Seznam 
Přijaté texty
Středa, 14. listopadu 2018 - ŠtrasburkPředběžné znění
Průběžná zpráva o víceletém finančním rámci na období 2021–2027 – postoj Parlamentu ohledně uzavření dohody
 Použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory *
 Vývoz zbraní: provádění společného postoje 2008/944/SZBP
 Posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž a zajištění řádného fungování vnitřního trhu ***I
 Evropský kodex pro elektronické komunikace ***I
 Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací ***I
 Výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla ***I
 Potřeba komplexního mechanismu pro demokracii, právní stát a základní práva
 Provádění dohody o přidružení mezi EU a Gruzií
 Provádění dohody o přidružení mezi EU a Moldavskem

Průběžná zpráva o víceletém finančním rámci na období 2021–2027 – postoj Parlamentu ohledně uzavření dohody
PDF 1011kWORD 102k
Usnesení
Příloha
Příloha
Příloha
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2018 o víceletém finančním rámci na období 2021–2027 – postoj Evropského parlamentu ohledně uzavření dohody (COM(2018)0322 – C8-0000/2018 – 2018/0166R(APP))
P8_TA-PROV(2018)0449A8-0358/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 311, 312 a 323 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. května 2018 s názvem „Moderní rozpočet pro Unii, která chrání, posiluje a brání. Víceletý finanční rámec na období 2021–2027“ (COM(2018)0321),

–  s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2021–2027, který předložila Komise dne 2. května 2018 (COM(2018)0322), a na návrhy Komise ze dne 2. května 2018 týkající se systému vlastních zdrojů Evropské unie (COM(2018)0325, COM(2018)0326, COM(2018)0327 a COM(2018)0328),

–  s ohledem na návrh interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení, který dne 2. května 2018 předložila Komise (COM(2018)0323),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech, který dne 2. května 2018 předložila Komise (COM(2018)0324),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 14. března 2018 o příštím VFR: o přípravě postoje Parlamentu k VFR po roce 2020 a o reformě systému vlastních zdrojů Evropské unie(1),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 30. května 2018 o víceletém finančním rámci 2021–2027 a o vlastních zdrojích(2),

–  s ohledem na ratifikaci Pařížské dohody Evropským parlamentem ze dne 4. října 2016(3) a Radou ze dne 5. října 2016(4),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů 70/1 ze dne 25. září 2017 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2016,

–  s ohledem na to, že EU se kolektivně zavázala, že v časovém rámci agendy po roce 2015 zvýší výdaje na oficiální rozvojovou pomoc na 0,7 % hrubého národního důchodu (HND);

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(5),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na prozatímní zprávu Rozpočtového výboru, stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, postoj Výboru pro zaměstnanost a sociální věci ve formě pozměňovacích návrhů a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví ve formě pozměňovacích návrhů (A8-0358/2018),

A.  vzhledem k tomu, že článek 311 SFEU stanoví, že Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné provádění svých politik;

B.  vzhledem k tomu, že současný víceletý finanční rámec (VFR) na období 2014–2020 byl poprvé schválen s nižšími prostředky jak na závazky, tak na i prostředky na platby v porovnání se svým předchůdcem; vzhledem k tomu, že pozdní přijetí VFR a odvětvových legislativních aktů mělo velmi negativní dopad na provádění nových programů;

C.  vzhledem k tomu, že se brzy ukázalo, že s tímto VFR nelze adekvátně reagovat na řadu krizí, nových mezinárodních závazků a nových politických výzev, které nebyly v době jeho přijetí do VFR začleněny a/nebo nebylo možné je předvídat; vzhledem k tomu, že za účelem zajištění potřebného financování byl VFR využit do krajnosti, kdy po vyčerpání všech dostupných rozpětí se v nebývalé míře používala mimo jiné ustanovení o flexibilitě a zvláštní nástroje; vzhledem k tomu, že vysoce prioritní programy EU v oblasti výzkumu a infrastruktury byly už dva roky po přijetí omezeny;

D.  vzhledem k tomu, že při revizi VFR v polovině období, která byla zahájena na konci roku 2016, se ukázalo, že je naprosto nezbytné rozšířit potenciál stávajících ustanovení o flexibilitě, aniž by však byly přehodnoceny stropy VFR; vzhledem k tomu, že tuto revizi kladně přijal Parlament i Rada;

E.  vzhledem k tomu, že ustavení nového VFR bude zásadním momentem pro 27 států Unie, neboť umožní podpořit společnou dlouhodobou vizi a rozhodne o budoucích politických prioritách i o tom, zda je bude Unie schopna plnit; vzhledem k tomu, že by VFR na období let 2021–2027 měl Unii poskytnout nezbytné zdroje na podporu udržitelného hospodářského růstu, výzkumu a inovací, zlepšení příležitostí pro mladé lidi, účinné řešení problémů souvisejících s migrací, na boj proti nezaměstnanosti, přetrvávající chudobě a sociálnímu vyloučení, na další posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti, řešení otázek spojených s udržitelností, ztrátou biologické rozmanitosti a změnou klimatu, na posílení bezpečnosti a obrany EU, ochranu jejích vnějších hranic a na podporu zemí evropského sousedství;

F.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s globálními výzvami, které členské státy nemohou řešit samy, by mělo být možné, aby se uznaly evropské společné statky a byly vyhodnoceny oblasti, v kterých by evropské prostředky dosáhly oproti národním výdajům větší účinnosti, a to s cílem převést odpovídající finanční zdroje na úroveň Unie a posílit tak strategický význam Unie, aniž by bylo nezbytně nutné zvyšovat celkové veřejné výdaje;

G.  vzhledem k tomu, že Komise dne 2. května 2018 představila soubor legislativních návrhů o VFR na období 2021–2027 a o vlastních zdrojích EU, na nějž navázala legislativními návrhy na vytvoření nových programů a nástrojů EU;

1.  zdůrazňuje, že VFR na období 2021–2027 musí zaručit odpovědnost Unie za vznikající potřeby, další výzvy a nové mezinárodní závazky a to, aby je byla schopna řešit a plnit své politické priority a cíle; poukazuje na vážné problémy vyplývající z podfinancování VFR na období 2014–2020 a znovu připomíná, že je nutné zabránit opakování předchozích chyb tím, že se ve prospěch občanů hned od počátku zajistí silný a spolehlivý rozpočet EU na příštích sedm let;

2.  domnívá se, že návrhy Komise týkající se VFR na období 2021–2027 a vlastních zdrojů EU představují výchozí bod nadcházejících jednání; vyjadřuje k uvedeným návrhům svůj postoj, přičemž čeká na vyjednávací mandát Rady, který stále nemá k dispozici;

3.  zdůrazňuje, že Komisí navržená celková výše prostředků v příštím VFR, která je stanovena na 1,08 % HND EU-27 (1,11 % po započtení Evropského rozvojového fondu), představuje v procentuálním podílu HND ve srovnání s předchozím VFR reálné snížení prostředků; domnívá se, že navrhovaná úroveň VFR neumožní Unii plnit její politické závazky a reagovat na důležité budoucí výzvy; má proto v úmyslu vyjednat potřebné zvýšení;

4.  dále prohlašuje, že nesouhlasí s jakýmkoli snížením úrovně financování dlouhodobých politik EU zakotvených ve smlouvách, jako je politika soudržnosti a společná zemědělská a rybářská politika; především protestuje proti veškerým radikálním škrtům, které negativně ovlivní samotnou podstatu a cíle těchto politik, například proti škrtům navrženým pro Fond soudržnosti a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova; v této souvislosti nesouhlasí s návrhem snížit prostředky Evropského sociálního fondu plus (ESF+) navzdory tomu, že byla rozšířena jeho oblast působnosti a že do něj byly začleněny čtyři stávající sociální programy, zejména iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

5.  dále zdůrazňuje význam horizontálních zásad, které by měly být základem VFR a všech souvisejících politik EU; v této souvislosti znovu potvrzuje svůj postoj, že EU musí dostát svému závazku a jít v předvoji při plnění cílů udržitelného rozvoje OSN, a hluboce lituje skutečnosti, že v návrzích týkajících se VFR chybí na tento účel jasné a viditelné závazky; požaduje proto, aby byly cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje začleněny do všech oblastí politiky a iniciativ EU, které jsou součástí příštího VFR; zdůrazňuje rovněž, že by všechny programy zahrnuté do příštího VFR měly být v souladu s Listinou základních práv; mimoto poukazuje na to, že je důležité, aby byl proveden Evropský pilíř sociálních práv, byla vymýcena diskriminace, včetně diskriminace LGBTI osob, a bylo vytvořeno portfolio pro menšiny, včetně Romů, neboť všechny tyto otázky mají zásadní význam pro splnění závazků EU týkajících se inkluzivní Evropy; zdůrazňuje, že má-li EU plnit své povinnosti vyplývající z Pařížské dohody, měl by její příspěvek na cíle v oblasti klimatu dosáhnout nejméně 25 % výdajů VFR během období 2021–2027 a co nejdříve, nejpozději však do roku 2027, by měl dosáhnout 30 %;

6.  v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že i přes společné prohlášení o genderovém mainstreamingu, které tvořilo přílohu nařízení o VFR na období 2014–2020, nebylo v této oblasti dosaženo žádného výrazného pokroku, a nad tím, že se Komise při přezkumu VFR v polovině období vůbec nezabývala jeho prováděním; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že genderový mainstreaming byl v návrhu VFR zcela ponechán stranou, a ostře nesouhlasí s tím, že v návrzích týkajících se příslušných politik EU chybí jednoznačné cíle v oblasti rovnosti mužů a žen a související požadavky a ukazatele; žádá, aby roční rozpočtové postupy hodnotily a zahrnovaly plný dopad politik EU na rovnost mužů a žen (genderové rozpočtování); očekává, že Parlament, Rada a Komise svůj závazek ke genderovému mainstreamingu v příštím VFR obnoví a že bude jeho provádění řádně monitorováno, a to i v rámci přezkumu VFR v polovině období;

7.  zdůrazňuje, že základem příštího VFR musí být zvýšená odpovědnost, zjednodušení, viditelnost, transparentnost a sestavování rozpočtu zohledňující výsledky; v této souvislosti připomíná, že je třeba posílit zaměření budoucích výdajů na výkonnost a výsledky, a to na základě ambiciózních a příslušných výkonnostních cílů a komplexní a společné definice evropské přidané hodnoty; žádá Komisi, aby při zohlednění výše uvedených horizontálních zásad zjednodušila podávání zpráv o výsledcích, zahrnula do něj kvalitativní přístup začleňující environmentální a sociální ukazatele a aby předložila jednoznačné informace o hlavních výzvách EU, které je stále nutné řešit;

8.  je si vědom vážných výzev, před nimiž Unie stojí, a plně přijímá zodpovědnost za včasné zabezpečení rozpočtu, který bude odpovídat potřebám, očekáváním a obavám občanů EU; je připraven okamžitě zahájit jednání s Radou o zlepšení návrhů Komise a vytvoření realističtějšího VFR;

9.  připomíná, že Parlament již své stanovisko jasně popsal ve svých usneseních zde dne 14. března 2018 a 30. května 2018, která vymezují jeho politický postoj k VFR na období 2021–2027 a k otázce vlastních zdrojů; připomíná, že tato usnesení byla přijata značnou převahou hlasů, což dokládá jednotu a připravenost Parlamentu na nadcházející jednání;

10.  očekává proto, že Rada z VFR učiní ve své politické agendě prioritu, a s politováním konstatuje, že dosud nebyl zaznamenán žádný významný pokrok; domnívá se, že pravidelná setkání rotujících předsednictví Rady s vyjednávacím týmem Parlamentu by se měla zintenzívnit a připravit půdu pro oficiální jednání; očekává, že kvalitní dohoda bude dosažena do voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, aby se zabránilo výrazným zpožděním se zahájením nových programů v důsledku pozdního přijetí finančního rámce, jak tomu bylo v minulosti; zdůrazňuje, že tento harmonogram umožní nově zvolenému Evropskému parlamentu upravit VFR na období 2021–2027 během povinného přezkumu v polovině období;

11.  připomíná, že příjmy a výdaje by měly být během nadcházejících jednání chápány jako jeden celek; zdůrazňuje proto, že nelze dosáhnout žádné dohody bez toho, aniž by bylo dosaženo odpovídajícího pokroku v oblasti nových vlastních zdrojů Unie;

12.  zdůrazňuje, že všechny prvky balíčku VFR / vlastních zdrojů, zejména položky VFR, by měly zůstat na programu jednání až do dosažení konečné dohody; připomíná v tomto ohledu kritický postoj Parlamentu k postupu, který vedl k přijetí současného nařízení o VFR, a k dominantní úloze Evropské rady v tomto procesu, kdy Rada nezvratně rozhodla o řadě prvků, včetně stropů VFR a některých ustanovení týkajících se odvětvových politik, což bylo rozporu s duchem i literou Smluv; vyjadřuje obavy zejména v souvislosti s tím, že první prvky „jednacích osnov“ pro VFR, které připravila Rada, se ubírají stejným směrem a obsahují záležitosti, o nichž by měly rozhodovat Rada a Parlament společně při přijímání právních předpisů, kterými se zřizují nové programy EU; hodlá proto odpovídajícím způsobem upravit svou vlastní strategii;

13.  domnívá se, že požadavek jednomyslnosti při přijímání a revizi nařízení o VFR představuje pro tento proces skutečnou překážku; vyzývá Evropskou radu, aby uplatnila překlenovací ustanovení stanovené v čl. 312 odst. 2 SFEU, a umožnila tak přijetí nařízení o VFR kvalifikovanou většinou;

14.  přijímá toto usnesení s úmyslem nastínit svůj mandát pro jednání o každém aspektu návrhu Komise, včetně konkrétních pozměňovacích návrhů k návrhu nařízení o VFR i k interinstitucionální dohodě; dále předkládá tabulku s částkami pro všechny politiky a programy EU vycházející se stanovisek Parlamentu, která přijal již v předchozích usneseních o VFR; zdůrazňuje, že o těchto částkách bude také v rámci svého mandátu Parlament jednat během nadcházejících legislativních jednání o přijetí programů EU na období 2021–2027;

A.POŽADAVKY SOUVISEJÍCÍ S VFR

15.  vyzývá proto Radu, aby níže uvedená stanoviska Parlamentu řádně zohlednila, a to v zájmu toho, aby jednání o VFR na období 2021–2027 mohla dospět k pozitivnímu výsledku a aby získala souhlas Parlamentu v souladu s článkem 312 SFEU;

Číselné údaje

16.  znovu potvrzuje svůj oficiální postoj, že úroveň prostředků VFR na období 2021–2027 by měla být stanovena na 1 324,1 miliardy EUR v cenách roku 2018, což odpovídá 1,3 % HND EU-27, aby se zajistilo potřebné financování klíčových politik EU, tak aby mohly naplňovat své poslání a cíle;

17.  v této souvislosti požaduje, aby byla příští úroveň financování, která má být zajištěna pro programy a politiky EU, předložena formou, která zohledňuje strukturu VFR v podobě navržené Komisí, a odpovídajícím způsobem uvedena v podrobné tabulce (přílohy III a IV tohoto usnesení); žádá, aby byly odpovídajícím způsobem upraveny příslušné stropy pro závazky a platby, jak je uvedeno v příloze I a II tohoto usnesení:

   i. zvýšit rozpočet na Horizont Evropa na 120 miliard EUR v cenách roku 2018;
   ii. zvýšit prostředky pro fond InvestEU, aby lépe zohledňoval úroveň finančních nástrojů období 2014–2020 začleněných do nového programu;
   iii. zvýšit úroveň financování dopravní infrastruktury prostřednictvím Nástroje pro propojení Evropy (CEF – odvětví dopravy);
   iv. zdvojnásobit zvláštní financování MSP (ve srovnání s programem COSME) v programu pro jednotný trh s cílem posílit jejich přístup na trhy, zlepšit podmínky pro podnikání, zvýšit konkurenceschopnost podniků a podpořit podnikání;
   v. dále zvýšit úroveň programu pro jednotný trh s cílem financovat nový cíl týkající se dohledu na trhem;
   vi. zdvojnásobit navrhovanou úroveň financování programu EU pro boj proti podvodům a zvýšit úroveň financování pro program FISCALIS;
   vii. přidělit zvláštní prostředky pro udržitelný cestovní ruch;
   viii. dále posílit Evropský kosmický program, zejména posílit SSA a GOVSATCOM a Copernicus;
   ix. zachovat financování politiky soudržnosti pro EU-27 na úrovni rozpočtu v období 2014–2020 v reálných cenách;
   x. zdvojnásobit prostředky na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí v ESF+ (ve srovnání se stávající Iniciativou na podporu zaměstnanosti mladých lidí) a současně zajistit účinnost a přidanou hodnotu tohoto projektu;
   xi. přidělit zvláštní prostředky (5,9 miliard EUR) pro dětské záruky s cílem řešit chudobu dětí jak v EU, tak i v rámci její vnější činnosti;
   xii. ztrojnásobit současný rozpočet programu Erasmus+;
   xiii. zajistit dostatečnou úroveň financování programu DiscoverEU (Interrail);
   xiv. zvýšit stávající financování programu Kreativní Evropa;
   xv. zvýšit stávající úroveň financování programu Práva a hodnoty a vytvořit zvláštní příděl pro novou složku týkající se hodnot Unie (nejméně 500 milionů EUR) s cílem podporovat organizace občanské společnosti, které v EU prosazují základní hodnoty a demokracii na místní a regionální úrovni;
   xvi. zachovat financování společné zemědělské politiky (SZP) EU-27 na úrovni rozpočtu v období 2014–2020 v reálných cenách při stanovení původní částky krizové rezervy v zemědělství;
   xvii. posílit financování Evropského námořního a rybářského fondu o 10 % v souladu s jeho novým posláním v oblasti modré ekonomiky;
   xviii. zdvojnásobit stávající financování pro program Life+, včetně zvláštního finančního krytí pro biologickou rozmanitost a správu sítě Natura 2000;
   xix. přidělit zvláštní prostředky (4,8 miliardy EUR) pro nový Fond pro spravedlivou transformaci energetiky s cílem řešit negativní společenské, socio-ekonomické a environmentální dopady, které má na pracovníky a komunity přechod od závislosti na uhlí a uhlíku;
   xx. posílit nástroje, které podporují politiku sousedství a rozvojovou politiku (3,5 miliardy EUR), aby bylo možné i nadále přispívat k financování investičního plánu pro Afriku;
   xxi. obnovit pro všechny agentury prostředky alespoň na úrovni roku 2020 a současně prosazovat vyšší úroveň, kterou navrhla Komise, a to i pro agentury, kterým byly přiděleny nové pravomoci a úkoly, a požadovat komplexní přístup k jejich financování z poplatků;
   xxii. zachovat úroveň financování období 2014–2020 v případě několika programů EU (např. vyřazování jaderných zařízení z provozu, spolupráce se zámořskými zeměmi a územími), včetně programů, u nichž se navrhuje začlenění do větších programů (např. pomoc pro nejchudší osoby, zdraví, práva spotřebitelů) a pro něž návrh Komise tedy znamená reálné snížení prostředků;
   xxiii. stanovit při zohlednění výše uvedených změn finanční krytí všech ostatních programů na úrovni navržené Komisí, včetně energetické sekce Nástroje pro propojení Evropy, digitální sekce Nástroje pro propojení Evropy, programu Digitální Evropa, Evropského fondu pro obranu a humanitární pomoci;

18.  má v úmyslu zajistit dostatečnou úroveň financování na základě návrhu Komise týkajícího se „řízení migrace a správy hranic“ (okruh 4) a „bezpečnosti a obrany“ včetně reakce na krizi (okruh 5); potvrzuje svůj dlouhodobý postoj, že nemají-li být ohroženy stávající politiky a programy a jejich financování v rámci nového VFR, je třeba, aby nové politické priority doprovázely dodatečné finanční prostředky;

19.  má v úmyslu bránit návrh Komise, pokud jde o zajištění dostatečné úrovně financování pro silnou, efektivní a kvalitní evropskou veřejnou správu, jež bude sloužit všem Evropanům; připomíná, že během současného VFR uskutečnily orgány, instituce a decentralizované agentury EU pětiprocentní snížení počtu zaměstnanců, a je přesvědčen, že by již neměly být podrobeny dalšímu snižování prostředků, neboť by se tím přímo ohrozilo provádění politik Unie; znovu připomíná svůj ostrý nesouhlas s tím, aby byl znovu vytvořen fond pracovních míst pro přesuny v rámci agentur;

20.  je rozhodnut zabránit tomu, aby v prvních letech VFR na období 2021–2027 došlo k podobné platební krizi jako v současném období; domnívá se, že celkový strop pro platby musí zohledňovat skutečnost, že na konci roku 2020 bude zůstávat bezprecedentní objem neuhrazených závazků – jejichž odhadovaná výše v důsledku značných zpoždění při plnění neustále roste –, které budou muset být uhrazeny v příštím VFR; požaduje proto, aby celková úroveň plateb a roční stropy pro platby, zejména na počátku období, byly stanoveny v odpovídající výši, která bude náležitě zohledňovat i tuto situaci; hodlá pro příští VFR akceptovat pouze omezený a řádně odůvodněný rozdíl mezi závazky a platbami;

21.  vkládá proto do příloh III a IV tohoto usnesení tabulku, v níž jsou uvedeny přesné číselné údaje navržené pro každou politiku a program EU; prohlašuje, že pro účely srovnání má v úmyslu zachovat strukturu jednotlivých unijních programů v podobě navržené Komisí, s výhradou případných změn, které budou eventuálně požadovány v průběhu legislativního postupu vedoucího k přijetí těchto programů;

Přezkum v polovině období

22.  zdůrazňuje, že je nutné stavět na pozitivní zkušenosti v současném rámci a zachovat přezkum VFR v polovině období; požaduje:

   i. povinný, právně závazný přezkum v polovině období, po kterém by následoval přezkum fungování VFR a který by přihlížel k posouzení pokroku dosaženého při plnění cíle v oblasti klimatu a při začleňování cílů udržitelného rozvoje a rovnosti žen a mužů do politik Unie a k posouzení dopadu zjednodušujících opatření na příjemce;
   ii. aby Komise předložila příslušný návrh včas, aby mohly příští Parlament a Komise rámec na období 2021–2027 smysluplným způsobem upravit, nejpozději však do 1. července 2023;
   iii. aby nebyly tímto přezkumem sníženy předběžné národní příděly;

Flexibilita

23.  vítá návrhy Komise týkající se flexibility, které představují dobrý základ pro jednání; souhlasí s celkovou strukturou mechanismů flexibility ve VFR na období 2021–2027; zdůrazňuje, že jednotlivé zvláštní nástroje mají různé účely a reagují na odlišné potřeby, a staví se proti jakýmkoli pokusům o jejich sloučení; důrazně podporuje jednoznačné ustanovení, podle nějž by měly být prostředky na závazky a na platby plynoucí z využívání zvláštních nástrojů začleněny do rozpočtu nad rámec příslušných stropů VFR, a odstranění jakékoli horní hranice úprav vyplývajících z celkového rozpětí pro platby; požaduje některá další zlepšení, mimo jiné:

   i. doplnění unijní rezervy částkou odpovídající příjmům z pokut a sankcí;
   ii. okamžité využití zrušených závazků, které byly přijaty v roce n−2, včetně závazků učiněných na základě současného VFR;
   iii. propadlé částky zvláštních nástrojů by měly být dány k dispozici všem zvláštním nástrojům, nikoli jen nástroji pružnosti;
   iv. více prostředků pro nástroj pružnosti, rezervu na pomoc při mimořádných událostech, Fond solidarity Evropské unie a rozpětí pro nepředvídané události, přičemž u posledně jmenovaného by neměla být povinná kompenzace;

Doba trvání

24.  zdůrazňuje, že je třeba, aby doba trvání VFR byla postupně prodlužována na dvě období po pěti letech (5+5) s povinným přezkumem v polovině období; akceptuje, aby byl jako přechodné řešení, které se uplatní poprvé a naposledy, následující VFR ještě stanoven na období sedmi let; očekává, že podrobné podmínky spojené se zavedením rámce 5+5 budou schváleny při přezkumu VFR na období 2021–2027 v polovině období;

Struktura

25.  akceptuje celkovou strukturu sedmi okruhů VFR, jak ji navrhla Komise, která převážně odpovídá vlastnímu návrhu Parlamentu; soudí, že tato struktura zajišťuje větší transparentnost, zlepšuje viditelnost výdajů EU a současně zachovává nezbytnou míru flexibility; souhlasí navíc s vytvořením „programových klastrů“, u nichž se očekává, že povedou k významnému zjednodušení a racionalizaci struktury rozpočtu EU a k jeho jasnému sladění s okruhy VFR;

26.  bere na vědomí, že Komise navrhuje snížit počet programů EU více než o třetinu; zdůrazňuje, že o postoji Parlamentu ke struktuře a složení 37 nových programů bude rozhodnuto při přijímání příslušných odvětvových legislativních aktů; v každém případě očekává, že navrhovaná rozpočtová nomenklatura bude odrážet všechny jednotlivé složky každého programu, a to způsobem, který zaručí transparentnost a poskytne úroveň informací, jakou rozpočtový orgán potřebuje ke stanovení ročního rozpočtu a k dohledu na jeho prováděním;

Jednotnost rozpočtu

27.  vítá návrh, aby byl Evropský rozvojový fond začleněn do rozpočtu Unie, což odpovídá dlouholetému požadavku Parlamentu týkajícímu se všech nástrojů mimo unijní rozpočet; připomíná, že zásada jednotnosti rozpočtu, podle které mají být v rozpočtu uvedeny všechny položky příjmů a výdajů Unie, je požadavkem vyplývajícím ze Smlouvy a současně základní podmínkou demokracie;

28.  zpochybňuje proto logiku a odůvodnění vytváření nástrojů, které nejsou součástí rozpočtu, což brání Parlamentu vykonávat dohled nad veřejnými financemi a podkopává transparentnost rozhodovacích procesů; soudí, že zřizováním takových nástrojů dochází k obcházení Parlamentu, pokud jde o jeho trojí odpovědnost coby legislativního, rozpočtového a kontrolního orgánu; domnívá se rovněž, že pokud se má za to, že je pro dosažení určitých konkrétních cílů nezbytné učinit výjimku, například prostřednictvím použití finančních nástrojů nebo svěřenských fondů, měly by být takové výjimky zcela transparentní, náležitě odůvodněné prokázanou adicionalitou a přidanou hodnotou a měly by se zakládat na přísných postupech přijímání rozhodnutí a ustanoveních o odpovědnosti;

29.  zdůrazňuje, že začlenění takových nástrojů do rozpočtu Unie by neměla vést k omezení financování jiných politik a programů EU; zdůrazňuje proto, že je třeba rozhodnout o souhrnné výši příštího VFR bez započtení prostředků 0,03 % HND EU, které odpovídají Evropskému rozvojovému fondu a které by měly být přidány navíc ke schváleným stropům;

30.  zdůrazňuje, že stropy VFR by neměly bránit financování cílů politik Unie z unijního rozpočtu; očekává proto, že kdykoli to bude pro financování nových politických cílů nutné, budou stropy VFR zvýšeny a nebude nutné využívat mezivládních metod financování;

B.LEGISLATIVNÍ OTÁZKY

Zásady právního státu

31.  zdůrazňuje význam nového mechanismu, jenž zajišťuje dodržování hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a podle nějž členské státy, které tyto hodnoty nedodržují, ponesou finanční důsledky; upozorňuje však, že koneční příjemci rozpočtu Unie nesmí být nijak dotčeni tím, že jejich vlády ignorují základní práva a zásady právního státu; zdůrazňuje proto, že tato opatření nesmí mít vliv na povinnost státních subjektů nebo členských států provádět platby konečným příjemcům;

Řádný legislativní postup a akty v přenesené pravomoci

32.  zdůrazňuje, že o otázkách, jako jsou cíle programů a výdajové priority, finanční příděly, kritéria způsobilosti a výběru, kritéria pro udělení, podmínky, definice a metody výpočtu, by se mělo rozhodnout v příslušných právních předpisech, a to způsobem, který bude plně respektovat výsady Parlamentu jakožto spolunormotvůrce; zdůrazňuje, že pokud nejsou uvedená opatření – jež mohou činit důležitá politická rozhodnutí – začleněna do základního právního aktu, měla by být přijímána prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci; v této souvislosti zastává názor, že víceleté nebo roční pracovní programy by měly být obecně přijímány právě prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci;

33.  prohlašuje, že Parlament má v úmyslu vždy, kdy bude zapotřebí, posilovat v příští generaci programů ustanovení o řádné správě, odpovědnosti, transparentnosti a parlamentním dohledu, o posílení postavení místních a regionálních orgánů a jejich partnerů a o zapojení nevládních organizací a občanské společnosti; dále hodlá v případě potřeby zlepšovat a vyjasňovat soudržnost a synergie v jednotlivých fondech a politikách a mezi nimi navzájem; uznává, že je u některých programů třeba zlepšit flexibilitu při přidělování zdrojů, ale zdůrazňuje, že by se tak nemělo dít na úkor původních a dlouhodobých politických cílů těchto programů, předvídatelnosti a práv Parlamentu;

Ustanovení o přezkumu

34.  upozorňuje, že jednotlivé programy a nástroje VFR by měly obsahovat podrobná a účinná ustanovení o přezkumu, která zajistí, aby byla prováděna jejich náležitá hodnocení a aby byl Parlament následně plně zapojen do veškerých rozhodnutí o nezbytných úpravách;

Legislativní návrhy

35.  žádá Komisi, aby vedle již předložených legislativních návrhů předložila další příslušné návrhy, zejména pak návrh nařízení, kterým se vytvoří fond pro spravedlivou transformaci energetiky a zvláštní program pro udržitelný cestovní ruch; dále podporuje, aby byla v rámci ESF+ zavedena „evropská dětská záruka“, aby byla do programu Práva a hodnoty začleněna zvláštní složka Hodnoty Unie a aby bylo revidováno nařízení o zřízení Fondu solidarity Evropské unie; lituje, že příslušné návrhy Komise neobsahují opatření, která by reagovala na požadavky článku 174 SFEU, pokud jde o nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou zalidnění a ostrovní, přeshraniční a horské regiony; domnívá se, že kdykoli si to vyžádají jednání o VFR, měla by být navržena i revize finančního nařízení;

C.VLASTNÍ ZDROJE

36.  zdůrazňuje, že současný systém vlastních zdrojů je velice složitý, nespravedlivý, netransparentní a pro občany EU naprosto nesrozumitelný; vyzývá znovu k vytvoření zjednodušeného systému, který by byl pro občany EU pochopitelnější;

37.  vítá proto soubor návrhů týkajících se nového systému vlastních zdrojů, který Komise přijala dne 2. května 2018, a považuje jej za důležitý krok na cestě k ambicióznější reformě; vyzývá Komisi, aby zohlednila stanovisko Evropského účetního dvora č. 5/2018 k návrhu nového systému vlastních zdrojů Evropské unie předloženého Komisí, které zdůrazňuje, že je zapotřebí zavést lepší výpočet a dosáhnout dalšího zjednodušení systému;

38.  připomíná, že zavedení nových vlastních zdrojů by mělo plnit dvojí účel: za prvé, mělo by vést k výraznému snížení podílu příspěvků založených na HND, a za druhé, mělo by zaručit dostatečnou výši prostředků pro financování výdajů EU v rámci VFR po roce 2020;

39.  podporuje navrženou modernizaci současného systému vlastních zdrojů, která by obsahovala tyto prvky:

   jako tradiční vlastní zdroj EU by zůstala zachována cla, ale snížilo by se procento, které si členské státy ponechávají jako kompenzaci za náklady na jejich výběr, a obnovila by se počáteční sazba ve výši 10 %;
   zjednodušil by se vlastní zdroj založený na dani z přidané hodnoty, tj. zavedla by se jednotná sazba bez výjimek;
   zůstal by zachován vlastní zdroj založený na HND, ale jeho podíl na financování unijního rozpočtu by se postupně snižoval až na 40 %, ovšem zůstala by jeho vyvažovací funkce;

40.  v souladu s návrhem Komise požaduje programové zavedení souboru nových vlastních zdrojů, který by nezvýšil daňové zatížení občanů, ale současně by odpovídal zásadním strategickým cílům EU, jejichž evropská přidaná hodnota je evidentní a nenahraditelná:

   řádné fungování, upevnění a posílení jednotného trhu, a to zejména zavedením společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) jako základu nového vlastního zdroje, který by umožňoval stanovit jednotnou sazbu odvodů z příjmů z CCCTB a danit velké společnosti v digitálním odvětví, jež mají prospěch z jednotného trhu;
   boj proti změně klimatu a urychlení transformace energetiky prostřednictvím opatření, jako je podíl příjmů ze systému pro obchodování s emisemi;
   boj za ochranu životního prostředí prostřednictvím příspěvku založeného na množství nerecyklovaných plastových obalů;

41.  žádá, aby byl seznam potenciálních nových vlastních zdrojů rozšířen o následující zdroje:

   vlastní zdroj vycházející z daně z finančních transakcí; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby dosáhly dohody o vhodném efektivním režimu;
   zavedení nového vlastního zdroje rozpočtu EU v podobě mechanismu kompenzačních opatření na hranicích v souvislosti s uhlíkem, který by zajišťoval rovné podmínky v mezinárodním obchodu, omezoval přesouvání výroby do zahraničí a současně by vedl k zahrnutí nákladů spojených se změnou klimatu do ceny dováženého zboží;

42.  jednoznačně se vyslovuje pro zrušení veškerých slev a dalších opravných mechanismů, v případě potřeby s určitým omezeným přechodným obdobím;

43.  trvá na zavedení dalších příjmů, které by představovaly dodatečné příjmy pro rozpočet EU, aniž by to vedlo k odpovídajícímu snížení příspěvků založených na HND, jako jsou:

   pokuty ukládané podnikům za porušení pravidel Unie nebo pokuty za opožděné platby příspěvků;
   výnosy z pokut vyplývajících z rozsudků Soudního dvora Evropské unie, včetně paušálních částek a penále uložených členským státům na základě řízení o nesplnění povinnosti;

44.  dále vyzdvihuje další formy příjmů, jež jsou v souladu s návrhy Komise, a to:

   poplatky spojené s prováděním mechanismů v přímém vztahu s EU, jako je Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS);
   ražebné ve formě účelově vázaných příjmů pro účely financování nové funkce investiční stabilizace;

45.  poukazuje na to, že je třeba zachovat důvěryhodnost unijního rozpočtu pro finanční trhy, což znamená, že je třeba zvýšit stropy vlastních zdrojů;

46.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh řešení paradoxní situace, kdy budou příspěvky Spojeného království na zbývající závazky před rokem 2021 zahrnuty do rozpočtu jako obecné příjmy, takže se budou započítávat do stropu vlastních zdrojů, ačkoli se tento strop bude od okamžiku vystoupení Spojeného království z EU vypočítávat na základě HND EU-27, tj. bez Spojeného království; má za to, že příspěvky Spojeného království by se naopak měly započítávat mimo hranici stropu vlastních zdrojů;

47.  upozorňuje na to, že celní unie je důležitým zdrojem finanční kapacity Unie; zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba harmonizovat kontrolu a řízení cel v celé Unii a předcházet tak podvodům a nesrovnalostem, které poškozují finanční zájmy Unie;

48.  vyzývá ke skutečnému boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům pomocí zavedení odstrašujících sankcí pro offshorová území i osoby, které takové jednání umožňují či podporují, a také k tomu, aby tyto sankce byly namířeny zejména a v první řadě vůči subjektům vyvíjejícím činnost na evropské půdě; je toho názoru, že by členské státy měly spolupracovat vytvořením koordinovaného systému pro monitorování pohybů kapitálu s cílem potírat vyhýbání se daňovým povinnostem, daňové úniky a praní peněz;

49.  je toho názoru, že účinný boj proti korupci a daňovým podvodům, jichž se dopouští nadnárodní a nejbohatší subjekty, by pomohl navrátit do vnitrostátních rozpočtů členských států částku, kterou Evropská komise odhaduje na bilion eur ročně, a že v této oblasti je Evropská unie skutečně nečinná;

50.  velmi podporuje návrh nařízení Rady, kterým se stanoví prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů Evropské unie, jejž předložila Komise (COM(2018)0327); připomíná, že Parlament musí vyjádřit s tímto nařízením souhlas; připomíná, že uvedené nařízení je nedílnou součástí balíčku vlastních zdrojů, který předložila Komise, a očekává, že se Rada bude všemi čtyřmi souvisejícími texty týkajícími se vlastních zdrojů zabývat jako jedním souborem společně s VFR;

D.ZMĚNY NÁVRHU NAŘÍZENÍ O VFR NA OBDOBÍ 2021–2027

51.  zastává názor, že návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2021–2027, by měl být pozměněn takto:

Znění navržené Komisí   Změna
Změna 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 1
(1)  Vzhledem k potřebě vhodné úrovně předvídatelnosti při přípravě a provádění střednědobých investic by měla být doba trvání víceletého finančního rámce (VFR) stanovena na sedm let počínaje 1. lednem 2021.
(1)  Vzhledem k tomu, že je třeba zajistit jak vhodnou úroveň předvídatelnosti při přípravě a provádění střednědobých investic, tak i demokratickou legitimitu a kontrolu, by měla být doba trvání tohoto víceletého finančního rámce (VFR) stanovena na sedm let počínaje 1. lednem 2021, s cílem poté přejít na období pěti plus pěti let, které by bylo sladěno s politickým cyklem Evropského parlamentu a Komise.
Změna 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 2
(2)  Roční stropy prostředků na závazky v jednotlivých kategoriích výdajů a roční stropy prostředků na platby stanovené VFR musí dodržovat příslušné stropy pro závazky a vlastní zdroje, které jsou stanoveny v souladu s rozhodnutím Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie přijatým v souladu s čl. 311 třetím pododstavcem SFEU.
(2)  VFR by měl stanovit roční stropy prostředků na závazky v jednotlivých kategoriích výdajů a roční stropy prostředků na platby s cílem zajistit, aby se výdaje Unie vyvíjely řádným způsobem v rámci limitu jejích vlastních zdrojů a aby Unie byla schopna získávat prostředky nezbytné k dosahování svých cílů a provádění svých politik v souladu s článkem 311 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a plnit závazky vůči třetím stranám podle článku 323 SFEU.
Změna 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 2 a (nový)
(2a)  Výše stropů by měla být stanovena na základě částek nezbytných pro financování a provádění programů a politik Unie a na základě rozpětí, která budou muset zůstat k dispozici pro případné úpravy vyvolané budoucími potřebami. Stropy plateb by navíc měly být stanoveny s ohledem na to, že na konci roku 2020 se očekává velký objem zbývajících závazků. Částky uvedené v tomto nařízení a v základních aktech pro programy na období 2021–2027 by měly být stanoveny v cenách roku 2018 a v zájmu zjednodušení a předvídatelnosti by měly být každoročně upravovány na základě pevně stanoveného deflátoru ve výši 2 %.
Změna 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 3
(3)   Bude-li nutné mobilizovat záruky ze souhrnného rozpočtu Unie za finanční pomoc členským státům povolenou v souladu s čl. 208 odst. 1] nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. [xxx/201x] („finanční nařízení“), měla by se potřebná částka čerpat nad rámec stropů prostředků na závazky a prostředků na platby ve víceletém finančním rámci a současně by se měl respektovat strop vlastních zdrojů.
(3)   Bude-li nutné mobilizovat záruky ze souhrnného rozpočtu Unie za finanční pomoc členským státům povolenou v souladu s čl. 208 odst. 1] nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. [xxx/201x] („finanční nařízení“), měla by se potřebná částka čerpat nad rámec stropů prostředků na závazky a prostředků na platby ve víceletém finančním rámci, a měla by být tudíž vzata v úvahu při stanovování stropu vlastních zdrojů.
Změna 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  Víceletý finanční rámec by měl zohlednit rozpočtové body financované z účelově vázaných příjmů ve smyslu finančního nařízení.
(4)  Účelově vázané příjmy financující rozpočtové body ve smyslu finančního nařízení by se neměly započítávat do stropů VFR, ale veškeré dostupné informace by měly být zcela transparentně uvedeny během postupu přijímání ročního rozpočtu a během jeho plnění.
Změna 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6
(6)   Aby se Unii umožnilo plnit její závazky v souladu s článkem 323 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), měla by se uplatňovat zvláštní a maximální možná flexibilita.
(6)   V rámci VFR by měla být zajištěna maximální flexibilita, a to zejména proto, aby Unie mohla plnit své závazky v souladu s články 311 a 323 SFEU.
Změna 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7
(7)   Tyto zvláštní nástroje jsou nezbytné k tomu, aby Unie byla schopna reagovat na zvláštní nepředvídané okolnosti, nebo k financování jasně vymezených výdajů, které by nebylo možno financovat v mezích dostupných stropů pro jeden nebo více okruhů stanovených ve VFR, za účelem zajištění hladkého průběhu rozpočtového procesu: Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, Fond solidarity Evropské unie, rezerva na pomoc při mimořádných událostech, celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie), nástroj pružnosti a rozpětí pro nepředvídané události. Cílem rezervy na pomoc při mimořádných událostech není řešení důsledků krizí souvisejících s trhem, které mají negativní dopad na zemědělskou výrobu nebo distribuci. Proto je třeba přijmout zvláštní ustanovení upravující možnost zapsat do rozpočtu prostředky na závazky a odpovídající prostředky na platby přesahující stropy stanovené ve víceletém finančním rámci, pokud je nezbytné využití zvláštních nástrojů.
(7)  Tyto zvláštní nástroje jsou nezbytné k tomu, aby Unie byla schopna reagovat na zvláštní nepředvídané okolnosti a aby mohly být financovány jasně vymezené výdaje, které by nebylo možno financovat v mezích dostupných stropů pro jeden nebo více okruhů stanovených ve VFR, čímž se zajistí hladký průběh ročního rozpočtového procesu: Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, Fond solidarity Evropské unie, rezerva na pomoc při mimořádných událostech, celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie pro závazky), nástroj pružnosti a rozpětí pro nepředvídané události. Proto je třeba přijmout zvláštní ustanovení, které v případech, kdy je nezbytné využívat zvláštní nástroje, umožňuje zapsat do rozpočtu prostředky na závazky a odpovídající prostředky na platby nad rámec stropů stanovených ve víceletém finančním rámci.
Změna 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7 a (nový)
(7a)  Ačkoli platí, že Unie a její členské státy by měly vyvíjet maximální úsilí o to, aby závazky schválené rozpočtovým orgánem byly skutečně používány k původnímu účelu, mělo by být současně možné uvolňovat nevyčerpané nebo zrušené prostředky na závazky prostřednictvím rezervy Unie pro závazky, přičemž však nesmí docházet k tomu, že by příjemci využívali této možnosti k obcházení příslušných pravidel pro rušení závazků.
Změna 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 9
(9)   Je třeba stanovit pravidla pro další situace, které mohou vyžadovat úpravy víceletého finančního rámce. Uvedené úpravy mohou souviset se zpožděným přijetím nových pravidel programů v rámci sdíleného řízení nebo s opatřeními spojenými s řádnou správou ekonomických záležitostí nebo ochranou rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků, pokud jde o pravidlo právního státu v členských státech, které byly přijaty v souladu s příslušnými základními akty.
(9)   Je třeba stanovit pravidla pro další situace, které mohou vyžadovat úpravy víceletého finančního rámce. Tyto úpravy mohou souviset se zpožděným přijetím nových pravidel nebo programů v rámci sdíleného řízení nebo s pozastavením rozpočtových závazků v souladu s příslušnými základními akty.
Změna 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10
(10)   Je nezbytné provést přezkum fungování VFR v polovině období jeho provádění. Výsledky tohoto přezkumu by se měly zohlednit při jakékoli revizi tohoto nařízení pro zbývající roky víceletého finančního rámce.
(10)   S cílem zohlednit nové politiky a priority by měl být proveden přezkum VFR v polovině období na základě přezkumu jeho fungování a provádění, přičemž součástí tohoto přezkumu by měla být zpráva vymezující metody praktického uplatňování finančního rámce v trvání pět plus pět let.
Změna 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10 a (nový)
(10a)  Aby Unie mohla dostát svému slibu, že se postaví do čela úsilí o splnění cílů udržitelného rozvoje OSN, včetně rovnosti žen a mužů, je třeba při přípravě revize VFR zohlednit pokrok dosažený při uplatňování cílů udržitelného rozvoje ve všech politikách a iniciativách VFR 2021–2027, který by měl být měřen na základě ukazatelů výkonnosti stanovených Komisí, a pokrok při začleňování genderového hlediska do všech činností Unie. Při přípravě revize VFR je rovněž třeba zohlednit pokrok při dosahování celkového cíle, aby 25 % výdajů Unie v rámci VFR 2021–2027 přispívalo k cílům v oblasti klimatu, a ve snaze dospět co nejdříve, nejpozději však do roku 2027, k cíli 30 % ročních výdajů, přičemž tento pokrok bude posuzován na základě ukazatelů výkonnosti rozlišujících mezi opatřením ke zmírňování změny klimatu a k přizpůsobení se jejím následkům. Při revizi by měly rovněž proběhnout konzultace se zúčastněnými stranami na národní a místní úrovni s cílem posoudit, zda přijatá opatření ke zjednodušení postupů skutečně vedla k omezení administrativní zátěže pro příjemce při provádění programů.
Změna 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 a (nový)
(12a)  Veškeré výdaje na úrovni Unie věnované na provádění politik Unie na základě Smluv jsou výdaji Unie ve smyslu čl. 310 odst. 1 SFEU, a měly by tudíž být zapsány do rozpočtu Unie v souladu s rozpočtovým postupem stanoveným v článku 314 SFEU, čímž se zajistí dodržování základních zásad demokratického zastoupení občanů při rozhodování, parlamentního dohledu nad veřejnými financemi a transparentnosti rozhodování. Stropy VFR nesmí být překážkou pro financování cílů politik Unie z unijního rozpočtu. Je proto nezbytné stanovit možnost zvýšení těchto stropů, kdykoli to bude nutné pro usnadnění financování politik Unie, zejména jejich nových cílů, aniž by bylo nutné se uchylovat k mezivládním nebo kvazimezivládním metodám financování.
Změna 13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13
(13)  Zvláštní pravidla jsou nezbytná také pro úpravu infrastrukturních projektů velkého rozsahu, jejichž trvání značně přesahuje období, na něž se vztahuje víceletý finanční rámec. Je nutné stanovit maximální částky příspěvků na tyto projekty ze souhrnného rozpočtu Unie, čímž bude zajištěno, že nebudou mít vliv na jiné projekty financované z tohoto rozpočtu.
(13)  Zvláštní pravidla jsou nezbytná také pro úpravu infrastrukturních projektů velkého rozsahu, jejichž trvání značně přesahuje období, na něž se vztahuje víceletý finanční rámec. Tyto rozsáhlé projekty, které mají pro Unii strategický význam, by měly být financovány z rozpočtu Unie, avšak je nutné stanovit maximální částky rozpočtových příspěvků na tyto projekty, aby případné vícenáklady neměly vliv na jiné projekty rovněž financované z unijního rozpočtu.
Změna 14
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 14
(14)   Je nezbytné stanovit obecná pravidla pro spolupráci mezi orgány během rozpočtového procesu.
(14)  Je nezbytné stanovit obecná pravidla pro transparentnost a spolupráci mezi orgány během rozpočtového procesu, při níž je nutné respektovat rozpočtové pravomoci orgánů stanovené Smlouvami, aby se zajistilo, že rozpočtová rozhodnutí budou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům, jak požaduje čl. 10 odst. 3 SEU, a že rozpočtový postup bude fungovat hladce, jak požaduje čl. 312 odst. 3 druhý pododstavec SFEU.
Změna 15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 15
(15)  Komise by měla předložit návrh nového víceletého finančního rámce před 1. červencem 2025, aby orgánům umožnila jeho přijetí v dostatečném časovém předstihu před začátkem následujícího víceletého finančního rámce. V souladu s čl. 312 odst. 4 SFEU se nadále použijí stropy odpovídající poslednímu roku uvedenému v tomto nařízení, nebude-li nový víceletý finanční rámec přijat před koncem období víceletého finančního rámce stanoveného v tomto nařízení.
(15)  Komise by měla předložit návrh nového víceletého finančního rámce před 1. červencem 2025. Tento časový rámec poskytne nově jmenované Komisi čas, který potřebuje na přípravu svých návrhů, a umožní Evropskému parlamentu, který vzejde z voleb roku 2024, aby předložil svůj vlastní postoj k VFR po roce 2027. Rovněž umožní orgánům jeho přijetí v dostatečném časovém předstihu před začátkem následujícího víceletého finančního rámce. V souladu s čl. 312 odst. 4 SFEU se nadále použijí stropy odpovídající poslednímu roku uvedenému v tomto nařízení, nebude-li nový víceletý finanční rámec přijat před koncem období víceletého finančního rámce stanoveného v tomto nařízení.
Změna 16
Návrh nařízení
Kapitola 1 – čl. 3 – název
Dodržování stropu vlastních zdrojů
Vazba na vlastní zdroje
Změna 17
Návrh nařízení
Kapitola 1 – čl. 3 – odst. 4
4.  Pro každý rok, na který se víceletý finanční rámec vztahuje, nemůže být celková výše požadovaných prostředků na platby po roční úpravě a s ohledem na všechny další úpravy a revize, jakož i na použití čl. 2 odst. 2 a 3, taková, aby znamenala sazbu odvodu vlastních zdrojů přesahující strop vlastních zdrojů stanovený v souladu s platným rozhodnutím Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie přijatém v souladu s článkem 311 SFEU („nařízení o vlastních zdrojích“).
4.  Pro každý rok, na který se víceletý finanční rámec vztahuje, nemůže být celková výše požadovaných prostředků na platby po roční úpravě a s ohledem na všechny další úpravy a revize, jakož i na použití čl. 2 odst. 2 a 3, taková, aby znamenala sazbu odvodu vlastních zdrojů přesahující limity vlastních zdrojů Unie, aniž tím je dotčena povinnost Unie zajistit si prostředky nezbytné k dosažení svých cílů a provádět své politiky v souladu s prvním odstavcem článku 311 SFEU a povinnost orgánů zajistit, aby byly k dispozici finanční prostředky, které Unii umožní plnit její právní závazky vůči třetím stranám v souladu s článkem 323 SFEU.
Změna 18
Návrh nařízení
Kapitola 1 – čl. 3 – odst. 5
5.  Je-li to nezbytné, stropy stanovené ve víceletém finančním rámci se sníží s cílem zajistit dodržení stropu vlastních zdrojů stanoveného v souladu s platným rozhodnutím o vlastních zdrojích.
vypouští se
Změna 19
Návrh nařízení
Kapitola 2 – čl. 5 – odst. 4
4.  Aniž jsou dotčeny články 6, 7 a 8, nemohou být provedeny žádné další technické úpravy ani během roku, ani v podobě dodatečných korekcí v následujících letech.
vypouští se
Změna 20
Návrh nařízení
Kapitola 2 – čl. 7 – název
Úpravy související s opatřeními spojenými s řádnou správou ekonomických záležitostí nebo ochranou rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků, pokud jde o právní stát v členských státech
Úpravy související s pozastavením rozpočtových závazků
Změna 21
Návrh nařízení
Kapitola 2 – článek 7
V případě, že v souladu s příslušnými základními akty budou zrušena pozastavení rozpočtových závazků týkajících se fondů Unie v souvislosti s opatřeními spojenými s řádnou správou ekonomických záležitostí nebo ochranou rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků, pokud jde o pravidlo právního státu v členských státech, částky odpovídající pozastaveným závazkům budou převedeny do následujících let a odpovídající stropy VFR budou odpovídajícím způsobem upraveny. Pozastavené závazky z roku n nelze znovu zapsat do rozpočtu po roce n+2.
V případě, že v souladu s příslušnými základními akty budou zrušena pozastavení rozpočtových závazků, budou odpovídající částky převedeny do následujících let a odpovídající stropy VFR budou odpovídajícím způsobem upraveny. Pozastavené závazky z roku n nelze znovu zapsat do rozpočtu po roce n+2. Počínaje rokem n+3 bude částka odpovídající pozastaveným závazkům zapsána do rezervy Unie pro závazky uvedené v článku 12.
Změna 22
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 10 – odst. 1
1.  Fond solidarity Evropské unie, jehož cíle a oblast působnosti jsou vymezeny v nařízení (ES) č. 2012/2002, nepřekročí maximální roční částku 600 milionů EUR (v cenách roku 2018). K 1. říjnu každého roku by měla zůstat k dispozici alespoň jedna čtvrtina roční částky na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce roku. Část uvedené roční částky, která nebyla využita v roce n, může být využita až do roku n+1. Část roční částky vyplývající z předchozího roku bude čerpána jako první. Ta část roční částky z roku n, jež se nevyužije ani v roce n + 1, propadá.
1.  Fond solidarity Evropské unie má umožňovat finanční pomoc v případě rozsáhlých katastrof na území členského státu nebo kandidátské země, jak je stanoveno v příslušném základním aktu, a nepřekročí maximální roční částku 1 000 milionů EUR (v cenách roku 2018). K 1. říjnu každého roku by měla zůstat k dispozici alespoň jedna čtvrtina roční částky na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce roku. Část uvedené roční částky, která nebyla využita v roce n, může být využita až do roku n+1. Část roční částky vyplývající z předchozího roku bude čerpána jako první. Ta část roční částky z roku n, jež se nevyužije ani v roce n + 1, propadá.
Změna 23
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 10 – odst. 1 a (nový)
1a.  Prostředky pro Fond solidarity Evropské unie se do souhrnného rozpočtu Unie zapisují jako předběžná položka.
Změna 24
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 11 – odst. 2
2.  Roční výše této rezervy se stanovuje na 600 milionů EUR (v cenách roku 2018) a může být využita až do roku n +1 v souladu s finančním nařízením. Rezerva se do souhrnného rozpočtu Unie zapisuje jako předběžná položka. Část roční částky vyplývající z předchozího roku bude čerpána jako první. Ta část roční částky z roku n, jež se nevyužije ani v roce n + 1, propadá. Do 1. října každého roku zůstane k dispozici alespoň jedna čtvrtina roční částky pro rok n na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku. Nejvýše polovina částky, která je k dispozici do 30. září každého roku, může být uvolněna na vnitřní, nebo vnější operace. Od 1. října může být zbývající část disponibilní částky uvolněna buď pro vnitřní nebo vnější operace za účelem pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku.
2.  Roční výše rezervy na pomoc při mimořádných událostech se stanovuje na 1 000 milionů EUR (v cenách roku 2018) a může být využita až do roku n+1 v souladu s finančním nařízením. Rezerva se do souhrnného rozpočtu Unie zapisuje jako předběžná položka. Část roční částky vyplývající z předchozího roku bude čerpána jako první. Ta část roční částky z roku n, jež se nevyužije ani v roce n + 1, propadá. Do 1. října každého roku zůstane k dispozici alespoň 150 milionů EUR (v cenách roku 2018) z roční částky pro rok n na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku. Nejvýše polovina částky, která je k dispozici do 30. září každého roku, může být uvolněna na vnitřní, nebo vnější operace. Od 1. října může být zbývající část disponibilní částky uvolněna buď pro vnitřní nebo vnější operace za účelem pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku.
Změna 25
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 12 – název
Celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie)
Celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie pro závazky)
Změna 26
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 12 – odst. 1
1.  Celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie), které má být poskytnuto nad rámec stropů uvedených ve VFR na roky 2022 až 2027, bude zahrnovat:
a)  rozpětí pod stropy, které VFR stanoví u prostředků na závazky pro rok n-1;
b)  od roku 2023 kromě rozpětí uvedených v písmenu a) částku odpovídající zrušení prostředků provedeném během roku n-2, aniž je dotčen článek 15] finančního nařízení.
1.  Celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie pro závazky), které má být poskytnuto nad rámec stropů uvedených ve VFR na roky 2021 až 2027, bude zahrnovat:
a)  rozpětí pod stropy, které VFR stanoví u prostředků na závazky pro předchozí roky;
aa)  nevyčerpané prostředky na závazky z roku n-1;
b)  částku odpovídající zrušení prostředků provedenému během roku n-2, aniž je dotčen článek [15] finančního nařízení;
ba)  částku odpovídající výši pozastavených závazků z roku n-3, kterou již nelze zapsat do rozpočtu podle článku 7;
bb)  částku odpovídající výši příjmů z pokut a sankcí.
Změna 27
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 12 – odst. 2
2.  Evropský parlament a Rada mohou toto celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie) nebo jeho část uvolnit v rámci rozpočtového procesu podle článku 314 SFEU.
2.  Evropský parlament a Rada mohou toto celkové rozpětí pro závazky (rezerva Unie pro závazky) nebo jeho část uvolnit v rámci rozpočtového procesu podle článku 314 SFEU. Rozpětí roku n mohou být uvolněna pro roky n a n+1 prostřednictvím rezervy Unie pro závazky, pokud to není v rozporu s aktuálními nebo plánovanými opravnými rozpočty.
Změna 28
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 12 – odst. 3 a (nový)
3a.  Na konci roku 2027 budou částky zbylé v rezervě Unie na závazky přeneseny do příštího VFR na období do roku 2030.
Změna 29
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 13 – odst. 1
Nástroj pružnosti může být v daném rozpočtovém roce využit pro financování přesně určených výdajů, které nebylo možné financovat v mezích stropů pro jeden nebo více jiných okruhů. S výhradou druhého pododstavce činí strop pro roční částku disponibilní pro nástroj pružnosti 1 000 milionů EUR (v cenách roku 2018).
Nástroj pružnosti může být v daném rozpočtovém roce využit pro financování přesně určených výdajů, které nebylo možné financovat v mezích stropů pro jeden nebo více jiných okruhů nebo v mezích Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, Evropského fondu solidarity či rezervy na pomoc při mimořádných událostech. S výhradou druhého pododstavce činí strop pro roční částku disponibilní pro nástroj pružnosti 2 000 milionů EUR (v cenách roku 2018).
Změna 30
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 14 – odst. 1
1.  Mimo stropy víceletého finančního rámce se vytvoří rozpětí pro nepředvídané události ve výši až 0,03 % hrubého národního důchodu Unie, a to jako krajní nástroj umožňující reagovat na nepředvídané události. Může být uvolněno pouze ve vztahu k opravnému či ročnímu rozpočtu.
1.  Mimo stropy víceletého finančního rámce se vytvoří rozpětí pro nepředvídané události ve výši až 0,05 % hrubého národního důchodu Unie, a to jako krajní nástroj umožňující reagovat na nepředvídané události. Může být uvolněno pouze ve vztahu k opravnému či ročnímu rozpočtu. Může být uvolněno na prostředky na závazky i na prostředky na platby, případně pouze na prostředky na platby.
Změna 31
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 14 – odst. 2
2.  Výše prostředků čerpaných v každém daném roce z rozpětí pro nepředvídané události nepřekročí maximální částku stanovenou v rámci roční technické úpravy víceletého finančního rámce a musí být v souladu se stropem vlastních zdrojů.
2.  Výše prostředků čerpaných v každém daném roce z rozpětí pro nepředvídané události nepřekročí maximální částku stanovenou v rámci roční technické úpravy víceletého finančního rámce.
Změna 32
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 14 – odst. 3
3.  Částky, které jsou k dispozici prostřednictvím uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události, musí být plně vyrovnány snížením rozpětí v jednom či více okruzích víceletého finančního rámce pro běžný rozpočtový rok nebo budoucí rozpočtové roky.
vypouští se
Změna 33
Návrh nařízení
Kapitola 3 – čl. 14 – odst. 4
4.  Částky vyrovnané v souladu s odstavcem 3 nesmějí být dále uvolněny v kontextu víceletého finančního rámce. Využití rozpětí pro nepředvídané události nesmí vést k překročení celkových stropů prostředků na závazky a prostředků na platby, které jsou ve víceletém finančním rámci stanoveny na běžný rozpočtový rok a budoucí rozpočtové roky.
vypouští se
Změna 34
Návrh nařízení
Kapitola 4 – název
Přezkum a revize VFR
Revize
Změna 35
Návrh nařízení
Kapitola 4 – čl. 15 – odst. 1
1.  Aniž je dotčen čl. 3 odst. 2 a články 16 až 20 a článek 24, lze v případě nepředvídaných okolností víceletý finanční rámec revidovat v souladu se stropem vlastních zdrojů stanoveným podle platného rozhodnutí o vlastních zdrojích.
1.  Aniž je dotčen čl. 3 odst. 2, články 16 až 20 a článek 24, příslušné stropy VFR se zvýší, pokud je nutné usnadnit financování politik Unie, zejména jejich nových cílů, a pokud by za daných okolností bylo jinak nezbytné vytvořit dodatečné mezivládní nebo kvazimezivládní metody financování, jež by obcházely rozpočtový proces stanovený v článku 314 SFEU.
Změna 36
Návrh nařízení
Kapitola 4 – čl. 15 – odst. 3
3.  Každý návrh na revizi víceletého finančního rámce podle odstavce 1 přezkoumá možnosti přerozdělení výdajů mezi programy spadající do okruhu dotčeného revizí, přičemž se klade zvláštní zřetel na očekávané nedostatečné využití prostředků.
vypouští se
Změna 37
Návrh nařízení
Kapitola 4 – čl. 16 – název
Přezkum/revize víceletého finančního rámce v polovině období
Revize víceletého finančního rámce v polovině období
Změna 38
Návrh nařízení
Kapitola 4 – článek 16
Komise předloží před 1. lednem 2024 přezkum fungování VFR. Tento přezkum bude případně doplněn příslušnými návrhy.
Komise předloží před 1. červencem 2023 legislativní návrh revize tohoto nařízení v souladu s postupy stanovenými ve SFEU na základě přezkumu fungování VFR. Aniž je dotčen článek 6 tohoto nařízení, nebudou na základě této revize sníženy předem přidělené národní příděly.
Při vypracovávání tohoto návrhu bude zohledněno posouzení:
—  pokroku při dosahování celkového cíle, aby 25 % výdajů Unie v rámci VFR 2021–2027 přispívalo k cílům v oblasti klimatu, a ve snaze dospět co nejdříve k cíli 30 % ročních výdajů;
—  začleňování cílů OSN týkajících se udržitelného rozvoje do všech politik;
—  začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do rozpočtu Unie (genderové rozpočtování);
—  dopadu opatření ke zjednodušení postupů na snížení administrativní zátěže pro příjemce při provádění finančních programů, které by mělo být provedeno za konzultací se zúčastněnými stranami;
Změna 39
Návrh nařízení
Kapitola 4 – článek 17
Současně se sdělením výsledků technických úprav víceletého finančního rámce Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrhy na revizi celkových prostředků na platby, které považuje za nezbytné z hlediska provádění, aby zajistila řádnou správu ročních stropů plateb a zejména jejich řádný vývoj vzhledem k prostředkům na závazky.
Současně se sdělením výsledků technických úprav víceletého finančního rámce nebo v případě, že mohou stropy pro platby bránit Unii v naplňování jejích právních závazků, Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrhy na revizi celkových prostředků na platby, které považuje za nezbytné z hlediska provádění, aby zajistila řádnou správu ročních stropů plateb a zejména jejich řádný vývoj vzhledem k prostředkům na závazky.
Změna 40
Návrh nařízení
Kapitola 5 – čl. 21 – odst. 1
1.  Na období 2021 až 2027 je k dispozici pro projekty velkého rozsahu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady XXXX/XX – kosmický program] ze souhrnného rozpočtu Unie maximálně 14 196 milionů EUR (v cenách roku 2018).
1.  Na období 2021 až 2027 je ze souhrnného rozpočtu Unie k dispozici společně pro evropské programy družicové navigace (EGNOS a Galileo) a pro program Copernicus (Evropský program monitorování Země) maximální částka. Tato maximální částka je o 15 % vyšší než orientační částky stanovené pro oba projekty velkého rozsahu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady XXXX/XX – kosmický program]. Jakékoli navýšení v rámci této maximální částky je financováno z rozpětí nebo ze zvláštních nástrojů a nesmí mít za důsledek snížení prostředků u jiných programů a projektů.
Změna 41
Návrh nařízení
Kapitola 5 – čl. 21 – odst. 2 a (nový)
2a.  Pokud u výše uvedených rozsáhlých projektů vyvstane potřeba dodatečného financování z rozpočtu Unie, navrhne Komise odpovídající úpravu stropů VFR.
Změna 42
Návrh nařízení
Kapitola 6 – název
Interinstitucionální spolupráce během rozpočtového procesu
Transparentnost a interinstitucionální spolupráce během rozpočtového procesu
Změna 43
Návrh nařízení
Kapitola 6 – čl. 22
Interinstitucionální spolupráce během rozpočtového procesu
Transparentnost a interinstitucionální spolupráce během rozpočtového procesu
Změna 44
Návrh nařízení
Kapitola 6 – čl. 22 – odst. 4 a (nový)
Evropský parlament a Rada jsou při setkáních na politické úrovni zastoupeny svými členy.
Změna 45
Návrh nařízení
Kapitola 6 – čl. 22 – odst. 4 b (nový)
4b.  Evropský parlament a Rada při přijímání svých postojů k návrhu rozpočtu zasedají veřejně.
Změna 46
Návrh nařízení
Kapitola 6 – článek 23
Do souhrnného rozpočtu Unie musí být v souladu s článkem 7] finančního nařízení zahrnuty veškeré výdaje a příjmy Unie a Evropského společenství pro atomovou energii, včetně výdajů vyplývajících z jakéhokoli příslušného rozhodnutí přijatého jednomyslně Radou po konzultaci s Evropským parlamentem v rámci článku 332 Smlouvy o fungování EU.
Do souhrnného rozpočtu Unie musí být v souladu s čl. 310 odst. 1 SFEU zahrnuty veškeré výdaje a příjmy Unie a Evropského společenství pro atomovou energii, včetně výdajů vyplývajících z jakéhokoli příslušného rozhodnutí přijatého jednomyslně Radou po konzultaci s Evropským parlamentem v rámci článku 332 Smlouvy o fungování EU.
Změna 47
Návrh nařízení
Kapitola 7 – článek 24
Komise předloží před 1. červencem 2025 návrh nového víceletého finančního rámce.
Před 1. červencem 2023 předloží Komise spolu s návrhy revize v polovině období zprávu vymezující metody praktického uplatňování finančního rámce na pět plus pět let.
Komise předloží před 1. červencem 2025 návrh nového víceletého finančního rámce.
Nebude-li do 31. prosince 2027 přijato nařízení Rady, kterým se stanoví nový víceletý finanční rámec, prodlouží se platnost stropů a dalších ustanovení na poslední rok stávajícího VFR, dokud nebude přijato nové nařízení, kterým se stanoví nový víceletý finanční rámec. Přistoupí-li k Unii po roce 2020 nový členský stát a bude-li to třeba, reviduje se prodloužený víceletý finanční rámec tak, aby zohledňoval toto přistoupení.

E.ZMĚNY NÁVRHU INTERINSTITUCIONÁLNÍ DOHODY

52.zdůrazňuje, že v návaznosti na jednání o nařízení o novém VFR a na jeho přijetí by měl být návrh interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení změněn takto:

Změna 48
Návrh interinstitucionální dohody
Část 1
Oddíl A – bod 6 a (nový)
6a Údaje o operacích nezahrnutých do souhrnného rozpočtu Unie a o předpokládaném vývoji jednotlivých kategorií vlastních zdrojů Unie jsou uvedeny orientačně v samostatných tabulkách. Tyto údaje jsou každoročně aktualizovány a předkládány spolu s podklady pro návrh rozpočtu.
Změna 49
Návrh interinstitucionální dohody
Část 1
Oddíl A – bod 7
7.  Během rozpočtového procesu a při přijímání rozpočtu orgány v zájmu řádného finančního řízení v co největším možném rozsahu zajistí, aby v rámci stropů jednotlivých okruhů víceletého finančního rámce zůstala k dispozici dostatečná rozpětí.
7.  Během rozpočtového procesu a při přijímání rozpočtu orgány v zájmu řádného finančního řízení v co největším možném rozsahu zajistí, aby v rámci rozpětí pod příslušnými stropy jednotlivých okruhů víceletého finančního rámce nebo v rámci disponibilních zvláštních nástrojů zůstaly k dispozici dostatečné částky.
Změna 50
Návrh interinstitucionální dohody
Část 1
Oddíl A – bod 8
Aktualizace prognóz vývoje prostředků na platby po roce 2027
8.  V roce 2024 provede Komise aktualizaci prognóz vývoje prostředků na platby po roce 2027.
V této aktualizaci přihlédne ke všem relevantním informacím, včetně skutečného vynakládání rozpočtových prostředků na závazky a rozpočtových prostředků na platby, a také prognóz jejich vynakládání. Zohlední dále jednak pravidla určená pro zajišťování řádného vývoje prostředků na platby ve vztahu k prostředkům na závazky, jednak prognózy růstu hrubého národního důchodu Unie.
Aktualizace prognóz vývoje prostředků na platby.
8.  Každý rok provede Komise aktualizaci prognóz vývoje prostředků na platby do roku a po roce 2027.
V této aktualizaci přihlédne ke všem relevantním informacím, včetně skutečného vynakládání rozpočtových prostředků na závazky a rozpočtových prostředků na platby, a také prognóz jejich vynakládání. Zohlední dále jednak pravidla určená pro zajišťování řádného vývoje prostředků na platby ve vztahu k prostředkům na závazky, jednak prognózy růstu hrubého národního důchodu Unie.
Změna 51
Návrh interinstitucionální dohody
Část 1
Oddíl B – bod 9
9.  Jsou-li splněny podmínky pro uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci stanovené v příslušném základním právním aktu, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě návrh na převod prostředků do příslušných rozpočtových položek.
Převody prostředků v souvislosti s Fondem pro přizpůsobení se globalizaci se provedou v souladu s finančním nařízením.
9.  Jsou-li splněny podmínky pro uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci stanovené v příslušném základním právním aktu, navrhne Komise, aby byly prostředky z fondu uvolněny. Rozhodnutí o uvolnění prostředků z Fondu pro přizpůsobení se globalizaci přijímají společně Evropský parlament a Rada.
Současně s návrhem rozhodnutí o uvolnění prostředků z fondu pro přizpůsobení se globalizaci předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě návrh na převod prostředků do příslušných rozpočtových položek.
Není-li dosaženo dohody, je záležitost projednána na příštím třístranném jednání o rozpočtu.
Převody prostředků v souvislosti s Fondem pro přizpůsobení se globalizaci se provedou v souladu s finančním nařízením.
Změna 52
Návrh interinstitucionální dohody
Část 1
Oddíl B – bod 10
10.  Jsou-li splněny podmínky pro uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie stanovené v příslušném základním právním aktu, navrhne Komise vhodný rozpočtový nástroj v souladu s finančním nařízením.
10.  Jsou-li splněny podmínky pro uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie stanovené v příslušném základním právním aktu, navrhne Komise, aby byly prostředky z fondu uvolněny. Rozhodnutí o uvolnění prostředků z Fondu solidarity přijímají společně Evropský parlament a Rada.
Současně s návrhem rozhodnutí o uvolnění prostředků z Fondu solidarity předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě návrh na převod prostředků do příslušných rozpočtových položek.
Není-li dosaženo dohody, je záležitost projednána na příštím třístranném jednání o rozpočtu.
Převody prostředků v souvislosti s Fondem solidarity se provedou v souladu s finančním nařízením.
Změna 53
Návrh interinstitucionální dohody
Část 1
Oddíl B – bod 11
11.  Dojde-li Komise k závěru, že je třeba rezervu na pomoc při mimořádných událostech využít, předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh na převod prostředků z této rezervy do příslušných rozpočtových položek v souladu s finančním nařízením.
11.  Dojde-li Komise k závěru, že je třeba rezervu na pomoc při mimořádných událostech využít, předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh na převod prostředků z této rezervy do příslušných rozpočtových položek v souladu s finančním nařízením.
Není-li dosaženo dohody, je záležitost projednána na příštím třístranném jednání o rozpočtu.
Změna 54
Návrh interinstitucionální dohody
Část 1
Oddíl B – bod 12
Nástroj pružnosti
12.  Komise předloží návrh na uvolnění prostředků z nástroje pružnosti až poté, co prozkoumá všechny možnosti přerozdělení prostředků v rámci okruhu, který vyžaduje další výdaje.
V návrhu budou uvedeny potřeby, jež je třeba pokrýt, a příslušná částka. Takový návrh může být předložen v souvislosti s návrhem rozpočtu nebo návrhem opravného rozpočtu.
Nástroj pružnosti mohou mobilizovat Evropský parlament a Rada v rámci rozpočtového procesu stanoveného článkem 314 SFEU.
Nástroj pružnosti
12.  Komise předloží návrh na uvolnění prostředků z nástroje pružnosti až poté, co vyčerpá rozpětí příslušných okruhů.
V návrhu budou uvedeny potřeby, jež je třeba pokrýt, a příslušná částka.
Nástroj pružnosti mohou mobilizovat Evropský parlament a Rada v rámci rozpočtového procesu stanoveného článkem 314 SFEU.
Změna 55
Návrh interinstitucionální dohody
Část I
Oddíl B – bod 13
13.  Uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události či jeho části navrhuje Komise až poté, co provede důkladný rozbor všech ostatních finančních možností. Takový návrh může být předložen v souvislosti s návrhem rozpočtu nebo návrhem opravného rozpočtu.
Rozpětí pro nepředvídané události mohou mobilizovat Evropský parlament a Rada v rámci rozpočtového procesu stanoveného článkem 314 SFEU.
13.  Uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události či jeho části navrhuje Komise až poté, co provede důkladný rozbor všech ostatních finančních možností.
Rozpětí pro nepředvídané události mohou mobilizovat Evropský parlament a Rada v rámci rozpočtového procesu stanoveného článkem 314 SFEU.
Změna 56
Návrh interinstitucionální dohody
Část II
Oddíl A – bod 14 a (nový)
14a.  S cílem usnadnit přijetí nového VFR nebo jeho revize a dostát čl. 312 odst. 5 SFEU pořádají orgány pravidelná setkání, a to:
—  setkání předsedů v souladu s článkem 324 Smlouvy;
—  informační schůzky delegace Evropského parlamentu s předsednictvím Rady před příslušnými zasedáními Rady a po jejich konání;
—  neformální třístranná setkání v průběhu jednání Rady, která zajistí, aby bylo v dokumentech předsednictví Rady zohledněno stanovisko Parlamentu;
—  třístranná jednání, jakmile Parlament i Rada přijmou své mandáty k jednání;
—  účast zástupců předsednictví Rady na jednáních příslušných parlamentních výborů a účast vyjednávacího týmu Parlamentu na jednáních Rady v příslušném složení.
Parlament a Rada si navzájem předávají veškeré dokumenty, které byly formálně přijaty v jejich příslušných přípravných orgánech nebo byly formálně předloženy jejich jménem, jakmile jsou k dispozici.
Změna 57
Návrh interinstitucionální dohody
Část II
Oddíl B – bod 15 – odrážka 2
—  příjmů, výdajů, aktiv a pasiv Evropského rozvojového fondu (ERF), Evropského nástroje finanční stability (EFSF), Evropského mechanismu stability (ESM) a dalších případných budoucích mechanismů,
—  příjmů, výdajů, aktiv a pasiv Evropského rozvojového fondu (ERF), Evropského nástroje finanční stability (EFSF), Evropského mechanismu stability (ESM) a dalších případných budoucích mechanismů, které nejsou financovány prostřednictvím rozpočtu Unie, ale které vznikly na podporu cílů politik Unie odvozených ze Smluv,
Změna 58
Návrh interinstitucionální dohody
Část II
Oddíl B – bod 15 a (nový)
15a.  Při přijímání samostatných převodů podle čl. 30 odst. 1 finančního nařízení Komise neprodleně sdělí rozpočtovému orgánu podrobné důvody těchto převodů. Pokud Parlament nebo Rada vysloví k samostatnému převodu námitku, musí se Komise touto námitkou zabývat a případně daný převod zruší.
Změna 59
Návrh interinstitucionální dohody
Část III
Oddíl A – bod 24 a (nový)
24a.  Pokud v rámci rozpočtového procesu rozpočtový orgán rozhodne o zvláštních navýšeních prostředků, Komise tato navýšení v následných letech finančního plánování nekompenzuje, pokud jí k tomu rozpočtový orgán výslovně nedá pokyn.
Změna 60
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část A – bod 1 a (nový)
1a.  Všechny orgány se zavazují, že v zájmu řádného výkonu procesních výsad jednotlivých orgánů nebudou předkládat ostatním orgánům stanoviska, převody nebo jiná oznámení týkající se rozpočtu, která nejsou naléhavá a která by znamenala, že by začaly běžet lhůty spadající do období přerušení činnosti daného orgánu.
Příslušné útvary jednotlivých orgánů se včas navzájem informují o datech přerušení činnosti svých orgánů.
Změna 61
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část B – bod 2
2.  V dostatečném předstihu před přijetím návrhu rozpočtu Komisí se koná třístranný rozhovor, v jehož průběhu jsou projednány případné rozpočtové priority pro nadcházející rozpočtový rok.
2.  V dostatečném předstihu před přijetím návrhu rozpočtu Komisí se koná třístranný rozhovor, v jehož průběhu jsou projednány případné rozpočtové priority pro nadcházející rozpočtový rok a veškeré otázky, které vyvstaly při plnění rozpočtu na stávající rozpočtový rok.
Změna 62
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část C – bod 8
8.  V zájmu loajální a řádné spolupráce mezi orgány se Evropský parlament a Rada zavazují, že budou v průběhu celého rozpočtového procesu a zejména během dohodovacího období udržovat prostřednictvím svých příslušných vyjednavačů pravidelné a aktivní kontakty na všech úrovních. Evropský parlament a Rada se zavazují k tomu, že zajistí včasnou a soustavnou vzájemnou výměnu příslušných informací a dokumentů na formální i neformální úrovni a že během dohodovacího období ve spolupráci s Komisí upořádají případná technická nebo neformální jednání. Komise zajistí včasný a rovný přístup Evropského parlamentu a Rady k informacím a dokumentům.
8.  V zájmu loajální a řádné spolupráce mezi orgány se Evropský parlament a Rada zavazují, že budou v průběhu celého rozpočtového procesu a zejména během dohodovacího období udržovat prostřednictvím svých příslušných vyjednavačů pravidelné a aktivní kontakty na všech úrovních. Evropský parlament a Rada se zavazují k tomu, že zajistí včasnou a soustavnou vzájemnou výměnu příslušných informací a dokumentů na formální i neformální úrovni, zejména že si budou navzájem předávat všechny procesní dokumenty přijaté v jejich příslušných přípravných orgánech, jakmile budou k dispozici. Rovněž se zavazují, že během dohodovacího období ve spolupráci s Komisí upořádají případná technická nebo neformální jednání. Komise zajistí včasný a rovný přístup Evropského parlamentu a Rady k informacím a dokumentům.
Změna 63
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část D – bod 12 a (nový)
12a.   Evropský parlament a Rada při přijímání svých postojů k návrhu rozpočtu zasedají veřejně.
Změna 64
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část E – bod 15
15.  Evropský parlament a Rada jsou v dohodovacím výboru zastoupeny na odpovídající úrovni, aby každá delegace mohla přijímat politické závazky za svůj příslušný orgán a bylo možno dosáhnout skutečného pokroku ve snaze dospět ke konečné dohodě.
15.  Evropský parlament i Rada jsou v dohodovacím výboru zastoupeny svými členy, aby každá delegace mohla přijímat politické závazky za svůj příslušný orgán a bylo možno dosáhnout skutečného pokroku ve snaze dospět ke konečné dohodě.
Změna 65
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část E – bod 19
19.  Termíny schůzí dohodovacího výboru a třístranných rozhovorů jsou stanoveny předem dohodou všech tří orgánů.
19.  Termíny schůzí dohodovacího výboru a třístranných rozhovorů jsou stanoveny předem dohodou všech tří orgánů. V případě potřeby mohou být během dohodovacího období uspořádány dodatečné schůzky, včetně technických.
Změna 66
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část E – bod 21 a (nový)
21a.   Aby byla plně využita jedenadvacetidenní dohodovací lhůta stanovená Smlouvou a orgány mohly aktualizovat své vyjednávací postoje, Evropský parlament a Rada se zavazují, že budou v průběhu výše uvedeného období posuzovat stav dohodovacího postupu na každém zasedání svých přípravných orgánů a nebudou toto posouzení odkládat na jeho pozdější fáze.
Změna 67
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část G – název
Část G. Zbývající závazky (reste à liquider) (RAL)
Část G. Plnění rozpočtu, platby a zbývající závazky (reste à liquider)
Změna 68
Návrh interinstitucionální dohody
Příloha
Část G – bod 36
36.  Vzhledem k nutnosti zajistit řádný vývoj celkových prostředků na platby ve vztahu k prostředkům na závazky a zabránit tak jakémukoli neúměrnému převádění zbývajících závazků z jednoho roku na druhý se Evropský parlament, Rada a Komise dohodly, že budou výši zbývajících závazků bedlivě sledovat, aby snížily riziko, že provádění programů Unie bude na konci období víceletého finančního rámce ohroženo v důsledku chybějících prostředků na platby.
Aby byla zajištěna zvládnutelná úroveň a profil plateb ve všech okruzích, uplatňují se ve všech okruzích důsledně pravidla pro zrušení přidělení prostředků na závazek, zejména pravidla pro automatické zrušení.
V průběhu rozpočtového procesu se orgány pravidelně scházejí za účelem společného posouzení aktuálního stavu a výhledu plnění rozpočtu v daném roce i v následujících letech. Tyto schůzky probíhají formou zvláštních interinstitucionálních jednání na odpovídající úrovni, přičemž Komise v předstihu před jejich konáním poskytne podrobné informace o aktuálním stavu provádění plateb v členění podle fondu a členského státu o obdržených žádostech o vrácení finančních prostředků a revidovaných prognózách. Aby bylo zajištěno, že Unie bude v souladu s článkem 323 Smlouvy o fungování EU moci plnit všechny své finanční povinnosti vyplývající ze stávajících a budoucích závazků v období 2021 až 2027, Evropský parlament a Rada analyzují a projednávají odhady Komise z hlediska potřebné výše prostředků na platby.
36.  Vzhledem k nutnosti zajistit řádný vývoj celkových prostředků na platby ve vztahu k prostředkům na závazky a zabránit tak jakémukoli neúměrnému převádění zbývajících závazků z jednoho roku na druhý se Evropský parlament, Rada a Komise dohodly, že budou prognózy plateb a výši zbývajících závazků bedlivě sledovat, aby snížily riziko, že provádění programů Unie bude na konci období víceletého finančního rámce ohroženo v důsledku chybějících prostředků na platby.
V průběhu rozpočtového procesu se orgány pravidelně scházejí za účelem společného posouzení aktuálního stavu a výhledu plnění rozpočtu v daném roce i v následujících letech. Tyto schůzky probíhají formou zvláštních interinstitucionálních jednání na odpovídající úrovni, přičemž Komise v předstihu před jejich konáním poskytne podrobné informace o aktuálním stavu provádění plateb v členění podle fondu a členského státu o obdržených žádostech o vrácení finančních prostředků a revidovaných krátkodobých až dlouhodobých prognózách. Aby bylo zajištěno, že Unie bude v souladu s článkem 323 Smlouvy o fungování EU moci plnit všechny své finanční povinnosti vyplývající ze stávajících a budoucích závazků v období 2021 až 2027, Evropský parlament a Rada analyzují a projednávají odhady Komise z hlediska potřebné výše prostředků na platby.

