou v souboru žádosti. V žádosti o doplňující informace nebo doklady se jasně uvede, jaké informace nebo doklady má žadatel předložit, jakož i seznam jazyků, ve kterých je možné tyto informace nebo doklady předložit. Pokud tento nezahrnuje úřední jazyk třetí země, jíž je žadatel podle svého prohlášení státním příslušníkem, zahrnuje alespoň angličtinu nebo francouzštinu nebo němčinu. Pokud jsou požadovány doplňující doklady, požaduje se rovněž elektronická kopie původních dokladů. Žadatel předloží doplňující informace nebo doklady přímo národní jednotce ETIAS příslušného členského státu prostřednictvím zabezpečeného uživatelského účtu uvedeného v čl. 6 odst. 2 písm. g) do deseti dnů ode dne obdržení žádosti. Žadatel předloží tyto informace nebo doklady v jednom z jazyků uvedených v žádosti. Od žadatele se nepožaduje předložení úředního překladu. Požadovat lze pouze doplňující informace nebo doklady, jež jsou nezbytné pro posouzení žádosti ETIAS.

3.  Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu použije pro účely žádosti o doplňující informace nebo doklady podle odstavce 1 předem určený seznam možností. Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, kterými stanoví obsah a formu tohoto předem určeného seznamu možností.

4.  Pokud po zpracování doplňujících informací nebo dokladů přetrvávají závažné pochybnosti o informacích nebo dokladech poskytnutých žadatelem, může národní jednotka ETIAS příslušného členského státu ve výjimečných případech a jako krajní řešení žadatele pozvat k pohovoru ▌ v zemi jeho pobytu na tom svém konzulátu, jenž se nachází co nejblíže místa žadatelova pobytu. Výjimečně, a pokud je to v zájmu žadatele, se pohovor může uskutečnit na konzulátu nacházejícím se v jiné zemi než v zemi pobytu žadatele.

Je-li konzulát, který se nachází nejblíže k místu pobytu žadatele, vzdálen více než 500 km, je žadateli nabídnuta možnost uskutečnit tento pohovor prostřednictvím dálkových audiokomunikačních a videokomunikačních prostředků. Je-li tato vzdálenost menší než 500 km, mohou se žadatel a národní jednotka ETIAS příslušného členského státu vzájemně dohodnout na využití těchto audiokomunikačních a videokomunikačních prostředků. Použijí-li se tyto audiokomunikační a videokomunikační prostředky, provádí pohovor národní jednotka ETIAS příslušného členského státu, nebo výjimečně jeden z konzulátů tohoto členského státu. Dálkové audiokomunikační a videokomunikační prostředky musí zajišťovat náležitou úroveň bezpečnosti a důvěrnosti.

Důvod požadování pohovoru se zaznamená do souboru žádosti.

5.  Komise vymezí prostřednictvím prováděcích aktů požadavky na audiokomunikační a videokomunikační prostředky uvedené v odstavci 4, a to i pokud jde o pravidla týkající se ochrany údajů, bezpečnosti a důvěrnosti, a přijme pravidla pro testování, výběr a fungování vhodných nástrojů.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

6.  Pozvání k pohovoru zašle národní jednotka ETIAS příslušného členského státu žadateli prostřednictvím e-mailové služby podle čl. 6 odst. 2 písm. f) na kontaktní e-mailovou adresu uvedenou v souboru žádosti. Pozvání k pohovoru se zašle do 72 hodin od předložení doplňujících informací nebo dokladů žadatelem podle odstavce 2 tohoto článku. Obsahuje informace o tom, který členský stát pozvání činí, a o možnostech uvedených v odstavci 4, jakož i příslušné kontaktní údaje. Žadatel kontaktuje národní jednotku ETIAS příslušného členského státu nebo konzulát co nejdříve, nejpozději však pět dnů po obdržení pozvání k pohovoru, aby se dohodli na vhodné době a datu konání pohovoru pro obě strany a zda se má pohovor konat na dálku. Pohovor se uskuteční do deseti dnů od zaslání pozvání. Pozvání k pohovoru se zaznamená do souboru žádosti ústředního systému ETIAS.

7.  Pokud ▌se žadatel po obdržení pozvání k pohovoru podle odstavce 6 tohoto článku nedostaví, žádost se v souladu s čl. 37 odst. 1 písm. g) zamítne. Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu o tom žadatele neprodleně informuje.

8.  Pro účely pohovoru podle odstavce 4 uvede národní jednotka ETIAS příslušného členského státu témata, na která se osoba vedoucí pohovor zaměří. Tato témata se mají týkat důvodů, na jejichž základě je pohovor vyžadován.

Pohovor uskutečněný prostřednictvím dálkových audiokomunikačních a videokomunikačních prostředků se vede v jazyce národní jednotky ETIAS příslušného členského státu, která o pohovor požádala, nebo v jazyce, který pro účely předložení doplňujících informací nebo dokladů zvolila.

Pohovor uskutečněný na konzulátu se vede v úředním jazyce třetí země, ve které se tento konzulát nachází, nebo v jazyce, na kterém se konzulát dohodl se žadatelem.

Po pohovoru vydá osoba vedoucí pohovor stanovisko s odůvodněním svých doporučení.

Probíraná témata a stanovisko osoby vedoucí pohovor se uvedou ve formuláři, který se zaznamená do souboru žádosti v tentýž den, kdy se pohovor uskutečnil.

9.  Doplňující informace nebo doklady předložené žadatelem podle odstavce 2 ústřední systém ETIAS zaznamená a uloží do souboru žádosti. Doplňující informace nebo doklady poskytnuté během pohovoru podle odstavce 6 doplní do souboru žádosti národní jednotka ETIAS příslušného členského státu.

Do formuláře určeného k pohovoru a doplňujících informací nebo dokladů, které jsou zaznamenány v souboru žádosti, lze nahlížet pouze pro účely posuzování této žádosti a rozhodování o ní, pro účely řízení o opravném prostředku a pro účely zpracovávání nové žádosti téhož žadatele.

10.  Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu pokračuje v posuzování žádosti od okamžiku, kdy žadatel poskytl doplňující informace nebo doklady, nebo případně ode dne pohovoru.

Článek 28

Konzultace s ostatními členskými státy

1.  ▌Pokud bylo zjištěno, že údaje vedoucí ke shodě vložil nebo poskytl jeden členský stát nebo více členských států podle čl. 20 odst. 7▌, v návaznosti na ověřování podle článku 22, o tom ústřední jednotka ETIAS uvědomí národní jednotku ETIASdotčeného členského státu nebo států, a tím zahájí konzultační proces mezi nimi a národní jednotkou ETIAS příslušného členského státu ▌.

2.  ▌Národní jednotky ETIAS konzultovaných členských států mají pro účely konzultace přístup k souboru žádosti.

3.  Národní jednotky ETIAS konzultovaných členských států:

a)  poskytnou odůvodněné kladné stanovisko k žádosti, nebo

b)  poskytnou odůvodněné záporné stanovisko k žádosti.

Kladné nebo záporné stanovisko zaznamená národní jednotka ETIAS konzultovaného členského státu do souboru žádosti.

4.  Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu může po obdržení odpovědi žadatele na žádost o doplňující informace rovněž konzultovat národní jednotky ETIAS jednoho nebo více členských států. Pokud byly tyto doplňující informace požadovány jménem členského státu konzultovaného podle čl. 27 odst. 1, národní jednotka ETIAS příslušného členského státu konzultuje po obdržení odpovědi žadatele na uvedenou žádost o doplňující informace národní jednotku ETIAS tohoto konzultovaného členského státu. V takových případech mají národní jednotky ETIAS konzultovaných členských států rovněž přístup k relevantním doplňujícím informacím nebo dokladům, které žadatel poskytl na žádost národní jednotky ETIAS příslušného členského státu v souvislosti se záležitostí, k níž jsou konzultovány. Je-li konzultováno více členských států, zajistí národní jednotka ETIAS příslušného členského státu koordinaci.

5.  Národní jednotka ETIAS konzultovaného členského státu odpoví do 60 hodin ode dne oznámení konzultace. Neodpoví-li, má se za to, že k žádosti zaujala kladné stanovisko.

6.  Během konzultačního procesu se žádost o konzultaci a odpovědi na ni předávají prostřednictvím softwaru uvedeného v čl. 6 odst. 2 písm. m) a zpřístupní se národní jednotce ETIAS příslušného členského státu.

7.  Pokud národní jednotka ETIAS alespoň jednoho konzultovaného členského státu vydá k žádosti záporné stanovisko, národní jednotka ETIAS příslušného členského státu žádost o cestovní povolení podle článku 37 zamítne. Tímto odstavcem není dotčen článek 44.

8.  Je-li to v případě technických problémů nebo nepředvídaných okolností třeba, určí ústřední jednotka ETIAS příslušný členský stát a členské státy, které mají být konzultovány, a zprostředkuje konzultace mezi členskými státy podle tohoto článku.

Článek 29

Konzultace Europolu

1.  ▌Pokud bylo zjištěno, že údaje vedoucí ke shodě podle čl. 20 odst. 8 tohoto nařízení poskytl Europol, ústřední jednotka ETIAS tuto skutečnost oznámí, a tím zahájí konzultační proces mezi Europolem a národní jednotkou ETIAS příslušného členského státu▌. Tato konzultace se uskuteční v souladu s nařízením (EU) 2016/794, a zejména v souladu s jeho kapitolou IV.

2.  Pokud ▌je konzultován Europol, předá ústřední jednotka ETIAS ▌Europolu relevantní údaje týkající se souboru žádosti a shody, které jsou pro účely této konzultace nezbytné. ▌

3.  Europol nesmí mít v žádném případě přístup k osobním údajům týkajícím se vzdělání žadatele uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. h) ▌.

4.  Pokud je Europol konzultován podle odstavce 1, poskytne k žádosti odůvodněné stanovisko. Stanovisko Europolu se zpřístupní národní jednotce ETIAS příslušného členského státu, která ho zaznamená do souboru žádosti.

5.  Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu může po obdržení odpovědi žadatele na žádost o doplňující informace konzultovat Europol. V takovém případě předá národní jednotka ETIAS Europolu příslušné doplňující informace nebo doklady poskytnuté žadatelem v souvislosti s žádostí o cestovní povolení, k níž je Europol konzultován.

6.  Europol odpoví do 60 hodin ode dne oznámení konzultace. Neodpoví-li, má se za to, že k žádosti zaujal kladné stanovisko.

7.  Během konzultačního procesu se žádost o konzultaci a odpovědi na ni předávají prostřednictvím softwaru uvedeného v čl. 6 odst. 2 písm. m) a zpřístupní se národní jednotce ETIAS příslušného členského státu.

8.  V případě, že Europol vydá k žádosti záporné stanovisko a národní jednotka ETIAS příslušného členského státu se rozhodne cestovní povolení vydat, zdůvodní své rozhodnutí a zaznamená jeho odůvodnění v souboru žádosti.

9.  Je-li to v případě technických problémů nebo nepředvídaných okolností třeba, určí ústřední jednotka ETIAS příslušný členský stát a zprostředkuje konzultace mezi příslušným členským státem a Europolem podle tohoto článku.

Článek 30

Lhůty pro informování žadatele

Do 96 hodin od podání žádosti, která je přípustná podle článku 19, obdrží žadatel oznámení, ve kterém se uvádí:

a)  zda jeho cestovní povolení bylo vydáno nebo zda byla jeho žádost o ně zamítnuta, nebo

b)  že jsou požadovány doplňující informace nebo doklady a že může být žadatel pozván k pohovoru, s uvedením maximálních lhůt pro zpracování žádosti podle čl. 32 odst. 2.

Článek 31

Ověřovací nástroj

Komise zařídí ověřovací nástroj pro žadatele umožňující sledovat stav zpracovávání jejich žádosti a ověřit dobu platnosti a status jejich cestovního povolení (platné povolení, zamítnutá žádost o povolení, povolení prohlášené za neplatné nebo zrušené povolení). Tento nástroj je přístupný prostřednictvím speciálních veřejných internetových stránek nebo prostřednictvím aplikace pro mobilní zařízení v souladu s článkem 16.

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, jimiž tento nástroj podrobněji vymezí.

Článek 32

Rozhodnutí o žádosti

1.  O žádosti, která je přípustná podle článku 19, se rozhodne do 96 hodin od jejího podání.

2.  Ve výjimečných případech, pokud je oznámena žádost o doplňující informace nebo doklady a pokud je žadatel pozván k pohovoru, se lhůta uvedená v odstavci 1 tohoto článku prodlouží ▌. O takové žádosti se ▌rozhodne do 96 hodin po předložení doplňujících informací nebo dokladů žadatelem. Pokud je žadatel pozván k pohovoru podle čl. 27 odst. 4, rozhodne se o této žádosti do 48 hodin od uskutečnění pohovoru.

3.  Před uplynutím lhůt uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se přijme rozhodnutí o:

a)  vydání cestovního povolení v souladu s článkem 36, nebo

b)  zamítnutí žádosti o cestovní povolení v souladu s článkem 37.

KAPITOLA V

Prověřovací pravidla ETIAS a seznam zájmových osob ETIAS

Článek 33

Prověřovací pravidla ETIAS

1.  Prověřovací pravidla ETIAS představují algoritmus umožňující profilování ve smyslu čl. 4 bodu 4 nařízení (EU) 2016/679 porovnáním údajů zaznamenaných v souboru žádosti v ústředním systému ETIAS se specifickými ukazateli rizik stanovenými ústřední jednotkou ETIAS podle odstavce 4 tohoto článku, které naznačují ▌bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko v souladu s článkem 20 tohoto nařízení. Ústřední jednotka ETIAS zaregistruje prověřovací pravidla ETIAS ▌do ústředního systému ETIAS.

2.  ▌Komise přijme akt v přenesené pravomoci podle článku 89, kterým blíže vymezí bezpečnostní rizika, rizika nedovoleného přistěhovalectví a vysoká epidemická rizika na základě:

a)  statistik generovaných EES, ze kterých vyplývají abnormální míry překračování délky oprávněného pobytu a odepření vstupu pro konkrétní skupinu cestujících;

b)  statistik generovaných ETIAS v souladu s článkem 84, ze kterých vyplývají abnormální míry zamítnutí žádostí o cestovní povolení z důvodu bezpečnostního rizika, rizika nedovoleného přistěhovalectví nebo vysokého epidemického rizika spojeného s konkrétní skupinou cestujících;

c)  statistik generovaných ETIAS v souladu s článkem 84 a EES, ze kterých vyplývají korelace mezi informacemi získanými prostřednictvím formuláře žádosti a případy překračování délky oprávněného pobytu nebo odepření vstupu;

d)  informací doložených skutkovými a důkazně podloženými prvky poskytnutých členskými státy, které se týkají konkrétních bezpečnostních rizikových ukazatelů nebo hrozeb, jež uvedený členský stát identifikoval;

e)  informací doložených skutkovými a důkazně podloženými prvky poskytnutých členskými státy, které se týkají abnormální míry překračování délky oprávněného pobytu a odepření vstupu pro konkrétní skupinu cestujících v případě daného členského státu;

f)  informací týkajících se specifických vysokých epidemických rizik poskytnutých členskými státy, jakož i informací o epidemiologickém dozoru a posouzení rizik, které poskytlo ECDC a o ohniscích nákazy hlášených organizací WHO.

3.  Komise prostřednictvím prováděcího aktu upřesní rizika ve smyslu tohoto nařízení a aktu v přenesené pravomoci uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, na nichž se budou zakládat konkrétní ukazatele rizik podle odstavce 4 tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

Specifická rizika se přezkoumají alespoň jednou za šest měsíců a Komise v případě potřeby přijme nový prováděcí akt přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

4.  Na základě specifických rizik určených podle odstavce 3 stanoví ústřední jednotka ETIAS specifické ukazatele rizik sestávající z kombinace údajů, včetně jednoho nebo několika z těchto údajů:

a)  věk, pohlaví, ▌státní příslušnost;

b)  země a město pobytu;

c)  úroveň vzdělání ▌(základní, střední, vysokoškolské nebo bez vzdělání);

d)  současné zaměstnání (skupina zaměstnání).

5.  Specifické ukazatele rizik musí být cílené a přiměřené. Za žádných okolností nesmí být založeny pouze na pohlaví nebo věku dané osoby. Za žádných okolností nesmí být založeny ani na informacích o barvě pleti, rase, etnickém nebo sociálním původu dané osoby, jejích genetických rysech, jazyce, politických či jakýchkoli jiných názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení, členství v odborové organizaci, ▌příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení nebo sexuální orientaci.

6.  Specifické ukazatele rizik vymezuje, stanoví, předběžně posuzuje, provádí, následně vyhodnocuje, přezkoumává a ruší ústřední jednotka ETIAS po konzultaci s prověřovací komisí ETIAS.

Článek 34

Seznam zájmových osob ETIAS

1.  Seznam zájmových osob ETIAS sestává z údajů týkajících se osob, které jsou podezřelé ze spáchání teroristického trestného činu nebo jiného závažného trestného činu či z účasti na něm, nebo osob, u nichž existují skutkové poznatky nebo rozumné důvody vedoucí k závěru, na základě celkového posouzení osoby, že teroristický trestný čin nebo jiný závažný trestný čin spáchají. Seznam zájmových osob ETIAS je součástí ústředního systému ETIAS.

2.  Seznam zájmových osob ETIAS se sestaví na základě informací týkajících se teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů.

3.  Informace uvedené v odstavci 2 vkládá na seznam zájmových osob ETIAS Europol, aniž je dotčeno nařízení (EU) 2016/794, nebo členské státy. Europol a členské státy odpovídají každý za veškeré údaje, které vloží. V seznamu zájmových osob ETIAS se u každého údaje uvede datum a čas jeho vložení Europolem nebo členským státem.

4.  Na základě informací uvedených v odstavci ▌2 seznam zájmových osob ETIAS sestává ze souborů údajů obsahujících jeden nebo více z těchto údajů:

a)  příjmení; ▌;

b)  rodné příjmení;

c)  datum narození ▌;

d)  další jména (přezdívka (přezdívky), umělecké jméno (umělecká jména), obvyklé jméno (obvyklá jména));

e)  ▌cestovní doklad (doklady) (druh, číslo a země vydání cestovního dokladu (dokladů));

f)  adresa bydliště;

g)  e-mailová adresa;

h)  telefonní číslo;

i)  v případě společnosti nebo organizace název, e-mailová adresa, poštovní adresa, telefonní číslo;

j)  IP adresa.

Do souvisejících souborů údajů, které tvoří alespoň jeden z výše uvedených údajů, se doplní i tyto údaje, jsou-li k dispozici: jméno (jména), místo narození, země narození, pohlaví a státní příslušnost.

Článek 35

Povinnosti a úkoly spojené se seznamem zájmových osob ETIAS

1.  Před vložením údajů na seznam zájmových osob ETIAS Europol nebo členský stát:

a)  určí, zda je informace dostatečně přiměřená, přesná a významná, aby mohla být vložena na seznam zájmových osob ETIAS;

b)  posoudí možný dopad údajů na podíl žádostí zpracovávaných manuálně;

c)  ověří, zda údaje odpovídají záznamu vloženému do SIS.

2.  Pro účely posouzení uvedeného v odst. 1 písm. b) vytvoří agentura eu-LISA specifický nástroj.

3.  Pokud se při ověření provedeném podle odst. 1 písm. c) zjistí, že údaje odpovídají záznamu vloženému do SIS, nevkládají se na seznam zájmových osob ETIAS. Jsou-li splněny podmínky pro využívání údajů k vložení záznamu do SIS, upřednostní se vložení záznamu do SIS.

4.  Členské státy a Europol odpovídají za přesnost údajů uvedených v čl. 34 odst. 2, které vkládají na seznam zájmových osob ETIAS, a za to, že jsou aktuální.

5.  Europol pravidelně a alespoň jednou ročně přezkoumává a ověřuje trvající přesnost údajů vložených na seznam zájmových osob ETIAS. Členské státy obdobně pravidelně a alespoň jednou ročně přezkoumávají a ověřují trvající přesnost údajů vložených na seznam zájmových osob ETIAS. Europol a členské státy vypracují a zavedou společný postup pro účely zajištění plnění jejich úkolů podle tohoto odstavce.

6.  V návaznosti na přezkum členské státy a Europol vymaží údaje ze seznamu zájmových osob ETIAS, prokáže-li se, že důvody, kvůli kterým byly na seznam vloženy, již pominuly nebo že se jedná o zastaralé nebo neaktuální údaje.

7.  Seznam zájmových osob ETIAS a nástroj hodnocení uvedený v odstavcích 1 a 2 tohoto článku technicky vyvine a prostor pro jejich umístění poskytne agentura eu-LISA. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů technické specifikace pro seznam zájmových osob ETIAS a uvedený nástroj hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

KAPITOLA VI

Vydání cestovního povolení, zamítnutí žádosti o ně, jeho prohlášení za neplatné nebo jeho zrušení

Článek 36

Vydání cestovního povolení

1.  Pokud z posouzení žádosti v souladu s postupy stanovenými v kapitolách III, IV a V vyplývá, že neexistují žádné skutkové poznatky ani rozumné důvody založené na skutkových poznatcích vedoucí k závěru, že přítomnost dané osoby na území členských států představuje bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko, vydá ústřední systém ETIAS nebo národní jednotka ETIAS příslušného členského státu cestovní povolení.

2.  V případech pochybností, zda existují dostatečné důvody pro zamítnutí žádosti o cestovní povolení, má národní jednotka ETIAS příslušného členského státu možnost, a to i po provedení pohovoru, vydat cestovní povolení s označením, které pohraničním orgánům doporučí, aby provedly kontrolu ve druhé linii.

Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu rovněž může toto označení připojit na žádost konzultovaného členského státu. Toto označení je viditelné pouze pro pohraniční orgány.

Označení se automaticky odstraní, jakmile pohraniční orgány provedou kontrolu a vloží do EES záznam o vstupu.

3.  Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu má možnost připojit označení, kterým pohraničním orgánům a jiným orgánům s přístupem k údajům ústředního systému ETIAS sdělí, že během zpracování žádosti byla zjištěna konkrétní shoda, jež byla posouzena, a bylo ověřeno, že se jedná o falešnou shodu, nebo že se během manuálního zpracování ukázalo, že nebyl důvod žádost o cestovní povolení zamítnout.

4.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, jimiž prostřednictvím zavedení pravidel a postupů stanoví vhodné záruky, aby se zabránilo konfliktům se záznamy v jiných informačních systémech, a jimiž vymezí podmínky a kritéria označování a doby platnosti označení podle tohoto nařízení.

5.  Cestovní povolení je platné po dobu tří let nebo do konce doby platnosti cestovního dokladu zaregistrovaného během podání žádosti, podle toho, co nastane dříve, a je platné na území členských států.

6.  Cestovní povolení neopravňuje automaticky ke vstupu nebo pobytu.

Článek 37

Zamítnutí žádosti o cestovní povolení

1.  Žádost o cestovní povolení se zamítne, pokud žadatel:

a)  použil cestovní doklad, který je v SIS nahlášen jako ztracený, odcizený, neoprávněně užívaný nebo neplatný;

b)  ▌představuje bezpečnostní riziko;

c)  představuje riziko nedovoleného přistěhovalectví;

d)  představuje vysoké epidemické riziko;

e)  je osobou, u níž byl do SIS ▌vložen záznam pro účely odepření vstupu a pobytu;

f)  neodpověděl na žádost o doplňující informace nebo doklady ve lhůtách uvedených v článku 27;

g)  nedostavil se k pohovoru podle čl. 27 odst. 4.

2.  Žádost o cestovní povolení se zamítne rovněž tehdy, existují-li v době podání žádosti důvodné a závažné pochybnosti o pravosti údajů, spolehlivosti prohlášení učiněných žadatelem, podpůrných dokladů předložených žadatelem nebo pravdivosti jejich obsahu.

3.  Žadatelé, jejichž žádost o cestovní povolení byla zamítnuta, mají právo na podání opravného prostředku. Řízení o opravném prostředku se provede v členském státě, který přijal rozhodnutí o žádosti, a v souladu s jeho vnitrostátním právem. Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu poskytne žadatelům informace týkající se řízení o opravném prostředku ▌. Tyto informace se poskytují v jednom z úředních jazyků zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001, jichž je žadatel státním příslušníkem.

4.  Předchozí zamítnutí žádosti o cestovní povolení nevede automaticky k zamítnutí nové žádosti. Nová žádost se posuzuje na základě všech dostupných informací.

Článek 38

Oznámení o vydání cestovního povolení nebo zamítnutí žádosti o ně

1.  Jakmile je vydáno cestovní povolení, obdrží žadatel neprodleně prostřednictvím e-mailové služby oznámení, které obsahuje:

a)  jasný údaj o tom, že cestovní povolení bylo vydáno, a číslo žádosti o cestovní povolení;

b)  datum začátku a konce platnosti cestovního povolení;

c)  jasný údaj o tom, že žadatel bude muset při vstupu předložit stejný cestovní doklad, jaký je uveden ve formuláři žádosti, a že při jakékoli změně cestovního dokladu bude nutno podat novou žádost o cestovní povolení;

d)  připomenutí podmínek vstupu stanovených v článku 6 nařízení (EU) č. 2016/399 a skutečnosti, že krátkodobý pobyt je možný pouze na dobu nepřesahující 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů;

e)  připomenutí, že být držitelem cestovního povolení neopravňuje samo o sobě automaticky ke vstupu;

f)  připomenutí skutečnosti, že pohraniční orgány mohou požadovat na vnějších hranicích podpůrné doklady k ověření toho, zda jsou splněny podmínky vstupu a pobytu;

g)  připomenutí, že být držitelem platného cestovního povolení je podmínkou pro vstup, která musí být splněna po celou dobu krátkodobého pobytu na území členských států;

h)  odkaz na internetovou službu uvedenou v článku 13 nařízení (EU) 2017/2226, která státním příslušníkům třetích zemí umožňuje kdykoli ověřit zbývající délku jejich oprávněného pobytu;

i)  v příslušných případech členské státy, do nichž je žadatel oprávněn cestovat;

j)  odkaz na veřejné internetové stránky ETIAS, které obsahují informace o tom, že žadatel má možnost požádat o zrušení cestovního povolení, o možnosti zrušit cestovní povolení, pokud nadále nejsou splněny podmínky pro jeho vydání, a o možnosti prohlásit je za neplatné, pokud vyjde najevo, že podmínky pro jeho vydání nebyly v době jeho vydání splněny;

k)  informace o postupech pro výkon práv podle článků 13 až 16 nařízení (ES) č. 45/2001 a článků 15 až 18 nařízení (EU) 2016/679 a kontaktní údaje na inspektora ochrany údajů Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, evropského inspektora ochrany údajů a vnitrostátní dozorový úřad členského státu prvního předpokládaného pobytu, pokud cestovní povolení vydal ústřední systém ETIAS, nebo příslušného členského státu, pokud cestovní povolení vydala národní jednotka ETIAS.

2.  Pokud byla žádost o cestovní povolení zamítnuta, obdrží žadatel neprodleně prostřednictvím e-mailové služby oznámení, které obsahuje:

a)  jasný údaj o tom, že žádost o cestovní povolení byla zamítnuta, a její číslo;

b)  odkaz na národní jednotku ETIAS příslušného členského státu, která žádost o cestovní povolení zamítla, a její adresu;

c)  odůvodnění zamítnutí žádosti o cestovního povolení uvádějící příslušný důvod ze seznamu obsaženého v čl. 37 odst. 1. a 2, jež žadateli umožní podat opravný prostředek;

d)  informace o právu podat opravný prostředek a lhůtě pro jeho podání a odkaz na informace uvedené v čl. 16 odst. 7 na internetových stránkách;

e)  informace o postupech pro výkon práv podle článků 13 až 16 nařízení (ES) č. 45/2001 a článků 15 až 18 nařízení (EU) 2016/679 a kontaktní údaje na inspektora ochrany údajů Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, evropského inspektora ochrany údajů a vnitrostátní dozorový úřad příslušného členského státu.

3.  Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů standardní formulář pro zamítnutí žádosti o cestovní povolení, prohlášení cestovního povolení za neplatné a pro zrušení cestovního povolení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

Článek 39

Údaje, které je třeba doplnit do souboru žádosti po rozhodnutí o vydání cestovního povolení nebo zamítnutí žádosti o ně

1.  Pokud bylo přijato rozhodnutí o vydání ▌cestovního povolení, ústřední systém ETIAS nebo, pokud bylo rozhodnutí přijato po manuálním zpracování podle kapitoly IV, národní jednotka ETIAS příslušného členského státu neprodleně doplní do souboru žádosti tyto údaje:

a)  informace o statusu uvádějící, že cestovní povolení bylo vydáno ▌;

b)  informace o tom, zda bylo cestovní povolení ▌vydáno ústředním systémem ETIAS nebo po manuálním zpracování; v případě manuálního zpracování se doplní odkaz na národní jednotku ETIAS příslušného členského státu, která rozhodnutí přijala, a její adresa;

c)  ▌datum rozhodnutí o vydání ▌cestovního povolení;

d)  datum začátku a konce platnosti cestovního povolení;

e)  veškerá označení připojená k cestovnímu povolení, jak je stanoveno v čl. 36 odst. 2 a 3, společně s uvedením odůvodnění těchto označení a doplňujícími informacemi, které jsou významné pro kontroly v druhé linii v případě čl. 36 odst. 2 a pro pohraniční orgány v případě čl. 36 odst. 3.

2.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, jimiž podrobně vymezí druh doplňujících informací, které lze přidat, jejich jazyk a formáty, jakož i odůvodnění označení.

3.  Pokud bylo přijato rozhodnutí o zamítnutí žádosti o cestovní povolení, doplní národní jednotka ETIAS příslušného členského státu do souboru žádosti tyto údaje:

a)  informace o statusu uvádějící, že žádost o cestovní povolení byla zamítnuta;

b)  odkaz na národní jednotku ETIAS příslušného členského státu, která žádost o cestovní povolení zamítla, a její adresu;

c)  datum rozhodnutí o zamítnutí žádosti o cestovní povolení;

d)  důvody pro zamítnutí žádosti o cestovní povolení uvedením důvodu ze seznamu obsaženého v čl. 37 odst. 1 a 2.

4.  Pokud bylo přijato rozhodnutí o vydání cestovního povolení nebo zamítnutí žádosti o ně, doplní národní jednotka ETIAS příslušného členského státu kromě údajů uvedených v odstavcích 1 a 3 také odůvodnění svého konečného rozhodnutí, ledaže by uvedeným rozhodnutím bylo zamítnutí založené na záporném stanovisku konzultovaného členského státu.

Článek 40

Prohlášení cestovního povolení za neplatné

1.  Cestovní povolení se prohlásí za neplatné, pokud vyjde najevo, že v době, kdy bylo vydáno, nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Cestovní povolení se prohlásí za neplatné na základě jednoho nebo více důvodů pro zamítnutí žádosti o cestovní povolení stanovených v čl. 37 odst. 1 a 2.

2.  Pokud má členský stát důkazy o tom, že podmínky pro vydání cestovního povolení nebyly v době, kdy bylo vydáno, splněny, národní jednotka ETIAS uvedeného členského státu prohlásí cestovní povolení za neplatné.

3.  Osoba, jejíž cestovní povolení bylo prohlášeno za neplatné, má právo na podání opravného prostředku. Řízení o opravném prostředku se vede v členském státě, který přijal rozhodnutí o prohlášení cestovního povolení za neplatné, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu. Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu poskytne žadatelům informace týkající se řízení o opravném prostředku. Tyto informace se poskytují v jednom z úředních jazyků zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001, jichž je žadatel státním příslušníkem.

4.  Odůvodnění rozhodnutí o prohlášení cestovního povolení za neplatné zaznamenají pracovníci provádějící posouzení rizik do souboru žádosti.

Článek 41

Zrušení cestovního povolení

1.  Cestovní povolení se zruší, pokud vyjde najevo, že podmínky pro jeho vydání již nejsou splněny. Cestovní povolení se zruší na základě jednoho nebo více důvodů pro zamítnutí žádosti o cestovní povolení stanovených v čl. 37 odst. 1.

2.  Pokud má členský stát důkazy o tom, že podmínky pro vydání cestovního povolení již nejsou splněny, národní jednotka ETIAS uvedeného členského státu cestovní povolení zruší.

3.  Aniž je dotčen odstavec 2, pokud je v SIS vydán nový záznam o odepření vstupu a pobytu nebo o tom, že je cestovní doklad nahlášen jako ztracený, odcizený, neoprávněně užívaný nebo neplatný, SIS informuje ústřední systém ETIAS. Ústřední systém ETIAS ověří, zda tento nový záznam neodpovídá platnému cestovnímu povolení. Pokud ano, předá ústřední systém ETIAS soubor žádosti národní jednotce ETIAS členského státu, který záznam pořídil ▌. Pokud je vydán nový záznam o odepření vstupu a pobytu, národní jednotka ETIAS cestovní povolení zruší. Pokud je cestovní povolení spojeno s cestovním dokladem, který je v SIS nebo v databázi SLTD nahlášen jako ztracený, odcizený, neoprávněně užívaný nebo neplatný, národní jednotka ETIAS soubor žádosti manuálně zpracuje.

4.  Nové údaje zadané ▌na seznam zájmových osob ETIAS jsou porovnány s údaji uvedenými v souborech žádostí v ústředním systému ETIAS. Ústřední systém ETIAS ověří, zda tyto nové údaje neodpovídají platnému cestovnímu povolení. Pokud ano, předá ústřední systém ETIAS soubor žádosti národní jednotce ETIAS členského státu, který nové údaje vložil, nebo pokud nové údaje vložil Europol, národní jednotce ETIAS členského státu prvního předpokládaného pobytu, který uvedl žadatel podle čl. 17 odst. 2 písm. j). Uvedená národní jednotka ETIAS posoudí bezpečnostní riziko, a pokud dospěje k závěru, že podmínky pro vydání cestovního povolení již nadále nejsou splněny, cestovní povolení zruší.

5.  Pokud je do EES v souvislosti s držitelem platného cestovního povolení vložen záznam o odepření vstupu a tento záznam je pořízen z důvodů B nebo I uvedených v příloze V části B nařízení (EU) 2016/399, předá ústřední systém ETIAS soubor žádosti národní jednotce ETIAS členského státu, který vstup odepřel. Tato národní jednotka ETIAS posoudí, zda jsou podmínky pro udělení cestovního povolení nadále splněny, a pokud nejsou, cestovní povolení zruší.

6.  Odůvodnění rozhodnutí o zrušení cestovního povolení zaznamenají pracovníci provádějící posouzení rizik do souboru žádosti.

7.  Žadatel, jehož cestovní povolení bylo zrušeno, má právo na podání opravného prostředku. Řízení o opravném prostředku se vede v členském státě, který přijal rozhodnutí o zrušení, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu. Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu poskytne žadatelům informace týkající se řízení o opravném prostředku. Tyto informace se poskytují v jednom z úředních jazyků zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001, jichž je žadatel státním příslušníkem.

8.  Cestovní povolení může být zrušeno na žádost žadatele. Proti takovému zrušení cestovního povolení není možné podat opravný prostředek. Nachází-li se žadatel na území členského státu v době podání žádosti, nabývá zrušení účinku poté, co žadatel opustil území, a od okamžiku, kdy byl vytvořen odpovídající záznam o vstupu/výstupu v EES v souladu s čl. 16 odst. 3 a čl. 17 odst. 2 nařízení (EU) 2017/2226.

Článek 42

Oznámení o prohlášení cestovního povolení za neplatné nebo jeho zrušení

Pokud bylo cestovní povolení prohlášeno za neplatné nebo zrušeno, žadatel prostřednictvím e-mailové služby neprodleně obdrží oznámení, které obsahuje:

a)  jasný údaj o tom, že cestovní povolení bylo prohlášeno za neplatné nebo zrušeno, a číslo žádosti o cestovní povolení;

b)  odkaz na národní jednotku ETIAS příslušného členského státu, která cestovní povolení prohlásila za neplatné nebo zrušila, a její adresu;

c)  odůvodnění prohlášení cestovního povolení za neplatné nebo jeho zrušení uvádějící příslušné důvody ze seznamu obsaženého v čl. 37 odst. 1 a 2, jež žadateli umožní podat opravný prostředek;

d)  informace o právu na podání opravného prostředku a lhůtě pro jeho podání; odkaz na informace uvedené v čl. 16 odst. 7 na internetových stránkách;

e)  jasný údaj o tom, že být držitelem platného cestovního povolení je podmínkou pro vstup, která musí být splněna po celou dobu krátkodobého pobytu na území členských států;

f)  informace o postupech pro výkon práv podle článků 13 až 16 nařízení (ES) č. 45/2001 a článků 15 až 18 nařízení (EU) 2016/679 a kontaktní údaje na inspektora ochrany údajů Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, evropského inspektora ochrany údajů a vnitrostátní dozorový úřad příslušného členského státu.

Článek 43

Údaje, které je třeba doplnit do souboru žádosti po rozhodnutí o prohlášení cestovního povolení za neplatné nebo jeho zrušení

1.  Pokud bylo přijato rozhodnutí o prohlášení cestovního povolení za neplatné nebo jeho zrušení, národní jednotka ETIAS příslušného členského státu, která cestovní povolení prohlásila za neplatné nebo zrušila, neprodleně doplní do souboru žádosti tyto údaje:

a)  informace o statusu uvádějící, že cestovní povolení bylo prohlášeno za neplatné nebo zrušeno;

b)  odkaz na národní jednotku ETIAS příslušného členského státu, která cestovní povolení prohlásila za neplatné nebo zrušila, a její adresu a

c)  ▌datum rozhodnutí o prohlášení cestovního povolení za neplatné nebo jeho zrušení.

2.  ▌Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu, která cestovní povolení prohlásila za neplatné nebo zrušila, v souboru žádosti rovněž uvede buď důvod či důvody pro toto prohlášení za neplatné nebo zrušení, které se uplatní podle čl. 37 odst. 1 a 2, nebo skutečnost, že cestovní povolení bylo zrušeno na žádost žadatele podle čl. 41 odst. 8.

Článek 44

Vydání cestovního povolení s omezenou územní platností z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu nebo kvůli mezinárodním závazkům

1.  Pokud byla žádost shledána za přípustnou podle článku 19, může členský stát, do nějž dotčený státní příslušník třetí země hodlá cestovat, výjimečně vydat cestovní povolení s omezenou územní platností ▌, pokud to ▌považuje za nezbytné z humanitárních důvodů v souladu se svým vnitrostátním právem, z důvodů národního zájmu nebo kvůli mezinárodním závazkům, bez ohledu na skutečnost, že:

a)  manuální zpracování podle článku 26 ještě není dokončeno nebo ▌

b)  žádost o cestovní povolení byla zamítnuta nebo bylo cestovní povolení prohlášeno za neplatné či zrušeno.

Toto povolení bude obecně platit pouze na území vydávajícího členského státu. Výjimečně však může být vydáno cestovní povolení s územní platností pro více než jeden členský stát, pokud s tím vysloví souhlas každý takový členský stát prostřednictvím své národní jednotky ETIAS. Pokud národní jednotka ETIAS příslušného členského státu zvažuje vydání cestovního povolení s územní platností omezenou na více členských států, konzultuje tyto členské státy.

Pokud byla podána žádost o cestovní povolení s omezenou územní platností nebo bylo toto povolení vydáno za okolností uvedených v prvním pododstavci písm. a) tohoto odstavce, není tím přerušeno manuální zpracování žádosti umožňující vydat cestovní povolení bez omezené územní platnosti.

2.  Pro účely odstavce 1, a jak je uvedeno na veřejných internetových stránkách a v aplikaci pro mobilní zařízení, může žadatel kontaktovat ústřední jednotku ETIAS, přičemž uvede číslo žádosti, členský stát, do kterého hodlá cestovat, a skutečnost, že účel jeho cesty je založen na humanitárních důvodech nebo souvisí s mezinárodními závazky ▌. Pokud k takovému kontaktu došlo, ústřední jednotka ETIAS informuje národní jednotku ETIAS členského státu, do nějž státní příslušník třetí země hodlá cestovat, a zaznamená informace do souboru žádosti.

3.  Národní jednotka ETIAS členského státu, do nějž státní příslušník třetí země hodlá cestovat, může od žadatele požadovat doplňující informace nebo doklady a může stanovit lhůtu pro jejich předložení. Tyto žádosti se oznamují prostřednictvím e-mailové služby podle čl. 6 odst. 2 písm. f) na kontaktní e-mailovou adresu uvedenou v souboru žádosti a obsahují seznam jazyků, ve kterých je možné tyto informace nebo doklady předložit. Pokud tento nezahrnuje úřední jazyk třetí země, jíž je žadatel podle svého prohlášení státním příslušníkem, zahrnuje alespoň angličtinu nebo francouzštinu nebo němčinu. Od žadatele se nepožaduje předložení úředního překladu do těchto jazyků. Žadatel předloží doplňující informace nebo doklady přímo národní jednotce ETIAS prostřednictvím zabezpečeného uživatelského účtu uvedeného v čl. 6 odst. 2 písm. g). Předložené doplňující informace nebo doklady ústřední systém ETIAS zaznamená a uloží do souboru žádosti. Do doplňujících informací nebo dokladů, které jsou zaznamenány v souboru žádosti, lze nahlížet pouze pro účely posuzování a rozhodování o této žádosti, pro účely řízení o opravném prostředku a pro účely zpracovávání nové žádosti téhož žadatele.

4.  Cestovní povolení s omezenou územní platností je platné po dobu nepřesahující 90 dnů ode dne prvního vstupu na základě tohoto povolení.

5.  Cestovní povolení vydaná podle tohoto článku mohou podléhat označení podle čl. 36 odst. 2 či 3.

6.  Pokud je vydáno cestovní povolení s omezenou územní platností, doplní národní jednotka ETIAS, která je vydala, do souboru žádosti tyto údaje:

a)  informace o statusu uvádějící, že cestovní povolení s omezenou územní platností bylo vydáno ▌;

b)  členský stát či členské státy), do kterých je držitel tohoto cestovního povolení oprávněn cestovat, a dobu platnosti uvedeného cestovního povolení;

c)  národní jednotku ETIAS členského státu, která cestovní povolení s omezenou územní platností vydala, a její adresu;

d)  datum rozhodnutí o vydání cestovního povolení s omezenou územní platností;

e)  odkaz na humanitární důvody, důvody národního zájmu nebo mezinárodní závazky, o které se rozhodnutí opírá;

f)  veškerá označení připojené k cestovnímu povolení, jak je stanoveno v čl. 36 odst. 2 a 3, společně s uvedením odůvodnění těchto označení a doplňujícími informacemi, které jsou významné pro kontroly v druhé linii v případě čl. 36 odst. 2 a pro pohraniční orgány v případě čl. 36 odst. 3.

Pokud národní jednotka ETIAS vydá cestovní povolení s omezenou územní platností, aniž by žadatel předložil informace nebo doklady, zaznamená a uloží vhodné informace nebo doklady do souboru žádosti s odůvodněním tohoto rozhodnutí.

7.  Pokud bylo vydáno cestovní povolení s omezenou územní platností, obdrží žadatel prostřednictvím e-mailové služby oznámení, které obsahuje:

a)  jasný údaj o tom, že cestovní povolení s omezenou územní platností bylo vydáno, a číslo žádosti o cestovní povolení;

b)  datum začátku a konce platnosti cestovního povolení s omezenou územní platností;

c)  jasný údaj o členských státech, do kterých je držitel cestovního povolení oprávněn cestovat, a údaj o tom, že může cestovat pouze po území těchto členských států;

d)  připomenutí, že být držitelem cestovního povolení je podmínkou pro vstup, která musí být splněna po celou dobu krátkodobého pobytu na území členského státu, pro který bylo cestovní povolení s omezenou územní platností vydáno;

e)  odkaz na internetovou službu uvedenou v článku 13 nařízení (EU) 2017/2226, která státním příslušníkům třetích zemí umožňuje kdykoli ověřit zbývající délku jejich oprávněného pobytu.

KAPITOLA VII

Používání ETIAS dopravci

Článek 45

Přístup dopravců k údajům za účelem ověřování

1.  Letečtí dopravci, námořní dopravci a mezinárodní dopravci přepravující skupiny osob na mezinárodních pravidelných autobusových linkách zašlou dotaz do informačního systému ETIAS, aby ověřili, zda státní příslušníci třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení, jsou skutečně držiteli platného cestovního povolení.

2.  Zabezpečený přístup k bráně pro dopravce uvedené v čl. 6 odst. 2 písm. k), včetně možnosti použít mobilní technická řešení, dopravcům umožní provést dotaz podle odstavce 1 před nástupem cestujícího. Dopravce odešle údaje obsažené ve strojově čitelné zóně cestovního dokladu a uvede členský stát vstupu. Odchylně od tohoto ustanovení není dopravce povinen ověřit, zda je státní příslušník třetí země držitelem platného cestovního povolení, v případě letištního průjezdu.

Informační systém ETIAS ▌odešle dopravcům prostřednictvím brány pro dopravce odpověď ve formátu „OK/NOT OK“, jež udává, zda dotčená osoba je či není držitelem platného cestovního povolení. Pokud bylo vydáno cestovní povolení s omezenou územní platností podle článku 44, berou odpověď ústředního systému ETIAS v potaz členské státy, pro něž je toto povolení platné, jakož i členský stát vstupu uvedený dopravcem. Dopravci mohou zaslané informace a obdržené odpovědi uchovávat v souladu s použitelným právem. Odpověď „OK/NOT OK“ nelze považovat za rozhodnutí o povolení nebo odepření vstupu v souladu s nařízením (EU) 2016/399.

Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů podrobná pravidla o podmínkách fungování brány pro dopravce a použitelná pravidla pro ochranu údajů a zabezpečení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

3.  Komise zavede prostřednictvím prováděcích aktů režim autentizace určený výhradně pro dopravce s cílem umožnit řádně pověřeným pracovníkům dopravců přístup k bráně pro dopravce pro účely odstavce 2 tohoto článku. Při jeho zavádění se zohlední řízení rizika pro bezpečnost informací a zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

4.  Brána pro dopravce využívá samostatnou databázi určenou pouze k nahlížení, která je denně aktualizována pomocí jednosměrného získávání minimálně nezbytné podmnožiny údajů uchovávaných v ETIAS. Agentura eu-LISA odpovídá za zabezpečení brány pro dopravce a osobních údajů, které jsou v ní obsaženy, a za proces získávání osobních údajů pro samostatnou databázi určenou pouze k nahlížení.

5.  Dopravci uvedení v odstavci 1 tohoto článku podléhají sankcím stanoveným podle čl. 26 odst. 2 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (dále jen „úmluva k provedení Schengenské dohody“) a článku 4 směrnice Rady 2001/51/ES(40), pokud přepravují státní příslušníky třetích zemí, kteří, ačkoli se na ně vztahuje povinnost mít cestovní povolení, držiteli platného cestovního povolení nejsou.

6.  Odchylně od odstavce 5 tohoto článku, pokud ohledně téhož státního příslušníka třetí země dopravci uvedení v odstavci 1 tohoto článku již podléhají sankcím stanoveným podle čl. 26 odst. 2 Úmluvy k provedení Schengenské dohody a článku 4 směrnice 2001/51/ES, sankce uvedené v odstavci 5 tohoto článku se nepoužijí.

7.  Za účelem provedení odstavce 5 nebo pro účely řešení veškerých případných sporů v souvislosti s jeho uplatňováním uchovává agentura eu-LISA protokoly všech operací zpracování údajů prováděných dopravci v rámci brány pro dopravce. V těchto protokolech musí být uvedeny datum a čas jednotlivých operací, údaje použité pro dotaz, údaje přenesené pomocí brány pro dopravce a jméno či firma dotčeného dopravce.

Protokoly musí být uchovávány po dobu dvou let. Protokoly musí být vhodnými opatřeními chráněny proti neoprávněnému přístupu.

8.  Pokud je státním příslušníkům třetích zemí odepřen vstup, musí za ně dopravce, který je leteckou, námořní nebo pozemní cestou dopravil na vnější hranice, neprodleně znovu převzít odpovědnost. Dopravci jsou na žádost pohraničních orgánů povinni vrátit státní příslušníky třetích zemí do třetí země, ze které byli přepraveni, nebo do třetí země, která vydala cestovní doklad, na který přicestovali, nebo do kterékoliv jiné třetí země, ve které je zaručeno jejich přijetí.

9.  Odchylně od odstavce 1 je pro dopravce přepravující skupiny osob na mezinárodních pravidelných autobusových linkách po dobu prvních tří let od zprovoznění ETIAS ověřování podle odstavce 1 nepovinné a ustanovení uvedená v odstavci 5 se pro ně nepoužijí.

Článek 46

Záložní postupy pro případ technického problému s přístupem dopravců k údajům

1.  V případech, kdy je technicky nemožné provést dotaz podle čl. 45 odst. 1 z důvodu selhání kterékoliv části informačního systému ETIAS ▌, jsou dopravci osvobozeni od povinnosti ověřit, zda je státní příslušník třetí země držitelem platného cestovního povolení. Pokud takové selhání zjistí agentura eu-LISA, ústřední jednotka ETIAS o něm uvědomí dopravce. Uvědomí je rovněž, jakmile bylo selhání napraveno. Pokud takové selhání zjistí sami dopravci, mohou je nahlásit ústřední jednotce ETIAS.

2.  V případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku nejsou dopravcům uloženy sankce podle čl. 45 odst. 5.

3.  Je-li dopravci po delší dobu technicky nemožné provést dotaz podle čl. 45 odst. 1 z jiného důvodu než selhání kterékoliv části informačního systému ETIAS, nahlásí to ústřední jednotce ETIAS ▌.

4.  Komise stanoví prostřednictvím prováděcího aktu podrobnosti týkající se záložních postupů uvedených v tomto článku. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

KAPITOLA VIII

Používání ETIAS pohraničními orgány na vnějších hranicích

Článek 47

Přístup k údajům pro účely ověřování na vnějších hranicích

1.  Pohraniční orgány příslušné k provádění hraničních kontrol na hraničních přechodech na vnějších hranicích v souladu s nařízením (EU) 2016/399 ▌nahlížejí do ústředního systému ETIAS s použitím údajů uvedených ve strojově čitelné zóně cestovního dokladu.

2.  Ústřední systém ETIAS zareaguje sdělením:

a)  údajů o tom, zda dotčená osoba má, či nemá platné cestovní povolení, a v případě cestovního povolení s omezenou územní platností vydaného podle článku 44 údaje o členském státě či členských státech, pro které je platné;

b)  jakéhokoli označení připojeného k cestovnímu povolení podle čl. 36 odst. 2 a 3;

c)  toho, zda platnost cestovního povolení skončí během následujících 90 dnů a jaká je zbývající doba platnosti;

d)  údajů uvedených v čl. 17 odst. 2 písm. k) a l).

3.  Pokud platnost cestovního povolení skončí během následujících 90 dnů, informují pohraniční orgány držitele uvedeného cestovního povolení o zbývající době platnosti, o možnosti podat žádost o nové cestovní povolení i během pobytu na území členských států a o povinnosti být držitelem platného cestovního povolení po celou dobu krátkodobého pobytu. Tato informace musí být poskytnuta buď příslušníkem pohraniční stráže při provádění hraničních kontrol, nebo prostřednictvím zařízení instalovaného na hraničním přechodu, které státnímu příslušníku třetí země umožňuje použít ověřovací nástroj uvedený v článku 31. Informace musí být kromě toho poskytnuty na veřejných internetových stránkách uvedených v článku 16. Ústřední systém ETIAS rovněž automaticky zašle tutéž informaci držiteli cestovního povolení prostřednictvím e-mailové služby.

4.  Pokud ústřední systém ETIAS reaguje sdělením označení připojeného k cestovnímu povolení podle čl. 36 odst. 2, přistoupí pohraniční orgány ke kontrole ve druhé linii. Pro účely kontroly ve druhé linii jsou oprávněny nahlížet do doplňujících informací doplněných do souboru žádosti podle čl. 39 odst. 1 písm. e) nebo čl. 44 odst. 6 písm. f).

Pokud ústřední systém ETIAS reaguje sdělením označení uvedeného v čl. 36 odst. 3 a pokud je nezbytné provést další ověřování, mohou pohraniční orgány využít přístupu do ústředního systému ETIAS za účelem zjištění doplňujících informací stanovených v čl. 39 odst. 1 písm. e) nebo čl. 44 odst. 6 písm. f).

Článek 48

Záložní postupy pro případ technického problému s přístupem k údajům na vnějších hranicích

1.  Je-li technicky nemožné nahlížet do systému podle čl. 47 odst. 1 z důvodu selhání jakékoli součásti informačního systému ETIAS, uvědomí o tom ústřední jednotka ETIAS pohraniční orgány a národní jednotky ETIAS členských států.

2.  Je-li technicky nemožné provádět vyhledávání podle čl. 47 odst. 1 z důvodu selhání vnitrostátní pohraniční infrastruktury v některém členském státě, uvědomí o tom pohraniční orgány ústřední jednotku ETIAS a národní jednotku ETIAS dotčeného členského státu. Ústřední jednotka ETIAS o tom poté neprodleně informuje agenturu eu-LISA a Komisi.

3.  V obou případech uvedených v odstavci 1 a 2 tohoto článku se pohraniční orgány řídí svými vnitrostátními plány pro mimořádné situace. Vnitrostátní plány pro mimořádné situace mohou v souladu s nařízením (EU) 2016/399 opravňovat pohraniční orgány, aby se dočasně odchýlily od povinnosti nahlížet do ústředního systému ETIAS stanovené v čl. 47 odst. 1.

4.  Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů vzor plánů pro mimořádné situace pro případy uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, včetně postupů, jimiž se mají řídit pohraniční orgány. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2. Členské státy přijmou své vnitrostátní plány pro mimořádné situace na základě vzoru plánů pro mimořádné situace, který se na vnitrostátní úrovni upraví podle potřeby.

KAPITOLA IX

Používání ETIAS imigračními orgány

Článek 49

Přístup imigračních orgánů k údajům

1.  Pro účely kontrol či ověření, zda byly splněny podmínky pro vstup nebo pobyt na území členských států, a pro účely přijetí souvisejících vhodných opatření mají imigrační orgány členských států přístup k vyhledávání v ústředním systému ETIAS pomocí údajů uvedených v čl. 17 odst. 2 písm. a) až e).

2.  Přístup do ústředního systému ETIAS podle odstavce 1 tohoto článku je povolen, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  bylo provedeno předchozí vyhledávání v EES podle článku 26 nařízení (EU) 2017/2226 a

b)  z vyhledávání vyplývá, že EES neobsahuje záznam o vstupu odpovídající přítomnosti státního příslušníka třetí země na území členských států.

V nezbytných případech se splnění podmínek uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) tohoto odstavce ověří přístupem do protokolů v EES, jak je stanoveno v článku 46 nařízení (EU) 2017/2226, které odpovídají vyhledávání uvedenému v prvním pododstavci písm. a) tohoto odstavce a odpovědi uvedené v písmeni b) uvedeného pododstavce.

3.  Ústřední systém ETIAS zareaguje uvedením toho, zda dotčená osoba má či nemá platné cestovní povolení, a v případě cestovního povolení s omezenou územní platností vydaného podle článku 44 uvedením členských států, pro které je toto povolení platné. Ústřední systém ETIAS rovněž uvede, zda platnost cestovního povolení skončí během následujících 90 dnů a jaká je zbývající doba platnosti.

V případě nezletilých osob mají imigrační orgány rovněž přístup k informacím, které se týkají rodičovské odpovědnosti nebo poručníka či opatrovníka cestujícího, uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. k).

KAPITOLA X

Postup a podmínky pro přístup do ústředního systému ETIAS pro účely vymáhání práva

Článek 50

Určené ▌ orgány členských států

1.  Členské státy určí ▌ orgány, které jsou oprávněny požádat o nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS za účelem prevence, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů.

2.  Každý členský stát určí ústřední přístupový bod, který má přístup do ústředního systému ETIAS. Ústřední přístupový bod ověří, zda jsou splněny podmínky žádosti o přístup do ústředního systému ETIAS stanovené v článku 52.

Pokud to umožňuje vnitrostátní právo, mohou být určený orgán a ústřední přístupový bod součástí stejné organizace, avšak ústřední přístupový bod jedná při plnění svých úkolů podle tohoto nařízení zcela nezávisle na určených orgánech. Ústřední přístupový bod je oddělen od určených orgánů a nepřijímá od nich pokyny týkající se výsledku ověřování, které provádí nezávisle.

Členské státy mohou určit více než jeden ústřední přístupový bod, aby zohlednily svou organizační a správní strukturu při plnění svých ústavních nebo jiných právních požadavků.

Členské státy oznámí agentuře eu-LISA a Komisi své určené orgány a své ústřední přístupové body a tato oznámení mohou kdykoli změnit nebo nahradit jinými.

3.  Každý členský stát vede na celostátní úrovni seznam operativních složek v rámci určených orgánů, které mají právo požádat o nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS prostřednictvím ústředních přístupových bodů.

4.  Právo na přístup do ústředního systému ETIAS v souladu s články 51 a 52 mají pouze řádně zmocnění pracovníci ústředních přístupových bodů.

Článek 51

Postup pro přístup do ústředního systému ETIAS pro účely vymáhání práva

1.  Operativní složka uvedená v čl. 50 odst. 3 podá ústřednímu přístupovému bodu uvedenému v čl. 50 odst. 2 odůvodněnou elektronickou nebo písemnou žádost o nahlédnutí do určitého souboru údajů uložených v ústředním systému ETIAS. Pokud se žádá o nahlédnutí do údajů uvedených v čl. 17 odst. 2 písm. i) a odst. 4 písm. a) až c), musí žádost obsahovat zdůvodnění, proč je nezbytné nahlédnout do těchto konkrétních údajů.

2.  Po obdržení žádosti o přístup ústřední přístupový bod ověří, zda jsou splněny podmínky pro přístup uvedené v článku 52, včetně ověření toho, zda je jakákoli žádost o nahlédnutí do údajů uvedených v čl. 17 odst. 2 písm. i) a odst. 4 písm. a) až c) zdůvodněná.

3.  Pokud jsou podmínky pro přístup uvedené v článku 52 splněny, ústřední přístupový bod žádost zpracuje. Údaje uložené v ústředním systému ETIAS, do nichž se přistupuje přes ústřední přístupový bod, se předají operativní složce, jež tuto žádost podala, takovým způsobem, aby nebyla narušena jejich bezpečnost.

4.  V naléhavých případech, kdy je potřeba zabránit bezprostřednímu ohrožení lidského života v souvislosti s teroristickým trestným činem či jiným závažným trestným činem, zpracuje ústřední přístupový bod žádost okamžitě a až následně ověří, zda jsou splněny všechny podmínky uvedené v článku 52 a zda se skutečně jednalo o naléhavý případ. Následné ověření se provádí bez zbytečného odkladu a v každém případě nejpozději sedm pracovních dnů po zpracování žádosti ▌.

Zjistí-li se při následném ▌ ověření, že nahlédnutí do údajů nebo přístup k údajům uloženým v ústředním systému ETIAS nebyly odůvodněné, všechny orgány, které k těmto údajům měly přístup ▌, je vymaží v ústředním systému ETIAS. Informují o tomto vymazání příslušný ústřední přístupový bod členského státu, ve kterém byla žádost podána.

Článek 52

Podmínky pro přístup určených orgánů členských států k údajům uloženým v ústředním systému ETIAS

1.  Určené orgány mohou požádat o nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  přístup za účelem nahlédnutí je nezbytný pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristického trestného činu či jiného závažného trestného činu;

b)  přístup za účelem nahlédnutí je v konkrétním případě nezbytný a přiměřený; a

c)  existují důkazy nebo rozumné důvody vedoucí k závěru, že nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS přispěje k prevenci, odhalování nebo vyšetřování kteréhokoli z dotčených trestných činů, zejména v případech, kdy existuje důvodné podezření, že podezřelá osoba, pachatel nebo oběť teroristického trestného činu či jiného závažného trestného činu spadá do kategorie cestujících ▌, na niž se vztahuje toto nařízení ▌.

2.  Nahlížení do ústředního systému ETIAS se omezí na vyhledávání na základě jednoho nebo několika z následujících údajů uvedených v souboru žádosti:

a)  příjmení a, je-li k dispozici, jméno (jména);

b)  další jména (přezdívka (přezdívky), umělecké jméno (umělecká jména), obvyklé jméno (obvyklá jména));

c)  číslo cestovního dokladu;

d)  adresa bydliště;

e)  e-mailová adresa;

f)  telefonní čísla;

g)  IP adresa.

3.  Nahlížení do ústředního systému ETIAS na základě údajů uvedených v odstavci 2 lze kombinovat s následujícími údaji v souboru žádosti, aby se vyhledávání zúžilo:

a)  státní příslušnost nebo příslušnosti;

b)  pohlaví;

c)  datum narození nebo věk.

4.  Nahlížení do ústředního systému ETIAS musí v případě shody s údaji uvedenými v souboru žádosti umožnit přístup k údajům uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. a) až g) a j) až m), které jsou zaznamenány v uvedeném souboru žádosti, jakož i k těm údajům zaneseným v dotčeném souboru žádosti, které se týkají vydání či zrušení ▌cestovního povolení, jeho prohlášení za neplatné nebo zamítnutí žádosti o ně v souladu s články 39 a 43. Přístup k údajům uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. i) a odst. 4 písm. a) až c), které jsou zaznamenány v souboru žádosti, se udělí pouze tehdy, pokud o nahlédnutí do těchto údajů výslovně požádaly operativní složky v odůvodněné elektronické nebo písemné žádosti, která byla podána podle čl. 51 odst. 1, nezávisle ověřena a schválena ústředním přístupovým bodem. Nahlížení do ústředního systému ETIAS nesmí umožňovat přístup k údajům týkajícím se vzdělání uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. h) ▌.

Článek 53

Postup a podmínky pro přístup Europolu k údajům uloženým v ústředním systému ETIAS

1.  Pro účely čl. 1 odst. 2 může Europol požádat o nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS a podat ústřední jednotce ETIAS odůvodněnou elektronickou žádost o nahlédnutí do konkrétního souboru údajů uložených v ústředním systému ETIAS. Pokud Europol žádá o nahlédnutí do údajů uvedených v čl. 17 odst. 2 písm. i) a odst. 4 písm. a) až c), musí tato žádost obsahovat zdůvodnění, proč je nezbytné nahlédnout do těchto konkrétních údajů.

2.  Odůvodněná žádost musí obsahovat důkazy o tom, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  nahlédnutí do systému je nezbytné pro podporu a posílení činnosti členských států v rámci prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů spadajících do pravomoci Europolu;

b)  nahlédnutí do systému je v konkrétním případě nezbytné a přiměřené;

c)  nahlédnutí se omezí na vyhledávání na základě údajů uvedených v čl. 52 odst. 2. v kombinaci s údaji uvedenými v čl. 52 odst. 3, je-li to nezbytné,

d)  existují důkazy nebo rozumné důvody vedoucí k závěru, že nahlédnutí přispěje k prevenci, odhalování nebo vyšetřování kteréhokoli z dotčených trestných činů, zejména v případech, kdy existuje důvodné podezření, že podezřelá osoba, pachatel nebo oběť teroristického trestného činu či jiného závažného trestného činu spadá do kategorie cestujících, na niž se vztahuje toto nařízení.

3.  Žádosti Europolu o nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS předem ověří specializovaná jednotka řádně zmocněných zástupců Europolu; v tomto ověření se účinně a včas přezkoumá, zda žádost splňuje všechny podmínky uvedené v odstavci 2.

4.  Nahlížení do ústředního systému ETIAS musí v případě shody s údaji uloženými v souboru žádosti umožnit přístup k údajům uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. a) až g) a j) až m), jakož i k těm údajům doplněným do souboru žádosti, které se týkají vydání či zrušení ▌cestovního povolení, jeho prohlášení za neplatné nebo zamítnutí žádosti o ně v souladu s články 39 a 43. Přístup k údajům uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. i) a odst. 4 písm. a) až c), které jsou doplněny do souboru žádosti, se udělí pouze tehdy, pokud o nahlédnutí do těchto údajů výslovně požádá Europol. Nahlížení do ústředního systému ETIAS nesmí umožňovat přístup k údajům týkajícím se vzdělání uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. h).

5.  Jakmile specializovaná jednotka řádně zmocněných zástupců Europolu žádost schválí, ústřední jednotka ETIAS žádost o nahlédnutí do údajů uložených v ústředním systému ETIAS zpracuje. Europolu předá vyžádané údaje takovým způsobem, aby nebyla narušena jejich bezpečnost.

KAPITOLA XI

Uchovávání a změny údajů

Článek 54

Uchovávání údajů

1.  Každý soubor žádosti je uložen v ústředním systému ETIAS po dobu:

a)  platnosti cestovního povolení;

b)  pěti let od posledního rozhodnutí o zamítnutí žádosti o cestovní povolení nebo prohlášení cestovního povolení za neplatné nebo jeho zrušení v souladu s články 37, 40 a 41. Pokud jsou údaje uložené v záznamu nebo souboru registrovaném v některém z informačních systémů EU, údajích Europolu, databázích SLTD nebo TDAWN, seznamu zájmových osob ETIAS nebo prověřovacích pravidlech ETIAS, na jejichž základě bylo dotčené rozhodnutí učiněno, vymazány před uplynutím doby podle písmene b), soubor žádosti se vymaže do sedmi dnů ode dne vymazání údajů v tomto záznamu či souboru. Za tímto účelem ústřední systém ETIAS pravidelně a automaticky ověřuje, zda jsou i nadále splněny podmínky pro uchovávání těchto souborů žádostí podle tohoto písmene. Pokud tyto podmínky již splněny nejsou, soubor žádosti automaticky vymaže.

2.  Na usnadnění podání nové žádosti po konci platnosti cestovního povolení může být soubor žádosti uchován v ústředním systému ETIAS po dobu nejvýše dalších tří let po konci platnosti cestovního povolení, a to za předpokladu, že k tomu udělí žadatel svobodný a výslovný souhlas prostřednictvím elektronicky podepsaného prohlášení poté, co byl o něj požádán. Žádosti o vyjádření souhlasu se předkládají způsobem, který je od jiných skutečností jasně odlišitelný a je srozumitelný a snadno přístupný za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků v souladu s článkem 7 nařízení (EU) 2016/679.

O vyjádření souhlasu se požádá po automatickém zaslání informací podle čl. 15 odst. 2.

Automaticky zaslané informace upozorní žadatele na účel uchování údajů v souladu s informacemi uvedenými v čl. 71 písm. o) a na možnost souhlas kdykoliv odvolat.

Žadatel může v souladu s čl. 7 odst. 3 nařízení (EU) 2016/679 svůj souhlas kdykoliv odvolat. Pokud žadatel svůj souhlas odvolá, soubor žádosti se z ústředního systému ETIAS automaticky vymaže.

Agentura eu-LISA vypracuje nástroj umožňující žadatelům udělit a odvolat svůj souhlas. Tento nástroj bude přístupný prostřednictvím speciálních veřejných internetových stránek nebo prostřednictvím aplikace pro mobilní zařízení.

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, jimiž podrobněji vymezí nástroje, pomocí kterého budou žadatelé udělovat a odvolávat svůj souhlas.

3.  Po uplynutí doby uchovávání údajů se soubor žádosti z ústředního systému ETIAS automaticky vymaže.

Článek 55

Změny údajů a předčasné vymazání údajů

1.  Ústřední jednotka ETIAS a národní jednotky ETIAS jsou povinny aktualizovat údaje uložené v ústředním systému ETIAS a zajišťovat jejich přesnost. Ústřední jednotka ETIAS a národní jednotky ETIAS nemají právo měnit údaje doplněné do formuláře žádosti přímo žadatelem podle čl. 17 odst. 2, 3 nebo 4.

2.  Pokud má ústřední jednotka ETIAS důkazy o tom, že údaje zaznamenané v ústředním systému ETIAS ústřední jednotkou ETIAS jsou věcně nepřesné nebo že byly v ústředním systému ETIAS zpracovány v rozporu s tímto nařízením, zkontroluje je a v případě nutnosti je neprodleně změní nebo je z ústředního systému ETIAS vymaže.

3.  Pokud má příslušný členský stát důkazy o tom, že údaje zaznamenané v ústředním systému ETIAS jsou věcně nepřesné nebo že byly v ústředním systému ETIAS zpracovány v rozporu s tímto nařízením, národní jednotka ETIAS tohoto členského státu je zkontroluje a v případě nutnosti je neprodleně změní nebo je z ústředního systému ETIAS vymaže.

4.  Pokud má ústřední jednotka ETIAS důkazy, z nichž vyplývá, že údaje uložené v ústředním systému ETIAS jsou věcně nepřesné nebo že uvedené údaje byly v ústředním systému ETIAS zpracovány v rozporu s tímto nařízením, kontaktuje národní jednotku ETIAS příslušného členského státu do 14 dní. Pokud má takové důkazy členský stát jiný než příslušný členský stát, kontaktuje ústřední jednotku ETIAS nebo národní jednotku ETIAS příslušného členského státu rovněž ve lhůtě 14 dnů. Ústřední jednotka ETIAS nebo národní jednotka ETIAS příslušného členského státu zkontroluje přesnost údajů a zákonnost jejich zpracování do jednoho měsíce a v případě nutnosti je neprodleně změní nebo je z ústředního systému ETIAS vymaže.

5.  Pokud státní příslušník třetí země získá státní příslušnost některého členského státu nebo pokud se na něj začne vztahovat čl. 2 odst. 2 písm. a) až c), orgány dotčeného členského státu ověří, zda má tato osoba platné cestovní povolení, a případně neprodleně vymaží její soubor žádosti z ústředního systému ETIAS. Orgánem příslušným pro vymazání souboru žádosti je ▌:

a)  národní jednotka ETIAS členského státu, který vydal cestovní doklad, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 2 písm. a);

b)  národní jednotka ETIAS členského státu, jehož státní příslušnost daná osoba získala;

c)  národní jednotka ETIAS členského státu, který vydal pobytovou kartu nebo povolení k pobytu.

