Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 13. září 2018 - ŠtrasburkKonečné znění
Uganda, zatčení poslanců opozice
 Myanmar, zejména případ novinářů Wa Lonea a Ťjo Sou Ua
 Kambodža, zejména případ Kema Sokhy
 Dohoda o spolupráci mezi Eurojustem a Albánií *
 Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a volný pohyb těchto údajů ***I
 Jednotná digitální brána ***I
 Požáry ve městě Máti (Attika, Řecko) v červenci 2018 a reakce EU
 Hrozba demolice Chán al-Ahmaru a dalších beduínských vesnic
 Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství
 Možnosti řešení otázek na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů
 Evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci
 Evropa v pohybu: agenda pro budoucnost mobility v EU
 Provádění nařízení o přípravcích na ochranu rostlin
 Dvojí kvalita výrobků na jednotném trhu

Uganda, zatčení poslanců opozice
PDF 135kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o Ugandě, zejména o zatýkání opozičních poslanců (2018/2840(RSP))
P8_TA(2018)0344RC-B8-0364/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Ugandě,

–  s ohledem na společné prohlášení delegace Evropské unie, hlav mise Belgie, Dánska, Francie, Irska, Itálie, Německa, Nizozemska, Rakouska, Švédska a Velké Británie a hlav mise Norska a Islandu ze dne 17. srpna 2018 o doplňovacích volbách konaných ve městě Arua,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948, jíž je Uganda signatářem,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který Uganda ratifikovala dne 21. června 1995,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných (ACDEG),

–  s ohledem na prohlášení ugandské Komise pro lidská práva o nových problémech týkajících se oblasti lidských práv, které se objevily v návaznosti na doplňovací volby konané dne 15. srpna 2018 ve městě Arua,

–  s ohledem na zprávu pracovní skupiny pro všeobecný pravidelný přezkum, který provádí Rada pro lidská práva, o Ugandě,

–  s ohledem na dohodu o partnerství mezi AKT a EU (tzv. dohodu z Cotonou), a zejména na její čl. 8 odst. 4 o zákazu diskriminace,

–  s ohledem na Ústavu Ugandské republiky z roku 1995, který byla novelizována v roce 2005,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že doplňovací volby konané dne 15. srpna 2018 ve městě Arua na severozápadně Ugandy, které skončily zvolením nezávislého opozičního kandidáta Kassiana Wadriho, se vyznačovaly násilím;

B.  vzhledem k tomu, že ve městě Arua proběhla dne 13. srpna 2018 v rámci napjatě sledovaných doplňovacích voleb, které byly vyhlášeny v důsledku zavraždění příslušného poslance v červnu, kampaň prezidenta Ugandy Yoweriho Museveniho, nezávislého poslance Kyagulanyiho Ssentamua, známého také jako Bobi Wine, a několika dalších politiků;

C.  vzhledem k tomu, že populární hudebník Bobi Wine se poté, co v roce 2017 získal křeslo v ugandském parlamentu, stal vlivným kritikem prezidenta Museveniho;

D.  vzhledem k tomu, že pozdě v noci dne 13. srpna 2018 byl za nevyjasněných okolností zastřelen řidič Bobiho Winea Yasin Kawuma a že při odjezdu prezidenta Museveniho z Aruy napadli stoupenci Kassiana Wadriho prezidentský vůz kameny;

E.  vzhledem k tomu, že policie zatkla dva reportéry televize NTV Uganda, Herberta Zziwu a Ronalda Muwangu, když vysílali živě z místa, kde byl pan Kawuma zavražděn;

F.  vzhledem k tomu, že krátce poté byl zatčen pan Wine, pan Wadri a řada dalších osob; vzhledem k tomu, že pan Wine byl obviněn z držení střelných zbraní;

G.  vzhledem k tomu, že jeden den po volbách bylo z vlastizrady obviněno 33 osob, včetně pana Wadriho a čtyř poslanců (Roberta Kyagulanyiho, Francise Zaakeho, Geralda Karuhangy a Paula Mwirua) a že pan Wine byl vojenským soudem obviněn z nelegálního držení střelných zbraní;

H.  vzhledem k tomu, že protesty, které toto zatčení vyvolalo ve městech Arua, Kampala a Mityana, ugandské bezpečnostní síly násilně potlačily; vzhledem k tomu, že přitom byl údajně použit slzný plyn a ostré náboje;

I.  vzhledem k tomu, že dne 20. srpna 2018 byl fotograf James Akena, který pracuje pro zpravodajskou agenturu Reuters a který informoval o politických protestech #freeBobiWine v Kampale, zbit vojáky, zatčen a po několik hodin zadržován;

J.  vzhledem k tomu, že existují zprávy o tom, že pan Wine a další osoby byli ve vazbě mučeni; vzhledem k tomu, že poté, co ugandské orgány tato obvinění nejdříve popřely, nyní slíbily, že je vyšetří;

K.  vzhledem k tomu, že poté, co vojenský soud rozhodl o ukončení stíhání pana Winea za nezákonné držení zbraní, jej civilní soud obvinil z vlastizrady;

L.  vzhledem k tomu, že pan Wine byl následně propuštěn na kauci a odcestoval z Ugandy do USA, aby se nechal ošetřit;

M.  vzhledem k tomu, že bývalý vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn naléhavě vyzval ugandskou vládu k důkladnému nezávislému a nestrannému vyšetření závažných obvinění z porušování lidských práv, včetně mimosoudního zabíjení, používání nepřiměřené síly, mučení a jiných forem špatného zacházení, a k tomu, aby byly odpovědné osoby postaveny před soud;

N.  vzhledem k tomu, že vedoucího představitele Fóra pro demokratickou změnu (Forum for Democratic Change (FDC)) a čtyřnásobného prezidentského kandidáta Kizzu Besigyeho policejní nebo vojenské složky v letech 2001 až 2017 několikrát zadržely, naposledy dne 25. září 2017;

O.  vzhledem k tomu, že v Ugandě běžně dochází k zatýkání a zastrašování opozičních politických představitelů;

1.  vyjadřuje hluboké politování nad zatčením opozičních poslanců, k němuž došlo v souvislosti s doplňovacími volbami ve městě Arua;

2.  zdůrazňuje, že pro ugandskou demokracii je naprosto nezbytné, aby prezident a vláda Ugandy respektovali nezávislost ugandského parlamentu coby instituce a nezávislý mandát jeho poslanců a aby zajistili, aby všichni poslanci mohli svobodně vykonávat svůj volební mandát;

3.  vyzývá ugandské orgány, aby upustily od zjevně vykonstruovaného stíhání Bobiho Winea a ukončily tvrdé zásahy proti opozičním politikům a zastáncům opozice;

4.  naléhavě vyzývá ugandské orgány, aby okamžitě zahájily účinné nestranné a nezávislé vyšetřování zavraždění Yasina Kawumy a údajné případy úmrtí a používání nepřiměřené síly v průběhu protestů; očekává rychlé nezávislé vyšetření údajného mučení osob zatčených ve městě Arua a špatného zacházení s nimi; zdůrazňuje, že je nutné, aby byly odpovědné osoby postaveny před soud;

5.  znovu poukazuje na své odhodlání bránit svobodu projevu a opakovaně zdůrazňuje, že sdělovací prostředky hrají v demokratické společnosti zásadní úlohu; se znepokojením konstatuje, že spolu s účastníky protestů, jež propukly, byli zbiti i reportéři, kteří o nich informovali, a že dva reportéři byli zatčeni; vyzývá ugandské orgány, aby vytvořily prostředí, v němž by mohli novináři a reportéři nerušeně vykonávat svou práci a informovat o politickém vývoji v zemi;

6.  připomíná ugandským orgánům jejich povinnost zaručit, chránit a prosazovat základní práva, včetně civilních a politických práv občanů této země, mj. svobodu projevu a svobodu shromažďování;

7.  připomíná ugandské vládě její mezinárodní povinnosti, zejména ty, které se týkají dodržování základních svobod a zásad právního státu a vyřizování soudních případů, především pokud jde o právo na spravedlivé a nestranné soudní řízení;

8.  naléhavě vyzývá orgány zabývající se prosazováním práva, aby chránily základní svobody, aniž by se dopouštěly jakéhokoli zastrašování, a řídily se tak článkem 24 ugandské ústavy, v němž se uvádí, že „nikdo nesmí být podroben žádné formě mučení nebo krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání“;

9.  vyzývá ugandské bezpečnostní složky, aby se při dohlížení na protesty chovaly zdrženlivě a v souladu se zákonem, přestaly používat ostrou munici, dodržovaly všechny zákony v oblasti lidských práv a umožnily reportérům svobodně vykonávat svou práci a informovat o událostech;

10.  zároveň apeluje na protestující, aby se chovali v souladu s právními předpisy a aby uplatňovali svá práva a svobody v rámci zákonných ustanovení;

11.  vyzývá EU, aby s cílem zvýšit ochranu a podporu lidských práv v Ugandě využívala politického vlivu, který jí poskytují programy rozvojové pomoci, zejména programy zaměřené na rozpočtovou podporu;

12.  oceňuje práci ugandské komise pro lidská práva, kterou vykonala po zatýkání, zabíjení a mučení, k nimž došlo v návaznosti na doplňovací volby ve městě Arua, včetně vypracovaných zpráv, návštěv ve vazebních věznicích, zjišťování místa pobytu nezvěstných osob a zásahů, jejichž cílem je zaručit zatčeným osobám jejich práva, lékařské ošetření a návštěvy jejich rodinných příslušníků;

13.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby situaci v Ugandě pozorně sledovala; zdůrazňuje, že Evropský parlament by měl být informován o veškerých dalších náznacích toho, že je ugandským poslancům bráněno v jejich činnosti zákonodárců či je tato jejich činnost omezována;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, prezidentovi Ugandské republiky, předsedovi ugandského parlamentu a Africké unii a jejím institucím.


Myanmar, zejména případ novinářů Wa Lonea a Ťjo Sou Ua
PDF 142kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o Myanmaru, zejména o případu novinářů Wa Lone and Kyaw Soe Oo (2018/2841(RSP))
P8_TA(2018)0345RC-B8-0371/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Myanmaru a o situaci Rohingyů, zejména usnesení přijatá ve dnech 14. června 2018(1), 14. prosince 2017(2), 14. září 2017(3), 7. července 2016(4) a 15. prosince 2016(5),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 3. září 2018 o odsouzení novinářů Wa Lone a Kyaw Soe Oo v Myanmaru a ze dne 9. července 2018 o stíhání dvou novinářů agentury Reuters v Myanmaru,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. října 2017 a 26. února 2018 o Myanmaru,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/655 ze dne 26. dubna 2018(6) a (SZBP) 2018/900 ze dne 25. června 2018(7), na základě kterých byla vůči Myanmaru uložena další omezující opatření, která zpřísňují zbrojní embargo EU a která jsou zaměřena proti příslušníkům armády a pohraniční policie Myanmaru,

–  s ohledem na zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Myanmar, zřízené Radou OSN pro lidská práva, ze dne 24. srpna 2018, která bude představena na 39. zasedání Rady OSN pro lidská práva konaném ve dnech 10. až 28. září 2018,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové ze dne 3. září 2018,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu a doporučení Poradní komise pro Arakanský stát pod vedením Kofiho Annana,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na mezinárodní humanitární právo, na Ženevské úmluvy a jejich protokol a na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (ICC),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Chartu Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN),

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka Rady bezpečnosti OSN o sexuálním násilí souvisejícím s konfliktem zveřejněnou dne 23. března 2018,

–  s ohledem na rozhodnutí prvního přípravného senátu Mezinárodního trestního soudu ze dne 6. září 2018,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 12. prosince 2017 byli svévolně zatčeni a uvězněni dva novináři, Wa Lone a Kyaw Soe Oo, na základě toho, že údajně informovali o závažném porušování lidských práv, kterého se dopouští myanmarské ozbrojené síly (Tatmadaw) v Arakanském státě;

B.  vzhledem k tomu, že novináři Wa Lone a Kyaw Soe Oo byli následně obviněni na základě zákonů o úředním tajemství z roku 1923; vzhledem k tomu, že dne 3. září 2018 byli soudem v Myanmaru odsouzeni k sedmi letům vězení; vzhledem k tomu, že tento přelomový případ dále oslabuje svobodu projevu, demokracii a právní stát v Myanmaru;

C.  vzhledem k tomu, že mezi četnými mezinárodními pozorovateli přítomnými na každém jednání soudu od zatčení novinářů dne 12. prosince 2017 byli i diplomaté Evropské unie a členských států EU, kteří na tento případ opakovaně upozorňovali myanmarskou vládu;

D.  vzhledem k tomu, že podle dostupných zpráv čelí aktéři občanské společnosti, včetně novinářů, právníků a obránců lidských práv, kteří se kriticky vyjadřují o myanmarských orgánech, zejména ozbrojených silách Tatmadaw a jiných myanmarských bezpečnostních orgánech a činech, které páchají v Arakanském státě, svévolnému zatýkání, věznění a pronásledování; vzhledem k tomu, že mediální pokrytí násilí v Arakanském státě je armádou a vládou přísně kontrolováno;

E.  vzhledem k tomu, že jedním z mnoha aktivistů pronásledovaných myanmarskými orgány je i obránkyně lidských práv Rohingyů Wai Nu, která byla vězněna, když jí bylo 18 let, a propuštěna ve věku 25 let;

F.  vzhledem k tomu, že bývalý dětský voják Aung Ko Htwe si odpykává trest v délce dva a půl roku v souvislosti s rozhovorem, v němž promluvil o svých zkušenostech v myanmarské armádě; vzhledem k tomu, že byl odsouzen na základě oddílu 505(b) myanmarského trestního zákoníku, nejasně formulovaného ustanovení často používaného k omezování svobody projevu;

G.  vzhledem k tomu, že od roku 2016 byly údajně zadrženy a uvězněny desítky novinářů; vzhledem k tomu, že myanmarské orgány uplatňují řadu represivních zákonů, včetně zákona o úředním tajemství, k zatýkání, věznění, umlčení a pronásledování aktérů občanské společnosti, novinářů, právníků a obránců lidských práv, kteří vysloví kritiku vůči myanmarské vládě nebo jejím bezpečnostním silám; vzhledem k tomu, že v žebříčku hodnocení svobody tisku, který sestavuje organizace Freedom House, se Myanmar v roce 2017 umístil na 159. místě ze 198 zemí;

H.  vzhledem k tomu, že podle zprávy nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise pro Myanmar (IIFFMM) s mandátem OSN ze dne 24. srpna 2018 se nejzávažnějšího porušování lidských práv a nejtěžších zločinů podle mezinárodního práva, včetně genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, dopustily v Kašinu, Arakansu a Šanu ozbrojené síly Tatmadaw, myanmarské policejní síly, NaSaKa (bývalý štáb pro imigrační kontrolu v pohraniční oblasti), myanmarská pohraniční policie a nestátní ozbrojené skupiny; vzhledem k tomu, že ze zprávy dále vyplývá, že Armáda spásy arakanských Rohingyů zahájila koordinované útoky na vojenskou základnu a na několik předsunutých pozic bezpečnostních sil v severní části Arakanského státu, aby zvýšila tlak na komunity Rohingů; vzhledem k tomu, že zpráva dále vyzývá k tomu, aby vysocí vojenští velitelé v Myanmaru a osoby odpovědné za kruté zločiny proti Rohingyům byli podrobeni mezinárodnímu vyšetřování a stíhání; vzhledem k tomu, že Myanmar tato zjištění odmítá;

I.  vzhledem k tomu, že se ve zprávě IIFFMM uvádí, že myanmarská státní poradkyně Aun Schan Su Ťij, nositelka Nobelovy ceny a Sacharovovy ceny, nevyžila svého postavení faktické předsedkyně vlády ani svou morální autoritu k tomu, aby zabránila vývoji událostí v Arakanském státě či se jim pokusila zabránit; vzhledem k tomu, že k páchání krutých zločinů přispěly svými činy a opomenutími i civilní orgány, zejména tím, že šíří falešné zprávy, popírají vinu ozbrojených sil Tatmadaw, brání nezávislému vyšetřování a přehlížejí ničení důkazů;

J.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud dne 8. září 2018 potvrdil, že může uplatňovat svou pravomoc nad údajnými deportacemi Rohingyů z Myanmaru do Bangladéše;

K.  vzhledem k tomu, že platformy sociálních médií jsou v Myanmaru využívány k šíření pomlouvačných kapaní a konspiračních teorií zaměřených na Rohingye a muslimy v této zemi;

L.  vzhledem k tomu, že Rohingyové, z nichž většina žije v Arakanském státě, představují největší muslimskou skupinu v Myanmaru; vzhledem k tomu, že podle konzervativních odhadů již zahynulo na 10 000 lidí; vzhledem k tomu, že od srpna 2017 uteklo kvůli bezpečnosti do Bangladéše více než 700 000 Rohingyů, z toho přibližně 500 000 dětí, z nichž mnohé cestovaly samy poté, co jejich rodiče byli zabiti či co byly odděleny od svých rodin;

1.  ostře odsuzuje skutečnost, že novináři Wa Lone a Kyaw Soe Oo byli svévolně zatčeni a odsouzeni za to, že psali o situaci v Arakanském státě; vyzývá Myanmarské orgány, aby je okamžitě a bezpodmínečně propustily a upustily od stíhání jak těchto dvou novinářů, tak i všech ostatních svévolně zadržovaných osob, včetně politických vězňů, lidskoprávních aktivistů, novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků, kteří se dopustili pouze toho, že uplatnili svá práva a svobody;

2.  odsuzuje veškeré akty zastrašování, obtěžování nebo omezování svobody projevu, zejména ze strany myanmarské armády a bezpečnostních sil; zdůrazňuje, že svoboda sdělovacích prostředků a kritické žurnalistiky jsou důležitými pilíři demokracie a napomáhají řádné správě, transparentnosti a demokratické odpovědnosti a vyzývá myanmarské státní orgány, aby novinářům a pracovníkům sdělovacích prostředků zajistily vhodné podmínky, aby mohli svou práci vykonávat, aniž by byli terčem zastrašování či šikany, neodůvodněného zatýkání a stíhání;

3.  opakuje svůj výzvu vládě Myanmaru, aby přehodnotila své rozhodnutí přestat spolupracovat se zvláštní zpravodajkou pro stav lidských práv v Myanmaru a aby umožnila domácím a mezinárodním mediálním organizacím, lidskoprávním aktivistům, nezávislým pozorovatelům a humanitárním organizacím, zejména zvláštní zpravodajce OSN, plný a ničím neomezený vstup do Arakanského státu a zajistila bezpečnost pracovníků sdělovacích prostředků;

4.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zneužíváním represivních právních ustanovení, která omezují svobodu slova; vyzývá myanmarské orgány, aby zrušily, revidovaly či pozměnily veškeré zákony, které nejsou v souladu s mezinárodními normami a které kriminalizují výkon práva na svobodu projevu, pokojné shromažďování a sdružování, včetně zákona č. 1923 o úředním tajemství; vyzývá vládu Myanmaru, aby dbala na soulad veškeré legislativy s mezinárodními normami a závazky;

5.  ostře odsuzuje široce rozšířené, systematické útoky na příslušníky národa Rohingyů, jichž se ve státu Arakan dopustila myanmarská armáda (Tatmadaw) a ostatním bezpečnostní síly Myanmaru a které lze podle IIFFMM považovat za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, tedy nejzávažnější činy proti lidským právům; je vážně znepokojen zvyšující se závažností a rozsahem porušování lidských práv, které myanmarská vláda toleruje;

6.  opakuje, že národ Rohingyů má stále jeho podporu; opětovně vyzývá vládu Myanmaru a bezpečnostní síly, aby okamžitě přestaly porušovat lidská práva, zabíjet lidi a ničit majetek a přestaly se dopouštět sexuálního násilí vůči národu Rohingyů a ostatním etnickým menšinám v severní části země a aby zajistila, že v Myanmaru bude panovat bezpečnost a právní stát, zejména ve státech Arakan, Kačin a Šan; připomíná Myanmarským orgánům jejich mezinárodní závazky, pokud jde o vyšetřování spáchaných zločinů a stíhání jejich pachatelů; žádá myanmarskou vládu a státní poradkyni Aun Schan Su Ťij, aby jednoznačně odsoudily veškeré podněcování k nenávisti a aby bojovaly proti sociální diskriminaci a násilnostem páchaným na národě Rohingyů a ostatních menšinách;

7.  bere na vědomí zjištění mise IIFFMM a podporuje její závěry; vítá nedávný rozsudek, podle něhož má Mezinárodní trestní soud jurisdikci nad údajnými deportacemi Rohingyů z Myanmaru do Bangladéše; uvědomuje si nicméně, že k tomu, aby proběhlo vyšetřování porušování lidských práv v celém jejich rozsahu, je třeba, aby věc postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu Rada bezpečnosti OSN; vyzývá vrchního žalobce Mezinárodního trestního soudu, aby zahájil v tomto směru předběžné vyšetřování; žádá Radu bezpečnosti OSN, aby situaci v Myanmaru neprodleně postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu; podporuje výzvy IFFMM a organizace Poslanci ASEAN za lidská práva (APHR), aby byli vyšetřováni a stíháni armádní generálové, kteří nesou za tuto situaci odpovědnost;

8.  vyzývá ESVČ a členské státy, aby usilovaly o to, aby se pachatelů zločinů v Myanmaru zodpovídali na mezinárodních fórech; vyzývá EU a členské státy, aby se v Radě bezpečnosti OSN postavily do čela úsilí o to, aby byla situace v Myanmaru předána Mezinárodnímu trestnímu soudu a postavily se také do čela obdobných snah na Valném shromáždění OSN a na nadcházejícím 39. zasedání Rady OSN pro lidská práva, a dále aby zvýšily své úsilí o vytvoření nezávislého nestranného a nezávislého mechanismu odpovědnosti, který by pomohl při vyšetřování údajných zločinů podle mezinárodního práva a při stíhání jejich pachatelů;

9.  dále vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby na Myanmar uvalila úplné celosvětové zbrojní embargo, které by zastavilo poskytování veškerých přímých a nepřímých dodávek, prodej a převody všech zbraní, munice a další vojenské a bezpečnostní výzbroje, včetně jejich tranzitu a překládky, a také zajišťování výcviku nebo poskytování další vojenské a bezpečnostní pomoci; žádá Radu bezpečnosti OSN, aby proti konkrétním jednotlivcům, kteří jsou pravděpodobně odpovědní za závažné zločiny podle mezinárodního práva, přijala sankce, mimo jiné zákazy cestování a zmrazení aktiv,

10.  vyzývá Komisi, aby zvážila zahájení vyšetřování podle mechanismu obsaženého v dohodě Všechno kromě zbraní, s cílem přehodnotit obchodní preference, z níž Myanmar těží;

11.  vítá, že Rada přijala dne 26. dubna 2018 právní rámec pro cílená omezující opatření vůči státním činitelům odpovědným za závažné porušování lidských práv a zpřísnění zbrojního embarga EU a dne 25. června 2018 vytvořila první seznam; žádá Radu, aby myanmarským státním činitelům, kteří jsou podle IIFFMM odpovědní za zločiny podle mezinárodního práva, uložila zákazy cestování a cílené finanční sankce a zmrazila jejich aktiva;

12.  připomíná, že mnoho tisíc Rohingyů, z nichž mnozí jsou ve věku dětí, bylo vnitřně vysídleno a naléhavě potřebují humanitární pomoc a ochranu; požaduje, aby byl v celé zemi okamžitě umožněn ničím neomezený pohyb humanitární pomoci; důrazně žádá myanmarskou vláda, aby zaručila bezpečný, dobrovolný a důstojný návrat těch, kteří si tak budou přát, a to za plného dohledu OSN;

13.  vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby se zabývaly nutností poskytovat větší dlouhodobou humanitární pomoc Rohingyům v Bangladéši a v komunitách, které je přijaly;

14.  připomíná, že ve státech Kačin, Arakan a Šan docházelo opakovaně k znásilňování a k sexuálnímu násilí vůči civilnímu obyvatelstvu; vyzývá EU, zejména generálního ředitelství pro civilní ochranu a operace humanitární pomoci Komise (ECHO), a členské státy EU, aby dosáhly zlepšení v ochrany rohingyjských žen a dívek před genderovým násilím;

15.  připomíná nutnost poskytovat lékařskou a psychologickou pomoc v uprchlických táborech, zejména pomoc přizpůsobenou potřebám zranitelných skupin včetně žen a dětí; vyzývá k většímu poskytování podpůrných služeb obětem znásilnění a sexuálních útoků;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Myanmaru, státní poradkyni Aun Schan Su Ťij, vládě a parlamentu Bangladéše, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi sdružení ASEAN, mezivládní komisi pro lidská práva v rámci sdružení ASEAN, zvláštní zpravodajce OSN pro stav lidských práv v Myanmaru, vysokému komisaři OSN pro uprchlíky a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0261.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0500.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0351.
(4) Úř. věst C 101, 16.3.2018, s. 134.
(5) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 112.
(6) Úř. věst. L 108, 27.4.2018, s. 29.
(7) Úř. věst. L 160 I, 25.6.2018, s. 9.


Kambodža, zejména případ Kema Sokhy
PDF 140kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o Kambodži, zejména o případu Kema Sokhy (2018/2842(RSP))
P8_TA(2018)0346RC-B8-0366/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kambodži, zejména na usnesení ze dne 14. září 2017(1) a 14. prosince 2017(2),

–  s ohledem na závěry Rady o Kambodži ze dne 26. února 2018,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 30. července 2018 o všeobecných volbách v Kambodži,

–  s ohledem na hodnotící misi Komise a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) v Kambodži ve dnech 5. až 11. července 2018,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv z roku 2008,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 16. listopadu 2017 o rozpuštění Kambodžské národní strany záchrany (CNRP),

–  s ohledem na dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Kambodžským královstvím z roku 1997,

–  s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 22. února 2017 k politické situaci v Kambodži a na prohlášení mluvčího delegace EU ze dne 25. srpna 2017 a 3. září 2017 k omezením prostoru pro politickou činnost v Kambodži,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 36/32 ze dne 29. září 2017 a zprávu generálního tajemníka ze dne 2. února 2018,

–  s ohledem na zprávu výboru Meziparlamentní unie pro lidská práva poslanců a rozhodnutí její řídící rady z března 2018,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/53/144 ze dne 8. března 1999 o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských orgánů prosazovat a chránit všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody,

–  s ohledem na mírové dohody podepsané v Paříži v roce 1991, v jejichž článku 15 je zakotven závazek chránit lidská práva a základní svobody v Kambodži, a to i ze strany mezinárodních signatářů,

–  s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se,

–  s ohledem na kambodžskou ústavu, zejména na její článek 41, v němž jsou zakotvena práva a svobody projevu a shromažďování, na článek 35 o právu na zapojení se do politického života a na článek 80 o poslanecké imunitě,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 3. září 2017 byl Kem Sokha, předseda Kambodžské národní strany záchrany, zatčen, a vzhledem k tomu, že dne 16. listopadu 2017, po jednodenním jednání, nejvyšší soud oznámil rozpuštění CNRP; vzhledem k tomu, že nejvyšší soud rovněž vydal pro 118 členů CNRP zákaz politické činnosti na dobu pěti let;

B.  vzhledem k tomu, že vládnoucí Kambodžská lidová strana (CPP) získala všechna křesla ve volbách do Národního shromáždění, které se konaly dne 29. července 2018, i ve volbách do Senátu konaných dne 25. února 2018;

C.  vzhledem k tomu, že právo na zapojení do politického života je zakotveno v článku 35 kambodžské ústavy; vzhledem k tomu, že novela zákona o politických stranách z roku 2017 obsahuje četná omezení účasti opozičních stran, včetně zrušení stran, pokud mají jejich čelní představitelé záznam v rejstříku trestů;

D.  vzhledem k tomu, že volby v Kambodži v roce 2018 byly de facto nekonkurenční a nesplnily minimální mezinárodní normy pro demokratické volby; vzhledem k tomu, že Evropská unie a Spojené státy pozastavily svou finanční pomoc kambodžské národní volební komisi a odmítly vyslat k těmto volbám pozorovatele;

E.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí o rozpuštění CNRP bylo významným krokem k vytvoření autoritářského státu; vzhledem k tomu, že politickou strukturu Kambodže nelze nadále považovat za demokratickou;

F.  vzhledem k tomu, že kambodžská vláda přijala rozsáhlá opatření k zajištění toho, aby se vládnoucí CPP účastnila prakticky bez opozice jak voleb do Senátu, tak do Národního shromáždění;

G.  vzhledem k tomu, že po svém zatčení dne 3. září 2017 byl Kem Sokha obviněn z vlastizrady podle článku 443 kambodžského trestního zákoníku, přestože má poslaneckou imunitu; vzhledem k tomu, že prohlášení kambodžské vlády ohrozila jeho právo na spravedlivý proces a zásadu presumpce neviny; vzhledem k tomu, že v případě uznání vinným mu hrozí trest až 30 let odnětí svobody; vzhledem k tomu, že předseda soudu Dith Munty je členem stálého výboru vládnoucí strany;

H.  vzhledem k tomu, že dne 28. srpna 2018 kambodžské orgány propustily 14 členů strany CNRP, kterým byla udělena královská milost; vzhledem k tomu, že díky královské milosti bylo propuštěno také šest aktivistů a novinářů;

I.  vzhledem k tomu, že Kem Sokha byl ve vazbě bez soudu více než rok; vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování označila zadržení pana Sokhy za „svévolné“ a „politicky motivované“; vzhledem k tomu, že pan Sokha byl dne 10. září 2018 propuštěn na kauci; vzhledem k tomu, že nemůže opustit svůj dům a není oprávněn komunikovat s ostatními členy opozice nebo sdělovacích prostředků;

J.  vzhledem k tomu, že k zatčení Kema Sokhy a jeho vazbě došlo v rámci rozsáhlých a systematických represí v oblasti politických a volebních práv v Kambodži; vzhledem k tomu, že stále narůstá počet případů zatčení členů politické opozice a politických komentátorů a jejich držení ve vazbě; vzhledem k tomu, že předchozí předseda CNRP Sam Rainsy byl odsouzen za pomluvu a nyní žije v exilu;

K.  vzhledem k tomu, že kambodžské orgány rovněž zasahují proti novinářům a reportérům, kteří informují o útocích na opoziční strany; vzhledem k tomu, že jednou z obětí těchto útoků na sdělovací prostředky je 69letý oceněný filmový tvůrce James Ricketson; vzhledem k tomu, že pan Ricketson byl v červnu 2017 zatčen za to, že přeletěl dronem nad místem shromáždění příznivců opoziční strany; vzhledem k tomu, že pan Ricketson byl za špionáž odsouzen k 6 letům vězení v hlavním městě Phnompenhu;

L.  vzhledem k tomu, že došlo k několika tvrdým zásahům proti nezávislým sdělovacím prostředkům; vzhledem k tomu, že sociální média jsou rovněž napadána; vzhledem k tomu, že v květnu 2018 vláda vydala nařízení omezující práva na svobodu projevu, tisku a zveřejňování a zmocňující vládu k tomu, aby kontrolovala sociální sítě s cílem odhalit a umlčet on-line odpůrce v Kambodži;

M.  vzhledem k tomu, že odboráři, aktivisté v oblasti lidských práv a organizace občanské společnosti působí v Kambodži ve stále omezenějším prostoru a čelí obtěžování, zastrašování a svévolnému zatýkání; vzhledem k tomu, že novela zákona o sdružování a nevládních organizacích z roku 2015 vážně omezuje svobodu sdružování a projevu, mimo jiné tím, že zavádí vládní kontrolu a cenzuru práce nevládních organizací; vzhledem k tomu, že zákon o odborech omezuje svobodu sdružování a vytváří zbytečné překážky a zátěž v souvislosti s postupem registrace a činnosti odborů;

N.  vzhledem k tomu, že pět obránců lidských práv z Kambodžského sdružení pro lidská práva a rozvoj (ADHOC), konkrétně Nay Vanda, Ny Sokha, Yi Soksan, Lim Monyová a Ny Chakrya, čelí obvinění z uplácení svědků a z účasti na uplácení svědků coby spolupachatelé; vzhledem k tomu, že těchto pět ochránců lidských práv bylo nejdříve 14 měsíců zadržováno ve vyšetřovací vazbě a teprve poté byli propuštěni na kauci;

O.  vzhledem k tomu, že Kambodža využívá v rámci všeobecného systému preferencí EU (GSP) nejvýhodnější režim, konkrétně režim „Vše kromě zbraní“ (EBA); vzhledem k tomu, že EU vyčlenila na rozvojovou spolupráci s Kambodžou na finanční období 2014–2020 prostředky ve výši až 410 milionů EUR, z nichž je 10 milionů EUR určeno na podporu volební reformy v Kambodži, jejichž vyplacení je nyní pozastaveno;

P.  vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN ve svém červencovém prohlášení připomněl, že pro zachování pokroku, jehož Kambodža dosáhla při upevňování míru, má stále zásadní význam inkluzivní a pluralitní politický proces;

Q.  vzhledem k tomu, že dosud nebyly vyřešeny spory ohledně plantáží s cukrovou třtinou; vzhledem k tomu, že stále panují znepokojení nad vystěhováváním obyvatel z pozemků, přetrvávající beztrestností těchto činů a zoufalou situací dotčených komunit; vzhledem k tomu, že kambodžská vláda zatím nepřistoupila na mandát EU pro audit produkce cukrové třtiny;

1.  konstatuje, že Kem Sokha byl z vězení propuštěn na kauci za přísných podmínek; odsuzuje fakt, že Kem Sokha je držen v domácím vězení; vyzývá k tomu, aby byl Kem Sokha zproštěn všech obvinění a aby byl okamžitě a zcela propuštěn; dále vyzývá k okamžitému zrušení politicky motivovaných obvinění a rozsudků, které byly vyneseny nad opozičními politiky, včetně Sama Rainsyho;

2.  vyjadřuje znepokojení nad zdravotním stavem Kema Sokhy a vyzývá kambodžské orgány, aby mu umožnily náležité lékařské ošetření; žádá vládu, aby povolila setkání Kema Sokhy se zahraničními diplomaty, představiteli OSN a pozorovateli, kteří se zabývají lidskými právy;

3.  je přesvědčen, že volby v Kambodže nelze považovat za svobodné a spravedlivé; je vážně znepokojen způsobem pořádání a výsledky letošních voleb v Kambodže, které neproběhly důvěryhodným způsobem a jež byly mezinárodním společenstvím značně kritizovány;

4.  vyzývá kambodžskou vládu, aby usilovala o posílení demokracie a právního státu a dodržovala lidská práva a základní svobody, což zahrnuje plné dodržování ústavních ustanovení, která se týkají pluralismu a svobody sdružování a projevu; mimoto kambodžskou vládu vyzývá, aby zrušila všechny změny, jež byly nedávno provedeny v ústavě, trestním zákoníku, zákoně o politických stranách, zákoně o odborech, zákoně o nevládních organizacích, a všechny ostatní právní předpisy omezující svobodu projevu a politické svobody, které nejsou plně v souladu se závazky Kambodže a s mezinárodními normami;

5.  zdůrazňuje, že důvěryhodný demokratický proces vyžaduje prostředí, ve kterém politické strany, občanská společnost a sdělovací prostředky mohou plnit své legitimní role beze strachu, bez ohrožení a svévolných omezení; žádá vládu, aby přijala nezbytné kroky k urychlenému zvrácení rozhodnutí o rozpuštění strany CNRP;

6.  znovu vyzývá kambodžskou vládu, aby upustila od všech forem obtěžování, zneužívání a politicky motivovaných obvinění vznášených mimo jiné proti členům politické opozice, obráncům lidských práv, odborářům a obhájcům pracovních a pozemkových práv a dalším aktivistům občanské společnosti a novinářům; vyzývá kambodžskou vládu, aby bezodkladně propustila všechny občany, kteří jsou zadržováni za uplatňování lidských práv, včetně Jamese Ricketsona, a aby je zprostila všech obvinění;

7.  podporuje rozhodnutí pozastavit volební podporu poskytovanou Kambodže ze strany EU; připomíná státní a mezinárodní závazky týkající se demokratických zásad a základních lidských práv, které Kambodža přijala; naléhavě kambodžskou vládu vyzývá, aby zahájila reformy s cílem posílit demokracii a aby při budoucích volebních procesech dodržovala minimální mezinárodně uznávané normy, k nimž patří pořádání svobodných a spravedlivých voleb za účasti více stran, zřízení skutečně nezávislé národní volební komise a zapojení nevládních organizací a nezávislých sdělovacích prostředků do sledování voleb a informování o nich;

8.  připomíná kambodžské vládě, že musí plnit své povinnosti a závazky týkající se demokratických zásad a základních lidských práv, které jsou základním prvkem dohody o spolupráci mezi EU a Kambodžou a podmínek režimu „Vše kromě zbraní“ (EBA);

9.  vítá uspořádání nedávné pracovní cesty EU do Kambodže ke zjištění potřebných údajů v souvislosti s režimem EBA a vyzývá Komisi, aby Parlament co nejdříve informovala o výsledcích této cesty; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s obchodními preferencemi přiznanými Kambodže zvážila možné důsledky, včetně možnosti zahájit vyšetřování v rámci mechanismu stanoveného režimem EBA;

10.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby sestavily seznam osob odpovědných za rozpuštění opozice a za další případy závažného porušování lidských práv v Kambodži s cílem uvalit na ně vízová omezení a zmrazení majetku;

11.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby situaci v Kambodži bedlivě sledovala; vyzývá ESVČ a členské státy, aby učinily potřebné kroky a na nadcházejícím 39. zasedání Rady OSN pro lidská práva usilovaly o přijetí důrazné rezoluce o stavu lidských práv v Kambodži;

12.  vyzývá kambodžskou vládu, aby obnovila memorandum o porozumění s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva v Kambodži poté, co dne 31. prosince 2018 skončí jeho platnost;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, generálnímu tajemníkovi sdružení ASEAN, vládám a parlamentům členských států a vládě a Národnímu shromáždění Kambodže.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0348.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0497.