53.pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

Příloha I – VFR 2021–2027: stropy a nástroje mimo stropy (v cenách roku 2018)

(v milionech EUR – v cenách roku 2018)

 

Návrh Komise

Postoj Parlamentu

Prostředky na závazky

Celkem

2021-2027

2021

2022

2023

2024

2025

2026

2027

Celkem

2021-2027

I.  Jednotný trh, inovace a digitální oblast

166 303

31 035

31 006

31 297

30 725

30 615

30 757

30 574

216 010

II.  Soudržnost a hodnoty

391 974

60 026

62 887

64 979

65 785

66 686

69 204

67 974

457 540

z toho: Hospodářská, sociální a územní soudržnost

330 642

52 143

52 707

53 346

53 988

54 632

55 286

55 994

378 097

III.  Přírodní zdroje a životní prostředí

336 623

57 780

57 781

57 789

57 806

57 826

57 854

57 881

404 718

IV.  Migrace a správa hranic

30 829

3 227

4 389

4 605

4 844

4 926

5 066

5 138

32 194

V.  Bezpečnost a obrana

24 323

3 202

3 275

3 223

3 324

3 561

3 789

4 265

24 639

VI.  Sousedství a svět

108 929

15 368

15 436

15 616

15 915

16 356

16 966

17 729

113 386

VII.  Evropská veřejná správa

75 602

10 388

10 518

10 705

10 864

10 910

11 052

11 165

75 602

z toho: správní výdaje orgánů

58 547

8 128

8 201

8 330

8 432

8 412

8 493

8 551

58 547

CELKOVÉ PROSTŘEDKY NA ZÁVAZKY

1 134 583

181 025

185 293

188 215

189 262

190 880

194 688

194 727

1 324 089

v procentech HND

1,11 %

1,29 %

1,31 %

1,31 %

1,30 %

1,30 %

1,31 %

1,29 %

1,30 %

CELKOVÉ PROSTŘEDKY NA PLATBY

1 104 805

174 088

176 309

186 391

187 490

188 675

189 961

191 398

1 294 311

v procentech HND

1,08 %

1,24 %

1,24 %

1,30 %

1,29 %

1,28 %

1,28 %

1,27 %

1,27 %

MIMO STROPY VFR

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rezerva na pomoc při mimořádných událostech

4 200

1 000

1 000

1 000

1 000

1 000

1 000

1 000

7 000

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG)

1 400

200

200

200

200

200

200

200

1 400

Fond solidarity Evropské unie (FSEU)

4 200

1 000

1 000

1 000

1 000

1 000

1 000

1 000

7 000

Nástroj pružnosti

7 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

14 000

Evropská funkce investiční stabilizace

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

Evropský mírový nástroj

9 223

753

970

1 177

1 376

1 567

1 707

1 673

9 223

MIMO STROPY VFR CELKEM

26 023

4 953

5 170

5 377

5 576

5 767

5 907

5 873

38 623

VFR + MIMO STROPY VFR CELKEM

1 160 606

185 978

190 463

193 592

194 838

196 647

200 595

200 600

1 362 712

v procentech HND

1,14 %

1,32 %

1,34 %

1,35 %

1,34 %

1,34 %

1,35 %

1,33 %

1,34 %

Příloha II – VFR 2021–2027: stropy a nástroje mimo stropy (v běžných cenách)

(v milionech EUR – v běžných cenách)

 

Návrh Komise

Postoj Parlamentu

Prostředky na závazky

Celkem

2021-2027

2021

2022

2023

2024

2025

2026

2027

Celkem

2021-2027

I.  Jednotný trh, inovace a digitální oblast

187 370

32 935

33 562

34 555

34 601

35 167

36 037

36 539

243 395

II.  Soudržnost a hodnoty

442 412

63 700

68 071

71 742

74 084

76 601

81 084

81 235

516 517

z toho: Hospodářská, sociální a územní soudržnost

373 000

55 335

57 052

58 899

60 799

62 756

64 776

66 918

426 534

III.  Přírodní zdroje a životní prostředí

378 920

61 316

62 544

63 804

65 099

66 424

67 785

69 174

456 146

IV.  Migrace a správa hranic

34 902

3 425

4 751

5 084

5 455

5 658

5 936

6 140

36 448

V.  Bezpečnost a obrana

27 515

3 397

3 545

3 559

3 743

4 091

4 439

5 098

27 872

VI.  Sousedství a svět

123 002

16 308

16 709

17 242

17 923

18 788

19 878

21 188

128 036

VII.  Evropská veřejná správa

85 287

11 024

11 385

11 819

12 235

12 532

12 949

13 343

85 287

z toho: správní výdaje orgánů

66 028

8 625

8 877

9 197

9 496

9 663

9 951

10 219

66 028

CELKOVÉ PROSTŘEDKY NA ZÁVAZKY

1 279 408

192 105

200 567

207 804

213 140

219 261

228 107

232 717

1 493 701

v procentech HND

1,11 %

1,29 %

1,31 %

1,31 %

1,30 %

1,30 %

1,31 %

1,29 %

1,30 %

CELKOVÉ PROSTŘEDKY NA PLATBY

1 246 263

184 743

190 843

205 790

211 144

216 728

222 569

228 739

1 460 556

v procentech HND

1,08 %

1,24 %

1,24 %

1,30 %

1,29 %

1,28 %

1,28 %

1,27 %

1,27 %

MIMO STROPY VFR

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rezerva na pomoc při mimořádných událostech

4 734

1 061

1 082

1 104

1 126

1 149

1 172

1 195

7 889

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG)

1 578

212

216

221

225

230

234

239

1 578

Fond solidarity Evropské unie (FSEU)

4 734

1 061

1 082

1 104

1 126

1 149

1 172

1 195

7 889

Nástroj pružnosti

7 889

2 122

2 165

2 208

2 252

2 297

2 343

2 390

15 779

Evropská funkce investiční stabilizace

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

p.m.

Evropský mírový nástroj

10 500

800

1 050

1 300

1 550

1 800

2 000

2 000

10 500

MIMO STROPY VFR CELKEM

29 434

5 256

5 596

5 937

6 279

6 624

6 921

7 019

43 633

VFR + MIMO STROPY VFR CELKEM

1 308 843

197 361

206 163

213 741

219 419

225 885

235 028

239 736

1 537 334

v procentech HND

1,14 %

1,32 %

1,34 %

1,35 %

1,34 %

1,34 %

1,35 %

1,33 %

1,34 %

Příloha III – VFR 2021–2027: rozpis podle jednotlivých programů (v cenách roku 2018)

Pozn.: Pro účely srovnání tabulka zachovává strukturu jednotlivých programů v podobě navržené Komisí, ovšem s výhradou případných změn, které budou eventuálně požadovány v průběhu legislativního postupu vedoucího k přijetí těchto programů.

(v milionech EUR – v cenách roku 2018)

 

VFR 2014–2020 (EU27+ERF)

Návrh Komise 2021–2027

Postoj Parlamentu

2021-2027

I.  Jednotný trh, inovace a digitální oblast

116 361

166 303

216 010

1.  Výzkum a inovace

69 787

91 028

127 537

Horizont Evropa

64 674

83 491

120 000

Program Euratomu pro výzkum a odbornou přípravu

2 119

2 129

2 129

Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (ITER)

2 992

5 406

5 406

Ostatní

2

2

2

2.  Evropské strategické investice

31 886

44 375

51 798

Fond InvestEU

3 968

13 065

14 065

Nástroj pro propojení Evropy (celkový příspěvek z okruhu 1)

zahrnující:

17 579

21 721

28 083

Nástroj pro propojení Evropy – Doprava

12 393

11 384

17 746

Nástroj pro propojení Evropy – Energetika

4 185

7 675

7 675

Nástroj pro propojení Evropy – Digitální oblast

1 001

2 662

2 662

Program Digitální Evropa

172

8 192

8 192

Ostatní

9 097

177

177

Decentralizované agentury

1 069

1 220

1 281

3.  Jednotný trh

5 100

5 672

8 423

Program pro jednotný trh (včetně COSME)

3 547

3 630

5 823

Program EU pro boj proti podvodům

156

161

322

Spolupráce v oblasti daní (FISCALIS)

226

239

300

Spolupráce v oblasti cel (CUSTOMS)

536

843

843

Udržitelný cestovní ruch

 

 

300

Ostatní

61

87

87

Decentralizované agentury

575

714

748

4.  Vesmír

11 502

14 404

15 225

Evropský kosmický program

11 308

14 196

15 017

Decentralizované agentury

194

208

208

Rozpětí

-1 913

10 824

13 026

II.  Soudržnost a hodnoty

387 250

391 974

457 540

5.  Regionální rozvoj a soudržnost

272 647

242 209

272 647

EFRR + Fond soudržnosti

zahrnující:

272 411

241 996

272 411

Evropský fond pro regionální rozvoj

196 564

200 622

 

Fond soudržnosti

75 848

41 374

 

z toho příspěvek do Nástroje pro propojení Evropy – Doprava

11 487

10 000

 

Podpora tureckého společenství na Kypru

236

213

236

6.  Hospodářská a měnová unie

273

22 281

22 281

Program na podporu reforem

185

22 181

22 181

Ochrana eura proti padělání

7

7

7

Ostatní

81

93

93

7.  Investice do lidí, sociální soudržnost a hodnoty

115 729

123 466

157 612

Evropský sociální fond + (včetně 5,9 miliard EUR na záruky pro děti)

96 216

89 688

106 781

z toho zdraví, zaměstnanost a sociální inovace

1 075

1 042

1 095

Program Erasmus+

13 699

26 368

41 097

Evropský sbor solidarity

373

1 113

1 113

Kreativní Evropa

1 403

1 642

2 806

Spravedlnost

316

271

316

Práva a hodnoty, včetně nejméně 500 milionů EUR pro složku Hodnoty Unie

594

570

1 627

Ostatní

1 158

1 185

1 185

Decentralizované agentury

1 971

2 629

2 687

Rozpětí

-1 399

4 018

4 999

III.  Přírodní zdroje a životní prostředí

399 608

336 623

404 718

8.  Zemědělství a námořní politika

390 155

330 724

391 198

EZZF + EZFRV

zahrnující:

382 855

324 284

383 255

Evropský zemědělský záruční fond (EZZF)

286 143

254 247

 

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV)

96 712

70 037

 

Evropský námořní a rybářský fond

6 243

5 448

6 867

Ostatní

962

878

962

Decentralizované agentury

95

113

113

9.  Životní prostředí a klimatická opatření

3 492

5 085

11 520

Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE)

3 221

4 828

6 442

Fond pro spravedlivou transformaci energetiky

 

 

4 800

Decentralizované agentury

272

257

278

Rozpětí

5 960

814

1 999

IV.  Migrace a správa hranic

10 051

30 829

32 194

10.  Migrace

7 180

9 972

10 314

Azylový a migrační fond

6 745

9 205

9 205

Decentralizované agentury*

435

768

1 109

11.  Správa hranic

5 492

18 824

19 848

Fond pro integrovanou správu hranic

2 773

8 237

8 237

Decentralizované agentury*

2 720

10 587

11 611

Rozpětí

-2 621

2 033

2 033

V.  Bezpečnost a obrana

1 964

24 323

24 639

12.  Bezpečnost

3 455

4 255

4 571

Fond pro vnitřní bezpečnost

1 200

2 210

2 210

Vyřazování jaderných zařízení z provozu

zahrnující:

1 359

1 045

1 359

Vyřazování jaderných zařízení z provozu (Litva)

459

490

692

Jaderná bezpečnost a vyřazování jaderných zařízení z provozu (mimo jiné pro Bulharsko a Slovensko)

900

555

667

Decentralizované agentury

896

1 001

1 002

13.  Obrana

575

17 220

17 220

Evropský fond pro obranu

575

11 453

11 453

Vojenská mobilita

0

5 767

5 767

14.  Reakce na krize

1 222

1 242

1 242

Mechanismus civilní ochrany Unie (rescEU)

560

1 242

1 242

Ostatní

662

p.m.  

p.m.

Rozpětí

-3 289

1 606

1 606

VI.  Sousedství a svět

96 295

108 929

113 386

15.  Vnější činnost

85 313

93 150

96 809

Nástroje na podporu politiky sousedství a rozvojové politiky, včetně nástupce ERF a investičního plánu pro Afriku

71 767

79 216

82 716

Humanitární pomoc

8 729

9 760

9 760

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)

2 101

2 649

2 649

Zámořské země a území (včetně Grónska)

594

444

594

Ostatní

801

949

949

Decentralizované agentury

144

132

141

16.  Předvstupní pomoc

13 010

12 865

13 010

Předvstupní pomoc

13 010

12 865

13 010

Rozpětí

-2 027

2 913

3 567

VII.  Evropská veřejná správa

70 791

75 602

75 602

Evropské školy a důchody

14 047

17 055

17 055

správní výdaje orgánů

56 744

58 547

58 547

CELKEM

1 082 320

1 134 583

1 324 089

v % HND (EU27)

1,16 %

1,11 %

1,30 %

* Výše příspěvku EP pro decentralizované agentury v rámci klastrů 10 a 11 zahrnuje finanční dopad návrhů Komise na Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a Evropskou pohraniční a pobřežní stráž ze dne 12. září 2018.

Příloha IV – VFR 2021–2027: rozpis podle jednotlivých programů (v běžných cenách)

(v milionech EUR – v běžných cenách)

 

VFR 2014–2020 (EU27+ERF)

Návrh Komise 2021–2027

Postoj Parlamentu

2021-2027

I.  Jednotný trh, inovace a digitální oblast

114 538

187 370

243 395

1.  Výzkum a inovace

68 675

102 573

143 721

Horizont Evropa

63 679

94 100

135 248

Program Euratomu pro výzkum a odbornou přípravu

2 085

2 400

2 400

Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (ITER)

2 910

6 070

6 070

Ostatní

1

3

3

2.  Evropské strategické investice

31 439

49 973

58 340

Fond InvestEU

3 909

14 725

15 852

Nástroj pro propojení Evropy (celkový příspěvek z okruhu 1)

zahrnující:

17 435

24 480

31 651

Nástroj pro propojení Evropy – Doprava

12 281

12 830

20 001

Nástroj pro propojení Evropy – Energetika

4 163

8 650

8 650

Nástroj pro propojení Evropy – Digitální oblast

991

3 000

3 000

Program Digitální Evropa

169

9 194

9 194

Ostatní

8 872

200

200

Decentralizované agentury

1 053

1 374

1 444

3.  Jednotný trh

5 017

6 391

9 494

Program pro jednotný trh (včetně COSME)

3 485

4 089

6 563

Program EU pro boj proti podvodům

153

181

363

Spolupráce v oblasti daní (FISCALIS)

222

270

339

Spolupráce v oblasti cel (CUSTOMS)

526

950

950

Udržitelný cestovní ruch

 

 

338

Ostatní

59

98

98

Decentralizované agentury

572

804

843

4.  Vesmír

11 274

16 235

17 160

Evropský kosmický program

11 084

16 000

16 925

Decentralizované agentury

190

235

235

Rozpětí

-1 866

12 198

14 680

II.  Soudržnost a hodnoty

380 738

442 412

516 517

5.  Regionální rozvoj a soudržnost

268 218

273 240

307 578

EFRR + Fond soudržnosti

zahrnující:

267 987

273 000

307 312

Evropský fond pro regionální rozvoj

193 398

226 308

 

Fond soudržnosti

74 589

46 692

 

z toho příspěvek do Nástroje pro propojení Evropy – Doprava

11 306

11 285

 

Podpora tureckého společenství na Kypru

231

240

266

6.  Hospodářská a měnová unie

275

25 113

25 113

Program na podporu reforem

188

25 000

25 000

Ochrana eura proti padělání

7

8

8

Ostatní

79

105

105

7.  Investice do lidí, sociální soudržnost a hodnoty

113 636

139 530

178 192

Evropský sociální fond + (včetně 5.9 miliard EUR v cenách roku 2018 na zřízení záruky pro děti)

94 382

101 174

120 457

z toho zdraví, zaměstnanost a sociální inovace

1 055

1 174

1 234

Program Erasmus+

13 536

30 000

46 758

Evropský sbor solidarity

378

1 260

1 260

Kreativní Evropa

1 381

1 850

3 162

Spravedlnost

 

305

356

Práva a hodnoty, včetně nejméně 500 milionů EUR pro složku Hodnoty Unie v cenách roku 2018

 

642

1 834

Ostatní

1 131

1 334

1 334

Decentralizované agentury

1 936

2 965

3 030

Rozpětí

-1 391

4 528

5 634

III.  Přírodní zdroje a životní prostředí

391 849

378 920

456 146

8.  Zemědělství a námořní politika

382 608

372 264

440 898

EZZF + EZFRV

zahrnující:

375 429

365 006

431 946

Evropský zemědělský záruční fond (EZZF)

280 351

286 195

 

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV)

95 078

78 811

 

Evropský námořní a rybářský fond

6 139

6 140

7 739

Ostatní

946

990

1 085

Decentralizované agentury

94

128

128

9.  Životní prostředí a klimatická opatření

3 437

5 739

12 995

Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE)

3 170

5 450

7 272

Fond pro spravedlivou transformaci energetiky

 

 

5 410

Decentralizované agentury

267

289

313

Rozpětí

5 804

918

2 254

IV.  Migrace a správa hranic

9 929

34 902

36 448

10.  Migrace

7 085

11 280

11 665

Azylový a migrační fond

6 650

10 415

10 415

Decentralizované agentury*

435

865

1 250

11.  Správa hranic

5 439

21 331

22 493

Fond pro integrovanou správu hranic

2 734

9 318

9 318

Decentralizované agentury*

2 704

12 013

13 175

Rozpětí

-2 595

2 291

2 291

V.  Bezpečnost a obrana

1 941

27 515

27 872

12.  Bezpečnost

3 394

4 806

5 162

Fond pro vnitřní bezpečnost

1 179

2 500

2 500

Vyřazování jaderných zařízení z provozu

zahrnující:

1 334

1 178

1 533

Vyřazování jaderných zařízení z provozu (Litva)

451

552

780

Jaderná bezpečnost a vyřazování jaderných zařízení z provozu (mimo jiné pro Bulharsko a Slovensko)

883

626

753

Decentralizované agentury

882

1 128

1 129

13.  Obrana

590

19 500

19 500

Evropský fond pro obranu

590

13 000

13 000

Vojenská mobilita

0

6 500

6 500

14.  Reakce na krize

1 209

1 400

1 400

Mechanismus civilní ochrany Unie (rescEU)

561

1 400

1 400

Ostatní

648

p.m.

p.m.

Rozpětí

-3 253

1 809

1 809

VI.  Sousedství a svět

93 381

123 002

128 036

15.  Vnější činnost

82 569

105 219

109 352

Nástroje na podporu politiky sousedství a rozvojové politiky, včetně nástupce ERF a investičního plánu pro Afriku

70 428

89 500

93 454

Humanitární pomoc

8 561

11 000

11 000

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)

2 066

3 000

3 000

Zámořské země a území (včetně Grónska)

582

500

669

Ostatní

790

1 070

1 070

Decentralizované agentury

141

149

159

16.  Předvstupní pomoc

12 799

14 500

14 663

Předvstupní pomoc

12 799

14 500

14 663

Rozpětí

-1 987

3 283

4 020

VII.  Evropská veřejná správa

69 584

85 287

85 287

Evropské školy a důchody

13 823

19 259

19 259

správní výdaje orgánů

55 761

66 028

66 028

CELKEM

1 061 960

1 279 408

1 493 701

v % HND (EU27)

1,16 %

1,11 %

1,30 %

* Výše příspěvku EP pro decentralizované agentury v rámci klastrů 10 a 11 zahrnuje finanční dopad návrhů Komise na Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a Evropskou pohraniční a pobřežní stráž ze dne 12. září 2018.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0075 a P8_TA(2018)0076.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0226.
(3) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 249.
(4) Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 1.
(5) Úř. věst. C 242, 10.7.2018, s. 24.


Použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory *
PDF 378kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2018 k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července 2015 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory (COM(2018)0398 – C8-0316/2018 – 2018/0222(NLE))
P8_TA-PROV(2018)0450A8-0315/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2018)0398),

–  s ohledem na článek 109 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0316/2018),

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0315/2018),

1.  schvaluje návrh Komise;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.


Vývoz zbraní: provádění společného postoje 2008/944/SZBP
PDF 519kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2018 o vývozu zbraní: provádění společného postoje 2008/944/SZBP (2018/2157(INI))
P8_TA-PROV(2018)0451A8-0335/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na zásady zakotvené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU), zejména na zásady podpory demokracie a právního státu a zachování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti,

–  s ohledem na společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu(1) (dále jen „společný postoj“),

–  s ohledem na 19. výroční zprávu(2) vypracovanou v souladu s čl. 8 odst. 2 společného postoje,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2018/101/SZBP ze dne 22. ledna 2018 o prosazování účinné kontroly vývozu zbraní(3) a rozhodnutí Rady 2017/915/SZBP ze dne 29. května 2017 o informačních činnostech Unie na podporu provádění Smlouvy o obchodu se zbraněmi(4),

–  s ohledem na aktualizovaný Společný vojenský seznam Evropské unie přijatý Radou dne 26. února 2018(5),

–  s ohledem na uživatelskou příručku ke společnému postoji, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu,

–  s ohledem na Wassenaarské ujednání o kontrole vývozu konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití ze dne 12. května 1996 a na seznamy tohoto zboží, technologií a střeliva aktualizované v prosinci 2017(6),

–  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii přijatý dne 25. června 2012, zejména na závěr č. 11 písm. e) akčního plánu, a s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 ze dne 20. července 2015, zejména na cíl č. 21 písm. d) tohoto akčního plánu,

–  s ohledem na Smlouvu o obchodu se zbraněmi, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 2. dubna 2013(7) a která vstoupila v platnost dne 24. prosince 2014,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství(8),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití(9), ve znění nařízení (EU) č. 599/2014 ze dne 16. dubna 2014 a s ohledem na seznam zboží dvojího užití a technologií uvedený v příloze I tohoto nařízení (dále jen „nařízení o zboží dvojího užití“),

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje vytyčené OSN, zejména pokud jde o cíl č. 16, jímž je podpora spravedlivých, mírumilovných a inkluzivních společností v zájmu udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na program OSN pro odzbrojení („Zajištění naší společné budoucnosti“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2134 ze dne 23. listopadu 2016, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(10),

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o dopadu transferů zbraní na lidská práva, která byla určena Radě OSN pro lidská práva(11),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se této záležitosti, zejména na usnesení ze dne 13. září 2017(12) a ze dne 17. prosince 2015(13) o provádění společného postoje,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Program rozvoje evropského obranného průmyslu s cílem podpořit konkurenceschopnost a inovační kapacitu obranného průmyslu EU (COM(2017)0294) a na návrh nařízení, kterým se zavádí Evropský obranný fond (COM(2018)0476),

–  s ohledem na svá usnesení o humanitární situaci v Jemenu ze dne 25. února 2016(14), 15. června 2017(15) a 30. listopadu 2017(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi(17),

–  s ohledem na zprávu Rady pro lidská práva ze dne 17. srpna 2018 o situaci v oblasti lidských práv v Jemenu, včetně jejich porušování a zneužívání od září 2014 (A/HRC/39/43),

–  s ohledem na článek 52 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0335/2018),

A.  vzhledem k tomu, že je v článku 51 Charty OSN zakotveno přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu;

B.  vzhledem k tomu, že vývoz a transfery zbraní mají nezpochybnitelný dopad na lidská práva, lidskou bezpečnost, socioekonomický rozvoj a demokracii; vzhledem k tomu, že vývoz zbraní rovněž přispívá k okolnostem, v jejichž důsledku jsou lidé nuceni uprchnout ze své vlastní země; vzhledem k tomu, že toto jsou pádné důvody pro vytvoření přísného, transparentního, efektivního a všeobecně přijímaného a vymezeného systému pro kontrolu zbraní;

C.  vzhledem k tomu, že společný postoj Rady 2008/944/SZBP je právně závazný rámec, kterým bylo zavedeno osm kritérií; vzhledem k tomu, že v případě nedodržení těchto kritérií by mělo být zamítnuto udělení vývozní licence (první až čtvrté kritérium) nebo by měl být tento krok alespoň zvážen (páté až osmé kritérium); vzhledem k tomu, že rozhodnutí o povolení nebo zákazu transferu jakýchkoliv vojenských technologií nebo vojenského materiálu zůstává v souladu s čl. 4 odst. 2 společného postoje v pravomoci každého členského státu;

D.  vzhledem k tomu, že podle posledních údajů(18) tvořil vývoz zbraní z EU-28 v období 2013–2017 27 % celkového světového vývozu, což činí z celé EU po USA (34 %) druhého největšího dodavatele zbraní, přičemž na třetím místě se nachází Rusko s 22 %; vzhledem k tomu, že roky 2015 a 2016 vykázaly u licencí udělených pro vývoz zbraní podle hodnoty nejvyšší údaje od zahájení sběru dat v rámci EU, přičemž celková hodnota tohoto vývozu činila 195,95 miliardy EUR za rok 2015 a podle nejnovější zprávy Pracovní skupiny pro vývoz konvenčních zbraní (COARM) 191,45 miliardy EUR za rok 2016(19); vzhledem k tomu, že údaje za roky 2015 a 2016 jsou bohužel zavádějící a nepřesné, neboť množství licencí je zčásti spíše výrazem záměru než přesným údajem svědčícím o skutečných vývozech, jejichž uskutečnění lze v brzké budoucnosti předpokládat;

E.  vzhledem k tomu, že výroční zprávy pracovní skupiny COARM jsou zatím jediným nástrojem, jehož účelem je zabývat se plněním společného postoje; vzhledem k tomu, že tyto zprávy přispívají k větší transparentnosti vývozu zbraní členských států a že množství pokynů a vysvětlení uvedených v uživatelské příručce značně vzrostlo; vzhledem k tomu, že společný postoj vedl k většímu množství informací týkajících se udělení licencí pro vývoz zbraní;

F.  vzhledem k tomu, že globální i regionální bezpečnostní situace se dramaticky změnily, zejména pokud jde o jižní a východní sousedství Unie, což zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zlepšit metodiky získávání informací pro účely posuzování rizik udělování vývozních licencí, stejně jako zvýšit bezpečnost těchto metodik;

G.  vzhledem k tomu, že podle článku 3 společného postoje zavádí těchto osm kritérií pouze minimální normy, aniž by byla dotčena jakákoli přísnější opatření ke kontrole zbraní, která mohou členské státy přijmout; vzhledem k tomu, že rozhodovací procesy pro udělení licence k vývozu zbraní nebo její zamítnutí spadají výlučně do pravomoci členských států;

H.  vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy EU poskytují pracovní skupině COARM veškeré informace; vzhledem k tomu, že z důvodu rozcházejících se postupů pro shromažďování dat a pro jejich poskytování v jednotlivých členských státech spolu s různým výkladem uvedených osmi kritérií jsou data neúplná a různí se, přičemž se ve velké míře liší i praxe vývozu zbraní; poukazuje na to, že výměna informací musí být slučitelná s vnitrostátními právními předpisy a se správními postupy každé země;

I.  vzhledem k tomu, že v současnosti neexistuje žádný mechanismus pro standardizované a nezávislé ověření a podávání zpráv o dodržování osmi kritérii společného postoje;

J.  vzhledem k tomu, že v nedávných letech byla přijata opatření proti nelegálnímu obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi, přičemž došlo k aktualizaci seznamu zboží a technologií dvojího užití podle Wassenaarského ujednání; vzhledem k tomu, že zatímco otázky jako kontrola zprostředkování obchodu se zbraněmi, výroba na základě licence mimo EU a kontrola koncového uživatele byly upřednostněny a do jisté míry začleněny do společného postoje, na mnoho výrobků, zejména v oblasti zboží dvojího užití, kybertechnologií a sledovacího zařízení, se kontrolní systém stále nevztahuje;

K.  vzhledem k tomu, že 19. výroční zpráva ukazuje, že 40,5 % licencí pro vývoz zbraní v hodnotě 77,5 miliardy EUR bylo uděleno zemím Blízkého východu a severní Afriky a že většina tohoto vývozu v hodnotě 57,9 miliardy EUR směřuje do Saúdské Arábie, Egypta a Spojených arabských emirátů;

L.  vzhledem k tomu, že v některých případech byly zbraně vyvezené do určitých zemí, například Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a členských zemí koalice vedené Saúdskou Arábií, použity v konfliktech, například v Jemenu; vzhledem k tomu, že tyto vývozy jsou se společným postojem jednoznačně v rozporu;

M.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 25. února 2016 o humanitární situaci v Jemenu vyzval místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby zahájila iniciativu zaměřenou na uvalení zbrojního embarga EU na Saúdskou Arábii;

N.  vzhledem k tomu, že zbraně, k jejichž transferu udělily členské státy EU licenci, byly následně použity v současném konfliktu v Jemenu, a měly tak katastrofický dopad na udržitelný rozvoj této země;

O.  vzhledem k tomu, že se odvětví obrany stalo ústředním bodem politiky EU a v globální strategii EU se uvádí, že „udržitelný, inovativní a konkurenceschopný evropský obranný průmysl je nezbytný pro strategickou nezávislost Evropy a pro důvěryhodnou SBOP“(20); vzhledem k tomu, že vývoz zbraní je klíčový pro posílení průmyslové a technologické základny evropské obrany a že prioritou obranného průmyslu je zaručit bezpečí a obranu členských států EU a přispět k uskutečňování SZBP; vzhledem k tomu, že hlavním úkolem Evropského obranného fondu a jeho nedávno spuštěného předchůdce – Evropského programu rozvoje obranného průmyslu (EDIDP) – je „podporovat konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu“(21);

P.  vzhledem k tomu, že opatření transparentnosti, jako je sledování vývozu zbraní, pomáhají posílit důvěru mezi členskými státy;

Q.  vzhledem k tomu, že v článku 10 společného postoje je jasně stanoveno, že dodržování uvedených osmi kritérií má přednost před jakýmikoli hospodářskými, sociálními, obchodními nebo průmyslovými zájmy členských států;

Podpora společného postoje a zlepšení jeho provádění

1.  zdůrazňuje, že státy mají legitimní právo pořizovat si vojenské technologie pro účely sebeobrany; konstatuje, že udržovat si obranný průmysl je součástí sebeobrany členských států;

2.  konstatuje, že evropský trh v oblasti obrany slouží jako nástroj k zajištění bezpečnosti a obrany členských států a unijních občanů a také přispívá k uskutečňování společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), zejména pak společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); vyzývá členské státy, aby vyřešily současnou neefektivnost ve výdajích na obranu v důsledku zdvojování, fragmentace a nedostatku interoperability a zaměřily se na to, aby se EU stala zajišťovatelem bezpečnosti mj. díky lepší kontrole vývozu zbraní;

3.  uznává, že EU je jediným svazkem zemí, který má právně závazný rámec, jehož prostřednictvím zkvalitňuje kontrolu vývozu zbraní, a to i v krizových regionech a zemích s problematickou situací v oblasti dodržování lidských práv; vítá v této souvislosti skutečnost, že evropské i mimoevropské třetí země se na základě společného postoje zapojily do systému pro kontrolu vývozu zbraní; rovněž vybízí zbývající kandidátské země, země usilující o získání statusu kandidátských zemí, nebo země, které se chtějí zapojit do procesu přistoupení k EU, aby uplatňovaly ustanovení společného postoje;

4.  zdůrazňuje naléhavou potřebu posílit úlohu delegací EU při poskytování pomoci členským státům a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) s posuzováním rizika udělování vývozních licencí a prováděním kontrol konečných uživatelů, kontrol po odeslání zásilky a kontrol na místě;

5.  konstatuje, že jednotlivé členské státy uplatňují a vykládají daných osm kritérií odlišně; požaduje od členských států jednotné, důsledné a koordinované uplatňování osmi kritérií a úplné provedení společného postoje se všemi jeho povinnostmi;

6.  je přesvědčen, že metodika posuzování rizik udělování vývozních licencí by měla zahrnovat i zásadu předběžné opatrnosti a že členské státy by kromě vyhodnocování toho, zda by konkrétní vojenské technologie mohly být použity k vnitřní represi nebo jiným nežádoucím účelům, měly rovněž posuzovat rizika na základě celkové situace v zemi určení a brát při tom v úvahu faktory jako stav demokratického zřízení a právního státu a její socioekonomický rozvoj;

7.  v souladu se svými doporučeními ze dne 13. září 2017 vyzývá členské státy a ESVČ, aby využily stávající postup přezkumu k posílení mechanismů výměny informací tím, že zpřístupní kvalitativně i kvantitativně lepší informace pro účely posuzování rizik udělování vývozních licencí, a sice:

   a) poskytováním více informací o vývozních licencích a o skutečném vývozu, které budou systematicky a včas sdíleny, včetně informací o konečných uživatelích vzbuzujících obavy, případech odklonu, padělaných nebo jinak znepokojivých osvědčeních konečných uživatelů a o podezřelých zprostředkovatelích nebo přepravních společnostech v souladu s vnitrostátními právními předpisy;
   b) vedením seznamu subjektů a osob usvědčených z porušování právních předpisů upravujících vývoz zbraní, případů zjištěného odklonu a osob, u nichž bylo prokázáno zapojení do nezákonného obchodu se zbraněmi nebo do činností, jež ohrožují mezinárodní a vnitrostátní bezpečnost, nebo u nichž existuje takové podezření;
   c) sdílením osvědčených postupů přijatých za účelem provádění osmi kritérií;
   d) přeměnou uživatelské příručky v interaktivní on-line zdroj;
   e) přeměnou výroční zprávy EU v otevřenou veřejnou on-line databázi do konce roku 2019, přičemž by se nový formát měl použít u údajů z roku 2017;
   f) prosazováním jasných a osvědčených postupů spolupráce mezi donucovacími a pohraničními orgány zakládajících se na výměně informací, a to s cílem posílit spolupráci v oblasti bezpečnosti a vymýtit nezákonný obchod se zbraněmi, který představuje riziko pro bezpečnost EU a jejích občanů;

8.  vyzývá členské státy a ESVČ, aby zvýšily počet zaměstnanců pracujících na otázkách týkajících se vývozu jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU; vybízí k využívání peněžních prostředků EU na budování kapacit mezi úředníky působícími v členských státech v oblasti udělování licencí a prosazování právních předpisů;

9.  připomíná, že k důvodům pro vypracování společného postoje patřila snaha zamezit tomu, aby byly zbraně vyrobené v Evropě použity proti ozbrojeným silám členských států, a zabránit porušování lidských práv a prodlužování ozbrojených konfliktů; opakuje, že společný postoj stanovuje minimální požadavky, které musí členské státy v oblasti kontrol vývozu zbraní uplatňovat, a že jeho součástí je i povinnost posoudit žádost o vývozní licenci z hlediska všech osmi kritérií v něm uvedených;

10.  kritizuje skutečnost, že členské státy osm kritérií systematicky neuplatňují, a skutečnost, že se vojenská technologie dostane do míst a ke koncovým uživatelům, kteří nesplňují kritéria stanovená ve společném postoji; opakuje svou výzvu, aby se nezávisle posoudil soulad členských států s osmi kritérii společného postoje; domnívá se, že je třeba prosazovat při uplatňování osmi kritérií větší konvergenci; lituje nedostatečného počtu ustanovení týkajících se sankcí, které mají být uloženy členským státům, které při udělování licencí předem neověřily dodržení osmi kritérií; naléhavě vyzývá členské státy, aby společný postoj prováděly důsledněji, a doporučuje jim, aby stanovily pravidla pro provádění nezávislých kontrol;

11.  je přesvědčen, že vývoz do Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a dalších členských zemí koalice vedené Saúdskou Arábií v Jemenu není v souladu přinejmenším s kritériem č. 2, jelikož se tyto země podílejí na závažném porušování humanitárního práva, jak bylo zjištěno příslušnými orgány OSN; opakuje svou výzvu ze dne 13. září 2017, že je naléhavě třeba uvalit embargo na vývoz zbraní do Saúdské Arábie, a vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, a Radu, aby toto embargo rozšířily na všechny ostatní členy koalice vedené Saúdskou Arábií v Jemenu;

12.  je přesvědčen, že je nutno zahájit proces vedoucí k mechanismu sankcí uvalovaných na členské státy, které společný postoj nedodržují;

13.  konstatuje, že některé členské státy přestaly dodávat zbraně Saúdské Arábii a dalším členům koalice vedené Saúdskou Arábií v Jemenu kvůli jejich operacím, zatímco jiné členské státy v dodávkách vojenského materiálu pokračují; blahopřeje členským státům, jako je Německo a Nizozemsko, ke změně jejich postoje, pokud jde o konflikt v Jemenu; nicméně hluboce lituje toho, že ostatní členské státy zjevně neberou v úvahu chování země, pro niž jsou vyvážené zbraně a munice určeny, ani jejich konečné užití; zdůrazňuje, že tato nejednotná praxe může narušit celý evropský režim

14.  je velmi znepokojen skutečností, že bylo vyhověno téměř všem žádostem o licenci na vývoz do specifických zemí, jako je Saúdská Arábie, i přestože vývoz do těchto zemí porušuje přinejmenším první až šesté kritérium společného postoje, přičemž je rovněž nutné mít na paměti, že nesplnění prvního až čtvrtého kritéria musí vést k zamítnutí licence; vyjadřuje politování nad tím, že téměř všechny žádosti o licence (95 %) na vývoz do Saúdské Arábie byly uděleny v souvislosti s vývozem v rámci kategorie ML9(22) (válečná plavidla, přičemž těch se využívá k prosazování námořní blokády Jemenu) a v rámci kategorií ML10 (letadla) a ML4 (bomby atd.), v jejichž případě se jedná o vojenský materiál stěžejní pro vzdušnou kampaň, což přispívá ke zhoršování humanitární situace, narušování udržitelného rozvoje celé země a k pokračujícímu strádání obyvatelstva Jemenu;

15.  je šokován množstvím zbraní a munice vyrobené v EU, která byla nalezena v rukou ISIS v Sýrii a v Iráku; konstatuje, že Bulharsko a Rumunsko fakticky neuplatňují společný postoj, pokud jde o transfery, které jsou v rozporu s osvědčeními konečných uživatelů; vyzývá všechny členské státy, aby v budoucnu podobné transfery odmítly, zejména do Spojených států a Saúdské Arábie, a vyzývá ESVČ a členské státy, zejména Bulharsko a Rumunsko, aby vysvětlily v kontextu pracovní skupiny COARM a také veřejně Podvýboru Parlamentu pro bezpečnost a obranu (SEDE), jaké kroky v tomto směru učinily; vyzývá ESVČ, aby se zabývala mnoha případy odhalenými v nedávné zprávě organizace Conflict Armament Research, aby prověřila účinnější metody hodnocení rizika odklonu v pracovní skupině COARM a na jiných příslušných fórech a aby v rámci přezkumného procesu stanovila členským státům povinnost zamítnout vývozní licenci, pokud existuje zjevné riziko, že dojde k odklonu vojenského materiálu nebo zařízení určeného k vývozu; přijímá rozhodnutí o zahájení vyšetřování této záležitosti;

16.  je znepokojen tím, že dodávání zbrojních systémů v době války a v situacích značného politického napětí může mít neúměrný dopad na civilní obyvatelstvo; zdůrazňuje, že konflikty by měly být v první řadě řešeny diplomatickou cestou; vyzývá proto členské státy, aby podnikly kroky ke skutečné společné vnější a bezpečnostní politice;

17.  uznává, že lepší uplatňování kritéria č. 8 by mělo zásadní přínos pro dosažení cílů soudržnosti politik EU ve prospěch rozvoje a pro dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN, zejména pak cíle 16.4; vyzývá členské státy a ESVČ, aby využily probíhající přezkum společného postoje v tomto směru; doporučuje aktualizovat v tomto ohledu uživatelskou příručku a orientovat se nikoli pouze na rozvojový dopad nákupu zbraní na přijímající zemi, ale také na možné škody, které rozvoji může použití zbraní způsobit, a to i v jiných zemích než přijímajících;

18.  navrhuje prozkoumat možnosti, jak by mohla Unie podpořit, aby členské státy osm kritérií společného postoje dodržovaly, zejména poskytováním informací ve fázi posuzování rizika, prověřováním konečných uživatelů, prověřováním zásilek ex ante a poskytováním pravidelně aktualizovaného seznamu třetích zemí, které kritéria společného postoje dodržují;

19.  konstatuje, že Rada provádí nové posouzení provádění společného postoje a plnění jeho cílů v roce 2018; vyzývá k přezkumu společného postoje s cílem zjistit, jak se provádí na vnitrostátní úrovni, včetně posouzení rozdílných způsobů jeho provádění v zákonných a podzákonných právních předpisech, metod používaných k posuzování žádostí o licence a vládních orgánů a ministerstev, jež jsou toho účastny; v této souvislosti zdůrazňuje, že projekty financované z nově spuštěného programu EDIDP a budoucího evropského obranného fondu musí podléhat vnitrostátní, jakož i unijní kontrole a mechanismům či režimům pro podávání zpráv a rovněž musí podléhat plné parlamentní kontrole; je přesvědčen, že je třeba, aby navrhovaný evropský mírový nástroj rovněž podléhal parlamentní kontrole;

20.  vyzývá členské státy, aby vyřešily současnou neefektivnost ve výdajích na obranu v důsledku zdvojování, fragmentace a nedostatku interoperability a zaměřily se na to, aby se EU stala zajišťovatelem bezpečnosti mj. díky lepší kontrole vývozu zbraní;

21.  je toho názoru, že opatření související s produkty, které se týkají ručních palných a lehkých zbraní, pokud jsou prováděny především pro účely vývozu, by měly být vyňaty z financování Unie v kontextu nadcházejícího nařízení, kterým se zřizuje Evropský obranný fond (COM(2018)0476);

22.  je toho názoru, že v souvislosti s brexitem je důležité, aby se Spojené království zavázalo, že se bude i nadále řídit společným postojem a uplatňovat jeho operativní ustanovení, stejně jako ostatní evropské třetí země;

23.  zdůrazňuje, že cíl, kterým je zvýšení konkurenceschopnosti evropského odvětví obrany, nesmí narušovat uplatňování osmi kritérií společného postoje, jelikož tato kritéria mají přednost před jakýmikoliv hospodářskými, obchodními, společenskými nebo průmyslovými zájmy členských států;

24.  domnívá se, že provádění směrnice 2009/43/ES o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství by mělo být v souladu se společným postojem, a to i pokud jde o náhradní díly a součástky; konstatuje, že společný postoj má neomezený rozsah působnosti, a proto se osm kritérií vztahuje i na transfery v rámci EU;

25.  znovu opakuje, že pokud budou podniky EU vyvážet technologie kybernetického dohledu bez dostatečné kontroly, může to mít nepříznivý účinek na bezpečnost digitální infrastruktury EU a na dodržování lidských práv; zdůrazňuje v této souvislosti význam rychlé, účinné a komplexní aktualizace nařízení EU o zboží dvojího užití, připomíná postoj Parlamentu k návrhu Komise, který byl schválen převážnou většinou v lednu 2018, a navrhuje, aby Rada zaujala ambiciózní postoj s cílem umožnit spolunormotvůrcům dosáhnout dohody ještě před koncem tohoto volebního období; v souvislosti s kontrolou vývozu a uplatňováním osmi kritérií vyzývá členské státy, aby věnovaly větší pozornost zboží, které lze použít jak pro civilní, tak pro vojenské účely, jako například technologie sledování nebo obdobně komponenty, které mohou být využity při kybernetickém vedení války nebo k porušování lidských práv; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby dostatečně investovaly do technologií a lidských zdrojů s cílem proškolit jednotlivce ve zvláštních programech v oblasti kybernetické bezpečnosti; vyzývá členské státy, aby na mezinárodní úrovni prosazovaly, aby dotčené zboží bylo přidáno na kontrolní seznamy (zejména na wassenaarský);

26.  vybízí členské státy, aby podrobily licencovanou výrobu ve třetích zemích podrobnějšímu zkoumání a zajistily pevnější ochranná opatření proti nežádoucímu použití; požaduje přísnější uplatňování společného postoje s ohledem na licencovanou výrobu ve třetích zemích; žádá omezující podmínky pro licencovanou výrobu pro země, které jsou smluvními stranami nebo signatáři Smlouvy o obchodu se zbraněmi, a povinnost pro tyto třetí země vyvážet pouze vybavení vyrobené na základě licence a výslovně schválené původním vyvážejícím členským státem;

27.  zdůrazňuje, že je třeba vypracovat přístup, jak řešit situace, kdy si členské státy osm kritérií společného postoje vykládají odlišně v případě vývozu produktů, které jsou v podstatě stejné, do podobných míst určení a k podobným koncovým uživatelům, a to aby byly zachovány rovné podmínky a důvěryhodnost EU v zahraničí;

28.  vyzývá členské státy a ESVČ, aby vypracovaly specializovanou strategii, jak poskytnout formální ochranu osobám, které upozorní na praktiky organizací a společností působících ve zbrojním průmyslu, jež jsou v rozporu s kritérii a zásadami vyjádřenými ve společném postoji;

29.  požaduje dále, aby daných osm kritérií bylo rozšířeno a uplatňováno i na vojenský, bezpečnostní a policejní personál, služby týkající se vývozu zbraní, odborné znalosti a výcvik, bezpečnostní technologie a na soukromé vojenské a bezpečnostní služby;

30.  vyzývá členské státy a ESVČ k úzké spolupráci, aby předcházely rizikům vyplývajícím z odklonů a hromadění zásob zbraní, jako jsou nelegální obchod se zbraněmi a jejich pašování; upozorňuje na riziko, že v důsledku pašování zbraní a obchodování s nimi se mohou zbraně vyvážené do třetích zemí dostat zpět do EU;

31.  žádá členské státy a ESVČ, aby do společného postoje doplnily nové kritérium s cílem zaručit, aby se při udělování licencí náležitě zohledňovalo riziko korupce v souvislosti s příslušným vývozem;

Výroční zpráva pracovní skupiny COARM

32.  oceňuje úsilí pracovní skupiny COARM o spolupráci, koordinaci, konvergenci (zejména s ohledem na uživatelskou příručku pro společný postoj) a posílení a provádění společného postoje, obzvláště pokud jde o informační kampaně a procesy sbližování či harmonizace prováděné jak v rámci EU, tak ve spolupráci se třetími zeměmi;

33.  vyjadřuje politování nad velmi opožděným zveřejněním 18. výroční zprávy za rok 2015 v březnu 2017 a 19. výroční zprávy za rok 2016 v únoru 2018; žádá, aby byly zajištěny standardizovanější a včasnější postupy podávání a předkládání informací, a to stanovením přísné lhůty pro předkládání údajů nejpozději do konce ledna roku následujícího po roce, v němž se vývoz uskutečnil, a určením pevného data pro zveřejnění údajů nejpozději do konce března roku následujícího po roce, v němž se vývoz uskutečnil;

34.  připomíná, že podle čl. 8 odst. 2 společného postoje jsou všechny členské státy povinny o svém vývozu zbraní podávat zprávy a naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby své povinnosti stanovené ve společném postoji plně dodržovaly; zdůrazňuje, že vysoce kvalitní a podle různých hledisek rozčleněné údaje o skutečných dodávkách mají zásadní význam pro pochopení toho, jak je osm kritérií uplatňováno;

35.  kritizuje skutečnost, že řada členských států nepředložila v 19. výroční zprávě úplné informace na základě podrobných údajů týkajících se dané země; je znepokojen tím, že v důsledku toho chybí ve výroční zprávě pracovní skupiny COARM důležité informace, a že proto tato zpráva není aktuální ani schopna nabídnout úplný obraz o činnostech členských států v oblasti vývozu zbraní; domnívá se, že by měl být zaveden standardizovaný systém ověřování a podávání zpráv, který by poskytoval podrobnější a vyčerpávající informace; opakuje svou žádost, aby všechny členské státy, které nepředložily informace v plném rozsahu, poskytly pro účely příští výroční zprávy dodatečné informace o svých minulých vývozech;

36.  poznamenává, že podle 19. výroční zprávy se kritéria vztahující se k zamítnutí při uplatňování lišila, přičemž první kritérium bylo použito 82krát, druhé kritérium 119krát, třetí kritérium 103krát, čtvrté kritérium 85krát, páté kritérium 8krát, šesté kritérium 12krát, sedmé kritérium 139krát a osmé kritérium jednou; se znepokojením konstatuje, že počet zamítnutých licencí se snížil v absolutních, ale také v relativních číslech (v roce 2016 bylo zamítnuto pouhých 0,76 % žádostí o licenci v porovnání s téměř 1 % v roce 2015); se zklamáním konstatuje, že zpráva i nadále neobsahuje číselné údaje o výsledku konzultací týkajících se oznámení o zamítnutí, a vyzývá členské státy, aby takové údaje do budoucích výročních zpráv zahrnuly;

37.  navrhuje, aby byly od členských států shromažďovány dodatečné údaje, které budou zveřejňovány jak na vnitrostátní úrovni, tak ve výroční zprávě pracovní skupiny COARM; rovněž navrhuje, aby byla výroční zpráva této pracovní skupiny doplněna o shrnutí uvádějící tendence v porovnání s předcházejícími lety a souhrnné číselné údaje;

Parlament a občanská společnost

38.  konstatuje, že ne všechny parlamenty členských států EU podrobně zkoumají vládní licenční rozhodnutí; poukazuje na jednací řád Evropského parlamentu, který stanoví možnost pravidelně reagovat na výroční zprávy EU o vývozu zbraní, a vyzývá v tomto ohledu ke zlepšení současné situace a k zaručení toho, že Evropský parlament odpoví na výroční zprávu skupiny COARM vypracováním vlastní výroční zprávy, která se nebude započítávat do kvóty; vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby si vyměňovaly jakékoli existující osvědčené postupy v oblasti hlášení vývozů zbraní a dohledu nad nimi;

39.  zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou vnitrostátní parlamenty, Evropský parlament, občanská společnost, orgány příslušné pro kontrolu vývozu zbraní a průmyslová sdružení hrají při podporování a prosazování sjednaných norem společného postoje na vnitrostátní a unijní úrovni a při vytváření transparentního systému kontroly se stanovenou odpovědností; požaduje proto vytvoření transparentního a důkladného kontrolního mechanismu, který by posílil roli parlamentů a občanské společnosti; podněcuje vnitrostátní parlamenty, občanskou společnost a akademickou obec k tomu, aby prováděly nezávislý přezkum obchodu se zbraněmi, a vyzývá členské státy a ESVČ, aby takovou činnost podporovaly, a to i finančně;

40.  zdůrazňuje význam a legitimitu parlamentního dohledu, pokud jde o údaje týkající se kontroly vývozu zbraní a způsobu provádění této kontroly; v této souvislosti požaduje stanovit opatření, jakož i podporu a informace, jež jsou potřebné k zajištění plného výkonu funkce veřejného dohledu;

41.  navrhuje, že vývozy výrobků financovaných v rámci Evropského programu rozvoje obranného průmyslu nebo z Evropského obranného fondu nebo z obou by v údajích předkládaných skupině COARM měly být uváděny odděleně, aby bylo zajištěno bedlivé sledování těch výrobků, které byly financovány z evropského rozpočtu; vyzývá Radu a Parlament, aby se dohodly na podrobném režimu výkladu a provádění včetně subjektu provádějícího dohled, subjektu ukládajícího sankce a etického výboru, aby bylo zajištěno, že kritéria společného postoje jsou uplatňována alespoň u výrobků financovaných v rámci Evropského programu rozvoje obranného průmyslu nebo z Evropského obranného fondu, aby byly zajištěny stejné vývozní rámce pro všechny zúčastněné země; je přesvědčen, že společný výklad a provádění by se prospektivně měly vztahovat na všechny vývozy zbraní z členských států;

Mezinárodní kontrola zbraní a odzbrojení

42.  poukazuje na ambice EU stát se celosvětovým obhájcem míru; zastává názor, že by EU měla dostát své zvýšené odpovědnosti za mír a bezpečnost v Evropě a na celém světě prostřednictvím dále zlepšených kontrolních mechanismů vývozu a iniciativ zaměřených na odzbrojení a že by měla jako odpovědný globální hráč razit cestu, tj. zastávat aktivní úlohu, přičemž členské státy by se měly maximálně vynasnažit nalézt společný postoj v oblastech nešíření zbraní, globálního odzbrojení a kontroly transferů zbraní a také při posilování výzkumu a vývoje technologií a procesů na přeměnu struktur pro vojenské účely ve struktury s civilním využitím, a prostřednictvím opatření, jako je přiznat dotčenému zboží vývozní výhody;

43.  připomíná, že všechny členské státy jsou signatáři Smlouvy o obchodu se zbraněmi; vyzývá k univerzálnímu uplatňování Smlouvy o obchodu se zbraněmi a žádá, aby byla větší pozornost obrácena na země, které podepsanými stranami této smlouvy nejsou; oceňuje také osvětovou činnost v souvislosti s uvedenou smlouvou a podporuje její účinné provádění;

44.  podněcuje členské státy k tomu, aby pomohly třetím zemím při vytváření, zlepšování a uplatňování systémů kontroly zbraní v souladu se společným postojem;

45.  opakuje svůj postoj k autonomním smrtícím zbraňovým systémům; žádá zákaz vývozů výrobků používaných při vývoji a výrobě takových zbraňových systémů;

46.  poukazuje na to, že účinná mezinárodní dohoda o kontrole zbraní by měla pokrývat veškeré transfery včetně transferů zbraní mezi státy, transferů a pronájmů mezi státem a nestátním koncovým uživatelem, stejně jako půjčky, dary nebo transfery v podobě poskytování pomoci nebo jiného plnění;

o
o   o

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.
(2) Úř. věst. C 56, 14.2.2018, s. 1.
(3) Úř. věst. L 17, 23.1.2018, s. 40.
(4) Úř. věst. L 139, 30.5.2017, s. 38.
(5) Úř. věst. C 98, 15.3.2018, s. 1.
(6) http://www.wassenaar.org/control-lists/, „Seznam zboží a technologií dvojího užití a seznam střeliva“, Wassenaarské ujednání o vývozních kontrolách konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití.
(7) Smlouva o obchodu se zbraněmi, OSN, 13–27217.
(8) Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 1.
(9) L 134, 29.5.2009, s. 1.
(10) Úř. věst. L 338, 13.12.2016, s. 1.
(11) Dokument A/HRC/35/8.
(12) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 63.
(13) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 178.
(14) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 142.
(15) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 146.
(16) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 104.
(17) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 110.
(18) „Trends in international arms transfers, 2017“ (Trendy v mezinárodních transferech zbraní, 2017; informativní přehled institutu SIPRI, březen 2018).
(19) http://enaat.org/eu-export-browser/licence.de.html
(20) „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie“, Brusel, červen 2016.
(21) „Vznik Evropského obranného fondu“, COM(2017)0295, Brusel, 7. 6. 2017.
(22) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52016XG0406(01)&from=EN


Posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž a zajištění řádného fungování vnitřního trhu ***I
PDF 861kWORD 101k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu (COM(2017)0142 – C8-0119/2017 – 2017/0063(COD))
P8_TA-PROV(2018)0452A8-0057/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0142),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 103 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0119/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0057/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. listopadu 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu

P8_TC1-COD(2017)0063


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 103 a 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,(1)

v souladu s řádným legislativním postupem(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Články 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) jsou věcí veřejného pořádku a měly by být účinně uplatňovány v celé Unii, aby bylo zajištěno, že není narušena hospodářská soutěž na vnitřním trhu. Účinné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU je nezbytné k zajištění spravedlivějších a otevřenějších konkurenčních trhů v Unii, na nichž podniky soutěží spíše na základě svých předností, a aniž by vytvářely překážky vstupu na trh, což jim umožní vytvářet bohatství a pracovní místa. Chrání spotřebitele a podniky působící na vnitřním trhu před obchodními praktikami, které udržují ceny zboží a služeb na uměle vysoké úrovni, a rozšiřuje jejich možnosti výběru inovativních výrobků a služeb.

(2)  Veřejné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU zajišťují podle nařízení Rady (ES) č. 1/2003(3) vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž členských států souběžně s Komisí. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komise společně tvoří síť orgánů veřejné moci, které v úzké spolupráci uplatňují pravidla Unie v oblasti hospodářské soutěže (dále jen „Evropská síť pro hospodářskou soutěž“).

(3)  Ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003 ukládá vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž a vnitrostátním soudům povinnost použít články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU na dohody, rozhodnutí sdružení podniků, jednání ve vzájemné shodě nebo zneužití dominantního postavení, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy. V praxi uplatňuje většina vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž souběžně s články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU i ▌ vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži. Tato směrnice, která má zajistit, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají potřebné záruky nezávislosti, zdroje a pravomoci při prosazování práva a ukládání pokut, aby mohly účinně uplatňovat články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, má tudíž nevyhnutelně dopad na ▌ vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži, jež vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž uplatňují souběžně. Navíc uplatňování vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž na dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy, by nemělo vést k výsledku jinému, než je výsledek, jehož by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž dosáhly na základě práva Unie podle čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003. V takovýchto případech souběžného uplatňování vnitrostátních a unijních právních předpisů o hospodářské soutěži je tedy zcela zásadní, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly stejné potřebné záruky nezávislosti, zdroje a pravomoci při prosazování práva a ukládání pokut k zajištění toho, že nebude dosaženo odlišného výsledku.

(4)  Udělení pravomoci vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž k získání všech informací ohledně podniku, jehož se týká šetření, též v digitální podobě a bez ohledu na to, na jakém nosiči jsou tyto informace uloženy, by ovlivnilo rovněž rozsah pravomocí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž v případě, kdy v počátečních fázích řízení přijmou příslušné vyšetřovací opatření také na základě ▌ vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži ▌, které jsou uplatňovány souběžně s články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Udělení vyšetřovacích pravomocí vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž v rozdílném rozsahu podle toho, zda budou v konečném důsledku uplatňovat pouze ▌ vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži, nebo rovněž souběžně články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, by bránilo účinnému prosazování právních předpisů o hospodářské soutěži na vnitřním trhu. Oblast působnosti směrnice by proto měla zahrnovat samostatné uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, jakož i souběžné uplatňování vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži v téže věci. V případě ochrany prohlášení v rámci programu shovívavosti a návrhů na narovnání by se tato směrnice měla vztahovat i na samostatné uplatňování vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži.

(5)  Vnitrostátní právo mnoha vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž neposkytuje potřebné záruky nezávislosti, zdroje a pravomoci při prosazování práva a ukládání pokut, aby mohly unijní pravidla hospodářské soutěže účinně prosazovat. To oslabuje jejich schopnost účinně uplatňovat články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU a ▌ uplatňovat vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži souběžně s články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Podle vnitrostátního práva nemá například mnoho vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž účinné nástroje k vyhledání důkazů o porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU nebo k uložení pokut podnikům, které porušují právní předpisy, nebo nemá náležité lidské a finanční zdroje a funkční nezávislost potřebné k účinnému uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. To může vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž zcela bránit v přijímání opatření nebo to může omezovat jejich prosazovací opatření. Nedostatek záruk nezávislosti, zdrojů a pravomocí při prosazování práva a ukládání pokut mnoha vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, který jim znemožňuje účinně uplatňovat články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, znamená, že se podniky, které se podílejí na praktikách narušujících hospodářskou soutěž, mohou setkat s velmi rozdílnými výsledky řízení v závislosti na členském státě, ve kterém působí. Nemusí vůbec podléhat prosazování podle článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU nebo mohou být předmětem pouze neúčinného prosazování. V některých členských státech se například mohou vyhnout odpovědnosti za pokuty pouhou restrukturalizací.

(6)  Nerovnoměrné prosazování ▌ článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, ať jsou uplatňovány samostatně nebo souběžně s vnitrostátními právními předpisy o hospodářské soutěži, má za následek promarněnou příležitost k odstranění překážek vstupu na trh a vytvoření spravedlivějších konkurenčních trhů v celé ▌ Unii, na nichž podniky soutěží na základě svých předností. V členských státech, ve kterých nejsou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž dostatečně vybaveny k účinnému prosazování pravidel, jsou poškozovány podniky, a zejména spotřebitelé. Podniky nemohou soutěžit na základě svých předností, existuje-li reálná možnost, jak se vyhnout odpovědnosti za praktiky narušující hospodářskou soutěž, například z toho důvodu, že nelze získat důkazy o těchto praktikách nebo že se podniky mohou vyhnout odpovědnosti za pokuty. Podniky jsou proto odrazovány od vstupu na takovéto trhy a od výkonu svého práva na usazení a poskytování zboží a služeb na těchto trzích. Spotřebitelé usazení v členských státech s nižší mírou prosazování přicházejí o přínosy účinného prosazování hospodářské soutěže. Nerovnoměrné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, ať jsou uplatňovány samostatně, nebo souběžně s vnitrostátními právními předpisy o hospodářské soutěži, v celé Unii tudíž narušuje hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a oslabuje jeho řádné fungování.

(7)  Nedostatky a omezení nástrojů a záruk, jež mají vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž k dispozici, narušují systém souběžných pravomocí při prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, který má na základě úzké spolupráce v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž fungovat jako soudržný celek. Tento systém závisí na možnosti orgánů vzájemně se na sebe spolehnout při provádění vyšetřovacích opatření jedním orgánem jménem druhého orgánu s cílem podpořit spolupráci a vzájemnou pomoc mezi členskými státy. Tento systém však nefunguje řádně, existují-li dosud vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, které nemají odpovídající vyšetřovací nástroje. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nejsou schopny poskytovat si vzájemnou pomoc ani s ohledem na jiná klíčová hlediska. Ve většině členských států se například podniky působící na přeshraničním základě mohou vyhnout placení pokut jednoduše tím, že nemají právní přítomnost na území některých členských států, v nichž působí. To snižuje motivaci k dodržování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Výsledné neúčinné prosazování narušuje hospodářskou soutěž u podniků dodržujících právní předpisy a oslabuje důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh, zejména v digitálním prostředí.

(8)  K zajištění skutečného společného prostoru v oblasti prosazování pravidel hospodářské soutěže v Unii, který podnikům působícím na vnitřním trhu poskytuje rovnější podmínky a omezuje nerovné podmínky pro spotřebitele, je nutno zavést základní záruky nezávislosti, přiměřené finanční, lidské, technické a technologické zdroje a minimální pravomoci k prosazování práva a ukládání pokut pro uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU a ▌ pro uplatňování vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži souběžně s těmito články, aby mohly být vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž plně účinné.

(9)  Je vhodné, aby tato směrnice vycházela z dvojího právního základu, a to článků 103 a 114 Smlouvy o fungování EU. Důvodem je skutečnost, že se tato směrnice vztahuje nejen na uplatňování článků 101 a 102 a na uplatňování ▌ vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži souběžně s těmito články, ale také na nedostatky a omezení nástrojů a záruk vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž potřebných pro uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, jelikož tyto nedostatky a omezení nepříznivě ovlivňují hospodářskou soutěž i řádné fungování vnitřního trhu.

(10)  Zavedením základních záruk k zajištění jednotného a účinného uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž by neměla být dotčena možnost členských států zachovat nebo zavést pro vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž rozsáhlejší záruky nezávislosti a zdroje a podrobnější pravidla týkající se pravomocí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž při prosazování práva a ukládání pokut. Členské státy by zejména měly mít možnost vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž v zájmu dalšího zvýšení jejich účinnosti udělit dodatečné pravomoci nad rámec základního souboru stanoveného v této směrnici, například pravomoc ukládat pokuty fyzickým osobám nebo výjimečně pravomoc provádět kontroly se souhlasem subjektů, jichž se kontrola týká.

(11)  Podrobná pravidla jsou naopak nezbytná v oblasti podmínek pro udělování shovívavosti za tajné kartely. Podniky se k tajným kartelům, jichž se účastnily, přiznají pouze tehdy, mají-li dostatečnou právní jistotu, že jim případná pokuta bude prominuta. Značné rozdíly mezi programy shovívavosti v jednotlivých členských státech vedou u potenciálních žadatelů o shovívavost k právní nejistotě. To může oslabit jejich motivaci, aby požádali o shovívavost. Pokud by členské státy mohly zavést či uplatňovat jasnější a harmonizovaná pravidla týkající se shovívavosti v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, nejen že by to přispělo k cíli spočívajícímu v zachování motivace žadatelů, aby se přiznali k tajným kartelům, k zajištění co nejúčinnějšího prosazování hospodářské soutěže v Unii, nýbrž by to zaručilo i rovné podmínky pro podniky působící na vnitřním trhu. To by členským státům nemělo bránit v uplatňování programů shovívavosti, které se netýkají jen tajných kartelů, nýbrž i jiných porušení článku 101 ▌ Smlouvy o fungování EU a rovnocenných ▌ ustanovení vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži, nebo v přijímání žádostí o shovívavost od fyzických osob podaných jejich vlastním jménem. Touto směrnicí by rovněž neměly být dotčeny programy shovívavosti, které zajišťují výhradně prominutí sankcí ukládaných v trestněprávních soudních řízeních za účelem prosazení článku 101 Smlouvy o fungování EU.

(12)  Tato směrnice by se neměla vztahovat na vnitrostátní právní předpisy, pokud umožňují ukládání trestních sankcí fyzickým osobám, s výjimkou pravidel upravujících vzájemný vztah programů shovívavosti a ukládání sankcí fyzickým osobám. Neměla by se vztahovat ani na vnitrostátní právní předpisy, které stanoví ukládání správních sankcí fyzickým osobám, které nepůsobí jako nezávislé hospodářské subjekty na trhu.

(13)  Podle článku 35 nařízení (ES) č. 1/2003 mohou členské státy svěřit prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU výhradně správnímu orgánu, jak je tomu ve většině jurisdikcí, nebo mohou tento úkol svěřit soudním i správním orgánům. V takovém případě je správní orgán primárně odpovědný přinejmenším za provádění šetření, zatímco soudnímu orgánu je zpravidla svěřena pravomoc přijímat rozhodnutí o uložení pokut, přičemž může mít pravomoc přijímat jiná rozhodnutí, jako je například zjištění, že došlo k porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(14)  Výkon pravomocí, které tato směrnice svěřuje vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž, včetně vyšetřovacích pravomocí, by měl podléhat vhodným zárukám, které splňují přinejmenším obecné zásady práva Unie a Listiny základních práv Evropské unie, v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, zejména v rámci řízení, která by mohla vést k uložení sankcí. K těmto zárukám patří právo na řádnou správu a dodržování práva podniků na obhajobu, jehož základním prvkem je právo být vyslechnut. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly před vydáním rozhodnutí o zjištění porušení informovat strany, jichž se šetření týká, formou prohlášení o námitkách nebo podobného opatření, zejména o předběžných námitkách, které jsou proti nim vzneseny podle článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, a tyto strany by měly mít možnost se k těmto námitkám před vydáním takovéhoto rozhodnutí náležitě vyjádřit. Strany, jimž byly oznámeny předběžné námitky týkající se údajného porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, by měly mít právo na přístup k příslušnému spisu vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, aby mohly účinně vykonávat své právo na obhajobu.

Právo na přístup ke spisu by mělo být podmíněno oprávněným zájmem podniků na ochraně jejich obchodního tajemství a nemělo by se vztahovat na důvěrné údaje a interní dokumenty vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a Komise a korespondenci mezi nimi. Adresáti rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, zejména rozhodnutí o zjištění porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU a rozhodnutí o uložení nápravných opatření či pokut, by měli mít kromě toho právo na účinné prostředky nápravy před soudem v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie. Tato ▌ rozhodnutí by měla být odůvodněna, aby mohli jejich adresáti zjistit důvody rozhodnutí a vykonat své právo na účinnou právní ochranu. V souladu s právem na řádnou správu by členské státy měly dále zajistit, aby řízení u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž týkající se uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU byla vedena v přiměřené lhůtě, s ohledem na okolnosti každého případu. Návrh těchto záruk by měl usilovat o rovnováhu mezi dodržováním základních práv podniků a povinností zajistit účinné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(15)  Výměna informací mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a využívání těchto informací jako důkazů při uplatňování článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU by se měly provádět v souladu s článkem 12 nařízení (ES) č. 1/2003.

(16)  Nezbytným prvkem účinného a jednotného prosazování unijních pravidel hospodářské soutěže je posílení pravomocí vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž tak, aby mohly uplatňovat články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU nestranně a ve společném zájmu spočívajícím v účinném prosazování těchto pravidel.

(17)  Měla by být posílena funkční nezávislost vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž, aby bylo zajištěno účinné a jednotné uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Pro tyto účely by mělo vnitrostátní právo obsahovat výslovné ustanovení, aby bylo zajištěno, že při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU jsou vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž chráněny před vnějšími zásahy či politickými tlaky, které by mohly ohrozit nezávislé posouzení záležitostí, jež jim byly předloženy. Za tímto účelem by měly být ve vnitrostátním právu předem stanoveny důvody týkající se propouštění pracovníků vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž, kteří přijímají rozhodnutí v rámci výkonu pravomocí uvedených v článcích 10, 11, 12, 13 a 16 této směrnice, aby se odstranily důvodné pochybnosti ohledně jejich nestrannosti ▌a jejich odolnosti vůči vnějším faktorům. Obdobně by ve vnitrostátním právu měly být předem stanoveny i jasné a transparentní pravidla a postupy pro výběr, přijímání či jmenování těchto osob. Kromě toho by za účelem zajištění nestrannosti vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž neměly být pokuty, které ukládají za porušení článku 101 a  102 Smlouvy o fungování EU, využívány k přímému financování těchto orgánů.

(18)  K zajištění funkční nezávislosti vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž by měli jejich vedoucí, zaměstnanci a osoby, které přijímají rozhodnutí, jednat bezúhonně a zdržet se jakéhokoli jednání, které není slučitelné s plněním jejich povinností. Aby nebyla u vedoucích, zaměstnanců a osob, které přijímají rozhodnutí, ohrožena schopnost nezávislého posuzování, neměly by během svého pracovního poměru nebo funkčního období a po přiměřenou dobu poté vykonávat žádnou výdělečnou ani nevýdělečnou činnost neslučitelnou s jejich zaměstnáním či funkcí.

(19)  To znamená, že během svého pracovního poměru nebo funkčního období by zaměstnanci a osoby, které přijímají rozhodnutí, neměli být oprávněni vyřizovat případy v rámci řízení týkajícího se uplatňování článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, které se jich přímo dotýkají nebo se přímo dotýkají podniků nebo sdružení podniků, v nichž byli zaměstnáni nebo jinak odborně působili, pokud to může v konkrétním případě ohrozit jejich nestrannost. Obdobně by zaměstnanci a osoby, které přijímají rozhodnutí, a jejich blízcí příbuzní neměli mít podíly v podnicích nebo organizacích, které jsou předmětem řízení týkajících se uplatňování článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, jichž se účastní, pokud to může v konkrétním případě ohrozit jejich ▌ nestrannost. Posouzení toho, zda může být v konkrétním případě nestrannost osoby ohrožena, by mělo vzít v úvahu povahu a rozsah zájmu a úroveň zapojení či účasti dotčené osoby. V případě, že je nezbytné zajistit nestrannost vyšetřování a rozhodovacího procesu, by dotčená osoba měla mít povinnost odmítnout svou účast na vyřizování konkrétního případu.

(20)  To rovněž znamená, že vždy po přiměřenou dobu po opuštění vnitrostátního správního orgánu pro hospodářskou soutěž by bývalí zaměstnanci nebo osoby, které přijímaly rozhodnutí, ve svém novém zaměstnání neměli vyřizovat tytéž případy jako v předchozím zaměstnání či funkci, budou-li vykonávat zaměstnání, které souvisí s případy vyřizovanými v rámci řízení týkajícího se uplatňování článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU v průběhu jejich předchozího pracovního poměru nebo funkčního období.

Tato doba by mohla být stanovena s ohledem na povahu nového zaměstnání dotčených osob, jakož i na úroveň jejich zapojení a jejich odpovědnosti na stejném případě během jejich předchozího pracovního poměru nebo funkčního období ve vnitrostátním správním orgánu pro hospodářskou soutěž.

(21)  Každý vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž by měl vydat kodex chování, který by obsahoval pravidla upravující střet zájmů, aniž by bylo dotčeno uplatňování přísnějších vnitrostátních pravidel.

(22)  Funkční nezávislost vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž by neměla vylučovat soudní přezkum ani parlamentní dohled v souladu s vnitrostátním právem. Požadavky na odpovědnost by rovněž měly přispět k zajištění věrohodnosti a legitimity opatření vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž. K přiměřeným požadavkům na odpovědnost patří zveřejňování pravidelných zpráv o činnosti vnitrostátními správními orgány pro hospodářskou soutěž, které jsou určeny vládnímu nebo parlamentnímu orgánu. Vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž by mohly podléhat rovněž kontrole či sledování jejich finančních výdajů, neovlivní-li to jejich nezávislost.

(23)  Vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž by měly být schopny stanovit prioritu svých řízení, jejichž předmětem je prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, v zájmu účinného využívání svých zdrojů a měly by mít možnost zaměřit se na předcházení protisoutěžnímu chování, které narušuje hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, a na jeho ukončení. Pro tento účel by měly mít možnost zamítnout stížnosti z toho důvodu, že nepředstavují prioritu, s případnou výjimkou stížností podaných orgány veřejné moci, které jsou spolu s vnitrostátním správním orgánem pro hospodářskou soutěž příslušné k prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU a vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži. Tímto by neměla být dotčena pravomoc vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž zamítnout stížnosti i z jiných důvodů, jako je nedostatečná pravomoc, nebo rozhodnout o tom, že z jejich strany neexistují důvody pro přijetí opatření. V případě formálně podané stížnosti by zamítnutí mělo podléhat účinným prostředkům nápravy v souladu s vnitrostátním právem. Pravomocí vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž s ohledem na stanovení priorit jejich řízení za účelem prosazení práva není dotčeno právo vlády členského státu vydat pro vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž obecná pravidla či pokyny k prioritám, které nesouvisejí s odvětvovými šetřeními nebo konkrétními řízeními, jejichž předmětem je prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(24)  Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít dostatečné zdroje z hlediska kvalifikovaných zaměstnanců schopných provádět vysoce odborná právní a hospodářská posouzení, finančních prostředků, technické a technologické odbornosti a vybavení včetně odpovídajících IT nástrojů, aby bylo zajištěno, že při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU mohou účinně plnit své úkoly. Pokud dojde k rozšíření povinností a pravomocí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž podle vnitrostátního práva, měly by členské státy zajistit, že uvedené orgány mají dostatečné zdroje pro plnění těchto úkolů.

