Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 11. září 2018 - ŠtrasburkKonečné znění
Rovnocennost přehlídek porostu ***I
 Společný systém daně z přidané hodnoty, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky *
 Prováděcí rozhodnutí o podrobení nových psychoaktivních látek cyklopropylfentanyl a methoxyacetylfentanyl kontrolním opatřením *
 Uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Bulharsku, Řecku, Litvě a Polsku
 Návrh opravného rozpočtu č. 4/2018: uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie s cílem poskytnout pomoc Bulharsku, Řecku, Litvě a Polsku
 Dopad politiky soudržnosti EU na Severní Irsko
 Zvláštní opatření pro Řecko
 Možnosti opětovného začlenění pracovníků, kteří se zotavují z úrazu a nemoci, do kvalitních zaměstnání
 Vztahy mezi EU a třetími zeměmi v oblasti regulace a dohledu nad finančními službami
 Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU
 Evropský sbor solidarity ***I
 Program na podporu strukturálních reforem: finanční krytí a obecný cíl ***I
 Evropský program doplňující rámcový program Horizont 2020 *
 Opatření pro předcházení psychickému a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, ve veřejném prostoru a v politickém životě v EU a pro jeho potírání
 Rovnost jazyků v digitálním věku
 Transparentní a zodpovědné využívání přírodních zdrojů v rozvojových zemích: případ lesů

Rovnocennost přehlídek porostu ***I
PDF 135kWORD 45k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2003/17/ES, pokud jde o rovnocennost přehlídek porostu prováděných v Brazílii u množitelského porostu pro produkci osiva pícnin a množitelského porostu pro produkci osiva obilovin a rovnocennost osiva pícnin a osiva obilovin vyprodukovaných v Brazílii a pokud jde o rovnocennost přehlídek porostu prováděných v Moldavsku u množitelského porostu pro produkci osiva obilovin, množitelského porostu pro produkci osiva zeleniny a množitelského porostu pro produkci osiva olejnin a přadných rostlin a rovnocennost osiva obilovin, osiva zeleniny a osiva olejnin a přadných rostlin vyprodukovaných v Moldavsku (COM(2017)0643 – C8-0400/2017 – 2017/0297(COD))
P8_TA(2018)0318A8-0253/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0643),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8‑0400/2017),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. února 2018(1)

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0253/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2018 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018 /…, kterým se mění rozhodnutí Rady 2003/17/ES, pokud jde o rovnocennost přehlídek porostu prováděných v Brazilské federativní republice u množitelského porostu pro produkci osiva pícnin a množitelského porostu pro produkci osiva obilovin a rovnocennost osiva pícnin a osiva obilovin vyprodukovaných v Brazilské federativní republice a pokud jde o rovnocennost přehlídek porostu prováděných v Moldavské republice u množitelského porostu pro produkci osiva obilovin, množitelského porostu pro produkci osiva zeleniny a množitelského porostu pro produkci osiva olejnin a přadných rostlin a rovnocennost osiva obilovin, osiva zeleniny a osiva olejnin a přadných rostlin vyprodukovaných v Moldavské republice

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2018/1674.)

(1) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 76.


Společný systém daně z přidané hodnoty, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky *
PDF 190kWORD 52k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky (COM(2018)0021 – C8-0022/2018 – 2018/0006(CNS))
P8_TA(2018)0319A8-0260/2018

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2018)0021),

–  s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0022/2018),

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0260/2018),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)  Podle směrnice Rady 2006/112/ES21 mohou členské státy nadále uplatňovat své zvláštní režimy pro malé podniky v souladu se společnými ustanoveními a za účelem užší harmonizace. Tato ustanovení jsou však zastaralá a nesnižují malým podnikům zátěž spojenou s dodržováním předpisů, jelikož byla navržena pro společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) založený na zdanění ve členském státě původu.
(1)  Podle směrnice Rady 2006/112/ES21 mohou členské státy nadále uplatňovat své zvláštní režimy pro malé podniky v souladu se společnými ustanoveními a za účelem užší harmonizace. Tato ustanovení jsou však zastaralá a neplní svůj cíl, jímž je snížit malým podnikům zátěž spojenou s dodržováním předpisů, jelikož byla navržena pro společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) založený na zdanění ve členském státě původu.
_________________
_________________
21 Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.
21 Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2
(2)  Ve svém akčním plánu22 v oblasti DPH oznámila Komise komplexní balíček zjednodušujících opatření určených malým podnikům, která snižují jejich administrativní zátěž a přispívají k vytvoření fiskálního prostředí usnadňujícího jejich růst a rozvoj přeshraničního obchodu. Znamenalo by to přezkum zvláštního režimu pro malé podniky popsaného ve sdělení o opatřeních v návaznosti na Akční plán v oblasti DPH23. Přezkum zvláštního režimu pro malé podniky je proto významnou součástí balíčku reforem stanoveného v akčním plánu v oblasti DPH.
(2)  Ve svém akčním plánu22 v oblasti DPH oznámila Komise komplexní balíček zjednodušujících opatření určených malým podnikům, která snižují jejich administrativní zátěž a přispívají k vytvoření fiskálního prostředí usnadňujícího jejich růst a rozvoj přeshraničního obchodu a současně posilují dodržování povinnosti odvádět DPH. Malé podniky v Unii jsou obzvláště aktivní v určitých odvětvích, která působí přeshraničně, např. stavebnictví, komunikace, potravinářské služby a maloobchod, a mohou představovat významný zdroj pracovních míst. Abychom dosáhli cílů akčního plánu v oblasti DPH, je nutno vypracovat přezkum zvláštního režimu pro malé podniky popsaný ve sdělení o opatřeních v návaznosti na Akční plán v oblasti DPH23. Přezkum zvláštního režimu pro malé podniky je proto významnou součástí balíčku reforem stanoveného v akčním plánu v oblasti DPH.
_________________
_________________
22 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o akčním plánu v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí (COM(2016)0148, 7.4.2016).
22 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o akčním plánu v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí (COM(2016)0148, 7.4.2016).
23 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Opatření v návaznosti na Akční plán v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí (COM(2017)0566, 4.10.2017).
23 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Opatření v návaznosti na Akční plán v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí (COM(2017)0566, 4.10.2017).
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 3
(3)  Přezkum tohoto zvláštního režimu úzce souvisí s návrhem Komise stanovujícím zásady pro konečný systém DPH pro přeshraniční obchod mezi podniky mezi členskými státy, který vychází ze zdanění přeshraničních dodávek zboží v členském státě určení24. V rámci přechodu systému DPH směrem ke zdanění v místě určení bylo zjištěno, že řada současných předpisů není pro systém vycházející ze zdanění v místě určení vhodná.
(3)  Přezkum tohoto zvláštního režimu úzce souvisí s návrhem Komise stanovujícím zásady pro konečný systém DPH pro přeshraniční obchod mezi podniky mezi členskými státy, který vychází ze zdanění přeshraničních dodávek zboží v členském státě určení24. V rámci přechodu systému DPH směrem ke zdanění v místě určení bylo zjištěno, že řada současných předpisů není pro systém vycházející ze zdanění v místě určení vhodná. K hlavním překážkám posilování přeshraničního obchodu ze strany malých podniků dochází kvůli komplikovaným a rozmanitým pravidlům upravujícím DPH napříč Unií a také proto, že vnitrostátní výjimky pro malé a střední podniky se uplatňují pouze v členských státech, ve kterých tyto malé podniky sídlí.
_________________
_________________
24Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty, a která zavádí konečný systém zdanění obchodu mezi členskými státy (COM(2017)0569, 4.10.2017).
24Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty, a která zavádí konečný systém zdanění obchodu mezi členskými státy (COM(2017)0569, 4.10.2017).
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4
(4)  V zájmu vyřešení problému neúměrné zátěže spjaté s dodržováním předpisů, jíž malé podniky čelí, by měla být k dispozici zjednodušující opatření nejen pro podniky osvobozené dle současných pravidel, ale také pro podniky považované za malé z hospodářského hlediska. Za účelem zjednodušení pravidel v oblasti DPH by podniky měly být považovány za „malé“, pokud se na základě svého obratu řadí mezi mikropodniky v souladu s obecnou definicí stanovenou v doporučení Komise 2003/361/ES25.
(4)  V zájmu vyřešení problému neúměrné zátěže spjaté s dodržováním předpisů, jíž malé podniky čelí, by měla být k dispozici zjednodušující opatření nejen pro podniky osvobozené dle současných pravidel, ale také pro podniky považované za malé z hospodářského hlediska. Je obzvláště důležité, aby byla tato opatření dostupná, protože většina malých podniků, ať už jsou osvobozeny, či nikoli, v praxi musí využívat služeb poradců nebo externích konzultantů, s cílem pomoci jim plnit jejich povinnosti v oblasti DPH, což dále zvyšuje finanční zátěž pro tyto podniky. Za účelem zjednodušení pravidel v oblasti DPH by podniky měly být považovány za „malé“, pokud se na základě svého obratu řadí mezi mikropodniky v souladu s obecnou definicí stanovenou v doporučení Komise 2003/361/ES25.
_________________
_________________
25 Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36). Úř. věst.
25 Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36). Úř. věst.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 6
(6)  Malé podniky mohou využívat osvobození jen tehdy, nedosahuje-li jejich roční obrat prahové hodnoty platné ve členském státě, kde se DPH odvádí. Při nastavování prahové hodnoty by se členské státy měly řídit pravidly ohledně prahových hodnot stanovenými ve směrnici 2006/112/ES. Tato pravidla, z nichž většina byla zavedena v roce 1977, však již nejsou vhodná.
(6)  Malé podniky mohou využívat osvobození jen tehdy, nedosahuje-li jejich roční obrat prahové hodnoty platné ve členském státě, kde se DPH odvádí. Při nastavování prahové hodnoty by se členské státy měly řídit pravidly ohledně prahových hodnot stanovenými ve směrnici 2006/112/ES. Tato pravidla, z nichž většina byla zavedena v roce 1977, však již nejsou vhodná.  Z důvodu flexibility a s cílem zajistit, aby mohly členské státy stanovit odpovídající nižší prahové hodnoty odpovídající velikosti a potřebám jeho ekonomiky, by měly být na úrovni Unie stanoveny pouze maximální prahové hodnoty.
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 8
(8)  Členským státům by měla být ponechána možnost nastavit vnitrostátní prahovou hodnotu pro osvobození na úroveň, která nejlépe vyhovuje jejich hospodářským a politickým podmínkám, přičemž bude platit horní prahová hodnota stanovená touto směrnicí. V tomto ohledu je třeba vyjasnit, že uplatňují-li členské státy odlišné prahové hodnoty, je nutné zakládat je na objektivních kritériích.
(8)  Členským státům by měla být ponechána možnost nastavit vnitrostátní prahovou hodnotu pro osvobození na úroveň, která nejlépe vyhovuje jejich hospodářským a politickým podmínkám, přičemž bude platit horní prahová hodnota stanovená touto směrnicí. V tomto ohledu je třeba vyjasnit, že uplatňují-li členské státy odlišné prahové hodnoty, je nutné zakládat je na objektivních kritériích. Abychom usnadnili přeshraniční podnikání, seznam vnitrostátních prahových hodnot pro osvobození by měl být snadno přístupný pro všechny malé podniky, které si přejí vyvíjet činnost v několika členských státech.
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 12
(12)  Platí-li osvobození, měla by být malým podnikům využívajícím osvobození zpřístupněna přinejmenším možnost plnit jednodušší povinnosti v oblasti registrace k DPH, fakturace, účetnictví a podávání zpráv.
(12)  Platí-li osvobození, měla by být malým podnikům využívajícím osvobození zpřístupněna přinejmenším možnost plnit jednodušší povinnosti v oblasti registrace k DPH, fakturace, účetnictví a podávání zpráv. Aby nevznikl zmatek a právní nejistota v členských státech, měla by Komise vypracovat obecné pokyny ohledně zjednodušené registrace a účetnictví, v nichž podrobně vysvětlí postupy, které je třeba zjednodušit a v jaké míře. Do ... [tři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost] by toto zjednodušení mělo být Komisí a členskými státy vyhodnoceno s cílem posoudit, zda má přidanou hodnotu a pozitivní dopady pro podniky a spotřebitele.
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 13
(13)  Aby se dále zajistilo dodržování podmínek osvobození udělovaného členským státem podnikům v něm neusazeným, je nutné, aby takové podniky oznamovaly svůj záměr využívat osvobození předem. Příslušná oznámení by malé podniky měly předkládat v členském státě, kde jsou usazeny. Dotčený členský stát by poté na základě vykázaných údajů o obratu daného podniku měl tyto informace poskytnout jiným dotčeným členským státům.
(13)  Aby se dále zajistilo dodržování podmínek osvobození udělovaného členským státem podnikům v něm neusazeným, je nutné, aby takové podniky oznamovaly svůj záměr využívat osvobození předem. Příslušná oznámení by se měla předkládat prostřednictvím online portálu, který zřídí Komise. Členský stát usazení by poté na základě vykázaných údajů o obratu daného podniku měl informovat ostatní dotčené členské státy. Malé podniky mohou členskému státu registrace kdykoli oznámit, že si přejí vrátit se zpět k obecnému systému DPH.
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 15
(15)  V zájmu snížení zátěže spjaté s dodržováním předpisů, které jsou vystaveny neosvobozené podniky, by se od členských států mělo požadovat, aby zjednodušily registraci k DPH a vedení záznamů a prodloužily zdaňovací období tak, aby bylo možné podávat daňová přiznání méně často.
(15)  V zájmu snížení zátěže spjaté s dodržováním předpisů, které jsou vystaveny neosvobozené podniky, by se od členských států mělo požadovat, aby zjednodušily registraci k DPH a vedení záznamů. Mimoto by měla Komise zřídit v jednotlivých členských státech jednotné kontaktní místo pro podávání daňových přiznání.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 17
(17)  Cíle této směrnice, kterým je snížit zátěž, s níž se potýkají malé podniky v souvislosti s dodržováním předpisů, nemohou uspokojivě dosáhnout členské státy, a lze ho tudíž lépe dosáhnout na úrovni Unie. Proto Unie může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(17)  Cíle této směrnice, kterým je snížit zátěž, s níž se potýkají malé podniky v souvislosti s dodržováním předpisů, nemohou uspokojivě dosáhnout členské státy, a lze ho tudíž lépe dosáhnout na úrovni Unie. Proto Unie může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. Kontroly DPH  vzniklé v důsledku postupů zajišťování souladu s pravidly jsou cennými nástroji pro boj proti daňovým podvodům a usnadňování snížení zátěže spjaté s dodržováním předpisů pro malé podniky není třeba provést na úkor boje proti podvodům s DPH.
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 12
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 284 – odst. 4 – pododstavec 1
Před využitím osvobození v jiných členských státech upozorní daný malý podnik členský stát, v němž je usazen.
Komise zřídí online portál, jehož prostřednictvím se budou registrovat malé podniky, které si přejí využít osvobození v jiném členském státě.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 12
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 284 – odst. 4 – pododstavec 2
Pokud malý podnik využívá osvobození v jiných členských státech, než kde je usazený, přijme členský stát usazení veškerá opatření nutná k tomu, aby příslušný malý podnik přesně vykázal svůj roční obrat v Unii a roční obrat v členském státě, a informovuje správce daně dotčených jiných členských států, v nichž příslušný malý podnik uskutečňuje dodání.;
Pokud malý podnik využívá osvobození v jiných členských státech, než kde je usazený, přijme členský stát usazení veškerá opatření nutná k tomu, aby příslušný malý podnik přesně vykázal svůj roční obrat v Unii a roční obrat v členském státě, a informovuje správce daně dotčených jiných členských států, v nichž příslušný malý podnik uskutečňuje dodání. Členské státy rovněž zajistí, aby měly dostatečné informace o statutu malých podniků a držení účasti v nich nebo jejich vlastnění, aby bylo možné zaručit, že skutečně mají statut malých podniků.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 15
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 288 a – odst. 1
Pokud v následujícím kalendářním roce přesáhne roční obrat v členském státě malého podniku prahovou hodnotu pro osvobození uvedenou v čl. 284 odst. 1, může malý podnik v tomto roce osvobození i nadále využívat, jestliže jeho roční obrat v členském státě v tomto roce nepřesáhne prahovou hodnotu stanovenou v čl. 284 odst. 1 o více než 50 %.“;
Pokud v následujícím kalendářním roce přesáhne roční obrat v členském státě malého podniku prahovou hodnotu pro osvobození uvedenou v čl. 284 odst. 1, může malý podnik v dalších dvou letech osvobození i nadále využívat, jestliže jeho roční obrat v členském státě v těchto dvou letech nepřesáhne prahovou hodnotu stanovenou v čl. 284 odst. 1 o více než 33 %.;
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 17
17)  články 291 až 294 se zrušují;
17)  články 291 a 292 se zrušují;
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 17 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 293 – odst. 1
(17a)   V článku 293 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
Každé čtyři roky od přijetí této směrnice podává Komise Radě zprávu o uplatňování této kapitoly, vycházející z informací získaných od členských států, doprovázenou v případě potřeby a s ohledem na nezbytnost zajistit dlouhodobé sbližování vnitrostátních předpisů návrhy, jejichž předmětem je:(1) zdokonalení zvláštního režimu pro malé podniky;(2) úprava vnitrostátních režimů týkající se osvobození od daně a odstupňovaných daňových úlev;(3) úprava mezí uvedených v oddíle 2.
Každé čtyři roky od přijetí této směrnice podává Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této kapitoly, vycházející z informací získaných od členských států, doprovázenou v případě potřeby a s ohledem na nezbytnost zajistit dlouhodobé sbližování vnitrostátních předpisů návrhy, jejichž předmětem je
i)   zdokonalení zvláštního režimu pro malé podniky;
ii)   úprava vnitrostátních režimů týkající se osvobození od daně a možnosti harmonizovat prahové hodnoty pro osvobození v celé Unii;
iii)   úprava mezí uvedených v oddíle 2.“
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 17 b (nový)
17b)   Článek 294 se zrušuje.
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 18
Směrnice 2006/112/ES
Článek 294 e
Článek 294e
Článek 294e
Členské státy mohou zprostit malé podniky povinnosti podávat přiznání k DPH podle článku 250.
Členské státy buď zprostí malé podniky povinnosti podávat přiznání k DPH podle článku 250 a nebo umožní malým podnikům podat zjednodušené přiznání k DPH – které obsahuje přinejmenším tyto informace: daňovou povinnost s ohledem na DPH, odečitatelnou DPH, čistou částku DPH (splatná či pohledávka), celkovou hodnotu vstupních transakcí a celkovou hodnotu výstupních transakcí – za období kalendářního roku. Malé podniky však mohou uplatnit zdaňovací období stanovené podle článku 252.
Pokud členské státy této možnosti nevyužijí, umožní malým podnikům podat zjednodušené přiznání k DPH za období kalendářního roku. Malé podniky však mohou uplatnit zdaňovací období stanovené podle článku 252.
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 18
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 294 i
Článek 294i
vypouští se
Pro malé podniky je zdaňovacím obdobím, za které se podává přiznání k DPH, období kalendářního roku. Malé podniky se však mohou rozhodnout uplatnit zdaňovací období stanovené podle článku 252.
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 18
Směrnice 2006/112/ES
Článek 294 i a (nový)
Článek 294ia
Komise zřídí jednotné kontaktní místo, jehož prostřednictvím mohou malé podniky podávat přiznání k DPH v různých členských státech, ve kterých působí. Za výběr DPH odpovídá členský stát jejich usazení.
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 18
Směrnice 2006/112/ES
Článek 294 j
Článek 294j
vypouští se
Bez ohledu na článek 206 členské státy nevyžadují, aby malé podniky prováděly předběžné splátky.
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Článek 1a (nový)
Nařízení (EU) č. 904/2010
Čl. 31 – odst. 1
Článek 1a
Nařízení (EU) č. 904/2010 se mění takto:
V článku 31 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
1.  Příslušné orgány každého členského státu zajistí, aby osobám podílejícím se na dodání zboží nebo poskytnutí služby uvnitř Společenství a neusazeným osobám povinným k dani poskytujícím telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, zejména služby uvedené v příloze II směrnice 2006/112/ES, bylo umožněno získat pro potřeby těchto plnění elektronickými prostředky potvrzení o platnosti identifikačního čísla pro účely DPH jakékoli blíže určené osoby, jakož i odpovídajícího jména a adresy. Tyto informace musí odpovídat údajům podle článku 17 tohoto nařízení.
„1. Příslušné orgány každého členského státu zajistí, aby osobám podílejícím se na dodání zboží nebo poskytnutí služby uvnitř Společenství a neusazeným osobám povinným k dani poskytujícím telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, zejména služby uvedené v příloze II směrnice 2006/112/ES, bylo umožněno získat pro potřeby těchto plnění elektronickými prostředky potvrzení o platnosti identifikačního čísla pro účely DPH jakékoli blíže určené osoby, jakož i odpovídajícího jména a adresy. Tyto informace musí odpovídat údajům podle článku 17 tohoto nařízení. Systém výměny informací o DPH (VIES) určí, zda způsobilé malé podniky využívají osvobození od DPH pro malé podniky, či nikoli.“
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Čl. 2 – odst. 1 – pododstavec 1
Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 30. června 2022. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.
Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2019. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Čl. 2 – odst. 1 – pododstavec 2
Tyto předpisy použijí ode dne 1. července 2022.
Tyto předpisy použijí ode dne 1. ledna 2020.

Prováděcí rozhodnutí o podrobení nových psychoaktivních látek cyklopropylfentanyl a methoxyacetylfentanyl kontrolním opatřením *
PDF 128kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o podrobení nových psychoaktivních látek N-fenyl-N-[1-(2-fenylethyl)piperidin-4-yl]cyklopropankarboxamid (cyklopropylfentanyl) a 2-methoxy-N-fenyl-N-[1-(2-fenylethyl)piperidin-4-yl]acetamid (methoxyacetylfentanyl) kontrolním opatřením (09420/2018 – C8-0278/2018 – 2018/0118(NLE))
P8_TA(2018)0320A8-0271/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (09420/2018),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8‑0278/2018),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/387/SVV ze dne 10. května 2005 o výměně informací, hodnocení rizika a kontrole nových psychoaktivních látek(1), a zejména na čl. 8 odst. 3 tohoto rozhodnutí

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0271/2018),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 127, 20.5.2005, s. 32.


Uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Bulharsku, Řecku, Litvě a Polsku
PDF 134kWORD 45k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Bulharsku, Řecku, Litvě a Polsku (COM(2018)0360 – C8-0245/2018 – 2018/2078(BUD))
P8_TA(2018)0321A8-0272/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0360 – C8‑0245/2018),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 10 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3), a zejména na bod 11 této dohody,

–  s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0272/2018),

1.  vítá toto rozhodnutí jako projev solidarity Unie s občany a regiony Unie zasaženými přírodními katastrofami;

2.  zdůrazňuje naléhavou potřebu uvolnit finanční pomoc z Fondu solidarity Evropské unie (dále jen „fond“) pro regiony, které byly těmito přírodními katastrofami postiženy, a lituje ztrát na životech, k nimž došlo během přírodních katastrof v Unii v roce 2017;

3.  Vyzývá k další optimalizaci uvolňování prostředků vedoucí ke zkrácení doby od podání žádosti až do okamžiku, kdy je vyplacena konečná částka příspěvku; připomíná, že rychlé vyplacení příspěvku jeho příjemcům je mimořádně důležité pro místní komunity a místní orgány a pro jejich důvěru v solidaritu Unie;

4.  podporuje členské státy, které využívají evropské strukturální a investiční fondy k obnově zasažených regionů; vyzývá Komisi, aby podporovala a urychleně schválila finanční přerozdělení dohod o partnerství vyžádaných za tímto účelem členskými státy;

5.  vyzývá členské státy, aby využily finanční příspěvek z fondu transparentním způsobem a zaručily spravedlivé rozdělení v rámci zasažených regionů;

6.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

7.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

8.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení včetně jeho přílohy předal Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Bulharsku, Řecku, Litvě a Polsku

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí (EU) 2018/1505.)

(1) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


Návrh opravného rozpočtu č. 4/2018: uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie s cílem poskytnout pomoc Bulharsku, Řecku, Litvě a Polsku
PDF 128kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 4/2018 na rozpočtový rok 2018, předkládaném spolu s návrhem na uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie s cílem poskytnout pomoc Bulharsku, Řecku, Litvě a Polsku (11738/2018 – C8-0395/2018 – 2018/2082(BUD))
P8_TA(2018)0322A8-0273/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(1), a zejména na článek 41 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012(2), a zejména na článek 44 tohoto nařízení,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2018, schválený s konečnou platností dne 30. listopadu 2017(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(4) („nařízení o VFR“),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(6),

–  s ohledem na návrh opravného rozpočtu č. 4/2018, který přijala Komise dne 31. května 2018 (COM(2018)0361),

–  s ohledem na postoj k návrhu opravného rozpočtu č. 4/2018, který přijala Rada dne 4. září 2018 a stejného dne postoupila Evropskému parlamentu (11738/2018 – C8‑0395/2018),

–  s ohledem na články 88 a 91 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0273/2018),

A.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu Evropské unie č. 4/2018 zahrnuje navrhované uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie s cílem poskytnout pomoc Bulharsku a Litvě v souvislosti s povodněmi, Řecku v souvislosti se zemětřesením na ostrově Kos a Polsku v souvislosti s ničivými vichřicemi, které je zasáhly v průběhu roku 2017;

B.  vzhledem k tomu, že Komise proto navrhuje změnit rozpočet na rok 2018 a navýšit prostředky v rozpočtové položce 13 06 01 „Pomoc členským státům v případě závažné přírodní katastrofy, která má vážné následky pro životní podmínky, životní prostředí nebo hospodářství“ o částku ve výši 33 992 206 EUR jak v prostředcích na závazky, tak v prostředcích na platby;

C.  vzhledem k tomu, že Fond solidarity Evropské unie je zvláštním nástrojem ve smyslu nařízení o VFR a příslušné prostředky na závazky a na platby mají být zapsány do rozpočtu nad rámec stropů uvedeného víceletého finančního rámce;

1.  schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 4/2018;

2.  pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 4/2018 za přijatý s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Účetnímu dvoru a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(2) Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1.
(3) Úř. věst. L 57, 28.2.2018.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(5) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(6) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105.


Dopad politiky soudržnosti EU na Severní Irsko
PDF 129kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o dopadu politiky soudržnosti EU na Severní Irsko (2017/2225(INI))
P8_TA(2018)0323A8-0240/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na dopad politiky soudržnosti EU na Severní Irsko,

–  s ohledem na ustanovení Belfastské dohody (Velkopáteční dohody) z roku 1998,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, a také čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0240/2018),

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU v Severním Irsku působí prostřednictvím různých nástrojů, včetně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Evropského námořního a rybářského fondu, programu PEACE pro Severní Irsko a příhraniční region a přeshraničního programu Interreg;

B.  vzhledem k tomu, že Severní Irsko je zjevně regionem, jemuž politika soudržnosti EU velmi prospěla; vzhledem k velmi vítanému závazku k poskytování finančních prostředků v budoucnu, který je obsažen v návrhu víceletého finančního rámce (VFR) pro období 2021–2027 předloženém Komisí,

C.  vzhledem k tomu, že Severní Irsko kromě běžných fondů politiky soudržnosti využívá zejména prostředků ze zvláštních přeshraničních a interkomunitních a mezikomunitních programů, včetně programu PEACE;

D.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU, zejména program PEACE, rozhodným způsobem přispěla k mírovému procesu v Severním Irsku, podporuje „Velkopáteční dohodu“ a nadále napomáhá k usmíření komunit;

E.  vzhledem k tomu, že po vytvoření prvního programu PEACE v roce 1995 bylo více než 1,5 miliardy EUR vynaloženo s dvojím cílem – jak za účelem prosazování soudržnosti mezi komunitami zapojenými do konfliktu v Severním Irsku a příhraničními hrabstvími v Irsku, tak na podporu hospodářské a sociální stability;

F.  vzhledem k tomu, že úspěch financování EU v rámci politiky soudržnosti částečně vyplývá ze skutečnosti, že její prostředky jsou považovány za „neutrální“, tedy že nejsou přímo napojeny na zájmy jedné z komunit;

1.  zdůrazňuje důležitý a pozitivní příspěvek politiky soudržnosti EU v Severním Irsku, zejména v oblasti pomoci obnovy znevýhodněných městských a venkovských oblastí, boje proti změně klimatu a budování mezikomunitních a přeshraničních kontaktů v rámci mírového procesu; poukazuje zejména na to, že pomoc znevýhodněným městským a venkovským oblastem se často projevuje v podobě podpory nového hospodářského vývoje, který prosazuje znalostní ekonomiku, jako jsou vědecké parky v Belfastu a Londonderry (Derry);

2.  zdůrazňuje, že v současném finančním období bude více než 1 miliarda EUR finanční pomoci EU vynaložena na hospodářský a sociální rozvoj Severního Irska a sousedních regionů, přičemž 230 milionů EUR z této částky bude investováno do programu PEACE pro Severní Irsko (s celkovým rozpočtem ve výši téměř 270 milionů EUR) a 240 milionů EUR do programu Interreg V-A pro Severní Irsko, Irsko a Skotsko (s celkovým rozpočtem ve výši 280 milionů EUR);

3.  domnívá se, že zvláštní programy EU pro Severní Irsko, zejména program PEACE, mají klíčový význam pro udržení mírového procesu, neboť pomáhají rozvoji interkomunitních, mezikomunitních a přeshraničních kontaktů; konstatuje, že mezikomunitní a přeshraniční společenská střediska a sdílené služby jsou v tomto ohledu obzvláště důležité;

4.  vítá významný pokrok, jehož bylo v rámci programu PEACE v Severním Irsku dosaženo, a uznává úsilí, které v tomto procesu vyvíjejí všechny strany;

5.  domnívá se, že opatření pro budování důvěry mezi komunitami a opatření na podporu pokojného soužití, jakými jsou sdílené prostory a podpůrné sítě, hrály klíčovou úlohu v mírovém procesu, jelikož sdílené prostory umožňují oběma komunitám v Severním Irsku setkávat se jakožto jediné společenství při společných činnostech a rozvíjet vzájemnou důvěru a respekt a rovněž pomáhají překlenout propast mezi nimi;

6.  zdůrazňuje důležitost komunitně vedeného místního rozvoje a přístupu zdola nahoru, který všechny komunity motivuje k převzetí odpovědnosti za projekty, čímž dochází k prohlubování mírového procesu;

7.  konstatuje, že všechny zúčastněné strany v Severním Irsku si přejí pokračovat v uplatňování cílů politiky soudržnosti EU v regionu; v této souvislosti zdůrazňuje význam koordinované víceúrovňové správy a zásady partnerství;

8.  domnívá se však, že musíme udělat více pro zvýšení obecného povědomí o dopadu a důležitosti unijního financování v Severním Irsku a také pro zvýšení jeho viditelnosti, zejména informováním široké veřejnosti o dopadu projektů financovaných EU na mírový proces a celkový hospodářský rozvoj tohoto regionu;

9.  vítá skutečnost, že řídicí a kontrolní systémy v regionech řádně fungují, a že je tudíž finanční pomoc EU vynakládána efektivně; zdůrazňuje nicméně, že při hodnocení výsledků programu PEACE je kromě posuzování toho, nakolik jsou dodržovány předpisy, vždy nutné přihlížet k základním cílům programu;

10.  aniž by tím bylo dotčeno probíhající vyjednávání mezi EU a Spojeným královstvím, je přesvědčen, že pro Severní Irsko je nezbytné, aby se po roce 2020 mohlo i nadále podílet na určitých zvláštních programech (jako jsou např. programy PEACE a Interreg V-A pro Severní Irsko, Irsko a Skotsko), neboť by to výrazně prospělo udržitelnému hospodářskému a sociálnímu rozvoji, obzvláště ve znevýhodněných, venkovských a příhraničních oblastech díky tomu, že se tím postupně snižují stávající rozdíly; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby byly s ohledem na VFR na období po roce 2020 využity všechny relevantní finanční nástroje pro zajištění pokračujícího naplňování cílů politiky soudržnosti;

11.  aniž by tím bylo dotčeno probíhající vyjednávání EU a Spojeného království, je přesvědčen, že po roce 2020 by podpora územní spolupráce ze strany EU, obzvláště pokud se jedná o přeshraniční a mezikomunitní projekty, měla pokračovat s ohledem na úspěchy zvláštního unijního programu soudržnosti pro Severní Irsko, konkrétně programu PEACE a programů Interreg, které jsou obzvláště důležité pro stabilitu tohoto regionu; obává se, že ukončení těchto programů by ohrozilo činnosti spojené s budováním důvěry mezi komunitami a přeshraniční spoluprací a v důsledku toho i samotný mírový proces;

12.  poukazuje na to, že 85 % finančních prostředků na programy PEACE a Interreg pochází z EU; domnívá se proto, že je důležité, aby EU pokračovala v pomoci oběma komunitám v Severním Irsku i po roce 2020 a aby se aktivně podílela na správě financování v rámci politiky soudržnosti EU a interkomunitního a mezikomunitního financování v Severním Irsku, čímž komunitám pomůže překonávat vzájemné rozpory; v této souvislosti je přesvědčen, že financování by mělo být zachováno na odpovídající úrovni i po roce 2020; zdůrazňuje, že je to důležité, abychom umožnili pokračování v práci na budování míru;

13.  vyzývá Komisi, aby dávala za vzor zkušenosti Severního Irska s financováním v rámci politiky soudržnosti, zejména pokud jde o program PEACE, jakožto příklad toho, jakým způsobem EU řeší konflikty a napětí mezi komunitami; v této souvislosti zdůrazňuje, že proces usmíření v Severním Irsku představuje pozitivní příklad pro další oblasti v EU, v nichž proběhl konflikt;

14.  zdůrazňuje, že osvědčené postupy v rámci financování z politiky soudržnosti a programu PEACE by měly být využity jako unijní vzor a propagovány za účelem překonání nedůvěry mezi znesvářenými komunitami a pro dosažení trvalého míru v dalších částech Evropy, a dokonce i celosvětově;

15.  domnívá se, že je klíčové, aby obyvatelé Severního Irska, a zejména mladí lidé, měli i nadále přístup k hospodářským, společenským a kulturním výměnám v celé Evropě, a zejména k programu Erasmus+;

16.  bere na vědomí záměr Komise navrhnout pokračování programů PEACE a Interreg ve svém návrhu příštího víceletého finančního rámce na období 2021–2027; bere dále na vědomí dokument shrnující stanovisko Spojeného království ve věci budoucnosti politiky soudržnosti z dubna 2018, v němž Spojené království uvádí, že si přeje jednat o potenciálním nástupci programů PEACE IV a Interreg V-A pro období po roce 2020 s exekutivou Severního Irska, irskou vládou a EU a že se zavazuje plnit své závazky vůči programům PEACE a Interreg ve stávajícím VFR;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentnímu shromáždění a exekutivě Severního Irska a vládám a parlamentům členských států a jejich regionů.


