Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 14. února 2019 - Štrasburk 
Situace v Čečensku a případ Ojuba Titjeva
 Zimbabwe
 Obhájci práv žen v Saudské Arábii
 Mechanismus řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu ***I
 Návrh Dohody o spolupráci mezi Eurojustem a Gruzií *
 Hodnocení zdravotnických technologií ***I
 Stanovení rámce pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie ***I
 Interoperabilita elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se nezaplacení silničních poplatků v Unii ***I
 Vzájemné uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě ***I
 Poplatky za přeshraniční platby v Unii a poplatky za konverzi měny ***I
 Společná pravidla pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy ***I
 Změna směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti a nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu z důvodu vystoupení Spojeného království z Evropské unie ***I
 Právo na pokojný protest a přiměřené použití síly
 Práva intersexuálních osob
 Budoucnost seznamu opatření týkajících se osob LGBTI (2019–2024)
 Budoucnost Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) a dopad na EU
 NAIADES II – akční program na podporu vnitrozemské vodní dopravy
 Ochrana zvířat během přepravy v rámci EU i mimo ni
 Posílení konkurenceschopnosti vnitřního trhu rozvíjením celní unie EU a její správy
 Provádění právních ustanovení a společného prohlášení zajišťujících parlamentní kontrolu nad decentralizovanými agenturami

Situace v Čečensku a případ Ojuba Titjeva
PDF 143kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o situaci v Čečensku a o případu Ojuba Titijeva (2019/2562(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0115RC-B8-0107/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Čečensku, a zejména na usnesení ze dne 8. února 2018 o „Rusku, případ Ojuba Titijeva a Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál“(1) a ze dne 23. října 2014 o „zrušení nevládní organizace Memoriál (nositelky Sacharovovy ceny za rok 2009) v Rusku“(2),

–  s ohledem na prohlášení předsedů svého Výboru pro zahraniční věci a podvýboru pro lidská práva ze dne 12. ledna 2018, v němž vyzývají k okamžitému propuštění obránce lidských práv Ojuba Titijeva,

–  s ohledem na prohlášení EU ze dne 19. ledna 2018 o porušování lidských práv týkajícím se Střediska pro ochranu lidských práv v Rusku Memoriál a na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 11. ledna 2018 o zadržení ředitele Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál v Čečenské republice a ze dne 27. června 2018 o případech ruských obhájců lidských práv Ojuba Titijeva a Jurije Dmitrijeva,

–  s ohledem na článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v nichž je stanoveno, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, a jichž je Ruská federace smluvní stranou,

–  s ohledem na prohlášení OSN o obráncích lidských práv, které přijalo Valné shromáždění OSN dne 9. prosince 1998,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy,

–  s ohledem na ústavu Ruské federace, a zejména na její kapitolu 2 o lidských a občanských právech a svobodách;

–  s ohledem na sedmou pravidelnou zprávu o Ruské federaci, kterou na svém 3136. a 3137. zasedání, jež se konala ve dnech 16. a 17. března 2015, projednal Výbor OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu zpravodaje OBSE v rámci Moskevského mechanismu o údajném porušování lidských práv a beztrestnosti v Čečenské republice Ruské federace ze dne 21. prosince 2018,

–  s ohledem na pokyny Evropské unie týkající se zastánců lidských práv,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ruská federace se jakožto signatář Všeobecné deklarace lidských práv, Evropské úmluvy o lidských právech a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání zavázala k dodržování zásad demokracie, právního státu a základních svobod a lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní závazky Ruské federace zahrnují povinnost chránit ochránce lidských práv; vzhledem k tomu, že zákon o „zahraničních agentech“ z roku 2012 významně omezil schopnost nevládních organizací nezávisle pracovat a efektivně fungovat; vzhledem k tomu, že podle tohoto zákona označilo ministerstvo spravedlnosti Ruské federace Středisko pro ochranu lidských práv Memoriál za „zahraničního agenta“;

C.  vzhledem k tomu, že v posledních letech zakouší Čečensko dramatické zhoršení situace v oblasti lidských práv, což v praxi brání nezávislým novinářům a aktivistům v oblasti lidských práv, aby pokračovali ve své práci, aniž by ohrožovali své životy a životy svých rodinných příslušníků, přátel a kolegů; vzhledem k tomu, že četné zprávy o systematickém a závažném porušování lidských práv v Čečensku ukazují na to, že čečenské a ruské orgány nedodržují zásady právního státu;

D.  vzhledem k tomu, že Ojub Titijev, ředitel čečenské kanceláře střediska memoriál, byl dne 9. ledna 2018 zatčen, oficiálně obžalován a poslán do vazby na základě vykonstruovaného obvinění z nelegálního získání a držení omamných látek; vzhledem k tomu, že Ojub Titijev tato obvinění popírá a další nevládní organizace a obránci lidských práv je odsoudili jako vykonstruovaná a coby pokus zabraňovat jeho práci a práci jeho organizace v oblasti lidských práv;

E.  vzhledem k tomu, že soudy vazbu Ojuba Titijeva několikrát prodloužily předtím, než 19. července 2018 započalo soudní jednání před městským soudem v Šali v Čečensku; vzhledem k tomu, že se očekává, že rozsudek bude vynesen v polovině února 2019; vzhledem k tomu, že Ojubu Titijevovi hrozí, že bude odsouzen za trestný čin, kterého se nedopustil, a stráví ve vězení až deset let;

F.  vzhledem k tomu, že rodina Ojuba Titijeva byla vystavena obtěžování a hrozbám, což ji donutilo Čečensko opustit; vzhledem k tomu, že středisko Memoriál bylo v roce 2018 terčem dalších aktů včetně žhářského útoku na jeho kanceláře v Ingušsku dne 17. ledna 2018, útoku na automobil advokáta pana Titijeva v Dagestánu dne 22. ledna 2018 a útoku na vedoucího kanceláře střediska Memoriál v Dagestánu dne 28. března 2018; vzhledem k tomu, že od vraždy předchůdkyně Ojuba Titijeva ve funkci ředitele čečenské kanceláře střediska memoriál Natalji Estěmirovové v roce 2009 nebyli doposud pachatelé tohoto zločinu postaveni před soud;

G.  vzhledem k tomu, že Memoriál je jednou z posledních zbývajících organizací, které jsou nadále činné v oblasti lidských práv v Čečensku – konkrétně se jedná o dokumentování a odhalování porušování lidských práv, pomoc obětem těchto činů a pomoc při usilování o spravedlnost – a byla pravděpodobně napadena v rámci odvetných opatření za odhalení případů porušování lidských práv a usilování o spravedlnost v souvislosti s těmito případy; vzhledem k tomu, že organizaci Memoriál byla v roce 2009 udělena Sacharovova cena Evropského parlamentu za svobodu myšlení a Ojubu Titijevovi byly v roce 2018 uděleny francouzsko-německá cena za lidská práva a právní stát (v prosinci), cena Václava Havla za lidská práva (v říjnu) a cena Moskevské helsinské skupiny pro lidská práva (v květnu);

H.  vzhledem k tomu, že čečenští činitelé opakovaně vyhrožují obráncům lidských práv, znevažují jejich činnost a veřejně neodsoudili hrozby násilí vůči nim, čímž vytvořili a udržují atmosféru beztrestnosti pro pachatele násilných činů na obráncích lidských práv; vzhledem k tomu, že většina obětí tak neusiluje o dosažení spravedlnosti, protože se obává odvetných opatření ze strany místních orgánů;

1.  znovu opakuje svou výzvu k okamžitému propuštění Ojuba Titijeva, ředitele Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál v Čečenské republice, který byl zadržen dne 9. ledna 2018 a obviněn z nezákonného nabytí a držení drog a do poloviny února 2019 má být v jeho věci vynesen rozsudek; naléhavě vyzývá čečenské orgány, aby zajistily důsledné dodržování lidských a zákonných práv Ojuba Titijeva, včetně jeho práva na spravedlivý soud, volný přístup k právnímu zástupci a lékařské péči a ochranu před soudním zastrašováním a kriminalizací;

2.  ostře odmítá opakovaná veřejná prohlášení čečenských činitelů, kterými znevažují činnost jednotlivců a organizací vystupujících na ochranu lidských práv, a jejich útoky proti konkrétním osobám, jakož i skutečnost, že veřejně neodsoudili a nevyšetřili hrozby a násilné činy vůči těmto skupinám a osobám;

3.  vyjadřuje hluboké politování nad znepokojivým trendem zatýkání, útoků a zastrašování nezávislých novinářů, obránců lidských práv a jejich přívrženců i řádných občanů, jež se zdají být součástí koordinovaných kampaní; domnívá se, že případ Ojuba Titijeva je názornou ukázkou mnoha dalších pronásledování na základě vykonstruovaných důkazů, o něž se opírá vadný soudní systém v Čečenské republice a Ruské federaci; připomíná, že podobná obvinění z držení drog byla vznesena i proti novináři portálu Kavkazskij uzel Žalaudimu Gerijevovi a lidskoprávnímu aktivistovi Ruslanu Kutajevovi, a žádá také jejich propuštění;

4.  naléhavě vyzývá orgány Čečenské republiky i Ruské federace, aby se zdržely obtěžování a pronásledování svých občanů a skoncovaly s klimatem beztrestnosti pachatelů násilí na obráncích lidských práv, jejich rodinných příslušnících, kolezích a přívržencích a na jejich organizacích;

5.  vyzývá Ruskou federaci, aby chránila všechny své občany a plně dodržovala jejich lidská práva, aby se řídila svou ústavou a svými právními předpisy a aby plnila své mezinárodní závazky k respektování zásad právního státu a základních svobod a lidských práv všech svých občanů, včetně těch, kteří věnují svůj čas, své zdroje a svou práci obraně práv svých spoluobčanů;

6.  vyzývá ruské orgány, aby zrušily zákon o „nežádoucích organizacích“ z roku 2015 a zákon o „zahraničních agentech“ z roku 2012 a další související právní předpisy, které jsou soustavně zneužívány k obtěžování a pronásledování obránců lidských práv a organizací občanské společnosti; vyjadřuje znepokojení nad tím, že některé ruské nevládní organizace musely ukončit činnost, aby se ubránily nařčení, že jsou „zahraničními agenty“, a aby se vyhnuly soudnímu stíhání;

7.  požaduje okamžité ukončení obtěžování a zatýkání obránců lidských práv v Čečensku, která se zakládají na vykonstruovaných obviněních, útoků na jejich kolegy a rodinné příslušníky a zastrašování jejich přívrženců, jež zjevně slouží k maření a v konečném důsledku k ukončení legitimní a užitečné činnosti jejich organizací;

8.  znovu vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby nadále pozorně sledovaly lidskoprávní situaci v Čečensku, včetně soudu s Ojubem Titijevem, aby žádaly okamžité skoncování s výše uvedeným porušováním lidských práv, aby na případy všech osob, které jsou pronásledovány z politických důvodů, upozorňovaly na příslušných schůzkách se zástupci Ruska a aby nadále nabízely rychlou a účinnou pomoc obětem pronásledování a jejich rodinám, mimo jiné při vyřizování žádostí o azyl;

9.  vyzývá Komisi, aby spolupracovala s mezinárodními lidskoprávními organizacemi činnými v Ruské federaci a s ruskými lidskoprávními organizacemi a občanskou společností navzdory ruskému zákonu o „zahraničních agentech“ a aby nadále nabízela podporu Memoriálu a dalším podobným organizacím;

10.  vyzývá mezinárodní sportovní osobnosti a umělce, aby se zdrželi účasti na veřejných akcích v Čečensku nebo na akcích sponzorovaných představiteli Čečenské republiky; opětovně vyjadřuje podporu přijetí evropské verze „zákona Magnitského“ s cílem postihovat pachatele závažných případů porušování lidských práv a vyzývá Radu, aby bezodkladně pokračovala v práci na tomto dokumentu; v této souvislosti zdůrazňuje, že těm, kteří se v Čečenské republice Ruské federace dopouštějí porušování lidských práv, by neměla být udělována víza EU a tyto osoby by neměly mít možnost vlastnit majetek v členských státech EU;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace a čečenským orgánům.

(1) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 31.
(2) Úř. věst. C 274, 27.7.2016, s. 21.


Zimbabwe
PDF 152kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o Zimbabwe (2019/2563(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0116RC-B8-0110/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Zimbabwe,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise EU o harmonizovaných volbách v Zimbabwe v roce 2018 a na dopis obsahující klíčová zjištění závěrečné zprávy, který hlavní pozorovatel volební pozorovatelské mise EU zaslal dne 10. října prezidentovi Mnangagwaovi,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 17. ledna 2019 o situaci v Zimbabwe,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 24. července 2018 a 18. ledna 2019 o Zimbabwe,

–  s ohledem na společné prohlášení vydané v návaznosti na zasedání ministrů zahraničních věcí EU a Africké unie, které se konalo ve dnech 21. a 22. ledna 2019,

–  s ohledem na monitorovací zprávu Zimbabwské komise pro lidská práva po protestní akci „Stay Away“ a následných nepokojích v období od 14. ledna do 16. ledna 2019,

–  s ohledem na zprávu zimbabwské vyšetřovací komise o povolebním násilí z 1. srpna,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 2. srpna 2018 o volbách v Zimbabwe,

–  s ohledem na společné prohlášení mezinárodních volebních pozorovatelských misí ze dne 2. srpna 2018 o zimbabwských harmonizovaných volbách, které odsuzuje nadměrné použití síly ze strany policie a armády při potlačování protestů,

–  s ohledem na společné místní prohlášení delegace EU, vedoucích misí členských států EU v Harare a vedoucích misí z Austrálie, Kanady a Spojených států amerických ze dne 9. srpna 2018 o útocích proti opozici v Zimbabwe,

–  s ohledem na závěry Rady EU ze dne 22. ledna 2018 o probíhající politické transformaci v Zimbabwe,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/288 ze dne 17. února 2017, kterým se mění rozhodnutí 2011/101/SZBP o omezujících opatřeních proti Zimbabwe(1),

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z června 1981, již Zimbabwe ratifikovalo,

–  s ohledem na ústavu Zimbabwe,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že lid Zimbabwe po mnoho let trpěl pod autoritářským režimem vedeným prezidentem Mugabem, který svou moc udržoval pomocí korupce, násilí, voleb vyznačujících se nesrovnalostmi a brutálního bezpečnostního aparátu;

B.  vzhledem k tomu, že dne 30. července 2018 se v Zimbabwe konaly první prezidentské a parlamentní volby poté, co Robert Mugabe v listopadu 2017 odstoupil; vzhledem k tomu, že volby nabídly zemi příležitost skoncovat s historií sporných voleb, které se vyznačovaly zneužíváním politických a lidských práv a státem podporovaným násilím;

C.  vzhledem k tomu, že dne 3. srpna 2018 vyhlásila Zimbabwská volební komise (ZEC) vítězem prezidentských voleb pana Emmersona Mnangagwu, který získal 50,8 % hlasů, přičemž opoziční kandidát Nelson Chamisa získal 44,3 % hlasů; vzhledem k tomu, že výsledky byly opozicí okamžitě napadeny s tvrzením, že volby byly zmanipulovány; vzhledem k tomu, že ústavní soud tato obvinění zamítl kvůli nedostatku důkazů a prezident Mnangagwa byl dne 26. srpna oficiálně opětovně uveden do úřadu s novým mandátem;

D.  vzhledem k tomu, že v závěrečné zprávě volební pozorovatelské mise EU se uvádí, že údaje předložené Zimbabwskou volební komisí obsahují mnoho anomálií a nepřesností a vyvolávají dost otázek na to, aby mohly vést k pochybnostem o přesnosti a spolehlivosti předložených údajů;

E.  vzhledem k tomu, že den po volbách vedlo opožděné oznámení výsledků k vypuknutí povolebního násilí, při němž zahynulo šest osob a mnoho jich bylo během protestů, k nimž vyzvala opozice, zraněno; vzhledem k tomu, že mezinárodní pozorovatelé, včetně EU, odsoudili násilí a nepřiměřené použití síly ze strany armády a vnitřních bezpečnostních sil;

F.  vzhledem k tomu, že Zimbabwská komise pro lidská práva zveřejnila dne 10. srpna 2018 prohlášení o „harmonizovaných volbách v roce 2018 a povolebním prostředí“, v němž potvrdila napadení demonstrantů ze strany vojenských sil, a vyjádřila hluboké znepokojení nad brutalitou a násilným jednáním policie a uvedla, že došlo k porušení základních práv demonstrantů; vzhledem k tomu, že tato komise vyzvala vládu k zahájení národního dialogu;

G.  vzhledem k tomu, že prezident Emmerson Mnangagwa při slavnostní přísaze dne 26. srpna 2018 v Harare slíbil lepší, společnou budoucnost pro všechny obyvatele Zimbabwe, nadstranickost, vládu pevně odhodlanou bránit ústavnost, upevňování právního státu, zásadu dělby moci, nezávislost soudnictví a politiky, které by přilákaly domácí i globální kapitál;

H.  vzhledem k tomu, že prezident Mnangagwa zřídil v září 2018 vyšetřovací komisi, která v prosinci 2018 dospěla k závěru, že demonstrace, které způsobily rozsáhlé škody na majetku a újmy na zdraví, byly podněcovány a organizovány jak bezpečnostními silami, tak členy aliance MDC (Movement for Democratic Change - Hnutí za demokratickou změnu), a že nasazení vojenských sil bylo odůvodněné a v souladu s ústavou; vzhledem k tomu, že opozice zprávu odmítla; vzhledem k tomu, že komise vyzvala k vyšetřování bezpečnostních složek a trestnímu stíhání osob, které spáchaly trestnou činnost, a doporučila odškodnit oběti;

I.  vzhledem k tomu, že od doby, kdy se konaly volby, se politické napětí dramaticky vyostřilo a stále přetrvávají zprávy o násilí, což vážně ohrožuje demokratický vývoj, který byl v zemi zahájen;

J.  vzhledem k tomu, že kolaps hospodářství, nedostatečný přístup k sociálním službám a nárůst cen většiny základních komodit vyvolávají v lidech hněv; vzhledem k tomu, že po 150 % nárůstu cen pohonných hmot došlo od 14. do 18. ledna 2019 v Zimbabwe k prudkému nárůstu protestů a demonstrací v době tzv. státní stávky svolané z podnětu Zimbabwského kongresu odborových svazů (ZCTU); vzhledem k tomu, že protesty byly rovněž reakcí na rostoucí chudobu, špatný stav ekonomiky a snižující se životní úroveň;

K.  vzhledem k tomu, že dne 14. ledna 2019 vláda, konfrontovaná s tímto protestním hnutím, odsoudila „úmyslný záměr oslabit ústavní pořádek“ a ujistila, že „bude náležitě reagovat na spiklence, kteří sabotují mír“;

L.  vzhledem k tomu, že pořádková policie reagovala nadměrným násilím a porušováním lidských práv, včetně použití ostré munice, svévolným zatýkáním, únosy, přepadáním zdravotnických zařízení, která ošetřovala oběti represí, zrychleným a hromadným soudním řízením v případě zatčených osob, mučením zatčených osob, rabováním a ničením soukromého a veřejného majetku;

M.  vzhledem k tomu, že komise pro lidská práva, kterou jmenovala vláda, zveřejnila zprávu, která odhaluje, že vojáci a policie používali systematické mučení;

N.  vzhledem k tomu, že víc než 17 osob bylo zabito a stovky jich byly zraněny; vzhledem k tomu, že přibližně tisíc osob bylo zatčeno, a to včetně dětí ve věku od 9 do 16 let, a přibližně dvěma třetinám zatčených bylo zamítnuto propuštění na kauci; vzhledem k tomu, že řada z nich je stále nezákonně zadržována a údajně jsou ve vazbě biti a napadáni;