(25)  Nezávislost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž by měla být posílena tím, že se jim umožní rozhodovat samostatně o použití rozpočtových prostředků za účelem plnění povinností, aniž jsou tím dotčena vnitrostátní rozpočtová pravidla a postupy.

(26)  Aby byly pro vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž zajištěny zdroje potřebné k plnění jejich úkolů, je možné zvážit různé způsoby financování, jako například financování z alternativních zdrojů jiných než státní rozpočet.

(27)  Členské státy by s cílem zajistit účinné monitorování provádění této směrnice měly zajistit, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž podávaly pravidelné zprávy o své činnosti a svých zdrojích vládnímu nebo parlamentnímu orgánu. Tyto zprávy by měly obsahovat informace o jmenování a propouštění členů rozhodovacího orgánu, o výši zdrojů, které byly přiděleny v příslušném roce, a o veškerých změnách této částky oproti předchozím rokům. Tyto zprávy by se měly zveřejňovat.

(28)  Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž potřebují minimální soubor společných vyšetřovacích a rozhodovacích pravomocí, aby mohly účinně prosazovat články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(29)  Vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít v kterékoli fázi řízení, jež u nich probíhá, účinné vyšetřovací pravomoci k odhalení dohod, rozhodnutí či jednání ve vzájemné shodě, jež jsou zakázány podle článku 101 Smlouvy o fungování EU, nebo zneužití dominantního postavení, které zakazuje článek 102 Smlouvy o fungování EU. Vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž by měly být oprávněny tyto pravomoci uplatňovat na podniky a sdružení podniků, které jsou předmětem řízení v rámci uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, jakož i na ostatní účastníky trhu, kteří mohou mít k dispozici informace, jež jsou pro tato řízení důležité. Udělení takových účinných vyšetřovací pravomocí všem vnitrostátní správním orgánům pro hospodářskou soutěž by mělo zajistit, že si tyto orgány mohou navzájem poskytovat účinnou pomoc v případě, že budou požádány o provedení kontroly nebo jiného vyšetřovacího opatření na jejich území jménem a na účet jiného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž podle článku 22 nařízení (ES) č. 1/2003.

(30)  Vyšetřovací pravomoci vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž by měly být přiměřené, aby bylo možno odstranit problémy spojené s prosazováním soutěžních pravidel v digitálním prostředí, a měly by vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž umožnit, aby získávaly v digitální podobě veškeré informace, které souvisejí s podniky či sdruženími podniků, jichž se týká vyšetřovací opatření, včetně údajů získaných forenzními metodami, a to bez ohledu na to, na jakém nosiči jsou tyto informace uloženy, jako jsou laptopy, mobilní telefony, jiná mobilní zařízení nebo úložiště v cloudu.

(31)  Vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž by měly být oprávněny provádět veškeré potřebné kontroly prostor podniků a sdružení podniků, pokud mohou v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie doložit, že existují oprávněné důvody se domnívat, že došlo k porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU. Tato směrnice by neměla členským státům bránit, aby pro takové kontroly vyžadovaly předchozí souhlas vnitrostátního justičního orgánu.

(32)  Aby byla zajištěna účinnost, měla by pravomoc vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž provádět kontroly umožňovat přístup k informacím, které jsou dostupné podniku či sdružení podniků nebo osobě, jichž se kontrola týká, a které souvisejí s podnikem či sdružením podniků, které jsou předmětem šetření. To by mělo nutně zahrnovat pravomoc vyhledávat dokumenty, soubory či údaje i na zařízeních, která nebyla předem přesně určena. Bez této pravomoci by nebylo možné získat informace potřebné pro šetření v případech, kdy podniky nebo sdružení podniků toto šetření maří či při něm odmítají spolupracovat. Pravomoc kontrolovat účetní knihy nebo obchodní záznamy by měla zahrnovat všechny formy korespondence včetně elektronických zpráv, bez ohledu na to, zda se jeví jako nepřečtené, či zda byly vymazány.

(33)  Aby se omezilo na minimum zbytečné prodlužování kontrol, měly by mít vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž pravomoc pokračovat ve vyhledávání a provádět výběr kopií či výpisů z účetních knih a obchodních záznamů týkajících se činnosti podniku či sdružení podniků, jichž se kontrola týká, v prostorách orgánu či v jiných určených prostorách. Během tohoto vyhledávání by mělo být nepřetržitě zajištěno řádné dodržování práv podniků na obhajobu.

(34)  Zkušenosti ukazují, že obchodní záznamy mohou být uchovávány v obydlích ředitelů, vedoucích pracovníků a jiných zaměstnanců podniků či sdružení podniků, zejména z důvodu většího využívání pružnějších režimů práce. Aby byla zajištěna účinnost kontrol, měly by mít vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž pravomoc vstupovat do jakýchkoli prostor, včetně soukromých obydlí, pokud mohou doložit, že existuje důvodné podezření, že tam jsou uchovávány obchodní záznamy, které mohou být důležité při prokazování ▌porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU. Vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž by měl mít povinnost získat k výkonu této pravomoci předem souhlas vnitrostátního justičního orgánu, jímž může být v právních systémech některých členských států i státní zástupce. To by členským státům nemělo bránit v tom, aby v mimořádně naléhavých případech úkoly vnitrostátního justičního orgánu pověřily vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž, který by jednal jako justiční orgán, nebo aby výjimečně umožnil provádění těchto kontrol se souhlasem subjektů, jichž se kontrola týká. Provádění těchto kontrol může vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž svěřit policii nebo rovnocennému donucovacímu orgánu za předpokladu, že je kontrola prováděna za přítomnosti vnitrostátního správního orgánu pro hospodářskou soutěž. Tím by nemělo být dotčeno právo vnitrostátního správního orgánu pro hospodářskou soutěž provádět kontrolu samostatně a vyžádat si nezbytnou pomoc policie nebo rovnocenného donucovacího orgánu, a to i jako preventivního opatření pro případ odmítnutí podrobit se kontrole ze strany subjektů, jichž se kontrola týká.

(35)  Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít účinné pravomoci umožňující požadovat od podniků či sdružení podniků, aby jim poskytly informace nezbytné k odhalení porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Za tímto účelem by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly být oprávněny požadovat poskytnutí informací, které jim mohou umožnit šetření údajných porušení. To by mělo zahrnovat právo požadovat informace v jakékoli digitální podobě, včetně e-mailů a zpráv systémů výměny rychlých zpráv, bez ohledu na to, kde jsou uloženy, mimo jiné i v cloudech a na serverech, za předpokladu, že jsou přístupné podniku či sdružení podniků, jimž je žádost o informace určena. Na základě tohoto práva by však podniku či sdružení podniků neměla vzniknout povinnost, která by byla neúměrná potřebám šetření. Neměla by kupříkladu od podniku či sdružení podniků vyžadovat nepřiměřené náklady nebo úsilí. Právo požadovat informace je sice pro odhalení porušení právních předpisů zásadní, avšak tyto žádosti by měly být svým rozsahem přiměřené. Tyto žádostí by neměly sloužit jako prostředek, který podnik či sdružení podniků přiměje k doznání, že se dopustil porušení právních předpisů, neboť tuto skutečnost má prokázat vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž. Tím by neměla být dotčena povinnost podniků či sdružení podniků odpovídat na věcné dotazy a poskytovat dokumenty. Podobně by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly mít účinné nástroje umožňující požadovat, aby kterákoli jiná fyzická nebo právnická osoba poskytla informace, jež mohou být relevantní pro účely uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Členské státy by měly mít možnost si pro takové žádosti o informace samy stanovit procesní pravidla, například jakou mají mít právní formu, pod podmínkou, že tato pravidla umožní účinné využívání tohoto nástroje. Ze zkušeností rovněž vyplývá, že informace poskytnuté na dobrovolném základě v reakci na žádosti o dobrovolné poskytnutí informace mohou být cenným zdrojem informací umožňujícím informované a rozhodné prosazení práva. K účinnému prosazování práva také přispívá poskytování informací třetími stranami, jako jsou konkurenti, odběratelé a spotřebitelé na trhu, z jejich vlastního podnětu, a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by takové jednání měly podporovat.

(36)  Ze zkušeností vyplývá, že pravomoc provádět dotazování je užitečným nástrojem pro shromažďování důkazů, který orgánům pro hospodářskou soutěž pomáhá při posuzování hodnoty již získaných důkazů. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít účinné prostředky umožňující předvolat k dotazování jakéhokoli zástupce podniku nebo sdružení podniků, jakéhokoli zástupce jiných právnických osob a jakoukoli fyzickou osobu, kteří by mohli poskytnout informace relevantní pro účely uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Členské státy by měly mít možnost stanovit pravidla upravující provádění takového dotazování za předpokladu, že tato pravidla umožní účinné využívání tohoto nástroje.

(37)  Je nezbytné, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly požadovat od podniků a sdružení podniků ukončení porušování článků 101nebo 102 Smlouvy o fungování EU, a to i v případech, kdy porušování pokračuje poté, co vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž formálně zahájily řízení. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly navíc mít účinné prostředky k obnovení hospodářské soutěže na trhu, a to uložením strukturálních nápravných opatření a nápravných opatření z hlediska tržního chování, která jsou přiměřená danému porušení a nezbytná k jeho ukončení. Zásada proporcionality vyžaduje, aby při rozhodování mezi dvěma stejně účinnými nápravnými opatřeními vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž zvolily nápravné opatření, které je pro podnik nejméně zatěžující. Strukturální nápravná opatření, jako je povinnost převodu podílu v konkurenčním podniku nebo odprodej obchodní jednotky, mají dopad na majetek podniku a lze předpokládat, že jsou pro podnik více zatěžující než nápravná opatření z hlediska tržního chování. To by však nemělo bránit tomu, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž konstatovaly, že okolnosti konkrétního porušení odůvodňují uložení strukturálního nápravného opatření, neboť by bylo s ohledem na ukončení porušování účinnější než nápravné opatření z hlediska tržního chování.

(38)  Předběžná opatření mohou být důležitým nástrojem k zajištění toho, aby během provádění šetření dotčené porušení závažně a nenapravitelně neovlivnilo hospodářskou soutěž. Tento nástroj je důležitý pro zamezení vývoji na trhu, který by jakékoli rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž přijaté na konci řízení mohlo jen velmi obtížně zvrátit. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by proto měly mít pravomoc ukládat rozhodnutím předběžná opatření. Tato pravomoc by se měla uplatnit alespoň v případech, kdy vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž zjistil zjevné porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, a pokud hrozí vážné a nenapravitelné poškození hospodářské soutěže. Členské státy mají možnost poskytnout vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž rozsáhlejší pravomoci k ukládání předběžných opatření. Rozhodnutí ukládající předběžná opatření by mělo být platné pouze po určitou dobu, a to buď do ukončení řízení vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, nebo po pevně stanovenou dobu, kterou lze obnovit, je-li to nezbytné a vhodné. Členské státy by měly zajistit, aby zákonnost takových opatření včetně jejich proporcionality mohla být přezkoumána prostřednictvím zrychlených odvolacích řízení nebo jiných postupů, které rovněž umožňují zrychlenou soudní kontrolu. Kromě toho by členské státy měly vytvořit podmínky nezbytné k zajištění toho, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly využít předběžná opatření v praxi. Zejména je třeba, aby všechny orgány pro hospodářskou soutěž mohly reagovat na vývoj na rychle se rozvíjejících trzích, a tudíž se v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž vyjadřovat k použití předběžných opatření a tuto zkušenost zohlednit v případě jakýchkoli příslušných měkkých opatření nebo při budoucím přezkumu této směrnice.

(39)  Pokud v průběhu řízení, které by mohlo vést k zákazu dohody či jednání, nabídnou podniky či sdružení podniků vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž závazky, které reagují na jejich výhrady, měly by mít tyto vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž možnost přijmout rozhodnutí, kterými se tyto závazky stanoví jako závazné a vykonatelné vůči dotyčným podnikům či sdružením podniků. V zásadě nejsou tato rozhodnutí o závazcích vhodná v případech tajných kartelů, za které by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly ukládat pokuty. Rozhodnutí o závazcích by měla konstatovat, že již neexistují důvody pro opatření vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, aniž by obsahovaly závěr, zda došlo či nedošlo k porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly být oprávněny rozhodnout, zda závazky přijmou. Rozhodnutími o závazcích nejsou dotčeny pravomoci orgánů pro hospodářskou soutěž a vnitrostátních soudů, pokud jde o konstatování porušení a rozhodnutí v dané věci. Účinné prostředky ke sledování toho, zda podniky či sdružení podniků plní závazky, a účinné prostředky k ukládání sankcí pro případ jejich neplnění se navíc ukázaly jako účinné nástroje pro orgány pro hospodářskou soutěž. V případě, že došlo k podstatné změně kterékoli ze skutečností, na nichž bylo založeno rozhodnutí o závazku, nebo pokud podnik či sdružení podniků jednaly v rozporu se svými závazky nebo pokud rozhodnutí o závazku vycházelo z neúplných, nesprávných nebo zavádějících informací, které strany poskytly, měly by mít vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž k dispozici účinné prostředky ke znovuzahájení řízení.

(40)  Aby bylo zajištěno účinné a jednotné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, měly by mít vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž pravomoc ukládat podnikům a sdružením podniků účinné, přiměřené a odrazující pokuty za porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU buď přímo samy ve vlastním řízení, zejména v rámci správního řízení, pokud takové řízení umožňuje přímé ukládání účinných, přiměřených a odrazujících pokut, nebo požadovat uložení pokut v jiném než trestním soudním řízení. Tímto nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které stanoví ukládání sankcí podnikům a sdružením podniků soudy v trestním řízení za porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, pokud je dané porušení trestným činem podle vnitrostátního práva a pokud nemá dopad na účinné a jednotné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(41)  Aby bylo zajištěno, že jsou podniky a sdružení podniků motivovány podrobit se vyšetřovacím opatřením a rozhodnutím vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, měly by mít vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž možnost buď ukládat účinné pokuty za nedodržení opatření a rozhodnutí podle článků 6, 8, 9, 10, 11 a 12, a to přímo samy ve vlastním řízení, nebo požadovat uložení pokut v jiném než trestním soudním řízení. Tímto nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které stanovují ukládání těchto pokut podnikům nebo sdružením podniků soudy v trestním soudním řízení. ▌

(42)  V souladu s Listinou základních práv Evropské unie by v řízení před vnitrostátním správním orgánem pro hospodářskou soutěž nebo případně v jiném než trestním soudním řízení měly být ukládány pokuty, pokud k danému porušení došlo úmyslně nebo z nedbalosti. Pojmy „úmysl“ a „nedbalost“ by měly být vykládány v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie týkající se uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, a nikoli v souladu s pojmy „úmysl“ a „nedbalost“ používanými v trestním řízení vedeném orgány činnými v trestním řízení. Tímto nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, podle nichž je konstatování porušení založeno na kritériu objektivní odpovědnosti za předpokladu, že je slučitelné s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Touto směrnicí nejsou dotčena vnitrostátní pravidla týkající se požadavků na dokazování, ani povinnosti vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž zjistit skutkovou podstatu dané věci, jsou-li tato pravidla a povinnosti slučitelné s obecnými zásadami práva Unie. ▌

(43)  Pokuty by měly být stanovovány v poměru k celkovému celosvětovému obratu dotčených podniků a sdružení podniků.

(44)  Penále jsou klíčovým nástrojem zajišťujícím vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž účinné prostředky proti pokračujícímu a budoucímu nedodržování jejich opatření a rozhodnutí podle článků 6, 8, 9, 10, 11 a 12 ze strany podniků a sdružení podniků. Neměla by se vztahovat na zjištěná porušení, k nimž došlo v minulosti. Pravomocí ukládat penále není dotčena pravomoc vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž trestat nedodržování opatření podle čl. 13 odst. 2. Taková penále by měla být stanovena v poměru k celkovému průměrnému dennímu celosvětovému obratu dotčených podniků a sdružení podniků.

(45)  Pro účely ukládání pokut a penále by měl pojem „rozhodnutí“ zahrnovat jakékoli opatření, jehož právní účinky jsou pro adresáta závazné a jež může ovlivnit jeho zájmy vyvoláním podstatné změny jeho právního postavení.

(46)  Aby bylo zajištěno účinné a jednotné uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, měl by pojem „podnik“ obsažený v článcích 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, který by měl být uplatňován v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, označovat hospodářskou jednotku, a to i v případě, sestává-li z několika právnických či fyzických osob. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by proto měly mít možnost uplatňovat pojem „podnik“ k určení mateřské společnosti, která odpovídá za chování jedné ze svých dceřiných společností, a uložit pokutu této společnosti, pokud mateřská společnost a její dceřiná společnost tvoří jednu hospodářskou jednotku. Aby se zabránilo tomu, že se podniky vyhnou odpovědnosti za pokuty uložené za porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU prostřednictvím právních či organizačních změn, měly by mít vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž možnost vyhledat právní nebo hospodářské nástupce odpovědného podniku a uložit pokuty za porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie těmto nástupcům.

(47)  Aby bylo zajištěno, že pokuty uložené za porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU zohledňují hospodářský význam tohoto porušení, měly by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž vzít v úvahu závažnost daného porušení. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly být s to stanovit pokuty, které jsou úměrné době trvání porušení. Tyto faktory by měly být posouzeny v souladu s příslušnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie a způsobem, který zajistí odrazující účinek. Posouzení závažnosti by mělo být prováděno jednotlivě pro všechny typy porušení při zohlednění veškerých okolností případu. Faktory, které by mohly být zohledněny, zahrnují povahu daného porušení, celkový tržní podíl všech dotčených podniků, zeměpisný rozsah daného porušení, skutečnost, zda dané porušení bylo uskutečněno, hodnotu tržeb podniku za zboží a služby, s nimiž dané porušení přímo či nepřímo souvisí, a velikost a tržní sílu daného podniku. Opakované porušení stejným pachatelem svědčí o jeho sklonu dopouštět se takového porušování, a je proto velmi významným ukazatelem ▌potřeby zvýšit úroveň sankce k dosažení skutečně odrazujícího účinku. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by proto měly mít možnost zvýšit pokutu, která má být uložena podniku či sdružení podniků, jež pokračují ve stejném porušování či se dopustí podobného porušení poté, co Komise nebo vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž vydaly rozhodnutí, v němž se konstatuje, že tento podnik nebo sdružení podniků porušily články 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU. V souladu se směrnicí 2014/104/EU by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly mít možnost zohlednit případné odškodnění vyplacené v rámci smírného narovnání. Kromě toho by za mimořádných okolností měly mít vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž možnost zohlednit ekonomickou životaschopnost dotyčného podniku.

(48)  Zkušenosti ukazují, že při porušování pravidel hospodářské soutěže pravidelně hrají roli sdružení podniků, a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by proto měly mít možnost ukládat těmto sdružením účinné pokuty. Při posuzování závažnosti porušení za účelem stanovení výše pokuty v řízení zahájeném proti sdružení podniků v případě, že porušení souvisí s činností jeho členů, by mělo být možné zohlednit součet tržeb podniků, které jsou členy sdružení, z prodeje zboží a služeb, s nimiž dané porušení přímo či nepřímo souvisí. Pokud je uložena pokuta nejen sdružení, ale rovněž jeho členům, neměl by při výpočtu výše pokuty sdružení být zohledněn obrat členů, jimž je uložena pokuta. K zajištění účinného vymáhání pokut uložených sdružením podniků za porušení, jehož se dopustily, je nutné stanovit podmínky, za nichž jsou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž oprávněny požadovat platbu pokuty od členů sdružení v případě, že sdružení je v platební neschopnosti. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by přitom měly vzít v potaz relativní velikost podniků patřících do sdružení, a zejména situaci malých a středních podniků. Platbou pokuty jedním či více členy sdružení nejsou dotčena pravidla vnitrostátního práva, která umožňují vymáhání částky zaplacené jinými členy sdružení.

(49)  Odrazující účinek pokut se v Unii značně liší a v některých členských státech je maximální výše pokuty, kterou lze uložit, velmi nízká. Aby bylo zajištěno, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohou ukládat odrazující pokuty, měla by maximální výše pokuty, již lze uložit za každé porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, činit nejméně 10 % celkového celosvětového obratu dotčeného podniku. To by nemělo členským státům bránit v tom, aby zachovaly či zavedly vyšší maximální výši pokuty, již lze uložit.

(50)  Programy shovívavosti představují při odhalování tajných kartelů hlavní nástroj, a přispívají tudíž k účinnému stíhání nejzávažnějších porušení právních předpisů o hospodářské soutěži a ukládání sankcí za takováto to porušení. Mezi programy shovívavosti uplatňovanými v členských státech však v současnosti existují značné rozdíly. Tyto rozdíly vedou k právní nejistotě na straně podniků porušujících právní předpisy, pokud jde o podmínky, za nichž mohou požádat o shovívavost, jakož i k nejistotě ohledně jejich statusu ochrany podle příslušných programů shovívavosti. Tato nejistota by mohla oslabit motivaci potenciálních žadatelů o shovívavost k tomu, aby tak učinili. To zase může vést k méně účinnému prosazování hospodářské soutěže v Unii, jelikož je odhaleno méně tajných kartelů.

(51)  Rozdíly mezi programy shovívavosti na úrovni členských států ohrožují také rovné podmínky pro podniky, které působí na vnitřním trhu. Je proto vhodné zvýšit právní jistotu pro podniky na vnitřním trhu a posílit přitažlivost programů shovívavosti v celé Unii snížením těchto rozdílů tím, že se všem vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž umožní přiznávat prominutí pokut a jejich snížení a přijímat zjednodušené žádosti za stejných podmínek. V budoucnosti může být zapotřebí dalšího úsilí Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, pokud jde o sladění programů shovívavosti.

(52)  Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly být oprávněny podnikům přiznat prominutí pokuty nebo její snížení, jsou-li splněny určité podmínky. Sdružení podniků vykonávající hospodářskou činnost vlastním jménem by měla být způsobilá pro prominutí pokuty nebo snížení pokuty, jestliže se účastní na údajném kartelu vlastním jménem a nikoli jménem svých členů.

(53)  Aby mohl být kartel považován za tajný, nemusí být tajné všechny aspekty jeho činnosti. Kartel lze považovat za tajný zejména tehdy, jestliže prvky kartelu, které ztěžují odhalení úplného rozsahu činnosti, nejsou známy ani veřejnosti, ani odběratelům či dodavatelům.

(54)  Aby byl žadatel způsobilý pro shovívavost, měl by ukončit svou účast na údajném tajném kartelu, s výjimkou případů, kdy se vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž domnívá, že jeho pokračující účast je přiměřeně nezbytná k zajištění integrity jeho šetření, například s cílem zajistit, že ostatní údajní účastníci kartelu neodhalí, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž byl informován o údajném kartelu před tím, než vykoná vyšetřovací opatření, jako jsou neohlášené kontroly.

(55)  Aby byl žadatel způsobilý pro shovívavost, měl by s vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž spolupracovat skutečně, plně, průběžně a pohotově. To mimo jiné znamená, že pokud žadatel zvažuje podání žádosti vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž, neměl by zničit, padělat nebo zatajit důkazy o údajném tajném kartelu. Pokud podnik zvažuje podání žádosti, existuje riziko, že by jeho ředitelé, vedoucí pracovníci a další zaměstnanci mohli zničit důkazy, aby zakryli svou účast na kartelu, byť ke zničení důkazů by mohlo dojít i z jiných důvodů. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by proto měly brát v úvahu zvláštní okolnosti, za nichž byly důkazy zničeny, jakož i význam takového zničení, pokud zvažují, zda je zničením důkazů zpochybněna žadatelova skutečná spolupráce.

(56)   Při zvažování podání žádosti o shovívavost vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž by žadatel neměl v zájmu splnění podmínky skutečné, plné, průběžné a pohotové spolupráce sdělit žádnou skutečnost o zamýšlené žádosti ani cokoli z jejího obsahu s výjimkou sdělení vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž, Komisi nebo orgánům pro hospodářskou soutěž třetích zemí. To však žadateli nebrání v tom, aby podával zprávy o svém chování jiným orgánům veřejné moci, pokud to vyžadují příslušné právní předpisy, ale brání mu pouze sdělit skutečnost, že zamýšlí požádat o shovívavost, a předložit těmto orgánům prohlášení v rámci programu shovívavosti. Žadatel by měl však při plnění svých povinností podle uvedených příslušných právních předpisů rovněž zvážit, že je důležité vyhnout se nepříznivému vlivu na případné šetření ze strany vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž.

(57)  Žadatelé by měli mít možnost podávat prohlášení v rámci programu shovívavosti v souvislosti s úplnými nebo zjednodušenými žádostmi písemně a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by rovněž měly zavést systém, který umožňuje tato prohlášení přijímat ústně nebo jinými prostředky, které žadatelům umožňují, aby předkládaná prohlášení v rámci programu shovívavosti nemuseli mít v držení, úschově nebo pod kontrolou. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít možnost zvolit si, jakými prostředky budou přijímat prohlášení v rámci programu shovívavosti.

(58)  Podniky, které si přejí podat žádost o prominutí pokuty, by před formálním podáním této žádosti měly mít možnost nejprve požádat vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž o rezervaci pořadí v rámci programu shovívavosti, aby mohly shromáždit nezbytné informace a důkazy potřebné pro splnění příslušných důkazních kritérií. Tím není dotčena možnost členských států umožnit podnikům podávat žádosti o rezervaci pořadí také v případě žádostí o snížení pokut.

(59)  Kromě toho by v zájmu snížení administrativního a jiného významného časového zatížení měli mít žadatelé možnost předkládat prohlášení v rámci programu shovívavosti v souvislosti s úplnými nebo zjednodušenými žádostmi, jakož i v souvislosti se žádostmi o rezervaci pořadí buď v úředním jazyce členského státu dotyčného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, nebo v jiném úředním jazyce Unie, je-li to vzájemně dohodnuto mezi vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž a žadatelem. Mělo by platit, že taková dohoda existuje, pokud vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž obecně přijímají taková podání v uvedeném jazyce.

(60)  S ohledem na sdílené pravomoci Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž při prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU je zásadní, aby byl zaveden bezproblémově fungující systém zjednodušených žádostí. Žadatelé, kteří požádali Komisi o shovívavost v souvislosti s údajným tajným kartelem, by měli být oprávněni podat u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž zjednodušené žádosti v souvislosti s týmž kartelem, pokud se žádost určená Komisi týká více než tří členských států jakožto dotčených území. Tím není dotčena možnost Komise zabývat se případy, jež jsou úzce spojeny s ostatními ustanoveními Unie, která mohou být Komisí uplatňována výlučně nebo účinněji, jestliže zájem Unie vyžaduje, aby Komise přijala rozhodnutí za účelem rozvíjení politiky Unie v oblasti hospodářské soutěže v případě nového problému v této oblasti nebo za účelem zajištění účinného prosazování právních předpisů.

(61)  Systém zjednodušených žádostí by měl umožňovat podnikům podat vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž žádost o shovívavost obsahující omezený soubor informací, pokud byla Komisi v souvislosti s takovým údajným kartelem podána úplná žádost. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by proto měly pro každou z položek uvedených v čl. 22 odst. 2 přijímat zjednodušené žádosti, které obsahují minimální soubor informací týkajících se údajného kartelu. Tím není dotčena možnost, aby žadatel později poskytl podrobnější informace. Na žádost žadatele o shovívavost by mu vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly poskytnout potvrzení o přijetí s uvedením dne a času přijetí. Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž zatím neobdržel takovou žádost o shovívavost od jiného žadatele o shovívavost ve věci téhož údajného tajného kartelu a zjednodušenou žádost považuje za vyhovující požadavkům čl. 22 odst. 2, měl by o tom žadatele informovat.

(62)  Cílem systému zjednodušených žádostí je snížit administrativní zátěž žadatelů, kteří předkládají Komisi žádost o shovívavost v souvislosti s údajným tajným kartelem zahrnujícím více než tři členské státy jakožto dotčená území. Vzhledem k tomu, že v takových případech Komise obdrží úplnou žádost, měla by být hlavním kontaktním orgánem žadatele o shovívavost během doby, než se vyjasní, zda se Komise případem bude zabývat zcela nebo zčásti, a to zejména při poskytování pokynů žadateli ohledně vedení jakéhokoli dalšího vnitřního šetření. Komise má usilovat o to, aby o této záležitosti rozhodla v přiměřené lhůtě, a má odpovídajícím způsobem informovat vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, aniž je dotčen čl. 11 odst. 6 nařízení (ES) č. 1/2003. Za výjimečných okolností, pokud je to nezbytně nutné pro vymezení nebo přidělení případu, by měl mít vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž možnost vyzvat žadatele, aby předložil úplnou žádost ještě před zmíněným vyjasněním. Tato možnost by měla být využívána jen velmi zřídka. V ostatních případech by měl být žadatel vyzván, aby vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž, kterému byla předložena zjednodušená žádost, podal úplnou žádost pouze tehdy, kdy je již jasné, že Komise nemá v úmyslu se případem zabývat ani zcela ani zčásti.

(63)  Žadatelé by měli mít možnost podat úplné žádosti o shovívavost vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž, jemuž předložili zjednodušené žádosti. Pokud žadatelé podávají takové úplné žádosti ve lhůtě, kterou vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž stanovil, měly by se informace obsažené v těchto žádostech považovat za předložené v době podání zjednodušené žádosti, pokud se zjednodušená žádost týká stejných dotčených výrobků a území a stejné doby trvání údajného kartelu, jako žádost o shovívavost předložená Komisi, která mohla být aktualizována. Mělo by být na žadatelích, aby informovali vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, kterým předložili zjednodušené žádosti, změní-li se rozsah jejich žádosti o shovívavost, kterou podali Komisi, a aby své zjednodušené žádosti odpovídajícím způsobem aktualizovali. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít prostřednictvím spolupráce v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž možnost ověřit, zda rozsah zjednodušené žádosti odpovídá rozsahu žádosti o shovívavost předložené Komisi.

(64)  Právní nejistota ohledně toho, zda jsou stávající a bývalí ředitelé, vedoucí pracovníci a další zaměstnanci žadatelů o prominutí pokuty chráněni před individuálními sankcemi, jako jsou pokuty, zákaz výkonu činnosti či trest odnětí svobody, by mohla potenciálním žadatelům zabránit v požádání o shovívavost. S ohledem na přínos k odhalování a vyšetřování tajných kartelových dohod by tyto osoby měly být proto v souvislosti se svou účastí na tajném kartelu, jehož se žádost týká, v zásadě chráněny před sankcemi ukládanými orgány veřejné moci v trestním, správním a jiném než trestní soudním řízení podle vnitrostátních právních předpisů sledujících převážně stejné cíle, které sleduje článek 101 Smlouvy o fungování EU, jako jsou například vnitrostátní právní předpisy týkající se zakázaných dohod uchazečů o veřejnou zakázku, jestliže jsou splněny podmínky stanovené v této směrnici. Jednou z těchto podmínek je, že žádost o prominutí pokuty by měla být podána před tím, než jsou tyto osoby příslušnými vnitrostátními orgány informovány o řízení, které by mohlo vést k uložení sankcí. Toto řízení zahrnuje okamžik, kdy se dané osoby stávají podezřelými z porušení uvedených vnitrostátních právních předpisů.

Členské státy mají možnost stanovit ve vnitrostátním právu způsoby, jakými by tyto osoby měly spolupracovat s příslušnými orgány v zájmu zajištění účinného fungování této ochrany. Ochrana před trestními sankcemi zahrnuje případy, kdy se příslušné vnitrostátní orgány za určitých podmínek nebo s výhradou pokynů ohledně budoucího chování osoby zdrží stíhání.

(65)  S cílem zajistit, aby byla ochrana před sankcemi, jež mají být uloženy osobám v trestním řízení, v souladu se stávajícími základními zásadami jejich právního systému, by mohly členské státy odchylně od toho stanovit, že příslušné orgány si mohou vybrat mezi ochranou osoby před sankcemi a pouhým zmírněním daných sankcí v závislosti na výsledku zvážení toho, zda zájem na stíhání nebo potrestání příslušné osoby převažuje nad jejím přínosem k odhalení a vyšetření kartelu. Při posuzování zájmu na stíhání nebo potrestání těchto osob lze kromě jiných faktorů vzít v úvahu rovněž jejich osobní odpovědnost nebo přispění k danému porušení.

(66)  Členským státům se nebrání v tom, aby poskytly ochranu před sankcemi nebo zmírnění sankcí rovněž současným nebo bývalým ředitelům, vedoucím pracovníkům a dalším zaměstnancům žadatelů o snížení pokut.

(67)  S cílem umožnit fungování ochrany v situacích, kdy je dotčena více než jedna jurisdikce, by členské státy měly stanovit, že v případech, kdy orgán příslušný pro ukládání sankcí nebo orgán činný v trestním řízení není ve stejné jurisdikci jako orgán pro hospodářskou soutěž zabývající se daným případem, by nezbytné kontakty mezi těmito orgány měly být zajištěny vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž v jurisdikci orgánu příslušného pro ukládání sankcí nebo orgánu činného v trestním řízení.

(68)  V systému, v němž mají Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž souběžné pravomoci k uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, je nutná úzká spolupráce mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž navzájem, jakož i mezi nimi a Komisí. Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž provádí kontrolu nebo dotazování v souladu se svým vnitrostátním právem jménem jiného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž podle čl. 22 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003, měla by přítomnost a pomoc úředníků z žádajícího orgánu umožnit dosažení vyšší účinnosti těchto kontrol a dotazování poskytnutím dodatečných zdrojů, znalostí a technické odbornosti. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly být rovněž oprávněny požádat jiné vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž o pomoc při zjišťování, zda došlo k selhání podniků nebo sdružení podniků při dodržování vyšetřovacích opatření a rozhodnutí přijatých žádajícími vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž.

(69)  Je třeba zavést ujednání, která vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž umožní požádat o vzájemnou pomoc při oznamování dokumentů týkajících se uplatňování článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU na přeshraničním základě stranám řízení nebo jiným podnikům, sdružením podniků nebo fyzickým osobám, jež mohou být adresáty takových oznámení. Obdobně by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly mít možnost požádat o výkon rozhodnutí o uložení pokut či penále orgány v jiných členských státech, pokud žádající orgán vynaložil přiměřené úsilí k zjištění toho, že podnik, od něhož mají být pokuty nebo penále vymáhány, nedisponuje v členském státě žádajícího orgánu dostatečným majetkem. Členské státy by rovněž měly stanovit, že zejména v případě, kdy podnik, od něhož lze pokutu nebo penále vymáhat, není usazen v členském státě žádajícího orgánu, může dožádaný orgán vymáhat výkon rozhodnutí přijatých žádajícím orgánem, a to na žádost žádajícího orgánu. Takto by se zajistilo účinné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU a přispělo k řádnému fungování vnitřního trhu. S cílem zajistit, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž věnovaly žádostem o vzájemnou pomoc dostatečné zdroje, a s cílem poskytování takové pomoci motivovat, by dožádané orgány měly mít možnost získat zpět náklady vynaložené při poskytování této pomoci. Takovou vzájemnou pomocí není dotčeno uplatňování rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV(4).

(70)  Aby bylo zajištěno účinné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, je nutné stanovit splnitelná pravidla týkající se ▌promlčecích lhůt. V systému souběžných pravomocí by měl být běh vnitrostátních promlčecích lhůt pozastaven nebo přerušen po dobu trvání řízení u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž jiného členského státu nebo u Komise. Takové pozastavení nebo přerušení by nemělo členským státům bránit v tom, aby zachovaly nebo zavedly objektivní promlčecí lhůty, pokud délka těchto objektivních promlčecích lhůt nebude v praxi znemožňovat či nadměrně ztěžovat účinné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(71)  Aby bylo zajištěno účinné a efektivní projednávání případů v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, měly by v členských státech, ve kterých je jako vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž za účelem prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, jak je uvedeno v článcích 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 16 této směrnice, určen nejen vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž, ale i vnitrostátní soudní orgán pro hospodářskou soutěž, mít vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž možnost podat žalobu přímo vnitrostátnímu soudnímu orgánu pro hospodářskou soutěž. Jestliže vnitrostátní soudy jednají v řízení zahájeném proti rozhodnutím vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž uplatňujících články 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU ▌ ▌, měly by mít vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž samy o sobě plné právo účastnit se řízení jako žalobce nebo žalovaný a požívat stejných práv jako takovýto veřejný účastník řízení.

(72)  Riziko zveřejnění sebeusvědčujících materiálů mimo rámec šetření, pro jehož účely byly poskytnuty, by mohlo oslabit motivaci potenciálních žadatelů o shovívavost ke spolupráci s orgány pro hospodářskou soutěž. V důsledku toho by měly být informace poskytnuté v prohlášeních v rámci programu shovívavosti, bez ohledu na formu těchto prohlášení, které byly získány přístupem ke spisu, použity pouze tehdy, je-li to nezbytné k výkonu práva na obhajobu v řízení u vnitrostátních soudů v určitých velmi omezených případech, které přímo souvisejí s věcí, s ohledem na niž byl umožněn přístup. To by nemělo orgánům pro hospodářskou soutěž bránit ve zveřejňování jejich rozhodnutí v souladu s platnými unijními či vnitrostátními právními předpisy.

(73)  Důležitým prvkem při prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU jsou důkazy. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž by měly mít možnost zvážit příslušné důkazy bez ohledu na to, zda jsou v písemné, ústní, elektronické či zaznamenané podobě ▌. To by mělo zahrnovat možnost využít záznamy tajně pořízené fyzickými nebo právnickými osobami, které nejsou orgány veřejné moci, nejsou-li tyto záznamy jediným zdrojem důkazů. Tím by nemělo být dotčeno právo být vyslechnut ani přípustnost jakýchkoli záznamů pořízených nebo získaných orgány veřejné moci. Obdobně by vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly mít možnost považovat elektronické zprávy za relevantní důkazy, bez ohledu na to, zda se tyto zprávy zdají být nepřečtené nebo zda byly vymazány.

(74)  Zajištění toho, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly potřebné pravomoci pro účinnější prosazování, posiluje potřebu úzké spolupráce a účinné mnohostranné i dvoustranné komunikace v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž. Ta by měla zahrnovat vývoj měkkých opatření na usnadnění a podporu provádění této směrnice.

(75)  Na podporu úzké spolupráce v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž by Komise měla udržovat, rozvíjet, hostovat, provozovat a podporovat centrální informační systém (systém Evropské sítě pro hospodářskou soutěž) v souladu s příslušnými normami důvěrnosti, ochrany údajů a zabezpečení údajů. Účinné a efektivní fungování Evropské sítě pro hospodářskou soutěž závisí na interoperabilitě. Ze souhrnného rozpočtu Unie by měly být hrazeny náklady na údržbu, rozvoj, hostování, uživatelskou podporu a provoz systému Evropské sítě pro hospodářskou soutěž a další administrativní náklady vynaložené v souvislosti s fungováním Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, zejména náklady spojené s pořádáním zasedání. Až do roku 2020 mají být náklady na systém Evropské sítě pro hospodářskou soutěž hrazeny z programu pro řešení interoperability a společné rámce pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (program ISA2), zavedeného rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 2015/2240(5), a to s výhradou dostupných zdrojů programu a kritérií pro způsobilost a stanovení priority.

(76)  Jelikož cílů této směrnice, totiž zajištění toho, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly potřebné záruky nezávislosti, zdroje a pravomoci při prosazování práva a ukládání pokut, aby mohly účinně uplatňovat články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU a vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži souběžně s články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, a zajištění účinného fungování vnitřního trhu a Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu potřebné účinnosti a jednotnosti při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU může být lépe dosaženo na úrovni Unie, zejména vzhledem k územnímu rozsahu směrnice, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(77)  Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech(6) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice se předložení těchto dokumentů považuje za odůvodněné,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tato směrnice stanoví určitá pravidla, která zajišťují, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají potřebné záruky nezávislosti, zdroje a pravomoci při prosazování práva a ukládání pokut, aby mohly účinně uplatňovat články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, takže není narušena hospodářská soutěž na vnitřním trhu, a že vnitrostátní právní předpisy a opatření, jež brání vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž v účinném prosazování pravidel, neznevýhodňují spotřebitele a podniky.

2.  Tato směrnice se vztahuje na uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU a souběžné uplatňování vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži v téže věci. Pokud jde o čl. 31 odst. 3 a 4 této směrnice, vztahuje se tato směrnice i na samostatné uplatňování vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži.

3.  Tato směrnice stanoví určitá pravidla týkající se vzájemné pomoci, která mají zaručit hladké fungování vnitřního trhu a systému úzké spolupráce v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž.

Článek 2

Definice

1.  Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž“ orgán určený členským státem podle článku 35 nařízení (ES) č. 1/2003, který je odpovědný za uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU; členské státy mohou určit jeden či více správních orgánů pro hospodářskou soutěž („vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž“), jakož i soudních orgány („vnitrostátní soudní orgány pro hospodářskou soutěž“);

2)  „vnitrostátním správním orgánem pro hospodářskou soutěž“ správní orgán určený členským státem, aby vykonával všechny nebo některé pravomoci vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž;

3)  „vnitrostátním soudním orgánem pro hospodářskou soutěž“ soudní orgán určený členským státem, aby vykonával některé pravomoci vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž;

4)  „orgánem pro hospodářskou soutěž“ vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž ▌, Komise nebo případně oba tyto orgány společně;

5)  „Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž“ síť orgánů veřejné moci, kterou tvoří vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komise a která poskytuje fórum pro diskusi a spolupráci při uplatňování a prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU;

6)  „vnitrostátními právními předpisy o hospodářské soutěži ustanovení vnitrostátního práva převážně sledující stejný cíl jako články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, která jsou použita ve stejné věci a souběžně s právem Unie v oblasti hospodářské soutěže podle čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003, a v případě čl. 31 odst. 3 a 4 této směrnice i ustanovení vnitrostátního práva, která převážně sledují stejný cíl jako články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, uplatňovaná samostatně, s výjimkou ustanovení vnitrostátního práva, jimiž se stanoví trestní sankce pro fyzické osoby;

7)  „vnitrostátním soudem“ soud členského státu ve smyslu článku 267 Smlouvy o fungování EU;

8)  „odvolacím soudem“ vnitrostátní soud, který je zmocněn přezkoumat řádnými opravnými prostředky rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž nebo soudní rozhodnutí týkající se uvedených rozhodnutí, bez ohledu na to, zda má tento soud pravomoc rozhodovat o porušení právních předpisů o hospodářské soutěži;

9)  „řízením za účelem prosazení práva“ řízení u orgánu pro hospodářskou soutěž týkající se uplatňování článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, dokud tento orgán pro hospodářskou soutěž toto řízení neskončí přijetím rozhodnutí podle článku 10, 12 nebo 13 této směrnice, pokud jde o vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, nebo rozhodnutí podle článku 7, 9 nebo 10 nařízení (ES) č. 1/2003, pokud jde o Komisi, nebo nedospěje k závěru, že z jeho strany neexistují důvody pro přijetí dalšího opatření;

10)  „podnikem“ uvedeným v článcích 101 a 102 Smlouvy o fungování EU jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu na jeho právní formu a způsob jeho financování ▌;

11)  ▌„kartelem“ dohoda ▌nebo jednání ve vzájemné shodě mezi dvěma či více soutěžiteli s cílem koordinovat jejich soutěžní chování na trhu nebo ▌ovlivňovat příslušné parametry hospodářské soutěže, a to prostřednictvím praktik, jako je mimo jiné stanovování či koordinace kupních nebo prodejních cen či jiných obchodních podmínek, včetně práv duševního vlastnictví, přidělování produkčních nebo prodejních kvót, sdílení trhů a odběratelů, včetně zakázaných dohod uchazečů o veřejnou zakázku, omezování dovozů a vývozů ▌nebo jednání narušujícího hospodářskou soutěž namířeného vůči dalším soutěžitelům ▌;

12)  „tajným kartelem“ kartel, jehož existence je ▌ částečně nebo zcela zatajována;

13)  „prominutím pokuty“ upuštění od uložení pokuty, která by podniku jinak byla uložena za jeho účast na tajném kartelu, představující odměnu za jeho spolupráci s orgánem pro hospodářskou soutěž v rámci programu shovívavosti;

14)  „snížením pokuty“ snížení výše pokuty, která by byla jinak podniku uložena za jeho účast na tajném kartelu, představující odměnu za jeho spolupráci s orgánem pro hospodářskou soutěž v rámci programu shovívavosti;

15)  „shovívavostí“ prominutí a snížení pokuty;

16)  „programem shovívavosti“ program týkající se uplatňování článku 101 Smlouvy o fungování EU nebo příslušného ustanovení vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži, na jehož základě účastník tajného kartelu spolupracuje nezávisle na ostatních podnicích účastnících se tohoto kartelu při šetření orgánu pro hospodářskou soutěž tím, že dobrovolně poskytne informace o kartelu a o své úloze v něm, oplátkou za což je tomuto účastníkovi na základě rozhodnutí nebo v důsledku zastavení řízení prominuta nebo snížena pokuta za jeho účast na kartelu;

17)  „prohlášením v rámci programu shovívavosti“ ústní nebo písemné prohlášení dobrovolně poskytnuté podnikem či fyzickou osobou nebo jejich jménem orgánu pro hospodářskou soutěž, nebo záznam takového prohlášení, popisující poznatky tohoto podniku či fyzické osoby ohledně ▌kartelu a jejich úlohy v něm, které vyhotovily výslovně za tím účelem, aby jim po předložení orgánu pro hospodářskou soutěž byla v rámci programu shovívavosti prominuta nebo snížena pokuta; toto prohlášení nezahrnuje ▌ důkazy, které existují bez ohledu na řízení za účelem prosazení práva, ať již jsou takové informace součástí spisu vedeného u orgánu pro hospodářskou soutěž, či nikoliv, zejména již existující informace;

18)  „návrhem na narovnání“ prohlášení dobrovolně předložené podnikem nebo jeho jménem orgánu pro hospodářskou soutěž, v němž podnik potvrzuje svou účast na porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU nebo vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži a svou odpovědnost za toto porušení nebo uvádí, že svou účast a odpovědnost nezpochybňuje, a vyhotovené výslovně za tím účelem, aby mohl orgán pro hospodářskou soutěž provést zjednodušené nebo zkrácené řízení;

19)  „žadatelem“ podnik, který žádá o prominutí nebo snížení pokuty v rámci programu shovívavosti;

20)  „žádajícím orgánem“ vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, který podává žádost o vzájemnou pomoc podle článku 24,25, 26, 27 nebo 28;

21)  „dožádaným orgánem“ vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, který obdrží žádost o vzájemnou pomoc, a v případě žádosti o pomoc podle článku 25, 26, 27 nebo 28 příslušný veřejný subjekt, který je podle vnitrostátních právních a správních předpisů a správní praxe odpovědný za výkon takových rozhodnutí;

22)  konečným rozhodnutím“ rozhodnutí, které není možno nebo již není možno napadnout řádnými opravnými prostředky.

2.  Má se za to, že veškeré odkazy na uplatňování nebo porušování ▌článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU v této směrnici zahrnují i souběžné uplatňování ▌vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži ▌v téže věci.

KAPITOLA II

ZÁKLADNÍ PRÁVA

Článek 3

Záruky

1.  Řízení o porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, včetně výkonu pravomocí uvedených v této směrnici ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, musí být v souladu s obecnými zásadami práva Unie a Listinou základních práv Evropské unie.

2.  Členské státy zajistí, aby výkon pravomocí uvedených v odstavci 1 podléhal vhodným zárukám z hlediska dodržování práva podniků na obhajobu včetně práva být vyslechnut a práva na účinné prostředky nápravy před soudem ▌.

3.  Členské státy zajistí, aby řízení za účelem prosazení práva u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž byla vedena v přiměřené lhůtě. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž přijaly prohlášení o námitkách, dříve než přijmou rozhodnutí podle článku 10 této směrnice.

KAPITOLA III

NEZÁVISLOST A ZDROJE

Článek 4

Nezávislost

1.  Aby byla zaručena nezávislost vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, členské státy zajistí, aby tyto orgány plnily své povinnosti a vykonávaly své pravomoci nestranně a v zájmu účinného a jednotného uplatňování zmíněných ustanovení, s výhradou přiměřených požadavků na odpovědnost a aniž je dotčena úzká spolupráce mezi orgány pro hospodářskou soutěž v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž.

2.  Členské státy zejména přinejmenším zajistí, aby zaměstnanci a osoby, které ve vnitrostátních správních orgánech pro hospodářskou soutěž přijímají rozhodnutí v rámci výkonu pravomocí podle článků 10 až 13 a 16 této směrnice:

a)  mohli plnit své povinnosti a vykonávat své pravomoci při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU nezávisle na politických a jiných vnějších vlivech;

b)  při plnění svých povinností a výkonu svých pravomocí při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU nevyžadovali ani nepřijímali jakékoli pokyny od vlády či jakéhokoliv jiného veřejného nebo soukromého subjektu, aniž je tím dotčeno právo vlády členského státu vydat ve vhodných případech obecná pravidla, která nesouvisejí s odvětvovými šetřeními nebo konkrétním řízením za účelem prosazení práva; a

c)  se zdrželi jakéhokoli jednání, které není slučitelné s plněním jejich povinností nebo s výkonem jejich pravomocí při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, a podléhali postupům, které zajistí, že se po přiměřenou dobu po odchodu z funkce žádným způsobem nezapojí do řízení za účelem prosazení práva, v nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů.

3.  Osoby, které ve vnitrostátních správních orgánech pro hospodářskou soutěž přijímají rozhodnutí v rámci výkonu pravomocí podle článků 10 až 13 a 16 této směrnice nesmějí být z těchto orgánů propuštěny z důvodů souvisejících s řádným plněním jejich povinností nebo s řádným výkonem jejich pravomocí při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 2 této směrnice. Mohou být propuštěny pouze tehdy, pokud přestaly splňovat podmínky nezbytné k plnění svých povinností nebo se podle vnitrostátního práva dopustily závažného pochybení. Podmínky nezbytné k plnění jejich povinností a jednání, které představuje závažné pochybení, se předem stanoví ve vnitrostátním právu, s přihlédnutím k nutnosti zajistit účinné prosazování.

4.  Členské státy zajistí, aby osoby, které ve vnitrostátních správních orgánech pro hospodářskou soutěž přijímají rozhodnutí, byly vybírány, přijímány nebo jmenovány na základě jasných a transparentních postupů, předem stanovených ve vnitrostátním právu.

5.   Vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž mají pravomoc stanovit své priority s ohledem na plnění úkolů při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 2 této směrnice. Mají-li vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž povinnost posoudit formální stížnosti ▌, mají rovněž pravomoc takové stížnosti zamítnout z důvodu, že je nepovažují za prioritu v oblasti prosazování. Tímto není dotčena pravomoc vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž zamítnout stížnosti z jiných důvodů stanovených ve vnitrostátním právu.

Článek 5

Zdroje

1.  Členské státy přinejmenším zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných zaměstnanců a dostatečné finanční▌, technické a technologické zdroje nezbytné pro účinné plnění jejich povinností a pro účinný výkon jejich pravomocí při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, jak je stanoveno v odstavci 2 tohoto článku.

2.  Pro účely odstavce 1 jsou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž přinejmenším oprávněny provádět šetření za účelem uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, přijímat rozhodnutí uplatňující uvedená ustanovení na základě článku 5 nařízení (ES) č. 1/2003 a úzce spolupracovat v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž v zájmu zajištění účinného a jednotného uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. V rozsahu stanoveném vnitrostátním právem jsou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž rovněž oprávněny ve vhodných případech poskytovat poradenství veřejným orgánům a subjektům ohledně legislativních, regulačních a správních opatření, která mohou mít dopad na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, jakož i podporovat informovanost veřejnosti o článcích 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

3.  Aniž jsou dotčena vnitrostátní rozpočtová pravidla a postupy, členské státy zajistí, aby byla vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž zaručena nezávislost při vynakládání přidělených rozpočtových prostředků za účelem plnění jejich povinností stanovených v odstavci 2.

4.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž podávaly pravidelně zprávy o své činnosti a o svých zdrojích vládnímu nebo parlamentnímu orgánu. Členské státy zajistí, aby tyto zprávy obsahovaly informace o jmenování a propouštění členů rozhodovacího orgánu, o výši zdrojů, které byly přiděleny v příslušném roce, a o veškerých změnách této částky ve srovnání s předchozími roky. Tyto zprávy se zveřejní.

KAPITOLA IV

PRAVOMOCI

Článek 6

Pravomoc kontrolovat podnikatelské prostory

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž byly při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU oprávněny provádět veškeré nezbytné neohlášené kontroly podniků a sdružení podniků. Členské státy zajistí, aby úředníci a jiné doprovázející osoby zmocněné nebo jmenované vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž k provedení takových kontrol byli přinejmenším oprávněni:

a)  vstupovat do všech prostor, na pozemky a do dopravních prostředků podniků a sdružení podniků;

b)  kontrolovat účetní knihy a ostatní obchodní záznamy, bez ohledu na to, na jakém nosiči jsou uloženy, a měli právo na přístup k veškerým informacím, které jsou dostupné subjektu, jehož se kontrola týká;

c)  pořizovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z těchto účetních knih nebo obchodních záznamů, a pokud to pokládají za vhodné, pokračovat v tomto vyhledávání informací a vybírání kopií nebo výpisů v prostorách vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž či v jakýchkoli jiných prostorách k tomu určených;

d)  zapečetit jakékoli podnikatelské prostory a účetní knihy nebo obchodní záznamy po dobu a v rozsahu, které jsou nezbytné pro kontrolu;

e)  požádat kteréhokoli zástupce nebo zaměstnance podniku nebo sdružení podniků o vysvětlení skutečností nebo dokumentů týkajících se předmětu a účelu kontroly a zaznamenávat odpovědi.

2.  Členské státy zajistí, aby se podniky a sdružení podniků musely podrobit kontrolám podle odstavce 1. Členské státy rovněž zajistí, aby v případě, že se podnik či sdružení podniků odmítá podrobit kontrole nařízené vnitrostátním správním orgánem pro hospodářskou soutěž nebo povolené vnitrostátním justičním orgánem, byly vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž oprávněny si vyžádat nezbytnou pomoc policie nebo rovnocenného donucovacího orgánu tak, aby mohly kontrolu provést. Tuto pomoc si lze vyžádat rovněž jako preventivní opatření.

3.  Tímto článkem nejsou dotčeny požadavky vnitrostátního práva na předchozí souhlas vnitrostátního justičního orgánu k provedení takové kontroly.

Článek 7

Pravomoc kontrolovat jiné prostory

1.  Členské státy zajistí, aby v případě, že existuje důvodné podezření, že účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy související s předmětem kontroly, které mohou mít význam pro prokázání porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, jsou uchovávány v jakýchkoli jiných prostorách, na pozemcích nebo v dopravních prostředcích jiných než uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. a) této směrnice, včetně obydlí ředitelů, vedoucích pracovníků a dalších zaměstnanců podniků nebo sdružení podniků, byly vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž oprávněny provést neohlášené kontroly v těchto jiných prostorách, na pozemcích a v dopravních prostředcích.

2.  Tyto kontroly nesmí být provedeny bez předchozího souhlasu vnitrostátního justičního orgánu.

3.  Členské státy zajistí, aby úředníci a jiné doprovázející osoby zmocněné nebo jmenované vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž k provedení kontroly podle odstavce 1 tohoto článku měli přinejmenším pravomoci stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. a), b) a c) a odst. 2.

Článek 8

Žádosti o informace

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž mohly ▌ od podniků a sdružení podniků požadovat, aby ve stanovené a přiměřené lhůtě poskytly veškeré nezbytné informace pro uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Tyto žádosti o informace musí být přiměřené a nesmí adresáty nutit k tomu, aby přiznali porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Povinnost poskytnout veškeré nezbytné informace se vztahuje na informace, k nimž mají dané podniky nebo sdružení podniků přístup. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají rovněž pravomoc požadovat, aby jakékoli jiné fyzické nebo právnické osoby poskytly ve stanovené a přiměřené lhůtě informace, jež mohou být relevantní pro účely uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

Článek 9

Dotazování

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž měly přinejmenším pravomoc předvolat k dotazování jakéhokoli zástupce podniku nebo sdružení podniků, jakéhokoli zástupce jiné právnické osoby a jakoukoli fyzickou osobu, kteří by mohli mít k dispozici informace relevantní pro účely uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

Článek 10

Zjištění a ukončení porušování předpisů

1.  Členské státy zajistí, aby v případě, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž zjistí porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, mohly tyto orgány dotyčným podnikům a sdružením rozhodnutím nařídit, aby toto porušování ukončily. Za tímto účelem mohou uložit nápravná opatření z hlediska tržního chování nebo strukturální nápravná opatření, která jsou přiměřená danému porušení a nezbytná k jeho účinnému ukončení. Mají-li vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž na výběr mezi dvěma stejně účinnými nápravnými opatřeními, zvolí v souladu se zásadou proporcionality to nápravné opatření, které je pro podnik nejméně omezující.

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly pravomoc konstatovat, že k porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU došlo v minulosti.

2.  Jestliže vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž poté, co informují Komisi v souladu s čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003, rozhodnou, že neexistují důvody pro pokračování v řízení za účelem prosazení práva, a v důsledku toho řízení za účelem prosazení práva skončí, členské státy zajistí, aby o tom tyto vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž vyrozuměly Komisi.

Článek 11

Předběžná opatření

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní ▌orgány pro hospodářskou soutěž měly pravomoc z vlastního podnětu rozhodnutím nařídit podnikům a sdružením podniků předběžná opatření, a to přinejmenším v naléhavých případech, kdy hrozí vážná a nenapravitelná škoda hospodářské soutěži, na základě zjištění zjevného porušení článku 101 nebo článku 102 Smlouvy o fungování EU. Takové rozhodnutí musí být přiměřené a platit buď po dobu určitou, která může být prodloužena, pokud je to nezbytné a vhodné, nebo po dobu, než je přijato konečné rozhodnutí. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž informují o uložení těchto předběžných opatření Evropskou síť pro hospodářskou soutěž.

2.  Členské státy zajistí, aby zákonnost předběžných opatření uvedených v odstavci 1, včetně jejich přiměřenosti, mohla být přezkoumána prostřednictvím zrychlených odvolacích řízení.

Článek 12

Závazky

1.  Členské státy zajistí, aby v řízení za účelem prosazení práva zahájeném za účelem přijetí rozhodnutí směřujícího k ukončení porušování článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU mohl vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž po formálním či neformálním zjištění názorů účastníků trhu prohlásit prostřednictvím rozhodnutí závazky nabídnuté podniky nebo sdruženími podniků za závazné, jestliže tyto závazky reagují na výhrady, jež vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž vyslovil. Takové rozhodnutí může být přijato na dobu určitou a musí konstatovat, že pominuly důvody pro zásah dotyčného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž.

2.  Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly účinné pravomoci ke sledování toho, jak jsou plněny závazky uvedené v odstavci 1.

3.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly možnost znovu zahájit řízení za účelem prosazení práva, pokud došlo k podstatné změně některé skutečnosti, na níž bylo rozhodnutí uvedené v odstavci 1 založeno, pokud podniky nebo sdružení podniků jednají v rozporu se svými závazky nebo pokud bylo rozhodnutí uvedené v odstavci 1 založeno na neúplných, nesprávných nebo zavádějících informacích stran.

KAPITOLA V

POKUTY A PENÁLE

Článek 13

Pokuty ukládané podnikům a sdružením podniků

1.  ▌Členské státy zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž mohly rozhodnutím v jimi vedeném řízení za účelem prosazení práva uložit podnikům a sdružením podniků účinné, přiměřené a odrazující pokuty, pokud tyto podniky či sdružení podniků úmyslně nebo z nedbalosti poruší článek 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, nebo aby mohly uložení takovýchto pokut požadovat v jiném než trestním soudním řízení.

2.  ▌Členské státy přinejmenším zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž mohly rozhodnutím v jimi vedeném řízení za účelem prosazení práva uložit podnikům a sdružením podniků účinné, přiměřené a odrazující pokuty, nebo aby mohly uložení takovýchto pokut požadovat v jiném než trestním soudním řízení. Tyto pokuty se stanoví v poměru k celkovému celosvětovému obratu daných podniků nebo sdružení podniků, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

a)  se tyto podniky nebo sdružení podniků nepodrobí kontrole podle čl. 6 odst. 2;

b)  byly porušeny pečeti umístěné úředníky nebo jinými doprovázejícími osobami zmocněnými nebo jmenovanými vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž podle čl. 6 odst. 1 písm. d);

c)  v reakci na žádost podle čl. 6 odst. 1 písm. e) tyto podniky nebo sdružení podniků uvedou nesprávnou nebo zavádějící odpověď či neposkytnou nebo odmítnou poskytnout úplnou odpověď ▌;

d)  v reakci na žádost ▌ podle článku 8 tyto podniky nebo sdružení podniků poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace či neposkytnou informace ve stanovené lhůtě;

e)  tyto podniky nebo skupiny podniků se nedostaví k dotazování podle článku 9;

f)  tyto podniky nebo sdružení podniků nedodržují rozhodnutí uvedené v článcích 10, 11 a 12.

3.   Členské státy zajistí, aby řízení uvedená v odstavcích 1 a 2 umožňovala uložit účinné, přiměřené a odrazující pokuty.

4.  Tímto článkem nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které umožňují ukládání sankcí v trestním soudním řízení, pokud použitím těchto právních předpisů není narušeno účinné a jednotné prosazování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

5.  Členské státy zajistí, aby se pod pojmem „podnik“ pro účely ukládání pokut mateřským společnostem a právním a hospodářským nástupcům podniků rovněž rozuměli tyto společnosti a nástupci podniků.

Článek 14

Výpočet pokut

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž při stanovování výše pokuty ukládané za porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU přihlížely k jeho závažnosti a k délce jeho trvání.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž při stanovování výše pokuty ukládané za porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU mohly v souladu s čl. 18 odst. 3 směrnice 2014/104/EU přihlédnout k případnému odškodnění vyplacenému v rámci smírného narovnání.

3.  Členské státy zajistí, aby v případě, že sdružení podniků je uložena pokuta za porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU při zohlednění obratu jeho členů a sdružení samo není platby schopné, bylo sdružení povinno požadovat příspěvky na pokrytí pokuty od svých členů.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě, že příspěvky uvedené v odstavci 3 nejsou sdružení podniků uhrazeny v plné výši ve lhůtě stanovené vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, mohly vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž požadovat platbu ▌pokuty přímo od všech podniků, jejichž zástupci byli členy rozhodovacích orgánů tohoto sdružení. Je-li to nezbytné k zajištění platby pokuty v plné výši, mohou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž poté, co požádaly o platbu zmíněné podniky, požádat o platbu zbývající částky pokuty také jakéhokoli člena sdružení, který působil na trhu, na němž k porušení došlo. Platba podle tohoto odstavce se však nevyžaduje od těch podniků, které doloží, že rozhodnutí sdružení vedoucí k porušení neprovedly, a které před zahájením šetření případu buď o jeho existenci nevěděly, nebo se od něj aktivně distancovaly.

Článek 15

Maximální výše pokuty

1.  Členské státy zajistí, aby ▌maximální výše pokuty, kterou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohou uložit každému podniku nebo sdružení podniků, jež se podílely na porušení článků 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, nebyla nižší než 10 % celosvětového obratu tohoto podniku nebo sdružení podniků za hospodářský rok, který předchází přijetí rozhodnutí uvedeného v čl. 13 odst. 1.

2.  Pokud porušení předpisů sdružením podniků souvisí s činností jeho členů, nesmí být maximální výše pokuty nižší než 10 % součtu celkového celosvětového obratu každého člena sdružení, který působí na trhu, jehož se porušení sdružení týká. Finanční povinnost každého podniku s ohledem na platbu pokuty však nesmí přesáhnout maximální výši stanovenou podle odstavce 1.

Článek 16

Penále

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž mohly rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků účinné, přiměřené a odrazující penále. Toto penále se stanoví v poměru k průměrnému dennímu celkovému celosvětovému obratu těchto podniků nebo sdružení podniků za předchozí hospodářský rok za každý den prodlení a vypočte se ode dne stanoveného v uvedeném rozhodnutí, aby dané podniky nebo sdružení podniků přinutilo přinejmenším:

a)  poskytnout úplné a správné informace v reakci na žádost podle článku 8;

b)  dostavit se k dotazování podle článku 9.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků účinné, přiměřené a odrazující penále. Toto penále se stanoví v poměru k průměrnému dennímu celkovému celosvětovému obratu těchto podniků nebo sdružení podniků za předchozí hospodářský rok za každý den prodlení a vypočte se ode dne stanoveného v uvedeném rozhodnutí, aby dané podniky nebo sdružení podniků přinutilo přinejmenším:

a)  podrobit se kontrole podle čl. 6 odst. 2;

b)  dodržovat rozhodnutí podle článků 10, 11 a 12.

KAPITOLA VI

PROGRAMY SHOVÍVAVOSTI PRO TAJNÉ KARTELY

Článek 17

Prominutí pokuty

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž zavedly programy shovívavosti, které jim umožní promíjet podnikům pokuty výměnou za poskytnutí informací o jejich účasti na tajném kartelu. Tím není dotčena možnost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž mít programy shovívavosti i pro jiná porušení předpisů, než jsou tajné kartely, nebo mít programy shovívavosti umožňující přiznávat prominutí pokuty fyzickým osobám.

2.  Členské státy zajistí, aby prominutí pokuty bylo přiznáno pouze tehdy, pokud žadatel:

a)  splňuje podmínky stanovené v článku 19;

b)  poskytne informace o své účasti na tajném kartelu a

c)  jako první předloží důkazy, které:

i)  v době, kdy vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž obdrží žádost, umožní tomuto orgánu provést cílenou kontrolu v souvislosti s tajným kartelem, za předpokladu, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž neměl dosud k dispozici dostatečné důkazy pro provedení takové kontroly, nebo již tuto kontrolu neprovedl; nebo

ii)  jsou podle názoru vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž dostatečné k tomu, aby mohl zjistit porušení, na které se vztahuje program shovívavosti, za předpokladu, že tento orgán ▌dosud neměl k dispozici dostatečné důkazy umožňující zjistit toto porušení a že žádnému jinému podniku předtím nevznikl v souvislosti s tímto tajným kartelem nárok na prominutí pokuty podle bodu i).

3.  Členské státy zajistí, aby pro prominutí pokuty byly způsobilé všechny podniky s výjimkou podniků, které učinily kroky s cílem donutit jiné podniky připojit se k tajnému kartelu nebo v něm setrvat.

4.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž informovaly žadatele o tom, zda mu byla, či nebyla podmínečně prominuta pokuta. Žadatel může požádat, aby byl vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž písemně informován o výsledku své žádosti.  Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž žádost o prominutí pokuty zamítne, může dotčený žadatel požádat tento vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, aby jeho žádost posoudil jako žádost o snížení pokuty.

Článek 18

Snížení pokuty

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž zavedly programy shovívavosti, které jim umožní snížit pokuty podnikům, které nejsou způsobilé k jejich prominutí. Tím není dotčena možnost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž mít programy shovívavosti i pro jiná porušení předpisů, než jsou tajné kartely, nebo mít programy shovívavosti umožňující přiznávat snížení pokut fyzickým osobám.

2.  Členské státy zajistí, aby snížení pokut bylo přiznáno pouze tehdy, pokud žadatel:

a)  splňuje podmínky stanovené v článku 19;

b)  poskytne informace o své účasti na tajném kartelu a

c)  předloží důkazy o údajném tajném kartelu, které představují významnou přidanou hodnotu za účelem prokázání porušení, na které se vztahuje program shovívavosti, v porovnání s důkazy, které má vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž k dispozici v době podání žádosti.

3.  Členské státy zajistí, aby v případě, že žadatel ▌předloží přesvědčivé důkazy, které vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž ▌použije k prokázání dalších skutečností, jež vedou k zvýšení pokut v porovnání s pokutami, jež by jinak byly účastníkům tajného kartelu uloženy, vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž nevezme tyto další skutečnosti v úvahu při stanovování jakékoliv pokuty, která má být uložena žadateli o snížení pokuty, jenž tyto důkazy poskytl.

Článek 19

Obecné podmínky shovívavosti

Členské státy zajistí, že žadatel musí splňovat následující podmínky, aby byl způsobilý pro shovívavost v souvislosti s účastí na tajném kartelu:

a)  nejpozději bezprostředně po podání žádosti o shovívavost ukončil svou účast na údajném tajném kartelu s výjimkou činností, které jsou podle názoru příslušného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž přiměřeně nezbytné k zajištění integrity jeho šetření;

b)  skutečně, plně, průběžně a pohotově spolupracuje s vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž od okamžiku podání žádosti do doby, než orgán ukončí řízení za účelem prosazení práva vůči všem stranám, kterých se šetření týká, přijetím rozhodnutí či řízení za účelem prosazení práva ukončí jinak; v rámci této spolupráce:

i)  pohotově poskytuje vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž veškeré důležité informace a důkazy související s údajným tajným kartelem, které žadatel získá nebo ke kterým má přístup, a to zejména:

–  název a adresu žadatele,

–  názvy všech ostatních podniků, které se účastní nebo účastnily údajného tajného kartelu,

–  podrobný popis údajného tajného kartelu včetně dotčených výrobků, dotčených území, doby trvání a povahy jednání údajného tajného kartelu,

–  informace o veškerých minulých či případných budoucích žádostech o shovívavost podaných v souvislosti s údajným tajným kartelem u jakéhokoli jiného orgánu pro hospodářskou soutěž nebo u orgánů pro hospodářskou soutěž třetích zemí;

ii)  je vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž k dispozici a reaguje na jakékoli požadavky, které mohou přispět k zjištění dotčených skutečností;

iii)  umožní, aby ředitelé, vedoucí pracovníci a další zaměstnanci byli vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž k dispozici pro účely dotazování, a vynaloží přiměřené úsilí, aby pro tento účel byli k dispozici i bývalí ▌ ředitelé, vedoucí pracovníci a další zaměstnanci;

iv)  nezničí, nepadělá nebo nezatají důležité informace nebo důkazy a

v)  nezveřejní žádnou skutečnost o podání své žádosti o shovívavost ani cokoli z jejího obsahu dříve, než vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž vydá v řízení za účelem prosazení práva, které u něj probíhá, své námitky, není-li dohodnuto jinak, a

c)  v době, kdy zvažuje podání žádosti o shovívavost vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž, nesmí:

i)  zničit, padělat nebo zatajit důkazy o údajném tajném kartelu nebo

ii)  sdělit žádnou skutečnost o podání žádosti o shovívavost ani cokoli z jejího obsahu s výjimkou sdělení těchto skutečností jakémukoli jinému orgánu pro hospodářskou soutěž nebo orgánům pro hospodářskou soutěž třetích zemí.

Článek 20

Forma prohlášení v rámci programu shovívavosti

1.  Členské státy zajistí, aby žadatelé měli možnost předkládat prohlášení v rámci programu shovívavosti v souvislosti s úplnými nebo zjednodušenými žádostmi písemně a aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž rovněž disponovaly systémem, který umožňuje tato prohlášení přijímat buď ústně, nebo jinými prostředky, které žadatelům umožňují, aby předkládaná prohlášení nemuseli mít v držení, úschově nebo pod kontrolou.

2.  Na žádost žadatele vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž potvrdí přijetí úplné nebo zjednodušené žádosti písemně, s uvedením dne a času podání žádosti.

3.  Žadatelé jsou oprávněni předkládat prohlášení v rámci programu shovívavosti v souvislosti s úplnými nebo zjednodušenými žádostmi v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu dotyčného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, nebo v jiném úředním jazyce Unie, určeném vzájemnou dohodou mezi vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž a žadatelem.

Článek 21

Rezervace pořadí žádostí o prominutí pokuty

1.  Členské státy zajistí, aby podnikům, které chtějí podat žádost o prominutí pokuty, bylo možné nejprve na jejich žádost rezervovat pořadí žádosti o shovívavost, a to na dobu ▌, kterou v jednotlivých případech stanoví vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, aby žadatel mohl shromáždit nezbytné informace a důkazy ke splnění příslušných důkazních kritérií pro prominutí pokuty.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly o vyhovění žádosti podle odstavce 1 rozhodnout dle svého uvážení.

Podnik podávající tuto žádost poskytne vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž tyto informace, jsou-li k dispozici:

a)  název a adresu žadatele;

b)  skutečnost, na níž se zakládají obavy, které vedly k podání žádosti;

c)  názvy všech ostatních podniků, které se účastní nebo účastnily údajného tajného kartelu;

d)  dotčené výrobky a území;

e)  dobu trvání a povahu jednání údajného tajného kartelu;

f)  informace o veškerých minulých či možných budoucích žádostech o shovívavost podaných v souvislosti s údajným tajným kartelem u jakéhokoli jiného orgánu pro hospodářskou soutěž nebo orgánů pro hospodářskou soutěž třetích zemí.

3.  Členské státy zajistí, aby veškeré informace a důkazy poskytnuté žadatelem během doby stanovené v souladu s odstavcem 1 byly považovány za poskytnuté v době podání původní žádosti.

4.  Žadatel je oprávněn podat žádost podle odstavce 1 v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu dotyčného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, nebo v jiném úředním jazyce Unie, určeném vzájemnou dohodou mezi vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž a žadatelem.

5.  Členské státy mohou rovněž stanovit, že podniky, které chtějí podat žádost o snížení pokut, mají možnost nejprve rezervovat pořadí žádosti o shovívavost.

Článek 22

Zjednodušené žádosti

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž přijímaly zjednodušené žádosti od žadatelů, kteří požádali Komisi o shovívavost, ať již formou žádosti o rezervaci pořadí nebo podáním úplné žádosti ▌ v souvislosti s týmž údajným tajným kartelem, pokud se tyto žádosti vztahují na více než tři členské státy jakožto dotčená území.

2.  Zjednodušené žádosti spočívají ve stručném popisu všech těchto skutečností ▌:

a)  název a adresa žadatele;

b)  názvy všech ostatních stran údajného tajného kartelu;

c)  dotčené výrobky a území;

d)  doba trvání a povaha jednání údajného tajného kartelu;

e)  členský stát nebo státy, ve kterých se pravděpodobně nacházejí důkazy o údajném tajném kartelu, a

f)  informace o veškerých minulých či možných budoucích žádostech o shovívavost podaných v souvislosti s údajným tajným kartelem u jakéhokoli jiného orgánu pro hospodářskou soutěž nebo orgánů pro hospodářskou soutěž třetích zemí.

3.   Pokud v souvislosti s týmž údajným tajným kartelem obdrží Komise úplnou žádost a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž obdrží zjednodušené žádosti, měla by být během doby, než se vyjasní, zda se Komise případem bude zabývat zcela nebo zčásti, a to zejména při poskytování pokynů žadateli ohledně vedení jakéhokoli dalšího vnitřního šetření, hlavním kontaktním orgánem žadatele Komise. Během této doby Komise informuje dotčené vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž na jejich žádost o aktuálním stavu.

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly před výzvou k podání úplné žádosti podle odstavce 5 požadovat od žadatele konkrétní upřesnění týkající se pouze skutečností uvedených v odstavci 2.

4.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, které obdrží zjednodušenou žádost, při jejím obdržení ověřily, zda v souvislosti s týmž údajným tajným kartelem neobdržely již dříve ▌ zjednodušenou nebo úplnou žádost od jiného žadatele. Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž takovou žádost od jiného žadatele neobdržel a má za to, že zjednodušená žádost splňuje požadavky odstavce 2, informuje o tom žadatele.

5.  Členské státy zajistí, aby poté, co Komise informuje dotčené vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, že se daným případem nehodlá zabývat ani zcela ani částečně, byla žadatelům poskytnuta příležitost předložit dotčeným vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž úplné žádosti ▌. Pouze za výjimečných okolností, pokud je to nezbytně nutné pro vymezení nebo přidělení případu, může vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž vyzvat žadatele, aby předložil úplnou žádost ještě předtím, než Komise informuje dotčené vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, že se daným případem nehodlá zabývat ani zcela ani částečně. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají pravomoc stanovit přiměřenou lhůtu, ve které má žadatel podat úplnou žádost spolu s odpovídajícími důkazy a informacemi. Tím není dotčeno právo žadatele dobrovolně podat úplnou žádost již v dřívější fázi.

6.  Členské státy zajistí, aby se v případě, že žadatel podá ve lhůtě stanovené vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž úplnou žádost podle odstavce 5, považovala tato úplná žádost za podanou v době podání zjednodušené žádosti, a to za předpokladu, že se zjednodušená žádost týká stejných dotčených výrobků a území a téže doby trvání údajného tajného kartelu jako žádost o shovívavost předložená Komisi, která mohla být aktualizována.

Článek 23

Vzájemný vztah mezi žádostmi o prominutí pokuty a sankcemi ukládanými fyzickým osobám

1.  Členské státy zajistí, aby stávající a bývalí ▌ ředitelé, vedoucí pracovníci a další zaměstnanci žadatelů o prominutí pokuty u orgánů pro hospodářskou soutěž byli v souvislosti s jejich účastí na tajném kartelu, jehož se žádost o prominutí pokuty týká, plně chráněni před ▌sankcemi ukládanými ve správních a jiných než trestních soudních řízeních za porušení vnitrostátních právních předpisů sledujících převážně stejné cíle, které sleduje článek 101 Smlouvy o fungování EU, jestliže:

a)  žádost o prominutí pokuty předložená podnikem orgánu pro hospodářskou soutěž, který se případem zabývá, splňuje požadavky stanovené v čl. 17 odst. 2 písm. b) a c);

b)  tito stávající a bývalí ředitelé, vedoucí pracovníci a další zaměstnanci v tomto ohledu aktivně spolupracují s orgánem pro hospodářskou soutěž, který se případem zabývá, a

c)  žádost o prominutí pokuty byla podnikem předložena dříve, než byli uvedení stávající a bývalí ředitelé, vedoucí pracovníci a další dotčení zaměstnanci příslušnými orgány členského státu informováni o řízení vedoucím k uložení sankcí podle tohoto odstavce.

2.  Členské státy zajistí, aby stávající a bývalí ředitelé, vedoucí pracovníci a další zaměstnanci žadatelů o prominutí pokuty u orgánů pro hospodářskou soutěž byli v souvislosti s jejich účastí na tajném kartelu, jehož se žádost o prominutí pokuty týká, chráněni před sankcemi ukládanými v trestních řízeních za porušení vnitrostátních právních předpisů sledujících převážně stejné cíle, které sleduje článek 101 Smlouvy o fungování EU, jestliže splňují podmínky stanovené v odstavci 1 a aktivně spolupracují s příslušným orgánem činným v trestním řízení. Pokud není podmínka spolupráce s příslušným orgánem činným v trestním řízení splněna, může tento orgán zahájit šetření.

3.  V zájmu zajištění souladu se stávajícími základními zásadami svého právního systému mohou členské státy odchylně od odstavce 2 stanovit, že příslušné orgány mohou od uložení sankce upustit nebo sankci, která má být uložena v trestním řízení, pouze zmírnit, jestliže přínos osob uvedených v odstavci 2 k odhalení a šetření tajného kartelu převažuje nad zájmem na jejich stíhání nebo potrestání.