Zvláštní opatření pro Řecko
PDF 141kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o provádění zvláštních opatření pro Řecko podle nařízení (EU) 2015/1839 (2018/2038(INI))
P8_TA(2018)0324A8-0244/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvané „Nový start pro zaměstnanost a růst v Řecku“ (COM(2015)0400),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1839 ze dne 14. října 2015, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zvláštní opatření pro Řecko(2),

–  s ohledem na nařízení (EU) 2017/825 o zavedení programu na podporu strukturálních reforem na období 2017–2020(3),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 19. září 2016 o následném hodnocení EFRR a Fondu soudržnosti za období 2007–2013 (SWD(2016)0318),

–  s ohledem na zprávu řeckého ministerstva pro hospodářství a rozvoj o využití částek podle nařízení (EU) 2015/1839 (programové období 2007–2013)(4),

–   s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení předloženou Komisi o provádění nařízení (EU) 2015/1839 o zvláštních opatřeních pro Řecko (O-000100/2017 – B8-0001/2018),

–  s ohledem na článek 52 svého jednacího řádu a na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0244/2018),

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti je projevem solidarity a hlavním investičním nástrojem EU, který pokrývá všechny regiony a snižuje rozdíly; vzhledem k tomu, že se při několika příležitostech potvrdila důležitost její přidané hodnoty a její flexibility během hospodářské a finanční krize; vzhledem k tomu, že se stávajícími rozpočtovými zdroji přispěla politika soudržnosti k zachování velmi potřebných příležitostí k veřejným investicím, pomohla zabránit zhoršení krize a umožnila členským státům a regionům cíleně reagovat za účelem zvýšení své odolnosti vůči nenadálým událostem a šokům zvenčí;

B.  vzhledem k tomu, že podpora z EFRR a Fondu soudržnosti v Řecku mezi roky 2007 a 2015 činila 15,8 miliardy EUR, což odpovídá přibližně 19 % celkových vládních kapitálových výdajů;

C.  vzhledem k tomu, že důsledkem hospodářské a finanční krize byla v Řecku po řadu let setrvale negativní míra růstu, kterou se nepodařilo zvrátit ani působením tří mezinárodních záchranných balíčků, a také vážné potíže s likviditou a nedostatek veřejných finančních prostředků;

D.   vzhledem k tomu, že Řecko a řecké ostrovy byly a jsou i nadále těžce zasaženy uprchlickou a migrační krizí a jsou pod velkým tlakem z důvodu vyššího přílivu migrantů a uprchlíků, jehož důsledkem je výrazně negativní dopad na místní ekonomické činnosti, zejména v oblasti turistického ruchu;

E.  vzhledem k tomu, že HDP Řecka v letech 2007 až 2013 klesl v reálných hodnotách o 26 %, a zatímco recese skončila v roce 2014, v následujících dvou letech nedosáhl růst ani 1 %; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti klesla ze 66 % na 53 % v roce 2013, což znamená, že bylo zaměstnáno jen něco málo přes polovinu lidí v produktivním věku, zatímco míra nezaměstnanosti se ve stejném období zvýšila z 8,4 % na 27,5 %, což mělo výrazný dopad na kupní sílu řeckého obyvatelstva a citelně postihlo několik oblastí, včetně zdravotnictví; vzhledem k tomu, že podle nejčerstvějších údajů Eurostatu činí současná míra nezaměstnanosti 20,8 %, přičemž nezaměstnanost mladých je stále vysoká;

F.  vzhledem k tomu, že Komise a spolunormotvůrci v roce 2015 uznali, že Řecko bylo postiženo krizí ojedinělým způsobem, což by mohlo mít vážný dopad jak na dokončení operací v rámci operačních programů z období 2000–2006 a 2007–2013, tak na začátek provádění programů politiky soudržnosti na období 2014–2020;

G.  vzhledem k tomu, že přijetí nařízení (EU) 2015/1839 mělo za cíl poskytnout Řecku likviditu v rozhodujícím okamžiku, dříve než se zastaví provádění programů a budou promeškány potřebné investiční příležitosti, protože v případě nedokončení projektů z období 2000–2006 a 2007–2013 by bylo nutno vrátit značné částky;

H.  vzhledem k tomu, že nařízení (EU) 2015/1839 stanovilo dodatečné počáteční předběžné financování na programové období 2014–2020 ve dvou splátkách, kdy každá z nich má být ve výši 3,5 % částky podpory z fondů politiky soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF), a pro programové období 2007–2013 uplatňování 100% míry spolufinancování na způsobilé výdaje a předčasné uvolnění posledních 5 % zbývajících plateb EU, které měly být pozdrženy až do uzavření programů;

I.  vzhledem k tomu, že nařízení bylo přijato s cílem co nejrychleji reagovat na vážnou krizovou situaci a zajistit, aby Řecko mělo dostatečné finanční prostředky na dokončení projektů v rámci programového období 2007–2013 a na zahájení provádění ve stávajícím období;

J.  vzhledem k tomu, že podle čl. 152 odst. 6 druhého pododstavce mělo Řecko povinnost do konce roku 2016 předložit Komisi zprávu o provádění ustanovení týkajících se uplatňování 100% míry spolufinancování a stropu u plateb na programy na konci programového období;

K.  vzhledem k tomu, že EU rovněž vyplatila 95 % celkových investičních nákladů v období financování 2007–2013 v Řecku (jinak bylo možné uhradit maximálně 85 %) prostřednictvím tzv. nařízení o doplňkovém opatření (EU) č. 1311/2011;

L.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2015 byl zřízen účet účelově vázaného fondu, na nějž byly převedeny veškeré prostředky, které byly vyčleněny na financování projektů financovaných EU, s cílem zajistit, aby byly použity pouze pro platby příjemcům a operace v rámci těchto operačních programů;

M.  vzhledem k tomu, že od roku 2011 dostává Řecko také podporu prostřednictvím pracovní skupiny Komise pro Řecko, která poskytuje technickou pomoc pro reformní proces v zemi, a od roku 2015 prostřednictvím útvaru na podporu strukturálních reforem, jenž poskytuje pomoc při přípravě, navrhování, provádění a hodnocení reforem podporujících růst; vzhledem k tomu, že nařízení (EU) 2017/825 o zavedení programu na podporu strukturálních reforem na období 2017–2020 vstoupilo v platnost dne 20. května 2017 a bylo významným okamžikem, pokud jde o závazky útvaru na podporu strukturálních reforem se zúčastněnými členskými státy včetně Řecka;

1.  opakuje, že politika soudržnosti hraje důležitou úlohu při plnění cílů EU dosáhnout inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, při boji proti nezaměstnanosti, snižování nerovností a posilování konkurenceschopnosti všech regionů EU, při projevování evropské solidarity a při doplňování jiných politik; dále připomíná, že evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) jsou největším zdrojem přímých investic v Řecku;

2.  bere na vědomí zprávu o využití částek podle nařízení (EU) 2015/1839 v programovém období 2007–2013, která měla být předložena ke konci roku 2016; konstatuje, že řecké orgány tuto zprávu předložily až v květnu 2017 a Parlamentu byla dána k dispozici po několika žádostech v prosinci 2017; oceňuje, že Komise poskytla Parlamentu předběžné posouzení seznamu 181 prioritních projektů v celkové hodnotě 11,5 miliardy EUR, což odpovídá přibližně 55 % celkové částky, která byla v období 2007–2013 Řecku přidělena z fondů EFRR, FS a ESF, z nichž 118 již bylo do konce daného programového období úspěšně realizováno a 24 je ve fázi postupného ukončování;

3.  zdůrazňuje, že podle údajů z výše uvedené zprávy mělo přijetí nařízení týkajícího se zvláštních opatření pro Řecko přímý dopad na likviditu v roce 2015 ve výši 1 001 709 731,50 EUR a vstupy v roce 2016 činily 467 674 209,45 EUR; kromě toho poznamenává, že spolu s navýšením počátečního předběžného financování na programové období 2014–2020 obdrželo Řecko v letech 2015–2016 přibližně 2 miliardy EUR;

4.  oceňuje, že vyplacené částky byly směřovány do široké škály projektů: dopravní a další infrastruktury (životní prostředí, cestovní ruch, kultura, obnova měst a venkova, sociální infrastruktury), projekty informační společnosti a činnosti zaměřené na rozvoj lidských zdrojů; kromě toho vítá skutečnost, že 63 % celkových plateb na projekty státní podpory se týkalo podpory podnikům a podnikatelským projektům a přímo přispívalo ke konkurenceschopnosti a snížení podnikatelského rizika, zatímco 37 % se týkalo opatření státní podpory na infrastrukturní projekty a doplňovalo opatření v oblasti tržních podmínek a zlepšování podnikání;

5.  oceňuje, že zpráva předložená řeckými orgány uznává, že zvýšení likvidity představuje současně zvýšení finančních příjmů o přibližně 1,5 miliardy EUR a posílení programu veřejných investic na období 2015–2016;

6.  vítá účinky daných opatření, pokud jde o posílení hospodářské činnosti, normalizaci a konsolidaci obratu a provozního kapitálu významného počtu podniků, vytváření a zachování pracovních míst a dokončení důležitých výrobních infrastruktur, což se projevuje rovněž významným dopadem na daňové příjmy v rozpočtu;

7.  vyrozumívá, že prostředky vyplacené EU v důsledku provádění nařízení byly v roce 2015 použity na dokončování projektů v rámci operačních programů až do konce období způsobilosti a že zbývající částka, která byla v roce 2016 vyplacena spolu s vnitrostátními zdroji, rovněž přispěla k dokončení dalších projektů;

8.  oceňuje, že se řecké orgány rozhodly reorganizovat klasifikaci projektů a určit významné projekty, které budou vybrány a dokončeny; zdůrazňuje, že tento krok výrazně pomohl překonat institucionální a administrativní překážky a stanovit prioritní činnosti, které mají být neprodleně provedeny, a to také zabránilo finančním opravám; vítá skutečnost, že prostředky poskytnuté EU podle nařízení (EU) 2015/1839 výrazně snížily počet projektů vykazovaných jako nedokončené; konstatuje, že v porovnání s programovým obdobím 2000–2006, ve kterém zůstalo nedokončeno na 900 projektů, nebylo v době podávání konečných žádostí o platby pro programové období 2007–2013 ještě dokončeno 79 projektů, tyto projekty však mají být dokončeny s použitím vnitrostátních prostředků;

9.  zdůrazňuje, že se výrazně zlepšila míra čerpání prostředků ze strukturálních fondů a že na konci března 2016 činila míra plateb v Řecku z programového období 2007–2013 přes 97 %(5) a že podle dokumentu o stavu provádění celkových plateb a výši nevypořádaných závazků („reste à liquider“, RAL) u programů z období 2007–2013 nemá Řecko ke dni 31. března 2018 žádné nevypořádané závazky v okruhu 1b(6); vítá skutečnost, že Řecko se stalo prvním členským státem, který v plné míře využil dostupných zdrojů a dosáhl 100% míry čerpání prostředků – průměr EU přitom činí 96 %;

10.  uvědomuje si však, že míry čerpání poskytují pouze orientační informace a že důraz na čerpání finančních prostředků by neměl být na úkor účinnosti, přidané hodnoty a kvality investic; konstatuje, že zvláštní opatření jsou makroekonomického rázu a je náročné zjistit, jak se jejich vliv projevil u jednotlivých projektů;

11.  připomíná, že ESI fondy mají značný dopad na HDP a jiné ukazatele ve více členských státech a také na sociální, hospodářskou a územní soudržnost obecně, a že investice podporované politikou soudržnosti a politikami rozvoje venkova v Řecku podle odhadů zvýšily HDP v roce 2015, na konci předchozího programového období, o více než o 2 % nad úroveň, na které by se nacházel v případě, že by tyto finanční prostředky poskytnuty nebyly; připomíná, že využívání strukturálních fondů EU musí vždy být zaměřeno na plnění cílů podle Smlouvy a dosahování skutečné přidané hodnoty EU, cílů a priorit EU, nikoli pouhého růstu HDP;

12.  bere na vědomí zejména kvantitativní analýzu zprávy předložené řeckými orgány o využívání částek podle nařízení (EU) 2015/1839 v souvislosti s programovým obdobím 2007–2013, v souladu s právními požadavky; je si vědom toho, že účinek specifických opatření nelze oddělit od celkového dopadu ESI fondů v Řecku, má však za to, že kvalitativní posouzení, jakkoli je nesnadné jej provést, by pomohlo tuto analýzu doplnit a pochopit dosažené výsledky; vybízí Komisi, aby poskytla více informací o zvýšené konkurenceschopnosti, produktivitě a udržitelnosti ze sociálního a ekologického hlediska;

13.  oceňuje skutečnost, že podle závěrečných údajů sdělených Komisi dne 31. prosince 2016 činila částka žádostí o platbu od řeckých orgánů 1,6 miliardy EUR a že Řecko prokázalo ke dni 31. března 2018 míru čerpání prostředků na programové období 2014–2020 ve výši 28 %(7) a řadí se tak mezi členské státy s nejlepšími výsledky vůbec, a to i přes určité nezanedbatelné rozdíly, pokud jde o míru členění nebo míru čerpání prostředků podle jednotlivých fondů; podporuje dále přijetí nařízení (EU) 2015/1839 jako důležité opatření, vhodné pro poskytnutí individualizované pomoci v tomto pro Řecko zásadním okamžiku; vítá skutečnost, že dodatečné předběžné financování bylo plně pokryto žádostmi o meziplatbu z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti, jak bylo požadováno, avšak konstatuje, že nebylo plně pokryto z Evropského sociálního fondu (kolem 4 %) nebo z Evropského námořního a rybářského fondu;

14.  připomíná důležitost relevantních strukturálních reforem; oceňuje vyvinuté úsilí a vyzývá Řecko, aby i nadále plně využívalo možností pomoci v rámci programu na podporu strukturálních reforem s cílem vytvořit zdravé podnikatelské prostředí v zájmu efektivního a účinného využívání ESI fondů a maximalizace jejich socioekonomického dopadu;

15.  uvědomuje si, že podporou veřejných investic a flexibilním využíváním investic EU, a to prostřednictvím nového naprogramování finančních prostředků nebo zvýšením míry spolufinancování, regionální politika zmírnila dopad finanční krize a trvalé fiskální konsolidace v několika členských státech; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zajistit odpovídající financování této politiky v příštím víceletém finančním rámci; opakuje však, že politika soudržnosti by měla být považována za hlavní nástroj veřejných investic i za katalyzátor pro přilákání dalších veřejných a soukromých finančních prostředků a že podobná opatření, která vedou ke snížení vnitrostátních kvót pro spolufinancování, které jsou požadovány pro získání finančních prostředků na operační programy financované ze strukturálních fondů, v případě Řecka či jiného členského státu, by měla být plánována pouze výjimečně a před svým přijetím a uplatňováním by měla být zkoumána z hlediska toho, jak budou účinná, a měla by být řádně odůvodněna;

16.  konstatuje, že některé regiony se potýkají s obtížemi při spolufinancování projektů financovaných z ESI fondů; vyzývá proto Komisi, aby urychleně zvážila v kontextu evropského semestru a Paktu o růstu a stabilitě dopad regionálních projektů spolufinancovaných z ESI fondů, zvláště projektů v méně rozvinutých regionech, na výpočet schodků veřejných financí;

17.  připomíná řeckým orgánům, že je důležité zajistit řádnou komunikaci a viditelnost investic v rámci ESI fondů;

18.  vítá předběžné posouzení, podle něhož bude s největší pravděpodobností uzavřeno programové období 2007–2013 bez ztráty finančních prostředků pro Řecko; žádá Komisi, aby informovala Parlament o výsledcích procesu uzavření programového období 2007–2013, který by měl, jak se očekává, být dokončen v první polovině roku 2018, a poskytla aktualizované informace o projektech, které mají být dokončeny s použitím vnitrostátních prostředků, a o těch, které ke dni 31. března 2018 stále nebyly dokončeny;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 270, 15.10.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. L 129, 19.5.2017, s. 1.
(4) Atény, květen 2017.
(5) Pracovní dokument útvarů Komise o následném hodnocení EFRR a Fondu soudržnosti za období 2007–2013.
(6) Stav provádění celkových plateb a míra nevypořádaných závazků („reste à liquider“, RAL) v okruhu 1b (programy na období 2007–2013) – Určení vnitrostátních orgánů a stav provádění průběžných plateb na operační programy ESI fondů na období 2014–2020 (stav ke dni 31. března 2018).
(7) Stav provádění celkových plateb a míra nevypořádaných závazků („reste à liquider“, RAL) v okruhu 1b (programy na období 2007–2013) – Určení vnitrostátních orgánů a stav provádění průběžných plateb na operační programy ESI fondů na období 2014–2020 (stav ke dni 31. března 2018).


Možnosti opětovného začlenění pracovníků, kteří se zotavují z úrazu a nemoci, do kvalitních zaměstnání
PDF 191kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o možnostech opětovného začlenění pracovníků, kteří se zotavují z úrazu a nemoci, do kvalitních zaměstnání (2017/2277(INI))
P8_TA(2018)0325A8-0208/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu ze dne 3. května 1996,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání („směrnice o rovnosti v zaměstnání“)(1),

–  s ohledem na společné prohlášení Evropské aliance pro boj proti chronickým onemocněním z listopadu 2017 nazvané „Zlepšení situace v oblasti zaměstnanosti osob trpících chronickým onemocněním v Evropě“,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její vstup v platnost v EU dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020(2),

–  s ohledem na společnou zprávu Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) a Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) z roku 2014 nazvanou „Psychosociální rizika v Evropě – výskyt a strategie k jejich předcházení“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. listopadu 2017 o provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením(4),

–  s ohledem na Filadelfskou deklaraci ze dne 10. května 1944, týkající se cílů a účelů Mezinárodní organizace práce (MOP),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2008 s názvem „Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století“ (COM(2008)0412),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. února 2011 o uplatňování rámcové dohody o stresu při práci, kterou přijali sociální partneři (SEC(2011)0241),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. února 2007 nazvané „Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012“ (COM(2007)0062),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(6),

–  s ohledem na antidiskriminační směrnici 2000/78/ES a judikaturu Soudního dvora Evropské unie, jako je rozsudek Soudního dvora ze dne 11. dubna 2013 ve spojených věcech C-335/11 a C-337/11 (HK Danmark), které společně stanoví zákaz zaměstnavatelů diskriminovat, pokud může být dlouhodobě špatný zdravotní stav považován za znevýhodnění, a povinnost zaměstnavatelů přiměřeně přizpůsobit pracovní podmínky,

–  s ohledem na společnou akci EU pro duševní zdraví a pohodu, která byla zahájena v roce 2013,

–  s ohledem na kampaň Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci nazvanou „Zdravá pracoviště: zvládání stresu“,

–  s ohledem na nedávný pilotní projekt týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví starších pracovníků, který realizovala Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA),

–  s ohledem na zprávu agentury EU-OSHA z roku 2016 nazvanou „Pracovní rehabilitace a návrat do zaměstnání: Zpráva o analýze politik, strategií a programů EU a členských států“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2014 nazvanou „Možnosti zaměstnávání osob s chronickými onemocněními“,

–  s ohledem na dokument konfederace Business Europe z roku 2012 nazvaný „Pracovní postupy zaměstnavatelů v oblasti aktivního stárnutí“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0208/2018),

A.  vzhledem k tomu, že stres spojený s prací je rostoucím problémem a druhým nejčastěji hlášeným zdravotním problémem v Evropě souvisejícím s prací; vzhledem k tomu, že 25 %(7) pracovníků uvádí, že zažívají stres spojený s prací; vzhledem k tomu, že stres spojený s prací může oslabit právo jednotlivce na zdravé pracovní podmínky; vzhledem k tomu, že stres spojený s prací dále přispívá k absencím a nízké spokojenosti s prací, negativně ovlivňuje produktivitu a je příčinou téměř poloviny počtu každoročně promeškaných pracovních dnů;

B.  vzhledem k tomu, že stárnutí evropské pracovní síly představuje nové výzvy, pokud jde o pracovní prostředí a změněnou organizaci práce; vzhledem k tomu, že stárnutí je spojeno s vyšším rizikem vzniku chronických duševních a tělesných problémů, včetně zdravotního postižení a onemocnění, a proto jsou politiky v oblasti prevence, opětovného začlenění a rehabilitace důležité pro zachování udržitelných pracovišť i systémů důchodového a sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že chronická onemocnění se netýkají pouze starší populace;

C.  vzhledem k tomu, že dlouhodobá nepřítomnost v práci má nepříznivý dopad na duševní a fyzické zdraví, představuje vysoké sociální a ekonomické náklady a může být překážkou pro návrat do práce; vzhledem k tomu, že zdraví a dobré životní podmínky hrají ústřední úlohu při budování udržitelných ekonomik; vzhledem k tomu, že je nutné brát v potaz finanční dopad onemocnění nebo zdravotního postižení na rodiny, pokud se postižení nemohou vrátit do zaměstnání;

D.  vzhledem k tomu, že zatímco existuje rozdíl mezi zdravotním postižením, úrazem, chorobou a onemocněními spojenými s věkem, tyto poruchy se často překrývají a vyžadují komplexní a současně individuální přístup k jednotlivci;

E.  vzhledem k tomu, že stárnutí je jednou z hlavních sociálních výzev, jimž EU čelí; vzhledem k tomu, že je proto zapotřebí přijmout politiky na podporu aktivního stárnutí, které by lidem umožnily zůstat aktivní a v zaměstnání až do věku odchodu do důchodu nebo i déle, pokud si to přejí; vzhledem k tomu, že starší generace a její zkušenosti jsou pro trh práce nepostradatelné; vzhledem k tomu, že starší lidé, kteří jsou ochotni zůstat v práci, často hledají flexibilní nebo individualizované pracovní smlouvy; vzhledem k tomu, že nemoci, zdravotní postižení a vyloučení z pracovního procesu mají závažné finanční důsledky;

F.  vzhledem k tomu, že kouření, nadměrná konzumace alkoholu a užívání drog jsou jedněmi z nejzávažnějších zdravotních rizikových faktorů pro obyvatelstvo v produktivním věku v EU a jsou spojeny se zraněními a různými nepřenosnými nemocemi(8); vzhledem k tomu, že 20 až 25 % všech pracovních úrazů zahrnuje osoby pod vlivem alkoholu(9) a odhaduje se, že 5 až 20 % pracujícího obyvatelstva v Evropě má vážné problémy s konzumací alkoholu(10); vzhledem k tomu, že opětovné začlenění pracovníků, kteří mají problémy s požíváním návykových látek, do kvalitního zaměstnání představuje pro zaměstnavatele zvláštní problém;

G.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením či chronickým onemocněním nebo osoby, které se zotavují z úrazu či nemoci, se nacházejí ve zranitelném postavení a měly by mít prospěch z individualizované podpory při návratu do zaměstnání nebo na trh práce; vzhledem k tomu, že někteří lidé s chronickým onemocněním se nechtějí nebo nemohou vrátit do práce;

H.  vzhledem k tomu, že oblast profesní rehabilitace a návratu do zaměstnání by mohla být cennou příležitostí k dobrovolnictví, například zapojením do dobrovolnické práce po odchodu do důchodu; vzhledem k tomu, že dobrovolnictví by mělo být podporováno v každém věku;

I.  vzhledem k tomu, že zaměstnavatelé musí v první řadě podporovat kulturu ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti; vzhledem k tomu, že ke změně kultury by rovněž mohla přispět dobrovolná účast na činnostech v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jako například v podobě pracovních skupin;

J.  vzhledem k tomu, že práce hraje důležitou úlohu při napomáhání procesu uzdravení a rehabilitace s ohledem na významný pozitivní psychosociální přínos, který práce přináší zaměstnancům; vzhledem k tomu, že osvědčené postupy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mají zásadní význam pro produktivitu a motivaci pracovní síly, která podnikům pomáhá zachovat si konkurenceschopnost a zůstat inovativní, zajišťuje dobré pracovní podmínky a pomáhá udržet si cenné dovednosti a pracovní zkušenosti, snižovat fluktuaci zaměstnanců a předcházet vyloučení, úrazům a zraněním; vzhledem k tomu, že Komise by měla zvážit vyúčtování celkových nákladů v oblasti aktivního a sociálního začleňování; vzhledem k tomu, že přijetí vhodných a individuálně přizpůsobených přístupů k opětovnému začleňování osob, které se zotavují z úrazu nebo nemoci, do kvalitního zaměstnání, je důležitým faktorem při předcházení další nepřítomnosti v zaměstnání nebo přítomnosti během nemoci;

K.  vzhledem k tomu, že definice osob se sníženou pracovní schopností se může v jednotlivých členských státech lišit;

L.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky a mikropodniky mají v tomto ohledu zvláštní potřeby, jelikož mají méně prostředků potřebných k plnění povinností spojených s prevencí nemoci a úrazů, a proto často vyžadují podporu za účelem dosažení cílů v oblasti BOZP; vzhledem k tomu, že osvědčené postupy v oblasti BOZP jsou na druhé straně zásadní pro malé a střední podniky a mikropodniky, zejména pro udržitelnost jejich podnikání; vzhledem k tomu, že různé programy financované z prostředků EU nabízejí možnosti cenné výměny inovací a osvědčených postupů v oblasti udržitelného BOZP;

M.  vzhledem k tomu, že negativní psychosociální faktory na pracovišti jsou spojeny nejen se zdravotními důsledky, ale také se zvýšeným počtem absencí a nízkou spokojeností s prací; vzhledem k tomu, že individuálně přizpůsobená opatření v oblasti BZOP mohou umožnit jednotlivcům se změněnou pracovní schopností zůstat v zaměstnání a mají přínos pro pracovní sílu; vzhledem k tomu, že i když je nepřítomnost v práci někdy z lékařského hlediska nezbytná, působí na osoby, které tráví delší čas mimo práci, i další negativní psychosociální účinky, které snižují pravděpodobnost, že se tyto osoby ještě někdy do zaměstnání vrátí; vzhledem k tomu, že včasná koordinovaná péče zaměřená především na dobré životní podmínky zaměstnanců je zásadní pro zlepšení míry navrácení se do práce a předcházení dlouhodobým negativním důsledkům pro jednotlivce;

N.  vzhledem k tomu, že dostupnost a srovnatelnost údajů o nemocech z povolání na úrovni EU je často nedostatečná; vzhledem k tomu, že podle nadace Eurofound trpí přibližně 28 % Evropanů tělesným nebo duševním problémem, onemocněním nebo zdravotním postižením(11); vzhledem k tomu, že podle odhadů žije každý čtvrtý člověk v produktivním věku s dlouhodobými zdravotními problémy(12); vzhledem k tomu, že zdravotní postižení a špatné zdraví mohou být současně příčinou chudoby i jejím důsledkem; vzhledem k tomu, že studie OECD zjistila, že příjmy osob se zdravotním postižením jsou v průměru o 12 % nižší než příjmy ostatního obyvatelstva(13); vzhledem k tomu, že v některých zemích tento rozdíl v příjmech činí až 30 %; vzhledem k tomu, že studie z roku 2013 ukázala, že 21,8 % pacientů s rakovinou ve věku 18–57 let se stalo nezaměstnanými bezprostředně poté, co jim byla rakovina diagnostikována, přičemž 91,6 % z této skupiny ztratilo zaměstnání15 měsíců po stanovení diagnózy(14); vzhledem k tomu, že studie Eurostatu z roku 2011(15) zjistila, že pouze 5,2 % zaměstnaných osob, které mají omezenou pracovní schopnost kvůli dlouhodobému zdravotnímu problému nebo omezením při základních činnostech, udává, že využívá zvláštních pracovních ujednání; vzhledem k tomu, že podle stejné studie Eurostatu 24,2 % nezaměstnaných upřesňuje, že by takovýchto ujednání bylo zapotřebí, aby se mohli vrátit do práce;

O.  vzhledem k tomu, že digitalizace pravděpodobně povede k zásadním změnám v organizaci práce a mohla by přispět ke zlepšení příležitostí pro pracovníky, kteří mají například snížené fyzické schopnosti; vzhledem k tomu, že starší generace pravděpodobně v tomto ohledu čelí jedinečnému souboru problémů; vzhledem k tomu, že i tato generace by měla mít z těchto změn prospěch;

P.  vzhledem k tomu, že právo na pracovní podmínky, které respektují zdraví, bezpečnost a důstojnost každého pracovníka, je zakotveno v Listině základních práv Evropské unie a dobré pracovní podmínky mají samy o sobě pozitivní hodnotu; vzhledem k tomu, že každý člověk má v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv právo na životní úroveň, jež je dostačující pro zajištění zdraví a blahobytu, a právo na práci a spravedlivé a příznivé pracovní podmínky; vzhledem k tomu, že lepší zdravotní stav a opětovné začlenění pracovníků zvyšuje celkovou životní úroveň společnosti, má hospodářské výhody pro členské státy, zaměstnance i zaměstnavatele, včetně starších pracovníků a jednotlivců, kteří mají zdravotní problémy, a pomáhá zachovat dovednosti, které by se jinak vytratily; vzhledem k tomu, že zaměstnavatelé, pracovníci, rodiny i komunity mají prospěch z toho, pokud se pracovní neschopnost změní na pracovní schopnost;

Prevence a včasná intervence

1.  domnívá se, že je nutné zlepšit řízení záležitostí spojených s pracovní neschopností v členských státech a lépe přizpůsobit pracoviště pro osoby s chronickým onemocněním nebo zdravotním postižením, a to tak, že se bude prostřednictvím lepšího prosazování směrnice 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání a povolání bojovat proti diskriminaci; uznává, že má-li k takovému zlepšení dojít, musí členské státy zavést fungující právní předpisy s účinným dohledem, aby se zajistilo, že zaměstnavatelé zajistí osobám s chronickým onemocněním a zdravotním postižením lepší přístup na pracoviště, například změnou úkolů, vybavení a rozvojem dovedností; naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly vhodné přizpůsobování pracovišť s cílem zajistit včasný návrat do práce;

2.  vyzývá Komisi, aby podporovala integrační a rehabilitační opatření a úsilí členských států o zvýšení povědomí o dané problematice a identifikaci a sdílení osvědčených postupů úpravy a přizpůsobení pracoviště; vyzývá všechny příslušné zúčastněné strany, jejichž činnosti souvisejí s procesem návratu do práce, aby pomáhaly usnadnit výměnu informací o možných nelékařských překážkách, které by mohly bránit návratu do práce, a aby koordinovaly činnosti, jejichž cílem bude tyto překážky identifikovat a odstranit je;

3.  naléhavě vyzývá nadaci Eurofound, aby se dále zabývala pracovními možnostmi a mírou zaměstnatelnosti osob s chronickým onemocněním a analyzovala je; vyzývá k tomu, aby se využívání politiky založené na důkazech stalo běžnou praxí a aby tvořilo základní kámen přístupů k návratu do zaměstnání; vyzývá tvůrce politik, aby se ujali vedení při zajišťování přístupu zaměstnavatelů a zaměstnanců k informacím a lékařské péči, a žádá, aby se tyto osvědčené postupy podporovaly na evropské úrovni;

4.  domnívá se, že v nadcházejícím strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období po roce 2020 by měly být větší prioritou investice z fondů EU zaměřené na prodloužení a podporu zdravějšího života a pracovního života a individualizované pracovní smlouvy a na podporu zaměstnanosti a návrat do zaměstnání, pokud je to žádoucí a pokud to zdravotní podmínky dovolují; domnívá se, že nedílnou součástí této strategie by měly být investice do primárních a sekundárních preventivních mechanismů, například prostřednictvím poskytování elektronických zdravotních technologií; vyzývá Komisi a členské státy, aby upřednostnily předcházení rizikům a onemocněním na pracovišti;

5.  vyzývá členské státy, aby se plně zapojily do nadcházející celoevropské kampaně na období 2020–2022 zaměřené na prevenci muskuloskeletálních poruch v důsledku výkonu povolání a aby hledaly inovativní nelegislativní řešení a vyměňovaly si informace a osvědčené postupy se sociálními partnery; vyzývá členské státy, aby se aktivně zapojily do šíření informací, které poskytuje agentura EU-OSHA; znovu žádá Komisi, aby neprodleně předložila právní akt o muskuloskeletálních poruchách; vyzývá členské státy k provedení studií – rozčleněných podle pohlaví, věku a odvětví ekonomické činnosti –, které by se zabývaly výskytem muskuloskeletálních poruch, aby bylo možné zajistit prevenci a bojovat proti výskytu těchto onemocnění a vypracovat komplexní strategii EU pro boj proti chronickým onemocněním, která se bude zabývat prevencí a včasnou intervencí;

6.  vyzývá členské státy a zaměstnavatele, aby zaujali proaktivní úlohu při začleňování informací, které poskytuje agentura EU-OSHA, do svých politik a programů týkajících se pracovišť; vítá, že agentura EU-OSHA na svých internetových stránkách nedávno zveřejnila novou sekci věnovanou nemocem z povolání, rehabilitaci a návratu do práce s cílem poskytovat informace o politikách a postupech v oblasti prevence;

7.  zastává názor, že systematická prevence psychosociálních rizik je klíčovým prvkem moderního pracoviště; se znepokojením bere na vědomí nárůst hlášených případů problémů v oblasti duševního zdraví a psychosociálních problémů v posledních letech a skutečnost, že stres spojený s prací je pro zaměstnance i zaměstnavatele rostoucím problémem; vyzývá členské státy a sociální partnery, aby poskytovaly podporu podnikům při provádění soudržného souboru politik a programů týkajících se pracovišť s cílem zlepšit prevenci těchto problémů, řešit stigma spojené s duševním zdravím a podpořit jednotlivce, kteří mají taková onemocnění, a to tím, že jim umožní přístup k psychologickým službám; s cílem dále motivovat zaměstnavatele k tomu, aby podnikly kroky, zdůrazňuje výhody prevence psychosociálních rizik a podpory zdraví, k nimž patří i prokázaná návratnost investic; konstatuje, že právní předpisy a uznávání psychosociálních rizik a problémů duševního zdraví, jako je chronický stres a vyhoření, se v jednotlivých členských státech liší;

8.  zdůrazňuje, že je důležité stanovit a aktualizovat společné zdravotní ukazatele a definice onemocnění souvisejících s prací, včetně stresu na pracovišti, a shromažďovat statistické údaje za celou EU, aby bylo možné stanovit cíle v oblasti snižování výskytu nemocí z povolání;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly a uplatňovaly program systematického monitorování, řízení a podpory pracovníků vystavených psychosociálním rizikům, včetně stresu, depresí a syndromu vyhoření, tak aby bylo mj. možné vypracovat účinná doporučení a pokyny k boji proti těmto rizikům; zdůrazňuje, že chronický stres na pracovišti je pokládán za významnou překážku produktivity a kvality života; konstatuje, že psychosociální rizika a stres spojený s prací jsou častým strukturálním problémem, který souvisí s organizací práce, a že je možné docílit jejich prevence a omezení; zdůrazňuje, že je třeba provádět studie, zlepšit prevenci a sdílet osvědčené postupy a nástroje pro opětovné začlenění na trh práce;

10.  vyzývá k boji proti stigmatizaci duševních zdravotních problémů a poruch učení; podporuje iniciativy zaměřené na zvyšování povědomí a podporu změn v této oblasti prostřednictvím rozvoje politik a opatření v oblasti prevence psychosociálních rizik na úrovni podniků; v této souvislosti oceňuje opatření sociálních partnerů v členských státech, která přispívají k pozitivní změně; připomíná význam řádné odborné přípravy poskytovatelů služeb v oblasti BOZP a inspektorů práce týkající se postupů řízení psychosociálních rizik; vyzývá k užší spolupráci a oživení iniciativ EU zabývajících se problematikou psychosociálních rizik v zaměstnání a k upřednostnění této problematiky v nadcházejícím strategickém rámci EU pro BOZP;

11.  uznává, že opětovné začlenění pracovníků, kteří mají problémy s užíváním návykových látek, představuje pro zaměstnavatele zvláštní problém; v tomto ohledu bere na vědomí příklad modelu Alna provozovaného švédskými sociálními partnery(16) na podporu pracovišť při přijímání proaktivních a včasných intervenčních opatření a na pomoc při rehabilitaci pracovníků, kteří mají problémy s návykovými látkami;

12.  vítá kampaň s názvem „Zdravá pracoviště: zvládání stresu“; zdůrazňuje, že součástí iniciativ zaměřených na zvládání pracovního stresu musí být hledisko pohlaví, neboť ženy potřebují specifické pracovní podmínky;

13.  zdůrazňuje, že je důležité více investovat do politiky prevence rizik a podpory kultury prevence; poukazuje na to, že kvalita služeb v oblasti prevence má zásadní význam pro podporu společností; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly účinné politiky, pokud jde o zdravou výživu, spotřebu alkoholu a tabáku a o kvalitu ovzduší, a aby podporovaly takové politiky na pracovištích; dále vyzývá členské státy, aby rozvíjely integrované zdravotnické služby se sociálními, psychologickými a pracovními službami a pracovním lékařstvím; vybízí členské státy, aby pracovníkům zajistily dostatečný přístup ke zdravotní péči, aby bylo možné včas odhalit nástup fyzického či duševního onemocnění a usnadnil se proces opětovného začleňování; připomíná, že včasné investice a preventivní opatření mohou z dlouhodobého hlediska snížit dlouhodobý psychosociální vliv na jednotlivce i celkové náklady pro společnost;

14.  žádá, aby politiky v oblasti opětovného začleňování:

   byly v souladu s celoživotním přístupem ke vzdělávání, celoživotnímu učení, sociální politice a politice zaměstnanosti;
   byly individuálně uzpůsobené, cílené a zaměřené na potřeby, aniž by kladly na účastníky požadavky, u nichž je nepravděpodobné, že by je v důsledku svého stavu byli schopni splnit;
   byly participativní a založené na integrovaném přístupu a
   respektovaly předpoklady, které jsou nezbytné pro umožnění účasti bez vytváření podmínek ohrožujících minimální životní příjem;

15.  domnívá se, že by členské státy měly poskytovat další cílené dávky pro osoby se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním, které by pokrývaly dodatečné náklady spojené mimo jiné s osobní podporou a pomocí, využíváním specifických zařízení a zdravotní a sociální péčí a vytvářely cenově dostupnou úroveň pro léčivé přípravky pro sociálně slabší skupiny; zdůrazňuje, že je třeba zajistit důstojnou úroveň invalidních a starobních důchodů;

