Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/2112(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0038/2019

Předložené texty :

A8-0038/2019

Rozpravy :

PV 11/02/2019 - 16
CRE 11/02/2019 - 16

Hlasování :

PV 12/02/2019 - 9.16
CRE 12/02/2019 - 9.16
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0077

Přijaté texty
PDF 176kWORD 51k
Úterý, 12. února 2019 - Štrasburk Předběžné znění
Provádění ustanovení Smlouvy týkajících se posílené spolupráce
P8_TA-PROV(2019)0077A8-0038/2019

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají posílené spolupráce (2018/2112(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na ustanovení Smlouvy týkající se posílené spolupráce a zejména na článek 20, čl. 42 odst. 6, články 44, 45 a 46 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouvy o EU“) a na články 82, 83, 86, 87, 187, 188, 326, 327, 328, 329, 330, 331, 332, 333 a 334 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

–  s ohledem na ustanovení Smlouvy o jiných stávajících formách diferencované integrace a zejména na články 136, 137 a 138 Smlouvy o fungování EU o ustanoveních týkajících se členských států, jejichž měnou je euro,

–  s ohledem na Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

–  s ohledem na protokol č. 10 o stálé strukturované spolupráci stanovené článkem 42 Smlouvy o Evropské unii, protokol č. 14 o Euroskupině a protokolu č. 19 o schengenském acquis, které bylo začleněno do rámce Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o možném vývoji a změnách současného institucionálního uspořádání Evropské unie(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o ústavních, právních a institucionálních dopadech společné bezpečnostní a obranné politiky: možnosti, které skýtá Lisabonská smlouva(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2019 o diferencované integraci(5),

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 (COM(2017)2025) a pět následných diskusních dokumentů (COM(2017)0206), COM(2017)0240, COM(2017)0291, COM(2017)0315, COM(2017)0358),

–  s ohledem na Římské prohlášení ze dne 25. března 2017,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0038/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Unie má zvláštní zájem na provádění posílené spolupráce v určitých oblastech, v nichž EU nemá výlučné pravomoci, aby pokročila s evropským projektem a usnadnila občanům život;

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o EU je posílená spolupráce myšlena jako poslední prostředek, pokud cílů takové spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem;

C.  vzhledem k tomu, že posílená spolupráce by neměla být považována za nástroj pro vyloučení nebo rozdělení členských států, ale za pragmatické řešení, které prohlubuje evropskou integraci;

D.  vzhledem k tomu, že kvůli citlivé povaze určitých oblastí politiky je obtížné uplatňovat řádný legislativní postup nejen z důvodu požadavku jednomyslnosti, ale také zavedené praxe v Radě, která vždy usiluje o dohodu mezi členskými státy, i když by k přijetí rozhodnutí stačila kvalifikovaná většina;

E.  vzhledem k tomu, že by – s výjimkou daně z finančních transakcí – bylo bývalo možné všechny iniciativy posílené spolupráce přijmout v Radě hlasováním kvalifikovanou většinou, kdyby se bývalo uplatňovalo toto pravidlo namísto pravidla jednomyslnosti;

F.  vzhledem k tomu, že existuje řada případů, kdy podskupiny členských států navazují bilaterální nebo multilaterální spolupráci mimo rámec Smlouvy, např. v oblasti obrany; vzhledem k tomu, že hospodářská a měnová krize vytvořila tlak na rychlé přijímání rozhodnutí a překonání požadavku jednomyslnosti v určitých oblastech, což vyústilo v přijímání mezivládních nástrojů mimo právní rámec EU, např. Evropský mechanismus stability (ESM) a Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii („rozpočtový pakt“);

G.  vzhledem k tomu, že posílená spolupráce je postup, který nejméně devíti členským státům umožňuje navázat užší spolupráci v rámci struktur EU, avšak bez zapojení zbývajících členských států; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce umožňuje zúčastněným členským státům dosáhnout společného cíle nebo realizovat společnou iniciativu a překonat patovou situaci v jednáních nebo zablokování jednání jiným členským státem či státy, je-li vyžadována jednomyslnost; vzhledem k tomu, že podle čl. 20 odst. 4 Smlouvy o EU by akty přijaté v rámci posílené spolupráce měly zavazovat pouze zúčastněné členské státy; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce se omezuje na oblasti, v nichž EU nemá výlučné pravomoci;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 328 odst. 1 Smlouvy o fungování EU „Komise a členské státy účastnící se posílené spolupráce dbají na to, aby podporovaly účast co největšího počtu členských států“;

I.  vzhledem k tomu, že podle zkušeností má posílená spolupráce uspokojivé výsledky v oblasti rozvodového práva(6) a nabízí zajímavé možnosti, pokud jde o pravidla pro úpravu majetkových poměrů(7), evropský patent s jednotným účinkem a Úřad evropského veřejného žalobce;

