Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 12. února 2019 - ŠtrasburkKonečné znění
Dohoda mezi Pobřežím slonoviny a EU o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) ***
 Dohoda mezi Pobřežím slonoviny a EU o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) (usnesení)
 Dohoda mezi EU a Marokem o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu ***
 Dohoda o prevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu ***
 Protokol k Dohodě o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci mezi EU a Mexikem (přistoupení Chorvatska)***
 Program EU pro boj proti podvodům ***I
 Víceletý plán pro populace ryb v západních vodách a přilehlých vodách a pro rybolov využívající tyto populace ***I
 Mechanismus civilní ochrany Unie ***I
 Minimální požadavky na opětovné využívání vody ***I
 Schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem s těmito vozidly ***I
 Program pro jednotný trh, konkurenceschopnost podniků a evropskou statistiku ***I
 Konečný systém DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy *
 Strategie integrace Romů
 Uplatňování ustanovení Smlouvy týkajících se občanství EU
 Provádění ustanovení Smlouvy týkajících se posílené spolupráce
 Uplatňování ustanovení Smlouvy týkajících se pravomoci Parlamentu vykonávat politickou kontrolu Komise
 Provádění Listiny základních práv Evropské unie v institucionálním rámci EU
 Pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv)
 Komplexní evropská průmyslová politika v oblasti umělé inteligence a robotiky
 Udržitelné používání pesticidů
 Provádění směrnice o přeshraniční zdravotní péči

Dohoda mezi Pobřežím slonoviny a EU o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) ***
PDF 121kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření protokolu o provádění Dohody mezi Evropskou Unií a Republikou Pobřeží slonoviny o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) (10858/2018 – C8-0387/2018 – 2018/0267(NLE))
P8_TA(2019)0063A8-0030/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10858/2018),

–  s ohledem na Protokol o provádění Dohody mezi Evropskou unií a Republikou Pobřeží slonoviny o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) (10856/2018),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0387/2018),

–  s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 12. února 2019(1) o návrhu rozhodnutí,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov a stanoviska Výboru pro rozvoj a Rozpočtového výboru (A8-0030/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Republiky Pobřeží slonoviny.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2019)0064.


Dohoda mezi Pobřežím slonoviny a EU o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) (usnesení)
PDF 133kWORD 46k
Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření protokolu, kterým se provádění Dohody mezi Evropskou unií a Republikou Pobřeží slonoviny o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) (10858/2018 – C8-0387/2018 – 2018/0267M(NLE))
P8_TA(2019)0064A8-0034/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10858/2018),

–  s ohledem na protokol o provádění Dohody mezi Evropskou unií a Republikou Pobřeží slonoviny o partnerství v odvětví rybolovu (2018–2024) (10856/2018),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0387/2018),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 12. února 2019 o návrhu rozhodnutí(1),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0034/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Komise a vláda Republiky Pobřeží slonoviny sjednaly novou dohodu o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu (dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny) a prováděcí protokol na období šesti let;

B.  vzhledem k tomu, že obecným cílem dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny je posílit spolupráci v odvětví rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny v zájmu obou stran, a to podporou politiky udržitelného rybolovu a udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve výlučné ekonomické zóně Pobřeží slonoviny;

C.  vzhledem k tomu, že využívání rybolovných práv v rámci předchozí dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny činilo průměrně 79 %, což lze celkově považovat za dobrou hodnotu; vzhledem k tomu, že během tohoto období však svá dostupná rybolovná práva nevyužívala plavidla používající dlouhé lovné šňůry;

D.  vzhledem k tomu, že skutečnost, že dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny byly uzavřeny jedna po druhé, pomáhá hospodářství Pobřeží slonoviny v té míře, že jsou využíváni místní námořníci a přístav Abidžan a konzervárenská zařízení, jsou zužitkovány vedlejší úlovky plavidel EU lovících tuňáky vlečnou sítí a rovněž byly posíleny místní kapacity pro sledování (ačkoli jsou obecně považovány za skromné);

E.  vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny by měla podporovat účinnější udržitelný rozvoj rybolovných komunit Pobřeží slonoviny a souvisejících odvětví a činností; vzhledem k tomu, že podpora poskytovaná v rámci protokolu musí odpovídat vnitrostátním rozvojovým plánům – zejména strategickému plánu rozvoje chovu, rybolovu a akvakultury – a akčnímu plánu pro modrý růst, který byl vypracován ve spolupráci s Organizací spojených národů za účelem zvýšení výroby a profesionalizace daného odvětví, aby byly uspokojeny potřeby obyvatel v oblasti potravy a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že podle výše uvedeného strategického plánu vyžaduje dosažení těchto cílů rozpočet přesahující 140 milionů EUR;

F.  vzhledem k tomu, že EU prostřednictvím Evropského rozvojového fondu přispívá k víceletému rozpočtu pro Pobřeží slonoviny ve výši 273 milionů EUR, přičemž se zaměřuje mimo jiné na oblasti infrastruktury, zdravotnictví a humanitární pomoci;

1.  je toho názoru, že dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny by měla usilovat o dosažení dvou stejně důležitých cílů: 1) zajištění rybolovných práv pro plavidla EU ve výlučné ekonomické zóně Pobřeží slonoviny na základě nejlepších dostupných vědeckých doporučení a bez zasahování do opatření regionálních organizací, k nimž Pobřeží slonoviny náleží – především Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT) –, pro zachování a řízení a rovněž bez překročení dostupného přebytku; a 2) podpora spolupráce mezi EU a Pobřežím slonoviny s ohledem na udržitelnou rybářskou politiku a odpovědné využívání rybolovných zdrojů v rybolovné oblasti Pobřeží slonoviny, a dále přispívání k udržitelnému rozvoji rybářského odvětví Pobřeží slonoviny prostřednictvím hospodářské, finanční, technické a vědecké spolupráce, aniž by byla narušena svrchovaná řešení a strategie Pobřeží slonoviny týkající se tohoto rozvoje;

2.  upozorňuje na zjištění zpětného a prospektivního posouzení protokolu k dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny vypracovaného v září 2017, podle kterého lze protokol k dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu na období 2013–2018 obecně považovat za účinný, účelný, přiměřený dotčeným zájmům a odpovídající odvětvové politice Pobřeží slonoviny a vysoké míře přijatelnosti pro zúčastněné strany a který doporučil možnost uzavření nového protokolu;

3.  trvá na tom, že až budou dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a Pobřežím slonoviny a protokol k této dohodě provedeny, a pokud mají být revidovány nebo prodlouženy, musí umožnit rozvoj odvětví rybolovu Pobřeží slonoviny a musí být sladěny se strategickým plánem rozvoje chovu, rybolovu a akvakultury a plánem modrého růstu za účelem tohoto rozvoje a konkrétně by měly:

   zlepšit řízení: navrhování a ověřování právních předpisů a navazování na řídící plány;
   zpřísnit kontrolu a dohled ve výlučné ekonomické zóně Pobřeží slonoviny;
   posílit opatření pro boj s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem, a to i ve vnitrozemských vodách;
   umožnit výstavbu nebo přestavbu přístavních hrází a přístavů, a to i pokud jde o přístav Abidžan;
   zlepšit podmínky v udírnách, zejména pro ženy, a zajistit tak účinnější systém konzervování nasolením;
   podporovat zlepšování pracovních podmínek žen, neboť jsou to především ony, kdo zpracovává vedlejší úlovky;
   zřídit chráněné mořské oblasti;
   posílit partnerství se třetími zeměmi formou dohod o rybolovu, přičemž je třeba zajistit transparentnost zveřejněním obsahu těchto dohod, a rovněž zřízením regionálního programu pro odbornou přípravu a využívání pozorovatelů;
   umožnit výstavbu rybích trhů;
   umožnit vznik organizací zastupujících muže a ženy pracující v rybolovném odvětví, a to zejména pokud jde o pracovníky věnující se drobnému rybolovu, a tím přispět k posílení technických schopností a kapacit pro řízení a vyjednávání;
   pomoci se zřízením nebo modernizací středisek pro základní a odbornou přípravu, a tím zvýšit úroveň dovedností rybářů a námořníků;
   zlepšit schopnosti v oblasti vědeckého výzkumu a schopnost sledovat rybolovné zdroje;
   zlepšit celkovou udržitelnost mořských zdrojů;

4.  domnívá se, že pravidla týkající se najímání námořníků ze zemí AKT na rybářská plavidla EU, podle nichž mohou tito námořníci činit až 20 % členů posádky, by mohla být ambicióznější; znovu potvrzuje, že je třeba dodržovat zásady Mezinárodní organizace práce (MOP), a zejména doporučuje podepsat úmluvu MOP č. 188, jejíž součástí je povinnost dodržovat obecnou zásadu svobody sdružování a svobodného kolektivního vyjednávání pro pracovníky a obecnou zásadu zákazu diskriminace v zaměstnání a při práci; rovněž vyzývá k zohlednění požadavků svazů místních námořníků na lepší účinnost sociálního zabezpečení, zdravotnictví a penzijní podpory pro námořníky ze zemí AKT;

5.  domnívá se, že je třeba shromáždit informace o přínosech provádění protokolu pro místní hospodářství (zaměstnanost, infrastrukturu, zlepšení v sociální oblasti);

6.  považuje za žádoucí zlepšit kvantitu a správnost údajů ohledně všech úlovků (cílové druhy a vedlejší úlovky) a o stavu rybolovných zdrojů z hlediska ochrany a zlepšit provádění financování z odvětvové podpory, aby bylo možné přesněji odhadovat dopad dohody na mořský ekosystém a rybářské komunity; žádá Komisi o pomoc se zajištěním toho, aby subjekty odpovědné za dohled nad prováděním dohody, včetně smíšeného vědeckého výboru, který má být pro tyto účely zřízen, mohly pravidelně a transparentně pracovat, a to za účasti sdružení drobného rybolovu, odborových svazů, zástupců pobřežních komunit a organizací občanské společnosti Pobřeží slonoviny;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci spolupráce a politik pro oficiální rozvojovou pomoc zaměřených na Pobřeží slonoviny zohlednily to, že by se Evropský rozvojový fond a odvětvová podpora stanovená v této dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu měly vzájemně doplňovat, aby rychleji a účinněji přispívaly k posílení postavení místních rybářských komunit a k výkonu plné svrchovanosti Pobřeží slonoviny nad zdroji této země;

8.  vyzývá Komisi, aby naléhala na Republiku Pobřeží slonoviny, aby peněžní příspěvek poskytnutý na základě protokolu použila na udržitelné posílení svého rybolovného odvětví na vnitrostátní úrovni, na podporu poptávky po místních investicích a projektech v tomto odvětví a na vytváření pracovních míst na lokální úrovni;

9.  vyzývá Komisi, aby zaslala Evropskému parlamentu a zveřejnila zápisy a závěry ze schůzí smíšeného výboru podle článku 9 dohody, víceletý odvětvový program podle článku 4 protokolu a zjištění ročních hodnocení; vyzývá Komisi, aby umožnila zástupcům Evropského parlamentu účastnit se schůzí smíšeného výboru jakožto pozorovatelé a aby vybídla k účasti rybářské komunity Pobřeží slonoviny;

10.  vyzývá Komisi a Radu, aby Parlament v rámci svých příslušných pravomocí ve všech etapách postupů týkajících se protokolu a případně prodloužení jeho platnosti okamžitě a plně informovaly v souladu s čl. 13 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 218 odst. 10 Smlouvy o fungování Evropské unie;

11.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Republiky Pobřeží slonoviny.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2019)0063.


Dohoda mezi EU a Marokem o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu ***
PDF 121kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, prováděcího protokolu k ní a výměny dopisů připojené k této dohodě (14367/2018 – C8-0033/2019 – 2018/0349(NLE))
P8_TA(2019)0065A8-0027/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (14367/2018),

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o partnerství v odvětví udržitelného rybolovu, prováděcího protokolu k ní a výměny dopisů připojené k této dohodě (12983/2018),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0033/2019),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0027/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Marockého království.


Dohoda o prevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu ***
PDF 119kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o prevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu jménem Evropské unie (10784/2018 – C8-0431/2018 – 2018/0239(NLE))
P8_TA(2019)0066A8-0016/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10784/2018),

–  s ohledem na návrh Dohody o prevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu (10788/2018),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8‑0431/2018),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov (A8-0016/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a ostatních smluvních stran této dohody.


Protokol k Dohodě o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci mezi EU a Mexikem (přistoupení Chorvatska)***
PDF 123kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států třetího dodatkového protokolu k Dohodě o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Spojenými státy mexickými na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (15383/2017 – C8-0489/2018 – 2017/0319(NLE))
P8_TA(2019)0067A8-0066/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15383/2017),

–  s ohledem na návrh třetího dodatkového protokolu k Dohodě o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Spojenými státy mexickými na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (15410/2017),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 91, čl. 100 odst. 2, články 207 a 211 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0489/2018),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0066/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Spojených států mexických.


Program EU pro boj proti podvodům ***I
PDF 248kWORD 79k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí Program EU pro boj proti podvodům (COM(2018)0386 – C8-0236/2018 – 2018/0211(COD))
P8_TA(2019)0068A8-0064/2019

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0386),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 33 a 325 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0236/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Účetního dvora ze dne 15. listopadu 2018(1),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0064/2019),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  upozorňuje na to, že finanční krytí uvedené v legislativním návrhu je pouze orientačním údajem pro legislativní orgán a lze je přesně stanovit až poté, co bude dosaženo dohody ve věci návrhu nařízení o víceletém finančním rámci na období 2021-2027;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../...,kterým se zavádí Program EU pro boj proti podvodům

P8_TC1-COD(2018)0211


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 33 a 325 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Účetního dvora(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Článek 325 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že Unie a členské státy musí bojovat proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie. Unie by měla činnosti v těchto oblastech podporovat.

(2)  Dosavadní podpora těchto činností prostřednictvím rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 804/2004/ES(4) (program Hercule), jež bylo změněno a jehož platnost byla prodloužena rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 878/2007/ES(5) (program Hercule II), které bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 250/2014(6) (program Hercule III), umožnila zintenzivnit činnosti prováděné Unií a členskými státy v oblasti boje proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie.

(3)  Podpora členských států a kandidátských a potenciálních kandidátských zemí při podávání zpráv o nesrovnalostech a podvodech ohrožujících finanční zájmy Unie prostřednictvím systému pro řízení nesrovnalostí (IMS) je požadavkem odvětvových právních předpisů pro Evropský zemědělský záruční fond a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova(7), Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti a Evropský námořní a rybářský fond(8), Azylový, migrační a integrační fond a nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí(9), Fond evropské pomoci nejchudším osobám(10) a nástroj předvstupní pomoci(11) od programového období 2014–2020. IMS je nástroj pro bezpečnou elektronickou komunikaci, který členským státům, jakož i kandidátským a potenciálním kandidátským zemím usnadňuje plnění povinnosti podávat zprávy o zjištěných nesrovnalostech a který podporuje řízení a analýzu nesrovnalostí.

(3a)  S cílem odstranit nesrovnalosti a bojovat proti podvodům je nutné kompenzovat rozdíly v právních a správních systémech členských států. Výkyvy v počtu nesrovnalostí mohou souviset s vývojem víceletých programových cyklů a s opožděným podáváním zpráv. To vše si žádá zavedení jednotného systému pro získávání údajů o nesrovnalostech a podvodech od členských států, aby bylo možné standardizovat postup podávání zpráv a zajistit kvalitu a srovnatelnost poskytovaných údajů. [pozm. návrh 1]

(3b)  Význam preventivních opatření Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) je nezpochybnitelný a stejně tak důležité je posílit uplatňování systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů a informačního systému pro boj proti podvodům i dokončení vnitrostátních strategií pro boj proti podvodům. S těmito činnostmi souvisí nutnost vypracovat rámec pro digitalizaci veškerých postupů v rámci provádění politik Unie (mimo jiné i výzvy k předkládání návrhů, podávání žádostí, hodnocení, provádění, platby), který pak budou uplatňovat všechny členské státy. [pozm. návrh 2]

(4)  Nařízení Rady (ES) č. 515/97(12) a rozhodnutí Rady 2009/917/SVV(13) stanoví, že Unie má podporovat vzájemnou pomoc mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů.

(5)  Tato podpora je poskytována řadě operačních činností. Mezi ně patří informační systém pro boj proti podvodům (AFIS), IT platforma, která se skládá ze souboru aplikací provozovaných v rámci společného informačního systému spravovaného Komisí. V rámci platformy AFIS je rovněž provozován IMS. Aby byla zajištěna udržitelnost takového systému, je v průběhu let zapotřebí stabilní a předvídatelné financování.

(6)  Podpora Unie v oblastech ochrany finančních zájmů Unie, podpora podávání zpráv o nesrovnalostech a podpora vzájemné správní pomoci a spolupráce v celních věcech a záležitostech týkajících se zemědělství by měla být sjednocena do jediného programu, Programu EU pro boj proti podvodům („program“), s cílem posílit součinnost a rozpočtovou flexibilitu a zjednodušit řízení, aniž by byla dotčena účinná kontrola provádění programu spoluzákonodárci. [pozm. návrh 3]

(7)  Program proto kombinuje složku odpovídající programu Hercule, další složku zajišťující financování IMS a třetí složku, v níž jsou financovány činnosti svěřené Komisi podle nařízení (ES) č. 515/97, včetně platformy AFIS.

(7a)   Ochrana finančních zájmů Unie by se měla zaměřovat na všechny aspekty rozpočtu Unie, tedy jak příjmy, tak i výdaje. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že tento program je jediný program, který konkrétně chrání výdajovou stranu rozpočtu Evropské unie. [pozm. návrh 4]

(8)  Platforma AFIS zahrnuje několik informačních systémů, včetně celního informačního systému (CIS). CIS je automatizovaný informační systém, jehož cílem je napomáhat členským státům při předcházení, vyšetřování a stíhání operací, které jsou v rozporu s celními nebo zemědělskými předpisy, tím, že rychlejší šíření informací zvýší účinnost postupů spolupráce a kontrolních postupů jejich celních správ. CIS pokrývá případy správní i policejní spolupráce v rámci jediné infrastruktury. Pro účely správní spolupráce je CIS stanoven nařízením (ES) č. 515/97, přijatým na základě článků 33 a 325 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Pro účely policejní spolupráce je CIS stanoven rozhodnutím 2009/917/SVV, přijatým na základě čl. 30 odst. 1 písm. a) a čl. 34 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii. Použití CIS pro policejní spolupráci nelze technicky oddělit od jeho použití pro spolupráci správní, jelikož oba druhy spolupráce probíhají v rámci jediného IT systému. Vzhledem k tomu, že CIS je sám o sobě jen jedním z několika informačních systémů provozovaných v rámci AFIS a že počet případů policejní spolupráce je v CIS menší než počet případů spolupráce správní, považuje se použití AFIS pro policejní spolupráci za doplňkové k použití pro spolupráci správní.

(9)  Toto nařízení stanoví finanční krytí pro celou dobu trvání programu, které má představovat hlavní referenční částku ve smyslu [odkaz bude podle potřeby aktualizován podle nové interinstitucionální dohody: bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(14)] pro Evropský parlament a Radu během ročního rozpočtového procesu.

(10)  Na toto nařízení se vztahují horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tato pravidla jsou uvedena ve finančním nařízení a stanoví zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, zadávání veřejných zakázek, cen a nepřímého plnění, jakož i kontrolu odpovědnosti účastníků finančních operací. Pro zakázky, které jsou v plném rozsahu nebo zčásti financovány z rozpočtu Unie v rámci tohoto programu, tedy platí mimo jiné zásady transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a nediskriminace, zatímco pro granty navíc platí zásady spolufinancování, zákazu kumulace, dvojího financování a retroaktivity a zásada neziskovosti. Pravidla přijatá na základě článku 322 Smlouvy o fungování Evropské unie se rovněž týkají ochrany rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků, pokud jde o právní stát v členských státech, neboť dodržování zásad právního státu je základní podmínkou řádného finančního řízení a efektivního financování z EU. [pozm. návrh 5]

(11)  Formy financování a metody provádění podle tohoto nařízení by se měly vybírat na základě toho, nakolik jsou schopny dosáhnout specifických cílů opatření a přinést výsledky, přičemž se přihlíží zejména k nákladům na kontrolní opatření, administrativní zátěži a očekávanému riziku nedodržení pravidel. Mělo by se přitom také zvážit použití jednorázových částek, paušálních sazeb a jednotkových nákladů, jakož i financování, které není spojeno s náklady, podle čl. 125 odst. 1 finančního nařízení.

(11a)   Maximální sazby pro spolufinancování dotací definované v tomto programu by neměly přesáhnout 80 % způsobilých nákladů. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech definovaných v pracovním programu, jako jsou případy týkající se členských států vystavených vysokému riziku v souvislosti s finančními zájmy Unie, by měla být maximální míra spolufinancování stanovena na 90 % způsobilých nákladů. [pozm. návrh 6]

(12)  Pro zajištění kontinuity – v rámci programu – financování všech činností svěřených Komisi podle nařízení (ES) č. 515/97, včetně platformy AFIS, uvádí příloha I orientační seznam činností, jež mají být financovány.

(12a)   Komise by měla přijmout pracovní programy v souladu s článkem 110 finančního nařízení. Pracovní programy by měly obsahovat popis akcí, které mají být financovány, informaci o částce přidělené na jednotlivé druhy akcí, orientační harmonogram provádění a maximální míru spolufinancování grantů. Při přípravě pracovního programu by Komise měla zohlednit priority Evropského parlamentu vyjádřené v rámci jeho každoročního hodnocení ochrany finančních zájmů Unie. Pracovní program by měl být zveřejněn na internetových stránkách Komise a předán Evropskému parlamentu. [pozm. návrh 7]

(12b)   Akce by měly být způsobilé na základě své schopnosti dosáhnout konkrétních cílů programu podle článku 2. Mohou zahrnovat poskytování zvláštní technické pomoci příslušným orgánům členských států, jako je poskytování specifických znalostí, technicky vyspělých zařízení a účinných nástrojů informačních technologií (IT), zajišťování nezbytné podpory a usnadňování vyšetřování, zejména zřizování společných vyšetřovacích týmů a přeshraničních operací nebo zlepšení výměn zaměstnanců pro konkrétní projekty. Způsobilé akce mohou navíc zahrnovat i organizaci cílených odborných školení, workshopy zaměřené na analýzu rizik, případně konference a studie. [pozm. návrh 8]

(13)  Nákup vybavení prostřednictvím nástroje Unie pro finanční podporu na vybavení pro celní kontroly(15) může mít pozitivní dopad na boj proti podvodům ohrožujícím finanční zájmy EU. Jak u nástroje Unie pro finanční podporu na vybavení pro celní kontroly, tak u programu pro boj proti podvodům je třeba zajistit, aby nedocházelo ke zdvojování podpory Unie. Program by měl v zásadě zacílit svou podporu na pořizování druhů vybavení, jež nespadají do oblasti působnosti nástroje Unie pro finanční podporu na vybavení pro celní kontroly, nebo vybavení, v jehož případě jsou příjemci jiné orgány než orgány, na něž se zaměřuje nástroj Unie pro finanční podporu na vybavení pro celní kontroly. Vyhýbat se Kromě toho by měla existovat jasná vazba mezi výsledkem financovaného vybavení a ochranou finančních zájmů Unie. Předcházení překryvům a hledání synergií mezi programem a dalšími příslušnými programy v oblastech, jakoje třeba spravedlnost, cla a vnitřní věci, by mělo být zajištěno zejména v kontextu rámci přípravy ročních pracovních programů. [pozm. návrh 9]

(13a)   Program podporuje spolupráci mezi správními orgány a orgány činnými v trestním řízení členských států a mezi těmito orgány a Komisí, včetně úřadu OLAF, jakož i jinými příslušnými orgány a agenturami Unie, jako je Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), a to s cílem zajistit účinnější ochranu finančních zájmů Unie. V tomto ohledu bude rovněž podporovat spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO), jakmile tento úřad převezme odpovědnost za své úkoly. [pozm. návrh 10]

(14)  Program by měl být otevřen účasti zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP). Měl by být rovněž otevřen účasti přistupujících zemí, kandidátských zemí a potenciálních kandidátů kandidátských zemí, jakož i zemí, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovených v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách. Program by měl být také otevřen dalším třetím zemím za předpokladu, že uzavřely dohodu o přidružení nebo že uzavřou zvláštní dohodu vztahující se na jejich účast v programech Unie. [pozm. návrh 11]

(15)  S ohledem na dosavadní hodnocení programů Hercule a s cílem posílit program by měla být ve výjimečných případech možná účast právnických osob usazených ve třetí zemi, která není přidružena k programu, aniž by tyto osoby musely nést náklady své účasti.

(15a)   Zvláště by měla být podporována účast subjektů usazených v zemích, které mají platnou asociační dohodu s Unií, s cílem posílit ochranu finančních zájmů Unie prostřednictvím spolupráce v oblasti cel a výměny osvědčených postupů, zejména pokud jde o způsoby boje proti podvodům, korupci a jiným protiprávním činnostem poškozujícím finanční zájmy Unie, a s ohledem na výzvy spojené s novým technologickým vývojem. [pozm. návrh 12]

(16)  Program by měl být prováděn s přihlédnutím k doporučením a opatřením uvedeným ve sdělení Komise ze dne 6. června 2013 s názvem „Zintenzivnění boje proti pašování cigaret a jiným formám nedovoleného obchodu s tabákovými výrobky – ucelená strategie EU“(16), jakož i ve zprávě o pokroku při provádění tohoto sdělení ze dne 12. května 2017(17).

(17)  V roce 2016 Unie ratifikovala Protokol o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku („protokol“). Protokol by měl sloužit k ochraně finančních zájmů Unie, jelikož se týká boje proti nezákonnému přeshraničnímu obchodu s tabákem, který vede ke ztrátám příjmů. Program by měl podporovat sekretariát Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku při plnění jeho úkolů spojených s protokolem. Kromě toho by měl také podporovat další činnosti organizované sekretariátem v souvislosti s bojem proti nezákonnému obchodu s tabákem.

(18)  V souladu s finančním nařízením, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013(18), nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95(19), nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2185/96(20) a nařízením Rady (EU) 2017/1939(21) mají být finanční zájmy Unie chráněny prostřednictvím přiměřených opatření, včetně prevence, odhalování, nápravy a vyšetřování nesrovnalostí včetně podvodů, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených či nesprávně použitých finančních prostředků a případného ukládání správních sankcí.

Zejména může Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) provádět v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 správní vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, aby zjistil, zda nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie. V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 může Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřovat a stíhat podvody a jiné trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371(22). V souladu s finančním nařízením musí všechny osoby nebo subjekty, které přijímají finanční prostředky Unie, plně spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie, udělit Komisi, úřadu OLAF, Úřadu evropského veřejného žalobce a Evropskému účetnímu dvoru nezbytná práva a potřebný přístup a zajistit, aby třetí osoby podílející se na vynakládání finančních prostředků Unie udělily rovnocenná práva.

(19)  Třetí země, které jsou členy EHP, se mohou účastnit programů Unie v rámci spolupráce zavedené podle Dohody o EHP, která stanoví provádění programů na základě rozhodnutí přijatého podle uvedené dohody. Třetí země se mohou rovněž účastnit na základě jiných právních nástrojů. Toto nařízení by mělo obsahovat zvláštní ustanovení za účelem udělení nezbytných práv a přístupu příslušné schvalující osobě, úřadu OLAF, jakož i Evropskému účetnímu dvoru, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci.

(20)  

(21)  Podle [odkaz bude podle potřeby aktualizován podle nového rozhodnutí o ZZÚ: článku 94 rozhodnutí Rady 2013/755/EU(23)] jsou osoby a subjekty usazené v zámořských zemích a územích způsobilé k získání finančních prostředků s výhradou pravidel a cílů programu a případných režimů použitelných na členský stát, s nímž je příslušná zámořská země nebo území spojeno.

(22)  V souladu s body 22 a 23 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(24) je nutné provádět hodnocení tohoto programu na základě informací, jež se shromáždí v souladu s příslušnými požadavky shromážděných prostřednictvím podávání zpráv, konkrétně o výkonu, požadavků na monitorování a hodnocení při současném zamezení nadměrné regulaci a administrativní zátěži, zejména pro členské státy. Tyto požadavky mohou případně zahrnovat měřitelné ukazatele jako základ pro hodnocení účinků programu v praxi. Hodnocení by měl provádět nezávislý hodnotitel. [pozm. návrh 13]

(23)  Za účelem vypracování ustanovení týkajících se rámce pro monitorování a hodnocení programu doplnění tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby tak mohla přijímat pracovní programy. Za účelem změny tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o ukazatele stanovené v příloze II tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Zejména pak pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci Evropský parlament a Rada obdrží veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se přípravě aktů v přenesené pravomoci věnují. [pozm. návrh 14]

(24)  Právní základ pro financování AFIS je stanoven v čl. 42a odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 515/97. Toto nařízení by mělo uvedený právní základ nahradit a stanovit nový. Ustanovení čl. 42a odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 515/97 by proto měla být zrušena.

(25)  Nařízení (EU) č. 250/2014, kterým se zavádí program Hercule III, se vztahuje na období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020. Toto nařízení stanoví program navazující na program Hercule III od 1. ledna 2021. Nařízení (EU) č. 250/2014 by proto mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení zavádí Program EU pro boj proti podvodům (dále jen „program“).

Stanoví cíle programu, rozpočet na období 2021–2027, formy financování z prostředků Unie a pravidla pro poskytování tohoto financování.

Článek 2

Cíle programu

1.  Program má tyto obecné cíle:

a)  ochrana finančních zájmů Unie;

b)  podpora vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráce s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů.

2.  Program má tyto specifické cíle:

a)  předcházení podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Evropské unie a boj proti nim;

b)  podpora podávání zpráv o nesrovnalostech, včetně podvodů, týkajících se finančních prostředků z rozpočtu Unie ve sdíleném řízení a finančních prostředků předvstupní pomoci z rozpočtu Unie;

c)  zajišťování nástrojů pro výměnu informací a podpory operačních činností v oblasti vzájemné správní pomoci v celních věcech a záležitostech týkajících se zemědělství.

Článek 3

Rozpočet

1.  Finanční krytí pro provádění programu na v období 2021–2027 činí 181,207 milionu 321 314 000 EUR v cenách roku 2018 (362 414 000 EUR v běžných cenách. [pozm. návrh 15]

2.  Orientační rozdělení částky uvedené v odstavci 1 je následující:

a)  114,207 milionu 202 512 000 EUR v cenách roku 2018 (228 414 000 EUR v běžných cenách) na cíl uvedený v čl. 2 odst. 2 písm. a); [pozm. návrh 16]

b)  7 12 412 000 EUR v cenách roku 2018 (14 milionů EUR v běžných cenách) na cíl uvedený v čl. 2 odst. 2 písm. b); [pozm. návrh 17]

c)  60 106 390 000 EUR v cenách roku 2018 (120 milionů EUR v běžných cenách) na cíl uvedený v čl. 2 odst. 2 písm. c). [pozm. návrh 18]

2a.  Komise má pravomoc přerozdělit prostředky mezi cíle uvedené v čl. 2 odst. 2. Pokud se přerozdělením jedna z částek uvedených v odstavci 2 tohoto článku změní nejméně o 10 %, provede se přerozdělení prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci přijatého v souladu s článkem 14. [pozm. návrh 19]

3.  Částku uvedenou v odstavci 1 lze použít na technickou a správní pomoc určenou pro provádění programu, jako jsou přípravné, monitorovací, kontrolní, auditní a hodnoticí činnosti, včetně systémů informačních technologií na úrovni organizace. Orientační rozdělení uvedené v odst. 2 písm. a) navíc řádně zohledňuje skutečnost, že tento program je jediným svého druhu, který se zaměřuje na ochranu finančních zájmů Unie z hlediska výdajů. [pozm. návrh 20]

Článek 4

Třetí země přidružené k programu

Program je otevřen těmto třetím zemím:

a)  členům Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), kteří jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o EHP;

b)  přistupujícím zemím, kandidátským zemím a potenciálním kandidátům v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovených v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách a v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v dohodách mezi Unií a těmito zeměmi;

c)  zemím, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovených v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách a v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v dohodách mezi Unií a těmito zeměmi;

d)  dalším třetím zemím v souladu s podmínkami stanovenými ve zvláštní dohodě vztahující se na účast třetí země v některém programu Unie a za předpokladu, že dohoda;

a)  zajišťuje spravedlivou rovnováhu mezi příspěvky a výhodami třetí země, která se účastní programů Unie; [pozm. návrh 21]

b)  stanoví podmínky účasti v programech, včetně výpočtu finančních příspěvků na jednotlivé programy a jejich administrativní náklady. Tyto příspěvky představují v souladu s čl. [21 odst. 5] finančního nařízení účelově vázané příjmy;

c)  neuděluje třetí zemi ohledně daných programů rozhodovací pravomoc;

d)  zaručuje právo Unie zajistit řádné finanční řízení a chránit své finanční zájmy.

Článek 5

Provádění a formy financování z prostředků Unie

1.  Program se provádí v rámci přímého řízení v souladu s finančním nařízením nebo v rámci nepřímého řízení společně se subjekty uvedenými v čl. 62 odst. 1 písm. c) finančního nařízení.

2.  Program může poskytovat financování jednou z forem stanovených ve finančním nařízení, zejména formou grantů v souladu s hlavou VIII a zadávání veřejných zakázek v souladu s hlavou VII, jakož i formou náhrady cestovních výloh a denních diet podle článku 238 finančního nařízení. [pozm. návrh 22]

3.  Program může poskytovat financování na opatření prováděná v souladu s nařízením (ES) č. 515/97, zejména za účelem pokrytí druhů nákladů uvedených v orientačním seznamu v příloze I.

4.  Je-li v rámci opatření, na něž je poskytována podpora, pořizováno vybavení, vytvoří Komise podle potřeby koordinační mechanismus pro zajištění účinnosti a interoperability s ohledem na veškeré vybavení zakoupené s podporou z programů Unie.

Článek 6

Ochrana finančních zájmů Unie

Účastní-li se třetí země programu na základě rozhodnutí podle mezinárodní dohody nebo na základě jiného právního nástroje, udělí tato třetí země příslušné schvalující osobě, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům a Evropskému účetnímu dvoru nezbytná práva a potřebný přístup, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci. V případě Evropského úřadu pro boj proti podvodům tato práva zahrnují právo provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům.

KAPITOLA II

GRANTY [pozm. návrh 23]

Článek 7

Granty Míra spolufinancování u grantů udělených v rámci programu se udělují a spravují v souladu s hlavou VIII finančního nařízení nepřesáhne 80 % způsobilých nákladů. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, které jsou vymezeny v pracovních programech uvedených v článku 10, nepřekročí míra spolufinancování 90 % způsobilých nákladů. [pozm. návrh 24]

Článek 8

Způsobilá opatření

Pro financování jsou způsobilá pouze následující opatření určená k provádění cílů uvedených v článku 2:

a)  poskytování zvláštních technických znalostí, specializovaného a technicky pokročilého vybavení a účinných nástrojů z oblasti IT usnadňujících nadnárodní a multidisciplinární spolupráci a spolupráci s Komisí;

b)  podpora výměny personálu pro konkrétní projekty, zajišťování nezbytné podpory a usnadňování vyšetřování, zejména zřizování společných vyšetřovacích týmů a přeshraničních operací;

c)  poskytování technické a operační podpory pro vnitrostátní vyšetřování, zejména pro celní a donucovací orgány s cílem zintenzivnit boj proti podvodům a jiným protiprávním jednáním;

d)  budování kapacit IT ve všech členských státech a třetích zemích, intenzivnější výměna údajů a rozvoj a poskytování nástrojů IT pro vyšetřování a sledování zpravodajských služeb;

e)  organizace specializované odborné přípravy, seminářů analýzy rizik, konferencí a studií zaměřených na zlepšení spolupráce a koordinace mezi službami, jichž se týká ochrana finančních zájmů Unie;

f)  financování souboru IT aplikací, které souvisejí se cly a jsou provozovány v rámci společného informačního systému spravovaného Komisí, jenž byl vytvořen za účelem provádění úkolů svěřených Komisi prostřednictvím nařízení (ES) č. 515/97;

g)  financování nástroje bezpečné elektronické komunikace, který členským státům usnadňuje plnění povinnosti podávat zprávy o zjištěných nesrovnalostech, včetně podvodů, a který podporuje řízení a analýzu nesrovnalostí;

h)  jakákoli jiná činnost stanovená v ročních pracovních programech podle článku 10, která je nezbytná pro dosažení obecných a specifických cílů uvedených v článku 2. [pozm. návrh 25]

Pokud podporovaná akce zahrnuje nákup zařízení, Komise zajistí, aby financované vybavení přispívalo k ochraně finančních zájmů Unie. [pozm. návrh 26]

Článek 9

Způsobilé subjekty

1.  Kromě kritérií stanovených v článku 197 finančního nařízení se použijí kritéria způsobilosti stanovená v odstavci 2.

2.  Způsobilé jsou tyto subjekty:

a)  orgány veřejné správy, jež mohou přispět k dosažení jednoho z cílů uvedených v článku 2 a jsou usazeny v jedné z těchto zemí:

a)  členském státě nebo zámořské zemi nebo území s ním spojeném;

b)  třetí zemi přidružené k programu;

c)  třetí zemi uvedené v pracovním programu za podmínek stanovených v odstavci 3;

b)  výzkumné a vzdělávací instituce a neziskové subjekty, jež mohou přispět k dosažení cílů uvedených v článku 2, pokud byly zřízeny a působí po dobu nejméně jednoho roku v členském státě nebo třetí zemi přidružené k programu nebo třetí zemi uvedené v pracovním programu za podmínek stanovených v odstavci 3;

c)  jakákoli právnická osoba založená podle práva Unie nebo jakákoli mezinárodní organizace podle článku 156 finančního nařízení. [pozm. návrh 27]

3.  Subjekty uvedené v odstavci 2, jež jsou usazeny ve třetí zemi, která není přidružena k programu, jsou ve výjimečných případech způsobilé k účasti, pokud je to nezbytné pro dosažení cílů daného opatření.

4.  Subjekty uvedené v odstavci 2, jež jsou usazeny ve třetí zemi, která není přidružena k programu, by obecně měly nést náklady své účasti.

KAPITOLA III

TVORBA PROGRAMŮ, MONITOROVÁNÍ A HODNOCENÍ

Článek 10

Pracovní program

Program se provádí prostřednictvím pracovních programů uvedených v článku 110 finančního nařízení.

Pracovní programy přijme Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 14. [pozm. návrh 28]

Komise by měla prověřit způsoby, jak nalézt synergie mezi programem a dalšími příslušnými programy v oblastech, jako je spravedlnost, cla a vnitřní věci, a zajistit, aby v rámci přípravy ročních pracovních programů nedocházelo ke zdvojování činností. [pozm. návrh 29]

Pracovní programy se zveřejňují na internetových stránkách Komise a předávají Evropskému parlamentu, který posoudí jejich obsah a výsledky v rámci ročního hodnocení ochrany finančních zájmů Unie. [pozm. návrh 30]

Článek 11

Monitorování a vykazování

1.  Ukazatele pro vykazování pokroku dosaženého při plnění obecných a specifických cílů programu stanovených v článku 2 jsou uvedeny v příloze II.

2.  Pro zajištění účinného posouzení pokroku dosaženého při plnění cílů programu je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 14 za účelem změn přílohy II s cílem přezkoumat nebo doplnit ukazatele, je-li to považováno za nezbytné, a za účelem doplnění tohoto nařízení o ustanovení týkající se zavedení rámce pro monitorování a hodnocení. [pozm. návrh 31]

2a.  Komise poskytne Evropskému parlamentu a Radě každoročně zprávu o úspěšnosti programu. [pozm. návrh 32]

3.  Systém vykazování výkonnosti zajistí, aby údaje pro monitorování provádění programu a jeho výsledků byly shromažďovány účinně, efektivně a včas. Za tímto účelem se příjemcům finančních prostředků Unie a případně členským státům uloží přiměřené požadavky na vykazování.

Článek 12

Hodnocení

1.  Hodnocení se provádějí provádí včas nezávislý hodnotitel tak, aby je bylo možné promítnout do rozhodovacího procesu. [pozm. návrh 33]

2.  Průběžné hodnocení programu se provede, jakmile je k dispozici dostatek informací o jeho provádění, avšak nejpozději do čtyř let od začátku provádění programu.

3.  Na konci provádění programu, avšak nejpozději do čtyř tří let po skončení období uvedeného v článku 1 provede Komise závěrečné hodnocení programu. [pozm. návrh 34]

4.  Komise sdělí závěry hodnocení spolu se svými připomínkami Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropskému účetnímu dvoru a zveřejní je na stránkách Komise. [pozm. návrh 35]

Článek 13

Přenesení pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 14 za účelem vypracování ustanovení týkajících se rámce pro monitorování a hodnocení podle článku 11 přijetí pracovních programů podle článku 10 a provádění změn v ukazatelích stanovených v příloze II tohoto nařízení. [pozm. návrh 44]

Článek 14

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 13 je svěřena Komisi do 31. prosince 2028.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 13 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5a.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 10 a 13 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce. [pozm. návrh 36]

KAPITOLA IV

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 15

Informace, komunikace a publicita

1.  Příjemci finančních prostředků Unie uvádějí původ a zajišťují maximální viditelnost těchto prostředků (zejména při propagaci opatření a jejich výsledků) tím, že poskytují ucelené, účinné a přiměřené informace různým cílovým skupinám včetně médií a veřejnosti. Uvedení původu a zajištění viditelnosti finančních prostředků Unie se nevyžaduje v případech, kdy by mohlo být ohroženo účinné provádění operačních činností v rámci boje proti podvodům a celních operačních činností. [pozm. návrh 37]

2.  Komise pravidelně provádí k programu a jeho opatřením a výsledkům informační a komunikační kampaně. Finanční zdroje vyčleněné na program rovněž přispívají ke sdělování politických priorit Unie na úrovni organizace, souvisejí-li s cíli uvedenými v článku 2. [pozm. návrh 38]

Článek 16

Změna nařízení (ES) č. 515/97

V článku 42a nařízení (ES) č. 515/97 se zrušují odstavce 1 a 2.

Článek 17

Zrušení

Nařízení (EU) č. 250/2014 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2021.

Článek 18

Přechodná ustanovení

1.  Tímto nařízením není dotčeno pokračování ani změna příslušných opatření až do jejich ukončení podle nařízení (EU) č. 250/2014 a podle článku 42a nařízení (ES) č. 515/97, které se na příslušná opatření použijí až do jejich ukončení.

2.  Finanční krytí programu může zahrnovat i výdaje na technickou a správní pomoc nezbytné pro zajištění přechodu k programu od opatření přijatých podle nařízení (EU) č. 250/2014 a podle článku 42a nařízení (ES) č. 515/97.

Článek 19

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost [dvacátým] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 1. ledna 2021.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda nebo předsedkyně předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Orientační seznam druhů nákladů, jež budou z programu financovány v souvislosti s činnostmi prováděnými v souladu s nařízením (ES) č. 515/97:

a)  veškeré výdaje na instalaci a údržbu stálé technické infrastruktury, která členským státům poskytuje logistické a kancelářské prostředky a prostředky informační technologie k zajištění koordinace společných celních operací a dalších operačních činností;

b)  náhrady cestovních výloh a denních diet, jakož i případné jiné náhrady výdajů zástupců členských států a případně zástupců třetích zemí, kteří se účastní misí Společenství, společných celních operací, které jsou organizovány Komisí nebo společně s ní, školení, schůzek ad hoc a setkání k přípravě a hodnocení správních vyšetřování nebo operativních akcí členských států, pokud jsou organizovány Komisí nebo společně s ní;

c)  výdaje spojené s pořízením, studiem, rozvojem a údržbou počítačové infrastruktury (hardwaru), softwaru a síťového spojení a s tím spojenými službami výroby, podpory a školení pro účely provádění činností podle nařízení (ES) č. 515/97, zejména pokud jde o předcházení podvodům a boj proti nim;

d)  výdaje spojené s poskytováním informací a výdaje na související činnosti, které umožňují přístup k informacím, údajům a zdrojům dat pro účely provádění činností podle nařízení (ES) č. 515/97, zejména pokud jde o předcházení podvodům a boj proti nim;

e)  výdaje spojené s používáním celního informačního systému stanoveného v nástrojích přijatých podle článku 87 Smlouvy o fungování Evropské unie, a zejména v rozhodnutí 2009/917/SVV o používání informačních technologií pro celní účely, v rozsahu, v němž tyto nástroje stanoví, že tyto výdaje budou hrazeny ze souhrnného rozpočtu Evropské unie;

f)  výdaje spojené s pořízením, studiem, rozvojem a údržbou prvků Unie ve společné komunikační síti používané pro účely bodu c).

PŘÍLOHA II

UKAZATELE PRO MONITOROVÁNÍ PROGRAMU

Program bude pečlivě sledován na základě souboru ukazatelů určených k měření rozsahu, v jakém bylo dosaženo obecných a specifických cílů programu, a s cílem minimalizovat administrativní zátěž a náklady. Za tímto účelem se shromažďují údaje podle následujícího souboru hlavních ukazatelů:

Specifický cíl č. 1: Předcházení podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie a boj proti nim.

Ukazatel č. 1: Podpora předcházení podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy EU a boje proti nim, měřená na základě:

1.1: Míry spokojenosti s činnostmi organizovanými a (spolu)financovanými prostřednictvím programu.

a)  počet a typ činností organizovaných a (spolu)financovaných prostřednictvím programu, [pozm. návrh 39]

1.2: Procentního podílu Seznamu členských států, které získají v každém roce programu podporu a příslušný podíl na financování. [pozm. návrh 40]

Specifický cíl č. 2: Podpora podávání zpráv o nesrovnalostech, včetně podvodů, týkajících se finančních prostředků z rozpočtu Unie ve sdíleném řízení a finančních prostředků předvstupní pomoci z rozpočtu Unie.

Ukazatel č. 2: Míra spokojenosti uživatelů s používáním systému pro řízení nesrovnalostí.

a)  Počet oznámených nesrovnalostí. [pozm. návrh 41]

Ukazatel č. 2a: Míra spokojenosti uživatelů s používáním informačního systému pro boj proti podvodům. [pozm. návrh 42]

Specifický cíl č. 3: Zajišťování nástrojů pro výměnu informací a podpory operačních činností v oblasti vzájemné správní pomoci v celních věcech.

Ukazatel č. 3: Množství informací, jež jsou poskytnuty v rámci vzájemné pomoci, a počet podpořených činností v souvislosti se vzájemnou pomocí.

Ukazatel č. 3a: Počet a typ činností v souvislosti se vzájemnou pomocí. [pozm. návrh 43]

(1) Úř. věst. C 10, 10.1.2019, s. 1.
(2) Úř. věst. C 10, 10.1.2019, s. 1.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019.
(4)Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 804/2004/ES ze dne 21. dubna 2004 o zavedení akčního programu Společenství na podporu akcí v oblasti ochrany finančních zájmů Společenství (program Hercule) (Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 9).
(5)Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 878/2007/ES ze dne 23. července 2007, kterým se mění a prodlužuje platnost rozhodnutí č. 804/2004/ES o zavedení akčního programu Společenství na podporu akcí v oblasti ochrany finančních zájmů Společenství (program Hercule II) ( Úř. věst. L 193, 25.7.2007, s. 18).
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 250/2014 ze dne 26. února 2014, kterým se zavádí program na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (program Hercule III) a zrušuje rozhodnutí č. 804/2004/ES (Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 6).
(7)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/1971 ze dne 8. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 o zvláštní ustanovení k podávání zpráv o nesrovnalostech ohledně Evropského zemědělského záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a kterým se ruší nařízení Komise (ES) č. 1848/2006, a prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1975 ze dne 8. července 2015, kterým se stanoví četnost a formát zpráv, jež se týkají nesrovnalostí ohledně Evropského zemědělského záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 (Úř. věst. L 293, 10.11.2015, s. 6).
(8)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/1970 ze dne 8. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 o zvláštní ustanovení k podávání zpráv o nesrovnalostech ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu, a prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1974 ze dne 8. července 2015, kterým se stanoví četnost a formát zpráv, jež se týkají nesrovnalostí ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (Úř. věst. L 293, 10.11.2015, s. 1).
(9)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/1973, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 o zvláštní ustanovení k podávání zpráv o nesrovnalostech ohledně Azylového, migračního a integračního fondu a nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí, a prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1977, kterým se stanoví četnost a formát zpráv, jež se týkají nesrovnalostí ohledně Azylového, migračního a integračního fondu a nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 (Úř. věst. L 293, 10.11.2015, s. 15).
(10)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/1972 ze dne 8. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 o zvláštní ustanovení k podávání zpráv o nesrovnalostech ohledně Fondu evropské pomoci nejchudším osobám, a prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1976 ze dne 8. července 2015, kterým se stanoví četnost a formát zpráv, jež se týkají nesrovnalostí ohledně Fondu evropské pomoci nejchudším osobám podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 (Úř. věst. L 293, 10.11.2015, s. 11).
(11)Článek 16 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 447/2014 o zvláštních prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (Úř. věst. L 132, 3.5.2014, s. 32).
(12)Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů, ve znění nařízení 2015/1525 (Úř. věst. L 82, 22.3.1997, s. 1).
(13)Rozhodnutí Rady 2009/917/SVV o používání informačních technologií pro celní účely (Úř. věst. L 323, 10.12.2009, s. 20).
(14)Odkaz bude aktualizován: Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1. Dohoda je k dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=uriserv:OJ.C_.2013.373.01.0001.01.CES&toc=OJ:C:2013:373:TOC.
(15)[ref]
(16)COM(2013)0324 final.
(17)COM(2017)0235 final.
(18)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(19)Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1.
(20)Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(21)Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(22)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29).
(23)Rozhodnutí Rady 2013/755/EU ze dne 25. listopadu 2013 o přidružení zámořských zemí a území k Evropské unii („rozhodnutí o přidružení zámoří“) (Úř. věst. L 344, 19.12.2013, s. 1).
(24)Interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1).


Víceletý plán pro populace ryb v západních vodách a přilehlých vodách a pro rybolov využívající tyto populace ***I
PDF 139kWORD 48k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí víceletý plán pro populace ryb v západních vodách a přilehlých vodách a pro rybolov využívající tyto populace, o změně nařízení (EU) 2016/1139, kterým se zavádí víceletý plán pro Baltské moře, a o zrušení nařízení (ES) č. 811/2004, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007 a (ES) č. 1300/2008 (COM(2018)0149– C8-0126/2018– 2018/0074(COD)
P8_TA(2019)0069A8-0310/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0149),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0126/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na oficiální oznámení vlády Spojeného království ze dne 29. března 2017 o svém rozhodnutí vystoupit z Evropské unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. září 2018(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 12. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0310/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2);

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady, které je přílohou tohoto usnesení a bude zveřejněno v řadě L Úředního věstníku Evropské unie společně s konečným zněním legislativního aktu;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu a Rady přijatý v prvním čtení dne 12. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se zavádí víceletý plán pro populace druhů lovených v západních vodách a přilehlých vodách a pro rybolov využívající tyto populace, o změně nařízení (EU) 2016/1139 a (EU) 2018/973, a o zrušení nařízení (ES) č. 811/2004, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007 a (ES) č. 1300/2008

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2019/472.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady

Evropský parlament a Rada zamýšlejí zrušit zmocnění k přijímání technických opatření prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 8 tohoto nařízení, když přijmou nové nařízení o technických opatřeních, jehož součástí bude i zmocnění týkající se týchž opatření.

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 171.
(2) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 25. října 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0425).


Mechanismus civilní ochrany Unie ***I
PDF 139kWORD 48k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 1313/2013/EU o mechanismu civilní ochrany Unie (COM(2017)0772/2 – C8-0409/2017 – 2017/0309(COD))
P8_TA(2019)0070A8-0180/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0772/2),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 196 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0409/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. října 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 16. května 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska a postoje ve formě pozměňovacích návrhů Výboru pro rozvoj, Rozpočtového výboru, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0180/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  vyzývá Komisi, aby se zdržela přerozdělování rozpočtových prostředků k financování nových politických priorit, které jsou doplňovány v průběhu probíhajícího víceletého finančního rámce, neboť tato skutečnost bude mít nevyhnutelně negativní dopad na provádění dalších klíčových činností Unie;

5.  vyzývá Komisi, aby na mechanismus civilní ochrany Unie (UCPM) poskytla dostatečné množství prostředků v rámci příštího víceletého finančního rámce, který začne platit v roce 2021, a aby vycházela ze současné revize UCPM;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. února 2019 k rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…, kterým se mění rozhodnutí č. 1313/2013/EU o mechanismu civilní ochrany Unie

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2019/420.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise

Dodatečné finanční krytí pro provádění mechanismu civilní ochrany Unie v letech 2019 a 2020 bylo stanoveno na 205,6 milionů EUR. Aniž jsou dotčeny pravomoci rozpočtového orgánu, část celkového navýšení rozpočtu rescEU by měla být k dispozici prostřednictvím přerozdělení prostředků v okruhu 3 (bezpečnost a občanství) a okruhu 4 (Globální Evropa) víceletého finančního rámce na období 2014–2020. Uvedené tři orgány připomínají, že část přerozdělených prostředků již byla zahrnuta do rozpočtu na rok 2019 a 15,34 milionů EUR již bylo zahrnuto do finančního plánu na rok 2020.

V rámci rozpočtového procesu na rok 2020 se Komise vyzývá, aby navrhla další přerozdělení ve výši 18,24 milionů EUR s cílem dosáhnout 50 % pro roky 2019 a 2020 v rámci stejných okruhů.

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 361, 5.10.2018, s. 37.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 31. května 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0236).


Minimální požadavky na opětovné využívání vody ***I
PDF 382kWORD 93k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (COM(2018)0337 – C8-0220/2018 – 2018/0169(COD))
P8_TA(2019)0071A8-0044/2019

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0337),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0220/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. prosince 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 6. prosince 2018(2),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0044/2019),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody

P8_TC1-COD(2018)0169


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Vodní zdroje Unie jsou stále více zatěžovány, což vede k nedostatku vody a ke zhoršování její kvality. Zejména změna klimatu, nepředvídatelné změny vodního režimu a sucho významně přispívají k problémům v dostupnosti sladké vody, způsobeným rozvojem měst a zemědělstvím. [pozm. návrh 1]

(2)  Schopnost Unie reagovat na zvyšující se tlak tlaky na vodní zdroje by mohla být posílena rozsáhlejším opětovným využíváním vyčištěné odpadní vody, omezením odběru povrchových i podzemních vod, snížením dopadu odvádění vyčištěné odpadní vody do vodních útvarů a podporou úspor vody díky vícenásobnému používání městských odpadních vod, přičemž by se zajistila vysoká úroveň ochrany životního prostředí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES(6) zmiňuje opětovné využívání vody spolu s podporou technologií účinně využívajících vodu v průmyslu a úsporných zavlažovacích technik jako jedno z doplňkových opatření, které se mohou členské státy rozhodnout využít, aby naplnily cíle směrnice, tedy dobrý kvalitativní i kvantitativní stav vody povrchových a podzemních vod. Směrnice Rady 91/271/EHS(7) vyžaduje, aby se ve vhodných případech používala vyčištěná odpadní voda. [pozm. návrh 2]

(2a)  V řadě oblastí je palčivým problémem stáří a špatný stav infrastruktury pro rozvod vyčištěné odpadní vody, což vede k velkým ztrátám vyčištěné odpadní vody i k plýtvání finančními prostředky věnovanými na tuto úpravu. Prioritou by tedy měla být modernizace potrubní infrastruktury. [pozm. návrh 3]

(3)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy“(8) poukázalo na nezbytnost vytvořit nástroj pro regulaci norem pro opětovné využívání vody pro zavlažování nebo průmyslové účely jako na alternativní možnost dodávky na úrovni Unie s cílem odstranit překážky širokého využívání takových alternativních dodávek vody, zejména těch, které mohou přispět k omezení nedostatku vody, která vyžaduje pozornost Unie a snížit zranitelnost systémů pro zásobování vodou. [pozm. návrh 4]

(4)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o „Řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii“(9) stanoví hierarchii opatření, jež by měly členské státy zvážit při řešení problematiky nedostatku vody a sucha. Ze stejného důvodu by bylo vhodné stanovit v rámci směrnice 2000/60/ES závaznou hierarchii opatření pro řádné hospodaření s vodou. Uvádí se v něm, že v regionech, kde byla realizována všechna preventivní opatření podle hierarchie opatření pro řešení nedostatku vody a kde poptávka po vodě stále převyšuje její dostupnost, může za určitých okolností a s ohledem na poměr mezi náklady a přínosy sloužit dodatečná infrastruktura pro dodávky vody jako alternativní přístup ke zmírňování dopadů velkého sucha. [pozm. návrh 5]

(4a)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. října 2008 o řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii(10) připomíná, že při hospodaření s vodními zdroji by měl být zvolen přístup orientovaný na poptávku, a domnívá se, že Unie by měla při hospodaření s vodními zdroji zaujmout ucelený přístup, který by kombinoval opatření k řízení poptávky, opatření k optimalizaci existujících zdrojů v rámci koloběhu vody a opatření k vytváření nových zdrojů a že tento přístup musí zahrnovat environmentální, sociální a ekonomické hledisko. [pozm. návrh 6]

(5)  Ve svém akčním plánu pro oběhové hospodářství(11) se Komise zavázala přijmout sérii opatření na podporu opětovného využívání vyčištěné odpadní vody, včetně přípravy legislativního návrhu minimálních požadavků na opětovné využívání vody. Komise by měla svůj akční plán aktualizovat a zajistit, aby vodní zdroje zůstaly i nadále prioritní oblastí pro intervence. [pozm. návrh 7]

(6)  Má se za to, že opětovné využití správně vyčištěné odpadní vody, například z čistíren městských odpadních vod nebo průmyslových zařízení, má menší dopad na životní prostředí než jiné alternativní metody zásobování vodou, jako je převádění vod nebo odsolování. ale v Unii se využívá V Unii však k takovému opětovnému využívání, jež by mohlo snížit plýtvání vodou a vodu šetřit, dochází pouze v omezené míře. To je zřejmě zčásti způsobeno značnými náklady na systém opětovného využívání odpadní vody a absencí společných environmentálních nebo a zdravotních norem Unie pro opětovně využívanou vodu, a pokud jde zejména o zemědělské produkty, možnými zdravotními a ekologickými riziky a možnými překážkami, které by bránily volnému pohybu těchto produktů zavlažovaných recyklovanou odpadní vodou. Zároveň je třeba mít na paměti, že v některých členských státech je zavlažovací infrastruktura nedostatečná, nebo neexistuje. [pozm. návrh 8]

(6a)  Opětovné využívání vody by mohlo přispět k opětovnému využívání živin obsažených ve vyčištěné odpadní vodě a používání recyklované vody pro zavlažování v zemědělství nebo v lesnictví by mohlo být způsobem, jak vracet živiny, například dusík, fosfor nebo draslík, do přírodních biochemických cyklů. [pozm. návrh 9]

(6b)  Opětovné využívání řádně vyčištěné vody pro účely zavlažování podle tohoto nařízení by mělo být šetrné k životnímu prostředí. Nemělo by tedy vést ke zvýšenému uvolňování dusíku a fosforu, protože nadbytek těchto živin vede k eutrofizaci půd a povrchových a podzemních vodních útvarů, poškozuje ekosystémy a přispívá ke snižování biologické rozmanitosti. [pozm. návrh 10]

(6c)   V případě, že má být zaručeno účinné opětovné využití zdrojů městských odpadních vod, je třeba uznat, že ne všechny typy recyklované vody mohou být použity pro všechny plodiny. Zemědělci by proto měli být vyškoleni, aby optimálním způsobem používali různé typy recyklované vody pro plodiny, u nichž kvalita používané vody nemá žádné důsledky pro veřejné zdraví. [pozm. návrh 11]

(7)  Rovnocenné zdravotní normy v souvislosti s hygienou potravin u zemědělských produktů zavlažovaných recyklovanou odpadní vodou mohou být dosaženy pouze v případě, že se požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody určené pro zavlažování v zemědělství nebudou v členských státech významně lišit. Harmonizace požadavků také přispěje k efektivnímu fungování vnitřního trhu v souvislosti s těmito produkty. Proto je vhodné zavést minimální harmonizaci stanovením minimálních požadavků na kvalitu vody, a četnost monitorování a hlavní úkoly v oblasti řízení rizik. Tyto minimální požadavky by měly sestávat z minimálních parametrů na recyklovanou odpadní vodu a dalších přísnějších nebo dodatečných požadavků na kvalitu, které v případě potřeby stanoví příslušné orgány společně s případnými preventivními opatřeními. Aby bylo možné určit přísnější nebo dodatečné požadavky na kvalitu vody, měli by provozovatelé zařízení pro recyklaci vod provádět hlavní úkoly v oblasti řízení rizik. Provozovatel zařízení pro recyklaci vody by měl ve spolupráci s příslušnými dotčenými subjekty vypracovat plán řízení rizik pro opětovné využívání vody a měl by mít možnost stanovit přísnější nebo dodatečné požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody. Provozovatel zařízení pro recyklaci vody by měl provádět hlavní úkoly v oblasti řízení rizik ve spolupráci alespoň s provozovatelem distribuční soustavy recyklované odpadní vody a provozovatelem zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody. Plán řízení rizik pro opětovné využívání vody by měl být soustavně aktualizován a měl by být vypracován na základě mezinárodně uznávaných normovaných postupů. Parametry vycházejí z technické zprávy Společného výzkumného střediska Komise a odrážejí mezinárodní normy v oblasti opětovného využívání vody. Společné výzkumné středisko Komise by mělo rozvíjet parametry a měřící metody pro identifikaci přítomnosti mikroplastů a zbytků léčiv v recyklované odpadní vodě. [pozm. návrh 12]

(7a)  Přítomnost mikroplastů může představovat riziko pro lidské zdraví a pro životní prostředí. Proto by jako součást hloubkového přezkumu zdrojů, distribuce, osudu a účinků mikroplastů v souvislosti s čištěním odpadní vody Komise měla vyvinout metodiku pro měření mikroplastů v městských odpadních vodách čištěných v souladu se směrnicí 91/271/EHS a recyklovaných v souladu s tímto nařízením. [pozm. návrh 13]

(7b)  Používání nedostatečně čisté odpadní vody pro veřejné služby, jako je čištění ulic nebo závlaha parků a golfových hřišť, může být zdraví škodlivé. Komise by proto měla stanovit cíle kvality, pokud jde o opětovné využívání vody pro veřejné služby, s cílem chránit zdraví lidí a zvířat a kvalitu podzemní a povrchové vody. [pozm. návrh 14]

(7c)   Požadavky na kvalitu vody používané pro zavlažování by měly zohledňovat vědecký pokrok, zejména pokud jde o testy na mikroskopické znečisťující látky a nově se objevující látky, aby se zajistilo bezpečné využívání vody a ochrana životního prostředí a veřejného zdraví. [pozm. návrh 15]

(7d)  Požadavky na kvalitu vody by měly zohledňovat pokusy, jež byly provedeny zejména v oblasti používání kalů z čistíren odpadních vod a odpadních vod s příměsí metanu v zemědělství. [pozm. návrh 16]

(8)  Dodržování minimálních požadavků na opětovné využívání vody by mělo být v souladu s politikou Unie týkající se vody a pomoci podpořit splnění cílů udržitelného rozvoje Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, zejména cíle 6, aby byla zajištěna dostupnost vody, udržitelné vodohospodářství a dostupnost sanitačních zařízení pro všechny a aby se podstatně zvýšila recyklace vody a bezpečné opětovné využívání vody na celém světě s cílem přispět k dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN č. 12, který se týká udržitelné spotřeby a výroby. Dále toto nařízení usiluje o zajištění uplatňování článku 37 Listiny základních práv Evropské unie o ochraně životního prostředí. [pozm. návrh 17]

(8a)  Požadavky na kvalitu vodu určené k lidské spotřebě jsou stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) .../...(12). Členské státy by měly přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby vodní zdroje používané k pití nebyly kontaminovány recyklovanou vodou, aby se zabránilo zhoršení kvality pitné vody. [pozm. návrh 18]

(8b)  V některých případech provozovatelé zařízení pro recyklaci vod nadále přepravují a uchovávají recyklovanou vodu i za výstupem ze zařízení pro recyklaci vod předtím, než ji dodají dalším subjektům v řetězci, např. provozovateli distribuční soustavy recyklované odpadní vody, provozovateli zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody nebo konečnému uživateli. Je třeba definovat místo dodržování hodnot, aby se objasnilo, kde končí odpovědnost provozovatele zařízení pro recyklaci vod a kde začíná odpovědnost dalšího subjektu v řetězci. [pozm. návrh 19]

(9)  Řízení rizik by mělo sestávat z určení a aktivního řízení rizik a mělo by zahrnovat koncepci výroby, distribuce, uchovávání a využívání recyklované odpadní vody v kvalitě požadované pro konkrétní použití. Posouzení rizik by mělo vycházet z hlavních úkolů v oblasti řízení rizik a důsledného uplatňování mimo jiné zásady obezřetnosti a mělo by určovat všechny dodatečné požadavky na kvalitu vody potřebné pro zajištění dostatečné ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat. Za řízení rizik by měly společně odpovídat všechny příslušné subjekty zapojené do plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody. Úlohy a odpovědnost příslušných subjektů by měly být jasně uvedeny v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody. Při udělování povolení by měl mít příslušný orgán možnost požadovat, aby příslušné subjekty zapojené do plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody přijaly další opatření k řízení rizik. [pozm. návrh 20]

(9a)  Spolupráce a interakce mezi různými zúčastněnými subjekty v procesu recyklace odpadní vody by měla být nezbytnou podmínkou pro zavedení postupů recyklace podle požadavků nutných pro konkrétní použití a pro plánování dodávek recyklované odpadní vody podle poptávky koncových uživatelů. [pozm. návrh 21]

(10)  Aby bylo možné účinně chránit životní prostředí, včetně kvality půdy, a zdraví lidí, měli by být za kvalitu recyklované odpadní vody v místě dodržování hodnot primárně odpovědní provozovatelé zařízení pro recyklaci vod. Za účelem plnění minimálních požadavků a všech dodatečných podmínek stanovených příslušným orgánem by měli provozovatelé zařízení pro recyklaci vod monitorovat kvalitu recyklované odpadní vody v souladu s minimálními požadavky a veškerými dodatečnými podmínkami stanovenými příslušnými orgány. Proto je vhodné stanovit minimální požadavky na monitorování, sestávající z frekvence rutinního monitorování a lhůt a výkonnostních cílů pro monitorování validace. Některé požadavky na rutinní monitorování jsou stanoveny v souladu se směrnicí 91/271/EHS. [pozm. návrh 22]

(11)  Je nezbytné zajistit bezpečné dodávky, skladování a používání recyklované odpadní vody, čímž se podpoří opětovné rozvoj opětovného využívání vody na úrovni Unie, kdy se zejména zemědělci Unie podpoří k přijímání tohoto postupu a zvýší důvěra veřejnosti v opětovně využívanou vodu. Dodávka recyklované Množství použité vyčištěné odpadní vody, její povaha, metody čištění a její charakteristiky by měly být bez ohledu na její použití takové, aby nakládání s ní, její využívání a uchovávání, včetně rozprašování, bodové závlahy a případného uchovávání, nemělo krátkodobé, střednědobé ani dlouhodobé přímé ani nepřímé negativní vlivy na zdraví lidí nebo zvířat nebo na kvalitu půdy nebo vodního prostředí. Dodávat a uchovávat recyklovanou odpadní vody vodu pro konkrétní použití by se proto měla být povolena mělo povolovat pouze na základě povolení vydaného příslušnými orgány členských států. Aby byl zajištěn harmonizovaný přístup na úrovni Unie, sledovatelnost a transparentnost, měla by být podstatná pravidla pro toto povolení stanovena na úrovni Unie. Podrobnosti řízení při vydávání povolení by však měly určovat členské státy, jejichž příslušné orgány jsou samy odpovědné za posuzování rizika spojeného s opětovným využíváním vody. Členské státy by měly mít možnost používat stávající řízení pro vydávání povolení, která by měla být upravena tak, aby zohledňovala požadavky zavedené tímto nařízením. [pozm. návrh 23]

(11a)  Dodávka a uchovávání recyklované odpadní vody a její využívání konečnými uživateli představují nedílnou součást systému opětovného využívání vody. V rámci procesu dodávání a uchovávání může recyklovaná odpadní voda projít změnami, které mohou negativně ovlivnit její chemickou a biologickou kvalitu. Recyklovaná odpadní voda by měla být používána náležitým způsobem, s ohledem na kategorie recyklované odpadní vody, charakteristiku plodin a metody zavlažování. Hlavní úkoly v oblasti řízení rizik by měly zohledňovat potenciální nepříznivé účinky na zdraví a environmentální prostředí spojené s dodávkami, uchováváním a zamýšleným použitím recyklované odpadní vody. V tomto ohledu by Komise měla sestavit pokyny, o něž se budou příslušné orgány opírat při provádění kontroly a dohledu nad dodávkami, uchováváním a používáním recyklované odpadní vody. [pozm. návrh 24]

(11b)  Pokud je nezbytný jak provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody, tak i provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody, měl by každý takový provozovatel podléhat povolení. Jsou-li splněny všechny požadavky pro povolení, měl by příslušný orgán v členském státě udělit povolení, které by mělo obsahovat všechny nezbytné podmínky a opatření stanovené v posouzení rizik pro účely bezpečné distribuce a uchovávání recyklované odpadní vody ke koncovému uživateli. [pozm. návrh 25]

(12)  Ustanovení tohoto nařízení doplňují požadavky jiných právních předpisů Unie, zejména pokud jde o možná rizika pro zdraví a životní prostředí. Aby byl zajištěn ucelený přístup k řešení možných rizik pro zdraví lidí, a zvířat a rostlin a případných rizik pro životní ochranu životního prostředí, měli měly by provozovatelé zařízení pro recyklaci vod a příslušné orgány brát postupovat v úvahu souladu s požadavky stanovené stanovenými v jiných relevantních právních předpisech Unie, zejména ve směrnicích Rady 86/278/EHS(13), 91/676/EHS(14) a 98/83/ES(15), směrnicích 91/271/EHS a 2000/60/ES, nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(16), (ES) č. 852/2004(17), (ES) č. 183/2005(18), (ES) č. 396/2005(19) a (ES) č. 1069/2009(20), směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES(21), 2006/118/ES(22), 2008/105/ES(23) a 2011/92/EU(24), nařízeních Komise (ES) č. 2073/2005(25), (ES) č. 1881/2006(26) a (EU) č. 142/2011(27). [pozm. návrh 26]

(12a)  Pro účely tohoto nařízení by mělo být možné, aby činnosti spojené s úpravou a s čištěním městské odpadní vody mohly být fyzicky prováděny ve stejném místě pomocí jediného zařízení nebo několika samostatných zařízení. Navíc by mělo být možné, aby byl stejný subjekt jak provozovatelem zařízení na čištění vody, tak provozovatelem zařízení pro recyklaci odpadních vod. [pozm. návrh 27]

(13)  Nařízení (ES) č. 852/2004 stanoví obecná pravidla pro provozovatele potravinářských podniků a vztahuje se na výrobu, zpracování a distribuci potravin určených k lidské spotřebě a na jejich uvádění na trh. Uvedené nařízení se zabývá hygienickou jakostí potravin a jednou z jejích hlavních zásad je, že primární odpovědnost za bezpečnost potravin nese provozovatel potravinářského podniku. Na uvedené nařízení se rovněž vztahují podrobné pokyny, přičemž obzvláště důležité je sdělení Komise týkající se pokynů pro řešení mikrobiologických rizik u čerstvého ovoce a zeleniny v prvovýrobě prostřednictvím správné hygieny (2017/C 163/01). Výkonnostní cíle pro recyklovanou odpadní vodu stanovené v tomto nařízení nebrání tomu, aby provozovatelé potravinářských podniků získali požadovanou kvalitu vody za účelem dodržení nařízení (ES) č. 852/2004 tím, že v pozdější fázi použijí několik možností úpravy vody buď samostatně, nebo v kombinaci s dalšími možnostmi bez úpravy.

(13a)  Za účelem lepší podpory opětovného využívání vody by uvedení konkrétního použití v rámci tohoto nařízení nemělo členským státům bránit v tom, aby umožnily použití recyklované odpadní vody pro další účely, například opětovné použití pro průmyslové účely, veřejné služby a environmentální účely, pokud členské státy zajistí dodržení povinnosti zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí. [pozm. návrh 28]

(14)  Aby se podpořila důvěra v opětovné využívání vody, je třeba poskytnout veřejnosti informace. Poskytnutí jasných, komplexních a aktuálních informací o opětovném využívání vody by mělo umožnit větší transparentnost a sledovatelnost a mohlo by také být zvláště zajímavé pro další relevantní orgány, jichž se zvláštní způsoby opětovného využití vody týkají. S cílem podpořit opětovné využívání vody by členské státy měly zajistit přípravu informačních kampaní, které by byly specificky zaměřené a přizpůsobené jednotlivým dotčeným subjektům, aby měly tyto subjekty povědomí o koloběhu vody ve městech, nutnosti a přínosech opětovného využívání vody, čímž se podpoří přijetí postupů opětovného využívání vody ze strany zúčastněných stran a jejich zapojení do těchto postupů. [pozm. návrh 29]

(14a)  Vzdělávání a příprava koncových uživatelů, kteří se podílejí na zavlažování v zemědělství, má klíčový význam, neboť je součástí zavádění a průběžného provádění preventivních opatření. Koncoví uživatelé by měli být jako zvlášť zranitelná skupina plně informováni o vhodném využívání recyklované odpadní vody. Měla by být prováděna řada preventivních opatření týkajících se expozice člověka, např. používání osobního ochranného vybavení, mytí rukou a osobní hygiena. Sledování řádného uplatňování těchto opatření by mělo být součástí hlavních úkolů v oblasti řízení rizik. [pozm. návrh 30]

(15)  Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES(28) je zaručit právo na přístup k informacím o životním prostředí v členských státech v souladu s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí(29) (Aarhuská úmluva). Směrnice 2003/4/ES stanoví rozsáhlé povinnosti, které se týkají zpřístupňování informací o životním prostředí na vyžádání i aktivního šíření těchto informací. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES(30) se týká sdílení prostorových informací, včetně datových souborů o různých environmentálních tématech. Je důležité, aby ustanovení tohoto nařízení týkající se přístupu k informacím a ujednání o sdílení údajů doplňovala tyto směrnice a nevytvářela zvláštní právní režim. Proto by ustanoveními tohoto nařízení o informování veřejnosti a o informacích o monitorování provádění neměly být dotčeny směrnice 2003/4/ES a 2007/2/ES.

(16)  Aby bylo možné upravit stávající minimální požadavky a hlavní úkoly v oblasti řízení rizik podle vědeckého a technického pokroku, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby mohla měnit minimální požadavky a hlavní úkoly v oblasti řízení rizik, aniž by byl narušen rozsah opětovného využívání řádně vyčištěné odpadní vody. Dále, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí, měla by mít Komise také možnost přijímat akty v přenesené pravomoci doplňující hlavní úkoly v oblasti řízení rizik o stanovené technické specifikace. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(31). Aby bylo zejména zajištěno rovné zastoupení při přípravě aktů v přenesené pravomoci, Evropský parlament a Rada dostávají všechny dokumenty ve stejné době jako odborníci členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na jednání expertních skupin Komise, která se zabývají přípravou aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh 31]

(17)  Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění tohoto nařízení, měly by být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi, aby mohla přijmout podrobná pravidla týkající se formy a prezentace informací, jež mají členské státy poskytovat veřejnosti, týkající se formy a prezentace informací o monitorování provádění tohoto nařízení, jež mají členské státy poskytovat, a týkající se formy a prezentace informací, pokud jde o celounijní přehled sestavovaný Evropskou agenturou pro životní prostředí. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(32).

(18)  Příslušné orgány by měly ověřovat soulad recyklované odpadní vody s podmínkami stanovenými v povolení. V případě nedodržení by měly požadovat, aby provozovatel zařízení pro recyklaci vod učinil potřebná opatření pro zajištění souladu s povolením. Provozovatelé zařízení pro recyklaci vod by měli neprodleně pozastavit veškerou dodávku recyklované odpadní vody, jestliže by nedodržení podmínek představovalo překročení stanovených maximálních hodnot a důsledkem by bylo významné riziko pro životní prostředí nebo pro zdraví lidí. Příslušné orgány by měly úzce spolupracovat s koncovými uživateli s cílem usnadnit opětovné využívání řádně vyčištěné odpadní vody. Příslušné orgány by měly kontrolovat a sledovat dodávání, uchovávání a používání recyklované odpadní vody s ohledem na příslušná rizika pro zdraví a životní prostředí. [pozm. návrh 32]

(19)  Příslušné orgány by měly spolupracovat s dalšími relevantními orgány a vyměňovat si s nimi informace, aby byl zajištěn soulad s příslušnými unijními a vnitrostátními požadavky.

(20)  Údaje poskytované členskými státy jsou velmi důležité, aby mohla Komise monitorovat a hodnotit provádění právního předpisu podle cílů, jež sleduje.

