Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 4. října 2018 - ŠtrasburkPředběžné znění
Omezování svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku, zejména případ Charty 97
 Spojené arabské emiráty, zejména situace obránce lidských práv Ahmada Mansúra
 Masové svévolné zatýkání Ujgurů a Kazachů v Ujgurské autonomní oblasti Sinťiang
 Balíček opatření o strategii veřejných zakázek
 Agentura EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) ***I
 Vzájemné uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci ***I
 Volný pohyb neosobních údajů v Evropské unii ***I
 Příspěvek EU k závaznému nástroji OSN upravujícímu činnost nadnárodních společností s ohledem na lidská práva
 Situace v Jemenu
 Boj proti celním podvodům a ochrana vlastních zdrojů EU

Omezování svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku, zejména případ Charty 97
PDF 403kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o omezování svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku, zejména o případu Charty 97 (2018/2861(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0375RC-B8-0451/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bělorusku,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na všechny úmluvy o lidských právech, jichž je Bělorusko smluvní stranou,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v únoru 2016 EU jako gesto dobré vůle zrušila většinu svých omezujících opatření vůči běloruským představitelům a právním subjektům s cílem začít uplatňovat politiku angažovanosti a podnítit Bělorusko k tomu, aby dodržovalo zásady v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu;

B.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně uvedla, že vztahy mezi EU a Běloruskem se mohou dále rozvíjet, pouze pokud budou založeny na důvěře a hodnotách demokracie, právního státu a základních svobod;

C.  vzhledem k tomu, že stávající politiky v Bělorusku tyto hodnoty podkopávají, a brání tak EU, aby nabídla Bělorusku větší účast na Východním partnerství a užší vztahy nebo podepsala priority partnerství mezi EU a Běloruskem;

D.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu se v Bělorusku stále zhoršuje, jak dokládá několik případů pronásledování nezávislých zpravodajských portálů a novinářů, například tzv. „případ agentury BelTA“;

E.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány v nedávné době zahájily vlnu policejního pronásledování a zastrašování novinářů;

F.  vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic uvádí, že v roce 2017 bylo zatčeno více než 100 novinářů, většinou v době, kdy informovali o protestech opozice; vzhledem k tomu, že obtěžování novinářů na volné noze pracujících pro nezávislé zahraniční sdělovací prostředky dosahuje bezprecedentní úrovně a tito novináři nemohou získat akreditaci;

G.  vzhledem k tomu, že přední nezávislý zpravodajský server Charter 97.org, který se zaměřuje na lidská práva a aktivity opozice a odvozuje svůj název od Charty 97, prohlášení z roku 1997 vyzývajícího k demokracii v Bělorusku, které podepsali novináři, opoziční politici a aktivisté v oblasti lidských práv, byl nucen přesídlit do Varšavy v Polsku, kde působí od roku 2011, kdy jej běloruské orgány opakovaně zablokovaly a dvakrát v témže roce provedly policejní razii v kancelářích a zabavily zařízení;

H.  vzhledem k tomu, že od 24. ledna 2018 je v Bělorusku zablokován přístup ke stránkám Charty 97, a to na dobu neurčitou, bez soudního řízení a na základě vágních obvinění z „ohrožení národního zájmu“; vzhledem k tomu, že podle šéfredaktorky Charty 97 Natalje Radzinové v měsíci následujícím po zablokování internetových stránek Charty 97 klesl počet návštěvníků stránek z Běloruska o 70 %;

I.  vzhledem k tomu, že paní Radzinové bylo vyhrožováno smrtí;

J.  vzhledem k tomu, že dne 16. dubna 2018 byl přístup k internetovým stránkám Charty 97 zablokován rovněž ruskými orgány na území Ruské federace;

K.  vzhledem k tomu, že zakladatel Charty 97 Aleg Bjabenin byl v září 2010 nalezen oběšený ve svém domě u Minsku; vzhledem k tomu, že Pavel Šeremet, mluvčí organizace podporující Chartu 97 byl v červenci 2016 v Kyjevě, hlavním městě Ukrajiny, usmrcen bombou nastraženou do auta;

L.  vzhledem k tomu, že na začátku srpna 2018 provedly běloruské orgány razie v kancelářích redakcí několika nezávislých běloruských sdělovacích prostředků, nejprve Tut.by, a následně prohledaly kanceláře agentury BelaPAN, portálu realty.by, vydavatelství Bělaruskaja Navuka a stanice Kultura; vzhledem k tomu, že razie vedly k zatýkání a zadržení novinářů, včetně šéfredaktorky Tut.by na základě obvinění z neoprávněného přístupu a použití informací státní zpravodajské agentury BelTA;

M.  vzhledem k tomu, že dne 7. srpna 2018 běloruský Vyšetřovací výbor podle čl. 349 odst. 2 trestního zákoníku (neoprávněný přístup k počítačovým informacím z jiného osobního zájmu, který způsobil závažnou újmu) zahájil trestní stíhání novinářů a editorů řady internetových zdrojů, v němž lze uložit trest odnětí svobody až na dva roky, a zatkl 18 novinářů, z nichž sedm bylo drženo ve vazbě jako podezřelí po dobu tří dnů; vzhledem k tomu, že na novináře a jejich příbuzné byl činěn nátlak a byli nuceni spolupracovat se zpravodajskými službami a policií;

N.  vzhledem k tomu, že poslední změny zákona o sdělovacích prostředcích přijaté v červnu 2018 rozšiřují vládní kontrolu na internetové sdělovací prostředky; vzhledem k tomu, že změny, které vstoupí v platnost dne 1. prosince 2018, budou představovat další byrokratické překážky pro internetové stránky, které se budou chtít zaregistrovat jako oficiální internetové sdělovací prostředky;

O.  vzhledem k tomu, že internetovým stránkám, které se rozhodnou navzdory novým právním předpisům neregistrovat se, nebo nesplňují nová kritéria, je odepřena akreditace u vládních institucí, což znamená další cenzuru tisku; vzhledem k tomu, že jak registrované, tak neregistrované internetové sdělovací prostředky budou povinny zaznamenávat jména osob, které předkládají komentáře; vzhledem k tomu, že vlastníci registrovaných internetových sdělovacích prostředků budou mít rovněž právní odpovědnost za obsah těchto komentářů;

P.  vzhledem k tomu, že nové právní předpisy budou vyžadovat, aby se autoři všech příspěvků a komentářů na internetových fórech identifikovali a aby majitelé internetových stránek moderovali tyto komentáře;

Q.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku Miklós Haraszti a zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků Harlem Désir vyjádřili názor, že tyto legislativní změny představují nepřijatelné omezení svobody projevu a přístupu k informacím;

R.  vzhledem k tomu, že Bělorusko se v roce 2017 zařadilo na 155. místo světového indexu svobody tisku organizace Reportéři bez hranic, který každoročně hodnotí úroveň svobody tisku ve 180 zemích;

S.  vzhledem k tomu, že od počátku roku 2018 byli běloruští novináři, jejichž právo shromažďovat, uchovávat a šířit informace zaručuje ústava, více než 70krát pokutováni za spolupráci se zahraničními sdělovacími prostředky bez akreditace, přičemž pokuty celkově činily více než 60 000 BYN; vzhledem k tomu, že článek 22.9 zákona o porušení správních předpisů je účinným nástrojem pro obtěžování nezávislých novinářů a sdělovacích prostředků, jako je Belsat TV, která od roku 2011 vysílá z Polska;

T.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která stále uplatňuje trest smrti;

U.  vzhledem k tomu, že některé specifické kategorie občanů jsou v Bělorusku obětí neoprávněného omezování osobní svobody, svévolného zatýkání, odpírání náležité péče a kontaktu s rodinnými příslušníky v průběhu zadržování, fyzického i psychického násilí organizovaného státem, stíhání a odsouzení na základě vykonstruovaných a falešných obvinění, nepřiměřených finančních postihů, správních sankcí a jiných forem represí ze strany běloruských orgánů; vzhledem k tomu, že do těchto kategorií patří političtí vězni (zejména Michail Žamčužny a Zmicer Palijenka), známí političtí odpůrci, aktivisté bojující za lidská práva, představitelé občanské společnosti, aktivisté z ekologických a nevládních organizací občanské společnosti, nezávislí bloggeři, novináři a redaktoři, účastníci pokojných protestů ze všech společenských vrstev a zejména aktivisté z nezávislých odborových svazů (především Henadz Fedynič a Igor Komlik);

1.  důrazně odsuzuje opakované zastrašování a zadržování novinářů a nezávislých sdělovacích prostředků v Bělorusku; naléhavě vyzývá úřady, aby přestaly soudně i jinak zastrašovat novináře a nezávislé sdělovací prostředky a přestaly jim vyhrožovat a umožnily svobodné fungování všech zpravodajských portálů;

2.  domnívá se, že zablokování zpravodajské internetové stránky Charta 97 běloruskými orgány, k němuž došlo v lednu 2018, je nepřijatelné; opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně přestaly blokovat přístup ke zpravodajským internetovým stránkám v Bělorusku;

3.  ostře odsuzuje novelu zákona o sdělovacích prostředcích, která je využívána ke zpřísnění kontroly internetu; opět vyjadřuje vážné obavy ze zhoršujících se podmínek pro fungování nezávislých a opozičních internetových stránek a sdělovacích prostředků v Bělorusku;

4.  domnívá se, že nezávislé sdělovací prostředky nepředstavují hrozbu pro orgány, ale spíše důležitý prvek systému kontroly a rovnováhy, a vláda by je tedy měla považovat za potenciálního významného partnera a nikoli za nepřítele;

5.  lituje skutečnosti, že Bělorusko pokračuje ve vytrvale represivní a nedemokratické politice, kterou uplatňuje vůči novinářům, právníkům, politickým aktivistům, obráncům lidských práv, představitelům občanské společnosti, odborářům a dalším, které považuje za hrozbu pro vládnoucí struktury; zdůrazňuje, že tyto represe brání užšímu vztahu s EU a rozsáhlejší účasti Běloruska na Východním partnerství;

6.  opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s mezinárodními a regionálními lidskoprávními nástroji, které Bělorusko ratifikovalo, posílily dodržování demokratických zásad, právního státu, lidských práv a základních svobod, a to i respekt k pravdivé a nezaujaté žurnalistice;

7.  vyzývá orgány EU, aby do priorit partnerství mezi EU a Běloruskem zahrnuly zásadní zmínky o nezávislosti sdělovacích prostředků, svobodě slova a svobodě shromažďování; vyzývá Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby zajistily nezbytnou spojitost mezi programy pomoci EU a dalšími formami dvoustranné spolupráce, včetně finanční pomoci, a jasnými a hmatatelnými kroky směrem k demokratizaci a otevřenosti, včetně komplexní volební reformy a plného dodržování svobody sdělovacích prostředků;

8.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby i nadále poskytovaly organizacím občanské společnosti v Bělorusku i jinde v zahraničí svou podporu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné podporovat všechny nezávislé informační zdroje běloruské společnosti, včetně sdělovacích prostředků vysílajících v běloruském jazyce a těch, které působí v zahraničí, jako je Charta 97 a Belsat TV;

9.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby ve spolupráci se stálým zpravodajem OSN pro Bělorusko pozorně sledovala situaci týkající se svobody sdělovacích prostředků v této zemi;

10.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby umožnily plné a neomezované fungování politických a veřejných organizací a zrušily čl. 193 odst. 1 trestního zákoníku, který omezuje právo na pokojné shromažďování a sdružování;

11.  důrazně vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění politických vězňů Michaila Žamčužného a Zmicera Palijenky a k úplné rehabilitaci všech bývalých politických vězňů; vyzývá orgány, aby žádnému nezávislému odborovému svazu nebránily v plnění jeho legitimní a ústřední úlohy v občanské společnosti; vyslovuje politování nad čtyřletým trestem odnětí svobody, který byl dne 24. srpna 2018 vynesen nad aktivisty nezávislého odborového svazu REP Henadzem Fedyničem a Igorem Komlikem;

12.  oceňuje práci stávajícího zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku Miklóse Harasztiho a upozorňuje jeho nástupkyni Anaïs Marinovou na celou řadu forem zneužívání moci, omezování individuální i kolektivní svobody a útlaku občanské společnosti, nezávislých odborových svazů a sdělovacích prostředků, na něž jasně poukázal pan Haraszti ve svých zprávách;

13.  vyzývá v této souvislosti běloruské orgány, aby neprodleně uznaly mandát zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku, a vyzývá Komisi, Evropskou investiční banku a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, aby poskytování veškeré finanční či technické pomoci Bělorusku podmínily výše uvedenými podmínkami a současně zachovaly schopnost EU poskytovat finanční prostředky přímo běloruské občanské společnosti;

14.  je i nadále znepokojen výstavbou jaderné elektrárny u města Ostrovec; bere na vědomí zprávu o zátěžových testech a doporučení zveřejněná dne 3. července 2018 a požaduje, aby uplatnění doporučení vyplývajících ze zátěžových testů bylo podmínkou jakéhokoli pokračování ve spolupráci mezi EU a Běloruskem, zejména podpisu priorit partnerství mezi EU a Běloruskem;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a prezidentovi a vládě Běloruska.


Spojené arabské emiráty, zejména situace obránce lidských práv Ahmada Mansúra
PDF 406kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o Spojených arabských emirátech, zejména o situaci obránce lidských práv Ahmada Mansúra (2018/2862(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0376RC-B8-0456/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, včetně usnesení ze dne 26. října 2012 o stavu lidských práv ve Spojených arabských emirátech(1),

–  s ohledem na prohlášení předsedy podvýboru pro lidská práva ze dne 4. června 2018, v němž odsoudil desetiletý trest odnětí svobody, který byl Ahmadu Mansúrovi uložen,

–  s ohledem na článek 30 ústavy Spojených arabských emirátů,

–  s ohledem na Arabskou chartu lidských práv, jejíž smluvní stranou Spojené arabské emiráty jsou,

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období let 2015–2019,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 16. října 2017 o přehodnocení akčního plánu pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 v polovině období,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv z roku 2004, které byly aktualizovány v roce 2008,

–  s ohledem na prohlášení odborníků OSN na oblast lidských práv ze dne 12. června 2018, v němž vyzývají k okamžitému propuštění zatčeného obránce lidských práv Ahmada Mansúra,

–  s ohledem na prohlášení spolupředsedů 25. společné schůze Rady a ministrů Evropské unie a Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu ze dne 18. června 2016, která se konala v Bruselu,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), jichž jsou Spojené arabské emiráty smluvní stranou,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ahmad Mansúr byl v březnu 2017 zatčen bezpečnostními složkami Spojených arabských emirátů; vzhledem k tomu, že se jedná o předního aktivistu v oblasti lidských práv a laureáta ceny Martina Ennalse za rok 2015 udělované obráncům lidských práv; vzhledem k tomu, že pan Mansúr je možná posledním obráncem lidských práv ve Spojených arabských emirátech, který byl schopen veřejně kritizovat státní orgány;

B.  vzhledem k tomu, že Ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Spojených arabských emirátů ve svém prohlášení ze dne 29. března 2017 uvedlo, že „Úřad veřejného žalobce pro stíhání elektronických trestných činů nařídilo zatknout pana Ahmada Mansúra na základě obvinění, že na internetu rozšiřoval v rámci platforem šířících nenávistné a sektářské myšlenky nepravdivé a zavádějící informace“; vzhledem k tomu, že podle tohoto a dalších oficiálních prohlášení orgánů Spojených arabských emirátů byl jediným důvodem jeho stíhání, souzení a odsouzení obsah jeho sdělení na internetu a že se jeho obvinění zakládá na údajném porušování represivního zákona Spojených arabských emirátů z roku 2012, který se týká počítačové kriminality a který orgánům této země umožňuje umlčovat obránce lidských práv a ukládat osobám, které kritizují vládce země, dlouhé tresty odnětí svobody a vysoké finanční pokuty;

C.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva může zatčení a tajné zadržování Ahmada Mansúra být odvetou za jeho účast na lidskoprávních mechanismech OSN, za názory, které hlásal v sociálních médiích, včetně Twitteru, a také za to, že byl aktivním členem takových organizací jako např. Gulf Centre for Human Rights (Centrum pro lidská práva v regionu Perského zálivu);

D.  vzhledem k tomu, že skupina odborníků OSN pro oblast lidských práv vyzvala vládu Spojených arabských emirátů k propuštění pana Mansúra a uvedla, že jeho zatčení je přímým útokem na legitimní činnost obránců lidských práv v této zemi;

E.  vzhledem k tomu, že dne 29. května 2018 byl Ahmad Mansúr odsouzen k 10 letům odnětí svobody za to, že ve zprávách na Twitteru, kterými reagoval na silně nespravedlivý soudní proces v Abú Zabí, uplatnil své právo na svobodu projevu; vzhledem k tomu, že mu byla navíc uložena pokuta ve výši jednoho milionu dirhamů (232 475 EUR) a že po svém propuštění má být po dobu tří let sledován; vzhledem k tomu, že se pan Mansúr proti rozsudku odvolal, že však není jasné, kdy se má odvolací řízení konat;

F.  vzhledem k tomu, že po svém zatčení v březnu 2017 byl panu Mansúrovi zakázán jakýkoli kontakt s rodinnými příslušníky a že mu od té doby byly povoleny pouze čtyři návštěvy manželky; vzhledem k tomu, že od svého zatčení se údajně nachází v samovazbě a že je podle všeho vystavován mučení; vzhledem k tomu, že podle orgánů Spojených arabských emirátů je zadržován ve vězení as-Sadr v Abú Zabí;

G.  vzhledem k tomu, že nehledě na tvrzení vlády, že si pan Mansúr může vybrat nezávislého obhájce podle vlastního uvážení, mu to podle všeho nebylo umožněno; vzhledem k tomu, že jak se uvádí v článku 16 Arabské charty lidských práv, kterou Spojené arabské emiráty ratifikovaly, je právo na obhájce základním právem každé zadržované osoby;

H.  vzhledem k tomu, že Ahmad Mansúr byl více než šest let pronásledován a perzekvován orgány Spojených arabských emirátů a že byl opakovaně vystaven fyzickým útokům, hrozbě smrti a fyzickému a elektronickému sledování; vzhledem k tomu, že za to, že v roce 2011 „urazil státní úředníky“, byl po sedmi měsících vazby odsouzen v rámci trestního řízení, které se považuje za nespravedlivé, ke třem letům odnětí svobody; vzhledem k tomu, že po osmi měsících byl v rámci prezidentské amnestie propuštěn, že mu však nebyl vrácen cestovní pas, čímž mu bylo de facto zakázáno vycestovat;

I.  vzhledem k tomu, že před zatčením byl pan Mansúr jedním ze 133 signatářů petice na podporu všeobecných přímých voleb ve Spojených arabských emirátech a toho, aby se Federální národní radě, což je poradní orgán vlády, dostalo legislativní pravomoci; vzhledem k tomu, že pan Mansúr rovněž spravoval internetové fórum al-Hiwár al-Emárátí, kde byla kritizována vládní politika Spojených arabských emirátů a představitelé této země; vzhledem k tomu, že je členem poradního výboru pro Střední východ a severní Afriku organizace Human Rights Watch a angažovaným účastníkem lidskoprávních mechanismů OSN;

J.  vzhledem k tomu, že občanům Spojených arabských emirátů, kteří se vyjadřují k otázkám porušování lidských práv, hrozí vážné riziko, že budou zatčeni, vězněni a mučeni; vzhledem k tomu, že i nadále dochází k zásahům proti pokojným aktivistům požadujícím reformu ústavy a reformu v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že v posledních letech dochází ke stále častějším útokům na členy občanské společnosti, včetně snahy o umlčení lidskoprávních aktivistů, novinářů, právníků a dalších osob a k jejich zatýkání a pronásledování;

K.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka OSN pro otázku nezávislosti soudců a právníků po své návštěvě Spojených arabských emirátů v roce 2014 uvedla, že dochází „k pronásledování a zastrašování“ právníků, kteří se zabývají případy týkajícími se státní bezpečnosti, a že „je na ně vyvíjen nátlak“; vzhledem k tomu, že odsoudila skutečnost, že „soudní systém zůstává de facto pod kontrolou výkonné složky vlády“;

L.  vzhledem k tomu, že se objevily důkazy, že členské státy schválily vývoz nejrůznější technologií kybernetického sledování do zemí se skandální úrovní dodržování lidských práv, včetně Spojených arabských emirátů;

M.  vzhledem k tomu, že se ve Spojených arabských emirátech i nadále uplatňuje trest smrti; vzhledem k tomu, že v současné době čeká v cele smrti nejméně 19 lidí a že se v roce 2017 uskutečnila jedna poprava;

1.  důrazně odsuzuje zastrašování, pronásledování a zadržování Ahmada Mansúra a dalších obránců lidských práv, k němuž došlo pouze na základě jejich lidskoprávní činnosti a toho, že využily svého práva na svobodu projevu jak na internetu, tak i mimo něj; naléhavě vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby zajistily důkladné nezávislé vyšetření útoků proti aktérům z řad občanské společnosti a aby předaly pachatele spravedlnosti;

2.  vyzývá orgány Spojených arabských emirátů k okamžitému bezpodmínečnému propuštění pana Mansúra a k tomu, aby zcela upustily od jeho stíhání, jelikož se jedná o vězně svědomí, který byl zadržen pouze za to, že uplatnil své právo na svobodu projevu, mj. na základě své činnosti na obranu lidských práv; požaduje rovněž okamžité bezpodmínečné propuštění všech vězňů svědomí v této zemi a také zrušení všech obvinění, která proti nim byla vznesena;

3.  vyjadřuje své vážné znepokojení nad veškerými zprávami o tom, že Ahmad Mansúr byl ve vazbě podroben různým formám mučení a špatného zacházení a že je držen v samovazbě; naléhavě vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby tato tvrzení prošetřily a okamžitě mu umožnily pravidelný kontakt s advokátem a s jeho rodinou a také přístup k lékařské péči, kterou by mohl potřebovat; připomíná orgánům této země, že dlouhodobé, časově neomezené držení v samovazbě může podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv představovat jistou formu mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a že neexistence zatýkacího rozkazu či jakéhokoli soudního dohledu nad jeho zatčením a zadržováním představuje podle tohoto práva porušení základních zásad řádného soudního řízení;

4.  vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby zajistily, aby se zadržovaným osobám, které údajně porušily zákon, dostalo řádného procesu a aby jim bylo umožněno bezplatné a spravedlivé soudní řízení, které by bylo v souladu s mezinárodními normami;

5.  vyzývá Spojené arabské emiráty, aby přepracovaly federální zákon pro boj proti počítačové kriminalitě, tak aby odpovídal mezinárodním normám týkajícím se práva každého občana vyhledávat, přijímat, šířit či poskytovat informace a myšlenky jiným osobám, práva na svobodu názoru, projevu a informací a na přístup k internetu a práva na soukromí; naléhavě vyzývá orgány této země, aby novelizovaly zákon proti terorismu, zákon o počítačové kriminalitě z roku 2012 a federální zákon č. 2/2008, které jsou opakovaně používány k pronásledování obránců lidských práv;

6.  vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby upustily od veškerých forem pronásledování osob a okamžitě zrušily zákaz cestování, který se na obránce lidských práv vztahuje, a trvá na tom, že je nutné, aby za všech okolností zajistily, aby obránci lidských práv v této zemi mohli vykonávat svou legitimní činnost v oblasti lidských práv bez obav z represálií, a to jak na území Spojených arabských emirátů, tak i mimo něj;

7.  požaduje celounijní zákaz vývozu a prodeje veškerého bezpečnostního vybavení, které může být nebo je používáno k represáliím, včetně technologií na sledování internetu, do Spojených arabských emirátů a zákaz jeho modernizace a zajišťování údržby; vyjadřuje své obavy ohledně stále většího využívání určitých technologií dvojího užití určených ke kybernetickému dohledu proti aktivistům a novinářům; vítá v tomto ohledu pokračující snahy orgánů EU, pokud jde o aktualizaci regulace v oblasti kontroly vývozu zboží dvojího užití;

8.  je znepokojen rostoucím počtem osob, které jsou trestány za spolupráci s OSN a nejrůznějšími jejími orgány; naléhavě vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby přestaly bránit zapojení určitých osob do činnosti v rámci lidskoprávních mechanismů OSN a přestaly je pronásledovat; kromě toho je vyzývá k tomu, aby umožnily odborníkům z OSN a mezinárodních nevládních organizací nebo zástupcům EU navštívit pana Mansúra;

9.  vyzývá k zajištění větších svobod ve Spojených arabských emirátech; poukazuje na to, že je důležité, aby Spojené arabské emiráty dodržovaly své mezinárodní závazky podle práva v oblasti lidských práv, a naléhavě žádá orgány této země, aby všem svým občanům zajistily ochranu svobody slova, myšlení a projevu, a to jak na internetu, tak i mimo něj, a aby se řídily veškerými ustanoveními deklarace OSN o obráncích lidských práv, zejména ustanoveními článku 1, čl. 6 písm. a) a čl. 12 odst. 2; zdůrazňuje, že tyto svobody zaručují nejen nástroje na podporu všeobecných lidských práv, ale také Arabská charta lidských práv, jejíž smluvní stranou Spojené arabské emiráty jsou;

10.  vyzývá Spojené arabské emiráty, aby potvrdily svůj záměr „dodržovat při prosazování a ochraně lidských práv ty nejvyšší normy“ tím, že ratifikují Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a jeho opční protokoly a že osobám zmocněným Organizací spojených národů ke zvláštním postupům vydají trvalé pozvání k návštěvě;

11.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, Evropskou unii a její členské státy, aby se jednoznačně postavily proti zjevnému porušování lidských práv, mj. tím, že budou v rámci veškerých kontaktů s orgány Spojených arabských emirátů požadovat propuštění pana Mansúra; naléhavě vyzývá delegaci EU v Abú Zabí, aby Ahmadu Mansúrovi poskytla veškerou nezbytnou podporu, mj. prostřednictvím návštěv ve vězení, sledování soudního procesu a poskytnutí právní či jiné pomoci, kterou by mohl potřebovat; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby Evropský parlament informovala o veškerých opatřeních, které delegace EU dosud na podporu pana Mansúra přijala;

12.  vyzývá ESVČ, aby navrhla cílená unijní opatření týkající se závažných případů porušování lidských práv, a členské státy, aby je přijaly;

13.  znovu poukazuje na to, že se za všech okolností staví proti trestu smrti, a vyzývá k zavedení moratoria na trest smrti s cílem jej zcela zrušit;

14.  podporuje další dialog mezi EU, jejími členskými státy a Spojenými arabskými emiráty; domnívá se, že pravidelná meziparlamentní setkání mezi Parlamentem a jeho partnery v regionu jsou důležitým fórem k rozvíjení konstruktivního a upřímného dialogu o otázkách společného zájmu; zdůrazňuje, že meziparlamentní diskuze by se neměly zaměřovat pouze na bezpečnostní a obchodní otázky, ale měly by se věnovat také dodržování lidských práv, což by mělo být jejich hlavním tématem;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Spojených arabských emirátů, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, parlamentům a vládám členských států, vysoké komisařce Organizace spojených národů pro lidská práva a vládám členských států Rady pro spolupráci v Perském zálivu; žádá o přeložení tohoto usnesení do arabštiny.

(1) Úř. věst. C 72 E, 11.3. 2014, s. 40.


Masové svévolné zatýkání Ujgurů a Kazachů v Ujgurské autonomní oblasti Sinťiang
PDF 405kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o masovém svévolném zadržování Ujgurů a Kazachů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (2018/2863(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0377RC-B8-0460/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o Číně: práva menšin a uplatňování trestu smrti(1), ze dne 10. března 2011 o situaci a kulturním dědictví v Kašgaru (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang)(2), ze dne 6. července 2017 o případech nositelů Nobelovy ceny Liou Siao-pa a Li Ming-ča(3), ze dne 15. prosince 2016 o případu tibetské budhistické akademie Larung Gar a případu Ilhama Tohtiho(4) a ze dne 12. září 2018 o stavu vztahů mezi EU a Čínou(5),

–  s ohledem na článek 36 Ústavy Čínské lidové republiky, který zaručuje všem občanům právo na svobodu náboženského vyznání, a na článek 4, který chrání práva národnostních menšin,

–  s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003 a na společné sdělení Evropské komise a ESVČ Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. června 2016 s názvem „Prvky pro novou strategii EU vůči Číně“ (JOIN(2016)0030),

–  s ohledem na 36. kolo dialogu mezi EU a Čínou o lidských právech, které se uskutečnilo a ve dnech 9.–10. července 2018 v Pekingu,

–  s ohledem na vyjádření vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové k 39. zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 10. září 2018, v němž vyjádřila hluboké politování nad „reedukačními tábory“ a požádala čínskou vládu, aby umožnila činnost nezávislých vyšetřovatelů,

–  s ohledem na nedávný dopis s obecnými tvrzeními, který v květnu 2018 zaslala čínské vládě pracovní skupina OSN pro případy násilného nebo nedobrovolného zmizení, v němž vyjádřila obavy týkající se neustálého zhoršování situace a zvyšování počtu svévolně zadržovaných Ujgurů,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prosazování a dodržování lidských práv, demokracie a právního státu by mělo zůstat těžištěm dlouhodobého partnerství mezi EU a Čínou, a to v souladu se závazkem EU hájit tytéž hodnoty v rámci své vnější činnosti a v souladu se zájmem zastávat tytéž hodnoty při svém vlastním rozvoji a mezinárodní spolupráci, který vyjádřila Čína;

B.  vzhledem k tomu, že se stav lidských práv v Číně od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga k moci dále zhoršil a že vláda zároveň zvyšuje svůj nátlak na nenásilný disent, svobodu projevu, svobodu vyznání a právní stát;

C.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti Sin-ťiang, která je domovem pro přibližně 11 milionů Ujgurů a etnických Kazachů, se v posledních letech rychle zhoršuje, protože absolutní kontrola nad oblastí Sin-ťiang se stala nejvyšší prioritou, přičemž další problémy způsobující pravidelné teroristické útoky Ujgurů, k nimž dochází v oblasti Sin-ťiang nebo které údajně souvisí s touto oblastí;

D.  vzhledem k tomu, že Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace citoval odhady, že v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (XUAR) mohou být zadržovány desítky tisíc až jeden milion Ujgurů, aniž by byli obviněni či postaveni před soud, a to pod záminkou boje proti terorizmu a náboženskému extremizmu; vzhledem k tomu, že by to představovalo největší masové věznění obyvatelstva patřícího k etnické menšině v dnešním světě;

E.  vzhledem k tomu, že Výkonná komise Kongresu USA pro Čínu rovněž uvedla, že existují spolehlivé informace o tom, že Ujgurové, Kazaši a další, především muslimské etnické menšiny v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang se stali obětmi svévolného zadržování, mučení, závažných omezení náboženských praktik a kultur, jakož i digitálního systému dohledu, který je tak všudepřítomný, že monitoruje každý aspekt běžného života – prostřednictvím kamer na rozpoznávání tváře, zařízení na sledování mobilních telefonů, sběru vzorků DNA a výrazné a rušivé přítomnosti příslušníků policie;

F.  vzhledem k tomu, že zadržované osoby jsou údajně vězněny v nevyhovujících podmínkách, přičemž jsou podrobovány politické indoktrinaci včetně povinných kurzů patriotizmu, a nutí je vzdát se své etnické a náboženské identity; vzhledem k tomu, že se nedávno objevily zprávy o úmrtí ve vazbě, a to včetně sebevražd;

G.  vzhledem k tomu, že údajně tisíce dětí oddělily od jejich rodičů, které svévolně zadržují v internačních táborech, a tyto děti umísťují v přeplněných sirotčincích, a to i tehdy, kdy pouze jeden z jejich rodičů je zadržován v táboře;

H.  vzhledem k tomu, že během slyšení na zasedání OSN dne 13. srpna 2018 v Ženevě čínská delegace popřela obvinění učiněná odborníky OSN, že zadržuje ujgurské muslimy v reedukačních táborech v západním regionu Sin-ťiang; vzhledem k tomu, že existují rozsáhlé důkazy o výstavbě a modernizaci těchto zařízení;

I.  vzhledem k tomu, že některým zahraničním novinářům bylo bráněno v informování o citlivých otázkách jako jsou lidská práva Ujgurů, včetně případů, kdy bylo novinářům odmítnuto obnovení jejich akreditace tisku;

J.  vzhledem k tomu, že nikde na světě není populace monitorována tak přísně jako v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang; vzhledem k tomu, že vláda této provincie najala další desítky tisíc bezpečnostního personálu;

K.  vzhledem k tomu, že „platforma integrovaných společných operací“ rovněž ukládá další údaje o populaci, včetně zvyků spotřebitelů, jejich bankovní činnosti, zdravotního stavu a DNA profilu každého jednotlivého obyvatele Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang; vzhledem k tomu, že muslimové v tomto regionu musejí mít na svých mobilních telefonech instalovánu aplikaci špionážního software („spyware“) a pokud tak neučiní, porušují tím zákon;

L.  vzhledem k tomu, že svědectví z první ruky a důvěryhodný akademický výzkum naznačují, že zde existuje úmyslné zaměřování se na Ujgury, kteří mají spojení s osobami žijícími v zahraničí a s osobami s náboženským vyznáním;

M.  vzhledem k tomu, že na Ujgury v zahraničí je vytvářen nátlak, aby se vraceli zpět do Číny, a to často za podpory hostitelských států; vzhledem k tomu, že čínské ambasády v zahraničí odmítají obnovovat mnoha Ujgurům jejich pasy, což vede k nejistotě co se týče zaměstnání a studia;

N.  vzhledem k tomu, že čínská vláda pravidelně odmítá žádosti pracovní skupiny OSN pro případy násilného nebo nedobrovolného zmizení a Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva a dalších držitelů mandátů zvláštních postupů OSN o vyslání nezávislých vyšetřovatelů do oblasti Sin-ťiang;

O.  vzhledem k tomu, že ujgurský profesor ekonomie Ilham Tohti byl dne 23. září 2014 odsouzen k trestu doživotního vězení na základě obvinění z údajného separatismu, zatčen byl již v lednu téhož roku; vzhledem k tomu, že bylo vzato do vazby rovněž sedm jeho bývalých studentů a všem byly za údajnou spolupráci s panem Tohtim uloženy tresty odnětí svobody od tří do osmi let; vzhledem k tomu, že Ilham Tohti vždy zavrhoval separatistické snahy a násilí a usiloval o usmíření na základě respektování kultury Ujgurů;

1.  je hluboce znepokojen tím, že různé menšiny, zejména Ujguři a Kazaši, čelí stále represivnějšímu režimu, kdy jsou novými opatřeními omezovány ústavní záruky jejich práva na svobodu kulturních projevů a náboženského vyznání, slova a projevu a pokojného shromažďování a sdružování; žádá orgány, aby dodržovaly tyto základní svobody;

2.  vyzývá čínskou vládu, aby okamžitě ukončila hromadné svévolné zadržování členů ujgurské a kazašské komunity, uzavřela všechny tábory a zajišťovací zařízení a neprodleně a bezpodmínečně propustila zadržované osoby; je hluboce znepokojen četnými tvrzeními o tom, že v táborech panují špatné podmínky a dochází v nich k mučení a úmrtím; připomíná čínským orgánům, že převýchovná zařízení nemají oporu v zákoně;

3.  je znepokojen zprávami o tom, že v internačních táborech zemřeli Muhammad Sálih Hádžim, Abdulnehed Mahsúm, Ajhán Memetová a další, kdy se ve všech případech jedná o starší Ujgury, akademiky a vůdce komunit;

4.  je hluboce znepokojen tím, že stát provádí opatření s cílem zajistit „komplexní dohled“ nad regionem prostřednictvím instalování čínské obdoby systému elektronického sledování „Skynet“ v hlavních městských oblastech, instalací sledování pomocí GPS do motorových vozidel, používání scannerů umožňujících rozpoznávání tváří na kontrolních stanovištích a na železničních nádražích a čerpacích stanicích a prostřednictvím činnosti sin-ťiangské policie v oblasti shromažďování vzorků krve s cílem dále rozšiřovat čínskou databázi DNA;

5.  zdůrazňuje, že vládní dohled a povinný hromadný sběr údajů o občanech se primárně zaměřuje a dopadá na Ujgury, Kazachy a další etnické menšiny, což představuje porušení zákazu diskriminace podle mezinárodního práva;

6.  naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby rodinám, kterých se to týká, sdělila veškeré informace o osobách násilně zmizelých v oblasti Sin-ťiangu, včetně jejich jmen, místa pobytu a stavu, v němž se nacházejí;

7.  je hluboce znepokojen čínským protiteroristickým zákonem z roku 2015 a nařízením o deradikalizaci, které používají příliš širokou definici teroristického činu; vyzývá proto Čínu, aby jednoznačně rozlišovala mezi pokojným vyjádřením nesouhlasu a násilným extremismem;

8.  opakovaně vyzývá čínskou vládu, aby okamžitě a bezpodmínečně propustila ujgurského učence Ilháma Tohtiho a všechny ostatní osoby zadržované pouze proto, že pokojně uplatňovali své právo na svobodu projevu, a aby – až do jejich propuštění – zajistila, že budou mít pravidelný a neomezený přístup ke své rodině a k obhájcům, které si sami zvolí; dále vyzývá, aby byli propuštěni Eli Mamut, Hailaite Nijází, Memetjan Abdulla, Abduhalíl Zunún a Abdukarím Abduwelí, jak požadovala EU během 36. kola dialogu mezi EU a Čínou o lidských právech, které se konalo ve dnech 9.–10. července 2018 v Pekingu;

9.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby bedlivě sledovaly měnící se situaci v oblasti lidských práv v Sin-ťiangu, včetně sílícího vládního útlaku Ujgurů, Kazachů a dalších etnických menšin a aby směrem k nejvyšší úrovni čínské vlády vyslaly jasný vzkaz, aby ukončila absurdní porušování lidských práv;

10.  vyzývá čínské orgány, aby novinářům a mezinárodním pozorovatelům umožnily svobodný, ničím neomezený přístup do oblasti Sin-ťiang;

11.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a její členské státy v souladu se závazkem hovořit silným, jasným a jednotným hlasem, pokud jde o jejich přístup k Číně, nadnesly při jednání s čínskými orgány – včetně úrovně vedoucích představitelů – otázku porušování lidských práv v Sin-ťiangu, a to i v rámci každoročního dialogu o lidských právech a nadcházejícího euroasijského summitu;

12.  vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně zpráv o tom, že Ujguři jsou pronásledováni čínskými orgány i v zahraničí, kdy jsou nuceni k tomu, aby donášeli na jiné Ujgury, vrátili se do Sin-ťiangu nebo o situaci v této oblasti mlčeli, v některých případech tím, že jsou zadržováni jejich rodinní příslušníci;

13.  vítá rozhodnutí Německa a Švédska pozastavit navracení všech etnických Ujgurů, Kazachů či jiných turkických muslimů do Číny kvůli riziku jejich svévolného zadržování, mučení či jiného špatného zacházení, kterému by v této zemi čelili, a vyzývá všechny ostatní členské státy, aby Německo a Švédsko následovaly a uspíšily žádosti o azyl turkických muslimů, kterým hrozí, že budou nuceně navráceni do Číny; dále vyzývá členské státy EU, aby v příslušných případech uplatnily své vnitrostátní právo a prošetřily zastrašování diaspor turkických muslimů v Evropě ze strany čínské vlády;

14.  připomíná Číně její závazky v oblasti lidských práv, které jí vznikly podpisem široké škály smluv v oblasti lidských práv, a proto opakuje, že se očekává, že Čína bude tyto závazky plnit;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Čínské lidové republiky.

(1) Úř. věst. C 285E, 21.10.2010, s. 80.
(2) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 185.
(3) Úř. věst C 334, 19.9.2018, s. 137.
(4) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 108.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0343.


Balíček opatření o strategii veřejných zakázek
PDF 507kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o balíčku v oblasti strategie pro zadávání veřejných zakázek (2017/2278(INI))
P8_TA-PROV(2018)0378A8-0229/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2017 o zajištění lepšího fungování zadávání veřejných zakázek v Evropě a pro Evropu (COM(2017)0572),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2017 o podpoře investic prostřednictvím dobrovolného posouzení ex ante aspektů zadávání veřejných zakázek pro velké projekty infrastruktury (COM(2017)0573),

–  s ohledem na doporučení Komise (EU) 2017/1805 ze dne 3. října 2017 o profesionalizaci zadávání veřejných zakázek – budování architektury pro profesionalizaci zadávání veřejných zakázek (C(2017)6654)(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí(4),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 17. května 2017 o přezkumu praktického uplatňování jednotného evropského osvědčení pro zakázky (ESPD) (COM(2017)0242),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU ze dne 16. dubna 2014 o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek(5),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 11. října 2017 o posouzení evropské normy pro elektronickou fakturaci podle směrnice 2014/55/EU (COM(2017)0590),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. února 2018,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod a na stanovisko v podobě pozměňovacích návrhů Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0229/2018),

A.  vzhledem k tomu, že zatím nebylo využito úplného potenciálu zadávání veřejných zakázek při budování konkurenceschopné sociálně tržní ekonomiky, a k tomu, že více než 250 000 veřejných orgánů v Unii každoročně vynaloží přibližně 14 % HDP na nákup služeb, prací a zboží;

B.  vzhledem k tomu, že na veřejné zakázky se vynakládá značné množství peněz daňových poplatníků, a že by tedy měly být prováděny etickým způsobem, transparentně, poctivě a co nejefektivněji, a to jak z hlediska nákladů, tak z hlediska kvality, aby se tak občanům dostávalo kvalitního zboží a služeb;

C.  vzhledem k tomu, že správně uplatňované předpisy pro zadávání veřejných zakázek jsou zásadně důležitým nástrojem ve službách silnějšího jednotného trhu a pro podporu růstu podniků EU a pracovních příležitostí v Unii, a k tomu, že inteligentní využívání zadávání veřejných zakázek může být strategickým nástrojem k dosahování cíle EU, jímž je udržitelný a inteligentní růst podporující začlenění, jenž může urychlit přechod na udržitelnější dodavatelské řetězce a podnikatelské modely;

D.  vzhledem k tomu, že v kontextu provádění předpisů EU v oblasti veřejných zakázek a koncesí ve vnitrostátním právu je naprosto nezbytné plně provést a důsledně uplatňovat právo EU, aby se malé a střední podniky mohly snáze a s nižšími náklady ucházet o veřejné zakázky v plném souladu se zásadou transparentnosti a s pravidly hospodářské soutěže EU;

E.  vzhledem k tomu, že Komise zahájila dne 3. října 2017 cílené konzultace o návrhu pokynů k zadávání veřejných zakázek týkajících se inovací a dne 7. prosince 2017 cílené konzultace o rozsahu a struktuře pokynů Komise pro sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek;

F.  vzhledem k tomu, že jak je uvedeno ve sdělení Komise COM(2017)0572, z průzkumu z roku 2016 vyplývá, že pouze čtyři členské státy využívaly při všech hlavních krocích při zadávání veřejných zakázek digitální technologie, jako jsou např. elektronické oznámení, elektronický přístup k dokumentaci k zadávacímu řízení, elektronické podávání nabídek a jejich posuzování, elektronické udělování zakázek nebo elektronické objednávky, fakturace a platby;

G.  vzhledem k tomu, že podle informativního přehledu evropského semestru ohledně veřejných zakázek, který byl vydán v listopadu 2017, vzrostl počet nabídkových řízení s jedinou nabídkou v letech 2006 až 2016 ze 14 % na 29 %, a vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise COM(2017)0572 „získávají malé a střední podniky pouze 45 % hodnoty veřejných zakázek nad stanovenými limity EU, což evidentně neodpovídá jejich váze v ekonomice“;

H.  vzhledem k tomu, že nová pravidla zavedená směrnicemi v roce 2014 by měla na základě jednoduššího zadávání veřejných zakázek a prováděním většího množství kontrol přispívat k provádění strategie Evropa 2020 v zájmu udržitelného, sociálnějšího, inovativnějšího a inkluzivnějšího hospodářství;

I.  vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise COM(2017)0572 se při zadávání veřejných zakázek v 55 % řízení stále využívá jako jediné kritérium pro přidělení zakázky nejnižší cena, místo toho, aby se používala např. strategická sociální a environmentální kritéria;

J.  vzhledem k tomu, že Evropská unie se zavázala ke splnění cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje;

K.  vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité, aby dodavatelé důvěřovali tomu, že systémy Unie pro zadávání veřejných zakázek zajišťují jednoduché a přístupné digitální postupy, naprostou transparentnost, poctivost a bezpečnost údajů;

Legislativní rámec a provádění

1.  vítá, a to téměř čtyři roky po ukončení rozsáhlé revize legislativního rámce Unie pro zadávání veřejných zakázek, že Komise navrhla soubor nelegislativních opatření, a očekává, že tento soubor bude impulsem k lepšímu uplatňování tohoto systému;

2.  je hluboce zklamán tempem, kterým řada členských států provedla směrnice z roku 2014 v oblasti zadávání veřejných zakázek ve svém právu, jakož i řadou zpoždění, a odsuzuje skutečnost, že Komise musela v případě některých členských států zahájit řízení o nesplnění povinnosti; naléhavě žádá, aby byly tyto směrnice urychleně a bez dalších průtahů provedeny v právu všech členských států;

3.  je znepokojen dalším kolem lhůt stanovených ve směrnicích v souvislosti s elektronickým zadáváním zakázek a úplným přechodem členských států na tento druh zadávání zakázek (e-procurement), včetně elektronické fakturace (e-invoicing); a zdůrazňuje, že je nutné, aby digitální agenda členských států zahrnovala prosazování neomezeného elektronického zadávání veřejných zakázek;

4.  vyzývá Komisi, aby urychleně dokončila pokyny k zadávání veřejných zakázek týkajících se inovací a pokyny pro sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek, a usnadnila tak uplatňování příslušných zákonných ustanovení v členských státech;

5.  žádá Komisi, aby pokyny a další nástroje vyvinuté za účelem pomoci členským státům s uplatňováním rámce pro zadávání veřejných zakázek uspořádala lépe, jasněji a pro uživatele přívětivěji tak, aby byly přístupné a poskytovaly dobrý přehled pro všechny odborníky působící v praxi, a aby současně věnovala pozornost dostupným jazykům;

6.  vítá nové pokyny pro odborníky při zadávání veřejných zakázek z února 2018, jejichž účelem je pomoci úředníkům na celostátní, regionální i místní úrovni zajistit efektivní a transparentní postupy veřejných zadávacích řízení u projektů financovaných EU;

Strategické a koordinované zadávání zakázek

7.  poukazuje na to, že stávající legislativa Unie umožňuje více než kdy předtím využívat zadávání veřejných zakázek jakožto strategický nástroj k prosazování politických cílů EU, a vybízí členské státy k maximálnímu využívání této možnosti; připomíná, že zadávání veřejných zakázek představuje rovněž důležitý nástroj na regionální a místní úrovni, jenž doplňuje místní a regionální strategie a podporuje veřejná slyšení a konzultace s koncovými uživateli výrobků a služeb;

8.   vyzývá, aby se v zájmu dosahování cílů inteligentního, ekologického a sociálně inkluzivního růstu a posílení oběhového hospodářství rozsáhle využívalo inovativního zadávání veřejných zakázek; zdůrazňuje význam oběhového hospodářství a v tomto ohledu nových možností, jež nabízejí nové směrnice o zadávání veřejných zakázek, pokud jde o zboží a služby, které jsou opětovně používané, opravené, repasované nebo renovované, a jiné udržitelné výrobky a řešení účinně využívající zdroje;

9.  vyzývá členské státy k tomu, aby zadávání veřejných zakázek strategicky využívaly k podpoře udržitelného a inteligentního růstu podporujícího začlenění, a to i pro malé a střední podniky a sociální podniky; zdůrazňuje, že k tomu je zapotřebí, aby členské státy na taková opatření systematicky upozorňovaly na nejvyšší úrovni a podporovaly za tímto účelem zadavatele a odborníky ve veřejné správě;

10.  poukazuje na to, že je důležité, aby podmínky zadávacího řízení nebyly příliš náročné, aby tak měly přístup k veřejným zakázkám i nadále všechny společnosti, včetně malých a středních podniků;

11.  vítá příklad přijetí vnitrostátních strategií pro zadávání veřejných zakázek a vybízí více členských států k tomu, aby tento příklad následovaly jakožto prostředek k modernizaci a zefektivnění systémů pro zadávání veřejných zakázek, čímž se zlepší jejich účinnost; zdůrazňuje, že zadávání veřejných zakázek je pro řadu odvětví veřejné správy průřezovou oblastí, a že je proto nutné, aby kromě koordinace mělo i řídící strukturu, která by zahrnovala hlavní zúčastněné strany, tak aby se zásadní rozhodnutí přijímala v rámci širší spolupráce a aby byla přijatelná pro všechny strany, kterých se týkají;

12.  vítá skutečnost, že mnohé členské státy zavedly opatření k používání kritérií kvality (včetně nejlepšího poměru mezi cenou a kvalitou), a vybízí k jejich systematickému využívání; vybízí zadavatele veřejných zakázek, aby používali i jiná kritéria, než je jen nejnižší cena nebo nákladová efektivnost, a přihlíželi také ke kvalitativním, ekologickým nebo popřípadě k sociálním aspektům;

13.  ačkoliv uznává, že v některých případech může být nízká cena odrazem inovativních řešení a efektivního řízení, znepokojuje jej nadměrné využívání nejnižší ceny jako primárního kritéria pro udělení zakázky v řadě členských států bez zohledňování kvality, udržitelnosti a sociálního začleňování, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby analyzovaly příčiny této situace, podaly o nich zprávu a v příslušných případech navrhly vhodná řešení;

14.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že praxe zadávání veřejných zakázek bude v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu podporovaly konzultace s osobami se zdravotním postižením a s organizacemi je zastupujícími;

15.  vyzývá k přijetí evropského etického kodexu pro zadávání veřejných zakázek pro různé aktéry zapojené do postupů zadávání veřejných zakázek;

16.  zdůrazňuje, že je důležité, aby veřejní zadavatelé brali při rozhodování o nákupech případně v potaz celý životní cyklus produktů včetně jejich dopadů na životní prostředí, a vyzývá Komisi, aby byla nápomocná při vývoji metod k uplatňování koncepce „nákladů životního cyklu“;

17.  konstatuje, že inovativní, sociální a environmentální aspekty představují legitimní a zásadní kritéria pro udělování veřejných zakázek a že veřejní zadavatelé mohou promyšlenými specifikacemi a umožněním variantních nabídek nediskriminačním způsobem sledovat také ekologické, inovační či sociální cíle, a to za podmínky, že uvedené charakteristiky souvisejí s hlavním předmětem zakázky a jsou přiměřené její hodnotě a cílům;

18.  připomíná, že právní rámec Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek ukládá členským státům povinnost zajistit, aby dodavatelé a subdodavatelé plně dodržovali environmentální, sociální a pracovněprávní ustanovení platná v místě, kde jsou prováděny práce, poskytovány služby nebo je zboží vyráběno nebo dodáváno, jak jsou stanovena v příslušných mezinárodních úmluvách, právních předpisech Unie a vnitrostátních právních předpisech i kolektivních smlouvách uzavřených v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí; vyzývá Komisi, aby zajistila,  že členské státy plní tuto povinnost, pokud jde o provedení a uplatňování směrnic z roku 2014, a zprostředkovávala výměnu osvědčených postupů v této oblasti;

19.  uznává, že kvalitativní posouzení nabídek vyžaduje schopné zadavatele, a vybízí Komisi, aby členským státům pomáhala při šíření metod a postupů posuzování, zejména organizací seminářů a školení; zdůrazňuje, že tato pomoc by měla být k dispozici na všech správních úrovních, kde se používají veřejné zakázky;

20.  poukazuje na to, že sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek musí zohledňovat dodavatelské řetězce a rizika spojená s moderním otroctvím, sociálním dumpingem a porušováním lidských práv; konstatuje, že je nutné vynaložit úsilí k tomu, aby bylo zajištěno, že zboží a služby pořízené prostřednictvím veřejných zakázek nejsou vyráběny či poskytovány způsobem, který porušuje lidská práva; vyzývá Komisi, aby do svých nových pokynů o sociálních aspektech zadávání veřejných zakázek zahrnula podstatná ustanovení o etice v dodavatelských řetězcích;

21.  vítá snahy některých členských států o zřízení orgánů, které by byly odpovědné za koordinaci zadávání zakázek, a uznává, že by to přispělo ke strategickému a efektivnímu zadávání zakázek;

22.  žádá členské státy, aby využívaly výhod centrálního zadávání a slučování veřejných nákupů, a konstatuje, že centrální zadavatelé by mohli a měli urychlit šíření odborných znalostí, osvědčených postupů a inovací;

23.  zdůrazňuje, že zejména v zájmu podpory inovací je důležité, aby byli zadavatelé v kontaktu s trhem a dostatečně využívali fázi předcházející zadání zakázky jako přípravu na další kroky; domnívá se, že i fáze předcházející zadání zakázky jsou zásadní pro podporu zapojení malých a středních podniků;

24.  domnívá se, že nový postup inovačního partnerství přispěje k podpoře inovací a vybídne veřejné zadavatele, aby spolupracovali s trhem v zájmu vývoje inovativních metodik, produktů, inovativní práce či služeb, které zatím neexistují; vítá v tomto ohledu skutečnost, že již bylo zahájeno 17 řízení inovačního partnerství;

25.  vítá dobrovolné předběžné posuzování aspektů zadávání zakázek u velkých infrastrukturních projektů, jak je navrhuje Komise, a vyzývá Komisi, aby urychleně zavedla asistenční službu, mechanismus oznamování a mechanismus výměny informací a současně zcela zachovávala důvěrnost údajů;

Digitalizace a řádné řízení postupů zadávání veřejných zakázek

26.  lituje pomalého zavádění digitálních technologií do zadávání veřejných zakázek v Unii a vyzývá členské státy, aby usilovaly o rychlý přechod k digitalizaci postupů a o zavedení elektronických postupů do všech hlavních fází, počínaje vyhlášením, přístupem k zadávacím řízením, předložením nabídky k posouzení, přes zadání zakázky až po objednávky, fakturaci a platbu;