6. Pokud se na státního příslušníka třetí země začne vztahovat čl. 2 odst. 2 písm. d), e), f) nebo l), může informovat příslušné orgány členského státu, který vydal uvedené povolení k pobytu, jednotné vízum nebo národní dlouhodobé vízum podle uvedeného článku, že je držitelem platného cestovního povolení, a může požadovat, aby byl odpovídající soubor žádosti z ústředního systému ETIAS vymazán. Orgány dotčeného členského státu ověří, zda je tato osoba skutečně držitelem platného cestovního povolení. Pokud je potvrzeno, že tato osoba cestovní povolení má, vymaže národní jednotka ETIAS členského státu, který vydal povolení k pobytu, jednotné vízum nebo národní dlouhodobé vízum, neprodleně soubor žádosti z ústředního systému ETIAS.

7.  Pokud se na státního příslušníka třetí země začne vztahovat čl. 2 odst. 2 písm. g ▌), může o této změně informovat příslušné orgány členského státu, do něhož poté vstoupí. Uvedený členský stát kontaktuje ústřední jednotku ETIAS ve lhůtě 14 dnů. Ústřední jednotka ETIAS zkontroluje přesnost údajů ve lhůtě jednoho měsíce a v případě nutnosti soubor žádosti neprodleně vymaže z ústředního systému ETIAS. ▌

8.  Aniž jsou dotčeny jakékoli dostupné opravné prostředky správní nebo mimosoudní povahy, musí mít fyzické osoby přístup k účinnému soudnímu opravnému prostředku k zajištění toho, aby údaje uchovávané v ETIAS byly změněny nebo vymazány.

KAPITOLA XII

Ochrana údajů

Článek 56

Ochrana údajů

1.  Na zpracovávání osobních údajů prováděné Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž a agenturou eu-LISA se použije nařízení (ES) č. 45/2001.

2.  Na zpracování osobních údajů prováděné národními jednotkami ETIAS posuzujícími žádosti, pohraničními orgány a imigračními orgány se použije nařízení (EU) 2016/679.

V případech, kdy zpracování osobních údajů národními jednotkami ETIAS provádějí příslušné orgány posuzující žádosti pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů, se použije směrnice (EU) 2016/680.

V případech, kdy národní jednotka ETIAS rozhoduje o vydání či zrušení cestovního povolení, jeho prohlášení za neplatné nebo zamítnutí žádosti o ně, se použije nařízení (EU) 2016/679.

3.  Na zpracovávání osobních údajů prováděné určenými orgány členských států pro účely čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení se použije směrnice (EU) 2016/680.

4.  Na zpracovávání osobních údajů prováděné Europolem podle článků 29 a 53 tohoto nařízení se použije nařízení (EU) 2016/794.

Článek 57

Správce údajů

1.  Ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů v ústředním systému ETIAS se za správce údajů podle čl. 2 písm. d) nařízení (ES) č. 45/2001 považuje Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž. Ve vztahu k řízení bezpečnosti informací ústředního systému ETIAS se za správce považuje agentura eu-LISA.

2.  Ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů v ústředním systému ETIAS členským státem se za správce podle čl. 4 bodu 7 nařízení (EU) 2016/679 považuje národní jednotka ETIAS. Nese hlavní odpovědnost za zpracovávání osobních údajů v ústředním systému ETIAS uvedeným členským státem.

Článek 58

Zpracovatel údajů

1.  Ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů v informačním systému ETIAS se za zpracovatele údajů podle čl. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 45/2001 považuje agentura eu-LISA.

2.  Agentura eu-LISA zajišťuje, aby byl informační systém ETIAS provozován v souladu s tímto nařízením.

Článek 59

Bezpečnost zpracování

1.  ▌Agentura eu-LISA, ústřední jednotka ETIAS a národní jednotky ETIAS zajišťují bezpečnost zpracování osobních údajů ▌podle ▌tohoto nařízení. Agentura eu-LISA, ústřední jednotka ETIAS a národní jednotky ETIAS spolupracují na úkolech týkajících se bezpečnosti údajů.

2.  Aniž je dotčen článek 22 nařízení (ES) č. 45/2001, přijme agentura eu-LISA nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti informačního systému ETIAS.

3.  Aniž je dotčen článek 22 nařízení (ES) č. 45/2001 a články 32 a 34 nařízení (EU) 2016/679, ▌přijmou agentura eu-LISA, ústřední jednotka ETIAS a národní jednotky ETIAS nezbytná opatření, včetně bezpečnostního plánu a plánu kontinuity provozu a obnovení provozu po havárii, aby:

a)  údaje fyzicky chránily, mimo jiné vypracováním plánů pro mimořádné situace pro ochranu kritické infrastruktury;

b)  zabránily neoprávněným osobám v přístupu k zabezpečeným internetovým stránkám, e-mailové službě, zabezpečenému uživatelskému účtu, bráně pro dopravce, ověřovacímu nástroji pro žadatele a nástroji umožňujícímu žadatelům udělit souhlas;

c)  zabránily neoprávněným osobám v přístupu k zařízení pro zpracování údajů a vnitrostátním zařízením v souladu s účely ▌ ETIAS;

d)  zabránily neoprávněnému čtení, kopírování, změnám či vyjímání nosičů dat;

e)  zabránily neoprávněnému vkládání údajů a neoprávněnému prohlížení, pozměňování nebo vymazávání zaznamenaných osobních údajů;

f)  zabránily neoprávněným osobám využívajícím zařízení pro přenos údajů v použití automatizovaných systémů zpracování údajů;

g)  zabránily neoprávněnému zpracovávání údajů v ústředním systému ETIAS a jakékoli neoprávněné změně nebo vymazání údajů zpracovávaných v ústředním systému ETIAS;

h)  zajistily, aby osoby oprávněné k přístupu do informačního systému ETIAS měly přístup pouze k údajům, na které se vztahuje jejich oprávnění k přístupu, a pouze s pomocí individuálních a jedinečných totožností uživatelů a chráněných režimů přístupu k informacím;

i)  zajistily, aby všechny orgány s právem přístupu do informačního systému ETIAS vytvořily profily popisující funkce a povinnosti osob, jež jsou oprávněny k přístupu k údajům, a aby tyto profily zpřístupnily dozorovým úřadům;

j)  zajistily, aby bylo možné ověřit a zjistit, kterým orgánům se mohou osobní údaje předávat prostřednictvím zařízení pro přenos údajů;

k)  zajistily, aby bylo možné ověřit a zjistit, které údaje byly zpracovány v ústředním systému ETIAS a kdy, kým a pro jaký účel byly zpracovány;

l)  zabránily neoprávněnému čtení, kopírování, změnám nebo vymazávání osobních údajů během jejich přenosu do ústředního systému ETIAS a z něj nebo během přepravy nosičů dat, zejména prostřednictvím vhodných technik šifrování;

m)  zajistily, aby v případě přerušení bylo možné obnovit běžný provoz nainstalovaných systémů;

n)  zajistily spolehlivost tím, že zaručí, aby veškeré závady fungování ETIAS byly řádně nahlášeny a aby byla zavedena nezbytná technická opatření s cílem zajistit, že v případě poruchy z důvodu nesprávného fungování ETIAS lze obnovit osobní údaje;

o)  sledovaly účinnost bezpečnostních opatření uvedených v tomto odstavci a přijímaly nezbytná organizační opatření související s interním sledováním pro zajištění dodržování tohoto nařízení.

4.  Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů vzorový bezpečnostní plán a vzorový plán kontinuity provozu a obnovy provozu po havárii. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2. Bezpečnostní plány a plány kontinuity provozu a obnovy provozu po havárii přijmou pro agenturu eu-LISA správní rada agentury eu-LISA, pro ústřední jednotku ETIAS správní rada Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž a pro národní jednotky ETIAS členské státy. Využijí přitom jako základ vzorové plány přijaté Komisí, které upraví podle potřeby.

5.  Agentura eu-LISA informuje Evropský parlament, Radu, Komisi a evropského inspektora ochrany údajů o opatřeních, jež přijala podle tohoto článku.

Článek 60

Bezpečnostní incidenty

1.  Každá událost, která má nebo může mít dopad na zabezpečení ETIAS a může poškodit údaje uchovávané v ETIAS nebo způsobit jejich ztrátu, je považována za bezpečnostní incident, zejména v případě, kdy mohlo dojít k neoprávněnému přístupu k údajům nebo pokud byla či mohla být ohrožena dostupnost, neporušenost a důvěrnost údajů.

2.  Bezpečnostní incidenty musí být řešeny tak, aby byla zajištěna rychlá, účinná a náležitá odezva.

3.  Aniž je dotčeno ohlašování a oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů podle článku 33 nařízení (EU) 2016/679 nebo článku 30 směrnice (EU) 2016/680 či podle obou ustanovení, ohlásí členské státy bezpečnostní incidenty Komisi, agentuře eu-LISA a evropskému inspektorovi ochrany údajů. V případě bezpečnostního incidentu týkajícího se informačního systému ETIAS uvědomí agentura eu-LISA Komisi a evropského inspektora ochrany údajů. V případě bezpečnostního incidentu souvisejícího s ETIAS Europol informuje Komisi a evropského inspektora ochrany údajů.

4.  Informace o bezpečnostním incidentu, který má nebo může mít dopad na provoz ETIAS nebo na dostupnost, neporušenost a důvěrnost údajů uchovávaných v ETIAS, musí být poskytnuty Komisi a, pokud jsou tímto incidentem dotčeny, ústřední jednotce ETIAS, národním jednotkám ETIAS a Europolu. Tyto incidenty se nahlašují v souladu s plánem pro řešení incidentů poskytnutým agenturou eu-LISA.

5.  Členské státy, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, agentura eu-LISA a Europol v případě bezpečnostního incidentu spolupracují.

Článek 61

Vlastní kontrola

Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, Europol a členské státy zajistí, aby každý orgán, který má právo na přístup k informačnímu systému ETIAS, přijal opatření nezbytná pro zajištění souladu s tímto nařízením a v případě potřeby spolupracoval s dozorovým úřadem.

Článek 62

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 63

Odpovědnost

1.  Aniž je dotčeno právo na náhradu újmy od správce nebo zpracovatele a jejich odpovědnost podle nařízení (EU) 2016/679, směrnice (EU) 2016/680 a nařízení (ES) č. 45/2001:

a)  každá osoba nebo členský stát, jimž vznikla majetková či nemajetková újma v důsledku nezákonného zpracování osobních údajů nebo jiného činu některého členského státu neslučitelného s tímto nařízením, má nárok na náhradu vzniklé újmy od tohoto členského státu;

b)  každá osoba nebo členský stát, jimž vznikla majetková či nemajetková újma v důsledku jakéhokoliv činu agentury eu-LISA neslučitelného s tímto nařízením, má nárok na náhradu vzniklé újmy od této agentury. Agentura eu-LISA odpovídá za nezákonné zpracování osobních údajů v souladu se svou úlohou zpracovatele nebo případně správce.

Členský stát nebo agentura eu-LISA jsou zcela nebo zčásti zproštěny odpovědnosti podle prvního pododstavce, pokud prokáží, že nenesou odpovědnost za událost vedoucí ke vzniku újmy.

2.  Pokud jakékoli nesplnění povinností členského státu podle tohoto nařízení způsobí ústřednímu systému ETIAS újmu, odpovídá za ni tento členský stát, pokud a nakolik agentura eu-LISA nebo jiný členský stát účastnící se ústředního systému ETIAS neopomenuly přijmout přiměřená opatření k zabránění vzniku újmy nebo zmírnění jejích následků.

3.  Uplatnění nároku na náhradu újmy uvedené v odstavcích 1 a 2 vůči členskému státu se řídí vnitrostátním právem tohoto členského státu. Uplatnění nároku na náhradu újmy uvedené v odstavcích 1 a 2 vůči správci nebo agentuře eu-LISA podléhá podmínkám stanoveným ve Smlouvách.

Článek 64

Právo na ▌přístup k osobním údajům, jejich opravu, doplnění a vymazání a na omezení jejich zpracování

1.  Aniž je dotčeno právo na informace podle článků 11 a 12 nařízení (ES) č. 45/2001, musí být žadatelé, jejichž údaje jsou uloženy v ústředním systému ETIAS, v době, kdy se jejich údaje shromažďují, informováni o postupech pro výkon jejich práv podle článků 13 až 16 nařízení (ES) č. 45/2001 a článků 15 až 18 nařízení (EU) 2016/679. Musí jim být rovněž zároveň poskytnuty kontaktní údaje inspektora ochrany údajů Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž a evropského inspektora ochrany údajů ▌.

2.  Za účelem výkonu svých práv podle článků 13 až 16 nařízení (ES) č. 45/2001 a článků 15 až 18 nařízení (EU) 2016/679 má každý žadatel právo obrátit se na ústřední jednotku ETIAS nebo národní jednotku ETIAS příslušnou k posuzování jeho žádosti. Jednotka, která obdrží žádost, ji co nejdříve a v každém případě do 30 dnů přezkoumá a odpoví na ni.

Pokud je v odpovědi na žádost zjištěno, že údaje uložené v ústředním systému ETIAS jsou věcně nepřesné nebo že byly zaznamenány v rozporu s právními předpisy, ústřední jednotka ETIAS nebo národní jednotka ETIAS příslušného členského státu ▌tyto údaje v ústředním systému ETIAS neprodleně opraví nebo vymaže.

Pokud v reakci na žádost podle tohoto odstavce ústřední jednotka ETIAS nebo národní jednotka ETIAS změní cestovní povolení během doby jeho platnosti, provede ústřední systém ETIAS automatizované zpracování stanovené v článku 20 s cílem zjistit, zda změněný soubor žádosti nevede ke shodě podle čl. 20 odst. 2 až 5. Pokud automatizované zpracování nevykáže žádnou shodu, ústřední systém ETIAS vydá změněné cestovní povolení s touž dobou platnosti, jakou mělo původní povolení, a uvědomí o tom žadatele. Pokud automatizované zpracování vykáže jednu nebo několik shod, posoudí národní jednotka ETIAS příslušného členského státu ▌ bezpečnostní riziko, riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo vysoké epidemické riziko v souladu s článkem 26 a rozhodne, zda vydá změněné cestovní povolení, nebo pokud dospěje k závěru, že podmínky pro udělení cestovního povolení již nejsou splněny, zda cestovní povolení zruší.

3.  Pokud ústřední jednotka ETIAS nebo národní jednotka ETIAS členského státu příslušného k posuzování žádosti nesouhlasí s tvrzením, že údaje uložené v ústředním systému ETIAS jsou věcně nepřesné nebo že byly zaznamenány v rozporu s právními předpisy, přijme neprodleně správní rozhodnutí, v němž dotčené osobě písemně vysvětlí, proč není ochotna opravit nebo vymazat údaje, které se jí týkají.

4.  V tomto rozhodnutí se dotčené osobě poskytnou rovněž informace vysvětlující možnost napadnout rozhodnutí přijaté ve vztahu k žádosti uvedené v odstavci 2, a v příslušných případech informace o tom, jak podat žalobu nebo stížnost příslušným orgánům nebo soudům, a o veškeré pomoci jí dostupné, včetně pomoci příslušných vnitrostátních dozorových úřadů.

5.  Jakákoli žádost podaná v souladu s odstavcem 2 musí obsahovat nezbytné informace pro zjištění totožnosti dotčené osoby. Uvedené informace se použijí výhradně k umožnění výkonu práv uvedených v odstavci 2 a ihned poté se vymaží.

6.  Ústřední jednotka ETIAS nebo národní jednotka ETIAS příslušného členského státu ▌uchová písemný záznam o podání žádosti uvedené v odstavci 2 a o tom, jak byla vyřešena. Tento záznam zpřístupní neprodleně, a nejpozději sedm dnů ode dne rozhodnutí o opravě nebo vymazání údaje uvedeného v odst. 2 druhém pododstavci nebo ode dne rozhodnutí uvedeného v odstavci 3, příslušným vnitrostátním dozorovým úřadům pro ochranu údajů.

Článek 65

Předávání osobních údajů třetím zemím, mezinárodním organizacím a soukromým subjektům

1.  Osobní údaje uložené v ústředním systému ETIAS nesmějí být předány ani zpřístupněny žádné třetí zemi, mezinárodní organizaci ani soukromému subjektu s výjimkou předávání údajů Interpolu za účelem provedení automatizovaného zpracování podle čl. 20 odst. 2 písm. b) a l) tohoto nařízení. Na předávání osobních údajů Interpolu se použijí ustanovení článku 9 nařízení (ES) č. 45/2001.

2.  Osobní údaje, k nimž má v ústředním systému ETIAS přístup členský stát nebo Europol pro účely uvedené v čl. 1 odst. 2, nesmějí být předány ani zpřístupněny žádné třetí zemi, mezinárodní organizaci ani soukromé osobě. Tento zákaz platí i v případě, že jsou uvedené údaje dále zpracovávány na vnitrostátní úrovni nebo mezi členskými státy.

3.  Odchylně od článku 49 tohoto nařízení mohou imigrační orgány v případech, kdy je to nezbytné pro účely navracení, využít přístupu do ústředního systému ETIAS, aby vyhledaly údaje, které budou v konkrétních případech předány třetí zemi, a to pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  bylo provedeno předchozí vyhledávání v EES v souladu s článkem 26 nařízení (EU) 2017/2226; a

b)  z tohoto vyhledávání vyplynulo, že EES neobsahuje údaje týkající se státního příslušníka třetí země, jenž má být navrácen.

V nezbytných případech se splnění těchto podmínek ověří přístupem do protokolů, jak je stanoveno v článku 46 nařízení (EU) 2017/2226, odpovídajících vyhledávání uvedenému v prvním pododstavci písm. a) tohoto článku a odpovědi odpovídající písmeni b) uvedeného pododstavce.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, mají imigrační orgány přístup do ústředního systému ETIAS, aby zadaly dotaz na všechny nebo některé údaje uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. a) až e) tohoto nařízení. Pokud soubor žádosti ETIAS odpovídá těmto údajům, budou mít imigrační orgány přístup k údajům uvedeným v čl. 17 odst. 2 písm. a) až g) tohoto nařízení a v případě nezletilých osob uvedeným v odst. 2 písm. k) uvedeného článku.

Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou být údaje, k nimž mají v ústředním systému ETIAS přístup imigrační orgány, v konkrétních případech předány třetí zemi, je-li to nezbytné k prokázání totožnosti státních příslušníků třetích zemí výhradně za účelem navrácení, a to pouze pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a)  Komise přijala rozhodnutí o odpovídající ochraně osobních údajů v dané třetí zemi v souladu s čl. 45 odst. 3 nařízení (EU) 2016/679;

b)  byly poskytnuty vhodné záruky uvedené v článku 46 nařízení (EU) 2016/679, například prostřednictvím dohody o zpětném přebírání osob, jež je v platnosti mezi Unií nebo členským státem a dotčenou třetí zemí;

c)  použije se čl. 49 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) 2016/679.

Údaje uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. a), b), d), e) a f) tohoto nařízení mohou být předány pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  předání se provede v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů Unie, zejména ustanoveními o ochraně údajů, včetně kapitoly V nařízení (EU) 2016/679, dohod o zpětném přebírání osob a vnitrostátních právních předpisů členského státu, jenž tyto údaje předává;

b)  třetí země souhlasila s tím, že zpracuje údaje pouze pro účely, pro které jí byly poskytnuty, a

c)  v souvislosti s dotčeným státním příslušníkem třetí země bylo vydáno rozhodnutí o navrácení přijaté podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES(41), pokud výkon tohoto rozhodnutí o navrácení nebyl pozastaven ani nebyl podán opravný prostředek, který by mohl vést k pozastavení jeho výkonu.

4.  Předáním osobních údajů třetím zemím podle odstavce 3 nejsou dotčena práva žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany, zejména co se týče zásady nenavracení.

5.  Odchylně od odstavce 2 tohoto článku může údaje z ústředního systému ETIAS uvedené v čl. 52 odst. 4, k nimž mají přístup určené orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 2, určený orgán v konkrétních případech předat nebo zpřístupnit třetí zemi, avšak pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  jedná se o výjimečně naléhavý případ, kdy existuje:

i)  bezprostřední ohrožení v souvislosti s teroristickým trestným činem, nebo

ii)  bezprostřední ohrožení lidského života a toto ohrožení souvisí se závažným trestným činem;

b)  předání údajů je nezbytné pro účely prevence, odhalování nebo vyšetřování takového teroristického trestného činu nebo závažného trestného činu na území členských států nebo v dotčené třetí zemi;

c)  určený orgán má k těmto údajům přístup v souladu s postupy a podmínkami stanovenými v článcích 51 a 52;

d)  předání probíhá v souladu s použitelnými podmínkami stanovenými ve směrnici (EU) 2016/680, zejména v kapitole V uvedené směrnice;

e)  třetí země podala řádně odůvodněnou písemnou nebo elektronickou žádost;

f)  je zajištěno vzájemné poskytování veškerých informací systémů pro cestovní povolení vedených žádající třetí zemí členským státům provozujícím ETIAS.

Pokud se předání provádí podle prvního pododstavce tohoto odstavce, musí být zdokumentováno a příslušná dokumentace na požádání zpřístupněna dozorovému úřadu zřízenému v souladu s čl. 41 odst. 1 směrnice (EU) 2016/680, přičemž musí obsahovat mimo jiné datum a čas předání, informace o přijímajícím příslušném orgánu, důvody předání a předané osobní údaje.

Článek 66

Dohled ▌vykonávaný dozorovým úřadem

1.  Každý členský stát zajistí, aby dozorový úřad zřízený v souladu s čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 nezávisle dohlížel na zákonnost zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení dotčeným členským státem, včetně jejich přenosu do ETIAS a z něj.

2.  Každý členský stát zajistí, aby byly vnitrostátní právní a správní předpisy přijaté podle směrnice (EU) 2016/680 rovněž použitelné na přístup jeho vnitrostátních orgánů do ETIAS v souladu s kapitolou X tohoto nařízení, a to i ve vztahu k právům osob, k jejichž údajům byl takto umožněn přístup.

3.  Dozorový úřad zřízený v souladu s čl. 41 odst. 1 směrnice (EU) 2016/680 sleduje zákonnost přístupu k osobním údajům ze strany členských států v souladu s kapitolou X tohoto nařízení, včetně přenosu těchto údajů do ETIAS a z něj. Ustanovení čl. 66 odst. 5 a 6 tohoto nařízení se použije přiměřeně.

4.  Dozorový úřad nebo úřady zřízené podle čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 zajistí, aby byl alespoň jednou za tři roky od zprovoznění ETIAS proveden audit operací zpracování údajů národními jednotkami ETIAS podle příslušných mezinárodních auditorských standardů. Výsledky tohoto auditu mohou být zohledněny při hodnoceních provedených v rámci mechanismu vytvořeného nařízením Rady (EU) č. 1053/2013(42). Dozorový úřad zřízený podle čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 každoročně zveřejní informace o počtu žádostí o opravu, doplnění či vymazání údajů nebo omezení jejich zpracování, následně přijatých krocích a o počtu oprav, doplnění či vymazání údajů nebo omezení jejich zpracování provedených v reakci na žádosti dotčených osob.

5.  Každý členský stát zajistí, aby jeho dozorový úřad zřízený podle čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 měl dostatek zdrojů a odborných znalostí k plnění úkolů, které mu toto nařízení ukládá.

6.  ▌Každý členský stát poskytne veškeré informace, které si vyžádá dozorový úřad zřízený podle čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679. Poskytne mu zejména informace o činnostech prováděných v souladu s povinnostmi členských států stanovenými v tomto nařízení. ▌Každý členský stát poskytne dozorovému úřadu zřízenému podle čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 přístup ke svým protokolům a umožní mu kdykoliv přístup do všech svých prostor užívaných pro účely ETIAS.

Článek 67

Dohled vykonávaný evropským inspektorem ochrany údajů

1.  Evropský inspektor ochrany údajů sleduje činnosti agentury eu-LISA, Europolu a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž související se zpracováváním údajů v ETIAS a zajišťuje, aby tyto činnosti byly prováděny v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 a s tímto nařízením.

2.  Evropský inspektor ochrany údajů zajistí, aby byl alespoň jednou za tři roky v souladu s příslušnými mezinárodními auditorskými standardy proveden audit činností agentury eu-LISA a ústřední jednotky ETIAS souvisejících se zpracováváním osobních údajů. Zprávu o tomto auditu zašle Evropskému parlamentu, Radě, ▌Komisi, agentuře eu-LISAdozorovým úřadům. Agentura eu-LISA a Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž obdrží možnost se ke zprávě před jejím přijetím vyjádřit.

3.  Agentura eu-LISA a ústřední jednotka ETIAS poskytují evropskému inspektorovi ochrany údajů informace, o které požádá, poskytují mu přístup ke všem dokumentům a ke svým protokolům a umožňují mu nepřetržitý přístup do všech svých prostor.

Článek 68

Spolupráce dozorových úřadů s ▌evropským inspektorem ochrany údajů

1.  Dozorové úřady a evropský inspektor ochrany údajů, ▌ každý v rozsahu svých příslušných pravomocí, aktivně spolupracují v mezích svých pravomocí. Zajišťují koordinovaný dohled nad ETIAS a vnitrostátními pohraničními infrastrukturami.

2.  Dozorové úřady a evropský inspektor ochrany údajů si vyměňují důležité informace, vzájemně si pomáhají při provádění auditů a inspekcí, posuzují jakékoliv potíže vznikající při výkladu nebo uplatňování tohoto nařízení, hodnotí obtíže s výkonem nezávislého dohledu nebo při výkonu práv subjektů údajů, vypracovávají harmonizované návrhy společných řešení všech obtíží a podle potřeby prosazují informovanost o právech na ochranu údajů.

3.   Za účelem uvedeným v odstavci 2 se dozorové úřady a evropský inspektor ochrany údajů scházejí ▌nejméně dvakrát ročně v Evropském sboru pro ochranu osobních údajů, zřízeném nařízením (EU) 2016/679. Náklady na tyto schůze hradí a jejich organizaci zajišťuje uvedený sbor. Na prvním zasedání se přijme jednací řád. Podle potřeby se společně vypracovávají další pracovní metody.

4.  Evropský sbor pro ochranu osobních údajů zasílá jednou za dva roky Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž a agentuře eu-LISA společnou zprávu o činnostech. V uvedené zprávě je každému členskému státu věnována jedna kapitola, kterou vypracuje dozorový úřad daného členského státu.

Článek 69

Vedení a uchovávání protokolů

1.  Agentura eu-LISA vede a uchovává protokoly o všech operacích zpracování údajů ▌v informačním systému ETIAS. V těchto protokolech se uvádí:

a)  účel přístupu;

b)  datum a čas každé operace;

c)  údaje použité pro automatizované zpracování žádostí;

d)  shody zjištěné při provádění automatizovaného zpracování podle článku 20;

e)  údaje uchovávané v ústředním systému ETIAS nebo jiných informačních systémech a databázích použité pro ověření totožnosti;

f)  výsledky postupu ověřování uvedeného v článku 22 a

g)  pracovník, který operaci provedl.

2.  Ústřední jednotka ETIAS vede a uchovává záznamy o pracovnících, kteří jsou řádně pověřeni provádět ověřování totožnosti.

Národní jednotka ETIAS příslušného členského státu vede a uchovává záznamy ▌o pracovnících řádně pověřených k vkládání nebo získávání údajů.

3.  Agentura eu-LISA vede a uchovává protokoly o všech operacích zpracování údajů v informačním systému ETIAS týkající se přístupu pohraničních orgánů podle článku 47 a přístupu imigračních orgánů podle článku 49. Uvedené protokoly obsahují datum a čas každé operace, údaje použité pro zahájení vyhledávání, údaje předané ústředním systémem ETIAS a názvy pohraničních orgánů a imigračních orgánů vkládajících a vyhledávajících údaje.

▌Příslušné orgány kromě toho vedou a uchovávají záznamy o pracovnících řádně pověřených k vkládání a získávání údajů.

4.  Tyto protokoly mohou být použity pouze ke kontrole přípustnosti zpracovávání údajů a k zajištění bezpečnosti a integrity údajů. Musí být chráněny vhodnými opatřeními proti neoprávněnému přístupu. Vymaží se jeden rok po uplynutí doby uchovávání uvedené v článku 54, pokud nejsou potřebné pro již zahájená kontrolní řízení.

Agentura eu-LISA a národní jednotky ETIAS zpřístupní protokoly evropskému inspektorovi ochrany údajů a na vyžádání příslušným dozorovým úřadům.

Článek 70

Vedení a uchovávání ▌protokolů ▌ u žádostí o nahlédnutí do údajů za účelem prevence, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů

1.  Agentura eu-LISA vede a uchovává protokoly o všech operacích zpracování údajů v ústředním systému ETIAS, které se týkají přístupu ústředních přístupových bodů uvedených v čl. 50 odst. 2 pro účely čl. 1 odst. 2. Uvedené protokoly obsahují datum a čas každé operace, údaje použité pro zahájení vyhledávání, údaje předané ústředním systémem ETIAS a jméno pověřeného pracovníka ústředního přístupového bodu, který vkládá a vyhledává údaje.

2.  Každý členský stát a Europol kromě toho vedou a uchovávají protokoly o všech operacích zpracování údajů v ústředním systému ETIAS, které byly provedeny na základě žádostí o nahlédnutí do údajů ▌nebo na základě přístupu k údajům uloženým v ústředním systému ETIAS pro účely stanovené v čl. 1 odst. 2. ▌

3.  Protokoly uvedené v odstavci 2 obsahují:

a)  přesný účel žádosti o nahlédnutí do údajů nebo o přístup k údajům uloženým v ústředním systému ETIAS, včetně dotčeného teroristického trestného činu nebo jiného závažného trestného činu, a v případě Europolu přesný účel žádosti o nahlédnutí do těchto údajů;

b)  přijaté rozhodnutí o přípustnosti žádosti;

c)  odkaz na vnitrostátní soubor;

d)  datum a přesný čas zaslání žádosti ústředního přístupového bodu o přístup do ústředního systému ETIAS;

e)  případně využití postupu pro naléhavé případy uvedeného v čl. 51 odst. 4 a výsledek následného ověření;

f)  informace o tom, které z údajů nebo souboru údajů uvedených v čl. 52 odst. 2 a 3 byly využity pro nahlédnutí, a

g)  v souladu s vnitrostátními pravidly nebo nařízením (EU) 2016/794 identifikační značku úředníka, který provedl vyhledání, a úředníka, který vyhledání nebo předání údajů nařídil.

4.  Protokoly uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se použijí pouze pro účely kontroly přípustnosti žádosti, sledování zákonnosti zpracování údajů a zajištění integrity a bezpečnosti údajů. ▌Jsou chráněny vhodnými opatřeními proti neoprávněnému přístupu. Vymaží se jeden rok po uplynutí doby uchovávání uvedené v článku 54, pokud nejsou potřebné pro již zahájená kontrolní řízení. Evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní dozorové úřady příslušné pro sledování zákonnosti zpracování údajů a integritu a bezpečnost údajů mají k uvedeným protokolům na vyžádání přístup za účelem plnění svých povinností. Orgán příslušný pro kontrolu přípustnosti žádosti k nim má rovněž přístup za tímto účelem. Osobní údaje ▌získané za jiným než uvedeným účelem se vymaží ze všech vnitrostátních souborů a souborů Europolu po uplynutí jednoho měsíce, ledaže ▌ jsou potřebné pro účely specifického probíhajícího vyšetřování trestné činnosti, kvůli němuž o ně daný členský stát nebo Europol žádaly. Pro sledování a hodnocení uvedené v článku 92 smějí být použity pouze protokoly obsahující jiné než osobní údaje.

KAPITOLA XIII

Informování veřejnosti

Článek 71

Informování široké veřejnosti

Ústřední jednotka ETIAS po konzultaci s Komisí a evropským inspektorem ochrany údajů poskytne široké veřejnosti veškeré příslušné informace týkající se žádosti o cestovní povolení. Tyto informace se zpřístupní na veřejných internetových stránkách a budou zahrnovat:

a)  kritéria, podmínky a postupy vztahující se k žádosti o cestovní povolení;

b)  informace o internetových stránkách a aplikaci pro mobilní zařízení, pomocí nichž lze žádost podat;

c)  informace o možnosti, aby žádost podala jiná osoba nebo obchodní zprostředkovatel;

d)  informace o možnosti oznamovat případy zneužití obchodními zprostředkovateli pomocí formuláře uvedeného v čl. 15 odst. 5;

e)  lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti stanovené v článku 32;

f)  skutečnost, že cestovní povolení je vázáno na cestovní doklad uvedený ve formuláři žádosti, a že tudíž konec platnosti a jakákoli změna cestovního dokladu povede k neplatnosti nebo k neuznání cestovního povolení při překračování hranice;

g)  skutečnost, že žadatelé odpovídají za pravost, úplnost, správnost a spolehlivost předložených údajů a za pravdivost a spolehlivost učiněných prohlášení;

h)  skutečnost, že rozhodnutí o žádostech musí být žadatelům oznámena, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o cestovní povolení musí uvádět důvody tohoto zamítnutí ▌ a že žadatelé, jejichž žádost byla zamítnuta, mají právo na podání opravného prostředku, spolu s informacemi o postupu, který je v případě podávání opravného prostředku třeba dodržet, včetně podrobností o příslušném orgánu a o lhůtě pro podání opravného prostředku;

i)  skutečnost, že žadatelé mohou kontaktovat ústřední jednotku ETIAS s uvedením toho, že účel jejich cesty je založen na humanitárních důvodech nebo souvisí s mezinárodními závazky, a za jakých podmínek a jakými postupy tak mohou učinit;

j)  podmínky vstupu stanovené v článku 6 nařízení (EU) č. 2016/399 a skutečnost, že krátkodobý pobyt je možný pouze na dobu nepřesahující 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů, s výjimkou státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahují příznivější ustanovení dvoustranných dohod, které existovaly ještě před uzavřením Úmluvy k provedení Schengenské dohody;

k)  skutečnost, že být držitelem cestovního povolení neopravňuje samo o sobě automaticky ke vstupu;

l)  skutečnost, že pohraniční orgány mohou požadovat na vnějších hranicích podpůrné doklady s cílem ověřit plnění podmínek vstupu;

m)  skutečnost, že být držitelem platného cestovního povolení je podmínkou pro vstup, která musí být splněna po celou dobu krátkodobého pobytu na území členských států;

n)  odkaz na internetovou službu uvedenou v článku 13 nařízení (EU) 2017/2226, která státním příslušníkům třetích zemí umožňuje kdykoli ověřit zbývající délku jejich oprávněného pobytu;

o)  skutečnost, že údaje zadané do informačního systému ETIAS se používají za účelem správy hranic, mimo jiné pro kontroly za použití databází, a že přístup k těmto údajům mají členské státy a Europol za účelem prevence, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů, v souladu s postupy a podmínkami uvedenými v kapitole X;

p)  dobu, po kterou se údaje uchovávají;

q)  práva subjektů údajů podle nařízení (ES) č. 45/2001, (EU) 2016/679 a (EU) 2016/794 a podle směrnice (EU) 2016/680;

r)  možnost cestujících získat podporu, jak stanoví čl. 7 odst. 2 písm. m).

Článek 72

Informační kampaň

Komise ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost, ústřední jednotkou ETIAS a členskými státy, včetně jejich konzulátů v dotčených třetích zemích, spustí při zprovoznění ETIAS informační kampaň, která bude informovat státní příslušníky třetích zemí, na něž se vztahuje toto nařízení, o jejich povinnosti být držiteli platného cestovního povolení pro překročení vnějších hranic a po celou dobu jejich krátkodobého pobytu na území členských států.

Tato informační kampaň bude vedena pravidelně alespoň v jednom úředním jazyce zemí, na jejichž státní příslušníky se toto nařízení vztahuje.

KAPITOLA XIV

Povinnosti

Článek 73

Povinnosti agentury eu-LISA během fáze návrhu a vývoje

1.  Ústřední systém ETIAS je provozován v technických zařízeních agentury eu-LISA a zajišťuje funkce stanovené tímto nařízením v souladu s podmínkami bezpečnosti, dostupnosti, kvality a rychlosti podle odstavce 3 tohoto článku a čl. 74 odst. 1.

2.  Infrastruktury na podporu veřejných internetových stránek, aplikace pro mobilní zařízení, e-mailové služby, zabezpečeného uživatelského účtu, ověřovacího nástroje pro žadatele, nástroje umožňujícího žadatelům udělit souhlas, nástroje hodnocení pro seznam zájmových osob ETIAS, brány pro dopravce, internetové služby, softwaru pro zpracovávání žádostí, centrálního úložiště údajů a technických řešení podle čl. 92 odst. 8 jsou provozovány v zařízeních agentury eu-LISA nebo v zařízeních Komise. Tyto infrastruktury musí být geograficky rozmístěny tak, aby zajišťovaly funkce stanovené v tomto nařízení v souladu s podmínkami bezpečnosti, ochrany údajů a zabezpečení údajů, dostupnosti, kvality a rychlosti podle odstavce 3 tohoto článku a čl. 74 odst. 1. Zařízení pro umístění seznamu zájmových osob ETIAS poskytne agentura eu-LISA.

3.  Agentura eu-LISA odpovídá za technický vývoj informačního systému ETIAS, za jakýkoli technický vývoj nezbytný pro zajištění interoperability mezi ústředním systémem ETIAS a informačními systémy EU uvedenými v článku 11 a za umožnění vyhledávání v databázích Interpolu podle článku 12.

Agentura eu-LISA navrhne fyzickou architekturu systému, včetně jeho komunikační infrastruktury, jakož i jeho technické specifikace a jejich vývoj a národní jednotná rozhraní. Správní rada agentury eu-LISA přijme tyto technické specifikace s výhradou kladného stanoviska Komise. Agentura eu-LISA rovněž provede veškeré nezbytné úpravy EES, SIS, Eurodacu ▌ nebo VIS vyplývající z vytvoření interoperability s ETIAS.

Agentura eu-LISA vyvine a zavede ústřední systém ETIAS, včetně seznamu zájmových osob ETIAS, národní jednotná rozhraní a komunikační infrastrukturu co nejdříve po vstupu tohoto nařízení v platnost a poté, co Komise přijme:

a)  opatření stanovená v čl. 6 odst. 4, čl. 16 odst. 10, čl. 17 odst. 9, článku 31, čl. 35 odst. 7, čl. 45 odst. 2, čl. 54 odst. 2, čl. 74 odst. 5, čl. 84 odst. 2 a čl. 92 odst. 8 a

b)  opatření, přijatá přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2, nezbytná pro vývoj a technické zavedení ústředního systému ETIAS, národních jednotných rozhraní, komunikační infrastruktury a brány pro dopravce, zejména prováděcí akty pro:

i)  přístup k údajům podle článků 22 až 29 a článků 33 až 53;

ii)  změny, vymazávání a předčasné vymazávání údajů podle článku 55;

iii)  vedení protokolů a přístup k nim podle článků 45 a 69;

iv)  požadavky na výkonnost,

v)  specifikace pro technická řešení pro připojení ústředních přístupových bodů podle článků 51 až 53.

Vývoj sestává z vypracování a provádění technických specifikací, testování a celkové projektové koordinace. V této souvislosti jsou úkoly agentury eu-LISA rovněž:

a)  provádět posouzení bezpečnostních rizik;

b)  dodržovat zásady záměrné a standardní ochrany soukromí během celého životního cyklu vývoje ETIAS a

c)  provádět posouzení bezpečnostních rizik v souvislosti s interoperabilitou ETIAS s informačními systémy EU a údaji Europolu podle článku 11.

4.  Během fáze návrhu a vývoje se ustaví rada pro řízení programu složená z nejvýše deseti členů. Skládá se ze šesti členů jmenovaných správní radou agentury eu-LISA, vybraných z jejích členů nebo náhradníků, dále z předsedy poradní skupiny pro EES-ETIAS uvedené v článku 91, z jednoho člena zastupujícího agenturu eu-LISA jmenovaného jejím výkonným ředitelem, z jednoho zástupce Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž jmenovaného jejím výkonným ředitelem a z jednoho člena jmenovaného Komisí. Členové jmenovaní správní radou agentury eu-LISA jsou voleni pouze z těch členských států, které jsou podle práva Unie v plné míře vázány legislativními nástroji upravujícími vývoj, zřizování, provoz a používání všech rozsáhlých informačních systémů řízených agenturou eu-LISA a které budou zapojeny do ETIAS. Rada pro řízení programu se schází pravidelně a nejméně třikrát za čtvrtletí. Zajistí přiměřené řízení fáze návrhu a vývoje ETIAS. Rada pro řízení programu předkládá každý měsíc správní radě agentury eu-LISA písemné zprávy o pokroku projektu. Nemá rozhodovací pravomoc ani není zmocněna zastupovat členy správní rady agentury eu-LISA.

5.  Správní rada agentury eu-LISA stanoví jednací řád rady pro řízení programu, který zahrnuje zejména pravidla pro:

a)  předsednictví;

b)  místa zasedání;

c)  přípravu zasedání;

d)  přizvání odborníků na zasedání;

e)  komunikační plány k zajištění plné informovanosti nezúčastněných členů správní rady agentury eu-LISA.

Radě pro řízení programu předsedá některý z členských států, který je podle práva Unie v plné míře vázán legislativními nástroji upravujícími vývoj, zřizování, provoz a používání všech rozsáhlých informačních systémů řízených agenturou eu-LISA ▌.

Všechny cestovní výdaje a výdaje na pobyt, které vzniknou členům rady pro řízení programu, hradí agentura eu-LISA. Článek 10 jednacího řádu agentury eu-LISA se použije obdobně. Služby sekretariátu rady pro řízení programu zajišťuje agentura eu-LISA.

Poradní skupina pro EES-ETIAS zasedá pravidelně až do zprovoznění ETIAS. Po každém zasedání podává zprávu radě pro řízení programu. Zajišťuje odborné znalosti pro podporu úkolů rady pro řízení programu a podniká kroky v návaznosti na stav připravenosti členských států.

Článek 74

Povinnosti agentury eu-LISA po zprovoznění ETIAS

1.  Po zprovoznění ETIAS agentura eu-LISA odpovídá za technickou správu ústředního systému ETIAS a národních jednotných rozhraní. Odpovídá také za veškeré technické testování požadované pro zavedení a aktualizaci prověřovacích pravidel ETIAS. Ve spolupráci s členskými státy zajišťuje, aby se vždy využívaly nejlepší dostupné technologie určené na základě analýzy nákladů a přínosů. Agentura eu-LISA rovněž odpovídá za technickou správu komunikační infrastruktury zajišťující kontakt mezi ústředním systémem ETIAS a národními jednotnými rozhraními a za veřejné internetové stránky, aplikaci pro mobilní zařízení, e-mailovou službu, zabezpečený uživatelský účet, ověřovací nástroj pro žadatele, nástroj umožňující žadatelům udělit souhlas, nástroj hodnocení pro seznam zájmových osob ETIAS, bránu pro dopravce, internetovou službu ▌, software pro zpracovávání žádostí a centrální úložiště údajů podle článku 6.

Technická správa ETIAS sestává ze všech úkolů nezbytných pro zachování funkčnosti informačního systému ETIAS 24 hodin denně sedm dní v týdnu v souladu s tímto nařízením, zejména z údržby a technického vývoje nezbytných k tomu, aby systém fungoval na uspokojivé úrovni technické kvality, zejména pokud jde o dobu odezvy na nahlížení do ústředního systému ETIAS v souladu s technickými specifikacemi.

2.  Aniž je dotčen článek 17 služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Unie stanovených nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(43), uplatní agentura eu-LISA na všechny své pracovníky, kteří musí pracovat s údaji uloženými v ústředním systému ETIAS, vhodná pravidla týkající se zachování služebního tajemství nebo jiné srovnatelné povinnosti zachování důvěrnosti. Tato povinnost trvá i poté, co dotyční pracovníci opustí svou funkci nebo zaměstnanecký poměr, nebo poté, co ukončí svou činnost.

3.  Pokud agentura eu-LISA na jakémkoliv úkolu souvisejícím s ETIAS spolupracuje s externími dodavateli, důkladně sleduje činnost dodavatelů, aby zajistila dodržování všech ustanovení tohoto nařízení, včetně zejména bezpečnosti, důvěrnosti a ochrany údajů.

4.  Agentura eu-LISA plní rovněž úkoly související s poskytováním odborné přípravy se zaměřením na technické aspekty používání informačního systému ETIAS.

5.  Agentura eu-LISA vyvine a udržuje mechanismus a postupy pro provádění kontrol kvality údajů v ústředním systému ETIAS a předkládá pravidelné zprávy členským státům a ústřední jednotce ETIAS. Agentura eu-LISA předkládá Evropskému parlamentu, Radě a Komisi pravidelnou zprávu o potížích, které se vyskytly. Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví a vyvine tento mechanismus, postupy a vhodné požadavky na dodržování kvality údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

Článek 75

Povinnosti Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž

1.  Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž odpovídá za:

a)  zřízení a provoz ústřední jednotky ETIAS a zajištění podmínek pro bezpečnou správu údajů uchovávaných v ETIAS;

b)  automatizované zpracovávání žádostí a

c)  prověřovací pravidla ETIAS.

2.  Pracovníci ústřední jednotky ETIAS oprávnění k přístupu do ústředního systému ETIAS absolvují před tím, než obdrží povolení zpracovávat údaje zaznamenané v ústředním systému ETIAS, vhodnou odbornou přípravu týkající se zabezpečení údajů a základních práv, zejména ochrany údajů. Účastní se rovněž odborné přípravy nabízené agenturou eu-LISA se zaměřením na technické aspekty používání informačního systému ETIAS a na kvalitu údajů.

Článek 76

Povinnosti členských států

1.  Každý členský stát odpovídá za:

a)  propojení s národním jednotným rozhraním;

b)  organizaci, správu, provoz a údržbu národních jednotek ETIAS pro účely manuálního zpracovávání ▌žádostí o cestovní povolení, u kterých byla během automatizovaného zpracování vykázána shoda, jak je uvedeno v článku 26;

c)  organizaci ústředních přístupových bodů a jejich propojení s národním jednotným rozhraním za účelem prevence, odhalování a vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů;

d)  správu a úpravu přístupu pro řádně pověřené pracovníky příslušných vnitrostátních orgánů do informačního systému ETIAS v souladu s tímto nařízením a vypracování a pravidelnou aktualizaci seznamu a profilů těchto pracovníků;

e)  zřízení a provoz národních jednotek ETIAS;

f)  zadávání údajů týkajících se teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů na seznam zájmových osob ETIAS podle čl. 34 odst. 2 a 3 a

g)  zajištění toho, aby všechny jeho orgány, které mají právo na přístup k informačnímu systému ETIAS, přijaly opatření nezbytná pro zajištění souladu s tímto nařízením, včetně opatření nezbytných k zajištění dodržování základních práv a zabezpečení údajů.

2.  Každý členský stát používá pro vyhledávání v ústředním systému ETIAS na vnějších hranicích automatizované postupy.

3.  Pracovníci národních jednotek ETIAS oprávnění k přístupu do informačního systému ETIAS absolvují před tím, než obdrží povolení zpracovávat údaje zaznamenané v ústředním systému ETIAS, vhodnou odbornou přípravu týkající se zabezpečení údajů a základních práv, zejména ochrany údajů.

Účastní se rovněž odborné přípravy nabízené agenturou eu-LISA se zaměřením na technické aspekty používání informačního systému ETIAS a na kvalitu údajů.

Článek 77

Povinnosti Europolu

1.  Europol zajišťuje zpracovávání dotazů uvedených v čl. 20 odst. 2 písm. j) a odst. 4. Odpovídajícím způsobem upraví svůj informační systém.

2.  Europol má pravomoci a jsou mu svěřeny úkoly související se seznamem zájmových osob ETIAS, jak je stanoveno v čl. 35 odst. 1 a 3 až 6.

3.  Europol odpovídá za vydání odůvodněného stanoviska na základě žádosti o konzultaci podle článku 29.

4.  Podle čl. 34 odst. 2 Europol odpovídá za zadávání údajů týkajících se teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů, které získal, na seznam zájmových osob ETIAS.

5.  Pracovníci Europolu absolvují před tím, než obdrží povolení provádět jakékoliv úkoly podle článků 34 a 35, vhodnou odbornou přípravu týkající se zabezpečení údajů a základních práv, zejména ochrany údajů. Účastní se rovněž odborné přípravy nabízené agenturou eu-LISA se zaměřením na technické aspekty používání informačního systému ETIAS a na kvalitu údajů.

KAPITOLA XV

Změny dalších nástrojů Unie

Článek 78

Změna nařízení (EU) č. 1077/2011

V nařízení (EU) č. 1077/2011 se vkládá nový článek, který zní:"

„Článek 5b

Úkoly související s ETIAS

V souvislosti s ETIAS plní agentura úkoly, které jí jsou svěřeny článkem 73 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/....* (44)

____________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne …, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L ..., s. ...).

"

Článek 79

Změna nařízení (EU) č. 515/2014

V článku 6 nařízení (EU) č. 515/2014 se vkládá nový odstavec, který zní:"

„3a. V průběhu fáze vývoje Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) obdrží členské státy dodatečný příděl ve výši 96,5 milionu EUR ke svému základnímu přídělu a poskytnou veškeré tyto finanční prostředky na ETIAS, aby se zajistil rychlý a efektivní vývoj shodný s prováděním ústředního systému ETIAS, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/...*(45).

___________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne …, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L ..., s. ...).“

"

Článek 80

Změny nařízení (EU) č. 2016/399

Nařízení (EU) 2016/399 se mění takto:

1)  V článku 6 se odstavec 1 mění takto:

a)  písmeno b) se nahrazuje tímto:"

„b) mají platné vízum, pokud je požadováno na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001*, nebo platné cestovní povolení, pokud je požadováno na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/...**(46), ledaže jsou držiteli platného povolení k pobytu nebo platného dlouhodobého víza;

____________________

* Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1).

** Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne …, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L ..., s. ...).“;

"

b)  doplňují se nové pododstavce, které znějí:"

„Po přechodné období stanovené podle čl. 83 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2018/...(47)+ je používání Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) nepovinné a povinnost mít platné cestovní povolení stanovená v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce se neuplatní. Členské státy informují státní příslušníky třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení a kteří překračují vnější hranice, o tom, že po uplynutí přechodného období jsou povinni mít platné cestovní povolení. Za tímto účelem distribuují členské státy této kategorii cestujících společný informační leták, jak je uvedeno v čl. 83 odst. 2 [nařízení (EU) 2018/...(48)+.

V průběhu odkladné lhůty stanovené podle čl. 83 odst. 3 nařízení (EU) 2018/...(49)+ pohraniční orgány výjimečně povolí státním příslušníkům třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení a kteří nejsou držiteli cestovního povolení, překročit vnější hranice, pokud splňují veškeré ostatní podmínky tohoto článku a pokud překračují vnější hranice členských států poprvé od uplynutí přechodného období uvedeného v čl. 83 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2018/...++. Pohraniční orgány informují tyto státní příslušníky o povinnosti mít platné cestovní povolení v souladu s tímto článkem. Za tímto účelem distribuují pohraniční orgány těmto cestujícím společný informační leták, jak je uvedeno v čl. 83 odst. 3 nařízení (EU) 2018/...++, jímž je informují o tom, že mohou výjimečně překročit vnější hranice, ačkoli nesplňují povinnost mít platné cestovní povolení, a tuto povinnost vysvětlují.“

"

2)  V článku 8 se odstavec 3 mění takto:

a)  v písmeni a) se bod i) nahrazuje tímto:"

„i) ověření, zda má státní příslušník třetí země doklad, který je platný pro překročení hranic a jemuž neskončila doba platnosti, a zda je k dokladu případně připojeno požadované vízum, cestovní povolení nebo povolení k pobytu,“;

"

b)  vkládá se nové písmeno, které zní:"

„ba) jestliže je státní příslušník třetí země držitelem cestovního povolení uvedeného v čl. 6 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, sestávají důkladné kontroly při vstupu také z ověření pravosti, platnosti a statusu cestovního povolení a případně totožnosti držitele cestovního povolení prostřednictvím nahlédnutí do ETIAS v souladu s článkem 47 nařízení (EU) 2018/...(50)+. V případech, kdy je technicky nemožné nahlížet do ETIAS nebo provádět vyhledávání podle čl. 47 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2018/...++, se použije čl. 48 odst. 3 uvedeného nařízení.

"

3)  V příloze V části B ve standardním formuláři pro odepření vstupu na hranici se písmeno (C) v seznamu důvodů pro odepření nahrazuje tímto:"

„(C) nemá platné vízum, cestovní povolení nebo povolení k pobytu“.

"

Článek 81

Změny nařízení (EU) 2016/1624

Nařízení (EU) 2016/1624 se mění takto:

1)  V čl. 8 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:"

„qa) plní úkoly a povinnosti svěřené Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/...*(51) a zajišťuje zřízení a provoz ústřední jednotky ETIAS v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení.

____________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne …, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L ..., s. ...).“

"

2)  V kapitole II se doplňuje nový oddíl, který zní:"

„Oddíl 5

ETIAS

Článek 33a

Zřízení ústřední jednotky ETIAS

1.  Zřizuje se ústřední jednotka ETIAS.

2.  Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž zajišťuje zřízení a provoz ústřední jednotky ETIAS v souladu s článkem 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/...*(52).

______________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne …, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L ..., s. ...).“

"

Článek 82

Změny nařízení (EU) 2017/2226

V článku 64 nařízení (EU) č. 2017/2226 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

„5. Financování, které má být uvolněno z krytí uvedeného v čl. 5 odst. 5 písm. b) nařízení (EU) č. 515/2014 s cílem pokrýt náklady uvedené v odstavcích 1 až 4 tohoto článku, je plněno v rámci nepřímého řízení pro náklady vzniklé agentuře eu-LISA a v rámci sdíleného řízení pro náklady vzniklé členským státům.“

"

KAPITOLA XVI

Závěrečná ustanovení

Článek 83

Přechodné období a přechodná opatření

1.  Po dobu šesti měsíců ode dne zprovoznění ETIAS je jeho používání nepovinné a povinnost mít platné cestovní povolení se neuplatní. Komise může přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, kterým tuto lhůtu prodlouží nejvýše o dalších šest měsíců, a to nejvýše dvakrát.

2.  Během období uvedeného v odstavci 1 informují členské státy státní příslušníky třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení a kteří překračují vnější hranice, o tom, že po uplynutí tohoto šestiměsíčního období musí mít platné cestovní povolení. Za tímto účelem distribuují členské státy této kategorii cestujících společný informační leták. ▌Tento leták musí být k dispozici i na konzulátech členských států v zemích, na jejichž státní příslušníky se vztahuje toto nařízení.

3.  Po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 tohoto článku běží odkladná lhůta šesti měsíců. Během ní se uplatní povinnost mít platné cestovní povolení. V průběhu odkladné lhůty pohraniční ▌orgány výjimečně povolí státním příslušníkům třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost mít cestovní povolení a kteří cestovní povolení nemají, překročit vnější hranice, pokud splňují veškeré ostatní podmínky čl. 6 odst. 1 nařízení (EU) 2016/399 a pokud překračují vnější hranice členských států poprvé od uplynutí období uvedeného v odstavci 1▌ tohoto článku. Pohraniční orgány informují tyto státní příslušníky třetích zemí o povinnosti mít platné cestovní povolení v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2016/399. Za tímto účelem distribuují pohraniční orgány těmto cestujícím společný informační leták, jímž je informují o tom, že mohou výjimečně překročit vnější hranice, ačkoli nesplňují povinnost mít platné cestovní povolení, a tuto povinnost vysvětlují. Komise může přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, kterým tuto lhůtu prodlouží nejvýše o dalších šest měsíců.

V průběhu odkladné lhůty se vstupy na území členských států, které neprovozují EES, neberou v potaz.

4.  Komise vypracuje prostřednictvím prováděcích aktů oba společné informační letáky uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, které obsahují alespoň informace uvedené v článku 71. Tyto informační letáky musí být jasné, jednoduché a dostupné v alespoň jednom úředním jazyce každé země, na jejíž státní příslušníky se vztahuje toto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

5.  Během přechodného období uvedeného v odstavcích 1 a 2 tohoto článku reaguje informační systém ETIAS na dotazy dopravců podle čl. 45 odst. 2 odesláním odpovědi „OK“. V průběhu odkladné lhůty podle odstavce ▌3 tohoto článku odpověď, kterou odešle informační systém ETIAS na dotaz dopravců, zohlední to, zda státní příslušník třetí země překračuje vnější hranice členských států poprvé od uplynutí období uvedeného v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 84

Použití údajů pro účely hlášení a statistik

1.  K nahlížení do následujících údajů mají přístup řádně pověření pracovníci příslušných orgánů členských států, Komise, agentury eu-LISA a ústřední jednotky ETIAS, a to výhradně pro účely hlášení a statistik, aniž by byla možná individuální identifikace, a v souladu se zárukami týkajícími se zákazu diskriminace uvedenými v článku 14:

a)  informace o statusu žádosti;

b)  státní příslušnost, pohlaví a rok narození žadatele;

c)  země pobytu;

d)  vzdělání (základní, střední, vysokoškolské nebo bez vzdělání);

e)  současné zaměstnání ( ▌skupina zaměstnání);

f)  druh cestovního dokladu a třípísmenný kód vydávající země;

g)  druh cestovního povolení a, v případě cestovního povolení s omezenou územní platností, jak je stanoveno v článku 44, odkaz na členský stát nebo členské státy, které cestovní povolení s omezenou územní platností vydaly;

h)  doba platnosti cestovního povolení a

i)  důvody zamítnutí žádosti o cestovní povolení nebo pro zrušení cestovního povolení nebo jeho prohlášení za neplatné.

2.  Pro účely odstavce 1 agentura eu-LISA zřídí, provede a provozuje ve svých technických zařízeních centrální úložiště obsahující údaje uvedené v odstavci 1, které neumožňují individuální identifikaci, ale které orgánům uvedeným v odstavci 1 umožní získávat přizpůsobitelné zprávy a statistiky za účelem zlepšení posuzování ▌bezpečnostních rizik, rizik nedovoleného přistěhovalectví a vysokého epidemického rizika, zvýšení účinnosti hraničních kontrol, pomoci ústřední jednotce ETIAS a národním jednotkám ETIAS při zpracovávání žádostí o cestovní povolení a podpory vytváření fakticky podložených politik Unie v oblasti migrace. Úložiště obsahuje rovněž denní statistiky týkající se údajů uvedených v odstavci 4. Přístup do centrálního úložiště je umožněn přes zabezpečený přístup prostřednictvím sítě ▌TESTA, s kontrolovaným přístupem a specifickými uživatelskými profily, a to výhradně pro účely hlášení a statistik.

Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů podrobná pravidla týkající se provozu centrálního úložiště a pravidla pro ochranu údajů a bezpečnost týkající se úložiště. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

3.  Postupy sledování vývoje a fungování informačního systému ETIAS zavedené agenturou eu-LISA podle čl. 92 odst. 1 zahrnují možnost vydávat pravidelné statistiky pro zajištění sledování.

4.  Agentura eu-LISA zveřejňuje čtvrtletní statistiky o informačním systému ETIAS uvádějící zejména počet a státní příslušnost žadatelů, jimž bylo cestovní povolení vydáno nebo jejichž žádost o ně byla zamítnuta, včetně důvodů pro zamítnutí, a počet a státní příslušnost státních příslušníků třetích zemí, jejichž cestovní povolení bylo prohlášeno za neplatné či zrušeno.

5.  Na konci každého roku se statistické údaje shrnou ve výroční zprávě za daný rok. Tato zpráva se zveřejní a zašle Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, evropskému inspektorovi ochrany údajů, Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž a vnitrostátním dozorovým úřadům.

6.  Na žádost Komise poskytne agentura eu-LISA statistiky zaměřené na určité aspekty týkající se uplatňování tohoto nařízení, jakož i statistiky podle odstavce 3.

Článek 85

Náklady

1.   Náklady spojené s vývojem informačního systému ETIAS, integrací stávajících vnitrostátních pohraničních infrastruktur a připojením k národnímu jednotnému rozhraní, s hostingem národního jednotného rozhraní a zřízením ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS ▌jsou hrazeny ze souhrnného rozpočtu Unie.

Agentura eu-LISA věnuje zvláštní pozornost riziku zvyšování nákladů a zajistí dostatečné sledování dodavatelů.

2.  Provozní náklady ETIAS jsou hrazeny ze souhrnného rozpočtu Unie. To zahrnuje náklady na provoz a údržbu informačního systému ETIAS, včetně národních jednotných rozhraní, náklady na provoz ústřední jednotky ETIAS, náklady na pracovníky a technické vybavení (hardware a software) nezbytné pro plnění úkolů národních jednotek ETIAS a náklady na překlady podle čl. 27 odst. 2 a 8.

Vyloučeny jsou tyto náklady:

a)  projektové řízení v členských státech (schůze, služební cesty, kanceláře);

b)  hosting vnitrostátních IT systémů (prostory, realizace, elektřina, chlazení);

c)  provoz vnitrostátních IT systémů (smlouvy s operátory a technickou podporou); ▌

d)  návrh, vývoj, realizace, provoz a údržba vnitrostátních komunikačních sítí.

3.  Provozní náklady ETIAS zahrnují rovněž finanční podporu členským státům k úhradě výdajů vzniklých v důsledku přizpůsobení a automatizace hraničních kontrol v souvislosti s prováděním ETIAS. Celková částka této finanční podpory je omezena na nejvýše 15 milionů EUR za první rok provozu, na nejvýše 25 milionů EUR za druhý rok provozu a na nejvýše 50 milionů EUR na rok v dalších letech provozu. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 89, jimiž se uvedená finanční podpora dále vymezí.

4.  Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, agentura eu-LISA a Europol obdrží odpovídající dodatečné prostředky a pracovníky nezbytné pro plnění úkolů, které jsou jim svěřeny v rámci tohoto nařízení.

5.  Finanční prostředky, které mají být uvolněny z krytí uvedeného v čl. 5 odst. 5 písm. b) nařízení (EU) č. 515/2014 na pokrytí nákladů na uplatňování tohoto nařízení uvedených v odstavcích 1 až 4 tohoto článku, jsou vynakládány v nepřímém řízení pro náklady vzniklé agentuře eu-LISA a Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž a ve sdíleném řízení pro náklady vzniklé členským státům.

Článek 86

Příjmy

Příjmy generované ETIAS se považují za vnitřní účelově vázané příjmy v souladu s čl. 21 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(53). Tyto příjmy jsou účelově vázány na pokrytí nákladů na provoz a údržbu ETIAS. Jakékoli příjmy zbývající po pokrytí těchto nákladů budou převedeny do rozpočtu Unie.

Článek 87

Oznámení

1.  Členské státy oznámí Komisi orgán vykonávající funkci správce podle článku 57.

2.  Ústřední jednotka ETIAS a členské státy oznámí Komisi a agentuře eu-LISA příslušné orgány uvedené v článku 13, které mají přístup do informačního systému ETIAS.

Tři měsíce po dni zprovoznění ETIAS podle článku 88 zveřejní agentura eu-LISA souhrnný seznam těchto orgánů ▌v Úředním věstníku Evropské unie. Členské státy rovněž Komisi a agentuře eu-LISA bezodkladně oznámí jakoukoli změnu těchto orgánů. V případě takových změn zveřejní agentura eu-LISA jednou ročně aktualizované souhrnné vydání těchto informací. Agentura eu-LISA udržuje průběžně aktualizované veřejné internetové stránky obsahující tyto informace.

3.  Členské státy oznámí Komisi a agentuře eu-LISA své určené orgány a ústřední přístupové body podle článku 50 a bezodkladně oznámí jakoukoli jejich změnu.

4.  Agentura eu-LISA oznámí Komisi úspěšné provedení testu uvedeného v čl. 88 odst. 1 písm. e).

Komise zveřejní informace uvedené v odstavcích 1 a 3 v Úředním věstníku Evropské unie. V případě změn těchto informací zveřejní Komise jednou ročně jejich aktualizované souhrnné vydání. Komise udržuje průběžně aktualizované veřejné internetové stránky obsahující tyto informace.

Článek 88

Zprovoznění

1.  Komise stanoví den zprovoznění ETIAS, jakmile jsou splněny tyto podmínky:

a)  vstoupily v platnost nezbytné změny právních aktů, kterými se zřizují informační systémy EU uvedené v čl. 11 odst. 2, jimiž bude docíleno interoperability s informačním systémem ETIAS;

b)  vstoupilo v platnost nařízení o agentuře eu-LISA, kterým se této agentuře svěřuje provozní řízení ETIAS;

c)  vstoupily v platnost nezbytné změny právních aktů, kterými se zřizují informační systémy EU uvedené v čl. 20 odst. 2, na jejichž základě získá přístup do těchto databází ústřední jednotka ETIAS;

d)  byla přijata opatření uvedená v čl. 15 odst. 5, čl. 17 odst. 3, 5 a 6, čl. 18 odst. 4, čl. 27 odst. 3 a 5, čl. 33 odst. 2 a 3, čl. 36 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 39 odst. 2, čl. 45 odst. 3, čl. 46 odst. 4, čl. 48 odst. 4, čl. 59 odst. 4, čl. 73 odst. 3 písm. b), čl. 83 odst. 1, 3 a 4 a čl. 85 odst. 3;

e)  agentura eu-LISA oznámila úspěšné provedení souhrnného testu ETIAS;

f)  agentura eu-LISA a ústřední jednotka ETIAS potvrdily, že byla provedena nezbytná technická a právní opatření týkající se shromažďování a předávání údajů uvedených v článku 17 do ústředního systému ETIAS, a oznámily je Komisi;

g)  členské státy a ústřední jednotka ETIAS oznámily Komisi údaje týkající se jednotlivých orgánů uvedených v čl. 87 odst. 1 a 3.

2.  Test ETIAS uvedený v odst. 1 písm. e) provede agentura eu-LISA ve spolupráci s členskými státy a ústřední jednotkou ETIAS.

3.  Komise sdělí Evropskému parlamentu a Radě výsledky testu provedeného podle odst. 1 písm. e).

4.  Rozhodnutí Komise uvedené v odstavci 1 se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

5.  Členské státy a ústřední jednotka ETIAS začnou používat ETIAS ode dne stanoveného Komisí v souladu s odstavcem 1.

Článek 89

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 6 odst. 4, čl. 17 odst. 3, 5 a 6, čl. 18 odst. 4, čl. 27 odst. 3, článku 31, čl. 33 odst. 2, čl. 36 odst. 4, čl. 39 odst. 2, čl. 54 odst. 2, čl. 83 odst. 1 a 3 a čl. 85 odst. 3 je svěřena Komisi na ▌dobu pěti let od … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 4, čl. 17 odst. 3, 5 a 6, čl. 18 odst. 4, čl. 27 odst. 3, článku 31, čl. 33 odst. 2, čl. 36 odst. 4, čl. 39 odst. 2, čl. 54 odst. 2, čl. 83 odst. 1 a 3 a čl. 85 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 6 odst. 4, čl. 17 odst. 3, 5 nebo 6, čl. 18 odst. 4, čl. 27 odst. 3, článku 31, čl. 33 odst. 2, čl. 36 odst. 4, čl. 39 odst. 2, čl. 54 odst. 2, čl. 83 odst. 1 nebo 3 nebo čl. 85 odst. 3 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 90

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 91

Poradní skupina

Úkoly poradní skupiny EES agentury eu-LISA se rozšiřují na ETIAS. Tato poradní skupina pro EES-ETIAS poskytuje agentuře eu-LISA odborné poznatky související s ETIAS, zejména v souvislosti s přípravou ročního pracovního programu agentury a její výroční zprávy o činnosti.

Článek 92

Sledování a hodnocení

1.  Agentura eu-LISA zajistí zavedení postupů pro sledování vývoje informačního systému ETIAS vzhledem k cílům v oblasti plánování a nákladů a sledování fungování ETIAS, pokud jde o porovnání jeho technických výstupů, nákladové efektivnosti, bezpečnosti a kvality služeb se stanovenými cíli.

2.  Do ... [šesti měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých šest měsíců během fáze vývoje informačního systému ETIAS předloží agentura eu-LISA Evropskému parlamentu a Radě zprávu o aktuálním stavu vývoje ústředního systému ETIAS, národních jednotných rozhraní a komunikační infrastruktury mezi ústředním systémem ETIAS a národními jednotnými rozhraními. Tato zpráva musí obsahovat podrobné informace o vzniklých nákladech a informace o případných rizicích, která mohou mít dopad na celkové náklady systému hrazené ze souhrnného rozpočtu Unie v souladu s článkem 85.

Do ... [šesti měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých šest měsíců během fáze vývoje informačního systému ETIAS předloží Europol a Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stavu příprav provádění tohoto nařízení včetně podrobných informací o vzniklých nákladech a informací o případných rizicích, která mohou mít dopad na celkové náklady systému hrazené ze souhrnného rozpočtu Unie v souladu s článkem 85.

Po ukončení vývoje předloží agentura eu-LISA Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které podrobně vysvětlí, jak byly splněny cíle týkající se zejména plánování a nákladů, a odůvodní případné odchylky.

3.  Pro účely technické údržby má agentura eu-LISA přístup k potřebným informacím, které se týkají operací zpracovávání údajů prováděných v informačním systému ETIAS.

4.  Dva roky po zprovoznění ETIAS a poté každé dva roky předloží agentura eu-LISA Evropskému parlamentu, Radě a Komisi zprávu o technickém fungování informačního systému ETIAS, včetně jeho zabezpečení, a statistické údaje týkající se seznamu zájmových osob ETIAS v souladu s přezkumným postupem podle čl. 35 odst. 5 a 6.