4.  Aby mohla ochrana uvedená v odstavcích 1, 2 a 3 fungovat v situacích zahrnujících více než jednu jurisdikci, členské státy stanoví, že v případech, kdy orgán příslušný pro ukládání sankcí nebo orgán činný v trestním řízení je v jiné jurisdikci než orgán pro hospodářskou soutěž zabývající se daným případem, zajišťuje nezbytné kontakty mezi nimi vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž v jurisdikci orgánu příslušného pro ukládání sankcí nebo orgánu činného v trestním řízení.

5.  Tímto článkem není dotčeno právo obětí, kterým vznikla škoda způsobená porušením právních předpisů o hospodářské soutěži, požadovat náhradu této škody v plné výši v souladu se směrnicí 2014/104/EU.

KAPITOLA VII

VZÁJEMNÁ POMOC

Článek 24

Spolupráce mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž

1.  Členské státy zajistí, aby se v případě, že vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž provádějí kontrolu nebo dotazování jménem a na účet jiných vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž podle článku 22 nařízení (ES) č. 1/2003, mohli úředníci a jiné doprovázející osoby zmocněné nebo jmenované žádajícím vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž účastnit pod dohledem úředníků dožádaného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž této kontroly a aktivně napomáhat dožádanému vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž při kontrole nebo dotazování, jestliže dožádaný vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž vykonává pravomoci uvedené v článcích 6, 7 a 9 této směrnice.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní správní orgány pro hospodářskou soutěž mohly na svém vlastním území v souladu s jejich vnitrostátním právem vykonávat pravomoci uvedené v článcích 6 až 9 této směrnice jménem a na účet jiných vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž za účelem zjištění, zda ze strany podniků nebo sdružení podniků došlo k selhání při dodržování vyšetřovacích opatření a rozhodnutí žádajícího vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž uvedených v článcích 6 a 8 až12 této směrnice. Žádající vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž a dožádaný vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž mají pro tyto účely pravomoc vyměňovat si a využívat informace jako důkaz, s výhradou záruk stanovených v článku 12 nařízení (ES) č. 1/2003.

Článek 25

Žádosti o oznámení předběžných námitek a dalších dokumentů

Aniž je dotčena jakákoli jiná forma oznámení učiněného žádajícím orgánem v souladu s pravidly platnými v jeho členském státě, členské státy zajistí, aby na žádost žádajícího orgánu oznámil dožádaný orgán adresátovi jménem žádajícího orgánu:

a)  předběžné námitky vůči údajnému porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU a rozhodnutí uplatňující tyto články ▌;

b)  jakékoliv jiné procesní akty přijaté v rámci řízení za účelem prosazení práva, které by měly být v souladu s vnitrostátním právem oznámeny; a

c)  jakékoliv jiné relevantní dokumenty související s uplatňováním článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, včetně dokumentů souvisejících s výkonem rozhodnutí, kterými se ukládají pokuty nebo penále.

Článek 26

Žádosti o výkon rozhodnutí, kterými se ukládají pokuty nebo penále

1.  Členské státy zajistí, aby na žádost žádajícího orgánu dožádaný orgán vykonal rozhodnutí, kterými se ukládají pokuty nebo penále a která žádající orgán přijal podle článků 13 a 16. To platí pouze v případě, že žádající orgán po vynaložení přiměřeného úsilí na svém území zjistil, že podnik nebo sdružení podniků, od nichž lze pokutu nebo penále vymáhat, ▌ nedisponují v členském státě žádajícího orgánu dostatečným majetkem, který by umožnil získat od nich tuto pokutu nebo penále.

2.  Pro případy, na něž se nevztahuje odstavec 1 tohoto článku, zejména pokud podnik nebo sdružení podniků, od nichž lze pokutu nebo penále vymáhat, nejsou usazeny v členském státě žádajícího orgánu, členské státy stanoví, že dožádaný orgán může na žádost žádajícího orgánu vykonat rozhodnutí, kterými se ukládají pokuty nebo penále, a které bylo přijaté žádajícím orgánem v souladu s články 13 a 16.

Pro účely tohoto odstavce se nepoužije čl. 27 odst. 3 písm. d).

3.  Žádající orgán může požádat pouze o výkon konečného rozhodnutí.

4.  Otázky týkající se promlčecích lhůt pro vymáhání pokut nebo penále se řídí vnitrostátním právem členského státu žádajícího orgánu.

Článek 27

Obecné zásady spolupráce

1.  Členské státy zajistí, aby dožádaný orgán žádosti podle článků 25 a 26 vyřizoval v souladu s vnitrostátním právem svého členského státu.

2.  Žádosti podle článků 25 a 26 jsou vyřizovány bez zbytečného odkladu prostřednictvím jednotného nástroje, k němuž je připojena kopie aktu, jenž má být oznámen nebo vykonán. V tomto jednotném nástroji se uvede:

a)  jméno či název, známá adresa a veškeré další důležité informace nezbytné pro identifikaci adresáta;

b)  shrnutí relevantních skutečností a okolností;

c)  stručný obsah připojené kopie aktu, který má být oznámen nebo vykonán;

d)  název, adresa a další kontaktní údaje dožádaného orgánu a

e)  lhůta, v níž by mělo dojít k oznámení nebo výkonu, jako jsou zákonné nebo promlčecí lhůty.

3.  Kromě požadavků uvedených v odstavci 2 tohoto článku jsou v jednotném nástroji u žádostí podle článku 26 uvedeny:

a)  informace o rozhodnutí umožňující výkon v členském státě žádajícího orgánu;

b)  datum, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným;

c)  výše pokuty nebo penále a

d)  informace dokládající přiměřené úsilí vynaložené žádajícím orgánem za účelem výkonu rozhodnutí na jeho vlastním území.

4.  Jednotný nástroj umožňující výkon dožádaným orgánem je jediným základem pro opatření přijatá za účelem výkonu dožádaným orgánem, s výhradou splnění požadavků stanovených v odstavci 2. Nepodléhá žádnému úkonu uznání, doplnění nebo nahrazení v  členském státě dožádaného orgánu. Dožádaný orgán přijme veškerá nezbytná opatření pro vyřízení této žádosti, ledaže dožádaný orgán uplatní odstavec 6.

5.  Žádající orgán zajistí, aby byl jednotný nástroj zaslán dožádanému orgánu v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu dožádaného orgánu, ledaže se dožádaný orgán a žádající orgán v jednotlivých případech vzájemně dohodnou, že jednotný nástroj může být zaslán i v jiném jazyce. Vyžaduje-li to vnitrostátní právo členského státu dožádaného orgánu, žádající orgán poskytne překlad aktu, který má být oznámen, nebo rozhodnutí umožňujícího vymáhat pokutu nebo penále, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu dožádaného orgánu. Tím není dotčeno právo dožádaného orgánu a žádajícího orgánu vzájemně se v jednotlivém případě dohodnout, že takový překlad lze poskytnout v jiném jazyce.

6.  Dožádaný orgán není povinen žádost podle článku 25 nebo 26 vyřídit, jestliže:

a)  žádost nesplňuje požadavky stanovené v tomto článku; nebo

b)  dožádaný orgán může důvodně prokázat, že by vyřízení žádosti bylo zjevně v rozporu s veřejným pořádkem v členském státě, ve kterém se o výkon žádá.

Jestliže hodlá dožádaný orgán žádost o pomoc podle článku 25 nebo 26 zamítnout nebo požaduje doplňující informace, kontaktuje žádající orgán.

7.  Členské státy zajistí, aby žádající orgán v případě, že o to dožádaný orgán požádá, nesl v plné výši veškeré přiměřené dodatečné náklady, včetně nákladů na překlady a pracovní sílu a administrativní náklady, související s opatřeními přijatými podle článku 24 nebo 25.

8.  Dožádaný orgán může získat zpět v plné výši náklady vzniklé v souvislosti s opatřeními podle článku 26 z pokut nebo penále, které vybral jménem žádajícího orgánu, včetně nákladů na překlady a pracovní sílu a administrativních nákladů. Jestliže se dožádanému orgánu nepodaří pokuty nebo penále vybrat, může požádat žádající orgán, aby nesl vzniklé náklady.

Členské státy mohou dle svého uvážení stanovit, že dožádaný orgán může rovněž získat zpět náklady vzniklé v souvislosti s výkonem těchto rozhodnutí od podniku, od něhož mají být pokuta nebo penále vymáhány.

Dožádaný orgán vymáhá dlužné částky v měně svého členského státu, v souladu s právními předpisy a správními postupy či zvyklostmi uvedeného členského státu.

Dožádaný orgán v případě potřeby v souladu se svým vnitrostátním právem a zvyklostmi převede výši pokuty nebo penále do měny členského státu dožádaného orgánu podle směnného kurzu platného v den, kdy byla pokuta nebo penále uloženy.

Článek 28

Spory týkající se žádosti o oznámení nebo o výkon rozhodnutí, kterými se ukládají pokuty nebo penále

1.  Spory spadají do působnosti příslušných orgánů členského státu žádajícího orgánu a řídí se právem tohoto členského státu, pokud se týkají:

a)  zákonnosti aktu, který má být oznámen podle článku 25, nebo rozhodnutí, které má být vykonáno podle článku 26, a

b)  zákonnosti jednotného nástroje umožňujícího výkon v členském státě dožádaného orgánu.

2.  Spory týkající se opatření přijatých za účelem výkonu v ▌členském státě dožádaného orgánu nebo platnosti oznámení provedeného dožádaným orgánem spadají do působnosti příslušných orgánů ▌členského státu dožádaného orgánu a řídí se právem tohoto členského státu.

KAPITOLA VIII

PROMLČECÍ LHŮTY

Článek 29

Pravidla pro promlčecí lhůty pro uložení pokut a penále

1.  Členské státy zajistí, aby byl běh promlčecích lhůt pro uložení pokut nebo penále vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž podle článků 13 a 16 pozastaven nebo přerušen po dobu trvání řízení za účelem prosazení práva u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž ostatních členských států nebo u Komise v souvislosti s porušením předpisů týkajícím se stejné dohody, rozhodnutí sdružení podniků, jednání ve vzájemné shodě nebo jiného jednání zakázaného článkem 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU.

Pozastavení běhu promlčecí lhůty začíná nebo k přerušení promlčecí lhůty dochází okamžikem oznámení prvního formálního vyšetřovacího opatření alespoň jednomu podniku, jehož se řízení za účelem prosazení práva týká. Pozastavení nebo přerušení se vztahuje na všechny podniky nebo sdružení podniků, které se účastnily porušení předpisů.

Pozastavení nebo přerušení končí dnem, kdy dotčený orgán pro hospodářskou soutěž skončí řízení za účelem prosazení práva přijetím rozhodnutí podle článku 10, 12 nebo 13 této směrnice nebo podle článku 7, 9 nebo 10 nařízení (ES) č. 1/2003 nebo dospěje k závěru, že z jeho strany neexistují důvody pro přijetí dalšího opatření. Dobou trvání tohoto pozastavení nebo přerušení nejsou dotčeny objektivní promlčecí lhůty stanovené vnitrostátním právem.

2.  Běh promlčecí lhůty pro uložení pokut nebo penále vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž se pozastaví nebo přeruší po dobu, kdy je rozhodnutí tohoto vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž předmětem řízení u odvolacího soudu.

3.  Komise zajistí, aby oznámení o prvním formálním vyšetřovacím opatření, které obdržela od vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1/2003, bylo poskytnuto ostatním vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž.

KAPITOLA IX

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 30

Úloha vnitrostátních správních orgánů pro hospodářskou soutěž u vnitrostátních soudů

1.  Členské státy, které určí vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž ▌ i vnitrostátní soudní orgán pro hospodářskou soutěž jako odpovědné za uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, zajistí, aby vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž mohl přímo podávat žaloby u vnitrostátního soudního orgánu pro hospodářskou soutěž.

2.  Jestliže vnitrostátní soudy jednají v řízení zahájeném proti ▌rozhodnutím vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž vykonávajících pravomoci uvedené v kapitole IV a článcích 13 a 16 této směrnice pro účely uplatňování článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, včetně vymáhání pokut a penále, které byly v této souvislosti uloženy, členské státy zajistí, aby měl vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž sám o sobě plné právo účastnit se v příslušných případech tohoto řízení jako žalobce nebo žalovaný a aby požíval stejných práv jako veřejní účastníci těchto řízení.

3.  Vnitrostátní správní orgán pro hospodářskou soutěž má pravomoc podávat opravné prostředky proti následujícím rozhodnutím, přičemž požívá stejných práv, jaká jsou stanovena v odstavci 2:

a)  rozhodnutím vnitrostátních soudů ohledně rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, uvedených v kapitole IV a článcích 13 a 16 této směrnice, jež se týkají uplatňování článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU, včetně vymáhání pokut a penále, které byly v této souvislosti uloženy; a

b)  odmítnutí ze strany vnitrostátního justičního orgánu udělit předchozí souhlas ke kontrole podle článků 6 a 7 této směrnice, jestliže je takový souhlas vyžádán.

Článek 31

Přístup stran ke spisu a omezení týkající se používání informací

1.  Členské státy mohou stanovit, že pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž vyžaduje, aby fyzická osoba poskytla informace na základě opatření uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. e), článku 8 nebo článku 9, tyto informace se nepoužijí jako důkaz při uložení sankcí této fyzické osobě nebo jejím blízkým příbuzným.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, jejich úředníci, zaměstnanci a další osoby pracující pod dohledem těchto orgánů nesdělovali informace získané na základě pravomocí uvedených v této směrnici, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, ledaže je takové sdělování povoleno vnitrostátním právem.

3.  Členské státy zajistí, aby byl ▌ přístup k prohlášením v rámci programu shovívavosti nebo návrhům na narovnání umožněn pouze stranám příslušného řízení, a to pouze pro účely výkonu jejich práva na obhajobu ▌.

4.  Členské státy zajistí, aby strana, která získala přístup ke spisu řízení za účelem prosazení práva u vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, mohla použít informace převzaté z prohlášení v rámci programu shovívavosti a návrhů na narovnání pouze tehdy, je-li to nezbytné pro výkon jejího práva na obhajobu v řízeních u vnitrostátních soudů ve věcech, které přímo souvisejí s případem, v němž byl přístup k informacím umožněn, a pouze pokud se tato řízení týkají:

a)  rozdělení pokuty, kterou účastníkům kartelu společně a nerozdílně uložil vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, mezi tyto účastníky kartelu nebo

b)  přezkumu rozhodnutí, kterým vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž konstatoval porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování EU nebo vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži.

5.  Členské státy zajistí, aby následující kategorie informací získané stranou v rámci řízení za účelem prosazení práva u vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž nemohly být touto stranou použity během řízení u vnitrostátních soudů, dokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž neskončí řízení za účelem prosazení práva se všemi vyšetřovanými stranami přijetím rozhodnutí podle článku 10 nebo 12 nebo jinak neukončí své řízení:

a)  informace, které vypracovala jiná fyzická nebo právnická osoba výslovně pro řízení za účelem prosazení práva vedené vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž; ▌

b)  informace, které vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž vypracoval a zaslal stranám během svého řízení za účelem prosazení práva; a

c)  návrhy na narovnání, které byly vzaty zpět.

6.  Členské státy zajistí, aby si vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž vyměňovaly prohlášení v rámci programu shovívavosti podle článku 12 nařízení (ES) č. 1/2003 pouze:

a)  se souhlasem žadatele, nebo

b)  pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, který prohlášení v rámci programu shovívavosti přijímá, rovněž obdržel žádost o shovívavost v souvislosti s týmž porušením předpisů od téhož žadatele jako vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, který prohlášení v rámci programu shovívavosti předává, a to za předpokladu, že v době předání prohlášení v rámci programu shovívavosti nemůže žadatel informace, které poskytl vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž, který prohlášení v rámci programu shovívavosti přijímá, vzít zpět.

7.  Forma, ve které byla prohlášení v rámci programu shovívavosti podle článku 20 předložena, nemá vliv na použití odstavců 3 až 6 tohoto článku.

Článek 32

Přípustnost důkazů u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž

Členské státy zajistí, aby k typům dokladů, které jsou přípustné jako důkazy u vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, patřily dokumenty, ústní prohlášení, elektronické zprávy, záznamy a veškeré jiné předměty obsahující informace bez ohledu na jejich formu a na nosič, na němž jsou tyto informace uloženy.

Článek 33

Fungování Evropské sítě pro hospodářskou soutěž

1.  Náklady, které Komise vynaloží v souvislosti s údržbou a vývojem centrálního informačního systému Evropské sítě pro hospodářskou soutěž a spoluprací v rámci této sítě, jsou hrazeny ze souhrnného rozpočtu Unie v mezích dostupných prostředků.

2.  Evropská síť pro hospodářskou soutěž vypracovává a ve vhodných případech zveřejňuje osvědčené postupy a doporučení v oblastech, jako jsou nezávislost, zdroje, pravomoci, pokuty a vzájemná pomoc.

KAPITOLA X

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 34

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do … [dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost] ▌. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 35

Přezkum

Do … [šest let ode dne přijetí této směrnice] předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provedení této směrnice ve vnitrostátním právu a o jejím uplatňování. Komise může případně tuto směrnici přezkoumat a v případě potřeby předložit legislativní návrh.

Článek 36

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 37

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise

Komise bere na vědomí znění článku 11 dohodnuté Evropským parlamentem a Radou, které se týká předběžných opatření.

Předběžná opatření mohou z hlediska orgánů pro hospodářskou soutěž představovat důležitý nástroj zajišťující, aby nebyla poškozena hospodářská soutěž, zatímco probíhá vyšetřování.

S cílem umožnit orgánům pro hospodářskou soutěž efektivněji reagovat na vývoj na rychle se rozvíjejících trzích se Komise zavazuje, že provede analýzu toho, zda v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž existují prostředky ke zjednodušení přijímání předběžných opatření, a to do dvou let od data provedení této směrnice. Výsledky této analýzy budou předloženy Evropskému parlamentu a Radě.

(1)Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 70.
(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2018.
(3)Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).
(4)Rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (Úř. věst. L 76, 22.3.2015, s. 16).
(5) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se zavádí program pro řešení interoperability a společné rámce pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (program ISA2) jako prostředek modernizace veřejného sektoru (Úř. věst. L 318, 4.12.2015, s. 1).
(6)Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.


Evropský kodex pro elektronické komunikace ***I
PDF 2213kWORD 341k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění) (COM(2016)0590 – C8-0379/2016 – 2016/0288(COD))
P8_TA-PROV(2018)0453A8-0318/2017

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0590),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0379/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Protokol (č. 1) týkající se úlohy vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. ledna 2017(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne středa 8. února 2017(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(3),

–  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 17. října 2016 určený Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v souladu s čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0318/2017),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise neobsahuje návrh Komise žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. listopadu 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění)

P8_TC1-COD(2016)0288


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(4),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(5),

v souladu s řádným legislativním postupem(6),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES(7), 2002/20/ES(8), 2002/21/ES(9) a 2002/22/ES(10) byly podstatně změněny. Vzhledem k novým změnám by uvedené směrnice měly být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracovány.

(2)  Fungování pěti směrnic, jež jsou součástí platného předpisového rámce pro sítě a služby elektronických komunikací, tedy směrnic Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES, 2002/22/ES a 2002/58/ES(11), je Komisí pravidelně přezkoumáváno, zejména za účelem zjištění, zda je třeba směrnice změnit s ohledem na vývoj technologií a trhu.

(3)  Ve svém sdělení ze dne 6. května 2015 o strategii pro jednotný digitální trh pro Evropu Komise uvedla, že se její přezkum telekomunikačního rámce zaměří na opatření, jejichž cílem je stimulace investic do vysokorychlostních širokopásmových sítí, konzistentnější přístup k politice a správě rádiového spektra založený na vnitřním trhu, zajištění podmínek pro skutečný vnitřní trh tím, že se odstraní roztříštěnost předpisů, zabezpečení účinné ochrany spotřebitelů, nastolení rovných podmínek pro všechny účastníky trhu, jednotné uplatňování pravidel a zavedení účinnějšího regulačního institucionálního rámce.

(4)  Tato směrnice je součástí procesu zaměřeného na zvyšování účelnosti právních předpisů (tzv. REFIT), jehož rozsah zahrnuje čtyři směrnice, totiž 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES a 2002/22/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1211/2009.(12) Každá z uvedených směrnic v současné době obsahuje ustanovení použitelná na poskytovatele sítí elektronických komunikací a služeb elektronických komunikací, což je v souladu s regulační historií odvětví, kdy byly podniky vertikálně integrovány, tedy působily jak v oblasti zajišťování sítí, tak v oblasti poskytování služeb. Přezkum nabízí příležitost uvedené čtyři směrnice přepracovat, aby se současná struktura zjednodušila, a tím se posílila její soudržnost a přístupnost ve vztahu k cíli programu REFIT. Rovněž nabízí příležitost přizpůsobit strukturu nové realitě na trhu, kdy poskytování komunikačních služeb již není nutně svázáno se zajišťováním sítě. Jak stanoví interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(13), přepracování spočívá v přijetí nového právního aktu, který v jednotném textu slučuje jak podstatné změny dosavadního aktu, tak i nezměněná ustanovení uvedeného aktu. Návrh na přepracování pojednává o podstatných změnách, k nimž dochází v dosavadním aktu, a kromě toho zahrnuje kodifikaci nezměněných ustanovení dosavadního aktu a těchto podstatných změn.

(5)  Tato směrnice vytváří právní rámec pro volné zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací, podléhající pouze podmínkám stanoveným v této směrnici a omezením v souladu s čl. 52 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, zejména opatřením týkajícím se veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, a v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(6)  Touto směrnicí není dotčena možnost členských států přijímat nezbytná opatření k zajištění ochrany svých zásadních bezpečnostních zájmů, ochrany veřejného pořádku ▌a veřejné bezpečnosti a umožňovat vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, s přihlédnutím k tomu, že jakékoli omezení uplatňování práv a svobod uznaných Listinou, a to zejména v jejích článcích 7, 8 a 11, jako jsou omezení týkající se zpracování údajů, mají být stanovena zákonem, respektovat podstatu těchto práv a svobod a podléhat zásadě proporcionality v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny.

(7)  Konvergence odvětví telekomunikací, médií a informačních technologií znamená, že všechny sítě a služby elektronických komunikací by měly být v co největší míře předmětem jediného evropského kodexu pro elektronické komunikace stanoveného v jediné směrnici, s výjimkou otázek, které je vhodnější upravit přímo použitelnými pravidly stanovenými formou nařízení. Je nezbytné oddělit regulaci sítí a služeb elektronických komunikací od regulace obsahu. Tato směrnice se proto nezabývá obsahem služeb, který je poskytován po sítích elektronických komunikací prostřednictvím služeb elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finanční služby a některé služby informační společnosti, a nejsou jím dotčena opatření týkající se takových služeb přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Unie, s cílem podporovat kulturní a jazykovou rozmanitost a zajistit ochranu mediální plurality. Obsahem televizních programů se zabývá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU(14). Záměrem regulace audiovizuální politiky a obsahu je dosažení cílů obecného zájmu, jako jsou svoboda projevu, mediální pluralita, nestrannost, kulturní a jazyková rozmanitost, sociální začleňování, ochrana spotřebitele a ochrana nezletilých osob. Oddělením regulace elektronických komunikací od regulace obsahu není dotčeno zohlednění vazeb, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. V mezích svých pravomocí by příslušné orgány měly přispívat k provádění politik zaměřených na podporu těchto cílů.

(8)  Tato směrnice se nedotýká uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/53/EU(15) na rádiová zařízení, vztahuje se však na automobilové rádiové přijímače, na rádiové přijímače určené pro spotřebitele a na zařízení digitální televize určená pro spotřebitele.

(9)  Aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány mohly plnit cíle stanovené v této směrnici, zejména v otázce interoperability služeb mezi koncovými body, měla by se působnost směrnice vztahovat i na některé aspekty rádiových zařízení, jak jsou definována ve směrnici 2014/53/EU, jakož i na zařízení využívaná pro digitální televizi určená pro spotřebitele, aby se usnadnil přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Je důležité, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány vyzývaly operátory sítí a výrobce zařízení k tomu, aby spolupracovali v zájmu usnadnění přístupu koncových uživatelů se zdravotním postižením ke službám elektronických komunikací. Předmětem působnosti této směrnice by mělo být i nevýhradní užívání rádiového spektra za účelem používání rádiových koncových zařízení pro vlastní potřebu, i když není spojeno s hospodářskou činností, aby byl zaručen koordinovaný přístup s ohledem na příslušný režim udělování oprávnění.

(10)  Některé služby elektronických komunikací podle této směrnice by mohly rovněž spadat pod definici „služby informační společnosti“ stanovené v článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535(16). Ustanovení uvedené směrnice upravující služby informační společnosti se na takové služby elektronických komunikací použijí, pokud tato směrnice nebo jiné právní akty Unie neobsahují zvláštní ustanovení použitelná na služby elektronických komunikací. Tato směrnice se nicméně vztahuje na služby elektronických komunikací, jako jsou hlasové telefonní služby, služby zasílání zpráv a služby elektronické pošty. Týž podnik, například poskytovatel služby internetu, může nabízet jak služby elektronických komunikací, jako je například přístup na internet, tak služby, na které se tato směrnice nevztahuje, jako je poskytování webového obsahu nesouvisejícího s komunikacemi.

(11)  Týž podnik, například operátor kabelové sítě, může nabízet jak službu elektronických komunikací, jako je přenos televizních signálů, tak služby, na které se tato směrnice nevztahuje, jako je komercializace nabídky služeb obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání, a tudíž lze tomuto podniku ukládat další povinnosti v souvislosti s jeho činností poskytovatele nebo distributora obsahu v souladu s ustanoveními jiných právních předpisů než této směrnice, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v příloze této směrnice.

(12)  Regulační rámec by se měl vztahovat na užívání rádiového spektra všemi sítěmi elektronických komunikací, včetně nově se objevujícího využívání rádiového spektra pro vlastní potřebu novými typy sítí, jež sestávají výhradně z autonomních systémů mobilních rádiových zařízení, která jsou bezdrátově propojena bez centrálního řízení či centralizovaného operátora sítě, přičemž toto užívání nemusí nutně zahrnovat výkon konkrétní hospodářské činnosti. Při vývoji páté generace prostředí bezdrátových komunikací se takové sítě budou pravděpodobně rozvíjet zejména mimo budovy a podél silnic, jakož i v oblasti dopravy, energetiky, výzkumu a vývoje, elektronického zdravotnictví, ochrany veřejnosti a odstraňování následků katastrof, internetu věcí, komunikace mezi stroji a propojených automobilů. V důsledku toho by členské státy při uplatňování dodatečných vnitrostátních požadavků na základě článku 7 směrnice 2014/53/EU týkajících se uvádění do provozu nebo používání takových rádiových zařízení s ohledem na účelné a účinné využívání rádiového spektra a zabránění škodlivým rušením měly respektovat zásady vnitřního trhu.

(13)  Požadavky na schopnosti sítí elektronických komunikací se neustále zvyšují. Zatímco v minulosti se pozornost soustředila především na zvětšování šířky pásma dostupné jak celkově, tak jednotlivým uživatelům, nyní roste význam dalších parametrů, jako jsou latence, dostupnost a spolehlivost. Současnou odpovědí na tuto poptávku je přibližování optických vláken uživateli a budoucí „sítě s velmi vysokou kapacitou“ budou vyžadovat výkonnostní parametry ekvivalentní tomu, co je schopna poskytnout síť založená na optických prvcích přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě. V případě pevného připojení to odpovídá takové výkonnosti sítě, která je rovnocenná tomu, čeho lze dosáhnout zavedením optického vlákna až do budovy s více bytovými jednotkami, jež se považuje za obslužné místo. V případě bezdrátového připojení to odpovídá výkonnosti sítě podobné tomu, čeho lze dosáhnout přivedením optického vlákna až k základnové stanici, jež se považuje za obslužné místo. Pro účely stanovení, zda lze bezdrátovou síť považovat za síť poskytující podobnou výkonnost sítě, by neměly být brány v úvahu rozdíly ve zkušenosti koncových uživatelů způsobené odlišnými vlastnostmi média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě. V souladu se zásadou technologické neutrality by neměly být vyloučeny jiné technologie a přenosová média, pokud jsou jejich schopnosti srovnatelné s tímto základním scénářem. Zaváděním těchto „sítí s velmi vysokou kapacitou“ se zřejmě dále zvýší schopnosti sítí a připraví se půda pro zavádění budoucích generací bezdrátových sítí založených na vylepšených rádiových rozhraních a hustší architektuře sítě.

(14)  Definice je třeba upravit a zajistit tak, že jsou v souladu se zásadou technologické neutrality a udržují krok s technologickým vývojem, včetně nových forem správy sítě například prostřednictvím softwarové emulace nebo softwarově definovaných sítí. Díky vývoji technologií a trhu sítě stále více přecházejí k technologii na bázi internetového protokolu (IP) a koncoví uživatelé si mohou vybírat z řady poskytovatelů hlasových služeb, kteří si konkurují. Pojem „veřejně dostupná telefonní služba“, který se ve směrnici 2002/22/ES výhradně používá a obecně je chápán tak, že se jím rozumí tradiční analogové telefonní služby, by proto měl být nahrazen aktuálnějším a technologicky neutrálním pojmem „služba hlasové komunikace“. Měly by být odděleny podmínky pro poskytování služby od skutečných prvků definice hlasové komunikační služby, tedy veřejně dostupné služby elektronických komunikací pro přímé nebo zprostředkované uskutečňování a přijímání vnitrostátních anebo vnitrostátních a mezinárodních volání prostřednictvím jednoho nebo více čísel národního nebo mezinárodního ▌číslovacího plánu bez ohledu na to, zda tato služba využívá technologii komutace okruhů nebo komutace paketů. Tato služba je svou podstatou obousměrná a oběma stranám umožňuje vzájemnou komunikaci. Služba, která některou z těchto podmínek nesplňuje, jako je například funkce automatického přesměrování na internetových stránkách pro poskytování služeb zákazníkům, není takovou službou. Hlasové komunikační služby zahrnují rovněž zvláštní prostředky komunikace určené ▌koncovým uživatelům se zdravotním postižením za použití služeb přenosu textu či úplné konverzace.

(15)  Služby používané pro účely komunikace a technické prostředky pro jejich poskytování prošly značným vývojem. Koncoví uživatelé ve stále větší míře nahrazují tradiční hlasové telefonní služby, textové zprávy (SMS) a služby přenosu elektronické pošty funkčně rovnocennými on-line službami, jako jsou VoIP, služby přenosu zpráv a webové e-mailové služby. Aby byla zajištěna účinná a rovnocenná ochrana koncových uživatelů a jejich práv při používání funkčně rovnocenných služeb, neměla by definice služeb elektronických komunikací orientovaná na budoucnost vycházet čistě z technických parametrů, ale spíše stavět na funkčním přístupu. Oblast působnosti nezbytné regulace by měla být přiměřená, aby bylo dosaženo jejích cílů obecného zájmu. I když „přenos signálů“ zůstává důležitým parametrem pro určení služeb, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, definice by se měla vztahovat i na jiné služby, které umožňují komunikaci. Z pohledu koncového uživatele není relevantní, zda poskytovatel zajišťuje přenos signálů sám, nebo zda je komunikace zajišťována prostřednictvím služby přístupu k internetu. Definice služeb elektronických komunikací by proto měla obsahovat tři typy služeb, které se mohou částečně překrývat, tedy služby přístupu k internetu podle definice v čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120(17), interpersonální komunikační služby podle definice v této směrnici a služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů. Definice služby elektronických komunikací by měla odstranit nejednoznačnosti zjištěné při uplatňování definice existující před přijetím této směrnice a umožnit přesné uplatňování práv a povinností obsažených v jednotlivých ustanoveních předpisového rámce na různé typy služeb. Zpracování osobních údajů službami elektronických komunikací, též za úplatu, by mělo být v souladu nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(18).

(16)  Aby se na určitou službu vztahovala definice služby elektronických komunikací, musí být dotčená služba poskytována zpravidla za úplatu. V digitální ekonomice účastníci trhu stále častěji považují informace o uživatelích za něco, co má peněžní hodnotu. Služby elektronických komunikací jsou koncovému uživateli často poskytovány nejen za peníze, ale v rostoucí míře zejména i za poskytnutí osobních nebo jiných údajů. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat situace, kdy poskytovatel služby požaduje osobní údaje ve smyslu nařízení (EU) č. 2016/679 nebo jiné údaje a koncový uživatel je poskytovateli vědomě přímo či nepřímo poskytne. Rovněž by měl zahrnovat situace, kdy koncový uživatel umožní přístup k informacím, například k osobním údajům, včetně IP adresy, nebo jiným automaticky generovaným informacím, jako jsou informace shromažďované a přenášené prostřednictvím souborů cookie ▌, aniž by je ▌aktivně poskytl. V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (Soudní dvůr) k článku 57 Smlouvy o fungování EU(19) úplata ve smyslu Smlouvy o fungování EU existuje i v případě, že je poskytovatel služby placen třetí stranou, a nikoli příjemcem služby. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat rovněž situace, kdy je získání přístupu ke službě podmíněno vystavením koncového uživatele reklamám, nebo situace, kdy poskytovatel služby zpeněžuje osobní údaje, které shromáždil v souladu s nařízením (EU) 2016/679▌.

(17)  Interpersonální komunikační služby jsou služby, které umožňují interaktivní výměnu informací mezi osobami, a patří mezi ně služby, jako jsou tradiční hlasová volání mezi dvěma jednotlivci, ale také všechny druhy elektronické pošty, služby zasílání zpráv nebo skupinové diskuse. Interpersonální komunikační služby zahrnují pouze komunikaci mezi konečným, tedy nikoli potenciálně neomezeným, počtem fyzických osob, který je určen odesílatelem komunikace. Komunikace, jíž se účastní právnické osoby, by do této definice měla spadat, jestliže jménem těchto právnických osob jednají nebo se této komunikace alespoň na jedné straně účastní fyzické osoby. Interaktivní komunikace znamená, že služba umožňuje příjemci informace odpovídat. Služby, jež tyto požadavky nesplňují, například lineární rozhlasové a televizní vysílání, video na vyžádání, internetové stránky, sociální sítě, blogy nebo výměna informací mezi stroji, by se za interpersonální komunikační služby považovat neměly. Za výjimečných okolností by se služba neměla považovat za interpersonální komunikační službu, pokud je nástroj pro interpersonální a interaktivní komunikaci nepodstatnou a pouze pomocnou funkcí jiné služby, z objektivních technických důvodů jej nelze používat bez této hlavní služby a jeho integrace není prostředkem k obcházení použitelnosti pravidel upravujících služby elektronických komunikací. Jako prvky výjimky z definice je třeba pojmy „nepodstatná“ a „pouze pomocná“ vykládat úzce a z objektivní perspektivy koncového uživatele. Funkci interpersonální komunikace by bylo možné považovat za nepodstatnou, pokud je její objektivní užitečnost pro koncového uživatele velice omezená a pokud ji ve skutečnosti koncoví uživatelé téměř vůbec nevyužívají. Příkladem ▌funkce, která by mohla být považována za spadající mimo definici interpersonálních komunikačních služeb, by v zásadě mohl být komunikační kanál v on-line hrách, a to v závislosti na funkcích komunikačního nástroje dané služby.

(18)  Interpersonální komunikační služby založené na číslech z národního a mezinárodního ▌číslovacího plánu jsou propojeny s veřejně přidělenými číslovacími zdroji. Tyto interpersonální komunikační služby založené na číslech zahrnují jak služby, v rámci nichž jsou čísla koncových uživatelů přidělována pro účely zajištění spojení mezi koncovými body, tak služby, které umožňují koncovým uživatelům spojit se s osobami, jimž byla taková čísla přidělena. Pouhé použití čísla jako identifikátoru by se nemělo považovat za rovnocenné s použitím čísla pro spojení s veřejně přidělenými čísly, a proto by samo o sobě nemělo být považováno za postačující ke kvalifikaci služby jako interpersonální komunikační služby založené na číslech. Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech by měly podléhat povinnostem, pouze pokud veřejný zájem vyžaduje uplatňování zvláštních regulačních povinností na všechny typy interpersonálních komunikačních služeb bez ohledu na to, zda k poskytování svých služeb využívají čísla. Je odůvodněné zacházet s interpersonálními komunikačními službami založenými na číslech odlišně, neboť se účastní veřejně zajišťovaného interoperabilního ekosystému, a tudíž z něj také mají prospěch.

(19)  Koncový bod sítě představuje pro účely regulace hranici mezi předpisovým rámcem pro sítě a služby elektronických komunikací a mezi předpisy pro telekomunikační koncová zařízení. Za vymezení polohy koncového bodu sítě je odpovědný vnitrostátní regulační orgán. S ohledem na praxi vnitrostátních regulačních orgánů a vzhledem k různorodosti pevných a bezdrátových topologií by Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) mělo v úzké spolupráci s Komisí přijmout pokyny ke společným přístupům k identifikaci koncového bodu sítě v souladu s touto směrnicí v různých konkrétních situacích.

(20)  Technický vývoj umožňuje koncovým uživatelům přístup k tísňovým službám nejen prostřednictvím hlasových volání, ale také prostřednictvím jiných interpersonálních komunikačních služeb. Pojem tísňové komunikace by proto měl zahrnovat všechny interpersonální komunikační služby, které umožňují přístup k tísňovým službám. Vychází z prvků tísňového systému, které jsou již zakotveny v právních předpisech Unie, konkrétně z pojmů „centra tísňového volání“ (PSAP) a „nejvhodnějšího PSAP“, jak jsou vymezeny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/758(20), a z pojmu „tísňových služeb“, jak je vymezen v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013(21).

(21)  Vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány by měly sledovat harmonizovaný soubor cílů a zásad pro podepření své činnosti a měly by v případě nutnosti koordinovat opatření s orgány jiných členských států a s BEREC při plnění svých úkolů podle tohoto předpisového rámce.

(22)  Úkoly svěřené touto směrnicí příslušným orgánům přispívají k naplňování cílů širších politik v oblasti kultury, zaměstnanosti, životního prostředí, sociální soudržnosti a územního plánování.

(23)  Předpisový rámec by vedle stávajících tří hlavních cílů, kterými je podpora hospodářské soutěže, vnitřního trhu a zájmů koncových uživatelů, měl sledovat rovněž další cíl týkající se připojení, vyjádřený v podobě výsledků: obecný přístup k sítím s velmi vysokou kapacitou a jejich využívání pro všechny občany a podniky Unie na základě přiměřených cen a možností volby, ▌účinné a korektní hospodářské soutěže, ▌otevřených inovací, ▌účinného využívání rádiového spektra, ▌společných pravidel a předvídatelných regulačních přístupů na vnitřním trhu a ▌potřebných odvětvových pravidel na ochranu zájmů občanů Unie. Pro členské státy, vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány a zúčastněné strany tento cíl týkající se připojení na jedné straně znamená usilovat o sítě a služby s nejvyšší kapacitou, jaká je v dané oblasti ekonomicky udržitelná, a na druhé straně usilovat o územní soudržnost ve smyslu sbližování kapacity dostupné v různých oblastech.

(24)  Pokrok při dosahování obecných cílů této směrnice by se měl opírat o spolehlivý systém soustavného hodnocení a referenčního srovnávání členských států Komisí v oblasti dostupnosti sítí s velmi vysokou kapacitou v případě všech významných sociálně ekonomických faktorů, jako jsou školy, dopravní uzly, významní poskytovatelé veřejných služeb a vysoce digitalizované podniky, dostupnosti plošného pokrytí sítěmi 5G v městských oblastech a podél hlavních pozemních komunikací a dostupnosti sítí elektronických komunikací, které jsou schopny zajistit připojení alespoň o rychlosti 100 Mb/s a umožňují jeho snadné navýšení na gigabitové rychlosti, pro všechny domácností v každém členském státě. Za tímto účelem by Komise měla nadále sledovat výsledky členských států, a to například i indexy, které shrnují relevantní ukazatele týkající se výsledků dosahovaných v Unii v digitální oblasti a podávají přehled o vývoji v oblasti digitální konkurenceschopnosti v členských státech, jako je index digitální ekonomiky a společnosti, a v případě potřeby zavést nové metody a nová objektivní, konkrétní a kvantifikovatelná kritéria pro referenční srovnávání efektivity členských států.

(25)  Zásada, že členské státy by měly uplatňovat právní předpisy Unie technologicky neutrálně, tedy že by vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán neměl ukládat ani zvýhodňovat použití konkrétního druhu technologie, nevylučuje přijetí přiměřených kroků na podporu určitých zvláštních služeb v případech, kdy je to odůvodněné dosažením cílů předpisového rámce, například u digitální televize jako prostředku ke zvýšení účinnosti využití rádiového spektra. Dále tato zásada nevylučuje zohlednění toho, že některá přenosová média mají fyzické vlastnosti a prvky architektury, které mohou být lepší z hlediska kvality služeb, kapacity, nákladů na údržbu, energetické účinnosti, flexibility řízení, spolehlivosti, robustnosti a škálovatelnosti a v konečném důsledku výkonnosti, což se může odrazit v opatřeních přijatých k dosažení různých cílů regulace.

(26)  Měly by být současně podporovány účinné investice i hospodářská soutěž, s cílem zvýšit ekonomický růst, inovace a možnost výběru pro spotřebitele.

(27)  Hospodářskou soutěž lze nejlépe podporovat prostřednictvím hospodářsky účinné míry investic do nové a stávající infrastruktury, doplněných v případě potřeby regulací, jejímž cílem je dosáhnout účinné hospodářské soutěže v oblasti maloobchodních služeb. Účinná úroveň hospodářské soutěže založené na infrastruktuře je rozsah zdvojení infrastruktury, při němž investoři mohou oprávněně očekávat spravedlivou návratnost založenou na přiměřených očekáváních ohledně vývoje podílů na trhu.

(28)  Je nutné poskytovat přiměřené investiční pobídky do nových sítí s velmi vysokou kapacitou, které budou podporovat inovace v internetových službách s bohatým obsahem a posilovat mezinárodní konkurenceschopnost Unie. Tyto sítě mají obrovský potenciál přinášet užitek spotřebitelům a podnikům v celé Unii. Je proto nezbytné podporovat udržitelné investice do rozvoje těchto nových sítí a současně prostřednictvím předvídatelné a jednotné regulace zajišťovat hospodářskou soutěž, protože na úrovni infrastruktury existují i nadále místa s nedostatečnou kapacitou a překážky bránící přístupu k ní, a zvyšovat možnost výběru pro spotřebitele.

(29)  Cílem této směrnice je v závislosti na rozvoji hospodářské soutěže na trzích postupně omezovat pro odvětví specifická pravidla ex ante a nakonec dosáhnout toho, aby se elektronické komunikace řídily pouze právem hospodářské soutěže. Vzhledem k tomu, že trhy elektronických komunikací prokázaly v posledních letech výraznou dynamiku v oblasti hospodářské soutěže, je důležité, aby regulační povinnosti ex ante byly ▌ukládány, pouze pokud na ▌dotčených trzích neexistuje účinná a udržitelná hospodářská soutěž. Konečným cílem regulačního zásahu ex ante je přinést prospěch koncovým uživatelům tím, že se na maloobchodních trzích na udržitelném základě zavede účinná hospodářská soutěž. Povinnosti na úrovni velkoobchodních trhů by se měly uložit v případě, že na jednom nebo více maloobchodních trzích by bez těchto povinností pravděpodobně nedošlo k účinnému fungování hospodářské soutěže. Je pravděpodobné, že vnitrostátní regulační orgány jsou postupně schopny na základě procesu analýzy trhu konstatovat, že maloobchodní trhy jsou konkurenceschopné, a to i bez uplatnění velkoobchodní regulace, zejména s ohledem na očekávaná zlepšení v oblasti inovací a hospodářské soutěže. V tomto případě by měl vnitrostátní regulační orgán vyvodit závěr, že regulace na velkoobchodní úrovni již není potřebná, a posoudit odpovídající relevantní velkoobchodní trh s ohledem na zrušení regulace ex ante. S cílem zajistit na maloobchodní úrovni dlouhodobou hospodářskou soutěž by přitom měl vnitrostátní regulační orgán přihlédnout ke všem případům pákového efektu mezi velkoobchodními a souvisejícími maloobchodními trhy, které by mohly vyžadovat odstranění překážek bránících vstupu na úrovni infrastruktury.

(30)  Elektronické komunikace se stávají nezbytností pro stále více odvětví. Internet věcí je příkladem, jak se přenos rádiových signálů, který je základem elektronických komunikací, nadále vyvíjí a utváří realitu ve společnosti i podnikatelské sféře. Aby se tento vývoj co nejlépe využil, je nutné zavést nové bezdrátové komunikační technologie a aplikace v oblasti správy rádiového spektra a brát je v potaz. Vzhledem k tomu, že roste poptávka i po jiných technologiích a aplikacích, které využívají rádiové spektrum a které lze vylepšit tím, že se do nich začlení nebo s nimi zkombinují elektronické komunikace, měl by se při správě rádiového spektra v příslušných případech používat meziodvětvový přístup s cílem zlepšit účinnost využívání rádiového spektra.

(31)  Strategické plánování, koordinace a případná harmonizace na úrovni Unie může pomoci zajistit, aby uživatelé rádiového spektra plně využívali výhod vnitřního trhu a aby bylo možno v celosvětovém měřítku účinně hájit zájmy Unie. Za tímto účelem by mělo být ve vhodných případech možné přijímat víceleté programy politiky rádiového spektra. První takový program byl stanoven rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 243/2012/EU(22), přičemž vymezil politické směry a cíle pro strategické plánování a harmonizaci využívání rádiového spektra v Unii. Tyto politické směry a cíle se mohou týkat dostupnosti a účinného využívání rádiového spektra potřebných pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v souladu s touto směrnicí.

(32)  Státní hranice ztrácejí při určování optimálního využití rádiového spektra stále více svou důležitost. Nevhodná roztříštěnost jednotlivých vnitrostátních politik ▌vede k nárůstu nákladů a ztrátě tržních příležitostí pro uživatele rádiového spektra a zpomaluje inovace na úkor řádného fungování vnitřního trhu a dotknout se spotřebitelů a celého hospodářství.

(33)  Ustanovení této směrnice o správě rádiového spektra by měla být v souladu s činností mezinárodních a regionálních organizací zabývajících se správou rádiového spektra, jako je Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) a Evropská konference správ pošt a telekomunikací (CEPT), aby tak byla zajištěna účinná správa a harmonizace využití rádiového spektra v celé Unii a mezi členskými státy a ostatními členy ITU.

(34)  V souladu se zásadou oddělení regulačních a provozních funkcí by měly členské státy zaručit nezávislost vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů, aby byla zajištěna nestrannost jejich rozhodnutí. Tímto požadavkem na nezávislost nejsou dotčeny institucionální autonomie a ústavní povinnosti členských států nebo zásada neutrality s ohledem na úpravu vlastnictví jednotlivých členských států, jak je stanovena v článku 345 Smlouvy o fungování EU. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány by měly mít přístupné všechny nezbytné zdroje, tj. pracovníky, odborné znalosti a finanční prostředky, k plnění svých úkolů.

(35)  Některé úkoly podle této směrnice, jako je regulace trhu ex ante, včetně uložení povinností souvisejících s přístupem a propojením a řešení sporů mezi podniky, jsou úkoly, jež by měly plnit pouze vnitrostátní regulační orgány, tedy orgány, které jsou nezávislé jak na příslušném odvětví, tak i na jakémkoli vnějším zásahu spočívajícím v politickém nátlaku. Není-li stanoveno jinak, měly by mít členské státy možnost svěřit vnitrostátním regulačním nebo jiným příslušným orgánům další regulační úkoly stanovené v této směrnici. Při provedení ve vnitrostátním právu by členské státy měly podporovat stabilitu pravomocí vnitrostátních regulačních orgánů, pokud jde o přidělení úkolů, které vyplynuly z provedení unijního předpisového rámce pro elektronické komunikace ve znění z roku 2009 ve vnitrostátním právu, a to zejména těch, které se týkají hospodářské soutěže na trhu nebo vstupu na trh. Pokud jsou úkoly svěřeny jiným příslušným orgánům, měly by tyto orgány před přijetím rozhodnutí usilovat o konzultaci s vnitrostátními regulačními orgány. Podle zásady řádné spolupráce by si vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány měly vyměňovat informace pro účely plnění svých úkolů.

(36)  Tato směrnice neobsahuje hmotněprávní ustanovení o přístupu k otevřenému internetu ani o roamingu a není jí dotčeno přidělení pravomocí vnitrostátním regulačním orgánům podle nařízení (EU) č. 531/2012(23) a (EU) 2015/2120. Tato směrnice však kromě toho stanoví, že vnitrostátní regulační orgány mají být příslušné k posuzování a pečlivému sledování otázek týkajících se přístupu na trh a hospodářské soutěže, jimiž mohou být dotčena práva koncových uživatelů na přístup k otevřenému internetu.

(37)  V rámci přezkumu předpisového rámce pro elektronické komunikace, dokončeného v roce 2009, byla posílena nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, aby se zajistilo efektivnější uplatňování předpisového rámce a zvýšila se jejich autorita i předvídatelnost jejich rozhodnutí. Za tímto účelem muselo být do vnitrostátních právních předpisů začleněno výslovné ustanovení, které zajistilo, aby byl vnitrostátní regulační orgán při plnění svých úkolů chráněn před vnějšími zásahy nebo politickým tlakem, jež by mohly ohrozit jeho nezávislé posuzování záležitostí, které mu jsou překládány. Existence takovéhoto vnějšího vlivu na vnitrostátní zákonodárný orgán činí tento orgán nevhodným k plnění funkce vnitrostátního regulačního orgánu v rámci předpisového rámce. Za tímto účelem musela být předem stanovena pravidla týkající se důvodů odvolání ředitele vnitrostátního regulačního orgánu, aby byly rozptýleny jakékoli důvodné pochybnosti o neutrálnosti orgánu a jeho neovlivnitelnosti vnějšími faktory. Aby se zabránilo svévolným odvoláním, měl by mít odvolaný člen právo požádat, aby příslušné soudy ověřily existenci platného důvodu odvolání z těch, které stanoví tato směrnice. Odvolání by mělo souviset pouze s osobní nebo odbornou kvalifikací ředitele nebo člena. Je důležité, aby vnitrostátní regulační orgány měly svůj rozpočet, který by jim zejména umožnil přijmout dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Pro zajištění transparentnosti by měl být tento rozpočet každoročně zveřejňován. V mezích svého rozpočtu by měly mít možnost samostatně řídit své lidské a finanční zdroje. Aby byla zajištěna nestrannost, členské státy, které si ponechají ve svém vlastnictví nebo pod svou kontrolou podniky přispívající do rozpočtu vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů prostřednictvím správních poplatků, by měly zajistit, aby činnosti spojené s výkonem vlastnictví nebo kontroly byly účinně strukturálně odděleny od výkonu kontroly nad rozpočtem.

(38)  Je třeba dále posílit nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, aby byla zajištěna neovlivnitelnost jejich ředitele a členů vnějšími tlaky, a to stanovením minimálních kvalifikačních kritérií pro jmenování a minimální délky jejich mandátu. V zájmu řešení rizika regulačního zajetí, jakož i v zájmu zajištění kontinuity a posílení nezávislosti by členské státy navíc měly zvážit omezení možnosti obnovení mandátu ředitele nebo členů správní rady a stanovit pro správní radu a vrcholné vedení vhodný rotační systém. Ten by bylo možné zajistit například tím, že by první členové kolektivního orgánu byli jmenováni na různá období, aby jejich mandáty ani mandáty jejich nástupců neskončily v tentýž okamžik.

(39)  Vnitrostátní regulační orgány by měly být odpovědné za to, jak vykonávají své úkoly, a měly by mít povinnost o tom podávat zprávy. Tato povinnost by měla obvykle spočívat v povinnosti předkládat výroční zprávu, a nikoli v nahodilých žádostech o podávání zpráv, které by, pokud by byly nepřiměřené, mohly omezit jejich nezávislost nebo jim bránit ve výkonu jejich úkolů. I podle judikatury Soudního dvora(24) mohou široké nebo bezpodmínečné povinnosti podávání zpráv nepřímo ovlivnit nezávislost orgánu.

(40)  Členské státy by měly Komisi oznámit totožnost vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů. V případě orgánů příslušných pro udělování práv k omezování vlastnických práv třetích osob by mělo být možné splnit oznamovací povinnost odkazem na jednotné informační místo zřízené podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU(25).

(41)  Pro zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací by měl být použit co nejméně zatěžující systém oprávnění s cílem podnítit rozvoj nových komunikačních služeb a celoevropských komunikačních sítí a služeb a dát poskytovatelům služeb a spotřebitelům možnost využívat výhod úspor z rozsahu dosahovaných na vnitřním trhu.

(42)  Přínosů vnitřního trhu pro poskytovatele služeb a koncové uživatele lze nejlépe dosáhnout všeobecným oprávněním pro sítě elektronických komunikací a pro služby elektronických komunikací jiné než interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, které od vnitrostátního regulačního orgánu nevyžaduje přijetí žádného výslovného rozhodnutí nebo správního aktu, a tím, že se jakékoli procesní požadavky omezí na pouhé deklaratorní oznámení. Pokud členské státy vyžadují od poskytovatelů sítí nebo služeb elektronických komunikací oznámení o zahájení činnosti, nemělo by být toto oznámení spojeno s žádnými správními náklady pro poskytovatele a mohlo by být zpřístupněno prostřednictvím vstupního bodu na internetových stránkách příslušných orgánů. V zájmu podpory efektivní přeshraniční koordinace, a to zejména v případě celoevropských operátorů, by BEREC mělo zřídit a vést databázi takových oznámení. Příslušné orgány by měly BEREC předávat pouze úplná oznámení. Členské státy by neměly žádným způsobem bránit zajišťování sítí nebo poskytování služeb, a to ani z důvodu neúplnosti oznámení.

(43)  Oznámení ▌by měla zahrnovat pouze prohlášení poskytovatele o úmyslu zahájit zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací. Poskytovatel by měl mít povinnost doplnit dané prohlášení pouze informacemi stanovené v této směrnici. Členské státy by neměly ukládat žádné další nebo samostatné požadavky na oznamování.

(44)  Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech oproti jiným kategoriím sítí a služeb elektronických komunikací definovaným v této směrnici nemají prospěch z využívání veřejných číslovacích zdrojů a nejsou účastníky veřejně zajišťovaného interoperabilního ekosystému. Není proto vhodné, aby tyto typy služeb podléhaly režimu všeobecného oprávnění.

(45)  Při udělování práv na užívání rádiového spektra, číslovacích zdrojů nebo práv na instalování zařízení by příslušné orgány měly informovat podniky, kterým taková práva udělují, o příslušných podmínkách. Členské státy by měly mít možnost stanovit tyto podmínky pro užívání rádiového spektra v rámci individuálních práv na užívání nebo v rámci všeobecného oprávnění.

(46)  Všeobecná oprávnění by měla obsahovat pouze podmínky, které jsou zvláštní pro odvětví elektronických komunikací. Neměla by být vázána na podmínky, které jsou již použitelné podle jiných stávajících vnitrostátních právních předpisů, zejména ohledně ochrany spotřebitele, které nejsou zvláštní pro odvětví komunikací. Příslušné orgány by například měly mít možnost informovat ▌podniky o použitelných požadavcích, pokud jde o životní prostředí a územní plánování. Podmínkami uloženými v rámci všeobecného oprávnění není dotčeno určení rozhodného práva podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 593/2008(26).

(47)  Mezi podmínkami, které by mohly být spojeny s všeobecnými oprávněními, by měly být zvláštní podmínky týkající se dostupnosti pro koncové uživatele se zdravotním postižením a povinností veřejných orgánů a poskytovatelů tísňových služeb komunikovat mezi sebou navzájem a s obyvatelstvem před velkými pohromami, v jejich průběhu a po jejich skončení.

(48)  Do takových oprávnění je nezbytné výslovně zahrnout práva a povinnosti podniků podle všeobecných oprávnění, aby byly zajištěny stejné podmínky v celé Unii a aby byla usnadněna přeshraniční jednání o vzájemném propojení veřejných sítí elektronických komunikací.

(49)  Všeobecná oprávnění opravňují podniky zajišťující sítě a poskytující služby elektronických komunikací veřejnosti, aby sjednávaly propojení podle podmínek této směrnice. Podniky, které své sítě a služby elektronických komunikací neposkytují veřejnosti, mohou sjednávat propojení za komerčních podmínek.

(50)  Příslušné orgány by v případě, že k všeobecnému oprávnění připojují podmínky a uplatňují správní poplatky, měly brát náležitě v potaz situace, kdy sítě nebo služby elektronických komunikací poskytují fyzické osoby na neziskovém základě. U sítí a služeb elektronických komunikací, které nejsou poskytovány veřejnosti, je potřebné podmínek ukládat méně, pokud vůbec nějaké, a zmírnit je oproti podmínkám, které jsou odůvodněné u sítí a služeb elektronických komunikací, které jsou poskytovány veřejnosti.

(51)  Zvláštní povinnosti ukládané podnikům zajišťujícím sítě a poskytujícím služby elektronických komunikací v souladu s právem Unie na základě jejich označení jako podniky s významnou tržní sílou, jak je definována v této směrnici, by se měly ukládat odděleně od obecných práv a povinností podle všeobecného oprávnění.

(52)  Podniky zajišťující sítě a poskytující služby elektronických komunikací mohou potřebovat potvrzení svých práv podle všeobecného oprávnění vzhledem k propojení a právům na omezení vlastnických práv třetích osob, zejména pro usnadnění jednání s jinými, regionálními nebo místními, úrovněmi státní správy nebo s poskytovateli služeb v jiných členských státech. Za tímto účelem by měly příslušné orgány poskytovat podnikům prohlášení, buď na žádost, nebo jako automatickou odpověď na oznámení podle všeobecného oprávnění. Taková prohlášení by sama o sobě neměla zakládat nároky na práva a na prohlášení by neměla být vázána ani žádná práva podle všeobecného oprávnění, práva na užívání ani výkon takových práv.

(53)  Podnikům poskytujícím služby elektronických komunikací by mělo být možné uložit správní poplatky, z nichž jsou financovány činnosti vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů spojené s řízením systému všeobecných oprávnění a udělováním práv na užívání. Takové poplatky by se měly omezovat jen na pokrytí skutečných správních nákladů na tyto činnosti. Za tímto účelem by měla být zajištěna průhlednost příjmů a výdajů vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů prostřednictvím každoročního zveřejnění celkové částky vybraných poplatků a vzniklých správních nákladů, aby si podniky mohly ověřit, zda jsou v rovnováze.

(54)  Systémy správních poplatků by neměly narušovat hospodářskou soutěž ani vytvářet překážky vstupu na trh. V systému všeobecného oprávnění již není možné ukládat úhradu správních nákladů, a tedy ani poplatků, jednotlivým podnikům, s výjimkou udělování práv na užívání číslovacích zdrojů, rádiového spektra a práv na instalování zařízení. Jakékoli použitelné správní poplatky by měly odpovídat zásadám systému všeobecného oprávnění. Příkladem spravedlivé, jednoduché a transparentní alternativy k těmto kritériím ukládání poplatků může být rozdělovací klíč založený na obratu. Pokud jsou správní poplatky velmi nízké, mohly by být rovněž vhodné paušální poplatky nebo poplatky skládající se z paušálu a složky závisející na obratu. Pokud se systém všeobecného oprávnění vztahuje i na podniky s velmi malým podílem na trhu, jako jsou komunitní poskytovatelé sítí, nebo na poskytovatele služeb, jejichž obchodní model generuje velmi omezené výnosy i v případě významného proniknutí na trh co do objemu, měly by členské státy posoudit možnost stanovit pro ukládání správních poplatků vhodnou prahovou hodnotu de minimis.

(55)  Členské státy mohou mít potřebu měnit práva, podmínky, postupy a poplatky týkající se všeobecného oprávnění a práv na užívání, pokud jsou k tomu objektivní důvody. Takové navrhované změny by měly být náležitě oznámeny všem zainteresovaným stranám s dostatečným předstihem, aby jim byla dána odpovídající příležitost vyjádřit své názory. ▌Je třeba se vyhnout zbytečným řízením v případě menších změn stávajících práv na instalování zařízení či práv na užívání spektra nebo číslovacích zdrojů, pokud tyto změny nemají dopad na zájmy třetích stran. ▌Menšími změnami práv a povinností jsou změny, které jsou převážně administrativního rázu, nemění věcnou podstatu všeobecných oprávnění a individuálních práv na užívání, a nemohou tedy vytvářet konkurenční výhodu vůči jiným podnikům.

(56)  Vzhledem k důležitosti zajištění právní jistoty a v zájmu podpory předvídatelnosti regulace za účelem poskytnutí bezpečného prostředí pro investice, a to zejména pro nové bezdrátové širokopásmové komunikace, by veškerá omezení nebo odnětí jakýchkoli stávajících práv na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů či práv na instalování zařízení měla probíhat na základě předvídatelných a transparentních odůvodnění a postupů. Proto by zejména v případech, kdy byla práva na užívání udělena na základě konkurenčních nebo srovnávacích řízení, a v případě harmonizovaných pásem rádiového spektra, která se mají využívat pro služby bezdrátových širokopásmových elektronických komunikací (dále jen „bezdrátové širokopásmové služby“), mohly být uloženy přísnější požadavky nebo mechanismus oznamování. Odůvodnění odkazující na efektivní a účinné užívání rádiového spektra a technologický vývoj by často mohla vycházet zejména z technických prováděcích opatření přijatých podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES(27). Pokud je zapotřebí všeobecná oprávnění nebo individuální práva na užívání rádiového spektra omezit, zrušit nebo pozměnit bez souladu držitele práv, je s výjimkou případů, kdy jsou navrhované změny pouze drobné, navíc možné tak učinit po konzultaci se zainteresovanými stranami. Vzhledem k tomu, že omezení nebo zrušení všeobecných oprávnění nebo práv mohou mít pro jejich držitele závažné důsledky, měly by příslušné orgány při přijímání těchto opatření postupovat velmi obezřetně a před jejich přijetím posoudit potenciální škody, které by mohly v důsledku těchto opatření vzniknout.

(57)  Vnitrostátní regulační orgány, ▌jiné příslušné orgány a BEREC potřebují shromažďovat informace od účastníků trhu, aby mohly účinně plnit své úkoly, včetně posouzení souladu všeobecných podmínek s touto směrnicí, aniž by byla během posuzování pozastavena jejich platnost. Ve výjimečných případech může být rovněž nezbytné shromažďovat informace od jiných podniků působících v odvětvích, jež s odvětvím služeb elektronických komunikací úzce souvisejí, jako jsou například poskytovatelé obsahu, které disponují informacemi, jež by mohly být nezbytné k tomu, aby mohly plnit své úkoly vyplývající z práva Unie. Takové informace může být potřebné shromažďovat i jménem Komise ▌, aby mohly plnit své příslušné povinnosti vyplývající z práva Unie. Žádosti o informace by měly být přiměřené a neměly by neúnosně zatěžovat podniky. Informace shromážděné vnitrostátními regulačními a jinými příslušnými orgány by měly být veřejně dostupné, s výjimkou případů, kdy jsou důvěrné podle vnitrostátních právních předpisů o přístupu veřejnosti k informacím a kdy podléhají unijním a vnitrostátním pravidlům o obchodním tajemství.

(58)  Za účelem zajištění, aby vnitrostátní regulační orgány plnily své regulační úkoly efektivním způsobem, měly by údaje, které tyto orgány shromažďují, zahrnovat účetní údaje o maloobchodních trzích souvisejících s velkoobchodními trhy, na nichž působí podnik označený jako podnik s významnou tržní silou, a které jsou proto regulovány vnitrostátním regulačním orgánem. Zahrnovat by měly i údaje, které by umožnily vnitrostátnímu regulačnímu orgánu posoudit plnění podmínek spojených s právy na užívání a možný dopad plánovaných aktualizací nebo změn topologie sítě na rozvoj hospodářské soutěže nebo na velkoobchodní produkty zpřístupněné dalším stranám. Informace o plnění povinností pokrytí spojených s právy na užívání rádiového spektra jsou klíčové pro zajištění úplnosti zeměpisného mapování zavedení sítí ▌. V tomto ohledu by příslušný orgán měl mít možnost požadovat poskytování rozčleněných informací na místní úrovni s takovou granularitou, jaká je přiměřená k provádění zeměpisného mapování sítí.

(59)  Za účelem zmírnění zátěže tvořené povinnostmi podávat zprávy a poskytovat informace pro poskytovatele sítí a služeb a pro dotyčný příslušný orgán by takové povinnosti měly být přiměřené, objektivně odůvodněné a měly by se omezovat jen na to, co je nezbytně nutné. Zejména by se mělo zamezit duplicitním žádostem o informace ze strany příslušného orgánu a BEREC a požadavku, aby bylo systematicky a pravidelně prokazováno dodržování všech podmínek podle všeobecného oprávnění nebo práva na užívání. Podniky by si měly být vědomy zamýšleného použití požadovaných informací. Poskytování informací by nemělo být podmínkou přístupu na trh. Pro statistické účely může být požadováno oznámení od podniků zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací, jestliže ukončí činnost.

(60)  Neměly by být dotčeny povinnosti členských států poskytovat informace k ochraně zájmů Unie podle mezinárodních dohod ani povinnosti podávat zprávy vyplývající z právních předpisů, které nejsou zvláštní pro odvětví elektronických komunikací, jako například právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže.

(61)  Informace, které příslušný orgán považuje podle unijních a vnitrostátních pravidel o obchodním tajemství a ochraně osobních údajů za důvěrné, by mělo být možné vyměňovat s Komisí, BEREC a jakýmikoli jinými orgány, pokud je taková výměna nutná pro uplatňování vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici. Vyměňované informace by se měly omezovat na informace, které jsou relevantní a přiměřené účelu takové výměny.

(62)  Širokopásmové sítě elektronických komunikací se stále více různí, pokud jde o technologii, topologii, použité médium a vlastnictví. Regulační zásah se proto musí opírat o podrobné informace ▌ohledně zavádění sítí, aby byl účinný a dotkl se oblastí, v nichž je zapotřebí. Tyto informace jsou vrcholně důležité pro podporu investic, zvyšování připojení v celé Unii a poskytování informací všem příslušným orgánům a občanům. Měly by zahrnovat průzkumy týkající se jak zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, tak i významných modernizací nebo rozšíření stávajících kovových či jiných sítí, které nemusí ve všech ohledech odpovídat výkonnostním parametrům sítí s velmi vysokou kapacitou, jako je zavádění technologie FTTC (fibre to the cabinet) ve spojení s aktivními technologiemi, jako je vektoring. Relevantní prognózy by se měly týkat období o délce až tří let. Úroveň podrobností a územní granularita informací, které by příslušné orgány měly shromažďovat, by se měly řídit konkrétním cílem regulace a měly by být přiměřené účelům regulace, kterým slouží. V závislosti na potřebách regulace v konkrétní vnitrostátní situaci a na dostupnosti místních údajů se proto v různých členských státech bude také lišit velikost územní jednotky. Úroveň 3 v klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) ve většině situací pravděpodobně nebude dostatečně malou územní jednotkou. Vnitrostátní regulační orgány nebo jiné příslušné orgány by se měly řídit pokyny BEREC o osvědčených postupech, jak k takovému úkolu přistupovat, a tyto pokyny budou moci vycházet ze stávajících zkušeností vnitrostátních regulačních orgánů nebo jiných příslušných orgánů s prováděním zeměpisného mapování zavádění sítí. Aniž jsou dotčeny požadavky týkající se zachování obchodní důvěrnosti, příslušné orgány by v případě, že informace ještě nejsou na trhu k dispozici, měly údaje přímo zpřístupnit v otevřeném formátu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES(28) a bez omezení týkajících se opakovaného použití informací shromážděných v rámci tohoto mapování a měly by koncovým uživatelům zpřístupnit nástroje, pokud jde o kvalitu služeb, aby zlepšily jejich informovanost o dostupných službách připojení. Při shromažďování těchto informací by všechny příslušné orgány měly dodržovat zásadu zachování jejich důvěrnosti a zabránit tomu, aby podnikům vznikla konkurenční nevýhoda.

(63)  Aby měli všichni občané Unie přístup k nejmodernějšímu internetovému připojení a digitálním službám, je nutné překonat digitální propast. Za tímto účelem by v případě konkrétních a řádně vymezených ▌oblastí měly mít příslušné orgány možnost vyzvat podniky a veřejné orgány, aby oznámily svůj záměr zavést v těchto oblastech sítě s velmi vysokou kapacitou, a současně jim umožnit dostatečně dlouhou dobu na poskytnutí důkladně uvážené reakce. Informace zahrnuté do prognóz by měly zohledňovat hospodářské vyhlídky v odvětví sítí elektronických komunikací a investiční záměry podniků v době shromažďování údajů, aby bylo možné určit dostupné připojení v různých oblastech. Jestliže podnik nebo veřejný orgán oznámí záměr zavést v určité oblasti síť, vnitrostátní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán by měl mít možnost od jiných podniků a veřejných orgánů požadovat, aby oznámily, zda v této oblasti hodlají zavést síť s velmi vysokou kapacitou nebo svoji síť významně zmodernizovat či rozšířit na výkonnost o rychlosti stahování alespoň 100 Mb/s. Tento postup zajistí transparentnost pro podniky a veřejné orgány, které vyjádřily zájem o zavedení sítě v této oblasti, a při koncipování svých podnikatelských plánů tak budou moci posoudit, jaké konkurenci ze strany jiných sítí budou pravděpodobně čelit. Pozitivní účinek této transparentnosti závisí na tom, zda účastníci trhu odpoví pravdivě a v dobré víře.

(64)  Účastníci trhu mohou sice své plány zavedení sítě z nepředvídatelných, objektivních a opodstatněných důvodů změnit, příslušné orgány by však měly zasáhnout, a to i v případě, že je dotčeno veřejné financování, a ve vhodných případech uložit pokutu, jestliže jim byly vědomě nebo z důvodu hrubé nedbalosti ze strany podniku nebo veřejného orgánu poskytnuty zavádějící, chybné nebo neúplné informace. Pro účely příslušného ustanovení týkajícího se pokut by se hrubou nedbalostí měla rozumět situace, kdy podnik nebo veřejný orgán poskytne zavádějící, chybné nebo neúplné informace v důsledku svého chování nebo vnitřní organizace, které zdaleka nedosahuje náležité péče ohledně poskytovaných informací. Nezbytnou podmínkou hrubé nedbalosti by neměla být skutečnost, že podnik nebo veřejný orgán si je vědom toho, že poskytované informace jsou zavádějící, chybné nebo neúplné, ale skutečnost, že by si toho vědom byl, pokud by jednal či byl organizován s náležitou péčí. Je důležité, aby s ohledem na negativní dopad na hospodářskou soutěž a na veřejně financované projekty byly pokuty dostatečně odrazující. Ustanoveními týkajícími se pokut by neměla být dotčena žádná práva na náhradu škody v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(65)  V zájmu předvídatelnosti investičních podmínek by příslušné orgány měly mít možnost s podniky a veřejnými orgány, které vyjádří zájem na zavedení sítí s velmi vysokou kapacitou, sdílet informace o tom, zda se v dotčené oblasti provádí nebo plánují jiné typy modernizací sítí, též s rychlostí stahování dat nižší než 100 Mb/s.

(66)  Je důležité, aby vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány konzultovaly navrhovaná rozhodnutí se všemi zainteresovanými stranami, poskytly jim s ohledem na složitost dané věci dostatek času k poskytnutí připomínek a zohledňovaly jejich připomínky před přijetím konečného rozhodnutí. S cílem zajistit, aby rozhodnutí na vnitrostátní úrovni neměla nepříznivý vliv na fungování vnitřního trhu nebo jiné cíle Smlouvy o fungování EU, by vnitrostátní regulační orgány měly oznamovat určité návrhy rozhodnutí Komisi a ostatním vnitrostátním regulačním orgánům a poskytnout jim tak možnost vznést připomínky. Je vhodné, aby v případech vymezených touto směrnicí příslušné orgány konzultovaly se zainteresovanými stranami všechny návrhy opatření, která mají vliv na obchod mezi členskými státy.

(67)  V rámci konkurenčního prostředí by měly být zohledňovány názory zainteresovaných stran, včetně uživatelů a spotřebitelů ▌. Za účelem řádné ochrany zájmů občanů by členské státy měly přijmout vhodný mechanismus konzultací. Takový mechanismus by mohl mít podobu subjektu, který by nezávisle na vnitrostátním regulačním orgánu a poskytovatelích služeb prováděl průzkum spotřebitelské problematiky, jako je chování spotřebitelů a mechanismus změny dodavatelů, který by pracoval transparentně a přispíval ke stávajícím mechanismům konzultací se zúčastněnými stranami. Kromě toho by mohl být zřízen mechanismus, jehož účelem by bylo umožnit vhodnou spolupráci na tématech týkajících se zákonného obsahu. Žádné postupy spolupráce dohodnuté v rámci takového mechanismu by však neměly umožňovat systematické sledování využívání internetu.

(68)  Rychlým a nákladově efektivním způsobem, jak mohou koncoví uživatelé prosazovat svá práva, mohou být postupy mimosoudního řešení sporů, a to zejména v případě spotřebitelů a mikropodniků a malých podniků ve smyslu přílohy doporučení Komise 2003/361/ES(29). ▌Členské státy by měly vnitrostátnímu regulačnímu orgánu nebo příslušným orgánům odpovědným za práva koncových uživatelů či alespoň jednomu nezávislému subjektu s prokázanými odbornými znalostmi v oblasti řešení problematiky těchto práv umožnit, aby působily jako subjekt alternativního řešení sporů. Pokud jde o toto řešení sporů, orgány by neměly podléhat žádným pokynům.Vzhledem k tomu, že mnoho členských států zavedlo postupy řešení sporů i pro koncové uživatele, kteří nejsou spotřebiteli a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU(30) se na ně nevztahuje, je přiměřené tento odvětvový postup řešení sporů zachovat jak pro spotřebitele, tak v případech, kdy jej členské státy rozšíří, i pro jiné koncové uživatele, zejména mikropodniky a malé podniky. Pokud jde o mimosoudní řešení sporů, členské státy by v zájmu zajištění vyšší úrovně ochrany spotřebitelů měly mít možnost ponechat v platnosti pravidla jdoucí nad rámec pravidel stanovených směrnicí 2013/11/EU nebo tato pravidla zavést.

(69)  V případě sporu mezi podniky v tomtéž členském státě v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, například sporu týkajícího se povinností přístupu a propojení nebo prostředků pro předávání seznamů koncových uživatelů, by měla mít poškozená strana, která vyjednávala v dobré víře, ale nepodařilo se jí dosáhnout uzavření dohody, možnost obrátit se na vnitrostátní regulační orgán, aby spor vyřešil. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost stranám sporu nařídit řešení. Zásah vnitrostátního regulačního orgánu do řešení sporu mezi poskytovateli sítí nebo služeb elektronických komunikací nebo přiřazených zařízení v členském státě, by měl směřovat k tomu, aby bylo zajištěno dodržování povinností vyplývajících z této směrnice.

(70)  Kromě práv na podání opravných prostředků podle práva Unie nebo vnitrostátního práva je zapotřebí zavést jednoduché řízení, které může být zahájeno na žádost kterékoli strany sporu, k řešení přeshraničních sporů mezi podniky, které poskytují nebo jsou oprávněny poskytovat sítě nebo služby elektronických komunikací v různých členských státech.

(71)  Jedním z důležitých úkolů BEREC je vydávat ve vhodných případech stanoviska k přeshraničním sporům. Vnitrostátní regulační orgány by proto měly v těchto případech plně zohledňovat stanovisko BEREC ve svých opatřeních, kterými ukládají povinnost určitému podniku nebo jiným způsobem spor řeší.

(72)  Nedostatečná koordinace mezi členskými státy při organizaci využívání rádiového spektra na jejich území může v případě, že není vyřešena prostřednictvím dvoustranných jednání mezi členskými státy, vést k rozsáhlým problémům s rušením se závažným dopadem na rozvoj jednotného digitálního trhu. Členské státy by měly přijmout všechna potřebná opatření, aby zamezily přeshraničnímu a škodlivému rušení, k němuž by mezi nimi mohlo dojít. Skupina pro politiku rádiového spektra (RSPG), zřízená rozhodnutím Komise 2002/622/ES(31), by měla být pověřena tím, aby podporovala nezbytnou přeshraniční koordinaci a byla fórem určeným k řešení sporů mezi členskými státy týkajících se přeshraničních problémů. V návaznosti na řešení navržené Skupinou pro politiku rádiového spektra může být v některých situacích nezbytné prováděcí opatření, kterým se definitivně vyřeší přeshraniční rušení nebo se podle práva Unie prosadí koordinované řešení dohodnuté dvěma nebo několika členskými státy ve dvoustranných jednáních.K rozsáhlým problémům s rušením může vést rovněž nedostatečná koordinace mezi členskými státy a zeměmi sousedícími s Unií. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření, aby zamezily přeshraničnímu a škodlivému rušení se zeměmi sousedícími s Unií, a navzájem za tímto účelem spolupracovat. Na žádost členských států dotčených přeshraničním rušením ze strany třetích zemí by Unie měla poskytnout těmto členským státům plnou podporu.

(73)  RSPG je poradní skupina Komise na vysoké úrovni, která byla zřízena rozhodnutím Komise 2002/622/ES, aby přispěla k rozvoji vnitřního trhu a podpořila rozvoj politiky rádiového spektra na úrovni Unie při zohlednění ekonomických, politických, kulturních, strategických, zdravotních a sociálních hledisek i technických parametrů. Měla by být složena z předsedů orgánů, které mají celkovou politickou odpovědnost za strategickou politiku rádiového spektra. Měla by poskytovat pomoc a poradenství Komisi v oblasti politiky rádiového spektra. Tím by se měla dále zviditelnit politika rádiového spektra v různých oblastech politiky Unie a lépe zajistit meziodvětvová soudržnost na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni. Rovněž by měla poskytovat poradenství Evropskému parlamentu a Radě na jejich žádost. Skupina by rovněž měla být fórem pro koordinaci provádění povinností týkajících se rádiového spektra podle této směrnice ze strany členských států a hrát centrální úlohu v oblastech se zásadním významem pro vnitřní trh, jako jsou přeshraniční koordinace nebo normalizace. Mohly by být rovněž vytvořeny technické nebo odborné pracovní skupiny, které by byly nápomocny při plenárních zasedáních, na nichž vysocí představitelé členských států a Komise utvářejí rámec strategické politiky. Komise dala najevo záměr změnit do šesti měsíců od vstupu této směrnice v platnost rozhodnutí 2002/622/ES s cílem zohlednit nové úkoly, jež tato směrnice RSPG svěřuje.

