Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/2093(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0402/2018

Předložené texty :

A8-0402/2018

Rozpravy :

PV 17/01/2019 - 6
CRE 17/01/2019 - 6

Hlasování :

PV 17/01/2019 - 10.14
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0044

Přijaté texty
PDF 143kWORD 50k
Čtvrtek, 17. ledna 2019 - Štrasburk Konečné znění
Diferencovaná integrace
P8_TA(2019)0044A8-0402/2018

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. ledna 2019 o diferencované integraci (2018/2093(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy: Úvahy a scénáře pro EU27 v roce 2025 (COM(2017)2025) a na doprovodné diskuzní dokumenty k otázkám budoucnosti financování EU, budoucnosti evropské obrany, prohlubování hospodářské a měnové unie, zvládání globalizace a sociálního rozměru Evropy,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o možném vývoji a změnách současného institucionálního uspořádání Evropské unie(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o ústavních problémech víceúrovňové správy v Evropské unii(3),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Rozpočtového výboru (A8-0402/2018),

A.  vzhledem k tomu, že diferencovaná integrace je pojmem, který má vícero významů a může odkazovat na několik různých jevů, a to jak z politického, tak i technického hlediska;

B.  vzhledem k tomu, že integrační procesy v EU se vyznačují rychle rostoucím počtem a rozmanitostí situací, které zahrnují diferencovanou integraci v souvislosti jak s primární, tak i se sekundární legislativou;

C.  vzhledem k tomu, že politické vnímání diferencované integrace se značně liší v závislosti na vnitrostátním kontextu; vzhledem k tomu, že v některých členských státech, které jsou členy Unie již delší dobu, může být diferencovaná integrace vnímána pozitivně a spojována s myšlenkou vytvoření „průkopnické skupiny“, jejímž cílem je dosáhnout rychlejšího pokroku při prohlubování integrace, přičemž v členských státech, které k Unii přistoupily později, je často považována za cestu směřující k vytvoření kategorie členských států „první třídy“ a členských států „druhé třídy“;

D.  vzhledem k tomu, že diferencovaná integrace rovněž odkazuje na širokou škálu různých mechanismů, z nichž každý může mít velmi odlišný dopad na evropskou integraci; vzhledem k tomu, že je možné rozlišovat mezi diferenciací v čase a vícerychlostní Evropou, u nichž jsou cíle shodné a liší se jen rychlost jejich dosahování, druhovou diferenciací, neboli Evropou „à la carte“, a diferenciací v prostoru, které se často říká „proměnlivá geometrie“;

E.  vzhledem k tomu, že diferenciace je stabilním rysem evropské integrace nejen v oblastech, v nichž má EU specifické pravomoci, ale také v jiných oblastech, a že v některých případech umožnila souběžně prohlubovat i rozšiřovat EU; vzhledem k tomu, že v důsledku toho nelze stavět proti sobě diferenciaci a integraci, ani představovat diferenciaci jako inovativní cestu pro budoucnost Unie;

F.  vzhledem k tomu, že diferencovaná integrace sice může být pragmatickým řešením umožňujícím rozvíjet evropskou integraci, měla by však být používána s opatrností a v rámci přesně definovaných omezení s ohledem na riziko fragmentace Unie a jejího institucionálního rámce; vzhledem k tomu, že konečným cílem diferencované integrace by měla být podpora začlenění členských států, a nikoli jejich vyloučení;

G.  vzhledem k tomu, že zkušenost ukazuje, že jestliže vzájemná závislost funguje jako faktor integrace, zpolitizování problémů často funguje jako překážka bránící integraci; vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto jevu jsou oblasti unijních politik, v nichž je integrace nejhlubší, jako je např. harmonizace a regulace na vnitřním trhu, většinou současně nejméně zpolitizovanými oblastmi, přičemž diferencovaná integrace má zjevně tendenci vyskytovat se zejména v politických oblastech vyznačujících se vysokou politickou polarizací, jako jsou např. měnová politika, obrana, kontrola hranic, základní práva či daně;

H.  vzhledem k tomu, že vytváření politických vazeb a vzájemné závislosti mezi členskými státy zásadním způsobem přispívá k jejich integraci v rámci Unie;

I.  vzhledem k tomu, že Smlouvy členským státům výslovně umožňují zvolit si rozdílné integrační cesty, zejména prostřednictvím posílené spolupráce (článek 20 Smlouvy o EU (SEU)) a stálé strukturované spolupráce (článek 46 SEU), aniž by však obsahovaly ustanovení, která by trvalou flexibilitu nebo diferencovanou integraci označovala za dlouhodobý cíl či zásadu evropské integrace; vzhledem k tomu, že rozdílné integrační cesty by se měly uplatňovat jen u omezeného počtu politik, měly by být inkluzivní (a umožňovat tedy účast všem členským státům) a neměly by podkopávat proces vytváření stále užšího svazku mezi národy, jak ukládá článek 1 SEU; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce v rámci společné bezpečností a obranné politiky je nyní realitou, která přispívá k budování opravdové evropské obranné unie;