27.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly elektronické formuláře (e-Form) nejpozději do konce roku 2018;

28.  připomíná, že elektronické zadávání veřejných zakázek nabízí řadu důležitých výhod, jako jsou významné úspory pro všechny strany, zjednodušené a zkrácené postupy, snížení byrokracie a administrativní zátěže, větší transparentnost, větší inovace, stejně jako lepší přístup malých a středních podniků na trhy veřejných zakázek;

29.  souhlasí s Komisí v tom, že rejstříky zakázek mohou představovat nákladově efektivní nástroj pro správu zakázek, zlepšování transparentnosti, neporušenosti i údajů a pro lepší řízení zadávání veřejných zakázek;

30.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost propojení vnitrostátních rejstříků smluv s databází Tenders Electronic Daily (TED), aby se odstranila povinnost veřejných zadavatelů zveřejňovat tytéž informace v obou systémech;

31.  upozorňuje na potíže, které mohou uchazečům, a zejména MSP, vzniknout v souvislosti s požadovanými osvědčeními a podpisy, a v tomto ohledu a v zájmu minimalizace zátěže uchazečů vybízí k využívání režimu mírných požadavků a k naprostému uplatňování zásady „pouze jednou“;

32.  zdůrazňuje, že všechny členské státy by měly být schopny poskytnout všechny nezbytné údaje o provádění předpisů v oblasti zadávání zakázek, včetně údajů o zadávacích řízeních, o postupech a zakázkách a statistické údaje, a to rovněž s cílem umožnit Komisi posouzení jednotného trhu v oblasti veřejných zakázek;

33.  vyzývá členské státy, aby podporovaly inovativní využívání dat v otevřeném formátu, neboť taková data jsou nezbytná pro každou vládu k tomu, aby řídila svou veřejnou správu, aby zároveň umožňovaly využití ekonomického potenciálu těchto dat podniky a současně také podporovaly transparentnost a odpovědnost v rámci orgánů a institucí, které se zabývají veřejnými zakázkami; poukazuje na to, že tato data musí být vždy zveřejňována s náležitým ohledem na zásadu proporcionality a v souladu acquis EU v oblasti ochrany údajů a obchodního tajemství;

Jednotný trh a lepší přístup k veřejným zakázkám

34.  poukazuje na to, že soutěžní nabídková řízení jsou u veřejných zakázek životně důležitá, a s politováním konstatuje, že v Unii v posledních letech intenzita hospodářské soutěže v oblasti veřejných zakázek klesla; naléhavě vyzývá členské státy, v nichž je vysoké procento oznámení o veřejných zakázkách, o něž má zájem pouze jeden uchazeč, aby se tímto problémem zabývaly;

35.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zintenzívnily společné postupy při zadávání veřejných zakázek, a to i přeshraničních, jelikož revidovaná pravidla EU tyto postupy usnadňují, a vyzývá Komisi, aby v této oblasti poskytla důkladnou technickou podporu; je přesvědčen, že tyto postupy by však neměly vést ke smlouvám takové velikosti, že malé a střední podniky budou prakticky vyloučeny z možnosti se účastnit v co nejranější fázi procesu;

36.  vyjadřuje politování nad tím, že MSP a podniky sociální ekonomiky stále čelí potížím, pokud jde o přístup k veřejným zakázkám, a vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost opatření zavedených směrnicemi z roku 2014 a navrhla nová řešení, je-li to nezbytné;

37.  žádá Komisi, aby podala Parlamentu zprávu o praktickém provádění zásady „použij nebo vysvětli“ z článku 46 směrnice 2014/24/EU, podle níž musí zadavatelé uvést hlavní důvody pro rozhodnutí o zadání zakázky bez rozdělení na části a systematicky je vysvětlit v zadávací dokumentaci nebo samostatné zprávě;

38.  vyzývá členské státy, aby podporovaly účast malých a středních podniků v nabídkových řízeních, například povinným rozdělením na části, je-li to možné, nebo tím, že stanoví limit pro obrat, který lze k účasti na zakázkovém řízení vyžadovat; zdůrazňuje, že rozdělování veřejných zakázek na části podporuje konkurenci na trhu a brání riziku závislosti na jediném dodavateli; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly poradenské služby a školení určené MSP k zlepšení jejich účasti na veřejných nabídkových řízeních;

39.  vyzývá Komisi, aby analyzovala zejména překážky bránící přeshraničnímu zadávání veřejných zakázek, které jsou dány jazykovými, administrativními, právními nebo jinými bariérami, a aby navrhla řešení nebo zasáhla s cílem zaručit funkční přeshraniční zadávání veřejných zakázek;

40.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit interoperabilitu zakoupeného zboží a služeb a zabránit závislosti na prodejci, a vyzývá Komisi, aby v této oblasti navrhla opatření;

41.  vyjadřuje politování nad tím, že v EU chybí jasné a konsolidované údaje o veřejných zakázkách, a konstatuje, že spolehlivé údaje o přístupu k zadávání veřejných zakázek jsou nezbytné k ověření odpovědnosti veřejných orgánů a jsou prostředkem k potírání podvodů a korupce;

42.  akceptuje výsledky posouzení směrnice o prostředcích nápravy a rozhodnutí Komise, že nenavrhne legislativní revizi, ale vyzývá k pokračování ve spolupráci vnitrostátních orgánů příslušných k přezkumu a k důslednějšímu vedení ze strany Komise, pokud jde o směrnice;

43.  vyjadřuje politování nad tím, že směrnice o zakázkách v oblasti obrany zatím nepřinesla kýžené výsledky, a to zejména s ohledem na nadnárodní infrastrukturní projekty, a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí o lepší provádění platných pravidel;

44.  zdůrazňuje, že je důležité, aby postupy zadávání veřejných zakázek byly transparentní a nediskriminační; připomíná, je důležité, aby byly k dispozici řádné odvolací postupy a zajištěn přístup k pokynům v souvislosti s jejich zahájením;

Mezinárodní veřejné zakázky

45.  vyzývá k tomu, aby Unie podnikla kroky za účelem zlepšení přístupu dodavatelů z EU na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami, neboť trh Unie s veřejnými zakázkami je jedním z nejotevřenějších trhů na světě;

46.   je znepokojen nespravedlivou soutěží při zadávání veřejných zakázek, která je výsledkem státních zásahů vůči konkurenci ze třetích zemí, kterou lze sledovat především – i když ne výlučně – na trhu s elektrickými vozidly a bateriemi; domnívá se, že je nezbytné propojit nástroje na ochranu obchodu a postupy zadávání veřejných zakázek;

47.  zdůrazňuje, že trhy veřejných zakázek mají velký hospodářský význam, jelikož výdaje na jejich zadávání tvoří přibližně 20 % světového HDP, a zdůrazňuje, že zlepšení přístupu na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích a vytvoření rovných podmínek pro evropské podniky by tak mohlo být hlavní hnací silou růstu obchodu se zbožím a službami, a také vést k lepšímu výběru a lepší hodnotě za peníze daňových poplatníků v EU i ve třetích zemích;

48.  poukazuje na to, že trhy veřejných zakázek ve třetích zemích jsou pro uchazeče z EU často právně i fakticky nepřístupné; nabádá Komisi, aby shromažďovala a poskytovala kvalitnější údaje o postupech zadávání veřejných zakázek; připomíná, že Komise odhaduje, že více než polovina světového trhu veřejných zakázek je v současnosti nepřístupná volné mezinárodní hospodářské soutěži v důsledku protekcionistických opatření, jejichž množství celosvětově narůstá, zatímco veřejné zakázky EU v hodnotě přibližně 352 miliard EUR jsou přístupné uchazečům ze členských zemí dohody WTO o vládních zakázkách; zdůrazňuje, že EU musí tuto nerovnováhu řešit, aniž by se sama uchylovala k protekcionistickým opatřením; žádá Komisi, aby zajistila, že evropské společnosti získají podobný přístup na trh, jakému se na trhu EU těší naši zahraniční konkurenti, a konstatuje, že navrhovaný takzvaný nástroj pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek by mohl být za určitých podmínek prostředkem k vytvoření vlivu pro zlepšení přístupu na trh;

49.  vítá skutečnost, že jednou ze šesti prioritních oblastí pro činnost Komise v oblasti veřejných zakázek je zlepšení přístupu na trhy s těmito zakázkami; zdůrazňuje, že zlepšení přístupu na trhy s veřejnými zakázkami ve třetích zemích, a to i na nižší než celostátní úrovni, je pro EU v obchodních jednáních silným ofenzivním zájmem, neboť mnoho podniků z EU má v různých odvětvích vysokou konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že do každé budoucí obchodní dohody by měla být zahrnuta ustanovení o veřejných zakázkách, a to v zájmu co nejvyšší účasti evropských společností na zahraničních veřejných zakázkách; žádá Komisi, aby zajistila dodržování a řádné provádění ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek, která jsou obsažena v dohodách o volném obchodu EU; připomíná, že obchodní dohody by měly být využívány ke zlepšení přístupu na trhy veřejných zakázek třetích zemí a že tento lepší přístup na trhy veřejných zakázek třetích zemí společně s posílenými pravidly pro moderní, účinné a transparentní zadávání veřejných zakázek, která mají zásadní význam pro zajištění výhodnějšího vynakládání veřejných prostředků, by měl představovat hlavní prvky každé obchodní dohody uzavřené EU, přičemž je třeba v plné míře respektovat legitimní cíle veřejné politiky zakotvené ve směrnicích Unie o zadávání veřejných zakázek; zdůrazňuje, že hospodářské subjekty třetích zemí musí při přidělování veřejných zakázek dodržovat evropská kritéria v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí, jak je stanoveno ve směrnicích 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU, a v souvislosti s těmito skutečnostmi vybízí k používání kritéria ekonomicky nejvýhodnější nabídky (MEAT) při udělování těchto zakázek; konstatuje, že dvoustranné a subregionální dohody o volném obchodu nejsou vždy zárukou plného přístupu na trhy veřejných zakázek; žádá Komisi, aby sjednávala co nejširší přístup na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích;

50.  zdůrazňuje, že jakákoli strategie zpřístupnění trhů s veřejnými zakázkami ve třetích zemích se musí konkrétně zabývat překážkami a zvláštními potřebami malých a středních podniků a usnadnit jim přístup na tyto trhy, neboť jsou obzvláště znevýhodněné, jde-li o přístup na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích, přičemž je rovněž třeba řádně zohlednit dopady vystavení malých a středních podniků novým konkurentům ze třetích zemí; vyzývá Komisi, aby podporovala začlenění postupů zadávání veřejných zakázek vstřícných vůči MSP (včetně přeshraničních iniciativ a rozdělování zakázek na části) do obchodních dohod; poukazuje na přínosy, jež lze získat prostřednictvím digitalizace a elektronického zadávání zakázek u všech veřejných zakázek se třetími zeměmi, zejména pro MSP;

51.  poukazuje na to, že hlavní rozvíjející se ekonomiky, jako jsou Brazílie, Čína, Indie a Rusko, zatím nejsou součástí dohody o vládních zakázkách, ačkoli Čína a Rusko jsou oficiálně v procesu přistoupení, a žádá Komisi, aby vybízela třetí země k úsilí o připojení se k této dohodě a podporovala je v tom, jelikož mnohostranné a vícestranné dohody jsou v dlouhodobém horizontu nejlepším způsobem k vytvoření rovných podmínek; zdůrazňuje, že dvoustranné obchodní dohody s ambiciózními ustanoveními o zadávání veřejných zakázek, které respektují základní zásady dohody o vládních zakázkách, by mohly být dobrým začátkem pro posílení mnohostranné spolupráce;

52.  zdůrazňuje význam dohody o vládních zakázkách nejen pro poskytování zákonného přístupu na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích, nýbrž také pro posílení transparentnosti a předvídatelnosti postupů při zadávání veřejných zakázek; vyzývá Komisi, aby se zasadila o rozvoj celosvětových a provázaných norem pro transparentnost zadávání veřejných zakázek, jež by představovaly důležitý nástroj v boji proti korupci; konkrétně žádá Komisi, aby se zasazovala o to, že součástí obchodních dohod budou ustanovení o společných pravidlech pro veřejné zakázky, která umožní nahlašovat případy korupce, zjednoduší dotyčné postupy a posílí integritu a transparentnost pro uchazeče;

Profesionalizace

53.  vítá doporučení Komise ohledně profesionalizace a vyzývá členské státy, aby prioritně vypracovaly vnitrostátní plány; navrhuje, že každý plán by měl rozlišovat mezi druhy veřejných zakázek, zejména jelikož přístup malých a středních podniků ke službám a digitální infrastruktuře může být usnadněn jiným způsobem než přístup k veřejným zakázkám v případě velkých infrastrukturních smluv;

54.  vyzývá Komisi, aby navrhla způsob, jak poskytnout finanční podporu z fondů Unie na příslušné kroky podnikané v členských státech v souvislosti s profesionalizací;

55.  vyjadřuje politování nad nízkou mírou profesionalizace v řadách těch, kdo jsou za zadávání veřejných zakázek a výběrová řízení odpovědní, a vyzývá členské státy, aby zlepšily dovednosti všech osob zapojených do všech fází procesu zadávání veřejných zakázek;

56.  zdůrazňuje, že jak zadavatelé, tak i dodavatelé musí být náležitě vyškoleni, aby pracovali ve všech fázích zadávání veřejných zakázek efektivně, a že pokud jde o profesionalizaci, je třeba věnovat pozornost všem úrovním veřejné správy, jakož i kritériím kvality včetně sociálních a environmentálních kritérií; má za to, že lze dosahovat lepších výsledků zlepšením způsobu, jakým orgány veřejné moci posuzují, co budou nakupovat, a to, jakým způsobem si to obstarají; aniž je dotčeno jednací řízení, vyjadřuje politování nad tím, že zadávání veřejných zakázek mohou často uchvátit zkušenější firmy, které pomáhají během fáze návrhu veřejné zakázky, a v důsledku toho jsou v lepší pozici k tomu, na konci zakázku získat;

57.  žádá členské státy, aby vybízely vysoké školy k dalšímu vytváření studijních plánů v oblasti evropského práva zadávání veřejných zakázek a zlepšily odborné vzdělávání a řízení kariéry odborníků z praxe, kteří se zabývají zadáváním veřejných zakázek včetně těch, kteří pracují v malých a středních podnicích, a to i pokud jde o vývoj a přejímání dostupných nástrojů IT; podporuje vytvoření společného evropského rámce pro technické a počítačové dovednosti;

o
o   o

58.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 259, 7.10. 2017, s. 28.
(2) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.
(3) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243.
(4) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1.
(5) Úř. věst. L 133, 6.5.2014, s. 1.


Agentura EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) ***I
PDF 1094kWORD 123k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535 – C7-0240/2013 – 2013/0256(COD))
P8_TA-PROV(2018)0379A8-0320/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0535),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 85 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0240/2013),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená Senátem Parlamentu České republiky v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0320/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV

P8_TC1-COD(2013)0256


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 85 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Eurojust byl zřízen rozhodnutím Rady 2002/187/SVV(2) jako instituce Unie s právní subjektivitou, aby podporoval a zdokonaloval koordinaci a spolupráci příslušných justičních orgánů členských států, zejména v souvislosti se závažnou organizovanou trestnou činností. Právní rámec Eurojustu byl změněn rozhodnutími Rady 2003/659/SVV(3) a 2009/426/SVV(4).

(2)  Článek 85 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že Eurojust se bude řídit nařízením přijatým v souladu s řádným legislativním postupem. Vyžaduje rovněž, aby byly stanoveny způsoby zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do hodnocení činnosti Eurojustu.

(3)  Článek 85 Smlouvy o fungování EU rovněž stanoví, že posláním Eurojustu je podporovat a posilovat koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která se týká dvou nebo více členských států nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, na základě operací vedených a informací poskytovaných orgány členských států a Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol).

(4)  Cílem tohoto nařízení je pozměnit a rozšířit působnost ustanovení rozhodnutí 2002/187/SVV. Vzhledem k tomu že změn, které je třeba provést, je značný počet a jsou podstatné, mělo by být rozhodnutí 2002/187/SVV v zájmu přehlednosti nahrazeno v plném rozsahu ve vztahu k členským státům, které jsou vázány tímto nařízením.

(5)  Vzhledem k tomu, že Úřad evropského veřejného žalobce byl zřízen na základě posílené spolupráce, je nařízení Rady (EU) 2017/1939(5) závazné v celém svém rozsahu a přímo použitelné pouze v členských státech, které se jí účastní. Pro členské státy, které se neúčastní Úřadu evropského veřejného žalobce, je tudíž pro formy závažné trestné činnosti uvedené v příloze I tohoto nařízení nadále plně příslušný Eurojust.

(6)  Ustanovení čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) připomíná zásadu loajální spolupráce, podle níž se Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU.

(7)   Za účelem usnadnění spolupráce mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce by se měl Eurojust zabývat záležitostmi relevantními pro Úřad evropského veřejného žalobce, kdykoli je to třeba.

(8)  Vzhledem ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce na základě posílené spolupráce je třeba pravomoci v oblasti trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie jednoznačně rozdělit mezi Úřad evropského veřejného žalobce a Eurojust. Ode dne, kdy Úřad evropského veřejného žalobce začne plnit své úkoly, by měl být Eurojust oprávněn vykonávat svou pravomoc ve vztahu k trestným činům, které nadále spadají do oblasti působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, avšak které se týkají jak členských států účastnících se posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, tak členských států, které se jí neúčastní. Eurojust by měl v takových případech jednat na žádost neúčastnících se členských států nebo na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce. Eurojust by měl zůstat i nadále příslušný ve vztahu k trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie ve všech případech, kdy příslušný Úřad evropského veřejného žalobce není příslušný, nebo sice příslušný je, ale rozhodne se svou pravomoc nevykonat. Členské státy, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, mohou i nadále žádat o podporu Eurojustu ve všech případech souvisejících s trestnou činností, která poškozuje nebo ohrožuje finanční zájmy Unie. Úřad evropského veřejného žalobce a Eurojust by měly rozvíjet úzkou operativní spolupráci v souladu se svými pravomocemi.

(9)  Aby Eurojust mohl plnit svou úlohu a rozvíjet veškerý svůj potenciál v boji proti závažné přeshraniční trestné činnosti, měly by být jeho operativní pravomoci posíleny snížením administrativní zátěže národních členů a jeho evropský rozměr podpořen účastí Komise ve výkonné radě, jakož i větším zapojením Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do hodnocení jeho činnosti.

(10)  Proto by toto nařízení mělo stanovit opatření pro zapojení parlamentů, modernizovat strukturu a zjednodušit stávající právní rámec Eurojustu a zároveň zachovat prvky, které při jeho působení prokázaly svou účinnost.

(11)  Měly by být jasně stanoveny formy závažné trestné činnosti, která se týká dvou nebo více členských států a spadá do působnosti Eurojustu. Kromě toho by měly být vymezeny případy, které se sice netýkají dvou nebo více členských států, ale vyžadují stíhání na společném základě. Stíhání na společném základě se může vztahovat na případy vyšetřování a stíhání, které se týkají pouze jednoho členského státu a třetí země, pokud byla uzavřena dohoda s touto třetí zemí nebo případně pokud pro zapojení Eurojustu existuje zvláštní důvod. Toto stíhání se může vztahovat i na případy, které se týkají jednoho členského státu a mají dopad na úrovni Unie.

(12)  Při výkonu svých operativních pravomocí ve vztahu ke konkrétním trestněprávním případům by měl Eurojust na žádost příslušných orgánů členských států nebo z vlastního podnětu jednat prostřednictvím jednoho nebo více národních členů nebo jako kolegium. Jedná-li Eurojust z vlastního podnětu, může zaujmout při koordinaci případů aktivnější úlohu, například podporou vnitrostátních orgánů při vyšetřování a stíhání. Může tak například zapojovat členské státy, které nebyly do daného případu zpočátku zahrnuty, a zjišťovat vazby mezi případy na základě informací, které získá od Europolu, Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „úřad OLAF“), Úřadu evropského veřejného žalobce a vnitrostátních orgánů. To Eurojustu také umožní, aby v rámci své strategické činnosti vydával pokyny, politické dokumenty a analýzy související s jednotlivými případy.

(13)  Na žádost příslušného orgánu některého členského státu nebo Komise by Eurojust rovněž měl mít možnost pomáhat při vyšetřováních, do nichž je zapojen pouze dotyčný členský stát, ale která mají dopad na úrovni Unie. Mezi taková vyšetřování patří případy, do nichž je zapojen člen orgánu nebo instituce Unie. Tato vyšetřování rovněž zahrnují případy, které se týkají významného počtu členských států a mohly by případně vyžadovat koordinovaný evropský postup.

(14)  Písemná stanoviska Eurojustu nejsou pro členské státy závazná, ale členské státy by na ně měly reagovat v souladu s tímto nařízením.

(15)  Pro zajištění vhodné podpory a koordinace přeshraničních vyšetřování vedených Eurojustem je nezbytné, aby všichni národní členové měli potřebné operativní pravomoci ve vztahu ke svému členskému státu a v souladu s právem tohoto členského státu, a mohli tak jednotněji a účinněji spolupracovat mezi sebou navzájem a s vnitrostátními orgány. Národním členům by měly být svěřeny pravomoci, jež umožní Eurojustu vhodným způsobem plnit své poslání. Tyto pravomoci by měly zahrnovat přístup k relevantním informacím ve veřejných národních rejstřících, ▌přímý kontakt a výměnu informací s příslušnými orgány a účast ve společných vyšetřovacích týmech. Národní členové si v souladu se svým vnitrostátním právem mohou ponechat pravomoci, které jsou odvozeny od jejich postavení vnitrostátních orgánů. Po dohodě s příslušným vnitrostátním orgánem nebo v naléhavých případech mohou být rovněž oprávněni nařizovat vyšetřovací úkony a sledované zásilky a vydávat a vykonávat žádosti o vzájemnou právní pomoc nebo vzájemné uznání. Jelikož mají být tyto pravomoci vykonávány v souladu s vnitrostátním právem, měly by být soudy členských států příslušné k přezkumu těchto úkonů v souladu s požadavky a postupy podle vnitrostátního práva.

(16)  Je nezbytné dát Eurojustu správní a řídicí strukturu, která mu umožní účinněji plnit své úkoly, je v souladu se zásadami platnými pro agentury Unie a plně dodržuje základní práva a svobody a současně zachová jeho specifické rysy a zaručí mu nezávislost při výkonu jeho operativních pravomocí. Za tímto účelem by měly být vyjasněny pravomoci národních členů, kolegia a správního ředitele a zřízena výkonná rada.

(17)  Měly by být jasně odlišeny operativní a řídicí pravomoci kolegia, a tím snížena administrativní zátěž národních členů na minimum, aby bylo možné soustředit se na operativní práci Eurojustu. Řídicí úkoly kolegia by měly zahrnovat zejména přijímání pracovních programů Eurojustu, jeho rozpočtu, výroční zprávy o činnosti ▌a pracovních ujednání s partnery. Kolegium by mělo vůči správnímu řediteli vykonávat pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování. Kolegium by rovněž mělo přijmout jednací řád Eurojustu. Jelikož tento jednací řád může mít dopad na justiční činnost členských států, měly by být prováděcí pravomoci k jeho schválení svěřeny Radě.

(18)  Pro zlepšení řízení Eurojustu a optimalizaci postupů by měla být zřízena výkonná rada, která bude kolegiu pomáhat s jeho řídicími pravomocemi a umožní efektivnější rozhodování o neoperativních a strategických záležitostech.

(19)  Komise by měla mít zastoupení v kolegiu, pokud kolegium vykonává své řídicí pravomoci. Zástupce Komise v kolegiu by měl Komisi zastupovat rovněž ve výkonné radě, aby se zajistil neoperativní dohled nad Eurojustem a jeho strategické vedení.

(20)  Za účelem zajištění účinné každodenní správy Eurojustu by měl správní ředitel vystupovat jako jeho právní zástupce a správce, jenž se zodpovídá kolegiu ▌. Správní ředitel by měl připravovat a provádět rozhodnutí kolegia a výkonné rady. Správní ředitel by měl být jmenován na základě svých zásluh, doložených správních a řídicích schopností a relevantních odborných znalostí a zkušeností.

(21)  Kolegium by mělo z řad národních členů volit předsedu a dva místopředsedy Eurojustu na čtyřleté funkční období. Je-li národní člen zvolen předsedou, měl by být dotčený členský stát oprávněn vyslat do národního zastoupení jinou vhodně kvalifikovanou osobu a požádat o náhradu z rozpočtu Eurojustu.

(22)  Vhodně kvalifikované osoby jsou osoby, které mají nezbytnou odborné znalosti a zkušenosti s plněním úkolů požadovaných k zajištění efektivního fungování národního zastoupení. Mohou mít postavení zástupce nebo asistenta národního člena, který byl zvolen předsedou, nebo mohou zastávat více administrativně nebo technicky zaměřenou funkci. Každý členský stát by měl mít možnost v tomto ohledu stanovit vlastní požadavky.

(23)  Usnášeníschopnost a postup hlasování by měly být upraveny v jednacím řádu Eurojustu. Ve výjimečných případech, kdy jsou národní člen i jeho zástupce nepřítomni, by měl být oprávněn vykonávat hlasovací právo v kolegiu asistent dotyčného národního člena, pokud má postavení soudce či státního zástupce či zástupce justičního orgánu.

(24)  Jelikož mechanismus náhrad má dopad na rozpočet, mělo by toto nařízení svěřit prováděcí pravomoci k jeho stanovení Radě.

(25)  S cílem zajistit větší efektivitu a umožnit stálou dostupnost Eurojustu pro zásahy v naléhavých případech je nezbytné zřídit v rámci Eurojustu mechanismus stálé koordinace. Jednotlivé členské státy by měly zajistit, aby jejich zástupci v mechanismu stálé koordinace byli připraveni jednat 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu.

(26)  V členských státech by měly být zavedeny národní koordinační systémy Eurojustu, které budou koordinovat práci národních zpravodajů pro Eurojust, národního zpravodaje pro otázky terorismu, jakéhokoli národního zpravodaje pro otázky týkající se působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, národního zpravodaje pro Evropskou soudní síť a nejvýše tří dalších kontaktních míst, jakož i zástupců sítě pro společné vyšetřovací týmy a zástupců sítí vytvořených rozhodnutími Rady 2002/494/SVV(6), 2007/845/SVV(7) a 2008/852/SVV(8). Členské státy mohou rozhodnout, že jeden nebo více uvedených úkolů má plnit tentýž národní zpravodaj.

(27)  Pro podporu a posilování koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním je zásadně důležité, aby Eurojust dostával od vnitrostátních orgánů informace nezbytné k plnění svých úkolů. Za tímto účelem by měly příslušné vnitrostátní orgány bez zbytečného odkladu informovat své národní členy o zřizování společných vyšetřovacích týmů a o jejich výsledcích. Příslušné vnitrostátní orgány by měly národní členy rovněž bez zbytečného odkladu informovat o případech spadajících do působnosti Eurojustu, které se přímo týkají alespoň dvou členských států a u kterých byly žádosti nebo rozhodnutí o justiční spolupráci předány alespoň do dvou členských států. Za určitých okolností by tyto orgány měly informovat národní členy i o kompetenčních sporech, sledovaných zásilkách a opakovaných obtížích v oblasti justiční spolupráce.

(28)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(9) stanoví harmonizovaná pravidla pro ochranu a volný pohyb osobních údajů zpracovávaných za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Aby se podpořila stejná úroveň ochrany fyzických osob prostřednictvím právně vymahatelných práv v celé Unii a aby se zamezilo rozdílům bránícím výměně osobních údajů mezi Eurojustem a příslušnými orgány členských států, měla by být pravidla pro ochranu a volný pohyb operativních osobních údajů zpracovávaných Eurojustem v souladu se směrnicí (EU) 2016/680.

(29)  Obecná pravidla pro zpracovávání operativních osobních údajů, stanovená v samostatné kapitole nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/...(10)(11), by se měla uplatňovat, aniž by byla dotčena zvláštní pravidla pro ochranu údajů stanovená v tomto nařízení. Tato zvláštní pravidla by měla být považována za lex specialis k ustanovením v uvedené kapitole nařízení (EU) 2018/...+ (lex specialis derogat legi generali). Za účelem snížení právní roztříštěnosti by měla být zvláštní pravidla tohoto nařízení pro ochranu osobních údajů v souladu se zásadami, z nichž vychází uvedená kapitola nařízení (EU) 2018/...+, a s ustanoveními uvedeného nařízení, která se týkají nezávislého dozoru, nápravy, odpovědnosti a sankcí.

(30)  Ochrana práv a svobod subjektů údajů vyžaduje jasné rozdělení povinností v oblasti ochrany údajů podle tohoto nařízení. Členské státy by měly odpovídat za přesnost údajů, které předaly Eurojustu a které nebyly při zpracování Eurojustem změněny, za jejich aktualizaci a zákonnost jejich předávání Eurojustu. Eurojust by měl odpovídat za přesnost údajů dodávaných jinými poskytovateli údajů nebo údajů, které vyplývají z vlastních analýz nebo sběru údajů Eurojustu, a za jejich aktualizaci. Eurojust by měl zajistit, aby údaje byly zpracovávány korektně a zákonným způsobem a aby byly shromažďovány a zpracovávány za konkrétním účelem. Eurojust by měl rovněž zajistit, aby údaje byly odpovídající, relevantní a přiměřené z hlediska účelu, pro který jsou zpracovávány, aby nebyly uchovávány po dobu delší, než je pro tento účel nezbytné, a aby byly zpracovávány způsobem, který zajistí odpovídající bezpečnost osobních údajů a důvěrnost jejich zpracování.

(31)  V jednacím řádu Eurojustu by měly být uvedeny vhodné záruky pro uchovávání operativních osobních údajů pro účely jejich archivace ve veřejném zájmu nebo pro statistické účely.

(32)  Subjekt údajů by měl mít možnost uplatnit právo na přístup podle nařízení (EU) 2018/... (12) k operativním osobním údajům, které se ho týkají a jsou zpracovávány Eurojustem. Subjekt údajů může o přístup k těmto údajům bezplatně a v přiměřených intervalech požádat Eurojust nebo vnitrostátní dozorový úřad v členském státě dle svého výběru.

(33)  Ustanoveními tohoto nařízení o ochraně údajů nejsou dotčena použitelná pravidla pro přípustnost osobních údajů jako důkazu v přípravném trestním řízení nebo v trestním řízení před soudem.

(34)  Veškerá zpracování osobních údajů Eurojustem v rámci jeho pravomoci pro plnění jeho úkolů se považují za zpracování operativních osobních údajů.

(35)  Vzhledem k tomu, že Eurojust zpracovává také administrativní osobní údaje, které nesouvisejí s trestním vyšetřováním, měla by se na zpracování takových údajů vztahovat obecná pravidla nařízení (EU) 2018/...(13).

(36)  V případě, že operativní osobní údaje Eurojustu předává nebo dodává členský stát, by měl mít příslušný orgán, národní člen nebo národní zpravodaj pro Eurojust právo požádat o jejich opravu nebo výmaz.

(37)  Aby doložil soulad s tímto nařízením, měl by Eurojust nebo schválený zpracovatel vést záznamy o všech kategoriích činností zpracovávání, za které odpovídá. Eurojust a každý schválený zpracovatel by měl být povinen spolupracovat s evropským inspektorem ochrany údajů a na jeho žádost mu tyto záznamy zpřístupnit, aby na jejich základě mohly být tyto operace zpracování kontrolovány. Eurojust nebo schválený zpracovatel zpracovávající osobní údaje prostřednictvím neautomatizovaných systémů zpracování by měli zavést účinné způsoby dokládání zákonnosti zpracování, umožnění vlastní kontroly a zajištění neporušitelnosti a zabezpečení údajů, jako jsou logy nebo jiné formy záznamů.

(38)  Výkonná rada Eurojustu by měla určit z řad stávajících zaměstnanců pověřence pro ochranu osobních údajů. Osoba, která byla určena za pověřence pro ochranu osobních údajů Eurojustu, by měla absolvovat odbornou přípravu a praxi v oblasti ochrany osobních údajů, aby získala příslušné odborné znalosti. Potřebná úroveň odborných znalostí by se měla stanovit s ohledem na prováděné zpracování údajů a ochranu, která se vyžaduje pro osobní údaje zpracovávané Eurojustem.

(39)  Evropský inspektor ochrany údajů by měl odpovídat za sledování a zajišťování důsledného uplatňování ustanovení tohoto nařízení týkajících se ochrany údajů, pokud jde o zpracovávání operativních osobních údajů Eurojustem. Evropskému inspektorovi ochrany údajů by měly být uděleny pravomoci, které by mu umožnily účinně plnit své povinnosti. Evropský inspektor ochrany údajů by měl mít právo konzultovat Eurojust k podaným žádostem, postupovat věci Eurojustu za účelem vyřešení problémů, které nastaly při zpracování operativních osobních údajů, navrhovat zlepšení ochrany subjektů údajů a nařizovat Eurojustu, aby provedl zvláštní operace v souvislosti se zpracováním operativních osobních údajů. V důsledku toho je třeba, aby evropský inspektor ochrany údajů měl prostředky k tomu, aby byly jeho příkazy splněny a vykonány. Měl by proto rovněž mít pravomoc upozornit Eurojust. „Upozornit“ znamená ústně nebo písemně Eurojustu připomenout jeho povinnost vykonat příkazy evropského inspektora ochrany údajů nebo vyhovět jeho návrhům, jakož i připomenout opatření, která mají být přijata v případě jakéhokoli nevyhovění nebo odmítnutí nápravy ze strany Eurojustu.

(40)  Povinnosti a pravomoci evropského inspektora ochrany údajů, včetně pravomoci nařídit Eurojustu provedení opravy, omezení zpracování nebo výmazu operativních osobních údajů, které byly zpracovány v rozporu s ustanoveními tohoto nařízení o ochraně údajů, by se neměly vztahovat na osobní údaje obsažené ve vnitrostátních spisech.

(41)  V zájmu snazší spolupráce mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými úřady, avšak aniž je dotčena nezávislost evropského inspektora ochrany údajů či jeho odpovědnost za kontrolu Eurojustu v oblasti ochrany údajů, by se evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní dozorové úřady měly pravidelně scházet v Evropském sboru pro ochranu osobních údajů, v souladu s pravidly koordinovaného dozoru podle nařízení (EU) 2018/...(14).

(42)  Eurojust odpovídá za přesnost údajů poskytnutých nebo získaných od třetích zemí nebo mezinárodních organizací jako první příjemce na území Unie. Eurojust by měl přijmout opatření k co nejširšímu ověřování přesnosti údajů při jejich příjmu nebo při jejich zpřístupňování jiným orgánům.

(43)  Na Eurojust by se měla vztahovat obecná pravidla smluvní a mimosmluvní odpovědnosti platná pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie.

(44)  Eurojust by měl být schopen vyměňovat si relevantní osobní údaje a spolupracovat s ostatními orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, pokud je to pro plnění jeho úkolů nezbytné.

(45)  Pro zaručení účelového omezení je důležité zajistit, aby Eurojust předával osobní údaje třetím zemím a mezinárodním organizacím, pouze pokud je to nezbytné pro předcházení a potírání trestné činnosti, která spadá do působnosti Eurojustu. Za tímto účelem je při předávání osobních údajů nezbytné zajistit, aby se příjemce zavázal, že tyto údaje použije nebo předá příslušnému orgánu třetí země pouze pro účely, pro které byly původně předány. Další předávání údajů by mělo probíhat v souladu s tímto nařízením.

(46)  Všechny členské státy jsou členy Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol). Aby Interpol mohl plnit své poslání, přijímá, ukládá a šíří osobní údaje s cílem napomáhat příslušným orgánům při předcházení a potírání mezinárodní trestné činnosti. Je proto vhodné posilovat spolupráci mezi Unií a Interpolem podporou efektivní výměny osobních údajů při zajištění dodržování základních práv a svobod, pokud jde o automatizované zpracování osobních údajů. Při předávání operativních osobních údajů z Eurojustu do Interpolu a do zemí, které mají v Interpolu zástupce, by se mělo použít toto nařízení, zejména ustanovení o mezinárodním předávání údajů. Tímto nařízením by neměla být dotčena zvláštní pravidla stanovená společným postojem Rady 2005/69/SVV(15) a rozhodnutím Rady 2007/533/SVV(16).

(47)  Pokud Eurojust předává operativní osobní údaje orgánu třetí země nebo mezinárodní organizaci ▌na základě mezinárodní dohody uzavřené podle článku 218 Smlouvy o fungování EU, měly by být stanoveny dostatečné záruky na ochranu soukromí a základních práv a svobod fyzických osob, aby bylo zajištěno dodržení použitelných pravidel pro ochranu údajů.

(48)  Eurojust by měl zajistit, aby se předání údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci uskutečnilo jen tehdy, je-li to nezbytné za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení, a je-li správce v dané třetí zemi nebo mezinárodní organizaci příslušným orgánem ve smyslu tohoto nařízení. Předání by měl provádět pouze Eurojust jednající jako správce údajů. Takové předání údajů může být provedeno v případech, kdy Komise rozhodla, že daná třetí země nebo mezinárodní organizace zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, kdy byly poskytnuty vhodné záruky nebo kdy se uplatní výjimky stanovené pro specifické situace.

(49)  Eurojust by měl mít možnost předat osobní údaje orgánu třetí země nebo mezinárodní organizaci na základě rozhodnutí Komise, které shledá, že daná země nebo mezinárodní organizace zajišťuje odpovídající úroveň ochrany údajů (dále jen „rozhodnutí o odpovídající ochraně“), nebo pokud rozhodnutí o odpovídající ochraně nebylo přijato, na základě mezinárodní dohody uzavřené Unií podle článku 218 Smlouvy o fungování EU nebo dohody o spolupráci umožňující výměnu osobních údajů, která byla uzavřena mezi Eurojustem a třetí zemí přede dnem použitelnosti tohoto nařízení.

(50)  Pokud kolegium shledá operativní potřebu spolupráce s některou třetí zemí nebo mezinárodní organizací, mělo by mít možnost navrhnout Radě, aby upozornila Komisi na nutnost přijmout rozhodnutí o odpovídající ochraně nebo doporučení k zahájení jednání o mezinárodní dohodě podle článku 218 Smlouvy o fungování EU.

(51)  Předání údajů, které není založeno na rozhodnutí o odpovídající ochraně, by mělo být povoleno pouze v případě, že v právně závazném nástroji byly poskytnuty vhodné záruky, jež zajišťují ochranu osobních údajů, nebo v případě, že Eurojust posoudil všechny okolnosti daného předání údajů a na základě tohoto posouzení se domnívá, že pro ochranu osobních údajů existují vhodné záruky. Takovými právně závaznými nástroji by například mohly být právně závazné dvoustranné dohody, které byly uzavřeny členskými státy a provedeny v jejich právním řádu a jichž by se mohly dovolávat jejich subjekty údajů, zajišťující splnění požadavků na ochranu údajů a práva subjektů údajů, včetně práva na účinné prostředky správní nebo soudní ochrany. Eurojust by měl mít možnost zohlednit dohody o spolupráci uzavřené mezi Eurojustem a třetími zeměmi, které umožňují výměnu osobních údajů po posouzení všech okolností daného předání údajů. Eurojust by měl mít možnost vzít v úvahu i skutečnost, že se na předání osobních údajů budou vztahovat povinnosti zachování důvěrnosti a zásada specifičnosti, což zaručí, že tyto údaje nebudou zpracovány pro jiné účely než pro účely předání. Eurojust by měl navíc vzít v úvahu i skutečnost, že osobní údaje nebudou použity v souvislosti se žádostí o trest smrti, jeho vynesením nebo výkonem ani s jakoukoli jinou formou krutého a nelidského zacházení. Tyto podmínky by mohly být považovány za vhodné záruky umožňující předání údajů, avšak Eurojust by měl mít možnost požadovat další záruky.

(52)  Pokud neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně ani vhodné záruky, mohlo by se předání nebo kategorie předání uskutečnit pouze ve zvláštních situacích, je-li to nutné k ochraně životních zájmů subjektu údajů nebo jiné osoby nebo k ochraně oprávněných zájmů subjektu údajů, jestliže tak stanoví právo členského státu, který osobní údaje předává, k zabránění bezprostřednímu a závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti v některém členském státě nebo třetí zemi; v jednotlivých případech k prevenci, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení, nebo v jednotlivých případech ke stanovení, výkonu nebo ochraně právních nároků. Tyto výjimky by měly být vykládány restriktivně, neměly by umožňovat časté, hromadné a strukturální předávání osobních údajů ani rozsáhlá předávání údajů a měly by se omezit na naprosto nezbytné údaje. Tato předání by měla být zdokumentována a měla by být na požádání zpřístupněna evropskému inspektorovi ochrany údajů, aby monitoroval zákonnost předávání.

(53)  Za účelem dosažení svých cílů by měl být Eurojust oprávněn ve výjimečných případech prodloužit lhůty pro uchovávání operativních osobních údajů, pokud bude dodržena zásada účelového omezení vztahující se na zpracování osobních údajů při všech jeho činnostech. Taková rozhodnutí by měla být učiněna po pečlivém zvážení všech dotčených zájmů, včetně zájmů subjektů údajů. Není-li v důsledku uplynutí promlčecí lhůty možné stíhání ve všech dotčených členských státech, mělo by být o jakémkoli prodloužení lhůt pro zpracování osobních údajů rozhodnuto pouze v případech, kdy podle tohoto nařízení existuje zvláštní potřeba poskytnutí pomoci.

(54)  Eurojust by měl udržovat mimořádně úzké vztahy s Evropskou soudní sítí, založené na konzultacích a doplňkovosti. Toto nařízení by mělo pomoci vyjasnit úlohy Eurojustu a Evropské soudní sítě a jejich vzájemné vztahy, při zachování specifičnosti Evropské soudní sítě.

(55)  V rozsahu nezbytném k plnění svých úkolů by měl Eurojust spolupracovat s orgány, institucemi a ostatními subjekty Unie, s Úřadem evropského veřejného žalobce, s příslušnými orgány třetích zemí i s mezinárodními organizacemi.

(56)  V zájmu prohloubení operativní spolupráce mezi Eurojustem a Europolem, a zejména k propojení údajů, které již mají v držení, by měl Eurojust umožnit Europolu přístup ke svým údajům, které uchovává, na základě systému výskyt shody / bez výskytu shody (tzv. hit / no-hit systém). Eurojust a Europol by měly zajistit přijetí nezbytných opatření pro optimalizaci své operativní spolupráce, přičemž řádně zohlední své pravomoci a jakákoli omezení stanovená členskými státy. Tato pracovní ujednání by měla Eurojustu a Europolu zajistit přístup ke všem informacím, které byly Europolu poskytnuty pro účely křížové kontroly, a možnost vyhledávání v nich v souladu se zvláštními zárukami a zárukami pro ochranu údajů stanovenými v tomto nařízení. Veškerý přístup Europolu k údajům v držení Eurojustu by měl být technickými prostředky omezen na informace spadající do příslušných oblastí působnosti Eurojustu a Europolu.

(57)  Eurojust a Europol by se měly navzájem informovat o veškeré činnosti obnášející financování společných vyšetřovacích týmů.

(58)  V rozsahu nezbytném k plnění svých cílů by Eurojust měl mít možnost vyměny osobních údajů s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie za plného dodržení ochrany soukromí a dalších základních práv a svobod.

(59)  Eurojust by měl na základě strategie vypracované v konzultaci s Komisí posilovat spolupráci s příslušnými orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi. Za tímto účelem by mělo být upraveno vysílání styčných soudců nebo státních zástupců Eurojustem do třetích zemí k plnění podobných cílů, jako jsou ukládány styčným soudcům nebo státním zástupcům vyslaným členskými státy na základě společné akce Rady 96/277/SVV(17).

(60)  Mělo by být stanoveno, že Eurojust koordinuje výkon žádostí o justiční spolupráci vydaných třetí zemí, pokud vyžadují výkon v nejméně dvou členských státech v rámci téhož vyšetřování. Eurojust by měl provádět tuto koordinaci pouze se souhlasem dotyčných členských států.

(61)  V zájmu zaručení úplné samostatnosti a nezávislosti by měl Eurojust disponovat samostatným rozpočtem, který mu umožní řádně plnit jeho úkoly a jehož příjem tvoří zejména příspěvek ze souhrnného rozpočtu Unie, s výjimkou platů a požitků národních členů, zástupců a asistentů, které hradí jejich členský stát. Na příspěvek Unie a další dotace ze souhrnného rozpočtu Unie by se měl vztahovat rozpočtový proces Unie. Kontrolu účtů by měl provádět Účetní dvůr a schvalovat účty by měl Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu.

(62)  Ke zvýšení transparentnosti a demokratického dohledu nad Eurojustem je nezbytné stanovit mechanismus podle čl. 85 odst. 1 Smlouvy o fungování EU pro společné hodnocení činnosti Eurojustu, které by prováděl Evropský parlament spolu s vnitrostátními parlamenty. Toto hodnocení by se mělo provádět v rámci meziparlamentního setkání výborů v prostorách Evropského parlamentu v Bruselu a měli by se ho účastnit členové příslušných výborů Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů. Na meziparlamentním setkání výborů by měla být plně respektována nezávislost Eurojustu, pokud jde o opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými operativními případy a povinnost zachovávat mlčenlivost a důvěrnost údajů.

(63)  Je vhodné pravidelně hodnotit uplatňování tohoto nařízení.

(64)  Fungování Eurojustu by mělo být transparentní v souladu s čl. 15 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Kolegium by mělo přijmout konkrétní ustanovení o tom, jak bude zajištěno právo přístupu veřejnosti k dokumentům. Nic v tomto nařízení není zamýšleno tak, aby omezilo právo veřejnosti na přístup k dokumentům v rozsahu, v němž je zaručeno v Unii a členských státech, zejména podle článku 42 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Na Eurojust by se měla rovněž vztahovat obecná pravidla o transparentnosti platná pro agentury Unie, a to tak, aby žádným způsobem nedošlo k ohrožení povinnosti zachování důvěrnosti při jeho operativní činnosti. Povinnost zachování důvěrnosti Eurojustu by měl respektovat i evropský veřejný ochránce práv při správních šetřeních, která vede.

(65)  V zájmu zvýšení transparentnosti a odpovědnosti Eurojustu vůči občanům Unie by měl Eurojust na svých internetových stránkách zveřejnit seznam členů výkonné rady a případně shrnutí výsledků ze zasedání výkonné rady, při dodržení požadavků na ochranu údajů.

(66)  Na Eurojust by se mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046(18).

(67)  Na Eurojust by se mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013(19).

(68)  Potřebná ustanovení týkající se umístění Eurojustu v členském státě, kde má sídlo, tedy v Nizozemsku, a zvláštní pravidla pro všechny zaměstnance Eurojustu a jejich rodinné příslušníky by měla být stanovena v dohodě o sídle. Hostitelský členský stát by měl poskytnout co nejlepší podmínky pro zajištění ▌chodu Eurojustu, včetně mnohojazyčných a evropsky orientovaných školních zařízení a vhodných dopravních spojení, aby byl Eurojust schopen získat vysoce kvalitní lidské zdroje z co nejširší zeměpisné oblasti.

(69)  Eurojust zřízený tímto nařízením by měl být právním nástupcem Eurojustu, který byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV, s ohledem na veškeré jeho smluvní závazky, včetně pracovních smluv, závazků a nabytého majetku. Mezinárodní dohody uzavřené Eurojustem zřízeným uvedeným rozhodnutím by měly zůstat v platnosti.

(70)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zřízení subjektu odpovědného za podporu a posilování koordinace a spolupráce mezi justičními orgány členských států v souvislosti se závažnou trestnou činností, která se týká dvou nebo více členských států nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(71)  V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. ▌

(72)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(73)  Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(20) a vydal stanovisko dne 5. března 2014.

(74)  Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

ZŘÍZENÍ, CÍLE A ÚKOLY EUROJUSTU

Článek 1

Zřízení Agentury Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech

1.  Zřizuje se Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust).

2.  Eurojust zřízený tímto nařízením nahrazuje Eurojust, který byl zřízen rozhodnutím ▌ 2002/187/SVV, a je jeho nástupcem.

3.  Eurojust má právní subjektivitu. ▌

Článek 2

Úkoly

1.  Eurojust podporuje a posiluje koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která spadá do působnosti Eurojustu podle čl. 3 odst. 1 a 3, týká-li se dvou nebo více členských států nebo vyžaduje-li stíhání na společném základě, a to na základě operací vedených a informací poskytovaných orgány členských států, Europolem, Úřadem evropského veřejného žalobce a úřadem OLAF.

2.  Při plnění svých úkolů Eurojust:

a)  zohledňuje všechny žádosti příslušných orgánů členského státu, všechny informace poskytnuté orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, které jsou příslušné podle předpisů přijatých v rámci Smluv, a všechny informace shromážděné přímo Eurojustem;

b)  usnadňuje výkon žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání.

3.  Eurojust plní ▌úkoly na žádost příslušných orgánů členských států, z vlastního podnětu nebo na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce v mezích jeho působnosti.

Článek 3

Působnost Eurojustu

1.  Do působnosti Eurojustu spadají formy závažné trestné činnosti uvedené v příloze I. Ode dne, kdy Úřad evropského veřejného žalobce začne plnit své úkoly v rámci vyšetřování a trestního stíhání v souladu s čl. 120 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1939, přestane Eurojust vykonávat svou pravomoc ve vztahu k trestným činům, ke kterým vykonává pravomoc Úřad evropského veřejného žalobce, kromě případů, kdy jsou zapojeny členské státy, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, a na žádost těchto členských států nebo Úřadu evropského veřejného žalobce.

2.  Eurojust vykonává svou pravomoc ve vztahu k trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, které se týkají členských států účastnících se posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud tyto trestné činy nespadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce nebo pokud Úřad evropského veřejného žalobce rozhodne, že svou pravomoc nevykoná.

Eurojust, Úřad evropského veřejného žalobce a dotčené členské státy se vzájemně konzultují a spolupracují, aby usnadnily výkon pravomoci Eurojustu podle tohoto odstavce. Praktické podrobnosti výkonu pravomoci podle tohoto odstavce upravuje pracovní ujednání uvedené v čl. 47 odst. 3.

3.  Na žádost příslušného orgánu členského státu může Eurojust v souladu se svými úkoly rovněž pomáhat při vyšetřování a stíhání těch forem trestné činnosti, které nejsou uvedeny v příloze I.

4.  Do působnosti Eurojustu spadají ▌trestné činy související s trestnými činy uvedenými v příloze I. Tyto kategorie trestných činů se považují za související trestné činy:

a)  trestné činy, jejichž účelem je obstarání prostředků pro spáchání závažných trestných činů uvedených v příloze I;

b)  trestné činy, jejichž účelem je usnadnění nebo spáchání závažných trestných činů uvedených v příloze I;

c)  trestné činy, jejichž účelem je dosáhnout beztrestnosti pro pachatele závažných trestných činů uvedených v příloze I.

5.  Na žádost příslušného orgánu členského státu může Eurojust rovněž pomáhat při vyšetřování a stíhání, která se týkají pouze tohoto členského státu a třetí země, pokud byla s příslušnou třetí zemí uzavřena dohoda o spolupráci nebo ujednání o spolupráci podle článku 52 nebo pokud je v konkrétním případě na poskytnutí takové pomoci podstatný zájem.

6.  Na žádost příslušného orgánu členského státu nebo Komise může Eurojust pomáhat při vyšetřování a stíhání, které se týká se pouze tohoto členského státu ▌, ale které má dopad na úrovni Unie. Než začne Eurojust jednat na žádost Komise, konzultuje příslušný orgán dotčeného členského státu. Tento příslušný orgán může ve lhůtě stanovené Eurojustem odmítnout, aby Eurojust vykonal žádost Komise; své odmítnutí musí vždy odůvodnit.

Článek 4

Operativní pravomoci Eurojustu

1.  Eurojust:

a)  informuje příslušné orgány členských států o vyšetřování a stíhání, o kterých byl sám informován a která mají dopad na úrovni Unie nebo by mohla mít dopad na jiné než přímo dotčené členské státy;

b)  pomáhá příslušným orgánům členských států při zajišťování co nejlepší koordinace vyšetřování a stíhání;

c)  napomáhá ke zdokonalování spolupráce příslušných orgánů členských států, zejména na základě analýz Europolu;

d)  spolupracuje a konzultuje s Evropskou soudní sítí v trestních věcech, přičemž mimo jiné využívá databázi dokumentů této Evropské soudní sítě a přispívá k jejímu zdokonalování;

e)  úzce spolupracuje s Úřadem evropského veřejného žalobce ve věcech, které spadají do jeho působnosti;

f)  poskytuje operativní, technickou a finanční podporu pro přeshraniční operace a vyšetřování členských států, mimo jiné pro společné vyšetřovací týmy;

g)  podporuje unijní specializovaná centra vybudovaná Europolem a dalšími orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, a případně se na nich podílí;

h)  spolupracuje s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a se sítěmi Unie zřízenými v prostoru svobody, bezpečnosti a práva upravenému v hlavě V Smlouvy o fungování EU;

i)  podporuje činnosti členských států v boji proti závažným formám trestné činnosti uvedeným v příloze I.

2.  Při plnění svých úkolů může Eurojust požádat příslušné orgány dotčených členských států, s uvedením důvodů, aby:

a)  zahájily vyšetřování nebo stíhání určitých činů;

b)  souhlasily s tím, že jeden z nich je schopen vést lépe vyšetřování nebo stíhání určitých činů;

c)  koordinovaly činnost mezi příslušnými orgány dotčených členských států;

d)  sestavily společný vyšetřovací tým v souladu s příslušnými mechanismy spolupráce;

e)  poskytly Eurojustu informace, které jsou nezbytné k plnění jeho úkolů;

f)  provedly zvláštní vyšetřovací úkony;

g)  přijaly jakákoliv jiná opatření odůvodněná pro vyšetřování nebo stíhání.