(74)  Příslušné orgány by měly sledovat a zajišťovat dodržování podmínek všeobecného oprávnění a práv na užívání, a zejména zajistit účinné a efektivní využívání rádiového spektra a dodržování povinností pokrytí a kvality služeb, a to prostřednictvím správních sankcí včetně pokut a zákazů a odnětí práv na užívání v případě, že dojde k porušení těchto podmínek. Podniky by měly příslušným orgánům poskytovat co možná nejpřesnější a nejúplnější informace, aby tyto orgány mohly plnit své úkoly v oblasti dohledu ▌.

(75)  Podmínky, které mohou být spojeny s všeobecnými oprávněními a s individuálními právy na užívání, by se měly omezovat pouze na to, co je nezbytně nutné pro zajištění dodržování požadavků a povinností podle vnitrostátních právních předpisů a práva Unie.

(76)  Každá strana, která podléhá rozhodnutí příslušného orgánu, by měla mít právo se odvolat k subjektu, který je nezávislý na zúčastněných stranách a jakýchkoli vnějších zásazích nebo politickém tlaku, jež by mohly ohrozit jeho nezávislost při posuzování záležitostí, které jsou mu předkládány. Tímto subjektem může být soud. Mimo to by každý podnik, který se domnívá, že jeho žádosti o udělení práv na instalování zařízení nebyly vyřízeny v souladu se zásadami, které stanoví tato směrnice, měl mít právo odvolat se proti takovým rozhodnutím. Tímto odvolacím řízením by nemělo být dotčeno rozdělení pravomocí v rámci vnitrostátních soudních systémů ani práva právnických nebo fyzických osob podle vnitrostátního práva. V každém případě by členské státy měly umožnit účinný soudní přezkum takových rozhodnutí.

(77)  Za účelem zajištění právní jistoty pro účastníky na trhu by subjekty rozhodující o opravném prostředku měly své funkce plnit efektivně. Zejména by řízení o opravném prostředku nemělo být nadměrně dlouhé. Předběžná opatření pozastavující platnost rozhodnutí příslušného orgánu by měla být povolena pouze v naléhavých případech s cílem předejít vážnému a nenapravitelnému poškození strany, která o tato opatření požádala, a vyžaduje-li to vyváženost zájmů.

(78)  Subjekty rozhodující o opravném prostředku uplatňují předběžná opatření, kterými se pozastavuje platnost rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů nebo jiných příslušných orgánů, nejrůznějšími způsoby. Za účelem jednotnějšího přístupu by se měly uplatňovat společné standardy v souladu s judikaturou Soudního dvora. Subjekty rozhodující o opravném prostředku by rovněž měly být oprávněny požadovat dostupné informace zveřejněné BEREC. Vzhledem k významu řízení o opravném prostředku pro celkové fungování předpisového rámce by měl být ve všech členských státech ustaven mechanismus umožňující shromažďovat informace o těchto řízeních a o rozhodnutích, kterými se pozastavuje platnost rozhodnutí přijatých příslušnými orgány, a předávat tyto informace Komisi a BEREC. Tento mechanismus by měl zaručit, že Komise nebo BEREC mohou od členských států získat znění rozhodnutí a rozsudků s cílem vytvořit databázi.

(79)  V zájmu občanů a zúčastněných stran a s cílem umožnit dotčeným stranám vyjádřit svá stanoviska je nutné zvýšit transparentnost při uplatňování unijního mechanismu na upevnění vnitřního trhu s elektronickými komunikacemi, mimo jiné tím, že by vnitrostátní regulační orgány musely zveřejnit každý návrh opatření ve stejnou dobu, kdy je o něm informována Komise, BEREC a vnitrostátní regulační orgány v jiných členských státech. Každý takový návrh opatření by měl být odůvodněný a měl by obsahovat podrobnou analýzu.

(80)  Komise by poté, co v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko BEREC, měla mít možnost požadovat od vnitrostátního regulačního orgánu, aby vzal zpět návrh opatření, pokud se týká vymezení relevantních trhů nebo označení podniků jako podniků s významnou tržní silou, a pokud by taková rozhodnutí vytvářela překážky pro vnitřní trh nebo by byla neslučitelná s právem Unie, a zejména s cíli politiky, které by měly vnitrostátní regulační orgány sledovat. Tímto postupem není dotčen oznamovací postup stanovený ve směrnici (EU) 2015/1535 a právo Komise podle Smlouvy o fungování EU v souvislosti s porušováním práva Unie.

(81)  Vnitrostátní konzultace se zainteresovanými stranami by měla proběhnout před konzultací na úrovni Unie za účelem upevnění vnitřního trhu elektronických komunikací a v rámci postupu jednotného uplatňování nápravných opatření tak, aby bylo možné v rámci konzultací na úrovni Unie zohlednit stanoviska zainteresovaných stran. Zároveň by se tím předešlo potřebě druhé konzultace na úrovni Unie, pokud by výsledky vnitrostátní konzultace vedly ke změnám plánovaného opatření.

(82)  Je důležité, aby byl předpisový rámec proveden včas. Poté, co Komise přijme rozhodnutí, jímž požádá vnitrostátní regulační orgán, aby vzal zpět navržené opatření, by měl tento orgán předložit Komisi opatření v revidované podobě. Měla by být stanovena lhůta pro oznámení revidovaného opatření Komisi, aby účastníci trhu znali délku doby, po kterou bude trh analyzován, a zvýšila se právní jistota.

(83)  Mechanismus Unie umožňující Komisi požadovat, aby vnitrostátní regulační orgány vzaly zpět plánovaná opatření týkající se vymezení trhu a označení podniků za podniky s významnou tržní silou, značnou měrou přispěl k jednotnému určování okolností, za nichž je možné využít regulaci ex ante a za nichž podniky této regulaci podléhají. Zkušenosti s postupy podle článků 7 a 7a směrnice 2002/21/ES ukazují, že nejednotnost při uplatňování nápravných opatření vnitrostátními regulačními orgány v případě obdobných podmínek na trhu oslabuje vnitřní trh elektronických komunikací. Komise a BEREC by se proto v rámci svých příslušných odpovědností měly podílet na zajištění větší jednoty při používání nápravných opatření týkajících se návrhů opatření předložených vnitrostátními regulačními orgány. Kromě toho by v případě návrhů opatření týkajících se rozšíření povinností za první soustřeďovací nebo rozvodný bod, je-li to nezbytné k řešení značných a nikoli dočasných ekonomických či fyzických překážek replikace, pro podniky bez ohledu na to, zda jsou označeny jako podniky s významnou tržní silou, nebo týkajících se nových prvků sítí s velmi vysokou kapacitou, pokud BEREC sdílí obavy Komise, měla mít Komise možnost požadovat od vnitrostátního regulačního orgánu, aby návrh opatření vzal zpět. Aby mohly být využity odborné znalosti vnitrostátních regulačních orgánů týkající se analýzy trhu, měla by Komise před přijetím rozhodnutí nebo doporučení konzultovat BEREC.

(84)  Vzhledem ke krátkým lhůtám v rámci mechanismu konzultací na úrovni Unie by měla být Komise zmocněna k přijímání doporučení nebo pokynů za účelem zjednodušení postupů pro výměnu informací mezi Komisí a vnitrostátními regulačními orgány, například v případech týkajících se stabilních trhů, nebo jde-li pouze o malé změny původně oznámených opatření. Komise by rovněž měla být zmocněna ke schvalování udělování výjimek z oznamovací povinnosti za účelem racionalizace postupů v některých případech.

(85)  Vnitrostátní regulační orgány by měly transparentním způsobem spolupracovat mezi sebou, se BEREC a s Komisí, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování této směrnice ve všech členských státech.

(86)  Volnost, kterou mají při rozhodování vnitrostátní regulační orgány, je třeba uvést v soulad s rozvojem jednotné regulační praxe a jednotným uplatňováním předpisového rámce, aby bylo možno efektivně přispívat k rozvoji a dotvoření vnitřního trhu. Vnitrostátní regulační orgány by proto měly podporovat aktivity Komise a BEREC týkající se vnitřního trhu.

(87)  Opatřeními, která by mohla nepříznivě ovlivnit obchod mezi členskými státy, se rozumějí opatření, která by mohla přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit charakter obchodování mezi členskými státy způsobem, který by mohl vytvářet překážky pro jednotný trh. Jedná se o opatření, která mají výrazný dopad na podniky nebo uživatele v jiných členských státech, která zahrnují: opatření ovlivňující ceny pro uživatele v jiných členských státech; opatření ovlivňující schopnost podniku usazeného v jiném členském státě poskytovat služby elektronických komunikací, a zejména opatření ovlivňující schopnost nabízet služby v nadnárodním měřítku; opatření ovlivňující strukturu trhu nebo přístup na něj a dopadající na podniky v jiných členských státech.

(88)  K jednotnějšímu používání a vymezování prvků výběrových řízení a podmínek spojených s právy na užívání rádiového spektra, které mají významný dopad na podmínky na trhu a situaci v oblasti hospodářské soutěže, včetně podmínek pro vstup na trh a rozšiřování ▌, by přispěl koordinační mechanismus, v jehož rámci by RSPG na žádost vnitrostátního regulačního nebo jiného příslušného orgánu, nebo ve výjimečných případech z vlastního podnětu, svolala za účelem výměny osvědčených postupů fórum pro vzájemné hodnocení, aby návrhy opatření přezkoumalo dříve, než daný členský stát udělí práva na užívání. Fórum pro vzájemné hodnocení je nástrojem vzájemného učení. Mělo by přispívat k lepší výměně osvědčených postupů mezi členskými státy a zvýšit transparentnost konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení. Proces vzájemného hodnocení by neměl být formální podmínkou vnitrostátních postupů pro udělování oprávnění. Výměna názorů by měla vycházet z informací poskytnutých vnitrostátním regulačním nebo jiným příslušným orgánem, který o svolání fóra pro vzájemné hodnocení požádá, a měla by být pouze částí širšího vnitrostátního opatření, které může šířeji upravovat udělování, prodej a pronájem, dobu trvání, obnovování nebo změny práv na užívání. Vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán by tudíž měl mít rovněž možnost poskytnout informace o jiných návrzích vnitrostátních opatření souvisejících s příslušným výběrovým řízením, jimiž se omezují práva na užívání rádiového spektra a na něž se nevztahuje mechanismus vzájemného hodnocení, nebo o aspektech těchto návrhů. V zájmu snížení administrativní zátěže by měl mít vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán možnost předložit tyto informace za použití jednotného formátu, je-li k dispozici, pro účely jejich předání členům RSPG.

(89)  Pokud bylo na úrovni Unie dohodnuto harmonizované přidělování rádiového spektra jednotlivým podnikům, měly by členské státy takové dohody důsledně provádět při udělování práv na užívání rádiového spektra z národního plánu přidělování kmitočtů.

(90)  Členské státy by měly mít možnost při udělování práv na užívání v případech, kdy očekávané užívání zahrnuje přeshraniční situace, zvážit možnost společných autorizačních postupů.

(91)  Každé rozhodnutí Komise k zajištění harmonizovaného uplatňování této směrnice by mělo být omezeno na regulační zásady, přístupy a metody. Aby se zamezilo pochybnostem, nemělo by stanovovat takové podrobnosti, které jsou obvykle potřebné k zohledněné vnitrostátních okolností, a nemělo by zakazovat alternativní přístupy, od nichž lze oprávněně očekávat, že budou mít obdobný účinek. Uvedené rozhodnutí by mělo být přiměřené a nemělo by mít vliv na rozhodnutí přijatá vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány, která nepředstavují překážku pro vnitřní trh.

(92)  Unie a členské státy přijaly závazky týkající se norem a předpisového rámce pro telekomunikační sítě a služby v rámci Světové obchodní organizace.

(93)  Normalizace by měla především zůstat procesem, který se řídí potřebami trhu. Mohou však vzniknout situace, kdy je pro zlepšení interoperability, rozšíření možností výběru pro uživatele a podporu vzájemného propojení na vnitřním trhu vhodné vyžadovat dodržování určitých norem na úrovni Unie. Na vnitrostátní úrovni podléhají členské státy směrnici (EU) 2015/1535. Postupy normalizace podle této směrnice nejsou dotčeny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU(32) a 2014/35/EU(33) a směrnice 2014/53/EU.

(94)  Poskytovatelé veřejných sítí elektronických komunikací nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by měli mít povinnost přijímat opatření k zajištění bezpečnosti svých sítí a služeb a k zabránění incidentům ohrožujícím bezpečnost nebo k minimalizací jejich dopadu. S ohledem na současné technické možnosti by tato opatření měla zajišťovat takovou úroveň bezpečnosti sítí a služeb, která odpovídá hrozícím rizikům. Bezpečnostní opatření by měla zohledňovat přinejmenším všechny relevantní aspekty následujících prvků: pokud jde o bezpečnost sítí a zařízení: fyzickou a environmentální bezpečnost, bezpečnost dodávek, kontrolu přístupu k sítím a integritu sítí; pokud jde o řešení bezpečnostních incidentů: postupy řešení, schopnosti odhalování bezpečnostních incidentů, hlášení bezpečnostních incidentů a komunikaci ohledně nich; pokud jde o řízení kontinuity provozu: strategii a krizové plány pro zajištění kontinuity služeb, schopnosti obnovy provozu po mimořádné události; pokud jde o monitorování, audit a testování: politiky monitorování a protokolování, procvičování krizových plánů, testování sítí a služeb, posuzování bezpečnosti a sledování souladu s předpisy; a soulad s mezinárodními normami.

(95)  Vzhledem k rostoucímu významu interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech je nutné zajistit, aby i tyto služby podléhaly odpovídajícím bezpečnostním požadavkům v souladu s jejich zvláštní povahou a ekonomickým významem. Poskytovatelé těchto služeb by tedy měli rovněž zajistit takovou úroveň bezpečnosti, jež je přiměřená hrozícímu riziku ▌. Vzhledem k tomu, že poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech obvykle nevykonávají skutečnou kontrolu nad přenosem signálů v sítích, lze míru rizika pro tyto služby v některých ohledech považovat za nižší než v případě tradičních služeb elektronických komunikací. Opatření přijatá interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech by tudíž měla být méně přísná, pokud je to odůvodněno na základě skutečného posouzení hrozících bezpečnostních rizik. ▌Tentýž přístup by se měl obdobně použít pro interpersonální komunikační služby, které využívají čísla a nevykonávají skutečnou kontrolu nad přenosem signálu.

(96)  Poskytovatelé veřejných sítí elektronických komunikací nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by měli uživatele informovat o konkrétních a závažných bezpečnostních hrozbách a o opatřeních, která mohou přijmout, aby chránili bezpečnost své komunikace, například použitím specifických druhů softwaru nebo šifrovacích technologií. Požadavek na informování uživatelů o těchto hrozbách by poskytovatele služeb neměl zbavovat povinnosti přijmout na své vlastní náklady přiměřená a okamžitá opatření s cílem odstranit jakékoli bezpečnostní hrozby a obnovit běžnou úroveň bezpečnosti služby. Tyto informace o bezpečnostních hrozbách by měly být uživateli poskytovány zdarma.

(97)  Za účelem zajištění bezpečnosti sítí a služeb, a aniž by byly dotčeny pravomoci členských států zajistit ochranu svých zásadních bezpečnostních zájmů a veřejné bezpečnosti, jakož i s cílem umožnit vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů by se mělo podporovat používání šifrování, například ve vhodných případech mezi koncovými body, a v nezbytných případech by šifrování mělo být povinné podle zásad ochrany údajů a ochrany soukromí již ve fázi návrhu.

(98)  Příslušné orgány by měly zajistit zachování integrity a dostupnosti veřejných sítí elektronických komunikací. Agentura Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) by měla přispět k lepší úrovni bezpečnosti elektronických komunikací mimo jiné tím, že bude zajišťovat odborné poradenství a podporovat výměnu osvědčených postupů. Příslušné orgány by měly mít k dispozici prostředky nezbytné k plnění svých povinností, včetně pravomoci požadovat informace nezbytné k posouzení úrovně bezpečnosti sítí nebo služeb. Rovněž by měly mít pravomoc požadovat úplné a spolehlivé údaje o skutečných bezpečnostních incidentech, které měly významný dopad na provoz sítí nebo služeb. V případě potřeby by jim měly být nápomocny bezpečnostní týmy typu CSIRT (Computer Security Incident Response Team; dále jen „tým CSIRT“) směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148(34). Týmy CSIRT mohou mít zejména povinnost poskytovat příslušným orgánům informace týkající se rizik a bezpečnostních incidentů ovlivňujících veřejné sítě elektronických komunikací a veřejně dostupné služby elektronických komunikací a doporučovat způsoby, jak je řešit.

(99)  V případech, kdy poskytování elektronických komunikací závisí na veřejných zdrojích, jejichž užívání je předmětem zvláštního oprávnění, měly by mít členské státy v souladu s postupy stanovenými v této směrnici možnost udělit orgánu příslušnému pro vydávání těchto oprávnění právo ukládat poplatky za účelem zajištění optimálního využívání těchto zdrojů ▌. Podle judikatury Soudního dvora nemohou členské státy v souvislosti se zajišťováním sítí a poskytováním služeb elektronických komunikací vybírat jiné poplatky než ty, které jsou stanoveny v této směrnici. V tomto ohledu by členské státy měly při stanovování těchto poplatků postupovat jednotně, aby v souvislosti s režimem všeobecného oprávnění nebo právy na užívání nevznikala poskytovatelům sítí a služeb elektronických komunikací nadměrná finanční zátěž.

(100)  Za účelem zajištění optimálního využití zdrojů by poplatky měly odrážet hospodářskou a technickou situaci na dotčeném trhu, jakož i veškeré další významné faktory určující jejich výši. Současně by poplatky měly být stanovovány způsobem, který zajišťuje účinné přidělování a užívání rádiového spektra. Touto směrnicí není dotčen účel, pro který se poplatky za práva na užívání a práva na instalování zařízení zavádí. Takové poplatky by mělo být například možné použít k financování činností vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů, které nelze pokrýt správními poplatky. Pokud se v případě konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení jedná u poplatků za práva na užívání rádiového spektra zcela nebo zčásti o jednorázovou částku, měly by platební podmínky zajišťovat, aby takové poplatky v praxi nevedly k výběru na základě kritérií, která nesouvisejí s cílem zajistit optimální využití rádiového spektra. Komise by měla mít možnost pravidelně uveřejňovat srovnávací studie a případně další pokyny, pokud jde o nejlepší praxi pro přidělování rádiového spektra, přidělování číslovacích zdrojů a udělování práva omezit vlastnická práva třetích osob.

(101)  Poplatky uložené podnikům v souvislosti s právy na užívání rádiového spektra mohou ovlivnit rozhodnutí o tom, zda o taková práva usilovat a zdroje rádiového spektra využít. V zájmu zajištění optimálního využití rádiového spektra by proto měly členské státy vyvolávací ceny stanovit způsobem, který povede k efektivnímu přidělování práv, bez ohledu na použitý typ výběrového řízení. Členské státy by mohly vzít v potaz také možné náklady spojené s plněním podmínek oprávnění uložených na podporu cílů politiky ▌. Přitom by se měla rovněž zohlednit situace v oblasti hospodářské soutěže na dotčeném trhu, včetně možných alternativních způsobů využití zdrojů.

(102)  Optimální využití zdrojů rádiového spektra závisí na dostupnosti příslušných sítí a přiřazených zařízení. V tomto směru by členské státy měly usilovat o zajištění toho, aby v případě, že vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány uloží poplatky za práva na užívání rádiového spektra a práva na instalování zařízení, zohlední potřebu podporovat neustálý rozvoj infrastruktury s cílem dosáhnout co nejúčinnějšího využití zdrojů. Členské státy by proto měly usilovat o zajištění toho, aby platební podmínky pro poplatky za práva na užívání rádiového spektra spojené se skutečnou dostupností daného zdroje byly v maximální možné míře používány tak, aby podpořily investice nezbytné na podporu tohoto rozvoje infrastruktury a poskytování souvisejících služeb. Platební podmínky by měly být stanoveny objektivním, transparentním, přiměřeným a nediskriminačním způsobem před zahájením řízení o udělení práv na užívání rádiového spektra.

(103)  Je třeba zajistit, aby byly přístupné včasné, nediskriminační a transparentní postupy pro udělování práv na instalování zařízení, aby byly zaručeny podmínky pro korektní a účinnou hospodářskou soutěž. Touto směrnicí nejsou dotčeny ani vnitrostátní právní předpisy, jimiž se řídí vyvlastnění nebo užívání nemovitého majetku, běžný výkon vlastnických práv a běžné užívání veřejných statků, ani zásada neutrality ve vztahu k úpravě vlastnictví v členských státech.

(104)  Povolení vydaná poskytovatelům služeb a sítí elektronických komunikací, která jim umožňují získat přístup k veřejnému nebo soukromého majetku, jsou zásadním faktorem pro vytvoření sítí elektronických komunikací nebo nových síťových prvků. Zbytečná složitost a zpoždění postupů při omezování vlastnických práv třetích osob může tudíž představovat významné překážky pro rozvoj hospodářské soutěže. Omezování vlastnických práv třetích osob ve prospěch oprávněných podniků by proto mělo být zjednodušeno. Příslušné orgány by měly mít možnost omezování vlastnických práv třetích osob koordinovat a zpřístupňovat potřebné informace na svých internetových stránkách.

(105)  Je třeba posílit pravomoci členských států vůči osobám, v jejichž prospěch bylo vlastnické právo třetí osoby omezeno, s cílem zajistit, aby zavedení nebo rozšíření nové sítě bylo spravedlivé, účinné a šetrné k životnímu prostředí a nezávislé na jakékoliv povinnosti podniku označeného jako podnik s významnou tržní silou poskytovat přístup ke své síti elektronických komunikací. Lepší způsob sdílení zařízení může snížit náklady na rozmístění infrastruktury elektronických komunikací z hlediska životního prostředí a sloužit cílům v oblasti veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti a územního plánování. Příslušné orgány by po uplynutí příslušného období pro veřejné konzultace, během něhož by měly všechny zainteresované strany příležitost vyjádřit své stanovisko, měly mít pravomoc požadovat, aby podniky, které měly prospěch z práv na instalaci zařízení na veřejný nebo soukromý majetek, nad něj nebo pod něj, taková zařízení nebo majetek sdíleli (včetně fyzického společného umístění), a to v konkrétních oblastech, kde je z uvedených důvodů obecného zájmu takové sdílení nutné. Například může jít o situace, kdy je značně zaplněno podzemí nebo je třeba překonat přírodní překážku. Příslušné orgány by zejména měly mít možnost požadovat sdílení síťových prvků a přiřazených zařízení, jako jsou kabelovody, potrubí, stožáry, vstupní šachty, rozvodné skříně, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce, budovy nebo vstupy do budov, a lepší koordinaci stavebních prací, je-li to odůvodněno ochranou životního prostředí nebo jinými důvody veřejné politiky. Naopak by mělo být na vnitrostátních regulačních orgánech, aby stanovily pravidla pro rozdělení nákladů na sdílení zařízení nebo majetku a zajistily, aby existovala vhodná náhrada za rizika pro dotčené podniky. S ohledem na povinnosti stanovené směrnicí 2014/61/EU by příslušné orgány, zejména místní orgány, rovněž měly ve spolupráci s vnitrostátními regulačními orgány vypracovat odpovídající koordinační postupy týkající se veřejných staveb a jiných odpovídajících veřejných zařízení nebo majetku, které by mohly zahrnovat postupy, jež zajistí, aby zainteresované strany měly informace týkající se vhodných veřejných zařízení nebo majetku a stávajících nebo plánovaných veřejných staveb, aby byly oznámeny včas a aby bylo v největší možné míře usnadněno sdílení.

(106)  Pokud se od mobilních operátorů požaduje, aby sdíleli věže nebo stožáry z důvodů ochrany životního prostředí, mohlo by takové nařízené sdílení vést ke snížení maximálních úrovní vysílacího výkonu povoleného pro jednotlivé operátory z důvodů veřejného zdraví, což by na druhé straně mohlo vyžadovat na operátorech, aby instalovali více vysílacích míst s cílem zajistit celoplošné pokrytí. Příslušné orgány by měly usilovat o sladění příslušných hledisek životního prostředí a veřejného zdraví a přitom řádně zohlednit přístup předběžné opatrnosti stanovený v doporučení Rady 1999/519/ES(35).

(107)  Rádiové spektrum je nedostatkovým veřejným zdrojem s významnou veřejnou a tržní hodnotou. Je základním předpokladem pro rádiové sítě a služby elektronických komunikací, a spektrum související s takovými sítěmi a službami by proto mělo být účinně přidělováno vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány v souladu s harmonizovanými cíli a zásadami, jimiž se řídí jejich činnost, jakož i podle objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií, která zohledňují demokratické, sociální, jazykové a kulturní zájmy týkající se využití rádiového spektra ▌. Rozhodnutí č. 676/2002/ES stanoví rámec pro harmonizaci rádiového spektra.

(108)  Činnostmi v oblasti politiky rádiového spektra v Unii by neměla být dotčena opatření přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právními předpisy Unie se záměrem prosazovat cíle obecného zájmu, zejména s ohledem na sítě pro účely veřejné správy a obrany, které se týkají zejména regulace obsahu a audiovizuální a mediální politiky, a právo členských států spravovat a využívat vlastní rádiové spektrum pro účely veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a obrany. ▌

(109)  Zajištění široce dostupné konektivity v každém členském státě je zásadní pro hospodářský a sociální rozvoj, účast na veřejném životě a sociální a územní soudržnost. Vzhledem k tomu, že se konektivita a používání elektronické komunikace stávají nedílnou součástí evropské společnosti a blahobytu, měly by členské státy usilovat o zajištění pokrytí bezdrátovým širokopásmovým připojením v celé Unii. Takového pokrytí by mělo být dosaženo tím, že členské státy stanoví pro pokrytí odpovídající požadavky, které by měly být přizpůsobeny každé oblasti a neměly by být nadměrně zatěžující, aby nebránily poskytovatelům služeb v zavádění sítí. Vzhledem k zásadní úloze, kterou systémy jako rádiové místní sítě (RLAN) plní při zajišťování vysokorychlostního bezdrátového širokopásmového připojení uvnitř budov, by opatření měla směřovat k tomu, aby bylo zajištěno uvolnění dostatečného rádiového spektra v pásmech, která jsou zvlášť cennými aktivy pro nákladově efektivní zavádění bezdrátových sítí se všeobecným pokrytím, a to zejména uvnitř budov. V této souvislosti by navíc soudržná a koordinovaná opatření k realizaci vysoce kvalitního pozemního bezdrátového pokrytí po celé Unii, která jsou založena na osvědčených vnitrostátních postupech ohledně povinností operátorů plynoucích z práv, měla směřovat k naplnění cíle programu politiky rádiového spektra, aby všichni občané Unie měli do roku 2020 přístup k nejrychlejšímu širokopásmovému připojení s minimální rychlostí 30 Mbps, uvnitř i vně budov, a měla by rovněž směřovat k naplnění ambiciózní vize gigabitové společnosti v Unii. Tato opatření podpoří inovativní digitální služby a zajistí dlouhodobé socioekonomické přínosy. Souvislé pokrytí území a rovněž konektivita napříč členskými státy by měly být co nejvyšší a měly by být spolehlivé, aby podporovaly vnitrostátní i přeshraniční služby a aplikace, jako jsou propojené automobily a elektronické zdravotnictví. ▌

(110)  Je nezbytně nutné, aby občané nebyli vystaveni působení elektromagnetických polí v míře škodlivé pro veřejné zdraví. Členské státy by měly v celé Unii usilovat o konsistentní způsob řešení této otázky, se zvláštním ohledem na zásadu předběžné opatrnosti, z níž se vychází v doporučení 1999/519/ES, a vyvíjet tak v oblasti zavádění sítí činnost směřující k zajištění jednotnějších podmínek. Členské státy by měly v relevantních případech uplatňovat postup stanovený ve směrnici (EU) 2015/1535, aby byla zajištěna transparentnost pro zúčastněné strany a aby členské státy a Komise měly možnost reagovat.

(111)  Harmonizace a koordinace rádiového spektra a regulace zařízení, jež se opírá o normalizaci, jsou vzájemně se doplňující potřeby, které pro to, aby mohly účinně plnit své společné cíle, musí být těsně koordinovány s podporou Skupiny pro politiku rádiového spektra. Koordinace mezi obsahem a načasováním mandátů pro CEPT podle rozhodnutí č. 676/2002/ES a požadavků na normalizaci pro normalizační orgány, jako je Evropský ústav pro telekomunikační normy, v souvislosti mimo jiné s parametry rádiových přijímačů, by měla usnadnit zavádění budoucích systémů, podpořit příležitosti sdílení rádiového spektra a zajistit efektivní správu rádiového spektra.

(112)  Poptávka po harmonizovaném rádiovém spektru není ve všech částech Unie stejná. V případech nedostatečné poptávky po celém harmonizovaném pásmu nebo jeho části na regionální nebo celostátní úrovni by členské státy mohly výjimečně povolit alternativní užívání pásma, například za účelem pokrytí nedostatečné nabídky na trhu pro některé způsoby využití, dokud tato nedostatečná poptávka trvá, a za předpokladu, že alternativním užíváním není dotčeno harmonizované užívání daného pásma jinými členskými státy a že v případě vzniku poptávky po harmonizovaném užívání bude toto alternativní užívání ukončeno.

(113)  Pružnost správy rádiového spektra a přístupu k rádiovému spektru byla zavedena prostřednictvím oprávnění dodržujících technologickou neutralitu a neutralitu vůči službám, která jeho uživatelům umožní vybírat nejlepší technologie a služby pro pásma rádiového spektra dostupná pro služby elektronických komunikací stanovená v příslušných národních plánech pro přidělování kmitočtových pásem v souladu s právem Unie (dále jen „zásada technologické neutrality a zásada neutrality vůči službám“). Správní vymezení technologií a služeb by mělo být prováděno pouze tehdy, jedná-li se o cíle obecného zájmu, a mělo by být jasně zdůvodněno a podrobeno pravidelnému přezkumu.

(114)  Omezení zásady technologické neutrality by mělo být přiměřené a odůvodněné potřebou předejít škodlivému rušení, například stanovením úrovní výkonových masek a hladin výkonů, potřebou zajistit ochranu veřejného zdraví tím, že veřejnost bude méně vystavována působení elektromagnetických polí, potřebou zajistit řádné fungování služeb prostřednictvím odpovídající úrovně technické kvality služeb, aniž se nutně vyloučí možnost užívání více než jedné služby v témže pásmu rádiového spektra, řádné sdílení rádiového spektra, zejména v případech, kdy užívání spektra podléhá pouze všeobecnému oprávnění, nebo potřebou zajistit účinné využití rádiového spektra nebo plnit cíl obecného zájmu v souladu s právními předpisy Unie.

(115)  Uživatelé rádiového spektra by měli mít možnost svobodně si vybírat služby, které chtějí prostřednictvím rádiového spektra nabízet. Na druhé straně opatření, která vyžadují, aby poskytování konkrétní služby splňovalo jasně vymezené cíle obecného zájmu, jako je ochrana života a zdraví, potřeba podporovat sociální, regionální a územní soudržnost či zamezení neúčinného využívání rádiového spektra, by měla být v nezbytných případech a v přiměřeném počtu povolena. Mezi tyto cíle by měla rovněž patřit podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, stanovená členskými státy v souladu s právními předpisy Unie. Až na nezbytné případy, jako je ochrana života a zdraví nebo výjimečně jiné cíle obecného zájmu vymezené členskými státy v souladu s právními předpisy Unie, by výjimky neměly vést k výlučnému využívání některých služeb, ale měly by spíše určovat pořadí důležitosti, aby v témže pásmu rádiového spektra mohly společně fungovat pokud možno i další služby nebo technologie. Je v kompetenci členských států vymezit rozsah a povahu jakýchkoli výjimek týkajících se podpory kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií.

(116)  Vzhledem k tomu, že přidělení rádiového spektra konkrétním technologiím nebo službám představuje výjimku ze zásady technologické neutrality nebo neutrality vůči službám a omezuje svobodu výběru poskytovaných služeb nebo používaných technologií, měl by být jakýkoliv návrh na takovéto rozdělení transparentní a měla by k němu proběhnout veřejná konzultace.

(117)  Pokud se členské státy výjimečně rozhodnou omezit volnost v poskytování sítí a služeb elektronických komunikací na základě důvodů souvisejících s veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo ochranou veřejného zdraví, měly by vysvětlit důvody pro takové omezení.

(118)  Správa rádiového spektra by měla být prováděna způsobem zajišťujícím předcházení škodlivému rušení. Základní pojem škodlivého rušení je proto třeba řádně definovat, a omezit tak regulační zásahy pouze na míru nezbytnou k tomu, aby se tomuto rušení předešlo, rovněž s ohledem na to, že je potřeba vzít v úvahu pokročilé metody pro ochranu proti škodlivému rušení s cílem uplatňovat tyto technologie a metody správy rádiového spektra, aby se v maximální možné míře zabránilo uplatňování zásady nerušeného a nechráněného základu. Odvětví dopravy má silný přeshraniční rozměr a jeho digitalizace je náročný úkol. Vozidla (například metro, autobus, automobily, nákladní automobily, vlaky) jsou stále autonomnější a propojenější. Na vnitřním trhu vozidla snáze překračují vnitrostátní hranice. Pro bezpečný a řádný provoz vozidel a jejich palubních komunikačních systémů mají spolehlivé komunikace a předcházení škodlivému rušení zásadní význam.

(119)  S rostoucí poptávkou po rádiovém spektru a novými rozličnými aplikacemi a technologiemi, které vyžadují flexibilnější přístup a využívání rádiového spektra, by členské státy měly podporovat sdílené využívání rádiového spektra prostřednictvím stanovení nejvhodnějších režimů oprávnění pro každý případ a vhodných a transparentních pravidel a podmínek. Sdílené využívání rádiového spektra stále častěji zajišťuje jeho efektivní a účelné využívání tím, že umožňuje pro vícero nezávislých uživatelů nebo zařízení přístup k témuž pásmu rádiového spektra na základě různých typů právních režimů za účelem zajištění dostupnosti dalších zdrojů rádiového spektra, zvýšení efektivity využívání a usnadnění přístupu k rádiovému spektru pro nové uživatele. Sdílené využívání může probíhat na základě všeobecných oprávnění nebo bezlicenčního využívání a může umožňovat, za specifických podmínek sdílení, přístup a využívání téhož rádiového spektra vícero uživatelům v různých zeměpisných oblastech nebo v různých časových okamžicích. Rovněž může probíhat na základě individuálních práv na užívání a vycházet z ujednání, jako je licencovaný sdílený přístup, kdy se všichni uživatelé (stávající uživatel a noví uživatelé) dohodnou na podmínkách sdíleného přístupu pod dohledem příslušných orgánů tak, aby byla zajištěna minimální zaručená kvalita přenosu rádiového signálu. Pokud členské státy povolují sdílené využívání na základě různých režimů oprávnění, neměly by stanovovat příliš rozdílné doby trvání tohoto využívání na základě různých režimů oprávnění.

(120)  Všeobecná oprávnění k využívání rádiového spektra mohou umožňovat nejúčinnější využívání rádiového spektra a v některých případech podporovat inovace, přičemž též přispívají k hospodářské soutěži, zatímco za určitých specifických okolností mohou nejvhodnějším režimem oprávnění být individuální práva na užívání rádiového spektra. Udělení individuálních práv na užívání rádiového spektra by se mělo zvážit například v případě, kdy vzhledem k příznivým vlastnostem šíření rádiového spektra nebo plánované hladině výkonu přenosu nemohou s ohledem na požadovanou kvalitu služeb všeobecná oprávnění řešit problémy s rušením. Technická opatření, jako jsou řešení ke zlepšení odolnosti přijímače, by mohla umožnit použití všeobecných oprávnění nebo sdílení rádiového spektra a jejich prostřednictvím by mohlo být možné se vyhnout systematickému uplatňování zásad neinterferenčního a nechráněného základu.

(121)  Aby byla zajištěna předvídatelnost a zachována právní jistota a stabilita investic, měly by členské státy předem vymezit vhodná kritéria určení souladu s cílem efektivního využívání rádiového spektra ze strany držitelů práv při provádění podmínek spojených s individuálními právy na užívání a všeobecnými oprávněními. Zainteresované strany by se měly na vymezení těchto podmínek podílet a měly by být transparentním způsobem informovány o tom, jak bude plnění jejich povinností posuzováno.

(122)  Aby se zamezilo vytváření překážek pro vstup na trh, zejména v důsledku hromadění rádiového spektra představujícího protisoutěžní chování, mělo by být zajištěno účinné prosazování podmínek spojených s právy k rádiovému spektru členskými státy a v nezbytných případech by se na něm měly podílet všechny příslušné orgány. Podmínky prosazování by měly zahrnovat uplatňování doložky „nevyužívané prostředky budou odebrány“. Aby byla zajištěna právní jistota, pokud jde o možné vystavení se případným sankcím za nevyužívání rádiového spektra, měly by být předem stanoveny prahové hodnoty užívání, mimo jiné co do času, objemu či identity rádiového spektra. Mělo by se uvážit obchodování s rádiovým spektrem a pronájem rádiového spektra jakožto metody, které zajišťují účinné využívání původním držitelem práv.

(123)  Pokud jsou harmonizované podmínky pro pásmo rádiového spektra stanoveny rozhodnutím č. 676/2002/ES, mají příslušné orgány rozhodnout o nejvhodnějším režimu oprávnění, jenž má být v daném pásmu nebo jeho částech uplatňován. Pokud je pravděpodobné, že všechny členské státy budou čelit podobným problémům, jejichž odlišná řešení by mohla způsobit roztříštěnost vnitřního trhu se zařízeními, a zpozdit tím zavedení systémů 5G, může být nezbytné, aby Komise při nejvyšším zohlednění stanoviska RSPG doporučila společná řešení a zohlednila přitom platná technická harmonizační opatření. Tento postup by mohl členským státům poskytnout společný soubor nástrojů, k němuž by mohly přihlížet při určování vhodných konzistentních režimů oprávnění, jež mají být uplatňovány ve vztahu k pásmu nebo jeho části, a to v závislosti na faktorech, jako je hustota osídlení, vlastnosti pásem z hlediska šíření, rozdíly ve způsobech využití mezi městskými a venkovskými oblastmi, možná potřeba chránit stávající služby a výsledné důsledky pro úspory z rozsahu ve výrobním odvětví.

(124)  Sdílení infrastruktury sítí a v některých případech sdílení rádiového spektra může umožňovat efektivnější a účinnější užívání rádiového spektra a zajistit rychlé zavádění sítí, zejména v oblastech s nižší hustotou osídlení. Příslušné orgány by při vymezování podmínek spojených s právy na užívání rádiového spektra měly zvážit rovněž povolení forem sdílení nebo koordinace mezi podniky v zájmu zajištění účinného a účelného využívání rádiového spektra nebo dodržování povinností pokrytí, v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže.

(125)  Požadavek dodržování zásad technologické neutrality a neutrality služeb při udělování práv na užívání spolu s možností převádění práv mezi podniky podporují svobodu a způsoby poskytování služeb elektronických komunikací veřejnosti, a usnadňují tak rovněž plnění cílů obecného zájmu. Tato směrnice nijak nepředjímá, zda je rádiové spektrum přidělováno přímo podnikům zajišťujícím sítě nebo poskytujícím služby elektronických komunikací, nebo subjektům, které tyto sítě nebo služby využívají. Takovými subjekty mohou být poskytovatelé obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání. Odpovědnost za dodržování podmínek spojených s právem na užívání rádiového spektra a příslušných podmínek spojených s všeobecným oprávněním by vždy měl nést podnik, kterému bylo uděleno právo na užívání rádiového spektra. Určité povinnosti uložené provozovatelům rádiového a televizního vysílání, jež se týkají poskytování audiovizuálních mediálních služeb, mohou vyžadovat uplatnění zvláštních kritérií a postupů pro udělování práv na užívání rádiového spektra za účelem splnění konkrétního cíle obecného zájmu stanoveného členskými státy v souladu s právem Unie. Postup udělení takového práva by však měl být za všech okolností objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený.

(126)  Judikatura Soudního dvora vyžaduje, aby jakákoli vnitrostátní omezení práv, která zaručuje článek 56 Smlouvy o fungování EU, byla objektivně odůvodněná a přiměřená a aby nepřekračovala to, co je nezbytné k dosažení jejich cílů. Rádiové spektrum přidělené bez otevřeného řízení by navíc nemělo být využíváno pro jiné účely, než je cíl obecného zájmu, pro který bylo uděleno. V takovém případě by zainteresované strany měly dostat příležitost vznést v přiměřené lhůtě připomínky. V rámci postupu pro předkládání žádostí o udělení práv by členské státy měly ověřit, zda bude žadatel schopen plnit podmínky, jež budou spojené s takovými právy. Tyto podmínky by se měly odrážet v kritériích způsobilosti stanovených na objektivním, transparentním, přiměřeném a nediskriminačním základě před zahájením jakéhokoliv výběrového řízení na základě soutěže. Za účelem uplatnění těchto kritérií může být od žadatele požadováno, aby předložil nezbytné informace, kterými prokáže, že je schopen tyto podmínky splnit. Pokud nebudou takové informace poskytnuty, může být žádost o právo na užívání rádiového spektra zamítnuta.

(127)  Členské státy by měly před udělením práva vyžadovat ověřování pouze těch prvků, které může žadatel vykonávající běžnou péči rozumně prokázat, s náležitým ohledem na význam veřejné a tržní hodnoty rádiového spektra jakožto omezeného veřejného zdroje. Tím není dotčena možnost provádět následná ověření plnění kritérií způsobilosti, například prostřednictvím průběžných dílčích cílů v případech, kdy kritéria nemohla být rozumně splněna již na počátku. V zájmu zachování účinného a efektivního využívání rádiového spektra by členské státy neměly práva udělit, pokud se na základě jejich přezkoumání ukáže, že uchazeč není schopen podmínky splnit, aniž je dotčena možnost umožnit experimentální využívání na omezenou dobu. Dostatečně dlouhá doba trvání oprávnění k využívání rádiového spektra by měla zvýšit předvídatelnost pro investice, které přispějí k rychlejšímu zavádění sítí a lepším službám, a rovněž stabilitu, která podpoří obchodování s rádiovým spektrem a jeho pronájem. Pokud není oprávnění k využívání rádiového spektra uděleno na dobu neurčitou, měla by doba trvání oprávnění na jedné straně zohledňovat sledované cíle, a na straně druhé by měla být dostatečná k tomu, aby umožňovala navrácení uskutečněných investic. Ačkoli delší doba trvání může zajistit předvídatelnost investic, opatření, která zajistí účinné a efektivní využívání rádiového spektra, jako je pravomoc příslušného orgánu právo změnit nebo odejmout v případě nedodržování podmínek spojených s právy na užívání, nebo povolení obchodovatelnosti a pronajímání rádiového spektra, zabrání nepatřičnému hromadění rádiového spektra a podpoří větší flexibilitu při distribuci zdrojů rádiového spektra. Dalším prostředkem zajištění průběžného posuzování využívání rádiového spektra držitelem práva je častější využívání přepočtu poplatků na roční hodnoty.

(128)  Vzhledem k významu technických inovací by členské státy měly být schopny zajistit práva na užívání rádiového spektra pro experimentální účely, a to za zvláštních omezení a podmínek odůvodněných přísně experimentální povahou těchto práv.

(129)  Při rozhodování, zda obnovit již udělená práva na využívání harmonizovaného rádiového spektra, by příslušné orgány měly vzít v úvahu, do jaké míry by prodloužení napomohlo dosažení cílů předpisového rámce a dalších cílů podle vnitrostátního práva a práva Unie. Každé takové rozhodnutí by mělo být přijato na základě otevřeného, nediskriminačního a transparentního postupu a vycházet z přezkoumání, jak byly plněny podmínky spojené s dotčenými právy. Při posuzování potřeby obnovit práva na užívání by členské státy měly zvážit dopad obnovení přidělených práv z hlediska hospodářské soutěže oproti podpoření efektivnějšího využívání nebo inovativních nových způsobů využívání, které by mohly být výsledkem otevření pásma novým uživatelům. Příslušné orgány by měly mít možnost se v tomto ohledu rozhodnout, že povolí pouze omezené trvání obnovení, aby se zabránilo závažnému narušení zavedeného užívání. Rozhodnutí, zda obnovit práva přidělená před datem použitelnosti této směrnice, by měla respektovat veškeré již platné předpisy, členské státy by však měly rovněž zajistit, aby jimi nebyly dotčeny cíle této směrnice.

(130)  Při obnovování stávajících práv na užívání harmonizovaného rádiového spektra by členské státy kromě posouzení potřeby dané právo obnovit měly přezkoumat také poplatky s ním spojené s cílem zajistit, aby tyto poplatky nadále podporovaly optimální využívání, přičemž by se měl mimo jiné zohlednit vývoj trhu a technologický vývoj. Z důvodů právní jistoty je vhodné, aby jakékoliv úpravy stávajících poplatků vycházely ze stejných zásad jako přidělování nových práv na užívání.

(131)  Účinnou správu rádiového spektra lze zajistit tak, že se umožní pokračování efektivní využívání rádiového spektra, které již bylo přiděleno. Za účelem zajištění právní jistoty pro držitele práv by možnost obnovení práv na užívání měla být posouzena v dostatečném předstihu před vypršením dotčených práv, například alespoň dva roky před vypršením práv, pokud byla tato práva přidělena na 15 či více let, ledaže byla při udělování práv možnost obnovení výslovně vyloučena. V zájmu kontinuální správy zdrojů by příslušné orgány měly mít možnost provést takové posouzení jak z vlastní iniciativy, tak na žádost držitelů. Právo na užívání by nemělo být obnoveno proti vůli držitele.

(132)  Účinným prostředkem pro zvyšování účinnosti využívání spektra může být převod práv na užívání rádiového spektra. V zájmu pružnosti a účinnosti a s cílem umožnit oceňování rádiového spektra trhem by členské státy měly standardně povolovat, aby si uživatelé rádiového spektra svá práva na užívání převáděli nebo je pronajímali třetím stranám na základě jednoduchého postupu a s výhradou podmínek spojených s těmito právy a pravidel hospodářské soutěže, pod dozorem odpovědných vnitrostátních regulačních orgánů. Za účelem usnadnění takových převodů nebo pronajímání, při dodržení technických prováděcích opatření přijatých podle rozhodnutí č. 676/2002/ES, by členské státy měly také posoudit žádosti o oddělení nebo rozdělení práv na užívání rádiového spektra a o přezkoumání podmínek jeho využívání.

(133)  O opatřeních přijímaných specificky na podporu hospodářské soutěže při udělování nebo obnovování práv na užívání rádiového spektra by měly rozhodovat vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány, které mají potřebné hospodářské a technické znalosti a znalosti o trhu. Podmínky přidělování rádiového spektra mohou ovlivnit situaci v oblasti hospodářské soutěže na trzích elektronických komunikací a podmínky pro vstup na trh. Omezený přístup k rádiovému spektru, zejména v případě nedostatkovosti rádiového spektra, může vytvořit překážku pro vstup na trh nebo bránit investicím, zavádění sítí, poskytování nových služeb nebo aplikací, inovacím a hospodářské soutěži. Stávající hospodářskou soutěž mohou ovlivnit rovněž nová práva na užívání, včetně práv získaných prostřednictvím převodu nebo pronajmutí, a zavedení nových pružných kritérií pro užívání rádiového spektra. Při nevhodném uplatňování mohou mít některé podmínky používané za účelem podpory hospodářské soutěže jiné účinky; například limity pro využívání rádiového spektra a rezervace rádiového spektra mohou vytvořit umělý nedostatek, povinnosti velkoobchodního přístupu mohou při absenci tržní síly nepřiměřeně omezovat obchodní modely a omezení pro převody mohou znemožnit rozvoj sekundárních trhů. Proto je nezbytné a mělo by se důsledně provádět konzistentní a objektivní testování uložení takových podmínek z hlediska hospodářské soutěže. Užití takových opatření by se proto mělo zakládat na důkladném a objektivním posouzení trhu a podmínek hospodářské soutěže na trhu prováděném vnitrostátními regulačními a jinými příslušnými orgány. Příslušné vnitrostátní orgány by však měly vždy zajistit účinné a účelné využívání rádiového spektra a zabránit narušování hospodářské soutěže na základě hromadění představujícího protisoutěžní chování.

(134)  V návaznosti na stanoviska RSPG může být přijetí společné lhůty pro povolení užívání pásma rádiového spektra, které bylo harmonizováno podle rozhodnutí č. 676/2002/ES, nezbytné k tomu, aby se zabránilo přeshraničnímu rušení, a zároveň prospěšné tím, že zajistí možnost plně využívat přínosů souvisejících technických harmonizačních opatření pro trhy se zařízeními a pro zavádění sítí a služeb s velmi vysokou kapacitou. Povolení užívání pásma rádiového spektra zahrnuje přidělení rádiového spektra na základě režimu všeobecného oprávnění nebo individuálních práv na užívání s cílem povolit užívání rádiového spektra, jakmile je dokončen postup přidělování. Aby bylo možné přidělit pásma rádiového spektra, může být nezbytné uvolnit pásmo obsazené jinými uživateli a odškodnit je. Uplatňování jednotné lhůty pro povolení užívání harmonizovaných pásem pro služby elektronických komunikací, a to i pro sítě 5G, by však mohlo být v konkrétním členském státě dotčeno problémy souvisejícími s nevyřešenými otázkami týkajícími se přeshraniční koordinace mezi členskými státy nebo se třetími zeměmi, složitostí zajištění technického přechodu stávajících uživatelů pásma, omezením využití pásma na základě cíle obecného zájmu, zajištěním národní bezpečnosti a obrany nebo vyšší mocí. V každém případě by měly členské státy přijmout veškerá opatření s cílem minimalizovat jakékoli prodlevy z hlediska zeměpisného pokrytí, načasování a rozsahu rádiového spektra. Členské státy by navíc měly mít možnost v případech, kdy je to s ohledem na jimi provedené posouzení relevantních okolností považováno za vhodné, požádat Unii o poskytnutí právní, politické a technické podpory při řešení otázek týkajících se koordinace rádiového spektra se zeměmi sousedícími s Unií, včetně kandidátských a přistupujících zemí, a to tak, aby dotčené členské státy mohly dostát svým závazkům podle práva Unie.

(135)  Aby se do roku 2020 zajistila zvýšená koordinovaná dostupnost rádiového spektra v zájmu dosažení pevných a bezdrátových sítí s velmi vysokou rychlostí v kontextu 5G, RSPG identifikovala jako prioritní pásma vhodná pro splnění cílů akčního plánu pro 5G do roku 2020 pásma 3,4‑3,8 GHz a 24,25‑27,5 GHz. Za účelem dalších studií byla identifikována rovněž pásma 40,5‑43,5 GHz a 66‑71 GHz. Jako doplnění rozhodnutí (EU) 2017/899 Evropského parlamentu a Rady(36) je proto nezbytné zajistit, aby do dne 31. prosince 2020 byla pro pozemní systémy schopné poskytovat bezdrátové širokopásmové služby za harmonizovaných podmínek stanovených technickými prováděcími opatřeními přijatými v souladu s článkem 4 rozhodnutí č. 676/2002/ES k dispozici pásma 3,4‑3,8 GHz a 24,25‑27,5 GHz nebo jejich části, jelikož tato pásma mají specifické vlastnosti z hlediska pokrytí a datové kapacity, které umožňují jejich vhodnou kombinaci pro splnění požadavků na sítě 5G.Členské státy by však mohly být dotčeny rušením, jež pravděpodobně vznikne ze strany třetích zemí, které v souladu s Radiokomunikačním řádem ITU identifikovaly tato pásma pro jiné služby, než jsou mezinárodní mobilní telekomunikace. To by mohlo mít vliv na povinnost dodržet společnou lhůtu pro provedení. Budoucí využívání pásma 26 GHz pro pozemní bezdrátové služby 5G bude zřejmě mimo jiné zaměřeno na městské a příměstské oblasti s přístupovými body, přičemž určitou míru zavedení těchto služeb lze předpokládat podél hlavních komunikací a železničních tratí ve venkovských oblastech. Nabízí se tak příležitost, aby mimo tyto zeměpisné oblasti bylo pásmo 26 GHz využíváno pro jiné služby než bezdrátové služby 5G, například pro komunikaci určenou specificky pro podniky nebo pro využití uvnitř budov, a aby tedy členské státy toto pásmo vymezily a zpřístupnily jej na základě nevýhradního užívání.

(136)  Pokud poptávka po pásmu rádiového spektra převyšuje jeho dostupnost a členský stát následně dospěje k závěru, že práva na užívání rádiového spektra mají být omezena, měly by být uplatněny vhodné a transparentní postupy pro udělování takových práv s cílem zabránit jakékoliv diskriminaci a optimalizovat využití tohoto omezeného zdroje. Takové omezení by mělo být odůvodněné a přiměřené a mělo by mu předcházet důkladné posouzení tržních podmínek, při němž budou náležitě zohledněny celkové přínosy pro uživatele a cíle vnitrostátního a vnitřního trhu. Cíle jakýchkoliv omezení by měly být předem jasně vymezené. Při rozhodování o nejvhodnějším způsobu výběrového řízení by členské státy měly v souladu s koordinačními opatřeními přijatými na úrovni Unie včas a transparentním způsobem konzultovat se všemi zainteresovanými stranami odůvodnění, cíle a podmínky výběrového řízení. Členské státy by měly mít možnost mimo jiné využívat konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení pro přidělení rádiového spektra nebo pro číslovací zdroje s mimořádnou hospodářskou hodnotou. Při správě takových systémů by měly příslušné orgány zohledňovat cíle této směrnice. Pokud členský stát zjistí, že by v pásmu mohla být zpřístupněna další práva, měl by zahájit příslušný postup.

(137)  Masivní růst poptávky po rádiovém spektru a poptávky koncových uživatelů po kapacitě bezdrátového širokopásmového připojení vyžaduje alternativní, doplňková řešení pro přístup zajišťující účinné využívání spektra, včetně bezdrátových přístupových systémů s nízkým výkonem a malým dosahem, jako jsou rádiové místní sítě (RLAN) a sítě buňkových přístupových bodů malého rozměru s malým výkonem. Takové doplňkové systémy bezdrátového přístupu, zejména veřejně přístupné přístupové body sítí RLAN, zvyšují přístup k internetu pro koncové uživatele a snižují zátěž mobilního provozu pro mobilní operátory. Sítě RLAN používají harmonizované rádiové spektrum bez nutnosti individuálního oprávnění nebo práva na užívání rádiového spektra. Většinu přístupových bodů sítí RLAN zatím využívají soukromí uživatelé jako místní bezdrátové prodloužení svého pevného širokopásmového připojení. Koncovým uživatelům by nemělo být bráněno v tom, aby v rámci svého internetového předplatného sdíleli přístup ke své síti RLAN s jinými uživateli, s cílem zvýšit počet dostupných přístupových míst, zejména v hustě osídlených oblastech, maximalizovat bezdrátovou datovou kapacitu prostřednictvím opětovného využívání rádiového spektra a vytvořit nákladově efektivní doplňkovou bezdrátovou širokopásmovou infrastrukturu přístupnou dalším koncovým uživatelům. Proto by měla být rovněž odstraněna zbytečná omezení pro zavádění a propojování přístupových bodů sítí RLAN.

(138)  Veřejné orgány nebo poskytovatelé veřejných služeb, kteří používají sítě RLAN ve svých prostorách pro svůj personál, návštěvníky nebo klienty, aby jim například umožnili přístup ke službám elektronické veřejné správy (eGovernment) nebo k informacím o veřejné dopravě nebo řízení silniční dopravy, by mohly poskytovat přístup k těmto přístupovým bodům rovněž široké veřejnosti jako doplňkovou službu ke službám, které veřejnosti ve svých prostorách nabízejí, v rozsahu, který umožňují pravidla hospodářské soutěže a veřejných nabídkových řízení. Poskytování takového lokálního přístupu k sítím elektronických komunikací v rámci soukromého majetku nebo v omezeném veřejném prostoru nebo v jejich okolí na nekomerčním základě nebo jako doplňková služba k jiné aktivitě, která na tomto přístupu nezávisí (například přístupové body k sítím RLAN zpřístupněné zákazníkům jiných obchodních aktivit nebo široké veřejnosti v daném prostoru), navíc může být podmíněno dodržováním podmínek a požadavků všeobecných oprávnění pro práva užívání rádiového spektra, avšak na jeho poskytovatele by se neměly vztahovat žádné podmínky ani požadavky všeobecných oprávnění vztahující se na poskytovatele veřejných sítí nebo služeb elektronických komunikací ani povinnosti související s koncovými uživateli nebo s propojením. Pro tyto poskytovatele by však měla nadále platit pravidla týkající se odpovědnosti stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES(37). Objevují se další technologie, například LiFi, které doplní stávající možnosti sítí RLAN a bezdrátových přístupových bodů v oblasti rádiového spektra o optické viditelné světelné přístupové body a povedou ke vzniku hybridních místních sítí umožňujících optickou bezdrátovou komunikaci.

(139)  Jelikož bezdrátové přístupové body s nízkým výkonem a s malým dosahem, jako jsou femtobuňky, pikobuňky, metrobuňky či mikrobuňky, mohou být velmi malé a využívají nenápadná zařízení podobná směrovačům pro domácí sítě RLAN, které nevyžadují žádná povolení nad rámec toho, co je pro užívání rádiového spektra nezbytné, a jelikož mají tyto přístupové body příznivý dopad na užívání rádiového spektra a na rozvoj bezdrátových komunikací, jakékoli omezení týkající se jejich zavádění by mělo být v maximální možné míře omezeno. Aby se usnadnilo zavádění bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem a aniž je tím dotčen jakýkoli použitelný požadavek týkající se správy rádiového spektra, členské státy by v důsledku výše uvedeného neměly zavádění těchto zařízení na budovách, které nejsou úředně chráněny jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, podmiňovat udělením individuálních povolení, s výjimkou případů, kdy je to odůvodněno veřejnou bezpečností. Za tímto účelem by jejich vlastnosti – například maximální velikost, hmotnost a emisní vlastnosti – měly být specifikovány na úrovni Unie tak, aby byly přiměřené pro zavádění v daném místě a aby se zajistila vysoká úroveň ochrany veřejného zdraví, jak je stanoveno v doporučení 1999/519/ES. V případě provozu bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem by se měl používat článek 7 směrnice 2014/53/EU. Tím nejsou dotčena práva soukromého vlastnictví stanovená v unijním nebo vnitrostátním právu. Postup pro zvažování žádostí o povolení by měl být zjednodušen a neměly by jím být dotčeny žádné obchodní dohody a veškeré související správní poplatky by měly být omezeny na správní náklady spojené se zpracováním žádosti. Postup posuzování žádosti o povolení by měl trvat co nejkratší dobu a v zásadě nejvýše čtyři měsíce.

(140)  Veřejné budovy a další veřejnou infrastrukturu denně navštěvuje a využívá značný počet koncových uživatelů, kteří potřebují připojení za účelem využívání služeb elektronické správy, elektronické dopravy a dalších služeb. Další veřejná infrastruktura, jako například pouliční osvětlení či světelná dopravní signalizace, představuje mimo jiné i díky svému hustému výskytu cenná místa pro zavedení buňkových přístupových bodů malého rozměru. Aniž je dotčena možnost, aby příslušné orgány podmínily zavádění bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem udělením individuálních povolení vydaných předem, operátoři by měli mít právo na přístup k těmto veřejným místům, aby mohli odpovídajícím způsobem pokrýt poptávku. Členské státy by proto měly zajistit, aby tyto veřejné budovy a další veřejná infrastruktura byly zpřístupňovány za přiměřených podmínek pro zavádění buňkových přístupových bodů malého rozměru, a to s cílem doplnit směrnici 2014/61/EU, a aniž jsou dotčeny zásady stanovené v této směrnici. Směrnice 2014/61/EU uplatňuje funkční přístup a ukládá povinnosti přístupu k fyzické infrastruktuře pouze v případě, že se jedná o součást sítě nebo pokud ji vlastní nebo používá některý provozovatel sítě, takže řada budov vlastněných nebo používaných orgány veřejné správy je ponechána mimo oblast její působnosti. Naproti tomu stanovení specifické povinnosti není nutné v případě fyzické infrastruktury, jako jsou kabelovody nebo stožáry, používané pro inteligentní dopravní systémy, které jsou ve vlastnictví provozovatelů sítě (poskytovatelů dopravních služeb nebo poskytovatelů veřejných sítí elektronických komunikací), a částí sloužících k uložení prvků sítě, které tak spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/61/EU.

(141)  Ustanovení této směrnice týkající se přístupu a propojení se vztahují na veřejné sítě elektronických komunikací. Na poskytovatele jiných než veřejných sítí elektronických komunikací se povinnosti podle této směrnice týkající se přístupu nebo propojení nevztahují s výjimkou případů, kdy při využívání přístupu k veřejným sítím mohou podléhat podmínkám stanoveným členskými státy.

(142)  Pojem „přístup“ má mnoho významů, a je proto nutné přesně vymezit, v jakém smyslu se tento pojem používá v této směrnici, aniž je dotčeno jeho používání v ostatních právních aktech Unie. Operátor může vlastnit základní síť nebo zařízení, nebo si může některé z nich nebo všechny pronajmout.

(143)  Na otevřeném a konkurenčním trhu by neměla existovat žádná omezení bránící podnikům ve sjednávání dohod o přístupu a propojování, zejména přeshraničních dohod, s výhradou pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě o fungování EU. V rámci úsilí o dosažení účinnějšího, skutečně celoevropského trhu s účinnou hospodářskou soutěží, s větším výběrem a konkurenčními službami pro koncové uživatele by měly podniky, které přijímají žádosti o přístup nebo propojení od jiných podniků, které musí dodržovat požadavky všeobecného oprávnění, aby mohly poskytovat sítě nebo služby elektronických komunikací pro veřejnost, v zásadě uzavírat takové dohody na komerčním základě a vyjednávat v dobré víře.

(144)  Na trzích, na nichž přetrvávají velké rozdíly ve vyjednávacích pozicích mezi podniky a kde některé podniky jsou odkázány při dodávce svých služeb na infrastrukturu provozovanou jinými subjekty, je vhodné vytvořit předpisový rámec pro zajištění účinného fungování trhu. Pokud nejsou obchodní jednání úspěšná, měly by mít vnitrostátní regulační orgány pravomoc zajistit přístup, propojení a interoperabilitu služeb v zájmu koncových uživatelů za přiměřených podmínek. Mohou zejména zajistit spojení mezi koncovými body tím, že uloží přiměřené povinnosti podnikům, na které se vztahují požadavky všeobecného oprávnění a které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům. Kontrola přístupových prostředků může zahrnovat vlastnictví nebo kontrolu fyzického připojení (pevného nebo mobilního) ke koncovému uživateli nebo možnost změnit nebo zrušit státní číslo nebo čísla potřebná pro přístup ke koncovému bodu sítě koncového uživatele. O takový případ by šlo například tehdy, pokud by operátoři sítí nepřiměřeně omezovali koncovým uživatelům volbu přístupu k internetovým portálům a službám.

(145)  S ohledem na zásadu nediskriminace by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, aby všechny podniky, bez ohledu na jejich velikost a obchodní model, a ať již jsou vertikálně integrovaní, nebo oddělení, mohli využívat propojení za rozumných podmínek, s cílem poskytovat spojení mezi koncovými body a přístup k internetu.

(146)  Vnitrostátní právní nebo správní opatření, která vážou podmínky pro přístup nebo propojení na činnosti strany, která žádá o propojení, zejména na rozsah jejích investic do infrastruktury sítě, a nikoli na vzájemné propojení nebo na poskytované služby přístupu, mohou způsobit narušení trhu, a mohou proto být neslučitelná s pravidly hospodářské soutěže.

(147)  Operátoři sítí, kteří kontrolují přístup ke svým vlastním zákazníkům, tak činí na základě jednoznačně vyčleněných čísel nebo adres ze zveřejněného rozsahu čísel nebo adres. Ostatní operátoři sítí mají mít možnost zajišťovat provoz pro tyto zákazníky, a stejně tak mají mít možnost se přímo či nepřímo vzájemně propojovat. Je proto vhodné stanovit práva a povinnosti pro sjednávání propojení.

(148)  Interoperabilita je přínosem pro koncové uživatele a je důležitým cílem tohoto předpisového rámce. Podpora interoperability je jedním z cílů vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů, jak je stanoví uvedený rámec. Zmíněný rámec rovněž ukládá Komisi zveřejňovat seznam norem nebo specifikací týkajících se poskytování služeb, technických rozhraní nebo síťových funkcí jako základ pro podporu harmonizace v elektronických komunikacích. Členské státy by měly podporovat používání zveřejněných norem nebo specifikací v míře, která je bezpodmínečně nezbytná k zajištění interoperability služeb a k rozšíření možností výběru pro uživatele.

(149)  V současné době jak spojení mezi koncovými body, tak přístup k tísňovým službám závisí na tom, zda koncoví uživatelé používají interpersonální komunikační služby založené na číslech. Budoucí technologický vývoj nebo zvýšené využívání interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech by mohl vést k nedostatečné interoperabilitě mezi komunikačními službami. Důsledkem může být vznik závažných překážek pro vstup na trh a pro další inovace, což může vážně ohrozit ▌ účinné spojení mezi koncovými body koncových uživatelů ▌.

(150)  V případě výskytu takových problémů s interoperabilitou by Komise měla mít možnost požádat BEREC o zprávu, která by měla poskytnout faktické hodnocení situace na trhu na úrovni Unie i na úrovni členských států. Při maximálním zohlednění zprávy BEREC a dalších zjištěných skutečností a s přihlédnutím k dopadům na vnitřní trh by Komise měla rozhodnout, zda je nutný regulační zásah ze strany vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů. Pokud se Komise domnívá, že by vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány měly takový regulační zásah zvážit, měla by mít možnost přijmout prováděcí opatření upřesňující povahu a rozsah případných regulačních zásahů ze strany vnitrostátních regulačních nebo jiných příslušných orgánů, zejména včetně povinností zveřejnit relevantní informace a umožnit jejich používání, změny a další šíření danými orgány a jinými poskytovateli, a opatření s cílem uložit povinné používání norem nebo specifikací všem nebo určitým poskytovatelům.

(151)  Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány by měly s ohledem na specifické vnitrostátní okolnosti posoudit, zda je případný zásah nutný a odůvodněný za účelem zajištění spojení mezi koncovými body ▌, a pokud ano, uložit v souladu s prováděcími opatřeními Komise přiměřené povinnosti poskytovatelům interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech se značnou mírou pokrytí a využívání ze strany uživatelů. Pojem „značnou“ je třeba vykládat v tom smyslu, že zeměpisné pokrytí a počet koncových uživatelů v případě dotčeného poskytovatele představují kritické množství s ohledem na dosažení cíle spočívajícího v zajištění spojení mezi koncovými body u koncových uživatelů. Na poskytovatele s omezeným počtem koncových uživatelů nebo omezeným zeměpisným pokrytím, kteří by k dosažení tohoto cíle přispěli pouze nepatrně, by se obvykle tyto povinnosti týkající se interoperability vztahovat neměly.

(152)  V situacích, kdy podniky nemají přístup ke schůdným alternativám k nereplikovatelnému elektrickému vedení, kabelům a přiřazeným zařízením uvnitř budov nebo až po první soustřeďovací nebo rozvodný bod, a za účelem podpory dosahování konkurenceschopných výsledků v zájmu koncových uživatelů by vnitrostátní regulační orgány měly mít pravomoc uložit povinnosti přístupu všem podnikům bez ohledu na to, zda jsou označeny jako podniky s významnou tržní silou. V této souvislosti by vnitrostátní regulační orgány měly zohlednit veškeré technické a ekonomické překážky pro budoucí replikaci sítí. Avšak vzhledem k tomu, že takové povinnosti mohou v některých případech působit rušivě, oslabovat investiční pobídky a mít za následek posílení postavení dominantních aktérů, měly by být ukládány pouze v případě, že jsou oprávněné a přiměřené jako prostředek k dosažení udržitelné hospodářské soutěže na relevantních trzích. Pouhý fakt, že již existuje více než jedna taková infrastruktura, by neměl být nutně vykládán tak, jako že její aktiva jsou replikovatelná. V nezbytných případech by podniky měly mít možnost opřít se v kombinaci s těmito povinnostmi přístupu rovněž o povinnosti poskytnout přístup k fyzické infrastruktuře podle směrnice 2014/61/EU. Veškeré povinnosti uložené vnitrostátním regulačním orgánem na základě této směrnice a rozhodnutí přijatá jinými příslušnými orgány podle směrnice 2014/61/EU k zajištění přístupu k fyzické infrastruktuře nebo k fyzické infrastruktuře až po přístupový bod by měly být v souladu.

(153)  Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost ukládat podnikům v nezbytné míře povinnosti poskytnout přístup k zařízením uvedeným v příloze této směrnice, a to zejména k rozhraním pro aplikační programy (API) a elektronickým programovým průvodcům (EPG), s cílem zajistit pro koncové uživatele přístupnost nejen ke službám digitálního rozhlasového a televizního vysílání, ale i k souvisejícím přiřazeným službám. Tyto přiřazené služby by mohly zahrnovat služby týkající se programu, jež jsou koncipovány se specifickým cílem zlepšit přístupnost pro koncové uživatele se zdravotním postižením, a televizní služby s internetem týkající se programu.

(154)  Je důležité, aby vnitrostátní regulační orgány při posuzování soustřeďovacího nebo rozvodného bodu, po který hodlají uložit povinnosti přístupu, zvolily bod v souladu s pokyny BEREC. Výběr bodu blíže koncovým uživatelům bude prospěšnější pro hospodářskou soutěž v oblasti infrastruktury a zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou. Tímto způsobem by vnitrostátní regulační orgán měl nejprve zvážit možnost výběru bodu nacházejícího se uvnitř budovy nebo v její těsné blízkosti. Může být odůvodněné rozšířit povinnosti přístupu k elektrickému vedení a kabelům i za první soustřeďovací nebo rozvodný bod, ▌avšak omezit tyto povinnosti na body co nejbližší koncovým uživatelům, které jsou schopny hostit dostatečný počet koncových uživatelů, je-li prokázáno, že replikace čelí značným a nikoli dočasným fyzickým nebo ekonomickým překážkám, což vede k významným problémům v oblasti hospodářské soutěže nebo k tržním selháním na maloobchodní úrovni na úkor koncových uživatelů. K posouzení replikovatelnosti síťových prvků je zapotřebí přezkum trhu, který je odlišný od analýzy posuzující významnou tržní sílu, a vnitrostátní regulační orgán tak k uložení těchto povinností nemusí určit významnou tržní sílu. Na druhou stranu tento přezkum vyžaduje dostatečné ekonomické posouzení tržních podmínek s cílem zjistit, zda jsou splněna kritéria nezbytná pro uložení povinností za prvním soustřeďovacím nebo rozvodným bodem. Je pravděpodobnější, že takové rozšířené povinnosti přístupu budou nezbytné v zeměpisných oblastech, kde je z ekonomického hlediska zavedení alternativní infrastruktury riskantnější, například z důvodu nízké hustoty osídlení nebo omezeného počtu budov s více obytnými jednotkami. Vysoká koncentrace domácností může být naopak známkou toho, že uložení těchto povinností je zbytečné. Vnitrostátní regulační orgány by měly rovněž zvážit, zda tyto povinnosti mohou posílit postavení podniků označených jako podniky s významnou tržní silou. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost uložit povinnosti přístupu k aktivním nebo virtuálním síťovým prvkům využívaným k poskytování služeb v rámci této infrastruktury, pokud by přístup k pasivním prvkům byl ekonomicky neefektivní nebo prakticky neproveditelný a pokud se vnitrostátní regulační orgán domnívá, že při absenci takového zásahu by byl účel povinnosti přístupu obcházen. S cílem zlepšit jednotnou regulační praxi v celé Unii by měla mít Komise možnost požádat vnitrostátní regulační orgán, aby vzal zpět své návrhy opatření rozšiřující povinnosti přístupu za prvním soustřeďovacím nebo rozvodným bodem, jestliže BEREC sdílí závažné pochybnosti Komise ohledně slučitelnosti návrhu opatření s právem Unie, a zejména s regulačními cíli stanovenými v této směrnici.

(155)  V takových případech může být za účelem dodržení zásady proporcionality vhodné, aby vnitrostátní regulační orgány osvobodily od povinností přístupu za prvním soustřeďovacím nebo rozvodným bodem, který by měly tyto orgány určit, některé kategorie vlastníků nebo podniků s odůvodněním, že povinnost přístupu, která není podložena označením podniku jako podniku s významnou tržní silou, by mohla ohrozit jejich ekonomickou opodstatněnost, pokud jde o nedávno zavedené síťové prvky, a to zejména u malých místních projektů. Na podniky působící výhradně na velkoobchodním trhu by se takové povinnosti přístupu vztahovat neměly, pokud nabízejí účinný alternativní přístup k síti s velmi vysokou kapacitou na komerčním základě za spravedlivých, nediskriminačních a přiměřených podmínek, a to i pokud jde o cenu. Tuto výjimku by mělo být možné za stejných podmínek rozšířit i na další poskytovatele. Výjimka nemusí být vhodná v případě poskytovatelů, kteří jsou příjemci veřejného financování.

(156)  Sdílení pasivní ▌infrastruktury využívané při poskytování služeb bezdrátových elektronických komunikací ▌v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže může být obzvláště užitečné pro maximalizaci připojení s velmi vysokou kapacitou v Unii, zejména v řidčeji osídlených oblastech, kde nelze provést replikaci a existuje riziko, že koncoví uživatelé nebudou mít k takovému připojení přístup. Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány by měly mít výjimečně možnost v souladu s právními předpisy Unie uložit takové sdílení ▌nebo zajištění lokalizovaného přístupu k roamingu, pokud je tato možnost jasně uvedena v původních podmínkách pro udělení práva na užívání spektra a pokud prokáží přínosy takového sdílení z hlediska překonání velmi závažných ekonomických nebo fyzických překážek, což se odráží ve velmi nedostatečném nebo neexistujícím přístupu k sítím nebo službám, a pokud přitom zohlední určité aspekty, zejména nutnost zajistit pokrytí podél hlavních dopravních komunikací, možnost výběru a vyšší kvalitu služeb pro koncové uživatele a také nutnost zachovat pobídky pro zavádění infrastruktury. V situaci, kdy koncoví uživatelé nemají příslušný přístup a sdílení pasivní infrastruktury samo o sobě k vyřešení této situace nepostačuje, by měly mít vnitrostátní regulační orgány možnost uložit povinnosti týkající se sdílení aktivní infrastruktury. Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány si při tom zachovávají flexibilitu zvolit nejvhodnější povinnost sdílení nebo přístupu, která by měla být přiměřená a odůvodněná s ohledem na povahu zjištěného problému.

(157)  Přestože je za určitých okolností vhodné, aby vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány ukládaly za účelem plnění cílů, jako je spojení mezi koncovými body sítě a interoperabilita služeb, povinnosti podnikům bez ohledu na jejich označení ve vztahu k významné tržní síle, je nutné zajistit, aby byly tyto povinnosti ukládány v souladu s předpisovým rámcem, a zejména s jeho oznamovacími postupy. Tyto povinnosti by měly být ukládány pouze v případě, že je to odůvodněno v zájmu dosažení cílů této směrnice a že jsou objektivně odůvodněné, transparentní, přiměřené a nediskriminační za účelem podpory efektivity, udržitelné hospodářské soutěže, efektivních investic a inovací, poskytují koncovým uživatelům maximální přínosy a jsou uloženy v souladu s příslušnými oznamovacími postupy.

(158)  V zájmu překonání velmi závažných ekonomických nebo fyzických překážek bránících tomu, aby byly koncovým uživatelům poskytovány služby nebo sítě využívající rádiové spektrum, a tam, kde přetrvávají mezery v pokrytí mobilními službami, může být k odstranění těchto mezer zapotřebí přístup k pasivní infrastruktuře a její sdílení nebo v případech, kdy je to nedostačující, i sdílení aktivní infrastruktury nebo mohou být zapotřebí dohody o lokalizovaném přístupu k roamingu. Aniž jsou dotčeny povinnosti sdílení spojené s právy na užívání na základě jiných ustanovení této směrnice, a zejména opatření na podporu hospodářské soutěže, pokud vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány hodlají přijmout opatření s cílem uložit povinnosti sdílení pasivní infrastruktury nebo v případě, že pasivní přístup a sdílení nejsou dostačující, i povinnosti sdílení aktivní infrastruktury nebo uzavření dohod o lokalizovaném přístupu k roamingu, mohou však být rovněž vyzvány, aby zvážily možné riziko pro účastníky trhu v oblastech, kde služby nejsou poskytovány v dostatečné míře.

(159)  Pravidla hospodářské soutěže nemusí sama o sobě vždy stačit k zajištění kulturní rozmanitosti a mediální plurality v oblasti digitální televize. Vývoj technologií a trhu si vynucuje pravidelné přezkoumávání povinností poskytovat podmíněný přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek ▌členským státem na jeho vnitrostátním trhu ▌, zejména s cílem určit, zda je odůvodněné rozšířit povinnosti na elektronické programové průvodce (EPG) nebo rozhraní pro aplikační programy (API), v rozsahu, který je nezbytný pro zabezpečení přístupnosti koncovým uživatelům k určitým službám digitálního vysílání. Členské státy by měly mít možnost stanovit služby digitálního vysílání, ke kterým má být zajištěn koncovému uživateli přístup tím, že přijmou veškerá právní nebo správní opatření, která považují za nezbytná.

(160)  Členské státy by rovněž měly mít možnost povolit svým vnitrostátním regulačním orgánům, aby přezkoumaly povinnosti týkající se podmíněného přístupu ke službám digitálního vysílání s cílem vyhodnotit na základě analýzy trhu, zda zrušit nebo změnit podmínky pro podniky, které nemají významnou tržní sílu na relevantním trhu. Takové zrušení nebo změna by neměly mít nepříznivý vliv na přístup koncových uživatelů k takovým službám nebo na perspektivy účinné hospodářské soutěže.

(161)  Za jistých okolností jsou zapotřebí povinnosti ex ante, aby byl zajištěn rozvoj konkurenčního trhu, na němž panují podmínky podporující zavádění a využívání sítí a služeb s velmi vysokou kapacitou a maximalizaci výhod pro koncové uživatele. Definice významné tržní síly použitá v této směrnici je ekvivalentní pojmu dominantního postavení, jak je definován v judikatuře Soudního dvora.

(162)  Dominantní postavení mohou společně zaujímat dva nebo více podniků nejen tehdy, když existují strukturální nebo jiné vazby mezi nimi, ale i tehdy, když struktura relevantního trhu vede ke koordinačním účinkům, tj. podporuje souběžné nebo spojené protisoutěžní chování na trhu.