(21)  Podle odstavce 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalování tvorby právních předpisů by měla Komise provést hodnocení tohoto nařízení. Hodnocení by mělo vycházet z pěti kritérií účinnosti, účelnosti, relevance, soudržnosti a přidané hodnoty pro EU a mělo by poskytovat východisko pro posuzování dopadu možných dalších opatření.

(22)  Podle Aarhuské úmluvy by měla mít dotčená veřejnost přístup ke spravedlnosti, aby to přispělo k ochraně práva žít v prostředí, které je vhodné pro zdraví a životní pohodu jednotlivců.

(23)  Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce uplatňované při porušení ustanovení tohoto nařízení a zajistit, aby byla prováděna. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(24)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž ochrany životního prostředí a zdraví lidí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(25)  Je nezbytné poskytnout členským státům dostatečný čas na vytvoření administrativní infrastruktury potřebné pro uplatňování tohoto nařízení a provozovatelům na přípravu na uplatňování nových pravidel.

(25a)   V zájmu rozvoje a podpory co možná největšího opětovného využívání řádně vyčištěné odpadní vody by měla Evropská unie podporovat výzkum a vývoj v této oblasti prostřednictvím programu Horizont Evropa s cílem dosáhnout významného zlepšení, pokud jde o spolehlivost řádně vyčištěné odpadní vody a funkční metody jejího používání. [pozm. návrh 33]

(25b)  V zájmu účinné ochrany životního prostředí a zdraví lidí by členské státy měly ve spolupráci se zúčastněnými stranami zavést kontroly kvality půdy v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu. [pozm. návrh ]

(25c)  Toto nařízení si klade za cíl podnítit udržitelné využívání vody. V zájmu dosažení tohoto cíle by měla Komise usilovat o využívání programů Unie, včetně programu LIFE, na podporu místních iniciativ, jež se týkají opětovného využívání řádně vyčištěné odpadní vody, [pozm. návrh 35]

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a účel

1.  Toto nařízení stanoví minimální požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody a monitorování a povinnost vykonávat stanovené hlavní úkoly v oblasti řízení rizik za účelem bezpečného opětovného využívání vyčištěné městské odpadní vody v rámci integrovaného hospodaření s vodou a přispívá k cílům uvedeným ve směrnici 2000/60/ES. [pozm. návrh 36]

2.  Účelem tohoto nařízení je zaručit, aby byla recyklovaná odpadní voda bezpečná pro zamýšlené použití, a zajistit tak vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí a snížit zároveň negativní účinky využívání vodních zdrojů a zlepšit jeho účinnost, řešit koordinovaným způsobem řešit v celé Unii nedostatek vody, otázky související se změnou klimatu a cíle Unie v oblasti životního prostředí a z toho plynoucí tlak na vodní zdroje, v celé Unii a přispívat tak rovněž a přispívat tak k rozvoji řešení udržitelného využívání vody, podporovat přechod k oběhovému hospodářství, zajistit dlouhodobou konkurenceschopnost Unie a přispívat k efektivnímu fungování vnitřního trhu. [pozm. návrh 37]

2a.  Členské státy zajistí, aby vodní zdroje používané pro účely pitné vody nebyly kontaminovány recyklovanou odpadní vodou. [pozm. návrh 38]

Článek 2

Oblast působnosti

Toto nařízení se uplatní na recyklovanou odpadní vodu určenou pro použití uvedené v oddílu 1 přílohy I.

Toto nařízení se neuplatní na pilotní projekty zaměřené na opětovné využívání vody v zařízeních pro recyklaci vod. [pozm. návrh 39]

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí následující definice:

1.  „příslušným orgánem“ se rozumí orgán nebo subjekt určený členským státem k plnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení;

2.  „vodohospodářským orgánem“ se rozumí orgán nebo orgány určené v souladu s čl. 3 odst. 2 nebo 3 směrnice 2000/60/ES;

3.  „koncovým uživatelem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která veřejný či soukromý subjekt, který používá recyklovanou odpadní vodu odpadní vodu pro plánovaný účel; [pozm. návrh 40]

4.  „městskou odpadní vodou“ se rozumí městská odpadní voda, jak je stanovena v čl. 2 odst. 1 směrnice 91/271/EHS;

4a.  „vyčištěnou odpadní vodou“ se rozumí městská odpadní voda, která byla vyčištěna v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 91/271/EHS; [pozm. návrh 41]

5.  „recyklovanou odpadní vodou“ se rozumí městská vyčištěná odpadní voda, která byla vyčištěna v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 91/271/EHS a která pochází z dalšího čištění v zařízení pro recyklaci vod a dosahuje kvality požadované pro plánovaný účel; [pozm. návrh 42]

5a.  „opětovným využíváním vody“ se rozumí využívání recyklované odpadní vody určité kvality vhodné k použití stanovenému v oddílu 1 přílohy I prostřednictvím distribuční sítě jako částečná či úplná náhrada povrchových či podzemních vod; [pozm. návrh 43]

6.  „zařízením pro recyklaci vod“ se rozumí čistírna část čistírny městských odpadních vod nebo jiné zařízení, které dále zpracovává městskou odpadní vodu splňující předtím vyčištěnou v souladu s požadavky stanovené stanovenými ve směrnici 91/271/EHS za účelem produkce recyklované odpadní vody, která je vhodná pro použití uvedené v oddílu 1 přílohy I tohoto nařízení, a které zahrnuje infrastrukturu pro uchovávání a infrastrukturu určenou pro dodávky recyklované odpadní vody do infrastruktury pro distribuci recyklované odpadní vody nebo koncovému uživateli; [pozm. návrh 44]

7.  „provozovatelem zařízení pro recyklaci vod“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí zařízení pro recyklaci vod; [pozm. návrh 45 se netýká českého znění]

7a.  „infrastrukturou pro distribuci recyklované odpadní vody“ se rozumí soustava vyhrazených potrubí a čerpadel nebo jiná specializovaná přepravní zařízení pro dodávky recyklované odpadní vody koncovému uživateli, včetně všech zařízení pro vyrovnání, další čištění a uchovávání mimo zařízení pro recyklaci; [pozm. návrh 46]

7b.  „provozovatelem distribuční soustavy recyklované odpadní vody“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí infrastrukturu pro distribuci recyklované odpadní vody; [pozm. návrh 47]

7c.  „infrastrukturou pro uchovávání recyklované odpadní vody“ se rozumí soustava vyhrazených zařízení pro uchovávání určených pro uchovávání recyklované odpadní vody; [pozm. návrh 48]

7d.  „provozovatelem zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí infrastrukturu pro uchovávání recyklované odpadní vody; [pozm. návrh 49]

8.  „nebezpečím“ se rozumí biologická, chemická, fyzikální nebo radiologická látka, která může být škodlivá pro lidi, zvířata, plodiny nebo rostliny, jiné suchozemské organismy, vodní organismy, půdu nebo životní prostředí obecně;

9.  „rizikem“ se rozumí pravděpodobnost, že zjištěná nebezpečí způsobí v uvedeném časovém rámci škodu, včetně závažnosti důsledků;

10.  „řízením rizik“ se rozumí systematické řízení, které soustavně zaručuje bezpečnost opětovného využívání vody za specifických podmínek;

11.  „preventivním opatřením“ se rozumí jakékoli vhodné opatření nebo činnost, které mohou být použity za účelem prevence nebo vyloučení rizika pro zdraví a životní prostředí nebo za účelem jeho snížení na přijatelnou úroveň; [pozm. návrh 50]

11a.  „místem dodržování hodnot“ se rozumí místo, v němž provozovatel zařízení pro recyklaci vod předá recyklovanou odpadní vodu dalšímu subjektu v řetězci; [pozm. návrh 51]

11b.  „mikroskopickou znečišťující látkou“ se rozumí nežádoucí látka detekovatelná v životním prostředí ve velmi nízké koncentraci v souladu s přílohou VIII směrnice 2000/60/ES; [pozm. návrh 52]

Článek 4

Povinnosti provozovatelů zařízení pro recyklaci vod, pokud jde o kvalitu vody. [pozm. návrh 53 se netýká českého znění]

1.  Provozovatelé zařízení pro recyklaci vod zajistí, aby recyklovaná odpadní voda určená pro použití uvedené v oddílu 1 přílohy I splňovala na výstupu ze zařízení pro recyklaci vod (místo v místě dodržování hodnot) tyto požadavky:

(a)  minimální požadavky na kvalitu vody stanovené v oddílu 2 přílohy I;

(b)  všechny další podmínky stanovené příslušným orgánem v příslušném povolení podle čl. 7 odst. 3 písm. b) a c), pokud jde o kvalitu vody. [pozm. návrh 54]

2.  Aby bylo zajištěno dodržování požadavků a podmínek uvedených v odstavci 1, monitoruje provozovatel zařízení pro recyklaci vod kvalitu vody v souladu s:

a)  oddílem 2 přílohy I;

b)  všemi dalšími podmínkami stanovenými příslušným orgánem v příslušném povolení podle čl. 7 odst. 3 písm. b) a c), pokud jde o monitorování.

2a.  Provozovatelé zařízení pro recyklaci vod rovněž zajistí, aby alespoň opatření pro řízení rizik stanovená v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody uvedená v čl. 5 odst. –1 byla plně prováděna v rámci zařízení pro recyklaci vod. [pozm. návrh 55]

2b.  Po místě dodržování hodnot již nenese odpovědnost za kvalitu vody provozovatel zařízení pro recyklaci vod, ale přebírá ji další subjekt v řetězci. [pozm. návrh 56]

3.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci pozměňující toto nařízení v souladu s článkem 14, aby přizpůsobila technickému a vědeckému pokroku minimální požadavky uvedené v oddílu 2 přílohy I. [pozm. návrh 57]

Článek 4a

Povinnosti provozovatelů distribuční soustavy recyklované odpadní vody, provozovatelů zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody a koncových uživatelů

1.  Provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody zachová úroveň kvality recyklované odpadní vody v infrastruktuře pro distribuci recyklované odpadní vody alespoň na stejné úrovni kvality, jaká je stanovena v oddílu 2 přílohy I. Provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody rovněž zajistí, aby alespoň opatření pro řízení rizik stanovená v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody uvedená v čl. 5 odst. -1 byla plně prováděna v rámci infrastruktury pro distribuci recyklované odpadní vody.

Při udělování povolení podle článku 7 příslušný orgán může vyžadovat, aby provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody přijal další opatření pro řízení rizik, a může stanovit další požadavky a preventivní opatření nezbytná v souladu s přílohou II písmeny b) a c).

2.  Provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody zachová úroveň kvality recyklované odpadní vody v infrastruktuře pro uchovávání recyklované odpadní vody alespoň na úrovni kvality, jaká je stanovena v oddílu 2 přílohy I. Provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody rovněž zajistí, aby alespoň opatření pro řízení rizik stanovená v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody uvedená v čl. 5 odst. -1 byla plně prováděna v rámci infrastruktury pro uchovávání recyklované odpadní vody.

Při udělování povolení podle článku 7 příslušný orgán může vyžadovat, aby provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody přijal další opatření pro řízení rizik, a může stanovit další požadavky a preventivní opatření nezbytná v souladu s přílohou II písmeny b) a c).

3.  Kvalita recyklované odpadní vody používané koncovými uživateli musí mít alespoň úroveň stanovenou v oddílu 2 přílohy I. Příslušný orgán může stanovit další požadavky, pokud jde o povinnosti koncových uživatelů, nad rámec požadavků stanovených v oddílu 2 přílohy I.

4.  Komise vypracuje pokyny, o něž se budou příslušné orgány opírat při provádění požadavků týkajících se kontroly a monitorování výroby, distribuce, uchovávání a používání recyklované odpadní vody. [pozm. návrh 58]

Článek 5

Řízení rizik

-1.  Provozovatel zařízení pro recyklaci ve spolupráci s příslušnými subjekty uvedenými v odstavci 1 tohoto článku vypracuje plán řízení rizik pro opětovné využívání vody. Plán řízení rizik pro opětovné využívání vody vychází z hlavních úkolů v oblasti řízení rizik stanovených v příloze II písm. a), stanoví veškeré požadavky doplňující požadavky uvedené v příloze I v souladu s přílohou II písm. b) a určí nebezpečí, rizika a vhodná preventivní opatření v souladu s přílohou II písm. c). [pozm. návrh 59]

1.  Pro účely zajištění bezpečnosti produkce, a dodávání, uchovávání a využívání recyklované odpadní vody provádí provozovatel zařízení pro recyklaci vod dohlíží příslušný orgán na řízení rizik po konzultaci s těmito účastníky: [pozm. návrh 60]

a)  provozovatelem čistírny městských odpadních vod dodávajícím vyčištěnou odpadní vodu do zařízení pro recyklaci vod v souladu s požadavkem na kvalitu stanoveným ve směrnici 91/271/EHS, jestliže je odlišný od provozovatele zařízení pro recyklaci vod; [pozm. návrh 61]

aa)  provozovatelem zařízení pro recyklaci vod; [pozm. návrh 62]

ab)  provozovatelem distribuční soustavy recyklované odpadní vody; [pozm. návrh 63]

ac)  provozovatelem zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody; [pozm. návrh 64]

b)  koncovým uživatelem (uživateli);

c)  jakoukoli jinou stranou, kterou provozovatel zařízení pro recyklaci vod příslušný orgán považuje za relevantní. [pozm. návrh 65]

2.  Provozovatel zařízení pro recyklaci vod, vypracuje plán řízení rizik provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody a provozovatel zařízení pro opětovně využívanou vodu na základě hlavních úkolů uchovávání recyklované odpadní vody plní přinejmenším úkoly v oblasti řízení rizik stanovených v příloze II. uvedené v plánu řízení rizik pro opětovně využívanou vodu, navrhne vedle požadavků uvedených v příloze I veškeré dodatečné požadavky potřebné pro další zmírnění všech rizik a mimo jiné určí nebezpečí, rizika a vhodná preventivní opatření. který je zmíněn v odstavci -1. Metody řízení rizik používané provozovatelem zařízení pro recyklaci vod, provozovatelem distribuční soustavy recyklované odpadní vody a provozovatelem zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody jsou založeny na mezinárodně uznávané metodice. [pozm. návrh 66]

2a.  V příslušném povolení, které bylo uděleno v souladu s článkem 7, může příslušný orgán stanovit různé úkoly a povinnosti různých subjektů zapojených do plánu řízení rizik pro opětovně využívanou vodu. [pozm. návrh 67]

2b.  Pokud je druh plodiny, která má být zavlažována, uváděn na trh v několika odlišných podobách a spadá do několika různých tříd kvality recyklované odpadní vody, má provozovatel zařízení pro recyklaci vod povinnost poskytovat zemědělci vodu odpovídající nejvyšší příslušné třídě kvality. [pozm. návrh 68]

3.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 14 akty v přenesené pravomoci pozměňující tato nařízení, aby přizpůsobila technickému a vědeckému pokroku hlavní úkoly v oblasti řízení rizik uvedené v příloze II. [pozm. návrh 69]

Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 14 akty v přenesené pravomoci doplňující tato nařízení, aby stanovila technické specifikace hlavních úkolů v oblasti řízení rizik uvedené v příloze II. [pozm. návrh 70]

Do ... [1 roku po vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme Komise v souladu s článkem 14 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení zavedením metodiky pro měření výskytu mikroplastů v recyklované odpadní vodě, na kterou se mohou vztahovat dodatečné požadavky založené na posouzení rizik uvedeném v bodě 4 přílohy II. [pozm. návrh 133]

3a.  Pokud má konečný uživatel podezření, že voda uchovávaná způsobem uvedeným v čl. 4a odst. 2 nesplňuje minimální požadavky stanovené tímto nařízením, uživatel:

a)  okamžitě informuje dotčený zdravotnický orgán a v případě potřeby mu poskytne všechny dostupné informace;

b)  v plném rozsahu spolupracuje s dotčeným příslušným orgánem s cílem ověřit a určit důvod podezření a případnou přítomnost nepovolených látek nebo hodnot uvedených v příloze I oddíle 2 tabulkách 2 a 4. [pozm. návrh 71]

Článek 6

Žádost o povolení dodávat produkovat, distribuovat a uchovávat recyklovanou odpadní vodu [pozm. návrh 72]

1.  Veškeré dodávky Veškerá produkce, distribuce nebo uchovávání recyklované odpadní vody určené pro použití uvedené v oddílu 1 přílohy I podléhají povolení. [pozm. návrh 73]

2.  Provozovatel zařízení pro recyklaci vod podá žádost o vydání povolení uvedeného v odstavci 1 nebo o změnu stávajícího povolení příslušnému orgánu členského státu, v němž zařízení pro recyklaci vod působí nebo má působit. [pozm. návrh 74]

3.  Žádost zahrnuje:

a)  plán řízení rizik pro opětovné využívání vody sestavený v souladu s čl. 5 odst. 2 -1; [pozm. návrh 75]

aa)  nejnovější dostupné údaje prokazující splnění podmínek v případě vyčištěné odpadní vody ve smyslu směrnice 91/271/EHS v čistírně odpadních vod, z níž pochází voda určená k opětovnému využití; [pozm. návrh 76]

b)  popis toho, jak bude provozovatel zařízení pro recyklaci vod plnit v místě dodržování hodnot minimální požadavky na kvalitu vody a monitorování stanovené v oddílu 2 přílohy I; [pozm. návrh 77]

c)  popis toho, jak bude provozovatel zařízení pro recyklaci vod plnit v místě dodržování hodnot dodatečné požadavky navržené v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody. [pozm. návrh 78]

3a.  Provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody podá žádost o vydání povolení uvedeného v odstavci 1 nebo o změnu stávajícího povolení příslušnému orgánu členského státu, v němž funguje nebo podle plánů bude fungovat infrastruktura pro distribuci recyklované odpadní vody. V žádosti je popsáno, jak provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody splní povinnosti uvedené v čl. 4a odst. 1. [pozm. návrh 79]

3b.  Provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody podá žádost o vydání povolení uvedeného v odstavci 1 nebo o změnu stávajícího povolení příslušnému orgánu členského státu, v němž funguje nebo podle plánů bude fungovat infrastruktura pro uchovávání recyklované odpadní vody. V žádosti je popsáno, jak provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody splní povinnosti uvedené v čl. 4a odst. 2. [pozm. návrh 80]

Článek 7

Vydání povolení

1.  Pro účely posouzení žádosti příslušný orgán ve vhodných případech konzultuje a vyměňuje si podstatné informace s:

a)  jinými relevantními orgány stejného členského státu, zejména s vodohospodářským orgánem vodohospodářskými a zdravotnickými orgány, pokud je odlišný jsou odlišné od příslušného orgánu; [pozm. návrh 81]

b)  kontaktními místy v potenciálně dotčených členských státech určenými podle čl. 9 odst. 1.

2.  Příslušný orgán za pomoci odpovídající vědecké podpory posoudí žádost a rozhodne do tří měsíců od obdržení úplné žádosti podle čl. 6 odst. 2, 3, 3a a 3b písm. a), zda povolení vydá či nevydá. Pokud příslušný orgán potřebuje více času vzhledem ke složitosti žádosti, informuje o tom bezokladně žadatele a uvede očekávané datum vydání povolení či zamítnutí povolení a zdůvodnění prodloužení lhůty. Příslušný orgán v každém případě přijme rozhodnutí nejpozději šest měsíců od obdržení úplné žádosti podle čl. 6 odst. 2, 3, 3a a 3b. [pozm. návrh 82]

3.  Pokud se příslušný orgán rozhodne vydat povolení, stanoví platné podmínky, které budou podle okolností zahrnovat:

a)  podmínky v souvislosti s minimálními požadavky na kvalitu vody a monitorování stanovenými v oddílu 2 přílohy I;

b)  podmínky v souvislosti s dodatečnými požadavky navrženými v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody;

c)  všechny další podmínky potřebné pro další zmírnění odstranění všech nepřijatelných rizik pro zdraví lidí a zvířat nebo pro životní prostředí. [pozm. návrh 83]

3a.  Pokud podmínky, jež jsou ekvivalentní podmínkám uvedeným v odst. 3 písm. a) až c), nebyly uvedeny již v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody podle článku 5, příslušný orgán tento plán bez prodlení aktualizuje. [pozm. návrh 84]

4.  Povolení bude pravidelně revidováno, a to alespoň každých pět let, a v případě potřeby upraveno.

Článek 8

Kontrola souladu

1.  Příslušný orgán ověřuje soulad recyklované odpadní vody s podmínkami stanovenými v povolení povoleních, která byla vydána v místě dodržování hodnot souladu s článkem 7. Kontrola dodržování hodnot se provádí s využitím těchto prostředků: [pozm. návrh 85]

a)  kontrol na místě;

b)  pomocí údajů z monitorování získaných podle tohoto nařízení a směrnic 91/271/EHS a 2000/60/ES;

c)  jakýmkoli jiným vhodným způsobem.

2.  V případě nedodržení příslušný orgán požaduje, aby provozovatel zařízení pro recyklaci vod, provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody nebo provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody učinil všechna potřebná opatření pro neprodlené urychlené obnovení souladu spovolením a bezodkladné uvědomění dotčených koncových uživatelů. [pozm. návrh 86]

3.  Pokud nedodržení hodnot představuje významné riziko pro životní prostředí nebo pro zdraví lidí jednotlivá hodnota kteréhokoli parametru překročí minimální požadavky na kvalitu vody podle přílohy I oddílu 2 písm. a), provozovatel zařízení pro recyklaci vod neprodleně pozastaví veškerou další dodávku recyklované odpadní vody., dokud Příslušný orgán nerozhodne může stanovit, že dodržování stanovených hodnot bylo je obnoveno až poté, co se jednotlivá hodnota parametru či parametrů, která překročila příslušné minimální požadavky na kvalitu vody, vrátila pod maximální povolenou hodnotu nejméně při třech po sobě následujících kontrolách. [pozm. návrh 87]

4.  Jestliže dojde k havárii ovlivňující dodržování podmínek povolení, provozovatel zařízení pro recyklaci vod, provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody nebo provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody neprodleně informuje příslušný orgán a koncové uživatele, kteří by mohli být dotčeni, a sděluje příslušnému orgánu informace potřebné pro posouzení dopadů této havárie. [pozm. návrh 88]

4a.  Po udělení povolení v souladu s článkem 7 příslušný orgán pravidelně ověřuje, zda provozovatel zařízení pro recyklaci vod, provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody a provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody dodržuje opatření uvedená v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody. [pozm. návrh 89]

4b.  V případě, že recyklovaná odpadní voda nesplňuje v bodě dodržování hodnot požadavky a dojde k následnému znečištění půdy nebo zemědělských produktů prostřednictvím distribuční soustavy a zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody nesplňující požadavky a k ohrožení zdraví a životního prostředí, nese odpovědnost provozovatel zařízení pro recyklaci vod, který zajišťuje náhradu škod. [pozm. návrh 134]

Článek 9

Spolupráce mezi členskými státy

1.  Členské státy určí kontaktní místo, které bude podle potřeby spolupracovat s kontaktními místy a příslušnými orgány jiných členských států. Úkolem kontaktních míst je poskytovat na požádání součinnost a koordinovat komunikaci mezi příslušnými orgány. Kontaktní místa zejména přijímají a předávají žádosti o součinnost.

2.  Členské státy reagují na žádosti o součinnost bez zbytečného prodlení.

Článek 9a

Informační a osvětové kampaně

1.  Členské státy připraví informační a osvětové kampaně, které jsou zaměřeny na potenciální koncové uživatele, včetně jednotlivých občanů, a týkají se bezpečnosti opětovného využití vody a úspor vodních zdrojů v důsledku opětovného využívání vody.

2.  Členské státy připraví také informační kampaně zaměřené na zemědělce, aby zaručily, že při pěstování plodin využívají zemědělci recyklovanou vodu optimálním způsobem, a předcházejí tak jakýmkoli negativním vlivům na zdraví i životní prostředí. [pozm. návrh 91]

Článek 10

Informování veřejnosti

1.  Aniž jsou dotčeny směrnice 2003/4/ES a 2007/2/ES a aniž je dotčen čl. 9 odst. 4 směrnice 2000/60/ES, členské státy zajistí, aby měla veřejnost on-line nebo prostřednictvím jiných snadno použitelných způsobů, při nichž jsou dodržovány předpisy o ochraně údajů, k dispozici adekvátní, aktuální a aktuální dostupné informace o opětovném využívání vody. Tyto informace zahrnují: [pozm. návrh 92]

a)  množství a kvalitu recyklované odpadní vody dodané v souladu s tímto nařízením;

aa)  využití recyklované odpadní vody jakožto procentní podíl z celkového množství sladké vody používané pro účely sledované tímto nařízením; [pozm. návrh 93]

b)  procento recyklované odpadní vody v členském státu dodané v souladu s tímto nařízením v porovnání s celkovým množstvím vyčištěné městské odpadní vody;

ba)  procento recyklované odpadní vody v členském státu, jež je dodávána v souladu s tímto nařízením v porovnání s celkovým množstvím zpracovatelné městské odpadní vody; [pozm. návrh 94]

c)  povolení vydaná nebo pozměněná v souladu s tímto nařízením, včetně podmínek stanovených příslušnými orgány v souladu s čl. 7 odst. 3;

d)  výsledek kontroly dodržování podmínek povolení provedené v souladu s čl. 8 odst. 1;

e)  kontaktní místa určená v souladu s čl. 9 odst. 1.

2.  Informace podle odstavce 1 se aktualizují alespoň jednou ročně.

2a.   V souladu s nařízením (ES) č. 852/2004, které stanoví obecná pravidla pro provozovatele potravinářských podniků a vztahuje se na výrobu, zpracování a distribuci potravin určených k lidské spotřebě a na jejich uvádění na trh, informují příslušné orgány uživatele o maximálním obsahu živin v dodávané řádně vyčištěné odpadní vodě, aby se uživatelé, včetně zemědělců, mohli ujistit o tom, že je v souladu s obsahy živin předepsanými pravidly Unie. [pozm. návrh 95]

3.  Komise může pomocí prováděcích aktů stanovit podrobná pravidla týkající se formy a prezentace informací, jež mají být předkládány podle odstavce 1. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 15. [pozm. návrh 96]

Článek 11

Informace o monitorování provádění

1.  Aniž by byly dotčeny směrnice 2003/4/ES a 2007/2/ES, každý členský stát za pomoci Evropské agentury pro životní prostředí:

a)  sestaví a zveřejní do ... [tří čtyř let od data vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých šest let aktualizuje soubor údajů obsahující informace o výsledku kontroly dodržování podmínek povolení provedené v souladu s čl. 8 odst. 1 a další informace, jež mají být zpřístupněny veřejnosti on-line v souladu s článkem 10; [pozm. návrh 97]

b)  sestaví, zveřejní a poté každý rok aktualizuje soubor údajů obsahující informace o případech nedodržení podmínek stanovených v povolení, které byly shromážděny v souladu s čl. 8 odst. 1, a informace o opatřeních učiněných v souladu s čl. 8 odst. 2 a 3.

2.  Členské státy zajistí, aby měly Komise, Evropská agentura pro životní prostředí a Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí přístup k souborům údajů uvedeným v odstavci 1.

3.  Na základě údajů uvedených v odstavci 1 Evropská agentura pro životní prostředí sestaví, zveřejní a pravidelně nebo na žádost Komise aktualizuje celounijní přehled, který zahrnuje podle potřeby ukazatele pro výstupy, výsledky a dopady tohoto nařízení, mapy a zprávy členských států.

4.  Komise může pomocí prováděcích aktů stanovit podrobná pravidla týkající se formy a prezentace informací, jež mají být předkládány podle odstavce 1, jakož i podrobná pravidla týkající se formy a prezentace celounijního přehledu podle odstavce 3. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 15.

Článek 12

Přístup ke spravedlnosti

1.  Členské státy zajistí, aby fyzické nebo právnické osoby nebo jejich sdružení, organizace či skupiny měly v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí přístup k přezkumnému řízení před soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona a mohly napadnout věcnou nebo procesní legalitu rozhodnutí, opatření nebo opomenutí v souvislosti s prováděním článků 4 až 8, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a)  mají na tom dostatečný zájem;

b)  namítají porušení práva, pokud to správní řád příslušného členského státu vyžaduje jako podmínku.

2.  Členské státy určí, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, úkony nebo opomenutí napadeny.

3.  Členské státy určí, co představuje dostatečný zájem a porušení práva v souladu s cílem poskytnout dotčené veřejnosti široký přístup ke spravedlnosti.

V této souvislosti se zájem jakékoli nevládní organizace prosazující ochranu životního prostředí a splňující požadavky podle vnitrostátních právních předpisů považuje za dostatečný pro účely odst. 1 písm. a).

Má se rovněž za to, že pro účely odst. 1 písm. b) mají tyto organizace práva, jež mohou být porušena.

4.  Odstavce 1, 2 a 3 nevylučují možnost předběžného přezkumného řízení před správním orgánem a není jimi dotčen požadavek na vyčerpání správních přezkumných řízení před zahájením soudního přezkumného řízení, pokud vnitrostátní právní předpisy takový požadavek stanoví.

5.  Každé přezkumné řízení podle odstavců 1 a 4 musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné.

6.  Členské státy zajistí, aby měla veřejnost k dispozici informace o přístupu k správním a soudním přezkumným řízením.

Článek 13

Hodnocení

1.  Komise do ... [6 pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost] provede hodnocení tohoto nařízení. Hodnocení bude vycházet alespoň z těchto prvků: [pozm. návrh 98]

a)  zkušeností získaných při provádění tohoto nařízení;

b)  souborů údajů sestavených členskými státy podle čl. 11 odst. 1 a celounijního přehledu sestaveného Evropskou agenturou pro životní prostředí v souladu s čl. 11 odst. 3;

c)  příslušných vědeckých, analytických a epidemiologických údajů;

d)  technických a vědeckých poznatků;

e)  doporučení Světové zdravotnické organizace, pokud jsou tato doporučení k dispozici;

ea)   pokusů, které byly provedeny zejména v oblasti používání kalů z čistíren odpadních vod a odpadních vod s příměsí metanu v zemědělství. [pozm. návrh 99]

2.  V rámci hodnocení podle odstavce 1 věnuje Komise zvláštní pozornost těmto aspektům:

a)  minimálním požadavkům stanoveným v příloze I;

b)  hlavním úkolům v oblasti řízení rizik stanoveným v příloze II;

c)  dodatečným požadavkům stanoveným příslušnými orgány podle čl. 7 odst. 3 písm. b) a c);

d)  dopadům opětovného využívání vody na životní prostředí a zdraví lidí;

da)   rostoucí přítomnosti mikroskopických znečišťujících látek a nově se objevujících látek v opětovně využívané vodě. [pozm. návrh 100]

2a.  V rámci hodnocení podle odstavce 1 Komise posoudí možnost:

a)  rozšířit oblast působnosti tohoto nařízení na recyklované odpadní vody určené k dalšímu zvláštnímu využití, včetně opětovného využívání pro průmyslové účely;

b)  rozšířit požadavky tohoto nařízení na nepřímé využívání čištěných odpadních vod;

c)  stanovit minimální požadavky pro kvalitu čištěné odpadní vody pro účely obnovení zásob podzemních vod. [pozm. návrh 101]

2b.  Své posouzení podle odstavce 1 Komise případně doplní legislativním návrhem. [pozm. návrh 102]

Článek 14

Výkon přenesených pravomocí

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 3 a v čl. 5 odst. 3 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od data vstupu tohoto nařízení v platnost.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci podle čl. 4 odst. 3 a čl. 5 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutí o zrušení ukončuje přenos pravomocí uvedených v tomto rozhodnutí. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna.

5.  Jakmile Komise přijme akt v přenesené pravomoci, oznámí jej současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 3 a čl. 5 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Na podnět Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlužuje o dva měsíce.

Článek 15

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený směrnicí 2000/60/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 16

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce uplatňované při porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná pravidla pro zajištění jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy do ... [tří čtyř let od vstupu tohoto nařízení v platnost] oznámí Komisi tato pravidla a tato opatření a budou ji informovat o všech následných změnách, které se jich budou týkat. [pozm. návrh 103]

Článek 17

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od ... [jeden rok dva roky od vstupu tohoto nařízení v platnost]. [pozm. návrh 104]

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

VYUŽITÍ A MINIMÁLNÍ POŽADAVKY

Oddíl 1 Využití recyklované odpadní vody, jak je uvedeno v článku 2

a)  Zavlažování v zemědělství

Zavlažování v zemědělství znamená zavlažování těchto druhů plodin:

—  potravinářských plodin konzumovaných za syrova, tj. plodin, které jsou určeny pro lidskou spotřebu a konzumaci v syrovém nebo nezpracovaném stavu,

—  zpracovaných potravinářských plodin, tj. plodin, které jsou určeny pro lidskou spotřebu, nikoliv však pro konzumaci v syrovém stavu, ale až po zpracování (tj. uvařené, průmyslově zpracované),

—  nepotravinářských plodin, tj. plodin, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (např. pastvinové směsi, pícniny, textilní plodiny, okrasné plodiny, osivo, energetické plodiny a trávy).

Aniž jsou dotčeny příslušné právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí a zdraví, členské státy mohou používat recyklovanou odpadní vodu k dalším účelům, jako je opětovné použití pro průmyslové účely, veřejné služby a environmentální účely. [pozm. návrh 105]

Oddíl 2 Minimální požadavky

2.1.  Minimální požadavky na recyklovanou odpadní vodu určenou pro zavlažování v zemědělství [pozm. návrh 106 se netýká českého znění]

Třídy kvality recyklované odpadní vody a povolené využití a metody zavlažování pro jednotlivé třídy jsou uvedeny v tabulce 1. Minimální požadavky na kvalitu vody jsou stanoveny v tabulce 2 v bodě a). Minimální frekvence a výkonnostní cíle pro monitorování recyklované odpadní vody jsou stanoveny v bodě b) v tabulce 3 (rutinní monitorování) a v tabulce 4 (validační monitorování).

Tabulka 1 Třídy kvality recyklované odpadní vody a povolené zemědělské použití a metody zavlažování

Minimální třída kvality recyklované odpadní vody

Kategorie plodin

Metoda zavlažování

A

Všechny potravinářské plodiny, včetně kořenových plodin konzumovaných za syrova a potravinářských plodin, jejichž jedlá část je v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou

Všechny metody zavlažování

B

Potravinářské plodiny konzumované za syrova, jejichž jedlá část roste nad zemí a není v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou, zpracované potravinářské plodiny a nepotravinářské plodiny včetně plodin na krmení zvířat na produkci mléka a masa

Všechny metody zavlažování

C

Pouze Pouze zavlažovací metody, které nevedou k přímému kontaktu plodiny a recyklované odpadní vody. Například kapkové zavlažování* [pozm. návrh 107]

D

Technické a energetické plodiny a plodiny z osiva

Všechny metody zavlažování

(*) Kapkové zavlažování (nazývané také kapénkové zavlažování) je systém mikrozávlahy, který dokáže dodávat kapky vody nebo malý proud vody k rostlinám a zahrnuje vodu odkapávající na půdu nebo přímo pod její povrch při velmi malých rychlostech (2–20 litrů za hodinu) ze systému plastových trubek o malém průměru vybavených otvory, které se nazývají kapkovače.

a)  Minimální požadavky na kvalitu vody

Tabulka 2 Požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství

Třída kvality recyklované odpadní vody

Orientační technologický cíl odpovídající čištění

Požadavky na kvalitu Mezní hodnota

 

E. coli

(KTJ/100 ml)

BSK5

(mg/l)

NL

(mg/l)

Zákal

(NTU)

Jiné

A

Sekundární čištění, filtrace a dezinfekce

≤10

nebo pod mez detekce

≤10

≤10

≤5

Legionella spp.: <1 000 KTJ/l v případě rizika aerosolizace ve sklenících

Střevní paraziti (vajíčka střevních parazitů): ≤1 vajíčko/l pro zavlažování pastvin nebo pícnin Salmonella: nepřítomna [pozm. návrh 108]

B

Sekundární čištění a dezinfekce

≤100

Podle směrnice Rady 91/271/EHS(33)

(příloha I, tabulka 1)

Podle směrnice 91/271/EHS

(příloha I, tabulka 1)

C

Sekundární čištění a dezinfekce

≤1 000

D

Sekundární čištění a dezinfekce

≤10 000

Recyklovaná odpadní voda bude považována za vyhovující požadavkům stanoveným v tabulce 2, jestliže měření splní všechna následující kritéria:

—  Uvedené hodnoty pro E. coli, Legionella spp a střevní parazity jsou splněny u 90 % nebo více vzorků. Žádná maximální hodnota vzorků nesmí překročit maximální limit odchylky 1 log od uvedené hodnoty pro E. coli a Legionella a 100 % uvedené hodnoty pro střevní parazity. Požadavek zajistit nepřítomnost salmonely se vztahuje na 100 % vzorků. [pozm. návrh 109]

—  Uvedené hodnoty pro BSK5, NL a zákal v třídě A jsou splněny u 90 % nebo více vzorků. Žádná maximální hodnota vzorků nesmí překročit maximální limit odchylky 100 % uvedené hodnoty. [pozm. návrh 110]

b)  Minimální požadavky na monitorování

Provozovatelé zařízení pro recyklaci vod provádí rutinní monitorování za účelem ověření, že recyklovaná odpadní voda splňuje minimální požadavky na kvalitu vody stanovené v písmenu a). Rutinní monitorování se zařadí do postupů ověřování systému pro opětovné projektu opětovného využívání vody. [pozm. návrh 111]

Vzorky, které budou použity k ověření souladu s mikrobiologickými parametry v místě dodržování hodnot, se odebírají v souladu s normou EN ISO 19458. [pozm. návrh 112]

Tabulka 3 Minimální frekvence pro rutinní monitorování recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství

 

Minimální frekvence monitorování

Třída kvality recyklované odpadní vody

E. coli

BSK5

NL

Zákal

Legionella spp.

(v příslušných případech)

Střevní paraziti

(v příslušných případech)

A

Jednou

týdně

Jednou

týdně

Jednou

týdně

Kontinuálně

Jednou

týdně

Dvakrát měsíčně nebo je frekvence určena provozovatelem zařízení pro recyklaci vod podle počtu vajíček v odpadní vodě vstupující do zařízení pro recyklaci vod.

B

Jednou

týdně

Podle směrnice 91/271/EHS

(příloha I, oddíl D)

Podle směrnice 91/271/EHS

(příloha I, oddíl D)

C

Dvakrát měsíčně

D

Dvakrát měsíčně

Validační monitorování je třeba provést před uvedením zařízení pro recyklaci vod do provozu, když je zařízení modernizováno a když je přidáno nové zařízení nebo procesy, a pokaždé, když je vydáno nové povolení nebo když je stávající povolení změněno. [pozm. návrh 113]

Validační monitorování se provádí pro nejpřísnější třídu kvality recyklované odpadní vody, třídu A, za účelem posouzení toho, zda jsou splněny výkonnostní cíle (snížení log10). Validační monitorování zahrnuje monitorování indikátorových mikroorganismů spojených s jednotlivými skupinami patogenů (bakterie, viry a prvoci). Zvolenými indikátorovými mikroorganismy jsou E. coli pro patogenní bakterie, F-specifické kolifágy, somatické kolifágy nebo kolifágy pro patogenní viry a spóry Clostridium perfringens nebo sporulující sulfát redukující bakterie pro prvoky. Výkonnostní cíle (snížení log10) pro validační monitorování u vybraných indikátorových mikroorganismů jsou uvedeny v tabulce 4 a musí být dodrženy na výstupu ze zařízení pro recyklaci vod (místo dodržování hodnot), přičemž se zohledňují koncentrace v surové odpadní vodě přicházející do čistírny městských odpadních vod. Alespoň 90 % validačních vzorků splňuje nebo překračuje výkonnostní cíl. [pozm. návrh 114]

Pokud biologický ukazatel není v surové odpadní vodě přítomen v dostatečném množství ke snížení log10, nepřítomnost tohoto biologického ukazatele v odtoku znamená, že jsou splněny validační požadavky. Výkonnost s ohledem na cíl souladu lze stanovit pomocí analytické kontroly či sečtením výkonnosti přidělené jednotlivým krokům zpracování na základě  vědeckých důkazů pro standardní zavedené procesy (jako jsou zveřejněné údaje ze zpráv o testování, případové studie atd.) nebo, v případě inovativního zpracování, lze výkonnost testovat v laboratoři za kontrolovaných podmínek. [pozm. návrh 115]

Tabulka 4 Validační monitorování recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství

Třída kvality

recyklované odpadní

vody

Indikátorové mikroorganismy(*)

Výkonnostní cíle pro řetězec čištění

(snížení log10)

A

E. coli

≥ 5,0

Celkové kolifágy / F-specifické kolifágy / somatické kolifágy / kolifágy(**)

≥ 6,0

Spóry Clostridium perfringens / sporulující sulfát redukující baktérie(***)

≥ 5,0

(*) Pro účely validačního monitorování mohou být namísto navrhovaných indikátorových mikroorganismů použity rovněž referenční patogeny Campylobacter, Rotavirus a Cryptosporidium. Pak by se měly použít tyto výkonnostní cíle snížení log10: Campylobacter (≥ 5,0), Rotavirus (≥ 6,0) a Cryptosporidium (≥ 5,0). Je-li to zdůvodněné nutností zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, může vnitrostátní zdravotnický orgán v souvislosti s konkrétním případem stanovit další ukazatele. [pozm. návrh 116]

(**) Celkové kolifágy jsou zvoleny jako nejvhodnější indikátor virů. Pokud však analýza celkových kolifágů není proveditelná, je třeba analyzovat alespoň jeden z nich (F-specifické nebo somatické kolifágy).Pokud celkové kolifágy nejsou v surové odpadní vodě přítomné v dostatečném množství, lze výkonnost s ohledem na cíl souladu stanovit pomocí analytické kontroly či sečtením výkonnosti přidělené jednotlivým krokům zpracování na základě  vědeckých důkazů pro standardní zavedené procesy (jako jsou zveřejněné údaje ze zpráv o testování, případové studie atd.) nebo, v případě inovativního zpracování, lze výkonnost testovat v laboratoři za kontrolovaných podmínek. [pozm. návrh 117]

(***) Spóry Clostridium perfringens jsou zvoleny jako nejvhodnější indikátor prvoků. Alternativou jsou však sporulující sulfát redukující baktérie, jestliže koncentrace spór Clostridium perfringens neumožňuje validovat požadované odstranění log10. Pokud Clostridium perfringens nejsou v surové odpadní vodě přítomné v dostatečném množství, lze výkonnost s ohledem na cíl souladu stanovit pomocí analytické kontroly či sečtením výkonnosti přidělené jednotlivým krokům zpracování na základě  vědeckých důkazů pro standardní zavedené procesy (jako jsou zveřejněné údaje ze zpráv o testování, případové studie atd.) nebo, v případě inovativního zpracování, lze výkonnost testovat v laboratoři za kontrolovaných podmínek. [pozm. návrh 118]

Metody analýzy pro monitorování provozovatel validuje a zadokumentuje v souladu s normou EN ISO/IEC-17025 nebo jinými vnitrostátními či mezinárodními normami, které zajišťují stejnou kvalitu. Provozovatel zařízení pro recyklaci vod zajistí, aby laboratoře vybrané pro validační monitorování uplatňovaly postupy řízení kvality v souladu s normou ISO/IEC 17025. [pozm. návrh 119]

Příloha II

a)   Klíčové úkoly v oblasti řízení rizik [pozm. návrh 120]

-1.  Provést analýzu proveditelnosti plánovaného zařízení pro recyklaci vod, která zohlední alespoň náklady na vývoj zařízení, pokud jde o oblastní poptávku po recyklované vodě, případné koncové uživatele a požadavky na vyčištěnou odpadní vodu ze zařízení, a posoudí kvalitu čištěné odpadní vody na vstupu do zařízení. [pozm. návrh 121]

1.  Popsat systém opětovného využívání vody, od odpadní vody vstupující do čistírny městských odpadních vod až do místa využití, včetně zdrojů odpadní vody, kroků při čištění a technologie v zařízení pro recyklaci vod, infrastruktury pro dodávku a uchovávání, zamýšleného použití, místa použití a množství recyklované odpadní vody, která bude dodávána. Cílem tohoto úkolu je poskytnout podrobný popis celého systému pro opětovné využívání vody.

2.  Identifikovat potenciální nebezpečí, zejména přítomnost znečišťujících látek a patogenů, a možnost nebezpečných událostí, jako jsou poruchy při čištění, náhodné úniky nebo kontaminace v popsaném systému opětovného využívání vody.

3.  Identifikovat prostředí, populace a jednotlivce ohrožené přímou nebo nepřímou expozicí identifikovaným potenciálním nebezpečím, s ohledem na specifické environmentální faktory, jako je lokální hydrogeologie, topologie, druh půdy a ekologie, a faktory související s druhem plodin a pěstitelskými metodami. V jednotlivých fázích systému pro opětovné využívání odpadních vod je třeba vzít v úvahu posouzení zdravotních rizik včetně identifikace nebezpečí, vztah mezi dávkou a odpovědí, posouzení expozice a charakterizace rizik. Také je třeba zvážit možné nezvratné nebo dlouhodobé negativní environmentální nebo zdravotní účinky procesu recyklace vody, tedy její distribuce, uchovávání a využívání, včetně případných negativních účinků na ekologické průtoky. [pozm. návrh 122]

4.  Provést posouzení rizik zahrnující environmentální rizika i rizika pro zdraví lidí a zvířat s ohledem na povahu identifikovaných potenciálních nebezpečí, identifikovaných prostředí, populací a jednotlivců ohrožených expozicí těmto nebezpečím a závažnost možných účinků těchto nebezpečí, jakož i s ohledem na všechny příslušné právní předpisy Unie a vnitrostátní právní předpisy, pokyny a minimální požadavky týkající se bezpečnosti potravin a krmiv a bezpečnosti práce a cílů v oblasti životního prostředí. Pro účely posouzení rizik lze použít kvalitativní studie. Vědecká nejistota v charakterizaci rizik se řeší v souladu se zásadou předběžné opatrnosti. [pozm. návrh 123]

Posouzení rizik vychází z těchto prvků:

a)  posouzení environmentálních rizik, včetně všech těchto prvků:

i.  potvrzení povahy nebezpečí, v příslušných případech včetně odhadu úrovně, při které nedochází k nepříznivým účinkům;

ii.  posouzení potenciálního rozsahu expozice;

iii.  charakterizace rizik;

b)  posouzení rizik pro zdraví lidí, včetně všech těchto prvků:

iv.  potvrzení povahy nebezpečí, v příslušných případech včetně vztahu mezi dávkou a odpovědí, a to ve spolupráci se zdravotnickými orgány; [pozm. návrh 124]

v.  posouzení potenciálního rozsahu dávky nebo expozice;

vi.  charakterizace rizik.

Při posuzování rizik budou brány v úvahu jsou splněny minimálně tyto požadavky a povinnosti: [pozm. návrh 125]

c)  požadavek snížit a bránit znečištění vody dusičnany v souladu se směrnicí 91/676/EHS

d)  povinnost, aby ochranná pásma zdrojů pitné vody splňovala požadavky směrnice 98/83/ES;

e)  požadavek splnit environmentální cíle stanovené ve směrnici 2000/60/ES;

f)  požadavek zabránit znečištění podzemních vod v souladu se směrnicí 2006/118/ES;

g)  požadavek splnit normy kvality životního prostředí pro prioritní látky a některé další znečišťující látky stanovený směrnicí 2008/105/ES;

h)  požadavek splnit normy kvality životního prostředí pro znečišťující látky, které představují problém na vnitrostátní úrovni (tj. znečišťující látky specifické pro povodí) stanovený směrnicí 2000/60/ES;

i)  požadavek splnit normy kvality vody ke koupání stanovený směrnicí 2006/7/ES;

j)  požadavky týkající se ochrany životního prostředí, a zejména ochrany půdy, když se odpadní kal používá v zemědělství podle směrnice 86/278/EHS;

k)  požadavky týkající se hygieny potravin stanovené v nařízení (ES) č. 852/2004 a pokyny uvedené ve sdělení Komise Pokyny pro řešení mikrobiologických rizik u čerstvého ovoce a zeleniny v prvovýrobě prostřednictvím správné hygieny;

l)  požadavky na hygienu krmiv stanovené v nařízení (ES) č. 183/2005;

m)  požadavek dodržovat příslušná mikrobiologická kritéria stanovená v nařízení (ES) č. 2073/2005;

n)  požadavky týkající se maximálních úrovní některých kontaminujících látek v potravinách stanovený v nařízení (ES) č. 1881/2006;

o)  požadavky týkající se maximálních limitů reziduí pesticidů v potravinách a krmivech a na jejich povrchu stanovený v nařízení (ES) č. 396/2005;

p)  požadavky týkající se zdraví zvířat v nařízeních (ES) č. 1069/2009 a (EU) č. 142/2011.

b)  Podmínky týkající se dodatečných požadavků [pozm. návrh 126]

5.  Pokud je to nezbytné a vhodné pro zajištění dostatečné náležité ochrany životního prostředí a zdraví lidí, specifikovat požadavky na kvalitu vody a monitorování, které doplňují anebo jsou přísnější než požadavky uvedené v příloze I.

V závislosti na výsledku posouzení rizik podle bodu 4 Tyto dodatečné požadavky se mohou tyto dodatečné požadavky týkat zejména:

a)  těžkých kovů;

b)  pesticidů;

c)  vedlejších produktů dezinfekce;

d)  léčivých přípravků;

da)  přítomnosti mikroplastů;

e)  jiných znečišťujících látek, které nově vzbuzují obavy jejichž závažnost byla zjištěna při analýzách životního prostředí a veřejného zdraví prováděných na místní úrovni;

f)  antimikrobiální rezistence. [pozm. návrh 127]

c)  Preventivní opatření [pozm. návrh 128]

6.  Identifikovat preventivní opatření, která jsou již zavedena nebo která by měla být podniknuta pro omezení rizik, aby byla všechna identifikovaná rizika adekvátně řízena.

Tato preventivní opatření mohou zahrnovat:

a)  kontrolu přístupu;

b)  další opatření v oblasti dezinfekce nebo odstraňování znečišťujících látek;

c)  zvláštní technologie zavlažování snižující riziko vzniku aerosolu (např. kapkové zavlažování);

d)  podpora zániku patogenů před sklizní;

e)  stanovení minimálních bezpečnostních vzdáleností.

Zvláštní preventivní opatření, která mohou přicházet v úvahu, jsou stanovena v tabulce 1.

Tabulka 1: Zvláštní preventivní opatření

Třída kvality

recyklované odpadní

vody

Zvláštní preventivní opatření

A

—  Prasata nesmí přijít do styku s pícninami zavlažovanými recyklovanou odpadní vodou, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje ukazující, že rizika mohou být v konkrétním případě řízena.

B

—  Zákaz sklizně mokrých zavlažovaných nebo spadaných zemědělských produktů.

—  Zabránit dojnicím v období dojivosti ve vstupu na pastvinu, dokud pastvina neuschne.

—  Pícniny musí být před zabalením vysušeny nebo silážovány.

—  Prasata nesmí přijít do styku s pícninami zavlažovanými recyklovanou odpadní vodou, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje ukazující, že rizika mohou být v konkrétním případě řízena.

C

—  Zákaz sklizně mokrých zavlažovaných nebo spadaných zemědělských produktů.

—  Zajistit, aby se zvířata nepásla na pastvě pět dnů po poslední závlaze.

—  Pícniny musí být před zabalením vysušeny nebo silážovány.

—  Prasata nesmí přijít do styku s pícninami zavlažovanými recyklovanou odpadní vodou, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje ukazující, že rizika mohou být v konkrétním případě řízena.

D

—  Zákaz sklizně mokrých zavlažovaných nebo spadaných zemědělských produktů.

7.  Zajistit zavedení adekvátních systémů řízení kvality a postupů, včetně monitorování recyklované odpadní vody z hlediska příslušných parametrů a zavedení adekvátních programů údržby zařízení.

8.  Zajistit zavedení systémů monitorování životního prostředí, které budou zjišťovat všechny negativní vlivy opětovného využívání vody a zajišťovat zpětnou vazbu z monitorování a řádnou validaci a dokumentaci všech procesů a postupů.

Doporučuje se, aby provozovatel zařízení pro recyklaci vod vytvořil a udržoval systém řízení kvality certifikovaný podle normy ISO 9001 nebo ekvivalentní normy.

8a.  Zajistit, aby zařízení pro recyklaci mělo k dispozici alternativní způsob vypouštění čištěné odpadní vody, která nebyla opětovně využita. [pozm. návrh 129]

9.  Zajistit zavedení vhodného systému pro řízení havárií a mimořádných událostí, včetně postupu informování všech příslušných stran o dané události, a udržovat pravidelně aktualizovaný havarijní plán.

9a.  Zajistit, aby infrastruktura pro distribuci recyklované odpadní vody byla oddělená a vybudovaná tak, aby nemohlo vzniknout riziko kontaminace soustavy pro zásobování vodou a distribuci vody určené k lidské spotřebě. [pozm. návrh 130]

9b.  Zajistit, aby infrastruktura pro distribuci recyklované odpadní vody byla příslušným způsobem označena, aby v případech, kde je vystavěna s otevřenými drenážemi, byla patřičně opatřena dobře viditelným značením, a to i v případě, kdy se odpadní vody mísí s vodou z jiných zdrojů. [pozm. návrh 131]

9c.  Zajistit vytvoření koordinačních mechanismů mezi různými subjekty s cílem zaručit bezpečnou produkci a bezpečné používání recyklované vody. [pozm. návrh 132]

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 353.
(3)Úř. věst. C , , s. .
(4)Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 353.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019.
(6)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).
(7)Směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40).
(8) COM(2012)0673.
(9)COM(2007)0414.
(10) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 33.
(11)COM(2015)0614.
(12) Směrnice (EU) .../... o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L ..., ..., s. ...).
(13) Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství (Úř. věst. L 181, 4.7.1986, s. 6).
(14)Směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Úř. věst. L 375, 31.12.1991, s. 1).
(15)Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32).
(16)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
(17)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1).
(18)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 ze dne 12. ledna 2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv (Úř. věst. L 35, 8.2.2005, s. 1).
(19)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS (Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 1).
(20)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 1).
(21)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS (Úř. věst. L 64, 4.3.2006, s. 37).
(22)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu (Úř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 19).
(23)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 84).
(24)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1).
(25)Nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (Úř. věst. L 338, 22.12.2005, s. 1).
(26)Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách (Úř. věst. L 364, 20.12.2006, s. 5).
(27)Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a provádí směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 54, 26.2.2011, s. 1).
(28)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).
(29)Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 4.
(30)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1).
(31)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(32)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(33)Směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40).


Schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem s těmito vozidly ***I
PDF 132kWORD 43k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění a opravuje nařízení (EU) č. 167/2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly (COM(2018)0289 – C8-0183/2018 – 2018/0142(COD))
P8_TA(2019)0072A8-0318/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0289),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0183/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. září 2018(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 16. ledna 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0318/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 167/2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2019/519.)

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 104.


Program pro jednotný trh, konkurenceschopnost podniků a evropskou statistiku ***I
PDF 459kWORD 131k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program pro jednotný trh, konkurenceschopnost podniků, včetně malých a středních podniků, a evropskou statistiku a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 99/2013, (EU) č. 1287/2013, (EU) č. 254/2014, (EU) č. 258/2014, (EU) č. 652/2014 a (EU) 2017/826 (COM(2018)0441 – C8-0254/2018 – 2018/0231(COD))
P8_TA(2019)0073A8-0052/2019

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0441),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 43 odst. 2, čl. 168 odst. 4 písm. b) a články 114, 173 a 338 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8‑0254/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 5. prosince 2018(2),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Rozpočtového výboru (A8-0052/2019),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../..., kterým se zavádí program pro jednotný trh, konkurenceschopnost podniků, včetně malých a středních podniků, a evropskou statistiku a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 99/2013, (EU) č. 1287/2013, (EU) č. 254/2014, (EU) č. 258/2014, (EU) č. 652/2014 a (EU) 2017/826

P8_TC1-COD(2018)0231


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2, čl. 168 odst. 4 písm. b) a články 114, 173 a 338 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Vnitřní trh je základním kamenem Unie. Od svého vzniku je významným prvkem přispívajícím k růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Vytváří nové příležitosti a úspory z rozsahu pro evropské podniky, zejména mikropodniky a malé a střední podniky, a posiluje konkurenceschopnost průmyslu a měli by z něj mít i nadále prospěch všichni občané bez rozdílu. Vnitřní trh přispěl k tvorbě pracovních míst a nabídl spotřebitelům větší výběr za nižší ceny, přičemž zároveň zaručuje vysokou kvalitu nabízených produktů a služeb. Nadále je hnací silou pro budování integrovanějšího trhu a silnějšího, vyváženějšího a spravedlivějšího hospodářství. Je jedním z velkých úspěchů EU a nejlepším přínosem Unie v čím dál globalizovanějším světě a klíčovým prvkem při dosahování v přechodu na udržitelné hospodářství, které účinně využívá zdroje a energii, a dokáže tak čelit zvyšujícímu se tlaku změny klimatu. [pozm. návrh 1]

(2)  Vnitřní trh se musí neustále přizpůsobovat rychle se měnícímu prostředí digitální revoluce a globalizace. Nová éra digitálních inovací nadále poskytuje příležitosti podnikům a výhody pro hospodářství a náš každodenní život, zejména pro podniky jednotlivcům jednotlivce, vytváří nové výrobky a obchodní modely, ale zároveň představuje výzvu pro regulaci a prosazování práva a ochranu a bezpečnost spotřebitelů. [pozm. návrh 2]

(3)  Fungování vnitřního trhu se opírá o rozsáhlý soubor právních předpisů Unie. To se týká zejména konkurenceschopnosti, normalizace, vzájemného uznávání, ochrany spotřebitele, dozoru nad trhem a regulace potravinového řetězce, ale také pravidel upravujících hospodářskou činnost, obchodní a finanční transakce a prosazování spravedlivé hospodářské soutěže zajišťující rovné podmínky, které jsou pro fungování vnitřního trhu nezbytné, ve prospěch spotřebitelů a podniků. [pozm. návrh 3]

(4)  Na cestě k řádnému Řádnému fungování vnitřního trhu však stále stojí v cestě neopodstatněné, diskriminační a nepřiměřené překážky a nové překážky vznikají. Přijetí pravidel je pouze prvním krokem, ale zajistit, aby fungovala, je stejně tak důležité. Je to Nepostačující prosazování stávajících pravidel, překážky bránící volnému pohybu zboží a služeb a nízká míra přeshraničního zadávání veřejných zakázek omezují možnosti podniků a občanů. Řešení těchto překážek je vlastně otázka důvěry občanů v Unii, v její schopnost dosahovat výsledků a vytvářet kvalitní pracovní místa, přispívat k růstu a současně chránit veřejný zájem. [pozm. návrh 4]

(5)  V současné době existuje několik programů pro akce Unie v oblasti konkurenceschopnosti podniků, včetně zejména mikropodniků a malých a středních podniků, ochrany spotřebitelů a koncových uživatelů finančních služeb, tvorby politik týkajících se finančních služeb a potravinového řetězce. Některé další činnosti jsou financovány přímo v rámci rozpočtových položek pro vnitřní trh. Je nutné zjednodušit součinnost mezi různými opatřeními, využívat jich a stanovit flexibilnější, transparentnější, jednodušší a agilnější rámec pro financování činností, jejichž cílem je dosáhnout řádného a udržitelného fungování vnitřního trhu nákladově nejefektivnějším způsobem. Je proto nezbytné zavést nový program, který by spojoval činnosti financované v rámci jiných uvedených programů a jiných příslušných rozpočtových položek, který se bude inspirovat stávajícími programy. Program by měl zahrnovat také nové iniciativy, jejichž cílem je zlepšit fungování vnitřního trhu, ale neměl by se překrývat se souvisejícími programy a činnostmi Unie. [pozm. návrh 5]

(6)  Vývoj, vypracovávání a šíření evropské statistiky je předmětem samostatného evropského statistického programu zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 99/2013(6). V zájmu zajištění kontinuity vypracovávání a šíření evropské statistiky by měl nový program rovněž zahrnovat činnosti, na něž se vztahuje stávající evropský statistický program, tím, že poskytne rámec pro shromažďování údajů, jakož i pro vývoj, vypracovávání, správné používání, uplatňování a šíření evropské statistiky. Nový program by měl stanovit finanční rámec pro evropskou statistiku s cílem poskytovat vysoce kvalitní, srovnatelnou a spolehlivou evropskou statistiku o Evropě, mj. v oblastech trhu a migrace, o kterou by se opírala tvorba, provádění, monitorování a hodnocení všech politik Unie v souladu s článkem 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). [pozm. návrh 6]

(7)  Je proto vhodné zavést program pro vnitřní jednotný trh určený k posílení vnitřního trhu a zlepšení jeho fungování v oblastech, jako jsou konkurenceschopnost a udržitelnost podniků, včetně zejména mikropodniků a malých a středních podniků, normalizace, dohled nad trhem, ochrana spotřebitele, potravinový řetězec evropskou statistiku evropská statistika (dále jen „program“). Program by měl být zaveden na dobu trvání sedmi let od roku 2021 do roku 2027. [pozm. návrh 7]

(8)  Program by měl podporovat tvorbu, provádění a prosazování právních předpisů Unie, které jsou základem pro řádné fungování vnitřního trhu. Dále by měl podporovat vytváření vhodných podmínek k posílení postavení všech subjektů na vnitřním trhu: podniků, občanů včetně spotřebitelů a pracovníků, občanské společnosti a veřejných orgánů. Za tímto účelem by měl usilovat o zajištění konkurenceschopnosti a udržitelnosti podniků, a zejména mikropodniků a malých a středních podniků, včetně podniků působících v odvětví cestovního ruchu, ale také podporovat o podporu prosazování pravidel týkajících se ochrany a bezpečnosti spotřebitele a environmentálních a sociálních norem a zvyšování informovanosti podniků a jednotlivců tím, že jim poskytne správné nástroje, příslušné informace a pomoc, poznatky a kompetence, aby mohli činit informovaná rozhodnutí a posilovat svou účast na tvorbě politik Unie. Program by měl dále posílit regulační a správní spolupráci, zejména prostřednictvím programů odborné přípravy, výměnou osvědčených postupů, budováním znalostních a kompetenčních základen, včetně využívání strategického zadávání veřejných zakázek. Program by měl rovněž usilovat o podporu tvorby vysoce kvalitních mezinárodních norem, které jsou základem pro provádění právních předpisů Unie. To také zahrnuje stanovení norem v oblasti účetního výkaznictví a auditu, čímž se přispěje k transparentnosti a dobrému fungování kapitálových trhů Unie a ke zvýšení ochrany investorů. Program by měl podporovat tvorbu pravidel a stanovování norem také tím, že zajistí co nejširší zapojení zúčastněných stran. Cílem programu by měla být též podpora provádění a prosazování právních předpisů Unie, které stanoví vysokou úroveň zdraví lidí, zvířat a rostlin v potravinovém řetězci a zlepšování životních podmínek zvířat. [pozm. návrh 8]

(9)  Moderní vnitřní trh je založen na zásadách spravedlnosti, transparentnosti a vzájemné důvěry, podporuje hospodářskou soutěž a je přínosem pro spotřebitele, podniky i zaměstnance. Lepší využití neustále se vyvíjejícího vnitřního trhu služeb by mělo pomoci evropským podnikům vytvářet pracovní místa a přispívat k růstu přes hranice, poskytnout širší výběr služeb za lepší ceny a zachovat vysoké standardy pro spotřebitele a pracovníky. Za tímto účelem by měl program pomoci lépe monitorovat vývoj na vnitřním trhu, včetně dopadu nového technologického vývoje, identifikovat a odstranit zbývající neopodstatněné, diskriminační a nepřiměřené překážky a zajistit, aby regulační rámec, který dokáže dokázal zohlednit nové inovativní obchodní modely, včetně modelů ekonomiky sdílení a sociálního podnikání, přičemž je zároveň třeba zajistit vysokou úroveň sociální ochrany, a to i pro podnikatele. [pozm. návrh 9]

(10)  Regulační překážky na vnitřním trhu byly u řady průmyslových výrobků odstraněny pomocí preventivních mechanismů, přijetí společných pravidel a norem, a pokud taková pravidla Unie neexistují, pomocí zásady vzájemného uznávání. V oblastech, kde neexistují žádné právní předpisy Unie, zásada vzájemného uznávání znamená, že zboží, které je v souladu s právními předpisy uváděno na trh v jednom členském státě, požívá práva na volný pohyb a může se prodávat v jiném členském státě, ledaže by dotyčný členský stát oprávněně nesouhlasil s prodejem daného zboží, za předpokladu, že toto omezení je nediskriminační, ospravedlňují je legitimní cíle veřejného zájmu podle článku 36 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“)nebo je uznáno judikaturou Soudního dvora a je úměrné sledovanému cíli. Nedostatečné uplatňování vzájemného uznávání, jako jsou neopodstatněná nebo neúměrná omezení, však komplikuje situaci společností, které se snaží o vstup na trhy v jiných členských státech. Navzdory vysoké míře integrace trhu se zbožím má tato skutečnost za následek ztrátu příležitostí pro hospodářství jako celek. Přezkum nařízení (EU) č. xxx/2018 o vzájemném uznávání pomůže zvýšit hospodářské výhody v této oblasti. Program by měl tudíž zlepšit uplatňování vzájemného uznávání, pokud jde o zboží, realizovat jeho plný potenciál a snížit množství nezákonného a nevyhovujícího zboží, které vstupuje na trh, a to prostřednictvím cíleného zvyšování povědomí a cílené odborné přípravy, podpory kontaktních míst pro výrobky a lepší spolupráce mezi příslušnými orgány pro vzájemné uznávání a posílením dohledu nad trhem. [pozm. návrh 10]

(11)  Nové výzvy v oblasti regulace a prosazování právních předpisů souvisejí s rychle se měnícím prostředím digitální revoluce, pokud jde například o otázky kybernetické bezpečnosti, ochrany údajů a soukromí, internetu věcí nebo umělé inteligence a souvisejících etických norem. V případě škody mají přísná pravidla v oblasti bezpečnosti výrobků a vyjasnění odpovědnosti, stejně jako důsledné vymáhání stěžejní úlohu, neboť zajistí následná politická opatření, která evropským občanům – včetně spotřebitelů a podniků – umožní, aby výhod uvedených pravidel využívali. Program by měl tudíž přispět k rychlému přizpůsobení a lepšímu prosazování režimu Unie upravujícímu odpovědnost za výrobky, který podporuje inovace a zajišťuje bezpečnost a ochranu uživatelů. [pozm. návrh 11]

(12)  Uvádění výrobků, jež nejsou v souladu s právem Unie, na trh znevýhodňuje ty, jejichž – bez ohledu na to, zda jsou tyto výrobky v souladu s předpisy jsou, uváděny na trh tradičními nebo elektronickými prostředky a může ohrozit zda jsou vyráběny v Unii nebo vstupují do Unie ze třetích zemí – ohrožuje evropské občany a spotřebitele. Mnoho Hospodářské subjekty, které prodávají vyhovující výrobky, čelí narušení hospodářské soutěže ze strany těch, jejichž výrobky nejsou v souladu s pravidlypodnikatelů nedodržuje pravidla buď proto, že o nich nevědí, anebo úmyslně, aby získali konkurenční výhodu. Orgány dozoru nad trhem často nemají dostatek finančních prostředků a jejich působnost sahá jen po hranice vlastního státu, zatímco podnikatelé obchodují na úrovni Unie či dokonce na celosvětové úrovni. Zejména v případě elektronického obchodu mají orgány dozoru nad trhem velké potíže vysledovat výrobky dovezené ze třetích zemí, které nejsou v souladu s právními předpisy, a označit odpovědný subjekt v rámci své jurisdikce nebo provádět hodnocení rizik nebo bezpečnostní testy, jelikož nemají fyzický přístup k výrobkům. Program by se měl proto snažit posílit soulad výrobků poskytnutím správných stimulů podnikatelům zlepšením dohledu nad trhem tím, že hospodářským subjektům budou poskytnuta jasná, transparentní a komplexní pravidla, zvyšováním povědomí o platných pravidlech Unie týkajících se bezpečnosti výrobků,, zintenzivněním kontroly souladu, včetně systematického používání kontrol vzorků výrobků představujících významné procento každého typu produktu umístěného na trh a fiktivního nákupu, které budou provádět orgány dozoru nad trhem, jakož i prosazováním užší přeshraniční spolupráce mezi donucovacími orgány. Program by měl rovněž přispět ke konsolidaci stávajícího rámce činností dozoru nad trhem, podporovat společná opatření orgánů dozoru nad trhem z různých členských států, zlepšit výměnu informací a podporovat sbližování a užší integraci činností v oblasti dozoru nad trhem, zejména zajištěním důsledného prosazování nových požadavků zavedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858(7), aby se zabránilo prodeji výrobků, které nejsou v souladu s předpisy, evropským občanům. Program by tak měl posílit kapacitu orgánů dozoru nad trhem v celé Unii a přispět k větší jednotnosti mezi členskými státy, které budou rovným způsobem těžit z výhod vnitřního trhu, pokud jde o hospodářskou prosperitu a udržitelný růst, přičemž zvláštní potřeby budou řešeny opatřeními uzpůsobenými jejich konkrétní situaci. [pozm. návrh 12]

(13)  Bezpečnost výrobků je společným zájmem nás všech. Subjekty posuzování shody ověřují, zda výrobky splňují požadavky na bezpečnost, předtím než jsou uvedeny na trh. Je proto nanejvýš důležité, aby subjekty posuzování shody byly spolehlivé a kompetentní. Unie zavedla systém akreditace subjektů posuzování shody, kterým se ověřuje jejich způsobilost, nestrannost a nezávislost. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008(8) však bylo na vnitrostátní úrovni uplatňováno mnoha různými způsoby. Tyto rozdíly se týkají rozdělení pravomocí mezi orgány dozoru nad trhem a vnitřních koordinačních mechanismů na vnitrostátní úrovni, úrovně vynaložených finančních zdrojů určených pro dozor nad trhem, strategií dozoru nad trhem a přístupů k němu, pravomocí, pokud jde o nevyhovující výrobky, a úrovně sankcí v případě nesouladu výrobků, což vede k roztříštěnému vymáhání harmonizačních právních předpisů Unie. V důsledku této roztříštěnosti je dozor nad trhem v některých členských státech méně důsledný než v jiných, což by mohlo mít za následek omezení odrazujícího účinku právních předpisů a nestejné podmínky pro podniky v některých členských státech a mohlo by to vést k nestejné úrovni bezpečnosti výrobků v Unii. Nyní je hlavní výzvou udržení akreditačního systému v souladu s nejnovějším stavem techniky a zajištění, aby se používal stejně přísně v celé Unii. Program by měl tudíž prosazovat opatření, jimiž se zajistí, že subjekty posuzování shody budou nadále splňovat regulatorní požadavky, zejména používáním hodnocení třetí strany s cílem posílit nestranné a nezávislé postupy, a že se zdokonalí evropský akreditační systém, a to zejména v nových oblastech politiky, podporou jednotnosti kontrol a sankcí, jakož i Evropské spolupráce v akreditaci (EA) stanovené v článku 14 nařízení (ES) č. 765/2008. [pozm. návrh 13]

(14)  Rozvoj elektronického obchodu by mohl přinést určité problémy v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti koncových uživatelů v případě nevyhovujících výrobků. Jelikož spotřebitelské trhy neznají vzhledem k rozvoji elektronického obchodu a cestovních služeb hranic, je důležité zajistit, aby spotřebitelé s bydlištěm v Unii mohli požívat odpovídající ochrany při dovozu zboží a služeb od hospodářských subjektů usazených ve třetích zemích. Program by měl proto v případě potřeby umožnit podporu spolupráce s příslušnými orgány nacházejícími se ve třetích zemích, které jsou klíčovými obchodními partnery Unie, pokud jde o výměnu informací o nevyhovujících výrobcích, o nejnovějším vědeckém vývoji a nových technologiích, o vznikajících rizicích a o dalších aspektech spojených s kontrolními činnostmi. [pozm. návrh 14]

(15)  Veřejné orgány používají zadávání veřejných zakázek k tomu, aby zajistily účinné vynakládání veřejných prostředků a přispěly k inovativnějšímu, udržitelnějšímu a konkurenceschopnějšímu vnitřnímu trhu podporujícímu začleňování, včetně – je-li to v souladu s platnými právními předpisy Unie – uplatňování jiných kritérií, než je nejnižší cena nebo nákladová efektivnost, s přihlédnutím mimo jiné ke kvalitativním a environmentálním aspektům, aspektům spravedlivého obchodu a sociálním aspektům, a usnadňování rozdělení zakázek na části u rozsáhlé infrastruktury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU(9), 2014/24/EU(10) a 2014/25/EU(11) poskytují právní rámec pro integraci a účinné fungování trhů s veřejnými zakázkami, které představují 14 % hrubého domácího produktu (HDP) Unie, což je v zájmu veřejných orgánů, podniků i občanů, včetně spotřebitelů. Správně uplatňované předpisy pro zadávání veřejných zakázek jsou klíčovým nástrojem pro posilování jednotného trhu a posilování růstu podniků Unie a jejích pracovních míst. Program by měl tudíž podporovat opatření k zajištění širšího uplatnění strategického zadávání veřejných zakázek, profesionalizace veřejných kupujících, snadnějšího a lepšího přístupu malých a středních podniků a mikropodniků na trhy s veřejnými zakázkami především prostřednictvím poradenských služeb a odborné přípravy, větší transparentnosti, integrity a lepších údajů, intenzivnější digitální transformace zadávání zakázek a prosazování společného zadávání veřejných zakázek prostřednictvím posílení partnerského přístupu s členskými státy, zlepšení shromažďování a analyzování údajů, mimo jiné prostřednictvím vývoje specializovaných nástrojů IT, podpory výměny zkušeností a osvědčených postupů, odkazů na evropské a mezinárodní normy, poskytování pokynů, uzavírání přínosných obchodních dohod, posilování spolupráce vnitrostátních orgánů a zahajování pilotních projektů. [pozm. návrh 15]

(16)  Aby bylo možné splnit cíle programu a usnadnit občanům a podnikům život, je zapotřebí zavést vysoce kvalitní veřejné služby zaměřené na uživatele, které budou čím dát častěji digitalizovány a budou plně přístupné, a dále zintenzivnit úsilí v oblasti zavádění elektronické veřejné správy a e-governmentu a zároveň zajistit odpovídající ochranu údajů a soukromí. To znamená, že orgány veřejné správy budou muset začít pracovat novým a inovativnějším způsobem, odstranit aby překonaly izolaci mezi různými částmi své administrativy a zapojit do společného vytváření těchto veřejných služeb občany a podniky. Soustavný a stabilní nárůst přeshraničních činností na vnitřním trhu navíc vyžaduje poskytování dostupnost aktuálních, přesných a snadno pochopitelných informací o právech podniků a občanů, ale také informací vysvětlujících správní náležitosti a jejich zjednodušení. Zásadního významu nabývá rovněž poskytování právního poradenství a pomoc při řešení problémů, k nimž dochází na přeshraniční úrovni. Mimoto je nezbytné zajistit jednoduché a účinné propojení vnitrostátních správ, podporovat veřejné orgány při dosahování těchto cílů, jakož i vyhodnotit fungování vnitřního trhu v praxi. Stávající nástroje pro správu vnitřního trhu již plní důležitou úlohu při napomáhání dosažení těchto cílů. Za tímto účelem a s cílem udržet krok s vývojem technologií a trhu, stejně jako s novými výzvami v oblasti regulace a prosazování právních předpisů by měl program podporovat zvyšování kvality, viditelnosti a transparentnosti a spolehlivosti nástrojů pro správu vnitřního trhu. Program by proto měl podporovat mimo jiné stávající nástroje pro správu vnitřního trhu: portál Vaše Evropa, který by měl být páteří chystané jednotné digitální brány, Vaše Evropa – Poradenství, SOLVIT, systém pro výměnu informací o vnitřním trhu a srovnávací přehled výsledků v oblasti vnitřního trhu v zájmu zlepšování každodenního života občanů a schopnosti podniků obchodovat přes hranice. [pozm. návrh 16]

(17)  Program by měl podporovat vývoj regulačního rámce Unie v oblasti práva obchodních společností a správy a řízení společností i smluvního práva s cílem zajistit podnikům, zejména pak malým a středním podnikům, větší efektivitu a konkurenceschopnost a zároveň poskytnout ochranu zúčastněným stranám dotčeným operacemi společností a reagovat na nově se objevující politické výzvy. Měl by rovněž zajistit náležité hodnocení, provádění a prosazování příslušného acquis, informovat zúčastněné strany, pomáhat jim a podporovat výměnu informací v dané oblasti. Program by měl dále podporovat iniciativy Komise ve prospěch jasného a uzpůsobeného právního rámce pro ekonomiku založenou na datech a inovace. Uvedené iniciativy jsou potřebné pro posílení právní jistoty s ohledem na smluvní a mimosmluvní právo, zejména s ohledem na odpovědnost a etiku v souvislosti s nově vznikajícími technologiemi, jako je internet věcí, umělá inteligence, robotika a 3D tisk. Program by se měl zaměřit na stimulaci rozvoje podnikání založeného na datech, a to při zajištění vysoké úrovně ochrany soukromí, neboť to bude rozhodující pro postavení hospodářství Unie v celosvětové hospodářské soutěži. [pozm. návrh 17]

(18)  Program by měl též podporovat správné a úplné provádění a uplatňování právního rámce Unie pro boj proti praní peněz a potírání financování terorismu členskými státy, jakož i rozvoj budoucích politik zabývajících se novými výzvami v této oblasti. Měl by rovněž podporovat příslušné činnosti mezinárodních organizací evropského zájmu, jako je Výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu v rámci Rady Evropy.