Návrat do práce

16.  uznává, že práce je důležitým zdrojem pozitivního psychosociálního života jednotlivců a že začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob do pracovního procesu pomocí individuálně uzpůsobených opatření je klíčovým faktorem v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a také s sebou přináší další preventivní psychosociální výhody; zdůrazňuje, že začleňování osob, které se vracejí do práce po zranění nebo duševní či tělesné nemoci, má několik pozitivních účinků: má pozitivní účinek na dobré podmínky života jednotlivců, snižuje náklady na vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení a jednotlivé podniky, širším způsobem podporuje hospodářství, a to tak, že se systémy důchodového zabezpečení a sociálního zabezpečení stávají udržitelnějšími pro budoucí generace; bere na vědomí potíže pracovníků při vypořádávání se se systémy náhrad, které pro ně mohou znamenat zbytečná zpoždění při zajišťování léčby a v některých případech by mohly být odrazující; důrazně požaduje, aby se u všech správních postupů spojených s opětovným začleňováním pracovníků uplatňoval přístup zaměřený na zákazníka; vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Komisí a příslušnými agenturami EU podnikly kroky na potlačení negativních účinků dlouhodobé nepřítomnosti v práci, jako jsou izolace, psychosociální obtíže, sociálně-ekonomické důsledky a dopady na zaměstnatelnost;

17.  zastává názor, že by členské státy a zaměstnavatelé měli přijmout pozitivní a na práci zaměřený přístup k pracovníkům se zdravotním postižením, starším pracovníkům a pracovníkům, kteří se vracejí po duševní či tělesné nemoci, včetně těch, kterým bylo diagnostikováno smrtelné onemocnění, a klást důraz na včasné posouzení schopnosti a ochoty pracovat, jimiž jednotlivec stále disponuje, a co nejdřív organizovat psychologické, sociální a zaměstnanecké poradenství a přizpůsobit pracoviště, a to s přihlédnutím k profesnímu profilu jednotlivce a sociálně-ekonomické situaci daného pracovníka; vybízí členské státy, aby zlepšily ustanovení ve svých systémech sociálního zabezpečení, která by upřednostňovala rychlý návrat do práce za předpokladu, že si to zaměstnanec přeje a pokud to jeho zdravotní stav dovolí;

18.  bere na vědomí pozitivní úlohu, kterou hrají sociální podniky, konkrétněji sociální podniky pro pracovní začleňování, při opětovném začleňování dlouhodobě nezaměstnaných zpět do pracovního procesu; vyzývá členské státy, aby těmto podnikům poskytly nezbytné uznání a technickou podporu;

19.  v této souvislosti podporuje odkaz na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol (A/RES/61/106) a na využívání Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, zdravotního postižení a zdraví (ICF) Světové zdravotnické organizace (WHO) ve všech relevantních opatřeních a politikách; sdílí názor, že zdravotní postižení je zdravotní zkušeností, k níž dochází v určitém sociálně-ekonomickém kontextu;

20.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly a poskytly zaměstnavatelům pokyny pro osvědčené postupy a zaškolování k tomu, jak rozvíjet a provádět plány opětovného začleňování, s cílem zajistit nepřetržitý dialog mezi sociálními partnery a zajistit, aby byli zaměstnanci informováni o svých právech od začátku procesu návratu do práce; rovněž podporuje výměnu osvědčených postupů v rámci členských států a mezi členskými státy, v profesních komunitách, mezi sociálními partnery, nevládními organizacemi a tvůrci politik o opětovném začlenění pracovníků, kteří se zotavují z nemoci nebo ze zranění;

21.  vyzývá členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery poskytly externí podporu ve formě poradenství a technické podpory malým a středním podnikům a mikropodnikům s omezenými zkušenostmi s pracovní rehabilitací a opatřeními v oblasti návratu do zaměstnání; uznává, že při provádění opatření na úrovni společností je důležité zohlednit situaci, konkrétní potřeby a problémy s dodržováním příslušných předpisů nejen ze strany mikropodniků a malých a středních podniků, ale také ze strany některých odvětví veřejných služeb; zdůrazňuje, že zvyšování povědomí, výměna osvědčených postupů, konzultace a internetové platformy mají při podpoře malých a středních podniků a mikropodniků v tomto procesu zásadní význam; vyzývá Komisi a členské státy, aby dále rozvíjely praktické nástroje a pokyny, které mohou pomoci podpořit malé a střední podniky a mikropodniky s omezenými zkušenostmi s pracovní rehabilitací a opatřeními v oblasti návratu do zaměstnání; uznává význam investování do vzdělávání v oblasti managementu;

22.  bere na vědomí riziko, že nápaditější přístupy k opětovnému začleňování osob, které jsou nejvíc vzdálené trhu práce, mohou být zbaveny financování ve prospěch užšího přístupu založeného na snadno měřitelných výsledcích; vyzývá proto Komisi, aby zlepšila financování přístupů zdola nahoru v rámci strukturálních fondů, zejména v rámci ESF;

23.  bere na vědomí úspěch individuálního řízení případů v různých programech, které pracovníkům umožňují návrat do zaměstnání, a zdůrazňuje potřebu individuálně navržené a integrované podpory ze strany sociálních pracovníků nebo určených poradců, je přesvědčen, že je zásadní, aby podniky zůstaly s pracovníky, nebo jejich zástupci, během nepřítomnosti kvůli nemoci nebo zranění v úzkém kontaktu;

24.  domnívá se, že politiky v oblasti návratu do zaměstnání by měly být zahrnuty do širšího uceleného přístupu ke zdravému pracovnímu životu s cílem zajistit bezpečné a zdravé pracovní prostředí z hlediska tělesného a duševního zdraví během celého pracovního života a umožnit všem pracovníkům aktivní a zdravé stárnutí; zdůrazňuje klíčový význam komunikace, pomoc odborníků na řízení pracovní rehabilitace (pracovních asistentů) a integrovaného přístupu zahrnujícího všechny dotčené strany v oblasti úspěšné fyzické a pracovní rehabilitace pracovníků; domnívá se, že by ústředním bodem systémů pro návrat do práce mělo být pracoviště; chválí úspěch nebyrokratického a praktického přístupu rakouského programu fit2work(17), který klade důraz na snadnou komunikaci přístupnou všem pracovníkům (jako je používání zjednodušeného jazyka);

25.  zdůrazňuje, že je důležité udržet osoby se sníženou pracovní schopností v zaměstnání, a to i tím, že se zajistí, aby měly malé a střední podniky a mikropodniky zdroje, které potřebují na to, aby toho efektivně dosáhly; důrazně podporuje opětovné začleňování pracovníků, kteří se zotavují z nemoci a zranění, do kvalitního zaměstnání, pokud si to zaměstnanec přeje a pokud to zdravotní stav dovolí, prostřednictvím rekvalifikace a zvyšování kvalifikace na otevřeném trhu práce; zdůrazňuje, že je důležité zaměřit politická opatření na pracovní schopnosti jednotlivců a ukázat zaměstnavateli výhody udržení zkušeností a znalostí pracovníka, o kterého by mohl přijít kvůli trvalé pracovní neschopnosti; zároveň však uznává význam existence spolehlivé sítě zabezpečení prostřednictvím vnitrostátního systému sociálního zabezpečení pro osoby, které se nemohou do zaměstnání vrátit;

26.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly aktivní politiky týkající se trhu práce a politické pobídky pro zaměstnavatele na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a chronickými nemocemi včetně vhodných úprav a odstranění překážek na pracovišti, s cílem usnadnit jejich opětovné začlenění; připomíná, že je nezbytné informovat společnosti a dotčené osoby o stávajících pobídkách a právech;

27.  v této souvislosti uznává, že při návratu do zaměstnání hrají důležitou úlohu flexibilní, individuálně přizpůsobené a adaptivní způsoby organizace práce, jako je např. práce z domova, pružná pracovní doba, přizpůsobené vybavení a zkrácená pracovní doba; zdůrazňuje, že je důležité podporovat brzký a postupný návrat do práce (pokud to umožňuje zdravotní stav), který by mohl být doprovázen částečnou dávkou v nemoci, s cílem zajistit, aby jednotlivci netrpěli v důsledku návratu do práce ztrátou příjmů; při současném zachování finančních pobídek pro podnikání; zdůrazňuje, že tato opatření, mezi něž patří geografická, časová a funkční flexibilita, musí být pozitivní jak pro pracovníky, tak pro zaměstnavatele a musí usnadňovat organizaci řízení práce a zohledňovat změny ve výrobních cyklech;

28.  oceňuje vnitrostátní programy a iniciativy, které pomáhají k opětovnému začlenění osob s chronickým onemocněním do kvalitního zaměstnání, jako je německý program „Job4000“(18), který využívá integrovaný přístup na zlepšení stabilní profesní integrace osob s těžkým zdravotním postižením a konkrétními obtížemi při hledání práce, a zřízení agentur pro opětovné začleňování, které pomáhají lidem s chronickým onemocněním nalézt práci, jež je přizpůsobena jejich situaci a schopnostem(19);

29.  bere na vědomí důležité psychologické přínosy a zvýšenou produktivitu spojenou s vysokou úrovní autonomie na pracovišti; domnívá se, že určitý stupeň autonomie na pracovišti může mít zásadní význam pro usnadňování procesu opětovného začleňování nemocných a zraněných pracovníků s různým zdravotním stavem a potřebami;

30.  uznává hodnotu návratu do práce v procesu péče, neboť práce mnoha jednotlivcům umožňuje finanční nezávislost a zlepšuje život, což může být někdy rozhodujícím faktorem v procesu zotavování;

31.  vyzývá členské státy, aby neodebíraly okamžitě sociální dávky, pokud lidé s chronickým onemocněním získají zaměstnání, protože jim tím pomohou vyhnout se „pasti sociálních dávek“;

Změna postojů k opětovnému začlenění pracovníků

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery ve svých sděleních, pokynech a politikách zajistily, aby zaměstnavatelé považovali proces opětovného začleňování pracovníků za příležitost těžit z dovedností, kvalifikace a zkušeností pracovníků; zastává názor, že zaměstnavatelé a zástupci pracovníků jsou od samého počátku důležitými aktéry v procesu návratu do práce a jsou součástí rozhodovacího procesu;

33.  připomíná články 26 a 27 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, které zavazují smluvní strany, aby organizovaly, posilovaly a rozšiřovaly rehabilitační služby a programy, zejména v oblasti zdraví, zaměstnanosti, vzdělávání a sociálních služeb, a aby podporovaly pracovní příležitosti a kariérní postup pro osoby se zdravotním postižením na trhu práce a pomáhaly jim při návratu do zaměstnání;

34.  zdůrazňuje, že zvyšování informovanosti o politikách a programech v oblasti pracovní rehabilitace a návratu do zaměstnání a zlepšení podnikové kultury jsou rozhodujícími faktory úspěchu v procesu návratu do zaměstnání a v boji proti negativním postojům, předsudkům a diskriminaci; domnívá se, že týmy odborníků, jako jsou psychologové a mentoři vyškolení v oblasti profesní rehabilitace, by mohly být účinně sdíleny různými společnostmi, aby jejich odborných znalostí mohly využívat i menší podniky; zastává názor, že v tomto procesu existuje prostor i pro podporu a vzájemné doplňování se ze strany nevládních organizací a dobrovolníků;

35.  vyjadřuje uznání podnikům, které přijaly iniciativy na podporu osob se zdravotními problémy, zdravotním postižením nebo se sníženou pracovní schopností, např. zajištěním komplexních preventivních programů, úpravou pracovních úkolů, odbornou přípravou a rekvalifikací nebo přípravou ostatních zaměstnanců na změněné schopnosti vracejících se pracovníků, což pomáhá jejich opětovnému začlenění; důrazně vybízí další podniky, aby se zapojily do tohoto úsilí a předložily takové iniciativy; považuje za zásadní, aby opatření usnadňující opětovné začleňování pracovníků v rámci podniků byla nedílnou součástí podnikové kultury;

36.  žádá lepší pochopení problémů a diskriminace vedoucích k nedostatku příležitostí pro osoby se zdravotními problémy nebo zdravotním postižením, konkrétně problémů, jako je např. nedostatek porozumění, předsudky, vnímání nízké výkonnosti a sociální stigmatizace;

37.  zastává názor, že vzdělávání a změny v podnikové kultuře i kampaně na celoevropské úrovni, jako je kampaň „Vision Zero“, sehrávají důležitou úlohu při iniciovaní změn názorů ve veřejnosti; požaduje zvyšování povědomí o demografických výzvách, jimž čelí evropské trhy práce; považuje za nepřijatelné, že jsou starší osoby často vystaveny diskriminaci na základě věku; zdůrazňuje význam kampaní zaměřených na boj proti diskriminaci na základě věku pracovníků a na podporu opatření v oblasti prevence a zdraví a bezpečnosti při práci, vyzývá členské státy, aby vzaly v úvahu zjištění pilotního projektu Parlamentu týkajícího se zdraví a bezpečnosti starších pracovníků;

38.  zastává názor, že rámce vnitrostátních politik mají rozhodující vliv na vytváření prostředí podporujícího řízení věkové struktury na pracovišti a aktivní a zdravé stárnutí; domnívá se, že by tato opatření mohla být účinně podporována prostřednictvím opatření EU, jako jsou politiky, pokyny, výměny znalostí a využívání různých finančních nástrojů, např. ESF a ESI fondů; vyzývá členské státy, aby propagovaly rehabilitační a reintegrační opatření pro starší pracovníky, je-li to možné a přejí-li si to příslušní jednotlivci, např. provedením výsledků pilotního projektu EU týkajícího se zdraví a bezpečnosti starších pracovníků;

39.  uznává, že lidé, u kterých bylo diagnostikováno smrtelné onemocnění, mají nadále základní právo na práci; dále uznává, že tyto osoby čelí specifickému souboru problémů, pokud jde o jejich zaměstnání, které se liší od problémů, jimž čelí jiné skupiny pacientů, neboť často mají málo času na přizpůsobení se jejich měnícímu se stavu a na úpravu jejich pracoviště; vyzdvihuje iniciativy, jako je kampaň Dying to Work zaměřená na zvyšování povědomí o této specifické skupině problémů; vybízí zaměstnavatele, aby co nejvíce vedli dialog se zaměstnanci s terminální diagnózou, aby se zajistilo provedení všech potřebných a možných úprav, které umožní zaměstnanci pokračovat v práci, pokud si to přeje; má za to, že pro mnohé pacienty je setrvání na pracovišti z osobního, psychologického nebo ekonomického hlediska nezbytné a je zásadní pro jejich důstojnost a kvalitu života; naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly vhodné přizpůsobení pracovišť jedinečnému souboru problémů, jimž tato skupina osob čelí; vyzývá Komisi, aby řešila nedostatek údajů o zaměstnaneckém postavení osob s rakovinou a aby podporovala shromažďování kvalitnějších údajů, které budou srovnatelné mezi členskými státy, s cílem zlepšit podpůrné služby pro ně určené;

40.  v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet a aktualizovat dovednosti pracovníků, aby odpovídaly potřebám podniku a trhu, se zvláštním důrazem na digitální dovednosti, a to prostřednictvím poskytování odpovídající odborné přípravy a přístupu k celoživotnímu učení; zdůrazňuje zvyšující se digitalizaci trhu práce; poukazuje na to, že zlepšení digitálních dovedností může být nedílnou součástí přípravy na návrat do práce, především pro starší obyvatelstvo;

41.  konstatuje, že jak formální, tak neformální pečovatelé hrají klíčovou úlohu při pracovní rehabilitaci; uznává, že 80 % péče poskytované v Evropě zajišťují neplacení pečovatelé(20) a že poskytování péče výrazně snižuje dlouhodobé vyhlídky této skupiny osob na zaměstnání; dále uznává, že vzhledem k tomu, že většinu pečovatelů představují ženy, má otázka zaměstnanecké situace pečovatelů jasný genderový rozměr; vyzývá Unii, členské státy a zaměstnavatele, aby věnovali zvláštní pozornost dopadům na zaměstnanost, pokud jde o pečovatele;

o
o   o

42.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 179.
(2) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 117.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0474.
(4) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 138.
(5) Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 321.
(6) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(7) https://osha.europa.eu/cs/tools-and-publications/publications/reports/psychosocial-risks-eu-prevalence-strategies-prevention/view
(8) Ústav pro měření a hodnocení ve zdravotnictví (2016), Global Burden of Disease (Globální zátěž onemocnění), vizualizace porovnání údajů: http://vizhub.healthdata.org/gbd-compare
(9) Vědecká skupina Evropského fóra o alkoholu a zdraví (2011), Alkohol, práce a produktivita: https://ec.europa.eu/health//sites/health/files/alcohol/docs/science_02_en.pdf
(10) Eurofound (2012), „Užívání alkoholu a drog na pracovišti“: https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_files/docs/ewco/tn1111013s/tn1111013s.pdf
(11) Eurofound’s Third European Quality of Life Survey 2001–2012, https://www.eurofound.europa.eu/surveys/european-quality-of-life-surveys/european-quality-of-life-survey-2012
(12) s. 7, https://ec.europa.eu/health//sites/health/files/social_determinants/docs/final_sum_ecorys_web.pdf
(13) s. 7, hlavní zjištění na https://www.oecd.org/els/emp/42699911.pdf
(14) s. 5, https://ec.europa.eu/health/sites/health/files/policies/docs/2017_chronic_framingdoc_en.pdf
(15) Eurostat, 2011, ad hoc modul LFS, uvedeno na: https://ec.europa.eu/health/sites/health/files/policies/docs/2017_chronic_framingdoc_en.pdf
(16) http://www.alna.se/in-english
(17) „EU-OSHA – případová studie z Rakouska – program Fit2Work“ https://osha.europa.eu/en/tools-and-publications/publications/austria-fit2work/view
(18) Zdroj: Výstup projektu Pathways č. 5.2 „Scoping Paper on the Available Evidence on the Effectiveness of Existing Integration and Re-Integration into Work Strategies for Persons with Chronic Conditions“ (Rámcový dokument o dostupných důkazech o účinnosti stávajících strategií pro začleňování a opětovné začleňování osob s chronickým onemocněním do práce).
(19) Zdroj: Return to work coaching services for people with a chronic disease by certified „experts by experience“: the Netherlands. Case Study. EU-OSHA (Mentorské služby v oblasti návratu do práce osob trpících chronickým onemocněním pomocí osvědčených „odborníků se zkušenostmi“: Nizozemsko. Případová studie. EU-OSHA
(20) http://www.ecpc.org/WhitePaperOnCancerCarers.pdf


Vztahy mezi EU a třetími zeměmi v oblasti regulace a dohledu nad finančními službami
PDF 160kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o vztazích mezi EU a třetími zeměmi v oblasti regulace a dohledu nad finančními službami (2017/2253(INI))
P8_TA(2018)0326A8-0263/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro finanční dohled v EU pod předsednictvím Jacquese de Larosièra ze dne 25. února 2009,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 obsahující doporučení Komisi o revizi Evropského systému finančního dohledu (ESFS)(1),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. května 2014 nazvaný „Ekonomický přehled agendy regulace finančního sektoru“ (SWD(2014)0158),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. srpna 2014 o fungování evropských orgánů dohledu a Evropského systému dohledu nad finančním trhem (COM(2014)0509),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2016 nazvané „Výzva ke sdělení skutečností: regulační rámec EU pro finanční služby“ (COM(2016)0855),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: dopady a cesta směrem k efektivnějšímu a účinnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů(3),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 27. února 2017 nazvaný „Rozhodnutí EU o rovnocennosti v politice finančních služeb: posouzení“ (SWD(2017)0102),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2018 o rámci budoucího vztahu mezi EU a Spojeným královstvím(4),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0263/2018),

A.  vzhledem k tomu, že v důsledku finanční krize bylo přijato více než 40 nových právních předpisů EU ve finanční oblasti, z nichž 15 zahrnovalo „ustanovení o třetích zemích“, která dávají Komisi pravomoc jménem EU jednostranně rozhodnout, zda je možno považovat regulační pravidla v zahraničních jurisdikcích za rovnocenná;

B.  vzhledem k tomu, že rovnocennost a práva na přeshraniční činnost bank jsou zřetelně odlišné pojmy, jež poskytují regulačním orgánům, orgánům dohledu, finančním institucím a účastníkům trhu různá práva a povinnosti; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o rovnocennosti neuděluje finančním institucím se sídlem v třetích zemích práva na přeshraniční činnost, neboť tento pojem je neoddělitelně spjat s vnitřním trhem a jeho společným regulačním, kontrolním, donucovacím a soudním rámcem;

C.  vzhledem k tomu, že žádná obchodní dohoda uzavřená ze strany EU nikdy neobsahovala ustanovení o vzájemném přeshraničním přístupu v oblasti finančních služeb;

D.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jednotný rámec, z něhož by vycházelo rozhodnutí o rovnocennosti; vzhledem k tomu, že každý legislativní akt stanoví cílený režim rovnocennosti přizpůsobený svým politickým cílům; vzhledem k tomu, že stávající ustanovení o rovnocennosti nabízejí různé přístupy, které umožňují různé výhody v závislosti na poskytovateli finančních služeb a na trhu, na kterém působí;

E.  vzhledem k tomu, že rovnocennost je nástroj, jehož cílem je mimo jiné podporovat sbližování právních předpisů na mezinárodní úrovni, což může vést k větší hospodářské soutěži v EU za rovných podmínek, a zároveň k předcházení regulační arbitráže, k ochraně spotřebitelů a investorů, k zachování finanční stability EU a k zachování konzistentnosti v rámci vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že rovnocennost je rovněž nástrojem pro zajištění spravedlivého a rovného zacházení a dohledu mezi finančními institucemi EU a finančními institucemi třetích zemí;

F.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí o rovnocennosti vycházejí z jednotného souboru pravidel EU a přijímají se na základě technického posouzení; vzhledem k tomu, že by měla být nicméně podrobena důkladnějšímu přezkumu ze strany Parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že Komise popisuje rovnocennost jako „klíčový nástroj, jak účinně řídit přeshraniční činnost subjektů na trhu ve zdravém a bezpečném obezřetnostním prostředí s jurisdikcemi třetích zemí, které se řídí stejnými vysokými normami obezřetnostních opatření jako EU, provádějí je a přísně je prosazují“;

H.  vzhledem k tomu, že nastávající vystoupení Spojeného království z EU může mít významný dopad na regulaci finančních služeb a dohled nad nimi, a to vzhledem k úzkým vztahům, jež v současné době existují mezi členskými státy v této oblasti; vzhledem k tomu, že jednání o odchodu Spojeného království z EU stále probíhají;

I.  vzhledem k tomu, že v případě, že je dohoda o vystoupení včetně přechodného období schválena a ratifikována, finanční instituce budou mít delší lhůtu pro přizpůsobení se brexitu; vzhledem k tomu, že za neexistence přechodného období musejí být Komise a evropské orgány dohledu připraveny na ochranu finanční stability, integrity vnitřního trhu a nezávislosti rozhodování v EU;

J.  vzhledem k tomu, že pro účely finanční stability EU je nezbytné plně zvážit vzájemné propojení mezi trhy třetích zemí a jednotným trhem EU;

K.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU, Parlament vyzval Komisi, aby navrhla „koherentní, transparentní a praktický rámec pro postupy a rozhodnutí o rovnocennosti předpisů třetích zemí, a to s přihlédnutím k analýze založené na výsledcích a k mezinárodním normám a dohodám“;

Vztahy se třetími zeměmi od začátku krize

1.  konstatuje, že od začátku finanční krize EU prostřednictvím rozsáhlých reforem a díky zavedení mezinárodních norem vypracovala svou finanční regulaci; vítá větší míru spolupráce mezi EU a třetími zeměmi v oblasti regulace a dohledu; uznává, že tímto i nadále přispívá ke zlepšení celkové konzistentnosti v oblasti finanční regulace a přispělo to k tomu, aby se EU stala odolnější vůči celosvětovým finančním otřesům;

2.  domnívá se, že EU by měla na celosvětové úrovni podporovat reformy finanční regulace zaměřené na snížení systémových rizik a posílení finanční stability a měla by usilovat o otevřený, integrovaný, účinný a odolný finanční systém, který podporuje udržitelný a inkluzivní hospodářský růst, tvorbu pracovních míst a investice; zdůrazňuje, že každý rámec mezinárodní spolupráce v oblasti regulace a dohledu by měl ochránit finanční stabilitu v Unii a dodržovat její režim regulace a dohledu, její normy a jejich provádění;

3.  se znepokojením bere na vědomí, že s ohledem na různé národní zájmy a přirozenou motivaci přesunout rizika do jiných jurisdikcí, je stále obtížnější dosáhnout mezinárodní spolupráce;

Postupy rovnocennosti EU

4.  konstatuje, že několik legislativních aktů EU obsahuje zvláštní ustanovení týkající se regulační spolupráce se třetími zeměmi týkající se spolupráce v oblasti dohledu a obezřetnostních opatření;

5.  zdůrazňuje, že udělení rovnocennosti je jednostranné rozhodnutí EU na základě norem EU; domnívá se, že v některých zvláštních případech může mezinárodní spolupráce pokročit i prostřednictvím ujednání o spolupráci mezi EU a třetími zeměmi;

6.  zdůrazňuje, že EU by měla podněcovat jiné jurisdikce, aby zaručovaly účastníkům trhu EU přístup na své finanční trhy;

7.  zdůrazňuje, že EU by prostřednictvím vztahů EU se třetími zeměmi, které se týkají regulace finančních služeb a dohledu nad finančními službami, měla posílit daňovou spolupráci se třetími zeměmi v souladu s mezinárodními standardy a normami EU; domnívá se, že rozhodnutí o rovnocennosti by měla záviset na uspokojivých předpisech třetích zemí týkajících se boje proti daňovým únikům, daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem a praní peněz;

8.  uznává, že systém rovnocennosti EU je nedílnou součástí řady jejích legislativních aktů týkajících se regulace finančních služeb a dohledu nad nimi a může nabídnout různé výhody, jako jsou: posílení hospodářské soutěže, zvýšení kapitálových toků do EU a více nástrojů a investičních možností pro podniky a investory EU, silnější ochrana a finanční stabilita investorů a spotřebitelů;

9.  opakuje, že ve většině případů rozhodnutí o rovnocennosti neudělují finančním institucím usazeným ve třetích zemích právo poskytovat finanční služby v celé EU; poukazuje na to, že v některých případech mohou poskytnout institucím ze třetích zemí omezený přístup k jednotnému trhu pro určité výrobky nebo služby;

10.  naopak zdůrazňuje, že povolení EU dává podnikům právo poskytovat finanční služby po celém EHP v rámci licence udělované jejich domovskou zemí a pod dohledem domovské země, a že jako takové není dostupné pro finanční instituce se sídlem v zemích mimo EHP, neboť je závislé na souboru obezřetnostních požadavků harmonizovaných v rámci práva EU a na vzájemném uznávání licencí;

11.  zdůrazňuje, že cílem režimu rovnocennosti EU je podporovat sbližování právních předpisů v mezinárodní oblasti a posílit spolupráci v oblasti dohledu na základě norem EU a mezinárodních norem a zajistit rovné zacházení pro finanční instituce EU a třetích zemí při zachování finanční stability EU a při ochraně investorů a spotřebitelů;

12.  domnívá se, že stávající postup EU pro udělování rovnocennosti by měl prospěch z větší transparentnosti vůči Evropskému parlamentu; domnívá se, že vytvoření strukturovaného, horizontálního a praktického rámce spolu s pokyny týkajícími se uznávání rámců dohledu třetích zemí a míra podrobnosti posuzování těchto rámců by zlepšila transparentnost;

13.  domnívá se, že rozhodnutí o rovnocennosti by měla být objektivní, přiměřená a citlivá na rizika, a zároveň by měla být dodržována vysoká úroveň regulace EU; má dále za to, že rozhodnutí o rovnocennosti by měla být přijímána v nejlepším zájmu Unie, jejích členských států a jejích občanů, a to s ohledem na finanční stabilitu Unie nebo jednoho či více jejích členských států, na tržní integritu, ochranu investorů a spotřebitelů a na fungování vnitřního trhu;

14.  domnívá se, že posouzení rovnocennosti má technický charakter, ale konstatuje, že rozhodnutí o rovnocennosti mají jasný politický rozměr, pokud možno vyvážení různých cílů politiky; trvá na tom, že postup udělení rovnocennosti třetí zemi v oblasti finančních služeb by měl vždy podléhat přezkumnému postupu Parlamentu a Rady a že by tato rozhodnutí měla být za účelem větší transparentnosti přijímána prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci a pokud je to nezbytné, měla by být usnadněna tím, že bude zahájen postup včasného nesouhlasu;

15.  konstatuje, že rozhodnutí Komise ze dne 21. prosince 2017 udělit rovnocennost místům obchodování se švýcarskými akciemi jako postupu v oblasti rovnocennosti v rámci MiFID II/MiFIR – omezené na období 12 měsíců s možností prodloužení, za podmínky, že bude dosaženo dostatečného pokroku, pokud jde o společný institucionální rámec – mělo jasný politický rozměr;

16.  bere na vědomí, že Komise má právo zrušit rozhodnutí o rovnocennosti, zejména v případě podstatných rozdílů v právních předpisech třetích zemí, a domnívá se, že by s Parlamentem mělo být konzultováno včas před tím, než je toto rozhodnutí o zrušení přijato; žádá, aby byly zavedeny transparentní postupy týkající se přijetí, zrušení nebo pozastavení rozhodnutí o rovnocennosti;

17.  má za to, že by měl být vytvořen soudržný rámec pro průběžný dohled nad rovnocenným režimem ze třetích zemí; domnívá se, že evropské orgány dohledu (ESA) by měly mít pravomoc poskytovat poradenství Komisi a přezkoumávat vývoj v oblasti regulace a dohledu ve třetích zemích, vzhledem k tomu, že tento vývoj může mít vliv na Unii prostřednictvím propojenosti finančního systému; požaduje, aby byl Parlament informován o probíhajících přezkumech právních předpisů a dohledu nad třetími zeměmi; v této souvislosti bere na vědomí legislativní balíček týkající se přezkumu Evropského systému finančního dohledu, který předpokládá větší sledování v návaznosti na rozhodnutí o rovnocennosti, včetně regulačních otázek, dohledu a vymáhání práva a situace na trhu třetí země;

18.  domnívá se, že prostřednictvím budoucího rámce rovnocennosti EU musejí třetí země informovat evropské orgány dohledu o vývoji vnitrostátních předpisů v oblasti regulace a že by rozhodnutí o rovnocennosti mělo vyžadovat dobrou spolupráci v oblasti regulace a dohledu a výměnu informací; domnívá se, že podobně by třetí země měly udržovat intenzivní dialog s EU;

19.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala a vytvořila jasný rámec pro transparentní, jednotné a konsistentní uplatňování postupů rovnocennosti, jímž se zavádí zdokonalený postup pro stanovení, přezkoumání, pozastavení nebo zrušení rovnocennosti; vyzývá Komisi, aby posoudila přínosy zavedení procesu podávání žádostí o povolení rovnocennosti pro třetí země;

20.  žádá, aby rozhodnutí o rovnocennosti podléhala předběžnému sledování příslušným evropským orgánem dohledu a aby byly výsledky tohoto sledování zveřejněny; zdůrazňuje, že toto sledování by se mělo týkat příslušných právních předpisů, postupů vymáhání a postupů dohledu, jakož i zásadních změn právních předpisů a vývoje na trhu v dotyčné třetí zemi; dále vyzývá evropské orgány dohledu, aby na základě odůvodněných žádostí Parlamentu, Rady a Komise prováděly hodnocení ad hoc týkající se vývoje ve třetích zemích;

21.  vyzývá Komisi, aby zvážila současný režim rovnocennosti a posoudila, zda přispívá k dosažení rovných podmínek mezi finančními institucemi EU a třetích zemí při zachování finanční stability Unie nebo jednoho či více jejích členských států, integrity trhu, ochrany investorů a spotřebitelů a fungování vnitřního trhu; domnívá se, že by tento přezkum spolu s případnými návrhy na zlepšení měl být zveřejněn;

22.  vyzývá Komisi, aby každoročně předkládala Evropskému parlamentu zprávu o všech rozhodnutích týkajících se povolení rovnocennosti, včetně schválených, pozastavených a zrušených povolení rovnocennosti, a vysvětlit důvody pro tato rozhodnutí;

23.  připomíná význam evropských orgánů dohledu v rámci analýzy a sledování kontrolních a regulačních rámců třetích zemí a v tomto ohledu vyzývá příslušné evropské orgány dohledu, aby měly kapacitu a pravomoci ke sběru, shromažďování a analýze údajů; připomíná úlohu příslušných vnitrostátních orgánů v rámci postupu udělování povolení finančním institucím, které zamýšlejí delegovat spravování části svého portfolia či řízení rizik na poskytovatele služeb ve třetích zemích, v nichž je regulační systém srovnatelný s regulačním systémem EU, a také význam sbližování dohledu; bere na vědomí probíhající přezkum evropských orgánů dohledu zejména návrhy na dohled nad opatřeními v oblasti delegování, externích služeb nebo přesunu rizika ze strany finančních institucí; domnívá se, že příslušné vnitrostátní orgány a evropské orgány dohledu by měly úzce spolupracovat v zájmu sdílení osvědčených postupů ohledně spolupráce a činností v oblasti regulace se třetími zeměmi;

Úloha EU při stanovování norem finanční regulace na celosvětové úrovni

24.  zdůrazňuje význam aktivní úlohy EU při stanovování norem na celosvětové úrovni jako prostředku pro dosažení mezinárodní konzistentnosti v oblasti finanční regulace, pro účely maximalizace finanční stability, snížení systémového rizika, ochrany spotřebitelů a investorů a předcházení regulačním mezerám mezi jednotlivými jurisdikcemi a na rozvoj účinného mezinárodního finančního systému;

25.  vyzývá k aktivnímu zapojení Unie a členských států, které se účastní v rámci celosvětových normativních orgánů v oblasti finančních služeb; připomíná žádosti vznesené ke Komisi ve své zprávě o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí;

26.  žádá proto dále, aby byl dialog mezi společným fórem mezi EU a USA o finanční regulaci trhů posílen natolik, aby zahrnoval i pravidelná setkání, jejichž cílem je častější a konzistentnější koordinace;

27.  zdůrazňuje, že se nelze domnívat, že by se zlepšování vztahů v rámci finančních služeb s třetími zeměmi a posilování kapitálových trhů EU muselo vzájemně vylučovat; proto zdůrazňuje, že je nezbytné pokročit v projektu unie kapitálových trhů;

o
o   o

28.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0202.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0108.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0006.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2018)0069.


Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU
PDF 171kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o podpoře růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU (2018/2054(INI))
P8_TA(2018)0327A8-0266/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 4, 162, 174 až 178 a 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o Evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS)(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2017 s názvem „Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU“ (COM(2017)0534),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 20. září 2017, který je doprovodným dokumentem ke sdělení Komise s názvem „Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU“ (SWD(2017)0307),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o zaostávajících regionech v EU(5),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2018 o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v EU: sedmá zpráva Evropské komise(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o stavebních kamenech politiky soudržnosti EU po roce 2020(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o větším zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o investicích do zaměstnanosti a růstu a maximalizaci příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních(10),

–   s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 8. února 2017 nazvané „Chybějící dopravní spojení v příhraničních regionech“(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o politice soudržnosti a strategii výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3)(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o Evropské územní spolupráci – osvědčené postupy a inovativní opatření(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti na období 2014–2020: integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj(14),

–  s ohledem na závěry a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení procesů pro příjemce ESI fondů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0266/2018),

A.  vzhledem k tomu, že EU a její bezprostřední sousedé v Evropském sdružení volného obchodu (ESVO) mají celkem 40 vnitřních hranic a regionů u vnitřních hranic EU a tyto regiony pokrývají 40 % území Unie, představují 30 % obyvatelstva EU a vytvářejí téměř jednu třetinu HDP EU;

B.  vzhledem k tomu, že příhraniční regiony, zejména regiony s nižší hustotou zalidnění, jsou většinou vystaveny horším podmínkám, pokud jde o sociální a hospodářský rozvoj, a po ekonomické stránce si obecně vedou hůře než ostatní regiony v rámci členských států a jejich plný ekonomický potenciál není využit;

C.  vzhledem k tomu, že fyzické nebo geografické překážky rovněž přispívají k omezení hospodářské, sociální a územní soudržnosti mezi příhraničními regiony, a to jak uvnitř EU, tak mimo ni, zejména v případě horských oblastí;

D.  vzhledem k tomu, že i přes vynaložené úsilí stále přetrvávají překážky, jež tvoří zejména administrativní, jazykové a právní překážky, které brání růstu, hospodářskému a sociálnímu rozvoji v příhraničních oblastech a soudržnosti mezi nimi;

E.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise z roku 2017 by odstranění i jen 20 % stávajících překážek v příhraničních regionech přineslo zvýšení jejich HDP o 2 %, respektive zhruba 91 miliard EUR, což by vedlo k vytvoření přibližně 1 milionu nových pracovních míst; vzhledem k tomu, že o územní spolupráci včetně přeshraniční spolupráce se obecně soudí, že zejména evropským občanům žijícím u vnitřních hranic EU přináší skutečnou a viditelnou přidanou hodnotu;

F.  vzhledem k tomu, že celkový počet přeshraničních pracovníků a studentů zaměstnaných a studujících v jiné zemi EU činí přibližně 2 miliony, z toho 1,3 milionu jsou pracovníci, kteří představují 0,6 % všech zaměstnanců v EU-28;

G.  vzhledem k tomu, že v současném víceletém finančním rámci (VFR) směřuje 95 % prostředků z transevropských dopravních sítí (TEN-T) a Nástroje pro propojení Evropy (CEF) do hlavních koridorů TEN-T, zatímco malé projekty v rámci komplexní sítě a zásahy za účelem připojení k síti TEN-T, přestože jsou zásadní pro řešení konkrétních problémů i pro rozvoj přeshraničních spojení a ekonomik, často nejsou způsobilé pro spolufinancování nebo pro vnitrostátní financování;

H.  vzhledem k tomu, že Komise rovněž hodlá předložit své stanovisko k regionům u vnitřních hranic EU nacházejícím se na mořském pobřeží;

I.  vzhledem k tomu, že četné problémy, s nimiž se potýkají regiony na vnější hranici EU, včetně nejvzdálenějších regionů, venkovských oblastí, oblastí zasažených průmyslovou transformací a regionů v Unii, které trpí v důsledku své odlehlosti a ostrovní povahy nebo jiného vážného a trvalého přírodního či demografického znevýhodnění podle čl. 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), by rovněž vyžadovaly postoj přijatý Komisí;

1.  vítá sdělení Komise nazvané „Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU“, které po dvou letech výzkumu a dialogu nabízí cenný vhled do problematiky a překážek, kterým čelí regiony u vnitřních hranic EU; zdůrazňuje v této souvislosti význam používání a propagace osvědčených postupů a úspěšných projektů, tak jako to činí sdělení Komise, a naléhavě vyzývá k přijetí opatření v návaznosti na podobnou analýzu týkající se vnějších příhraničních regionů EU;

Zaměření na přetrvávající překážky

2.  zdůrazňuje, že pro silnou 150 milionovou populaci ve vnitřních přeshraničních oblastech je přístup k veřejným službám v souladu s jejich rozvojem zásadní, avšak často mu brání množství právních a administrativních překážek, včetně překážek jazykových; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby maximalizovaly své úsilí a zintenzivnily spolupráci k odstranění těchto překážek a aby prosazovaly a zaváděly využívání elektronické veřejné správy, zejména pokud jde o zdravotnické služby, dopravu, vybudování životně důležité infrastruktury, vzdělávání, kulturu, sport, komunikace, mobilitu pracovních sil, životní prostředí i regulaci a rozvoj přeshraničního obchodu a podnikání;

3.  zdůrazňuje, že problémy a výzvy, kterým čelí příhraniční regiony, jsou do jisté míry společné, ale také se liší region od regionu či mezi jednotlivými členskými státy a závisí na zvláštních právních, administrativních, hospodářských a geografických specifikách daného regionu, kvůli čemuž je nezbytné přistupovat ke každému z těchto regionů individuálně; obecně uznává společný potenciál rozvoje příhraničních regionů; vybízí k přístupu, který bude uzpůsobený na míru, integrovaný a místně zaměřený, jako je místní rozvoj se zapojením místních komunit;

4.  zdůrazňuje, že odlišné právní a institucionální rámce členských států mohou vést v příhraničních regionech k právní nejistotě, což způsobuje, že je na provádění projektů třeba vynaložit více času a nákladů, a představuje to další překážku pro občany, orgány a podniky v příhraničních regionech, která často brzdí prospěšné iniciativy; zdůrazňuje proto, že je žádoucí větší doplňkovost, lepší koordinace a komunikace, interoperabilita a ochota odstranit překážky mezi členskými státy nebo alespoň na úrovni příhraničních regionů;

5.  uznává specifickou situaci přeshraničních pracovníků, kteří jsou problémy v příhraničních regionech zasaženi nejvíce, zejména pokud jde o uznávání diplomů a dalších kvalifikací získaných po rekvalifikaci, zdravotní péči, dopravu a přístup k informacím o volných pracovních místech, sociálním zabezpečení a daňových systémech; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby více usilovaly o odstranění těchto překážek a poskytly větší pravomoci, finanční prostředky a dostatečnou flexibilitu regionálním a místním orgánům v příhraničních regionech v zájmu lepší koordinace sousedících vnitrostátních právních a správních systémů s cílem zlepšit kvalitu života přeshraničních pracovníků; v této souvislosti zdůrazňuje význam šíření a využívání osvědčených postupů v celé EU; zdůrazňuje, že tyto problémy jsou ještě složitější, pokud jde o přeshraniční pracovníky v zemích mimo EU a ze třetích zemí ;

6.  poukazuje na výzvy související s podnikatelskými činnostmi prováděnými v příhraničních regionech, zejména pokud jde o přijetí a provádění pracovněprávních a obchodněprávních předpisů, systémy zdanění, zadávání veřejných zakázek nebo systémy sociálního zabezpečení; vyzývá členské státy a regiony, aby lépe sjednotily nebo harmonizovaly příslušné právní předpisy s výzvami, jimž čelí přeshraniční oblasti, a aby podporovaly doplňkovost a dosáhly sblížení v regulačních rámcích, což umožní větší právní soudržnost a flexibilitu při provádění vnitrostátních předpisů, a aby rovněž zlepšily šíření informací o přeshraniční problematice, např. vytvořením jednotných kontaktních míst, s cílem umožnit pracovníkům a společnostem dodržovat svoje povinnosti a uplatňovat práva v plném rozsahu, jak vyžaduje legislativní systém členského státu, v němž poskytují své služby; vyzývá k lepšímu využití stávajících řešení a k zajištění financování stávajících struktur spolupráce;

7.  vyjadřuje zklamání nad tím, že sdělení Komise neobsahovalo zvláštní hodnocení malých a středních podniků, včetně dodatečné podpory, kterou jim lze poskytnout; domnívá se, že malé a střední podniky čelí v souvislosti s přeshraniční interakcí obzvláštním výzvám, mezi něž patří mimo jiné překážky související s jazykem, administrativní kapacitou, kulturními rozdíly a odlišnými právními předpisy; zdůrazňuje, že řešení této výzvy je obzvláště důležité, neboť malé a střední podniky zaměstnávají 67 % pracovníků v nefinančních podnikatelských odvětvích EU a vytvářejí 57 % přidané hodnoty(15);

8.  poukazuje na to, že doprava v příhraničních regionech, zejména v regionech s nižší hustotou zalidnění, především pokud jde o služby přeshraniční veřejné dopravy, stále není dostatečně rozvinutá a koordinovaná, částečně kvůli chybějícím nebo nevyužívaným spojením, což omezuje přeshraniční mobilitu a vyhlídky na hospodářský rozvoj; dále zdůrazňuje, že na přeshraniční dopravní infrastrukturu mají obzvláště nepříznivý vliv rovněž složitá regulační a administrativní opatření; zdůrazňuje stávající potenciál rozvoje udržitelné dopravy, založené primárně na veřejné dopravě, a v této souvislosti očekává připravovanou studii Komise o chybějících železničních spojeních podél vnitřních hranic EU; zdůrazňuje, že všechny takové studie nebo budoucí doporučení by měly mimo jiné vycházet z informací a zkušeností poskytnutých místními, regionálními a vnitrostátními orgány a zohlednit veškeré návrhy na přeshraniční spolupráci a na zlepšení přeshraničních spojení, pokud jsou již zavedena, a vyzývá přeshraniční regionální orgány, aby navrhly způsoby, jak překlenout stávající mezery v dopravních sítích; připomíná, že některá stávající železniční infrastruktura se kvůli nedostatečné podpoře přestává využívat; zdůrazňuje výhody, které může místním a regionálním ekonomikám přinést další rozvoj vodních cest; požaduje, aby na doplnění chybějících spojení v udržitelné dopravní infrastruktuře v příhraničních regionech byla určena osa Nástroje pro propojení Evropy s přiměřeným rozpočtem; zdůrazňuje potřebu odstranit překážky v oblasti dopravy, které brání hospodářským činnostem, jako jsou doprava, cestovní ruch a cestování občanů;

9.  bere na vědomí, že atraktivita přeshraničních oblastí pro život a investice značně závisí na kvalitě života, dostupnosti veřejných a obchodních služeb pro občany a podniky a na kvalitě dopravy – podmínkách, které lze splnit a udržovat pouze prostřednictvím úzké spolupráce mezi celostátními, regionálními a místními orgány a podniky na obou stranách hranice;

10.  vyjadřuje politování nad tím, že odlišné a složité postupy předběžného schvalování zdravotnických služeb a způsoby jejich úhrad a proplácení, administrativní zátěž pacientů při přeshraničních konzultacích s odborníky, neslučitelnost způsobů používání technologií a sdílení údajů o pacientech, jakož i nedostatek jednotných dostupných informací nejenom omezují přístupnost z obou stran hranice, a tím brání plnému využívání zdravotnických zařízení, ale také znemožňují záchranným službám jejich přeshraniční zásahy;

11.  zdůrazňuje, že příhraniční regiony EU mohou sehrát úlohu ve vztahu k životnímu prostředí a jeho zachování, neboť znečištění životního prostředí a přírodní katastrofy jsou často přeshraničního rázu; v této souvislosti podporuje přeshraniční projekty týkající se ochrany životního prostředí v regionech u vnějších hranic EU, neboť tyto regiony často řeší složité problémy environmentálního charakteru způsobené různými environmentálními normami a odlišnou právní úpravou v sousedních zemích EU; vyzývá rovněž k lepší spolupráci a koordinaci v oblasti vnitřního vodohospodářství s cílem předcházet přírodním katastrofám, jako jsou povodně;

12.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně řešila problémy vyplývající z existence fyzických a geografických překážek mezi příhraničními regiony;

Prohlubování spolupráce a důvěry

13.  domnívá se, že vzájemná důvěra, politická vůle a flexibilní přístup zúčastněných stran na více úrovních, od místní úrovně po úroveň vnitrostátní, včetně občanské společnosti, jsou zásadní pro překonávání výše zmíněných přetrvávajících překážek; domnívá se, že hodnota politiky soudržnosti pro příhraniční regiony je založena na cíli podporovat vytváření pracovních míst a růst a že podnět k těmto tato opatřením musí vznikat na úrovni Unie, na úrovni členských států a na místní úrovni; vyzývá proto k lepší koordinaci a dialogu, k účinnější výměně informací a pokračování ve výměnách osvědčených postupů mezi orgány, zejména na místní a regionální úrovni; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby takovou spolupráci posílily a poskytly finanční prostředky pro struktury spolupráce s cílem zajistit odpovídající funkční a finanční autonomii příslušných místních a regionálních orgánů;

14.  zdůrazňuje význam vzdělávání a kultury a zejména příležitosti ke zvýšení úsilí o prosazování vícejazyčnosti a mezikulturního dialogu v příhraničních regionech; zdůrazňuje potenciál škol a místních hromadných sdělovacích prostředků, pokud jde o tyto snahy, a vybízí členské státy, regiony a obce podél vnitřních hranic, aby do svých učebních osnov zavedly výuku jazyků sousedních zemí již od předškolního věku; zdůrazňuje navíc význam podpory vícejazyčného přístupu na všech správních úrovních;

15.  naléhavě vyzývá členské státy, aby usnadnily a podpořily vzájemné uznávání certifikátů, diplomů, odborné přípravy a profesních kvalifikací a jejich lepší chápání mezi sousedními regiony; z tohoto důvodu podporuje zahrnutí zvláštních dovedností do osnov s cílem zvýšit přeshraniční pracovní příležitosti, včetně ověřování a uznávání dovedností;

16.  podporuje různá opatření zaměřená na boj proti všem podobám diskriminace v příhraničních regionech a na odstraňování překážek, jimž čelí zranitelné osoby při hledání zaměstnání a začleňování se do společnosti; v tomto ohledu podporuje propagaci a rozvoj sociálních podniků v příhraničních regionech coby zdroj tvorby pracovních míst, zejména pro zranitelné skupiny, jako jsou nezaměstnaní mladí lidé a lidé se zdravotním postižením;

17.  vítá akční plán eGovernment (elektronické veřejné správy) na období 2016–2020(16), jakožto nástroj k dosažení účinné a inkluzivní veřejné správy, a podtrhuje zejména význam tohoto plánu pro zjednodušování opatření v příhraničních oblastech; konstatuje, že na vnitrostátní, regionální a místní správní úrovni je nutná interoperabilita stávajících systémů elektronické veřejné správy; je však znepokojen nedůsledným prováděním tohoto plánu v některých členských státech; je také znepokojen často nedostatečnou interoperabilitou elektronických systémů orgánů a nízkou úrovní online služeb dostupných pro zahraniční podnikatele, které by jim umožnily začít podnikat v jiné zemi; vyzývá proto členské státy, aby přijaly opatření k usnadnění přístupu potenciálních uživatelů ze sousedních oblastí k jejich digitálním službám, včetně jazykových nástrojů, a vyzývá orgány v přeshraničních regionech, aby zřizovaly elektronické portály pro rozvoj přeshraničních podnikatelských iniciativ; naléhavě vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby zintenzívnily své úsilí v oblasti projektů elektronické veřejné správy, které pozitivně ovlivní život a práci občanů v příhraničních oblastech;

18.  konstatuje, že některé příhraniční regiony u vnitřních a vnějších hranic čelí vážným problémům s migrací, které často přesahují jejich kapacity, a vybízí k náležitému využívání programů Interreg, jakož i k výměně osvědčených postupů mezi místními a regionálními orgány v příhraničních oblastech v rámci integrace uprchlíků pod mezinárodní ochranou; zdůrazňuje, že je zapotřebí podpora a koordinace na evropské úrovni a zároveň je třeba, aby národní vlády podporovaly místní a regionální orgány při řešení této problematiky;

19.  naléhavě vyzývá Komisi, aby představila své názory na řešení problémů, jimž čelí regiony u vnitřních hranic EU nacházející se na mořském pobřeží a regiony u vnějších hranic EU; vyzývá k další podpoře přeshraničních projektů realizovaných mezi regiony u vnějších hranic EU a příhraničními oblastmi sousedících zemí, zejména mezi regiony třetích zemí zapojených do procesu integrace do EU; v této souvislosti znovu opakuje, že rysy všech příhraničních regionů a výzvy, kterým musí čelit, jsou do jisté míry podobné, ale zároveň vyžadují rozdílný individuální přístup; zdůrazňuje potřebu věnovat zvláštní pozornost a odpovídající podporu nejvzdálenějším regionům u vnějších hranic EU;

20.  zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti by měla náležitě zohledňovat evropské regiony, které jsou nejvíce vystaveny důsledkům odchodu Spojeného království z Evropské unie, zejména ty, které se následně ocitnou na vnějších (námořních nebo pozemních) hranicích EU, a měla by poskytovat těmto regionům EU podporu;

21.  vyzývá členské státy, aby zlepšily doplňkovost svých zdravotních služeb v příhraničních regionech a navázaly skutečnou spolupráci v oblasti přeshraničního poskytování záchranných služeb, jako jsou zdravotní péče, policejní kontroly, zásahy hasičských sborů, s cílem zajistit dodržování práv pacientů, jak to stanoví směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, jakož i dostupnost a kvalitu služeb; vyzývá členské státy, regiony a obce, aby uzavřely dvoustranné nebo mnohostranné rámcové dohody o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotní péče, a v této souvislosti upozorňuje na tzv. oblasti ZOAST (organizované zóny přeshraniční zdravotní péče), v nichž mohou obyvatelé příhraničních oblastí využít zdravotní péče na obou stranách hranice v určených zdravotnických zařízeních bez jakýchkoliv administrativních nebo finančních překážek a které se staly modelem pro spolupráci v oblasti přeshraniční zdravotní péče v celé Evropě;

22.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti posílení spolupráce a překonání překážek regionálního rozvoje na vnějších hranicích se sousedními regiony, zejména s regiony zemí, které se připravují na přistoupení k EU;

23.  zdůrazňuje význam malých a přeshraničních projektů pro sbližování lidí a tím i vytváření nového potenciálu pro místní rozvoj;

24.  zdůrazňuje, že je důležité učit se od některých příhraničních regionů a rozvíjet potenciál jejich úspěchů;

25.  zdůrazňuje význam sportu jakožto nástroje usnadňujícího integraci komunit žijících v příhraničních regionech a vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby v programech územní spolupráce vyčlenily vhodné zdroje na financování místní sportovní infrastruktury;

Využívání nástrojů EU pro lepší soudržnost

26.  zdůrazňuje velmi důležitou a pozitivní úlohu programů Evropské územní spolupráce, zejména programů přeshraniční spolupráce, v hospodářském a sociálním rozvoji a soudržnosti příhraničních oblastí, a to i oblastí na mořském pobřeží a u vnějších hranic; vítá skutečnost, že v návrhu VFR na období 2021–2027 je Evropská územní spolupráce zachována jako významný cíl a že jí byla přidělena výraznější úloha v politice soudržnosti po roce 2020; vyzývá k značnému zvýšení rozpočtu, zejména u přeshraniční složky; vyzdvihuje zřetelnou evropskou přidanou hodnotu Evropské územní spolupráce a vyzývá Radu, aby v této souvislosti přijala návrh na přidělení prostředků; současně zdůrazňuje, že je nutné programy zjednodušit a zajistit větší soudržnost Evropské územní spolupráce s celkovými cíli EU a flexibilitu programů za účelem lepšího řešení místních a regionálních problémů, snížení administrativní zátěže příjemců a umožnění vyšších investic do udržitelných projektů týkajících se infrastruktury na základě programů přeshraniční spolupráce; vyzývá orgány v přeshraničních regionech, aby intenzivněji využívaly podporu poskytovanou prostřednictvím těchto programů;

27.  vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu pravidelně předkládala zprávu se seznamem překážek, které byly v oblasti přeshraniční spolupráce odstraněny; vybízí Komisi, aby více využívala stávajících inovativních nástrojů, které přispívají k probíhající modernizaci a prohloubení přeshraniční spolupráce, jako jsou např. kontaktní místo pro hranice, posílená síť SOLVIT a jednotná digitální brána, jejichž cílem je koordinovat odborné znalosti a poradenství týkající se přeshraničních aspektů, a aby dále vyvíjela nové nástroje; vyzývá Komisi a členské státy, aby co nejdříve zdigitalizovaly veřejnou správu s cílem zajistit občanům a podnikům v příhraničních regionech plně digitální veřejné služby;

28.  zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise ve spolupráci s členskými státy, regiony a obcemi shromažďovala informace o přeshraničním styku za účelem zajištění lepšího a informovanějšího rozhodování a aby podporovala a financovala pilotní projekty, programy, studie, analýzy a územní výzkum;

29.  vyzývá k lepšímu využití potenciálu makroregionálních strategií EU při řešení problémů spjatých s příhraničními regiony;

30.  domnívá se, že politika soudržnosti by měla být více zaměřena na investice do lidských zdrojů, neboť ekonomiky příhraničních regionů mohou být posíleny prostřednictvím účinné kombinace investic do inovací, lidského kapitálu, řádné správy věcí veřejných a institucionálních kapacit;

31.  vyjadřuje politování nad tím, že potenciál evropského seskupení pro územní spolupráci není plně využíván, což by mohlo být zčásti způsobeno výhradami regionálních a místních orgánů a zčásti jejich obavou z převodu pravomocí a přetrvávajícím nedostatkem povědomí o pravomocích, které jim přísluší; žádá, aby byly rychle identifikovány a řešeny veškeré další možné příčiny této situace; vyzývá Komisi, aby navrhla opatření k překonání překážek bránících účinnému uplatňování tohoto nástroje; připomíná, že primární úlohou Komise v programech Evropské územní spolupráce by mělo být usnadňování spolupráce mezi členskými státy;

32.  naléhavě vyzývá ke zvážení zkušeností mnoha existujících euroregionů, které fungují napříč vnitřními a vnějšími hranicemi EU, s cílem podpořit příležitosti k hospodářskému a sociálnímu rozvoji a kvalitu života občanů žijících v příhraničních regionech; vyzývá ke zhodnocení činnosti euroregionů v oblasti regionální spolupráce a jejich vztahu k iniciativám a činnosti příhraničních regionů EU s cílem koordinovat a optimalizovat výsledky jejich práce v této oblasti;

33.  zdůrazňuje, že posuzování územního dopadu přispívá k lepšímu porozumění územnímu dopadu jednotlivých politik; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost přidělit posouzení územního dopadu výraznější úlohu, jakmile budou navrhovány legislativní iniciativy EU;

34.  je pevně přesvědčen o tom, že evropská přeshraniční úmluva, která by v případě územně vymezené přeshraniční infrastruktury nebo služby (např. nemocnic nebo tramvajových line) umožnila uplatňování vnitrostátního normativního rámce nebo norem pouze jedné ze dvou nebo několika dotčených zemí, by dále omezila výskyt přeshraničních překážek; v této souvislosti vítá nedávno zveřejněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o mechanismu pro řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu (COM(2018)0373);

35.  očekává nadcházející návrh nařízení Komise o správním nástroji přeshraniční spolupráce, aby mohl posoudit jeho užitečnost pro dotčené regiony;

o
o   o

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(3) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 19.
(4) Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0067.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2018)0105.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0254.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2017)0245.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0222.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.
(11) Úř. věst. C 207, 30.6.2017, s. 19.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0320.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2016)0211.
(15) Výroční zpráva o evropských malých a středních podnicích 2016/2017, s. 6.
(16) Sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 s názvem „Akční plán EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020: urychlování digitální transformace veřejné správy“ (COM(2016)0179).


Evropský sbor solidarity ***I
PDF 141kWORD 53k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví právní rámec Evropského sboru solidarity a kterým se mění nařízení (EU) č. 1288/2013, (EU) č. 1293/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013 a rozhodnutí č. 1313/2013/EU (COM(2017)0262 – C8-0162/2017 – 2017/0102(COD))
P8_TA(2018)0328A8-0060/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2017)0262),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 165 odst. 4 a čl. 166 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0162/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2017 o Evropském sboru solidarity (2017/2629(RSP))(1),

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality Senátem Parlamentu České republiky, španělskou Poslaneckou sněmovnou a portugalským parlamentem, v nichž se uvádí, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. října 2017(2),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na dokument o politické agendě dobrovolnictví v Evropě (PAVE) pro Evropský rok dobrovolnictví 2011 a na související přezkum výsledků Evropského roku dobrovolnictví 2011 po pěti letech nazvaný „Helping hands“ („Podat pomocnou ruku“);

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Rozpočtového výboru, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0060/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společná prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se stanoví právní rámec Evropského sboru solidarity a kterým se mění nařízení (EU) č. 1288/2013, nařízení (EU) č. 1293/2013 a rozhodnutí č. 1313/2013/EU

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1475.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE

Aniž jsou dotčeny pravomoci rozpočtového orgánu, 80 % rozpočtu na provádění programu v letech 2019 a 2020 by se mělo zpřístupnit v rámci konkrétních přerozdělení v podokruhu 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost) víceletého finančního rámce (VFR) na období 2014–2020 a přerozdělení z Mechanismu civilní ochrany Unie a programu LIFE. Nemělo by však docházet k dalšímu přerozdělování z programu Erasmus+, kromě částky 231 800 000 EUR uvedené návrhu Komise (COM(2017)0262).

Zbývajících 20 % rozpočtu na provádění programu v letech 2019 a 2020 by se mělo získat z dostupných zdrojů v rámci podokruhu 1a VFR na období 2014–2020.

Panuje obecná shoda o tom, že Komise zajistí, aby byly nezbytné částky k dispozici prostřednictvím běžného ročního rozpočtového procesu, a to vyváženým a obezřetným způsobem.

PROHLÁŠENÍ KOMISE

Komise potvrzuje, že využití prostředků na zdroje technické pomoci z iniciativy Komise v rámci nařízení o společných ustanoveních (zvláště přerozdělování z Evropského sociálního fondu a z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova) na financování Evropského sboru solidarity v roce 2018 Komise nepoužije jako precedent pro návrh týkající se Evropského sboru solidarity po roce 2020 (COM(2018)0440)).

(1) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 68.
(2) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 160.


Program na podporu strukturálních reforem: finanční krytí a obecný cíl ***I
PDF 140kWORD 45k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2017/825 za účelem navýšení finančního krytí programu na podporu strukturálních reforem a přizpůsobení jeho obecného cíle (COM(2017)0825 – C8-0433/2017 – 2017/0334(COD))
P8_TA(2018)0329A8-0227/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0825),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 175 a čl. 197 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0433/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. března 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 3. dubna 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 18. července 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru, Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0227/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společná prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 11. září 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se mění nařízení (EU) 2017/825 za účelem zvýšení finančního krytí programu na podporu strukturálních reforem a přizpůsobení jeho obecného cíle

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1671.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE

Ve věci financování navýšení finančního krytí programu na podporu strukturálních reforem a aniž by byly dotčeny pravomoci rozpočtového orgánu, se Evropský parlament, Rada a Komise dohodly takto:

1.  Částka ve výši 40 milionů EUR bude financována z rozpočtové položky programu na podporu strukturálních reforem, která je zařazena do okruhu 1b (13.08.01) VFR (Hospodářská, sociální a územní soudržnost), a to uvolněním celkového rozpětí na závazky v souladu s článkem 14 nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013 o VFR v rámci rozpočtového procesu podle článku 314 Smlouvy o fungování EU;

2.  Částka ve výši 40 milionů EUR bude financována z rozpočtové položky programu na podporu strukturálních reforem, která je zařazena do okruhu 2 (13.08.02) VFR (Udržitelný růst: přírodní zdroje), a to přerozdělením v rámci uvedeného okruhu s výjimkou technické pomoci a oddílu Rozvoj venkova, aniž by došlo k využití rezerv. Konkrétní zdroje určené k přerozdělení budou s ohledem na jednání o procesu týkajícím se rozpočtu na rok 2019 dále včas upřesněny.

PROHLÁŠENÍ KOMISE

(bude zveřejněno v řadě C Úředního věstníku)

Komise určí a navrhne přerozdělení prostředků ve výši 40 milionů EUR v okruhu 2 VFR (Udržitelný růst: přírodní zdroje) v návrhu na změnu k návrhu souhrnného rozpočtu na rok 2019.

Komise hodlá navrhnout uvolnění celkového rozpětí pro závazky v souladu s článkem 14 nařízení o VFR (EU, Euratom) č. 1311/2013 v rámci rozpočtového procesu na rok 2020 podle článku 314 Smlouvy o fungování EU.

(1) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 53.
(2) Úř. věst. C 247, 13.7.2018, s. 54.


Evropský program doplňující rámcový program Horizont 2020 *
PDF 196kWORD 55k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o návrhu nařízení Rady o programu Evropského společenství pro atomovou energii pro výzkum a odbornou přípravu (2019–2020), který doplňuje Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (COM(2017)0698 – C8-0009/2018 – 2017/0312(NLE))
P8_TA(2018)0330A8-0258/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2017)0698),

–  s ohledem na článek 7 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0009/2018),