O.  vzhledem k tomu, že z důkazů vyplývá, že za vraždy, drancování a ozbrojené loupeže je z velké části zodpovědná armáda; vzhledem k tomu, že stovky aktivistů a představitelů opozice se nadále skrývají;

P.  vzhledem k tomu, že pozorovatelé v oblasti lidských práv a místní a mezinárodní subjekty, včetně EU, reakci vlády na protesty všeobecně odsoudily jako „nepřiměřenou“ a „nadměrnou“;

Q.  vzhledem k tomu, že přerušení telekomunikací se stalo nástrojem, který režim využívá k tomu, aby zablokoval koordinaci demonstrací organizovaných na sociálních sítích; vzhledem k tomu, že mobilní a pozemní komunikace, ale také internetové kanály a kanály sociálních médií byly opakovaně blokovány ve snaze zabránit přístupu k informacím a komunikaci a zamaskovat rozsáhlé porušování lidských práv, které se stát chystal spáchat; vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Zimbabwe prohlásil, že uplatňování zákona o odposlouchávání komunikací za účelem přerušení on-line komunikací bylo nezákonné;

R.  vzhledem k tomu, že orgány zorganizovaly masivní domovní prohlídky s cílem najít demonstranty, odvléct z jejich domovů pokojné demonstranty, obhájce lidských práv, politické aktivisty, přední představitele občanské společnosti a jejich příbuzné;

S.  vzhledem k tomu, že sousední země, jako je Jižní Afrika, se staly útočištěm pro obyvatele Zimbabwe, kteří prchají před politickým útlakem a hospodářskými problémy;

T.  vzhledem k tomu, že policie neustále zneužívá stávající právní předpisy, jako je zákon o veřejném pořádku a bezpečnosti, aby odůvodnila omezování členů opozice a aktivistů v oblasti lidských práv a zakázala zákonné a pokojné demonstrace;

U.  vzhledem k tomu, že situace Zimbabwe v oblasti lidských právech a demokracie je jednou z nejhorších na světě; vzhledem k tomu, že lid Zimbabwe a obránci lidských práv i nadále trpí útoky, nenávistnými projevy, očerňujícími kampaněmi, zastrašováním a obtěžováním a že jsou pravidelně hlášeny případy mučení;

V.  vzhledem k tomu, že předseda vyzval k zahájení národního dialogu, který byl započat dne 6. února, a vyzval všechny politické strany, aby se zapojily, ale hlavní opoziční strana, Hnutí pro demokratickou změnu, odmítla účast;

W.  vzhledem k tomu, že Zimbabwe je signatářem Dohody z Cotonou, v jejímž článku 96 se uvádí, že dodržování lidských práv a základních svobod patří k podstatným prvkům spolupráce mezi EU a AKT;

1.  zdůrazňuje svůj jednomyslný zájem o to, aby se Zimbabwe stalo poklidným, demokratickým a prosperujícím národem, v němž je se všemi občany zacházeno dobře a rovnocenným způsobem podle práva a v němž orgány státu jednají jménem občanů, a nikoli proti nim;

2.  důrazně odsuzuje násilí, k němuž došlo během nedávných protestů v Zimbabwe; je pevně přesvědčen, že mírový protest je součástí demokratického procesu a že za všech okolností je třeba se vyvarovat reakce za použití nepřiměřeného násilí;

3.  naléhavě vyzývá prezidenta Mnangagwu, aby plnil své inaugurační sliby a urychleně převzal kontrolu nad situací a aby Zimbabwe vrátil zpět na cestu usmíření a dodržování demokracie a právního státu;

4.  naléhavě vyzývá zimbabwské orgány, aby okamžitě a neprodleně ukončily zneužívání ze strany bezpečnostních složek a aby urychleně a nestranně vyšetřily všechna obvinění z nepřiměřeného použití síly ze strany policie a státních úředníků s cílem stanovit individuální odpovědnost s cílem zajistit odpovědnost; připomíná, že ústava této země ustavuje nezávislý orgán pro vyšetřování stížností týkající se pochybení policie a armády, ale že jej vláda ještě nezřídila;

5.  naléhavě vyzývá vládu Zimbabwe, aby urychleně stáhla všechny vojenské zaměstnance a mládežnické milice, kteří jsou nasazeni po celé zemi a kteří terorizují obyvatelstvo, což je jasným porušením zimbabwské ústavy;

6.  je přesvědčen, že svoboda shromažďování, svoboda sdružování a svoboda projevu jsou základními prvky každé demokracie; zdůrazňuje, že nenásilné vyjadřování názorů je ústavním právem všech zimbabwských občanů, a připomíná orgánům, že jejich povinností je chránit práva všech občanů na protest proti zhoršujícím se sociálním a hospodářským podmínkám; vyzývá Radu, aby ukončila cílené pronásledování vedoucích představitelů a členů Zimbabwského kongresu odborových svazů;

7.  poukazuje na zásadní úlohu, kterou hraje opozice v demokratické společnosti;

8.  naléhavě vyzývá zimbabwské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny politické vězně;

9.  vyzývá vládu Zimbabwe, aby okamžitě zastavila pronásledování a kriminalizaci aktérů občanské společnosti a uznala legitimní úlohu obránců lidských práv;

10.  žádá vládu Zimbabwe, aby dodržovala ustanovení Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv a mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv, které Zimbabwe ratifikovalo;

11.  je hluboce znepokojen zprávami o případech porušení řádného soudního procesu, a to v důsledku zrychleného a hromadného soudního řízení; trvá na tom, že soudnictví musí dodržovat zásady právního státu a zabezpečit dodržování své nezávislosti a práva na spravedlivý proces za každých okolností; odsuzuje všechna zatčení, která byla uskutečněna bez obvinění;

12.  vyzývá zimbabwské orgány, aby bez odkladu, důkladně, nestranně a nezávisle vyšetřily obvinění z porušování a zneužívání lidských práv včetně znásilnění a sexuálního násilí, které spáchaly bezpečnostní síly, a aby postavily odpovědné osoby před soud; žádá, aby všem obětem takového sexuálního násilí byl poskytnut přístup ke zdravotnickým službám, aniž by se musely obávat odplaty;

13.  odsuzuje zablokování internetu, které orgánům umožňovalo zatajit porušování lidských práv, kterého se dopustila armáda a vnitřní bezpečnostní síly, a které orgánům umožňovalo bránit nezávislému podávání zpráv a dokumentace o zneužívání během zásahů a bezprostředně po volbách; zdůrazňuje, že přístup k informacím je právem, které musejí orgány dodržovat v souladu s jejich ústavními a mezinárodními závazky;

14.  odsuzuje zneužívání a restriktivní povahu zákona o veřejném pořádku a bezpečnosti a naléhavě vyzývá zimbabwské orgány, aby zharmonizovaly právní předpisy s mezinárodními normami ochrany a podpory lidských práv;

15.  vyjadřuje zejména znepokojení nad hospodářskou a sociální situací v Zimbabwe; připomíná, že hlavními problémy této země jsou chudoba, nezaměstnanost a chronická podvýživa a hlad; domnívá se, že tyto problémy je možné vyřešit jen realizací ambiciózních politik v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání, zdravotnictva a zemědělství;

16.  vyzývá všechny politické aktéry, aby prokázali odpovědnost a zdrženlivost a zejména aby se zdrželi podněcování k násilí;

17.  připomíná vládě Zimbabwe, že podpora Evropské unie a jejích členských států v rámci Dohody z Cotonou, jakož i podpora obchodu, rozvoje a hospodářské pomoci je podmíněná dodržováním zásad právního státu a mezinárodních dohod a smluv, jejichž je Zimbabwe smluvní stranou;

18.  připomíná, že dlouhodobá podpora závisí na komplexních reformách, nikoli na pouhých slibech; žádá, aby evropská angažovanost v Zimbabwe byla založena na hodnotách a aby Evropa zaujímala vůči zimbabwským orgánům důsledný postoj;

19.  naléhavě žádá vládu, aby okamžitě provedla doporučení vyšetřovací komise týkající se povolebního násilí, zejména prosazování politické tolerance a odpovědného vedení, jakož i započetí národního dialogu vedeného důvěryhodným, inkluzívním, transparentním a odpovědným způsobem;

20.  bere na vědomí vůli vlády splnit reformní závazky; zdůrazňuje však, že tyto reformy by měly být jak politické tak i hospodářské; nabádá vládu, opozici, zástupce občanské společnosti a náboženské vedoucí představitele, aby se rovnocenně zapojili do národního dialogu, v němž jsou respektována a ochraňována lidská práva;

21.  vyzývá vládu, aby plně prováděla doporučení volební pozorovatelské mise EU, zejména pokud jde o zásady právního státu a inkluzívní politické prostředí; zdůrazňuje deset prioritních doporučení volební pozorovatelské mise, která jsou uvedena v dopise hlavního pozorovatele prezidenta Mnangagwy ze dne 10. října 2018, konkrétně s cílem vytvořit rovné podmínky pro všechny politické strany, a zajistit tak jasnější a soudržnější právní rámec; posílit Zimbabwskou volební komisi tak, aby byla skutečně nezávislá a transparentní, a obnovit tak důvěru ve volební proces; zabezpečit, aby díky posílení nezávislosti Zimbabwské volební komise byla tato komise osvobozena od vládního dohledu při schvalování svých stanov; a vytvořit inkluzivnější volební proces;

22.  vyzývá delegaci EU a velvyslanectví členských států EU v Zimbabwe, aby pokračovali v podrobném monitorování vývoje v zemi a aby využívali všechny vhodné nástroje na podporu obhájců lidských práv, organizací občanské společnosti a odborů, na podporu základních prvků Dohody z Cotonou a na podporu prodemokratických hnutí;

23.  vyzývá EU, aby zintenzivnila politický dialog se Zimbabwe o lidských právech na základě článku 8 Dohody z Cotonou;

24.  vyzývá Evropskou radu, aby přehodnotila svá restriktivní opatření vůči jednotlivcům a subjektům v Zimbabwe včetně opatření, která jsou v současnosti pozastavena vzhledem k odpovědnosti za nedávné státní násilí;

25.  naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, zejména Jihoafrické společenství pro rozvoj a Africkou unii, aby Zimbabwe aktivněji poskytovaly pomoc s cílem najít udržitelné demokratické řešení současné krize;

26.  naléhavě vyzývá sousední země, aby dodržovaly ustanovení mezinárodního práva a chránily osoby, které utíkají před násilím v Zimbabwe, poskytováním azylu, a to zejména z krátkodobého hlediska;

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ, vládě a parlamentu Zimbabwe, vládám Jihoafrického společenství pro rozvoj a Africké unii a generálnímu tajemníkovi Společenství národů.

(1) Úř. věst. L 42, 18.12. 2017, s. 11.


Obhájci práv žen v Saudské Arábii
PDF 158kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o obráncích ženských práv v Saúdské Arábii (2019/2564(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0117RC-B8-0111/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Saúdské Arábii, zejména na usnesení ze dne 11. března 2014 o Saúdské Arábii, jejích vztazích s EU a její úloze na Blízkém východě a v severní Africe(1), na usnesení ze dne 12. února 2015 o případu Ráifa Badawího(2), na usnesení ze dne 8. října 2015 o případu Alího Mohameda an-Nimra(3), na usnesení ze dne 31. května 2018 o situaci obránců ženských práv v Saúdské Arábii(4) a na usnesení ze dne 25. října 2018 o zabití novináře Džamála Chášukdžího na konzulátu Saúdské Arábie v Istanbulu(5),

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 29. května 2018 k nedávnému zatýkání v Saúdské Arábii a ze dne 31. července 2018 ke svévolnému zatýkání obránců lidských práv a aktivistů v Saúdské Arábii, včetně obránců ženských práv,

–  s ohledem na prohlášení několika zvláštních zpravodajů OSN ze dne 12. října 2018, v němž požadují okamžité propuštění všech obránců ženských práv,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z prosince 2017,

–  s ohledem na členství Saúdské Arábie v Radě OSN pro lidská práva a v Komisi OSN pro postavení žen, jakož i na její členství ve výkonné radě této komise počínaje lednem 2019,

–  s ohledem na projev komisaře Christose Stylianidese, který jménem místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku pronesl při rozpravě v Evropském parlamentu dne 4. července 2017 v reakci na zvolení Saúdské Arábie členem Komise OSN pro postavení žen,

–  s ohledem na úvodní projev, který místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka pronesla na 5. ministerském zasedání EU a Ligy arabských států a v němž mj. uvedla, že: „spolupráce mezi Evropou a arabským světem nebyla nikdy tak důležitá a – jak pevně [věří] – tak nezbytná“,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW),

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 9. března 2018 ke sloučené třetí a čtvrté pravidelné zprávě o Saúdské Arábii,

–  s ohledem na zprávu přezkumného panelu pro případy vězněných aktivistek v Saúdské Arábii,

–  s ohledem na zákon na ochranu před pronásledováním, který byl dne 28. května 2018 schválen Poradním shromážděním Saúdské Arábie;

–  s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum OSN z listopadu 2018 věnovaný Saúdské Arábii,

–  s ohledem na světový index svobody tisku sestavovaný organizací Reportéři bez hranic, v němž Saúdská Arábie mezi 180 zeměmi zaujímá 169. příčku,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR) z roku 1966,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESC) z roku 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv,

–  s ohledem na udělení Sacharovovy ceny za svobodu myšlení a projevu za rok 2015 saúdskému blogerovi Ráifovi Badawímu,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že aktivisté, kteří byli zatčeni saúdskými orgány za angažovanost na poli ženských práv, stále zůstávají ve vazbě, aniž by proti nim byla vznesena obvinění; vzhledem k tomu, že mezi aktivisty jsou Ludžajn al-Hadlúlová, Azíza al-Júsufová, Ímán an-Nafdžánová, Nóf Abdalazízová, Miá az-Zahráníová, Samar Badawíová, Nasíma as-Sádaová, Šáden al-Anezíová, Abír Na´amanqáníová, Amal al-Harbíová a Hatún al-Fásíová i několik mužů, kteří toto hnutí podporují, mezi nimi např. Muhammad Rabía; vzhledem k tomu, že tito aktivisté vstoupili do povědomí díky své kampani za zrušení zákazu řízení vozidel ženami a systému mužského poručnictví; vzhledem k tomu, že před očekávaným zrušením zákazu řízení pro ženy, k němuž došlo dne 24. června 2018, byli zatčeni; vzhledem k tomu, že někteří z nich mají být údajně povolání před zvláštní trestní soud, který byl původně ustaven pro osoby zadržené v souvislosti teroristickými trestnými činy;

B.  vzhledem k tomu, že je stále svévolně zadržována obránkyně lidských práv Isrá´a al-Gumgámová, z regionu Qatíf; vzhledem k tomu, že nedávno jí byl sice zrušen vynesený trest smrti, ale stále čelí blíže nespecifikovaným obviněním; vzhledem k tomu, že panují obavy o její tělesné a duševní zdraví;

C.  vzhledem ke zprávám o tom, že nejméně tři aktivistky zadržené v květnu 2018 jsou saúdskými vyšetřovateli mučeny, týrány a sexuálně zneužívány; vzhledem k tomu, že rodinným příslušníkům aktivistek, např. rodičům Ludžajn al-Hadlúlové, bylo zakázáno cestovat;

D.  vzhledem k tomu, že saúdské ministerstvo pro sdělovací prostředky údajné mučení zadržených osob v saúdském království odmítlo jako nepodložené zprávy;

E.  vzhledem k tomu, že Ludžajn al-Hadlúlová je zadržována od března 2018, kdy se zúčastnila zasedání Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen, na jehož programu byl přezkum situace v Saúdské Arábii; vzhledem k tomu, že od května do září 2018 byla držena v samovazbě, během níž byla podle jejích rodičů mučena;

F.  vzhledem k tomu, že poté, co zprávy o jejím mučení pronikly na veřejnost, navštívila Ludžajn al-Hadlúlovou delegace saúdské komise pro lidská práva; vzhledem k tomu, že členové komise jí nedokázali zajistit ochranu; vzhledem k tomu, že následně Ludžajn al-Hadlúlovou navštívil státní zástupce, aby pořídil záznam jejího svědectví;

G.  vzhledem k tomu, že Ludžajn al-Hadlúlová byla nominována na Nobelovu cenu míru za rok 2019;

H.  vzhledem k tomu, že navzdory nedávným vládním reformám, které mají posílit ženská práva v oblasti zaměstnání, platí v Saúdské Arábii pro ženy jedna z nejpřísnějších omezení; vzhledem k tomu, že saúdský politický a sociální systém je i nadále diskriminační, z žen de facto činí občany druhé kategorie, nepovoluje svobodu víry a vyznání, závažným způsobem diskriminuje početné zahraniční pracovníky v zemi a tvrdě potlačuje veškeré projevy nesouhlasu;

I.  vzhledem k tomu, že v Saúdské Arábii platí řada diskriminačních zákonů, především předpisy upravující osobní status, postavení migrujících pracovnic, zákon o rodinném stavu, zákoník práce, zákon o státní příslušnosti a systém mužského poručnictví, jenž svolením mužského poručníka podmiňuje možnost žen požívat většiny práv, která jim zaručuje úmluva CEDAW;

J.  vzhledem k tomu, že saúdské ženy nemohou pod mužským poručnictvím kontrolovat svůj život ani v naprosto základních aspektech; vzhledem k tomu, že zůstávají v platnosti diskriminační zákony upravující manželství a rozvod a že ženy musejí podle zákona získat ke studiu, práci, cestování nebo sňatku nejprve souhlas svého poručníka; vzhledem k tomu, že Saúdky provdané za cizince nemohou na rozdíl od Saúdů přenést saúdské občanství na své děti nebo svého manžela;

K.  vzhledem k tomu, že obecná výhrada Saúdské Arábie vůči úmluvě CEDAW je podle Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen neslučitelná s cílem a účelem této úmluvy a podle jejího článku 28 nepřípustná;

L.  vzhledem k tomu, že od nástupu korunního prince Muhammada bin Salmána as-Saúda k moci v červnu 2017 je mnoho otevřeně vystupujících obránců lidských práv, aktivistů a kritiků svévolně zadržováno, nebo byli nespravedlivě odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody pouze za výkon svého práva na svobodu projevu;

M.  vzhledem k tomu, že reformní program Vize 2030, jenž má přinést hospodářskou a společenskou přeměnu země, mimo jiné i na základě silnějšího postavení žen, by měl být skutečnou příležitostí k zajištění právní emancipace saúdských žen, což je zcela nezbytný předpoklad pro to, aby mohly plně požívat svá práva zakotvená v úmluvě CEDAW; vzhledem k tomu, že nedávná vlna zatýkání a údajné mučení aktivistů bojujících za práva žen je s uvedeným záměrem v rozporu a může od reformního programu odvádět pozornost; vzhledem k tomu, že pro výnos o Vizi 2030 neexistuje vhodný právní rámec;

N.  vzhledem k tomu, že svoboda slova a svoboda tisku a sdělovacích prostředků, ať on-line, či off-line, jsou klíčovou podmínkou a katalyzátorem demokratizačního a reformního procesu i zásadním prostředkem ke kontrole moci;

O.  vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie se řadí mezi země s nejvyšším počtem výkonu trestu smrti na světě; vzhledem k tomu, že v letech 2014 až 2017 bylo každoročně v průměru popraveno minimálně 126 osob; vzhledem k tomu, že orgány vynášejí trest smrti za nenásilné trestné činy, např. za pašování drog, vlastizradu a cizoložství; vzhledem k tomu, že trest smrti se ukládá i za přečiny, které by podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv neměly být kriminalizovány, např. za odpadlictví od víry;