3.  Eurojust také může:

a)  poskytovat Europolu stanoviska na základě analýz provedených Europolem;

b)  zajišťovat logistickou podporu, včetně překladatelství, tlumočnictví a organizace koordinačních schůzek.

4.  Pokud se dva nebo více členských států nemohou dohodnout na tom, který z nich by měl vést vyšetřování nebo stíhání na základě žádosti podle odst. 2 písm. a) a b), vydá Eurojust písemné stanovisko k případu. Eurojust toto stanovisko neprodleně předá dotčeným členským státům.

5.  Na žádost příslušného orgánu nebo z vlastního podnětu vydá Eurojust písemné stanovisko k opakovaným odmítnutím nebo k obtížím týkajícím se výkonu žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně těch, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, není-li možné tyto případy vyřešit vzájemnou dohodou mezi příslušnými vnitrostátními orgány nebo zapojením dotčených národních členů. Eurojust toto stanovisko neprodleně předá dotčeným členským státům.

6.  Příslušné orgány dotčených členských států odpoví na žádosti Eurojustu podle odstavce 2 a na písemná stanoviska uvedená v odstavci 4 nebo 5 bez zbytečného odkladu. Příslušné orgány členských států nemusí těmto žádostem vyhovět nebo mohou odmítnout řídit se písemným stanoviskem, pokud by to poškodilo zásadní zájmy národní bezpečnosti nebo ohrozilo úspěch probíhajícího vyšetřování či bezpečnost fyzické osoby.

Článek 5

Výkon operativních a dalších pravomocí

1.  Při přijímání jakéhokoli opatření podle čl. 4 odst. 1 nebo 2 jedná Eurojust prostřednictvím jednoho nebo více dotčených národních členů. Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, kolegium se zaměřuje na operativní záležitosti a jakékoliv další záležitosti, které jsou přímo spjaty s operativními otázkami. Administrativními otázkami se kolegium zabývá pouze v rozsahu nezbytném pro výkon svých operativních pravomocí.

2.  Eurojust jedná jako kolegium:

a)  při přijímání jakéhokoli opatření podle čl. 4 odst. 1 nebo 2:

i)  na žádost jednoho nebo více národních členů dotčených věcí, kterou se Eurojust zabývá;

ii)  pokud se jedná o vyšetřování nebo stíhání, které má dopad na úrovni Unie nebo které by mohlo mít dopad na jiné než přímo dotčené členské státy;

b)  při přijímání jakéhokoli opatření podle čl. 4 odst. 3, 4 nebo 5;

c)  pokud se jedná o obecnou otázku ohledně plnění jeho operativních cílů;

d)  při přijímání ročního rozpočtu Eurojustu, kdy rozhodnutí přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů;

e)  při přijímání programového dokumentu podle článku 15 nebo výroční zprávy o činnosti Eurojustu, kdy rozhodnutí přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů;

f)  při volbě nebo odvolání předsedy a místopředsedů podle článku 11;

g)  při jmenování správního ředitele či případně prodloužení jeho funkčního období nebo jeho odvolání z funkce podle článku 17;

h)  při přijímání pracovních ujednání podle čl. 47 odst. 3 a článku 52;

i)  při přijímání pravidel pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů u svých členů, a to i v souvislosti s jejich prohlášením o zájmech;

j)  při přijímání zpráv, politických dokumentů, pokynů určených vnitrostátním orgánům a stanovisek k operativní činnosti Eurojustu vždy, když jsou tyto dokumenty strategické povahy;

k)  při jmenování styčných soudců nebo státních zástupců v souladu s článkem 53;

l)  při přijímání jakékoliv jiného rozhodnutí, které není tímto nařízením výslovně svěřeno výkonné radě nebo které nespadá do pravomoci správního ředitele podle článku 18;

m)   v jiných případech stanovených v tomto nařízení.

3.  Při plnění svých úkolů Eurojust uvede, zda jedná prostřednictvím jednoho nebo více národních členů, nebo jako kolegium.

4.  Kolegium může podle svých operativních potřeb pověřit správního ředitele a výkonnou radu dalšími správními úkoly nad rámec úkolů stanovených v článcích 16 a 18.

Za výjimečných okolností může kolegium rozhodnout o dočasném pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na správního ředitele a pravomocí jím přenesených na další osoby a buď je vykonávat samo, nebo je přenést na jednoho ze svých členů nebo na jiného zaměstnance než na správního ředitele.

5.  Kolegium přijme dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů jednací řád Eurojustu. V případě, že nelze dosáhnout dohody dvoutřetinovou většinou, rozhodnutí se přijme prostou většinou. Jednací řád Eurojustu schválí Rada prostřednictvím prováděcích aktů.

KAPITOLA II

STRUKTURA A ORGANIZACE EUROJUSTU

ODDÍL I

STRUKTURA

Článek 6

Struktura Eurojustu

Eurojust se skládá z:

a)  národních členů;

b)  kolegia;

c)  výkonné rady;

d)  správního ředitele.

ODDÍL II

NÁRODNÍ ČLENOVÉ

Článek 7

Postavení národních členů

1.  Eurojust se skládá z jednoho národního člena vyslaného každým členským státem v souladu s jeho právním systémem. Tento národní člen má stálé pracoviště v sídle Eurojustu.

2.  Každému národnímu členovi napomáhá jeden zástupce a jeden asistent. Zástupce a asistent mají v zásadě stálé pracoviště v sídle Eurojustu. Členské státy mohou rozhodnout, že zástupce nebo asistent budou mít stálé pracoviště ve svém členském státě. Přijme-li členský stát takové rozhodnutí, oznámí to kolegiu. Pokud to vyžadují provozní potřeby Eurojustu, může kolegium členský stát požádat, aby tento zástupce, asistent nebo oba po stanovenou dobu vykonávali svou práci v sídle Eurojustu. Členský stát této žádosti kolegia vyhoví bez zbytečného odkladu.

3.   Národnímu členovi mohou napomáhat další zástupci nebo asistenti, jejichž stálé pracoviště může být, v případě potřeby a se souhlasem kolegia, v Eurojustu. Jmenování národních členů, zástupců a asistentů oznámí členský stát Eurojustu a Komisi.

4.  Národní členové a zástupci mají postavení státního zástupce, soudce nebo zástupce justičního orgánu s rovnocennými pravomocemi podle vnitrostátního práva. Členské státy jim udělí přinejmenším pravomoci uvedené v tomto nařízení, aby mohli plnit své úkoly.

5.  Funkční období národních členů a jejich zástupců je pět let a lze jej jednou prodloužit. Pokud zástupce nemůže jednat jménem národního člena nebo jej nahradit, zůstane národní člen se souhlasem dotčeného členského státu ve funkci i po uplynutí svého funkčního období, dokud není jeho funkční období prodlouženo nebo dokud není ve funkci nahrazen.

6.  Členské státy jmenují národní členy a zástupce na základě prokázané vysoké úrovně relevantních praktických zkušeností v oblasti trestního soudnictví.

7.  Zástupce může jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit. Asistent rovněž může jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit, má-li postavení podle odstavce 4.

8.  Operativní informace jsou mezi Eurojustem a členskými státy vyměňovány prostřednictvím národních členů.

9.  Aniž je dotčen článek 12, hradí platy a služební požitky národních členů, zástupců a asistentů ▌ jejich členský stát původu.

10.  Jednají-li národní členové, zástupci a asistenti v rámci úkolů Eurojustu, považují se příslušné výdaje spojené s těmito činnostmi za operační výdaje.

Článek 8

Pravomoci národních členů

1.  Národní členové mají pravomoc:

a)  usnadňovat nebo jinak podporovat podávání nebo výkon jakékoliv žádosti o vzájemnou právní pomoc nebo o vzájemné uznávání ▌;

b)  obracet se přímo na kterýkoliv příslušný vnitrostátní orgán členského státu nebo kteroukoli jinou instituci či subjekt Unie, včetně Úřadu evropského veřejného žalobce, a vyměňovat si s nimi informace;

c)  obracet se přímo na kterýkoliv příslušný mezinárodní orgán a vyměňovat si s ním informace v souladu s mezinárodními závazky jejich členského státu;

d)  účastnit se společných vyšetřovacích týmů, včetně jejich sestavování.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, mohou členské státy udělit národním členům další pravomoci v souladu se svým vnitrostátním právem. O těchto pravomocech informují Komisi a kolegium.

3.  Se souhlasem příslušného vnitrostátního orgánu mohou národní členové v souladu se svým vnitrostátním právem:

a)  podat nebo vykonat jakoukoli žádost o vzájemnou právní pomoc nebo o vzájemné uznávání;

b)  nařídit, vyžádat nebo vykonat vyšetřovací úkon podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU(21).

4.  V naléhavých případech, pokud není možné včas určit nebo kontaktovat příslušný vnitrostátní orgán, jsou národní členové oprávněni přijmout opatření podle odstavce 3 v souladu se svým vnitrostátním právem; o tom musí co nejdříve informovat příslušný vnitrostátní orgán.

5.  Národní člen může příslušnému vnitrostátnímu orgánu podat návrh na výkon opatření uvedených v odstavcích 3 a 4, pokud by výkon pravomocí podle odstavců 3 a 4 tímto národním členem byl v rozporu:

a)  s ústavními pravidly členského státu

nebo

b)  se základními aspekty vnitrostátního systému trestního soudnictví daného členského státu, pokud jde o:

i)  rozdělení pravomocí mezi policii, státní zástupce a soudce;

ii)  funkční rozdělení úkolů mezi orgány činné v trestním řízení,

nebo

iii)  federální uspořádání dotčeného členského státu.

6.  Členské státy v případech uvedených v odstavci 5 zajistí, aby příslušný vnitrostátní orgán vyřídil návrh podaný jeho národním členem bez zbytečného odkladu.

Článek 9

Přístup k národním rejstříkům

Národní členové mají v souladu se svým vnitrostátním právem přístup k těmto druhům rejstříků svého členského státu nebo přinejmenším mohou získat informace v nich obsažené:

a)  rejstříky trestů;

b)  rejstříky zatčených osob;

c)  vyšetřovací rejstříky;

d)  rejstříky DNA;

e)  jiné rejstříky orgánů veřejné správy svého členského státu, jsou-li tyto informace potřeba k plnění jejich úkolů.

ODDÍL III

KOLEGIUM

Článek 10

Složení kolegia

1.  Kolegium se skládá ze:

a)  všech národních členů ▌ a

b)  ▌ jednoho zástupce Komise, vykonává-li kolegium své řídicí pravomoci.

Zástupce Komise nominovaný podle prvního pododstavce písm. b) by měl být totožný se zástupcem Komise ve výkonné radě podle čl. 16 odst. 4.

2.  Správní ředitel se účastní schůzí kolegia týkajících se řízení bez hlasovacího práva.

3.  Kolegium může pozvat na schůzi jako pozorovatele jakoukoliv osobu, jejíž názor může být relevantní.

4.  Členům kolegia mohou být nápomocni poradci nebo odborníci v souladu s jednacím řádem Eurojustu.

Článek 11

Předseda a místopředseda Eurojustu

1.  Kolegium volí předsedu a dva místopředsedy z řad národních členů dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů. Nelze-li po druhém kole hlasování dosáhnout dvoutřetinové většiny, zvolí místopředsedy prostá většina členů kolegia, zatímco pro volbu předsedy je i nadále nutná dvoutřetinová většina.

2.  Předseda vykonává své pravomoci jménem kolegia. Předseda:

a)  zastupuje Eurojust;

b)  svolává schůze kolegia a výkonné rady a předsedá jim a průběžně informuje kolegium o všech relevantních záležitostech;

c)  řídí práci kolegia a dohlíží na každodenní řízení Eurojustu správním ředitelem;

d)  vykonává veškeré další pravomoci stanovené v jednacím řádu Eurojustu.

3.  Místopředsedové vykonávají pravomoci uvedené v odstavci 2, které jim předseda svěří. Zastupují předsedu, nemůže-li plnit své povinnosti. Předsedovi a místopředsedům jsou při plnění jejich konkrétních povinností nápomocni administrativní zaměstnanci Eurojustu.

4.  Funkční období předsedy a místopředsedů je čtyři roky. Mohou být jednou opětovně zvoleni.

5.   Je-li národní člen zvolen předsedou nebo místopředsedou Eurojustu, jeho funkční období ▌se prodlouží, aby se zajistilo, že může plnit svou funkci předsedy nebo místopředsedy.

6.  Pokud předseda nebo místopředseda již nesplňuje podmínky nezbytné k plnění svých povinností, může být na návrh jedné třetiny členů kolegia odvolán. Toto rozhodnutí se přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů členů kolegia, vyjma hlasů předsedy nebo dotčeného místopředsedy.

7.  Je-li národní člen zvolen předsedou Eurojustu, může dotčený členský stát vyslat jinou vhodně kvalifikovanou osobu, aby posílila národní zastoupení po dobu, kdy tento národní člen vykonává funkci předsedy.

Členský stát, který se rozhodne takovou osobu vyslat, je oprávněn požádat o náhradu v souladu s článkem 12.

Článek 12

Mechanismus náhrad v případě zvolení do funkce předsedy

1.  Do ... [jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost] stanoví Rada jednající na návrh Komise prostřednictvím prováděcích aktů mechanismus náhrad pro účely čl. 11 odst. 7, který bude k dispozici pro členské státy, jejichž národní člen byl zvolen předsedou.

2.  Náhrada se poskytne každému členskému státu, pokud:

a)  jeho národní člen byl zvolen předsedou

a

b)  požádá kolegium o náhradu a zdůvodní, proč je třeba posílit národní zastoupení na základě zvýšení pracovní zátěže.

3.  Poskytnutá náhrada odpovídá 50 % vnitrostátního platu vyslané osoby. Náhrada životních nákladů a dalších souvisejících výdajů se stanoví na srovnatelném základě jako náklady a výdaje úředníků nebo ostatních zaměstnanců Unie vyslaných do zahraničí.

4.  Náklady mechanismu náhrad se hradí z rozpočtu Eurojustu.

Článek 13

Schůze kolegia

1.  Schůze kolegia svolává předseda.

2.  Kolegium pořádá alespoň jednu ▌schůzi za měsíc. ▌Kolegium se kromě toho schází z podnětu předsedy, na žádost Komise o projednání správních úkolů kolegia nebo na žádost alespoň jedné třetiny svých členů.

3.  Eurojust zasílá Úřadu evropského veřejného žalobce pořad jednání ▌schůzí kolegia ▌, kdykoliv se projednávají záležitosti, které jsou relevantní pro plnění úkolů Úřadu evropského veřejného žalobce. Eurojust přizve Úřad evropského veřejného žalobce k účasti na těchto schůzích, avšak bez hlasovacího práva.

Je-li Úřad evropského veřejného žalobce přizván na schůzi kolegia, Eurojust mu poskytne příslušné podklady k  jednání.

Článek 14

Pravidla hlasování kolegia

1.  Není-li stanoveno jinak a v případech, kdy se nepodaří dosáhnout konsenzu, kolegium přijímá rozhodnutí většinou hlasů svých členů.

2.   Každý člen má jeden hlas. V nepřítomnosti hlasujícího člena je zástupce oprávněn vykonat hlasovací právo za podmínek stanovených v čl. 7 odst. 7. V nepřítomnosti zástupce je asistent také oprávněn vykonat hlasovací právo za podmínek stanovených v čl. 7 odst. 7.

Článek 15

Roční a víceleté programování

1.  Do ▌30. listopadu každého roku ▌kolegium přijme programový dokument, který obsahuje roční a víceleté programování, na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem a s přihlédnutím ke stanovisku Komise. Kolegium programový dokument předloží Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Úřadu evropského veřejného žalobce. Programový dokument se stává definitivním po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a podle potřeby je příslušným způsobem upraven.

2.  Roční pracovní program obsahuje podrobné cíle a předpokládané výsledky, včetně ukazatelů výkonnosti. Obsahuje rovněž popis financovaných činností a vymezuje finanční a lidské zdroje přidělené na každou činnost podle zásad sestavování a řízení rozpočtu podle činností. Roční pracovní program musí být v souladu s víceletým pracovním programem uvedeným v odstavci 4. Jasně popíše úkoly, které byly oproti předcházejícímu rozpočtovému roku přidány, změněny či zrušeny.

3.  Kolegium pozmění přijatý roční pracovní program, je-li Eurojustu svěřen nový úkol. Jakákoliv podstatná změna ročního pracovního programu se přijímá stejným postupem jako původní roční pracovní program. Kolegium může přenést pravomoc k provádění nepodstatných změn ročního pracovního programu na správního ředitele.

4.  Víceletý pracovní program stanoví celkové strategické programování, včetně cílů, strategie spolupráce s orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi uvedenými v článku 52, předpokládaných výsledků a ukazatelů výkonnosti. Rovněž stanoví programování zdrojů, včetně víceletého rozpočtu a zaměstnanců. Programování zdrojů se každoročně aktualizuje. Strategické programování se aktualizuje podle potřeby a zejména s ohledem na výsledek hodnocení podle článku 69.

ODDÍL IV

VÝKONNÁ RADA

Článek 16

Fungování výkonné rady

1.  Kolegiu napomáhá výkonná rada. Výkonná rada odpovídá za přijímání správních rozhodnutí k zajištění řádného fungování Eurojustu. Dohlíží na nezbytnou přípravnou činnost správního ředitele týkající se jiných správních záležitostí k přijetí kolegiem. Neúčastní se výkonu operativních pravomocí Eurojustu uvedených v článcích 4 a 5.

2.  Výkonná rada se může při plnění svých úkolů radit s kolegiem.

2.  Výkonná rada rovněž:

a)  přezkoumává programový dokument uvedený v článku 15 na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem a předkládá jej kolegiu k přijetí;

b)  na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem přijímá strategii Eurojustu pro boj proti podvodům, která je úměrná rizikům podvodu a zohledňuje náklady a přínosy opatření, která mají být v tomto ohledu provedena;

c)  přijímá vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „pracovní řád“) stanovených v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(22) v souladu s článkem 110 služebního řádu;

d)  zajišťuje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv, hodnocení a vyšetřování, včetně zjištění a doporučení evropského inspektora ochrany údajů a úřadu OLAF;

e)  přijímá veškerá rozhodnutí týkající se vytváření a podle potřeby úpravy interních správních struktur Eurojustu;

f)  aniž jsou dotčeny povinnosti správního ředitele stanovené v článku 18, pomáhá a radí správnímu řediteli při provádění rozhodnutí kolegia s cílem posilovat dohled nad správním a rozpočtovým řízením;

g)  plní jakékoli další správní úkoly, kterými ji pověří kolegium podle čl. 5 odst. 4;

h)  přijímá finanční pravidla platná pro Eurojust v souladu s článkem 64;

i)  v souladu s článkem 110 služebního řádu přijímá rozhodnutí na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu, kterými přenáší příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na správního ředitele a kterými stanoví podmínky, za nichž lze toto přenesení pravomocí pozastavit; správní ředitel je oprávněn přenést tyto pravomoci na další osoby;

j)  přezkoumává návrh ročního rozpočtu Eurojustu, který přijímá kolegium;

k)  přezkoumává návrh výroční zprávy o činnosti Eurojustu a předkládá ji kolegiu k přijetí;

l)  jmenuje účetního a pověřence pro ochranu osobních údajů, kteří jsou při plnění svých povinností funkčně nezávislí.

4.  Výkonná rada se skládá z předsedy a místopředsedů Eurojustu, jednoho zástupce Komise a dvou dalších členů kolegia určených na základě systému dvouleté rotace v souladu s jednacím řádem Eurojustu. Správní ředitel se účastní schůzí výkonné rady bez hlasovacího práva.

5.   Předseda Eurojustu je předsedou výkonné rady. Výkonná rada přijímá rozhodnutí většinou hlasů svých členů. ▌Každý člen má jeden hlas. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy Eurojustu.

6.  Funkční období členů výkonné rady ▌končí s uplynutím jejich funkčního období jako národního člena, předsedy nebo místopředsedy.

7.  Výkonná rada se schází alespoň jednou za měsíc. Výkonná rada se schází rovněž z podnětu svého předsedy nebo na žádost Komise nebo na žádost nejméně dvou ze svých ostatních členů.

8.  Eurojust zasílá Úřadu evropského veřejného žalobce pořad jednání schůzí výkonné rady a konzultuje s ním, zda je zapotřebí, aby se těchto schůzí účastnil. Eurojust přizve Úřad evropského veřejného žalobce k účasti na schůzích, avšak bez hlasovacího práva, kdykoliv se projednávají záležitosti relevantní pro fungování Úřadu evropského veřejného žalobce.

Je-li Úřad evropského veřejného žalobce přizván na schůzi výkonné rady, Eurojust mu poskytne příslušné podklady k jednání.

ODDÍL V

SPRÁVNÍ ŘEDITEL

Článek 17

Postavení správního ředitele

1.  Správní ředitel je zaměstnán jako dočasný zaměstnanec Eurojustu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu.

2.  Správního ředitele jmenuje kolegium ze seznamu uchazečů navržených výkonnou radou v otevřeném a transparentním výběrovém řízení v souladu s jednacím řádem Eurojustu. Pro účely uzavření pracovní smlouvy se správním ředitelem je Eurojust zastoupen svým předsedou.

3.  Funkční období správního ředitele je čtyřleté. Před koncem tohoto období provede výkonná rada posouzení, ve kterém zohlední hodnocení výsledků správního ředitele.

4.  Kolegium může na návrh výkonné rady, který zohlední posouzení podle odstavce 3, funkční období správního ředitele jednou prodloužit na dobu nepřesahující čtyři roky.

5.  Správní ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se na konci celkového funkčního období nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž funkci.

6.  Správní ředitel zodpovídá kolegiu ▌.

7.  Správní ředitel může být odvolán z funkce pouze na základě rozhodnutí kolegia, které jedná na návrh výkonné rady.

Článek 18

Povinnosti správního ředitele

1.  Pro správní účely je Eurojust řízen svým správním ředitelem.

2.  Aniž jsou dotčeny pravomoci ▌kolegia nebo výkonné rady, jedná správní ředitel při plnění svých povinností nezávisle a nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu.

3.  Správní ředitel je právním zástupcem Eurojustu.

4.  Správní ředitel odpovídá za plnění správních úkolů svěřených Eurojustu, zejména za:

a)  každodenní správu Eurojustu a řízení zaměstnanců;

b)  provádění rozhodnutí přijatých kolegiem a výkonnou radou;

c)  vypracování návrhu programového dokumentu uvedeného v článku 15 a jeho předložení výkonné radě k přezkumu;

d)  provádění programového dokumentu uvedeného v článku 15 a předkládání zpráv o jeho provádění výkonné radě a kolegiu;

e)  vypracování výroční zprávy o činnosti Eurojustu a její předložení výkonné radě k přezkumu a kolegiu k přijetí;

f)  vypracování akčního plánu v návaznosti na závěry interních či externích auditních zpráv, hodnocení a vyšetřování, včetně těch, které vypracují evropský inspektor ochrany údajů a úřad OLAF, a za podání zprávy o pokroku dvakrát ročně kolegiu, výkonné radě, Komisi a evropskému inspektorovi ochrany údajů;

g)   vypracování strategie Eurojustu pro boj proti podvodům a její předložení výkonné radě k přijetí;

h)   vypracování návrhu finančních pravidel pro Eurojust;

i)   vypracování návrhu odhadu příjmů a výdajů Eurojustu a plnění jeho rozpočtu;

j)  výkon pravomocí ve vztahu k zaměstnancům Eurojustu, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád svěřuje orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“);

k)  poskytování nezbytné administrativní podpory pro usnadnění operativní práce Eurojustu;

l)  poskytování podpory předsedovi a místopředsedům při plnění jejich povinností;

m)  vypracování předběžného návrhu ročního rozpočtu Eurojustu, kterou před přijetím kolegiem přezkoumá výkonná rada.

KAPITOLA III

OPERATIVNÍ ZÁLEŽITOSTI

Článek 19

Mechanismus stálé koordinace

1.  Aby Eurojust plnil své úkoly v naléhavých případech, zřídí mechanismus stálé koordinace, který bude kdykoli schopen přijmout a zpracovat žádosti, jež jsou mu předloženy. Mechanismus stálé koordinace bude dosažitelný 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu ▌.

2.  Mechanismus stálé koordinace se skládá z jednoho zástupce mechanismu stálé koordinace za každý členský stát, který může být národním členem, jeho zástupcem, asistentem oprávněným zastupovat národního člena nebo vyslaným národním odborníkem. Zástupce mechanismu stálé koordinace musí být připraven jednat 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu.

3.  Pokud jde o výkon žádosti v jejich členském státě, jednají zástupci mechanismu stálé koordinace efektivně a bez prodlení.

Článek 20

Národní koordinační systém Eurojustu

1.  Každý členský stát jmenuje jednoho nebo více národních zpravodajů pro Eurojust.

2.  Všichni národní zpravodajové jmenovaní členskými státy podle odstavce 1 musí mít schopnosti a zkušenosti nezbytné pro plnění svých povinností.

3.  Každý členský stát zavede národní koordinační systém Eurojustu s cílem zajistit koordinaci práce:

a)  národních zpravodajů pro Eurojust;

b)  případných národních zpravodajů pro otázky týkající se působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce;

c)  národního zpravodaje pro Eurojust pro otázky terorismu;

d)  národního zpravodaje pro Evropskou soudní síť v trestních věcech a nejvýše tří dalších kontaktních míst uvedené Evropské soudní sítě;

e)  národních členů nebo kontaktních míst sítě pro společné vyšetřovací týmy a národních členů nebo kontaktních míst sítí zřízených rozhodnutími 2002/494/SVV, 2007/845/SVV a 2008/852/SVV;

f)  případně jiných příslušných justičních orgánů.

4.  Osoby uvedené v odstavcích 1 a 3 si ponechají svou funkci a postavení podle vnitrostátního práva, aniž by to mělo významný dopad na plnění jejich povinností podle tohoto nařízení.

5.  Národní zpravodajové pro Eurojust odpovídají za fungování národního koordinačního systému Eurojustu. Je-li jmenováno více zpravodajů pro Eurojust, odpovídá za fungování jejich národního koordinačního systému Eurojustu jeden z nich.

6.  Národní členové musí být informováni o všech schůzích svého národního koordinačního systému Eurojustu, na kterých jsou projednávány záležitosti související s jednotlivými případy. Národní členové se mohou těchto schůzí účastnit dle potřeby.

7.  Každý národní koordinační systém Eurojustu usnadňuje plnění úkolů Eurojustu v dotčeném členském státě zejména tím, že:

a)  zajišťuje, aby systému řízení případů podle článku 23 byly účinným a spolehlivým způsobem poskytovány informace týkající se dotyčného členského státu;

b)  pomáhá určovat, zda by žádost měla být vyřizována za pomoci Eurojustu nebo Evropské soudní sítě;

c)  pomáhá národnímu členovi určit příslušné orgány pro výkon žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání;

d)  udržuje úzké vztahy s národní jednotkou Europolu, dalšími kontaktními místy Evropské soudní sítě a dalšími příslušnými vnitrostátními orgány.

8.  Za účelem plnění cílů podle odstavce 7 osoby uvedené v odstavci 1 a odst. 3 písm. a), b) a c) jsou a osoby nebo orgány uvedené v odst. 3 písm. d) a e) mohou být připojeny k systému řízení případů v souladu s tímto článkem a články 23, 24, 25 a 34. Náklady na připojení k systému řízení případů se hradí ze souhrnného rozpočtu Unie.

9.  Zřízení národního koordinačního systému Eurojustu a jmenování národních zpravodajů nevylučují přímý kontakt mezi národním členem a příslušnými orgány jeho členského státu.

Článek 21

Výměna informací s členskými státy a mezi národními členy

1.  Příslušné orgány členských států si s Eurojustem vyměňují veškeré informace nezbytné k plnění jeho úkolů podle článků 2 a 4 v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů. To zahrnuje alespoň informace uvedené v odstavcích 4, 5 a 6 tohoto článku.

2.  Předání informací Eurojustu se chápe jako žádost o pomoc Eurojustu v daném případě, pouze pokud to příslušný orgán výslovně uvede.

3.  Národní členové si bez předchozího povolení mezi sebou nebo se svými příslušnými vnitrostátními orgány vyměňují veškeré informace nezbytné k plnění úkolů Eurojustu. Příslušné vnitrostátní orgány zejména neprodleně informují své národní členy o případu, jenž se jich týká.

4.  Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy o zřízení společných vyšetřovacích týmů a o výsledcích jejich práce.

5.  Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy bez zbytečného odkladu o každém případu ▌, který se ▌týká nejméně tří členských států a ohledně něhož byla nejméně dvěma členským státům předána žádost nebo rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádosti nebo rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, je-li splněna jedna či více těchto podmínek:

a)  jedná se o trestný čin, za nějž lze v dožadujícím nebo vydávajícím členském státě uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s horní hranicí sazby nejméně pěti nebo šesti let, o čemž rozhodne dotyčný členský stát, a který spočívá v některém z těchto jednání:

i)  obchod s lidmi;

ii)  pohlavní zneužívání nebo pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům;

iii)  obchod s drogami;

iv)  nedovolený obchod se střelnými zbraněmi, jejich součástmi nebo díly, střelivem nebo výbušninami;

v)  korupce;

vi)  trestná činnost proti finančním zájmům Unie;

vii)  padělání peněz nebo platebních prostředků;

viii)  praní peněz;

ix)  počítačová trestná činnost;

b)  existují konkrétní poznatky o zapojení zločinného spolčení;

c)  existují poznatky, že by případ mohl mít závažný přeshraniční rozměr nebo by mohl mít dopad na úrovni Unie nebo dopad na členské státy jiné než ty, které jsou do případu přímo zapojeny.

6.  Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy o:

a)  případech, kdy došlo nebo pravděpodobně dojde ke kompetenčním sporům;

b)  sledovaných zásilkách týkajících se alespoň tří států, z nichž alespoň dva jsou členskými státy;

c)  opakovaných obtížích či odmítnutích při výkonu žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání.

7.  Příslušné vnitrostátní orgány nejsou povinny poskytovat informace v konkrétních případech, pokud by to poškodilo zásadní zájmy národní bezpečnosti nebo ohrozilo bezpečnost fyzických osob.

8.  Tímto článkem nejsou dotčeny podmínky stanovené v dvoustranných nebo mnohostranných dohodách nebo ujednáních mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně podmínek stanovených třetími zeměmi pro využití jimi poskytnutých informací.

9.  Tímto článkem nejsou dotčeny ostatní povinnosti týkající se předávání informací Eurojustu, včetně povinností podle rozhodnutí Rady 2005/671/SVV(23).

10.  Informace uvedené v tomto článku jsou předávány strukturovaným způsobem stanoveným Eurojustem. Příslušný vnitrostátní orgán není povinen tyto informace poskytnout, pokud již byly Eurojustu předány na základě jiných ustanovení tohoto nařízení.

Článek 22

Informace poskytované Eurojustem příslušným vnitrostátním orgánům

1.  Eurojust poskytuje bez zbytečného odkladu příslušným vnitrostátním orgánům informace o výsledcích zpracování informací, včetně existence vazeb na případy již uložené v systému řízení případů. Tyto informace mohou obsahovat osobní údaje.

2.  Pokud příslušný vnitrostátní orgán požádá Eurojust o poskytnutí informací v určité lhůtě, Eurojust je předá v této lhůtě.

Článek 23

Systém řízení případů, rejstřík a dočasné pracovní soubory

1.  Eurojust zřizuje systém řízení případů, který se skládá z dočasných pracovních souborů a z rejstříku obsahujících osobní údaje podle přílohy II a jiné údaje.

2.  Účelem systému řízení případů je:

a)  podpora vedení a koordinace vyšetřování a stíhání, při kterých je Eurojust nápomocen, a zejména vzájemné provázání informací;

b)  usnadnění přístupu k informacím o probíhajících vyšetřováních a stíháních;

c)  usnadnění dohledu nad zákonností zpracování osobních údajů Eurojustem a nad jeho souladem s použitelnými pravidly pro ochranu údajů.

3.  Systém řízení případů může být připojen k zabezpečenému telekomunikačnímu spojení uvedenému v článku 9 rozhodnutí Rady 2008/976/SVV(24).

4.  Rejstřík obsahuje odkazy na dočasné pracovní soubory zpracovávané v rámci Eurojustu a nesmí obsahovat osobní údaje jiné než uvedené v bodě 1 písm. a) až i), k) a m) a v bodě 2 přílohy II.

5.  Při plnění svých povinností mohou národní členové zpracovávat údaje o jednotlivých případech, na kterých pracují, v dočasném pracovním souboru. Umožní pověřenci pro ochranu osobních údajů přístup k tomuto dočasnému pracovnímu souboru. Dotčený národní člen informuje pověřence pro ochranu osobních údajů o zřízení každého nového dočasného pracovního souboru obsahujícího osobní údaje.

6.  Pro účely zpracování operativních osobních údajů nesmí Eurojust zřídit jiný automatizovaný soubor údajů než systém řízení případů. Národní člen však může osobní údaje dočasně uchovávat a analyzovat, aby mohl určit, zda jsou relevantní pro úkoly Eurojustu a mohou být zahrnuty do systému řízení případů. Tyto údaje mohou být uchovávány po dobu nejvýše tři měsíce.

Článek 24

Fungování dočasných pracovních souborů a rejstříku

1.  Dočasný pracovní soubor zřizuje dotyčný národní člen pro každý případ, o němž mu jsou předány informace, pokud je toto předání v souladu s tímto nařízením nebo s jinými platnými právními nástroji. Národní člen odpovídá za správu dočasných pracovních souborů, které zřídil.

2.  Národní člen, který zřídil dočasný pracovní soubor, rozhodne v jednotlivých případech, zda přístup do tohoto souboru omezí nebo zda soubor či jeho části zpřístupní ostatním národním členům nebo oprávněným zaměstnancům Eurojustu nebo jakékoliv jiné osobě pracující pro Eurojust, která získala potřebné oprávnění od správního ředitele.

3.  Národní člen, který zřídil dočasný pracovní soubor, rovněž rozhodne o tom, které informace související s tímto souborem se uvedou v rejstříku v souladu s čl. 23 odst. 4.

Článek 25

Přístup k systému řízení případů na vnitrostátní úrovni

1.  Jestliže jsou osoby uvedené v čl. 20 odst. 3 připojené k systému řízení případů, mají přístup pouze k:

a)  rejstříku, pokud národní člen, který rozhodl o vložení údajů do rejstříku, tento přístup výslovně neodepřel;

b)  dočasným pracovním souborům zřízeným národním členem svého členského státu;

c)  dočasným pracovním souborům zřízeným národním členem jiných členských států, k nimž národní člen jejich členského státu získal přístup, pokud národní člen, který dočasný pracovní soubor zřídil, tento přístup výslovně neodepřel.

2.  Národní člen v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku rozhodne o rozsahu přístupu k dočasným pracovním souborům, který je v jeho členském státě povolen osobám uvedeným v čl. 20 odst. 3 připojeným k systému řízení případů.

3.  Každý členský stát rozhodne, po konzultaci se svým národním členem, o rozsahu přístupu do rejstříku, který je v tomto členském státu povolen osobám uvedeným v čl. 20 odst. 3 připojeným k systému řízení případů. Členské státy oznámí své rozhodnutí o provedení tohoto odstavce Eurojustu a Komisi. Komise o něm uvědomí ostatní členské státy.

4.  Osoby, jimž byl povolen přístup v souladu s odstavcem 2, mají přístup do rejstříku alespoň v míře nutné pro přístup k dočasným pracovním souborům, k nimž jim byl povolen přístup.

KAPITOLA IV

ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ

Článek 26

Zpracování osobních údajů Eurojustem

1.  Na zpracování operativních osobních údajů Eurojustem se použije toto nařízení a článek 3 a kapitola IX nařízení (EU) 2018/...(25). Na zpracování administrativních osobních údajů Eurojustem se rovněž použije nařízení (EU) 2018/...+, s výjimkou jeho kapitoly IX.

2.  Odkazy na „použitelná pravidla pro ochranu údajů“ v tomto nařízení se považují za odkazy na ustanovení o ochraně údajů obsažená v tomto nařízení a nařízení (EU) 2018/...+.

3.  Pravidla pro ochranu údajů při zpracovávání operativních osobních údajů stanovená tímto nařízením se považují za zvláštní pravidla na ochranu údajů ve vztahu k obecným pravidlům stanoveným článkem 3 a kapitolou IX nařízení (EU) 2018/...+.

4.  Eurojust stanoví lhůty pro uchovávání administrativních osobních údajů v ustanoveních svého jednacího řádu týkajících se ochrany údajů.

Článek 27

Zpracování operativních osobních údajů

1.  V míře nezbytné k plnění svých úkolů může Eurojust v rámci své působnosti a za účelem výkonu svých operativních pravomocí zpracovávat automatizovanými prostředky nebo ve strukturovaných ručně vedených spisech v souladu s tímto nařízením pouze operativní osobní údaje uvedené v bodě 1 přílohy II týkající se osob, u nichž podle vnitrostátního práva dotčených členských států existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly nebo se chystají spáchat trestný čin, který spadá do působnosti Eurojustu, nebo osob, které byly za takový trestný čin odsouzeny.

2.  Eurojust může zpracovávat pouze operativní osobní údaje uvedené v bodě 2 přílohy II týkající se osob, které jsou podle vnitrostátního práva dotyčných členských států považovány v trestním vyšetřování nebo stíhání týkajícím se jednoho nebo více druhů trestné činnosti a trestných činů uvedených v článku 3 za ▌oběti nebo třetí strany dotčené trestným činem, jako jsou osoby, které by mohly být předvolány jako svědci, nebo osob, které mohou poskytovat informace o trestných činech, nebo kontaktní osoby či společníci osob uvedených v odstavci 1. Tyto operativní osobní údaje lze zpracovávat pouze tehdy, je-li to nutné pro splnění úkolů Eurojustu v rámci jeho působnosti a za účelem výkonu jeho operativních pravomocí.

3.  Ve výjimečných případech, je-li to nezbytné pro účely uvedené v odstavci 1, může Eurojust rovněž po omezenou dobu, která nesmí být delší než doba potřebná pro uzavření případu, v souvislosti s nímž se údaje zpracovávají, zpracovávat i jiné operativní osobní údaje než ty, které jsou uvedeny v příloze II, které se týkají okolností trestného činu, jsou-li bezprostředně významné pro probíhající vyšetřování, která Eurojust koordinuje nebo pomáhá koordinovat, a jsou součástí těchto vyšetřování. Pověřenec pro ochranu osobních údajů uvedený v článku 36 musí být neprodleně informován o zpracování takových operativních osobních údajů a o konkrétních okolnostech, které odůvodňují nezbytnost zpracovávat tyto operativní osobní údaje. Týkají-li se tyto jiné údaje svědků či obětí ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, přijmou rozhodnutí o jejich zpracování společně dotčení národní členové.

4.  Eurojust může zpracovávat zvláštní kategorie operativních osobních údajů v souladu s článkem 76 nařízení (EU) 2018/...(26). Tyto údaje nesmějí být zpracovány v rejstříku uvedeném v čl. 23 odst. 4 tohoto nařízení. Týkají-li se tyto jiné údaje svědků či obětí ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, přijímají rozhodnutí o jejich zpracování dotčení národní členové.

Článek 28

Zpracování z pověření Eurojustu nebo zpracovatele

Zpracovatel a jakákoli osoba, která jedná z pověření Eurojustu nebo zpracovatele a má přístup k operativním osobním údajům, může tyto osobní údaje zpracovávat pouze na pokyn Eurojustu, ledaže jí jejich zpracování ukládá právo Unie nebo členského státu.

Článek 29

Lhůty pro uchovávání operativních osobních údajů

1.  Eurojust uchovává operativní osobní údaje, které zpracovává, pouze po dobu nezbytně nutnou pro plnění svých úkolů. Zejména, aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, nesmějí být operativní osobní údaje uvedené v článku 27 uchovávány po tom z následujících dní, který nastane jako první:

a)  den, od kterého není v důsledku uplynutí promlčecí lhůty možné stíhání ve všech členských státech dotčených vyšetřováním a stíháním;

b)  den, kdy byl Eurojust informován o tom, že dotyčná osoba byla rozsudkem pravomocně zproštěna viny; v takovém případě informuje dotčený členský stát Eurojust neprodleně;

c)  tři roky ode dne nabytí právní moci rozsudku v posledním členském státě dotčeném vyšetřováním nebo stíháním;

d)  den, kdy Eurojust a dotyčné členské státy společně uznaly nebo rozhodly, že již není nutné, aby Eurojust koordinoval vyšetřování a stíhání, pokud neexistuje povinnost poskytnout Eurojustu tuto informaci v souladu s čl. 21 odst. 5 nebo 6;

e)  tři roky ode dne, kdy byly operativní osobní údaje předány v souladu s čl. 21 odst. 5 nebo 6.

2.  Dodržování lhůt pro uchovávání údajů uvedených v odstavci 1 tohoto článku Eurojust průběžně přezkoumává pomocí vhodného automatizovaného postupu, zejména od okamžiku, kdy případ uzavřel. Nezbytnost uchování údajů se dále přezkoumává každé tři roky od jejich vložení a výsledky tohoto přezkumu se uplatní na případ jako celek. Uchovávají-li se operativní osobní údaje uvedené v čl. 27 odst. 4 déle než pět let, musí o tom být informován evropský inspektor ochrany údajů.

3.  Než uplyne některá ze lhůt pro uchovávání údajů uvedených v odstavci 1, přezkoumá Eurojust, zda je další uchování operativních osobních údajů potřebné pro plnění jeho úkolů. Může rozhodnout o výjimečném uchování těchto osobních údajů až do následujícího přezkumu. Důvody k dalšímu uchování musí být opodstatněné a musí být zaznamenány. Není-li v době přezkumu přijato žádné rozhodnutí o dalším uchování operativních osobních údajů, tyto údaje se automaticky vymaží.

4.  Pokud se operativní osobní údaje v souladu s odstavcem 3 uchovávají po dobu delší, než jsou lhůty pro uchovávání uvedené v odstavci 1, provede evropský inspektor ochrany údajů každé tři roky další přezkum nezbytnosti uchovávat tyto údaje.

5.  Jakmile uplyne lhůta pro uchovávání posledního automatizovaného údaje v souboru, zničí se všechny dokumenty ze souboru s výjimkou originálů dokumentů, které Eurojust obdržel od vnitrostátních orgánů a které musí být vráceny osobě, která je poskytla.

6.  U vyšetřování nebo stíhání, které Eurojust koordinoval, se dotčení národní členové navzájem informují, kdykoliv obdrží informace, že bylo vyšetřování nebo stíhání zastaveno nebo že veškerá soudní rozhodnutí týkající se daného případu nabyla právní moci.

7.  Odstavec 5 se nepoužije, pokud:

a)  by to poškodilo zájmy subjektu údajů, který vyžaduje ochranu; v takových případech se operativní osobní údaje použijí jen s výslovným a písemným souhlasem subjektu údajů;

b)  subjekt údajů zpochybňuje přesnost operativních osobních údajů; v takovém případě se odstavec 5 nepoužije po dobu potřebnou k tomu, aby členské státy nebo případně Eurojust ověřily přesnost těchto údajů;

c)  operativní osobní údaje musí být uchovány pro účely dokazování nebo pro stanovení, výkon nebo obranu právních nároků;

d)  subjekt údajů odmítá výmaz operativních osobních údajů a žádá místo toho o omezení jejich použití, nebo

e)  operativní osobní údaje jsou nadále zapotřebí pro účely archivace ve veřejném zájmu nebo ke statistickým účelům.

Článek 30

Bezpečnost operativních osobních údajů

Eurojust a členské státy zavedou mechanismy k zajištění toho, aby se bezpečnostní opatření uvedená v článku 91 nařízení (EU) 2018/...(27) uplatňovala ve všech informačních systémech.

Článek 31

Právo subjektu údajů na přístup k osobním údajům

1.  Subjekt údajů, který si přeje uplatnit své právo na přístup k operativním osobním údajům podle článku 80 nařízení (EU) 2018/...+, které se týkají tohoto subjektu údajů a které zpracovává Eurojust, může podat žádost u Eurojustu nebo u vnitrostátního dozorového úřadu v členském státě podle vlastního výběru. Uvedený úřad postoupí bezodkladně žádost Eurojustu a v každém případě nejpozději jeden měsíc ode dne, kdy ji obdržel.

2.  Eurojust odpoví na žádost bez zbytečného odkladu a v každém případě nepozději tři měsíce ode dne, kdy ji obdržel.

3.  Po obdržení žádosti a před přijetím rozhodnutí konzultuje Eurojust s příslušnými orgány dotčených členských států. Rozhodnutí o přístupu k údajům smí být Eurojustem přijato pouze za úzké spolupráce s členskými státy, jichž se sdělení těchto údajů přímo týká. Pokud členský stát vznese námitku proti rozhodnutí navrhovanému Eurojustem, sdělí mu důvody této námitky. Eurojust takové námitce vyhoví. Dotčení národní členové následně vyrozumí příslušné orgány o obsahu rozhodnutí Eurojustu.

4.  Žádost vyřizují a jménem Eurojustu o nich rozhodují dotčení národní členové. Nedojdou-li ke shodě, postoupí žádost kolegiu, které o ní rozhodne dvoutřetinovou většinou.

Článek 32

Omezení práva na přístup

V případech uvedených v článku 81 nařízení (EU) 2018/...(28) Eurojust informuje subjekt údajů po konzultaci s příslušnými orgány dotčených členských států v souladu s čl. 31 odst. 3 tohoto nařízení.

Článek 33

Právo na omezení zpracování údajů

Aniž jsou dotčeny výjimky stanovené v čl. 29 odst. 7 tohoto nařízení, smějí být operativní osobní údaje, jejichž zpracování bylo omezeno podle čl. 82 odst. 3 nařízení (EU) 2018/...+, zpracovávány pouze z důvodu ochrany práv subjektu údajů či jiné fyzické nebo právnické osoby, která je účastníkem řízení, jehož účastníkem je i Eurojust, nebo pro účely stanovené v čl. 82 odst. 3 nařízení (EU) 2018/...+.

Článek 34

Oprávněný přístup k operativním osobním údajům v rámci Eurojustu

Přístup k osobním údajům zpracovávaným Eurojustem za účelem plnění jeho úkolů a v mezích stanovených v článcích 23, 24 a 25 mají výhradně národní členové, jejich zástupci, jejich asistenti a oprávnění vyslaní národní odborníci, osoby uvedené v čl. 20 odst. 3 připojené k systému řízení případů a oprávnění zaměstnanci Eurojustu ▌.

Článek 35

Záznamy týkající se kategorií činností zpracování

1.  Eurojust vede záznamy o všech kategoriích činností zpracování ve své působnosti. Tyto záznamy obsahují všechny tyto informace:

a)  kontaktní údaje Eurojustu a jméno a kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů;

b)  účely zpracování;

c)  popis kategorií subjektů údajů a kategorií operativních osobních údajů;

d)  kategorie příjemců, kterým byly nebo budou operativní osobní údaje zpřístupněny, včetně příjemců ve třetích zemích nebo mezinárodních organizacích;

e)  informace o případném předání operativních osobních údajů třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, včetně identifikace této třetí země či mezinárodní organizace;

f)  je-li to možné, předpokládané lhůty pro výmaz jednotlivých kategorií údajů;

g)  je-li to možné, obecný popis technických a organizačních bezpečnostních opatření uvedených v článku 91 nařízení (EU) 2018/...(29).

2.  Záznamy podle odstavce 1 se vyhotovují písemně, případně v elektronické formě.

3.  Eurojust na požádání poskytne záznamy evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Článek 36

Jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů

1.  Výkonná rada jmenuje pověřence pro ochranu osobních údajů. Pověřencem pro ochranu osobních údajů je zaměstnanec jmenovaný zvlášť pro tento účel. Při výkonu svých povinností jedná nezávisle a nesmí přijímat žádné pokyny.

2.  Pověřenec pro ochranu osobních údajů musí být vybrán na základě svých profesních kvalit, zejména na základě odborných znalostí práva a praxe v oblasti ochrany údajů a své schopnosti plnit úkoly podle tohoto nařízení, zejména úkoly uvedené v článku 38.

3.  Výběr pověřence pro ochranu osobních údajů nesmí vést ke střetu zájmů mezi jeho povinnostmi pověřence pro ochranu osobních údajů a jeho případnými dalšími úředními povinnostmi, zejména těmi, které vyplývají z uplatňování tohoto nařízení.

4.  Pověřenec pro ochranu osobních údajů je jmenován na dobu čtyř let a může být jmenován opakovaně, jeho celkové funkční období však nesmí přesáhnout osm let. Přestane-li pověřenec pro ochranu osobních údajů splňovat podmínky požadované pro výkon funkce, může jej výkonná rada odvolat pouze se souhlasem evropského inspektora ochrany údajů.

5.  Eurojust zveřejní kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů a sdělí je evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Článek 37

Postavení pověřence pro ochranu osobních údajů

1.  Eurojust zajistí, aby byl pověřenec pro ochranu osobních údajů náležitě a včas zapojen do veškerých záležitostí souvisejících s ochranou osobních údajů.

2.  Eurojust podporuje pověřence pro ochranu osobních údajů při plnění úkolů uvedených v článku 38 tím, že mu poskytuje zdroje a pracovníky nezbytné k plnění těchto úkolů a přístup k osobním údajům a operacím zpracování a k udržování jeho odborných znalostí.

3.  Eurojust zajistí, aby pověřenec pro ochranu osobních údajů nedostával žádné pokyny týkající se plnění svých úkolů. Výkonná rada nesmí pověřence pro ochranu osobních údajů propustit ani sankcionovat v souvislosti s plněním jeho úkolů. Pověřenec pro ochranu osobních údajů je přímo podřízen kolegiu, pokud jde o operativní osobní údaje, a výkonné radě, pokud jde o administrativní osobní údaje.

4.  Subjekty údajů se mohou obracet na pověřence pro ochranu osobních údajů ve všech záležitostech souvisejících se zpracováním jejich osobních údajů a výkonem jejich práv podle tohoto nařízení a podle nařízení (EU) 2018/...(30).

5.  Výkonná rada přijme prováděcí pravidla pro činnost pověřence pro ochranu osobních údajů. Tato prováděcí pravidla se týkají zejména výběrového řízení na místo pověřence pro ochranu osobních údajů, odvolání, úkolů, povinností a pravomocí pověřence pro ochranu osobních údajů, jakož i záruk jeho nezávislosti.

6.  Pověřenec pro ochranu osobních údajů a jeho pracovníci jsou vázáni povinností zachovávat důvěrnost podle článku 72.

7.  Správce a zpracovatel, příslušný výbor zaměstnanců nebo jakákoli fyzická osoba mohou pověřence pro ochranu osobních údajů konzultovat přímo v jakékoli záležitosti týkající se výkladu nebo používání tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...(31), aniž by využívali úřední cesty. Nikomu nesmí být na újmu, že upozornil pověřence pro ochranu osobních údajů na skutečnost, při níž podle něj došlo k porušení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...+.

8.  Eurojust pověřence pro ochranu osobních údajů po jeho jmenování registruje u evropského inspektora ochrany údajů.

Článek 38

Úkoly pověřence pro ochranu osobních údajů

1.  Pověřenec pro ochranu osobních údajů vykonává zejména tyto úkoly týkající se zpracovávání osobních údajů:

a)  nezávisle zajišťuje, aby Eurojust dodržoval ustanovení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...(32) týkající se ochrany údajů a příslušná ustanovení jednacího řádu Eurojustu týkající se ochrany údajů; přitom dohlíží na dodržování tohoto nařízení, nařízení (EU) 2018/...+ a dalších předpisů Unie nebo členských států v oblasti ochrany osobních údajů a na soulad s koncepcemi Eurojustu v oblasti ochrany osobních údajů, včetně rozdělení úkolů, zvyšování povědomí a odborné přípravy zaměstnanců zapojených do operací zpracování a souvisejících auditů;

b)  poskytuje informace a poradenství Eurojustu a zaměstnancům, kteří provádějí zpracování osobních údajů, o jejich povinnostech podle tohoto nařízení, nařízení (EU) 2018/...+ a dalších předpisů Unie nebo členských států v oblasti ochrany údajů;

c)  na požádání poskytuje poradenství, pokud jde o posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, a kontroluje jeho uplatňování podle článku 89 nařízení (EU) 2018/...(33);

d)  zajišťuje, aby záznam o předání a přijetí osobních údajů byl uchováván v souladu s jednacím řádem Eurojustu;

e)  spolupracuje se zaměstnanci Eurojustu odpovědnými za postupy, odbornou přípravu a poradenství týkající se zpracování údajů;

f)  spolupracuje s evropským inspektorem ochrany údajů;

g)  zajišťuje informovanost subjektů údajů o jejich právech podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...+;

h)  působí jako kontaktní místo pro evropského inspektora ochrany údajů v záležitostech týkajících se zpracování, včetně předchozí konzultace podle článku 90 nařízení (EU) 2018/...(34), a případně vede konzultace v jakékoli jiné věci;

i)  na požádání poskytuje poradenství, pokud jde o nezbytnost ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů podle článků 92 a 93 nařízení (EU) 2018/...+;

j)  vypracovává výroční zprávu a předává ji výkonné radě, kolegiu a evropskému inspektorovi ochrany údajů.

2.  Pověřenec pro ochranu osobních údajů vykonává funkce stanovené nařízením (EU) 2018/...+ ve vztahu k administrativním osobním údajům.

3.  Pověřenec pro ochranu osobních údajů a pracovníci Eurojustu, kteří mu jsou nápomocni při plnění jeho povinností, mají přístup k osobním údajům zpracovávaným Eurojustem a do jeho prostor v rozsahu, který je nezbytný pro plnění jejich úkolů.

4.  Dojde-li pověřenec pro ochranu osobních údajů k závěru, že nebyla dodržena ustanovení nařízení (EU) 2018/...(35) týkající se zpracování administrativních osobních údajů nebo ustanovení tohoto nařízení nebo článku 3 a kapitoly IX nařízení (EU) 2018/...+ týkající se zpracování operativních osobních údajů, informuje o tom výkonnou radu a požádá ji, aby ve stanovené lhůtě zjednala nápravu. Nezjedná-li výkonná rada nápravu ve stanovené lhůtě, pověřenec pro ochranu osobních údajů postoupí záležitost evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Článek 39

Oznámení případů porušení ochrany osobních údajů dotčeným orgánům

1.  V případě porušení zabezpečení osobních údajů oznámí Eurojust toto porušení bez zbytečného odkladu příslušným orgánům dotčených členských států.