J.  vzhledem k tomu, že by – s výjimkou daně z finančních transakcí – bylo bývalo možné všechny stávající případy, kdy se uplatnila diferencovaná integrace, přijmout v Radě hlasováním kvalifikovanou většinou, kdyby to byl umožňoval čl. 329 čl. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie;

K.  vzhledem k tomu, že určité formy diferencované integrace mohou mít dostředivé účinky a přivést další členské státy k tomu, aby se k dané iniciativě připojily později;

L.  vzhledem k tomu, že proces diferenciace vedl k přijetí iniciativ v unijním právním rámci, ale také k určitým flexibilnějším mezivládním právním ujednáním, která následně zapříčinila vznik složitého systému, který občané shledávají obtížně pochopitelným;

M.  vzhledem k tomu, že členské státy nejsou jedinými potenciálními aktéry diferencované integrace; vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006(4) ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) již dnes umožňuje nadnárodní spolupráci na základě sdílených zájmů;

1.  zdůrazňuje, že diskuse o otázce diferencované integrace by se neměla omezovat na protiklad mezi příznivci a protivníky diferenciace, ale měla by se vést spíše ohledně nejlepších způsobů, jak diferencovanou integraci – která je již dnes politickou realitou – v institucionálním rámci EU uplatňovat v nejlepším zájmu Unie a jejích občanů;

2.  připomíná své závěry, že mezivládní rozhodovací struktury a postupy vedou k větší složitosti institucionální odpovědnosti a snižují transparentnost a demokratickou odpovědnost a že pro fungování Unie je nejlepší metoda Společenství;

3.  má za to, že diferencovaná integrace by měla odpovídat myšlence, že Evropa nefunguje na základě necitlivého uniformního přístupu a měla by se přizpůsobit potřebám a přáním svých občanů; je přesvědčen, že diferenciace může být někdy nezbytná, aby mohl být zahájen nové evropský projekt a překonána patová situace způsobená vnitrostátními politickými okolnostmi, které nesouvisí s daným společným projektem; je dále přesvědčen, že diferenciace by měla být využívána jako ústavněprávní nástroj zajišťující flexibilitu, aniž by podkopával obecný zájem Unie a rovnost práv a příležitostí jejích občanů; znovu opakuje, že diferencovaný postup je třeba chápat pouze jako dočasné řešení na cestě k efektivnější a integrovanější tvorbě politik;

4.   má za to, že by Evropská rada měla při utváření evropské agendy věnovat dostatek času tomu, že bude ukazovat přínos společných opatření a pokusí se přesvědčit všechny členské státy, aby se na nich podílely; zdůrazňuje, že jakákoli diferencovaná integrace, na níž se státy dohodnou, je proto vždy až druhým nejlepším řešením, a nikoli strategickou prioritou;

5.  opakuje své přesvědčení, že diferencovaná integrace musí zůstávat (jak stanoví články 20 a 46 SEU) otevřená všem členským státům a musí i nadále sloužit jako příklad hlubší evropské integrace, z níž není v dlouhodobém časovém horizontu vyloučen žádný členský stát, a že by neměla být vnímána jako způsob, jak usnadnit řešení „à la carte“, u nichž hrozí, že oslabí metodu Unie a institucionální systém EU;

6.  tvrdí, že jakákoli iniciativa na poli diferenciace, která by vedla k zavedení členských států EU „první“ a „druhé třídy“ – nebo k pocitu, že byly zavedeny – by představovala zásadní politický neúspěch s negativními dopady na projekt EU;

7.  vyzývá k tomu, aby byl případný budoucí model diferenciované integrace v každém případě vytvořen tak, aby poskytoval pobídky členským státům usilujícím o dobrovolnou účast („opt in“) a plně je podporoval v jejich úsilí o hospodářský rozvoj a přechod zaměřené na splnění nezbytných kritérií v přiměřeném časovém rámci;

8.  je přesvědčen, že jednou z vhodných reakcí na potřebu disponovat flexibilními nástroji je vyřešit jedno z klíčových východisek celého problému; vyzývá tudíž k další změně hlasování v Radě tak, aby se snížil počet případů, kdy se vyžaduje jednomyslnost, ve prospěch hlasování kvalifikovanou většinou díky uplatnění tzv. překlenovacího ustanovení (čl. 48 odst. 7 SEU);

9.  je přesvědčen, že diferencovaná integrace by měla vždy probíhat v souladu s ustanoveními Smlouvy a zachovávat jednotnost orgánů EU a neměla by vést k tvorbě paralelních institucionálních uspořádání nebo uspořádání, která nepřímo porušují ducha a základní zásady práva EU, avšak namísto toho by měla umožňovat případné zřizování zvláštních orgánů, aniž jsou dotčeny pravomoci a úloha orgánů EU; poukazuje na to, že flexibilitu a přizpůsobení se celostátním, regionálním či místním specifickým podmínkám by bylo možné rovněž zajistit prostřednictvím ustanovení sekundárního práva;