J.  vzhledem k tomu, že počáteční zkušenosti s posílenou spoluprací poukázaly na problémy spojené s uplatňováním této koncepce, a to z důvodu omezených ustanovení ve Smlouvách týkajících se praktického provádění posílené spolupráce a nedostatečných navazujících opatření ze strany orgánů Unie;

K.  vzhledem k tomu, že analýza různých federativních uspořádání členských států EU i federací mimo Unii ukázala, že orgány na nižší než federální úrovni často v oblastech společného zájmu používají mechanismy flexibilní spolupráce;

L.  vzhledem k tomu, že bez využití přechodných ustanovení pro přechod od jednomyslného hlasování ke kvalifikované většině v Radě a bez důkladné reformy Smluv je možné, že v budoucnu se budou muset členské státy uchylovat k ustanovením o posílené spolupráci, aby mohly řešit společné problémy a dosáhnout společných cílů;

M.  vzhledem k tomu, že v zájmu bezproblémového uplatňování posílené spolupráce je důležité vypracovat seznam otázek, které musí být zodpovězeny, a navrhnout plán pro zajištění efektivního fungování posílené spolupráce v souladu s literou i duchem Smluv;

Hlavní připomínky

1.  je znepokojen tím, že i když posílená spolupráce nabízí řešení společného problému a využívá přitom institucionální struktury Unie, čímž se snižují správní výdaje zúčastněných členských států, stále ještě existuje nutnost uplatňovat formy řešení mezivládních podskupin mimo rámec Smluv, což má negativní dopad na to, jak důsledně je uplatňován právní rámec EU, a vede k tomu, že není prováděna vhodná demokratická kontrola;

2.  domnívá se, že v zájmu dosažení svých společných cílů a zaručení rovnosti všech občanů by měl být zachován jednotný institucionální rámec EU; trvá na tom, že metodu Společenství nebo Unie je třeba dodržovat;

3.  zdůrazňuje, že na rozdíl od mezivládních smluv představuje posílená spolupráce nástroj k řešení problémů, který je nejen zákonný, ale také praktický, neboť vychází z ustanovení Smlouvy a funguje v rámci institucionální struktury Unie;

4.  upozorňuje, že i když posílená spolupráce není kvůli své povaze coby krajního opatření od svého vzniku na základě přijetí Amsterodamské smlouvy rozsáhle využívána, zdá se, že nabývá na významu a má hmatatelné výsledky;

5.  konstatuje, že podle současných zkušeností je posílená spolupráce nejčastěji navazována v oblastech, na něž se vztahuje zvláštní legislativní postup vyžadující jednomyslnost, a je převážně využívána v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí;

6.  upozorňuje, že dosavadní postup navázání a provádění posílené spolupráce je docela zdlouhavý, zejména kvůli nejasnému vymezení přiměřené lhůty, po jejímž uplynutí se konstatuje, že nelze dosáhnout potřebné prahové hodnoty pro hlasování a že chybí výrazná politická vůle postupovat rychleji;

7.  konstatuje, že absence jasných operačních pokynů pro navazování a uplatňování posílené spolupráce, např. rozhodného práva pro společné instituce či postupů pro odstoupení od stávající spolupráce, zřejmě snížila pravděpodobnost uzavření posílené spolupráce;

8.  připomíná, že i když posílená spolupráce využívá institucionálního a právního pořádku Unie, nezamýšlí se její automatické začlenění do acquis;

9.  domnívá se, že i když je posílená spolupráce považována za druhý nejlepší scénář, je stále praktickým nástrojem pro řešení problémů na úrovni Unie a k odstranění některých institucionálních patových situací;

10.  domnívá se, že stejný soubor otázek musí být zodpovězen, aby bylo možné efektivně provádět a navazovat posílenou spolupráci bez ohledu na příslušnou oblast politiky nebo formu této spolupráce;

Doporučení

11.  navrhuje proto, aby byla zodpovězena řada otázek a byl dodržován plán stanovený níže, aby se zajistilo bezproblémové a efektivní provádění posílené spolupráce;

Rozhodovací proces

12.  upozorňuje, že politický podnět k navázání posílené spolupráce by měl vycházet od členských států, nicméně diskuse o jejím obsahu by měly být založeny na návrhu Komise;

13.  připomíná, že článek 225 Smlouvy o fungování EU přiznává Parlamentu právo kvazilegislativního podnětu, které je třeba vykládat jako možnost Parlamentu dát podnět k posílené spolupráci na základě návrhu Komise, u něhož nebylo řádným rozhodovacím procesem během mandátů dvou po sobě následujících předsednictví Rady dosaženo dohody;