Dohoda o spolupráci mezi Eurojustem a Albánií *
PDF 119kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření Dohody o spolupráci mezi Eurojustem a Albánií ze strany Eurojustu (08688/2018 – C8-0251/2018 – 2018/0807(CNS))
P8_TA(2018)0347A8-0275/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (08688/2018),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0251/2018),

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0275/2018),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, a vnitrostátním parlamentům.


Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a volný pohyb těchto údajů ***I
PDF 138kWORD 53k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (COM(2017)0008 – C8-0008/2017 – 2017/0002(COD))
P8_TA(2018)0348A8-0313/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0008),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 16 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0008/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na příspěvky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, španělského parlamentu a portugalského parlamentu týkající se návrhu legislativního aktu,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0313/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. září 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a (EU) 2018/... o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1725.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

PROHLÁŠENÍ KOMISE

Komise lituje, že do oblasti působnosti nařízení nebyly zahrnuty mise uvedené v čl. 42 odst. 1 a v článcích 43 a 44 SEU, a podotýká, že v důsledku toho se na tyto mise nebudou vztahovat žádná pravidla ochrany osobních údajů. Komise podotýká, že rozhodnutí Rady založené na článku 39 SEU by mohlo stanovit pravidla ochrany osobních údajů pro zpracování osobních údajů členskými státy pouze při provádění činností, které spadají do oblasti působnosti společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Takové rozhodnutí Rady by nemohlo obsahovat pravidla vztahující se k činnostem vykonávaným orgány, institucemi a jinými subjekty EU. Aby byla tato právní mezera odstraněna, muselo by proto být případné rozhodnutí Rady doprovázeno dalším, doplňujícím nástrojem založeným na článku 16 SFEU.

Komise podotýká, že čl. 9 odst. 3 (dřívější článek 70a obecného přístupu Rady) nevytváří žádné nové povinnosti pro orgány a instituce Unie, pokud jde o dosažení rovnováhy mezi ochranou osobních údajů a přístupem veřejnosti k dokumentům.


Jednotná digitální brána ***I
PDF 134kWORD 42k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování informací, postupů, asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (COM(2017)0256 – C8-0141/2017 – 2017/0086(COD))
P8_TA(2018)0349A8-0054/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0256),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 21 odst. 2, článek 48 a čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0141/2017),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. října 2017(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0054/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. září 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1724.)

(1) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 88.


Požáry ve městě Máti (Attika, Řecko) v červenci 2018 a reakce EU
PDF 127kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o požárech, které v červenci 2018 postihly řecké město Mati v regionu Attika, a o reakci EU (2018/2847(RSP))
P8_TA(2018)0350RC-B8-0388/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 1313/2013/EU o mechanismu civilní ochrany Unie, předložený Komisí (COM(2017)0772),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie(1),

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC) a na Pařížskou dohodu přijatou rozhodnutím 1/CP.21 na 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a na 11. schůzi konference smluvních stran konanou ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že požáry, které v červenci 2018 zasáhly řecké město Mati v regionu Attika, si vyžádaly 99 obětí a stovky zraněných;

B.  vzhledem k tomu, že tyto požáry zničily domy, takže stovky osob musely být evakuovány, vážně poškodily místní a regionální infrastrukturu a životní prostředí a dolehly na zemědělství a ekonomiku, včetně cestovního ruchu a pohostinství;

C.  vzhledem k tomu, že celá Evropa stále častěji zažívá období extrémního sucha a ničivější a rozsáhlejší lesní požáry, a vzhledem k tomu, že tyto jevy jsou zhoršovány změnou klimatu;

D.   vzhledem tomu, že investice do boje se změnou klimatu jsou nepostradatelným opatřením pro předcházení katastrofálním suchům a rozsáhlým požárům;

E.  vzhledem k tomu, že v létě 2018 požádaly Řecko, Švédsko a Lotyšsko v důsledku požárů o podporu prostřednictvím mechanismu civilní ochrany Unie;

1.  vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám, jejichž blízcí přišli o život při požárech v Attice;

2.  hluboce soucítí se všemi obyvateli Attiky, kteří byli postiženi lesními požáry;

3.  vyjadřuje hluboké uznání obětavosti hasičů, pobřežních hlídek, dobrovolníků a všech lidí, kteří riskovali svůj život, aby uhasili požáry a zachránili své spoluobčany;

4.  upozorňuje na to, že mechanismus civilní ochrany Unie přispěl k mobilizaci letadel, vozidel, zdravotnického personálu a hasičů z celé Evropské unie;

5.  připomíná, že na rekonstrukci klíčové infrastruktury a sanační práce po přírodní katastrofě lze využít různé evropské fondy, například Fond solidarity EU;

6.  znovu připomíná význam podpory, která je z Fondu soudržnosti EU poskytována na prevenci požárů a řešení nouzových situací, a vyzývá členské státy, aby tyto prostředky plně využívaly a aby informovaly veřejnost o rizicích spojených s lesními požáry;

7.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se vědecký výzkum více věnoval mechanismům posuzování rizik, systémům prevence a včasného odhalování hrozeb a dalším prostředkům boje s těmito fenomény a aby regiony a členské státy lépe sdílely své zkušenosti a osvědčené postupy;

8.  zdůrazňuje, že Světová meteorologická organizace ve svém dokumentu zveřejněném dne 1. srpna 2018(2) poskytuje důkazy o tom, že vlna veder, která Evropu zasáhla v roce 2018, souvisí se změnou klimatu; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily příslušné cíle a prováděly politiky v oblasti klimatu, jež umožní splnit závazky přijaté v Pařížské dohodě COP 21;

9.  zdůrazňuje, že v oblastech zasažených lesními požáry je třeba zajistit ochranu před záplavami, a zabránit tak dalším katastrofám;

10.  vyzývá Komisi, aby při posuzování stávajících opatření EU, např. strategie v oblasti lesnictví a strategie pro přizpůsobení se změně klimatu, přihlížela k riziku vypuknutí lesních požárů a k lesnímu hospodářství a péči o krajinu na ekosystémovém základě a aby tyto strategie upravila, pokud odhalí jakékoli nedostatky;

11.  vyzývá Radu a Komisi, aby ukončily interinstitucionální jednání s Parlamentem o novém mechanismu civilní ochrany Unie a do konce roku 2018 vytvořily systém rescEU;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, vládám členských států a regionálním orgánům oblastí postižených požáry.

(1) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3.
(2) https://public.wmo.int/en/media/news/july-sees-extreme-weather-high-impacts


Hrozba demolice Chán al-Ahmaru a dalších beduínských vesnic
PDF 130kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o hrozící demolici vesnice Chán al-Ahmar a dalších beduínských vesnic (2018/2849(RSP))
P8_TA(2018)0351RC-B8-0384/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o izraelsko-palestinském konfliktu,

–  s ohledem na prohlášení o aktuálním vývoji v otázce plánované demolice vesnice Chán al-Ahmar, které vydala dne 7. září 2018 místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se mezinárodního humanitárního práva,

–  s ohledem na společné prohlášení o vesnici Chán al-Ahmar, které dne 10. září 2018 vydaly Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Spojené království,

–  s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu z roku 1949, a zejména na její články 49, 50, 51 a 53,

–  s ohledem na půlroční zprávu o demolicích a konfiskacích staveb financovaných EU na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, za období od ledna do června 2018, kterou Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) zveřejnila dne 24. srpna 2018,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 5. září 2018 zamítl izraelský nejvyšší soud petici obyvatel vesnice Chán al-Ahmar; vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí nevyššího soudu mohou příslušné orgány uskutečnit plán na přestěhování obyvatel této vesnice do Západního Džahálínu; vzhledem k tomu, že nejvyšší soud izraelským orgánům povolil realizaci plánované demolice Chán al-Ahmar;

B.  vzhledem k tomu, že Chán al-Ahmar je jednou ze 46 beduínských komunit, které jsou podle OSN velmi ohroženy násilným přesunem do centrální oblasti Západního břehu; vzhledem k tomu, že tuto komunitu tvoří 32 rodin o celkovém počtu 173 osob, včetně 92 nezletilých; vzhledem k tomu, že izraelská armáda vydala příkazy k demolici všech budov ve vesnici;

C.  vzhledem k tomu, že izraelský nejvyšší soud v roce 2010 rozhodl, že všechny budovy ve vesnici Chán al-Ahmar byly vybudovány bez povolení a v rozporu s právními předpisy týkajícími se územního plánování, a proto musí být zbourány; vzhledem k tomu, že nejvyšší soud rovněž zdůraznil, že izraelské orgány musí nalézt vhodnou alternativu pro školu a obyvatele dotčené komunity; vzhledem k tomu, že izraelský stát písemně vyhlásil, že rodinám, které se přesunou do Západního Džahálínu (Abú Dís), poskytne možnost vybudovat druhé místo pro přesídlení východně od Jericha; vzhledem k tomu, že komunita Chán al-Ahmar vysídlení odmítla;

D.  vzhledem k tomu, že podle čtvrté Ženevské úmluvy je násilný přesun obyvatel okupovaného území zakázán, pokud si to nevyžaduje bezpečnost obyvatelstva nebo naléhavé vojenské důvody, a představuje vážné porušení mezinárodního humanitárního práva;

E.  vzhledem k tomu, že izraelské orgány uplatňují vůči palestinským obyvatelům oblasti C Západního břehu Jordánu mimořádně restriktivní stavební režim; vzhledem k tomu, že tento režim v podstatě neumožňuje, aby v této oblasti Palestinci cokoli legálně postavili, a je využíván jako prostředek k vypuzení Palestinců a rozšiřování osídlování; vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva jsou izraelské osady nelegální a představují významnou překážku pro mírové úsilí; vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva nesmí žádná třetí strana, včetně členských států EU, osady na okupovaném území uznat nebo jim poskytnout pomoc či podporu a má povinnost účinně se proti nim vymezovat;

F.  vzhledem k tomu, že Chán al-Ahmar se nachází v územním sektoru E1 okupovaného Západního břehu Jordánu; vzhledem k tomu, že pro schůdnost řešení založeného na existenci dvou států a budoucí vytvoření celistvého a životaschopného palestinského státu je mimořádně důležité, aby byl v této oblasti zachován status quo; vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyslovil nesouhlas s veškerými kroky, které ohrožují životaschopnost řešení v podobě dvou států, a obě strany naléhavě vyzýval k tomu, aby v zájmu obnovení důvěry prokázaly prostřednictvím svých politik a opatření skutečné odhodlání dospět k tomuto řešení;

G.  vzhledem k tomu, že deset členských států EU podporuje humanitární programy v Chán al-Ahmar, včetně výstavby základní školy, a že je nyní humanitární pomoc EU v odhadované výši 315 000 EUR ohrožena;

H.  vzhledem k tomu, že podle úřadu zástupce EU v Palestině, pokračovalo v první polovině roku 2018 ničení a zabavování palestinských obydlí na okupovaném Západním břehu, včetně východního Jeruzaléma; vzhledem k tomu, že demolice vesnice Chán al-Ahmar představuje riziko vytvoření negativního precedentu pro desítky dalších beduínských komunit v oblasti Západního břehu;

1.  připojuje se k místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce a Francii, Německu, Itálii, Španělsku a Spojenému království, vyzývajícím izraelskou vládu, aby svůj relokační plán, který povede ke zbourání vesnice Chán al-Ahmar a nucenému odsunu jejích obyvatel na jiné místo, odložila na neurčito; domnívá se, že je nanejvýš důležité, aby EU v této záležitosti nadále vystupovala jednotně;

2.  varuje izraelské orgány, že zbourání vesnice Chán al-Ahmar a nucený odsun jejích obyvatel by představovalo vážné porušení mezinárodního humanitárního práva;

3.  vyjadřuje znepokojení nad dopadem demolice vesnice Chán al-Ahmar, která by dále ohrozila životaschopnost dvoustátního řešení a oslabila by mírové vyhlídky; opětovně opakuje, že ochrana a zachování životaschopnosti řešení založeného na existenci dvou států je bezprostřední prioritou politik a opatření EU v otázce izraelsko-palestinského konfliktu a mírového procesu na Blízkém východě;

4.  domnívá se, že – pokud by k demolici a vystěhování vesnice Chán al-Ahmar došlo –, reakce EU musí být přiměřená závažnosti tohoto vývoje a v souladu s dlouhodobou podporou EU obyvatelům vesnice Chán al-Ahmar; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby zintenzívnila dialog EU s izraelskými orgány o plném dodržování práv palestinského obyvatelstva v oblasti C a aby od Izraele požadovala odškodnění za zničení infrastruktury financované EU;

5.  vyzývá izraelskou vládu, aby okamžitě ukončila svou politiku, kterou uplatňuje vůči beduínským komunitám žijícím v regionu Negev a v oblasti C na okupovaném Západním břehu Jordánu, kterým vyhrožuje zbouráním obydlí a skutečným vystěhováním; zdůrazňuje, že demolice obytných domů, škol a další životně důležité infrastruktury na okupovaných palestinských územích je podle mezinárodního humanitárního práva protiprávní;

6.  připomíná, že Izrael nese v souladu se čtvrtou Ženevskou úmluvou plnou odpovědnost za poskytování potřebných služeb, včetně vzdělání a zdravotní a sociální péče lidem žijícím pod jeho okupací;

7.  je i nadále pevně přesvědčen, že jediným trvalým řešením konfliktu na Blízkém východě zůstává řešení spočívající v tom, že dva demokratické státy, Izrael a Palestina, budou žít bok po boku v míru v rámci bezpečných a uznávaných hranic na základě hranice z roku 1967 a s Jeruzalémem jako hlavním městem obou států; odsuzuje jakékoli jednostranné rozhodnutí či kroky, které mohou ohrozit vyhlídky na toto řešení;

8.  vyzývá izraelské orgány, aby neprodleně zastavily a zásadně změnily svou politiku osídlování; vyzývá EU, aby byla v této otázce i nadále neochvějná;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, zvláštnímu koordinátorovi OSN pro mírový proces na Blízkém východě, Knesetu a vládě Izraele, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě.


Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství
PDF 191kWORD 60k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o evropské strategii pro plasty v oběhovém hospodářství (2018/2035(INI))
P8_TA(2018)0352A8-0262/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvané „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ (COM(2018)0028),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. ledna 2018 o dopadu používání oxo-rozložitelných plastů, včetně oxo-rozložitelných plastových nákupních tašek, na životní prostředí (COM(2018)0035),

–  s ohledem na sdělení Komise a pracovní dokument ze dne 16. ledna 2018 o provádění balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (COM(2018)0032),

–  s ohledem na pracovní plán Komise pro ekodesign na období 2016–2019 (COM(2016)0773), zejména na cíl zavést požadavky konkrétněji zaměřené na určité výrobky a horizontální požadavky v oblastech, jako je trvanlivost, opravitelnost, možnost modernizace, design umožňující rozebrání výrobku, snadné opětovné použití a recyklace,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvané „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ (COM(2015)0614),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/849 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/850 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/852 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/720 ze dne 29. dubna 2015, kterou se mění směrnice 94/62/ES, pokud jde o omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie(6) (dále jen „směrnice o ekodesignu“) a na prováděcí nařízení a dobrovolné dohody přijaté podle této směrnice,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. prosince 2017 o ekologických inovacích: umožnění přechodu k oběhovému hospodářství,

–  s ohledem na zvláštní Eurobarometr 468 z října 2017 o postojích evropských občanů k životnímu prostředí,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu a 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN (COP21) o změně klimatu,

–  s ohledem na rezoluci Organizace spojených národů s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, která byla přijata na summitu OSN o udržitelném rozvoji dne 25. září 2015,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(8),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2017 o delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2018 o mezinárodní správě oceánů: agendě pro budoucnost našich oceánů v souvislosti s cíli udržitelného rozvoje do roku 2030(10),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0262/2018),

A.  vzhledem k tomu, že plast je cenný materiál, jenž je široce používaný ve všech hodnotových řetězcích a který zaujímá v naší společnosti a ekonomice užitečné místo, pokud se zodpovědně využívá a pokud se s ním zodpovědně zachází;

B.  vzhledem k tomu, že způsob, jakým jsou plasty v dnešní době vyráběny, používány a likvidovány, má zničující dopad na životní prostředí, klima a hospodářství a potenciální nepříznivý vliv na zdraví lidí i zvířat; vzhledem k tomu, že hlavním úkolem je proto vyrábět a používat plasty odpovědným a udržitelným způsobem v zájmu omezení vznikajícího plastového odpadu a používání nebezpečných látek v plastech v případech, kdy je to možné; vzhledem k tomu, že výzkum a inovace v oblasti nových technologií a alternativ hrají v tomto ohledu důležitou úlohu;

C.  vzhledem k tomu, že tyto stinné stránky vyvolávají obavy mezi širokou veřejností, přičemž 74 % občanů EU vyjadřuje znepokojení nad zdravotními dopady používání plastů a 87 % občanů uvádí, že se obávají vlivu plastů na životní prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že je třeba využít současné politické dynamiky k přechodu na udržitelné oběhové hospodářství, pokud jde o plasty, které v souladu s hierarchií nakládání s odpady dává přednost zamezení vzniku plastového odpadu;

E.  vzhledem k tomu, že některé členské státy již zavedly vnitrostátní legislativní opatření zakazující mikroplasty, které jsou záměrně přidávány do kosmetických výrobků;

F.  vzhledem k tomu, že evropské země v minulosti vyvážely plastový odpad, a to i do zemí, ve kterých nedostatečné systémy nakládání s odpady a recyklace způsobují škody na životním prostředí a ohrožují zdraví místních komunit, zejména zdraví zpracovatelů odpadů;

G.  vzhledem k tomu, že plastový odpad je celosvětovým problémem a pro boj proti němu je nutná mezinárodní spolupráce; vzhledem k tomu, že se EU zavázala plnit cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, z nichž některé jsou důležité pro udržitelnou spotřebu a výrobu plastů v zájmu snížení jejich dopadů v mořích i na souši;

H.  vzhledem k tomu, že celková roční produkce plastů dosáhla v roce 2015 objemu 322 milionů tun a podle očekávání se v příštích 20 letech zdvojnásobí;

I.  vzhledem k tomu, že v EU vzniká každoročně 25,8 milionů tun plastového odpadu;

J.  vzhledem k tomu, že pouze 30 % plastového odpadu se v EU sbírá k recyklaci; vzhledem k tomu, že pouze 6 % plastů uvedených na trh je vyrobeno z recyklovaných plastů;

K.  vzhledem k tomu, že ve velké míře se stále provádí skládkování plastového odpadu (31 %) a jeho spalování (39 %);

L.  vzhledem k tomu, že přibližně 95 % hodnoty plastových obalových materiálů se z hospodářství vytratí, což vede ke ztrátě 70 až 105 miliard eur ročně;

M.  vzhledem k tomu, že cílem EU je recyklovat do roku 2030 55 % plastových obalů;

N.  vzhledem k tomu, že recyklace plastů je značně přínosná z hlediska klimatu, pokud jde o snižování emisí CO2;

O.  vzhledem k tomu, že na celém světě se 5 až 13 milionů tun plastu dostane každoročně do oceánů a podle odhadů se v dnešní době v oceánech nachází více než 150 milionů tun plastu;

P.  vzhledem k tomu, že v EU skončí v mořích a oceánech každý rok 150 000 až 500 000 tun plastového odpadu;

Q.  vzhledem k tomu, že podle studií citovaných OSN bude v případě, že se neprovede žádné opatření, do roku 2050 v oceánech více plastu než ryb;

R.  vzhledem k tomu, že plasty představují 85 % odpadků na plážích a více než 80 % odpadu v mořích;

S.  vzhledem k tomu, že v části oceánů sahající od Velké tichomořské odpadkové skvrny, v níž se nachází nejméně 79 000 tun plastu pokrývajícího plochu o rozloze 1,6 milionu kilometrů čtverečních, až po nejvzdálenější oblasti Země, jako je hlubokooceánské dno a Arktida, lze nalézt prakticky každý druh plastového materiálu;

T.  vzhledem k tomu, že odpadky v moři rovněž nepříznivě ovlivňují ekonomickou činnost a lidský potravinový řetězec;

U.  vzhledem k tomu, že 90 % všech mořských ptáků spolkne plastové částice;

V.  vzhledem k tomu, že zatím nechápeme všechny aspekty dopadů plastového odpadu na flóru, faunu a lidské zdraví; vzhledem k tomu, že jsou zdokumentovány katastrofické důsledky pro mořský život, kdy více než 100 milionů mořských zvířat každoročně zemře kvůli kouskům plastů v oceánu;

W.  vzhledem k tomu, že řešení boje s plasty v moři nelze oddělit od celkové strategie pro plasty; vzhledem k tomu, že článek 48 nařízení pro kontrolu rybolovu(11), který stanovuje opatření na podporu vytažení ztracených lovných zařízení, je krokem správným směrem, ale má příliš omezenou oblast působnosti, jelikož členské státy mají povoleno vyjmout velkou většinu rybářských plavidel z této povinnosti a jelikož provádění požadavků na podávání zpráv je nedostačující;

X.  vzhledem k tomu, že se zvažuje čerpání finančních prostředků z Evropské územní spolupráce (EÚS) pro projekty v Jaderském moři, jako jsou nové nástroje správy a osvědčené postupy pro omezení, a pokud je to možné, odstranění ztrát rybolovných zařízení, a že se uvažuje i o tom, že by byla rybářským lodím svěřena nová úloha strážců moře;

Y.  vzhledem k tomu, že členské státy jsou signatáři Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL) a měly by usilovat o bezvýhradné provádění jejích ustanovení;

Z.  vzhledem k tomu, že k tzv. „ghost fishingu“ (nechtěnému odlovu) dochází, když se do ztracených nebo opuštěných, biologicky nerozložitelných rybářských sítí, pastí a háčků zachytí nebo zapletou mořští živočichové, kteří se o ně zraní, vyhladoví a zemřou; vzhledem k tomu, že fenomén „ghost fishingu“ je způsoben ztrátou lovných zařízení a jejich ponecháním v moři; vzhledem k tomu, že nařízení pro kontrolu rybolovu požaduje povinné označování zařízení, oznamování a vytažení ztracených zařízení; vzhledem k tomu, že někteří rybáři tedy z vlastní iniciativy přivážejí zpět do přístavů ztracené sítě vytažené z moře;

AA.  vzhledem k tomu, že ačkoliv je obtížné důkladně posoudit, jak přesně se akvakultura podílí na odpadu v moři, odhaduje se, že 80 % mořského odpadu tvoří plasty a mikroplasty a že přibližně 20 % a 40 % tohoto plastového odpadu v moři částečně souvisí s lidskou činností na moři, včetně obchodních a výletních lodí, a zbytek tvoří odpad původem z pevniny a vzhledem k tomu, že podle nedávné studie Organizace pro výživu a zemědělství(12) pochází asi 10 % odpadu ze ztracených a odhozených lovných zařízení; vzhledem k tomu, že ztracená a odhozená lovná zařízení tvoří jednu ze složek mořského plastového odpadu a že přibližně 94 % plastů, které se dostanou do oceánu, končí na jeho dně, a je tedy zapotřebí využít Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) k přímému zapojení rybářů do systémů „vylovování odpadků z moře“ tak, že jim budou na oplátku poskytovány finanční odměny nebo jiné finanční či materiální pobídky;

AB.  vzhledem k tomu, že do životního prostředí EU se každoročně dostane 75 000 až 300 000 tun mikroplastů, včetně mikroplastů, které se záměrně přidávají do plastových výrobků, mikroplastů, které se uvolňují během používání výrobků, a mikroplastů vznikajících rozkladem plastových výrobků;

AC.  vzhledem k tomu, že otázka mikroplastů a nanočástic staví veřejné politiky před specifický náročný úkol;

AD.  vzhledem k tomu, že mikroplasty se nacházejí v 90 % balené vody;

AE.  vzhledem k tomu, že potěšující je žádost, s níž se Komise obrátila na Evropskou agenturu pro chemické látky (ECHA), a to aby přezkoumala vědecký základ pro omezení záměrného přidávání mikroplastů do výrobků určených pro spotřebitele nebo pro odborné použití;

AF.  vzhledem k tomu, že byla rovněž přivítána žádost Komise, aby ECHA připravila návrh na možné omezení oxo-rozložitelných plastů;

AG.  vzhledem k tomu, že podle článku 311 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je zavedení nových vlastních zdrojů podmíněno zvláštním legislativním postupem, který vyžaduje jednomyslnost členských států a konzultaci s Parlamentem;

Obecné poznámky

1.  vítá sdělení Komise nazvané „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ (COM(2018)0028) jako krok k přechodu EU z lineárního modelu hospodářství na hospodářství oběhové; uznává, že plasty hrají v naší ekonomice a v našem každodenním životě užitečnou roli, ale zároveň mají značné nevýhody; domnívá se proto, že hlavním úkolem je zacházet s plasty udržitelným způsobem v celém hodnotovém řetězci, a tedy změnit způsob výroby a používání plastů tak, aby jejich hodnota byla v našem hospodářství zachována, aniž by došlo k poškození životního prostředí, klimatu a veřejného zdraví;

2.  zdůrazňuje, že první prioritou by mělo být přímo předcházení vzniku plastového odpadu, jak jej definuje rámcová směrnici o odpadech, a to v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady; mimoto má za to, že zásadní posílení výsledků v oblasti recyklace plastů je rovněž klíčem k podpoře udržitelného hospodářského růstu a k ochraně životního prostředí a veřejného zdraví; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se nedávného čínského zákazu dovozu plastového odpadu chopily jakožto příležitosti k investicím do předcházení vzniku plastového odpadu, včetně stimulace opětovného použití a vytváření oběhového designu výrobků, a k investicím do nejmodernějších technologií pro sběr, třídění a recyklaci v EU; je přesvědčen, že výměna osvědčených postupů je v tomto ohledu důležitá zejména pro malé a střední podniky;

3.  je přesvědčen, že strategie pro plasty by měla rovněž sloužit jako nástroj k podnícení nových, inteligentních, udržitelných a oběhových obchodních, výrobních a spotřebních modelů, které se projeví v celém hodnotovém řetězci, v souladu s cílem OSN v oblasti udržitelného rozvoje číslo 12 „udržitelná spotřeba a výroba“, a to mimo jiné internalizací externích nákladů; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem podporovala jasné vazby mezi politikami Unie, které se týkají odpadů, chemických látek a výrobků, a to i vývojem látkových cyklů netoxických materiálů, jak je stanoveno v 7. akčním programu pro životní prostředí;

4.  vyzývá Komisi, aby na období po roce 2020 vypracovala politiku oběhového hospodářství a biohospodářství, která bude vycházet z pevného pilíře výzkumu a inovací, a aby zajistila, že nový víceletý finanční rámec (VFR) bude zahrnovat nezbytné závazky; zdůrazňuje zejména význam výzkumu, jehož účelem je vyvinout inovativní řešení a porozumět dopadu makro-, mikro- a nanoplastů na ekosystémy a lidské zdraví;

5.  zdůrazňuje, že plasty jsou různorodého charakteru a mají širokou škálu použití a že různé hodnotové řetězce proto vyžadují přístup šitý na míru konkrétním výrobkům zahrnující kombinaci různých řešení, který zohlední dopad na životní prostředí, stávající alternativy, místní a regionální požadavky a zajistí splnění funkčních potřeb spotřebitelů;

6.  zdůrazňuje, že v zájmu úspěchu a dosažení výsledku, jenž bude přínosný jak pro hospodářství, tak i pro životní prostředí a veřejné zdraví, jsou nutné společné a koordinované kroky všech zúčastněných stran v celém hodnotovém řetězci, včetně spotřebitelů;

7.  zdůrazňuje, že za snižování produkce odpadů nesou společnou odpovědnost všechny dotčené strany a že důležitým úkolem je i nadále transformace obecných obav z plastového odpadu v odpovědný přístup veřejnosti; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je klíčový vývoj nových spotřebitelských modelů na základě motivace ke změnám v chování spotřebitelů; vyzývá ke zvýšení informovanosti spotřebitelů o dopadu znečištění plastovým odpadem a o významu prevence, řádného nakládání s odpady a stávajících alternativ;

Od řešení pro účely recyklace k řešením pro účely oběhového hospodářství

8.  vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby zajistily kompletní a urychlené uplatňování a prosazování acquis, které se týká výrobků a nakládání s odpady; poukazuje na fakt, že v EU se k recyklaci sbírá pouze 30 % plastového odpadu, což způsobuje enormní plýtvání se zdroji; zdůrazňuje, že do roku 2030 budou platit předpisy znemožňující skládkování plastů a že podle ustanovení směrnice 2008/98/ES musí členské státy zajistit nakládání se svým plastovým odpadem; znovu připomíná, že členské státy by měly využít hospodářských nástrojů a dalších opatření k poskytnutí pobídky pro uplatňování hierarchie nakládání s odpady; zdůrazňuje význam tříděného sběru a zařízení pro třídění odpadu, která umožní vysoce kvalitní recyklaci a zvýší využívání kvalitních druhotných surovin;

9.  vyzývá všechny dotčené průmyslové subjekty, aby nyní přistoupily k přijetí konkrétních kroků s cílem zajistit, aby všechny plastové obaly byly nejpozději do roku 2030 opětovně použitelné nebo recyklovatelné nákladově efektivním způsobem, aby spojily identitu své značky s udržitelnými a oběhovými obchodními modely a využily sílu svého marketingu k prosazování a stimulaci udržitelných a oběhových spotřebních návyků; vyzývá Komisi, aby sledovala a vyhodnocovala vývoj, podporovala osvědčené postupy a ověřovala environmentální tvrzení s cílem zabránit environmentálním dezinformacím (tzv. „greenwashing“);

10.  domnívá se, že občanská společnost by měla být náležitě zapojena a informována, aby dokázala průmysl přimět k plnění svých závazků a povinností;

11.  naléhavě Komisi žádá, aby dostála své povinnosti přepracovat a posílit základní požadavky uvedené ve směrnici o obalech a obalových odpadech do konce roku 2020 s přihlédnutím k relativním vlastnostem různých obalových materiálů na základě posouzení životního cyklu a aby se především zabývala prevencí a řešeními pro účely oběhového hospodářství; vyzývá Komisi, aby předložila jasné, realizovatelné a účinné požadavky, včetně požadavku na „plastové obaly, které jsou opětovně použitelné a recyklovatelné nákladově efektivním způsobem“ a požadavku týkajícího se nadměrného množství obalů;

12.  vyzývá Komisi, aby zavedla účinné využívání zdrojů a oběhovost jakožto zastřešující zásady, včetně významné úlohy, kterou mohou sehrát oběhové materiály, výrobky a systémy, a to i pro neobalové plasty; domnívá se, že toho lze dosáhnout mj. prostřednictvím rozšířené odpovědnosti výrobce, vypracováním norem pro výrobky, posuzováním životního cyklu, rozšířením legislativního rámce upravujícího ekodesign na všechny hlavní skupiny výrobků z plastu, přijetím ustanovení o používání ekoznaček a uplatňováním metody environmentální stopy produktu;

Vytvoření skutečného jednotného trhu s recyklovanými plasty

13.  konstatuje, že existují různé důvody pro nízkou míru využívání recyklovaných plastů v EU, mimo jiné nízké ceny fosilních paliv částečně v důsledku subvencí, nedostatek důvěry a kvalitních surovin; zdůrazňuje, že stabilní vnitřní trh s druhotnými surovinami je nezbytný k zajištění přechodu na oběhové hospodářství; vyzývá Komisi, aby řešila překážky, jimž čelí tento trh, a vytvořila rovné podmínky;

Normy kvality a ověřování

14.  vyzývá Komisi, aby urychleně předložila normy kvality s cílem vypěstovat důvěru a stimulovat trh s druhotnými plasty; naléhavě vyzývá Komisi, aby při vypracovávání těchto norem kvality zohlednila různé stupně recyklace, které jsou slučitelné s funkcemi různých výrobků, a současně zajistila ochranu veřejného zdraví, bezpečnost potravin a ochranu životního prostředí; vyzývá Komisi, aby zajistila bezpečné používání recyklovaných materiálů v materiálech určených pro styk s potravinami a aby podněcovala inovační činnost;

15.  žádá Komisi, aby vzala v úvahu osvědčené postupy využívající nezávislou certifikaci prováděnou třetí stranou a aby podněcovala k certifikaci recyklovaných materiálů, neboť ověřování má zásadní význam pro posilování důvěry průmyslu i spotřebitelů v recyklované materiály;

Recyklovaný materiál

16.  vyzývá všechny dotčené průmyslové subjekty, aby ze svých veřejných závazků k většímu využívání recyklovaných plastů přešly na formální závazky a učinily konkrétní kroky;

17.  domnívá se, že může být zapotřebí stanovit závazná pravidla pro recyklovaný materiál, aby se podpořilo využívání druhotných surovin, dokud nebudou fungovat trhy s recyklovanými materiály; vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení požadavků na minimální obsah recyklovaného materiálu pro určité výrobky z plastu uváděné na trh EU, a to při současném dodržování požadavků na bezpečnost potravin;

18.  vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení snížené daně z přidané hodnoty (DPH) u výrobků, které obsahují recyklovaný materiál;

Zadávání zakázek podle zásad oběhovosti

19.  zdůrazňuje, že zadávání zakázek je základním nástrojem při přechodu na oběhové hospodářství, neboť skýtá potenciál k podnícení inovací v obchodních modelech a k podpoře výrobků a služeb účinně využívajících zdroje; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu sehrávají místní a regionální orgány; vyzývá Komisi, aby zřídila vzdělávací síť EU v oblasti zadávání zakázek podle zásad oběhovosti, a využila tak poznatky nabyté v pilotních projektech; domnívá se, že tato dobrovolná opatření by měla na základě spolehlivého posouzení dopadu připravit půdu pro závazná pravidla a kritéria EU pro zadávání veřejných zakázek podle zásad oběhovosti;

20.  vyzývá členské státy, aby postupně odstraňovaly veškeré nevhodné pobídky, které narušují dosažení co nejvyšší úrovně recyklace plastů;

Součinnost mezi politikou týkající se odpadu a politikou v oblasti chemických látek

21.  vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby optimalizovaly kontroly dovážených materiálů a výrobků s cílem zajistit a prosazovat jejich soulad s právními předpisy EU regulujícími chemické látky a produkty;

22.  poukazuje na usnesení Evropského parlamentu o provádění balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů;

Předcházení vzniku plastového odpadu

Plasty na jedno použití

23.  konstatuje, že neexistuje žádný všelék na řešení škodlivých účinků plastů na jedno použití z hlediska životního prostředí, a domnívá se, že k vyřešení této složité otázky je proto nutná kombinace dobrovolných a regulačních opatření, jakož i změna informovanosti, chování a zapojení spotřebitelů;

24.  bere na vědomí opatření, která již byla přijata v některých členských státech, a vítá proto návrh Komise týkající se konkrétního legislativního rámce určeného ke snížení dopadu určitých plastových výrobků, zejména plastů na jedno použití, na životní prostředí; domnívá se, že tento návrh by měl přispět k výraznému snížení množství odpadu v mořích, z něhož více než 80 % tvoří plasty, a přispět tak k plnění cíle Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, kterým je prevence a značné snížení všech typů znečištění moří;

25.  považuje za důležité, aby tento rámec nabízel příslušným orgánům v členských státech ambiciózní soubor opatření, který bude v souladu s integritou jednotného trhu, bude mít hmatatelný a pozitivní environmentální a socioekonomický dopad a zajistí funkce, jež jsou nezbytné pro spotřebitele;