2.  V oznámení podle odstavce 1 musí být přinejmenším:

a)  popsána povaha daného případu porušení zabezpečení osobních údajů včetně, pokud je to možné a vhodné, kategorií a množství dotčených subjektů údajů a kategorií a množství dotčených záznamů údajů;

b)  popsány možné důsledky porušení zabezpečení osobních údajů;

c)  popsána opatření, která Eurojust navrhl nebo přijal s cílem vyřešit dané porušení zabezpečení osobních údajů, a

d)  případně doporučena opatření ke zmírnění nežádoucích účinků, které by dané porušení zabezpečení osobních údajů mohlo mít.

Článek 40

Dozor vykonávaný evropským inspektorem ochrany údajů

1.  Evropský inspektor ochrany údajů je pověřen monitorováním a zajišťováním toho, aby byla uplatňována ustanovení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...(36) týkající se ochrany základních práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováváním operativních osobních údajů Eurojustem, a poskytováním poradenství Eurojustu a subjektům údajů ke všem otázkám, které se týkají zpracování operativních osobních údajů. Za tímto účelem plní evropský inspektor ochrany údajů úkoly stanovené v odstavci 2 tohoto článku, vykonává pravomoci svěřené podle odstavce 3 tohoto článku a spolupracuje s vnitrostátními dozorovými úřady v souladu s článkem 42.

2.  Evropský inspektor ochrany údajů má podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...+ tyto úkoly:

a)  vyslechnout a posoudit stížnosti a v přiměřené době sdělit subjektu údajů výsledky;

b)  provádět vyšetřování buď z vlastního podnětu, nebo na základě stížnosti a v přiměřené době sdělit subjektu údajů výsledky;

c)  kontrolovat a zajišťovat uplatňování ustanovení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...(37) týkajících se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováváním operativních osobních údajů Eurojustem;

d)  buď z vlastního podnětu, nebo v rámci konzultace poskytovat poradenství Eurojustu ke všem otázkám, které se týkají zpracování operativních osobních údajů, zejména předtím, než Eurojust vypracuje vnitřní pravidla týkající se ochrany základních práv a svobod v souvislosti se zpracováním operativních osobních údajů;

3.  Evropský inspektor ochrany údajů může podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/...(38) při zohlednění dopadů na vyšetřování a stíhání v členských státech:

a)  poskytovat poradenství subjektům údajů při výkonu jejich práv;

b)  postoupit věc Eurojustu v případě údajného porušení ustanovení upravujících zpracování operativních osobních údajů a případně podat návrhy na nápravu daného porušení a na zlepšení ochrany subjektů údajů;

c)  konzultovat s Eurojustem v případech, kdy byly žádosti o výkon určitých práv týkajících se operativních osobních údajů zamítnuty v rozporu s článkem 31, 32 nebo 33 tohoto nařízení nebo články 77 až 82 nebo článkem 84 nařízení (EU) 2018/...+;

d)  zasílat Eurojustu upozornění;

e)  nařídit Eurojustu, aby opravil, omezil či vymazal operativní osobní údaje, které byly zpracovány Eurojustem v rozporu s ustanoveními o zpracovávání operativních osobních údajů, a oznámil tyto kroky třetím osobám, jimž byly tyto údaje sděleny, pokud to Eurojustu nebrání v plnění jeho úkolů stanovených v článku 2;

f)  předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) za podmínek, které stanoví Smlouva o fungování EU;

g)  zasahovat do právních sporů předložených Soudnímu dvoru.

4.  Evropský inspektor ochrany údajů má přístup k operativním osobním údajům zpracovávaným Eurojustem a do jeho prostor v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů.

5.  Evropský inspektor ochrany údajů vypracuje každý rok zprávu o své činnosti dozoru nad Eurojustem. Tato zpráva je součástí výroční zprávy evropského inspektora ochrany údajů uvedené v článku 60 nařízení (EU) 2018/...(39). Vnitrostátní dozorové úřady jsou vyzvány, aby k této zprávě vznesly připomínky dříve, než se stane součástí výroční zprávy evropského inspektora ochrany údajů uvedené v článku 60 nařízení (EU) 2018/...+. Evropský inspektor ochrany údajů v co největší míře zohlední připomínky vnitrostátních dozorových úřadů a v každém případě je uvede ve výroční zprávě.

6.  Eurojust spolupracuje s evropským inspektorem ochrany údajů při plnění jeho úkolů, pokud je o to požádán.

Článek 41

Služební tajemství evropského inspektora ochrany údajů

1.  Evropský inspektor ochrany údajů a jeho pracovníci jsou během svého funkčního období a po jeho skončení vázáni služebním tajemstvím, pokud jde o veškeré důvěrné informace, o nichž se dozvědí během plnění svých úředních povinností.

2.  Evropský inspektor ochrany údajů při výkonu svých pravomocí v oblasti dozoru bere v co nejvyšší míře ohled na důvěrnost vyšetřování a trestního řízení v souladu s právem Unie nebo členských států.

Článek 42

Spolupráce mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými úřady

1.  Evropský inspektor ochrany údajů jedná v úzké spolupráci s vnitrostátními dozorovými úřady v konkrétních otázkách vyžadujících účast na vnitrostátní úrovni, zejména pokud evropský inspektor ochrany údajů nebo vnitrostátní dozorový úřad zjistí velké nesrovnalosti mezi postupy členských států nebo potenciálně nezákonné předávání prostřednictvím komunikačních kanálů Eurojustu nebo v souvislosti s otázkami týkajícími se provádění a výkladu tohoto nařízení nastolenými jedním nebo více vnitrostátními dozorovými úřady.

2.  V případech uvedených v odstavci 1 se zajistí koordinovaný dozor v souladu s článkem 62 nařízení (EU) 2018/...(40).

3.   Evropský inspektor ochrany údajů v plném rozsahu informuje vnitrostátní dozorové úřady o všech otázkách, které na ně mají přímý dopad nebo jsou pro ně jinak relevantní. Na žádost jednoho nebo více vnitrostátních dozorových úřadů je informuje o konkrétních záležitostech.

4.  V případech týkajících se údajů pocházejících z jednoho nebo několika členských států, včetně případů uvedených v čl. 43 odst. 3, evropský inspektor ochrany údajů konzultuje s dotčenými vnitrostátními dozorovými úřady. Evropský inspektor ochrany údajů nerozhodne o dalším opatření, které má být přijato, dříve, než tyto vnitrostátní dozorové úřady informují evropského inspektora ochrany údajů o svém postoji ve lhůtě, kterou evropský inspektor ochrany údajů stanoví. Tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc ani delší než tři měsíce. Evropský inspektor ochrany údajů postoj dotčených vnitrostátních dozorových úřadů v co největší míře zohlední. V případech, kdy se evropský inspektor ochrany údajů nehodlá jejich postojem řídit, jim tuto skutečnost oznámí spolu s odůvodněním a předloží věc Evropské radě pro ochranu údajů.

V případech, které evropský inspektor ochrany údajů považuje za krajně naléhavé, může rozhodnout o přijetí okamžitých opatření. V takových případech neprodleně informuje dotčené vnitrostátní dozorové úřady a zdůvodní naléhavou povahu situace a opatření, která přijal.

5.  Vnitrostátní dozorové úřady informují evropského inspektora ochrany údajů o veškerých opatřeních, jež přijímají v souvislosti s předáváním, vyhledáváním nebo jakýmkoliv jiným sdělováním operativních osobních údajů podle tohoto nařízení členskými státy.

Článek 43

Právo podat stížnost k evropskému inspektorovi ochrany údajů ohledně operativních osobních údajů

1.  Každý subjekt údajů má právo podat stížnost evropskému inspektorovi ochrany údajů, pokud se domnívá, že zpracováním operativních osobních údajů, které se ho týkají, Eurojust porušuje toto nařízení nebo nařízení (EU) 2018/...+.

2.  Týká-li se stížnost rozhodnutí podle článků 31, 32 nebo 33 tohoto nařízení nebo článků 80, 81 nebo 82 nařízení (EU) 2018/...(41), evropský inspektor ochrany údajů konzultuje s vnitrostátními dozorovými úřady nebo příslušným justičním orgánem v členském státě, jenž byl zdrojem údajů, nebo v přímo dotčeném členském státě. Při přijímání svého rozhodnutí, ▌které může zahrnovat i odmítnutí sdělit jakékoli informace, zohlední evropský inspektor ochrany údajů stanovisko vnitrostátního dozorového úřadu nebo příslušného justičního orgánu.

3.  Pokud se stížnost týká zpracování údajů, které Eurojustu poskytl členský stát, zajistí v rámci svých pravomocí evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní dozorový úřad členského státu, který údaje poskytl, aby byly řádně provedeny nezbytné kontroly zákonnosti zpracování údajů.

4.  Pokud se stížnost týká zpracování údajů, které Eurojustu poskytly instituce nebo jiné subjekty Unie, třetí země či mezinárodní organizace, nebo zpracování údajů, které Eurojust získal z veřejně přístupných zdrojů, zajistí evropský inspektor ochrany údajů, aby Eurojust řádně provedl nezbytné kontroly zákonnosti zpracování údajů.

5.  Evropský inspektor ochrany údajů informuje subjekt údajů o stavu řešení stížnosti a o jeho výsledku, jakož i o možnosti podat žalobu podle článku 44.

Článek 44

Právo na soudní přezkum vůči evropskému inspektorovi ochrany údajů

Proti rozhodnutím evropského inspektora ochrany údajů týkajícím se operativních osobních údajů lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.

Článek 45

Odpovědnost za ochranu údajů

1.  Eurojust zpracovává operativní osobní údaje způsobem, který umožňuje stanovit, který orgán údaje poskytl nebo odkud byly údaje získány.

2.  Za přesnost operativních osobních údajů odpovídá:

a)  Eurojust v případě operativních osobních údajů, které poskytl členský stát nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, pokud byly poskytnuté údaje v průběhu jejich zpracovávání Eurojustem pozměněny;

b)  členský stát nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, který údaje poskytl Eurojustu, pokud nebyly předložené údaje pozměněny v průběhu jejich zpracovávání Eurojustem;

c)  Eurojust v případě operativních osobních údajů poskytnutých třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, jakož i operativních osobních údajů, které Eurojust získal z veřejně dostupných zdrojů.

3.  Za dodržování nařízení (EU) 2018/...(42) ve vztahu k administrativním osobním údajům a za dodržování tohoto nařízení a článku 3 a kapitoly IX nařízení (EU) 2018/...+ ve vztahu k operativním osobním údajům odpovídá Eurojust.

Za zákonnost předávání operativních osobních údajů odpovídají:

a)  pokud členský stát poskytl dotčené operativní osobní údaje Eurojustu, tento členský stát;

b)  Eurojust, pokud poskytl dotčené operativní osobní údaje členským státům, orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, třetím zemím či mezinárodním organizacím.

4.  Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, odpovídá Eurojust za všechny údaje, které zpracovává.

Článek 46

Odpovědnost za neoprávněné nebo nesprávné zpracování údajů

1.  V souladu s článkem 340 Smlouvy o fungování o EU odpovídá Eurojust za újmu způsobenou jakékoliv osobě v důsledku jím provedeného neoprávněného nebo nesprávného zpracování údajů.

2.  Stížnostmi proti Eurojustu ohledně odpovědnosti za újmu podle odstavce 1 tohoto článku se zabývá Soudní dvůr v souladu s článkem 268 Smlouvy o fungování EU.

3.  Každý členský stát odpovídá v souladu se svým vnitrostátním právem za újmu způsobenou jakékoliv fyzické osobě v důsledku jím provedeného neoprávněného nebo nesprávného zpracování údajů, které byly předány Eurojustu.

KAPITOLA V

VZTAHY S PARTNERY▌

ODDÍL I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 47

Společná ustanovení

1.  Je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů, může Eurojust navázat a udržovat spolupráci s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie v souladu s jejich cíli a s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi v souladu se strategií spolupráce uvedenou v článku 52.

2.  Pokud je to relevantní pro plnění jeho úkolů a s výhradou jakýchkoli omezení podle čl. 21 odst. 8 a článku 76, může si Eurojust se subjety uvedenými v odstavci 1 tohoto článku přímo vyměňovat všechny informace, s výjimkou osobních údajů.

3.  Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 může Eurojust se subjekty uvedenými v odstavci 1 uzavírat pracovní ujednání. Tato pracovní ujednání nepředstavují základ umožňující výměnu osobních údajů a nejsou pro Unii a její členské státy závazná.

4.  Eurojust může ▌získávat a zpracovávat osobní údaje získané od subjektů uvedených v odstavci 1, je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů a je-li to v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů.

5.  Eurojust předává osobní údaje orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, třetím zemím a mezinárodním organizacím ▌, pouze je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů a je-li to v souladu s články 55 a 56. Jestliže údaje, které mají být předány, poskytl členský stát, vyžádá si Eurojust souhlas příslušného orgánu tohoto členského státu, neudělil-li tento členský stát předchozí povolení k takovému dalšímu předávání obecnou formou nebo s výhradou zvláštních podmínek. Tento souhlas může být kdykoliv zrušen.

6.  Osobní údaje, které členské státy, orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, třetí země či mezinárodní organizace získaly od Eurojustu, nesmějí být dále předány třetím stranám ▌, ledaže jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  Eurojust získal předchozí souhlas členského státu, který údaje poskytl;

b)  Eurojust dal po zvážení okolností daného případu svůj výslovný souhlas;

c)  další předání je pouze pro konkrétní účel, který není neslučitelný s účelem, pro nějž byly údaje předány.

ODDÍL II

VZTAHY S PARTNERY UVNITŘ UNIE

Článek 48

Spolupráce s Evropskou soudní sítí a jinými sítěmi Unie zapojenými do justiční spolupráce v trestních věcech

1.  Eurojust a Evropská soudní síť v trestních věcech navzájem udržují mimořádně úzké vztahy, založené na konzultacích a doplňkovosti, a to především mezi národním členem, kontaktními místy Evropské soudní sítě v témže členském státě jako národní člen a národními zpravodaji pro Eurojust a Evropskou soudní síť. V zájmu účinné spolupráce se přijmou tato opatření:

a)  národní členové v jednotlivých případech informují kontaktní místa Evropské soudní sítě o všech případech, které může tato síť podle jejich mínění řešit lépe;

b)  sekretariát Evropské soudní sítě tvoří zaměstnanci Eurojustu. Pracuje jako oddělená jednotka a může využívat administrativní zdroje Eurojustu, které jsou nezbytné pro plnění úkolů Evropské soudní sítě, včetně zahrnutí nákladů na plenární schůze Evropské soudní sítě;

c)  k účasti na schůzích Eurojustu mohou být v jednotlivých případech přizvána kontaktní místa Evropské soudní sítě;

d)  Eurojust a Evropská soudní síť mohou při určování podle čl. 20 odst. 7 písm. b), zda by žádost měla být vyřizována za pomoci Eurojustu nebo Evropské soudní sítě, využívat národní koordinační systém Eurojustu.

2.  Sekretariát sítě pro společné vyšetřovací týmy a sekretariát sítě zřízené rozhodnutím 2002/494/SVV tvoří zaměstnanci Eurojustu. Tyto sekretariáty pracují jako oddělené jednotky. Mohou využívat administrativní zdroje Eurojustu, které jsou nezbytné pro plnění jejich úkolů. Koordinaci sekretariátů zajišťuje Eurojust. Tento odstavec se vztahuje na sekretariát jakékoliv relevantní sítě zapojené do justiční spolupráce v trestních věcech, pro niž má Eurojust zajišťovat podporu v podobě sekretariátu. Eurojust může relevantní evropské sítě a instituce zapojené do justiční spolupráce v trestních věcech podporovat, a to případně i prostřednictvím sekretariátu zřízeného při Eurojustu.

3.  Síť zřízená rozhodnutím 2008/852/SVV může požádat, aby jí Eurojust poskytl sekretariát. Bude-li taková žádost podána, použije se odstavec 2.

Článek 49

Vztahy s Europolem

1.  Eurojust přijme všechna vhodná opatření k tomu, aby umožnil Europolu v rámci jeho pravomocí nepřímý přístup k informacím poskytnutým Eurojustem, a to na základě systému výskyt shody / bez výskytu shody, aniž jsou dotčena jakákoli omezení určená členským státem, institucí nebo jiným subjektem Unie, třetí zemí nebo mezinárodní organizací ▌, které tyto informace poskytly. V případě výskytu shody zahájí Eurojust postup, kterým mohou být informace, jež vedly k výskytu shody, sdíleny v souladu s rozhodnutím členského státu, instituce nebo jiného subjektu Unie, třetí země či mezinárodní organizace ▌, které informace Eurojustu poskytly.

2.  Vyhledávání informací v souladu s odstavcem 1 lze provádět pouze za účelem zjištění, zda se informace v držení Europolu shodují s informacemi, které zpracovává Eurojust.

3.  Eurojust umožní vyhledávání v souladu s odstavcem 1 až poté, co jej Europol informuje, kteří zaměstnanci Europolu jsou určeni za oprávněné provádět taková vyhledávání.

4.  Pokud během doby, kdy Eurojust zpracovává informace v souvislosti s určitým vyšetřováním, Eurojust nebo členský stát zjistí, že je nezbytná koordinace, spolupráce nebo podpora v rámci pravomocí Europolu, Eurojust o této skutečnosti informuje Europol a zahájí postup pro sdílení informací v souladu s rozhodnutím členského státu, který informace poskytl. V takovém případě Eurojust konzultuje Europol.

5.  Eurojust naváže a udržuje úzkou spolupráci s Europolem, pokud je to nezbytné k plnění úkolů obou agentur a k dosažení jejich cílů, a to s ohledem na potřebu vyhnout se zdvojení činností.

Za tímto účelem se výkonný ředitel Europolu a předseda Eurojustu pravidelně setkávají, aby projednali otázky společného zájmu.

6.  Europol respektuje jakékoliv omezení přístupu či použití, dané všeobecnými nebo zvláštními podmínkami, které uvedly členský stát, instituce nebo jiný subjekt Unie, třetí země nebo mezinárodní organizace, pokud jde o informace, které poskytly ▌.

Článek 50

Vztahy s Úřadem evropského veřejného žalobce

1.  Eurojust naváže a udržuje úzký vztah s Úřadem evropského veřejného žalobce založený na vzájemné spolupráci v rámci jejich pravomocí a na rozvoji provozních, správních a řídicích vazeb mezi nimi, jak je uvedeno v tomto článku. Za tímto účelem se ▌předseda Eurojustu a evropský nejvyšší žalobce pravidelně setkávají a projednávají otázky společného zájmu. Scházejí se na žádost předsedy Eurojustu nebo na žádost evropského nejvyššího žalobce.

2.  Eurojust se zabývá žádostmi o podporu podanými Úřadem evropského veřejného žalobce bez zbytečného odkladu a tam, kde je to vhodné, je vyřizuje stejným způsobem, jako by byly podány vnitrostátním orgánem příslušným pro justiční spolupráci.

3.  Kdykoliv je to nezbytné pro podporu spolupráce podle odstavce 1 tohoto článku, Eurojust využívá národní koordinační systémy Eurojustu zřízené podle článku 20, jakož i vztahy, které navázal se třetími zeměmi, včetně styčných soudců nebo státních zástupců.

4.  V provozních záležitostech souvisejících s pravomocemi Úřadu evropského veřejného žalobce Eurojust tento úřad informuje a případně jej zapojí do své činnosti týkající se přeshraničních případů, mimo jiné těmito způsoby:

a)  sdílením informací o svých případech, včetně osobních údajů, v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení;

b)  vyzváním Úřadu evropského veřejného žalobce, aby poskytl podporu.

5.  Eurojust má na základě systému výskytu shody / bez výskytu shody nepřímý přístup k informacím v systému řízení případů Úřadu evropského veřejného žalobce. Kdykoliv je nalezena shoda mezi údaji zadanými do systému řízení případů Úřadem evropského veřejného žalobce a údaji v držení Eurojustu, je tato skutečnost sdělena jak Eurojustu, tak Úřadu evropského veřejného žalobce a rovněž členskému státu, který tyto údaje Eurojustu poskytl. ▌Eurojust přijme vhodná opatření, aby Úřadu evropského veřejného žalobce umožnil nepřímý přístup k informacím v jeho systému řízení případů na základě systému výskyt shody / bez výskytu shody.

6.  Úřad evropského veřejného žalobce může využívat administrativní podporu a zdroje Eurojustu. Za tímto účelem může Eurojust poskytovat Úřadu evropského veřejného žalobce služby společného zájmu. Podrobnosti stanoví ujednání.

Článek 51

Vztahy s ostatními institucemi a jinými subjekty Unie

1.  Eurojust naváže a udržuje vztahy spolupráce s Evropskou sítí pro justiční vzdělávání.

2.  Úřad OLAF přispívá ke koordinační práci Eurojustu, která se týká ochrany finančních zájmů Unie v rámci jeho pravomocí podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013.

3.  Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž přispívá k činnosti Eurojustu mimo jiné tím, že předává relevantní informace zpracované v rámci svých pravomocí a úkolů podle čl. 8 odst. 1 písm. m) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624(43). Zpracovávání veškerých osobních údajů Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž v této souvislosti se řídí nařízením (EU) 2018/...(44).

4.  Aniž je dotčen článek 8 tohoto nařízení, zajistí členské státy pro účely přijímání a předávání informací mezi Eurojustem a úřadem OLAF, aby byli národní členové Eurojustu považováni, výhradně pro účely nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, za příslušné orgány členských států. Výměnou informací mezi úřadem OLAF a národními členy není dotčena povinnost poskytovat na základě uvedených nařízení informace jiným příslušným orgánům.

ODDÍL III

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 52

Vztahy s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi

1.  Eurojust může navázat a udržovat spolupráci s orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi.

Za tímto účelem vypracuje Eurojust každé čtyři roky v konzultaci s Komisí strategii spolupráce, v níž uvede třetí země a mezinárodní organizace, s nimiž je třeba operativně spolupracovat.

2.  Eurojust může uzavírat se subjekty uvedenými v čl. 47 odst. 1 pracovní ujednání.

3.  Eurojust může po dohodě s dotčenými příslušnými orgány určit kontaktní místa ve třetích zemích s cílem usnadnit spolupráci v souladu se svými provozními potřebami.

Článek 53

Styční soudci nebo státní zástupci vyslaní do třetích zemí

1.  Pro usnadnění justiční spolupráce se třetími zeměmi v případech, kdy Eurojust poskytuje pomoc podle tohoto nařízení, může kolegium vyslat styčné soudce nebo státní zástupce do třetí země, byla-li uzavřena pracovního ujednání podle čl. 47 odst. 3 s příslušnými orgány dané třetí země.

2.  Mezi úkoly styčných soudců nebo státních zástupců patří veškerá činnost určená k podpoře a urychlení všech forem justiční spolupráce v trestních věcech, zejména vytvořením přímého propojení s příslušnými orgány dotyčné třetí země. Styčný soudce nebo státní zástupce si při plnění svých úkolů může vyměňovat operativní osobní údaje s příslušnými orgány dotyčné třetí země v souladu s článkem 56.

3.  Styčný soudce nebo státní zástupce podle odstavce 1 musí mít zkušenosti s prací pro Eurojust a přiměřené znalosti v oblasti justiční spolupráce a o způsobu fungování Eurojustu. Vyslání styčného soudce nebo státního zástupce jménem Eurojustu podléhá předchozímu souhlasu tohoto soudce nebo státního zástupce a jeho členského státu.

4.  Pokud je styčný soudce nebo státní zástupce vyslaný Eurojustem vybrán z národních členů nebo jejich zástupců či asistentů:

a)  dotčený členský stát jej nahradí ve funkci národního člena, zástupce nebo asistenta;

b)  přestává být oprávněn k výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v souladu s článkem 8.

5.  Aniž je dotčen článek 110 služebního řádu, vypracuje kolegium podmínky pro vysílání styčných soudců nebo státních zástupců, včetně výše odměny. Kolegium přijme v tomto ohledu nezbytná prováděcí opatření a konzultuje přitom Komisi.

6.  Činnost styčných soudců nebo státních zástupců vyslaných Eurojustem ▌podléhá dozoru evropského inspektora ochrany údajů. Styční soudci nebo státní zástupci podávají zprávu kolegiu, které ve výroční zprávě vhodným způsobem informuje Evropský parlament a Radu o jejich činnosti. Styční soudci nebo státní zástupci informují národní členy a příslušné vnitrostátní orgány o všech případech týkajících se jejich členského státu.

7.  Příslušné orgány členských států a styční soudci nebo státní zástupci uvedení v odstavci 1 mohou být v přímém vzájemném kontaktu. V těchto případech styčný soudce nebo státní zástupce o tomto kontaktu informuje národního člena.

8.  Styční soudci nebo státní zástupci uvedení v odstavci 1 jsou připojeni k systému řízení případů.

Článek 54

Žádosti o justiční spolupráci podané třetím zemím a obdržené ze třetích zemí

1.  Eurojust může se souhlasem dotčených členských států koordinovat výkon žádostí o justiční spolupráci podaných třetí zemí, pokud tyto žádosti ▌vyžadují výkon v nejméně dvou členských státech jako součást téhož vyšetřování. Tyto žádosti může Eurojustu předat také příslušný vnitrostátní orgán.

2.  V naléhavých případech a v souladu s článkem 19 může žádosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku podané třetí zemí, která s Eurojustem uzavřela dohodu o spolupráci nebo pracovní ujednání, přijímat a předávat mechanismus stálé koordinace.

3.  Aniž je dotčen čl. 3 odst. 5, Eurojust usnadňuje justiční spolupráci se třetí zemí v případech, kdy dotčený členský stát podává žádosti o justiční spolupráci, jež se vztahují k témuž vyšetřování a které vyžadují výkon v dané třetí zemi.

ODDÍL IV

PŘEDÁVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ

Článek 55

Předávání operativních osobních údajů orgánům, institucím a jiným subjektům Unie

1.  S výhradou případných dalších omezení podle tohoto nařízení, zejména čl. 21 odst. 8, čl. 47 odst. 5 a článku 76, předá Úřad operativní osobní údaje jinému orgánu, instituci či subjektu Unie, pouze pokud jsou takové údaje nezbytné k legitimnímu plnění úkolů spadajících do pravomoci daného jiného orgánu, instituce či subjektu Unie.

2.  Pokud se operativní osobní údaje předávají na žádost jiného orgánu, instituce či subjektu Unie, odpovídají za legitimitu tohoto předání správce i příjemce.

Eurojust je povinen ověřit pravomoc dotyčného jiného orgánu, instituce či subjektu Unie a předběžně posoudit nezbytnost předání operativních osobních údajů. Vzniknou-li pochybnosti, zda je předání nezbytné, požádá Eurojust příjemce o doplňující informace.

Dotyčný jiný orgán, instituce či subjekt Unie zajistí, aby nezbytnost předání operativních osobních údajů mohla být dodatečně ověřena.

3.  Dotčený jiný orgán, instituce či subjekt Unie zpracuje operativní osobní údaje výlučně pro účely, pro které byly předány.

Článek 56

Obecné zásady pro předávání operativních osobních údajů třetím zemím a mezinárodním organizacím

1.  Eurojust může předat operativní osobní údaje ▌třetí zemi nebo ▌mezinárodní organizaci, pokud jsou splněna použitelná pravidla pro ochranu údajů a ostatní ustanovení tohoto nařízení a pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  dané předání je nezbytné pro výkon úkolů Eurojustu;

b)  orgán ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, kterému byly operativní osobní údaje předány, je orgánem příslušným v oblasti prosazování práva a v trestních věcech;

c)  v případě, že operativní osobní údaje, které mají být předány v souladu s tímto článkem, byly Eurojustu předány nebo zpřístupněny členským státem, Eurojust získal předchozí povolení k předání od příslušného orgánu tohoto členského státu v souladu s jeho vnitrostátním právem, neudělil-li tento členský stát povolení k takovému předávání obecnou formou nebo s výhradou zvláštních podmínek;

d)  v případě dalšího předání třetí zemí nebo mezinárodní organizací jiné třetí zemi nebo mezinárodní organizaci Eurojust vyžaduje, aby třetí země nebo mezinárodní organizace, která údaje předává, získala předchozí povolení Eurojustu pro takové další předání.

Eurojust může udělit povolení podle prvního pododstavce písm. d) pouze na základě předchozího povolení členského státu, z nějž údaje pocházejí, a po řádném zohlednění všech relevantních faktorů, včetně závažnosti trestného činu, účelu, pro který byly operativní osobní údaje původně předány, a úrovně ochrany osobních údajů ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, které mají být operativní osobní údaje dále předány.

2.  Jsou-li splněny podmínky odstavce 1 tohoto článku, může Eurojust předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pouze pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a)  Komise podle článku 57 rozhodla, že daná třetí země nebo mezinárodní organizace zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, nebo v případě, že neexistuje takové rozhodnutí o odpovídající ochraně, byly poskytnuty nebo existují vhodné záruky podle čl. 58 odst. 1, nebo v případě, že neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně ani tyto vhodné záruky, uplatní se výjimka pro specifické situace podle čl. 59 odst. 1;

b)  mezi Eurojustem a danou třetí zemí nebo mezinárodní organizací byla před ... [datum použitelnosti tohoto nařízení] uzavřena dohoda o spolupráci umožňující výměnu operativních osobních údajů v souladu s článkem 26a rozhodnutí 2002/187/SVV, nebo

c)  byla uzavřena mezinárodní dohoda mezi Unií a danou třetí zemí nebo mezinárodní organizací podle článku 218 Smlouvy o fungování EU, která poskytuje přiměřené záruky týkající se ochrany soukromí a základních práv a svobod fyzických osob.

3.  Podrobnosti pro provedení dohod či rozhodnutí o odpovídající ochraně uvedených v odstavci 2 tohoto článku mohou být stanoveny v pracovních ujednáních uvedených v čl. 47 odst. 3.

4.  Eurojust může v naléhavých případech předat operativní osobní údaje bez předchozího povolení členského státu v souladu s odst. 1 prvním pododstavcem písm. c). Může tak učinit pouze tehdy, pokud je předání operativních osobních údajů nezbytné, aby se zabránilo bezprostřednímu a závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti v určitém členském státě nebo třetí zemi nebo podstatných zájmů členského státu, a pokud předchozí povolení nelze získat včas. Orgán příslušný pro vydání předchozího povolení je bezodkladně informován.

5.  Členské státy a orgány, instituce a jiné subjekty Unie nesmějí dále předat operativní osobní údaje, které získaly od Eurojustu, žádné třetí zemi nebo mezinárodní organizaci. Ve výjmečných případech mohou takové předání provést poté, co je Eurojust povolil po řádném zohlednění všech relevantních faktorů, včetně závažnosti trestného činu, účelu, pro který byly operativní osobní údaje původně předány, a úrovně ochrany osobních údajů ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, kterým mají být operativní osobní údaje dále předány.

6.  Články 57, 58 a 59 se použijí s cílem zajistit, aby úroveň ochrany fyzických osob zaručená tímto nařízením a právem Unie nebyla narušena.

Článek 57

Předání založené na rozhodnutí o odpovídající ochraně

Eurojust může předat operativní osobní údaje určité třetí zemi nebo určité mezinárodní organizaci, pokud Komise rozhodla v souladu s článkem 36 směrnice (EU) 2016/680 o tom, že tato třetí země, území nebo jedno či více konkrétních odvětví v této třetí zemi nebo tato mezinárodní organizace zajišťují odpovídající úroveň ochrany.

Článek 58

Předání založené na vhodných zárukách

1.  Jestliže neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně, může Eurojust předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pokud:

a)  byly právně závazným nástrojem poskytnuty vhodné záruky ve vztahu k ochraně operativních osobních údajů, nebo

b)  Eurojust posoudil všechny okolnosti daného předání operativních osobních údajů a dospěl k závěru, že ve vztahu k ochraně operativních osobních údajů existují vhodné záruky.

2.  Eurojust informuje evropského inspektora ochrany údajů o kategoriích předání podle odst. 1 písm. b).

3.  Je-li předání operativních osobních údajů založeno na odst. 1 písm. b), musí být zdokumentováno a příslušná dokumentace na požádání zpřístupněna evropskému inspektorovi ochrany údajů. Tato dokumentace musí obsahovat záznam o dni a čase předání a informace o přijímajícím příslušném orgánu, o důvodech předání a o předaných operativních osobních údajích.

Článek 59

Výjimky pro specifické situace

1.  Neexistuje-li rozhodnutí o odpovídající ochraně ani vhodné záruky podle článku 58, může Eurojust předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci pouze za podmínky, že předání je nezbytné:

a)  k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné osoby;

b)  k ochraně oprávněných zájmů subjektu údajů;

c)  k tomu, aby se zabránilo bezprostřednímu a závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti v určitém členském státě nebo třetí zemi, nebo

d)  v jednotlivých případech pro účely plnění úkolů Eurojustu, pokud Eurojust nerozhodne, že základní práva a svobody dotčeného subjektu údajů převažují nad veřejným zájmem na předání.

2.  Je-li předání osobních údajů založeno na odstavci 1, musí být zdokumentováno a příslušná dokumentace na požádání zpřístupněna evropskému inspektorovi ochrany údajů. Tato dokumentace musí obsahovat záznam o dni a čase předání a informace o přijímajícím příslušném orgánu, o důvodech předání a o předaných operativních osobních údajích.

KAPITOLA VI

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 60

Rozpočet

1.  Odhady všech příjmů a výdajů Europolu se vypracují pro každý rozpočtový rok, jenž odpovídá kalendářnímu roku, a zanesou se do rozpočtu Eurojustu.

2.  Eurojust má vyrovnaný rozpočet co do příjmů a výdajů.

3.  Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, tvoří příjmy Eurojustu:

a)  příspěvek Unie zapsaný v souhrnném rozpočtu Unie;

b)  jakýkoliv dobrovolný finanční příspěvek členských států;

c)  poplatky za publikace a jakékoli služby poskytované Eurojustem;

d)  ad hoc granty.

4.  Výdaje Eurojustu zahrnují odměny zaměstnanců, správní výdaje, výdaje na infrastrukturu a provozní náklady, včetně financování společných vyšetřovacích týmů.

Článek 61

Sestavování rozpočtu

1.  Správní ředitel sestaví každý rok návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu pro následující rozpočtový rok, včetně plánu pracovních míst, a předá jej výkonné radě. Evropská soudní síť a další sítě Unie zapojené do spolupráce v trestních věcech podle článku 48 jsou informovány o částech odhadu souvisejících s jejich činností včas před předáním tohoto návrhu odhadu Komisi.

2.  Výkonná rada na základě tohoto návrhu odhadu příjmů a výdajů přezkoumá předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu pro následující rozpočtový rok a předá jej kolegiu k přijetí.

3.  Předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu se zašle Komisi každoročně do 31. ledna. Eurojust zašle konečný návrh odhadu příjmů a výdajů, jehož součástí je návrh plánu pracovních míst, do 31. března téhož roku Komisi.

4.  Komise předá odhad příjmů a výdajů Evropskému parlamentu a Radě (dále jen „rozpočtový orgán“) spolu s návrhem souhrnného rozpočtu Unie.

5.  Na základě odhadu příjmů a výdajů Komise zanese do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhady, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst a výši příspěvku, který má být poskytnut ze souhrnného rozpočtu, a předloží jej rozpočtovému orgánu v souladu s články 313 a 314 Smlouvy o fungování EU.

6.  Rozpočtový orgán schvaluje prostředky, které Unie poskytne jako příspěvek Eurojustu.

7.  Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst Eurojustu. ▌Rozpočet Eurojustu přijímá kolegium. Rozpočet Eurojustu se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie. V případě potřeby kolegium rozpočet Eurojustu odpovídajícím způsobem upraví.

8.  Na jakékoli stavební projekty, jež by mohly mít významný dopad na rozpočet Eurojustu ▌, se vztahuje článek 88 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013(45).

Článek 62

Plnění rozpočtu

Správní ředitel jedná jako schvalující osoba Eurojustu a v rámci svých povinností plní rozpočet Eurojustu v mezích schválených v rozpočtu.

Článek 63

Předkládání účetních závěrek a absolutorium

1.  Do 1. března rozpočtového roku (rok N + 1) předá účetní Eurojustu účetnímu Komise a Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku za předchozí rozpočtový rok (rok N).

2.  Do 31. března roku N + 1 předá Eurojust Evropskému parlamentu, Radě a Účetnímu dvoru zprávu o rozpočtovém a finančním řízení za rok N.

3.  Do 31. března roku N+1 předá účetní Komise Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku Eurojustu za rok N konsolidovanou s účetní závěrkou Komise.

4.  V souladu s čl. 246 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 předloží Účetní dvůr své připomínky k předběžné účetní závěrce Eurojustu do 1. června roku N+1.

5.  Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce Eurojustu podle článku 246 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 správní ředitel vypracuje konečnou účetní závěrku Eurojustu na vlastní odpovědnost a předloží ji výkonné radě k vyjádření stanoviska.

6.  Výkonná rada vydá stanovisko ke konečné účetní závěrce Eurojustu.

7.  Do 1. července roku N + 1 správní ředitel předá konečnou účetní závěrku za rok N Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru společně se stanoviskem výkonné rady.

8.  Konečná účetní závěrka za rok N se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do 15. listopadu roku N + 1.

9.  Správní ředitel předá Účetnímu dvoru odpověď na připomínky do 30. září roku N + 1. Správní ředitel tuto odpověď předá také výkonné radě a Komisi.

10.  Správní ředitel poskytne Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro řádný průběh udělení absolutoria za daný rozpočtový rok v souladu s čl. 261 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046.

11.  Na základě doporučení Rady přijatého kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament do 15. května roku N + 2 správnímu řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rok N.

12.  Absolutorium za plnění rozpočtu Eurojustu uděluje Evropský parlament na doporučení Rady postupem srovnatelným s postupem stanoveným v článku 319 Smlouvy o fungování EU a v článcích 260, 261 a 262 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 a na základě zprávy o auditu Účetního dvora.

Odmítne-li Evropský parlament udělit absolutorium do 15. března roku N + 2, je správní ředitel vyzván, aby vysvětlil svůj postoj kolegiu, které poté podle okolností přijme své konečné rozhodnutí o postoji správního ředitele.

Článek 64

Finanční pravidla

1.  Finanční pravidla platná pro Eurojust přijímá výkonná rada v souladu s nařízením v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 po konzultaci s Komisí. Tato finanční pravidla se nesmějí odchýlit od ▌nařízení v přenesené pravomoci (EU) 1271/2013, ledaže je toto odchýlení zvlášť vyžadováno pro provoz Eurojustu a Komise udělila předem souhlas.

Eurojust a Europol společně stanoví pravidla a podmínky, na základě kterých jsou vyřizovány žádosti o finanční podporu pro činnosti společných vyšetřovacích týmů.

2.  Eurojust může udělovat granty na plnění svých úkolů podle čl. 4 odst. 1. Granty určené na úkoly podle čl. 4 odst. 1 písm. e) mohou být členským státům uděleny bez výzvy k podávání návrhů.

KAPITOLA VII

USTANOVENÍ O ZAMĚSTNANCÍCH

Článek 65

Obecná ustanovení

1.   Na zaměstnance Eurojustu se vztahují služební a pracovní řád a pravidla přijatá na základě dohody mezi orgány Unie k jejich provedení.

2.  Zaměstnanci Eurojustu se přijímají podle pravidel a předpisů platných pro úředníky a ostatní zaměstnance Unie s přihlédnutím k veškerým kritériím uvedeným v článku 27 služebního řádu, včetně kritéria rozložení podle zeměpisného původu.

Článek 66

Vyslaní národní odborníci a další pracovníci

1.  Vedle vlastních zaměstnanců využívá Eurojust služeb vyslaných národních odborníků nebo jiných pracovníků, které Eurojust nezaměstnává.

2.  Kolegium přijme rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do Eurojustu a pro využití dalších zaměstnanců, zejména za účelem zabránění případnému střetu zájmů.

3.  Eurojust přijme vhodná správní opatření, mimo jiné prostřednictvím strategií v oblasti odborné přípravy a prevence, s cílem zabránit střetům zájmů včetně takových střetů, které se týkají doby po skončení pracovního poměru.

KAPITOLA VIII

HODNOCENÍ A PŘEDKLÁDÁNÍ ZPRÁV

Článek 67

Zapojení orgánů Unie a vnitrostátních parlamentů

1.  Eurojust předává svou výroční zprávu Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům, jež mohou předkládat připomínky a závěry.

2.   Před svým zvolením učiní nově zvolený předseda Eurojustu prohlášení před příslušným výborem nebo příslušnými výbory Evropského parlamentu a zodpoví otázky členů tohoto výboru nebo výborů. Tyto rozpravy se nevztahují přímo ani nepřímo na konkrétní opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými operativními případy.

3.  Předseda Eurojustu jednou ročně vystoupí na meziparlamentním setkání výborů, na němž Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty společně hodnotí činnost Eurojustu, aby projednal stávající činnost Eurojustu a představil jeho výroční zprávu nebo jiné klíčové dokumenty Eurojustu.

Tyto rozpravy se nevztahují přímo ani nepřímo na konkrétní opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými operativními případy.

4.  Kromě dalších informačních a konzultačních povinností stanovených v tomto nařízení Eurojust předává Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům v jejich úředních jazycích pro informaci:

a)  výsledky studií a strategických projektů vypracovaných nebo zadaných Eurojustem;

b)  programové dokumenty uvedené v článku 15;

c)  pracovní ujednání uzavřená se třetími stranami.

Článek 68

Stanoviska k navrhovaným legislativním aktům

Komise a členské státy vykonávající svá práva vyplývající z čl. 76 písm. b) Smlouvy o fungování EU mohou požádat Eurojust o stanovisko ke všem navrhovaným legislativním aktům uvedeným v článku 76 Smlouvy o fungování EU.

Článek 69

Hodnocení a přezkum

1.  Do ...[ ▌pět let ode dne použitelnosti tohoto nařízení] ▌a poté každých pět let Komise zadá hodnocení provádění tohoto nařízení a jeho dopadu, jakož i účinnosti a účelnosti Eurojustu a jeho pracovních postupů. V rámci hodnocení je konzultováno i kolegium. Hodnocení se může zabývat zejména tím, zda je případně třeba upravit pravomoci Eurojustu, a finančními dopady takových úprav.

2.  Komise předá hodnotící zprávu spolu se svými závěry Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům, Radě a kolegiu. Zjištění uvedené v hodnocení se zveřejňují.

KAPITOLA IX

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 70

Výsady a imunity

Na Eurojust a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU.

Článek 17

Pravidla pro používání jazyků

1.  Na Eurojust se vztahuje nařízení Rady č. 1(46).

2.  O vnitřních pravidlech pro používání jazyků Eurojustu rozhoduje kolegium dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů.

3.  Překladatelské služby potřebné pro fungování Eurojustu zajišťuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, zřízené nařízením Rady (ES) č. 2965/94(47), pokud si jeho nedostupnost nevyžádá jiné řešení.

Článek 72

Důvěrnost

1.  Národní členové, jejich zástupci a asistenti uvedení v článku 7, zaměstnanci Eurojustu, národní zpravodajové, vyslaní národní odborníci, styční soudci nebo státní zástupci, pověřenec pro ochranu osobních údajů a členové a zaměstnanci úřadu evropského inspektora ochrany údajů jsou vázáni povinností zachovávat důvěrnost o všech informacích, o nichž se dozvědí při plnění svých úkolů.

2.  Povinnost zachovávat důvěrnost údajů se vztahuje také na všechny osoby a subjekty, které s Eurojustem spolupracují.

3.  Povinnost zachovávat důvěrnost údajů platí i po skončení funkce nebo zaměstnání a po ukončení činnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2.

4.  Povinnost zachovávat důvěrnost se vztahuje na všechny informace, které Eurojust získá nebo vymění, pokud již tyto informace nebyly zákonně zveřejněny nebo nejsou veřejnosti přístupné.

Článek 73

Podmínky důvěrnosti vnitrostátních řízení

1.  Aniž je dotčen čl. 21 odst. 3, pokud jsou informace získávány nebo vyměňovány prostřednictvím Eurojustu, může orgán členského státu, který je poskytl, pro jejich využívání přijímajícím orgánem ve vnitrostátním řízení stanovit podmínky podle svého vnitrostátního práva.

2.  Orgán členského státu, který informace uvedené v odstavci 1 přijímá, je těmito podmínkami vázán.

Článek 74

Transparentnost

1.  Na dokumenty uchovávané Eurojustem se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(48).

2.  Do šesti měsíců ode dne své první schůze vypracuje výkonná rada podrobná pravidla pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 určená k přijetí kolegiem.

3.  Proti rozhodnutím přijatým Eurojustem podle článku 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 lze podat stížnost k veřejnému ochránci práv za podmínek stanovených ve článku 228 Smlouvy o fungování EU nebo žalobu k Soudnímu dvoru za podmínek stanovených v článku 263 této Smlouvy.

4.  Eurojust zveřejní na svých internetových stránkách seznam členů výkonné rady a shrnutí výsledků její schůze. Od zveřejnění těchto shrnutí lze dočasně či trvale upustit nebo je omezit, pokud by to ohrozilo plnění úkolů Eurojustu s ohledem na jeho povinnost zachování mlčenlivosti a důvěrnosti a na operativní povahu Eurojustu.

Článek 75

Úřad OLAF a Účetní dvůr

1.  Pro usnadnění boje proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným protiprávním jednáním podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 do ... [šest měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Eurojust přistoupí k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(49). Eurojust přijme vhodná ustanovení vztahující se na všechny národní členy, jejich zástupce a asistenty, všechny vyslané národní odborníky a všechny zaměstnance Eurojustu podle vzoru stanoveného v příloze k uvedené dohodě.

2.  Účetní dvůr má pravomoc provádět kontrolou dokumentů a inspekcemi na místě audit u všech příjemců grantů, zhotovitelů, dodavatelů, poskytovatelů nebo subdodavatelů, kteří od Eurojustu obdrželi finanční prostředky Unie.

3.  Úřad OLAF může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96(50) ▌s cílem zjistit, zda došlo k nesrovnalostem poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie v souvislosti s výdaji financovanými Eurojustem.

4.  Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí pracovní ujednání se třetími zeměmi či mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu Eurojustu obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Účetní dvůr a úřad OLAF k provádění takových auditů a vyšetřování podle jejich působnosti.

5.  Zaměstnanci Eurojustu, správní ředitel a členové kolegia a výkonné rady neprodleně oznámí úřadu OLAF a Úřadu evropského veřejného žalobce podezření na neoprávněnou či protiprávní činnost v rámci jejich příslušných pravomocí, o níž se dozvěděli při plnění svých povinností; tímto oznámením není dotčena jejich případná odpovědnost.

Článek 76

Předpisy týkající se ochrany citlivých informací nepodléhajících utajení a utajovaných informací

1.  Eurojust vypracuje vnitřní pravidla pro nakládání s informacemi a zachování jejich důvěrnosti a pro ochranu citlivých informací nepodléhajících utajení, a to i ohledně vytváření a zpracovávání těchto informací v Eurojustu.

2.   Eurojust vypracuje vnitřní pravidla pro ochranu utajovaných informací EU, která musí být v souladu s rozhodnutím Rady 2013/488/EU(51) s cílem zajistit rovnocennou úroveň ochrany těchto informací.

Článek 77

Správní šetření

Správní činnost Eurojustu podléhá šetřením evropského veřejného ochránce práv v souladu s článkem 228 Smlouvy o fungování EU.

Článek 78

Jiná odpovědnost než odpovědnost za neoprávněné nebo nesprávné zpracování údajů

1.  Smluvní odpovědnost Eurojustu se řídí právem rozhodným pro danou smlouvu.

2.  Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat na základě jakékoliv rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené Eurojustem.

3.  V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Eurojust v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států a nezávisle na jakékoliv odpovědnosti podle článku 46 veškerou újmu způsobenou Eurojustem nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich povinností.

4.  Odstavec 3 se rovněž použije na újmu, která byla způsobena zaviněním národního člena nebo jeho zástupce či asistenta při výkonu jejich povinností. Jedná-li však tato osoba na základě jí svěřených pravomocí podle článku 8, uhradí její členský stát Eurojustu náklady, jež mu vznikly v důsledku náhrady uvedené újmy.

5.  Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradu újmy podle odstavce 3.

6.  Vnitrostátní soudy členských států příslušné k projednávání sporů týkajících se odpovědnosti Eurojustu podle tohoto článku se určují podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(52) ▌.

7.  Osobní odpovědnost zaměstnanců Eurojustu vůči Eurojustu se řídí použitelnými ustanoveními služebního nebo pracovního řádu.

Článek 79

Dohoda o sídle a provozní podmínky

1.  Eurojust sídlí v Haagu v Nizozemsku.

2.  Nezbytná ujednání související s umístěním, které má být v Nizozemsku Eurojustu poskytnuto, a prostory, které mají být Nizozemskem dány k dispozici, jakož i zvláštní pravidla, která se tam vztahují na správního ředitele, členy kolegia, zaměstnance Eurojustu a jejich rodinné příslušníky, se stanoví v dohodě o sídle uzavřené mezi Eurojustem a Nizozemskem poté, co ji schválí kolegium.

Článek 80

Přechodná ustanovení

1.  Eurojust, jak je zřízen tímto nařízením, je univerzálním právním nástupcem pro všechny smlouvy, které uzavřel, závazky, které přijal, a majetek, který nabyl Eurojust, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV.

2.  Národní členové Eurojustu, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV, vyslaní každým členským státem podle uvedeného rozhodnutí se stávají národními členy Eurojustu podle kapitoly II oddílu II tohoto nařízení. Jejich funkční období může být jednou prodlouženo podle čl. 7 odst. 5 tohoto nařízení, jakmile toto nařízení vstoupí v platnost, bez ohledu na předcházející prodloužení.

3.  Předseda a místopředsedové Eurojustu, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV, se ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost stávají předsedou a místopředsedy Eurojustu podle článku 11 tohoto nařízení, dokud neuplyne jejich funkční období podle uvedeného rozhodnutí. Po vstupu tohoto nařízení v platnost podle čl. 11 odst. 4 tohoto nařízení mohou být jednou opětovně zvoleni, bez ohledu na jejich předchozí znovuzvolení.

4.  Správní ředitel, který byl naposledy jmenován podle článku 29 rozhodnutí 2002/187/SVV, se stává správním ředitelem podle článku 17 tohoto nařízení, dokud neuplyne jeho funkční období podle uvedeného rozhodnutí. Funkční období uvedeného správního ředitele může být jednou prodlouženo poté, co toto nařízení vstoupí v platnost.

5.  Toto nařízení se nedotýká platnosti dohod, které uzavřel Eurojust, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV. Zejména všechny mezinárodní dohody uzavřené Eurojustem před ... [den použitelnosti tohoto nařízení] zůstávají nadále platné.

6.  Postup udělení absolutoria za plnění rozpočtů schválených na základě článku 35 rozhodnutí 2002/187/SVV se provádí v souladu s pravidly stanovenými článkem 36 uvedeného rozhodnutí.

7.  Tímto nařízením nejsou dotčeny pracovní smlouvy, které byly uzavřeny podle rozhodnutí 2002/187/SVV před vstupem tohoto nařízení v platnost. Úředník pro ochranu osobních údajů, který byl naposledy jmenován podle článku 17 uvedeného rozhodnutí, se stává pověřencem pro ochranu osobních údajů podle článku 36 tohoto nařízení.

Článek 81

Nahrazení a zrušení

1.  ▌Rozhodnutí 2002/187/SVV se nahrazuje, pokud jde o členské státy, jež jsou vázány tímto nařízením, s účinkem ode dne ... [jeden rok po dni vstupu v platnost].

Rozhodnutí 2002/187/SVV se tedy zrušuje s účinkem ode dne ... [jeden rok po dni vstupu v platnost].

2.  Pokud jde o členské státy, jež jsou vázány tímto nařízením, se odkazy na rozhodnutí uvedená v odstavci 1 považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 82

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne ... [jeden rok po dni vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Seznam forem závažné trestné činnosti v působnosti Eurojustu v souladu s čl. 3 odst. 1:

–  terorismus,

–  organizovaná trestná činnost,

–  obchod s drogami,

–  praní peněz,

–  trestná činnost spojená s jadernými a radioaktivními látkami,

–  převaděčství přistěhovalců,

–  obchod s lidmi,

–  trestná činnost související s motorovými vozidly,

–  vražda a těžké ublížení na zdraví,

–  nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

–  únos, nezákonné omezování osobní svobody a braní rukojmí,

–  rasismus a xenofobie,

–  ▌ loupež a závažná krádež,

–  nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

–  podvody,

–  trestná činnost proti finančním zájmům Unie,

–  obchodování zasvěcených osob a manipulace finančního trhu,

–  vydírání a vymáhání peněz za ochranu,

–  padělání a produktové pirátství,

–  padělání veřejných listin a obchodování s nimi,

–  padělání peněz a platebních prostředků,

–  počítačová trestná činnost,

–  korupce,

–  nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

–  nedovolený obchod s ohroženými druhy živočichů,

–  nedovolený obchod s ohroženými druhy a odrůdami rostlin,

–  trestné činy proti životnímu prostředí, včetně znečištění z lodí,

–  nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu,

–  pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům,

–  genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.