14.  domnívá se, že pokud během období dvou po sobě následujících předsednictví Rady není dosaženo v Radě žádného významného pokroku, dospěje se k závěru, že cílů spolupráce nemůže Unie dosáhnout jako celek, v souladu s požadavkem uvedeném v článku 20 Smlouvy o EU;

15.  doporučuje, aby žádosti členských států, které chtějí navázat posílenou spolupráci, vycházely zásadně z alespoň tak ambiciózních cílů, jaké byly předloženy Komisí předtím, než bylo konstatováno, že jich Unie jako celek nemůže v přiměřené lhůtě dosáhnout;

16.  důrazně doporučuje, aby zvláštní překlenovací ustanovení zakotvené v článku 333 Smlouvy o fungování EU bylo pro účely přechodu od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou a od zvláštního k řádnému legislativnímu postupu aktivováno ihned poté, co Rada schválí dohodu o zahájení posílené spolupráce, aby se zabránilo novému blokování, jestliže je počet zúčastněných členských států významný;

17.  považuje za nezbytné, aby rozhodnutí, kterým se povoluje posílená spolupráce, upřesnilo rámec vztahů s nezúčastněnými členskými státy; domnívá se, že členské státy, které se takové posílené spolupráce neúčastní, by nicméně měly být zapojeny do jednání o obsahu této spolupráce;

18.  připomíná, že sekretariáty Komise i Rady hrají důležitou úlohu, neboť zajišťují, aby členské státy, jež se neúčastní posílené spolupráce, nebyly opomíjeny tak, aby jejich účast v pozdější fázi nebyla zatěžující nebo odrazující;

Administrativa

19.  doporučuje, aby Komise hrála aktivní úlohu ve všech fázích posílené spolupráce od jejího návrhu přes jednání až po její provádění;

20.  potvrzuje, že je třeba zachovat jednotu orgánů EU a že by posílená spolupráce neměla vést ke vzniku paralelních institucionálních uspořádání, nicméně uvnitř právního rámce mohou být v případě potřeby vytvořeny zvláštní subjekty, aniž by byly dotčeny pravomoci orgánů a institucí Unie a jejich úloha;

Parlamentní kontrola

21.  připomíná, že Parlament je zodpovědný za parlamentní kontrolu posílené spolupráce; vyzývá k většímu zapojení vnitrostátních parlamentů, a v některých členských státech případně regionálních parlamentů, společně s Evropským parlamentem do demokratické kontroly posílené spolupráce, pokud se týká oblastí, které spadají do sdílené pravomoci; zdůrazňuje, že je v případě potřeby možno zřídit meziparlamentní fórum podobné např. meziparlamentní konferenci podle článku 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a Meziparlamentní konferenci pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP), aniž by byly dotčeny pravomoci Parlamentu;

22.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy, které se účastní posílené spolupráce, zapojily ty regiony, které mají legislativní pravomoci v těch otázkách, které se jich týkají, aby bylo dodrženo vnitrostátní rozdělení pravomocí a posílila se společenská legitimita uvedené posílené spolupráce;

23.  doporučuje, aby Parlament hrál v rámci posílené spolupráce výraznější úlohu tím, že bude prostřednictvím článku 225 Smlouvy o fungování EU navrhovat Komisi nové způsoby spolupráce, a monitorovat návrhy či stávající spolupráci; vyjadřuje přesvědčení, že Parlament by měl být zapojen do každé fáze postupu a jeho úloha by neměla být omezena jen na poskytnutí jeho souhlasu a že by mu měly být předkládány pravidelné zprávy o provádění posílené spolupráce a měl by mít možnost se k nim vyjádřit;

24.  vyzývá Radu, aby Parlament zapojila do případného budoucího postupu posílené spolupráce, a to ještě před tím, než jej požádá o souhlas s konečným zněním, s cílem zajistit maximální spolupráci mezi spolutvůrci právních předpisů Unie;

25.  vyjadřuje však politování nad tím, že navzdory konstruktivnímu a umírněnému přístupu Parlamentu k postupu posílené spolupráce projevila Rada malý zájem formálně jednat s Parlamentem před podáním žádosti o souhlas Parlamentu s konečným zněním vyjednaného textu;

26.  považuje za nezbytné, aby Parlament zlepšil svou vnitřní organizaci, pokud jde o posílenou spolupráci; domnívá se, že za tímto účelem by příslušný stálý výbor měl být pověřen úkolem sledovat každý případ posílené spolupráce, a doporučuje, aby jednací řád Parlamentu umožnil zřízení ad hoc podvýborů, v nichž by měli mít plné členství především ti poslanci EP, kteří byli zvoleni v členských státech, které se účastní této posílené spolupráce;