P.  vzhledem k tomu, že index lidského rozvoje měřený OSN dosáhl u Saúdské Arábie v roce 2018 hodnoty 0,853, což ji mezi 188 zeměmi a oblastmi řadí na 39. místo; vzhledem k tomu, že hodnota indexu OSN pro genderovou nerovnost činí u Saúdské Arábie 0,234, což ji v přehledu za rok 2017 řadí mezi 189 zeměmi na 39. místo; vzhledem k tomu, že hodnota indexu OSN pro genderový rozvoj dosáhla 0,877 (taktéž 39. příčka na světě);

1.  důrazně odsuzuje věznění obránců lidských práv žen, kteří vedli kampaň za zrušení zákazu řízení pro ženy, pokojných obránců lidských práv, novinářů, právníků a aktivistů a je šokován věrohodnými zprávami o systematickém mučení několika vězněných osob, včetně Ludžajn al-Hadlúlové;

2.  vyzývá saúdské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily uvedené obránce ženských práv, všechny obránce lidských práv, právníky, novináře a ostatní vězně svědomí, kteří byli zadrženi a odsouzeni pouze za uplatňování svého práva na svobodu projevu a pokojnou činnost na poli lidských práv, a aby mezinárodním nezávislým pozorovatelům povolily návštěvu vězněných bojovnic za lidská práva žen;

3.  naléhá na saúdské orgány, aby usnadnily přístup nezávislých lékařů k vězněným osobám; zdůrazňuje, že se všemi zadrženými osobami, tj. i s obránci lidských práv, se musí ve vazbě zacházet v souladu s podmínkami stanovenými v Souboru zásad pro ochranu všech zadržovaných či vězněných osob, který byl přijat rezolucí Valného shromáždění OSN 43/173 dne 9. prosince 1988;

4.  důrazně žádá, aby mezi nezávislými pozorovateli byli zastoupeni i pozorovatelé z delegace EU v Saúdské Arábii nebo orgánů EU, pracovníci OSN pověření otázkami lidských práv, např. zvláštní zpravodaj OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, nebo zástupci mezinárodních nevládních organizací;

5.  trvá na tom, že saúdské orgány musejí upustit od všech forem pronásledování, mj. soudního pronásledování, kterým jsou vystaveni Ludžajn al-Hadlúlová, Azíza al-Júsufová, Ímán an-Nafdžánová, Nóf Abdalazízová, Miá az-Zahráníová, Samar Badawíová, Nasíma as-Sádaová, Šáden al-Anezíová, Abír Na´amanqáníová, Amal al-Harbíová, Hatún al-Fásíová, Isrá´a al-Gumgámová, Muhammad Rabía a všichni další obránci lidských práv v zemi, aby mohli pokračovat ve své práci bez zbytečných překážek a bez obav z odvetných opatření vůči sobě a svým rodinám;

6.  odsuzuje Saúdskou Arábii za pokračující útisk a mučení obránců lidských práv, včetně osob, které se zastávají práv žen, což snižuje věrohodnost tamního reformního procesu; kritizuje pokračující systematickou diskriminaci žen a dívek v Saúdské Arábii;

7.  naléhavě vyzývá Saúdskou Arábii, aby veřejně zaručila bezpečnost všech zadržených aktivistů, umožnila zadrženým ženám kontakt s právními zástupci a rodinnými příslušníky, představila důkazy o jejich dobrém stavu a propustila osoby, které byly zatčeny pouze za to, že pokojně obhajovaly reformy;

8.  pochvalně se vyjadřuje o saúdských obráncích práv žen, kteří požadují rovné a spravedlivé zacházení se ženami v saúdské společnosti, a o osobách, které hájí lidská práva navzdory obtížím, které jim to přináší, a podporuje je;

9.  je hluboce znepokojen rozměrem násilí, které je v Saudské Arábii pácháno na základě pohlaví a které z velké části není ohlašováno ani zdokumentováno, a tím, že toto násilí bývá ospravedlňováno zpátečnickými důvody, jako např. potřebou naučit ženy kázni v rámci mužského poručnictví; naléhá na saúdské orgány, aby přijaly komplexní soubor právních předpisů, který by přesně vymezil všechny formy násilí páchaného na ženách na základě pohlaví, zejména mrzačení ženských pohlavních orgánů, znásilnění, včetně znásilnění v manželském svazku, sexuální útok a sexuální obtěžování, a postavily je mimo zákon a aby odstranily veškeré překážky, které ženám brání v přístupu ke spravedlnosti; vyjadřuje vážné znepokojení nad zprávami o rozšířené praxi dětských sňatků;

10.  odsuzuje systém mužského poručnictví, kdy se v řadě oblastí – mj. pro cesty do zahraničí, přístup ke zdravotnickým službám, výběr místa bydliště, sňatek, podávání stížností u justičních orgánů, odchod ze státních zařízení pro zneužívané ženy a z vazebních zařízení – stále očekává souhlas mužského poručníka; zdůrazňuje, že tento systém odráží hluboce zakořeněný patriarchální systém, který tuto zemi stále ovládá; naléhavě vyzývá saúdskou vládu, aby okamžitě zrušila systém mužského poručnictví i další zákony, které diskriminují ženy a dívky;

11.  poukazuje na nedávné přijetí zákona, podle něhož může být saúdským ženám zaslána textová zpráva o tom, že se jejich manželství rozvádí, aby byly chráněny před ukončením manželství bez jejich vědomí; zdůrazňuje, že tento zákon nijak neřeší to, že saúdské ženy se mohou rozvést pouze ve velmi omezených případech, například pokud s tím manžel souhlasí nebo pokud jim ublížil;

12.  vyjadřuje znepokojení nad vládní internetovou službou, pomocí níž mohou (mužští) poručníci sledovat ženy, zjistit, kdy a jak překročily saúdskou hranici, a získávat aktuální SMS zprávy o jejich cestě v téměř reálném čase;

13.  s potěšením konstatuje, že v rámci programu Vize 2030 byl na území království zrušen zákaz řízení pro ženy;

14.  vyzývá saúdské orgány, aby přepracovaly zákon o sdruženích a nadacích z prosince 2015 tak, aby aktivistkám umožňoval sdružovat se a svobodně a nezávisle pracovat bez zbytečného vměšování úřadů; naléhá dále na provedení revize protiteroristického zákona, zákona o potírání počítačové kriminality a zákona o tisku a publikacích, které jsou opakovaně zneužívány k pronásledování obránců lidských práv, a také revize všech diskriminačních ustanovení v právním systému, mj. v dědickém právu;

15.  vyzývá saúdské orgány, aby ratifikovaly Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, stáhly výhrady vůči úmluvě CEDAW a ratifikovaly její opční protokol, aby ženy mohly plně požívat práva zakotvená v Úmluvě, aby se skoncovalo s dětskými a vynucenými sňatky a aby byla zrušena závazná pravidla oblékání pro ženy; naléhá na Saúdskou Arábii, aby rozšířila stálé pozvání k návštěvě země na všechny zástupce zvláštních postupů Rady OSN pro lidská práva;

16.  zdůrazňuje, že uplatňování práva na svobodu projevu a pokojné sdružování a shromažďování je chráněno mezinárodními právními předpisy v oblasti lidských práv; žádá saúdské orgány, aby umožnily působení nezávislého tisku a nezávislých sdělovacích prostředků a aby všem obyvatelům Saúdské Arábie zajistily svobodu projevu online i offline, svobodu sdružování a pokojného shromažďování; vyzývá saúdské orgány, aby zrušily omezení, která obráncům lidských práv zakazují vystupovat na sociálních sítích a v mezinárodních sdělovacích prostředcích;

17.  vyzývá saúdské orgány, aby zavedly okamžité moratorium na trest smrti, které by bylo prvním krokem na cestě k jeho úplnému zrušení; požaduje přezkoumání všech rozsudků trestu smrti, aby bylo zaručeno, že příslušné soudní procesy proběhly podle mezinárodních norem;

18.  doporučuje, aby před koncem stávajícího volebního období byla do Saúdské Arábie vyslána účelově sestavená delegace podvýboru pro lidská práva (DROI) a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM), která by navštívila zatčené ženy a zúčastnila se nezbytných schůzek se saúdskými orgány;

19.  bere na vědomí angažovanost EU a Saúdské Arábie a vybízí k dalšímu dialogu;

20.  s politováním poukazuje na neúčinnost prohlášení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a členských států týkajících se případu obránců ženských práv, kteří jsou zadržováni od května 2018;

21.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby v rámci dialogu se saúdskými orgány upozornily na případ Ludžajn al-Hadlúlové, Ímán an-Nafdžánové, Azízy al-Júsufové, Samar Badawíové, Nasímy as-Sádaové a všech dalších obránců ženských práv a požadovaly jejich propuštění; trvá na tom, že diplomaté EU by měli před jejich propuštěním požadovat po saúdských orgánech záruku jejich bezpečnosti a úplné vyšetření jejich údajného mučení;

22.  vyzývá Komisi a Parlament, aby se zabývaly otázkou, proč unijní rejstřík transparentnosti neobsahuje záznamy o Saúdské Arábii;

23.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby v rámci dialogu se saúdskými orgány upozornily na případ Ludžajn al-Hadlúlové, Ímán an-Nafdžánové, Azízy al-Júsufové, Samar Badawíové, Nasímy as-Sádaové a všech dalších obránců ženských práv a požadovaly jejich propuštění; vyzývá navíc k tomu, aby poukázaly na případ šejka Salmána al-Awdy a požadovaly jeho propuštění;

24.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby vypracovaly jednotné stanovisko s cílem zajistit, aby evropské diplomatické služby v Saúdské Arábii ve vztahu k saúdským obráncům lidských práv zadržovaným od května 2018 systematicky využívaly mechanismy uvedené v zásadách EU týkajících se obránců lidských práv, včetně veřejných prohlášení, diplomatických nót, sledování soudních řízení a návštěv ve věznicích;

25.  vyzývá k tomu, aby bylo na příštím zasedání Rady OSN pro lidská práva předloženo usnesení Evropského parlamentu o situaci obránců lidských práv v Saúdské Arábii; vyzývá EU, aby na příštím zasedání Rady OSN pro lidská práva a Komise OSN pro postavení žen poukázala na problematické členství států s neuspokojivou situací v oblasti lidských práv, včetně práv žen a rovnosti pohlaví; vyzývá EU, aby na zasedání Rady OSN pro lidská práva navrhla jmenovat zvláštního zpravodaje o situaci v oblasti lidských práv v Saúdské Arábii;

26.  opětovně vyzývá saúdské orgány, aby zastavily další bičování Ráifa Badawího a aby ho neprodleně a bezpodmínečně propustily; trvá na tom, aby všichni vysocí představitelé EU, zejména místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka a všichni komisaři v rámci setkávání se svými saúdskými protějšky systematicky upozorňovali na případ Ráifa Badawího a požádali o možnost se s ním v průběhu své návštěvy v této zemi setkat; zavazuje se, že vynaloží větší úsilí na jeho propuštění; vyzývá svého předsedu, aby odcestoval do Rijádu s cílem upozornit na případ laureátů Sacharovovy ceny přímo saúdskoarabské orgány;

27.  žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby zajistily plné uplatňování obecných zásad EU týkajících se obránců lidských práv a zvýšily ochranu a podporu obránců lidských práv, zejména obránců zasazujících se o práva žen; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby podala zprávu o stávající vojenské a bezpečnostní spolupráci členských států EU se saúdským režimem;

28.  vyzývá Radu, aby přijala společný postoj s cílem zavést celounijní embargo na vývoz zbraní do Saúdské Arábie a aby se řídila společným postojem Rady 2008/944/SZBP(6); žádá, aby bylo zavedeno embargo na systémy sledování a další zboží dvojího užití, které by mohly být v Saúdské Arábii využívány k represáliím vůči vlastnímu obyvatelstvu, včetně obránců práv žen; je znepokojen používáním těchto zbraní a technologií kybernetického dohledu ze strany saúdských orgánů; připomíná členským státům, že jejich další obchodování se zbraněmi se Saúdskou Arábií je v rozporu se společným postojem EU týkajícím se vývozu zbraní; vyzývá ESVČ, aby v návaznosti na porušování lidských práv navrhla využití restriktivních opatření vůči Saúdské Arábii, včetně zmrazení majetku a zákazu vydávání víz;

29.  naléhá na místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby pokračovaly v dialogu se Saúdskou Arábií o lidských právech, základních svobodách a její znepokojující roli v regionu; prohlašuje, že je připraven vést se saúdskými orgány i poslanci konstruktivní a otevřený dialog o dodržování mezinárodních závazků Saúdské Arábie v oblasti lidských práv; vyzývá k výměně odborných zkušeností s justiční a právní problematikou s cílem posílit ochranu práv jednotlivců v Saúdské Arábii;

30.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, generálnímu tajemníkovi OSN, vysoké komisařce OSN pro lidská práva, Komisi OSN pro postavení žen, Radě OSN pro lidská práva, Jeho Veličenstvu králi Salmánovi bin Abd al-Azízovi as-Saúdovi a korunnímu princi Muhammadovi bin Salmánovi as-Saúdovi, vládě Království Saúdské Arábie a generálnímu tajemníkovi Střediska pro národní dialog Království Saúdské Arábie.

(1) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 64.
(2) Úř. věst. C 310, 25.8.2016, s. 29.
(3) Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 34.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2018)0232.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0434.
(6) Společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanovují společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu, Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.


Mechanismus řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu ***I
PDF 264kWORD 71k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o mechanismu řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu (COM(2018)0373 – C8-0228/2018 – 2018/0198(COD))
P8_TA(2019)0118A8-0414/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Návrh Dohody o spolupráci mezi Eurojustem a Gruzií *
PDF 130kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 k návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření Dohody o spolupráci mezi Eurojustem a Gruzií ze strany Eurojustu (13483/2018 – C8-0484/2018 – 2018/0813(CNS))
P8_TA-PROV(2019)0119A8-0065/2019

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (13483/2018),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0484/2018),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti(1), a zejména na čl. 26a odst. 2 tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0065/2019),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby opětovně konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.


Hodnocení zdravotnických technologií ***I
PDF 388kWORD 100k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o hodnocení zdravotnických technologií a změně směrnice 2011/24/EU (COM(2018)0051 – C8-0024/2018 – 2018/0018(COD))
P8_TA(2019)0120A8-0289/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Stanovení rámce pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie ***I
PDF 253kWORD 72k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie (COM(2017)0487 – C8-0309/2017 – 2017/0224(COD))
P8_TA-PROV(2019)0121A8-0198/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0487),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0309/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. dubna 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 23. března 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 5. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro zahraniční věci a Hospodářského a měnového výboru (A8-0198/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení a bude zveřejněno v řadě L Úředního věstníku Evropské unie společně s konečným zněním legislativního aktu;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie

P8_TC1-COD(2017)0224


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,(3)

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,(4)

v souladu s řádným legislativním postupem,(5)

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Přímé zahraniční investice přispívají k růstu▌ Unie tím, že zlepšují její konkurenceschopnost, vytvářejí pracovní místa a úspory z rozsahu, přinášejí kapitál, technologie, inovace a odborné poznatky a otevírají nové trhy pro vývoz z Unie. Podporují cíle ▌ investičního plánu pro Evropu a přispívají k dalším unijním projektům a programům.

(2)  Čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) stanoví, že ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně svých občanů. Kromě toho ▌Unie a členské státy mají otevřené investiční prostředí, které je zakotveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie (▌dále jen „Smlouva o fungování EU“▌) a zahrnuto do mezinárodních závazků Unie a jejích členských států  týkajících se přímých zahraničních investic.

(3)  V souladu s mezinárodními závazky přijatými v rámci Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a v obchodních a investičních dohodách uzavřených se třetími zeměmi mohou Unie a členské státy, po splnění určitých požadavků, přijímat z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku omezující opatření týkající se přímých zahraničních investic. Rámec vytvořený tímto nařízením se vztahuje na přímé zahraniční investice směřující do Unie. Na investice  směřující do zahraničí a přístup na trhy třetích zemí se vztahují jiné nástroje obchodní a investiční politiky.

(4)  Tímto nařízením není dotčeno právo členských států odchýlit se od volného pohybu kapitálu, jak je stanoveno v čl. 65 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování EU. Několik členských států zavedlo opatření, podle nichž mohou ▌pohyb kapitálu omezit ▌z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Tato opatření odrážejí cíle a obavy členských států související s přímými zahraničními investicemi a mohly by vést k přijetí řady mechanismů různých jak z hlediska jejich rozsahu, tak postupu. Členské státy, které by chtěly takové mechanismy v budoucnosti zavést, by mohly zohlednit  fungování stávajících mechanismů a související zkušenosti a osvědčené postupy.

(5)  V současnosti není na úrovni Unie ▌žádný komplexní rámec pro prověřování přímých zahraničních investic z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku, zatímco hlavní obchodní partneři Unie již takové rámce zavedli.

(6)  Přímé zahraniční investice spadají do oblasti společné obchodní politiky. Podle čl. 3 odst. 1 písm. e) Smlouvy o fungování EU má ▌Unie výlučnou pravomoc v oblasti společné obchodní politiky.

(7)  Je důležité poskytnout právní jistotu pro prověřovací mechanismy členských států odůvodněné bezpečností nebo veřejným pořádkem a ▌zajistit koordinaci a spolupráci v ▌celé Unii při ▌prověřování přímých zahraničních investic ▌, které mohou mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Tímto společným rámcem není dotčena výhradní odpovědnost členských států chránit ▌národní bezpečnost, jak je stanovena v čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU. Rovněž jím není dotčena ochrana podstatných zájmů jejich bezpečnosti podle článku 346 Smlouvy o fungování EU.

(8)  Rámec pro prověřování přímých zahraničních investic a spolupráci by měl členským státům a Komisi poskytnout prostředky ke komplexnímu řešení rizik pro bezpečnost nebo veřejný pořádek a přizpůsobení se měnícím se okolnostem, přičemž bude současně zachována nezbytná flexibilita pro členské státy ohledně prověřování přímých zahraničních investic z důvodu bezpečnosti a veřejného pořádku, která  zohlední jejich individuální situaci a vnitrostátní ▌specifika. Rozhodnutí o tom, zda zavést prověřovací mechanismus či prověřit konkrétní přímou zahraniční investici, je ve výlučné pravomoci dotčeného členského státu.

(9)  Toto nařízení by se mělo vztahovat na širokou škálu investic, které vytvářejí nebo udržují dlouhodobé a přímé vztahy mezi investory z třetích zemí, včetně státních subjektů, a podniky vykonávajícími hospodářskou činnost v některém členském státě. Toto nařízení by se však nemělo vztahovat na portfoliové investice.

(10)  Členské státy, které zavedly prověřovací mechanismus, by měly ▌přijmout v souladu s právem Unie opatření nezbytná k tomu, aby se zamezilo obcházení jejich prověřovacích mechanismů a rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu. To by se mělo vztahovat na investice z Unie prostřednictvím umělých konstrukcí, které neodrážejí hospodářskou realitu a obcházejí prověřovací mechanismy a  rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu, pokud je investor v konečném důsledku vlastněn nebo ovládán fyzickou osobou nebo podnikem ze třetí země. Tím není dotčena svoboda usazování a volný pohyb kapitálu, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování EU.

(11)  Členské státy by měly mít možnost posoudit rizika pro bezpečnost nebo veřejný pořádek vyplývající z podstatných změn vlastnické struktury nebo klíčových charakteristik zahraničního investora.

(12)   Aby měly členské státy a Komise při uplatňování tohoto nařízení vodítko, jak postupovat, je vhodné poskytnout seznam faktorů, které by mohly být zohledněny při určování toho, zda přímá zahraniční investice ▌může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Tento seznam také zlepší transparentnost ▌prověřovacích mechanismů členských států pro investory, kteří zvažují nebo již uskutečnili přímé zahraniční investice v Unii. ▌Seznam faktorů, které by mohly ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek, by měl zůstat demonstrativní.