(19)  Provádění a rozvoj vnitřního trhu v oblasti finančních služeb, finanční stability a unie kapitálových trhů včetně udržitelného financování do velké míry závisí na politických opatřeních Unie, která jsou založena na důkazech. K dosažení tohoto cíle je zapotřebí, aby Komise zastávala aktivní úlohu a neustále monitorovala finanční trhy a finanční stabilitu, posuzovala provádění právních předpisů Unie členskými státy, hodnotila, zda jsou stávající právní předpisy vhodné pro daný účel, a zjišťovala možné oblasti činnosti, objeví-li se nová rizika, přičemž během celého politického cyklu by měly být neustále zapojeny zúčastněné strany. Takové činnosti vyžadují vypracování analýz, studií, vzdělávacích materiálů, průzkumů, posuzování shody, hodnocení a statistik a opírají se o informační systémy a komunikační nástroje.

(20)  Vzhledem k tomu, že vnitřní trh ve smyslu článku 3 Smlouvy o Smlouva o fungování EU zahrnuje systém zajišťující pravidel zajišťujících, aby nebyla narušována hospodářská soutěž na vnitřním trhu, měl by program podporovat politiku přispívat k podpoře politiky Unie v oblasti hospodářské soutěže, sítě tím, že zlepší posílí spolupráci s Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž a s vnitrostátními orgány a soudy, mj. prostřednictvím posílení mezinárodní spolupráce a i oslovení širší skupiny zúčastněných stran v rámci sdělování a vysvětlování práv, přínosů a povinností souvisejících s politikou hospodářské soutěže Unie. Program by měl zejména pomoci Komisi zlepšit její analýzu a hodnocení vývoje na trhu, a to i prostřednictvím širšího využívání odvětvových šetření a systematičtějšího sdílení výsledků a osvědčených postupů Evropské sítě pro hospodářskou soutěž. To by mělo přispět k zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a rovných podmínek, rovněž na mezinárodní úrovni, a k posílení postavení podniků, zejména malých a středních podniků, a spotřebitelů, a umožnit tak využívání výhod jednotného trhu. [pozm. návrh 18]

(21)  Program se musí zabývat především radikálními důsledky, jaké má pro hospodářskou soutěž a fungování vnitřního trhu probíhající transformace hospodářství a podnikatelského prostředí, k níž dochází zejména exponenciálním nárůstem množství údajů a jejich využívání, s přihlédnutím k rostoucímu využívání umělé inteligence, dat velkého objemu a algoritmů a dalších nástrojů IT a odborných znalostí společnostmi a jejich poradci. Dále je nezbytné, aby program podporoval sítě a širší a hlubší spolupráci s orgány a soudy členských států, jelikož nenarušená hospodářská soutěž a fungování vnitřního trhu rozhodujícím způsobem závisí na činnosti těchto subjektů. S ohledem na specifickou úlohu politiky hospodářské soutěže při předcházení poškozování vnitřního trhu v důsledku protisoutěžního chování za hranicemi Unie by program měl v případě potřeby podporovat také spolupráci s orgány třetích zemí. A konečně je nutné rozšiřovat informační činnosti, aby více občanů a podniků mohlo plně využívat výhod spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Především je důležité ukázat evropským občanům hmatatelné výhody politiky Unie v oblasti hospodářské soutěže prostřednictvím zapojení skupin občanské společnosti a příslušných přímo dotčených zúčastněných stran. Vzhledem k tomu, že řada iniciativ programu je nová a že část programu týkající se hospodářské soutěže je zvlášť ovlivněna dynamickým a rychlým vývojem podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu – zejména pokud jde o digitální vývoj, umělou inteligenci, algoritmy, data velkého objemu, kybernetickou bezpečnost a forenzní technologie –, jehož tempo a rozsah se obtížně odhadují, předpokládá se, že řešení vyvíjejících se potřeb v této části programu bude vyžadovat flexibilní přístup. [pozm. návrh 19]

(22)  Posilování konkurenceschopnosti a udržitelnosti evropských podniků při současném zajištění skutečně rovných podmínek a otevřeného a konkurenceschopného vnitřního trhu má zásadní význam. Malé a střední podniky jsou motorem evropského hospodářství a tvoří 99 % všech podniků v Evropě, poskytují dvě třetiny pracovních míst a významně přispívají k vytváření nových kvalitních pracovních míst ve všech odvětvích s regionálním a místním rozměrem, a tudíž k sociální soudržnosti. Malé a střední podniky mají zásadní význam při transformaci energetiky a přispívají k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu vyplývajících z Pařížské dohody. Program by proto měl posílit jejich schopnost rozvíjet vysoce kvalitní produkty a služby šetrné k životnímu prostředí a podporovat jejich úsilí o zvýšení účinného využívání zdrojů v souladu se zásadou „energetická účinnost v první řadě“. Tím program rovněž přispívá ke zlepšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků v Unii na světovém trhu. [pozm. návrh 20]

(23)  Malé a střední podniky se potýkají se stejnými problémy, které v takové míře neovlivňují větší firmy, pokud jde o získání finančních prostředků, nábor kvalifikované pracovní síly, snížení administrativní zátěže, zavádění kreativních a inovativních řešení, přístup na trhy a podporu činností týkajících se internacionalizace. Program by se měl na taková selhání trhu adekvátně zaměřit, aniž by nepatřičně narušil hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Program by měl zejména vytvořit vhodné podmínky pro zavádění technologických a organizačních inovací ve výrobních procesech a věnovat pozornost specifickým formám malých a středních podniků, jako jsou mikropodniky, podniky zabývající se řemeslnou činností, osoby samostatně výdělečně činné, svobodná povolání a podniky sociální ekonomiky. Pozornost je třeba věnovat rovněž potenciálním, novým a mladým podnikatelům a podnikatelkám a také dalším specifickým cílovým skupinám, jako jsou starší lidé, migranti a podnikatelé, kteří jsou příslušníky sociálně znevýhodněných nebo zranitelných skupin, například zdravotně postiženým. [pozm. návrh 21]

(23a)  Program by měl podporovat a prosazovat kulturu inovací, rozvíjet ekosystém schopný napomáhat zrodu a růstu podniků, zejména mikropodniků a inovačních malých a středních podniků schopných zvládat výzvy stále konkurenčnějšího a zrychleného prostředí. Hluboká transformace inovačních procesů vyžaduje rozvoj modelu otevřené inovace s nárůstem výzkumu zaměřeného na spolupráci a sdílení znalostí a duševního vlastnictví mezi různými organizacemi. Cílem programu by tedy měla být podpora inovačního procesu, jehož součástí jsou nové obchodní modely zaměřené na spolupráci a na rozvoj sítí a integraci znalostí a zdrojů uvnitř interorganizačních komunit. [pozm. návrh 22]

(23b)  Program by se měl adekvátně zaměřit na takováto selhání trhu a věnovat zvláštní pozornost krokům, které jsou prospěšné přímo malým a středním podnikům a podnikovým sítím, aniž by nepatřičně narušil hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. [pozm. návrh 23]

(24)  Mnohé z problémů Unie v oblasti konkurenceschopnosti souvisejí s tím, že malé a střední podniky obtížně získávají přístup k financování, protože zápasí s prokazováním své úvěruschopnosti a nemají dostatečné zajištění nebo jednoduše v důsledku nízkého povědomí o stávajících mechanismech na podporu jejich činností na unijní, vnitrostátní či místní úrovni. Další problémy spojené s financováním vyplývají z menší velikosti mikropodniků a z potřeby malých a středních podniků zachovat si konkurenceschopnost tím, že se zapojí například do činností týkajících se digitalizace, internacionalizace a inovací, jakož i do zvyšování kvalifikace své pracovní síly. Omezený přístup k financování má nepříznivý dopad na zakládání a růst podniků a míru jejich přežití, jakož i na ochotu nových podnikatelů převzít životaschopné podniky v rámci nástupnictví podniků. [pozm. návrh 24]

(25)  Aby bylo možné tato selhání trhu překonat a zajistit, že budou malé a střední podniky nadále hrát svou úlohu základů konkurenceschopnosti hospodářství Unie a hybatele udržitelného hospodářství, je nezbytné jim poskytovat zvláštní podporu prostřednictvím dluhových a kapitálových nástrojů, které mají být stanoveny v rámci specializovaného nástroje pro malé a střední podniky fondu InvestEU zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady [...](12). Nástroj pro úvěrové záruky zavedený v rámci bývalého programu COSME zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1287/2013(13) prokazatelně přináší přidanou hodnotu a očekává se, že bude přínosným minimálně pro 500 000 malých a středních podniků. Nástupnický nástroj bude zřízen v rámci specializovaného nástroje pro malé a střední podniky fondu InvestEU. Více pozornosti by mělo být věnováno lepší komunikaci a veřejným kampaním za účelem zvýšení informovanosti potencionálních příjemců o dostupnosti programu pro malé a střední podniky. Aby se zvýšila informovanost o opatřeních Unie na podporu malých a středních podniků, měla by opatření, která jsou zcela nebo částečně financována z tohoto programu, včetně zprostředkovatelů, obsahovat evropský symbol (vlajku) spojený s větou, která uznává podporu získanou v rámci tohoto programu. [pozm. návrh 25]

(26)  Politické cíle tohoto programu budou rovněž řešeny prostřednictvím finančních nástrojů a rozpočtové záruky v rámci specializovaného nástroje pro malé a střední podniky fondu InvestEU. Specializovaný nástroj pro malé a střední podniky fondu InvestEU by měl mít centrální zastřešující místo, které by poskytovalo informace o programu v každém členském státě, aby se zvýšila dostupnost finančních prostředků pro malé a střední podniky a informovanost o nich. Finanční podpora by měla být využívána k tomu, aby úměrným způsobem řešila selhání trhu nebo suboptimální investiční situace, a opatření by neměla zdvojovat ani vytlačovat soukromé financování nebo narušovat hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a měla by jednoznačně skýtat adicionalitu a zvyšovat součinnost s dalšími evropskými programy. Opatření by měla mít jasnou evropskou přidanou hodnotu. [pozm. návrh 26]

(26a)  Opatření podporovaná z fondu InvestEU prostřednictvím složky EU nebo složky členských států by neměla zdvojovat soukromé investice nebo je nahrazovat ani narušovat hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, ale s odkazem na stávající místní veřejné a soukromé systémy pro záruky podporovat jejich propojení s těmito systémy, a to s hlavním cílem posílit a rozšířit skutečný přínos pro konečné příjemce (kterými jsou malé a střední podniky ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES(14)) za účelem dosažení skutečné adicionality opatření. [pozm. návrh 27]

(26b)  Kromě přístupu k finančním prostředkům je také zásadní přístup k dovednostem, včetně manažerských dovedností a znalostí, které jsou pro malé a střední podniky klíčovými faktory pro přístup ke stávajícím finančním prostředkům, inovacím, konkurenceschopnosti a růstu. Poskytování finančních nástrojů, tak jak je koncipováno v rámci fondu InvestEU, by proto mělo být doprovázeno rozvojem vhodných systémů osobního vedení a poskytováním obchodních služeb založených na znalostech. [pozm. návrh 28]

(27)  Program by měl zajistit účinnou podporu malých a středních podniků během celého jejich životního cyklu, poskytovat jim pomoc počínaje přípravou projektů přes komercializaci a přístup na trh až po podněcování k vytváření podnikových sítí. Měl by vycházet z jedinečných poznatků a odborných znalostí shromážděných s ohledem na malé a střední podniky a průmyslová hospodářská a podnikatelská odvětví a z dlouholetých zkušeností s prací s evropskými, vnitrostátními a regionálními zúčastněnými stranami. Tato podpora by měla vycházet z úspěšných zkušeností sítě Enterprise Europe Network jakožto jediného kontaktního místa, jež má zvyšovat konkurenceschopnost malých a středních podniků a rozvíjet jejich podnikání na jednotném trhu i na jiných trzích. Síť hodlá nadále poskytovat služby jménem ostatních programů Unie, jmenovitě programu Horizont 2020, za použití finančních zdrojů těchto programů. Systém Měla by podporovat také větší zapojení organizací zastupujících malé a střední podniky do rozvoje iniciativ týkajících se politiky jednotného trhu, jako jsou veřejné zakázky, procesy normalizace a režimy ochrany duševního vlastnictví. Síť by měla také zvýšit počet opatření a poskytovat cílenější poradenství malým a středním podnikům při přípravě projektů a podpoře sítí a technologického a organizačního přechodu. Síť by měla také zlepšit spolupráci a úzký kontakt s dalšími poradenskými centry zřízenými v rámci digitálního programu a fondu InvestEU, pokud jde o přístup k financím. Opatření pro malé a střední podniky v síti by se měla soustředit také na poskytování kvalitních služeb po celé Evropě a věnovat zvláštní pozornost oblastem činností a zeměpisným částem Unie, v nichž se sítě a zprostředkující subjekty nesetkávají s očekávanými výsledky. Úspěšný systém školení pro nové podnikatele (Erasmus pro mladé podnikatele) by měl také zůstat nástrojem, který dá novým nebo potenciálním podnikatelům příležitost získat podnikatelské a manažerské zkušenosti od zkušených podnikatelů z jiné země, čímž jim umožní rozvíjet jejich podnikatelský talent. Program by měl usilovat o další růst a rozšiřování svého zeměpisného rozšiřovat své zeměpisné pokrytí, a nabízet tak podnikatelům širší škálu příležitostí k výměně zkušeností, čímž se případně zajistí doplňkovost s jinými iniciativami Unie. Za účelem zvýšení přidané hodnoty na základě podpory podnikatelských iniciativ by měla být zvláštní pozornost věnována podnikatelům v mikropodnicích a těm, kteří využívají alespoň některý existující program, a tam, kde se podnikatelská kultura stále drží pouze na základní úrovni a potýká se s větším počtem překážek. Mělo by být vynaloženo veškeré úsilí o dosažení přiměřeně zeměpisně vyváženého rozdělování finančních prostředků. [pozm. návrh 29]

(27a)  Mělo by vynaloženo větší úsilí ke snížení administrativní zátěže a zvýšení dostupnosti programů s cílem snížit náklady malých a středních podniků a mikropodniků v důsledku složitého procesu podávání žádostí a požadavků na účast. Členské státy by rovněž měly zvážit vytvoření jednotného informačního místa pro podniky, které mají zájem využívat fondy Unie, jež by fungovalo jako jednotné kontaktní místo. Postup hodnocení by měl být co nejjednodušší a nejrychlejší, aby bylo možné včas využívat výhody, které program nabízí. [pozm. návrh 30]

(28)  Klastry jsou považovány za strategický nástroj pro podporu konkurenceschopnosti a rozšiřování malých a středních podniků, neboť nabízejí příznivé podnikatelské prostředí, zvyšují udržitelný rozvoj průmyslu a služeb a posilují hospodářský rozvoj regionů tím, že vytvářejí kvalitní pracovní místa. Společné klastrové iniciativy by měly dosáhnout kritického množství k urychlení růstu malých a středních podniků. Propojením specializovaných ekosystémů klastry vytvářejí nové obchodní příležitosti pro malé a střední podniky a lépe je integrují do evropských a globálních strategických hodnotových řetězců. Je třeba podporovat rozvoj nadnárodních strategií partnerství, jakož i provádění společných činností podporovaných Evropskou platformou spolupráce mezi klastry. Vytváření udržitelných partnerství by mělo být podporováno pomocí pokračujícího financování v případě, že se dosáhne milníků výkonnosti a účasti. Prostřednictvím klastrových organizací by ve prospěch malých a středních podniků měla být poskytována přímá podpora na zavádění moderních technologií, nových obchodních modelů, nízkouhlíkových řešení a řešení účinněji využívajících zdroje, zavádění kreativní činnosti, design, rozšiřování dovedností, získávání talentovaných lidí, zrychlení podnikání a internacionalizaci. Ostatní specializované subjekty na podporu malých a středních podniků by měly být zapojeny do usnadnění průmyslové transformace a provádění strategií inteligentní specializace. Program by měl tudíž přispívat k růstu udržitelnému hospodářskému rozvoji a vytvářet propojení s centry a investicemi Unie, jež podporují (digitální) inovace a jsou prováděny v rámci politiky soudržnosti a programu Horizont Evropa. Lze také prozkoumat součinnost s programem Erasmus. [pozm. návrh 31]

(28a)  Tento program by mohl pomoci budovat a/nebo zlepšit vztah mezi mikropodniky, malými a středními podniky a středními podniky a vysokými školami, výzkumnými středisky a dalšími institucemi, které jsou zapojeny do vytváření a šíření znalostí. Tento vztah by mohl pomoci zlepšit schopnost podniků řešit strategický výzvy, které před ně staví nový mezinárodní kontext. [pozm. návrh 32]

(28b)  Malé a střední podniky se kvůli své menší velikosti potýkají se specifickými překážkami růstu a mají značné potíže rozrůstat se a rozšiřovat některé své obchodní činnosti. Unie poskytovala podporu na rozšíření činností, které se zaměřují na inovace v oblasti výzkumu, zejména prostřednictvím nástroje pro malé a střední podniky a v poslední době i pilotního projektu Evropské rady pro inovace v rámci programu Horizont 2020. Na základě pracovních metod a zkušeností s nástrojem pro malé a střední podniky by měl program pro jednotný trh rovněž poskytovat podporu pro rozšíření činností malých a středních podniků, které doplňují novou Evropskou radu pro inovace, se zvláštním zaměřením na průlomové inovace v rámci programu Horizont Evropa. Rozšíření opatření pro malé a střední podniky v rámci tohoto programu by se mělo zaměřit například na pomoc malým a středním podnikům prostřednictvím komercializace, internacionalizace a tržních příležitostí. [pozm. návrh 33]

(29)  Kreativita a inovace, technologická a organizační transformace, větší udržitelnost, pokud jde o výrobní postupy, zejména větší účinnost z hlediska využívání zdrojů a energie, mají zásadní význam pro konkurenceschopnost průmyslových hodnotových řetězců Unie. Představují katalyzátor modernizace průmyslu obchodního a průmyslového odvětví a přispívají k inteligentnímu, udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. Nicméně jejich využívání ze strany malých a středních podniků stále zaostává. Program by měl proto podporovat cílené akce, sítě a partnerství zaměřené na inovace, které jsou založeny na kreativitě, v celém průmyslovém hodnotovém řetězci. [pozm. návrh 34]

(29a)  Při vědomí toho, že nástroj programu Horizont 2020 pro malé a střední podniky byl pro podnikatele mimořádně úspěšný – a to pro granty fáze 1 i fáze 2 –, pokud jde o dosahování pokroku, jejich nové obchodní myšlenky i testování a vývoj prototypu. Ačkoli je proces výběru již velmi přísný, stále nemůže být mnoho velmi dobrých projektů financováno kvůli omezeným finančním zdrojům. Realizace v rámci Agentury pro malé a střední podniky (EASME) fungovala velmi efektivně. I když je tento program zaměřen na projekty zaměřené na projekty špičkové technologie, měl by rozšířit tuto metodiku na všechny typy rozšiřujících se malých a středních podniků. [pozm. návrh 35]

(29b)  Opatření pro malé a střední podniky by se měla zaměřit také na odvětví, pro něž je typický výrazný růst a sociální potenciál a mají vysoký podíl malých a středních podniků. Cestovní ruch je takovým specifickým odvětvím unijního hospodářství, které významně přispívá k HDP EU a v němž působí především malé a střední podniky. Unie by měla nadále zvyšovat opatření podporující specifické rysy tohoto odvětví. [pozm. návrh 36]

(30)  Evropské normy hrají na vnitřním trhu důležitou úlohu. Mají zásadní význam pro konkurenceschopnost podniků, a zejména malých a středních podniků. Jsou též důležitým nástrojem pro podporu právních předpisů a politik Unie v řadě klíčových oblastí, jako je energetika transformace energetiky, změna klimatu a ochrana životního prostředí, informační a komunikační technologie, udržitelné využívání a recyklace zdrojů, inovace, bezpečnost výrobků, ochrana spotřebitele, bezpečnost a pracovní podmínky zaměstnanců a stárnoucí obyvatelstvo, a tím představují pozitivní přínos pro společnost jako celek. Zkušenosti však ukázaly, že je třeba vypracovávat normy rychleji a včasněji a je třeba vyvinout větší úsilí s cílem zapojit všechny relevantní zúčastněné strany, včetně těch, které zastupující spotřebitele. [pozm. návrh 37]

(31)  Činnosti v oblasti evropské normalizace se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012(15) a jsou prováděny prostřednictvím dlouhodobého partnerství veřejného a soukromého sektoru, které je stěžejní pro dosažení cílů stanovených v uvedeném nařízení i v obecných a odvětvových politikách Unie v oblasti normalizace.

(32)  Pro vnitřní trh, efektivní fungování kapitálových finančních trhů, jakož i pro vytvoření integrovaného trhu finančních služeb v kontextu bankovní unie a unie kapitálových trhů je nezbytný řádně fungující společný rámec účetního výkaznictví. [pozm. návrh 38]

(33)  Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002(16) mají být mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) schválené Radou pro mezinárodní účetní standardy, jakož i související výklady Výboru pro interpretace IFRS, začleněny do práva Unie, aby byly používány společnostmi s cennými papíry kotovanými na regulovaném trhu v Unii, pouze pokud IFRS splňují kritéria stanovená v uvedeném nařízení, včetně požadavku, aby účetní závěrka podávala „věrný a poctivý obraz“, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU(17), a jsou v souladu s evropským veřejným zájmem. Takové mezinárodní účetní standardy musí být vytvářeny transparentním a demokraticky odpovědným způsobem. Standardy IFRS hrají tudíž pro fungování vnitřního trhu významnou úlohu, a Unie má tak přímý zájem na zajištění toho, aby výsledkem procesu vypracovávání a schvalování IFRS byly standardy, jež jsou v souladu s požadavky právního rámce pro vnitřní trh. Je tedy důležité vytvořit vhodné mechanismy financování nadace IFRS.

(34)  S přihlédnutím k roli Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (EFRAG) při posuzování toho, zda jsou IFRS v souladu s požadavkem práva a politiky Unie, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 1606/2002, je též nezbytné, aby Unie zajistila stabilní financování EFRAG, a přispěla tak na její financování. Odborná práce EFRAG by měla být zaměřena na odborné poradenství Komisi ohledně schválení IFRS, jakož i na vhodnou účast v procesu vývoje IFRS, a měla by zajistit, aby zájmy Unie byly při vytváření mezinárodních standardů náležitě zohledněny. Tyto zájmy by měly zahrnovat pojem „obezřetnosti“, zachování požadavku na „věrný a poctivý obraz“, jak je stanoveno ve směrnici 2013/34/EU, i evropského veřejného zájmu, jak stanoví nařízení (ES) č. 1606/2002, a měl by být zohledněn dopad IFRS na finanční stabilitu a hospodářství. V rámci Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (EFRAG) by mělo být zřízeno evropské středisko pro podnikové výkaznictví, které by mělo podporovat inovace a rozvoj osvědčených postupů při zpřístupňování údajů podniky. V rámci tohoto fóra mohou společnosti a investoři sdílet osvědčené postupy, které se týkají zejména podávání nefinančních zpráv a zpráv o udržitelnosti.

(35)  Pokud jde o oblast povinných auditů, v roce 2005 byla Monitorovací skupinou, což je mezinárodní organizace odpovědná za sledování reformy správy a řízení Mezinárodní federace účetních (IFAC), zřízena Rada pro dozor nad veřejnými zájmy (PIOB). Úlohou PIOB je dohlížet na proces vedoucí k přijetí mezinárodních auditorských standardů (ISA) a na ostatní činnosti IFAC v oblasti veřejného zájmu. Standardy ISA je možné přijmout pro účely jejich uplatňování v Unii zejména za předpokladu, že byly vypracovány náležitým a průhledným způsobem pod veřejným dohledem ve smyslu článku 26 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES(18). S ohledem na zavedení standardů ISA v Unii a na klíčový význam PIOB pro zajištění toho, aby tyto standardy splňovaly požadavky stanovené ve směrnici 2006/43/ES, je tedy důležité zajistit vhodné mechanismy financování PIOB.

(36)  Unie přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, k posilování postavení spotřebitelů a k tomu, aby se spotřebitelé stali ústředním bodem vnitřního trhu, a to podporou a doplňováním politik členských států ve snaze zajistit, aby občané, pokud vystupují jako spotřebitelé, mohli plně požívat výhod vnitřního trhu a aby při tom byla prostřednictvím konkrétních opatření zajištěna řádná ochrana jejich bezpečnosti a právních a hospodářských zájmů. Unie musí též zajistit řádné a jednotné vymáhání právních předpisů o ochraně spotřebitele a bezpečnosti výrobků v praxi a pro podniky rovné podmínky a spravedlivou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Kromě toho je nutné posílit postavení spotřebitelů, podpořit je a pomáhat jim, aby činili udržitelná a informovaná rozhodnutí, čímž se přispěje k udržitelnému oběhovému hospodářství účinně využívajícímu energii a zdroje. [pozm. návrh 39]

(37)  Program by měl mít za cíl zvyšovat informovanost spotřebitelů, podniků, občanské společnosti a orgánů o právních předpisech Unie o ochraně spotřebitele a bezpečnosti a posilovat postavení spotřebitelů a organizací, jež je zastupují, na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, a to zejména podporou Evropské organizace spotřebitelů (Bureau Européen des Unions de Consommateurs, BEUC), která je uznávanou nevládní organizací s dlouholetou tradicí zastupující zájmy spotřebitelů v souvislosti se všemi příslušnými politikami Unie, a Evropské asociace pro koordinaci zastoupení spotřebitelů při normalizaci (ANEC), která zastupuje zájmy spotřebitelů v souvislosti s otázkami normalizace. Tím by měla být věnována zvláštní pozornost novým potřebám trhu, pokud jde o podporu udržitelné spotřeby a  zejména opatření k řešení problému plánovaného zastarávání výrobků, prevenci zranitelnosti i problémy, které přináší digitalizace hospodářství, propojené výrobky, internet věcí, umělá inteligence a používání algoritmů nebo vývoj nových vzorců spotřeby a obchodních modelů, jako je ekonomika sdílení a sociální podnikání. Program by měl podporovat shromažďování příslušných informací o trzích, včetně opatření ke zlepšení sledovatelnosti výrobků v celém dodavatelském řetězci, normách kvality v celé Unii a řešení problému dvojí kvality výrobků, politických výzvách, nových problémech a chováních, jakož i zveřejňování spotřebitelských srovnávacích přehledů Unie. [pozm. návrh 40]

(38)  Program by měl podporovat příslušné vnitrostátní orgány – včetně orgánů odpovědných za monitorování bezpečnosti výrobků –, které spolupracují zejména prostřednictvím systému Unie pro rychlé varování před nebezpečnými výrobky. Měl by rovněž podpořit prosazování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES(19) a nařízení (ES) č. 765/2008, co se týče ochrany spotřebitele a bezpečnosti výrobků, jakož i síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele a mezinárodní spolupráci mezi příslušnými orgány ve třetích zemích a v Unii. Program by měl též zajistit všem spotřebitelům a obchodníkům přístup ke kvalitnímu mimosoudnímu řešení sporů, řešení sporů on-line a informacím o možnostech nápravy postupu, jak se připojit k žalobám na odškodnění, za co nejnižších nákladů. [pozm. návrh 41]

(39)  Síť Program by měl rovněž podporovat síť evropských spotřebitelských center, která pomáhá spotřebitelům požívat práva spotřebitele v Unii při nákupu zboží a služeb přes hranice na vnitřním trhu a v EHP, a to jak on-line, tak při cestování. Tato silná síť zahrnující třicet center, která je spolufinancována programy Unie v oblasti spotřebitele již déle než deset let, prokázala svoji přidanou hodnotu pro posilování důvěry spotřebitelů a obchodníků ve vnitřní trh. Ročně vyřídí přes 100 000 žádostí spotřebitelů a svými informačními aktivitami v tisku a na internetu osloví miliony občanů. Patří k nejoceňovanějším asistenčním sítím pro občany v Unii a většina z jejích center provozuje kontaktní místa pro právní předpisy upravující vnitřní trh, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES(20); z hodnocení této sítě vyplynulo, že je důležité, aby zůstala nadále v provozu. Síť evropských spotřebitelských center může být také důležitým zdrojem informací o výzvách a problémech, s nimiž se spotřebitelé potýkají na místní úrovni a které jsou významné z hlediska tvorby politik Unie a ochrany zájmů spotřebitelů. Program by proto měl umožňovat budování a posilování součinnosti mezi zastupováním spotřebitelů na místní úrovni a na úrovni Unie s cílem posílit prosazování zájmů spotřebitelů. Síť rovněž hodlá uzavřít dohody o vzájemnosti s podobnými subjekty v třetích zemích. [pozm. návrh 42]

(40)  Kontrola účelnosti spotřebitelského a marketingového práva EU, kterou provedla Komise v květnu 2017, ukázala, že je potřeba lépe prosazovat pravidla a usnadňovat nápravu v případech, kdy jsou spotřebitelé nedodržením spotřebitelského práva poškozeni. Na základě toho Komise v dubnu 2018 přijala „novou politiku pro spotřebitele“ s cílem zajistit mimo jiné rovné zacházení se spotřebiteli na celém vnitřním trhu, pokud jde o přeshraniční případy, jako je prodej nevyhovujících výrobků v odvětví motorových vozidel, dvojí normy kvality výrobků nebo problémy cestujících, kteří uvízli na letišti v důsledku zrušení velkého počtu letů, posílení kapacit členských států pro prosazování právních předpisů, zvýšení bezpečnosti výrobků, posílení mezinárodní spolupráce a nové možnosti nápravy, zejména prostřednictvím žalob podaných v zastoupení kvalifikovanými subjekty. Program by měl mít za cíl podporu spotřebitelské politiky pomocí zvyšování informovanosti a získávání znalostí, budování kapacit a výměny osvědčených postupů organizací spotřebitelů a orgánů odpovědných za ochranu spotřebitele, vytváření sítí a rozvoje průzkumu trhu, posilování vědomostní základny obsahující informace o fungování vnitřního trhu mimo jiné pro spotřebitele, informační systémy a komunikační nástroje. [pozm. návrh 43]

(41)  Občané jsou obzvlášť dotčeni fungováním finančních trhů, finančních služeb a měli by proto obdržet další informace o relevantních právech, rizicích a přínosech. Tyto trhy jsou klíčovou součástí vnitřního trhu a vyžadují pevný rámec pro regulaci a dozor, který zajišťuje nejen finanční stabilitu a udržitelné hospodářství, ale též poskytuje vysokou úroveň ochrany spotřebitelům a ostatním koncovým uživatelům finančních služeb, včetně drobných investorů, střadatelů, pojistníků, členů a příjemců dávek z penzijních fondů, individuálních podílníků, dlužníků a malých a středních podniků. Je důležité zlepšit Program by měl přispět ke zlepšení jejich schopnost schopnosti podílet se na tvorbě politiky, pro mj. prostřednictvím vytváření a šíření jasných, úplných a uživatelsky vstřícných informací o produktech uváděných na finanční sektor trhy. [pozm. návrh 44]

(42)  Program by měl proto nadále podporovat zvláštní činnosti zahrnuté do oblasti působnosti programu budování kapacit na období 2017–2020 na zvýšení zapojení spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb do tvorby politik Unie, jak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/826(21); program navazoval na pilotní program a na přípravnou akci z let 2012–2017. Je to nutné proto, aby se tvůrcům politik poskytly názory jiných zúčastněných stran než odborníků finančního sektoru a zajistilo se lepší zastoupení zájmů spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb. Výsledkem by měla být lepší V zájmu vymezení problematických bodů relevantních pro tvorbu politik Unie a pro zajištění zájmů spotřebitelů v oblasti finančních služeb by měl program průběžně rozvíjet svou metodiku a osvědčené postupy ohledně toho, jak zvýšit zapojení spotřebitelů a koncových uživatelů finančních služeb. To by mělo zlepšit politická opatření v oblasti finančních služeb, a to zejména díky tomu, že veřejnost lépe porozumí otázkám, které se v oblasti regulace finančního sektoru řeší, a že získá větší finanční gramotnost. Veřejné zdroje tohoto programu by se měly soustředit na to, co je zásadně důležité pro koncové uživatele, a vyvarovat se jakékoli formy přímé nebo nepřímé finanční podpory komerčních aktivit navržených soukromými finančními subjekty. [pozm. návrh 45]

(43)  V rámci pilotního projektu v letech 2012 až 2013 a přípravné akce v letech 2014 až 2016 Komise udělila granty dvěma organizacím na základě roční otevřené výzvy k podávání návrhů. Jedná se o organizaci Finance Watch, která byla zřízena v roce 2011 za použití grantů Unie jako mezinárodní neziskové sdružení založené podle belgického práva, a Better Finance, která vznikla tak, že někdejší evropské svazy investorů a podílníků byly od roku 2009 reorganizovány a přejmenovány. Program budování kapacit zavedený nařízením (EU) 2017/826 uvádí tytéž dvě organizace jako jediné příjemce. Je proto nezbytné, aby tyto organizace byly v rámci programu nadále spolufinancovány. Toto financování by mělo nicméně podléhat přezkumu. V této souvislosti je třeba připomenout, že pokud dojde k prodloužení programu budování kapacit a odpovídajícího financování i na období po roce 2020 a pokud se objeví další potenciální příjemci, měla by být výzva k účasti otevřena i jakýmkoli jiným organizacím, které splňují kritéria a přispívají k naplňování cílů programu v souladu s nařízením (EU) 2017/826. [pozm. návrh 46]

(44)  Aby bylo možné chránit spotřebitele a aby vnitřní trh mohl účinně a bezproblémově fungovat, je nezbytné dosáhnout vysoké úrovně ochrany zdraví v rámci potravinového celého dodavatelského řetězce potravin a krmiv. Bezpečný a udržitelný zemědělský a potravinový řetězec je nutným předpokladem pro společnost i pro vnitřní trh. Jak ukázaly nedávné incidenty, například nakažení vajec fipronilem v roce 2017 a skandál s koňským masem v roce 2013, přeshraniční zdravotní krize, například influenza ptáků nebo africký mor prasat, a skandály s potravinami narušují fungování vnitřního trhu tím, že omezují pohyb osob a zboží a nepříznivě ovlivňují výrobu. Je nanejvýš důležité předcházet přeshraničním zdravotním krizím a skandálům s potravinami. Program by proto měl podporovat konkrétní opatření, například zavádění mimořádných opatření v případě krizových situací a nepředvídatelných událostí postihujících zdraví zvířat a rostlin, a to vytvořením mechanismu pro přímý přístup k rezervě na pomoc při mimořádných událostech, s cílem řešit tyto mimořádné situace rychleji, účinněji a účelněji. [pozm. návrh 47]

(45)  Obecným cílem práva Unie v oblasti potravinového řetězce je přispět k vysoké úrovni zaručit vysokou úroveň zdraví lidí, zvířat a rostlin v potravinovém řetězci, podporovat zlepšování životních podmínek zvířat, přispívat k vysoké úrovni ochrany a informování spotřebitelů a vysoké úrovni ochrany životního prostředí, včetně zachování biologické rozmanitosti, a zároveň zlepšovat udržitelnost výroby potravin a krmiv v Evropě, omezit plýtvání potravinami, zpřísňovat normy kvality v celé Unii, posilovat konkurenceschopnost potravinářského a krmivářského průmyslu Unie a podporovat tvorbu pracovních míst. [pozm. návrh 48]

(46)  S ohledem na specifickou povahu opatření týkajících se vysoké úrovně zdraví lidí, zvířat a rostlin v potravinovém řetězci musí toto nařízení stanovit zvláštní kritéria způsobilosti týkající se poskytování grantů a využívání zadávání veřejných zakázek. A sice, odchylně od nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046(22) (dále jen „finanční nařízení“) a jako výjimka ze zásady zákazu retroaktivity by měly být náklady na mimořádná opatření – vzhledem k jejich naléhavé a nepředvídatelné povaze – způsobilé a měly by zahrnovat rovněž náklady, které vznikly v důsledku podezření na výskyt nákazy nebo škodlivého organismu, pokud byl uvedený výskyt následně potvrzen a Komisi oznámen. Poté, co členské státy podepsaly právní závazky a co Komise posoudila žádosti o platbu, které jí členské státy předložily, by Komise měla přijmout odpovídající rozpočtové závazky a proplatit způsobilé výdaje. Způsobilé by měly být rovněž náklady na ochranná opatření přijatá v případě přímé hrozby pro nákazový status v Unii v důsledku výskytu nebo vývoje – na území třetí země, členského státu nebo v zámořských zemích a územích – některé z nákaz zvířat a zoonóz, jakož i na ochranná opatření či jiné příslušné činnosti prováděné na podporu rostlinolékařského stavu v Unii. [pozm. návrh 49]

(47)  Úřední Vzhledem k tomu, že potravinový řetězec je stále více globalizovaný, jsou úřední kontroly prováděné členskými státy jsou nezbytným nástrojem k ověření a monitorování uplatňování, dodržování a prosazování příslušných požadavků Unie, zvláště pokud jde o produkty dovážené z třetích zemí. Účelnost a účinnost systémů úředních kontrol je zásadní pro zachování vysoké úrovně bezpečnosti pro člověka, zvířata a rostliny v potravinovém řetězci i pro důvěru spotřebitelů, při současném zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat. Na tato kontrolní opatření by měla být poskytnuta finanční podpora Unie. Finanční příspěvek by měl být dostupný zejména pro referenční laboratoře Unie s cílem pomoci jim uhradit náklady vyplývající z provádění pracovních programů, které byly schváleny Komisí. Jelikož účinnost úředních kontrol závisí rovněž na tom, zda mají kontrolní orgány k dispozici náležitě vyškolené pracovníky s odpovídajícími znalostmi práva Unie, měla by Unie přispět na jejich vyškolení, jakož i na relevantní výměnné programy organizované příslušnými orgány. [pozm. návrh 50]

(48)  Pro rozhodování na základě důkazů je zásadní disponovat vysoce kvalitní evropskou statistikou, která byla vyvíjena, vypracována a šířena v rámci evropského statistického programu. Evropská statistika by měla být včas k dispozici a měla by přispívat k provádění politik Unie, jak je zakotveno ve Smlouvě o fungování EU, zejména pokud jde o posílenou a integrovanou správu ekonomických záležitostí, sociální, ekonomickou a územní soudržnost, udržitelný rozvoj, zemědělskou politiku, sociální rozměr Evropy a globalizaci.

(49)  Evropská statistika je nezbytná pro rozhodování Unie a pro měření výkonnosti a dopadu iniciativ Unie. Je tudíž třeba zajistit, aby byla evropská statistika nadále poskytována a vyvíjena – za použití celounijního přístupu přesahujícího hledisko vnitřního trhu –, a byly tak pokryty všechny činnosti a oblasti politiky Unie a podniky a občané mohli přijímat informovaná rozhodnutí.

(50)  Vzhledem k horizontální povaze evropského statistického programu tento program podléhá zvláštním požadavkům, a zejména požadavkům stanoveným nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009(23), především s ohledem na statistické zásady, fungování Evropského statistického systému a správu a řízení tohoto systému, včetně úlohy a úkolů uložených Výboru pro Evropský statistický systém a Komisi, sestavování a provádění programů statistických činností.

(51)  Program byl v souladu s nařízením (ES) č. 223/2009 předložen Výboru pro Evropský statistický systém k předběžnému přezkoumání a měl by být prováděn způsobem, který zajistí účinný parlamentní dohled. [pozm. návrh 51]

(52)  Unie a členské státy jsou odhodlány provádět Agendu dosáhnout čelní pozice při provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030. Tím, že Unie a členské státy budou k realizaci agendy 2030 přispívat, podpoří silnější, udržitelnější, inkluzivnější, bezpečnější a více prosperující Evropu. K provádění agendy 2030 by měl program přispět mimo jiné tím, že dosáhne vytvoří rovnováhu mezi hospodářským, sociálním a environmentálním rozměrem udržitelného rozvoje, že za tím účelem poskytne jasný a viditelný závazek v nařízení o víceletém finančním rámci a že do něj budou začleněny cíle udržitelného rozvoje, jak požadoval Evropský parlament v usneseních ze dne 14. března a 30. května 2018 o víceletém finančním rámci na období 2021–2027. [pozm. návrh 52]

(53)  Vzhledem k významu boje proti změně klimatu v souladu se závazky Unie provádět Pařížskou dohodu a cíle udržitelného rozvoje OSN by měl tento program přispět k začleňování opatření v oblasti klimatu a k dosažení celkového cíle 25 % výdajů z rozpočtu EU na podporu cílů v oblasti klimatu. Příslušná opatření budou identifikována během přípravy a provádění programu a znovu posouzena v souvislosti s příslušnými hodnoceními a postupy přezkumu.

(54)  Toto nařízení stanoví finanční krytí programu, které má představovat hlavní referenční částku ve smyslu [aktualizovat odkaz dle nové interinstitucionální dohody: bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(24)] pro Evropský parlament a Radu během ročního rozpočtového procesu.

(55)  Dohoda o Evropském hospodářském prostoru stanoví pro oblasti zahrnuté v programu spolupráci mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu, které se účastní Evropského hospodářského prostoru, na straně druhé. Je rovněž třeba stanovit možnost, aby se programu účastnily další země, včetně zemí sousedících s Unií a zemí, které žádají o členství v Evropské unii, kandidátů na členství nebo zemí, které k Unii přistupují. Navíc v oblasti evropské statistiky by program měl být otevřen Švýcarsku v souladu s Dohodou mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o spolupráci v oblasti statistiky(25).

(56)  Třetí země, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), se mohou účastnit programů Unie v rámci spolupráce zavedené podle Dohody o EHP, která stanoví provádění programů na základě rozhodnutí přijatého podle uvedené dohody. Třetí země se mohou programu rovněž zúčastnit na základě jiných právních nástrojů. Toto nařízení by mělo obsahovat zvláštní ustanovení za účelem udělení nezbytných práv a přístupu příslušné schvalující osobě, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), jakož i Evropskému účetnímu dvoru, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci.

(57)  Na tento program se vztahuje finanční nařízení. Stanoví pravidla pro plnění rozpočtu Unie, včetně pravidel týkajících se grantů, cen a zadávání veřejných zakázek.

(58)  Opatření prováděná v rámci předchozích programů a rozpočtových položek prokázala, že jsou vhodná, a měla by být zachována. Nová opatření zavedená v rámci tohoto programu mají za cíl posílit zejména dobré fungování vnitřního trhu. V zájmu zajištění většího zjednodušení a flexibility při provádění programu, a tím i lepšího plnění jeho cílů, by opatření měla být vymezena pouze z hlediska celkových, obecných kategorií. Do programu by rovněž měly být doplněny seznamy orientačních činností týkajících se specifických cílů v oblasti konkurenceschopnosti, ochrany spotřebitelů či specifických činností vyplývajících z regulačních požadavků, jako jsou činnosti v oblasti normalizace, dohledu nad trhem, regulace potravinového řetězce a evropské statistiky. [pozm. návrh 53]

(59)  Je nezbytné upřesnit určité kategorie subjektů způsobilých pro financování i subjektů, které by měly být způsobilé pro financování bez výzvy k podávání návrhů.

(60)  Vzhledem ke zvyšující se vzájemné propojenosti světového hospodářství, včetně digitální ekonomiky, by program měl nadále nabízet možnost zapojit do určitých činností externí odborníky, jako jsou například úředníci ze třetích zemí, zástupci mezinárodních organizací nebo hospodářské subjekty. [pozm. návrh 54]

(61)  Je nezbytné uvést zvláštní kritéria týkající se pravidel spolufinancování a způsobilých nákladů.

(62)  V souladu se závazkem, který si Komise stanovila ve svém sdělení ze dne 19. října 2010 nazvaném „Přezkum rozpočtu EU“(26), a s cílem dosáhnout soudržnosti a zjednodušení programů financování by zdroje měly být sdíleny s jinými nástroji financování z prostředků Unie, pokud předpokládaná opatření v rámci programu sledují cíle, které jsou společné pro různé nástroje financování, avšak s vyloučením dvojího financování.

(63)  Tento program by měl přispět k celkové podpoře, jejímž cílem je řešení specifických potřeb nejvzdálenějších regionů a jejich začlenění do vnitřního trhu, jak bylo nedávno potvrzeno ve sdělení Komise s názvem „Silnější a obnovené strategické partnerství s nejvzdálenějšími regiony EU“(27).

(64)  Program by měl podporovat součinnost se souvisejícími programy a činnostmi Unie, ale zároveň se s nimi nepřekrývat. Opatření v rámci tohoto programu by měla doplňovat opatření programů Clo a Fiscalis zavedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) […](28) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) […](29), která též usilují o podporu a zlepšení fungování vnitřního trhu. [pozm. návrh 55]

(65)  Program by měl podporovat součinnost, a doplňkovost a adicionalitu s ohledem na podporu malých a středních podniků a podnikání v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) [...](30). Specializovaný nástroj pro malé a střední podniky fondu InvestEU, jenž je zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) [...](31), navíc zajistí dluhovou a kapitálovou podporu ke zlepšení přístupu a dostupnosti financování pro malé a střední podniky a mikropodniky. Program by měl rovněž usilovat o součinnost s Kosmickým programem zavedeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) [...](32), pokud jde o podněcování malých a středních podniků, aby využívaly průlomových inovací a dalších řešení vyvinutých v rámci těchto programů. [pozm. návrh 56]

(66)  Tento program by měl podporovat součinnost s programem Horizont Evropa zavedeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. [...](33), jehož cílem je podpora výzkumu a inovací. Mělo by se to týkat zejména doplňkovosti s opatřeními budoucí Evropské rady pro inovace ve prospěch inovativních podniků, jakož i podpory služeb pro malé a střední podniky.

(67)  Program by měl podporovat součinnost a doplňkovost s programem Digitální Evropa zavedeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) [...](34), jehož cílem je podpora digitalizace hospodářství a veřejného sektoru Unie a zvýšení kybernetické bezpečnosti. [pozm. návrh 57]

(68)  Program by měl navíc usilovat o součinnost s Fondem pro spravedlnost, práva a hodnoty zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) [...](35), který má podporovat další rozvoj evropského prostoru práva v zájmu zajištění účinnosti vnitrostátních systémů soudnictví a který je rozhodujícím činitelem spravedlivého a nákladově efektivního evropského hospodářství.

(69)  Tento program by měl podporovat součinnost s programem Erasmus zavedeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) […](36), s Fondem solidarity Evropské unie zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) […](37) a Evropským sociálním fondem plus zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) […](38) v oblasti pracovní mobility a mobility mládeže, která je pro dobře fungující vnitřní trh nezbytná.

(70)  A pokud jde o opatření v oblasti potravinového řetězce – jako jsou veterinární a fytosanitární opatření v případě krizí týkajících se zdraví zvířat a rostlin –, ta by mohla být doplněna tržními intervencemi zahrnutými do programů Unie v oblasti společné zemědělské politiky zavedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) […](39).

(71)  Opatření programu by měla být případně využívána k tomu, aby mít jasnou evropskou přidanou hodnotu a úměrným způsobem řešila řešit selhání trhu nebo suboptimální investiční situace, aniž by zdvojovala či vytlačovala soukromé financování, a měla by mít jasnou evropskou přidanou hodnotu. [pozm. návrh 58]

(72)  Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijetí pracovních programů pro provádění opatření, jež přispívají k vysoké úrovni zdraví lidí, zvířat a rostlin v potravinovém řetězci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(40). [pozm. návrh 59]

(73)  Druhy Typy financování a způsoby metody provádění podle tohoto nařízení by se měly vybírat na základě toho, nakolik jsou schopny dosáhnout specifických cílů opatření a přinést výsledky, přičemž se přihlíží zejména evropské přidané hodnotě, k nákladům na kontroly, administrativní zátěži a očekávanému riziku nesouladu. Mělo by to zahrnovat zvážení použití jednorázových částek, paušálních sazeb a jednotkových nákladů, jakož i financování nesouvisejícího s náklady, jak je uvedeno v čl. 125 odst. 1 finančního nařízení. [pozm. návrh 60]

(74)  Aby bylo zajištěno pravidelné monitorování a podávání zpráv o dosaženém pokroku a o účinnosti a efektivnosti programu, měl by být již od samého počátku zaveden vhodný rámec pro monitorování opatření a výsledků programu. Monitorování a podávání zpráv by mělo být založeno na ukazatelích měřících účinky opatření v rámci programu ve vztahu k předem stanoveným základním hodnotám. [pozm. návrh 61]

(75)  Podle odstavců 22 a 23 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016(41) existuje potřeba hodnotit tento program na základě informací shromážděných prostřednictvím zvláštních monitorovacích požadavků a zároveň omezit nadměrnou regulaci a administrativní zátěž, a to zejména pro členské státy. Tyto požadavky by mohly případně zahrnovat měřitelné ukazatele jako základ pro hodnocení praktických účinků programu. Komise by měla vypracovat průběžnou hodnotící zprávu o míře dosažení cílů opatření podporovaných v rámci tohoto programu, o výsledcích a dopadech, efektivitě využívání zdrojů a o unijní přidané hodnotě a závěrečnou hodnotící zprávu o dlouhodobějším dopadu programu, výsledcích a udržitelnosti opatření a součinnosti s jinými programy. [pozm. návrh 62]

(75a)  S cílem doplnit určité jiné než podstatné prvky tohoto nařízení by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přijímání pracovního programu či programů. [pozm. návrh 63]

(76)  Seznam Otevřený seznam nákaz zvířat a zoonóz, které jsou způsobilé pro financování podle mimořádných opatření a pro financování podle programů na provádění eradikace, tlumení a sledování, by měl být stanoven na základě nákaz zvířat podle kapitoly 2 části I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429(42), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003(43) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001(44). [pozm. návrh 64]

(77)  S cílem zohlednit situace způsobené nákazami zvířat, které mají významný dopad na živočišnou výrobu nebo obchod, vývoj zoonóz, které představují hrozbu pro člověka, nebo nový vědecký nebo epizootologický vývoj, jakož i nákazy zvířat, které by mohly představovat novou hrozbu pro Unii, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změnu seznamu nákaz zvířat a zoonóz. Aby se zajistilo účinné posouzení pokroku programu při dosahování jeho cílů, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přezkum nebo doplnění ukazatelů k měření dosažení specifických cílů, považuje-li se to za nezbytné, a pokud jde o doplnění tohoto nařízení o ustanovení týkající se zřízení rámce pro monitorování a hodnocení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016. Konzultace by měly být vedeny i se zúčastněnými stranami a se sdruženími spotřebitelů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada současně s odborníky z členských států veškeré dokumenty a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh 65]

(78)  Podle [aktualizovat odkaz podle nového rozhodnutí o ZZÚ: článku 94 rozhodnutí Rady 2013/755/EU(45)] jsou osoby a subjekty usazené v zámořských zemích a územích způsobilé k získání finančních prostředků s výhradou pravidel a cílů programu a případných režimů použitelných na členský stát, s nímž je příslušná zámořská země nebo území spojeno.

(79)  V souladu s finančním nařízením, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013(46), nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95(47), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96(48) a nařízením Rady (EU) 2017/1939(49) mají být finanční zájmy Unie chráněny prostřednictvím přiměřených opatření, včetně prevence, odhalování, nápravy a vyšetřování nesrovnalostí a podvodů, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených či nesprávně použitých finančních prostředků a případného ukládání správních sankcí. Zejména může Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) provádět v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 správní vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, aby zjistil, zda nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie. V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 může Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřovat a stíhat podvody a jiné trestné činy poškozující finanční zájmy Unie, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371(50). V souladu s finančním nařízením musí všechny osoby nebo subjekty, které přijímají finanční prostředky Unie, plně spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie, udělit Komisi, úřadu OLAF, Úřadu evropského veřejného žalobce a Evropskému účetnímu dvoru (EÚD) nezbytná práva a potřebný přístup a zajistit, aby třetí osoby podílející se na vynakládání finančních prostředků Unie udělily rovnocenná práva.

(80)  Na toto opatření v rámci tohoto programu, s výhradou specifických odchylek stanovených v tomto nařízení, by se vztahují měla vztahovat horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU. Tato pravidla jsou stanovena ve finančním a zejména finanční nařízení, a určují zejména které stanoví postup sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, zadávání veřejných zakázek, cen, nepřímého plnění, jakož i kontrolu odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 SFEU se týkají také ochrany rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků, pokud jde o dodržování zásad právního státu v členských státech, neboť dodržování zásad právního státu je nezbytným předpokladem pro řádné finanční řízení a účinné financování z prostředků Unie. [pozm. návrh 66]

(81)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(51) upravuje zpracování osobních údajů v členských státech v souvislosti s tímto nařízením a pod dohledem příslušných orgánů členských států. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(52) upravuje zpracování osobních údajů Komisí v rámci tohoto nařízení a pod dohledem evropského inspektora ochrany údajů. Výměna nebo předávání informací příslušnými orgány se má uskutečňovat v souladu s pravidly o předávání osobních údajů stanovenými v nařízení (EU) 2016/679 a v nařízení XXX [nařízení o ochraně soukromí a elektronických komunikacích] a výměna nebo předávání informací ze strany Komise se má uskutečňovat v souladu s pravidly o předávání osobních údajů stanovenými v nařízení (ES) č. 45/2001. [pozm. návrh 67]

(82)  Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy z důvodu nadnárodní povahy příslušných otázek, ale spíše jich z důvodu větších možností opatření Unie může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(83)  Program by měl též zajistit větší zviditelnění a soudržnost vnitřního trhu Unie, konkurenceschopnosti a udržitelnosti podniků, včetně zejména mikropodniků a malých a středních podniků, a činností v oblasti evropské statistiky mezi evropskými občany, podniky a správami. [pozm. návrh 68]

(84)  Nařízení (EU) č. 99/2013, nařízení (EU) č. 1287/2013, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 254/2014(53), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2014(54), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 652/2014(55) a nařízení (EU) 2017/826 by měla být zrušena s účinkem ode dne 1. ledna 2021.

(85)  Je vhodné zajistit hladký přechod bez jakéhokoli přerušení mezi programy v oblasti konkurenceschopnosti a udržitelnosti podniků, zejména mikropodniků a malých a středních podniků, ochrany spotřebitele, spotřebitelů a koncových uživatelů finančních služeb, tvorby politik v oblasti finančních služeb, potravinového řetězce a evropské statistiky zavedenými nařízením (EU) č. 1287/2013, nařízením (EU) č. 254/2014, nařízením (EU) 2017/826, nařízením (EU) č. 258/2014, nařízením (EU) č. 652/2014, nařízením (EU) č. 99/2013 a tímto programem, a to zejména pokud jde o pokračování víceletých opatření, jakož i o hodnocení úspěchů předchozích programů, [pozm. návrh 69]

PŘIJALI TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení zavádí program pro zlepšení fungování jednotný trh určený k posílení vnitřního trhu a zlepšení jeho fungování v oblasti konkurenceschopnosti a udržitelnosti podniků, včetně zejména mikropodniků a malých a středních podniků, normalizace, ochrany spotřebitele, dohledu nad trhem, potravinového řetězce a rámce pro financování vývoje, vypracovávání a šíření evropské statistiky ve smyslu článku 13 nařízení (ES) č. 223/2009 (dále jen „program“). [pozm. návrh 70]

Stanoví cíle programu, rozpočet na období 2021–2027, formy financování z prostředků Unie a pravidla pro poskytování tohoto financování.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)  „operací kombinování zdrojů“ se rozumí opatření podporovaná z rozpočtu Unie, včetně opatření v rámci nástrojů kombinujících zdroje financování podle čl. 2 odst. 6 finančního nařízení, která kombinují nevratné formy podpory a/nebo finanční nástroje z rozpočtu Unie s vratnými formami podpory od rozvojových či jiných veřejných finančních institucí, jakož i od komerčních finančních institucí a investorů;

2)  „evropskou statistikou“ se rozumí statistiky vyvinuté, vypracované a šířené na úrovni Unie a v členských státech v souladu s článkem 3 Smlouvy o EU a nařízením (ES) č. 223/2009; [pozm. návrh 71]

3)  „právním subjektem“ se rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba založená a uznaná jako taková podle vnitrostátního práva, práva Unie nebo mezinárodního práva, která má právní subjektivitu a která smí vlastním jménem vykonávat práva a mít povinnosti, nebo subjekt bez právní subjektivity v souladu s čl. 197 odst. 2 písm. c) nařízení (EU, Euratom) č. 2018/1046 (dále jen „finanční nařízení“); [pozm. návrh 72]

4)  „mikropodniky a malými a středními podniky“ se rozumí mikropodniky a malé a střední podniky vymezené v doporučení 2003/361/ES ve znění z 6. května 2003;

4a)  „podnikem sociální ekonomiky“ se rozumí podnik, jehož hlavním cílem je mít sociální dopad, nikoli vytvářet zisk pro své vlastníky nebo akcionáře, a který funguje tak, že poskytuje zboží a služby pro trh, a je řízen otevřeným a odpovědným způsobem, do něhož jsou zapojeni zaměstnanci, spotřebitelé a zúčastněné strany; [pozm. návrh 73]

4b)  „místním veřejným podnikem“ se rozumí malý místní podnik veřejných služeb, který splňuje kritéria pro malé a střední podniky a plní důležité úkoly pro místní komunity; [pozm. návrh 74]

4c)  „podnikovými sítěmi“ se rozumí spojení podnikatelů s cílem provádět společný projekt, v němž dva či více malých a středních podniků společně vykonává jednu či více ekonomických aktivit s cílem zvýšit svou konkurenceschopnost na trhu; [pozm. návrh 75]

5)  „třetí zemí“ se rozumí země, která není členem Unie.

Článek 3

Cíle programu

1.  Program má tyto obecné cíle:

a)  zlepšit fungování vnitřního trhu a zejména chránit občany, spotřebitele a podniky, především mikropodniky a malé a střední podniky, a posílit jejich postavení prosazováním práva právního, sociálního a environmentálního rámce Unie; usnadňováním přístupu usnadnit přístup na trh a přístup k financím, stanovováním podporovat spravedlivou hospodářskou soutěž mezi společnostmi a stanovování norem, a podporou zajistit jednotnou ochranu spotřebitele a její vysokou úroveň, posílit dohled nad trhem v celé Unii, zlepšit vzájemné uznávání a podporovat zdraví lidí, zvířat a rostlin a dobrých životních podmínek dobré životní podmínky zvířat, jakož i posílit spolupráci mezi příslušnými orgány členských států navzájem a mezi těmito orgány a Komisí a decentralizovanými agenturami Unie; [pozm. návrh 76]

b)  poskytovat vyvíjet, vypracovávat a šířit vysoce kvalitní, srovnatelné a spolehlivé evropské statistky o Evropě, o něž se může opřít tvorba, monitorování a hodnocení všech politik Unie, a to i v oblastech obchodu a migrace, a které pomáhají občanům, tvůrcům politik a regulačním orgánům, orgánům dohledu, podnikům, akademické obci, občanům občanské společnosti a médiím činit informovaná rozhodnutí a aktivně se zapojit do demokratického procesu. [pozm. návrh 77]

2.  Program má tyto specifické cíle:

a)  zvýšit účinnost vnitřního trhu, usnadnit prevenci a odstraňování překážek, podporovat tvorbu, provádění a prosazování práva Unie v oblastech vnitřního trhu se zbožím a službami, zadávání veřejných zakázek, dozoru nad trhem, jakož i v oblastech práva obchodních společností a smluvního práva a mimosmluvních závazků, boje proti praní peněz, volného pohybu kapitálu, finančních služeb a hospodářské soutěže, včetně vývoje nástrojů správy; prostřednictvím:

i)  usnadňování prevence a odstraňování překážek a podpory tvorby, provádění a prosazování práva Unie, a to v oblastech vnitřního trhu se zbožím a službami a zadávání veřejných zakázek, jakož i v oblastech práva obchodních společností a smluvního práva a mimosmluvních závazků, boje proti praní peněz, volného pohybu kapitálu, finančních služeb a hospodářské soutěže, včetně vývoje nástrojů správy;

ii)  podpory účinného dozoru nad trhem a bezpečností výrobků v celé Unii a přispívání k boji proti padělání výrobků s cílem zajistit, aby na trh Unie byly dodávány pouze bezpečné a vyhovující výrobky, které nabízejí vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, včetně těch, které jsou prodávány on-line, jakož i k větší homogenitě a kapacitě orgánů dohledu v celé Unii. [pozm. návrh 78]

b)  zlepšit posílit konkurenceschopnost i udržitelnost podniků se zvláštním důrazem na malé a střední podniky a dosažení dosáhnout doplňkovosti prostřednictvím stanovení stanovením opatření, která poskytují různé formy podpory malým a středním podnikům, přístupu malých a středních podniků na trhy včetně (cíle pro MSP), přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost jejich internacionalizace, obchodního prostředí příznivého pro malé a střední podniky, konkurenceschopnosti různých odvětví, modernizace průmyslu a podpory podnikání; specifickým potřebám, a to prostřednictvím:

i)  poskytování různých forem podpory malým a středním podnikům, podpory růstu, podporování a zakládání malých a středních podniků, včetně sítí podniků, rozvoje manažerských dovedností a podpory opatření na rozšíření, která jim umožní lepší přístup k trhům a procesu internacionalizace, jakož i uvádění jejich produktů a služeb na trh;

ii)  podpory příznivého podnikatelského prostředí a rámce pro malé a střední podniky, snížení administrativní zátěže, zvýšení konkurenceschopnosti odvětví, zajištění modernizace průmyslu včetně jeho digitální transformace, která bude přispívat k odolnému hospodářství účinně využívajícímu zdroje a energii;

iii)  podpory podnikání a přispívání ke kvalitní odborné přípravě pracovníků malých a středních podniků;

iv)  podpory nových podnikatelských příležitostí pro malé a střední podniky s cílem překonat strukturální změny prostřednictvím cílených opatření a jiných inovativních forem opatření, jako jsou například odkupy podniků, které usnadňují tvorbu pracovních míst a kontinuitu podniků, na územích, která jsou těmito změnami dotčena. [pozm. návrh 79]

c)  zajistit účinné fungování vnitřního trhu pomocí normalizačních procesů, které:

i)  umožňují financování evropské normalizace evropských normalizačních orgánů a zapojení všech příslušných zúčastněných stran do tvorby evropských norem; [pozm. návrh 80]

ii)  podporují tvorbu vysoce kvalitních mezinárodních norem účetního výkaznictví a auditů, usnadňují jejich začlenění do práva Unie a/nebo  podporují inovace a rozvoj osvědčených postupů při zpřístupňování údajů malými i velkými podniky; [pozm. návrh 81]

d)  podporovat zájmy spotřebitelů a zajistit jednotnou a vysokou úroveň ochrany spotřebitele a bezpečnost výrobků: [pozm. návrh 82]

i)  poskytováním pomoci spotřebitelům, podnikům a občanské společnosti, posilováním jejich postavení a jejich vzděláváním, zajištěním vysoké úrovně ochrany spotřebitele, udržitelné spotřeby a bezpečnosti výrobků, zejména zejména pokud jde o nejzranitelnější spotřebitele, v zájmu větší spravedlnosti, transparentnosti a důvěry v jednotný trh; podporou činností příslušných orgánů v oblasti prosazování právních předpisů a organizací zastupujících spotřebitele a činností v oblasti spolupráce, a to mj. řešením výzev objevujících se v souvislosti s existujícími i nově vznikajícími technologiemi, včetně opatření ke zlepšení sledovatelnosti výrobků v celém dodavatelském řetězci; norem kvality pro celou Unii a řešení dvojí kvality výrobků; zvyšováním informovanosti o právech spotřebitelů podle právních předpisů Unie a zajištěním přístupu všech spotřebitelů k nápravě účinným nápravným mechanismům a poskytováním přiměřených informací o trzích a spotřebitelích, jakož i podporováním udržitelné spotřeby prostřednictvím zvýšené informovanosti spotřebitelů o zvláštních vlastnostech a dopadu zboží a služeb na životní prostředí; [pozm. návrh 83]

ii)  posilováním účasti spotřebitelů, ostatních koncových uživatelů finančních služeb a občanské společnosti na tvorbě politik v oblasti finančních služeb, a podporou lepšího porozumění finančnímu sektoru a jednotlivým kategoriím finančních produktů uváděných na trh a zajištěním zájmů spotřebitelů v oblasti retailových finančních služeb; [pozm. návrh 84]

e)  přispět k vysoké úrovni zdraví a bezpečnosti lidí, zvířat a rostlin v celém potravinovém dodavatelském řetězci potravin krmiv a v souvisejících oblastech, a to i předcházením a eradikací nákaz a škodlivých organismů, a také prostřednictvím mimořádných opatření v případě rozsáhlých krizových situací a nepředvídatelných událostí, které mají dopad na zdraví zvířat nebo rostlin, a podporovat zlepšování dobrých životních podmínek zvířat, jakož i udržitelné produkce a spotřeby potravin za dostupné ceny, a podporovat výzkum, inovace a výměnu osvědčených postupů v těchto oblastech mezi zúčastněnými stranami; [pozm. návrh 85]

f)  vypracovávat vyvíjet, vypracovávat a šířit kvalitní evropské statistiky a informovat Evropě nich včasným, nestranným a nákladově efektivním způsobem prostřednictvím posílených partnerství v rámci Evropského statistického systému uvedeného v článku 4 nařízení (ES) č. 223/2009 a se všemi příslušnými vnějšími zúčastněnými stranami za použití více různých zdrojů údajů, pokročilých analytických metod, inteligentních systémů a digitálních technologií a poskytovat rozčlenění podle států, případně regionů. [pozm. návrh 86]

Článek 4

Rozpočet

1.  Finanční krytí pro provádění programu na období 2021–2027 činí 4 088 580 6 563 000 000 EUR v běžných cenách. [pozm. návrh 87]

2.  V rámci částky uvedené v odstavci 1 se přidělí tyto orientační částky těmto cílům:

-a)  394 590 000 EUR na cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. a) bod i); [pozm. návrh 88]

-aa)  396 200 000 EUR na cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. a) bod ii); [pozm. návrh 89]

a)  1 000 3 122 000 000 EUR na cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. b); [pozm. návrh 90]

aa)  220 510 000 EUR na cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. c); [pozm. návrh 91]

b)  188 198 000 000 EUR na cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. d) bod i); [pozm. návrh 92]

c)  1 680 000 000 EUR na cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. e);

d)  552 000 000 EUR na cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. f).

3.  Částku uvedenou v odstavci 1 lze použít na technickou a správní pomoc určenou pro provádění programu, jako jsou přípravné, monitorovací, kontrolní, auditní a hodnoticí činnosti, jakož i využívání sítí informačních technologií zaměřených na zpracování a výměnu informací, a využívání a vývoj nástrojů informačních technologií na úrovni organizace. S cílem zajistit maximální dostupnost programu pro financování činností, které směřují k plnění cílů programu, nesmí celkové náklady na administrativní a technickou podporu překročit limit 5 % celkového rozpočtu uvedeného v odstavci 1. [pozm. návrh 93]

4.  V případě cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) mohou být rozpočtové závazky trvající déle než jeden rozpočtový rok rozděleny na roční splátky v průběhu několika let.

5.  Odchylně od čl. 111 odst. 2 finančního nařízení Komise přijme rozpočtový závazek na grant udělený na mimořádná veterinární a rostlinolékařská opatření v rámci specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) tohoto nařízení po posouzení žádostí o platbu podaných členskými státy.

5a.  Měl by být zaveden zvláštní mechanismus pro přímý přístup potravinového řetězce ke krizové rezervě Komise v případě rozsáhlých mimořádných situací, aby se zajistilo financování pro opatření podle čl. 3 odst. 2 písm. e). [pozm. návrh 94]

6.  Do programu mohou být na žádost členských států převedeny zdroje, jež jim byly přiděleny v rámci sdíleného řízení. Komise tyto zdroje vynakládá přímo v souladu s čl. 62 odst. 1 písm. a) finančního nařízení, nebo nepřímo v souladu s písmenem c) uvedeného článku. Tyto zdroje se pokud možno použijí ve prospěch dotčeného členského státu.

Článek 5

Třetí země přidružené k programu

Program je otevřen těmto třetím zemím:

a)  členové Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), kteří jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o EHP;

b)  přistupující země, kandidátské země a potenciální kandidáti v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie zavedených v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách a v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v dohodách mezi Unií a těmito zeměmi;

c)  země, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovených v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách a v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v dohodách mezi Unií a těmito zeměmi;

d)  třetí země v souladu s podmínkami stanovenými ve specifické dohodě upravující účast dané třetí země na některém programu Unie, za předpokladu, že tato dohoda:

i)  zajišťuje spravedlivou rovnováhu, pokud jde o příspěvky a výhody třetí země účastnící se daných programů Unie;

ii)  stanoví podmínky účasti v daných programech, včetně výpočtu finančních příspěvků k jednotlivým programům a jejich správních nákladů;

iii)  nepřiznává dané třetí zemi rozhodovací pravomoc ohledně daného programu;

iv)  zaručuje práva Unie na zajištění řádného finančního řízení a ochrany jejích finančních zájmů.

Příjmy uvedené v bodě ii) představují účelově vázané příjmy ve smyslu [čl. 21 odst. 5] finančního nařízení.

Článek 6

Provádění a formy financování z prostředků EU

1.  Program se provádí v rámci přímého řízení v souladu s finančním nařízením nebo v rámci nepřímého řízení společně se subjekty uvedenými v čl. 62 odst. 1 písm. c) finančního nařízení.

2.  Program může poskytovat financování jednou z forem stanovených ve finančním nařízení, zejména formou grantů, cen a zadávání veřejných zakázek. Zároveň může poskytovat financování formou finančních nástrojů v rámci operací kombinování zdrojů.

3.  Příspěvky do vzájemného pojišťovacího mechanismu mohou pokrývat rizika spojená se zpětným získáváním prostředků dlužných příjemci a lze je považovat za dostatečnou záruku podle finančního nařízení. Použijí se ustanovení stanovená v [článku X] nařízení XXX [nástupce nařízení o záručním fondu](56).

KAPITOLA II

GRANTY

Článek 7

Granty

Granty v rámci programu se udělují a spravují v souladu s hlavou VIII finančního nařízení.

Článek 8

Způsobilá opatření

1.  Pro financování jsou způsobilá pouze opatření určená k provádění cílů uvedených v článku 3.

2.  Způsobilá jsou především tato opatření určená k provádění cílů uvedených v článku 3:

a)  vytváření vhodných podmínek k posílení postavení všech aktérů na vnitřním trhu, včetně podniků, občanů a spotřebitelů výrobců, občanské společnosti a orgánů veřejné správy, prostřednictvím transparentních informačních výměn a osvětových kampaní, zejména pokud jde o platné předpisy EU a práva spotřebitelů a podniků, výměny osvědčených postupů a inovativních řešení, prosazování osvědčených postupů, výměny a šíření odborných znalostí a vědomostí a pořádání školení, která zvýší digitální gramotnost občanů a podniků; [pozm. návrh 95]

b)  poskytování mechanismů pro občany, spotřebitele, koncové uživatele,  a zástupce občanské společnosti, a podniky odborů a podniků z Unie, zejména malých a středních podniků, aby mohli přispívat k politickým diskusím, tvorbě politik a rozhodovacímu procesu, a to zejména prostřednictvím podpory fungování zastupujících organizací na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie; [pozm. návrh 96]

c)  budování kapacit, usnadnění a koordinace společných opatření prováděných členskými státy a příslušnými orgány členských států i příslušnými orgány členských států a Komisí, decentralizovanými agenturami Unie a orgány třetích zemí, a konkrétně společná opatření zaměřená na posílení bezpečnosti výrobků, prosazování pravidel ochrany spotřebitelů v Unii a dohledatelnost výrobků; [pozm. návrh 97]

d)  podpora účinného prosazování a modernizace právního rámce Unie ze strany členských států, jeho modernizace jeho rychlého přizpůsobování neustále se měnícímu prostředí a dále podpora řešení otázek souvisejících s digitalizací, a to včetně shromažďování údajů a analýz, studií, hodnocení a politických doporučení, pořádání ukázek činností a pilotních projektů, činností v oblasti komunikace a vývoje specializovaných nástrojů IT zajišťujících transparentní, spravedlivé a účinné fungování vnitřního trhu. [pozm. návrh 98]

2a.  Pro financování jsou způsobilá tato opatření určená k provádění specifických cílů uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a) bodě ii):

a)  koordinace a spolupráce mezi orgány dozoru nad trhem a jinými příslušnými orgány členských států, zejména prostřednictvím sítě Unie pro shodu výrobků;

b)  vývoj a správa nástrojů informačních technologií pro účely výměny informací o dozoru nad trhem a kontrol na vnějších hranicích;

c)  podpora rozvoje společných opatření a testování v oblasti bezpečnosti výrobků a jejich souladu s předpisy, a to i pokud jde o propojené výrobky a výrobky prodávané on-line;

d)  spolupráce, výměna osvědčených postupů a společné projekty mezi orgány dozoru nad trhem a příslušnými orgány ze třetích zemí;

e)  podpora strategií dozoru nad trhem, shromažďování znalostí a informací, zkušební kapacity a zařízení, vzájemné hodnocení, vzdělávací programy, technická pomoc a budování kapacit orgánů dozoru nad trhem;

f)  hodnocení postupů schvalování typu a ověřování shody motorových vozidel Komisí. [pozm. návrh 99]

3.  Pro financování jsou způsobilá tato opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. b):

a)  poskytování různých forem podpory malým a středním podnikům, [pozm. návrh 100]

b)  usnadnění přístupu mikropodniků, malých a středních podniků a podnikových sítí na trhy, podpora malých a středních podniků včetně trhů mimo Unii, jejich podpora při řešení celosvětových, environmentálních, ekonomických a společenských problémů a internacionalizaci podnikání, usnadňování jejich podpory v průběhu celého jejich životního cyklu a posilování vedoucího postavení Unie v oblasti podnikání a průmyslu v globálních hodnotových řetězcích (včetně sítě Enterprise Europe Network); [pozm. návrh 101]

c)  řešení překážek na trhu a administrativní zátěže, včetně snižování překážek zakládání podniků a zahajování podnikání, a vytváření příznivého podnikatelského prostředí za účelem posílení postavení malých a středních podniků, aby mohly tak, aby mohly mikropodniky a maléstřední podniky využívat výhod vnitřního trhu včetně přístupu k financování, a poskytování vhodných pokynů, systémů osobního vedení a poskytování obchodních služeb založených na znalostech; [pozm. návrh 102]

d)  usnadnění rozvoje a růstu udržitelných podniků, zvyšování povědomí mikropodniků a malých a středních podniků o právních předpisech Unie včetně rozvoje těch týkajících se životního prostředí a energetiky, zlepšování jejich dovedností, a průmyslové transformace a zvyšování jejich kvalifikace a rozvíjení nových udržitelných obchodních modelů a hodnotových řetězců účinných z hlediska využívání zdrojů, jež podporují technologickou a organizační transformaci odvětví výroby a služeb; [pozm. návrh 103]

e)  podpora posilování konkurenceschopnosti a udržitelnosti podniků a celých hospodářských odvětví i podpora využívání technologických, organizačních a sociálních inovací malými mikropodniky a malými a středními podniky, posilování sociální odpovědnosti podniků a spolupráce v hodnotovém řetězci prostřednictvím strategického propojování ekosystémů a klastrů, včetně společné klastrové iniciativy; [pozm. návrh 104]

f)  posilování podnikatelského prostředí a podnikatelské kultury, (včetně rozšíření systému školení pro nové podnikatele) a podpora startupů, udržitelnosti a rozšiřování podniků, se zvláštní pozorností věnovanou novým potenciálním podnikatelům (tj. mladým a ženám) a také dalším specifickým cílovým skupinám, jako jsou sociálně znevýhodněné nebo zranitelné skupiny. [pozm. návrh 105]

3a.  Při provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. b) Komise může kromě opatření uvedených v bodech a) až f) odstavce 3 tohoto článku podpořit tato konkrétní opatření:

a)  urychlení, podpora a rozšiřování poradenských služeb prostřednictvím sítě Enterprise Europe Network s cílem poskytovat integrovanou podnikatelskou podporu s jednotným kontaktním místem malým a středním podnikům v Unii, které se snaží využít příležitostí na vnitřním trhu a ve třetích zemích, a kontrolovat, zda poskytují ve všech členských státech služby srovnatelné kvality;

b)  podpora vytváření podnikových sítí;

c)  podpora a rozšiřování programů mobility pro nové podnikatele (Erasmus pro mladé podnikatele) s cílem zlepšovat jejich schopnost prohlubovat podnikatelské know-how, dovednosti a strategie a zdokonalovat jejich technologické kapacity a řízení podniků;

d)  podpora rozvoje malých a středních podniků prostřednictvím významných projektů rozšiřování obchodu na základě příležitostí řízených trhem (nástroj pro rozvoj malých a středních podniků);

e)  podpora opatření specifických pro jednotlivá odvětví v oblastech, pro něž je typický vysoký podíl mikropodniků a malých a středních podniků a velký přínos pro HDP EU, jako je například odvětví cestovního ruchu. [pozm. návrh 106]

3b.  Opatření prováděná prostřednictvím sítě Enterprise Europe Network uváděná v písm. a) odst. 3a tohoto článku mohou mimo jiné zahrnovat:

a)  usnadnění internacionalizace malých a středních podniků a stanovení obchodních partnerů na vnitřním trhu, přeshraniční obchodní spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje, technologie, znalostí a partnerství pro přenos inovací;

b)  poskytování informací, pokynů a individualizovaného poradenství v oblasti práva Unie, příležitostí v oblasti financování EU a iniciativ EU, které mají dopad na obchod, včetně zdanění, vlastnických práv, povinností souvisejících se životním prostředím a energetikou a aspektů bezpečnosti práce a sociálního zabezpečení;

c)  usnadnění přístupu malých a středních podniků k odborným znalostem v oblasti životního prostředí, klimatu a energetické účinnosti a výkonnosti;

d)  posílení sítě prostřednictvím dalších informačních a poradenských sítí Unie a členských států, zejména EURES inovačního centra EU a poradenského centra InvestEu.