(163)  V zájmu zajištění udržitelné hospodářské soutěže ▌je nezbytné, aby byly regulační povinnosti ex ante ukládány pouze na velkoobchodním trhu, na němž se nachází jeden nebo více podniků s významnou tržní silou a kde nápravná opatření podle unijního či vnitrostátního práva hospodářské soutěže nepostačují k řešení daného problému. Komise vypracovala v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže pokyny na úrovni Unie, kterými se budou řídit vnitrostátní regulační orgány při hodnocení účinnosti hospodářské soutěže na daném trhu a při posuzování významné tržní síly. Vnitrostátní regulační orgány by měly analyzovat, zda je trh určitého produktu nebo služby účinně konkurenční v dané zeměpisné oblasti, která může zahrnovat celé území dotyčného členského státu nebo jeho část nebo přilehlé části území členských států posuzovaných jako celek. Analýza účinné hospodářské soutěže by měla obsahovat analýzu toho, zda je trh perspektivně konkurenční, a tedy zda je případný nedostatek účinné hospodářské soutěže trvalým jevem. Pokyny by se měly zabývat i otázkou nově vznikajících trhů, na nichž by fakticky účastník s vedoucím postavením na trhu mohl mít značný podíl na trhu, ale nemohly by mu být ukládány nepřiměřené povinnosti. Komise by měla pokyny pravidelně přezkoumávat, zejména při příležitosti revize stávajících právních předpisů, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora, ekonomickému myšlení a aktuálním zkušenostem s trhem, aby zajistila, že zůstanou na rychle se rozvíjejícím trhu aktuální. Vnitrostátní regulační orgány budou muset vzájemně spolupracovat, pokud se zjistí, že relevantní trh je nadnárodní.

(164)  Při určování toho, zda má podnik významnou tržní sílu na určitém trhu, by měly vnitrostátní regulační orgány postupovat v souladu s právem Unie a v co nejvyšší míře zohledňovat pokyny Komise pro analýzu trhu a posuzování významné tržní síly.

(165)  Vnitrostátní regulační orgány by měly vymezit relevantní zeměpisné trhy na svém území a měly by při tom v maximální míře zohlednit doporučení Komise o relevantních trzích produktů a služeb (dále jen „doporučení“) přijaté na základě této směrnice a rovněž přihlédnout k vnitrostátním a místním podmínkám. Proto by vnitrostátní regulační orgány měly provést alespoň analýzu trhů, které jsou uvedeny ve zmíněném doporučení, včetně těch, které již v daném národním nebo místním prostředí nejsou regulovány. Vnitrostátní regulační orgány by měly provést rovněž analýzu těch trhů, které ve zmíněném doporučení uvedeny nejsou, ale jsou regulovány v rámci území spadajícího do jejich pravomoci na základě dřívějších analýz, nebo analýzu dalších trhů, mají-li dostatečný důvod se domnívat, že mohou být splněna tři kritéria stanovená v této směrnici.

(166)  Je-li to odůvodněné na základě vymezení zeměpisného trhu, lze vymezit rovněž nadnárodní trhy s přihlédnutím ke všem faktorům na straně nabídky i na straně poptávky v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže. Nejvhodnějším subjektem pro provedení takové analýzy je BEREC, které může čerpat z rozsáhlých kolektivních zkušeností vnitrostátních regulačních orgánů s vymezováním trhů na vnitrostátní úrovni. Při provádění analýzy potenciálních nadnárodních trhů by měly být zohledněny vnitrostátní okolnosti. Pokud jsou nadnárodní trhy vymezeny a vyžadují regulační zásah, měly by dotčené vnitrostátní regulační orgány spolupracovat na určení vhodného regulačního opatření, a to i během postupu oznamování Komisi. Stejným způsobem mohou spolupracovat i tehdy, pokud nadnárodní trhy vymezeny nejsou, avšak tržní podmínky na jejich území jsou dostatečně homogenní, aby se vyplatil koordinovaný regulační přístup, například z hlediska obdobných nákladů, tržních struktur nebo operátorů či v případě poptávky ze strany nadnárodních koncových uživatelů nebo srovnatelné poptávky.

(167)  V některých případech jsou zeměpisné trhy vymezeny na národním nebo nižším než národním základě, například z důvodu národní nebo místní povahy zavádění sítí, která určuje hranice potenciální tržní síly podniků z hlediska velkoobchodní nabídky, avšak přesto existuje významná nadnárodní poptávka ze strany jedné nebo více kategorií koncových uživatelů. To může být zejména případ poptávky ze strany koncových uživatelů, jimiž jsou podniky s provozovnami na vícero místech v různých členských státech. Pokud není taková nadnárodní poptávka dostatečně pokryta ze strany dodavatelů, například pokud jsou rozptýleni podél národní hranice nebo místně, znamená to potenciální překážku pro vnitřní trh. Proto by BEREC mělo mít pravomoc udílet vnitrostátním regulačním orgánům pokyny ohledně společných regulačních přístupů, aby se zajistilo uspokojivé pokrytí nadnárodní poptávky, aby byl vytvořen základ pro interoperabilitu velkoobchodních přístupových produktů v celé Unii a aby byla umožněna větší účelnost a úspory z rozsahu navzdory roztříštěné nabídce. Pokyny BEREC by měly působit na rozhodování vnitrostátních regulačních orgánů při sledování cíle vnitřního trhu, když tyto orgány ukládají regulační povinnosti podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou na vnitrostátní úrovni, a poskytovat pokyny pro harmonizaci technických specifikací velkoobchodních přístupových produktů schopných uspokojit uvedenou určenou nadnárodní poptávku v zájmu vnitřního trhu.

(168)  Cílem jakéhokoliv regulačního zásahu ex ante je prostřednictvím zajištění účinné a udržitelné hospodářské soutěže na maloobchodních trzích v konečném důsledku zajistit výhody pro koncové uživatele z hlediska ceny, kvality a možnosti výběru. Je pravděpodobné, že vnitrostátní regulační orgány budou postupně moci považovat maloobchodní trhy za konkurenceschopné i bez uplatnění velkoobchodní regulace, a to zejména s ohledem na očekávaná zlepšení v oblasti inovací a hospodářské soutěže.

(169)  Pro vnitrostátní regulační orgány je výchozím bodem pro vymezení velkoobchodních trhů, které připadají v úvahu pro regulaci ex ante, analýza odpovídajících maloobchodních trhů. Analýza účinné hospodářské soutěže na maloobchodní a velkoobchodní úrovni se provádí se zaměřením do budoucna v určitém časovém horizontu a na základě práva hospodářské soutěže, případně včetně příslušné judikatury Soudního dvora. Dojde-li se k závěru, že by určitý maloobchodní trh byl účinně konkurenční i při neuplatnění velkoobchodní regulace ex ante na odpovídajícím relevantním trhu nebo trzích, měl by vnitrostátní regulační orgán vyvodit závěr, že regulace na relevantní velkoobchodní úrovni již není potřebná.

(170)  Během postupného přechodu na deregulované trhy budou stále běžnější obchodní dohody mezi operátory, včetně dohod o společných investicích a přístupu, a pokud budou udržitelné a budou zlepšovat dynamiku hospodářské soutěže, mohou podpořit závěr, že příslušný velkoobchodní trh nevyžaduje regulaci ex ante. Podobná logika by platila i naopak, v případě neočekávaného ukončení obchodních dohod na deregulovaném trhu. Analýza takových dohod by měla zohledňovat skutečnost, že perspektiva možné regulace může vlastníky sítí motivovat k uzavírání obchodních dohod. Aby bylo zajištěno, že při určování, zda daný trh vyžaduje regulaci ex ante, bude odpovídajícím způsobem zohledněn dopad regulace na souvisejících trzích, měly by vnitrostátní regulační orgány zajistit, aby analýza trhů byla prováděna koherentním způsobem a pokud možno ve stejném okamžiku, nebo alespoň co nejblíže po sobě.

(171)  Při zvažování velkoobchodní regulace za účelem řešení problémů na maloobchodní úrovni by vnitrostátní regulační orgány měly zohlednit skutečnost, že velkoobchodní vstupy pro určitý maloobchodní trh může poskytovat více předcházejících velkoobchodních trhů a naopak, že jeden velkoobchodní trh může poskytovat velkoobchodní vstupy pro různé maloobchodní trhy. Kromě toho může být dynamika hospodářské soutěže na určitém trhu ovlivněna působením trhů, které jsou přilehlé, ale nejsou ve vertikálním vztahu, jako tomu může být například mezi některými trhy pevných a mobilních sítí. Vnitrostátní regulační orgány by takové posouzení měly provádět zvlášť pro každý z velkoobchodních trhů, u nichž se zvažuje regulace, a začít s nápravnými opatřeními pro přístup k civilní infrastruktuře, neboť taková nápravná opatření obvykle vedou k udržitelnější hospodářské soutěži, včetně hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, a poté provést analýzu všech velkoobchodních trhů, u nichž připadá v úvahu regulace ex ante, za účelem posouzení, zda je pravděpodobné, že opatření bude vhodné k řešení problémů zjištěných v oblasti hospodářské soutěže na maloobchodní úrovni. Při rozhodování o konkrétním nápravném opatření, které má být uloženo, by vnitrostátní regulační orgány měly posoudit jeho technickou proveditelnost a provést analýzu nákladů a přínosů, s přihlédnutím k tomu, do jaké míry je vhodné k řešení problémů zjištěných v oblasti hospodářské soutěže na maloobchodní úrovni, a umožnit hospodářskou soutěž na základě diferenciace a technologické neutrality. Vnitrostátní regulační orgány by měly zvážit dopady uložení takových nápravných opatření, která, jsou-li proveditelná pouze u některých síťových topologií, by mohla odrazovat od zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou v zájmu koncových uživatelů.

(172)  Aniž je dotčena zásada technologické neutrality, vnitrostátní regulační orgány by měly prostřednictvím uložených nápravných opatření poskytovat, pokud možno ještě před zavedením infrastruktury, pobídky motivující k budování flexibilní a otevřené síťové struktury, která by postupem času umožnila v pozdější fázi zmenšit zátěž, již uložená nápravná opatření představují, a omezit jejich složitost. V každém stadiu posuzování by vnitrostátní regulační orgán předtím, než určí, zda by mělo být podniku označenému jako podnik s významnou tržní silou uloženo další, více zatěžující nápravné opatření, měl určit, zda dotčený maloobchodní trh bude účinně konkurenční, a to rovněž se zohledněním jakýchkoli relevantních obchodních dohod nebo jiných okolností na velkoobchodním trhu, včetně dalších typů již platné regulace, jako jsou například povinnosti obecného přístupu k nereplikovatelným aktivům nebo povinnosti uložené podle směrnice 2014/61/EU, a regulačních opatření, která vnitrostátní regulační orgán již pokládá pro podnik označený jako podnik s významnou tržní silou za vhodné. Toto posuzování, jehož cílem je zajistit uložení pouze těch nejvhodnějších nápravných opatření, která jsou nezbytná k účinnému řešení případných problémů zjištěných v rámci analýzy trhu, nevylučuje možnost, že vnitrostátní regulační orgány zjistí, že nejméně rušivým způsobem řešení problémů je kombinace nápravných opatření, byť s různou intenzitou, a to v souladu se zásadou proporcionality. I když takové rozdíly nevedou k vymezení odlišných zeměpisných trhů, mohly by ospravedlnit diferenciaci vhodných nápravných opatřených ukládaných s ohledem na odlišnou míru omezení hospodářské soutěže.

(173)  Regulace ex ante uložená na velkoobchodní úrovni, která je v zásadě méně intervenční než regulace na maloobchodní úrovni, se považuje za dostačující pro řešení potenciálních problémů hospodářské soutěže na souvisejícím navazujícím maloobchodním trhu nebo trzích. Pokroky ve fungování hospodářské soutěže od zavedení regulačního rámce pro elektronické komunikace dokládá postupná deregulace maloobchodních trhů v celé Unii. Pravidla pro ukládání nápravných opatření ex ante podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou by měla být dále zjednodušena a měla by být pokud možno předvídatelnější. Proto by mělo převládat ukládání regulačních kontrol ex ante ▌na základě označení podniku jako podniku s významnou tržní silou na velkoobchodních trzích.

(174)  Pokud vnitrostátní regulační orgán zruší velkoobchodní regulaci, měl by stanovit přiměřenou oznamovací lhůtu, aby zajistil udržitelný přechod na deregulovaný trh. Při stanovování takového období by měl vnitrostátní regulační orgán přihlédnout ke stávajícím dohodám mezi poskytovateli přístupu a zájemci o přístup, které byly uzavřeny na základě uložených regulačních povinností. Tyto dohody konkrétně mohou poskytovat po stanovenou dobu smluvní právní ochranu pro zájemce o přístup. Vnitrostátní regulační orgán by měl rovněž zohlednit faktickou možnost účastníků trhu využívat jakékoliv nabídky týkající se komerčního velkoobchodního přístupu nebo společného investování, které mohou být na trhu k dispozici, a potřebu vyhnout se delšímu období případné regulatorní arbitráže. Přechodná opatření stanovená vnitrostátním regulačním orgánem by měla brát v potaz rozsah a načasování regulačního dohledu stávajících dohod po začátku oznamovací lhůty.

(175)  Aby měli účastníci trhu jistotu, pokud jde o podmínky regulace, je nezbytné stanovit lhůtu pro přezkoumávání trhu. Analýzu trhu je třeba provádět pravidelně a v přiměřeném a vhodném časovém rámci. Pokud vnitrostátní regulační orgán analýzu trhu v rámci této lhůty neprovede, může tím ohrozit vnitřní trh a žádoucí účinek běžného řízení pro porušení povinností se nemusí dostavit včas. Dotyčný vnitrostátní regulační orgán by měl mít případně možnost požádat BEREC o pomoc při provádění analýzy trhu. Tato pomoc by mohla mít například formu zvláštní pracovní skupiny složené ze zástupců ostatních vnitrostátních regulačních orgánů.

(176)  Kvůli vysoké úrovni technologických inovací a velmi dynamickým trhům v odvětví elektronických komunikací je třeba na úrovni Unie rychle upravovat předpisy koordinovaným a harmonizovaným způsobem, neboť zkušenosti ukazují, že odlišnosti, které v oblasti provádění předpisového rámce mezi jednotlivými vnitrostátními regulačními orgány panují, mohou tvořit překážku na vnitřním trhu.

(177)  V zájmu větší stability a předvídatelnosti regulačních opatření by však maximální období povolené mezi jednotlivými analýzami trhu mělo být prodlouženo ze tří na pět let za předpokladu, že změny na trhu v mezidobí nevyžadují novou analýzu. Při určování toho, zda vnitrostátní regulační orgán splnil svoji povinnost provést analýzu trhů a oznámil příslušný návrh opatření alespoň každých pět let, bude bráno jako začátek nového pětiletého cyklu pouze oznámení obsahující nové posouzení vymezení trhu a významné tržní síly. Pouhé oznámení nových nebo pozměněných regulačních nápravných opatření uložených na základě dřívější a neaktualizované analýzy trhu za splnění uvedené povinnosti považováno nebude. Samotná skutečnost, že vnitrostátní regulační orgán neplní povinnost provádět analýzu trhu v pravidelných intervalech stanovených touto směrnicí, by neměla být považována za důvod pro neplatnost nebo nepoužitelnost existujících povinností, které tento vnitrostátní regulační orgán na daném trhu uložil.

(178)  Uložení zvláštní povinnosti podniku označenému jako podnik s významnou tržní silou nevyžaduje další analýzu trhu, vyžaduje však odůvodnění, že daná povinnost je vhodná a přiměřená s ohledem na povahu zjištěného problému na daném trhu a na souvisejícím maloobchodním trhu.

(179)  Při posuzování přiměřenosti ukládaných povinností a podmínek zohlední vnitrostátní regulační orgány členského státu rozdílnou situaci hospodářské soutěže v různých částech tohoto členského státu, přičemž přihlédnou zejména k výsledkům zeměpisného mapování provedeného v souladu s touto směrnicí.

(180)  Při posuzování, zda stanovit nápravná opatření v oblasti kontroly cen, a pokud ano, v jaké formě, by se měly vnitrostátní regulační orgány snažit umožnit spravedlivou návratnost investic pro investory, zejména u nových investičních projektů. Mohou se objevit především rizika související s investičními projekty specifickými pro nové přístupy k síti, které podporují produkty, po nichž je v době provedení investice nejistá poptávka.

(181)  Přezkum povinností uložených podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou provedený v rámci analýzy trhu by měl vnitrostátním regulačním orgánům umožnit zohlednit dopad posledního vývoje na podmínky hospodářské soutěže, například dopad dobrovolných dohod nově uzavřených mezi podniky, jako jsou dohody o přístupu a o společných investicích, a umožnit tak flexibilitu, která je potřebná zvláště v souvislosti s delšími regulačními cykly. Podobná logika by měla platit i v případě neočekávaného porušení nebo ukončení obchodních dohod nebo v případě, že se jejich účinky takových dohod odchylují od analýzy trhu. Pokud k ukončení stávající dohody dojde na deregulovaném trhu, může být nutné provést novou analýzu trhu. Jestliže na trhu nedošlo k jediné významné změně, avšak trhy jsou dynamické, může být nezbytné provést analýzu trhu častěji než jednou za pět let, například nikoli dříve než každé tři roky, jak tomu bylo před dnem použitelnosti této směrnice. Trhy by měly být považovány za dynamické, jestliže je pravděpodobné, že se technologický vývoj a struktura poptávky koncových uživatelů budou vyvíjet takovým způsobem, že závěry analýzy přestanou být ve střednědobém časovém horizontu platné u významné skupiny zeměpisných oblastí nebo koncových uživatelů v rámci zeměpisného a výrobkového trhu, které vymezil vnitrostátní regulační orgán.

(182)  Transparentnost podmínek pro přístup a propojení, včetně cen, slouží k urychlení jednání, zabránění sporům a k přesvědčení účastníků trhu o tom, že se služba neposkytuje za diskriminačních podmínek. Otevřenost a transparentnost technických rozhraní může být zvláště důležitá při zajišťování interoperability. Pokud vnitrostátní regulační orgán ukládá povinnosti zveřejnit informace, měl by mít možnost upřesnit i způsob, jakým se mají informace zpřístupnit, a stanovit, zda se poskytují bezplatně, přičemž zohlední povahu a účel dotyčných informací.

(183)  Vzhledem k různorodosti síťových topologií, přístupových produktů a okolností na trhu, které se objevily od roku 2002, může být cílů přílohy II směrnice 2002/19/ES týkajících se zpřístupnění účastnického vedení a přístupových produktů pro poskytovatele digitálních televizních a rozhlasových služeb lépe a flexibilněji dosaženo prostřednictvím pokynů pro minimální kritéria pro referenční nabídku, které vypracuje BEREC a bude je pravidelně aktualizovat. Zmíněná příloha by proto měla být zrušena.

(184)  Zásada nediskriminace zajišťuje, aby podniky s významnou tržní silou nenarušovaly hospodářskou soutěž, zejména pokud se jedná o vertikálně integrované podniky, které poskytují služby podnikům, s nimiž soutěží na navazujících trzích.

(185)  Pro potírání diskriminačního jednání nesouvisejícího s cenami a předcházení takovému jednání je rovnocennost vstupů v zásadě nejjistějším způsobem, jak dosáhnout účinné ochrany proti diskriminaci. Na druhou stranu poskytování regulovaných velkoobchodních vstupů na základě rovnocennosti vstupů pravděpodobně přinese vyšší náklady na plnění povinností než jiné formy povinností nediskriminace. Tyto vyšší náklady na plnění povinností by měly být posuzovány podle přínosů silnější hospodářské soutěže na navazujících trzích a podle relevantnosti záruk nediskriminace v situacích, kdy podnik označený jako podnik s významnou tržní silou nepodléhá přímé regulaci cen. Vnitrostátní regulační orgány mohou zejména vzít v úvahu, že poskytování velkoobchodních vstupů prostřednictvím nových systémů na základě rovnocennosti vstupů pravděpodobněji povede k dostatečným čistým přínosům, a proto bude přiměřené, a to vzhledem k poměrně nižším přírůstkovým nákladům na plnění povinností za účelem zajištění toho, že nově budované systémy budou splňovat zásadu rovnocennosti vstupů. Na druhou stranu by vnitrostátní regulační orgány měly rovněž zvážit, zda jsou povinnosti pro dotčené podniky přiměřené, a za tímto účelem zohlednit například náklady na realizaci a možné odrazující účinky na zavádění nových systémů ve srovnání s jejich postupnou modernizací v případě, že by se na toto zavádění vztahovaly přísnější regulační povinnosti. V členských státech s velkým počtem malých podniků označených jako podniky s významnou tržní silou může být uložení rovnocennosti vstupů pro všechny tyto podniky nepřiměřené.

(186)  Oddělené účetnictví umožňuje zviditelnění interních převodů cen a umožňuje vnitrostátním regulačním orgánům prověřovat v případě potřeby plnění povinností týkajících se nediskriminace. V tomto ohledu zveřejnila Komise doporučení 2005/698/ES(38).

(187)  Inženýrské sítě, které mohou být hostitelem sítě elektronických komunikací, jsou klíčové pro úspěšné zavádění nových ▌sítí kvůli vysokým nákladům na jejich zdvojování a významným úsporám, kterých je možno dosáhnout při opakovaném využití těchto sítí. Proto je kromě pravidel pro fyzickou infrastrukturu stanovených ve směrnici 2014/61/EU v situacích, kdy inženýrské sítě vlastní podnik označený jako podnik s významnou tržní silou, zapotřebí stanovit zvláštní nápravné opatření. Pokud inženýrské sítě existují a je možné je opakovaně využít, má dosažení účinného přístupu k těmto sítím vysoce pozitivní účinky na zavádění konkurenční infrastruktury, a proto je nutné zajistit, aby přístup k těmto aktivům bylo možné použít jako samostatné nápravné opatření pro zlepšení dynamiky hospodářské soutěže a dynamiky zavádění na jakémkoliv navazujícím trhu, které je třeba vzít v úvahu před tím, než se začne posuzovat potřeba uložit jakákoliv jiná potenciální nápravná opatření, a ne pouze jako doplňkové nápravné opatření pro jiné velkoobchodní produkty nebo služby nebo jako nápravné opatření omezené na podniky, které samy tyto jiné velkoobchodní produkty nebo služby využívají. Vnitrostátní regulační orgány by měly oceňovat starší opakovaně využitelné inženýrské sítě na základě regulační účetní hodnoty snížené o kumulované odpisy v okamžiku výpočtu, indexované vhodným cenovým indexem, například indexem maloobchodních cen, a s vyloučením aktiv, který byl zcela odepsán za dobu nejméně 40 let, avšak stále se užívá.

(188)  Při stanovování povinností souvisejících s přístupem do nových a rozvinutějších infrastruktur by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, aby podmínky přístupu odrážely okolnosti přijímání odpovídajících investičních rozhodnutí a zohledňovaly mimo jiné zaváděcí náklady, očekávanou míru využívání nových produktů a služeb i předpokládané maloobchodní ceny. Vnitrostátní regulační orgány by navíc pro zajištění jistoty plánování pro investory měly být schopny případně stanovit podmínky pro přístup, které zůstanou po dobu příslušných období přezkumu beze změn. V případě, že je považováno za vhodné regulovat ceny, tyto podmínky mohou zahrnovat i ustanovení o cenách, které závisí na objemu nebo délce uzavřených smluv v souladu s právními předpisy Unie za předpokladu, že nemají diskriminační účinky. Jakékoli stanovené podmínky přístupu by měly zohledňovat potřebu zachování účinné hospodářské soutěže v oblasti poskytování služeb spotřebitelům a podnikům.

(189)  Povinnost poskytnout přístup k infrastruktuře sítě lze odůvodnit jako prostředek k posilování hospodářské soutěže, ale vnitrostátní regulační orgány musí nalézt rovnováhu mezi právy vlastníka infrastruktury využívat svou infrastrukturu ve svůj vlastní prospěch a právy ostatních poskytovatelů služeb na přístup k zařízením nezbytným pro poskytování konkurenčních služeb.

(190)  Na trzích, kde lze do budoucna očekávat vyšší počet přístupových sítí, budou koncoví uživatelé moci využívat výhod zlepšení kvality sítě díky hospodářské soutěži založené na infrastruktuře s větší pravděpodobností než na trzích, kde je k dispozici stále pouze jedna síť. Přiměřenost hospodářské soutěže, co se týče dalších parametrů, jako je cena a možnost výběru, bude pravděpodobně záviset na vnitrostátních a místních podmínkách hospodářské soutěže. Při posuzování přiměřenosti konkurence podle uvedených parametrů a při posuzování potřeby regulačního zásahu by vnitrostátní regulační orgány měly rovněž zvážit, zda je velkoobchodní přístup dostupný všem zájemcům z řad podniků za přiměřených obchodních podmínek umožňujících udržitelné konkurenceschopné výsledky pro koncové uživatele na maloobchodním trhu. Uplatňování obecných pravidel pro hospodářskou soutěž by na ▌trzích, které se vyznačují udržitelnou a účinnou hospodářskou soutěží založenou na infrastruktuře, mělo být dostačující.

(191)  Pokud jsou podnikům uloženy povinnosti, které od nich vyžadují, aby vyhověli přiměřeným žádostem o poskytnutí přístupu k prvkům sítě a přiřazeným zařízením a umožnili jejich využívání, mohou být takové žádosti zamítnuty pouze na základě objektivních kritérií, jako je technická proveditelnost nebo nutnost zachovat integritu sítě. Pokud je přístup zamítnut, měla by mít poškozená strana možnost zahájit v dané věci postup řešení sporu podle této směrnice. Od podniku, kterému byl uložen nařízený přístup, nelze požadovat, aby poskytoval druhy přístupu, jejichž poskytování není v jeho možnostech. Uložení nařízeného přístupu vnitrostátními regulačními orgány, které posiluje hospodářskou soutěž krátkodobě, by nemělo oslabit motivaci konkurentů investovat do alternativních zařízení, která dlouhodobě zajistí udržitelnější hospodářskou soutěž a/nebo vyšší výkonnost a větší přínos pro koncové uživatele. Například při výběru nejméně rušivého regulačního zásahu a v souladu se zásadou proporcionality by se mohly vnitrostátní regulační orgány rozhodnut, že povinnosti uložené podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou přezkoumají a že jakékoli předchozí rozhodnutí pozmění, mimo jiné tím, že zruší povinnosti nebo uloží či neuloží nové povinnosti přístupu, je-li to v zájmu uživatelů a udržitelné hospodářské soutěže v oblasti služeb. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost ukládat technické a provozní podmínky poskytovatelům nebo příjemcům nařízeného přístupu v souladu s právem Unie. Zejména ukládání povinnosti plnit technické normy by mělo být v souladu se směrnicí (EU) 2015/1535.

(192)  Regulace cen může být nezbytná, jestliže analýza trhu ukáže, že hospodářská soutěž na určitém trhu je neúčinná. Zejména podniky označené jako podniky s významnou tržní silou by se měli vyvarovat stlačování cen, v jehož důsledku rozdíl mezi jejich cenami pro koncové uživatele a cenami za propojení nebo přístup účtovanými konkurentům poskytujícím podobné služby pro koncové uživatele není odpovídající pro zajištění udržitelnosti hospodářské soutěže. Když vnitrostátní regulační orgán provádí kalkulaci nákladů na zavedení služby nařízené podle této směrnice, je žádoucí umožnit přiměřenou návratnost vloženého kapitálu, včetně přiměřených nákladů na pracovní sílu a nákladů na výstavbu, přičemž se upraví hodnota kapitálu tam, kde je to nezbytné pro zohlednění průběžného ocenění aktiv a účinnost provozu. Metoda úhrady nákladů by měla být přizpůsobena okolnostem a zohledňovat potřebu zvyšovat účinnost a podporovat udržitelnou hospodářskou soutěž a zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, a maximalizovat tak výhody pro koncového uživatele, a měla by zohledňovat potřebu předvídatelných a stabilních velkoobchodních cen, z čehož budou těžit všichni operátoři, kteří hodlají zavádět nové a zdokonalené sítě v souladu s doporučením Komise 2013/466/EU(39).

(193)  Vzhledem k nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po poskytování širokopásmových služeb nové generace, je pro účely podpory účinných investic a inovací důležité povolit operátorům, kteří investují do nových nebo zmodernizovaných sítí, určitou míru cenové flexibility. Jsou-li zavedena dostatečná opatření na ochranu hospodářské soutěže, měly by mít vnitrostátní regulační orgány možnost se rozhodnout nezachovat nebo neuložit regulované velkoobchodní ceny za přístup k sítím příští generace. Konkrétněji, s cílem předejít neúměrně vysokým cenám na trzích, kde působí podniky označení jako podniky s významnou tržní silou, by cenovou flexibilitu měla doprovázet další opatření na ochranu hospodářské soutěže a zájmů koncových uživatelů, například striktní povinnosti nediskriminace, opatření pro zajištění technické a ekonomické replikovatelnosti navazujících produktů a prokazatelné omezení maloobchodních cen jako výsledek hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, nebo ukotvení cen vyplývající z jiných regulovaných přístupových produktů, nebo obojí. Těmito opatřeními na ochranu hospodářské soutěže není dotčeno určení dalších okolností ze strany vnitrostátních regulačních orgánů, za nichž by bylo vhodné neukládat regulované přístupové ceny za některé velkoobchodní vstupy, například pokud by kvůli vysoké cenové elasticitě poptávky koncových uživatelů nebylo pro podniky označené jako podniky s významnou tržní silou ziskové účtovat ceny výrazně převyšující konkurenční úroveň, nebo pokud nižší hustota osídlení snižuje pobídky pro rozvoj sítí s velmi vysokou kapacitou a vnitrostátní regulační orgán zjistí, že účinný a nediskriminační přístup je zajištěn prostřednictvím povinností uložených v souladu s touto směrnicí.

(194)  V případě, že vnitrostátní regulační orgán uloží povinnost zavést systém nákladového účetnictví s cílem podpořit regulaci cen, měl by mít možnost za předpokladu, že k tomu má nezbytné kvalifikované pracovníky, provést roční audit k zajištění dodržování systému nákladového účetnictví, nebo požádat o provedení takového auditu jiným kvalifikovaným subjektem, nezávislým na dotyčném podniku.

(195)  Systém velkoobchodního účtování ukončení hlasových volání v Unii je založen na tom, že úhradu provádí síť volající strany. Z analýzy nahraditelnosti na straně poptávky a nabídky vyplývá, že v současnosti zatím nejsou ani v blízké budoucnosti nebudou na velkoobchodní úrovni žádné alternativy, které by mohly omezit stanovování poplatků za ukončení volání v dané síti. Vzhledem k obousměrnosti přístupu, která existuje na trzích s ukončením volání, patří mezi další případné problémy v oblasti hospodářské soutěže křížové subvencování mezi operátory. Tyto případné problémy v oblasti hospodářské soutěže jsou společné jak pro trhy s ukončením volání v pevných sítích, tak pro trhy s ukončením volání v mobilních sítích. Proto tedy s ohledem na možnosti a pobídky k výraznému zvýšení cen nad úroveň nákladů, jež operátoři provádějící ukončení mají, se za nejvhodnější zásah při řešení této záležitosti ve střednědobém horizontu považuje nákladová orientace. Dynamiku těchto trhů může budoucí tržní vývoj ovlivnit do takové míry, že regulace již nebude zapotřebí.

(196)  S cílem snížit regulační zátěž při řešení problémů hospodářské soutěže v souvislosti s velkoobchodními službami ukončení hlasových volání jednotně v celé Unii by Komise měla prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci stanovit jednotnou maximální sazbu za ukončení hlasového volání v mobilních sítích a jednotnou maximální sazbu za ukončení hlasového volání v pevných sítích, jež budou platné pro celou Unii.

(197)  Tato směrnice by měla stanovit podrobná kritéria a parametry, na jejichž základě budou hodnoty sazeb za ukončení hlasových volání stanovovány. V celé Unii dochází k neustálému poklesu sazeb za ukončení volání, přičemž se očekává, že sazby budou klesat i nadále. Pokud Komise stanoví maximální sazby za ukončení volání v prvním aktu v přenesené pravomoci, který přijme podle této směrnice, neměla by přihlížet k žádným bezdůvodným výjimečným odchylkám od tohoto trendu v jednotlivých členských státech.

(198)  Vzhledem k současné nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po širokopásmových službách s velmi vysokou kapacitou, a rovněž k obecným úsporám z rozsahu a hustoty nabízejí dohody o společných investicích významné výhody ve formě sdílení nákladů a rizik a umožňují menším podnikům investovat za ekonomicky rozumných podmínek, a tím podporují udržitelnou dlouhodobou hospodářskou soutěž, a to i v oblastech, kde hospodářská soutěž založená na infrastruktuře nemusí být účinná. Tyto společné investice se mohou uskutečňovat v různých formách včetně spoluvlastnictví aktiv sítě nebo dlouhodobého sdílení rizik prostřednictvím spolufinancování či dohod o nákupu. Dohody o nákupu, které představující společnou investici, v tomto kontextu obnášejí nabytí specifických práv na kapacitu strukturální povahy, zahrnují určitou míru spolurozhodování a umožňují spoluinvestorům, aby v dlouhodobém horizontu účinně a udržitelně soutěžili na navazujících trzích, na nichž působí podnik označený jako podnik s významnou tržní silou. Oproti tomu pouhé obchodní dohody o přístupu, které jsou omezeny na pronájem kapacity, uvedeným právům vzniknout nedávají, a neměly by tudíž být považovány za společné investice.

(199)  Jestliže podnik označený jako podnik s významnou tržní silou učiní za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek nabídku společné investice do sítí s ▌velmi vysokou kapacitou sestávajících z optických prvků a s dosahem až do prostor koncových uživatelů nebo k základnové stanici, čímž poskytne různě velkým podnikům s různou finanční kapacitou příležitost stát se spoluinvestory do infrastruktury, měl by mít vnitrostátní regulační orgán možnost neuložit ve vztahu k dané nové síti s velmi vysokou kapacitou povinnosti podle této směrnice, pokud s daným podnikem uzavřel alespoň jeden potenciální spoluinvestor dohodu o společných investicích. Rozhodne-li se vnitrostátní regulační orgán, že určitou nabídku na společnou investici, která dosud nevyústila v dohodu, učiní závaznou a že neuloží další regulační povinnosti, může tak učinit za podmínky, že daná dohoda bude uzavřena dříve, než dané deregulační opatření nabude účinku. V případech, kdy je z technického hlediska prakticky nemožné zavést optické prvky až do prostor koncových uživatelů, měla by tatáž regulační úprava pokrývat i sítě s velmi vysokou kapacitou sestávající z optických prvků zavedených až do bezprostřední blízkosti těchto prostor, tedy až k jejich vnější struktuře.

(200)  Rozhodne-li se vnitrostátní regulační orgán neuložit povinnosti, měl by tyto kroky učinit poté, co zajistí, že nabídky společné investice jsou v souladu s nezbytnými kritérii a byly učiněny v dobré víře. Diferencovaný regulační přístup k novým sítím s velmi vysokou kapacitou by měl být v rámci následných analýz trhu podrobován přezkumu, na jehož základě může být zejména po uplynutí určité doby zapotřebí regulační přístup upravit. Za řádně odůvodněných okolností by vnitrostátní regulační orgány měly mít možnost ohledně těchto nových síťových prvků uložit povinnosti, dospějí-li k závěru, že bez regulačního zásahu by některé trhy čelily významným problémům v oblasti hospodářské soutěže. Zejména v případě, že existuje více navazujících trhů, z nichž ne všechny nezbytně dosáhly téže úrovně hospodářské soutěže, by vnitrostátní regulační orgány mohly na podporu účinné hospodářské soutěže vyžadovat specifická asymetrická nápravná opatření, mimo jiné například na úzce specializovaných maloobchodních trzích, jako jsou produkty elektronických komunikací pro koncové uživatele z řad podniků. V zájmu zachování konkurenceschopnosti trhů by vnitrostátní regulační orgány měly rovněž zabezpečit práva zájemců o přístup, kteří se dané společné investice neúčastní. Tohoto cíle by mělo být dosaženo prostřednictvím zachování stávajících přístupových produktů, nebo budou-li starší síťové prvky časem odstraněny, prostřednictvím zavedení přístupových produktů s funkcemi a kvalitou, jež budou přinejmenším srovnatelné s prvky dříve dostupnými ve starší infrastruktuře, a to v obou případech na základě vhodného přizpůsobitelného mechanismu, jenž by byl vnitrostátním regulačním orgánem ověřen a nenarušoval by pobídky pro spoluinvestory.

(201)  V zájmu posílení konsistentní regulační praxe v celé Unii by v případě, že vnitrostátní regulační orgány dojdou k závěru, že byly splněny podmínky pro společnou investici, měla Komise mít možnost vyžadovat, aby daný vnitrostátní regulační orgán vzal zpět své návrhy opatření, na jejichž základě buď neukládá povinnosti, nebo zasahuje regulačními povinnostmi s cílem řešit významné problémy v oblasti hospodářské soutěže, sdílí-li BEREC s Komisí závažné pochybnosti ohledně kompatibility návrhu opatření s právem Unie, a zejména s regulačními cíli stanovenými v této směrnici. V zájmu efektivity by měl mít vnitrostátní regulační orgán možnost předložit Komisi jediné oznámení o návrhu opatření, jež se vztahuje k programu společných investic splňujícímu příslušné podmínky. Neuplatní-li Komise svou pravomoc požadovat zrušení návrhu opatření, bylo by nepřiměřené, aby za nezměněných okolností podléhala jejímu rozhodnutí požadujícímu zrušení i následná zjednodušená oznámení o jednotlivých návrzích rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu na základě téhož programu, a to včetně dokladů o faktickém uzavření dohody přinejmenším s jedním spoluinvestorem. Kromě toho se nadále uplatňují povinnosti uložené podnikům bez ohledu na jejich označení jako podniků s významnou tržní silou podle této směrnice nebo podle směrnice 2014/61/EU. Povinnostmi souvisejícími s dohodami o společných investicích není dotčeno uplatňování práva Unie.

(202)  Účelem funkčního oddělení, v jehož rámci se od vertikálně integrovaného podniku požaduje vytvoření hospodářsky oddělených jednotek, je zajistit, aby všichni operátoři na nižší úrovni distribučního řetězce, včetně divizí vertikálně integrovaného operátora na této nižší úrovni distribučního řetězce, získali zcela rovnocenné přístupové produkty. Funkční oddělení dokáže zlepšit podmínky hospodářské soutěže na několika relevantních trzích tím, že podstatně omezí podněty k diskriminaci a usnadní ověřování a prosazování povinností souvisejících s nediskriminací. Ve výjimečných případech by mělo být možné funkční oddělení využít jako odůvodněné nápravné opatření, pokud se trvale nedaří dosáhnout skutečné nediskriminace na několika dotčených trzích a existuje-li malá nebo žádná naděje, že se v oblasti infrastruktury vytvoří hospodářská soutěž v přiměřeném časovém období po uplatnění jednoho či několika nápravných opatření dříve považovaných za vhodná. Je však velmi důležité zajistit, aby uložení funkčního oddělení nadále motivovalo dotyčný podnik k investicím do své sítě a nevedlo k možným negativním dopadům na spotřebitele. Uložení funkčního oddělení vyžaduje koordinovanou analýzu všech různých relevantních trhů souvisejících s přístupovou sítí v souladu s postupem pro analýzu trhu. Při provádění analýzy trhu a navrhování jednotlivých rysů tohoto nápravného opatření by vnitrostátní regulační orgány měly věnovat zvláštní pozornost produktům, jež budou spravovány oddělenými hospodářskými jednotkami, a přihlédnout k rozsahu vybudované sítě a stupni technologického pokroku, který by mohl ovlivnit zastupitelnost pevných a bezdrátových sítí. Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, měly by být návrhy na funkční oddělení předem schváleny Komisí.

(203)  Provádění funkčního oddělení by nemělo bránit uplatňování náležitých koordinačních mechanismů mezi různými oddělenými hospodářskými jednotkami, které zajišťují, aby byla práva mateřské společnosti na dohled nad řízením a hospodařením chráněna.

(204)  Pokud se vertikálně integrovaný podnik rozhodne převést podstatnou nebo celou část aktiv tvořících místní přístupovou síť nebo její podstatnou část tím, že ji prodá jiné právnické osobě s odlišnou vlastnickou strukturou nebo že vytvoří oddělenou hospodářskou jednotku zabývající se přístupovými produkty, měl by vnitrostátní regulační orgán posoudit dopad zamýšlené transakce, včetně jakýkoli závazků týkajících se přístupu nabídnutých tímto podnikem, na všechny stávající regulační povinnosti, jež jsou vertikálně integrovanému podniku uloženy pro zajištění slučitelnosti jakýchkoli nových ujednání s touto směrnicí. Dotčený vnitrostátní regulační orgán by měl provést novou analýzu trhů, na nichž oddělený subjekt působí, a podle potřeby mu uložit, zachovat, změnit nebo zrušit povinnosti. Za tímto účelem by měl mít vnitrostátní regulační orgán možnost požadovat od podniku informace.

(205)   Na některých trzích je již dnes možné, že podniky označené jako podniky s významnou tržní silou mohou v rámci analýzy trhu nabídnout závazky, jejichž cílem bude řešit problémy v oblasti hospodářské soutěže identifikované vnitrostátním regulačním orgánem a jež vnitrostátní regulační orgán následně zohlední při rozhodování o vhodných regulačních povinnostech. Při rozhodování o nejvhodnějších nápravných opatřeních by měl být brán zřetel na jakýkoli nový vývoj na trhu. Povahou nabízených závazků jako takovou však, aniž jsou dotčena ustanovení o regulační úpravě společných investic, není omezena rozhodovací pravomoc udělená vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, pokud jde o ukládání nápravných prostředků podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou. V zájmu zvýšení transparentnosti a zabezpečení právní jistoty v Unii by měl být v této směrnici stanoven postup, podle něhož by podniky nabízely závazky a vnitrostátní regulační orgány by je hodnotily, přičemž by braly zřetel na názory účastníků trhu získané prostřednictvím tržního testu a ve vhodných případech by je pro podnik nabízející závazky učinily závaznými, jakož i vymahatelnými vnitrostátním regulačním orgánem. Pokud vnitrostátní regulační orgán neučinil závazky společných investic závaznými a nerozhodl se neuložit povinnosti, není uvedeným postupem dotčeno uplatňování postupu pro analýzu trhu a povinnost zavést vhodná a přiměřená nápravná opatření pro řešení identifikovaných selhání trhu.

(206)  Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost učinit závazky zcela nebo částečně závaznými na určité období, jež by nemělo být delší než období, pro něž jsou nabídnuty, a to po provedení tržního testu prostřednictvím veřejné konzultace zainteresovaných stran. Byly-li závazky učiněny závaznými, měl by vnitrostátní regulační orgán ve své analýze trhu zvážit důsledky tohoto rozhodnutí a zohlednit je při volbě jednoho či více nejvhodnějších regulačních opatření. Vnitrostátní regulační orgány by měly učiněné závazky posoudit z hlediska udržitelnosti do budoucna, zejména při určování délky období, po něž je učiní závaznými, a měly by brát v potaz, jakou hodnotu přikládaly zúčastněné strany při veřejné konzultaci stabilním a předvídatelným podmínkám na trhu. Závazné závazky související s dobrovolným rozdělením ze strany vertikálně integrovaného podniku, který byl označen jako podnik s významnou tržní silou na jednom nebo více relevantních trzích, mohou zvýšit předvídatelnost a transparentnost daného procesu tím, že stanoví postup provedení plánovaného rozdělení, například poskytnutím prováděcího plánu s jasnými dílčími cíli a předvídatelnými důsledky, pokud některé dílčí cíle nebudou dodrženy.

(207)  Součástí závazků může být jmenování správce provádějícího dohled, jehož totožnost a mandát by měl schválit vnitrostátní regulační orgán, a povinnost podniku, který tyto závazky nabízí, předkládat pravidelné zprávy o provádění.

(208)  Vlastníci sítí, ▌jejichž obchodní model je ▌omezen na poskytování velkoobchodních služeb jiným subjektům, mohou přispívat k formování prosperujícího velkoobchodního trhu s příznivými dopady na hospodářskou soutěž na navazujícím maloobchodním trhu. Jejich obchodní model může být navíc přitažlivý pro potenciální finanční investory investující do stabilnějších aktiv infrastruktury s dlouhodobějšími vyhlídkami na zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou. Přítomnost podniku působícího pouze na velkoobchodním trhu však nutně nemusí vést k efektivní hospodářské soutěži na maloobchodních trzích a podniky působící pouze na velkoobchodním trhu mohou být označeny jako podniky s významnou tržní silou na trzích určitých produktů a na určitých zeměpisných trzích. Některá rizika pro hospodářskou soutěž vyplývající z chování podniků využívajících pouze velkoobchodní obchodní modely mohou být nižší než u vertikálně integrovaných podniků, jedná-li se o skutečný velkoobchodní model a neexistují-li žádné pobídky k rozlišování mezi navazujícími poskytovateli. Regulační opatření by tudíž měla být s ohledem na tuto skutečnost méně intervenční, avšak měla by zachovávat zejména možnost zavést povinnosti týkající se spravedlivého a přiměřeného stanovení cen. Na druhou stranu by vnitrostátní regulační orgány měly být schopny zasáhnout, pokud vznikly problémy týkající se hospodářské soutěže, které poškozují koncové uživatele. Podnik působící na velkoobchodním trhu, jenž poskytuje maloobchodní služby pouze uživatelům z řad podniků větším, než jsou malé a střední podniky, by měl být považován za podnik působící výhradně na velkoobchodním trhu.

(209)  S cílem usnadnit migraci ze starších kovových sítí na sítě nové generace, která je v zájmu koncových uživatelů, by vnitrostátní orgány měly být schopny monitorovat vlastní iniciativy síťových operátorů v tomto ohledu a v nutných případech určit podmínky pro vhodný postup migrace, například prostřednictvím předchozího oznámení, transparentnosti a dostupnosti alternativního přístupového produktu přinejmenším srovnatelné kvality, jakmile dá vlastník sítě najevo, že zamýšlí a je připraven na modernizované sítě ▌přejít. Aby se předešlo neodůvodněným zpožděním migrace, měly by mít vnitrostátní regulační orgány pravomoc zrušit přístupové povinnosti spojené s kovovou sítí poté, co byl stanoven vhodný postup migrace a bylo zajištěno dodržování podmínek a proces migrace ze starší infrastruktury. Vlastníci sítí by nicméně měli mít možnost vyřadit starší sítě z provozu. Zájemci o přístup, kteří migrují z přístupového produktu založeného na starší infrastruktuře na přístupový produkt založený na pokročilejší technologii nebo médiu, by měli mít možnost zmodernizovat svůj přístup k jakémukoli regulovanému produktu s vyšší kapacitou, nemělo by se to však od nich vyžadovat. V případě modernizace by zájemci o přístup měli dodržovat regulační podmínky pro přístup k přístupovému produktu s vyšší kapacitou, jak ve své analýze trhu stanovil vnitrostátní regulační orgán.

(210)  Liberalizace odvětví telekomunikací a rostoucí hospodářská soutěž a rozšiřování možností výběru komunikačních služeb probíhají ruku v ruce se souběžnými opatřeními k vytvoření harmonizovaného předpisového rámce, který zajišťuje poskytování univerzální služby. Koncepce univerzální služby by se měla postupně vyvíjet tak, aby se v ní promítal technologický pokrok, vývoj trhu a změny v uživatelské poptávce.

(211)  Podle článku 169 Smlouvy o fungování EU má Unie přispívat k ochraně spotřebitelů.

(212)  Univerzální služba je „záchrannou sítí“, která má zajišťovat, aby přinejmenším určité minimální služby byly dostupné všem koncovým uživatelům a za cenu dostupnou pro spotřebitele, pokud absence takové dostupnosti znamená riziko sociálního vyloučení a neumožňuje občanům plné sociální a ekonomické zapojení do společnosti.

(213)  Základní širokopásmové internetové připojení je v podstatě univerzálně dostupné v celé Unii a hojně využívané pro širokou škálu aktivit. Celková míra využívání je však nižší než dostupnost, jelikož stále existují ti, kdo nejsou připojeni z důvodů souvisejících s informovaností, náklady a dovednostmi a z vlastního rozhodnutí. Cenově dostupný přiměřený bezdrátový přístup k internetu získal zásadní význam pro společnost i pro širší ekonomiku. Je základem pro účast na digitální ekonomice a společnosti prostřednictvím základních on-line služeb.

(214)  Základním požadavkem univerzální služby je zajistit, aby všichni spotřebitelé měli za dostupnou cenu přístup ke službám dostupného přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a k hlasovým komunikačním službám ▌v pevném místě. Členské státy by rovněž měly mít možnost zajistit cenovou dostupnost služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb poskytovaných ▌občanům na cestách jiným způsobem než v pevném místě, pokud to považují za nutné pro plné zapojení spotřebitelů do společnosti a ekonomiky. V této souvislosti je třeba zvláště dbát na to, aby byl zajištěn rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Neměla by existovat žádná omezení týkající se technických prostředků, které umožňují použití drátových nebo bezdrátových technologií, jimiž se spojení zajišťuje, ani žádná další omezení týkající se kategorie poskytovatelů, kteří poskytují část povinností nebo všechny povinnosti univerzální služby.

(215)  Rychlost přístupu k internetu, kterou má daný uživatel, závisí na řadě faktorů, mimo jiné na poskytovateli (poskytovatelích) internetového připojení i na dané aplikaci, pro kterou se přípojka využívá. Je na členských státech, aby se zohledněním zprávy BEREC o osvědčených postupech vymezily přiměřený širokopásmový přístup k internetu s ohledem na vnitrostátní podmínky a minimální šířku pásma využívanou většinou spotřebitelů v rámci území daného členského státu, a to s cílem umožnit na svém území odpovídající míru sociálního začlenění a zapojení do digitální ekonomiky a společnosti. Služba cenově dostupného přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu by měla vykazovat dostatečnou šířku pásma na podporu přístupu alespoň k minimálnímu souboru základních služeb, jež zohledňují služby využívané většinou koncových uživatelů, a na podporu jejich využívání. Za tímto účelem by Komise měla monitorovat vývoj ve využívání internetu s cílem identifikovat uvedené online služby využívané většinou koncových uživatelů v celé Unii a nezbytné pro sociální a ekonomické zapojení do společnosti, přičemž by měla jejich seznam odpovídajícím způsobem aktualizovat. Na jakoukoli službu přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu by se měly vztahovat požadavky práva Unie na přístup k otevřenému internetu, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2120.

(216)  Spotřebitelé by neměli být nuceni mít přístup ke službám, které nechtějí, a způsobilí spotřebitelé by proto měli mít možnost cenově dostupnou univerzální službu na základě žádosti omezit pouze na hlasové komunikační služby.

(217)  Členské státy by měly mít možnost rozšířit opatření týkající se cenové dostupnosti a opatření týkající se kontroly výdajů na mikropodniky, malé a střední podniky a na neziskové organizace, splňují-li tyto subjekty příslušné podmínky.

(218)  Vnitrostátní regulační orgány by měly být v koordinaci s jinými příslušnými orgány schopny sledovat vývoj a úroveň cen na trzích pro koncové uživatele u služeb, které spadají do povinností univerzální služby. Sledování mělo být prováděno způsobem, který nepředstavuje přílišnou administrativní zátěž ani pro vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány, ani pro poskytovatele uvedených služeb.

(219)  Dostupnou cenou se rozumí cena stanovená členskými státy na vnitrostátní úrovni s přihlédnutím ke zvláštním vnitrostátním podmínkám. Zjistí-li členské státy, že maloobchodní ceny za služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a za hlasové komunikační služby nejsou dostupné pro spotřebitele s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami včetně starších osob, koncových uživatelů se zdravotním postižením a spotřebitelů žijících ve venkovských či zeměpisně izolovaných oblastech, měly by přijmout patřičná opatření. Za tímto účelem by členské státy mohly dotčeným spotřebitelům poskytnout pro účely komunikace přímou podporu, jež by mohla být zahrnuta do dávek sociálního zabezpečení nebo mít například formu poukázek či přímých plateb určených uvedeným spotřebitelům. S ohledem na nutnost minimalizovat narušení trhu se může jednat o vhodnou alternativu. Místo toho nebo navíc by členské státy mohly požadovat od poskytovatelů těchto služeb, aby uvedeným spotřebitelům poskytli základní sazby nebo balíčky.

(220)  Zajištění cenové dostupnosti může zahrnovat zvláštní sazby nebo balíčky pro uspokojování potřeb uživatelů s nízkými příjmy nebo uživatelů se zvláštními sociálními potřebami ▌. Tyto nabídky by měly obsahovat pouze základní prvky, aby se předešlo narušení fungování trhu. Cenová dostupnost pro jednotlivé spotřebitele by měla být založena na jejich právu uzavřít smlouvu s poskytovatelem, dostupnosti čísla, stálém připojení ke službě a jejich schopnosti sledovat a ovlivňovat své výdaje.

(221)  Vyžaduje-li členský stát od poskytovatelů, aby spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami poskytli sazby nebo balíčky, jež se liší od sazeb a balíčků poskytovaných za běžných obchodních podmínek, měli by tyto sazby nebo balíčky poskytovat všichni poskytovatelé služeb přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb. V souladu se zásadou proporcionality by v důsledku požadavku, aby všichni poskytovatelé služeb přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb nabízeli sazby a balíčky, neměla těmto poskytovatelům ani členským státům vzniknout nadměrná administrativní či finanční zátěž. Prokáže-li členský stát na základě objektivního posouzení takovou nadměrnou administrativní nebo finanční zátěž, může výjimečně rozhodnout, že povinnost poskytnout zvláštní sazby či balíčky uloží pouze označeným poskytovatelům. V uvedeném objektivním posouzení by měl být brán ohled také na výhody, jež plynou spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami z možnosti zvolit si poskytovatele, jakož i na výhody pro všechny poskytovatele, kteří jsou schopni využívat výhod plynoucích ze statusu poskytovatele univerzální služby. Pokud se členský stát ve výjimečných případech rozhodne, že povinnost poskytnout zvláštní sazby či balíčky uloží pouze označeným poskytovatelům, měl by zajistit, aby spotřebitelé s nízkými příjmy nebo se zvláštními potřebami měli možnost volby mezi poskytovateli nabízejícími sociální sazby. V určitých situacích však může dojít k tomu, že členské státy nebudou s to možnost volby mezi poskytovateli zaručit, například pokud v místě bydliště příjemce poskytuje služby pouze jediný podnik nebo pokud by poskytnutí možnosti volby znamenalo pro členský stát nadměrnou dodatečnou zátěž organizační a finanční povahy.

(222)  Cenová dostupnost by již neměla být faktorem bránícím spotřebitelům v přístupu k minimálnímu souboru služeb v oblasti připojení. Právo uzavřít smlouvu s poskytovatelem by mělo znamenat, že by spotřebitelé, kterým by mohly být služby odepřeny, zejména spotřebitelé s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami, měli mít možnost uzavřít smlouvu o poskytování služby cenově dostupného přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb alespoň v pevném místě s jakýmkoliv poskytovatelem takových služeb v dané lokalitě nebo s označeným poskytovatelem, pokud se členský stát výjimečně rozhodl označit jednoho či více poskytovatelů, kteří mají dané sazby nebo balíčky poskytovat. Aby se minimalizovala finanční rizika, jako je neplacení účtů, měli by mít poskytovatelé možnost poskytovat tyto služby formou předplatného, na základě cenově dostupných individuálních předplacených jednotek.

(223)  S cílem zajistit, aby občané byli dostupní prostřednictvím hlasových komunikačních služeb, by členské státy měly zajistit dostupnost čísla na přiměřenou dobu i během období, kdy hlasové komunikační služby nejsou využívány. Poskytovatelé by měli být schopni zavést mechanismy s cílem ověřit, zda mají spotřebitelé nadále zájem o zachování přístupu k tomuto číslu.

(224)  Náhrady poskytovatelům poskytujícím takové služby za takových okolností nemusí vést k narušení hospodářské soutěže za předpokladu, že budou těmto poskytovatelům uhrazovány vzniklé zvláštní čisté náklady, a za předpokladu, že čisté náklady budou uhrazeny konkurenčně neutrálním způsobem.

(225)  Aby bylo možné posoudit, zda jsou nutná opatření k zajištění cenové dostupnosti, vnitrostátní regulační orgány v koordinaci s jinými příslušnými orgány by měly být schopny sledovat vývoj a podrobnosti sazeb nebo balíčků pro spotřebitele s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami.

(226)  Členské státy by měly zavést opatření, kterými podpoří vznik trhu pro cenově dostupné produkty a služby upravené pro spotřebitele se zdravotním postižením včetně zařízení vybavených pomocnými technologiemi. Toho lze dosáhnout mimo jiné odkazem na evropské normy nebo podporou plnění požadavků podle práva Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb. Členské státy by měly zavést vhodná opatření podle vnitrostátních okolností, což by členským státům poskytlo flexibilitu v přijímání zvláštních opatření, například pokud trh nenabízí cenově dostupné produkty a služby upravené pro spotřebitele se zdravotním postižením za běžných hospodářských podmínek. Mezi tato opatření by mohla patřit přímá finanční podpora určená koncovým uživatelům. Náklady pro spotřebitele se zdravotním postižením v případě přenosových služeb by měly být rovnocenné průměrné ceně hlasových komunikačních služeb podle článku 83.

(227)  Přenosovými službami se rozumí služby, které umožňují obousměrnou komunikaci mezi vzdálenými koncovými uživateli různých způsobů komunikace (např. text, znaky, řeč) zajištěním konverze mezi těmito způsoby komunikace, obvykle prostřednictvím lidského operátora. Text v reálném čase je vymezen v souladu s právem Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb a označuje formu textové konverzace v situacích z bodu do bodu nebo v rámci vícebodových konferencí, kdy je zadávaný text přenášen tak, že uživateli se komunikace jeví jako plynulá písmeno za písmenem.

(228)  V případě datových komunikačních služeb s dostatečnou rychlostí přenosu dat umožňující přiměřený širokopásmový přístup k internetu jsou pevná připojení téměř všude dostupná a používá je většina občanů Unie. Pokrytí standardním pevným širokopásmovým připojením v Unii bylo v roce 2015 dostupné pro 97 % domácností s průměrnou mírou využívání 72 %, přičemž služby založené na bezdrátových technologiích mají ještě větší dosah. Mezi jednotlivými členskými státy však existují rozdíly v přístupnosti a cenové dostupnosti pevného širokopásmového připojení v městských a venkovských oblastech.

(229)  Vedoucí úlohu při zajišťování dostupnosti širokopásmového přístupu k internetu se stále větší kapacitou musí hrát trh. V oblastech, kde by jej trh nezajistil, budou zřejmě jiné nástroje veřejné politiky na podporu dostupnosti přiměřeného širokopásmového přístupu k internetovému připojení v zásadě nákladově efektivnější a budou narušovat trh méně než povinnosti univerzální služby, například využívání finančních nástrojů, jako jsou nástroje dostupné v rámci fondu Evropského fondu pro strategické investice a Nástroje pro propojení Evropy, využívání veřejného financování z evropských strukturálních a investičních fondů, udělování práv na užívání rádiového spektra podmíněné povinností zajistit pokrytí s cílem podpořit zavádění širokopásmových sítí v méně obydlených oblastech a veřejné investice v souladu s pravidly Unie pro státní podporu.

(230)  Pokud po řádném posouzení a zohlednění výsledků zeměpisného mapování budování sítí, který provede příslušný orgán, nebo nejnovějších informací dostupných členským státům před tím, než budou výsledky prvního zeměpisného mapování k dispozici, vyjde najevo, že v některých oblastech pravděpodobně ani trh ani mechanismy veřejného zásahu nezajistí pro koncové uživatele připojení umožňující poskytování služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu, jak je vymezena členskými státy, a hlasových komunikačních služeb v pevném místě, měly by mít členské státy možnost výjimečně určit různé poskytovatele nebo skupiny poskytovatelů těchto služeb v jednotlivých relevantních částech svého území. Kromě zeměpisného mapování by členské státy měly mít možnost použít v nezbytných případech jakékoli další podklady, aby zjistily, v jaké míře jsou v určitém pevném místě dostupné služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasové komunikační služby. Tyto další podklady by mohly zahrnovat údaje dostupné vnitrostátním regulačním orgánům na základě analýzy trhu a údaje shromážděné od uživatelů. Členské státy by měly mít možnost povinnosti univerzální služby na podporu dostupnosti služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu omezit na hlavní sídlo nebo bydliště koncového uživatele. Neměla by existovat žádná omezení týkající se technických prostředků, čímž by se umožnilo využití drátových nebo bezdrátových technologií, jimiž se zajišťují služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasové komunikační služby v pevném místě, ani žádná další omezení týkající se části povinností nebo všech povinností univerzální služby ukládaných podnikům.

(231)  V souladu se zásadou subsidiarity je na členských státech, aby podle objektivních kritérií rozhodly, které podniky budou určeni k poskytování univerzální služby, přičemž se případně zohlední způsobilost a ochota podniků převzít všechny povinnosti univerzální služby nebo jen jejich část. To však nevylučuje možnost, aby členské státy v rámci postupu určování stanovily z důvodu účinnosti zvláštní podmínky, zahrnující mimo jiné sdružování zeměpisných oblastí či komponentů nebo stanovení minimálních lhůt pro určení.

(232)  Náklady na zajištění dostupnosti připojení umožňujícího poskytování služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu, jak je určena v souladu s touto směrnicí, a hlasové komunikační služby v pevném místě za dostupnou cenu v rámci povinností univerzální služby by se měly odhadovat zejména na základě posouzení očekávané finanční zátěže pro poskytovatele a uživatele v odvětví elektronických komunikací.

(233)  Požadavky na zajištění celostátního územního pokrytí uložené v rámci postupu určování poskytovatelů spíše některým podnikům v podávání žádostí o určení k poskytování univerzální služby předem zabrání nebo je od něj odradí. Určování poskytovatelů s povinností univerzální služby na příliš dlouhé nebo neomezené období by mohlo rovněž vést k tomu, že někteří poskytovatelé budou předem vyloučeni. Rozhodne-li se členský stát určit pro účely cenové dostupnosti jednoho či více poskytovatelů, mělo by být možné, aby se jednalo o jiné poskytovatele, než kteří byli určeni pro účely dostupnosti univerzální služby.

(234)  Pokud se poskytovatel, který je výjimečně určen, aby poskytoval sazby nebo balíčky odlišné od těch, jež jsou poskytovány za běžných obchodních podmínek zjištěných v souladu s touto směrnicí, nebo aby v určitém pevném místě zajistil dostupnost služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu nebo hlasových komunikačních služeb v souladu s touto směrnicí, rozhodne veškerá svá aktiva tvořící místní přístupovou síť na území daného členského státu nebo jejich podstatnou část (z hlediska jeho povinnosti spojené s univerzální službou) odprodat samostatné právnické osobě náležející jinému vlastníkovi, měl by příslušný orgán posoudit dopad této transakce, aby zajistil nepřetržité plnění povinností univerzální služby na celém území daného státu nebo v jeho částech. Za tímto účelem by příslušný orgán, jenž povinnosti univerzální služby uložil, měl být poskytovatelem o tomto převodu informován předem. Posouzení příslušného orgánu by nemělo ovlivnit provedení transakce.

(235)  S cílem zajistit stabilitu a podpořit postupný přechod by členské státy měly mít možnost pokračovat na svém území v zajišťování poskytování univerzálních služeb, jiných než služby přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasové komunikační služby, které na základě směrnice 2002/22/ES patří ke dni vstupu této směrnice v platnost mezi jejich povinnosti univerzální služby, a to za předpokladu, že takové nebo srovnatelné služby nejsou za běžných obchodních podmínek dostupné. Možnost pokračovat v poskytování veřejných telefonních automatů používajících mince, kreditní či debetní karty nebo předplacené karty včetně karet pro použití s kódy volby, účastnické seznamy a informační služby k účastnickým číslům v rámci univerzální služby, dokud se bude jevit, že jsou potřebné, by členským státům poskytla nezbytnou flexibilitu k řádnému zohlednění různých vnitrostátních podmínek. Může se jednat mimo jiné o zajištění veřejných telefonních automatů v hlavních místech vstupu do země, jako jsou letiště či vlaková a autobusová nádraží, a také na místech využívaných v nouzových situacích, jako jsou nemocnice, policejní stanice a nouzová dálniční stání, aby bylo možné uspokojit přiměřené potřeby koncových uživatelů, zejména koncových uživatelů se zdravotním postižením.

(236)  Členské státy by měly sledovat situaci spotřebitelů z hlediska jejich využívání služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb, a zejména z hlediska cenové dostupnosti. Cenová dostupnost služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb souvisí s informacemi, které obdrží uživatelé ohledně výdajů za používání, jakož i relativních nákladů na používání v porovnání s jinými službami, a rovněž souvisí s jejich schopností kontrolovat výdaje. Cenovou dostupností se tedy rozumí poskytnutí práv spotřebitelům prostřednictvím povinností uložených poskytovatelům. Tyto povinnosti zahrnují určitou úroveň podrobného rozpisu účtů a možnost, aby spotřebitelé selektivně blokovali určitá volání (jako jsou volání s vysokou cenou za služby se zvýšenou sazbou), aby kontrolovali výdaje formou předplatného a aby započetli počáteční poplatky za připojení. Taková opatření si mohou vyžádat přezkum a změnu s ohledem na vývoj trhu. Podrobné rozpisy účtů týkajících se využívání přístupu k internetu by měly obsahovat pouze údaje o čase, trvání a objemu spotřeby během připojení, avšak nikoli o internetových stránkách nebo internetových koncových bodech, s nimiž bylo během připojení navázáno spojení.

(237)  S výjimkou případů soustavného opožděného placení nebo neplacení účtů by měli být spotřebitelé, kteří mají nárok na cenově dostupné sazby, chráněni před okamžitým odpojením od sítě z důvodů nezaplacení účtu, a zejména v případě sporů o výši účtů za služby se zvýšenou sazbou by měli mít až do vyřešení sporu nadále přístup k základním hlasovým komunikačním službám a k minimální úrovni služby přístupu k internetu, kterou vymezí členské státy. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že takový přístup může být nadále poskytován pouze v případě, že účastník nadále platí poplatky za pronájem účastnického vedení nebo poplatky za základní přístup k internetu.

(238)  Pokud poskytování služeb přiměřeného širokopásmového přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb nebo poskytování jiných ▌služeb v souladu s touto směrnicí vede při náležitém zohlednění nákladů a příjmů a rovněž nehmotných výhod plynoucích z poskytování těchto služeb k neúměrné zátěži pro poskytovatele, lze tuto neúměrnou zátěž započítat do výpočtu čistých nákladů spojených s povinnostmi univerzální služby.

(239)  Členské státy by měly v případě potřeby zavést mechanismy pro financování čistých nákladů na povinnosti univerzální služby v těch případech, kdy je prokázáno, že tyto povinnosti lze plnit pouze se ztrátou nebo za čisté náklady, které spadají mimo běžné obchodní standardy. Je důležité zajistit, aby se výpočet čistých nákladů na povinnosti univerzální služby prováděl řádně a aby jakékoli financování bylo prováděno s minimálními rušivými dopady na trh a podniky, a bylo slučitelné s články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU.

(240)  Každý výpočet čistých nákladů na povinnosti univerzální služby by měl náležitě zohlednit náklady a výnosy, jakož i nehmotné výhody plynoucí z poskytování univerzální služby, ale neměl by bránit obecnému cíli zajistit, aby struktury cenových relací odrážely náklady. Jakékoli čisté náklady na povinnosti univerzální služby by se měly vypočítávat na základě transparentních postupů.

(241)  Zohledněním nehmotných výhod se rozumí, že odhadované nepřímé peněžní výhody, které má podnik v důsledku svého postavení poskytovatele univerzální služby, by měly být odečteny od přímých čistých nákladů na povinnosti univerzální služby s cílem určit celkové náklady.

(242)  Jestliže nějaká povinnost univerzální služby představuje nespravedlivou zátěž pro poskytovatele, je vhodné umožnit členským státům zavedení mechanismů pro účinnou úhradu čistých nákladů. Jednu z metod úhrady čistých nákladů na povinnosti univerzální služby představuje úhrada prostřednictvím veřejných finančních prostředků. Další metodou je rozdělení čistých nákladů na povinnosti univerzální služby mezi poskytovatele sítí a služeb elektronických komunikací. Členské státy by měly mít možnost financovat čisté náklady na různé prvky univerzální služby prostřednictvím různých mechanismů, nebo financovat čisté náklady na některé nebo všechny prvky z jednoho z uvedených mechanismů nebo kombinací obou. Přiměřený širokopásmový přístup k internetu představuje přínos nejen pro odvětví elektronických komunikací, ale rovněž pro digitální ekonomiku v širším slova smyslu a společnost jako celek. Poskytování připojení, které podporuje vysokou rychlost širokopásmového připojení, narůstajícímu počtu koncových uživatelů umožňuje těmto uživatelům využívat služby on-line, a aktivně se tak zapojit do digitální společnosti. Zajištění takových připojení na základě povinností univerzální služby slouží jak veřejnému zájmu, tak i zájmům poskytovatelů elektronických komunikací. Při výběru a koncipování mechanismů pro úhradu čistých nákladů by měly členské státy brát na uvedené skutečnosti zřetel.

(243)  V případě úhrady nákladů na základě rozdělení čistých nákladů na povinnost univerzální služby mezi poskytovatele sítí a služeb elektronických komunikací by měly členské státy zajistit, aby byla metoda přidělování mezi poskytovateli založena na objektivních a nediskriminačních kritériích a aby byla v souladu se zásadou proporcionality. Tato zásada nebrání členským státům, aby udělovaly výjimky novým účastníkům trhu, kteří nedosáhli významné tržní účasti. Každý mechanismus financování by měl zajistit, aby účastníci trhu přispívali pouze na financování povinností univerzální služby, a nikoli na jiné činnosti, které nejsou s plněním povinností univerzální služby přímo spojeny. Mechanismy hrazení by měly respektovat zásady práva Unie, a zejména v případě mechanismů rozdělování zásady nediskriminace a proporcionality. Každý mechanismus financování by měl zajišťovat, aby uživatelé v jednom členském státě nepřispívali na náklady poskytování univerzální služby v jiném členském státě. Čisté náklady na povinnosti univerzální služby by mělo být možné rozdělit mezi všechny nebo některé specifikované skupiny poskytovatelů. Členské státy by měly zajistit, aby mechanismy rozdělování respektovaly zásady transparentnosti, co nejmenšího narušení trhu, nediskriminace a proporcionality. Co nejmenším narušením trhu se rozumí, že by se měly příspěvky uhrazovat způsobem, který co nejvíce minimalizuje dopad finanční zátěže na koncové uživatele, například co nejširším rozložením příspěvků.

(244)  Poskytovatelé, kteří využívají výhod financování univerzální služby, by měli vnitrostátním regulačním orgánům poskytovat dostatečně podrobné údaje o zvláštních faktorech vyžadujících takové financování, aby byla jejich žádost odůvodněna. Systémy členských států pro výpočet nákladů a financování povinností univerzální služby by měly být oznámeny Komisi, aby ověřila slučitelnost se Smlouvou o fungování EU. Členské státy by měly zajistit skutečnou transparentnost a kontrolu nad částkami účtovanými k financování povinností univerzální služby. Výpočet čistých nákladů na poskytování univerzální služby by měl být založen na objektivní a transparentní metodice, aby bylo zajištěno nákladově nejefektivnější poskytování univerzální služby a podpořeny rovné podmínky pro účastníky trhu. K větší transparentnosti by mohlo přispět, kdyby byla metodika, která má být použita pro výpočet čistých nákladů na jednotlivé prvky univerzální služby, oznámena předem ještě před provedením výpočtu.

(245)  Členským státům není dovoleno ukládat účastníkům trhu finanční příspěvky související s opatřeními, která nejsou součástí povinností univerzální služby. Jednotlivé členské státy mohou nadále libovolně ukládat zvláštní opatření (mimo rámec obsahu povinností univerzální služby) a financovat je v souladu s právem Unie, ale nikoli formou příspěvků od účastníků trhu.

(246)  Za účelem účinné podpory volného pohybu zboží, služeb a osob v Unii by mělo být možné využívat některé vnitrostátní číslovací zdroje, zejména některá nezeměpisná čísla, exteritoriálním způsobem, tedy mimo území členského státu, kterým bylo číslo přiděleno. S ohledem na značné riziko podvodů v souvislosti s interpersonální komunikací by toto exteritoriální využívání mělo být povoleno pouze pro účely poskytování jiných služeb elektronických komunikací, než jsou interpersonální komunikační služby. Členské státy by měly zajistit prosazování příslušných vnitrostátních právních předpisů, zejména pravidel ochrany spotřebitelů a dalších pravidel týkajících se užívání číslovacích zdrojů, bez ohledu na to, ▌kde byla práva na užívání ▌udělena a kde jsou v rámci Unie číslovací zdroje užívány. Členské státy mají i nadále pravomoc uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy na číslovací zdroje užívané na jejich vlastním území, a to i v případě, že byla práva udělena v jiném členském státě.

(247)  Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány členských států, v nichž jsou užívány číslovací zdroje z jiného členského státu, nemají nad těmito číslovacími zdroji kontrolu. Z tohoto důvodu je vrcholně důležité, aby vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány členského státu, které udělují práva na exteritoriálního užívání, rovněž zajistily účinnou ochranu koncových uživatelů v členských státech, kde jsou daná čísla využívána. V zájmu zajištění účinné ochrany by vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány, které udělují práva na exteritoriální užívání, měly připojit podmínky v souladu touto směrnicí ohledně dodržování pravidel ochrany spotřebitele a dalších pravidel týkajících se používání číslovacích zdrojů v členských státech, kde budou dané zdroje užívány, ze strany poskytovatele.

(248)  Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány členských států, v nichž jsou číslovací zdroje užívány, by měly mít možnost požádat vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány, které udělily práva na užívání číslovacích zdrojů, o pomoc při vymáhání svých pravidel. Opatření na vymáhání pravidel přijatá vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány, které udělily práva na užívání, by měla zahrnovat odrazující sankce, v případě závažného porušení konkrétně pak v podobě odnětí práva na exteritoriální užívání číslovacích zdrojů, jež byla dotčenému podniku udělena. Požadavky na exteritoriální užívání není dotčena pravomoc členských států zablokovat v individuálních případech přístup k číslům nebo službám, je-li to opodstatněno spácháním podvodu či zneužíváním. Exteritoriálním užíváním číslovacích zdrojů by neměla být dotčena pravidla Unie spojená s poskytováním roamingových služeb, včetně těch, která souvisejí s předcházením nezvyklému využívání nebo zneužívání roamingových služeb, jež podléhají regulaci maloobchodních cen a jež využívají regulovaných velkoobchodních roamingových sazeb. Členské státy by měly mít i nadále možnost uzavírat zvláštní dohody o exteritoriálním využívání číslovacích zdrojů se třetími zeměmi.

(249)  Členské státy by měly prosazovat bezdrátové poskytování číslovacích zdrojů metodou OTA (over-the-air) pro usnadnění změny poskytovatele elektronických komunikací. Poskytování číslovacích zdrojů metodou OTA umožňuje přeprogramovat identifikátory komunikačních zařízení bez fyzického přístupu k těmto zařízením. Tato funkce se týká zejména služeb mezi stroji, to znamená služeb, které zahrnují automatizovaný přenos dat a informací mezi zařízeními nebo aplikacemi založenými na softwaru s omezenou lidskou interakcí nebo zcela automatizovanými. Poskytovatelé takových služeb mezi stroji nemusejí mít fyzický přístup ke svým zařízením z důvodu jejich využívání na odlehlých místech, nebo z důvodu velkého počtu zavedených zařízení nebo způsobu jejich využívání. S ohledem na rozvíjející se trh služeb mezi stroji a nových technologií by členské státy při prosazování poskytování metodou OTA měly usilovat o zajištění technologické neutrality.

(250)  Pro podniky je nezbytný přístup k číslovacím zdrojům na základě transparentních, objektivních a nediskriminačních kritérií, aby si mohly konkurovat v odvětví elektronických komunikací. Členské státy by měly mít možnost udělovat práva na užívání číslovacích zdrojů podnikům jiným, než jsou poskytovatelé sítí nebo služeb elektronických komunikací s ohledem na rostoucí význam čísel pro různé služby internetu věcí. Všechny prvky národních číslovacích plánů by měly být spravovány vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány, včetně kódů uzlů používaných při síťovém adresování. Pokud je třeba harmonizovat číslovací zdroje v Unii na podporu rozvoje celoevropských služeb nebo přeshraničních služeb, zejména nových služeb mezi stroji, jako jsou například propojené automobily, a pokud by nebylo možné uspokojit poptávku na základě stávajících číslovacích zdrojů, může Komise přijmout prováděcí opatření za pomoci BEREC.

(251)  Požadavek zveřejňovat rozhodnutí o udělení práv na užívání číslovacích zdrojů by mělo být možné splnit tím, že se tato rozhodnutí veřejně zpřístupní na internetových stránkách.

(252)  Vzhledem ke zvláštním aspektům podávání zpráv o pohřešovaných dětech by členské státy měly nadále dodržovat závazek týkající se zajištění toho, aby dobře fungující služba pro podávání zpráv o pohřešovaných dětech byla na jejich území skutečně dostupná pod číslem „116000“. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření s cílem zajistit dosažení dostatečné úrovně kvality služeb provozovaných pod číslem „116000“.

(253)  Souběžně s číslem tísňové linky pro pohřešované děti „116000“ zajišťuje řada členských států pro děti rovněž přístup ke službě provozující poradenskou linku uzpůsobenou dětem, která na čísle „116111“ poskytuje pomoc dětem, které potřebují péči a ochranu. Tyto členské státy a Komise by měly zajistit, aby byli občané o existenci linky „116111“ informováni, zejména pak děti a vnitrostátní systémy ochrany dětí.

(254)  Vnitřní trh má za následek, že koncoví uživatelé mají přístup ke všem číslům uvedeným v národních číslovacích plánech jiných členských států a přístup ke službám pomocí nezeměpisných čísel včetně služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou v rámci Unie, pokud se volaný koncový uživatel z ekonomických důvodů nerozhodl omezit přístup z určitých zeměpisných oblastí. Koncoví uživatelé by rovněž měli mít přístup k univerzálním mezinárodním bezplatným telefonním číslům (UIFN). Kromě objektivně odůvodněných případů, například při potírání podvodů nebo zneužití (například v souvislosti s některými službami se zvýšenou sazbou), kdy je číslo definováno pouze jako národní (například zkrácený národní kód), nebo kdy je to ▌ekonomicky neuskutečnitelné, by přeshraniční přístup k číslovacím zdrojům a souvisejícím službám neměl být znemožněn. Sazby účtované stranám volajícím z oblasti mimo dotčený členský stát nemusí být stejné jako u těch stran, které volají z tohoto členského státu. Uživatelé by měli být předem úplně a jasně informováni o všech poplatcích spojených se službou bezplatného volání, například o poplatcích za mezinárodní volání u čísel dostupných přes standardní mezinárodní předvolby. Pokud poskytovatelé služeb elektronických komunikací zadržují výnosy z propojení či dalších služeb z důvodu podvodu nebo zneužívání, měly by členské státy zajistit, aby byly zadržené výnosy ze služeb pokud možno vráceny koncovým uživatelům, kteří byli příslušným podvodem nebo zneužíváním dotčeni.