(13)  Při určování toho, zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, by členské státy a Komise měly mít možnost posoudit všechny relevantní faktory, včetně dopadů na kritickou infrastrukturu, technologie (včetně klíčových základních technologií) a vstupů, které jsou zásadní pro bezpečnost nebo zachování veřejného pořádku, jejichž narušení, selhání, ztráta nebo zničení by mělo v členském státě nebo v Unii značný dopad. V tomto ohledu by členské státy a Komise měly mít také možnost zohlednit kontext a okolnosti přímé zahraniční investice, zejména to, zda je zahraniční investor ovládán přímo či nepřímo vládou třetí země, ▌například prostřednictvím významného financování včetně subvencí, či zda se účastní státem řízených investičních projektů či programů v zahraničí.

(14)  Členské státy nebo případně Komise mohou zvážit relevantní informace, které obdrží od hospodářských subjektů, organizací občanské společnosti nebo sociálních partnerů, jako jsou odborové svazy, a které se týkají přímé zahraniční investice s možným dopadem na bezpečnost nebo veřejný pořádek.

(15)  Je vhodné stanovit základní prvky rámce pro prověřování přímých zahraničních investic členskými státy, aby investoři, Komise a ostatní členské státy pochopili, jak budou takové investice pravděpodobně prověřovány. ▌K těmto prvkům by měly patřit alespoň ▌▌časové rámce v rámci prověřování a možnost zahraničních investorů využít opravného prostředku proti rozhodnutím v rámci prověřovacího mechanismu. ▌Pravidla a postupy týkající se prověřovacích mechanismů by měly být transparentní ▌a ▌ ▌neměly by vést k diskriminaci mezi třetími zeměmi.

(16)  Měl by být zaveden mechanismus, který členským státům umožní spolupracovat a vzájemně si pomáhat v případech, kdy by přímá zahraniční investice v jednom členském státě ▌mohla mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek v jiných členských státech. Členské státy by měly mít možnost poskytnout připomínky členskému státu, v němž je ▌taková investice plánována nebo byla dokončena, bez ohledu na to, ▌zda daný členský stát zavedl prověřovací mechanismus nebo zda je daná investice prověřována.Žádosti o informace, odpovědi a připomínky členských států by měly být též postoupeny Komisi. Komise by ▌měla mít možnost případně vydat stanovisko ve smyslu článku 288 Smlouvy o fungování EU pro členský stát, v němž je investice plánována nebo byla dokončena. ▌Členský stát by měl mít rovněž možnost požádat Komisi o vydání stanoviska nebo jiné členské státy o poskytnutí připomínek ohledně přímé zahraniční investice na jeho území.

(17)  Obdrží-li členský stát připomínky jiných členských států nebo stanovisko Komise, měl by je náležitě zohlednit v rámci relevantních opatření, která jsou k dispozici podle vnitrostátního práva tohoto členského státu nebo v obecnějším kontextu jeho politik, a to v souladu se svou povinností loajální spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU.

Konečné rozhodnutí týkající se jakékoli prověřované přímé zahraniční investice nebo jakéhokoli opatření přijatého ve vztahu k neprověřované přímé zahraniční investici je ve výlučné pravomoci členského státu, v němž je daná přímá zahraniční investice plánována nebo dokončena.

(18)  Mechanismus spolupráce by měl být používán pouze pro účely ochrany bezpečnosti nebo veřejného pořádku. Členské státy by proto měly řádně odůvodnit jakoukoli žádost o informace týkající se konkrétní přímé zahraniční investice v jiném členském státě, jakož i jakékoli připomínky, které danému členskému státu poskytnou. Stejné požadavky by měly platit v případě, kdy Komise požádá o informace týkající se konkrétní přímé zahraniční investice nebo vydá stanovisko určené členskému státu. Splnění těchto požadavků je rovněž důležité v situacích, kdy investor z některého členského státu konkuruje investorům ze třetích zemí v uskutečňování investic, jako je nabývání aktiv, v jiném členském státě.

(19)  Komise by navíc měla mít možnost z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku ▌vydat stanovisko ve smyslu článku 288 Smlouvy o fungování EU ve vztahu k přímým zahraničním investicím, které mohou mít vliv na projekty a programy v zájmu Unie. To by Komisi poskytlo nástroj k ochraně projektů a programů, které slouží Unii jako celku a představují důležitý příspěvek k jejímu hospodářskému růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti. Měly by být zahrnuty zejména projekty a programy, které jsou spojeny s podstatným financováním z prostředků ▌Unie, nebo ty, které byly zavedeny ▌právem Unie týkajícím se kritické infrastruktury, kritických technologií nebo kritických vstupů. Tyto projekty nebo programy v zájmu Unie by měly být vyjmenovány v tomto nařízení ▌. Stanovisko určené členskému státu by mělo být rovněž zároveň zasláno ostatním členským státům ▌.

Členský stát by měl v souladu se svou povinností loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU stanovisko obdržené od Komise v co nejvyšší míře zohlednit v rámci relevantních opatření, která jsou k dispozici podle vnitrostátního práva tohoto členského státu nebo v obecnějším kontextu jeho politik, a poskytnout Komisi vysvětlení, pokud se tímto stanoviskem neřídí. Konečné rozhodnutí týkající se jakékoli prověřované přímé zahraniční investice nebo jakéhokoli opatření přijatého ve vztahu k neprověřované přímé zahraniční investici je ve výlučné pravomoci členského státu, v němž je daná přímá zahraniční investice plánována nebo dokončena.

(20)  ▌Za účelem zohlednění vývoje v souvislosti s projekty a programy v zájmu Unie by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, kterými se aktualizuje seznam projektů a programů v zájmu Unie obsažený v příloze tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(6). Zejména pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(21)  Pro větší jistotu investorů by členské státy měly mít možnost poskytnout připomínky a Komise by měla mít možnost vydat stanovisko ohledně dokončených neprověřovaných investic ve lhůtě 15 měsíců od dokončení přímé zahraniční investice. Mechanismus spolupráce by se neměl použít na přímé zahraniční investice dokončené přede dnem ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

(22)   Členské státy by měly Komisi oznamovat své prověřovací mechanismy a jakékoli jejich změny a měly by každoročně podávat ▌zprávy o uplatňování svých prověřovacích mechanismů, včetně rozhodnutí, kterými se přímé zahraniční investice povolují, zakazují nebo pro jejichž uskutečnění jsou stanoveny podmínky nebo zmírňující opatření, a o rozhodnutích týkajících se přímých zahraničních investic, které mohou mít vliv na projekty nebo programy v zájmu Unie. Všechny členské státy ▌ by měly na základě informací, které mají k dispozici, ▌ podávat zprávy o přímých zahraničních investicích, které byly uskutečněny na jejich území. Ke zlepšení kvality a srovnatelnosti informací poskytovaných členskými státy, jakož i k usnadnění plnění povinností podávat oznámení a zprávy, by Komise měla poskytnout standardizované formuláře, přičemž tam, kde je to vhodné, vezme v potaz mimo jiné příslušné formuláře používané pro podávání zpráv Eurostatu.

(23)  ▌Pro zajištění účinnosti mechanismu spolupráce je důležité zajistit ve všech členských státech minimální míru informací a koordinace v souvislosti s přímými zahraničními investicemi spadajícími do oblasti působnosti tohoto nařízení. Tyto informace by měly členské státy poskytnout ▌o prověřovaných přímých zahraničních investicích, a na žádost rovněž o jiných přímých zahraničních investicích ▌. Relevantními informacemi jsou mimo jiné takové aspekty, jako je vlastnická struktura zahraničního investora a financování plánované nebo dokončené investice, což zahrnuje informace, jsou-li k dispozici, o subvencích poskytnutých třetími zeměmi, jsou-li takové informace k dispozici. Členské státy by měly usilovat o poskytnutí přesných, komplexních a spolehlivých informací.

(24)  Na žádost členského státu, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo dokončena, by zahraniční investor nebo dotčený podnik měli poskytnout požadované informace. Za výjimečných okolností, pokud se členskému státu navzdory veškerému úsilí nedaří takové informace získat, by měl tento členský stát bezodkladně informovat dotčené členské státy nebo Komisi. V takovém případě by mělo být možné, aby jakákoli připomínka poskytnutá jiným členským státem nebo jakékoli stanovisko vydané Komisí v rámci mechanismu spolupráce vycházely z informací, které mají členské státy nebo Komise k dispozici.

(25)  Při poskytování požadovaných informací musí členské státy dodržovat právo Unie a vnitrostátní právo, které je v souladu s právem Unie.

(26)  Komunikace a spolupráce na úrovni členských států a Unie by měly být posíleny zřízením kontaktního místa ▌pro ▌provádění tohoto nařízení v každém členském státě a v Komisi.

(27)  Kontaktní místa zřízená členskými státy a Komisí by měla být vhodně umístěna v rámci příslušných správních orgánů a měla by disponovat kvalifikovanými pracovníky a pravomocemi, které jsou nezbytné k plnění jejich úkolů v rámci mechanismu koordinace a k zajištění řádného nakládání s důvěrnými informacemi.

(28)  Vytvoření a provádění komplexních a účinných politik by měla podporovat skupina odborníků Komise pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie, která byla zřízena rozhodnutím Komise ze dne 29. listopadu 2017(7) a je tvořena zástupci členských států. Tato skupina by se měla zabývat zejména problematikou související s prověřováním přímých zahraničních investic, sdílet osvědčené postupy a zkušenosti a uskutečňovat výměny názorů na trendy a otázky společného zájmu v oblasti přímých zahraničních investic. Komise by měla zvažovat, zda si nevyžádá poradenství této skupiny k systémovým otázkám týkajícím se provádění tohoto nařízení. Komise by tuto skupinu odborníků měla konzultovat ohledně návrhů aktů v přenesené pravomoci v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

(29)  Členské státy a Komise by měly být vybízeny k tomu, aby spolupracovaly s příslušnými orgány podobně smýšlejících třetích zemí v záležitostech souvisejících s prověřováním přímých zahraničních investic, které mohou mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Taková správní spolupráce by měla usilovat o zlepšení efektivity rámce pro prověřování přímých zahraničních investic členskými státy a posílení spolupráce mezi členskými státy a Komisí podle tohoto nařízení. Komise by rovněž měla mít možnost sledovat vývoj, pokud jde o prověřovací mechanismy ve třetích zemích.

(30)  Členské státy a Komise by měly přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistily ochranu důvěrných informací, zejména v souladu s rozhodnutím Komise (EU, Euratom) 2015/443(8), rozhodnutím Komise (EU, Euratom) 2015/444(9) a dohodou mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie(10). To zahrnuje zejména povinnost zajistit, aby stupeň utajení utajovaných informací nebyl snížen ani, aby tyto informace nebyly odtajněny bez předchozího písemného souhlasu původce(11). S jakýmikoli citlivými informacemi, které nejsou utajované nebo s informacemi, které jsou poskytnuty jako důvěrné, by orgány měly nakládat odpovídajícím způsobem.

(31)  Jakékoli zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení by mělo být v souladu s příslušnými pravidly na ochranu osobních údajů. Osobní údaje by měly být zpracovávány kontaktními místy a jinými subjekty v členských státech v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(12). Komise by měla osobní údaje zpracovávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725(13).

(32)   Na základě, mimo jiné, výročních zpráv předložených všemi členskými státy a s náležitým ohledem na důvěrnou povahu určitých informací obsažených v těchto zprávách by Komise měla vypracovat výroční zprávu o provádění tohoto nařízení a předložit ji Evropskému parlamentu a Radě. K zajištění větší transparentnosti by tato zpráva měla být zveřejněna.

(33)   Evropský parlament by měl mít možnost pozvat Komisi na schůzi svého příslušného výboru, aby představila a objasnila systémové otázky spojené s prováděním tohoto nařízení.

(34)  ▌Do ... [tři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení] a poté každých pět let by měla Komise ▌vyhodnotit fungování a efektivitu tohoto nařízení a předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě. V této zprávě by mělo být posouzeno, zda je potřeba toto nařízení pozměnit či nikoliv. Navrhne-li zpráva změnu tohoto nařízení, může k ní být připojen legislativní návrh.

(35)  Provádění tohoto nařízení Unií a členskými státy by mělo být v souladu s příslušnými požadavky na uložení omezujících opatření ▌z důvodu bezpečnosti ▌ a veřejného pořádku ▌ stanovenými v dohodách WTO, včetně především čl. XIV písm. a) a článku XIV bis Všeobecné dohody o obchodu službami(14) (GATS) ▌. Mělo by být rovněž v souladu s právem Unie a  se závazky učiněnými v rámci jiných obchodních a investičních dohod ▌, jejichž stranami jsou Unie nebo členské státy, a s obchodními a investičními ujednáními, jejichž zúčastněnými stranami jsou Unie nebo členské státy.

(36)  Představuje-li přímá zahraniční investice spojení spadající do oblasti působnosti nařízení Rady (ES) č. 139/2004(15), nemělo by být uplatňováním tohoto nařízení dotčeno uplatňování čl. 21 odst. 4 nařízení (ES) č. 139/2004. Toto nařízení a čl. 21 odst. 4 nařízení (ES) č. 139/2004 by měly být uplatňovány konzistentně. Pokud se příslušná oblast působnosti obou nařízení překrývá, měly by být důvody pro prověřování stanovené v článku 1 tohoto nařízení a pojem oprávněných zájmů ve smyslu čl. 21 odst. 4 třetího pododstavce nařízení (ES) č. 139/2004 vykládány soudržně, aniž je dotčeno posouzení slučitelnosti vnitrostátních opatření zaměřených na ochranu těchto zájmů s obecnými zásadami a jinými ustanoveními práva Unie.

(37)  Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla Unie pro obezřetnostní posuzování nabývání kvalifikovaných účastí ve finančním sektoru, což je odlišný postup se specifickým cílem(16).

(38)   Toto nařízení je v souladu s jinými postupy oznamování a prověřování stanovenými v odvětvovém právu Unie a uvedené postupy jím nejsou dotčeny,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Toto nařízení stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic ▌směřujících do Unie členskými státy ▌z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku a pro mechanismus spolupráce mezi členskými státy navzájem, jakož i mezi členskými státy a Komisí, pokud jde o přímé zahraniční investice, které mohou mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Stanoví rovněž možnost, aby Komise k takovým investicím vydávala stanoviska.

2.  Tímto nařízením není dotčena výhradní odpovědnost každého členského státu za národní bezpečnost, jak stanoví čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU, ani právo každého členského státu chránit podstatné zájmy své bezpečnosti v souladu s článkem 346 Smlouvy o fungování EU.

3.  Toto nařízení nijak neomezuje právo každého členského státu rozhodnout, zda konkrétní přímou zahraniční investici v rámci tohoto nařízení prověří, či nikoli.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „přímou zahraniční investicí“ investice jakékoli povahy, kterou provádí zahraniční investor a která slouží k tomu, aby vytvořila nebo udržela dlouhodobé a přímé vztahy mezi zahraničním investorem a podnikatelem nebo podnikem, kterému je kapitál poskytnut za účelem výkonu hospodářské činnosti v členském státě, včetně investic, které umožňují skutečnou účast na řízení nebo kontrole společnosti vykonávající hospodářskou činnost;

2)  „zahraničním investorem“ fyzická osoba ze třetí země ▌nebo podnik ze třetí země, které mají v úmyslu uskutečnit či uskutečnily přímou zahraniční investici;

3)  „prověřováním“ postup umožňující posuzovat, šetřit, povolit, podmínit, zakázat nebo zrušit přímé zahraniční investice;

4)  „prověřovacím mechanismem“ nástroj s obecnou působností, jako je zákon nebo nařízení, a související správní požadavky, prováděcí pravidla či pokyny stanovující podmínky a postupy pro posuzování, šetření, povolení, podmínění, zákaz nebo zrušení přímých zahraničních investic z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku;

5)   „prověřovanou přímou zahraniční investicí“ přímá zahraniční investice formálně posuzovaná nebo šetřená v rámci prověřovacího mechanismu;

6)   „rozhodnutím v rámci prověřovacího mechanismu“ opatření přijaté při uplatňování prověřovacího mechanismu;

7)   „podnikem ze třetí země“ podnik založený nebo jinak zřízený podle právních předpisů třetí země.

Článek 3

Prověřovací mechanismy členských států ▌

1.  V souladu s tímto nařízením mohou členské státy mít zavedeny, měnit nebo zavádět mechanismy k prověřování přímých zahraničních investic na svém území z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku ▌.

2.   Pravidla a postupy týkající se ▌prověřovacích mechanismů, včetně příslušných časových rámců, musí být transparentní a nesmějí vést k diskriminaci mezi třetími zeměmi. Členské státy zejména stanoví okolnosti, na jejichž základě se prověřování zahájí, důvody pro prověřování a použitelná podrobná procesní pravidla.

3.   ▌V rámci svých prověřovacích mechanismů uplatňují ▌členské státy časové rámce. ▌Prověřovací mechanismy umožní ▌členským státům zohlednit připomínky jiných členských států podle článků 6 a 7 ▌ a stanoviska Komise podle článků 6, 7 a 8 ▌.

4.   ▌Důvěrné informace, včetně obchodně citlivých informací, poskytnuté členskému státu provádějícímu prověřování ▌jsou chráněny.

5.   ▌ Zahraniční investoři a dotčené podniky jsou oprávněni podat ▌ opravný prostředek proti rozhodnutím v rámci prověřovacího mechanismu vydaným vnitrostátními orgány.

6.   Členské státy, které zavedly prověřovací mechanismus, ▌ mají k dispozici, změní nebo přijmou opatření nezbytná k tomu, aby identifikovaly a zamezily obcházení prověřovacích mechanismů a rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu.

7.   ▌ Členské státy oznámí Komisi do ... [30 dní od vstupu tohoto nařízení v platnost] své stávající prověřovací mechanismy. Členské státy oznámí Komisi jakýkoli nově přijatý prověřovací mechanismus nebo jakoukoli změnu stávajícího prověřovacího mechanismu do 30 dní od jejich vstupu v platnost.

8.   Do tří měsíců od obdržení oznámení uvedených v odstavci 7 zveřejní Komise seznam prověřovacích mechanismů členských států. Komise tento seznam pravidelně aktualizuje.

Článek 4

Faktory, které mohou členské státy nebo Komise zohlednit

1.   Při ▌určování toho, zda může mít přímá zahraniční investice ▌vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, mohou členské státy a Komise zvážit její potenciální dopady mimo jiné na:

a)   kritickou infrastrukturu, ať fyzickou či virtuální, včetně infrastruktury energetické, dopravní, vodohospodářské, zdravotnické, komunikační, infrastruktury v oblasti sdělovacích prostředků, zpracovávání nebo uchovávání údajů, infrastruktury letecké a kosmické, obranné, volební nebo finanční infrastruktury a citlivých zařízení, jakož i na pozemky a nemovitosti, jež jsou pro využívání takové infrastruktury zásadní;

b)   kritické technologie a zboží dvojího užití ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 428/2009(17), včetně technologií v oblasti umělé inteligence, robotiky, polovodičů, ▌kybernetické bezpečnosti, leteckých a kosmických technologií ▌, obranných technologií, technologií v oblasti skladování energie, kvantových a jaderných technologií, jakož i nanotechnologií a biotechnologií;

c)   dodávky kritických vstupů, ▌včetně energie nebo surovin, jakož i potravinového zabezpečení;

d)   přístup k citlivým informacím včetně osobních údajů nebo na schopnost kontrolovat ▌tyto informace; nebo

e)  svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků.

2.   Při určování toho, zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, mohou členské státy a Komise vzít rovněž v úvahu zejména:

a)  zda je daný zahraniční investor přímo či nepřímo ovládán vládou třetí země, včetně státních subjektů nebo ozbrojených sil, a to i prostřednictvím vlastnické struktury nebo významného financování;

b)  zda již byl daný zahraniční investor zapojen do činností ovlivňujících bezpečnost nebo veřejný pořádek v některém členském státě; nebo

c)  zda existuje vážné riziko, že je daný zahraniční investor zapojen do protiprávní nebo trestné činnosti.