5.  Tři roky po zprovoznění ETIAS a poté každé čtyři roky Komise ETIAS vyhodnotí a předá všechna nezbytná doporučení Evropskému parlamentu a Radě. Toto hodnocení musí zahrnovat:

a)  vyhledávání v databázích SLTD a TDAWN prostřednictvím ETIAS, včetně informací o počtu shod při vyhledávání v těchto databázích Interpolu, o počtu zamítnutých žádostí o cestovní povolení na základě těchto shod a informací o jakýchkoli vyvstalých problémech, a případně rovněž posouzení potřeby legislativního návrhu na změnu tohoto nařízení.

b)  výsledky, jichž ETIAS dosáhl při plnění svých cílů, mandátu a úkolů;

c)  dopad, účinnost a efektivnost činností ETIAS a jeho pracovních postupů ve vztahu k jeho cílům, mandátu a úkolům;

d)  posouzení zabezpečení ETIAS;

e)  prověřovací pravidla ETIAS ▌použitá pro účely posouzení rizik;

f)  dopad seznamu zájmových osob ETIAS, včetně počtu žádostí o cestovní povolení, které byly zamítnuty z důvodů, jež zohlednily shodu zjištěnou oproti seznamu zájmových osob ETIAS;

g)  případnou potřebu změnit mandát ústřední jednotky ETIAS a finanční dopady jakékoli takové změny;

h)  dopad na základní práva;

i)  dopad na diplomatické vztahy mezi Unií a příslušnými třetími zeměmi;

j)  příjmy plynoucí z poplatků za cestovní povolení, náklady vzniklé v souvislosti s vývojem ETIAS, náklady na provoz ETIAS, náklady vzniklé agentuře eu-LISA, Europolu a Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž v souvislosti s jejich úkoly podle tohoto nařízení, jakož i jakékoliv příjmy přidělené v souladu s článkem 86;

k)  použití ETIAS pro účely vymáhání práva na základě informací uvedených v odstavci 8 tohoto článku;

l)  počet žadatelů pozvaných k pohovoru a jejich procentní podíl z celkového počtu žadatelů, důvody pro požadování pohovoru, počet pohovorů uskutečněných na dálku, počet rozhodnutí, kdy bylo cestovní povolení uděleno, bylo uděleno s označením nebo byla žádost o ně zamítnuta, počet žadatelů pozvaných k pohovoru, kteří se k němu nedostavili, a případně rovněž posouzení potřeby legislativního návrhu na změnu tohoto nařízení.

Komise předloží tuto hodnoticí zprávu Evropskému parlamentu ▌, Radě, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Agentuře Evropské unie pro základní práva.

6.  Členské státy a Europol poskytnou agentuře eu-LISA, ústřední jednotce ETIAS a Komisi informace nezbytné k vypracování návrhů zpráv podle odstavců 4 a 5. Tyto informace nesmějí ohrozit pracovní metody ani obsahovat informace, které prozrazují zdroje, pracovníky nebo vyšetřování určených orgánů.

7.  Agentura eu-LISA a ústřední jednotka ETIAS poskytnou Komisi informace nezbytné k vypracování hodnocení podle odstavce 5.

8.  Všechny členské státy a Europol vypracují, při dodržení vnitrostátních právních předpisů o zveřejňování citlivých informací, výroční zprávu o efektivitě přístupu k údajům uloženým v ústředním systému ETIAS pro účely vymáhání práva obsahující informace a statistické údaje o:

a)  přesném účelu nahlížení do údajů, včetně typu teroristického trestného činu nebo jiného závažného trestného činu;

b)  rozumných důvodech pro důvodné podezření, že se na podezřelou osobu, pachatele nebo oběť vztahuje toto nařízení;

c)  počtu žádostí o přístup do ústředního systému ETIAS pro účely vymáhání práva;

d)  počtu a typu případů, u kterých byla vykázána shoda;

e)  počtutypu případů, v nichž byl použit ▌ postup pro naléhavé případy uvedený v čl. 51 odst. 4, včetně případů, kdy ústřední přístupový bod při následném ověření naléhavost neuznal.

Členským státům musí být k dispozici technické řešení pro usnadnění shromažďování těchto údajů podle kapitoly IX pro účely vytváření statistik uvedených v tomto odstavci. Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů specifikace tohoto technického řešení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 90 odst. 2.

Článek 93

Praktická příručka

Komise v úzké spolupráci s členskými státy a příslušnými agenturami Unie vypracuje praktickou příručku, která bude obsahovat pokyny, doporučení a osvědčené postupy pro provádění tohoto nařízení. Praktická příručka zohlední příslušné stávající příručky. Komise ji přijme formou doporučení.

Článek 94

Ceuta a Melilla

Tímto nařízením nejsou dotčena zvláštní pravidla týkající se měst Ceuta a Melilla, vymezená v prohlášení Španělského království o městech Ceuta a Melilla v závěrečném aktu k Dohodě o přistoupení Španělského království k Úmluvě k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985.

Článek 95

Finanční příspěvek zemí přidružených k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis

Dohody o finančních příspěvcích zemí přidružených k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis se uzavírají na základě příslušných ustanovení jejich dohod o přidružení.

Článek 96

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení se použije ode dne stanoveného Komisí v souladu s článkem 88, s výjimkou článků 6, 11, 12, 33, 34, 35, 59, 71, 72, 73, 75 až 79, 82, 85, 87, 89, 90, 91, čl. 92 odst. 1 a 2, článků 93 a 95 a ustanovení týkajících se opatření uvedených v čl. 88 odst. 1 písm. d), které se použijí ode dne ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

Ustanovení týkající se nahlížení do Eurodacu se použijí ode dne použitelnosti přepracovaného znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013(54).

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

Příloha

Seznam trestných činů uvedených v čl. 17 odst. 4 písm. a)

1)  teroristické trestné činy,

2)  účast na zločinném spolčení,

3)  obchodování s lidmi,

4)  pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie,

5)  nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,

6)  nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

7)  korupce,

8)  podvod, včetně podvodu proti finančním zájmům Unie,

9)  praní výnosů z trestné činnosti a padělání peněz, včetně eura,

10)  počítačová trestná činnost / kyberkriminalita,

11)  trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými druhy živočichů a ohroženými druhy a odrůdami rostlin,

12)  umožnění nedovoleného překročení státní hranice a napomáhání k nedovolenému pobytu na území,

13)  vražda, těžké ublížení na zdraví,

14)  nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

15)  únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí,

16)  organizovaná a ozbrojená loupež,

17)  nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

18)  padělání a produktové pirátství,

19)  padělání veřejných listin a obchod s nimi,

20)  nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu,

21)  nedovolený obchod s jadernými a radioaktivními materiály,

22)  znásilnění,

23)  trestné činy spadající do pravomoci Mezinárodního trestního soudu,

24)  protiprávní zmocnění se letadla nebo plavidla,

25)  sabotáž,

26)  obchod s odcizenými vozidly,

27)  průmyslová špionáž,

28)  žhářství,

29)  rasismus a xenofobie.

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady

Náklady na provoz a údržbu informačního systému ETIAS, ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS budou plně kryty příjmy z poplatků. Poplatek by proto měl být podle potřeby upraven s ohledem na náklady. V souladu s nařízením o ETIAS zahrnují tyto náklady jak náklady, které v této souvislosti vznikly členským státům, tak zemím přidruženým k schengenskému prostoru. Náklady na vývoj informačního systému ETIAS, integraci stávajících vnitrostátních pohraničních infrastruktur a spojení s vnitrostátním jednotným rozhraním, jakož i na provoz vnitrostátního jednotného rozhraní, zřízení ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS a provoz systému ETIAS, včetně nákladů, které vznikly členským státům EU a zemím přidruženým k schengenskému prostoru, budou financovány z Fondu pro vnitřní bezpečnost (hranice a víza), případně z fondu (fondů), který (které) ho nahradí.

Tyto náklady by proto neměly být zahrnuty do výpočtu příspěvku zemí přidružených k schengenskému prostoru do ETIAS podle příslušných dohod o přidružení a podle zvláštních ujednání pro účast jednotlivých zemí přidružených k schengenskému prostoru v agenturách. Tato skutečnost by se měla zohlednit zejména při jednáních o fondu (fondech) navazujícím (navazujících) na Fond pro vnitřní bezpečnost (hranice a víza) a zvláštních ujednáních pro účast zemí přidružených k schengenskému prostoru v navazujícím fondu.

Evropský parlament a Rada vyzývají Komisi, aby bezodkladně po přijetí tohoto nařízení předložila návrh zvláštních ujednání podle článku 95 nařízení.

(1) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 28.
(2)Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 28.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018.
(4)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).
(5) Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 1).
(6)Rozsudek Soudního dvora ze dne 31. ledna 2006, Komise v. Španělsko, ve věci C-503/03, ECLI:EU:C:2006:74.
(7)Rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. L 205, 7.8.2007, s. 63).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).
(9)Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19.
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ▌a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017,s. 6).
(12)Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).
(13)Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland Ltd., ve spojených věcech C-293/12 a C-594/12, ECLI:EU:C:2014:238.
(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(15)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(16)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(17)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(18)Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43).
(19)Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20).
(20)Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.
(21)Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31).
(22)Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.
(23)Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1).
(24)Rozhodnutí Rady 2008/149/SVV ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 50).
(25)Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21.
(26)Rozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst L 160, 18.6.2011, s. 19).
(27)Rozhodnutí Rady 2011/349/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, zejména pokud jde o justiční spolupráci v trestních věcech a policejní spolupráci (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 1).
(28) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1077/2011 ze dne 25. října 2011, kterým se zřizuje Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Úř. věst. L 286, 1.11.2011, s. 1).
(29) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz a zrušuje rozhodnutí č. 574/2007/ES (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 1).
(30) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 ze dne 14. září 2016 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 a zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 863/2007, nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 a rozhodnutí Rady 2005/267/ES (Úř. věst. L 251, 16.9.2016, s. 1).
(31) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2226 ze dne 30. listopadu 2017, kterým se zřizuje Systém vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu a údajů o odepření vstupu, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí překračující vnější hranice členských států, kterým se stanoví podmínky přístupu do systému EES pro účely vymáhání práva a kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 767/2008 a (EU) č. 1077/2011 (Úř. věst. L 327, 9.12.2017, s. 20).
(32) Úř. věst. C 162, 23.5.2017, s. 9.
(33)Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1).
(34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států a mění Schengenská úmluva (Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 1).
(35) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti (Úř. věst. L 157, 27.5.2014, s. 1).
(36) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 21).
(37)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60).
(38)Nařízení Rady (ES) č. 377/2004 ze dne 19. února 2004 o vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví (Úř. věst. L 64, 2.3.2004, s. 1).
(39) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. L 381, 28.12.2006, s. 4).
(40) Směrnice Rady 2001/51/ES ze dne 28. června 2001, kterou se doplňuje článek 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 (Úř. věst. L 187, 10.7.2001, s. 45).
(41) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98).
(42)Nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013 o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis a o zrušení rozhodnutí výkonného výboru ze dne 16. září 1998, kterým se zřizuje Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu (Úř. věst. L 295, 6.11.2013, s. 27).
(43) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
(44)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení (PE-CONS 21/18) a doplňte poznámku.
(45)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení (PE-CONS 21/18) a doplňte poznámku.
(46)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení (PE-CONS 21/18) a doplňte poznámku.
(47)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(48)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(49)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení (PE CONS 21/18).
(50)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení (PE CONS 21/18).
(51)+ Úř. věst.: vložte prosím v textu číslo nařízení (PE-CONS 21/18) a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.
(52)+ Úř. věst.: vložte prosím v textu číslo nařízení (PE-CONS 21/18) a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.
(53) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).
(54) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 ze dne 26. června 2013 o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, a pro podávání žádostí orgánů pro vymáhání práva členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému Eurodac pro účely vymáhání práva a o změně nařízení (EU) č. 1077/2011, kterým se zřizuje Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 1).


Evropský systém pro cestovní informace a povolení: úkoly Europolu ***I
PDF 582kWORD 47k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2016/794 za účelem zřízení evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) (COM(2016)0731 – C8-0466/2016 – 2016/0357B(COD))
P8_TA-PROV(2018)0308A8-0323/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0731),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 88 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0466/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 14. září 2017 povolit Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby výše zmíněný návrh Komise rozdělil a na tomto základu vypracoval dvě samostatné legislativní zprávy,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 25. dubna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0323/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se mění nařízení (EU) 2016/794 za účelem zřízení Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) ▌

P8_TC1-COD(2016)0357B


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. ▌88 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/...(2)(3) ukládá Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europolu) nové úkoly, jako například spravovat seznam zájmových osob ETIAS, zadávat do něj údaje týkající se teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů a vydávat stanoviska na základě žádostí o konzultaci podaných národními jednotkami ETIAS. K provádění těchto úkolů je třeba odpovídajícím způsobem změnit nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794(4).

(2)  V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a ke Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(3)  V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(4)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změny nařízení (EU) 2016/794

Nařízení (EU) 2016/794 se mění takto:

1)  ▌V článku 4 se odstavec 1 mění takto:

a)  doplňují se nová písmena, která znějí:"

„n) ▌ spravovat ▌seznam zájmových osob ETIAS v souladu s články 34 a 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/...*(5);

   o) zadávat do seznamu zájmových osob ETIAS údaje týkající se teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů získané Europolem, aniž jsou dotčeny podmínky upravující mezinárodní spolupráci Europolu;
   p) vydávat stanovisko na základě žádosti o konzultaci podle článku 29 nařízení (EU) 2018/…(6)+.

_______________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne …, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L ..., s. ...).“;

"

b)  doplňuje se nový pododstavec, který zní:"

„Pro účely plnění úkolu uvedeného v prvním pododstavci písm. n) tohoto odstavce přijme správní rada Europolu, po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů, postupy uvedené v článku 35 nařízení (EU) 2018/…++.“

"

2)  Článek 21 se mění takto:

a)  název se nahrazuje tímto:"

„Článek 21

Přístup Eurojustu, úřadu OLAF a, pouze pro účely ETIAS, Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž k informacím uchovávaným Europolem“;

"

b)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

1a. Europol přijme všechna vhodná opatření k tomu, aby Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž umožnil v rámci jejích pravomocí a pro účely nařízení (EU) 2018/...(7) nepřímý přístup na základě systému výskyt shody/bez výskytu shody k údajům poskytnutým k účelům podle čl. 20 odst. 2 písm. j) uvedeného nařízení, aniž jsou dotčena jakákoli omezení určená členskými státy, institucemi Unie, třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi poskytujícími dané informace podle čl. 19 odst. 2 tohoto nařízení.

V případě výskytu shody zahájí Europol postup, kterým mohou být informace, jež vedly k výskytu shody, sdíleny v souladu s rozhodnutím poskytovatele informace Europolu, a to pouze do té míry, v jaké jsou údaje, které vedly k nalezení shody, nezbytně nutné pro plnění úkolů Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, které souvisejí s ETIAS.

Odstavce 2 až 7 tohoto článku se použijí přiměřeně.“

"

Článek 2

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne stanoveného Komisí v souladu s článkem 88 nařízení (EU) 2018/...(8).

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018.
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne …, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L ..., s. ...).
(3)+ Úř. věst.: vložte prosím v textu číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 21/18 (2016/0357A(COD)) a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).
(5)+ Úř. věst.: vložte prosím v textu číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 21/18 (2016/0357A(COD)) a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.
(6)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 21/18 (2016/0357A(COD)).
(7)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 21/18 (2016/0357A(COD)).
(8)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 21/18 (2016/0357A(COD)).


Finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie ***I
PDF 2963kWORD 418k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se mění nařízení (ES) č. 2012/2002, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a (EU) č. 652/2014 a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 541/2014/EU (COM(2016)0605 – C8-0372/2016 – 2016/0282A(COD))
P8_TA-PROV(2018)0309A8-0211/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0605),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, článek 42, čl. 43 odst. 2, čl. 46 písm. d), článek 149, čl. 153 odst. 2 písm. a), článek 164, čl. 168 odst. 4 písm. b), články 172, 175, 177, 178, čl. 189 odst. 2, čl. 212 odst. 2, čl. 322 odst. 1 a článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0372/2016),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 1/2017 ze dne 26. ledna 2017(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. dubna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na společné schůze Rozpočtového výbor a Výboru pro rozpočtovou kontrolu podle článku 55 jednacího řádu;

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro rybolov a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A-0211/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

3.  schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/..., kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, ▌(EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 ▌a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012

P8_TC1-COD(2016)0282A


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 46 písm. d), článek 149, čl. 153 odst. 2 písm. a), články 164, 172, 175, 177 a 178, čl. 189 odst. 2, ▌ čl. 212 odst. 2, čl. 322 odst. 1 a článek 349 této smlouvy, ve spojení se Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména s článkem 106a této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Účetního dvora(2),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Po třech letech uplatňování finančních pravidel pro souhrnný rozpočet Unie (dále jen „rozpočet“) by měly být v těchto pravidlech provedeny další změny s cílem odstranit problémy při jejich uplatňování zvýšením flexibility, zjednodušit provádění pro zúčastněné strany a útvary ▌, zaměřit se více na výsledky a zlepšit přístupnost, transparentnost a odpovědnost. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012(6) by proto mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením.

(2)  Za účelem snížení složitosti finančních pravidel vztahujících se na rozpočet a zahrnutí příslušných pravidel do jediného nařízení ▌by Komise měla zrušit své nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012(7). V zájmu jasnosti by měla být hlavní pravidla obsažená v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci zahrnuta do tohoto nařízení a ostatní by měla být zařazena do pokynů pro útvary.

(3)  Hlavní rozpočtové zásady by měly zůstat zachovány. Stávající odchylky od těchto zásad pro konkrétní oblasti, jako jsou výzkum, vnější činnost a strukturální fondy, by měly být přezkoumány a co nejvíc zjednodušeny s tím, že je nutno zohlednit, zda jsou nadále relevantní, jakou přidanou hodnotu přinášejí pro rozpočet a jakou zátěž představují pro zúčastněné strany.

(4)  Pravidla pro přenos prostředků by měla být formulována jednoznačněji a mělo by se rozlišit mezi automatickým a neautomatickým přenosem. Dotčené orgány Unie by měly informace o automatických i neautomatických přenosech poskytovat Evropskému parlamentu a Radě.

(5)  V zájmu efektivního využívání finančních prostředků by měl být povolen přenos a využití vnějších účelově vázaných příjmů pro nástupnický program nebo akci. Měla by existovat možnost přenášet vnitřní účelově vázané příjmy pouze do následujícího rozpočtového roku, nestanoví-li toto nařízení jinak.

(6)  Pokud jde o vnitřní účelově vázané příjmy, mělo by být povoleno financování nových projektů v oblasti nemovitostí z příjmů z pronájmu a prodeje budov. Za tímto účelem by tyto příjmy měly být považovány za vnitřní účelově vázané příjmy, které lze přenášet až do doby jejich úplného využití.

(7)  Orgány Unie by měly mít možnost přijímat jakékoli dary Unii.

(8)  Mělo by být zavedeno ustanovení, které právnickým osobám povolí sponzorovat formou věcného plnění určitou událost nebo činnost pro propagační účely nebo pro účely sociální odpovědnosti podniků.

(9)  Je nutno objasnit s ohledem na rozpočet pojem výkonnosti. Výkonnost by měla být vázána na přímé uplatňování zásady řádného finančního řízení. Zásadu řádného finančního řízení je rovněž třeba definovat a měla by být vytvořena souvislost mezi stanovenými cíli a ukazateli výkonnosti, výsledky, jakož i hospodárností, efektivností a účinností při využívání prostředků. Z důvodů právní jistoty a s cílem zamezit rozporům se stávajícími výkonnostními rámci jednotlivých programů ▌by měla být vymezena terminologie týkající se výkonnosti, zejména výstup a výsledky.

(10)  V souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(8) by právní předpisy Unie měly být vysoce kvalitní a měly by se zaměřovat na oblasti, kde občanům přinášejí největší přidanou hodnotu, a co nejefektivněji a nejúčinněji přispívat k dosahování společných cílů politik Unie. Plnění těchto cílů může napomoci, budou-li stávající a nové výdajové programy a činnosti, s nimiž jsou spojeny značné výdaje, podrobeny hodnocení.

(11)  V souladu se zásadou transparentnosti, zakotvenou v článku 15 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), mají orgány Unie jednat co nejotevřeněji. Pokud jde o plnění rozpočtu, vyplývá z uplatnění této zásady, že občané by měli vědět, kde a za jakým účelem jsou prostředky Unie vynakládány. Tyto informace podporují demokratickou diskusi, přispívají k účasti občanů v rozhodovacím procesu Unie ▌, posilují institucionální kontrolu a dohled nad výdaji Unie a přispívají ke zvyšování její důvěryhodnosti. Komunikace by měla být cílenější a mít za cíl zvýšit viditelnost příspěvku Unie pro občany. Těchto cílů by mělo být dosaženo uveřejněním relevantních informací týkajících se všech příjemců finančních prostředků financovaných z rozpočtu, nejlépe využitím moderních komunikačních nástrojů, kdy by byly zohledněny legitimní zájmy těchto příjemců s ohledem na důvěrnou povahu a bezpečnost informací a v případě fyzických osob na jejich právo na soukromí a ochranu osobních údajů. Orgány Unie by proto měly při uveřejňování informací uplatňovat v souladu se zásadou proporcionality selektivní přístup. Rozhodnutí uveřejnit informace by měla vycházet z relevantních kritérií, aby byly poskytované informace užitečné.

(12)  Aniž jsou dotčena pravidla týkající se ochrany osobních údajů, je třeba usilovat o co největší transparentnost ohledně informací o příjemcích finančních prostředků. Informace o příjemcích finančních prostředků Unie vynakládaných v přímém řízení by měly být uveřejňovány na zvláštních internetových stránkách orgánů Unie, jako je systém pro finanční transparentnost, a měly by uvádět alespoň jméno nebo název a lokalitu příjemce, částku, v jejíž výši byl přijat právní závazek, a účel tohoto opatření. Tyto informace by měly zohledňovat příslušná kritéria, jako jsou periodicita, druh a význam opatření.

(13)  Komise by měla mít možnost plnit rozpočet nepřímo prostřednictvím organizací členských států. Z důvodů právní jistoty je proto vhodné definovat organizaci členského státu jako subjekt zřízený v členském státě buď jako veřejnoprávní subjekt, nebo subjekt soukromého práva, jejž tento členský stát pověřil výkonem veřejné služby a poskytl mu dostatečné finanční záruky. Finanční jištění, které takovýmto soukromoprávním subjektům poskytuje členský stát v souladu se stávajícími požadavky stanovenými právem Unie ve formě, kterou tento členský stát stanovil a která nutně nevyžaduje bankovní záruku, by mělo být za dostatečné finanční záruky považováno.

(14)  V souladu se zásadami Smlouvy o fungování EU, a zejména se zásadami transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a zákazu diskriminace, by měly být v případě cen, grantů a veřejných zakázek zadaných na základě veřejných výběrových řízení, a zejména v případě soutěží o návrh, výzev k podávání návrhů nebo zadávacích řízení uveřejňovány jméno nebo název a lokalita příjemců finančních prostředků Unie. Uveřejňování těchto údajů by mělo přispívat k tomu, aby měli neúspěšní uchazeči nebo žadatelé kontrolu nad udělovacími řízeními.

(15)  Osobní údaje fyzických osob by neměly být zpřístupněny veřejnosti po dobu delší, než po jakou příslušní příjemci využívají finančních prostředků, a tyto údaje by tedy měly být po dvou letech vymazány. Táž zásada by měla platit pro osobní údaje právnických osob, jejichž oficiální název označuje jednu nebo více fyzických osob.

(16)  Ve většině případů upravených tímto nařízením se uveřejňování údajů týká právnických osob. V případě fyzických osob by měly být osobní údaje uveřejňovány v souladu se zásadou proporcionality mezi významem poskytnuté částky a potřebou kontrolovat nejlepší využití finančních prostředků. V takovém případě je uveřejnění jejich regionu na úrovni 2 společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) v souladu s cílem uveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků, zajišťuje rovné zacházení mezi různě velkými členskými státy a respektuje právo příjemce finančních prostředků na soukromý život, a zejména na ochranu jeho osobních údajů.

(17)  Z důvodu právní jistoty a v souladu se zásadou proporcionality by měly být upřesněny situace, kdy by k uveřejnění nemělo dojít. Uveřejňovány by neměly být například informace o stipendiích nebo jiných formách přímé podpory vyplacené nejpotřebnějším fyzickým osobám, o určitých zakázkách velmi nízké hodnoty nebo o finanční podpoře pod určitou prahovou hodnotou poskytnuté prostřednictvím finančních nástrojů, anebo v případech rizika, že by uveřejněním byla ohrožena práva a svobody dotčených osob chráněné Listinou základních práv Evropské unie nebo že by byly poškozeny obchodní zájmy příjemců finančních prostředků. V zájmu zachování stávající praxe a zajištění transparentnosti by však žádná zvláštní výjimka z povinnosti uveřejňovat informace založená na konkrétní prahové hodnotě neměla existovat v případě grantů.

(18)  Jsou-li pro účely transparentnosti v souvislosti s využíváním finančních prostředků Unie a kontrolou nad udělovacími řízeními uveřejňovány osobní údaje příjemců finančních prostředků, měli by o tom být tito příjemci informování, stejně jako o svých právech a postupech pro jejich výkon v souladu s nařízeními Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(9) a (EU) 2016/679(10).

(19)  V zájmu dodržení zásady rovného zacházení se všemi příjemci finančních prostředků by měly být údaje týkající se fyzických osob uveřejňovány rovněž v souladu s povinností členských států zajistit vysoký stupeň transparentnosti veřejných zakázek, jejichž hodnota překračuje finanční limity stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(11).

(20)  V případě nepřímého a sdíleného řízení by měly informace o příjemcích a konečných příjemcích finančních prostředků poskytovat osoby, subjekty nebo určené subjekty vynakládající finanční prostředky Unie. V případě sdíleného řízení by tyto informace měly být uveřejněny v souladu s odvětvovými pravidly. Komise by měla zpřístupnit informace o jednotných internetových stránkách, včetně odkazu na jejich adresy, na nichž jsou informace o příjemcích a konečných příjemcích finančních prostředků k dispozici.

(21)  V zájmu lepší srozumitelnosti a větší transparentnosti údajů o finančních nástrojích využívaných v přímém a nepřímém řízení je vhodné sloučit všechny požadavky na podávání zpráv do jednoho pracovního dokumentu, který má být připojen k návrhu rozpočtu.

(22)  S cílem prosazovat osvědčené postupy při využívání Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Evropského sociálního fondu (ESF), Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) a Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) by Komise měla být schopna subjektům odpovědným za činnosti v oblasti řízení a kontroly pro informaci poskytnout nezávazné metodické pokyny, jež objasňují její vlastní kontrolní strategii a přístup, včetně kontrolních seznamů a příkladů osvědčené praxe. Tyto pokyny by měly být podle potřeby aktualizovány.

(23)  Je vhodné, aby spolu mohly orgány Unie navzájem uzavírat ▌meziútvarové dohody v zájmu snazšího čerpání svých prostředků a aby existovala možnost uzavírat takovéto dohody mezi útvary orgánů Unie, subjekty Unie, evropskými úřady, subjekty nebo osobami pověřenými prováděním specifických činností v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a kanceláří generálního tajemníka Nejvyšší rady evropských škol za účelem poskytování služeb, dodávek zboží, provádění stavebních prací nebo veřejných zakázek na nemovitosti.

(24)  Je vhodné stanovit postup pro zřizování nových evropských úřadů a rozlišovat mezi povinnými a nepovinnými úkoly těchto úřadů. Orgány Unie, subjekty Unie a jiné evropské úřady by měly mít možnost pověřit ředitele evropského úřadu výkonem pravomocí schvalující osoby. Evropské úřady by měly mít rovněž možnost uzavírat meziútvarové dohody za účelem poskytování služeb, dodávek zboží, provádění stavebních prací nebo veřejných zakázek na nemovitosti. Je vhodné přijmout zvláštní pravidla pro vypracovávání účetních záznamů, ustanovení, která zmocňují účetního Komise pověřit výkonem některých z jeho úkolů zaměstnance těchto úřadů, a operační postupy pro bankovní účty, jež by Komise měla být schopna otevřít jménem evropského úřadu.

(25)  S cílem ▌zvýšit nákladovou efektivnost výkonných agentur by vzhledem k praktickým zkušenostem získaným s jinými subjekty Unie mělo být možné svěřit účetnímu Komise veškeré úkoly účetního výkonné agentury nebo část těchto úkolů.

(26)  Z důvodu právní jistoty je nutné objasnit, že ředitelé výkonných agentur jednají při správě operačních prostředků programů svěřených agenturám jako pověřené schvalující osoby. K tomu, aby se zvýšení efektivity v důsledku globální centralizace určitých podpůrných služeb mohlo projevit naplno, měla by být výslovně stanovena možnost výkonných agentur vynakládat správní výdaje.

(27)  Je nutné stanovit pravidla týkající se pravomocí a povinností účastníků finančních operací, zejména schvalujících osob a účetních.

(28)  Evropský parlament, Rada, Účetní dvůr a účetní Komise by měli být do dvou týdnů informováni o jmenování pověřené schvalující osoby, interního auditora a účetního i o ukončení výkonu jejich funkce.

(29)  Schvalující osoby by měly plně odpovídat za veškeré příjmové a výdajové operace provedené v rámci jejich odpovědnosti a za systémy vnitřní kontroly a měly by nést odpovědnost za svou činnost, v případě potřeby prostřednictvím disciplinárního řízení.

(30)  Měly by být vymezeny též úkoly, odpovědnost a zásady postupů, které mají schvalující osoby dodržovat. Pověřené schvalující osoby by měly zajistit, aby dále pověřené schvalující osoby a jejich zaměstnanci obdrželi informace a odbornou přípravu o standardech kontroly a příslušných metodách a postupech a aby byla přijata opatření k zajištění fungování kontrolního systému. Pověřená schvalující osoba by měla podávat svému orgánu Unie informace o výkonu povinností v podobě výroční zprávy. Tato zpráva by měla obsahovat požadované finanční informace a informace o řízení, jimiž pověřená schvalující osoba dokládá své prohlášení o věrohodnosti k výkonu svých povinností, včetně informací o celkové výkonnosti provedených operací. Podklady k provedeným operacím by měly být uchovávány alespoň po pět let. O všech formách jednacího řízení v rámci zadávání veřejných zakázek by měla pověřená schvalující osoba podat zvláštní zprávu dotčenému orgánu Unie, který by měl podat zprávu Evropskému parlamentu a Radě, neboť tato řízení představují odchylku od běžných udělovacích řízení.

(31)  Je třeba zohlednit dvojí úlohu, kterou vedoucí delegací Unie a po dobu jejich nepřítomnosti zástupci těchto vedoucích plní jako dále pověřené schvalující osoby pro Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a, pokud jde o operační prostředky, pro Komisi.

(32)  Komise by měla výkonem rozpočtových pravomocí ve vztahu k operačním prostředkům v jejím oddíle rozpočtu pověřit zástupce vedoucích delegací Unie pouze v případech, kdy je plnění těchto úkolů zástupci vedoucích delegací naprosto nezbytné k zajištění kontinuity činnosti po dobu nepřítomnosti vedoucích delegací Unie. Zástupci vedoucích delegací Unie by neměli být oprávněni vykonávat tyto pravomoci systematicky nebo z důvodu vnitřní dělby práce.

(33)  Účetní by měl odpovídat za řádné provádění plateb, vybírání příjmů a vymáhání pohledávek. Měl by spravovat pokladnu, bankovní účty a soubory údajů o třetích osobách, vést účty a odpovídat za sestavení finančních výkazů orgánu Unie. Pouze účetní Komise by měl být oprávněn stanovovat účetní pravidla a harmonizované účtové osnovy, zatímco účetní všech ostatních orgánů Unie by měli stanovovat postupy účtování pro své orgány.

(34)  Upraveny by měly být též podmínky jmenování účetního a ukončení výkonu jeho funkce.

(35)  Účetní by měl stanovit postupy, které zajišťují, aby účty otevřené pro účely správy pokladny a zálohové účty nevykazovaly záporný zůstatek.

(36)  Měly by být stanoveny podmínky pro používání zálohových účtů, tedy systému správy, který představuje odchylku od běžných rozpočtových postupů a týká se pouze omezených částek, a dále úkoly a odpovědnost správců zálohových účtů, schvalujících osob a účetních při kontrole těchto účtů. O každém jmenování správce zálohových účtů by měl být informován Účetní dvůr. Z důvodu efektivnosti by měly být při delegacích Unie zřízeny zálohové účty, na nichž budou spravovány prostředky z oddílů rozpočtu týkajících se Komise i ESVČ. Je rovněž vhodné umožnit za určitých podmínek využívání zálohových účtů v delegaci Unie k vyplácení omezených částek prostřednictvím rozpočtových procesů. Co se týká jmenování správců zálohových účtů, mělo by být možné vybírat je i z řad zaměstnanců Komise působících v oblasti operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci, nejsou-li k dispozici zaměstnanci Komise, na které se vztahuje služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Unie, stanovený v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(12) (dále jen „služební řád“).

(37)  Aby se zohlednila situace v oblasti operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci, nejsou-li k dispozici zaměstnanci Komise, na které se vztahuje služební řád, a vyskytují-li se s ohledem na přijetí všech právních závazků příslušnou schvalující osobou technické problémy, mělo by být přípustné, aby právní závazky velmi nízké hodnoty do výše 2 500 EUR, které jsou spojeny s platbami prováděnými ze zálohových účtů, přijímali zaměstnanci Komise v této oblasti a aby vedoucí delegací Unie nebo jejich zástupci podepisovali právní závazky na pokyn příslušné schvalující osoby Komise.

(38)  Jakmile jsou definovány úkoly a odpovědnost účastníků finančních operací, mohou být tyto osoby povolány k odpovědnosti pouze za podmínek stanovených ve služebním řádu. V orgánech Unie byly zřízeny specializované výbory pro řešení finančních nesrovnalostí podle nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012. Kvůli omezenému počtu postoupených případů a z důvodu efektivnosti je však vhodné převést jejich funkce na interinstitucionální výbor zřízený tímto nařízením (dále jen „výbor“). Výbor by měl posuzovat žádosti a vydávat doporučení o potřebě přijmout rozhodnutí o vyloučení a uložení peněžitých sankcí, které mu předloží Komise nebo jiné orgány ▌a subjekty Unie, aniž je dotčena jejich správní samostatnost ve vztahu k jejich zaměstnancům. Tento přesun má zamezit rovněž zdvojování práce a snížit riziko vydání protichůdných doporučení nebo stanovisek v případech, které se týkají jak hospodářského subjektu, tak i zaměstnance orgánu nebo subjektu Unie. Je třeba zachovat postup, jímž může schvalující osoba požadovat potvrzení pokynu, o němž se domnívá, že je nesprávný nebo odporuje zásadě řádného finančního řízení, a být tak zproštěna odpovědnosti, k níž by mohla být povolána. Při plnění této úlohy by se mělo složení výboru upravit. Výbor by neměl mít vyšetřovací pravomoci.

(39)  Co se týká příjmů, je nutné zabývat se zápornými úpravami vlastních zdrojů, na něž se vztahuje nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014(13). S výjimkou případu vlastních zdrojů je nutné zachovat stávající úkoly a kontroly spadající do odpovědnosti schvalujících osob v různých fázích procesu: sestavení odhadu pohledávek, vydání inkasního příkazu a zaslání výzvy k úhradě, jíž je dlužník informován o stanovení pohledávky, ▌a případné rozhodnutí o vzdání se nároku v souladu s kritérii, která v zájmu efektivního výběru příjmů zajišťují soulad se zásadou řádného finančního řízení.

(40)  Schvalující osoba by měla mít možnost upustit zcela nebo částečně od inkasa stanovené pohledávky, pokud dlužník vstoupil do insolvenčního řízení, jak je vymezeno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848(14), zejména v případě soudního vyrovnání nebo jiného podobného řízení.

(41)  Měly by být zvlášť upraveny postupy pro úpravu odhadů pohledávek nebo jejich snížení na nulu.

(42)  Je nutné vyjasnit, kdy se do rozpočtu zapisují částky obdržené z pokut a jiných sankcí, jakož i úroky nebo jakékoli jiné příjmy z nich plynoucí.

(43)  Vlivem nedávného vývoje na finančních trzích a úrokové sazby uplatňované Evropskou centrální bankou (ECB) na její hlavní refinanční operace je nutné revidovat ustanovení týkající se úrokové sazby u pokut nebo jiných sankcí a stanovit pravidla pro případ záporné úrokové sazby.

(44)  K zohlednění zvláštní povahy pohledávek v podobě pokut nebo jiných sankcí uložených orgány Unie podle Smlouvy o fungování EU nebo Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouva o Euratomu“) je nutné zavést zvláštní ustanovení o úrokových sazbách vztahujících se na splatné částky, které však nebyly dosud uhrazeny, v případě, že Soudní dvůr Evropské unie tyto částky navýší.

(45)  Měla by být jasněji vymezena i zpřísněna pravidla pro inkaso. Zejména je třeba upřesnit, že účetní má inkasovat částky započtením i proti částkám, které dlužníkovi dluží výkonná agentura při plnění rozpočtu.

(46)  V zájmu zaručení právní jistoty a transparentnosti by měla být stanovena pravidla týkající se lhůt pro zaslání výzvy k úhradě.

(47)  Pro účely zajištění správy aktiv, při níž by se současně usilovalo o dosažení kladného výnosu, je nutno předběžně vybírat částky týkající se pokut a jiných sankcí uložených podle Smlouvy o fungování EU nebo Smlouvy o Euratomu, například pokut ukládaných v soutěžních věcech, proti nimž je podán prostředek právní nápravy, investovat tyto částky do finančních aktiv a určit účel dalšího použití výnosů z nich. Jelikož Komise není jediným orgánem Unie, který je oprávněn ukládat pokuty nebo jiné sankce, je nutné upravit tyto pokuty nebo jiné sankce ukládané jinými orgány Unie a stanovit pravidla pro jejich vymáhání, která by měla být rovnocenná pravidlům používaným Komisí.

(48)  K tomu, aby měla Komise všechny informace potřebné k přijímání rozhodnutí o financování, je nutné stanovit minimální požadavky na obsah těchto rozhodnutí v případě grantů, zadávání veřejných zakázek, svěřenských fondů Unie pro vnější činnost (dále jen „svěřenské fondy Unie“), cen, finančních nástrojů, nástrojů nebo platforem kombinování zdrojů a rozpočtových záruk. Současně je třeba umožnit, aby byla rozhodnutí o financování přijímána na dobu delší než jeden rozpočtový rok s cílem poskytnout potenciálním příjemcům finančních prostředků dlouhodobější perspektivu, s tím, že jejich provádění je podmíněno dostupností rozpočtových prostředků na příslušný rozpočtový rok. Dále je nutné snížit počet náležitostí vyžadovaných u rozhodnutí o financování. V zájmu zjednodušení by mělo rozhodnutí o financování představovat současně i roční nebo víceletý pracovní program. Jelikož příspěvky pro subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71 jsou stanoveny již v rozpočtu, nemělo by se v této souvislosti vyžadovat přijetí zvláštního rozhodnutí o financování.

(49)  Pokud jde o výdaje, je třeba objasnit vztah mezi rozhodnutími o financování, souhrnnými rozpočtovými závazky a individuálními rozpočtovými závazky a pojmy rozpočtový a právní závazek, aby se vymezil zřetelný rámec pro jednotlivé fáze plnění rozpočtu.

(50)  S cílem zohlednit zejména počet právních závazků přijímaných delegacemi a zastoupeními Unie a kolísání směnných kurzů u těchto závazků by předběžné rozpočtové závazky měly být možné i v případě, kdy jsou konečný příjemce platby a částka určeni.

(51)  V souladu se zásadou řádného finančního řízení by měly být jasněji vymezeny jednotlivé druhy plateb, které mohou provádět schvalující osoby. Měla by být blíže objasněna pravidla pro zúčtování plateb předběžného financování, zejména v případech, kdy není možné průběžné zúčtování. Za tímto účelem by měla být v přijatých právních závazcích zahrnuta odpovídající ustanovení.

(52)  Toto nařízení by mělo stanovit, že se platby mají uskutečnit ve stanovených lhůtách a že v případě jejich nedodržení budou mít věřitelé nárok na úroky z prodlení, které jdou k tíži rozpočtu, s výjimkou členských států, Evropské investiční banky (EIB) a Evropského investičního fondu (EIF).

(53)  Považuje se za vhodné začlenit ustanovení týkající se potvrzování a schvalování výdajů do jednoho článku a zavést definici zrušení přidělení prostředků na závazek. Jelikož jsou operace prováděny v počítačových systémech, měl by být podpis doložky „předáno k platbě“ jako vyjádření rozhodnutí o potvrzení, s výjimkou omezeného počtu případů, nahrazen zabezpečeným elektronickým podpisem. Je rovněž nutné objasnit, že se potvrzování výdajů týká všech způsobilých nákladů, včetně nákladů, které nejsou spojeny s žádostí o platbu, jak je tomu v případě zúčtování předběžného financování.

(54)  V zájmu snížení složitosti, zefektivnění stávajících pravidel a lepší srozumitelnosti tohoto nařízení by měla být stanovena pravidla, která jsou společná více než jednomu nástroji pro plnění rozpočtu. Z těchto důvodů by měla být některá ustanovení přeskupena, znění a oblast působnosti dalších ustanovení by měly být sladěny a zbytečná opakování a křížové odkazy by se měly odstranit.

(55)  Každý orgán Unie by měl zřídit výbor pro pokrok v oblasti interního auditu, jehož úkolem bude zajistit nezávislost interního auditora, sledovat kvalitu práce interního auditu a zajistit, aby útvary příslušného orgánu doporučení interního a externího auditu řádně zohledňovaly a uplatňovaly. O složení tohoto výboru pro pokrok v oblasti interního auditu by měl rozhodnout každý orgán Unie s ohledem na svou organizační samostatnost a na význam nezávislého odborného poradenství.

(56)  Větší důraz je nutno klást na výkonnost a výsledky projektů financovaných z rozpočtu Unie. Je tudíž vhodné stanovit kromě forem příspěvku Unie, které již jsou náležitě zavedeny (proplacení skutečně vynaložených způsobilých nákladů, jednotkové náklady, jednorázové částky a paušální financování), další formu financování nesouvisející s náklady na příslušné operace. Tato dodatečná forma financování by měla být založena buď na splnění určitých předběžných podmínek, nebo na dosažení výsledků měřených podle předem stanovených milníků nebo prostřednictvím ukazatelů výkonnosti.

(57)  Pokud Komise posuzuje provozní a finanční způsobilost příjemců finančních prostředků Unie nebo jejich systémů a postupů, měla by mít možnost spolehnout se na posouzení, která již provedla sama nebo která již provedly jiné subjekty nebo dárci, jako jsou vnitrostátní agentury a mezinárodní organizace, aby se zamezilo dvojímu posuzování týchž příjemců finančních prostředků. Možnost křížového spoléhání se na posouzení provedená jinými subjekty by se měla využít v případě, že tato posouzení proběhla v souladu s podmínkami, které jsou rovnocenné podmínkám stanoveným v tomto nařízení pro příslušný způsob plnění rozpočtu. Na podporu křížového spoléhání se na posouzení mezi dárci by proto Komise měla prosazovat uznávání mezinárodně přijímaných standardů nebo mezinárodních osvědčených postupů.

(58)  Je rovněž důležité zamezit situacím, kdy u příjemců finančních prostředků Unie prováděly audit využití těchto prostředků různé subjekty několikrát. Mělo by proto být možné spolehnout se na audity, které již provedli nezávislí auditoři, pokud je dostatečně prokázána jejich kompetence a nezávislost a pokud je auditní činnost založena na mezinárodně uznávaných auditních standardech poskytujících přiměřenou jistotu a pokud se týkaly finančních výkazů a zpráv dokládajících využití příspěvku Unie. Tyto audity by pak měly být základem celkové jistoty ohledně využití finančních prostředků Unie. Za tímto účelem je důležité zajistit, aby zpráva nezávislého auditora i související auditní dokumentace byly na požádání zpřístupněny Evropskému parlamentu, Komisi, Účetnímu dvoru a auditním orgánům členských států.

(59)  Pro účely spoléhání se na posouzení a audity a s cílem snížit administrativní zátěž osob a subjektů přijímajících finanční prostředky Unie je důležité zajistit, aby byly využívány veškeré informace, které již mají orgány Unie, řídící orgány nebo jiné subjekty vynakládající finanční prostředky Unie k dispozici, a příjemci finančních prostředků nebo příjemci grantů tak nebyli o stejné informace žádáni opakovaně.

(60)  K zajištění mechanismu dlouhodobé spolupráce s příjemci finančních prostředků by mělo být umožněno podepisovat dohody o finančním rámcovém partnerství. Finanční rámcová partnerství by měla být uskutečňována prostřednictvím grantů nebo dohod o přiznání příspěvku uzavřených s osobami a subjekty vynakládajícími finanční prostředky Unie. Za tímto účelem by měl být stanoven minimální obsah těchto dohod o přiznání příspěvku. Finanční rámcová partnerství by neměla nepatřičně omezovat přístup k finančním prostředkům Unie.

(61)  Podmínky a postupy pro pozastavení, ukončení nebo snížení výše příspěvku Unie by měly být harmonizovány v rámci jednotlivých nástrojů pro plnění rozpočtu, jako jsou granty, veřejné zakázky, nepřímé řízení nebo ceny. Je třeba vymezit důvody tohoto pozastavení, ukončení nebo snížení.

(62)  Toto nařízení by mělo stanovit standardní lhůty, po které jsou příjemci finančních prostředků povinni uchovávat dokumenty týkající se příspěvků Unie, aby se zabránilo rozdílným nebo neúměrným smluvním požadavkům a současně se poskytl Komisi, Účetnímu dvoru a Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) dostatek času k získání přístupu k těmto údajům a dokumentům a k provedení následných kontrol a auditů. Všem osobám či subjektům přijímajícím finanční prostředky Unie by měla být mimoto uložena povinnost spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie.

(63)  Aby byly účastníkům a příjemcům finančních prostředků poskytnuty náležité informace a aby měli možnost uplatnit své právo na obhajobu, měli by mít možnost předložit připomínky předtím, než bude přijato opatření s nepříznivým dopadem na jejich práva, a měli by být informováni o prostředcích právní nápravy, které k napadení takového opatření mají.

(64)  Na ochranu finančních zájmů Unie by Komise měla zřídit jednotný systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů.

(65)  Systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů by se měl vztahovat na účastníky, příjemce finančních prostředků, subjekty, jejichž způsobilosti hodlá zájemce nebo uchazeč využít, na subdodavatele zhotovitele, poskytovatele nebo dodavatele, na veškeré osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie, je-li rozpočet plněn v nepřímém řízení, na veškeré osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie na základě finančních nástrojů využívaných v přímém řízení, ▌na účastníky nebo příjemce finančních prostředků, o nichž subjekty plnící rozpočet ve sdíleném řízení poskytly informace, a na sponzory.

(66)  Je třeba objasnit, že je-li rozhodnutí o evidenci určité osoby nebo subjektu v databázi systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů přijato v důsledku situací zakládajících vyloučení, v nichž se nachází fyzická nebo právnická osoba, která je členem správního, řídícího nebo dozorčího orgánu dotyčné osoby nebo subjektu nebo která má ve vztahu k nim pravomoc k zastupování, rozhodování nebo kontrole, fyzická nebo právnická osoba, která v neomezeném rozsahu ručí za dluhy dotyčné osoby nebo subjektu, nebo fyzická osoba, která je nezbytná pro udělení nebo pro splnění právního závazku, mají informace zaevidované v databázi zahrnovat údaje týkající se těchto osob.

(67)  Rozhodnutí o vyloučení určité osoby nebo subjektu z účasti na udělovacím řízení nebo o uložení určité osobě nebo subjektu peněžité sankce a rozhodnutí o uveřejnění souvisejících informací by měly přijímat příslušné schvalující osoby s ohledem na svou samostatnost ve správních záležitostech. V případě neexistence pravomocného rozsudku nebo konečného správního rozhodnutí a v případech týkajících se závažného porušení smlouvy by příslušné schvalující osoby měly přijmout své rozhodnutí na základě předběžné právní kvalifikace s přihlédnutím k doporučení výboru. Výbor by měl posoudit rovněž dobu trvání vyloučení, pokud nebyla stanovena pravomocným rozsudkem nebo konečným správním rozhodnutím.

(68)  Úlohou výboru by mělo být zajištění konzistentního fungování systému vylučování z účasti na udělovacím řízení. Tento výbor by měl být složen ze stálého předsedy, dvou zástupců Komise a zástupce žádající schvalující osoby.

(69)  Předběžná právní kvalifikace nepředjímá konečné posouzení jednání dotyčné osoby nebo subjektu ze strany příslušných orgánů členských států podle vnitrostátního práva. Doporučení výboru, jakož i rozhodnutí příslušné schvalující osoby by proto mělo být po oznámení tohoto konečného posouzení přezkoumáno.

(70)  Příslušná schvalující osoba by měla osobu nebo subjekt vyloučit z účasti na udělovacím řízení, pokud bylo pravomocným rozsudkem nebo konečným správním rozhodnutím zjištěno, že se tato osoba nebo subjekt dopustily vážného profesního pochybení, úmyslného nebo neúmyslného porušení povinností vztahujících se k placení příspěvků na sociální zabezpečení nebo daní, vytvoření subjektu v jiné jurisdikci s cílem obejít daňové, sociální a jakékoli jiné právní povinnosti, podvodu týkajícího se rozpočtu, korupce, jednání týkajícího se zločinného spolčení, praní peněz, financování terorismu, teroristických trestných činů nebo trestných činů souvisejících s teroristickou činností, dětské práce nebo jiných trestných činů týkajících se obchodování s lidmi, anebo pokud se dopustily nesrovnalostí. Osoba nebo subjekt by z řízení měly být vyloučeny rovněž v případě závažného porušení právního závazku nebo v případě úpadku.

(71)  Při rozhodování o vyloučení osoby nebo subjektu z účasti na udělovacím řízení nebo o uložení peněžité sankce osobě nebo subjektu a o uveřejnění související informace ▌by měla příslušná schvalující osoba zajistit dodržení zásady proporcionality tím, že zohlední zejména závažnost situace, její dopad na rozpočet, dobu, která uplynula od okamžiku, kdy k pochybení došlo, dobu trvání a opakování pochybení, případný úmysl nebo stupeň nedbalosti a míru spolupráce dotyčné osoby nebo subjektu s příslušným orgánem a přínos této osoby nebo subjektu pro vyšetřování.

(72)  Příslušná schvalující osoba by měla mít rovněž možnost vyloučit určitou osobu nebo subjekt z účasti na udělovacím řízení v případě, že fyzická nebo právnická osoba, která v neomezeném rozsahu ručí za dluhy daného hospodářského subjektu, je v úpadku nebo v podobné situaci platební neschopnosti, nebo pokud taková fyzická nebo právnická osoba neplní svou povinnost platit příspěvky na sociální zabezpečení nebo daně, jestliže má taková situace dopad na finanční situaci daného hospodářského subjektu.

(73)  Rozhodnutí o vyloučení z účasti na udělovacím řízení by nemělo být proti určité osobě nebo subjektu přijímáno v případě, že přijetím nápravných opatření prokázaly svou spolehlivost. Tato možnost by se neměla použít v případě nejzávažnější trestné činnosti.

(74)  S ohledem na zásadu proporcionality je třeba rozlišovat mezi případy, kdy lze jako alternativu k vyloučení z účasti na udělovacím řízení uložit peněžitou sankci, a případy, kdy závažnost jednání dotčeného příjemce finančních prostředků, který se pokusil získat finanční prostředky Unie neoprávněně, odůvodňuje uložit peněžitou sankci spolu s vyloučením z řízení k zajištění odrazujícího účinku. Je třeba definovat také maximální výši peněžité sankce, kterou může veřejný zadavatel uložit.

(75)  Peněžitá sankce by měla být uložena pouze příjemci finančních prostředků, a nikoli účastníkovi, jelikož se její výše vypočítává na základě hodnoty dotčeného právního závazku.

(76)  Možností přijmout rozhodnutí o vyloučení nebo uložit peněžité sankce není dotčena možnost uplatnit smluvní sankce, například nárok na náhradu škody ▌.

(77)  Doba vyloučení z účasti na udělovacím řízení by měla být omezena stejně jako v případě směrnice 2014/24/EU a měla by být v souladu se zásadou proporcionality.

(78)  Je třeba určit počátek běhu a délku promlčecí lhůty pro přijetí rozhodnutí o vyloučení nebo pro uložení peněžitých sankcí.

(79)  Je důležité, aby bylo možné zesílit odrazující účinek vyvolaný vyloučením z účasti na udělovacím řízení a peněžitými sankcemi. V této souvislosti by odrazující účinek měl být zesílen možností uveřejnit informace týkající se vyloučení z řízení nebo peněžité sankce způsobem, který je v souladu s požadavky na ochranu údajů podle nařízení (ES) č. 45/2001 a (EU) 2016/679. Toto uveřejnění by mělo přispět k zajištění toho, aby se stejné jednání neopakovalo. Z důvodu právní jistoty a v souladu se zásadou proporcionality je třeba upřesnit, v jakých situacích by k uveřejnění nemělo dojít. Při posuzování by příslušná schvalující osoba měla zohledňovat případná doporučení výboru. Pokud jde o fyzické osoby, osobní údaje by měly být uveřejňovány pouze za výjimečných okolností odůvodněných závažností dotčeného jednání nebo jeho dopadem na finanční zájmy Unie.

(80)  Informace týkající se vyloučení z účasti na udělovacím řízení nebo peněžité sankce by měly být uveřejněny pouze v určitých případech, jako jsou vážné profesní pochybení, podvod, závažné nedostatky při plnění hlavních povinností vyplývajících z právního závazku financovaného z rozpočtu nebo nesrovnalost, anebo je-li subjekt vytvořen v jiné jurisdikci s cílem obejít daňové, sociální či jakékoli jiné právní povinnosti.

(81)  Kritéria pro vyloučení z účasti na udělovacím řízení by měla být zřetelně odlišena od kritérií, jež vedou k případnému odmítnutí v udělovacím řízení.

(82)  Informace o včasném odhalování rizik a o rozhodnutích o vyloučení a o uložení peněžitých sankcí osobě nebo subjektu by měly být centralizovány. Za tímto účelem by měly být příslušné informace uloženy v databázi zřízené a provozované Komisí jako vlastníkem centralizovaného systému. Tento systém by měl fungovat v souladu s právem na soukromí a ochranu osobních údajů.

(83)  Zatímco za zřízení a provoz systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů by měla být zodpovědná Komise, ostatní orgány a instituce Unie a všechny osoby a subjekty, které vynakládají finanční prostředky Unie v přímém, sdíleném a nepřímém řízení, by se měly tohoto centralizovaného systému účastnit předáváním příslušných informací Komisi. Příslušná schvalující osoba a výbor by měly osobě nebo subjektu zaručit právo na obhajobu. Tatáž práva by měla být osobě nebo subjektu přiznána v rámci včasného odhalování rizik, pokud schvalující osoba hodlá přijmout opatření, které by mohlo nepříznivě ovlivnit práva dotčené osoby nebo subjektu. V případě podvodu, korupce nebo jiného protiprávního jednání, které ohrožuje finanční zájmy Unie, avšak dosud není předmětem pravomocného rozsudku, by měla mít příslušná schvalující osoba možnost odložit vyrozumění osoby nebo subjektu a výbor by měl mít možnost odložit výkon práva dotyčné osoby nebo subjektu na vyjádření. Tento odklad by měl být odůvodněný pouze v případech, kdy existují závažné legitimní důvody pro zachování důvěrnosti vyšetřování nebo vnitrostátního soudního řízení.

(84)  V souladu s článkem 261 Smlouvy o fungování EU by měla být na Soudní dvůr Evropské unie přenesena pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci týkající se rozhodnutí o vyloučení přijatých a peněžitých sankcí uložených podle tohoto nařízení.

(85)  Pro usnadnění ochrany finančních zájmů Unie ve všech způsobech plnění rozpočtu by osoby a subjekty podílející se na plnění rozpočtu ve sdíleném a nepřímém řízení měly zohlednit případné vyloučení z účasti na udělovacím řízení, o němž rozhodly schvalující osoby na úrovni Unie.

(86)  Toto nařízení by mělo podporovat cíl vytvoření elektronické veřejné správy, a zejména používání elektronických údajů při výměně informací mezi orgány Unie a třetími osobami.

(87)  V zájmu stability právního prostředí by pokrok při používání elektronické výměny informací a předkládání dokumentů elektronickou cestou, případně i včetně elektronického zadávání zakázek, které představují významné zjednodušení, měl být doprovázen nastavením jednoznačných podmínek pro uznávání systémů, jež mají být používány, přičemž současně by měla být zachována možnost účastníků, příjemců finančních prostředků a schvalujících osob postupovat při správě finančních prostředků Unie pružně, jak je stanoveno v tomto nařízení.

(88)  Je třeba stanovit pravidla týkající se složení a úkolů komise pověřené posuzováním dokumentace žádosti v zadávacích řízeních, řízeních o udělení grantu a soutěžích o ceny. Mělo by být možné, aby členy výboru byli i externí odborníci, je-li tato možnost stanovena v základním právním aktu.

(89)  V souladu se zásadou řádné správy by si schvalující osoba měla vyžádat vysvětlení nebo chybějící dokumenty, přičemž by měla být dodržena zásada rovného zacházení a dokumentace žádosti by se neměla podstatně změnit. Schvalující osoba by měla mít možnost se rozhodnout, že tak neučiní, pouze v řádně odůvodněných případech. Schvalující osoba by měla mít mimoto možnost opravit zjevné administrativní chyby, nebo požádat o jejich opravu účastníka.

(90)  Řádné finanční řízení by mělo vyžadovat, aby se Komise chránila požadováním záruk při vyplacení předběžného financování. Požadavek, aby zhotovitelé, dodavatelé nebo poskytovatelé a příjemci grantů poskytovali záruku, by již neměl být automatický, nýbrž by měl být založen na analýze rizik. Pokud schvalující osoba během plnění zjistí, že ručitel není nebo přestal být oprávněn vydávat záruky v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy, měla by mít schvalující osoba možnost požádat o nahrazení záruky.

(91)  Různé soubory pravidel pro přímé a nepřímé řízení, zejména pokud jde o pojem úkolů v rámci plnění rozpočtu, vedly k dezorientaci a riziku chybné kvalifikace jak u Komise, tak i u jejích partnerů, a tato pravidla by proto měla být zjednodušena a harmonizována.

(92)  Ustanovení o předběžném posouzení pilířů, které se týká osob a subjektů vynakládajících finanční prostředky Unie v nepřímém řízení, by měla být revidována, aby se Komise mohla pokud možno spoléhat na systémy, pravidla a postupy těchto osob a subjektů, které se pokládají za rovnocenné systémům a postupům, jež používá Komise. Mimoto je důležité objasnit, že pokud posouzení odhalí oblasti, v nichž zavedené postupy nepostačují k ochraně finančních zájmů Unie, měla by mít Komise možnost podepsat dohody o přiznání příspěvku a současně přijmout vhodná dohledová opatření. Je rovněž důležité objasnit, ve kterých případech se může Komise rozhodnout nevyžadovat předběžné posouzení pilířů za účelem podepsání dohod o přiznání příspěvku.

(93)  Odměna osob a subjektů plnících rozpočet by měla být založena na výkonnosti, je-li to příhodné a možné.

(94)  Komise navazuje se třetími zeměmi partnerství prostřednictvím dohod o financování. Je důležité objasnit obsah těchto dohod o financování, zejména pro ty části akce, které provádí třetí země v nepřímém řízení.

(95)  Je důležité uznat zvláštní povahu nástrojů nebo platforem kombinování zdrojů, kdy Komise kombinuje svůj příspěvek s příspěvky finančních institucí, a ujasnit uplatňování ustanovení o finančních nástrojích a rozpočtových zárukách.

(96)  Pravidla a zásady zadávání veřejných zakázek, jež platí pro veřejné zakázky zadávané orgány Unie na vlastní účet, by měly být založeny na pravidlech stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU(15) a směrnici 2014/24/EU.

(97)  U smíšených zakázek by měla být objasněna metodika veřejných zadavatelů pro určení použitelných pravidel.

(98)  U veřejných zakázek, jejichž hodnota nižší než finanční limity stanovené směrnicí 2014/24/EU, u veřejných zakázek, jejichž hodnota je nižší než uvedené limity, a u veřejných zakázek nespadajících do oblasti působnosti uvedené směrnice by měla být objasněna opatření týkající se předchozího a následného uveřejňování informací, která je nutno provést k zahájení zadávacího řízení.

(99)  Toto nařízení by mělo obsahovat úplný seznam všech zadávacích řízení, jichž mohou orgány Unie využít, a to bez ohledu na finanční limity.

(100)V zájmu zjednodušení správy a s cílem podporovat účast malých a středních podniků by pro veřejné zakázky střední hodnoty mělo být stanoveno jednací řízení.

(101)  Stejně jako v případě směrnice 2014/24/EU by mělo i toto nařízení umožňovat, aby byly před zahájením zadávacího řízení provedeny tržní konzultace. S cílem zajistit, aby bylo inovační partnerství využíváno pouze v případě, že požadované stavební práce, dodávky a služby neexistují na trhu nebo v podobě vývojových činností blízkých trhu, měla by být v tomto nařízení stanovena povinnost provést takovéto předběžné tržní konzultace před využitím inovačního partnerství.

(102)  Je třeba objasnit, jak mohou veřejní zadavatelé přispět k ochraně životního prostředí a podpoře udržitelného rozvoje a zároveň zaručit, aby pro své veřejné zakázky získali nejlepší poměr mezi cenou a kvalitou, zejména požadováním specifických štítků nebo využíváním vhodných postupů zadávání veřejných zakázek.

(103)  Aby se zajistilo, že hospodářské subjekty budou při plnění veřejných zakázek dodržovat platné environmentální, sociální a pracovněprávní povinnosti stanovené právem Unie, vnitrostátním právem, kolektivními smlouvami nebo platnými mezinárodními sociálními úmluvami a úmluvami o životním prostředí uvedenými v příloze X směrnice 2014/24/EU, měly by být tyto povinnosti součástí minimálních požadavků stanovených veřejným zadavatelem a měly by být začleněny do smluv podepsaných veřejným zadavatelem.

(104)  Je vhodné identifikovat a rozlišovat různé případy, které jsou obvykle označovány jako střet zájmů. Pojem „střet zájmů“ by se měl používat pouze v případech, kdy se v této situaci nachází osoba nebo subjekt odpovědný za plnění rozpočtu, audit nebo kontrolu nebo úředník nebo zaměstnanec orgánu Unie nebo vnitrostátního orgánu na jakékoli úrovni. Pokusy nepřípustně ovlivnit určité udělovací řízení nebo získat důvěrné informace ▌je třeba považovat za vážné profesní pochybení, jež může vést k odmítnutí v udělovacím řízení nebo k vyloučení z čerpání finančních prostředků Unie. Hospodářské subjekty mohou být také v situaci, kdy by k provedení veřejné zakázky neměly být vybrány z důvodu protichůdného profesního zájmu. Tak by například určitá společnost neměla hodnotit projekt, jehož se sama zúčastnila, nebo by auditor neměl provádět audit účetních závěrek, které předtím ověřoval.

(105)  V souladu se směrnicí 2014/24/EU by mělo být možné, aby ověření, zda je určitý hospodářský subjekt vyloučen, uplatnění kritérií pro výběr a zadání veřejné zakázky a ověření souladu se zadávací dokumentací byla provedena v libovolném pořadí. Mělo by být tedy možné nabídku odmítnout na základě kritérií pro zadání veřejné zakázky, aniž by předtím proběhla kontrola daného uchazeče s ohledem na kritéria pro vyloučení nebo kritéria pro výběr.

(106)  Veřejné zakázky by měly být zadávány podle kritéria ekonomicky nejvýhodnější nabídky v souladu s článkem 67 směrnice 2014/24/EU.▌

(107)  V zájmu právní jistoty je nutné vyjasnit, že kritéria pro výběr jsou spojena výhradně s hodnocením zájemců nebo uchazečů a kritéria pro zadání se týkají výhradně hodnocení nabídek. Například kvalifikace a zkušenosti pracovníků pověřených realizací veřejné zakázky by měly být použity pouze jako jedno z kritérií pro výběr, a nikoli jako kritérium pro zadání, neboť jinak by vzniklo riziko překryvu a dvojího vyhodnocování téhož prvku. Navíc pokud by byly taková kvalifikace a zkušenosti používány jako kritérium pro zadání, pak by jakákoli změna pracovníků pověřených realizací dané veřejné zakázky, a to i změna odůvodněná nemocí nebo změnou pracovního zařazení, zpochybnila podmínky, za nichž byla veřejná zakázka zadána, čímž by vznikala právní nejistota.

(108)  Zadávání veřejných zakázek Unie by mělo zajistit, aby byly finanční prostředky Unie využívány účinným, transparentním a vhodným způsobem, a současně snížit administrativní zátěž příjemců finančních prostředků Unie. V této souvislosti by mělo elektronické zadávání zakázek přispět k lepšímu využívání finančních prostředků Unie a ke zlepšení přístupu všech hospodářských subjektů k veřejným zakázkám. Všechny orgány Unie, které zadávají veřejné zakázky, by na svých internetových stránkách měly uveřejnit jasná pravidla týkající se pořizování, výdajů a monitorování, jakož i veškeré zadané veřejné zakázky včetně jejich hodnoty.

(109)  V každém řízení je nutno objasnit existenci fáze vyhlášení soutěže a hodnocení. Rozhodnutí o zadání veřejné zakázky by mělo vždy vycházet z hodnocení.

(110)  Zájemci a uchazeči by v okamžiku, kdy je jim oznámen výsledek řízení, měli být vyrozuměni o důvodech přijetí daného rozhodnutí a měli by obdržet podrobné odůvodnění, jež bude vycházet z obsahu hodnotící zprávy.

(111)  Jelikož kritéria nejsou uplatňována v žádném konkrétním pořadí, měly by být odmítnutým uchazečům, kteří podali nabídky splňující požadavky, na jejich žádost sděleny informace o vlastnostech a relativních výhodách přijaté nabídky.

(112)  V případě rámcových smluv s obnovením soutěže by neměla existovat povinnost sdělit neúspěšným uchazečům informace o vlastnostech a relativních výhodách přijaté nabídky , protože pokud by strany téže rámcové smlouvy získaly takovéto informace pokaždé při obnovení soutěže, mohlo by to ohrozit spravedlivou soutěž mezi nimi.

(113)  Veřejný zadavatel by měl mít možnost zrušit zadávací řízení před podpisem smlouvy, aniž by zájemci nebo uchazeči měli nárok na odškodnění. Tím by neměly být dotčeny případy, kdy veřejný zadavatel jednal takovým způsobem, že je možné povolat ho v souladu s obecnými zásadami práva Unie k odpovědnosti za škody.

(114)  Stejně jako v případě směrnice 2014/24/EU je třeba upřesnit podmínky, za nichž lze provést ve smlouvě na veřejnou zakázku změny během jejího plnění, aniž by muselo být zahájeno nové zadávací řízení. To by zejména nemělo být požadováno v případech, jako jsou administrativní změny, univerzální právní nástupnictví a uplatňování jasných a jednoznačných ustanovení o změnách nebo opčních práv, kdy se minimální požadavky původního řízení nemění. Nové zadávací řízení by mělo být vyžadováno v případě podstatných změn původní veřejné zakázky, zejména budou-li se týkat rozsahu a obsahu vzájemných práv a povinností smluvních stran, včetně ve vztahu k rozdělení práv duševního vlastnictví. Tyto změny ukazují na záměr smluvních stran znovu jednat o podstatných podmínkách veřejné zakázky, a to zejména v případě, kdy by změny podmínek mohly mít dopad na výsledek řízení, pokud by byly součástí původního řízení.

(115)  Je nezbytné upravit možnost požadovat v případě stavebních prací, dodávek a složitých služeb záruku za splnění, tak aby bylo zaručeno plnění podstatných smluvních povinností a aby bylo zajištěno řádné plnění po celou dobu trvání smlouvy na veřejnou zakázku. Je rovněž nezbytné upravit možnost požadovat záruku za uvolnění zádržného, která bude pokrývat období odpovědnosti za veřejnou zakázku, a to v souladu s běžnou praxí v dotčených odvětvích.

(116)  Za účelem určení příslušných finančních limitů a řízení je třeba vyjasnit, zda jsou orgány Unie, výkonné agentury a subjekty Unie považovány za veřejné zadavatele. Za veřejné zadavatele by neměly být považovány, pokud provádějí nákup u centrálního zadavatele. Kromě toho orgány Unie tvoří jediný právní subjekt a jejich útvary mezi sebou nemohou uzavírat smlouvy, nýbrž pouze meziútvarové dohody.

(117)  Je vhodné odkázat v tomto nařízení na oba finanční limity, jež směrnice 2014/24/EU stanoví pro stavební práce a pro dodávky a služby. Tyto finanční limity by se měly použít též na koncese, a to z důvodu zjednodušení a řádného finančního řízení a s přihlédnutím ke specifikům potřeb orgánů Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek. Úprava těchto finančních limitů, jak je stanovena ve směrnici 2014/24/EU, by tedy měla být na zadávání veřejných zakázek podle tohoto nařízení přímo použitelná.

(118)  Pro účely harmonizace a zjednodušení by měly být standardní postupy pro zadávání veřejných zakázek používány rovněž na druhy nákupů, jež upravuje zjednodušený režim pro veřejné zakázky na sociální a jiné zvláštní služby podle článku 74 směrnice 2014/24/EU. Finanční limit pro nákupy realizované ve zjednodušeném režimu by tudíž měl být sladěn s finančním limitem pro veřejné zakázky na služby.