Služby, které síť poskytuje v rámci ostatních programů Unie, se financují z uvedených programů.

Komise stanoví prioritní opatření v síti Enterprise Europe Network s cílem zlepšit ty její části nebo prvky, které nesplňují minimální normy, s cílem poskytovat jednotnou podporu mikropodnikům a malým a středním podnikům v celé Unii.

Komise přijme prováděcí akty, jimiž se stanoví ukazatele a minimální normy pro účely měření dopadu sítě Enterprise Europe Network ve vztahu ke konkrétním cílům a účinnosti opatření pro malé a střední podniky.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 21 odst. 2.

Komise je oprávněna přijmout akty v přenesené pravomoci podle článku 20 za účelem stanovení dalších forem podpory pro malé a střední podniky, které nejsou uvedeny v tomto odstavci. [pozm. návrh 107]

4.  Pro financování jsou způsobilá opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. c) bodě i) tohoto nařízení stanovená v článcích 15 a 16 nařízení (EU) č. 1025/2012.

5.  Pro financování jsou způsobilá opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. c) bodu ii) poskytující podporu na činnosti zaměřené na rozvoj, uplatňování, hodnocení a monitorování mezinárodních standardů v oblasti účetního výkaznictví a provádění auditů a dohledu nad jejich normalizačními procesy.

5a.  Pro financování jsou způsobilá tato opatření určená k provádění specifických cílů uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. d) bodě i):

a)  zvyšování informovanosti a vzdělání spotřebitelů v oblasti práv spotřebitelů prostřednictvím celoživotního vzdělávání zaměřeného na pravidla EU na ochranu spotřebitelů a posilování jejich postavení, aby byli schopni čelit novým výzvám spojeným s technologickým rozvojem a digitalizací, a to i pokud jde o specifické potřeby zranitelných spotřebitelů;

b)  zajištění a usnadňování přístupu všech spotřebitelů a obchodníků ke kvalitnímu mimosoudnímu řešení sporů, řešení sporů on-line a informacím o možnostech nápravy;

c)  podpora důslednějšího prosazování předpisů v oblasti ochrany spotřebitele, se zvláštní pozorností věnovanou přeshraničním případům nebo případům, jichž se účastní třetí strany, účinná koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními donucovacími orgány a spolupráce v oblasti prosazování práva se třetími zeměmi;

d)  podpora udržitelné spotřeby zvýšením informovanosti spotřebitelů o trvanlivosti výrobku a jeho dopadu na životní prostředí, o prvcích ekodesignu, podpoře práv spotřebitelů v tomto směru a o možnosti nápravy v případě předčasného selhání výrobků; [pozm. návrh 108]

6.  Pro financování jsou způsobilá opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) stanovená v příloze I.

7.  Pro financování jsou způsobilá opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f) stanovená v příloze II.

Článek 9

Způsobilé subjekty

1.  Kromě kritérií stanovených v článku 197 finančního nařízení se použijí kritéria způsobilosti stanovená v odstavcích 2 až 7 tohoto článku.

2.  Kromě podmínek způsobilosti stanovených v odstavcích 3 až 7 jsou v rámci programu způsobilé tyto subjekty:

a)  právní subjekty usazené v jedné z těchto zemí:

i)  členském státě nebo zámořské zemi nebo území s ním spojeném;

ii)  třetí zemi přidružené k programu v souladu s článkem 5;

b)  jakýkoli právní subjekt založený podle práva Unie nebo jakákoli mezinárodní organizace;

c)  právní subjekty usazené v třetí zemi, která není přidružená k programu, jsou výjimečně způsobilé pro účast, pokud opatření sleduje cíle Unie a činnosti za hranicemi Unie přispívají k účinnosti zásahů prováděných na územích členských států, na něž se vztahují Smlouvy.

3.  Komise může umožnit, aby se právní subjekty usazené v třetí zemi, která není přidružená k programu, podílely na těchto činnostech: [pozm. návrh 109]

a)  opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. b):

b)  opatření na podporu ochrany spotřebitele určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. d) bodě i).

Subjekty účastnící se činností uvedených v písmenech a) a b) nemají nárok na získávání finančních příspěvků Unie, zejména pokud existuje riziko přenosu inovačních technologií, s výjimkou případů, kdy je to pro program zásadní, zejména z hlediska konkurenceschopnosti podniků v Unii a jejich přístupu na trhy nebo z hlediska ochrany spotřebitelů s bydlištěm v Unii. Uvedená výjimka se nevztahuje na ziskové subjekty. [pozm. návrh 110]

4.  V případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. c) bodě i) tohoto nařízení jsou způsobilé subjekty uvedené v článcích 15 a 16 nařízení (EU) č. 1025/2012.

5.  V případě opatření na podporu ochrany spotřebitele určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. d) bodě i) a souvisejících se sítí evropských spotřebitelských center jsou způsobilé tyto subjekty:

a)  subjekt určený členským státem či třetí zemí uvedenou v článku 5, který je neziskovým subjektem vybraným transparentním postupem;

b)  veřejný subjekt.

6.  Třetí země přidružené či nepřidružené k programu jsou způsobilé pro tato opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e):

a)  ochranná opatření přijatá v případě přímé hrozby pro nákazový status Unie v důsledku výskytu nebo vývoje některé z nákaz zvířat a zoonóz uvedených v příloze III nebo škůdců rostlin uvedených v pracovním programu uvedeném v článku 16 na území třetí země nebo členského státu;

b)  ochranná opatření nebo jiné vhodné činnosti na podporu nákazového statusu rostlin v Unii.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 20, jimiž se mění příloha III za účelem zohlednění situací způsobených těmito nákazami zvířat, které mají významný dopad na živočišnou výrobu nebo obchod, vývoje zoonóz, které představují hrozbu pro člověka, nebo s ohledem na nový vědecký nebo epizootologický vývoj, a nákaz zvířat, které pravděpodobně představují pro Unii novou hrozbu.

Nepřidružené země by s výjimkou případů nákaz zvířat a škůdců rostlin, které mají na Unii zásadní dopad, by obecně měly nést náklady své účasti na opatřeních uvedených v písmenech a) a b).

7.  V případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f) tohoto nařízení jsou způsobilé tyto právní subjekty:

a)  národní statistické úřady a další vnitrostátní orgány uvedené v čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 223/2009;

b)  v případě opatření podporujících sítě spolupráce jiné subjekty působící v oblasti statistiky, které nejsou orgány uvedenými v písmeni a) tohoto odstavce;

c)  neziskové subjekty, které jsou nezávislé na průmyslových, obchodních a podnikatelských nebo jiných neslučitelných zájmech a jejichž hlavním cílem a náplní činnosti je prosazování a podpora provádění Kodexu evropské statistiky uvedeného v článku 11 nařízení (ES) č. 223/2009 a zavádění nových metod vypracovávání evropské statistiky ke zvýšení efektivity a zlepšení kvality na úrovni Unie.

Článek 10

Určení příjemci

Grant z programu lze bez výzvy k podávání návrhů udělit těmto subjektům:

a)  v případě opatření v oblasti dozoru nad trhem určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. a) bodě ii) tohoto nařízení orgány dozoru členských států nad trhem uvedené v článku 17 nařízení (ES) č. 765/2008 a článku 11 [návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a postupy pro dodržování a vymáhání harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků](57); [pozm. návrh 111]

b)  v případě opatření v oblasti akreditace a dozoru nad trhem určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. a) bodě i) tohoto nařízení subjekt uznaný podle článku 14 nařízení (ES) č. 765/2008 k provádění činností uvedených v článku 32 nařízení (ES) č. 765/2008; [pozm. návrh 112]

c)  v případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. c) bodě i) tohoto nařízení subjekty uvedené v článku 17 nařízení (EU) č. 1025/2012;

d)  v případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. c) bodě ii) Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG), Nadace mezinárodních standardů účetního výkaznictví a Rada pro dozor nad veřejnými zájmy (PIOB);

e)  v případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. d) bodě i) v souvislosti se zastupováním zájmů spotřebitelů na úrovni Unie Evropská organizace spotřebitelů (BEUC) a Evropská asociace pro koordinaci zastoupení spotřebitelů při normalizaci (ANEC) za předpokladu, že nejsou ve střetu zájmů a prostřednictvím svých členů zastupují zájmy spotřebitelů Unie alespoň ve dvou třetinách členských států;

f)  v případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. d) bodě ii) organizace Finance Watch a Better Finance, jsou-li splněny tyto podmínky, které se každoročně posuzují:

i)  subjekty jsou nadále nevládní, neziskové a nezávislé na průmyslu, obchodu či podnikání;

ii)  nejsou ve střetu zájmů a prostřednictvím svých členů zastupují zájmy spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů Unie v oblasti finančních služeb;

g)  v případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) tohoto nařízení:

i)  příslušné orgány členských států a jejich přidružené subjekty, referenční laboratoře Evropské unie a referenční střediska Evropské unie podle článků 92, 95 a 97 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625(58), jakož i mezinárodní organizace;

ii)  pouze v případě akcí popsaných v čl. 9 odst. 6 písm. a) a b) tohoto nařízení třetí země, přidružené i nepřidružené k programu;

h)  v případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f) tohoto nařízení národní statistické úřady a jiné vnitrostátní orgány, jak stanoví čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 223/2009.

Ve vztahu k prvnímu pododstavci písm. e) tohoto článku je Komise zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 20 za účelem úpravy seznamu subjektů, kterým může být udělen grant v rámci programu, a to pro účely opatření, jimiž se provádí konkrétní cíl podle čl. 3 odst. 2 písm. d) bodu i). [pozm. návrh 113]

Článek 11

Kritéria pro hodnocení a udělení grantu

Hodnotící výbor či výbory pro opatření určená k provádění jednoho či více specifických cílů uvedených v čl. 3 odst. 2 mohou být zcela či částečně tvořeny externími odborníky. Práce hodnotícího výboru/hodnotících výborů se zakládá na zásadách transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. [pozm. návrh 114]

Článek 12

Pravidla pro spolufinancování

1.  V případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. a) bodu ii) tohoto nařízení, pokud jde o orgány dozoru nad trhem členských států a třetích zemí přidružených k programu a zkušební zařízení Unie uvedená v článku 20 [návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a postupy pro dodržování a vymáhání harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků], může program financovat až 100 % způsobilých nákladů, je-li dodržena zásada spolufinancování uvedená ve finančním nařízení. [pozm. návrh 115]

2.  V případě grantů udělených Radě pro dozor nad veřejnými zájmy Rada pro dozor nad veřejnými zájmy (PIOB) určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. c) bodě ii), přesáhne-li financování Mezinárodní federace účetních (IFAC) v daném roce více než dvě třetiny celkového ročního financování, je roční příspěvek na daný rok omezen na maximální částku stanovenou v pracovním programu, jak stanoví článek 16.

3.  V případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) tohoto nařízení lze z programu financovat až 100 % způsobilých nákladů, je-li dodržena zásada spolufinancování uvedená v článku 190 finančního nařízení.

4.  V případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f) tohoto nařízení lze z programu financovat až 95 % způsobilých nákladů na opatření podporující sítě spolupráce, jak je uvedeno v článku 15 nařízení (ES) č. 223/2009.

Článek 13

Způsobilé náklady

V případě opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) tohoto nařízení se kromě kritérií stanovených v článku 186 finančního nařízení použijí tato kritéria způsobilosti nákladů:

a)  jak uvádí čl. 193 odst. 2 písm. b) finančního nařízení, náklady jsou způsobilé přede dnem zahájení opatření;

b)  tyto náklady mohou být způsobilé také v důsledku přijetí opatření souvisejících s podezřením na výskyt nákazy nebo přítomnost škůdce, pokud tento výskyt či tato přítomnost byly následně potvrzeny.

Náklady uvedené v prvním pododstavci písm. a) jsou způsobilé ode dne oznámení výskytu nákazy nebo přítomnosti škůdce Komisi.

Článek 14

Kumulativní, doplňkové a kombinované financování

1.  Na opatření, na něž byl získán příspěvek v rámci jiného programu Unie, lze rovněž získat příspěvek z tohoto programu, pokud tyto příspěvky nepokrývají tytéž náklady. Příspěvek z jednotlivých programů Unie na opatření se řídí pravidly daného programu. Kumulativní financování nesmí překročit celkové způsobilé náklady opatření a podporu z různých programů Unie lze vypočítat na poměrném základě v souladu s dokumenty, v nichž jsou stanoveny podmínky podpory.

2.  Opatření, jež získala certifikaci v podobě pečeti excelence nebo která splňují následující kumulativní srovnávací podmínky:

a)  byla posouzena v rámci výzvy k podávání návrhů podle programu;

b)  splňují minimální požadavky na kvalitu dané výzvy k podávání návrhů;

c)  nemohou být financována v rámci dané výzvy k podávání návrhů z důvodu rozpočtových omezení,

mohou získat podporu z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti, Evropského sociálního fondu plus nebo Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v souladu s čl. [67] odst. 5 nařízení (EU) XX [nařízení o společných ustanoveních] a článkem [8] nařízení (EU) XX [o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky], nebo nařízení (EU) XX [kterým se zřizuje program Digitální Evropa], zejména cíl týkající se moderních digitálních dovedností, pokud jsou tato opatření v souladu s cíli příslušného programu. Použijí se pravidla fondu, z něhož se podpora poskytuje. [pozm. návrh 116]

3.  Operace může získat podporu z jednoho nebo více programů Unie. V takových případech nesmí být výdaje vykázané v žádosti o platbu vykázány v žádosti o platbu z jiného programu.

4.  Výši výdajů uvedených v žádosti o platbu lze pro každý program vypočítat na poměrném základě v souladu s dokumentem, v němž jsou stanoveny podmínky podpory.

KAPITOLA III

OPERACE KOMBINOVÁNÍ ZDROJŮ

Článek 15

Operace kombinování zdrojů

Operace kombinování zdrojů, o nichž bylo rozhodnuto v rámci tohoto programu, se provádějí v souladu s [nařízením o fondu InvestEU] a hlavou X finančního nařízení.

KAPITOLA IV

TVORBA PROGRAMŮ, MONITOROVÁNÍ, PROVÁDĚNÍ A KONTROLA

Článek 16

Provádění programu

1.  Program se provádí prostřednictvím jednoho Komise je oprávněna přijmout akty v přenesené pravomoci podle článku 20 a doplnit tak toto nařízení s cílem přijmout jeden či více pracovních programů uvedených v článkv souladu s článkem 110 finančního nařízení. Pracovní programy jsou roční nebo víceleté a stanoví konkrétně cíle, jichž má být dosaženo, očekávané výsledky, způsob provádění a celkovou výši finančního plánu. Obsahují rovněž podrobný popis opatření, která mají být financována, údaj o částce přidělené na každé opatření a orientační harmonogram provádění. V pracovních programech se případně stanoví celková částka vyhrazená pro operace kombinování zdrojů. [pozm. návrh 117]

2.  Pracovní programy určené k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) stanovené v příloze I přijímá Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty Komise je oprávněna přijmout aktypřenesené pravomoci podle článku 20 a doplnit tak toto nařízení přijetím pracovních programů v souladu se přijímají přezkumným postupem podle specifickým cílem uvedeným v čl. 21 3 odst. 2 písm. e) stanovených v příloze I. [pozm. návrh 118]

3.  Opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f) stanovená v příloze II tohoto nařízení se odchylně od odstavce 1 tohoto článku provádějí v souladu s články 14 a 17 nařízení (ES) č. 223/2009.

Článek 17

Monitorování a vykazování

1.  Ukazatele pro vykazování pokroku, pokud jde o účelnost a účinnost programu, dosaženého při plnění specifických cílů programu stanovených v čl. 3 odst. 2 jsou uvedeny v příloze IV. [pozm. návrh 119]

2.  Aby se zajistilo účinné posouzení pokroku při plnění cílů programu, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 20 za účelem přezkumu nebo doplnění ukazatelů uvedených v příloze IV, je-li to považováno za nezbytné, a doplnění tohoto nařízení ustanoveními o zavedení rámce pro monitorování a hodnocení.

3.  Systém vykazování výkonnosti zajistí, aby údaje pro monitorování provádění programu a jeho výsledků byly shromažďovány účinně, efektivně a včas. Za tímto účelem se příjemcům finančních prostředků Unie a případně členským státům uloží přiměřené požadavky na vykazování.

Článek 18

Hodnocení

1.  Hodnocení se provádějí včas tak, aby je bylo možné promítnout do rozhodovacího procesu.

2.  Průběžné hodnocení programu se provede, jakmile je k dispozici dostatek informací o jeho provádění, avšak nejpozději do čtyř let od začátku provádění Nejpozději do ... [čtyři roky od začátku provádění programu] Komise vypracuje průběžnou hodnotící zprávu programu o míře dosažení cílů opatření podporovaných v rámci tohoto programu, výsledcích a dopadech, účinnosti využívání zdrojů a přidané hodnotě Unie. [pozm. návrh 120]

3.  Pokud jde o opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. c) bodě ii), připraví Komise výroční zprávu o činnosti Nadace pro mezinárodní standardy účetního výkaznictví týkající se vývoje mezinárodních standardů účetního výkaznictví, Rady pro dozor nad veřejnými zájmy a Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví. Komise předloží tuto zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

4.  V souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 223/2009 Komise konzultuje s Výborem pro ESS části hodnocení, které se týkají opatření určených k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f), před přijetím těchto hodnocení a jejich předložením Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Na konci Nejpozději do ... [tři roky od ukončení provádění programu], avšak nejpozději do čtyř let po skončení období uvedeného v článku 1 provede Komise závěrečné hodnocení programu Komise vypracuje závěrečnou hodnotící zprávu o dlouhodobějším dopadu programu, výsledcích a udržitelnosti opatření a součinnosti mezi jednotlivými pracovními programy. [pozm. návrh 121]

6.  Komise sdělí závěry hodnocení předloží hodnotící zprávy uvedené v odstavcích 2 a 5 spolu se svými připomínkami závěry Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů a zveřejní je. V případě potřeby se ke zprávě přiloží návrhy na změny tohoto programu. [pozm. návrh 122]

Článek 19

Ochrana finančních zájmů Unie

V případě, že se rozhodnutím podle mezinárodní dohody nebo na základě jakéhokoliv jiného právního nástroje účastní programu třetí země, tato třetí země udělí nezbytná práva a potřebný přístup příslušné schvalující osobě, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a Evropskému účetnímu dvoru, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci. V případě úřadu OLAF tato práva zahrnují právo provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF).

Článek 20

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 8 odst. 3 písm. b) a článcích 9, 10, 16 a 17 je svěřena Komisi do 31. prosince 2028. [pozm. návrh 123]

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 8 odst. 3 písm. b) a článcích 9, 10, 16 a 17 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh 124]

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 8 odst. 3 písm. b) a článků 9, 10, 16 a 17 vstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce. [pozm. návrh 125]

Článek 21

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat zřízený článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(59). Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(60). [pozm. návrh 126]

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud má být stanovisko výboru získáno písemným postupem, ukončí se tento postup bez výsledku, jestliže o tom ve lhůtě pro podání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo o to požádá prostá většina členů výboru.

KAPITOLA V

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Informace, komunikace a publicita

1.  Příjemci finančních prostředků Unie uvádějí původ a zajišťují transparentnost a viditelnost těchto prostředků (zejména při propagaci opatření a jejich výsledků) tím, že poskytují ucelené, účinné a přiměřené informace různým cílovým skupinám včetně médií a veřejnosti. [pozm. návrh 127]

2.  Komise provádí k programu a jeho opatřením a výsledkům informační a komunikační kampaně provede informační a komunikační kampaně uživatelsky vstřícným způsobem, a to za účelem zvýšení povědomí spotřebitelů, občanů, podniků – zejména malých a středních podniků – a orgánů veřejné správy o prostředcích poskytovaných prostřednictvím finančních nástrojů v rámci tohoto nařízení, jakož i o opatřeních a jejich výsledcích. Finanční zdroje vyčleněné na program rovněž přispívají ke sdělování politických priorit Unie na úrovni organizace, souvisejí-li s cíli uvedenými v článku 3. [pozm. návrh 128]

3.  Komise (Eurostat) provádí informační a komunikační činnosti týkající se provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f), svých opatření a výsledků, týkají-li se shromažďování údajů, vývoje, vypracovávání a šíření evropské statistiky, a to v souladu se statistickými zásadami stanovenými v nařízení (ES) č. 223/2009. [pozm. návrh 129]

Článek 23

Zrušení

Nařízení (EU) č. 99/2013, (EU) č. 1287/2013, (EU) č. 254/2014, (EU) č. 258/2014, (EU) č. 652/2014 a (EU) 2017/826 se zrušují s účinkem od 1. ledna 2021.

Článek 24

Přechodná ustanovení

1.  Tímto nařízením není dotčeno pokračování ani změna příslušných opatření až do jejich ukončení podle nařízení (EU) č. 99/2013, (EU) č. 1287/2013, (EU) č. 254/2014, (EU) č. 258/2014, (EU) č. 652/2014 a (EU) 2017/826, která se na příslušná opatření použijí až do jejich ukončení.

2.  Finanční krytí programu může zahrnovat i výdaje na technickou a správní pomoc nezbytné pro zajištění přechodu k programu od opatření přijatých podle jeho předchozích programů zavedených právními akty uvedenými v odstavci 1.

3.  V případě potřeby lze do rozpočtu na období po roce 2027 začlenit i prostředky na pokrytí výdajů stanovených v čl. 4 odst. 3, aby bylo možno řídit opatření, jež nebudou dokončena do 31. prosince 2027.

Článek 25

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 1. ledna 2021.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Způsobilá opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e)

Pro financování jsou způsobilá tato opatření – prováděná především prostřednictvím grantů a zadávání zakázek – určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e):

1.  Mimořádná veterinární a rostlinolékařská opatření

1.1.  Mimořádná veterinární a rostlinolékařská opatření, která mají být přijata na základě potvrzení výskytu některé z nákaz zvířat nebo zoonóz uvedených v příloze III nebo potvrzení přítomnosti jednoho či více škodlivých organismů nebo v případě přímého ohrožení lidského zdraví, veterinární nebo rostlinolékařské situace Unie.

Opatření uvedená v prvním odstavci musí být provedena okamžitě a musí být uplatněna v souladu s ustanoveními stanovenými v příslušném právu Unie.

1.2.  Opatření v souvislosti s mimořádnými situacemi v rostlinolékařské oblasti přijatá členskými státy proti prvnímu výskytu škodlivých organismů v určité oblasti:

a)  opatření preventivní opatření a opatření omezení výskytu nebo eradikaci karanténního škodlivého organismu pro Unii přijatá příslušným orgánem členského státu v souladu s článkem 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031(61) nebo opatřeními Unie přijatými podle čl. 28 odst. 1 uvedeného nařízení; [pozm. návrh 130]

b)  opatření preventivní opatření a opatřeníomezení výskytu nebo eradikaci škodlivého organismu, který není uveden na seznamu karanténních škodlivých organismů pro Unii, přijatá příslušným orgánem členského státu v souladu s článkem 29 nařízení (EU) 2016/2031, a který může být kvalifikován jako karanténní škodlivý organismus pro Unii na základě kritérií stanovených v uvedeném článku nebo v čl. 30 odst. 1 uvedeného nařízení; [pozm. návrh 131]

c)  dodatečná ochranná opatření přijatá proti šíření škodlivého organismu, proti němuž byla přijata opatření Unie podle čl. 28 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 nařízení (EU) 2016/2031, jiná než opatření k eradikaci uvedená v písmeni písmenech a) tohoto odstavce a opatření k omezení výskytu uvedená v písmeni b) tohoto odstavce, jsou-li tato opatření nezbytná k ochraně Unie před dalším šířením tohoto škodlivého organismu, přičemž v případě nutnosti dojde k omezení volného pohybu přenašečů do sousedních členských států; [pozm. návrh 132]

ca)  opatření k eradikaci škodlivého organismu, který se objevil náhle, i když není považován za karanténní škodlivý organismus pro Unii, nýbrž za důsledek extrémních klimatických jevů nebo klimatických změn v určitém členském státě; [pozm. návrh 133]

1.3.  Financování z prostředků Unie může být rovněž poskytnuto následujícím opatřením:

1.3.1.  ochranná opatření přijatá v případě přímé hrozby pro nákazový status Unie v důsledku výskytu nebo vývoje některé z nákaz zvířat a zoonóz uvedených v příloze III na území třetí země, členského státu nebo ZZÚ, jakož i ochranná opatření či jiné příslušné činnosti přijaté na podporu rostlinolékařského stavu Unie;

1.3.2.  opatření uvedená v této příloze prováděná dvěma či více členskými státy, které úzce spolupracují na tlumení nákazy;

1.3.3.  vytvoření zásob biopreparátů určených na tlumení nákaz zvířat a zoonóz uvedených v příloze III, pokud Komise na žádost některého členského státu shledá, že je tyto zásoby v daném členském státě nutné vytvořit;

1.3.4.  vytvoření zásob biopreparátů nebo získání očkovacích látek, může-li výskyt nebo vývoj některé z nákaz zvířat nebo zoonóz uvedených v příloze III ve třetí zemi nebo členském státě představovat hrozbu pro Unii;

1.3.4a.  pokud existuje podezření na propuknutí nákazy zvířat nebo výskyt škodlivých organismů, bude třeba v celé EU, na území Unie a na jejích vnějších hranicích, výrazně posílit kontroly a monitorování; [pozm. návrh 134]

1.3.4b.   opatření ke sledování výskytu známých i v současnosti neznámých škodlivých organismů a nákaz. [pozm. návrh 135]

2.  Roční a víceleté programy ve veterinární a rostlinolékařské oblasti

2.1.  Roční a víceleté programy ve veterinární a rostlinolékařské oblasti zaměřené na prevenci, eradikaci, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz uvedených v příloze III a škůdců rostlin musí být prováděny v souladu s ustanoveními příslušného práva Unie. [pozm. návrh 136]

Podmínky způsobilosti opatření pro financování stanoví pracovní program uvedený v článku 16.

Programy musí být Komisi předloženy do 31. května roku předcházejícího plánovanému období provádění.

Po předložení předběžných finančních zpráv příjemci může Komise v případě potřeby změnit grantové dohody, pokud jde o celé období způsobilosti.

Tyto programy by měly odrážet nové okolnosti způsobené změnou klimatu a jejich rozmanitost na evropské úrovni; měly by rovněž pomáhat předcházet zhoršování stavu evropské biologické rozmanitosti. [pozm. návrh 137]

2.2.  Pokud výskyt nebo vývoj některé z nákaz zvířat nebo zoonóz uvedených v příloze III pravděpodobně představuje hrozbu pro nákazový status Unie, mohou členské státy za účelem ochrany Unie před zavlečením některé z těchto nákaz a zoonóz, nebo pokud je nutné přijmout ochranná opatření na podporu rostlinolékařského stavu Unie, zahrnout do svých vnitrostátních programů opatření, která mají být provedena na území třetích zemí ve spolupráci s orgány těchto zemí. Financování z prostředků Unie lze za stejných okolností a na stejný cíl poskytnout přímo příslušným orgánům třetích zemí.

2.3.  Co se týče programů v rostlinolékařské oblasti, může být financování z prostředků Unie poskytnuto členským státům na tato opatření:

a)  průzkumy prováděné po určitá stanovená období, kterými se prověřuje alespoň výskyt jakéhokoli karanténního škodlivého organismu pro Unii a známky výskytu jakéhokoli škodlivého organismu, na nějž se vztahují opatření podle článku 29 nařízení (EU) 2016/2031 nebo opatření přijatá podle čl. 30 odst. 1 uvedeného nařízení, nebo příznaky poškození daným škodlivým organismem;

b)  průzkumy prováděné po určitá stanovená období, kterými se prověřuje alespoň výskyt jakéhokoli jiného škodlivého organismu než organismu uvedeného v písmeni a), který by mohl představovat nové riziko pro Unii a jehož proniknutí nebo šíření by mohlo mít významný dopad na zemědělství či lesy v Unii;

c)  opatření preventivní opatření a opatřeníomezení výskytu nebo eradikaci karanténního škodlivého organismu pro Unii přijatá příslušným orgánem členského státu v souladu s článkem 17 nařízení (EU) 2016/2031 nebo v souladu s opatřeními Unie přijatými podle čl. 28 odst. 1 uvedeného nařízení; [pozm. návrh 138]

d)  opatření preventivní opatření a opatření omezení výskytu nebo eradikaci škodlivého organismu, který není uveden na seznamu karanténních škodlivých organismů pro Unii, přijatá příslušným orgánem členského státu v souladu s článkem 29 nařízení (EU) 2016/2031, a který může být kvalifikován jako karanténní škodlivý organismus pro Unii na základě kritérií stanovených v uvedeném článku nebo v čl. 30 odst. 1 uvedeného nařízení; [pozm. návrh 139]

e)  dodatečná ochranná opatření přijatá proti šíření škodlivého organismu, proti němuž byla přijata opatření Unie podle čl. 28 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 nařízení (EU) 2016/2031, jiná než opatření k eradikaci uvedená v písmeni písmenech c) tohoto bodu a opatření k omezení výskytu uvedená v písmeni d) tohoto bodu, jsou-li tato opatření nezbytná k ochraně Unie před dalším šířením tohoto škodlivého organismu; [pozm. návrh 140]

f)  opatření k omezení výskytu škodlivého organismu, proti němuž byla přijata opatření Unie k zamezení šíření podle čl. 28 odst. 2 nebo čl. 30 odst. 3 nařízení (EU) 2016/2031, v zamořené oblasti, v níž není možná eradikace tohoto škodlivého organismu, pokud jsou tato opatření nezbytná k ochraně Unie před dalším šířením tohoto škodlivého organismu.

Seznam škůdců rostlin, na které se mají uvedená opatření vztahovat, stanoví pracovní program uvedený v článku 16.

3.  Činnosti na podporu zlepšování dobrých životních podmínek zvířat, včetně opatření, která mají zaručit dodržování norem v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a sledovatelnost, a to i během přepravy zvířat. [pozm. návrh 141]

4.  Referenční laboratoře Evropské unie a referenční střediska Evropské unie uvedené v článcích 92, 95 a 97 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625(62).

5.  Koordinované programy kontrol a shromažďování údajů a informací uvedené v článku 112 nařízení (EU) 2017/625.

6.  Činnosti na prevenci plýtvání potravinami a boje proti podvodům v potravinářství.

7.  Činnosti na podporu udržitelné agroekologické výroby a , udržitelné spotřeby potravin, která nepoškozuje životní prostředí a biologickou rozmanitost, a prosazování přímého prodeje a krátkých dodavatelských řetězců. [pozm. návrh 142]

8.  Databáze a počítačové systémy pro správu informací, které jsou zapotřebí pro účelné a účinné provádění právních předpisů souvisejících se specifickým cílem uvedeným v čl. 3 odst. 2 písm. e) a které mají prokázanou přidanou hodnotu pro Unii jako celek; uplatňování nových technologií za účelem zlepšení sledovatelnosti výrobků, například QR kódů na obalech výrobků. [pozm. návrh 143]

9.  Školení pracovníků příslušných orgánů odpovědných za úřední kontroly a dalších subjektů zapojených do řízení a/nebo prevence nákazy zvířat a škůdců rostlin uvedená v článku 130 nařízení (EU) 2017/625.

10.  Cestovní výdaje, ubytování a diety, které vzniknou odborníkům členských států v důsledku toho, že je Komise jmenovala, aby byli nápomocni odborníkům Komise, jak je stanoveno v čl. 116 odst. 4 a čl. 120 odst. 4 nařízení (EU) 2017/625.

11.  Technická a vědecká práce, včetně studií a koordinačních činností, která je nezbytná k zabezpečení předcházení výskytu nových a neznámých škodlivých organismů a nákaz a zajištění řádného uplatňování právních předpisů s ohledem na specifický cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. e) a přizpůsobení těchto právních předpisů vědeckému, technologickému a společenskému vývoji. [pozm. návrh 144]

12.  Činnosti členských států nebo mezinárodních organizací sledujících specifický cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. e) za účelem podpory vypracování a uplatňování pravidel souvisejících s daným cílem.

13.  Projekty organizované jedním či více členskými státy za účelem zlepšení účinného provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. e) používáním inovativních technik a protokolů.

14.  Podpora iniciativ Unie a členských států v oblasti informování a zvyšování povědomí, jež mají zajistit lepší, předpisům vyhovující a udržitelnou výrobu a spotřebu potravin, a to při současném uplatňování pravidel s ohledem na specifický cíl uvedený v čl. 3 odst. 2 písm. e), včetně činností v oblasti prevence plýtvání potravinami a přispívající k oběhovému hospodářství a činností v oblasti boje proti podvodům v potravinářství. [pozm. návrh 145]

15.  Opatření na ochranu zdraví lidí, zvířat a rostlin a dobrých životních podmínek zvířat určená k uplatňování na zvířata, živočišné produkty, rostliny a rostlinné produkty přivážené ze třetích zemí na hranice Unie.

PŘÍLOHA II

Způsobilá opatření určená k provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f)

Provádění politik Unie vyžaduje vysoce kvalitní, srovnatelné a spolehlivé statistické informace o hospodářské, sociální a územní situaci a o stavu životního prostředí v Unii. Evropská statistika rovněž evropským občanům umožňuje chápat demokratický proces a debaty týkající se přítomnosti a budoucnosti Unie a zapojit se do nich.

Společně s nařízením (ES) č. 223/2009 o evropské statistice poskytuje program obecný rámec pro vývoj, vypracovávání a šíření evropské statistiky na období 2021–2027. Evropská statistika je vyvíjena, vypracovávána a šířena v tomto rámci a v souladu se zásadami Kodexu evropské statistiky prostřednictvím úzké a koordinované spolupráce v rámci Evropského statistického systému (ESS).

Evropské statistiky vyvinuté, vypracované a šířené v tomto rámci přispívají k provádění politik Unie, které jsou stanoveny v Smlouvě o fungování EU, a promítají se do strategických priorit Komise.

Při provádění specifického cíle uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. f) se provádějí tato opatření:

Hospodářská a měnová unie, globalizace a obchod

–  poskytování kvalitních statistik jako podkladu pro postup při nadměrném schodku, program na podporu reforem a roční cyklus řízení hospodářské politiky EU,

–  poskytování a v případě potřeby posílení hlavních evropských hospodářských ukazatelů (PEEI),

–  poskytování statistik a metodických pokynů ke statistickému zpracování investičních a rozpočtových nástrojů s cílem podporovat hospodářskou konvergenci, finanční stabilitu a vytváření pracovních míst,

–  poskytování statistik pro účely vlastních zdrojů a týkající se odměňování a důchodů zaměstnanců EU,

–  lepší měření v oblasti obchodu se zbožím a službami, přímých zahraničních investic, globálních hodnotových řetězců a dopadu globalizace na hospodářství Unie. [pozm. návrh 146]

Jednotný trh, inovace a digitální transformace

–  poskytování kvalitních a spolehlivých statistik pro jednotný trh, evropský obranný akční plán a klíčové oblasti inovací a výzkumu,

–  poskytování četnějších a včasnějších statistik o kolaborativní ekonomice a dopadu digitalizace na evropské podniky a občany.

Sociální rozměr Evropy

–  poskytování kvalitních, včasných a spolehlivých statistik na podporu evropského pilíře sociálních práv a politiky Unie v oblasti dovedností, včetně mj. statistik trhu práce, zaměstnání, vzdělávání a odborné přípravy, příjmů, životních podmínek, chudoby, nerovnosti, sociální ochrany, nehlášené práce a satelitních účtů dovedností, [pozm. návrh 147]

–  poskytování statistik souvisejících s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením,

–  doplňování statistik o migraci, především o situaci a integraci migrantů a o vzdělávacích potřebách a úrovni kvalifikace žadatelů o azyl,

–  vývoj modernizovaných programů sčítání lidu, domů a bytů a statistik obyvatelstva,

–  poskytování odhadů počtu obyvatel a jejich každoroční aktualizace.

Udržitelný rozvoj, přírodní zdroje a životní prostředí

–  monitorování pokroku při dosahování cílů udržitelného rozvoje,

–  další rozvoj statistik na podporu energetické strategie, oběhového hospodářství a strategie pro plasty,

–  poskytování základních statistik a ukazatelů životního prostředí, mimo jiné týkajících se odpadů, vody, biologické rozmanitosti, lesů, využívání půdy a krajinného pokryvu, jakož i statistik týkajících se klimatu a environmentálních hospodářských účtů,

–  poskytování dopravních statistik (o přepravě věcí i cestujících) na podporu politik Unie,

–  vývoj dalších ukazatelů k monitorování kombinované dopravy a přechodu na druhy dopravy šetrnější k životnímu prostředí a

–  poskytování včasných a relevantních údajů pro potřeby společné zemědělské politiky, společné rybářské politiky a politik týkajících se životního prostředí, bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat.

Hospodářská, sociální a územní soudržnost

–  poskytování včasných a komplexních statistických ukazatelů o regionech, včetně nejvzdálenějších regionů Unie, měst a venkovských oblastí, s cílem monitorovat a hodnotit účinnost politik územního rozvoje a posoudit územní dopady odvětvových politik,

–  podpora vývoje ukazatelů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a vypracovávání policejních a bezpečnostních statistik,

–  větší používání geoprostorových údajů a systematické začleňování a široké uplatňování řízení geoprostorových informací při tvorbě statistik.

Lepší komunikace týkající se evropské statistiky a její propagace jako důvěryhodného zdroje v boji proti dezinformacím na internetu

–  systematická propagace evropské statistiky jako důvěryhodného zdroje důkazů a usnadňování boje proti dezinformacím na internetu pro osoby ověřující faktickou správnost údajů, výzkumné pracovníky a veřejné orgány,

–  usnadnění přístupu uživatelů ke statistikám a pochopení statistik z jejich strany, mimo jiné poskytováním atraktivních a interaktivních vizualizací, služeb více šitých na míru, jako jsou data na vyžádání a samoobslužná analytika,

–  další rozvoj a monitorování rámce pro prokazování kvality evropské statistiky, mimo jiné pomocí vzájemných hodnocení dodržování souladu členských států s Kodexem evropské statistiky,

–  poskytování přístupu k mikrodatům pro účely výzkumu při současném zabezpečení nejvyšších standardů ochrany údajů a statistické důvěrnosti.

Využívání výhod datové revoluce a přechod k důvěryhodné inteligentní statistice

–  zintenzivnění využívání nových digitálních zdrojů údajů a položení základů důvěryhodné inteligentní statistiky k vytváření nových statistik v téměř reálném čase za použití důvěryhodných algoritmů,

–  vývoj nových přístupů k používání údajů, jež jsou v držení soukromých subjektů, prostřednictvím metod privacy preserving computationsecure multiparty computation,

–  podpora špičkového výzkumu a inovací v oblasti oficiální statistiky, včetně využívání sítí spolupráce a nabídky evropských programů vzdělávání v oblasti statistik.

Rozšířená partnerství a statistická spolupráce

–  posilování partnerství ESS a spolupráce s Evropským systémem centrálních bank,

–  prohlubování partnerství mezi veřejnými a soukromými držiteli údajů a technologickým odvětvím s cílem zjednodušit přístup k údajům pro statistické účely, začleňování údajů z více zdrojů a používání nejnovějších technologií,

–  posilování spolupráce s výzkumnou a akademickou obcí, zejména v souvislosti s používáním nových zdrojů údajů, analytiky dat a podpory statistické gramotnosti,

–  spolupráce s mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi ku prospěchu světové oficiální statistiky.

PŘÍLOHA III

Seznam nákaz zvířat a zoonóz

(1)  mor koní,

(2)  africký mor prasat,

(3)  sněť slezinná,

(4)  influenza ptáků (vysoce patogenní),

(5)  influenza ptáků (nízkopatogenní),

(6)  kampylobakteróza,

(7)  klasický mor prasat,

(8)  slintavka a kulhavka,

(9)  nakažlivá pleuropneumonie koz,

(10)  vozhřivka,

(11)  infekce virem katarální horečky ovcí (sérotypy 1–24),

(12)  infekce bakteriemi Brucella abortus, B. melitensis a B. suis,

(13)  infekce virem epizootického hemoragického onemocnění,

(14)  infekce virem nodulární dermatitidy,

(15)  infekce bakterií Mycoplasma mycoides subsp. mycoides SC (plicní nákaza skotu),

(16)  infekce komplexem Mycobacterium tuberculosis (M. bovis, M. caprae a M. tuberculosis)

(17)  infekce virem newcastleské choroby,

(18)  infekce virem moru malých přežvýkavců,

(19)  infekce virem vztekliny,

(20)  infekce virem horečky Údolí Rift,

(21)  infekce virem moru skotu,

(22)  infekce zoonotickými sérovary salmonel,

(23)  infestace Echinococcus spp,

(24)  listerióza,

(25)  neštovice ovcí a koz,

(26)  přenosné spongiformní encefalopatie,

(27)  trichinelóza,

(28)  venezuelská encefalomyelitida koní,

(29)  verotoxigenní E. coli.

Seznam nákaz zvířat a zoonóz zahrnuje:

a)  seznam nákaz vypracovaný podle části 1 kapitoly 2 nařízení (EU) 2016/429;

b)  salmonelu, zoonózy a jejich původce, na které se vztahuje nařízení (ES) č. 2160/2003 a směrnice 2003/99/ES(63);

c)  přenosné spongiformní encefalopatie. [pozm. návrh 148]

PŘÍLOHA IV

UKAZATELE

Cíl

Ukazatel

Cíle stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. a) 3 odst. 2 písm. a) bodu i)

1 – Počet nových stížností a případů nedodržení požadavků v oblasti volného pohybu zboží a služeb i Právní předpisy Unie o zadávání veřejných zakázek.

2 – Index STRI (Services Trade Restrictiveness Index).

3 – Počet návštěv portálu Vaše Evropa.

4 – Počet společných kampaní dohledu nad trhem.

Cíle stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. a) bodě ii)

1. – Počet nových stížností a případů nedodržení požadavků v oblasti volného pohybu zboží a služeb a prodeje zboží online.

2 . – Počet společných kampaní o dohledu nad trhem a bezpečnosti produktů.

Cíle stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b)

1 – Počet malých a středních podniků, jež dostávají podporu z programu a ze sítě.

2 – Počet podporovaných společností, které uzavřely obchodní partnerství.

2a. – Počet podnikatelů, kteří využívají programy odborného poradenství a mobility.

2b. – Snížení času a nákladů na založení malého a středního podniku.

2c. – Počet vytvořených podnikových sítí ve srovnání s výchozí úrovní

2d. – Počet členských států, které používají test dopadů na malé a střední podniky.

2e. – Podstatné zvýšení počtu členských států s jediným kontaktním místem pro začínající podniky.

2f. – Zvýšení podílu vyvážejících malých a středních podniků a zvýšení podílu malých a středních podniků vyvážejících mimo Unii, ve srovnání s výchozí úrovní.

2g. – Podstatné zvýšení počtu členských států uplatňujících řešení v oblasti podnikání zaměřená na potenciální, mladé a nové podnikatele a podnikatelky, jakož i specifické cílové skupiny ve srovnání s výchozí úrovní.

2 h. – Zvýšení podílu občanů Unie, kteří by chtěli být samostatně výdělečně činní, ve srovnání s výchozí úrovní.

2 i. – Výsledky malých a středních podniků, pokud jde o udržitelnost, měřené na základě zvýšení podílu malých a středních podniků Unie vyrábějících udržitelné produkty modrého hospodářství a zelené produkty1a a poskytujících takové služby a na základě zlepšení jejich účinného využívání zdrojů (jež mohou zahrnovat energii, materiály, vodu, recyklaci atd.) ve srovnání s výchozí hodnotou.

*veškeré ukazatele je třeba srovnávat se stávající situací v roce 2018.

_______________

1 a Zelené produkty a služby jsou ty, jejichž hlavní funkcí je snižovat riziko pro životní prostředí a minimalizovat znečištění a zdroje. Zahrnuty jsou i produkty s ekologickými vlastnostmi (produkty s ekodesignem a ekoznačkou, produkty vyrobené z organických materiálů nebo s vysokým obsahem recyklovaného materiálu). Zdroj: Bleskový průzkum Eurobarometru 342 na téma „Malé a střední podniky, účinné využívání zdrojů a zelené trhy“.

Cíle stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. c)

i)  

ii)  

1 – Podíl evropských norem prováděných členskými státy jako vnitrostátní normy na celkovém počtu platných evropských norem.

2 – Procento mezinárodních standardů účetního výkaznictví a auditů schválených Unií.

Cíle stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. d)

i)  

ii)  

1 – Index podmínek pro spotřebitele.

2 – Počet stanovisek a reakcí příjemců na veřejné konzultace v oblasti finančních služeb.

Cíle stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. e)

1 – Počet úspěšně provedených vnitrostátních programů ve veterinární a rostlinolékařské oblasti.

2. – Počet mimořádných situací vyvolaných škodlivými organismy, které byly úspěšně vyřešeny;

3. – Počet mimořádných situací vyvolaných nákazami, které byly úspěšně vyřešeny;

Cíle stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. f)

1- Dopad statistik zveřejňovaných na internetu: počet zmínění webových stránek a pozitivních/negativních stanovisek.

[pozm. návrh 149]

(1) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 40.
(2) Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 259.
(3)Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 40.
(4)Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 259.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019.
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 99/2013 ze dne 15. ledna 2013 o evropském statistickém programu na období let 2013 až 2017 (Úř. věst. L 39, 9.2.2013, s. 12).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a (ES) č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. L 151, 14.6.2018, s. 1).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. L 94 28.3.2014, s. 1).
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243).
(12)COM(2018)0439 final.
(13)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1287/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Program pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME) (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1639/2006/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 33).
(14) Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
(15)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12).
(16)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1).
(17)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).
(18)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87).
(19)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4).
(20)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36).
(21)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/826 ze dne 17. května 2017, kterým se na období let 2017–2020 zřizuje program Unie na podporu zvláštních činností na zvýšení zapojení spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb do tvorby politik Unie v oblasti finančních služeb (Úř. věst. L 129, 19.5.2017, s.17).
(22)[bude doplněno] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(23)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).
(24)Aktualizovat odkaz: Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(25)Úř. věst. L 90, 28.3.2006, s. 2.
(26)COM(2010)0700.
(27)COM(2017)0623.
(28)COM(2018)0442.
(29)COM(2018)0443.
(30)COM(2018)0372.
(31)COM(2018)0439.
(32)COM(2018)0447.
(33)COM(2018)0435.
(34)COM(2018)0434.
(35)COM(2018)0375.
(36)COM(2018)0367.
(37)COM(2018)0322, článek 10.
(38)COM(2018)0382.
(39)COM(2018)0393.
(40)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(41)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(42)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“) (Úř. věst. L 84, 31.3.2016, s. 1).
(43)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 ze dne 17. listopadu 2003 o tlumení salmonel a některých jiných původců zoonóz vyskytujících se v potravním řetězci (Úř. věst L 325, 12.12.2003, s. 1).
(44)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. L 147, 31.5.2001, s. 1).
(45)Rozhodnutí Rady 2013/755/EU ze dne 25. listopadu 2013 o přidružení zámořských zemí a území k Evropské unii („rozhodnutí o přidružení zámoří“) (Úř. věst. L 344, 19.12.2013, s. 1).
(46)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(47)Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1).
(48)Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(49)Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(50)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29).
(51)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(52)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(53)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 254/2014 ze dne 26. února 2014 o víceletém programu pro spotřebitele na období 2014–2020 a o zrušení rozhodnutí č. 1926/2006/ES (Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 42).
(54)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2014 ze dne 3. dubna 2014, kterým se zavádí program Unie na podporu zvláštních činností v oblasti účetního výkaznictví a auditu na období 2014–2020 a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 716/2009/ES (Úř. věst. L 105, 8.4.2014, s. 1).
(55)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 652/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se stanoví pravidla pro řízení výdajů v oblasti potravinového řetězce, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a zdraví rostlin a rozmnožovacího materiálu rostlin, kterým se mění směrnice Rady 98/56/ES, 2000/29/ES a 2008/90/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, (ES) č. 882/2004 a (ES) č. 396/2005, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 a kterým se zrušují rozhodnutí Rady 66/399/EHS, 76/894/EHS a 2009/470/ES (Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s.1).
(56)[to add]
(57)COM(2017)0795.
(58)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1).
(59)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
(60) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(61)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031 ze dne 26. října 2016 o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 228/2013, (EU) č. 652/2014 a (EU) č. 1143/2014 a o zrušení směrnic Rady 69/464/EHS, 74/647/EHS, 93/85/EHS, 98/57/ES, 2000/29/ES, 2006/91/ES a 2007/33/ES (Úř. věst. L 317, 23.11.2016, s. 4).
(62)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1).
(63) Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2003/99/ES ze dne 17. listopadu 2003 o sledování zoonóz a jejich původců, o změně rozhodnutí Rady 90/424/EHS a o zrušení směrnice Rady 92/117/EHS (Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 31).


Konečný systém DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy *
PDF 222kWORD 58k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení podrobných technických opatření pro uplatňování konečného systému DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy (COM(2018)0329 – C8-0317/2018 – 2018/0164(CNS))
P8_TA(2019)0074A8-0028/2019

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2018)0329),

–  s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0317/2018),

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0028/2019),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1
(1)  Když Rada v roce 1967 přijala společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) prostřednictvím směrnic Rady 62/227/EHS1 a 67/228/EHS2, byl učiněn závazek zavést konečný systém DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy, který bude fungovat podobně jako v rámci jednoho členského státu. Jelikož politické a technické podmínky nebyly pro takový systém zralé, byl po zrušení fiskálních hranic mezi členskými státy na konci roku 1992 přijat přechodný režim DPH. Směrnice Rady 2006/112/ES3, která v současnosti platí, stanoví, že tato přechodná pravidla musí být nahrazena konečným režimem založeným na zásadě zdaňování dodání zboží nebo poskytnutí služby v členském státě původu.
(1)  Když Rada v roce 1967 přijala společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) prostřednictvím směrnic Rady 67/227/EHS1 a 67/228/EHS2, byl učiněn závazek zavést konečný systém DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy, který bude fungovat podobně jako v rámci jednoho členského státu. Jelikož politické a technické podmínky nebyly pro takový systém zralé, byl po zrušení fiskálních hranic mezi členskými státy na konci roku 1992 přijat přechodný režim DPH. Směrnice Rady 2006/112/ES3, která v současnosti platí, stanoví, že tato přechodná pravidla musí být nahrazena konečným režimem založeným na zásadě zdaňování dodání zboží nebo poskytnutí služby v členském státě původu. Uvedená přechodná pravidla jsou však již v platnosti několik desetiletí, což vedlo ke složitému přechodnému systému DPH, náchylnému k vnitrounijním přeshraničním podvodům v oblasti DPH. Přechodná pravidla mají řadu nedostatků, kvůli čemuž není systém DPH ani plně efektivní, ani slučitelný s požadavky skutečného jednotného trhu. Zranitelnost přechodného systému se projevila jen několik let po jeho zavedení. Od té doby bylo přijato několik legislativních (zlepšení správní spolupráce, kratší lhůty pro souhrnná hlášení, odvětvové přenesení daňové povinnosti) i nelegislativních opatření. Nedávné studie věnované výpadku příjmů z DPH však prokázaly, že částka nevybrané DPH dosahuje stále značné výše. Jedná se o první legislativní návrh od zavedení stávajících pravidel v oblasti DPH v roce 1992, jehož cílem je řešit příčiny přeshraničních podvodů. Ve svém sdělení ze dne 28. října 2015 nazvaném „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ Komise vyhodnotila složitost stávajícího systému DPH jako jednu z hlavních překážek bránících dokončení jednotného trhu. Výpadek příjmů z DPH, který je definován jako rozdíl mezi výší DPH, jež byla skutečně vybrána, a teoretickou částkou, která by se měla vybrat, současně narůstá a v roce 2015 dosáhl v EU-28 výše 151,5 miliardy EUR. To dokazuje, že je nutné provést naléhavou a komplexní reformu systému DPH směřující ke konečnému systému DPH s cílem usnadnit a zjednodušit přeshraniční obchod uvnitř EU a zvýšit odolnost tohoto systému vůči podvodům.
__________________
__________________
1 První směrnice Rady 67/227/EHS ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (Úř. věst 71, 14.4.1967, s. 1301).
1 První směrnice Rady 67/227/EHS ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (Úř. věst 71, 14.4.1967, s. 1301).
2 Druhá směrnice Rady 67/228/EHS ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Struktura a způsoby použití společného systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 71, 14.4.1967, s. 1303).
2 Druhá směrnice Rady 67/228/EHS ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Struktura a způsoby použití společného systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 71, 14.4.1967, s. 1303).
3 Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).
3 Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1 a (nový)
(1a)  Kromě toho v minulosti Komise za podpory Evropského parlamentu vždy poukazovala na to, že systém DPH založený na zdanění v místě původu je správným krokem k tomu, aby se systém DPH v Unii stal odolnějším vůči podvodům, a je rovněž nejvhodnější pro řádné fungování vnitřního trhu. Stávající iniciativa však vychází z toho, že členské státy upřednostňují přístup spočívající ve zdanění v místě určení, což členským státům poskytuje určitou flexibilitu při stanovování sazeb DPH.
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2
(2)  Rada, podpořená Evropským parlamentem1 a Evropským hospodářským a sociálním výborem2, potvrdila, že systém založený na původu zboží nebo služeb je nedosažitelný, a vyzvala Komisi, aby provedla důkladné technické práce a zahájila dialog s členskými státy postavený na širokém základě s cílem řádně posoudit jednotlivé možné způsoby provádění zásady místa určení3.
(2)  Rada, podpořená Evropským parlamentem1 a Evropským hospodářským a sociálním výborem2, potvrdila, že systém založený na původu zboží nebo služeb je nedosažitelný, a vyzvala Komisi, aby provedla důkladné technické práce a zahájila dialog s členskými státy postavený na širokém základě s cílem řádně posoudit jednotlivé možné způsoby provádění zásady místa určení3, aby se zajistilo, že dodávky zboží z jednoho členského státu do jiného jsou zdaněny stejně, jako kdyby bylo zboží dodáno a nabyto uvnitř jediného členského státu. Vytvoření jednotného prostoru DPH v Unii je klíčové pro snížení nákladů na dodržování předpisů pro podniky, zejména malé a střední podniky působící přeshraničně, omezení rizik přeshraničních podvodů v oblasti DPH a zjednodušení postupů týkajících se DPH. Konečný systém DPH posílí vnitřní trh a vytvoří lepší podmínky pro podnikání v oblasti přeshraničního obchodu. Měl by zohledňovat změny nezbytné v důsledku technologického vývoje a digitalizace. Tato směrnice stanoví technická opatření pro provádění tzv. „základních prvků“, které Komise stanovila ve svém návrhu ze dne 18.1.20183a. Členské státy by proto měly přijmout rozhodnutí ohledně výše uvedených „základních prvků“, aby mohly rychle provést tuto směrnici.
__________________
__________________
1 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH (P7_TA(2011)0436) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2011-0436+0+DOC+XML+V0//CS
1 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH (P7_TA(2011)0436) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2011-0436+0+DOC+XML+V0//CS
2 Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2011 na téma „Zelená kniha o budoucnosti DPH – Pro jednodušší, stabilnější a účinnější systém DPH“ https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:52011AE1168
2 Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2011 na téma „Zelená kniha o budoucnosti DPH – Pro jednodušší, stabilnější a účinnější systém DPH“ https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:52011AE1168
3 Závěry Rady o budoucnosti DPH – 3167. zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční záležitosti, které se konalo v Bruselu dne 15. května 2012 (viz zejména bod B 4) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9203-2012-INIT/cs/pdf
3 Závěry Rady o budoucnosti DPH – 3167. zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční záležitosti, které se konalo v Bruselu dne 15. května 2012 (viz zejména bod B 4) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9203-2012-INIT/cs/pdf
3a Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o sazby daně z přidané hodnoty, COM(2018)0020, 2018/0005(CNS).
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 3
(3)  Komise ve svém akčním plánu v oblasti DPH1 uvádí změny systému DPH, které by byly nezbytné pro vytvoření takového systému založeného na místě určení pro obchod uvnitř Unie prostřednictvím zdanění přeshraničních dodání. Rada následně znovu potvrdila závěry tohoto akčního plánu a mimo jiné uvedla, že podle jejího názoru by měla být zásada zdanění v místě původu, se kterou se počítá pro konečný systém DPH, nahrazena zásadou zdanění v členském státě určení2.
(3)  Komise ve svém akčním plánu v oblasti DPH1 uvádí změny systému DPH, které by byly nezbytné pro vytvoření takového systému založeného na místě určení pro obchod uvnitř Unie prostřednictvím zdanění přeshraničních dodání. Rada následně znovu potvrdila závěry tohoto akčního plánu a mimo jiné uvedla, že podle jejího názoru by měla být zásada zdanění v místě původu, se kterou se počítá pro konečný systém DPH, nahrazena zásadou zdanění v členském státě určení2. Podle odhadů by tato změna měla přispět ke snížení objemu přeshraničních podvodů v oblasti DPH o 50 miliard EUR ročně.
__________________
__________________
1 Akční plán v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí“ (COM(2016)0148 ze dne 7.4.2016).
1 Akční plán v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí“ (COM(2016)0148 ze dne 7.4.2016).
2 Viz: http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2016/05/25-conclusions-vat-action-plan/
2 Viz: http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2016/05/25-conclusions-vat-action-plan/
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 4 a (nový)
(4a)   S cílem zajistit účinnou spolupráci mezi členskými státy by Komise měla zajistit transparentnost systému, zejména prostřednictvím ročního povinného zveřejňování podvodů v jednotlivých členských státech. Transparentnost rovněž pomůže objasnit rozsah podvodů, zvýšit povědomí veřejnosti a vytvořit tlak na členské státy.
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5 a (nový)
(5a)   Zvláštní pozornost je třeba věnovat postojům Evropského parlamentu přijatým v jeho legislativních usneseních ze dne 3. října 2018 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty, a která zavádí konečný systém zdanění obchodu mezi členskými státy (COM(2017)0569 – C8-0363/2017 –2017/0251(CNS)) a o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o sazby daně z přidané hodnoty (COM(2018)0020 –C8-0023/2018 – 2018/0005(CNS)) a v jeho legislativním usnesení ze dne 3. července 2018 o pozměněném návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 904/2010, pokud jde o opatření k posílení správní spolupráce v oblasti daně z přidané hodnoty (COM(2017)0706 – C8-0441/2017 – 2017/0248(CNS)).
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 13
(13)  Celkovým pravidlem pro dodání zboží, včetně dodání zboží uvnitř Unie, a pro poskytování služeb, by mělo být to, že povinnost odvést DPH má dodavatel.
(13)  Celkovým pravidlem pro dodání zboží, včetně dodání zboží uvnitř Unie, a pro poskytování služeb, by mělo být to, že povinnost odvést DPH má dodavatel. Tyto nové zásady členským státům umožní lépe bojovat proti podvodům v oblasti DPH, zejména podvodům na bázi chybějícího obchodníka při obchodech uvnitř Společenství, jejichž výše se odhaduje na nejméně 50 miliard EUR ročně.
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 14 a (nový)
(14a)   Je třeba zavést přísná pravidla uplatňovaná jednotně ve všech členských státech, jež stanoví, které podniky mohou požívat statusu certifikované osoby povinné k dani, a společná pravidla a ustanovení, jejichž nedodržování bude mít za následek pokuty a postihy.
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 14 b (nový)
(14b)   Komise by měla mít za úkol předložit další pokyny a ověřit, zda členské státy tato harmonizovaná kritéria řádně uplatňují v celé Unii.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 15
(15)  Pravidla týkající se dočasného uplatňování mechanismu přenesení daňové povinnosti u movitého zboží je nutno přezkoumat, aby se zajistila jejich soudržnost se zavedením nových pravidel týkajících se osoby povinné odvést DPH z dodání zboží uvnitř Unie.
(15)  Pravidla týkající se dočasného uplatňování mechanismu přenesení daňové povinnosti u movitého zboží je nutno přezkoumat, aby se zajistila jejich soudržnost se zavedením nových pravidel týkajících se osoby povinné odvést DPH z dodání zboží uvnitř Unie. Po provedení této směrnice již pravděpodobně nebude třeba dočasně uplatňovat mechanismus přenesení daňové povinnosti. Komise by proto měla v patřičnou dobu analyzovat, zda je třeba zrušit návrh na dočasné použití mechanismu přenesení daňové povinnosti.
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 23
(23)  Aby byla zajištěna soudržnost oznamovacích povinností v souvislosti s DPH pro velké podniky, je nutno přezkoumat četnost podávání přiznání k DPH v rámci tohoto zvláštního režimu, a to doplněním ustanovení, že osoby povinné k dani, jež využívají tento režim, podávají v rámci tohoto režimu měsíční přiznání k DPH, pokud je jejich roční obrat v Unii vyšší než 2 500 000 EUR.
(23)  Aby byla zajištěna soudržnost oznamovacích povinností v souvislosti s DPH pro velké podniky, je nutno přezkoumat četnost podávání přiznání k DPH v rámci tohoto zvláštního režimu, a to doplněním ustanovení, že osoby povinné k dani, jež využívají tento režim, podávají v rámci tohoto režimu měsíční přiznání k DPH, pokud je jejich roční obrat DPH v Unii vyšší než 2 500 000 EUR.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 25 a (nový)
(25a)   Vysoká míra nedodržování pravidel nejen způsobuje hospodářské ztráty osobám, které daňové předpisy dodržují, ale také ohrožuje soudržnost a koherenci daňového systému a vytváří obecný pocit nespravedlnosti v důsledku narušení hospodářské soutěže. Účinný a srozumitelný systém je klíčem k vytváření veřejných příjmů a k zajištění odpovědnosti občanů i podniků.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 26 a (nový)
(26a)   Ze statistik vyplývá, že podvodníci využívají slabin systému a sledují vývoj ekonomiky a dynamický růst poptávky po určitém zboží. Proto je nutné vytvořit dostatečně dynamický systém, který bude schopen na škodlivé praktiky reagovat a omezit míru záměrného (podvodného) i nezáměrného porušování pravidel.
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 26 b (nový)
(26b)   Se zvláštním zaměřením na potřeby malých a středních podniků zapojených do přeshraničního podnikání uvnitř Společenství a s cílem usnadnit obchodování a zvýšit právní jistotu na jednotném trhu by měla Komise ve spolupráci s členskými státy zřídit komplexní veřejně dostupný unijní internetový portál s informacemi o DPH pro podniky. Tento mnohojazyčný portál by měl poskytovat rychlý, aktuální a cílený přístup k relevantním informacím o uplatňování systému DPH v jednotlivých členských státech, a zejména o správných sazbách DPH pro různé výrobky a služby v různých členských státech, jakož i o podmínkách nulové sazby. Tento portál by mohl rovněž přispět k řešení současného výpadku příjmů z DPH.
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 26 c (nový)
(26c)   Jádrem nového systému založeného na zásadě místa určení je jednotné správní místo, neboť bez něj by značně stoupla složitost systému DPH a administrativní zátěž. Aby byla zajištěna interoperabilita, jednoduchost používání a odolnost vůči podvodům v budoucnu, mělo by být jednotné správní místo pro podniky provozováno prostřednictvím harmonizovaného přeshraničního IT systému založeného na společných normách a umožňujícího automatické vyhledávání a vkládání údajů, například pomocí jednotných standardních formulářů.
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 28
(28)  V důsledku zavedení dodání zboží uvnitř Unie jako nového pojmu je vhodné nahradit pojem „Společenství“ pojmem „Unie“, aby se zajistilo aktualizované a soudržné používání tohoto pojmu.
(28)  V důsledku zavedení dodání zboží uvnitř Unie jako nového pojmu je vhodné nahradit v celé směrnici pojem „Společenství“ pojmem „Unie“, aby se zajistilo aktualizované a soudržné používání tohoto pojmu.
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 30 a (nový)
(30a)  Legislativní opatření, jež mají sloužit k reformě systému DPH, k boji proti podvodům v oblasti DPH a ke snížení výpadku příjmů z DPH, mohou být úspěšná pouze tehdy, pokud budou daňové správy členských států úžeji spolupracovat v duchu vzájemné důvěry a vyměňovat si příslušné informace, aby mohly plnit své úkoly.
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 4 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Článek 8
4a)  článek 8 se nahrazuje tímto:
„Článek 8
„Článek 8
Dospěje-li Komise k závěru, že články 6 a 7 nejsou nadále odůvodněné, zejména s ohledem na neutralitu hospodářské soutěže nebo vlastní zdroje, předloží v tomto smyslu vhodné návrhy Radě.“
Dospěje-li Komise k závěru, že články 6 a 7 nejsou nadále odůvodněné, zejména s ohledem na neutralitu hospodářské soutěže nebo vlastní zdroje, předloží v tomto smyslu vhodné návrhy Evropskému parlamentu a Radě.“
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 1 – pododstavec 3
Je-li žadatelem osoba povinná k dani, jíž byl udělen status oprávněného hospodářského subjektu pro celní účely, má se za to, že kritéria uvedená v odstavci 2 jsou splněna.
Je-li žadatelem osoba povinná k dani, jíž byl udělen status oprávněného hospodářského subjektu pro celní účely, má se za to, že kritéria uvedená v odstavci 2 jsou pro účely této směrnice splněna.
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 2 – písm. a a (nové)
aa)   žadatel nemá záznam o závažném trestném činu souvisejícím s jeho ekonomickou činností, jako jsou například, kromě jiného:
i)  praní peněz,
ii)  daňové úniky a daňové podvody;
iii)  zneužití finančních prostředků a programů Unie;
iv)  úpadkový nebo insolvenční podvod;
v)  pojistný nebo jiný finanční podvod;
vi)  úplatkářství nebo korupce;
vii)  kyberkriminalita;
viii)  účast na zločinném spolčení;
ix)  trestné činy v oblasti práva hospodářské soutěže;
x)  přímé nebo nepřímé zapojení do teroristické činnosti
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 2 – písm. c
c)  existuje důkaz o finanční solventnosti žadatele, která se považuje za prokázanou, pokud je žadatel s náležitým ohledem na charakteristiky daného typu podnikatelské činnosti v dobré finanční situaci, která mu umožňuje plnit své závazky, nebo pokud jsou předloženy záruky poskytnuté pojišťovacími či jinými finančními institucemi nebo jinými hospodářsky spolehlivými třetími osobami.
c)  existuje důkaz o finanční solventnosti žadatele v předcházejících třech letech, která se považuje za prokázanou, pokud je žadatel s náležitým ohledem na charakteristiky daného typu podnikatelské činnosti v dobré finanční situaci, která mu umožňuje plnit své závazky, nebo pokud jsou předloženy záruky poskytnuté pojišťovacími či jinými finančními institucemi nebo jinými hospodářsky spolehlivými třetími osobami. Žadatel musí mít účet u finanční instituce se sídlem v Unii.
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 2 a (nový)
2a.   V zájmu zajištění harmonizovaného výkladu při udílení statusu certifikované osoby povinné k dani přijme Komise prostřednictvím prováděcího aktu další pokyny pro členské státy týkající se hodnocení těchto kritérií, které budou platit v celé Unii. První prováděcí akt přijme nejpozději jeden měsíc po vstupu této směrnice v platnost.
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 3 a (nový)
3a.   Aby byly podniky motivovány žádat o status certifikované osoby povinné k dani, zavede Komise pro malé a střední podniky individualizovaný postup.
Pozměňovací návrh 24
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 4 – pododstavec 1
Osoba povinná k dani, která žádá o status certifikované osoby povinné k dani, dodá všechny informace vyžadované správcem daně k tomu, aby mohl učinit rozhodnutí.
Osoba povinná k dani, která žádá o status certifikované osoby povinné k dani, dodá všechny příslušné informace vyžadované správcem daně k tomu, aby mohl učinit rozhodnutí. Správci daně všech členských států žádost neprodleně vyřídí a měli by podléhat harmonizovaným kritériím týkajícím se poskytování informací.
Pozměňovací návrh 25
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 4 a (nový)
4a.   V případě udělení statusu certifikované osoby povinné k dani se tato informace zpřístupňuje prostřednictvím systému výměny informací o DPH. Změny tohoto statusu se v systému neprodleně aktualizují.
Pozměňovací návrh 26
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 5
5.  Byla-li žádost zamítnuta, oznámí správce daně žadateli spolu s rozhodnutím také důvody zamítnutí. Členské státy zajistí, aby měl žadatel právo na odvolání proti rozhodnutím o zamítnutí žádosti.
5.  Byla-li žádost zamítnuta, oznámí neprodleně správce daně žadateli spolu s rozhodnutím také jasné důvody jejího zamítnutí. Členské státy zajistí, aby měl žadatel v přiměřené lhůtě právo na odvolání proti rozhodnutím o zamítnutí žádosti.
Pozměňovací návrh 27
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 5 a (nový)
5a.   Je-li žádost zamítnuta, je rozhodnutí spolu s důvody jejího zamítnutí oznámeno správcům daně ostatních členských států.
Pozměňovací návrh 28
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 6
6.  Osoba povinná k dani, jíž byl udělen status certifikované osoby povinné k dani, oznámí správci daně bez prodlení jakékoli skutečnosti vzniklé po učinění rozhodnutí, které mohou narušit nebo ovlivnit zachování tohoto statusu. Správce daně tento daňový status odebere, pokud již nejsou splněna kritéria stanovená v odstavci 2.
6.  Osoba povinná k dani, jíž byl udělen status certifikované osoby povinné k dani, oznámí správci daně do jednoho měsíce jakékoli skutečnosti vzniklé po učinění rozhodnutí, které mohou narušit nebo ovlivnit zachování tohoto statusu. Správce daně tento daňový status odebere, pokud již nejsou splněna kritéria stanovená v odstavci 2. Správce daně členského státu, který udělil status certifikované osoby povinné k dani, toto rozhodnutí nejméně jednou za dva roky přezkoumá, aby se ujistil, že jsou podmínky stále splněny. Pokud osoba povinná k dani neinformovala správce daně o některé skutečnosti, která by případně mohla ovlivnit její status certifikované osoby povinné k dani v souladu s prováděcím aktem, nebo takovou skutečnost úmyslně zatajila, vztahují se na ni přiměřené, účinné a odrazující sankce, včetně ztráty statusu certifikované osoby povinné k dani.
Pozměňovací návrh 29
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 6 a (nový)
6a.   Osoba povinná k dani, jíž bylo udělení statusu certifikované osoby povinné k dani zamítnuto nebo která z vlastního podnětu informovala správce daně o tom, že již nesplňuje kritéria uvedená v odstavci 2, může o opětovné udělení statusu certifikované osoby povinné k dani požádat nejdříve za šest měsíců od data zamítnutí či odebrání statusu, a to za předpokladu, že jsou splněna všechna příslušná kritéria.
Pozměňovací návrh 30
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 6 b (nový)
6b.   Aby byly zajištěny jednotné normy pro sledování toho, zda jsou nadále splněny podmínky pro trvání statusu certifikované osoby povinné k dani, a pro odnětí tohoto statusu ve všech členských státech, přijme Komise příslušné pokyny.
Pozměňovací návrh 31
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 6 c (nový)
6c.   V případě, že bylo žadateli během předcházejících tří let zamítnuto udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu podle celního kodexu Unie, nesmí mu být udělen status certifikované osoby povinné k dani.
Pozměňovací návrh 32
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 7
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 13a – odst. 7
7.  Status certifikované osoby povinné k dani v jednom členském státě uznávají správci daně všech členských států.;
7.  Status certifikované osoby povinné k dani v jednom členském státě uznávají správci daně všech členských států. Na vnitřní spory o DPH mezi dotčeným plátcem daně a vnitrostátním správcem daně se budou i nadále uplatňovat vnitrostátní mechanismy.
Pozměňovací návrh 33
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 56 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 145 – odst. 1
56a)  v článku 145 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článků 143 a 144 a stanovení prováděcích pravidel k nim.“
„1. V případě potřeby předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článků 143 a144 a stanovení prováděcích pravidel k nim.“
Pozměňovací návrh 34
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 59 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 150 – odst. 1
59a)  v článku 150 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článku 148 a stanovení prováděcích pravidel k nim.“
„1. V případě potřeby předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článku 148 a stanovení prováděcích pravidel k nim.“
Pozměňovací návrh 35
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 68 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Článek 166
68a)  článek 166 se nahrazuje tímto:
Článek 166
Článek 166
„V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy na společná pravidla pro uplatňování daně při plněních uvedených v oddílech 1 a 2.“
„V případě potřeby předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě neprodleně návrhy na společná pravidla pro uplatňování daně při plněních uvedených v oddílech 1 a 2.“
Pozměňovací návrh 36
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 123 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 293 – odst. 1 – návětí
123a)  v čl. 293 odst. 1 se návětí nahrazuje tímto:
„Každé čtyři roky od přijetí této směrnice podává Komise Radě zprávu o uplatňování této kapitoly, vycházející z informací získaných od členských států, doprovázenou v případě potřeby a s ohledem na nezbytnost zajistit dlouhodobé sbližování vnitrostátních předpisů návrhy, jejichž předmětem je“
„Každé čtyři roky od přijetí této směrnice podává Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této kapitoly, vycházející z informací získaných od členských států, doprovázenou v případě potřeby a s ohledem na nezbytnost zajistit dlouhodobé sbližování vnitrostátních předpisů návrhy, jejichž předmětem je“
Pozměňovací návrh 37
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 166 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 395 – odst. 3
166a)  v článku 395 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
„3. Do tří měsíců od uvědomení podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Radě příslušný návrh, nebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.“
„3. Do tří měsíců od uvědomění podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě příslušný návrh, nebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.
Pozměňovací návrh 38
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 166 b (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Čl. 396 – odst. 3
166b)  v článku 396 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
„3. Do tří měsíců od uvědomení podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Radě příslušný návrh, nebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.“
„3. Do tří měsíců od uvědomění podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě příslušný návrh, nebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.
Pozměňovací návrh 39
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 169 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Článek 404 a (nový)
169a)  za článek 404 se vkládá nový článek, který zní:
„Článek 404a
Do čtyř let od přijetí směrnice Rady (EU) .../...*+ podá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a uplatňování nových ustanovení této směrnice, vycházející z informací získaných od členských států, která bude v případě potřeby [a s ohledem na nezbytnost zajistit dlouhodobé sbližování vnitrostátních předpisů] doplněna návrhy.“
_______________
* Směrnice Rady (EU) .../... ze dne ..., kterou se mění ...(Úř. věst. ...).
+ Úř. věst.: vložte do textu číslo směrnice uvedené v dokumentu PE-CONS ... (2018/0164(CNS)) a do poznámky pod čarou číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení uvedené směrnice v Úředním věstníku.
Pozměňovací návrh 40
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 169 b (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Článek 404 b (nový)
169b)  za článek 404a se vkládá nový článek, který zní:
„Článek 404b
Do dvou let od přijetí směrnice Rady (EU).../...*+ podá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o účinnosti výměny příslušných informací mezi správci daně členských států, neboť pro úspěch konečného režimu DPH je důležitá vzájemná důvěra.“
________________
* Směrnice Rady (EU) .../... ze dne ..., kterou se mění ... (Úř. věst. ...).
+ Úř. věst.: vložte do textu číslo směrnice uvedené v dokumentu PE-CONS ... (2018/0164(CNS)) a do poznámky pod čarou číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení uvedené směrnice v Úředním věstníku.
Pozměňovací návrh 41
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1 – bod 173 a (nový)
Směrnice 2006/112/ES
Článek 411 a (nový)
173a)   vkládá se nový článek 411a, který zní:
„Článek 411a
Do 1. června 2020 Komise ve spolupráci s členskými státy zřídí komplexní, mnohojazyčný a veřejně přístupný internetový portál s informacemi o DPH, na němž budou moci podniky a spotřebitelé získat rychle a účinně správné informace o sazbách DPH – včetně toho, na které zboží nebo služby se uplatňují snížené sazby či výjimky – a veškeré relevantní informace o uplatňování definitivního systému DPH v jednotlivých členských státech.
Jako doplněk k portálu bude zaveden mechanismus automatických oznámení. Tento mechanismus zajistí, aby byly plátcům daně automaticky oznamovány změny a aktuální úpravy sazeb DPH v členských státech. Tato automatická oznámení se aktivují předtím, než změna nabude účinnosti, a nejpozději do pěti dnů od přijetí souvisejícího rozhodnutí.“
Pozměňovací návrh 42
Návrh směrnice
Článek 1 a (nový)
Nařízení (EU) č. 904/2010
Článek 34 a článek 49 a (nový)
Článek 1a
Změny nařízení (EU) č. 904/2010
Nařízení (EU) č. 904/2010 se mění takto:
1)  Článek 34 se nahrazuje tímto:
Článek 34
„Článek 34
1.  Členské státy se účastní činnosti Eurofiscupracovních oblastech podle vlastní volby a rovněž se mohou rozhodnout svou účast ukončit.
1.  Komise poskytuje Eurofiscu nezbytnou technickou a logistickou podporu. Komise má přístup k informacím uvedeným v článku 1, které mohou být prostřednictvím Eurofiscu vyměňovány, v případech uvedených v čl. 55 odst. 2.
2.  Členské státy, které se rozhodly účastnit se některé pracovní oblasti Eurofiscu, se aktivně účastní mnohostranné výměny cílených informací mezi všemi zúčastněnými členskými státy.
2.  Členské státy se zapojují do pracovních oblastí Eurofiscu a aktivně se účastní mnohostranné výměny informací.
3.  Vyměňované informace jsou důvěrné ve smyslu článku 55.
3.   Koordinátoři pracovních oblastí Eurofiscu mohou z vlastního podnětu nebo na požádání předat příslušné informace o nejzávažnějších přeshraničních trestných činech v oblasti DPH Europolu a Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).
3a.  Koordinátoři pracovních oblastí Eurofiscu mohou žádat Europol a OLAF o relevantní informace. Koordinátoři pracovních oblastí Eurofiscu zpřístupní informace obdržené od Europolu a úřadu OLAF ostatním zúčastněným kontaktním úředníkům Eurofiscu; tyto informace se vyměňují v elektronické podobě.“
2)  Vkládá se nový článek 49a, který zní:
„Článek 49a
Členské státy a Komise vytvoří společný systém sběru statistických údajů o podvodech v oblasti DPH a nezáměrném porušování pravidel uvnitř Společenství a každoročně zveřejňují odhad nevybrané DPH v důsledku těchto podvodů za jednotlivé členské státy a za Unii jako celek. Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů praktická opatření týkající se tohoto statistického systému. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 58 odst. 2.“