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0258/2018),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a článkem 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  Za účelem zajištění kontinuity jaderného výzkumu na úrovni Společenství je nezbytné zavést program Společenství pro výzkum a odbornou přípravu na období od 1. ledna 2019 do 31. prosince 2020 (dále jen „program Euratomu“). Program Euratomu by měl mít stejné cíle jako program na období 2014–2018, podporovat stejné činnosti a používání stejných způsobů provádění, které se ukázaly být účinnými a přiměřenými pro dosažení cílů programu.
(4)  Za účelem zajištění kontinuity jaderného výzkumu na úrovni Společenství a dosažení cílů v této oblasti je nezbytné zavést program Společenství pro výzkum a odbornou přípravu na období od 1. ledna 2019 do 31. prosince 2020 (dále jen „program Euratomu“). Program Euratomu by měl mít stejné cíle jako program na období 2014–2018, podporovat stejné činnosti a používání stejných způsobů provádění, které se ukázaly být účinnými a přiměřenými pro dosažení cílů programu.
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6
(6)  Navzdory možnému vlivu jaderné energetiky na zásobování energií a hospodářský rozvoj mohou vážné jaderné havárie ohrozit lidské zdraví. V programu Euratomu by proto měla být věnována co největší pozornost aspektům jaderné bezpečnosti a v příslušných případech také jaderného zabezpečení, kterými se zabývá Společné výzkumné středisko (dále jen „JRC“).
(6)  Navzdory možnému vlivu jaderné energetiky na zásobování energií a hospodářský rozvoj mohou vážné jaderné havárie ohrozit ve střednědobém i dlouhodobém horizontu lidské zdraví a životní prostředí. V programu Euratomu by proto měla být věnována co největší pozornost aspektům jaderné bezpečnosti a v příslušných případech také jaderného zabezpečení, kterými se zabývá Společné výzkumné středisko (dále jen „JRC“).
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7
(7)  Evropský strategický plán pro energetické technologie (dále jen „plán SET“) stanovený v závěrech ze zasedání Rady konaného v Bruselu dne 28. února 2008 přispívá k rychlejšímu rozvoji portfolia nízkouhlíkových technologií. Evropská rada se na svém zasedání dne 4. února 2011 dohodla, že Unie a její členské státy budou podporovat investice do obnovitelných zdrojů energie a do bezpečných a udržitelných nízkouhlíkových technologií a zaměří se na provádění technologických priorit stanovených v plánu SET. Každý členský stát má i nadále možnost zvolit si druh technologií, které bude podporovat.
(7)  Evropský strategický plán pro energetické technologie (dále jen „plán SET“) stanovený v závěrech ze zasedání Rady konaného v Bruselu dne 28. února 2008 přispívá k rychlejšímu postupu inovací v oblasti evropských pokročilých nízkouhlíkových technologií. Evropská rada se na svém zasedání dne 4. února 2011 dohodla, že Unie a její členské státy budou podporovat investice do obnovitelných zdrojů energie a do bezpečných a udržitelných nízkouhlíkových technologií, včetně jaderné energetiky, a zaměří se na provádění technologických priorit stanovených v plánu SET. Opatření č. 10 (jaderná energetika) plánu SET má za cíl zachování vysoké míry bezpečnosti jaderných reaktorů a souvisejících palivových cyklů při provozu jaderných elektráren a jejich vyřazování z provozu a zároveň zvyšování jejich účinnosti. Každý členský stát má i nadále možnost zvolit si druh technologií, které bude podporovat.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 8
(8)  Jelikož všechny členské státy mají jaderná zařízení nebo zejména pro lékařské účely využívají radioaktivní materiály, uznala Rada ve svých závěrech ze zasedání konaného v Bruselu ve dnech 1. a 2. prosince 2008, že jsou i nadále potřebné dovednosti na poli jaderné energie, které by měly být zajišťovány především formou vhodného vzdělávání a odborné přípravy propojených s výzkumem a koordinovaných na úrovni Společenství.
(8)  Jelikož všechny členské státy mají jaderná zařízení nebo zejména pro lékařské účely využívají radioaktivní materiály, uznala Rada ve svých závěrech ze zasedání konaného v Bruselu ve dnech 1. a 2. prosince 2008, že jsou i nadále zapotřebí dovednosti na poli jaderné energie, které by měly být zajišťovány především formou vhodného vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních a na základě řádné koordinace výzkumných projektů na evropské úrovni.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 9
(9)  Ačkoli je na rozhodnutí každého členského státu, zda bude jadernou energii využívat, uznává se rovněž, že jaderná energetika má v různých členských státech různé úlohy.
(9)  Ačkoli je na rozhodnutí každého členského státu, zda bude jadernou energii využívat, uznává se rovněž, že jaderný výzkum hraje ve všech členských státech důležitou úlohu, a to v neposlední řadě v oblasti lidského zdraví.
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11
(11)  Má-li se jaderná syntéza stát věrohodnou alternativou pro komerční výrobu energie, je zaprvé nutné úspěšně a včas dokončit výstavbu projektu ITER a zahájit jeho provoz. Zadruhé je nezbytné vypracovat ambiciózní, ale přitom realistický plán pro výrobu elektřiny do roku 2050. K dosažení těchto cílů je zapotřebí, aby byl evropský program jaderné syntézy směrován na společný program činnosti zaměřené na realizaci tohoto plánu. V zájmu zajištění výsledků probíhající výzkumné činnosti v oblasti jaderné syntézy, jakož i v zájmu plnění dlouhodobého závazku ze strany působících subjektů v této oblasti a spolupráce mezi nimi by se měla zajistit kontinuita podpory ze strany Společenství. Měl by se klást větší důraz především na činnosti na podporu projektu ITER a rovněž na vývoj směřující k demonstračnímu reaktoru, případně i výraznější zapojení soukromého sektoru. Provedením takovéto racionalizace a změnou zaměření by nemělo být ohroženo vedoucí postavení Evropy ve vědecké obci, která se zabývá jadernou syntézou.
(11)  Má-li se jaderná syntéza stát věrohodnou alternativou pro komerční výrobu energie, je zaprvé nutné úspěšně a včas dokončit výstavbu projektu ITER a zahájit jeho provoz, k čemuž by mohl výrazně přispět program Euratomu. Zadruhé je nezbytné vypracovat ambiciózní, ale přitom realistický plán pro výrobu elektřiny do roku 2050. K dosažení těchto cílů je zapotřebí, aby byl evropský program jaderné syntézy směrován na společný program činnosti zaměřené na realizaci tohoto plánu. V zájmu zajištění výsledků probíhající výzkumné činnosti v oblasti jaderné syntézy, jakož i v zájmu plnění dlouhodobého závazku ze strany působících subjektů v této oblasti a spolupráce mezi nimi by se měla zajistit kontinuita dlouhodobé podpory ze strany Společenství. Měl by se klást větší důraz především na činnosti na podporu projektu ITER a rovněž na vývoj směřující k demonstračnímu reaktoru, případně i výraznější zapojení soukromého sektoru. Provedením takovéto racionalizace a změnou zaměření by nemělo být ohroženo vedoucí postavení Evropy ve vědecké obci, která se zabývá jadernou syntézou.
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12
(12)  JRC by mělo nadále poskytovat nezávislou vědeckou a technologickou podporu orientovanou na potřeby uživatelů, pokud jde o tvorbu, vypracovávání, provádění a sledování politik Společenství, zejména v oblasti výzkumu a odborné přípravy týkajících se jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení. Aby se optimalizovaly lidské zdroje a vyloučilo zdvojení výzkumu v Unii, měla by být u jakékoliv nové činnosti JRC zkontrolována její soudržnost s již existujícími činnostmi ve členských státech. Bezpečnostní aspekty rámcového programu Horizont 2020 by měly být omezeny pouze na přímé akce JRC.
(12)  JRC by mělo nadále poskytovat nezávislou vědeckou a technologickou podporu orientovanou na potřeby uživatelů, pokud jde o tvorbu, vypracovávání, provádění a sledování politik Společenství, zejména v oblasti výzkumu a odborné přípravy týkajících se jaderné bezpečnosti, jaderného zabezpečení, záruk a nešíření jaderných zbraní. Aby se optimalizovaly lidské zdroje a vyloučilo zdvojení výzkumu v Unii, měla by být u jakékoliv nové činnosti JRC zkontrolována její soudržnost s již existujícími činnostmi ve členských státech. Bezpečnostní aspekty rámcového programu Horizont 2020 by měly být omezeny pouze na přímé akce JRC.
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 14
(14)  Úlohou Unie je rozvíjet v zájmu všech jejích členských států rámec na podporu společného špičkového výzkumu, vytváření a uchovávání znalostí v oblasti technologií jaderného štěpení, přičemž zvláštní důraz je kladen na bezpečnost, zabezpečení, radiační ochranu a nešíření. K tomu jsou zapotřebí nezávislé vědecké poznatky, k nimž může JRC velmi významně přispět. Tato skutečnost byla uznána ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 6. října 2010 nazvaném „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 – Unie inovací“, ve kterém Komise uvedla svůj záměr posílit prostřednictvím JRC úlohu vědeckých poznatků při tvorbě politiky. JRC navrhuje reagovat na tuto výzvu tak, že výzkum v oblasti jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení soustředí na priority politik Unie.
(14)  Úlohou Unie je rozvíjet v zájmu všech jejích členských států rámec na podporu společného špičkového výzkumu, vytváření a uchovávání znalostí v oblasti technologií jaderného štěpení, přičemž zvláštní důraz je kladen na bezpečnost, zabezpečení, zpracování jaderného odpadu, radiační ochranu a nešíření. K tomu jsou zapotřebí nezávislé vědecké poznatky, k nimž může JRC velmi významně přispět. Tato skutečnost byla uznána ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 6. října 2010 nazvaném „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 – Unie inovací“, ve kterém Komise uvedla svůj záměr posílit prostřednictvím JRC úlohu vědeckých poznatků při tvorbě politiky. JRC navrhuje reagovat na tuto výzvu tak, že výzkum v oblasti jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení soustředí na priority politik Unie.
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 15
(15)  S cílem prohloubit vztah mezi vědou a společností a posílit důvěru veřejnosti ve vědu by měl program Euratomu podporovat informované zapojování občanů a občanské společnosti do záležitostí výzkumu a inovací tím, že bude podporovat vzdělávání v oblasti vědy, více zpřístupní vědecké znalosti, vytvoří programy odpovědného výzkumu a inovací, které odpovídají zájmům a očekáváním občanů a občanské společnosti, a usnadní jejich účast v činnostech programu Euratomu.
(15)  S cílem prohloubit vztah mezi vědou a společností a posílit důvěru veřejnosti ve vědu by měl program Euratomu zajistit lepší poskytování informací, aby bylo možné zapojit občany a občanskou společnost do záležitostí výzkumu a inovací na základě jejich informovanosti tím, že bude podporovat vzdělávání v oblasti vědy, více zpřístupní vědecké znalosti, vytvoří programy odpovědného výzkumu a inovací, které odpovídají zájmům a očekáváním občanů a občanské společnosti, a usnadní jejich účast v činnostech programu Euratomu.
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 17
(17)  Výsledky debat, jež se uskutečnily na sympoziu o výhodách a omezeních výzkumu jaderného štěpení pro nízkouhlíkové hospodářství, které organizovala Komise a Evropský hospodářský a sociální výbor ve dnech 26. a 27. února 2013 v Bruselu a bylo připraveno na základě interdisciplinární studie se zapojením mimo jiné odborníků z oblasti energetiky, ekonomie a společenských věd, uznaly potřebu pokračovat v jaderném výzkumu na evropské úrovni.
(17)  Podle výsledků diskuzí, jež se uskutečnily na sympoziu o výhodách a omezeních výzkumu jaderného štěpení pro nízkouhlíkové hospodářství, které organizovala Komise a Evropský hospodářský a sociální výbor ve dnech 26. a 27. února 2013 v Bruselu a které bylo připraveno na základě interdisciplinární studie, mimo jiné se zapojením odborníků z oblasti energetiky, ekonomie a společenských věd, je potřeba pokračovat v jaderném výzkumu na evropské úrovni, včetně výzkumu v oblasti jaderného štěpení.
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18
(18)  Program Euratomu by měl přispívat k přitažlivosti výzkumných profesí v Unii. Náležitá pozornost by se měla věnovat Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a Kodexu chování pro přijímání výzkumných pracovníků 17 spolu s dalšími příslušnými referenčními rámci stanovenými v rámci Evropského výzkumného prostoru, a to při respektování jejich dobrovolného charakteru.
(18)  Program Euratomu by měl přispívat k přitažlivosti výzkumných profesí v Unii a pomoci získat mladé lidi pro vědecký výzkum v této oblasti. Náležitá pozornost by se měla věnovat Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a Kodexu chování pro přijímání výzkumných pracovníků 17 spolu s dalšími příslušnými referenčními rámci stanovenými v rámci Evropského výzkumného prostoru, a to při respektování jejich dobrovolného charakteru.
_________________
_________________
17 Doporučení Komise ze dne 11. března 2005 o Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a o Kodexu chování pro přijímání výzkumných pracovníků (Úř. věst. L 75, 22.3.2005, s. 67).
17 Doporučení Komise ze dne 11. března 2005 o Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a o Kodexu chování pro přijímání výzkumných pracovníků (Úř. věst. L 75, 22.3.2005, s. 67).
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 19
(19)  U činností vytvořených v rámci programu Euratomu by se mělo usilovat o podporu rovnosti žen a mužů v oblasti výzkumu a inovací, a to zejména řešením základních příčin genderové nevyváženosti, využíváním plného potenciálu jak výzkumných pracovnic, tak výzkumných pracovníků a začleňováním genderového rozměru do obsahu projektů s cílem zvyšovat kvalitu výzkumu a podněcovat inovaci. V rámci těchto činností by se mělo rovněž usilovat o uplatňování zásad souvisejících s rovností mezi ženami a muži stanovených v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii a v článku 8 Smlouvy o fungování Evropské unie.
(19)  Při činnosti prováděné v rámci programu Euratomu je nutné řídit se zásadou rovnosti žen a mužů v oblasti výzkumu a inovací, a to zejména tak, že se budou řešit základní příčiny genderové nevyváženosti, bude se využívat celý potenciál jak výzkumných pracovnic, tak výzkumných pracovníků a bude se zlepšovat jejich přístup do výzkumných programů s cílem zvyšovat kvalitu výzkumu a podněcovat inovace. V rámci těchto činností by se mělo rovněž usilovat o uplatňování zásad souvisejících s rovností mezi ženami a muži stanovených v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii a v článku 8 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 20
(20)  Při výzkumných a inovačních činnostech podporovaných programem Euratomu by se měly dodržovat základní etické zásady. Pokud jde o energetické otázky, měla by být případně zohledňována stanoviska Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích. Při výzkumných činnostech by měl být rovněž brán v potaz článek 13 Smlouvy o fungování EU a mělo by se omezit využívání zvířat při výzkumu a testování s konečným cílem využívání zvířat nahradit. Při provádění všech činností by měl být zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.
(20)  Při výzkumných a inovačních činnostech podporovaných programem Euratomu by se měly dodržovat základní etické zásady. Pokud jde o energetické otázky, měla by být případně zohledňována stanoviska Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích. Při výzkumných činnostech by měl být rovněž brán v potaz článek 13 Smlouvy o fungování EU a mělo by se nahradit využívání zvířat při výzkumu a testování s konečným cílem využívání zvířat zakázat. Při provádění veškeré činnosti by měl být zajištěn nejvyšší stupeň ochrany lidského zdraví.
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 21
(21)  Většího dopadu by rovněž mělo být dosaženo kombinací programu Euratomu a soukromých prostředků v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru v klíčových oblastech, v nichž by výzkum a inovace mohly přispět k širším cílům Unie v oblasti konkurenceschopnosti. Zvláštní pozornost by měla být věnována zapojení malých a středních podniků.
(21)  Většího dopadu by rovněž mělo být dosaženo kombinací programu Euratomu a soukromých prostředků v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru v klíčových oblastech, v nichž by výzkum a inovace mohly přispět k širším cílům Unie v oblasti konkurenceschopnosti. Zvláštní pozornost by měla být věnována zapojení malých a středních podniků, včetně nově vznikajících inovativních subjektů v příslušné oblasti výzkumu.
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 25
(25)  Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případně sankcí. Revidovaná kontrolní strategie, jež posunuje své zaměření od minimalizace míry chyb ke kontrole založené na analýze rizika a ke zjišťování podvodů, by měla omezit zátěž, kterou kontrola představuje pro účastníky.
(25)  Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí na základě společných auditních postupů, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případně sankcí. Revidovaná kontrolní strategie založená na společných zásadách a kritériích na úrovni EU, která by se spíše než na minimalizaci chybovosti zaměřovala na kontrolu založenou na analýze rizika a na zjišťování podvodů, by měla omezit zátěž, kterou pro účastníky kontrola představuje.
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 26
(26)  Je důležité zajistit řádné finanční řízení programu Euratomu a jeho provádění co nejúčinnějším a uživatelsky nejvstřícnějším způsobem a současně zaručit právní jistotu a jeho přístupnost pro všechny účastníky. Je nezbytné zajistit soulad s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 966/2012 (dále jen „finanční nařízení“) 19a s požadavky na zjednodušení a zlepšování právní úpravy.
(26)  Je důležité zajistit řádné finanční řízení programu Euratomu a jeho provádění co nejúčinnějším a uživatelsky nejvstřícnějším způsobem a současně zaručit právní jistotu a zajistit řádnou informovanost případných příjemců finančních prostředků, tak aby byl tento program pro všechny účastníky přístupnější. Je nezbytné zajistit soulad s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Eutarom) č. 966/2012 (dále jen „finanční nařízení“) 19a s požadavky na zjednodušení a zlepšování právní úpravy.
_________________
_________________
19 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.).
19 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.).
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 33
(33)  Pro dosažení cílů programu Euratomu v příslušných oblastech je nutná podpora průřezových činností, a to jak v rámci programu Euratomu, tak společně s činnostmi rámcového programu Horizont 2020.
(33)  Pro dosažení cílů programu Euratomu v příslušných oblastech je nutná podpora průřezových činností, a to jak v rámci programu Euratomu, tak společně s činnostmi rámcového programu Horizont 2020, jako je tomu v případě akcí „Marie Curie-Skłodowské“, v jejichž rámci je podporována mobilita výzkumných pracovníků.
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 1
1.  Obecným cílem programu Euratomu je provádět výzkumné činnosti a odbornou přípravu s důrazem na průběžné zlepšování jaderné bezpečnosti, jaderného zabezpečení a radiační ochrany, a především případně přispět k dlouhodobé dekarbonizaci energetického systému bezpečným, efektivním a zabezpečeným způsobem. Obecný cíl se provede prostřednictvím činností uvedených v příloze I ve formě přímých a nepřímých akcí, které sledují specifické cíle uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.
1.  Obecným cílem programu Euratomu je provádět výzkumné činnosti a odbornou přípravu s důrazem na průběžné zlepšování jaderné bezpečnosti, jaderného zabezpečení a radiační ochrany, a především přispět k dlouhodobé dekarbonizaci energetického systému bezpečným, efektivním a zabezpečeným způsobem. Obecný cíl se provede prostřednictvím činností uvedených v příloze I ve formě přímých a nepřímých akcí, které sledují specifické cíle uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 2 – písm. a
a)  podpořit bezpečnost jaderných systémů;
a)  podpořit bezpečnost jaderných systémů, mimo jiné prostřednictvím strukturálních přeshraničních inspekcí v případě jaderných zařízení, která se nacházejí v blízkosti hranic s jedním nebo několika členskými státy;
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 2 – písm. b
b)  přispět k vývoji bezpečnějších dlouhodobých řešení pro nakládání s konečným jaderným odpadem včetně geologického ukládání, jakož i separace a transmutace;
b)  přispět ke spolupráci na úrovni EU a se třetími zeměmi při identifikaci a vývoji bezpečnějších dlouhodobých řešení pro nakládání s konečným jaderným odpadem včetně geologického ukládání, jakož i separace a transmutace;
Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 3 – pododstavec 1 – písm. a
a)  zlepšení jaderné bezpečnosti, včetně bezpečnosti paliva a reaktorů, nakládání s odpadem, včetně konečného geologického uložení, jakož i separace a transmutace; vyřazování z provozu a připravenost na mimořádné události;
a)  zlepšení jaderné bezpečnosti, včetně: bezpečnosti paliva a reaktorů, nakládání s odpadem s cílem zabránit případným nežádoucím dopadům na člověka nebo životní prostředí, včetně konečného geologického uložení, jakož i separace a transmutace; vyřazování z provozu a připravenost na mimořádné události;
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 3 – pododstavec 1 – písm. b
b)  zlepšit jaderné zabezpečení, včetně jaderných záruk, nešíření jaderných zbraní, boje proti nedovolenému obchodování a jaderné forenzní vědy;
b)  zlepšit jaderné zabezpečení, včetně jaderných záruk, nešíření jaderných zbraní, boje proti nedovolenému obchodování, jaderné forenzní vědy, ukládání surovin a radioaktivního odpadu, boje proti případným kybernetickým útokům na jaderné elektrárny, snižování rizika teroristických činů namířených proti těmto elektrárnám a strukturálních přeshraničních inspekcí v případě jaderných zařízení, která se nacházejí v blízkosti hranic s jedním nebo několika členskými státy EU;
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 3 – pododstavec 1 – písm. d
d)  podpora řízení znalostí, vzdělávání a odborné přípravy,
d)  podpora řízení znalostí, vzdělávání a odborné přípravy, včetně dlouhodobé odborné přípravy s cílem reagovat na neustálý vývoj, který umožňují nové technologie;
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 4
4.  Program Euratomu se provádí takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že podporované priority a činnosti odpovídají měnícím se potřebám a zohledňují vyvíjející se stav vědy, technologií, inovací, tvorby politik, trhů a společnosti s cílem optimalizovat lidské a finanční zdroje a zamezit zdvojení jaderného výzkumu a vývoje v Unii.
4.  Program Euratomu se provádí takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že podporované priority a činnosti odpovídají měnícím se potřebám a zohledňují vyvíjející se stav vědy, technologií, inovací, tvorby politik (zejména energetické a environmentální politiky), trhů a společnosti s cílem optimalizovat lidské a finanční zdroje, rozvíjet součinnost mezi stávajícími programy a projekty a zamezit zdvojení jaderného výzkumu a vývoje v Unii.
Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Čl. 4 – odst. 2
2.  Finanční krytí programu Euratomu může rovněž zahrnovat výdaje týkající se přípravných, sledovacích, kontrolních, auditních a hodnotících činností, které jsou potřebné pro řízení tohoto programu a dosahování jeho cílů, zejména studií a jednání odborníků, pokud se vztahují k obecným cílům tohoto nařízení, výdaje související se sítěmi informačních technologií zaměřenými na zpracování a výměnu informací, jakož i všechny ostatní výdaje na technickou a administrativní pomoc, které Komise vynaloží pro účely řízení programu Euratomu. Náklady na průběžné a opakující se činnosti, jako jsou například kontrola, audit a sítě informačních technologií, budou hrazeny v rámci správních výdajů Komise podle rozpisu v odstavci 1.
2.  Finanční krytí programu Euratomu může rovněž zahrnovat výdaje týkající se přípravných, sledovacích, kontrolních, auditních a hodnotících činností, které jsou potřebné pro řízení tohoto programu a dosahování jeho cílů, zejména studií a jednání odborníků, pokud se vztahují k obecným cílům tohoto nařízení, výdaje související se sítěmi informačních technologií zaměřenými na zpracování a výměnu informací a s bezpečností těchto sítí, jakož i všechny ostatní výdaje na technickou a administrativní pomoc, které Komise vynaloží pro účely řízení programu Euratomu. Náklady na průběžné a opakující se činnosti, jako jsou například kontrola, audit a sítě informačních technologií, budou hrazeny v rámci správních výdajů Komise podle rozpisu v odstavci 1.
Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Čl. 5 – odst. 1 – písm. c
c)  zemí či území přidružených k sedmému rámcovému programu Euratomu nebo programu Euratomu pro výzkum a odbornou přípravu na období 2014–2018.
c)  zemí či území přidružených k sedmému rámcovému programu Euratomu nebo programu Euratomu pro výzkum a odbornou přípravu na období 2014–2018, nebo účastnících se jich jako členský stát.
Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Čl. 11 – odst. 3
3.  V pracovních programech uvedených v odstavcích 1 a 2 se zohlední stav vědy, technologií a inovací na vnitrostátní úrovni, úrovni Unie a mezinárodní úrovni a důležité aspekty vývoje politiky, trhu a společnosti. V případě potřeby se programy aktualizují.
3.  V pracovních programech uvedených v odstavcích 1 a 2 se zohlední stav vědy, technologií a inovací na vnitrostátní úrovni, úrovni Unie a mezinárodní úrovni a důležité aspekty vývoje politiky, trhu a společnosti. V případě potřeby se programy aktualizují s náležitým ohledem na příslušná doporučení nezávislých odborných skupin Komise zřízených pro posouzení programu Euratomu.
Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Čl. 15 – odst. 1
Zvláštní pozornost se věnuje zajištění přiměřené účasti malých a středních podniků a soukromého sektoru obecně v programu Euratomu, jakož i inovačnímu dopadu na tyto podniky. V rámci opatření pro hodnocení a sledování se provedou kvantitativní a kvalitativní posouzení účasti malých a středních podniků.
Zvláštní pozornost se věnuje zajištění přiměřené účasti malých a středních podniků, včetně nových inovativních subjektů v příslušných oblastech výzkumu a soukromého sektoru obecně v programu Euratomu, jakož i souvisejícímu inovačnímu dopadu. V rámci opatření pro hodnocení a sledování se provedou kvantitativní a kvalitativní posouzení účasti malých a středních podniků.
Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Čl. 21 – odst. 2
2.  Komise podá zprávu a zpřístupní veřejnosti výsledky sledování podle odstavce 1.
2.  Komise podá zprávu a zpřístupní veřejnosti výsledky sledování podle odstavce 1 a informuje o nich Parlament.
Pozměňovací návrh 30
Návrh nařízení
Příloha I – odst. 2
Jaderná energie je součástí diskuse o boji proti změně klimatu a snížení závislosti Evropy na dovozu energie. V širším kontextu úsilí o nalezení udržitelné skladby zdrojů energie pro budoucnost bude program Euratomu prostřednictvím svých výzkumných činností rovněž přispívat k diskusi o přínosech a omezeních energie získané jaderným štěpením pro nízkouhlíkové hospodářství. Zajištěním průběžného zlepšování jaderné bezpečnosti by pokročilejší jaderné technologie mohly rovněž nabídnout perspektivu významného zlepšení účinnosti a využívání zdrojů a produkce menšího množství odpadu než současné technologie. Hlediskům jaderné bezpečnosti bude věnována nejvyšší možná pozornost.
Jaderná energie významným způsobem přispívá k boji proti změně klimatu a snížení závislosti Evropy na dovážené energii. V širším kontextu úsilí o nalezení udržitelné skladby zdrojů energie pro budoucnost bude program Euratomu prostřednictvím svých výzkumných činností rovněž přispívat k zachování technologických výhod energie získané jaderným štěpením pro nízkouhlíkové hospodářství. Zajištěním průběžného zlepšování jaderné bezpečnosti by pokročilejší jaderné technologie mohly rovněž nabídnout perspektivu významného zlepšení účinnosti a využívání zdrojů a produkce menšího množství odpadu než současné technologie. Hlediskům jaderné bezpečnosti bude věnována nejvyšší možná pozornost.
Pozměňovací návrh 31
Návrh nařízení
Příloha I – odst. 6 – písm. a – odst. 2
V souladu s obecným cílem: podpora společných výzkumných činností týkajících se bezpečného provozu reaktorových systémů a jejich vyřazení z provozu (včetně zařízení jaderného palivového cyklu), které se v Unii používají, nebo (v míře nezbytné pro udržení širokých odborných znalostí na poli jaderné bezpečnosti v Unii) typů reaktorů, které se mohou používat v budoucnosti, s výlučným zaměřením na bezpečnostní aspekty, včetně všech aspektů palivového cyklu, jako je separace a transmutace.
V souladu s obecným cílem: podpora společných výzkumných činností týkajících se bezpečného provozu reaktorových systémů a jejich vyřazení z provozu (včetně zařízení jaderného palivového cyklu), které se v Unii používají, nebo (v míře nezbytné pro udržení širokých odborných znalostí na poli jaderné bezpečnosti v Unii) se tyto typy reaktorů mohou používat v budoucnosti ve všech aspektech palivového cyklu, jako je separace a transmutace.
Pozměňovací návrh 32
Návrh nařízení
Příloha I – odst. 9 – písm. a – odst. 2 – bod 3
(3)  výměnu s příslušnými zúčastněnými stranami za účelem posílení schopnosti Unie reagovat na jaderné havárie a incidenty prostřednictvím výzkumu systémů varování a modelů rozptylu radioaktivních materiálů v ovzduší a prostřednictvím mobilizace zdrojů a odborných znalostí pro analýzu a modelování jaderných havárií.
(3)  výměnu s příslušnými zúčastněnými stranami za účelem posílení schopnosti Unie reagovat na jaderné havárie a incidenty prostřednictvím výzkumu systémů varování a modelů rozptylu radioaktivních materiálů v životním prostředí (ovzduší, vodě a půdě) a prostřednictvím mobilizace zdrojů a odborných znalostí pro analýzu a modelování jaderných havárií.
Pozměňovací návrh 33
Návrh nařízení
Příloha I – odst. 11
V zájmu dosažení cílů programu Euratomu se zajistí vhodné vazby a styčné body, například společné výzvy, se zvláštním programem rámcového programu Horizont 2020.
V zájmu dosažení cílů programu Euratomu a s cílem vytvářet synergie mezi jadernými a nejadernými činnostmi a podporovat přenos znalostí v příslušných oblastech se zajistí vhodné vazby a styčné body, například společné výzvy, se zvláštním programem rámcového programu Horizont 2020.
Pozměňovací návrh 34
Návrh nařízení
Příloha II – part 1 – písm. b – návětí
b)  přispění k vývoji bezpečných dlouhodobých řešení pro nakládání s konečným jaderným odpadem včetně geologického ukládání, separace a transmutace
(Netýká se českého znění.)
Pozměňovací návrh 36
Návrh nařízení
Příloha II – part 1 – písm. g – návětí
g)  podpora inovací a průmyslové konkurenceschopnosti
g)  podpora inovací

Opatření pro předcházení psychickému a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, ve veřejném prostoru a v politickém životě v EU a pro jeho potírání
PDF 190kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o opatřeních pro předcházení a boji proti psychickému a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, ve veřejném prostoru a v politickém životě v EU (2018/2055(INI))
P8_TA(2018)0331A8-0265/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 8, 10, 19 a 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, která vstoupila v platnost s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009(1), a zejména na články 1, 20, 21, 23 a 31 této listiny,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) z roku 2014 nazvanou „Násilí na ženách: průzkum v celé EU“(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(3),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, jež definuje a odsuzuje obtěžování a sexuální obtěžování(4),

–  s ohledem na index rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE),

–  s ohledem na institutu (EIGE) s názvem „Kybernetické násilí na ženách a dívkách“ z června 2017,

–  s ohledem na prohlášení trojice předsednictví ze dne 19. července 2017 (Estonska, Bulharska a Rakouska) o rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na právní nástroje OSN v oblasti lidských práv a zejména práv žen, jako jsou Charta Organizace spojených národů, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a její protokol a Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na další nástroje OSN týkající se sexuálního obtěžování a násilí na ženách, jako jsou Vídeňská deklarace a akční program přijaté Světovou konferencí o lidských právech dne 25. června 1993, deklarace Valného shromáždění OSN o odstranění násilí na ženách ze dne 20. prosince 1993, rezoluce o opatřeních týkajících se prevence kriminality a trestní spravedlnosti s cílem vymýtit násilí na ženách ze dne 21. července 1997, zprávy zvláštních zpravodajů OSN o násilí na ženách a obecné doporučení č. 19 Výboru pro odstranění diskriminace žen úmluvy CEDAW,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005), Peking +15 (2010) a Peking +20 (2015),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(5) (směrnice o právech obětí),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních (směrnice o ženách v řídících a dozorčích orgánech), který Komise předložila dne 14. listopadu 2012 (COM(2012)0614),

–  s ohledem na rámcovou dohodu proti obtěžování a násilí v práci ze dne 26. dubna 2007 uzavřenou mezi Evropskou konfederací odborových svazů (ETUC), Konfederací evropského podnikání (BUSINESSEUROPE), Evropským sdružením řemesel a malých a středních podniků (UEAPME) a Evropským střediskem podniků s veřejnou účastí a podniků obecného hospodářského zájmu (CEEP),

–  s ohledem na zprávu evropské sítě vnitrostátních orgánů pro rovné zacházení (EQUINET) nazvanou „Přetrvávající diskriminace, obtěžování a nerovné postavení žen. Činnost orgánů pro rovné zacházení formující novou strategii Evropské komise pro rovnost žen a mužů“ zveřejněnou v roce 2015,

–  s ohledem na zprávu Evropské sítě orgánů pro rovné zacházení (EQUINET) s názvem „Obtěžování na základě genderu a sexuální obtěžování: podpora činnosti orgánů pro rovné zacházení“ z roku 2014,

–  s ohledem na Istanbulskou úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, a zejména na její články 2 a 40(6), a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 2001 o obtěžování na pracovišti(8), usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách(9), usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(10), usnesení ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období(11), usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(12) a doprovodné posouzení evropské přidané hodnoty z listopadu 2013 a na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2014–2015(14), usnesení ze dne 10. března 2015 o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v Evropské unii v roce 2013(15) a usnesení ze dne 24. října 2017 o legitimních opatřeních na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací podniků a veřejných orgánů(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o boji proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání v EU(17),

–  s ohledem na zprávu Evropské konfederace odborových svazů nazvanou „V bezpečí doma, v bezpečí v práci – strategie odborů pro prevenci, řešení a odstranění obtěžování a násilí páchaných na ženách na pracovišti“,

–  s ohledem na zprávu ze setkání odborníků na násilí vůči ženám a mužům ve světě práce, které ve dnech 3.–6. října 2016 pořádala Mezinárodní organizace práce,

–  s ohledem na studii Meziparlamentní unie nazvanou „Sexismus, obtěžování a násilí páchané na poslankyních“, která byla zveřejněna v roce 2016(18),

–  s ohledem na studii nazvanou „Šikanování a sexuální obtěžování na pracovišti, ve veřejném prostoru a v politickém životě v EU“, kterou v březnu 2018 zveřejnilo generální ředitelství Parlamentu pro vnitřní politiky Unie(19),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0265/2018),

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU zakotvenou ve Smlouvách a v Listině základních práv; vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je způsobeno nerovnoměrným rozložením sil a odpovědnosti mezi ženami a muži a je spojeno s patriarchátem a přetrvávající genderově podmíněnou diskriminací;

B.  vzhledem k tomu, že starší lidé, zejména starší svobodné ženy, představují zvláště zranitelnou skupinu společnosti, která čelí psychickému a fyzickému obtěžování a šikaně;

C.  vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování je ve směrnici 2002/73/ES definováno jako „jakákoli forma nežádoucího chování sexuální povahy vyjádřeného verbálně, neverbálně nebo fyzicky, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby, a zejména vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry“;

D.  vzhledem k tomu, že tato definice by měla být přeformulována s ohledem na vývoj společnosti, technologií a zvyklostí, které se v průběhu času vyvíjejí a změnily se;

E.  vzhledem k tomu, že je nezbytné bojovat proti obtěžování z důvodu těhotenství a mateřství, aby bylo možné dosáhnout skutečné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem žen;

F.  vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování je formou násilí a je nejextrémnějším typem diskriminace na základě pohlaví, která dosud přetrvává; vzhledem k tomu, že přibližně 90 % obětí sexuálního obtěžování představují ženy a asi 10 % muži; vzhledem k tomu, že podle celounijní studie Agentury pro základní práva z roku 2014 nazvané „Násilí na ženách“ zažila každá třetí žena během své dospělosti fyzické nebo sexuální násilí; vzhledem k tomu, že až 55 % žen v EU bylo někdy sexuálně obtěžováno; vzhledem k tomu, že 32 % obětí v EU uvedlo, že pachatelem byl nadřízený, kolega nebo zákazník; vzhledem k tomu, že 75 % žen v povoláních vyžadujících kvalifikaci nebo ve vrcholných řídících pozicích bylo sexuálně obtěžováno; vzhledem k tomu, že 61 % žen pracujících v odvětví služeb bylo vystaveno sexuálnímu obtěžování; vzhledem k tomu, že celkově 5–10 % pracovníků v Evropě se někdy stalo objektem šikany na pracovišti;

G.  vzhledem k tomu, že sexuální a psychické obtěžování v zaměstnání je v EU zakázáno, a to včetně obtěžování, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a kariérnímu postupu, a podléhá kritériím v oblasti zdraví a bezpečnosti;

H.  vzhledem k tomu, že je odpovědností unijních orgánů a agentur, aby i nadále zlepšovaly stávající mechanismy prováděním nejúčinnějších pravidel s cílem zvýšit povědomí o definici sexuálního obtěžování a chránit pracovníky;

I.  vzhledem k tomu, že úřadům je nahlášena jen část případů sexuálního obtěžování v důsledku nízkého společenského povědomí o této problematice, obav a studu o tomto tématu hovořit s jinými lidmi, obav ze ztráty zaměstnání, obtížného prokazování, nedostatečného informování o této problematice, jejího nedostatečného monitorování a nedostačujících metod ochrany obětí, jakož i v důsledku normalizace násilí;

J.  vzhledem k tomu, že ohlášení sexuálního obtěžování na pracovišti může v mnoha případech vést k tomu, že je oběť propuštěna nebo je na pracovišti izolována; vzhledem k tomu, že pokud nejsou řešeny méně závažné delikty, poskytuje to motivaci k deliktům závažnějším;

K.  vzhledem k tomu, že šikanování a sexuální obtěžování představuje i nadále vážný problém v nejrůznějších typech společenského prostředí, včetně pracoviště, veřejného prostoru, virtuálního prostředí, jako je internet, a politického života; vzhledem k tomu, že k šikanování čím dál tím více dochází za použití nových technologií, např. internetových stránek či sociálních sítí, což pachatelům umožňuje cítit se pod rouškou anonymity bezpečně;

L.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s novými formami organizace práce a společenského života a rozostřením hranice mezi soukromým, profesním a společenským životem může docházet k zesílení negativního chování vůči jednotlivcům nebo sociálním skupinám; vzhledem k tomu, že šikana na pracovišti se může často projevovat různými způsoby, a to jak v rámci vertikálních vztahů (šikana ze strany nadřízených nebo podřízených pracovníků), tak i v rámci horizontálních vztahů (šikana páchaná kolegy, kteří pracují na stejné hierarchické úrovni);

M.  vzhledem k tomu, že sexuální a psychické obtěžování je fenoménem, kde obětí i pachatelem mohou být osoby všech věkových skupin a úrovní vzdělání, osoby z rozmanitého kulturního prostředí, z různých příjmových skupin a s rozmanitým společenským postavením, a vzhledem k tomu, že toto obtěžování má pro oběti fyzické, sexuální, emoční a psychické důsledky; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy a sexismus, včetně nenávistných sexistických projevů mimo internet i na něm, jsou základní příčinou mnoha forem násilí páchaného na ženách a diskriminace žen a brání emancipaci žen;

N.  vzhledem k tomu, že směrnice o právech obětí definuje násilí na základě pohlaví jako porušení základních svobod oběti a zahrnuje sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních napadení a obtěžování); vzhledem k tomu, že ženské oběti násilí na základě pohlaví a jejich děti často potřebují zvláštní podporu a ochranu, a to z důvodu vysokého rizika opakované viktimizace, zastrašování a odvety spojených s tímto násilím;

O.  vzhledem k tomu, že násilí v pracovním prostředí se často řeší nesystematicky a řešení se zaměřuje především na viditelnější formy, jako je fyzické násilí; vzhledem k tomu, že sexuální a psychické obtěžování však může mít na dotyčnou osobu ještě ničivější účinky;

P.  vzhledem k tomu, že sexismus a z něj vyplývající sexuální obtěžování, jejichž obětí mohou být ženy na pracovišti, jsou jedním z faktorů přispívajících k tomu, že ženy odcházejí z trhu práce, což má negativní vliv na jejich ekonomickou nezávislost a na rodinný příjem;

Q.  vzhledem k tomu, že pro ženy, které jsou obětmi obtěžování a násilí ve venkovských a odlehlých oblastech EU, je obvykle těžší získat plnou pomoc a ochranu před agresory;

R.   vzhledem k tomu, že účinky jak fyzického, tak verbálního obtěžování, včetně obtěžování na internetu, mají nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé škodlivé dopady, například stres a těžkou klinickou depresi, a mohou dohnat oběti dokonce k sebevraždě, jak ukázal nárůst zpráv o takových případech; vzhledem k tomu, že kromě negativních zdravotních výsledků mají šikana a sexuální obtěžování na pracovišti také negativní dopady na kariéru jednotlivců a na organizace a společnost, jako je např. zvýšený počet absencí, snížená produktivita a kvalita služeb a ztráta lidského kapitálu;

S.  vzhledem k tomu, že právní předpisy EU vyžadují, aby členské státy a evropské orgány a agentury zajistily zřízení orgánu pro rovnost žen a mužů, který by poskytoval obětem obtěžování nezávislou pomoc, vedl by nezávislé průzkumy, shromažďoval relevantní, rozčleněné a porovnatelné údaje, prováděl výzkum v oblasti definic a klasifikace, zveřejňoval by nezávislé zprávy a vydával by doporučení, pokud jde o zaměstnání a odborné vzdělávání, přístup ke zboží a službám a jejich poskytování, a doporučení pro osoby samostatně výdělečně činné;

T.  vzhledem k tomu, že ženy v EU nejsou v důsledku rozdílných politik a právních předpisů v jednotlivých členských státech stejně účinně chráněny před násilím na základě pohlaví a před sexuálním a psychickým obtěžováním; vzhledem k tomu, že systémy soudnictví neposkytují ženám vždy dostatečnou podporu; vzhledem k tomu, že pachateli násilí na základě pohlaví jsou často osoby, které oběť již zná, a vzhledem k tomu, že oběť je mnohdy v pozici závislosti, což zvyšuje její strach toto násilí ohlásit;

U.  vzhledem k tomu, že všechny členské státy podepsaly Istanbulskou úmluvu, ale ne všechny ji ratifikovaly, a vzhledem k tomu, že toto zpoždění brání plnému provádění úmluvy;

V.  vzhledem k tomu, že sexismus a sexuální a psychické obtěžování poslankyň se skutečně děje a je velmi rozšířené; vzhledem k tomu, že pachatelé obtěžování a násilí pocházejí nejen z řad politických oponentů, ale mohou být i členy stejné politické strany, stejně jako mohou pocházet z řad církevních představitelů, místních orgánů a dokonce i rodinných příslušníků;

W.  vzhledem k tomu, že politici jakožto zvolení zástupci občanů nesou zásadní odpovědnost za to, že půjdou příkladem při prevenci a potírání sexuálního obtěžování ve společnosti;

X.  vzhledem k tomu, že legitimita žen v politické sféře bývá i dnes zpochybňována a ženy jsou oběťmi stereotypů, které je odrazují od toho, aby se zapojily do politiky, což je fenomén, který je obzvláště viditelný na všech úrovních politiky, kde jsou ženy zastoupeny v menší míře;

Y.  vzhledem k tomu, že ani všechny celostátní či regionální parlamenty, ani všechna místní zastupitelstva nemají konkrétní systémy a vnitřní pravidla, které by zajistily náležité postupy zabezpečující bezpečné a důvěrné podávání a řešení stížností týkajících se obtěžování; vzhledem k tomu, že školení o sexuálním a psychickém obtěžování by mělo být povinné pro všechny zaměstnance a poslance parlamentu, včetně Evropského parlamentu;

Z.  vzhledem k tomu, že domácí násilí také představuje problém na pracovišti, neboť může mít dopad na zapojení oběti do pracovní činnosti, na pracovní výkon a bezpečnost;

AA.  vzhledem k tomu, že k sexuálnímu a psychickému obtěžování dochází nejen v práci, ale i ve veřejném prostoru, včetně formálních i neformálních vzdělávacích zařízení a zdravotnických a volnočasových zařízení, jakož i na ulicích a ve veřejné dopravě;

AB.  vzhledem k tomu, že součástí kybernetického pronásledování a obtěžování je využívání informačních a komunikačních technologií k pronásledování, obtěžování, kontrole nebo manipulaci osob; vzhledem k tomu, že kybernetické obtěžování představuje problém zejména pro mladé ženy, neboť tato média více využívají; vzhledem k tomu, že 20 % mladých žen (ve věku mezi 18 a 29 lety) v EU-28 zažilo kybernetické obtěžování;

AC.  vzhledem k tomu, že studie z roku 2016 dospěla k závěru, že více než polovina dotázaných žen zažila nějakou formu sexuálního obtěžování na pracovišti ve Spojeném království, ale čtyři z pěti žen neoznámily toto obtěžování zaměstnavateli(20);

AD.  vzhledem k tomu, že nové technologie mohou představovat i potenciálního spojence při analýze, pochopení a prevenci případů násilí;

AE.  vzhledem k tomu, že stále více žen, a zejména mladých žen, se setkává s šikanou nebo sexuálním obtěžováním prostřednictvím nových technologií, například internetových stránek nebo sociálních sítí, přičemž v některých případech je toto jednání organizováno prostřednictvím tajných fór či skupin na sociálních médiích; vzhledem k tomu, že tyto činy zahrnují hrozby znásilnění, hrozby smrti, pokusy o neoprávněné vniknutí do počítačového systému a zveřejnění soukromých informací a fotografií; vzhledem k tomu, že v souvislosti s rozsáhlým používáním internetu a sociálních médií se odhaduje, že každá desátá dívka ve věku 15 let již zažila některou formu kybernetického násilí, včetně kybernetického pronásledování a obtěžování; vzhledem k tomu, že mnoho žen, které mají určitou veřejnou roli, mj. ženy z řad novinářek, a zejména pak LGBTI ženy a zdravotně postižené ženy, se stalo oblíbeným cílem kybernetické šikany a internetového násilí, a muselo proto opustit sociální sítě, jelikož zažívají fyzický strach, stres, problémy se soustředěním, strach z odchodu domů a obavy o své blízké;

AF.  vzhledem k tomu, že prevence obtěžování v pracovním prostředí lze dosáhnout pouze tehdy, pokud soukromé i veřejné podniky budou vytvářet kulturu, v níž jsou ženy považovány za rovnocenné a zaměstnanci k sobě budou přistupovat s respektem;

AG.  vzhledem k tomu, že výzkum ukázal, že obtěžování je rozšířeno na pracovištích, kde ve vedení převládají muži a ženy mají jen malé pravomoci, jako je zábavní a mediální průmysl, ale dochází k němu i v technologických a právnických společnostech, v prodeji a mnoha dalších odvětvích, když vedení, v němž dominují muži, toleruje sexualizované zacházení s pracovníky; vzhledem k tomu, že v podnicích, kde je ve vedení zastoupeno více žen, je výskyt sexuálního obtěžování nižší;