(119)  Je nutno vyjasnit podmínky, za nichž se použije odkladná lhůta, jež má být dodržena před podpisem smlouvy o veřejné zakázce nebo rámcové smlouvy.

(120)  Pravidla vztahující se na zadávání veřejných zakázek v oblasti vnější činnosti by měla být v souladu se zásadami stanovenými ve směrnicích 2014/23/EU a 2014/24/EU.

(121)  V zájmu snížení složitosti, zefektivnění stávajících pravidel a lepší srozumitelnosti pravidel pro zadávání veřejných zakázek je třeba přeskupit obecná ustanovení o zadávání veřejných zakázek a zvláštní ustanovení použitelná na zadávání veřejných zakázek v oblasti vnější činnosti a odstranit zbytečná opakování a křížové odkazy.

(122)  Je nutno vyjasnit, které hospodářské subjekty mají v závislosti na místě svého usazení přístup k zadávání veřejných zakázek podle tohoto nařízení, a výslovně upravit možnost, aby tento přístup měly též mezinárodní organizace.

(123)  K dosažení rovnováhy mezi potřebou transparentnosti a větší vzájemné provázanosti pravidel pro zadávání veřejných zakázek na straně jedné a potřebou umožnit flexibilitu s ohledem na určité technické aspekty těchto pravidel na straně druhé by technická pravidla pro zadávání veřejných zakázek měla být stanovena v příloze tohoto nařízení a Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny uvedené přílohy.

(124)  Měla by být upřesněna oblast působnosti hlavy týkající se grantů, zejména pokud jde o druhy akcí nebo subjektů, jež jsou k udělení grantu způsobilé, a pokud jde o právní závazky, jež lze ke krytí grantů použít. Přijímání rozhodnutí o udělení grantu by mělo být postupně ukončeno vzhledem k jejich omezenému používání a postupnému zavádění elektronických grantů. Strukturu je nutno zjednodušit přesunutím ustanovení o jiných nástrojích, než jsou granty do ostatních částí tohoto nařízení. Je třeba objasnit povahu subjektů, které mohou obdržet granty na provozní náklady, a již neodkazovat na subjekty, jež sledují cíl v obecném zájmu Unie, neboť tyto subjekty jsou zahrnuty v pojmu subjektů, které sledují cíl, jenž je součástí některé politiky Unie a podporují ji. ▌

(125)  V zájmu zjednodušení postupů a lepší srozumitelnosti tohoto nařízení je nutno zjednodušit a zefektivnit ustanovení o obsahu žádosti o grant, výzvy k podávání návrhů a grantové dohody.

(126)  S cílem usnadnit provádění akcí financovaných více dárci, u nichž v době, kdy jsou pro účely příspěvku Unie přidělovány prostředky na závazek, není známo celkové financování dotyčné akce, je třeba objasnit způsob stanovení příspěvku Unie a metodu ověřování jeho využití.

(127)  Zkušenosti s financováním za použití jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálního financování ukázaly, že tyto formy financování značně zjednodušují správní postupy a podstatně snižují riziko chyb. Jednorázové částky, jednotkové náklady a paušální sazby představují vhodnou formu financování bez ohledu na oblast zásahu Unie, a zejména v případě standardizovaných a opakujících se akcí, jako jsou mobilita, ▌či vzdělávací činnosti atd. Navíc jelikož je institucionální spolupráce mezi orgány veřejné správy členských států a přijímajících nebo partnerských zemí (tzv. dvoustranné institucionální partnerství) uskutečňována orgány členských států, je zde odůvodněno využívání zjednodušeného vykazování nákladů, které by mělo napomáhat zapojení těchto orgánů. V zájmu vyšší efektivity by měly mít členské státy a další příjemci finančních prostředků Unie možnost využívat zjednodušené vykazování nákladů častěji. V tomto ohledu by podmínky pro využití jednorázových částek, jednotkových nákladů a paušálních sazeb měly být pružnější. Je nutné výslovně umožnit stanovení jednorázových částek pokrývajících způsobilé náklady akce nebo pracovního programu v plné výši. Na podporu zaměření se na výsledky by mělo být mimoto upřednostněno financování založené na výstupech. Jednorázové částky, jednotkové náklady a paušální sazby založené na vstupech by měly představovat alternativní možnost v případě, není-li použití jednorázových částek, jednotkových nákladů a paušálních sazeb založených na výstupech možné nebo vhodné.

(128)  Správní postupy povolování jednorázových částek, jednotkových nákladů a paušálních sazeb by se měly zjednodušit svěřením pravomoci udělovat toto povolení příslušným schvalujícím osobám. Takové povolení může případně vydat Komise vzhledem k povaze činností nebo výdajů nebo vzhledem k počtu dotčených schvalujících osob.

(129)  V zájmu kompenzace nedostatečné dostupnosti údajů používaných ke stanovení jednorázových částek, jednotkových nákladů a paušálních sazeb by mělo být přípustné využití odborného posudku.

(130)  Přestože je třeba využít potenciál častějšího využívání zjednodušených forem financování, je nutné zajistit dodržování zásady řádného finančního řízení, a zejména zásad hospodárnosti, efektivity a zákazu dvojího financování. Proto by zjednodušené formy financování měly zajistit, že vynaložené zdroje jsou přiměřené cílům, kterých má být dosaženo, že tytéž náklady nejsou financovány z rozpočtu více než jednou, že je dodržována zásada spolufinancování a že ve vztahu k příjemcům grantu nedochází k celkově nadměrné kompenzaci. Zjednodušené formy financování by tak měly být založeny na statistických nebo účetních údajích, obdobných objektivních ukazatelích nebo odborném úsudku. Navíc by se měla nadále uplatňovat vhodná ověřování, kontroly a pravidelná posuzování.

(131)  Je třeba objasnit rozsah ověření a kontrol ve srovnání s pravidelným posuzováním jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálních sazeb. Tato ověřování a kontroly by se měly zaměřit na splnění podmínek pro proplacení jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálních sazeb, případně včetně dosažení výstupů nebo výsledků. Tyto podmínky by neměly vyžadovat podávání zpráv o nákladech, které příjemce grantu skutečně vynaložil. Pokud výši jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálního financování předem určila příslušná schvalující osoba nebo Komise, neměla by být tato výše během následných kontrol zpochybněna. To by však nemělo bránit tomu, aby byl grant v případě nedostatečného, částečného nebo pozdního plnění nebo v případě nesrovnalosti, podvodu nebo porušení povinností snížen. Zejména by měl být grant snížen, jestliže podmínky pro proplacení jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálních sazeb nebyly splněny. Četnost a rozsah pravidelného posuzování by měla záviset na vývoji a povaze nákladů, zejména s ohledem na významné změny v tržních cenách a jiné relevantní okolnosti. Pravidelné posuzování může vést k úpravě jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálních sazeb, které se použijí na budoucí dohody, nemělo by se ho však využívat ke zpochybnění hodnoty jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálních sazeb, které již byly sjednány. Pravidelné posuzování jednorázových částek, jednotkových nákladů nebo paušálních sazeb může vyžadovat přístup k účtům příjemce grantu pro statistické a metodické účely, a ten je nutný i k předcházení podvodům a jejich odhalování.

(132)  Aby se usnadnila účast malých organizací na provádění politik Unie v situaci omezené dostupnosti zdrojů, je nutno uznat jako způsobilé náklady hodnotu práce odvedené dobrovolníky. Tyto organizace by proto měly být schopny ve větším rozsahu využívat práci dobrovolníků za účelem spolufinancování akce nebo pracovního programu. Aniž by byla dotčena maximální míra spolufinancování stanovená v základním právním aktu, měl by být grant Unie v těchto případech omezen na odhadované způsobilé náklady, u nichž se nejedná o náklady na práci dobrovolníků. Jelikož dobrovolnickou práci vykonávají třetí osoby, aniž by jim příjemce grantu vyplácel odměnu, zabraňuje toto omezení proplacení nákladů, které tento příjemce nevynaložil. Kromě toho by hodnota práce dobrovolníků neměla přesáhnout 50 % příspěvků ve formě věcného plnění a jakéhokoli dalšího spolufinancování.

(133)  V zájmu ochrany jedné ze základních zásad veřejných financí by v tomto nařízení měla být zachována zásada neziskovosti.

(134)  Granty by v zásadě měly být udělovány na základě výzvy k podávání návrhů. Jsou-li povoleny výjimky, měly by být z hlediska rozsahu a trvání vykládány a uplatňovány restriktivně. Výjimečná možnost udělit grant bez výzvy k podávání návrhů držitelům de facto nebo de iure monopolu by měla být použita pouze tehdy, jsou-li dotčené subjekty jedinými, které jsou schopny provádět příslušné druhy činností nebo kterým byl tento monopol svěřen právním předpisem nebo orgánem veřejné moci.

(135)  V rámci přechodu k elektronickým grantům a elektronickému zadávání zakázek by měli být žadatelé a uchazeči žádáni o prokázání svého právního postavení a finanční životaschopnosti pouze jednou za stanovené období a nemělo by od nich být vyžadováno opětovné poskytování podkladů při každém udělovacím řízení. Je proto nutné sladit požadavky ohledně počtu roků, za něž budou dokumenty v řízení o udělení grantu a zadávacím řízení požadovány.

(136)  Ceny představují cennou formu finanční podpory nesouvisející s předpokládanými náklady, a jejich využívání by tedy mělo být usnadněno a příslušná pravidla ujasněna. Ceny by se měly považovat za doplněk, nikoli náhradu jiných nástrojů financování, jako jsou granty.

(137)  Aby bylo možné pružnější využívání cen, měla by být povinnost podle nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 uveřejňovat soutěže o ceny v jednotkové hodnotě nejméně 1 000 000 EUR ve výkazech připojených k návrhu rozpočtu nahrazena povinností předem informovat Evropský parlament a Radu a výslovně uvést tyto ceny v rozhodnutí o financování.

(138)  Při udělování cen by měly být dodržovány zásady transparentnosti a rovného zacházení. V této souvislosti by měly být stanoveny minimální požadavky na soutěže, zejména podmínky pro vyplacení ceny vítězům po udělení ceny a vhodné způsoby uveřejnění. Je rovněž zapotřebí jednoznačně vymezit udělovací řízení od podání přihlášek až po vyrozumění žadatelů a oznámení vítězi, které je obdobou řízení o udělení grantu.

(139)  Toto nařízení by mělo stanovit zásady a podmínky týkající se finančních nástrojů, rozpočtových záruk a finanční pomoci a pravidla pro omezení finanční odpovědnosti Unie, boj proti podvodům a praní peněz, likvidaci finančních nástrojů a podávání zpráv.

(140)  V minulých letech využívala Unie v rostoucí míře finanční nástroje, které umožňují dosáhnout vyšší aktivace mimorozpočtových zdrojů prostřednictvím rozpočtu, současně však pro tento rozpočet znamenají finanční riziko. K těmto finančním nástrojům patří nejen finanční nástroje, na něž se nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 vztahuje, nýbrž také další nástroje, jako jsou rozpočtové záruky a finanční pomoc, jež byly dříve upraveny pouze pravidly stanovenými v příslušných základních právních aktech. Je důležité stanovit společný rámec v zájmu zajištění jednotnosti zásad vztahujících se na tento soubor nástrojů a seskupit je pod novou hlavu v tomto nařízení, která bude kromě stávajících pravidel platných pro finanční nástroje obsahovat i oddíly týkající se rozpočtových záruk a finanční pomoci pro členské státy nebo třetí země.

(141)  Finanční nástroje a rozpočtové záruky mohou významně přispívat k multiplikaci účinku finančních prostředků Unie, jestliže jsou tyto finanční prostředky sdruženy s dalšími zdroji a mají aktivační účinek. Finanční nástroje a rozpočtové záruky by měly být využívány pouze tehdy, neexistuje-li riziko narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu nebo nesouladu s pravidly státní podpory.

(142)  V rámci ročního přídělu prostředků schváleného Evropským parlamentem a Radou na určitý program by se měly finanční nástroje a rozpočtové záruky využívat na základě předběžného hodnocení, které prokáže, že z hlediska dosažení cílů politik Unie jsou tyto finanční nástroje a rozpočtové záruky účinné.

(143)  Finanční nástroje, rozpočtové záruky a finanční pomoc by měly být schváleny prostřednictvím základního právního aktu. Jsou-li v řádně odůvodněných případech finanční nástroje vytvořeny jinak než základním právním aktem, měly by být v rámci rozpočtu schváleny Evropským parlamentem a Radou.

(144)  Měly by být vymezeny nástroje spadající potenciálně do působnosti hlavy X, jako jsou půjčky, záruky, kapitálové investice, kvazikapitálové investice a nástroje pro sdílení rizik. Definice nástrojů pro sdílení rizik by měla umožňovat zařazení úvěrového posílení v případě projektových dluhopisů, pokrytí rizika spojeného s obsluhou dluhu v rámci určitého projektu a omezení úvěrových rizik držitelů dluhopisů na základě úvěrového posílení ve formě půjčky nebo záruky.

(145)  Veškeré splátky plynoucí z finančního nástroje nebo rozpočtové záruky by se měly použít pro potřeby nástroje nebo záruky, které je generovaly, k  zefektivnění uvedeného nástroje nebo záruky ▌, není-li v základním právním aktu stanoveno jinak, a měly by být zohledněny v případných budoucích návrzích na prostředky pro daný nástroj nebo záruku.

(146)  Je vhodné uznat sladění zájmů při sledování cílů politik Unie, a zejména skutečnost, že EIB a  EIF mají zvláštní odborné znalosti pro využívání finančních nástrojů a rozpočtových záruk.

(147)  EIB a EIF, které jednají jako skupina, by měly mít možnost na sebe vzájemně přenášet část úkolů souvisejících s prováděním, pokud by toto přenesení mohlo být přínosné pro provedení dané akce a v souladu s bližším vymezením v příslušné dohodě s Komisí.

(148)  Je třeba objasnit, že jsou-li finanční nástroje nebo rozpočtové záruky kombinovány s doplňkovými formami podpory poskytované z rozpočtu Unie, měla by se pravidla vztahující se na finanční nástroje a rozpočtové záruky uplatňovat na celé opatření. Tato pravidla by měla být případně doplněna zvláštními požadavky stanovenými v odvětvových pravidlech.

(149)  Využívání finančních nástrojů a rozpočtových záruk financovaných z rozpočtu by mělo být v souladu s unijní politikou týkající se jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti a s jejími aktualizacemi, jak je stanoveno v příslušných právních aktech Unie a v závěrech Rady, zejména v závěrech Rady ze dne 8. listopadu 2016 o kritériích a postupu pro sestavení unijního seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti(16) a jejich příloze a v závěrech Rady ze dne 5. prosince 2017 o unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti(17) a jejich přílohách.

(150)  Rozpočtové záruky a finanční pomoc pro členské státy nebo třetí země představují obecně mimorozpočtové operace, které mají značný dopad na rozvahu Unie. Ačkoli i nadále zůstávají obecně mimorozpočtovými operacemi, jejich zařazení do tohoto nařízení zajišťuje silnější ochranu finančních zájmů Unie a jednoznačnější rámec pro jejich schvalování, řízení a účtování.

(151)  Unie nedávno zahájila důležité iniciativy založené na rozpočtových zárukách, jako je Evropský fond pro strategické investice (EFSI) nebo Evropský fond pro udržitelný rozvoj (EFSD). K vlastnostem těchto nástrojů patří to, že vytvářejí pro Unii podmíněný závazek a vyžadují tvorbu rezerv s cílem vytvořit rezervu likvidity, která umožňuje, aby rozpočet reagoval náležitě na platební povinnosti, jež mohou z těchto podmíněných závazků vyplývat. Aby byl zaručen úvěrový rating Unie, a tudíž její schopnost poskytovat účinně financování, je nezbytné, aby byl při schvalování a sledování podmíněných závazků, jakož i při tvorbě rezerv na tyto závazky dodržován solidní soubor pravidel, který by se měl vztahovat na všechny rozpočtové záruky.

(152)  Podmíněné závazky vyplývající z rozpočtových záruk mohou pokrývat širokou škálu finančních a investičních operací. Možnost uplatnění rozpočtové záruky nelze každoročně plánovat s úplnou jistotou jako v případě půjček se stanoveným splátkovým kalendářem. Proto je nezbytné stanovit rámec pro schvalování a sledování podmíněných závazků, který zajišťuje, aby byl neustále plně dodržován strop pro roční prostředky na platby stanovený v rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom(18) ▌.

(153)  Tento rámec by měl umožňovat rovněž řízení a kontrolu, včetně pravidelného podávání zpráv o finanční expozici Unie. Míra tvorby rezerv na finanční závazky by měla být stanovena na základě náležitého posouzení finančních rizik plynoucích z příslušného nástroje. Udržitelnost podmíněných závazků by měla být posouzena každoročně v rámci rozpočtového procesu. Je nutno zřídit mechanismus včasného varování, aby se zamezilo nedostatečným rezervám na pokrytí finančních závazků.

(154)  Rostoucí využívání finančních nástrojů, rozpočtových záruk a finanční pomoci vyžaduje uvolnění značného objemu prostředků na platby a vytvoření příslušných rezerv. K zajištění aktivace mimorozpočtových zdrojů a současně zajištění náležité úrovně ochrany před finančními závazky je důležité optimalizovat výši potřebných rezerv a dosáhnout vyšší efektivnosti sdružením těchto rezerv ve společném rezervním fondu. Pružnější využívání těchto sdružených rezerv mimoto umožňuje efektivní celkovou míru tvorby rezerv, která zajišťuje potřebnou ochranu s optimálním množstvím zdrojů.

(155)  V zájmu zajištění řádného fungování společného rezervního fondu v programovém období po roce 2020 by Komise měla do 30. června 2019 předložit nezávislé externí hodnocení výhod a nevýhod spojených s pověřením Komise, EIB nebo obou těchto institucí finanční správou aktiv společného rezervního fondu a přitom přihlédnout k příslušným technickým a institucionálním kritériím používaným k porovnání služeb poskytovaných při správě aktiv, včetně technické infrastruktury, porovnání nákladů na poskytování těchto služeb, institucionální struktury, podávání zpráv, výkonnosti, odpovědnosti a odborných zkušeností obou institucí, a dále k ostatním mandátům spojeným se správou aktiv pro rozpočet. K tomuto hodnocení by se měl v případě potřeby připojit legislativní návrh.

(156)  Pravidla pro tvorbu rezerv a společný rezervní fond by měla zajistit důkladný rámec pro vnitřní kontrolu. Pokyny pro správu zdrojů ve společném rezervním fondu by měly být stanoveny Komisí po konzultaci s účetním Komise. Schvalující osoby finančních nástrojů, rozpočtových záruk nebo finanční pomoci by měly aktivně sledovat finanční závazky v rámci své odpovědnosti a finanční správce zdrojů společného rezervního fondu by měl spravovat peníze a aktiva ve fondu podle pravidel a postupů, které stanoví účetní Komise.

(157)  Rozpočtové záruky a finanční pomoc by měly dodržovat stejný soubor zásad, jaký byl stanoven pro finanční nástroje. Rozpočtové záruky by měly zejména být neodvolatelné, bezpodmínečné a splatné na požádání. Měly by být využívány v nepřímém řízení, nebo pouze výjimečně v přímém řízení. Měly by se vztahovat pouze na finanční a investiční operace a protistrany by měly na příslušné operace přispět z vlastních zdrojů.

(158)  Finanční pomoc pro členské státy nebo třetí země by měla mít podobu půjčky, úvěrové linky nebo jakéhokoli jiného nástroje, který se považuje za vhodný k zajištění účinnosti podpory. Za tímto účelem by Komise měla být v příslušném základním právním aktu zmocněna vypůjčit si potřebné finanční prostředky na kapitálových trzích nebo u finančních institucí, aniž by se Unie podílela na jakékoli změně splatnosti, která by ji vystavila úrokovému riziku nebo jinému komerčnímu riziku.

(159)  Ustanovení týkající se finančních nástrojů by se měla uplatňovat co nejdříve ▌, aby bylo dosaženo požadovaného zjednodušení a účinnosti. Ustanovení týkající se rozpočtových záruk a finanční pomoci, jakož i společného rezervního fondu by se měla uplatňovat od víceletého finančního rámce na období po roce 2020. Tento harmonogram umožní důkladnou přípravu nových nástrojů pro řízení podmíněných závazků. Umožní rovněž sladění zásad stanovených v hlavě X a návrhu víceletého finančního rámce na období po roce 2020 na straně jedné a zvláštních programů souvisejících s tímto rámcem na straně druhé.

(160)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014(19) stanoví pravidla mimo jiné pro financování politických stran a politických nadací na evropské úrovni, zejména s ohledem na podmínky financování, přiznání a rozdělení finančních prostředků, dary a příspěvky, financování kampaní při volbách do Evropského parlamentu, nárokovatelné výdaje, zákaz určitého financování, účetnictví, předkládání zpráv a audit, provádění a kontroly, sankce, spolupráci mezi Úřadem pro evropské politické strany a evropské politické nadace, schvalující osobou Evropského parlamentu a členskými státy a na transparentnost. ▌

(161)  Toto nařízení by mělo obsahovat pravidla pro příspěvky z rozpočtu určené pro evropské politické strany, jež předpokládá nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014. ▌

(162)  Finanční podpora poskytovaná evropským politickým stranám by měla mít formu specifických příspěvků, aby tak reagovala na jejich specifické potřeby.

(163)  I když je finanční podpora přiznávána bez nutnosti předkládat roční pracovní program, měly by evropské politické strany následně řádné využívání finančních prostředků Unie odůvodnit. Příslušná schvalující osoba by měla především ověřit, zda byly finanční prostředky využity k zaplacení nárokovatelných výdajů podle výzvy k podávání žádostí o příspěvky a ve lhůtách stanovených v tomto nařízení. Příspěvky evropským politickým stranám by měly být využity do konce rozpočtového roku následujícího po roce jejich přiznání, přičemž po jeho uplynutí by měly být nevyčerpané prostředky příslušnou schvalující osobou získány zpět.

(164)  Prostředky Unie přiznané na financování provozních nákladů evropských politických stran by neměly být využívány k jiným účelům, než jsou stanoveny v nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014, zejména by tedy neměly být využívány k přímému nebo nepřímému financování třetích osob, například vnitrostátních politických stran. Evropské politické strany by měly využívat tyto příspěvky na úhradu procentní části stávajících a budoucích výdajů, a nikoli výdajů nebo dluhů, jež vznikly před podáním žádosti o příspěvky.

(165)  Přiznání příspěvků by mělo být rovněž zjednodušeno a přizpůsobeno specifikům evropských politických stran, zejména tím, že nebudou stanovována kritéria pro výběr, bude zavedena jediná platba předběžného financování v plné výši jako obecné pravidlo a stanovena možnost využívat jednorázové částky, paušální financování a jednotkové náklady ▌.

(166)  Vyplácení příspěvků z rozpočtu by mělo být pozastaveno, sníženo nebo ukončeno, pokud evropské politické strany poruší nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014.

(167)  Sankce vyplývající jak z tohoto nařízení, tak z nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 by měly být ukládány jednotným způsobem a měly by být ukládány v souladu se zásadou ne bis in idem. V souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 1141/2014 nemají být správní nebo peněžité sankce podle tohoto nařízení uloženy v některém z případů, za něž již byly uloženy sankce na základě nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014.

(168)  Toto nařízení by mělo stanovit obecný rámec, na jehož základě lze rozpočtovou podporu využít jako nástroj v oblasti vnější činnosti včetně povinnosti třetí země poskytovat Komisi odpovídající a včasné informace pro vyhodnocení dodržení dohodnutých podmínek a ustanovení, která zajišťují ochranu finančních zájmů Unie.

(169)  V zájmu posílení úlohy Evropského parlamentu a Rady je třeba vyjasnit postup pro zřízení svěřenského fondu Unie. Rovněž je nutné upřesnit zásady platné pro příspěvky do svěřenských fondů Unie, zejména význam zajištění příspěvků od dalších dárců, jež ospravedlňují zřízení takového fondu, pokud jde o jeho přidanou hodnotu. Je též nutné objasnit povinnosti účastníků finančních operací a správní rady svěřenského fondu a stanovit pravidla, která zajišťují, aby byli zúčastnění dárci ve správní radě zastoupeni spravedlivým způsobem a aby byl k využití finančních prostředků fondu třeba kladný hlas Komise. Kromě toho je důležité podrobněji upravit požadavky na podávání zpráv platné pro svěřenské fondy Unie.

(170)  V souladu se zefektivněním stávajících pravidel a s cílem zabránit přílišnému opakování by měla být zvláštní ustanovení v části druhé nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, jež se vztahují na EZZF, výzkum, vnější činnost a zvláštní fondy Unie, zahrnuta do příslušných částí tohoto nařízení, pouze pokud se dosud používají a jsou relevantní.

(171)  Ustanovení o uspořádání účetních závěrek a účetnictví je třeba zjednodušit a ujasnit. Je proto vhodné seskupit všechna ustanovení o ročních účetních závěrkách a podávání ostatních finančních zpráv.

(172)  Způsob, jakým orgány Unie v současnosti hlásí Evropskému parlamentu a Radě projekty v oblasti nemovitostí, by měl být zlepšen. Orgány Unie by měly mít možnost financovat nové projekty v oblasti nemovitostí z příjmů obdržených za již prodané budovy. Je tudíž nutno v ustanoveních o těchto projektech odkázat na ustanovení o vnitřních účelově vázaných příjmech. To umožní uspokojit měnící se potřeby v rámci politiky orgánů Unie v oblasti nemovitostí a současně ušetřit náklady a zajistit větší flexibilitu.

(173)  Za účelem přizpůsobení pravidel platných pro určité subjekty Unie, podrobných pravidel pro zadávání veřejných zakázek a podrobných podmínek pro efektivní míru tvorby rezerv a její minimální poměr by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o rámcové finanční nařízení pro subjekty zřízené podle Smlouvy o fungování EU a Smlouvy o Euratomu, vzorové finanční nařízení pro subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru, změny přílohy I tohoto nařízení, podrobné podmínky a metodiku pro výpočet efektivní míry tvorby rezerv a změny vymezeného minimálního poměru efektivní míry tvorby rezerv, jež by však neměla být stanovena níže než na 85 %. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání expertních skupin Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(174)  Aby bylo zajištěno, že program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013(20), poskytuje rychle přiměřené zdroje na podporu měnících se politických priorit, měly by orientační podíly pro každou ze tří os a minimální procentní podíly každé tematické priority v rámci jednotlivých os umožnit větší flexibilitu a zároveň zachovat ambiciózní úroveň využití přeshraničních partnerství sítě EURES. To by mělo zlepšit řízení vedeného programu a umožnit zaměření rozpočtových prostředků na akce, které vedou k vyšší zaměstnanosti a lepším výsledkům v sociální oblasti.

(175)  Aby se usnadnily investice do infrastruktury v oblasti kultury a udržitelného cestovního ruchu, aniž by bylo dotčeno uplatňování právních aktů Unie v oblasti životního prostředí, zejména směrnic Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES(21) a 2011/92/EU(22), je třeba vyjasnit určitá omezení, pokud jde o rozsah podpory těchto investic podle nařízení Evropského parlamentu a Rady. (EU) č. 1301/2013(23). Je tedy zapotřebí zavést ode dne ... [den vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost] jasná omezení rozsahu příspěvku EFRR na takové investice.

(176)  S cílem reagovat na problémy způsobené rostoucím přílivem migrantů a uprchlíků je třeba vysvětlit cíle, k nimž může EFRR přispívat v rámci podpory migrantů a uprchlíků, tak aby členské státy měly možnost poskytnout investice zaměřené na oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí, včetně žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany.

(177)  V zájmu snazšího provádění operací podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013(24) by se měl rozšířit okruh potenciálních příjemců grantů. Řídícím orgánům by proto mělo být umožněno považovat fyzické osoby za příjemce grantů a mělo by být stanoveno pružnější vymezení příjemců grantů v kontextu státní podpory.

(178)  V praxi jsou makroregionální strategie dohodnuty na základě přijetí závěrů Rady. Od vstupu nařízení (EU) č. 1303/2013 v platnost může tyto závěry případně potvrdit Evropská rada s přihlédnutím k pravomocím tohoto orgánu stanoveným v článku 15 Smlouvy o EU. Definice makroregionálních strategií obsažená v uvedeném nařízení by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(179)  K zajištění řádného finančního řízení EFRR, ESF, Fondu soudržnosti, EZFRV a ENRF (evropské strukturální a investiční fondy, dále jen „ESI fondy“), jež jsou využívány ve sdíleném řízení, a k objasnění povinností členských států by měly obecné zásady stanovené v článku 4 nařízení (EU) č. 1303/2013 odkazovat na zásady vnitřní kontroly plnění rozpočtu a zabránění střetům zájmů, které jsou stanoveny v tomto nařízení.

(180)  Za účelem maximalizace synergického působení mezi všemi fondy Unie k účinnému řešení problémů spojených s migrací a poskytováním azylu by mělo být zajištěno, aby v případě, že se do priorit v pravidlech pro jednotlivé fondy promítají tematické cíle, zahrnovaly tyto priority náležité využití každého ESI fondu pro tyto oblasti. Případně by měla být zajištěna koordinace s Azylovým, migračním a integračním fondem.

(181)  K zajištění vzájemné provázanosti ustanovení o programování by měly být jednou ročně dohody o partnerství upraveny podle změn v programech, které v předchozím kalendářním roce schválila Komise.

(182)  K usnadnění přípravy a provádění strategií komunitně vedeného místního rozvoje by mělo být možné pokrýt z hlavního fondu náklady na přípravné činnosti, provozní náklady a náklady na oživení příslušné strategie.

(183)  Aby se usnadnilo provádění strategií komunitně vedeného místního rozvoje a integrovaných územních investic, je nutno ujasnit úlohu a povinnosti místních akčních skupin v případě strategií komunitně vedeného místního rozvoje a úlohu a povinnosti místních orgánů, subjektů regionálního rozvoje nebo nevládních organizací v případě integrovaných územních investic ve vztahu k ostatním subjektům v rámci prováděcí struktury programu. Zprostředkující subjekt by mělo být povinné určit v souladu se zvláštními pravidly pro daný fond pouze v případech, kdy příslušné subjekty plní dodatečné úkoly v působnosti řídícího nebo certifikačního orgánu či platební agentury.

(184)  Řídící orgány by měly mít možnost využívat finanční nástroje přímým zadáváním ▌zakázek EIB a mezinárodním finančním institucím.

(185)  Mnoho členských států zřídilo banky nebo ▌instituce ve veřejném vlastnictví, které na základě veřejného politického mandátu podporují činnosti zaměřené na hospodářský rozvoj. Ty mají zvláštní vlastnosti, které je odlišují od soukromých obchodních bank z hlediska vlastnictví, mandátu v oblasti rozvoje a toho, že neusilují v prvé řadě o dosažení maximálního zisku. Jejich primární úlohou je zmírňovat selhání trhu, pokud v určitých regionech nebo určitých oblastech politiky nebo odvětvích jsou finanční služby poskytovány komerčními bankami nedostatečně. Tyto banky nebo ▌instituce ve veřejném vlastnictví mají vhodné předpoklady k tomu, aby podporovaly přístup k ESI fondům a současně zachovávaly neutralitu z hlediska hospodářské soutěže. Jejich zvláštní úloha a charakter mohou členským státům pomoci více využívat finanční nástroje s cílem zajistit maximální dopad ESI fondů na reálnou ekonomiku. Tento výsledek by byl v souladu s politikou Komise, která má usnadnit úlohu těchto bank nebo institucí ve veřejném vlastnictví jakožto správců fondů při využívání ESI fondů, jakož i při kombinování ESI fondů s financováním z EFSI, jak je stanoveno zejména v investičním plánu pro Evropu. Aniž jsou dotčeny zakázky, které již byly zadány pro účely využívání finančních nástrojů v souladu s použitelným právem, je odůvodněné vyjasnit, že řídící orgány mohou těmto bankám nebo ▌institucím ve veřejném vlastnictví zadávat veřejné zakázky přímo. Aby však bylo zajištěno, že tato možnost přímého zadávání veřejných zakázek je v souladu se zásadami vnitřního trhu, měly by být stanoveny přísné podmínky, které musí banky nebo instituce ve veřejném vlastnictví splňovat. Mezi tyto podmínky by mělo patřit, že žádný soukromý subjekt by neměl mít přímou kapitálovou účast s výjimkou kapitálové účasti, s níž není spojeno ovládání ani možnost blokovat, v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 2014/24/EU. Mimoto, a s přísným omezením na oblast působnosti nařízení (EU) č. 1303/2013, by banka nebo instituce ve veřejném vlastnictví také měla mít možnost využívat finanční nástroje, pokud s sebou kapitálová účast soukromého subjektu nenese vliv na rozhodování týkající se každodenního řízení finančního nástroje podporovaného ESI fondy.

(186)  Aby byla EFRR a EZFRV zachována možnost přispět na společnou neomezenou záruku a sekuritizační finanční nástroje ve prospěch malých a středních podniků, je třeba stanovit, že členské státy mohou využívat uvedené fondy k přispívání na EFRR a EZFRV během celého programového období, a je třeba aktualizovat ustanovení týkající se této možnosti, například ustanovení o předběžném posouzení a o hodnocení, a zavést pro EFRR možnost programování na úrovni prioritní osy.

(187)  Jedním z účelů přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017(25) bylo umožnit členským státům, aby využívaly ESI fondy, s cílem přispět na financování způsobilých projektů ▌podporovaných v rámci EFSI. Do nařízení (EU) č. 1303/2013 by mělo být vloženo zvláštní ustanovení, které objasní podmínky umožňující lepší vzájemné působení a doplňkovost, aby bylo možno snáze kombinovat ESI fondy s finančními produkty EIB na základě záruky EU ve prospěch EFSI.

(188)  Při provádění svých operací by subjekty měly využívat finanční nástroje v souladu s unijní politikou týkající se jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti a s jejími aktualizacemi, jak je stanoveno v příslušných právních aktech Unie a v závěrech Rady, zejména v závěrech Rady ze dne 8. listopadu 2016 a jejich příloze a v závěrech Rady ze dne 5. prosince 2017 a jejich přílohách.

(189)  S cílem zjednodušit a harmonizovat požadavky na kontrolu a audit a zvýšit odpovědnost finančních nástrojů, které využívají EIB a ostatní mezinárodní finanční instituce, je nutné pozměnit ustanovení o řízení a kontrole finančních nástrojů, aby se usnadnil proces potvrzování věrohodnosti. Tato změna by se neměla vztahovat na finanční nástroje uvedené v čl. 38 odst. 1 písm. a) a v článku 39 nařízení (EU) č. 1303/2013, které byly zřízeny dohodou o financování podepsanou před … [den vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost]. Na takové finanční nástroje by se měl nadále použít článek 40 uvedeného nařízení ve znění platném ke dni podpisu dané dohody o financování.

(190)  Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provedení nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o vzory kontrolních zpráv a výročních zpráv o auditu uvedené v čl. 40 odst. 1 zmíněného nařízení, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(26).

(191)  Aby byl zajištěn soulad se způsobem, jakým se přistupovalo k finančním opravám v programovém období 2007–2013, je nutné objasnit, že by v případě finančních nástrojů mělo být možné, aby byl příspěvek zrušený v důsledku jednotlivé nesrovnalosti znovu použit na oprávněné výdaje v rámci téže operace, takže související finanční oprava nebude mít pro danou operaci finančního nástroje za následek čistou ztrátu.

(192)  Aby se poskytlo více času pro podpis dohod o financování umožňujících využívání účelově vázaných účtů k platbám investic do konečných příjemců po skončení období způsobilosti akciových nástrojů, lhůta pro podpis takových dohod o financování by měla být prodloužena do 31. prosince 2018.

(193)  S cílem podnítit ▌investory působící podle zásady tržní ekonomiky ke společným investicím do projektů v oblasti veřejné politiky by měla být zavedena koncepce rozdílného zacházení s investory, jež za určitých podmínek umožňuje, aby ESI fondy vůči určitému investorovi působícímu podle zásady tržní ekonomiky a finančním produktům EIB na základě záruky EU ve prospěch EFSI zaujaly podřízenou pozici. Současně by měly být stanoveny podmínky pro uplatnění tohoto rozdílného zacházení při využívání ESI fondů.

(194)  Vzhledem k přetrvávajícím nízkým úrokovým sazbám je v zájmu toho, aby nebyly subjekty využívající finanční nástroje nepatřičně penalizovány, nutné umožnit, s výhradou aktivní správy pokladny, financování záporných úroků vzniklých v důsledku investic ESI fondů podle článku 43 nařízení (EU) č. 1303/2013 z prostředků vrácených finančnímu nástroji.

(195)  S cílem sladit požadavky na podávání zpráv s novými ustanoveními o rozdílném zacházení s investory a zamezit duplicitě některých požadavků by měl být změněn čl. 46 odst. 2 nařízení (EU) č. 1303/2013.

(196)  V zájmu snazšího využívání ESI fondů je nutné umožnit členským státům, aby prováděly opatření technické pomoci přímým zadáním veřejné zakázky EIB, jiným mezinárodním finančním institucím a bankám nebo institucím ve veřejném vlastnictví.

(197)  V zájmu další harmonizace podmínek týkajících se operací, které po dokončení vytvářejí čistý příjem, by se příslušná ustanovení tohoto nařízení měla použít na operace, které již byly vybrány, ale stále probíhají, i na operace, které teprve mají být vybrány v tomto programovém období.

(198)  S cílem zajistit silnou motivaci pro provádění opatření v oblasti energetické účinnosti by nákladové úspory vyplývající ze zvýšení energetické účinnosti prostřednictvím určité operace neměly být považovány za čistý příjem.

(199)  Aby se usnadnilo provádění operací vytvářejících příjem, mělo by být kdykoli během provádění programu přípustné snížit míru spolufinancování a mělo by být umožněno stanovit paušální procentní podíly čistých příjmů na vnitrostátní úrovni.

(200)  Z důvodu pozdního přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014(27) a skutečnosti, že v uvedeném nařízení byly stanoveny úrovně intenzity podpory, je nutné povolit určité výjimky v souvislosti s ENRF, pokud jde o operace vytvářející příjem. Jelikož tyto výjimky zajišťují výhodnější podmínky pro určité operace vytvářející příjem, u nichž jsou částky nebo míry podpory stanoveny v nařízení (EU) č. 508/2014, je pro ně nutné stanovit odlišné datum použitelnosti, aby bylo zajištěno rovné zacházení s operacemi podporovanými na základě nařízení (EU) č. 1303/2013.

(201)  Za účelem snížení administrativní zátěže u příjemců grantů by se měl zvýšit finanční limit pro osvobození určitých operací od požadavku na výpočet a na zohlednění příjmů vytvořených během jejich provádění.

(202)  K usnadnění synergického působení mezi ESI fondy a ostatními nástroji Unie by mělo být stanoveno, že vynaložené výdaje mohou být proplaceny z různých ESI fondů a nástrojů Unie na základě předem dohodnutého poměru.

(203)  Na podporu využívání jednorázových částek a vzhledem k tomu, že jednorázové částky mají být založeny na přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metodě výpočtu, jež zajistí řádné finanční řízení, by se měl platný horní limit pro jejich použití zrušit.

(204)  Ke snížení administrativní zátěže při uskutečňování projektů příjemci grantů by měla být zavedena nová možnost zjednodušeného vykazování nákladů pro financování založené na jiných podmínkách, než jsou náklady operací.

(205)  Členské státy by měly možnost zjednodušeného vykazování nákladů využívat stále častěji, aby se zjednodušila pravidla využívání prostředků a snížila související administrativní zátěž.

(206)  Vzhledem ke skutečnosti, že podle článku 71 nařízení (EU) č. 1303/2013 platí povinnost týkající se zajištění stálosti investičních operací od provedení závěrečné platby příjemci grantu a že v případě, že investice spočívá v pořízení nového strojního zařízení a vybavení na leasing, dochází k závěrečné platbě na konci smluvního období, neměla by se tato povinnost na dotyčný typ investic vztahovat.

(207)  V zájmu zajištění širokého uplatňování zjednodušeného vykazování nákladů by měly být u operací nebo projektů, které jsou součástí operace, podporovaných z EFRR a ESF a nedosahujících určitého finančního limitu povinně používány standardní stupnice jednotkových nákladů, jednorázové částky nebo paušální sazby, s výhradou příslušných přechodných ustanovení. Pokud se řídící orgán nebo, v případě programů v rámci cíle evropské územní spolupráce, monitorovací výbor domnívá, že tato povinnost vytváří nepřiměřenou administrativní zátěž, měl by mít možnost prodloužit přechodné období o dobu, kterou považuje za vhodnou. Tato povinnost by se neměla vztahovat na operace, kterým je poskytována podpora v rámci státní podpory nepředstavující podporu de minimis. Pro takové operace by měly být jako jedna z možností zachovány všechny formy grantů a vratné pomoci. Současně by mělo být pro všechny ESI fondy zavedeno používání návrhů rozpočtů jako další metodiky pro stanovení zjednodušených nákladů.

(208)  S cílem usnadnit dřívější a cílenější uplatňování zjednodušeného vykazování nákladů by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplnění nařízení (EU) č. 1303/2013 o další zvláštní pravidla týkající se úlohy, závazků a odpovědnosti subjektů využívajících finanční nástroje, související kritéria pro výběr a produktů, jež lze poskytovat prostřednictvím finančních nástrojů, o doplnění ustanovení nařízení (EU) č. 1303/2013 týkajících se standardních stupnic jednotkových nákladů nebo paušálního financování, přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metody pro jejich stanovení a o upřesnění podrobných postupů týkajících se financování založeného na splnění podmínek souvisejících s dosažením pokroku při provádění nebo se splněním cílů programů, a nikoli na nákladech, a jejich uplatňování. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada zejména veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na zasedání expertních skupin Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(209)  S cílem snížit administrativní zátěž by se mělo rozšířit využívání paušálních sazeb, které od členských států nevyžadují stanovení metodiky. Proto by měly být zavedeny dvě dodatečné paušální sazby; jedna pro výpočet přímých nákladů na zaměstnance a druhá pro výpočet zbývajících způsobilých nákladů, které vycházejí z nákladů na zaměstnance. Dále by měly být blíže upřesněny metody výpočtu nákladů na zaměstnance.

(210)  Ke zvýšení účinnosti a dopadů operací by se mělo usnadnit provádění operací zahrnujících celé území členského státu nebo operací zahrnujících různé programové oblasti a měly by se rozšířit možnosti, pokud jde o výdaje na určité investice vynaložené mimo Unii.

(211)  S cílem podnítit členské státy k využívání hodnocení velkých projektů nezávislými odborníky by mělo být přípustné předložení výkazu výdajů v souvislosti s velkým projektem Komisi před kladným hodnocením ze strany nezávislého odborníka, jakmile byla Komise informována o tom, že mu byly poskytnuty příslušné informace.

(212)  Na podporu využívání společných akčních plánů, které sníží administrativní zátěž příjemců grantů, je nutné snížit regulatorní požadavky související s vypracováním společného akčního plánu a zároveň se nadále náležitě zaměřovat na horizontální zásady, včetně rovnosti žen a mužů a udržitelného rozvoje, které významně přispívají k účinnému využívání ESI fondů.

(213)  Aby se zabránilo zbytečné administrativní zátěži příjemců grantů, měla by pravidla informování, komunikace a viditelnosti dodržovat zásadu proporcionality. Je proto důležité upřesnit oblast jejich působnosti.

(214)  V zájmu snížení administrativní zátěže a zajištění účinného využívání technické pomoci mezi EFRR, ESF a Fondem soudržnosti a mezi kategoriemi regionů by se měla zvýšit flexibilita při výpočtu a sledování příslušných limitů vztahujících se na technickou pomoc členských států.

(215)  K zefektivnění prováděcích struktur by mělo být upřesněno, že možnost, aby byly řídící orgán, certifikační orgán a auditní orgán součástí téhož veřejného subjektu, je dostupná i u programů v rámci cíle Evropská územní spolupráce.

(216)  Povinnosti řídících orgánů s ohledem na ověřování výdajů v případě využívání zjednodušeného vykazování nákladů je třeba stanovit podrobněji.

(217)  S cílem zajistit, že příjemci grantů mohou při využívání ESI fondů a Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) ke zjednodušení plně využít potenciál vyplývající z řešení v oblasti elektronické správy, zejména v zájmu snazší plně elektronické správy dokumentů, je třeba upřesnit, že se papírová stopa nevyžaduje, jsou-li splněny určité podmínky.

(218)  V zájmu větší přiměřenosti kontrol a zmírnění administrativní zátěže způsobené překrývajícími se kontrolami, zejména u malých příjemců grantů, by měla být u EFRR, ESF, Fondu soudržnosti a ENRF zachována zásada jediného auditu a prahové hodnoty, pod jejichž úrovní operace podléhá nejvýše jednomu auditu, by se měly zdvojnásobit, aniž by však byla narušena zásada řádného finančního řízení.

(219)  Je důležité zvýšit viditelnost ESI fondů i povědomí o jejich výsledcích a přínosech u veřejnosti. Informační a komunikační činnost a opatření ke zvýšení viditelnosti pro veřejnost jsou nadále klíčové pro propagaci výsledků ESI fondů a informování o tom, jak jsou finanční zdroje Unie investovány.

(220)  Za účelem usnadnění přístupu určitých cílových skupin k ESF by sběr údajů pro některé ukazatele uvedené v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013(28) neměl být vyžadován.

(221)  K zajištění rovného zacházení s operacemi podporovanými na základě tohoto nařízení je nutné stanovit datum použitelnosti určitých změn nařízení (EU) č. 1303/2013.

(222)  Za účelem zajištění toho, aby se na celé programové období pro nařízení (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 1304/2013 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014(29) vztahoval soudržný soubor pravidel, je zapotřebí, aby se některé změny uvedených nařízení použily od 1. ledna 2014. Stanovením zpětné působnosti těchto změn jsou zohledněna legitimní očekávání.

(223)  Za účelem urychlení využívání finančních nástrojů, které kombinují podporu z ESI fondů s finančními produkty EIB na základě záruky EU ve prospěch EFSI, a za účelem poskytnutí průběžného právního základu pro podpis dohod o financování umožňujících využívání účelově vázaných účtů pro akciové nástroje je zapotřebí, aby některé změny tohoto nařízení nabyly účinku dne 1. ledna 2018. Stanovením zpětné působnosti těchto změn je zajištěno urychlené zpřístupnění financování projektů prostřednictvím kombinované podpory z ESI fondů a z EFSI a zabrání se tak vzniku právní mezery mezi koncem platnosti některých ustanovení nařízení (EU) č. 1303/2013 a počátkem platnosti jejich prodloužení na základě tohoto nařízení.

(224)  Aby se usnadnilo rychlejší provádění v průběhu stávajícího programového období, měly by se zjednodušení a změny odvětvových pravidel použít co nejdříve, tedy ode dne ... [datum vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost].

(225)  Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) by měl i po 31. prosinci 2017 dočasně poskytovat pomoc mladým lidem, kteří nejsou zaměstnáni, ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy a kteří bydlí v regionech ▌, jež jsou neúměrně zasaženy rozsáhlým propouštěním. Aby bylo možné poskytovat jim pomoc i nadále, měla by se změna nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013(30), jež to umožňuje, použít od 1. ledna 2018.

(226)  Mělo by být možné zřídit nástroje kombinování zdrojů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013(31) pro jedno nebo více odvětí Nástroje pro propojení Evropy. Tyto nástroje kombinování zdrojů by mohly financovat operace kombinování zdrojů, což jsou opatření kombinující nevratné formy podpory, jako jsou podpora z rozpočtů členských států, granty z Nástroje pro propojení Evropy, ESI fondy a finanční nástroje z rozpočtu Unie, včetně kombinací kapitálových a dluhových nástrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy, ▌ a financování od skupiny EIB, od vnitrostátních podpůrných bank, od rozvojových nebo jiných finančních institucí, od investorů a ze soukromé finanční podpory. Financování od skupiny EIB by mělo zahrnovat financování od EIB v rámci EFSI a soukromá finanční podpora by měla zahrnovat přímé i nepřímé finanční příspěvky a  podporu získanou prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru.

(227)  Navržení a vytvoření nástrojů kombinování zdrojů by se mělo opírat o předběžné posouzení provedené v souladu s tímto nařízením a mělo by zohledňovat poznatky získané při využívání „výzvy k podávání nabídek s kombinováním zdrojů“ v rámci Nástroje pro propojení Evropy, kterou zmiňuje prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 20. ledna 2017, kterým se mění prováděcí rozhodnutí Komise C(2014)1921, kterým se zřizuje víceletý pracovní program na období 2014–2020 pro finanční pomoc v oblasti Nástroje pro propojení Evropy – odvětví dopravy. Nástroje kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy by měly být stanoveny ve víceletých nebo ročních pracovních programech a měly by být přijaty podle článků 17 a 25 nařízení (EU) č. 1316/2013. Komise by měla zajistit, že Evropskému parlamentu a Radě budou včasně předkládány transparentní zprávy o využívání všech těchto nástrojů.

(228)  Cílem nástrojů kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy by mělo být usnadnit a zefektivnit podání jedné žádosti o všechny druhy podpory, včetně grantů Unie z Nástroje pro propojení Evropy a financování ze soukromého sektoru. Tyto nástroje by se měly snažit optimalizovat postup podávání žádostí pro předkladatele projektů tím, že zajistí z technického a finančního hlediska jednotný postup hodnocení.

(229)  Nástroje kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy by měly zvýšit pružnost, pokud jde o předkládání projektů, a zjednodušit a zefektivnit proces identifikace a financování projektů. Měly by také posílit vlastní odpovědnost a angažovanost zapojených finančních institucí a tím zmírnit rizika spojená s projekty.

(230)  Nástroje kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy by měly přinést posílenou koordinaci, výměnu informací a spolupráci mezi členskými státy, Komisí, EIB, národními podpůrnými bankami a soukromými investory s cílem generovat a podporovat kvalitní portfolio připravených projektů, které sledují cíle politiky Nástroje pro propojení Evropy.

(231)  Cílem nástrojů kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy by mělo být zvýšení multiplikačního účinku výdajů Unie tím, že přiláká další zdroje od soukromých investorů, čímž bude zajištěna maximální míra zapojení soukromého sektoru. Mimoto by měly zajistit, aby se podporované akce staly ekonomicky a finančně životaschopnými, a měly by pomoci zabránit tomu, že pákový efekt investic bude nedostatečný. Měly by přispívat k dosahování cílů Unie, pokud jde o plnění cílů stanovených na pařížské konferenci o změně klimatu (COP 21), vytváření pracovních míst a přeshraniční propojení. Je důležité, aby v případě současného použití Nástroje pro propojení Evropy a EFSI pro financování opatření Účetní dvůr v souladu s článkem 287 Smlouvy o fungování EU a s čl. 24 odst. 2 nařízení (EU) č. 1316/2013 přezkoumal řádnost finančního řízení.

(232)  Ve většině případů se předpokládá, že granty v odvětví dopravy zůstanou hlavním prostředkem podpory cílů politik Unie. Používání nástrojů kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy by proto nemělo omezovat dostupnost těchto grantů.

(233)  Účast soukromých spoluinvestorů na dopravních projektech by mohla být usnadněna zmírněním finančního rizika. Za tímto účelem mohou být vhodné záruky na první ztrátu poskytované EIB v rámci společných finančních mechanismů podporovaných z rozpočtu Unie, jako jsou nástroje kombinování zdrojů.

(234)  Financování z Nástroje pro propojení Evropy by mělo být založeno na kritériích pro výběr a kritériích pro udělení grantu stanovených ve víceletých a ročních pracovních programech podle čl. 17 odst. 5 nařízení (EU) č. 1316/2013 bez ohledu na použitou formu nebo kombinaci forem financování.

(235)  Ke zkušenostem s nástroji kombinování zdrojů by se mělo přihlédnout při vyhodnocování nařízení (EU) č. 1316/2013.

(236)  Zavedení nástroje kombinování zdrojů v rámci Nástroje pro propojení Evropy tímto nařízením by nemělo být chápáno jako krok předjímající výsledek jednání o víceletém finančním rámci na období po roce 2020.

(237)  S přihlédnutím k velmi vysoké míře plnění Nástroje pro propojení Evropy v odvětví dopravy a v zájmu podpory uskutečňování projektů s nejvyšší přidanou hodnotou pro transevropskou dopravní síť, pokud jde o koridory hlavní sítě, přeshraničních projektů, ▌ projektů týkajících se ostatních částí hlavní sítě a projektů způsobilých v rámci horizontálních priorit, které jsou uvedeny v příloze I nařízení (EU) č. 1316/2013, je nutné výjimečně umožnit vyšší flexibilitu při využívání víceletého pracovního programu, kdy je možné, aby částka finančního krytí dosáhla až 95 % finančních rozpočtových prostředků uvedených v nařízení (EU) č. 1316/2013. Je však důležité, aby ve zbývajícím období provádění Nástroje pro propojení Evropy byla poskytnuta další podpora pro priority obsažené v ročních pracovních programech.

(238)  V důsledku odlišné povahy telekomunikačního odvětví v porovnání s odvětvími dopravy a energetiky v rámci Nástroje pro propojení Evropy, totiž nižší průměrné výše grantů a rozdílů v druzích nákladů a druzích projektů, je třeba předejít zbytečné zátěži pro příjemce grantů a členské státy zúčastněné na souvisejících činnostech prostřednictvím mírnějších povinností certifikace, aniž by byla oslabena zásada řádného finančního řízení.

(239)  Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 283/2014(32) lze v současnosti na podporu akcí v oblasti infrastruktury digitálních služeb využít pouze granty a veřejné zakázky. Aby bylo zajištěno co nejúčinnější fungování infrastruktury digitálních služeb, měly by být na podporu těchto akcí k dispozici i další finanční nástroje, které jsou v současnosti využívány v rámci Nástroje pro propojení Evropy, včetně inovativních finančních nástrojů.

(240)  Aby se u řídících orgánů zamezilo zbytečné administrativní zátěži, která by mohla bránit efektivnímu využívání FEAD, je vhodné zjednodušit a usnadnit postup změny nepodstatných prvků operačních programů.

(241)  V zájmu dalšího zjednodušení využívání FEAD je vhodné přijmout dodatečná ustanovení s ohledem na způsobilost výdajů, zejména pokud jde o používání standardních stupnic jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb.

(242)  Aby se zabránilo nespravedlivému zacházení s partnerskými organizacemi, neměly by nesrovnalosti, které lze přičíst pouze jednomu subjektu pověřenému pořízením pomoci, ovlivnit způsobilost výdajů partnerských organizací.

(243)  S cílem zjednodušit využívání ESI fondů a FEAD a zabránit právní nejistotě by měly být objasněny určité povinnosti členských států v oblasti řízení a kontroly.

(244)  Jelikož je třeba uplatňovat v rámci rozpočtového roku příslušná finanční pravidla soudržným způsobem, je v zásadě záhodno stanovit použitelnost části první tohoto nařízení (tj. samotného finančního nařízení) na začátek rozpočtového roku. K zajištění toho, aby významného zjednodušení stanoveného v tomto nařízení, pokud jde o finanční nařízení i o změny odvětvových pravidel, mohli příjemci finančních prostředků Unie využít co nejdříve, je však vhodné výjimečně stanovit použitelnost tohoto nařízení ode dne jeho vstupu v platnost. Současně by v zájmu poskytnutí delší doby pro přizpůsobení se novým pravidlům měly orgány Unie na vynakládání svých správních prostředků nadále používat nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 až do konce rozpočtového roku 2018.

(245)  Některé úpravy týkající se finančních nástrojů, rozpočtových záruk a finanční pomoci by se měly uplatňovat až ode dne použitelnosti víceletého finančního rámce na období po roce 2020, aby byl k dispozici dostatek času pro přizpůsobení příslušných právních základů a programů novým pravidlům.

(246)  Informace o ročním průměru ekvivalentů plného pracovního úvazku a odhadované výši účelově vázaných příjmů přenesených z předchozích let by měly být poskytovány poprvé s návrhem rozpočtu předkládaným v roce 2021, aby měla Komise dostatek času se této nové povinnosti přizpůsobit,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

ČÁST PRVNÍ

FINANČNÍ NAŘÍZENÍ

HLAVA I

PŘEDMĚT, DEFINICE, ▌ A OBECNÉ ZÁSADY

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanovuje pravidla pro sestavování a plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „rozpočet“) a pro předkládání a audit jejich účetnictví.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí ▌:

1)  „žadatelem“ fyzická osoba nebo subjekt, ať již s právní subjektivitou, či bez ní, které podají žádost v řízení o udělení grantu či v soutěži o ceny;

2)  „dokumentací žádosti“ nabídka, žádost o účast, žádost o grant nebo přihláška do soutěže o ceny;

3)  „udělovacím řízením“ zadávací řízení, řízení o udělení grantu, soutěž o ceny, postup výběru odborníků či postup výběru osob nebo subjektů plnících rozpočet podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c);

4)  „základním právním aktem“ právní akt jiný než doporučení nebo stanovisko, který stanoví právní základ pro určitou akci a pro vynakládání odpovídajících výdajů zapsaných do rozpočtu nebo pro uplatnění rozpočtové záruky či finanční pomoci, které jsou podpořeny z rozpočtu, a který může mít kteroukoli z těchto forem:

a)  při provádění Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouva o Euratomu“) formu nařízení, směrnice nebo rozhodnutí ve smyslu článku 288 Smlouvy o fungování EU; nebo

b)  při provádění hlavy V Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) jednu z forem uvedených v čl. 28 odst. 1, čl. 31 odst. 2, článku 33, čl. 42 odst. 4 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o EU;

5)  „příjemcem grantu“ fyzická osoba nebo subjekt, ať již s právní subjektivitou, či bez ▌ ní, s nimiž byla podepsána grantová dohoda;

6)  „nástrojem nebo platformou kombinování zdrojů“ rámec pro spolupráci zavedený mezi Komisí a rozvojovými či jinými veřejnými finančními institucemi s cílem kombinovat nevratné formy podpory nebo finanční nástroje či rozpočtové záruky z rozpočtu a vratné formy finanční podpory od rozvojových či jiných veřejných finančních institucí, jakož i od soukromých finančních institucí a soukromých investorů;

7)  „plněním rozpočtu“ provádění činností souvisejících s řízením, monitorováním, kontrolou a auditem rozpočtových prostředků v souladu s metodami stanovenými v článku 62;

8)  „rozpočtovým závazkem“ operace, jíž příslušná schvalující osoba vyhrazuje rozpočtové prostředky potřebné k pokrytí následných plateb sloužících ke splnění právních závazků;

9)  „rozpočtovou zárukou“ právní závazek Unie podpořit program akcí přijetím finanční povinnosti v rozpočtu, který lze využít v případě, že se během provádění programu vyskytne určitá konkrétní událost, a který zůstává platný po dobu splatnosti závazků přijatých v rámci podporovaného programu;

10)  „veřejnou zakázkou na nemovitosti“ veřejná zakázka, jejímž předmětem je nákup pozemků, budov nebo jiných nemovitostí nebo jejich výměna, pacht, leasing, nájem či koupě na splátky, ať již s předkupním právem nebo bez něho, anebo užívací právo k nim. Jejím předmětem jsou stávající budovy i budovy před dokončením, pokud na ně zájemce získal platné stavební povolení. To nezahrnuje veřejné zakázky na stavby navržené podle specifikací veřejného zadavatele; ty jsou předmětem veřejné zakázky na stavební práce;

11)  „zájemcem“ hospodářský subjekt, který se uchází o výzvu nebo byl vyzván k účasti v užším řízení, v soutěžním řízení s jednáním, v soutěžním dialogu, v inovačním partnerství, v soutěži o návrh nebo v jednacím řízení;

12)  „centrálním zadavatelem“ veřejný zadavatel, který provádí centralizované nákupní činnosti a případně i pomocné nákupní činnosti;

13)  „ověřením“ ověření konkrétního aspektu příjmové nebo výdajové operace;

14)  „koncesí“ úplatná smlouva uzavřená písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli ve smyslu článků 174 a 178, kterou je hospodářskému subjektu svěřeno provedení stavebních prací nebo poskytnutí a řízení služeb a při níž:

a)  odměna spočívá buď výhradně v právu braní užitků vyplývajících z využívání provedených stavebních prací či poskytování služeb, nebo v tomto právu společně s platbou;

b)  udělením koncese se na koncesionáře přenáší provozní riziko při braní užitků vyplývajících z využívání provedených stavebních prací nebo z poskytování služeb, přičemž může jít o riziko na straně poptávky, riziko na straně nabídky, nebo riziko na straně poptávky i nabídky. Má se za to, že koncesionář převzal provozní riziko, pokud mu za běžných provozních podmínek není zaručena návratnost vynaložených investic nebo nákladů vzniklých při předmětném provozování stavby nebo poskytování služeb;

15)  „podmíněným závazkem“ potenciální finanční povinnost, která může vzniknout v závislosti na výsledku budoucí události;

16)  „smlouvou“ veřejná zakázka nebo koncese;

17)  „zhotovitelem, dodavatelem nebo poskytovatelem“ hospodářský subjekt, s nímž byla podepsána smlouva na veřejnou zakázku;

18)  „dohodou o přiznání příspěvku“ dohoda uzavřená s osobami nebo subjekty vynakládajícími finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) bodů ii) až viii);

19)  „kontrolou“ jakékoli opatření přijaté za účelem poskytnutí přiměřené jistoty o účinnosti, efektivnosti a hospodárnosti operací, o spolehlivosti výkaznictví, o ochraně majetku a informací, o předcházení podvodům a nesrovnalostem, jejich odhalování a nápravě a opatřeních reagujících na tyto podvody a nesrovnalosti, jakož i o náležitém řízení rizik souvisejících s legalitou a správností uskutečněných operací, s přihlédnutím k víceleté povaze programů a k povaze dotyčných plateb. Kontroly mohou zahrnovat různá ověření, jakož i provádění strategií a postupů k dosažení cílů uvedených v první větě;

20)  „protistranou“ ▌strana, které je udělena rozpočtová záruka;

21)  „krizí“:

a)  situace bezprostředního nebo nastávajícího nebezpečí, jež hrozí vyústit v ozbrojený konflikt nebo destabilizaci země nebo jejího sousedství;

b)  ▌situace nastalé v důsledku přírodních pohrom, krize způsobené člověkem, například války a jiné konflikty, nebo mimořádné okolnosti se srovnatelnými důsledky, jež mohou být spojeny mimo jiné se změnou klimatu, zhoršováním životního prostředí, neexistencí přístupu k energii a přírodním zdrojům nebo extrémní chudobou;

22)  „zrušením přidělení prostředků na závazek“ operace, kterou příslušná schvalující osoba ruší zcela nebo částečně dřívější vyhrazení prostředků na základě rozpočtového závazku;

23)  „dynamickým nákupním systémem“ plně elektronický proces pro uskutečňování běžných nákupů zboží, které je obecně dostupné na trhu;

24)  „hospodářským subjektem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba včetně veřejného subjektu nebo skupina takových osob, která nabízí dodání výrobků, provedení stavebních prací, poskytnutí služeb či dodání nemovitostí;

25)  „kapitálovou investicí“ poskytnutí kapitálu společnosti investorem přímo či nepřímo výměnou za celkové nebo částečné vlastnictví této společnosti, při němž může investor převzít určitou kontrolu nad řízením společnosti a podílet se na jejím zisku;

26)  „evropským úřadem“ správní struktura vytvořená Komisí samotnou nebo spolu s jedním či více jinými orgány Unie k plnění zvláštních průřezových úkolů;

27)  „konečným správním rozhodnutím“ rozhodnutí správního orgánu, které má konečnou platnost a závazný účinek v souladu s použitelným právem;

28)  „finančním aktivem“ jakékoli aktivum ve formě peněz, kapitálového nástroje subjektu nacházejícího se ve veřejném nebo soukromém vlastnictví nebo smluvního nároku na obdržení peněz či jiného finančního aktiva od takového subjektu;

29)  „finančním nástrojem“ opatření finanční podpory Unie poskytované z rozpočtu za účelem ▌plnění jednoho nebo více konkrétních cílů politik Unie, jež může mít formu kapitálové či kvazikapitálové investice, půjčky nebo záruky anebo jiného nástroje ke sdílení rizik a jež může být tam, kde je to vhodné, spojeno s jinými formami finanční podpory nebo s finančními prostředky ve sdíleném řízení nebo s finančními prostředky z Evropského rozvojového fondu (ERF);

30)  „finančním závazkem“ smluvní povinnost dodat peníze nebo jiné finanční aktivum jinému subjektu;

31)  „rámcovou smlouvou“ smlouva na veřejnou zakázku mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli, jejímž účelem je stanovit podmínky, kterými se budou řídit jednotlivé zakázky, jež na ní budou založeny a mají být zadávány během daného období, zejména s ohledem na ceny a případně na předpokládané množství;

32)  „celkovou tvorbou rezerv“ celkový objem zdrojů, které jsou považovány za potřebné po celou dobu trvání rozpočtové záruky v důsledku uplatnění míry tvorby rezerv uvedené v čl. 211 odst. 1 na výši rozpočtové záruky schválenou v základním právním aktu, uvedenou v čl. 210 odst. 1 písm. b);

33)  „grantem“ finanční příspěvek formou daru. Pokud je takový příspěvek poskytnut v přímém řízení, vztahuje se na něj hlava VIII;

34)   „zárukou“ písemný závazek, kterým ručitel přebírá odpovědnost za všechny či některé závazky či povinnosti třetí osoby nebo za úspěšné splnění povinností touto třetí osobou, nastane-li událost, která vede k uplatnění takové záruky, například prodlení při splácení půjčky;

35)   „zárukou na požádání“ záruka, kterou musí ručitel vyplatit na žádost protistrany, bez ohledu na případné vady vymahatelnosti splnění původní povinnosti;

36)  „věcným plněním“ nefinanční zdroj, jejž příjemci grantu zdarma poskytne třetí strana;

37)   „právním závazkem“ akt, jímž příslušná schvalující osoba zakládá nebo stanovuje povinnost, která vede k následné platbě či platbám a uznání výdaje ▌zapsaného k tíži rozpočtu, což zahrnuje specifické dohody a smlouvy uzavřené v rámci dohod o finančním rámcovém partnerství a rámcových smluv;

38)   „aktivačním účinkem“ podíl objemu návratného financování poskytnutého způsobilým konečným příjemcům finančních prostředků a výše příspěvku Unie;

39)  „rizikem likvidity“ riziko, že finanční aktivum ve společném rezervním fondu nebude možné prodat během určité doby bez značné ztráty;

40)   „půjčkou“ smlouva, která zavazuje poskytovatele půjčky k tomu, aby dal příjemci půjčky k dispozici peněžní částku v dohodnuté výši a na dohodnutou dobu, a podle níž je příjemce půjčky povinen splatit dotyčnou částku v dohodnuté době;

41)   „grantem nízké hodnoty“ grant do výše 60 000 EUR;

42)  „organizací členského státu“ veřejnoprávní subjekt usazený v členském státě, anebo soukromoprávní subjekt usazený v členském státě, jejž tento členský stát pověřil výkonem veřejné služby a poskytl mu dostatečné finanční záruky;

43)   „způsobem plnění rozpočtu“ kterýkoli ze způsobů plnění rozpočtu uvedených v článku 62 ▌, totiž přímé, nepřímé a sdílené řízení;

44)   „akcí financovanou větším počtem dárců“ akce, na niž jsou finanční prostředky Unie sdruženy s prostředky přinejmenším jednoho dalšího dárce;

45)   „multiplikačním účinkem“ podíl objemu investic uskutečněných způsobilými konečnými příjemci finančních prostředků a výše příspěvku Unie;

46)  „výstupem“ přínos akce stanovený v souladu s odvětvovými pravidly;

47)   „účastníkem“ zájemce nebo uchazeč v zadávacím řízení, žadatel v řízení o udělení grantu, odborník v postupu výběru odborníků, účastník soutěže o ceny nebo osoba či subjekt účastnící se řízení o vynakládání finančních prostředků Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c);

48)  „cenou“ v kontextu soutěže o ceny finanční příspěvek udílený jako odměna za úspěch v soutěži. Pokud je takový příspěvek poskytnut v přímém řízení, vztahuje se na něj hlava IX;

49)  „zadáním veřejné zakázky“ smluvní pořízení stavebních prací, dodávek nebo služeb a nabývání nebo pronájem pozemků, budov nebo jiných nemovitostí jedním nebo více veřejnými zadavateli od hospodářských subjektů vybraných těmito veřejnými zadavateli;

50)  „zadávací dokumentací“ všechny dokumenty, jež vypracoval nebo na něž odkazuje veřejný zadavatel, aby popsal nebo určil prvky zadávacího řízení, mezi něž patří:

a)  opatření týkající se uveřejňování informací podle článku 163;

b)  výzva k podání nabídky;

c)  specifikace pro nabídky, včetně technických specifikací a příslušných kritérií, nebo popisná dokumentace v případě soutěžního dialogu;

d)  návrh smlouvy na veřejnou zakázku;

51)  „veřejnou zakázkou“ nebo „smlouvou na veřejnou zakázku“ úplatná smlouva uzavřená písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli ve smyslu článků 174 a 178, jejímž předmětem je dodání movitého nebo nemovitého majetku, provedení stavebních prací nebo poskytnutí služeb za cenu zaplacenou zcela nebo zčásti z rozpočtu a jež může mít podobu:

a)  veřejné zakázky na nemovitosti;

b)  veřejné zakázky na dodávky;

c)  veřejné zakázky na stavební práce;

d)  veřejné zakázky na služby;

52)  „kvazikapitálovou investicí“ typ financování, které stojí mezi kapitálovou investicí a dluhem, je rizikovější než přednostní dluh a méně rizikové než běžná kapitálová investice a může mít strukturu dluhu, obvykle nezajištěného a podřízeného, který lze v některých případech převést na kapitál nebo na preferenční kapitál;

53)  „příjemcem finančních prostředků“ příjemce grantu, zhotovitel, dodavatel nebo poskytovatel, placený externí odborník, osoba nebo subjekt získávající cenu nebo finanční prostředky na základě finančního nástroje nebo osoba nebo subjekt vynakládající finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c);

54)  „repem“ prodej cenných papírů za peníze s dohodou o jejich zpětném odkupu ke stanovenému budoucímu datu nebo na požádání;

55)  „prostředky na výzkum a technologický vývoj“ prostředky zapsané buď do jedné z hlav rozpočtu, které se týkají oblastí politiky spojených s „nepřímým výzkumem“ nebo „přímým výzkumem“, nebo do některé kapitoly týkající se výzkumných činností v jiné hlavě;

56)  „výsledkem“ účinek provádění akce zjištěný v souladu s odvětvovými pravidly;

57)  „nástrojem ke sdílení rizik“ finanční nástroj, který umožňuje sdílet definované riziko mezi dvěma či více subjekty, případně výměnou za dohodnutou odměnu;

58)  „veřejnou zakázkou na služby“ veřejná zakázka, jejímž předmětem je poskytnutí jakýchkoli služeb intelektuální či neintelektuální povahy, které nejsou předmětem veřejných zakázek na dodávky, stavební práce ani nemovitosti;

59)  „zásadou řádného finančního řízení“ plnění rozpočtu v souladu se zásadami hospodárnosti, efektivity a účinnosti;

60)  „služebním řádem“ služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie stanovený nařízením (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68;

61)  „subdodavatelem“ hospodářský subjekt, kterého zájemce, uchazeč nebo zhotovitel, dodavatel či poskytovatel navrhuje za tím účelem, aby plnil část veřejné zakázky nebo koncese, anebo kterého příjemce grantu navrhuje za tím účelem, aby plnil část úkolů, které jsou spolufinancovány z grantu;

62)  „členským příspěvkem částky hrazené organizacím, jichž je Unie členem, v souladu s rozpočtovými rozhodnutími a platebními podmínkami, jež daná organizace stanoví;

63)  „veřejnou zakázkou na dodávky“ veřejná zakázka, jejímž předmětem je nákup výrobků nebo jejich leasing, nájem či koupě na splátky, ať již s možností následné koupě, nebo bez ní, a jež může jako vedlejší předmět zahrnovat umisťovací a instalační práce;

64)  „technickou pomocí“ podpůrné činnosti a činnosti zaměřené na budování kapacit, jež jsou nutné k provedení určitého programu či akce, zejména činnosti přípravné, řídící, monitorovací, hodnoticí, auditní a kontrolní, aniž by byla dotčena odvětvová pravidla;

65)  „uchazečem“ hospodářský subjekt, který podal nabídku;

66)  „Unií“ Evropská unie, Evropské společenství pro atomovou energii, nebo obojí, podle souvislosti;

67)  „orgánem Unie“ Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Komise, Soudní dvůr Evropské unie, Účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, evropský veřejný ochránce práv, evropský inspektor ochrany údajů nebo Evropská služba pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“); Evropská centrální banka se za orgán Unie nepovažuje ▌;

68)  „prodejcem“ hospodářský subjekt zapsaný do seznamu prodejců, kteří mají být vybídnuti k podání žádostí o účast nebo k podání nabídek;

69)  „dobrovolníkem“ osoba pracující na nepovinném základě pro určitou organizaci bez nároku na mzdu;

70)  „stavbou“ výsledek souboru pozemních nebo inženýrských stavebních prací, který je sám o sobě dostatečný k plnění hospodářské nebo technické funkce;

71)  „veřejnou zakázkou na stavební práce“ veřejná zakázka, jejímž předmětem je buď:

a)  zhotovení, nebo projekt i zhotovení stavby;

b)  provedení, nebo projekt i provedení stavebních prací vztahujících se k některé z činností uvedených v příloze II směrnice 2014/24/EU, anebo

c)  realizace stavby, za použití libovolných prostředků, která odpovídá požadavkům stanoveným veřejným zadavatelem, jenž má rozhodující vliv na druh nebo projekt stavby.