Článek 5

Výroční zprávy

1.   Do 31. března každého roku předloží členské státy ▌Komisi výroční zprávu za předchozí kalendářní rok, která obsahuje souhrnné informace o přímých zahraničních ▌investicích, které byly uskutečněny na jejich území, na základě informací, které mají k dispozici, a souhrnné informace o žádostech obdržených od jiných členských států podle čl. 6 odst. 6 a čl. 7 odst. 5.

2.  Za každé vykazované období poskytnou členské státy, které zavedly prověřovací mechanismy, kromě informací podle odstavce 1, ▌souhrnné informace o uplatňování svých prověřovacích mechanismů. ▌

3.   Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o provádění tohoto nařízení. Tato zpráva se zveřejní.

4.   Evropský parlament může pozvat Komisi na schůzi svého příslušného výboru, aby představila a objasnila systémové otázky spojené s prováděním tohoto nařízení.

Článek 6

Mechanismus spolupráce v souvislosti s prověřovanými přímými zahraničními investicemi

1.  Členské státy oznámí ▌Komisi a ostatním členským státům každou přímou zahraniční investici ▌ na svém území, jež je předmětem ▌prověřování, ▌tak, že co nejdříve poskytnou informace uvedené v čl. 9 odst. 2 tohoto nařízení ▌. Součástí tohoto oznámení může být seznam členských států, u nichž se zdá, že jejich bezpečnost nebo veřejný pořádek mohou být investicí ovlivněny. Ve svém ▌oznámení se členský stát provádějící prověřování▌ v relevantních případech vynasnaží uvést, zda prověřovaná přímá zahraniční investice může podle jeho názoru spadat do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 139/2004.

2.  Domnívá-li se členský stát, že přímá zahraniční investice ▌ prověřovaná v jiném členském státě může mít vliv na jeho bezpečnost nebo veřejný pořádek, nebo má-li informace relevantní pro toto prověřován, může členskému státu provádějícímu prověřování poskytnout připomínky▌. Tyto ▌připomínky zašle členský stát uplatňující připomínky zároveň Komisi. Komise oznámí skutečnost, že byly poskytnuty připomínky, ostatním členským státům.

3.  Domnívá-li se Komise, že prověřovaná přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek ve ▌více než jednom členském státě, nebo má-li ohledně této přímé zahraniční investice relevantní informace, může vydat stanovisko určené členskému státu provádějícímu prověřování ▌. Komise může vydat stanovisko bez ohledu na to, zda jiné členské státy poskytly připomínky. Komise může vydat stanovisko v návaznosti na připomínky jiných členských států. Komise vydá toto stanovisko v odůvodněných případech poté, co nejméně jedna třetina členských států usoudí, že přímá zahraniční investice může mít vliv na jejich bezpečnost nebo veřejný pořádek.

Komise oznámí skutečnost, že bylo vydáno stanovisko, ostatním členským státům.

4.   Členský stát, který se důvodně domnívá, že přímá zahraniční investice na jeho území může mít vliv na jeho bezpečnost nebo veřejný pořádek, může požádat Komisi o vydání stanoviska nebo jiné členské státy o poskytnutí připomínek.

5.   Připomínky podle odstavce 2 a stanoviska podle odstavce 3 musí být řádně odůvodněny.

6.   Do 15 kalendářních dní od obdržení informací podle odstavce 1 oznámí ostatní členské státy členskému státu provádějícímu prověřování svůj záměr poskytnout připomínky podle odstavce 2 nebo mu Komise oznámí svůj záměr vydat stanovisko podle odstavce 3. Součástí tohoto oznámení může být žádost o doplňující informace k informacím podle odstavce 1.

Žádost o doplňující informace musí být řádně odůvodněna, omezovat se na informace nezbytné k poskytnutí připomínek podle odstavce 2 nebo k vydání stanoviska podle odstavce 3, musí být přiměřená svému účelu a nesmí pro členský stát provádějící prověřování představovat nepřiměřenou zátěž. Žádosti o informace i odpovědi členských států na ně se zároveň zašlou Komisi.

7.   Připomínky uvedené v odstavci 2 nebo stanoviska uvedená v odstavci 3 jsou určeny členskému státu provádějícímu prověřování a musí mu být zaslány ▌v přiměřené lhůtě a v každém případě nejpozději 35 kalendářních dní ▌od obdržení informací podle odstavce 1 ▌.

Bez ohledu na první pododstavec se v případě, že bylo požádáno o doplňující informace podle odstavce 6, připomínky poskytnou nebo stanoviska vydají nejpozději 20 kalendářních dní od obdržení doplňujících informací nebo oznámení podle čl. 9 odst. 5.

Bez ohledu na odstavec 6 může Komise vydat stanovisko v návaznosti na připomínky jiných členských států pokud možno ve lhůtách uvedených v tomto odstavci a v každém případě nejpozději pět kalendářních dní od uplynutí uvedených lhůt.

8.   Ve výjimečných případech, kdy se členský stát provádějící prověřování domnívá, že jeho bezpečnost nebo veřejný pořádek vyžadují přijetí okamžitého opatření, oznámí ostatním členským státům a Komisi svůj záměr vydat rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu před uplynutím lhůt podle odstavce 7 a potřebu přijetí okamžitých opatření řádně odůvodní. Ostatní členské státy se vynasnaží urychleně poskytnout své připomínky a Komise vydat své stanovisko.

9.   Členský stát provádějící prověřování ▌ náležitě zohlední připomínky ostatních členských států podle odstavce 2 a stanovisko Komise podle odstavce 3. Konečné rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu přijme členský stát provádějící prověřování.

10.   Spolupráce ▌podle tohoto článku probíhá prostřednictvím kontaktních míst zřízených podle článku ▌11.

Článek 7

Mechanismus spolupráce v souvislosti s neprověřovanými přímými zahraničními investicemi

1.   Domnívá-li se členský stát, že přímá zahraniční investice plánovaná nebo dokončená v jiném členském státě, která v daném členském státě není prověřována, může mít vliv na jeho bezpečnost nebo veřejný pořádek, nebo má-li ohledně této přímé zahraniční investice relevantní informace, může tomuto jinému členskému státu poskytnout připomínky. Tyto připomínky zašle členský stát uplatňující připomínky zároveň Komisi.

Komise oznámí skutečnost, že byly poskytnuty připomínky, ostatním členským státům.

2.   Domnívá-li se Komise, že přímá zahraniční investice plánovaná nebo dokončená v některém členském státě, která v daném členském státě není prověřována, může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek ve ▌více než jednom členském státě ▌, nebo má-li ohledně této přímé zahraniční investice relevantní informace, může vydat stanovisko určené členskému státu, v němž je daná přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena. Komise může vydat stanovisko bez ohledu na to, zda jiné členské státy poskytly připomínky. Komise může vydat stanovisko v návaznosti na připomínky jiných členských států. Komise vydá toto stanovisko v odůvodněných případech poté, co nejméně jedna třetina členských států usoudí, že přímá zahraniční investice může mít vliv na jejich bezpečnost nebo veřejný pořádek.

Komise oznámí skutečnost, že bylo vydáno stanovisko, ostatním členským státům

3.   Členský stát, který se důvodně domnívá, že přímá zahraniční investice na jeho území může mít vliv na jeho bezpečnost nebo veřejný pořádek, může požádat Komisi o vydání stanoviska nebo jiné členské státy o poskytnutí připomínek.

4.   ▌Připomínky podle odstavce 1 a stanoviska podle odstavce 2 musí být řádně odůvodněny.

5.   Domnívá-li se ▌ členský stát nebo Komise, ▌že neprověřovaná přímá zahraniční investice ▌může mít vliv ▌na bezpečnost nebo veřejný pořádek, jak je uvedeno v odstavci 1 nebo 2, může požádat členský stát, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, ▌o informace podle článku 9.

Žádost o informace musí být řádně odůvodněna, omezovat se na informace nezbytné k poskytnutí připomínek ▌podle ▌odstavce 1 nebo k vydání stanoviska ▌podle odstavce 2 ▌, musí být přiměřená svému účelu a nesmí pro členský stát, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, představovat nepřiměřenou zátěž.

Žádosti o informace i odpovědi členských států na ně se zároveň zašlou Komisi.

6.   Připomínky uvedené v odstavci 1 ▌nebo stanoviska uvedená v odstavci 2 ▌ jsou určeny členskému státu, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, a musí být zaslány v přiměřené lhůtě a v každém případě nejpozději 35 ▌kalendářních dní od obdržení informací podle odstavce ▌ 5 nebo oznámení podle čl. 9 odst. 5. V případech, kdy stanovisko Komise následuje po připomínkách jiných členských států, má Komise na jeho vydání dalších 15 kalendářních ▌dní. ▌

7.   Členský stát ▌, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, náležitě zohlední připomínky ostatních členských států ▌ a stanovisko Komise ▌.

8.  Členské státy mohou poskytnout připomínky podle odstavce 1 a Komise může vydat stanovisko podle odstavce 2 nejpozději 15 měsíců poté, co byla daná přímá zahraniční investice dokončena.

9.   Spolupráce ▌podle tohoto článku probíhá prostřednictvím kontaktních míst zřízených podle článku ▌11.

10.   Tento článek se nepoužije na přímé zahraniční investice dokončené přede dnem .... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 8

Přímé zahraniční investice, které mohou mít vliv na projekty či programy v zájmu Unie

1.  Domnívá-li se Komise, že přímá zahraniční investice může mít z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku vliv na projekty nebo programy v zájmu Unie, může vydat stanovisko určené členskému státu, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena.

2.   Postupy stanovené v článcích 6 a 7 se použijí obdobně s těmito úpravami:

a)  v rámci oznámení podle čl. 6 odst. 1 nebo připomínek podle čl. 6 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 může členský stát uvést, zda se domnívá, že přímá zahraniční investice může mít vliv na projekty a programy v zájmu Unie;

b)  stanovisko Komise se zašle ostatním členským státům;

c)   členský stát, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, v co nejvyšší míře zohlední stanovisko Komise a v případě, že se jím neřídí, poskytne Komisi vysvětlení.

3.   Pro účely tohoto článku ▌patří k projektům nebo programům v zájmu Unie ▌ ty, které jsou v podstatné výši nebo z významné části financovány z prostředků Unie, nebo ty, na které se vztahuje právo Unie týkající se kritické infrastruktury, kritických technologií nebo kritických vstupů, jež jsou zásadní pro bezpečnost nebo veřejný pořádek. Seznam ▌projektů nebo programů v zájmu Unie je uveden v příloze ▌.

4.   Komise přijímá akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16, kterými se aktualizuje seznam projektů a programů v zájmu Unie.

Článek 9

Požadavky na informace

1.  Členské státy zajistí, aby informace, které byly oznámeny podle čl. 6 odst. 1 nebo o které Komise a ostatní členské státy požádaly podle čl. 6 odst. 6 a čl. 7 odst. 5 ▌, byly Komisi a žádajícím členským státům poskytnuty bez zbytečného odkladu.

2.  Informace podle odstavce 1 zahrnují ▌:

a)  vlastnickou strukturu zahraničního investora a podniku, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, včetně informací o konečném investorovi a podílu na kapitálu;

b)  ▌přibližnou hodnotu přímé zahraniční investice;

c)  výrobky, služby a podnikatelská činnost zahraničního investora a podniku, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena;

d)   členské státy, ve kterých zahraniční investor a podnik, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, vykonávají relevantní podnikatelskou činnost;

e)   financování investice a jeho zdroj, a to na základě nejlepších informací, které má členský stát k dispozici ▌;

f)  ▌ datum plánovaného dokončení přímé zahraniční investice nebo datum, kdy byla tato investice dokončena.

3.   K informacím uvedeným v odstavcích 1 a 2 se členské státy vynasnaží žádajícím členským státům a Komisi poskytnout bez zbytečného odkladu veškeré doplňující informace, jsou-li k dispozici.

4.   Členský stát, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena, může o poskytnutí informací uvedených v odstavci 2 požádat zahraničního investora nebo podnik, v němž je přímá zahraniční investice plánována nebo byla dokončena. Zahraniční investor nebo dotčený podnik poskytne požadované informace bez zbytečného odkladu.

5.   Členský stát bezodkladně uvědomí Komisi a ostatní dotčené členské státy, pokud za výjimečných okolností není i přes své veškeré úsilí schopen informace uvedené v odstavci 1 získat. Tento členský stát ve svém oznámení náležitě zdůvodní, proč požadované informace neposkytl, a popíše veškeré úsilí vynaložené na jejich získání, včetně žádosti podle odstavce 4.

Není-li poskytnuta žádná informace, může jakákoli připomínka poskytnutá jiným členským státem nebo jakékoli stanovisko vydané Komisí vycházet z informací, které mají k dispozici.

Článek 10

Důvěrnost předávaných informací

1.  Informace obdržené v důsledku uplatňování tohoto nařízení se použijí pouze k účelům, ke kterým byly vyžádány.

2.  Členské státy a Komise zajistí ochranu důvěrných informací získaných při uplatňování tohoto nařízení v souladu s unijním a příslušným vnitrostátním právem.

3.   Členské státy a Komise zajistí, aby u utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle tohoto nařízení nebyl jejich stupeň utajení snížen ani, aby nebyly odtajněny, bez předchozího písemného souhlasu původce.

Článek 11

Kontaktní místa

1.   Každý členský stát a Komise zřídí ▌kontaktní místo ▌ pro ▌provádění tohoto nařízení. ▌Členské státy a Komise tato ▌kontaktní místa zapojí do všech otázek souvisejících s prováděním tohoto nařízení.

2.   Na podporu přímé spolupráce a výměny informací mezi kontaktními místy poskytne Komise zabezpečený a zašifrovaný systém.

Článek 12

Skupina odborníků pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie

Skupina odborníků pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie, jež poskytuje Komisi poradenství a odborná posouzení, se nadále zabývá problematikou související s prověřováním přímých zahraničních investic, sdílí osvědčené postupy a získané poznatky a uskutečňuje výměny názorů na trendy a otázky společného zájmu v oblasti přímých zahraničních investic. Komise rovněž zváží, zda si vyžádá poradenství ze strany této skupiny k systémovým otázkám týkajícím se provádění tohoto nařízení.

Jednání v rámci této skupiny jsou důvěrná.

Článek 13

Mezinárodní spolupráce

V záležitostech souvisejících s prověřováním přímých zahraničních investic z důvodu bezpečnosti a veřejného pořádku mohou členské státy a Komise spolupracovat s příslušnými orgány třetích zemí.

Článek 14

Zpracovávání osobních údajů

1.  Veškeré zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení se provádí v souladu s nařízeními (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725, a to pouze v rozsahu nezbytném k prověřování přímých zahraničních investic členskými státy a k zajištění efektivity spolupráce podle tohoto nařízení.

2.  Osobní údaje související s prováděním tohoto nařízení se uchovávají pouze po dobu nezbytně nutnou k dosažení účelů, pro které byly shromážděny.

Článek 15

Hodnocení

1.  Do ... [tři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení] a poté každých pět let ▌Komise zhodnotí fungování a efektivitu tohoto nařízení a předloží zprávu Evropskému parlamentu a Radě ▌. Členské státy se do tohoto procesu zapojí a, pokud je to nutné, ▌poskytnou Komisi ▌doplňující informace pro vypracování uvedené zprávy.

2.  Doporučí-li zpráva změny tohoto nařízení, ▌může k ní být připojen příslušný legislativní návrh.

Článek 16

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 8 odst. 4 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od … [den vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 8 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 8 odst. 4 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 17

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení se použije ode dne ... [18 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Seznam projektů nebo programů v zájmu Unie podle čl. 8 odst. 3

1.   Programy evropského GNSS (Galileo a EGNOS):

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1285/2013 ze dne 11. prosince 2013 o zřízení evropských systémů družicové navigace a jejich využití a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 876/2002 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 683/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 1).

2.   Copernicus:

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 377/2014 ze dne 3. dubna 2014, kterým se zavádí program Copernicus a zrušuje nařízení (EU) č. 911/2010 (Úř. věst. L 122, 24.4.2014, s. 44).

3.   Horizont 2020:

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104), včetně akcí v něm uvedených, které se týkají klíčových základních technologií, jako jsou umělá inteligence, robotika, polovodiče a kybernetická bezpečnost.

4.   Transevropské dopravní sítě (TEN-T):

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU (Úř. věst. L 348, 20.12.2013, p. 1).

5.   Transevropské energetické sítě (TEN-E):

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39).

6.   Transevropské telekomunikační sítě:

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 283/2014 ze dne 11. března 2014 o hlavních směrech transevropských sítí v oblasti telekomunikační infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1336/97/ES (Úř. věst. L 86, 21.3.2014, s. 14).

7.   Evropský program rozvoje obranného průmyslu:

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1092 ze dne 18. července 2018, kterým se zřizuje Evropský program rozvoje obranného průmyslu s cílem podpořit konkurenceschopnost a inovační kapacitu obranného průmyslu Unie (Úř. věst. L 200, 7.8.2018, s. 30).

8.   Stálá strukturovaná spolupráce (PESCO):

rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/340 ze dne 6. března 2018, kterým se stanoví seznam projektů, jež mají být rozvíjeny v rámci stálé strukturované spolupráce (Úř. věst. L 65, 8.3.2018, s. 24).

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

PROHLÁŠENÍ KOMISE

V návaznosti na žádost Evropského parlamentu se Evropská komise zavazuje:

–  sdílet s Evropským parlamentem standardizované formuláře, které Evropská komise připraví s cílem usnadnit členským státům plnění povinností podávat každoročně zprávy podle článku 5 nařízení, jakmile budou tyto formuláře dokončeny, a

–  sdílet s Evropským parlamentem tyto standardizované formuláře každý rok souběžně s předkládáním výroční zprávy Evropskému parlamentu a Radě v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení.

(1) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 94.
(2) Úř. věst. C 247, 13.7.2018, s. 28.
(3)Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 94.
(4)Úř. věst. C 247, 13.7.2018, s. 28.
(5)Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019.
(6)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(7)Rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2017, kterým se zřizuje expertní skupina pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie, C(2017) 7866 final.
(8)Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41).
(9) Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53).
(10)Úř. věst. C 202, 8.7.2011, s. 13.
(11)Čl. 4 odst. 1 písm. a) dohody mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie a čl. 4 odst. 2 rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444.
(12)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(13)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).
(14)Úř. věst. L 336, 23.12.1994, s. 191.
(15)Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1).
(16)Tento postup byl zaveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338); směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1); a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).
(17)Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1).


Interoperabilita elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se nezaplacení silničních poplatků v Unii ***I
PDF 384kWORD 99k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se nezaplacení silničních poplatků v Unii (přepracované znění) (COM(2017)0280 – C8-0173/2017 – 2017/0128(COD))
P8_TA-PROV(2019)0122A8-0199/2018

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0280),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0173/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. října 2017(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(2),

–  s ohledem na dopis, který dne 24. července 2017 zaslal Výbor pro právní záležitosti Výboru pro dopravu a cestovní ruch podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 28. listopadu 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a na stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0199/2018);

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. února 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se nezaplacení silničních poplatků v Unii (přepracované znění)

P8_TC1-COD(2017)0128


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5)

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES(6) byla podstatně změněna. Vzhledem k potřebě provést další změn by uvedená směrnice měla být v zájmu přehlednosti přepracována.