(255)  V souladu se zásadou proporcionality by se řada ustanovení této směrnice týkajících se práv koncových uživatelů neměla vztahovat na mikropodniky, které poskytují pouze interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech. Podle judikatury Soudního dvora je definici malého a středního podniku, která zahrnuje i mikropodniky, nutno vykládat restriktivně. K tomu, aby byly zahrnuty pouze podniky, které jsou skutečně nezávislými mikropodniky, je nezbytné posoudit strukturu mikropodniků, které tvoří hospodářskou skupinu, jejíž tržní síla je větší než tržní síla mikropodniku, a zajistit, aby definice mikropodniků nebyla obcházena čistě formálními prostředky.

(256)  K dokončení jednotného trhu elektronických komunikací je rovněž potřeba odstranit překážky, které koncovým uživatelům brání v přeshraničním přístupu ke službám elektronických komunikací v celé Unii. Poskytovatelé služeb elektronických komunikací pro veřejnost by neměli koncovým uživatelům odmítat přístup k těmto službám nebo jej omezovat nebo je diskriminovat na základě státní příslušnosti ▌ nebo členského státu pobytu či usazení. Na základě objektivně odůvodnitelných rozdílů v nákladech a rizicích by však měla být možná diferenciace, která se neomezuje na opatření stanovená v nařízení (EU) č. 531/2012, pokud jde o zneužívání nebo nezvyklé využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb.

(257)  Rozdílné provádění pravidel ochrany koncových uživatelů vytvořilo značné překážky pro vnitřní trh, které mají dopad jak na poskytovatele služeb elektronických komunikací, tak na konečné uživatele. Tyto překážky by měly být omezeny tím, že bude možné používat stejná pravidla zajišťující jednotnou úroveň ochrany v celé Unii. Přesná a úplná harmonizace práv koncových uživatelů zahrnutých do působnosti této směrnice by měla výrazně zvýšit právní jistotu koncových uživatelů i poskytovatelů služeb elektronických komunikací a měla by značně snížit překážky pro vstup na trh a zbytečné zatížení související s dodržováním pravidel v důsledku jejich roztříštěnosti. Úplná harmonizace napomůže překonání překážek fungování vnitřního trhu, které jsou důsledkem takových vnitrostátních ustanovení týkajících se práv koncových uživatelů, jež zároveň chrání vnitrostátní poskytovatele služeb před konkurencí z jiných členských států. Aby bylo dosaženo vysoké jednotné úrovně ochrany, mělo by být několik ustanovení týkajících se práv koncových uživatelů v této směrnici na základě osvědčených postupů v členských státech přiměřeným způsobem posíleno. Úplná harmonizace práv koncových uživatelů zvýší jejich důvěru ve vnitřní trh, jelikož budou při užívání služeb elektronických komunikací využívat výhod plynoucích ze stejně vysoké míry ochrany nejen ve svém členském státě, ale rovněž během pobytu, zaměstnání či cestování v jiných členských státech. Úplná harmonizace by se měla týkat pouze záležitostí, na které se vztahují ustanovení této směrnice o právech koncových uživatelů. Neměly by jí tudíž být dotčeny vnitrostátní právní předpisy upravující ty aspekty ochrany koncových uživatelů včetně některých aspektů opatření pro transparentnost, na něž se tato ustanovení nevztahují. Například opatření související s povinnostmi v oblasti transparentnosti, na něž se tato směrnice nevztahuje, by měla být považována za slučitelná se zásadou úplné harmonizace, zatímco dodatečné požadavky týkající se otázek transparentnosti, na něž se tato směrnice vztahuje, jako je například zveřejňování informací, by měly být požadovány za neslučitelné. Kromě toho by členské státy měly mít možnost zachovat v platnosti či zavést vnitrostátní ustanovení týkající se aspektů, jež tato směrnice výslovně neupravuje, a to zejména za účelem řešení nově se objevujících otázek.

(258)  Smlouvy jsou pro koncové uživatele důležitým nástrojem k zajištění transparentnosti informací a právní jistoty. Většina poskytovatelů služeb v konkurenčním prostředí bude uzavírat smlouvy se svými zákazníky z důvodů obchodní potřebnosti. Kromě této směrnice se na transakce se spotřebitelem, které se týkají sítí a služeb elektronických komunikací, použijí požadavky stávajících právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele vztahující se na smlouvy, zejména směrnice Rady 93/13/EHS(40) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU(41). To, že jsou do této směrnice zahrnuty požadavky na informace, které mohou být požadovány také podle směrnice 2011/83/EU, by nemělo vést k duplicitnímu uvádění informací v rámci předsmluvních a smluvních dokumentů. Mělo by se mít za to, že poskytováním příslušných informací podle této směrnice, včetně případných preskriptivnějších či podrobnějších požadavků na informace, jsou splněny rovněž odpovídající požadavky podle směrnice 2011/83/EU.

(259)  Některá z ustanovení o ochraně konečného uživatele, která se vztahují a priori pouze na spotřebitele, tedy ustanovení o smluvních informacích, o maximální délce trvání smlouvy a o balíčcích, by měla být prospěšná nejen pro spotřebitele, nýbrž i pro mikropodniky a malé podniky a pro neziskové organizace, jak jsou vymezeny ve vnitrostátním právu. Vyjednávací pozice těchto kategorií podniků a organizací je srovnatelná s pozicí spotřebitelů, a tyto podniky by proto měly požívat stejné úrovně ochrany, ledaže se těchto práv výslovně zřeknou. Povinnosti týkající se smluvních informací stanovené touto směrnicí, včetně povinností stanovených směrnicí 2011/83/EU, na něž se v této směrnici odkazuje, by měly platit bez ohledu na to, zda je provedena jakákoli platba, a bez ohledu na výši platby, kterou má zákazník provést. Povinnosti týkající se smluvních informací, včetně povinností stanovených ve směrnici 2011/83/EU, by se měly automaticky vztahovat na mikropodniky, malé podniky a neziskové organizace, ledaže tyto podniky a organizace upřednostňují vyjednání individuálních smluvních podmínek s poskytovateli služeb elektronických komunikací. Na rozdíl od mikropodniků, malých podniků a neziskových organizací mají větší podniky obvykle větší vyjednávací sílu, a proto nejsou odkázány na stejné požadavky na smluvní informace jako spotřebitelé. Další ustanovení, například ustanovení o přenositelnosti čísla, která jsou důležitá rovněž pro větší podniky, by měla i nadále platit pro všechny koncové uživatele. Neziskové organizace jsou právnické osoby, které pro své vlastníky či členy nevytvářejí zisk. Neziskovými organizacemi jsou obvykle charitativní organizace nebo jiné typy organizací veřejného zájmu. Vzhledem ke srovnatelné situaci je legitimní přistupovat k těmto organizacím v rámci této směrnice stejným způsobem jako k mikropodnikům a malým podnikům, pokud jde o práva koncových uživatelů.

(260)  Specifika odvětví elektronických komunikací vyžadují kromě horizontálních smluvních pravidel i omezený počet dodatečných ustanovení na ochranu koncových uživatelů. Koncoví uživatelé by měli být informováni mimo jiné o veškerých nabízených úrovních kvality služeb, podmínkách propagačních akcí a ukončení smlouvy, platných plánech sazeb a sazbách za služby, na které se vztahují zvláštní cenové podmínky. Tyto informace jsou relevantní pro poskytovatele veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než přenosových služeb používaných pro poskytování služeb komunikace mezi stroji. Aniž jsou dotčena platná pravidla o ochraně osobních údajů, poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by neměli podléhat povinnostem týkajícím se požadavků na informace v případě smluv, pokud daný poskytovatel a přidružené společnosti nebo osoby nedostávají žádnou odměnu přímo nebo nepřímo spojenou s poskytováním služeb elektronických komunikací, jako je tomu v případě vysoké školy poskytující návštěvníkům bezplatný přístup ke své síti Wi-Fi ve svých prostorách bez nároku na odměnu, a to ani ve formě platby od uživatelů, ani prostřednictvím zisků z reklamy.

(261)  Aby koncoví uživatelé mohli učinit informovanou volbu, je zásadně důležité, aby požadované příslušné informace byly poskytnuty před uzavřením smlouvy, aby byly jasně a srozumitelně formulovány a aby byly obsaženy na trvalém nosiči, nebo není-li to možné a aniž je dotčena definice trvalého nosiče stanovená ve směrnici 2011/83/EU, v dokumentu, jejž poskytovatel zpřístupní a informuje o něm uživatele a jejž lze snadno stáhnout, otevřít a přečíst na zařízeních, která spotřebitelé běžně používají. V zájmu usnadnění volby by poskytovatelé také měli předkládat shrnutí základních smluvních podmínek. Pro lepší srovnatelnost a v zájmu snížení nákladů na dodržování povinností by měla Komise po konzultaci se BEREC přijmout vzor tohoto shrnutí smlouvy. Předsmluvně poskytované informace a shrnutí smlouvy za využití uvedeného vzoru by měly být nedílnou součástí konečné smlouvy. Shrnutí smlouvy by mělo být stručné a snadno čitelné a rozsahem by v ideálním případě nemělo přesahovat délku jedné strany formátu A4 nebo v případě, že součástí balíčku v rámci jedné smlouvy je více různých služeb, délku nejvýše tří stran formátu A4.

(262)  Po přijetí nařízení (EU) 2015/2120 se ustanovení této směrnice, která se týkají podmínek omezování přístupu ke službám a aplikacím nebo jejich využívání, jakož i informací o formování provozu („traffic shaping“), stala bezpředmětnými a měla by být zrušena.

(263)  Pokud jde o koncová zařízení, ve smlouvě se zákazníkem by měly být uvedeny informace o veškerých podmínkách, které poskytovatel klade na užívání těchto zařízení, jako je zablokování SIM karty u mobilních přístrojů, pokud takové podmínky nejsou vnitrostátním právem zakázány, a o veškerých poplatcích při ukončení smlouvy před nebo po uplynutí sjednané doby platnosti, včetně nákladů v případě, že si zákazník přeje zařízení ponechat. Pokud se koncový uživatel rozhodne ponechat si koncové zařízení, které bylo v okamžiku uzavření smlouvy součástí balíčku, případná náhrada by neměla překročit hodnotu tohoto zařízení pro rata temporis vyčíslenou na základě jeho hodnoty v okamžiku uzavření smlouvy nebo části poplatků za služby, kterou zbývá do ukončení smlouvy uhradit, podle toho, která z těchto dvou částek je nižší. Členské státy by měly mít možnost zvolit jiné metody výpočtu výše náhrady, je-li tato výše stejná nebo nižší než náhrada vypočítaná uvedeným způsobem. Poskytovatel by měl nejpozději v okamžiku vyplacení této náhrady bezplatně odstranit jakékoli omezení týkající se využívání koncového zařízení v jiných sítích.

(264)  Aniž by byla dotčena základní povinnost poskytovatele týkající se bezpečnosti vyplývající z této směrnice, ve smlouvě by mělo být uvedeno, jaký typ opatření by poskytovatel učinil v případě bezpečnostního incidentu nebo při zjištění hrozby nebo zranitelnosti. Kromě toho by ve smlouvě měla být upřesněna veškerá ujednání o odškodnění a úhradě, která jsou k dispozici v případě, že poskytovatel na bezpečnostní incident nereaguje odpovídajícím způsobem, což zahrnuje i případ bezpečnostního incidentu oznámeného poskytovali, ke kterému dojde v důsledku známých bezpečnostních slabin softwaru či hardwaru, pro něž výrobce či vývojář vydal bezpečnostní opravu, kterou však poskytovatel služeb nepoužil, ani pro ně nepřijal žádné jiné vhodné protiopatření.

(265)  Klíčovým prvkem na konkurenčních trzích s několika poskytovateli nabízejícími služby je pro spotřebitele dostupnost transparentních, aktuálních a srovnatelných informací o nabídkách a službách. Koncoví uživatelé by měli mít možnost snadného porovnání cen různých služeb nabízených na trhu na základě informací o cenách zveřejňovaných ve snadno dostupné formě. Aby bylo koncovým uživatelům umožněno ceny a služby snadno porovnávat, měly by příslušné orgány v případné koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány mít možnost požadovat od poskytovatelů služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb větší transparentnost ohledně informací (včetně sazeb, kvality služeb, podmínek týkajících se dodaných koncových nařízení a dalších vhodných údajů). Jakékoli takové požadavky by měly náležitě zohledňovat charakteristiky těchto sítí nebo služeb. Měly by rovněž zajistit, aby třetí osoby měly právo bezplatně využívat veřejně dostupné informace zveřejňované těmito podniky za účelem poskytování srovnávacích nástrojů.

(266)  Koncoví uživatelé si často nejsou vědomi nákladů svého spotřebitelského chování nebo mají problémy s odhadem spotřebovaného objemu času nebo dat při využívání služeb elektronických komunikací. Je důležité poskytnout koncovým uživatelům možnost včas sledovat svou spotřebu, aby se zvýšila transparentnost a aby koncoví uživatelé měli nad svým rozpočtem v oblasti komunikací lepší kontrolu. Kromě toho by členské státy měly mít možnost zachovat nebo zavést ustanovení o omezeních spotřeby, která chrání koncové uživatele před neočekávanou výší fakturované částky, a to i pokud jde o služby se zvýšenou sazbou a další služby, na něž se vztahují zvláštní cenové podmínky. Příslušné orgány tak mohou vyžadovat, aby informace o těchto cenách byly poskytovány dříve než služby samotné, aniž by současně byla dotčena možnost, že členské státy v zájmu zajištění účinné ochrany koncových uživatelů zachovají či zavedou obecné povinnosti týkající se služeb se zvýšenou sazbou.

(267)  Nezávislé srovnávací nástroje, jako jsou internetové stránky, jsou pro koncové uživatele účinným prostředkem k posouzení výhod různých poskytovatelů služeb přístupu k internetu a interpersonálních komunikačních služeb v případech, kdy jsou tyto služby poskytovány za přímou peněžní platbu, ať již opakovanou, nebo založenou na spotřebě, a k získání nestranných informací, zejména srovnáním cen, sazeb a parametrů kvality na jednom místě. Tyto nástroje by měly být na poskytovatelích služeb z provozního hlediska nezávislé a neměly by žádného poskytovatele služeb upřednostňovat ve výsledcích vyhledávání. Tyto nástroje by měly usilovat o to, aby jimi poskytované informace byly jasné a stručné a zároveň úplné a komplexní. Měly by rovněž mít za cíl zahrnovat co nejširší možnou škálu nabídek, aby poskytovaly reprezentativní přehled a pokryly významnou část trhu. Informace prezentované na takových nástrojích by měly být důvěryhodné, nestranné a transparentní. Koncoví uživatelé by měli být o dostupnosti takových nástrojů informováni. Členské státy by měly zajistit, aby koncoví uživatelé měli bezplatný přístup nejméně k jednomu takovému nástroji na svém příslušném území. Existuje-li v členském státě pouze jeden nástroj a tento nástroj ukončí provoz nebo přestane splňovat kritéria kvality, měl by členský stát zajistit, aby koncoví uživatelé měli na vnitrostátní úrovni v přiměřené době přístup k jinému srovnávacímu nástroji.

(268)  Nezávislé srovnávací nástroje ▌ mohou být provozovány soukromými podniky nebo příslušnými orgány nebo v jejich zastoupení, měly by nicméně fungovat v souladu s vymezenými kritérii kvality, včetně požadavku poskytovat podrobné informace o jejich majitelích, poskytovat přesné a aktuální informace, uvádět čas poslední aktualizace, stanovit jasná, objektivní kritéria, z nichž bude srovnání vycházet, a zahrnovat širokou škálu nabídek ▌, které pokrývají významnou část trhu. Členské státy by měly mít možnost stanovit, jak často musí provést přezkum srovnávacích nástrojů a aktualizovat informace, které koncovým uživatelům poskytují, přičemž je třeba zohlednit, jak často poskytovatelé služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných ▌interpersonálních komunikačních služeb obecně aktualizují své informace o sazbách a o kvalitě. ▌

(269)  Aby bylo možné řešit otázky veřejného zájmu v souvislosti s používáním služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a zároveň podporovat ochranu práv a svobod jiných osob, členské státy by měly mít možnost vypracovávat a šířit informace ve veřejném zájmu týkající se užívání takových služeb nebo šíření těchto informací zajišťovat s pomocí poskytovatelů uvedených služeb. Mělo by být možné, aby součástí těchto informací byly informace ve veřejném zájmu týkající se nejběžnějšího porušování práv a jeho právních důsledků, například porušování autorských práv, jiných nedovolených způsobů použití a šíření škodlivého obsahu a informace o způsobech ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, například v důsledku zveřejnění osobních informací za určitých okolností, a před ohrožením soukromí a osobních údajů, a dostupnost uživatelsky přívětivého a konfigurovatelného softwaru nebo softwarových možností umožňujících ochranu dětí nebo zranitelných osob. Poskytování těchto informací lze koordinovat postupem spolupráce podle této směrnice. Tyto informace ve veřejném zájmu by měly být aktualizovány, kdykoli to bude nutné, a měly by být poskytovány snadno srozumitelnou formou, podle rozhodnutí jednotlivých členských států, a měly by být dostupné na internetových stránkách vnitrostátních orgánů. Členské státy by měly mít možnost poskytovatelům služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech uložit, aby tyto standardizované informace šířili mezi všemi svými zákazníky způsobem, jejž ▌vnitrostátní veřejné orgány považují za vhodný. Šíření těchto informací by však nemělo pro poskytovatele představovat nadměrné zatížení. Pokud tomu tak je, členské státy by měly vyžadovat, aby se šíření těchto informací uskutečňovalo prostředky, které poskytovatelé využívají při komunikaci s koncovými uživateli v rámci běžného obchodního styku.

(270)  Pokud v právních předpisech Unie chybí příslušná pravidla, posuzuje se zákonnost nebo škodlivost obsahu, aplikací a služeb podle vnitrostátního hmotného a procesního práva. Rozhodovat v souladu s náležitým postupem o tom, zda obsah, aplikace nebo služby jsou zákonné či škodlivé, je úkolem členských států, a nikoli poskytovatelů sítí nebo služeb elektronických komunikací. Touto směrnicí ▌a směrnicí 2002/58/ES není dotčena směrnice 2000/31/ES, která mimo jiné obsahuje pravidlo „prostého přenosu“ vztahující se na poskytovatele zprostředkovatelských služeb, jejichž definice je v ní obsažena.

(271)  Vnitrostátní regulační orgány v koordinaci s jinými příslušnými orgány, nebo případně jiné příslušné orgány v koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány by měly být zmocněny sledovat kvalitu služeb a systematicky shromažďovat informace o kvalitě služeb nabízených poskytovateli služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb, pokud jsou tito poskytovatelé s to nabízet minimální úrovně kvality služeb, a to buď prostřednictvím kontroly přinejmenším některých prvků sítě, nebo na základě dohody o úrovni služeb uzavřené za tímto účelem, včetně kvality služeb poskytovaných ▌koncovým uživatelům se zdravotním postižením. Tyto informace by měly být shromažďovány podle kritérií, která umožňují srovnávání mezi poskytovateli služeb a mezi členskými státy. Lze předpokládat, že poskytovatelé těchto služeb elektronických komunikací působící v konkurenčním prostředí zpřístupňují veřejnosti z důvodů obchodních výhod o svých službách přiměřené a aktuální informace. Vnitrostátní regulační orgány v koordinaci s jinými příslušnými orgány, nebo případně jiné příslušné orgány v koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány by měly být přesto schopny vyžadovat zveřejňování takových informací, pokud se ukáže, že takové informace nejsou ve skutečnosti veřejnosti dostupné. Závisí-li kvalita veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb na jakýchkoli vnějších faktorech, jako je například kontrola nad přenosem signálu či připojení k síti, vnitrostátní regulační orgány by v koordinaci s jinými příslušnými orgány měly mít možnost požadovat od poskytovatelů daných služeb, aby o této skutečnosti informovali své spotřebitele.

(272)  Vnitrostátní regulační orgány by v koordinaci s jinými příslušnými orgány měly rovněž stanovit metody měření, které mají poskytovatelé služeb používat pro lepší srovnatelnost poskytovaných údajů. Pro lepší srovnatelnost v celé Unii a snížení nákladů na dodržování povinností by BEREC mělo přijmout pokyny k příslušným parametrům kvality služeb, které by vnitrostátní regulační orgány měly v koordinaci s jinými příslušnými orgány v nejvyšší možné míře zohlednit.

(273)  Aby bylo možno plně využívat výhod konkurenčního prostředí, měli by spotřebitelé mít při výběru k dispozici všechny informace a možnost měnit poskytovatele, pokud je to v jejich nejlepším zájmu. Je nezbytné zajistit, aby tak mohli činit bez právních, technických či praktických překážek, jež mohou zahrnovat smluvní podmínky, postupy či poplatky. To nevylučuje možnost, aby poskytovatelé ve spotřebitelských smlouvách stanovily přiměřenou minimální dobu platnosti smlouvy v délce až 24 měsíců. Členské státy by nicméně měly mít možnost zachovat nebo zavést ustanovení stanovující kratší maximální dobu a umožnit spotřebitelům změnit své plány sazeb nebo ukončit smlouvu v průběhu smluvního období, aniž by jim vznikly dodatečné náklady, a to s ohledem na vnitrostátní podmínky, jako je například úroveň hospodářské soutěže a stabilita investic do sítí. Nezávisle na smlouvě o službách elektronických komunikací mohou spotřebitelé upřednostnit prodloužení lhůty pro úhradu fyzického připojení a využívat ji. Tyto závazky spotřebitelů mohou být důležitým faktorem pro usnadnění zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou až do prostor koncových uživatelů nebo v jejich blízkosti, a to i prostřednictvím systémů agregace poptávky, které umožní investorům snížit počáteční rizika při jejich zavádění. Práva spotřebitelů měnit poskytovatele služeb elektronických komunikací, jak stanoví tato směrnice, by však neměla být omezena lhůtami pro úhradu obsaženými ve smlouvách o fyzickém připojení a tyto smlouvy by neměly zahrnovat koncová zařízení nebo zařízení pro přístup k internetu, jako jsou telefony, routery a modemy. Členské státy by měly zajistit rovné zacházení se subjekty, včetně operátorů, které financují zavedení fyzického připojení s velmi vysokou kapacitou do prostor koncového uživatele, a to i v případech, kdy je toto financování realizováno prostřednictvím splátkové smlouvy.

(274)  Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací mohou být rovněž automaticky prodlužovány. V takových případech by koncoví uživatelé měli mít možnost svou smlouvu ukončit ▌po vypršení ▌doby trvání smlouvy ▌, aniž by jim vznikly jakékoli náklady.

(275)  Jakékoli změny smluvních podmínek navržené poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, jež nejsou ve prospěch koncových uživatelů, například v souvislosti s poplatky, sazbami, omezením objemu dat, rychlostí přenosu dat, pokrytím nebo zpracováním osobních údajů, by měly být považovány za oprávněný důvod k ukončení smlouvy ze strany koncového uživatele, aniž by mu vznikly jakékoli náklady, a to i v případě, že jsou tyto změny spojeny s určitými přínosy. Jakákoli změna smluvních podmínek ze strany poskytovatele by tudíž měla koncového uživatele opravňovat k ukončení smlouvy, ledaže je každá taková změna pro koncového uživatele sama o sobě přínosná nebo se jedná o změny čistě administrativní povahy (například změna adresy poskytovatele) a nemají na koncového uživatele žádný negativní dopad nebo jsou změny vyžadovány výlučně v důsledku legislativních či regulačních změn, jako jsou například nové požadavky na smluvní informace uložené unijními či vnitrostátními právními předpisy. O tom, zda je určitá změna pro uživatele pouze přínosná, by se mělo rozhodovat na základě objektivních kritérií. Právo na ukončení smlouvy by koncovému uživateli nemělo být přiznáno pouze za předpokladu, že je poskytovatel s to prokázat, že veškeré změny smlouvy jsou pro koncového uživatele pouze přínosné nebo že se jedná o změny čistě administrativní povahy, které nemají na koncového uživatele žádný negativní dopad.

(276)  Jakékoli změny smluvních podmínek by měly být koncovým uživatelům oznámeny na trvalém nosiči. Jiní koncoví uživatelé než spotřebitelé, mikropodniky, malé podniky nebo neziskové organizace by práv na ukončení smlouvy v případě její změny neměli požívat, pokud se jedná o přenosové služby používané pro služby komunikace mezi stroji. Členské státy by měly mít možnost ve věci ukončení smlouvy stanovit zvláštní ochranná opatření pro koncové uživatele, pokud koncoví uživatelé změní místo svého pobytu. Ustanoveními o ukončení smlouvy by neměla být dotčena jiná ustanovení unijních či vnitrostátních právních předpisů týkající se důvodů, na jejichž základě může poskytovatel služby nebo koncový uživatel smlouvu ukončit nebo změnit smluvní podmínky.

(277)  Možnost měnit poskytovatele je klíčovým předpokladem účinné hospodářské soutěže v konkurenčním prostředí. Dostupnost transparentních, přesných a včasných informací týkajících se změny by měla zvýšit důvěru koncových uživatelů ve změnu a vybídnout je k tomu, aby se stali aktivními účastníky hospodářské soutěže. Poskytovatelé služeb by měli zajistit kontinuitu služeb tak, aby koncoví uživatelé měli možnost změnit poskytovatele, aniž by jim hrozilo přerušení služby, a je-li to z technického hlediska proveditelné, umožnit změnu k datu, o které koncoví uživatelé požádají.

(278)  Přenositelnost čísel je klíčovým faktorem usnadňujícím možnost výběru spotřebitelů a účinnou hospodářskou soutěž na konkurenčních trzích elektronických komunikací. Koncový uživatel, který o ni požádá, by měl mít možnost ponechat si svá čísla bez ohledu na poskytovatele služby a po omezenou dobu, kdy přechází od jednoho poskytovatele služby k druhému. Na poskytování této přenositelnosti mezi přípojkami k veřejné telefonní síti v pevných nebo jiných než pevných místech se tato směrnice nevztahuje. Členské státy by však měly mít možnost uplatňovat ustanovení pro přenos čísel mezi sítěmi poskytujícími služby v pevných místech a mobilními sítěmi.

(279)  Dopad přenositelnosti čísel je značně posílen, pokud existují transparentní informace o sazbách, a to jak pro koncové uživatele, kteří přenášejí svá čísla, tak i pro koncové uživatele, kteří volají účastníky, kteří svá čísla přenesli. Vnitrostátní regulační orgány by, je-li to proveditelné, měly usnadnit odpovídající transparentnost sazeb jako součást zavádění přenositelnosti čísel.

(280)  Při zabezpečení nákladově orientovaného stanovování cen za propojení související s přenositelností čísel by vnitrostátní regulační orgány měly mít také možnost brát v úvahu ceny na srovnatelných trzích.

(281)  Přenositelnost čísla zásadně usnadňuje volbu na straně spotřebitelů a efektivní hospodářskou soutěž na konkurenčních trzích elektronických komunikací a měla by být prováděna v nejkratší možné lhůtě tak, aby bylo telefonní číslo aktivováno a funkční do jednoho pracovního dne a koncový uživatel neztratil službu s číslem spojenou na déle než na jeden pracovní den od dohodnutého data. Právo na přenos čísla by mělo být přiznáno koncovému uživateli, který má s poskytovatelem příslušnou smlouvu (předplacenou nebo tarifní). V zájmu poskytování všech služeb na jednom místě, což by koncovému uživateli umožnilo zajištění hladkého přechodu od jednoho poskytovatele k jinému, by postup změny měl provést přejímající poskytovatel služeb elektronických komunikací pro veřejnost. Vnitrostátní regulační orgány nebo případně jiné příslušné orgány by měly mít možnost stanovit globální postup pro změnu poskytovatele a pro přenesení čísel, a to s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům týkajícím se smluv a k technické proveditelnosti. Je-li to možné, měl by tento postup zahrnovat požadavek, aby byl převod dokončen metodou OTA („over-the-air“), ledaže si to koncový uživatel nepřeje. Zkušenost v některých členských státech prokázala, že existuje riziko, že koncoví uživatelé mohou být přepojeni, aniž by k tomu dali svůj souhlas. Ačkoli by tuto záležitost měly v prvé řadě řešit donucovací orgány, měly by být členské státy oprávněny zavést pro proces přepojení minimální přiměřená opatření, která jsou nezbytná pro minimalizaci takových rizik a k zajištění ochrany koncových uživatelů během celého procesu přepojení, a to včetně přiměřených sankcí. Tato opatření by však neměla snížit atraktivitu tohoto procesu pro koncové uživatele. Smluvní podmínky by neměly právo na přenos čísel omezovat.

(282)  Aby bylo zajištěno, že změna poskytovatele a přenos čísla proběhnou ve lhůtách stanovených touto směrnicí, měly by členské státy upravit jednoduché a včasné odškodnění pro koncové uživatele ze stran poskytovatelů v případě nedodržení dohody mezi poskytovatelem a koncovým uživatelem. Tato opatření by měla být úměrná délce prodlení, s nímž byly podmínky dohody splněny. Koncoví uživatelé by měli být odškodněni přinejmenším za prodlení v aktivaci služby či přenosu čísla nebo za ztrátu služby, přesahuje-li takové prodlení či ztráta služby délku jednoho pracovního dne, a dále v případech, kdy poskytovatelé nedodrží dojednané termíny pro realizaci servisu či instalace. Doplňující odškodnění by mohlo probíhat rovněž ve formě automatického snížení úhrady v případě, kdy předávající poskytovatel musí nadále poskytovat své služby až do doby, kdy jsou aktivovány služby přijímajícího poskytovatele.

(283)  Stále rozšířenější jsou balíčky zahrnující alespoň službu přístupu k internetu nebo veřejně dostupné interpersonální komunikační služby založené na číslech a další službu, jako jsou veřejně dostupné interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, ▌lineární rozhlasové a televizní vysílání a služby komunikace mezi stroji nebo koncová zařízení, a staly se důležitým prvkem hospodářské soutěže. Pro účely této směrnice se má za to, že balíček existuje v situacích, kdy jsou jednotlivé prvky balíčku poskytovány či prodávány týmž poskytovatelem v rámci jedné smlouvy nebo na základě úzce související nebo spojené smlouvy. Ačkoli balíčky často poskytují spotřebitelům výhody, mohou přinášet komplikace či náklady při změně poskytovatele a zvyšují riziko smluvních závazků znemožňujících změnu poskytovatele. Pokud se na různé služby a koncová zařízení v rámci balíčku vztahují odlišná pravidla pro ukončení smlouvy a změnu poskytovatele nebo pro smluvní závazky ohledně získání koncových zařízení, je spotřebitelům prakticky bráněno ve změně na konkurenční nabídku, ať už pro celý balíček, nebo jeho část, čímž jsou omezována jejich práva stanovená touto směrnicí. Některá zásadní ustanovení této směrnice, která se týkají informací ve shrnutí smlouvy, transparentnosti, trvání a ukončení smlouvy a změny poskytovatele, by proto měla platit pro všechny prvky balíčku včetně koncových zařízení, dalších služeb, jako jsou digitální obsah nebo digitální služby, a služeb elektronických komunikací, které oblast působnosti uvedených ustanovení přímo nezahrnuje. Veškeré povinnosti koncových uživatelů vztahující se podle této směrnice na určitou službu elektronických komunikací poskytovanou či prodávanou samostatně by se na tuto službu měly vztahovat rovněž v případě, že je součástí balíčku přinejmenším spolu se službou přístupu k internetu nebo s veřejně dostupnou interpersonální komunikační službou založenou na číslech. Další smluvní záležitosti, jako jsou nápravná opatření v případě nesouladu se smlouvou, by se měly řídit pravidly platnými pro příslušné prvky balíčku, například pravidly pro smlouvy na prodej zboží nebo poskytování digitálního obsahu. Z práva na ukončení jakéhokoli prvku balíčku, jenž obsahuje přinejmenším službu přístupu k internetu nebo veřejně dostupnou interpersonální komunikační službou založenou na číslech, před dohodnutou smluvní lhůtou z důvodu nesouladu nebo nedodání by však mělo pro spotřebitele vyplývat právo na ukončení všech prvků daného balíčku. V zájmu zachování jejich možnosti snadno změnit poskytovatele by spotřebitelé neměli být nuceni setrvat u jednoho poskytovatele tím, že se původní doba trvání smlouvy de facto smluvně prodlouží.

(284)  Poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech mají povinnost zajistit přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace. Za výjimečných okolností, konkrétně v důsledku technické neproveditelnosti, nemusejí být schopni poskytovat přístup k tísňovým službám nebo informacím o místě, kde se volající nachází, nebo ani jednu z těchto služeb. V takových případech by své zákazníky měli náležitě informovat ve smlouvě. Tito poskytovatelé by svým zákazníkům měli v první smlouvě a při jakýchkoli změnách v poskytování přístupu k tísňovým službám poskytnout srozumitelné a transparentní informace, například na fakturách, a aktualizovat je. Tyto informace by měly zahrnovat údaje o jakýchkoli omezeních týkajících se územního pokrytí, vyplývající z plánovaných technických parametrů provozu komunikační služby a dostupné infrastruktury. Pokud služba není poskytována prostřednictvím připojení, které je spravováno tak, aby zaručilo určitou kvalitu služeb, měly by být sdělovány rovněž údaje o míře spolehlivosti přístupu a spolehlivosti informací o místě, kde se volající nachází, v porovnání se službou, která je poskytována prostřednictvím takového připojení, s ohledem na současné technické normy a normy kvality a na parametry kvality služby stanovené podle této směrnice.

(285)  Koncoví uživatelé by měli mít přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace bezplatně a bez použití jakýchkoli platebních prostředků, z libovolného zařízení, které umožňuje interpersonální komunikační služby založené na číslech, a to i v případě využívání roamingových služeb v členském státě. Tísňové komunikace jsou prostředky komunikace, které nezahrnují pouze služby hlasové komunikace, ale rovněž textové zprávy, přenos zpráv, videohovory a jiné typy komunikace, například text v reálném čase, totální konverzační služby a přenosové služby. Členské státy by měly mít možnost s přihlédnutím ke kapacitám a technickému vybavení center tísňové komunikace (PSAP) rozhodnout, které interpersonální komunikační služby založené na číslech jsou vhodné pro tísňové služby, včetně možnosti zúžit tyto varianty na služby hlasové komunikace a jejich ekvivalent pro koncové uživatele se zdravotním postižením, nebo na základě dohody s vnitrostátními centry PSAP doplnit další varianty. Tísňová komunikace může být aktivována v zastoupení osoby prostřednictvím palubního systému tísňového volání eCall, jak je vymezen nařízením (EU) 2015/758.

(286)  Členské státy by měly zajistit, aby poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech poskytovali spolehlivý a přesný přístup k tísňovým službám, při zohlednění vnitrostátních specifikací a kritérií a kapacit vnitrostátních center PSAP. Členské státy by měly zvážit schopnost center PSAP zajišťovat tísňovou komunikaci ve více než jednom jazyce. Pokud interpersonální komunikační služba založená na číslech není poskytována prostřednictvím připojení, které je spravováno tak, aby zaručilo určitou kvalitu služeb, nemusí být poskytovatel služby schopen zajistit, aby tísňová volání uskutečňovaná prostřednictvím jeho služby bylo směrováno do nejvhodnějšího centra PSAP se stejnou spolehlivostí. Pro takové poskytovatele nezávislé na sítích, tedy poskytovatele, kteří nejsou integrováni s poskytovatelem veřejné sítě elektronických komunikací, nemusí být poskytování informací o místě, kde se volající nachází, vždy technicky proveditelné. Členské státy by měly zajistit, aby normy zajišťující přesné a spolehlivé směrování na služby tísňového volání a spojení s nimi byly provedeny co nejdříve, aby poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, kteří jsou nezávislí na sítích, mohli plnit své povinnosti související s přístupem k tísňovým službám a informacím o místě, kde se volající nachází, na úrovni srovnatelné s úrovní vyžadovanou od jiných poskytovatelů takových komunikačních služeb. Pokud tyto normy a související systémy PSAP nejsou dosud zavedeny, mělo by být od interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, které jsou nezávislé na sítích, vyžadováno, aby poskytovaly přístup k tísňovým službám pouze způsobem, které je technicky proveditelný či hospodářsky únosný. Členský stát může například pověřit přijímáním tísňové komunikace jedno ústřední centrum PSAP. Tito poskytovatelé by měli nicméně koncové uživatele informovat, pokud není podporován přístup k jednotnému evropskému tísňovému číslu 112 nebo k informacím o místě, kde se volající nachází.

(287)  V zájmu zlepšení podávání zpráv a měření výkonnosti ze strany členských států, pokud jde o přijímání a vyřizování tísňových volání, by Komise měla každé dva roky Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu o účinnosti provádění jednotného evropského tísňového čísla 112.

(288)  Členské státy by měly přijmout zvláštní opatření a zajistit, aby služby tísňového volání včetně jednotného evropského tísňového čísla 112 byly stejně dostupné i pro ▌koncové uživatele se zdravotním postižením, zejména pro uživatele neslyšící, s poruchou sluchu, s poruchou řeči a hluchoslepé, a aby byly v souladu s právem Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb. Tato opatření by mohla zahrnovat poskytnutí zvláštních koncových zařízení pro koncové uživatele se zdravotním postižením, pokud pro ně jiné způsoby komunikace nejsou vhodné.

(289)  Je důležité zvýšit informovanost o jednotném evropském tísňovém čísle 112, aby se zlepšila úroveň ochrany a bezpečnosti občanů cestujících po Unii. Občané, kteří cestují do jiného členského státu, by proto měli být zejména prostřednictvím upozornění na mezinárodních autobusových nádražích, vlakových nádražích, v přístavech a na letištích a dále v telefonních seznamech, v informačních materiálech a vyúčtování pro koncové uživatele informováni o tom, že jednotné evropské tísňové číslo 112 mohou používat jako jednotné číslo tísňového volání v celé Unii. Ačkoli je poskytování těchto informací v prvé řadě povinností členských států, Komise by měla nadále podporovat a doplňovat iniciativy členských států na zvýšení informovanosti veřejnosti o jednotném evropském tísňovém čísle 112 a její míru pravidelně hodnotit.

(290)  Informace o tom, kde se volající nachází, vztahující se na všechny tísňové komunikace zvyšují úroveň ochrany a bezpečnosti koncových uživatelů a napomáhají tísňovým službám při plnění jejich povinností za předpokladu, že vnitrostátní systém center PSAP zaručí předání tísňové komunikace a s ní spojených údajů dotyčným tísňovým službám. Přijetí a využití informací o místě, kde se volající nachází, mezi něž patří informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě sítě, a jsou-li dostupné, rovněž podrobnější informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě telefonního přístroje, by mělo být v souladu s příslušnými právními předpisy Unie pro zpracování osobních údajů a bezpečnostními opatřeními. Podniky, které poskytují lokalizaci na základě sítí, by měly tísňovým službám poskytovat informace o tom, kde se volající nachází, okamžitě po přepojení tohoto volání příslušné službě a bez ohledu na použitou technologii. Technologie lokalizace pomocí telefonu se však ukázaly být značně přesnější a nákladově efektivnější díky dostupnosti údajů poskytovaných evropskou službou pro pokrytí geostacionární navigací a družicovým systémem Galileo a dalšími globálními navigačními družicovými systémy, jakož i údajů o sítích Wi-Fi. Informace o tom, kde se volající nachází, získané na základě telefonu by proto měly doplňovat informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě sítí i v případě, že je lokalizace pomocí telefonu být dostupná až po zahájení tísňové komunikace. Členské státy by měly zajistit, aby informace o tom, kde se volající nachází, získané na základě telefonu byly v případě, že jsou dostupné, zpřístupněny nejvhodnějšímu centru PSAP. To nemusí být vždy proveditelné, například není-li místo, kde se volající nachází, dohledatelné pomocí telefonu nebo prostřednictvím použité interpersonální komunikační služby nebo nelze-li potřebné informace získat z technických důvodů. Členské státy by měly dále zajistit, aby v případě, že je to proveditelné, mohla centra PSAP informace o tom, kde se volající nachází, získat a spravovat. Zjištění a přenos informací o místě, kde se volající nachází, by mělo být bezplatné jak pro koncového uživatele, tak pro orgán vedoucí tísňovou komunikaci bez ohledu na způsob zjištění, například prostřednictvím telefonu nebo sítě, a bez ohledu na způsob přenosu například hlasovým kanálem, prostřednictvím textových zpráv nebo na základě internetového protokolu.

(291)  Aby bylo možné reagovat na technologický vývoj, pokud jde o přesné informace o tom, kde se volající nachází, rovnocenný přístup pro ▌koncové uživatele se zdravotním postižením a směrování volání do nejvhodnějšího centra PSAP, měla by Komise být zmocněna přijímat prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci opatření nutná k zajištění kompatibility, interoperability, kvality, spolehlivosti a kontinuity tísňových komunikací v Unii, jako jsou ustanovení o působnosti vymezující úlohu různých stran v rámci komunikačního řetězce, například poskytovatelů interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, operátorů sítí a center PSAP, jakož i technických ustanovení stanovujících technické prostředky ke splnění těchto působnostních ustanovení. Těmito opatřeními by neměla být dotčena organizace tísňových služeb členských států.

(292)  Potřebuje-li občan nacházející se v určitém členském státě kontaktovat tísňové služby v jiném členském státě, nemůže tak učinit, protože je možné, že tísňové služby nedisponují kontaktními informacemi ohledně tísňových služeb v jiných členských státech. Měla by proto být zavedena celounijní zabezpečená databáze čísel hlavní tísňové služby jednotlivých zemí. Za tímto účelem by BEREC měl vést zabezpečenou databázi čísel tísňových služeb členských států ve formátu E.164, nevede-li již takovou databázi jiná organizace, s cílem zajistit, aby tísňové služby v určitém členském státu mohly být kontaktovány tísňovými službami v jiném členském státě.

(293)  V souvislosti s předáváním veřejných výstrah ohledně bezprostředních nebo vyvíjejících se závažných mimořádných situací a katastrof prostřednictvím služeb elektronických komunikací se vyvinuly navzájem odlišné vnitrostátní právní předpisy. V zájmu sblížení právních předpisů v uvedené oblasti by proto měla tato směrnice stanovit, že pokud jsou zavedeny systémy veřejné výstrahy, měli by poskytovatelé mobilních interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech předávat veřejné výstrahy všem dotčeným koncovým uživatelům. Za dotčené koncové uživatele by měli být považováni koncoví uživatelé, kteří se nacházejí v zeměpisných oblastech, jež by během doby, na niž se výstraha vztahuje, mohly být bezprostředními nebo vyvíjejícími se závažnými mimořádnými situacemi a katastrofami dotčeny, podle určení příslušných orgánů.

(294)  Je-li zajištěna účinná dosažitelnost všech dotčených koncových uživatelů bez ohledu na jejich místo či členský stát pobytu a splňuje-li nejvyšší úroveň zabezpečení údajů, měly by mít členské státy možnost stanovit předávání veřejných výstrah prostřednictvím jiných veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb, než jsou mobilní interpersonální komunikační služby založené na číslech a jiné přenosové služby využívané pro vysílání, nebo prostřednictvím mobilních aplikací přenášených službami přístupu k internetu. S cílem informovat koncové uživatele vstupující do některého z členských států o existenci těchto dostupných systémů veřejné výstrahy by měl daný členský stát zajistit, aby uvedení koncoví uživatelé automaticky prostřednictvím textové zprávy, bez zbytečného prodlení a bezplatně obdrželi snadno pochopitelné informace o tom, jak obdržet veřejné výstrahy, a to i prostřednictvím mobilního koncového zařízení, na němž není aktivováno využívání služeb přístupu k internetu. Veřejné výstrahy, které nejsou předávány za využití mobilních interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, by měly být koncovým uživatelům předávány způsobem umožňujícím snadné přijetí. Pokud systém veřejných výstrah využívá aplikaci, nemělo by být nutné, aby se koncoví uživatelé přihlašovali nebo registrovali u orgánů nebo u poskytovatele dané aplikace. Lokalizační údaje o koncových uživatelích by měly být používány v souladu se směrnicí 2002/58/ES. Předávání veřejných výstrah by mělo být pro koncové uživatele bezplatné. V rámci svého přezkumu provádění této směrnice by Komise mohla rovněž posoudit, zda je možné v souladu s právem Unie a proveditelné zřídit jednotný celounijní systém veřejných výstrah s cílem upozornit veřejnost v případě bezprostředně hrozící nebo šířící se katastrofy nebo závažné mimořádné události napříč různými členskými státy.

(295)  Členské státy by měly mít možnost určit, zda návrhy jiných systémů, než jsou systémy provozované prostřednictvím mobilních interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, jsou těmto službám skutečně rovnocenné, přičemž by měly v maximální míře zohlednit související pokyny BEREC. Tyto pokyny by měly být vypracovány po konzultaci s vnitrostátními orgány odpovědnými za centra PSAP, aby bylo zajištěno, že se na jejich vypracování budou podílet odborníci na řešení mimořádných situací a že orgány odpovědné za centra PSAP z různých členských států budou sdílet pojetí toho, co je zapotřebí pro zajištění úplného provedení těchto systémů veřejné výstrahy v rámci členských států, při současném zajištění účinné ochrany občanů Unie, kteří cestují do jiného členského státu.

(296)  V souladu s cíli Listiny a s povinnostmi zakotvenými v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením by měl předpisový rámec zajistit všem koncovým uživatelům, včetně ▌koncových uživatelů se zdravotním postižením, starších osob a uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, snadný a rovnocenný přístup k vysoce kvalitním, cenově dostupným službám bez ohledu na to, kde v Unii mají místo pobytu. Prohlášení č. 22 připojené k závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy uvádí, že orgány Unie mají při vytváření opatření stanovených v článku 114 Smlouvy o fungování EU zohledňovat potřeby osob se zdravotním postižením.

(297)  K zajištění toho, aby ▌koncoví uživatelé se zdravotním postižením mohli podobně jako většina ostatních koncových uživatelů využívat výhod hospodářské soutěže a možnosti výběru poskytovatelů služeb, měly by příslušné orgány ve vhodných případech s ohledem na vnitrostátní podmínky a po konzultaci s koncovými uživateli se zdravotním postižením stanovit požadavky na ochranu spotřebitelů, pokud jde o koncové uživatele se zdravotním postižením, které musí poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací splnit. Může se mimo jiné jednat o požadavky ukládající poskytovatelům, aby ▌koncoví uživatelé se zdravotním postižením mohli jejich služeb využívat za rovnocenných podmínek, včetně cen, sazeb a kvality, jaké jsou nabízeny ostatním koncovým uživatelům, bez ohledu na případné dodatečné náklady pro tyto poskytovatele. Další požadavky se mohou týkat velkoobchodních ujednání mezi poskytovateli. Aby se zabránilo nadměrnému zatížení pro poskytovatele služeb, měly by příslušné orgány ověřit, zda nelze cílů rovnocenného přístupu a možnosti volby dosáhnout bez takových opatření.

(298)  Tato směrnice stanoví nové posílené požadavky k zajištění cenové dostupnosti a přístupnosti týkající se souvisejících koncových zařízení a specifických zařízení a specifických služeb pro koncové uživatele se zdravotním postižením, čímž doplňuje právo Unie o harmonizaci požadavků na přístupnost u výrobků a služeb. Příslušná povinnost členských států prosazovat dostupnost koncových zařízení pro ▌uživatele se zdravotním postižením stanovená směrnicí 2002/22/ES je tedy bezpředmětná a měla by být zrušena.

(299)  Účinná hospodářská soutěž se rozvinula v oblasti poskytování účastnických seznamů a informačních služeb o účastnických číslech mimo jiné podle článku 5 směrnice Komise 2002/77/ES(42). V zájmu zachování této účinné hospodářské soutěže by všichni ▌poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, kteří svým koncovým uživatelům přidělují čísla z číslovacího plánu, měli mít i nadále povinnost zpřístupnit příslušné informace spravedlivým, nákladově orientovaným a nediskriminačním způsobem.

(300)  Koncoví uživatelé by měli být informováni o svém právu rozhodnout o tom, zda chtějí být vedeni v účastnickém seznamu. Poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech by při zpřístupňování údajů poskytovatelům informačních služeb o účastnických číslech měli rozhodnutí koncových uživatelů respektovat. Článek 12 směrnice 2002/58/ES zaručuje koncovým uživatelům právo na soukromí s ohledem na uvádění jejich osobních údajů ve veřejném účastnickém seznamu.

(301)  Opatření na velkoobchodní úrovni zajišťující zahrnutí údajů koncových uživatelů do databází by měla být v souladu s opatřeními na ochranu osobních údajů podle ▌nařízení (EU) 2016/679 a článku 12 směrnice 2002/58/ES. Mělo by být zavedeno nákladově orientované poskytování těchto údajů poskytovatelům služeb tak, aby členské státy mohly vytvořit centralizovaný mechanismus pro poskytování komplexních souhrnných informací poskytovatelům informačních služeb o účastnických číslech, a také by měl být poskytován přístup k síti za rozumných a transparentních podmínek, s cílem zajistit, aby koncoví uživatelé mohli plně využívat výhod hospodářské soutěže, která do velké míry umožnila odstranění regulace maloobchodu z těchto služeb a poskytovat informační služby o účastnických číslech za přiměřených a transparentních podmínek.

(302)  Po zrušení povinnosti poskytování univerzální služby pro služby o účastnických číslech a vzhledem k existenci fungujícího trhu pro tyto služby není již právo na přístup k informačním službám o účastnických číslech nutné. Vnitrostátní regulační orgány by však měly mít i nadále možnost uložit podnikům, které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům, povinnosti a stanovit podmínky s cílem zachovat tento přístup a hospodářskou soutěž na tomto trhu ▌.

(303)  Koncoví uživatelé by měli mít zaručenu interoperabilitu u všech zařízení, která se prodávají v Unii a která slouží k příjmu rozhlasového vysílání v nových vozidlech kategorie M a k příjmu digitální televize. Členské státy by měly být schopny stanovit minimum harmonizovaných norem pro taková zařízení. Takové normy by mohly být občas přizpůsobeny podle vývoje technologií a trhu.

(304)  Rozhodnou-li se členské státy přijmout v souladu se směrnicí (EU) 2015/1535 opatření týkající se interoperability rádiových přijímačů určených pro spotřebitele, tyto přijímače by v zájmu zachování interoperability měly být schopny přijímat a reprodukovat rozhlasové služby poskytované prostřednictvím digitálního pozemního rozhlasového vysílání nebo sítí IP. Tímto způsobem může být rovněž zvýšena veřejná bezpečnost, neboť uživatelé budou moci využívat širší soubor technologií pro přístup k informacím o mimořádných událostech v členských státech a pro jejich získávání.

(305)  Je žádoucí umožnit spotřebitelům dosáhnout u digitálních televizních přijímačů co nejširších možností připojení. Interoperabilita je rozvíjející se koncepce na dynamických trzích. Normalizační orgány by měly učinit vše pro to, aby bylo zajištěno, že se příslušné normy budou vyvíjet souběžně s dotyčnými technologiemi. Podobně je důležité zajistit, aby na digitálních televizních přijímačích byly konektory, které umožní přenos veškerých nezbytných prvků digitálního signálu, včetně zvukových a obrazových toků, informací o podmíněném přístupu, informací o službách, informací o rozhraních pro aplikační programy (API) a informací o ochraně před kopírováním. Tato směrnice by proto měla zajistit, aby operátoři sítí, poskytovatelé služeb nebo výrobci zařízení neomezovali funkčnost spojenou s konektory nebo do nich zabudovanou a aby se tato funkčnost nadále rozvíjela paralelně s technologickým vývojem. Pro zobrazení a prezentaci televizních služeb s internetem se vytváření společné normy prostřednictvím tržního mechanismu považuje za výhodu pro spotřebitele. Členské státy a Komise by měly mít možnost v souladu se Smlouvami přicházet s politickými iniciativami podporujícími tento vývoj.

(306)  Ustanovení týkající se interoperability rozhlasových a televizních zařízení určených pro spotřebitele nebrání tomu, aby automobilové rádiové přijímače v nových vozidlech kategorie M byla schopna přijímat a reprodukovat rovněž rozhlasové služby poskytované prostřednictvím analogového pozemního rozhlasového vysílání a uvedená ustanovení rovněž nebrání členským státům v tom, aby zavedly povinnosti, kterými zajistí, aby digitální rádiové přijímače byly schopny přijímat a reprodukovat analogové pozemní rozhlasové vysílání.

(307)  Aniž je dotčeno právo Unie, tato směrnice nebrání členským státům v přijímání technických předpisů týkajících se pozemních zařízení digitální televize s cílem připravit přechod spotřebitelů na nové normy pozemního vysílání a zabránit dodávkám zařízení, která nejsou v souladu s normami, jež mají být zavedeny.

(308)  S ohledem na oprávněný veřejný zájem by měly členské státy být schopny stanovit přiměřené povinnosti ve veřejném zájmu podnikům, které podléhají jejich příslušnosti, ale takové povinnosti se mají ukládat pouze tehdy, jsou-li nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu jasně vymezených členskými státy v souladu s právem Unie; musí být přiměřené a transparentní. Povinnosti ve veřejném zájmu by mělo být možné uplatnit na stanovené kanály rozhlasového a televizního vysílání a přiřazené služby, které poskytuje konkrétní poskytovatel mediálních služeb. Povinnosti uložené členskými státy musí být přijatelné, tj. přiměřené a transparentní z hlediska jasně vymezených cílů obecného zájmu. Členské státy by měly povinnosti ve veřejném zájmu, které ve svých vnitrostátních právních předpisech ukládají, objektivně zdůvodnit tak, aby tyto povinnosti byly transparentní, přiměřené a jasně vymezené. Povinnosti by měly být formulovány tak, aby dostatečně motivovaly k účinným investicím do infrastruktury.

(309)  Povinnosti ve veřejném zájmu by měly být pravidelně, tj. alespoň jednou za pět let podrobeny přezkumu, aby odpovídaly aktuálnímu vývoji technologií a trhu a aby bylo zajištěno, že budou i nadále přiměřené cílům, jichž má být dosaženo. Tyto povinnosti s sebou mohou případně nést ustanovení o přiměřené úhradě, jež by měla být stanovena ve vnitrostátních právních předpisech. V takovém případě by měly vnitrostátní právní předpisy rovněž stanovit metodiku použitelnou pro výpočet patřičné úhrady. Tato metodika by měla zabránit nekonzistentnosti s nápravnými opatřeními týkajícími se přístupu, jež mohou vnitrostátní regulační orgány uložit poskytovatelům přenosových služeb používaných pro vysílání, kteří byli označeni jako poskytovatelé s významnou tržní silou V případech, kdy je ve smlouvě na dobu určitou podepsané před ... [datum vstupu této směrnice v platnost] stanovena jiná metodika, by však mělo být možné takovou metodiku po dobu trvání smlouvy nadále používat. Neexistují-li vnitrostátní ustanovení upravující úhradu, poskytovatelé rozhlasových a televizních vysílacích kanálů a poskytovatelé sítí elektronických komunikací používaných pro přenos těchto rozhlasových a televizních vysílacích kanálů by měli mít možnost dohodnout se na přiměřené úhradě smluvní cestou.

(310)  Sítě a služby elektronických komunikací používané pro šíření rozhlasového nebo televizního vysílání pro veřejnost zahrnují kabelové, IPTV, družicové a zemské vysílací sítě. Mohou zahrnovat i jiné sítě, pokud jsou používány v takovém rozsahu, že jsou hlavním prostředkem pro příjem rozhlasového a televizního vysílání pro početně významnou skupinu koncových uživatelů. Povinnosti ve veřejném zájmu týkající se analogového přenosu televizního vysílání by měly být brány v úvahu pouze v případě, že by neexistencí těchto povinností vznikaly závažná narušení pro značný počet koncových uživatelů, nebo pokud pro určité televizní vysílací kanály neexistují žádné jiné možnosti přenosu. Povinnosti ve veřejném zájmu mohou zahrnovat přenos služeb určených zejména k tomu, aby umožnily rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Přiřazené služby tudíž zahrnují služby určené na zlepšení dostupnosti pro koncové uživatele se zdravotním postižením, například videotext, titulkování pro neslyšící či nedoslýchavé koncové uživatele, zvukový popis, mluvené titulky nebo tlumočení do znakového jazyka, a mohly by v nezbytných případech zahrnovat přístup k souvisejícím nezpracovaným datům. Vzhledem k tomu, že jsou ve stále větší míře poskytovány a využívány televizní služby s internetem a že elektronické programové průvodce pro volbu přenosu ze strany koncových uživatelů neztrácejí na významu, může být mezi povinnosti ve veřejném zájmu zahrnut přenos údajů týkajících se programu, které jsou nezbytné pro podporu funkcí televizní služby s internetem a elektronického programového průvodce. Mělo by být možné, aby takovéto údaje týkající se programu obsahovaly informace o obsahu programu a o způsobu přístupu k němu, avšak nikoli obsah daného programu jako takový.

(311)  Zařízení pro identifikaci volajícího jsou na moderních telefonních ústřednách běžně přístupné, a služby s nimi spojené mohou být proto ve stále větším měřítku poskytovány s malými nebo nulovými náklady. Od členských států se nevyžaduje, aby ukládaly povinnosti poskytovat taková zařízení, jsou-li tato zařízení již přístupná. Směrnice 2002/58/ES chrání soukromí uživatelů z hlediska podrobného rozpisu účtů tím, že jim dává prostředky na ochranu jejich práva na soukromí, jestliže je zavedena identifikace volajícího. Rozvoj těchto služeb na celoevropském základě by byl prospěšný pro spotřebitele a je touto směrnicí podporován. Běžnou praxí poskytovatelů služeb přístupu k internetu je poskytnout zákazníkům e-mailovou adresu užívající jejich obchodní název nebo ochrannou známku. S cílem zajistit, aby koncoví uživatelé nebyli zablokováni v důsledku rizika, že při změně služeb přístupu k internetu ztratí přístup k e-mailům, by členské státy měly mít možnost uložit poskytovatelům těchto služeb povinnost, aby na žádost buď poskytli koncovým uživatelům přístup k jejich e-mailům nebo aby jejich e-maily zasílané na dotčenou e-mailovou adresu či adresy přeposílali jinam. Tato služba by měla být poskytována bezplatně a po dobu, kterou vnitrostátní regulační orgán považuje za vhodnou.

(312)  Členské státy zveřejňováním informací zajistí, aby účastníci trhu a potenciální noví účastníci trhu znali svá práva a povinnosti a aby věděli, kde naleznou příslušné podrobné informace. Zveřejňování v úředním věstníku členského státu pomáhá zainteresovaným stranám v ostatních členských státech nalézt příslušné informace.

(313)  S cílem zajistit účinnost a výkonnost celoevropského trhu elektronických komunikací by měla Komise sledovat a zveřejňovat informace o poplatcích, které mají vliv na stanovení cen pro koncové uživatele.

(314)  Pro posouzení, zda je řádně uplatňováno právo Unie, potřebuje Komise vědět, které podniky byly označeny jako podniky s významnou tržní silou a jaké povinnosti uložily vnitrostátní regulační orgány účastníkům trhu. Kromě zveřejňování těchto informací na vnitrostátní úrovni je proto nezbytné, aby členské státy předkládaly tyto informace i Komisi. Pokud je od členských států požadováno, aby zasílaly informace Komisi, měly by mít možnost tak činit elektronickými prostředky, pokud byly dohodnuty odpovídající ověřovací postupy.

(315)  V zájmu zohlednění vývoje trhu a sociálního a technologického vývoje včetně vývoje technických norem, v zájmu zvládnutí rizik pro bezpečnost sítí a služeb a za účelem zajištění účinného přístupu k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o ▌ stanovení jednotné maximální celounijní sazby za ukončení hlasových volání na trzích pevných a mobilních sítí, ▌přijetí opatření spojených s tísňovými komunikacemi v Unii a úpravu příloh ▌ této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(43). Zejména s cílem zajistit rovnou účast na vypracování aktů v přenesené pravomoci Evropský parlament a Rada obdrží všechny dokumenty ve stejné době jako odborníci členských států a jejich odborníci mají soustavně přístup na schůze odborných skupin Komise zabývajících se přípravou aktů v přenesené pravomoci.

(316)  Pro zajištění jednotných podmínek pro provádění této směrnice by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání rozhodnutí týkajících se řešení škodlivého přeshraničního rušení mezi členskými státy; určení harmonizovaného nebo koordinovaného přístupu k řešení nekonzistentního uplatňování obecných regulačních přístupů vnitrostátními regulačními orgány při regulaci trhů elektronických komunikací, jakož i otázky přidělování čísel, včetně skupin čísel, přenositelnosti čísel a identifikátorů, systémů převodu čísel a adres a přístupu k tísňovým službám prostřednictvím evropského tísňového čísla 112; stanovení povinnosti provádět normy nebo specifikace nebo odstranění norem nebo specifikací z povinné části seznamu norem; ▌přijetí technických a organizačních opatření k odpovídajícímu zvládnutí rizik pro bezpečnost sítí a služeb, jakož i okolností, formátu a postupů týkajících se oznamování bezpečnostních incidentů; stanovení příslušných podrobností týkající se obchodovatelných individuálních práv veřejně dostupných ve standardizovaném elektronickém formátu v době vytvoření uvedených práv; upřesnění fyzických a technických vlastností bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem; zmocnění vnitrostátního regulačního orgánu k uložení některých povinností přístupu či propojení podnikům označeným jako podniky s významnou tržní silou nebo zabránění těmto orgánům v jejich uložení; harmonizace zvláštních čísel nebo skupin čísel k vyřešení neuspokojené přeshraniční nebo celoevropské poptávky po číslovacích zdrojích; a stanovení šablony pro shrnutí smlouvy poskytované zákazníkům. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(44).

(317)  Komise by měla mít možnost podle potřeby a při nejvyšším možném zohlednění stanoviska BEREC přijímat doporučení týkající se vymezení příslušných trhů produktů a služeb, oznámení v rámci postupu upevňování vnitřního trhu a harmonizovaného uplatňování ustanovení předpisového rámce.

(318)  Komise by měla pravidelně přezkoumávat fungování této směrnice, zejména s ohledem na určování nutnosti změn zohledňujících měnící se technologické podmínky nebo podmínky na trhu.

(319)  Při provádění přezkumu fungování této směrnice by měla Komise vyhodnotit, zda jsou s ohledem na vývoj trhu a s ohledem na hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele i nadále nezbytná ustanovení o zvláštní regulaci ex ante, nebo zda je nutné uvedená ustanovení změnit nebo zrušit. Jelikož se touto směrnicí zavádějí nové přístupy k regulaci odvětví elektronických komunikací, jako je možnost rozšířit uplatňování symetrických povinností za první soustřeďovací nebo rozvodný bod a regulační úprava společných investic, měla by být posouzení fungování těchto přístupů věnována zvláštní pozornost.

(320)  Dosažení cílů této směrnice týkajících se práv koncových uživatelů může být ohroženo budoucím technologickým vývojem a vývojem na trhu, zejména změnami ve využívání různých služeb elektronických komunikací a ve schopnosti těchto služeb zajistit účinný přístup k tísňovým službám. BEREC by tudíž mělo tento vývoj v členských státech sledovat a pravidelně vydávat stanovisko zahrnující posouzení dopadu uvedeného vývoje na praktické uplatňování ustanovení této směrnice, která se týkají koncových uživatelů. Komise by s maximálním přihlédnutím ke stanovisku BEREC měla zveřejnit zprávu a předložit legislativní návrh, pokud to považuje za nezbytné v zájmu dosažení cílů této směrnice.

(321)  Směrnice 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES, 2002/22/ES a článek 5 rozhodnutí 243/2012/EU by měly být zrušeny.

(322)  Komise by měla sledovat přechod ze stávajícího rámce na rámec nový.

(323)  Jelikož cíle této směrnice, totiž zavedení harmonizovaného a zjednodušeného rámce pro regulaci sítí elektronických komunikací, služeb elektronických komunikací, přiřazených zařízení a přiřazených služeb, podmínek udělování oprávnění pro sítě a služby, užívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů, přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a jejich vzájemného propojení a ochrany koncových uživatelů, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, avšak z důvodů rozsahu a účinků opatření jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak je stanovena v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(324)  Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech(45) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(325)  Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s rušenými směrnicemi představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z rušených směrnic.

(326)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátních právních předpisech a jejich použitelnosti podle přílohy XII části B,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

ČÁST I

RÁMEC (OBECNÁ PRAVIDLA PRO ORGANIZACI ODVĚTVÍ)

HLAVA I

OBLAST PŮSOBNOSTI, CÍLE, DEFINICE

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, CÍL A DEFINICE

Článek 1

Předmět, oblast působnosti a cíle

1.  Tato směrnice vytváří harmonizovaný rámec pro regulaci sítí elektronických komunikací, služeb elektronických komunikací, přiřazených zařízení a přiřazených služeb a určitých aspektů koncových zařízení. Stanoví úkoly vnitrostátních regulačních orgánů a případně jiných příslušných orgánů a zavádí soubor postupů s cílem zajistit harmonizované uplatňování předpisového rámce v celé Unii.

2.  Tato směrnice má tyto cíle:

a)  zavést vnitřní trh v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací, který vede k zavedení a využívání sítí s velmi vysokou kapacitou, dosažení udržitelné hospodářské soutěže, interoperability služeb elektronických komunikací, přístupnosti a bezpečnosti sítí a služeb a k výhodám pro koncové uživatele; a

b)  zajistit poskytování cenově dostupných, veřejně dostupných služeb v dobré kvalitě v celé Unii prostřednictvím účinné hospodářské soutěže a možnosti výběru, řešit okolnosti, za nichž trh nenaplňuje uspokojivě potřeby koncových uživatelů, včetně ▌osob se zdravotním postižením, aby měly přístup ke službám za rovných podmínek jako ostatní, a stanovit nezbytná práva koncových uživatelů.

3.  Touto směrnicí nejsou dotčeny:

a)  povinnosti uložené vnitrostátním právem na základě práva Unie nebo právem Unie, které se týkají služeb poskytovaných prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací;

b)  opatření přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Unie se záměrem prosazovat cíle veřejného zájmu, zejména s ohledem na ochranu osobních údajů a soukromí, regulaci obsahu a audiovizuální politiku;

c)  opatření přijatá členskými státy za účelem zajištění veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, jakož i za účelem obrany;

d)  nařízení (EU) č. 531/2012 a (EU) 2015/2120 a směrnice 2014/53/EU.

4.  Komise, Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a příslušné orgány zajistí při zpracování osobních údajů soulad s předpisy Unie v oblasti ochrany údajů.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „sítí elektronických komunikací“ přenosové systémy, ať jsou založeny na trvalé infrastruktuře nebo centralizované správní kapacitě, či nikoli, a popřípadě i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně neaktivních síťových prvků, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných (okruhově nebo paketově komutovaných, včetně internetu) a mobilních sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace;

2)  „sítí s velmi vysokou kapacitou“ buď síť elektronických komunikací, která ▌zcela sestává z optických prvků přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě, nebo síť elektronických komunikací, která je schopna za obvyklých podmínek v době špičky dosahovat podobné výkonnosti, pokud jde o dostupnou šířku pásma pro downlink a uplink, odolnost, parametry související s chybovostí a latenci a její kolísání. Výkonnost sítě lze považovat za obdobnou bez ohledu na to, zda se vnímání ze strany koncového uživatele liší kvůli odlišným vlastnostem vyplývajícím z podstaty média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě;

3)  „nadnárodními trhy“ trhy určené v souladu s článkem 65, které pokrývají Unii nebo její podstatnou část a které se nacházejí ve více než jednom členském státě;

4)  „službou elektronických komunikací“ služba obvykle poskytovaná za úplatu prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která s výjimkou služeb poskytujících obsah přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávajících redakční dohled nad tímto obsahem zahrnuje tyto druhy služeb:

a)  „službu přístupu k internetu“ ve smyslu čl. 2 druhého pododstavce bodu 2 nařízení (EU) 2015/2120;

b)  „interpersonální komunikační službu“;

c)  služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů, například přenosové služby používané pro poskytování služby komunikace mezi stroji a pro vysílání;

5)  „interpersonální komunikační službou“ služba obvykle poskytovaná za úplatu, která prostřednictvím sítí elektronických komunikací umožňuje přímou interpersonální a interaktivní výměnu informací mezi konečným počtem osob, kdy osoby, které komunikaci zahajují nebo se jí účastní, určují jejího/její příjemce a která nezahrnuje služby, které interpersonální a interaktivní komunikaci umožňují pouze jako nepodstatnou pomocnou funkci, která je ze své podstaty spjata s jinou službou;

6)  „interpersonální komunikační službou založenou na číslech“ interpersonální komunikační služba, která je spojena s veřejně přidělenými číslovacími zdroji, tedy s číslem nebo čísly v národních či mezinárodních ▌číslovacích plánech, nebo která umožňuje komunikaci s číslem či čísly v národních či mezinárodních ▌číslovacích plánech;

7)  „interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech“ interpersonální komunikační služba, která není spojena s veřejně přidělenými číslovacími zdroji, tedy s číslem nebo čísly v národních či mezinárodních ▌číslovacích plánech, nebo která neumožňuje komunikaci s číslem či čísly v národních či mezinárodních ▌číslovacích plánech;

8)  „veřejnou sítí elektronických komunikací“ síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a která podporuje přenos informací mezi koncovými body sítě;

9)  „koncovým bodem sítě“ fyzický bod, ve kterém je koncovému uživateli poskytován přístup k veřejné síti elektronických komunikací a který je v případě sítí zahrnujících komutaci nebo směrování určen určitou síťovou adresou, která může být spojena s číslem nebo jménem koncového uživatele;

10)  „přiřazenými zařízeními“ ty přiřazené služby, fyzické infrastruktury a jiná zařízení nebo prvky související se sítí elektronických komunikací nebo službou elektronických komunikací, které umožňují nebo podporují poskytování služeb prostřednictvím této sítě nebo služby nebo jsou toho schopny, a zahrnují budovy nebo vstupy do budov, elektrické vedení v budovách, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce, kabelovody, potrubí, stožáry, vstupní šachty a rozvodné skříně;

11)  „přiřazenou službou“ služba související se sítí elektronických komunikací nebo službou elektronických komunikací, která umožňuje nebo podporuje poskytování, samoobslužnou nebo automatickou aktivaci služeb prostřednictvím této sítě nebo služby nebo je toho schopna a zahrnuje systémy převodu čísel, či systémy nabízející rovnocenné funkce, systémy podmíněného přístupu a elektronické programové průvodce, ▌ jakož i jiné služby, například služby určení totožnosti, místa nebo přítomnosti;

12)  „systémem podmíněného přístupu“ každé technické opatření, ověřovací systém nebo ujednání zajišťující přístup ke chráněné službě rozhlasového nebo televizního vysílání ve srozumitelné formě, podmíněný předplatným nebo jinou formou předchozího individuálního oprávnění;

13)  „uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která používá nebo žádá o veřejně dostupnou službu elektronických komunikací;

14)  „koncovým uživatelem“ uživatel, který nezajišťuje veřejné sítě elektronických komunikací ani neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací;

15)  „spotřebitelem“ každá fyzická osoba, která používá nebo žádá o veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro účely nespadající do její obchodní, podnikatelské, řemeslné nebo profesní činnosti;

16)  „zajišťováním sítě elektronických komunikací“ zřízení takové sítě, její provozování, dohled nad ní nebo její zpřístupnění;

17)  „zařízením rozšiřujícím vlastnosti digitální televize“ přídavné zařízení určené pro připojení k televizoru nebo integrovaný digitální televizní přijímač, které umožňují příjem digitálních interaktivních televizních služeb;

18)  „rozhraním pro aplikační programy“ neboli „API“ softwarová rozhraní mezi aplikacemi poskytovanými provozovateli rozhlasového a televizního vysílání nebo poskytovateli služeb a mezi zařízením rozšiřujícím vlastnosti digitální televize určeným pro digitální televizní a rozhlasové služby;

19)  „přidělením rádiového spektra“ určení daného pásma rádiového spektra pro využití jedním, popřípadě více druhy radiokomunikačních služeb podle stanovených podmínek;

20)  „škodlivým rušením“ rušení, které ohrožuje funkčnost radionavigační služby nebo jiných bezpečnost zajišťujících radiokomunikačních služeb nebo které jinak vážně zhoršuje, znemožňuje nebo opakovaně přerušuje radiokomunikační službu provozovanou v souladu s příslušnými mezinárodními právními předpisy, právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy;

21)  „bezpečností sítí a služeb“ schopnost sítí a služeb elektronických komunikací odolávat s určitou spolehlivostí veškerým zásahům, které narušují dostupnost, autenticitu, integritu nebo důvěrnost těchto sítí a služeb, uchovávaných, předávaných nebo zpracovávaných dat nebo souvisejících služeb, které tyto sítě nebo služby elektronických komunikací nabízejí nebo které jsou jejich prostřednictvím přístupné;

22)  „všeobecným oprávněním“ právní rámec zřízený členským státem v souladu s touto směrnicí, který zaručuje práva na zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací a který stanoví zvláštní povinnosti pro tuto oblast, které se mohou vztahovat na všechny nebo na určité druhy sítí a služeb elektronických komunikací;

23)  „bezdrátovým přístupovým bodem s malým dosahem“ zařízení pro bezdrátový přístup k síti malých rozměrů, s nízkým výkonem a malého dosahu, využívající licencované rádiové spektrum či bezlicenční rádiové spektrum nebo jejich kombinaci, které může být používáno jako součást veřejné sítě elektronických komunikací, které může být vybaveno jednou nebo více anténami s minimálním vizuálním dopadem a které umožňuje uživatelům bezdrátový přístup k sítím elektronických komunikací bez ohledu na použitou topologii sítě, ať už mobilní nebo pevnou;

24)  „rádiovou místní sítí“ neboli „RLAN“ bezdrátový přístupový systém s nízkým výkonem a malým dosahem a s nízkým rizikem rušení s jinými podobnými systémy umístěnými v bezprostřední blízkosti jinými uživateli, které fungují na základě nevýhradního využívání harmonizovaného rádiového spektra;

25)  „harmonizovaným rádiovým spektrem“ rádiové spektrum, pro jehož dostupnost a efektivní využívání byly stanoveny harmonizované podmínky prostřednictvím technických prováděcích opatření v souladu s článkem 4 rozhodnutí č. 676/2002/ES;

26)  „sdíleným využíváním rádiového spektra“ přístup dvou či více uživatelů k využívání týchž pásem rádiového spektra na základě stanoveného mechanismu sdílení, které je oprávněno ▌na základě všeobecného oprávnění, individuálních práv na užívání rádiového spektra nebo jejich kombinace, včetně regulačních přístupů jako např. licencovaný sdílený přístup, který má usnadnit sdílené využívání pásma rádiového spektra, přičemž tento přístup podléhá závazné dohodě všech zúčastněných stran v souladu s pravidly pro sdílení uvedenými v jejich právech na užívání rádiového spektra, aby byly pro všechny uživatele zajištěny předvídatelné a spolehlivé mechanismy sdílení, aniž je dotčeno právo hospodářské soutěže;

27)  „přístupem“ zpřístupnění zařízení nebo služeb jinému podniku na základě stanovených podmínek, výlučně nebo nevýlučně, za účelem poskytování služeb elektronických komunikací, včetně případů, kdy jsou použity k předávání služeb informační společnosti nebo služeb obsahu vysílání. Vztahuje se mimo jiné na: přístup k síťovým prvkům a přiřazeným prostředkům, což může zahrnovat připojení zařízení pevnými nebo jinými než pevnými prostředky (zejména to zahrnuje přístup k účastnickému vedení a k zařízením a službám nezbytným k poskytování služeb prostřednictvím účastnického vedení); přístup k fyzické infrastruktuře včetně budov, kabelovodů a stožárů; přístup k příslušným softwarovým systémům včetně systémů podpory provozu; přístup k informačním systémům nebo databázím pro předběžné objednávání, zajišťování, objednávání, žádosti o údržbu a opravy a fakturaci; přístup k převodu čísel nebo k systémům nabízejícím funkci na stejné úrovni; přístup k pevným a mobilním sítím, ▌ zejména pro roaming; přístup k systémům podmíněného přístupu pro digitální televizní služby a přístup ke službám virtuálních sítí;

28)  „propojením“ zvláštní druh přístupu zřízeného mezi operátory veřejných sítí prostřednictvím fyzického a logického spojení veřejných sítí elektronických komunikací užívaných týmž nebo jiným podnikem s cílem umožnit komunikaci uživatelům jednoho podniku s uživateli téhož nebo jiného podniku, nebo umožnit přístup ke službám poskytovaným jiným podnikem, pokud tyto služby poskytují zúčastněné strany nebo jiné strany, které mají přístup k síti;

29)  „operátorem“ podnik, který zajišťuje nebo je oprávněn zajišťovat veřejnou síť elektronických komunikací nebo přiřazený prostředek;

30)  „účastnickým vedením“ fyzické spojení využívané signály elektronických komunikací spojující koncový bod sítě s hlavním rozvaděčem nebo obdobným zařízením v pevné veřejné síti elektronických komunikací;

31)  „voláním“ spojení uskutečněné prostřednictvím veřejně dostupné interpersonální komunikační služby, které umožňuje obousměrnou hlasovou komunikaci;

32)  „službou hlasové komunikace“ veřejně dostupná služba elektronických komunikací pro uskutečňování a přijímání, a to přímo či nepřímo, vnitrostátních nebo vnitrostátních a mezinárodních volání prostřednictvím jednoho či více čísel národního nebo mezinárodního ▌ číslovacího plánu;

33)  „zeměpisným číslem“ číslo z národního ▌číslovacího plánu, u kterého část číselné struktury obsahuje zeměpisný údaj používaný pro směrování volání na fyzické umístění koncového bodu sítě;

34)  „nezeměpisným číslem“ číslo z národního ▌číslovacího plánu, které není zeměpisným číslem, např. čísla mobilních telefonů, služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou;

35)  „službami úplné konverzace“ služby multimediální konverzace v reálném čase, které umožňují obousměrný symetrický přenos pohyblivého obrazu, textu a hlasu v reálném čase mezi uživateli na dvou nebo více místech;

36)  „centrem tísňové komunikace“ neboli „PSAP“ fyzické místo, kde je v rámci odpovědnosti veřejného orgánu nebo soukromé organizace uznané členským státem jako první přijata tísňová komunikace;

37)  „nejvhodnějším centrem tísňové komunikace“ cPSAP zřízené odpovědnými orgány, které má vyřizovat tísňové komunikace z určité oblasti nebo tísňové komunikace určitého typu;

38)  „tísňovou komunikací“ komunikace pomocí interpersonálních komunikačních služeb mezi koncovým uživatelem a centrem tísňové komunikace, jejímž cílem je požadovat a získat od tísňových služeb pomoc při mimořádných událostech;

39)  „tísňovou službou“ služba uznaná jako taková členským státem, která v souladu s vnitrostátním právem poskytuje bezprostřední a rychlou pomoc v situacích, kdy je zejména přímo ohrožen život nebo zdraví, je přímo ohroženo zdraví nebo bezpečnost jednotlivce či veřejnosti, je přímo ohrožen soukromý nebo veřejný majetek či životní prostředí;

40)  „informací o místě, kde se volající nachází“ v případě veřejné mobilní sítě zpracovaná data ať už pocházející ze síťové infrastruktury nebo z telefonního přístroje, která uvádějí zeměpisnou polohu mobilního koncového zařízení koncového uživatele, nebo v případě veřejné pevné sítě data uvádějící fyzickou adresu koncového bodu sítě;

41)  „koncovým zařízením“ koncové zařízení ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice Komise 2008/63/ES(46);

42)  „bezpečnostním incidentem“ událost, která má skutečný nepříznivý dopad na bezpečnost sítí nebo služeb elektronických komunikací.