26.  uznává, že snižování a omezování používání plastových výrobků na jedno použití může vytvořit příležitosti pro udržitelné obchodní modely;

27.  poukazuje na probíhající práci v rámci řádného legislativního postupu týkajícího se tohoto návrhu;

28.  zdůrazňuje, že existují různé způsoby, jak dosáhnout vysoké míry tříděného sběru a recyklace a snížit množství plastového odpadu, mezi něž patří i systémy rozšířené odpovědnosti výrobce s upravenými poplatky, depozitně refundační systémy a lepší informovanost veřejnosti; uznává kvality systémů zavedených v různých členských státech a potenciál pro výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy; zdůrazňuje, že výběr určitého systému je v kompetenci příslušného orgánu v daném členském státě;

29.  vítá skutečnost, že směrnice 94/62/ES stanoví, že členské státy musí do konce roku 2024 zavést povinné systémy rozšířené odpovědnosti výrobce pro všechny obaly, a vyzývá Komisi, aby posoudila možnost rozšířit tuto povinnost na další plastové výrobky v souladu s články 8 a 8a směrnice 2008/98/ES;

30.  bere na vědomí návrh Komise o systému vlastních zdrojů Evropské unie (COM(2018)0325), kterým se zavádí příspěvek založený na nerecyklovaném plastovém obalovém odpadu; zdůrazňuje, že stimulační účinek možného příspěvku musí být v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady; zdůrazňuje proto, že prioritou by mělo být předcházení vzniku odpadu;

31.  žádá Komisi a členské státy, aby se připojily k mezinárodní koalici pro snížení znečištění plastovými taškami, která byla uzavřena na konferenci COP 22 v Marrákeši v listopadu 2016, a aby ji podporovaly;

32.  domnívá se, že supermarkety hrají zásadní úlohu při snižování množství plastů na jedno použití v EU; vítá iniciativy, jako jsou oddělení v supermarketech se zbožím bez plastů, které poskytují supermarketům příležitosti pro testování kompostovatelných biomateriálů jako alternativ k plastovým obalům;

33.  vítá návrh směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu z lodí (COM(2018)0033) předložený Komisí, jehož cílem je výrazně snížit zátěž a náklady rybářů na dopravení rybářských zařízení a plastového odpadu zpět do přístavu; zdůrazňuje významnou úlohu, kterou by mohli rybáři hrát, zejména pokud by sbírali plastový odpad z moře během své rybolovné činnosti a dopravovali jej zpět do přístavu za účelem řádného zpracování v souladu s pravidly pro nakládání s odpady; zdůrazňuje, že Komise a členské státy by měly tuto činnost podporovat, aby rybářům nebyl účtován poplatek za jeho zpracování;

34.  vyjadřuje politování nad tím, že provádění čl. 48 odst. 3 nařízení o kontrole rybolovu, který se týká povinnosti vytáhnout ztracená lovná zařízení a podat o nich zprávu, nefiguruje v hodnotící a prováděcí zprávě Komise za rok 2017; zdůrazňuje, že je zapotřebí podrobně posoudit provádění požadavků nařízení o kontrole rybolovu v souvislosti s lovnými zařízeními;

35.  vyzývá Komisi, členské státy a regiony, aby podpořily plány na sběr odpadu v moři se zapojením, kde je to možné, rybářských lodí a se zavedením zařízení na příjem mořského odpadu a jeho likvidaci v přístavech a také systémů recyklace pro sítě na konci životnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby se řídily doporučeními obsaženými v dobrovolných pokynech FAO o označování lovných zařízení a aby úzce spolupracovaly s rybolovným odvětvím v zájmu boje proti nechtěnému odlovu (tzv. „ghost fishing“);

36.  vyzývá Komisi, členské státy a regiony, aby zlepšily shromažďování údajů týkajících se plastů v moři zavedením a prováděním celounijního povinného digitálního systému nahlašování zařízení ztracených jednotlivými rybářskými plavidly v rámci podpory jejich odstraňování a aby využívaly data z regionálních databází s cílem vyměňovat si informace v evropské databázi spravované Agenturou pro kontrolu rybolovu a rozvíjet systém Unie pro výměnu informací na moři (SafeSeaNet) směrem k uživatelsky vstřícnému, celoevropskému systému umožňujícímu rybářům upozornit na ztracené lovné zařízení;

37.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy vyvíjely větší úsilí o vypracování strategií a plánů, kterými by se omezily ztráty rybolovných zařízení na moři, například prostřednictvím grantů z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF), podpory ze strukturálních fondů a z Evropské územní spolupráce (EÚS) a nezbytné míry aktivního zapojení regionů;

Bioplasty, biologická rozložitelnost a kompostovatelnost

38.  rozhodně podporuje záměr Komise předložit jasné dodatečné normy, harmonizovaná pravidla a definice pro biologický obsah, biologickou rozložitelnost (vlastnost nezávislá na vstupních surovinách) a kompostovatelnost, kterými by uvedla na pravou míru mylné představy a nepochopení a poskytla spotřebitelům srozumitelné informace;

39.  zdůrazňuje skutečnost, že podpora udržitelného biohospodářství může přispět ke snížení závislosti Evropy na dovážených surovinách; zdůrazňuje potenciální úlohu biologických a biologicky rozložitelných plastů, pokud je prokázáno, že jsou prospěšné z hlediska životního cyklu; domnívá se, že biologická rozložitelnost musí být posuzována podle příslušných reálných podmínek;

40.  zdůrazňuje, že biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty mohou přispět k přechodu na oběhové hospodářství, nelze je však považovat za univerzální řešení problému s odpadem v mořích a neměly by legitimizovat zbytečná jednorázová použití; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala jasná kritéria pro užitečné výrobky a způsoby použití využívající biologicky rozložitelné plasty, včetně obalů a použití v zemědělství; vyzývá k dalším investicím do výzkumu a vývoje v této oblasti; zdůrazňuje, že s plasty, které jsou biologicky rozložitelné, a s plasty, které biologicky rozložitelné nejsou, se musí zacházet odlišně s ohledem na řádné nakládání s odpadem;

41.  zdůrazňuje, že bioplasty skýtají potenciál pro částečné rozlišování vstupních surovin, a vyzývá k dalším investicím do výzkumu a vývoje v tomto ohledu; uznává existenci inovativních biomateriálů, které jsou již na trhu; zdůrazňuje potřebu neutrálního a rovného zacházení s náhradními materiály;

42.  vyzývá k úplnému zákazu oxo-rozložitelných plastů do roku 2020, jelikož tento druh plastu není řádně biologicky rozložitelný ani kompostovatelný, negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů a pro životní prostředí prokazatelně není přínosný;

Mikroplasty

43.  vyzývá Komisi, aby do roku 2020 zavedla zákaz mikroplastů v kosmetických přípravcích, výrobcích pro osobní péči, detergentech a čisticích prostředcích; dále vyzývá agenturu ECHA, aby zvážila a případně připravila zákaz mikroplastů, které se záměrně přidávají do jiných výrobků, a při tom vzala do úvahy, zda existují použitelné alternativy;

44.  vyzývá Komisi, aby v rámci právních předpisů upravujících výrobky stanovila minimální požadavky, kterými by značně snížila uvolňování mikroplastů u zdroje, zejména uvolňování z textilu, pneumatik, barev a cigaretových nedopalků;

45.  bere na vědomí postupy, jež se osvědčily v projektu Operation Clean Sweep a v rámci různých iniciativ proti úniku plastových pelet (tzv. „zero pellet loss“); domnívá se, že existuje prostor k napodobení těchto iniciativ na úrovni EU a na globální úrovni;

46.  vyzývá Komisi, aby v rámci probíhající kontroly účelnosti rámcové směrnice o vodě a směrnice o povodních zkoumala zdroje, distribuci, osud a účinky makroplastů a mikroplastů v souvislosti s čištěním odpadních vod a hospodařením se srážkovou vodou; dále vyzývá příslušné orgány členských států a Komisi, aby zajistily úplné provedení a prosazování směrnice o čištění městských odpadních vod a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí; dále Komisi vyzývá, aby podpořila výzkum technologií v oblasti zpracování kalů z čistíren odpadních vod a čištění vody;

Výzkum a inovace

47.  vítá prohlášení Komise o tom, že s cílem podpořit investice do úsilí o řešení efektivního využívání zdrojů a oběhového hospodářství, jako jsou prevence a možnosti návrhu, diverzifikace vstupních surovin a inovativní recyklační technologie, např. molekulární a chemická recyklace, jakož i zlepšení mechanické recyklace, bude v rámci programu Horizont 2020 investováno dalších 100 milionů EUR; v této souvislosti zdůrazňuje inovační potenciál začínajících podniků; podporuje zavedení strategického plánu výzkumu a inovací pro materiálovou oběhovost se zvláštním zaměřením na plasty a materiály obsahující plasty, a to nejen pokud jde o obaly, jako vodítka pro budoucí rozhodování v programu Horizont Evropa; konstatuje, že pro zvýšení soukromých investic budou zapotřebí odpovídající finanční prostředky; zdůrazňuje, že partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou pomoci urychlit přechod na oběhové hospodářství;

48.  zdůrazňuje silný potenciál propojení digitální agendy a agendy oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že je třeba zabývat se regulačními překážkami pro inovace, a vyzývá Komisi, aby prozkoumala možné inovační dohody EU v souladu s dosažením cílů stanovených ve strategii pro plasty a v širší agendě oběhového hospodářství;

49.  vyzývá Komisi, členské státy a regiony, aby podporovaly využívání inovativních rybolovných zařízení tím, že vybídnou rybáře k výměně starých sítí a k vybavení stávajících sítí sledovacími zařízeními a senzory propojenými s aplikacemi na chytrých telefonech, čipy pro identifikaci na základě rádiové frekvence a sledovacími zařízeními pro plavidla, aby velitelé lodí získali přesnější přehled o dráze svých sítí a mohli je v případě potřeby vytáhnout; uznává úlohu, kterou mohou při předcházení vstupu plastového odpadu do moře hrát technologie;

50.  vyzývá k tomu, aby program Horizont Evropa zahrnoval misi „oceán bez plastů“ s cílem využít inovativní opatření ke snížení množství plastu, které se dostává do mořského prostředí, a sbírat plasty, které již v oceánu jsou; opakuje své výzvy k boji proti znečišťování moří (včetně prevence, zvyšování informovanosti o problematice oceánů, zvyšování povědomí o environmentálním problému, který znečištění plastovým odpadem a dalšími formami odpadu v moři představuje, a úklidových kampaní, jako je výlov odpadu a čištění pláží), jak je uvedeno ve společném sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 10. listopadu 2016 o mezinárodní správě oceánů: agenda pro budoucnost našich oceánů (JOIN(2016)0049); vyzývá k politickému dialogu EU o odpadu v moři mezi tvůrci politik, zúčastněnými stranami a odborníky;

Globální kroky

51.  vyzývá EU, aby hrála aktivní úlohu při sestavování globálního protokolu pro plasty a zajistila možnost integrovaného a transparentního sledování plnění jednotlivých závazků přijatých na úrovni EU a na globální úrovni; vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně vedly pracovní skupinu zřízenou Environmentálním shromážděním OSN v prosinci 2017, která má vypracovat mezinárodní opatření pro boj proti plastovému odpadu a mikroplastům v mořích; zdůrazňuje, že problematika znečištění plastovým odpadem a kapacit odpadového hospodářství musí být součástí rámce vnější politiky EU vzhledem k tomu, že velká část plastového odpadu v oceánu pochází ze zemí v Asii a Africe;

52.  vyzývá všechny orgány EU, aby se společně se systémem EU pro environmentální řízení podniků a audit zaměřily na prevenci, prověřily svá interní pravidla pro zadávání zakázek a postupy pro nakládání s plastovými odpady a výrazně snížily produkci plastového odpadu, a to zejména nahrazením plastů na jedno použití a snížením a omezením jejich používání;

o
o   o

53.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 93.
(2) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 100.
(3) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 109.
(4) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 141.
(5) Úř. věst. L 115, 6.5.2015, s. 11.
(6) Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.
(7) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.
(8) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0287.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2018)0004.
(11) Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1.
(12) Abandoned, lost or otherwise discarded fishing gear (Opuštěná, ztracená či jinak odhozená lovná zařízení).


Možnosti řešení otázek na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů
PDF 167kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o uplatňování balíčku opatření v oblasti oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (2018/2589(RSP))
P8_TA(2018)0353B8-0363/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 191 a 192 Smlouvy o fungování Evropské unie, které se týkají ochrany lidského zdraví a zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/849 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/850 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/852 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie(8),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“(9),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 o provádění balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (COM(2018)0032),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise, který je přiložen ke sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 o provádění balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (SWD(2018)0020),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvané „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ (COM(2018)0028),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2018 nazvané „Souhrnná zpráva Komise o uplatňování nařízení REACH a přezkumu některých prvků: závěry a opatření“ (COM(2018)0116),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2016 nazvané „Pracovní plán pro ekodesign na období 2016–2019“ (COM(2016)0773),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvané „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ (COM(2015)0614),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (COM(2011)0571),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2017 o delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise XXX, kterým se uděluje povolení k používání bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2018 o uplatňování sedmého akčního programu pro životní prostředí(13),

–  s ohledem na Basilejskou úmluvu o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování,

–  s ohledem na Rotterdamskou úmluvu o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodě,

–  s ohledem na Stockholmskou úmluvu o perzistentních organických znečišťujících látkách,

–  s ohledem na otázky položené Radě a Komisi ohledně uplatňování balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (O-000063/2018 – B8-0036/2018 a O-000064/2018 – B8-0037/2018),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že 7. akční program pro životní prostředí zajišťuje rozvoj unijní strategie pro netoxické prostředí a minimalizaci působení chemických látek ve výrobcích, mj. v dovezených výrobcích, s cílem podporovat cykly netoxických materiálů, aby mohl být recyklovaný odpad používán v Unii jako významný a spolehlivý zdroj surovin;

B.  vzhledem k tomu, že článek 9 směrnice (EU) 2018/851 stanoví, že opatření členských států přijatá s cílem předcházet vzniku odpadů, musí vznik odpadu snižovat, a to zejména odpadu, který není vhodný pro přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci;

C.  vzhledem k tomu, že článek 9 směrnice (EU) 2018/851 dále stanoví, že tato opatření musí podporovat snižování obsahu nebezpečných látek v materiálech a výrobcích a zajišťovat, aby každý dodavatel výrobku definovaného v čl. 3 bodu 33 nařízení REACH poskytoval informace v souladu s čl. 33 odst. 1 uvedeného nařízení Evropské agentuře pro chemické látky, a že tato agentura musí vytvořit a vést databázi údajů, jež jí mají být v této souvislosti předkládány, kterou zpřístupní subjektům zpracovávajícím odpady a na požádání spotřebitelům;

D.  vzhledem k tomu, že čl. 10 odst. 5 směrnice (EU) 2018/851 stanoví, že pokud je to nezbytné ke splnění povinnosti zajistit, aby odpad procházel přípravou k opětovnému použití, recyklací nebo jinými způsoby využití, a k usnadnění nebo zlepšení využití odpadu, přijmou členské státy nezbytná opatření, aby před využitím nebezpečného odpadu nebo v jeho průběhu z něho byly odstraněny nebezpečné látky, směsi a složky s cílem zpracovat je v souladu s články 4 a 13 směrnice 2008/98/ES(14) o odpadech;

E.  vzhledem k tomu, že čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 850/2004 stanoví, že se zakazuje používat postupy odstranění nebo využití, které mohou vést k využití, recyklaci, obnově nebo opětovnému použití látek uvedených v příloze IV (perzistentních organických znečišťujících látek);

Obecná hlediska

1.  vítá sdělení Komise a pracovní dokument jejích útvarů ze dne 16. ledna 2018 a také probíhající konzultace, nicméně očekává, že budou urychleně řešeny problémy na pomezí právních předpisů týkajících se příslušných oblastí; podporuje celkovou vizi Komise, která je v souladu s cíli 7. akčního programu pro životní prostředí;

2.  domnívá se, že prvořadým cílem Komise by mělo být zabránit tomu, aby se nebezpečné chemické látky dostaly do látkového cyklu, dosáhnout úplné konzistentnosti právních předpisů, jimiž se provádějí politiky v oblasti odpadů a chemických látek, a zajistit lepší uplatňování stávajících právních předpisů a současně řešit mezery v právních předpisech – zejména pokud jde o dovážené zboží –, které by mohly fungovat jako překážky znemožňující udržitelné oběhové hospodářství EU;

3.  zdůrazňuje, že v opravdovém oběhovém hospodářství je nutné výrobky navrhovat tak, aby byly modernizovatelné, trvanlivé, opravitelné, opětovně použitelné a recyklovatelné a aby se v nich používalo co nejméně látek vzbuzujících obavy;

4.  znovu opakuje, že přechod na oběhové hospodářství vyžaduje důsledné uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady a pokud možno postupné ukončení používání látek vzbuzujících obavy, zejména pokud existují nebo budou vyvinuty bezpečnější alternativy, aby se zajistilo vytvoření cyklů netoxických látek, které usnadní recyklaci a které jsou nezbytné k řádnému rozvoji fungujícího trhu s druhotnými surovinami;

5.  vyzývá Komisi, aby neprodleně vypracovala strategii Unie pro netoxické životní prostředí, jak je stanoveno v 7. akčním programu pro životní prostředí;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v úzké spolupráci s Evropskou agenturou pro chemické látky zintenzívnily svou regulační činnost zaměřenou na prosazování náhrady látek vzbuzujících mimořádné obavy a omezení používání látek, které v souvislosti s nařízením REACH a specifickými odvětvovými předpisy a předpisy týkajícími se určitých výrobků představují z hlediska lidského zdraví a životního prostředí nepřijatelné riziko, aby bylo možné v Unii používat recyklovaný odpad jako významný a spolehlivý zdroj surovin;

7.  zdůrazňuje, že je nezbytné zapojit všechny zúčastněné strany a nalézt řešení na místní, regionální a evropské úrovni s cílem zjistit chemické látky vzbuzující obavy v recyklačních tocích a odstranit je z nich;

8.  vyzývá společnosti, aby v rámci pokrokové správy chemických látek uplatňovaly celostní přístup zaměřený na budoucnost, a to tak, že využijí možnost nahradit toxické látky ve výrobcích a dodavatelských řetězcích a stanou se vůdčí silou zrychleného zavádění inovací na trhu;

9.  zdůrazňuje, že uplatňování právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů může představovat problém pro malé a střední podniky; upozorňuje, že při přijímání opatření je nutné zvláště přihlížet právě k těmto podnikům, aniž by ovšem došlo ke snížení míry ochrany lidského zdraví a životního prostředí; dále poukazuje na to, že mají-li mít malé a střední podniky nezbytné předpoklady k tomu, aby beze zbytku plnily ustanovení veškerých právních předpisů v této oblasti, potřebují jasné a snadno přístupné informace;

10.  domnívá se, že v případě rizika překrývání právních předpisů je v zájmu zajištění soudržnosti a využití případných synergií naprosto nezbytné vyjasnit povahu příslušné provázanosti;

11.  zdůrazňuje, že je zásadně důležité zlepšit transparentnost, pokud jde o přítomnost látek vzbuzujících obavy ve spotřebitelských výrobcích, a upevnit tak důvěru veřejnosti v bezpečnost druhotných surovin; zdůrazňuje, že větší transparentnost by dále posílila motivaci k postupnému ukončení používání látek vzbuzujících obavy;

Nedostatečné informace o látkách vzbuzujících obavy, které jsou přítomny ve výrobcích a v odpadech

12.  domnívá se, že látky vzbuzující obavy jsou látky, které splňují kritéria článku 57 nařízení REACH pro látky vzbuzující mimořádné obavy, látky zakázané Stockholmskou úmluvou, konkrétní látky zakázané v článcích uvedených v příloze XVII nařízení REACH a konkrétní látky regulované v rámci specifických odvětvových předpisů nebo předpisů týkajících se určitých výrobků;

13.  opětovně vyzývá Komisi, aby dostála svým závazkům, pokud jde o ochranu zdraví občanů a ochranu životního prostředí před chemickými látkami narušujícími činnost endokrinních žláz; očekává, že Komise bez dalšího odkladu předloží svoji strategii pro látky narušující činnost endokrinního systému s cílem omezit vystavení občanů EU i jiným endokrinním disruptorům než pesticidům a biocidům;

14.  zdůrazňuje, že všechny látky vzbuzující obavy by měly být co nejdříve vystopovány a že úplné informace týkající se těchto látek, včetně jejich složení a koncentrace, by měly být volně dostupné pro všechny subjekty, které jsou součástí dodavatelského řetězce (od podniků zabývajících se recyklací až po širokou veřejnost), a že je současně nezbytné zohlednit stávající systémy a zvážit možnosti sledování zaměřeného specificky na jednotlivá odvětví; vítá první krok tímto směrem, který představují nová ustanovení článku 9 směrnice (EU) 2018/851 o odpadech;

15.  v této souvislosti vyzývá členské státy a Komisi, aby v součinnosti s agenturou ECHA posílily úsilí o zajištění toho, aby všechny příslušné látky vzbuzující mimořádné obavy, včetně látek, které splňují odpovídající míru kritéria pro vyvolání obavy, jako jsou endokrinní disruptory a senzibilizátory, byly do roku 2020 zapsány na seznam látek pro zahrnutí do nařízení REACH, jak je stanoveno v 7. akčním programu pro životní prostředí;

16.  v souladu se stávajícími požadavky na dovoz stanovenými v nařízení REACH má za to, že systém sledování by měl zahrnovat také veškeré výrobky dovážené do Unie, které by mohly obsahovat látky vzbuzující obavy; dále poukazuje na to, že je důležité zabývat se problematikou neregistrovaných látek v dováženém zboží; zdůrazňuje, že, pokud jde o dovážené zboží, je zapotřebí užší spolupráce na mezinárodní úrovni, a to s takovými aktéry, jako jsou Program OSN pro životní prostředí (UNEP), třetí země potýkající se s podobnými problémy týkajícími se dováženého zboží a vyvážející země;

17.  v souladu se závěry druhého přezkumu nařízení REACH předloženého Komisí konstatuje, že je třeba zlepšit kvalitu údajů o nebezpečných chemických látkách, jejich použití a působení v registrační dokumentaci podle nařízení REACH;

18.  domnívá se, že v souladu s čl. 20 odst. 2 nařízení REACH by agentura ECHA neměla umožňovat chemickým látkám s neúplnou nebo nedostatečnou registrační dokumentací přístup na trh a měla by zajistit, aby byly nezbytné informace získány co nejrychleji; připomíná, že je klíčové, aby byly informace uvedené v registrační dokumentaci správné, dostatečné, spolehlivé, relevantní a důvěryhodné; vyzývá agenturu ECHA, aby v souvislosti s článkem 41 nařízení REACH (kontrola souladu žádostí o registraci) posílila své úsilí o to, aby se již neopakovala situace s dokumentacemi, které nejsou v souladu s nařízením REACH, a aby zajistila, že látkám, u nichž registrační dokumentace nesplňuje nařízení, nebude umožněn přístup na trh; vyzývá žadatele o registraci a členské státy, aby zajistili, aby registrační dokumentace podle nařízení REACH byla v souladu a neustále aktuální;

Řešení problému spočívajícího v přítomnosti látek vzbuzujících obavy v recyklovaných materiálech

19.  zdůrazňuje, že nehledě na to, zda je výrobek vyroben z prvotních surovin nebo recyklovaných materiálů, musí Unie zajistit stejnou míru ochrany lidského zdraví a životního prostředí;

20.  znovu opakuje, že v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady má omezování tvorby odpadů přednost před recyklací, a že by tudíž recyklace neměla ospravedlňovat další používání materiálů obsahujících původní nebezpečné látky;

21.  domnívá se, že pro veškeré prvotní i druhotné suroviny by měly zpravidla platit stejná pravidla; zdůrazňuje ovšem, že není vždy možné zajistit, aby materiály z recyklovaných výrobků byly zcela identické s primárními surovinami;

22.  poukazuje na to, že pravidla Unie by měla zajistit, aby při recyklaci materiálů nedocházelo k dalšímu používání nebezpečných látek; se znepokojením konstatuje, že právní předpisy předcházející přítomnosti chemických látek ve výrobcích, včetně dovážených výrobků, jsou roztříštěné, nesystematické a rozporuplné a že se vztahují jen na velmi málo látek, výrobků a použití, často s mnoha výjimkami; vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při vypracovávání strategie Unie pro netoxické životní prostředí s cílem snížit mimo expozici látkám vzbuzujícím obavy, jež se vyskytují ve výrobcích;

23.  zdůrazňuje, že recyklovat materiál obsahující látky vzbuzující obavy by mělo být možné pouze v případě, že neexistuje náhradní materiál, který by žádné látky vzbuzující obavy neobsahoval; má za to, že by tato recyklace měla probíhat v rámci uzavřených nebo kontrolovaných cyklů, aniž by ohrožovala lidské zdraví, včetně zdraví pracovníků, nebo životní prostředí;

24.  doufá, že inovativní recyklační postupy pomohou při dekontaminaci odpadu s obsahem látek vzbuzujících obavy;

25.  domnívá se, že problém s výrobky s obsahem „starých“ nebezpečných látek je nutné řešit na základě účinného systému jejich registrace, sledování a likvidace;

26.  vzhledem k tomu, že o dopadu výrobku na životní prostředí je ve více než 80 % rozhodnuto ve fázi jeho návrhu, zastává názor, že k zavedení požadavků na náhradu látek vzbuzujících obavy je třeba použít směrnici o ekodesignu a další právní předpisy týkající se konkrétních výrobků; zdůrazňuje, že používání toxických látek či látek vzbuzujících obavy, jako jsou např. perzistentní organické znečišťující látky a endokrinní disruptory, by měla být věnována zvláštní pozornost v rámci rozšířených kritérií ekodesignu, aniž by tím byly dotčeny ostatní harmonizované právní požadavky týkající se těchto látek stanovené na úrovni Unie;

27.  poukazuje na to, že je nezbytné zajistit pro zboží vyráběné v EU a dovážené zboží rovné podmínky; domnívá se, že zboží vyrobené v EU nesmí být za žádných okolností znevýhodněno; žádá proto Komisi, aby zajistila včasné používání omezení v nařízení REACH a dalších právních předpisech týkajících se jednotlivých výrobků, tak aby se na výrobky vyrobené v EU a dovezené výrobky vztahovala tatáž pravidla; zdůrazňuje zejména skutečnost, že postupné ukončení používání látek vzbuzujících mimořádné obavy nebo jejich náhrada na základě programu povolení v nařízení REACH by měla být doprovázena odpovídajícími, souběžně uplatňovanými omezeními; vyzývá příslušné orgány členských států, aby zpřísnily kontrolu dovážených materiálů, aby bylo zajištěno dodržování nařízení REACH a právních předpisů týkajících se jednotlivých výrobků;

28.  zdůrazňuje, že je nutné zlepšit prosazování právních předpisů týkajících se chemických látek a jednotlivých výrobků na hranicích EU;

29.  domnívá se, že za účelem řešení problematiky přítomnosti látek vzbuzujících obavy v recyklovaných materiálech by bylo vhodné zavést produktový pas jako nástroj, který by uváděl, jaké materiály a látky byly ve výrobku použity;

Nejistota ohledně toho, jak mohou materiály přestat být odpadem

30.  zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout jednoznačná unijní pravidla, v nichž by bylo stanoveno, jaké podmínky je nutno splnit, aby materiály přestaly být odpadem, a zavést harmonizovaná kritéria stanovující, kdy materiál přestává být odpadem; domnívá se, že je tato jednoznačná unijní pravidla třeba koncipovat tak, aby je byly schopny uplatňovat i malé a střední podniky;

31.  domnívá se, že na úrovni EU je nutné přijmout opatření, která by zajistila jednotnější výklad a uplatňování ustanovení týkajících se materiálů, které přestaly být odpadem, stanovená v rámcové směrnici o odpadech ze strany členských států s cílem usnadnit používání zpětně získaných materiálů v EU;

32.  vyzývá členské státy a Komisi, aby plně spolupracovaly, pokud jde o kritéria týkající se materiálů, které přestaly být odpadem;

Obtíže při uplatňování metodiky EU pro klasifikaci odpadů a jejich dopad na recyklovatelnost materiálů (druhotných surovin)

33.  domnívá se, že pravidla klasifikace odpadu jako nebezpečného či bezpečného by měla být uvedena do souladu s pravidly klasifikace látek a směsí podle nařízení o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, a to s ohledem na specifika odpadu a způsob, jakým je s ním nakládáno, a dále vítá nové technické pokyny pro klasifikaci odpadů; zdůrazňuje, že je třeba dále rozvíjet klasifikační rámec pro odpad a chemické látky, tak aby zahrnoval hraniční rizika vyvolávající mimořádné obavy, například riziko vysoké perzistence, narušování endokrinní činnosti, bioakumulace či neurotoxicity;

34.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na klasifikaci toku odpadů objasnila správný výklad nařízení o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, tak aby nedocházelo k nesprávné klasifikaci odpadu s obsahem látek vzbuzujících obavy;

35.  zdůrazňuje, že nedostatečné prosazování právních předpisů EU v oblasti odpadů je nepřípustné a že je nutné se touto otázkou zabývat přednostně, mj. na základě zpráv jednotlivých členských států, které jsou součástí přezkumu uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, neboť je nutné zajistit důslednější postup, pokud jde o klasifikaci chemických látek a odpadu;

36.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně revidovala evropský seznam odpadů;

o
o   o

37.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 109.
(2) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 93.
(3) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 100.
(4) Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 141.
(5) Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.
(6) Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.
(7) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 7.
(8) Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10
(9) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0287.
(11) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 96.
(12) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2018)0100.
(14) Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3.


Evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci
PDF 244kWORD 76k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o Evropském akčním plánu „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR) (2017/2254(INI))
P8_TA(2018)0354A8-0257/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na pokyny WHO z roku 2017 pro užívání medicínsky důležitých antimikrobiálních látek u zvířat určených k produkci potravin,

–  s ohledem na zprávu Federace evropských veterinárních lékařů ze dne 29. února 2016, v níž jsou uvedeny odpovědi na otázky Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ohledně používání antimikrobiálních látek u zvířat určených k produkci potravin(1),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. června 2016 o dalších krocích v rámci přístupu „Jedno zdraví“ za účelem boje proti antimikrobiální rezistenci,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. června 2016 o posílení rovnováhy farmaceutických systémů v EU a jejích členských státech,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 6. června 2011 na téma „Imunizace dětí – úspěchy a úkoly v oblasti imunizace dětí v Evropě a další postup“, které přijali ministři zdravotnictví členských států EU,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 6. prosince 2014 týkající se očkování coby účinného nástroje v oblasti veřejného zdraví,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o bezpečnější zdravotní péči v Evropě: zlepšení bezpečnosti pacientů a boj s antimikrobiální rezistencí(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o mikrobiální výzvě – rostoucí hrozby antimikrobiální rezistence(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ze dne 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 2119/98/ES(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2017 o evropském akčním plánu ‚Jedno zdraví‘ proti antimikrobiální rezistenci (COM(2017)0339),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 o nové strategii v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na období 2016–2020(5),

–  s ohledem na Globální akční plán Světové zdravotnické organizace (WHO) pro očkovací látky, který přijalo 194 členských států na Světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 2012,

–  s ohledem na Evropský akční plán WHO pro očkovací látky na období 2015-2020,

–  s ohledem na dokument obecného zájmu s názvem „Úloha Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) v boji proti antimikrobiální rezistenci“, zveřejněný v deníku Food Protection Trends v roce 2018,

–  s ohledem na Plán Komise pro strategický přístup k léčivým přípravkům v životním prostředí a na stávající návrh tohoto strategického přístupu(6),

–  s ohledem na politické prohlášení OSN z Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni o antimikrobiální rezistenci ze dne 21. září 2016,

–  s ohledem na zprávu Světové banky z března 2017 nazvanou „Drug-Resistant Infections: A Threat to Our Economic Future“ (Infekce rezistentní vůči lékům – hrozba pro naši ekonomickou budoucnost),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o veterinárních léčivých přípravcích (COM(2014)0558),

–  s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ze září 2015 nazvanou „Antimicrobial Resistance in G7 Countries and Beyond: Economic Issues, Policies and Options for Action“ (Antimikrobiální rezistence v zemích skupiny G7 a jinde: hospodářské otázky, politiky a možná opatření),

–  s ohledem na společné vědecké stanovisko EMA/EFSA k opatřením, která mají snížit potřebu používání antimikrobiálních látek u zvířat určených pro chov v Evropské unii a k výsledným dopadům na bezpečnost potravin (stanovisko RONAFA),

–  s ohledem na rezoluci 70. Světového zdravotnického shromáždění ze dne 29. května 2017 o zlepšování prevence, diagnostiky a klinické léčby sepse,

–  s ohledem na první společnou zprávu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC)/EFSA/EMA (JIACRA I) zveřejněnou v roce 2015 a druhou společnou zprávu (JIACRA II), zveřejněnou v roce 2017 o integrované analýze spotřeby antimikrobiálních látek a výskytu antimikrobiální rezistence u lidí a zvířat určených k produkci potravin,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. března 2017 o možnostech EU, jak zlepšit přístup k lékům (7),

–  s ohledem na zprávu ECDC z roku 2016 o dohledu nad antimikrobiální rezistencí v Evropě,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Evropské unie vypracovanou ECDC a EFSA o antimikrobiální rezistenci zoonotických a indikátorových bakteriích u člověka, živočichů a potravin v roce 2016(8),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0257/2018),

A.  vzhledem k tomu, že nadměrné a nesprávné používání antibiotik, zejména v chovu hospodářských zvířat (antibiotika používaná jako profylaxe a k podpoře růstu) a špatné postupy pro zvládání infekcí v humánní i veterinární medicíně učinily postupně z antimikrobiální rezistence (AMR) obrovskou hrozbu pro lidské a zvířecí zdraví;

B.  vzhledem k tomu, že podle odhadů lze přinejmenším 20 % infekcí spojených se zdravotní péčí předejít pravidelnými a mnohostrannými programy pro prevenci a kontrolu(9);

C.  vzhledem k tomu, že uvážlivé používání antimikrobiálních látek a prevence a kontrola infekcí ve všech odvětvích zdravotnictví, včetně zdraví zvířat, jsou základními prvky účinné prevence rozvoje a přenosu bakterií rezistentních vůči antibiotikům;

D.  vzhledem k tomu, že předepsání antibiotik lidem je v 50 % případů neúčinné a 25 % antibiotik užívaných lidmi není podáváno správně; vzhledem k tomu, že 30 % hospitalizovaných osob užívá antibiotika a že obzvláštní hrozbu v nemocnicích, pečovatelských zařízeních a v péči o pacienty, která si vyžaduje zařízení jako ventilátory a žilní katetry, představují multirezistentní bakterie;

E.  vzhledem k tomu, že antibiotika jsou nadále v odvětví chovu zvířat využívána jako prevence nemocí a kompenzace nedostatečné hygieny spíše než v případě nutnosti na základě předpisu a že tato situace přispívá ke vzniku antimikrobiálně rezistentních bakterií u zvířat, jež mohou být následně přenášeny na člověka;

F.  vzhledem k tomu, že souvislost mezi zjištěnou rezistencí vůči antibiotikům u zvířat určených k produkci potravin (např. u kuřecích brojlerů) a skutečnost, že velké množství bakteriálních infekcí u lidí pochází z manipulace s masem z těchto zvířat, jeho přípravy a konzumace, potvrdily i agentury EU(10);

G.  vzhledem k tomu, že nadužívání antibiotik narušuje jejich účinnost a vede k šíření vysoce rezistentních mikrobů, které jsou obzvláště odolné vůči antibiotikům poslední instance; vzhledem k tomu, že podle údajů, které poskytla OECD, může antimikrobiální rezistence způsobit ročně asi 700 000 úmrtí na celém světě; vzhledem k tomu, že 25 000 těchto úmrtí připadá na EU a zbývající část na země mimo EU, což znamená, že je naprosto zásadní, aby se spolupracovalo v oblasti rozvojové politiky a koordinace a monitorování antimikrobiální rezistence na mezinárodní úrovni;

H.  vzhledem k tomu, že nebudou-li přijata žádná opatření, může si antimikrobiální rezistence v roce 2050 vyžádat až 10 milionů úmrtí ročně; vzhledem k tomu, že k 9 milionům těchto odhadovaných úmrtí dojde mimo EU, v rozvojových zemích, zejména v Asii a Africe; vzhledem k tomu, že infekce a rezistentní bakterie se snadno šíří, a je proto naléhavě zapotřebí přijmout opatření na celosvětové úrovni;