(2)  V členských státech a sousedních zemích je žádoucí dosáhnout v co nejširším měřítku zavedení elektronických systémů pro výběr mýtného a mít k dispozici v co nejvyšší možné míře spolehlivé, uživatelky přívětivé a nákladově efektivní systémy, které vyhoví budoucímu vývoji politiky zpoplatňování silnic na úrovni Unie a budoucímu technickému rozvoji. Je proto nezbytné, aby se systémy pro výběr mýtného staly interoperabilními s cílem snížit náklady a zatížení spojené s placením mýtného v rámci Unie.

(3)  Interoperabilní elektronické systémy pro výběr mýtného přispívají k dosažení cílů stanovených v právních předpisech Unie upravujících výběr mýtného.

(4)  Nedostatečná interoperabilita je u elektronických systémů pro výběr mýtného značným problémem, pokud výše silničního poplatku závisí na vzdálenosti ujeté vozidlem (mýtné za ujetou vzdálenost) nebo na průjezdu vozidla určitým bodem (například zpoplatnění vjezdu). Ustanovení týkající se interoperability elektronických systémů pro výběr mýtného by se proto měla vztahovat pouze na tyto systémy, a nikoliv na systémy, u nichž výše silničního poplatku závisí na době strávené vozidlem na zpoplatněné infrastruktuře (například časové poplatky, jako jsou známky).

(5)  Přeshraniční vymáhání povinnosti zaplatit silniční poplatky v Unii činí značný problém ve všech druzích systémů, ať již za ujetou vzdálenost, za vjezd, nebo za časový úsek, elektronických či manuálních. Za účelem řešení problému přeshraničního vymáhání povinnosti v případě nezaplacení silničního poplatku by se proto ustanovení týkající se přeshraniční výměny informací měla vztahovat na všechny tyto systémy.

(6)  Podle vnitrostátního práva lze skutek spočívající v nezaplacení silničního poplatku kvalifikovat jako správní delikt nebo jako trestný čin. Tato směrnice by se měla uplatňovat bez ohledu na kvalifikaci daného skutku.

(7)  Vzhledem k tomu, že poplatky za parkování nejsou v rámci Unie jednotně klasifikovány a s používáním infrastruktury souvisí nepřímo, měly by zůstat mimo oblast působnosti této směrnice.

(8)  Interoperabilita elektronických systémů pro výběr mýtného vyžaduje harmonizaci použité technologie a rozhraní mezi prvky interoperability.

(9)  Harmonizace technologií a rozhraní by měla být podporována vývojem a údržbou vhodných otevřených a veřejných norem, které budou dostupné všem dodavatelům systému na nediskriminačním základě.

(10)  Za účelem pokrytí požadovaných komunikačních technologií jejich palubními zařízeními by poskytovatelům evropské služby elektronického mýtného (dále jen „EETS“) mělo být umožněno používat jiné hardwarové a softwarové systémy, které se již ve vozidle nacházejí, jako jsou družicové navigační systémy nebo přenosná zařízení, a napojit se na ně.

(11)  Měly by být zohledněny specifické vlastnosti elektronických systémů pro výběr mýtného, které jsou v současnosti používány u lehkých osobních či užitkových vozidel. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto elektronických systémů pro výběr mýtného v současné době nevyužívá družicové určování polohy nebo mobilní komunikace, mělo by být poskytovatelům EETS umožněno, aby po omezenou dobu vybavovali uživatele lehkých osobních či užitkových vozidel palubními zařízeními, která mohou využívat mikrovlnnou technologii výhradně v pásmu 5,8 GHz. Touto výjimkou by nemělo být dotčeno právo členských států zavést družicový systém pro výběr mýtného pro lehká osobní či užitková vozidla.

(12)  Systémy pro výběr mýtného založené na technologii automatického rozpoznávání poznávacích značek (ANPR) vyžadují více manuálních kontrol transakcí mýtného v obslužném oddělení než systémy využívající palubní zařízení. Systémy s palubními zařízeními jsou účinnější pro rozsáhlejší oblasti výběru elektronického mýtného, kdežto systémy využívající technologii ANPR jsou vhodnější pro malé oblasti, jako je městské mýtné, kde by používání palubního zařízení vedlo k neúměrným nákladům nebo administrativní zátěži. Technologie ANPR může být užitečná v kombinaci s jinými technologiemi.

(13)  Vzhledem k technickému vývoji v oblasti řešení založených na technologii ANPR by měly být normalizační subjekty vybídnuty, aby stanovily nezbytné technické normy.

(14)  Konkrétní práva a povinnosti poskytovatelů EETS by se měly vztahovat na subjekty, které prokáží, že splnily určité požadavky a získaly registraci jako poskytovatelé EETS v členských státech, v nichž jsou usazeny.

(15)  Práva a povinnosti hlavních aktérů EETS, totiž poskytovatelů EETS, subjektů pro výběr mýtného a uživatelů EETS, by měly být jasně vymezeny, aby se zajistilo spravedlivé a účinné fungování trhu.

(16)  Je zejména důležité ochránit určitá práva poskytovatelů EETS, jako je právo na ochranu obchodně citlivých údajů, aniž by se to negativně odrazilo na kvalitě služeb poskytovaných subjektům pro výběr mýtného a uživatelům EETS. Subjekt pro výběr mýtného by měl mít povinnost neposkytovat obchodně citlivé údaje žádnému konkurentovi poskytovatele EETS. Množství a druh údajů, které poskytovatelé EETS sdělují subjektům pro výběr mýtného pro účely výpočtu a účtování mýtného nebo ověření výpočtu mýtného účtovaného vozidlům uživatelů EETS ze strany poskytovatelů EETS, by měly být omezeny na přísné minimum.

(17)  Poskytovatelé EETS by při vymáhání mýtného měli mít povinnost plně spolupracovat se subjekty pro výběr mýtného, aby se zvýšila celková účinnost elektronických systémů pro výběr mýtného. Proto by mělo být subjektům pro výběr mýtného umožněno požadovat po poskytovateli EETS, aby v případě podezření z nezaplacení silničního poplatku poskytl údaje týkající se vozidla a jeho vlastníka či držitele, který je zákazníkem poskytovatele EETS, a to za předpokladu, že tyto údaje nebudou použity pro jakýkoli jiný účel, než je vymáhání mýtného.

(18)  Aby poskytovatelé EETS mohli soutěžit nediskriminačním způsobem o všechny zákazníky v dané oblasti EETS, je důležité umožnit jim akreditovat se pro tuto oblast s dostatečným předstihem, aby mohli nabízet své služby uživatelům od prvního dne provozu systému pro výběr mýtného.

(19)  Subjekty pro výběr mýtného by měly poskytnout poskytovatelům EETS přístup do své oblasti EETS na nediskriminačním základě.

(20)  Za účelem zajištění transparentnosti a nediskriminačního přístupu ke všem oblastem EETS pro všechny poskytovatele EETS by subjekty pro výběr mýtného měly v přehledu o oblasti EETS zveřejnit veškeré potřebné informace týkající se přístupových práv.

(21)  Veškeré rabaty nebo slevy na mýtném, které uživatelům palubního zařízení poskytuje členský stát nebo subjekt pro výběr mýtného, by měly být transparentní, veřejně oznamované a dostupné za stejných podmínek zákazníkům poskytovatelů EETS.

(22)  Poskytovatelé EETS by měli mít nárok na spravedlivou odměnu vypočítanou na základě transparentní, nediskriminační a jednotné metodiky.

(23)  Subjektům pro výběr mýtného by mělo být umožněno odečíst od odměny pro poskytovatele EETS přiměřené náklady, které jim vznikly při poskytování, provozu a údržbě prvků elektronického systému pro výběr mýtného souvisejících s EETS.

(24)  Poskytovatelé EETS by měli zaplatit subjektu pro výběr mýtného veškeré mýtné, které mají zaplatit jejich zákazníci. Poskytovatelé EETS by však neměli nést odpovědnost za mýtné, které jejich zákazníci nezaplatili, pokud jsou tito zákazníci vybaveni palubním zařízením, o němž bylo subjektu pro výběr mýtného ohlášeno, že bylo zneplatněno.

(25)  Pokud právní subjekt, který je poskytovatelem služby mýtného, plní také další úkoly v rámci elektronického systému pro výběr mýtného nebo vykonává další činnosti, které s elektronickým výběrem mýtného přímo nesouvisejí, měl by mít povinnost vést účetní záznamy, které umožňují jasně odlišovat náklady a příjmy související s poskytováním služeb mýtného od nákladů a příjmů souvisejících s jinými činnostmi, a poskytovat na žádost příslušnému smírčímu nebo soudnímu orgánu informace o nákladech a příjmech, které souvisejí s poskytováním služeb mýtného. Křížové dotace mezi činnostmi prováděnými ve funkci poskytovatele služby mýtného a jinými činnostmi by neměly být povolené.

(26)  Uživatelé by měli mít možnost stát se účastníky EETS prostřednictvím jakéhokoli poskytovatele EETS bez ohledu na jejich státní příslušnost, členský stát pobytu nebo členský stát, ve kterém je vozidlo registrováno.

(27)  Za účelem zamezení dvojí úhradě a zajištění právní jistoty pro uživatele by měla být platba mýtného poskytovateli EETS považována za splnění povinností uživatele vůči příslušnému subjektu pro výběr mýtného.

(28)  Smluvní vztah mezi subjektem pro výběr mýtného a poskytovatelem EETS by měl mimo jiné zajistit, aby bylo mýtné řádně uhrazeno.

(29)  Je třeba zavést postup mediace pro řešení sporů mezi subjekty pro výběr mýtného a poskytovateli EETS při sjednávání smluv a v rámci jejich smluvních jednání. Subjekty pro výběr mýtného a poskytovatelé EETS usilující o vyřešení sporu souvisejícího s právem na přístup k oblastem EETS bez diskriminace by měli konzultovat vnitrostátní smírčí orgány.

(30)  Smírčí orgány by měly být zmocněny k ověření toho, zda smluvní podmínky, které se vztahují na jakéhokoli poskytovatele EETS, jsou nediskriminační povahy. Zejména by měly být zmocněny k ověření toho, zda jsou odměny nabízené poskytovatelům EETS subjektem pro výběr mýtného v souladu se zásadami stanovenými v této směrnici.

(31)  Dopravní údaje o uživatelích EETS představují zásadní příspěvek pro zdokonalování dopravních politik členských států. Členské státy by proto měly mít možnost si takové údaje od poskytovatelů služby mýtného, včetně poskytovatelů EETS, vyžádat pro účely tvorby dopravních politik a zdokonalení řízení dopravy nebo pro jiné nekomerční využití daným státem, a to při dodržení příslušných pravidel pro ochranu osobních údajů.

(32)  Je potřeba zavést rámec, který stanoví postupy pro akreditaci poskytovatelů EETS pro oblast EETS a který zajistí spravedlivý přístup na trh, přičemž zaručí patřičnou úroveň služeb. V přehledu o oblasti EETS by měl být podrobně uveden postup pro akreditaci poskytovatele EETS pro oblast EETS, a zejména postup pro kontrolu souladu se specifikacemi a vhodností pro použití prvků interoperability. Tento postup by měl být stejný pro všechny poskytovatele EETS.

(33)  V zájmu zajištění snadného přístupu k informacím ze strany účastníků trhu EETS by měly být členské státy povinny shromažďovat a zveřejňovat veškeré významné údaje týkající se EETS ve veřejně přístupných národních rejstřících.

(34)  Má-li se otevřít cesta technickému pokroku, je důležité, aby subjekty pro výběr mýtného měly možnost zkoušet nové technologie nebo koncepty pro výběr mýtného. Takové zkoušky by však měly být omezené a poskytovatelé EETS by neměli být povinni se jich zúčastnit. Komise by měla mít možnost zkoušky nepovolit, jestliže by mohly mít dopad na řádné fungování běžných elektronických systémů pro výběr mýtného nebo EETS.

(35)  Velké rozdíly mezi technickými specifikacemi elektronických systémů pro výběr mýtného by mohly ztížit dosažení celounijní interoperability těchto systémů, a tím i přispět k trvání současné situace, kdy uživatelé potřebují několik palubních zařízení, aby uhradili mýtné v Unii. Tento stav negativně ovlivňuje účinnost dopravních činností, nákladovou efektivnost systémů pro výběr mýtného a dosahování cílů dopravní politiky. Je proto zapotřebí řešit příčiny tohoto stavu.

(36)  Zatímco se přeshraniční interoperabilita v rámci Unie posiluje, je střednědobým až dlouhodobým cílem umožnit dopravu přes celou Unii za použití jediného palubního zařízení. Za účelem zamezení vzniku administrativní zátěže a nákladů pro uživatele silnic je proto důležité, aby Komise vypracovala plán pro dosažení tohoto cíle a aby se usnadnil volný pohyb osob a zboží v Unii, aniž by to negativně ovlivnilo soutěž na trhu.

(37)  EETS je služba založená na tržních pravidlech, a proto by neměli být poskytovatelé EETS povinni poskytovat tuto službu v celé Unii. V zájmu uživatelů by však poskytovatelé EETS měli mít povinnost pokrývat všechny oblasti EETS v kterémkoli členském státě, v němž se rozhodnou své služby poskytovat. Komise by měla kromě toho posoudit, zda flexibilita pro poskytovatele EETS nevede k vyloučení malých či okrajových oblastí EETS z EETS, a pokud k takovému zjištění dospěje, měla by případně zasáhnout.

(38)  V přehledu o oblasti EETS je třeba podrobně uvést rámcové obchodní podmínky pro činnosti poskytovatelů EETS v příslušné oblasti EETS. Zejména je v něm třeba popsat metodiku použitou pro výpočet odměny pro poskytovatele EETS.

(39)  Spouští-li se nový elektronický systém pro výběr mýtného nebo upravuje-li se podstatně stávající systém, měl by subjekt pro výběr mýtného zveřejnit nové či aktualizované přehledy o oblasti EETS v dostatečném předstihu, aby poskytovatelé EETS mohli být akreditováni nebo opětovně akreditováni pro systém, a to nejpozději jeden měsíc přede dnem zahájení provozu systému. Subjekt pro výběr mýtného by měl vypracovat a dodržovat postup pro akreditaci či opětovnou akreditaci poskytovatelů EETS tak, aby tento postup mohl být dokončen nejpozději měsíc před zahájením provozu nového nebo podstatně upraveného systému. Subjekty pro výběr mýtného by měly mít povinnost dodržovat svou část plánovaného postupu, jak je stanoveno v přehledu o oblasti EETS.

(40)  Subjekty pro výběr mýtného by neměly po poskytovatelích EETS požadovat žádná konkrétní technická řešení, jež by mohla ohrozit interoperabilitu s ostatními oblastmi EETS a se stávajícími prvky interoperability poskytovatele EETS.

(41)  EETS má potenciál výrazně snížit administrativní náklady a zátěž pro provozovatele mezinárodní silniční dopravy a řidiče.

(42)  Poskytovatelé EETS by měli mít možnost vystavovat uživatelům EETS faktury. Subjekty pro výběr mýtného by však měly mít možnost žádat, aby faktury byly vystavovány jejich jménem, neboť vystavování faktur přímo jménem poskytovatele EETS může v určitých oblastech EETS vést k negativním důsledkům v administrativní a daňové oblasti.

(43)  Každý členský stát s alespoň dvěma oblastmi EETS by měl určit kontaktní kancelář, na niž se budou moci obrátit poskytovatelé EETS, kteří chtějí poskytovat EETS na jeho území, s cílem usnadnit jejich kontakty se subjekty pro výběr mýtného.

(44)  Elektronické mýtné a jiné služby, například spolupracující aplikace ITS (C-ITS), používají podobné technologie a sousedící kmitočtová pásma pro komunikaci s krátkým dosahem mezi vozidly navzájem a mezi vozidly a infrastrukturou. Po důkladném posouzení nákladů, přínosů, technických překážek a jejich možných řešení by bylo vhodné, aby byl v budoucnu prozkoumán potenciál pro zavedení dalších nových technologií pro elektronický systém pro výběr mýtného. Je důležité zavést opatření na ochranu stávajících investic do mikrovlnné technologie v pásmu 5,8 GHz před vlivem jiných technologií.

(45)  Aniž jsou dotčeny právní předpisy v oblasti státní podpory či hospodářské soutěže, mělo by být členským státům umožněno navrhnout opatření na podporu elektronického výběru mýtného a fakturace.

(46)  Při přezkumu norem týkajících se EETS ▌normalizačními organizacemi by měla platit přiměřená přechodná opatření k zajištění kontinuity EETS a kompatibility prvků interoperability, které jsou v době revize norem již používány, se systémy pro výběr mýtného.

(47)  EETS by měl umožnit rozvoj intermodality při dodržení zásad „uživatel platí“ a „znečišťovatel platí“.

(48)  Problémy s určováním totožnosti pachatelů nerezidentů v souvislosti s elektronickými systémy pro výběr mýtného brání dalšímu rozvoji těchto systémů a širšímu uplatnění zásad „uživatel platí“ a „znečišťovatel platí“ na silnicích Unie, a je proto zapotřebí nalézt způsob jak určit totožnost těchto osob a zpracovávat jejich osobní údaje.

(49)  Z důvodů soudržnosti a účinného využívání zdrojů by systém pro výměnu informací o osobách, které nezaplatí silniční poplatek, a o jejich vozidlech měl používat stejné nástroje jako systém používaný pro výměnu informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413(7).

(50)  V některých členských státech je nezaplacení silničního poplatku konstatováno až poté, co byla uživateli oznámena povinnost silniční poplatek uhradit. Vzhledem k tomu, že tato směrnice neharmonizuje v tomto ohledu vnitrostátní právní předpisy, měly by členské státy mít možnost použít tuto směrnici k určení totožnosti uživatelů a vozidel pro účely oznámení uvedené povinnosti. Takové rozšířené použití by však mělo být povoleno, pouze pokud jsou splněny určité podmínky.

(51)  Postupy zahájené v návaznosti na nezaplacení silničního poplatku nejsou v Unii harmonizovány. Uživateli silnic, jehož totožnost byla zjištěna, je často dána možnost uhradit nezaplacený silniční poplatek či pevnou částku jako náhradu přímo subjektu odpovědnému za výběr silničního poplatku před tím, než orgány členského státu zahájí následné správní nebo trestní řízení. Je zapotřebí, aby byl za obdobných podmínek všem uživatelům silnic k dispozici účinný postup, jehož cílem bude ukončení závadného stavu spočívajícího v nezaplacení silničního poplatku. Za tímto účelem by členským státům mělo být umožněno poskytnout subjektu odpovědnému za výběr silničního poplatku údaje nezbytné k určení vozidla, k němuž se váže nezaplacení silničního poplatku, jakož i ke zjištění totožnosti jeho vlastníka či držitele, a to za předpokladu, že bude zajištěna řádná ochrana osobních údajů. V této souvislosti by členské státy měly zajistit, aby vyhověním platebnímu rozkazu, jenž vydal dotyčný subjekt, řízení o nezaplacení silničního poplatku skončilo.

(52)  V některých členských státech se nepřítomnost palubního zařízení ve vozidle či jeho nefunkčnost považují za nezaplacení silničního poplatku, pokud tento poplatek může být uhrazen pouze prostřednictvím palubního zařízení.

(53)  Členské státy by měly ▌poskytovat Komisi informace a údaje nezbytné pro posouzení účinnosti a efektivity systému pro výměnu informací o osobách, které nezaplatí silniční poplatek. Komise by měla ▌obdržené údaje a informace posoudit a v případě potřeby navrhnout změny této směrnice.

(54)  Při přezkoumávání možných opatření k dalšímu usnadnění přeshraničního vymáhání povinnosti zaplatit silniční poplatek v Unii by Komise měla rovněž ve své zprávě posoudit, zda je zapotřebí vzájemné pomoci mezi členskými státy.