PŘÍLOHA II

Kategorie osobních údajů uvedených ve článku 27

1.  a) Příjmení, rodné příjmení, jména a veškeré přezdívky nebo přijatá jména;

b)  datum a místo narození;

c)  státní příslušnost;

d)  pohlaví;

e)  místo bydliště, povolání a místo pobytu dotyčné osoby;

f)  čísla sociálního pojištění nebo jiná úřední čísla používaná v členském státě pro identifikaci fyzických osob, řidičské průkazy, doklady totožnosti a údaje z cestovního pasu, celní a daňová identifikační čísla;

g)  údaje o právnických osobách, pokud obsahují údaje o identifikovaných nebo identifikovatelných fyzických osobách, které jsou soudně vyšetřovány nebo stíhány;

h)  údaje o bankovních účtech nebo účtech u jiných finančních institucí;

i)  popis a druh údajných trestných činů, datum jejich spáchání, jejich trestněprávní kvalifikace a stav jejich vyšetřování;

j)  skutečnosti poukazující na mezinárodní rozsah případu;

k)  informace o podezření z účasti na zločinném spolčení;

l)  telefonní čísla, e-mailové adresy, provozní a lokalizační údaje, jakož i případné související údaje potřebné pro identifikaci účastníka nebo uživatele;

m)  údaje o registraci vozidla;

n)  profily DNA stanovené z nekódující části DNA, fotografie a otisky prstů.

2.  a) Příjmení, rodné příjmení, jména a veškeré přezdívky nebo přijatá jména;

b)  datum a místo narození;

c)  státní příslušnost;

d)  pohlaví;

e)  místo bydliště, povolání a místo pobytu dotyčné osoby;

f)  popis a druh trestných činů, které se týkají dotčené osoby, datum jejich spáchání, jejich trestněprávní kvalifikace a stav jejich vyšetřování;

g)  číslo sociálního pojištění nebo jiná úřední čísla používaná v členských státech pro identifikaci fyzických osob, řidičské průkazy, doklady totožnosti a údaje z cestovního pasu, celní a daňová identifikační čísla;

h)  údaje o bankovních účtech a účtech u jiných finančních institucí;

i)  telefonní čísla, e-mailové adresy, provozní a lokalizační údaje a jakékoliv související údaje potřebné pro identifikaci účastníka nebo uživatele;

j)  údaje o registraci vozidla.

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018.
(2)Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1).
(3)Rozhodnutí Rady 2003/659/SVV ze dne 18. června 2003, kterým se mění rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 44).
(4)Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu a o změně rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (Úř. věst. L 138, 4.6.2009, s. 14).
(5) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(6)Rozhodnutí Rady 2002/494/SVV ze dne 13. června 2002 o vytvoření evropské sítě kontaktních míst týkajících se osob odpovědných za genocidium, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny (Úř. věst. L 167, 26.6.2002, s. 1).
(7)Rozhodnutím Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností (Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103).
(8)Rozhodnutí Rady 2008/852/SVV ze dne 24. října 2008 o síti kontaktních míst pro boj proti korupci (Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 38).
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(10)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... ze dne ... o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002 (Úř. věst. L ...).
(11)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím v textu číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)) a v související poznámce pod čarou číslo a datum přijetí uvedeného nařízení a odkaz na jeho vyhlášení v Úředním věstníku.
(12)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(13)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(14)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(15) Společný postoj Rady 2005/69/SVV ze dne 24. ledna 2005 o výměně některých údajů s Interpolem (Úř. věst. L 27, 29.1.2005, s. 61).
(16) Rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. L 205, 7.8.2007, s. 63).
(17)Společná akce Rady 96/277/SVV ze dne 22. dubna 1996 o rámci pro výměnu styčných soudců nebo státních zástupců ke zdokonalování soudní spolupráce mezi členskými státy Evropské unie (Úř. věst. L 105, 27.4.1996, s. 1).
(18)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(19)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).
(22) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
(23) Rozhodnutí Rady 2005/671/SVV ze dne 20. září 2005 o výměně informací a spolupráci v oblasti teroristických trestných činů (Úř. věst. L 253, 29.9.2005, s. 22).
(24) Rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130).
(25)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(26)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(27)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(28)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(29)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(30)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(31)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(32)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(33)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(34)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(35)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(36)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(37)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(38)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(39)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(40)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(41)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(42)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(43) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 ze dne 14. září 2016 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 a zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 863/2007, nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 a rozhodnutí Rady 2005/267/ES (Úř. věst. L 251, 16.9.2016, s. 1).
(44)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 31/18 (2017/002 (COD)).
(45) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42).
(46)Nařízení Rady č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385).
(47) Nařízení Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 o zřízení Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie (Úř. věst. L 314, 7.12.1994, s. 1).
(48) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).
(49)Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
(50) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. prosince 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(51) Rozhodnutí Rady 2013/488/EU ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 274, 15.10.2013, s. 1).
(52) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).


Vzájemné uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci ***I
PDF 1025kWORD 112k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci (COM(2016)0819 – C8-0002/2017 – 2016/0412(COD))
P8_TA-PROV(2018)0380A8-0001/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0819),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0002/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené Senátem Parlamentu České republiky v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro právní záležitosti (A8-0001/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci

P8_TC1-COD(2016)0412


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Unie si vytyčila za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(2)  Justiční spolupráce v trestních věcech v Unii je založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí, jež je od zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 obecně označována za základní kámen justiční spolupráce v trestních věcech v rámci Unie.

(3)  Zajištění a konfiskace nástrojů a výnosů z trestné činnosti patří mezi nejúčinnější prostředky boje proti kriminalitě. ▌Unie se zavázala, že zajistí účinnější identifikaci, konfiskaci a opětovné využití majetku z trestné činnosti v souladu se Stockholmským programem – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je(2).

(4)  Jelikož trestná činnost je často nadnárodní povahy, účinná přeshraniční spolupráce je zásadní pro zajištění a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti.

(5)  Současný právní rámec Unie, pokud jde o vzájemné uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, sestává z rámcových rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ▌(3) a 2006/783/SVV(4).

(6)  Zprávy Komise o provádění rámcových rozhodnutí 2003/577/SVV a 2006/783/SVV ukazují, že stávající systém vzájemného uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci není zcela účinný. Tato rámcová rozhodnutí nejsou v členských státech jednotně provedena a uplatňována, což vede k nedostatečnému vzájemnému uznávání a k přeshraniční spolupráci, jež není optimální.

(7)  Právní rámec Unie pro vzájemné uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci nedrží krok se současným legislativním vývojem na úrovni Unie a na vnitrostátních úrovních. Minimální pravidla o zajištění a konfiskaci majetku jsou stanovena zejména ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU(5). Tato minimální pravidla se týkají konfiskace nástrojů a výnosů z trestné činnosti, včetně případů nemoci nebo útěku podezřelé či obviněné osoby v případech, kdy již bylo zahájeno trestní řízení ohledně trestného činu; rozšířené konfiskace a konfiskace majetku třetích osob. Tato minimální pravidla se týkají také zajištění majetku za účelem jeho případné pozdější konfiskace. Druhy příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci ▌, na něž se vztahuje uvedená směrnice, by měly být začleněny rovněž do právního rámce vzájemného uznávání.

(8)  Při přijímání směrnice 2014/42/EU Evropský parlament a Rada uvedly v prohlášení, že účinný systém zajištění a konfiskace v ▌Unii je neoddělitelně spojen s dobře fungujícím vzájemným uznáváním příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci. Evropský parlament a Rada s přihlédnutím k potřebě zavést ucelený systém zajištění a konfiskace nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Unii vyzvaly Komisi, aby předložila legislativní návrh o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci.

(9)  Ve svém sdělení ze dne 28. dubna 2015 nazvaném „Evropský program pro bezpečnost“ měla Komise za to, že justiční spolupráce v trestních věcech se opírá o účinné přeshraniční nástroje a že vzájemné uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí je klíčovým prvkem v bezpečnostním rámci. Komise rovněž připomenula potřebu zlepšit vzájemné uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci.

(10)  Ve svém sdělení ze dne 2. února 2016 o Akčním plán pro zesílení boje proti financování terorismu Komise zdůraznila potřebu zajistit, aby zločinci, kteří financují terorismus, byli zbaveni svého majetku. Komise uvedla, že v zájmu zabránění organizované trestné činnosti, z níž se financuje terorismus, je nezbytné tyto pachatele připravit o výnosy z trestné činnosti. Za tím účelem Komise uvedla, že je třeba zajistit, aby byly všechny druhy příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci vymáhány v co nejvyšší možné míře v celé Unii uplatňováním zásady vzájemného uznávání.

(11)  Aby se zajistilo účinné vzájemné uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, měla by se pravidla o uznávání a výkonu těchto příkazů stanovit právně závazným a přímo použitelným aktem Unie.

(12)  Je důležité zjednodušit vzájemné uznávání a výkon příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci stanovením pravidel zavazujících členské státy, aby na svém území bez dalších formalit uznávaly příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci vydané jiným členským státem v rámci ▌řízení v trestních věcech a tyto příkazy vykonávaly.

(13)  Toto nařízení by se mělo vztahovat na všechny příkazy k zajištění a na všechny příkazy ke konfiskaci vydané v rámci řízení v trestních věcech. „Řízení v trestních věcech“ je autonomní pojem práva Unie vykládaný Soudním dvorem Evropské unie bez ohledu na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Tento pojem se proto vztahuje na všechny druhy příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci vydaných v návaznosti na řízení ve věci trestného činu, nikoli pouze na příkazy spadající do oblasti působnosti směrnice 2014/42/EU. Rovněž se vztahuje na jiné druhy příkazů vydaných bez pravomocného odsouzení. Ačkoli takové příkazy nemusejí existovat v právním systému členského státu, měl by dotčený členský stát mít možnost uznat a vykonat takový příkaz vydaný jiným členským státem. Řízení v trestních věcech by rovněž mohlo zahrnovat trestní vyšetřování policií a jinými donucovacími orgány. Příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci vydané v rámci občanskoprávních nebo správních řízení by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyňaty.

(14)  Toto nařízení by se mělo vztahovat na ▌příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci, které se týkají trestných činů, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/42/EU, jakož i příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci týkající se jiných trestných činů. Trestné činy, na které se vztahuje toto nařízení, by proto neměly být omezeny na ▌mimořádně závažné trestné činy s přeshraničním rozměrem, neboť v článku 82 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) se takové omezení nevyžaduje u opatření, jež stanoví pravidla a postupy pro zajištění vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech.

(15)  Spolupráce mezi členskými státy, která je založena na zásadě vzájemného uznávání a bezprostředního výkonu soudních rozhodnutí, předpokládá důvěru v to, že rozhodnutí, která mají být uznána a vykonána, budou vždy přijímána v souladu se zásadami zákonnosti, subsidiarity a proporcionality. Tato spolupráce rovněž předpokládá, že práva osob dotčených příkazem k zajištění nebo příkazem ke konfiskaci by měla být zachována. Mezi tyto dotčené osoby, kterými mohou být fyzické nebo právnické osoby, by měly patřit osoby, proti kterým byl vydán příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci, nebo osoby vlastnící majetek, na nějž se příkaz vztahuje, jakož i jakékoli třetí osoby, jejichž práva k takovému majetku jsou tímto příkazem přímo dotčena, včetně třetích osob v dobré víře. O tom, zda jsou takové třetí osoby přímo dotčeny příkazem k zajištění nebo příkazem ke konfiskaci, by mělo být rozhodnuto podle práva vykonávajícího státu.

(16)  Toto nařízení neznamená změnu povinnosti dodržovat základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).

(17)  Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie (dále jenListina) a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen EÚLP“). To zahrnuje zásadu, že jakákoli diskriminace na základě například pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání, sexuální orientace, státní příslušnosti, jazyka nebo politického přesvědčení nebo zdravotního postižení musí být zakázána. Toto nařízení by se mělo uplatňovat v souladu s těmito právy a zásadami.

(18)  Procesní práva uvedená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU(6), 2012/13/EU(7), 2013/48/EU(8), (EU) 2016/343(9), (EU) 2016/800(10) a (EU) 2016/1919(11) by se měla uplatnit, v rámci oblasti působnosti těchto směrnic, v trestních řízeních, na něž se vztahuje toto nařízení, ve členských státech, které jsou těmito směrnicemi vázány. V každém případě by se na všechna řízení, na něž se vztahuje toto nařízení, měly uplatnit záruky podle Listiny. Zejména by se základní záruky trestního řízení stanovené v Listině měly uplatnit na řízení v trestních věcech, jež nejsou trestními řízeními, ale vztahuje se na ně toto nařízení.

(19)  Zatímco ▌ pravidla pro předání, uznávání a výkon příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci by měla zabezpečit efektivnost postupu vymáhání majetku z trestné činnosti, musejí být dodržována základní práva.

(20)  Při posuzování oboustranné trestnosti by příslušný orgán vykonávajícího státu měl ověřit, zda by skutkové okolnosti zakládající daný trestný čin, uvedené v osvědčení o příkazu k zajištění nebo osvědčení o příkazu ke konfiskaci předloženém příslušným orgánem vydávajícího státu, byly samy o sobě trestné i ve vykonávajícím státě, pokud by v něm nastaly v době rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění či příkazu ke konfiskaci.

(21)  Vydávající orgán by měl při vydávání příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci zajistit dodržování zásad nezbytnosti a přiměřenosti. Podle tohoto nařízení by měl být příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci vydán a předán vykonávajícímu orgánu v jiném členském státě pouze tehdy, pokud by mohl být vydán a použit i ve výhradně vnitrostátním případě. Vydávající orgán by měl odpovídat za posouzení nezbytnosti a přiměřenosti takových příkazů v každém jednotlivém případě, neboť uznání a výkon příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci by neměly být odmítnuty z jiných důvodů, než jsou uvedeny v tomto nařízení.

(22)  V některých případech může být příkaz k zajištění vydán orgánem, určeným vydávajícím státem, který má v trestních věcech pravomoc vydat nebo vykonat příkaz k zajištění v souladu s vnitrostátním právem, přičemž není soudcem, soudem ani státním zástupcem. V těchto případech by měl být příkaz k zajištění potvrzen soudcem, soudem nebo státním zástupcem předtím, než bude předán vykonávajícímu orgánu.

(23)  Členské státy by měly mít možnost učinit prohlášení uvádějící, že pokud je jim předáno osvědčení o příkazu k zajištění nebo osvědčení o příkazu ke konfiskaci za účelem uznání a výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, měl by vydávající orgán předat originál příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci nebo jeho ověřenou kopii spolu s osvědčením o příkazu k zajištění nebo osvědčením o příkazu ke konfiskaci. Členské státy by měly uvědomit Komisi, pokud takové prohlášení činí nebo odvolávají. Komise by měla tyto informace zpřístupnit všem členským státům a Evropské soudní síti zřízené rozhodnutím Rady 2008/976/SVV(12). Evropská soudní síť by uvedené informace měla zpřístupnit na internetových stránkách podle uvedeného rozhodnutí.

(24)  Vydávající orgán by měl předat osvědčení o příkazu k zajištění nebo osvědčení o příkazu ke konfiskaci, v příslušném případě spolu s příkazem k zajištění nebo příkazem ke konfiskaci, buď přímo vykonávajícímu orgánu, nebo případně ústřednímu orgánu vykonávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu za podmínek, které vykonávajícímu orgánu umožňují určit pravost osvědčení a příkazu, například doporučeným dopisem nebo zabezpečenou elektronickou poštou. Vydávající orgán by měl mít možnost využít jakékoli příslušné kanály nebo způsoby předání, včetně zabezpečeného telekomunikačního systému Evropské soudní sítě, Eurojustu nebo jiných kanálů využívaných justičními orgány.

(25)  Má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že osoba, proti níž byl vydán příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci týkající se peněžní částky, vlastní majetek nebo pobírá příjem v některém členském státě, měl by předat osvědčení o daném příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci tomuto členskému státu. Na tomto základě by osvědčení mohlo být například předáno členskému státu, v němž fyzická osoba, proti které byl příkaz vydán, pobývá, nebo nemá-li tato osoba trvalé bydliště, v němž obvykle pobývá. Pokud byl příkaz vydán proti právnické osobě, mohlo by být osvědčení předáno členskému státu, v němž má tato právnická osoba sídlo.

(26)  S ohledem na administrativní předávání a přijímání osvědčení týkajících se příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci by členské státy měly mít možnost určit jeden nebo více ústředních orgánů, je-li to nezbytné z důvodu struktury jejich vnitřního právního systému. Tyto ústřední orgány by mohly rovněž poskytovat administrativní podporu, hrát koordinační úlohu a pomáhat ve sběru statistických údajů, čímž usnadní a podpoří vzájemné uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci.

(27)  Pokud se osvědčení o příkazu ke konfiskaci v souvislosti s příkazem ke konfiskaci týkajícím se peněžní částky předává více než jednomu vykonávajícímu státu, měl by vydávající stát usilovat o to, aby zabránil situaci, kdy by bylo konfiskováno více majetku, než je nezbytné, a celková částka získaná z výkonu příkazu by přesahovala maximální částku v něm uvedenou. Vydávající orgán by za tímto účelem mimo jiné měl v osvědčení o příkazu ke konfiskaci uvést hodnotu majetku v každém vykonávajícím státě, je-li známa, aby ji vykonávající orgány mohly zohlednit; udržovat potřebný kontakt a dialog s vykonávajícími orgány ohledně majetku, jenž má být konfiskován; a neprodleně informovat příslušný vykonávající orgán nebo orgány, domnívá-li se, že by mohlo hrozit nebezpečí, že by konfiskace mohla přesáhnout maximální částku. Ve vhodných případech by mohl Eurojust v rámci svých pravomocí vykonávat úlohu koordinátora s cílem zabránit nadměrné konfiskaci.

(28)  Členské státy by měly být vybídnuty k tomu, aby učinily prohlášení uvádějící, že jako vykonávající státy přijmou osvědčení o příkazu k zajištění nebo osvědčení o příkazu ke konfiskaci nebo obojí v jednom nebo více úředních jazycích Unie, které nejsou jejich úředním jazykem.

(29)  Vykonávající orgán by měl příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci ▌uznat a měl by učinit opatření potřebná ▌pro jejich výkon. Rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci by se mělo přijmout a zajištění nebo konfiskace by se měly vykonat se stejnou rychlostí a prioritou jako u ▌obdobných vnitrostátních případů. Měly by být stanoveny lhůty, jež by měly být vypočteny v souladu s nařízením Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71(13), aby se zajistilo rychlé a účinné rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci a jeho rychlý a účinný výkon. Pokud jde o příkazy k zajištění, vykonávající orgán by měl začít přijímat konkrétní opatření nezbytná pro výkon takových příkazů do 48 hodin po přijetí rozhodnutí o jejich uznání a výkonu.

(30)  Vydávající orgán a vykonávající orgán by měly při výkonu příkazu k zajištění náležitě přihlédnout k důvěrnosti vyšetřování. Vykonávající orgán by měl zejména zaručit důvěrnost skutečností a ▌ podstaty příkazu k zajištění. Tím není dotčena povinnost informovat dotčené osoby o výkonu příkazu k zajištění v souladu s tímto nařízením.

(31)  Uznání a výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci by se neměly odmítnout z jiných důvodů než těch, které jsou stanoveny v tomto nařízení. Toto nařízení by mělo vykonávajícím orgánům umožňovat odmítnout uznat či vykonat příkazy ke konfiskaci na základě zásadyne bis in idem, na základě práv dotčených osob nebo na základě práva být přítomen při řízení před soudem.

(32)  Toto nařízení by mělo vykonávajícím orgánům umožňovat odmítnout uznat či vykonat příkazy ke konfiskaci, pokud se osoba, proti níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, osobně nedostavila na jednání soudu, ve kterém byl vydán příkaz ke konfiskaci spojený s pravomocným odsouzením. Toto by měl být důvod k odmítnutí uznání či výkonu, pouze pokud má soudní jednání za následek příkaz ke konfiskaci spojený s pravomocným odsouzením, a nikoli pokud má řízení za následek příkaz ke konfiskaci nezaložený na odsouzení. Aby však bylo možné se na tento důvod odvolávat, mělo by proběhnout jedno nebo více soudních jednání. Na tento důvod by nemělo být možné se odvolávat, pokud příslušná vnitrostátní procesní pravidla nestanoví žádné soudní jednání. Taková vnitrostátní procesní pravidla by měla být v souladu s Listinou a EÚLP, zejména s ohledem na právo na spravedlivý proces. Je tomu tak například v případě, kdy je řízení zjednodušeným způsobem vedeno zcela nebo zčásti písemně nebo kdy v řízení není stanoveno žádné soudní jednání.

(33)  Za výjimečných okolností by mělo být možné odmítnout uznat nebo vykonat příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci, pokud by takové uznání nebo výkon bránily vykonávajícímu státu, aby uplatňoval svá ústavní pravidla týkající se svobody tisku nebo svobody projevu v dalších sdělovacích prostředcích.

(34)  Vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v rámci Unie je založeno na vzájemné důvěře a na předpokladu dodržování práva Unie, a zejména základních práv, ze strany ostatních členských států. Avšak za výjimečných okolností, kdy existují závažné důvody se domnívat, na základě konkrétních a objektivních důkazů, že výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci by za konkrétních okolností daného případu vedl k zjevnému porušení relevantního základního práva, jak je uvedeno v Listině, měl by mít vykonávající orgán možnost odmítnout uznat a vykonat dotčený příkaz. Základní práva, která by měla být v tomto ohledu relevantní, jsou zejména právo na účinnou právní ochranu, právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Právo na vlastnictví by v zásadě relevantní být nemělo, neboť zajištění a konfiskace majetku nutně představují zásah do práva dané osoby na vlastnictví, a jelikož nezbytné záruky v tomto ohledu jsou již stanoveny v právu Unie, včetně tohoto nařízení.

(35)  Před rozhodnutím o odmítnutí uznání nebo výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci na základě jakéhokoli důvodu k odmítnutí uznání nebo výkonu by měl vykonávající orgán konzultovat vydávající orgán, aby získal všechny potřebné dodatečné informace.

(36)  Při posuzování žádosti vykonávajícího orgánu o omezení doby, po kterou by měl být majetek zajištěn, by vydávající orgán měl přihlédnout ke všem okolnostem případu, zejména zda by další trvání příkazu k zajištění mohlo způsobit neodůvodněnou škodu ve vykonávajícím státu. Vykonávající orgán se vyzývá, aby před podáním formální žádosti v této záležitosti konzultoval vydávající orgán.

(37)  Vydávající orgán by měl informovat vykonávající orgán, když orgán vydávajícího státu obdrží peněžní částku, která byla uhrazena v souvislosti s příkazem ke konfiskaci, přičemž platí, že vykonávající stát by měl být informován pouze tehdy, pokud má výše platby v souvislosti s příkazem dopad na dlužnou částku, která má být na základě příkazu zkonfiskována.

(38)  Vykonávající orgán by měl mít možnost odložit výkon ▌příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, zejména když by výkon mohl narušit probíhající trestní vyšetřování. Jakmile důvod odkladu ▌ pomine, měl by vykonávající orgán přijmout opatření nezbytná pro výkon příkazu.

(39)  Po výkonu příkazu k zajištění a v návaznosti na rozhodnutí uznat a vykonat příkaz ke konfiskaci by měl vykonávající orgán, pokud je to možné, informovat dotčené osoby, jež jsou mu známy, o tomto výkonu nebo o takovém rozhodnutí. Za tímto účelem by vykonávající orgán měl vyvinout veškeré přiměřené úsilí s cílem určit dotčené osoby, ověřit, jak je lze kontaktovat, a informovat je o výkonu příkazu k zajištění nebo o rozhodnutí uznat a vykonat příkaz ke konfiskaci. Při výkonu této povinnosti by vykonávající orgán mohl požádat o pomoc vydávající orgán, například když dotčené osoby zřejmě pobývají ve vydávajícím státě. Povinností vykonávajícího orgánu poskytnout podle tohoto nařízení informace dotčeným osobám není dotčena žádná povinnost vydávajícího orgánu poskytovat informace osobám podle práva vydávajícího státu, například o vydání příkazu k zajištění nebo o stávajících opravných prostředcích podle práva vydávajícího státu.

(40)  Vydávající orgán by měl být neprodleně informován v případě, že je nemožné příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci vykonat. Taková nemožnost by mohla nastat z důvodu, že majetek už byl zkonfiskován, ztratil se, byl zničen nebo ho nelze najít na místě uvedeném vydávajícím orgánem nebo protože místo, kde se majetek nachází, nebylo uvedeno dostatečně přesně, a to i po konzultaci mezi vykonávajícím orgánem a vydávajícím orgánem. Za takovýchto okolností by vykonávající orgán již neměl být povinen příkaz vykonat. Pokud však vykonávající orgán následně obdrží informace umožňující mu nalézt majetek, měl by mít možnost příkaz vykonat, aniž by muselo být předáno nové osvědčení, a to v souladu s tímto nařízením.

(41)  Pokud právo vykonávajícího státu činí výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci z právního hlediska nemožným, měl by vykonávající orgán kontaktovat vydávající orgán s cílem jednat o situaci a nalézt řešení. Takovýmto řešením by mohlo být zrušení dotčeného příkazu vydávajícím orgánem.

(42)  Jakmile je výkon příkazu ke konfiskaci dokončen, měl by vykonávající orgán informovat vydávající orgán o výsledcích výkonu. Pokud je to prakticky možné, měl by vykonávající orgán v tomto okamžiku rovněž informovat vydávající orgán o majetku nebo peněžní částce, jež byly zkonfiskovány, i o jiných podrobnostech, jež považuje za relevantní.

(43)  Výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke ▌konfiskaci by se měl řídit právem vykonávajícího státu a pouze orgány tohoto státu by měly ▌ být příslušné rozhodovat o postupech výkonu. Ve vhodných případech by měly mít vydávající orgán a vykonávající orgán možnost vyzvat Eurojust nebo Evropskou soudní síť k poskytnutí pomoci v rámci jejich pravomocí ohledně otázek týkajících se výkonu příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci.

(44)  Náležité ▌uplatňování tohoto nařízení předpokládá úzkou komunikaci mezi příslušnými zúčastněnými vnitrostátními orgány, zejména v případech současného výkonu příkazu ke konfiskaci ve více než jednom členském státě. Příslušné vnitrostátní orgány by proto měly uskutečnit vzájemné konzultace vždy, když je to nutné, a to přímo nebo ve vhodných případech prostřednictvím Eurojustu či Evropské soudní sítě.

(45)  Práva obětí na náhradu škody a vrácení majetku by v přeshraničních případech neměla být dotčena. Pravidla pro nakládání se zajištěným nebo konfiskovaným majetkem by měla upřednostnit poskytnutí náhrady škody a vrácení majetku obětem. Pojem oběti je třeba vykládat v souladu s právem vydávajícího státu, které by mělo mít možnost rovněž stanovit, že obětí pro účely tohoto nařízení by mohla být právnická osoba. Tímto nařízením by neměla být dotčena pravidla pro náhradu škody a vrácení majetku obětem v rámci vnitrostátních řízení.

(46)  Pokud je vykonávající orgán informován o rozhodnutí vydávajícího orgánu nebo jiného příslušného orgánu ve vydávajícím státě vrátit zajištěný majetek oběti, vykonávající orgán by měl přijmout opatření nezbytná pro zajištění toho, aby daný majetek byl co nejdříve zajištěn a vrácen oběti. Vykonávající orgán by měl mít možnost postoupit majetek vydávajícímu státu, aby ho tento stát mohl vrátit oběti, nebo jej s výhradou souhlasu vydávajícího státu předat přímo oběti. Povinnost vrátit zajištěný majetek oběti by měla podléhat těmto podmínkám: vlastnické právo oběti k danému majetku by nemělo být napadeno, tedy mělo by být akceptováno, že oběť je právoplatným vlastníkem majetku a neexistují žádné vážné nároky, které by to zpochybňovaly; daný majetek by neměl být vyžadován jako důkaz v trestním řízení ve vykonávajícím státě; a práva dotčených osob, zejména práva třetích osob v dobré víře, by neměla být dotčena. Vykonávající orgán by měl vrátit zajištěný majetek oběti, pouze pokud jsou tyto podmínky splněny. Pokud má vykonávající orgán za to, že uvedené podmínky nebyly splněny, měl by konzultovat vydávající orgán, například požádat o dodatečné informace či projednat situaci, a to s cílem nalézt řešení. Pokud nelze nalézt žádné řešení, vykonávající orgán by měl mít možnost rozhodnout, že zajištěný majetek oběti nevrátí.

(47)  Každý členský stát by měl zvážit zřízení vnitrostátního ústředního úřadu odpovědného za správu majetku zajištěného za účelem případné pozdější konfiskace a zkonfiskovaného majetku. Zajištěný majetek a zkonfiskovaný majetek by mohly být přednostně vyčleněny pro projekty v oblasti vymáhání práva a prevence organizované trestné činnosti, jakož i další projekty veřejného a společenského zájmu.

(48)  Každý členský stát by měl zvážit zřízení vnitrostátního fondu za účelem zaručení přiměřeného odškodnění obětí trestné činnosti, jako jsou rodiny policistů a státních úředníků, kteří zemřeli při výkonu svých povinností nebo jsou v důsledku výkonu svých povinností trvale zdravotně postiženi. Členské státy by mohly na tento účel vyčlenit část zkonfiskovaného majetku.

(49)  Členské státy by neměly mít možnost jeden od druhého vymáhat náhradu nákladů vyplývajících z uplatňování tohoto nařízení. Pokud však vykonávajícímu státu vznikly vysoké nebo mimořádné náklady, například proto, že majetek byl zajištěn po značně dlouhou dobu, měl by vydávající orgán zohlednit jakýkoli návrh vykonávajícího orgánu, aby se na nákladech podílely oba orgány.

(50)  Za účelem umožnit v budoucnosti co nejrychlejší řešení zjištěných problémů týkajících se obsahu osvědčení uvedených v přílohách tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny těchto osvědčení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti ▌vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(14). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(51)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vzájemného uznávání a výkonu příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků navrhovaného opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(52)  Ustanovení rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV už byla nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU(15), pokud jde o zajištění důkazních prostředků pro členské státy vázané uvedenou směrnicí. Ustanovení rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV, pokud jde o zajištění majetku, by se měla nahradit tímto nařízením ve vztahu mezi členskými státy, které jsou jím vázány ▌. Toto nařízení by také mělo nahradit rámcové rozhodnutí 2006/783/SVV ve vztahu mezi členskými státy, které jsou jím vázány. Ustanovení rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV, pokud jde o zajištění majetku, jakož i ustanovení rámcového rozhodnutí 2006/783/SVV by se proto měla nadále uplatňovat nejen ve vztahu mezi členskými státy, které nejsou tímto nařízením vázány, ale i ve vztahu mezi členským státem, který není tímto nařízením vázán, a členským státem, který tímto nařízením vázán je.

(53)  Právní forma tohoto aktu by neměla zakládat precedent pro budoucí právní akty Unie v oblasti vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí v trestních věcech. Volba právní formy budoucích právních aktů Unie by měla být důkladně posouzena v jednotlivých případech, přičemž by měla být mimo jiné zohledněna účinnost těchto právních aktů a zásady proporcionality a subsidiarity.

(54)  Členské státy by měly zajistit, aby v souladu s rozhodnutím Rady 2007/845/SVV(16) jejich úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti spolupracovaly za účelem usnadnění vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti a jiného majetku s ní spojeného, jenž se může stát předmětem příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci.

(55)  V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 ▌Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU ▌, oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení ▌.

(55)  V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 protokolu č. 21 a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu ▌, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(57)  V souladu s články 1 a 2 ▌Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení ▌a toto nařízení pro ně ▌není závazné ani použitelné,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI

Článek 1

Předmět

1.  Toto nařízení stanoví pravidla, podle nichž členský stát uznává a vykonává na svém území příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci vydané jiným členským státem v rámci ▌řízení v trestních věcech.

2.  Tímto nařízením není dotčena povinnost dodržovat základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o EU.

3.  Při vydávání příkazů k zajištění nebo příkazů ke konfiskaci zajistí vydávající orgány, aby byly dodrženy zásady nezbytnosti a proporcionality.

4.  Toto nařízení se nevztahuje na příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci vydané v rámci řízení v občanskoprávních nebo správních věcech.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)   „příkazem k zajištění“ rozhodnutí vydané nebo potvrzené vydávajícím orgánem, jehož cílem je zabránit zničení, pozměnění, přesunu či převodu majetku nebo dalšímu nakládání s ním před jeho konfiskací;

2)  „příkazem ke konfiskaci“ pravomocný trest nebo opatření uložené soudem, které navazuje na řízení v souvislosti s trestným činem, a které vede k trvalému odnětí majetku fyzické nebo právnické osoby;

▌3) „majetkem“ jakýkoli majetek, hmotné nebo nehmotné povahy, movitý nebo nemovitý, jakož i právní listiny nebo nástroje dokládající právní nárok na takový majetek nebo podíl na něm, který vydávající orgán považuje za:

a)  výnosy z trestného činu nebo jejich ekvivalent buď v jejich celkové, nebo pouze částečné hodnotě;

b)  nástroje takového trestného činu nebo hodnotu takových nástrojů;

c)  podléhající konfiskaci uplatňováním konfiskačních pravomocí stanovených ve směrnici 2014/42/EU ve vydávajícím státě; nebo

d)  podléhající konfiskaci podle jiných ustanovení týkajících se konfiskačních pravomocí, včetně konfiskace bez pravomocného odsouzení podle práva vydávajícího státu v návaznosti na řízení v souvislosti s trestným činem;

4)  výnosy“ všechny ekonomické výhody pocházející přímo či nepřímo z trestného činu, sestávající z majetku v jakékoli podobě a zahrnující všechny následné reinvestice nebo přeměnu přímých výnosů a všechen ocenitelný užitek;

5)  „nástroji“ jakýkoli majetek zcela nebo částečně použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro spáchání trestného činu ▌;

6)  „vydávajícím státem“ členský stát, v němž je příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci vydán ▌;

7)  „vykonávajícím státem“ členský stát, kterému je předán příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci za účelem jeho uznání a výkonu;

8)  „vydávajícím orgánem“:

a)  pokud jde o příkaz k zajištění:

i)  soudce, soud ▌nebo státní zástupce příslušný v daném případě; nebo

ii)  jiný příslušný orgán, který vydávající stát určí a který má v trestních věcech pravomoc vydat příkaz k zajištění majetku nebo vykonat příkaz k zajištění v souladu s vnitrostátním právem. Kromě toho musí příkaz k zajištění před jeho předáním vykonávajícímu orgánu a po posouzení jeho souladu s podmínkami pro vydání takového příkazu podle tohoto nařízení potvrdit soudce, soud nebo státní zástupce ve vydávajícím státě ▌. Pokud byl příkaz potvrzen soudcem, soudem nebo státním zástupcem, může být pro účely předání příkazu tento jiný příslušný orgán rovněž považován za vydávající orgán;

b)  pokud jde o příkaz ke konfiskaci, orgán, který vydávající stát určí a který ▌ v trestních věcech pravomoc vykonat příkaz ke konfiskaci vydaný soudem v souladu s vnitrostátním právem;

9)  „vykonávajícím orgánem“ orgán, který má pravomoc uznat příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci a zajistit jeho výkon v souladu s tímto nařízením a s postupy použitelnými podle vnitrostátního práva pro zajištění a konfiskaci majetku; pokud tyto postupy vyžadují, aby soud příkaz zaevidoval a povolil jeho výkon, považuje se za vykonávající orgán rovněž orgán, který je příslušný pro požádání o takovou evidenci a povolení;

10)  „dotčenou osobou“ fyzická či právnická osoba, proti které je vydán příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci, nebo fyzická či právnická osoba vlastnící majetek, na nějž byl příkaz vydán, jakož i jakékoli třetí osoby, jejichž práva k tomuto majetku jsou tímto příkazem přímo dotčena podle práva vykonávajícího státu.

Článek 3

Trestné činy

1.  Příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci se vykoná bez ověření oboustranné trestnosti jednání vedoucích k vydání takových příkazů, pokud se tato jednání trestají ve vydávajícím státě trestem odnětí svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně tří let a naplňují jednu nebo více z následujících skutkových podstat trestných činů podle práva vydávajícího státu:

1)   účast na zločinném spolčení,

2)  terorismus,

3)  obchod s lidmi,

4)  sexuální vykořisťování dětí a dětská pornografie,

5)  nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,

6)  nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

7)  korupce,

8)  podvod, včetně podvodů a jiných trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371(17),

9)  praní výnosů z trestné činnosti;

10)  padělání měny včetně eura;

11)  počítačová trestná činnost;

12)  trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými živočišnými druhy a s ohroženými druhy a odrůdami rostlin;

13)  napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu;

14)  vražda nebo těžké ublížení na zdraví;

15)  nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi;

16)   únos, neoprávněné omezování osobní svobody nebo braní rukojmí;

17)  rasismus a xenofobie;

18)  organizovaná nebo ozbrojená loupež;

19)  nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl;

20)  podvod;

21)  vydírání a vymáhání peněz za ochranu;

22)  padělání a pirátství výrobků;

23)  padělání veřejných listin a obchodování s nimi;

24)  padělání platebních prostředků;

25)  nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu;

26)  nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály;

27)  obchod s odcizenými vozidly;

28)  znásilnění;

29)  žhářství;

30)  trestné činy spadající do pravomoci Mezinárodního trestního soudu;

31)  únos letadla nebo plavidla;

32)  sabotáž.

2.  V případě jiných trestných činů než uvedených v odstavci 1 může vykonávající stát podmínit uznání a výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci skutečností, že jednání, které vedlo k vydání příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, představuje trestný čin podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo popisu trestného činu podle práva vydávajícího státu.

KAPITOLA II

PŘEDÁVÁNÍ, UZNÁVÁNÍ A VÝKON PŘÍKAZŮ K ZAJIŠTĚNÍ

Článek 4

Předávání příkazů k zajištění

1.  Příkaz k zajištění se předá prostřednictvím osvědčení o příkazu k zajištění. Osvědčení o příkazu k zajištění stanovené v článku 6 předá vydávající orgán přímo vykonávajícímu orgánu, případně ústřednímu orgánu uvedenému v čl. 24 odst. 2, jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu za podmínek, jež vykonávajícímu orgánu umožňují ověřit pravost daného osvědčení o příkazu k zajištění.

2.  Členské státy mohou učinit prohlášení uvádějící, že pokud je jim předáno osvědčení o příkazu k zajištění za účelem uznání a výkonu příkazu k zajištění, má vydávající orgán povinnost předat originál příkazu k zajištění nebo jeho ověřenou kopii spolu s osvědčením o příkazu k zajištění. Přeloženo však v souladu s čl. 6 odst. 2 musí být pouze osvědčení o příkazu k zajištění.

3.  Členské státy mohou učinit prohlášení podle odstavce 2 přede dnem použitelnosti tohoto nařízení nebo později. Členské státy mohou takové prohlášení kdykoli odvolat. Členské státy informují Komisi, pokud takové prohlášení činí nebo odvolávají. Komise obdržené informace zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

4.  Pokud jde o příkaz k zajištění týkající se peněžní částky, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že osoba, proti níž byl příkaz k zajištění vydán, vlastní majetek nebo pobírá příjem v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu k zajištění tomuto členskému státu.

5.  Pokud jde o příkaz k zajištění týkající se specificky určených věcí tvořících součást majetku, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že se tyto věci nacházejí v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu k zajištění tomuto členskému státu.

6.  Osvědčení o příkazu k zajištění obsahuje:

a)  v příloze osvědčení o příkazu ke konfiskaci předané podle článku 14, nebo

b)  pokyn, že majetek má zůstat zajištěný ve vykonávajícím státě až do předání a výkonu příkazu ke konfiskaci podle článku 14; přičemž vydávající orgán uvede v osvědčení o příkazu k zajištění odhadované datum tohoto předání.

7.  Vydávající orgán informuje vykonávající orgán v případě, že jsou mu známy nějaké dotčené osoby. Vydávající orgán rovněž poskytne vykonávajícímu orgánu na jeho žádost veškeré relevantní informace o jakémkoli nároku, který tyto dotčené osoby mohou mít ve vztahu k danému majetku, včetně informací k identifikaci těchto osob.

8.  Pokud i přes informace zpřístupněné v souladu s čl. 24 odst. 3 není vydávajícímu orgánu znám příslušný vykonávající orgán, provede vydávající orgán veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, aby mohl určit, který orgán je pro uznání a výkon příkazu k zajištění příslušný.

9.  Pokud není orgán ve vykonávajícím státě, který obdrží osvědčení o příkazu k zajištění, příslušný k uznání příkazu k zajištění nebo k přijetí opatření potřebných pro jeho výkon, postoupí osvědčení o příkazu k zajištění okamžitě příslušnému vykonávajícímu orgánu ve svém členském státě a informuje o tom vydávající orgán.

Článek 5

Předání příkazu k zajištění jednomu nebo více vykonávajícím státům

1.  Podle článku 4 lze osvědčení o příkazu k zajištění současně předat pouze jednomu vykonávajícímu státu, ledaže se použije odstavec 2 nebo 3 tohoto článku.

2.  Týká-li se příkaz k zajištění specificky určených věcí tvořících součást majetku, lze osvědčení o příkazu k zajištění současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže:

a)  vydávající orgán má oprávněné důvody se domnívat, že se různé věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz k zajištění vydán, nacházejí v různých vykonávajících státech, nebo

b)  zajištění specificky určené věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz k zajištění vydán, by vyžadovalo řízení ve více než jednom vykonávajícím státě.

3.  Týká-li se příkaz k zajištění peněžní částky, lze osvědčení o příkazu k zajištění současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže se vydávající orgán domnívá, že existuje zvláštní potřeba tak učinit, zejména pokud odhadovaná hodnota majetku, který může být ve vydávajícím státě a v kterémkoli jednotlivém vykonávajícím státě zajištěn, pravděpodobně nebude postačovat k zajištění celé částky, na niž byl příkaz k zajištění vydán.

Článek 6

Standardní osvědčení o příkazu k zajištění

1.  Za účelem předání příkazu k zajištění vyplní vydávající orgán osvědčení o příkazu k zajištění uvedené v příloze I, podepíše jej a ověří přesnost a správnost jeho obsahu.

2.  Vydávající orgán poskytne vykonávajícímu orgánu překlad osvědčení o příkazu k zajištění do úředního jazyka vykonávajícího státu nebo jiného jazyka, který vykonávající stát akceptuje v souladu s odstavcem 3.

3.  Každý členský stát může v prohlášení předloženém Komisi kdykoli uvést, že akceptuje překlady osvědčení o příkazu k zajištění do jednoho nebo více úředních jazyků Unie odlišných od úředního jazyka či jazyků tohoto členského státu. Komise tato prohlášení zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

Článek 7

Uznávání a výkon příkazů k zajištění

1.  Vykonávající orgán uzná příkaz k zajištění předaný v souladu s článkem 4 a přijme opatření nezbytná pro jeho výkon stejným způsobem, jako je tomu u vnitrostátního příkazu k zajištění vydaného orgánem vykonávajícího státu, pokud se tento vykonávající orgán nerozhodne uplatnit některý z důvodů k odmítnutí uznání a výkonu stanovených v článku 8 nebo některý z důvodů odkladu stanovených v článku 10.

2.  Vykonávající orgán oznámí vydávajícímu orgánu výkon příkazu k zajištění, včetně popisu zajištěného majetku a případného odhadu jeho hodnoty. Toto oznámení se provede jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu bez zbytečného odkladu poté, co byl vykonávající orgán informován o tom, že příkaz k zajištění byl vykonán.

Článek 8

Důvody k odmítnutí uznání a výkonu příkazů k zajištění

1.  Vykonávající orgán může odmítnout uznat či vykonat příkaz k zajištění pouze tehdy, pokud:

a)  výkon příkazu k zajištění by byl v rozporu se zásadou ne bis in idem;

b)  právo vykonávajícího státu stanoví výsadu nebo imunitu, která by bránila zajištění dotčeného majetku, nebo existují pravidla pro určení či omezení trestněprávní odpovědnosti týkající se svobody tisku či svobody projevu v dalších sdělovacích prostředcích, jež brání výkonu příkazu k zajištění;

c)  osvědčení o příkazu k zajištění je neúplné, nebo je zjevně nesprávné a nebylo vyplněno po konzultaci podle odstavce 2;

d)  příkaz k zajištění se týká trestného činu spáchaného zcela nebo zčásti mimo území vydávajícího státu a zcela nebo zčásti na území vykonávajícího státu a jednání, v souvislosti s nímž byl příkaz k zajištění vydán, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle práva vykonávajícího státu;

e)  v případě podle čl. 3 odst. 2 nenaplňuje jednání, v souvislosti s nímž byl vydán příkaz k zajištění, skutkovou podstatu trestného činu podle práva vykonávajícího státu; v případech týkajících se daňových věcí nebo celních a devizových ustanovení však nesmí být uznání nebo výkon příkazu k zajištění odmítnut z důvodu, že právo vykonávajícího státu neukládá stejný druh daní či poplatků nebo nestanoví stejný typ pravidel, pokud jde o daňové věci, nebo stejný typ celních a devizových ustanovení jako právo vydávajícího státu;

f)  za výjimečných okolností, kdy existují závažné důvody se domnívat, na základě konkrétních a objektivních důkazů, že výkon příkazu k zajištění by za konkrétních okolností daného případu vedl k zjevnému porušení relevantního základního práva, jak je uvedeno v Listině, zejména práva na účinnou právní ochranu, práva na spravedlivý proces nebo práva na obhajobu.

2.  Předtím, než se vykonávající orgán v kterémkoli z případů uvedených v odstavci 1 rozhodne zcela či částečně odmítnout uznání nebo výkon příkazu k zajištění, konzultuje vhodným způsobem vydávající orgán a případně ho požádá o neprodlené poskytnutí potřebných informací.

3.  Rozhodnutí o odmítnutí uznání či výkonu příkazu k zajištění se přijme bez prodlení a okamžitě se oznámí vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

4.  Pokud vykonávající orgán uznal příkaz k zajištění, ale v průběhu jeho výkonu zjistí, že existuje některý z důvodů pro odmítnutí uznání či výkonu, okamžitě se jakýmkoli vhodným způsobem obrátí na vydávající orgán, aby s ním prodiskutoval příslušná opatření, která má učinit. Na tomto základě může vydávající orgán rozhodnout o zrušení příkazu k zajištění. Není-li v návaznosti na uvedenou diskuzi nalezeno řešení, může vykonávající orgán rozhodnout o zastavení výkonu příkazu k zajištění.

Článek 9

Lhůty pro uznávání a výkon příkazů k zajištění

1.  Po obdržení osvědčení o příkazu k zajištění vykonávající orgán rozhodne o uznání a výkonu příkazu k zajištění a tento příkaz vykoná bez prodlení a se stejnou rychlostí a prioritou jako v obdobném vnitrostátním případě.

2.  Pokud vydávající orgán v osvědčení o příkazu k zajištění uvedl, že výkon příkazu k zajištění je třeba provést k určitému datu, vykonávající orgán to v nejvyšší možné míře zohlední. Pokud vydávající orgán uvedl, že mezi zúčastněnými členskými státy je třeba koordinace, vykonávající orgán a vydávající orgán svoji činnost navzájem koordinují s cílem se shodnout na datu výkonu příkazu k zajištění. Pokud nelze shody dosáhnout, rozhodne vykonávající orgán o datu výkonu příkazu k zajištění, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední zájmy vydávajícího orgánu.

3.  Aniž je dotčen odstavec 5, pokud vydávající orgán v osvědčení o příkazu k zajištění uvedl, že je nezbytné provést zajištění okamžitě, neboť existují oprávněné důvody se domnívat, že bezprostředně hrozí přesunutí nebo zničení předmětného majetku, nebo s ohledem na potřeby vyšetřování či řízení ve vydávajícím státě, vykonávající orgán rozhodne o uznání příkazu k zajištění do 48 hodin poté, co tento příkaz obdržel. Vykonávající orgán přijme konkrétní opatření nezbytná pro výkon příkazu do 48 hodin po přijetí uvedeného rozhodnutí.

4.  Vykonávající orgán neprodleně oznámí rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu k zajištění vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

5.  Není-li v určitém případě možné dodržet lhůty stanovené v odstavci 3, vykonávající orgán okamžitě informuje jakýmkoli způsobem vydávající orgán, uvede důvody, z kterých nebylo možné dodržet uvedené lhůty, a konzultuje s vydávajícím orgánem vhodnou dobu pro uznání či výkon příkazu k zajištění.

6.  Uplynutí lhůt uvedených v odstavci 3 nezbavuje vykonávající orgán povinnosti neprodleně přijmout rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu k zajištění a vykonat jej.

Článek 10

Odklad výkonu příkazů k zajištění

1.  Vykonávající orgán může odložit výkon příkazu k zajištění předaného v souladu s článkem 4, jestliže:

a)  by jeho výkon mohl narušit probíhající trestní vyšetřování, přičemž výkon příkazu k zajištění může být odložen na dobu, kterou považuje vykovávající orgán za přiměřenou;

b)  je majetek již předmětem stávajícího příkazu k zajištění, přičemž výkon příkazu k zajištění může být odložen až do doby, kdy bude tento stávající příkaz zrušen; nebo

c)  je majetek již předmětem stávajícího příkazu vydaného během jiného řízení ve vykonávajícím státě, přičemž výkon příkazu k zajištění může být odložen až do doby, kdy bude tento stávající příkaz zrušen. Toto písmeno se však použije pouze tehdy, pokud by měl tento stávající příkaz podle vnitrostátního práva přednost před následnými vnitrostátními příkazy k zajištění v trestních věcech.

2.  Vykonávající orgán podá okamžitě zprávu vydávajícímu orgánu o odkladu výkonu příkazu k zajištění, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, a uvede důvody tohoto odkladu a případně očekávanou dobu trvání odkladu.

3.  Jakmile důvod odkladu pomine, přijme vykonávající orgán okamžitě opatření nezbytná pro výkon příkazu k zajištění a uvědomí o tom vydávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 11

Důvěrnost

1.  Při výkonu příkazu k zajištění vydávající orgán a vykonávající orgán řádně dbají na důvěrnou povahu vyšetřování, v jehož rámci byl příkaz k zajištění vydán.

2.  Vykonávající orgán zaručí v souladu se svým vnitrostátním právem důvěrnost skutečností a podstaty příkazu k zajištění, a to až na skutečnosti, jejichž zveřejnění je nezbytné k výkonu příkazu k zajištění. Aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, jakmile byl příkaz k zajištění vykonán, vykonávající orgán o tom uvědomí dotčené osoby v souladu s článkem 32.

3.  Za účelem ochrany probíhajících vyšetřování může vydávající orgán požádat vykonávající orgán, aby odložil povinnost informovat dotčené osoby o výkonu příkazu k zajištění podle článku 32. Jakmile již není nezbytné odkládat povinnost informovat dotčené osoby za účelem ochrany probíhajícího vyšetřování, uvědomí o tom vydávající orgán vykonávající orgán, aby tento vykonávající orgán mohl informovat dotčené osoby o výkonu příkazu k zajištění v souladu s článkem 32.

4.  Pokud vykonávající orgán nemůže požadavek na důvěrnost podle tohoto článku dodržet, okamžitě o tom uvědomí vydávající orgán, a to pokud možno před výkonem příkazu k zajištění.

Článek 12

Doba trvání příkazů k zajištění

1.  Majetek, který je předmětem příkazu k zajištění, zůstává zajištěn ve vykonávajícím státě do doby, než příslušný orgán tohoto státu s konečnou platností odpoví na příkaz ke konfiskaci předaný v souladu s článkem 14, nebo do doby, než vydávající orgán informuje vykonávající orgán o jakémkoli rozhodnutí nebo opatření, v jehož důsledku se příkaz stává nevymahatelným nebo je zrušen v souladu s čl. 27 odst. 1.

2.  Vykonávající orgán může s přihlédnutím k okolnostem případu předložit vydávajícímu orgánu odůvodněnou žádost o omezení doby, po kterou má být majetek zajištěn. Tato žádost, včetně jakýchkoli relevantních podpůrných informací, se předává jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu za podmínek, jež vydávajícímu orgánu umožňují ověřit pravost žádosti. Při posuzování takové žádosti zohlední vydávající orgán všechny zájmy, včetně zájmů vykonávajícího orgánu. Vydávající orgán odpoví na žádost co nejdříve. Pokud vydávající orgán s takovým omezením nesouhlasí, informuje vykonávající orgán o důvodech svého nesouhlasu. V takovém případě zůstává majetek zajištěn v souladu s odstavcem 1. Pokud vydávající orgán neodpoví do šesti týdnů od obdržení žádosti, není již vykonávající orgán povinen příkaz k zajištění vykonat.

Článek 13

Nemožnost vykonat příkaz k zajištění

1.  Pokud se vykonávající orgán domnívá, že není možné vykonat příkaz k zajištění, vyrozumí o tom neprodleně vydávající orgán.

2.  Před vyrozuměním vydávajícího orgánu podle odstavce 1 konzultuje vykonávající orgán ve vhodných případech vydávající orgán.

3.  Nevykonání příkazu k zajištění podle tohoto článku lze odůvodnit pouze tehdy, pokud majetek:

a)  byl již zkonfiskován;

b)  ztratil se;

c)  byl zničen;

d)  nemůže být nalezen na místě uvedeném v osvědčení o příkazu k zajištění; nebo

e)  nemůže být nalezen, protože místo, kde se nachází, nebylo uvedeno dostatečně přesně, a to i po konzultaci podle odstavce 2.

4.  Pokud jde o situace uvedené v odst. 3 písm. b), d) a e), jestliže vykonávající orgán následně obdrží informace umožňující mu nalézt daný majetek, vykonávající orgán může příkaz k zajištění vykonat, aniž by muselo být předáno nové osvědčení o příkazu k zajištění, a to za podmínky, že před vykonáním příkazu k zajištění vykonávající orgán ověřil u vydávajícího orgánu, že daný příkaz k zajištění je nadále platný.

5.  Bez ohledu na odstavec 3, pokud vydávající orgán uvedl, že by bylo možné zajistit majetek v rovnocenné hodnotě, vykonávající orgán nemusí vykonat příkaz k zajištění, pokud nastala jedna z okolností uvedených v odstavci 3 a neexistuje žádný majetek v rovnocenné hodnotě, který lze zajistit.