I.  vzhledem k tomu, že očkování a nástroje rychlé diagnostiky mohou nevhodné používání antibiotik omezit; vzhledem k tomu, že nástroje rychlé diagnostiky umožňují lékařským pracovníkům rychle diagnostikovat bakteriální či virovou infekci a v důsledku toho omezit nadužívání antibiotik a riziko rozvoje rezistence(11);

J.  vzhledem k tomu, že pokračující šíření vysoce rezistentních bakterií by mohlo v budoucnosti znemožnit poskytování kvalitní zdravotní péče, pokud jde o invazivní operace či osvědčenou léčbu u některých skupin pacientů vyžadujících radioterapii, chemoterapii nebo transplantace;

K.  vzhledem k tomu, že bakterie se neustále vyvíjejí, prostředí výzkumu a vývoje a regulační prostředí jsou komplexní, některé konkrétní infekce jsou vzácné a předpokládaná návratnost u nových antimikrobiálních látek zůstává nízká;

L.  vzhledem k tomu, že infekce spojené se zdravotní péčí jsou způsobeny nedostatkem preventivních opatření, který má za následek bakterie rezistentní vůči antibiotikům a nevyhovující hygienické postupy, zejména v nemocnicích; vzhledem k tomu, že ECDC odhaduje, že infekce spojená se zdravotní péčí se v EU ročně rozvine u přibližně 4 milionů pacientů a že přímo v jejím důsledku dojde ročně ke zhruba 37 000 úmrtím; vzhledem k tomu, že počet těchto úmrtí může být ještě vyšší; vzhledem k tomu, že dříve uvedený počet 25 000 úmrtí v Unii ročně se ukázal jako značně podhodnocený;

M.  vzhledem k tomu, že nedostatečný přístup k účinným antibiotikům v rozvojových zemích stále způsobuje více úmrtí než rezistence; vzhledem k tomu, že opatření na potírání antimikrobiální rezistence, která jsou příliš zaměřena na omezování přístupu k antibiotikům, mohou dále prohloubit již tak hlubokou krizi v přístupu k lékům, která v dnešní době vede ročně k více než milionu úmrtí u dětí ve věku do pěti let; vzhledem k tomu, že opatření proti antimikrobiální rezistenci musí být zaměřena na zajištění udržitelného přístupu k lékům pro všechny, tedy k přístupu pro potřebné, nikoli k nadužívání;

N.  vzhledem k tomu, že několik členských států se potýká s rychlým nárůstem množství multirezistentních houbových infekcí, což vede ke značnému prodloužení hospitalizace a zvýšení úmrtnosti infikovaných pacientů; vzhledem k tomu, že Americké středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (American Center for Disease Control and Prevention) již na tento problém poukázalo; vzhledem k tomu, že je s podivem, že tato specifická problematika chybí v Evropském akčním plánu „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci;

O.  vzhledem k tomu, že programy aktivního screeningu využívající nástroje rychlé diagnostiky prokazatelně velkou měrou přispívají ke zvládání infekcí spojených se zdravotní péčí a k omezení jejich šíření v nemocnicích a mezi pacienty vzájemně(12);

P.  vzhledem k tomu, že užívání antibiotických sloučenin v neklinických spotřebních výrobcích prokazatelně vedlo ke zvýšení rizika vzniku kmenů bakterií rezistentních vůči lékům(13);

Q.  vzhledem k tomu, že správná hygiena rukou v podobě jejich účinného mytí a sušení může přispět k prevenci antimikrobiální rezistence a přenosu infekčních onemocnění;

R.  vzhledem k tomu, že používání lékařských přístrojů může zabránit infekcím v místě chirurgického výkonu, a může tak zabránit rozvoji antimikrobiální rezistence a umožnit její kontrolu(14);

S.  vzhledem k tomu, že existují úspěšné příklady programů, které zlepšily celosvětový přístup k léčivým přípravkům proti HIV, tuberkulóze a malárii;

T.  vzhledem k tomu, že nosokomiální infekce představují velkou hrozbu pro zachování a zaručení základní zdravotní péče na celém světě;

U.  vzhledem k tomu, že stávající trend pokračuje a že antimikrobiální rezistence by mohla do roku 2050 způsobit více úmrtí než rakovina(15);

V.  vzhledem k tomu, že ECDC a EFSA opakovaně uvedly, že antimikrobiální rezistence je jednou z největších hrozeb pro veřejné zdraví(16);

W.  vzhledem k tomu, že rezistentní tuberkulóza je hlavní příčinou úmrtí na antimikrobiální rezistenci;

X.  vzhledem k tomu, že Světová banka ve své zprávě z března 2017 varovala, že do roku 2050 by infekce rezistentní vůči lékům mohly způsobit celosvětové ekonomické škody podobné svým rozsahem škodám finanční krize z roku 2008;

Y.  vzhledem k tomu, že antimikrobiální rezistenci je nutno vnímat a chápat jako hrozbu jak pro zdraví lidí a zvířat, tak pro zdraví celé planety, a jako přímou hrozbu pro splnění některých cílů udržitelného rozvoje vymezených v Agendě 2030 pro všeobecný udržitelný rozvoj, včetně mj. cíle udržitelného rozvoje č. 1, 2, 3 a 6;

Z.  vzhledem k tomu, že cílem přístupu „Jedno zdraví“ je zajistit, aby léčba infekcí u lidí i zvířat zůstala účinná, snížit vznik a šíření antimikrobiální rezistence a posílit vývoj a dostupnost nových účinných antimikrobiálních látek uvnitř i vně EU;

AA.  vzhledem k tomu, že v závěrech Rady o dalších krocích v rámci přístupu „Jedno zdraví“ za účelem boje proti antimikrobiální rezistenci(17) se požaduje, aby Komise a členské státy v rámci sítě EU „Jedno zdraví“ v oblasti antimikrobiální rezistence sjednotily strategické výzkumné programy stávajících iniciativ EU v oblasti výzkumu a vývoje týkající se nových antibiotik, alternativ a diagnostiky;

AB.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie uznává základní právo občanů na zdraví a lékařskou péči; vzhledem k tomu, že právo na zdraví je hospodářským, sociálním a kulturním právem na univerzální minimální normy zdravotní péče, na něž mají právo všechny fyzické osoby;

AC.  vzhledem k tomu, že klíčovým pilířem jakékoli unijní strategie v oblasti antimikrobiální rezistence musí být zajištění průběžného školení zdravotníků, pokud jde o nejnovější vývoj ve výzkumu a osvědčené postupy týkající se prevence a šíření antimikrobiální rezistence;

AD.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Světového zdravotnického shromáždění je sepse – syndromová reakce na infekční onemocnění – každým rokem příčinou přibližně 6 milionů úmrtí po celém světě, z nichž většině by bylo možné zabránit;

AE.  vzhledem k tomu, že ECDC, EFSA a EMA pracují v současné době na základě společného mandátu na výsledných ukazatelích antimikrobiální rezistence a spotřeby antimikrobiálních látek u zvířat určených k produkci potravin a u lidí;

AF.  vzhledem k tomu, že příroda nám poskytuje velké množství silných antibiotik, které by bylo možné využít v mnohem větším rozsahu, než tomu v současnosti je;

AG.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších údajů EMA byla dosud opatření pro snížení používání antimikrobiálních látek ve veterinárním lékařství v rámci zemí EU nekonsistentní(18); vzhledem k tomu, že některé členské státy dosáhly během krátké doby značného poklesu používání veterinárních antimikrobiálních látek, a to díky ambiciózním vnitrostátním politikám, jak dokládá série pracovních cest ke zjištění potřebných údajů vykonaných ředitelstvím Komise pro audity a analýzy v oblasti zdraví a potravin(19);

AH.  vzhledem k tomu, že antimikrobiální rezistence představuje přeshraniční zdravotní hrozbu, avšak situace se mezi jednotlivými členskými státy značně liší; vzhledem k tomu, že Komise proto musí určit oblasti s vysokou evropskou přidanou hodnotou a musí v nich konat, a to v mezích zohledňujících pravomoci členských států, jimž přísluší definovat své politiky v oblasti zdraví;

AI.  vzhledem k tomu, že účinný boj proti antimikrobiální rezistenci musí být součástí širší mezinárodní iniciativy za účasti co největšího počtu mezinárodních institucí, agentur a odborníků, jakož i soukromého sektoru;

AJ.  vzhledem k tomu, že hlavními příčinami antimikrobiální rezistence jsou mj. nevhodné používání a zneužívání antimikrobiálních látek, nedostatky systémů zajišťování kvality léků, používání antimikrobiálních látek při chovu hospodářských zvířat pro podporu růstu či prevenci nemocí, nedostatky v prevenci a kontrole infekcí a nedostatky v systémech dozoru;

AK.  vzhledem k tomu, že pacienti by měli mít možnost volby zdravotní péče a léčby, včetně doplňkové a alternativní léčby a léků podle vlastní volby a preferencí;

AL.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že náklady na přijetí celosvětových opatření v oblasti antimikrobiální rezistence budou činit až 40 miliard USD za období 10 let;

AM.  vzhledem k tomu, že problémy spojené s antimikrobiální rezistencí v nadcházejících letech vzrostou a účinné řešení závisí na pokračujících meziodvětvových investicích do veřejného a soukromého výzkumu a inovací, aby mohly být na základě přístupu „Jedno zdraví“ vyvíjeny lepší nástroje, produkty a zařízení, nové způsoby léčby a alternativní přístupy;

AN.  vhledem k tomu, že v rámci pátého až sedmého rámcového programu se do výzkumu antimikrobiální rezistence investovala více než 1 miliarda EUR a v rámci programu Horizont 2020 byl dosud uvolněn kumulativní rozpočet ve výši již přes 650 milionů EUR; vzhledem k tomu, že Komise se zavázala, že v posledních třech letech existence programu Horizont 2020 investuje do antimikrobiální rezistence více než 200 milionů EUR;

AO.  vhledem k tomu, že v rámci programu Horizont 2020 přinesou výsledky výzkumu v oblasti antimikrobiální rezistence různé nástroje financování, konkrétně:

   iniciativa pro inovativní léčiva (IIL), se zaměřením na všechny aspekty vývoje antibiotik, včetně výzkumu mechanismů antimikrobiální rezistence, objevování léků, vývoje léků a ekonomiky a dohledu, se sedmi probíhajícími projekty v rámci programu ND4BB s celkovým rozpočtem ve výši více než 600 milionů EUR z finančních prostředků Komise a z věcných příspěvků od společností;
   Partnerství evropských a rozvojových zemí při klinických hodnoceních (EDCTP), se zaměřením na vývoj nových a vylepšených léčiv, očkovacích látek, mikrobicidů a diagnostik HIV/AIDS, tuberkulózy a malárie, s 32 probíhajícími projekty v hodnotě více než 79 milionů EUR;
   iniciativa společného plánování výzkumu antimikrobiální rezistence (JPIAMR) se zaměřením na konsolidaci jinak roztříštěných vnitrostátních výzkumných činností, s probíhajícími projekty v hodnotě 55 milionů EUR;
   Evropská rada pro výzkum (ERV) se svými výzkumnými projekty řízenými výzkumnými pracovníky nebo založenými na přístupu zdola nahoru;
   finanční nástroj InnovFin pro výzkum v oblasti infekčních onemocnění (IDFF) pro projekty blízké trhu, se sedmi dosud udělenými půjčkami v celkové výši 125 milionů EUR;
   nástroj pro malé a střední podniky a program „Rychlá cesta k inovacím“, které podporují malé a střední podniky při vytváření nových řešení a nástrojů určených pro prevenci, diagnostiku a léčbu infekčních onemocnění a pro zdokonalení kontroly infekcí, s 36 projekty týkajícími se antimikrobiální rezistence a rozpočtem ve výši 33 milionů EUR;

AP.  vzhledem k tomu, že do 60. let bylo vyvinuto více než 20 nových tříd antibiotik, ale že od té doby byla navzdory šíření a pokroku nových odolných bakterií vyvinuta pouze jedna nová třída antibiotik; vzhledem k tomu, že kromě toho existují jasné důkazy o odolnosti vůči novým účinným látkám ve stávajících třídách antibiotik;

AQ.  vzhledem k tomu, že nové antimikrobiální látky mají pozitivní vedlejší účinky na veřejné zdraví a vědu;

AR.  vzhledem k tomu, že používání antibiotik k zootechnickým účelům, jako např. pro podporu růstu, představuje zneužití těchto léčivých produktů, které odsuzují všechny mezinárodní zdravotnické organizace, přičemž doporučují jeho zákaz v rámci boje proti antimikrobiální rezistenci; vzhledem k tomu, že používání antibiotik k podpoře růstu u zvířat určených k produkci potravin je v EU zakázáno od roku 2006;

AS.  vzhledem k tomu, že proti řadě nemocí způsobených mikroby lze účinně bojovat nikoli pomocí antibiotik, která vedou k rezistenci vůči lékům, nýbrž včasnou diagnostikou spojenou s novými a stávajícími léky a dalšími metodami léčby a postupy povolenými v EU, čímž budou ušetřeny miliony životů lidí a zvířat v celé EU;

AT.  vzhledem k tomu, že propast mezi nárůstem antimikrobiální rezistence a vývojem nových antimikrobiálních látek se rozšiřuje; vzhledem k tomu, že nemoci rezistentní vůči lékům by mohly do roku 2050 vést celosvětově k 10 milionům úmrtí ročně; vzhledem k tomu, že podle odhadů zemře každým rokem v EU nejméně 25 000 osob na infekce způsobené rezistentní bakterií, a to při ročních nákladech ve výši 1,5 miliardy EUR, zatímco za uplynulých 40 let byla vyvinuta pouze jedna nová třída antibiotik;

AU.  vzhledem k tomu, že pro zachování účinnosti antibiotik vyhrazených k použití u lidí a pro minimalizaci rizika vzniku antimikrobiální rezistence vůči stěžejním antibiotikům je nezbytné zakázat používání některých skupin antibiotik ve veterinárním lékařství; vzhledem k tomu, že Komise musí určit antibiotika nebo skupiny antibiotik, jež budou vyhrazeny pro léčbu některých infekcí u lidí;

AV.  vzhledem k tomu, že politické prohlášení, které v září 2016 schválily hlavy států na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku, a globální akční plán z května 2015 byly signálem, že svět je odhodlaný přijmout široký a koordinovaný přístup k řešení základních příčin antimikrobiální rezistence v různých odvětvích;

AW.  vzhledem k tomu, že často uváděné číslo 25 000 úmrtí ve spojitosti s antimikrobiální rezistencí v EU ročně a výše souvisejících nákladů přesahující 1,5 miliardy EUR pocházejí z roku 2007 a že je třeba, aby údaje o skutečných nákladech spojených s antimikrobiální rezistencí byly průběžně aktualizovány; zdůrazňuje, že rozsah tohoto problému je důkazem jednoznačné potřeby Evropského akčního plánu „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci;

EU jako region osvědčených postupů

1.  domnívá se, že mají-li být opatření proti antimikrobiální rezistenci dostatečná, musí hrát zásada „Jednoho zdraví“ ústřední úlohu, a odrážet tak skutečnost, že zdraví lidí a zvířat a životního prostředí jsou vzájemně propojené a že choroby se přenášejí z lidí na zvířata a naopak; zdůrazňuje proto, že je třeba řešit jak choroby lidí, tak zvířat, a to se zvláštním ohledem na potravinový řetězec a životní prostředí, které mohou být dalším zdrojem rezistentních mikroorganismů; zdůrazňuje důležitou úlohu Komise při koordinaci a monitorování vnitrostátních akčních plánů prováděných členskými státy a na důležitost spolupráce napříč administrativami;

2.  zdůrazňuje, že je zapotřebí pro Evropský akční plán „Jedno zdraví“ stanovit časový rámec; vyzývá Komisi a členské státy, aby do Evropského akčního plánu „Jedno zdraví“ a do vnitrostátních akčních plánů začlenily s ohledem na antimikrobiální rezistenci měřitelné a závazné ambiciózní cíle, aby tak bylo umožněno referenční srovnávání;

3.  vyzdvihuje skutečnost, že správné a uvážlivé používání antimikrobiálních látek je nezbytné pro omezení vzniku antimikrobiální rezistence v oblasti humánního lékařství, chovu zvířat a akvakultury; zdůrazňuje, že existují výrazné rozdíly ve způsobu, jakým členské státy k antimikrobiální rezistenci přistupují a jak ji řeší, což dává koordinaci vnitrostátních plánů s konkrétně stanovenými cíli zásadní význam; zdůrazňuje, že Komise hraje klíčovou úlohu v koordinaci a monitorování vnitrostátních strategií; vyzdvihuje nutnost, aby byla napříč sektory (zejména v příštím (9.) rámcovém programu EU pro výzkum a inovace) a napříč médii zavedena koncepce „Jednoho zdraví“, čehož dosud nebylo v akčním plánu Komise v dostatečné míře dosaženo; trvá na tom, aby bylo preventivní používání antibiotik ve veterinárním lékařství přísně regulováno, a to v souladu s ustanoveními nového nařízení o veterinárních léčivých přípravcích;

4.  doporučuje, aby byly do nově vytvořené sítě pro přístup „Jedno zdraví“ a do Evropské společné akce týkající se antimikrobiální rezistence a infekcí spojených se zdravotní péčí (EU-JAMRAI) zapojeny kromě členských států také další klíčové zúčastněné strany;

5.  vyzývá Komisi, aby u akčního plánu „Jedno zdraví“ provedla a zveřejnila hodnocení v polovině období a hodnocení ex post a aby do postupu hodnocení zahrnula veškeré relevantní zúčastněné strany;

6.  zdůrazňuje, že společný unijní postup proti rostoucímu ohrožení zdraví lidí a zvířat i životního prostředí způsobenému bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům může být úspěšný pouze tehdy, bude-li se zakládat na standardizovaných údajích; vyzývá proto Komisi, aby vytvořila a navrhla příslušné postupy a ukazatele pro měření a srovnání pokroku v boji proti antimikrobiální rezistenci a aby zajistila předkládání a vyhodnocování standardizovaných údajů;

7.  poukazuje na to, že nedávno přijaté ukazatele EU, které pomáhají členským státům při monitorování jejich pokroku v boji proti antimikrobiální rezistenci, se zaměřují pouze na spotřebu antibiotik, avšak nezohledňují vhodnost jejich použití; vyzývá ECDC k náležité úpravě těchto ukazatelů EU;

8.  vyzývá Komisi, aby sbírala údaje o objemu vyrobených antibiotik a podávala o něm zprávy;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby sladily dozor, monitorování vzorců antimikrobiální rezistence a patogenů rezistentních vůči antimikrobiálním látkám a podávání zpráv o nich a aby předávaly tyto údaje do globálního systému sledování antimikrobiální rezistence (GLASS); dále zdůrazňuje stěžejní význam systematického sběru veškerých relevantních a srovnatelných údajů o objemu prodejů; vyzývá Komisi, aby v konzultaci s EMA, EFSA, ECDC a při zohlednění globálního seznamu prioritních patogenů vytvořeného organizací WHO navrhla seznam prioritních patogenů EU pro lidi i zvířata, a jasně tím stanovila budoucí priority v oblasti výzkumu a vývoje; vyzývá dále Komisi, aby vybízela členské státy k zavedení a monitorování vnitrostátních cílů v oblasti dohledu a snižování antimikrobiální rezistence a infekcí spojených se zdravotní péčí a aby v tomto ohledu členské státy podporovala;

10.  vyzývá Komisi, aby vypracovala standardizované přehledy pro shromažďování údajů o infekcích spojených se zdravotní péčí a aby posoudila rizika pro širší populaci lidí a zvířat během epidemií a pandemií;

11.  zdůrazňuje, že lepší sdílení místních, regionálních a celostátních informací a údajů o aktuálních otázkách v oblasti zdraví lidí a zvířat, spolu s používáním systémů včasného varování, může členským státům pomoci při přijímání přiměřených opatření na omezení šíření rezistentních organismů;

12.  žádá, aby byla rozšířena úloha a navýšeny lidské a finanční zdroje všech relevantních agentur EU v boji proti antimikrobiální rezistenci a infekcím spojeným se zdravotní péčí; je přesvědčen, že úzká spolupráce mezi agenturami EU a projekty financovanými EU má zásadní význam;

13.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby předkládaly pravidelné a přesné zprávy o počtu potvrzených případů antimikrobiální rezistence u lidí, jakož i správné a aktualizované statistiky úmrtnosti v důsledku antimikrobiální rezistence;

14.  zdůrazňuje, že monitorování chovu zvířat určených pro zemědělství a potravinářský průmysl, prevence infekcí, zdravotnická výchova, opatření biologické ochrany, programy aktivního screeningu a kontrolní postupy mají zásadní význam pro kontrolu všech infekčních mikroorganismů, neboť snižují potřebu antimikrobiálních látek, a tudíž i možnost vytvoření a šíření rezistence mikroorganismů; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byli orgánům v oblasti veřejného zdraví povinně hlášeni všichni pacienti, u nichž byla zjištěna infekce nebo kteří byli identifikováni jako přenašeči vysoce rezistentních bakterií; zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout obecné pokyny pro oddělení hospitalizovaných přenašečů a vytvořit multidisciplinární odbornou pracovní skupinu, která bude podléhat přímo vnitrostátním ministerstvům zdravotnictví;

15.  zdůrazňuje, že je třeba, aby existoval systém EU pro sběr údajů o správném využívání všech antibiotik; žádá o vypracování protokolů pro předepisování a používání antibiotik na úrovni EU, jež budou mimo jiné uznávat odpovědnost veterinárních lékařů a praktických lékařů v této oblasti; žádá rovněž, aby byly na vnitrostátní úrovni povinně shromažďovány všechny předpisy antibiotik a aby byly registrovány v databázi, kterou budou spravovat a koordinovat odborníci na infekce, s cílem šířit znalosti o jejich nejlepším využívání;

16.  vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že Komise včas nenavrhla strategický přístup ke znečištění vod farmaceutickými látkami, jak požaduje rámcová směrnice o vodě(20); naléhavě proto žádá Komisi a členské státy, aby bezodkladně vypracovaly strategii EU pro řešení problému reziduí léčiv ve vodě a životním prostředí, která by věnovala dostatečnou pozornost monitorování, shromažďování údajů a lepší analýze dopadů antimikrobiální rezistence na vodní zdroje a vodní ekosystém; poukazuje na užitečnost integrovaného přístupu k reziduím léčiv a antimikrobiální rezistenci v životním prostředí založeného na řetězci(21);

17.  zdůrazňuje, že znečištění vod a půdy rezidui antibiotik pocházejícími ze zdravotnictví a veterinárního lékařství představuje rostoucí problém a že životní prostředí samotné je potenciálním zdrojem nových rezistentních mikroorganismů; vyzývá proto Komisi, aby v rámci koncepce „jednoho zdraví“ věnovala aspektu životního prostředí výrazně větší pozornost;

18.  vzhledem k tomu, že často uváděné číslo 25 000 úmrtí ve spojitosti s antimikrobiální rezistencí v EU ročně a výše souvisejících nákladů přesahující 1,5 miliardy EUR pocházejí z roku 2007 a že je třeba, aby údaje o skutečných nákladech spojených s antimikrobiální rezistencí byly průběžně aktualizovány;

19.  připomíná, že zdraví je faktorem produktivity a konkurenceschopnosti, jakož i jedním z nejvíce sledovaných témat ze strany občanů;

20.  vyzývá Komisi, aby rozšířila své financování na Evropský výbor pro testování antimikrobiální citlivosti (EUCAST), který se zabývá technickými aspekty testování fenotypické antimikrobiální citlivosti in vitro a funguje jako výbor agentury EMA a střediska ECDC pro stanovování mezních hodnot;

21.  naléhavé žádá Evropskou komisi, aby v rámci víceletého finančního rámce na období 2021–2027 (VFR) vyčlenila dodatečné finanční zdroje pro výzkum alternativních krmiv neurčených pro léčebné účely v oblasti chovu zvířat;

22.  podporuje jako minimum odpověď Rady na návrh kodexu pro minimalizaci antimikrobiální rezistence a zabránění jejímu šíření, který předložil Codex Alimentarius, a zásady 18 a 19 týkající se odpovědného a obezřetného používání antimikrobiálních látek;

23.  vybízí k zaměření pozornosti na dodržování obecných pokynů o kontrole infekcí, začlenění cílů pro snižování míry infekce a podporu osvědčených postupů s cílem přispět k bezpečnosti pacientů v nemocničním prostředí;

24.  vyzývá Komisi, ECDC a členské státy, aby podporovaly používání jednorázových ručníků v místech citlivých na hygienu, jako jsou zdravotnická zařízení, zařízení na zpracování potravin či mateřské školy;

25.  připomíná, že potraviny jsou jedním z možných nástrojů pro přenos rezistentních bakterií od zvířat k lidem, a dále, že bakterie rezistentní vůči lékům mohou obíhat v populacích lidí a zvířat prostřednictvím vody a životního prostředí; bere na vědomí rizika infekce rezistentními organismy prostřednictvím kontaminovaných plodin ošetřených antimikrobiálními látkami nebo prostřednictvím hnoje a úniků látek ze zemědělských podniků do podzemních vod; poukazuje v této souvislosti na to, že šíření těchto baktérií ovlivňuje obchod, cestování a migraci jak lidí, tak zvířat;

26.  vyzývá Komisi a členské státy, aby informovanost veřejnosti zvyšovaly formou informačních sdělení v rámci ochrany veřejného zdraví a aby přitom nabádaly ke změně chování, pokud jde o odpovědné užívání antibiotik a nakládání s nimi, a zejména o profylaktické používání; zdůrazňuje, že je důležité podporovat „gramotnost v oblasti zdraví“, jelikož je nezbytné, aby pacienti chápali zdravotní informace a byli schopni se léčebnými pokyny přesně řídit; zdůrazňuje, že preventivní opatření, včetně řádné hygieny, by měla být posílena, aby se snížila poptávka po antibioticích; zdůrazňuje, že povědomí o rizicích spojených se samoléčbou a nadměrným předepisováním by mělo být základní součástí preventivní strategie;

27.  vyzývá Komisi a členské státy, aby informovanost veřejnosti o souvislosti mezi infekcemi a osobní hygienou zvyšovaly formou informačních sdělení v rámci ochrany veřejného zdraví; zdůrazňuje, že účinnou cestou, jak omezit používání antimikrobiálních látek, je v první řadě zastavení šíření infekcí; vybízí v tomto ohledu k podpoře iniciativ v oblasti sebepéče;

28.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily strategie na podporu dodržování režimu léčby pomocí antibiotik a jiných vhodných léčebných postupů tak, jak byly předepsány zdravotnickými odborníky;

29.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v souladu s přístupem „jedno zdraví“ předložila návrh pokynů, které by stanovily osvědčené postupy pro vytváření harmonizovaných norem kvality, jež by byly uplatňovány v celé EU, aby se tak podpořilo mezidisciplinární vzdělávání, prevence infekcí a vzdělávací programy pro pracovníky ve zdravotnictví a veřejnost s cílem zajistit správné jednání zdravotníků a veterinářů, pokud jde o jde o předepisování, dávkování, užívání a likvidaci antimikrobiálních látek a materiálů kontaminovaných antimikrobiální rezistencí(22), a aby zajistila vytvoření a rozmístění multidisciplinárních týmů pro řízení antibiotik v nemocničních zařízeních;

30.  zdůrazňuje, že jedna třetina lékařských předpisů pochází z primární péče, takže toto odvětví by mělo být považováno za prioritní, pokud jde o používání protokolů; zdůrazňuje, že pro vypracovávání těchto protokolů a jejich kontrolu a návazná opatření je zapotřebí specialistů na infekční onemocnění; žádá Evropskou komisi, aby navrhla obecné pokyny pro používání těchto protokolů v oblasti lidského zdraví; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly veškeré stávající protokoly, zejména pro profylaktické použití během operací; vítá stávající projekty na vnitrostátní úrovni, jako je program PIRASOA, které jsou příkladem osvědčených postupů v oblasti racionálního používání v primární péči a nemocnicích; vybízí k rozvoji mechanismů, jejichž prostřednictvím by bylo možné sdílet osvědčené postupy a protokoly;

31.  je si vědom toho, že zdravotničtí pracovníci se musí často o indikaci pro léčbu antibiotiky rozhodovat rychle; konstatuje, že rychlé diagnostické testy mohou napomoci účinnému a přesnému rozhodování;

32.  vybízí členské státy, aby předcházely šíření infekce rezistentních bakterií tím, že zavedou programy aktivního screeningu využívající technologie rychlé diagnostiky s cílem rychle identifikovat pacienty nakažené multirezistentní bakterií a zavést vhodná opatření pro kontrolu infekce (např. izolace pacientů, vytváření skupin a zesílená hygienická opatření);

33.  je si vědom toho, že náklady na nástroje rychlé diagnostiky mohou překročit cenu antibiotik; vyzývá Komisi a členské státy, aby pro odvětví navrhly pobídky k vypracování účinných, levných a efektivních testovacích metod a l využívání nástrojů rychlé diagnostiky; zdůrazňuje, že nástroje rychlé diagnostiky jsou na celostátní úrovni dostupné pouze ve 40 % zemí OECD; vyzývá zdravotní pojišťovny, aby vzhledem k dlouhodobým přínosům prevence zbytečného užívání antimikrobiálních látek dodatečné náklady na použití nástrojů rychlé diagnostiky hradily;

34.  vyzývá Komisi a členské státy, aby omezily prodej antibiotik u zdravotnických a veterinárních pracovníků, kteří je rovněž předepisují, a aby odstranily veškeré pobídky (finanční i jiné) k předepisování antibiotik a aby i nadále zajišťovaly dostatečně rychlý přístup k pohotovostním veterinárním lékům; zdůrazňuje, že mnoho antimikrobiálních látek je používáno jak u lidí, tak u zvířat a že některé z těchto antimikrobiálních látek jsou klíčové pro prevenci či léčbu život ohrožujících infekcí u lidí a jejich používání u zvířat by mělo být proto zakázáno; zdůrazňuje, že tyto antimikrobiální látky by měly být vyhrazeny výlučně pro léčbu lidí, aby se po co nejdelší dobu ochránila jejich účinnost při léčbě infekcí u lidí; domnívá se, že by členské státy měly mít možnost provádět nebo zachovat přísnější opatření týkající se omezení prodeje antibiotik;

35.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly rozhodné kroky proti nelegálnímu prodeji antimikrobiálních přípravků a jejich prodeji bez lékařského nebo veterinárního předpisu v EU;

36.  zdůrazňuje význam očkování a diagnostických nástrojů pro boj proti antimikrobiální rezistenci a infekcím spojeným se zdravotní péčí; doporučuje začlenění cílů pro očkování v populaci, zejména ve zranitelných skupinách, jako klíčového prvku národních akčních plánů v oblasti antimikrobiální rezistence; dále poukazuje na význam, který mají dostupné informace a zvyšování informovanosti široké veřejnosti pro zvýšení míry proočkování v oblasti zdravotnictví a veterinární péče a tedy i pro nákladově efektivní léčbu nemocí a řešení problému antimikrobiální rezistence;

37.  zdůrazňuje, že v Evropském akčním plánu „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR) se uvádí, že imunizace formou očkování je nákladově efektivním opatřením v oblasti veřejného zdraví v boji proti AMR(23)a, a že Komise v akčním plánu oznamuje pobídky na podporu používání diagnostiky, antimikrobiálních alternativ a očkovacích látek(24), avšak že překážkou pro zvýšení úrovně proočkování, které je cílem tohoto akčního plánu, jsou relativně vyšší náklady na diagnostiku, antimikrobiální alternativy a očkování ve srovnání s konvenčními antibiotiky(25); zdůrazňuje, že řada členských států již považuje očkování za důležité politické opatření, jehož cílem je jak zabránit přeshraničnímu šíření onemocnění zvířat, tak omezit další rizika nákazy pro zemědělský trh EU, a proto již tato očkování zavedla;

38.  vyzývá členské státy, aby posílily úsilí o prevenci a kontrolu infekcí, které mohou vést k sepsi; vybízí členské státy, aby do svých vnitrostátních akčních plánů v oblasti antimikrobiální rezistence začlenily cílená opatření pro zlepšení prevence, včasné identifikace a diagnostiky a klinické léčby sepse;

39.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala, jakým způsobem lze co nejlépe využít potenciálu evropských referenčních sítí pro vzácná onemocnění, a aby posoudila jejich možnou úlohu v rámci výzkumu antimikrobiální rezistence;

40.  upozorňuje na rostoucí problém znečištění životního prostředí prostřednictvím reziduí antibiotik určených pro lidskou spotřebu a pro zvířata, který vyžaduje soudržná politická opatření pro zabránění šíření antimikrobiální rezistence mezi ekosystémy, zvířaty a lidmi; vybízí k dalšímu výzkumu dynamiky přenosu a relativního vlivu tohoto znečištění na antimikrobiální rezistenci; vyzývá tudíž k zajištění součinnosti přístupu „Jednoho zdraví“ a stávajících údajů získaných při monitorování v oblasti životního prostředí, zejména formou seznamů monitorovaných látek podle rámcové směrnice o vodě, s cílem zlepšit dostupné znalosti o výskytu a šíření antimikrobiálních látek v životním prostředí;

41.  poukazuje na to, že bakterie vystavené působení herbicidů se vůči klinicky relevantním antibiotikům chovají odlišně; všímá si frekvence změn v rezistenci vůči antibiotikům, které byly vyvolány používáním herbicidů a antibiotik, a toho, že dopady těchto změn unikají regulatornímu dohledu;

42.  žádá Komisi, aby přijala vhodná opatření k řešení otázky uvolňování léčivých přípravků, včetně antimikrobiálních látek, do životního prostředí prostřednictvím odpadních vod a čističek odpadních vod, neboť se jedná o významný faktor vzniku antimikrobiální rezistence;

43.  požaduje, aby přezkum posouzení rizik z hlediska životního prostředí tvořil součást postupu registrace antimikrobiálních látek, jakož i starších přípravků, které jsou již na trhu; vyzývá k přísnému dodržování správné výrobní praxe EU a pravidel zelených veřejných zakázek, pokud jde o výrobu a distribuci léčivých přípravků a uvolňování antibiotik do životního prostředí;

44.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby se zabývaly otázkou rychlého nárůstu úrovní multirezistentních houbovitých plísní a provedly revizi používání fungicidů v zemědělství a průmyslu;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby postupně ukončily používání antimikrobiálních sloučenin či chemických látek mimo zdravotnický systém, například v čisticích prostředcích každodenní spotřeby či jiném spotřebním zboží;

46.  zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí podrobný výzkum toho, jaký vliv má přítomnost antimikrobiálních látek v potravinových plodinách a krmivech na rozvoj AMR, a výzkum mikrobiální populace v půdě;

47.  zdůrazňuje v této souvislosti nutnost důkladného předběžného posouzení společenských nákladů přístupu, který pouze odstraňuje škodlivé následky, ale neřeší příčiny;

48.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly své kodexy správné zemědělské praxe a revidovaly příslušné nejlepší dostupné techniky v rámci směrnice o průmyslových emisích(26) tak, aby zahrnovaly ustanovení o nakládání s hnojem obsahujícím antibiotika nebo mikroorganismy rezistentní vůči antimikrobiálním látkám;

49.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vývoj udržitelných léčivých přípravků s nízkým dopadem na životní prostředí a vodu a aby v tomto ohledu vybízely k dalším inovacím ve farmaceutickém průmyslu;

50.  zdůrazňuje, že ne všechny členské státy mají dostatečné zdroje pro rozvoj a provádění komplexních vnitrostátních strategií v oblasti antimikrobiální rezistence; naléhavě žádá Komisi, aby členským státům poskytla jasné informace o zdrojích EU, které jsou k dispozici pro řešení problému antimikrobiální rezistence, a aby pro tyto účely v konkrétnější formě vyčlenila finanční prostředky;

51.  vyzývá Komisi, aby v rámci směrnice o průmyslových emisích přezkoumala a revidovala referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách (BREF), jež se týkají emisí podniků vyrábějících antibiotika;

52.  naléhavě žádá Komisi, aby účinně uplatňovala dostupné právní předpisy ve všech oblastech souvisejících s antimikrobiální rezistencí s cílem zajistit boj proti této hrozbě napříč politikami;

53.  zdůrazňuje význam přístupu založeného na analýze životního cyklu, od výroby a předepsání až po nakládání s farmaceutickým odpadem; žádá Komisi, aby se zabývala otázkou likvidace antibiotik, přičemž by měly být prozkoumány alternativy ke spalování, mezi něž patří například zplynování;

54.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zahrnutí environmentálních otázek do systému farmakovigilance pro humánní léčivé přípravky a zpřísnění systému farmakovigilance pro veterinární léčivé přípravky, zejména v souvislosti s antimikrobiální rezistencí;