Článek 3

Soulad sekundárních právních předpisů s tímto nařízením

1.  Ustanovení o plnění příjmů a výdajů rozpočtu, která jsou obsažena v základním právním aktu, musí být v souladu s rozpočtovými zásadami stanovenými v hlavě II.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, musí být ve všech návrzích nebo jejich změnách předložených legislativnímu orgánu jasně vyznačena ustanovení odchylující se od ustanovení tohoto nařízení jiných než hlavy II nebo od aktů v přenesené pravomoci přijatých podle tohoto nařízení a v příslušných bodech odůvodnění a v důvodové zprávě ke každému takovému návrhu nebo změně musí být uvedeny konkrétní důvody těchto odchylek.

Článek 4

Lhůty, data a termíny

Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, vztahuje se na lhůty jím stanovené nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71(33).

Článek 5

Ochrana osobních údajů

Tímto nařízením nejsou dotčena nařízení (ES) č. 45/2001 a (EU) 2016/679▌.

HLAVA II

ROZPOČET A ROZPOČTOVÉ ZÁSADY

Článek 6

Dodržování rozpočtových zásad

Rozpočet je sestavován a plněn v souladu se zásadami jednotnosti, správnosti rozpočtu, ročního rozpočtu, vyrovnanosti, zúčtovací jednotky, obecnosti, specifikace, řádného finančního řízení ▌a transparentnosti, jak jsou stanoveny v tomto nařízení ▌.

KAPITOLA 1

Zásady jednotnosti a správnosti rozpočtu

Článek 7

Oblast působnosti rozpočtu

1.  Pro každý rozpočtový rok stanoví rozpočet prognózu veškerých příjmů a výdajů, které se pro Unii považují za nezbytné, a tyto příjmy a výdaje schvaluje. Rozpočet zahrnuje:

a)  příjmy a výdaje Unie včetně správních výdajů, které vzniknou z uplatňování ustanovení Smlouvy o EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a ▌operačních výdajů, které vzniknou z uplatňování uvedených ustanovení, pokud jdou k tíži rozpočtu;

b)  příjmy a výdaje Evropského společenství pro atomovou energii.

2.  Rozpočet obsahuje jednak rozlišené prostředky, které sestávají z prostředků na závazky a z prostředků na platby, jednak nerozlišené prostředky.

Prostředky schválené na daný rozpočtový rok sestávají z:

a)  prostředků uvedených v rozpočtu včetně opravných rozpočtů;

b)  prostředků přenesených z předchozích rozpočtových let;

c)  prostředků opětovně poskytnutých v souladu s článkem 15;

d)  prostředků plynoucích z plateb předběžného financování, jež byly vráceny v souladu s čl. 12 odst. 4 písm. b);

e)  prostředků poskytnutých po přijetí účelově vázaných příjmů v průběhu rozpočtového roku nebo přenesených z předchozích rozpočtových let. ▌

3.  S výhradou čl. 114 odst. 2 kryjí prostředky na závazky celkové náklady právních závazků přijatých v průběhu rozpočtového roku.

4.  Prostředky na platby kryjí platby prováděné ke splnění právních závazků přijatých během rozpočtového roku nebo v předchozích rozpočtových rocích.

5.  Odstavci 2 a 3 tohoto článku není dotčena možnost, aby byly prostředky přiděleny na závazek jako celek, nebo aby byly rozpočtové závazky rozděleny na roční splátky, jak je stanoveno v čl. 112 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a odst. 2.

Článek 8

Zvláštní pravidla o zásadách jednotnosti a správnosti rozpočtu

1.  Veškeré příjmy a výdaje se zaúčtují do příslušné položky rozpočtu.

2.  Aniž jsou dotčeny schválené výdaje vyplývající z podmíněných závazků uvedených v čl. 210 odst. 2, smějí být výdaje přiděleny na závazek nebo schváleny pouze v mezích schválených prostředků.

3.  Do rozpočtu se zapisují pouze prostředky, které odpovídají některému výdaji považovanému za nezbytný.

4.  Úrokové výnosy z plateb předběžného financování uskutečněných z rozpočtu nepřísluší Unii, pokud to nevyplývá z dotčených dohod o přiznání příspěvku nebo dohod o financování.

KAPITOLA 2

Zásada ročního rozpočtu

Článek 9

Definice

Prostředky zapsané do rozpočtu se schvalují na dobu jednoho rozpočtového roku, který začíná 1. ledna a končí 31. prosince.

Článek 10

Rozpočtové účtování příjmů a prostředků

1.  Příjmy rozpočtového roku se do něho zaúčtují na základě částek vybraných v jeho průběhu. Vlastní zdroje na měsíc leden následujícího rozpočtového roku však lze poskytnout předem podle nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014.

2.  Vlastní zdroje vycházející z daně z přidané hodnoty (DPH) a hrubého národního důchodu mohou být účetně upraveny v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 609/2014.

3.  Závazky se zaúčtují do určitého rozpočtového roku na základě právních závazků přijatých do 31. prosince tohoto rozpočtového roku. Avšak souhrnné rozpočtové závazky uvedené v čl. 112 odst. 4 se zaúčtují do určitého rozpočtového roku na základě rozpočtových závazků přijatých do 31. prosince tohoto rozpočtového roku.

4.  Platby se zaúčtují do určitého rozpočtového roku na základě plateb provedených účetním do 31. prosince tohoto rozpočtového roku.

5.  Odchylně od odstavců 3 a 4:

a)  se výdaje z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) zaúčtují do určitého rozpočtového roku na základě vrácení prostředků, jež provede Komise ve prospěch členských států do 31. prosince tohoto rozpočtového roku, za předpokladu, že účetní obdrží příslušný platební příkaz nejpozději 31. ledna následujícího rozpočtového roku;

b)  se výdaje vynakládané ve sdíleném řízení s výjimkou EZZF zaúčtují do určitého rozpočtového roku na základě proplacení prostředků, jež provede Komise ve prospěch členských států do 31. prosince tohoto rozpočtového roku, včetně výdajů zaúčtovaných do 31. ledna následujícího rozpočtového roku, jak je stanoveno v článcích 30 a 31.

Článek 11

Přidělení prostředků na závazky

1.  Prostředky zapsané v rozpočtu lze přidělit na závazky s účinkem od 1. ledna, jakmile byl rozpočet s konečnou platností přijat.

2.  Následující výdaje ▌mohou být každoročně od 15. října rozpočtového roku přiděleny předem na závazky k tíži prostředků stanovených pro následující rozpočtový rok:

a)  běžné výdaje na řízení za předpokladu, že byly schváleny v posledním řádně přijatém rozpočtu, a pouze do výše maximálně jedné čtvrtiny celkových odpovídajících prostředků schválených Evropským parlamentem a Radou a uvedených v odpovídající rozpočtové položce pro běžný rozpočtový rok;

b)  běžné výdaje na řízení EZZF za předpokladu, že je základ pro ně stanoven v existujícím základním právním aktu, a pouze do výše maximálně tří čtvrtin celkových odpovídajících prostředků schválených Evropským parlamentem a Radou pro běžný rozpočtový rok.

Článek 12

Zrušení a přenos prostředků

1.  Prostředky, které nebyly použity do konce rozpočtového roku, pro který byly zapsány v rozpočtu, se ruší, ledaže jsou přeneseny v souladu s odstavci 2 až 8.

2.  Níže uvedené prostředky mohou být přeneseny na základě rozhodnutí přijatého podle odstavce 3, avšak výlučně do následujícího rozpočtového roku ▌:

a)  prostředky na závazky a nerozlišené prostředky na závazky, u kterých byla většina přípravných etap přidělení na určitý závazek dokončena do 31. prosince daného rozpočtového roku. Tyto prostředky lze přidělit na závazky do 31. března následujícího rozpočtového roku, s výjimkou nerozlišených prostředků na projekty v oblasti nemovitostí, které mohou být přiděleny na závazky do 31. prosince následujícího rozpočtového roku;

b)  prostředky, které jsou nezbytné, poněvadž legislativní orgán přijal základní právní akt v průběhu posledního čtvrtletí rozpočtového roku a Komise nebyla schopna prostředky určené na tento účel přidělit na závazky do 31. prosince tohoto rozpočtového roku. Tyto prostředky mohou být přiděleny na závazky do 31. prosince následujícího rozpočtového roku;

c)  prostředky na platby nezbytné ke krytí stávajících závazků nebo závazků spojených s přenášenými prostředky na závazky, pokud prostředky na platby stanovené v příslušných rozpočtových položkách na následující rozpočtový rok nestačí;

d)  prostředky, které nejsou přiděleny na závazky a týkají se opatření uvedených v čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013(34).

Ve vztahu k prvnímu pododstavci písm. c) použije dotčený orgán Unie přednostně prostředky schválené na běžný rozpočtový rok a teprve po jejich vyčerpání použije přenesené prostředky.

Výše přenesených prostředků, které nejsou přiděleny na závazky, uvedených v prvním pododstavci písm. d) tohoto odstavce nesmí v limitu 2 % původních prostředků schválených Evropským parlamentem a Radou převýšit částku úprav přímých plateb podle článku 26 nařízení (EU) č. 1306/2013 provedených v předchozím rozpočtovém roce. Přenesené prostředky se vracejí do rozpočtových položek, z nichž jsou financována opatření podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1306/2013.

3.  Dotčený orgán Unie přijme rozhodnutí o přenosu prostředků uvedených v odstavci 2 do 15. února následujícího rozpočtového roku. O přijatém rozhodnutí o přenosu prostředků uvědomí Evropský parlament a Radu do 15. března uvedeného rozpočtového roku. Pro každou rozpočtovou položku rovněž uvede způsob uplatnění kritérií uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. a), b) a c) na každý přenos.

4.  Automaticky se přenášejí:

a)  ▌prostředky ▌na závazky týkající se rezervy na pomoc při mimořádných událostech a Fondu solidarity Evropské unie. Tyto prostředky mohou být přeneseny pouze do následujícího finančního roku a mohou být přiděleny na závazky do 31. prosince uvedeného rozpočtového roku;

b)  prostředky odpovídající vnitřním účelově vázaným příjmům. Tyto prostředky mohou být přeneseny pouze do následujícího rozpočtového roku a mohou být přiděleny na závazky do 31. prosince uvedeného rozpočtového roku, s výjimkou vnitřních účelově vázaných příjmů plynoucích z pronájmu a prodeje budov a pozemků, které lze přenášet až do doby jejich úplného využití. Prostředky na závazky uvedené v nařízení (EU) č. 1303/2013 a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014(35), které jsou k dispozici k 31. prosinci a plynou z vrácení plateb předběžného financování, lze přenášet až do doby uzavření programu a využívat je podle potřeby za podmínky, že žádné jiné prostředky na závazky již nejsou k dispozici;

c)  prostředky odpovídající vnějším účelově vázaným příjmům. Tyto prostředky musí být zcela využity dříve, než jsou ukončeny všechny operace související s programem nebo akcí, na něž byly účelově vázány, nebo mohou být přeneseny a využity pro nástupnický program nebo akci. To se nevztahuje na příjmy uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. g) bodě iii), u nichž se prostředky, které nejsou přiděleny na závazky do pěti let, zruší;

d)  prostředky na platby, jež se týkají EZZF a plynou z pozastavení plateb v souladu s článkem 41 nařízení (EU) č. 1306/2013.

5.  Zacházení s vnějšími účelově vázanými příjmy uvedenými v odst. 4 písm. c) tohoto článku, které plynou z účasti států Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) na některých programech Unie v souladu s čl. 21 odst. 2 písm. e), musí být v souladu s protokolem č. 32 připojeným k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“).

6.  Navíc k informacím poskytnutým podle odstavce 3 předloží dotčený orgán Unie Evropskému parlamentu a Radě informace o prostředcích, které byly přeneseny automaticky, včetně informací o dotčených částkách a o tom, podle kterého ustanovení tohoto článku byly prostředky přeneseny.

7.  Nerozlišené prostředky, k nimž na konci rozpočtového roku existují právní závazky, se vyplatí do konce následujícího rozpočtového roku.

8.  Aniž je dotčen odstavec 4, prostředky zapsané do rezervy a prostředky na výdaje na zaměstnance se nepřenášejí. Pro účely tohoto článku zahrnují výdaje na zaměstnance odměny a příspěvky pro členy a zaměstnance orgánů Unie, na které se vztahuje služební řád.

Článek 13

Podrobná ustanovení o zrušení a přenosu prostředků

1.   Prostředky na závazky a nerozlišené prostředky uvedené v čl. 12 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) lze přenést pouze tehdy, pokud přidělení na závazek nemohlo proběhnout do 31. prosince rozpočtového roku z důvodů, které nelze přičítat schvalující osobě, a pokud přípravné etapy již pokročily natolik, že lze předpokládat, že k přidělení na závazek dojde do 31. března nebo – v případě projektů v oblasti nemovitostí – do 31. prosince následujícího rozpočtového roku.

2.   Přípravnými etapami uvedenými v čl. 12 odst. 2 prvním pododstavci písm. a), které musí být dokončeny do 31. prosince rozpočtového roku, aby bylo prostředky možné přenést do následujícího rozpočtového roku, jsou zejména:

a)  u individuálních rozpočtových závazků ve smyslu čl. 112 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) završení výběru potenciálních zhotovitelů, dodavatelů, poskytovatelů, příjemců grantů, vítězů soutěží o ceny nebo pověřených osob;

b)  u souhrnných rozpočtových závazků ve smyslu čl. 112 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) přijetí rozhodnutí o financování nebo ukončení konzultací dotčených útvarů jednotlivých orgánů Unie k přijetí tohoto rozhodnutí.

3.  Prostředky přenesené v souladu s čl. 12 odst. 2 prvním pododstavcem písm. a), které nejsou přiděleny na závazek do 31. března nebo – v případě částek na projekty v oblasti nemovitostí – do 31. prosince následujícího rozpočtového roku, se automaticky ruší.

O zrušení prostředků podle prvního pododstavce Komise do jednoho měsíce informuje Evropský parlament a Radu.

Článek 14

Zrušení přidělení prostředků na závazek

1.  Pokud je přidělení prostředků na rozpočtový závazek zrušeno v kterémkoli rozpočtovém roce následujícím po rozpočtovém roce, v němž byl daný rozpočtový závazek učiněn, protože akce, na něž byly prostředky určeny, nebyly provedeny nebo byly provedeny jen částečně, pak se prostředky, jejichž přidělení na závazek bylo zrušeno, rovněž zruší, není-li stanoveno jinak v nařízeních (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 514/2014 a aniž je dotčen článek 15 tohoto nařízení.

2.  Přidělení prostředků na závazek uvedená v nařízeních (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 514/2014 se automaticky ruší v souladu s uvedenými nařízeními.

3.  Tento článek se nevztahuje na vnější účelově vázané příjmy uvedené v čl. 21 odst. 2.

Článek 15

Opětovné poskytnutí ▌prostředků, jejichž přidělení na závazek bylo zrušeno

1.  Prostředky, jejichž přidělení na závazek bylo zrušeno podle nařízení (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 223/2014 nebo (EU) č. 514/2014, mohou být opětovně poskytnuty v případě zjevného omylu, který lze připisovat pouze Komisi.

Za tímto účelem přezkoumá Komise zrušení přidělení prostředků na závazek učiněná během předchozího rozpočtového roku a do 15. února běžného rozpočtového roku rozhodne, zda je vzhledem k potřebám nutné odpovídající prostředky opětovně poskytnout.

2.  Kromě případu uvedeného v odstavci 1 mohou být prostředky, jejichž přidělení prostředků na závazek bylo zrušeno, opětovně poskytnuty v případě zrušení přidělení prostředků na závazek u:

a)  určitého programu podle pravidel pro využívání výkonnostní rezervy stanovených v článku 20 nařízení (EU) č. 1303/2013;

b)  specializovaného programu zvláštního finančního nástroje ve prospěch malých a středních podniků poté, co některý členský stát ukončí účast na tomto finančním nástroji, jak je stanoveno v čl. 39 odst. 2 sedmém pododstavci nařízení (EU) č. 1303/2013.

3.  Prostředky na závazky odpovídající objemu, v jakém bylo přidělení prostředků na závazek zrušeno v důsledku úplného či částečného neuskutečnění odpovídajících výzkumných projektů, mohou být v rozpočtovém procesu rovněž opětovně poskytnuty na výzkumný program, do něhož projekty náležejí, nebo na následný program.

Článek 16

Pravidla pro případ pozdního přijetí rozpočtu

1.  Není-li na začátku rozpočtového roku rozpočet s konečnou platností přijat, použije se postup stanovený v čl. 315 prvním pododstavci Smlouvy o fungování EU (systém prozatímních dvanáctin). Závazky lze přijímat a platby lze uskutečňovat v mezích stanovených v odstavci 2 tohoto článku.

2.  Závazky lze přijímat podle kapitol do výše jedné čtvrtiny celkové výše prostředků schválených v odpovídající kapitole rozpočtu na předchozí rozpočtový rok, zvýšené o jednu dvanáctinu za každý ukončený měsíc.

Horní mez prostředků stanovená v návrhu rozpočtu nesmí být překročena.

Platby lze uskutečňovat měsíčně podle kapitol až do výše jedné dvanáctiny prostředků schválených v odpovídající kapitole rozpočtu na předchozí rozpočtový rok. Tato částka však nesmí překročit jednu dvanáctinu prostředků zapsaných ve stejné kapitole návrhu rozpočtu.

3.  Prostředky schválenými v odpovídající kapitole rozpočtu na předchozí rozpočtový rok, jak je uvedeno v odstavcích 1 a 2, se rozumějí prostředky, které byly odsouhlaseny v rozpočtu, včetně opravných rozpočtů, po úpravě o převody uskutečněné v daném rozpočtovém roce.

4.  Pokud to kontinuita činnosti Unie a potřeby v oblasti řízení vyžadují, může Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou schválit výdaje nad rámec jedné prozatímní dvanáctiny, které však, s výjimkou řádně odůvodněných případů, nepřekračují součet čtyř ▌prozatímních dvanáctin, pro závazky i pro platby nad rámec prostředků poskytnutých automaticky podle odstavců 1 a 2. Rozhodnutí o schválení výdajů Rada neprodleně postoupí Evropskému parlamentu.

Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci vstupuje v platnost 30 dnů po svém přijetí, pokud Evropský parlament neučiní kterýkoli z těchto kroků:

a)  před uplynutím těchto 30 dnů rozhodne většinou hlasů všech svých členů o snížení těchto výdajů; v tomto případě Komise předloží nový návrh;

b)  informuje Radu a Komisi o tom, že si tyto výdaje snížit nepřeje; v tomto případě rozhodnutí vstoupí v platnost před uplynutím těchto 30 dnů.

Dodatečné dvanáctiny se schvalují jako celek a nelze je rozdělovat.

5.  Nestačí-li pro určitou kapitolu schválení ▌čtyř prozatímních dvanáctin poskytnutých v souladu s odstavcem 4 ke krytí nezbytných výdajů tak, aby nedošlo k přerušení kontinuity činnosti Unie v dané oblasti, lze výjimečně schválit překročení výše prostředků zapsaných v odpovídající kapitole rozpočtu na předchozí rozpočtový rok. Evropský parlament a Rada v takovém případě postupují podle odstavce 4. Celková výše prostředků dostupných v rozpočtu na předchozí rozpočtový rok nebo v předloženém návrhu rozpočtu však nesmí být v žádném případě překročena.

KAPITOLA 3

Zásada vyrovnanosti

Článek 17

Vymezení a oblast působnosti

1.  Rozpočet musí být vyrovnaný co do příjmů a prostředků na platby.

2.  Unie a subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71 si nesmějí v rámci rozpočtu brát půjčky.

Článek 18

Zůstatek rozpočtového roku

1.  Zůstatek každého rozpočtového roku se zapisuje do rozpočtu následujícího rozpočtového roku jako příjem v případě přebytku nebo jako prostředky na platby v případě schodku.

2.  Odhady příjmů nebo prostředků na platby uvedené v odstavci 1 tohoto článku se zapisují do rozpočtu během rozpočtového procesu prostřednictvím návrhu na změnu předloženého podle článku 42 tohoto nařízení. Odhady se vypracovávají v souladu s článkem 1 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 608/2014(36).

3.  Po předložení předběžné účetní závěrky za každý rozpočtový rok se rozdíl mezi touto závěrkou a odhady zapisuje do rozpočtu pro následující rozpočtový rok prostřednictvím opravného rozpočtu, jehož jediným předmětem je právě uvedený rozdíl. V tomto případě Komise předloží návrh opravného rozpočtu do patnácti dnů po předložení předběžné účetní závěrky současně Evropskému parlamentu a Radě.

KAPITOLA 4

Zásada zúčtovací jednotky

Článek 19

Používání eura

1.  Víceletý finanční rámec a rozpočet se sestavují a plní v eurech a účty se vedou v eurech. Pro účely peněžních toků uvedených v článku 77 jsou však účetní, v případě zálohových účtů správci zálohových účtů a pro účely správního řízení Komise a ▌ESVČ ▌příslušná schvalující osoba oprávněni provádět operace v jiných měnách.

2.  Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení odvětvových pravidel nebo konkrétních smluv, grantových dohod, dohod o přiznání příspěvku a dohod o financování, přepočítává příslušná schvalující osoba eura na jiné měny podle denních směnných kurzů eura uveřejněných v řadě C Úředního věstníku Evropské unie platných ke dni, k němuž schvalující útvar vyhotoví platební nebo inkasní příkaz.

Není-li takovýto denní kurz uveřejněn, použije příslušná schvalující osoba kurz uvedený v odstavci 3.

3.  Pro účely vedení účtů podle článků 82, 83 a 84 se euro na jinou měnu přepočítává podle měsíčního účetního směnného kurzu eura. Ten stanoví účetní Komise s pomocí veškerých zdrojů informací, jež považuje za spolehlivé, na základě směnného kurzu předposledního pracovního dne měsíce předcházejícího měsíci, pro nějž je kurz stanovován.

4.  Měnové přepočty se provádějí tak, aby neměly významný dopad na výši spolufinancování z prostředků Unie ani nepříznivý dopad na rozpočet. Přepočítací kurz eura na jiné měny se případně vypočte s pomocí průměrného denního směnného kurzu za dané období.

KAPITOLA 5

Zásada univerzálnosti

Článek 20

Oblast působnosti

Aniž je dotčen článek 21, musí celkové příjmy pokrývat celkové prostředky na platby. Aniž je dotčen článek 27, všechny příjmy a výdaje se v rozpočtu vykazují v plné výši bez jakýchkoli vzájemných zápočtů.

Článek 21

Účelově vázané příjmy

1.  Pro financování specifických výdajů se ▌využijí vnější účelově vázané příjmy a vnitřní účelově vázané příjmy.

2.  Vnější účelově vázané příjmy jsou tyto:

a)  zvláštní dodatečné finanční příspěvky členských států ▌na tyto druhy činností a programů:

i)  některé doplňkové programy v oblasti výzkumu a technologického vývoje,

ii)  některé činnosti a programy vnější pomoci financované Uniíspravované Komisí ▌;

b)  prostředky související s příjmy, které plynou z Výzkumného fondu pro uhlí a ocel, jenž byl zřízen Protokolem č. 37 o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o ▌ESUO ▌a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel, připojeným ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU;

c)  úroky z vkladů a pokuty stanovené v nařízení Rady (ES) č. 1467/97(37);

d)  příjmy určené na zvláštní účely, například příjmy z nadací, dotací, peněžitých a věcných darů a odkazů, včetně vlastních účelově určených příjmů jednotlivých orgánů Unie;

e)  finanční příspěvky třetích zemí nebo subjektů ▌jiných než zřízených podle Smlouvy o fungování EU nebo Smlouvy o Euratomu určené na činnost Unie;

f)  vnitřní účelově vázané příjmy uvedené v odstavci 3 v rozsahu, v jakém doplňují vnější účelově vázané ▌příjmy uvedené v tomto odstavci;

g)  příjmy z činností soutěžní povahy vykonávaných Společným výzkumným střediskem, které sestávají z:

i)  řízení o udělení grantu a zadávacích řízení, jichž se středisko účastní;

ii)  činností střediska prováděných jménem třetích osob;

iii)  činností vykonávaných na základě správních dohod o poskytování vědeckotechnických služeb uzavřených s jinými orgány Unie nebo jinými útvary Komise v souladu s článkem 59.

3.  Vnitřní účelově vázané příjmy jsou tyto:

a)  příjmy od třetích osob za zboží dodané, služby poskytnuté nebo stavební práce provedené na jejich žádost;

b)  příjmy plynoucí ze zpětného získání neoprávněně vyplacených částek v souladu s článkem 101;

c)  výnosy z dodávek zboží, poskytnutí služeb a provedení stavebních prací pro jiné útvary uvnitř daného orgánu Unie anebo pro jiné orgány nebo subjekty Unie, včetně náhrad poskytnutých jinými orgány nebo subjekty Unie za služební cesty, jež byly zaplaceny jejich jménem;

d)  přijaté platby pojistného plnění;

e)  příjmy plynoucí z pronájmu a z prodeje budov a pozemků;

f)  splátky ve prospěch finančních nástrojů nebo rozpočtových záruk podle čl. 209 odst. 3 druhého pododstavce;

g)  příjmy plynoucí z následného vrácení daní podle čl. 27 odst. 3 prvního pododstavce písm. b).

4.  Účelově vázané příjmy se přenášejí a převádějí v souladu s čl. 12 odst. 4 písm. b) a c) a článkem 32.

5.  Základní právní akt může stanovit, že příjmy, které stanoví, jsou účelově vázány na specifické výdaje. Tyto příjmy představují vnitřní účelově vázané příjmy, nestanoví-li daný základní právní akt jinak.

6.  V rozpočtu jsou pro vnější účelově vázané příjmy a vnitřní účelově vázané příjmy založeny odpovídající rozpočtové položky, a pokud je to možné, uvedena odpovídající částka.

Článek 22

Zaznamenávání účelově vázaných příjmů a poskytování odpovídajících prostředků

1.  Aniž jsou dotčeny odst. 2 první pododstavec písm. c) tohoto článku a článek 24, zaznamenávají se účelově vázané příjmy do rozpočtu takto:

a)  ve výkazu příjmů v oddílech jednotlivých orgánů Unie se zapisují do rozpočtové položky vytvořené pro tento účel;

b)  ve výkazu výdajů se v poznámkách – včetně obecných poznámek – uvedou rozpočtové položky, do nichž lze zapsat poskytnuté prostředky, které odpovídají účelově vázaným příjmům.

V případě uvedeném v prvním pododstavci písm. a) se použije označení „pro memoria“ a odhadované příjmy se pro informaci uvedou v poznámkách.

2.  Jakmile orgán Unie účelově vázané příjmy obdrží, poskytnou se jim odpovídající prostředky automaticky jako prostředky na závazky i prostředky na platby, s výjimkou těchto případů:

a)  v případě stanoveném v čl. 21 odst. 2 písm. a), pokud jde o finanční příspěvky členských států, u nichž je dohoda o přiznání příspěvku vyjádřena v eurech, mohou být prostředky na závazky poskytnuty po podpisu dohody o přiznání příspěvku členským státem;

b)  v případech stanovených v čl. 21 odst. 2 písm. b) a písm. g) bodech i) a iii) se prostředky na závazky poskytnou poté, co byla odhadnuta příslušná pohledávka;

c)  v případě stanoveném v čl. 21 odst. 2 písm. c) vede zápis částek ve výkazu příjmů k tomu, že se ve výkazu výdajů poskytnou prostředky na závazky a na platby.

Prostředky uvedené v prvním pododstavci písm. c) tohoto odstavce jsou čerpány v souladu s článkem 20.

3.  Odhady pohledávek uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. b) ▌a ▌g) se předávají účetnímu k zaevidování.

Článek 23

Příspěvky členských států na výzkumné programy

1.  Příspěvky členských států na financování některých doplňkových výzkumných programů uvedené v článku 5 nařízení (ES, Euratom) č. 609/2014 jsou hrazeny takto:

a)  sedm dvanáctin částky zapsané v rozpočtu do 31. ledna běžného rozpočtového roku;

b)  zbývajících pět dvanáctin do 15. července běžného rozpočtového roku.

2.  Pokud není rozpočet s konečnou platností přijat před začátkem rozpočtového roku, jsou příspěvky uvedené v odstavci 1 určeny částkou, jež je zapsána v rozpočtu na předchozí rozpočtový rok.

3.  Každý příspěvek nebo dodatečná platba členských států do rozpočtu se připíší na účet nebo účty Komise do 30 kalendářních dní po výzvě k zaplacení finančních prostředků.

4.  Uskutečněné platby se připisují na účet stanovený v nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 a vztahují se na ně podmínky stanovené v uvedeném nařízení.

Článek 24

Účelově vázané příjmy vyplývající z účasti států ESVO na některých programech Unie

1.  Příjmy vyplývající z účasti států ESVO na některých programech Unie se do rozpočtu zaznamenávají takto:

a)  ve výkazu příjmů se vytvoří rozpočtová položka s označením „pro memoria“, v níž se zaznamenává celková výše jednotlivých příspěvků států ESVO za rozpočtový rok;

b)  ve výkazu výdajů se v příloze, která je nedílnou součástí rozpočtu, uvádějí veškeré rozpočtové položky, které se týkají činností Unie, jichž se státy ESVO účastní, a informace o odhadované výši účasti jednotlivých států ESVO.

2.  Podle článku 82 Dohody o EHP se částky ročních příspěvků států ESVO, které Komisi potvrdil Smíšený výbor Evropského hospodářského výboru v souladu s čl. 1 odst. 5 protokolu č. 32 připojeného k Dohodě o EHP, zapisují hned od počátku rozpočtového roku v plné výši jako odpovídající prostředky na závazky a prostředky na platby.

3.  Použití příjmů, jež z finančních příspěvků států ESVO plynou, je sledováno odděleně.

Článek 25

Dary

1.  Orgány Unie smějí přijímat jakékoli dary Unii, jako jsou příjmy od nadačních fondů, dotace, peněžité či věcné dary a odkazy.

2.  Přijetí darů v hodnotě nejméně 50 000 EUR, které je spojeno s finančními náklady převyšujícími 10 % hodnoty daru včetně navazujících nákladů, podléhá předchozímu schválení Evropským parlamentem a Radou. O žádosti o takové schválení podané dotčenými orgány Unie se Evropský parlament a Rada usnesou do dvou měsíců od jejího obdržení. Pokud v této lhůtě nejsou vzneseny námitky, přijmou dotčené orgány Unie konečné rozhodnutí o přijetí daru. Dotčené orgány Unie ve své žádosti Evropskému parlamentu a Radě vysvětlí finanční náklady spojené s přijetím darů určených Unii.

Článek 26

Podnikové sponzorství

1.  Podnikovým sponzorstvím se rozumí dohoda, na jejímž základě poskytne právnická osoba věcné plnění na podporu určité události nebo činnosti, a to pro propagační účely nebo účely související se sociální odpovědností podniků.

2.  Orgány a subjekty Unie mohou na základě zvláštních vnitřních předpisů, které uveřejní na svých internetových stránkách, výjimečně souhlasit s podnikovým sponzorstvím, pokud:

a)  jsou ve všech stadiích postupu pro přijímání podnikového sponzorství náležitě zohledněny zásady zákazu diskriminace, proporcionality, rovného zacházení a transparentnosti;

b)  toto sponzorství přispívá k pozitivnímu obrazu Unie a přímo souvisí s ▌hlavním cílem dotyčné události nebo činnosti;

c)  toto sponzorství nevede ke střetu zájmů ani se netýká výhradně společenských událostí;

d)  událost nebo akce nejsou financovány výhradně z podnikového sponzorství;

e)  služba poskytovaná výměnou za podnikové sponzorství je omezena na zviditelnění ochranné známky nebo jména či názvu sponzora u široké veřejnosti;

f)  sponzor se v době sponzorského řízení nenachází v žádné ze situací uvedených v čl. 136 odst. 1 a čl. 141 odst. 1 a není evidován jako vyloučený v databázi uvedené v čl. 142 odst. 1.

3.  Přesáhne-li výše podnikového sponzorství 5 000 EUR, je sponzor zapsán do veřejného rejstříku, v němž jsou uvedeny informace o druhu sponzorované události nebo činnosti.

Článek 27

Pravidla pro odečty a úpravy v důsledku kurzových rozdílů

1.  Od výše žádostí o platbu, které se v tomto případě schválí jako čisté částky, lze odečíst:

a)  sankce uložené stranám smluv anebo příjemcům grantů;

b)  slevy, náhrady a rabaty z jednotlivých faktur a výkazů nákladů;

c)  úrokové výnosy z plateb předběžného financování;

d)  úpravy v souvislosti s neoprávněně vyplacenými částkami.

Úpravy uvedené v prvním pododstavci písm. d) lze provést přímým snížením nové průběžné platby nebo platby zůstatku poukázané stejnému příjemci platby ve stejné kapitole, ve stejném článku a ve stejném rozpočtovém roce, kdy došlo k přeplatku.

Na odečty uvedené v prvním pododstavci písm. c) a d) se vztahují účetní pravidla Unie.

2.  Náklady na zboží dodávané a služby poskytované Unii, ve kterých jsou zahrnuty daně, jež vracejí členské státy podle ▌Protokolu č. 7výsadáchimunitách Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se do rozpočtu účtují bez daně.

3.  Náklady na zboží dodávané a služby poskytované Unii, ve kterých jsou zahrnuty daně, jež vracejí třetí země na základě příslušných dohod, lze do rozpočtu zaúčtovat ve výši:

a)  bez daně, nebo

b)  včetně daně.

V případě uvedeném v prvním pododstavci písm. b) se s následně vrácenou daní nakládá jako s vnitřním účelově vázaným příjmem.

4.  Kurzové rozdíly, které vznikají při plnění rozpočtu, mohou být navzájem započteny. Konečný výsledek, zisk nebo ztráta, se zahrne do zůstatku rozpočtového roku.

KAPITOLA 6

Zásada specifikace

Článek 28

Obecná ustanovení

1.  Prostředky se věcně člení do hlav a kapitol. Kapitoly se dále člení do článků a bodů.

2.  Komise a ostatní orgány Unie mohou převádět prostředky uvnitř rozpočtu s výhradou zvláštních podmínek stanovených v článcích 29 až 32.

Prostředky lze převádět pouze do rozpočtových položek, pro něž jsou v rozpočtu schváleny prostředky nebo které nesou označení „pro memoria“.

Limity uvedené v článcích 29, 30 a 31 se počítají k okamžiku podání žádosti o provedení převodu na základě výše prostředků, jež jsou vyčleněny v rozpočtu včetně rozpočtů opravných.

Pro účely výpočtu limitů uvedených v článcích 29, 30 a 31 se vychází z celkové výše prostředků, jež mají být převedeny z dané rozpočtové položky, po úpravě o výši prostředků již převedených. K výši prostředků, jež Komise nebo kterýkoli jiný dotčený orgán Unie převádí samostatně bez rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, se nepřihlíží.

návrhům na převody a veškerým informacím pro Evropský parlament a Radu o převodech podle článků 29, 30 a 31 musí být připojeny příslušné podrobné podklady, jež obsahují poslední dostupné informace o čerpání prostředků a odhady potřeb až do konce rozpočtového roku jak v případě rozpočtových položek, v jejichž prospěch má být převod uskutečněn, tak v případě rozpočtových položek, k jejichž tíži má být převod uskutečněn.

Článek 29

Převody uskutečňované orgány Unie jinými než Komisí

1.  Každý orgán Unie jiný než Komise může ve svém oddíle rozpočtu převádět prostředky:

a)  z jedné hlavy do druhé do maximální výše 10 % prostředků pro daný rozpočtový rok uvedených v rozpočtové položce, ze které se převod provádí;

b)  z jedné kapitoly do druhé bez omezení.

2.  Aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku, uvědomí dotčený orgán Unie Evropský parlament a Radu o svém úmyslu provést převod uvedený v odstavci 1 tři týdny předem. Uplatní-li Evropský parlament nebo Rada v této lhůtě řádně odůvodněné námitky, použije se postup stanovený v článku 31.

3.  Každý orgán Unie jiný než Komise může Evropskému parlamentu a Radě navrhnout ve svém oddíle rozpočtu převody z jedné hlavy do druhé převyšující limit uvedený v odst. 1 písm. a) tohoto článku. Tyto převody podléhají postupu stanovenému v článku 31.

4.  Každý orgán Unie jiný než Komise může ve svém oddíle rozpočtu provádět převody uvnitř jednotlivých článků ▌bez předchozího vyrozumění Evropského parlamentu a Rady. ▌

Článek 30

Převody uskutečňované Komisí

1.  Komise může ve svém oddíle rozpočtu samostatně:

a)  převádět prostředky uvnitř kapitol;

b)  převádět prostředky na výdaje na zaměstnance a správní výdaje, které jsou společné pro několik hlav, z jedné hlavy do druhé do výše 10 % prostředků pro daný rozpočtový rok uvedených v rozpočtové položce, ze které se převod provádí, a do výše 30 % prostředků pro daný rozpočtový rok uvedených v rozpočtové položce, do které se převod provádí;

c)  převádět prostředky na operační výdaje mezi kapitolami uvnitř jedné hlavy ▌do výše 10 % prostředků na daný rozpočtový rok uvedených v rozpočtové položce, ze které se převod provádí;

d)  převádět prostředky na výzkum a technologický vývoj čerpané Společným výzkumným střediskem ▌ uvnitř hlavy rozpočtu týkající se oblasti politiky „Přímý výzkum“ mezi kapitolami do výše 15 % prostředků v rozpočtové položce, ze které se převod provádí;

e)  převádět operační prostředky na výzkum a technologický vývoj z jedné hlavy rozpočtu do jiné za podmínky, že jsou použity pro stejný účel;

f)  převádět prostředky na operační výdaje fondů vynakládané ve sdíleném řízení, s výjimkou EZZF, z jedné hlavy do druhé za podmínky, že jsou určeny na stejný cíl ve smyslu nařízení, kterým se zřizuje dotyčný fond, nebo že představují výdaje na technickou pomoc;

g)  převádět prostředky z rozpočtového bodu pro určitou rozpočtovou záruku do rozpočtového bodu pro jinou rozpočtovou záruku ve výjimečných případech, kdy zdroje ve společném rezervním fondu přidělené na tuto jinou záruku nepostačují k provedení platby v souvislosti s čerpáním záruky, a za podmínky, že převedená částka bude později obnovena postupem podle čl. 212 odst. 4.

Výdaje uvedené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce pokrývají v případě všech oblastí politiky body uvedené v čl. 47 odst. 4.

Pokud Komise převádí prostředky z EZZF podle prvního pododstavce po ▌31. prosinci, přijme související rozhodnutí do 31. ledna následujícího rozpočtového roku. Komise o těchto převodech uvědomí Evropský parlament a Radu do dvou týdnů od přijetí rozhodnutí.

Komise uvědomí Evropský parlament a Radu o svém úmyslu provést převody uvedené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce tři týdny předem. Uplatní-li Evropský parlament nebo Rada v této lhůtě řádně odůvodněné námitky, použije se postup stanovený v článku 31.

Odchylně od čtvrtého pododstavce může Komise během posledních dvou měsíců daného rozpočtového roku samostatně převést prostředky související s výdaji na zaměstnance, externí pracovníky a jiné pracovníky z jedné hlavy do druhé až do celkové výše 5 % prostředků na dotčený rozpočtový rok. Komise o těchto převodech uvědomí Evropský parlament a Radu do dvou týdnů od přijetí rozhodnutí.

2.  Za předpokladu, že o svém rozhodnutí bezodkladně uvědomí Evropský parlament a Radu, může Komise ve svém oddíle rozpočtu rozhodnout o těchto převodech prostředků z jedné hlavy do druhé:

a)  o převodech prostředků z hlavy „předběžné prostředky“, jak je uvedeno v článku 49 tohoto nařízení, je-li jedinou podmínkou pro použití rezervy přijetí základního právního aktu podle článku 294 Smlouvy o fungování EU;

b)  v řádně odůvodněných výjimečných případech, jako jsou mezinárodní humanitární katastrofy a krize, které nastanou po 1. prosinci daného rozpočtového roku, o převodech nevyčerpaných prostředků pro tento rozpočtový rok, které jsou dosud k dispozici v hlavách spadajících do okruhu víceletého finančního rámce věnovaného vnější činnosti Unie, do hlav týkajících se operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci.

Článek 31

Návrhy na převody předložené orgány Unie Evropskému parlamentu a Radě

1.  Každý orgán Unie předloží své návrhy na převod současně Evropskému parlamentu a Radě.

2.  Komise může návrhy na převody prostředků na platby do fondů využívaných ve sdíleném řízení s výjimkou EZZF předložit Evropskému parlamentu a Radě do 10. ledna následujícího rozpočtového roku. Převod prostředků na platby lze provést z kteréhokoli rozpočtového bodu. V takových případech se lhůta šesti týdnů uvedená v odstavci 4 zkracuje na tři týdny.

Jestliže Evropský parlament a Rada převod neschválí nebo jej schválí jen zčásti, zaúčtuje se odpovídající část výdajů uvedených v čl. 10 odst. 5 písm. b) k tíži prostředků na platby následujícího rozpočtového roku.

3.  Evropský parlament a Rada rozhodnou o převodech prostředků v souladu s odstavci 4 až 8.

4.  S výjimkou naléhavých případů rozhodnou Evropský parlament a Rada, jež rozhoduje kvalifikovanou většinou, o každém návrhu na převod do šesti týdnů ode dne jeho obdržení oběma orgány. V naléhavých případech rozhodnou Evropský parlament a Rada do tří týdnů od obdržení návrhu.

5.  Pokud Komise úmyslu převést prostředky EZZF v souladu s tímto článkem, předloží návrhy na převod Evropskému parlamentu a Radě do 10. ledna následujícího rozpočtového roku. V takových případech se lhůta šesti týdnů uvedená v odstavci 4 zkracuje na tři týdny.

6.  Návrh na převod je schválen nebo považován za schválený, pokud ve lhůtě šesti týdnů nastane některá z těchto událostí:

a)  Evropský parlament a Rada návrh na převod schválí;

b)  návrh na převod schválí buď Evropský parlament, nebo Rada a druhý orgán se zdrží jednání;

c)  Evropský parlament ani Rada ▌nepřijmou rozhodnutí, kterým by návrh na převod změnily nebo zamítly.

7.  Pokud si Evropský parlament nebo Rada nevyžádají jinak, zkracuje se lhůta šesti týdnů uvedená v odstavci 4 na tři týdny v kterémkoli z těchto případů:

a)  převod činí méně než 10 % prostředků rozpočtové položky, z níž se převod provádí, a nepřesahuje 5 000 000 EUR;

b)  převod se týká pouze prostředků na platby a celková výše převáděné částky nepřesahuje 100 000 000 EUR.

8.  Pokud Evropský parlament nebo Rada změní výši převodu, který druhý orgán schválil nebo v jehož případě se zdržel jednání, nebo pokud výši převodu změní Evropský parlament i Rada, považuje se za schválenou nižší z obou částek, ledaže dotčený orgán Unie svůj návrh na převod vezme zpět.

Článek 32

Převody, na něž se vztahují zvláštní ustanovení

1.  Prostředky, které odpovídají účelově vázaným příjmům, lze převádět pouze tehdy, pokud se takový příjem použije k účelu, na který je vázán.

2.  O převodech, které umožňují použít rezervu na pomoc při mimořádných událostech ▌, rozhodují na návrh Komise Evropský parlament a Rada.

Pro účely tohoto odstavce se použije postup podle čl. 31 odst. 3 a 4. Nesouhlasí-li Evropský parlament a Rada s návrhem Komise a nemohou-li dospět ke společnému postoji o použití rezervy na pomoc při mimořádných událostech, upustí od rozhodnutí o tomto návrhu.

K návrhům na převody z rezervy na pomoc při mimořádných událostech ▌musí být připojeny odpovídající podrobné podklady, které prokazují:

a)  poslední dostupné informace o čerpání prostředků a odhady potřeb až do konce rozpočtového roku pro rozpočtovou položku, v jejíž prospěch má být převod uskutečněn;

b)  rozbor možností k přerozdělení prostředků.

KAPITOLA 7

Zásada řádného finančního řízení a výkonnosti

Článek 33

Výkonnost a zásady hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti

1.  Prostředky musí být využívány v souladu se zásadou řádného finančního řízení, a jsou tudíž čerpány podle těchto zásad:

a)  zásady hospodárnosti, která vyžaduje, aby zdroje používané dotčeným orgánem Unie k výkonu jeho činnosti byly dány k dispozici ve správnou dobu, v dostatečném množství a přiměřené kvalitě a za nejvýhodnější cenu;

b)  zásady efektivnosti, která se týká dosažení co nejlepšího vztahu mezi použitými zdroji, provedenými činnostmi a dosažením výsledků;

c)  zásady účinnosti, která se týká rozsahu, v jakém bylo prostřednictvím provedených činností dosaženo sledovaných cílů.

2.  V souladu se zásadou řádného finančního řízení se využití prostředků zaměřuje na výkonnost, a za tímto účelem se:

a)  cíle programů a činností stanoví předem;

b)  pokrok při plnění cílů sleduje pomocí ukazatelů výkonnosti;

c)  o pokroku i obtížích při plnění těchto cílů podává zpráva Evropskému parlamentu a Radě v souladu s čl. 41 odst. 3 prvním pododstavcem písm. h) a čl. 247 odst. 1 písm. e).

3.  Tam, kde je to relevantní, se stanoví konkrétní, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově vymezené cíle podle odstavců 1 a 2 a relevantní, přijímané, důvěryhodné, jednoduché a spolehlivé ukazatele.

Článek 34

Hodnocení

1.  U programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji, se provádějí předběžná a zpětná hodnocení, která jsou úměrná cílům a výdajům.

2.  Předběžná hodnocení, která mají podpořit přípravu programů a činností, jsou založena na dokladech o výkonnosti souvisejících programů nebo činností a určují a analyzují problémy, jimiž je třeba se zabývat, přidanou hodnotu zapojení Unie, cíle, očekávané účinky jednotlivých možností a opatření související s monitorováním a hodnocením.

V případě významných programů nebo činností, u nichž se očekávají významné ekonomické, environmentální nebo sociální dopady, může předběžné hodnocení proběhnout formou posouzení dopadů, jež vedle splnění požadavků uvedených v prvním pododstavci analyzuje různé možné způsoby plnění rozpočtu.

3.  Zpětná hodnocení posuzují výkonnost programu nebo činnosti, včetně aspektů jako účinnost, efektivnost, soudržnost, relevance a přidaná hodnota Unie. Vycházejí z informací získaných na základě opatření souvisejících s monitorováním a ukazatelů stanovených pro danou činnost. Zpětná hodnocení se provádějí nejméně jednou za trvání každého víceletého finančního rámce a pokud možno s dostatečným předstihem, aby bylo možno jejich zjištění zohlednit v předběžných hodnoceních nebo posouzeních dopadů na podporu přípravy souvisejících programů a činností.

Článek 35

Povinné sestavování finančního výkazu

1.  Ke každému návrhu nebo podnětu, který legislativnímu orgánu předloží Komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) nebo členský stát a který by mohl mít dopad na rozpočet, včetně změn počtu pracovních míst, musí být připojen finanční výkaz, v němž jsou uvedeny odhady prostředků na platby a prostředků na závazky, posouzení různých dostupných možností financování a předběžné hodnocení nebo posouzení dopadů podle článku 34.

Ke každé změně návrhu nebo podnětu předložené legislativnímu orgánu, která by mohla mít značný dopad na rozpočet, včetně změn počtu pracovních míst, musí být připojen finanční výkaz vypracovaný orgánem Unie, který tuto změnu navrhuje.

Finanční výkaz uvádí finanční a ekonomické údaje, které legislativní orgán potřebuje k vyhodnocení nezbytnosti zásahu Unie. Uvádí příslušné informace o souladu s dalšími činnostmi Unie a případné synergii.

V případě víceletých akcí obsahuje finanční výkaz předběžný plán ročních potřeb prostředků na závazky a na platby a pracovních míst, včetně míst externích pracovníků, a hodnocení jejich střednědobého, a je-li to možné, dlouhodobého finančního dopadu.

2.  V průběhu rozpočtového procesu poskytuje Komise v návaznosti na vývoj jednání o návrhu nebo podnětu, který byl legislativnímu orgánu předložen, informace nezbytné pro srovnání změn požadovaných prostředků s původními odhady uvedenými ve finančním výkazu.

3.  Ke snížení nebezpečí podvodů, nesrovnalostí a nedosažení cílů se ve finančním výkazu ▌uvádějí informace o zavedeném systému vnitřní kontroly, odhad nákladů a přínosů kontrol, které takový systém obnáší, posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb a informace o stávajících a zamýšlených opatřeních pro předcházení podvodům a ochranu proti nim.

V tomto posouzení se přihlédne k pravděpodobné míře a typu chyb, ke specifickým podmínkám v dané politické oblasti a k pravidlům, která se na ně vztahují.

4.  Při předkládání revidovaných nebo nových návrhů výdajů provede Komise odhad nákladů a přínosů kontrolních systémů a odhad očekávané míry rizika výskytu chyb, jak je uvedeno v odstavci 3.

Článek 36

Vnitřní kontrola plnění rozpočtu

1.  Podle zásady řádného finančního řízení je rozpočet plněn s uplatněním účinné a efektivní vnitřní kontroly, která odpovídá jednotlivým způsobům plnění rozpočtu, a v souladu s příslušnými odvětvovými pravidly.

2.  Pro účely plnění rozpočtu se vnitřní kontrola použije na všech úrovních řízení a musí být navržena tak, aby poskytla přiměřenou jistotu, že bylo dosaženo těchto cílů:

a)  účinnosti, efektivnosti a hospodárnosti operací;

b)  spolehlivosti výkazů;

c)  ochrany majetku a informací;

d)  předcházení podvodům a nesrovnalostem, jejich odhalování a nápravy a následných opatření reagujících na tyto podvody a nesrovnalosti;

e)  náležitého řízení rizik souvisejících s legalitou a správností uskutečněných operací s přihlédnutím k víceleté povaze programů a k povaze dotčených plateb.

3.  Účinná vnitřní kontrola vychází z osvědčených mezinárodních postupů a zahrnuje zejména tyto prvky:

a)  oddělení úkolů;

b)  vhodnou strategii řízení rizik a kontroly, která zahrnuje kontroly na úrovni příjemců finančních prostředků;

c)  zabránění střetu zájmů;

d)  přiměřené auditní stopy a úplnost údajů v datových systémech;

e)  postupy sledování účinnosti a efektivnosti;

f)  postupy přijímání následných opatření reagujících na zjištěné nedostatky a výjimky ve vnitřních kontrolách;

g)  pravidelné posuzování řádného fungování systému vnitřní kontroly.

4.  Základem efektivní vnitřní kontroly je:

a)  provádění vhodné strategie řízení rizik a kontroly koordinované na úrovni příslušných článků kontrolního řetězce;

b)  poskytnutí přístupu k výsledkům provedených kontrol všem příslušným článkům kontrolního řetězce;

c)  tam, kde je to vhodné, spolehnutí se na prohlášení řídícího subjektu od partnerů v plnění rozpočtu a na výroky nezávislého auditora za předpokladu, že kvalita odvedené práce je odpovídající a přijatelná a že práce byla provedena v souladu se schválenými standardy;

d)  včasné uplatňování nápravných opatření, případně včetně uložení odrazujících sankcí;

e)  jasné a jednoznačné právní předpisy tvořící základ dotčených politik, včetně základních právních aktů týkajících se aspektů vnitřních kontrol;

f)  odstranění několikanásobných kontrol;

g)  zlepšování ▌poměru nákladů a přínosů kontrol.

5.  V případě dlouhodobě vysoké chybovosti při provádění určitého programu určí Komise nedostatky v kontrolních systémech, analyzuje náklady a přínosy případných nápravných opatření a přijme nebo navrhne vhodná opatření, jako je zjednodušení platných předpisů, zdokonalení systémů kontrol a přepracování programu nebo prováděcího rámce.

KAPITOLA 8

Zásada transparentnosti

Článek 37

Uveřejňování účtů a rozpočtů

1.  Rozpočet se sestavuje a plní a účetní závěrky se předkládají v souladu se zásadou transparentnosti.

2.  Rozpočet a opravné rozpočty přijaté s konečnou platností se z podnětu předsedy Evropského parlamentu vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie.

Rozpočty se vyhlásí do tří měsíců ode dne, kdy jsou prohlášeny za přijaté s konečnou platností.

Co nejdříve a nejpozději čtyři týdny poté, co je rozpočet přijat s konečnou platností, se před úředním vyhlášením rozpočtu v Úředním věstníku Evropské unie uveřejní z podnětu Komise na internetových stránkách orgánů Unie ve všech jazycích podrobné číselné údaje.

Konsolidované roční účetní závěrky se uveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie a na internetových stránkách orgánů Unie.

Článek 38

Uveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků a dalších informací

1.  Komise vhodným způsobem včas zpřístupní informace o příjemcích finančních prostředků z rozpočtu, pokud je rozpočet plněn v souladu s čl. 62 odst. 1 prvním pododstavcem písm. a).

Povinnost stanovená v prvním pododstavci tohoto odstavce platí i pro ostatní orgány Unie, pokud plní rozpočet v souladu s čl. 59 odst. 1.

2.  Kromě případů uvedených v odstavcích 3 a 4 se ▌s náležitým přihlédnutím k požadavkům týkajícím se důvěrné povahy a bezpečnosti informací, zejména ochraně osobních údajů, uveřejní tyto informace ▌:

a)  jméno nebo název příjemce finančních prostředků;

b)  lokalita příjemce finančních prostředků, totiž:

i)  adresa příjemce finančních prostředků, je-li příjemcem právnická osoba;

ii)  region na úrovni NUTS 2, je-li příjemcem finančních prostředků fyzická osoba;

c)  částka, v jejíž výši byl přijat právní závazek;

d)  povaha a účel opatření.

Informace uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce jsou uveřejňovány pouze ve vztahu k těm cenám, grantům, veřejným zakázkám a koncesím, jež byly uděleny či zadány na základě soutěže, řízení o udělení grantu či zadávacího řízení, a v případě odborníků, kteří byli vybráni podle čl. 237 odst. 2.

3.  Informace uvedené v odst. 2 prvním pododstavci se neuveřejňují v případě:

a)  podpor na vzdělávání vyplacených fyzickým osobám a další přímé podpory vyplácené nejpotřebnějším fyzickým osobám podle čl. 191 odst. 4 písm. b);

b)  veřejných zakázek velmi nízké hodnoty zadaných odborníkům, kteří byli vybráni podle čl. 237 odst. 2, a veřejných zakázek velmi nízké hodnoty, která nedosahuje částky uvedené v bodě 14.4 ▌ přílohy I;

c)  finanční podpory poskytnuté prostřednictvím finančních nástrojů ve výši nedosahující 500 000 EUR;

d)  rizika, že by zveřejněním u dotčených osob nebo subjektů byla ohrožena práva a svobody chráněné Listinou základních práv Evropské unie nebo že by byly poškozeny obchodní zájmy příjemců finančních prostředků.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. c) se zpřístupněné informace omezují na statistické údaje, které jsou agregovány v souladu s relevantními kritérii, jako jsou geografická situace, ekonomická kategorie příjemců finančních prostředků, druh obdržené podpory a oblast politiky Unie, v jejímž rámci byla tato podpora poskytnuta.

Zveřejňování ▌informací uvedených v odst. 2 prvním pododstavci týkajících se fyzických osob se zakládá na relevantních kritériích, jako jsou četnost nebo druh ▌opatření a dotčené částky.

4.  Osoby nebo subjekty, které vynakládají finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c), uveřejní informace o příjemcích finančních prostředků v souladu se svými pravidly a postupy, pokud jsou daná pravidla považována za rovnocenná na základě posouzení provedeného Komisí podle čl. 154 odst. 4 prvního pododstavce písm. e) a za podmínky, že na jakékoli uveřejnění osobních údajů se vztahují záruky rovnocenné těm, které jsou stanoveny v tomto článku.

Subjekty určené podle čl. 63 odst. 3 uveřejní informace v souladu s odvětvovými pravidly. V souladu s příslušným právním základem se mohou tato odvětvová pravidla odchýlit od odstavců 2 a 3 tohoto článku, zejména pokud jde o uveřejňování osobních údajů, je-li to důvodné na základě kritérií uvedených v odst. 3 třetím pododstavci tohoto článku a s přihlédnutím ke specifické situaci v dotčeném odvětví.

5.  Informace uvedené v odstavci 1 se uveřejňují na internetových stránkách orgánů Unie do 30. června roku následujícího po rozpočtovém roce, v němž byl na tyto finanční prostředky přijat právní závazek.

Internetové stránky orgánů Unie musí obsahovat odkaz na webovou adresu, kde lze informace uvedené v odstavci 1 nalézt, nejsou-li uveřejněny přímo na vyhrazených internetových stránkách orgánů Unie.

Komise vhodným způsobem včas zpřístupní informace o jediné webové stránce, na níž lze nalézt informace, které jí poskytly osoby, subjekty nebo orgány uvedené v odstavci 4, včetně odkazu na adresu těchto internetových stránek.

6.  Jsou-li uveřejněny osobní údaje, odstraní se dva roky od konce rozpočtového roku, v němž byl na dotyčné finanční prostředky přijat právní závazek. Totéž platí pro osobní údaje týkající se právnických osob, jejichž oficiální název označuje jednu či více fyzických osob.

HLAVA III

SESTAVOVÁNÍ A SKLADBA ROZPOČTU

KAPITOLA 1

Sestavování rozpočtu

Článek 39

Odhady příjmů a výdajů

1.  Každý orgán Unie jiný než Komise sestaví každý rok odhad svých příjmů a výdajů, který do 1. července předá Komisi a současně pro informaci Evropskému parlamentu a Radě.

2.  Vysoký představitel vede konzultace se členy Komise, kteří zodpovídají za rozvojovou politiku, politiku sousedství, mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a reakci na krize, ke věcem spadajícím do jejich působnosti.

3.  Komise sestaví své vlastní odhady, které předá ihned po přijetí Evropskému parlamentu a Radě. Při přípravě svých odhadů použije Komise informace uvedené v článku 40.

Článek 40

Odhad rozpočtu subjektů Unie uvedených v článku 70

Každý subjekt Unie uvedený v článku 70 předá Komisi, Evropskému parlamentu a Radě každý rok do 31. ledna v souladu se svým zřizujícím aktem návrh jednotného programového dokumentu, který obsahuje jeho roční a víceletý plán s odpovídajícím plánováním lidských a finančních zdrojů.

Článek 41

Návrh rozpočtu

1.  Komise předloží návrh rozpočtu Evropskému parlamentu a Radě do 1. září roku, který předchází roku plnění rozpočtu. Pro informaci tento návrh předá vnitrostátním parlamentům.

Návrh rozpočtu obsahuje souhrnný celkový výkaz příjmů a výdajů Unie a souhrn odhadů uvedených v článku 39. Může obsahovat rovněž odhady odlišné od odhadů sestavených orgány Unie.

Skladba a uspořádání návrhu rozpočtu se řídí články 47 až 52.

Každému oddílu návrhu rozpočtu předchází úvod vypracovaný dotčeným orgánem Unie.

Komise vypracovává obecný úvod k návrhu rozpočtu. Obecný úvod obsahuje finanční tabulky s nejdůležitějšími údaji, které jsou rozděleny podle hlav, a odůvodnění změn ve výši prostředků oproti předchozímu rozpočtovému roku, rozdělené podle výdajových kategorií víceletého finančního rámce.

2.  V zájmu přesnějších a spolehlivějších předpovědí dopadu platných právních předpisů a dosud nepřijatých legislativních návrhů na rozpočet připojí Komise k návrhu rozpočtu orientační finanční plán na následující roky, který je členěn podle kategorií výdajů, oblastí politiky a rozpočtových položek. Úplný finanční plán zahrnuje výdajové kategorie, na něž se vztahuje bod 30 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(38). Pro kategorie výdajů, na něž se bod 30 uvedené interinstitucionální dohody nevztahuje, se uvádějí pouze souhrnné údaje.

Tento orientační finanční plán se aktualizuje po přijetí rozpočtu, kdy se do něho začlení výsledky rozpočtového procesu a všechna další důležitá rozhodnutí.

3.  K návrhu rozpočtu Komise přikládá:

a)  srovnávací tabulku zahrnující návrh rozpočtu pro ostatní orgány Unie a původní finanční odhady ostatních orgánů Unie, jak byly zaslány Komisi, a uvádějící důvody toho, proč návrh rozpočtu případně obsahuje odhady odlišné ▌od odhadů učiněných ostatními orgány Unie;

b)  každý pracovní dokument, který považuje za užitečný pro plány pracovních míst orgánů Unie ▌, v němž je uveden nejaktuálnější schválený plán pracovních míst a jenž zachycuje:

i)  veškeré zaměstnance Unie, rozčleněné podle druhu pracovní smlouvy;

ii)  prohlášení o obecném přístupu, pokud jde o pracovní místa, externí pracovníky a rovnoměrné zastoupení mužů a žen;

iii)  počet skutečně obsazených pracovních míst k poslednímu dni roku předcházejícího roku, v němž se návrh rozpočtu předkládá, a roční průměr skutečně přítomných ekvivalentů plného pracovního úvazku za dotyčný předcházející rok v členění podle platové třídy, podle pohlavípodle správního útvaru;

iv)  seznam pracovních míst podle oblastí politiky;

v)  u každé kategorie externích pracovníků původní odhad počtu ekvivalentů plného pracovního úvazku na základě schválených prostředků a počet osob, které na začátku roku, v němž se návrh rozpočtu předkládá, místo skutečně zastávají, v členění podle funkčních skupin a případně platových tříd;

c)  v případě subjektů Unie uvedených v článcích 70 a 71 pracovní dokument, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje a rovněž veškeré informace o zaměstnancích podle písmene b) tohoto pododstavce;

d)  pracovní dokument týkající se plánovaného čerpání prostředků na daný rozpočtový rok a zbývajících závazků;

e)  pokud se jedná o prostředky na správu, pracovní dokument, který uvádí správní výdaje, jež má Komise vynaložit v rámci svého oddílu rozpočtu;

f)  pracovní dokument týkající se pilotních projektů a přípravných akcí, který obsahuje rovněž posouzení výsledků a plánovaná následná opatření;

g)  pokud se jedná o financování mezinárodních organizací, pracovní dokument obsahující:

i)  souhrnný přehled všech příspěvků rozdělených podle jednotlivých programů nebo fondů Unie a podle mezinárodních organizací;

ii)  vysvětlení, proč bylo pro Unii efektivnější poskytnout těmto mezinárodním organizacím finanční prostředky než jednat přímo;

h)  programová prohlášení či jakýkoli jiný důležitý dokument obsahující:

i)  údaj o politikách a cílech Unie, k nimž má program přispívat;

ii)  jasné odůvodnění zásahu na úrovni Unie, mimo jiné v souladu se zásadou subsidiarity;

iii)  pokrok při plnění cílů programu, jak je stanoveno v článku 33;

iv)  plné odůvodnění navrhovaných změn ve výši prostředků, včetně analýzy nákladů a přínosů;

v)  informace o míře provádění programu v běžném roce a v předchozím rozpočtovém roce;

i)  souhrnný výkaz časového rozpisu plateb, uvádějící podle programu a podle okruhů souhrnný přehled plateb splatných v následujících rozpočtových letech a určených ke splnění rozpočtových závazků navržených v návrhu rozpočtu a přijatých v předchozích rozpočtových letech.

Pokud partnerství veřejného a soukromého sektoru používají finanční nástroje, obsahuje informace o těchto nástrojích pracovní dokument uvedený v odstavci 4.

4.  Pokud Komise používá finanční nástroje, připojí k návrhu rozpočtu pracovní dokument, v němž pro každý finanční nástroj uvede:

a)  odkaz na finanční nástroj a jeho základní právní akt spolu s obecným popisem nástroje, jeho dopadem na rozpočet, dobou jeho trvání a přidanou hodnotou příspěvku Unie;

b)  finanční instituce zapojené do využívání finančního nástroje, včetně všech otázek týkajících se uplatňování čl. 155 odst. 2;

c)  příspěvek finančního nástroje k dosažení cílů dotčeného programu, měřený na základě zavedených ukazatelů, popřípadě včetně zeměpisné diverzifikace;

d)  plánované operace, včetně cílových objemů založených na cílové aktivaci mimorozpočtových zdrojů a očekávané výše soukromého kapitálu, který má být přilákán, nebo, není-li tento údaj k dispozici, na aktivačním účinku v důsledku působení stávajících finančních nástrojů;

e)  rozpočtové položky odpovídající příslušným operacím a celkové rozpočtové závazky a platby z rozpočtu;

f)  průměrnou dobu, která uplyne mezi vznikem rozpočtového závazku k finančnímu nástroji a vznikem právního závazku vůči jednotlivým projektům ve formě kapitálových účastí nebo dluhu, pokud tato doba přesahuje tři roky ▌;

g)  příjmy a splátky podle čl. 209 odst. 3, uvedené samostatně, včetně hodnocení jejich využití;

h)  hodnotu kapitálových investic oproti předchozím rokům;

i)  celkovou výši rezerv na rizika a závazky a veškeré informace o finančních rizicích, kterým je Unie vystavena, včetně případných podmíněných závazků;

j)  znehodnocení aktiv a uplatněné záruky za předchozí rok a příslušné kumulované hodnoty;

k)  výkonnost finančního nástroje, včetně uskutečněných investic, cílového ▌a dosaženého aktivačního účinku a multiplikačního účinku, a objem soukromého kapitálu, který se podařilo přilákat;

l)  přidělené zdroje ve společném rezervním fondu a případně zůstatek na svěřenském účtu.

Pracovní dokument uvedený v prvním pododstavci obsahuje rovněž přehled správních výdajů vyplývajících ze správních poplatků a jiných finančních a provozních poplatků vyplácených za správu finančních nástrojů celkově i v členění podle spravujících stran a spravovaných finančních nástrojů.