Strategie integrace Romů
PDF 141kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o nutnosti posílit strategický rámec EU pro národní strategie pro začleňování Romů na období po roce 2020 a o zintenzivnění boje proti anticiganismu (2019/2509(RSP))
P8_TA(2019)0075B8-0098/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, Smlouvu o fungování Evropské unie a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. dubna 2011 nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173) a na následné zprávy o provádění a hodnocení,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva uznávající Romy za skupinu, která potřebuje zvláštní ochranu před diskriminací,

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2153(2017) s názvem „Podpora inkluze Romů a kočujících osob“,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(1),

–  s ohledem na doporučení Rady o účinných opatřeních pro integraci Romů v členských státech ze dne 9. prosince 2013(2) a na závěry Rady o urychlování procesu integrace Romů ze dne 8. prosince 2016 a na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 14/2016 ze dne 13. října 2016,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – anticiganismus v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v Evropské unii(5),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) o základních právech za rok 2016 a na první a druhé šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii (EU-MIDIS I a II) a na různá další šetření a zprávy o Romech,

–  s ohledem na evropskou občanskou iniciativu „Balíček opatření na ochranu menšin“ („Minority SafePack“) zaregistrovanou dne 3. dubna 2017,

–  s ohledem na příslušné zprávy a doporučení romské občanské společnosti, nevládních organizací a výzkumných institucí,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že anticiganismus(6) je zvláštní druh rasismu, ideologie založená na rasové nadřazenosti, forma dehumanizace a institucionálního rasismu živeného historickou diskriminací a projevující se mimo jiné násilím, slovními projevy nenávisti, vykořisťováním, stigmatizací a těmi nejostudnějšími formami diskriminace(7);

B.  vzhledem k tomu, že Romům(8) jsou v Evropě stále upírána základní lidská práva;

C.  vzhledem k tomu, že v závěrech Zprávy o hodnocení rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020, kterou vypracovala Komise (COM(2018)0785), se zdůrazňuje, že „daný rámec je klíčový pro rozvoj unijních a vnitrostátních nástrojů a struktur zaměřených na prosazování integrace Romů, avšak cíle, jímž je „ukončení vyloučení Romů“, zatím nebylo dosaženo“;

D.  vzhledem k tomu, že hodnocení prováděné Komisí ukázalo, že strategie pro začleňování se musí zaměřovat na několik různých cílů současně, používat komplexní přístup a klást větší důraz na boj proti anticiganismu; vzhledem k tomu, že čtyři cíle začleňování Romů (vzdělávání, bydlení, zaměstnanost a zdraví) by měly být rozšířeny o zvláštní cíl odstranění diskriminace, ale i o další cíle vedoucí k začlenění;

E.  vzhledem k tomu, že pokrok dosažený v začleňování Romů je celkově omezený; vzhledem k tomu, že určité pozitivní změny byly zaznamenány, pokud jde o předčasné ukončování školní docházky a předškolní vzdělávání, ale ke zhoršení naopak došlo, pokud jde o školní segregaci; vzhledem k tomu, že došlo ke zlepšení v tom, jak Romové subjektivně vnímají svůj zdravotní stav, avšak jejich přístup k systému zdravotní péče je i nadále omezený; vzhledem k tomu, že ve většině členských států se nikterak nezlepšil přístup k zaměstnání a podíl mladých Romů, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, se dokonce zvýšil; vzhledem k tomu, že panují vážné obavy v souvislosti s bydlením a v odstraňování chudoby bylo dosaženo jen nepatrného pokroku; vzhledem k tomu, že anticiganismus a jeho projevy, jako jsou trestné činy z nenávisti a nenávistné výroky, a to jak v online, tak offline prostředí, jsou i nadále zdrojem vážných obav; vzhledem k tomu, že opatření na úrovni EU byla považována za významný příspěvek k národním strategiím týkajícím se Romů a jejich provádění v politické, správní a finanční oblasti;

F.  vzhledem k tomu, že z hodnocení vyplývají nedostatky v původním nastavení rámce a omezená účinnost provádění;

G.  vzhledem k tomu, že hodnocení upozorňuje na skutečnost, že je zapotřebí zvláštních opatření, která by zajistila posílení postavení Romů a jejich zapojení; vzhledem k tomu, že klíčové je zlepšení postavení Romů a nevládních organizací a budování jejich kapacit;

H.  vzhledem k tomu, že z hodnocení vyplývá, že rámec EU se dostatečně nezaměřoval na určité skupiny Romů, že je nutné řešit vícenásobnou a průřezovou diskriminaci a že je třeba, aby strategie měly silný genderový rozměr a uplatňovaly přístup zaměřený na děti;

I.  vzhledem k tomu, že stávající rámec EU postrádá jasné a měřitelné cíle; vzhledem k tomu, že chybí kvalitativní i kvantitativní monitorovací postupy, přičemž doporučení pro jednotlivé země nejsou závazná; vzhledem k tomu, že není vyvíjeno dostatečné úsilí o řešení omezeného zastoupení romských jednotlivců a skupin při vytváření, provádění, monitorování a hodnocení opatření, programů a projektů týkajících se Romů;

J.  vzhledem k tomu, že většina mainstreamových programů nepodporuje začlenění Romů, a vzhledem k tomu, že prostřednictvím cílených opatření financovaných ze strukturálních fondů se nepodařilo dosáhnout udržitelných pozitivních změn v životech nejvíce znevýhodněných Romů;

K.  vzhledem k tomu, že členské státy nesou jasnou odpovědnost za přijímání nápravných opatření potírajících praktiky, které diskriminují příslušníky romské komunity;

L.  vzhledem k tomu, že otázka budování důvěry mezi romskou a neromskou populací je pro zlepšení životů a životních příležitostí Romů zásadní; vzhledem k tomu, že důvěra je zásadní pro společnost jako celek;

1.  znovu opakuje svůj postoj, výzvy a doporučení, které předložil a přijal ve svém usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu; vyjadřuje politování nad tím, že na základě doporučení podaných v tomto usnesení bylo přijato jen omezené množství opatření;

2.  vyzývá Komisi, aby:

   i. reagovala na výzvy Parlamentu, Rady a četných nevládních organizací a odborníků a navrhla strategický rámec EU pro národní strategie pro začleňování Romů na období po roce 2020 s širší škálou prioritních oblastí, jasnými a závaznými cíli, lhůtami a ukazateli pro sledování a řešení specifických úkolů, který bude odrážet rozmanitost romských komunit, a aby k tomuto účelu vyčlenila dostatečné množství veřejných finančních prostředků;
   ii. do koncipování strategického rámce EU dostatečně zapojila zástupce Romů, nevládní organizace a Evropskou síť orgánů pro rovné zacházení (Equinet), a to i formou viditelného a přístupného postupu konzultací, a aby umožnila jejich smysluplnou účast na jeho provádění, sledování a hodnocení a tím posílila pocit jejich spoluzodpovědnosti;
   iii. postavila boj proti anticiganismu do samého středu strategického rámce EU, také jeho rozšířením o zvláštní cíl odstranění diskriminace, ale i o další cíle, jako je začlenění Romů do environmentálně udržitelné, digitální společnosti a jejich spravedlivé zastoupení ve všech sférách života, a aby členské státy podněcovala k vypracování cílených strategií a konkrétních opatření v boji proti anticiganismu, jakož i proti jednomu z jeho projevů, kterým je sociální a ekonomické vyloučení;
   iv. zajistila, aby se strategický rámec EU řádně zabýval vícenásobnou diskriminací a diskriminací z důvodu příslušnosti k více skupinám, genderovým mainstreamingem a přístupem ohleduplným k dítěti;
   v. zajistila vyčlenění dostatečných lidských i finančních zdrojů k tomu, aby disponovala potřebnými kapacitami ke sledování, podpoře a poskytování poradenství v souvislosti s prováděním národních strategií pro začleňování Romů, včetně směrování dotazů na národní kontaktní místa pro Romy;
   vi. posílila Agenturu pro základní práva (FRA) z hlediska jejích pravomocí, institucionální kapacity, lidských zdrojů a rozpočtu tak, aby se mohla podílet na vypracovávání, provádění, sledování a hodnocení národních strategií pro začleňování Romů;
   vii. přijala strategii pro rozmanitost pracovní síly a začleňování s cílem dosáhnout romské účasti v řadách pracovníků orgánů a institucí EU;
   viii. věnovala ve strategickém rámci EU pozornost specifickým skupinám romské populace, jako jsou romští občané EU uplatňující své právo na svobodu pohybu, státní příslušníci zemí mimo EU a Romové v přistupujících zemích;
   ix. v zájmu budování důvěry začlenila do strategického rámce EU proces směřující k nalezení pravdy, uznání a usmíření a vyzdvihla konkrétní kulturní a strukturální opatření a iniciativy podporované z fondů EU;
   x. nadále kontrolovala míru inkluzivnosti hlavních veřejných politik členských států jakožto součást evropského semestru v rámci strategie Evropa 2020 a aby zachovala silné propojení mezi strukturálními reformami podporujícími začlenění, dosažením cílů v oblasti integrace Romů a využitím financování EU v členských státech;

3.  vyzývá členské státy, aby:

   i. připravily své strategické národní strategie pro začleňování Romů na období po roce 2020 s širokou škálou prioritních oblastí, jasnými a závaznými cíli, lhůtami a ukazateli pro sledování a řešení specifických úkolů, které budou odrážet rozmanitost jejich romských komunit, a aby k tomuto účelu vyčlenily dostatečné množství veřejných finančních prostředků;
   ii. uplatňovaly postup zdola nahoru a do koncipování svých strategických národních strategií pro začleňování Romů (strategií) zapojily zástupce Romů, komunity, nevládní organizace a orgány pro rovné zacházení, a aby jim umožnily smysluplnou účast na provádění, sledování a hodnocení těchto strategií;
   iii. postavily boj proti anticiganismu do samého středu svých strategií, a to spolu s jedním z jeho projevů, kterým je sociální a ekonomické vyloučení; vypracovaly cílené strategie a konkrétní opatření v boji proti anticiganismu, jako je vyšetření současných i minulých rasistických útoků na Romy; podporovaly spravedlivé zastoupení Romů ve všech oblastech života, včetně sdělovacích prostředků, veřejných institucí a politických orgánů;
   iv. zajistily, aby se jejich strategie řádně zabývaly vícenásobnou diskriminací a diskriminací z důvodu příslušnosti k více skupinám, genderovým mainstreamingem a přístupem ohleduplným k dítěti;
   v. výslovně považovaly děti za prioritu při plánování a realizaci svých vnitrostátních strategií integrace Romů; znovu zdůrazňuje význam ochrany a podpory rovného přístupu ke všem právům pro romské děti;
   vi. posílily národní kontaktní místa pro Romy z hlediska jejich pravomocí, institucionální kapacity, lidských zdrojů a rozpočtu, a aby zajistily jejich odpovídající postavení v rámci struktury své veřejné správy, a umožnily jim tak vykonávat činnost prostřednictvím účinné meziodvětvové koordinace;
   vii. věnovaly ve svých strategiích pozornost specifickým skupinám romské populace, jako jsou romští občané EU uplatňující své právo na svobodu pohybu a státní příslušníci zemí mimo EU, včetně Romů z přistupujících zemí;
   viii. v zájmu budování důvěry začlenily do svých strategií proces směřující k nalezení pravdy, uznání a usmíření, a aby vyzdvihly konkrétní kulturní a strukturální opatření a iniciativy podporované z fondů EU;
   ix. zajistily a zaručily účinnou inkluzivnost svých hlavních veřejných politik a aby transparentním a odpovědným způsobem využívaly dostupných strukturálních fondů EU ke zlepšování životních podmínek a vyhlídek Romů; vyšetřily současné i minulé případy zneužití příslušných fondů, a aby proti pachatelům podnikly právní kroky; učinily nezbytná opatření k tomu, aby byly vyčerpány veškeré finanční prostředky určené pro romské komunity, a to i do konce stávajícího VFF;

4.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi, Radě, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Agentuře EU pro základní práva, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Výboru regionů, který je předá parlamentům a radám na nižší než celostátní úrovni, Radě Evropy a Organizaci spojených národů.

(1) Úř. věst L 180, 19.7.2000, s. 22.
(2) Úř. věst. C 378, 24.12.2013, s. 1.
(3) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(4) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 171.
(5) Úř. věst. C 328, 6.9.2016, s. 4.
(6) Pojem anticiganismus se vyskytuje v různých pravopisných podobách a v různých členských státech se někdy používají mírně odlišné termíny (např. Antiziganismus či anti-Gypsyism).
(7) Všeobecné politické doporučení Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti č. 13 o boji proti anticiganismu a diskriminaci Romů.
(8) Označení „Romové“ se používá jako souhrnný pojem zahrnující různé příbuzné skupiny usedlého i kočujícího obyvatelstva, jako jsou Romové, Travelleři, Sintové, Manušové, Kalé, Romanišelové, Beášové, Aškalijové, Egypťané, Jenišové, Domové a Lomové, kteří se někdy velmi liší svou kulturou a životním stylem.


Uplatňování ustanovení Smlouvy týkajících se občanství EU
PDF 186kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o uplatňování ustanovení Smlouvy týkajících se občanství EU (2018/2111(INI))
P8_TA(2019)0076A8-0041/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 3, 6, 9, 10, 11, 12, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 8, 9, 10, 15, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 26, 45, 46, 47, 48, 153 a 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 10 a 11 SEU a na stanovisko obsažené v čl. 10 odst. 3, podle něhož „každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie“,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 2 SEU, v němž je zakotveno právo osob na volný pohyb,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na víceletý finanční rámec na období 2020–2027,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 390/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“(3) na období 2014–2020,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 ze dne 13. dubna 2016 o Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES), přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce a o změně nařízení (EU) č. 492/2011 a (EU) č. 1296/2013(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(6),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu(7),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady, kterou se zavádí náhradní cestovní doklad EU a zrušuje rozhodnutí 96/409/SZBP (COM(2018)0358),

–  s ohledem na směrnici Rady (EU) 2015/637 ze dne 20. dubna 2015 o opatřeních v oblasti koordinace a spolupráce s cílem usnadnit konzulární ochranu nezastoupených občanů Unie ve třetích zemích a o zrušení rozhodnutí 95/553/ES(8),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Práva a hodnoty, který předložila Komise (COM(2018)0383),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2009 o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (COM(2009)0313),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. ledna 2017 s názvem „Posílení práv občanů v Unii demokratické změny – zpráva o občanství EU pro rok 2017“ (COM(2017)0030),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 12. září 2018 o sítích pro volební spolupráci, transparentnosti on-line, ochraně před kybernetickými bezpečnostními incidenty a boji proti dezinformačním kampaním v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu (C(2018)5949),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o evropské občanské iniciativě(10) a na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské občanské iniciativě (COM(2017)0482),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o občanství EU na prodej(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. března 2017 o uplatňování nařízení Rady (EU) č. 390/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“ na období 2014–2020(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2017 o překážkách bránících občanům EU svobodně se pohybovat a pracovat na vnitřním trhu(14),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. ledna 2013 „Posilování občanství EU – podpora volebních práv občanů EU“,

–  s ohledem na studii zveřejněnou v roce 2016 tematickou sekcí C Parlamentu s názvem „Překážky stojící v cestě právu na volný pohyb a pobyt občanů EU a jejich rodin“,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2018 s názvem „Making EU citizens’ rights a reality: vnitrostátní soudy prosazující svobodu pohybu a související práva“,

–  s ohledem na výsledky Eurobarometru 89/2018,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o složení Evropského parlamentu(15),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 4. července 2018 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (akt o volbách)(16),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 7. února 2018 o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(17),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 30. května 2018 o víceletém finančním rámci 2021–2027 a o vlastních zdrojích(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2018 o víceletém finančním rámci na období 2021–2027 – postoj Parlamentu ohledně uzavření dohody(19),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 12. září 2018 nazvané „Zabezpečení svobodného a spravedlivého průběhu voleb do Evropského parlamentu“ (COM(2018)0637),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Petičního výboru (A8-0041/2019),

A.  vzhledem k tomu, že občanství EU a práva z něj plynoucí byly zavedeny v roce 1992 Maastrichtskou smlouvou a následně prohloubeny Lisabonskou smlouvou, která vstoupila v platnost v prosinci 2009, avšak byly provedeny jen částečně;

B.  vzhledem k tomu, že práva, hodnoty a zásady, na nichž je založena Unie, které jsou zdůrazněny v článcích 2 a 6 SEU, staví občana do samého středu evropského projektu; vzhledem k tomu, že debata o budoucnosti Evropy s sebou tedy rovněž nese úvahu o síle naší společné identity;

C.  vzhledem k tomu, že zásady transparentnosti, integrity a odpovědnosti orgánů EU a rozhodovacích procesů, jak vyplývají z článků 10 a 11 SEU a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, jsou podstatnými prvky koncepce občanství a jsou nezbytné pro budování a posilování důvěryhodnosti a důvěry v Unii jako celek; vzhledem k tomu, že uchylování se k opatřením a nástrojům ad hoc a mezivládním opatřením a nástrojům v různých politických oblastech EU a k neformálním rozhodovacím orgánům, při němž dochází k obcházení a deinstitucionalizaci řádného legislativního postupu, znamená riziko, že tyto zásady budou vážně otřeseny;

D.  vzhledem k tomu, že pro EU bylo obtížné čelit četným krizím s významnými sociálně-ekonomickými důsledky, které vedly ke vzniku populistických a nacionalistických ideologií založených na výlučných identitách a rasistických kritériích, jež odporují evropským hodnotám;

E.  vzhledem k tomu, že neuspokojivý způsob řešení různých krizí jen prohloubil zklamání občanů z toho, jaké má projekt evropské integrace v některých ohledech výsledky; vzhledem k tomu, že je zásadní zajistit, aby občané považovali občanství EU za ceněné privilegium, a to tím, že bude obnovena důvěra občanů v evropský projekt, prvořadým se stane prosazování práv všech občanů, včetně mj. občanských, politických a sociálních práv, zlepší se kvalita demokracie v Unii, budou v praxi uplatňována základní práva a svobody a každý občan bude mít možnost účastnit se demokratického života v Unii občanů a současně bude zajištěna větší zapojení občanské společnosti do procesů rozhodování a uplatňování rozhodnutí;

F.  vzhledem k tomu, že cílem současné revize evropské občanské iniciativy je zlepšení její účinnosti a posílení participativní demokracie a aktivního občanství;

G.  vzhledem k tomu, že občanství EU se získává nabytím státní příslušnosti některého členského státu, což upravují vnitrostátní právní předpisy; vzhledem k tomu, že práva a povinnosti vyplývající z občanství EU jsou současně stanoveny právními předpisy EU a nezáleží na členských státech, které je tedy nemohou bezdůvodně omezovat;

H.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s přístupem k občanství jednotlivých států by se měly členské státy řídit zásadami unijního práva, jako je proporcionalita, právní stát a nediskriminace, které byly důkladně propracovány v judikatuře Soudního dvora Evropské unie;

I.  vzhledem k tomu, že vyhlídka brexitu zdůraznila význam práv spojených s občanstvím EU, zejména mezi mladými Evropany, a jejich úlohu v životě milionů občanů EU a zvýšila rovněž povědomí v EU, pokud jde o možnou ztrátu těchto práv na obou stranách;

J.  vzhledem k tomu, že průměrná účast ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 byla 42,6 %; vzhledem k tomu, že podle posledního průzkumu Eurobarometr zveřejněného v květnu 2018 znalo datum příštích voleb do Evropského parlamentu pouhých 19 % dotazovaných Evropanů;

K.  vzhledem k tomu, že občané EU téměř vůbec nevědí o kancelářích sítě Europe Direct i přesto, že hrají hlavní úlohu při poskytování informací;

L.  vzhledem k tomu, že v EU je přes 400 informačních center sítě Europe Direct, která se podílejí na tom, jak Komise informuje o politikách Evropské unie, na kterých mají občané bezprostřední zájem, s cílem oslovit občany na místní a regionální úrovni;

M.  vzhledem k tomu, že koncepce občanství definuje vztah občanů s politickým společenstvím, včetně jejich práv, povinností a odpovědnosti; vzhledem k tomu, že článek 20 SFEU dává občanům Unie právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a do orgánů místní samosprávy v členském státě jejich bydliště za stejných podmínek, jaké mají státní příslušníci tohoto státu;

N.  vzhledem k tomu, že evropští občané mají své přímé zástupce v Evropském parlamentu a každému občanu se musí od institucí EU dostat stejné pozornosti; vzhledem k tomu, že článek 8 SFEU stanoví zásadu začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, jelikož uvádí, že Unie bude „při všech svých činnostech usilovat o odstranění nerovností a podporovat rovné zacházení pro muže a ženy“;

O.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v několika věcech určil, že práva vyplývající z občanství EU mohou uplatňovat rovněž státní příslušníci určitého členského státu vůči témuž státu(20);

P.  vzhledem k tomu, že několik členských států nabízí tzv. „programy zlatého víza“ a investorské programy jako prostředek, jak získat jejich státní občanství;

Q.  vzhledem k tomu, že volný pohyb dává občanům EU příležitost cestovat, studovat, pracovat a žít v jiných zemích EU; vzhledem k tomu, že více než 16 milionů Evropanů využívá svého práva pobývat v jiné zemi EU;

R.  vzhledem k tomu, že právo na volný pohyb je pro občanství EU naprosto zásadní a doplňuje ostatní svobody vnitřního trhu EU; vzhledem k tomu, že obzvláště nadšení jsou z volného pohybu mladí Evropané a považují ho hned po zajištění míru v Evropě za to nejpozitivnější, čeho se EU podařilo dosáhnout;

S.  vzhledem k tomu, že provádění směrnice 2004/38/ES se setkalo s praktickými obtížemi a pro Evropany může být stále těžké přestěhovat se do jiného členského státu nebo v něm žít, a to z důvodu diskriminace plynoucí z požadavků týkajících se státní příslušnosti, vstupu a pobytu; vzhledem k tomu, že existuje významná judikatura Soudního dvora, která má upřesnit hlavní koncepce pro mobilní občany EU;

T.  vzhledem k tomu, že právo na konzulární ochranu zaručují články 20 a 23 SFEU a občané EU mají tedy na území třetí země, ve které členský stát, jehož jsou státními příslušníky, není zastoupen, nárok na ochranu ze strany jiného členského státu za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu; vzhledem k tomu, že mimořádné události, přírodní katastrofy nebo události, jako jsou teroristické útoky, mohou mít dopad na evropské občany z členského státu, který v dotčené třetí zemi nemá zastoupení;

U.  vzhledem k tomu, že Komise ve zprávě o občanství EU pro rok 2017 dala jednoznačně najevo odhodlání uspořádat celounijní informační kampaň o občanství EU, aby občanům pomohla lépe pochopit jejich práva; vzhledem k tomu, že tuto odpovědnost lépe informovat občany EU o jejich právech a povinnostech musí společně sdílet členské státy a občanská společnost;

V.  vzhledem k tomu, že ze zprávy Komise o občanství EU pro rok 2017 vyplývá, že se od roku 2012 zvýšil počet osob, které uvedly, že zažily nějakou formu diskriminace;

W.  vzhledem k tomu, že vytvoření schengenského prostoru a začlenění schengenského acquis do rámce EU značně rozšířilo možnost volného pohybu po EU a jsou jedním z největších úspěchů evropského integračního procesu;

X.  vzhledem k tomu, že zavedení evropského občanství je úspěchem evropského projektu, jehož plného potenciálu ještě nebylo dosaženo; zdůrazňuje, že se jedná o jedinečnou konstrukci, která nemá ve světě obdoby;

1.  domnívá se, že ne všechna ustanovení týkající se občanství EU byla provedena tak, aby byl využit jejich plný potenciál, ačkoli by to umožnilo upevnit evropskou identitu; zdůrazňuje, že vytvoření občanství Unie prokázalo, že může existovat forma občanství, která není dána státní příslušností, a že toto občanství tvoří základ politické oblasti, ze které vyplývají práva a povinnosti určené právními předpisy Evropské unie, a nikoli státu; vyzývá orgány Unie, aby přijaly nezbytná opatření ke zlepšení provádění, oblasti působnosti a účinnosti ustanovení Smluv týkajících se občanství a odpovídajících ustanovení zakotvených v Listině základních práv Evropské unie; poukazuje na to, že občané Unie si nejsou plně vědomi svých práv vyplývajících z občanství Unie;

2.  připomíná, že občanství EU doplňuje občanství určitého členského státu; zdůrazňuje, že občanství EU umožňuje vzájemné doplňování četných identit občanů a že výlučný nacionalismus a populistické ideologie tuto schopnost oslabují; je toho názoru, že uplatňování aktivního občanství a podněcování k účasti občanů jsou klíčová pro posílení pocitu příslušnosti k politickému projektu, který přispěje k rozvíjení sdíleného pocitu evropské identity, vzájemného porozumění, mezikulturního dialogu a nadnárodní spolupráce a pro budování otevřených, inkluzivních, soudržných a odolných společností;

3.  domnívá se, že plné uplatňování Listiny základních práv Evropské unie ze strany orgánů, institucí a jiných subjektů EU a aktivní podpora práv a zásad, které jsou v ní zakotveny, představují nezbytnou páku pro zaručení účinného zapojení občanů do demokratického procesu EU a pro konkretizaci ustanovení zakotvených v článku 20 SFEU;

4.  zdůrazňuje, že soubor práv a povinností vyplývajících z občanství Unie nemůže být neodůvodněně omezen; v tomto ohledu naléhavě vyzývá členské státy, aby využívaly svého výsadního práva udělovat občanství v duchu loajální spolupráce, a to i v případech dětí občanů EU, které mají potíže splnit kritéria k získání občanství podle předpisů členských států; zdůrazňuje, že úspěšné uplatňování občanských práv předpokládá, že jsou chráněna a prosazována veškerá práva a svobody zakotvené v Listině základních práv EU, včetně práv a svobod lidí se zdravotním postižením, kteří by měli mít možnost uplatňovat svá základní práva stejně jako ostatní občané, a že je uplatňován genderový mainstreaming ve snaze zajistit, aby mohly práv spojených s občanstvím EU plně využívat i ženy;

5.  připomíná, že občanství Unie má také rozšířené dopady a dává práva v oblasti demokratické účasti vyplývající z článků 10 a 11 SEU; zdůrazňuje, že v zájmu uplatňování práva podílet se na demokratickém životě Unie by měla být rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům, a že je proto zásadní zajistit náležité záruky transparentnosti při rozhodování a boji proti korupci;

6.  vyjadřuje politování nad stávajícími výjimkami z částí Smluv uplatňovanými ze strany některých členských států, jelikož tyto výjimky oslabují práva občanů, která mají být podle Smluv rovná, a vytvářejí v nich ve skutečnosti rozdíly;

7.  konstatuje, že program Erasmus+, program Práva, rovnost a občanství a práva Evropa pro občany skýtají občanům EU, a zejména mladým, velké přínosy tím, že zvyšují jejich informovanost o jejich statutu jako občanů EU a rozšiřují jejich znalost práv vyplývajících z tohoto statutu a s ním spojených hodnot; zastává názor, že evropské dobrovolnické programy, jako je Evropská dobrovolná služba a Evropský sbor solidarity, jsou rovněž nedílnou součástí budování evropského občanství; zdůrazňuje zásadní význam těchto programů, zejména mezi mladými lidmi, a požaduje posílení jejich financování;

Politická práva

8.  je znepokojen tendencí poklesu volební účasti jak ve vnitrostátních volbách, tak ve volbách do Evropského parlamentu, zejména mezi mladými lidmi; je přesvědčen, že posílení veřejné sféry EU a plné uplatňování evropského občanství mají potenciál pomoci tento pokles zvrátit tím, že zvýší pocit sounáležitosti občanů s Evropským společenstvím a oživí zastupitelskou demokracii;

9.  oceňuje snahy Komise prosazovat programy, které podporují evropské občanství a povědomí občanů o jejich politických právech; bere však na vědomí nedostatečný pokrok dosažený při provádění článku 165 SFEU jakožto právního základu pro podporu evropského rozměru vzdělávání občanů; považuje za zásadní podporovat účast občanů na demokratickém životě EU a domnívá se, že rozvoj osnov týkajících se EU ve vzdělávacích systémech by měl být prioritou za účelem dalšího rozvíjení potenciálu občanství EU;

10.  znovu vyjadřuje politování nad skutečností, že někteří občané EU jsou v členském státě, jehož jsou státními příslušníky, zbaveni hlasovacího práva a nemohou se účastnit vnitrostátních parlamentních voleb v členském státě svého pobytu; zdůrazňuje skutečnost, že ztráta volebních práv plynoucí z pobytu v jiném členském státě by mohla občany odradit od přestěhování do jiného členského státu, a mohla by tedy představovat možné porušení článku 18 SFEU;

11.   domnívá se, že v systému zastupitelské demokracie je nezbytné zajistit řádné fungování orgánů EU s cílem ochránit veškerá politická práva občanů EU; zdůrazňuje, že je důležité, aby byly informace o občanství EU a o právech, které z něj vyplývají, přístupné ve všech úředních jazycích Evropské unie s cílem posílit pojem občanství EU; vyjadřuje politování nad tím, že od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost stále nebyl plně proveden čl. 15 odst. 3 SFEU, který se stal právním základem pro přístup veřejnosti k dokumentům a jenž rozšiřuje pravidla pro přístup na všechny orgány, instituce a jiné subjekty Unie; domnívá se, že pokroku při přijímání nového nařízení systematicky bránily členské státy;

Volný pohyb

12.  vítá výhody, které volný pohyb přináší občanům EU a ekonomikám členských států; poukazuje na to, že práva pramenící ze směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států nejsou vždy známa a dodržována, což vede k překážkám bránícím občanům EU a jejich rodinám ve volném pohybu a pobytu, jakož i k jejich diskriminaci; připomíná povinnost členských států chránit práva na svobodu pohybu, včetně sloučení rodiny, v případě manželů stejného pohlaví;

13.  je znepokojen tím, že výklad určitých ustanovení a pojmů směrnice 2004/38/ES ze strany vnitrostátních soudů se liší nejen napříč členskými státy, ale někdy také v rámci téže jurisdikce; se znepokojením konstatuje, že vnitrostátní orgány si nejsou vždy plně vědomy práv a povinností vyplývajících ze směrnice 2004/38/ES;

14.  poukazuje na problém chybějících informací nebo poskytování nesprávných či matoucích informací o požadavcích týkajících se víz pro rodinné příslušníky nebo o právu na pobyt; trvá na tom, že by členské státy měly zajistit odstranění zbytečných překážek pro právo na vstup/pobyt, zejména pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů EU;

15.  je znepokojen obtížemi, s nimiž se setkávají občané ve snaze o uznání jejich odborné kvalifikace v celé Evropě; domnívá se, že směrnice o uznávání odborných kvalifikací a evropský rámec kvalifikací pomohly usnadnit uznávání mezi členskými státy; domnívá se rovněž, že uznávání odborných kvalifikací je klíčem k zajištění vyšší míry mobility pro studenty i odborníky; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí, které směřuje k maximálnímu usnadňování uznávání odborných kvalifikací;

16.  je hluboce znepokojen zjištěními výzkumu, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva a jenž odhalil diskriminaci při hledání zaměstnání, při přístupu k různým službám, jako je pronájem vozidla či bytu nebo určité bankovní služby, a v oblastech vzdělávání a zdanění; zdůrazňuje, že diskriminace na základě státní příslušnosti může vést ke vzniku překážek bránících volnému pohybu občanů Unie; vyzývá EU a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost sledování těchto případů diskriminace a aby přijaly rozhodná opatření za účelem jejich prevence;

17.  zdůrazňuje úlohu mobility v osobním rozvoji mladých lidí, neboť podporuje studijní a kulturní výměny a zlepšuje pochopení koncepce aktivního občanství a jeho uplatňování v praxi; vybízí členské státy, aby propagovaly programy EU podporující mobilitu;

18.  oceňuje význam kultury, umění a vědy jako nedílné součásti aktivního občanství EU; zdůrazňuje jejich úlohu při posilování sdíleného pocitu sounáležitosti občanů s Unií a vzájemného porozumění a při podněcování mezikulturního dialogu;

Konzulární ochrana

19.  konstatuje, že téměř 7 milionů občanů Unie v současnosti žije v zemích mimo EU a že se očekává, že toto číslo bude dále růst a dosáhne do roku 2020 nejméně 10 milionů;

20.  domnívá se, že právo na konzulární ochranu je přínosem pro všechny občany EU, a připomíná, že směrnice Rady (EU) 2015/637 vykládá tuto ochranu v nejširším možném smyslu, tj. jako jakýkoli druh konzulární pomoci; zdůrazňuje, že povědomí o těchto právech zůstává omezené;

21.  vyzývá Komisi, aby zveřejnila posouzení provedení směrnice Rady (EU) 2015/637 a v případě potřeby zahájila odpovídající řízení o porušení Smlouvy; vyzývá členské státy, aby připravily protokoly pro mimořádné události a zohlednily při tom nezastoupené občany s cílem zlepšit komunikaci při mimořádných událostech v koordinaci se zastoupeními ostatních členských států a delegacemi EU; připomíná svůj dlouhodobý požadavek posílit úlohu delegací EU ve třetích zemích a zdůrazňuje přidanou hodnotu diplomatické sítě EU přítomné na místě;

Petice Evropskému parlamentu a stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv

22.  zdůrazňuje význam petičního práva, jak je stanoveno v článku 227 SFEU, resp. v článku 44 Listiny základních práv, a práva obrátit se na veřejného ochránce práv ustaveného v článku 228 SFEU a v článku 43 Listiny základních práv; vyzdvihuje činnost evropské veřejné ochránkyně práv při boji s nesprávnými úředními postupy v orgánech, institucích a jiných subjektech Unie, a zejména v oblasti transparentnosti; zdůrazňuje význam transparentnosti pro náležité demokratické fungování a účast v rámci Unie, které vytvářejí důvěru mezi jejími občany; schvaluje v tomto ohledu doporučení veřejné ochránkyně práv obsažená v její nedávné zvláštní zprávě o transparentnosti legislativního procesu Rady;

Doporučení

23.  doporučuje, aby Komise uplatnila své výsady v souladu s článkem 258 SFEU a požádala Soudní dvůr EU, aby rozhodl, zda by mělo být zbavení hlasovacího práva z důvodu pobytu v jiném členském státě EU považováno za porušení svobody pohybu a pobytu; opětovně vyzývá členské státy, aby provedly kodex osvědčených postupů ve volebních záležitostech Benátské komise, který zahrnuje zrušení zbavení občanů žijících v zahraničí hlasovacího práva ve volbách do vnitrostátních parlamentů;

24.  navrhuje, aby Komise prostřednictvím postupu stanoveného v článku 25 SFEU rozšířila práva uvedená v čl. 20 odst. 2 SFEU s cílem umožnit občanům EU rozhodnout se, zda budou volit v členském státě, jehož jsou státními příslušníky, nebo v členském státě pobytu, a aby se toto rozšíření vztahovalo na všechny volby v souladu s ústavními možnostmi jednotlivých členských států;

25.  vyzývá členské státy, aby na místní a celostátní úrovni zavedly nástroje e-demokracie, řádně je začlenily do politického procesu, a usnadnily tak demokratickou účast občanů i obyvatel;

26.  domnívá se, že revize právního rámce, kterým se řídí evropská občanská iniciativa, představuje příležitost ke zvýšení účasti občanů na tvorbě politik EU, a to tím, že se sníží byrokratičnost tohoto nástroje a zvýší jeho přístupnost;

27.  vyzývá Komisi, aby vypracovala důkladnější postupy, pokud jde o politická a právní opatření navazující na úspěšné evropské občanské iniciativy;

28.  zdůrazňuje, že je třeba investovat více zdrojů do dodatečných programů a iniciativ na podporu evropského veřejného prostoru, kde by se požívání základních práv a svobod a sociálního zabezpečení a naplnění evropských hodnot stalo modelem identity občana, a že je třeba takové programy vytvářet; vítá program Práva a hodnoty jako cenný příklad toho, jak Unie aktivně podporuje své hodnoty a práva, jež vyplývají z občanství EU a jsou zakotvena ve Smlouvách, mimo jiné podporou organizací občanské společnosti, které tato práva a hodnoty prosazují a chrání; zdůrazňuje, že je důležité zachovat současný rozpočet určený na program Práva a hodnoty; rozhodně nesouhlasí s jeho snížením v rámci nového víceletého finančního rámce na období 2021–2027, které navrhla Komise;

29.  důrazně vybízí evropské politické strany a jejich členy, aby zajistily vyvážené zastoupení mužů a žen na kandidátních listinách, a to prostřednictvím seznamů s pravidelným střídáním mužských a ženských kandidátů nebo jiných rovnocenných metod;

30.  navrhuje významně zvýšit viditelnost kanceláří sítě Europe Direct; zdůrazňuje, že tyto kanceláře by měly fungovat jako zprostředkovatelské struktury mezi veřejnou správou v členských státech a občanskou společností (včetně odborových svazů, hospodářských sdružení a veřejných a soukromých subjektů) s cílem aktivně informovat evropské občany o jejich právech a povinnostech a podporovat účast občanů na místní úrovni na demokratickém životě Evropské unie; vybízí členské státy a subjekty na regionální a místní úrovni, aby s těmito kancelářemi aktivně spolupracovaly; zdůrazňuje, že tyto kanceláře by mohly vytvářet součinnost s programy, jako je Evropa pro občany; žádá Komisi, aby zajistila, aby tyto kanceláře centralizovaly relevantní informace umožňující občanům EU uplatňovat svá práva a usnadňující výkon práv vyplývajících z občanství Unie; je přesvědčen, že by se služba sítě SOLVIT měla dále zefektivnit, aby mohla účinněji chránit práva občanů EU předtím, než tito občané požádají o soudní či správní nápravu;

31.  v tomto duchu vyzývá Komisi, aby předložila návrh, který posílí úlohu kanceláří Europe Direct i výkon občanství EU, pokud jde o práva, která jsou přiznána pracovníkům na základě směrnice 2014/54/EU, včetně práv občanů EU na ochranu před diskriminací, výkonu jejich hlasovacích práv podle článku 22 SFEU a práva na volný pohyb podle článku 21 SFEU a směrnice 2004/38/ES a práva na volný pohyb, jež požívají jejich rodinní příslušníci;

32.  vyzývá Komisi, aby systematicky jednala ohledně porušování směrnice 2004/38/ES ze strany členských států, a požaduje zdokonalení stávajících pokynů EU, pokud jde o uplatňování a výklad právních předpisů, které mají dopad na občany EU, s cílem zahrnout nedávný vývoj judikatury Soudního dvora, a zajistit tak, aby bylo právo EU plně účinné;

33.  požaduje, aby bylo ve všech činnostech EU důsledně začleňováno hledisko rovnosti žen a mužů, zejména při přijímání právních předpisů nebo provádění politik spojených s občanstvím EU;

34.  připomíná, že Parlament od roku 2014 při různých příležitostech vyjádřil svou obavu, že veškeré vnitrostátní programy, které zahrnují přímý nebo nepřímý prodej občanství EU, oslabují samotnou koncepci evropského občanství; žádá Komisi, aby tyto programy sledovala a vypracovala zprávu o vnitrostátních programech udělujících občanství EU investorům, jak stanoví zpráva o občanství pro rok 2017;

35.  zdůrazňuje, že zpráva Komise o občanství EU pro rok 2017 neobsahuje žádnou zmínku o Listině základních práv Evropské unie, petičním právu, právu obrátit se na evropského veřejného ochránce práv, právu na přístup k dokumentům či právu podpořit evropskou občanskou iniciativu; vyzývá Komisi, aby v příštím hodnocení věnovala plnou pozornost ustanovením Listiny a vyřešila uvedené nedostatky;

36.  poukazuje na to, že počet evropských občanů, kteří se stali obětí teroristických útoků v zemi, která není jejich vlastní, se zvyšuje, a proto naléhavě žádá, aby byly v členských státech v souladu se směrnicí (EU) 2017/541 o boji proti terorismu vypracovány protokoly na pomoc státním příslušníkům jiných členských států v případě teroristického útoku;

37.  navrhuje členským státům ustavit 9. květen jako evropský sváteční den za účelem posílení evropského pocitu sounáležitosti a vytvoření prostoru pro občanská hnutí a činnosti;

38.  připomíná svou výzvu Komisi, aby předložila návrh na provedení doporučení Parlamentu o mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva;

39.  je pevně přesvědčen, že zásada zákazu diskriminace je základním kamenem evropského občanství a jak obecnou zásadou, tak základní hodnotou práva EU v souladu s článkem 2 SEU; naléhavě vyzývá k přijetí horizontální antidiskriminační směrnice EU, která by poskytla větší záruku dodržování základních práv v Unii na základě přijetí konkrétních právních předpisů EU, které by v plné míře a horizontálním způsobem provedly články 18 a 19 SFEU; vyjadřuje politování nad tím, že deset let po zveřejnění návrhu Komise Rada i nadále blokuje antidiskriminační směrnici;

40.  připomíná povinnost přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), která je stanovena ve Smlouvách; vyzývá Komisi, aby učinila nezbytné kroky k dokončení přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a přistoupení k Evropské sociální chartě;

41.  zdůrazňuje, že kvalitní občanská výchova pro všechny věkové kategorie (formální i neformální) je zásadní pro sebejisté uplatňování demokratických práv občanů a řádné fungování demokratické společnosti; konstatuje, že pouze setrvalé úsilí v oblasti vzdělávání může zajistit vyšší účast ve volbách na evropské úrovni, posílit mezikulturní porozumění a solidaritu v Evropě a dosáhnout překonání diskriminace, předsudků a nerovnosti žen a mužů; doporučuje využít články 165, 166 a 167 SFEU jako právní základ pro prozkoumání potenciálu politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže;

42.  připomíná příspěvek politických stran na evropské úrovni k „utváření evropského politického vědomí“ a k „vyjadřování vůle občanů Unie“ (čl. 10 odst. 4 SEU); vyzývá proto k tomu, aby jednotliví občané EU dostali možnost žádat přímo o členství v politických stranách na evropské úrovni;

43.  připomíná, že je třeba podporovat evropský rozměr voleb do Evropského parlamentu s cílem přispět k budoucí práci Parlamentu tím, že využije svého práva legislativní iniciativy podle článku 225 SFEU; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily své úsilí při propagování občanských práv mezi evropskými občany, včetně těch, která souvisí s hlasovacími právy; zdůrazňuje, že lepší a cílenější informace o evropských politikách a o dopadu právních předpisů EU na každodenní životy občanů by zvýšily účast voličů ve volbách do Evropského parlamentu; připomíná, že je třeba podporovat účast ve volbách do Evropského parlamentu pomocí zvýšení viditelnosti evropských politických stran; opakuje, že podpora účasti ve volbách do Evropského parlamentu je společnou odpovědností občanů, členských států a EU; zdůrazňuje, že je třeba informovat občany o nedávné reformě volebního práva, včetně postupu spočívajícím v navržení vedoucích kandidátů (tzv. Spitzenkandidaten); zdůrazňuje politický význam a symboliku této role, pokud jde o posílení občanství EU;

44.  připomíná, že Evropský parlament je parlamentem celé Unie a že hraje zásadní úlohu při zajišťování legitimity politických orgánů EU tím, že je činí odpovědnými za zajištění náležité parlamentní kontroly; trvá tedy na tom, že legislativní pravomoci a kontrolní práva Parlamentu musí být zaručena, upevňována a posilována;

45.  připomíná pokyny Komise k uplatňování právních předpisů Unie na ochranu údajů v souvislosti s volbami a její sdělení ze dne 12. září 2018 o zabezpečení svobodného a spravedlivého průběhu voleb do Evropského parlamentu (COM(2018)0637); požaduje, aby bylo vyvinuto maximální úsilí s cílem zajistit volby bez jakéhokoli nepatřičného vměšování; zdůrazňuje potřebu jasně definované politiky EU, aby mohla čelit protievropské propagandě a cíleným dezinformacím;

46.  vybízí Komisi, aby více podporovala demokratickou angažovanost, a to tím, že posílí dialog, který vede s občany, bude prohlubovat jejich chápání úlohy právních předpisů EU v každodenním životě a zdůrazní právo občanů volit a být volen v místních, vnitrostátních a evropských volbách;

47.  v této souvislosti vyzývá Komisi, aby využívala sociální média a digitální nástroje a aby zvláštní důraz kladla na zvýšení účasti mladých lidí a zdravotně postižených osob; vyzývá k rozvoji a používání nástrojů e-demokracie, jako jsou internetové platformy, které by měly sloužit k přímějšímu zapojení občanů do demokratického života EU, a tedy i k posílení jejich angažovanosti;

48.  podporuje produkci a šíření tiskovin a multimediálních materiálů ve všech úředních jazycích EU s důrazem na zvyšování informovanosti občanů EU o jejich právech a na posilování jejich schopnosti tato práva v každém členském státě účinně vymáhat;

49.  domnívá se, že vzhledem k rostoucímu dopadu sociálních médií na životy občanů by evropské orgány měly pokračovat ve vytváření nových mechanismů a veřejných politik zaměřených na ochranu základních práv jednotlivců v digitálním prostředí; zdůrazňuje, že je třeba bezpečně, spravedlivě a transparentně sdílet údaje o občanech; zdůrazňuje, že svobodné sdělovací prostředky a přístup k pluralitě názorů jsou nezbytnou součástí zdravé demokracie a že mediální gramotnost je zásadní a měla by být rozvíjena již v raném věku;

50.  vybízí spolunormotvůrce, aby využili článku 25 SFEU k přijetí opatření, která by usnadnila každodenní uplatňování evropského občanství;

51.  žádá Komisi, aby na základě článku 25 SFEU vzala v úvahu vývoj práv spojených s občanstvím Unie v sekundárních právních předpisech a judikatuře v příští zprávě o občanství a aby navrhla plán pro sloučení všech dílčích částí dosaženého pokroku s cílem formálně zohlednit rozvoj Unie v této oblasti;

52.  zdůrazňuje, že konečným cílem uvedeného kroku na základě postupu podle článku 25 SFEU by bylo přijmout konkrétní iniciativy směřující ke konsolidaci práv a svobod konkrétních občanů v rámci „unijního statutu občanství“, který by se podobal evropskému políři sociálních práv a který by zahrnoval základní práva a svobody zakotvené v Listině základních práv společně se sociálními právy stanovenými v evropském políři sociálních práv a hodnoty stanovené v článku 2 SEU jakožto prvky vymezující evropský „veřejný prostor“, přičemž by zahrnoval mimo jiné příslušný model správy pro tento veřejný prostor, důstojnost, svobodu, právní stát, demokracii, pluralismus, toleranci, spravedlnost a solidaritu, rovnost a zákaz diskriminace, což by bylo následně zohledněno při budoucí či případné revizi Smluv;

o
o   o

53.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(2) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.
(3) Úř. věst. L 115, 17.4.2014, s. 3.
(4) Úř. věst. L 141, 27.5.2011, s. 1.
(5) Úř. věst. L 107, 22.4.2016, s. 1.
(6) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
(7) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 132.
(8) Úř. věst. L 106, 24.4.2015, s. 1.
(9) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 215.
(10) Úř. věst. C 355, 20.10.2017, s. 17.
(11) Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 117.
(12) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 57.
(13) Úř. věst. C 263, 25.7.2018, s. 28.
(14) Úř. věst. C 263, 25.7.2018, s. 98.
(15) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 83.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2018)0282.
(17) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 89.
(18) Přijaté texty, P8_TA(2018)0226.
(19) Přijaté texty, P8_TA(2018)0449.
(20) Například rozsudek Soudního dvora ze dne 8. března 2011 ve věci Gerardo Ruiz Zambrano v. Office national de l’ emploi (ONEm), C-34/09, ECLI:EU:C:2011:124, rozsudek Soudního dvora ze dne 2. března 2010 ve věci Janko Rottman v. Freistaat Bayern, C-135/08, ECLI:EU:C:2010:104, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. května 2011 ve věci Shirley McCarthy v. Secretary of State for the Home Department, C-434/09, ECLI:EU:C:2011:277 a rozsudek Soudního dvora ze dne 15. listopadu 2011 ve věci Murat Dereci a další v. Bundesministerium für Inneres, C-256/11, ECLI:EU:C:2011:734.


Provádění ustanovení Smlouvy týkajících se posílené spolupráce
PDF 165kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají posílené spolupráce (2018/2112(INI))
P8_TA(2019)0077A8-0038/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na ustanovení Smlouvy týkající se posílené spolupráce a zejména na článek 20, čl. 42 odst. 6, články 44, 45 a 46 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouvy o EU“) a na články 82, 83, 86, 87, 187, 188, 326, 327, 328, 329, 330, 331, 332, 333 a 334 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

–  s ohledem na ustanovení Smlouvy o jiných stávajících formách diferencované integrace a zejména na články 136, 137 a 138 Smlouvy o fungování EU o ustanoveních týkajících se členských států, jejichž měnou je euro,

–  s ohledem na Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

–  s ohledem na protokol č. 10 o stálé strukturované spolupráci stanovené článkem 42 Smlouvy o Evropské unii, protokol č. 14 o Euroskupině a protokolu č. 19 o schengenském acquis, které bylo začleněno do rámce Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o možném vývoji a změnách současného institucionálního uspořádání Evropské unie(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o ústavních, právních a institucionálních dopadech společné bezpečnostní a obranné politiky: možnosti, které skýtá Lisabonská smlouva(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2019 o diferencované integraci(5),

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 (COM(2017)2025) a pět následných diskusních dokumentů (COM(2017)0206), COM(2017)0240, COM(2017)0291, COM(2017)0315, COM(2017)0358),

–  s ohledem na Římské prohlášení ze dne 25. března 2017,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0038/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Unie má zvláštní zájem na provádění posílené spolupráce v určitých oblastech, v nichž EU nemá výlučné pravomoci, aby pokročila s evropským projektem a usnadnila občanům život;

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o EU je posílená spolupráce myšlena jako poslední prostředek, pokud cílů takové spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem;

C.  vzhledem k tomu, že posílená spolupráce by neměla být považována za nástroj pro vyloučení nebo rozdělení členských států, ale za pragmatické řešení, které prohlubuje evropskou integraci;

D.  vzhledem k tomu, že kvůli citlivé povaze určitých oblastí politiky je obtížné uplatňovat řádný legislativní postup nejen z důvodu požadavku jednomyslnosti, ale také zavedené praxe v Radě, která vždy usiluje o dohodu mezi členskými státy, i když by k přijetí rozhodnutí stačila kvalifikovaná většina;

E.  vzhledem k tomu, že by – s výjimkou daně z finančních transakcí – bylo bývalo možné všechny iniciativy posílené spolupráce přijmout v Radě hlasováním kvalifikovanou většinou, kdyby se bývalo uplatňovalo toto pravidlo namísto pravidla jednomyslnosti;

F.  vzhledem k tomu, že existuje řada případů, kdy podskupiny členských států navazují bilaterální nebo multilaterální spolupráci mimo rámec Smlouvy, např. v oblasti obrany; vzhledem k tomu, že hospodářská a měnová krize vytvořila tlak na rychlé přijímání rozhodnutí a překonání požadavku jednomyslnosti v určitých oblastech, což vyústilo v přijímání mezivládních nástrojů mimo právní rámec EU, např. Evropský mechanismus stability (ESM) a Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii („rozpočtový pakt“);

G.  vzhledem k tomu, že posílená spolupráce je postup, který nejméně devíti členským státům umožňuje navázat užší spolupráci v rámci struktur EU, avšak bez zapojení zbývajících členských států; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce umožňuje zúčastněným členským státům dosáhnout společného cíle nebo realizovat společnou iniciativu a překonat patovou situaci v jednáních nebo zablokování jednání jiným členským státem či státy, je-li vyžadována jednomyslnost; vzhledem k tomu, že podle čl. 20 odst. 4 Smlouvy o EU by akty přijaté v rámci posílené spolupráce měly zavazovat pouze zúčastněné členské státy; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce se omezuje na oblasti, v nichž EU nemá výlučné pravomoci;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 328 odst. 1 Smlouvy o fungování EU „Komise a členské státy účastnící se posílené spolupráce dbají na to, aby podporovaly účast co největšího počtu členských států“;

I.  vzhledem k tomu, že podle zkušeností má posílená spolupráce uspokojivé výsledky v oblasti rozvodového práva(6) a nabízí zajímavé možnosti, pokud jde o pravidla pro úpravu majetkových poměrů(7), evropský patent s jednotným účinkem a Úřad evropského veřejného žalobce;

J.  vzhledem k tomu, že počáteční zkušenosti s posílenou spoluprací poukázaly na problémy spojené s uplatňováním této koncepce, a to z důvodu omezených ustanovení ve Smlouvách týkajících se praktického provádění posílené spolupráce a nedostatečných navazujících opatření ze strany orgánů Unie;

K.  vzhledem k tomu, že analýza různých federativních uspořádání členských států EU i federací mimo Unii ukázala, že orgány na nižší než federální úrovni často v oblastech společného zájmu používají mechanismy flexibilní spolupráce;

L.  vzhledem k tomu, že bez využití přechodných ustanovení pro přechod od jednomyslného hlasování ke kvalifikované většině v Radě a bez důkladné reformy Smluv je možné, že v budoucnu se budou muset členské státy uchylovat k ustanovením o posílené spolupráci, aby mohly řešit společné problémy a dosáhnout společných cílů;

M.  vzhledem k tomu, že v zájmu bezproblémového uplatňování posílené spolupráce je důležité vypracovat seznam otázek, které musí být zodpovězeny, a navrhnout plán pro zajištění efektivního fungování posílené spolupráce v souladu s literou i duchem Smluv;

Hlavní připomínky

1.  je znepokojen tím, že i když posílená spolupráce nabízí řešení společného problému a využívá přitom institucionální struktury Unie, čímž se snižují správní výdaje zúčastněných členských států, stále ještě existuje nutnost uplatňovat formy řešení mezivládních podskupin mimo rámec Smluv, což má negativní dopad na to, jak důsledně je uplatňován právní rámec EU, a vede k tomu, že není prováděna vhodná demokratická kontrola;

2.  domnívá se, že v zájmu dosažení svých společných cílů a zaručení rovnosti všech občanů by měl být zachován jednotný institucionální rámec EU; trvá na tom, že metodu Společenství nebo Unie je třeba dodržovat;

3.  zdůrazňuje, že na rozdíl od mezivládních smluv představuje posílená spolupráce nástroj k řešení problémů, který je nejen zákonný, ale také praktický, neboť vychází z ustanovení Smlouvy a funguje v rámci institucionální struktury Unie;

4.  upozorňuje, že i když posílená spolupráce není kvůli své povaze coby krajního opatření od svého vzniku na základě přijetí Amsterodamské smlouvy rozsáhle využívána, zdá se, že nabývá na významu a má hmatatelné výsledky;

5.  konstatuje, že podle současných zkušeností je posílená spolupráce nejčastěji navazována v oblastech, na něž se vztahuje zvláštní legislativní postup vyžadující jednomyslnost, a je převážně využívána v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí;

6.  upozorňuje, že dosavadní postup navázání a provádění posílené spolupráce je docela zdlouhavý, zejména kvůli nejasnému vymezení přiměřené lhůty, po jejímž uplynutí se konstatuje, že nelze dosáhnout potřebné prahové hodnoty pro hlasování a že chybí výrazná politická vůle postupovat rychleji;

7.  konstatuje, že absence jasných operačních pokynů pro navazování a uplatňování posílené spolupráce, např. rozhodného práva pro společné instituce či postupů pro odstoupení od stávající spolupráce, zřejmě snížila pravděpodobnost uzavření posílené spolupráce;

8.  připomíná, že i když posílená spolupráce využívá institucionálního a právního pořádku Unie, nezamýšlí se její automatické začlenění do acquis;

9.  domnívá se, že i když je posílená spolupráce považována za druhý nejlepší scénář, je stále praktickým nástrojem pro řešení problémů na úrovni Unie a k odstranění některých institucionálních patových situací;

10.  domnívá se, že stejný soubor otázek musí být zodpovězen, aby bylo možné efektivně provádět a navazovat posílenou spolupráci bez ohledu na příslušnou oblast politiky nebo formu této spolupráce;

Doporučení

11.  navrhuje proto, aby byla zodpovězena řada otázek a byl dodržován plán stanovený níže, aby se zajistilo bezproblémové a efektivní provádění posílené spolupráce;

Rozhodovací proces

12.  upozorňuje, že politický podnět k navázání posílené spolupráce by měl vycházet od členských států, nicméně diskuse o jejím obsahu by měly být založeny na návrhu Komise;

13.  připomíná, že článek 225 Smlouvy o fungování EU přiznává Parlamentu právo kvazilegislativního podnětu, které je třeba vykládat jako možnost Parlamentu dát podnět k posílené spolupráci na základě návrhu Komise, u něhož nebylo řádným rozhodovacím procesem během mandátů dvou po sobě následujících předsednictví Rady dosaženo dohody;

14.  domnívá se, že pokud během období dvou po sobě následujících předsednictví Rady není dosaženo v Radě žádného významného pokroku, dospěje se k závěru, že cílů spolupráce nemůže Unie dosáhnout jako celek, v souladu s požadavkem uvedeném v článku 20 Smlouvy o EU;

15.  doporučuje, aby žádosti členských států, které chtějí navázat posílenou spolupráci, vycházely zásadně z alespoň tak ambiciózních cílů, jaké byly předloženy Komisí předtím, než bylo konstatováno, že jich Unie jako celek nemůže v přiměřené lhůtě dosáhnout;

16.  důrazně doporučuje, aby zvláštní překlenovací ustanovení zakotvené v článku 333 Smlouvy o fungování EU bylo pro účely přechodu od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou a od zvláštního k řádnému legislativnímu postupu aktivováno ihned poté, co Rada schválí dohodu o zahájení posílené spolupráce, aby se zabránilo novému blokování, jestliže je počet zúčastněných členských států významný;

17.  považuje za nezbytné, aby rozhodnutí, kterým se povoluje posílená spolupráce, upřesnilo rámec vztahů s nezúčastněnými členskými státy; domnívá se, že členské státy, které se takové posílené spolupráce neúčastní, by nicméně měly být zapojeny do jednání o obsahu této spolupráce;

18.  připomíná, že sekretariáty Komise i Rady hrají důležitou úlohu, neboť zajišťují, aby členské státy, jež se neúčastní posílené spolupráce, nebyly opomíjeny tak, aby jejich účast v pozdější fázi nebyla zatěžující nebo odrazující;

Administrativa

19.  doporučuje, aby Komise hrála aktivní úlohu ve všech fázích posílené spolupráce od jejího návrhu přes jednání až po její provádění;

20.  potvrzuje, že je třeba zachovat jednotu orgánů EU a že by posílená spolupráce neměla vést ke vzniku paralelních institucionálních uspořádání, nicméně uvnitř právního rámce mohou být v případě potřeby vytvořeny zvláštní subjekty, aniž by byly dotčeny pravomoci orgánů a institucí Unie a jejich úloha;

Parlamentní kontrola

21.  připomíná, že Parlament je zodpovědný za parlamentní kontrolu posílené spolupráce; vyzývá k většímu zapojení vnitrostátních parlamentů, a v některých členských státech případně regionálních parlamentů, společně s Evropským parlamentem do demokratické kontroly posílené spolupráce, pokud se týká oblastí, které spadají do sdílené pravomoci; zdůrazňuje, že je v případě potřeby možno zřídit meziparlamentní fórum podobné např. meziparlamentní konferenci podle článku 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a Meziparlamentní konferenci pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP), aniž by byly dotčeny pravomoci Parlamentu;

22.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy, které se účastní posílené spolupráce, zapojily ty regiony, které mají legislativní pravomoci v těch otázkách, které se jich týkají, aby bylo dodrženo vnitrostátní rozdělení pravomocí a posílila se společenská legitimita uvedené posílené spolupráce;

23.  doporučuje, aby Parlament hrál v rámci posílené spolupráce výraznější úlohu tím, že bude prostřednictvím článku 225 Smlouvy o fungování EU navrhovat Komisi nové způsoby spolupráce, a monitorovat návrhy či stávající spolupráci; vyjadřuje přesvědčení, že Parlament by měl být zapojen do každé fáze postupu a jeho úloha by neměla být omezena jen na poskytnutí jeho souhlasu a že by mu měly být předkládány pravidelné zprávy o provádění posílené spolupráce a měl by mít možnost se k nim vyjádřit;

24.  vyzývá Radu, aby Parlament zapojila do případného budoucího postupu posílené spolupráce, a to ještě před tím, než jej požádá o souhlas s konečným zněním, s cílem zajistit maximální spolupráci mezi spolutvůrci právních předpisů Unie;

25.  vyjadřuje však politování nad tím, že navzdory konstruktivnímu a umírněnému přístupu Parlamentu k postupu posílené spolupráce projevila Rada malý zájem formálně jednat s Parlamentem před podáním žádosti o souhlas Parlamentu s konečným zněním vyjednaného textu;

26.  považuje za nezbytné, aby Parlament zlepšil svou vnitřní organizaci, pokud jde o posílenou spolupráci; domnívá se, že za tímto účelem by příslušný stálý výbor měl být pověřen úkolem sledovat každý případ posílené spolupráce, a doporučuje, aby jednací řád Parlamentu umožnil zřízení ad hoc podvýborů, v nichž by měli mít plné členství především ti poslanci EP, kteří byli zvoleni v členských státech, které se účastní této posílené spolupráce;

Rozpočet

27.  domnívá se, že provozní výdaje spojené s posílenou spoluprací by měly hradit zúčastněné členské státy, a pokud jsou tyto výdaje kryty z rozpočtu EU, měla by být nezúčastněným členským státům přiznána náhrada, pokud Rada po konzultaci s Parlamentem nerozhodne v souladu s článkem 332 Smlouvy o fungování EU, že taková spolupráce má být financována z rozpočtu EU, čímž se na tyto výdaje bude vydávat část rozpočtu EU, a proto se na ně bude vztahovat roční rozpočtový proces;

28.  domnívá se, že pokud činnost, na niž se vztahuje posílená spolupráce, vytváří příjmy, měly by být tyto příjmy použity k úhradě provozních výdajů spojených s posílenou spoluprací;

Příslušnost

29.  domnívá se, že posílená spolupráce by měla spadat do přímé pravomoci Soudního dvora Evropské unie, aniž je dotčena možnost stanovit rozhodčí řízení nebo zřídit soud prvního stupně pro řešení sporů, který by mohl být vyžadován pro fungování konkrétního případu posílené spolupráce, pokud Smlouva nestanoví jinak, což by mělo být upřesněno v právním aktu, jímž se tato posílená spolupráce zřizuje;

30.  upozorňuje, že pokud případ posílené spolupráce vyžaduje, aby byl zaveden zvláštní rozhodčí mechanismus nebo aby byl zřízen soud, měl by být konečným rozhodčím soudem vždy Soudní dvůr Evropské unie;

Přizpůsobení institucionální struktury Unie

31.  navrhuje vytvořit v rámci Komise pod vedením komisaře odpovědného za interinstitucionální vztahy zvláštní oddělení pro posílenou spolupráci, které by koordinovalo a zjednodušilo institucionální uspořádání iniciativ pro posílenou spolupráci;

32.  považuje za nezbytné, aby úloha sekretariátů Komise a Rady byla v souvislosti s posílenou spoluprací proaktivnější, a proto navrhuje, aby ve spojení s Výborem regionů, zejména pak s jeho platformou evropského seskupení pro územní spolupráci, aktivně vyhledávaly oblasti, v nichž by posílená spolupráce mohla být přínosná pro rozvoj evropského projektu, nebo oblasti související se stávajícími formami posílené spolupráce, a zamezilo se tak překrývání či rozporům;

Vystoupení či vyloučení členských států

33.  upozorňuje, že Smlouvy neobsahují žádná ustanovení o možnosti členských států vystoupit nebo je vyloučit ze stávajících případů posílené spolupráce s výjimkou stálé strukturované spolupráce (PESCO);

34.  domnívá se, že ve všech případech posílené spolupráce je třeba stanovit jasná pravidla pro vystoupení členského státu, který na účasti již nemá zájem, a pro vyloučení členského státu, který již nesplňuje podmínky posílené spolupráce; doporučuje, aby podmínky případného vystoupení nebo vyloučení členského státu byly formulovány v aktu, kterým se navazuje posílená spolupráce;

Doporučení pro budoucí vývoj posílené spolupráce

35.  považuje za nezbytné navrhnout postup pro uzavření zrychleného povolovacího řízení ohledně posílené spolupráce v oblastech vysokého politického význam v kratší době, než jsou dvě po sobě následující předsednictví Rady;

36.  naléhavě vyzývá členské státy, které se účastní posílené spolupráce, aby usilovaly o začlenění posílené spolupráce do acquis Společenství;

37.  vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla nařízení založené na třetím pododstavci článku 175 nebo článku 352 Smlouvy o fungování EU s cílem zjednodušit a sjednotit právní rámec pro posílenou spolupráci (jako např. základní zásady týkající se rozhodného práva pro společné instituce nebo vystoupení člena), a usnadnit tak uzavírání této spolupráce;

38.  navrhuje zvážit při příležitosti příští revize Smluv možnost, aby regiony nebo nadnárodní celky hrály úlohu v posílené spolupráci, pokud se týká oblasti ve výlučné pravomoci těchto uskupení, přičemž budou dodržovány ústavy členských států;

o
o   o

39.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 215.
(2) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 201.
(3) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 235.
(4) Úř. věst. C 263, 25.7.2018, s. 125.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2019)0044.
(6) Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, (Úř. věst L 343, 29.12.2010, s. 10).
(7) Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (Úř. věst. L 183, 8.7.2016, s. 1).