KAPITOLA III

PŘEDÁVÁNÍ, UZNÁVÁNÍ A VÝKON PŘÍKAZŮ KE KONFISKACI

Článek 14

Předávání příkazů ke konfiskaci

1.  Příkaz ke konfiskaci ▌se předá prostřednictvím osvědčení o příkazu ke konfiskaci. Osvědčení o příkazu ke konfiskaci stanovené v článku 17 předá vydávající orgán přímo vykonávajícímu orgánu, případně ústřednímu orgánu uvedenému v čl. 24 odst. 2, jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu za podmínek, jež vykonávajícímu orgánu umožňují ověřit pravost daného osvědčení o příkazu ke konfiskaci.

2.  Členské státy mohou učinit prohlášení uvádějící, že pokud je jim předáno osvědčení o příkazu ke konfiskaci za účelem uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci, má vydávající orgán povinnost předat originál příkazu ke konfiskaci nebo jeho ověřenou kopii spolu s osvědčením o příkazu ke konfiskaci. Přeloženo však v souladu s čl. 17 odst. 2 musí být pouze osvědčení o příkazu ke konfiskaci.

3.  Členské státy mohou učinit prohlášení podle odstavce 2 přede dnem použitelnosti tohoto nařízení nebo později. Členské státy mohou takové prohlášení kdykoli odvolat. Členské státy informují Komisi, pokud takové prohlášení činí nebo odvolávají. Komise tyto informace zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

4.  Pokud jde o příkaz ke konfiskaci týkající se peněžní částky, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že osoba, proti níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, vlastní majetek nebo pobírá příjem v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu ke konfiskaci tomuto členskému státu.

5.   Pokud jde o příkaz ke konfiskaci týkající se specificky určených věcí tvořících součást majetku, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že se tyto věci nacházejí v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu ke konfiskaci tomuto členskému státu.

6.  Vydávající orgán informuje vykonávající orgán v případě, že jsou mu známy nějaké dotčené osoby. Vydávající orgán rovněž poskytne vykonávajícímu orgánu na jeho žádost veškeré relevantní informace o jakémkoli nároku, který tyto dotčené osoby mohou mít ve vztahu k danému majetku, včetně informací k identifikaci těchto osob.

7.  Pokud i přes informace zpřístupněné v souladu s čl. 24 odst. 3 není vydávajícímu orgánu znám příslušný vykonávající orgán, provede vydávající orgán veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, aby mohl určit, který orgán je pro uznání a výkon příkazu ke konfiskaci příslušný.

8.  Pokud není orgán ve vykonávajícím státě, který obdrží osvědčení o příkazu ke konfiskaci, příslušný k uznání příkazu ke konfiskaci nebo k přijetí opatření potřebných ▌pro jeho výkon, postoupí osvědčení o příkazu ke konfiskaci okamžitě příslušnému vykonávajícímu orgánu ve svém členském státě a informuje o tom vydávající orgán.

Článek 15

Předání příkazu ke konfiskaci jednomu nebo více vykonávajícím státům

1.  Osvědčení o příkazu ke konfiskaci lze současně předat v souladu s článkem 14 pouze jednomu vykonávajícímu státu, ledaže se použije odstavec 2 nebo 3 tohoto článku.

2.  Týká-li se příkaz ke konfiskaci specificky určených věcí tvořících součást majetku, lze osvědčení o příkazu ke konfiskaci současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže:

a)  vydávající orgán má oprávněné důvody se domnívat, že se různé věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, nacházejí v různých vykonávajících státech, nebo

b)  konfiskace specificky určené věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, by vyžadovala řízení ve ▌více než jednom vykonávajícím státě.

3.  Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžní částky, lze osvědčení o příkazu ke konfiskaci současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže se vydávající orgán domnívá, že existuje zvláštní potřeba tak učinit, zejména pokud:

a)  předmětný majetek nebyl zajištěn na základě tohoto nařízení, nebo

b)  odhadovaná hodnota majetku, který může být ve vydávajícím státě a v kterémkoli jednotlivém vykonávajícím státě konfiskován, pravděpodobně nebude postačovat k získání celé částky, na niž byl příkaz ke konfiskaci vydán.

Článek 16

Důsledky předání příkazů ke konfiskaci

1.  Předání příkazu ke konfiskaci v souladu s články 14 a 15 neomezuje právo vydávajícího státu na to, aby příkaz vykonal.

2.  Celková hodnota získaná z výkonu příkazu ke konfiskaci týkající se peněžní částky nesmí překročit maximální částku uvedenou v tomto příkazu bez ohledu na to, zda byl daný příkaz předán jednomu nebo několika vykonávajícím státům.

3.  Vydávající orgán okamžitě informuje vykonávající orgán, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, pokud:

a)  se domnívá, že existuje nebezpečí, že může dojít ke konfiskaci, která překračuje maximální částku, zejména na základě informací, které obdržel od vykonávajícího orgánu podle čl. 21 odst. 1 písm. b);

b)  byl příkaz ke konfiskaci zcela nebo zčásti vykonán ve vydávajícím státě nebo v jiném vykonávajícím státě, přičemž uvede částku, u níž ▌příkaz ke konfiskaci dosud nebyl vykonán; nebo

c)  po předání osvědčení o příkazu ke konfiskaci podle článku 14 obdrží orgán vydávajícího státu jakoukoli peněžní částku, která byla uhrazena ▌v souvislosti s příkazem ke konfiskaci.

Použije-li se první pododstavec písm. a), vydávající orgán informuje vykonávající orgán co nejdříve poté, co nebezpečí uvedené ve zmíněném písmenu pominulo.

Článek 17

Standardní osvědčení o příkazu ke konfiskaci

1.  Za účelem předání příkazu ke konfiskaci vyplní vydávající orgán osvědčení o příkazu ke konfiskaci uvedené v příloze II, podepíše jej a ověří přesnost a správnost jeho obsahu.

2.  Vydávající orgán poskytne vykonávajícímu orgánu překlad osvědčení o příkazu ke konfiskaci do úředního jazyka vykonávajícího státu nebo jiného jazyka ▌, který vykonávající stát akceptuje v souladu s odstavcem 3.

3.  Každý členský stát může v prohlášení předloženém Komisi kdykoli uvést, že akceptuje překlady osvědčení o příkazu ke konfiskaci do jednoho nebo více úředních jazyků Unie odlišných od úředního jazyka či jazyků tohoto členského státu. Komise tato prohlášení zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

Článek 18

Uznávání a výkon příkazů ke konfiskaci

1.  Vykonávající orgán ▌uzná příkaz ke konfiskaci předaný v souladu s článkem 14 a přijme opatření nezbytná ▌pro jeho výkon stejným způsobem, jako je tomu u vnitrostátního příkazu ke konfiskaci vydaného orgánem vykonávajícího státu, pokud se vykonávající orgán nerozhodne uplatnit některý z důvodů k odmítnutí uznání a výkonu stanovených v článku 19 nebo některý z důvodů odkladu uvedených v článku 21.

2.  Týká-li se příkaz ke konfiskaci specificky určené věci tvořící součást majetku, mohou se vydávající orgán a vykonávající orgán, pokud tak právo vydávajícího státu stanoví, dohodnout na tom, že konfiskace ve vykonávajícím státě může být provedena formou konfiskace peněžní částky odpovídající hodnotě majetku, jenž měl být zkonfiskován.

3.  Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžní částky a není-li vykonávající orgán schopen získat platbu dané částky, vykoná příkaz ke konfiskaci v souladu s odstavcem 1 u každé věci tvořící součást majetku, která je pro tento účel dostupná. Je-li to nezbytné, vykonávající orgán přepočte peněžní částku, která má být konfiskována, na měnu vykonávajícího státu za použití denního směnného kurzu eura zveřejněného v řadě C Úředního věstníku Evropské unie platného ke dni vydání příkazu ke konfiskaci.

4.  Každá peněžní částka, která je získána nazpět na základě příkazu ke konfiskaci v jakémkoli jiném než vykonávajícím státě, se v plné výši odečte od částky, která má být konfiskována ve vykonávajícím státě.

5.  Pokud vydávající orgán vydal příkaz ke konfiskaci, avšak nevydal příkaz k zajištění, může vykonávající orgán rozhodnout v rámci opatření podle odstavce 1 o zajištění dotčeného majetku z vlastního podnětu v souladu se svým vnitrostátním právem s cílem následně vykonat daný příkaz ke konfiskaci. V takovém případě vykonávající orgán neprodleně informuje vydávající orgán, a to pokud možno před zajištěním dotčeného majetku.

6.  Jakmile je výkon příkazu ke konfiskaci dokončen, vykonávající orgán informuje vydávající orgán o výsledcích výkonu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 19

Důvody k odmítnutí uznání a výkonu příkazů ke konfiskaci

1.  Vykonávající orgán může odmítnout uznat či vykonat příkaz ke konfiskaci pouze tehdy, pokud:

a)  výkon ▌příkazu by byl v rozporu se zásadou ne bis in idem;

b)  právo vykonávajícího státu stanoví výsadu nebo imunitu, která by bránila konfiskaci dotčeného majetku, nebo existují pravidla pro určení či omezení trestněprávní odpovědnosti týkající se svobody tisku a svobody projevu v dalších sdělovacích prostředcích, jež brání výkonu příkazu ke konfiskaci;

c)  osvědčení o příkazu ke konfiskaci je neúplné, nebo zjevně nesprávné a nebylo vyplněno po konzultaci podle odstavce 2;

d)  ▌příkaz ke konfiskaci se týká trestného činu spáchaného zcela nebo zčásti mimo území vydávajícího státu a zcela nebo zčásti na území vykonávajícího státu a jednání, v souvislosti s nímž byl ▌příkaz ke konfiskaci vydán, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle práva vykonávajícího státu;

e)  by práva dotčených osob neumožňovala podle práva vykonávajícího státu vykonat ▌příkaz ke konfiskaci, a to včetně případů, kdy taková nemožnost je důsledkem uplatnění opravných prostředků podle článku 33;

f)  ▌v případě uvedeném v čl. 3 odst. 2 nenaplňuje jednání ▌, v souvislosti s nímž byl vydán ▌příkaz ke konfiskaci, skutkovou podstatu trestného činu podle práva vykonávajícího státu; v případech týkajících se daňových věcí nebo celních a devizových ustanovení však nesmí být uznání nebo výkon ▌příkazu ke konfiskaci odmítnut z důvodu, že právo vykonávajícího státu neukládá stejný druh daní či poplatků nebo nestanoví stejný typ pravidel, pokud jde o daňové věci, nebo stejný typ celních a devizových ustanovení jako právo vydávajícího státu;

g)  podle osvědčení o příkazu ke konfiskaci se osoba, proti níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, osobně nedostavila na jednání soudu, ve kterém byl vydán příkaz ke konfiskaci spojený s pravomocným odsouzením, ledaže se v osvědčení o příkazu ke konfiskaci uvádí ▌, že v souladu s dalšími procesními požadavky vymezenými v právu vydávajícího státu daná osoba:

i)  byla včas osobně předvolána ▌, a tudíž vyrozuměna o plánovaném datu a místu konání jednání soudu, ve kterém byl vydán příkaz ke konfiskaci, nebo ▌jiným způsobem skutečně převzala úřední informaci o plánovaném datu a místu konání jednání soudu tak, aby bylo možné jednoznačně určit ▌, že daná osoba o plánovaném jednání soudu věděla a byla včas, a že příkaz ke konfiskaci může být vydán, i když se na jednání soudu nedostaví;

ii)  o plánovaném jednání soudu věděla a zmocnila svého právního zástupce, kterého si sama zvolila, nebo který jí byl ustanoven státem, aby ji na jednání soudu obhajoval, a byla tímto zástupcem skutečně na jednání soudu obhajována; nebo

iii)  poté, co jí byl doručen příkaz ke konfiskaci a byla výslovně poučena o právu na obnovu řízení ▌nebo odvolání ▌, jehož by měla právo se účastnit a jež by jí umožnilo opětovné přezkoumání skutkové podstaty věci, včetně přezkoumání nových důkazů ▌, a které by mohlo vést ke změně původního příkazu ke konfiskaci, výslovně uvedla, že příkaz ke konfiskaci nenapadne, nebo nepodala návrh na obnovu řízení nebo odvolání v příslušných lhůtách;

h)  za výjimečných okolností, kdy existují závažné důvody se domnívat, na základě konkrétních a objektivních důkazů, že výkon příkazu ke konfiskaci by za konkrétních okolností daného případu vedl k zjevnému porušení relevantního základního práva, jak je uvedeno v Listině, zejména práva na účinnou právní ochranu, práva na spravedlivý proces nebo práva na obhajobu.

2.  Předtím, než se vykonávající orgán v kterémkoli z případů uvedených v odstavci 1 rozhodne zcela či částečně odmítnout uznání nebo výkon příkazu ke konfiskaci, konzultuje vhodným způsobem vydávající orgán a případně ho požádá o neprodlené poskytnutí potřebných informací.

3.  Rozhodnutí o odmítnutí uznání nebo výkonu příkazu ke konfiskaci se přijme bez odkladu a okamžitě se oznámí vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 20

Lhůty pro uznávání a výkon příkazů ke konfiskaci

1.  ▌Vykonávající orgán neprodleně rozhodne o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci, a aniž je dotčen odstavec 4, nejpozději do 45 dnů po obdržení osvědčení o příkazu ke konfiskaci vykonávajícím orgánem.

2.   Vykonávající orgán neprodleně oznámí rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

3.   Neexistují-li důvody pro odklad podle článku 21, přijme vykonávající orgán neprodleně konkrétní opatření nezbytná pro výkon příkazu ke konfiskaci, a to přinejmenším se stejnou rychlostí a prioritou jako u obdobného vnitrostátního případu.

4.   Není-li v určitém případě možné dodržet lhůtu stanovenou v odstavci 1, vykonávající orgán neprodleně jakýmkoli způsobem informuje vydávající orgán, uvede důvody, z kterých nebylo možné dodržet uvedenou lhůtu, a konzultuje s vydávajícím orgánem vhodnou dobu pro uznání či výkon příkazu ke konfiskaci. ▌

5.  Uplynutí lhůt uvedených v odstavci 1 nezbavuje vykonávající orgán povinnosti bez prodlení přijmout rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci a daný příkaz vykonat.

Článek 21

Odklad výkonu příkazů ke konfiskaci

1.  Vykonávající orgán může odložit uznání nebo výkon příkazu ke konfiskaci předaného v souladu s článkem 14, jestliže:

a)  by jeho výkon mohl narušit probíhající trestní vyšetřování, přičemž výkon příkazu ke konfiskaci může být odložen na dobu, kterou považuje vykonávající orgán za přiměřenou;

b)  se v případě příkazu ke konfiskaci týkajícího se určité peněžní částky vykonávající orgán domnívá, že hrozí nebezpečí, že celková hodnota získaná z výkonu daného příkazu ke konfiskaci může značně překročit částku uvedenou v příkazu ke konfiskaci vzhledem k současnému výkonu příkazu ke konfiskaci ve více členských státech;

c)  je daný majetek již předmětem probíhajícího řízení o konfiskaci ve vykonávajícím státě; nebo

d)  je uplatněn opravný prostředek uvedený v článku 33.

2.   Bez ohledu na čl. 18 odst. 5 příslušný orgán vykonávajícího státu přijme na dobu trvání odkladu výkonu příkazu ke konfiskaci veškerá opatření, jež by přijal u obdobného vnitrostátního případu, aby zamezil možnosti, že majetek již nebude k dispozici pro výkon příkazu ke konfiskaci.

3.   Vykonávající orgán podá ▌neprodleně zprávu vydávajícímu orgánu o odkladu výkonu příkazu ke konfiskaci, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu ▌, a uvede důvody tohoto odkladu a případně očekávanou dobou odkladu.

4.   Jakmile důvod odkladu pomine ▌, přijme vykonávající orgán neprodleně opatření nezbytná pro výkon příkazu ke konfiskaci a uvědomí o tom vydávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 22

Nemožnost vykonat příkaz ke konfiskaci

1.  Pokud se vykonávající orgán domnívá, že není možné vykonat příkaz ke konfiskaci, vyrozumí o tom neprodleně vydávající orgán.

2.  Před vyrozuměním vydávajícího orgánu podle odstavce 1 konzultuje vykonávající orgán ve vhodných případech vydávající orgán, přičemž zohlední rovněž možnosti uvedené v čl. 18 odst. 2 nebo 3.

3.  Nevykonání příkazu ke konfiskaci podle tohoto článku lze odůvodnit pouze tehdy, pokud majetek:

a)  byl již zkonfiskován;

b)  ztratil se;

c)  byl zničen;

d)  nemůže být nalezen na místě uvedeném v osvědčení o příkazu ke konfiskaci; nebo

e)  nemůže být nalezen, protože místo, kde se nachází, nebylo uvedeno dostatečně přesně, a to i po konzultaci podle odstavce 2.

4.  Pokud jde o situace uvedené v odst. 3 písm. b), d) a e), jestliže vykonávající orgán následně obdrží informace umožňující mu nalézt daný majetek, vykonávající orgán může příkaz ke konfiskaci vykonat, aniž by muselo být předáno nové osvědčení o příkazu ke konfiskaci, a to za podmínky, že před vykonáním příkazu ke konfiskaci vykonávající orgán ověřil u vydávajícího orgánu, že daný příkaz ke konfiskaci je nadále platný.

5.  Bez ohledu na odstavec 3, pokud vydávající orgán uvedl, že by bylo možné konfiskovat majetek v rovnocenné hodnotě, vykonávající orgán nemusí vykonat příkaz ke konfiskaci, pokud nastala jedna z okolností uvedených v odstavci 3 a neexistuje žádný majetek v rovnocenné hodnotě, který lze zkonfiskovat.

KAPITOLA IV

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 23

Právo rozhodné pro výkon

1.  Výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci se řídí právem vykonávajícího státu a pouze jeho orgány mají pravomoc rozhodnout o postupech jeho výkonu a stanovit všechna s tím související opatření.

2.  Příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci vydaný proti právnické osobě musí být vykonán, i když vykonávající stát neuznává zásadu trestní odpovědnosti právnických osob.

3.  Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2 a 3, vykonávající stát nemůže uložit alternativní opatření ▌namísto příkazu k zajištění předaného podle článku 4 nebo příkazu ke konfiskaci předaného podle článku 14, aniž by k tomu vydávající stát udělil svůj souhlas.

Článek 24

Oznámení příslušných orgánů

1.  Do ... [datum použitelnosti tohoto nařízení] každý členský stát informuje Komisi o tom, který orgán nebo orgány vymezené v čl. 2 bodech 8 a 9 jsou podle jeho práva příslušné, je-li daný členský stát vydávajícím státem nebo vykonávajícím státem.

2.  Je-li to nezbytné z důvodu struktury jeho vnitřního právního systému, může každý členský stát určit jeden nebo více ústředních orgánů, jež jsou odpovědné za administrativní předávání a přijímání osvědčení o příkazu k zajištění a příkazu ke konfiskaci a za pomoc jeho příslušným orgánům. Každý členský stát informuje Komisi o každém orgánu, který takto určí.

3.  Komise zpřístupní informace obdržené podle tohoto článku všem členským státům a Evropské soudní síti.

Článek 25

Komunikace

1.  Je-li to nezbytné, vydávající orgán a vykonávající orgán se neprodleně navzájem ▌konzultují, aby zajistily účinné uplatňování tohoto nařízení, a to za použití jakýchkoli vhodných komunikačních prostředků.

2.  Veškerá komunikace, včetně komunikace určené k řešení těžkostí týkajících se předání nebo ověření jakéhokoli dokumentu potřebného k výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, probíhá přímo mezi vydávajícím orgánem a vykonávajícím orgánem a ve vhodných případech se zapojením ústředního orgánu, pokud ho členský stát určil v souladu s čl. 24 odst. 2.

Článek 26

Více příkazů

1.  Pokud ▌vykonávající orgán obdrží dva či více příkazů k zajištění nebo příkazů ke konfiskaci od různých členských států vydaných proti téže ▌osobě a tato osoba ▌nemá ve vykonávajícím státě dostatečný majetek, jenž by uspokojil všechny tyto příkazy, nebo pokud vykonávající orgán obdrží dva nebo více příkazů k zajištění nebo příkazů ke konfiskaci týkajících se téže specificky určené věci tvořící součást majetku, vykonávající orgán rozhodne, který z příkazů se v souladu s právem vykonávajícího státu vykoná, aniž je dotčena možnost odkladu výkonu příkazu ke konfiskaci podle článku 21.

2.  Při přijímání svého rozhodnutí vykonávající orgán upřednostní, je-li to možné, zájmy obětí. Rovněž zohlední veškeré další relevantní okolnosti, včetně:

a)  skutečnosti, zda je daný majetek již zajištěn;

b)  dat vydání příslušných příkazů a dat jejich předání ▌;

c)   ▌závažnosti dotčeného trestného činu; a

d)  místa, ▌kde byl trestný čin spáchán.

Článek 27

Ukončení výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci

1.  Přestane-li být příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci vymahatelný nebo nadále platný, vydávající orgán neprodleně zruší příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci

2.  Vydávající orgán ihned informuje vykonávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu o zrušení příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, jakož i o jakémkoli rozhodnutí nebo opatření vedoucím ke zrušení příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci.

3.  Vykonávající orgán ukončí výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, nebyl-li výkon již ukončen, jakmile byl vydávajícím orgánem informován v souladu s odstavcem 2. Vykonávající orgán zašle bez zbytečného odkladu potvrzení o ukončení vydávajícímu státu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 28

Správa zajištěného a zkonfiskovaného majetku a nakládání s ním

1.  Správa zajištěného a zkonfiskovaného majetku se řídí právem vykonávajícího státu.

2.  Vykonávající stát spravuje zajištěný nebo zkonfiskovaný majetek s cílem zamezit snížení jeho hodnoty. Za tímto účelem má vykonávající stát s ohledem na článek 10 směrnice 2014/42/EU možnost zajištěný majetek prodat nebo převést.

3.  Zajištěný majetek a peníze získané prodejem tohoto majetku v souladu s odstavcem 2 zůstanou ve vykonávajícím státě až do doby, než je předáno osvědčení o příkazu ke konfiskaci a příkaz ke konfiskaci vykonán, aniž je dotčena možnost vrácení majetku podle článku 29.

4.  Vykonávající stát není povinen prodat nebo vrátit specificky určené věci, na které byl vydán příkaz ke konfiskaci, pokud tyto věci představují kulturní statky ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU(18). Tímto nařízením není dotčena povinnost navrátit kulturní statky podle uvedené směrnice.

Článek 29

Vrácení zajištěného majetku oběti

1.  Pokud vydávající orgán nebo jiný příslušný orgán vydávajícího státu vydal v souladu se svým vnitrostátním právem rozhodnutí vrátit zajištěný majetek oběti, uvede vydávající orgán informace o tomto rozhodnutí v osvědčení o příkazu k zajištění nebo informuje o tomto rozhodnutí vykonávající orgán později.

2.  Pokud byl vykonávající orgán informován o rozhodnutí vrátit zajištěný majetek oběti podle odstavce 1, přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že je dotčený majetek zajištěn, byl tento majetek vrácen v souladu s procesními pravidly vykonávajícího státu co nejdříve oběti, a to i prostřednictvím vydávajícího státu, je-li to nezbytné, a za podmínky, že:

a)  vlastnické právo oběti k uvedenému majetku není napadeno;

b)  uvedený majetek není vyžadován jako důkaz v trestním řízení ve vykonávajícím státě; a

c)  práva dotčených osob nejsou dotčena.

Vykonávající orgán informuje vydávající orgán v případě, že majetek je přímo převeden oběti.

3.  Pokud vykonávající orgán nepovažuje podmínky podle odstavce 2 za splněné, neprodleně a jakýmkoli vhodným způsobem konzultuje vydávající orgán s cílem nalézt řešení. Pokud nelze nalézt žádné řešení, může vykonávající orgán rozhodnout, že zajištěný majetek oběti nevrátí.

Článek 30

Nakládání se zkonfiskovaným majetkem nebo s penězi získanými prodejem tohoto majetku

1.  Pokud vydávající orgán nebo jiný příslušný orgán vydávajícího státu vydal v souladu se svým vnitrostátním právem rozhodnutí vrátit zkonfiskovaný majetek oběti nebo jí nahradit škodu, uvede vydávající orgán informace o tomto rozhodnutí v osvědčení o příkazu ke konfiskaci nebo informuje vykonávající orgán o tomto rozhodnutí později.

2.  Pokud byl vykonávající orgán informován o rozhodnutí vrátit zkonfiskovaný majetek oběti podle odstavce 1, přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že je dotčený majetek zkonfiskován, byl co nejdříve vrácen oběti, a to i prostřednictvím vydávajícího státu, je-li to nezbytné. Vykonávající orgán informuje vydávající orgán v případě, že majetek je převeden přímo oběti.

3.  Pokud vykonávající orgán nemůže vrátit oběti majetek podle odstavce 2, avšak v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci ve vztahu k tomuto majetku byly získány peníze, poukáže se oběti pro účely vrácení odpovídající peněžní částka, je-li to nezbytné  prostřednictvím vydávajícího státu. Vykonávající orgán informuje vydávající orgán v případě, že peníze jsou poukázány přímo oběti. S veškerým zbylým majetkem se naloží v souladu s odstavcem 7.

4.  Pokud byl vykonávající orgán informován o rozhodnutí o náhradě škody oběti podle odstavce 1 a v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci byly získány peníze, poukáže se oběti pro účely náhrady škody odpovídající peněžní částka ve výši, jež nepřesahuje částku určenou v osvědčení, je-li to nezbytné i prostřednictvím vydávajícího státu. Vydávající orgán je vykonávajícím orgánem informován v případě, že peníze jsou poukázány přímo oběti. S veškerým zbylým majetkem se naloží v souladu s odstavcem 7.

5.  Probíhá-li stále řízení o vrácení majetku oběti nebo o náhradě škody oběti ve vydávajícím státě, vydávající orgán o tom informuje vykonávající orgán. Vykonávající stát se zdrží nakládání s konfiskovaným majetkem do doby, než mu bude sděleno, že bylo vydáno rozhodnutí o vrácení majetku oběti nebo o náhradě škody oběti, a to i v případě, že příkaz ke konfiskaci již byl vykonán.

6.  Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 5, s jiným majetkem než penězi, získaným v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci, se naloží v souladu s těmito pravidly:

a)  majetek může být prodán, přičemž s výnosy z prodeje musí být naloženo podle odstavce 7;

b)  majetek může být převeden vydávajícímu státu za podmínky, že pokud byl příkaz ke konfiskaci vydán na peněžní částku, udělil vydávající orgán souhlas s předáním majetku vydávajícímu státu;

c)  s výhradou písmene d), pokud nelze písmena a) a b) uplatnit, lze s majetkem naložit jiným způsobem v souladu s právem vykonávajícího státu; nebo

d)  se souhlasem vydávajícího státu lze majetek použít ve veřejném zájmu nebo pro sociální účely ve vykonávajícím státě v souladu s jeho právem.

7.  Pokud není k příkazu ke konfiskaci připojeno rozhodnutí o vrácení majetku oběti nebo o náhradě škody oběti v souladu s odstavci 1 až 5, nebo pokud ▌není mezi zúčastněnými členskými státy dohodnuto jinak, naloží vykonávající stát s penězi získanými v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci ▌ takto:

a)  pokud se částka získaná z výkonu příkazu ke konfiskaci rovná 10 000 EUR, nebo je nižší, připadne vykonávajícímu státu; nebo

b)  pokud je částka získaná z výkonu příkazu ke konfiskaci vyšší než 10 000 EUR, 50 % z ní převede vykonávající stát vydávajícímu státu.

Článek 31

Náklady

1.  Každý členský stát nese své vlastní náklady vynaložené v souvislosti s uplatňováním tohoto nařízení, aniž jsou dotčena ustanovení týkající se nakládání se zkonfiskovaným majetkem uvedená v článku 28.

2.   Vykonávající orgán může navrhnout vydávajícímu orgánu, aby byly tyto náklady sdíleny, pokud se před výkonem příkazu k zajištění či příkazu ke konfiskaci nebo po jeho provedení ukáže, že výkon příkazu představuje vysoké či mimořádné náklady.

K takovým návrhům se připojí podrobný rozpis nákladů vzniklých vykonávajícímu orgánu. V návaznosti na takový návrh se vydávající orgán a vykonávající orgán navzájem konzultují. Ve vhodných případech může tyto konzultace usnadnit Eurojust.

Tyto konzultace, či přinejmenším jejich výsledek, se zaznamenávají jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 32

Povinnost informovat dotčené osoby

1.  Aniž je dotčen článek 11, v návaznosti na výkon příkazu k zajištění nebo v návaznosti na rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci vykonávající orgán v nejvyšší možné míře neprodleně informuje dotčené osoby, jež jsou mu známy, o tomto výkonu a o takovém rozhodnutí v souladu s postupy podle svého vnitrostátního práva.

2.  Informace, jež mají být poskytnuty v souladu s odstavcem 1, musí obsahovat název vydávajícího orgánu a opravné prostředky dostupné podle práva vykonávajícího státu. Informace musí rovněž obsahovat - přinejmenším stručné - odůvodnění příkazu.

3.  Vykonávající orgán může ve vhodných případech požádat vydávající orgán o pomoc při provádění úkolů uvedených v odstavci 1.

Článek 33

Opravné prostředky ve vykonávajícím státě proti uznání a výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci

1.  Dotčené osoby mají právo na účinnou právní ochranu ve vykonávajícím státě proti rozhodnutí o uznání a výkonu příkazů k zajištění podle článků 7 a příkazů ke konfiskaci podle článku 18. Právo na podání opravného prostředku se uplatní u soudu ve vykonávajícím státě v souladu s jeho právem. Pokud jde o příkazy ke konfiskaci, podání opravného prostředku může mít odkladný účinek, stanoví-li tak právo vykonávajícího státu.

2.  Věcné důvody pro vydání příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci nelze napadnout u soudu ve vykonávajícím státě.

3.  Příslušný orgán vydávajícího státu musí být informován o každém opravném prostředku podaném podle odstavce 1.

4.  Tímto článkem není dotčeno uplatňování záruk a opravných prostředků ve vydávajícím státě v souladu s článkem 8 směrnice 2014/42/EU.

Článek 34

Náhrada

1.  Pokud vykonávající stát odpovídá podle svého práva za škodu ▌způsobenou dotčené osobě v souvislosti s výkonem příkazu k zajištění předaným podle článku 4 nebo příkazu ke konfiskaci předaným podle článku 14, nahradí vydávající stát vykonávajícímu státu jakoukoli škodu vyplacenou dotčené osobě. Pokud však může vydávající stát prokázat vykonávajícímu státu, že tato škoda, nebo její část, byla způsobena výlučně jednáním vykonávajícího státu, vydávající stát a vykonávající stát se vzájemně dohodnou na výši náhrady.

2.  Odstavcem 1 není dotčeno právo členských států upravující nároky fyzických nebo právnických osob na náhradu škody.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 35

Statistiky

1.  Členské státy pravidelně sbírají od příslušných orgánů souhrnné statistické údaje. Tyto statistiky vedou a každoročně je zasílají Komisi. Tyto statistiky uvádějí kromě informací uvedených v čl. 11 odst. 2 směrnice 2014/42/EU počet příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, které daný členský stát obdržel od jiných členských států, jež byly uznány a vykonány, jakož i těch, ▌jejichž uznání a výkon byly odmítnuty ▌.

2.  Členské státy rovněž každoročně zašlou Komisi následující statistiky, jsou-li tyto statistiky dostupné na ústřední úrovni v dotyčném členském státě:

a)  počet případů, kdy byla oběti nahrazena škoda nebo jí bylo přiznáno vrácení majetku získaného výkonem příkazu ke konfiskaci podle tohoto nařízení; a

b)  průměrnou dobu nezbytnou pro výkon příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci podle tohoto nařízení.

Článek 36

Změny osvědčení a formuláře

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 týkající se jakékoli změny osvědčení uvedených v přílohách I a II. Tyto změny musí být v souladu s tímto nařízením a nesmějí na něj mít dopad.

Článek 37

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  ▌Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 36 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od ... [datum použitelnosti tohoto nařízení].

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 36 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 36 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce ▌.

Článek 38

Předkládání zpráv a přezkum

Do ... [pět let od data použitelnosti tohoto nařízení] a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení, která se mimo jiné věnuje:

a)  možnosti členských států činit a odvolávat prohlášení podle čl. 4 odst. 2 a čl. 14 odst. 2;

b)  vztahu mezi dodržováním základních práv a vzájemným uznáváním příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci;

c)  použití článků 28, 29 a 30 ve vztahu ke správě zajištěného a konfiskovaného majetku a nakládání s ním a k vrácení majetku a náhradě škody obětem.

Článek 39

Nahrazení

Toto nařízení nahrazuje ustanovení rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV , pokud jde o zajištění majetku ve vztazích mezi členskými státy, jež jsou vázány tímto nařízením, od ... [datum použitelnosti tohoto nařízení].

Toto nařízení nahrazuje rámcové rozhodnutí 2006/783/SVV ve vztazích mezi členskými státy, jež jsou vázány tímto nařízením, od [ datum použitelnosti tohoto nařízení].

Pokud jde o členské státy, jež jsou vázány tímto nařízením, odkazy na rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV, pokud jde o zajištění majetku, a odkazy na rámcové rozhodnutí 2006/783/SVV se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 40

Přechodná ustanovení

1.  Toto nařízení se použije na osvědčení o příkazech k zajištění a osvědčení o příkazech ke konfiskaci předaná dne … [datum použitelnosti tohoto nařízení] nebo po tomto dni.

2.  Osvědčení o příkazech k zajištění a osvědčení o příkazech ke konfiskaci předaná přede dnem ... [datum použitelnosti tohoto nařízení] se ve vztazích mezi členskými státy, které jsou vázány tímto nařízením, nadále řídí rámcovými rozhodnutími 2003/577/SVV a 2006/783/SVV, a to až do konečného výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci.

Článek 41

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od ... [24 měsíců po dni vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 24 se však použije od ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V ... dne ...

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

OSVĚDČENÍ O PŘÍKAZU K ZAJIŠTĚNÍ

ODDÍL A:

Vydávající stát: ……………………………………………………………………………..

Vydávající orgán: ……………………………………………………………………….....

Potvrzující orgán (v příslušném případě): …………………………………………………

Vykonávající stát: …………………………………………………………………………..

Vykonávající orgán (je-li znám): ………………………………………………………….

ODDÍL B: Naléhavost nebo požadované datum výkonu

1.  Uveďte prosím konkrétní důvody naléhavosti:

□ existují oprávněné důvody se domnívat, že předmětný majetek bude bezprostředně přesunut nebo zničen, konkrétně:

...............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

□ potřeby vyšetřování nebo řízení ve vydávajícím státě, konkrétně: …………………………………………………………………………………………………

2.  Datum výkonu:

□ je požadováno konkrétní datum, a to …………………….

□ potřeba koordinace mezi zúčastněnými členskými státy

Odůvodnění této žádosti: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

ODDÍL C: Dotčená osoba (dotčené osoby)

Totožnost osoby, proti níž je příkaz k zajištění vydán, nebo osoby, která vlastní majetek, na nějž se příkaz k zajištění vztahuje (je-li dotčeno více osob, uveďte prosím údaje pro každou z nich):

1.  Identifikační údaje

i)  Fyzické osoby

Příjmení: ………………………………………………………………………………

Jméno (jména):………………………………………………………………………….

Případná další jména:………………………………………………………..

Případné přezdívky:……………………………………………………………………..

Pohlaví: …………………………………………

Státní příslušnost:………………………………………………..

Identifikační číslo nebo číslo sociálního zabezpečení (je-li k dispozici): .……………………………………

Druh a číslo dokladu (dokladů) totožnosti ( průkaz totožnosti nebo cestovní pas), je-li k dispozici:

………………………………………………….....................................

Datum narození:…………………………………………….....

Místo narození:………………………………………………...

Místo bydliště nebo známá adresa (pokud není známa, uveďte poslední známou adresu):

………………………………………………………………………………………………

Jazyk nebo jazyky, kterým dotčená osoba rozumí: …………………………………………………

Uveďte prosím postavení dotčené osoby v řízení:

□ osoba, proti níž příkaz k zajištění směřuje

□ osoba, která vlastní majetek, na nějž se příkaz k zajištění vztahuje

ii)  Právnické osoby

Název: ………………………………………………………………………..

Právní forma: .....................................................................................................

Zkrácený název, běžně používaný název, případně firma či obchodní název: ………………………………………………..

Sídlo:………………………………………………………………………………………..

Identifikační číslo:………………………………………………………………………….

Adresa:………………………………………………………………………………………..

Jméno zástupce:……………………………………………………

Uveďte prosím postavení dotčené osoby v řízení:

□ osoba, proti níž příkaz k zajištění směřuje

□ osoba, která vlastní majetek, na nějž se příkaz k zajištění vztahuje

2.  Pokud se liší od výše uvedené adresy, uveďte prosím místo, kde má být příkaz k zajištění vykonán:

…………………………………………………………………………………………………………

3.  Třetí osoby, jejichž práva k majetku, na nějž se příkaz k zajištění vztahuje, jsou příkazem přímo dotčena (totožnost a důvody):

…………………………………………………

………………………………………………………………………………………………….

4.  Uveďte další údaje, jež napomohou při výkonu příkazu k zajištění:

………………………………………………………………………………………………….

ODDÍL D: Informace o majetku, jehož se příkaz týká

1.  Uveďte prosím, zda se příkaz týká:

 peněžní částky

 specificky určené věci nebo věcí tvořících součást majetku (hmotných či nehmotných, movitých či nemovitých)

 majetku rovnocenné hodnoty (v rámci konfiskace na základě hodnoty)

2.  Týká-li se příkaz peněžní částky nebo majetku v hodnotě rovnocenné dané peněžní částce:

Částka k výkonu ve vykonávajícím státě ▌, čísly a slovy (uveďte měnu): ………………………………………..

Celková částka, na niž byl příkaz vydán, čísly a slovy (uveďte měnu): ………………………………………..

Další informace:

–  důvody vedoucí k domněnce, že dotčená osoba vlastní majetek nebo pobírá příjmy ve vykonávajícím státě:

……………………………………………………………………………………..

—  popis majetku / zdrojů příjmů dotčené osoby (je-li k dispozici):

……………………………………………………………………………..

—  přesné místo, kde se nachází majetek / zdroj příjmů dotčené osoby (není-li známo, pak poslední známé místo): ………………………………………………………………………………

—  údaje o bankovním účtu dotčené osoby (jsou-li známy):

................................................................................................................................................................

3.  Týká-li se příkaz specificky určené věci nebo věcí tvořících součást majetku nebo majetku v hodnotě rovnocenné takovému majetku: ………………………………………………………………………………………………..

Důvody pro předání příkazu vykonávajícímu státu:

 specificky určená věc nebo věci tvořící součást majetku se nachází ve vykonávajícím státě

 specificky určená věc nebo věci tvořící součást majetku je/jsou registrovány ve vykonávajícím státě

 vydávající orgán má oprávněné důvody se domnívat, že se všechny specificky určené věci tvořící součást majetku, na nějž se příkaz vztahuje, nebo jejich část nachází ve vykonávajícím státě.

Další informace:

—   důvody vedoucí k domněnce, že specificky určená věc nebo věci tvořící součást majetku se nachází ve vykonávajícím státě:

…………………………………………………………………………………………

—  popis věci tvořící součást majetku ▌:

…………………………………………………………………………………..

—  místo, kde se nachází věc tvořící součást majetku (není-li známo, poslední známé místo):

…………………………………………………………………………………..

—  Další důležité ▌informace (např. jmenování soudního správce) :

…………………………………………………

ODDÍL E: Důvody pro vydání příkazu k zajištění

1.  Shrnutí skutečností

Uveďte důvody, proč je příkaz k zajištění vydán, včetně:

—  shrnutí skutečností, včetně popisu trestného činu (trestných činů):

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

—  fáze, v níž se vyšetřování nachází:

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

—  důvodů pro zajištění:

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

—  dalších relevantních informací:

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

2.  Povaha a právní kvalifikace trestného činu nebo trestných činů, v souvislosti s nímž/nimiž byl příkaz k zajištění vydán, a příslušná ustanovení zákona:

……………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………….

3.  Lze za trestný čin, v souvislosti s nímž je příkaz k zajištění vydán, uložit ve vydávajícím státě trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby v délce nejméně tří let a je tento trestný čin uveden níže na seznamu trestných činů? (zaškrtněte prosím příslušný rámeček.) V případě, že se příkaz k zajištění týká více trestných činů, uveďte čísla v níže uvedeném seznamu trestných činů (odpovídající trestným činům, jak jsou uvedeny v bodech 1 a 2 výše).

□ účast na zločinném spolčení

□ terorismus

□ obchod s lidmi

□ sexuální vykořisťování dětí a dětská pornografie

□ nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami

□ nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami

□ korupce

□ podvod, včetně podvodu a jiných trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie ve smyslu směrnice (EU) 2017/1371

□ praní výnosů z trestné činnosti

□ padělání měny včetně eura

□ počítačová trestná činnost

□ trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými živočišnými druhy a s ohroženými druhy a odrůdami rostlin

□ napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu

□ vražda nebo těžké ublížení na zdraví

□ nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi

□ únos, neoprávněné omezování osobní svobody nebo braní rukojmí

□ rasismus a xenofobie

□ organizovaná nebo ozbrojená loupež

□ nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl

□ podvod

□ vydírání a vymáhání peněz za ochranu

□ padělání a pirátství výrobků

□ padělání veřejných listin a obchodování s nimi

□ padělání platebních prostředků

□ nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu

□ nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály

□ obchod s odcizenými vozidly

□ znásilnění

□ žhářství

□ trestné činy spadající do pravomoci Mezinárodního trestního soudu

□ únos letadla nebo plavidla

□ sabotáž

4.  Další relevantní informace (např. vztah mezi majetkem a trestným činem):

………………………………………………………………………………………………………..

ODDÍL F: Důvěrnost příkazu nebo žádost o zvláštní formální náležitosti

 Nutnost zachovat důvěrnou povahu informací uvedených v příkazu po výkonu:

……………………………………………………………………………………………….

 Nutnost zvláštních formálních náležitostí v době výkonu:

……………………………………………………………………………………………….

ODDDÍL G: Pokud bylo osvědčení o příkazu k zajištění předáno více vykonávajícím státům, uveďte tyto údaje:

1.  Osvědčení o příkazu k zajištění bylo předáno těmto dalším vykonávajícím státům (stát a orgán):

……………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………….

2.  Osvědčení o příkazu k zajištění bylo předáno více vykonávajícím státům z těchto důvodů ▌:

Pokud se příkaz k zajištění týká specificky určené věci tvořící součást majetku:

 Má se za to, že se různé věci tvořící součást majetku, na nějž se příkaz vztahuje, nacházejí v různých vykonávajících státech ▌

Zajištění specificky určené věci tvořící součást majetku vyžaduje řízení ve více než jednom vykonávajícím státě ▌

▌Pokud se příkaz k zajištění týká peněžní částky:

 Odhadovaná hodnota majetku, který může být ve vydávajícím státě a v kterémkoli jednotlivém vykonávajícím státě zajištěn ▌, nebude pravděpodobně postačovat k zajištění celé částky, na niž se příkaz vztahuje

 Jiné zvláštní potřeby:

…………………………………………………………………………………………..

3.  Hodnota majetku, je-li známa, v každém vykonávajícím státě:

…………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………

4.  Jestliže zajištění specificky určené věci nebo věcí tvořících součást majetku vyžaduje řízení ve více než jednom vykonávajícím státě, popis kroků, jež je třeba ve vykonávajícím státě učinit:

...........................................................................................................................................

...........................................................................................................................................

ODDÍL H: Vztah k dřívějšímu příkazu k zajištění nebo jinému příkazu či příkazům nebo žádosti či žádostem

Uveďte prosím, zda se tento příkaz k zajištění vztahuje k dřívějšímu příkazu nebo žádosti (např. k příkazu k zajištění, evropskému vyšetřovacímu příkazu, evropskému zatýkacímu rozkazu nebo vzájemné právní pomoci). Pokud ano, uveďte následující informace důležité pro identifikaci předchozího příkazu nebo žádosti:

–  druh příkazu či žádosti: ………………………………………………………………………….

–  datum vydání:…………………………………………………………………………………..

–  orgán, kterému byly příkaz či žádost předány:………………………………………………….

–  spisová značka přidělená vydávajícím orgánem:………………………………………………….

–  spisové značky přidělené vykonávajícími orgány: ……………………………………

ODDÍL I: Konfiskace

Uveďte prosím, zda:

□ je k tomuto osvědčení o příkazu k zajištění připojeno osvědčení o příkazu ke konfiskaci vydané ve vydávajícím státě (spisová značka osvědčení o příkazu ke konfiskaci): ……………………………...........................................................................................................

□ majetek zůstává zajištěný ve vykonávajícím státě po dobu předání a výkonu příkazu ke konfiskaci (odhadované datum pro předložení osvědčení o příkazu ke konfiskaci, je-li to možné):

……………………………………………………………………………………………………

ODDÍL J: Alternativní opatření

1.  Uveďte prosím, zda vydávající stát připouští, aby vykonávající stát použil alternativní opatření v případě, kdy není možné příkaz k zajištění zcela anebo částečně vykonat:

□ ano

□ ne

2.  Pokud ano, uveďte, jaká opatření mohou být uplatněna:

………………………………………………………………………………………………….

ODDÍL K: VRÁCENÍ ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU

1.  Uveďte prosím, zda bylo vydáno rozhodnutí o vrácení zajištěného majetku oběti:

□ ano

□ ne

Pokud ano, uveďte následující údaje týkající se rozhodnutí o vrácení zajištěného majetku oběti:

Orgán, který vydal rozhodnutí (úřední název): ……………….……………………………………….

Datum rozhodnutí: .………………………….………………………………………….

Spisová značka rozhodnutí (je-li k dispozici): ...............................................................

Popis majetku, který má být vrácen: ………..…………………………………………..

Jméno oběti: ……………………………….……………………………………………

Adresa oběti: …………………………………………………………………………...

Pokud je vlastnické právo oběti k danému majetku napadeno, uveďte prosím podrobnosti (osoby, které toto právo napadly, odůvodnění atd.):

…………………………………………………………………………………………….

…………………………………………………………………………………………….

Pokud by práva dotčených osob mohla být dotčena v důsledku vrácení, uveďte podrobnosti (dotčené osoby, jejichž práva by mohla být dotčena, odůvodnění atd.):

…………………………………………………………………………………………….

…………………………………………………………………………………………….

2.  Je žádost o vrácení zajištěného majetku oběti projednávána ve vydávajícím státě?

□ ne

□ ano, výsledek bude sdělen vykonávajícímu orgánu

Vydávající orgán bude informován v případě předání přímo oběti.

ODDÍL L: Opravné prostředky

Orgán ve vydávajícím státě, jenž může poskytnout další informace o postupech pro uplatnění opravných prostředků ve vydávajícím státě a o tom, zda je k dispozici právní pomoc, tlumočení a překlad:

 vydávající orgán (viz oddíl M)

 potvrzující orgán (viz oddíl N)

 jiný orgán:……………………………………………………………………………………………

ODDÍL M: Údaje o vydávajícím orgánu

Druh vydávajícího orgánu:

□ soudce, soud, státní zástupce

□ jiný příslušný orgán určený vydávajícím státem

Název orgánu::…………………………………………………………………………….

Jméno kontaktní osoby:…………………………………………………………………….

Postavení (titul / služební hodnost): ……………………………………………………………………........................................

Sp. zn.: …………………………………………………………………………………..

Adresa: …………………………………………………………………………………..

Tel. č. (číslo země) ( směrové číslo):……………………………………………

Č. faxu (číslo země) ( směrové číslo):…………………………………………………

E-mail:……………………………………………………………………………………

Jazyky, v nichž lze s vydávajícím orgánem komunikovat:………………………………

V případě, že se liší od údajů uvedených výše, uveďte kontaktní údaje osoby nebo osob, na které se lze obrátit ohledně dalších informací nebo praktických opatření pro výkon příkazu:

Jméno/titul/organizace:……………………………………………………………………..

Adresa: ……………………………………………………………………………………

E-mail / Tel. č.:…………………………………………………………………….

Podpis vydávajícího orgánu nebo jeho zástupce, kterým se potvrzuje, že obsah osvědčení o příkazu k zajištění je přesný a správný:…………………………………………………………………

Jméno:……………………………………………………………………………………

Postavení (titul / služební hodnost):………………………………………………………………………………………….

Datum: ……………………………………………………………………………………………

Úřední razítko (je-li k dispozici):……………………………………………………………………

ODDÍL N: Údaje o orgánu, jenž potvrdil příkaz k zajištění

Označte prosím druh orgánu, který v příslušném případě příkaz k zajištění potvrdil:

□ soudce nebo soud

□ státní zástupce

Název potvrzujícího orgánu:……………………………………………………….

Jméno kontaktní osoby:…………………………………………………………………….

Postavení (titul / služební hodnost):………………………………………………………………………………………..

Sp. zn.: ......................................................................................................................

Adresa:……………………………………………………………………………….

Tel. č. (číslo země) (směrové číslo):…………………………………………… …

Č. faxu (číslo země) (směrové číslo):……………………………………………………

E-mail: …………………………………………………………………………………….

Jazyky, v nichž lze s potvrzujícím orgánem komunikovat: ………………………………….

Uveďte prosím hlavní kontaktní místo pro vykonávající orgán:

□ vydávající orgán

□ potvrzující orgán

__________________

Podpis potvrzujícího orgánu nebo jeho zástupce a údaje o nich:

......................................................................................................................................................

Název/jméno:……………………………………………………………………………………

Postavení (titul / služební hodnost):……………………………………………………………………………………....

Datum: ……………………………………………………………………………………..

Úřední razítko (je-li k dispozici):………………………………………………………………

ODDÍL O: Ústřední orgán

Pokud je administrativním předáváním a přijímáním osvědčení o příkazu k zajištění ve vydávajícím státě pověřen ústřední orgán, uveďte prosím:

Název ústředního orgánu: ………………………………………………………………...

Jméno kontaktní osoby: …………………………………………...................................................

Postavení (titul / služební hodnost): .......................................................................................

Sp. zn.: ...................................................................................................................................

Adresa:………………………………………………………………………………………..

Tel. č. (číslo země) (směrové číslo): .........................................................................

Č. faxu (číslo země) (směrové číslo): .......................................................................

E-mail: ………………………………………………………………………………………..

ODDÍL P: Přílohy

Uveďte případné přílohy k osvědčení:………………………………………………...

___________________

PŘÍLOHA II

OSVĚDČENÍ O PŘÍKAZU KE KONFISKACI

ODDÍL A:

Vydávající stát: …………………………………………………………………………….

Vydávající orgán: ………………………………………………………………………....

Vykonávající stát: ………………………………………………………………………….

Vykonávající orgán (je-li znám): ……………………………………………....................

ODDÍL B: Příkaz ke konfiskaci

1.  Soud, který vydal příkaz ke konfiskaci (úřední název):……………………………………..

2.  Spisová značka příkazu ke konfiskaci (je-li k dispozici):…………………………………..

3.  Příkaz ke konfiskaci byl vydán dne (datum):…………………………………………………

4.  Příkaz ke konfiskaci nabyl právní moci dne (datum): ………………………………………………

ODDÍL C: Dotčená osoba (dotčené osoby)

Totožnost osoby, proti níž je příkaz ke konfiskaci vydán, nebo osoby, která vlastní majetek, na nějž se příkaz ke konfiskaci vztahuje (je-li dotčeno více osob, uveďte prosím údaje pro každou z nich):

1.  Identifikační údaje

i)  Fyzické osoby

Příjmení:………………………………………………………………………………..

Jméno (jména):………………………………………………………………………….

Případná další jména:…………………………………………………

Případné přezdívky:…………………………………………………..

Pohlaví: ……………………..

Státní příslušnost:………………………………………………..

Identifikační číslo nebo číslo sociálního zabezpečení, je-li k dispozici: .……………………………………………………………………….

Druh a číslo dokladu (dokladů) totožnosti (průkaz totožnosti nebo cestovní pas), je-li k dispozici:

………………………………………………………………………….

Datum narození:…………………………………………………….......

Místo narození:…………………………………………………………

Místo bydliště nebo známá adresa (pokud není známa, uveďte poslední známou adresu):

………………………………………………………………………………………….

Jazyk nebo jazyky, kterým dotčená osoba rozumí: ……………………………………………..

Uveďte prosím postavení dotčené osoby v řízení:

□ osoba, proti níž příkaz ke konfiskaci směřuje

□ osoba, která vlastní majetek, na nějž se příkaz ke konfiskaci vztahuje

ii)  Právnické osoby

Název: …………………………………………………………………………………

Právní forma:…………………………………………………………………….

Zkrácený název, běžně používaný název, případně firma či obchodní název: …………………

Sídlo………………………………………………………………………………….….…….

Identifikační číslo:………………………………………………………………..…………….

Adresa ▌:……………………………………………………………….

Jméno ▌zástupce:…………………………………………………..….

Uveďte prosím postavení dotčené osoby ▌v řízení:

osoba, proti níž příkaz ke konfiskaci směřuje

osoba, která vlastní majetek, na nějž se příkaz ke konfiskaci vztahuje

2.  Pokud se liší od výše uvedené adresy, uveďte prosím místo, kde má být příkaz ke konfiskaci vykonán

…………………………………………………………………………………………

3.   Třetí osoby, jejichž práva k majetku, na nějž se příkaz ke konfiskaci vztahuje, jsou příkazem přímo dotčena (totožnost a důvody):

…………………………………………………

………………………………………………………………………………………………….

4.   Uveďte další údaje, jež napomohou při výkonu příkazu ke konfiskaci:

…………………………………………………………………………………………..