Komise vysvětlí důvody pro dobu uvedenou v prvním pododstavci písm. f), a je-li to vhodné, předloží v rámci každoročního postupu udělování absolutoria akční plán na její zkrácení.

V pracovním dokumentu uvedeném v prvním pododstavci se formou jasné a stručné tabulky shrnou informace podle jednotlivých finančních nástrojů.

5.  Pokud Unie poskytla rozpočtovou záruku, připojí Komise k návrhu rozpočtu pracovní dokument, který pro každou rozpočtovou záruku a společný rezervní fond uvádí:

a)  odkaz na rozpočtovou záruku a její základní právní akt spolu s obecným popisem rozpočtové záruky, jejím dopadem na finanční závazky rozpočtu, její dobou trvání a přidanou hodnotou podpory Unie;

b)  protistrany u rozpočtové záruky, včetně záležitostí týkajících se uplatňování čl. 155 odst. 2;

c)  příspěvek rozpočtové záruky k dosažení jejích cílů, měřený na základě zavedených ukazatelů, ve vhodných případech včetně zeměpisné diverzifikace a aktivace zdrojů soukromého sektoru;

d)  informace o operacích, na něž se rozpočtová záruka vztahuje, v agregované podobě a členění podle odvětví, zemí a nástrojů, případně včetně portfolií a podpory kombinované s ostatními akcemi Unie;

e)  částku převedenou příjemcům finančních prostředků a posouzení aktivačního účinku dosaženého u projektů podpořených na základě rozpočtové záruky;

f)  informace agregované stejným způsobem, jaký je uveden v písmenu d), o čerpání rozpočtové záruky, ztrátách, výnosech, zpětně získaných částkách a jiných obdržených platbách;

g)  informace o finančním řízení, výkonnosti a riziku společného rezervního fondu na konci předchozího kalendářního roku;

h)  efektivní míru tvorby rezerv ve společném rezervním fondu a případně následné operace uskutečněné v souladučl. 213 odst. 4;

i)  finanční toky ve společném rezervním fondu během předchozího rozpočtového roku a rovněž významné operace a veškeré relevantní informace o finančních rizicích, kterým je Unie vystavena;

j)  posouzení udržitelnosti podmíněných závazků hrazených z rozpočtu, které vyplývají z rozpočtových záruk nebo finanční pomoci, podle čl. 210 odst. 3.

6.  Pokud Komise používá svěřenské fondy Unie pro vnější činnost, připojí k návrhu rozpočtu podrobný pracovní dokument o činnostech podporovaných těmito svěřenskými fondy včetně:

a)  jejich využívání, což zahrnuje informace o ujednáních se subjekty využívajícími svěřenské fondy týkajících se monitorování;

b)  nákladů na jejich správu;

c)  příspěvků od jiných dárců než Unie;

d)  předběžného posouzení jejich výkonnosti na základě podmínek stanovených v čl. 234 odst. 3;

e)  popisu toho, jak jejich činnost přispěla k plnění cílů stanovených v základním právním aktu nástroje, ze kterého byl příspěvek Unie do svěřenských fondů poskytnut.

7.  K návrhu rozpočtu připojí Komise seznam svých rozhodnutí o uložení pokut v oblasti práva hospodářské soutěže a výši každé uložené pokuty společně s informacemi o tom, zda dané pokuty nabyly právní moci nebo zda jsou nebo ještě mohou být napadeny u Soudního dvora Evropské unie, a pokud možno s informacemi o tom, kdy by měla každá pokuta právní moci nabýt.

8.  K návrhu rozpočtu připojí Komise pracovní dokument, v němž jsou pro každou rozpočtovou položku, která má obdržet vnitřní nebo vnější účelově vázané příjmy, uvedeny tyto údaje:

a)  odhadovaná výše těchto příjmů, jež mají být obdrženy;

b)  odhadovaná výše těchto příjmů přenesených z předchozích let.

9.  K návrhu rozpočtu Komise připojí také jakékoli další pracovní dokumenty, jež jsou pro Evropský parlament a Radu užitečné k posouzení rozpočtových požadavků.

10.  V souladu s čl. 8 odst. 5 rozhodnutí Rady 2010/427/EU(39) předkládá Komise Evropskému parlamentu a Radě společně s návrhem rozpočtu pracovní dokument, který komplexním způsobem zachycuje:

a)  veškeré správní a operační výdaje financované z rozpočtu, které souvisejí s vnější činností Unie, včetně úkolů v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky;

b)  celkové správní výdaje ESVČ za předchozí rok, rozčleněné na výdaje jednotlivých delegací Unie a výdaje ústředí ESVČ, společně s operačními výdaji v členění podle zeměpisných oblastí (regionů, zemí), tematických oblastí, delegací Unie a misí.

11.  V pracovním dokumentu uvedeném v odstavci 10 se rovněž uvádí:

a)  počet pracovních míst pro každou platovou třídu v jednotlivých kategoriích a počet stálých a dočasných pracovních míst, včetně smluvních a místních zaměstnanců, která byla v mezích rozpočtových prostředků povolena jednotlivým delegacím Unie i ústředí ESVČ;

b)  zvýšení nebo snížení počtu pracovních míst ve srovnání s předchozím rozpočtovým rokem pro každou platovou třídu v jednotlivých kategoriích v ústředí ESVČ a ve všech delegacích Unie ▌;

c)  počet pracovních míst schválených na daný rozpočtový rok a na předchozí rozpočtový rok a počet pracovních míst obsazených diplomaty, kteří byli vysláni členskými státy, a úředníky Unie;

d)  podrobný přehled všech zaměstnanců v delegacích Unie v době předložení návrhu rozpočtu, včetně členění podle zeměpisných oblastí, pohlaví, jednotlivých zemí a misí, v němž se rozliší místa podle plánu pracovních míst, smluvní zaměstnanci, místní zaměstnanci a vyslaní národní odborníci, a prostředků požadovaných v návrhu rozpočtu na takovéto jiné kategorie zaměstnanců s odpovídajícími odhady počtu ekvivalentů plného pracovního úvazku na základě požadovaných prostředků.

Článek 42

Návrh na změnu návrhu rozpočtu

Na základě jakýchkoli nových informací, které nebyly k dispozici v době sestavování návrhu rozpočtu, může Komise z vlastního podnětu nebo na žádost jiného orgánu Unie, pokud jde o jeho oddíl, předložit současně Evropskému parlamentu a Radě jeden nebo více návrhů na změnu návrhu rozpočtu před svoláním dohodovacího výboru uvedeného v článku 314 Smlouvy o fungování EU. Tyto návrhy mohou zahrnovat návrh na změnu rozpočtu aktualizující zejména odhady výdajů na zemědělství.

Článek 43

Povinnosti členských států vyplývající z přijetí rozpočtu

1.  Předseda Evropského parlamentu prohlásí rozpočet za přijatý s konečnou platností postupem stanoveným v čl. 314 odst. 9 Smlouvy o fungování EU a v článku 106a Smlouvy o Euratomu.

2.  Jakmile je rozpočet prohlášen za přijatý s konečnou platností, je každý členský stát od 1. ledna následujícího rozpočtového roku nebo ode dne prohlášení o přijetí rozpočtu s konečnou platností, pokud je pozdější než 1. leden, povinen odvést Unii částky splatné podle nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014.

Článek 44

Návrh opravného rozpočtu

1.  Komise může předložit návrh opravného rozpočtu, který je podmíněn především změnou v příjmech, za těchto okolností:

a)  zapsat do rozpočtu postupem stanoveným v článku 18 zůstatek z předchozího rozpočtového roku;

b)  přehodnotit odhad vlastních zdrojů na základě aktualizovaných hospodářských prognóz;

c)  aktualizovat upravené prognózy vlastních zdrojů a jiných příjmů a přehodnotit dostupnost a potřebu prostředků na platby.

V případě nevyhnutelných, výjimečných a nepředvídaných okolností, zejména s ohledem na uvolňování prostředků z Fondu solidarity Evropské unie, může Komise předložit návrh opravného rozpočtu, který je podmíněn především změnou ve výdajích.

2.  Žádosti o opravný rozpočet, jež za týchž okolností jako v odstavci 1 předloží jiné orgány Unie než Komise, se podávají Komisi.

Před předložením návrhu opravného rozpočtu prověří Komise a dotčené jiné orgány Unie možnosti přerozdělení příslušných prostředků, zejména s přihlédnutím k očekávanému nedočerpání prostředků.

Na opravné rozpočty se použije článek 43. Opravné rozpočty musí být odůvodněny odkazem na rozpočet, jehož odhady mění.

3.  S výjimkou řádně odůvodněných mimořádných okolností nebo případu uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie, kdy může být návrh opravného rozpočtu předložen kdykoli během roku, předkládá Komise své návrhy opravného rozpočtu současně Evropskému parlamentu a Radě do 1. září každého rozpočtového roku. K žádostem o opravný rozpočet od jiných orgánů Unie může připojit své stanovisko.

4.  K návrhu opravného rozpočtu musí být připojeno odůvodnění a informace k plnění rozpočtu za předchozí a běžný rozpočtový rok, jež jsou v okamžiku sestavování návrhu dostupné.

Článek 45

Dřívější předání odhadů a návrhu rozpočtu

Komise se s Evropským parlamentem a Radou může dohodnout na zkrácení některých lhůt pro předávání odhadů a přijímání i předávání návrhu rozpočtu. Toto ujednání však nesmí vést ke zkrácení nebo prodloužení lhůt stanovených pro posouzení těchto textů v článku 314 Smlouvy o fungování EU a článku 106a Smlouvy o Euratomu.

KAPITOLA 2

Skladba a uspořádání rozpočtu

Článek 46

Skladba rozpočtu

Rozpočet se skládá z:

a)  celkového výkazu příjmů a výdajů;

b)  jednotlivých oddílů pro každý orgán Unie, s výjimkou Evropské rady a Rady, které mají společný oddíl, rozdělený na výkazy příjmů a výdajů.

Článek 47

Rozpočtová nomenklatura

1.  Příjmy Komise a příjmy a výdaje ostatních orgánů Unie zařadí Evropský parlament a Rada do hlav, kapitol, článků a bodů podle druhu nebo použití, ke kterému jsou určeny.

2.  Výkaz výdajů oddílu rozpočtu týkajícího se Komise se sestavuje podle nomenklatury přijaté Evropským parlamentem a Radou a je rozčleněn podle účelu výdajů.

Každá hlava odpovídá oblasti politiky a každá kapitola odpovídá zpravidla programu nebo oblasti činnosti.

Každá hlava může obsahovat operační prostředky a správní prostředky. Správní prostředky jsou v rámci hlavy seskupeny v samostatné kapitole.

Rozpočtová nomenklatura musí být v souladu se zásadami specifikace, řádného finančního řízení a transparentnosti. Musí zajišťovat jednoznačnost a transparentnost, jež jsou nezbytné pro účely rozpočtového procesu, usnadňovat identifikaci hlavních cílů zakotvených v příslušném právním základu a umožňovat ▌výběr z politických priorit a efektivní a účelné plnění rozpočtu.

3.  Komise může požádat, aby se rozpočtová položka, v níž nejsou zapsány schválené prostředky, označila výrazem „pro memoria“. Tato žádost se schvaluje postupem podle článku 31.

4.  Pokud jsou správní prostředky uspořádány podle svého účelu, jsou v jednotlivých hlavách členěny takto:

a)  výdaje na zaměstnance schválené v plánu pracovních míst, přičemž je vždy třeba uvést výši prostředků a počet pracovních míst odpovídající uvedeným výdajům;

b)  výdaje na externí pracovníky a jiné výdaje uvedené v čl. 30 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a financované z okruhu „Správa“ víceletého finančního rámce;

c)  výdaje na budovy a ostatní související výdaje, včetně úklidu a údržby, pronájmu, telekomunikací, vody, plynu a elektřiny;

d)  výdaje na externí pracovníky a technickou pomoc bezprostředně související s prováděním programů.

Jakékoli správní výdaje Komise, jejichž druh je společný několika hlavám rozpočtu, se uvádějí v odděleném souhrnném výkazu rozčleněném podle druhu výdajů.

Článek 48

Záporné příjmy

1.  Rozpočet nesmí obsahovat jiné záporné příjmy než ty, které jsou výsledkem celkového záporného úročení vkladů.

2.  Vlastní zdroje obdržené podle rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom jsou čisté částky a vykazují se jako takové v souhrnném výkazu příjmů v rozpočtu.

Článek 49

Předběžné prostředky

1.  Každý oddíl rozpočtu může obsahovat hlavu „předběžné prostředky“. Prostředky se do ní zapisují v kterémkoli z těchto případů:

a)  v době sestavování rozpočtu neexistuje pro dotyčnou činnost základní právní akt;

b)  existují závažné důvody k pochybnostem o tom, zda jsou prostředky dostačující nebo zda mohou být prostředky zapsané v dotčených rozpočtových položkách čerpány v souladu se zásadou řádného finančního řízení.

Prostředky v uvedené hlavě smějí být použity pouze po převodu provedeném postupem podle čl. 30 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) tohoto nařízení v případech, kdy je základní právní akt přijímán postupem podle článku 294 Smlouvy o fungování EU, a postupem podle článku 31 tohoto nařízení v ostatních případech.

2.  V případě závažných obtíží při plnění rozpočtu může Komise v průběhu rozpočtového roku navrhnout, aby byly prostředky převedeny do hlavy „předběžné prostředky“. Evropský parlament a Rada rozhodnou o tomto převodu v souladu s článkem 31.

Článek 50

Záporná rezerva

Oddíl rozpočtu týkající se Komise může obsahovat „zápornou rezervu“ o maximální výši 200 000 000 EUR. Tato rezerva, která se zapisuje ve zvláštní hlavě, obsahuje pouze prostředky na platby.

Záporná rezerva musí být vyčerpána před koncem rozpočtového roku prostřednictvím převodů provedených postupem podle článků 30 a 31.

Článek 51

Rezerva na pomoc při mimořádných událostech ▌

1.  Oddíl rozpočtu týkající se Komise obsahuje rezervu na pomoc třetím zemím při mimořádných událostech ▌.

2.  Rezerva uvedená v odstavci 1 musí být vyčerpána před koncem rozpočtového roku prostřednictvím převodů postupem podle článků 30 a 32.

Článek 52

Uspořádání rozpočtu

1.  Rozpočet uvádí ▌:

a)  v celkovém výkazu příjmů a výdajů:

i)  odhadované příjmy Unie za běžný rozpočtový rok („rok n“);

ii)  odhadované příjmy za rok n–1 a příjmy za rozpočtový rok n–2;

iii)  prostředky na závazky a na platby za rok n,

iv)  prostředky na závazky a na platby za rok n–1;

v)  výdaje přidělené na závazky a výdaje uskutečněné v rozpočtovém roce n–2, přičemž uskutečněné výdaje se vyjadřují také jako procentní podíl rozpočtu pro rok n;

vi)  patřičné poznámky ke každé úrovni dělení, jak jsou uvedeny v čl. 47 odst. 1, včetně odkazů na případný základní právní akt a náležité vysvětlení k povaze a účelu prostředků;

b)  v jednotlivých oddílech příjmy a výdaje s uplatněním stejné skladby jako v písmenu a);

c)  pokud se jedná o zaměstnance:

i)  pro každý oddíl plán pracovních míst, který stanovuje počet pracovních míst pro každou platovou třídu v jednotlivých kategoriích a útvarech a počet stálých a dočasných pracovních míst schválených v mezích prostředků;

ii)  plán pracovních míst placených z prostředků na výzkum a technologický vývoj pro přímé akce a plán pracovních míst placených z týchž prostředků pro nepřímé akce; plány pracovních míst jsou členěny podle kategorií a platových tříd a rozlišují mezi stálými a dočasnými pracovními místy schválenými v mezích prostředků;

iii)  plán pracovních míst, který stanovuje počet pracovních míst podle platových tříd a kategorií pro jednotlivé subjekty Unie uvedené v článku 70, které obdrží příspěvek z rozpočtu. Plány pracovních míst obsahují kromě počtu pracovních míst schválených pro rozpočtový rok rovněž počet pracovních míst schválených pro předchozí rozpočtový rok. Pracovní místa Zásobovací agentury Euratomu jsou uváděna v plánu pracovních míst Komise odděleně;

d)  pokud jde o finanční pomoc a rozpočtové záruky:

i)  v celkovém výkazu příjmů rozpočtové položky, které odpovídají příslušným operacím a které jsou určené k zaznamenání případných vrácených plateb od příjemců finančních prostředků, kteří byli původně v prodlení. Tyto položky se označují výrazem „pro memoria“ a jsou doplněny patřičnými poznámkami;

ii)  v oddíle rozpočtu týkajícím se Komise:

–  rozpočtové položky obsahující rozpočtové záruky, které se týkají dotčených operací. Tyto položky se označují výrazem „pro memoria“, není-li rozpočet zatížen konkrétní částkou, která z něho musí být s konečnou platností uhrazena;

–  poznámky, které odkazují na základní právní akt a objem předpokládaných operací, na dobu trvání i na finanční záruku poskytnutou Unií na tyto operace;

iii)  v dokumentu přiloženém k oddílu rozpočtu týkajícímu se Komise jako informativní údaje, a to i o odpovídajících rizicích:

–  probíhající kapitálové operace a správu dluhu,

–  kapitálové operace a správu dluhu v roce n;

e)  pokud se jedná o finanční nástroje, které mají být vytvořeny jinak než základním právním aktem:

i)  rozpočtové položky odpovídající příslušným operacím;

ii)  všeobecný popis finančních nástrojů, včetně doby jejich trvání a jejich dopadu na rozpočet;

iii)  plánované operace, včetně cílových objemů založených na očekávaném multiplikačním a aktivačním účinku;

f)  pokud jde o finanční prostředky vynakládané osobami nebo subjekty podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) ▌:

i)  odkaz na základní právní akt příslušného programu;

ii)  odpovídající rozpočtové položky;

iii)  obecný popis akce, včetně doby jejího trvání a jejího dopadu na rozpočet;

g)  celkovou výši výdajů na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku zapsanou do kapitoly rozpočtu nazvané „Společná zahraniční a bezpečnostní politika“, jež se člení na konkrétní články pokrývající výdaje společné zahraniční a bezpečnostní politiky a obsahující konkrétní rozpočtové položky, které vymezují alespoň jednotlivé hlavní mise.

2.  Vedle dokumentů uvedených v odstavci 1 mohou Evropský parlament a Rada k rozpočtu připojit jakékoli jiné související dokumenty.

Článek 53

Pravidla pro plány pracovních míst

1.  Plány pracovních míst uvedené v čl. 52 odst. 1 písm. c) stanoví pro každý orgán nebo subjekt Unie pevný limit. Nesmí být provedeno žádné jmenování, které by jej překračovalo.

Každý orgán nebo subjekt Unie však může, s výjimkou platových tříd AD 14, AD 15 a AD 16, učinit ve svém plánu pracovních míst změny do výše 10 % počtu schválených pracovních míst při splnění těchto podmínek:

a)  není ovlivněn objem prostředků pro zaměstnance za celý rozpočtový rok;

b)  není překročen limit celkového počtu pracovních míst schválených plánem pracovních míst;

c)  orgán nebo subjekt Unie se zúčastnil srovnávání s jinými orgány a subjekty Unie v rámci prověrky stavu zaměstnanců uspořádané Komisí.

Tři týdny před provedením změn uvedených ve druhém pododstavci uvědomí daný orgán Unie o svém záměru Evropský parlament a Radu. Pokud v této lhůtě Evropský parlament nebo Rada vznese náležitě odůvodněné námitky, daný orgán Unie změny neprovede a použije se postup podle článku 44.

2.  Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce mohou být účinky práce na částečný úvazek, kterou orgán oprávněný ke jmenování povolil v souladu se služebním řádem, vyváženy provedením jiných jmenování.

KAPITOLA 3

Rozpočtová kázeň

Článek 54

Soulad s víceletým finančním rámcem a rozhodnutím 2014/335/EU, Euratom

Rozpočet musí být v souladu s víceletým finančním rámcem a rozhodnutím 2014/335/EU, Euratom.

Článek 55

Soulad aktů Unie s rozpočtem

Je-li v důsledku uplatňování aktu Unie překročena výše prostředků, jež jsou k dispozici v rozpočtu, není takový akt finančně prováděn až do odpovídající změny rozpočtu.

HLAVA IV

PLNĚNÍ ROZPOČTU

KAPITOLA 1

Obecná ustanovení

Článek 56

Plnění rozpočtu v souladu se zásadou řádného finančního řízení

1.  Komise plní příjmy a výdaje rozpočtu v souladu s tímto nařízením, na vlastní odpovědnost a v mezích schválených prostředků.

2.  Členské státy spolupracují s Komisí tak, aby byly prostředky využívány v souladu se zásadou řádného finančního řízení.

Článek 57

Informace o předávání osobních údajů pro účely auditu

V každé výzvě učiněné v souvislosti s granty, veřejnými zakázkami nebo cenami prováděnými v přímém řízení musí být potenciální příjemci grantů, zájemci, uchazeči a účastníci v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 ▌vyrozuměni o tom, že pro účely ochrany finančních zájmů Unie mohou být jejich osobní údaje předány útvarům interního auditu, Účetnímu dvoru nebo Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) nebo že si tyto údaje mohou předat schvalující osoby Komise a výkonné agentury uvedené v článku 69 tohoto nařízení a subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71 tohoto nařízení.

Článek 58

Základní právní akt a výjimky

1.  Prostředky zapsané v rozpočtu na jakoukoli činnost Unie se použijí pouze po přijetí základního právního aktu.

2.  Odchylně od odstavce 1 a s výhradou podmínek stanovených v odstavcích 3, 4 a 5 mohou být následující prostředky čerpány bez základního právního aktu, pokud akce, které jimi mají být financovány, spadají do pravomoci Unie:

a)  prostředky na pilotní projekty experimentální povahy určené k posouzení proveditelnosti a užitečnosti určité akce▌;

b)  prostředky na přípravné akce v oblasti působnosti Smlouvy o fungování EU a Smlouvy o Euratomu určené k přípravě návrhů pro přijetí budoucích činností ▌;

c)  prostředky na přípravná opatření v oblasti působnosti hlavy V Smlouvy o EU ▌;

d)  prostředky na jednorázové akce nebo akce s neurčitou dobou trvání prováděné Komisí na základě úkolů vyplývajících z jejích institucionálních výsad podle Smlouvy o fungování EU a Smlouvy o Euratomu jiných, než je její právo legislativní iniciativy na podání návrhů podle písmene b) tohoto odstavce, a na základě zvláštních pravomocí, které jí přímo svěřují ▌ články 154, 156, 159 a 160 Smlouvy o fungování EU, čl. 168 odst. 2, čl. 171 odst. 2, čl. 173 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, čl. 175 druhý pododstavec Smlouvy o fungování EU, čl. 181 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, článek 190 Smlouvy o fungování EU, čl. 210 odst. 2 a čl. 214 odst. 6 Smlouvy o fungování EU a články 70 a 77 až 85 Smlouvy o Euratomu;

e)  prostředky na provoz každého orgánu Unie v rámci jeho správní samostatnosti.

3.  Pokud jde o prostředky uvedené v odst. 2 písm. a), mohou být příslušné prostředky na závazky v rozpočtu zapsány nejdéle po dva po sobě následující rozpočtové roky. Celková výše prostředků na pilotní projekty nesmí v žádném rozpočtovém roce překročit částku ve výši 40 000 000 EUR.

4.  Pokud jde o prostředky uvedené v odst. 2 písm. b), přípravné akce se řídí vnitřně provázaným přístupem a mohou mít různou formu. Příslušné prostředky na závazky mohou být v rozpočtu zapsány nejdéle po tři po sobě následující rozpočtové roky. Postup pro přijetí příslušného základního právního aktu musí být ukončen před koncem třetího rozpočtového roku. Během tohoto postupu musí přidělování prostředků na závazky odpovídat zvláštním rysům přípravných akcí, pokud jde o plánované činnosti, sledované cíle a příjemce finančních prostředků. Částka prostředků na závazky proto nesmí odpovídat částce prostředků na závazky navrhované pro financování samotné konečné činnosti.

Celková výše prostředků na nové přípravné akce uvedené v odst. 2 písm. b) nesmí v žádném rozpočtovém roce překročit částku 50 000 000 EUR a celková výše prostředků skutečně přidělených na přípravné akce nesmí překročit částku 100 000 000 EUR.

5.  Pokud jde o prostředky uvedené v odst. 2 písm. c), přípravná opatření se omezují na krátké období a jsou určena na vytvoření podmínek pro akci Unie ke splnění cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky a přijetí potřebných právních nástrojů.

Pro účely operací Unie pro řešení krizí jsou přípravná opatření určena mimo jiné k posouzení operačních požadavků, k vytvoření podmínek pro rychlé úvodní nasazení zdrojů nebo k tomu, aby byly na místě vytvořeny podmínky pro zahájení operace. Přípravná opatření schvaluje Rada na návrh vysokého představitele.

K zajištění rychlého provedení přípravných opatření uvědomí vysoký představitel bez zbytečného odkladu Evropský parlament a Komisi o záměru Rady zahájit přípravné opatření, a zejména o odhadovaných zdrojích, kterých je pro tento účel zapotřebí. Komise přijme veškerá opatření potřebná k tomu, aby zajistila rychlé uvolnění finančních prostředků.

Financování opatření, jež Rada schválí k přípravě operací Unie pro řešení krizí podle hlavy V Smlouvy o EU, zahrnuje doplňkové náklady přímo vyplývající ze skutečnosti, že je v prostoru operace nasazena konkrétní mise nebo tým, jejichž členové pocházejí mimo jiné z řad zaměstnanců orgánů Unie; tyto náklady zahrnují pojištění pro případ zvýšeného rizika, náklady na cestování a ubytování a denní diety.

Článek 59

Plnění rozpočtu jinými orgány Unie než Komisí

1.  Komise přiznává ostatním orgánům Unie potřebné pravomoci pro plnění těch oddílů rozpočtu, které se jich týkají.

2.  V zájmu snazšího čerpání svých správních prostředků mohou orgány Unie uzavírat s ostatními orgány meziútvarové dohody stanovující podmínky pro poskytování služeb, dodávky zboží, provádění stavebních prací nebo ▌ veřejných zakázek na nemovitosti.

Tyto dohody umožňují převod prostředků nebo náhradu nákladů vyplývajících z jejich čerpání.

3.  Meziútvarové dohody uvedené v odstavci 2 mohou být uzavírány i mezi útvary orgánů Unie, subjektů Unie, evropských úřadů, subjektů nebo osob pověřených prováděním specifických akcí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o EU a kanceláře generálního tajemníka Nejvyšší rady evropských škol. Komise a ostatní orgány Unie pravidelně informují Evropský parlament a Radu o meziútvarových dohodách, které uzavřely s jinými orgány Unie.

Článek 60

Pověření výkonem rozpočtových pravomocí

1.  Komise a každý z ostatních orgánů Unie mohou pověřit své útvary výkonem svých pravomocí při plnění rozpočtu za podmínek stanovených v tomto nařízení a v jejich vnitřních předpisech a v mezích stanovených v pověřovacím aktu. Pověřené osoby jednají pouze v mezích pravomocí, jejichž výkonem byly výslovně pověřeny.

2.  Navíc k odstavci 1 může Komise výkonem svých pravomocí při plnění rozpočtu ve vztahu k operačním prostředkům zapsaným v jejím oddíle rozpočtu pověřit vedoucí delegací Unie a, v zájmu zajištění kontinuity činnosti v době jejich nepřítomnosti, zástupce vedoucích delegací Unie. Tímto pověřením není dotčena odpovědnost vedoucích delegací Unie za plnění rozpočtu. Je-li vedoucí delegace Unie nepřítomen déle než čtyři týdny, Komise své rozhodnutí o pověření výkonem pravomocí při plnění rozpočtu přezkoumá. Pokud vedoucí delegací Unie a v době jejich nepřítomnosti jejich zástupci jednají jako dále pověřené schvalující osoby Komise ▌, jsou povinni dodržovat pravidla Komise pro plnění rozpočtu a mají stejné úkoly, povinnosti a odpovědnost jako kterákoli jiná dále pověřená schvalující osoba Komise.

Komise může v souladu se svými pravidly pověření uvedené v prvním pododstavci zrušit.

Pro účely prvního pododstavce přijme vysoký představitel potřebná opatření k usnadnění spolupráce mezi delegacemi Unie a útvary Komise.

3.  ESVČ může výkonem svých pravomocí při plnění rozpočtu ve vztahu ke správním prostředkům zapsaným v jejím oddíle rozpočtu výjimečně pověřit zaměstnance Komise v delegacích Unie, je-li to nezbytné k zajištění kontinuity správy těchto delegací v případě, že příslušná schvalující osoba ESVČ není přítomna v zemi, kde se její delegace nachází. Pokud v těchto výjimečných případech zaměstnanci Komise v delegacích Unie jednají jako dále pověřené schvalující osoby ESVČ, jsou povinni dodržovat vnitřní pravidla ESVČ pro plnění rozpočtu a mají stejné úkoly, povinnosti a odpovědnost jako kterákoli jiná dále pověřená schvalující osoba ESVČ.

ESVČ může v souladu se svými pravidly pověření uvedené v prvním pododstavci zrušit.

Článek 61

Střet zájmů

1.  Účastníci finančních operací ve smyslu kapitoly 4 této hlavy ▌a jiné osoby, včetně vnitrostátních orgánů na všech úrovních, podílející se na plnění rozpočtu v přímém, nepřímém a sdíleném ▌řízení, včetně přípravy na tuto činnost, na auditu nebo na kontrole, se zdrží jakéhokoli jednání, jež by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie. Přijmou rovněž vhodná opatření, která u funkcí v rámci jejich odpovědnosti zamezí vzniku střetu zájmů a která řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů.

2.  Případné riziko střetu zájmů týkající se zaměstnance vnitrostátního orgánu přednese tento zaměstnanec svému přímému nadřízenému. Případné riziko střetu zájmů týkající se zaměstnance, na něhož se vztahuje služební řád, přednese tento zaměstnanec příslušné pověřené schvalující osobě. Příslušný přímý nadřízený nebo pověřená schvalující osoba písemně potvrdí, zda střet zájmů existuje. Je-li zjištěn střet zájmů, zajistí orgán oprávněný ke jmenování nebo příslušný vnitrostátní orgán, aby dotčený zaměstnanec ukončil veškerou činnost v dané věci. Příslušná pověřená schvalující osoba nebo příslušný vnitrostátní orgán zajistí, aby byly učiněny veškeré další vhodné kroky v souladu s platným právem.

3.  Pro účely odstavce 1 ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, z důvodů politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí účastníka finančních operací nebo jiné osoby podle odstavce 1.

KAPITOLA 2

Způsoby plnění rozpočtu

Článek 62

Způsoby plnění rozpočtu

1.  Komise plní rozpočet těmito způsoby:

a)  přímo (dále jen „přímé řízení“), jak je uvedeno v článcích 125 až 153, prostřednictvím svých útvarů, včetně svých zaměstnanců v delegacích Unie pod dohledem příslušného vedoucího delegace podle čl. 60 odst. 2, nebo prostřednictvím výkonných agentur uvedených v článku 69;

b)  ve sdíleném řízení s členskými státy (dále jen „sdílené řízení“), jak je uvedeno v článku 63 a článcích 125 až 129;

c)  nepřímo (dále jen „nepřímé řízení“), jak je stanoveno v článcích 125 až 149 a 154 až 159, v případech, kdy tak stanoví základní právní akt, nebo v případech uvedených v čl. 58 odst. 2 ▌písm. a) až d), a to tak, že pověří úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu:

i)  třetí země nebo subjekty určené těmito zeměmi;

ii)  mezinárodní organizace či jejich agentury ve smyslu článku 156;

iii)  Evropskou investiční banku (EIB) nebo Evropský investiční fond (EIF) nebo obě, jednají-li jako skupina (dále jen „skupina EIB“);

iv)  subjekty uvedené v článcích 70 a 71;

v)  veřejnoprávní subjekty, včetně organizací členských států;

vi)  soukromoprávní subjekty pověřené výkonem veřejné služby, včetně organizací členských států, v rozsahu, v jakém jim byly poskytnuty dostatečné finanční záruky;

vii)  soukromoprávní subjekty členského státu pověřené uskutečňováním partnerství veřejného a soukromého sektoru a poskytující dostatečné finanční záruky;

viii)  subjekty nebo osoby pověřené prováděním specifických akcí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o EU a určené v příslušném základním právním aktu.

Pokud jde o první pododstavec písm. c) bod vi), může být výše požadovaných finančních záruk stanovena v příslušném základním právním aktu a může být omezena na maximální výši příspěvku Unie pro dotyčný subjekt. V případě více ručitelů se v dohodě o přiznání příspěvku upřesní rozdělení výše celkové odpovědnosti, kterou mají záruky krýt, a může v ní být stanoveno, že odpovědnost každého ručitele je úměrná jeho příspěvku pro daný subjekt.

2.  Pro účely přímého řízení může Komise používat nástroje uvedené v hlavách VII, VIII, IX, X a XII.

Pro účely sdíleného řízení se použijí nástroje pro plnění rozpočtu stanovené v odvětvových pravidlech.

Pro účely nepřímého řízení Komise uplatňuje hlavu VI a v případě finančních nástrojů a rozpočtových záruk hlavy VI a X. Prováděcí subjekty uplatňují nástroje pro plnění rozpočtu stanovené v dotčené dohodě o přiznání příspěvku.

3.  Komise odpovídá za plnění rozpočtu v souladu s článkem 317 Smlouvy o fungování EU a nesmí plněním těchto úkolů pověřit třetí osoby, pokud je s ním spojena značná míra uvážení, která předpokládá politickou volbu.

Komise nezajišťuje externě prostřednictvím smluv v souladu s hlavou VII tohoto nařízení úkoly, které zahrnují výkon veřejné moci a použití pravomoci volného uvážení.

Článek 63

Sdílené řízení s členskými státy

1.  Plní-li Komise rozpočet ve sdíleném řízení, jsou úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny členské státy. Komise a členské státy dodržují zásady řádného finančního řízení, transparentnosti a zákazu diskriminace a zajišťují viditelnost činnosti Unie při správě jejích finančních prostředků. Za tímto účelem Komise a členské státy plní své povinnosti spojené s kontrolou a auditem a přebírají z toho vyplývající odpovědnost stanovenou tímto nařízením. Doplňková ustanovení jsou obsažena v odvětvových pravidlech.

2.  Při provádění úkolů souvisejících s plněním rozpočtu členské státy přijmou veškerá opatření, včetně právních a správních, která jsou nezbytná pro ochranu finančních zájmů Unie, zejména:

a)  zajistí, aby byly činnosti financované z rozpočtu prováděny správně, účinně a v souladu s platnými odvětvovými pravidly ▌;

b)  určí ▌subjekty odpovědné za řádnou správu a kontrolu finančních prostředků Unie v souladu s odstavcem 3 a dohlížejí na tyto subjekty;

c)  předcházejí nesrovnalostem a podvodům, odhalují je a napravují;

d)  v souladu s tímto nařízením a s odvětvovými pravidly spolupracují s Komisí, OLAFem, Účetním dvorem a v případě členských států účastnících se posílené spolupráce podle nařízení Rady (EU) 2017/1939(40) také s Úřadem evropského veřejného žalobce.

Za účelem ochrany finančních zájmů Unie členské státy při dodržení zásady proporcionality a v souladu s tímto článkem a s příslušnými odvětvovými pravidly provádějí předběžné a následné kontroly, včetně, je-li to vhodné, kontrol na místě na reprezentativním vzorku nebo na vzorku operací vybraném na základě rizika výskytu chyb. Kromě toho zpětně získávají neoprávněně vyplacené finanční prostředky, a je-li to za tímto účelem nezbytné, zahajují správní a soudní řízení.

Členské státy ukládají příjemcům finančních prostředků účinné, odrazující a přiměřené sankce, pokud tak stanovují odvětvová pravidla nebo zvláštní ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

Komise v rámci posouzení rizik a v souladu s odvětvovými pravidly sleduje systémy řízení a kontroly zavedené v členských státech. Komise při své auditní činnosti dodržuje zásadu proporcionality a v souladu s odvětvovými pravidly přihlíží k míře ▌zjištěného rizika.

3.  V souladu s kritérii a postupy stanovenými v odvětvových pravidlech určí členské státy subjekty na vhodné úrovni, které mají odpovídat za správu a kontrolu finančních prostředků Unie. Tyto subjekty mohou plnit také úkoly nesouvisející se správou finančních prostředků Unie a mohou pověřit plněním některých úkolů jiné subjekty ▌.

Při rozhodování o určení subjektů mohou členské státy vycházet z toho, zda jsou jejich systémy řízení a kontroly v podstatě totožné s již existujícími systémy z předchozího období a zda účinně fungují.

Pokud výsledky auditu a kontroly prokáží, že určené subjekty již nesplňují kritéria stanovená v odvětvových pravidlech, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění nápravy nedostatků při plnění úkolů těmito subjekty, včetně toho, že v souladu s odvětvovými pravidly jejich určení zruší.

Odvětvová pravidla vymezí úlohu Komise při postupu stanoveném v tomto odstavci.

4.  Subjekty určené podle odstavce 3:

a)  zřídí účinný a efektivní systém vnitřní kontroly a zajistí jeho fungování;

b)  používají systém účetnictví, který včas poskytuje přesné, úplné a spolehlivé údaje;

c)  poskytují informace požadované podle odstavců 5, 6 a 7;

d)  v souladu s čl. 38 odst. 2 až 6 zajišťují následné uveřejňování.

Jakékoli zpracovávání osobních údajů musí být v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

5.  Subjekty určené podle odstavce 3 poskytnou Komisi do 15. února následujícího rozpočtového roku tyto dokumenty:

a)  výkaz výdajů, které byly v příslušném referenčním období vymezeném v odvětvových pravidlech vynaloženy při plnění stanovených úkolů a předloženy Komisi k úhradě ▌;

b)  každoroční souhrn závěrečných zpráv o auditu a informací o provedených kontrolách, včetně rozboru povahy a rozsahu chyb a nedostatků zjištěných v systémech a přijatých či plánovaných nápravných opatření.

6.  Výkaz uvedený v odst. 5 písm. a) zahrnuje předběžné financování i částky, u nichž probíhá nebo již proběhlo řízení o jejich zpětném získání. Přikládá se k němu prohlášení řídícího subjektu, v němž se potvrdí, že podle názoru osob pověřených správou finančních prostředků:

a)  jsou tyto informace řádně uspořádány a jsou úplné a přesné;

b)  výdaje byly použity k zamýšlenému účelu, jak je vymezen v odvětvových pravidlech;

c)  zavedené kontrolní systémy zajišťují legalitu a správnost uskutečněných operací.

7.  K výkazu uvedenému v odst. 5 písm. a) a k souhrnu uvedenému v  písm. b) uvedeného odstavce se připojí výrok nezávislého auditora vypracovaný v souladu s mezinárodně uznávanými auditorskými standardy. Tento výrok uvede, zda výkaz podává věrný a poctivý obraz skutečnosti, zda výdaje, o jejichž proplacení byla Komise požádána, jsou legální a správné a zda zavedené kontrolní systémy fungují řádně. Tento výrok rovněž uvede, zda auditní činnost nezpochybňuje tvrzení obsažená v prohlášení řídícího subjektu uvedená v odstavci 6.

Lhůtu stanovenou na 15. únor podle odstavce 5 může Komise na základě sdělení dotčeného členského státu výjimečně prodloužit až do 1. března.

Členské státy mohou na vhodné úrovni uveřejnit informace uvedené v odstavcích 5 a 6 a v tomto odstavci.

Členské státy kromě toho mohou na základě informací uvedených v odstavcích 5 a 6 a v tomto odstavci poskytnout Evropskému parlamentu, Radě a Komisi prohlášení podepsané na patřičné úrovni.

8.  Aby bylo zajištěno, že finanční prostředky Unie jsou používány v souladu s platnými pravidly, Komise:

a)  uplatňuje postupy zaměřené na kontrolu a schválení účetní závěrky určených subjektů, aby zajistila, že je tato účetní závěrka úplná, přesná a věrná;

b)  vyloučí z financování výdajů Unií úhrady provedené v rozporu s platným právem;

c)  přeruší běh platebních lhůt nebo pozastaví platby v případech stanovených v odvětvových pravidlech.

Komise ukončí úplné nebo částečné přerušení běhu platebních lhůt nebo pozastavení plateb poté, co členský stát předloží své připomínky, a jakmile přijme jakákoli nezbytná opatření. Výroční zpráva o činnosti uvedená v čl. 74 odst. 9 obsahuje informace o veškerých povinnostech vyplývajících z tohoto odstavce.

9.  Odvětvová pravidla vezmou v úvahu potřeby programů v rámci cíle evropské územní spolupráce, zejména pokud jde o obsah prohlášení řídícího subjektu, o postup stanovený v odstavci 3 a o funkci auditu.

10.  Komise sestaví rejstřík subjektů, které jsou podle odvětvových pravidel odpovědné za řízení, osvědčování a audit.

11.  Členské státy mohou využívat prostředky, které jim byly přiděleny, ve sdíleném řízení i v kombinaci s operacemi a nástroji prováděnými podle nařízení (EU) 2015/1017 v souladu s podmínkami stanovenými v odvětvových pravidlech.

KAPITOLA 3

Evropské úřady a subjekty Unie

ODDÍL 1

EVROPSKÉ ÚŘADY

Článek 64

Působnost evropských úřadů

1.  Před zřízením nového evropského úřadu provede Komise rozbor nákladů a přínosů a posouzení souvisejících rizik, informuje Evropský parlament a Radu o jejich výsledcích a předloží jim návrh na vložení nezbytných prostředků do jedné z příloh oddílu rozpočtu týkajícího se Komise.

2.  Evropské úřady v mezích své působnosti:

a)  plní povinné úkoly stanovené v jejich zřizovacím aktu či jiných právních aktech Unie ▌;

b)  mohou v souladu s článkem 66 plnit nepovinné úkoly schválené jejich řídícími výbory po uvážení nákladů a přínosů a souvisejících rizik pro dotčené strany. ▌

3.  Tento oddíl se vztahuje na činnost OLAFu, s výjimkou odstavce 4 tohoto článku, článku 66 a čl. 67 odst. 1, 2 a 3.

4.  Veškeré povinnosti uvedené v kapitole 8 této hlavy vykonává interní auditor Komise.

Článek 65

Prostředky evropských úřadů

1.  Prostředky schválené pro plnění povinných úkolů jednotlivých evropských úřadů se zapisují ve zvláštních rozpočtových položkách v oddíle rozpočtu týkajícím se Komise a podrobně se rozepisují v příloze k uvedenému oddílu.

Příloha uvedená v prvním pododstavci má formu výkazu příjmů a výdajů, který je rozdělen stejným způsobem jako oddíly rozpočtu.

Prostředky zapsané v uvedené příloze:

a)  pokrývají veškeré finanční potřeby jednotlivých evropských úřadů při plnění povinných úkolů stanovených v jejich zřizovacím aktu nebo v jiných právních aktech Unie ▌;

b)  mohou pokrývat finanční potřeby evropského úřadu při plnění úkolů vyžadovaných orgány Unie, subjekty Unie, jinými evropskými úřady a agenturami zřízenými Smlouvami nebo na základě Smluv a schválených v souladu se zřizovacím aktem daného úřadu.

2.  V souvislosti s prostředky zapsanými v příloze pro jednotlivý evropský úřad pověří Komise ředitele dotčeného evropského úřadu výkonem pravomocí schvalující osoby v souladu s článkem 73.

3.  Plán pracovních míst jednotlivého evropského úřadu se připojí k plánu pracovních míst Komise.

4.  Ředitelé jednotlivých evropských úřadů rozhodují o převodech uvnitř přílohy uvedené v odstavci 1. Komise o těchto převodech uvědomí Evropský parlament a Radu.

Článek 66

Nepovinné úkoly

1.  Za účelem plnění nepovinných úkolů uvedených v čl. 64 odst. 2 písm. b) může evropský úřad:

a)  přijmout pověření svého ředitele od orgánů Unie, subjektů Unie a jiných evropských úřadů spolu s pověřením k výkonu pravomocí schvalující osoby ve vztahu k prostředkům zapsaným v oddíle rozpočtu týkajícím se daného orgánu Unie, subjektu Unie nebo jiného evropského úřadu ▌;

b)  uzavírat ad hoc meziútvarové dohody s orgány Unie, subjekty Unie, jinými evropskými úřady nebo třetími stranami.

2.  V případech uvedených v odst. 1 písm. a) stanoví orgány Unie, subjekty Unie a jiné evropské úřady meze a podmínky daného pověření. Pověření musí být schváleno v souladu se zřizovacím aktem daného evropského úřadu, zejména pokud jde o podmínky a způsoby pověření.

3.  V případech uvedených v odst. 1 písm. b) přijme ředitel evropského úřadu v souladu se zřizovacím aktem zvláštní předpisy upravující plnění dotčených úkolů, náhradu vzniklých nákladů a vedení příslušných účetních záznamů. O výsledcích těchto účetních záznamů podává evropský úřad zprávu dotčeným orgánům Unie, subjektům Unie nebo jiným evropským úřadům.

Článek 67

Účetní záznamy evropských úřadů

1.  Každý evropský úřad vede účetní záznamy o svých výdajích, které umožňují určit podíl služeb poskytovaných jednotlivým orgánům Unie, subjektům Unie nebo jiným evropským úřadům. Ředitel evropského úřadu ▌přijme po schválení řídícím výborem kritéria pro tyto účetní záznamy.

2.  Poznámky ke konkrétní rozpočtové položce, ve které jsou zapsány celkové prostředky každého evropského úřadu, ve vztahu k nimž byl v souladu s čl. 66 odst. 1 písm. a) pověřen výkonem pravomoci schvalující osoby, uvádějí odhad nákladů na služby poskytované uvedeným úřadem každému dotčenému orgánu Unie, subjektu Unie a jinému evropskému úřadu. Odhad je založen na účetních záznamech uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

3.  Každý evropský úřad, jenž byl v souladu s čl. 66 odst. 1 písm. a) pověřen výkonem pravomocí schvalující osoby, oznamuje dotčeným orgánům Unie, subjektům Unie a jiným evropským úřadům výsledky účetních záznamů uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

4.  Účetní záznamy jednotlivých evropských úřadů tvoří nedílnou součást účetní závěrky Unie v souladu s článkem 241.

5.  Na návrh řídícího výboru dotčeného evropského úřadu může účetní Komise pověřit výkonem některých svých úkolů v souvislosti s výběrem příjmů a úhradou výdajů, které uskutečňuje přímo dotyčný ▌evropský úřad, zaměstnance tohoto evropského úřadu.

6.  Ke krytí hotovostních nároků evropského úřadu může Komise na návrh řídícího výboru otevírat jménem úřadu bankovní účty nebo poštovní žirové účty. Peněžní zůstatek za daný rok je na konci každého rozpočtového roku mezi dotyčným evropským úřadem a Komisí sesouhlasen a vypořádán.

ODDÍL 2

SUBJEKTY UNIE

Článek 68

Použitelnost na Zásobovací agenturu Euratomu

▌Toto nařízení se vztahuje na plnění rozpočtu Zásobovací agentury Euratomu.

Článek 69

Výkonné agentury

1.  Komise může v souladu s nařízením Rady (ES) č. 58/2003(41) pověřit výkonné agentury, aby jejím jménem a na její odpovědnost prováděly určitý program nebo projekt Unie anebo část takového programu nebo projektu, včetně pilotních projektů a přípravných akcí a vynakládání správních výdajů. Výkonné agentury se zřizují rozhodnutím Komise a mají právní subjektivitu podle práva Unie. Dostávají roční příspěvek.

2.  Ředitelé výkonných agentur jednají jako pověřené schvalující osoby, pokud jde o čerpání operačních prostředků na programy Unie, které zcela nebo zčásti řídí.

3.  Řídící výbor výkonné agentury se může s Komisí dohodnout na tom, že účetní Komise jedná rovněž jako účetní dotyčné výkonné agentury. Řídící výbor může rovněž účetnímu Komise svěřit část úkolů účetního dotyčné výkonné agentury, přičemž přihlíží k analýze nákladů a přínosů. V obou případech musí být přijata opatření nezbytná k zamezení střetu zájmů.

Článek 70

Subjekty zřízené Smlouvou o fungování EU a Smlouvou o Euratomu

1.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 269 tohoto nařízení, jimiž doplní toto nařízení o rámcové finanční nařízení pro subjekty zřízené podle Smlouvy o fungování EU a Smlouvy o Euratomu, které mají právní subjektivitu a dostávají příspěvky z rozpočtu.

2.  Rámcové finanční nařízení je založeno na zásadách a pravidlech stanovených v tomto nařízení, s přihlédnutím ke zvláštním rysům subjektů uvedených v odstavci 1.

3.  Finanční pravidla subjektů uvedených v odstavci 1 se smějí odchýlit od rámcového finančního nařízení pouze tehdy, je-li to nezbytné pro jejich zvláštní potřeby, a s výhradou předchozího souhlasu Komise.

4.  Evropský parlament uděluje subjektům uvedeným v odstavci 1 na doporučení Rady absolutorium za plnění rozpočtů. Subjekty uvedené v odstavci 1 plně spolupracují s orgány Unie zapojenými do postupů udělování absolutoria a v případě potřeby poskytnou veškeré další nezbytné informace, mimo jiné i prostřednictvím účasti na schůzích příslušných subjektů.

5.  Interní auditor Komise vykonává vůči subjektům uvedeným v odstavci 1 stejné pravomoci jako vůči Komisi.

6.  Nezávislý externí auditor ověří, zda jsou v roční účetní závěrce každého ze subjektů uvedených v odstavci 1 tohoto článku řádně zachyceny jeho příjmy, výdaje a finanční situace před konsolidací do konečné účetní závěrky Komise. Není-li v příslušném základním právním aktu ▌ stanoveno jinak, vypracuje Účetní dvůr o každém subjektu zvláštní výroční zprávu v souladu s požadavky čl. 287 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Při jejím vypracovávání vezme v úvahu auditní činnost nezávislého externího auditora a opatření přijatá na základě jeho zjištění.

7.  Účetní dvůr nadále nese plnou odpovědnost za všechny aspekty nezávislých externích auditů uvedených v odstavci 6, včetně zjištění auditora uvedených ve zprávě.

Článek 71

Subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru

Subjekty s právní subjektivitou, jež jsou zřízeny základním právním aktem a jsou pověřeny uskutečňováním partnerství veřejného a soukromého sektoru, přijmou vlastní finanční pravidla své činnosti.

Tato pravidla zahrnují soubor zásad nezbytných pro zajištění řádného finančního řízení při správě finančních prostředků Unie.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 269, jimiž doplní toto nařízení o vzorové finanční nařízení pro subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru, jež stanoví zásady, které jsou nezbytné pro zajištění řádného finančního řízení finančních prostředků Unie a které budou založeny na článku 154.

Finanční pravidla subjektů partnerství veřejného a soukromého sektoru se smějí odchýlit od vzorového finančního nařízení pouze tehdy, je-li to nezbytné pro jejich zvláštní potřeby, a s výhradou předchozího souhlasu Komise.

Na subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru se vztahuje čl. 70 odst.▌ 4 až 7.

KAPITOLA 4

Účastníci finančních operací

ODDÍL 1

ZÁSADA ODDĚLENÍ FUNKCÍ

Článek 72

Oddělení funkcí

1.  Funkce schvalující osoby a účetního jsou oddělené a vzájemně neslučitelné.

2.  Jednotlivé orgány Unie poskytnou všem účastníkům finančních operací zdroje nezbytné k plnění jejich povinností a listinu s podrobným popisem jejich úkolů, práv a povinností.

ODDÍL 2

SCHVALUJÍCÍ OSOBA

Článek 73

Schvalující osoba

1.  Každý orgán Unie vykonává povinnosti schvalující osoby.

2.  Pro účely této hlavy se „zaměstnancem“ rozumí osoba, na niž se vztahuje služební řád.

3.  Každý orgán Unie ▌v souladu s podmínkami svého jednacího řádu pověří plněním úkolů schvalující osoby zaměstnance na vhodné pozici. Ve svých vnitřních správních předpisech ▌určí zaměstnance, které plněním těchto úkolů pověří, a stanoví rozsah pověření a to, zda mohou osoby pověřené plněním těchto úkolů dále pověřit jiné osoby.

4.  Plněním úkolů schvalující osoby mohou být pověřeni nebo dále pověřeni pouze zaměstnanci.

5.  Příslušná schvalující osoba jedná pouze v mezích stanovených v pověřovacím aktu nebo v aktu o dalším pověření. Příslušné schvalující osobě může být nápomocen jeden či více zaměstnanců, jejichž úkolem je uskutečňovat některé operace nezbytné pro plnění rozpočtu a poskytování finančních informací a informací o řízení na odpovědnost schvalující osoby.

6.  Každý orgán Unie a každý subjekt Unie uvedený v článku 70 informuje Evropský parlament, Radu, Účetní dvůr a účetního Komise do dvou týdnů o jmenování a ukončení výkonu funkce pověřených schvalujících osob, interních auditorů a účetních a o veškerých vnitřních předpisech, které přijme s ohledem na finanční záležitosti.

7.  Každý orgán Unie informuje Účetní dvůr o rozhodnutích o pověření podle článku 79 a o jmenování správců zálohových účtů podle článku 88.

Článek 74

Pravomoci a povinnosti schvalující osoby

1.  Schvalující osoba v dotčeném orgánu Unie odpovídá za plnění příjmů a výdajů v souladu se zásadou řádného finančního řízení, včetně podávání zpráv o výkonnosti, a za zajišťování jejich legality a správnosti a rovného zacházení s příjemci finančních prostředků.

2.  Pro účely odstavce 1 tohoto článku pověřená schvalující osoba v souladu s článkem 36 a minimálními standardy přijatými jednotlivými orgány Unie a s náležitým ohledem na rizika spojená s prostředím řízení a povahou financovaných akcí zavede organizační strukturu a systémy vnitřní kontroly, které jsou vhodné pro plnění jejích úkolů. Vytvoření takové struktury a systémů vychází z komplexní analýzy rizik, která zohledňuje jejich nákladovou efektivitu a výkonnost.

3.  K plnění výdajů přijímá příslušná schvalující osoba rozpočtové i právní závazky, potvrzuje výdaje, schvaluje platby a provádí předběžné úkony nezbytné pro čerpání prostředků.

4.  K plnění příjmů sestavuje příslušná schvalující osoba odhady pohledávek, stanovuje inkasní nároky a vydává inkasní příkazy. Ve vhodných případech rozhodne o upuštění od stanovených inkasních nároků ▌.

5.  S cílem předcházet chybám a nesrovnalostem před schválením operací a snížit nebezpečí nedosažení cílů se u každé operace provede alespoň předběžná kontrola týkající se operativních a finančních hledisek operace, a to na základě víceleté kontrolní strategie, která přihlíží k rizikům. ▌

Četnost a hloubku předběžných kontrol určuje příslušná schvalující osoba na základě vlastní analýzy rizik s přihlédnutím k výsledkům předchozích kontrol a rizikům a hledisku efektivnosti nákladů. V případě pochybností si k potvrzení příslušných operací v rámci předběžné kontroly vyžádá doplňující informace nebo provede kontrolu na místě, aby získala přiměřenou jistotu ▌.

Operaci ověřují vždy jiní zaměstnanci než ti, kteří ji zahájili. Zaměstnanci, kteří operaci ověřují, nesmějí být podřízenými zaměstnanců, kteří ji zahájili.

6.  Pověřená schvalující osoba může zavést následné kontroly, které mají odhalit a napravit chyby a nesrovnalosti operací po jejich schválení. V závislosti na riziku mohou být tyto kontroly prováděny na vzorku a přihlížejí k výsledkům předchozích kontrol, jakož i k nákladové efektivitě a výkonnosti.

Následné kontroly nesmějí provádět zaměstnanci odpovědní za předběžné kontroly. Zaměstnanci odpovědní za následné kontroly nesmějí být podřízeni zaměstnancům odpovědným za předběžné kontroly.

Pravidla a podmínky pro provádění auditů příjemců grantů, včetně časových rámců, ▌ musí být jasné, důsledné a transparentní a příjemcům grantů se poskytnou při podpisu grantové dohody.

7.  Příslušné schvalující osoby a zaměstnanci odpovědní za plnění rozpočtu musí mít nezbytné odborné znalosti.

V každém orgánu Unie pověřená schvalující osoba zajišťuje, aby:

a)  dále pověřeným schvalujícím osobám a jejich zaměstnancům byly poskytovány pravidelně aktualizované a náležité informace a odborná příprava týkající se kontrolních standardů a metod a technik, jež byly pro tyto účely vyvinuty;

b)  byla v případě potřeby přijata opatření, která zajišťují účinné a efektivní fungování kontrolních systémů v souladu s odstavcem 2.

8.  Pokud se zaměstnanec pověřený finančním řízením a kontrolou operací domnívá, že rozhodnutí, které má na žádost nadřízeného učinit nebo schválit, vykazuje nesrovnalost nebo porušuje zásadu řádného finančního řízení nebo profesní pravidla, která tento zaměstnanec musí dodržovat, uvědomí o tom svého přímého nadřízeného. Učiní-li tak písemně, přímý nadřízený mu také odpoví písemně. Pokud přímý nadřízený nepřijme žádná opatření nebo potvrdí počáteční rozhodnutí či pokyny a pokud se zaměstnanec domnívá, že toto potvrzení není dostatečnou reakcí na jeho obavy, informuje o tom zaměstnanec písemně pověřenou schvalující osobu. Pokud tato osoba neodpoví v přiměřené lhůtě vzhledem k okolnostem daného případu, a v každém případě do jednoho měsíce, informuje zaměstnanec příslušný výbor uvedený v článku 143.

V případě jakéhokoli protiprávního jednání, podvodu nebo korupce, které by mohly poškodit zájmy Unie, uvědomí zaměstnanec orgány a subjekty určené ve služebním řádu a v rozhodnutích orgánů Unie, jež se týkají podmínek interních šetření v souvislosti s předcházením podvodům, korupci a jinému protiprávnímu jednání, které poškozuje zájmy Unie. Smlouvy s externími auditory provádějícími audity finančního řízení Unie musí obsahovat povinnost externího auditora informovat pověřenou schvalující osobu o jakémkoli podezřelém protiprávním jednání, podvodu nebo korupci, které by mohly poškodit zájmy Unie.

9.  Pověřená schvalující osoba podává svému orgánu Unie každoročně zprávu o plnění svých povinností ve formě výroční zprávy o činnosti, která obsahuje finanční informace a informace o řízení, včetně výsledků kontrol, a v níž tato osoba prohlásí, že není-li ve výhradách týkajících se vymezených oblastí příjmů a výdajů uvedeno jinak, má přiměřenou jistotu, že:

a)  údaje obsažené ve zprávě podávají věrný a poctivý obraz skutečnosti;

b)  zdroje vyčleněné na činnosti popsané ve zprávě byly použity ke stanovenému účelu a v souladu se zásadou řádného finančního řízení a

c)  zavedené kontrolní postupy poskytují nezbytné záruky legality a správnosti uskutečněných operací.

Výroční zpráva o činnosti obsahuje informace o provedených operacích s odkazem na cíle a hlediska výkonnosti stanovené ve strategických plánech, rizika spojená s těmito operacemi, využití poskytnutých zdrojů a efektivnost a účinnost systémů vnitřní kontroly. Zahrnuje celkové posouzení nákladů a přínosů kontrol a informace o tom, do jaké míry schválené operační výdaje přispívají k dosažení strategických cílů Unie a vytvářejí přidanou hodnotu Unie. Komise vypracuje shrnutí výročních zpráv o činnosti za předchozí rok.

Výroční zprávy o činnosti schvalujících osob a případně pověřených schvalujících osob orgánů Unie, evropských úřadů a subjektů Unie za každý rozpočtový rok se uveřejňují ve snadno dostupné formě na internetových stránkách příslušného orgánu Unie, evropského úřadu nebo subjektu Unie nejpozději 1. července následujícího rozpočtového roku, s náležitým ohledem na ochranu důvěrnosti a bezpečnosti.

10.  Pověřená schvalující osoba zaznamenává za každý rozpočtový rok smlouvy na veřejné zakázky uzavřené na základě jednacích řízení podle bodu 11.1 druhého odstavce písm. a) až f) a bodu 39 ▌přílohy I. Pokud se poměr jednacích řízení k počtu veřejných zakázek, jež zadala táž pověřená schvalující osoba, oproti minulým letům značně zvýší nebo pokud je tento poměr značně vyšší než průměr za daný orgán Unie, podá o tom příslušná schvalující osoba danému orgánu Unie zprávu, v níž uvede opatření přijatá ke zvrácení tohoto vývoje. Zprávu o jednacích řízeních zasílá každý orgán Unie Evropskému parlamentu a Radě. V případě Komise se tato zpráva přikládá ke shrnutí výročních zpráv o činnosti uvedenému v odstavci 9 tohoto článku.

Článek 75

Uchovávání podkladů schvalujícími osobami

Schvalující osoba zřídí systémy, v nichž budou v papírové či elektronické podobě uchovávány originální podklady, jež souvisejí s plněním rozpočtu. Tyto podklady jsou uchovávány alespoň po dobu pěti let ode dne, kdy Evropský parlament udělí absolutorium za rozpočtový rok, k němuž se vztahují.

Aniž je dotčen první pododstavec, uchovávají se doklady o operacích v každém případě do konce roku následujícího po roce, v němž jsou tyto operace uzavřeny s konečnou platností.

Osobní údaje uvedené v podkladech se pokud možno vymaží, nejsou-li potřebné pro účely auditu, kontroly nebo udělení rozpočtového absolutoria. Na uchovávání provozních údajů se použije čl. 37 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001.

Článek 76

Pravomoci a povinnosti vedoucích delegací Unie

1.  Pokud vedoucí delegací Unie jednají jako dále pověřené schvalující osoby podle čl. 60 odst. 2, podléhají Komisi jako orgánu Unie odpovědnému za stanovení, výkon, sledování a hodnocení jejich úkolů a povinností jakožto dále pověřených schvalujících osob a úzce spolupracují s Komisí v zájmu náležitého vynakládání finančních prostředků s ohledem na zajištění zejména legality a správnosti finančních operací, dodržování zásady řádného finančního řízení při správě finančních prostředků a účinné ochrany finančních zájmů Unie. Při plnění úkolů v oblasti finančního řízení, kterými byli dále pověřeni, se na ně vztahují vnitřní předpisy Komise a statut Komise. Při plnění jejich úkolů jim mohou být nápomocni zaměstnanci Komise v delegacích Unie.

Za tímto účelem přijmou vedoucí delegací Unie opatření nezbytná k tomu, aby zamezili jakékoli situaci, která by mohla ohrozit schopnost Komise dostát své odpovědnosti za plnění rozpočtu, kterým byli dále pověřeni, jakož i jakémukoli střetu priorit, který může mít vliv na plnění úkolů finančního řízení, kterými byli dále pověřeni.

O jakékoli situaci nebo střetu priorit uvedených v druhém pododstavci, které vyvstanou, vedoucí delegací Unie neprodleně informují příslušné generální ředitele Komise a ESVČ. Tito generální ředitelé přijmou vhodná opatření k nápravě situace.

2.  Pokud se vedoucí delegací Unie ocitnou v situaci uvedené v čl. 74 odst. 8, obrátí se na výbor uvedený v článku 143. V případě jakéhokoli protiprávního jednání, podvodu nebo korupce, které by mohly poškodit zájmy Unie, uvědomí orgány a subjekty určené platnými právními předpisy.

3.  Vedoucí delegací Unie jednající jako dále pověřené schvalující osoby podle čl. 60 odst. 2 podávají zprávu své pověřené schvalující osobě a ta ji zahrne do své výroční zprávy o činnosti podle čl. 74 odst. 9. Zprávy vedoucích delegací Unie obsahují informace o efektivnosti a účinnosti systémů vnitřní kontroly, které byly v jejich delegaci zavedeny, a o řízení operací, jimiž byli dále pověřeni, jakož i prohlášení o věrohodnosti uvedené v čl. 92 odst. 5 třetím pododstavci. Tyto zprávy se přikládají k výroční zprávě pověřené schvalující osoby o činnosti a zpřístupní se Evropskému parlamentu a Radě s náležitým ohledem na jejich případnou důvěrnou povahu.

Vedoucí delegací Unie plně spolupracují s orgány Unie, které se účastní postupu udělování absolutoria, a poskytují jim podle potřeby nezbytné doplňující informace. V této souvislosti mohou být požádáni o účast na jednáních příslušných subjektů a být nápomocni příslušné pověřené schvalující osobě.

Vedoucí delegací Unie jednající jako dále pověřené schvalující osoby podle čl. 60 odst. 2 zodpovědí jakékoli dotazy pověřené schvalující osoby Komise, ať již na žádost Komise samotné nebo, v souvislosti s udělováním absolutoria, na žádost Evropského parlamentu.

Komise zajistí, aby k dalšímu pověřování vedoucích delegací Unie nedocházelo na úkor postupu udělování absolutoria podle článku 319 Smlouvy o fungování EU.

4.  Odstavce 1, 2 a 3 se vztahují i na zástupce vedoucích delegací Unie, pokud po dobu nepřítomnosti vedoucích delegací Unie jednají jako dále pověřené schvalující osoby.

ODDÍL 3

ÚČETNÍ

Článek 77

Pravomoci a povinnosti účetního

1.  Každý orgán Unie jmenuje účetního, který v daném orgánu odpovídá za:

a)  řádné provádění plateb, vybírání příjmů a inkaso stanovených pohledávek;

b)  přípravu a předkládání účetní závěrky v souladu s hlavou XIII;

c)  vedení účetnictví v souladu s články 82 a 84;

d)  stanovení účetních pravidel, postupů a účtové osnovy v souladu s články 80 až 84;

e)  stanovení a validaci účetních systémů a případně validaci systémů stanovených schvalující osobou a určených k poskytování nebo odůvodňování účetních údajů ▌;

f)  správu pokladny.

Pokud jde o úkoly uvedené v prvním pododstavci písm. e), je účetní zmocněn kdykoli ověřovat dodržování kritérií pro validaci.

2.  Účetní ESVČ odpovídá pouze za oddíl rozpočtu týkající se ESVČ, který ESVČ plní. Účetní Komise nadále odpovídá za celý oddíl rozpočtu týkající se Komise, včetně účetních operací s prostředky, jejichž správou jsou dále pověřeni vedoucí delegací Unie.

Účetní Komise jedná rovněž jako účetní ESVČ, pokud jde o plnění oddílu rozpočtu týkajícího se ESVČ.

Článek 78

Jmenování účetního a ukončení výkonu funkce účetního

1.  Každý orgán Unie jmenuje svého účetního z řad úředníků, kteří podléhají služebnímu řádu ▌.

Účetního vybírá orgán Unie na základě jeho zvláštní kvalifikace prokázané diplomy nebo rovnocennými odbornými zkušenostmi.

2.  Dva nebo více orgánů či subjektů Unie mohou jmenovat téhož účetního.

V tomto případě přijmou nezbytná opatření proti střetu zájmů.

3.  V případě ukončení výkonu funkce účetního je bezodkladně vypracována předvaha.

4.  Účetní, který ukončuje výkon své funkce, nebo není-li to možné, jiný úředník ze stejného útvaru zašle předvahu spolu s předávací zprávou novému účetnímu.

Nový účetní předvahu do jednoho měsíce ode dne jejího zaslání podepíše za účelem udělení svého souhlasu a přitom k ní může vznést výhrady.

Předávací zpráva uvádí výsledek předvahy a všechny vznesené výhrady.

Článek 79

Pověření výkonem pravomocí účetního

Účetní může při plnění svých povinností pověřit některými úkoly podřízené zaměstnance a správce zálohových účtů jmenované podle čl. 89 odst. 1.

Tyto úkoly musí být uvedeny v pověřovacím aktu.

Článek 80

Účetní pravidla

1.  Účetní pravidla uplatňovaná orgány Unie, evropskými úřady a subjekty Unie uvedenými v kapitole 3 oddíle 2 této hlavy musí být založena na mezinárodně uznávaných účetních standardech pro veřejný sektor. Tato pravidla přijímá účetní Komise po konzultaci s účetními ostatních orgánů Unie, evropských úřadů a subjektů Unie.

2.  Od standardů uvedených v odstavci 1 se účetní může odchýlit, považuje-li to za nezbytné k zajištění poctivého obrazu aktiv a pasiv, nákladů, výnosů a peněžních toků. Jestliže se určité účetní pravidlo od uvedených standardů významně odchýlí, uvede se tato skutečnost spolu s odůvodněním v příloze k finančním výkazům.

3.  Účetní pravidla uvedená v odstavci 1 stanoví strukturu a obsah finančních výkazů a účetní zásady, na nichž je účetnictví založeno.

4.  Zprávy o plnění rozpočtu uvedené v článku 241 se řídí rozpočtovými zásadami stanovenými v tomto nařízení. Umožňují podrobně sledovat plnění rozpočtu. Tyto zprávy zaznamenávají veškeré příjmové a výdajové operace stanovené v této hlavě a podávají o nich poctivý obraz.

Článek 81

Organizace účetního systému

1.  Účetní každého orgánu nebo subjektu Unie sestaví a aktualizuje dokumentaci, jež popisuje organizaci účetního systému a účetní postupy jeho orgánu či subjektu Unie.

2.  Příjmy a výdaje se zaznamenávají v počítačovém systému v závislosti na hospodářské povaze operace buď jako běžné příjmy nebo výdaje, nebo jako kapitál.

Článek 82

Vedení účetnictví

1.  Účetní Komise odpovídá za stanovení harmonizovaných účtových osnov, které používají orgány Unie, evropské úřady a subjekty Unie uvedené v kapitole 3 oddíle 2 této hlavy.