Uplatňování ustanovení Smlouvy týkajících se pravomoci Parlamentu vykonávat politickou kontrolu Komise
PDF 161kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o uplatňování ustanovení Smlouvy týkajících se pravomoci Parlamentu vykonávat politickou kontrolu Komise (2018/2113(INI))
P8_TA(2019)0078A8-0033/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na ustanovení Smlouvy týkající se politického dohledu Evropského parlamentu nad Evropskou komisí, a zejména na články 14, 17 a 25 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a články 121, 159, 161, 175, 190, 225, 226, 230, 233, 234, 249, 290, 291, 319 a 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen Smlouva o fungování EU“),

–  s ohledem na článek 17 Smlouvy o EU, který Komisi svěřuje pravomoc podporovat obecný zájem Unie a dává jí také monopol na přijímání iniciativ „k tomuto účelu“;

–  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu (IID) o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2016 a na interinstitucionální dohodu o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení z roku 2013,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o možném vývoji a změnách současného institucionálního uspořádání Evropské unie(2),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 7. února 2018 o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí, a zejména na body 2 a 8 tohoto rozhodnutí, které dále potvrzují, že postup navržení vedoucích kandidátů (Spitzenkandidaten) na funkci předsedy Evropské komise spočívá v úspěšné ústavní a politické praxi odrážející interinstitucionální rovnováhu stanovenou Smlouvami(3),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 16. dubna 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu o pravidlech pro výkon vyšetřovacího práva Evropského parlamentu, kterým se zrušuje rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise 95/167/ES, Euratom, ESUO(4) a na probíhající interinstitucionální jednání;

–  s ohledem na zprávu evropské veřejné ochránkyně práv o schůzích a kontrole dokumentů – společných stížnostech 488/2018/KR a 514/2018/KR týkajících se jmenování nového generálního tajemníka Komise a na její doporučení v těchto věcech,

–  s ohledem na svůj jednací řád včetně článku 52 a na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0033/2019),

A.  vzhledem k tomu, že institucionální rámec Unie, který je zakotven ve Smlouvách, svěřuje Parlamentu jako legislativnímu orgánu Unie pravomoc politického dohledu nad Komisí;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament má k dispozici soubor nástrojů, kterými může Komisi pohnat k odpovědnosti, jako jsou návrh na vyslovení nedůvěry (článek 17 Smlouvy o EU a článek 234 Smlouvy o fungování EU), možnost požádat předsedu Komise, aby vyslovil nedůvěru jednotlivému komisaři (čl. 118 odst. 10 jednacího řádu Parlamentu), vyšetřovací právo (článek 226 Smlouvy o fungování EU), pravomoc kontrolovat akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty (články 290 a 291 Smlouvy o fungování EU), právo pokládat otázky k ústnímu a písemnému zodpovězení (čl. 230 odst. 2 Smlouvy o fungování EU) a právo zahájit soudní řízení proti Komisi o otázce legality (článek 263 Smlouvy o fungování EU) nebo v případě nečinnosti Komise;

C.  vzhledem k tomu, že vedle těchto nástrojů má Parlament k dispozici škálu nástrojů pro řízení dohledu, díky nimž může proaktivně utvářet evropský politický program;

D.  vzhledem k tomu, že rozpočet je nejdůležitějším nástrojem Evropské unie pro plnění jejích cílů a strategií, a proto má rozpočtová kontrola klíčový význam;

E.  vzhledem k tomu, že v postupu navržení vedoucích kandidátů na funkci předsedy Evropské komise se odráží interinstitucionální rovnováha mezi Parlamentem a Komisí a že tento postup tudíž značně upevnil a posílil vazbu mezi oběma institucemi, čímž se Komise více politizuje a to by mělo vést k větší parlamentní kontrole jejích výkonných funkcí;

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 17 Smlouvy o EU volí Parlament předsedu Komise na základě návrhu hlav států a předsedů vlád EU s ohledem na výsledky voleb do Evropského parlamentu a konzultace s Parlamentem; vzhledem k tomu, že článek 17 Smlouvy o EU také stanoví, že by se stejný postup, včetně konzultace s Parlamentem, měl uplatňovat v případě, že Parlament navrhovaného kandidáta zamítne;

G.  vzhledem k tomu, že všichni kandidáti na komisaře se musí před jmenováním sboru komisařů podrobit slyšení, a vzhledem k tomu, že Parlament může nad rámec svého mandátu přezkoumávat závazky a priority, které při slyšeních v souvislosti se svým jmenováním vyjádřili kandidáti na komisaře, včetně hodnocení toho, zda na základě svých osobních schopností, kompetencí a charakteristik mohou plnit nároky dané funkce;

H.  vzhledem k tomu, že Smlouvy dávají Parlamentu právo hlasovat o návrhu na vyslovení nedůvěry Komisi jako celku, ale neumožňují mu vyslovit nedůvěru jednotlivým komisařům;

I.  vzhledem k tomu, že navzdory kolektivní odpovědnosti sboru komisařů by Parlament měl zajišťovat účinnou politickou kontrolu nad individuální prací každého komisaře;

J.  vzhledem k tomu, že nedávné jmenování nového generálního tajemníka Komise vyvolalo vážné obavy ohledně úlohy a politického vlivu, jímž disponují vysocí úředníci Komise;

K.  vzhledem k tomu, že po jmenování nového předsedy Komise a nových komisařů v roce 2019 by se měl v souladu s pravidly uplatňovat nový postup pro obsazení pozice generálního tajemníka Komise;

L.  vzhledem k tomu, že Komise má podle Smlouvy povinnost podávat Parlamentu pravidelné zprávy: každoročně souhrnnou zprávu o činnosti Unie (článek 249 Smlouvy o fungování EU); každé tři roky zprávu o uplatňování ustanovení o zákazu diskriminace a o občanství Unie (článek 25 Smlouvy o fungování EU); zprávu o výsledcích mnohostranného dohledu v rámci hospodářské politiky (čl. 121 odst. 5 Smlouvy o fungování EU); každé tři roky zprávu o pokroku v sociální politice (články 159 a 161 Smlouvy o fungování EU); každé tři roky zprávu o pokroku směrem k dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti (článek 175 Smlouvy o fungování EU); každoročně zprávu o výzkumné činnosti v Unii (článek 190 Smlouvy o fungování EU); každoročně zprávu o boji proti podvodům (článek 325 Smlouvy o fungování EU); a v případě jednání se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi (článek 207 Smlouvy o fungování EU);

M.  vzhledem k tomu, že Komise má mimoto, pokud jde o sekundární právní předpisy, povinnost přezkoumávat a vyhodnocovat různé směrnice a nařízení a podávat o svých zjištěních zprávy;

N.  vzhledem k tomu, že přijetím rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí získal Parlament další nástroj, jak ovlivnit legislativní program předkládaný Komisí v každoročním pracovním programu Komise;

O.  vzhledem k tomu, že přijetím Lisabonské smlouvy se Parlament stal skutečným spoluzákonodárcem v rozpočtové oblasti a je odpovědný za udělování absolutoria Komisi za plnění rozpočtu Unie;

P.  vzhledem k tomu, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zvětšil Parlament svůj vliv na kontrolu vnějších politik EU, neboť získal pravomoc udělovat souhlas s uzavřením mezinárodních dohod, a tudíž právo být Komisí okamžitě a plně informován ve všech etapách vyjednávání těchto dohod (článek 218 Smlouvy o fungování EU a článek 50 Smlouvy o U);

Q.  vzhledem k tomu, že vyjednávání se Spojeným královstvím ohledně jeho vystoupení z Evropské unie probíhalo za příkladné transparentnosti a zapojení Parlamentu;

R.  vzhledem k tomu, že rozsah kontrolních pravomocí Parlamentu se značně liší v případě aktů v přenesené pravomoci a v případě prováděcích aktů; vzhledem k tomu, že Parlament má právo vetovat akt v přenesené pravomoci nebo přenesení pravomoci zrušit, ale jeho zapojení má mnohem menší dosah v případě prováděcích aktů;

S.  vzhledem k tomu, že stávající institucionální struktura Unie a skutečnost, že výkonná moc není ve Smlouvách dostatečně přesně definována, komplikují koncepci exekutivy EU, která je tak roztříštěna napříč evropskou, vnitrostátní a regionální úrovní;

T.  vzhledem k tomu, že klíčová je užší spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními a regionálními parlamenty v souladu s jejich příslušnými ústavními pravomocemi a s čl. 10 odst. 2 Smlouvy o EU, a to aby bylo možné řešit otázku parlamentní kontroly výkonných funkcí, pokud jde o provádění evropských právních předpisů;

U.  vzhledem k tomu, že transparentnost a úzké zapojení Parlamentu do jednání se Spojeným královstvím měly pozitivní dopady na výsledky tohoto jednání, neboť vytvořily atmosféru důvěry a jednoty, a měly by proto být inspirací pro budoucí praxi mezinárodních jednání;

Hlavní závěry

1.  připomíná, že dohled nad orgány EU je jednou z hlavních úloh Evropského parlamentu a že odpovědnost Komise vůči Parlamentu představuje základní zásadu fungování EU a vnitřní demokratické kontroly;

2.  domnívá se, že Parlament plně nevyužívá všechny nástroje politické kontroly nad výkonnou mocí, a to z různých důvodů, z nichž některé jsou neoddělitelně spjaty s institucionální strukturou Unie a jiné jsou například výsledkem proměňující se interinstitucionální dynamiky, což vedlo k tomu, že některé nástroje je obtížné uplatňovat nebo nejsou dostatečně účinné;

3.  uznává potenciál a úspěšné provádění postupu navržení vedoucích kandidátů na funkci předsedy Evropské komise, díky čemuž se všichni evropští občané mohou přímo zapojit do jeho výběru, a to volbou seznamu kandidátů, v němž je na prvním místě uveden jimi preferovaný kandidát; důrazně proto podporuje pokračování tohoto postupu při budoucích evropských volbách a vybízí všechny politické síly, aby se na tomto procesu podílely;

4.  připomíná, že užší politická vazba, která tímto způsobem výběru předsedy Evropské komise vzniká mezi Parlamentem a Komisí, by neměla vést k tomu, že by zároveň polevil parlamentní dohled nad Komisí;

5.  připomíná, že práh potřebný pro uplatnění návrhu na vyslovení nedůvěry zakotvený ve Smlouvách má za cíl zachovat účinné využívání tohoto nástroje v závažných případech; uznává, že stejně jako ve většině parlamentních demokracií možnost vyslovit nedůvěru funguje hlavně jako odrazující prostředek; navrhuje nicméně v souvislosti s budoucí změnou Smlouvy, aby byly posouzeny nebo přezkoumány možnosti, jak práh přiměřeně snížit a zároveň zachovat institucionální rovnováhu stanovenou ve Smlouvách;

6.  poukazuje na to, že politizace Komise je přímým důsledkem změn, které byly provedeny v Lisabonské smlouvě; konstatuje, že tyto změny nezahrnovaly přijetí ustanovení, na jejichž základě by bylo možné pohnat k odpovědnosti jednotlivé komisaře;

7.  hluboce lituje skutečnosti, že podle slov veřejné ochránkyně práv „se Komise při jmenování svého generálního tajemníka řádně neřídila příslušnými pravidly, ani jejich zněním, ani jejich duchem“;

8.  poukazuje na skutečnost, že Smlouvy neobsahují jasnou definici výkonné moci EU a že se příslušné orgány v jednotlivých politických oblastech mezi sebou liší podle toho, zda je daná oblast považována za oblast spadající do sdílených, nebo do výlučných pravomocí Unie;

9.  domnívá se, že je nezbytné zavést skutečný dvoukomorový legislativní systém, který by zahrnoval Radu a Parlament a v němž by Komise byla složkou výkonné moci;

10.  poukazuje na to, že úlohu Parlamentu vykonávajícího dohled nad výkonnou mocí doplňují obdobné pravomoci vnitrostátních parlamentů, které by měly dohlížet na své orgány výkonné moci ve věcech týkajících se evropských záležitostí; domnívá se, že tato odpovědnost je úhelným kamenem úlohy vnitrostátních parlamentních komor v Evropské unii;

11.  domnívá se, že výkon kontroly nad výkonnou mocí podle článku 14 Smlouvy o EU se stal pro Parlament obtížným, ne-li v některých případech nemožným, kvůli tomu, že chybí jasný přehled pravomocí a politik Unie, a kvůli víceúrovňovému rozdělení pravomocí mezi orgány evropské, vnitrostátní a regionální výkonné moci;

12.  připomíná, že Smlouvy nesvěřují žádné legislativní funkce ani právo legislativní iniciativy Evropské radě; je znepokojen skutečností, že v posledních letech přijala Evropská rada proti duchu a liteře Smluv několik důležitých politických rozhodnutí mimo rámec Smluv, čímž tato rozhodnutí fakticky vyňala z působnosti dohledu Parlamentu a tím oslabila demokratickou odpovědnost, která má s ohledem na tyto evropské politiky zásadní význam;

13.  připomíná, že Smlouva uděluje Parlamentu významné pravomoci v oblasti politické kontroly prostřednictvím ročního rozpočtového procesu a procesu udělování absolutoria;

14.  připomíná, že udělování absolutoria je každoročním politickým postupem zajišťujícím následnou demokratickou kontrolu toho, jak Komise plní rozpočet Evropské unie na vlastní odpovědnost i ve spolupráci s členskými státy;

15.  zdůrazňuje, že se postup udělování absolutoria osvědčil jako silný nástroj, který měl dopad na pozitivní rozvoj rozpočtového systému EU, finanční řízení, utváření programu i na způsob, jakým jsou definovány a prováděny politiky EU, a že zároveň přispívá k posilování politického vlivu Parlamentu;

16.  zdůrazňuje, že článek 318 Smlouvy o fungování EU přidává do souboru nástrojů pro rozpočtové absolutorium nový nástroj: hodnocení financí Unie založené na dosažených výsledcích;

17.  se znepokojením konstatuje, že neexistuje skutečná právní sankce, pokud se Parlament rozhodne absolutorium Komisi neudělit; domnívá se však, že neudělení absolutoria je silným politickým signálem, z něhož vyplývá, že Parlament nemá dostatečnou důvěru v odpovědnost Komise, a tudíž by Komise neměla takový signál ponechat bez odezvy, ale měl by vést k přijetí konkrétních navazujících opatření určených k nápravě situace;

18.  s politováním konstatuje, že nedodržuje-li Rada zásadu loajální spolupráce, neumožňuje institucionální praxe rozpočtových absolutorií Parlamentu kontrolovat rozpočet Rady a že tato situace vážně porušuje povinnosti Smlouvy, která stanoví, že Parlament kontroluje celý rozpočet Unie;

19.  navrhuje, aby za účelem rozšíření pravomoci Parlamentu provádět rozpočtovou kontrolu na celý rozpočet Unie, byla zahájena jednání mezi Radou, Komisí a Parlamentem s cílem zajistit, aby Parlament měl právo na přístup k informacím o provádění rozpočtu Radou, a to buď přímo, nebo prostřednictvím Komise, a aby Rada odpovídala na otázky Parlamentu k písemnému zodpovězení a vysílala své zástupce na slyšení a rozpravy týkající se provádění jejího rozpočtu; domnívá se, že pokud by se tato jednání nezdařila, měl by Parlament udělit absolutorium pouze Komisi a měl by do svého celkového absolutoria zahrnout samostatná usnesení týkající se jednotlivých orgánů, institucí a agentur Unie, a tak zajistit, že žádný oddíl rozpočtu EU nebude prováděn bez řádné kontroly;

20.  připomíná, že orgány zatím nenaplnily svůj závazek stanovit kritéria, jimiž by bylo možné vymezit použití aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, ačkoli interinstitucionální dohoda o zlepšování právní úpravy zlepšila transparentnost postupu přijímání aktů v přenesené pravomoci;

21.  připomíná, že v souladu s článkem 247 finančního nařízení musí Komise Parlamentu do 31. července následujícího rozpočtového roku poskytnout integrovaný soubor finančních zpráv a zpráv o odpovědnosti, včetně zejména konečné konsolidované účetní závěrky, výroční zprávy o řízení a výkonnosti a hodnocení financí Unie na základě dosažených výsledků, jak je uvedeno v článku 318 Smlouvy o fungování EU; trvá na tom, že výroční zpráva o řízení a výkonnosti by měla zahrnovat posouzení všech preventivních a nápravných opatření přijatých k zabránění tomu, aby se finanční prostředky staly předmětem korupce nebo střetu zájmů;

Doporučení

22.  navrhuje, aby se nástroje, jimiž je možné pohnat Komisi k odpovědnosti, a nástroje pro řízení kontroly zkombinovaly a aby se tak maximalizoval účinek obou;

23.  trvá na tom, že musí být zaručeny, upevňovány a posilovány legislativní pravomoci a práva dohledu Parlamentu, mimo jiné prostřednictvím interinstitucionálních dohod a používáním odpovídajícího právního základu ze strany Komise;

24.  domnívá se, že je nezbytné, aby Parlament reformoval své pracovní postupy s cílem posílit výkon svých funkcí politické kontroly nad Komisí;

25.  vyzývá Komisi, aby více zohledňovala legislativní iniciativy, jež Parlament předkládá podle článku 225 Smlouvy o fungování EU; vyzývá příštího předsedu Komise, aby se ke sledování tohoto cíle zavázal, a vítá v tomto ohledu příslušná prohlášení vedoucích kandidátů; přeje si, aby více iniciativ vedlo k předložení legislativních návrhů; připomíná, že podle článku 10 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů má Komise povinnost rychle a podrobně zvážit žádosti o návrhy aktů Unie;

26.  chválí Komisi za její pozitivní kroky v návaznosti na doporučení Parlamentu obsažená v jeho usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy;

27.   domnívá se, že ačkoli Parlament nemá podle stávajících Smluv formální právo legislativního podnětu, v souvislosti s budoucí změnou Smlouvy by měla být seriózně zvážena možnost, že by mu právo legislativního podnětu bylo uděleno;

28.  podněcuje výměnu osvědčených postupů parlamentní kontroly mezi vnitrostátními parlamenty, jako je pořádání pravidelných rozprav příslušných ministrů a specializovaných výborů ve vnitrostátních parlamentech před zasedáními Rady a po jejich skončení, diskusí s komisaři v příhodné situaci a přiměřené časové lhůtě a také setkání Evropského parlamentu s vnitrostátními parlamenty; vybízí k zavedení pravidelných výměn úředníků orgánů a personálu pracujícího pro politické skupiny mezi administrativními aparáty Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, Evropského výboru regionů a regionů členských států, které mají legislativní pravomoci;

29.  domnívá se, že vytvoření každoročního evropského týdne by poslancům EP a komisařům, zejména místopředsedům pověřeným problematikou klastrů, umožnilo vystoupit před všemi vnitrostátními parlamentními shromážděními a společně s poslanci těchto parlamentů a zástupci občanské společnosti projednat a objasnit evropskou agendu; navrhuje, že by tato iniciativa mohla posílit demokratickou odpovědnost Komise, již požaduje Lisabonská smlouva;

30.  vyzývá Parlament, aby posílil svou schopnost kontrolovat vypracovávání a provádění aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů;

31.  vítá úsilí, jež nyní vynakládají všechny tři orgány s cílem zavést jasná kritéria pro vymezení toho, jak by se měly využívat akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty; žádá, aby byla tato kritéria uplatňována co nejdříve;

32.  vyzývá vnitrostátní parlamenty, a případně regionální parlamenty, aby zvýšily svou schopnost kontrolovat výkonnou moc, když přijímá rozhodnutí nebo navrhuje právní předpisy k provedení evropských právních předpisů nebo v této souvislosti přenáší pravomoc;

33.  domnívá se, že je nezbytné, aby při budoucí změně Smlouvy byly zlepšeny nástroje, na jejichž základě se jednotliví komisaři zodpovídají Parlamentu po celou dobu svého funkčního období, a aby se při tom vycházelo ze stávajících, poněkud omezených ustanovení rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí;

34.  vyzývá Komisi a Radu, aby v souladu se zásadou loajální spolupráce zahájily politický dialog ohledně parlamentního návrhu nařízení o vyšetřovacím právu, na jehož základě by Parlamentu mohly být svěřeny účinné pravomoci, které mu umožní uplatňování tohoto základního parlamentního nástroje pro kontrolu moci výkonné, jenž je naprosto nezbytný ve všech parlamentních systémech na světě;

35.  je přesvědčen o užitečnosti parlamentních otázek jako nástroje dohledu; domnívá se, že je proto nezbytné důkladné posouzení kvality odpovědí poskytnutých Komisí na otázky poslanců, jakož i posouzení množství a kvality otázek kladených poslanci;

36.  domnívá se, že doba vyhrazená pro otázky je důležitým prvkem parlamentní kontroly výkonné moci; požaduje, aby Konference předsedů zařadila dobu vyhrazenou pro otázky opět na program plenárního zasedání v souladu s článkem 129 jednacího řádu;

37.  opětovně vyzývá Komisi, aby přezkoumala své správní postupy pro jmenování generálního tajemníka, generálních ředitelů a ředitelů s cílem plně zajistit, aby byli vybíráni nejlepší kandidáti v rámci co největší transparentnosti a rovných příležitostí;

o
o   o

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům členských států a Evropskému výboru regionů.

(1) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 215.
(2) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 201.
(3) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 89.
(4) Úř. věst C 443, 22.12.2017, s. 39.


Provádění Listiny základních práv Evropské unie v institucionálním rámci EU
PDF 180kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o provádění Listiny základních práv Evropské unie v institucionálním rámci EU (2017/2089(INI))
P8_TA(2019)0079A8-0051/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na články 2, 3, 6, 7, 9, 10, 11, 21, 23 a 49 Smlouvy o Evropské unii (dále jen Smlouva o EU“) a články 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, čl. 67 odst. 1, články 258, 263, 267 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

–  s ohledem na evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP),

–  s ohledem na memorandum o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií,

–  s ohledem na stanoviska a seznam kritérií právního státu Benátské komise,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) a na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2007 o dodržování Listiny základních práv v legislativních návrzích Komise: Metodika pro systematickou a přísnou kontrolu(2),

–  s ohledem na svá každoroční usnesení o stavu základních práv v EU,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2017 o odpovědnosti, transparentnosti a integritě v orgánech EU(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(6),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva(7),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. dubna 2005 s názvem „Dodržování Listiny základních práv v legislativních návrzích Komise – metodika pro systematickou a přísnou kontrolu“ (COM(2005)0172),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 29. dubna 2009 o uplatňování metodiky pro systematickou a přísnou kontrolu dodržování Listiny základních práv v praxi (COM(2009)0205),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2010 nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 6. května 2011 nazvaný „Operační pokyny pro zohledňování základních práv v posouzeních dopadu vypracovávaných Komisí’(SEC(2011)0567),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. prosince 2011 s názvem „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii ze dne 25. června 2012,

–  s ohledem na pokyny Rady ze dne 20. ledna 2015 k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv,

–  s ohledem na pokyny pro přípravné orgány Rady s názvem „Slučitelnost se základními právy“,

–  s ohledem na pololetní zprávu předsednictví Rady ze dne 13. května 2016 s názvem „Uplatňování Listiny základních práv EU ve vnitrostátní politice“,

–  s ohledem na pokyny Komise ze dne 19. května 2015 týkající se analýzy dopadů lidských práv v rámci posouzení dopadů, která jsou vypracovávána pro opatření obchodní politiky,

–  s ohledem na výroční zprávy Komise o uplatňování Listiny základních práv EU,

–  s ohledem na výroční kolokvium Komise o základních právech,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. září 2016 ve spojených věcech C-8/15 P až C-10/15 P, Ledra Advertising Ltd v. Evropská komise a Evropská centrální banka (ECB)(8),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 6. listopadu 2018 ve spojených věcech C‑569/16 a C‑570/16, Stadt Wuppertal proti Marii Elisabeth Bauer a Volker Willmeroth proti Martině Broßonn(9),

–  s ohledem na posudek 2/13 Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 o přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod(10),

–  s ohledem na stanovisko 4/2018 Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) ze dne 24. září 2018 s názvem „Challenges and opportunities for the implementation of the Charter of Fundamental Rights“ (Výzvy a příležitosti pro provádění Listiny základních práv),

–  s ohledem na výroční zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva o stavu základních práv,

–  s ohledem na příručku agentury FRA z října 2018 s názvem „Applying the Charter of Fundamental Rights of the European Union in law and policymaking at national level – Guidance“ (Uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v právu a tvorbě politik na vnitrostátní úrovni – pokyny),

–  s ohledem na soubor nástrojů pro zlepšování právní úpravy, zejména na nástroj č. 28 „Základní a lidská práva“,

–  s ohledem na článek 38 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko generálního tajemníka Rady Evropy ze dne 2. prosince 2016 o iniciativě Evropské unie na zřízení evropského pilíře sociálních práv,

–  s ohledem na dokument nizozemské delegace v Konferenci výborů pro evropské záležitosti (COSAC) o transparentnosti EU z listopadu 2017 s názvem „Opening up the closed doors: Making the EU more transparent for its citizens“ (Otevřít zavřené dveře: transparentnější EU pro její občany) a na dopis delegací při COSAC orgánům EU ze dne 20. prosince 2017 o transparentnosti politického rozhodování v EU,

–  s ohledem na studie s názvem „The implementation of the Charter of Fundamental Rights in the EU institutional framework“ (Provádění Listiny základních práv v institucionálním rámci EU), „The interpretation of Article 51 of the EU Charter of Fundamental Rights: the Dilemma of Stricter or Broader Application of the Charter to National Measures“ (Interpretace článku 51 Listiny základních práv EU: dilema přísnějšího nebo širšího uplatňování listiny ve vnitrostátních opatřeních) a „European Social Charter in the context of implementation of the EU Charter of Fundamental Rights“ (Evropská sociální charta v kontextu provádění Listiny základních práv EU) zveřejněné jeho Generálním ředitelstvím pro vnitřní politiky dne 22. listopadu 2016, 15. února 2016 a 12. ledna 2016 v uvedeném pořadí(11),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, postoj ve formě pozměňovacích návrhů Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Petičního výboru (A8-0051/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva udělila v právním rámci EU Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) status primárního práva, a že tím získala stejnou právní sílu jako Smlouvy;

B.  vzhledem k tomu, že tato zpráva neposuzuje každé individuální právo obsažené v Listině, ale spíše provádí analýzu provádění Listiny jakožto nástroje primárního práva;

C.  vzhledem k tomu, že zásadní část Listiny a unijní právní struktury je věnována sociálním ustanovením; vzhledem k tomu, že je důležité zajistit dodržování základních práv v celé Unii a poukazovat na jejich význam;

D.  vzhledem k tomu, že podle Soudního dvora EU stojí základní práva uznaná v Listině v jádru právní struktury EU a že dodržování těchto práv je nezbytnou podmínkou zákonnosti jakéhokoli aktu EU;

E.  vzhledem k tomu, že Listina v souladu s požadavky mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a v souladu se svým článkem 51 zahrnuje jak negativní (neporušování) tak pozitivní (aktivní prosazování) povinnosti, které by měly být rovnocenně plněny, aby její ustanovení získala plně funkční charakter;

F.  vzhledem k tomu, že článek 51 Listiny vymezuje oblast její působnosti s ohledem na dodržení zásady subsidiarity, přičemž zohledňuje pravomoci členských států a Unie a respektuje omezení pravomocí svěřených Unii na základě Smluv;

G.  vzhledem k tomu, že čl. 51 odst. 2 Listiny jednoznačně stanoví, že Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii ani nemění pravomoc a úkoly stanovené ve Smlouvách;

H.  vzhledem k tomu, že orgány, instituce a jiné subjekty Unie jsou Listinou stále vázány, i když jednají mimo právní rámec EU;

I.  vzhledem k tomu, že podle článku 51 se ustanovení Listiny vztahují na členské státy pouze tehdy, provádějí-li právo Unie; nicméně vzhledem k tomu, že kvůli nejasným hranicím takového požadavku je obtížné určit, zda a jak se Listina konkrétně použije;

J.  vzhledem k tomu, že doposud nebyl dostatečně využit potenciál sociálních a ekonomických práv stanovených Listinou; vzhledem k tomu, že s odkazem na stanovisko generálního tajemníka Rady Evropy není dodržování lidských práv pouze etickou nutností a právní povinností, ale je nezbytné i z ekonomického hlediska;

K.  vzhledem k tomu, že článek 6 Smlouvy o EU zdůrazňuje, že základní práva, která jsou zaručena EÚLP, musí tvořit obecné zásady práva Unie;

L.  vzhledem k tomu, že článek 151 Smlouvy o fungování EU odkazuje na základní sociální práva, například na ta, která jsou uvedena v Evropské sociální chartě;

M.  vzhledem k tomu, že studie Parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 nazvaná „Provádění Listiny základních práv v institucionálním rámci EU“(12) pojednává mimo jiné o významu Listiny pro činnost Komise podle Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability (smlouvy o ESM) a v souvislosti s evropským semestrem; vzhledem k tomu, že se v rámci ekonomické správy Unie věnuje málo pozornosti sociálním právům stanoveným v Listině; vzhledem k tomu, že tato práva je třeba je považovat za skutečná základní práva;

N.  vzhledem k tomu, že závazek obsažený v evropském pilíři sociálních práv týkající se zajištění nových účinnějších práv občanů v oblasti přístupu na trh práce, spravedlivých pracovních podmínek a sociální ochrany a zapojení do společnosti dále rozšiřuje práva zakotvená v Listině;

O.  vzhledem k tomu, že zásada rovnosti žen a mužů je základní hodnotou EU zakotvenou ve Smlouvách a v Listině; vzhledem k tomu, že článek 8 Smlouvy o fungování FEU uvádí, že Unie bude „při všech svých činnostech usilovat o odstranění nerovností a podporovat rovné zacházení pro muže a ženy“, čímž stanoví zásadu začleňování hlediska rovnosti žen a mužů;

P.  vzhledem k tomu, že transparentnost legislativního a rozhodovacího procesu EU je přímým důsledkem řádné správy, jak stanoví článek 41 Listiny, a nezbytným předpokladem pro to, aby občané mohli posuzovat a řádně monitorovat provádění Listiny ze strany orgánů EU;

Q.  vzhledem k tomu, že prosazování široké škály práv stanovených Listinou – od práv občanských a politických přes práva sociální a ekonomická až po práva třetí generace – ze strany orgánů, institucí a jiných subjektů Unie by bylo klíčovým podnětem pro rozvoj evropské veřejné sféry a pro hmatatelné vyjádření konceptu evropského občanství a pro participativní rozměr EU zakotvený ve Smlouvách;

R.  vzhledem k tomu, že Agentura EU pro základní práva (FRA) formulovala řadu doporučení pro účinné provádění Listiny ve svých stanoviscích s názvem „Improving access to remedy in the area of business and human rights at the EU level“ (Zlepšování přístupu k opravným prostředkům v oblasti podnikání a základních práv na úrovni EU)(13) a „Challenges and opportunities for the implementation of the Charter of Fundamental Rights“ (Výzvy a příležitosti pro provádění Listiny základních práv)(14);

S.  vzhledem k tomu, že článek 24 Listiny stanoví práva dítěte a to, že prvořadým hlediskem veřejných orgánů a soukromých institucí musí být nejvlastnější zájem dítěte;

T.  vzhledem k tomu, že článek 14 Listiny zdůrazňuje právo každého dítěte na bezplatné vzdělání;

Posilování začleňování Listiny do legislativních a rozhodovacích procesů

1.  je hluboce přesvědčen o tom, že strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií, kterou vypracovala Komise (COM(2010)0573), znamenala počáteční úsilí po vstupu Listiny v platnost, avšak nyní je naléhavě nutné ji aktualizovat; vítá výroční zprávy Komise o uplatňování Listiny a vyzývá k přezkumu této strategie, která byla vypracována Komisí v roce 2010, aby ji bylo možné aktualizovat s ohledem na nové výzvy a institucionální situaci, zejména po brexitu;

2.  uznává několik významných kroků, které orgány EU podnikly pro začlenění Listiny do legislativních a rozhodovacích procesů EU; konstatuje, že zásadní úlohou Listiny je zajistit, aby byly právní předpisy EU v plném souladu s právy a zásadami, které jsou v ní zakotveny, a uznává problémy související s aktivním prosazováním a zajišťováním dodržování práv a zásad v ní zakotvených;

3.  zdůrazňuje, že je důležité, aby veškeré návrhy právních předpisů Unie byly v souladu se základními právy zakotvenými v Listině;

4.  připomíná, že postupy zavedené orgány EU pro posouzení slučitelnosti legislativních návrhů s Listinou jsou zejména interní povahy; vyzývá k tomu, aby se umožnily důkladnější formy konzultací, posouzení dopadů, včetně posouzení dopadů na rovnost žen a mužů, a právní přezkum s plným zapojením nezávislých odborníků na základní práva; vyzývá Komisi, aby prosazovala strukturovanou a regulovanou spolupráci se subjekty, které se zabývají problematikou lidských práv, jako je například agentura FRA, Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE) a příslušné útvary Rady Evropy a Organizace spojených národů, a s organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti, pokud legislativní dokumenty mohou potenciálně prosazovat nebo negativně ovlivňovat základní práva;

5.  vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby přezkoumaly nařízení (ES) č. 168/2007 s cílem umožnit agentuře FRA vydávat z vlastního podnětu nezávazná stanoviska k návrhům právních předpisů EU a aby prosazovaly systematické konzultace s agenturou;

6.  vyzývá Komisi, ostatní instituce EU a celostátní a regionální vlády členských států, aby se pravidelně radily s agenturou FRA, kdykoli je ohroženo dodržování základních práv;

7.  uznává zásadní úlohu Agentury pro základní práva při hodnocení dodržování Listiny a vítá práci, kterou tato agentura odvádí; vybízí agenturu, aby nadále poskytovala orgánům a institucím EU a členským státům poradenství a podporu, pokud jde o zlepšování kultury základních práv v celé Unii; vítá nedávno přijatou strategii agentury na období 2018–2022;

8.  bere na vědomí interaktivní online nástroj CLARITY, který Agentura pro základní práva vyvinula s cílem usnadnit identifikaci nejvhodnějšího mimosoudního subjektu v oblasti lidských práv pro konkrétní otázku týkající se základních práv;

9.  vyzývá Komisi, aby zajistila komplexní posouzení dopadu prostřednictvím vyváženého hodnocení hospodářských, sociálních a environmentálních důsledků a přezkoumání svého rozhodnutí rozdělit své úvahy o základních právech do tří existujících kategorií – hospodářské, sociální a environmentální dopady – a aby vytvořila dvě zvláštní kategorie nazvané „dopady na základní práva“ a „posouzení dopadů na rovnost žen a mužů“, aby se zaručilo, že budou posuzovány všechny aspekty základních práv;

10.  vyzývá Komisi, aby na úrovni Unie přijala systematická opatření k dodržování a naplňování ustanovení Listiny a aby zajistila, aby právo Unie bylo upraveno tak, aby mohlo zohledňovat vývoj legislativy a judikatury v oblasti mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv; v tomto ohledu rovněž navíc opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila návrh provádějící usnesení Parlamentu ze dne 25. října 2016 o vytvoření mechanismu na ochranu demokracie, právního státu a základních práv(15), který by umožňoval v orgánech a institucích EU a v členských státech systematicky sledovat dění, jež by vyžadovalo zákrok za účelem ochrany a zajištění dodržování práv, svobod a zásad Listiny; navrhuje zejména, aby se podmínky stanovené v kodaňských kritériích a týkající se základních práv nepoužívaly pouze jednou jako podmínky přistoupení, ale aby jejich dodržování ze strany členských států bylo pravidelně posuzováno;

11.  konstatuje, že v souvislosti s Listinou hraje významnou úlohu při zajištění dodržování základních práv také veřejný ochránce práv, a to nejen s ohledem na článek 41, který se zabývá právem na řádnou správu jako takovou, ale také s ohledem na skutečnost, že tato řádná správa je základem pro zajištění dalších základních práv; připomíná příkladnou práci odvedenou v tomto volebním období veřejnou ochránkyní práv mimo jiné v oblasti transparentnosti a svobody informací, jakož i zvláštní zprávu o agentuře Frontex(16), která se týkala zejména práv žadatelů o azyl a migrantů na podávání stížností;

12.  má za to, že na působnost Listiny bude mít dopad judikatura a že je nutné tuto skutečnost zohlednit;

13.  vyzývá normotvůrce EU, aby uznali závěry rozsudku Tribunálu ze dne 22. března 2018 (věc T-540/15) o přístupu k dokumentům z třístranných jednání(17) a aby na jeho základě přijali opatření; trvá na tom, že je nutné posílit transparentnost a usnadňovat přístup k dokumentům mezi orgány a institucemi EU, aby se zajistila účinnější interinstitucionální spolupráce, a to včetně odpovědnosti v otázkách souvisejících se základními právy; naléhavě vyzývá Radu, aby urychleně řešila obavy v souvislosti s transparentností jejího rozhodovacího procesu a přístupem k dokumentům v souladu s příslušnými doporučeními evropské veřejné ochránkyně práv;

Začleňování Listiny do politik EU

14.  připomíná, že tvorba politik EU vychází ze zásad a cílů stanovených v článcích 2, 3, 4, 5 a 6 Smlouvy o EU a zároveň plně zohledňuje a provádí požadavky zakotvené v obecně použitelných ustanoveních v první části hlavě II Smlouvy o fungování EU;

15.  vyzývá orgány EU, aby více začleňovaly genderový aspekt do všech činností EU v zájmu boje proti genderové diskriminaci a podpory rovnosti pohlaví;

16.  znovu potvrzuje, že veškeré právní akty, které Unie přijímá, musí být v plném souladu se všemi ustanoveními této listiny, včetně sociálních ustanovení; zdůrazňuje, že je důležité, aby byly do právního rámce upravujícího hospodářskou a měnovou politiku EU začleněny výslovné odkazy na Listinu; zdůrazňuje, že použití mezivládních dohod nezprošťuje orgány EU povinnosti posuzovat slučitelnost těchto nástrojů s právem EU včetně Listiny;

17.  domnívá se, že je zásadní, aby Unie přijala rázná opatření k posílení svého vlastního aktivního zapojení, pokud jde o zaručení všech práv uvedených v Listině, včetně sociálních práv;

18.  žádá Komisi o zajištění toho, aby byl proces evropského semestru, včetně doporučení pro jednotlivé země a doporučení v rámci roční analýzy růstu, v souladu s normativními prvky sociálních práv Listiny;

19.  podporuje zavedení přísných a soudržných doložek týkajících se základních práv do provozních ujednání návrhů nařízení, jimiž se zřizují fondy EU;

20.  vyzývá Komisi a Radu, aby činily makroekonomická rozhodnutí s náležitým ohledem na základní práva a na základě celé škály občanských, politických a sociálních práv zaručovaných evropskými i mezinárodními nástroji v oblasti lidských práv;

21.  vyzývá Komisi, aby posoudila, jaká opatření je třeba přijmout v zájmu přistoupení Evropské unie k Evropské sociální chartě, a aby navrhla časový rámec pro dosažení tohoto cíle;

22.  připomíná, že na základě pravomocí stanovených ve Smlouvách nesou odpovědnost za to, aby byla sociální politika uvedena do praxe, a tudíž aby měla sociální ustanovení zakotvená v Listině účinnost a konkrétní dopad, v prvé řadě samy členské státy; opakuje nicméně svůj návrh, aby byl v souvislosti s možnou revizí Smluv do nich začleněn sociální protokol s cílem posílit základní sociální práva ve vztahu k ekonomickým svobodám;

23.  bere na vědomí v zásadě klíčovou, avšak neformální úlohu Euroskupiny při správě ekonomických záležitostí eurozóny, a dopad, který by její rozhodnutí mohla mít při ovlivňování tvorby politiky, pokud by nebyla vyvážena příslušnými mechanismy demokratické odpovědnosti a soudní kontroly; připomíná jejím členům horizontální povinnosti, které jim vyplývají z článků 2 a 6 Smlouvy o EU a z Listiny;

24.  žádá Komisi a Evropskou centrální banku, aby s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie dodržovaly při plnění svých úkolů vyplývajících z Evropského mechanismu stability veškerá ustanovení Listiny, a to i v rámci úvěrových operací ECB;

25.  připomíná, že činnost Unie na mezinárodní scéně se musí řídit zásadami zakotvenými v čl. 21 odst. 1 Smlouvy o EU; je přesvědčen, že plné dodržování a prosazování ustanovení Listiny v rámci EU představuje srovnávací kritérium pro posuzování legitimity a důvěryhodnosti chování Unie v jejích mezinárodních vztazích, a to i v rámci procesu rozšiřování v souladu s článkem 49 Smlouvy o EU;

26.  všímá si omezené soudní pravomoci Soudního dvora Evropské unie v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a varuje před potenciálním omezováním práva na účinnou právní ochranu, jak je zakotveno v Listině;

27.  připomíná orgánům EU jejich závazky v oblasti lidských práv v rámci oblasti působnosti Listiny, které se vztahují rovněž na obchodní politiku; vybízí Komisi, aby prováděla před ukončením jednání o jakékoliv obchodní dohodě zvláštní posouzení dopadů na lidská práva a aby přitom zohledňovala pokyny OSN pro posouzení dopadů obchodních a investičních dohod na lidská práva;

28.  připomíná, že otázky ochrany národnostních menšin a diskriminace na základě jazyka jsou předmětem Smluv i Listiny; vyzývá k přijetí konkrétních administrativních kroků v rámci orgánů EU s cílem povzbudit vlády členských států k hledání udržitelných řešení a prosazování kultury jazykové rozmanitosti ve vlastních členských státech, a to i mimo úřední jazyky EU;

29.  připomíná povinnost přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv (EÚLP) stanovenou v článku 6 Smlouvy o EU; žádá Komisi, aby přijala nezbytná opatření k odstranění právních překážek, které brání uzavření procesu přistoupení, a aby předložila nový návrh dohody o přistoupení Unie k EÚLP a nabídla nová pozitivní řešení námitek, které vznesl Soudní dvůr Evropské unie ve stanovisku 2/13 ze dne 18. prosince 2014; domnívá se, že uzavřením procesu by byly zavedeny další ochranné záruky pro základní práva občanů a obyvatel Unie a byl by poskytnut další mechanismus pro prosazování lidských práv, především možnost podat u Evropského soudu pro lidská práva stížnost na porušování lidských práv v důsledku jednání orgánu EU nebo členského státu provádějících právo EU v rámci oblasti působnosti EÚLP; dále se domnívá, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva zajistí další vstupy pro stávající i budoucí opatření EU týkající se dodržování a prosazování lidských práv a základních svobod v oblasti občanských svobod, spravedlnosti a vnitřních věcí, a to nad rámec judikatury Soudního dvora Evropské unie v této oblasti;

30.  vyzývá k bezodkladnému dokončení procesu přijímání horizontální antidiskriminační směrnice(18), která má lépe zaručit dodržování základních práv v EU na základě přijetí konkrétních právních předpisů EU;

Listina a agentury EU

31.  poukazuje na potenciál některých agentur EU pro poskytování podpory členským státům při plnění jejich povinností vyplývajících z Listiny, jelikož často jednají jako operativní spojení mezi EU a národní sférou; poukazuje na to, že tento úkol může být účinně plněn pouze prostřednictvím plnohodnotného uplatňování základních práv uvnitř samotných agentur působících v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí nebo agentur, jejichž činnosti by mohly mít dopad na práva a zásady vyplývající z Listiny, s ohledem jak na vnitřní, tak na vnější rozměry ochrany a prosazování základních práv;

32.  vyzývá příslušné agentury EU, aby zintenzivnily úsilí při provádění zásad rovnosti žen a mužů zakotvených v Listině, včetně zajištění toho, aby veškeré orgány, instituce a agentury EU uplatňovaly politiku nulové tolerance vůči jakýmkoli formám sexuálního násilí a fyzického i psychického obtěžování; žádá, aby všechny orgány a agentury EU v plném rozsahu provedly jeho usnesení ze dne 26. října 2017 o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU(19);

33.  bere na vědomí rozmanitost politik a nástrojů vytvářených různými agenturami v zájmu plnění jejich povinností v souvislosti se základními lidskými právy, což vede k odlišným úrovním provádění; zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat spolupráci mezi agenturami EU a také strukturované dialogy s nezávislými odborníky na lidská práva a navázat na stávající osvědčené postupy, aby bylo možné pokročit směrem ke společnému a pevnějšímu lidskoprávnímu rámci;

34.  vyzývá agentury EU působící v oblasti spravedlnosti a vnitřních věci nebo agentury, jejichž činnost by mohla mít dopady na práva a zásady vyplývající z Listiny, aby přijaly interní strategie pro základní práva a podporovaly pravidelné vzdělávání svých zaměstnanců na všech úrovních v oblasti základních práv a Listiny;

35.  vyjadřuje politování nad tím, že v mnoha nařízeních zřizujících agentury EU chybí výslovný odkaz na Listinu; vyzývá spolunormotvůrce, aby vyplnili tuto mezeru v případě potřeby vždy, když navrhují nebo revidují nařízení nebo rozhodnutí, kterými se zřizují agentury, a aby s ohledem na mandát a specifické rysy jednotlivých agentur stanovili doplňující provozní mechanismy, které zajistí soulad s Listinou;

Podpora pro členské státy při provádění Listiny na vnitrostátní úrovni

36.  připomíná, že evropský a vnitrostátní rozměr Listiny jsou neoddělitelně spjaty a navzájem se doplňují při zajišťování jednotného uplatňování ustanovení Listiny v celém právním rámci EU;

37.  poukazuje na přetrvávající nedostatečné povědomí o Listině, její oblasti působnosti a míře jejího uplatňování jak mezi nositeli práv, kteří jsou jejími ustanoveními chráněni, tak mezi odborníky v oblasti práva a lidských práv a vyjadřuje politování nad nedostatečnou vnitrostátní činností za účelem nápravy tohoto nedostatku;

38.  vyzývá Komisi, aby posílila své činnosti pro zvyšování povědomí o Listině s plným zapojením organizací občanské společnosti a aby prosazovala a financovala školící moduly pro soudce členských států, právníky a státní úředníky, jejichž cílem by bylo rovněž zlepšit znalost politik Unie a jejího práva, včetně mimo jiné hmotného a procesního práva, používání nástrojů EU pro soudní spolupráci, příslušné judikatury Soudního dvora EU, právního jazyka a srovnávacího práva; vyzývá Komisi, aby dále vybavila členské státy praktickými pokyny, které je podpoří v provádění Listiny na vnitrostátní úrovni; žádá v této souvislosti Komisi, aby plně zviditelnila nedávno vydanou příručku agentury FRA o  uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v právu a tvorbě politik na vnitrostátní úrovni;

39.  vybízí členské státy, aby si pravidelně vyměňovaly informace a zkušenosti o používání a uplatňování Listiny a dohledu nad ní a začleňovaly příklady správné praxe již vytvořené na vnitrostátní úrovni; vybízí členské státy, aby revidovaly svá procesní pravidla pro právní přezkum a posouzení dopadů zákonů z hlediska Listiny; konstatuje, že takovéto postupy by měly přímo odkazovat na Listinu stejným způsobem, jak činí v případě národních nástrojů v oblasti lidských práv, aby se minimalizovalo riziko, že Listina bude přehlížena;

40.  zdůrazňuje, že mezery v provedení a řádném uplatňování práva EU v členských státech mohou mít skutečný dopad na užívání základních práv EU; v této souvislosti připomíná úlohu Komise jakožto strážkyně Smluv, podle které Komise nese nejvyšší – ne-li primární – odpovědnost za ochranu základních práv, a to i prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti; v této souvislosti požaduje razantnější vedení při zajištění řádného provádění právních předpisů EU;

Směrem k jednotnějšímu výkladu Listiny

41.  je přesvědčen, že rozdílné výklady uplatňování ustanovení Listiny orgány, institucemi, úřady a agenturami EU a členských států snižují přidanou hodnotu, kterou Listina nabízí, a to zejména pokud jde o skutečnost, že Listina představuje společný minimální soubor standardů ochrany, který má být uplatňován horizontálně na všechny institucionální subjekty a politiky a činnosti spojené s úrovní EU;

42.  zdůrazňuje, že začlenění Listiny do primárního práva EU, aniž by byly rozšířeny pravomoci Unie a při dodržení zásady subsidiarity, jak stanoví článek 51, vytváří nové povinnosti pro orgány zapojené do rozhodování a provádění i pro členské státy při provádění právních předpisů EU na vnitrostátní úrovni, a že se ustanovení Listiny tudíž stala přímo vymahatelnými u evropských a vnitrostátních soudů;

43.  vybízí orgány EU a členské státy, aby umožnily přímější uplatňování Listiny jako celku;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že Polská republika a Spojené království dosud nerozhodly o odstoupení od protokolu 30 Smluv;

o
o   o

45.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 167.
(2) Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 229.
(3) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162.
(4) Úř. věst. C 242, 10.7.2018, s. 24.
(5) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 120.
(6) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(7) Úř. věst. L 53, 22.2.2007, s. 1.
(8) ECLI:EU:C:2016:701.
(9) ECLI:EU:C:2018:871.
(10) ECLI:EU:C:2014:2454.
(11) Studie s názvem „The Implementation of the Charter of Fundamental Rights in the EU institutional framework“ (Provádění Listiny základních práv v institucionálním rámci EU), Evropský parlament, Generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce C, 22. listopadu 2016; studie s názvem „The interpretation of Article 51 of the EU Charter of Fundamental Rights: the Dilemma of Stricter or Broader Application of the Charter to National Measures“ (Interpretace článku 51 Listiny základních práv EU: dilema přísnějšího nebo širšího uplatňování listiny ve vnitrostátních opatřeních), Generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce C, 15. února 2016 a studie s názvem „European Social Charter in the context of implementation of the EU Charter of Fundamental Rights“ (Evropská sociální charta v kontextu provádění Listiny základních práv EU) ze dne 12. ledna 2016.
(12) „The Implementation of the Charter of Fundamental Rights in the EU institutional framework“ (Provádění Listiny základních práv v institucionálním rámci EU), Evropský parlament, generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce C – Občanská práva a ústavní záležitosti, 22. listopadu 2016.
(13) Stanovisko agentury FRA č. 1/2017, 10. dubna 2017.
(14) Stanovisko agentury FRA č. 4/2018, 24. září 2018.
(15) Úř. věst. C 215,19.6.2018, s. 162.
(16) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. prosince 2015 o zvláštní zprávě evropské veřejné ochránkyně práv v rámci šetření z vlastního podnětu OI/5/2012/BEH-MHZ týkajícího se agentury Frontex, Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 2.
(17) Rozsudek Tribunálu 22. března 2018, Emilio de Capitani v. Evropský parlament, T-540/15, ECLI:EU:C:2018:167.
(18) Návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (návrh Komise ze dne 2. července 2008, COM(2008)0426).
(19) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 192.


Pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv)
PDF 176kWORD 58k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statutu evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom (2018/2080(INL)2019/0900(APP))
P8_TA(2019)0080A8-0050/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 106a odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na články 41 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na články 45 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanovisko Petičního výboru (A8-0050/2019),

1.  přijímá návrh nařízení uvedený v příloze;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal návrh nařízení uvedený v příloze Radě a Komisi postupem podle čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie;

3.  pověřuje svého předsedu, aby ihned po vydání stanoviska Komise a po udělení souhlasu Rady s návrhem nařízení uvedeným v příloze zajistil zveřejnění nařízení v Úředním věstníku Evropské unie.

PŘÍLOHA K USNESENÍ

Návrh nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statutu evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom

EVROPSKÝ PARLAMENT,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 228 odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména její čl. 106a odst. 1,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na souhlas Rady,

s ohledem na stanovisko Komise,

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv by měly být stanoveny v souladu s ustanoveními Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), zejména s čl. 20 odst. 2 písm. d) a článkem 228, Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouvy o Euratomu“) a Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(2)  Zejména článek 41 Listiny uznává právo na řádnou správu coby základní právo evropských občanů. Článek 43 Listiny pak uznává právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. Aby byla tato práva účinná a aby se posílila schopnost veřejného ochránce práv vést důkladná a nestranná šetření, měl by mít veřejný ochránce práv k dispozici veškeré nástroje nezbytné k úspěšnému plnění funkce uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení.

(3)  Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom(1) bylo naposledy pozměněno v roce 2008. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 vznikl nový právní rámec Unie. Zejména čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování EU umožňuje Evropskému parlamentu po obdržení stanoviska Komise a se souhlasem Rady přijmout nařízení, v němž určí statut a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv. Je proto žádoucí zrušit rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom a nahradit jej nařízením, jež by bylo v souladu s právním základem, který je v současnosti platný.

(4)  Určení podmínek, za nichž lze podat stížnost u veřejného ochránce práv, by mělo být v souladu se zásadou úplného, volného a snadného přístupu bez ohledu na konkrétní omezení spojená se souběžným průběhem nových či probíhajících soudních a správních řízení.

(5)  Veřejný ochránce práv má právo vydat doporučení, zjistí-li, že orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie řádně neuplatňuje rozsudek soudu.

(6)  Je nezbytné stanovit postupy, které mají být uplatňovány v případě, že se v rámci šetření veřejného ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup. Rovněž je třeba přijmout ustanovení, na jehož základě veřejný ochránce práv předloží Evropskému parlamentu každoročně na konci ročního zasedacího období souhrnnou zprávu.

(7)  V zájmu posílení role veřejného ochránce práv je žádoucí umožnit mu vést šetření z vlastního podnětu s cílem zjistit opakované anebo obzvláště závažné případy nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie a prosazovat v nich řádnou správní praxi, aniž by tím byla dotčena hlavní funkce veřejného ochránce práv, kterou je vyřizovat stížnosti.

(8)  S cílem zvýšit efektivitu činnosti veřejného ochránce práv by měl být oprávněn vést z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti šetření navazující na předchozí šetření s cílem zjistit, zda a v jaké míře dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt splnil vydaná doporučení. Veřejný ochránce práv by měl být rovněž oprávněn zahrnout do své výroční zprávy určené Evropskému parlamentu posouzení míry splnění doporučení a posouzení přiměřenosti prostředků, které mu byly poskytnuty na plnění funkce uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení.

(9)  Veřejný ochránce práv by měl mít přístup ke všem náležitostem potřebným pro výkon své funkce. Za tímto účelem musí být orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie povinny poskytnout veřejnému ochránci práv všechny informace, o které je požádá, aniž jsou tím dotčeny povinnosti veřejného ochránce práv podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(2). Přístup k utajovaným informacím nebo dokumentům by měl být podmíněn dodržením pravidel zpracovávání důvěrných informací ze strany dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie zpřístupňující utajované informace nebo dokumenty by veřejného ochránce práv měly informovat o jejich utajení. Při uplatňování pravidel zpracovávání důvěrných informací ze strany dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie by se veřejný ochránce práv měl s dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem předem dohodnout na podmínkách zacházení s utajovanými informacemi nebo dokumenty a jinými informacemi, na které se vztahuje povinnost profesního tajemství. Pokud veřejný ochránce práv zjistí, že mu nebude poskytnuta požadovaná pomoc, měl by o tom uvědomit Evropský parlament, jenž by měl podniknout náležité kroky.

(10)  Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci mají mít povinnost zacházet důvěrně se všemi informacemi, které při výkonu své funkce obdrželi. Veřejný ochránce práv by však měl informovat příslušné orgány o skutečnostech, které podle něj spadají do oblasti trestního práva a o nichž se veřejný ochránce práv dozví v rámci šetření. Rovněž by měl mít možnost informovat dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie o skutečnostech, které zpochybňují chování některého jejich zaměstnance.

(11)  Je třeba přihlédnout k nedávným změnám v ochraně finančních zájmů Unie před trestnou činností, zejména pak ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce na základě nařízení Rady (EU) 2017/1939(3), aby mu veřejný ochránce práv mohl předávat veškeré informace spadající do jeho působnosti. Aby byla zcela respektována presumpce neviny a právo na obhajobu zakotvené v článku 48 Listiny základních práv Evropské unie, je žádoucí, aby v případě, že veřejný ochránce práv sdělí Úřadu evropského veřejného žalobce informace spadající do jeho působnosti, informoval o tomto sdělení rovněž dotčenou osobu a stěžovatele.

(12)  Mělo by být přijato ustanovení umožňující spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a orgány stejného typu v členských státech, přičemž musí být dodržovány příslušné vnitrostátní právní předpisy. Je rovněž vhodné podniknout kroky a umožnit spolupráci veřejného ochránce práv s Agenturou Evropské unie pro základní práva, neboť taková spolupráce může zefektivnit výkon jeho funkce.

(13)  Veřejného ochránce práv jmenuje Evropský parlament na začátku svého volebního období pro dané volební období z řad osob, které jsou občany Unie a u kterých jsou veškeré záruky nezávislosti a náležité způsobilosti. Měly by být rovněž stanoveny podmínky, za nichž funkce veřejného ochránce práv končí, a podmínky, za nichž je nahrazen.

(14)  Funkce veřejného ochránce práv by měla být vykonávána zcela nezávisle. Veřejný ochránce práv by se měl při nástupu do funkce slavnostně zavázat před Soudním dvorem. Je třeba stanovit neslučitelnost, plat, výsady a imunitu veřejného ochránce práv.

(15)  Měla by být přijata ustanovení týkající se sídla veřejného ochránce práv, které by mělo být v sídle Evropského parlamentu. Rovněž by měla být přijata ustanovení týkající se nejen úředníků a ostatních zaměstnanců sekretariátu veřejného ochránce práv, který mu má být nápomocen, ale i jeho rozpočtu.

(16)  Je na veřejném ochránci práv, aby přijal prováděcí ustanovení k tomuto nařízení. S cílem zaručit právní jistotu a nejvyšší standardy ve výkonu funkce veřejného ochránce práv by měl být v tomto nařízení stanoven minimální obsah prováděcích ustanovení, která mají být přijata,

PŘIJAL TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.  Toto nařízení stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statutu evropského veřejného ochránce práv).

2.  Veřejný ochránce práv jedná nezávisle na orgánech, institucích a jiných subjektech Unie v souladu s pravomocemi, které mu jsou na základě smluv svěřeny, a s patřičným ohledem na čl. 20 odst. 2 písm. d) a článek 228 Smlouvy o fungování EU a článek 41 Listiny o právu na řádnou správu.

3.  Při výkonu své funkce uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení nesmí veřejný ochránce práv zasahovat do žádného soudního řízení ani zpochybňovat důvodnost soudního rozhodnutí či příslušnost soudu k vydání rozhodnutí.

Článek 2

1.  Veřejný ochránce práv přispívá k odhalování nesprávného úředního postupu orgánů, institucí a jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudní pravomoci, a v případě potřeby vydává doporučení s cílem tento nesprávný postup ukončit. Činnost jiných orgánů či osob nemůže být předmětem stížnosti uplatněné u veřejného ochránce práv.

2.  Každý občan Unie nebo každá fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem v členském státě se může přímo nebo prostřednictvím poslance Evropského parlamentu obrátit na veřejného ochránce práv se stížností týkající se nesprávného úředního postupu orgánů, institucí a jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudní pravomoci. Veřejný ochránce práv informuje dotčený orgán, instituci či jiný subjekt ihned po obdržení stížnosti, přičemž dodržuje unijní normy v oblasti ochrany osobních údajů.

3.  Stížnost musí jasně uvést svůj předmět a totožnost stěžovatele. Stěžovatel může požádat, aby se se stížností, nebo jejími částmi, nakládalo jako s důvěrnou.

4.  Stížnost musí být podána do tří let ode dne, kdy se stěžovatel dozví o skutečnostech, kterých se stížnost týká, a musí jí předcházet vhodné administrativní kroky uplatněné u dotčených orgánů, institucí a jiných subjektů.

5.  Veřejný ochránce práv rozhodne, zda stížnost spadá do jeho působnosti, a pokud ano, zda je přípustná. Pokud stížnost do jeho působnosti nespadá, nebo je nepřípustná, může veřejný ochránce práv před uzavřením dokumentace stěžovateli doporučit, aby se obrátil na jiný orgán.

6.  Stížnostmi podanými veřejnému ochránci práv není dotčen běh lhůt k podání opravných prostředků v soudních nebo správních řízeních.

7.  Musí-li veřejný ochránce práv z důvodů probíhajícího či ukončeného soudního řízení v téže věci prohlásit stížnost za nepřípustnou nebo ukončit její zkoumání, jsou výsledky šetření, které případně již provedl, odloženy.

8.  S výjimkou případů sexuálního obtěžování se veřejný ochránce práv může zabývat stížností, která se týká pracovních vztahů mezi orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci pouze tehdy, pokud již dotčená osoba vyčerpala veškeré možnosti vnitřních správních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v článku 90 služebního řádu Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, stanovené v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(4) („služební řád“), a pokud již uplynuly lhůty pro odpověď ze strany dotčených orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie.

9.  Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele v co nejkratší době o opatřeních přijatých v souvislosti s jeho stížností.

Článek 3

1.  Veřejný ochránce práv provede z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti všechna šetření, včetně těch, která navazují na předchozí šetření, která považuje za důvodná pro objasnění každého případného nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. Jedná bez nutnosti předchozího schválení a o těchto opatřeních včas informuje dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt. Dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt může veřejnému ochránci práv předložit jakékoliv užitečné připomínky nebo důkazy. Veřejný ochránce práv rovněž může dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt požádat o předložení takových připomínek nebo důkazů.

2.  Veřejný ochránce práv může, aniž by tím byla dotčena jeho základní služební povinnost spočívající ve vyřizování stížností, provádět šetření z vlastního podnětu, která jsou strategičtější povahy, s cílem odhalit opakované nebo obzvláště závažné případy nesprávného úředního postupu, prosazovat osvědčené správní postupy v orgánech, institucích a jiných subjektech Unie a aktivně se zabývat strukturálními otázkami veřejného zájmu, které spadají do jeho působnosti.

3.  Veřejný ochránce práv může zahájit strukturovaný a pravidelný dialog s orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie a uspořádat veřejné konzultace před vydáním doporučení nebo v kterékoli fázi později. Veřejný ochránce práv může rovněž systematicky analyzovat a hodnotit pokrok dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu a vydávat další doporučení.

4.  Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie poskytnou veřejnému ochránci práv veškeré požadované informace a umožní mu přístup k dotčené dokumentaci. Přístup k utajovaným informacím nebo dokumentům je podmíněn dodržením pravidel zpracovávání důvěrných informací ze strany dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu.

Orgány, instituce nebo jiné subjekty zpřístupňující utajované informace nebo dokumenty v souladu s prvním pododstavcem o jejich utajení předem informují veřejného ochránce práv.

Při uplatňování pravidel uvedených v prvním pododstavci veřejný ochránce práv s dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem předem dohodl podmínky zacházení s utajovanými informacemi nebo dokumenty.

Dotčené orgány, instituce a jiné subjekty umožní přístup k dokumentům pocházejícím z některého členského státu, které jsou podle právních předpisů klasifikovány jako tajné, až poté, co útvary veřejného ochránce práv zavedou příslušná opatření a záruky pro nakládání s těmito dokumenty, které zajišťují rovnocennou úroveň důvěrnosti, v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 a v souladu s bezpečnostními předpisy dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie.

Úředníci a ostatní zaměstnanci orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie dosvědčí na žádost veřejného ochránce práv skutečnosti, které se týkají jím vedeného probíhajícího šetření. Vyjadřují se jménem svého orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Nadále jsou vázáni povinnostmi vyplývajícími z jejich služebního postavení. Pokud jsou vázáni povinností zachovávat služební tajemství, nesmí být tato povinnost vykládána v tom smyslu, že zahrnuje informace relevantní pro stížnosti nebo šetření týkající se obtěžování nebo nesprávného úředního postupu.

5.  Veřejný ochránce práv pravidelně přezkoumává postupy spojené se správní činností orgánů, institucí a jiných subjektů Unie a posuzuje, zda jsou schopny účinně předcházet střetům zájmů, zaručovat nestrannost a zajistit plné dodržování práva na řádnou správu. Veřejný ochránce práv může určit a posoudit možné případy střetu zájmů na všech úrovních, které by mohly představovat nesprávný úřední postup, v takovém případě veřejný ochránce práv vypracuje konkrétní závěry a informuje Evropský parlament o zjištěních v této věci.

6.  V rozsahu, v jakém to umožňujejejich vnitrostátní právo, předají příslušné orgány členských států urychleně veřejnému ochránci práv na jeho žádost nebo z vlastního podnětu veškeré informace nebo dokumenty, které mohou pomoci objasnit případy nesprávného úředního postupu ze strany orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. Pokud se na tyto informace nebo dokumenty vztahují vnitrostátní právní předpisy týkající se zpracovávání důvěrných informací nebo ustanovení zabraňující jejich předání, může dotčený členský stát umožnit veřejnému ochránci práv přístup k  těmto informacím nebo dokumentům za předpokladu, že veřejný ochránce práv přislíbí, že s nimi bude nakládat způsobem, na jakém se dohodl s příslušným orgánem, který je vydal. V každém případě musí být předložen popis dokumentu.

7.  Jestliže není veřejnému ochránci práv poskytnuta jím požadovaná pomoc, informuje o tom veřejný ochránce práv Evropský parlament, jenž podnikne náležité kroky.

8.  Pokud byl na základě šetření zjištěn nesprávný úřední postup, veřejný ochránce práv uvědomí dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt a případně podá doporučení. Takto informovaný orgán, instituce nebo jiný subjekt zašle veřejnému ochránci práv do tří měsíců detailní stanovisko. Veřejný ochránce práv může na základě odůvodněné žádosti dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu tuto lhůtu prodloužit, a to o nejvýše dva měsíce. Pokud dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt nepředloží odůvodněné stanovisko ve lhůtě tří měsíců nebo v prodloužené lhůtě, může veřejný ochránce práv uzavřít šetření bez tohoto stanoviska.

9.  Veřejný ochránce práv poté zašle dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu zprávu, a zejména v případě, že si to vyžaduje povaha nebo rozsah zjištěného případu nesprávného úředního postupu, Evropskému parlamentu. Veřejný ochránce práv může v této zprávě podat doporučení. Stěžovatele veřejný ochránce práv vyrozumí o výsledcích šetření, o stanovisku dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu a o případných doporučeních podaných ve zprávě veřejného ochránce práv.

10.  Je-li to vhodné v souvislosti s šetřením činností orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, může veřejný ochránce práv z vlastního podnětu nebo na žádost Evropského parlamentu předstoupit před Evropský parlament na nejvhodnější úrovni.

11.  Veřejný ochránce práv hledá společně s dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem co nejlepší řešení, jímž by se dal nesprávný úřední postup napravit a stížnost se uspokojivě vyřídila. Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele o navrhovaném řešení a případně o připomínkách dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Má-li stěžovatel zájem, je oprávněn podat veřejnému ochránci práv v kterékoli fázi připomínky nebo dodatečné informace, jež nebyly známy v době podání stížnosti.

12.  Veřejný ochránce práv podává Evropskému parlamentu každoročně na konci ročního zasedacího období zprávu o výsledcích šetření, která veřejný ochránce práv provedl. Součástí zprávy je posouzení splnění jeho doporučení a posouzení přiměřenosti prostředků dostupných pro účely výkonu jeho funkce. Tato posouzení mohou být rovněž předmětem samostatných zpráv.

Článek 4

Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci nakládají se žádostmi o přístup veřejnosti k jiným dokumentům, než jsou dokumenty uvedené v čl. 6 odst. 1, v souladu s  podmínkami a omezeními stanovenými v nařízení (ES) č. 1049/2001.

S ohledem na stížnosti týkající se práva na přístup veřejnosti k úředním dokumentům vydá veřejný ochránce práv v návaznosti na řádnou analýzu a na veškeré nezbytné úvahy doporučení týkající se vydání uvedených dokumentů, na které dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt odpoví ve lhůtě stanovené nařízením (ES) č. 1049/2001. Pokud se dotčený orgán tímto doporučením o vydání uvedených dokumentů neřídí, musí své odmítnutí řádně odůvodnit. V tomto případě informuje veřejný ochránce práv stěžovatele o dostupných právních prostředcích, mimo jiné o možnostech, jak tuto věc postoupit Soudnímu dvoru Evropské unie.

Článek 5

Veřejný ochránce práv provádí pravidelné posouzení politik a přezkumy postupů zavedených v příslušných orgánech, institucích a jiných subjektech Unie v souladu s článkem 22a služebního řádu („whistleblowing“) a případně vydává konkrétní doporučení ke zlepšení s cílem zajistit úplnou ochranu úředníkům a jiným zaměstnancům, kteří oznamují skutečnosti v souladu s článkem 22a služebního řádu. Veřejný ochránce práv může na žádost důvěrně poskytnout informace, nezávislé poradenství a odborné pokyny úředníkům a jiným zaměstnancům týkající se řádného jednání, které je třeba vzít v úvahu v souvislosti se skutečnostmi uvedenými v článku 22a služebního řádu, včetně o oblasti působnosti příslušných ustanovení v unijních právních předpisech.

Veřejný ochránce práv může rovněž zahájit šetření na základě informací poskytnutých úředníky nebo jinými zaměstnanci oznamujícími skutečnosti v souladu s článkem 22a služebního řádu, kteří tyto skutečnosti mohou oznamovat důvěrně a anonymně, pokud by popsané praktiky mohly představovat nesprávný úřední postup orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie. S clem umožnit toto oznámení lze upustit od použitelných ustanovení služebního řádu týkajících se utajení.

Článek 6

1.  Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci, na něž se vztahuje článek 339 Smlouvy o fungování EU a článek 194 Smlouvy o Euratomu, jsou povinni nesdělovat informace a dokumenty, se kterými byli seznámeni v rámci svých šetření. Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, jsou zejména povinni nesdělovat žádné utajované informace nebo dokumenty poskytnuté veřejnému ochránci práv ani dokumenty, na něž se vztahuje právo Unie, pokud jde o ochranu osobních údajů, ani žádné informace, které by mohly poškodit stěžovatele nebo jinou zúčastněnou osobu.

2.  Pokud se veřejný ochránce práv domnívá, že skutečnosti zjištěné v průběhu šetření mohou spadat do oblasti trestního práva, uvědomí o nich příslušné vnitrostátní orgány, a jestliže případ spadá do jejich pravomocí, i Evropský úřad pro boj proti podvodům a Úřad evropského veřejného žalobce. V případě potřeby veřejný ochránce práv rovněž uvědomí orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie, z nichž pochází dotčený úředník nebo jiný zaměstnanec, a tento orgán, instituce nebo jiný subjekt může použít čl. 17 druhý pododstavec Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie.

Veřejný ochránce práv může rovněž informovat dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie o skutečnostech nasvědčujících tomu, že jednání některého z jejich úředníků či zaměstnanců spadá do působnosti disciplinárních předpisů, jakož i o každé trvající činnosti bránící probíhajícímu šetření.

Veřejný ochránce práv uvědomí o těchto oznámeních stěžovatele a další dotčené osoby, jejichž totožnost je známá.

Článek 7

1.  Veřejný ochránce práv může spolupracovat s orgány stejného typu v členských státech za předpokladu, že dodržuje platné vnitrostátní právo.

2.  V rámci výkonu své funkce spolupracuje veřejný ochránce práv s Agenturou Evropské unie pro základní práva a s dalšími orgány a institucemi, přičemž se vyvaruje překrývání svých činností s jejich činnostmi.

Článek 8

1.  Veřejný ochránce práv je zvolen a může být opakovaně jmenován v souladu s čl. 228 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.

2.  Veřejný ochránce práv je vybírán z osob, které jsou občany Unie, mají plná občanská a politická práva, poskytují veškeré záruky nezávislosti, nebyly v posledních třech letech členy vnitrostátních vlád či orgánů Unie a splňují podmínky nestrannosti rovnocenné podmínkám požadovaným pro výkon vysokých soudních funkcí ve své zemi a které mají obecně uznávané zkušenosti a způsobilost pro výkon funkce veřejného ochránce práv.

Článek 9

1.  Plnění povinností uvedených ve Smlouvách a v tomto nařízení veřejným ochráncem práv skončí buď uplynutím funkčního období, nebo odstoupením veřejného ochránce práv či jeho odvoláním.

2.  Kromě případu odvolání vykonává veřejný ochránce práv svou funkci až do okamžiku, kdy je zvolen nový veřejný ochránce práv.

3.  V případě předčasného skončení výkonu funkce je nový veřejný ochránce práv jmenován do tří měsíců od uvolnění funkce na dobu zbývající do konce volebního období Evropského parlamentu. Dokud není zvolen nový veřejný ochránce práv, je za naléhavé záležitosti spadající do působnosti veřejného ochránce práv odpovědný vedoucí pracovník ve smyslu čl. 13 odst. 2.

Článek 10

Má-li Evropský parlament v úmyslu požádat o odvolání veřejného ochránce práv podle čl. 228 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, vyslechne veřejného ochránce práv před podáním žádosti.

Článek 11

1.  Při plnění povinností uvedených v Smlouvách a v tomto nařízení postupuje veřejný ochránce práv v souladu s čl. 228 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Zdrží se veškeré činnosti neslučitelné s povahou výše uvedených povinností.

2.  Při nástupu do funkce se veřejný ochránce práv slavnostně zavazuje před Soudním dvorem zasedajícím v plénu, že povinnosti uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení bude vykonávat zcela nezávisle a nestranně a že bude v plné míře plnitpovinnosti vzniklé během jeho funkčního období a po jeho skončení. Slavnostně se zaváže především k tomu, že bude plnit povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po skončení funkčního období.

Článek 12

1.  Po dobu funkčního období nesmí veřejný ochránce práv vykonávat žádnou jinou politickou nebo správní funkci ani jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost.

2.  Pokud jde o platy, náhrady a důchody, je veřejný ochránce práv postaven naroveň soudci Soudního dvora.

3.  Na veřejného ochránce práv a úředníky a ostatní zaměstnance jeho sekretariátu se vztahují články 11 až 14 a článek 17 protokolu č. 7.

Článek 13

1.  Veřejnému ochránci práv je přidělen odpovídající rozpočet, který dostatečně zajistí jeho nezávislost a umožní výkon jeho povinností uvedených ve Smlouvách a v tomto nařízení.

2.  Veřejnému ochránci práv je nápomocen sekretariát, jehož vedoucího jmenuje veřejný ochránce práv.

3.  Veřejný ochránce práv by měl usilovat o rovnost pohlaví ve složení sekretariátu veřejného ochránce práv.

4.  Na úředníky a jiné zaměstnance sekretariátu veřejného ochránce práv se vztahují nařízení a předpisy vztahující se na úředníky a ostatní zaměstnance Unie. Jejich počet je každoročně stanoven v rámci rozpočtového postupu a musí být přiměřený pro řádné plnění povinností veřejného ochránce práv a zvládání jeho pracovní zátěže.

5.  Úředníci a jiní zaměstnanci Unie a členských států, kteří jsou jmenováni zaměstnanci sekretariátu veřejného ochránce práv, jsou ve služebním zájmu vyčleněni pro veřejného ochránce práv se zárukou, že budou přijati zpět do své původní instituce, orgánu či subjektu.

6.  V záležitostech týkajících se zaměstnanců má veřejný ochránce práv tentýž statut jako orgány ve smyslu článku 1a služebního řádu.

Článek 14

Veřejný ochránce práv posoudí zavedené postupy pro předcházení obtěžování a šikaně jakéhokoli druhu a povahy v rámci orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, jakož i postupy pro potrestání osob odpovědných za obtěžování a šikanu. Veřejný ochránce práv vypracuje vhodné závěry o tom, zda jsou tyto postupy v souladu se zásadami proporcionality, přiměřenosti a důrazných opatření a zda poskytují obětem účinnou ochranu a podporu.

Veřejný ochránce práv včas přezkoumá, zda orgány, instituce a jiné subjekty Unie odpovídajícím způsobem řeší případy obtěžování a šikany jakéhokoli druhu a povahy tím, že řádně uplatňují postupy stanovené v souvislosti se stížnostmi v této oblasti. Veřejný ochránce práv vypracuje na toto téma příslušné závěry.

Veřejný ochránce práv jmenuje v rámci sekretariátu osobu nebo vytvoří strukturu s odbornými znalostmi v oblasti obtěžování, která bude schopná včas posoudit, zda jsou případy obtěžování jakéhokoli druhu a povahy, včetně sexuálního obtěžování, uvnitř orgánů, institucí a jiných subjektů Unie vyřizovány odpovídajícím způsobem, a případně poskytovat poradenství jejích úředníkům a jiným zaměstnancům.

Článek 15

Sídlem veřejného ochránce práv je sídlo Evropského parlamentu.

Článek 16

Každé sdělení určené vnitrostátním orgánům členských států pro účely uplatňování tohoto nařízení se provádí prostřednictvím stálých zastoupení členských států při Unii.

Článek 17

Veřejný ochránce práv přijme prováděcí ustanovení k tomuto nařízení. Tato ustanovení jsou v souladu s tímto nařízením a zahrnují alespoň ustanovení o:

a)  procesních právech stěžovatele a dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu;

b)  zajištění ochrany úředníků nebo jiných zaměstnanců oznamujících případy sexuálního obtěžování a případy porušení práva Unie v orgánech, institucích nebo jiných subjektech Unie, a to v souladu s článkem 22a služebního řádu („whistleblowing“);

c)  přijetí, vyřízení a uzavření stížnosti;

d)  šetřeních z vlastního podnětu;

e)  navazujících šetřeních; a

f)  opatřeních pro sběr informací.

Článek 18

Rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom se zrušuje.

Článek 19

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament

předseda

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).
(3) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(4) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.