Obecná doporučení

1.  rozhodně odsuzuje všechny formy násilí na ženách, jak jsou popsány v Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a Istanbulské úmluvě;

2.  zdůrazňuje, že sexuální obtěžování je porušením lidských práv, které je spojeno s patriarchálními mocenskými strukturami, které je naléhavě nutné změnit;

3.  zdůrazňuje, že ústřední úlohu při odstraňování veškerých forem obtěžování a sexuálního násilí hrají všichni muži; vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby muže aktivně zapojily do informačních a preventivních kampaní, jakož i do vzdělávacích kampaní v oblasti rovnosti žen a mužů; zdůrazňuje, že je třeba, aby se preventivní kampaně také zaměřovaly na méně závažné delikty;

4.  tvrdí, že opatření na zvýšení informovanosti a kampaně zaměřené na předcházení násilí na dívkách a ženách se musí rozšířit i na chlapce a že je třeba, aby byly organizovány během počátečních fází vzdělávání;

5.  vyzývá Komisi a členské státy, aby monitorovaly řádné provádění směrnic EU, které zakazují sexuální obtěžování;

6.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly komplexní vnitrostátní akční plány a právní předpisy v oblasti násilí na ženách a věnovaly přitom řádnou pozornost zajištění odpovídajících zdrojů, mimo jiné včetně školení zaměstnanců a dostatečných finančních prostředků, pro orgány pro rovné zacházení;

7.  vyzývá Komisi, aby sestavila výběr příkladů osvědčených postupů v boji proti sexuálnímu a psychickému obtěžování a obtěžování z důvodu těhotenství a mateřství na pracovišti i v jiných oblastech a aby výsledky tohoto hodnocení široce propagovala;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné a přiměřené mechanismy financování pro programy a opatření v boji proti sexuálnímu a psychickému obtěžování žen na všech úrovních a zaměřily se přitom zejména na využívání nových technologií a nástrojů, které zpřístupnila inovace, například větší investice do výzkumných a inovačních procesů, s cílem bojovat proti tomuto jevu;

9.  vyzývá evropskou veřejnou ochránkyni práv, aby shromažďovala údaje o různých stávajících pravidlech ochrany v rámci orgánů a agentur EU a poskytla závazné závěry s cílem harmonizovat tato pravidla s nejlepšími normami;

10.  s politováním konstatuje, že některé členské státy doposud neratifikovaly Istanbulskou úmluvu, a vyzývá všechny členské státy, které tak doposud neučinily, aby ji neprodleně ratifikovaly a začaly provádět; vyzývá dále členské státy, které již ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, aby ji v plné míře prováděly;

11.  vyzývá Komisi a členské státy, aby si pomocí lepších a odborně fundovanějších studií, týkajících se mj. nových problémů jako kybernetická šikana, udělaly jasnou představu o problematice sexuálního obtěžování v celé EU;

12.  vítá novou širokou veřejnou debatu, včetně debaty na sociálních médiích, která přispívá k novému vymezení hranic mezi sexuálním obtěžováním a přijatelným chováním; vítá zejména iniciativy, jako je hnutí #MeToo, a důrazně podporuje všechny ženy a dívky, které se podílejí na této kampani, včetně těch, které veřejně označily pachatele;

13.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh zaměřený na boj proti psychickému a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, na veřejnosti a v politice a zahrnula do něj aktualizovanou a komplexní definici (sexuálního či jiného) obtěžování a psychického obtěžování;

14.  zdůrazňuje, že je třeba potírat přetrvávající a dlouhodobé obtěžování nebo zastrašování pracovníků, které způsobuje nebo má způsobovat jejich ponížení nebo izolaci, nebo je vyloučit z jejich týmů spolupracovníků;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s úřadem Eurostat a institutem EIGE zlepšily, podpořily a zajistily systematické shromažďování – na celostátní, regionální a místní úrovni – důležitých, porovnatelných údajů o případech sexuální a psychické diskriminace na základě pohlaví a psychického obtěžování rozčleněných podle pohlaví a věku, a to včetně kybernetického obtěžování; vybízí organizace zaměstnavatelů, odborové svazy a zaměstnavatele, aby se aktivně podíleli na procesu sběru údajů prostřednictvím poskytování odborných znalostí specifických pro příslušná odvětví a povolání;

16.  konstatuje, že mají li se získat srovnatelné údaje o rozšířenosti sexuálního obtěžování a šikany ve všech členských státech, mělo by se prioritou stát zvyšování informovanosti o těchto problémech a jejich uznání prostřednictvím společného úsilí zaměřeného na šíření informací a poskytování vzdělávání;

17.   připomíná svou výzvu Komisi, aby předložila návrh směrnice namířené proti všem formám násilí na ženách a dívkách a násilí na základě pohlaví, která by měla zahrnovat společné definice různých druhů násilí na ženách, včetně aktualizované a komplexní definice obtěžování (sexuálního i jiného) a psychického obtěžování a společných právních norem pro kriminalizaci násilí na ženách; vyzývá Komisi, aby předložila komplexní strategii EU zaměřenou proti všem formám násilí založeného na pohlaví, včetně sexuálního obtěžování a zneužívání žen a dívek, přičemž bude vycházet ze svědectví uvádějících příběhy žen a jejich osobní zkušenosti;

18.  vyzývá členské státy, aby vyčlenily odpovídající veřejné prostředky s cílem zajistit, aby příslušníci donucovacích orgánů, soudci a všichni zaměstnanci ve státní službě, kteří se zabývají případy šikany a sexuálního obtěžování, byli vyškoleni tak, aby problematice násilí a obtěžování na pracovišti i mimo něj rozuměli;

19.  vyzývá členské státy, aby zajistily kvalitní a přiměřeně financované specializované služby pro oběti násilí na základě pohlaví a sexuálního a psychického obtěžování a aby uznávaly, že tyto projevy násilí na ženách jsou vzájemně propojeny a musí být řešeny pomocí celostního přístupu; je nutné se zaměřit jak na společensko-kulturní aspekty, které vedou k násilí na ženách, tak na to, aby specializovaným službám umožnilo vybavit se technologickými nástroji pro prevenci a řízení;

20.  žádá členské státy a úřady místní a regionální samosprávy, aby zajistily odpovídající plány a zdroje, které by obětem násilí a obtěžování ve venkovských a odlehlých oblastech zaručily, že jim nebude odpírán ani omezován přístup k pomoci a ochraně;

21.  vyzývá Komisi, aby řešila nové formy násilí založeného na pohlaví, jako je obtěžování na internetu, tím, že doplní definici protizákonných nenávistných projevů, jak je definována v právních předpisech EU podle rámcového rozhodnutí o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, o misogynii, a aby zajistila, aby tyto zločiny byly zahrnuty také do kodexu chování v oblasti boje proti nezákonným nenávistným projevům on-line; vyzývá k zavedení vzdělávacích programů s cílem vybízet ženy ke zdokonalování svých dovedností při využívání nových technologií, což jim umožní lépe čelit sexuálnímu obtěžování a šikaně ve všech podobách, a vybízí specializované služby k tomu, aby vzájemně spolupracovaly s cílem získat aktuální systémy pro správu dat a zdrojů schopné monitorovat a analyzovat problém násilí založeného na pohlaví, aniž by však porušovaly nové obecné nařízení o ochraně osobních údajů (nařízení (EU) 2016/679);

22.  odsuzuje rovněž obecně rozšířený výskyt sexuálního obtěžování a dalších typů zneužívání zejména v on-line hrách a na sociálních médiích a vybízí mediální společnosti a operátory, aby monitorovali a okamžitě reagovali na každý případ obtěžování; vyzývá proto k přijetí různých opatření, včetně informačních kampaní, zvláštního vzdělávání, vnitřních pravidel stanovujících disciplinární opatření pro pachatele a psychologické či právní podpory pro oběti těchto činů, která budou předcházet šikaně a sexuálnímu obtěžování na pracovišti i v on-line prostředí a bojovat proti nim;

Násilí na pracovišti

23.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby členské státy, místní a regionální úřady, organizace zaměstnavatelů a odborové svazy porozuměly překážkám, kterým čelí ženy při oznamování případů sexuálního obtěžování a genderově motivované diskriminace a násilí, a aby proto podporovaly a podněcovaly ženy, aby oznamovaly případy sexuálního obtěžování, diskriminace na základě pohlaví, obtěžování z důvodu těhotenství a mateřství a šikany a aby zřídily mechanismy, které ženám umožní bezpečně oznamovat zneužívání a poskytnou jim podporu;

24.  vyzývá členské státy, aby zavedly aktivní a účinné politiky boje proti všem formám násilí na ženách, včetně sexuálního obtěžování a sexistického chování a psychického obtěžování, a jejich prevenci, neboť se jedná o problémy, kterým většina žen čelí na pracovišti;

25.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba vypracovat normy týkající se násilí a obtěžování na pracovišti, které by měly zajistit legislativní rámec pro opatření ze strany orgánů veřejné moci, zaměstnavatelů, podniků a odborových svazů na všech úrovních;

26.  konstatuje, že některá odvětví a zaměstnání jsou vystavena násilí více, zejména zdravotnictví, veřejné záchranné služby, politika, vzdělávání, doprava, práce v cizí domácnosti, zemědělství a hospodářství venkova, jakož i textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl;

27.  konstatuje, že některé skupiny pracovníků mohou být šikanou a násilím na pracovišti postiženy více, zejména těhotné ženy a rodiče, ženy se zdravotním postižením, ženy z řad migrantů, ženy z řad původního obyvatelstva, ženy z řad LGBTI a ženy pracující na částečný úvazek, na smlouvu na dobu určitou nebo na stáži;

28.  konstatuje, že nežádoucí chování může zároveň pramenit z různých zdrojů nebo se současně dotýkat pracovního, soukromého nebo společenského života, a mít tak negativní dopad na všechny jednotlivce, profesní skupiny nebo sociální skupiny v těchto oblastech;

29.  vyzývá členské státy, aby zavedly opatření pro prevenci a potírání násilí a obtěžování na pracovišti, a to prostřednictvím politik, jež stanoví preventivní opatření, účinné, transparentní a důvěrné postupy pro vyřizování stížností, přísné a odrazující sankce pro pachatele, komplexní informace a vzdělávací kurzy, které zajistí, aby pracovníci těmto politikám a postupům rozuměli, a budou podniky podporovat ve vypracovávání akčních plánů pro provádění všech těchto opatření; zdůrazňuje, že tato opatření by neměla být začleňována do stávajících struktur, pokud v sobě tyto struktury již nesou překážky související s pohlavím;

30.  vyzývá členské státy, aby investovaly do školení inspektorů práce, a to ve spolupráci s odbornými psychology, a zajistily, aby společnosti a organizace poskytovaly obětem kvalifikovanou odbornou a psychosociální podporu;

31.  vyzývá členské státy a sociální partnery k zajištění toho, aby veřejné i soukromé podniky a organizace pořádaly povinná školení o sexuálním obtěžování a šikaně pro všechny zaměstnance a členy vedení; zdůrazňuje, že účinná školení by měla být interaktivní a kontinuální a měla by být koncipována pro konkrétní pracovní prostředí a vedena externími odborníky;

32.  poukazuje na problém výrazně nedostatečného oznamování případů obtěžování a zdůrazňuje, že je důležité, aby v každé organizaci fungovali školení důvěrní poradci, kteří by poskytovali pomoc obětem, pomáhali při oznamování a poskytovali právní pomoc;

33.  zdůrazňuje, že společnosti by měly uplatňovat politiku nulové tolerance k sexuálnímu obtěžování a zavést firemní politiky v tomto směru a že musí rovněž zajistit, aby byli všichni zaměstnanci obeznámeni s těmito politikami, postupy pro oznamování a se svými právy a povinnostmi v souvislosti se sexuálním obtěžováním na pracovišti;

34.  vyzývá mediální společnosti, aby chránily a podporovaly novináře a novinářky, kteří se stanou obětí kybernetické šikany, a aby přijaly soubor osvědčených postupů, jako jsou informační kampaně, vhodné školení vedoucích pracovníků týkající se mj. předcházení obviňování obětí a druhotné viktimizaci či opatření ke zlepšení kybernetické bezpečnosti, a aby poskytovaly právní pomoc dotčeným osobám při předkládání stížností;

35.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření a zajistily stejné mzdy pro ženy a muže jako prostředek, jak se vyvarovat zneužívání pravomocí a podpořit rovnost žen a mužů a respekt k lidské důstojnosti, což je pro boj proti násilí na ženách zásadní; zdůrazňuje, že zásada stejné mzdy za stejnou práci by měla být zaručena prostřednictvím transparentní mzdové politiky a díky respektování práva na informace u údajných obětí, přičemž je třeba zajistit rovné zacházení a rovné pracovní příležitosti pro ženy a muže a usnadnit přístup žen k pracovním místům s rozhodovacími pravomocemi a v nejvyšším vedení jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru s cílem zajistit vyvážené zastoupení žen ve správních radách; vyzývá proto Komisi a Radu, aby zesílily své úsilí o prolomení patové situace v souvislosti se směrnicí o zastoupení žen v řídících a dozorčích orgánech, která je od roku 2013 zablokována v Radě;

36.  domnívá se, že k problematice násilí na pracovišti je třeba přistupovat komplexně, což zahrnuje uznání koexistence šikany, sexuálního obtěžování a obtěžování na základě těhotenství a mateřství, existence různých forem neplacené práce ve formálních a neformálních ekonomikách (např. zemědělství pro vlastní potřebu, příprava jídel, péče o děti a seniory) a řady systémů získávání pracovních zkušeností (např. učňovská příprava, stáže a dobrovolnická práce);

37.  vyzývá k tomu, aby byla urychleně přijata revize směrnice o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance (směrnice Rady 91/533/EHS);

38.  uznává, že domácí násilí se často projeví i na pracovišti a má negativní dopad na životy pracovníků a na produktivitu podniků, a že tento jev funguje i naopak, tedy že násilí na pracovišti se projeví doma; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby poskytla pokyny pro uplatňování evropských ochranných příkazů na pracovišti a vyjasnila problematiku odpovědnosti zaměstnavatelů;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly jev, kterým je obtěžování v zaměstnání z důvodu těhotenství a mateřství;

Násilí v politickém životě

40.  vyzývá všechny politiky, aby se drželi nejvyšších standardů chování a jednali odpovědně a šli příkladem při prevenci a potírání sexuálního obtěžování v parlamentech i mimo ně;

41.  odsuzuje všechny formy obtěžování političek v sociálních médiích formou „trollingu“, a to zveřejňováním sexistických a urážlivých zpráv, včetně výhrůžek smrtí a znásilněním;

42.  zdůrazňuje význam zavedení nadstranických politik a postupů na ochranu osob zvolených do politických funkcí i zaměstnanců;

43.  uznává, že kandidátní listiny sestavené na základě rovného zastoupení žen a mužů hrají klíčovou úlohu pro zajištění účasti žen v politice a pro změnu mocenských struktur, které diskriminují ženy; vyzývá členské státy, aby takovéto listiny zavedly pro volby do Evropského parlamentu;

44.  vyzývá všechny politické strany, včetně stran zastoupených v Evropském parlamentu, aby přijaly konkrétní opatření k řešení tohoto problému, včetně zavedení akčních plánů a revize interních stranických pravidel s cílem zavést politiku nulové tolerance, preventivních opatření, postupů pro vyřizování stížností a odpovídajících sankcí pro pachatele sexuálního obtěžování a šikanování žen v politice;

45.  vyzývá vnitrostátní a regionální parlamenty a místní zastupitelstva, aby plně podporovaly oběti v rámci interních postupů a/nebo společně s policií, dále aby vyšetřovaly jednotlivé případy, vedly průběžnou důvěrnou evidenci případů, zajistily povinné školení všech zaměstnanců a poslanců o úctě a důstojnosti a přijaly ve svých příslušných institucích další osvědčená opatření s cílem zaručit ve vlastních institucích nulovou toleranci na všech úrovních;

46.  vyzývá všechny příslušné aktéry, aby zajistili komplexní a rychlé provedení usnesení o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU, které EP přijal v roce 2017; domnívá se, že je jeho povinností zaručit nulovou toleranci sexuálního obtěžování a řádně chránit a podporovat jeho oběti; v tomto ohledu vyzývá k:

   vytvoření pracovní skupiny nezávislých odborníků, kteří posoudí situaci v oblasti sexuálního obtěžování a zneužívání v Parlamentu;
   posouzení a případně revizi složení příslušných orgánů Parlamentu s cílem zajistit nezávislost a vyvážené zastoupení žen a mužů;
   povinné školení pro všechny zaměstnance a poslance;
   jednoznačný harmonogram pro komplexní provedení veškerých požadavků vznesených v usnesení;

47.  vyzývá politiky, aby podporovali školení vedoucích pracovníků a těchto školení se zúčastňovali s cílem odstranit příliš benevolentní přístup na straně vedoucích pracovníků a vytipovat situace, v nichž k násilí na ženách dochází;

Násilí ve veřejném prostoru

48.  vyzývá Komisi, aby předložila definici veřejného prostoru, zohlednila přitom vývoj komunikačních technologií a zahrnula do této definice i „virtuální“ veřejný prostor, jako jsou sociální sítě a internetové stránky;

49.  vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení konkrétních právních předpisů o obtěžování ve veřejném prostoru, včetně intervenčních programů, se zvláštním důrazem na úlohu zásahu ze strany náhodných svědků;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly další výzkum, pokud jde o příčiny a důsledky sexuálního obtěžování ve veřejném prostoru, včetně dopadu, který mají sexistické a stereotypy podporující reklamy na výskyt násilí a obtěžování;

51.  zdůrazňuje, že informační kampaně bojující proti genderovým stereotypům a patriarchálním mocenským vztahům a prosazující nulovou toleranci sexuálního obtěžování jsou jedním z nejlepších nástrojů, které pomáhají řešit násilí na základě pohlaví ve veřejném prostoru;

52.  zdůrazňuje, že máme-li tomuto nevhodnému chování předejít a vymýtit jej a máme-li změnit myšlení a omezit kulturní toleranci sexismu a sexuálního obtěžování, je základním nástrojem výchova týkající se rovnosti žen a mužů na všech úrovních; zdůrazňuje, že je ve školách nutné zavést vzdělávací programy a debaty týkající se této otázky; konstatuje, že v nezbytných a vhodných případech by ve spolupráci s příslušnými nevládními organizacemi a subjekty zabývajícími se problematikou rovnosti měly tyto programy a debaty zahrnovat informace a diskuse o prevenci sexuálního obtěžování a opatřeních na boj proti němu s cílem šířit povědomí o právech obětí a připomínat lidem souvislost tohoto jevu s objektivizací žen;

53.  vyzývá členské státy, aby podporovaly informační kampaně ve středních školách a začlenily kybernetickou šikanu do osnov škol a univerzit; vyzývá k tomu, aby pokračovaly úspěšné kampaně „Smažme kybernetickou šikanu“ a „Bezpečnější internet“ zaměřené na boj proti šikaně a sexuálnímu obtěžování s cílem pomoci mladým lidem, budoucím občanům EU, porozumět tomu, že je nutné dosáhnout rovnosti žen a mužů a respektovat ženy;

54.  vyzývá členské státy, aby zavedly ve školách systém oznamování s cílem zaznamenávat veškeré případy kybernetické šikany;

55.  konstatuje, že některá opatření přijatá v členských státech se při omezování obtěžování ve veřejném prostoru ukázala jako účinná, například formální dohled (zvyšování počtu přítomných policistů a/nebo pracovníků dopravních společností ve veřejné dopravě, uzavřený televizní okruh (CCTV) a přirozený dohled (lepší viditelnost a lepší osvětlení);

56.  vyzývá členské státy, aby připomínaly poskytovatelům internetových služeb jejich povinnost chránit své internetové zákazníky tím, že budou řešit případy opakovaného zneužívání nebo pronásledování s cílem chránit oběť a informovat pachatele, že nemohou jednat beztrestně, čímž změní pachatelovo chování;

57.  vyzývá členské státy, aby s pomocí odborníků v oblasti IT a příslušných subjektů dohledu, například poštovních policejních útvarů, prováděla větší kontrolu internetových stránek s cílem chránit oběti šikany a sexuálního obtěžování a případně předcházet trestným činům a trestat je;

58.  vyzývá členské státy, aby využívaly prostředky nezbytné k odstranění výrazů, které v jazyce sdělovacích prostředků, v politickém jazyce a ve veřejném diskurzu vybízejí k násilnému chování a znevažují ženy, čímž je připravují o jejich lidskou důstojnost;

59.  vyzývá Komisi a členské státy, aby harmonizovaly své právní předpisy a definice násilí na základě pohlaví v souladu s definicí násilí páchaného na ženách stanovené v Istanbulské úmluvě s cílem zvýšit účinnost právních předpisů proti sexuálnímu a psychickému obtěžování;

60.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily své mechanismy monitorování řádného provádění právních předpisů EU, které zakazují sexuální obtěžování, a aby zajistily, aby subjekty zabývající se problematikou rovnosti v jednotlivých členských státech měly dostatečné prostředky, které jim umožní bojovat proti diskriminaci;

o
o   o

61.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 326, 26.10.2012, s. 391.
(2) http://fra.europa.eu/en/publication/2014/violence-against-women-eu-wide-survey-main-results-report
(3) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(4) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.
(5) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(6) https://rm.coe.int/168008482e
(7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0329.
(8) Úř. věst. C 77 E, 28.3.2002, s. 138.
(9) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.
(10) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.
(11) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 102.
(12) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 2.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2016)0451.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2017)0073.
(15) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 2.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2017)0402.
(17) Přijaté texty, P8_TA(2017)0417.
(18) https://www.ipu.org/resources/publications/reports/2016-10/sexism-harassment-and-violence-against-women-parliamentarians
(19) Studie nazvaná „Šikanování a sexuální obtěžování na pracovišti, ve veřejném prostoru a v politickém životě v EU“, Evropský parlament, generální ředitelství pro vnitřní politiky Unie, Tematická sekce Občanská práva a ústavní záležitosti, březen 2018.
(20) https://www.tuc.org.uk/sites/default/files/SexualHarassmentreport2016.pdf


Rovnost jazyků v digitálním věku
PDF 175kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o rovnosti jazyků v digitálním věku (2018/2028(INI))
P8_TA(2018)0332A8-0228/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na čl. 21 odst. 1 a článek 22 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu organizace UNESCO z roku 2003 o zachování nemateriálního kulturního dědictví,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se zavádí program pro řešení interoperability a společné rámce pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (program ISA2) jako prostředek modernizace veřejného sektoru(3),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 21. listopadu 2008 o evropské strategii pro mnohojazyčnost (2008/C 320/01)(4),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 3. prosince 2013 o zavedení zvláštního programu, kterým se provádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020), a o zrušení rozhodnutí 2006/971/ES, 2006/972/ES, 2006/973/ES, 2006/974/ES a 2006/975/ES(5),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU ratifikovala v roce 2010,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. září 2008 s názvem „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek“ (COM(2008)0566),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. ledna 2012 s názvem „Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb“ (COM(2011)0942),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245)(6),

–  s ohledem na Doporučení o podpoře a užívání mnoha jazyků a všeobecném přístupu do kyberprostoru přijaté na 32. zasedání Generální konference UNESCO v Paříži dne 15. října 2003,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Eurobarometr č. 386 nazvanou „Evropané a jejich jazyky“, zveřejněnou v červnu 2012,

–  s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. března 2002 v Barceloně (SN 100/1/02 REV 1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 1988 o znakové řeči pro neslyšící(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2004 o ochraně a podpoře kulturní rozmanitosti: role Evropských regionů a mezinárodních organizací, jako je UNESCO a Rada Evropy(8), a na své usnesení ze dne 4. září 2003 o evropských regionálních a méně používaných jazycích – jazycích menšin v EU – v souvislosti s rozšířením a kulturní rozmanitostí(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 na téma „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek“(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin v členských státech EU(12),

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) a výboru STOA nazvanou „Rovnost jazyků v digitálním věku – směrem k projektu lidské řeči“, která byla zveřejněna v březnu 2017,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0228/2018),

A.  vzhledem k tomu, že jazykové technologie mohou usnadnit komunikaci pro neslyšící a nedoslýchavé, nevidomé a zrakově znevýhodněné, i pro osoby s dyslexií, a k tomu, že pro účely této zprávy se „jazykovou technologií“ rozumí technologie, která podporuje nejen mluvené jazyky, ale také znakovou řeč, a uznává se, že znaková řeč je důležitým prvkem jazykové rozmanitosti Evropy;

B.  vzhledem k tomu, že vývoj jazykových technologií pokrývá mnoho výzkumných oblastí a oborů, včetně počítačové lingvistiky, umělé inteligence, výpočetní techniky a lingvistiky (s využitím, které zahrnuje mj. zpracování přirozeného jazyka, textovou analýzu, řečové technologie a dolování dat);

C.  vzhledem k tomu, že podle zprávy zvláštního průzkumu Eurobarometr č. 386 nazvané „Evropané a jejich jazyky“ je jen o něco více než polovina Evropanů (54 %) schopna vést konverzaci alespoň v jednom dalším jazyce, čtvrtina (25 %) je schopna hovořit alespoň dvěma dalšími jazyky a jeden z deseti (10 %) alespoň třemi dalšími jazyky;

D.  vzhledem k tomu, že v Evropské unii existuje 24 úředních jazyků a více než 60 národních a regionálních jazyků, nepočítaje jazyky, kterými hovoří migranti, a že řada členských států má na základě Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením státem uznanou znakovou řeč; vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost představuje jeden z největších přínosů kulturní rozmanitosti v Evropě a je současně jedním z nejvýznamnějších úkolů pro vytvoření skutečně integrované EU;

E.  vzhledem k tomu, že podpora místních komunit, jako jsou původní, venkovské či odlehlejší komunity, v jejich úsilí o překonání zeměpisných, sociálních a ekonomických překážek v přístupu k širokopásmovému internetu je základním předpokladem účinné politiky mnohojazyčnosti EU;

F.  vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost spadá do řady oblastí politiky EU, včetně kultury, ekonomiky, vzdělání, jednotného digitálního trhu, celoživotního vzdělávání, zaměstnanosti, sociálního začlenění, konkurenceschopnosti, mládeže, občanské společnosti, mobility, výzkumu a sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat větší pozornost odstranění překážek mezikulturního a interlingvistického dialogu s cílem podpořit vzájemné porozumění;

G.  vzhledem k tomu, že Komise uznává, že jednotný digitální trh musí být mnohojazyčný; vzhledem k tomu, že nebyla navržena žádná společná politika EU, která by se zabývala problémem jazykových bariér;

H.  vzhledem k tomu, že jazykové technologie se používají v případě prakticky všech běžných digitálních produktů a služeb, neboť většina z nich do určité míry používá jazyk (zejména všechny produkty související s internetem jako vyhledávače, sociální sítě či služby elektronického obchodu); vzhledem k tomu, že využívání jazykových technologií má také dopad na odvětví, jež mají zásadní význam z hlediska běžných životních podmínek evropských občanů, jako je vzdělání, kultura a zdravotnictví;

I.  vzhledem k tomu, že přeshraniční elektronický obchod má velmi malý objem, neboť v roce 2015 nakoupilo on-line z jiných zemí EU pouze 16 % evropských občanů; vzhledem k tomu, že jazykové technologie mohou přispět k budoucí evropské přeshraniční komunikaci prostřednictvím různých jazyků, podnítit hospodářský růst a sociální stabilitu a omezit přirozené překážky, a tím respektovat a podporovat soudržnost a konvergenci a posilovat konkurenceschopnost EU v celosvětovém měřítku;

J.  vzhledem k tomu, že technologický rozvoj je čím dál více založen na jazyku a má důsledky pro růst a společnost; vzhledem k tomu, že jsou naléhavě nutné politiky více zohledňující důležitost jazyka a technologický, ale také ryze multidisciplinární výzkum a vzdělávání v digitální komunikaci a jazykových technologiích a v jejich vztazích k růstu a společnosti;

K.  vzhledem k tomu, že splnění barcelonského cíle umožnit občanům komunikovat ve svém mateřském jazyce a ve dvou dalších jazycích by kromě přístupu na jednotný digitální trh lidem přineslo více příležitostí, pokud jde o přístup ke kulturnímu, vzdělávacímu a vědeckému digitálnímu obsahu a občanské zapojení; vzhledem k tomu, že dodatečné prostředky a nástroje, zejména ty, které poskytují jazykové technologie, jsou klíčem ke zvládnutí evropské mnohojazyčnosti a k podpoře mnohojazyčnosti jednotlivých osob;

L.  vzhledem k tomu, že došlo k zásadním průlomům v oblasti umělé inteligence a zrychlil se rozvoj jazykových technologií; vzhledem k tomu, že umělá inteligence zaměřená na zpracování jazyka nabízí nové možnosti digitální komunikace, digitálně posílené komunikace a komunikace využívající technologie a spolupráce ve všech evropských jazycích (a nejen v nich), což umožní mluvčím různých jazyků rovný přístup k informacím a znalostem a zlepší různé funkce sítí IT;

M.  vzhledem k tomu, že společné evropské hodnoty, jako je spolupráce, solidarita, rovnost, uznání a respekt, by měly v praxi přinést všem občanům plný a rovný přístup k digitálním technologiím, což by nejen zlepšilo evropskou soudržnost a životní podmínky, ale také umožnilo fungování mnohojazyčného jednotného digitálního trhu;

N.  vzhledem k tomu, že dostupnost technologických nástrojů, jako jsou videohry nebo vzdělávací aplikace v menšinových a méně používaných jazycích, je klíčová pro rozvoj jazykových dovedností, zejména u dětí;

O.  vzhledem k tomu, že lidé mluvící méně používanými evropskými jazyky by měli mít možnost se vyjadřovat kulturně smysluplným způsobem a vytvářet svůj vlastní kulturní obsah v místních jazycích;

P.  vzhledem k tomu, že vznik metod, jako je hluboké učení, založených na větší výpočetní kapacitě a přístupu k velkému množství údajů, vede k tomu, že jazykové technologie představují skutečné řešení pro překonání jazykových bariér;

Q.  vzhledem k tomu, že jazykové bariéry mají značný dopad na vytváření evropské identity a budoucnost evropského integračního procesu; vzhledem k tomu, že informace o rozhodování na úrovni EU a různých politikách, které EU přijímá, by měly být sdělovány občanům v jejich mateřském jazyce prostřednictvím internetu i jiných nástrojů;

R.  vzhledem k tomu, že jazyk tvoří velmi značnou část neustále se zvětšujícího množství dat velkého objemu;

S.  vzhledem k tomu, že obrovské množství dat je vyjádřeno v lidských jazycích; vzhledem k tomu, že zvládnutí jazykových technologií by mohlo umožnit širokou škálu inovativních produktů a služeb v oblasti IT v průmyslu, v obchodě, ve státní správě, ve výzkumu, ve veřejných službách a v administrativě a snížily by se přirozené překážky a tržní náklady;

Stávající překážky dosažení rovnosti jazyků v Evropě digitálního věku

1.  vyjadřuje politování nad tím, že v Evropě se v současné době v důsledku chybějící adekvátní politiky rozšiřuje po technologické stránce rozdíl mezi jazyky s dostatkem finančních zdrojů a jazyky s omezenějšími zdroji, ať už se jedná o jediný či jeden z více úředních jazyků v EU či o jazyk bez tohoto statusu; dále vyjadřuje politování nad tím, že více než 20 evropským jazykům hrozí nebezpečí vymizení jako digitální jazyk; podotýká, že Evropská unie a její orgány a instituce mají povinnost posilovat, prosazovat a chránit jazykovou rozmanitost v Evropě;

2.  poukazuje na významný dopad, který měly v posledním desetiletí digitální technologie na rozvoj jazyka a který je ještě stále obtížné vyhodnotit; doporučuje, aby političtí činitelé věnovali patřičnou pozornost studiím, které ukazují, že digitální komunikace snižuje gramotnost mladých dospělých, což vytváří mezigenerační bariéry související s gramatikou a schopností číst a psát a vede k všeobecnému ochuzování jazyka; zastává názor, že digitální komunikace by měla sloužit k rozvíjení, obohacování a zdokonalování jazyků a že tyto ambice by se měly odrazit v národních systémech vzdělávání a strategiích posilujících gramotnost;

3.  zdůrazňuje, že evropské jazyky, jež jsou méně používané, jsou výrazně znevýhodněny z důvodu akutního nedostatku nástrojů a zdrojů, který brání činnosti výzkumných pracovníků a omezuje ji, a že přestože mají tito výzkumní pracovníci potřebné technické znalosti, nemohou mít z jazykových technologií plný prospěch;

4.  upozorňuje na prohlubování digitální propasti mezi široce používanými a méně používanými jazyky a na rostoucí digitalizaci evropské společnosti, což vede k nerovnosti v oblasti přístupu k informacím, a to zejména u méně kvalifikovaných lidí, u starších osob, osob s nízkými příjmy a osob ze znevýhodněného prostředí; zdůrazňuje, že zpřístupněním obsahu v různých jazycích by se snížila nerovnost;

5.  konstatuje, že i když má silnou vědeckou základnu v oblasti jazykového inženýrství a technologie, a v době, kdy jazykové technologie pro ni představují obrovskou příležitost jak z hospodářského, tak kulturního hlediska, zůstává Evropa daleko od využití svého potenciálu v důsledku roztříštěnosti trhu, kvůli nedostatečným investicím do znalostí a kultury, nedostatečně koordinovanému výzkumu, nedostatečnému financování a právním překážkám; dále poukazuje na to, že trh je v současnosti ovládán neevropskými aktéry, což nepřináší řešení konkrétních potřeb mnohojazyčné Evropy; zdůrazňuje, že je třeba toto paradigma odstranit a posílit vedoucí postavení Evropy v oblasti jazykových technologií vytvořením projektu, který bude přesně odpovídat potřebám a požadavkům Evropy;

6.  konstatuje, že jazykové technologie jsou nejprve k dispozici v angličtině; je si vědom toho, že velcí globální a evropští výrobci a společnosti často vyvíjejí jazykové technologie také pro velké evropské jazyky s relativně velkými trhy: pro španělštinu, francouzštinu a němčinu (i těmto jazykům již v některých podoblastech chybí zdroje); zdůrazňuje však, že by měla být přijata obecná opatření na úrovni EU (politiky, financování, výzkum a vzdělávání) s cílem zajistit rozvoj jazykových technologií pro úřední jazyky EU, kterými se hovoří v menší míře, a že by měly být zahájeny zvláštní činnosti na úrovni EU (politika, financování, výzkum a vzdělávání), aby se do tohoto rozvoje zapojily regionální a menšinové jazyky a dostalo se jim podpory;

7.  trvá na tom, že je třeba lépe využívat nové technologické přístupy založené na zvýšení výpočetní síly a lepším přístupu k velkému objemu dat, s cílem podporovat rozvoj neuronových sítí hlubokého učení, které činí technologie lidské řeči skutečným řešením problému jazykových bariér; vyzývá proto Komisi, aby vyčlenila dostatečné finanční prostředky na podporu tohoto technologického rozvoje;

8.  bere na vědomí, že jazyky s menším počtem mluvčích vyžadují dostatečnou podporu od zúčastněných stran, včetně přípravy forem pro diakritická znaménka, výrobců klávesnic a systémů pro správu obsahu, aby bylo možné řádně ukládat, zpracovávat a zobrazovat obsah v těchto jazycích; požaduje, aby Komise posoudila, jak lze podnítit takovouto podporu, a vydala doporučení pro postupy zadávání veřejných zakázek v EU;

9.  vyzývá členské státy, aby podnítily používání více jazyků v digitálních službách, jako jsou mobilní aplikace;

10.  se znepokojením konstatuje, že jednotný digitální trh je i nadále roztříštěn v důsledku několika omezení, včetně jazykových bariér, což brání obchodování on-line, komunikaci prostřednictvím sociálních sítí a jiných komunikačních kanálů a přeshraniční výměně kulturních, kreativních a audiovisuálních obsahů, jakož i širšímu zavádění celoevropských veřejných služeb; zdůrazňuje, že kulturní rozmanitost a mnohojazyčnost v Evropě by mohly prospěšně využívat přeshraničního přístupu k obsahu, zejména pro vzdělávací účely; žádá Komisi, aby vyvinula silnou a koordinovanou strategii pro mnohojazyčný jednotný digitální trh;

11.  konstatuje, že jazykové technologie v současné době nehrají roli v rámci evropské politické agendy, a to navzdory skutečnosti, že respektování jazykové rozmanitosti je zakotveno ve Smlouvách;

12.  vyzdvihuje důležitou průkopnickou úlohu předchozích výzkumných sítí financovaných EU, jako je FLaReNet, CLARIN, HBP a META-NET (včetně META-SHARE), při vytváření evropské jazykové technologické platformy;

Zlepšení institucionálního rámce pro politiky v oblasti jazykových technologií na úrovni EU