2.  Účetní získávají od schvalujících osob veškeré informace, které jsou nezbytné k sestavování účetních závěrek poskytujících poctivý obraz finanční situace orgánů Unie a plnění rozpočtu. Schvalující osoby zaručují spolehlivost poskytovaných informací.

3.  Než orgán Unie nebo subjekt Unie uvedený v článku 70 přijme účetní závěrku, účetní ji nejprve schválí, čímž osvědčí, že účetní závěrka s přiměřenou jistotou poskytuje poctivý obraz finanční situace tohoto orgánu nebo subjektu.

K tomuto účelu účetní ověří, že účetní závěrka byla zpracována v souladu s účetními pravidly uvedenými v článku 80 a účetními postupy uvedenými v čl. 77 odst. 1 prvním pododstavci písm. d) a že do ní byly zaznamenány veškeré příjmy a výdaje.

4.  Pověřená schvalující osoba předává účetnímu v souladu s pravidly, jež přijal, finanční informace a informace o řízení, jež jsou nezbytné pro plnění jeho úkolů.

Schvalující osoba účetnímu pravidelně a alespoň pro účely uzávěrky účtů sděluje relevantní finanční údaje ke svěřenským bankovním účtům, tak aby použití finančních prostředků Unie bylo možno zachytit v účetní závěrce Unie.

Schvalující osoby nadále plně odpovídají za řádné využívání finančních prostředků, které spravují, za legalitu a správnost výdajů uskutečněných v jejich pravomoci a za úplnost a přesnost údajů předaných účetnímu.

5.  Příslušná schvalující osoba informuje účetního o vývoji či podstatných změnách systému finančního řízení, inventárního systému a systému oceňování aktiv a pasiv, pokud jsou z daného systému přebírány údaje do účetnictví daného orgánu Unie nebo pokud tento systém slouží k dokládání těchto údajů, tak aby účetní mohl ověřit, zda jsou dodržena kritéria pro validaci tohoto systému.

Účetní může již validovaný systém finančního řízení kdykoliv přezkoumat a může požádat, aby příslušná schvalující osoba sestavila akční plán s cílem napravit v přiměřené lhůtě případné nedostatky.

Schvalující osoba odpovídá za úplnost informací předaných účetnímu.

6.  Účetní má pravomoc obdržené informace zkontrolovat a provést jakoukoli další kontrolu, kterou považuje za nezbytnou ke schválení účetní závěrky.

V případě potřeby vznese účetní výhrady a přesně vysvětlí jejich povahu a rozsah.

7.  Účetní systém orgánu Unie slouží k organizaci rozpočtových a finančních informací tak, aby bylo možné vkládat, třídit a zaznamenávat číselné údaje.

8.  Účetní systém je tvořen obecnými a rozpočtovými účty. Tyto účty jsou vedeny v eurech a za kalendářní rok.

9.  Pověřená schvalující osoba může rovněž vést podrobné provozní účty.

10.  Účetní podklady a podklady, jež slouží k přípravě účetní závěrky uvedené v článku 241, jsou uchovávány po dobu alespoň pěti let ode dne, kdy Evropský parlament udělí absolutorium za rozpočtový rok, k němuž se vztahují.

Podklady k operacím, jež dosud nejsou uzavřeny s konečnou platností, jsou však uchovávány do konce roku, jenž následuje po roce, kdy jsou tyto operace uzavřeny. Na uchovávání provozních údajů se použije čl. 37 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001.

Jednotlivé orgány Unie rozhodnou, ve kterém útvaru mají být podklady uchovávány.

Článek 83

Obsah a vedení rozpočtových účtů

1.  Rozpočtové účty k jednotlivým úrovním členění rozpočtu uvádějí:

a)  v případě výdajů:

i)  prostředky schválené v rozpočtu, včetně prostředků zapsaných v opravných rozpočtech, prostředky přenesené, prostředky, jež jsou k dispozici v důsledku výběru účelově vázaných příjmů, převody prostředků a celkovou výši prostředků, které jsou k dispozici;

ii)  prostředky na závazky a prostředky na platby rozpočtového roku;

b)  v případě příjmů:

i)  odhady zapsané v rozpočtu, včetně odhadů zapsaných v opravných rozpočtech, účelově vázané příjmy a celkovou výši odhadovaných příjmů;

ii)  inkasní nároky stanovené a částky inkasované za rozpočtový rok;

c)  závazky, které zbývá zaplatit, a příjmy, které zbývá inkasovat, jež byly přeneseny z předchozích rozpočtových let.

Prostředky na závazky a prostředky na platby podle prvního pododstavce písm. a) jsou zapisovány a vykazovány odděleně.

2.  Rozpočtové účty umožňují sledovat odděleně:

a)  použití přenesených prostředků a prostředků na daný rozpočtový rok;

b)  vyrovnání zbývajících závazků.

Částky, jež zbývá inkasovat z předchozích rozpočtových let, jsou na straně příjmů vykazovány odděleně.

Článek 84

Obecné účty

1.  Obecné účty zachycují v chronologickém pořadí s využitím metody podvojného účetnictví všechny události a operace, které ovlivňují hospodářskou a finanční situaci a aktiva a pasiva orgánů a subjektů Unie uvedených v kapitole 3 oddíle 2 této hlavy.

2.  Zůstatky účtů a pohyby na obecných účtech se zapisují do účetních knih.

3.  Každý účetní zápis, včetně oprav v účetních záznamech, se provádí na základě podkladů, na které odkazuje.

4.  Účetní systém musí umožnit při kontrole bez potíží vyhledat všechny účetní zápisy.

Článek 85

Bankovní účty

1.  Pro účely správy pokladny může účetní jménem orgánu Unie otevřít nebo nechat otevřít účty u finančních institucí nebo národních centrálních bank. Účetní odpovídá rovněž za rušení těchto účtů nebo za to, aby bylo jejich zrušení zajištěno.

2.  Podmínky pro otevírání, vedení a používání bankovních účtů v závislosti na požadavcích vnitřní kontroly stanoví, že šeky, bankovní převodní příkazy a všechny další bankovní operace musí podepsat jeden nebo více řádně zmocněných zaměstnanců. Instrukce vystavené ručně mimo elektronický systém musí podepsat alespoň dva řádně zmocnění zaměstnanci, nebo účetní.

3.  Při provádění programu nebo akce mohou být jménem Komise otevřeny svěřenské účty, aby je mohl spravovat subjekt podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) bodů ii), iii), v) nebo vi).

Za otevření těchto účtů odpovídá schvalující osoba pověřená prováděním programu nebo akce, se souhlasem účetního Komise.

Za správu těchto bankovních účtů odpovídá schvalující osoba.

4.  Účetní Komise stanoví pravidla pro otevírání, správu, uzavírání a používání svěřenských účtů.

Článek 86

Správa pokladny

1.  Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, spravovat peníze a ekvivalenty peněz je oprávněn výhradně účetní. Účetní odpovídá za jejich úschovu.

2.  Účetní zajišťuje, aby měl jeho orgán Unie k dispozici dostatečné finanční prostředky na pokrytí peněžních potřeb, jež vyplývají z plnění rozpočtu, v platném regulačním rámci, a zavede postupy, které zajišťují, aby žádný z účtů otevřených v souladu s čl. 85 odst. 1 a čl. 89 odst. 3 nevykazoval záporný zůstatek.

3.  Platby jsou uskutečňovány bankovním převodem nebo šekem nebo – v případě zálohového účtu či v případě, že to účetní výslovně povolí, – debetní kartou, přímým inkasem nebo jiným platebním prostředkem v souladu s pravidly stanovenými účetním.

Před přijetím závazku vůči třetí osobě potvrdí schvalující osoba totožnost příjemce platby, zjistí jeho právní postavení a platební údaje a zaznamená je do společného souboru orgánu Unie, za který účetní odpovídá, aby byla zajištěna transparentnost, odpovědnost a řádné provedení platby.

Účetní může uskutečňovat platby pouze v případě, že byly do společného souboru orgánu Unie, za který odpovídá, předem zapsáno právní postavení příjemce platby a jeho platební údaje.

Schvalující osoby informují účetního o všech změnách právního postavení a platebních údajů, jež jim sdělí příjemce platby, a před schválením platby ověřují platnost těchto údajů.

Článek 87

Inventární soupis majetku

1.  Orgány a  subjekty Unie uvedené v kapitole 3 oddíle 2 této hlavy vedou v souladu se vzorem sestaveným účetním Komise inventární soupisy množství a hodnot veškerého hmotného, nehmotného a finančního majetku Unie.

Ověřují rovněž, zda zápisy v jejich inventárních soupisech odpovídají skutečnosti.

Do inventárního soupisu se zapisuje a na účty dlouhodobých aktiv se zaznamenává veškerý nabytý majetek s dobou použitelnosti delší než jeden rok, který není klasifikován jako drobný hmotný majetek a jehož pořizovací cena nebo výrobní náklady přesahují limit, jejž stanoví účetní postupy uvedené v článku 77.

2.  Prodej hmotného majetku Unie se vhodným způsobem vyhlašuje.

3.  Orgány a subjekty Unie uvedené v kapitole 3 oddíle 2 této hlavy přijmou předpisy, jimiž se bude řídit uchovávání majetku vykazovaného v jejich inventárních soupisech, a rozhodnou, který správní útvar bude odpovídat za inventární systém.

ODDÍL 4

SPRÁVCE ZÁLOHOVÝCH ÚČTŮ

Článek 88

Zálohové účty

1.  Pro ▌úhradu výdajů lze v případě, je-li vzhledem k omezené výši dotčených částek fakticky nemožné nebo neefektivní uskutečňovat platební operace rozpočtovými postupy, zřídit zálohové účty. Zálohové účty mohou být rovněž zřízeny pro vybírání jiných příjmů než vlastních zdrojů.

V delegacích Unie mohou být zálohové účty používány rovněž k provádění plateb v omezené výši prostřednictvím rozpočtových postupů, je-li to efektivní a účinné vzhledem k místním požadavkům.

Maximální částka, kterou může správce zálohových účtů zaplatit v případě, že je fakticky nemožné nebo neefektivní uskutečňovat platební operace v souladu s rozpočtovými postupy, nesmí překročit 60 000 EUR na každou výdajovou položku.

V oblasti operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci však lze zálohové účty využívat bez omezení částky, při dodržení výše prostředků schválených Evropským parlamentem a Radou pro příslušnou rozpočtovou položku pro běžný rozpočtový rok a v souladu s vnitřními předpisy Komise.

2.  V delegacích Unie jsou zálohové účty zřizovány pro účely úhrady výdajů z oddílů rozpočtu týkajících se Komise a ESVČ a musí zajišťovat, aby bylo možno k výdajům dohledat všechny údaje.

Článek 89

Zřízení a správa zálohových účtů

1.  Zálohový účet se zřizuje a jeho správce je jmenován rozhodnutím, jež přijímá účetní orgánu Unie na řádně odůvodněný návrh příslušné schvalující osoby. Toto rozhodnutí stanoví odpovědnost a povinnosti správce zálohových účtů a schvalující osoby.

Správci zálohových účtů jsou vybíráni z řad úředníků nebo, v případě potřeby a pouze v řádně odůvodněných případech, z řad ostatních zaměstnanců nebo, v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitřních předpisech Komise, ze zaměstnanců Komise působících v oblasti operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci, pokud jejich pracovní smlouvy zaručují rovnocennou úroveň ochrany z hlediska odpovědnosti, jaká se vztahuje na zaměstnance podle článku 95. Správci zálohových účtů jsou vybíráni na základě svých znalostí, schopností a zvláštních předpokladů, jež prokazují diplomy, odpovídajícími odbornými zkušenostmi nebo absolvováním vhodné odborné přípravy.

2.  V návrzích na rozhodnutí o zřízení zálohového účtu zajistí příslušná schvalující osoba, aby:

a)  byly přednostně používány rozpočtové postupy, pokud existuje přístup k centrálnímu počítačovému účetnímu systému;

b)  zálohové účty byly používány jen v náležitě odůvodněných případech.

rozhodnutích o zřízení zálohového účtu upřesní účetní podmínky pro vedení a používání zálohových účtů.

Na řádně odůvodněný návrh příslušné schvalující osoby rozhoduje účetní též o změně podmínek vedení zálohového účtu.

3.  Bankovní účty pro zálohové účty zřizuje a sleduje účetní, který rovněž na řádně odůvodněný návrh příslušné schvalující osoby uděluje podpisové právo k nim.

4.  Finanční prostředky na zálohové účty poskytuje účetní daného orgánu Unie a jejich vedením jsou pověřeni správci zálohových účtů.

5.  Poté, co je platba provedena, následuje formální rozhodnutí o konečném potvrzení nebo platební příkaz, které podepíše příslušná schvalující osoba.

Zálohové operace vypořádává schvalující osoba do konce následujícího měsíce, tak aby bylo možno účetní zůstatek sesouhlasit se zůstatkem na bankovním účtu.

6.  Účetní provádí kontroly nebo nechává zaměstnance příslušně zmocněného k tomuto účelu provádět kontroly ve svém útvaru nebo ve schvalujícím útvaru. Tyto kontroly ▌zpravidla probíhají na místě a tam, kde je to nezbytné, bez předchozího upozornění s cílem ověřit existenci finančních prostředků, jež byly přiděleny správcům zálohových účtů, ověřit vedení účetnictví a zkontrolovat, zda jsou zálohové operace zúčtovávány ve stanovených lhůtách. Výsledky těchto kontrol sdělí účetní příslušné schvalující osobě.

KAPITOLA 5

Odpovědnost účastníků finančních operací

ODDÍL 1

OBECNÁ PRAVIDLA

Článek 90

Odnětí pověření uděleného účastníkům finančních operací a jejich zbavení funkcí

1.  Příslušným schvalujícím osobám může orgán, který je jmenoval, kdykoli dočasně nebo s konečnou platností pověření nebo další pověření odejmout.

2.  Účetní nebo správci zálohových účtů nebo oba může orgán, který je jmenoval, kdykoli dočasně nebo s konečnou platností zbavit funkcí .

3.  Odstavci 1 a 2 nejsou dotčena případná disciplinární opatření přijatá vůči účastníkům finančních operací, kteří jsou v těchto odstavcích uvedeni.

Článek 91

Odpovědnost účastníků finančních operací za protiprávní jednání, podvod nebo korupci

1.  Touto kapitolou není dotčena trestní odpovědnost, kterou mají účastníci finančních operací uvedení v článku 90 za podmínek stanovených použitelným vnitrostátním právem a platnými předpisy týkajícími se ochrany finančních zájmů Unie a boje proti korupci úředníků Unie a úředníků členských států.

2.  Aniž jsou dotčeny články 92, 94 a 95 tohoto nařízení, nese každá příslušná schvalující osoba, účetní či správce zálohových účtů disciplinární a finanční odpovědnost za podmínek stanovených služebním řádem nebo v případě zaměstnanců Komise působících v oblasti operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci uvedených v čl. 89 odst. 1 tohoto nařízení v jejich pracovních smlouvách. V případě jakéhokoli protiprávního jednání, podvodu nebo korupce, které mohou poškodit zájmy Unie, je věc předložena orgánům a subjektům určeným platnými právními předpisy, zejména OLAFu.

ODDÍL 2

PRAVIDLA VZTAHUJÍCÍ SE NA PŘÍSLUŠNÉ SCHVALUJÍCÍ OSOBY

Článek 92

Pravidla vztahující se na schvalující osoby

1.  Příslušná schvalující osoba nese finanční odpovědnost za podmínek stanovených služebním řádem.

2.  Finanční odpovědnost se uplatní zejména v případě, kdy příslušná schvalující osoba úmyslně nebo z hrubé nedbalosti:

a)  stanoví inkasní nárok, vydá inkasní příkaz, přidělí výdaj na závazek nebo podepíše platební příkaz v rozporu s tímto nařízením;

b)  opomene vystavit doklad o stanovení pohledávky nebo opomene vydat inkasní příkaz nebo zdrží jeho vydání nebo zdrží vydání platebního příkazu a tím způsobí soukromoprávní odpovědnost orgánu Unie vůči třetím osobám.

3.  Pokud se pověřená nebo dále pověřená schvalující osoba domnívá, že závazný pokyn, který obdržela, je nesprávný nebo odporuje zásadě řádného finančního řízení, zejména z toho důvodu, že nemůže být vykonán v mezích jí svěřených zdrojů, uvědomí o této skutečnosti písemně orgán, který ji pověřil nebo dále pověřil. Pokud je tento pokyn písemně potvrzen a toto potvrzení je doručeno včas a je dostatečně jasné v tom smyslu, že výslovně odkazuje na body, které pověřená nebo dále pověřená schvalující osoba zpochybnila, je tato osoba zproštěna odpovědnosti. Tato osoba pokyn provede, není-li pokyn zjevně v rozporu s právními předpisy nebo nepředstavuje-li porušení příslušných bezpečnostních norem.

Stejný postup se použije i v případech, kdy se schvalující osoba domnívá, že rozhodnutí, které má učinit, vykazuje nesrovnalost nebo je v rozporu se zásadou řádného finančního řízení, nebo kdy se schvalující osoba v průběhu plnění jí uloženého závazného pokynu dozví, že by okolnosti případu mohly takovou situaci způsobit.

Pokyny, jež byly potvrzeny za okolností uvedených v tomto odstavci, příslušná pověřená schvalující osoba zaznamenáuvede ve své výroční zprávě o činnosti.

4.  V případě dalšího pověření uvnitř útvaru zůstává pověřená schvalující osoba odpovědná za efektivnost a účinnost zavedených vnitřních systémů řízení a kontroly a za výběr dále pověřené schvalující osoby.

5.  V případě dalšího pověření vedoucích delegací Unie a jejich zástupců je pověřená schvalující osoba odpovědná za vymezení zavedených vnitřních systémů řízení a kontroly, jakož i jejich efektivnost a účinnost. Vedoucí delegací Unie odpovídají za náležité nastavení a fungování těchto systémů podle pokynů pověřené schvalující osoby, za správu finančních prostředků a za operace, které v mezích své odpovědnosti při vedení delegace Unie provádějí. Před tím, než se ujmou funkce, absolvují zvláštní školení zaměřené na úkoly a povinnosti schvalujících osob a plnění rozpočtu.

Vedoucí delegací Unie podávají v souladu s čl. 76 odst. 3 zprávu o plnění svých povinností podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

Vedoucí delegací Unie podávají pověřené schvalující osobě Komise každý rok prohlášení o věrohodnosti vnitřních systémů řízení a kontroly zavedených v jejich delegacích a o řízení operací, jímž byli dále pověřeni, a o jeho výsledcích, tak aby mohla schvalující osoba vypracovat prohlášení uvedené v čl. 74 odst. 9.

Tento odstavec se vztahuje i na zástupce vedoucích delegací Unie, pokud po dobu nepřítomnosti vedoucích delegací Unie jednají jako dále pověřené schvalující osoby.

Článek 93

Řešení finančních nesrovnalostí na straně zaměstnance

1.  Aniž jsou dotčeny pravomoci OLAFu a správní samostatnost orgánů Unie, subjektů Unie, evropských úřadů nebo subjektů nebo osob pověřených prováděním specifických akcí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o EU ve vztahu k jejich zaměstnancům a s náležitým přihlédnutím k ochraně oznamovatelů, předloží jakékoli porušení tohoto nařízení nebo jiného předpisu týkajícího se finančního řízení nebo ověřování operací, jež bylo způsobeno jednáním či opomenutím zaměstnance, výboru uvedenému v článku 143 k získání stanoviska:

a)  orgán oprávněný ke jmenování, který je pověřen disciplinárními záležitostmi;

b)   příslušná schvalující osoba, včetně vedoucích delegací Unie a jejich zástupců v době jejich nepřítomnosti, kteří jednají jako dále pověřené schvalující osoby v souladu s čl. 60 odst. 2.

Pokud výbor uvědomí přímo zaměstnanec, předá výbor spis orgánu oprávněnému ke jmenování nebo dotčenému orgánu Unie, subjektu Unie, evropskému úřadu nebo subjektu či osobě a daného zaměstnance o této skutečnosti uvědomí. Orgán oprávněný ke jmenování může výbor požádat o stanovisko k případu.

2.  K žádosti o stanovisko výboru podle odst. 1 prvního pododstavce se přiloží popis skutečností a jednání či opomenutí, jež má výbor posoudit, jakož i příslušné podklady, včetně protokolů o případném šetření, jež bylo provedeno. Je-li to možné, jsou informace prezentovány v anonymizované podobě.

Předtím, než žádost nebo jakékoli dodatečné informace předloží výboru, vyrozumí orgán oprávněný ke jmenování nebo případně schvalující osoba dotyčného zaměstnance o podkladech uvedených v prvním pododstavci, pokud toto vyrozumění závažným způsobem nenarušuje průběh dalších šetření, a poskytne mu příležitost se vyjádřit.

3.  V případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je výbor podle článku 143 oprávněn na základě skutečností, které mu byly předloženy podle odstavce 2 tohoto článku, a případných dalších obdržených informací posoudit, zda došlo k finanční nesrovnalosti. Na základě tohoto stanoviska výboru rozhodne dotčený orgán Unie, subjekt Unie, evropský úřad nebo subjekt či osoba vhodných navazujících opatřeních v souladu se služebním řádem. Pokud výbor odhalí systémové problémy, vydá schvalující osobě a pověřené schvalující osobě, není-li tato dotyčným zaměstnancem, a internímu auditorovi doporučení.

4.  Pokud výbor vydává stanovisko uvedené v odstavci 1 tohoto článku, musí být složen z členů uvedených v čl. 143 odst. 2 a z těchto tří dalších členů, při jejichž jmenování se zohlední nutnost zabránit střetu zájmů:

a)  zástupce orgánu oprávněného ke jmenování, který je pověřen disciplinárními záležitostmi v dotčeném orgánu Unie, subjektu Unie, evropském úřadu nebo subjektu či osobě ;

b)  člena jmenovaného Výborem zaměstnanců dotčeného orgánu Unie, subjektu Unie, evropského úřadu nebo subjektu či osoby;

c)  člena právní služby orgánu Unie, který dotčeného zaměstnance zaměstnává.

▌Pokud výbor vydá stanovisko uvedené v odstavci 1, je určeno orgánu oprávněnému ke jmenování v dotyčném orgánu Unie, subjektu Unie, evropském úřadu nebo subjektu či osobě.

5.  Výbor nemá vyšetřovací pravomoci. Orgán Unie, subjekt Unie, evropský úřad nebo subjekt či osoba s výborem spolupracují s cílem zajistit, aby měl veškeré informace, které jsou nezbytné pro vydání stanoviska.

6.  Dospěje-li výbor k závěru, že daný případ spadá do pravomoci OLAFu, předá v souladu s odstavcem 1 spis bezodkladně orgánu oprávněnému ke jmenování a OLAF o tom neprodleně uvědomí.

7.  Členské státy plně podporují Unii při vyvozování důsledků z odpovědnosti dočasných zaměstnanců podle článku 22 služebního řádu, na něž se vztahuje čl. 2 písm. e) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie.

ODDÍL 3

PRAVIDLA VZTAHUJÍCÍ SE NA ÚČETNÍ A SPRÁVCE ZÁLOHOVÝCH ÚČTŮ

Článek 94

Pravidla vztahující se na účetní

Účetní nese disciplinární a finanční odpovědnost za podmínek a podle postupů stanovených služebním řádem. Účetní může být odpovědný zejména za tato svá pochybení:

a)  ztrátu nebo poškození finančních prostředků, majetku nebo dokladů, které mu byly svěřeny;

b)  neoprávněnou změnu na bankovních účtech nebo poštovních žirových účtech;

c)  inkaso nebo platbu částek, které neodpovídají částkám na odpovídajících inkasních nebo platebních příkazech;

d)  opomenutí vybrat splatné příjmy.

Článek 95

Pravidla vztahující se na správce zálohových účtů

Správce zálohových účtů může být odpovědný zejména za tato svá pochybení:

a)  ztrátu nebo poškození finančních prostředků, majetku nebo dokladů, které mu byly svěřeny;

b)  nemožnost doložit platby, které provedl, řádnými podklady;

c)  uskutečnění platby ve prospěch jiných osob než oprávněných příjemců těchto plateb;

d)  opomenutí vybrat splatné příjmy.

KAPITOLA 6

Příjmové operace

ODDÍL 1

POSKYTOVÁNÍ VLASTNÍCH ZDROJŮ

Článek 96

Vlastní zdroje

1.  Odhady příjmů složených z vlastních zdrojů uvedených v ▌rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom se do rozpočtu zapisují v eurech. Odpovídající vlastní zdroje se poskytují v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 609/2014.

2.  Schvalující osoba vypracuje předběžný plán, který stanoví termíny, v nichž mají být vlastní zdroje vymezené v ▌rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom poskytnuty Komisi.

Vlastní zdroje jsou stanovovány a inkasovány v souladu s pravidly, jež jsou přijata na základě uvedeného rozhodnutí.

Pro účely účetnictví vydá schvalující osoba inkasní příkaz za účelem připsání prostředků na účet vlastních zdrojů nebo čerpání z tohoto účtu podle nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014.

ODDÍL 2

ODHADY POHLEDÁVEK

Článek 97

Odhady pohledávek

1.  Jakmile má příslušná schvalující osoba dostatečné a spolehlivé informace k opatření nebo situaci, z nichž může Unii vzniknout pohledávka, provede odhad této pohledávky.

2.  Příslušná schvalující osoba upraví odhad pohledávky, jakmile se dozví o skutečnosti, která mění opatření nebo situaci, na jejichž základě byl odhad proveden.

Při vystavení inkasního příkazu na základě opatření či situace, která vedla k odhadu pohledávky, příslušná schvalující osoba tento odhad upraví o odpovídající částku.

Je-li inkasní příkaz vystaven na stejnou částku jako původní odhad pohledávky, sníží se tento odhad na nulu.

3.  Odchylně od odstavce 1 se odhad pohledávek neprovádí před poskytnutím částek vlastních zdrojů podle ▌rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom, které odvádějí členské státy Komisi v pevně stanovených dobách splatnosti. Pro tyto částky vydává příslušná schvalující osoba inkasní příkaz.

ODDÍL 3

STANOVENÍ POHLEDÁVEK

Článek 98

Stanovení pohledávky

1.  Za účelem stanovení pohledávky ▌příslušná schvalující osoba:

a)  ověřuje, zda dluh existuje;

b)  určuje nebo ověřuje skutečnost a výši dluhu; a

c)  ověřuje podmínky splatnosti dluhu.

Stanovení pohledávky znamená uznání práva Unie vůči dlužníkovi a stanovení nároku požadovat po dlužníkovi úhradu dluhu.

2.  Veškeré pohledávky identifikované jako jisté, o stanovené pevné částce a splatné se stanovují inkasním příkazem, jímž příslušná schvalující osoba vydává účetnímu pokyn k inkasu dané částky. Poté se dlužníku zasílá výzva k úhradě, s výjimkou případů, kdy je v souladu s odst. 4 druhým pododstavcem neprodleně proveden postup pro upuštění od inkasa. Inkasní příkaz i výzvu k úhradě vystavuje příslušná schvalující osoba.

Schvalující osoba zašle výzvu k úhradě neprodleně po stanovení pohledávky, nejpozději však ve lhůtě pěti let od okamžiku, kdy orgán Unie mohl za normálních okolností pohledávku uplatnit. Tato lhůta se nepoužije, pokud příslušná schvalující osoba zjistí, že i přes řádnou péči, kterou orgán Unie vynaložil, lze jeho opožděné jednání přičíst chování dlužníka ▌.

3.  Za účelem stanovení pohledávky se příslušná schvalující osoba ujistí, že:

a)  pohledávka je jistá, tedy není ničím podmíněna;

b)  pohledávka zní na pevnou a přesně vyjádřenou peněžitou částku;

c)  pohledávka je splatná a neběží lhůta k její úhradě;

d)  údaje o dlužníkovi jsou správné;

e)  částka je zapsána ve správném rozpočtovém bodu;

f)  podklady jsou v pořádku a

g)  je dodržena zásada řádného finančního řízení, zejména pokud jde o kritéria uvedená v čl. 101 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) nebo b).

4.  Výzvou k úhradě je dlužník informován o tom, že:

a)  Unie stanovila pohledávku;

b)  bude-li pohledávka uhrazena ve lhůtě stanovené ve výzvě k úhradě, nenabíhají úroky z prodlení;

c)  nebude-li pohledávka uhrazena ve lhůtě uvedené v písmenu b) tohoto pododstavce, nabíhají z ní úroky z prodlení, jejichž sazba je uvedena v článku 99; tím nejsou dotčeny zvláštní platné předpisy;

d)  nebude-li pohledávka uhrazena ve lhůtě uvedené v písmenu b), provede orgán Unie inkaso buď započtením, nebo propadnutím předem složených záruk;

e)  účetní je ve výjimečných situacích oprávněn provést inkaso započtením před uplynutím lhůty uvedené v písmenu b) v případě, že je to nezbytné k ochraně finančních zájmů Unie a že se důvodně domnívá, že by pohledávka Unie mohla být nedobytná; o důvodech a datu inkasa započtením je účetní povinen dlužníka předem vyrozumět;

f)  nelze-li po provedení všech kroků podle písmene a) až e) tohoto pododstavce inkasovat celou částku, provede orgán Unie inkaso výkonem rozhodnutí podle čl. 100 odst. 2 nebo podáním žaloby.

Je-li po ověření údajů o dlužníkovi nebo na základě jiných příslušných informací, které jsou v té době k dispozici, zřejmé, že pohledávka spadá do jednoho z případů uvedených v čl. 101 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) nebo b) nebo že výzva k úhradě nebyla zaslána v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, rozhodne schvalující osoba po stanovení pohledávky a po dohodě s účetním o upuštění od inkasa podle článku 101 bez zaslání výzvy k úhradě.

Ve všech ostatních případech zašle schvalující osoba dlužníkovi vytištěnou výzvu k úhradě. O jejím zaslání je prostřednictvím finančního informačního systému vyrozuměn účetní.

5.  Neoprávněně vyplacené částky musí být získány zpět.

Článek 99

Úroky z prodlení

1.  Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení, jež vyplývají z použití zvláštních předpisů, nabíhají z pohledávky, jež není ke dni uplynutí lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b) uhrazena, úroky z prodlení v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku.

2.  Kromě případu uvedeného v odstavci 4 tohoto článku se u pohledávek, jež nejsou uhrazeny ke dni uplynutí lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b), jako úroková sazba použije sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná v první kalendářní den měsíce splatnosti, zvýšená o:

a)  osm procentních bodů, pokud je událostí, z jejíhož titulu pohledávka vznikla, veřejná zakázka na dodávky nebo na služby;

b)  tři a půl procentního bodu ve všech ostatních případech.

3.  Úroky se počítají od kalendářního dne následujícího po dni, kdy uplyne lhůta uvedená v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b), až do kalendářního dne, kdy je pohledávka uhrazena v plné výši.

Inkasní příkaz na částku odpovídající úrokům z prodlení se vystaví až po skutečném obdržení těchto úroků.

4.  V případě pokut nebo jiných sankcí se u pohledávek, jež nejsou uhrazeny ke dni uplynutí lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b), jako úroková sazba použije sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná v první kalendářní den měsíce, v němž bylo přijato rozhodnutí o uložení pokuty či jiné sankce, zvýšená o:

a)  jeden a půl procentního bodu, pokud dlužník složí finanční záruku, kterou účetní akceptuje namísto platby;

b)  tři a půl procentního bodu ve všech ostatních případech.

Pokud Soudní dvůr Evropské unie při výkonu své pravomoci podle článku 261 Smlouvy o fungování EU pokutu či jinou sankci zvýší, započítávají se úroky ze zvýšené částky ode dne vynesení dotyčného rozsudku Soudního dvora.

5.  Pokud by byla celková úroková sazba záporná, stanoví se na nula procent.

ODDÍL 4

SCHVÁLENÍ INKASA

Článek 100

Schválení inkasa

1.  Příslušná schvalující osoba vystavením inkasního příkazu vydá pokyn účetnímu, aby inkasoval pohledávku stanovenou příslušnou schvalující osobou (dále jen „schválení inkasa“).

2.  Orgán Unie může formálně stanovovat pohledávky za jinými subjekty než členskými státy formou rozhodnutí, které je vykonatelné ve smyslu článku 299 Smlouvy o fungování EU.

Je-li to nutné k efektivní a včasné ochraně finančních zájmů Unie, mohou jiné orgány Unie za výjimečných okolností požádat Komisi, aby takové vykonatelné rozhodnutí přijala rovněž v jejich prospěch ▌s ohledem na pohledávky vyplývající ze vztahu k zaměstnancům nebo k členům či bývalým členům orgánu Unie, pokud se tyto orgány s Komisí dohodly na praktických opatřeních k uplatňování tohoto článku.

Má se za to, že výjimečné okolnosti existují v případě, kdy neexistuje vyhlídka na inkaso pohledávky dotčeným orgánem Unie prostřednictvím dobrovolné úhrady nebo započtením podle čl. 101 odst. 1 a kdy podmínky pro přijetí rozhodnutí o upuštění od inkasa podle čl. 101 odst. 2 a 3 nejsou splněny. Vykonatelné rozhodnutí ve všech případech stanoví, že je nárokované částky nutno zapsat do oddílu rozpočtu týkajícího se dotčeného orgánu Unie, který jedná jako schvalující osoba. Související příjmy se do rozpočtu zapisují jako obecné příjmy, s výjimkou případů, kdy představují účelově vázané příjmy podle čl. 21 odst. 3.

Nastane-li situace, jež by mohla inkaso ovlivnit, žádající orgán Unie Komisi vyrozumí a zasáhne na její podporu, bude-li vykonatelné rozhodnutí soudně napadeno.

ODDÍL 5

INKASO

Článek 101

Pravidla pro inkaso

1.  Účetní jedná na základě inkasních příkazů k pohledávkám řádně stanoveným příslušnou schvalující osobou. Zajistí s náležitou pečlivostí, aby Unie obdržela své příjmy a aby byla zachována její práva.

Neurčí-li dlužník jinak, započte se jeho částečná úhrada na základě několika inkasních příkazů nejprve proti nejstarší pohledávce. Z částečné úhrady jsou hrazeny nejprve úroky.

Účetní inkasuje částky, které mají být uhrazeny do rozpočtu, jejich započtením v souladu s článkem 102.

2.  Příslušná schvalující osoba může od inkasa stanovené pohledávky nebo její části upustit pouze v těchto případech:

a)  pokud by předvídatelné náklady na inkaso překročily výši částky k inkasu a pokud by upuštění od inkasa nepoškodilo pověst Unie;

b)  pokud je inkaso pohledávky nemožné z důvodů jejího stáří, prodlevy při odeslání výzvy k inkasu za podmínek stanovených čl. 98 odst. 2, platební neschopnosti dlužníka či jiného insolvenčního řízení;

c)  pokud je inkaso v rozporu se zásadou proporcionality.

Pokud příslušná schvalující osoba hodlá zcela nebo zčásti upustit od inkasa stanovené pohledávky, ujistí se, že toto upuštění je v pořádku a je v souladu se zásadami řádného finančního řízení a proporcionality. Rozhodnutí o upuštění od inkasa musí být odůvodněno. Schvalující osoba může přijetím rozhodnutí o upuštění od inkasa pověřit jinou osobu.

3.  V případě podle odst. 2 prvního pododstavce písm. c) jedná příslušná schvalující osoba v souladu s postupy, jež předem stanoví její orgán Unie, a použije tato povinná a závazně použitelná kritéria:

a)  povaha skutečností, s přihlédnutím k závažnosti nesrovnalosti, jež vedla ke stanovení pohledávky (podvod, opakování deliktu, úmysl, řádná péče, dobrá víra, zjevný omyl);

b)  dopad, který by upuštění od inkasa pohledávky mělo na činnost Unie a její finanční zájmy (dotčená částka, riziko vytvoření precedentu, ohrožení autority práva).

4.  Podle okolností případu příslušná schvalující osoba vezme tam, kde je to vhodné, v úvahu tato doplňující kritéria:

a)  narušení hospodářské soutěže, jež by mohlo upuštění od inkasa pohledávky vyvolat;

b)  hospodářskou a sociální škodu, kterou by způsobilo inkaso celé pohledávky.

5.  Každý orgán Unie zasílá Evropskému parlamentu a Radě každoročně zprávu o případech upuštění od inkasa, jež přiznal podle odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku. Informace o případech upuštění od inkasa do 60 000 EUR se poskytují jako celková částka. V případě Komise se tato zpráva přikládá ke shrnutí výročních zpráv o činnosti uvedenému v čl. 74 odst. 9.

6.  Příslušná schvalující osoba může stanovenou pohledávku zcela nebo zčásti zrušit. Částečné zrušení stanovené pohledávky neznamená upuštění od zbývajícího stanoveného nároku Unie.

Dojde-li k chybě, příslušná schvalující osoba s uvedením náležitých důvodů stanovenou pohledávku nebo její část zruší.

Jednotlivé orgány Unie stanoví ve svých vnitřních předpisech podmínky a postupy, jimiž se řídí pověření výkonem pravomoci zrušit stanovenou pohledávku.

7.  Za provádění kontrol a auditů a za zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek, jak je stanoveno v odvětvových pravidlech, odpovídají v první řadě členské státy. V rozsahu, v jakém členské státy zjišťují a napravují nesrovnalosti vlastních účtů, jsou vyňaty z finančních oprav týkajících se těchto nesrovnalostí, které provádí Komise.

8.  Komise provádí finanční opravy u členských států s cílem vyloučit z financování Unií výdaje vynaložené v rozporu s platným právem. Své finanční opravy zakládá na zjištění neoprávněně vydaných částek a na finančním dopadu na rozpočet. Pokud tyto částky nelze zjistit přesně, může Komise v souladu s odvětvovými pravidly provést opravy na základě extrapolace nebo paušální sazby.

Komise při rozhodování o částce finanční opravy přihlíží k povaze a závažnosti porušení platného práva a k jeho finančnímu dopadu na rozpočet, včetně nedostatků v řídících a kontrolních systémech.

Kritéria pro stanovení finančních oprav a postupy, které se přitom používají, mohou být stanoveny v odvětvových pravidlech.

9.  Metodika provádění oprav extrapolací nebo paušální sazbou se stanovuje v souladu s odvětvovými pravidly tak, aby Komise mohla chránit finanční zájmy Unie.

Článek 102

Inkaso započtením

1.  Má-li dlužník vůči Unii nebo výkonné agentuře při plnění rozpočtu Unie pohledávku, která je jistá ve smyslu čl. 98 odst. 3 písm. a), zní na pevnou částku, je splatná a týká se částky stanovené v platebním příkazu, inkasuje účetní po uplynutí lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b) stanovenou pohledávku započtením.

Za výjimečných okolností, kdy je nezbytné chránit finanční zájmy Unie a kdy se účetní důvodně domnívá, že by pohledávka Unie mohla být nedobytná, může provést inkaso započtením ještě před uplynutím lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b).

Souhlasí-li dlužník, může účetní inkaso provést započtením ještě před uplynutím lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b).

2.  Předtím, než účetní zahájí postup inkasa podle odstavce 1 tohoto článku, konzultuje příslušnou schvalující osobu a informuje dotyčné dlužníky, a to i o právních prostředcích nápravy podle článku 133.

Je-li dlužníkem vnitrostátní orgán nebo některý z jeho správních subjektů, informuje účetní o svém úmyslu provést inkaso započtením rovněž dotyčný členský stát, a to alespoň deset pracovních dní předem. Účetní však může po dohodě s dotyčným členským státem či správním subjektem provést inkaso započtením ještě před uplynutím této lhůty.

3.  Započtení podle odstavce 1 má stejný účinek jako platba a zprošťuje Unii povinnosti k úhradě ve výši pohledávky a případně splatných úroků.

Článek 103

Postup vymáhání částek při neuskutečnění dobrovolné úhrady

1.  Aniž je dotčen článek 102, není-li ve lhůtě uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b) inkasována celá částka, uvědomí o tom účetní příslušnou schvalující osobu a bezodkladně zahájí postup k provedení inkasa všemi právními prostředky, včetně případného uspokojení z předem složených záruk.

2.  Aniž je dotčen článek 102, nelze-li použít způsob inkasa uvedený v odstavci 1 tohoto článku a nezaplatí-li dlužník ani po obdržení upomínky od účetního, provede účetní inkaso výkonem rozhodnutí podle čl. 100 odst. 2 nebo podáním žaloby.

Článek 104

Dodatečná platební lhůta

Ve spolupráci s příslušnou schvalující osobou může účetní poskytnout dlužníkovi dodatečnou platební lhůtu pouze na základě jeho odůvodněné písemné žádosti a za předpokladu, že dlužník splní tyto podmínky:

a)  zaváže se, že za celou dodatečně poskytnutou lhůtu, počínaje dnem uplynutí lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b), uhradí úroky vypočtené podle sazby v článku 99;

b)  v zájmu ochrany práv Unie složí finanční záruku, kterou účetní orgánu Unie akceptuje a která kryje jistinu i úroky dluhu po splatnosti.

Záruku uvedenou v prvním pododstavci písm. b) může nahradit společné a nerozdílné ručení třetí osoby, jež schválí účetní orgánu Unie.

Ve výjimečných případech může účetní na žádost dlužníka upustit od požadavku na složení záruky podle prvního pododstavce písm. b), dojde-li na základě posouzení k názoru, že je dlužník ochoten a schopen platbu uhradit během dodatečné lhůty, avšak není schopen složit záruku a nachází se v ▌obtížné finanční situaci.

Článek 105

Promlčecí lhůta

1.  Aniž jsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů a uplatňování rozhodnutí 2014/335/ES, Euratom, promlčují se nároky Unie vůči třetím osobám a nároky třetích osob vůči Unii po pěti letech.

2.  Lhůta pro promlčení nároků Unie vůči třetím osobám počíná běžet dnem uplynutí lhůty uvedené v čl. 98 odst. 4 prvním pododstavci písm. b).

Lhůta pro promlčení nároků třetích osob vůči Unii počíná běžet dnem, kdy se podle odpovídajícího právního závazku stává nárok třetí osoby splatným.

3.  Běh promlčecí lhůty nároků Unie vůči třetím osobám se přerušuje úkonem orgánu Unie nebo členského státu jednajícího na žádost orgánu Unie, který byl třetí osobě oznámen a jehož účelem je inkaso pohledávky.

Běh promlčecí lhůty nároků třetích osob vůči Unii se přerušuje úkonem, jejž Unii její věřitelé nebo osoby jednající jejich jménem oznámili a jehož účelem je inkaso pohledávky.

4.  Nová pětiletá promlčecí lhůta počíná běžet dnem, jenž následuje po dni přerušení lhůty podle odstavce 3.

5.  Běh promlčecí lhůty se přerušuje zahájením právních kroků, jejichž předmětem je nárok uvedený v odstavci 2, včetně žalob podaných u soudu, jenž se později prohlásí za nepříslušný. Nová pětiletá promlčecí lhůta počíná běžet až v okamžiku, kdy rozhodnutí soudu nabude právní moci nebo kdy v téže věci dojde mezi stranami k mimosoudnímu vyrovnání.

6.  Za přerušení běhu promlčecí lhůty je pokládán rovněž případ, kdy účetní poskytne dlužníkovi dodatečnou platební lhůtu podle článku 104. Nová pětiletá promlčecí lhůta počíná běžet dnem, jenž následuje po dni uplynutí prodloužené platební lhůty.

7.  Po uplynutí promlčecí lhůty podle odstavců 2 až 6 nelze nároky Unie již vymáhat.

Článek 106

Řešení nároků Unie na vnitrostátní úrovni

V případě úpadkového řízení se s nároky Unie zachází stejně příznivě jako s nároky veřejných subjektů těch členských států, kde řízení o jejich vymáhání probíhá.

Článek 107

Pokuty, jiné sankce a úroky uložené orgány Unie

1.  Částky z pokut a jiných sankcí, jakož i úroky či jakékoli jiné příjmy z nich plynoucí se nezapisují do rozpočtu, dokud rozhodnutí, která je ukládají, jsou nebo mohou být napadena u Soudního dvora Evropské unie.

2.  Částky uvedené v odstavci 1 se zapisují do rozpočtu co nejdříve ▌po vyčerpání všech právních prostředků nápravy. V případě řádně odůvodněných mimořádných okolností nebo v případě, že jsou všechny právní prostředky nápravy vyčerpány po 1. září běžného rozpočtového roku, mohou být příslušné částky zapsány do rozpočtu v následujícím rozpočtovém roce.

Částky, jež mají být na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie vráceny subjektu, který je zaplatil, se do rozpočtu nezapisují.

3.  Odstavec 1 se nepoužije na rozhodnutí o schválení účetní závěrky nebo o finančních opravách.

Článek 108

Inkaso pokut a jiných sankcí uložených orgány Unie

1.  Je-li u Soudního dvora Evropské unie podána žaloba proti rozhodnutí orgánu Unie o uložení pokuty ▌nebo jiné sankce podle Smlouvy o fungování EU nebo Smlouvy o Euratomu, dlužník až do okamžiku vyčerpání všech právních prostředků nápravy buď předběžně uhradí příslušnou částku na bankovní účet určený účetním Komise, nebo složí finanční záruku, kterou účetní Komise akceptuje. Záruka nezávisí na povinnosti zaplatit pokutu nebo jinou sankci a propadá na ▌požádání. Musí krýt jistinu a splatný úrok stanovený v čl. 99 odst. 4.

2.  Komise předběžně vybrané částky investuje do finančních aktiv tak, aby zajistila jejich bezpečnost a likvidnost a generovala z nich kladný výnos.

3.  Po vyčerpání všech právních prostředků nápravy a v případě, že pokuta ▌nebo jiná sankce byla potvrzena Soudním dvorem Evropské unie, nebo v případě, že rozhodnutí o uložení takové pokuty nebo jiné sankce již nemůže být u Soudního dvora Evropské unie napadeno, se přijme některé z těchto opatření:

a)  předběžně vybrané částky a výnosy z nich plynoucí se zapíší do rozpočtu v souladu s čl. 107 odst. 2 ▌;

b)  případná složená finanční záruka propadá a odpovídající částky se zapíší do rozpočtu.

Pokud Soudní dvůr Evropské unie částku pokuty ▌nebo jiné sankce zvýšil, použijí se první pododstavec písm. a) a b) tohoto odstavce na částky podle původního rozhodnutí orgánu Unie nebo případně na částku stanovenou v dřívějším rozsudku Soudního dvora Evropské unie v témže řízení. Účetní Komise vybere částku odpovídající zvýšení a splatným úrokům podle čl. 99 odst. 4 a tato částka se zapíše do rozpočtu.

4.  Po vyčerpání všech právních prostředků nápravy a v případě, že byla pokuta ▌či jiná sankce zrušena nebo byla jejich částka snížena, se přijme některé z těchto opatření:

a)  předběžně vybrané částky ▌nebo v případě snížení jejich příslušná část včetně případných výnosů se vrátí dotčené třetí osobě;

b)  případná složená finanční záruka je odpovídajícím způsobem uvolněna.

Je-li v případě uvedeném v prvním pododstavci písm. a) celkový výnos z předběžně vybraných částek záporný, odečte se vzniklá ztráta z částky, která má být vrácena.

Článek 109

Vyrovnávací úroky

Aniž jsou dotčeny čl. 99 odst. 2 a čl. 116 odst. 5, použije se jako úroková sazba v jiných případech než u pokut nebo jiných sankcí podle článků 107 a 108, kdy má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie nebo v důsledku smírného řešení, sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce. Tato úroková sazba nesmí být záporná. Úroky plynou ode dne uhrazení částky, která má být vrácena, až do dne splatnosti částky k vrácení .

Pokud by byla celková úroková sazba záporná, stanoví se na nula procent.

KAPITOLA 7

Výdajové operace

Článek 110

Rozhodnutí o financování

1.  Rozpočtovému závazku předchází rozhodnutí o financování přijaté orgánem Unie nebo orgánem jím pověřeným. Rozhodnutí o financování je roční nebo víceleté.

První pododstavec tohoto odstavce se nepoužije v případě prostředků na provoz každého orgánu Unie v rámci jeho správní samostatnosti, které lze čerpat bez základního právního aktu v souladu s čl. 58 odst. 2 písm. e), výdajů na administrativní podporu a příspěvků pro subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71. ▌

2.  Rozhodnutí o financování ▌představuje současně roční nebo víceletý pracovní program a přijímá se podle potřeby co nejdříve po přijetí návrhu rozpočtu, v zásadě však nejpozději do 31. března roku, v němž se pracovní program provádí. Pokud příslušný základní právní akt stanoví zvláštní postupy pro přijetí rozhodnutí o financování nebo pracovního programu nebo obojího, použijí se tyto postupy na danou část rozhodnutí o financování, která představuje pracovní program, v souladu s požadavky uvedeného základního právního aktu. Část, která představuje pracovní program, se uveřejní na internetových stránkách dotyčného orgánu Unie neprodleně po jeho přijetí a před jeho provedením. Rozhodnutí o financování uvádí celkovou částku, na niž se vztahuje, a obsahuje popis akcí, které mají být financovány. Upřesňuje:

a)  základní právní akt a rozpočtovou položku;

b)  sledované cíle a očekávané výsledky;

c)  způsoby plnění rozpočtu;

d)  jakékoli další informace vyžadované v základním právním aktu pro daný pracovní program.

3.  Vedle údajů uvedených v odstavci 2 rozhodnutí o financování stanoví:

a)  v případě grantů: druh žadatelů, na něž se zaměřuje výzva k podávání návrhů nebo přímé udělení grantů, a souhrnné rozpočtové krytí vyhrazené pro granty;

b)  v případě zadávání veřejných zakázek: souhrnné rozpočtové krytí vyhrazené pro veřejné zakázky;

c)  v případě příspěvků do svěřenských fondů Unie podle článku 234: prostředky vyhrazené pro svěřenský fond na daný rok a výši částek plánovaných na dobu trvání fondu z rozpočtu i od jiných dárců;

d)  v případě cen: druh účastníků, jimž je soutěž určena, souhrnné rozpočtové krytí vyhrazené pro soutěž a zvláštní odkaz na ceny s jednotkovou hodnotou přesahující 1 000 000 EUR;

e)  v případě finančních nástrojů: částku přidělenou na finanční nástroj;

f)  v případě nepřímého řízení: osobu nebo subjekt vynakládající finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo kritéria, která se použijí k výběru této osoby nebo tohoto subjektu;

g)  v případě příspěvků do nástrojů nebo platforem kombinování zdrojů: částku přidělenou na nástroj nebo platformu kombinování zdrojů a seznam subjektů zapojených do nástroje nebo platformy kombinování zdrojů;

h)  v případě rozpočtových záruk: výši ročního financování a částku případné rozpočtové záruky, která má být uvolněna.

4.  Pověřená schvalující osoba může připojit jakékoli další informace, které považuje za vhodné, buď v příslušném rozhodnutí o financování, které představuje pracovní program, nebo v jiném dokumentu uveřejněném na internetových stránkách orgánu Unie.

Víceleté rozhodnutí o financování musí být v souladu s finančním plánem uvedeným v čl. 41 odst. 2 a uvádět, že provádění rozhodnutí je podmíněno dostupností rozpočtových prostředků pro příslušné rozpočtové roky po přijetí rozpočtu nebo podle systému prozatímních dvanáctin .

5.  Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení základního právního aktu, uplatní se v případě podstatné změny již přijatého rozhodnutí o financování stejný postup jako u původního rozhodnutí.

Článek 111

Výdajové operace

1.  Každý výdaj musí být přidělen na závazek, potvrzen, schválen a zaplacen.

Na konci období uvedených v článku 114 se nevyužitý zůstatek rozpočtových závazků zruší.

Při provádění operací příslušná schvalující osoba zajistí, aby byly výdaje v souladu se Smlouvami, rozpočtem, tímto nařízením a jinými akty přijatými podle Smluv a se zásadou řádného finančního řízení.

2.  S výjimkou řádně odůvodněných případů přijímá rozpočtový i právní závazek stejná schvalující osoba. Zejména v oblasti operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci mohou právní závazky přijímat vedoucí delegací Unie nebo v době jejich nepřítomnosti jejich zástupci, a to na pokyn příslušné schvalující osoby Komise, která má však i nadále odpovědnost za uskutečněnou operaci. Zaměstnanci Komise působící v oblasti operací pro řešení krizí a operací humanitární pomoci mohou podepisovat právní závazky spojené s platbami uskutečněnými ze zálohových účtů, jejichž hodnota nepřesahuje 2500 EUR.

Příslušná schvalující osoba přijme rozpočtový závazek před přijetím právního závazku vůči třetím osobám nebo před převodem prostředků do svěřenského fondu Unie podle článku 234.

Druhý pododstavec tohoto pododstavce se nevztahuje na:

a)  právní závazky přijaté po vyhlášení krizové situace v rámci plánu kontinuity provozu v souladu s postupy, které přijala Komise nebo kterýkoli jiný orgán Unie v rámci své správní samostatnosti;

b)  operace humanitární pomoci, operace v oblasti civilní ochrany a pomoc pro řešení krizí, pokud je pro efektivní zásah Unie nezbytné, aby Unie přijala právní závazek vůči třetím osobám okamžitě, a individuální rozpočtový závazek nelze zaúčtovat předem.

V případech uvedených ve třetím pododstavci písm. b) se rozpočtový závazek zaúčtuje co nejdříve po přijetí právního závazku vůči třetím osobám.

3.  ▌ Příslušná schvalující osoba po ověření podkladů dokládajících věřitelův nárok podle podmínek stanovených v právním závazku, pokud byl právní závazek přijat, potvrdí výdaj tím, že schválí zaúčtování výdaje k tíži rozpočtu. Za tímto účelem:

a)  ověří existenci věřitelova nároku;

b)  určí nebo ověří skutečnost a výši pohledávky vystavením doložky „správnost ověřena“;

c)  ověří splnění podmínek splatnosti pohledávky.

Bez ohledu na první pododstavec se potvrzení výdaje ▌vztahuje rovněž na průběžné nebo závěrečné zprávy nesouvisející s žádostí o platbu, přičemž v tomto případě je dopad na účetní systém omezen na obecné účty.

4.  Rozhodnutí o potvrzení výdaje má podobu zabezpečeného elektronického podpisu v souladu s článkem 146, který připojuje schvalující osoba nebo odborně způsobilý zaměstnanec, jenž k tomu byl řádně zmocněn formálním rozhodnutím schvalující osoby, nebo výjimečně má v případě práce s papírovými doklady podobu razítka obsahujícího tento podpis.

Vystavením doložky „správnost ověřena“ příslušná schvalující osoba nebo jí řádně zmocněný, odborně způsobilý zaměstnanec osvědčují, že:

a)  v případě předběžného financování byly splněny podmínky, jež pro platbu předběžného financování stanoví právní závazek;

b)  v případě průběžných plateb a výplaty zůstatku u veřejných zakázek byly řádně poskytnuty služby uvedené ve smlouvě nebo provedeny dodávky či stavební práce;

c)  v případě průběžných plateb a výplaty zůstatku u grantů splňuje akce nebo pracovní program, které příjemce grantu provedl, ve všech ohledech podmínky grantové dohody a případné náklady, jež příjemce grantu vykázal, jsou způsobilé.

V případě uvedeném ve druhém pododstavci písm. c) platí, že odhady nákladů nesplňují podmínky způsobilosti stanovené v čl. 186 odst. 3. Stejná zásada platí i pro průběžné a závěrečné zprávy, které nejsou spojeny s žádostí o platbu.

5.  Za účelem schválení výdaje ▌příslušná schvalující osoba po ověření, že jsou prostředky k dispozici, vydá platební příkaz, jímž dá pokyn účetnímu, ▌aby uhradil částku výdaje, který byl předtím potvrzen.

Jestliže se v souvislosti s poskytnutými službami včetně pronájmu nebo dodání zboží provádějí pravidelné platby, může schvalující osoba na základě vlastní analýzy rizik nařídit použití systému přímého inkasa ze zálohového účtu. Použití tohoto systému může být nařízeno rovněž tehdy, pokud to výslovně povolí účetní v souladu s čl. 86 odst. 3.

Článek 112

Druhy rozpočtových závazků

1.  Rozpočtové závazky spadají do jedné z těchto skupin:

a)  individuální: pokud je určen příjemce finančních prostředků i částka výdajů;

b)  souhrnné: pokud není určen alespoň jeden z prvků potřebných k identifikaci individuálního závazku;

c)  předběžné: pokud je určen ke krytí běžných výdajů na řízení EZZF, jak je uvedeno v čl. 11 odst. 2, a běžných výdajů na řízení a buď částka výdajů, nebo koneční příjemci nejsou s konečnou platností určeni.

Aniž je dotčen první pododstavec písm. c), mohou být běžné výdaje na řízení týkající se delegací Unie a zastoupení Unie kryty z předběžných rozpočtových závazků i v případě, kdy jsou částka a konečný příjemce určeni.

2.  Rozpočtové závazky na akce, jejichž trvání přesahuje jeden rozpočtový rok, mohou být rozloženy do ročních splátek, pouze pokud tak stanoví základní právní akt nebo pokud se týkají správních výdajů.

3.  Souhrnný rozpočtový závazek je přijímán na základě rozhodnutí o financování.

Souhrnný rozpočtový závazek je přijímán nejpozději před vydáním rozhodnutí o příjemcích finančních prostředků a o částkách, a je-li k čerpání příslušných prostředků nutno přijmout pracovní program, nejdříve po přijetí tohoto programu.

4.  Souhrnný rozpočtový závazek se plní buď uzavřením dohody o financování, jež sama stanoví následné přijetí jednoho či více právních závazků, nebo přijetím jednoho či více právních závazků.

Na základě dohod o financování v oblasti přímé finanční pomoci třetím zemím včetně rozpočtové podpory, které zakládají právní závazky, lze provádět platby, aniž by bylo zapotřebí přijímat další právní závazky.

Ustanovení odst. 3 druhého pododstavce se nepoužije, pokud se souhrnný rozpočtový závazek plní uzavřením dohody o financování.

5.  Každý přijatý individuální právní závazek, který vyplývá ze souhrnného rozpočtového závazku, příslušná schvalující osoba před podpisem zaznamená do centrálních rozpočtových účtů a zaúčtuje k souhrnnému rozpočtovému závazku.

6.  Předběžné rozpočtové závazky se plní přijetím jednoho či více právních závazků, které zakládají nárok na následné platby. Výdaje na řízení zaměstnanců, výdaje na členy či bývalé členy orgánu Unie nebo na informování veřejnosti orgány Unie o aktuálním dění v Unii anebo výdaje uvedené v bodě 14.5 přílohy I však mohou být provedeny přímo platbami bez přijetí předchozích právních závazků.

Článek 113

Přidělování prostředků EZZF na závazky

1.  Prostředky EZZF obsahují pro každý rozpočtový rok nerozlišené prostředky na výdaje související s opatřeními podle čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013. Výdaje na opatření podle čl. 4 odst. 2 a článku 6 uvedeného nařízení, s výjimkou opatření financovaných v rámci neprovozní technické pomoci a příspěvků pro výkonné agentury, ▌jsou kryty rozlišenými prostředky.

2.  Rozhodnutí Komise o stanovení výše proplacení výdajů na EZZF vynaložených členskými státy zakládají předběžné souhrnné rozpočtové závazky, které nesmějí překročit celkovou výši prostředků zapsaných do rozpočtu pro EZZF.

3.  Předběžné souhrnné rozpočtové závazky pro EZZF přijaté v jednom rozpočtovém roce, ke kterým do 1. února následujícího rozpočtového roku nevznikl závazek v konkrétních rozpočtových položkách, se pro dotčený rozpočtový rok zruší.

4.  Výdaje uskutečněné orgány a subjekty uvedenými v pravidlech týkajících se EZZF se do dvou měsíců po obdržení výkazů zaslaných členskými státy přidělí na závazky podle kapitol, článků a bodů. ▌ Je-li k tomu nutný převod prostředků do příslušných rozpočtových položek, lze tyto závazky přijímat i po uplynutí této dvouměsíční lhůty. Kromě případů, kdy členské státy ještě neprovedly platbu nebo kdy je způsobilost nejistá, se tyto částky zaznamenají ve stejné dvouměsíční lhůtě jako platby.

Závazky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se odečtou od předběžných souhrnných rozpočtových závazků uvedených v odstavci 1.

5.   Odstavce 2 a 3 se použijí s výhradou kontroly a schválení účetní závěrky.

Článek 114

Lhůty pro závazky

1.  Aniž jsou dotčeny čl. 111 odst. 2 a čl. 264 odst. 3, musí být právní závazky, které se vztahují k individuálním nebo předběžným rozpočtovým závazkům, přijaty do 31. prosince roku n, přičemž rokem n je rok, v jehož průběhu byl rozpočtový závazek přijat.

2.  Souhrnné rozpočtové závazky pokrývají celkové náklady odpovídajících právních závazků přijatých do 31. prosince roku n+1.

Pokud souhrnný rozpočtový závazek vede k udělení ceny uvedené v hlavě IX, musí být právní závazek podle čl. 207 odst. 4 přijat do 31. prosince roku n+3.

Pokud v případě vnější činnosti souhrnný rozpočtový závazek vede k dohodě o financování uzavřené se třetí zemí, musí být tato dohoda uzavřena do 31. prosince roku n+1 ▌. V tomto případě kryje souhrnný rozpočtový závazek celkové náklady na právní závazky přijaté k provedení dohody o financování ve lhůtě tří let ode dne jejího uzavření.

V následujících případech však může souhrnný rozpočtový závazek krýt celkové náklady na právní závazky přijaté do konce doby provádění dohody o financování:

a)  akce financované větším počtem dárců;

b)  operace kombinování zdrojů;

c)  právní závazky týkající se auditu a hodnocení;

d)  za těchto výjimečných okolností:

i)  změn již přijatých právních závazků;

ii)  právních závazků přijatých po předčasném ukončení platnosti stávajícího právního závazku;

iii)  změn provádějícího subjektu.

3.  Ustanovení odst. 2 třetího a čtvrtého pododstavec se nevztahují na tyto víceleté programy, pro jejichž provádění se využívají části závazků:

a)  nástroj předvstupní pomoci, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014(42);

b)  evropský nástroj sousedství, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014(43).

V případech uvedených v prvním pododstavci Komise v souladu s odvětvovými pravidly automaticky zruší závazek k těmto prostředkům.

4.  Lhůta pro splnění individuálních a předběžných rozpočtových závazků ve vztahu k akcím, jejichž trvání přesahuje jeden rozpočtový rok, jiných než výdaje na zaměstnance, se stanoví v souladu s podmínkami uvedenými v právních závazcích, na něž se vztahují, s přihlédnutím k zásadě řádného finančního řízení.

5.  Části rozpočtových závazků, které nejsou splněny platbami do šesti měsíců po uplynutí lhůty pro plnění, se zruší ▌.

6.  Částka rozpočtového závazku, u něhož nebyla provedena žádná platba ve smyslu článku 115 do dvou let od přijetí právního závazku, se zruší, kromě případů, kdy je tato částka předmětem soudního nebo rozhodčího řízení, kdy má právní závazek podobu dohody o financování uzavřené se třetí zemí nebo kdy jsou v odvětvových pravidlech obsažena zvláštní ustanovení.

Článek 115

Druhy plateb

1.  Platbu výdajů provádí účetní v mezích dostupných finančních prostředků.

2.  Platbu lze provést, pouze je-li prokázáno, že odpovídající akce je v souladu se smlouvou, dohodou nebo základním právním aktem; platba zahrnuje jednu nebo více z těchto operací:

a)  platbu celé dlužné částky;

b)  platbu dlužné částky některým z těchto způsobů:

i)  předběžným financováním poskytujícím peněžní prostředky, jež může být rozloženo na splátky v souladu se zásadou řádného finančního řízení; částka tohoto předběžného financování se vyplácí buď na základě smlouvy, dohody nebo základního právního aktu, anebo na základě podkladů, podle nichž lze ověřit, že jsou podmínky dané smlouvy nebo dohody dodrženy;

ii)  jednou nebo více průběžnými platbami jako protiplnění za částečné provedení akce nebo částečné plnění smlouvy či dohody, jež lze v plném či částečném rozsahu zúčtovat s předběžným financováním, aniž je dotčen základní právní akt;

iii)  jedinou výplatou zůstatku dlužných částek, pokud je akce provedena nebo smlouva či dohoda splněna v plném rozsahu;

c)  vložení prostředků do společného rezervního fondu zřízeného podle článku 212.

Výplatou zůstatku jsou zúčtovány všechny předchozí platby výdajů. K vrácení nevyužitých částek se vydá inkasní příkaz.

3.  Platby uvedené v odstavci 2 se v rozpočtovém účetnictví rozlišují podle druhu a zaznamenávají se k okamžiku, ke kterému byla každá platba uskutečněna.

4.  Účetní pravidla uvedená v článku 80 zahrnují pravidla, jimiž se řídí zúčtování předběžného financování a uznávání způsobilosti nákladů.

5.  Příslušná schvalující osoba zúčtovává platby předběžného financování pravidelně podle ekonomické povahy projektu a nejpozději na jeho konci. Zúčtování provádí na základě údajů o vzniklých nákladech nebo ověření splnění podmínek pro platbu v souladu s článkem 125, jak je potvrzeno účetním podle čl. 111 odst. 3.

U grantových dohod, smluv nebo dohod o přiznání příspěvku s hodnotou přesahující 5 000 000 EUR získá schvalující osoba na konci každého roku alespoň informace potřebné pro výpočet přiměřeného odhadu těchto nákladů. Uvedené informace nelze použít při zúčtování předběžného financování, mohou však být využity schvalující osobou i účetním k dodržení čl. 82 odst. 2.

Pro účely druhého pododstavce musí být do přijatých právních závazků vložena vhodná ustanovení.

Článek 116

Platební lhůty

1.  Platby se uskuteční do:

a)  90 kalendářních dnů v případě dohod o přiznání příspěvku, smluv a grantových dohod, které zahrnují technické služby nebo akce, jejichž vyhodnocení je zvlášť složité a u nichž platba závisí na schválení zprávy nebo osvědčení;

b)  60 kalendářních dnů v případě všech ostatních dohod o přiznání příspěvku, smluv a grantových dohod, u nichž platba závisí na schválení zprávy nebo osvědčení;

c)  30 kalendářních dnů v případě všech ostatních dohod o přiznání příspěvku, smluv a grantových dohod.

2.  Rozumí se, že lhůta k provedení platby zahrnuje potvrzení, schválení a úhradu výdaje.

Tato lhůta počíná běžet dnem doručení žádosti o platbu.

3.  Žádost o platbu co nejdříve zaeviduje schválený útvar příslušné schvalující osoby; má se za to, že žádost byla doručena v den, kdy byla zaevidována.

Za den platby se považuje den, k němuž byla platba připsána k tíži účtu orgánu Unie.

Žádost o platbu musí uvádět tyto základní údaje:

a)  totožnost věřitele;

b)  částku;

c)  měnu;

d)  datum.

Chybí-li alespoň jeden ze základních údajů, je žádost o platbu zamítnuta.

O zamítnutí a jeho důvodech je věřitel vyrozuměn písemně a co nejdříve, v každém případě však do 30 kalendářních dnů ode dne doručení žádosti o platbu.

4.  Příslušná schvalující osoba může platební lhůtu zastavit, pokud:

a)  částka žádosti o platbu není splatná nebo

b)  nebyly předloženy náležité podklady.

Pokud příslušná schvalující osoba obdrží informace, které zpochybňují způsobilost výdajů uvedených v žádosti o platbu, může platební lhůtu zastavit, aby ověřila, a to i kontrolami na místě, zda jsou výdaje způsobilé. Běh platební lhůty se obnoví dnem, kdy jsou doručeny požadované informace nebo revidované dokumenty nebo kdy proběhne potřebné další ověření, včetně kontrol na místě.

Dotčení věřitelé musí být o důvodech zastavení lhůty informováni písemně.

5.  S výjimkou členských států, EIB a EIF má věřitel po uplynutí lhůt uvedených v odstavci 1 nárok na úroky za těchto podmínek:

a)  použijí se úrokové sazby uvedené v čl. 99 odst. 2;

b)  úroky se platí za dobu, jež uplyne od kalendářního dne, který následuje po uplynutí platební lhůty uvedené v odstavci 1, až do dne zaplacení.

Nepřekračují-li však úroky vypočtené podle prvního pododstavce 200 EUR, jsou věřiteli uhrazeny pouze tehdy, pokud o to do dvou měsíců od připsání opožděné platby požádá.

6.  Jednotlivé orgány Unie předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dodržování a o stavení lhůt podle odstavců 1 až 4 tohoto článku. Zpráva Komise se přikládá ke shrnutí výročních zpráv o činnosti podle čl. 74 odst. 9.

KAPITOLA 8

Interní auditor

Článek 117

Jmenování interního auditora

1.  Každý orgán Unie zřídí funkci interního auditora, která je vykonávána v souladu s příslušnými mezinárodními standardy. Interní auditor odpovídá dotčenému orgánu Unie, který ho jmenoval, za ověřování řádného fungování systémů a postupů při plnění rozpočtu. Interním auditorem nesmí být schvalující osoba ani účetní.

2.  Pro účely interního auditu ESVČ podléhají vedoucí delegací Unie, jednají-li jako dále pověřené schvalující osoby podle čl. 60 odst. 2, ve věcech finančního řízení, kterým byli dále pověřeni, ověřovací pravomoci interního auditora Komise.

Interní auditor Komise jedná rovněž jako interní auditor ESVČ, pokud jde o plnění oddílu rozpočtu týkajícího se ESVČ.

3.  Každý orgán Unie jmenuje svého interního auditora v souladu s pravidly, jež jsou přizpůsobena jeho specifikům a požadavkům. O jmenování svého interního auditora informuje každý orgán Unie Evropský parlament a Radu.