Komplexní evropská průmyslová politika v oblasti umělé inteligence a robotiky
PDF 259kWORD 80k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o komplexní evropské průmyslové politice v oblasti umělé inteligence a robotiky (2018/2088(INI))
P8_TA(2019)0081A8-0019/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 obsahující doporučení Komisi o občanskoprávních pravidlech pro robotiku(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2017 o digitalizaci evropského průmyslu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2018 o autonomních zbraňových systémech(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2018 o jazykové rovnosti v digitálním věku(4),

–  s ohledem na návrh Komise ze dne 6. června 2018, kterým se zavádí program Digitální Evropa na období 2021–2027 (COM(2018)0434),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2018/1488 ze dne 28. září 2018, kterým se zřizuje evropský společný podnik pro vysoce výkonnou výpočetní techniku(5),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0019/2019),

A.  vzhledem k tomu, že budou-li umělá inteligence a robotika využívány transparentně a eticky, mají potenciál obohatit naše životy a rozšířit naše schopnosti, a to jak ku prospěchu jednotlivců, tak i v zájmu společného blaha;

B.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence se rychle rozvíjí a že je již řadu let součástí našeho každodenního života; vzhledem k tomu, že umělá inteligence a robotika podněcují inovace, a tak nové obchodní modely, a hrají klíčovou úlohu při transformaci našich společností a digitalizaci mnoha oblastí našich ekonomik, např. průmyslu, zdravotní péče, stavebnictví a dopravy;

C.  vzhledem k tomu, že stále větší integrace robotiky do lidských systémů vyžaduje silné politické vedení v zájmu maximalizace přínosů, minimalizace rizik pro společnost a zajištění bezpečného a spravedlivého rozvoje umělé inteligence;

D.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence je jednou ze strategických technologií pro 21. století jak v celosvětovém měřítku, tak v Evropě, neboť přináší pozitivní změny do evropského hospodářství a umožňuje inovace, zvyšování produktivity konkurenceschopnosti a dobré životní podmínky;

E.  vzhledem k tomu, že evropské společnosti vyrábějí přibližně čtvrtinu všech průmyslových robotů a polovinu všech robotů odborných služeb na světě, a EU již proto disponuje důležitými devizami, o které by měla opřít svou evropskou průmyslovou politiku;

F.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence a robotika dokážou přetvořit řadu odvětví a mohou zefektivnit výrobu a rovněž celosvětově zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu a malých a středních podniků; vzhledem k tomu, že pro vývoj umělé inteligence má velký význam dostupnost rozsáhlých datových souborů a zkušebních a pokusných zařízení;

G.  vzhledem k tomu, že společný přístup usnadní vývoj technologií umělé inteligence ve prospěch společnosti a zároveň umožní řešit výzvy, které s těmito technologiemi souvisí, tak aby se podpořily inovace, zvýšila kvalita produktů a služeb obsahujících prvky umělé inteligence, zlepšila zkušenost a důvěra spotřebitelů v technologie umělé inteligence a robotiku a aby se zabránilo roztříštění vnitřního trhu;

H.  vzhledem k tomu, že výkonnost výpočetní techniky v Unii musí být udržována na špičkové úrovni, což by mělo vytvořit příležitosti pro dodavatelský průmysl EU a zvýšit jeho efektivitu tím, že výsledky technologického vývoje budou zúročeny v produktech a službách, jež budou reagovat na poptávku a orientovat se na aplikace, díky čemuž budou zaváděny do nově vznikajících rozsáhlých aplikací založených na umělé inteligenci;

I.  vzhledem k tomu, že je nutné co nejrychleji přijmout koordinovaný postup na evropské úrovni, aby EU mohla konkurovat masivním investicím třetích zemí, zejména USA a Číny;

J.  vzhledem k tomu, že dne 25. dubna 2018(6) se Komise zavázala, že ve spolupráci s členy Evropské aliance pro umělou inteligenci (což je skupina odborníků na umělou inteligenci) navrhne evropský přístup, který bude mít formu obecných pokynů pro umělou inteligenci a bude mít za cíl podpořit evropské aplikace a podniky, které umělou inteligenci využívají;

K.  vzhledem k tomu, že stávající pravidla a postupy je třeba znovu posoudit a případně upravit, aby zohledňovaly umělou inteligenci a robotiku;

L.  vzhledem k tomu, že evropský rámec pro umělou inteligenci musí být vytvořen v plném souladu se základními právy zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie, a zejména se zásadami ochrany údajů, soukromí a bezpečnosti;

M.  vzhledem k tomu, že vývoj umělé inteligence může a měl by být koncipován tak, aby zachovával důstojnost, autonomii a právo na sebeurčení jednotlivce;

N.  vzhledem k tomu, že Parlament v usnesení ze dne 16. února 2017 o občanskoprávních pravidlech pro robotiku, které obsahovalo doporučení pro Komisi, vyzval Komisi, aby navrhla soudržný právní rámec pro rozvoj robotiky, včetně autonomních systémů a inteligentních autonomních robotů;

O.  vzhledem k tomu, že vývoj umělé inteligence a robotiky musí být přínosný pro celou společnost; avšak vzhledem k tomu, že v roce 2017 nemohly venkovské oblasti výhod umělé inteligence z velké části využívat, neboť 8 % domácností nebylo připojeno k žádné pevné síti a 53 % domácností nebylo pokryto žádnou z přístupových sítí nové generace (VDSL, kabelová síť Docsis 3.0 nebo FTTP);

P.  vzhledem k tomu, že vývoj služeb a produktů obsahujících prvky umělé inteligence není možný bez konektivity, volného pohybu údajů a dostupnosti údajů v celé EU; vzhledem k tomu, že využívání pokročilých technik vytěžování dat v produktech a službách může přispět ke zkvalitnění rozhodovacího procesu, a tím rozšířit výběr spotřebitelů a zlepšit výkonnost podniků;

Q.  vzhledem k tomu, že technologického vývoje v oblasti inteligentních výrobků a služeb může ve svůj prospěch využívat znalostní ekonomika, která je založena na množství, kvalitě a dostupnosti informací, a může se tedy lépe přizpůsobovat potřebám spotřebitelů;

R.  vzhledem k tomu, že kybernetická bezpečnost má zásadní význam pro ochranu údajů před jejich úmyslným poškozením nebo zneužitím, v jehož důsledku by používání umělé inteligence způsobilo občanům nebo podnikům újmu, což by otřáslo důvěrou průmyslu a spotřebitelů v umělou inteligenci; vzhledem k tomu, že vývoj umělé inteligence vede ke zvyšování naší závislosti při přijímání opatření a rozhodnutí na těchto systémech, což vyžaduje, aby se na ně v EU vztahovaly vysoké normy kybernetické odolnosti, má-li se předejít narušení kybernetické bezpečnosti a jejich selhání;

S.  vzhledem k tomu, že trend směřující k automatizaci s sebou nese požadavek, aby subjekty, které se podílejí na vývoji aplikací umělé inteligence a jejich uvádění na trh, měly již od fáze návrhu na zřeteli bezpečnost a etiku, a byly si vědomy toho, že musejí být připraveny přijmout právní odpovědnost za kvalitu technologie, kterou vytvářejí;

T.  vzhledem k tomu, že budování důvěryhodného prostředí pro vývoj technologií umělé inteligence by mělo být založeno na struktuře politiky v oblasti dat; vzhledem k tomu, že to znamená vytvořit programy pro hladký a zjednodušený sběr a správu dat pro vzdělávací a výzkumné účely, jež umožní rozvoj umělé inteligence v mnoha oblastech: medicíně, finančnictví, biologii, energetice, průmyslu, chemii nebo ve veřejném sektoru; vzhledem k tomu, že ekosystém umělé inteligence založený na datech by mohl zahrnovat celoevropské iniciativy v oblasti otevřených norem a být založen na vzájemném uznávání certifikátů a transparentních pravidel interoperability;

U.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence sama o sobě nezajišťuje pravdu či spravedlnost, protože může docházet ke zkreslení v důsledku metody sběru dat a zápisu algoritmu, jež mohou mít původ ve společenských předsudcích; vzhledem k tomu, že zkreslení by měly zabránit kvalitní data a design algoritmu a neustálé přehodnocování;

V.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence a robotika by měly být rozvíjeny a zaváděny tak, aby v jejich centru stál člověk, kterému by měly být nápomocny na pracovišti i v domově; vzhledem k tomu, že umělá inteligence by rovněž mohla lidi nahradit v nebezpečných povoláních;

W.  vzhledem k tomu, že další rozvoj a širší využívání automatizovaných a algoritmických rozhodovacích procesů má nezpochybnitelný dopad na konečná rozhodnutí soukromých osob (například podnikatelů či uživatelů internetu) a správních, soudních či jiných veřejných orgánů v záležitostech spotřebitelského, obchodního či úředního rázu; vzhledem k tomu, že do procesu automatizovaného a algoritmického rozhodování musí být začleněna bezpečnostní opatření a možnost lidské kontroly a ověření;

X.  vzhledem k tomu, že v souvislosti se strojovým učením je také nutné zajistit nediskriminaci, řádný postup, transparentnost a srozumitelnost v rámci rozhodovacích procesů;

Y.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence představuje významný nástroj k řešení globálních společenských výzev, a že členské státy proto musí prostřednictvím své veřejné politiky podporovat investice, uvolňovat prostředky na výzkum a vývoj a odstraňovat překážky bránící rozvoji a zavádění umělé inteligence;

Z.  vzhledem k tomu, že komerční platformy umělé inteligence pokročily v oblasti zdraví, životního prostředí, energie a dopravy od testování k praktickému využití; vzhledem k tomu, že základem všech hlavních webových platforem a aplikací využívajících data velkého objemu jsou techniky strojového učení;

AA.  vzhledem k tomu, že evropští výzkumní pracovníci a společnosti spolupracují na širokém spektru témat týkajících se technologie blockchain, od dodavatelského řetězce, služeb veřejné správy, financí, internetu věcí, zdravotnictví, sdělovacích prostředků a inteligentních měst po energetiku a dopravu; vzhledem k tomu, že Evropa je silným hráčem v důležitých oblastech souvisejících se blockchainem, např. umělé inteligenci; vzhledem k tomu, že blockchain může hrát důležitou úlohu při zlepšování evropských inovací;

AB.  vzhledem k tomu, že technologie kybernetické bezpečnosti, např. digitální identity, šifrování nebo detekce narušení, a jejich uplatňování v oblastech, jako jsou finance, průmysl 4.0, energetika, doprava, zdravotní péče nebo elektronická veřejná správa, mají zásadní význam pro zajištění bezpečnosti a důvěryhodnosti činností a transakcí on-line prováděných občany, orgány veřejné správy či společnostmi;

AC.  vzhledem k tomu, že vytěžování textů a dat slouží jako základ pro aplikace založené na umělé inteligenci a strojovém učení a má zásadní význam pro malé a střední podniky a začínající podniky, protože jim umožňuje přístup k velkému množství dat, které potřebují pro vývoj algoritmů umělé inteligence;

AD.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence může být velmi náročná na spotřebu energie; vzhledem k tomu, že je proto důležité výdobytky umělé inteligence využívat se zřetelem ke stávajícím cílům, které si EU vytkla pro energetickou účinnost a oběhové hospodářství;

AE.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence by měla plně podporovat všechny evropské jazyky, aby všichni Evropané mohli stejnou měrou těžit z vývoje moderní umělé inteligence v mnohojazyčné evropské informační společnosti;

AF.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence má v průmyslu a službách spojených s pokročilými technologiemi zásadní význam, má-li se Evropa stát „světadílem začínajících podniků“, a to tak, že pro dosažení růstu budou v Evropě využívány nejnovější technologie, zejména ve zdravotnických technologiích, službách a programech, vývoji léčivých přípravků, robotické chirurgii a chirurgii s asistencí robota, při léčbě chronických onemocnění, lékařských metodách zobrazování a záznamech i zajištění udržitelného životního prostředí a bezpečné výroby potravin; vzhledem k tomu, že Evropa v současnosti zaostává za Severní Amerikou a Asií ve výzkumu a patentech v oblasti umělé inteligence;

AG.  vzhledem k tomu, že rozvoj technologií umělé inteligence může zlepšit kvalitu života lidí trpících chronickými chorobami a zdravotním postižením a řešit sociální problémy, jako je stárnutí naší populace, neboť umělá inteligence dokáže zpřesnit a zefektivnit zdravotnické technologie pro poskytování zdravotní péče;

AH.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence a robotika mají v lékařské péči široké uplatnění, např. v následujících oblastech: vedení lékařské dokumentace a správa zdravotních údajů, provádění opakujících se postupů (analýza testů, rentgenových snímků, snímků počítačové tomografie, vkládání dat), navrhování léčebných postupů, digitální konzultace (jako je lékařská konzultace založená na osobní anamnéze a běžných lékařských znalostech), virtuální ošetřovatelé, řízení předepisování léků, vytváření léčiv, přesné lékařství (jako je genetické a genomické hledání mutací a tendence k nemocem na základě informací v DNA), sledování zdravotního stavu, analýza systému zdravotní péče atd.;

AI.  vzhledem k tomu, že dostupnost neznamená stejné služby a zařízení pro všechny; vzhledem k tomu, že dostupnost umělé inteligence a robotiky je založena na inkluzivním plánování a projektování; vzhledem k tomu, že východiskem pro projektování musejí být potřeby, přání a zkušenosti uživatelů;

AJ.  vzhledem k tomu, že ohledně autonomie robotů, zjevné absence lidské empatie a toho, jak roboti ovlivní vztah mezi lékařem a pacientem, panují značné etické, psychologické a právní obavy, které ještě nebyly řádně projednány na úrovni EU, především v souvislosti s ochranou osobních údajů pacientů, odpovědností a novými hospodářskými a pracovněprávními vztahy, které z toho vyplývají; vzhledem k tomu, že „autonomie“ jako taková může být přisuzována pouze lidským bytostem; vzhledem k tomu, že pro umělou inteligenci je zapotřebí vytvořit pevný právní a etický rámec;

AK.  vzhledem k tomu, že zavádění umělé inteligence musí být zejména ve zdravotnictví vždy založeno na principu odpovědnosti „člověk obsluhuje stroj“;

1.Společnost podporovaná umělou inteligencí a robotikou

1.1.Práce v éře umělé inteligence a robotiky

1.  zdůrazňuje, že automatizace v kombinaci s umělou inteligencí zvýší produktivitu, a tím pádem i zlepší výsledky; konstatuje, že stejně jako v předchozích technologických revolucích některá pracovní místa zmizí, ale rovněž vzniknou nová, takže se promění životy lidí i pracovní postupy; zdůrazňuje, že větší využívání robotiky a umělé inteligence by mělo současně omezit expozici lidí škodlivým a nebezpečným podmínkám, pomoci vytvářet kvalitnější pracovní místa s důstojnými podmínkami a zvýšit produktivitu;

2.  naléhavě žádá členské státy, aby se zaměřily na rekvalifikaci pracovníků v odvětvích, která jsou nejvíce zasažena automatizací; zdůrazňuje, že nové vzdělávací programy by se měly zaměřit na rozvoj dovedností pracovníků, aby se dokázali chopit příležitostí, jež nabízejí nová pracovní místa vzniklá díky umělé inteligenci; podporuje rozvoj programů počítačové gramotnosti ve školách, rozvoj učňovského vzdělávání a stanovení priorit odborného vzdělávání, aby se pracovníci mohli snadněji přizpůsobit technologickým změnám;

3.  doporučuje členským státům, aby spolu se subjekty ze soukromého sektoru identifikovaly rizika a vypracovaly strategie, které zajistí vytvoření příslušných programů rekvalifikace; zdůrazňuje, že také společnosti musí investovat do vzdělávání a rekvalifikace svých zaměstnanců, aby uspokojily jejich potřeby;

4.  zdůrazňuje, že rozvoj robotiky v EU bude mít značné dopady na pracovněprávní vztahy; domnívá se, že tyto dopady by měly být řešeny vyváženě, aby se podpořila reindustrializace a aby i pracovníci mohli těžit z růstu produktivity;

5.  konstatuje, že v současnosti je v pracovním prostředí nastolena křehká rovnováha mezi vlastníky a pracovníky; domnívá se, že další zavádění umělé inteligence do průmyslu by mělo probíhat za rozsáhlých konzultací se sociálními partnery, neboť potenciální změny počtu lidí pracujících v průmyslu vyžaduje přijetí aktivních politik, které pracovníkům pomůžou přizpůsobit se novým požadavkům a zajistí všeobecné sdílení zisků; konstatuje, že to vyžaduje přehodnocení a přepracování politik v oblasti trhu práce, systémů sociálního zabezpečení a zdanění;

6.  vyzývá členské státy, aby odstranily překážky vstupu na trh práce, jako je překvalifikovanost;

7.  domnívá se, že digitální gramotnost je jedním z nejdůležitějších faktorů budoucího rozvoje umělé inteligence, a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby rozvíjely a realizovaly strategie odborné přípravy a rekvalifikace v oblasti počítačových dovedností; konstatuje, že digitální gramotnost může podpořit širokou a inkluzivní účast na řešeních v ekonomice založené na datech a usnadnit komunikaci a spolupráci se všemi zúčastněnými stranami;

8.  konstatuje, že vzhledem k tomu, že změny postihnou všechny věkové skupiny občanů, je tomu třeba přizpůsobit vzdělávací programy, mimo jiné zavést nové vzdělávací dráhy a nové metody předávání znalostí; zdůrazňuje, že by měly být náležitě řešeny vzdělávací aspekty; zejména se domnívá, že digitální dovednosti, včetně kódování, musí být do výuky a odborné přípravy zahrnuty od rané školní docházky až po celoživotní učení;

1.2.Zneužívání umělé inteligence a lidská práva

9.  zdůrazňuje skutečnost, že zlovolné nebo nedbalé využívání umělé inteligence by mohlo ohrozit digitální bezpečnost a fyzickou i veřejnou bezpečnost, neboť by mohlo být zneužito k vedení rozsáhlých, dobře cílených a vysoce účinných útoků na služby informační společnosti a související strojová zařízení i k dezinformačním kampaním, a obecně tak mohlo být omezeno právo jednotlivců na sebeurčení; zdůrazňuje, že zlovolné či nedbalé využívání umělé inteligence by mohlo rovněž představovat riziko pro demokracii a základní práva;

10.  vyzývá Komisi, aby navrhla rámec pro trestání praktik založených na manipulaci vnímání, kdy personalizovaný obsah nebo nabízený výběr zpravodajství (tzv. news feeds) vedou k negativním pocitům a zkreslenému vnímání skutečnosti, což může mít negativní důsledky (například tak lze ovlivnit výsledky voleb nebo zkreslit vnímání sociálních otázek, jako je migrace);

11.  zdůrazňuje, že je důležité rozpoznat, určit a sledovat tendence, které by mohly přímo či nepřímo narušit vývoj umělé inteligence; vyzývá, aby se výzkum v oblasti umělé inteligence rovněž zaměřil na odhalování případů, kdy byla umělá inteligence a robotika náhodně či úmyslně poškozena;

12.  naléhavě žádá Komisi, aby vzala na vědomí společenské problémy, které pramení z praktik sestavování žebříčků občanů; zdůrazňuje, že občané by neměli být diskriminováni na základě svého pořadí na společenském žebříčku a měli by dostat novou šanci;

13.  vyjadřuje velké znepokojení nad využíváním aplikací umělé inteligence, včetně rozpoznávání obličeje a hlasu, v programech tzv. emocionálního dohledu, které sledují duševní stav pracovníků a občanů s cílem zvýšit produktivitu a zachovat sociální stabilitu, někdy ve spojení se systémy „společenských kreditů“, jak se děje např. v Číně; zdůrazňuje, že tyto programy jsou ze své podstaty v rozporu s evropskými hodnotami a normami, které chrání práva a svobody jednotlivců;

2.Technologický rozvoj vedoucí k umělé inteligenci a robotice

2.1.Výzkum a vývoj

14.  připomíná, že Evropa má špičkovou výzkumnou obec světové úrovně zabývající se umělou inteligencí, která představuje 32 % výzkumných institucí v tomto oboru na světě;

15.  vítá návrh programu Digitální Evropa vypracovaný Komisí a rozpočet ve výši 2,5 miliardy EUR, který byl přislíben pro umělou inteligenci, stejně jako navýšení finančních prostředků v programu Horizont 2020; chápe význam financování z prostředků EU, které má doplňovat rozpočty členských států a průmyslu na výzkum umělé inteligence, a potřebu spolupráce mezi veřejnými, soukromými a unijními výzkumnými programy;

16.  podporuje operační cíle programu Digitální Evropa, tj. vybudovat a posílit v Unii základní kapacity umělé inteligence, zpřístupnit je všem podnikům a orgánům veřejné správy a posílit a propojit stávající zkušební a experimentální zařízení pro umělou inteligenci v členských státech;

17.  vybízí členské státy, aby rozvíjely multilaterální partnerství zúčastněných stran napříč průmyslem, výzkumných institucí a společných středisek excelence, která se zabývají umělou inteligencí;

18.  zdůrazňuje, že výzkum umělé inteligence by neměl investovat pouze do vývoje příslušných technologií a inovací, ale řešit i sociální a etické otázky a odpovědnost, které s sebou umělá inteligence přináší; je přesvědčen o tom, že každý model založený na umělé inteligenci by měl již od návrhu zahrnovat etické hledisko;

19.  zdůrazňuje, že v zájmu společenského pokroku a ochrany životního prostředí by výzkum v oblasti umělé inteligence a další související činnosti měly být prováděny v souladu se základními právy a zásadou předběžné opatrnosti; zdůrazňuje, že každý, kdo se podílí na rozvoji, zavádění, šíření a využívání umělé inteligence, by měl zohledňovat a respektovat lidskou důstojnost, právo na sebeurčení i dobré životní podmínky – jak fyzické, tak i psychické – jednotlivce i společnosti jako celku, předvídat potenciální dopady na bezpečnost a přijmout náležitá opatření, která jsou úměrná úrovni ochrany, včetně rychlého zveřejnění faktorů, které by mohly ohrozit veřejnost nebo životní prostředí;

20.  zdůrazňuje, že klíčem k rozvoji umělé inteligence je také konkurenceschopné výzkumné prostředí; zdůrazňuje, že je důležité podněcovat špičkový výzkum, včetně základního výzkumu a projektů s vysokým rizikem a výnosem, a podporovat evropský výzkumný prostor pomocí atraktivních podmínek financování, mobility a přístupu k infrastruktuře v celé Unii na základě principu otevřenosti vůči třetím zemím a vůči odborníkům ze zemí mimo Unii za předpokladu, že to neoslabí kybernetickou bezpečnost EU;

21.  zdůrazňuje skutečnost, že platy výzkumných pracovníků v EU jsou stále výrazně nižší než platy jejich protějšků v USA nebo Číně, což bývá hlavním důvodem jejich odchodu z Evropy; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zaměřily na přilákání vysoce talentovaných lidí do evropských společností, a žádá členské státy, aby pro ně vytvořily atraktivní podmínky;

22.  zdůrazňuje, že Evropa musí novou stěžejní iniciativu FET(7) věnovat umělé inteligenci a klást přitom zvláštní důraz na přístup zaměřený na člověka a na jazykové technologie;

23.  domnívá se, že umělá inteligence, strojové učení a exponenciální skoky v dostupnosti údajů a cloud computingu jsou hnací silou výzkumných iniciativ, které se snaží porozumět molekulární a buněčné biologii, nasměrovat vývoj léčebných postupů a analyzovat datové toky, tak aby bylo možné odhalovat zdravotní hrozby, předvídat vypuknutí epidemií a poskytovat poradenství pacientům; bere na vědomí, že metody vytěžování dat a techniky datové navigace lze použít k odhalení mezer, rizik, trendů a vzorců;

24.  zdůrazňuje, že v případech, kdy rizika tvoří nevyhnutelnou a nedílnou součást výzkumu umělé inteligence, by měly být vypracovány a dodržovány přísné protokoly hodnocení a řízení rizik, přičemž je třeba vzít v úvahu to, že riziko újmy nesmí být větší než riziko, které hrozí v běžném životě (tj. lidé by neměli být vystaveni dodatečným nebo větším rizikům než těm, kterým čelí při běžném životním stylu);

2.2.Investice

25.  konstatuje, že je důležité v této oblasti více investovat, máme-li si udržet konkurenceschopnost; uznává, že ačkoli většina investic a inovací v této oblasti pochází ze soukromých podniků, je třeba vybídnout rovněž členské státy a Komisi, aby dále investovaly do výzkumu v tomto odvětví a stanovily své priority rozvoje; vítá návrh projektu InvestEU a dalších partnerství veřejného a soukromého sektoru, které povzbudí soukromé financování; domnívá se, že je třeba podpořit koordinaci investic soukromého a veřejného sektoru, aby se zajistilo jasné zacílení rozvoje;

26.  zdůrazňuje, že investice do umělé inteligence, které se mohou vyznačovat značnou nejistotou, by měly být doplněny finančními prostředky EU, například od Evropské investiční banky či Evropského investičního fondu, nebo programu InvestEU a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), které mohou pomoci sdílet rizika;

27.  naléhavě žádá Komisi, aby nepovolila financování umělé inteligence, která je vyvíjena pro vojenské účely; naléhavě vyzývá Komisi, aby z financování EU vyloučila společnosti, které zkoumají a rozvíjejí umělé vědomí;

28.  doporučuje Komisi, aby zajistila, aby duševní vlastnictví k výzkumu prováděnému s využitím prostředků EU zůstalo v EU a na evropských univerzitách;

2.3.Inovace a přijetí společností a odpovědnost

29.  konstatuje, že veškeré zásadní technologické výdobytky vyžadovaly přechodné období, neboť většina společnosti jim potřebovala lépe porozumět a integrovat je do svého každodenního života.

30.  konstatuje, že budoucnost této technologie závisí na společenském přijetí a že je třeba klást větší důraz na náležité informování o jejích přínosech, aby se zajistilo lepší pochopení této technologie a jejího využití; rovněž konstatuje, že pokud společnost nebude o technologii umělé inteligence informována, sníží se motivace k inovacím v tomto odvětví;

31.  domnívá se, že přijetí ze strany veřejnosti závisí na tom, jak bude informována o příležitostech, výzvách a vývoji umělé inteligence; doporučuje členským státům a Komisi, aby usnadnily přístup k věrohodným informacím o hlavních obavách ohledně umělé inteligence a robotiky, např. v souvislosti se soukromím, bezpečností a transparentním rozhodováním;

32.  vítá, že k zavádění nových, inovativních nápadů se ve spolupráci s regulačními orgány používají regulační pískoviště, což umožňuje, aby do dotčené technologie byla od začátku zabudována ochranná opatření, která tak usnadní a podpoří její vstup na trh; zdůrazňuje, že k testování bezpečného a účinného používání technologií umělé inteligence v reálném prostředí je nutné zavést regulační pískoviště vytvořená speciálně pro umělou inteligenci;

33.  konstatuje, že k dosažení většího přijetí umělé inteligence ze strany společnosti musí existovat záruky, že používané systémy jsou bezpečné a zabezpečené;

34.  konstatuje, že díky umělé inteligenci a jazykové technologii mohou vznikat důležité aplikace k posílení jedné Evropy v její rozmanitosti: automatizovaný překlad, chatboti a osobní asistenti, rozhraní s mluvenou řečí pro roboty a internet věcí, inteligentní analýza a automatizovaná identifikace propagandy, falešných zpráv a nenávistných výroků na internetu;

2.4.Podpůrné podmínky: konektivita, dostupnost údajů a vysoce výkonná výpočetní technika, cloudová infrastruktura

35.  zdůrazňuje, že k integraci robotiky a technologií umělé inteligence do hospodářství a společnosti je zapotřebí digitální infrastruktura, která zajistí všudypřítomnou konektivitu;

36.  zdůrazňuje, že konektivita je předpokladem pro to, aby se Evropa stala součástí gigabitové společnosti, a že umělá inteligence je jasným příkladem exponenciálního růstu poptávky po vysoce kvalitním, rychlém, bezpečném a všudypřítomném propojení; domnívá se, že Unie a členské státy by měly i nadále podporovat opatření na podnícení investic do sítí s velmi vysokou kapacitou a na jejich přijetí v EU;

37.  zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zajistit rychlý a bezpečný rozvoj sítí 5G, aby Unie mohla plně využívat výhod umělé inteligence a chránit se před kybernetickými hrozbami a tak umožnila obnovu a rozvoj průmyslových odvětví a služeb, které jsou páteří evropského hospodářství, a podpořila vznik nových služeb, výroby a trhů, jež jsou nezbytné pro zachování nových pracovních míst a vysoké úrovně zaměstnanosti;

38.  připomíná, že dostupnost vysoce kvalitních a užitečných dat je zásadním předpokladem pro skutečnou konkurenceschopnost v odvětví umělé inteligence, a vyzývá veřejné orgány, aby našly způsoby, jak vytvářet, sdílet a spravovat data tak, že z dat učiní společný majetek a že současně budou chránit soukromí a citlivé údaje;

39.  zdůrazňuje význam kvalitních údajů používaných pro hluboké učení; konstatuje, že používání nekvalitních, neaktuálních, neúplných nebo nesprávných údajů může vést k chatrným prognózám, a tak k diskriminaci a předpojatosti,

40.  domnívá se, že nový soubor právních předpisů o volném pohybu neosobních údajů v EU umožňuje, aby stále více údajů bylo využíváno pro inovace založené na datech, což malým a středním podnikům a začínajícím podnikům usnadňuje rozvíjet inovativní služby obsahující prvky umělé inteligence a vstupovat na nové trhy a zároveň občanům a podnikům zpřístupňuje lepší produkty a služby;

41.  konstatuje, že umělá inteligence má potenciál ke zvýšení efektivity, komfortu a životních podmínek v mnoha oblastech, pokud etablované zúčastněné strany budou spolupracovat s vývojáři umělé inteligence; dále konstatuje, že v současnosti velký objem dat neosobní povahy vlastní různé zúčastněné strany a že navázáním partnerství lze zvýšit jejich účinnost; domnívá se, že má-li se tohoto cíle dosáhnout, je nezbytnou podmínkou vzájemná spolupráce mezi uživateli a vývojáři umělé inteligence;

42.  zdůrazňuje význam interoperability a správnosti údajů k zajištění vysoké úrovně spolehlivosti nových technologií a příslušných bezpečnostních norem;

43.  domnívá se, že úspěšnost aplikací umělé inteligence, jež jsou přizpůsobovány uživatelům v celé EU, často vyžaduje rozsáhlé znalosti místních trhů a přístup k odpovídajícím místním údajům, které slouží k vytváření zkušebních datových souborů, testování a validaci systémů, zejména v odvětvích souvisejících se zpracováním přirozeného jazyka; žádá členské státy, aby podporovaly dostupnost vysoce kvalitních, interoperabilních a otevřených dat ve vlastnictví veřejného i soukromého sektoru;

44.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit maximální soudržnost s politikou EU v oblasti dat velkého objemu;

45.  vítá opatření, jež mají usnadnit a podpořit výměnu a sdílení dat přes hranice;

46.  konstatuje, že sdílení dat v současné době zdaleka nedosahuje svého plného potenciálu a že velké množství dat je využíváno nedostatečně;

47.  shledává, že subjekty nejsou ochotné sdílet svá data, a zdůrazňuje, že je nutné za tímto účelem přijmout podpůrná opatření; konstatuje, že za neschopnost sdílet data ve velké míře může i absence společných norem;

48.  vítá právní předpisy, jako je nařízení o volném toku údajů a oceňuje jeho význam pro účinnější a účelnější postupy v oblastech, jako je umělá inteligence;

49.  uznává, že je třeba zavést větší tržně orientované pobídky, které podpoří přístup k datům a jejich sdílení; konstatuje, že otevřenost dat představuje v první řadě riziko pro investice do dat;

50.  požaduje vyjasnění pravidel o vlastnictví údajů a platných právních rámců; konstatuje, že právní nejistota vedla k přehnaně opatrným reakcím ze strany průmyslu;

51.  zdůrazňuje význam evropských iniciativ v oblasti cloud computingu a vysoce výkonné výpočetní techniky, jež dále posílí rozvoj algoritmů hlubokého učení a zpracovávání dat velkého objemu; je pevně přesvědčen o tom, že pro úspěch a relevantnost těchto iniciativ pro rozvoj umělé inteligence musí být infrastruktura otevřena jak veřejným, tak soukromým subjektům se sídlem v Unii i mimo její území a měla by se řídit co nejméně omezujícími přístupovými kritérii;

52.  vítá zřízení evropského společného podniku pro vysoce výkonnou výpočetní techniku; zdůrazňuje, že superpočítačová a datová infrastruktura má zásadní význam k zajištění konkurenceschopného inovačního ekosystému pro vývoj technologií a aplikací umělé inteligence;

53.  zdůrazňuje, že cloud computing hraje klíčovou roli při podpoře zavádění umělé inteligence; zdůrazňuje, že přístup ke cloudovým službám umožňuje soukromým firmám, veřejným institucím, výzkumným a akademickým institucím a uživatelům rozvíjet a využívat umělou inteligenci efektivním a ekonomicky životaschopným způsobem;

3.Průmyslová politika

54.  připomíná, že ačkoli již v oblasti umělé inteligence a robotiky existují zavedené průmyslové aplikace, pokrok v této oblasti se nezastavil a přináší rozsáhlé a rozmanité způsoby použití ve všech lidských činnostech; domnívá se, že každý regulační rámec musí zahrnovat flexibilitu, která umožňuje inovace a svobodný rozvoj nových technologií a využití umělé inteligence;

55.  zdůrazňuje, že určení rozsahu a aplikací umělé inteligence by mělo být výsledkem procesu projektování, který by se měl řídit potřebami a zásadami, jež berou v úvahu zamýšlený výsledek a nejlepší cestu k jeho dosažení z ekonomického a sociálního hlediska; věří, že jasné politiky ve všech fázích vývoje povedou k zavádění technologií přizpůsobených požadovanému účelu a zajistí pokrytí rizik a nedostatků;

56.  doporučuje, aby se k řešení klíčových výzev, jako je budování datového ekosystému a podpora přístupu k datům, jejich sdílení a toku v souladu s právem osob na ochranu soukromí, využívala a podporovala partnerství veřejného a soukromého sektoru;

57.  zdůrazňuje, že velkou výzvou pro budoucnost systémů umělé inteligence je nerovnoměrná kvalita technologie výroby softwaru, a proto zdůrazňuje, že je nanejvýš zapotřebí standardizovat budování a používání systémů umělé inteligence;

58.  bere na vědomí práci, která probíhá po celém světě, a uvědomuje si, že je třeba s partnery, především v rámci OECD a G20, aktivně spolupracovat na určování směru, jímž se toto odvětví vydá, aby EU zůstala i nadále konkurenceschopná a udržela si rovný přístup mezi všemi národy i co nejširší sdílení přínosů rozvoje umělé inteligence;

59.  se znepokojením konstatuje, že řada neevropských společností a subjektů ze třetích zemí stále více využívá při poskytování služeb prediktivní modely založené na umělé inteligenci, díky čemuž získává na trzích EU, a to především na místní úrovni, přidanou hodnotu a že monitoruje, popřípadě ovlivňuje politické nálady, takže potenciálně ohrožuje technologickou suverenitu občanů Unie;

60.  zdůrazňuje, že veřejná podpora umělé inteligence by se měla soustředit na strategická odvětví, v nichž má průmysl EU největší příležitost hrát celosvětově vedoucí úlohu a která přinášejí přidanou hodnotu ve veřejném zájmu;

3.1.Prioritní odvětví

3.1.1.Veřejný sektor

61.  zdůrazňuje, že umělá inteligence a robotika mohou být velkým přínosem pro veřejný sektor, a vítá větší investice do výzkumu a vývoje, které zajistí jejich rozvoj;

62.  zdůrazňuje, že členské státy by měly investovat také do vzdělávacích programů a programů odborné přípravy zaměřených na umělou inteligenci, aby pomohly zaměstnancům veřejného sektoru obeznámit se s používáním umělé inteligence a robotiky; konstatuje, že by měly být rovněž zahájeny informační kampaně určené pro občany, kteří budou využívat služby veřejného sektoru poskytované systémy umělé inteligence a robotikou, aby se uklidnily jejich obavy ze ztráty kontroly nad osobními údaji a aby byla získána jejich důvěra;

63.  zdůrazňuje, že informace veřejného sektoru představují mimořádný zdroj dat, který může přispět k rychlému pokroku a vytvoření nové strategie pro zavádění moderních digitálních technologií, zejména umělé inteligence;

64.  domnívá se, že zavádění spolehlivé umělé inteligence do veřejného sektoru může významně podpořit reformu veřejné správy, pokud jde o proces rozhodování a zlepšení veřejných služeb, a současně podpořit větší využití umělé inteligence v jiných oblastech;

65.  bere na vědomí využívání robotické automatizace a její dopad na zlepšování postupů ve veřejném sektoru; konstatuje, že tyto procesy jsou interoperabilní se staršími systémy;

66.  žádá členské státy, aby se postavily do čela digitální transformace a staly se hlavními odpovědnými uživateli a kupci technologie umělé inteligence; v této souvislosti zdůrazňuje, že členské státy musí přizpůsobit své politiky v oblasti dat, které se vztahují mimo jiné ke shromažďování, využívání, archivaci nebo anotaci veřejných údajů, aby bylo možné umělou inteligenci používat v celém veřejném sektoru;

67.  zdůrazňuje, že do procesu rozvoje umělé inteligence je třeba zapojit veřejnost; vyzývá proto Komisi, aby zveřejnila veškeré algoritmy, nástroje a technologie financované nebo spolufinancované z veřejných zdrojů jako otevřený zdroj;

68.  domnívá se, že umělá inteligence bude velkým přínosem ve smyslu uplatňování zásady „pouze jednou“, neboť umožní kombinovat databáze a informace z různých zdrojů, čímž usnadní komunikaci občanů s orgány veřejné správy;

69.  vyzývá Komisi, aby zaručila ochranu občanů před jakýmkoli systémem umělé inteligence, s jehož pomocí by orgány veřejné zprávy rozhodovaly o sestavování žebříčků občanů, jako je systém, který se má začít používat v Číně;

3.1.2.Zdraví

70.  zdůrazňuje, že zásadním aspektem péče o lidi je lidský kontakt;

71.  konstatuje, že umělá inteligence a robotika mohou být přínosné pro pečovatelské služby, které jsou zatížené v důsledku zvyšování očekávané délky života, neboť lékaři a sestry by tak měli více času na vysoce hodnotné činnosti (např. komunikaci s pacienty);

72.  bere na vědomí dopad, který má umělá inteligence již nyní na celkové zdraví, prevenci, diagnostiku a výzkum a její velký potenciál pro poskytování péče přizpůsobené konkrétním potřebám pacienta; domnívá se, že to v konečném důsledku vede k udržitelnějšímu a efektivnějšímu ekosystému zdravotní péče založenému na výsledcích;

73.  konstatuje, že při spojení umělé inteligence s diagnostikou prováděnou člověkem je míra chyb obvykle výrazně nižší než u diagnostiky prováděné pouze lékaři(8);

74.  zdůrazňuje, že využívání dat ve zdravotnictví musí být pečlivě a eticky monitorováno a nesmí žádným způsobem bránit přístupu k sociální ochraně nebo pojištění;

75.  domnívá se, že v případě využití umělé inteligence v implantovaných lékařských zařízeních by měl mít jejich nositel právo kontrolovat a upravovat použitý zdrojový kód;

76.  zastává názor, že zvláštní pozornost by se měla věnovat používání dat velkého objemu ve zdravotnictví, aby se maximálně využily jejich potenciální příležitosti – jako zlepšení zdravotního stavu jednotlivých pacientů nebo zkvalitnění systémů zdravotní péče v členských státech –, aniž by se snížily etické standardy a ohrozilo soukromí nebo bezpečnost občanů;

77.  zdůrazňuje však, že stávající systém pro schvalování lékařských zařízení nemusí být vhodný pro technologie umělé inteligence; vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala pokrok těchto technologií a případně navrhla změny regulačního rámce, tak aby určoval odpovědnost uživatele (lékaře / zdravotnického pracovníka), výrobce technického řešení a zdravotnického zařízení, které léčbu poskytuje; poukazuje na to, že právní odpovědnost za škodu má v souvislosti s používáním umělé inteligence ve zdravotnictví ústřední význam; zdůrazňuje, že je proto nutné zajistit, aby se uživatelé necítili povinni podporovat vždy diagnostické řešení či léčbu navrženou technologickým nástrojem z obavy, že by byli žalováni o náhradu škody, pokud by je jejich informovaný odborný úsudek vedl byť jen k částečně odlišným závěrům;

78.  žádá členské státy a Komisi, aby ve veřejném a soukromém sektoru uvolnily více finančních prostředků na technologie umělé inteligence spojené se zdravím; v této souvislosti vítá prohlášení o spolupráci, které podepsalo 24 členských států EU a Norsko, aby na evropské úrovni zvýšily dopad investic do umělé inteligence; vyzývá členské státy a Komisi, aby zvážily, zda je třeba v celoevropském měřítku aktualizovat a standardizovat vzdělávací programy pro lékaře a zdravotnický personál, aby se v členských státech zajistila vysoká úroveň odborných znalostí a rovné podmínky pro znalosti a používání nejvyspělejších technologických nástrojů v robotické chirurgii, biomedicíně a biolékařském zobrazování založeném na umělé inteligenci; vyzývá Komisi, aby pracovala na strategiích a politikách, díky nimž by EU mohla získat vedoucí postavení ve stále významnější oblasti technologií zdravotní péče a které by zároveň zajistily přístup pacientů k bezproblémové a účinné lékařské péči;

79.  vyzývá Komisi, aby vypracovala strategie a politiky, které by EU umožnily stát se celosvětovým lídrem na rostoucím poli technologií zdravotní péče a které by současně zajistily přístup pacientů ke konzistentní a účinné zdravotní péči;

80.  uznává, že lepší diagnostika by mohla zachránit miliony životů, neboť podle Světové zdravotnické organizace je 89 % předčasných úmrtí v Evropě způsobeno nepřenosnými nemocemi;

81.  upozorňuje na přínos umělé inteligence a robotiky pro inovace preventivních, klinických a rehabilitačních postupů a technik ve zdravotnictví, především na jejich přínos pro pacienty se zdravotním postižením;

82.  uznává, že větší využívání senzorů v robotice rozšiřuje rozsah poskytované péče a umožňuje, aby se pacientům v domácím ošetření dostávalo individuálnější péče a služeb na dálku a aby se zároveň generovala smysluplnější data;

83.  shledává, že z průzkumu Eurobarometr z května 2017(9) vyplývá, že občané EU se stále nesmířili s představou, že by roboti byli používáni při každodenní zdravotnické péči; vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly strategie a komunikační kampaně na zvýšení povědomí o výhodách každodenního používání robotů; bere na vědomí zejména ambice japonské robotické strategie;

3.1.3.Energetika

84.  konstatuje, že umělá inteligence umožní dodavatelům energie přejít z preventivní na prediktivní údržbu aktiv a dosáhnout účinnější výroby energie, protože zvýší spolehlivost, zejména v případě obnovitelných zdrojů, a umožní určovat nejefektivnější rozmístění nových zařízení, a tím i lepší řízení odezvy na poptávku;

85.  uznává, že přesnější data o potenciálu výroby energie z obnovitelných zdrojů získaná díky umělé inteligenci zvýší investiční jistotu pro podniky i jednotlivce, čímž se urychlí přechod na obnovitelné zdroje energie a přispěje k dlouhodobé strategii Unie pro neutrální hospodářství z hlediska klimatu;

86.  konstatuje, že se již nyní využívají senzorická řešení k řízení spotřeby energie v domácnostech, díky nimž se dosahuje značných energetických a peněžních úspor;

87.  vítá potenciál umělé inteligence při modelování, identifikaci a zmírňování vlivů lidské činnosti na klima; konstatuje, že ačkoli rostoucí digitalizace s sebou přináší nové energetické potřeby, může pomoci zefektivnit energeticky náročná odvětví a lépe porozumět procesům, a tím i přispět k jejich zdokonalení;

88.  zdůrazňuje, že v důsledku větší digitalizace energetiky budou energetické sítě rozsáhlejší a budou více vystaveny kybernetickým hrozbám; vyzývá členské státy a Komisi, aby digitální transformaci energetiky doplnily o opatření na zvýšení kybernetické bezpečnosti, jako je umělá inteligence;

3.1.4.Doprava

89.  vítá schopnost umělé inteligence a robotiky výrazně zlepšit naše dopravní systémy, budou-li zavedeny autonomní vlaky a motorová vozidla; žádá o rozsáhlejší výzkum a investice v této oblasti, aby byl zajištěn její bezpečný a účinný rozvoj; zdůrazňuje obrovské příležitosti jak pro velké technologické společnosti, tak pro MSP;

90.  konstatuje, že díky snížení výskytu lidských selhání v odvětví dopravy může být tento systém případně účinnější, přičemž díky jasnějšímu úsudku a prediktivnímu charakteru této technologie bude docházet k menšímu počtu nehod, ubude zpoždění, jelikož bude možné mapovat provoz a poskytovat služby podle časového plánu, a zvýší se úspory, neboť se sníží množství chyb způsobených řidiči a zjednoduší se interní procesy;

91.  konstatuje, že dominantní výskyt autonomních vozidel v budoucnu představuje riziko z hlediska ochrany údajů a technických poruch a přesune odpovědnost z řidiče na výrobce, a pojišťovny tudíž budou muset změnit způsob, jakým při poskytování pojištění zohledňují riziko;

92.  konstatuje, že v interakci s vozidly a dopravními systémy se stále častěji využívá hlasová komunikace, avšak tyto funkce jsou k dispozici pouze pro několik evropských jazyků, a proto by se mělo zajistit, aby tyto možnosti mohli využívat všichni Evropané v mateřském jazyce;

3.1.5.Zemědělství a potravinový řetězec

93.  konstatuje, že umělá inteligence má potenciál k tomu, aby byla katalyzátorem přelomové transformace stávajícího potravinového systému směrem k různorodějšímu, odolnějšímu, regionálně přizpůsobenému a zdravějšímu modelu pro budoucnost;

94.  konstatuje, že umělá inteligence může sehrát roli v úsilí o pomoc při řešení problémů souvisejících s bezpečností potravin, předpovídání propuknutí hladomorů a potravinových nákaz, omezování potravinových ztrát a plýtvání a zlepšit udržitelné hospodaření s půdou, vodou a dalšími ekologickými zdroji;

95.  zdůrazňuje, že umělá inteligence může zasahovat v kritických bodech hodnotového řetězce potravinového systému od výroby až po spotřebu a posílit naši schopnost zásadně změnit způsoby, jakým vyrábíme, zpracováváme a nakupujeme potraviny, a to prostřednictvím informovanějšího plánování využití půdy;

96.  konstatuje, že umělá inteligence může zlepšit hospodaření se zdroji a účinnost využívání vstupů, pomáhat snižovat množství odpadu po sklizni a ovlivňovat volbu spotřebních produktů;

97.  konstatuje, že umělá inteligence ve formě přesného zemědělství má potenciál k přelomové transformaci zemědělské produkce i obecnějšího hospodaření s půdou, a to lepším plánováním využití půdy, předpovídáním změn ve využívání půdy a sledováním zdraví plodin, a současně má potenciál změnit předvídání extrémních povětrnostních jevů;

98.  konstatuje, že umělá inteligence může radikálně změnit dodávky vstupů, kontrolu škůdců a řízení zemědělských podniků, ovlivnit zemědělské postupy, změnit způsob dodávání pojistných produktů nebo napomáhat předvídání a předcházení budoucím hladomorům a výskytu závažné akutní podvýživy;

99.  konstatuje, že umělá inteligence může umožnit lepší rozhodování o tom, jak řídit zemědělské systémy, a může podpořit vývoj nástrojů na podporu rozhodování a doporučování, a tím zvýšit účinnost a zdraví zemědělských podniků;

3.1.6.Kybernetická bezpečnost

100.  konstatuje, že důležitým aspektem umělé inteligence je kybernetická bezpečnost, zejména vzhledem k nutnému zajištění transparentnosti umělé inteligence na vyšší úrovni; domnívá se, že technologické hledisko, zahrnující mimo jiné kontroly zdrojového kódu, a požadavky na transparentnost a odpovědnost by měl doplňovat institucionální přístup, který bude řešit zavádění umělé inteligence vyvinuté v jiných zemích na jednotný trh EU;

101.  podporuje rychlé zahájení uplatňování aktu o kybernetické bezpečnosti; konstatuje, že rozvoj systémů certifikace EU by měl zajistit odolnější vývoj a zavádění bezpečných systémů umělé inteligence a robotiky;

102.  domnívá se, že umělá inteligence může být zároveň kybernetickou bezpečnostní hrozbou a nástrojem boje proti kybernetickým útokům; domnívá se, že Agentura EU pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) by měla připravit akční plán kybernetické bezpečnosti v oblasti umělé inteligence, v němž by mělo být posouzení a řešení hrozeb a nedostatků specifických pro umělou inteligenci;

103.  zdůrazňuje, že je důležité posílit průmyslovou základnu jakožto strategickou součást bezpečného vývoje umělé inteligence; zdůrazňuje, že Evropa musí v zájmu zajištění vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti, ochrany údajů a důvěryhodných služeb informačních a komunikačních technologií investovat do své technologické nezávislosti; zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí, aby EU rozvíjela svou vlastní infrastrukturu, datová centra, cloudové systémy a komponenty, jako jsou grafické procesory a výroba čipů;

104.  konstatuje, že vzhledem k tomu, že se umělá inteligence vyvíjí a hackeři jsou stále důmyslnější, bude nutné připravit spolehlivá řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti;

105.  konstatuje, že zavádění řešení umělé inteligence v oblasti kybernetické bezpečnosti umožní předvídání, prevenci a zmírnění hrozeb;

106.  zdůrazňuje, že ačkoli umělá inteligence dokáže lépe pokrýt zjišťování hrozeb, je nutná lidská interpretace těchto hrozeb, aby se zjistilo, zda jsou skutečné či nikoli;

107.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala využívání aplikací kybernetické bezpečnosti založených na technologii blockchainu, které zlepšují odolnost, důvěryhodnost a spolehlivost infrastruktury umělé inteligence prostřednictvím modelů šifrování dat bez zprostředkovatelů; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost odměňovat občany za jejich data poukázkami;

108.  vyzývá Komisi, aby posílila kapacity EU v oblasti kybernetické bezpečnosti prostřednictvím dalšího propojení a koordinace úsilí v celé Evropě;

3.1.7.Malé a střední podniky (MSP)

109.  uznává význam MSP při zavádění umělé inteligence; vítá iniciativu Komise, jejímž účelem je vytvoření platformy „umělá inteligence na vyžádání“, která podpoří přenos technologií a růst začínajících podniků (startupů) a MSP; vyzývá Komisi, aby podporovala centra pro digitální inovace pro umělou inteligenci, která nepovedou k vytváření dalších administrativních úrovní, nýbrž se zaměří na urychlení investic do projektů, které prokázaly svou účinnost;

110.  konstatuje, že náklady na investice do umělé inteligence znamenají pro vstup MSP velké překážky; uznává, že pokud si spotřebitelé umělou inteligenci osvojí ve velkém, snížilo by se riziko těchto investic pro MSP;

111.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat přijetí umělé inteligence ze strany MSP a její využívání spotřebiteli;

112.  zdůrazňuje význam cílených opatření k zajištění toho, aby MSP a startupy byly schopny přecházet na technologie umělé inteligence a využívat jejich výhod; domnívá se, že posouzení dopadů, pokud jde o účinky nových evropských právních předpisů na technologický vývoj v oblasti umělé inteligence, by mělo být povinné a že by se mělo uvažovat o zavedení posouzení dopadů rovněž na vnitrostátní úrovni;

113.  zdůrazňuje, že umělá inteligence může být nástrojem pro MSP, ale zároveň zvyšuje pákový účinek velkých prvních uživatelů a vývojářů; poukazuje proto na skutečnost, že z hlediska hospodářské soutěže je nutné zajistit řádné vyhodnocování a řešení nových narušení;

4.Právní rámec pro umělou inteligenci a robotiku

114.  vyzývá Komisi, aby za účelem podpory regulačního prostředí, které by bylo příznivé pro rozvoj umělé inteligence, a v souladu se zásadou zdokonalení tvorby právních předpisů pravidelně přehodnocovala stávající právní předpisy s cílem zajistit jejich účelnost v souvislosti s umělou inteligencí – a to při současném dodržování základních hodnoty EU – a aby se snažila změnit nebo nahradit nové návrhy v případě, že daný účel nesplňují;

115.  vítá vytvoření participativních platforem využívajících umělou inteligenci, které občanům umožní, aby byli úspěšně vyslyšeni a mohli komunikovat s vládami, jimž budou moci předkládat návrhy, a to i prostřednictvím participativních rozpočtů a dalších nástrojů přímé demokracie; zdůrazňuje, že projekty prováděné zdola nahoru mohou podpořit účast občanů a pomáhat lidem přijímat informovaná rozhodnutí efektivněji a demokratičtěji;

116.  konstatuje, že umělá inteligence je pojem zahrnující širokou škálu produktů a aplikací, od automatizace přes algoritmy až po úzce zaměřenou umělou inteligenci a obecnou umělou inteligenci; domnívá se, že ke komplexnímu předpisu nebo nařízení o umělé inteligenci je nutno přistupovat s opatrností, neboť odvětvová regulace může zajistit dostatečně obecné a zároveň podrobné politiky, pakliže jsou pro průmyslové odvětví smysluplné;

117.  zdůrazňuje, že politický rámec musí být navržen tak, aby podporoval rozvoj všech druhů umělé inteligence, nikoli pouze systémy hlubokého učení, což vyžaduje obrovské množství dat;

4.1.Vnitřní trh pro umělou inteligenci

118.  zdůrazňuje význam zásady vzájemného uznávání při přeshraničním využívání inteligentního zboží, včetně robotů a robotických systémů; připomíná, že pokud je to nutné, testování, certifikace a bezpečnost výrobku by měly zajistit, aby určité zboží bylo bezpečné již od návrhu; v této souvislosti konstatuje, že je rovněž důležité zabývat se etickými aspekty umělé inteligence;

119.  zdůrazňuje, že právní předpisy EU týkající se provádění strategie pro jednotný digitální trh by měly odstranit překážky v zavádění umělé inteligence; žádá Komisi, aby vyhodnotila, kde je nezbytné politické a regulační rámce aktualizovat, a mohla tak vybudovat jednotný evropský trh pro umělou inteligenci;

120.  uznává, že robotika a technologie umělé inteligence jsou stále více používány v autonomních strojích, například v autonomních automobilech a civilních bezpilotních letounech; konstatuje, že některé členské státy již zavádějí nebo zvažují zavedení zvláštních právních předpisů v této oblasti, což by mohlo vést ke směsici vnitrostátních právních předpisů, které budou rozvoj autonomních vozidel brzdit; proto vyzývá k vytvoření jednotného souboru předpisů na úrovni Unie, kterým se zachová rovnováha mezi zájmy a případnými riziky ve vztahu k uživatelům, podnikům a dalším dotčeným stranám a zároveň se tak předejde nadměrné regulaci v oblasti robotiky a systémů umělé inteligence;

121.  naléhavě vyzývá členské státy, aby modernizovaly své systémy odborné přípravy a vzdělávání s cílem zohlednit vědecký pokrok a vývoj v oblasti umělé inteligence v souladu se směrnicí o testu přiměřenosti(10) a směrnicí o uznávání odborných kvalifikací(11) a aby zajistily celosvětovou konkurenceschopnost odborných služeb EU v nadcházejících desetiletích;

122.  zdůrazňuje, že umělá inteligence se dotýká řady odvětví, ve kterých má normalizace zásadní význam, jako jsou inteligentní výrobní systémy, robotika, autonomní automobily, virtuální realita, zdravotní péče a analýza údajů, a domnívá se, že normalizace v oblasti umělé inteligence na úrovni celé EU posílí inovace a zaručí vysokou úroveň ochrany spotřebitelů; uznává, že vzhledem k tomu, že v oblastech, jako je bezpečnost, spolehlivost, interoperabilita a ochrana, existuje značný počet norem, a další podpora a vývoj společných norem v oblasti robotiky a umělé inteligence jsou proto nezbytné a měly by být součástí priorit Unie; vyzývá Komisi, aby spolu s unijními normalizačními orgány a ve spolupráci s mezinárodními normalizačními orgány i nadále aktivně usilovala o zlepšování norem v této oblasti;

123.  připomíná, že na řadu politických aspektů týkajících se služeb obsahujících prvky umělé inteligence, včetně předpisů o ochraně spotřebitelů a politik v oblasti etiky a odpovědnosti, se vztahuje stávající regulační rámec pro služby, zejména směrnice o službách(12), směrnice o odborných kvalifikacích a směrnice o elektronickém obchodu(13); v této souvislosti zdůrazňuje, že konečnou odpovědnost za přijímání rozhodnutí musí vždy nést člověk, zejména pokud jde o odborné služby, jako jsou lékařské, právní a účetní profese; domnívá se, že je třeba zvážit, zda by za účelem ochrany oprávněných cílů veřejného zájmu a poskytování vysoce kvalitních služeb nebyl potřebný dohled kvalifikovaného odborníka;

124.  uznává význam dokonalejších digitálních služeb, jako jsou virtuální asistenti, chatboty a virtuální agenti, které znamenají nebývalé přínosy v oblasti provozní efektivity, a zároveň zcela uznává, že s ohledem na omezenou autonomii umělé inteligence a robotiky je třeba vyvíjet umělou inteligenci zaměřenou na člověka a orientovanou na trh s cílem vydávat lepší a důvěryhodnější rozhodnutí;

4.2.Osobní údaje a soukromí

125.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit vysokou úroveň bezpečnosti, ochrany a soukromí údajů používaných ke komunikaci osob s roboty a umělou inteligencí; vyzývá Komisi a členské státy, aby do svých politik týkajících se robotiky a umělé inteligence proto začlenily zásady bezpečnosti a soukromí již od návrhu;

126.  připomíná, že právo na ochranu soukromého života a osobních údajů, jak je zakotveno v článcích 7 a 8 Listiny základních práv a v článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, se vztahuje na všechny oblasti robotiky a umělé inteligence a že právní rámec Unie pro ochranu údajů musí být v oblasti systémů plně dodržován; zdůrazňuje, že vývojáři v oblasti robotických systémů a umělé inteligence nesou odpovědnost za vývoj produktů tak, aby byly bezpečné, zabezpečené a vhodné pro daný účel a dodržovaly postupy pro zpracování údajů v souladu s platnými právními předpisy, důvěrnost, anonymitu, spravedlivé zacházení a řádný postup;

127.  vyzývá Komisi, aby zaručila, že veškeré právní předpisy Unie týkající se umělé inteligence budou zahrnovat opatření a pravidla odrážející rychlý technologický vývoj v této oblasti, aby tak bylo zajištěno, že právní předpisy Unie nebudou zaostávat za křivkou vývoje a zavádění technologií; zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto právní předpisy byly v souladu s pravidly na ochranu soukromí a údajů; vyzývá k tomu, aby byla zrevidována pravidla, zásady a kritéria týkající se používání kamer a čidel u robotů a týkající se umělé inteligence s cílem zajistit, že budou v souladu s unijní právní úpravou ochrany údajů;

128.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby jakýkoli rámec EU pro umělou inteligenci zaručoval ochranu osobních údajů, včetně zásad zákonnosti, korektnosti a transparentnosti, ochranu údajů již ve fázi návrhu a ve standardním nastavení, omezení účelu a minimalizaci údajů v souladu s právními předpisy Unie o ochraně údajů, jakož i zabezpečení, osobní bezpečnost a další základní práva, jako jsou právo na informace a svoboda projevu;

129.  zdůrazňuje, že právo na soukromí musí být vždy dodržováno a jednotlivci nesmějí být osobně identifikovatelní; podtrhuje, že vývojář umělé inteligence by měl vždy mít jasný, jednoznačný a informovaný souhlas a že vývojáři navrhující systémy umělé inteligence nesou odpovědnost za vývoj a dodržování postupů pro platný souhlas, důvěrnost, anonymitu, spravedlivé zacházení a řádný postup; zdůrazňuje, že vývojáři musí vyhovět veškerým žádostem o to, aby byly příslušné údaje smazány a odstraněny ze všech souborů dat;

130.  připomíná, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1807 ze dne 14. listopadu 2018 o rámci pro volný tok neosobních údajů v Evropské unii(14) stanoví, že pokud technologický rozvoj umožňuje konvertovat anonymizované údaje na údaje osobní, má se s takovými anonymizovanými údaji zacházet jako s osobními údaji a má se na ně náležitým způsobem uplatnit obecné nařízení o ochraně osobních údajů(15);

4.3.Odpovědnost

131.  vítá iniciativu Komise spočívající ve vytvoření skupiny odborníků pro odpovědnost a nové technologie s cílem poskytnout EU odborné znalosti o použitelnosti směrnice o odpovědnosti za výrobky(16) na tradiční produkty, nové technologie a nové společenské výzvy (sestava pro směrnici o odpovědnosti za výrobky) a pomáhat EU při vytváření zásad, které mohou sloužit jako vodítko pro možná přizpůsobení platných právních předpisů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni novým technologiím (sestava pro nové technologie);

132.  lituje však, že během současného volebního období nebyl předložen žádný legislativní návrh, čímž se oddálila aktualizace pravidel odpovědnosti na úrovni EU a byla ohrožena právní jistota v celé EU v této oblasti jak pro obchodníky, tak pro spotřebitele;

133.  konstatuje, že inženýři v oblasti umělé inteligence nebo společnosti, které je zaměstnávají, by měli i nadále nést odpovědnost za sociální a environmentální dopady a za dopady na lidské zdraví, které systémy umělé inteligence nebo robotika mohou mít na současné i budoucí generace;

4.4.Ochrana spotřebitele a posílení jeho postavení

134.  zdůrazňuje, že důvěra spotřebitelů je pro rozvoj umělé inteligence zásadní a že systémy založené na umělé inteligenci zpracovávají stále více údajů spotřebitelů, a proto se stávají privilegovanými cíli kybernetických útoků; rovněž zdůrazňuje skutečnost, že umělá inteligence musí fungovat tak, aby nepoškozovala občany a spotřebitele, a domnívá se, že je proto nutné zabezpečit integritu údajů a algoritmů, na nichž je umělá inteligence založena;

135.  domnívá se, že na technologie umělé inteligence vyvinuté jak pro výrobu, tak pro osobní použití by se měly vztahovat kontroly bezpečnosti výrobků, které provádějí orgány dozoru nad trhem, a předpisy na ochranu spotřebitelů, které v případě potřeby zajistí minimální normy bezpečnosti a prevenci rizika nehod vyplývajícího z interakce s člověkem nebo práce v blízkosti lidí; domnívá se, že by se každá politika v oblasti umělé inteligence měla zabývat etickými otázkami a otázkami ochrany údajů, včetně údajů třetích stran a osobních údajů, občanskoprávní odpovědností a kybernetickou bezpečností;

4.5.Práva duševního vlastnictví

136.  připomíná své výše uvedené usnesení ze dne 16. února 2017, v němž uvádí, že ačkoli neexistují žádná právní ustanovení, která by se specificky týkala robotiky, lze na robotiku snadno uplatnit stávající právní režimy a doktríny, ačkoli některým aspektům bude pravděpodobně třeba věnovat zvláštní pozornost; znovu připomíná, že ve zmíněném usnesení vyzval Komisi, aby podporovala horizontální, technologicky neutrální přístup k duševnímu vlastnictví, který by se vztahoval na různá odvětví, v nichž by mohla být robotika uplatněna;

137.  v tomto ohledu vítá sdělení Komise určené orgánům EU o pokynech k některým aspektům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví(17) (COM(2017)0708), avšak zdůrazňuje, že význam a účinnost pravidel týkajících se práv duševního vlastnictví, jimiž se má řídit rozvoj umělé inteligence, je třeba sledovat; v této souvislosti zdůrazňuje význam kontrol účelnosti;

5.Etická hlediska

138.  domnívá se, že činnosti a aplikace umělé inteligence musí být v souladu s etickými zásadami a příslušnými vnitrostátními, unijními a mezinárodními právními předpisy;

139.  požaduje vytvoření etické charty osvědčených postupů pro umělou inteligenci a robotiku, kterou by se společnosti a odborníci měli řídit;

140.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly rozsáhlou a transparentní spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem a akademickou obcí, což by posílilo sdílení znalostí, a aby podporovaly vzdělávání a odbornou přípravu konstruktérů v oblasti etických důsledků, bezpečnosti a dodržování základních práv, ale také vzdělávání spotřebitelů zaměřené na použití robotiky a umělé inteligence, a to se zvláštním důrazem na bezpečnost a ochranu údajů;

141.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že aplikace na bázi umělé inteligence nebudou používat data shromážděná z různých zdrojů bez předchozího výslovného souhlasu subjektů údajů; vyzývá Komisi, aby vytvořila rámec, který zajistí, že výslovný souhlas udělený subjektem údajů bude generovat data pouze pro zamýšlené účely;

142.  vyzývá Komisi, aby respektovala právo občanů na život v režimu offline a aby zajistila, že občané nebudou diskriminováni za to, že o nich nejsou zaznamenána žádná data;

5.1.Technologie zaměřená na člověka

143.  zdůrazňuje, že je třeba zavést etická pravidla, která zajistí rozvoj umělé inteligence zaměřený na člověka, odpovědnost a transparentnost rozhodovacích systémů založených na algoritmech, jasná pravidla odpovědnosti a spravedlnost;

144.  vítá iniciativu Komise spočívající ve vytvoření skupiny odborníků na vysoké úrovni pro umělou inteligenci a sítě Evropské aliance pro umělou inteligenci s cílem vypracovat etické pokyny pro umělou inteligenci; žádá Komisi, aby zajistila co nejširší přijetí těchto etických pokynů ze strany dotčených odvětví, akademické obce a veřejných orgánů; doporučuje, aby členské státy začlenily tyto zásady do svých vnitrostátních strategií v oblasti umělé inteligence, a aby vytvořily pro průmyslová odvětví a vlády struktury reálné odpovědnosti, které bude třeba uplatňovat při navrhování a zavádění umělé inteligence;

145.  domnívá se, že je nezbytné průběžně sledovat zavádění etických pokynů pro umělou inteligenci a jejich vliv na vývoj umělé inteligence zaměřené na člověka; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda dobrovolné etické pokyny postačují k zajištění inkluzivního zavádění umělé inteligence zohledňujícího etické zásady, které nevytváří hospodářské a sociální rozdíly ve společnostech EU, a aby v případě potřeby navrhla regulační a politická opatření;

146.  konstatuje, že v nedávné době došlo ke změnám ve sledování a přizpůsobování na základě analýz chování; vyzývá Komisi, aby vypracovala etický rámec, který omezí jejich využívání; naléhavě žádá Komisi, aby připravila a zahájila osvětovou kampaň a informační kampaň o umělé inteligenci a jejím využívání v oblasti analýz chování;

5.2.Hodnoty jako součást technologie – důraz na etiku již od návrhu („ethical-by-design“)

147.  zdůrazňuje, že tento etický rámec by měl vycházet ze zásad prospěšnosti, neškodlivosti, autonomie a spravedlnosti, z principů a hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a v Listině základních práv, jimiž jsou lidská důstojnost, rovnost, spravedlnost a rovnoprávnost, nediskriminace, informovaný souhlas, soukromý a rodinný život a ochrana dat, jakož i z dalších základních principů a hodnot práva Unie, jako jsou zákaz stigmatizace, transparentnost, autonomie, osobní odpovědnost a sociální odpovědnost, a ze stávajících etických postupů a norem;

148.  domnívá se, že Evropa by měla získat vedoucí světové postavení s využitím pouze takové umělé inteligence, která zohledňuje etické zásady; zdůrazňuje, že k dosažení tohoto cíle je třeba zajistit etickou správu aplikací umělé inteligence na různých úrovních; doporučuje, aby členské státy zřídily subjekty pro monitorování a dohled nad etikou v oblasti umělé inteligence a podněcovaly společnosti rozvíjející umělou inteligenci k zakládání etických rad a vypracovávání etických pokynů pro své vývojáře umělé inteligence;

149.  zdůrazňuje, že evropské normy pro umělou inteligenci musí být založeny na zásadách digitální etiky, lidské důstojnosti, dodržování základních práv, ochrany údajů a bezpečnosti, aby tak přispívaly k budování důvěry mezi uživateli; zdůrazňuje, že je důležité využít potenciál EU k vytvoření silné infrastruktury pro systémy umělé inteligence založené na vysoké úrovni ochrany údajů a respektu vůči člověku; konstatuje, že součástí rozvoje umělé inteligence musí být transparentnost a srozumitelnost;

150.  konstatuje, že automatizované zbraňové systémy by měly nadále využívat umělou inteligenci na základě přístupu „human-in-command“ (člověk ve velení);

5.3.Rozhodování – omezení autonomie umělé inteligence a robotiky

151.  zdůrazňuje, že je obtížné a složité předpovědět budoucí chování mnoha složitých systémů umělé inteligence a nových vzorců chování vzájemně reagujících systémů umělé inteligence; žádá Komisi, aby vyhodnotila, zda je zapotřebí přijmout zvláštní předpisy týkající se rozhodování na bázi umělé inteligence;

152.  konstatuje, že umělá inteligence bude i nadále užitečným nástrojem spolupráce v oblasti lidské činnosti za účelem zlepšování výsledků a snižování počtu chyb;

153.  požaduje, aby lidé měli právo na informace, na odvolání a na odškodnění, je-li umělá inteligence použita pro provedení rozhodnutí, jež mají vliv na jednotlivce a představují závažné ohrožení práv nebo svobody jednotlivce nebo mohou způsobit újmu;

154.  zdůrazňuje, že algoritmy používané v rozhodovacích systémech by neměly být používány bez předchozího posouzení dopadů algoritmů, není-li zřejmé, že nemají žádný významný dopad na životy jednotlivců;

155.  domnívá se, že umělá inteligence, zejména pokud jde o autonomní systémy, včetně schopnosti nezávisle získávat, shromažďovat a sdílet citlivé informace s různými zúčastněnými stranami s možností samostatného učení nebo dokonce vlastních úprav, by měla být předmětem solidních zásad; zdůrazňuje, že systémy umělé inteligence nesmí uchovávat ani zveřejňovat osobní důvěrné informace bez výslovného souhlasu zdroje těchto informací;

5.4.Transparentnost, neobjektivnost a vysvětlitelnost algoritmů

156.  poukazuje na to, že umělá inteligence je sice velice přínosná pro automatizaci a rozhodování, ale také s sebou nese určité riziko, pokud jsou algoritmy statické a nejasné; v této souvislosti zdůrazňuje, že v otázce algoritmů je zapotřebí větší transparentnosti;

157.  vyzývá Komisi, členské státy a orgány pro ochranu údajů, aby vymezily a přijaly veškerá možná opatření, a co nejvíce tak omezily diskriminaci, k níž dochází prostřednictvím algoritmů, jakož i neobjektivnost, a předcházely jim, a aby vyvinuly pevný společný etický rámec pro transparentní zpracování osobních údajů a automatizované rozhodování, který by mohl sloužit jako vodítko pro využívání dat a prosazování právních předpisů Unie;

158.  zdůrazňuje, že všechny systémy umělé inteligence musí být vyvíjeny s ohledem na zásady transparentnosti a „algoritmické odpovědnosti“ umožňující člověku, aby pochopil jejich kroky; konstatuje, že v zájmu budování důvěry a umožnění pokroku umělé inteligence musí být uživatelé informováni o tom, jak jsou jejich i jiné a odvozené údaje využívány, a o tom, kdy komunikují nebo jednají se systémem umělé inteligence a kdy s člověkem, jenž využívá podpory umělé inteligence; je přesvědčen, že to přispěje k lepšímu porozumění a důvěře mezi uživateli; zdůrazňuje, že vysvětlitelnost rozhodnutí musí být standardem EU v souladu s články 13, 14 a 15 obecného nařízení o ochraně osobních údajů; připomíná, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů již stanoví právo být informován o postupu, jakým se údaje zpracovávají; zdůrazňuje, že podle článku 22 uvedeného nařízení mají jednotlivci právo na lidský zásah, pokud se jich rozhodnutí založené na automatizovaném zpracování významně dotýká;

159.  zdůrazňuje, že Komise, Evropská rada pro ochranu údajů, vnitrostátní úřady pro ochranu údajů a další nezávislé orgány dohledu by tudíž měly hrát zásadní úlohu s cílem prosazovat transparentnost, náležité zpracování, právní jistotu obecně a specifičtěji pak konkrétní standardy chránící základní práva a záruky související s využíváním zpracování a analýz údajů; vyzývá k užší spolupráci mezi orgány pověřenými dohledem nebo regulací chování v digitálním prostředí; vyzývá k přiměřenému financování a personálnímu obsazení těchto orgánů;

160.  uznává, že algoritmy strojového učení jsou vytvářeny tak, aby se učily samy, což je přínosné pro automatizaci a rozhodování; požaduje, aby pokyny týkající se etiky umělé inteligence řešily otázky algoritmické transparentnosti, srozumitelnosti, odpovědnosti a spravedlnosti;

161.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byly výstupy, procesy a hodnoty systémů umělé inteligence vysvětlitelné a tím pádem srozumitelné pro netechnické publikum, kterému by měly poskytovat smysluplné informace, což je nezbytné k hodnocení spravedlnosti a získání důvěry;

162.  upozorňuje na to, že v souvislosti s těmito technologiemi a jejich využitím vzbuzuje nedostatečná transparentnost řadu etických otázek;

163.  konstatuje, že by mělo být možné vysvětlit systémy umělé inteligence lidem a že tyto systémy by měly poskytovat smysluplné informace umožňující zpětnou vazbu; uznává, že síla modelů umělé inteligence závisí na zpětné vazbě a přehodnocování a tento proces podporuje;

164.  konstatuje, že občané jsou znepokojeni, pokud nevědí, kdy se umělá inteligence používá a jaké informace budou zpracovávány; doporučuje jasné zveřejňování informací v případech, kdy občané používají umělou inteligenci; zdůrazňuje, že pro zachování důvěry spotřebitelů je důležité, aby přenášená data byla stále zabezpečená;

165.  domnívá se, že odpovědnost za algoritmy by měli regulovat tvůrci politik prostřednictvím posuzování dopadů založeného na stanovených parametrech;

166.  konstatuje, že zveřejnění počítačového kódu samo o sobě nevyřeší otázku transparentnosti umělé inteligence, protože neodhalí nutná existující zkreslení a nevysvětlí proces strojového učení; zdůrazňuje, že transparentností se nemíní jen transparentnost kódu, ale také údajů a automatizovaného rozhodování;

167.  bere na vědomí, že zveřejnění zdrojového kódu by mohlo vést ke zneužití a manipulaci s algoritmy;

168.  zdůrazňuje, že je důležité řešit „neobjektivnost vývojáře“, a tedy potřebu rozmanité pracovní síly ve všech oblastech odvětví informačních technologií, jakož i ochranné mechanismy, aby se zabránilo neobjektivnosti na základě pohlaví a věku v systémech umělé inteligence;

169.  uznává, že zveřejnění kódu nebo obchodních tajemství by rovněž odradilo společnosti od výzkumu a vývoje nového kódu, neboť by bylo ohroženo jejich duševní vlastnictví; konstatuje, že vývoj umělé inteligence by měl namísto toho podporovat interpretovatelnost modelů a jejich vzájemnou interakci se vstupními a modelovými daty;

170.  uznává, že transparentnost a srozumitelnost mohou umožnit zjištění nedostatků, nezaručují však spolehlivost, bezpečnost a spravedlnost; domnívá se proto, že nutným prvkem úsilí o dosažení důvěryhodné umělé inteligence je odpovědnost, neboť důvěryhodné umělé inteligence lze dosáhnout různými prostředky, například na základě posouzení dopadů algoritmů, kontrol a certifikací;

171.  zdůrazňuje, že je zapotřebí vytvořit protokoly pro průběžné monitorování a zjišťování algoritmického zkreslení;

172.  poukazuje na to, že tvůrci algoritmů by měli zajistit, aby základní požadavky, jako je spravedlnost a srozumitelnost, byly dodržovány již od počátku fáze návrhu a po celou dobu vývoje;

173.  zdůrazňuje, že jsou zapotřebí pokyny popisující osvědčené postupy v oblasti vývoje;

174.  zdůrazňuje, že pro sledování historie modelu umělé inteligence je důležité zobrazovat počet řádků; domnívá se, že se tím zlepší pochopení modelů a na základě jejich historie se napomůže k nastolení důvěry;

175.  zdůrazňuje, že použití systémů umělé inteligence musí být při styku s uživateli jasně konstatováno;

176.  zdůrazňuje, že šíření umělé inteligence a robotiky by mělo probíhat při plném respektování lidských práv a stroje a roboti nesmí v žádném případě opakovat stereotypy namířené proti ženám ani uplatňovat jiné formy diskriminace;

177.  poukazuje na to, že i kvalitní modelová data mohou vést k přetrvávající diskriminaci a nespravedlnosti, pokud nejsou použita opatrně a svědomitě; konstatuje, že používání nekvalitních, neaktuálních, neúplných nebo nesprávných dat v různých fázích jejich zpracování může vést ke špatným prognózám a hodnocením a tedy i k předpojatosti, což může být v konečném důsledku příčinou porušování základních práv jednotlivců nebo čistě chybných závěrů nebo nesprávných výsledků; domnívá se proto, že v době dat velkého objemu je důležité zajistit, aby algoritmy byly připravovány na reprezentativních vzorcích vysoce kvalitních dat, a bylo tak dosaženo statistické parity; zdůrazňuje, že i když se používají přesná a vysoce kvalitní data, může prediktivní analýza založená na umělé inteligenci nabídnout pouze statistickou pravděpodobnost; připomíná, že v rámci obecného nařízení o ochraně osobních údajů může mít další zpracování osobních údajů pro statistické účely, včetně přípravy umělé inteligence, za výsledek pouze souhrnné údaje, které nelze znovu uplatnit na jednotlivce;

178.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že každý, kdo vytváří vykonstruované materiály nebo umělá videa či jakékoli jiné realistické videomontáže, bude muset výslovně uvést, že nejsou skutečné;

179.  konstatuje, že umělá inteligence již ze své podstaty vychází ze shromažďování velkého množství dat a často i z vytváření nových databází, které se používají k vytváření předpokladů o lidech; domnívá se, že je třeba zaměřit se na definování a zřízení mechanismů reakce na potenciální hrozby, které zajistí zmírnění negativních účinků;

180.  znovu opakuje, že systémy umělé inteligence by neměly vytvářet nebo posilovat předsudky; zdůrazňuje, že při vývoji a používání algoritmů musí být ve všech fázích, tedy od návrhu až po realizaci, zohledněny faktory týkající se předsudků a spravedlnosti; podtrhuje, že soubory dat a algoritmy musí být posuzovány a pravidelně testovány, aby bylo zajištěno pečlivé rozhodování;

6.Správa

6.1.Koordinace na úrovni Unie

181.  vyzývá Komisi, aby usilovala o dosažení silného vedoucího postavení EU, které by zabránilo zdvojování a tříštění úsilí a zajistilo soudržné politiky na vnitrostátní úrovni a výměnu osvědčených postupů za účelem širšího využívání umělé inteligence;

182.  vítá různé vnitrostátní strategie rozvíjené členskými státy; vítá koordinovaný plán v oblasti umělé inteligence, který dne 7. prosince 2018 zveřejnila Komise; vyzývá k lepší spolupráci mezi členskými státy a Komisí v tomto ohledu;

183.  konstatuje, že řada členských států již má své vlastní vnitrostátní strategie v oblasti umělé inteligence, a vítá skutečnost, že všechny členské státy podepsaly v dubnu 2018 prohlášení o spolupráci v oblasti umělé inteligence; vítá také chystaný plán v oblasti umělé inteligence, jehož příprava je koordinována mezi Komisí a členskými státy, vyzývá však všechny zúčastněné strany, aby usilovaly o co nejvyšší úroveň spolupráce;

184.  je přesvědčen, že je nezbytné prohloubení spolupráce mezi členskými státy a Komisí, aby byla v Unii zaručena koherentní přeshraniční pravidla, která budou napomáhat spolupráci mezi evropskými průmyslovými odvětvími a která umožní, aby bylo v celé Unii možné používat umělou inteligenci, která bude splňovat požadované bezpečnostní normy a bude v souladu s etickými zásadami zakotvenými v právu Unie;

185.  zdůrazňuje, že harmonizovaný a progresivní rámec politiky EU v oblasti dat založený na posuzování rizik by zvýšil důvěru a podpořil rozvoj umělé inteligence v Evropě, a tím zajistil dokončení jednotného digitálního trhu a zvýšení produktivity podniků sídlících v Evropě;

186.  doporučuje, aby stávající i budoucí iniciativy v oblasti umělé inteligence a pilotní projekty, které Komise provádí, byly úzce koordinovány, pokud možno pod kontrolou navrhovaného mechanismu dohledu, aby tak bylo dosaženo synergických účinků a zajistila se skutečná přidaná hodnota a současně se zabránilo nákladným zdvojeným strukturám;

187.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily vytvoření evropské regulační agentury pro umělou inteligenci a algoritmické rozhodování, jejímž úkolem bude:

   vypracovat matici pro posouzení rizik za účelem klasifikace typů algoritmů a oblastí aplikací podle potenciálního významného negativního dopadu na občany;
   prošetřit způsob použití algoritmických systémů, pokud existuje podezření (např. na základě důkazů od informátora) o porušování lidských práv;
   poskytovat poradenství ostatním regulačním agenturám ve věci algoritmických systémů spadajících do jejich oblastí působnosti;
   zajisti pro občany, kteří nejsou obeznámeni s právními postupy, kontaktní místo, a zvyšovat tak účinnost mechanismu odpovědnosti za porušení povinností coby prostředku pro regulaci odpovědnosti algoritmických systémů;
   provádět audit posouzení dopadů algoritmů u systémů s velkým dopadem za účelem schválení nebo odmítnutí navrhovaného použití algoritmického rozhodování ve velmi citlivých oblastech využití nebo v oblastech využití důležitých z hlediska bezpečnosti (např. soukromá zdravotní péče); posuzování dopadů algoritmů pro využití v soukromém sektoru by mohlo probíhat způsobem velmi podobným způsobu navrhovanému pro veřejný sektor, popřípadě s tím rozdílem, že v zájmu ochrany zásadních obchodních tajemství by se k různým fázím zveřejňování informací mohlo přistupovat jako k důvěrným sdělením regulační agentuře (na základě dohody o zachování důvěrnosti sdělení);
   prošetřovat případy, kdy existuje podezření, že v důsledku algoritmického rozhodování byla porušena práva, a to jak v důsledku individuálních rozhodnutí (např. ojedinělé abnormální výsledky), tak statistických rozhodovacích schémat (např. diskriminační předpojatost); šetření by mohla být zahájena podáním stížností nebo na základě důkazů od informátorů, investigativních novinářů či nezávislých výzkumných pracovníků (včetně nevládních organizací a akademických pracovníků);

188.  bere na vědomí stávající práci Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) v oblasti umělé inteligence a naléhavě žádá členské státy, aby činnost svých členů organizace ISO koordinovaly, a zajistily tak, aby při vypracovávání norem v této oblasti byly náležitě zastoupeny evropské zájmy;

6.2.Mezinárodní správa

189.  vítá vytvoření Střediska pro sledování politiky v oblasti umělé inteligence (AI Policy Observatory) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a vyzývá k ambicióznějšímu vytváření plánu na větší spolupráci;

190.  poukazuje na rozvoj různých modelů v třetích zemích, obzvláště v USA, Číně, Rusku a Izraeli, a zdůrazňuje přístup založený na hodnotách, který se uplatňuje v Evropě, a potřebu spolupracovat s mezinárodními partnery v bilaterálním a multilaterálním prostředí za účelem etického pokroku a zavádění umělé inteligence; uznává, že tato technologie nemá hranice a že vyžaduje spolupráci nad rámec pouhých členských států EU;

191.  vyzývá Komisi, aby působila na mezinárodní úrovni s cílem zajistit co největší soulad mezi mezinárodními aktéry a v celosvětovém měřítku prosazovala etické zásady EU;

192.  zdůrazňuje, že umělá inteligence je technologie s celosvětovým dopadem, která přináší společné výhody a vyvolává podobné problémy; poukazuje na to, že stejně jako v případě ekonomického systému je obzvláště u technologie, která má významný dopad na trhy, nutný globální přístup; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byla umělá inteligence zařazena na program stávajících institucí a organizací, a vyzývá k posouzení případné potřeby vytvořit další fóra;

o
o   o

193.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 239.
(2) Úř. věst. C 307, 30.8.2018, s. 163.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2018)0341.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2018)0332.
(5) Úř. věst. L 252, 8.10.2018, s. 1.
(6) COM(2018)0237.
(7) Future and Emerging Technologies (Budoucí a vznikající technologie)
(8) OECD Digital Economy Outlook 2017 (Perspektivy digitální ekonomiky).
(9) Zvláštní vydání Eurobarometru č. 460.
(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/958 ze dne 28. června 2018 o testu přiměřenosti před přijetím nové právní úpravy povolání, Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s. 25.
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“), Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 132.
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“), Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
(14) Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 59.
(15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(16) Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky, Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29.
(17) Úř. věst. L 195, 2.6.2004, s. 16.