55.  vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily normy kvality (prahové hodnoty) nebo požadavky na posouzení rizika, aby se zajistilo, že koncentrace příslušných antibiotik a mikroorganismů rezistentních vůči antimikrobiálním látkám, jež jsou obsaženy v hnoji, čistírenském kalu a vodě určené k zavlažování, budou bezpečné a mohly být použity na zemědělské půdě;

56.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zahájila celounijní informační kampaň namířenou na spotřebitele a podniky, jejímž předmětem bude akvakultura obecně a zejména rozdíly mezi přísnými, komplexními normami na trhu EU a normami vztahujícími se na dovážené produkty ze třetích zemích, a to se zvláštním důrazem na problémy, jež pro bezpečnost potravin a veřejné zdraví představuje zavlečení mimořádně rezistentních mikroorganismů a antimikrobiální rezistence (AMR);

57.  vyzývá, aby bylo postupně ukončeno rutinní profylaktické používání antimikrobiálních látek ve skupinách hospodářských zvířat, a navrhuje, aby bylo používání antibiotik poslední instance zakázáno u všech zvířat určených k produkci potravin; zdůrazňuje, že řádné chovné postupy, vhodné hygienické postupy, dobré řízení zemědělských podniků a investice do těchto oblastí přispívají k prevenci infekcí, a tudíž k omezení používání antibiotik; naléhavě žádá Komisi, aby předložila novou strategii EU v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, o což se zasazuje Evropský parlament, s dlouhodobým cílem vytvořit právní předpisy v této oblasti; naléhavě vyzývá Komisi, aby bezodkladně provedla zbývající body strategie EU v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat na období 2012–2015;

58.  zdůrazňuje, že dobré systémy řízení zemědělských podniků, biologické bezpečnosti a chovu zvířat jsou pilíře zdraví a dobrých životních podmínek zvířat určených k produkci potravin, a pokud jsou uplatňovány vhodným způsobem, vedou k minimalizaci citlivosti vůči bakteriálním onemocněním a potřeby používání antibiotik u zvířat;

59.  domnívá se, že je třeba podporovat adekvátní financování investic uskutečňovaných přímo v zemědělských podnicích, jako je kvalitní ustájení, vzduchotechnika, úklid, dezinfekce, očkování a biologická ochrana, a budoucí SZP by je neměla oslabovat; uznává v tomto ohledu význam informovanosti členů komunity zemědělců o dobrých životních podmínkách zvířat, zdraví zvířat a bezpečnosti potravin; konstatuje, že je důležité podporovat a uplatňovat osvědčené postupy na všech úrovních produkce a zpracování potravinářských produktů, a poukazuje na význam bezpečných a nutričně vyvážených krmiv, specifických krmných strategií, složení krmiv, krmných přípravků a zpracování krmiv;

60.  žádá Komisi a členské státy – a to i v souvislosti s reformou společné zemědělské politiky –, aby dosáhly větší součinnosti a v souladu se zjištěními uvedenými v Evropském akčním plánu „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR) poskytly účinné finanční pobídky a podporu chovatelům hospodářských zvířat, kteří mohou prokázat, že významně snížili používání antibiotik a dosáhli vysokého míry proočkování svých zvířat nebo chovu;

61.  zdůrazňuje, že řádná hygiena v zemědělských podnicích má zásadní význam; žádá Komisi, aby vypracovala pokyny k používání antibiotik u zvířat a k hygienickým podmínkám v zemědělských podnicích; vyzývá členské státy, aby vypracovaly přesné plány a aby posílily kontrolu hygienických podmínek;

62.  připomíná preventivní opatření, která mají být použita předtím, než se přistoupí k antimikrobiální léčbě celých skupin zvířat (metafylaxi) určených k produkci potravin:

   používání dobrých a zdravých chovných zvířat, která rostou přirozeně a vyznačují se vhodnou genetickou různorodostí,
   podmínky, které respektují behaviorální potřeby jednotlivých druhů zvířat, včetně sociální interakce a hierarchie,
   intenzita chovu, která nezvyšuje riziko přenosu nákazy,
   oddělení nakažených zvířat od zbytku skupiny,
   (v případě kuřat a menších zvířat) dílčí rozdělení hejn na menší, fyzicky oddělené skupiny,
   provedení stávajících pravidel podmíněnosti týkajících se dobrých životních podmínek zvířat stanovených v nařízení (EU) č. 1306/2013, příloha II – povinné požadavky na hospodaření (PPH) 11, 12, 13(27);

63.  domnívá se, že požadavky, aby bylo použití antibiotik uvedeno v označení, by zlepšily znalosti spotřebitelů a poskytly jim možnost informovanější volby; vyzývá Komisi, aby vytvořila harmonizovaný systém označování založený na normách pro dobré životní podmínky zvířat a osvědčených postupech v oblasti chovu zvířat, jak již bylo plánováno v roce 2009(28);

64.  upozorňuje dále na nedávné výsledky vědeckého výzkumu (únor 2018), které ukazují, že ESBL (širokospektrá beta-laktamáza) se na lidi přenáší chovem zvířat a konzumací masa pouze v omezené míře a že k přenosu ESBL dochází zejména z člověka na člověka(29);

65.  zdůrazňuje, že intenzivní živočišná výroba může zahrnovat nesprávné a opakované používání antibiotik u skotu a drůbeže v zemědělských podnicích s cílem dosáhnout rychlejšího růstu a že jsou antibiotika také často používána z profylaktických důvodů k prevenci šíření chorob, které jsou důsledkem stísněných, přeplněných a stresujících podmínek, v nichž jsou zvířata chována, a které oslabují jejich imunitní systém, a k vyvážení nehygienických podmínek chovu;

66.  domnívá se, že již poměrně dobře víme, jak se AMR šíří od zvířat v zemědělství k lidem a že tato skutečnost není v akčním plánu odpovídajícím způsobem uznána; konstatuje, že akční plán pouze vyzývá k dalšímu zkoumání a k doplnění nedostatečných znalostí o této otázce, což by mohlo vést k odložení naléhavě nezbytných kroků;

67.  vyzývá Komisi a členské státy, aby rozlišovaly mezi hospodářskými a domácími zvířaty, zejména pokud jde o vytváření mechanismů zaměřených na monitorování a posuzování používání antimikrobiálních látek ve veterinárním lékařství a navrhování opatření upravujících používání těchto látek;

68.  zdůrazňuje, že ve spolupráci s veterinárními lékaři byl vypracován systém pro komplexní sledování antibiotik v zemědělství, který komplexně dokumentuje používání antibiotik a dále zlepšuje jejich aplikaci; vyjadřuje politování nad tím, že dosud neexistuje srovnatelný systém v oblasti humánní medicíny;

69.  konstatuje, že agentury EU(30) potvrdily rovněž souvislost mezi zjištěnou rezistencí vůči antibiotikům u zvířat určených k produkci potravin (např. u kuřecích brojlerů) a velkým množstvím bakteriálních infekcí u lidí, přičemž tyto infekce pocházejí z manipulace s masem z těchto zvířat, jeho přípravy a konzumace;

70.  zdůrazňuje, že výzkum prokázal, že opatření, která omezují používání antibiotik u zvířat určených k produkci potravin, jsou spojena s nižším výskytem bakterií rezistentních vůči antibiotikům u těchto zvířat(31);

71.  vyzývá s ohledem na tento nedávný výzkum(32)Komisi a členské státy ke svědomitosti a přiměřenosti při přijímání opatření a k tomu, aby ve všech relevantních právních předpisech pečlivě posuzovaly a klasifikovaly „antibiotika“ a „antimikrobiální rezistenci“, a to s cílem neomezovat bezdůvodně v evropském chovu hospodářských zvířat dostupnost prostředků pro boj proti některým prvokům, jako jsou kokcidie, čímž dochází k nezamýšlenému posilování rizika nákazy lidí nebezpečnými bakteriemi, jako je salmonela, a mikroby v potravě;

72.  lituje, že v Evropském akčním plánu „Jedno zdraví“ zaměřeném na boj proti antimikrobiální rezistenci nebyly vyčleněny žádné zdroje a že se nepočítá ani s ambicióznějším využitím legislativních nástrojů; vyzývá Komisi, aby byla v rámci jakéhokoli příštího akčního plánu, který vypracuje, ambicióznější a vynaložila soustavnější úsilí o jeho úplné provedení;

73.  lituje, že v zásadě správný strategický přístup Komise se příliš často omezuje na prohlášení o záměru, a vyzývá Komisi, aby svůj přístup konkretizovala;

74.  vyzývá Komisi, aby koordinovala a monitorovala vnitrostátní strategie, a umožnila tak sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy;

75.  naléhavě žádá členské státy, aby vypracovaly ambiciózní národní strategie pro řešení problému antimikrobiální rezistence v odvětví živočišné výroby, zahrnuly do nich kvantifikované cíle ke snížení používání veterinárních antimikrobiálních látek, a to při zohlednění místních okolností; zdůrazňuje, že do provádění těchto strategií by měla být zapojena všechna odvětví v rámci celého potravinového řetězce;

76.  poukazuje na to, že některé členské státy mají zákonem stanovené kvalifikované poradce v oblasti veterinárních léčiv, kteří obdrželi od příslušných orgánů oprávnění předepisovat některé veterinární přípravky; zdůrazňuje, že vnitrostátní akční plány v oblasti antimikrobiální rezistence by neměly těmto osobám zakazovat, aby v nezbytných případech předepisovali a vydávali některé veterinární léčivé přípravky, a to vzhledem k zásadní úloze, kterou tyto osoby mohou mít v izolovaných venkovských oblastech;

77.  zdůrazňuje důležitost výměny osvědčených postupů mezi členskými státy a koordinace takových výměn ze strany Komise; vítá v této souvislosti, že v Nizozemsku došlo v letech 2009–2016 ke snížení používání antibiotik v odvětví chovu zvířat o 64,4 % a že ambicí Nizozemska je další pokles do roku 2020; vyzývá Komisi a členské státy, aby tohoto příkladu partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi úřady, průmyslem, vědci a veterinárními lékaři následovaly i v dalších částech Unie;

78.  naléhavě žádá členské státy, aby zvážily zavedení pozitivních (daňové úlevy pro zemědělce) a negativních (zdanění prodeje antibiotik, jako například těch antibiotik, které již bylo úspěšně zavedeno v Belgii a Dánsku) daňových pobídek na antibiotika používaná v odvětví chovu zvířat pro jiné než léčebné účely;

Podpora výzkumu, vývoje a inovací v souvislosti s antimikrobiální rezistencí

79.  poukazuje na to, že investice ve výši 1,3 miliard EUR do výzkumu antimikrobiální rezistence přisuzují EU vedoucí postavení na tomto poli a že úspěchy EU zahrnují spuštění programu „New Drugs for Bad Bugs“ (ND4BB)(33) a iniciativu společného plánování výzkumu antimikrobiální rezistence (JPIAMR)(34); zdůrazňuje, že výzkum musí být efektivní a koordinovaný; vítá proto iniciativy jako ERA-NET, které vytvářejí synergie mezi iniciativou JPIAMR a programem Horizont 2020; zdůrazňuje skutečnost, že více než 20 nových tříd antibiotik bylo vyvinuto v období před 60. léty 20. století, a se znepokojením konstatuje, že v posledních letech nebyly uvedeny žádné skutečně nové třídy antimikrobiálních látek;

80.  naléhavě žádá Komisi, aby zvážila nový legislativní rámec pro podporu rozvoje nových humánních antimikrobiálních látek, jak Parlament požadoval již dne 10. března 2016 ve svých pozměňovacích návrzích k návrhu nařízení o veterinárních léčivých přípravcích a ve svém usnesení ze dne 19. května 2015; poukazuje na to, že v evropském akčním plánu „Jedno zdraví“, který je zaměřen proti rezistenci vůči antimikrobiálním látkám, se Komise zavazuje „analyzovat regulační nástroje a pobídky EU – zejména právní předpisy týkající se léčivých přípravků pro vzácná onemocnění a pediatrických léčivých přípravků –, aby je mohla uplatnit na nové antimikrobiální látky“;

81.  vítá skutečnost, že EFSA a EMA v nedávné době přezkoumaly a prodiskutovaly řadu alternativ k používání antimikrobiálních látek u zvířat určených k produkci potravin, z nichž některé vykázaly v průběhu vypracování experimentálních studií slibné výsledky, pokud jde o zlepšování parametrů zdraví zvířat; doporučuje tudíž dát nový podnět vědeckému výzkumu alternativ a navrhnout legislativní rámec EU, který by stimuloval jejich vývoj a ujasnil cestu k jejich schvalování;

82.  připomíná, že klasická generace antibiotik, která je založená na řadě technik pro modifikaci antibiotik získaných z přírody, je vyčerpaná a že investice do výzkumu a vývoje v oblasti vytvoření nové generace antibiotik by měly prolomit klasické paradigma antibiotik; vítá nové techniky, které již byly vyvinuty, jako jsou monoklonální protilátky, které snižují virulentnost bakterií nikoli tím, že je zabijí, ale tím, že způsobují jejich neúčinnost;

83.  poukazuje na to, že věda a výzkum sehrávají při vypracovávání norem boje proti antimikrobiální rezistenci zásadní úlohu;

84.  vítá nedávné výzkumné projekty v oblasti alternativních antibiotických terapií, například v léčbě pomocí bakteriofágů, jako je projekt Phagoburn financovaný z prostředků EU; konstatuje, že žádná léčba pomocí bakteriofágů nebyla dosud na úrovni EU povolena; vyzývá Komisi, aby navrhla rámec pro léčbu pomocí bakteriofágů, která se zakládá na nejnovějším vědeckém výzkumu;

85.  připomíná, že v nedávné době proběhl výzkum v oblasti rozvoje probiotik nové generace pro souběžné použití s antibiotickou léčbou v klinickém prostředí, v němž bylo dosaženo poklesu infekcí spojených se zdravotní péčí způsobených bakteriemi vysoce rezistentními vůči antibiotikům(35);

86.  poukazuje na to, že výzkum a vývoj v oblasti nových přístupů k léčbě a prevenci infekcí je stejně důležitý a že tyto přístupy mohou zahrnovat používání látek na posílení imunitní reakce na bakteriální infekce, jako jsou prebiotika a probiotika;

87.  vyzývá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA), aby ve spolupráci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) a Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) přezkoumala veškeré dostupné informace o přínosech a rizicích starších antimikrobiálních látek, včetně antibiotik podávaných v kombinacích, a aby zvážila, zda je nutné provádět změny jejich schváleného užívání; zdůrazňuje, že by měl být podporován včasný dialog mezi inovátory a regulačními orgány, aby se tak v případě potřeby přizpůsobil regulační rámec v zájmu upřednostnění a urychlení vývoje antimikrobiálních léčivých přípravků a umožnil rychlejší přístup k nim;

88.  vybízí Komisi, aby zavedla zrychlený postup, kterým se může dočasně zakázat používání antimikrobiálních látek schválených pro průmyslové či zemědělské účely, u nichž je však podezření, že mají závažné negativní dopady na antimikrobiální rezistenci, a to do doby, než budou provedeny další studie o dopadu těchto antimikrobiálních látek;

89.  připomíná, že nízká kvalita léčebných a veterinárních přípravků s nízkou koncentrací aktivních látek nebo jejich dlouhodobé používání vedou ke vzniku rezistentních mikrobů; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zlepšily právní předpisy a vypracovaly nové zákony, které by zajistily, aby byla zaručena kvalita, bezpečnost a účinnost léčebných přípravků a aby se jejich používání řídilo přísnými zásadami;

90.  vyzývá Komisi, aby navýšila finanční prostředky pro včasný mezioborový a interdisciplinární výzkum epidemiologie a imunologie patogenů v oblasti antimikrobiální rezistence a screeningu infekcí spojených se zdravotní péčí, zejména způsoby přenosu mezi zvířaty, lidmi a životním prostředím; vyzývá Komisi k podpoře výzkumu v oblasti hygieny rukou a dopadu různých metod mytí a sušení rukou na přenos potenciálních patogenů;

91.  vyzývá Komisi, aby stejnou měrou investovala do vývoje neantibiotických alternativ v oblasti zdraví zvířat, včetně růstových stimulátorů, a do vývoje nových molekul pro vývoj nových antibiotik; zdůrazňuje, že nová antibiotika nesmí být používána na podporu zdraví zvířat nebo na podporu jejich růstu a že podniky, které obdrží veřejné finanční prostředky na vývoj nových antibiotik, musí ukončit distribuci nebo používání antibiotik na podporu zdraví zvířat nebo na podporu jejich růstu;

92.  vítá nedávné přeshraniční projekty výzkumu v oblasti dohledu nad antimikrobiálními látkami a prevence infekcí, jako je například projekt i-4-1-Health Interreg, financovaný z prostředků EU; vyzývá Komisi, aby navýšila financování výzkumu v oblasti opatření na prevenci infekcí spojených se zdravotní péčí;

93.  vyzývá Komisi, aby nadále podporovala úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, pokud jde o antimikrobiální rezistenci, včetně celosvětových infekcí vymezených v rámci cílů udržitelného rozvoje, zejména léků rezistentních vůči tuberkulóze a malárii, HIV a zanedbávaným tropickým nemocem, a to v rámci příštího rámcového programu EU pro výzkum a inovace a rovněž prostřednictvím zvláštního poslání v rámci programu celosvětového boje proti antimikrobiální rezistenci;

94.  vyzývá Komisi, aby zavedla omezení přepravy živých zvířat z oblastí, kde stávající systém pro monitorování zjistil výskyt antimikrobiálně rezistentních druhů bakterií;

95.  konstatuje, že některé přípravky na ochranu rostlin mohou mít také antimikrobiální vlastnosti, které ovlivní šíření antimikrobiální rezistence; vyzývá k dalšímu výzkumu možné souvislosti mezi expozicí komerčním přípravkům s obsahem pesticidů a herbicidů a rozvojem antimikrobiální rezistence; uznává, že herbicidy jsou běžně testovány na toxicitu, nikoli na subletální účinky na mikroby, a zdůrazňuje, že kvůli výše uvedeným skutečnostem je důležité takové testy provádět pravidelně;

96.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly včasný a nepřetržitý dialog se všemi zúčastněnými stranami na vypracování vhodných pobídek pro výzkum a vývoj v oblasti antimikrobiální rezistence; bere na vědomí, že neexistuje žádný univerzální postup; naléhavě žádá Komisi, aby formálně zapojila občanskou společnost do diskusí v rámci přístupu „Jednoho zdraví“, například prostřednictvím vytvoření a financování specializované sítě zúčastněných stran;

97.  zdůrazňuje, že jsou potřebné různé modely spolupráce pod vedením veřejného sektoru a se zapojením průmyslu; uznává, že schopnosti průmyslu hrají při výzkumu a vývoji v oblasti antimikrobiální rezistence klíčovou úlohu; zdůrazňuje, že bez ohledu na výše uvedené skutečnosti, je třeba tuto závažnou oblast výzkumu a vývoje označit jako veřejnou prioritu s potřebou další koordinace; vyzývá proto Komisi, aby vytvořila veřejnou platformu pro veřejně financované výzkumné a vývojové projekty v oblasti antimikrobiální rezistence a pro koordinaci všech činností v oblasti výzkumu a vývoje;

98.  zdůrazňuje proto, že stávající inovační rámec nepodněcuje účinně výzkum a vývoj v oblasti antimikrobiální rezistence, a vyzývá k přizpůsobení a harmonizaci režimu duševního vlastnictví na evropské úrovni, zejména s cílem lépe sladit dobu ochrany s dobou požadovanou pro dotčený inovativní léčebný přípravek;

99.  je toho názoru, že v Evropské unii jsou již na mnoha různých místech zkoumány otázky boje proti antimikrobiální rezistenci, aniž by dosud existoval náležitý přehled o stavu výzkumu v EU jako celku; vybízí tudíž k vytvoření příslušné speciální platformy na úrovni EU, aby bylo v budoucnu možné využívat zdroje pro výzkum účinněji;

100.  připomíná význam vytváření vazeb mezi akademickou sférou a biofarmaceutickými společnostmi pro vývoj nových antibiotik, rychlou diagnostiku a nové způsoby léčby;

101.  vítá závěry WHO, Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) a společného technického sympozia Světové obchodní organizace (WTO) s názvem „Antimikrobiální rezistence: jak podněcovat inovace, přístup a vhodné používání antibiotik“(36), kde proběhla diskuse o nových modelech výzkumu a vývoje s cílem motivovat výzkum a vývoj a zároveň oddělit ziskovost antibiotik od jejich prodaného množství;

102.  připomíná, že nařízení o klinických hodnoceních(37) pomůže podpořit výzkum nových antimikrobiálních látek v EU; vyzývá Komisi a agenturu EMA, aby uplatňovaly nařízení o klinických hodnoceních bez dalšího odkladu;

103.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rozvoj a využívání nových ekonomických modelů, pilotních projektů a odrazujících a podněcujících pobídek k podpoře vývoje nových způsobů léčby, diagnostických metod, antibiotik, zdravotnických prostředků, očkovacích látek a alternativ antimikrobiálních látek; je přesvědčen, že tyto pobídky mají smysl, pokud jsou dlouhodobě udržitelné, založené na potřebách a založené na důkazech, zaměřují se na klíčové priority veřejnosti a přispívají k náležitému léčebnému využití;

104.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost stávajících hygienických postupů a způsobů sanitace v nemocnicích a zdravotnických zařízeních; žádá Komisi, aby prozkoumala možnost používání probiotik a jiných udržitelných technologií v oblasti hygieny jakožto účinných metod v oblasti hygieny pro prevenci a omezování infekcí spojených se zdravotní péčí, jež byly způsobeny antimikrobiální rezistencí;

105.  vybízí k využívání nákladově efektivních technologií, které omezí dopad infekcí spojených se zdravotní péčí v nemocnicích a pomohou předcházet šíření multirezistentních mikroorganismů;

106.  vybízí členské státy, aby podporovaly alternativní systémy poskytování náhrad s cílem usnadnit využívání inovativních technologií v rámci systémů vnitrostátní zdravotní péče;

107.  všímá si, že obvyklý obchodní model pro vývoj léků není vhodný pro vývoj antibiotik, a to proto, že rezistence se může postupem času vyvíjet a že antibiotika jsou určena k dočasnému použití jako léky poslední instance; připomíná průmyslu jeho sociální odpovědnost za přispívání k boji proti antimikrobiální rezistenci formou hledání způsobů, jak prodloužit životnost antibiotik, čímž se zabezpečí udržitelnost dodávek účinných antibiotik, a vyzývá k poskytnutí podnětů pro tento výzkum a ke stanovení regulačního postupu;

108.  připomíná, že jak Parlament, tak Rada požádaly o přezkum stávajících pobídek (tj. pobídek zavedených nařízením o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění(38)), a to z důvodu jejich zneužívání a vysoké konečné ceny; vyzývá tudíž Komisi, aby provedla analýzu stávajícího modelu pobídek v oblasti výzkumu a vývoje, včetně modelu přenosné exkluzivity na trhu, s cílem navrhnout nové podněty a stanovit regulační postup;

109.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s výzkumnými pracovníky a průmyslem vypracovaly nové modely pobídek, které by oddělovaly platby od objemu předepisovaných léčiv a podněcovaly investice po dobu celého vývoje výrobků a výroby; zdůrazňuje, že konečným cílem pobídek v oblasti výzkumu a vývoje musí být zaručení dostupnosti kvalitních antibiotik a přístupu k nim;

110.  uznává klíčovou úlohu lékárníků při zvyšování informovanosti o vhodném používání antimikrobiálních látek a při prevenci antimikrobiální rezistence; vybízí členské státy, aby rozšířily svou odpovědnost tím, že umožní vydávat přesná množství, aplikovat některé očkovací látky a provádět diagnostické rychlotesty přímo v lékárnách;

111.  žádá, aby přenosné exkluzivity na trhu a odměny za vstup na trh byly považovány za možnost udržitelné pobídky;

112.  vyzývá Komisi, aby se ujala celosvětově vedoucí úlohy při propagaci modelů pro osvědčené postupy vycházejících z průkazných skutečností za účelem včasné diagnostiky v rámci boje proti antimikrobiální rezistenci;

Utváření globální agendy

113.  zdůrazňuje, že bez harmonizovaných a okamžitých opatření v globálním měřítku se svět blíží k postantibiotickému období, kdy by běžné infekce mohly opět zabíjet;

114.  připomíná, že vzhledem ke složitosti problematiky, jejímu přeshraničnímu rozměru, závažným důsledkům pro životní prostředí, zdraví lidí a zvířat a vysoké ekonomické zátěži vyžaduje antimikrobiální rezistence okamžité koordinované kroky na evropské, světové a meziodvětvové úrovni; požaduje tudíž jednoznačný závazek ze strany EU a členských států, že budou vytvářet evropská a mezinárodní partnerství a že zavedou průřezovou celosvětovou strategii pro boj proti antimikrobiální rezistenci, která pokryje politiky v oblasti mezinárodního obchodu, rozvoje a zemědělství;

115.  vítá žebříček WHO s 20 nejhoršími patogeny rezistentními vůči antibiotikům(39); vyzývá k naléhavému provedení výzkumných a vývojových projektů pro tento prioritní seznam bakterií rezistentních vůči antibiotikům s cílem vyvinout léky pro boj proti nim; zdůrazňuje však, že výzkum týkající se nových léků není jediným potřebným opatřením a že je třeba řešit nesprávné a nadměrné využívání antibiotik u lidí i zvířat;

116.  uznává, že antimikrobiální rezistence je přeshraničním problémem a že přípravky se do Evropy dostávají z celého světa; naléhavě žádá Komisi, aby spolupracovala s třetími stranami na omezení používání antibiotik v odvětví chovu zvířat a s tím související kontaminací životního prostředí; vyzývá Komisi, aby rovněž zavedla programy spolupráce se třetími zeměmi v oblasti výzkumu za účelem snížení nadměrného používání antibiotik; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s dohodami o volném obchodu zakázala dovoz potravinářských živočišných výrobků, pokud dotčená zvířata nebyla chována v souladu s normami EU, zejména se zákazem používání antibiotických růstových stimulátorů;

117.  poukazuje na zprávu nazvanou „Řešení infekcí odolných vůči léčivům v celosvětovém měřítku: závěrečná zpráva a doporučení“(40), jež odhaduje, že náklady na přijetí celosvětových opatření v oblasti antimikrobiální rezistence budou činit až 40 miliard USD na 10leté období, což znamená, že se jedná o drobnou částku ve srovnání s náklady v případě nečinnosti, a je to rovněž velmi malý zlomek toho, co země G20 vydávají na zdravotní péči dnes (přibližně 0,05 %); vyzývá Komisi, aby vypracovala analýzu možnosti zdanit odvětví veřejného zdraví v rámci jeho sociální odpovědnosti;

118.  konstatuje, že otázku antimikrobiální rezistence je nezbytné řešit v rámci jakékoli budoucí obchodní dohody se Spojeným královstvím po brexitu a že je třeba stanovit podmínku, aby Spojené království drželo krok s dalšími opatřeními EU v boji proti antimikrobiální rezistenci v zájmu ochrany spotřebitelů a pracovníků v EU a Spojeném království;

119.  vítá globální akční plán Světové zdravotnické organizace v oblasti antimikrobiální rezistence, který byl jednomyslně přijat v květnu 2015 během 68. Světového zdravotnického shromáždění; zdůrazňuje, že je nezbytné uvést do souladu globální, evropské a vnitrostátní akční plány s globálním akčním plánem Světové zdravotnické organizace;

120.  vítá nové pokyny WHO pro užívání medicínsky důležitých antimikrobiálních látek u zvířat určených k produkci potravin(41); zdůrazňuje, že v některých zemích je přibližně 50–70 % medicínsky důležitých antibiotik spotřebováno v odvětví živočišné výroby, a to z velké části za účelem podpory růstu zdravých zvířat; žádá, aby v rámci přístupu „Jedno zdraví“ bylo toto téma zahrnuto do obchodní politiky EU a do jednání s mezinárodními organizacemi jako WTO a přidruženými nebo třetími zeměmi, což povede k utváření globální politiky s cílem zakázat používání antibiotik ke zvyšování hmotnosti zdravých zvířat;

121.  konstatuje, že antimikrobiální rezistence je závažným problémem u mnoha nemocí souvisejících s chudobou a mnoha zanedbávaných nemocí, včetně HIV/AIDS, malárie, tuberkulózy a nemocí spojených s epidemiemi a pandemiemi; poukazuje na to, že přibližně 29 % úmrtí způsobených antimikrobiální rezistencí je způsobeno tuberkulózou rezistentní vůči lékům; vyzývá Komisi a členské státy, aby urychleně více podporovaly výzkum a používání zdravotnických nástrojů pro řešení antimikrobiální rezistence u nemocí souvisejících s chudobou a u zanedbávaných nemocí; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily partnerství podle vzoru Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) a Partnerství evropských a rozvojových zemí při klinických hodnoceních (EDCTP) pro účely mezinárodních projektů v oblasti výzkumu a vývoje týkajících se zdraví, která budou zahrnovat různé geografické regiony a budou se týkat nejdůležitějších zdravotních témat, jako je antimikrobiální rezistence, očkovací látky, rakovina nebo přístup k léčivým přípravkům;

122.  zdůrazňuje význam iniciativ EU, jako jsou programy ECDC pro infekční nemoci jako je AIDS, tuberkulóza a malárie; poukazuje na to, že tyto iniciativy představují příklady osvědčených postupů, které dokazují schopnost EU reagovat a prokazují její dobré fungování s ohledem na potřebu nových antibiotik, a že středisko ECDC by mělo hrát klíčovou úlohu při určování prioritních potřeb v oblasti výzkumu a vývoje, při koordinaci opatření a zapojení všech aktérů, v posilování meziodvětvové činnosti a v budování kapacit prostřednictvím sítí výzkumu a vývoje;

123.  poukazuje na problém vzniku multirezistentních bakterií, které jsou rezistentní vůči několika antibiotikům zároveň a jež se mohou stát superbakteriemi rezistentními vůči všem dostupným antibiotikům, včetně antibiotik poslední instance; vyzdvihuje potřebnost databáze těchto multirezistentních bakterií, která by zahrnovala AIDS, tuberkulózu, malárii, kapavku, Escherichii coli a další bakterie rezistentní vůči lékům;

124.  konstatuje, že hospodářským zvířatům chovaným pro potravinářské účely ve Spojených státech je podáváno pětkrát vyšší množství antibiotik než zemědělským zvířatům ve Spojeném království; zdůrazňuje proto význam kontrol dovozu masa do EU;

125.  vyzývá Komisi, aby podpořila začlenění norem a opatření EU pro boj proti antimikrobiální rezistenci a s cílem náležitého používání antibiotik do obchodních dohod a aby prostřednictvím WTO pracovala na zviditelnění otázky antimikrobiální rezistence; poukazuje na to, že v EU je od roku 2006 zakázáno používat antibiotika k podpoře růstu zvířat určených k produkci potravin, ale že v zemích mimo EU je používání antibiotik jako růstových stimulátorů v krmivech stále povoleno; vyzývá Komisi, aby do všech dohod o volném obchodu zahrnula ustanovení, které stanoví, že při výrobě potravin dovážených ze třetích zemí nesmějí být používána antibiotika pro podporu růstu zvířat s cílem zajistit rovné podmínky pro chov hospodářských zvířat a akvakulturu v EU a zmírnit antimikrobiální rezistenci; vybízí Komisi, aby zakázala veškerý dovoz potravin pocházejících ze třetích zemí, pokud dotčené výrobky pocházejí ze zvířat, jimž byla podávána antibiotika či skupiny antibiotik, jež jsou v EU vyhrazeny pro léčbu některých humánních infekcí;

126.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily opatření boje proti nezákonným praktikám spojeným s výrobou antimikrobiálních látek, obchodováním s nimi a jejich používáním a likvidací; zdůrazňuje, že subjekty zapojené do životního cyklu antimikrobiálních látek musí převzít zodpovědnost za své jednání;

127.  bere na vědomí dopad univerzálnosti a cenové dostupnosti současných antibiotik a všeobecný přístup k nim; domnívá se, že cílená léčba pomocí specifických antibiotik by měla být dostupná všem, aby se zabránilo používání nevhodných antibiotik a nadměrnému používání širokospektrálních antibiotik; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly důraznější opatření proti prodeji velkých zásilek antibiotik za dumpingové ceny, zejména klíčových humánních antibiotik;

128.  vyzývá ke komplexním kontrolám výrobců antibiotik, s cílem zajistit, aby ochranné lhůty odpovídaly skutečnosti a aby v potravinářských produktech nebyla přítomna žádná antibiotika;

129.  vyzývá Komisi, aby se pro boj proti antimikrobiální rezistenci snažila získat soustavnou politickou pozornost a angažovanost na nejvyšších místech, a to i na fórech OSN a v rámci skupin G7 a G20; vyzdvihuje příležitost pro vědecké instituce EU, jako je ECDC, chopit se globální vůdčí úlohy; vyzývá Komisi, aby podporovala spolupráci mezi EU a mezinárodními organizacemi, včetně WHO, Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE); vítá prohlášení z Davosu o boji proti antimikrobiální rezistenci, které bylo vydáno na Světovém hospodářském fóru v Davosu v lednu 2016, v němž firmy z farmaceutického, biotechnologického a diagnostického odvětví vyzývají k přijetí společných opatření za účelem vytvoření udržitelného a předvídatelného trhu s antibiotiky, očkovacími látkami a diagnostikou, jenž podpoří zachování nových a stávajících způsobů léčby;

130.  vyzývá k podpoře a posilování produkce založené na agroekologii a k přechodu k této produkci;

o
o   o

131.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému centru pro prevenci a kontrolu nemocí, Evropské agentuře pro léčivé přípravky, Evropské agentuře pro chemické látky, Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin, Evropské agentuře pro životní prostředí, Světové zdravotnické organizaci a Světové organizaci pro zdraví zvířat.