4.  Každý orgán Unie stanoví v souladu se svými specifiky a požadavky rozsah kompetencí svého interního auditora a podrobně upraví cíle a postupy, jimiž se bude výkon funkce interního auditu řídit; přitom náležitě zohlední mezinárodní standardy interního auditu.

5.  Každý orgán Unie může jmenovat interním auditorem úředníka nebo jiného zaměstnance podléhajícího služebnímu řádu vybraného z řad státních příslušníků členských států na základě jeho zvláštní způsobilosti.

6.  Jmenují-li dva nebo více orgánů Unie téhož interního auditora, přijmou nezbytná opatření, aby ho bylo možno v souladu s článkem 121 povolat k odpovědnosti za jeho jednání.

7.  Každý orgán Unie informuje Evropský parlament a Radu o ukončení výkonu funkce svého interního auditora.

Článek 118

Pravomoci a povinnosti interního auditora

1.  Interní auditor radí svému orgánu Unie v otázkách zvládání rizik tím, že vydává nezávislá stanoviska ke kvalitě systémů řízení a kontroly a doporučení ke zlepšení podmínek provádění operací a k podpoře řádného finančního řízení.

Interní auditor odpovídá zejména za:

a)  posuzování vhodnosti a účinnosti vnitřních systémů řízení a za hodnocení práce útvarů při provádění politik, programů a akcí s ohledem na rizika s nimi spojená;

b)  posuzování efektivnosti a účinnosti systémů vnitřní kontroly a auditu použitelných na každou operaci plnění rozpočtu.

2.  Interní auditor vykonává své úkoly ve vztahu ke všem činnostem a útvarům svého orgánu Unie. Má úplný a neomezený přístup ke všem informacím potřebným k výkonu svých úkolů, v případě potřeby i na místě, a to i v členských státech a ve třetích zemích.

Interní auditor vezme na vědomí výroční zprávu schvalujících osob o činnosti i ostatní získané informace.

3.  Interní auditor podává svému orgánu Unie zprávu o svých zjištěních a doporučeních. Ten zajistí provedení doporučení, která vyplývají z auditů. ▌

Každý orgán Unie posoudí, zda jsou doporučení ve zprávách jeho interního auditora vhodná k výměně osvědčených postupů s ostatními orgány Unie.

4.  Interní auditor předkládá svému orgánu Unie výroční zprávu o interním auditu, ve které je uveden počet a druh provedených interních auditů, hlavní učiněná doporučení a opatření přijatá s ohledem na tato doporučení.

Výroční zpráva o interním auditu uvádí systémové problémy, jež odhalil výbor zřízený podle článku 143, pokud vydává stanovisko uvedené v článku 93.

5.  Interní auditor se při vypracování své zprávy zaměřuje především na celkové dodržování zásad řádného finančního řízení a výkonnosti a zajišťuje, aby byla přijímána vhodná opatření ke stále lepšímu a důslednějšímu uplatňování těchto zásad.

6.  Komise každoročně při postupu udělování absolutoria a v souladu s článkem 319 Smlouvy o fungování EU na žádost předá svou výroční zprávu o interním auditu s náležitým ohledem na požadavky důvěrnosti.

7.  Každý orgán Unie zpřístupní kontaktní údaje svého interního auditora všem fyzickým či právnickým osobám zapojeným do výdajových operací, aby se na něho mohly obracet důvěrně.

8.  Každý orgán Unie vypracuje každoročně zprávu obsahující shrnutí počtu a druhu provedených interních auditů, jakož i přehled učiněných doporučení a opatření přijatých na jejich základě, a předá ji Evropskému parlamentu a Radě, jak je stanoveno v článku 247.

9.  Zprávy a zjištění interního auditora i zpráva každého orgánu Unie se zpřístupní veřejnosti poté, co interní auditor schválí opatření přijatá k jejich provedení.

10.  Každý orgán Unie poskytne svému internímu auditorovi prostředky potřebné k řádnému výkonu jeho funkce interního auditu a listinu s podrobným popisem jeho úkolů, práv a povinností.

Článek 119

Pracovní program interního auditora

1.  Interní auditor přijímá svůj pracovní program a předkládá jej svému orgánu Unie.

2.  Každý orgán Unie může po svém interním auditorovi požadovat, aby provedl audit, jenž není zařazen v jeho pracovním programu podle odstavce 1.

Článek 120

Nezávislost interního auditora

1.  Interní auditor je při provádění auditů plně nezávislý. Každý orgán Unie stanoví zvláštní pravidla pro svého interního auditora tak, aby zajistil jeho plnou nezávislost při výkonu jeho povinností a jasně vymezil jeho odpovědnost.

2.  Při výkonu svých funkcí, které jsou mu na základě jmenování svěřeny podle tohoto nařízení, nesmí interní auditor dostávat žádné pokyny ani být jakkoli omezován.

3.  Je-li interní auditor zaměstnancem, vykonává své výlučné auditorské funkce zcela nezávisle a nese odpovědnost, jak ji vymezuje služební řád .

Článek 121

Odpovědnost interního auditora

Interního auditora jakožto zaměstnance může povolat k odpovědnosti za jeho jednání pouze jeho orgán Unie za podmínek uvedených v tomto článku.

Orgán Unie přijme odůvodněné rozhodnutí o zahájení vyšetřování. Toto rozhodnutí oznámí osobě, jíž se vyšetřování týká. Uvedený orgán Unie může pověřit vyšetřováním na svou přímou odpovědnost jednoho nebo více úředníků stejného nebo vyššího stupně, než je dotčený zaměstnanec. V průběhu vyšetřování musí být vyslechnuta osoba, jíž se vyšetřování týká.

Zpráva o vyšetřování je zaslána dotčené osobě, jíž se vyšetřování týká, a uvedený orgán Unie ji pak k této zprávě vyslechne.

Na základě zprávy a slyšení přijme uvedený orgán Unie buď odůvodněné rozhodnutí o zastavení řízení, nebo odůvodněné rozhodnutí v souladu s články 22 a 86 a přílohou IX služebního řádu. Rozhodnutí, jimiž se ukládají disciplinární opatření nebo peněžité sankce, musí být oznámena osobě, jíž se vyšetřování týká, a zaslána pro informaci ostatním orgánům Unie a Účetnímu dvoru.

Osoba, jíž se vyšetřování týká, může tato rozhodnutí napadnout žalobou u Soudního dvora Evropské unie za podmínek stanovených ve služebním řádu.

Článek 122

Žaloby podané k Soudnímu dvoru Evropské unie

Aniž jsou dotčeny opravné prostředky podle služebního řádu, může interní auditor podat žalobu přímo u Soudního dvora Evropské unie ve věci jakéhokoli jednání, jež se týká výkonu jeho funkce interního auditora. Musí tak učinit do tří měsíců od kalendářního dne, kdy se o dotyčném jednání dozví.

O žalobách se jedná a rozhoduje podle čl. 91 odst. 5 služebního řádu.

Článek 123

Výbory pro pokrok v oblasti interního auditu

1.  Každý orgán Unie zřídí výbor pro pokrok v oblasti interního auditu, jehož úkolem bude zajistit nezávislost interního auditora, sledovat kvalitu práce interního auditu a zajistit, aby útvary tohoto orgánu doporučení interního a externího auditu řádně zohlednily a uplatňovaly.

2.  O složení výboru pro pokrok v oblasti interního auditu rozhodne každý orgán Unie s ohledem na svou organizační samostatnost a na význam nezávislého odborného poradenství.

HLAVA V

SPOLEČNÁ PRAVIDLA

KAPITOLA 1

Pravidla pro přímé, nepřímé a sdílené řízení

Článek 124

Oblast působnosti

S výjimkou článku 138 se odkazy na právní závazky obsažené v této hlavě považují za odkazy na právní závazky, rámcové smlouvy a dohody o finančním rámcovém partnerství.

Článek 125

Forma příspěvků Unie

1.  Příspěvky Unie v přímém, sdíleném a nepřímém řízení podporují dosažení některého politického cíle Unie a stanovených výsledků a mohou mít jednu z těchto forem:

a)  financování, které není spojeno s náklady na příslušné operace, na základě:

i)  splnění podmínek stanovených v odvětvových pravidlech nebo rozhodnutích Komise, nebo

ii)  dosažení výsledků měřených pomocí předem stanovených milníků nebo ukazatelů výkonnosti;

b)  úhrada způsobilých nákladů, které skutečně vznikly;

c)  jednotkové náklady, které pokrývají všechny nebo některé konkrétní kategorie způsobilých nákladů, jež jsou předem jednoznačně vymezeny, pevnou částkou na jednotku;

d)  jednorázové částky, které pokrývají všechny nebo některé konkrétní kategorie způsobilých nákladů, jež jsou předem jednoznačně vymezeny, celkovou pevnou částkou;

e)  paušální financování, které pokrývá konkrétní kategorie způsobilých nákladů, jež jsou předem jednoznačně vymezeny, určitým procentním podílem;

f)  kombinace forem uvedených v písmenech a) až e).

Příspěvky Unie podle prvního pododstavce písm. a) tohoto odstavce jsou v případě přímého a nepřímého řízení stanoveny v souladu s článkem 181, odvětvovými pravidly nebo rozhodnutím Komise a v případě sdíleného řízení v souladu s odvětvovými pravidly. Příspěvky Unie podle prvního pododstavce písm. c), d) a e) tohoto odstavce jsou v případě přímého a nepřímého řízení stanoveny v souladu s článkem 181 nebo odvětvovými pravidly a v případě sdíleného řízení v souladu s odvětvovými pravidly.

2.  Při určování vhodné formy příspěvku je třeba vzít co nejvíce v úvahu zájmy a účetní metody potenciálních příjemců finančních prostředků.

3.  Příslušná schvalující osoba podá zprávu o financování, které není spojeno s náklady podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) a f) tohoto článku, ve výroční zprávě o činnosti podle čl. 74 odst. 9.

Článek 126

Křížové spoléhání se na posouzení

Komise se může zcela nebo částečně spolehnout na posouzení, která provedla ona sama či která provedly jiné subjekty, včetně dárců, pokud byla tato posouzení provedena s ohledem na plnění podmínek, jež jsou rovnocenné podmínkám stanoveným v tomto nařízení pro platný způsob plnění rozpočtu. Za tímto účelem podporuje Komise uznání mezinárodně uznávaných standardů nebo mezinárodních osvědčených postupů.

Článek 127

Křížové spoléhání se na audity

Aniž jsou dotčeny stávající možnosti provádění dalších auditů, je základem celkové jistoty, jak je případně blíže upřesněno v odvětvových pravidlech, audit finančních výkazů a zpráv dokládajících využití finančního příspěvku Unie, pokud jej na základě mezinárodně uznávaných auditorských standardů poskytujících přiměřenou jistotu provedl nezávislý auditor, o jehož nezávislosti a způsobilosti existují dostatečné důkazy. Za tímto účelem se zpráva nezávislého auditora a související auditní dokumentace na žádost zpřístupní Evropskému parlamentu, Komisi, Účetnímu dvoru a auditním orgánům členských států.

Článek 128

Využití již dostupných informací

Aby nebylo nutné žádat osoby a subjekt, kterým jsou finanční prostředky Unie poskytovány, o stejné informace více než jednou, využívají se v co největším rozsahu informace, které již orgány Unie, řídící orgány nebo jiné orgány a subjekty plnící rozpočet mají.

Článek 129

Spolupráce při ochraně finančních zájmů Unie

1.  Osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie, spolupracují plně na ochraně finančních zájmů Unie a jako podmínku pro obdržení finančních prostředků udělí nezbytná práva a potřebný přístup příslušné schvalující osobě, v případě členských států účastnících se posílené spolupráce podle nařízení (EU) 2017/1939 Úřadu evropského veřejného žalobce, OLAFu, ▌ Účetnímu dvoru ▌a tam, kde je to vhodné, příslušným vnitrostátním orgánům, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci. V případě OLAFu tato práva zahrnují právo provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013(44).

2.  Všechny osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie v přímém a nepřímém řízení, musí písemně souhlasit s udělením nezbytných práv podle odstavce 1 a zajistit, aby rovnocenná práva udělily i třetí osoby podílející se na vynakládání finančních prostředků Unie.

KAPITOLA 2

Pravidla pro přímé a nepřímé řízení

ODDÍL 1

PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE POSTUPŮ A ŘÍZENÍ

Článek 130

Finanční rámcová partnerství

1.  Komise může uzavírat dohody o finančním rámcovém partnerství za účelem dlouhodobé spolupráce s osobami a subjekty vynakládajícími finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo s příjemci grantů. Aniž je dotčen odst. 4 písm. c) tohoto článku, jsou tyto dohody revidovány nejméně jednou během trvání každého víceletého finančního rámce. Na jejich základě mohou být podepisovány dohody o přiznání příspěvku nebo grantové dohody.

2.  Účelem dohody o finančním rámcovém partnerství je usnadnit dosahování cílů politik Unie ustálením smluvních podmínek spolupráce. Stanoví se v ní formy finanční spolupráce a povinnost stanovit ve zvláštních dohodách podepsaných na základě dohody o finančním rámcovém partnerství ujednání o monitorování toho, jak je dosahováno konkrétních cílů. Tyto dohody rovněž na základě výsledků předběžného posouzení uvedou, zda se může Komise spoléhat na systémy a postupy, včetně auditních postupů, osob nebo subjektů vynakládajících finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo příjemců grantů.

3.  Za účelem optimalizace nákladů a přínosů auditů a k usnadnění koordinace mohou být s osobami a subjekty vynakládajícími finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo s příjemci grantů uzavírány dohody o auditu nebo ověření. Těmito dohodami nejsou dotčeny články 127 a 129.

4.  V případě finančních rámcových partnerství uskutečňovaných prostřednictvím zvláštních grantů:

a)  dohoda o finančním rámcovém partnerství vedle záležitostí uvedených v odstavci 2 upřesní:

i)  povahu předpokládaných akcí nebo pracovních programů;

ii)  postup udělování zvláštních grantů v souladu se zásadami a procesními pravidly uvedenými v hlavě VIII;

b)  dohoda o finančním rámcovém partnerství a zvláštní grantová dohoda jako celek musí splňovat požadavky článku 201;

c)  doba trvání finančního rámcového partnerství nesmí s výjimkou řádně odůvodněných případů, jež jsou jasně uvedeny ve výroční zprávě o činnosti podle čl. 74 odst. 9, překročit čtyři roky;

d)  finanční rámcové partnerství se uskutečňuje v souladu se zásadami transparentnosti a rovného zacházení se žadateli;

e)  s ohledem na tvorbu programů, uveřejňování předem a udělování se k finančnímu rámcovému partnerství přistupuje jako ke grantu;

f)  zvláštní granty na základě finančního rámcového partnerství se uveřejňují následně postupy podle článku 38 .

5.  Dohoda o finančním rámcovém partnerství prováděná prostřednictvím zvláštních grantů může stanovit spoléhání se na systémy a postupy příjemce grantu v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, pokud byly tyto systémy a postupy posouzeny podle čl. 154 odst. 2, 3 a 4. Ustanovení čl. 196 odst. 1 písm. d) se v tomto případě nepoužije. Pokud byly postupy příjemce grantu pro poskytování financování třetím osobám podle čl. 154 odst. 4 prvního pododstavce písm. d) Komisí vyhodnoceny kladně, články 204 a 205 se nepoužijí.

6.  V případě dohody o finančním rámcovém partnerství prováděné prostřednictvím zvláštních grantů se ověření finanční a provozní způsobilosti podle článku 198 provádí před podpisem dohody o finančním rámcovém partnerství. Komise se může spolehnout na rovnocenné ověření finanční a provozní způsobilosti, které provedli ostatní dárci.

7.  V případě finančních rámcových partnerství prováděných prostřednictvím dohod o přiznání příspěvku musí dohoda o finančním rámcovém partnerství a dohoda o přiznání příspěvku jako celek splňovat požadavky článku 129 a čl. 155 odst. 6.

Článek 131

Pozastavení, ukončení a snížení

1.  Pokud v udělovacím řízení došlo k nesrovnalostem nebo podvodům, přeruší příslušná schvalující osoba toto řízení a může přijmout jakákoli nezbytná opatření, včetně zrušení dotyčného řízení. Na případy podezření z podvodu upozorní příslušná schvalující osoba ihned OLAF.

2.  Pokud se po udělení ukáže, že v udělovacím řízení došlo k nesrovnalostem nebo podvodům, může příslušná schvalující osoba:

a)  odmítnout přijmout právní závazek nebo zrušit udělení ceny;

b)  pozastavit platby;

c)  pozastavit plnění právního závazku;

d)  případně zrušit právní závazek úplně nebo ve vztahu k jednomu či více příjemcům finančních prostředků.

3.  Příslušná schvalující osoba může pozastavit platby nebo plnění právního závazku, pokud:

a)  se ukáže, že při plnění právního závazku došlo k nesrovnalostem, podvodům či porušení povinností;

b)  je nutno ověřit, zda skutečně došlo k domnělé nesrovnalosti, podvodu či porušení povinností;

c)  nesrovnalosti, podvody nebo porušení povinností zpochybňují spolehlivost nebo účinnost systémů vnitřní kontroly u osoby nebo subjektu vynakládajících finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo legalitu a správnost uskutečněných operací.

Pokud se domnělá nesrovnalost, podvod nebo porušení povinností uvedené v prvním pododstavci písm. b) nepotvrdí, obnoví se plnění nebo platby co nejdříve.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a c) může příslušná schvalující osoba právní závazek zrušit úplně nebo ve vztahu k jednomu či více příjemcům finančních prostředků.

4.  Vedle opatření uvedených v odstavcích 2 nebo 3 může příslušná schvalující osoba snížit výši grantu, ceny či příspěvku na základě dohody o přiznání příspěvku nebo cenu splatnou podle smlouvy úměrně závažnosti nesrovnalosti, podvodu nebo porušení povinností, a to i tehdy, pokud dotyčné činnosti nebyly provedeny, nebo byly provedeny nedostatečně, částečně či pozdě.

V případě financování uvedeného v čl. 125 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) může příslušná schvalující osoba výši příspěvku úměrně snížit, pokud bylo výsledků dosaženo nedostatečně, částečně či pozdě nebo pokud nebyly splněny příslušné podmínky.

5.  Ustanovení odst. 2 písm. b), c) a d) a odstavce 3 se nevztahují na účastníky soutěže o ceny.

Článek 132

Vedení záznamů

1.  Příjemci finančních prostředků uchovávají záznamy a podklady, včetně statistických a jiných záznamů týkajících se financování, jakož i záznamů a dokladů v elektronické podobě, po dobu pěti let ode dne výplaty zůstatku, nebo pokud k ní nedošlo, od uskutečnění operace. Nepřesahuje-li výše financování 60 000 EUR, je tato lhůta tříletá.

2.  Záznamy a doklady týkající se auditů, prostředků právní nápravy, soudních sporů, vymáhání pohledávek týkajících se právních závazků nebo vyšetřování OLAFu jsou uchovávány až do uzavření těchto auditů, prostředků právní nápravy, soudních sporů, vymáhání pohledávek nebo vyšetřování. Povinnost uchovávat záznamy a doklady týkající se vyšetřování prováděných OLAFem vzniká okamžikem, kdy o něm byl příjemce finančních prostředků vyrozuměn.

3.  Záznamy a doklady se uchovávají buď ve formě originálů, nebo ověřených kopií originálů, anebo na běžných nosičích dat, včetně elektronické verze originálních dokladů nebo dokladů existujících pouze v elektronické podobě. Jsou-li doklady k dispozici v elektronické podobě a splňují-li platné právní požadavky k tomu, aby se považovaly za rovnocenné originálům a aby se na ně mohlo spoléhat pro účely auditu, originály se nevyžadují.

Článek 133

Sporné řízení a právní prostředky nápravy

1.  Před přijetím opatření s nepříznivým dopadem na práva účastníka nebo příjemce finančních prostředků příslušná schvalující osoba zajistí, aby měl účastník nebo příjemce finančních prostředků příležitost předložit připomínky.

2.  Dotýká-li se opatření schvalující osoby nepříznivě práv účastníka nebo příjemce finančních prostředků, musí akt, kterým se dotyčné opatření zavádí, obsahovat údaje o dostupných správních nebo soudních prostředcích nápravy, kterými je možné tento akt napadnout.

Článek 134

Snížené úrokové sazby a subvence poplatků za záruky

1.  Snížené úrokové sazby a subvence poplatků za záruky se poskytují v souladu s hlavou X, pokud jsou spojeny v jednom opatření s finančními nástroji.

2.  Nejsou-li snížené úrokové sazby a subvence poplatků za záruky spojeny v jednom opatření s finančními nástroji, mohou být poskytnuty v souladu s hlavou VI nebo hlavou VIII.

ODDÍL 2

SYSTÉM VČASNÉHO ODHALOVÁNÍ RIZIK A VYLUČOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÝCH SUBJEKTŮ

Článek 135

Ochrana finančních zájmů Unie prostřednictvím odhalování rizik, vylučování hospodářských subjektů a ukládání peněžitých sankcí

1.  Na ochranu finančních zájmů Unie Komise zřídí a provozuje systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů.

Cílem tohoto systému je usnadnit:

a)  včasné odhalení osob nebo subjektů uvedených v odstavci 2, jež ohrožují finanční zájmy Unie;

b)  vylučování osob nebo subjektů uvedených v odstavci 2, jež se nacházejí v některé ze situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1;

c)  ukládání peněžitých sankcí příjemcům finančních prostředků podle článku 138.

2.  Systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů se vztahuje na:

a)  účastníky a příjemce finančních prostředků;

b)  subjekty, jejichž způsobilosti hodlá zájemce nebo uchazeč využít, nebo subdodavatele zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele;

c)  všechny osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie, je-li rozpočet plněn podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) a podle čl. 154 odst. 4, na základě informací oznámených podle čl. 155 odst. 6;

d)  všechny osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie na základě finančních nástrojů, jež jsou výjimečně využívány v souladu s čl. 62 odst. 1 prvním pododstavcem písm. a) ▌;

e)  účastníky nebo příjemce finančních prostředků, o nichž subjekty plnící rozpočet podle článku 63 poskytly informace předané členskými státy v souladu s odvětvovými pravidly v souladu s čl. 142 odst. 2 písm. d);

f)  sponzory podle článku 26.

3.  Rozhodnutí zaevidovat informaci o včasném odhalení rizik uvedených v odst. 1 druhém pododstavci písm. a) tohoto článku za účelem vyloučení osob nebo subjektů uvedených v odstavci 2 tohoto článku nebo uložení peněžité sankce příjemci finančních prostředků přijímá příslušná schvalující osoba. Informace o těchto rozhodnutích jsou zaevidovány v databázi uvedené v čl. 142 odst. 1. Jsou-li tato rozhodnutí přijata podle čl. 136 odst. 4, obsahují informace zaevidované v databázi údaje o osobách uvedených ve zmíněném odstavci.

4.  Rozhodnutí o vyloučení osob nebo subjektů uvedených v odstavci 2 tohoto článku nebo o uložení peněžitých sankcí příjemci finančních prostředků se zakládá na pravomocném rozsudku nebo, ▌v situacích zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1, na konečném správním rozhodnutí, anebo na předběžné právní kvalifikaci určené výborem uvedeným v článku 143 v situacích podle čl. 136 odst. 2, aby bylo zajištěno centralizované hodnocení těchto situací. V případech uvedených v čl. 141 odst. 1 příslušná schvalující osoba odmítne účastníka v daném udělovacím řízení.

Aniž je dotčen čl. 136 odst. 5, může příslušná schvalující osoba rozhodnout o vyloučení účastníka nebo příjemce finančních prostředků nebo o uložení peněžité sankce příjemci finančních prostředků a o uveřejnění souvisejících informací na základě předběžné kvalifikace uvedené v čl. 136 odst. 2 pouze po obdržení doporučení výboru uvedeného v článku 143.

Článek 136

Kritéria pro vyloučení a rozhodnutí o vyloučení

1.  Příslušná schvalující osoba vyloučí osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 z účasti na udělovacím řízení, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo z výběru za účelem vynakládání finančních prostředků Unie, pokud se tato osoba nebo subjekt nachází v některé z těchto situací zakládajících vyloučení:

a)  osoba nebo subjekt je v úpadku, předmětem insolvenčního řízení či se nachází v likvidaci, jeho majetek spravuje likvidátor nebo soud, má se svými věřiteli dohodu o vyrovnání, jeho obchodní činnost je pozastavena nebo se nachází ve srovnatelné situaci vyplývající z podobných řízení podle práva Unie nebo vnitrostátního práva;

b)  v pravomocném rozsudku nebo konečném správním rozhodnutí bylo stanoveno, že osoba nebo subjekt porušuje své povinnosti týkající se placení daní nebo příspěvků na sociální zabezpečení podle platného práva;

c)  bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí nebo konečné správní rozhodnutí, podle něhož se osoba nebo subjekt dopustily vážného profesního pochybení tím, že porušily platné právní předpisy či etické zásady platné v oboru, v němž působí, anebo tím, že se dopustily protiprávního jednání, jež má dopad na jejich profesní důvěryhodnost a jež vykazuje známky úmyslu nebo hrubé nedbalosti, včetně zejména následujícího jednání:

i)  úmyslného či nedbalostního zkreslování informací nezbytných k ověření neexistence důvodů pro vyloučení nebo k ověření splnění kritérií způsobilosti či kritérií pro výběr anebo při plnění právního závazku;

ii)  uzavření dohody s jinými osobami nebo subjekty s cílem narušit hospodářskou soutěž;

iii)  porušení práv duševního vlastnictví;

iv)  pokusu o ovlivnění rozhodnutí příslušné schvalující osoby během udělovacího řízení;

v)  pokusu získat důvěrné informace, jež by je neoprávněně zvýhodnily v udělovacím řízení;

d)  bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí, podle něhož jsou osoba nebo subjekt vinny z některého z následujících činů:

i)  podvodu ve smyslu článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371(45) a článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované aktem Rady ze dne 26. července 1995(46);

ii)  korupce ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice (EU) 2017/1371, aktivní korupce ve smyslu článku 3 Úmluvy o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie, vypracované právním aktem Rady ze dne 26. května 1997(47), jednání uvedeného v čl. 2 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2003/568/SVV(48) nebo korupce, jak je vymezena v jiných platných právních předpisech;

iii)  jednání souvisejícího se zločinným spolčením podle článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV(49);

iv)  praní peněz nebo financování terorismu ve smyslu čl. 1 odst. 3, 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849(50);

v)  teroristických trestných činů ve smyslu článku 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV(51) nebo trestných činů spojených s teroristickými činnostmi ve smyslu článku 3 uvedeného rámcového rozhodnutí nebo návodu či pomoci při jejich spáchání nebo pokusu o spáchání takových trestných činů ve smyslu článku 4 uvedeného rozhodnutí;

vi)  dětské práce a jiných trestných činů souvisejícíchobchodováním s lidmi podle článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU(52);

e)  osoba nebo subjekt se při dodržování povinností v rámci plnění právního závazku financovaného z rozpočtu dopustily závažných pochybení, jež:

i)  vedla k předčasnému ukončení právního závazku;

ii)  vedla k uplatnění nároku na náhradu škody nebo jiných smluvních sankcí; nebo

iii)  zjistily schvalující osoba, OLAF nebo Účetní dvůr při kontrolách, auditech či šetřeních;

f)  bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí nebo konečné správní rozhodnutí, podle něhož se osoba nebo subjekt dopustily nesrovnalostí ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95(53);

g)  bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí nebo konečné správní rozhodnutí, podle něhož osoba nebo subjekt vytvořily subjekt v jiné jurisdikci s cílem obejít fiskální, sociální nebo jakékoli jiné právní povinnosti v jurisdikci, pod kterou spadá jeho sídlo, správní ústředí nebo hlavní místo podnikání;

h)  bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí nebo konečné správní rozhodnutí, podle něhož byl subjekt vytvořen za účelem uvedeným v písmeni g).

2.  Pokud v případech uvedených v odst. 1 písm. c), d), f), g) a h) tohoto článku nebo v případě uvedeném v odst. 1 písm. e) tohoto článku neexistuje pravomocný rozsudek nebo případně konečné správní rozhodnutí, příslušná schvalující osoba vyloučí osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 na základě předběžné právní kvalifikace jednání podle uvedených ustanovení s ohledem na zjištěné skutečnosti nebo jiná zjištění uvedená v doporučení výboru uvedeného v článku 143.

Předběžná kvalifikace uvedená v prvním pododstavci tohoto odstavce nepředjímá posouzení jednání dotyčné osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2 příslušnými orgány členských států podle vnitrostátního práva. Příslušná schvalující osoba přezkoumá své rozhodnutí vyloučit osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 nebo uložit příjemci finančních prostředků peněžitou sankci neprodleně po oznámení pravomocného rozsudku nebo konečného správního rozhodnutí. Pokud pravomocný rozsudek nebo konečné správní rozhodnutí nestanoví dobu vyloučení, stanoví ji příslušná schvalující osoba na základě zjištěných skutečností a jiných zjištění a s ohledem na doporučení výboru uvedeného v článku 143.

Pokud z takového pravomocného rozsudku nebo konečného správního rozhodnutí vyplývá, že se osoba nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 nedopustily jednání, na které se vztahuje předběžná právní kvalifikace a kvůli němuž byly vyloučeny, příslušná schvalující osoba vyloučení neprodleně ukončí a nahradí veškeré případně uložené peněžité sankce.

Mezi skutečnosti a zjištění uvedené v prvním pododstavci patří zejména:

a)  skutečnosti zjištěné při auditech nebo vyšetřování Úřadu evropského veřejného žalobce ve vztahu k členským státům, které se účastní posílené spolupráce podle nařízení (EU) 2017/1939, Účetního dvora, OLAFu nebo interního auditora nebo při jakémkoli jiném auditu či kontrole prováděných na pokyn schvalující osoby;

b)  správní rozhodnutí, jež nejsou konečná a která mohou zahrnovat disciplinární opatření přijatá příslušným dozorčím orgánem odpovědným za ověřování dodržování zásad profesní etiky;

c)  skutečnosti uvedené v rozhodnutích osob a subjektů vynakládajících finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) ▌;

d)  informace předané v souladu s čl. 142 odst. 2 písm. d) subjekty vynakládajícími finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. b);

e)  rozhodnutí Komise týkající se porušení práva ▌Unie v oblasti hospodářské soutěže nebo rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu týkající se porušení práva Unie nebo členského státu v oblasti hospodářské soutěže.

3.  Veškerá rozhodnutí příslušné schvalující osoby vydaná podle článků 135 až 142 a případná doporučení výboru uvedeného v článku 143 se přijímají v souladu se zásadou proporcionality, přičemž se zohlední zejména:

a)  závažnost situace, včetně dopadu na finanční zájmy Unie a její pověst;

b)  doba, která od daného jednání uplynula;

c)  doba trvání daného jednání a jeho případné opakování;

d)  případný úmysl nebo míra nedbalosti;

e)  v případech uvedených v odst. 1 písm. b) skutečnost, zda se jedná o omezenou částku;

f)  jiné zmírňující okolnosti, jako například:

i)  míra spolupráce dotyčné osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2 s relevantním příslušným orgánem a přínos dané osoby nebo subjektu pro vyšetřování uznaný příslušnou schvalující osobou, nebo

ii)  sdělení situace zakládající vyloučení prostřednictvím prohlášení podle čl. 137 odst. 1.

4.  Příslušná schvalující osoba vyloučí osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2, pokud se:

a)  fyzická nebo právnická osoba, která je členem správního, řídícího nebo dozorčího orgánu ▌osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2 nebo která má pravomoc tuto osobu nebo subjekt zastupovat, rozhodovat jejich jménem nebo je kontrolovat, nachází v jedné nebo více ze situací uvedených v odst. 1 písm. c) až h) tohoto článku;

b)  fyzická nebo právnická osoba, která v neomezeném rozsahu ručí za dluhy osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2, nachází v jedné nebo více ze situací uvedených v odst. 1 písm. a) nebo b) tohoto článku;

c)  fyzická osoba, která je nezbytná pro udělení nebo pro plnění právního závazku, nachází v jedné nebo více ze situací uvedených v odst. 1 písm. c) až h).

5.  V případech uvedených v odstavci 2 tohoto článku může příslušná schvalující osoba předběžně vyloučit osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 bez předchozího doporučení výboru uvedeného v článku 143, pokud by jejich účast na udělovacím řízení nebo jejich výběr za účelem vynakládání finančních prostředků Unie představovaly závažné a bezprostřední ohrožení finančních zájmů Unie. V takových případech záležitost neprodleně předloží výboru uvedenému v článku 143 a do čtrnácti dnů od obdržení doporučení výboru přijme konečné rozhodnutí.

6.  Příslušná schvalující osoba, po přihlédnutí k případnému doporučení výboru uvedeného v článku 143, nevyloučí osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 z účasti na udělovacím řízení nebo z výběru za účelem vynakládání finančních prostředků Unie, pokud:

a)  dotyčná osoba nebo subjekt přijaly nápravná opatření uvedená v odstavci 7 tohoto článku v míře dostatečné k prokázání své spolehlivosti. Toto písmeno se nepoužije v případě uvedeném v odst. 1 písm. d) tohoto článku;

b)  osoba nebo subjekt jsou nepostradatelné pro zajištění kontinuity služby, a to po omezenou dobu a do okamžiku přijetí nápravných opatření uvedených v odstavci 7 tohoto článku;

c)  takové vyloučení by bylo nepřiměřené s ohledem na kritéria uvedená v odstavci 3 tohoto článku.

Ustanovení odst. 1 písm. a) tohoto článku se nepoužije rovněž na nákup dodávek za zvláště výhodných podmínek od dodavatele, který s konečnou platností ukončuje svou obchodní činnost, nebo od likvidátorů v případě insolvenčního řízení, vyrovnání s věřiteli nebo podobného řízení podle práva Unie nebo vnitrostátního práva.

Pokud příslušná schvalující osoba v souladu s prvním a druhým pododstavcem tohoto odstavce osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 nevyloučí, uvede příslušné důvody a informuje o nich výbor uvedený v článku 143.

7.  Nápravná opatření uvedená v odst. 6 prvním pododstavci písm. a) zahrnují zejména:

a)  opatření s cílem určit původ situace zakládající důvod pro vyloučení a konkrétní technická, organizační a personální opatření v dané oblasti podnikání nebo činnosti osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2, která jsou vhodná pro nápravu daného jednání a prevenci jeho dalšího výskytu;

b)  doklady prokazující, že osoba nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 přijaly opatření s cílem nahradit nebo napravit škodu nebo újmu způsobenou finančním zájmům Unie na základě situace zakládající vyloučení;

c)  doklady prokazující, že osoba nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 zaplatily veškeré pokuty uložené příslušným orgánem nebo daně či příspěvky na sociální zabezpečení podle odst. 1 písm. b) tohoto článku nebo jejich platbu zajistily.

8.  Příslušná schvalující osoba, s ohledem na případné revidované doporučení výboru uvedeného v článku 143, neprodleně reviduje své rozhodnutí o vyloučení osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2 bez návrhu nebo na žádost vyloučené osoby nebo subjektu, pokud tato osoba nebo subjekt přijaly nápravná opatření dostačující k prokázání jejich spolehlivosti nebo předložily nové skutečnosti prokazující, že situace zakládající vyloučení podle odstavce 1 tohoto článku pominula.

9.  V případě uvedeném v čl. 135 odst. 2 písm. b) příslušná schvalující osoba vyžaduje, aby zájemce nebo uchazeč nahradil subjekt nebo subdodavatele, jehož způsobilost hodlá využít a jenž se nachází v některé ze situací zakládajících vyloučení uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 137

Prohlášení a doklady o neexistenci situace zakládající vyloučení

1.  Účastník prohlásí, zda se nachází v některé ze situací uvedených v čl. 136 odst. 1 a čl. 141 odst. 1 a tam, kde je to relevantní, zda přijal nápravná opatření podle čl. 136 odst. 6 prvního pododstavce písm. a).

Účastník rovněž prohlásí, zda se následující osoby nebo subjekty nacházejí v některé ze situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. c) až h):

a)  fyzické nebo právnické osoby, které jsou členy správních, řídících nebo dozorčích orgánů účastníka nebo mají pravomoci ve vztahu k jeho zastupování, rozhodování nebo kontrole;

b)  skuteční majitelé účastníka ve smyslu čl. 3 bodu 6 směrnice (EU) 2015/849.

Účastník nebo příjemce finančních prostředků neprodleně informují příslušnou schvalovací osobu o jakýchkoli změnách oznámených situací.

V příslušných případech zájemce nebo uchazeč předloží táž prohlášení jako prohlášení uvedená v prvním a druhém pododstavci podepsaná subdodavatelem či jiným subjektem, jehož způsobilosti hodlá využít. ▌

Příslušná schvalující osoba prohlášení uvedená v prvním a druhém pododstavci nevyžaduje, jestliže již byla předložena pro účely jiného udělovacího řízení, pokud se situace nezměnila a  od jejich vydání uplynul nejvýše jeden rok.

Příslušná schvalující osoba může upustit od požadavků uvedených v prvním a druhém pododstavci u veřejných zakázek velmi nízké hodnoty, jejichž hodnota nepřesahuje částku uvedenou ▌v bodě 14.4 přílohy I.

2.  Kdykoli si to příslušná schvalující osoba vyžádá nebo pokud je to nezbytně nutné pro zajištění řádného vedení řízení, předloží účastník, subdodavatel nebo subjekt, jehož způsobilosti hodlá zájemce nebo uchazeč využít:

a)  náležité doklady o tom, že se nenachází v některé ze situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1;

b)  informace o fyzických nebo právnických osobách, které jsou členy správních, řídících nebo dozorčích orgánů účastníka nebo mají pravomoci ve vztahu k jeho zastupování, rozhodování nebo kontrole, včetně osob a subjektů patřících do vlastnické a řídící struktury a skutečných majitelů, a náležité doklady o tom, že se žádná z těchto osob nenachází v některé ze situací zakládajících vyloučení podle čl. 136 odst. 1 písm. c) až f);

c)  náležité doklady o tom, že se fyzické nebo právnické osoby, které v neomezeném rozsahu ručí za dluhy daného účastníka, nenacházejí v některé ze situací zakládajících vyloučení podle čl. 136 odst. 1 písm. a) nebo b).

3.  V příslušných případech může příslušná schvalující osoba v souladu s vnitrostátním právem jako náležitý doklad o tom, že se účastník nebo subjekt uvedený v odstavci 2 nenachází v žádné ze situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. a), c), d), f), g)h), uznat aktuální výpis z trestního rejstříku nebo aktuální rovnocenný doklad, jejž vydal soudní nebo správní orgán země, v níž je dotyčný účastník nebo subjekt usazen, a z něhož vyplývá, že jsou tyto požadavky splněny.

Za náležitý doklad o tom, že se účastník nebo subjekt uvedený v odstavci 2 nenachází v žádné ze situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. a) a b), může příslušná schvalující osoba uznat aktuální osvědčení, jež vydal příslušný orgán země usazení. V případě, že osvědčení tohoto druhu nejsou v zemi jeho usazení vydávána, může účastník předložit místopřísežné prohlášení učiněné před soudním orgánem či notářem, anebo, pokud takové prohlášení učinit nelze, čestné prohlášení učiněné před správním orgánem či příslušnou profesní organizací země, v níž je tento účastník usazen.

4.  Příslušná schvalující osoba upustí od požadavku, aby účastník nebo subjekt uvedený v odstavci 2 předložil písemné doklady podle odstavců 2 a 3:

a)  má-li k těmto dokladům bezplatný přístup ve vnitrostátní databázi;

b)  byly-li jí tyto doklady již předloženy pro účely jiného řízení, jsou dosud platné a ode dne jejich vydání dosud neuplynul jeden rok;

c)  pokud uzná, že předložení takových dokladů není proveditelné ▌.

5.  Odstavce 1 až 4 tohoto článku se nevztahují na osoby a subjekty vynakládající finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71.

Jestliže v případě finančních nástrojů neexistují pravidla a postupy, které plně odpovídají pravidlům a postupům uvedeným v čl. 154 odst. 4 prvním pododstavci písm. d), poskytnou koneční příjemci finančních prostředků a zprostředkovatelé osobě nebo subjektu vynakládajícímu finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) podepsané čestné prohlášení potvrzující, že se nenacházejí v žádné ze situací uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. a) až d), g) a h) nebo v čl. 141 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a c) ani v situaci, která se po posouzení podle čl. 154 odst. 4 považuje za rovnocennou.

Jsou-li finanční nástroje výjimečně využívány podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. a), poskytnou koneční příjemci finančním zprostředkovatelům podepsané čestné prohlášení potvrzující, že se nenacházejí v žádné ze situací uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. a) až d), g) a h) nebo v čl. 141 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a c).

Článek 138

Peněžité sankce

1.  Aby bylo dosaženo odrazujícího účinku, může příslušná schvalující osoba, případně s přihlédnutím k doporučení výboru uvedeného v článku 143, uložit peněžitou sankci příjemci finančních prostředků, který přijal právní závazek a který se nachází v některé ze situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. c) až f).

V případě situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. c) až f) lze peněžitou sankci uložit namísto rozhodnutí o vyloučení příjemce finančních prostředků, pokud by takové vyloučení bylo nepřiměřené na základě kritérií uvedených v čl. 136 odst. 3.

V případě situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. c), d) a e) ▌lze peněžitou sankci uložit navíc k vyloučení, pokud je to nutné pro ochranu finančních zájmů Unie z důvodu systematického a opakovaného jednání příjemce finančních prostředků konaného se záměrem neoprávněně získat finanční prostředky Unie.

Bez ohledu na první, druhý a třetí pododstavec tohoto odstavce nesmí být peněžitá sankce uložena příjemci finančních prostředků, který v souladu s článkem 137 prohlásil, že se nachází v situaci zakládající vyloučení.

2.  Výše peněžité sankce nepřesáhne10 % celkové hodnoty právního závazku. V případě grantové dohody podepsané s řadou příjemců grantů nepřesáhne výše peněžité sankce 10 % částky grantu, na kterou má dotyčný příjemce grantu podle grantové dohody nárok.

Článek 139

Doba vyloučení a promlčecí lhůta

1.  Doba vyloučení nesmí překročit žádnou z těchto dob:

a)  případnou dobu stanovenou v pravomocném rozsudku nebo konečném správním rozhodnutí některého členského státu;

b)  v případě neexistence pravomocného rozsudku nebo konečného správního rozhodnutí:

i)  pět let v případech uvedených v ▌čl. 136 odst. 1 písm. d);

ii)   tři roky v případech uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. c) a e) až h).

Osoba nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 jsou vyloučeny po dobu, po kterou se nacházejí v některé ze situací zakládajících vyloučení uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. a) a b).

2.  Promlčecí lhůta pro vyloučení osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2 i pro uložení peněžitých sankcí činí pět let a její běh počíná jedním z těchto okamžiků:

a)  dnem, kdy k jednání zakládajícímu důvod pro vyloučení došlo, nebo v případě jeho pokračování či opakování dnem, kdy bylo ukončeno, v případech uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. b) až e), g)h);

b)  dnem vydání pravomocného rozsudku vnitrostátního soudu nebo konečného správního rozhodnutí v případech uvedených v čl. 136 odst. 1 písm. b), c), d), g)h).

Promlčecí lhůta se přerušuje aktem vnitrostátního orgánu, Komise, OLAFu, v případě členských států účastnících se posílené spolupráce podle nařízení (EU) 2017/1939 Úřadu evropského veřejného žalobce, výboru uvedeného v článku 143 tohoto nařízení nebo jiného subjektu zapojeného do plnění rozpočtu, pokud byl tento akt osobě nebo subjektu uvedeným v čl. 135 odst. 2 tohoto nařízení oznámen a pokud se týká vyšetřování nebo soudního řízení. Nová promlčecí lhůta počíná běžet dnem následujícím po přerušení.

Pro účely čl. 136 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení se použije promlčecí lhůta pro vyloučení osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2 tohoto nařízení nebo uložení peněžitých sankcí příjemci finančních prostředků stanovená v článku 3 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95.

Pokud jednání dotčené osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2 tohoto nařízení zakládá vyloučení podle více důvodů uvedených v čl. 136 odst. 1 tohoto nařízení, použije se promlčecí lhůta platná pro nejzávažnější důvod.

Článek 140

Uveřejnění informací o vyloučení a peněžitých sankcích

1.  Je-li případně nutné posílit odrazující účinek vyloučení nebo peněžité sankce, uveřejní Komise na základě rozhodnutí příslušné schvalující osoby na svých internetových stránkách níže uvedené informace související s vyloučením a případně s peněžitou sankcí pro případy uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. c) až h):

a)  jméno dotčené osoby nebo název subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2;

b)  situaci zakládající vyloučení;

c)  dobu vyloučení nebo výši peněžité sankce.

Pokud je rozhodnutí o vyloučení nebo peněžité sankci přijato na základě předběžné kvalifikace podle čl. 136 odst. 2, uvede se v uveřejnění, že neexistuje pravomocný rozsudek nebo konečné správní rozhodnutí. V takových případech se neprodleně uveřejní informace o veškerých postupech právní nápravy, stavu jejich projednávání a jejich výsledku, jakož i o veškerých revidovaných rozhodnutích příslušné schvalující osoby. Pokud byla uložena peněžitá sankce, v uveřejnění se rovněž uvede, zda byla sankce zaplacena.

Rozhodnutí o uveřejnění informací přijímá příslušná schvalující osoba buď v návaznosti na příslušný pravomocný rozsudek nebo případně konečné správní rozhodnutí, či v návaznosti na doporučení výboru uvedeného v článku 143. Toto rozhodnutí nabývá účinku tři měsíce od oznámení dotčené osobě nebo subjektu uvedeným v čl. 135 odst. 2.

Uveřejněné informace se odstraní okamžitě po skončení vyloučení. V případě peněžité sankce se uveřejnění odstraní šest měsíců po jejím zaplacení.

V případě osobních údajů informuje příslušná schvalující osoba v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 dotčenou osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 tohoto nařízení o jejich právech vyplývajících z příslušných pravidel pro ochranu údajů a o postupech pro výkon těchto práv.

2.  Informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku se neuveřejní za kterékoli z níže uvedených okolností:

a)  je nutné zachovat důvěrnost vyšetřování nebo vnitrostátního soudního řízení;

b)  uveřejnění by způsobilo nepřiměřenou újmu dotyčné osobě nebo subjektu uvedeným v čl. 135 odst. 2 nebo by bylo jinak nepřiměřené s ohledem na kritéria proporcionality uvedená v čl. 136 odst. 3 a s ohledem na výši peněžité sankce;

c)  jedná se o fyzickou osobu, ledaže je uveřejnění osobních údajů odůvodněno mimořádnými okolnostmi, mimo jiné závažností daného jednání nebo jeho dopadem na finanční zájmy Unie. V takových případech zohlední rozhodnutí o uveřejnění informací řádným způsobem právo na soukromí a další práva zaručená nařízením (ES) č. 45/2001.

Článek 141

Odmítnutí v udělovacím řízení

1.  Příslušná schvalující osoba odmítne v udělovacím řízení účastníka, který:

a)  se nachází v situaci zakládající vyloučení určené v souladu s článkem 136;

b)  poskytl vědomě nesprávné informace vyžadované jakožto podmínka pro účast v řízení, nebo takové informace vůbec neposkytl;

c)  byl zapojen do přípravy zadávací dokumentace v udělovacím řízení, znamená-li tato skutečnost narušení zásady rovného zacházení, včetně narušení hospodářské soutěže, které nelze napravit jiným způsobem.

Příslušná schvalující osoba sdělí ostatním účastníkům udělovacího řízení příslušné informace, které byly vyměněny v souvislosti se zapojením účastníka do přípravy udělovacího řízení, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. c), nebo které vyplývají z jeho zapojení. ▌Před odmítnutím účastníka je mu poskytnuta příležitost prokázat, že zapojení do přípravy udělovacího řízení neporušuje zásadu rovného zacházení.

2.  Použije se čl. 133 odst. 1, ledaže je odmítnutí v souladu s odst. 1 prvním pododstavcem písm. a) tohoto článku odůvodněno rozhodnutím o vyloučení tohoto účastníka přijatým po přezkoumání jeho připomínek.

Článek 142

Systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů

1.  Informace vyměněné v systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů uvedeném v článku 135 se shromažďují v databázi zřízené Komisí (dále jen „databáze“) a jsou spravovány v souladu s právem na soukromí a dalšími právy stanovenými v nařízení (ES) č. 45/2001.

Informace o případech včasného odhalení rizik, vyloučení hospodářských subjektů a uložení peněžitých sankcí do databáze vloží příslušná schvalující osoba poté, co o tom vyrozumí dotčenou osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2. Za mimořádných okolností, pokud existují závažné legitimní důvody pro zachování důvěrnosti vyšetřování nebo vnitrostátních soudních řízení, lze toto vyrozumění odložit, dokud tyto důvody nepominou.

V souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 Komise na žádost informuje osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2, na které se vztahuje systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů, o údajích uchovávaných v databázi, které se jich týkají.

Informace obsažené v databázi se po opravě, vymazání nebo jakékoli úpravě údajů podle potřeby aktualizují. Uveřejňují se pouze v souladu s článkem 140.

2.  Systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů se zakládá na skutečnostech a zjištěních uvedených v čl. 136 odst. 2 čtvrtém pododstavci a na předávání informací Komisi, zejména:

a)  v případě členských států účastnících se posílené spolupráce podle nařízení (EU) 2017/1939 Úřadem evropského veřejného žalobce, nebo OLAFem v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013, jestliže ▌se v ukončeném nebo probíhajícím vyšetřování zjistí, že by mohlo být vhodné přijmout preventivní opatření nebo kroky k ochraně finančních zájmů Unie, s řádným ohledem na dodržování procesních a základních práv a na ochranu oznamovatelů;

b)  schvalující osobou Komise, evropským úřadem zřízeným Komisí nebo výkonnou agenturou;

c)  orgánem Unie, evropským úřadem nebo agenturou jinými, než jsou uvedeny v písmenu b) tohoto odstavce, anebo subjektem nebo osobou, které jsou pověřeny prováděním činností v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

d)  subjekty plnícími rozpočet podle článku 63 v případech odhalených podvodů nebo nesrovnalostí a přijetí následných opatření, pokud je předávání informací požadováno odvětvovými pravidly;

e)  osobami nebo subjekty vynakládajícími finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) v případech odhalených podvodů nebo nesrovnalostí a přijetí následných opatření.

3.  S výjimkou případů, kdy se informace předkládají v souladu s odvětvovými pravidly, zahrnují informace předávané podle odstavce 2 tohoto článku:

a)  identifikaci dotčené osoby nebo subjektu;

b)  shrnutí zjištěných rizik nebo příslušných skutečností;

c)  informace, které by mohly schvalující osobě pomoci při provádění ověření podle odstavce 4 tohoto článku nebo při přijímání rozhodnutí o vyloučení podle čl. 136 odst. 1 nebo 2 či rozhodnutí o uložení peněžité sankce podle článku 138;

d)  informace o veškerých případných zvláštních opatřeních nutných pro zajištění důvěrnosti předávaných informací, včetně opatření pro zabezpečení dokumentace s cílem chránit vyšetřování nebo vnitrostátní soudní řízení.

4.  Komise prostřednictvím databáze uvedené v odstavci 1 neprodleně předá informace podle odstavce 3 svým schvalujícím osobám a schvalujícím osobám výkonných agentur, všem ostatním orgánům Unie, subjektům Unie, evropským úřadům a agenturám s cílem umožnit jim provést potřebné ověření týkající se jejich probíhajících udělovacích řízení a stávajících právních závazků.

Při tomto ověřování příslušná schvalující osoba vykonává své pravomoci podle článku 74 a nesmí překročit meze stanovené podmínkami udělovacího řízení a právními závazky.

Informace týkající se včasného odhalení rizik, které jsou předávány v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, jsou uchovávány nejvýše jeden rok. Pokud během této doby příslušná schvalující osoba požádá výbor o vydání doporučení ve věci vyloučení nebo uložení peněžité sankce, může se doba uchování prodloužit až do přijetí rozhodnutí příslušnou schvalující osobou.

5.  Všem osobám a subjektům účastnícím se plnění rozpočtu podle článku 62 umožní Komise přístup k informacím o rozhodnutích o vyloučení podle článku 136, aby mohly ověřit, zda se v systému vyskytuje vyloučení, a mohly tuto informaci vzít v úvahu, je-li to vhodné a na vlastní odpovědnost, při případném zadávání veřejných zakázek v rámci plnění rozpočtu.

6.  Jako součást výroční zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě podle čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování EU poskytne Komise souhrnné informace o rozhodnutích, která přijaly schvalující osoby podle článků 135 až 142 tohoto nařízení. V této zprávě poskytne i další informace o veškerých rozhodnutích přijatých schvalujícími osobami podle čl. 136 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) a čl. 140 odst. 2 tohoto nařízení a o veškerých rozhodnutích schvalujících osob odchýlit se od doporučení výboru podle čl. 143 odst. 6 třetího pododstavce tohoto nařízení.

Informace uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se poskytují s náležitým ohledem na požadavky důvěrnosti údajů a nesmějí zejména umožňovat identifikaci dotčené osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2.

Článek 143

Výbor

1.  Na žádost schvalující osoby kteréhokoliv orgánu Unie, subjektu Unie, evropského úřadu nebo subjektu či osoby pověřených prováděním specifických akcí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o EU se svolá výbor.

2.  Výbor tvoří:

a)  stálý nezávislý předseda na vysoké úrovni, kterého jmenuje Komise;

b)  dva stálí zástupci Komise jakožto zřizovatele systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů, kteří vyjadřují společný postoj, a

c)  jeden zástupce žádající schvalující osoby.

Složení výboru musí zajišťovat odpovídající právní a technickou odbornost. Výboru je nápomocen stálý sekretariát zřízený Komisí, který zajišťuje nepřetržitý administrativní chod výboru.

3.  Předseda je volen z řad bývalých členů Soudního dvora Evropské unie, Účetního dvora či bývalých úředníků, kteří v některém z orgánů Unie jiném než Komisi zastávali funkci nejméně generálního ředitele . Předseda je vybírán na základě svých osobních a profesních kvalit, rozsáhlých zkušeností v právní a finanční oblasti a prokázané kompetence, nezávislosti a integrity. Jeho funkční období je pětileté a nelze je prodloužit. Předseda je jmenován na pozici zvláštního poradce ve smyslu článku 5 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie. Předsedá všem schůzím výboru. Ve výkonu své funkce je nezávislý. Při výkonu funkce předsedy a jakýchkoli jiných oficiálních funkcí nesmí být ve střetu zájmů.

4.  Jednací řád výboru přijímá Komise.

5.  Výbor dodrží právo dotčené osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2, aby před vydáním doporučení předložily připomínky ke skutečnostem nebo zjištěním uvedeným v čl. 136 odst. 2 a předběžné právní kvalifikaci. Za mimořádných okolností, pokud existují závažné legitimní důvody pro zachování důvěrnosti vyšetřování nebo vnitrostátních soudních řízení, lze výkon práva předložit připomínky odložit, dokud tyto důvody nepominou.

6.  Doporučení výboru o vyloučení nebo o uložení peněžité sankce obsahuje tam, kde je to relevantní, tyto prvky:

a)  skutečnosti nebo zjištění podle čl. 136 odst. 2 a jejich předběžnou právní kvalifikaci;

b)  posouzení potřeby uložit peněžité sankce a jejich výši;

c)  posouzení potřeby vyloučit osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2, a v případě této potřeby i navrhovanou dobu trvání takového vyloučení;

d)  posouzení potřeby uveřejnit informace týkající se osoby nebo subjektu uvedených v čl. 135 odst. 2, které jsou vyloučeny nebo kterým je uložena peněžitá sankce;

e)  posouzení případných nápravných opatření přijatých osobou nebo subjektem uvedenými v čl. 135 odst. 2.

Pokud příslušná schvalující osoba hodlá přijmout přísnější rozhodnutí, než jaké doporučil výbor, zajistí, aby bylo přijato s řádným ohledem na právo být vyslyšen a na pravidla ochrany osobních údajů.

Pokud se příslušná schvalující osoba rozhodne odchýlit se od doporučení výboru, musí takové rozhodnutí výboru odůvodnit.

7.  Výbor reviduje své doporučení během doby vyloučení na žádost příslušné schvalující osoby v případech uvedených v čl. 136 odst. 8 nebo v návaznosti na oznámení pravomocného rozsudku nebo konečného správního rozhodnutí zakládajících důvod pro vyloučení v případech, kdy takový rozsudek nebo rozhodnutí nestanoví dobu vyloučení, podle čl. 136 odst. 2 druhého pododstavce.

8.  Výbor neprodleně oznámí žádající schvalující osobě své revidované doporučení a v návaznosti na to schvalující osoba své rozhodnutí přezkoumá.

9.  Soudní dvůr Evropské unie má plnou pravomoc přezkoumat rozhodnutí, kterým schvalující osoba vylučuje osobu nebo subjekt uvedené v čl. 135 odst. 2 nebo ukládá peněžitou sankci příjemci finančních prostředků, včetně zrušení vyloučení, zkrácení nebo prodloužení jeho doby trvání nebo zrušení, snížení nebo zvýšení uložené peněžité sankce. Je-li rozhodnutí schvalující osoby o vyloučení nebo uložení peněžité sankce přijato na základě doporučení výboru, nepoužije se čl. 22 odst. 1 nařízení (ES) č. 58/2003.

Článek 144

Fungování databáze systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů

1.  Informace, které byly vyžádány od subjektů uvedených v čl. 142 odst. 2 písm. d), se předávají pouze prostřednictvím automatizovaného informačního systému zřízeného Komisí, který je v současnosti používán k hlášení podvodů a nesrovnalostí (dále jen „systém pro řízení nesrovnalostí“), v souladu s odvětvovými pravidly.

2.  Při používání údajů obdržených prostřednictvím systému pro řízení nesrovnalostí se zohlední stav vnitrostátního řízení v době, kdy byly dané informace předloženy. Před jejich použitím je konzultován členský stát, který je prostřednictvím systému pro řízení nesrovnalostí předložil.

Článek 145

Výjimky vztahující se na Společné výzkumné středisko

Články 135 až 144 se nevztahují na Společné výzkumné středisko.

ODDÍL 3

SYSTÉMY INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ A ELEKTRONICKÁ VEŘEJNÁ SPRÁVA

Článek 146

Elektronické řízení operací

1.  Jsou-li příjmové a výdajové operace nebo výměny dokumentů řízeny počítačovými systémy, mohou být dokumenty podepisovány digitálním nebo elektronickým postupem, který zajišťuje ▌ověření totožnosti podepsané osoby. Tyto počítačové systémy zahrnují úplný a aktualizovaný popis systému, který stanoví obsah všech datových polí, upřesňuje způsob, jakým systém zpracovává jednotlivé operace, a podrobně vysvětluje způsob, jakým počítačový systém zajišťuje, aby ke každé operaci existovala kompletní auditní stopa.

2.  S předchozím souhlasem dotčených orgánů Unie a členských států mohou být dokumenty mezi nimi předávány elektronickými prostředky.

Článek 147

Elektronická veřejná správa

1.  Orgány Unie, výkonné agentury a subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71 pro elektronickou výměnu informací s účastníky vypracují a uplatňují jednotné standardy. Zejména pak, nakolik je to možné, navrhnou a uplatňují řešení pro předkládání, uchovávání a zpracování údajů poskytnutých v udělovacích řízeních a za tímto účelem vytvoří pro účastníky jediný „prostor pro výměnu elektronických údajů“. Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě pravidelně zprávu o pokroku v této věci.

2.  Ve sdíleném řízení probíhá veškerá oficiální výměna informací mezi členskými státy a Komisí prostředky uvedenými v odvětvových pravidlech. Tato pravidla zajistí interoperabilitu shromážděných či obdržených údajů předávaných v rámci správy rozpočtu.

Článek 148

Systémy elektronické výměny

1.  Veškeré výměny s příjemci finančních prostředků, včetně přijímání právních závazků a jejich případných změn, lze provádět prostřednictvím systémů elektronické výměny.

2.  Systémy elektronické výměny musí splňovat tyto podmínky:

a)  přístup k systému a dokumentům, jež jsou jeho prostřednictvím předávány, mají pouze oprávněné osoby;

b)  právo elektronického podpisu a předávání dokumentů prostřednictvím systému mají pouze oprávněné osoby;

c)  systém identifikuje oprávněné osoby zavedenými prostředky;

d)  datum a čas elektronické transakce jsou přesně určeny;

e)  je zachována integrita dokumentů;

f)  je zachována dostupnost dokumentů;

g)  je zachována případná důvěrnost dokumentů;

h)  je zajištěna ochrana osobních údajů v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

3.  Pro údaje, jež jsou prostřednictvím takového systému zasílány či doručovány, platí právní předpoklad jejich integrity a přesnosti data a času jejich odeslání či doručení, které systém uvádí.

Dokument zaslaný nebo oznámený prostřednictvím takového systému se pokládá za rovnocenný dokumentu v papírové podobě, je přípustný jako důkaz v právních řízeních, je pokládán za originál a platí pro něj právní předpoklad pravosti a integrity za předpokladu, že neobsahuje dynamické prvky, které by jej mohly automaticky měnit.

Elektronické podpisy uvedené v odst. 2 písm. b) mají stejný právní účinek jako vlastnoruční podpisy.

Článek 149

Předkládání dokumentace žádosti

1.  Pravidla předkládání dokumentace žádosti stanoví příslušná schvalující osoba, jež může zvolit výhradní způsob jejich předkládání.

Zvolené komunikační prostředky musí zajišťovat řádnou hospodářskou soutěž a splnění těchto podmínek:

a)  každé podání obsahuje veškeré informace nutné k jeho vyhodnocení;

b)  je zachována integrita údajů;

c)  je zachována důvěrnost dokumentace žádosti;

d)  je zajištěna ochrana osobních údajů v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

2.  Komise zajistí vhodnými prostředky a v souladu s čl. 147 odst. 1 možnost účastníků předkládat dokumentaci žádosti a jakékoli průkazní materiály v elektronické podobě. Jakýkoli systém elektronické komunikace použitý na podporu komunikace a výměny informací musí být nediskriminační, obecně dostupný a interoperabilní s obecně využívanými produkty informačních a komunikačních technologií a nesmí omezovat přístup účastníků k udělovacímu řízení.

Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě pravidelně zprávu o pokroku při uplatňování tohoto odstavce.

3.  Zařízení pro elektronické doručování dokumentace žádosti zaručují za pomoci technických prostředků a náležitých postupů, že:

a)  lze s jistotou ověřit identitu účastníka;

b)  lze přesně určit datum a čas doručení dokumentace žádosti;

c)  pouze oprávněné osoby mají přístup k předávaným údajům a mohou stanovit nebo měnit datum ▌otevírání dokumentace žádosti;

d)  v jednotlivých fázích udělovacího řízení pouze oprávněné osoby mají přístup ke všem předloženým údajům a mohou tyto údaje pro potřeby řízení zpřístupnit;

e)  je přiměřeně zajištěna možnost odhalovat pokusy o porušení některé z podmínek podle písmen a) až d).

První pododstavec se nevztahuje na veřejné zakázky, jejichž hodnota nedosahuje finančních limitů podle čl. 175 odst. 1.

4.  Pokud příslušná schvalující osoba povolí podávání dokumentace žádosti elektronickými prostředky, považují se elektronické dokumenty podané prostřednictvím takových systémů za originály.

5.  Je-li dokumentace žádosti podávána formou dopisu, mohou ji účastníci podávat jedním z těchto způsobů:

a)  buď poštou, nebo kurýrní službou, v kterémžto případě je podání doloženo datem poštovního razítka nebo datem potvrzení o převzetí;

b)  osobně či prostřednictvím svého zmocněnce v prostorách příslušné schvalující osoby, v kterémžto případě je podání doloženo potvrzením o přijetí.

6.  Podáním dokumentace žádosti účastníci vyjadřují souhlas s tím, aby jim bylo oznámení o výsledku řízení doručeno elektronickými prostředky.

7.  Odstavce 1 až 6 tohoto článku se nevztahují na výběr osob nebo subjektů vynakládajících finanční prostředky Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c).

KAPITOLA 3

PRAVIDLA PRO PŘÍMÉ ŘÍZENÍ

Článek 150

Hodnotící komise

1.  Dokumentaci žádosti posuzuje hodnotící komise.

2.  Hodnotící komisi jmenuje příslušná schvalující osoba.

Hodnotící komise je složena nejméně ze tří osob.

3.  Členové hodnotící komise hodnotící žádosti o grant nebo nabídky zastupují alespoň dvě organizační jednotky orgánů Unie nebo subjektů Unie uvedených v článcích 68, 70 a 71, mezi nimiž není vztah nadřízenosti a podřízenosti a z nichž alespoň jedna je zcela nezávislá na příslušné schvalující osobě. Nemají-li zastoupení a místní jednotky mimo Unii, jako jsou delegace Unie, kancelář nebo styčné pracoviště ve třetí zemi, a subjekty Unie uvedené v článcích 68, 70 a 71 oddělené jednotky, požadavek na organizační jednotky bez vztahu nadřízenosti a podřízenosti se na ně nepoužije.

Na základě rozhodnutí příslušné schvalující osoby mohou být hodnotící komisi nápomocni externí odborníci.

Externí odborníci mohou být členy hodnotící komise, je-li tato možnost stanovena v základním právním aktu.

4.  Členy hodnotící komise hodnotící přihlášky do soutěže o ceny mohou být osoby uvedené v odst. 3 prvním pododstavci nebo externí odborníci.

5.  Členové hodnotící komise a externí odborníci dodržují článek 61.

Článek 151

Vysvětlení a oprava dokumentace žádosti

Příslušná schvalující osoba může opravit zjevné administrativní chyby v dokumentaci žádosti poté, co zamýšlenou opravu potvrdí účastník.

Pokud účastník nepředloží průkazní materiály nebo se nevyjádří, hodnotící komise nebo případně příslušná schvalující osoba ho kromě řádně odůvodněných případů požádá, aby poskytl chybějící informace či podal vysvětlení k podkladům.

Tyto informace, vysvětlení nebo potvrzení nesmějí dokumentaci žádosti podstatně změnit.

Článek 152

Záruky

1.  S výjimkou veřejných zakázek ▌a grantů, ▌jejichž hodnota nepřesahuje 60 000 EUR, může příslušná schvalující osoba, je-li to přiměřené a na základě své analýzy rizik, požadovat složení záruky:

a)  zhotoviteli, dodavateli nebo poskytovateli nebo příjemci grantů za účelem omezení finančních rizik spojených s platbami předběžného financování (dále jen „záruka za předběžné financování“);

b)  zhotoviteli, dodavateli nebo poskytovateli za účelem zajištění souladu s podstatnými smluvními povinnostmi v případě stavebních prací, dodávek nebo složitých služeb (dále jen „záruka za splnění“);

c)  zhotoviteli, dodavateli nebo poskytovateli za účelem zajištění plnění veřejné zakázky v plném rozsahu během období odpovědnosti za ni (dále jen „záruka za uvolnění zádržného“).

Společné výzkumné středisko je od složení záruk osvobozeno.

Místo vyžadování záruky za předběžné financování v případě grantů může příslušná schvalující osoba rozhodnout o rozdělení platby do více splátek.

2.  Příslušná schvalující osoba rozhodne o tom, zda má být záruka vyjádřena v eurech či v měně uvedené ve smlouvě či grantové dohodě.

3.  Záruku poskytuje banka nebo schválená finanční instituce, které akceptuje příslušná schvalující osoba.

Na žádost zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele nebo příjemce grantu a za předpokladu, že to příslušná schvalující osoba akceptuje:

a)  mohou být záruky uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) nahrazeny společným a nerozdílným ručením zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele nebo příjemce grantu a třetí osoby;

b)  může být záruka uvedená v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) nahrazena společným neodvolatelným a bezpodmínečným ručením příjemců grantů, kteří jsou stranami téže grantové dohody.

4.  Záruka musí banku, finanční instituci nebo třetí osobu zavazovat k poskytnutí neodvolatelné záruky nebo plnění z titulu záruky na první výzvu pro účely splnění povinností zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele nebo příjemce grantu.

5.  Pokud příslušná schvalující osoba v průběhu provádění veřejné zakázky nebo grantové dohody zjistí, že ručitel již není oprávněn vydávat záruky v souladu s platným vnitrostátním právem, požádá zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele nebo příjemce grantu, aby záruku poskytnutou tímto ručitelem nahradili.

Článek 153

Záruka za předběžné financování

1.  Záruka za předběžné financování pokrývá částku nepřesahující výši předběžného financování a musí platit po dostatečně dlouhé období, které umožní její čerpání.

2.  Záruka za předběžné financování je uvolňována postupně s tím, jak je prováděn zápočet předběžného financování s průběžnými platbami nebo výplatou zůstatku ve prospěch zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele nebo příjemce grantu v souladu s podmínkami veřejné zakázky nebo grantové dohody.

HLAVA VI

NEPŘÍMÉ ŘÍZENÍ

Článek 154

Nepřímé řízení

1.  Výběr osob a subjektů, které mají být pověřeny vynakládáním finančních prostředků Unie nebo využíváním rozpočtových záruk Unie podle čl. 62 odst. 1 prvního pododstavce písm. c), musí být transparentní, musí být odůvodněn povahou akce a nesmí vést ke střetu zájmů. V případě subjektů uvedených v čl. 62 odst. 1 prvním pododstavci písm. c) bodech ii), v), vi) a vii) se při výběru přihlíží rovněž k jejich finanční a provozní způsobilosti.

Je-li osoba nebo subjekt určen v základním právním aktu, zahrnuje finanční výkaz podle článku 35 doložené zdůvodnění toho, proč byla vybrána právě tato osoba nebo tento subjekt.

V případě síťového plnění rozpočtu, při němž musí být za dotčený členský stát či zemi určen alespoň jeden subjekt, se tento subjekt u