Udržitelné používání pesticidů
PDF 192kWORD 66k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o provádění směrnice 2009/128/EC o udržitelném používání pesticidů (2017/2284(INI))
P8_TA(2019)0082A8-0045/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS (nařízení o maximálních limitech reziduí)(3),

–   s ohledem na článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS(5);

–  s ohledem na posouzení provádění nařízení na evropské úrovni a na jeho příslušné přílohy zveřejněné výzkumnou službou Evropského parlamentu (EPRS) v dubnu 2018,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009(6),

–  s ohledem na směrnici Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci(7) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci(8),

–  s ohledem na směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o přírodních stanovištích)(9) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků(10),

–  s ohledem na směrnici Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(12),

–  s ohledem na směrnici Komise 2009/90/ES ze dne 31. července 2009, kterou se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES stanoví technické specifikace chemické analýzy a monitorování stavu vod(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/127/ES ze dne 21. října 2009, kterou se mění směrnice 2006/42/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru(14),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/39/EU ze dne 12. srpna 2013, kterou se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky(15),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 (COM(2018) 0392),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Zemědělství a udržitelné nakládání s vodou v EU“ (SWD(2017)0153),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 12. července 2006 s názvem „Tematická strategie pro udržitelné používání pesticidů“ (COM(2006)0373 - SEC(2006)0894 - SEC(2006)0895 - SEC(2006)0914)(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o podpoře inovací a hospodářského rozvoje v rámci budoucího řízení evropských zemědělských podniků(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o technologických řešeních v oblasti udržitelného zemědělství v EU(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2017 o biologických pesticidech představujících nízké riziko(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o návrhu prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky glyfosát a mění příloha prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. března 2018 o vyhlídkách a výzvách pro odvětví včelařství EU(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2018 o provádění nařízení o přípravcích na ochranu rostlin (ES) č. 1107/2009(22),

–  s ohledem na probíhající posouzení provádění na evropské úrovni týkající se směrnice 2009/128/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů, a na zprávu zveřejněnou výzkumnou službou Evropského parlamentu (EPRS) dne 15. října 2018,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1185/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o statistice pesticidů(23),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1185/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o statistice pesticidů (COM(2017)0109),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora z roku 2014 s názvem „Začlenění cílů vodní politiky EU do SZP: částečný úspěch“,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 10. října 2017 o národních akčních plánech členských států a o pokroku při provádění směrnice 2009/128/ES o udržitelném používání pesticidů (COM(2017)0587),

–  s ohledem na souhrnnou zprávu z října 2017, kterou vypracovalo Generální ředitelství Komise pro zdraví a bezpečnost potravin (GŘ SANTE) o provádění opatření členských států k dosažení udržitelného používání pesticidů podle směrnice 2009/128/ES(24),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti: evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ (COM(2016)0739),

–  s ohledem na sedmý akční program pro životní prostředí(25),

–  s ohledem na zprávu, kterou v roce 2017 vypracoval zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny v souladu s rezolucemi Rady pro lidská práva 6/2, 31/10 a 32/8(26),

–  s ohledem na „prováděcí plán pro zvýšení dostupnosti přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko a urychlení provádění integrované ochrany proti škůdcům v členských státech“ vypracovaný odbornou skupinou pro udržitelnou ochranu rostlin, jejž schválila Rada dne 28. června 2016(27),

–  s ohledem na usnesení francouzského Senátu ze dne 19. května 2017 o omezení používání pesticidů v Evropské unii(28),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o postupu Unie pro povolování pesticidů (P8_TA(2019)(29),

–  s ohledem na vědeckou studii o biomase létajícího hmyzu zveřejněnou dne 18. října 2017(30),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0045/2019),

A.  vzhledem k tomu, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES o udržitelném používání pesticidů (dále jen „směrnice“) stanoví řadu opatření za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů v EU snížením rizik a omezením vlivu používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí a podporou zavedení integrované ochrany rostlin a alternativních přístupů nebo postupů v oblasti ochrany rostlin, jako jsou nechemické alternativy a biologické přípravky na ochranu rostlin představující nízké riziko ve smyslu nařízení (ES) č. 1107/2009, s cílem omezit závislost na pesticidech a chránit zdraví lidí a zvířat a životní prostředí;

B.  vzhledem k tomu, že směrnice je cenným nástrojem Unie pro zajištění řádné ochrany životního prostředí, ekosystémů a zdraví lidí a zvířat před nebezpečnými látkami v pesticidech, a zároveň poskytuje udržitelná a ekologická řešení pro širší a rozmanitější soubor nástrojů k odstranění a prevenci ztrát výnosů způsobených škůdci, nemocemi, plevelem a invazními nepůvodními druhy a bojuje proti rostoucí rezistenci patogenů; vzhledem k tomu, že plné a komplexní provádění směrnice je předpokladem dosažení vysoké míry ochrany a dokončení přechodu k udržitelnému zemědělství, produkci bezpečných a zdravých potravin a netoxickému životnímu prostředí zajišťujícímu vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a zdraví zvířat;

C.  vzhledem k tomu, že integrovaná ochrana rostlin sice může přispět k prevenci ztrát výnosů způsobených škůdci, avšak především má uživatelům pesticidů umožnit přejít na postupy a produkty s minimálními riziky pro lidské zdraví a životní prostředí, jak je uvedeno v článku 14 směrnice; konstatuje, že mnoho studií každopádně ukázalo, že používání pesticidů lze výrazně omezit bez negativních důsledků pro sklizeň;

D.  vzhledem k tomu, že směrnice musí být vykládána ve spojení s dalšími dvěma hlavními právními předpisy, které se týkají celého životního cyklu pesticidu, a to od jeho uvedení na trh (nařízení (ES) č. 1107/2009) až po stanovení maximálních limitů reziduí (nařízení (ES) č. 396/2005); vzhledem k tomu, že je tedy nemožné dosáhnout cíle ochrany lidského zdraví a životního prostředí před riziky spojenými s používáním pesticidů stanoveného ve směrnici, aniž by byl plně prováděn a řádně prosazován celý „balíček týkající se pesticidů“;

E.  vzhledem k tomu, že s cílem snížit rizika a dopady používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí by se Komise a členské státy měly zabývat otázkou padělaných a nedovolených pesticidů a znepokojivým problémem dovážených zemědělských produktů ošetřených chemickými látkami, které jsou v EU buď zakázány, nebo omezeny;

F.  vzhledem k tomu, že současné postupy Komise a členských států týkající se schvalování účinných látek a povolování přípravků na ochranu rostlin nejsou slučitelné s cíli a účelem směrnice; vzhledem k tomu, že tyto současné postupy brání dosažení nejvyšší možné úrovně ochrany a dokončení přechodu k udržitelnému zemědělskému odvětví a netoxickému životnímu prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že dostupné důkazy jasně ukazují, že provádění směrnice není dostatečně sladěno se souvisejícími politikami EU v oblasti pesticidů, zemědělství a udržitelného rozvoje, zejména, ale nikoli výlučně, se společnou zemědělskou politikou (SZP) a nařízením o přípravcích na ochranu rostlin; vzhledem k tomu, že směrnice, stejně jako související akce na úrovni EU, mají velký potenciál z hlediska dalšího rozšiřování a zvyšování hodnoty vnitrostátního úsilí a činností v odvětví zemědělství a zvyšování ochrany životního prostředí a lidského zdraví;

H.  vzhledem k tomu, že stávající regulační rámec, včetně požadavků na údaje, byl navržen pro hodnocení a řízení chemických přípravků na ochranu rostlin, a proto není vhodný pro biologické účinné látky a produkty s nízkým rizikem; vzhledem k tomu, že tento nevhodný rámec významně zpomaluje vstup biologických přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko na trh, což často odrazuje žadatele; vzhledem k tomu, že to brání inovacím a zhoršuje konkurenceschopnost zemědělství EU; vzhledem k tomu, že to také vede k tomu, že více než 60 účinných látek, které Evropská komise označila za kandidáty pro nahrazení, nebylo nahrazeno kvůli nedostatku bezpečnějších alternativ, včetně biologických aktivních látek s nízkým rizikem;

I.  vzhledem k tomu, že neexistují dostupné přípravky na ochranu rostlin s nízkým rizikem, včetně biologických; vzhledem k tomu, že jako účinné látky s nízkým rizikem je schváleno pouze 13 látek, z nichž 12 je biologických, a to z celkového počtu téměř 500 látek dostupných na trhu EU; vzhledem k tomu, že nedostatečné provádění směrnice fakticky vytvořilo nerovné podmínky v Evropě s odlišnými vnitrostátními postupy, které brání optimálnímu využívání udržitelných alternativ na trhu; vzhledem k tomu, že v důsledku této situace je obtížné, aby alternativní výrobky s nízkým rizikem a nechemické výrobky dostatečně pronikly na trh EU, což snižuje jejich atraktivitu pro zemědělce, kteří se mohou místo toho v krátkodobém horizontu rozhodnout pro nákladově efektivnější alternativy; vzhledem k tomu, že nedostatek dostupných přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko, včetně biologických, brání rozvoji a provádění integrované ochrany rostlin;

J.  vzhledem k tomu, že ekologické zemědělství hraje důležitou roli jako systém s nízkou mírou používání pesticidů a mělo by být dále podporováno;

K.  vzhledem k tomu, že se stále častěji objevují důkazy o postupujícím masivním úbytku hmyzích populací v Evropě, což je spojeno se současnou mírou používání pesticidů; vzhledem k tomu, že zaznamenaný prudký úbytek populací hmyzu má negativní dopady na celý ekosystém a biologickou rozmanitost, ale také na zemědělské odvětví a jeho budoucí hospodářskou prosperitu a produkci;

L.  vzhledem k tomu, že Evropa v současné době stojí na křižovatce, která určí budoucnost odvětví zemědělství a možnosti Unie dosáhnout udržitelného používání pesticidů, zejména prostřednictvím reformy SZP; vzhledem k tomu, že reforma SZP přináší významný potenciál pro větší zjednodušení a harmonizaci politik, jakož i pro provádění směrnice a pro usnadnění přechodu k environmentálně udržitelnějším zemědělským postupům;

M.  vzhledem k tomu, že o používání konvenčních přípravků na ochranu rostlin se vedou stále častěji veřejné diskuse kvůli jejich potenciálnímu riziku pro lidské zdraví, zdraví zvířat a životní prostředí;

N.  vzhledem k tomu, že je důležité podporovat vývoj alternativních postupů nebo technik ke snížení závislosti na konvenčních pesticidech a vypořádat se s narůstající rezistencí vůči konvenčním přípravkům na ochranu rostlin;

O.  vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1107/2009 zavazuje Radu, aby zajistila, že požadavky podle předpisů v oblasti řízení stanovené v příloze III nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce(31), budou zahrnovat zásady integrované ochrany rostlin, včetně zásad správné praxe v ochraně rostlin a nechemických metod ochrany rostlin a řízení ochrany před škodlivými organismy a produkce plodin;

P.  vzhledem k tomu, že provádění integrované ochrany rostlin je v EU v souladu se směrnicí závazné; vzhledem k tomu, že členské státy a místní orgány by měly klást větší důraz na udržitelné používání pesticidů včetně jejich alternativ v podobě přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko;

Q.  vzhledem k tomu, že „udržitelné používání“ pesticidů nelze realizovat bez zohlednění expozice člověka kombinacím účinných látek a formulačních přísad a jejich kumulativním a možným souhrnným a synergickým účinkům na lidské zdraví;

Hlavní závěry

1.  připomíná specifické cíle tematické strategie pro udržitelné používání pesticidů, jako je mimo jiné minimalizace nebezpečí a rizika pro zdraví a životní prostředí vyplývajícího z používání pesticidů, lepší kontrola používání a distribuce pesticidů, snížení úrovní škodlivých účinných látek, včetně nahrazení těch nejnebezpečnějších bezpečnějšími, včetně nechemických alternativ, podpora kultivace s nízkými vstupy pesticidů nebo bez jejich použití a zavedení transparentního systému pro podávání zpráv a monitorování pokroku při plnění cílů strategie, včetně rozvoje vhodných ukazatelů;

2.  považuje za nezbytné posuzovat provádění směrnice společně s celkovou politikou EU v oblasti pesticidů, včetně pravidel stanovených nařízením o přípravcích na ochranu rostlin, nařízením (EU) č. 528/2012 (nařízení o biocidech)(32), nařízením o maximálních limitech reziduí a nařízením (ES) č. 178/2002 (obecné potravinové právo)(33);

3.  vyjadřuje politování nad tím, že celková míra pokroku v provádění členskými státy nepostačuje k naplnění hlavních cílů směrnice a k rozvinutí jejího plného potenciálu s cílem snížit celková rizika používání pesticidů a současně omezit závislost na pesticidech, podpořit přechod k ekologicky udržitelným a bezpečným postupům ochrany rostlin a dosáhnout naléhavě nutného zlepšení životního prostředí a ochrany zdraví, neboť pro tyto účely byla směrnice vypracována; lituje tříletého zpoždění Komise s předložením zprávy o provádění směrnice;

4.  zdůrazňuje, že směrnice musí být prováděna uceleně a provádění musí zahrnovat všechny požadované aspekty, že částečné provedení, tzn. provedení pouze některých prvků a nikoli jiných, nepostačuje k tomu, aby bylo možné naplnit zastřešující cíl směrnice, jímž je dosažení udržitelného používání pesticidů; zdůrazňuje, že v úsilí o dosažení tohoto cíle hraje obzvláště významnou úlohu zavádění postupů integrované ochrany rostlin, jako jsou nechemické alternativy a přípravky na ochranu rostlin představující nízké riziko;

5.  konstatuje, že zpráva Komise o pokroku dosaženém v roce 2017 konstatuje významné nedostatky v národních akčních plánech členských států, což naznačuje menší odhodlání chránit životní prostředí a zdraví v některých zemích, což může vést k nekalé hospodářské soutěži na trhu a podkopávání jednotného trhu; vyhrazuje si právo nahlásit členské státy neplnící své závazky komisaři pro hospodářskou soutěž;

6.  je znepokojen tím, že přibližně 80 % národních akčních plánů členských států neobsahuje žádnou konkrétní informaci o způsobu kvantifikace dosažení řady cílů a úkolů, zejména pokud jde o cíle integrované ochrany rostlin a opatření ochrany vodního prostředí; zdůrazňuje, že tato skutečnost velmi komplikuje proces měření pokroku, jehož členské státy dosáhly při naplňování hlavních cílů a účelu této směrnice;

7.  je znepokojen skutečností, že národní akční plány jsou nejednotné, pokud jde o stanovení kvantitativních úkolů, cílů, opatření a harmonogramů pro různé oblasti, v důsledku čehož nelze zhodnotit dosažený pokrok; vyjadřuje politování nad tím, že pouze pět národních akčních plánů stanovilo měřitelné cíle na vysoké úrovni, z nichž čtyři se týkají snižování rizik a pouze jedno využití tohoto snižování; lituje skutečnosti, že revidované národní akční plány dosud vypracovalo pouze jedenáct členských států, ačkoli lhůta pro revizi skončila na konci roku 2017;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že v mnoha členských státech není patrné dostatečné odhodlání k uplatňování postupů integrované ochrany rostlin na základě jejích osmi zásad s upřednostněním nechemických alternativ k pesticidům; vyjadřuje politování nad tím, že jedním z hlavních problémů týkajících se uplatňování integrované ochrany rostlin, které jsou základním prvkem této směrnice, se zdá být současný nedostatek vhodných kontrolních nástrojů a metod pro posuzování dodržování předpisů v členských státech, jakož i jasná pravidla a pokyny; zdůrazňuje, že důsledné naplňování integrované ochrany rostlin je jedním z klíčových opatření ke snížení závislosti na používání pesticidů v udržitelném zemědělství, které je hospodářsky životaschopné, sociálně odpovědné a šetrné k životnímu prostředí a přispívá k potravinovému zabezpečení Evropy, posiluje biologickou rozmanitost a zlepšuje zdraví lidí a zvířat, stimuluje venkovské hospodářství a snižuje náklady zemědělců tím, že usnadňuje uvádění nechemických alternativ a přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko na trh v různých evropských zónách; zdůrazňuje, že je zapotřebí dalších finančních pobídek a vzdělávacích opatření s cílem podpořit zavádění postupů integrované ochrany rostliny jednotlivými zemědělskými podniky;

9.  domnívá se, že integrovaná ochrana rostlin představuje pro zemědělce cenný nástroj boje proti škůdcům a chorobám a zajištění výnosů; konstatuje, že zvýšené využívání integrované ochrany rostlin slouží dvojímu účelu, a sice posílení ochrany životního prostředí a biologické rozmanitosti a snížení nákladů pro zemědělce, aby přešli k udržitelnějším alternativám a omezili využívání konvenčních pesticidů; je přesvědčen, že je zapotřebí intenzivnějšího úsilí k prosazení integrované ochrany rostlin prostřednictvím výzkumu a prostřednictvím poradních orgánů členských států; připomíná, že integrovaná ochrana rostlin může hrát důležitou úlohu při snižování množství a druhů použitých pesticidů;

10.  konstatuje, že biologická kontrola zahrnuje v rámci souboru nástrojů integrované ochrany rostlin posílení nebo zavádění užitečných druhů, které se živí populacemi škůdců, a tudíž je regulují a udržují pod kontrolou; zdůrazňuje proto, že je důležité před chemickými pesticidy upřednostňovat udržitelné biologické, fyzikální a jiné metody nechemické povahy, pokud uspokojivě zajišťují ochranu před škůdci; zdůrazňuje také, že je důležité používat chemické pesticidy selektivně a cíleně, jinak by tyto užitečné látky proti škůdcům mohly být znehodnoceny a plodiny by tak byly náchylnější k budoucím útokům;

11.  je znepokojen tím, že bylo dosaženo velmi malého pokroku v podpoře a motivaci k inovacím, vývoji a zavádění nechemických alternativ konvenčních pesticidů představujících nízké riziko; konstatuje, že jen několik národních akčních plánů zahrnuje pobídky k registraci takových alternativních výrobků a postupů; zdůrazňuje, že obzvláště ohroženi jsou drobní uživatelé, a to v důsledku nedostatku vhodných účinných látek;

12.  zdůrazňuje, že předpokladem pro povolování přípravků na ochranu rostlin je udržitelné a odpovědné používání pesticidů;

13.  vyjadřuje politování nad nedostatečnou dostupností účinných látek a přípravků na ochranu rostlin s nízkým rizikem, což je způsobeno zejména zdlouhavým postupem posuzování, povolování a registrace, a to částečně z toho důvodu, že lhůta kratšího časového rámce pro tyto případy v délce 120 dní je na úrovni členských států plněna jen zřídka; zdůrazňuje, že stávající situace není v souladu se zásadami prosazování a uplatňování integrované ochrany rostlin, a zdůrazňuje význam dostupnosti pesticidů s nízkým rizikem, přiměřeného výzkumu a sdílení osvědčených postupů v členských státech a mezi nimi, aby se plně využil potenciál integrované ochrany rostlin; domnívá se, že rychlejší schvalovací proces by podnítil průmyslový výzkum v oblasti vývoje nových účinných látek představujících nízké riziko, včetně inovativních látek s nízkým rizikem, a zajistil tak zemědělcům dostatečné nástroje na ochranu rostlin, umožnil jim rychlejší přechod na udržitelné přípravky na ochranu rostlin a zvýšil účinnost integrované ochrany rostlin;

14.  připomíná, že větší rezistence vůči pesticidům vede k jejich zvýšenému používání a závislosti na nich; konstatuje, že zvýšené používání pesticidů a závislost na nich přinášejí zemědělcům vysoké náklady, a to jak kvůli vysokým nákladům na vstupy, tak i z důvodu ztrát výnosů z důvodu vyčerpání půdy a snížení její kvality;

15.  konstatuje, že zvýšená dostupnost přípravků na ochranu rostlin s nízkým rizikem na trhu by snížila riziko rezistence vůči účinným látkám a omezila dopady na necílové druhy spojené s běžně používanými přípravky na ochranu rostlin;

16.  v této souvislosti bere na vědomí, že rezistence vůči pesticidním účinným látkám je biologickou nevyhnutelností u rychle se rozmnožujících škůdců a chorob a je rostoucím problémem; zdůrazňuje proto, že před chemickými metodami je nutné dát přednost udržitelným biologickým, fyzikálním a jiným nechemickým metodám, pokud uspokojivě zajistí ochranu před škůdci; připomíná, že chemické pesticidy by měly být používány selektivně a cíleně; zdůrazňuje, že jinak by tyto prospěšné prostředky proti škůdcům mohly být ztraceny, takže by plodiny byly náchylnější k budoucím útokům;

17.  dále poznamenává, že nejvýznamnější snížení objemu pesticidů pravděpodobně nastane v důsledku systémových změn, které snižují náchylnost k napadení škůdci, upřednostňují strukturální a biologickou rozmanitost před monokulturami a nepřetržitým pěstováním a snižují odolnost škůdců vůči účinným látkám; zdůrazňuje proto, že je třeba soustředit se na agroekologické metody, které zvyšují odolnost celého zemědělského systému vůči škůdcům, a tyto metody financovat a prosazovat;

18.  zdůrazňuje, že společná zemědělská politika (SZP) ve své současné podobě dostatečně nepodněcuje a nemotivuje ke snižování závislosti zemědělských podniků na pesticidech a k zavádění technik ekologické produkce; domnívá se, že v rámci SZP pro období po roce 2020 je nutně zapotřebí konkrétních nástrojů politik, které by pomohly změnit chování zemědělců v souvislosti s používáním pesticidů;

19.  vyjadřuje politování nad skutečností, že návrh Komise týkající se nové SZP na období po roce 2020 nezahrnuje zásadu integrované ochrany rostlin do předpisů v oblasti řízení uvedených v příloze III tohoto návrhu; zdůrazňuje, že nedostatek provázání mezi touto směrnicí a novým modelem SZP bude ve skutečnosti bránit snižování závislosti na pesticidech;

20.  konstatuje, že většina členských států používá vnitrostátní ukazatele rizika a zcela nebo částečně hodnotí negativní dopad používání pesticidů na jejich základě; připomíná, že i přes povinnost výslovně stanovenou v článku 15 směrnice se členské státy dosud neshodly na celounijních harmonizovaných ukazatelích rizik, v důsledku čehož nelze srovnávat pokrok, kterého dosahují jednotlivé členské státy i Unie jako celek; vítá skutečnost, že Stálý výbor pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva (výbor PAFF) dne 25. ledna 2019 přijal harmonizované ukazatele rizik;

21.  zdůrazňuje zásadní význam biologické rozmanitosti a zdravých ekosystémů, především v případě včel a jiného opylujícího hmyzu, jenž je zásadně nutný k zajištění zdravého a udržitelného zemědělství; zdůrazňuje, že ochrana biologické rozmanitosti není výlučně záležitostí ochrany životního prostředí, ale je také prostředkem k zajištění trvalého potravinového zabezpečení Evropy v budoucnosti;

22.  je hluboce znepokojen pokračující a potenciálně nezvratnou ztrátou biologické rozmanitosti v Evropě a alarmujícím úbytkem okřídleného hmyzu, včetně opylovačů, což dokládají zjištění vědecké studie z října 2017 o biomase létajícího hmyzu(34), podle níž populace létajícího hmyzu v 63 chráněných přírodních oblastech v Německu za 27 let prudce klesla o 75 %; zdůrazňuje dále, že stavy obecně rozšířených druhů ptáků klesají v celé Evropě, což je možná důsledkem poklesu populací hmyzu; poukazuje rovněž na nezamýšlené dopady pesticidů na půdu a půdní organismy(35) a jiné než cílové druhy; domnívá se, že pesticidy jsou jedním z hlavních faktorů, které jsou zodpovědné za úbytek hmyzu, druhů polních ptáků a jiných než cílových organismů, a dále zdůrazňuje, že Evropa musí přejít na udržitelnější používání pesticidů a zvýšit počet nechemických alternativních produktů a přípravků na ochranu rostlin s nízkým rizikem pro zemědělce;

23.  trvá na tom, že v souvislosti se znepokojivým poklesem populací včel v celé Evropě hrají zásadní úlohu zejména pesticidy na základě neonikotinoidů, o čemž svědčí celá škála mezinárodních studií, které se staly základem občanských peticí, jež na celém kontinentu získaly statisíce podpisů;

24.  uznává význam národních akčních plánů a integrované ochrany rostlin pro významné snížení používání pesticidů s cílem zabránit nezvratné ztrátě biologické rozmanitosti, přičemž mají být co nejvíce upřednostňovány agroekologická opatření a ekologické zemědělství;

25.  dále zdůrazňuje, že rozvoj udržitelných zemědělských možností je nezbytný pro snížení dopadů změny klimatu na potravinové zabezpečení;

26.  vyjadřuje obzvláštní znepokojení nad pokračujícím používáním pesticidů s účinnými látkami, které jsou mutagenní, karcinogenní nebo toxické pro reprodukci nebo vyvolávají narušení činnosti endokrinního systému a poškozují zdraví lidí či zvířat; zdůrazňuje, že používání těchto pesticidů je neslučitelné s cíli a účelem této směrnice;

27.  zdůrazňuje, že vodní prostředí je obzvláště citlivé na pesticidy; vítá skutečnost, že některé členské státy přijaly řadu opatření na ochranu vodního prostředí před pesticidy; lituje však, že většina členských států nestanovila kvantitativní cíle ani harmonogramy opatření na ochranu vodního prostředí před pesticidy, přičemž státy, které tak učinily, neuvedly, jak bude dosažení těchto úkolů či cílů měřeno; domnívá se, že je třeba zlepšit monitorování v současnosti používaných pesticidů ve vodním prostředí;

28.  konstatuje, že zemědělství je jedním z hlavních zdrojů, jež způsobují, že vodní útvary nedosahují dobrého chemického stavu, neboť způsobuje znečištění pesticidy; zdůrazňuje, že bránění tomu, aby pesticidy vstupovaly do sladkovodních systémů, je nákladově efektivnější než technologie na jejich odstraňování a že členské státy musí poskytovat zemědělcům odpovídající pobídky v tomto ohledu; v tomto ohledu rovněž uznává význam provádění rámcové směrnice o vodě pro zlepšení kvality vody; vítá pokrok, jehož členské státy dosáhly při řešení otázky prioritních látek, což vedlo k tomu, že méně vodních útvarů nesplňuje normy pro látky, jako je kadmium, olovo a nikl a pesticidy;

29.  vyjadřuje politování nad skutečností, že zhoršování vodních zdrojů stále více vede k dodatečnému ošetřování pitné vody jejími poskytovateli s cílem zajistit, aby voda určená k lidské spotřebě splňovala limity pro pesticidy zakotvené ve směrnici Rady 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě, přičemž příslušné náklady nesou spotřebitelé, a nikoli znečišťovatelé;

30.  zdůrazňuje, že některé pesticidy jsou mezinárodně uznávané jako perzistentní organické znečišťující látky vzhledem k jejich potenciálu pro přepravu na dlouhou vzdálenost, přetrvávání v životním prostředí a schopnosti biologického zvětšování v celém potravinovém řetězci a bioakumulace v ekosystémech, jakož i k jejich významným negativním dopadům na lidské zdraví;

31.  vítá skutečnost, že ve všech členských státech byly zavedeny systémy odborné přípravy a certifikace v souvislosti s používáním přípravků na ochranu rostlin, avšak vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech nejsou plněny povinnosti v oblasti odborné přípravy pro všechny požadované položky uvedené v příloze I; zdůrazňuje význam odborné přípravy uživatelů pro zajištění bezpečného a udržitelného využívání přípravků na ochranu rostlin; považuje za vhodné rozlišovat mezi profesionálními a amatérskými uživateli, neboť se na ně nevztahují stejné povinnosti; zdůrazňuje, že by se profesionálním i neprofesionálním uživatelům přípravků na ochranu rostlin mělo dostat odpovídající odborné přípravy;

32.  poukazuje na potenciál využívání inteligentních technologií a přesného zemědělství, například dronů nebo technologií GPS, pro cílenější aplikaci prostředků na ochranu rostlin a prevenci jejich rozptýlení v oblastech, kde nejsou třeba; zdůrazňuje rovněž, že širší využívání takových řešení by mohlo být v členských státech podpořeno jejich lepším začleněním do odborné přípravy a systémů certifikace pro uživatele pesticidů v národních akčních plánech;

33.  zdůrazňuje, že přípravky na ochranu rostlin se nepoužívají pouze v zemědělství, ale také při boji proti plevelům a škůdcům v oblastech využívaných širokou veřejností nebo zranitelnými skupinami, jak jsou uvedeny ve článku 12a, včetně veřejných parků a železnic; přičemž používání přípravků na ochranu rostlin v těchto oblastech je nepatřičné; vítá skutečnost, že několik členských států a mnoho regionálních a místních samospráv podniklo kroky k omezení nebo zákazu používání pesticidů v oblastech využívaných širokou veřejností nebo zranitelnými skupinami; podotýká však, že ve většině členských států chybí měřitelné cíle;

34.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že mnoho členských států nevyložilo správně požadavek stanovený v čl. 12 písm. a) a vykládá jej pouze jako odkaz na jiné než zemědělské použití, zatímco ve skutečnosti zranitelné skupiny, které jsou definovány v nařízení (ES) č. 1107/2009, zahrnují obyvatele vystavené vysoké expozici pesticidů v dlouhodobém horizontu; dále konstatuje, že Komise potvrdila, že neexistuje žádný právní důvod, proč by zemědělské použití mělo být vyloučeno z ustanovení článku 12;

35.  bere na vědomí trvalou podporu členských států, pokud jde o ekologické zemědělství jakožto vstupní systém s nízkým obsahem pesticidů; vítá skutečnost, že počet ekologických zemědělských podniků se v Unii nadále zvyšuje, avšak konstatuje, že pokrok se stále značně liší mezi jednotlivými členskými státy;

36.  bere na vědomí, že ekologičtí zemědělci utrpí hospodářské ztráty, pokud jsou jejich půda a ekologické produkty kontaminovány použitím pesticidů na sousedních farmách, například prostřednictvím přesahu postřiku pesticidů a pohybu perzistentních účinných látek v životním prostředí; poukazuje na to, že v důsledku činností, které jsou mimo kontrolu ekologických zemědělců, mohou být tito zemědělci nuceni prodávat své produkty jako konvenční, ztrácet svou cenovou přirážku nebo dokonce mohou přijít o své osvědčení;

37.  konstatuje, že členské státy sice obecně disponují systémy pro shromažďování informací o akutních otravách pesticidy, správnost těchto údajů a jejich využívání jsou však sporné; zdůrazňuje skutečnost, že dosud nebyly v širší míře zavedeny systémy na shromažďování těchto informací o chronických otravách;

38.  zdůrazňuje, že nejnovější zpráva Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) o reziduích pesticidů v potravinách ukázala, že 97,2 % vzorků z celé Evropy bylo v mezích stanovených právními předpisy EU, což svědčí o extrémně přísném a bezpečném systému produkce potravin;

Doporučení

39.  vyzývá členské státy, aby neprodleně dokončily provádění směrnice;

40.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby do všech činností zúčastněných stran souvisejících s pesticidy byly zapojeny všechny příslušné zúčastněné subjekty včetně veřejnosti, jak stanoví směrnice 2003/35/ES a Aarhuská úmluva;

41.  vyzývá členské státy, aby zaujaly proaktivní přístup v praktickém provádění směrnice a určily nedostatky a konkrétní oblasti, které vyžadují zvláštní pozornost, pokud jde o ochranu lidského zdraví a životního prostředí, a aby se neomezovaly pouze na obvyklé provedení do vnitrostátního práva a na kontrolní mechanismy;

42.  vyzývá členské státy, aby uznaly, že Evropa musí bezodkladně jednat o přechodu k udržitelnějšímu používání pesticidů a že hlavní odpovědnost za provádění takových postupů nesou členské státy; zdůrazňuje, že rychlé konání je nezbytné;

43.  vyzývá členské státy, aby dodržovaly stanovené lhůty pro předložení revidovaných národních akčních plánů; naléhavě vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby je neprodleně předložily, tentokrát s jasnými kvantitativními cíli a měřitelným hlavním cílem, jímž je okamžité a dlouhodobé účinné snížení rizik a dopadů používání pesticidů, včetně jasně stanovených cílů pro roční snižování, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat možným dopadům na opylovače a podpoře a zavádění udržitelných nechemických alternativ a přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko, a to v souladu se zásadami integrované ochrany rostlin;

44.  vyzývá Komisi, aby navrhla ambiciózní cíl pro omezení pesticidů, který by byl závazný pro celou EU;

45.  vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela pokyny k všem zásadám integrované ochrany rostlin a jejich provádění; v této souvislosti žádá Komisi, aby vypracovala pokyny pro stanovení kritérií pro měření a hodnocení provádění integrované ochrany rostlin v členských státech;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k podpoře pesticidů představujících nízké riziko a upřednostňovaly nechemické možnosti a metody, které s sebou nesou nejmenší rizika škod na zdraví a přírodním prostředí, a to při zajištění účinné a efektivní ochrany plodin; zdůrazňuje, že pro dosažení úspěchu v tomto ohledu musí být posíleny hospodářské pobídky pro zemědělce, aby si zvolili takové možnosti;

47.  vyzývá Komisi a členské státy, aby kladly větší důraz na podporu vývoje, výzkumu, registrace a uvádění na trh alternativ představujících nízké riziko a biologických alternativ, včetně zvýšení možností financování v rámci programu Horizontu Evropa a víceletého finančního rámce na období 2021-2027; připomíná, že je důležité před chemickými pesticidy upřednostňovat udržitelné biologické, fyzikální a jiné metody nechemické povahy, pokud uspokojivě zajišťují ochranu před škůdci; připomíná význam přidané hodnoty ekologicky udržitelných a bezpečných technik ochrany rostlin;

48.  vyzývá Komisi, aby bez dalších prodlení splnila svůj závazek v rámci sedmého akčního programu pro životní prostředí, že navrhne strategii Unie pro netoxické prostředí, které napomáhá inovacím a rozvoji udržitelných alternativ, včetně nechemických řešení; očekává, že Komise v této strategii zejména zohlední dopady pesticidů na životní prostředí a lidské zdraví

49.  vybízí k většímu zaměření na snížení rizik, neboť rozsáhlé využívání látek představujících nízké riziko může být škodlivější než omezené používání vysoce rizikových látek;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily lepší soudržnost směrnice a jejího provádění se souvisejícími právními předpisy a politikami EU, především pak s předpisy SZP a nařízením (ES) č. 1107/2009, a zejména v souladu s článkem 14 směrnice začlenily zásady integrované ochrany rostlin jako právní požadavky do SZP;

51.  vyzývá Komisi a členské státy, aby striktně omezily počtu odchylek týkajících se základního použití podle nařízení (ES) č. 1107/2009 a aktualizovaly příslušné pokyny, aby bylo zajištěno, že posouzení rizik pesticidů bude odrážet skutečnou expozici a podmínky a zohledňovat veškeré možné dopady na zdraví a životní prostředí;

52.  doporučuje poskytnout členským státům flexibilitu při uplatňování integrované ochrany rostlin jako součásti ekologických opatření v rámci SZP;

53.  vítá skutečnost, že Stálý výbor pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva (výbor PAFF) nedávno přijal harmonizované ukazatele rizik, a vyzývá členské státy, aby pokročily v schvalování a zavedení harmonizovaných ukazatelů rizik, jak je nedávno navrhla Komise, aby bylo možné náležitě sledovat dopady pesticidů na snižování populací;

54.  vyzývá Komisi, aby zřídila plně funkční a transparentní systém pro pravidelné shromažďování statistických údajů o používání pesticidů, dopadech expozice pesticidům při práci i mimo ni na zdraví lidí i zvířat a přítomnosti reziduí pesticidů v životním prostředí, zejména v půdě a ve vodě;

55.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkumné programy zaměřené na zjišťování dopadů používání pesticidů na lidské zdraví s přihlédnutím k celé řadě toxikologických a dlouhodobých účinků včetně imunotoxicity, narušení endokrinního systému a neurodevelopmentální toxicity a zaměření se na účinky prenatální expozice pesticidům na zdraví dětí;

56.  naléhavě žádá Komisi, aby s ohledem na správu a používání běžně používaných přípravků na ochranu rostlin uplatňovala přístup založený na posuzování rizik, který bude podložen nezávislými a odborně posuzovanými vědeckými důkazy;

57.  vyzývá Komisi, aby do konce svého stávajícího mandátu předložila konkrétní legislativní návrh, kterým se mění nařízení (ES) č. 1107/2009, a to nezávisle na obecné revizi v souvislosti s iniciativou REFIT, s cílem doplnit definici a samostatnou kategorii pro „přirozeně se vyskytující látky“ a „látky identické s přírodními látkami“, u nichž bude kritériem existující přítomnost a expozice látky v přírodě, a zavedla postup rychlého hodnocení, povolování a registrace pro tyto biologické pesticidy představující nízké riziko, a to v souladu s usneseními ze dne 15. února 2017 o pesticidech biologického původu představujících nízké riziko a ze dne 13. září 2018 o provádění nařízení (ES) č. 1107/2009 o přípravcích na ochranu rostlin;

58.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily účinné plnění povinností Unie podle protokolu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 a Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách z roku 2004, a proto zintenzivnily úsilí o odstranění výroby, uvádění na trh a používání pesticidů na bázi perzistentních organických znečišťujících látek, společně se zavedením ustanovení o odstraňování odpadů obsahujících kteroukoli z těchto látek nebo jimi kontaminovaných;

59.  vyzývá členské státy, aby zajistily dostupnost profesionálně kvalifikovaných a nezávislých poradenských služeb, které by koncovým uživatelům poskytovaly poradenství a odbornou přípravu o udržitelném využívání pesticidů, a zejména o integrované ochraně rostlin;

60.  vyzývá Komisi a členské státy, aby kladly větší důraz na další investice a výzkum do vývoje a zavádění technologií přesného a digitálního zemědělství, a to s cílem zvyšovat účinnost partnerství veřejného a soukromého sektoru, výrazně tím snížit závislost na pesticidech, jak stanoví cíle směrnice, a snížit tak vystavení pesticidům profesionálních uživatelů i široké veřejnosti; domnívá se, že využívání digitalizace nebo přesného zemědělství by nemělo vést k závislosti na vstupech nebo k finančnímu zadlužení zemědělců;

61.  vyzývá Komisi a členské státy, aby již nadále nepovolovaly používání přípravků na ochranu rostlin v oblastech využívaných širokou veřejností nebo zranitelnými skupinami definovanými v čl. 3 bodu 14 nařízení (ES) č. 1107/2009;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost ochraně ohrožených skupin definovaných v čl. 3 bodu 14 nařízení (ES) č. 1107/2009, zejména vzhledem k stávající nedostatečné ochraně obyvatel venkova žijících v pěstitelských lokalitách; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby navrhly okamžitý zákaz používání pesticidů v dostatečně velké vzdálenosti od obytných domů, škol, dětských hřišť, jeslí a nemocnic;

63.  vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly do dalšího výzkumu týkajícího se dopadu pesticidů na jiné než cílové druhy a přijetí okamžitých opatření k minimalizaci tohoto dopadu;

64.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly zemědělský model, který se bude opírat o preventivní a nepřímé strategie ochrany rostlin zaměřené na snížení využívání vnějších vstupů a o multifunkční přirozeně se vyskytující látky; uznává potřebu většího výzkumu a rozvoje preventivních a nepřímých agroekologických strategií rostlinolékařské péče;

65.  vyzývá členské státy k větším investicím do postupů adaptace, které zabrání tomu, aby se agrochemické látky dostávaly do povrchových a podzemních vod, a do opatření, která budou bránit možnému úniku těchto látek do vodních toků, řek a moří; doporučuje, aby jejich používání bylo zakázáno na půdě, ze které by mohly proniknout do podzemních vod;

66.  zdůrazňuje, že je nezbytně nutné pravidelně posuzovat, zda množství prodaných pesticidů je úměrné zemědělské oblasti, kde mají být aplikovány, a to na základě databází uživatelů a záznamů o prodeji;

67.  vyzývá Komisi a členské státy, aby u účinných látek, které jsou mutagenní, karcinogenní nebo toxické pro reprodukci nebo mají vlastnosti endokrinních disruptorů, zajistily úplné a jednotné uplatňování mezních kritérií vycházejících z míry ohrožení;

68.  vyzývá členské státy, aby přísně dodržovaly zákaz dovozu zakázaných pesticidů ze třetích zemí do EU a zvýšily kontroly dovážených potravin;

69.  vyzývá Komisi, aby pečlivě zvažovala všechna opatření, která jsou dostupná pro zajištění souladu s předpisy, včetně zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům, které neplní povinnost plného provedení směrnice;

70.  vyzývá Komisi, aby podnikla důrazné kroky proti členským státům, které systematicky zneužívají odchylky od zákazu pesticidů obsahujících neonikotinoidy;

71.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že zásada „znečišťovatel platí“ bude, pokud jde o ochranu vodních zdrojů, plně uplatňována a účinně prosazována;

72.  vyzývá k tomu, aby byly z programu Horizont Evropa poskytovány dostatečné finanční prostředky na podporu rozvoje strategií rostlinolékařské péče založených na systematickém přístupu, který kombinuje inovační agroekologickou techniku a preventivní opatření ke snížení používání externích vstupů na minimum;

73.  vyzývá Komisi, aby vytvořila celoevropskou platformu pro udržitelné používání pesticidů, která by spojila odvětvové zúčastněné subjekty a zástupce na místní a regionální úrovni s cílem usnadnit sdílení informací a výměnu osvědčených postupů při snižování používání pesticidů;

o
o   o

74.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 71.
(2) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 7.
(3) Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 1.
(4) Úř. věst. L 136, 29.5.2007, s. 3.
(5) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608.
(7) Úř. věst. L 131, 5.5.1998, s. 11.
(8) Úř. věst. L 229, 29.6.2004, s. 23.
(9) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.
(10) Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7.
(11) Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32.
(12) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.
(13) Úř. věst. L 201, 1.8.2009, s. 36.
(14) Úř. věst. L 310, 25.11.2009, s. 29.
(15) Úř. věst. L 226, 24.8.2013, s. 1.
(16) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:52006DC0372
(17) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 62.
(18) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 51.
(19) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 184.
(20) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 117.
(21) Přijaté texty, P8_TA(2018)0057.
(22) Přijaté texty, P8_TA(2018)0356.
(23) Úř. věst. L 324, 10.12.2009, s. 1.
(24) http://ec.europa.eu/food/audits-analysis/overview_reports/details.cfm?rep_id=114
(25) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.
(26) http://www.pan-uk.org/site/wp-content/uploads/United-Nations-Report-of-the-Special-Rapporteur-on-the-right-to-food.pdf
(27) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10041-2016-ADD-1/en/pdf
(28) http://www.senat.fr/leg/ppr16-477.html
(29) Přijaté texty, P8_TA(2019)0023.
(30) Caspar A. Hallmann et al. „Více než 75% pokles celkové biomasy létajícího hmyzu v chráněných oblastech za 27 let“, PLOS, 18. října 2017 - https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0185809
(31) Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 1.
(32) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1).
(33) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
(34) https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0185809
(35) https://esdac.jrc.ec.europa.eu/public_path/shared_folder/doc_pub/EUR27607.pdf


Provádění směrnice o přeshraniční zdravotní péči
PDF 187kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o provádění směrnice o přeshraniční zdravotní péči (2018/2108(INI))
P8_TA(2019)0083A8-0046/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči(1),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články 114 a 168 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(3),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 6. června 2011 o cestě k moderním, pružným a udržitelným zdravotním systémům(4),

–  s ohledem na víceleté programy v oblasti zdraví na období 2003–2008(5), 2008–2013(6) a 2014–2020(7),

–  s ohledem na zprávy Komise ze dne 4. září 2015 a 21. září 2018 o fungování směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (COM(2015)0421COM(2018)0651),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. dubna 2018 o usnadnění digitální transformace v oblasti zdravotnictví a péče na jednotném digitálním trhu, posílení postavení občanů a budování zdravější společnosti (COM(2018)0233),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. července 2018 o údajích členských států týkajících se poskytování přeshraniční zdravotní péče pacientům v roce 2016(8),

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí Komise č. 2011/890/EU ze dne 22. prosince 2011, kterým se stanoví pravidla pro zřízení, řízení a fungování sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za elektronické zdravotnictví(9),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě (COM(2015)0192),

–  s ohledem na Akční plán pro elektronické zdravotnictví na období 2012–2020, zejména explicitní přeshraniční rozměr (COM(2012)0736),

–  s ohledem na hodnocení Akčního plánu pro elektronické zdravotnictví na období 2012–2020 v polovině období, které předložila Komise (COM(2017)0586),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. listopadu 2008 o vzácných onemocněních (COM(2008)0679) a na doporučení Rady ze dne 8. června 2009 o akci v oblasti vzácných onemocnění(10),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 5. září 2014 o provádění sdělení Komise o vzácných onemocněních (COM(2014)0548),

–  s ohledem na doporučení Výboru EU sestávajícího z odborníků na vzácná onemocnění (EUCERD) ze dne 31. ledna 2013 týkající se evropských referenčních sítí pro vzácná onemocnění a na související dodatek ze dne 10. června 2015,

–  s ohledem na podkladový dokument Účetního dvora o přeshraniční zdravotní péči v EU z května 2018(11),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2017 o podpoře růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU (COM(2017)0534),

–  s ohledem na interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv(12),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0046/2019),

A.  vzhledem k tomu, že pro zajištění vysoké úrovně veřejného zdraví, sociální ochrany, sociální soudržnosti a sociální spravedlnosti jsou klíčové systémy zdravotnictví v EU a v členských státech, které jsou dostupné všem, a to zachováním a zaručením všeobecného přístupu, a vzhledem k tomu, že kvalita života pacientů je považována za důležitou součást posouzení nákladové efektivity zdravotní péče;

B.  vzhledem k tomu, že směrnice 2011/24/EU (dále jen směrnice) v souladu s čl. 168 odst. 7 SFEU respektuje svobodu každého členského státu přijímat vhodná rozhodnutí v oblasti zdravotní péče a nezasahuje do základních etických rozhodnutí příslušných orgánů v rámci členských států ani je nenarušuje; vzhledem k tomu, že existují rozdíly v příslušných službách poskytovaných členskými státy, jakož i ve způsobu, jakým jsou financovány; vzhledem k tomu, že směrnice poskytuje evropským občanům kromě možností, které jsou dostupné v jejich vlastní zemi, další možnosti zdravotní péče;

C.  vzhledem k tomu, že zdraví je možné podle článku 2 (o právu na život) a článku 35 (zdravotní péče) Listiny základních práv Evropské unie považovat za základní právo;

D.  vzhledem k tomu, že systémy zdravotní péče v EU čelí problémům v důsledku stárnutí obyvatelstva, rozpočtových omezení, zvyšujícího se výskytu chronických a vzácných chorob, obtíže při zajišťování základní zdravotní péče ve venkovských oblastech; vzhledem k tomu, že členské státy odpovídají za vypracování, uchovávání a přeshraniční výměnu informací o aktualizovaném katalogu nedostatkových léčivých přípravků, aby se zajistila dostupnost základních léčivých přípravků;

E.  vzhledem k tomu, že zdravotní péče, kterou občané potřebují, může být někdy nejlépe poskytována v jiném členském státě z důvodu blízkosti, snadnosti přístupu, specializované povahy péče nebo nedostatku kapacity ve vlastním členském státě, např. nedostatku základních léčivých přípravků;

F.  vzhledem k tomu, že výsledky zprávy o provádění směrnice ukazují, že v roce 2015 ne všechny členské státy provedly směrnici úplně nebo správně;

G.  vzhledem k tomu, že zdravotnictví je nezbytnou součástí hospodářství EU ve výši 10 % jeho HDP – podíl, který by v důsledku sociálně ekonomických faktorů mohl do roku 2060 vzrůst na 12,6 %;

H.  vzhledem k tomu, že podle článku 20 této směrnice je Komise povinna každé 3 roky předložit zprávu o provádění této směrnice; vzhledem k tomu, že Komise by měla neustále posuzovat a pravidelně předkládat informace o migračních tocích, o správních, sociálních a finančních aspektech mobility pacientů a o fungování evropských referenčních sítí a vnitrostátních kontaktních míst;

I.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Komise ze dne 21. září 2018 o fungování směrnice je pro občany stále obtížné zjistit, jak mohou svá práva využívat v oblasti přeshraniční zdravotní péče; vzhledem k tomu, že je potřeba dále objasnit podmínky a jejich transparentnost, za nichž poskytovatelé zdravotní péče provádějí svou činnost, aby se zabezpečila bezpečná mobilita pacientů;

J.  vzhledem k tomu, že ve sdělení Komise o elektronickém zdravotnictví ze dne 25. dubna 2018 se uvádí, že systémy zdravotní a jiné péče vyžadují reformy a inovativní řešení, aby byly odolnější, dostupnější a účinnější; vzhledem k tomu, že by proto používání nových technologií a digitálních nástrojů mělo být posíleno, aby bylo dosaženo větší kvality a udržitelnosti služeb zdravotní péče;

K.  vzhledem k tomu, že směrnice poskytuje jasný právní základ pro evropskou spolupráci a spolupráci v oblasti hodnocení zdravotnických technologií, elektronického zdravotnictví, vzácných onemocnění a norem bezpečnosti a kvality zdravotnických služeb a produktů;

L.  vzhledem k tomu, že občané EU mají právo přístupu ke specializované péči ve svém členském státě; vzhledem k tomu však, že počet pacientů, kteří využívají svého práva na přeshraniční péči, jak je stanoveno v této směrnici včetně preventivních lékařských testů, skenů a zdravotních prohlídek, roste, i když jen velmi pomalu;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice se nevztahuje na programy očkování, přestože patří mezi nejúčinnější politiky EU, a s ohledem na obtíže spojené s přístupem k nim, které lidé v některých členských státech mají;

N.  vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy byly schopny poskytnout údaje nebo informace o pacientech, kteří cestují do zahraničí, a vzhledem k tomu, že shromažďování údajů není v jednotlivých členských státech vždy srovnatelné;

O.  vzhledem k tomu, že 83 % osob, které se zúčastnily nedávné konzultaci Komise, podpořilo zveřejnění zdravotních údajů pro účely výzkumu a zlepšení zdravotních podmínek pacientů(13); vzhledem k tomu, že případná budoucí integrace zdravotních systémů tudíž musí z digitálního hlediska zaručit, že zdravotní systémy a pacienti budou konečnými strážci a správci dotčených informací, aby se zajistila spravedlnost, udržitelnost a bezpečnost pro pacienty;

P.  vzhledem k tomu, že mobilita pacientů v EU, která spadá do rozsahu působnosti této směrnice, zůstává relativně nízká a nemá významný dopad na rozpočet, pokud jde o udržitelnost vnitrostátních systémů zdravotní péče;

Q.  vzhledem k tomu, že členské státy jsou odpovědné za poskytování přístupu ke zdravotní péči, kterou potřebují lidé, a za zajištění úhrady veškerých příslušných nákladů; vzhledem k tomu, že vnitrostátní zdravotnické služby členských států jsou odpovědné za stanovení kritérií umožňujících občanům využívat zdravotní péči v jiném členském státě; vzhledem k tomu, že ve značném počtu členských států jsou překážky, s nimiž se pacienti setkávají v souvislosti se systémy zdravotní péče, i nadále významné; vzhledem k tomu, že administrativní zátěž by mohla způsobit zpoždění při proplácení výdajů; vzhledem k tomu, že se tím dále prohlubuje roztříštěnost v přístupu ke službám, a mělo by se proto zlepšit prostřednictvím koordinace mezi členskými státy;

R.  vzhledem k tomu, že evropský průkaz zdravotního pojištění se řídí nařízením o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a jeho provádění se v jednotlivých členských státech značně liší; vzhledem k tomu, že jednotné uplatňování evropského průkazu zdravotního pojištění a větší koordinace mezi členskými státy mají zásadní význam pro snížení stávající administrativní zátěže a pro zajištění rychlého a nediskriminačního proplácení nákladů pacientům a zároveň zaručují občanům EU svobodu pohybu;

S.  vzhledem k tomu, že pacienti se při používání lékařských předpisů v různých členských státech stále potýkají s praktickými i právními obtížemi;

T.  vzhledem k tomu, že úkolem národních kontaktních míst je zajistit, aby pacienti dostávali správné informace, které jim umožní učinit informované rozhodnutí;

U.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní kontaktní místa ještě nejsou veřejnosti dostatečně dobře známa, což má dopad na jejich účinnost; vzhledem k tomu, že účinnost a dosah vnitrostátních kontaktních míst závisí na podpoře, kterou dostávají jak ze strany EU, tak členských států, a na komunikačních kanálech, výměně osvědčených postupů a informací, včetně kontaktních informací, a zavedených pokynech pro předávání pacientů;

V.  vzhledem k tomu, že mezi různými vnitrostátními kontaktními místy existují velké rozdíly, pokud jde o fungování, přístupnost, viditelnost a přidělování zdrojů, a to pokud jde o kvalitu i kvantitu;

W.  vzhledem k tomu, že podle průzkumu Eurobarometru z května 2015(14) nejsou pacienti dostatečně informováni o svých přeshraničních právech v oblasti zdravotní péče, přičemž méně než 20 % občanů se považuje za dobře informované;

X.  vzhledem k tomu, že přeshraniční zdravotní péče bude účinná pouze tehdy, budou-li pacienti, pečovatelé, zdravotničtí pracovníci a další zúčastněné strany o ní dobře informováni a pravidla, jimiž se řídí, budou snadno dostupná a všeobecně srozumitelná;

Y.  vzhledem k tomu, že pacienti, opatrovatelé a zdravotničtí pracovníci se stále setkávají s velkými mezerami v informacích, pokud jde o práva pacientů obecně a zejména práva podle této směrnice;

Z.  vzhledem k tomu, že zdravotničtí pracovníci řeší některé vysoce citlivé otázky pacientů, což vyžaduje jasnou a srozumitelnou komunikaci; vzhledem k tomu, že jazykové bariéry by mohly bránit přenosu informací mezi zdravotnickými pracovníky a jejich pacienty;

AA.  vzhledem k tomu, že v řadě členských států existuje značný prostor pro zlepšení a zjednodušení postupů úhrady nákladů, zejména pokud jde o léky na lékařský předpis, léčivé přípravky pro vzácná onemocnění, léčiva složená z léčivých přípravků a následné terapie a postupy;

AB.  vzhledem k tomu, že šest členských států a Norsko nemají v současné době žádné systémy předchozího povolení, což umožňuje pacientům svobodnou volbu a snižuje administrativní zátěž;

AC.  vzhledem k tomu, že existuje řada dvoustranných dohod mezi sousedními členskými státy a regiony, které by mohly sloužit jako základ pro osvědčené postupy k dalšímu rozvoji přeshraniční zdravotní péče v celé EU;

Provádění

1.  vítá opatření, která Komise přijala s cílem posoudit, zda členské státy směrnici provedly správně;

2.  bere na vědomí přínos směrnice, pokud jde o vyjasnění pravidel týkajících se přeshraniční zdravotní péče a zajištění přístupu k bezpečné a kvalitní přeshraniční zdravotní péči v Unii, jakož i k dosažení mobility pacientů v souladu s judikaturou Soudního dvora; vyjadřuje zklamání nad tím, že značný počet členských států účinně neprovedl požadavky zaručující práva pacientů; naléhavě tedy vyzývá členské státy, aby zajistily její řádné provádění a zajistily vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví, která přispívá ke zlepšování zdraví občanů, přičemž je respektována zásada volného pohybu osob v rámci vnitřního trhu;

3.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svých tříletých hodnotících zprávách o fungování směrnice a aby je předložila Parlamentu a Radě; zdůrazňuje, že je důležité shromažďovat pro statistické účely informace o pacientech, kteří cestují do zahraničí za účelem léčby, a analyzovat důvody, proč se pacienti přesouvají mezi jednotlivými zeměmi; žádá dále Komisi, aby kromě toho podle možností každoročně zveřejnila přehledy poskytnutých služeb a celkových částek vyplacených jednotlivými členskými státy jako náhrada nákladů na poskytování přeshraniční zdravotní péče;

4.  vyzývá Komisi, aby zohlednila faktor kvality života pacienta a výsledky péče o pacienta v rámci svého posuzování nákladové efektivnosti provádění této směrnice;

5.  připomíná členským státům jejich závazek poskytnout Komisi pomoc a všechny nezbytné informace, které mají k dispozici, aby mohla provést své posouzení a připravit výše uvedené zprávy;

6.  vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny pro provedení, a to zejména v těch oblastech, na něž se vztahuje tato směrnice, jakož i nařízení koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a aby v této souvislosti zajistila lepší koordinaci mezi všemi příslušnými zúčastněnými stranami v rámci institucí;

7.  zdůrazňuje, že členské státy by měly směrnici provést správně, aby byla zajištěna vysoce kvalitní a dostupná přeshraniční zdravotní péče pro pacienty, a to v plném souladu s lhůtami pro provedení stanovenými v právních předpisech; uznává, že je možné dosáhnout konkrétní zlepšení, pokud jde o přístup k předepsaným lékům a kontinuitu léčby; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost rozšíření rozsahu působnosti směrnice tak, aby zahrnoval i programy očkování;

8.  s uspokojením bere na vědomí pozitivní dopad iniciativ, jako je Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC), který je vydáván bezplatně a umožňuje každému, kdo je pojištěn nebo na nějž se vztahuje zákonný systém sociálního zabezpečení, nárok na lékařskou péči v jiném členském státě zdarma nebo za sníženou cenu; zdůrazňuje význam úspěšné spolupráce mezi orgány s cílem zabránit zneužívání Evropského průkazu zdravotního pojištění;

9.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit jasnost a transparentnost, pokud jde o podmínky, za nichž poskytovatelé zdravotní péče působí; zdůrazňuje, že je důležité, aby poskytovatelé zdravotní péče a odborníci měli uzavřeno pojištění profesní občanskoprávní odpovědnosti, jak stanoví tato směrnice, jakož i směrnice 2005/36/ES, aby se zlepšila kvalita zdravotnických služeb a zvýšila ochrana pacientů;

Financování

10.  upozorňuje na to, že financování přeshraniční zdravotní péče je otázkou k řešení pro členské státy, které hradí náklady v souladu s příslušnou regulací; upozorňuje dále na to, že Komise podporuje spolupráci uvedenou v kapitole IV směrnice skrze programy v oblasti zdraví;

11.  vyjadřuje v tomto ohledu vážné znepokojení nad navrhovaným snížením financování programu v oblasti zdraví; opakuje svou výzvu, aby byl program v oblasti zdraví v příštím víceletém finančním rámci na období 2021–2027, za účelem splnění cílů udržitelného rozvoje stanovených OSN, obnoven jako účinný samostatný program se zvýšeným objemem financování, a byly tak naplňovány cíle udržitelného rozvoje týkající se veřejného zdraví, zdravotnictví a problémů souvisejících se životním prostředím a zajištěna ambiciózní politika v oblasti zdraví, zejména včetně značného zvýšení společného úsilí EU v oblasti boje proti rakovině, prevence, včasné odhalení a řízení léčby chronických a vzácných onemocnění, včetně genetických a pandemických onemocnění a vzácných nádorových onemocnění, boje proti antimikrobiální rezistenci a snadnějšího přístupu k přeshraniční zdravotní péči;

12.  zdůrazňuje význam Evropského sociálního fondu, Evropského strukturálního a investičního fondu pro zdraví a Evropského fondu pro regionální rozvoj, včetně programu Interreg, pro zkvalitňování služeb zdravotní péče a snižování nerovností v oblasti zdraví přítomných mezi regiony a společenskými skupinami napříč členskými státy; požaduje, aby strukturální a fondy a fondy soudržnosti býly rovněž využity ke zlepšení a usnadnění přeshraniční zdravotní péče v příštím VFR;

Mobilita pacientů

13.  konstatuje, že příčiny nízké mobility pacientů jsou čtvery: i) některé členské státy směrnici provedly poměrně pozdě; ii) informovanost občanů o jejich všeobecných právech na náhradu je mimořádně nízká, iii) některé členské státy vytvořily překážky omezující přeshraniční zdravotní péči, jako je administrativní zátěž, a iv) informace o pacientech, kteří potřebují zdravotní péči v jiném členském státu na základě směrnice, chybějí nebo jsou neúplné;

14.  konstatuje, že určité systémy vyžadující přednostní povolení se jeví jako nadmíru zatěžující nebo restriktivní, pokud jde o počet žádostí za každý rok; žádá Komisi, aby pokračovala ve strukturovaných dialozích s členskými státy a zajistila větší jasnost, pokud jde o žádosti o předchozí povolení, a s tím související podmínky náhrady nákladů;

15.  vyzývá Komisi k vypracování pokynů pro členské státy s cílem umožnit občanům, než jim bude vystaveno předchozí povolení, srovnat péči v zahraničí s péčí dostupnou ve jejich vlastním členském státě, a to na základě nákladové efektivnosti pro pacienty jakožto vedoucí zásady;

16.  připomíná členským státům, že jakékoli omezení uplatňování směrnice, jako jsou požadavky na předchozí povolení nebo omezení proplácení nákladů by mělo být zavedeno pouze v nezbytném případě a v přiměřeném rozsahu a nemělo by vést ke svévolné ani sociální diskriminaci, nesmí vytvářet neodůvodněné překážky volného pohybu pacientů a služeb ani nadměrnouu zátěž pro vnitrostátní systémy veřejného zdraví; vyzývá členské státy, aby zohlednily obtíže, jimž čelí pacienti s nízkými příjmy, kteří musí hradit přeshraniční péči předem; konstatuje, že vzhledem k tomu, že systémy předchozího povolení mají členským státům umožnit plánování a pacienty chránit před léčebnými postupy, které vzbuzují vážné a konkrétní obavy týkající se kvality nebo bezpečnosti péče;

17.  se znepokojením konstatuje, že v některých členských státech pojišťovny přistupovaly svévolně k diskriminačním opatřením nebo vytvářely neodůvodněné překážky v cestě volnému pohybu pacientů a služeb, což mělo pro pacienty nežádoucí finanční následky;

18.  naléhavě vyzývá členské státy, aby Komisi oznámily každé rozhodnutí zavést omezení týkající se úhrady nákladů podle čl. 7 odst. 9 směrnice včetně důvodů, které k němu vedly;

19.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy někdy poskytují nižší úrovně náhrad pro přeshraniční zdravotní péči poskytovanou soukromými nebo nesmluvními poskytovateli zdravotní péče na jejich vlastním území než pro služby přeshraniční zdravotní péče poskytované veřejnými nebo smluvními poskytovateli zdravotní péče; domnívá se, že náhrada nákladů na soukromou zdravotní péči by měla být zaručena na stejné úrovni jako u veřejné zdravotní péče za předpokladu, že lze zajistit kvalitu a bezpečnost takové péče;

20.  žádá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly při posuzování, slaďování a zjednodušení postupů proplácení u pacientů, jimž je poskytována přeshraniční péče, včetně vyjasnění způsobu hrazení následné péče a postupů, a aby zřídily jednotné kontaktní místo v rámci příslušných zdravotních pojišťoven;

21.  lituje skutečnosti, že uplatňování směrnice s ohledem na „telemedicínu“ – zdravotní péče poskytované na dálku – vedlo k určitým nejasnostem ve vztahu k systémům úhrady nákladů, protože některé členské státy proplácejí nebo poskytují konzultace s praktickými nebo specializovanými lékaři na dálku, zatímco jiné nikoli; vyzývá Komisi, aby podpořila přijetí pravidel pro poskytování úhrady nákladů v souladu s čl. 7 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 tak, aby se v případě potřeby vztahovaly i na telemedicínu; vybízí členské státy, aby sladily své přístupy k úhradám nákladů telemedicíny;

Příhraniční regiony

22.  vyzývá členské státy a pohraniční regiony, aby účinným a finančně udržitelným způsobem prohloubily přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotní péče, včetně poskytnutí dostupných, dostatečných a srozumitelných informací s cílem zajistit pacientům co nejlepší péči; žádá Komisi, aby podporovala a podněcovala strukturální výměnu osvědčených postupů mezi příhraničními regiony; vybízí členské státy k využívání osvědčených postupů, aby mimo jiné zkvalitnily zdravotní péči v dalších regionech;

23.  vítá návrh Komise na posílení soudržnosti příhraničních regionů tím, že se bude zabývat některými právními a administrativními překážkami, s nimiž se potýkají, a to vytvořením přeshraničního mechanismu EU;

Informace pro pacienty

24.  připomíná, že národní kontaktní místa hrají zásadní úlohu, pokud jde o poskytování informací pacientům a pomoci jim, když přijímají informované rozhodnutí o vyhledání zdravotní péče v jiném státu EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby dále investovaly do rozvoje a podpory přístupných a jasně viditelných národních kontaktních míst a platforem elektronického zdravotnictví pro pacienty, které poskytují uživatelsky vstřícn, digitálně dostupné a bezbariérové informace pro pacienty a zdravotnické pracovníky ve vícero jazycích;

25.  doporučuje, aby Komise, ve spolupráci s organizacemi pacientů vypracovala pokyny pro fungování národních kontaktních míst, které usnadní a vyrazně zlepší způsoby systematické výměny informací a postupů, s cílem vytvořit harmonizované, zjednodušené a snadno použitelné postupy, formuláře a příručky a zajistit propojení mezi těmito místy a zdroji informací a odbornými poznatkami dostupnými v členských státech;

26.  vyzývá členské státy, aby poskytly svým národním kontaktním místům dostatečné finanční prostředky, aby mohly vypracovat komplexní informace, a žádá Komisi, aby zintenzívnila spolupráci mezi národními kontaktními místy v celé Unii;

27.  vyzdvihuje potenciál elektronického zdravotnictví pro zlepšení přístupu pacientů k informacím o možnostech přeshraniční zdravotní péče a o jejich právech, které jim přiznává tato směrnice;

28.  vyzývá členské státy, aby přiměly poskytovatele zdravotní péče a nemocnice k tomu, aby v předstihu nabízely pacientům přesné a aktuální odhady nákladů léčby v zahraničí, mimo jiné pokud jde o léky, honoráře, noční pobyty a doplňkové poplatky;

29.  žádá Komisi, aby objasnila, ve prospěch národních odborníků a prostřednictvím informačních kampaní, složitost stávající právní situace vyplývající z interakce mezi směrnicí a nařízením upravujícími koordinaci sociálního zabezpečení;

30.  žádá Komisi, aby ve spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány, národními kontaktními místy, sítěmi ERN, organizacemi pacientů a sítěmi zdravotnických pracovníků uspořádala rozsáhlé informační kampaně, a to i s využitím nových digitálních příležitostí, které by měly podporovat strukturální informovanost o právech a povinnostech pacientů podle této směrnice;

31.  vyzývá Komisi, aby vybídla členské státy k tomu, aby umožnili jednoduchý přístup k informacím o postupech podávání stížností ze strany pacientů v případech, kdy jejich práva zaručená touto směrnicí nebyla dodržena nebo byla dokonce porušena;

32.  doporučuje Komisi, aby vypracovala pokyny ohledně kategorie informací, které by měla vnitrostátní kontaktní místa poskytovat, zejména pokud jde o seznam léčebných postupů, které podléhají předchozímu schválení a které nikoli, platná kritéria, příslušné postupy atd.;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily, zda je zapotřebí pojmenovat důvody pro zpřístupnění přeshraniční zdravotní péče způsobem, který zaručí volný pohyb, aniž by byla zdravotní péče samoúčelná a pokud by měla organizace zdravotní péče zůstat v pravomoci členských států;

34.  vybízí Komisi, aby podporovala zvýšenou spolupráci mezi orgány členských států obecně, a to nejen prostřednictvím národních kontaktních míst, a aby dále posoudila přínosy stávajících iniciativ pro spolupráci, zejména v příhraničních regionech, a zaručila přístup k bezpečné, vysoce kvalitní a účinné zdravotní péči pro občany;

Vzácná onemocnění, vzácná nádorová onemocnění a evropské referenční sítě (ERN)

35.  zdůrazňuje význam celoevropské spolupráce při zajišťování účinného sdílení znalostí, informací a zdrojů s cílem účinně řešit problém vzácných a chronických onemocnění i vzácných nádorových onemocnění v celé EU; vybízí Komisi, aby v tomto ohledu podporovala zakládání specializovaných center pro vzácná onemocnění v EU, která by měla být plně začleněna do sítí ERN;

36.  doporučuje pokračování kroků, které již byly přijaty s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o vzácných onemocněních, o vzácných nádorových onemocněních a zvýšit financování pro oblast R&D; vybízí Komisi, aby v celé EU i nadále zaručovala pro pacienty se vzácnými onemocněními přístup k informacím, lékům a léčbě, aby usilovala o zlepšení přístupu k včasnému a přesnému stanovení diagnózy; naléhavě vyzývá Komisi, aby se zabývala nízkou mírou registrování vzácných onemocnění a dále vytvořila a podporovala společné normy pro sdílení a výměnu údajů v rámci registrů vzácných onemocnění;

37.  zdůrazňuje naléhavou potřebu zlepšit modely dodržování léčebného režimu, které by měly být založeny na co nejspolehlivějších zjištěních na základě metaanalýz a rozsáhlých empirických studií a měly by odrážet realitu lékařské praxe a poskytovat doporučení pro posílení ochoty pacienta důsledně dodržovat léčebné postupy, zejména v případě léčby chronických onemocnění, což představuje klíčový faktor pro měření účinnosti a efektivity zdravotních systémů;

38.  zdůrazňuje význam a přidanou hodnotu celounijní mobility zdravotnických pracovníků při jejich studijní i profesní dráze zvláště pro zkvalitnění poznatků a odbornosti v oboru vzácných onemocnění;

39.  navrhuje, aby Komise by měla otevřít novou výzvu k vypracování nových evropských referenčních sítí a nadále podporovala rozvoj a rozšiřování modelu sítí ERN za účelem překonání zeměpisných rozdílů a nedostatků v odbornosti; zdůrazňuje nicméně, že jakékoli rozšíření sítí ERN nesmí ohrozit provoz sítí ERN, které již existují, během úvodní fáze jejich fungování;

40.  vyjadřuje politování nad nejistotou ohledně provozních zásad evropských referenčních sítí a jejich interakcí s vnitrostátními zdravotnickými systémy a dalšími programy EU; žádá proto Komisi, aby podpořila členské státy a evropské referenční sítě při stanovování jasných a transparentních pravidel pro podávání žádostí pacientů a dosažení dohody o formě podpory, kterou mají členské státy poskytovat evropským referenčním sítím;

41.  naléhavě vyzývá Komisi, aby prostřednictvím evropského programu týkajícího se vzácných onemocnění provedla akční plán pro další udržitelný rozvoj a financování evropských referenčních sítí a sítí pacientů, které je podporují; vybízí členské státy, aby podporovaly poskytovatele zdravotní péče v rámci evropských referenčních sítí a začlenily evropské referenční sítě do svých systémů zdravotní péče, přizpůsobily své právní a regulační rámce a odkázaly na evropské referenční sítě ve svých vnitrostátních plánech týkajících se vzácných onemocnění a rakoviny;

Vzájemné uznávání (elektronických) lékařských předpisů

42.  vyjadřuje politování nad obtížemi, s nimiž se setkávají pacienti, zejména v těchto pohraničních oblastech, při zajišťování přístupu k lékům a jejich proplácení v jiných členských státech, a to z důvodu odlišné dostupnosti a rozdílných pravidel v celé EU; vyzývá členské státy a jejich příslušné zdravotnické orgány, aby řešily právní i praktické otázky stojící v cestě vzájemnému uznávání lékařských předpisů napříč EU a vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu učinila podpůrné kroky;

43.  vyjadřuje politování nad obtížemi, s nimiž se setkávají pacienti při zajišťování přístupu k lékům a jejich proplácení v jiných členských státech, a to z důvodu odlišné dostupnosti a rozdílných pravidel v celé EU;

44.  vyzývá Komisi k vypracování akčního plánu s cílem systematicky řešit otázky nepřiměřeně vysokých cen léků a velkých rozdílů mezi nimi v různých členských státech;

45.  vyzývá Komisi, aby se chopila inciativy s cílem zajistit, aby předpisy vydané centry odborného poradenství ERN byly přijaty k úhradě ve všech členských státech;

46.  vítá podporu z nástroje pro propojení Evropy jako součást úsilí o zajištění toho, aby byly úspěšně rozvíjeny současné pilotní projekty týkající se výměny elektronických předpisů a zdravotnické dokumentace pacientů, a připravit cestu pro další členské státy do roku 2020; trvá na tom, aby tato podpora pokračovala i v příštím VFR;

Elektronické zdravotnictví

47.  uznává, že elektronické zdravotnictví může pomoci zajistit udržitelnost systémů zdravotní péče a může být důležitou součástí reakce EU na současné výzvy v oblasti zdravotní péče; zdůrazňuje, že interoperabilita elektronického zdravotnictví by měla být upřednostněna za účelem zlepšení ve vedení celosvětových záznamů pacientů a kontinuity péče; domnívá se, že by měla být věnována zvláštní pozornost tomu, aby bylo všem pacientům, zejména starším osobám a osobám se zdravotním postižením, umožněno snadný přístup k péči; v této souvislosti navrhuje, aby členské státy přijaly opatření k investicím do digitální gramotnosti občanů a k rozšíření nových řešení pro stárnoucí populaci, přičemž by měly být využity všechny prostředky, které mají k dispozici, aby se zabránilo vyloučení prostřednictvím digitalizace;

48.  vítá vytvoření celounijní infrastruktury digitálních služeb pro elektronické zdravotnictví (eHDSI), která podpoří přeshraniční výměnu údajů o zdravotním stavu, konkrétně elektronické předpisy a zdravotnické dokumentace pacientů;

49.  vybízí členské státy, aby urychleně přijaly opatření k propojení svých systémů zdravotní péče s eHDSI prostřednictvím zvláštního národního kontaktního místa pro elektronické zdravotnictví v návaznosti na svá posouzení rizik, a žádá Komisi, aby tento proces usnadnila;

50.  vyzývá Komisi, aby se přednostně zabývala potřebami v oblasti digitálního zdravotnictví v členských státech; vítá podporu Komise ve prospěch stálých finančních zdrojů, jejímž účelem je zajistit stabilní vnitrostátní strategie pro digitální zdravotnictví a vytvořit vhodný rámec pro společná opatření na úrovni EU, aby se předešlo duplikaci úsilí a zajistila se výměna osvědčených postupů pro širší využití digitálních technologií v členských státech;

51.  žádá členské státy, aby dále zintenzivnily spolupráci mezi vnitrostátními zdravotnickými orgány v celé Evropě za účelem propojení údajů z elektronického zdravotnictví a osobních záznamů pomocí nástroje pro elektronické předepisování léků (ePrescribing), což umožní zdravotnickým pracovníkům poskytovat individualizovanou a srozumitelnou péči svým pacientům a podporovat spolupráci mezi lékaři a zároveň plně respektovat v tomto ohledu právní předpisy EU upravující ochranu údajů; vyzývá Komisi, aby podnikla kroky k usnadnění těchto snah;

52.  vyzývá členské státy, aby urychleně provedly obecné nařízení o ochraně osobních údajů za účelem ochrany údajů o pacientech používaných v aplikacích elektronického zdravotnictví, a zdůrazňuje, že je důležité, zejména s ohledem na zdraví, sledovat provádění nařízení (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu(15); zdůrazňuje, že je zapotřebí zpřístupnit občanům údaje o jejich vlastním zdravotním stavu a umožnit jim nakládat s těmito údaji, a to v souladu se zásadami zakotvenými v obecném nařízení o ochraně údajů;

Brexit

53.  žádá Komisi, aby vyjednala pevnou dohodu se Spojeným královstvím o zdraví po brexitu, a to se zvláštním zřetelem na přeshraniční práva pacientů a fungování evropských referenčních sítí;

54.  vítá záměr Evropského účetního dvora provést audit účinnosti provádění směrnice a posoudit zejména sledování tohoto provádění ze strany Komise a dohled nad ním, dosavadní výsledky v oblasti přeshraničního přístupu ke zdravotní péči a účinnost finančního rámce EU, pokud jde o financované akce;

55.  vyzývá členské státy, aby řádně a v plné spolupráci s Komisí uplatňovaly veškerá ustanovení směrnice;

o
o   o

56.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45.
(2) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.
(3) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(4) Úř. věst. C 202, 8.7.2011, s. 10.
(5) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1786/2002/ES ze dne 23. září 2002, kterým se přijímá akční program Společenství v oblasti veřejného zdraví (2003–2008), (Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 1).
(6) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1350/2007/ES ze dne 23. října 2007, kterým se zavádí druhý akční program Společenství v oblasti zdraví (2008–2013), (Úř. věst. L 301, 20.11.2007, s. 3).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 282/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zavádí třetí program činnosti Unie v oblasti zdraví (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1350/2007/ES, (Úř. věst. L 86, 21.3.2014, s. 1).
(8) https://ec.europa.eu/health/sites/health/files/cross_border_care/docs/2016_msdata_en.pdf
(9) Úř. věst. L 344, 28.12.2011, s. 48.
(10) Úř. věst. C 151, 3.7.2009, s. 7.
(11) https://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/BP_CBH/BP_Cross-border_healthcare_EN.pdf
(12) Úř. věst. C 428, 13.12.2017, s. 10.
(13) Souhrnná zpráva Komise o konzultaci s názvem „Transformation Health and Care in the Digital Single Market“ (Transformace zdraví a péče na jednotném digitálním trhu), 2018 https://ec.europa.eu/health/sites/health/files/ehealth/docs/2018_consultation_dsm_en.pdf
(14) Zvláštní průzkum Eurobarometr č. 425: Práva pacientů v přeshraniční zdravotní péči v Evropské unii.
(15) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73.

Právní upozornění