(55)  Vymáhání povinnosti zaplatit silniční poplatek, určení vozidla a totožnosti vlastníka nebo držitele vozidla, u nějž bylo konstatováno nezaplacení silničního poplatku, a shromažďování informací o uživateli za účelem zajištění splnění povinností ze strany subjektu pro výběr mýtného vůči daňovým orgánům zahrnují zpracovávání osobních údajů ▌. Toto zpracování údajů je třeba provádět v souladu s pravidly Unie, která jsou mimo jiné stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679(8), ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(9) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES(10). Právo na ochranu osobních údajů je výslovně uznáno článkem 8 Listiny základních práv Evropské unie.

(56)  Touto směrnicí není dotčena svoboda členských států stanovit pravidla upravující zpoplatnění silniční infrastruktury a daňové záležitosti.

(57)  Za účelem ▌usnadnění přeshraniční výměny informací o vozidlech a o vlastnících nebo držitelích vozidel, u nichž došlo k nezaplacení silničních poplatků, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), pokud jde o změnu přílohy I v souvislosti s jejím přizpůsobením změnám v právu Unie. Pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU by měla být přenesena rovněž na Komisi, pokud jde o stanovení podrobných prvků klasifikace vozidel pro účely zřízení platného režimu sazeb, v němž budou dále vymezeny povinnosti uživatelů EETS týkající se poskytování údajů poskytovateli EETS a užívání a nakládání s palubním zařízením, stanoveny požadavky pro prvky interoperability ve vztahu k bezpečnosti a zdraví, spolehlivosti a dostupnosti, ochrany životního prostředí, technické slučitelnosti, zabezpečení, ochrany soukromí, provozu a řízení a rovněž vymezeny obecné požadavky na infrastrukturu, které se týkají prvků interoperability, stejně jako minimální kritéria způsobilosti pro oznámené subjekty. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(11). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.“

(58)  Provedení této směrnice vyžaduje, aby v členských státech byly jednotné podmínky pro uplatňování technických a administrativních specifikací pro zavedení postupů pro aktéry EETS a rozhraní mezi nimi s cílem usnadnit interoperabilitu a zajistit, aby se vnitrostátní trhy výběru mýtného řídily rovnocennými pravidly. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice a vymezení těchto technických a administrativních specifikací by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(12).

(59)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice uvedené v příloze III části B ve vnitrostátním právu.

(60)  Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané v Listině základních práv Evropské unie, především ochranu osobních údajů.

(61)  Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(13),

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tato směrnice stanoví podmínky nezbytné pro tyto účely:

a)  ▌zajištění interoperability elektronických systémů pro výběr mýtného na celé unijní městské a meziměstské silniční síti, na dálnicích, hlavních a vedlejších silnicích a na různých stavbách, jako jsou tunely nebo mosty a trajekty; a

b)  ▌usnadnění přeshraniční výměny údajů o registraci vozidel, které se týkají vozidel a vlastníků nebo držitelů vozidel, u nichž došlo k nezaplacení jakýchkoli silničních poplatků v Unii.

Za účelem dodržování zásady subsidiarity se tato směrnice použije, aniž jsou dotčena rozhodnutí přijatá členskými státy za účelem výběru silničních poplatků z určitých typů vozidel, určení výše těchto poplatků a stanovení účelu, za kterým jsou tyto poplatky vybírány.

2.  Články 3 až 22 se nevztahují na:

a)  systémy pro výběr mýtného, které nejsou elektronické ve smyslu čl. 2 bodu 10;

b)  malé, čistě místní systémy pro výběr mýtného, pro které by byly náklady na splnění požadavků článků 3 až 22 nepřiměřené dosaženým přínosům.

3.   Tato směrnice se nevztahuje na poplatky za parkování.

4.  Cíle interoperability elektronických systémů pro výběr mýtného v Unii se dosáhne prostřednictvím evropské služby elektronického mýtného (EETS), která doplňuje vnitrostátní služby elektronického mýtného členských států.

5.  Pokud vnitrostátní právo vyžaduje, aby uživateli byla oznámena povinnost zaplatit silniční poplatek předtím, než lze konstatovat jeho nezaplacení, mohou členské státy tuto směrnici rovněž použít pro účely určení totožnosti vlastníka nebo držitele vozidla a vozidla samotného pouze pro účely oznámení uvedené povinnosti, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  neexistuje jiný způsob, jak určit totožnost vlastníka nebo držitele vozidla; a

b)  oznámení určené vlastníku nebo držiteli vozidla o povinnosti zaplatit silniční poplatek je podle vnitrostátního práva povinnou součástí postupu pro zaplacení silničního poplatku.

6.  Pokud členský stát použije odstavec 5, přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby jakékoli následné řízení v souvislosti s povinností zaplatit silniční poplatek bylo prováděno veřejnými orgány. Odkazy na nezaplacení silničního poplatku v této směrnici zahrnují případy podle odstavce 5, pokud členský stát, v němž k nezaplacení silničního poplatku došlo, použije uvedený odstavec.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „ ▌službou mýtného“ služba umožňující uživatelům používat vozidlo v jedné nebo více oblastech EETS na základě jediné smlouvy, a v nezbytných případech s jednou sadou palubního zařízení, a která zahrnuje:

a)  je-li to nutné, poskytování palubního zařízení upraveného podle potřeby uživatelům a udržování jeho funkčnosti;

b)  záruky, že uživatel zaplatí subjektu pro výběr mýtného příslušné mýtné;

c)  poskytnutí prostředků pro zaplacení uživateli nebo přijetí již existujícího prostředku;

d)  výběr mýtného od uživatele;

e)  obstarání zákaznických vztahů s uživatelem; a

f)  provádění a dodržování bezpečnostní politiky a politiky ochrany soukromí u systémů pro výběr mýtného;

2)  „poskytovatelem služby mýtného“ právní subjekt poskytující služby mýtného v jedné či více oblastech EETS u jedné či více tříd vozidel;

3)  „subjektem pro výběr mýtného“ veřejnoprávní nebo soukromoprávní subjekt, který vybírá mýtné za pohyb vozidel v oblasti EETS;

4)  „určeným subjektem pro výběr mýtného“ veřejnoprávní nebo soukromoprávní subjekt, který byl jmenován jako subjekt pro výběr mýtného v budoucí oblasti EETS;

5)  „evropskou službou elektronického mýtného (EETS)“ služba mýtného, kterou poskytovatel EETS poskytuje uživateli EETS na základě smlouvy týkající se jedné nebo více oblastí EETS;

6)  „poskytovatelem EETS“ subjekt, který uživateli EETS na základě samostatné smlouvy uděluje přístup k EETS, převádí mýtné příslušnému subjektu pro výběr mýtného a ▌je registrován členským státem, v němž je usazen;

7)  „uživatelem EETS“ fyzická nebo právnická osoba, která uzavřela smlouvu s poskytovatelem EETS, aby získala přístup k EETS;

8)  „oblastí EETS“ silnice, silniční síť, stavba jako most nebo tunel, nebo trajekt, kde se vybírá mýtné prostřednictvím elektronického systému pro výběr mýtného;

9)  „systémem splňujícím požadavky EETS“ soubor prvků elektronického systému pro výběr mýtného, které jsou zvláště zapotřebí pro začlenění poskytovatelů EETS do systému a pro provoz EETS;

10)  „elektronickým systémem pro výběr mýtného“ systém pro výběr mýtného, v němž je povinnost uživatele zaplatit mýtné aktivována výlučně automatickým zjištěním přítomnosti vozidla v určité oblasti prostřednictvím dálkové komunikace s palubním zařízením umístěným ve vozidle nebo automatickým rozpoznáním poznávací značky a je s tímto zjištěním spojena;

11)  „palubním zařízením“ úplný soubor částí hardwarového a softwarového vybavení k použití v rámci služby mýtného, který je nainstalován nebo se nachází na palubě vozidla za účelem shromažďování, ukládání, zpracování a příjmu/předávání údajů na dálku, a to buď jako samostatné zařízení, nebo zařízení zabudované ve vozidle;

12)  „hlavním poskytovatelem služby“ poskytovatel služby mýtného se zvláštními povinnostmi, jako je povinnost uzavírat smlouvy se všemi zainteresovanými uživateli, nebo se zvláštními právy, jako je zvláštní odměna či garantovaná dlouhodobá smlouva, které se liší od práv a povinností jiných poskytovatelů služby;

13)  „prvkem interoperability“ jakákoliv základní konstrukční část, skupina konstrukčních částí, podsestava nebo úplná sestava zařízení, která jsou nebo mají být zahrnuty do EETS a na nichž přímo nebo nepřímo závisí interoperabilita služby, včetně hmotných předmětů i nehmotných předmětů, jako je programové vybavení;

14)  „vhodností pro použití“ schopnost prvku interoperability reprezentativně zabudovaného do EETS v souvislosti se systémem subjektu pro výběr mýtného dosáhnout určené výkonnosti při provozu a tuto výkonnost udržet;

15)  „kontextovými údaji mýtného“ informace stanovené odpovědným subjektem pro výběr mýtného, které jsou nezbytné pro stanovení výše mýtného, jež má být uhrazeno za pohyb vozidla v určité oblasti výběru mýtného, a k ukončení mýtné transakce;

16)  „výkazem o mýtném“ prohlášení určené subjektu pro výběr mýtného, které potvrzuje přítomnost vozidla v oblasti EETS ve formátu dohodnutém mezi poskytovatelem služby mýtného a subjektem pro výběr mýtného;

17)  „parametry klasifikace vozidel“ informace týkající se vozidla, podle nichž se na základě kontextových údajů mýtného vypočítává mýtné;

18)  „obslužným oddělením“ centrální elektronický systém používaný subjektem pro výběr mýtného, skupinou subjektů pro výběr mýtného, které vytvořily ústřední bod pro interoperabilitu, či poskytovatelem EETS ke shromažďování, zpracování a zasílání informací v rámci elektronického systému pro výběr mýtného;

19)  „podstatně upraveným systémem“ stávající elektronický systém pro výběr mýtného, jenž prošel nebo prochází změnou, která od poskytovatelů EETS vyžaduje provedení změn u prvků interoperability, které jsou v provozu, například přeprogramování nebo přizpůsobení rozhraní jejich obslužného oddělení, a to v takovém rozsahu, že je vyžadována opětovná akreditace;

20)  „akreditací“ postup vymezený a řízený subjektem pro výběr mýtného, jejž musí poskytovatel EETS podstoupit, aby získal povolení k poskytování EETS v oblasti EETS;

21)  „mýtným“ nebo „silničním poplatkem“ poplatek, který musí uživatel silnic zaplatit za pohyb po dané silnici, silniční síti, stavbě jako například mostu či tunelu, nebo trajektu;

22)  „nezaplacením silničního poplatku“ delikt spočívající v nezaplacení silničního poplatku uživatelem silnice v členském státě, jak je vymezen v příslušných právních předpisech dotyčného členského státu;

23)  „členským státem registrace“ členský stát, v němž je registrováno vozidlo, na které se vztahuje povinnost zaplatit silniční poplatek;

24)  „národním kontaktním místem“ určený příslušný orgán členského státu pro přeshraniční výměnu údajů o registraci vozidel;

25)  „automatizovaným vyhledáváním“ ▌on-line přístup za účelem nahlédnutí do databází jednoho, více než jednoho nebo všech členských států ▌;

26)  „vozidlem“ ▌motorové vozidlo nebo jízdní souprava, které jsou určeny nebo používány pro přepravu osob nebo zboží po silnici;

27)  „držitelem vozidla“ osoba, na jejíž jméno je vozidlo registrováno, jak vymezují právní předpisy členského státu registrace;

28)  „těžkým osobním či užitkovým vozidlem“ vozidlo ▌s maximální přípustnou hmotností přesahující 3,5 tuny ▌;

29)  „lehkým osobním či užitkovým vozidlem“ vozidlo s maximální přípustnou hmotností nepřesahující 3,5 tuny.

Článek 3

Technologická řešení

1.  Všechny nové elektronické systémy pro výběr mýtného, které vyžadují instalaci nebo použití palubních zařízení, musejí užívat pro provádění transakcí elektronického mýtného jednu nebo více z těchto technologií ▌:

a)  družicové určování polohy;

b)  mobilní komunikace;

c)  mikrovlnnou techniku na 5,8 GHz.

Stávající elektronické systémy pro výběr mýtného, které vyžadují instalaci nebo použití palubního zařízení a používají jiné technologie, musí splňovat požadavky stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce, pokud jsou provedena jejich podstatná technologická zlepšení.

2.  Postupem stanoveným ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535(14) požádá Komise příslušné normalizační subjekty, ▌aby s ohledem na technologie uvedené v odst. 1 prvním pododstavci a technologie systémů automatického rozpoznávání poznávacích značek urychleně přijaly normy použitelné pro elektronické systémy pro výběr mýtného a v případě potřeby je aktualizovaly. Komise požádá, aby normalizační orgány zajistily soustavnou kompatibilitu prvků interoperability.

3.  Palubní zařízení, které užívá technologii družicového určování polohy a je uvedeno na trh po ... [Úř. věst.: vložte prosím datum: 30 měsíců po datu vstupu této směrnice v platnost], musí být kompatibilní se službami určování polohy, které poskytují systémy Galileo a EGNOS (evropská služba pro pokrytí geostacionární navigací) ▌.

4.  Aniž je dotčen odstavec 6, provozovatelé EETS poskytnou uživatelům EETS palubní zařízení, která jsou vhodná pro užívání a jsou interoperabilní a schopná komunikace s příslušnými elektronickými systémy pro výběr mýtného, které jsou v provozu v členských státech a užívají technologie uvedené v prvním pododstavci odstavce 1.

5.  Palubní zařízení může používat vlastní hardware a software, prvky jiného hardwaru a softwaru nacházející se ve vozidle nebo obojí. Za účelem komunikace s jinými hardwarovými systémy nacházejícími se ve vozidle může palubní zařízení používat jiné technologie než technologie uvedené v odst. 1 prvním pododstavci za předpokladu, že je zajištěna bezpečnost, kvalita služeb a ochrana soukromí.

Palubní zařízení EETS může usnadňovat i jiné služby než je výběr mýtného, za předpokladu, že provozování takových služeb nenarušuje služby mýtného v některé z oblastí EETS.

6.  Aniž je dotčeno právo členských států zavést elektronické systémy pro výběr mýtného pro lehká osobní či užitková vozidla založené na družicovém určování polohy nebo mobilní komunikaci, mohou poskytovatelé EETS uživatelům lehkých osobních či užitkových vozidel poskytovat do 31. prosince 2027 palubní zařízení, která mohou využívat výhradně mikrovlnnou techniku na 5,8 GHz, k použití v oblastech EETS, které nevyžadují technologie družicového určování polohy nebo mobilních komunikací.

KAPITOLA II

OBECNÉ ZÁSADY EETS

Článek 4

Registrace poskytovatelů EETS

Každý členský stát stanoví postup pro registraci poskytovatelů EETS. Uděluje registraci subjektům, které jsou usazeny na jeho území, požádají o registraci a mohou prokázat, že splňují tyto požadavky:

a)  mají certifikaci podle normy EN ISO 9001 nebo rovnocennou certifikaci;

b)  mají k dispozici technické vybavení a prohlášení ES či osvědčení ES dokládající, že prvky interoperability splňují specifikace;

c)  jsou způsobilé pro poskytování služeb elektronického mýtného nebo v jiných příslušných oblastech;

d)  jsou finančně způsobilé;

e)  udržují celkový plán řízení rizik, který nejméně každé dva roky podléhá auditu; a

f)  mají dobrou pověst.

Článek 5

Práva a povinnosti poskytovatelů EETS

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS, kterým udělily registraci, uzavřeli smlouvy EETS pokrývající všechny oblasti EETS na území alespoň čtyř členských států do 36 měsíců od jejich registrace v souladu s článkem 4. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby tito poskytovatelé EETS uzavřeli smlouvy pokrývající všechny oblasti EETS v daném členském státě do 24 měsíců od uzavření první smlouvy v tomto členském státě, s výjimkou těch oblastí EETS, v nichž odpovědné subjekty pro výběr mýtného nedodržují ustanovení čl. 6 odst. 3.

2.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby poskytovatelé EETS, jimž udělily registraci, zajistili nepřetržité pokrytí všech oblastí EETS od okamžiku uzavření smluv o tomto pokrytí. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby pokud není poskytovatel EETS schopen zachovat nepřetržité pokrytí některé oblasti EETS, jelikož subjekt pro výběr mýtného nedodržuje tuto směrnici, bylo toto pokrytí dotyčné oblasti co nejrychleji obnoveno.

3.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS, jimž udělily registraci, zveřejnili informace o jejich pokrytí oblastí EETS a o veškerých změnách tohoto pokrytí, jakož i, do jednoho měsíce ode dne registrace, podrobné plány týkající se případného rozšíření jejich služby na další oblasti EETS, a tyto údaje každoročně aktualizovali.

4.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS, jimž udělily registraci nebo kteří poskytují EETS na jejich území, poskytli v nezbytných případech uživatelům EETS palubní zařízení, které splňuje požadavky stanovené v této směrnici, ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2014/53/EU(15) a 2014/30/EU(16). Od dotyčných poskytovatelů EETS mohou požadovat důkaz o tom, že jsou tyto požadavky splněny.

5.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS, kteří poskytují EETS na jejich území, vedli seznamy zneplatněných palubních zařízení týkající se jejich smluv EETS s uživateli EETS. Přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby takové seznamy byly vedeny za důsledného dodržování pravidel Unie o ochraně osobních údajů, jak jsou stanoveny mimo jiné v nařízení (EU) 2016/679 a ve směrnici 2002/58/ES.

6.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS, jimž udělily registraci, zveřejnili svou smluvní politiku ve vztahu k uživatelům EETS.

7.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS, kteří poskytují EETS na jejich území, poskytli subjektům pro výběr mýtného informace potřebné pro výpočet a uplatňování mýtného na vozidla uživatelů EETS nebo poskytli subjektům pro výběr mýtného veškeré nezbytné informace, které jim umožní ověření výpočtu mýtného uplatněného na vozidla uživatelů EETS poskytovateli EETS.

8.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS, kteří poskytují EETS na jejich území, spolupracovali se subjekty pro výběr mýtného při jejich úsilí o určení totožnosti podezřelých pachatelů. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby existuje-li podezření, že nebyl zaplacen silniční poplatek, byl subjekt pro výběr mýtného schopen získat od poskytovatele EETS údaje o vozidle, jež bylo zapojeno do údajného nezaplacení silničního poplatku, a o vlastníkovi či držiteli tohoto vozidla, jenž je zákazníkem tohoto poskytovatele EETS. Takové údaje poskytovatel EETS zpřístupní okamžitě.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekt pro výběr mýtného takové údaje neposkytoval žádnému jinému poskytovateli služby mýtného. Přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, kdy je subjekt pro výběr mýtného spojen s poskytovatelem služby mýtného v jednom subjektu, se tyto údaje používaly pouze pro účel určení totožnosti podezřelých pachatelů, nebo v souladu s čl. 27 odst. 3.

9.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekt pro výběr mýtného odpovědný za oblast EETS na jejich území byl schopen od poskytovatele EETS získat údaje týkající se všech vozidel vlastněných nebo držených zákazníky poskytovatele EETS, která byla v daném období používána k jízdě v oblasti EETS, za niž je subjekt pro výběr mýtného odpovědný, jakož i údaje týkající se vlastníků nebo držitelů těchto vozidel, pokud subjekt pro výběr mýtného potřebuje tyto údaje, aby splnil své povinnosti vůči daňovým orgánům. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatel EETS poskytl požadované údaje nejpozději do dvou dnů od obdržení žádosti. Přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekt pro výběr mýtného takové údaje neposkytoval žádnému jinému poskytovateli služby mýtného. Přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, kdy je subjekt pro výběr mýtného spojen s poskytovatelem služby mýtného v jednom subjektu, se tyto údaje používaly pouze pro účel splnění povinností subjektu pro výběr mýtného vůči daňovým orgánům.