KAPITOLA II

CÍLE

Článek 3

Obecné cíle

1.  Členské státy zajistí, aby při plnění regulačních úkolů uvedených v této směrnici přijímaly vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány veškerá přiměřená opatření, která jsou nezbytná a přiměřená k dosažení cílů stanovených v odstavci 2. Členské státy, Komise, Skupina pro politiku rádiového spektra (RSPG) a BEREC rovněž přispívají k dosažení těchto cílů.

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány v rámci svých pravomocí přispívají k provádění politik zaměřených na podporu svobody projevu a informací, kulturní a jazykové rozmanitosti, jakož i mediální plurality.

2.  Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány, jakož i BEREC, Komise a členské státy sledují v rámci této směrnice každý z těchto obecných cílů, které mají stejnou důležitost:

a)  podporují připojení a přístup všech občanů a podniků Unie k sítím s velmi vysokou kapacitou, ▌, včetně pevných, mobilních a bezdrátových sítí a jejich využívání;

b)  podporují hospodářskou soutěž při zajišťování sítí elektronických komunikací a přiřazených prostředků, včetně účinné hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, a při poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených služeb;

c)  přispívají k rozvoji vnitřního trhu tím, že odstraňují zbývající překážky při investicích do sítí elektronických komunikací, služeb elektronických komunikací, přiřazených prostředků a přiřazených služeb a jejich zajišťování a poskytování v celé Unii a usnadňují k tomu konvergentní podmínky, že vytvářejí společná pravidla a předvídatelné regulační přístupy, že upřednostňují účinné, efektivní a koordinované využívání radiového spektra, otevřené inovace, zřizování a rozvoj transevropských sítí, zajišťování, dostupnost a interoperabilitu celoevropských služeb a spojení mezi koncovými body;

d)  prosazují zájmy občanů Unie tím, ▌že zajišťují připojení a širokou dostupnost a využívání sítí s velmi vysokou kapacitou včetně pevných ▌mobilních a bezdrátových sítí a služeb elektronických komunikací; že na základě účinné hospodářské soutěže umožňují co největší prospěch, pokud jde o výběr, cenu a kvalitu, že zachovávají bezpečnost sítí a služeb; že zajišťují vysokou a jednotnou úroveň ochrany koncových uživatelů prostřednictvím potřebných odvětvových pravidel a že řeší potřeby určitých sociálních skupin, zejména koncových uživatelů ▌se zdravotním postižením, starších koncových uživatelů nebo koncových uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, například pokud jde o cenovou dostupnost a volbu a rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením.

3.  Pokud Komise stanoví referenční úrovně a podává zprávy o účinnosti opatření členských států zaměřených na dosažení cílů podle odstavce 2, jsou Komisi v případě potřeby nápomocny členské státy, vnitrostátní regulační orgány, BEREC a RSPG.

4.  Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány při sledování cílů politik uvedených v odstavci 2 a upřesněných v tomto odstavci mimo jiné:

a)  prosazují předvídatelnost regulace zajišťováním jednotného regulačního přístupu v průběhu příslušných období přezkumu a prostřednictvím vzájemné spolupráce, ▌spolupráce s BEREC, s RSPG a ▌s Komisí;

b)  zajišťují ▌, aby za podobných okolností nedocházelo k diskriminaci v přístupu k ▌ poskytovatelům sítí a služeb elektronických komunikací;

c)  uplatňují právo Unie technologicky neutrálním způsobem, nakolik je to v souladu s dosažením cílů stanovených v odstavci 2;

d)  podporují efektivní investice a inovace do nové a rozvinutější infrastruktury, a to i tím, že zajišťují, aby jakákoli povinnost přístupu řádně zohlednila rizika, která nese investující podnik, a umožňují různé dohody o spolupráci mezi investory a stranami, které usilují o přístup, aby se investiční rizika diverzifikovala, a přitom zajišťují, že je zachována hospodářská soutěž na trhu a dodržována zásada nediskriminace;

e)  náležitě zohledňují různé podmínky týkající se infrastruktury, hospodářské soutěže, okolností koncových uživatelů a zejména spotřebitelů v různých zeměpisných oblastech v rámci členského státu, včetně místní infrastruktury spravované fyzickými osobami bez nároku na zisk;

f)  ukládají regulační povinnosti ex ante pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění účinné a udržitelné hospodářské soutěže ▌v zájmu koncových uživatelů na dotčeném maloobchodním trhu, a tyto povinnosti zmírní nebo zruší, jakmile je tato podmínka splněna.

Členské státy dbají na to, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány jednaly nestranným, objektivním, transparentním, nediskriminačním a přiměřeným způsobem.

Článek 4

Strategické plánování a koordinace politiky rádiového spektra

1.  Členské státy spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí na strategickém plánování, koordinaci a harmonizaci využívání rádiového spektra v Unii v souladu s politikami Unie pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v oblasti elektronických komunikací. Za tímto účelem zohlední mimo jiné politiky Unie z hlediska hospodářského, bezpečnostního, zdravotního, kulturního, vědeckého, sociálního a technického a z hlediska veřejného zájmu ▌a svobody projevu, jakož i různé zájmy společenství uživatelů rádiového spektra, s cílem optimalizovat využívání rádiového spektra a předcházet škodlivému rušení.

2.  Vzájemnou spoluprací a spoluprací s Komisí členské státy podporují koordinaci přístupů k politice rádiového spektra v Unii a případně harmonizované podmínky týkající se dostupnosti a účinného využívání rádiového spektra, které jsou nezbytné pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v oblasti elektronických komunikací.

3.  Za účelem podpory strategického plánování a koordinace přístupů k politice rádiového spektra v Unii členské státy ▌spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí v souladu s odstavcem 1, prostřednictvím RSPG a na vyžádání i s Evropským parlamentem a Radou, a to formou:

a)  vypracovávání osvědčených postupů o otázkách souvisejících s rádiovým spektrem s ohledem na provádění této směrnice;

b)  usnadňování koordinace mezi členskými státy s ohledem na provádění této směrnice a jiných právních předpisů Unie a na přispívání k rozvoji vnitřního trhu;

c)  koordinování svých přístupů k přidělování rádiového spektra a vydávání oprávnění k jeho využívání a formou zveřejňování zpráv nebo stanovisek o otázkách souvisejících s rádiovým spektrem.

BEREC se účastní v záležitostech týkajících jeho pravomocí, souvisejících s regulací trhu a hospodářskou soutěží ve vztahu k rádiovému spektru.

4.  Komise může předkládat Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy za účelem vytvoření víceletých programů politiky rádiového spektra, které stanoví politickou orientaci a cíle pro strategické plánování a harmonizaci využívání rádiového spektra v souladu s ustanoveními této směrnice, a rovněž za účelem uvolnění harmonizovaného radiového spektra pro sdílené užívání nebo pro užívání bez individuálních práv, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko RSPG.

HLAVA II

INSTITUCIONÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ A SPRÁVA

KAPITOLA I

VNITROSTÁTNÍ REGULAČNÍ A JINÉ PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY

Článek 5

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány

1.  Členské státy zajistí, aby každý z úkolů, který je stanoven v této směrnici, byl plněn příslušným orgánem.

V rámci oblasti působnosti této směrnice jsou vnitrostátní regulační orgány odpovědné přinejmenším za tyto úkoly:

a)  provádění regulace trhu ex ante, včetně uložení povinností v souvislosti s přístupem a propojením,

b)  zajišťování řešení sporů mezi podniky ▌,

c)   provádění správy rádiového spektra nebo rozhodování či, pokud jsou tyto úkoly svěřeny jiným příslušným orgánům, poskytování poradenství ohledně prvků formujících trh a prvků souvisejících s hospodářskou soutěží ▌v rámci vnitrostátních postupů souvisejících s právy na užívání rádiového spektra pro sítě a služby elektronických komunikací,

d)   přispívání k ochraně práv koncových uživatelů v odvětví elektronických komunikací v případné koordinaci s jinými příslušnými orgány;

e)  pečlivé posuzování a sledování otázek formování trhu a hospodářské soutěže z hlediska přístupu k otevřenému internetu;

f)   ▌ posuzování neúměrného zatížení a výpočet čistých nákladů poskytování univerzální služby,

g)  zajišťování přenositelnosti čísel mezi poskytovateli;

h)  výkon každého jiného úkolu, jenž je podle této směrnice vyhrazen vnitrostátním regulačním orgánům.

Členské státy mohou vnitrostátním regulačním orgánům uložit jiné úkoly stanovené touto směrnicí a jinými právními předpisy Unie, zejména úkoly týkající se hospodářské soutěže na trhu nebo vstupu na trh, jako je udělování všeobecného oprávnění, a úkoly související s jakoukoli úlohou svěřenou BEREC. Pokud jsou tyto úkoly týkající se hospodářské soutěže na trhu nebo vstupu na trh uloženy jiným příslušným orgánům, usilují tyto orgány před přijetím rozhodnutí o konzultaci vnitrostátní regulační orgán. Za účelem přispění k plnění úkolů BEREC jsou vnitrostátní regulační orgány oprávněny shromažďovat nezbytné údaje a jiné informace od účastníků trhu.

Členské státy mohou vnitrostátním regulačním orgánům uložit i další úkoly na základě vnitrostátního práva, včetně vnitrostátních právních předpisů provádějících právo Unie.

Při provádění této směrnice do vnitrostátního práva podporují členské státy zejména stabilitu pravomocí vnitrostátních regulačních orgánů, pokud jde o přidělení úkolů vyplývajících z unijního regulačního rámce pro elektronické komunikace pozměněného v roce 2009.

2.  Za účelem podpory regulační spolupráce uzavírají vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány téhož členského státu nebo různých členských států v případě potřeby ▌vzájemné dohody o spolupráci.

3.  Členské státy zveřejní úkoly, které mají plnit vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány, ve snadno přístupné formě, zejména pokud jsou úkoly uloženy několika subjektům. Členské státy popřípadě zajistí, aby ve věcech společného zájmu probíhaly konzultace a uskutečňovala se spolupráce mezi těmito orgány, a mezi těmito orgány a vnitrostátními orgány, kterým je uloženo uplatňování právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže, nebo právních předpisů na ochranu spotřebitele. Jestliže je k řešení takových záležitostí zmocněno více orgánů, zajistí členské státy, aby příslušné úkoly každého orgánu byly zveřejněny ve snadno přístupné formě.

4.  Členské státy oznámí Komisi všechny vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány, kterým byly svěřeny úkoly podle této směrnice, a jejich odpovídající povinnosti, jakož i jejich případné změny.

Článek 6

Nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů a jiných příslušných orgánů

1.  Členské státy zaručí nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů a jiných příslušných orgánů tím, že zajistí, aby byly právně odlišeny a funkčně nezávislé na všech fyzických a právnických osobách, které zajišťují či poskytují sítě, zařízení nebo služby elektronických komunikací. Členské státy, které si ponechají ve svém vlastnictví podniky zajišťující sítě či poskytující nebo služby elektronických komunikací nebo kontrolu nad nimi, zajistí účinné strukturální oddělení regulační funkce od činností spojených s vlastnictvím nebo kontrolou.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány vykonávaly své pravomoci nestranně, transparentně a včas. Členské státy zajistí, aby uvedené orgány měly k provádění svěřených úkolů odpovídající technické, finanční a lidské zdroje.

Článek 7

Jmenování a odvolání členů vnitrostátních regulačních orgánů

1.  Ředitel vnitrostátního regulačního orgánu, či případně členové kolektivního orgánu plnící jeho funkce, nebo jejich zástupci, jsou jmenováni na funkční období nejméně tří let z řad renomovaných osobností s profesními zkušenostmi na základě zásluh, schopností a zkušeností a v návaznosti na otevřené a transparentní výběrové řízení. ▌Členské státy zajistí kontinuitu při rozhodování ▌.

2.  Členské státy zajistí, aby ředitel vnitrostátního regulačního orgánu, či případně členové kolektivního orgánu plnící jeho funkce, nebo jejich zástupci mohli být v průběhu funkčního období odvoláni pouze tehdy, pokud již nesplňují podmínky nezbytné pro výkon svých povinností, jež byly stanoveny vnitrostátními právními předpisy před jejich jmenováním.

3.  Rozhodnutí o odvolání ředitele dotyčného vnitrostátního regulačního orgánu, či případně členů kolektivního orgánu plnícího jeho funkce, se zveřejňuje v okamžiku odvolání. Odvolaný ředitel vnitrostátního regulačního orgánu, případně členové kolektivního orgánu plnící jeho funkce, obdrží odůvodnění rozhodnutí. Není-li odůvodnění zveřejněno, zveřejní se na žádost dané osoby. Členské státy zajistí, aby uvedené rozhodnutí z hlediska skutkových i právních okolností podléhalo soudnímu přezkumu.

Článek 8

Politická nezávislost a odpovědnost vnitrostátních regulačních orgánů

1.  Aniž je dotčen článek 10, jednají vnitrostátní regulační orgány nezávisle a objektivně, a to i při vypracování vnitřních postupů a organizování zaměstnanců, fungují transparentně a odpovědně v souladu s právem Unie a nevyžadují ani nepřijímají pokyny od jiného orgánu v souvislosti s plněním úkolů, jež jsou jim svěřeny podle vnitrostátních právních předpisů provádějících právo Unie. To nebrání dohledu v souladu s vnitrostátním ústavním právem. Pravomoc pozastavit platnost rozhodnutí nebo změnit rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů mají pouze subjekty rozhodující o opravném prostředku zřízené v souladu s článkem 31.

2.  Vnitrostátní regulační orgány každoročně mimo jiné podávají zprávu o trhu elektronických komunikací, o rozhodnutích, která vydají, o svých lidských a finančních zdrojích a jejich přidělování, jakož i o budoucích plánech. Jejich zprávy se zveřejňují.

Článek 9

Regulační způsobilost vnitrostátních regulačních orgánů

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly samostatné roční rozpočty a autonomii při nakládání s přiděleným rozpočtem. Tyto rozpočty se zveřejňují.

2.  Aniž je dotčena povinnost zajistit, aby měly vnitrostátní regulační orgány k provádění svěřených úkolů odpovídající finanční a lidské zdroje, finanční autonomie nebrání dohledu či kontrole v souladu s vnitrostátním ústavním právem. Každá kontrola rozpočtu vnitrostátních regulačních orgánů se provádí transparentně a zveřejňuje se.

3.  Členské státy rovněž zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly odpovídající finanční a lidské zdroje, jež jim umožní aktivně se účastnit a přispívat k činnosti BEREC.

Článek 10

Účast vnitrostátních regulačních orgánů v BEREC

1.  Členské státy zajistí, aby cíle BEREC spočívající v podpoře větší koordinace a soudržnosti v oblasti regulace byly aktivně podporovány příslušnými vnitrostátními regulačními orgány.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány při přijímání svých vlastních rozhodnutí pro své vnitrostátní trhy v nejvyšší míře zohlednily pokyny, stanoviska, doporučení, společné postoje, osvědčené postupy a metodiky přijaté BEREC.

Článek 11

Spolupráce s vnitrostátními orgány

Vnitrostátní regulační orgány, jiné příslušné orgány podle této směrnice a vnitrostátní orgány na ochranu hospodářské soutěže si vzájemně poskytují informace nezbytné pro uplatňování této směrnice. V souvislosti s výměnou informací se uplatňují předpisy Unie v oblasti ochrany údajů a přijímající orgán zajistí stejnou úroveň důvěrnosti jako orgán, který informaci poskytl.

KAPITOLA II

VŠEOBECNÉ OPRÁVNĚNÍ

ODDÍL 1

OBECNÁ ČÁST

Článek 12

Všeobecné oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací

1.  Členské státy zajistí volnost v zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací, které podléhají podmínkám stanoveným v této směrnici. Za tímto účelem nesmějí členské státy bránit podnikům v zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné z důvodů stanovených v čl. 52 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Každé takové omezení volnosti v zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací musí být řádně odůvodněno a oznámeno Komisi.

2.  Zajišťování sítí elektronických komunikací nebo poskytování služeb elektronických komunikací jiných než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech může podléhat pouze všeobecnému oprávnění, aniž jsou dotčeny zvláštní povinnosti uvedené v čl. 13 odst. 2 nebo práva na užívání uvedená v článcích 46 a 94.

3.  Pokud se členský stát domnívá, že požadavek na oznamování je odůvodněný v případě podniků podléhajících všeobecnému oprávnění, může daný stát od těchto podniků požadovat pouze předložení oznámení vnitrostátnímu regulačnímu orgánu nebo jinému příslušnému orgánu. Členský stát nesmí od těchto podniků požadovat získání výslovného rozhodnutí nebo jakéhokoliv jiného správního aktu vydaného takovým orgánem nebo jakýmkoli jiným orgánem před uplatněním práv vyplývajících z všeobecného oprávnění.

Po oznámení ▌, je-li požadováno, může podnik zahájit činnost, v případě potřeby s výhradou ustanovení o právech na užívání podle této směrnice. ▌

4.  Oznámení uvedené v odstavci 3 znamená pouze prohlášení fyzické nebo právnické osoby o úmyslu zahájit zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací učiněné vůči vnitrostátnímu regulačnímu nebo jinému příslušnému orgánu a předložení minimálních informací, které jsou nezbytné k tomu, aby umožnily BEREC a zmíněnému orgánu vést rejstřík nebo seznam poskytovatelů sítí nebo služeb elektronických komunikací. Tyto informace jsou omezeny na:

a)  název poskytovatele;

b)  právní postavení, právní formu a registrační číslo poskytovatele, je-li registrován v obchodním rejstříku nebo jiném podobném veřejném rejstříku v Unii;

c)  zeměpisnou adresu hlavního sídla poskytovatele v Unii, pokud existuje, a případně i jakékoli vedlejší pobočky v některém členském státě;

d)  adresu internetové stránky poskytovatele spojené se zajišťováním sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací, pokud takové stránky existují;

e)  kontaktní osobu a kontaktní údaje;

f)  stručný popis sítí či služeb, jež se zamýšlejí zajišťovat či poskytovat;

g)  dotyčný členský stát a

h)  předpokládaný termín zahájení činnosti.

Členské státy nesmí ukládat žádné dodatečné nebo oddělené požadavky na oznamování.

S cílem sblížit požadavky na oznamování zveřejní BEREC pokyny týkající se vzoru pro oznámení a vede unijní databázi oznámení předaných příslušným orgánům. Za tímto účelem příslušné orgány bez zbytečného odkladu předají BEREC elektronickými prostředky každé obdržené oznámení. Oznámení předložená příslušným orgánům před … [dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost] se BEREC předají do … [tři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost].

Článek 13

Podmínky spojené s všeobecným oprávněním a s právy na užívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů a zvláštní povinnosti

1.  Všeobecné oprávnění pro zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací a práva na užívání rádiového spektra a práva na užívání číslovacích zdrojů mohou podléhat pouze podmínkám uvedeným v příloze I. Tyto podmínky musí být nediskriminační, přiměřené a transparentní. V případě práv na užívání rádiového spektra musí tyto podmínky zajišťovat jeho efektivní a účelné využívání a být v souladu s články 45 a 51 a v případě práv na užívání číslovacích zdrojů musí být v souladu s článkem 94.

2.  Zvláštní povinnosti, které lze uložit podnikům zajišťujícím sítě a poskytujícím služby elektronických komunikací podle čl. 61 odst. 1 a 5 a článků 62, 68 a 83 nebo těm, kteří jsou určeni k poskytování univerzální služby podle této směrnice, se právně oddělí od práv a povinností stanovených všeobecným oprávněním. V zájmu dosažení transparentnosti se kritéria a postupy pro ukládání takových zvláštních povinností jednotlivým podnikům uvádějí ve všeobecném oprávnění.

3.  Všeobecné oprávnění obsahuje pouze podmínky, které jsou zvláštní pro dané odvětví a jsou stanoveny v částech A, B a C přílohy I, a neukládá opakovaně podmínky, které se vztahují na podniky na základě jiných vnitrostátních právních předpisů.

4.  Členské státy neukládají opakovaně podmínky všeobecného oprávnění, pokud udělují právo na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů.

Článek 14

Prohlášení pro usnadnění výkonu práv na instalování zařízení a práv na propojení

Na žádost podniku vydají příslušné orgány do jednoho týdne standardizovaná prohlášení, která v případě potřeby potvrdí, že podnik předložil oznámení podle čl. 12 odst. 3. Uvedená prohlášení podrobně uvedou, za jakých okolností má jakýkoli podnik, který zajišťuje sítě nebo poskytuje služby elektronických komunikací podle všeobecného oprávnění, právo požádat o práva na instalování zařízení, sjednat propojení a získat přístup nebo propojení, aby byl usnadněn výkon těchto práv například na jiných úrovních státní správy nebo vůči jiným podnikům. Taková prohlášení lze popřípadě vydat i jako automatickou odpověď na předložené oznámení uvedené v čl. 12 odst. 3.

ODDÍL 2

PRÁVA A POVINNOSTI TÝKAJÍCÍ SE VŠEOBECNÉHO OPRÁVNĚNÍ

Článek 15

Minimální seznam práv vyplývajících z všeobecného oprávnění

1.  Podniky, na něž se vztahuje všeobecné oprávnění podle článku 12, mají právo:

a)  zajišťovat sítě a poskytovat služby elektronických komunikací;

b)  domáhat se toho, aby jejich žádost o udělení nezbytných práv na instalování zařízení byla posouzena podle článku 43;

c)  využívat rádiové spektrum v souvislosti se sítěmi a službami elektronických komunikací, s výhradou článků 13, 46 a 55;

d)  domáhat se toho, aby jejich žádost o udělení nezbytných práv na užívání čísel byla posouzena podle článku 94.

2.  Jestliže takové podniky zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací veřejnosti, dává jim všeobecné oprávnění právo:

a)  jednat o propojení s ostatními poskytovateli a popřípadě získat přístup k jiným poskytovatelům nebo propojení s jinými poskytovateli veřejných sítí elektronických komunikací a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, které jsou v Unii předmětem všeobecného oprávnění v souladu s touto směrnicí;

b)  dostat příležitost být označeny za podniky poskytující různé prvky univerzální služby nebo pokrytí různých částí území státu podle článku 86 nebo 87.

Článek 16

Správní poplatky

1.  Jakékoli správní poplatky ukládané podnikům zajišťujícím sítě nebo poskytujícím služby elektronických komunikací na základě všeobecného oprávnění nebo kterým bylo uděleno právo na užívání:

a)  souhrnně pokrývají jen ty správní náklady, které vzniknou při řízení, kontrole a prosazování systému všeobecného oprávnění, práv na užívání a zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2, které mohou zahrnovat náklady na mezinárodní spolupráci, harmonizaci a normalizaci, analýzu trhu, sledování plnění a na další kontrolu trhu, jakož i na regulační činnost zahrnující přípravu a prosazování sekundárního práva a správních rozhodnutí, jako jsou rozhodnutí o přístupu a propojení; a

b)  jsou ukládány jednotlivým podnikům objektivním, transparentním a přiměřeným způsobem, který minimalizuje dodatečné správní náklady a související poplatky.

Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat správní poplatky na podniky, jejichž obrat je ▌pod určitou prahovou hodnotou nebo které z hlediska svých činností nedosahují minimálního tržního podílu nebo mají jen velmi omezenou územní působnost.

2.  Pokud vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány ukládají správní poplatky, zveřejní každoročně přehled svých správních nákladů a celkovou částku vybraných poplatků. Dojde-li k rozdílu mezi celkovou částkou poplatků a správními náklady, provedou se odpovídající úpravy.

Článek 17

Oddělené účetnictví a finanční zprávy

1.  Členské státy požadují od podniků zajišťujících veřejné sítě elektronických komunikací nebo poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací, které mají zvláštní nebo výhradní práva na poskytování služeb v jiných odvětvích v tomtéž nebo jiném členském státě, aby:

a)  vedli oddělené účetnictví pro činnosti spojené se zajišťováním sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací v míře, která by byla vyžadována, pokud by tyto činnosti byly prováděny právně nezávislými subjekty, tak aby byly určeny všechny položky nákladů a výnosů se základem pro jejich výpočet a s použitím podrobných metod přiřazování, které jsou spojené s takovými činnostmi, včetně podrobného rozpisu investičního majetku a strukturálních nákladů, nebo

b)  měli strukturálně oddělené činnosti, které jsou spojeny se zajišťováním sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací.

Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat požadavky uvedené v prvním pododstavci na podniky, jejichž roční obrat v činnostech, které jsou spojeny se sítěmi nebo službami elektronických komunikací v Unii, je nižší než 50 milionů EUR.

2.  Pokud podniky zajišťující veřejné sítě elektronických komunikací nebo poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací nepodléhají požadavkům práva společností a nesplňují kritéria stanovená účetními pravidly podle práva Unie pro malé a střední podniky, vypracovávají své finanční zprávy, předkládají je k nezávislému auditu a zveřejňují je. Audit se provádí v souladu s příslušnými pravidly jednotlivých členských států a Unie.

První pododstavec tohoto odstavce se vztahuje i na oddělené účetnictví požadované podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a).

ODDÍL 3

ZMĚNA A ODNĚTÍ

Článek 18

Změna práv a povinností

1.  Členské státy zajistí, aby se mohla práva, podmínky a postupy týkající se všeobecných oprávnění, práv na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů nebo práv na instalování zařízení měnit pouze v objektivně odůvodněných případech a přiměřeným způsobem s tím, že se případně zohlední zvláštní podmínky týkající se převoditelných práv na užívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů.

2.  Kromě případů, kdy jsou navrhovány pouze drobné změny, s nimiž držitel práv nebo všeobecného oprávnění souhlasil, ▌se oznámení o záměru učinit takové změny podává odpovídajícím způsobem. Zainteresovaným stranám, včetně uživatelů a spotřebitelů, je poskytnuta dostatečná doba k vyjádření názorů na navrhované změny. Tato doba činí nejméně čtyři týdny, s výjimkou mimořádných okolností.

Změny se zveřejňují včetně odůvodnění.

Článek 19

Omezení nebo odnětí práv

1.  Aniž je dotčen čl. 30 odst. 5 a 6, členské státy neomezí ani neodejmou práva na instalování zařízení ani práva na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů před uplynutím doby, na kterou byla udělena, s výjimkou odůvodněných případů podle odstavce 2 tohoto článku a případně v souladu s přílohou I a podle příslušných vnitrostátních předpisů týkajících se odškodnění za odejmutí práv. V případě, že stávající práva na užívání rádiového spektra jsou omezena nebo odňata podle odstavce 2,

2.  V souladu s potřebou zajistit účinné a hospodárné využívání rádiového spektra či provádění technických prováděcích opatření přijatých podle rozhodnutí č. 676/2002/ES mohou členské státy umožnit omezení nebo odnětí práv na užívání rádiového spektra, včetně práv uvedených v článku 49 této směrnice, na základě předem stanovených a jasně definovaných postupů, a to v souladu se zásadami proporcionality a nediskriminace. V takových případech mohou být držitelé práv ve vhodných případech a v souladu s právem Unie a s příslušnými vnitrostátními předpisy odpovídajícím způsobem odškodněni.

3.  Změna ve využívání rádiového spektra v důsledku uplatnění čl. 45 odst. 4 nebo 5 sama o sobě odnětí práva na užívání rádiového spektra neospravedlňuje.

4.  Případný záměr omezit nebo odejmout práva na základě všeobecného oprávnění nebo individuální práva na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů bez souhlasu držitele práv podléhá konzultaci ▌zúčastněných stran podle článku 23.

KAPITOLA III

Poskytování informací, mapování a mechanismus konzultací

Článek 20

Žádost o informace určená podnikům

1.  Členské státy zajistí, aby podniky zajišťující sítě a poskytující služby elektronických komunikací, přiřazené prostředky nebo přiřazené služby poskytovali veškeré informace, včetně finančních informací, nezbytné k tomu, aby vnitrostátní regulační orgány, jiné příslušné orgány a BEREC zajistily shodu s ustanoveními této směrnice a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/....(47)(48)nebo s rozhodnutími či stanovisky přijatými na jejich základě. Vnitrostátní regulační orgány a případně i jiné příslušné orgány, je-li to nezbytné k plnění jejich úkolů, jsou zejména oprávněny od těchto podniků vyžadovat, aby poskytly informace týkající se budoucího rozvoje sítí nebo služeb, které by mohly mít dopad na velkoobchodní služby, které zpřístupňují konkurentům, jakož i informace o sítích elektronických komunikací a přiřazených prostředcích, které jsou na místní úrovni rozčleněny a jsou dostatečně podrobné, aby vnitrostátní regulační orgán mohl provádět zeměpisné mapování a určovat oblasti v souladu s článkem 22. ▌

Pokud informace shromážděné v souladu s prvním pododstavcem nepostačují k tomu, aby mohly vnitrostátní regulační orgány, jiné příslušné orgány a BEREC vykonávat své regulační úkoly podle práva Unie, mohou být o tyto informace požádány jiné příslušné podniky působící v odvětví elektronických komunikací nebo odvětvích, jež s odvětvím elektronických komunikací úzce souvisejí.

Od podniků označených jako podniky s významnou tržní silou na velkoobchodních trzích může být rovněž vyžadováno předložení účetních údajů o maloobchodních trzích, jež jsou spojeny s těmito velkoobchodními trhy.

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány mohou požadovat informace od jednotných informačních míst zřízených podle směrnice 2014/61/EU.

Každá žádost o informace musí být přiměřená plnění příslušného úkolu a musí být odůvodněná.

Podniky poskytnou požadované informace neprodleně a dodrží požadované lhůty a požadovanou míru podrobností.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány poskytovaly Komisi, po předložení odůvodněné žádosti, informace, které jsou pro ni nezbytné k plnění úkolů podle Smlouvy o fungování EU. Informace požadované Komisí musí být přiměřené plnění těchto úkolů. Pokud poskytnuté informace odkazují na informace, které byly předtím poskytnuty podniky na žádost uvedeného orgánu, musí být o tom tyto podniky informovány. Komise zpřístupní poskytnuté informace v nezbytném rozsahu jinému takovému orgánu v jiném členském státě, ledaže ji orgán, který informace poskytuje, výslovně a odůvodněně požádá, aby tak nečinila.

S výhradou požadavků uvedených v odstavci 3 zajistí členské státy, aby informace předložené jednomu orgánu mohly být zpřístupněny jinému takovému orgánu v tomtéž nebo jiném členském státě a BEREC na základě odůvodněné žádosti v případě, že je nezbytné umožnit oběma orgánům nebo BEREC, aby mohly plnit své povinnosti podle práva Unie.

3.  Pokud vnitrostátní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán považuje informace shromážděné podle odstavce 1, včetně informací shromážděných v souvislosti se zeměpisným mapováním, za důvěrné podle právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů o obchodním tajemství▌, zajistí Komise, BEREC a jakékoli jiné dotčené orgány zachování takové důvěrnosti. Zachovávání této důvěrnosti nesmí bránit včasné výměně informací mezi příslušným orgánem, Komisí, BEREC a jakýmikoli jinými dotčenými příslušnými orgány pro účely přezkumu a sledování uplatňování této směrnice a dohledu nad ním.

4.  Členské státy zajistí, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy o veřejném přístupu k informacím a při dodržení právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů o obchodním tajemství a ochraně osobních údajů vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány zveřejňovaly informace, které přispívají k otevřenému a konkurenčnímu trhu.

5.  Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány zveřejní podmínky veřejného přístupu k informacím uvedeného v odstavci 4, včetně postupů pro získání takového přístupu.

Článek 21

Požadované informace ve vztahu k všeobecnému oprávnění, právům na užívání a zvláštním povinnostem

1.  Aniž jsou dotčeny jakékoli informace požadované podle článku 20 a povinnosti poskytovat informace a podávat zprávy podle vnitrostátních právních předpisů jiných než těch, které se týkají všeobecného oprávnění, mohou vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány od podniků požadovat poskytování informací ▌ve vztahu k všeobecnému oprávnění, právům na užívání nebo zvláštním povinnostem uvedeným v čl. 13 odst. 2, které jsou přiměřené a objektivně odůvodněné, zejména pro účely:

a)  systematicky nebo případ od případu prováděného ověřování plnění podmínky 1 části A, podmínek 2 a 6 části D a podmínek 2 a 7 části E přílohy I a plnění povinností uvedených v čl. 13 odst. 2;

b)  případ od případu prováděného ověřování plnění podmínek uvedených v příloze I při obdržení stížnosti nebo pokud má příslušný orgán jiné důvody domnívat se, že podmínka není splněna, nebo v případě šetření příslušného orgánu z vlastního podnětu;

c)  předkládání žádostí o udělení práv na užívání a posuzování těchto žádostí;

d)  zveřejňování srovnávacích přehledů kvality a ceny služeb ve prospěch spotřebitelů;

e)  sestavování a vypracovávání přesně stanovených statistik, zpráv či studií;

f)  provádění analýz trhu pro účely této směrnice, včetně údajů o navazujících nebo maloobchodních trzích přidružených k trhům, které jsou předmětem analýzy trhu, nebo s nimi souvisejících;

g)  zabezpečení efektivního využívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů a jejich účelnou správu;

h)  posuzování budoucího rozvoje sítí a služeb, jenž by mohl mít dopad na velkoobchodní služby poskytované konkurentům, na územní pokrytí, na připojení dostupné koncovým uživatelům nebo na určování oblastí ▌ podle článku 22;

i)  provádění zeměpisných mapování;

j)  odpovědi na odůvodněné žádosti BEREC o informace.

Informace uvedené v prvním pododstavci v písmenech a), b) a d) až j) nesmějí být požadovány před vstupem na trh, ani nesmějí být požadovány jako podmínka pro vstup na trh.

BEREC může vypracovat vzory žádostí o informace, je-li to potřebné pro usnadnění konsolidované prezentace a analýzy získaných informací.

2.  Pokud jde o práva na užívání rádiového spektra, týkají se informace uvedené v odstavci 1 především účinného a efektivního využívání rádiového spektra, jakož i na dodržování jakýchkoli povinností týkajících se pokrytí a kvality služby spojených s právy na užívání rádiového spektra a jejich ověřování.

3.  Pokud vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány požadují od podniků poskytování informací uvedených v odstavci 1, informují je o konkrétním účelu, ke kterému budou informace použity.

4.  Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány nepodávají opakovaně žádosti o informace, které již podalo BEREC podle článku 40 nařízení (EU) 2018/...(49), pokud BEREC obdržené informace těmto orgánům zpřístupnilo.

Článek 22

Zeměpisná mapování budování sítí

1.  Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány provedou zeměpisné mapování dosahu sítí elektronických komunikací umožňujících poskytování širokopásmového připojení (dále jen „širokopásmové sítě“) do … [pět let ode dne vstupu této směrnice v platnost] a poté jej alespoň každé tři roky aktualizují.

Zeměpisné mapování sestává z mapování stávajícího zeměpisného dosahu širokopásmových sítí na jejich území nutného pro plnění úkolů vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů podle této směrnice a pro provádění průzkumů požadovaných pro uplatňování pravidel státní podpory ▌.

Zeměpisné mapování může rovněž zahrnovat prognózu na období stanovené příslušným orgánem týkající se dosahu širokopásmových sítí včetně sítí s velmi vysokou kapacitou na jejich území.

Tato prognóza obsahuje veškeré příslušné informace, včetně informací o zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou a o významných modernizacích či rozšířeních ▌ sítí na rychlost stahování alespoň 100 Mb/s, které plánují jakékoli podniky či veřejné orgány. Za tímto účelem požadují vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány od podniků a veřejných orgánů, aby jim poskytovaly tyto informace v míře, v níž jsou dostupné a lze je poskytovat s přiměřeným úsilím.

Pokud jde o úkoly konkrétně přidělené touto směrnicí vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, rozhodne tento orgán, do jaké míry je vhodné spoléhat se zcela nebo zčásti na informace shromážděné v souvislosti s uvedenou prognózou

Pokud zeměpisné mapování neprovádí vnitrostátní regulační orgán, provede se ve spolupráci s ním v rozsahu, v jakém to může být relevantní pro plnění jeho úkolů.

Informace shromážděné v rámci zeměpisného mapování musí obsahovat podrobnosti odpovídající místní úrovni a zahrnovat dostatečné informace o kvalitě služby a jejích parametrech a je s nimi nakládáno v souladu s čl. 20 odst. 3.

2.  Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány mohou určit ▌oblast s jasnými územními hranicemi, pro niž je na základě informací shromážděných podle odstavce 1 a na základě jakékoli prognózy vypracované podle téhož odstavce určeno, že po dobu trvání příslušné prognózy ▌žádný podnik ani veřejný orgán nezavedl ani neplánuje zavést síť s velmi vysokou kapacitou, ani neplánuje významně modernizovat či rozšířit svoji síť na výkonnost o rychlosti stahování alespoň 100 Mb/s ▌. Určené oblasti ▌vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány zveřejní.

3.  V určené oblasti ▌mohou příslušné orgány vyzvat podniky a veřejné orgány, aby učinily prohlášení o svých záměrech budování sítí s velmi vysokou kapacitou během doby trvání příslušné prognózy. Pokud na základě této výzvy některý podnik nebo veřejný orgán takový záměr oznámí, příslušný orgán může požádat ostatní podniky a veřejné orgány, aby učinily prohlášení o svých záměrech budovat v určené oblasti sítě s velmi vysokou kapacitou nebo významně modernizovat či rozšířit své sítě na výkonnost o rychlosti stahování alespoň 100 Mb/s. Příslušný orgán upřesní, jaké informace musí být v těchto podáních uvedeny, aby se zajistila úroveň podrobností, jež je přinejmenším obdobná zvažované úrovni z každé prognózy podle odstavce 1. Na základě informací shromážděných podle odstavce 1 rovněž daný orgán informuje každý podnik nebo veřejný orgán, který o dané budování projeví zájem, zda určená oblast ▌je či pravděpodobně bude pokryta sítí nové generace nabízející rychlosti stahování nižší než 100 Mb/s.

4.  Opatření podle odstavce 3 se přijímají účinným, objektivním, transparentním a nediskriminačním postupem, ze kterého není ▌žádný podnik předem vyloučen. ▌

5.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány a místní, regionální a celostátní orgány odpovědné za přidělování veřejných prostředků na budování sítí elektronických komunikací, za navrhování vnitrostátních plánů na širokopásmové připojení, za vymezení povinností týkajících se pokrytí spojených s právy na užívání rádiového spektra a za ověřování dostupnosti služeb spadajících do povinnosti univerzální služby na jejich území zohlednily výsledky zeměpisného mapování a všech určených oblastí ▌v souladu s odstavci 1, 2 a 3.

Členské státy zajistí, aby orgány, které zeměpisné mapování provádějí, poskytly uvedené výsledky s výhradou, že přijímající orgán zajistí stejnou úroveň důvěrnosti a ochrany obchodního tajemství jako orgán, který informaci poskytl, a informují strany, jež dané informace poskytly. Uvedené výsledky jsou na požádání a za stejných podmínek rovněž zpřístupněny BEREC a Komisi.

6.  Pokud nejsou relevantní informace dostupné na trhu, příslušné orgány zajistí, aby údaje ze zeměpisných mapování, které nepodléhají obchodnímu tajemství, byly přímo dostupné v souladu se směrnicí 2003/98/ES, aby bylo možné je opakovaně použít. Uvedené orgány rovněž zpřístupní informační nástroje, které umožní koncovým uživatelům ▌určit dostupnost připojení v různých oblastech, a to v té míře, v jaké to koncovým uživatelům pomůže při výběru operátora nebo poskytovatele služeb, pokud takové nástroje nejsou na trhu dostupné.

7.  S cílem přispět k jednotnému uplatňování zeměpisných mapování a prognóz vydá BEREC, po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí a příslušnými vnitrostátními orgány, do … [18 měsíců po vstupu této směrnice v platnost] pokyny, jež by měly vnitrostátním regulačním nebo jiným příslušným orgánům pomoci s jednotným plněním jejich povinností podle tohoto článku.

Článek 23

Mechanismus konzultací a transparentnosti

1.  S výjimkou případů, na které se vztahují články 26 nebo 27 nebo čl. 32 odst. 10, zajistí členské státy, aby v případě, že mají vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány v úmyslu přijmout opatření podle této směrnice, nebo v případě že mají v úmyslu stanovit omezení v souladu s čl. 45 odst. 4 a 5, která mají výrazný dopad na relevantní trh, byla zainteresovaným stranám poskytnuta příležitost vznést k návrhu opatření v přiměřené lhůtě připomínky, a to s ohledem na složitost problematiky a v každém případě - s výjimkou mimořádných okolností - ve lhůtě, která není kratší než 30 dnů.

2.  Pro účely článku 35 informují příslušné orgány RSPG v okamžiku zveřejnění o jakémkoli návrhu opatření, který spadá do oblasti působnosti srovnávacího výběrového řízení nebo výběrového řízení na základě soutěže podle čl. 55 odst. 2 a souvisí s využitím rádiového spektra, pro něž byly stanoveny harmonizované podmínky technickými prováděcími opatřeními v souladu s rozhodnutím č. 676/2002/ES s cílem umožnit jeho použití pro bezdrátové sítě a služby elektronických komunikací umožňujících širokopásmové připojení (dále jen „bezdrátové širokopásmové sítě a služby“.

3.  Vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány zveřejní vnitrostátní pravidla pro konzultační postupy.

Členské státy zajistí zřízení jednotného informačního místa, jehož prostřednictvím lze vstoupit do všech probíhajících konzultací.

4.  Výsledky konzultačního postupu se veřejně zpřístupní, s výjimkou případů důvěrných informací podle unijních a vnitrostátních pravidel týkajících se obchodních tajemství.

Článek 24

Konzultace se zainteresovanými stranami

1.  Členské státy ve vhodných případech zajistí, aby příslušné orgány v případné koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány zohledňovaly názory koncových uživatelů, zejména spotřebitelů a koncových uživatelů se zdravotním postižením, výrobců a podniků, které zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací, v záležitostech týkajících se všech práv koncových uživatelů a spotřebitelů ohledně veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, včetně rovnocenného přístupu a možností volby pro koncové uživatele se zdravotním postižením, zejména pokud tyto služby mají výrazný dopad na trh.

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány v případné koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány vytvořily konzultační mechanismus přístupný koncovým uživatelům se zdravotním postižením, který zajistí, že při jejich rozhodování o otázkách týkajících se práv koncových uživatelů a spotřebitelů v souvislosti se službami elektronických komunikací budou náležitě zohledněny zájmy spotřebitelů v oblasti elektronických komunikací.

2.  Zainteresované strany mohou podle pokynů vydaných příslušnými orgány v případné v koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány vytvářet mechanismy zahrnující spotřebitele, skupiny uživatelů a poskytovatele služeb, aby zlepšily obecnou kvalitu poskytování služeb, mimo jiné vyvíjením a sledováním kodexů chování a provozních norem.

3.  Aniž jsou dotčena vnitrostátní pravidla, jež jsou v souladu s právními předpisy Unie prosazujícími cíle kulturní a mediální politiky, jako například kulturní a jazyková rozmanitost a pluralita médií, příslušné orgány v případné koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány ▌ mohou podporovat spolupráci mezi podniky zajišťujícími sítě nebo poskytujícími služby elektronických komunikací a odvětvími, jež mají zájem na podpoře zákonného obsahu v sítích a službách elektronických komunikací. Tato spolupráce může rovněž zahrnovat koordinaci informací ve veřejném zájmu poskytnutých podle čl. 103 odst. 4.

Článek 25

Mimosoudní řešení sporů

1.  Členské státy zajistí, aby byl vnitrostátní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán, který je odpovědný za uplatňování článků 102 až 107 a článku 115 této směrnice, nebo alespoň jeden nezávislý subjekt s prokázanými odbornými znalostmi v oblasti uplatňování těchto článků, uveden na seznamu jako subjekt alternativního řešení sporů v souladu s čl. 20 odst. 2 směrnice 2013/11/EU s cílem řešit spory mezi poskytovateli a spotřebiteli, které vyplynou z této směrnice a které se týkají plnění smluv. Členské státy mohou přístup k postupům alternativního řešení sporů zajišťovaným tímto orgánem či subjektem rozšířit na ▌jiné koncové uživatele, než jsou spotřebitelé, zejména na mikropodniky a malé podniky.

2.  Aniž je dotčena směrnice 2013/11/EU, pokud se takové spory týkají účastníků sporů v různých členských státech, koordinují členské státy své úsilí s cílem vyřešit spor.

Článek 26

Řešení sporů mezi podniky

1.  V případě sporu, který vznikl v souvislosti se stávajícími povinnostmi podle této směrnice mezi poskytovateli sítí nebo služeb elektronických komunikací v členském státě nebo mezi těmito podniky a jinými podniky v členském státě, v jejichž prospěch existuje povinnost přístupu nebo propojení, nebo mezi poskytovateli sítí nebo služeb elektronických komunikací v členském státě a poskytovateli přiřazených prostředků, vydá dotyčný vnitrostátní regulační orgán na žádost kterékoli strany, a aniž je dotčen odstavec 2, závazné rozhodnutí řešící spor v nejkratším možném termínu na základě jasných a účinných postupů, nejpozději však - s výjimkou mimořádných okolností - do čtyř měsíců. Dotčený členský stát požaduje po všech stranách, aby plně spolupracovaly s vnitrostátním regulačním orgánem.

2.  Členské státy mohou stanovit, že vnitrostátní regulační orgány odmítnou řešení sporu v případě, že existují jiné mechanismy, včetně mediace, které by lépe přispěly ke včasnému vyřešení sporu v souladu s cíli stanovenými v článku 3. Vnitrostátní regulační orgán o tom strany neprodleně informuje. Pokud se spor do čtyř měsíců nevyřeší a pokud nebyl předán soudu tou stranou, která usiluje o nápravu, vydá vnitrostátní regulační orgán na žádost kterékoli strany závazné rozhodnutí s cílem vyřešit spor v nejkratším možném termínu, nejpozději však do čtyř měsíců.

3.  Při řešení sporu přijme vnitrostátní regulační orgán rozhodnutí směřující k dosažení cílů stanovených v článku 3. Jakékoli povinnosti, které uloží vnitrostátní regulační orgán podnikům při řešení sporu, musí být v souladu s touto směrnicí.

4.  Rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu se zpřístupní veřejnosti, a to s přihlédnutím k požadavkům na zachování obchodního tajemství. Vnitrostátní regulační orgán poskytne dotčeným stranám úplné odůvodnění rozhodnutí.

5.  Postup uvedený v odstavcích 1, 3 a 4 nebrání žádné straně zahájit v dané věci soudní řízení.

Článek 27

Řešení přeshraničních sporů

1.  V případě sporu v oblasti působnosti této směrnice mezi podniky z různých členských států se použijí odstavce 2, 3 a 4 tohoto článku. Uvedená ustanovení se nepoužijí na spory, které se týkají koordinace rádiového spektra podle článku 28.

2.  Každá strana může předložit spor příslušnému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu nebo příslušným vnitrostátním regulačním orgánům. Má-li spor vliv na obchod mezi členskými státy, příslušný vnitrostátní regulační orgán nebo vnitrostátní regulační orgány oznámí spor BEREC tak, aby byl spor uceleně vyřešen ▌v souladu s cíli uvedenými v článku 3.

3.  Pokud bylo takové oznámení učiněno, BEREC vydá stanovisko, v němž vyzve dotčený vnitrostátní regulační orgán nebo dotčené vnitrostátní regulační orgány, aby podnikly konkrétní kroky k řešení sporu nebo se zdržely jednání, a to v nejkratším možném termínu, nejpozději však - s výjimkou mimořádných okolností - do čtyř měsíců.

4.  Předtím, než podniknou jakékoli kroky k řešení sporu, vyčkají příslušný vnitrostátní regulační orgán nebo příslušné vnitrostátní regulační orgány stanoviska BEREC. Jestliže za účelem zajištění hospodářské soutěže nebo ochrany zájmů koncových uživatelů existuje za mimořádných okolností naléhavá potřeba jednat, může jakýkoli příslušný vnitrostátní regulační orgán na žádost zúčastněných stran nebo z vlastní iniciativy přijmout předběžná opatření.

5.  Všechny povinnosti, které vnitrostátní regulační orgán uloží podniku v rámci řešení sporu, musí být v souladu s touto směrnicí, v nejvyšší míře zohledňovat stanovisko vydané BEREC a musí být přijaty do jednoho měsíce od vydání tohoto stanoviska.

6.  Postup uvedený v odstavci 2 nebrání žádné straně zahájit v dané věci soudní řízení.

Článek 28

Koordinace rádiového spektra mezi členskými státy

1.  Členské státy a jejich příslušné orgány zajistí, aby bylo využívání rádiového spektra na jejich území spravováno tak, aby žádnému jinému členskému státu nebylo, především z důvodu přeshraničního škodlivého rušení mezi členskými státy, bráněno v tom, aby na svém území umožnil využívání harmonizovaného rádiového spektra v souladu s právem Unie.

Členské státy za tímto účelem přijmou veškerá nezbytná opatření, aniž jsou dotčeny jejich povinnosti podle mezinárodního práva a příslušných mezinárodních dohod, například Radiokomunikačního řádu ITU a regionálních dohod ITU o rádiovém vysílání.

2.  Členské státy mezi sebou a případně i prostřednictvím RSPG ▌ spolupracují při přeshraniční koordinaci využívání rádiového spektra za účelem:

a)  zajištění souladu s odstavcem 1;

b)  řešení případného problému či sporu v souvislosti s přeshraniční koordinací či přeshraničním škodlivým rušením mezi členskými státy, jakož i se třetími zeměmi, které členským státům brání ve využívání harmonizovaného rádiového spektra na svém území.

3.  Každý dotčený členský stát ▌může s cílem zajistit dodržování odstavce 1 požádat RSPG, aby v zájmu vyřešení jakéhokoli problému nebo sporu v souvislosti s přeshraniční koordinací nebo přeshraničním škodlivým rušením využila svého systému poradenství. RSPG může ve vhodných případech vydat stanovisko s návrhem koordinovaného řešení takového problému nebo sporu.

4.  Pokud opatření uvedená v odstavcích 2 a 3 daný problém nebo spor nevyřešila, může Komise na žádost kteréhokoli dotčeného členského státu ▌přijímat formou prováděcího aktu určeného členským státům dotčeným nevyřešenou otázkou škodlivého rušení rozhodnutí k vyřešení přeshraničního škodlivého rušení mezi dvěma či více členskými státy, které jim brání ve využívání harmonizovaného rádiového spektra na jejich území, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední každé stanovisko RSPG doporučující koordinované řešení podle odstavce 3.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 118 odst. 4.

5.  Unie poskytne na žádost kteréhokoli dotčeného členského státu právní, politickou a technickou podporu při řešení potíží s koordinací rádiového spektra se zeměmi sousedícími s Unií, včetně kandidátských a přistupujících zemí, a to tak, aby dotčené členské státy mohly dostát svým závazkům podle práva Unie. Při poskytování takové pomoci podporuje Unie provádění politik Unie.

HLAVA III

PROVÁDĚNÍ

Článek 29

Sankce

1.  Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí, v nezbytných případech včetně pokut a předem stanovených nebo periodických sankcí jiné než trestněprávní povahy, za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice nebo jakéhokoli ▌ závazného rozhodnutí přijatého Komisí, vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány jsou oprávněny tyto sankce ukládat v mezích vnitrostátního ▌práva. Stanovené sankce musí být vhodné, účinné, přiměřené a odrazující. ▌

2.  V souvislosti s postupem uvedeným v čl. 22 odst. 3 stanoví členské státy sankce pouze v případě, že podnik nebo veřejný orgán vědomě nebo z důvodu hrubé nedbalosti poskytne zavádějící, chybné nebo neúplné informace.

Při stanovování výše pokut nebo periodických sankcí uložených podniku nebo veřejnému orgánu za to, že vědomě nebo z důvodu hrubé nedbalosti poskytly v souvislosti s postupem uvedeným v čl. 22 odst. 3 zavádějící, chybné nebo neúplné informace, se zohlední mimo jiné skutečnost, zda jednání podniku nebo veřejného orgánu mělo nepříznivý dopad na hospodářskou soutěž a zejména zda v rozporu s původně poskytnutou informací nebo jakoukoli její aktualizací daný podnik nebo veřejný orgán vybudoval, rozšířil nebo modernizoval síť nebo naopak síť nevybudoval a tuto změnu plánu objektivně nezdůvodnil.

Článek 30

Plnění podmínek všeobecného oprávnění nebo podmínek práv na užívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů a dodržování zvláštních povinností.

1.  Členské státy zajistí, aby jejich dotčené příslušné orgány sledovaly plnění podmínek všeobecného oprávnění nebo práv na užívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů, zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2, jakož i povinnosti využívat rádiového spektra účinně a efektivně v souladu s článkem 4, čl. 45 odst. 1 a článkem 47, a na toto dodržování dohlížely.

Příslušné orgány mají pravomoc požadovat od podniků, na které se vztahuje všeobecné oprávnění nebo které mají práva na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů, aby v souladu s článkem 21 poskytly veškeré informace nutné pro ověření plnění podmínek všeobecného oprávnění, podmínek práv na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů, nebo zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2 nebo článku 47.

2.  Pokud ▌příslušný orgán zjistí, že podnik jednu nebo více podmínek všeobecného oprávnění nebo práv na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů nebo zvláštní povinnosti uvedené v čl. 13 odst. 2 neplní, oznámí tato zjištění danému podniku a poskytne mu možnost vyjádřit se v přiměřené lhůtě.

3.  Příslušný orgán musí mít pravomoc vyžadovat, aby podnik porušování podmínek uvedené v odstavci 2 buď okamžitě, nebo v rámci přiměřené časové lhůty ukončil, a přijme vhodná a přiměřená opatření, aby plnění stanovených podmínek zajistil.

V tomto ohledu členské státy zmocní příslušné orgány k tomu, aby ukládaly:

a)  ve vhodných případech odrazující finanční sankce, které mohou zahrnovat periodické sankce se zpětným účinkem; a

b)  příkazy k ukončení nebo odložení poskytování služby nebo balíčku služeb, který by ▌vedl k značnému narušení hospodářské soutěže, do dosažení souladu s přístupovými povinnostmi uloženými na základě analýzy trhu podle článku 67.

Příslušné orgány sdělí opatření a jejich odůvodnění dotyčnému podniku neprodleně a stanoví přiměřenou lhůtu, v níž má podnik opatření splnit.

4.  Bez ohledu na odstavce 2 a 3 tohoto článku členské státy zmocní příslušný orgán k tomu, aby ve vhodných případech ukládal podnikům finanční sankce za neposkytnutí informací v souladu s povinnostmi uloženými podle čl. 21 odst. 1 prvního podstavce písm. a) nebo b) a článku 69 v přiměřené lhůtě, kterou stanovil ▌příslušný orgán.

5.  V případě závažného porušení nebo opakovaných porušení podmínek všeobecného oprávnění, práv na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů nebo zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2 nebo čl. 47 odst. 1 nebo 2, ve kterých opatření přijatá za účelem dosažení jejich plnění, jak jsou uvedena v odstavci 3 tohoto článku, nejsou úspěšná, členské státy zmocní vnitrostátní regulační orgány, aby zabránily podniku v dalším zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací nebo aby pozastavily či odejmuly daná práva na užívání. Členské státy zmocní příslušný orgán k tomu, aby ukládal účinné, přiměřené a odrazující sankce. Tyto sankce lze uložit za dobu, po kterou porušení podmínek trvalo, i v případě, že toto porušení bylo následně napraveno.

6.  Bez ohledu na odstavce 2, 3 a 5 tohoto článku může příslušný orgán přijmout naléhavá předběžná opatření k nápravě situace před přijetím konečného rozhodnutí, pokud má důkaz o porušení podmínek všeobecného oprávnění nebo podmínek práv na užívání rádiového spektra nebo číslovacích zdrojů nebo zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2 nebo čl. 47 odst. 1 a 2, které představuje bezprostřední a vážné ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo ochrany zdraví nebo způsobí vážné hospodářské nebo provozní problémy ostatním poskytovatelům nebo uživatelům sítí nebo služeb elektronických komunikací nebo dalším uživatelům rádiového spektra. Příslušný orgán poskytne dotčenému podniku přiměřenou možnost vyjádřit se a navrhnout nápravu. Příslušný orgán může předběžná opatření, jež budou platná po dobu nejdéle tří měsíců, případně potvrdit, pokud však nebyly ukončeny postupy pro vymáhání plnění podmínek, mohou být prodloužena až o další tři měsíce.

7.  Podniky mají právo podat opravný prostředek proti opatřením přijatým podle tohoto článku v souladu s postupem uvedeným v článku 31.

Článek 31

Právo na opravný prostředek

1.  Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly účinné mechanismy, v jejichž rámci má každý uživatel nebo podnik zajišťující sítě ▌nebo poskytující služby elektronických komunikací či přiřazené prostředky, který je dotčen rozhodnutím příslušného orgánu, právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí k subjektu rozhodujícímu o opravném prostředku, který je ▌nezávislý na zúčastněných stranách a je chráněn před vnějšími zásahy nebo politickým tlakem, jež by mohly ohrozit jeho nezávislé posuzování záležitostí, které mu jsou předkládány. Tento subjekt, kterým může být soud, musí mít příslušné odborné znalosti potřebné pro řádný výkon svých funkcí. Členské státy zajistí, aby skutková podstata případu byla řádně posouzena.

Pokud v souladu s vnitrostátními právními předpisy nejsou povolena předběžná opatření, do rozhodnutí o tomto opravném prostředku zůstává v platnosti rozhodnutí příslušného orgánu.

2.  Pokud subjekt rozhodující o opravném prostředku uvedený v odstavci 1 nemá charakter soudu, odůvodní vždy své rozhodnutí písemně. Navíc v takovém případě podléhá jeho rozhodnutí soudnímu přezkumu ve smyslu článku 267 Smlouvy o fungování EU.

Členské státy zajistí účinnost mechanismu pro opravné prostředky.

3.  Členské státy shromažďují informace o hlavním předmětu opravných prostředků, počtu žádostí o opravný prostředek, délce řízení o opravném prostředku a o počtu rozhodnutí, kterými se povolují předběžná opatření. Členské státy tyto informace, jakož i rozhodnutí nebo rozsudky poskytnou na odůvodněnou žádost Komisi a BEREC.

HLAVA IV

POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE VNITŘNÍHO TRHU

KAPITOLA I

Článek 32

Upevnění vnitřního trhu elektronických komunikací

1.  Při plnění svých úkolů podle této směrnice vnitrostátní regulační orgány v nejvyšší míře zohlední cíle stanovené v článku 3.

2.  Vnitrostátní regulační orgány přispívají k rozvoji vnitřního trhu tím, že spolupracují mezi sebou navzájem, s Komisí a s BEREC transparentním způsobem tak, aby zajistily jednotné uplatňování této směrnice ve všech členských státech. Za tímto účelem spolupracují zejména s Komisí a s BEREC na hledání těch typů nástrojů a nápravných opatření, které jsou nejvhodnější pro zvládání konkrétních situací na trhu.

3.  Nestanoví-li doporučení nebo pokyny přijaté podle článku 34 jinak a pokud již v nezbytných případech proběhla veřejná konzultace podle článku 23, vnitrostátní regulační orgán, který má v úmyslu přijmout opatření, jež:

a)  spadá do oblasti působnosti článků 61, 64, 67, 68 nebo 83; a

b)  které by mělo vliv na obchod mezi členskými státy,

zveřejní návrh opatření a sdělí jej současně Komisi, BEREC a vnitrostátním regulačním orgánům v ostatních členských státech spolu s odůvodněním v souladu s čl. 20 odst. 3 ▌. Vnitrostátní regulační orgány, BEREC a Komise mohou k navrženému opatření vznést do jednoho měsíce své připomínky. Tuto jednoměsíční lhůtu nelze prodloužit.

4.  Navržené opatření uvedené v odstavci 3 tohoto článku se nepřijme po dobu dalších dvou měsíců, pokud je cílem daného opatření:

a)  vymezit relevantní trh, který se liší od trhů, které jsou vymezeny v doporučení uvedeném v čl. 64 odst. 1; nebo

b)  označit podnik za podnik mající buď samostatně nebo společně s jinými významnou tržní sílu podle čl. 67 odst. 3 nebo 4;

a pokud by toto opatření mělo dopad na obchod mezi členskými státy a Komise sdělila vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, že soudí, že návrh opatření by vytvořil překážku pro vnitřní trh, nebo má-li Komise vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti s právem Unie, a zejména s cíli uvedenými v článku 3. Tuto dvouměsíční lhůtu nelze prodloužit. V takovém případě Komise informuje BEREC a vnitrostátní regulační orgány o svých výhradách a tyto výhrady současně zveřejní.

5.  BEREC vydá stanovisko k výhradám Komise uvedeným v odstavci 4, v němž uvede, zda se domnívá, že by navržené opatření mělo být ponecháno v platnosti, změněno nebo vzato zpět, a případně učiní v tomto ohledu konkrétní návrhy.

6.  Ve dvouměsíční lhůtě uvedené v odstavci 4 může Komise buď:

a)  přijmout rozhodnutí, kterým se požaduje, aby dotčený vnitrostátní regulační orgán návrh opatření vzal zpět, nebo

b)  přijmout rozhodnutí o stažení výhrad uvedených v odstavci 4.

Před přijetím rozhodnutí zohlední Komise v nejvyšší míře stanovisko BEREC.

K rozhodnutí uvedenému v prvním pododstavci písm.a) se připojí podrobná a objektivní analýza, v níž Komise uvede důvody pro svůj názor, že by navržené opatření nemělo být přijato, a připojí konkrétní návrhy na jeho změnu.

7.  Požaduje-li Komise ve svém rozhodnutí podle odst. 6 prvního pododstavce písm. a) tohoto článku, aby vnitrostátní regulační orgán navržené opatření vzal zpět, vnitrostátní regulační orgán navržené opatření pozmění nebo vezme zpět do šesti měsíců ode dne rozhodnutí Komise. Pokud je navržené opatření pozměněno, vnitrostátní regulační orgán uspořádá veřejnou konzultaci v souladu s článkem 23 a pozměněný návrh opatření oznámí Komisi v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

8.  Dotyčný vnitrostátní regulační orgán v nejvyšší možné míře zohlední připomínky ostatních vnitrostátních regulačních orgánů, BEREC a Komise a s výjimkou případů podle odstavce 4 a odst. 6 písm. a) může výsledné navržené opatření přijmout, přičemž je sdělí Komisi.

9.  Vnitrostátní regulační orgán sdělí Komisi a BEREC všechna přijatá konečná opatření, která spadají pod odst. 3 písm. a) a b).

10.  Jestliže se vnitrostátní regulační orgán domnívá, že za účelem zajištění hospodářské soutěže a ochrany zájmů uživatelů existuje naléhavá potřeba jednat odchylně od postupu stanoveného v odstavcích 3 a 4, může za výjimečných okolností ihned přijmout přiměřená předběžná opatření. Tato opatření neprodleně sdělí s plným odůvodněním Komisi, ostatním vnitrostátním regulačním orgánům a BEREC. Rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu učinit taková opatření trvalými nebo prodloužit dobu jejich použitelnosti podléhá odstavcům 3 a 4.

11.  Vnitrostátní regulační orgán může vzít navržené opatření kdykoli zpět.

Článek 33

Postup jednotného uplatňování nápravných opatření

1.  Pokud má zamýšlené opatření podle čl. 32 odst. 3 za cíl uložit podniku povinnost podle článků 61 nebo 67 ve spojení s ▌články 69 až 76 a článkem 83 nebo takovou povinnost změnit či zrušit, může Komise v jednoměsíční lhůtě uvedené v čl. 32 odst. 3 oznámit dotčenému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu a BEREC důvody, proč se domnívá, že by navrhované opatření vytvořilo překážku pro vnitřní trh, nebo proč má vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti s právem Unie. V takovém případě nebude návrh opatření přijat po další tři měsíce následující po oznámení Komise.

Pokud k tomuto oznámení nedojde, může dotčený vnitrostátní regulační orgán tento návrh opatření přijmout, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední veškeré připomínky Komise, BEREC nebo ostatních vnitrostátních regulačních orgánů.

2.  V tříměsíční lhůtě uvedené v odstavci 1 tohoto článku Komise, BEREC a dotčený vnitrostátní regulační orgán úzce spolupracují s cílem stanovit nejvhodnější a nejúčinnější opatření s ohledem na cíle stanovené v článku 3, přičemž náležitě zohlední názory účastníků trhu a potřebu zajistit vytvoření jednotné regulační praxe.

3.  Do šesti týdnů od začátku tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 1 vydá BEREC ▌stanovisko k oznámení Komise zmíněnému v odstavci 1, v němž uvede, zda se domnívá, že by navržené opatření mělo být změněno nebo vzato zpět, a případně učiní v tomto ohledu konkrétní návrhy. Toto stanovisko musí obsahovat odůvodnění a zveřejní se.

4.  Pokud ve svém stanovisku BEREC sdílí vážné obavy Komise, bude úzce spolupracovat s dotčeným vnitrostátním regulačním orgánem s cílem nalézt nejvhodnější a nejúčinnější opatření. Před uplynutím tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 1 může vnitrostátní regulační orgán buď:

a)  změnit nebo vzít zpět svůj návrh opatření, přičemž v nejvyšší míře zohlední oznámení Komise uvedené v odstavci 1 a stanovisko BEREC; nebo

b)  ponechat návrh opatření beze změny.

5.  Komise může do jednoho měsíce od uplynutí tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 1 a poté, co v nejvyšší míře zohlední případné stanovisko BEREC:

a)  vydat doporučení, v němž požaduje, aby dotčený vnitrostátní regulační orgán změnil nebo vzal zpět návrh opatření, včetně příslušných konkrétních návrhů a s uvedením důvodů tohoto doporučení, zejména tehdy, pokud BEREC nesdílí vážné obavy Komise;

b)  přijmout rozhodnutí o stažení svých výhrad učiněných v souladu s odstavcem 1; nebo

c)  v případě návrhů opatření podle čl. 61 odst. 3 druhého pododstavce nebo čl. 76 odst. 2 přijmout rozhodnutí, kterým se požaduje, aby dotčený vnitrostátní regulační orgán návrh opatření vzal zpět, pokud BEREC sdílí vážné obavy Komise, přičemž k rozhodnutí připojí podrobnou a objektivní analýzu, proč má Komise za to, že by navržené opatření nemělo být přijato, a konkrétní návrhy na změnu navrženého opatření, a to s výhradou postupu podle čl. 32 odst. 7, který se použije obdobně.

6.  Do jednoho měsíce ode dne, kdy Komise vydá doporučení podle odst. 5 písm. a), nebo od stažení jejích výhrad podle odst. 5 písm. b) oznámí dotčený vnitrostátní regulační orgán Komisi a BEREC konečné opatření, které přijal.

Uvedenou lhůtu lze prodloužit, aby vnitrostátní regulační orgán mohl uskutečnit veřejnou konzultaci v souladu s článkem 23.

7.  Pokud se vnitrostátní regulační orgán rozhodne, že navržené opatření na základě doporučení vydaného podle odst. 5 písm. a) nezmění ani nevezme zpět, toto své rozhodnutí odůvodní.

8.  Vnitrostátní regulační orgán může vzít zpět návrh opatření v jakékoli fázi uvedeného postupu.

Článek 34

Prováděcí ustanovení

Po veřejné konzultaci a po konzultaci s vnitrostátními regulačními orgány a při nejvyšším možném zohlednění stanoviska BEREC může Komise v souvislosti s článkem 32 přijmout doporučení nebo pokyny, které stanoví formu, obsah a míru podrobností, které musí být uvedeny v oznámení požadovaném v souladu s čl. 32 odst. 3, okolnosti, za nichž není oznámení vyžadováno, a výpočet lhůt.

KAPITOLA II

KONZISTENTNÍ PŘIDĚLOVÁNÍ RÁDIOVÉHO SPEKTRA

Článek 35

Proces vzájemného hodnocení

1.  Pokud má vnitrostátní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán v úmyslu provést výběrové řízení podle čl. 55 odst. 2 v souvislosti s rádiovým spektrem, pro něž byly stanoveny harmonizované podmínky technickými prováděcími opatřeními v souladu s rozhodnutím č. 676/2002/ES s cílem umožnit jeho využití pro bezdrátové širokopásmové sítě a služby, informuje v souladu s článkem 23 RSPG o každém návrhu opatření, které spadá do oblasti působnosti srovnávacího výběrového řízení nebo výběrového řízení na základě soutěže podle čl. 55 odst. 2, a uvede, zda požaduje, aby RSPG svolala fórum pro vzájemné hodnocení, případně v jakém termínu.

Je-li o to požádána, uspořádá RSPG fórum pro vzájemné hodnocení za účelem projednání předložených návrhů opatření a související výměny názorů a usnadní výměnu zkušeností a osvědčených postupů ohledně těchto návrhů opatření.

Fórum pro vzájemné hodnocení tvoří členové RSPG a pořádá ho zástupce RSPG, který mu také předsedá.

2.   Nejpozději během veřejné konzultace vedené podle článku 23 může RSPG svolat fórum pro vzájemné hodnocení výjimečně z vlastní iniciativy při dodržení pravidel pro jeho uspořádání, a to za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů v souvislosti s návrhem opatření, které se týká výběrového řízení, jestliže se domnívá, že daný návrh opatření by významným způsobem narušil schopnost vnitrostátního regulačního orgánu nebo jiného příslušného orgánu dosáhnout cílů stanovených v článcích 3, 45, 46 a 47.

3.  RSPG předem vymezí a zveřejní objektivní kritéria pro výjimečné svolání fóra pro vzájemné hodnocení.

4.  V průběhu fóra pro vzájemné hodnocení poskytne vnitrostátní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán vysvětlení, jakým způsobem navrhované opatření:

a)  podporuje rozvoj vnitřního trhu, přeshraniční poskytování služeb, jakož i hospodářskou soutěž a maximalizuje výhody pro spotřebitele a celkově dosahuje cílů ▌stanovených v článcích 3, 45, 46 a 47 této směrnice, jakož i v rozhodnutích č. 676/2002/ES a 243/2012/EU;

b)  zajišťuje účinné a efektivní využívání rádiového spektra; a

c)  zajišťuje stabilní a předvídatelné investiční podmínky pro stávající i potenciální uživatele rádiového spektra při zavádění sítí pro poskytování služeb elektronických komunikací, které jsou závislé na rádiovém spektru.

5.  Fórum pro vzájemné hodnocení je otevřeno dobrovolné účasti odborníků z jiných příslušných orgánů a z BEREC.

6.  Fórum pro vzájemné hodnocení se svolává pouze jednou během celého postupu přípravy a konzultací na vnitrostátní úrovni v rámci jednoho výběrového řízení týkajícího se jednoho nebo více pásem rádiového spektra, nepožádá-li vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán o jeho další svolání.

7.  Na žádost vnitrostátního regulačního nebo jiného příslušného orgánu, který o svolání fóra požádal, může RSPG přijmout zprávu o způsobu, jakým návrh opatření dosahuje cílů stanovených v odstavci 4, která zohlední názory vyjádřené na zasedání fóra pro vzájemné hodnocení.

8.  RSPG zveřejní v únoru každého roku zprávu o návrzích opatření projednávaných v souladu s odstavci 1 a 2. Zpráva uvede zaznamenané zkušenosti a osvědčené postupy.

9.  V návaznosti na fórum pro vzájemné hodnocení a na žádost vnitrostátního regulačního nebo jiného příslušného orgánu, který o svolání fóra požádal, může RSPG k příslušnému návrhu opatření přijmout stanovisko.

Článek 36

Harmonizované přidělování rádiového spektra

Pokud bylo užívání rádiového spektra harmonizováno, byly dohodnuty přístupové podmínky a postupy a v souladu s mezinárodními dohodami a pravidly Unie byly vybrány podniky, kterým má být přiděleno rádiové spektrum, udělí členské státy právo na užívání takového rádiového spektra v souladu s výše uvedenými dohodami a pravidly. Za předpokladu, že jsou dodrženy všechny vnitrostátní podmínky spojené s právem na užívání dotyčného rádiového spektra v případě společného výběrového řízení, nestanoví členské státy žádné další podmínky, dodatečná kritéria nebo postupy, které by omezovaly, měnily nebo opožďovaly správné provedení společného přidělování tohoto rádiového spektra.

Článek 37

Společný autorizační postup udělování individuálních práv na užívání rádiového spektra

Dva nebo více členských států mohou spolupracovat navzájem a s RSPG při zohlednění případného zájmu vyjádřeného účastníky trhu tím, že stanoví společné aspekty autorizačního postupu a případně rovněž společně povedou výběrové řízení na udělování individuálních práv na užívání rádiového spektra. ▌

Při vypracovávání společného autorizačního potupu mohou členské státy brát v úvahu následující kritéria:

a)  jednotlivé vnitrostátní autorizační postupy jsou příslušnými orgány zahajovány a prováděny podle společně dohodnutého harmonogramu;

b)  v postupu jsou případně stanoveny společné podmínky a postupy pro výběr a udělování individuálních práv na užívání rádiového spektra mezi dotčenými členskými státy;

c)  v postupu jsou případně stanoveny společné nebo srovnatelné podmínky, jež mají být spojeny s individuálními právy na užívání rádiového spektra mezi dotčenými členskými státy, díky nimž je mimo jiné možné uživatelům přidělovat obdobné bloky rádiového spektra;

d)  postup zůstává bez časového omezení otevřen dalším členským státům, dokud nebude proveden.

Pokud navzdory zájmu vyjádřenému účastníky trhu nejednají členské státy společně, podají účastníkům trhu odůvodnění, v němž své rozhodnutí vysvětlí.

KAPITOLA III

HARMONIZAČNÍ POSTUPY

Článek 38

Harmonizační postupy

1.  Pokud Komise zjistí, že by rozdílné provádění regulačních úkolů uvedených v této směrnici vnitrostátními regulačními nebo jinými příslušnými orgány mohlo vytvářet překážku pro vnitřní trh, může přijmout doporučení nebo s výhradou odstavce 3 tohoto článku přijmout formou prováděcího aktu rozhodnutí k zajištění harmonizovaného uplatňování této směrnice a ve snaze podpořit dosažení cílů uvedených v článku 3, přičemž v nejvyšší míře zohlední stanovisko BEREC nebo v relevantních případech stanovisko RSPG.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány při plnění svých úkolů doporučení uvedená v odstavci 1 v nejvyšší míře zohlednily. Pokud se vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán rozhodne neřídit se doporučením, informuje o tom Komisi spolu s odůvodněním svého stanoviska.

3.  Rozhodnutí přijatá podle odstavce 1 zahrnují pouze určení harmonizovaného nebo koordinovaného přístupu k řešení těchto záležitostí:

a)  nekonzistentní uplatňování obecných regulačních přístupů vnitrostátními regulačními orgány při regulaci trhů elektronických komunikací při uplatňování článků 64 a 67, jehož výsledkem jsou překážky bránící vnitřnímu trhu; tato rozhodnutí se nevztahují na konkrétní oznámení vydaná vnitrostátními regulačními orgány na základě článku 32; v takovém případě Komise předloží návrh rozhodnutí pouze:

i)  nejdříve dva roky po přijetí doporučení Komise, které se týká stejné problematiky, a

ii)  s maximálním ohledem na stanovisko BEREC k důvodům pro přijetí takového rozhodnutí, které BEREC poskytne do tří měsíců od podání žádosti Komise;

b)  otázky přidělování čísel, včetně skupin čísel, přenositelnosti čísel a identifikátorů, systémů převodu čísel a adres a přístupu k tísňovým službám prostřednictvím evropského tísňového čísla 112.

4.  Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 118 odst. 4.

5.  BEREC může z vlastního podnětu poskytnout Komisi poradenství týkající se toho, zda by mělo být přijato opatření podle odstavce 1.

6.  Pokud Komise nepřijme doporučení ani rozhodnutí do jednoho roku ode dne, kdy BEREC přijalo stanovisko, podle něhož vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány plní regulační úkoly uvedené v této směrnici odlišným způsobem a tyto rozdíly by mohly vytvořit překážky na vnitřním trhu, sdělí Evropskému parlamentu a Radě důvody, proč tak neučinila, a tyto důvody zveřejní.

Pokud Komise přijala doporučení podle odstavce 1, avšak nedůsledné plnění úkolů vytvářející překážky na vnitřním trhu přetrvává i dva roky poté, Komise s výhradou odstavce 3 přijme rozhodnutí formou prováděcího aktu v souladu s odstavcem 4.

Pokud Komise nepřijme rozhodnutí během dalšího roku od přijetí doporučení na základě druhého pododstavce, sdělí Evropskému parlamentu a Radě důvody, proč tak neučinila, a tyto důvody zveřejní.

Článek 39

Normalizace

1.  Komise ▌vypracuje a zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie seznam nezávazných norem nebo specifikací sloužících jako základ pro podporu harmonizovaného zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených prostředků a přiřazených služeb. V případě potřeby může Komise po konzultaci s výborem zřízeným směrnicí (EU) 2015/1535 požádat o to, aby byly evropskými normalizačními organizacemi (Evropským výborem pro normalizaci (CEN), Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice (Cenelec) a Evropským institutem pro normalizaci v telekomunikacích (ETSI)) vypracovány normy.

2.  Členské státy podporují používání norem nebo specifikací podle odstavce 1 pro poskytování služeb, technických rozhraní nebo síťových funkcí v míře nezbytně nutné k zajištění interoperability služeb, spojení mezi koncovými body, usnadnění změny poskytovatele a přenositelnosti čísel a identifikátorů a k rozšíření možností výběru pro uživatele.

V případě, že nejsou normy nebo specifikace zveřejněny podle odstavce 1, podporují členské státy používání norem nebo specifikací přijatých evropskými normalizačními organizacemi.

Pokud takové normy nebo specifikace neexistují, podpoří členské státy uplatňování mezinárodních norem nebo doporučení přijatých Mezinárodní telekomunikační unií (ITU), Evropskou konferencí správ pošt a telekomunikací (CEPT), Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) nebo Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC).

V případě, že mezinárodní normy již existují, podporují členské státy evropské normalizační organizace v tom, aby tyto normy nebo jejich příslušné části používaly jako základ pro normy, které vypracovávaj