ODDÍL D: Informace o majetku, jehož se ▌ příkaz týká

1.  Soud rozhodl, že majetek:

□ představuje výnosy z trestného činu nebo jejich ekvivalent buď v jejich celkové nebo pouze částečné hodnotě

□ je nástrojem trestného činu nebo odpovídá hodnotě takového nástroje

□ podléhá konfiskaci uplatňováním konfiskačních pravomocí stanovených ve směrnici 2014/42/EU ve vydávajícím státě (včetně rozšířené konfiskace)

□ podléhá konfiskaci podle jiných ustanovení týkajících se konfiskačních pravomocí, včetně konfiskace bez pravomocného odsouzení podle práva vydávajícího státu v návaznosti na řízení v souvislosti s trestným činem

2.  Uveďte, zda se příkaz týká:

 peněžní částky

 specificky určené věci nebo věcí tvořících součást majetku (hmotných či nehmotných, movitých či nemovitých)

 majetku rovnocenné hodnoty (v rámci konfiskace na základě hodnoty)

3.  Týká-li se příkaz peněžní částky nebo majetku v hodnotě rovnocenné dané peněžní částce:

–  Částka k výkonu ve vykonávajícím státě, čísly a slovy

(uveďte měnu): ……………………………………………………….

–  Celková částka, na niž byl příkaz vydán, čísly a slovy

(uveďte měnu): ………………………………………………………

Další informace:

—  důvody vedoucí k domněnce, že dotčená osoba vlastní majetek nebo pobírá příjmy ve vykonávajícím státě:

……………………………………………………………………………………..

—  popis majetku / zdrojů příjmů dotčené osoby (je-li k dispozici):

…………………………………………………………………………………….

—  přesné místo, kde se nachází majetek / zdroje příjmů dotčené osoby (není-li známo, pak poslední známé místo): ……………………………………………………………..

—  údaje o bankovním účtu dotčené osoby (jsou-li známy):

..............................................................................................................................................................

4.  Týká-li se příkaz specificky určené věci nebo věcí tvořících součást majetku nebo majetku v hodnotě rovnocenné takovému majetku:

Důvody pro předání příkazu vykonávajícímu státu:

 specificky určená věc nebo věci tvořící součást majetku se nachází ve vykonávajícím státě

 specificky určená věc nebo věci tvořící součást majetku je/ jsou registrovány ve vykonávajícím státě

 vydávající orgán má oprávněné důvody se domnívat, že se všechny specificky určené věci tvořící součást majetku, na nějž se příkaz vztahuje, nebo jejich část nachází ve vykonávajícím státě.

Další informace:

Důvody vedoucí k domněnce, že specificky určená věc nebo věci tvořící součást majetku se nachází ve vykonávajícím státě: ……………………………………………………………….

………………………………………………………………………………….

–  Popis věci tvořící součást majetku: …….………………………………

………………………………………………………………………………….

Místo, kde se nachází věc tvořící součást majetku (není-li známo, poslední známé místo):

………………………………………………………………………………….

Další důležité informace (např. jmenování soudního správce):

…………………………………………………

5.  Informace o přepočtu a předání majetku

Týká-li se příkaz specificky určené věci tvořící součást majetku, uveďte, zda právo vydávajícího státu stanoví, že konfiskace ve vykonávajícím státě může být provedena konfiskací peněžní částky odpovídající hodnotě majetku, který má být zkonfiskován:

 ano

 ne

ODDÍL E: Příkaz k zajištění

Uveďte, zda:

□ je k příkazu ke konfiskaci připojen příkaz k zajištění vydaný ve vydávajícím státě

(spisová značka osvědčení o příkazu k zajištění):

□ majetek byl zajištěn v souladu s dřívějším příkazem k zajištění předaným vykonávajícímu státu

–  datum vydání příkazu k zajištění:………………………………………………………...

–  datum předání příkazu k zajištění: ……………………………………………………….

–  orgán, kterému byl předán:………………………………………………………..……...

–  spisová značka přidělená vydávajícím orgánem: ……………………………………….

–  spisové značky přidělené vykonávajícími orgány: ………………………………….…..

ODDÍL F: Důvody pro vydání příkazu ke konfiskaci

1.  Shrnutí skutečností a důvodů pro vydání příkazu ke konfiskaci, včetně ▌popisu trestného činu (trestných činů) a jiných důležitých informací:

……………………………………………………………………………………………………..

2.  Povaha a právní kvalifikace trestného činu nebo trestných činů, v souvislosti s nímž/nimiž byl příkaz ke konfiskaci vydán, a příslušná ustanovení zákona:

………………………………………………………………………………………………………..

3.  Lze za trestný čin, v souvislosti s nímž je příkaz ke konfiskaci vydán, uložit ve vydávajícím státě trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby v délce nejméně tří let a je tento trestný čin uveden níže na seznamu trestných činů? (Zaškrtněte prosím příslušný rámeček.) V případě, že se příkaz ke konfiskaci týká více trestných činů, uveďte prosím čísla v níže uvedeném seznamu trestných činů (odpovídající trestným činům, jak jsou uvedeny v bodech 1 a 2 výše):

□ účast na zločinném spolčení

□ terorismus

□ obchod s lidmi

□ sexuální vykořisťování dětí a dětská pornografie

□ nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami

□ nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami

□ korupce

□ podvod, včetně podvodu a jiných trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie ve smyslu směrnice (EU) 2017/1371

□ praní výnosů z trestné činnosti

□ padělání měny včetně eura

□ počítačová trestná činnost

□ trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými živočišnými druhy a s ohroženými druhy a odrůdami rostlin

□ napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu

□ vražda nebo těžká újma na zdraví

□ nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi

□ únos, neoprávněné omezování osobní svobody nebo braní rukojmí

□ rasismus a xenofobie

□ organizovaná nebo ozbrojená loupež

□ nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl

□ podvod

□ vydírání a vymáhání peněz za ochranu

□ padělání a pirátství výrobků

□ padělání veřejných listin a obchodování s nimi

□ padělání platebních prostředků

□ nedovolený obchod s hormony a jinými prostředky na podporu růstu

□ nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály

□ obchod s odcizenými vozidly

□ znásilnění

□ žhářství

□ trestné činy spadající do pravomoci Mezinárodního trestního soudu

□ únos letadla nebo plavidla

□ sabotáž

4.  Další důležité informace (např. vztah mezi majetkem a trestným činem):

..............................................................................................................................................................

ODDDÍL G: Pokud bylo osvědčení o příkazu ke konfiskaci předáno více vykonávajícím státům, uveďte tyto údaje:

1.  Osvědčení o příkazu ke konfiskaci bylo předáno těmto dalším vykonávajícím státům (stát a orgán):

..............................................................................................................................................

........................................................................................................................................................

2.  Osvědčení o příkazu ke konfiskaci bylo předáno více vykonávajícím státům z těchto důvodů:

........................................................................................................................................................

Pokud se příkaz ke konfiskaci týká specificky určené věci tvořící součást majetku:

 má se za to, že se různé věci tvořící součást majetku, na nějž se příkaz vztahuje, nacházejí v různých vykonávajících státech

 konfiskace specificky určené věci tvořící součást majetku vyžaduje řízení ve více než jednom vykonávajícím státě

Pokud se příkaz ke konfiskaci týká peněžní částky:

 předmětný majetek nebyl zajištěn podle nařízení (EU) 2018/...(19)

 Odhadovaná hodnota majetku, který může být ve vydávajícím státě a v kterémkoli jednotlivém vykonávajícím státě konfiskován, nebude pravděpodobně postačovat ke konfiskaci celé částky, na niž se příkaz vztahuje

 Jiné zvláštní potřeby

.....................................................................................................................................................

3.  Hodnota majetku, je-li známa, v každém vykonávajícím státě:

…………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………

4.  Jestliže konfiskace specificky určené věci nebo věcí tvořících součást majetku vyžaduje řízení ve více než jednom vykonávajícím státě, popis kroků, jež je třeba ve vykonávajícím státě učinit:

……………………………………………………………………………………………

ODDÍL H: Řízení, v němž byl vydán příkaz ke konfiskaci

Uveďte prosím, zda se osoba, proti níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, osobně dostavila na jednání soudu, ve kterém byl vydán příkaz ke konfiskaci spojený s pravomocným odsouzením:

1.  □ Ano, dotyčná osoba se osobně dostavila na jednání soudu.

2.  □ Ne, dotyčná osoba se osobně nedostavila na jednání soudu ▌

3.  □ Ne, v souladu s vnitrostátními procesními pravidly se žádná soudní jednání nekonala.

4.  Pokud jste zaškrtli rámeček v bodě 2, potvrďte jednu z následujících skutečností:

4.1a.  dotyčná osoba byla osobně předvolána dne ▌(den/měsíc/rok) , a tudíž vyrozuměna o plánovaném datu a místu konání jednání soudu, ve kterém byl vydán příkaz ke konfiskaci, a byla poučena o tom, že příkaz ke konfiskaci může být vydán, i když se na jednání soudu nedostaví

NEBO

4.1b.  dotyčná osoba nebyla osobně předvolána, ale jiným způsobem skutečně převzala úřední informaci o plánovaném datu a místu konání jednání soudu, ve kterém byl vydán příkaz ke konfiskaci, tak, aby bylo možné jednoznačně určit, že o plánovaném jednání soudu věděla, a byla poučena o tom, že příkaz ke konfiskaci může být vydán i když se na jednání soudu nedostaví

NEBO

4.2.  □ dotyčná osoba o plánovaném jednání soudu věděla a zmocnila svého právního zástupce, kterého si sama zvolila, nebo který jí byl ustanoven státem, aby ji na jednání soudu obhajoval, a byla tímto zástupcem skutečně na jednání soudu obhajována

NEBO

4.3.  □ dotyčné osobě byl doručen příkaz ke konfiskaci dne ▌(den/měsíc/rok) a dotyčná osoba byla výslovně poučena o právu na obnovu řízení nebo odvolání, jehož by měla právo se účastnit a jež by jí umožnilo opětovné přezkoumání skutkové podstaty věci, včetně přezkoumání nových důkazů, a které mohou vést ke změně původního příkazu ke konfiskaci, a

□ dotyčná osoba výslovně uvedla, že příkaz ke konfiskaci nenapadne,

NEBO

□ dotyčná osoba nepodala návrh na obnovu řízení nebo odvolání v příslušných lhůtách

5.  Pokud jste zaškrtli rámeček v bodech 4.1b, 4.2 nebo 4.3, uveďte informace o tom, jak jsou splněny příslušné podmínky:……………………………………………………

ODDÍL I: Alternativní opatření, včetně trestu odnětí svobody

1.  Uveďte prosím, zda vydávající stát připouští, aby vykonávající stát použil alternativní opatření v případě, kdy není možné příkaz ke konfiskaci zcela anebo částečně vykonat:

□ ano

□ ne

2.  Pokud ano, uveďte, jaká opatření mohou být uplatněna: ..............................................................................................................................................................

□ odnětí svobody (maximální délka):

…………………………………………………………………………………………………

□ veřejně prospěšné práce (nebo rovnocenná činnost) (maximální délka):

………………………………………………………………………………………………….

□ jiná opatření (popis):

………………………………………………………………………………………………….

ODDÍL J: Rozhodnutí o vrácení majetku nebo náhradě škody oběti

1.  V příslušných případech prosím uveďte:

□ Vydávající orgán nebo jiný příslušný orgán vydávajícího státu vydal rozhodnutí o náhradě škody oběti nebo vrácení následující peněžní částky oběti: ……………………………………………………..

□ Vydávající orgán nebo jiný příslušný orgán vydávajícího státu vydal rozhodnutí o navrácení následujícího majetku jiného než peníze oběti: …………………………………………………………….

□ Řízení o vrácení majetku či náhradě škody oběti stále probíhá ve vydávajícím státě a jeho výsledek bude sdělen vykonávajícímu orgánu

2.  Podrobnosti rozhodnutí o vrácení majetku nebo náhradě škody oběti:

Orgán, který rozhodnutí vydal (úřední název):………………………………………….

Datum rozhodnutí:……………………………………………………………

Datum, kdy rozhodnutí nabylo právní moci: ………………………………………………………….

Spisová značka rozhodnutí (je-li k dispozici):………………………………………………

Popis majetku, který má být vrácen: ........................................................................................

Jméno oběti: .............................................................................................................................

Adresa oběti: .............................................................................................................................

Vydávající orgán bude informován v případě předání přímo oběti.

ODDÍL K: Údaje o vydávajícím orgánu

Název orgánu:…………………………………………………………………………………

Jméno ▌kontaktní osoby:……………………………………………………………………..

Postavení (titul / služební hodnost): .......................................................................................

Sp. zn.:………………………………………………………………………………………..

Adresa:………………………………………………………………………………………...

Tel. č. (číslo země) (směrové číslo):………………………………………………

Č. faxu (číslo země) (směrové číslo):…………………………………………….………

E-mail:…………………………………………………………………………………………

Jazyky, v nichž lze s vydávajícím orgánem komunikovat:…………………………..………..

V případě, že se liší od údajů uvedených výše, uveďte kontaktní údaje osoby nebo osob, na které se lze obrátit ohledně dalších informací nebo praktických opatření pro výkon příkazu nebo předání majetku:………………………………………………………………………………………

Jméno/titul/organizace:………………………………………………………………….……

Adresa: ………………………………………………………………………….………..

E-mail / Tel. č.:…………………………………………………………….

-------------------------------

Podpis vydávajícího orgánu nebo jeho zástupce, kterým se potvrzuje, že obsah osvědčení o příkazu ke konfiskaci je přesný a správný:

Jméno:……………………………………………………………………………………

Postavení (titul / služební hodnost):…………………………………………………………….

Datum: ………………………………………………………………………………….…..

Úřední razítko (je-li k dispozici):………………………………………………………….……

ODDÍL L: Ústřední orgán

Pokud je administrativním předáváním a přijímáním osvědčení o příkazu ke konfiskaci ve vydávajícím státě pověřen ústřední orgán, uveďte prosím:

Název ústředního orgánu: ………………………………………………………………

Jméno kontaktní osoby:……….…………………………………………………………………....…..

Postavení (titul / služební hodnost): ......................................................................................

Sp. zn.: .............................................................................................................................

Adresa:………………………………………………………………….………………..

Tel. č. (číslo země) ( směrové číslo): .....................................................................

Č. faxu (číslo země) ( směrové číslo): ...................................................................

E-mail : ........................…………………………………………………………………………

ODDÍL M: Platební údaje vydávajícího státu

Mezinárodní číslo bankovního účtu (IBAN): ………………………………………………

Kód BIC: ………………………………………………….………..

Jméno/název majitele bankovního účtu: …………………………………..

ODDÍL N: Přílohy

Uveďte prosím případné přílohy k osvědčení:

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018.
(2)Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
(3) Rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45).
(4)Rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci (Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 59).
(5)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39).
(6)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (Úř. věst. L 280, 26.10.2010, s. 1).
(7)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úř. věst. L 142, 1.6.2012, s. 1).
(8)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (Úř. věst. L 294, 6.11.2013, s. 1).
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 1).
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení (Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 1).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu (Úř. věst. L 297, 4.11.2016, s. 1).
(12) Rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130).
(13)Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1).
(14)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).
(16)Rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností (Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103).
(17)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům porušujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29).
(18)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/ES ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 1).
(19)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 38/18 - 2016/0412(COD)).


Volný pohyb neosobních údajů v Evropské unii ***I
PDF 671kWORD 65k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro volný pohyb neosobních údajů v Evropské unii (COM(2017)0495 – C8-0312/2017 – 2017/0228(COD))
P8_TA-PROV(2018)0381A8-0201/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0495),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0312/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. února 2018,(1)

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0201/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/... o rámci pro volný tok neosobních údajů v Evropské unii

P8_TC1-COD(2017)0228


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Digitalizace hospodářství nabírá na rychlosti. Informační a komunikační technologie již nejsou specifickým sektorem, nýbrž základem všech moderních inovativních ekonomických systémů a společností. Jádrem těchto systémů jsou elektronické údaje; analýzou těchto údajů či jejich spojením se službami a produkty lze vytvořit značnou hodnotu. Rychlý rozvoj ekonomiky založené na datech a nových technologií, jako je umělá inteligence, produkty a služby internetu věcí, autonomní systémy a 5G, zároveň vyvolává nové právní otázky týkající se přístupu k údajům a jejich opakovaného použití, právní odpovědnosti, etiky a solidarity. Je třeba zvážit činnost zejména ve věci právní odpovědnosti, především prostřednictvím zavedení samoregulačních kodexů a dalších osvědčených postupů, a to s ohledem na doporučení, rozhodnutí a opatření přijatá bez zásahu člověka v celém hodnotovém řetězci zpracování údajů. Tato činnost může rovněž zahrnovat mj. vhodné mechanismy pro určení právní odpovědnosti pro převedení odpovědnosti mezi spolupracující služby, pojištění a audit.

(2)  Hodnotové řetězce údajů jsou postaveny na různých činnostech v oblasti údajů: vytváření a shromažďování údajů, agregaci a organizování údajů, ▌zpracování údajů; analýze, uvádění na trh a šíření údajů, používání údajů včetně opakovaného použití. Základním stavebním kamenem jakéhokoli hodnotového řetězce údajů je účinně a efektivně fungující zpracování údajů. Nicméně takovému účinnému a efektivnímu fungování zpracování údajů a rozvoji ekonomiky založené na datech v Unii ztěžují zejména dva druhy překážek v oblasti mobility údajů a vnitřního trhu: požadavky na lokalizaci údajů stanovené orgány členských států a praxe obchodních proprietárních uzamčení (tzv. vendor lock-in) v soukromém sektoru.

(3)  Na služby ▌zpracování údajů se vztahuje svoboda usazování a volný pohyb služeb podle Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Poskytování takových služeb však ztěžují nebo někdy znemožňují některé vnitrostátní, regionální nebo místní požadavky, aby údaje byly umístěny na určitém území.

(4)  Tyto překážky, které brání volnému pohybu služeb ▌zpracování údajů a svobodě usazování poskytovatelů ▌služeb zpracování údajů, vyplývají z požadavků vnitrostátních právních předpisů členských států, aby byly údaje pro účely ▌zpracování umístěny v určité zeměpisné oblasti nebo na určitém území. Rovnocenný účinek mají i jiná pravidla nebo správní praxe ukládající zvláštní požadavky, které znesnadňují ▌zpracování údajů mimo určitou zeměpisnou oblast nebo území v rámci Unie, například požadavky na použití technických prostředků, které jsou certifikovány nebo schváleny v konkrétním členském státě. Možnosti výběru, které jsou účastníkům trhu a veřejnému sektoru k dispozici, pokud jde o místo ▌zpracování údajů, jsou dále omezeny právní nejistotou ohledně rozsahu legitimních a nelegitimních požadavků na lokalizaci údajů. Toto nařízení v žádném případě neomezuje svobodu podniků uzavírat smlouvy, které stanoví, kde mají být údaje umístěny. Toto nařízení má tuto svobodu pouze podpořit tím, že zajistí, aby se dohodnuté umístění mohlo nacházet kdekoli v Unii.

(5)  Mobilitě údajů v Unii současně brání i soukromá omezení: právní, smluvní a technické problémy, které uživatelům služeb ▌zpracování údajů znesnadňují nebo znemožňují přenést své údaje od jednoho poskytovatele služeb k jinému nebo zpět do svých vlastních systémů informační technologie (dále jen „IT systémy“), a to nejen při ukončení smlouvy s poskytovatelem služeb.

(6)  Kombinace těchto překážek vede k nedostatečné konkurenci mezi poskytovateli cloudových služeb v Unii, k různým typům proprietárního uzamčení a k vážným problémům s mobilitou údajů. Politiky umístění údajů stejně tak omezují možnosti výzkumných a vývojářských společností k usnadnění spolupráce mezi firmami, univerzitami a jinými výzkumnými organizacemi s cílem podnítit inovace.

(7)  S cílem zajistit právní jistotu a z důvodu nutnosti zajistit rovné podmínky v rámci Unie je pro fungování vnitřního trhu nezbytný jednotný soubor pravidel pro všechny účastníky trhu. Za účelem odstranění překážek pro obchod a narušení hospodářské soutěže v důsledku rozdílů mezi vnitrostátními právními předpisy a zabránění vzniku dalších pravděpodobných překážek pro obchod a výrazných narušení hospodářské soutěže, je nezbytné přijmout jednotná pravidla, která se použijí ve všech členských státech.

(8)  Tímto nařízením není dotčen právní rámec o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů ani právní rámec týkající se respektování soukromého života a ochrany osobních údajů v elektronických komunikacích, a zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(5) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES(6).

(9)  Rozvíjející se internet věcí, umělá inteligence a strojové učení představují rozsáhlý zdroj neosobních údajů, například ve výsledku jejich využívání v automatizovaných postupech průmyslové výroby. Mezi konkrétní příklady neosobních údajů patří souhrnné a anonymizované soubory údajů používané pro analýzu údajů velkého objemu, údaje o postupech přesného zemědělství, které mohou přispět k monitorování a optimalizaci používání pesticidů a vody, nebo údaje o potřebě údržby průmyslových strojů. Pokud technologický rozvoj umožňuje konvertovat údaje na údaje osobní, má se s takovými anonymizovanými údaji zacházet jako s osobními údaji a má se na ně náležitým způsobem uplatnit nařízení (EU) 2016/679.

(10)  Podle nařízení (EU) 2016/679 členské státy nesmějí omezit ani zakázat volný pohyb osobních údajů v Unii z důvodů souvisejících s ochranou fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Toto nařízení stanoví stejnou zásadu volného pohybu v Unii pro neosobní údaje, s výjimkou případů, kdy by omezení nebo zákaz ospravedlňovaly ▌důvody veřejné bezpečnosti. Nařízení (EU) 2016/679 a toto nařízení poskytují soudržný soubor pravidel, která upravují volný pohyb různých typů údajů. Toto nařízení navíc nestanoví povinnost ukládat jednotlivé typy údajů odděleně.

(11)  K vytvoření rámce pro volný tok neosobních údajů v Unii a položení základů pro rozvoj ekonomiky založené na datech a zlepšení konkurenceschopnosti průmyslu Unie je nezbytné stanovit jasný, komplexní a předvídatelný právní rámec pro zpracování údajů jiných než osobních údajů na vnitřním trhu. Flexibilitu potřebnou k tomu, aby tento rámec mohl dostatečně zohlednit měnící se potřeby uživatelů, poskytovatelů služeb a vnitrostátních orgánů v Unii, by měl poskytnout přístup založený na zásadách, zajišťující spolupráci mezi členskými státy a také samoregulace. Aby se předešlo riziku překrývání se stávajícími mechanismy, a tím i vyšší zátěži členských států i podniků, neměla by být stanovena podrobná technická pravidla.

(12)  Toto nařízení by se nemělo týkat zpracování údajů, pokud je prováděno jako součást činnosti, jež nespadá do oblasti působnosti práva Unie. V souladu s článkem 4 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) je vhodné připomenout, že za národní bezpečnost nesou výlučnou odpovědnost jednotlivé členské státy.

(13)  Volný tok údajů na území Unie bude hrát důležitou úlohu při docílení růstu a inovací založených na údajích. Veřejné orgány a veřejnoprávní subjekty členských států mohou mít, stejně jako podniky a spotřebitelé, prospěch ze svobodnější volby mezi poskytovateli služeb založených na údajích, konkurenčnějšími cenami a efektivnějšími službami poskytovanými občanům. Vzhledem k velkému množství údajů zpracovávaných veřejnými orgány a veřejnoprávními subjekty je mimořádně důležité, aby veřejné orgány a subjekty šly při zavádění služeb zpracování údajů příkladem a aby se v rámci využívání těchto služeb zdržely jakýchkoliv omezení týkajících se lokalizace údajů. Toto nařízení by se proto mělo vztahovat na veřejné orgány a veřejnoprávní subjekty. V tomto ohledu by se volný tok neosobních údajů, který stanovuje toto nařízení, měl použít i na všeobecné a konzistentní administrativní postupy a na jiné požadavky na likalizaci údajů v oblasti zadávání veřejných zakázek, aniž by byla dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(7).

(14)  Stejně jako v případě směrnice 2014/24/EU nejsou tímto nařízením dotčeny právní a správní předpisy týkající se vnitřní organizace členských států a kterými se veřejným orgánům a subjektům přidělují pravomoci a povinnosti související se zpracováním údajů, a to bez smluvní odměny soukromých stran ani právní a správní předpisy členských států, kterými se upravuje vykonávání těchto pravomocí a povinností. Ačkoli jsou veřejné orgány a veřejnoprávní subjekty vyzývány k tomu, aby zvážily hospodářské a jiné výhody zajištění služeb externími poskytovateli, mohou mít oprávněné důvody k tomu, aby si služby zajistily samy nebo aby byly služby dodány interně v rámci veřejné správy. Žádné ustanovení tohoto nařízení tudíž nezavazuje členské státy zadávat subdodávky nebo externalizovat poskytování služeb, jež si přejí poskytovat samy nebo je organizovat jiným způsobem než prostřednictvím zadávání veřejných zakázek.

(15)  Toto nařízení by se mělo vztahovat na fyzické nebo právnické osoby, jež poskytují služby ▌zpracování údajů uživatelům, kteří mají bydliště nebo jsou usazeni v Unii, včetně osob, které poskytují služby zpracovávání údajů v Unii, aniž by v Unii byly usazené. Toto nařízení by se proto nemělo vztahovat na zpracování údajů, které probíhá mimo Unii, ani na požadavky na lokalizaci těchto údajů.

(16)  Tímto nařízením se nestanoví pravidla, která se týkají určení rozhodného práva v obchodních záležitostech, a proto jím není dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008(8). Zejména pokud právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno v souladu s uvedeným nařízením, řídí se smlouva o poskytování služeb v zásadě právními předpisy země, ve které má poskytovatel služby obvyklé bydliště.

(17)  Toto nařízení by se mělo použít na ▌zpracování údajů v nejširším slova smyslu a zahrnovat používání všech typů IT systémů, ať už jsou uloženy v prostorách uživatele, nebo zajišťovány externě poskytovatelem služeb. Mělo by se vztahovat na různé úrovně zpracování údajů, od uložení údajů (infrastruktura poskytovaná jako služba – Infrastructure-as-a-Service, IaaS) po zpracování údajů na platformách (platforma poskytovaná jako služba – Platform-as-a-Service, PaaS) nebo v aplikacích (software poskytovaný jako služba – Software-as-a-Service, SaaS). ▌

(18)  Požadavky na lokalizaci údajů představují zjevnou překážku volnému poskytování služeb ▌zpracování údajů v rámci Unie a na vnitřním trhu. Jako takové by měly být zakázány, ledaže by byly odůvodněny veřejnou bezpečností, jak ji vymezuje právo Unie, zejména ve smyslu článku 52 Smlouvy o fungování EU, a byly v souladu se zásadou proporcionality zakotvenou v článku 5 Smlouvy o EU. S cílem zajistit účinnost zásady volného toku neosobních údajů napříč hranicím, aby se zajistilo ▌rychlé odstranění stávajících požadavků na lokalizaci údajů a aby se umožnilo ▌zpracování údajů na více místech v Unii z provozních důvodů, jakož i vzhledem k tomu, že toto nařízení stanoví opatření k zajištění dostupnosti údajů pro účely regulační kontroly, by členské státy neměly mít možnost odůvodnit požadavky ohledně umístění údajů jinými důvody, než je veřejná bezpečnost.

(19)  Pojem „veřejná bezpečnost“ ve smyslu článku 52 Smlouvy o fungování EU, jak jej vykládá Soudní dvůr, zahrnuje jak vnitřní, tak vnější bezpečnost členského státu, jakož i otázky ochrany obyvatelstva, zejména pokud jde o usnadnění vyšetřování, odhalení a stíhání trestné činnosti. Předpokládá existenci skutečné a dostatečně vážné hrozby pro některý ze základních zájmů společnosti, jako je např. ohrožení chodu veřejných institucí a základních veřejných služeb a přežití obyvatelstva, a dále rizik vážného narušení zahraničních vztahů, mírového soužití národů nebo vojenských zájmů. V souladu se zásadou proporcionality by požadavky na lokalizaci údajů, které jsou ospravedlněny důvody veřejné bezpečnosti, měly odpovídat sledovaným cílům a neměly by překračovat rámec toho, co je k dosažení daného cíle nezbytné.

(20)  Aby se zajistilo účinné uplatňování zásady volného toku neosobních údajů přes hranice a předešlo se vzniku nových překážek bránících hladkému fungování vnitřního trhu, měly by členské státy Komisi neprodleně sdělit každý návrh aktu, který zavádí nový požadavek na lokalizaci údajů nebo mění stávající požadavek na lokalizaci údajů. Tyto návrhy aktů by měly být předkládány a posuzovány v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535(9).

(21)  Kromě toho by za účelem odstranění možných stávajících překážek členské státy měly během přechodného období 24 měsíců od počátku používání tohoto nařízení provést přezkum stávajících právních nebo správních předpisů obecné povahy, které stanovují požadavky na lokalizaci údajů, a veškeré takové požadavky na lokalizaci údajů, u kterých mají za to, že jsou v souladu s tímto nařízením, sdělit i s jejich odůvodněním Komisi. To by mělo Komisi umožnit přezkoumání souladu veškerých zbývajících požadavků na lokalizaci údajů. Komise by měla mít případně možnost, vznést vůči dotčenému členskému státu připomínky. Tyto připomínky by mohly obsahovat doporučení, aby členský stát požadavek ohledně umístění údajů změnil nebo zrušil.

(22)  Povinnost sdělovat Komisi stávající požadavky na lokalizaci údajů a návrhy aktů zavedená tímto nařízením by se měla uplatnit na regulační požadavky na lokalizaci údajů a na návrhy aktů obecné povahy, a nikoliv na rozhodnutí určená konkrétní fyzické či právnické osobě.

(23)  Za účelem zajištění transparentnosti požadavků na lokalizaci údajů stanovených v právních a správních předpisech obecné povahy členských států určených fyzickým a právnickým osobám, např. poskytovatelům služeb a uživatelům služeb ▌zpracování údajů, by členské státy měly zveřejnit informace o takových opatřeních na jednotném vnitrostátním onlineinformačním místě a pravidelně je aktualizovat. Alternativně by měly členské státy poskytovat takové aktualizované informace informačnímu místu zřízenému jiným aktem Unie. Aby byly fyzické a právnické osoby řádně informovány o požadavcích na lokalizaci údajů platných v Unii, měly by členské státy oznámit adresy těchto jednotných informačních míst Komisi. Komise by měla tyto informace zveřejnit na svých internetových stránkách společně s pravidelně aktualizovaným konsolidovaným seznamem všech požadavků na lokalizaci údajů, které jsou platné v jednotlivých členských státech, včetně souhrnných informací o těchto požadavcích.

(24)  Požadavky na lokalizaci údajů často pocházejí z nedostatku důvěry v přeshraniční ▌zpracování údajů a vycházejí z předpokládané nedostupnosti údajů pro účely příslušných orgánů členských států, například pro inspekci a audit za účelem regulační kontroly či dozoru. Tento nedostatek důvěry nelze překonat pouze tím, že smluvní podmínky zakazující příslušným orgánům při výkonu jejichúředních povinností zákonný přístup k údajům budou prohlášeny za neplatné. Proto by toto nařízení mělo jasně stanovit, že jím nejsou dotčeny pravomoci příslušných orgánů požadovat nebo získat přístup k údajům v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním právem a že přístup příslušných orgánů k údajům nelze odmítnout na základě toho, že údaje jsou zpracovávány v jiném členském státě. Příslušné orgány by mohly uložit funkční požadavky na podporu přístupu k údajům, např. požadavek, aby se popisy systému uchovávaly v příslušném členském státě.

(25)  Fyzické nebo právnické osoby, které jsou povinny poskytnout údaje příslušným orgánům, mohou těmto povinnostem dostát tím, že příslušným orgánům poskytnou a zaručí účinný a včasný elektronický přístup k údajům bez ohledu na členský stát, na jehož území jsou tyto údaje zpracovávány. Uvedený přístup může být zajištěn konkrétními podmínkami ve smlouvách mezi fyzickou nebo právnickou osobou, která je povinna poskytnout přístup, a poskytovatelem služeb ▌.

(26)  Jestliže je fyzická nebo právnická osoba povinna poskytnout údaje a tuto povinnost nesplní ▌, měl by mít příslušný orgán ▌možnost požádat o pomoc příslušné orgány v ostatních členských státech. V takových případech by příslušné orgány měly použít zvláštní nástroje pro spolupráci podle práva Unie nebo mezinárodních dohod v závislosti na předmětu dané věci, tedy v oblastech, jako je policejní spolupráce, trestní nebo civilní soudnictví či správní záležitosti, jde například o rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV(10), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU(11), Úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě(12), nařízení Rady (ES) č. 1206/2001(13), směrnici Rady 2006/112/ES(14) a nařízení Rady (EU) č. 904/2010(15). Pokud takové zvláštní mechanismy spolupráce neexistují, měly by příslušné orgány vzájemně spolupracovat prostřednictvím určených ▌jednotných kontaktních míst s cílem poskytnout přístup k požadovaným údajům ▌.

(27)  Pokud žádost o poskytnutí pomoci obnáší získání přístupu dožádaného orgánu do jakýchkoli prostor fyzické nebo právnické osoby, včetně přístupu k jakýmkoli zařízením a prostředkům pro ▌zpracování údajů, musí být takový přístup v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním procesním právem, včetně případného požadavku získat předem soudní povolení.

(28)  Toto nařízení by nemělo uživatelům umožňovat, aby se pokoušeli obcházet uplatňování vnitrostátního práva. Proto je třeba stanovit, že členské státy mohou ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce uživatelům, kteří příslušným orgánům brání v získání přístupu k jejich údajům potřebným k výkonu úředních povinností příslušných orgánů podle práva Unie a vnitrostátního práva. V naléhavých případech, pokud uživatel zneužívá svá práva, by členské státy měly mít možnost uložit přísně přiměřená dočasná opatření. Jakákoli dočasná opatření, která vyžadují přemístění údajů na dobu přesahující 180 dní od přemístění, by znamenala odchylku od zásady volného pohybu údajů na značně dlouhé období, a měla by být proto oznámena Komisi, aby ta přezkoumala, zda jsou slučitelná s právem Unie.

(29)  Podstatným faktorem přispívajícím k tomu, že uživatelé mají možnost výběru a na trzích služeb ▌zpracování údajů probíhá účinná hospodářská soutěž, je možnost bez obtíží údaje přenést. Skutečné nebo domnělé obtíže při přenášení údajů přes hranice rovněž podkopávají důvěru profesionálních uživatelů ve využívání přeshraničních nabídek, a tím i jejich důvěru ve vnitřní trh. Zatímco individuální spotřebitelé požívají výhod zakotvených ve stávajícím právu Unie, uživatelům jednajícím v rámci své podnikatelské nebo profesní činnosti není změna poskytovatele služeb usnadňována. K rozvoji hospodářské soutěže na vnitřním trhu služeb zpracování údajů přispívají rovněž jednotné technické požadavky v celé Unii, ať už je jich dosaženo technickou harmonizací, vzájemným uznáváním nebo dobrovolnou harmonizací.

(30)  Aby mohli profesionální uživatelé plně využít výhod konkurenčního prostředí, měli by mít možnost činit informovaná rozhodnutí a snadno porovnávat jednotlivé složky různých služeb ▌zpracování údajů nabízených na vnitřním trhu, včetně smluvních podmínek upravujících přenášení údajů při ukončení smlouvy. V zájmu sladění s inovačním potenciálem trhu a zohlednění zkušeností a odborných znalostí poskytovatelů služeb a profesionálních uživatelů služeb ▌ zpracování údajů by podrobné informační a provozní požadavky ohledně přenesení údajů měly být definovány ze strany účastníků trhu prostřednictvím samoregulace, kterou podpoří, usnadní a monitoruje Komise, a to ve formě kodexů chování Unie, jež mohou zahrnovat vzorové smluvní podmínky. ▌

(31)  V zájmu účinnosti a usnadnění změny poskytovatele služeb a přenesení údajů by uvedené kodexy chování měly být komplexní a měly by zahrnovat alespoň klíčové aspekty, které jsou důležité v rámci procesu přenosu údajů, jako jsou postupy zálohování údajů a místa uložení záloh, dostupné formáty a nosiče údajů, požadované IT konfigurace a minimální přenosové rychlosti sítě, dále pak doba potřebná k zahájení procesu přenesení a doba, po kterou údaje zůstanou k dispozici pro přenesení, jakož i záruky, pokud jde o přístup k údajům v případě úpadku poskytovatele služeb. Tyto kodexy chování by rovněž měly jasně stanovit, že proprietární uzamčení není přijatelnou obchodní praxí, měly by prosazovat technologie, které zvyšují důvěru, a měly by být pravidelně aktualizovány, aby držely krok s vývojem technologií. Komise by měla zajistit, aby v průběhu tohoto procesu byly konzultovány všechny příslušné zúčastněné strany, včetně sdružení malých a středních podniků, začínajících podniků, uživatelů a poskytovatelů cloudových služeb. Komise by měla hodnotit vývoj a účinnost provádění těchto kodexů chování.

(32)  ▌Pokud příslušný orgán v jednom členském státě žádá o pomoc jiný členský stát, aby získal přístup k údajům podle tohoto nařízení, měl by prostřednictvím určeného jednotného kontaktního místa předložit určenému jednotnému kontaktnímu místu dožádaného členského státu řádně odůvodněnou žádost včetně písemného vysvětlení svých důvodů a právních základů, na jejichž základě o přístup k údajům usiluje. Jednotné kontaktní místo určené členským státem, jehož pomoc je požadována, by mělo usnadnit předání žádosti příslušnému orgánu v dožádaném členském státě ▌. V zájmu zajištění účinné spolupráce by orgán, kterému je žádost předána, měl bez zbytečného prodlení v reakci na žádost pomoc poskytnout, nebo informovat o obtížích s vyhověním žádosti o poskytnutí pomoci či o svých důvodech pro zamítnutí žádosti.

(33)  Posílením důvěry v bezpečnost přeshraničního ▌zpracování údajů by se měla omezit tendence účastníků trhu a veřejného sektoru používat lokalizaci údajů jako náhražku bezpečnosti údajů. Měla by se tím zlepšit i právní jistota pro společnosti, pokud jde o soulad s platnými bezpečnostními požadavky při externím zajišťování činností v oblasti ▌ zpracování údajů poskytovateli služeb, včetně těch v ostatních členských státech.

(34)  Na zpracování údajů v jiném členském státě by se měly i nadále vztahovat veškeré bezpečnostní požadavky týkající ▌ zpracování údajů, které jsou na základě práva Unie nebo vnitrostátního práva, jež je v souladu s právem Unie, důvodně a přiměřeně uplatňovány v členském státě, v němž mají bydliště nebo jsou usazené fyzické nebo právnické osoby, o jejichž údaje se jedná. Tyto fyzické nebo právnické osoby by měly mít možnost splnit tyto požadavky buď samy, nebo prostřednictvím smluvních ujednání ve smlouvách s poskytovateli služeb.

(35)  Bezpečnostní požadavky stanovené na vnitrostátní úrovni by měly být nezbytné a přiměřené bezpečnostním rizikům pro ▌ zpracování údajů v oblasti působnosti vnitrostátních právních předpisů, kterými jsou tyto požadavky stanoveny.

(36)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148(16) stanoví právní opatření s cílem posílit celkovou úroveň kybernetické bezpečnosti v Unii. Služby ▌ zpracování údajů představují jednu z digitálních služeb, na něž se uvedená směrnice vztahuje. Podle uvedené směrnice členské státy zajistí, aby poskytovatelé digitálních služeb určili a přijali vhodná a přiměřená technická a organizační opatření k řízení bezpečnostních rizik, jimž jsou vystaveny sítě a informační systémy, které využívají. Tato opatření by měla zajišťovat úroveň bezpečnosti odpovídající existující míře rizika, přičemž by měla zohledňovat bezpečnost systémů a zařízení, řešení incidentů, řízení kontinuity provozu, monitorování, audity a testování a soulad s mezinárodními normami. Komise má tyto prvky blíže upřesnit v prováděcích aktech podle uvedené směrnice.

(37)  Komise by měla předložit zprávu o provádění tohoto nařízení ▌, zejména s cílem určit, zda jsou nutné změny zohledňující vývoj techniky nebo vývoj na trhu. Zpráva by měla zejména vyhodnotit toto nařízení, především jeho uplatňování pokud jde o soubory údajů obsahující jak osobní, tak neosobní údaje, a dále uplatňování výjimky z důvodu veřejné bezpečnosti. Předtím, než se začne používat toto nařízení, by Komise také měla zveřejnit pokyny ohledně toho, jak postupovat v případě souborů údajů obsahujících jak osobní, tak neosobní údaje, aby podniky, včetně malých a středních podniků, lépe chápaly vzájemné působení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2016/679 a zajistily dodržování obou uvedených nařízení.

(38)  Toto nařízení respektuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie a mělo by být vykládáno a uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami, včetně práv na ochranu osobních údajů, svobodu projevu a informací a svobodu podnikání.

(39)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění volného toku jiných než osobních údajů v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Toto nařízení má za cíl zajistit volný tok jiných než osobních údajů v rámci Unie tím, že stanoví pravidla, pokud jde o požadavky na lokalizaci údajů, dostupnost údajů příslušným orgánům a přenos údajů pro profesionální uživatele.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se použije na ▌zpracování elektronických údajů jiných než osobních údajů v Unii, které je

a)  poskytováno jako služba uživatelům, kteří mají bydliště nebo jsou usazení v Unii, bez ohledu na to, zda je v Unii usazen poskytovatel služeb; nebo

b)  prováděno fyzickou nebo právnickou osobou, která má bydliště nebo je usazena v Unii, pro její vlastní potřebu.

2.   V případě souborů údajů obsahujících jak osobní, tak neosobní údaje se toto nařízení vztahuje na část souboru údajů s neosobními údaji. Pokud jsou osobní a neosobní údaje v souboru údajů neoddělitelně propojeny, není tímto nařízením dotčeno použití nařízení (EU) 2016/679.

3.  Toto nařízení se nevztahuje na činnosti, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie.

Tímto nařízením nejsou dotčeny právní a správní předpisy týkající se vnitřní organizace členských států a kterými se veřejným orgánům a veřejnoprávním subjektům uvedeným v čl. 2 odst. 1 bodu 4 směrnice 2014/24/EU přidělují pravomoci a povinnosti související se zpracováním údajů, a to bez smluvní odměny soukromých stran, ani právní a správní předpisy členských států, kterými se upravuje výkon těchto pravomocí a povinností.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „údaji“ údaje jiné než osobní údaje ve smyslu čl. 4 bodu 1 nařízení (EU) 2016/679;

2)  „zpracováním“ jakákoliv operace nebo soubor operací s údaji nebo soubory údajů v elektronické podobě, prováděné pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení;

3)  „návrhem aktu“ textvypracovaný za účelem jeho přijetí jako právního nebo správního předpisu obecné povahy, přičemž je ve fázi přípravy, kdy v něm ještě mohou být provedeny podstatné změny;

4)  „poskytovatelem služby“ fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje služby ▌zpracování údajů;

5)  „požadavkem na lokalizaci údajů“ jakákoli povinnost, zákaz, podmínka, omezení nebo jiný požadavek stanovený právními nebo správními předpisy členských států nebo vyplývající z obecných a stálých správních postupů členských států a veřejnorpávních subjektů, mimo jiné v oblasti zadávání veřejných zakázek, aniž by byla dotčena směrnice 2014/24/EU, který vyžaduje, aby ▌zpracování údajů probíhalo na území určitého členského státu, nebo znesnadňuje ▌ zpracování údajů v kterémkoli jiném členském státě;

6)  „příslušným orgánem“ orgán členského státu nebo jakýkoli jiný subjekt oprávněný podle vnitrostátního práva vykonávat veřejnou funkci nebo  výkonávat veřejnou moc, který má podle práva Unie nebo vnitrostátního práva pravomoc získat přístup k údajům ▌zpracovávaným fyzickou nebo právnickou osobou pro účely výkonu svých úředních povinností;

7)  „uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, včetně veřejného orgánu nebo veřejnoprávního subjektu, která využívá nebo požaduje službu ▌zpracování údajů;

8)  „profesionálním uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, včetně veřejného orgánu nebo veřejnoprávního subjektu, která využívá nebo požaduje službu ▌ zpracování údajů pro účely související s její obchodní činností, podnikáním, řemeslem, profesí či úlohou.

Článek 4

Volný pohyb údajů v Unii

1.  Požadavky na lokalizaci údajů jsou zakázány, ledaže jsou odůvodněny veřejnou bezpečností v souladu se zásadou proporcionality.

Prvním pododstavcem není dotčen odstavec 3 ani požadavky na lokalizaci údajů stanovené na základě stávajícího práva Unie.

2.  Členské státy okamžitě sdělí Komisi každý návrh aktu, kterým se zavádí nový požadavek na lokalizaci údajů nebo mění stávající požadavek na lokalizaci údajů, v souladu s postupy stanovenými v článcích 5, 6 a 7 směrnice (EU) 2015/1535.

3.  Do ... [24 měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení] členské státy zajistí zrušení všech stávajících požadavků na lokalizaci údajů stanovených v právních nebo správních předpisech obecné povahy, které nejsou v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

Pokud se členský stát domnívá, že stávající požadavek na lokalizaci údajů je v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, a může proto zůstat v platnosti, sdělí toto opatření týkající se požadavku do ... [24 měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení] Komisi spolu s důvody pro jeho zachování v platnosti. Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o fungování EU, Komise do šesti měsíců od obdržení uvedeného sdělení přezkoumá, zda je takové opatření v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, a případně vznese vůči dotčenému členskému státu připomínky, včetně doporučení, aby toto opatření v případě potřeby změnil nebo zrušil.

4.  Členské státy zveřejní podrobnosti o veškerých požadavcích na lokalizaci údajů, které byly stanoveny v právních nebo správních předpisech obecné povahy a jsou platné na jejich území, prostřednictvím jednotného vnitrostátního online informačního místa, které průběžně aktualizují, nebo poskytují tyto aktualizované podrobné informace o veškerých takových požadavcích na lokalizaci údajů ústřednímu informačnímu místu zřízenému jiným aktem Unie.

5.  Členské státy informují Komisi o adrese svého jednotného informačního místa uvedeného v odstavci 4. Komise zveřejní odkazy na tato místa na svých internetových stránkách, spolu s pravidelně aktualizovaným a konsolidovaným seznamem všech požadavků na lokalizaci údajů podle odstavce 4, včetně souhrnných informací o těchto požadavcích.

Článek 5

Dostupnost údajů příslušným orgánům

1.  Tímto nařízením nejsou dotčeny pravomoci příslušných orgánů požadovat nebo získat přístup k údajům pro účely výkonu jejich úředních povinností v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním právem. Přístup k údajům nelze příslušným orgánům odmítnout na základě toho, že údaje jsou ▌zpracovávány v jiném členském státě.

2.   Pokud příslušný orgán poté, co požádal o přístup k údajům uživatele, tento přístup nezíská a pokud podle práva Unie nebo mezinárodních dohod neexistuje zvláštní mechanismus spolupráce za účelem výměny údajů mezi příslušnými orgány různých členských států, může požádat o pomoc příslušný orgán v jiném členském státě v souladu s postupem stanoveným v článku 7▌.

3.  Pokud žádost o poskytnutí pomoci obnáší získání přístupu dožádaného orgánu do jakýchkoli prostor fyzické nebo právnické osoby, včetně přístupu k jakýmkoli zařízením a prostředkům pro ▌zpracování údajů, musí být takový přístup v souladu s ▌právem Unie nebo vnitrostátním procesním právem.

4.  Členské státy mohou ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce za nedodržení povinnosti, pokud jde o poskytování údajů, v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem.

V případě zneužití práva ze strany uživatele, může členský stát vůči tomuto uživateli uložit přísně přiměřená dočasná opatření, pokud je takový krok opodstatněn naléhavou potřebou přístupu k údajům, přičemž je třeba zohlednit zájem dotčených stran. Pokud dočasné opatření ukládá přemístění údajů na dobu přesahující 180 dní od přemístění, je tato skutečnost v průběhu této 180denní lhůty sdělena Komisi. Komise v nejkratší možné době posoudí opatření a jeho slučitelnost s právem Unie a případně přijme nezbytná opatření. Komise sdílí informace o zkušenostech získaných v tomto ohledu s jednotnými kontaktními místy členských států uvedenými v článku 7.

Článek 6

Přenesení údajů

1.  S cílem přispět konkurenceschopné ekonomice založené na datech Komise podporuje a usnadňuje tvorbu samoregulačních kodexů chování na úrovni Unie (dále jen „kodexy chování“), které vycházejí ze zásad transparentnosti a interoperability, zohledňují otevřené standardy a stanoví pokyny mimo jiné pro tyto otázky:

a)   osvědčené postupy pro usnadnění změny poskytovatele služeb nebo přenos údajů ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu, včetně otevřených standardních formátů, pokud je to nezbytné nebo to požaduje poskytovatel služeb, který údaje dostává;

b)  minimální požadavky na informace, které zajistí, aby profesionálním uživatelům před uzavřením smlouvy o zpracování údajů byly poskytnuty dostatečně podrobné, jasné a transparentní informace o postupech, technických požadavcích, časových rámcích a poplatcích, které se uplatní v případě, že si profesionální uživatel přeje změnit poskytovatele služeb nebo přenést údaje zpět do svých vlastních IT systémů▌; ▌

c)  přístupy k systémům certifikace, které usnadňují porovnávání produktů a služeb zpracování údajů pro profesionální uživatele, přičemž zohledňují stanovené vnitrostátní nebo mezinárodní normy usnadňující srovnatelnost těchto produktů a služeb. Tyto přístupy mohou mimo jiné zahrnovat řízení jakosti, řízení bezpečnosti informací, řízení kontinuity provozua řízení v oblasti životního prostředí;

d)  plány v oblasti komunikace uplatňující multidisciplinární přístup s cílem zvýšit informovanost příslušných zúčastněných stran o kodexech chování.

2.  Komise zajistí, aby byly kodexy chování připravovány v úzké spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, včetně sdružení malých a středních podniků a začínajících podniků, uživatelů a poskytovatelů cloudových služeb.

3.  Komise podněcuje poskytovatele služeb k tomu, aby přípravu kodexů chování dokončili do ... [12 měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení] a účinně je provedli do ...[18 měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení].

Článek 7

Postup spolupráce mezi orgány

1.  Každý členský stát určí jednotné kontaktní místo, které jedná s jednotnými kontaktními místy ostatních členských států a s Komisí v otázkách uplatňování tohoto nařízení. Členské státy oznámí Komisi určená jednotná kontaktní místa a veškeré jejich pozdější změny.

2.  Pokud příslušný orgán v jednom členském státě žádá o pomoc jiný členský stát za účelem získání přístupu k údajům, předloží určenému jednotnému kontaktnímu místu dožádaného členského státu řádně odůvodněnou žádost. Žádost musí obsahovat písemné vysvětlení důvodů, na jejichž základě členský stát usiluje o přístup k údajům a právní základy jeho žádosti.

3.  Jednotné kontaktní místo určí, který orgán jeho členského státu je příslušný, a žádost obdrženou podle odstavce 2 tomuto příslušnému orgánu předá.

4.   Takto dožádaný příslušný orgán bez zbytečného odkladu a ve lhůtě přiměřené naléhavosti žádosti odpoví, a to sdělením požadovaných údajů, nebo informováním dožadujícího příslušného orgánu o tom, že nepovažuje podmínky pro podání žádosti o pomoc podle tohoto nařízení za splněné.

5.  Veškeré informace vyměňované v souvislosti s pomocí, o kterou bylo požádáno a která byla poskytnuta podle čl. 5 odst. 2, se použijí pouze v souvislosti se záležitostí, v níž bylo o pomoc požádáno.

6.  Jednotná kontaktní místa poskytují uživatelům souhrnné informace o tomto nařízení, a to i pokud jde o kodexy chování.

Článek 8

Hodnocení a pokyny

1.  Nejpozději [48 měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení] Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu hodnotící provádění tohoto nařízení, zejména pokud jde o:

a)  uplatňování tohoto nařízení, zejména pokud jde o soubory údajů obsahující jak osobní, tak neosobní údaje, s ohledem na vývoj na trhu a na technologický vývoj, který může rozšířit možnosti deanonymizace údajů;

b)  provádění čl. 4 odst. 1 členskými státy, a to zejména výjimky z důvodu veřejné bezpečnosti; a

c)  přípravu a účinné provádění kodexů chování a účinné poskytování informací ze strany poskytovatelů služeb.

2.  K vypracování zprávy uvedené v odstavci 1 poskytnou členské státy Komisi potřebné informace.

3.  Do ... [6 měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení] zveřejní Komise pokyny k vzájemnému působení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2016/679, zejména pokud jde o soubory údajů obsahující jak osobní, tak neosobní údaje.

Článek 9

Závěrečná ustanovení

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení se použije po šesti měsících od vyhlášení.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 78.
(2)Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 78.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018.
(4)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(5)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(6)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6).
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).
(10)Rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).
(12)Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě, CETS č. 185.
(13)Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 1).
(14)Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).
(15)Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1).
(16)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1).