13.  vyzývá Radu, aby předložila návrh doporučení o ochraně a podpoře kulturní a jazykové rozmanitosti v Unii, a to i oblasti jazykových technologií;

14.  doporučuje, aby Komise s cílem zvýšit povědomí o jazykových technologiích v Evropě přidala oblast vícejazyčnosti a jazykových technologií do portfolia určitého komisaře; domnívá se, že odpovědný komisař by měl být pověřen podporou jazykové rozmanitosti a rovnosti na úrovni EU, a to vzhledem k významu jazykové rozmanitosti pro budoucnost Evropy;

15.  doporučuje, aby na úrovni EU došlo ke komplexní právní ochraně všech 60 evropských regionálních a menšinových jazyků, uznání kolektivních práv národních a jazykových menšin v digitálním světě a k výuce úředních i neúředních jazyků EU rodilými mluvčími;

16.  vybízí členské státy, které již vypracovaly své vlastní úspěšné politické strategie v oblasti jazykových technologií, aby se podělily o své zkušenosti a osvědčené postupy s cílem pomoci ostatním celostátním, regionálním a místním orgánům při tvorbě jejich vlastních strategií;

17.  vyzývá členské státy, aby v zájmu podpory a usnadňování jazykové rozmanitosti a mnohojazyčnosti v digitální oblasti rozvíjely komplexní jazykové politiky, přidělovaly na ně zdroje a používaly vhodné nástroje; zdůrazňuje odpovědnost, kterou sdílí EU a členské státy s vysokými školami a dalšími veřejnými institucemi při přispívání k ochraně svých jazyků v digitálním světě a při vytváření databází a překladových technologií pro všechny jazyky EU, včetně jazyků, kterými se hovoří v menší míře; žádá koordinaci mezi výzkumem a průmyslem se společným cílem zvýšit digitální možnosti jazykového překladu a s otevřeným přístupem k údajům potřebným pro technologický pokrok;

18.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvářely strategie a přijímaly politická opatření, jež umožní mnohojazyčnost na digitálním trhu; v této souvislosti žádá, aby Komise a členské státy stanovily minimální jazykové zdroje, jako například datové soubory, lexikony, záznamy projevu, překladové paměti, korpusy opatřené poznámkami a encyklopedické obsahy, které by měly mít všechny evropské jazyky, aby se zabránilo digitálnímu zániku;

19.  doporučuje, aby Komise zvážila možnost vytvoření centra jazykové rozmanitosti, jehož úkolem by bylo zlepšit informovanost o významu méně používaných, regionálních a menšinových jazyků, a to i v oblasti jazykových technologií;

20.  žádá Komisi, aby přezkoumala svou rámcovou strategií pro mnohojazyčnost a navrhla akční plán, který jasným způsobem objasní, jak by se měla podporovat jazyková rozmanitost a jak by se měly překonávat jazykové bariéry v digitální oblasti;

21.  vyzývá Komisi, aby v otázce jazykových technologií upřednostňovala členské státy, které jsou malé rozlohou a mají svůj vlastní jazyk, a zohlednila tak složitou situaci těchto zemí, pokud jde o výzvy související s jejich jazykem;

22.  zdůrazňuje, že rozvoj jazykových technologií usnadní opatřování videoher a počítačových aplikací titulky, jejich dabování a překlad v menšinových a méně používaných jazycích;

23.  zdůrazňuje, že je třeba snížit technologické rozdíly mezi jazyky posílením předávání znalostí a technologií;

24.  naléhavě žádá členské státy, aby navrhly účinné způsoby, jak upevnit postavení svých národních jazyků;

Doporučení pro politiky EU v oblasti výzkumu

25.  vyzývá Komisi, aby zavedla program rozsáhlého a dlouhodobého financování výzkumu, vývoje a inovací v oblasti jazykových technologií na evropské, národní a regionální úrovni, konkrétně přizpůsobený potřebám a požadavkům Evropy; zdůrazňuje, že program by se měl snažit napomoci hlubokému porozumění přirozenému jazyku a zvýšit efektivitu sdílením znalostí, infrastruktury a zdrojů s cílem vytvořit inovativní technologie a služby, dospět k dalším zásadním vědeckým objevům v této oblasti a přispět ke snížení technologických rozdílů mezi evropskými jazyky; zdůrazňuje, že v této souvislosti je zapotřebí účasti výzkumných středisek, akademické obce, podniků, zejména malých a středních podniků a začínajících podniků, a dalších relevantních stran; zdůrazňuje, že tento projekt by měl být otevřený, založený na cloudových technologiích, interoperabilní a měl by poskytovat snadno rozšiřitelné a vysoce výkonné základní nástroje pro několik aplikací jazykových technologií;

26.  je přesvědčen, že by se integrujícím subjektům v oblasti informačních a komunikačních technologií v EU mělo dostat ekonomických pobídek k urychlení poskytování služeb založených na cloudových technologiích, aby byla umožněna hladká integrace technologií lidské řeči do jejich aplikací v oblasti elektronického obchodu, zejména aby bylo zajištěno, aby malé a střední podniky mohly využívat výhod automatického překladu;

27.  zdůrazňuje, že Evropa musí zajistit své vedoucí postavení, co se týče umělé inteligence v jazykové oblasti; připomíná, že podniky z EU jsou schopny nejlépe přinášet řešení uzpůsobená našim specifickým kulturním, společenským i ekonomickým potřebám;

28.  domnívá se, že specifické programy v rámci stávajících systémů financování, jako je Horizont 2020, jakož i následné programy, by měly podpořit dlouhodobé financování základního výzkumu i přenos znalostí a technologií mezi zeměmi a regiony;

29.  doporučuje vytvořit evropskou jazykovou technologickou platformu se zástupci všech evropských jazyků, která umožní sdílení zdrojů v oblasti jazykových technologií, služeb a balíčků otevřeného zdrojového kódu, zejména mezi univerzitami a výzkumnými středisky, a zároveň zajistit, aby jakýkoli režim financování mohl pracovat s komunitami s otevřeným zdrojovým kódem a současně pro ně byl přístupný;

30.  doporučuje vytvoření nebo rozšíření projektů, jako je např. projekt digitální jazykové rozmanitosti, které provádějí výzkum digitálních potřeb všech evropských jazyků, ať už se jedná o jazyky s velmi malým či velmi vysokým počtem mluvčích, s cílem řešit otázku digitální propasti a pomoci připravit tyto jazyky na udržitelnou digitální budoucnost;

31.  doporučuje, aby byla provedena aktualizace svazků ediční řady Bílé knihy META-NET z roku 2012 ve formě celoevropského průzkumu stavu jazykových technologií, zdrojů pro všechny evropské jazyky, informací o jazykových bariérách a politikách v této oblasti, s cílem umožnit politiky jazykových technologií hodnotit a rozvíjet;

32.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila platformu financování technologií lidské řeči a využila přitom zkušeností s prováděním sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj, programu Horizont 2020 a Nástroje pro propojení Evropy; mimoto se domnívá, že by Komise měla klást důraz na výzkum v oblastech potřebných k zajištění hlubokého porozumění jazyku, jako je počítačová lingvistika, lingvistika, umělá inteligence, jazykové technologie, informatika a kognitivní vědy;

33.  poukazuje na to, že jazyk může být překážkou pro předávání vědeckých poznatků; konstatuje, že většina vědeckých periodik s vysokou citovaností publikuje články v angličtině, což vede k zásadnímu posunu ve vytváření a šíření vědeckých poznatků; zdůrazňuje, že je třeba, aby se tyto podmínky vytváření znalostí promítly do evropských politik a programů v oblasti výzkumu a inovací; naléhavě vyzývá Komisi, aby hledala řešení, která zajistí, aby byly vědecké poznatky k dispozici i v jiných jazycích než v angličtině, a která podpoří rozvoj umělé inteligence pro potřeby přirozeného jazyka;

Politiky v oblasti vzdělávání s cílem zlepšit budoucnost jazykových technologií v Evropě

34.  domnívá se, že vzhledem k současné situaci, kdy trh s jazykovými technologiemi ovládají neevropští aktéři, by se evropská politika v oblasti vzdělávání měla zaměřit na udržení talentů v Evropě, na analýzu současných vzdělávacích potřeb v oblasti jazykových technologií (včetně všech příslušných oblastí a disciplín), na jejímž základě by došlo k vypracování pokynů pro společná strukturální opatření na evropské úrovni, a na zvýšení informovanosti mezi žáky škol a studenty ohledně profesních příležitostí v odvětví jazykových technologií, a to i v odvětví umělé inteligence zaměřené na zpracování jazyka;

35.  domnívá se, že je nutné vypracovat digitální výukové materiály i v menšinových a regionálních jazycích, což je důležité proto, aby nedocházelo k diskriminaci a aby byla zajištěna rovnost jazyků a rovné zacházení s nimi;

36.  uvědomuje si, že je nutné podporovat stále větší zapojení žen do evropského bádání zabývajícího se jazykovými technologiemi, což je rozhodující faktor z hlediska rozšíření výzkumu a inovací;

37.  navrhuje, aby Komise a členské státy prosazovaly využívání jazykových technologií v rámci kulturních a vzdělávacích výměn mezi evropskými občany, jako je program Erasmus +, s cílem omezit překážky, které může představovat jazyková rozmanitost pro mezikulturní dialog a vzájemné porozumění, zejména v tištěném a audiovizuálním projevu, přičemž příkladem takového využívání technologií může být on-line jazyková podpora Erasmus+;

38.  doporučuje, aby členské státy vytvořily programy v oblasti digitální gramotnosti také v evropských menšinových a regionálních jazycích a zavedly odbornou přípravu týkající se jazykových technologií a nástrojů ve vzdělávacích programech svých škol, univerzit a vyšších odborných škol; dále zdůrazňuje skutečnost, že významným faktorem a absolutně nezbytným předpokladem pro dosažení pokroku v digitálním začlenění komunit je gramotnost;

39.  zdůrazňuje, že členské státy by měly poskytovat nezbytnou podporu vzdělávacím institucím, která je potřebná ke zlepšení digitalizace jazyků v EU;

Jazykové technologie: přínos pro soukromé společnosti i veřejné orgány

40.  zdůrazňuje, že je nutné podněcovat rozvoj investičních nástrojů a programů pro urychlení rozvoje, jejichž cílem je zvýšit využívání jazykových technologií v kulturním a tvůrčím odvětví, se zvláštním zaměřením na komunity s nižšími zdroji a na podporu rozvoje kapacit jazykových technologií v oblastech, kde je toto odvětví méně zastoupeno;

41.  naléhavě žádá, aby byly vypracovány činnosti a vhodné financování s cílem umožnit evropským malým a středním podnikům i začínajícím podnikům snadný přístup k jazykovým technologiím a jejich využívání, aby se mohly tyto podniky rozvíjet on-line tím, že budou mít přístup na nové trhy a k příležitostem rozvíjet se, a tím dostane jejich úroveň inovací a vytváření pracovních míst silný impuls;

42.  vyzývá orgány EU, aby zvyšovaly informovanost o přínosech toho, budou-li mít podniky, veřejné orgány i občané k dispozici on-line služby, obsahy a produkty ve více jazycích, včetně méně používaných, regionálních a menšinových jazyků, s cílem překonat jazykové bariéry a napomoci zachovat kulturní dědictví jazykových komunit;

43.  podporuje rozvoj vícejazyčných veřejných služeb v rámci evropských, národních a v případě potřeby i regionálních a místních správních orgánů s použitím inovativních, inkluzivních a uživatelsky vstřícných jazykových technologií, což sníží nerovnosti mezi jazyky a jazykovými komunitami, podpoří rovný přístup ke službám, podnítí mobilitu podniků, občanů a pracovníků v Evropě a zajistí dosažení mnohojazyčného digitálního jednotného trhu;

44.  vyzývá orgány na všech úrovních, aby zlepšily přístup k on-line službám a informacím v různých jazycích, zejména pokud jde o služby v příhraničních regionech a záležitosti spojené s kulturou, a aby využívaly již existujících jazykových technologií, včetně strojového překladu, rozpoznávání řeči a technologie převodu textu do mluvené podoby i inteligentních jazykových systémů, jako jsou systémy provádějící vícejazyčné vyhledávání informací, shrnutí / konspekt a porozumění mluvené řeči, s cílem zlepšit dostupnost těchto služeb;

45.  zdůrazňuje význam technik vytěžování textů a dat pro vývoj jazykových technologií; zdůrazňuje potřebu posílit spolupráci mezi daným odvětvím a vlastníky údajů; zdůrazňuje potřebu přizpůsobit regulační rámec a zajistit otevřenější a interoperabilnější využívání a sběr jazykových zdrojů; podotýká, že citlivé informace by neměly být předávány komerčním společnostem a ukládány do jejich volně přístupného softwaru, neboť je nejasné, jak by mohly použít získané informace, například v případě údajů o zdravotním stavu;

o
o   o

46.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 90.
(2) Úř. věst. L 175, 27.6.2013, s. 1.
(3) Úř. věst. L 318, 4.12.2015, s. 1.
(4) Úř. věst. C 320, 16.12.2008, s. 1.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 965.
(6) Úř. věst. C 54, 19.2.2011, s. 58.
(7) Úř. věst. C 187, 18.7.1988, s. 236.
(8) Úř. věst. C 92 E, 16.4.2004, s. 322.
(9) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 374.
(10) Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 59.
(11) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 52.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2018)0032.


Transparentní a zodpovědné využívání přírodních zdrojů v rozvojových zemích: případ lesů
PDF 224kWORD 70k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o transparentním a odpovědném řízení přírodních zdrojů v rozvojových zemích: případ lesů (2018/2003(INI))
P8_TA(2018)0333A8-0249/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na akční plán ze září 2001 pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (FLEGT) a dobrovolné dohody o partnerství FLEGT (VPA) s třetími zeměmi,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a článek 208 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(1) (nařízení EU o dřevu),

–  s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci z roku 2011,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN pro období 2015–2030,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu dosaženou na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu studie Evropské komise nazvanou „Dopad spotřeby EU na odlesňování: komplexní analýza dopadu spotřeby EU na odlesňování“ (2013),

–  s ohledem na návrh studie o proveditelnosti týkající se možností, jak posílit boj EU proti odlesňování, zadanou generálním ředitelstvím Evropské komise pro životní prostředí (2017);

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. října 2008 nazvané „Řešení problémů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů jako součást boje proti změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti“ (COM(2008)0645),

–  s ohledem na fórum o spotřebním zboží (Consumer Goods Forum) z roku 2010, což je celosvětová průmyslová síť maloobchodníků, výrobců a poskytovatelů služeb, která přijala za cíl, aby do roku 2020 již nedocházelo v dodavatelských řetězcích jejích členů k žádnému čistému odlesňování,

–  s ohledem na bonnskou výzvu z roku 2011, tj. celosvětové úsilí obnovit 150 milionů hektarů odlesněné a znehodnocené půdy do roku 2020 a 350 milionu hektarů do roku 2030,

–  s ohledem na Alianci pro tropické lesy 2020 (Tropical Forest Alliance 2020),

–  s ohledem na newyorskou deklaraci o lesích a akční program z roku 2014,

–  s ohledem na závěry rady z roku 2016 o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví,

–  s ohledem na amsterodamskou deklaraci nazvanou „Směrem k odstranění odlesňování z řetězců zemědělských komodit s evropskými zeměmi“ z prosince 2015,

–  s ohledem na strategii Komise „Obchod pro všechny“ z roku 2015,

–  s ohledem na mechanismus programu OSN pro snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD+),

–  s ohledem na strategický plán OSN pro lesy na období 2017–2030 (UNSPF), který vymezuje šest globálních cílů pro lesy a 26 souvisejících dílčích cílů, jichž má být dosaženo do roku 2030,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o o boji proti desertifikaci přijatou dne 17. června 1994,

–  s ohledem na vývoj vnitrostátních udržitelných komoditních platforem prostřednictvím Rozvojového programu Organizace spojených národů (UNDP),

–  s ohledem na mechanismus dvoustranné spolupráce v oblasti prosazování práva a správy v oblasti lesnictví (BCM-FLEG) s Čínou z roku 2009,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966,

–  s ohledem na Americkou úmluvu o lidských právech z roku 1969,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1987,

–  s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel (UNDRIP) z roku 2007,

–  s ohledem na dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012 (VGGT) Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO),

–  s ohledem na zásady FAO z roku 2014 ohledně odpovědného investování v rámci zemědělských a potravinových systémů,

–  s ohledem na nedávnou zprávu o planetárních mezích,

–  s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) z roku 1973,

–  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992 a přidružený Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti z roku 2000 a Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání z roku 2010,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu odborné skupiny na vysoké úrovni o udržitelném financování,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011, a na pokyny OECD pro nadnárodní podniky ve znění z roku 2011,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2017 o palmovém oleji a likvidaci deštných pralesů(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(3),

–  s ohledem na prohlášení zástupců občanské společnosti k úloze EU v ochraně lesů z dubna 2018,

–  s ohledem na Globální program pro boj proti nelegální činnosti proti fauně a lesům Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o dopadu mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce(4),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0249/2018),

A.  vzhledem k tomu, že se biologicky rozmanité lesy významně podílejí na zmírňování klimatické změny, přizpůsobováváni se této změně a zachovávání biologické rozmanitosti;

B.  vzhledem k tomu, že 300 milionů osob žije v lesích a že 1,6 miliardy osob je se svým živobytím přímo závislých na lesích včetně více než 2000 domorodých skupin; vzhledem k tomu, že lesy hrají klíčovou úlohu při rozvoji místního hospodářství, vzhledem k tomu, že lesy jsou domovem přibližně 80 % suchozemských druhů a představují tak významný rezervoár biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že podle organizace FAO dojde každoročně ke ztrátě 13 milionů hektarů lesů;

C.  vzhledem k tomu, že k odlesňování a znehodnocování lesů dochází hlavně na jižní polokouli a v tropických lesích;

D.  vzhledem k tomu, že lesy zamezují znehodnocování půdy a desertifikaci a snižují tak riziko záplav, sesuvů půdy a sucha;

E.  vzhledem k tomu, že lesy jsou nepostradatelné pro udržitelné zemědělství a zlepšují bezpečnost potravin a výživu;

F.  vzhledem k tomu, že lesy poskytují i základní ekosystémové služby, které podporují udržitelné zemědělství tím, že regulují vodní toky, stabilizují půdu, udržují úrodnost půdy, regulují klima a poskytují funkční životní prostor pro volně žijící opylovače a predátory zemědělských škůdců;

G.  vzhledem k tomu, že lesnické produkty představují 1 % celosvětového HDP;

H.  vzhledem k tomu, že obnova lesů je součástí strategií nezbytných pro omezení globálního oteplování na 1,5 °C; vzhledem k tomu, že všechny vlády by měly přijmout odpovědnost a opatření na snížení nákladů na emise skleníkových plynů ve vlastních zemích;

I.  vzhledem k tomu, že globální odlesňování a znehodnocování lesů je druhou hlavní lidskou příčinou uhlíkových emisí a v jejich důsledku vzniká téměř 20 % všech emisí skleníkových plynů;

J.  vzhledem k tomu, že palivové dříví je stále nejvýznamnějším lesnickým produktem v rozvojových zemích a nejdůležitějším zdrojem energie v mnoha afrických a asijských zemích; vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe čtyři pětiny lidí stále používají dřevo k vaření;

K.  vzhledem k tomu, že původní lesy jsou bohaté na biologickou rozmanitost a ukládají o 30 až 70 % více uhlíku než vytěžené nebo zničené lesy;

L.  vzhledem k tomu, že pro účinné monitorování a prosazování práva jsou rozhodující jasné, konzistentní a aktuální informace o zalesnění;

M.  vzhledem k tomu, že ačkoli se dobrovolné dohody o partnerství (FLEGT-VPA) i nadále ukázaly užitečnými při zlepšování správy lesů, mají i nadále řadu nedostatků;

N.  vzhledem k tomu, že dobrovolné dohody o partnerství (FLEGT-VPA) se zaměřují na průmyslovou těžbu dřeva, zatímco nelegální těžbu dřeva představuje především řemeslná těžba a dřevo z farem;

O.  vzhledem k tomu, že dohody FLEGT-VPA definují „zákonnost“ příliš úzce a někdy nepostihují důležité skutečnosti týkající se práv k půdě a práv místních obyvatel;

P.  vzhledem k tomu, že FLEGT - VPA, REDD + a certifikace jsou stále samostatnými iniciativami, které by měly být dále koordinovány;

Q.  vzhledem k tomu, že uplatňování cílů FLEGT do velké míry závisí na zemích, které jsou velkými producenty, zpracovateli a obchodníky se dřevem, jako je Čína, Rusko, Indie, Jižní Korea a Japonsko, a jejich závazku bojovat proti nezákonné těžbě a obchodu s nezákonně vyrobenými dřevařskými produkty a že dvoustranné politické dialogy s těmito partnery dosud přinesly pouze omezené výsledky;

R.  vzhledem k tomu, že cílem nařízení EU o těžbě dřeva (EUTR) je zajistit, aby se nezákonně vytěžené dřevo nedostávalo na evropský trh; vzhledem k tomu, že přezkum nařízení EU o těžbě dřeva z roku 2016 dospěl k závěru, že uplatňování a prosazování nařízení je neúplné; vzhledem k tomu, že počátkem tohoto roku byla zahájena veřejná konzultace za účelem případného přezkumu oblasti působnosti nařízení EUTR;

S.  vzhledem k tomu, že ústředním bodem strategického přístupu k ochraně přírody musí být chráněné oblasti; vzhledem k tomu, že musí sloužit jako bezpečné póly hospodářského rozvoje podporující začlenění, jejichž základem je udržitelné zemědělství, energie, kultura a cestovní ruch, a musí vyvolat rozvoj řádné správy;

T.  vzhledem k významu partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti udržitelného rozvoje parků v subsaharské Africe a s přihlédnutím k respektování práv komunit žijících v lesích;

U.  vzhledem k tomu, že korupce a slabé orgány představují největší překážky pro ochranu a zachování lesů; vzhledem k tomu, že společná zpráva Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu(5) z roku 2016 označuje potlačení trestné činnosti v lesnictví jako jeden z pěti nejdůležitějších úkolů pro naplnění cílů udržitelného rozvoje a konstatuje, že nezákonná těžba dřeva představuje 15 až 30 % celosvětového zákonného obchodu; vzhledem k tomu, že podle Světové banky postižené země ztrácí každoročně odhadem 15 miliard USD z důvodu nezákonné těžby dřeva a obchodování s ním;

V.  Vzhledem k tomu, že trestná činnost v souvislosti s lesy může nabývat různých forem, jimiž jsou zejména nezákonné využívání vzácných ohrožených druhů dřeva (uvedených na seznamu CITES), nezákonná těžba dřeva jako materiálu pro stavebnictví a výrobu nábytku, nezákonná těžba a praní dřeva prostřednictvím plantážních a zemědělských společností dodávajících celulózu pro papírenský průmysl a využívání téměř neregulovaného obchodu s palivovým dřívím a dřevěným uhlím s cílem utajit nezákonnou těžbu dřeva v chráněných oblastech i mimo ně;

W.  vzhledem k tomu, že urbanizace, špatná správa, rozsáhlá likvidace lesů pro rozvoj zemědělství, důlní činnosti a infrastruktury přinášejí vážné porušování lidských práv, které má zničující dopad na obyvatele lesů a místní komunity, například zabírání půdy, násilné vystěhování, obtěžování ze strany policie, svévolné zatýkání a kriminalizace vedoucích představitelů komunit, obránců lidských práv a aktivistů;

X.  vzhledem k tomu, že agenda OSN 2030 stanovuje za cíl zastavení a zvrácení trendu odlesňování a znehodnocování lesů rok 2020; vzhledem k tomu, že tento závazek připomíná Pařížská dohoda o klimatu a neměl by proto být opomenut;

Y.  vzhledem k tomu, že cíl udržitelného rozvoje č. 15 výslovně uvádí potřebu řádné správy lesů, neboť lesy mohou sehrát úlohu, která napomůže dosažení mnoha dalších cílů udržitelného rozvoje;

Z.  vzhledem k tomu, že program REDD + přinesl environmentální a sociální výhody v mnoha rozvojových zemích, počínaje zachováním biologické rozmanitosti až po rozvoj venkova a zlepšení správy lesů; vzhledem k tomu, že je kritizován za to, že vyvíjí tlak na komunity žijící v lesích;

AA.  vzhledem k tomu, že existuje stále více důkazů o tom, že zajišťování vlastnických práv k půdě patřící komunitám vede ke snižování odlesňování a udržitelnějšímu obhospodařování lesů;

AB.  vzhledem k tomu, že zemědělství je zodpovědné za 80 % odlesňování na celém světě; vzhledem k tomu, že zejména živočišná výroba a velké průmyslové plantáže sóji a palmového oleje jsou největším hnacím motorem odlesňování, zejména v tropických zemích, v důsledku zvyšující se poptávky po těchto produktech v rozvinutých zemích a v nových ekonomikách a rozmachu průmyslového zemědělství po celém světě; vzhledem k tomu, že studie Evropské komise zjistila v roce 2013, že EU-27 byla největším celosvětovým čistým dovozcem způsobujícím likvidaci lesů (v letech 1990 až 2008); vzhledem k tomu, že EU má proto hrát určující úlohu v boji proti odlesňování a znehodnocování lesů; zejména s ohledem na její poptávku a požadavky na řádnou péči ve vztahu k zemědělským komoditám;

AC.  vzhledem k tomu, že expanze sóji vedla k sociálním a environmentálním problémům, jako je půdní eroze, úbytek vody, znečištění pesticidy a nucené přemisťování obyvatel; vzhledem k tomu, že mezi nejvíce postižené patří domorodé komunity;

AD.  vzhledem k tomu, že expanze plantáží palmového oleje vedla k masivní likvidaci lesů a k sociálním konfliktům, které staví plantážní společnosti proti domorodým skupinám a místním komunitám;

AE.  vzhledem k tomu, že v posledních letech se soukromý sektor stále více zapojuje do ochrany lesů a vzhledem k tomu, že se více než 400 společností zavázalo, že ze svých produktů a dodavatelských řetězců vyloučí odlesňování v souladu s Newyorskou deklarací o lesích a zaměří se zejména na komodity jako je palmový olej, sója, hovězí maso a dřevo; vzhledem k tomu, že veřejná opatření zaměřená na zemědělské produkty jsou přesto relativně vzácná;

1.  připomíná, že Agenda 2030 uznává, že biologicky rozmanité lesy hrají klíčovou roli v oblasti udržitelného rozvoje, stejně jako Pařížská dohoda; připomíná, že udržitelné obhospodařování lesů zaměřené na začlenění a odpovědné využívání lesních produktů představují nejúčinnější a nejlevnější systém zachycování a ukládání přírodního uhlíku;

2.  žádá EU, aby podpořila integraci cílů správy lesů a půdy do vnitrostátně stanovených příspěvků zalesněných rozvojových zemí;

3.  připomíná, že Pařížská dohoda vyžaduje, aby všechny strany přijaly opatření k zachování a posílení propadů uhlíku, včetně lesních propadů;

4.  konstatuje, že zastavení odlesňování a znehodnocování lesů a umožnění obnovy lesů by umožnilo přijetí alespoň 30 % veškerých opatření ke zmírnění změny klimatu, která jsou zapotřebí k omezení globálního oteplování na 1,5 °C(6);

5.  konstatuje, že odlesňování je příčinou 11 % globálních antropogenních emisí skleníkových plynů, což je více než emise, způsobené všemi osobními vozidly;

6.  potvrzuje význam způsobu obhospodařování lesů pro uhlíkovou bilanci v tropických oblastech, na který poukázaly nedávné dokumenty(7), v nichž se uvádí, že i jemnější formy znehodnocování lesů (a nikoliv jen rozsáhlé odlesňování, jak jsme se dříve domnívali) jsou pravděpodobně velmi významným zdrojem emisí uhlíku představujícím více než polovinu emisí;

7.  poukazuje na to, že opětovné zalesňování, obnova stávajících znehodnocených lesů a zvýšení zalesňování na zemědělské půdě prostřednictvím agrolesnictví představují jediné dostupné zdroje negativních emisí s významným potenciálem přispět k dosažení cílů Pařížské dohody;

8.  připomíná bonnskou výzvu(8), jejíž cíl obnovit 350 milionů hektarů znehodnocené a odlesněné půdy do roku 2030 by mohl přinést čistý zisk ve výši přibližně 170 miliard USD ročně na základě ochrany povodí, zlepšení výnosů z úrody a lesních produktů a odstranit až 1,7 gigatuny ekvivalentu oxidu uhličitého ročně;

9.  vyzývá Komisi, aby plnila mezinárodní závazky EU, mj. ty, které byly stanoveny v rámci COP 21, Fóra OSN pro lesy (UNFF), Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (UNCBD), newyorské deklarace o lesích a cíle udržitelného rozvoje č. 15, zejména cíle 15.2, jehož prostřednictvím se usiluje o podporu zavádění udržitelného řízení všech druhů lesů, zastavení odlesňování, obnovu znehodnocených lesů, podstatné zvýšení zalesňování a opětovné zalesňování na celém světě do roku 2020;

10.  zvláště připomíná, že se Unie zavázala k plnění aičijských cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti, která vyžaduje zachování 17 % všech přírodních stanovišť, obnovení 15 % znehodnocených ekosystémů a snížení počtu ztráty lesů téměř na nulu nebo alespoň na polovinu do roku 2020;

11.  konstatuje, že letecký průmysl do velké míry závisí na kompenzaci uhlíkových emisí, včetně lesa; zdůrazňuje však, že kompenzace prostřednictvím lesů čelí silné kritice, neboť je lze jen obtížně měřit a není možné je zaručit; domnívá se, že Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) by měla vyloučit lesní kompenzace ze systému kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA);

12.  zdůrazňuje, že hybnou silou odlesňování jsou často faktory mimo lesnictví a často se vztahují k celé řadě témat, jako jsou práva k půdě, zemědělské politiky a změna klimatu; vyzývá Komisi, aby zesílila své úsilí o plné a účinné provádění dohod FLEGT-VPA a přistupovala k odlesňování komplexně prostřednictvím soudržného politického rámce, například zajištěním účinného uznání a dodržování práv vlastnictví půdy komunit závislých na lese, zejména v případě rozvojového financování z EU, i v screeningovém procesu dohod FLEGT-VPA, a způsobem, který umožní přežití místních lesních komunit a zároveň zajistí zachování ekosystémů;

13.  vyzývá Komisi, aby každé dva roky vypracovala zprávu o pokroku při plnění akčního plánu FLEGT; zdůrazňuje, že součástí zprávy by mělo být hodnocení uplatňování VPA, plánovaných lhůt, veškerých obtíží, které se objevily, a přijatých nebo plánovaných opatření;

14.  konstatuje, že uplatňování dobrovolných dohod o partnerství bude mít větší šanci na úspěch, bude-li obnášet cílenější podporu ohrožených skupin zapojených do hospodaření se zdroji dřeva (drobní vlastníci, mikropodniky a malé a střední podniky, nezávislé subjekty v „neformálním“ sektoru); zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby certifikační procesy zohledňovaly zájmy ohroženějších skupin zapojených do obhospodařování lesů;

15.  vyzdvihuje nutnost bojovat proti nezákonnému obchodu s tropickým dřevem; navrhuje Komisi, aby se při budoucích jednáních v rámci akčního plánu FLEGT o licencích na vývoz prověřených zákonně vyrobených dřevařských produktů do EU zohledňovaly zkušenosti získané v rámci indonéského systému, který se používá od listopadu 2016; žádá Komisi, aby vypracovala nezávislé posouzení dopadu uplatňování indonéského systému pro zajištění zákonnosti dřeva, které by mělo být předloženo v přiměřené lhůtě;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly rizikem konfliktního dřeva a aby zajistily, že bude prostřednictvím postupu VPA definováno jako nezákonné; je přesvědčen, že definice legálnosti v systému zajištění zákonnosti těžby dřeva (TLAS) by měla být rozšířena tak, aby zahrnovala lidská práva, zejména komunitní práva k půdě ve všech VPA;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pro provádění vlastního hodnocení rizik korupce v oblasti lesů používaly navrhovaný „strukturovaný dialog FLEGT“ a vypracovaly opatření na prohloubení účasti, transparentnosti, odpovědnosti a integrity jako prvků protikorupční strategie;

18.  vyzývá EU, aby rozvíjela zelenou politiku zadávání zakázek v oblasti těžby dřeva na podporu ochrany a obnovy lesních ekosystémů po celém světě;

19.  se znepokojením konstatuje, že lesnické odvětví je obzvláště ohroženo špatným řízením, včetně korupce, podvodů a organizované trestné činnosti, jež se navíc vyznačuje značnou beztrestností; je znepokojen tím, že dokonce i v zemích, které mají kvalitní právní předpisy týkající se lesů, je provádění nedostatečné;

20.  uznává, že nelegální činnosti poškozující lesy, jako je nezákonná těžba dřeva, byly v roce 2016 vyčísleny na 50 až 152 miliard USD, což představuje nárůst o 30 až 100 miliard od roku 2014, a mezi celosvětovými nelegálními činnostmi v oblasti životního prostředí, pokud jde o příjmy, se řadí na první místo; konstatuje, že nezákonná těžba dřeva hraje významnou úlohu při financování organizované trestné činnosti a značně tak ochuzuje vlády, národy a místní komunity v důsledku nevybraným příjmům(9);

21.  je znepokojen, že porušování lidských práv, zabírání půdy a zabavování domorodé půdy je stále intenzivnější v důsledku expanze infrastruktury a rozvoje monokulturních plantáží, které jsou zdrojem potravin, paliva a vláken, a kroků vedoucích k omezování uhlíku, jako jsou biopaliva, zemní plyn nebo velkokapacitní vodní elektrárny;

22.  se znepokojením konstatuje, že přibližně 300 000 obyvatel lesů (zvaných též „Pygmejové“ nebo „Batwas“) ve středoafrickém deštném pralese je konfrontováno s bezpříkladným nátlakem vyvíjeným na jejich půdu, lesní zdroje a společnost, neboť lesy jsou káceny, odstraňovány pro zemědělské účely nebo přeměňovány na výlučné chráněné oblasti s divokou přírodou;

23.  naléhavě vyzývá Komisi, aby se řídila požadavky obsaženými v usnesení Parlamentu ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(10), a to i pokud jde o podniky, které působí v tomto odvětví; zejména vyzývá Komisi, aby prováděla opatření, jež vyžaduje uvedené usnesení, pro účely nalezení a potrestání odpovědných osob, jestliže jsou tyto kroky přímo nebo nepřímo spojeny s nadnárodními podniky, které působí v jurisdikci členského státu;

24.  zdůrazňuje, že nezákonné kácení způsobuje rozvojovým zemím ztrátu daňových příjmů; vyjadřuje zejména politování nad skutečností, že daňové ráje a modely vyhýbání se daňovým povinnostem jsou používány k financování krycích a dceřiných společností papírenských, dřevařských a těžebních společností spojovaných s odlesňováním, což bylo potvrzeno úniky z tzv. Paradise Papers a Panama Papers, v situaci, kdy dopady neregulované finanční globalizace mohou negativně dopadat na zachování lesa a na environmetální udržitelnost; opětovně naléhá na to, aby EU prokázala silnou politickou vůli a odhodlání v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům v rámci EU i vůči třetím zemím;

25.  vítá zveřejnění dlouho očekávané studie proveditelnosti o možnostech, jak posílit opatření EU proti odlesňování(11), kterou zadalo generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise; konstatuje, že tato studie se zaměřuje zejména na sedm komodit, jejichž pěstování ohrožuje lesy, konkrétně na palmový olej, sóju, kaučuk, hovězí maso, kukuřici, kakao a kávu, a uznává, že „EU je jednoznačně součástí problému globálního odlesňování“;

26.  naléhavě vyzývá Komisi, aby okamžitě zahájila důkladné posouzení dopadů a konzultace se skutečnými zúčastněnými stranami zahrnujícími zejména místní obyvatele a ženy za účelem vypracování smysluplného akčního plánu EU pro boj proti odlesňování a znehodnocování lesů, který bude obsahovat konkrétní a soudržná regulační opatření, včetně mechanismu monitorování, která zabrání tomu, aby dodavatelské řetězce nebo finanční transakce spojené s EU byly příčinami odlesňování, znehodnocování lesů nebo porušování lidských práv; žádá, aby tento akční plán podpořil výraznější finanční a technickou pomoc producentským zemím s konkrétním cílem ochrany, zachování a obnovy lesů a kritických ekosystémů a zlepšil životní podmínky komunit závislých na lese;

27.  připomíná, že domorodé ženy a ženy pracující v zemědělství hrají ústřední úlohu při obraně lesních ekosystémů; se znepokojením však konstatuje, že do procesů řízení přírodních zdrojů nejsou začleněny ženy a nejsou k nim oprávněny; vyjadřuje politování nad chybějícím vzděláváním v oblasti lesnictví: je přesvědčen, že rovnost pohlaví ve vzdělávání v oblasti lesnictví je klíčovým bodem udržitelné správy lesů, již je třeba zohlednit akčním plánu EU;