(1) Federace evropských veterinárních lékařů, „Antimicrobial use in food-producing animals: Replies to EFSA/EMA questions on the use of antimicrobials in food-producing animals in EU and possible measures to reduce antimicrobial use“ (Používání antimikrobiálních látek u zvířat určených k produkci potravin: odpovědi na otázky EFSA/EMA ohledně používání antimikrobiálních látek u zvířat určených k produkci potravin v EU a možná opatření pro omezení používání těchto látek), 2016.
(2) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 12.
(3) Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 49.
(4) Úř. věst. L 293, 5.11.2013, s. 1.
(5) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 149.
(6) https://ec.europa.eu/info/consultations/public-consultation-pharmaceuticals-environment_en#add-info
(7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0061.
(8) http://www.efsa.europa.eu/en/press/news/180227
(9) https://ecdc.europa.eu/sites/portal/files/media/en/publications/Publications/healthcare-associated-infections-antimicrobial-use-PPS.pdf
(10) EFSA, ECDC, „Souhrnná zpráva Evropské unie o antimikrobiální rezistenci zoonotických a indikátorových bakteriích u člověka, živočichů a potravin v roce 2014“, 2016.
(11) Světová zdravotnická organizace, „Global guidelines on the prevention of surgical site infection (Globální pokyny WHO k prevenci infekce v místě chirurgického výkonu) (2016), ke stažení na internetové stránce: http://www.who.int/gpsc/ssi-guidelines/en/
(12) Celsus Academie voor Betaalbare Zorg, „Cost-effectiveness of policies to limit antimicrobial resistance in Dutch healthcare organisations“ (Nákladová efektivnost politik zaměřených na omezování antimikrobiální rezistence v nizozemských zdravotnických zařízeních), leden 2016. Ke stažení na internetové stránce: https://goo.gl/wAeN3L
(13) http://ec.europa.eu/health/ph_risk/committees/04_scenihr/docs/scenihr_o_021.pdf
(14) Světová zdravotnická organizace, „Global guidelines on the prevention of surgical site infection (Globální pokyny WHO k prevenci infekce v místě chirurgického výkonu), 2016, ke stažení na internetové stránce: http://www.who.int/gpsc/ssi-guidelines/en/
(15) https://amr-review.org/sites/default/files/160525_Final%20paper_with%20cover.pdf
(16) http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.2903/j.efsa.2018.5182/epdf
(17) http://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2016/06/17/epsco-conclusions-antimicrobial-resistance/
(18) http://www.ema.europa.eu/ema/index.jsp?curl=pages/news_and_events/news/2017/10/news_detail_002827.jsp&mid=WC0b01ac058004d5c1
(19) http://ec.europa.eu/food/audits-analysis/audit_reports/index.cfm
(20) Čl. 8 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/39/EU ze dne 12. srpna 2013, kterou se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 226, 24.8.2013, s. 1).
(21) Jak jej v Nizozemsku vyvinulo Ministerstvo infrastruktury a veřejných staveb, Národní institut veřejného zdraví a životního prostředí (RIVM), vodohospodářský průmysl a orgány vodohospodářské správy.
(22) Článek 78 nového nařízení o veterinárních léčivých přípravcích.
(23) Evropská komise, „Evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR)“, červen 2017, s. 10.
(24) Tamtéž., s. 12.
(25) Tamtéž, s. 15.
(26) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).
(27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549), kterým se uplatňují pravidla stanovená ve směrnici Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 23); směrnice Rady 91/630/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (Úř. věst. L 340, 11.12.1991, s. 33); směrnice Rady 91/629/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (Úř. věst. L 340, 11.12.1991, s. 28).
(28) https://ec.europa.eu/food/sites/food/files/animals/docs/aw_other_aspects_labelling_ip-09-1610_en.pdf
(29) Mevius, D. et al., „ESBL-Attribution-Analysis (ESBLAT). Searching for the sources of antimicrobial resistance in humans“ (Hledání příčin antimikrobiální rezistence u lidí), 2018. Viz.: http://www.1health4food.nl/esblat
(30) Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí a Evropský úřad pro bezpečnost potravin: https://ecdc.europa.eu/sites/portal/files/media/en/publications/Publications/antimicrobial-resistance-zoonotic-bacteria-humans-animals-food-EU-summary-report-2014.pdf
(31) http://www.thelancet.com/pdfs/journals/lanplh/PIIS2542-5196(17)30141-9.pdf
(32) Mevius, D. et al., ‘ESBL-Attribution-Analysis (ESBLAT). Searching for the sources of antimicrobial resistance in humans’ (Hledání příčin antimikrobiální rezistence u lidí), 2018. Viz.: http://www.1health4food.nl/esblat
(33) http://www.imi.europa.eu/content/nd4bb
(34) http://www.jpiamr.eu
(35) Pamer, E. G., ‘Resurrecting the intestinal microbiota to combat antibiotic-resistant pathogens’ (Vzkříšení střevní mikrobioty pro boj proti patogenům rezistentním vůči antibiotikům). Science, svazek. 352, č. 6285, 2016, s. 535–538.
(36) http://www.wipo.int/publications/en/details.jsp?id=4197
(37) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 536/2014 ze dne 16. dubna 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 1).
(38) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 141/2000 ze dne 16. prosince 1999 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění (Úř. věst. L 18, 22.1.2000, s. 1);
(39) http://www.who.int/mediacentre/news/releases/2017/bacteria-antibiotics-needed/en/
(40) https://amr-review.org/sites/default/files/160518_Final%20paper_with%20cover.pdf
(41) http://www.who.int/foodsafety/areas_work/antimicrobial-resistance/cia_guidelines/en/


Evropa v pohybu: agenda pro budoucnost mobility v EU
PDF 192kWORD 60k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 ke zprávě Evropa v pohybu: agenda pro budoucnost mobility v EU (2017/2257(INI))
P8_TA(2018)0355A8-0241/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Evropa v pohybu: Agenda pro sociálně spravedlivý přechod na čistou, konkurenceschopnou a propojenou mobilitu pro všechny“ (COM(2017)0283),

–  s ohledem na Pařížskou dohodu o klimatu ratifikovanou Evropským parlamentem a Radou dne 4. října 2016(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(2),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. října 2017 k čisté, konkurenceschopné a propojené mobilitě pro všechny(3),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 5. července 2017 o dopadech digitalizace a robotizace dopravy na tvorbu politik EU(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o akčním plánu pro inteligentní dopravní systémy(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o CARS 2020: vstříc konkurenceschopnému a udržitelnému automobilovému průmyslu v Evropě(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2015 o zavedení integrovaného systému prodeje jízdenek na multimodální cesty v Evropě(7);

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě(8),

–  s ohledem na Vallettské prohlášení o bezpečnosti silničního provozu ze dne 29. března 2017,

–  s ohledem na bílou knihu Komise „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

–  s ohledem na svou studii z roku 2016 s názvem „Samořídící automobily: budoucnost silniční dopravy?“,

–  s ohledem na svou studii z roku 2017 s názvem „Výzvy spojené s financováním infrastruktury v ekonomice sdílení“,

–  s ohledem na studii Evropského hospodářského a sociálního výboru z roku 2017 s názvem „Dopad digitalizace a ekonomiky založené na poptávce na trhy práce a důsledky pro zaměstnanost a pracovní vztahy“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0241/2018),

A.  vzhledem k tomu, že odvětví dopravy prochází strukturálními změnami a budoucnost dopravy v EU se nachází na křižovatce obecných priorit rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, programu Čisté ovzduší pro Evropu a Pokynů EU k bezpečnosti silničního provozu 2011-2020;

B.  vzhledem k tomu, že dekarbonizace dopravy a používání nízkoemisních technologií představují příležitost pro budoucnost mobility a udržitelný hospodářský růst;

C.  vzhledem k tomu, že ekonomika založená na spolupráci a sdílení přetváří odvětví dopravy na celém světě; vzhledem k tomu, že hodnota transakcí v rámci ekonomiky sdílení v evropském odvětví dopravy byla v roce 2015 odhadována na 5,1 miliardy EUR, což oproti předchozím rokům představuje zvýšení o 77 %, přičemž interakce nepeněžní ekonomiky sdílení tento scénář značně překračují, což poukazuje na význam tohoto jevu;

D.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že přeprava cestujících poroste v období let 2010 až 2050 o přibližně 42 % a že nákladní doprava během téhož období vzroste o 60 %;

E.  vzhledem k tomu, že bílá kniha o dopravě z roku 2011 vyzvala, aby 30 % nákladní dopravy na hlavních koridorech přešlo do roku 2030 ze silniční dopravy k udržitelnějším druhům dopravy, např. k železniční dopravě, a 50 % do roku 2050, přičemž požaduje vybudování náležité zelené infrastruktury;

F.  vzhledem k tomu, že uplatňování zásady „uživatel a znečišťovatel platí“ u všech druhů dopravy, včetně silniční, železniční, námořní a letecké dopravy, přispěje k vytvoření rovných podmínek mezi všemi druhy dopravy;

G.  vzhledem k tomu, že nové služby mobility mají potenciál výrazně zlepšit městskou dopravu a mají potenciál to dosáhnout snižováním přetížení a emisí a poskytnutím alternativy k soukromému vlastnictví automobilů, neboť soukromé vozidlo je stále hlavním dopravním prostředkem z hlediska uskutečněných cest; vzhledem k tomu, že tyto služby mohou umožnit přechod k multimodální a sdílené dopravě, která je tak rovněž udržitelnější, a může doplňovat veřejnou dopravu a aktivní formy dopravy;

H.  vzhledem k tomu, že odvětví dopravy hraje klíčovou úlohu ve fungování hospodářství EU a představuje zhruba 4 % HDP EU a více než 5 % celkové zaměstnanosti v EU(9); vzhledem k tomu, že ženy tvoří pouze 22 % pracovní síly v tomto odvětví a třetina všech pracovníků v tomto odvětví je ve věku nad 50 let;

I.  vzhledem k tomu, že se očekává, že propojená a autonomní vozidla přispějí v budoucnu k větší účinnosti, bezpečnosti a zabezpečení silniční dopravy, jelikož lidská chyba je hlavní příčinou veškerých dopravních nehod na evropských silnicích;

J.  vzhledem k tomu, že v uplynulých desetiletích bylo dosaženo velkého pokroku, čímž se EU stala nejbezpečnějším světovým regionem z hlediska silniční dopravy; vzhledem k tomu, že vysoký počet obětí nehod na evropských silnicích v loňském roce – 25 500 usmrcených osob a 135 000 vážně zraněných osob – stále způsobuje značné lidské utrpení a nepřijatelné hospodářské náklady, odhadované na 100 miliard EUR ročně, a vzhledem k tomu, že cíle týkající se snížení počtu obětí silničních nehod o polovinu ve srovnání s rokem 2010 nejsou plněny a podíl vážných zranění a úmrtí zranitelných účastníků silničního provozu, jako jsou chodci, cyklisté nebo řidiči menších dvoukolových motorových vozidel, prudce roste;

K.  vzhledem k tomu, že doprava je hlavní příčinou znečištění ovzduší ve městech a je zdrojem více než 25 % emisí skleníkových plynů v EU, přičemž více než 70 % těchto emisí produkuje silniční doprava a tento podíl nadále roste;

L.  vzhledem k tomu, že nedávný výzkum a odhady odhalují silnější propojení mezi vystavením znečištění ovzduší a vyššími riziky pro zdraví veřejnosti, včetně kardiovaskulárních chorob, jako je mrtvice a ischemická choroba srdeční, a rakoviny, a vzhledem k tomu, že podle odhadů způsobují pevné částice v EU 399 000 předčasných úmrtí ročně, z toho 75 000 kvůli oxidům dusíku a 13 600 kvůli ozonu; vzhledem k tomu, že lidé, kteří žijí v městském prostředí, jsou tomuto nebezpečí obzvláště vystaveni;

M.  vzhledem k tomu, že v současné době je v celosvětovém měřítku vyvíjeno větší úsilí o inkluzivnější, bezpečnější a spravedlivější odvětví dopravy, včetně zavedení ambiciózních cílů a závazných norem, a vzhledem k tomu, že EU by neměla promeškat svoji příležitost stát v čele těchto sociálních inovací;

Dopad změn v dopravě na dovednosti a způsoby práce

1.  vítá sdělení Komise s názvem „Evropa v pohybu: Agenda pro sociálně spravedlivý přechod na čistou, konkurenceschopnou a propojenou mobilitu pro všechny“, v němž se uvádí, že odvětví mobility prochází rozsáhlými změnami, a zdůrazňuje, že digitální revoluce v mobilitě by měla vést k bezpečnějšímu, integrovanějšímu, udržitelnějšímu, spravedlivějšímu, konkurenceschopnějšímu a čistšímu odvětví silniční dopravy propojenému s dalšími udržitelnějšími druhy dopravy; vítá strategický přístup, který sdělení zaujímá k dosažení soudržného regulačního rámce pro stále komplexnější oblast silniční dopravy;

2.  zdůrazňuje, že odvětví mobility EU musí využívat příležitosti vytvářené digitálními technologiemi; je přesvědčen, že by měly být rozvíjeny a podporovány nové obchodní modely, které otevírají cestu k inovativním službám sdílené mobility, včetně nových on-line platforem pro nákladní dopravu, spolujízdy, služby sdílení automobilů a kol nebo mobilních aplikací nabízejících analýzu a údaje o dopravních podmínkách v reálném čase;

3.  vybízí Komisi a členské státy, aby navrhly a uplatnily opatření v oblasti spolupracujících inteligentních dopravních systémů (C-ITS) v souladu s cíli a iniciativami, které jsou stanoveny v bílé knize o dopravě z roku 2011 a rovněž v souladu s Pařížskou dohodou o klimatu z prosince 2015;

4.  zdůrazňuje skutečnost, že automobilový průmysl v EU zaměstnává 8 milionů lidí a představuje 4 % hrubé přidané hodnoty EU, přičemž vytváří obchodní přebytek ve výši 120 miliard EUR;

5.  zdůrazňuje, že změny v automobilovém průmyslu spojené s digitalizací, automatizací nebo čistšími automobily budou vyžadovat novou odbornost a způsoby práce; zdůrazňuje, že tyto změny by měly vést k novým příležitostem ke zvýšení přitažlivosti odvětví dopravy a ukončení nedostatku pracovních sil v tomto odvětví; zdůrazňuje, že výroba čistších, lépe propojených a více automatizovaných vozidel bude mít dopad na výrobu, rozvoj, údržbu a servis a bude vyžadovat nové dovednosti, například pro sestavování elektrických motorů nebo výrobu baterií druhé generace a počítačového a senzorického vybavení; zdůrazňuje, že již dnes průmysl čelí obrovským výzvám při náboru zaměstnanců s odpovídajícími dovednostmi, a i když se očekává, že růst inženýrských pracovních míst bude pokračovat, softwarové dovednosti jsou novým požadavkem, na který se podniky musí zaměřit; vyzývá Komisi a členské státy, aby odborné vzdělávání a rozvoj dovedností pracovníků v dopravě v rámci EU přizpůsobily těmto novým výzvám;

6.  zdůrazňuje, že rovnost příležitostí mezi muži a ženami by měla být prioritou programu pro budoucnost odvětví dopravy; zdůrazňuje, že v odvětví dopravy převládají muži, kteří tvoří tři čtvrtiny celkové pracovní síly, a je třeba podporovat vyvážené zastoupení žen a mužů; vítá spuštění platformy „Ženy a doprava – Platforma EU pro změnu“, která má podpořit zaměstnanost žen a rovnost příležitostí v odvětví dopravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby na této platformě pracovaly společně a aby vytváření pracovních míst pro ženy a digitalizace tohoto odvětví probíhaly ruku v ruce;

7.  podotýká, že digitální revoluce přetvoří hodnotový řetězec, výzkumné a investiční priority a technologické příležitosti automobilového průmyslu, které musí být transparentní, koherentní a v souladu s právními normami, a odrazí se i v jeho globální konkurenceschopnosti;

8.  připomíná, že automatizovaný silniční provoz bude mít výrazný dopad na pracovní sílu v odvětví dopravy a vyžádá si rekvalifikaci dotčených profesí; vyzývá členské státy, aby v očekávání této změny na trhu práce přijaly vhodná opatření, která by měla být provázena důraznějším sociálním dialogem; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii EU, která zahrnuje nové pracovní příležitosti, jež vytvoří digitalizace odvětví dopravy, a zohlednila osvědčené postupy členských států, s cílem podpořit vytváření pracovních míst v odvětví dopravy, a to i jako prioritní spravedlivá přechodná opatření pro zaměstnance, jejichž pracovní místa se stanou zastaralými v důsledku digitalizace odvětví dopravy;

9.  zdůrazňuje, že automatizované řízení by záhy vzneslo otázky ohledně interpretace již existujících právních předpisů EU o době řízení a odpočinku; vyzývá Komisi, aby nepřetržitě monitorovala, zda je zapotřebí přijmout legislativní opatření;

10.  upozorňuje na pozitivní dopad digitalizace v dopravě, jelikož pomůže snížit administrativní zátěž a zjednodušit postupy jak pro orgány, tak pro společnosti, a usnadní kontrolu dodržování právních předpisů o dobách řízení a odpočinku a o pravidlech kabotáže zavedením digitálních tachografů, čímž se zlepší podmínky pro řidiče z povolání a napomůže se vytvoření rovných podmínek pro všechny podnikatele v dopravě;

11.  vítá novou agendu dovedností pro Evropu, kterou předložila Komise, a iniciativy, jako je plán pro odvětvovou spolupráci v oblasti dovedností a Koalice pro digitální dovednosti a pracovní místa, které podporují spolupráci mezi odborovými svazy, vzdělávacími institucemi a soukromým sektorem při předjímání, odhalování a řešení nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi;

12.  vítá skutečnost, že automobilový průmysl je jedním z šesti pilotních programových oblastí, pro něž byly vyčleněny finanční prostředky prostřednictvím projektu Odvětvová aliance pro dovednosti v rámci programu Erasmus+;

13.  vyzývá Komisi, aby předložila hodnocení v polovině období, pokud jde o projekty týkající se dovedností v automobilovém odvětví, včetně tříletého výzkumného projektu SKILLFULL a doporučení formulovaných skupinou na vysoké úrovni GEAR 2030; je přesvědčen, že na základě výsledků projektu SKILLFUL bude možné posoudit adekvátnost zavedených požadavků na školení a kvalifikaci týkajících se řidičů v silniční dopravě, zejména s ohledem na nové profese/dovednosti;

14.  vyzývá členské státy, aby namísto řešení konkrétních výzev reagovaly na digitalizaci aktivně a přijímaly komplexní a strategická rozhodnutí na základě technologické neutrality s cílem maximalizovat potenciální výhody a aby usilovaly o dosažení dohody o celounijním přístupu k hlavním otázkám;

15.  zdůrazňuje zásadní úlohu uživatelů a spotřebitelů, pokud jde o podporu změn v dopravě, a vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily transparentnost a veřejnou dostupnost důležitých údajů s cílem zvýšit informovanost veřejnosti a umožnit spotřebitelům učinit dobře informovanou volbu;

Změny prostřednictvím pokroku ve výzkumu a v inovacích

16.  zdůrazňuje, že Evropa je světovým lídrem jak v oblasti výroby, tak i pokud jde o dopravní operace, a zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby se evropské odvětví dopravy nadále udržitelným způsobem vyvíjelo, aby inovovalo, aby investovalo a aby se obnovovalo, a zachovalo si tak toto vedoucí postavení v oblasti technologií a konkurenceschopné postavení;

17.  připomíná hlavní cíl vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru bez překážek, v němž má díky účinné součinnosti více druhů dopravy každý druh dopravy své místo a v němž existuje vzájemná interakce mezi jednotlivými druhy dopravy, a vyzývá proto členské státy, aby vytvořily vhodné prostředí založené na pobídkách s cílem zefektivnit jednotlivé druhy dopravy a odstranit stávající překážky, jako je zbytečná byrokracie;

18.  připomíná, že budou zapotřebí udržitelné a inovativní dopravní technologie a řešení mobility, aby se zlepšila bezpečnost na silnicích, omezila změna klimatu a snížily emise oxidu uhličitého, znečištění ovzduší a dopravní přetížení, a že je potřeba uplatňovat takový evropský regulační rámec, který stimuluje inovace; požaduje v této souvislosti více finančních prostředků pro propojený meziodvětvový výzkum a vývoj, pokud jde o propojená a autonomní vozidla, elektrifikaci železniční a silniční infrastruktury, alternativní paliva, navrhování a výrobu vozidel, řízení sítí a dopravy, jakož i inteligentní služby mobility a infrastrukturu, aniž by byly opomíjeny stávající systémy v ostatních odvětvích; konstatuje, že tyto klíčové inovace si vyžádají využití mnoha forem průmyslového know-how, mají-li se vyvíjet efektivně; v této souvislosti poukazuje na to, že kooperativní, automatizovaná a síťově propojená vozidla mohou zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu a snížit spotřebu energie a emisí v dopravě, jakož i přispět ke snížení počtu úmrtí při dopravních nehodách; zdůrazňuje proto, že by měly být stanoveny požadavky na infrastrukturu, aby se zajistilo bezpečné fungování těchto systémů;

19.  zdůrazňuje, že k tomu, aby bylo možné udržet krok s technologickým rozvojem a poskytnout evropským občanům co nejlepší řešení v oblasti dopravy a mobility a současně zajistit, aby si evropské podniky mohly zachovat svoji konkurenční výhodu a rozvinout ji, potřebuje Evropa lepší rámec pro společné akce v oblasti výzkumu a inovací v dopravě; je přesvědčen o tom, že ambiciózních cílů pro náš budoucí systém dopravy lze dosáhnout pouze tehdy, pokud mohou být rozvíjeny nové myšlenky a koncepty testované a prováděné v úzké interakci s politickými a regulačními programy;

20.  vyzývá k poskytnutí další transparentní finanční podpory pro výzkum, inovace a odbornou přípravu, jak tomu bylo v rámci strategií pro inteligentní specializaci, u nichž spolufinancování Evropského fondu pro regionální rozvoj podpořilo oblasti, jako jsou hnací ústrojí nebo inteligentní dopravní systémy;

21.  připomíná zásadní význam financování z unijních zdrojů v průběhu příštího víceletého finančního rámce (VFR) na období 2021–2027, mají-li být dokončeny přeshraniční infrastruktury a odstraněna přetížená místa na hlavních koridorech transevropské dopravní sítě (TEN-T), a poznamenává, že financování infrastruktury posiluje soukromé a veřejné investice do vysoce kvalitních a udržitelných služeb v oblasti dopravy a technologií; požaduje proto uvolnění finančních prostředků v rámci příštího VFR s cílem podpořit rychlý rozvoj a zavádění systémů, služeb a digitálních řešení pro dopravu v budoucnosti;

22.  zdůrazňuje, že je třeba omezit finanční překážky a zjednodušit přístup k financování, neboť byrokratické a administrativní náklady si vybírají vyšší proporcionální daň na malých a středních podnicích kvůli jejich chybějícím dovednostem a schopnostem; vyzývá Komisi, aby sledovala, zda veřejné výzvy členských států k podávání nabídek na inteligentní dopravní infrastrukturu splňují ustanovení o lepším přístupu pro malé a střední podniky stanovená ve směrnici 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek;

23.  zdůrazňuje, že Evropa potřebuje zlepšit inovační ekosystém od základního technologického výzkumu až po výzkum nových služeb a obchodních modelů vedoucích k sociálním inovacím (jakmile budou na trhu všeobecně zavedeny); zdůrazňuje, že veřejná podpora inovačního ekosystému by se měla zaměřovat na selhání trhu v oblasti výzkumu a inovací, a rovněž na politiky napomáhající inovacím, což by umožnilo, aby evropská normalizace a úprava a finanční nástroje podpořily investice soukromého sektoru do inovací;

24.  konstatuje, že výzkum na úrovni EU, zejména prostřednictvím programu Horizont 2020, bude mít klíčový význam pro dosažení výsledků, jak prokázalo partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako je společný podnik pro palivové články a vodík a iniciativa pro evropská ekologická vozidla, a požaduje specifické partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti propojeného a automatizovaného silničního provozu; podporuje práci Komise na vytvoření evropské bateriové aliance a požaduje další finanční podporu rozvoje výroby a recyklace udržitelných baterií a bateriových článků v EU pro budoucí vozidla s nízkými a nulovými emisemi a celosvětového přístupu založeného na spravedlivém obchodu, pokud jde o dovoz materiálů, jako je lithium a kobalt, jelikož pokrok v těchto technologiích bude hrát klíčovou úlohu v budoucnosti čisté a udržitelné mobility;

25.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byly předloženy se soudržné strategie hospodářského a průmyslového rozvoje, jejichž cíle, jako je další zvyšování produkce a využívání vozidel s nízkými emisemi, jsou v souladu s využíváním zdrojů vyčleněných na jejich dosažení, pokud jde o infrastrukturu a prvky související s užíváním, jako jsou baterie, což je aspekt, na který by Komise a členské státy měly rovněž zaměřit svou pozornost s cílem navrhnout strategii EU pro produkci baterií; v zájmu snižování nákladů zdůrazňuje význam pobídek pro výrobce a pronikání na trh;

26.  vítá skutečnost, že Komise rovněž poukázala na spojitost s oběhovým hospodářstvím se zvláštním důrazem na vzácné materiály a baterie; vybízí v této souvislosti Komisi, aby dále posoudila environmentální stopu výroby a recyklace baterií s cílem získat úplnou představu o dopadech elektrických vozidel s bateriovým pohonem na životní prostředí, a usnadnit tak srovnání udržitelnosti různých pohonných systémů v celém jejich životním cyklu;

27.  zdůrazňuje potenciální přínosy možností druhotného využití baterií z vozidel, například pro inteligentní sítě a inteligentní řešení domácího skladování energie, a vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a pilotní projekty v této oblasti prostřednictvím režimů financování;

28.  podporuje větší využívání digitálních technologií při uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, např. elektronické mýtné (eTolling) a elektronické jízdenky (eTicketing) vycházející z environmentální výkonnosti vozidel; vítá pokyny, které vydala Komise pro města ohledně řízení vjezdu vozidel do měst (UVAR); zdůrazňuje však, že na evropské úrovni je třeba vykonat více práce s cílem zabránit roztříštění jednotného dopravního prostoru; poukazuje v této souvislosti na význam financování projektů dopravní infrastruktury a výrazných investic do nejekologičtějších nízkouhlíkových paliv s cílem prosadit transformaci dopravního systému a zajistit integraci energetických a dopravních aktiv jako prostředku ke zrychlení přechodu na udržitelnější skladbu paliv; pokud jde o finanční prostředky EU určené na dopravu, domnívá se, že jedním z kritérií způsobilosti projektů by měla být jejich vhodnost pro účel dosažení cílů v oblasti klimatu;

29.  opakuje závazky EU v rámci boje proti změně klimatu podle Pařížské dohody, Agendy OSN pro rok 2030 a rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030; vítá opatření, která již byla přijata, jako je například celosvětově harmonizovaný zkušební postup pro lehká vozidla (WLTP) nebo balíčky týkající se emisí v reálném provozu (RDE), jejichž cílem je zmírnit propast mezi stanovenými cíli v oblasti dekarbonizace a skutečnými emisemi na silnicích; žádá Komisi, aby sledovala účinnost těchto opatření a v případě potřeby navrhla další zlepšení; považuje postup WLTP za krok správným směrem, pokud jde o měření spotřeby paliva a emisí CO2 u osobních automobilů;

30.  konstatuje, že pro urychlení dekarbonizace dopravy je naprosto nezbytné poskytovat spotřebitelům informace o osobních vozidlech, a požaduje proto lepší, spolehlivé a dostupnější informace o emisích a spotřebě paliva u vozidel, včetně standardizovaného, viditelného a jasného označování vozidel, s cílem umožnit spotřebitelům přijímání informovaných rozhodnutí a podpořit změnu v chování podniků i soukromých osob a čistší mobilitu; zdůrazňuje, že přesnější informace rovněž usnadní zadávání „zelených“ veřejných zakázek a umožní veřejným orgánům členských států, regionů a měst je využívat; vítá doporučení Komise (EU) 2017/948(10) a současně vyzývá Komisi, aby zvážila případnou revizi směrnice 1999/94/ES o označování automobilů(11);

31.  bere na vědomí stávající finanční i nefinanční překážky, jimž spotřebitelé čelí při nákupu vozidel s nízkými emisemi; připomíná, že přijetí vozidel s nízkými emisemi koncovými uživateli výrazně závisí na dostupnosti a přístupnosti komplexní a přeshraniční infrastruktury; v této souvislosti vítá stávající soukromé a veřejné iniciativy, jejichž cílem je umožnit roaming mezi provozovateli dobíjecí infrastruktury; vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily veškeré kroky nezbytné k usnadnění roamingu a dostupnosti dobíjecí infrastruktury v Evropě; vyzývá Komisi, aby výrazněji podporovala úsilí členských států rozšířit jejich alternativní infrastrukturu paliv s cílem dosáhnout hlavního pokrytí v celé EU v co nejkratší době;

32.  je toho názoru, že má-li být urychleno pronikání paliv s nízkými emisemi na trh a plně využit jejich přínos v oblasti klimatu, je nezbytné vytvořit pobídky pro jejich používání a vývoj kompatibilních vozidel; opakuje však, že má-li být dodržena Pařížská dohoda, musí emise skleníkových plynů z dopravy v polovině tohoto století jednoznačně směřovat k nulovým hodnotám; zdůrazňuje, že přechodu odvětví evropské silniční dopravy k ekologické a hospodářské udržitelnosti nemůže být dosaženo pokračováním technologického „univerzálního“ přístupu, a že je proto nezbytné přistoupit v souvislosti s vývojem budoucích vozidel, která budou odpovídat různorodým potřebám mobility, k provádění skutečně technologicky neutrálních hodnocení pohonných systémů; zdůrazňuje, že pro urychlení investic do infrastruktury pro paliva s nízkými emisemi, která je podmínkou pro širší uplatnění a využívání vozidel s alternativním pohonem, je zapotřebí vynaložit meziodvětvové úsilí;

33.  zdůrazňuje, že má-li směrnice o čistých vozidlech(12) dosáhnout svého plného potenciálu, musí brát v úvahu potřeby a dostupné zdroje obcí a regionálních orgánů, zejména s ohledem na otázky složitosti a administrativní zátěže;

34.  vítá závazek Komise předložit do 2. května 2018 legislativní návrh týkající se norem pro emise CO2 a spotřebu paliva u těžkých nákladních vozidel, jenž by měl být ambiciózní a realistický a vycházet z údajů získaných prostřednictvím nástroje pro výpočet spotřeby energie vozidla (VECTO) s cílem zajistit souhrnné právní předpisy pro těžká nákladní vozidla; zdůrazňuje, že nástroj VECTO musí být urychleně a pravidelně aktualizován, aby mohlo přesné započítání nových technologií včas zlepšit účinnost vozidel;

35.  zdůrazňuje, že ambice dosáhnout cílů v oblasti CO2 u těžkých nákladních vozidel musí být v souladu s budoucími ambicemi na snížení emisí znečisťujících látek, například v rámci normy Euro 7, a s požadavky na hmotnost a rozměry stanovenými směrnicí (EU) 2015/719(13);

36.  připomíná šokující pokusy s vystavením kouři, které na lidech a opicích prováděla Evropská skupina pro výzkum otázek životního prostředí a zdraví v odvětví dopravy (EUGT), tedy subjekt financovaný velkými automobilovými společnostmi; připomíná, že se nejedná o první skandál automobilového průmyslu tohoto druhu; žádá, aby byl veškerý výzkum dodávající informace pro potřeby politik EU zcela nezávislý na automobilovém průmyslu, a to včetně financování a subdodávek;

Změny v dopravě ve prospěch všech uživatelů

37.  zdůrazňuje, že pro zajištění plynulého provozu bez překážek musí být klíčovým dlouhodobým cílem propojení mezi autonomními vozidly, mezi vozidly a infrastrukturou, mezi vozidly, koly a chodci a rovněž mezi samotnou sítí; vyzývá proto Komisi, aby se zabývala otázkami využívání a správy údajů s důrazem na ochranu údajů, a aby posoudila veškeré pravděpodobné technologické aplikace využívající projektování pomocí počítače (CAD), které zahrnují vysokou úroveň autonomie a poskytují služby s přidanou hodnotou; zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet telekomunikační a satelitní infrastrukturu pro lepší určování polohy a komunikační služby mezi vozidly a infrastrukturou, a vyzývá Komisi, aby stanovila, kde a dokdy musí být stávající dopravní infrastruktura uvedena do souladu s normami pro inteligentní dopravní infrastrukturu;

38.  poukazuje na to, že autonomní řízení vozidel a čistá vozidla budou vyžadovat plánování integrované infrastruktury a s ní spojené investice do vybavení silnic potřebnými telekomunikačními sítěmi a infrastrukturou pro nabíjení, například elektromobilů, a pro poskytování vysoce kvalitních silničních údajů, například pro digitální mapy s vysokým rozlišením a pro plně interoperabilní palubní zařízení; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly investice k financování modernizace inovativní, udržitelné dopravní infrastruktury;

39.  připomíná Komisi, že v zájmu dosažení odpovídající konektivity dopravy a řádného řízení bezpečnosti, signalizace, automatizace, digitálních prvků pro spotřebitele a bezpečné správy údajů musí být co nejdříve zajištěno úplné pokrytí dopravních koridorů TEN-T pro železniční a silniční dopravu a pro vnitrozemské vodní cesty signálem 5G; požaduje vypracování inteligentních dálničních projektů a vytvoření inteligentních dopravních koridorů; je přesvědčen, že hlavní silnice by měly být vybaveny optickými vlákny, bezdrátovými zařízeními a základnovými stanicemi 5G;

40.  připomíná, že obecným cílem by měla být vize nulových obětí na evropských silnicích, a zdůrazňuje, že je třeba zajistit bezpečnou koexistenci starých a nových způsobů dopravy, přičemž tato změna je usnadněna povinným vybavením některými systémy podpory řízení a zajištěním odpovídající infrastruktury; vyzývá Komisi, aby vypracovala podrobné a technologicky neutrální posouzení bezpečnostních dopadů využívání automatizovaných systémů dopravy s holistickým zaměřením na vliv všech systémů intermodální dopravy na bezpečnost;

41.  zdůrazňuje, že cíle zaměřené na snížení počtu úmrtí a vážných zranění při dopravních nehodách ještě nejsou splněny a že by se proto evropská dopravní politika měla soustředit na jejich splnění; zdůrazňuje význam odpovídajících právních předpisů v oblasti bezpečnosti pro dosahování bezpečnějšího odvětví silniční dopravy; připomíná Komisi a členským státům, že v zájmu snížení počtu nehod a obětí na evropských silnicích musí být v celé EU zaručeny vhodné podmínky pro parkování a odpočinek;

42.  poukazuje na to, že vývoj propojených a automatizovaných vozidel se do značné míry opírá o technologii; žádá proto, aby byl zkoumán a uznán jeho sociální dopad, a domnívá se, že musí být zajištěna plná slučitelnost zavádění propojených a automatizovaných vozidel se sociálními, lidskými a environmentálními hodnotami a cíli; zdůrazňuje, že v případě nehody týkající se jednoho nebo více automatizovaných vozidel by mělo být zřejmé, kdo nese odpovědnost, zda to je/jsou softwarová společnost / softwarové společnosti, výrobce/výrobci vozidla, řidič/řidiči nebo pojišťovna/pojišťovny;

43.  zdůrazňuje, že tyto nastávající změny by neměly být na úkor sociálního začlenění a propojení členských států a oblastí s horší mobilitou; bere na vědomí potřebu zvýšit kapacitu sítě využitím stávající síťové infrastruktury a významných budoucích inovací s cílem umožnit hlubší integraci digitálních technologií a řešit velké rozdíly v propojení mezi členskými státy a také mezi městskými a venkovskými, centrálními a vzdálenými oblastmi, pro které by měla být vytvořena řada řešení na míru s podporou a na základě koordinace veřejného a soukromého sektoru; zdůrazňuje, že tradiční způsoby dopravy, jako jsou autobusy, mají stále klíčovou úlohu v odlehlých a horských oblastech a neměly by být v tomto procesu přehlíženy; připomíná, že zkušenosti ve vícero zemích EU ukazují, že organizace kolektivní a veřejné silniční dopravy v rámci smluv o závazku veřejné služby, které spojují ziskové a neziskové trasy, může přinést optimální výsledky občanům, veřejným financím a hospodářské soutěži na trhu;

44.  připomíná, že je nezbytné upřednostňovat kolektivní a bezpečnější dopravní prostředky pro nákladní přepravu a přepravu cestujících na hlavních přeshraničních koridorech a v metropolitních oblastech v zájmu snižování znečištění, dopravních zácp a ztrát na životech a v zájmu ochrany zdraví občanů a účastníků silničního provozu;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly plány udržitelné městské mobility a plány udržitelné venkovské mobility, které jsou odůvodněny veřejným zájmem a integrují všechny nové způsoby dopravy, podporují zavedení multimodálního dopravního systému pro cestující, zlepšují mobilitu a kvalitu služeb pro občany včetně starších osob a osob se zdravotním postižením, poskytují jim alternativy a internalizují nebo snižují zdravotní a externí environmentální náklady pro města a navíc podporují cestovní ruch; konstatuje, že by tyto plány měly podporovat začleňování, účast a zaměstnávání občanů, kteří žijí ve vzdálenějších oblastech, s cílem bojovat proti hrozbě vylidňování venkovských oblastí a zlepšovat dostupnost odlehlých oblastí a přeshraničních regionů a komunikaci s nimi; zdůrazňuje, že mobilita na venkově se podstatně liší od mobility ve městech, a to nejen z hlediska vzdálenosti a dostupnosti veřejné dopravy, ale také s ohledem na environmentální a ekonomické faktory, např. nižší zatížení životního prostředí v důsledku emisí znečišťujících látek, nižší průměrné příjmy a větší překážky pro investice do infrastruktury;

46.  konstatuje, že poznatky získané z předchozích a probíhajících projektů, mezi něž patří pracovní program v oblasti dopravy, nástroj pro propojení Evropy a udržitelná a sdílená mobilita propojená s veřejnou dopravou v evropských venkovských oblastech (SMARTA), poskytují prvky pro vytvoření inteligentních vesnic, včetně efektivnějších a inteligentnějších přímých (door-to-door) logistických služeb, inovačních koncepcí mobility jako služby (Mobility as a Service – MaaS), inteligentní dopravní infrastruktury příští generace, propojené a automatizované dopravy a inteligentní městské mobility (doprava do měst a z měst);

47.  zdůrazňuje, že mobilita je stále častěji považována za službu, a proto by měla být umožněna rozšířená plynulá multimodální přeshraniční doprava typu „door-to-door“, a vyzývá proto členské státy, aby zpřístupnily multimodální cestovní informace a rezervační služby, jakož i informace v reálném čase, a vyzývá Komisi, aby do konce roku 2018 předložila legislativní návrh týkající se práv cestujících v multimodální dopravě; trvá na tom, aby takové nové dopravní služby byly považovány, například pro účely systému zpoplatňování silnic, za způsoby cestování, které jsou přinejmenším stejně dobré, ne-li lepší, jako individuální soukromá doprava, a jejich využívání by nemělo být zpomalováno legislativními překážkami;

48.  vyzývá Komisi, aby podporovala stávající vnitrostátní a místní regulační osvědčené postupy, které integrují nové a tradiční způsoby mobility, podporují volbu spotřebitelů, zpřístupňují spotřebitelům služby týkající se informací o více druzích dopravy a prodeje jízdenek na více druhů dopravy a pobízejí k využívání spíše veřejné než soukromé dopravy nebo podporují nabídky z ekonomiky sdílení v oblasti dopravy, které poskytují impuls a nezbytnou podporu propagaci udržitelného cestovního ruchu, životního prostředí a kulturního dědictví, zejména ve prospěch malých a středních podniků a se zaměřením na členské státy a oblasti s horší mobilitou;

49.  znovu připomíná, že cestování je jedním z odvětví nejvíce zasažených digitalizací a že toto nové a stále významnější digitální prostředí umožňuje spotřebitelům hrát aktivnější úlohu, pokud jde o vyhledávání, nakupování, rezervaci a placení jejich cest; zdůrazňuje, že je nezbytné prosazovat stávající pravidla, která zabezpečují transparentnost a neutralitu, aby mohli spotřebitelé uskutečňovat informovanou volbu na základě spolehlivých informací;

50.  poukazuje na význam řízení mobility; domnívá se, že je důležité vybízet lidi k osvojování si návyků v oblasti udržitelné mobility prostřednictvím hospodářských pobídek, jakož i zvyšováním informovanosti o dopadech jednotlivých druhů dopravy na životní prostředí a koordinací a rozvojem dopravních služeb s nízkými emisemi uhlíku, jako jsou veřejná doprava a vytváření či zlepšování infrastruktury pro „měkkou“ mobilitu (chůze, jízda na kole atd.) s cílem poskytnout lidem alternativu k silniční dopravě; poukazuje na potřebu financovat projekty na podporu místní a regionální nízkouhlíkové mobility, jako jsou například systémy sdílení kol ve městech;

51.  vyzývá Komisi, aby prosazovala účinnou a zelenou logistiku s cílem lépe se vypořádat s předpokládaným nárůstem poptávky po nákladní dopravě lepší optimalizací ložného prostoru nákladních vozidel a snížit počet prázdných nebo částečně naložených nákladních vozidel; dále vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí o posílení přechodu k multimodální dopravě a podpořila multimodální platformy pro koordinaci poptávky po dopravě, a vyzývá členské státy, aby v zájmu snížení byrokracie a administrativní zátěže a zvýšení účinnosti používaly jako standardní praxi elektronické přepravní doklady v celé Evropě;

52.  zdůrazňuje významný přínos, který může mít jízda v konvoji a využívání tandemových nákladních vozidel ke zvýšení účinnosti a k úsporám pohonných hmot v silniční nákladní dopravě, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby realizovaly cíle Amsterodamského prohlášení a zavedly pobídky pro zvýšené používání tandemových nákladních vozidel;

53.  vybízí Komisi, aby podporovala iniciativy, které přispívají ke snižování a předcházení přetížení silnic, aniž by byl objem dopravy přesunut na alternativní úseky silnic, například osvědčené postupy týkající se poplatků za přetížení dopravy a rovněž úspěšná opatření týkající se převodu na jiný druh dopravy;

54.  vyzývá Komisi, aby vypracovala hloubkové posouzení otázek týkajících se ochrany údajů a odpovědnosti, které by mohly vyvstat v souvislosti s vývojem automatizovaných vozidel;

55.  bere na vědomí potenciál ekonomických modelů založených na spolupráci, které by mohly zlepšit efektivitu dopravního systému a snížit nechtěné důsledky dopravy, jako jsou přetížení a emise; vyzývá orgány, aby v souladu se zásadou subsidiarity zvážily plnou integraci skutečně sdílených dopravních služeb do běžného dopravního systému s cílem podpořit vytváření úplných a plynulých cestovních řetězců a poskytování nových forem udržitelné mobility;

56.  zdůrazňuje, že v kontextu ekonomiky sdílení jsou nejnaléhavějšími problémy ty, které se týkají ochrany spotřebitelů, rozdělení odpovědnosti, zdanění, systémů pojištění, sociální ochrany pracovníků (ať jsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými) a ochrany údajů, a očekává, že se v těchto oblastech přijmou regulační opatření; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby ekonomika sdílení nevedla k nekalé hospodářské soutěži, nezpůsobila sociální a fiskální dumping a nevytlačila regulovanou veřejnou dopravu;

57.  zastává názor, že s ohledem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 20. prosince 2017 ve věci C-434/15(14) by se mělo jasně rozlišovat mezi jednoduchým zprostředkováním prostřednictvím on-line platforem a poskytováním dopravních služeb; nepovažuje službu za součást informační společnosti, jestliže činnost zahrnuje především poskytování odborných služeb, a ve všech případech, kdy technologická platforma přímo nebo nepřímo určuje náklady, množství nebo kvalitu poskytované služby;

58.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření s cílem snížit riziko a pravděpodobnost vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany společností poskytujících služby jako součást ekonomiky sdílení a aby trvaly na tom, aby tyto společnosti platily daně tam, kde vytvářejí zisky a poskytují služby;

o
o   o

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 1.
(2) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(3) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 195.
(4) Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 52.
(5) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 50.
(6) Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 57.
(7) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 2.
(8) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 155.
(9) Doprava EU v číslech: statistická příručka 2015, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2015.
(10) Úř. věst. L 142, 2.6.2017, s. 100.
(11) Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 16.
(12) Úř. věst. L 120, 15.5.2009, s. 5.
(13) Úř. věst. L 115, 6.5.2015, s. 1.
(14) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elit Taxi v. Uber Systems Španělsko, SL, C-434/15, ECLI:EU:C:2017:981.