10.  zdůrazňuje, že diferencovaná integrace by neměla vést ke komplikovanějším rozhodovacím postupům, které by podkopávaly demokratickou odpovědnost orgánů EU;

11.  považuje brexit za příležitost posunout se od modelů „získávání doložek o neúčasti“ („opt out“) k nediskriminačním a podpůrným modelům „dobrovolné účasti“ („opt in“); zdůrazňuje, že by tyto modely „dobrovolné účasti“ neomezovaly pokrok při dosahování „stále užšího svazku“ na hledání nejnižšího společného jmenovatele v rámci univerzálního řešení, ale naopak by v postupu kupředu umožňovaly nezbytnou flexibilitu, jež by ponechávala dveře otevřené těm členským státům, které zároveň chtějí i jsou schopny splnit nezbytná kritéria;

12.  požaduje, aby příští revize Smluv zavedla pořádek do současného procesu diferenciace tím, že ukončí praxi trvalých doložek o neúčasti a výjimek z primárního práva EU pro jednotlivé členské státy, neboť vedou k negativní diferenciaci v primárním právu EU, narušují jednotnost práva EU obecně a ohrožují sociální soudržnost EU;

13.  uznává nicméně, že – pouze ve výjimečných případech, na základě individuálního posouzení a dočasně – mohou někdy noví členové potřebovat určité přechodné období; trvá na tom, že je třeba přijmout určitá jednoznačná a vymahatelná právní ustanovení s cílem zabránit tomu, aby tato období zůstávala v platnosti dlouhodobě;

14.  trvá proto na tom, že členství v EU by si vyžadovalo plné dodržování primárního práva EU ve všech oblastech politik, přičemž zemím, které si přejí navázat úzké vztahy s EU, současně se však nechtějí zavázat k plnému dodržování primárního práva a nehodlají nebo nemohou vstoupit do EU, by měl být nabídnut nějaký typ partnerství; je přesvědčen, že tyto vztahy by měly doprovázet povinnosti zrcadlící příslušná práva (například příspěvek do rozpočtu EU) a že by měly být podmíněny dodržováním základních hodnot Unie, zásad právního státu a – pokud se jedná o účast na vnitřním trhu – všech čtyř svobod;

15.  zdůrazňuje, že dodržování a ochrana základních hodnot EU jsou základním stavebním kamenem Evropské unie jakožto společenství založeného na hodnotách a představují tmel, který spojuje členské státy; má tudíž za to, že diferenciace by neměla být povolena, jedná-li se o dodržování stávajících základních práv a hodnot uvedených ve článku 2 SEU; trvá dále na tom, že diferenciace by neměla být povolena v politických oblastech, v nichž by členské státy, které se na spolupráci nepodílejí, mohly vytvářet negativní externality, jako je např. ekonomický a sociální dumping; žádá Komisi, aby při předkládání návrhu posílené spolupráce důkladně přezkoumala potenciální odstředivé účinky (včetně účinků dlouhodobých);

16.  připomíná své doporučení, aby bylo definováno partnerství za účelem vytvoření okruhu partnerů v okolí EU pro státy, které se nemohou či nechtějí připojit k Unii, ale přesto si přejí úzké mít s EU úzký vztah(5);

17.  navrhuje, aby byl zaveden zvláštní postup, který by umožňoval začlenit po souhlasu Evropského parlamentu do acquis EU ustanovení upravující posílenou spolupráci, jakmile od jejího zahájení ze strany určitého počtu států představujících kvalifikovanou většinu v Radě uplynul určitý počet let;

18.  zdůrazňuje, že flexibilitu a diferenciaci by mělo doprovázet posilování společných pravidel v klíčových oblastech s cílem zajistit, aby diferenciace nevedla k politické fragmentaci; domnívá se proto, že součástí budoucího evropského institucionálního rámce by měly být i evropské pilíře politických, ekonomických, sociálních a environmentálních práv;

19.  uznává, že regionální spolupráce hraje důležitou úlohu při posilování evropské integrace, a domnívá se, že její další rozvoj má velký potenciál upevnit a prohloubit integraci tím, že se přizpůsobí místním specifikům a ochotě spolupracovat;

20.  navrhuje, aby byly v unijním právu a rozpočtu vytvořeny vhodné nástroje umožňující otestovat přeshraniční iniciativy uvnitř EU týkající se otázek celounijního zájmu, přičemž tyto iniciativy by mohly být následně přeměněny v legislativní návrh nebo posílenou spolupráci;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 215.
(2) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 201.
(3) Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 176.
(4) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 19.
(5) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 207.

Poslední aktualizace: 13. prosince 2019Právní upozornění