28.  bere na vědomí zahájení veřejné konzultace o definici výrobku v nařízení o dřevu; domnívá se, že možnost zvolit v dotazníku omezení oblasti působnosti, na kterou se má vztahovat nařízení, není odůvodněná, neboť nezákonný obchod vzkvétá v rámci stávající oblasti působnosti nařízení; mimoto bere na vědomí vstřícný postoj Evropské konfederace dřevozpracujícího průmyslu k rozšíření oblasti působnosti nařízení o dřevu na všechny dřevařské výrobky;

29.  konstatuje, že při přezkumu nařízení EU o dřevu (SWD(2016)0034) v roce 2016 nebylo možné posoudit, zda jsou sankce stanovené členskými státy účinné, přiměřené a odrazující, neboť počet doposud uvalených sankcí byl velmi nízký; zpochybňuje způsob, jakým některé členské státy uplatňují kritérium „vnitrostátních hospodářských podmínek“ pro stanovení sankcí, a to s ohledem na mezinárodní rozměr trestné činnosti a skutečnost, že mezi trestnými činy poškozujícími životní prostředí je tato činnost celosvětově na prvním místě;

30.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně uplatňovaly a prosazovaly nařízení EU o dřevu (EUTR) a aby se toto nařízení vztahovalo na všechny výrobky, které jsou nebo mohou být vyrobeny ze dřeva, a které obsahují nebo mohou obsahovat dřevo; zdůrazňuje požadavek na provádění přiměřených a účinných kontrol, včetně kontrol složitých dodavatelských řetězců a dovozu ze zpracovatelských zemí, a vyzývá k zavedení důrazných a odrazujících sankcí pro všechny hospodářské subjekty vzhledem k tomu, že mezi všemi trestnými činnostmi poškozujícími životní prostředí generuje tato nadnárodní trestná činnost nejvyšší výnosy;

31.  konstatuje, že bylo zjištěno, že vývozní licence, které jsou v souladu se zásadami prosazování práva, správy a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT), umožňují kombinování dřeva s nelegálním původem s legálním dřevem a takové dřevo by proto mohlo být případně vyváženo do EU v souladu s EUTR(12);

32.  vyzývá Komisi, aby aktualizovala pokyny k nařízení EU o dřevu s cílem řešit „konfliktní“ dřevo a doporučit podrobnější opatření ke zmírnění rizika za účelem posílení prosazování, včetně požadavku na posílení hloubkové kontroly od hospodářských subjektů, které dovážejí z oblastí ohrožených konfliktem nebo z vysoce rizikových oblastí, na podmínky potírající korupci ve smlouvách s dodavateli, provádění ustanovení o dodržování předpisů v oblasti boje proti korupci, auditované účetní závěrky a audity zaměřené na potírání korupce;

Správa lesů a půdy

33.  uznává důležitost práce, která byla vykonána v rámci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) s ohledem na celosvětově udržitelné obhospodařování lesů, které hraje klíčovou úlohu při udržitelném obchodu s dřevařskými výrobky;

34.  vyzývá EU, aby za účelem efektivnějšího omezení obchodu s nezákonně těženým dřevem na celosvětové úrovni a celkově lepší správy lesů navázala intenzivnější spolupráci a účinné partnerství se zeměmi, které jsou významnými spotřebiteli dřeva, a s mezinárodními zainteresovanými subjekty, jako je Organizace spojených národů (OSN), zejména s organizací FAO, s Centrem pro mezinárodní lesnický výzkum (CIFOR) a programem Světové banky pro lesy (PROFOR);

35.  zdůrazňuje, že sekundární lesy, které se převážně obnovují prostřednictvím přírodních procesů po významném lidském nebo přírodním narušení lesů původních, poskytují vedle původních lesů rovněž klíčové ekosystémové služby, živobytí pro místní obyvatelstvo a dřevo; domnívá se, že jelikož jejich zachování ohrožuje i nezákonná těžba dřeva, veškerá opatření zaměřená na transparentnost a odpovědnost lesního hospodářství by se rovněž měla zaměřit na sekundární lesy, nikoliv pouze na lesy původní;

36.  zdůrazňuje potřebu podporovat participativní a komunitní obhospodařování lesů prostřednictvím posílení zapojení občanské společnosti na plánování a provádění politik a projektů obhospodařování lesa, zvyšování informovanosti a zajištění toho, aby měly místní komunity podíl na výhodách z lesních zdrojů;

37.  se znepokojením konstatuje, že nejisté kolektivní vlastnictví půdy obyvateli lesů představuje klíčovou překážku v boji proti odlesňování;

38.  připomíná, že odpovědné obhospodařování půdy a lesů má zásadní význam pro zajištění sociální stability, udržitelného využívání životního prostředí a odpovědných investic pro udržitelný rozvoj;

39.  bere na vědomí existenci modelů komunitního lesního hospodářství / kolektivní zvykové držby, které mohou přinést řadu výhod(13), včetně rozšiřování lesní plochy a dostupných vodních zdrojů, snížení nezákonné těžby dřeva zavedením jasných pravidel pro přístup ke dřevu a dobře vypracovaného systému monitorování lesů; navrhuje, aby bylo zajištěno více výzkumu a podpory, které by pomohly rozvíjet právní rámce týkající se komunitního lesnictví;

40.  naléhavě vyzývá partnerské země, aby uznaly a chránily právo místních kmenových populací v lesích a původního obyvatelstva, především domorodých žen, na obyčejové vlastnictví a kontrolu svých území a přírodních zdrojů, tak jak je stanoveno v různých mezinárodních nástrojích týkajících se lidských práv, jako je Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Deklarace OSN o právech původních obyvatel (UNDRIP) a Úmluva Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 169; vyzývá EU, aby partnerské země podporovala v tomto úsilí a ve snaze o pečlivé uplatňování zásady svobodného, předchozího a informovaného souhlasu (FPIC) při rozsáhlém skupování půdy;

41.  s politováním bere na vědomí zmenšující se prostor pro svobodu projevu občanské společnosti a komunit ve věci obhospodařování lesů a narůstající počet útoků vedených proti ní;

42.  vyzývá Komisi, aby stanovila závaznost pokynů VGGT FAO pro plán vnějších investic; zdůrazňuje, že soulad s pokyny VGGT vyžaduje účinné a nezávislé monitorování a vymáhání, včetně vhodných mechanismů pro řešení sporů a stížností; trvá na tom, aby standardy týkající se vlastnictví půdy byly zahrnuty do návrhu projektu, monitorování a každoročního podávání zpráv a aby byly závazné pro veškerou vnější činnost EU financovanou v rámci oficiální rozvojové pomoci;

43.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby co nejdříve zřídily účinný správní mechanismus pro vyřizování stížností obětí porušování lidských práv i jiných škodlivých dopadů způsobených činnostmi financovanými v rámci oficiální rozvojové pomoci s cílem zahájit proces vyšetřování a urovnání sporů; tento mechanismus musí obsahovat standardní postupy a mít správní charakter, aby tak doplňoval mechanismy soudní ochrany, přičemž jako kontaktní místa pro podávání stížností by mohly fungovat delegace EU;

44.  vyzývá EU, aby přijala pravidla pro povinné zveřejňování informací o odlesňování, které poskytují důkaz o finančních investicích do výroby nebo zpracování komodit představujících riziko pro lesy;

45.  připomíná, že zpráva Komise o fungování směrnice 2013/50/EU o transparentnosti, která zavádí požadavek na zveřejňování informací o platbách pro vlády prostřednictvím registrovaných a velkých nekótovaných společností provozujících činnost v oblasti těžebního průmyslu a těžících původní (přírodní a polopřírodní) lesy, by měla být předložena Evropskému parlamentu a Radě do 27. listopadu 2018; dále poznamenává, že by k této zprávě měl být připojen legislativní návrh; vzhledem k možnému přezkumu vyzývá Komisi, aby zvážila rozšíření povinnosti na ostatní průmyslová odvětví s dopadem na lesy a rovněž na jiné lesy odlišné od původních;

46.  s politováním konstatuje, že v mnoha zemích je při vytyčování pásem využívání půdy a přidělování koncesí běžná nízká místní účast a nedostatečné dohody s lesními komunitami; domnívá se, že systémy TLAS by měly zahrnovat procesní záruky, které posilují postavení komunit, s cílem snížit pravděpodobnost korupce nebo nespravedlivého zacházení při přidělování nebo převodech půdy;

47.  zdůrazňuje, že transparentnost údajů, lepší mapování, nezávislé monitorování, nástroje pro audit a sdílení informací mají zásadní význam pro zlepšení správy, mezinárodní spolupráci a usnadnění dodržování závazků spojených s ukončením odlesňování; vyzývá EU, aby posílila finanční a technickou podporu partnerským zemím za účelem dosažení těchto cílů a pomoci těmto zemím rozvíjet odbornost nezbytnou k zlepšení místních struktur obhospodařování lesů a k posílení odpovědnosti;

Odpovědné dodavatelské řetězce a financování

48.  poukazuje na to, že by se měly zpřísnit kontroly dovozu dřeva a dřevařských výrobků na hranicích EU s cílem zajistit, aby dovezené produkty skutečně splňovaly kritéria nezbytná pro vstup do EU;

49.  konstatuje, že více než polovina komodit vyráběných a vyvážených na celosvětový trh jsou produkty pocházející z nezákonného odlesňování; upozorňuje na to, že s přihlédnutím k zemědělským komoditám, jejichž produkce ohrožuje lesy, se odhaduje, že 65 % vývozu hovězího masa z Brazílie, 9 % vývozu hovězího masa z Argentiny, 41 % vývozu sóji z Brazílie, 5 % vývozu sóji z Argentiny a 30 % vývozu sóji z Paraguaye pravděpodobně souvisí s nezákonným odlesňováním; dále konstatuje, že výrobci z EU dovážejí významné množství krmiv a bílkovin z rozvojových zemí(14);

50.  zdůrazňuje klíčovou úlohu soukromého sektoru při naplňování mezinárodních cílů v oblasti ochrany lesů, včetně obnovy lesů; zdůrazňuje nicméně, že je třeba zajistit, aby dodavatelské řetězce a finanční toky podporovaly pouze legální udržitelnou produkci s nulovým odlesňováním a nevedly k porušování lidských práv;

51.  vítá skutečnost, že se hlavní aktéři soukromého sektoru (velmi často z EU) zavázali, že vyloučí odlesňování ze svých dodavatelských řetězců a investic; konstatuje však, že EU musí na tuto výzvu reagovat a posílit snahy soukromého sektoru prostřednictvím politik a vhodných opatření, která vytvoří společný základ pro všechny společnosti a zavedou rovné podmínky; domnívá se, že by to podpořilo závazky, vzbudilo důvěru a zajistilo, aby společnosti nesly větší odpovědnost za plnění svých závazků;

52.  připomíná, že je nutné dodržovat zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv; podporuje probíhající jednání o vytvoření závazného nástroje OSN, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podnikatelských subjektů z hlediska lidských práv, a zdůrazňuje, že je důležité, aby se EU tohoto procesu aktivně účastnila;

53.  vyzývá společnosti, aby přijaly opatření zabraňující korupci v jejich obchodních postupech, zejména v souvislosti s přidělováním práv k půdě, a aby rozšířily externí systémy monitorování pracovních norem s tak, aby zahrnovaly širší závazky ve vztahu k odlesňování;

54.  vyzývá EU, aby zavedla závazné požadavky pro finanční sektor s cílem stanovit důsledný přístup s náležitou péčí při posuzování finančních a nefinančních environmentálních hrozeb, sociálních hrozeb a rizik v souvislosti s řízením; vyzývá rovněž k zveřejnění procesu náležité péče, přinejmenším prostřednictvím výročních zpráv investorů;

55.  vyzývá EU, aby řešila otázku celosvětového odlesňování prostřednictvím regulace evropského obchodu a spotřeby komodit, jejichž produkce ohrožuje lesy, jako je sója, palmový olej, eukalyptus, hovězí maso, kůže a kakao, a to na základě poučení z akčního plánu FLEGT, nařízení o dřevu, nařízení o konfliktních minerálech, směrnice o uvádění nefinančních informací, právních předpisů týkajících se nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a dalších iniciativ EU, jejichž cílem je regulace dodavatelských řetězců;

56.  domnívá se, že tento regulační rámec by měl:

   a) stanovit závazná kritéria pro udržitelné produkty, jejichž produkce nezpůsobuje odlesňování;
   b) zavést závazné požadavky náležité péče pro hospodářské subjekty na počátku výrobního řetězce i navazující hospodářské subjekty v dodavatelských řetězcích komodit, jejichž produkce ohrožuje lesy;
   c) prosazovat možnost sledování komodit a transparentnost v rámci celého dodavatelského řetězce;
   d) žádat příslušné orgány členských států, aby vyšetřovaly a stíhaly občany EU nebo společnosti se sídlem v EU mající prospěch z nezákonné přeměny půdy v producentských zemích;
   e) být v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, dodržovat zvyková práva v souladu s pokyny VGGT a zajistit uplatňování zásady FPIC u všech potenciálně zasažených komunit v průběhu celého životního cyklu daného produktu;

57.  vyzývá EU k zajištění toho, aby zavedená opatření a regulační rámec nezpůsobily nepřiměřené zatížení malých a středních výrobců, ani jim nebránily v přístupu na trhy a k mezinárodnímu obchodu;

58.  vyzývá EU, aby prosazovala přijetí obdobného regulačního rámce na mezinárodní úrovni a zahrnula diplomacii v oblasti ochrany lesů do své politiky týkající se klimatu s cílem přesvědčit země, které zpracovávají nebo dovážejí značné množství tropického dřeva, jako jsou Čína a Vietnam, aby přijaly účinnou právní úpravu zakazující dovoz nezákonně vytěženého dřeva a vyžadující, aby provozovatelé uplatňovali za tímto účelem přístup s náležitou péčí (podobně jako v případě nařízení EU o těžbě dřeva); vyzývá Komisi, aby zvýšila transparentnost diskusí a kroků přijímaných v rámci dvoustranného mechanismu koordinace v oblasti prosazování práva a správy v oblasti lesnictví (BCM-FLEG) s Čínou;

59.  s politováním konstatuje, že vláda Demokratické republiky Kongo odložila moratorium na udělení nových licencí dvěma čínským společnostem na těžbu v tropických lesích na svém území; vyzývá k zachování tohoto moratoria do doby, než těžařské společnosti, vláda a místní komunity závislé na lesích dospějí ke shodě na protokolech, které by zajistily uspokojivé řízení z hlediska životního prostředí a společnosti;

60.  vyzývá EU, aby zavedla kritéria podmíněnosti pro krmiva v rámci reformy společné zemědělské politiky (SZP) s cílem zajistit, aby veřejné dotace byly poskytovány pouze na potraviny, jež jsou legální a nepocházejí z odlesňování, snížit dovoz krmiv z bílkovinných plodin a hospodářských zvířat při současné diverzifikaci a podpoře produkce bílkovinných plodin a také s cílem vyloučit dovoz komodit, jejichž produkce ohrožuje lesy (např. sója, kukuřice), z přímé či nepřímé podpory v rámci budoucí politiky EU v oblasti potravin a zemědělství;

61.  zdůrazňuje, že budoucí SZP bude muset být přizpůsobena mezinárodním závazkům EU, včetně Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížské dohody o změně klimatu;

62.  žádá, aby pro hodnocení vnějších účinků SZP byly používány ukazatele cílů udržitelného rozvoje, jak navrhuje OECD;

63.  připomíná, že hlavními producenty palmového oleje jsou Malajsie a Indonésie, které pokrývají odhadem 85–90 % světové produkce, a že vzrůstající poptávka po této komoditě má za následek odlesňování, vytváří tlak na využívání půdy a má výrazný dopad na místní obyvatelstvo, zdraví a změnu klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje, že ke zlepšení situace v daných oblastech je třeba využít jednání o obchodních dohodách s Indonésií a Malajsií;

64.  pokud jde o palmový olej, uznává pozitivní přínos stávajících systémů certifikace, ale s politováním konstatuje, že kulatý stůl o udržitelně produkovaném palmovém oleji (RSPO), indonéském udržitelně produkovaném palmovém oleji (ISPO) a malajském udržitelně produkovaném palmovém oleji (MSPO) ani žádné jiné uznávané hlavní systémy certifikace svým členům účinně nezakazují měnit deštné pralesy nebo rašeliniště na plantáže palmy olejné; domnívá se tedy, že tyto hlavní systémy certifikace selhávají při účinném omezování emisí skleníkových plynů během procesu zakládání a provozování plantáží, a v důsledku toho ani nedokážou předejít mohutným požárům pralesů a rašelinišť; vyzývá Komisi, aby zajistila provedení nezávislého auditu a monitorování těchto systémů certifikace s cílem zaručit, aby palmový olej, který je dostupný na trhu v EU, splňoval veškeré nezbytné normy a byl produkován udržitelným způsobem; konstatuje, že otázku udržitelnosti v odvětví produkce palmového oleje nelze řešit pouze dobrovolnými opatřeními a politikami, ale že by se na společnosti produkující tento olej měla vztahovat i závazná pravidla a systémy povinné certifikace;

65.  zdůrazňuje, že je třeba posílit spolehlivost dobrovolných certifikačních systémů prostřednictvím označování s cílem zaručit, aby se v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(15) dostal na trh EU pouze palmový olej, jehož produkce nezapříčiňuje odlesňování, znehodnocování lesů, nezákonné zabírání půdy a další porušování lidských práv, a aby se systémy, jako je kulatý stůl RSPO, vztahovaly na veškeré druhy konečného použití palmového oleje; mimo jiné zdůrazňuje nutnost lepšího informování spotřebitelů, pokud jde o negativní dopady produkce palmového oleje na životní prostředí, neboť konečným cílem je dospět k podstatnému snížení spotřeby palmového oleje;

66.  naléhavě vyzývá Komisi a všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby usilovaly o přijetí celounijního závazku čerpat do roku 2020 pouze ze zdrojů poskytujících certifikovaný a udržitelně produkovaný palmový olej, a to mimo jiné pomocí podpisu a naplňování amsterodamské deklarace nazvané „Směrem k odstranění odlesňování z řetězců zemědělských komodit s evropskými zeměmi“, a aby směřovaly k přijetí závazku pro průmyslové odvětví, kromě jiného prostřednictvím podpisu a naplňování amsterodamské deklarace nazvané „O podpoře plně udržitelného dodavatelského řetězce palmového oleje do roku 2020“;

Soudržnost politik ve prospěch rozvoje

67.  připomíná, že cílů udržitelného rozvoje může být dosaženo pouze tehdy, pokud se dodavatelské řetězce stanou udržitelnými a mezi politikami vznikne synergické působení; je znepokojen tím, že vysoká závislost EU na dovozu krmiva pro zvířata v podobě sójových bobů je příčinou odlesňování v jiných zemích; má obavy z dopadu rostoucího dovozu biomasy a zvyšující se poptávky po dřevu v Evropě na životní prostředí, zejména v souvislosti s dosažením cílů EU v oblasti obnovitelné energie; vyzývá EU, aby dodržovala zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zakotvenou v článku 208 SFEU, neboť představuje základní prvek příspěvku EU k provádění Agendy 2030, Pařížské dohody a Evropského konsensu o rozvoji; vyzývá proto EU, aby zajistila soudržnost svých politik v oblasti rozvoje, obchodu, zemědělství, energetiky a klimatu;

68.  vyzývá Komisi, aby své úsilí o zastavení nezákonné těžby dřeva racionalizovala a lépe je koordinovala v rámci různých politik EU a služeb, které jsou do těchto politik zapojeny; vyzývá Komisi, aby vyjednala začlenění standardů pro dovoz dřeva do budoucích bilaterálních nebo multilaterálních obchodních smluv, aby nebyly oslabeny úspěchy dosažené prostřednictvím akčního plánu FLEGT uzavřeného se zeměmi produkujícími dřevo;

69.  připomíná, že 80 % lesů představuje tradiční půdu a území původních obyvatel a místních komunit; se znepokojením konstatuje, že zvláštní zpravodaj OSN pro práva původního obyvatelstva uvedl, že přijímá narůstající počet stížností týkajících se případů, kdy projekty na zmírňování změny klimatu negativně ovlivnily práva původního obyvatelstva, zejména projekty v oblasti obnovitelné energie, jako je produkce biopaliva a výstavba přehrad pro vodní elektrárny; zdůrazňuje potřebu zaručit práva k půdě místních komunit žijících v lesích, včetně zvykových práv; upozorňuje na platby založené na výsledku a na program REDD+ coby možnost, jak zkvalitnit obhospodařování lesů, posílit práva k půdě a zlepšit životní podmínky;

70.  zdůrazňuje zásadní úlohu původních obyvatel pro udržitelné řízení přírodních zdrojů a zachování biologické rozmanitosti; připomíná, že Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), vyžaduje, aby státy, které jsou stranami této úmluvy, v rámci provádění programu REDD+ zaručily respektování znalostí a práv původních obyvatel; naléhavě vyzývá partnerské země k přijetí opatření, která původnímu obyvatelstvu umožní účinné zapojení do opatření zaměřených na zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

71.  vyzývá EU a její členské státy, aby prohloubily synergii mezi dohodou FLEGT-VPA a programem REDD+;

72.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad čím dál rozsáhlejším průmyslovým využíváním lesů pro výrobu energie prostřednictvím pěstování monokultur, které urychluje celosvětovou ztrátu biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb;

73.  připomíná, že by politika EU týkající se biopaliv měla být v souladu s cíli udržitelného rozvoje a zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; opakovaně uvádí, že EU by měla ve své politice nejpozději do roku 2030 postupně ukončit pobídky týkající se biopaliv pro zemědělství;

74.  s politováním konstatuje, že probíhající přezkum směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED II) nezahrnuje kritéria sociální udržitelnosti ani další nepřímé důsledky využívání půdy s přihlédnutím k nebezpečí zabírání půdy; připomíná, že by směrnice měla být v souladu s mezinárodními standardy vlastnických práv, tj. s Úmluvou MOP č. 169 a dobrovolnými pokyny FAO týkajícími se práv k půdě a zásadami odpovědného investování v rámci zemědělských a potravinových systémů; zdůrazňuje také nutnost zavedení přísnějších kritérií pro lesní biomasu, aby nedocházelo k tomu, že podpora ekologické energie způsobí odlesňování v jiných zemích;

75.  konstatuje, že existuje řada nesporných důkazů o tom, že přeměna tropických lesů na zemědělské plochy, plantáže a další způsoby využití půdy způsobuje významnou ztrátu druhů, zejména lesních druhů; zdůrazňuje, že je nutné obnovit přirozené a biologicky rozmanité lesy jako prostředek boje proti změně klimatu a ochrany biologické rozmanitosti, a to v souladu s cíli vytyčenými Agendou 2030, zejména s cílem č. 15; je přesvědčen, že programy pro obnovu lesů by měly respektovat místní zvyková práva k půdě, být inkluzivní a přizpůsobené místním podmínkám a rovněž podporovat přírodní řešení, jako je obnova lesní krajiny, s cílem nastolit rovnováhu mezi využíváním půdy, mimo jiné mezi chráněnými oblastmi, agrolesnictvím, zemědělskými systémy, malými plantážemi a lidským osídlením; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby se otázka dopadu spotřeby EU na odlesňování v jiných zemích řešila s ohledem na cíle stanovené ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti pro období do roku 2020;

76.  vyzývá EU, aby podporovala iniciativy rozvojových zemí bohatých na lesy zaměřené na vyvažování neomezeného rozšiřování zemědělských postupů a těžebních činností, které měly nepříznivý dopad na obhospodařování lesů, živobytí a kulturní integritu původních obyvatel, jakož i nepříznivé důsledky pro sociální stabilitu a potravinovou soběstačnost zemědělců;

77.  opakuje, že udržitelné hodnotové řetězce v rámci odvětví zpracování dřeva, které čerpají z udržitelně obhospodařovaných lesů, včetně udržitelných lesních plantáží a rodinného hospodaření se stromy, mohou významně přispět k dosažení cílů udržitelného rozvoje a splnění závazků v oblasti změny klimatu; s ohledem na skutečnost, že znehodnocování nebo narušování lesů představuje 68,9 % celkových uhlíkových ztrát v tropických ekosystémech(16), trvá na tom, aby se financování z veřejných zdrojů určených na změnu klimatu a rozvoj nepoužívalo na podporu expanze zemědělství, průmyslového kácení, důlní činnosti, těžby zdrojů nebo rozvoje infrastruktur v nedotčených krajinách s lesy, přičemž by financování z veřejných zdrojů mělo v obecnější rovině podléhat přísnějším kritériím udržitelnosti; vyzývá dále EU a její členské státy, aby v tomto ohledu koordinovaly dárcovskou politiku(17);

78.  domnívá se, že úsilí o zastavení odlesňování musí zahrnovat pomoc a podporu, jež by vedly k co nejefektivnějšímu využívání stávající zemědělské půdy a jež by byly poskytovány v souladu s přístupem založeným na koncepci inteligentní obce; uznává, že agroekologické postupy mají velký potenciál maximalizovat funkce a odolnost ekosystémů prostřednictvím smíšených, vysoce rozmanitých metod výsadby, agrolesnictví a permakultur, jež mají význam i pro takové plodiny, jako je palmový olej, kakao či kaučuk, a mohou být rovněž mimořádně přínosné, pokud jde o sociální výdobytky, diverzifikaci produkce a produktivitu, aniž by bylo nutné uchylovat se k dalším přeměnám lesů;

Trestná činnost v oblasti lesnictví

79.  konstatuje, že podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu je nezákonná těžba dřeva a obchod s ním jedním z pěti nejvýznamnějších druhů trestné činnosti proti životnímu prostředí, přičemž jsou do ní čím dál více zapojeny organizované zločinecké skupiny působící na mezinárodní úrovni;

80.  zdůrazňuje, že boj proti mezinárodnímu nezákonnému obchodu vyžaduje společné a inkluzivní kroky s cílem zastavit ničení, odlesňování a nezákonnou těžbu dřeva a bojovat proti podvodům, vybíjení a poptávce po produktech pocházejících z lesů a volně žijících a planě rostoucích druhů;

81.  zdůrazňuje, že trestná činnost v oblasti lesnictví, neregulovaným nebo nezákonným pálením dřevěného uhlí počínaje a rozsáhlou nelegální činností společností v oblasti těžby dřeva a výroby papíru a celulózy konče, má velký dopad na celosvětové emise, zásoby vody, desertifikaci a srážkové režimy;

82.  se znepokojením konstatuje, že podle programu UNEP a Interpolu je právní úprava trestné činnosti proti životnímu prostředí považována v mnoha zemích za nedostatečnou mimo jiné i v důsledku nedostatku odbornosti a personálu, nízkých pokut nebo neexistence trestního postihu atd., což představuje překážky pro účinné potírání této trestné činnosti;

83.  zdůrazňuje, že v producentských zemích je třeba zavést skutečně odrazující a účinné postihy pro boj proti nezákonnému kácení a obchodu se dřevem;

84.  žádá Komisi, aby rozšířila oblast působnosti směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí(18) tak, aby se vztahovala i na nezákonnou těžbu dřeva;

85.  vyzývá EU, aby pomohla posílit monitorování odlesňování a související nezákonné činnosti;

86.  zdůrazňuje, že je třeba řešit prvotní příčiny trestné činnosti proti životnímu prostředí, jako je chudoba, korupce a slabá veřejná správa, a to prostřednictvím integrovaného a celostního přístupu za současného motivování přeshraniční spolupráce a použití všech příslušných nástrojů pro potírání mezinárodní organizované trestné činnosti, včetně zabavení a konfiskace výnosů z trestné činnosti a kroků proti praní peněz;

87.  zdůrazňuje, že je třeba posílit vnitrostátní právní rámce, podpořit vytvoření vnitrostátních sítí pro vymáhání právních předpisů a zefektivnit provádění a prosazování mezinárodních právních předpisů významných pro podporu transparentního a odpovědného obhospodařování lesů, mimo jiné skrze výměnu osvědčených postupů, důsledné zveřejňování informací, přísné posuzování vlivu na udržitelnost a systémy pro monitorování a podávání zpráv, a to s ohledem na potřebu chránit ostrahu lesů; vyzývá k posílení průřezové spolupráce mezi agenturami na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, zejména s Interpolem a Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu, včetně sdílení zpravodajských informací, soudní spolupráce a rozšíření jurisdikce Mezinárodního trestního soudu tak, aby se vztahovala i na trestnou činnost proti životnímu prostředí;

88.  připomíná, že širší přístup k celním údajům o dovozu do EU by zvýšil transparentnost a odpovědnost v rámci globálních hodnotových řetězců; vyzývá Komisi, aby rozšířila požadavky na celní údaje a zařadila vývozce a zpracovatele mezi povinné součásti celních údajů, čímž se zvýší transparentnost a sledovatelnost v rámci globálních hodnotových řetězců;

Obchodní problematika

89.  zdůrazňuje, že obchodní jednání Unie musí probíhat v souladu s jejími závazky přijmout opatření ke snížení míry odlesňování a znehodnocování lesů a ke zvýšení zásob uhlíku v lesích, které se nacházejí v rozvojových zemích;

90.  zdůrazňuje, že je třeba rozšířit a posílit opatření pro předcházení, monitorování a ověřování dopadů dvoustranných a vícestranných dohod EU o volném obchodu a investicích na životní prostředí a lidská práva, mimo jiné prostřednictvím ověřitelných ukazatelů a nezávislých iniciativ opřených o komunity a zaměřených na monitorování a podávání zpráv;

91.  naléhavě vyzývá EU, aby v zájmu zastavení nezákonné těžby dřeva, odlesňování, znehodnocování lesů, zabírání půdy a předcházení dalšímu porušování lidských práv, na něž se vztahují vhodné a účinné mechanismy urovnávání sporů, začlenila do všech kapitol týkajících se obchodu a udržitelného rozvoje závazná a vymahatelná ustanovení, a aby kromě nejrůznějších vynucovacích metod zvážila možnost zavedení systému ukládání sankcí a ustanovení zaručujících právo vlastnit majetek, předběžnou konzultaci a informovaný souhlas; vyzývá Komisi, aby pomocí doložky o přezkumu začlenila tato ustanovení, a zejména závazek účinně provádět Pařížskou dohodu o změně klimatu, do již uzavřených dohod o volném obchodu; zdůrazňuje, že je důležité sledovat plnění těchto ustanovení a že v případě, kdy obchodní partneři daná pravidla nedodrží, je nutné neprodleně zahájit konzultace s příslušnou vládou a spustit stávající vynucovací mechanismy, jako jsou mechanismy pro řešení sporů stanovené v kapitolách o obchodu a udržitelném rozvoji;

92.  vyzývá Komisi, aby zahrnula ambiciózní ustanovení týkající se lesů do všech obchodních a investičních dohod EU; zdůrazňuje, že tato ustanovení by měla být závazná a vymahatelná prostřednictvím mechanismů účinného sledování a ukládání sankcí, které jednotlivcům a komunitám mimo nebo v rámci EU umožní usilovat o nápravu;

93.  zdůrazňuje, že v rámci obchodní politiky EU by měla být řešena korupce spojená s nezákonnou těžbou dřeva; naléhavě vyzývá Komisi, aby do svých dohod o volném obchodu začlenila ustanovení proti korupci spojené s nezákonnou těžbou dřeva, která bude možné prosadit a která musí být účinně a beze zbytku dodržována;

94.  naléhavě vyzývá Komisi, aby do oblasti působnosti protikorupčních ustanovení dohod o volném obchodu zahrnula nezákonné postupy v odvětví lesnictví, jako je podhodnocování cen dřeva u koncesí, těžba chráněných stromů obchodními společnostmi, pašování lesní produktů přes hranice, nezákonná těžba dřeva a zpracování lesních surovin bez povolení;

95.  konstatuje, že nařízení o všeobecném systému celních preferencí (GSP) má stále omezený rozsah působnosti, pokud jde o ochranu lesních zdrojů a odpovědné hospodaření s nimi; vyzývá Komisi, aby zajistila řádné sledování dodržování dohod týkajících se lesů, na něž se vztahují režimy GSP a GSP+, mimo jiné i za pomoci organizací občanské společnosti, tak aby byla zajištěna ochrana lesů v partnerských zemích, včetně možnosti vytvoření mechanismu podávání stížností, který by zajistil řádné prošetření stížností podaných zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že v rámci tohoto mechanismu je nutné brát zvláštní zřetel na práva domorodých obyvatel, komunit závislých na lesích a v příslušných případech i na práva udělená na základě Úmluvy MOP č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu;

96.  připomíná, že má-li být zajištěna účinnost veškerých právních předpisů nebo iniciativ, je důležité zajistit odpovídající přístup oznamovatelů v zemích vyvážejících přírodní zdroje ke spravedlnosti, opravným prostředkům a rovněž jejich efektivní ochranu;

o
o   o

97.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0098.
(3) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0330.
(5) Christian Nellemann (šéfredaktor); Henriksen, R., Kreilhuber, A., Stewart, D., Kotsovou, M., Raxter, P., Mrema, E., and Barrat, S. (Eds) : „Nárůst trestné činnosti proti životnímu prostředí – rostoucí hrozba pro přírodní zdroje, mír, rozvoj a bezpečnost, posouzení rychlé reakce Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu“, Program OSN pro životní prostředí a rychlá reakce střediska RHIPTO, Norské centrum pro globální analýzy, www.rhipto.org, 2016.
(6) Goodman, R.C. a Herold M., Proč je udržování tropických lesů zásadní a naléhavé pro zachování stabilního klimatu (Why Maintaining Tropical Forests is Essential and Urgent for Maintaining a Stable Climate), pracovní dokument 385, Centrum pro globální rozvoj, Washington DC, 2014. Společnost McKinsey & Company, Cesty k nízkouhlíkovému hospodářství, (Pathways to a Low-Carbon Economy), 2009. Společnost McKinsey & Company, Cesty k nízkouhlíkovému hospodářství: verze 2 celosvětové nákladové křivky snížení emisí skleníkových plynů (Pathways to a Low - Carbon Economy: Version 2 of the Global Greenhouse Gas Abatement Cost Curve), 2013
(7) Baccini A. et al., „Tropické lesy jsou čistým zdrojem uhlíku založeným na nadzemních měřeních zisku a ztrát“ (Tropical forests are a net carbon source based on aboveground measurements of gain and loss), časopis Science, sv. 358, vydání 6360, 2017, s. 230–234.
(8) Viz https://www.iucn.org/theme/forests/our-work/forest-landscape-restoration/bonn-challenge
(9) Christian Nellemann (šéfredaktor); Henriksen, R., Kreilhuber, A., Stewart, D., Kotsovou, M., Raxter, P., Mrema, E., and Barrat, S. (Eds) : „Nárůst trestné činnosti proti životnímu prostředí – rostoucí hrozba pro přírodní zdroje, mír, rozvoj a bezpečnost, posouzení rychlé reakce Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu“, Program OSN pro životní prostředí a rychlá reakce střediska RHIPTO, Norské centrum pro globální analýzy, www.rhipto.org, 2016.
(10) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.
(11) http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/feasibility_study_deforestation_kh0418199enn_main_report.pdf
(12) Zpráva o povolování trestné činnosti Vyšetřovací služby pro životní prostředí (EIA) a Indonéské sítě pro monitorování lesů (Jaringan Pemantau Independen Kehutanan, JPIK) z roku 2014 potvrdila, že některé společnosti s licencí podle systémů zajištění zákonnosti těžby dřeva (TLAS) se podílejí na „praní dřeva“, neboť kombinují nelegálně získané dřevo s legálním dřevem. Tyto dřeviny by dnes mohly být do EU vyváženy jako dřevo s licencí FLEGT. Dostupná na: http://www.wri.org/blog/2018/01/indonesia-has-carrot-end-illegal-logging-now-it-needs-stick; primární zdroj: https://eia-international.org/wp-content/uploads/Permitting-Crime.pdf
(13) Příklad z Nepálu prezentovaný společností ClientEarth, k dispozici na adrese: https://www.clientearth.org/what-can-we-learn-from-community-forests-in-nepal/.
(14) Série zpráv o lesních trendech: Spotřební zboží a odlesňování: analýza rozsahu a povahy nezákonnosti při přeměně lesů na zemědělské a dřevařské plantáže (Forest Trends Report Series: Consumer Goods and Deforestation: An Analysis of the Extent and Nature of Illegality in Forest Conversion for Agriculture and Timber Plantations), 2014.
(15) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.
(16) Baccini A. et al., „Tropické lesy jsou čistým zdrojem uhlíku založeným na nadzemních měřeních zisku a ztrát“ (Tropical forests are a net carbon source based on aboveground measurements of gain and loss), časopis Science, sv. 358, vydání 6360, 2017, s. 230–234. http://science.sciencemag.org/content/early/2017/09/27/science.aam5962
(17) Baccini, A. et al., op. cit.
(18) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

Právní upozornění