Příspěvek EU k závaznému nástroji OSN upravujícímu činnost nadnárodních společností s ohledem na lidská práva
PDF 435kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o příspěvku EU k závaznému nástroji OSN, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků z hlediska lidských práv (2018/2763(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0382B8-0443/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 3, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 k provádění doporučení Parlamentu z roku 2010 týkajících se sociálních a environmentálních norem, lidských práv a sociální odpovědnosti podniků(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2018 o výroční zprávě k výroční zprávě o provádění společné obchodní politiky(2),

–  s ohledem na čl. 207 odst. 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na strategický rámec EU pro lidská práva a demokracii, jak jej přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012, a na akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019, který Rada přijala dne 20. července 2015,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které schválila Rada OSN pro lidská práva ve své rezoluci 17/4 ze dne 16. června 2011,

–  s ohledem na strategii Komise „Obchod pro všechny“,

–  s ohledem na odvětvové pokyny Komise k provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv(3),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. července 2015 o stavu provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv (SWD(2015)0144),

–  s ohledem na stanovisko Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) s názvem „Zlepšování přístupu k opravným prostředkům v oblasti obchodu a lidských práv na úrovni EU“(4),

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž bylo rozhodnuto o „ustavení otevřené mezivládní pracovní skupiny pro nadnárodní společnosti a další podniky z hlediska lidských práv, jejímž úkolem je vypracovat právně závazný mezinárodní nástroj, kterým se bude na základě mezinárodního práva v oblasti lidských práv regulovat činnost nadnárodních společností a dalších podniků“,

–  s ohledem na obecnou připomínku č. 24(2017) Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva o povinnostech státu v souladu s Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech v souvislosti s obchodními aktivitami (E/C.12/GC/24),

–  s ohledem na Maastrichtské principy týkající se extrateritoriálních závazků států v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv(5),

–  s ohledem na iniciativu OSN s názvem „Global Compact“(6),

–  s ohledem na pokyny OECD pro nadnárodní společnosti,

–  s ohledem na Tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky, ve znění z roku 2017,

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči v oděvním a obuvnickém odvětví,

–  s ohledem na právo dítěte a obchodní zásady vypracované fondem UNICEF,

–  s ohledem na závěry Rady o podnikání a lidských právech přijaté dne 20. června 2016,

–  s ohledem na normu ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“,

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí(9),

–  s ohledem na doporučení Rady Evropy členským státům o lidských právech a podnikání přijaté dne 2. března 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o  o rovnosti žen a mužů v obchodních dohodách EU(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2016 a o politice Evropské unie v této oblasti(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o strategii EU-Afrika: urychlení rozvoje(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2017 o stěžejní iniciativě EU pro oděvní průmysl(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o dopadu mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce(15),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2016 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2015 a o politice Evropské unie v této oblasti(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích EU(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o soukromém sektoru a rozvoji(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti(23),

–  s ohledem na studii zadanou podvýborem pro lidská práva na téma „Provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv“(24),

–  s ohledem na otázku místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi a Radě o příspěvku EU k závaznému nástroji OSN, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků z hlediska lidských práv (O-000074/2018 – B8‑0402/2018, O-000075/2018 – B8-0403/2018 and O-000078/2018 – B8‑0404/2018),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že na těchto zásadách spočívá i činnost Unie na mezinárodní scéně (včetně její politiky v oblasti rozvoje a obchodní politiky) v souladu se soudržností politik ve prospěch rozvoje, která je zakotvena v článku 208 Smlouvy o fungování Evropské unie; vzhledem k tomu, že podle článku 208 SFEU musí být tato zásada respektována ve veškeré vnější činnosti Unie;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je normativní a ekonomickou mocností a že tudíž musí zaujmout vedoucí úlohu při šíření osvědčených postupů a vypracovávání globálních norem;

C.  vzhledem k tomu, že provádění Agendy 2030 předpokládá, že hospodářský rozvoj půjde ruku v ruce se sociální spravedlností, řádnou správou, dodržováním lidských práv včetně práv sociálních a práva na lidskou důstojnost a svobodu pro všechny, jakož i s vysokými pracovněprávními a environmentálními normami; vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj, obchod a lidská práva se mohou vzájemně ovlivňovat a posilovat;

D.  vzhledem k tomu, že povinnosti v oblasti lidských práv mají v první řadě jednotlivé státy; vzhledem k tomu, že ačkoli státy nejsou samy o sobě odpovědné za porušování lidských práv soukromými subjekty, lze mít za to, že své závazky vyplývající z mezinárodního práva v oblasti lidských práv porušují, pokud nepřijaly vhodné kroky náležité péče za účelem předcházení, vyšetřování, trestání a odškodňování případů porušování lidskoprávních norem soukromými subjekty; vzhledem k tomu, že státy mají obvykle pravomoc o těchto opatřeních rozhodovat s využitím politických kroků, právních předpisů, nařízení a soudních rozhodnutí;

E.  vzhledem k tomu, že náležitá péče je konceptem, s nímž pracují pokyny OECD pro nadnárodní společnosti(25);

F.  vzhledem k tomu, že státy by měly na svém území resp. ve své jurisdikci plnit své povinnosti v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že státy by měly jasně formulovat očekávání, že povinnost chránit znamená povinnost regulovat všechny podniky usazené na jejich území nebo spadající do jejich jurisdikce ve snaze zajistit, aby ve veškeré své činnosti dodržovaly lidská práva, a to i ve svých dceřiných společnostech, ve společnostech, které kontrolují, a v subjektech ve svých dodavatelských řetězcích v celosvětovém měřítku;

G.  vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, o nichž panuje v Radě pro lidská práva konsenzus, zůstávají autoritativním rámcem pro prevenci a řešení rizika, že obchodní činnost bude spojena s negativními dopady na lidská práva, a vzhledem k tomu, že v roce 2017 zadal podvýbor pro lidská práva Evropského parlamentu studii o provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, z níž jasně vyplývá, že členské státy EU jsou v celosvětovém srovnání nejdále co do uplatňování těchto zásad a přijaly či se chystají přijmout nejvyšší počet národních akčních plánů;

H.  vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv se vztahují na všechny státy a na všechny obchodní podniky na nadnárodní úrovni i jiné podniky, bez ohledu na jejich velikost, odvětví, umístění, vlastnictví a strukturu, a jsou založeny na třech pilířích rámce OSN „chránit, respektovat, napravovat“, jimiž jsou: 1) povinnost státu chránit osoby před porušováním lidských práv, jehož se dopouštějí třetí strany včetně podniků; 2) odpovědnost podniků za dodržování lidských práv; a 3) větší přístup obětí k účinné nápravě, jak soudní, tak mimosoudní; zdůrazňuje, že i když nejsou obecné zásady OSN právně závazné, jsou široce uznávány a podporovány a jsou základem pro politické přístupy k otázce vztahu podnikání a lidských práv v mezinárodním měřítku; je třeba uznat následující principy: stávající povinnosti jednotlivých států dodržovat, chránit a naplňovat základní svobody; úlohu podniků jako specializovaných orgánů společnosti, které vykonávají speciální funkce, na něž je kladen požadavek, aby dodržovaly všechny příslušné právní předpisy a lidská práva; práva a povinnosti musí být v případě jejich porušování vyváženy odpovídajícími a účinnými opravnými prostředky; vzhledem k tomu, že z dostupných údajů a informací vyplývá, že tam, kde se uplatňují obecné zásady OSN, se výskyt případů porušování lidských práv v souvislosti s činností podniků snižuje;

I.  vzhledem k tomu, že iniciativa OSN Global Compact žádá podniky, aby v rámci své sféry vlivu přijaly, podporovaly a schválily soubor nejdůležitějších hodnot týkajících se lidských práv, pracovních norem, životního prostředí a boje proti korupci, zavázaly se k jejich dodržování a dobrovolně se jimi řídily při svých obchodních operacích;

J.  vzhledem k tomu, že společnosti jsou jedním z hlavních aktérů hospodářské globalizace, finančních služeb a mezinárodního obchodu a žádá se po nich, aby dodržovaly všechny příslušné právní předpisy a platné mezinárodní smlouvy a lidská práva; vzhledem k tomu, že tyto podniky a nadnárodní korporace mohou někdy způsobovat porušování lidských práv nebo k němu přispívat a ovlivňovat práva zranitelných skupin, jako jsou menšiny, původní obyvatelstvo, ženy a děti, nebo přispívat k problémům se životním prostředím; vzhledem k tomu, že mohou také hrát významnou úlohu tím, že budou poskytovat pozitivní podněty v oblasti podpory lidských práv, demokracie, environmentálních norem a sociální odpovědnosti podniků;

K.  vzhledem k tomu, že mezi právy a povinnostmi nadnárodních společností existuje asymetrie, zejména ve smlouvách o ochraně investic, v nichž jsou investorům přiznávána rozsáhlá práva, jako je právo na „spravedlivé a rovné zacházení“, která nemají vždy protějšek v odpovídajících závazných a vymahatelných povinnostech, pokud jde o dodržování lidských práv, pracovněprávních předpisů a právních předpisů na ochranu životního prostředí během celého dodavatelského řetězce;

L.  vzhledem k tomu, že se uznává, že evropské podniky působící celosvětově a jdoucí příkladem pomocí nediskriminační podnikové kultury mají dlouhodobý pozitivní dopad na lidská práva;

M.  vzhledem k tomu, že EU v zájmu jednoty svých vnitřních a vnějších politik hraje vůdčí úlohu při vyjednávání a provádění řady iniciativ globální odpovědnosti, které jdou ruku v ruce s podporou a dodržováním mezinárodních norem v oblasti podnikání a lidských práv; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy se rovněž účastní řady instrumentů, jako jsou obecné zásady OSN z roku 2011 a doporučení Rady Evropy o lidských právech a podnikání z roku 2016;

N.  vzhledem k tomu, že v posledních letech začala EU a její členské státy přijímat právní předpisy, které zvyšují odpovědnost podniků a vkládají do právního řádu prvky tzv. řádné péče v oblasti lidských práv (human rights due diligence, HRDD), což přispívá k vytvoření globálních norem, nicméně je třeba tuto praxi dále rozvíjet, mimo jiné ve vztahu k nařízení EU o tzv. konfliktních minerálech a ke směrnici o uvádění nefinančních informací (NFR) a nařízení o dřevě (EUTR); vzhledem k tomu, že Evropská komise nejevila ochotu předložit další návrhy právních předpisů pro odvětví jako například výroba oděvů, a to i přes opakované výzvy Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že množství vnitrostátních legislativních podnětů by mohlo vést k neefektivnímu právnímu prostředí a nerovným podmínkám v EU; vzhledem k tomu, že rozumným krokem vpřed by v tomto směru mohla být závazná smlouva OSN;

O.  vzhledem k tomu, že oběti případů porušování lidských práv, kterého se dopouštějí i podniky z EU, mohou uplatňovat nárok na odškodnění u domácích soudů v EU na základě nařízení (EU) č. 1215/2012; vzhledem k tomu, že ustanovení tohoto nařízení vyžadují silnější mezinárodní rámec ke zvýšení jejich efektivity, pokud jde o postižené strany, přičemž musí být zajištěny „rovné podmínky“ pro velké společnosti se sídlem v EU a pro ty, které v EU sídlo nemají;

P.  vzhledem k tomu, že na světě dosud chybí celostní přístup k odpovědnosti podniků za porušování lidských práv a vzhledem k tomu, že oběti porušování lidských práv, do něhož jsou zapojeny nadnárodní společnosti, se potýkají s mnohými překážkami v přístupu k opravným prostředkům, včetně soudních opravných prostředků a záruk, že se újma již nebude opakovat; vzhledem k tomu, že tyto překážky v přístupu k opravným prostředkům představují další závažné porušení lidských práv; vzhledem k tomu, že celostní přístup by ve spojení s nárůstem počtu vnitrostátních iniciativ pro posílení náležité péče poskytl právní jistotu jak podnikům, tak jednotlivcům;

Q.  vzhledem k tomu, že nerovnost s sebou často nese i vysokou míru zranitelnosti žen vůči porušování lidských práv a že při hledání přístupu k opravným prostředkům čelí ženy specifické zátěži;

R.  vzhledem k tomu, že podle stanoviska Agentury pro základní práva z roku 2017 je možné udělat více pro zajištění účinného soudního a mimosoudního přístupu k nápravě porušování lidských práv v souvislosti s podnikáním v EU i za jejími hranicemi, a to i tím, že bude obětem poskytnuta další pomoc v přístupu k soudům a možnost podávat hromadné žaloby, díky čemuž snadněji unesou důkazní břemeno; vzhledem k tomu, že by měla být pro společnosti, mimo jiné i pro mateřské společnosti, zpřísněna povinnost náležité péče ve vztahu k dodržování lidských práv v pobočkách nebo v rámci dodavatelského řetězce;

S.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv EU stanoví jak vnitrostátní, tak extrateritoriální závazky pro státy, pokud jde o jejich povinnost zajistit obětem porušování lidských práv přístup k soudním opravným prostředkům;

T.  vzhledem k tomu, že systém odpovědnosti podniků za porušování lidských práv je v současné době na půdě OSN předmětem jednání v rámci mezivládní pracovní skupiny Rady pro lidská práva (OEIGWG), jejíž mandát není časově omezen; tato skupina, zřízená na Valném shromáždění OSN v roce 2014, se zabývá vztahem nadnárodních společností a dalších podniků k lidským právům; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy hrají v OEIGWG důležitou úlohu a že Rada neudělila Komisi žádný mandát k vyjednávání jménem Evropské unie v OEIGWG;

1.  konstatuje, že v důsledku globalizace a rostoucí internacionalizace obchodních aktivit a dodavatelských řetězců se zvyšuje význam úlohy, kterou podniky hrají při zajišťování dodržování lidských práv, přičemž již nyní platí, že pro zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích zásadně důležité mezinárodní normy, pravidla a spolupráce;

2.  je toho názoru, že by se nadnárodní korporace měly zdržovat financování a provádění komerčních i nekomerčních činností, které by mohly posilovat radikalizaci nebo extremismus, zejména pokud se jedná o manipulaci náboženského vyznání, a měly by se rovněž zdržovat veškeré přímé či nepřímé podpory jakékoli skupiny, která propaguje, podporuje nebo ospravedlňuje násilí;

3.  je pevně přesvědčen o tom, že soukromý sektor je významným partnerem při dosahování cílů udržitelného rozvoje a při mobilizaci dodatečných zdrojů pro rozvoj; zdůrazňuje, že vzhledem ke své stále důležitější úloze v rozvojové spolupráci musí subjekty soukromého sektoru sladit svou činnost se zásadami účinnosti rozvoje a řídit se zásadami odpovědnosti podniků po celou dobu životního cyklu projektů;

4.  připomíná, že klíčovým prvkem druhého pilíře obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv je náležitá péče (due diligence); zdůrazňuje, že správně prováděná náležitá péče může rovněž pomoci rozšířit přístup k opravným prostředkům; vybízí EU a její členské státy k tomu, aby usilovaly o přijetí uceleného rámce, který stanoví závazné požadavky pro podniky týkající se náležité péče v oblasti lidských práv;

5.  připomíná, že pokud bude proces vytváření národních akčních plánů vhodně koncipován a pokud bude přizpůsoben místním podmínkám, může nejen přispět k účinnému provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, ale i k posílení vnitrostátních mechanismů ochrany lidských práv;

6.  opakovaně vyzývá zástupce EU k tomu, aby uvedené zásady OSN a další mezinárodní standardy týkající se sociální odpovědnosti podniků soustavně nastolovaly při dialozích o lidských právech s třetími zeměmi;

7.  rozhodně se vyslovuje pro důsledné provádění zásad OSN v EU i za jejími hranicemi, které byly jednomyslně schváleny Radou v červnu 2011, a vyzývá EU a členské státy, aby vypracovaly a přijaly ambiciózní, avšak proveditelný plán EU a národní akční plány, v nichž budou srozumitelně vyjádřena očekávání kladená na vlády a všechny druhy podniků v zájmu rychlého, účinného a komplexního provádění uvedených zásad; je toho názoru, že by národní akční plány měly obsahovat ukazatele pro posouzení dosažených úspěchů; rovněž zdůrazňuje, že by EU měla zajistit nezávislé a pravidelné vzájemné hodnocení národních akčních plánů členských států i dosaženého pokroku, zejména v zájmu usnadnění přístupu k opravným prostředkům; připomíná, že uvedené obecné zásady lze pro účely řešení jejich nedostatků doplnit o souběžné, právně závazné iniciativy;

8.  považuje za politováníhodné, že stále chybí celosvětový přístup k tomu, jakým způsobem mají nadnárodní společnosti dodržovat lidská práva a zajistit dostupnost opravných mechanismů, což by mohlo přispět k beztrestnosti nadnárodních korporací za porušování lidských práv, a tedy i k oslabení práv a důstojnosti jednotlivců; lituje, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv nejsou součástí právně vymahatelných nástrojů; připomíná, že důvodem jejich nedostatečného uplatňování je podle všeobecného názoru jejich právně nezávazný charakter, stejně jako je tomu u jiných mezinárodně uznávaných norem;

9.  se znepokojením konstatuje, že přetrvávají i nadále překážky v přístupu k soudním opravným prostředkům, zvláště v případě nadnárodních korporací, neboť pro poškozené je kupříkladu obtížné určit příslušný soud, chybí trestněprávní úprava určitých situací, v nichž dochází k porušování lidských práv, či dochází ke korupci, která může mařit soudní řízení v rozvojových zemích; připomíná, že důležité jsou rovněž vhodné mimosoudní opravné prostředky, jichž se ovšem často nedostává; vyzývá vlády států, aby vystupňovaly své úsilí a skrze soudní, správní, legislativní nebo jiné vhodné prostředky zajistily, aby v případě, že na jejich území či v jejich jurisdikci dojde k porušování lidských práv, měli poškození přístup k účinným opravným prostředkům;

10.  opakuje, že je naléhavě nutné, aby byla na všech úrovních, tedy na vnitrostátní, evropské i mezinárodní úrovni, vyvíjena efektivní a vnitřně soudržná činnost s cílem řešit porušování lidských práv nadnárodními společnostmi, zajistit přístup k opravným prostředkům, odstraňovat právní problémy vyplývající z nadnárodního charakteru podniků a korporací a z rostoucí komplexity globálních hodnotových řetězců nadnárodních společností a související nejistoty, pokud jde o odpovědnost za porušování lidských práv; opětovně zdůrazňuje, že je zapotřebí v plné míře zavést extrateritoriální závazky pro státy, jak je uvedeno v maastrichtských zásadách, a stavět na různých nástrojích Rady Evropy, zejména na Evropské úmluvě o lidských právech; v obecnější rovině naléhavě žádá EU o to, aby v souladu s doporučeními obsaženými ve stanovisku agentury FRA z roku 2017 zahájila iniciativy s cílem rozšířit přístup k opravným prostředkům v extrateritoriálních případech;

11.  klade důraz na princip přednosti lidských práv v mezinárodním právu, zakotvený v článku 103 Charty OSN, a poukazuje na to, že je nutné tento princip konsolidovat prostřednictvím jasného systému, v němž by povinnosti v oblasti lidských práv měly jednoznačně přednost před jinými typy závazků a který by obsahoval ustanovení o vhodných mechanismech k prosazování lidskoprávních norem, monitorování a opravných prostředcích ve spojení s přiměřenými sankcemi a kompenzacemi v případě porušení; trvá na tom, že tento přístup je nezbytný k odstranění nerovnováhy způsobené globalizací a k tomu, aby se lidská práva a planeta staly prvořadou záležitostí; zdůrazňuje, že koordinace a výměna informací a osvědčených postupů může pozitivně přispívat k iniciativám podniků, které se rozhodly dodržovat lidská práva a sociální a environmentální normy;

12.  zdůrazňuje, že zavedení sociální odpovědnosti podniků na základě dobrovolnosti by mohlo vytvořit prostředí, v němž by podniky, které se rozhodnou mezinárodní normy uplatňovat, byly v konkurenční nevýhodě; zdůrazňuje, že to samo o sobě nestačí k tomu, aby bylo zajištěno plné dodržování mezinárodních norem a závazků;

13.  vítá v této souvislosti zahájení činnosti v rámci Organizace spojených národů prostřednictvím OEIGWG, jejímž účelem je vytvoření závazného nástroje OSN pro nadnárodní společnosti a další podniky z hlediska lidských práv, a domnívá se, že v oblasti podpory a ochrany lidských práv je to nezbytný krok vpřed;

14.  zdůrazňuje, že závazná smlouva by měl vycházet z rámce vytvořeného obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv a měla obsahovat tyto prvky: vymezení závazných požadavků náležité péče pro nadnárodní společnosti a další podniky, a to i pokud jde o jejich dceřiné společnosti; uznání extrateritoriálních závazků států v oblasti lidských práv; uznání trestní odpovědnosti podniků; mechanismy koordinace a spolupráce mezi státy v oblasti vyšetřování, stíhání v přeshraničních případech a vymáhání práva; zřízení mezinárodních soudních a mimosoudních mechanismů pro dohled a prosazování práva; je toho názoru, že nový nástroj by měl státům uložit povinnost přijmout regulační opatření, která by od podniků vyžadovala, aby v souvislosti s lidskými právy uplatňovaly politiky a postupy náležité péče, a navrhuje, aby byla tato povinnost uplatňována buď v zemi, kde tato škoda vznikla, nebo v zemi, kde má mateřská společnost sídlo či kde vykonává podstatnou část svých činností;

15.  vyzývá členské státy OSN, aby zajistily, že proces jednání nebude ovlivňován komerčními a jinými podobnými zájmy, tak jako to činí Světová zdravotnická organizace (WHO) a jak je stanoveno v čl. 5 odst. 3 Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku (WHO FCTC), včetně přísných etických pravidel k zamezení střetů zájmů a neetického lobbingu, a žádá státy, aby uplatňovaly přitom plnou transparentnost ohledně styků účastníků jednání se zástupci průmyslu;

16.  připomíná, že v průběhu celého procesu je třeba zaujmout přístup zohledňující rovnost pohlaví a věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám, jako jsou původní obyvatelé a děti;

17.  připomíná, že Parlament vyjádřil tomuto multilaterálnímu procesu v OEIGWG svou jednoznačnou podporu v osmi různých usneseních;

18.  poukazuje na to, že je velmi důležité, aby se EU a její členské státy do tohoto mezivládního procesu aktivně zapojily prostřednictvím vytvoření pracovní skupiny, jíž by se účastnily všechny příslušné útvary Komise, ESVČ, pracovní skupiny pro lidská práva v rámci Rady (COHOM) a příslušných výborů Evropského parlamentu, a to na základě zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

19.  znovu připomíná svoji výzvu EU a členským státům, aby zahájily skutečné a konstruktivní jednání v tomto mezivládním procesu s cílem dokončit mandát OEIGWG; zdůrazňuje, že je nesmírně důležité, aby EU konstruktivně přispěla k dosažení účinné závazné dohody s cílem efektivně řešit odpovědnost podniků za porušování lidských práv a související problémy;

20.  vyzývá členské státy OSN, aby zajistily, že jednání vedoucí k uzavření smlouvy budou vedena transparentním způsobem na základě konzultací s celou řadou nositelů práv, jichž se smlouva potenciálně týká, včetně organizací občanské společnosti a platforem sdružujících oběti; vyzývá EU a členské státy, aby v rámci svého vyjednávacího postoje zaujímaly smysluplně genderový přístup;

21.  vyzývá EU, aby zajistila, aby každá revize nebo budoucí strategický dokument související se strategickým rámcem a akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii zahrnoval jasné cíle a měřitelná kritéria pro účast EU na jednání o smlouvě OSN;

22.  rozhoduje, že bude nadále úzce sledovat proces jednání otevřené mezivládní pracovní skupiny OSN;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.

(1) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 19.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0230.
(3) http://www.etoconsortium.org/nc/en/main-navigation/library/maastricht-principles/?tx_drblob_pi1%5BdownloadUid%5D=23
(4) http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2017-opinion-01-2017-business-human-rights_en.pdf
(5) http://www.etoconsortium.org/nc/en/main-navigation/library/maastricht-principles/?tx_drblob_pi1%5BdownloadUid%5D=23
(6) https://www.unglobalcompact.org/
(7) Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.
(8) Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1.
(9) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2018)0066.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2017)0494.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2017)0448.
(13) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 100.
(14) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 62.
(15) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 33.
(16) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.
(17) Úř. věst C 99 E, 3.4.2012, s. 101.
(18) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 57.
(19) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 36.
(20) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.
(21) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 47.
(22) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 209.
(23) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 151.
(24) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2017/578031/EXPO_STU(2017)578031_EN.pdf
(25) http://www.oecd.org/corporate/mne/48004323.pdf


Situace v Jemenu
PDF 418kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o situaci v Jemenu (2018/2853(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0383RC-B8-0444/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Jemenu, zejména na usnesení ze dne 25. února 2016(1) a 15. června 2017(2) o humanitární situaci v Jemenu a ze dne 9. července 2015(3) a 30. listopadu 2017(4) o situaci v Jemenu,

–  s ohledem na zprávu, kterou dne 28. srpna 2018 zveřejnila skupina předních mezinárodních a regionálních odborníků při Radě OSN pro lidská práva o lidskoprávní situaci v Jemenu, včetně porušování a zneužívání těchto práv od září 2014,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky“) Federicy Mogheriniové a komisaře Christose Stylianidese ze dne 13. června 2018 o nejnovějším vývoji v okolí jemenského města Hudajdá a ze dne 4. srpna 2018 o leteckých útocích ve městě Hudajdá,

–  s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v Jemenu, která byla zveřejněna dne 24. září 2018,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. června 2018 týkající se Jemenu,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 15. března 2018,

–  s ohledem na prohlášení zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Jemen ze dne 6. září 2018,

–  s ohledem na prohlášení výkonného ředitele Světového potravinového programu ze dne 19. září 2018,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN týkající se Jemenu, zejména na rezoluce 2216 (2015), 2201 (2015) a 2140 (2014),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že konflikt v Jemenu probíhá již čtvrtým rokem a více než 22 milionů osob potřebuje humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že více než 17 milionů osob trpí nedostatkem potravin, přičemž přes 8 milionů z nich trpí akutním nedostatkem potravin a hrozí jim hladovění; vzhledem k tomu, že současná fragmentace konfliktu je jasnou známkou narušení jednoty státu; vzhledem k tomu, že situace v Jemenu také představuje vážné riziko pro stabilitu v tomto regionu;

B.  vzhledem k tomu, že konflikt vypukl v roce 2015, kdy povstalci z řad Hútiů podporovaní Íránem sesadili mezinárodním společenstvím uznávaného prezidenta země, který do boje proti vzbouřencům a jejich spojencům následně zapojil mezinárodní koalici vedenou Saúdskou Arábií;

C.  vzhledem k tomu, že od listopadu 2017 zavedla koalice pod vedením Saúdské Arábie blokádu, která znemožňuje veškerý dovoz na území, které kontrolují hútíjští bojovníci, s výjimkou naléhavé humanitární pomoci a dodávek; vzhledem k tomu, že Jemen podle organizace OCHA obdržel od počátku blokády jen 21 % svých palivových potřeb a 68 % svého dovozu potravin; vzhledem k tomu, že hútíjští povstalci zablokovali v některých případech dodávky zásadního lékařského materiálu, potravin a humanitární pomoci městům, která kontroluje vláda;

D.  vzhledem k tomu, že v červnu letošního roku zahájila koalice vedená Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty ofenzivu s cílem dobýt město Hudajdá; vzhledem k tomu, že podle údajů organizace Save the Children (Zachraňte děti) si tato operace vyžádala stovky civilních obětí; vzhledem k tomu, že město Hudajdá je jemenským nejdůležitějším přístavem a je tranzitním bodem až pro 70 % nepostradatelné potravinové a humanitární pomoci pro tuto zemi; vzhledem k tomu, že podle OSN uprchlo od počátku června 2018 z provincie Hudajdá téměř 470 000 lidí; vzhledem k tomu, že další útoky na město Hudajdá by měly pro civilní obyvatele zničující dopady; vzhledem k tomu, že strany konfliktu jsou povinny umožnit a usnadnit rychlý a neomezený přístup humanitární pomoci, včetně léků, potravin a dalších produktů nezbytných pro přežití;

E.  vzhledem k tomu, že výsledkem jednání o příměří vedených novým zvláštním vyslancem OSN pro Jemen Martinem Griffithsem bylo dočasné zastavení ofenzivy; vzhledem k tomu, že ztroskotání posledního pokusu uspořádat mírové rozhovory v Ženevě vedlo dne 7. září 2018 k obnovení nepřátelských akcí; vzhledem k tomu, že od začátku ofenzivy se počet úmrtí civilistů zvýšil o 164 %; vzhledem k tomu, že i přes mezinárodní tlak na dosažení stabilního a inkluzivního politického řešení krize nedokázaly strany konfliktu a jejich regionální a mezinárodní podporovatelé, včetně Saúdské Arábie a Íránu, dosáhnout příměří nebo jakéhokoliv jiného druhu smíru a že boje a nahodilé bombové útoky nepolevují;

F.  vzhledem k tomu, že při leteckém útoku dne 9. srpna 2018, kdy koalice vedená Saúdskou Arábií zasáhla na trhu v severní provincii Saada školní autobus, přišlo o život mnoho lidí, včetně nejméně 40 dětí, z nichž většina byla ve věku do 10 let; vzhledem k tomu, že dne 24. srpna, dva týdny po tomto útoku, se koalice vedená Saúdskou Arábií dopustila dalšího útoku, při kterém bylo zabito 27 civilistů, převážně dětí, prchajících před násilnostmi v obléhaném městě Hudajdá na jihu země;

G.  vzhledem k tomu, že kampaň vedená Saúdskou Arábií a intenzivní letecké bombardování včetně nerozlišujících útoků v hustě osídlených oblastech ještě zhoršují humanitární dopady války; vzhledem k tomu, že válečné právo zakazuje úmyslné a nerozlišující útoky na civilisty a civilní cíle, jako jsou školy a nemocnice; vzhledem k tomu, že s ohledem na zjištění skupiny nezávislých předních mezinárodních a regionálních odborníků mohou tyto útoky představovat válečné zločiny a osoby, které je páchají, mohou být za tyto zločiny stíhány; vzhledem k tomu, že vyšetřování údajných válečných zločinů v Jemenu vedená koalicí Saúdské Arábie nebyla důvěryhodná a neposkytla civilním obětem odškodnění;

H.  vzhledem k tomu, že od března 2015 bylo více než 2500 dětí zabito, více než 3500 dětí bylo zmrzačeno nebo zraněno a rostoucí počet dětí se stal obětí náboru do místních ozbrojených sil; vzhledem k tomu, že pokračujícími boji jsou obzvláště zasaženy ženy a děti; vzhledem k tomu, že podle organizace UNICEF nenavštěvují školu téměř dva miliony dětí, což ohrožuje budoucnost celé generace jemenských dětí, které mohou být v důsledku omezeného nebo neexistujícího přístupu ke vzdělání zranitelnější vůči odvodům do armády, sexuálnímu násilí a násilí páchanému na základě pohlaví;

I.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva ve své zprávě ze srpna 2018 uvádí, že je „důvodné se domnívat“, že se válečných zločinů dopustily všechny strany konfliktu v Jemenu; vzhledem k tomu, že jsou obě strany konfliktu obviňovány z používání těžkých zbraní v zastavěných, hustě obydlených oblastech, včetně útoků na nemocnice a další nevojenské struktury;

J.  vzhledem k tomu, že válka vedla ke zničení infrastruktury a zhroucení jemenské ekonomiky a na mnoha místech znemožnila přístup k základním komoditám a nezávadné pitné vodě a zamezila poskytování veřejných a sanitárních služeb; vzhledem k tomu, že koncem roku 2016 v podstatě skončilo pravidelné vyplácení mezd až 1,4 milionu jemenských civilních státních zaměstnanců;

K.  vzhledem k tomu, že mezinárodním sdělovacím prostředkům a lidskoprávním organizacím není umožněno využívat lety OSN, což znemožňuje nezávislé zpravodajství o situaci v Jemenu a přispívá ke globálnímu opomíjení tohoto konfliktu;

L.  vzhledem k tomu, že od počátku konfliktu prudce vzrostl počet násilí páchaného na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že již tak omezené možnosti řešení sexuálního a genderově motivovaného násilí v rámci systému trestního soudnictví zcela zanikly, takže se neprovádí žádná šetření v souvislosti s činy, jako jsou únosy a znásilňování žen nebo hrozby únosem či znásilněním s cílem vynutit si pod nátlakem peníze od jejich rodin a společenství;

M.  vzhledem k tomu, obránci lidských práv jsou vystaveni nepřetržitému obtěžování, vyhrožování a očerňujícím kampaním vedeným všemi stranami konfliktu; vzhledem k tomu, že obránkyně lidských práv, novinářky a aktivistky čelí specifické represi na základě svého pohlaví;

N.  vzhledem k tomu, že hútíjská de facto vláda vede systematickou kampaň pronásledování, svévolného a protiprávního zadržování a mučení obránců lidských práv, novinářů a osob z řad náboženských menšin a má na svědomí případy jejich násilného zmizení; vzhledem k tomu, že 24 Jemenců z řad menšiny Bahá'í, včetně jednoho dítěte, čelí obvinění ze spáchání trestných činů, za něž hrozí trest smrti, přičemž se nedopustili ničeho jiného než svého náboženského přesvědčení a pokojných aktivit;

O.  vzhledem k tomu, že hútíjští povstalci jsou obviňováni z toho, že při obléhání třetího největšího města Jemenu Taiz zahynul velký počet civilního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že vedou opotřebovací válku proti civilnímu obyvatelstvu žijícímu v oblastech kontrolovaných vládou; vzhledem k tomu, že rovněž použili zakázané protipěchotní nášlapné miny a nabírali děti;

P.  vzhledem k tomu, že proti předsedovi skupiny nezávislých předních mezinárodních a regionálních odborníků Kamálovi Džandúbímu, který dne 28. srpna 2018 vydal zprávu o stavu lidských práv v Jemenu určenou Radě pro lidská práva, je vedena pomlouvačná kampaň, která má tuto skupinu zastrašit a zpochybnit její zjištění;

Q.  vzhledem k tomu, že Jemen podepsal Římský statut Mezinárodního trestního soudu, avšak dosud jej neratifikoval; vzhledem k tomu, že mnohá ustanovení Římského statutu, včetně ustanovení o válečných zločinech, odrážejí mezinárodní obyčejové právo;

R.  vzhledem k tomu, že Rusko v únoru 2018 vetovalo rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která upozorňovala na to, že Írán se do tohoto konfliktu vměšuje;

S.  vzhledem k tomu, že bylo zavedeno mezinárodní zbraňové embargo namířené proti hútíjským povstalcům (které podporuje Írán) a že podle 18. výroční zprávy EU o vývozu zbraní pokračují členské státy EU i po vyhrocení konfliktu ve schvalování dodávek zbraní do Saúdské Arábie, čímž porušují společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu(5); vzhledem k tomu, že některé členské státy EU v loňském roce částečně nebo úplně zastavily dodávky zbraní do Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů; vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzval místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zahájila iniciativu k uvalení zbrojního embarga EU na Saúdskou Arábii v souladu se společným postojem 2008/944/SZBP;

T.  vzhledem k tomu, že většina útoků, které v Jemenu provádí ozbrojené síly USA, jsou smrtelné útoky bezpilotních letounů; vzhledem k tomu, že rozhodnutí zařadit určité osoby na seznam cílů v rámci operací bezpilotních letounů je činěno často bez soudních rozhodnutí nebo příkazů; vzhledem k tomu, že útoky na určité osoby a jejich následné zabití mohou být za určitých okolností považovány za mimosoudní zabíjení;

U.  vzhledem k tomu, že válka v Jemenu otevřela prostor extremistickým skupinám, včetně al-Káidy na Arabském poloostrově (AQAP), k rozšiřování své sféry vlivu, což ohrožuje celý širší region; vzhledem k tomu, že stabilní a bezpečný Jemen s řádně fungující vládou má zásadní význam pro mezinárodní úsilí v boji proti extremismu a násilí nejen v širším regionu a také pro mír a stabilitu v samotném Jemenu;

V.  vzhledem k tomu, že stabilita v širším regionu je pro EU mimořádně důležitá; vzhledem k tomu, že EU je pevně odhodlána prosazovat komplexní a strategický přístup zahrnující veškeré příslušné regionální aktéry; vzhledem k tomu, že prioritou jak pro EU, tak pro celé mezinárodní společenství by mělo být nalezení politického řešení konfliktu v Jemenu pod záštitou mírové iniciativy OSN;

W.  vzhledem k tomu, že EU je i nadále odhodlána pokračovat v poskytování životně důležité pomoci všem osobám v Jemenu, které ji potřebují; vzhledem k tomu, že EU zároveň sdílí obavy OSN a dalších dárců týkající se stále se zmenšujícího prostoru pro humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že EU od roku 2015 až do dnešního dne přispěla na humanitární pomoc Jemenu více než 233 miliony EUR;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje pokračující násilí v Jemenu a veškeré útoky namířené na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu; zdůrazňuje své znepokojení nad tímto konfliktem, který se postupně zhoršuje v jednu z nejvážnějších humanitárních, politických a hospodářských krizí současnosti; připomíná všem zúčastněným stranám a jejich regionálním a mezinárodním podporovatelům, že úmyslné útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, včetně nemocnic a zdravotnického personálu, vodovodních systémů, přístavů, letišť a tržišť, představují závažné porušování mezinárodního práva;

2.  vyjadřuje hluboké politování nad ztrátami na životech v tomto konfliktu a nad utrpením osob zasažených boji a vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám obětí; znovu potvrzuje své odhodlání i nadále podporovat Jemen a jeho lid;

3.  vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby okamžitě ukončily boje; naléhavě vyzývá Saúdskou Arábii a další zúčastněné subjekty, aby ještě více uvolnily blokádu Jemenu; vyzývá všechny přímo i nepřímo zapojené státy a příslušné subjekty, včetně Íránu, aby vyvinuly maximální tlak na všechny zúčastněné strany s cílem přimět je k uklidnění situace a k okamžitému ukončení poskytování politické, vojenské a finanční podpory vojenským aktérům na místě, ať již přímo, nebo prostřednictvím zástupců;

4.  zdůrazňuje, že obnovit mír a zachovat jednotu, svrchovanost, nezávislost a územní celistvost Jemenu lze pouze vyjednáním politického a inkluzivního řešení konfliktu; vyzývá všechny mezinárodní i regionální aktéry, aby se konstruktivně zapojili do jednání se stranami v Jemenu s cílem umožnit deeskalaci konfliktu a vyjednání smíru;

5.  podporuje úsilí, které vyvíjí zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro Jemen Martin Griffiths s cílem obnovit politický proces v zemi; bere na vědomí jeho prohlášení v Radě bezpečnosti OSN ze dne 11. září 2018, že „navzdory tomu, že se jedna ze stran na konzultace v Ženevě minulý týden nedostavila a že tyto konzultace rozhodně neproběhly podle plánu, podařilo se i přesto obnovit politický proces za pevné podpory jemenského lidu a mezinárodního společenství“; vítá návštěvu pana Griffithse v San’á, která se uskutečnila dne 16. září 2018; požaduje, aby byl zvláštnímu vyslanci umožněn plný a neomezený přístup do všech oblastí na území Jemenu; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a všechny členské státy EU, aby poskytly panu Griffithsovi politickou podporu s cílem vyjednat inkluzivní smír;

6.  co nejdůrazněji odsuzuje veškeré teroristické útoky; je hluboce znepokojen zvýšenou přítomností zločineckých a teroristických skupin v Jemenu, včetně al-Káidy na Arabském poloostrově (AQAP) a ISIS/Dá'iš; žádá všechny strany konfliktu, aby proti těmto skupinám důrazně zakročily; odsuzuje přítomnost zahraničních bojovníků a požaduje, aby všichni tito bojovníci opustili Jemen;

7.  vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby umožnily okamžitý a úplný humanitární přístup do oblastí zasažených konfliktem, aby se pomoc dostala lidem, kteří ji potřebují; vyzývá Radu a Radu bezpečnosti OSN, aby v rámci provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2216 (2015) zjistila, kdo brání poskytování humanitární pomoci v Jemenu, a aby na dotyčné osoby uvalila cílené sankce;

8.  upozorňuje, že Rada bezpečnosti OSN zdůraznila svou podporu pro mechanismus OSN pro ověřování a inspekce (UNVIM) a že EU plně podporuje pokračování tohoto mechanismu a plné a neomezené provádění jeho mandátu;

9.  vyzývá všechny strany, aby okamžitě zanechaly veškerých útoků na svobodu projevu a aby propustily všechny novináře a obránce lidských práv zadržené pouze kvůli tomu, že uplatňovali svá lidská práva; vyzývá všechny strany, aby přestaly bránit v práci mezinárodním sdělovacím prostředkům a humanitárním pracovníkům působícím v oblasti konfliktu;

10.  vyzývá všechny strany konfliktu, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění účinného, nestranného a nezávislého vyšetření veškerých obvinění z porušení lidských práv a případů jejich zneužívání, jakož i obvinění z porušení mezinárodního humanitárního práva, a to v souladu s mezinárodními normami; je hluboce znepokojen zprávami o potlačování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně diskriminace, nezákonného zadržování a použití násilí, a o porušování lidských práv, včetně sexuálního a jiného násilí na ženách, mužích, dívkách a chlapcích v rozporu s mezinárodními normami;

11.  vyzývá všechny strany konfliktu, aby skoncovaly s náborem či využíváním dětí jako vojáků a dalším hrubým porušováním jejich práv, k němuž došlo v rozporu s platným mezinárodním právem a normami; vyzývá všechny strany, aby propustily všechny děti, které již byly odvedeny, a aby spolupracovaly s OSN za účelem jejich rehabilitace a opětovného začlenění do jejich komunit; podporuje práci organizace UNICEF v Jemenu, která má klíčový význam;

12.  vyzývá zvláštní trestní soud na území ovládaném Hútíi v San´á, aby zprostil obžaloby a propustil Asmáa al-Umajsího, Saída ar-Ruwajšida a Ahmada Báwazíra, kteří se stali obětí násilného zmizení, byli mučeni a na základě zjevně nespravedlivého procesu odsouzeni k trestu smrti za údajnou pomoc nepřátelské zemi;

13.  vyzývá zvláštní trestní soud v San´á, aby neprodleně propustil všech 25 věřících z řad společenství Bahá'í, kteří jsou v současnosti zadržováni za pokojné vyznávání svého náboženství a kteří jsou obviněni z trestných činů, za něž jim hrozí trest smrti;

14.  připomíná všem stranám konfliktu, že podle mezinárodního práva zodpovídají za veškeré spáchané trestné činy; naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, která zajistí, aby byli údajní pachatelé pohnáni k odpovědnosti, především prostřednictvím stíhání jednotlivců, skupin a organizací podezřelých z těchto činů na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni nebo uplatněním zásady univerzální jurisdikce a vyšetřováním a stíháním údajných pachatelů nelidských zločinů v Jemenu;

15.  oceňuje práci skupiny nezávislých předních mezinárodních a regionálních odborníků OSN pro Jemen a vyjadřuje plnou solidaritu s jejím předsedou Kamálem Džandúbím; vítá výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v Jemenu ze dne 24. září 2018, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla prodloužit mandát skupiny předních mezinárodních a regionálních odborníků, který je na základě schválení Radou pro lidská práva obnovitelný, o jeden další rok, s cílem zařadit do něj i shromažďování důkazů o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti spáchaných v Jemenu, aby bylo možné stíhat a potrestat pachatele těchto činů; vyzývá k postoupení situace v Jemenu Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS); naléhavě vyzývá Jemen, aby se připojil k Mezinárodnímu trestnímu soudu, což by umožnilo stíhání všech osob odpovědných za zločiny spáchané během konfliktu, pokud nedojde k postoupení Radou bezpečnosti OSN;

16.  vyzývá Evropskou unii a všechny členské státy, aby skupině předních mezinárodních a regionálních odborníků poskytovaly soudržnou, rychlou a účinnou podporu ve všech příslušných orgánech OSN, zejména v Radě pro lidská práva;

17.  naléhavě vyzývá Radu, místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby protestovaly proti mimosoudnímu zabíjení, a to i prostřednictvím bezpilotních letounů, stvrdily postoj EU na základě mezinárodního práva a zajistily, aby se členské státy nedopouštěly nezákonných smrtících operací, neumožňovaly je ani se na nich žádným jiným způsobem nepodílely; naléhavě vyzývá Radu, aby přijala společný postoj k používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi;

18.  vyzývá EU, aby na příštím zasedání Rady pro lidská práva iniciativně vznesla otázku členství států, v nichž je velice problematický stav dodržování lidských práv;

19.  naléhá na místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby pokračovaly v dialogu se zeměmi v dotčeném regionu o lidských právech a základních svobodách; prohlašuje, že je připraven vést s orgány zemí v regionu konstruktivní a otevřený dialog o dodržování jejich mezinárodních závazků na poli lidských práv; vyzývá k výměně odborných znalostí o justičních a právních otázkách s cílem posílit ochranu práv jednotlivců v zemích tohoto regionu;

20.  vyzývá Radu, aby účinně prosazovala dodržování mezinárodního humanitárního práva, jak je stanoveno v příslušných obecných zásadách EU; připomíná, že je zejména nutné, aby všechny členské státy EU důsledně uplatňovaly pravidla stanovená ve společném postoji 2008/944/SZBP; v tomto ohledu připomíná usnesení Parlamentu o situaci v Jemenu ze dne 25. února 2016 a 30. listopadu 2017; naléhavě v této souvislosti vyzývá všechny členské státy EU, aby se zdržely prodeje zbraní a jakéhokoli vojenského vybavení Saúdské Arábii, Spojeným arabským emirátům a všem členům mezinárodní koalice, jakož i jemenské vládě a jiným stranám konfliktu;

21.  odsuzuje ničení jemenského kulturního dědictví při leteckých úderech koalice vedené Saúdskou Arábií, mj. historického centra města San’á a historického města Zabíd; lituje odpovědnosti koalice za toto ničení, upozorňuje na ni a zdůrazňuje, že i z takovýchto skutků se bude zodpovídat; žádá generálního tajemníka OSN, aby předložil otázku ochrany všech kulturních památek, které ohrožuje konflikt v Jemenu, Radě bezpečnosti, která by měla přijmout v této věci rezoluci;

22.  vítá program OSN pro humanitární pomoc Jemenu z roku 2018 a setkání na vysoké úrovni věnované humanitární krizi v Jemenu, které se konalo v roce 2018 a na němž se mezinárodní dárci zavázali k poskytnutí více než 2 miliard USD; hluboce však lituje skutečnosti, že pro Jemen stále ještě nebylo zabezpečeno dostatečné množství finančních prostředků; vítá, že je EU odhodlána pomoci lidem postiženým konfliktem v Jemenu a přislíbila poskytnout 107,5 milionu EUR; žádá všechny dárce, aby bezodkladně slíbené prostředky uvolnili; vítá skutečnost, že EU bude i nadále poskytovat Jemenu rozvojovou pomoc, přičemž bude upřednostňovat opatření zaměřená na stabilizaci země, a že bude ve stabilních oblastech spolupracovat s místními orgány s cílem posílit odolnost, napomáhat zajišťování základních služeb a podporovat udržitelné způsoby živobytí v místních komunitách;

23.  vyhrazuje si právo opětovně tuto otázku přezkoumat, dokud nebude dosaženo dohodnutého řešení; doporučuje, aby podvýbor Parlamentu pro lidská práva monitoroval vývoj v oblasti lidských práv v Jemenu a vypracoval zprávu o porušování lidských a občanských práv, k němuž v této zemi dochází;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi Rady pro spolupráci v Zálivu, generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států a vládě Jemenu.

(1) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 142.
(2) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 146.
(3) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 93.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0473.
(5) Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.


Boj proti celním podvodům a ochrana vlastních zdrojů EU
PDF 393kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o boji proti celním podvodům a ochraně vlastních zdrojů EU (2018/2747(RSP))
P8_TA-PROV(2018)0384B8-0400/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na sedmnáctou zprávu Evropského úřadu pro boj proti podvodům týkající se roku 2016,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(2), na rozhodnutí Komise (EU) 2018/1094 ze dne 1. srpna 2018, kterým se potvrzuje účast Nizozemska na posílené spolupráci za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(3), a na rozhodnutí Komise (EU) 2018/1103 ze dne 7. srpna 2018, kterým se potvrzuje účast Malty na posílené spolupráci za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie(5), a na související akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 o akčním plánu v oblasti DPH (COM(2016)0148),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 24/2015 ze dne 3. března 2016 nazvanou „Boj s podvody v oblasti DPH v rámci Společenství: jsou nutná další opatření“,

–  s ohledem na celní režim 42, v jehož rámci je zboží dovážené do jednoho členského státu a dále dodávané do jiného členského státu osvobozeno od DPH,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(6),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 19/2017 ze dne 5. prosince 2017 nazvanou „Dovozní postupy: nedostatky v právním rámci a neúčinné provádění mají dopad na finanční zájmy EU“,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozpočtovou kontrolu,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že tradiční vlastní zdroje, které zahrnují především cla na dovoz ze zemí mimo EU a dávky z cukru, představují přibližně 12,8 % vlastních příjmů EU;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) uzavřel vyšetřování týkající se případu celního podvodu ve Spojeném království, jehož hlavní výsledky jsou uvedeny ve zprávě o činnosti úřadu OLAF za rok 2017;

C.  vzhledem k tomu, že úřad OLAF vyčíslil, že ztráta vzniklá celkovému rozpočtu Unie v letech 2013–2016 v důsledku ušlých cel na textilní výrobky a obuv dovážené z Číny přes Spojené království představuje 1,987 miliardy EUR;

D.  vzhledem k tomu, že – pro porovnání – úřad OLAF v roce 2016 v návaznosti na 272 provedených šetření doporučil vymáhání celkové částky 631,1 milionu EUR;

E.  vzhledem k tomu, že tento podvod zahrnuje podhodnocení, jehož prostřednictvím mohou dovozci docílit zisků díky obcházení celních poplatků a souvisejících daní, přičemž zaplatí mnohem méně, než vyžadují právní předpisy;

F.  vzhledem k tomu, že šetření rovněž odhalilo značné úniky v oblasti DPH v souvislosti s dovozem přes Spojené království, kdy bylo v nadměrné míře využíváno osvobození od DPH (tzv. celní režim 42); vzhledem k tomu, že se tyto ztráty kumulativně odhadují přibližně na 3,2 miliardy EUR za období 2013–2016, což rovněž představuje ztrátu pro rozpočet EU;

G.  vzhledem k tomu, že úřad OLAF také vydal finanční doporučení Generálnímu ředitelství Komise pro rozpočet, správní doporučení Generálnímu ředitelství Komise pro daně a celní unii a soudní doporučení státnímu zastupitelství Spojeného království, aby zahájilo soudní řízení proti všem, kteří byli zapojeni do podvodného vyhýbání se celním poplatkům, a proti těm, kteří byli vědomě zapojeni do praní výnosů z tohoto trestného činu;

H.  vzhledem k tomu, že úřad OLAF v současnosti vyšetřuje nový případ podhodnocení, který se týká přístavu Piraeus v Řecku a představuje závažnou ztrátu prostředků EU a odhadem stál Itálii desítky milionů eur nezaplacené DPH, ačkoli celková výše by mohla být mnohem vyšší, neboť vyšetřování stále probíhá;

I.  vzhledem k tomu, že případy Spojeného království a Řecka rozhodně nejsou izolované a měly by fungovat jako podnět k podniknutí odpovídajících kroků;

J.  vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr zdůraznil, že používání celních kontrol ze strany členských států není harmonizované a standardizované, což může podvodníky motivovat k tomu, aby si pro své podvodné dovozy zvolili nejslabší článek řetězce;

1.  vítá řízení o nesplnění povinnosti, které Komise zahájila dne 8. března 2018 v návaznosti na případ celního podvodu ve Spojeném království;

2.  vyzývá Komisi, aby přijala veškerá opatření nezbytná k vymáhání nevybraných vlastních zdrojů příjmu pro rozpočet EU;

3.  vyzývá Generální ředitelství pro daně a celní unii, aby přijalo opatření k zabránění zneužívání celního režimu 42 v budoucnu;

4.  žádá, aby se Komise řídila doporučeními úřadu OLAF a předkládala o tom zprávy, a vyjadřuje politování nad tím, že vymáhání prostředků může trvat až 10 let;

5.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že členské státy budou plně dodržovat ustanovení celního kodexu Unie, který vstoupil v platnost dne 1. května 2016, a aby vyjasnila veškerá ustanovení, která by mohla vést k nejasnostem; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že celní orgány budou společná pravidla uplatňovat takovým způsobem, aby účinně zabránily podvodům, včetně řetězových podvodů, a posílily kontroly v přístavech, na letištích a pozemních hranicích a na internetu;

6.  vyzývá Komisi, aby přispěla k dokončení a finanční udržitelnosti celních informačních systémů EU;

7.  vyzývá Komisi, aby vyvinula vhodnou metodiku a od roku 2019 prováděla pravidelné odhady výše nezaplaceného cla a každých šest měsíců o tom předkládala zprávu Parlamentu;

8.  vyzývá Radu, aby urychleně dosáhla dohody s Parlamentem ohledně unijního právního rámce týkajícího se porušení celních předpisů a sankcí, který by umožnil harmonizaci správních sankcí a uplatňování stejných kritérií při posuzování případů porušení; připomíná, že Parlament svůj postoj přijal v říjnu 2016; vybízí Komisi, aby tuto dohodu usnadnila;

9.  s politováním konstatuje, že ne všechny členské státy EU souhlasily s členstvím v Úřadu evropského veřejného žalobce;

10.  naléhavě vybízí Komisi a členské státy, aby co nejdříve dokončily své diskuse o úsilí zaměřeném na uplatňování konečného systému DPH, jehož cílem je harmonizovat způsob výběru a placení DPH v celé EU a díky němuž bude možné mimo jiné předcházet podvodům;

11.  vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán s cílem zajistit úplné a včasné provádění nařízení o DPH ve všech členských státech s cílem zajistit tento zdroj vlastních příjmů EU;

12.  vyzývá Komisi, aby zvážila přenesení odpovědnosti celních orgánů z vnitrostátní úrovně na úroveň EU, pokud jde o zajištění harmonizovaného přístupu ve všech místech vstupu do EU, sledování výsledků a činností celních správ a shromažďování a zpracování celních údajů;

13.  podporuje cíl nařízení (EU) č. 1294/2013(7) o programu Clo 2020 podporovat celní orgány při ochraně finančních a hospodářských zájmů Unie a jejích členských států, včetně boje proti podvodům; zdůrazňuje, že Komise musí přijmout vhodná opatření, aby zajistila, že finanční zájmy Unie budou chráněny uplatněním preventivních opatření proti podvodům;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.

(1) Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29.
(2) Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1.
(3) Úř. věst. L 196, 2.8.2018, s. 1.
(4) Úř. věst. L 201, 8.8.2018, s. 2.
(5) Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.
(6) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105.
(7) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 209.

Právní upozornění