Provádění nařízení o přípravcích na ochranu rostlin
PDF 173kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o provádění nařízení o přípravcích na ochranu rostlin (ES) č. 1107/2009 (2017/2128(INI))
P8_TA(2018)0356A8-0268/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES, a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2017 o biologických pesticidech představujících nízké riziko(5),

–  s ohledem na rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 18. února 2016 ve věci 12/2013/MDC o postupech Komise týkajících se povolení a uvádění na trh přípravků na ochranu rostlin (pesticidů)(6),

–  s ohledem na posouzení provádění v Evropě, pokud jde o nařízení (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a jeho příslušné přílohy zveřejněné výzkumnou službu Evropského parlamentu (GŘ EPRS)(7) v dubnu 2018,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 23. listopadu 2016 ve věcech C-673/13 P Komise vs. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe a C-442/14 (Bayer CropScience vs Rada pro schvalování přípravků na ochranu rostlin a biocidů),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. dubna 2018, předložený Komisí, o transparentnosti a udržitelnosti hodnocení rizika ze strany EU v potravinovém řetězci, kterým se mění nařízení (ES) č. 178/2002 [o obecném potravinovém právu], směrnice 2001/18/ES [o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí], nařízení (ES) č. 1829/2003 [o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech], nařízení (ES) č. 1831/2003 [o doplňkových látkách], nařízení (ES) č. 2065/2003 [o kouřových aromatech], nařízení (ES) č. 1935/2004 [o materiálech určených pro styk s potravinami], nařízení (ES) č. 1331/2008 [o jednotném povolovacím řízení pro potravinářské přídatné látky, potravinářské enzymy a potravinářská aromata], nařízení (ES) č. 1107/2009 [o přípravcích na ochranu rostlin] a nařízení (EU) 2015/2283 [o nových potravinách](8),

–  s ohledem na mandát a práci zvláštního výboru Evropského parlamentu pro postup Unie pro povolování pesticidů (PEST),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0268/2018),

A.  vzhledem k tomu, že hodnocení provádění nařízení (ES) č. 1107/2009 (dále jen „nařízení“) ukázalo, že cíle ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí nejsou plně dosaženy a že je možné dosáhnout zlepšení v zájmu dosažení všech cílů nařízení;

B.  vzhledem k tomu, že hodnocení provádění tohoto nařízení je třeba posuzovat společně s celkovou politikou pesticidů EU, včetně pravidel stanovených směrnicí 2009/128/ES [směrnice o udržitelném používání], nařízením (EU) č. 528/2012 [„nařízení o biocidech“], nařízením (ES) č. 396/2005 [„nařízení o maximálních limitech reziduí“] a nařízením (ES) č. 178/2002 [obecné potravinové právo];

C.  vzhledem k tomu, že provádění nařízení se jeví jako neuspokojivé a mělo by být v souladu se souvisejícími politikami EU, a to i v oblasti pesticidů;

D.  vzhledem k tomu, že z dostupných důkazů vyplývá, že praktické provádění tří hlavních nástrojů nařízení – schválení, povolení a vymáhání regulačních rozhodnutí – ponechává prostor pro zlepšení a nezajišťuje úplné splnění cílů tohoto nařízení;

E.  vzhledem k tomu, že některá ustanovení nařízení nebyla ze strany Komise vůbec uplatňována, a to zejména článek 25 o schvalování safenerů a synergentů a článek 27 o negativním seznamu nepřijatelných formulačních přísad;

F.  vzhledem k tomu, že další klíčová ustanovení, jako je použití kritérií pro ukončení v případě účinných látek, které narušují činnost endokrinního systému, se významně zpozdila z důvodu protiprávního jednání Komise;

G.  vzhledem k tomu, že ohledně přístupu k hodnocení stanoveného právním předpisem panují obavy, zejména pokud jde o to, kdo by měl vypracovávat vědecké studie a předkládat důkazy pro hodnocení účinných látek a pro používání přístupu založeného na posouzení rizik během těchto hodnocení;

H.  vzhledem k tomu, že důkazní břemeno by mělo zůstat na straně žadatele, aby se zajistilo, že se nebudou veřejné finance vynakládat na studie, které mohou nakonec sloužit soukromým zájmům; vzhledem k tomu, že zároveň v každý krok povolovacího postupu musí být plně v souladu s právy duševního vlastnictví, přičemž musí zajištěno, aby byly zásady správné laboratorní praxe důsledně dodržovány v celé Unii;

I.  vzhledem k tomu, že ohledně praktického provádění stanoveného přístupu k hodnocení panují obavy; vzhledem k tomu, že hlavní obavy panují zejména ohledně neúplné harmonizace požadavků na údaje a metodik používaných, které mohou bránit hodnocení;

J.  vzhledem k tomu, že se zjistilo, že hlavním faktorem ovlivňujícím hodnocení účinných látek je efektivita příslušných orgánů jednotlivých států; vzhledem k tomu, že mezi členskými státy existují podstatné rozdíly, pokud jde o dostupné odborné znalosti a zaměstnance; vzhledem k tomu, že nařízení a příslušné podpůrné právní požadavky nejsou ve všech členských státech jednotně prováděny, což má významné důsledky v oblasti zdraví a životního prostředí;

K.  vzhledem k tomu, že je třeba zlepšit transparentnost ve všech fázích schvalovacího postupu a že transparentnost může pomoci podpořit důvěru veřejnosti v regulaci přípravků na ochranu rostlin; vzhledem k tomu, že transparentnost činností příslušných orgánů souvisejících s povolováním je v mnoha případech rovněž neuspokojivá; vzhledem k tomu, že Komise navrhla změny v obecném potravinovém právu, aby odstranila obavy týkající se údajů a důkazů poskytnutých během hodnocení a zvýšila transparentnost;

L.  vzhledem k tomu, že povolování přípravků na ochranu rostlin, které je prováděno výlučně na vnitrostátní úrovni, se často potýká s prodlevami v rozhodnutích v rámci řízení rizik; vzhledem k tomu, že tato skutečnost tak v některých případech vede k nárůstu povolení udělovaných členskými státy v rámci odchylky na základě uplatnění článku 53 nařízení; vzhledem k tomu, že existují případy, kdy byly tyto odchylky využívány v rozporu s původním záměrem normotvůrce;

M.  vzhledem k tomu, že nařízení zavádí ustanovení, že integrovaná ochrana rostlin by se měla stát součástí povinných požadavků na hospodaření v rámci pravidel podmíněnosti v rámci společné zemědělské politiky; vzhledem k tomu, že k tomu dosud nedošlo;

N.  vzhledem k tomu, že z dostupných důkazů vyplývá, že tato část regulace na úrovni EU posiluje a úsilí a opatření členských států a zajišťuje přidanou hodnotu;

O.  vzhledem k tomu, že vážné úvahy o alternativách se často objevují teprve po změně právních požadavků; vzhledem k tomu, že například v případě rozšířeného zákazu neonikotinoidů v nedávném hodnocení (30. května 2018)(9) existují snadno dostupné nechemické alternativy pro 78 % použití neonikotinoidů;

P.  vzhledem k tomu, že od 31. května 2016 nebyly předloženy ke schválení žádné nové účinné látky; vzhledem k tomu, že inovace a vývoj nových výrobků, zejména výrobků s nízkým rizikem, jsou důležité;

Q.  vzhledem k tomu, že dostupnost padělaných pesticidů na trhu je skutečně znepokojivá; vzhledem k tomu, že padělané pesticidy mohou být škodlivé pro životní prostředí a rovněž mohou oslabit účinnost nařízení;

Hlavní závěry

1.  domnívá se, že EU je vhodnou úrovní, na níž by měla být dále prováděna regulační činnost v oblasti pesticidů;

2.  poukazuje na to, že všechna současná i budoucí opatření se musejí dál soustředit na environmentální opatření zaměřená na prevenci, omezení a zabránění šíření patogenů a škůdců;

3.  domnívá se, že přijetí a provádění nařízení představuje významný krok vpřed ohledně používání přípravků na ochranu rostlin v EU ve srovnání s minulostí;

4.  zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost úloze malých a středních podniků při vývoji nových produktů, jelikož malé a střední podniky mnohdy nemají rozsáhlé zdroje potřebné pro proces vývoje a schvalování nových látek;

5.  je znepokojen skutečností, že nařízení nebylo účinně provedeno a že jeho cílů, pokud jde o zemědělskou výrobu a inovace, proto není v praxi dosahováno; zdůrazňuje skutečnost, že počet účinných látek pesticidů klesá, částečně kvůli nízkému stupni inovací;

6.  připomíná, že integrační přístup je nesmírně důležitý a že součástí posouzení musí být nařízení (ES) č. 1185/2009 o statistice pesticidů(10) s využitím jeho výsledků pro snížení množství a následnou minimalizaci rizik a jejich negativního dopadu na zdraví a životní prostředí;

7.  konstatuje, že cíle a nástroje nařízení a jeho provádění nejsou vždy dostatečně v souladu s politikami EU v oblasti zemědělství, lidského zdraví, zdraví zvířat, potravinového zabezpečení, kvality vody, změny klimatu, udržitelného používání pesticidů a maximálních limitů reziduí pesticidů v potravinách a krmivech;

8.  je znepokojen tím, že pokud jde o používání zvířat při testování prováděném ke zjištění rizik a jejich posouzení, není uplatňování tohoto nařízení v souladu s požadavky na nahrazení a omezení používání zvířat a na šetrné zacházení s nimi uvedenými ve směrnici 2010/63/EU o zkouškách na zvířatech a že dvouletá biologická zkouška prováděná ke zjištění karcinogenity může vést k rozporuplným výsledkům(11);

9.  připomíná, že obecnou zásadou Unie stanovenou v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie je zásada obezřetnosti, jejímž cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí díky preventivnímu rozhodování;

10.  považuje za nepřijatelné, že dosud nebyly uplatněny požadavky na schválení safenerů a synergentů, což je v rozporu s článkem 25 nařízení;

11.  považuje za nepřijatelné, že nebyl dosud přijat negativní seznam formulačních přísad, zejména po zákazu POE-tallowaminů v kombinaci s glyfosátem, což poukázalo na nepříznivý účinek, který mohou mít některé formulační přísady;

12.  bere na vědomí probíhající hodnocení REFIT prováděné Komisí u nařízení (ES) č. 1107/2009 a jeho plánované dokončení do listopadu 2018; věří, že tato zjištění budou vhodným základem pro diskusi spolunormotvůrců o budoucím vývoji nařízení;

13.  je znepokojen tím, že se stále a v čím dál větší míře používají mimořádná povolení udělovaná na základě článku 53 a že stále narůstá počet zjištěných případů zneužívání takových povolení v některých členských státech; konstatuje, že některé členské státy používají článek 53 podstatně častěji než jiné; bere na vědomí technickou pomoc poskytnutou Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) v souladu s čl. 53 odst. 2 nařízení při posuzování používání mimořádných povolení; bere na vědomí výsledky šetření EFSA týkajících se mimořádných povolení v roce 2017 u tří neonikotinoidů, z nichž vyplynulo, že zatímco některá mimořádná povolení byla nezbytná a v rámci parametrů stanovených právními předpisy, jiná nebyla opodstatněná; považuje za nezbytné, aby členské státy poskytly údaje nezbytné k tomu, aby mohl účinně vykonávat svůj mandát;

14.  zdůrazňuje význam tvorby politik, která se opírá o poznatky regulační vědy a přináší ověřitelné a opakovatelné důkazy s využitím mezinárodně dohodnutých vědeckých zásad, včetně pokynů, správných laboratorních postupů a vzájemně posuzovaného výzkumu;

15.  je znepokojen tím, že neúplná harmonizace požadavků na údaje a zkoušky v některých vědeckých oblastech vede k neefektivním pracovním metodám, nedostatku důvěry mezi vnitrostátními orgány a ke zpožděním v procesu povolování, což může mít negativní vliv na lidské zdraví, zdraví zvířat, životní prostředí a zemědělskou produkci;

16.  lituje omezené veřejné dostupnosti informací o postupu hodnocení a povolování, jakož i omezeného přístupu k informacím; lituje, že úroveň transparentnosti zpravodajských členských států je nízká (jednajících v rámci postupu schvalování), konstatuje, že přístupnost a uživatelská vstřícnost informací ve fázi působení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) by se mohla zlepšit a že zjevně chybí transparentnost ve fázi řízení rizik a zainteresované strany ji považují za problematickou; vítá úsilí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) o zvýšení transparentnosti a uživatelské přívětivosti prostřednictvím jejích internetových stránek a domnívá se, že by to mohl být model používaný v budoucnu ke zlepšení transparentnosti;

17.  zdůrazňuje, že důvěryhodnost systému povolování přípravků na ochranu rostlin silně závisí na důvěře veřejnosti v evropské orgány, které poskytují vědecká stanoviska, jež jsou základem pro schvalování a řízení rizik; zdůrazňuje, že pro zachování důvěry veřejnosti je důležitá transparentnost postupu vědeckého hodnocení; vyzývá proto k odpovídajícímu financování příslušných agentur a k tomu, aby měly k dispozici potřebný personál pro zajištění nezávislého, transparentního a včasného postupu povolování; dále vítá průběžné úsilí úřadu EFSA s cílem zlepšit jeho systém pro zajištění nezávislosti a řízení potenciálních střetů zájmů, což ocenil i Účetní dvůr jako nejpokročilejší systém auditovaných agentur v roce 2012 a který byl nedávno, v červnu 2017, aktualizován; vyzývá Komisi, aby navrhla zlepšení s cílem dále prohloubit transparentnost regulačního postupu, včetně přístupu k údajům ve studiích bezpečnosti předkládaných výrobci v rámci jejich žádostí o registraci přípravků na ochranu rostlin v EU; uznává, že je nutné přezkoumat postup s cílem zlepšit hodnocení, zvýšit nezávislost orgánů pověřených prováděním studií, zabránit střetům zájmů a postup ještě více zprůhlednit;

18.  vyzývá Komisi, aby v zájmu lepší harmonizace nařízení vytvořila evropský katalog užití;

19.  je znepokojen skutečností, že v některých případech jsou přípravky na ochranu rostlin dostupné na trhu a jejich používání uživateli není nutně v souladu s příslušnými podmínkami povolení, pokud jde o jejich složení a způsob používání; zdůrazňuje, že neprofesionální využití by mělo být pokud možno omezeno, aby se omezilo zneužívání;

20.  zdůrazňuje význam průběžného odborného vzdělávání pro uživatele s cílem zajistit řádné a vhodné používání přípravků na ochranu rostlin; považuje za vhodné rozlišovat mezi profesionálními a amatérskými uživateli; konstatuje, že nízkorizikové přípravky na ochranu rostlin se používají v soukromých zahradách, železnicích a veřejných parcích;

21.  uvádí, že právo členských států odmítnout schválené přípravky na ochranu rostlin zůstává nedotčeno;

22.  zdůrazňuje, že nařízení by mělo lépe zohledňovat nutnost podporovat zemědělské postupy založené na integrované ochraně rostlin, mimo jiné podporou vývoje látek představujících nízké riziko; zdůrazňuje, že nedostatek nízkorizikových přípravků na ochranu rostlin brání rozvoji integrované ochrany rostlin; se znepokojením konstatuje, že pouze deset látek je schváleno jako nízkorizikové přípravky na ochranu rostlin, z celkového počtu téměř 500 dostupných látek na trhu EU;

23.  zdůrazňuje, že povolení a podpora pesticidů představujících nízké riziko a nechemických pesticidů je důležitým opatřením na podporu ochrany před škodlivými organismy s nízkými vstupy pesticidů; uznává potřebu dalšího výzkumu těchto produktů, jelikož jejich složení a fungování se radikálně liší od konvenčních výrobků; zdůrazňuje, že toto zahrnuje také potřebu posílení odbornosti v rámci EFSA a příslušných vnitrostátních orgánů k hodnocení těchto biologicky účinných látek; zdůrazňuje, že nízkorizikové přípravky na ochranu rostlin biologického původu by měly podléhat stejným přísným hodnocením jako ostatní látky; v souladu se svým usnesením ze dne 15. února 2017 o biologických pesticidech představujících nízké riziko, vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 1107/2009 nad rámec všeobecného přezkumu v souvislosti s iniciativou REFIT, s cílem zavést zrychlený postup posouzení, povolení a registrace pesticidů biologického původu představujících nízké riziko;

24.  je toho názoru, že nařízení (ES) č. 1107/2009 by rovněž mělo být změněno, a to tak, aby více zohledňovalo látky nepovažované za přípravky na ochranu rostlin, které, jsou-li použity pro ochranu rostlin, se nařízením řídí; konstatuje, že tyto látky představují zajímavé alternativy, pokud jde o integrovanou ochranu rostlin a některé produkty biologické kontroly;

25.  zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost a podporu přípravkům na ochranu rostlin pro méně významná použití, neboť v současné době existuje jen malá ekonomická pobídka pro společnosti, aby tyto produkty vyvíjely; vítá zřízení nástroje pro menšinová použití coby fóra pro zlepšování koordinace mezi členskými státy, pěstitelskými organizacemi a odvětvím při vytváření řešení pro menšinová použití;

26.  zdůrazňuje, že řada povolených přípravků na ochranu rostlin nebyla hodnocena podle norem EU již více než 15 let v důsledku zpoždění v postupech povolování;

27.  zdůrazňuje význam vytvoření regulačního rámce podporujícího inovace, který umožní nahrazení starších chemických přípravků novými a lepšími přípravky na ochranu rostlin; zdůrazňuje význam dostupnosti širokého spektra přípravků na ochranu rostlin s různými způsoby účinku, aby se zabránilo vývoji rezistence a aby se zachovala účinnost použití přípravků na ochranu rostlin;

28.  je znepokojen skutečností, že harmonizace pokynů nebyla dosud konsolidována;

29.  zdůrazňuje, že chybějící či nedokončené pokyny jsou závažným nedostatkem, který má negativní důsledky pro provádění nařízení, a tím i pro naplňování jeho cílů;

30.  zdůrazňuje, že dostupné pokyny nejsou právně závazné, což pro žadatele vytváří nejistotu v oblasti právní úpravy a zpochybňuje výsledky hodnocení prováděných v rámci postupů schvalování;

31.  vítá koncepci systému zón a jeho cíl usnadnit účinné povolování přípravků na ochranu rostlin; považuje postup vzájemného uznávání za zásadní pro sdílení pracovního vytížení a podporu dodržování lhůt; vyjadřuje politování nad problémy při provádění spojené se zásadou vzájemného uznávání; vyzývá Komisi, aby spolupracovala se členskými státy s cílem zlepšit fungování systému zón; zdůrazňuje, že cílem plného provedení stávajících právních předpisů by mělo být zabránění zdvojování práce a zpřístupnění nových látek zemědělcům bez zbytečného odkladu;

32.  podtrhuje, že je zapotřebí sdílet znalosti a získávat dovednosti v souvislosti s alternativami k chemickým pesticidům a také je zapotřebí integrované ochrany rostlin, včetně nalezení takové rotace plodin, která bude optimální pro zemědělský trh a klimatické podmínky; dále konstatuje, že toto již bylo stanoveno v horizontálním nařízení SZP, zejména také v poradenských službách pro zemědělství financovaných v rámci rozvoje venkova;

33.  vyjadřuje znepokojení nad malým počtem nových látek, které byly schváleny; zdůrazňuje význam vhodného souboru přípravků na ochranu rostlin pro zemědělce s cílem zabezpečit dodávku potravin v EU;

34.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že v nedávných diskusích byl výrazně zpochybňován systém EU pro hodnocení přípravků na ochranu rostlin založený na vědeckých důkazech; zdůrazňuje význam zachování a dalšího posilování systému, který je vědecky podložený, objektivní a založený na vzájemně posouzených důkazech, odvozený od otevřeného, nezávislého a multidisciplinárního vědeckého přístupu při povolení kterékoli účinné látky v souladu s evropskými zásadami analýzy rizik a zásadou předběžné opatrnosti, jak jsou stanoveny v obecném potravinovém právu; trvá na tom, že producenti musí pro opětovné schválení účinných látek zohlednit praktické použití přípravků na ochranu rostlin a také vědecký a technologický pokrok v této oblasti; poukazuje na to, že složitosti v současném systému hodnocení a povolování vedou k tomu, že jsou zmeškávány lhůty, a mohlo by to vést k tomu, že celý systém nebude řádně fungovat; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí systém přezkoumat a zjednodušit;

35.  poukazuje na nevyváženost v počtu žádostí mezi některými členskými státy ve stejné zóně a podobné rozlohy a podobných podmínek pro zemědělství;

36.  má za to, že produkty dovážené ze zemí mimo EU, které jsou pěstovány s využitím přípravků na ochranu rostlin, by měly podléhat stejně přísným kritériím jako produkty produkované v rámci EU; je znepokojen tím, že při produkci dovážených produktů mohou být používány přípravky na ochranu rostlin neregistrované v EU;

Doporučení

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily účinné provádění nařízení, pokud jde o jejich konkrétní úlohy, které hrají v postupech schvalování a povolování;

38.  vyzývá členské státy, aby zlepšily závažný a chronický nedostatek pracovníků příslušných vnitrostátních orgánů, což vede ke zpožděním ve fázi identifikace nebezpečí a počátečního posouzení rizik, které provádí členské státy;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že procesní prodloužení doby schvalování na dobu trvání daného postupu podle článku 187 nařízení se nebude používat v případě účinných látek, které jsou mutagenní, karcinogenní a toxické z hlediska reprodukce, a proto spadají do kategorie 1A nebo 1B, ani v případě účinných látek, které mají vlastnosti endokrinních disruptorů a jsou škodlivé pro zdraví člověka nebo zvířat, což se v současné době týká látek, jako je např. flumioxazin, thiacloprid, chlorotoluron a dimoxystrobin(12);

40.  používání účinných látek, které jsou mutagenní, karcinogenní nebo toxické z hlediska reprodukce, a proto spadají do kategorie 1A nebo 1B, nebo účinných látek, které mají vlastnosti endokrinních disruptorů a jsou škodlivé pro zdraví člověka nebo zvířat, v jejichž případě byla doba schvalování už nejméně jednou v rámci daného postupu prodloužena, musí být v souladu s článkem 17 okamžitě zakázáno;

41.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly, že ochrana zdraví lidí a zvířat a životního prostředí je klíčovými cíli právních předpisů, a zároveň zlepšuje zemědělskou produkci a chrání konkurenceschopnost odvětví zemědělství;

42.  vyzývá odvětví, aby všem členským státům zpravodajům a agenturám EU poskytovala veškeré údaje a vědecké studie v jednotném elektronickém a strojově čitelném formátu; vyzývá Komisi, aby vytvořila harmonizovaný model pro vstup údajů, aby se usnadnila výměna údajů mezi členskými státy ve všech fázích procesu; bere na vědomí, že s těmito údaji je třeba zacházet v rámci parametrů právních předpisů EU o ochraně údajů a duševního vlastnictví;

43.  vyzývá členské státy, aby přísně uplatňovaly článek 9 nařízení o přípustnosti žádosti a přijímaly pouze úplné žádosti o posouzení účinné látky;

44.  vyzývá Komisi a členské státy, aby na základě stávajících harmonizovaných pokynů zajistily úplné a jednotné uplatňování kritérií pro ukončení nebezpečí a aby zajistily, že látky jsou kvůli riziku hodnoceny pouze tehdy, existují-li důkazy, že nemají nebezpečné vlastnosti (ukončení), jak požaduje toto nařízení;

45.  vyzývá Komisi, aby konečně provedla ustanovení o formulačních přísadách, safenerech a synergentech, a vyzývá ji, aby vypracovala seznam nepřijatelných formulačních přísad a pravidel, podle nichž se budou safenery a synergenty testovat na úrovni EU a na trh mohou být uvedeny pouze ty chemické látky, které splňují kritéria EU pro schválení;

46.  vítá způsob, jakým Komise vykládá zásadu předběžné opatrnosti, jak je vyjádřeno v hodnocení REFIT obecného potravinového práva(13), zejména která není alternativou k přístupu založenému na řízení rizik, ale spíše zvláštní formou řízení rizik; připomíná, že tento názor podporují i rozsudky Soudního dvora EU(14);

47.  vyzývá Komisi a členské státy, aby jako subjekty pověřené řízením rizik v postupech schvalování a povolování řádně uplatňovaly zásadu předběžné opatrnosti a aby kladly zvláštní důraz na ochranu zranitelných skupin obyvatelstva uvedených v čl. 3 odst. 14 tohoto nařízení;

48.  vyzývá Komisi, agentury a příslušné orgány, aby přezkoumaly a zlepšily svou komunikaci o postupech posuzování rizik a rozhodnutích ohledně řízení rizik s cílem zlepšit důvěru veřejnosti v systém povolování;

49.  vyzývá členské státy, aby lépe prováděly schvalovací postupy na vnitrostátní úrovni, aby se omezily odchylky a rozšíření udělené podle článku 53 nařízení na stávající nouzové situace; vyzývá Komisi, aby plně využila svých kontrolních práv podle čl. 53 odst. 2 a (3); dále vyzývá členské státy, aby v plné míře dodržovaly povinnost informovat ostatní členské státy a Komisi ve věcech stanovených v čl. 53 odst. 1, zejména pokud jde o opatření přijatá k zajištění bezpečnosti spotřebitelů;

50.  vyzývá Komisi, aby dokončila metody používané k určení toho, kdy by měly být používány určité odchylky, zejména pokud jde o „zanedbatelné vystavení“ či „vážné ohrožení zdraví rostlin“, bez změny litery nebo ducha právních předpisů; varuje Komisi, že jakékoliv překvalifikování pojmu „zanedbatelná expozice“ na „zanedbatelné riziko“ by bylo v rozporu s literou a duchem právních předpisů;

51.  požaduje více investic od Komise a členských států, aby motivovaly výzkumné iniciativy týkající se účinných látek, včetně látek představujících biologické riziko, a nízkorizikových přípravků na ochranu rostlin v rámci programu Horizont Evropa a víceletého finančního rámce na období 2021–2027; zdůrazňuje význam předpisového rámce pro přípravky na ochranu rostlin na úrovni EU, který chrání životní prostředí a lidské zdraví a také podněcuje výzkum a inovace za účelem rozvoje účinných a bezpečných přípravků na ochranu rostlin; zdůrazňuje, že k ochraně zdraví rostlin je zapotřebí široké spektrum bezpečných a účinných nástrojů; poukazuje na potenciál technik přesného zemědělství a technologických inovací při pomoci evropským zemědělcům optimalizovat boj se škůdci cílenějším a udržitelnějším způsobem;

52.  vyzývá Komisi, aby přísně omezila používání postupu potvrzujících údajů na účel stanovený v čl. 6 písm. f) nařízení, a to v případech, kdy jsou v průběhu procesu hodnocení nebo v důsledku nových vědeckých a technických poznatků stanoveny nové požadavky; zdůrazňuje, že pro schvalování účinných látek je důležitá úplná dokumentace; lituje, že postup oznamování jednotlivých údajů vedl k tomu, že některé přípravky na ochranu rostlin by jinak na trhu byly zakázány po delší dobu;

53.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily celkovou transparentnost postupů, včetně podrobných zápisů o jednáních ve výborech a o příslušných postojích, a to zejména vysvětlením a odůvodněním rozhodnutí Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva;

54.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily lepší soudržnost nařízení a jeho provádění s příslušnými právními předpisy a politikami EU, zejména pak se směrnicí o udržitelném používání pesticidů, a aby zajistily pobídky, včetně poskytování dostatečných zdrojů, které v krátkodobém horizontu podpoří a stimulují vývoj a používání bezpečných a netoxických alternativ k přípravkům na ochranu rostlin; bere na vědomí, že regulační rámec nezohledňuje nevyhnutelné dopady na necílové druhy, zejména na včely a další opylovače a jiný hmyz užitečný pro zemědělství, jako jsou predátoři škůdců; bere na vědomí nedávnou vědeckou studii ilustrující „hmyzí Armageddon“, kvůli němuž v Německu regionálně vyhynulo 75 % okřídleného hmyzu, dokonce i v přírodních rezervacích, kde nebyly žádné pesticidy pro zemědělství použity; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily lepší soudržnost společné zemědělské politiky s právními předpisy pro oblast přípravků na ochranu rostlin, zejména dodržováním povinností vyplývajících z nařízení (ES) č. 1107/2009 a směrnice 2009/128/ES o seznamu povinných požadavků na hospodaření (SMR 12 a SMR 13), které Komise navrhla v nařízení o strategických plánech SZP](15);

55.  vyzývá členské státy, aby zajistily účinné vymáhání nařízení, zejména pokud jde o kontroly přípravků na ochranu rostlin uváděných na trh v EU bez ohledu na to, zda byly vyrobeny v EU nebo dovezeny ze třetích zemí;

o
o   o

56.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.
(2) Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 1.
(3) Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 71.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0042.
(6) https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/64069
(7) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2018/615668/EPRS_STU(2018)615668_EN.pdf
(8) COM(2018)0179.
(9) ANSES – francouzská národní agentura pro bezpečnost potravin, životního prostředí a práce, dále jen „ANSES“ (Francie) – závěry, 2018.
(10) Úř. věst. L 324, 10.12.2009, s. 1.
(11) Zdroj: Založeno na informacích a výsledcích posouzení, nakolik se uplatňuje dané nařízení v Evropě, studie EPRS, duben 2018, s. 36 a II-33.
(12) Zdroj: https://www.foodwatch.org/fileadmin/foodwatch.nl/Onze_campagnes/Schadelijke_stoffen/Documents/Rapport_foodwatch_Ten_minste_onhoudbaar_tot.pdf
(13) SWD(2018)0038.
(14) Například, rozsudek Tribunálu ze dne 9. září 2011, Francie vs Evropská komise, T-257/07, ECLI:EU:T:2011:444.
(15) Návrh nařízení o strategických plánech SZP – COM(2018)0392.