Rozpočet

27.  domnívá se, že provozní výdaje spojené s posílenou spoluprací by měly hradit zúčastněné členské státy, a pokud jsou tyto výdaje kryty z rozpočtu EU, měla by být nezúčastněným členským státům přiznána náhrada, pokud Rada po konzultaci s Parlamentem nerozhodne v souladu s článkem 332 Smlouvy o fungování EU, že taková spolupráce má být financována z rozpočtu EU, čímž se na tyto výdaje bude vydávat část rozpočtu EU, a proto se na ně bude vztahovat roční rozpočtový proces;

28.  domnívá se, že pokud činnost, na niž se vztahuje posílená spolupráce, vytváří příjmy, měly by být tyto příjmy použity k úhradě provozních výdajů spojených s posílenou spoluprací;

Příslušnost

29.  domnívá se, že posílená spolupráce by měla spadat do přímé pravomoci Soudního dvora Evropské unie, aniž je dotčena možnost stanovit rozhodčí řízení nebo zřídit soud prvního stupně pro řešení sporů, který by mohl být vyžadován pro fungování konkrétního případu posílené spolupráce, pokud Smlouva nestanoví jinak, což by mělo být upřesněno v právním aktu, jímž se tato posílená spolupráce zřizuje;

30.  upozorňuje, že pokud případ posílené spolupráce vyžaduje, aby byl zaveden zvláštní rozhodčí mechanismus nebo aby byl zřízen soud, měl by být konečným rozhodčím soudem vždy Soudní dvůr Evropské unie;

Přizpůsobení institucionální struktury Unie

31.  navrhuje vytvořit v rámci Komise pod vedením komisaře odpovědného za interinstitucionální vztahy zvláštní oddělení pro posílenou spolupráci, které by koordinovalo a zjednodušilo institucionální uspořádání iniciativ pro posílenou spolupráci;

32.  považuje za nezbytné, aby úloha sekretariátů Komise a Rady byla v souvislosti s posílenou spoluprací proaktivnější, a proto navrhuje, aby ve spojení s Výborem regionů, zejména pak s jeho platformou evropského seskupení pro územní spolupráci, aktivně vyhledávaly oblasti, v nichž by posílená spolupráce mohla být přínosná pro rozvoj evropského projektu, nebo oblasti související se stávajícími formami posílené spolupráce, a zamezilo se tak překrývání či rozporům;

Vystoupení či vyloučení členských států

33.  upozorňuje, že Smlouvy neobsahují žádná ustanovení o možnosti členských států vystoupit nebo je vyloučit ze stávajících případů posílené spolupráce s výjimkou stálé strukturované spolupráce (PESCO);

34.  domnívá se, že ve všech případech posílené spolupráce je třeba stanovit jasná pravidla pro vystoupení členského státu, který na účasti již nemá zájem, a pro vyloučení členského státu, který již nesplňuje podmínky posílené spolupráce; doporučuje, aby podmínky případného vystoupení nebo vyloučení členského státu byly formulovány v aktu, kterým se navazuje posílená spolupráce;

Doporučení pro budoucí vývoj posílené spolupráce

35.  považuje za nezbytné navrhnout postup pro uzavření zrychleného povolovacího řízení ohledně posílené spolupráce v oblastech vysokého politického význam v kratší době, než jsou dvě po sobě následující předsednictví Rady;

36.  naléhavě vyzývá členské státy, které se účastní posílené spolupráce, aby usilovaly o začlenění posílené spolupráce do acquis Společenství;

37.  vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla nařízení založené na třetím pododstavci článku 175 nebo článku 352 Smlouvy o fungování EU s cílem zjednodušit a sjednotit právní rámec pro posílenou spolupráci (jako např. základní zásady týkající se rozhodného práva pro společné instituce nebo vystoupení člena), a usnadnit tak uzavírání této spolupráce;

38.  navrhuje zvážit při příležitosti příští revize Smluv možnost, aby regiony nebo nadnárodní celky hrály úlohu v posílené spolupráci, pokud se týká oblasti ve výlučné pravomoci těchto uskupení, přičemž budou dodržovány ústavy členských států;

o
o   o

39.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 252, 18.7.2018, s. 215.
(2) Úř. věst. L 252, 18.7.2018, s. 201.
(3) Úř. věst. L 252, 18.7.2018, s. 235.
(4) Úř. věst. L 263, 25.7.2018, s. 125.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2019)0044
(6) Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, (Úř. věst L 343, 29.12.2010, s. 10).
(7) Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (Úř. věst. L 183, 8.7.2016, s. 1).

Poslední aktualizace: 13. února 2019Právní upozornění