Dvojí kvalita výrobků na jednotném trhu
PDF 187kWORD 59k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2018 o dvojí kvalitě výrobků na jednotném trhu (2018/2008(INI))
P8_TA(2018)0357A8-0267/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004(3),

–  s ohledem na oznámení Komise ze dne 26. září 2017 nazvané „Uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků – konkrétní případ potravin“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 25. května 2016 nazvaný „Návod pro provádění/uplatňování směrnice 2005/29/ES týkající se nekalých obchodních praktik“ (SWD(2016)0163),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. května 2016 nazvané „Komplexní přístup ke stimulaci přeshraničního elektronického obchodu pro evropské občany a podniky“ (COM(2016)0320),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2017 nazvané „Pracovní program Komise na rok 2018: Agenda pro jednotnější, silnější a demokratičtější Evropu“ (COM(2017)0650),

–  s ohledem na projev o stavu Unie, který dne 13. září 2017 pronesl předseda Komise Jean-Claude Juncker,

–  s ohledem na závěry předsedy Evropské rady ze dne 9. března 2017, zejména na jejich bod 3,

–  s ohledem na výsledek 3524. zasedání Rady pro zemědělství a rybolov ze dne 6. března 2017,

–  s ohledem na zápis ze 2203. zasedání Komise ze dne 8. března 2017,

–  s ohledem na informační sdělení o zavádějících způsobech balení výrobků, který vypracovala jeho tematická sekce A v lednu 2012,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o novém programu evropské spotřebitelské politiky(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii k posílení práv zranitelných spotřebitelů(5), zejména na jeho bod 6,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o provádění směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU(8), zejména na jeho bod 14,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU(9), zejména na jeho bod 178,

–  s ohledem na svou závažnou interpelaci ze dne 15. března 2017 o rozdílech v prohlášeních, složení a chuti výrobků na středoevropských/východoevropských a západoevropských trzích v EU(10),

–  s ohledem dokument výzkumné služby Evropského parlamentu z června 2017 nazvaný „Dvojí kvalita značkových potravinových výrobků: řešení možných rozdílů mezi východními a západními členskými státy“,

–  s ohledem na průzkum nazvaný „Potraviny a český spotřebitel“, který v únoru 2016 provedla česká Státní zemědělská a potravinářská inspekce,

–  s ohledem na odbornou studii o problematice dvojí kvality a složení výrobků prodávaných v rámci jednotného trhu Evropské unie z pohledu práva na ochranu spotřebitele (zejména nekalých obchodních praktik), práva soutěžního (zejména nekalé soutěže) a práva průmyslového vlastnictví, kterou v roce 2017 vydala Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci,

–  s ohledem na různé přehledy, studie a testy, jež v posledních letech realizovaly orgány potravinářské inspekce v mnoha členských státech ve střední a východní Evropě,

–  s ohledem na zprávu společnosti Nielsen o stavu privátních značek ve světě z listopadu 2014;

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. dubna 2018 nazvané „Nová politika pro spotřebitele“ (COM(2018)0183),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o lepším vymáhání a modernizaci právních předpisů EU na ochranu spotřebitele, který dne 11. dubna 2018 předložila Komise (COM(2018)0185),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin(11),

–  s ohledem na čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie o ochraně duševního vlastnictví,

–  s ohledem na společný dopis České republiky, Chorvatska, Litvy, Maďarska, Polska a Slovenska ze dne 23. března 2018 zaslaný Evropské komisi, který se týká otázky dvojí kvality výrobků v kontextu Nové politiky pro spotřebitele,

–  s ohledem na výsledky srovnávacích studií, které v několika členských státech EU vypracovaly orgány a organizace na ochranu spotřebitele,

–  s ohledem na návrh Komise aktualizovat směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách s cílem výslovně stanovit, že vnitrostátní orgány mohou posuzovat a řešit zavádějící obchodní praktiky související s prodejem výrobků, které jsou v několika zemích EU totožné, pokud se jejich složení či vlastnosti výrazně liší,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0267/2018),

A.  vzhledem k tomu, že pokud společnosti propagují, prodávají nebo dodávají výrobky, měly by spotřebitelům poskytovat přesné a snadno srozumitelné informace o přesném složení výrobku, včetně místních produktů a receptů, které jim umožní učinit informované rozhodnutí o koupi výrobku;

B.  vzhledem k tomu, že klíčovou zásadou značek by měla být důvěra, kterou spotřebitelé chovají ke složení, hodnotě a kvalitě výrobku; vzhledem k tomu, že je proto povinností výrobců zajistit, aby byla tato očekávání splněna;

C.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé nevědí, že výrobky stejné značky ve stejném balení jsou uzpůsobeny místním preferencím a chuti, a vzhledem k tomu, že odlišná jakost výrobků vede k obavám, že se k některým členským státům přistupuje jinak než k jiným; vzhledem k tomu, že Evropská unie již zavedla označení výrobků, aby byla splněna konkrétní očekávání spotřebitelů a aby se přihlédlo ke specifikům výroby uznávaným na základě používání termínů označujících jakost;

D.  vzhledem k tomu, že hlavním legislativním nástrojem Unie, který brání tomu, aby spotřebitelé byli vystaveni klamavé reklamě a jiným nekalým praktikám při transakcích mezi podniky a spotřebiteli, včetně prodeje výrobků pod stejnou značkou způsobem, který by mohl spotřebitele uvést v omyl, je směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách (UCPD);

E.  vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky mohou být ve směrnici o nekalých obchodních praktikách formulovány tak, že jsou zakázány za všech okolností anebo pouze za určitých okolností; vzhledem k tomu, že podle zjištění Komise, pokud je určitá praktika uvedena v příloze I směrnice, zvyšuje se právní jistota, a tedy i spravedlivost hospodářské soutěže mezi výrobci na trhu;

F.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé si spojují určité značky, výrobky a jejich jakost, a tudíž očekávají, že výrobky stejné značky a/nebo výrobky, které jsou vzhledově totožné, budou mít i stejnou kvalitu nehledě na to, zda se prodávají v jejich vlastní zemi nebo v jiném členském státě;

G.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé si rovněž spojují určité značky a označení nebo obaly zemědělských či potravinářských výrobků s jejich jakostí, a tudíž očekávají, že výrobky stejné značky, které jsou uváděny na trh pod stejným označením nebo jsou vzhledově totožné, budou mít i stejnou kvalitu a stejné složení nehledě na to, zda se prodávají v jejich vlastní zemi nebo v jiném členském státě; vzhledem k tomu, že všichni zemědělci v Evropské unii vyrábějí výrobky podle stejných přísných norem a spotřebitelé očekávají, že stejnou jakost budou mít i další výrobky v rámci potravinářského řetězce nehledě na jurisdikci, ve které se nacházejí;

H.  vzhledem k tomu, že všichni občané EU si zaslouží rovné zacházení s ohledem na potravinářské a nepotravinářské výrobky prodávané na jednotném trhu;

I.  vzhledem k tomu, že je v této oblasti nutné ukončit nekalé praktiky, které uvádějí spotřebitele v omyl, a vzhledem k tomu, že tento přeshraniční problém lze vyřešit pouze na základě výrazné součinnosti na úrovni EU;

J.  vzhledem k tomu, že posouzení, zda je určitá obchodní praktika nekalá ve smyslu uvedené směrnice, musí provádět členské státy případ od případu, s výjimkou praktik uvedených v příloze I směrnice;

K.  vzhledem k tomu, že předseda Juncker zdůraznil ve svém projevu o stavu Unie za rok 2017, že je nepřijatelné, aby v některých částech Evropy byly lidem prodávány potraviny nižší kvality než v jiných zemích navzdory tomu, že balení a značka jsou identické;

L.  vzhledem k tomu, že pokud jde o provádění směrnice o nekalých obchodních praktikách, přetrvávají mezi členskými státy značné rozdíly, přičemž metodické postupy a efektivnost řešení a vymáhání směrnice se v členských státech výrazně liší;

M.  vzhledem k tomu, že značka často hraje nejdůležitější úlohu při rozhodování o hodnotě daného výrobku;

N.  vzhledem k tomu, že posílený a účinnější rámec spolupráce v oblasti vymáhání by rovněž posílil důvěru spotřebitelů a omezil poškozování spotřebitelů;

O.  vzhledem k tomu, že všichni spotřebitelé v EU mají stejná práva a že na základě analýz bylo zjištěno, že někteří producenti a výrobci prodávají pod stejnou značkou stejně vypadající výrobky různé jakosti, kdy některé výrobky v různých zemích obsahují menší množství hlavní suroviny nebo méně kvalitní suroviny nahrazující kvalitnější ingredience, což může zákazníky klamat; vzhledem k tomu, že tento problém je více rozšířen v členských státech, které se připojily k EU po roce 2004; vzhledem k tomu, že na základě analýz byly zjištěny případy, kdy se stejné výrobky nebo zdánlivě stejně vypadající výrobky, výrobky nižší jakosti nebo odlišné chuti, konzistence či jiných smyslových vlastností prodávaly za cenu, jež se v jednotlivých zemích výrazně lišila; vzhledem k tomu, že i kdyby se nejednalo o porušování zásad svobodného tržního hospodářství nebo stávajících předpisů týkajících se označování potravin či jiných předpisů v oblasti potravin, jedná se o zneužívání identity značek, a tudíž o praxi, která brání uplatňování zásady rovného zacházení se všemi spotřebiteli;

P.  vzhledem k tomu, že výrazné rozdíly byly zaznamenány i u výrobků, jako jsou pokrmy pro kojence, což zpochybňuje zásady a tvrzení výrobců, kteří prohlašují, že přizpůsobují výrobky místním preferencím; vzhledem k tomu, že některé laboratorní výsledky potvrzují, že výrobky nižší jakosti mohou obsahovat méně zdravou kombinaci složek, což brání uplatňování zásady rovného zacházení se všemi spotřebiteli; vzhledem k tomu, že zástupci některých výrobců a zpracovatelů souhlasili s tím, že v některých zemích upraví své recepty, tak aby na celém jednotném trhu nabízely stejné výrobky;

Q.  vzhledem k tomu, že tuto nepřípustnou praxi provozují známé zemědělsko-potravinářské nadnárodní podniky, které se snaží maximalizovat svůj zisk tím, že využívají rozdílů v kupní síle mezi jednotlivými členskými státy;

R.  vzhledem k tomu, že ve svém návrhu Nové politiky pro spotřebitele („New Deal for Consumers“), spočívajícím v cíleném přezkumu spotřebitelských směrnic EU v návaznosti na kontrolu účelnosti předpisů EU o ochraně spotřebitele a uvádění na trh, Komise navrhla aktualizovat směrnici o nekalých obchodních praktikách s cílem výslovně stanovit, že vnitrostátní orgány mohou posoudit a řešit zavádějící obchodní praktiky týkající se uvádění na trh výrobků, které jsou v několika členských státech prodávány jakožto identické, ačkoli se jejich složení či znaky ve skutečnosti výrazně liší;

S.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé by neměli být uváděni v omyl, přičemž diferencování a inovace jako takové by u výrobků neměly být omezovány;

T.  vzhledem k tomu, že jednotný trh přinesl ekonomickým subjektům v rámci potravinářského dodavatelského řetězce značné výhody a že obchod s potravinářským zbožím má stále častěji přeshraniční rozměr a je velmi důležitý pro fungování vnitřního trhu;

U.  vzhledem k tomu, že aby bylo možné plně využívat výhod vnitřního trhu, je zásadně důležité lépe uplatňovat platné právní předpisy EU o potravinách a ochraně spotřebitele s cílem zjišťovat a řešit neodůvodněně dvojí standardy, a chránit tak spotřebitele před zavádějícími informacemi a obchodními praktikami;

V.  vzhledem k tomu, že je třeba v tomto ohledu setrvale posilovat úlohu sdružení spotřebitelů; vzhledem k tomu, že sdružení spotřebitelů hrají jedinečnou úlohu při zaručování důvěry spotřebitelů a že je třeba tyto organizace dále podporovat prostřednictvím dalších legislativních a hospodářských opatření a budováním kapacit;

W.  vzhledem k tomu, že prokázané rozdíly ve složení srovnatelných výrobků by v dlouhodobém výhledu mohly představovat riziko pro zdraví spotřebitelů, zejména v případě spotřebitelů zranitelných, jako jsou děti a osoby se stravovacími či zdravotními problémy, čímž by přispěly ke zhoršování životních podmínek občanů; vzhledem k tomu, že se tak děje například tehdy, pokud je obsah tuku a/nebo cukru vyšší, než se očekávalo, pokud jsou živočišné tuky nahrazeny tuky rostlinnými či naopak, pokud je cukr nahrazen umělými sladidly nebo pokud výrobek obsahuje více soli; vzhledem k tomu, že označování, které nepodává přesný obraz obsahu přídatných látek nebo počtu přísad nahrazujících základní ingredience, představuje klamání spotřebitelů a může ohrozit jejich zdraví;

X.  vzhledem k tomu, že neexistují legislativní akty pro dvojí kvalitu na úrovni EU, a proto není možné kvalitu srovnávat či rozpoznat případy dvojí kvality, a neexistují tedy nástroje, které by mohly vzniklou situaci napravit; vzhledem k tomu, že oddělení pro audity a analýzy v oblasti zdraví a potravin Evropské komise pravidelně upozorňuje na nedostatky v oblasti provádění a prosazování požadavků platných předpisů EU v oblasti potravin, například pokud jde o označování strojně odděleného masa(12) nebo používání potravinářských přídatných látek(13);

Y.  vzhledem k tomu, že rozdíly ve složení, které by potenciálně mohly poškodit zdraví spotřebitelů, nalézáme nejen u potravin, ale také u kosmetických přípravků, hygienických výrobků a čisticích prostředků;

Z.  vzhledem k tomu, že opatření na úpravu potravin, jejichž cílem je snížit obsah tuku, cukru a soli, v mnohých zemích střední, východní a jihovýchodní Evropy zaostávají;

1.  zdůrazňuje, že výsledky početných testů a průzkumů provedených v několika členských státech, především ve střední a východní Evropě, za použití různých metodik laboratorního testování prokázaly, že mezi výrobky propagovanými a distribuovanými na jednotném trhu pod stejnou značkou a ve zdánlivě stejném balení existují různě závažné rozdíly, mimo jiné ve složení a použitých složkách, a to na úkor spotřebitelů; konstatuje, že podle průzkumu prováděného pro příslušný vnitrostátní orgán je velká většina spotřebitelů takovými rozdíly znepokojena; dospěl proto k názoru, že ze zjištění těchto testů a průzkumů vyplývá, že jsou spotřebitelé znepokojeni diskriminací mezi jednotlivými trhy v členských státech; zdůrazňuje, že takovýto druh diskriminace je jednoznačně nepřijatelný a že všichni spotřebitelé EU by měli mít přístup ke stejné úrovni kvality výrobků;

2.  zdůrazňuje, že případy, kdy byly zjištěny takto významné rozdíly, se netýkaly pouze potravinářských výrobků, ale často také jiných produktů, například čisticích prostředků, kosmetiky, hygienických potřeb a produktů určených malým dětem;

3.  připomíná, že Parlament již v roce 2013 vyzval Komisi, aby důkladně prošetřila a posoudila, zda je zapotřebí změnit platnou právní úpravu Unie, a poté sdělila výsledky svého šetření Parlamentu a spotřebitelům;

4.  vítá iniciativy k řešení tohoto problému, které nedávno oznámila Komise, a zejména pak její závazek, že vytvoří společnou metodiku testování a přidělí rozpočtové prostředky na její přípravu a uplatňování a na shromažďování dalších spolehlivých a srovnatelných důkazů, aktualizuje směrnici o nekalých obchodních praktikách a zřídí znalostní centrum pro potravinové podvody a kvalitu potravin;

5.  bere na vědomí, že řešením problematiky dvojí kvality výrobků bylo Evropskou radou pověřeno Fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce; vybízí členské státy a jejich příslušné orgány, aby se aktivně účastnily probíhajících iniciativ, včetně vývoje společné metodiky testování a shromažďování dalších důkazů a její integrace do jejich pracovních postupů; zdůrazňuje potřebu aktivního zapojení stran zastupujících zájmy spotřebitelů, včetně zástupců organizací spotřebitelů a výrobců a výzkumných organizací, které prováděly v členských státech testování výrobků, a také toho, aby bylo těmto organizacím umožněno předkládat svá stanoviska; je přesvědčen, že Parlament by měl být zapojen do všech probíhajících iniciativ, které mohou mít dopady na snahy vyřešit problém dvojí kvality;

6.  doporučuje dotčeným členským státům, aby vypracovaly vlastní posouzení metodiky a účinnosti vymáhání směrnice o nekalých obchodních praktikách a dalších platných právních předpisů týkajících se otázky dvojí kvality potravin a dalších výrobků a aby je předložily Komisi pro účely objektivního vyhodnocení závažnosti tohoto problému;

7.  vítá, že Parlament schválil pilotní projekt, v jehož rámci proběhne v roce 2018 série průzkumů trhu věnovaných několika kategoriím spotřebitelských výrobků s cílem posoudit různé aspekty dvojí kvality; očekává, že tento projekt bude proveden a zveřejněn včas, jak bylo původně plánováno; je přesvědčen, že tento projekt by měl být prodloužen do roku 2019 s cílem rozšířit naše znalosti a pokrýt i další oblasti nad rámec potravinářství; vyzývá k tomu, aby byli poslanci EP více zapojeni do dohledu nad tímto projektem; vybízí Parlament, Komisi a členské státy, aby využily všechny dostupné nástroje, včetně pilotních a vnitrostátních projektů, pro další posouzení různých aspektů dvojí kvality výrobků;

8.  zdůrazňuje, že komplexní informace o veřejném orgánu odpovědném za řešení podnětů a o příslušných správních či soudních řízeních, včetně existence možnosti pro občany podávat stížnosti on-line, jsou klíčové pro účinné prosazování směrnice o nekalých obchodních praktikách; vnímá proto negativně nedostatečné poskytování informací v dotčených členských státech, kdy některé členské státy i přes vyjádření o potřebě řešit otázky dvojí kvality výrobků tyto informace na stránkách příslušných orgánů neposkytují;

9.  zdůrazňuje, že Komise již obdržela oznámení o novém vnitrostátním opatření v oblasti označování výrobků, jehož cílem je upozorňovat spotřebitele na rozdíly ve složení potravin;

10.  vítá, že v zájmu dalšího zlepšování ochrany spotřebitelů v EU a podpory podniků Komise spustila vzdělávací program on-line, který podnikům pomůže lépe pochopit a uplatňovat práva spotřebitelů v EU;

Oznámení Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků

11.  bere na vědomí oznámení Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků; poukazuje na to, že smyslem uvedeného oznámení je pomoci vnitrostátním orgánům stanovit, zda daná společnost porušuje právní předpisy EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele při prodeji výrobků dvojí kvality v různých zemích, a doporučit těmto orgánům, jak mají mezi sebou spolupracovat; je znepokojen tím, že vícefázový postup, který je uvedený v oznámení Komise a určený pro vnitrostátní orgány ke zjištění toho, zda výrobci neporušují právní předpisy EU, je v současnosti orgány v praxi uplatňován nedostatečně, což by mohlo znamenat, že jsou porušována práva spotřebitele;

12.  souhlasí s Komisí v tom, že spotřebitelé na jednotném trhu mají obecnou představu o zásadách volného oběhu zboží a rovného přístupu k němu, takže a priori nepředpokládají, že se výrobky prodávané pod určitou značkou budou v různých zemích lišit; připomíná, že podle Komise prokazují provedené studie o věrnosti značkám, že značky fungují v mysli spotřebitelů jako certifikát pro kontrolovanou a trvalou kvalitu; souhlasí s názorem Komise, že to vysvětluje, proč mohou někteří spotřebitelé očekávat, že značkové výrobky budou rovnocenné, ne-li přesně stejné kvality, a to kdekoli a kdykoli jsou zakoupeny, a že je vlastníci značek upozorní, pokud se rozhodnou změnit jakýkoli významný prvek ve složení svých výrobků;

13.  domnívá se proto, že poskytování jakýchkoli dalších informací, ačkoli jsou v hlavním zorném poli balení, není dostatečné, pokud spotřebitel jasně neporozumí tomu, že se dotyčný produkt odlišuje od zdánlivě totožných výrobků stejné značky prodávaných v jiném členském státě;

14.  souhlasím dále s názorem Komise, že v této souvislosti nemusí výrobci nutně nabízet totožné výrobky ve všech zeměpisných oblastech a že volný pohyb zboží neznamená, že každý výrobek musí být v rámci jednotného trhu kdekoli stejný; zdůrazňuje, že provozovatelé potravinářských podniků smějí uvádět na trh a prodávat zboží s různým složením a vlastnostmi na základě legitimních faktorů, pokud jsou plně v souladu s právními předpisy EU; zdůrazňuje však, že tyto výrobky by neměly vykazovat odlišnou kvalitu, pokud jsou nabízeny spotřebitelům na různých trzích;

15.  domnívá se, že poskytování přesných a srozumitelných informací spotřebitelům je klíčem k řešení problému dvojí kvality výrobků; je přesvědčen, že v případě, kdy společnost zamýšlí uvést na trh v různých členských státech výrobek, jenž se liší určitými vlastnostmi, nemůže mít tento výrobek označení a nést značku, které jsou zdánlivě stejné;

16.  konstatuje, že mohou existovat přijatelné rozdíly ve složení výrobku jedné značky a že se výrobky mohou lišit s ohledem na volbu spotřebitelů v určitém regionu, používání místních přísad, požadavky vnitrostátního práva nebo cíle změny složení potravin; zdůrazňuje, že účelem není stanovit nebo harmonizovat požadavky na kvalitu potravin a že není žádoucí předepisovat výrobcům přesné složení různých výrobků; je však přesvědčen, že preference spotřebitelů by neměly být využívány jako záminka ke snižování kvality nebo nabízení různých tříd jakosti na různých trzích; zdůrazňuje, že spotřebitelé musí být srozumitelně informováni a být si vědomi dané úpravy každého jednotlivého výrobku, a nikoliv mít pouze obecné povědomí o tom, že existuje tato zavedená praxe;

17.  domnívá se, že oznámení Komise je chápáno tak, že se v první řadě vztahuje na potraviny; je přesvědčen, že právo na ochranu spotřebitele by mělo být uplatňováno obecně na veškeré potravinářské i nepotravinářské výrobky dostupné na vnitřním trhu a že označení výrobků musí být pro spotřebitele čitelné a obsahovat úplné informace;

18.  upozorňuje na pokyny k provádění směrnice o nekalých obchodních praktikách, které Komise vydala v roce 2016 a v nichž se uvádí, že „zboží stejné značky ve stejném nebo podobném balení se může navzájem lišit, neboť jeho složení závisí na místě výroby a na trhu určení, tj. může se lišit mezi jednotlivými členskými státy,“ a že „podle směrnice o nekalých obchodních praktikách nejsou obchodní praktiky pro uvádění na trh výrobků s různým složením samy o sobě nekalé“; zdůrazňuje význam, jaký mají pokyny Komise pro usnadnění řádného a jednotného uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách; vyzývá proto Komisi, aby objasnila, jaký je vztah mezi jejím oznámením, pokyny a dokumentem předloženým podskupinou pro vnitřní trh zřízenou v rámci fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce;

19.  poukazuje na to, že mohou existovat různé požadavky na kontrolní metody používané příslušnými vnitrostátními orgány; zdůrazňuje, že existují různé již provedené analýzy, které by mohly sloužit jako základ pro vypracování a zavedení společné metodiky testování, a to i v případě, že se metodika těchto analýz lišila a jejich výsledky nebyly vyhodnoceny týmž způsobem; domnívá se, že by mělo být jasně sděleno, s jakým cílem je vyvíjena metodika pod vedením Společného výzkumného střediska Komise (JRC ), aby se zajistil jednotný výklad výsledné metodiky, včetně definice „významných“ rozdílů, a aby ji byly příslušné orgány schopny použít; upozorňuje, že stanovením toho, který z odlišných výrobků má standardní hodnotu, a je tedy „referenčním výrobkem“, by se v podstatě mohlo zabránit celkovému hodnocení, neboť toto určení může být příliš obtížné;

20.  vítá úsilí Komise o poskytnutí pomoci vnitrostátním donucovacím orgánům při odhalování nekalých obchodních praktik v rámci uvádění výrobků na trh; žádá Komisi, aby v tomto ohledu koordinovala činnost příslušných vnitrostátních orgánů; zdůrazňuje, že cílem takové metodiky je zajistit sběr spolehlivých a srovnatelných důkazů členskými státy na společném základě a přispět k celkovému hodnocení toho, jak závažný a rozšířený problém dvojí kvality na jednotném trhu je; připomíná, že skutečná podstata nekalých praktik se pravděpodobně i nadále bude posuzovat jen případ od případu, jelikož rozsah klamání spotřebitele je vždy otázkou subjektivního hodnocení příslušného orgánu nebo soudu;

21.  vítá rozhodnutí Komise vyzvat příslušné orgány k tomu, aby provedly více testů trhu v rámci členských států, které budou zahrnovat srovnání daného výrobku v různých regionech a zemích; zdůrazňuje však, že podle Komise by měly být tyto testy prováděny na základě společné metody testování, jež nebyla dosud plně vypracována; zdůrazňuje, že je zapotřebí se držet časového harmonogramu, aby byly výsledky testování provedeného na základě společné metody zkompletovány, zveřejněny ve všech úředních jazycích EU ve veřejně přístupné databázi a byl co nejdříve, avšak nejpozději do konce roku 2018, proveden jejich rozbor; kromě toho zdůrazňuje, že je tyto výsledky nutné rychle zveřejnit za účelem informování spotřebitelů a výrobců a zlepšení jejich přehledu, čímž se přispěje ke snížení počtu případů výrobků dvojí kvality;

Další aspekty dvojí kvality výrobků

22.  zdůrazňuje, že stabilním prvkem v nákupních košících spotřebitelů se staly privátní značky, jejichž tržní podíl v posledním desetiletí vzrostl u většiny kategorií výrobků ve většině členských států; je přesvědčen, že privátní značky by neměly vyvolávat dojem značkového výrobku, aby nedocházelo k matení spotřebitelů; opakuje, že problematika těchto značek si vyžaduje od Komise zvláštní pozornost, aby se skoncovalo s jejich záměnou se značkovými výrobky; konstatuje, že jednotný trh je přístupný výrobcům a zpracovatelům, že je však také velmi konkurenční, přičemž některé značky jsou obecně známy či dobře přijímány v celé Unii;

23.  připomíná, že Parlament opakovaně Komisi vyzval, aby stanovila, zda má dvojí kvalita negativní důsledky pro místní a regionální produkci, zejména pro malé a střední podniky; vyjadřuje politování nad tím, že Komise doposud nepředložila žádné údaje;

24.  zdůrazňuje, že padělání značkových výrobků vystavuje spotřebitele zdravotním a bezpečnostním rizikům, oslabuje důvěru spotřebitelů v tyto značky a vede ke ztrátě příjmů pro výrobce; konstatuje, že škála padělaných výrobků odhalených v EU je i nadále široká a zahrnuje téměř všechny druhy zboží;

25.  je znepokojen omezeními, jimž podléhají obchodníci při nákupu zboží, neboť tato omezení by mohla mít negativní dopad na volbu spotřebitele; naléhavě žádá Komisi, aby identifikovala faktory přispívající k fragmentaci jednotného trhu se zbožím a neoprávněně omezující možnost spotřebitelů tohoto trhu plně využívat, zejména pokud jde o územní omezení nabídek a jejich důsledky; vybízí Komisi, aby v případě potřeby využila soutěžního práva za účelem potírání této praxe;

26.  upozorňuje na to, že příslušné vnitrostátní orgány mohou sbírat vzorky a provádět testování pouze na území vlastního členského státu; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílené, účinné, transparentní a rychlé přeshraniční spolupráce a sdílení údajů, včetně výměny týkající se výrobků nevyhovujících předpisům a informací o potenciálních nekalých praktikách, mezi vnitrostátními orgány pro ochranu spotřebitele a bezpečnost potravin, spotřebitelskými sdruženími a Komisí s cílem řešit problém dvojí kvality výrobků, jakož i zkvalitnit a urychlit vymáhání příslušných právních předpisů; vyzývá Komisi a členské státy, aby se do této spolupráce zapojily intenzivněji; vítá přijetí revidovaného nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (SOOS), jež posiluje vyšetřovací a vynucovací pravomoci, zlepšuje výměnu informací a údajů i přístup k relevantním informacím a stanoví v tomto ohledu harmonizovaná pravidla pro vyšetřovací a vynucovací postupy;

27.  uznává užitečnost společných kontrolních akcí (tzv. sweepů), které představují důležitou formu koordinace vymáhání předpisů v rámci nařízení SOOS, a vyzývá Komisi a členské státy, aby tyto akce dále posilovaly a rozšiřovaly jejich působnost;

Doporučení a další kroky

28.  zdůrazňuje pozitivní přínos široké a dobře načasované veřejné diskuse, která povede k vyšší informovanosti spotřebitelů o výrobcích a jejich vlastnostech; konstatuje, že někteří výrobci a majitelé privátních značek již oznámili, že změní své receptury nebo začnou používat jednotný standard výroby na úrovni EU; poukazuje na významnou úlohu odvětví průmyslu při zvyšování transparentnosti a srozumitelnosti, pokud jde o složení a kvalitu výrobků i o související změny; vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je vypracování kodexu chování pro tuto problematiku; žádá, aby výrobcům a maloobchodníkům bylo s ohledem na jejich vlastní zájmy umožněno více se angažovat s cílem přispět k tomu, aby se co nejdříve nalezl účinný prostředek k nápravě současné situace, aniž by se přistoupilo k donucovacím postupům, a aby se evropským spotřebitelům v rámci celého jednotného trhu byly k dispozici výrobky stejné kvality; vyzývá výrobce, aby zvážily možnost používat na obalu logo, které by označovalo, že tatáž značka má ve všech členských státech stejný obsah a stejnou jakost;

29.  vyzývá spotřebitelské organizace, organizace občanské společnosti a pověřené vnitrostátní orgány odpovědné za vymáhání směrnice o nekalých obchodních praktikách a dalších relevantních právních předpisů, aby se aktivněji podílely na veřejné diskusi a na zlepšování informovanosti spotřebitelů; je přesvědčen, že spotřebitelské organizace by mohly výrazně přispět k řešení problému dvojí kvality výrobků; vyzývá Komisi a členské státy k navýšení podpory pro vnitrostátní organizace spotřebitelů skrze finanční a zákonné mechanismy, aby tyto organizace mohly zvýšit své kapacity, rozvíjet svou testovací činnost, provádět srovnávací testy a spolu s příslušnými orgány přispívat ke sledování a odhalování případů podvodné rozdílnosti výrobků; je kromě jiného přesvědčen, že by měla být podporována zvýšená přeshraniční výměna informací mezi sdruženími spotřebitelů;

30.  domnívá se, že vzhledem k minulým zkušenostem nebyly příslušné orgány schopny efektivně řešit jakékoli konkrétní případy dvojí kvality výrobků na vnitrostátní úrovni samé či vymáhat stávající právní předpisy, nebo se o to pokusily jen v minimálním rozsahu, a to částečně z důvodu chybějící jednoznačné právní úpravy na úrovni EU; připomíná, že za vymáhání směrnice o nekalých obchodních praktikách jsou odpovědné členské státy, a že by tak proto měly činit za účelem zajištění toho, aby spotřebitelé nebyli těmito nekalými praktikami uváděni v omyl; zdůrazňuje, že členské státy by měly za účelem účinného vymáhání předpisů zajistit, aby příslušné vnitrostátní orgány měly k dispozici odpovídající technické, finanční a lidské zdroje; vyzývá členské státy, aby spotřebitelům poskytly prostředky pro předkládání stížností, zajistily další prošetření těchto stížností a aby v co největší míře informovaly spotřebitele o jejich právech a možnostech, pokud jde o vymáhání stávajících právních předpisů a povinnosti prodejců informovat spotřebitele o složení a případě i o původu výrobků;

31.  upozorňuje na to, že problematika dvojí kvality výrobků má přímý vztah k samotné podstatě fungování jednotného trhu a k otázce důvěry spotřebitele, přičemž je obojí v sázce, a proto vyžaduje mimo jiné řešení na úrovni Unie skrze přímo vynutitelná opatření; je přesvědčen, že ačkoli existuje možnost jednat na vnitrostátní úrovni, činnost na úrovni Unie by zabezpečila integritu jednotného trhu; vybízí Komisi, aby zmapovala stávající vnitrostátní normy pro potravinářské i nepotravinářské výrobky v EU a posoudila jejich význam pro případy dvojí kvality výrobků na jednotném trhu;

32.  žádá, aby byla v rámci specializovaného monitorovacího a dozorčího útvaru ve stávajícím unijním orgánu (středisku JRC, Evropském úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) nebo jiném orgánu) a při minimální byrokratické zátěži urychleně vytvořena kapacita a mechanismy na úrovni EU, aby bylo možné sledovat jednotné složení a vyvážené používání složek ve výrobcích stejné značky ve stejném balení a provádět srovnávací laboratorní analýzy určené k odhalování těchto nekalých obchodních praktik používaných při uvádění potravinářských výrobků na trh;

33.  vítá návrh nové politiky pro spotřebitele („A New Deal for Consumers“) představený Komisí, jehož účelem je řešit problém dvojí kvality výrobků změnou článku 6 směrnice o nekalých obchodních praktikách tak, aby toto ustanovení jako klamavou obchodní praktiku označilo uvedení na trh výrobku vydávaného za totožný se stejným výrobkem uváděným na trh v několika dalších členských státech, ačkoliv tyto výrobky mají podstatně odlišné složení nebo vlastnosti; konstatuje nicméně, že návrh také obsahuje určitá nejasná ustanovení, jež je třeba v zájmu zajištění řádného výkladu a použití předpisu vysvětlit;

34.  je však rozhodně přesvědčen, že neodůvodněné případy dvojí kvality by nejúčinnějším způsobem řešila změna přílohy I směrnice o nekalých obchodních praktikách prostřednictvím vložení další položky na „černou listinu“ definující praktiky zakázané za všech okolností, která by výslovně zmiňovala dvojí kvalitu výrobků stejné značky, pokud je diskriminační a neplní očekávání spotřebitelů;

35.  zdůrazňuje, že výsledkem legislativního procesu by měla být jasná definice toho, co lze považovat za dvojí kvalitu a jak by měl být každý případ příslušnými orgány posouzen a řešen; zdůrazňuje však, že otevřený výčet tzv. legitimních faktorů by mohl ohrozit schopnost příslušných orgánů provádět hodnocení a uplatňovat právní úpravu; je znepokojen tím, že použití pojmu „vymezené preference spotřebitelů“ může vést u příslušných orgánů k rozdílným výkladům při posuzování toho, zda je rozdílnost ve složení výrobku opodstatněná, či nikoli;

36.  vyzývá Komisi, aby rozšířila mandát střediska JRC pro práci na celoevropské harmonizované metodice porovnávání vlastností nepotravinových výrobků i na vypracování pokynů pro zvýšení transparentnosti výrobků do jednoho roku a aby vyhodnotila výsledky testování; poukazuje na to, že středisko JRC by rovněž za účelem výměny osvědčených postupů na tomto poli mohlo usilovat o spolupráci s orgány členských států, které již provedly své vlastní testování výrobků, avšak zatím nesdělily výsledky orgánům dalších členských států;

37.  upozorňuje na to, že bezpečnost a kvalita potravin, stejně jako ochrana spotřebitelů před uvedením v omyl, patří mezi nejvyšší priority; připomíná Komisi její závazek lépe monitorovat a posílit řádné uplatňování právních předpisů EU; domnívá se, že příslušné vnitrostátní orgány by měly účinným způsobem monitorovat soulad s právními předpisy platnými v těchto oblastech;

38.  vítá návrh Komise na zvýšení transparentnosti vědeckých studií v oblasti bezpečnosti potravin v reakci na projevy znepokojení občanů, aby se rozšířil přístup k informacím, které jsou zapotřebí k přijímání rozhodnutí o koupi na základě spolehlivého vědeckého posouzení rizika;

39.  vyzývá vnitrostátní orgány pro bezpečnost potravin, aby v konkrétních případech určovaly, zda jsou údajné diskriminační praktiky protiprávní, a to na základě ustanovení směrnice o nekalých obchodních praktikách a jejich vzájemného provázání s požadavky na nezavádějící informace, které jsou uvedeny v nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům;

40.  konstatuje, že praktikami dvojí kvality výrobků jsou ovlivněni všichni občané EU, a to i tehdy, když cestují mezi členskými státy;

41.  zdůrazňuje nicméně, že podstatné rozdíly v kojeneckých produktech, jako je kojenecká výživa a potraviny pro malé děti, nelze odůvodnit jen na základě regionálních chuťových preferencí;

42.  důrazně odmítá tvrzení některých výrobců, že změny ve složení či kvalitě jsou prováděny proto, aby ceny odpovídaly očekáváním spotřebitelů; zdůrazňuje, že různé studie prokázaly, že výrobky nižší kvality jsou často dražší než jejich kvalitnější ekvivalenty nabízené jinde v EU;

43.  důrazně vybízí k uplatňování zásady oběhového hospodářství pro obaly výrobků a zdůrazňuje, že pokud bude balení výrobku v jednom státě v souladu s touto zásadou, měl by výrobce vynaložit intenzivní úsilí k zajištění toho, aby to platilo i pro všechny jeho výrobky uváděné na trh pod stejnou značkou a ve stejném druhu balení v celé EU i mimo ni;

44.  zdůrazňuje, že některé případy dvojí kvality výrobků jsou způsobeny nedostatečným vymáháním právních předpisů EU; vyzývá orgány členských států, aby s naléhavostí vymáhaly stávající pravidla EU, která se vztahují na označování potravin, mimo jiné i pokud jde o strojně oddělené maso;

o
o   o

45.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
(2) Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1.
(3) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.
(4) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 2.
(5) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 11.
(6) Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 27.
(7) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 40.
(8) Úř. věst. C 11, 12.1.2018, s. 2.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0027.
(10) Dokument O-000019/2017.
(11) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.
(12) http://ec.europa.eu/food/audits-analysis/overview_reports/details.cfm?rep_id=76
(13) http://ec.europa.eu/food/audits-analysis/overview_reports/details.cfm?rep_id=115

Právní upozornění