10.  Údaje, které poskytovatelé EETS poskytli subjektům pro výběr mýtného, jsou zpracovávány v souladu s pravidly Unie o ochraně osobních údajů, jak jsou stanovena v nařízení (EU) 2016/679, jakož i s vnitrostátními právními a správními předpisy, jimiž se provádí směrnice 2002/58/ES a (EU) 2016/680.

11.  Komise přijme nejpozději do ... [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] prováděcí akty, kterými podrobně vymezí povinnosti poskytovatelů EETS, pokud jde o:

a)  sledování plnění jejich úrovně služeb a spolupráce se subjekty pro výběr mýtného při ověřovacích auditech;

b)  spolupráci se subjekty pro výběr mýtného při provádění zkoušek systémů subjektů pro výběr mýtného;

c)  služby a technickou podporu pro uživatele EETS a personalizaci palubního zařízení;

d)  fakturaci uživatelům EETS;

e)  informace, které musí poskytovatelé EETS poskytovat subjektům pro výběr mýtného a na něž se odkazuje v odstavci 7; a

f)  informování uživatele EETS o zjištěném nevykázání mýtného.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 2.

Článek 6

Práva a povinnosti subjektů pro výběr mýtného

1.   Nesplňuje-li oblast EETS technické a procedurální podmínky pro interoperabilitu EETS stanovené touto směrnicí, členský stát, na jehož území se tato oblast EETS nachází, přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby odpovědný subjekt pro výběr mýtného posoudil problém s dotčenými zúčastněnými stranami a, spadá-li tento problém do jeho oblasti působnosti, přijal nápravná opatření s cílem zajistit interoperabilitu EETS se systémem výběru mýtného. Dotyčný členský stát v případě potřeby aktualizuje rejstřík uvedený v čl. 21 odst. 1, pokud jde o informace uvedené v písmenu a) uvedeného odstavce.

2.  Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby každý subjekt pro výběr mýtného odpovědný za oblast EETS na území tohoto členského státu vypracoval a udržoval aktuální přehled o oblasti EETS stanovující obecné podmínky pro poskytovatele EETS pro přístup do jejich oblastí EETS, a to v souladu s provádějícími akty uvedenými v odstavci 9.

Pokud je na území některého členského státu zaveden nový elektronický systém pro výběr mýtného, tento členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby určený subjekt pro výběr mýtného odpovědný za tento systém zveřejnil přehled o oblasti EETS v dostatečném předstihu a umožnil tak zainteresovaným poskytovatelům EETS získat akreditaci nejpozději jeden měsíc před zahájením provozu nového systému, přičemž je třeba řádně zohlednit délku postupu posuzování shody prvků interoperability podle čl. 15 odst. 1 se specifikacemi a jejich vhodnosti pro použití.

Je-li elektronický systém pro výběr mýtného na území některého členského státu podstatně upraven, tento členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekt pro výběr mýtného odpovědný za tento systém zveřejnil aktualizovaný přehled o oblasti EETS v dostatečném předstihu a umožnil tak již akreditovaným poskytovatelům EETS přizpůsobit jejich prvky interoperability novým požadavkům a opětovně získat akreditaci nejpozději jeden měsíc před zahájením provozu upraveného systému, přičemž je třeba řádně zohlednit délku postupu posuzování shody prvků interoperability podle čl. 15 odst. 1 se specifikacemi a jejich vhodnosti pro použití.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekty pro výběr mýtného odpovědné za oblasti EETS na svém území akceptovaly na nediskriminačním základě jakéhokoli poskytovatele EETS žádajícího o poskytování EETS v uvedených oblastech EETS.

Akceptace poskytovatele EETS v určité oblasti EETS je podmíněna splněním povinností a obecných podmínek stanovených v přehledu o oblasti EETS tímto poskytovatelem.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekty pro výběr mýtného od poskytovatelů EETS nevyžadovaly používání zvláštních technických řešení nebo postupů, které brání interoperabilitě prvků interoperability určitého poskytovatele EETS s elektronickými systémy pro výběr mýtného v jiných oblastech EETS.

Nemohou-li subjekt pro výběr mýtného a poskytovatel EETS dosáhnout dohody, může být věc postoupena smírčímu orgánu odpovědnému za příslušnou oblast výběru mýtného.

4.  Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby smlouvy mezi subjektem pro výběr mýtného a poskytovatelem EETS týkající se poskytování EETS na území daného členského státu dovolovaly poskytovateli EETS vystavit fakturu za mýtné přímo uživateli EETS.

Subjekt pro výběr mýtného může žádat, aby poskytovatel EETS uživateli vystavoval faktury jeho jménem a na jeho účet, přičemž poskytovatel EETS této žádosti vyhoví.

5.  Mýtné účtované subjekty pro výběr mýtného uživatelům EETS nesmí překročit odpovídající vnitrostátní nebo místní mýtné. Tím není dotčeno právo členských států zavést rabaty nebo slevy na podporu využívání elektronických plateb mýtného. Veškeré rabaty a slevy uživatelů palubního zařízení z mýtného, které jim poskytuje členský stát nebo subjekt pro výběr mýtného, musejí být transparentní, veřejně oznamované a za stejných podmínek dostupné zákazníkům poskytovatelů EETS.

6.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekty pro výběr mýtného přijaly ve svých oblastech EETS jakékoli funkční palubní zařízení od poskytovatelů EETS, s nimiž mají smluvní vztah, které získalo osvědčení v souladu s postupem vymezeným v prováděcích aktech podle čl. 15 odst. 7 a které není uvedeno na seznamu zneplatněných palubních zařízení podle čl. 5 odst. 5.

7.  V případě poruchy EETS, kterou lze přičíst subjektu pro výběr mýtného, zajistí subjekt pro výběr mýtného poskytování služby za zhoršených podmínek, umožňující vozidlům se zařízením uvedeným v odstavci 6 bezpečný pohyb s minimální prodlevou a aniž by bylyvlastník nebo držitel vozidla podezřelé z toho, že nezaplatily silniční poplatek.

8.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekty pro výběr mýtného spolupracovaly nediskriminačním způsobem s poskytovateli EETS nebo výrobci nebo oznámenými subjekty s cílem posoudit vhodnost prvků interoperability pro použití v jejich oblastech EETS.

9.  Komise přijme nejpozději do ... [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] prováděcí akty, kterými stanoví minimální obsah přehledu o oblasti EETS, včetně:

a)  požadavků na poskytovatele EETS;

b)  procedurálních podmínek, včetně obchodních podmínek;

c)  postupu akreditace poskytovatelů EETS; a

d)  kontextových údajů mýtného.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 2.

Článek 7

Odměna

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatelé EETS měli nárok na odměnu od subjektu pro výběr mýtného.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby metodika pro vymezení odměny poskytovatelů EETS byla transparentní, nediskriminační a jednotná pro všechny poskytovatele EETS s akreditací pro danou oblast EETS. Přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byla metodika zveřejněna jako součást obchodních podmínek v přehledu o oblasti EETS.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby se v oblastech EETS s hlavním poskytovatelem služby metodika pro výpočet odměny poskytovatelů EETS řídila podle téže struktury jako odměna srovnatelných služeb stanovená hlavním poskytovatelem služby. Výše odměny poskytovatelů EETS se může lišit od odměny hlavního poskytovatele služby, je-li odůvodněná:

a)  náklady vyplývajícími ze specifických požadavků a povinností hlavního poskytovatele služby, které neplatí pro poskytovatele EETS; a

b)  potřebou odečíst od odměny poskytovatelů EETS pevné poplatky uložené subjektem pro výběr mýtného na základě nákladů, jež tomuto subjektu vznikají při poskytování, provozování a údržbě systému splňujícího požadavky EETS v jeho oblasti výběru mýtného, včetně nákladů na akreditaci, pokud nejsou takové náklady zahrnuty do mýtného.

Článek 8

Mýtné

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, kdy pro účel stanovení tarifu mýtného platného pro určité vozidlo používá poskytovatel EETS odlišnou klasifikaci vozidla než subjekt pro výběr mýtného, platila klasifikace používaná subjektem pro výběr mýtného, ledaže lze prokázat chybu.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl subjekt pro výběr mýtného oprávněn požadovat od poskytovatele EETS platbu za veškeré doložené výkazy o mýtném a za veškeré doložené nevykázání mýtného ve vztahu k jakémukoli uživatelskému účtu EETS, který tento poskytovatel EETS spravuje.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby poskytovatel EETS nenesl odpovědnost za jakékoli další mýtné vzniklé v důsledku použití zneplatněného palubního zařízení v případě, že zaslal subjektu pro výběr mýtného seznam těchto zneplatněných palubních zařízení uvedený v čl. 5 odst. 5. Počet záznamů v seznamu zneplatněných palubních zařízení, formát tohoto seznamu a frekvence jeho aktualizací jsou dohodnuty mezi subjekty pro výběr mýtného a poskytovateli EETS.

4.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekty pro výběr mýtného v systémech pro výběr mýtného založených na mikrovlnné technologii předaly poskytovatelům EETS doložené výkazy o mýtném ohledně mýtného, které vzniklo jejich příslušným uživatelům EETS.

5.  Komise přijme nejpozději do … [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30, kterými stanoví podrobnosti pro klasifikaci vozidel pro účely stanovení platných režimů sazeb, včetně veškerých postupů nezbytných pro stanovení takových režimů. Tento soubor parametrů klasifikace vozidel podporovaný EETS nesmí omezovat volbu režimů sazeb ze strany subjektů pro výběr mýtného. Komise zajistí dostatečnou flexibilitu s cílem umožnit, aby se tento soubor parametrů klasifikace podporovaný EETS rozvíjel podle předvídatelných budoucích potřeb. Těmito akty není dotčena definice parametrů, na jejichž základě se mění mýtné, ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES(17).

Článek 9

Účetnictví

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby právní subjekty, které poskytují služby mýtného, vedly účetní záznamy, které umožňují jasně odlišovat náklady a výnosy vztahující se k poskytování služby mýtného od nákladů a výnosů vztahujících se k jiným činnostem. Informace o nákladech a výnosech vztahujících se k poskytování služby mýtného se na žádost poskytnou příslušnému smírčímu orgánu nebo soudnímu orgánu. Členské státy rovněž přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby nebyly povoleny křížové dotace mezi činnostmi prováděnými ve funkci poskytovatele služby mýtného a jinými činnostmi.

Článek 10

Práva a povinnosti uživatelů EETS

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby se uživatelé EETS mohli stát účastníky EETS prostřednictvím jakéhokoli poskytovatele EETS, bez ohledu na jejich státní příslušnost, členský stát pobytu nebo členský stát, v němž je vozidlo registrováno. Při uzavírání smlouvy musejí být uživatelé EETS řádně informováni o přípustných platebních prostředcích a v souladu s nařízením (EU) 2016/679 rovněž o zpracování svých osobních údajů a o právech vyplývajících z platných právních předpisů o ochraně osobních údajů.

2.  Platba mýtného uživatelem EETS poskytovateli EETS je považována za plnění povinností platby uživatele EETS vůči příslušnému subjektu pro výběr mýtného.

Pokud jsou ve vozidle nainstalovány nebo přepravovány dvě nebo více palubních zařízení, je za použití nebo aktivaci příslušného palubního zařízení pro konkrétní oblast EETS odpovědný uživatel EETS.

3.  Komise přijme nejpozději do … [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] v souladu s článkem 30 akty v přenesené pravomoci, kterými podrobně vymezí povinnosti uživatelů EETS, pokud jde o:

a)  poskytování údajů poskytovateli EETS; a

b)  používání a obsluhu palubního zařízení.

KAPITOLA III

SMÍRČÍ ORGÁN

Článek 11

Zřízení a pravomoci

1.  Každý členský stát s nejméně jednou oblastí EETS určí nebo zřídí smírčí orgán, aby usnadnil mediaci mezi subjekty pro výběr mýtného s oblastí EETS nacházející se na jeho území a poskytovateli EETS, kteří mají s těmito subjekty pro výběr mýtného uzavřeny smlouvy či s nimi vedou smluvní jednání.

2.  Smírčí orgán má zejména pravomoc ověřovat, zda smluvní podmínky uložené subjektem pro výběr mýtného poskytovatelům EETS nejsou diskriminační. Dále má pravomoc ověřovat, zda jsou poskytovatelé EETS odměňováni v souladu se zásadami stanovenými v článku 7.

3.  Členské státy uvedené v odstavci 1 přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl jejich smírčí orgán nezávislý ve své organizaci a právní struktuře na obchodních zájmech subjektů pro výběr mýtného a poskytovatelů služby mýtného.

Článek 12

Postup mediace

1.  Každý členský stát s nejméně jednou oblastí EETS stanoví postup mediace, aby subjekt pro výběr mýtného nebo poskytovatel EETS měli možnost požádat příslušný smírčí orgán, aby vstoupil do sporu týkajícího se jejich smluvních vztahů nebo jednání.

2.  Postup mediace uvedený v odstavci 1 vyžaduje, aby smírčí orgán ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení žádosti o vstup do sporu uvedl, zda má k dispozici všechny dokumenty nezbytné pro mediaci.

3.  Postup mediace uvedený v odstavci 1 vyžaduje, aby smírčí orgán vydal stanovisko ke sporu nejpozději do šesti měsíců od obdržení žádosti o vstup do něj.

4.  Za účelem usnadnění výkonu úkolů smírčího orgánu jej členské orgány zmocní k tomu, aby si od subjektů pro výběr mýtného, poskytovatelů EETS a případných třetích stran aktivně se podílejících na poskytování EETS v dotčeném členském státě mohl vyžádat příslušné informace.

5.  Členské státy s nejméně jednou oblastí EETS a Komise přijmou nezbytná opatření k zajištění výměny informací mezi smírčími orgány týkajících se jejich práce a zásad a postupů, jimiž se řídí.

KAPITOLA IV

TECHNICKÁ USTANOVENÍ

Článek 13

Jediná nepřetržitá služba

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byla EETS poskytována uživatelům EETS jako jediná nepřetržitá služba. Tím se rozumí, že:

a)  jakmile jsou parametry klasifikace vozidel, včetně proměnných parametrů, uloženy nebo ohlášeny, není během jízdy nutný žádný další zásah člověka ve vozidle, nedojde-li ke změně vlastností vozidla; a

b)  interakce člověka s konkrétním palubním zařízením je ve všech oblastech EETS stejná.

Článek 14

Další prvky týkající se EETS

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byla interakce uživatelů EETS se subjekty pro výběr mýtného v rámci EETS v příslušných případech omezena na fakturaci v souladu s čl. 6 odst. 4 a na postup vymáhání. Interakce mezi uživateli EETS a poskytovateli EETS nebo jejich palubním zařízením mohou být pro každého poskytovatele EETS specifické, aniž by byla ohrožena interoperabilita EETS.

2.  Členské státy mohou vyžadovat, aby poskytovatelé služby mýtného, včetně poskytovatelů EETS, na žádost orgánů členských států poskytli dopravní údaje týkající se jejich zákazníků, s výhradou dodržení platných pravidel pro ochranu údajů. Členské státy mohou tyto údaje použít pouze pro účely dopravních politik a zdokonalení řízení dopravy a tyto údaje nesmějí být použity k určení totožnosti zákazníků.

3.  Komise přijme nejpozději do ... [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] prováděcí akty, kterými stanoví specifikace elektronických rozhraní mezi prvky interoperability subjektů pro výběr mýtného, poskytovatelů EETS a uživatelů EETS, v příslušných případech včetně obsahu zpráv, které si zúčastněné strany prostřednictvím těchto rozhraní vyměňují. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 2.

Článek 15

Prvky interoperability

1.  Pokud je na území některého členského státu zaveden nový elektronický systém pro výběr mýtného, přijme tento členský stát opatření nezbytná k zajištění toho, aby určený subjekt pro výběr mýtného odpovědný za tento systém stanovil a zveřejnil v přehledu o oblasti EETS podrobný plán postupu posuzování shody prvků interoperability se specifikacemi a vhodnosti těchto prvků pro použití, a umožnil tak zainteresovaným poskytovatelům EETS získat akreditaci nejpozději jeden měsíc před zahájením provozu nového systému.

Je-li elektronický systém pro výběr mýtného na území některého členského státu podstatně upraven, přijme tento členský stát opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekt pro výběr mýtného odpovědný za tento systém stanovil a zveřejnil v přehledu o oblasti EETS kromě prvků uvedených v prvním pododstavci také podrobný plán opětovného posuzování shody prvků interoperability se specifikacemi a vhodnosti těchto prvků pro použití v případě poskytovatelů EETS, kteří již pro tento systém byly akreditováni před jeho podstatnou úpravou. Tento plán umožní dotyčným poskytovatelům EETS opětovně získat akreditaci nejpozději jeden měsíc před zahájením provozu upraveného systému.

Subjekt pro výběr mýtného musí tento plán dodržovat.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby každý subjekt pro výběr mýtného odpovědný za některou oblast EETS na území tohoto členského státu vytvořil zkušební prostředí, v němž poskytovatel EETS nebo jeho pověření zástupci mohou ověřit, zda je jeho palubní zařízení vhodné pro použití v oblasti EETS subjektu pro výběr mýtného, a získat certifikaci o úspěšném dokončení příslušných zkoušek. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby subjektům pro výběr mýtného umožnily zavést jediné zkušební prostředí pro více než jednu oblast EETS a aby jednomu pověřenému zástupci umožnily ověřit vhodnost pro použití jednoho druhu palubního zařízení jménem více než jednoho poskytovatele EETS.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby subjektům pro výběr mýtného bylo umožněno požadovat od poskytovatelů EETS nebo jejich pověřených zástupců úhradu nákladů na příslušné zkoušky.

3.  Členské státy nesmějí zakazovat, omezovat nebo bránit uvádění prvků interoperability pro použití v EETS na trh, pokud nesou označení CE nebo pro ně bylo vydáno prohlášení o shodě se specifikacemi nebo prohlášení o vhodnosti pro použití. Členské státy nesmějí zejména vyžadovat kontroly, které již byly provedeny v rámci postupu ověření shody se specifikacemi nebo vhodnosti pro použití.

4.  Komise přijme nejpozději do ... [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] v souladu s článkem 30 akty v přenesené pravomoci, kterými stanoví požadavky pro prvky interoperability týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví, spolehlivosti a dostupnosti, ochrany životního prostředí, technické slučitelnosti, zabezpečení, ochrany soukromí, provozu a řízení.

5.  Komise rovněž přijme nejpozději do ... [6 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] v souladu s článkem 30 akty v přenesené pravomoci, kterými stanoví obecné požadavky na infrastrukturu, pokud jde o:

a)  přesnost údajů výkazu o mýtném s cílem zajistit rovné zacházení s uživateli EETS ohledně mýtného a poplatků;

b)  určení totožnosti příslušného poskytovatele EETS prostřednictvím palubního zařízení;

c)  využívání otevřených standardů pro prvky interoperability zařízení EETS;

d)  začlenění palubního zařízení ve vozidle; a

e)  signalizaci, která řidiče informuje o povinnosti zaplatit silniční poplatek.

6.  Komise přijme nejpozději do ... [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] prováděcí akty, kterými stanoví tyto specifické požadavky na infrastrukturu:

a)  požadavky na společné komunikační protokoly mezi zařízením subjektů pro výběr mýtného a poskytovatelů EETS;

b)  požadavky na mechanismy umožňující subjektům pro výběr mýtného zjistit, zda je vozidlo pohybující se v jejich oblasti EETS vybaveno platným a funkčním palubním zařízením;

c)  požadavky na rozhraní člověk-stroj v palubním zařízení;

d)  požadavky týkající se konkrétně prvků interoperability u systémů pro výběr mýtného založených na mikrovlnné technologii; a

e)  konkrétní požadavky na systémy pro výběr mýtného založené na globálním družicovém navigačním systému (GNSS).

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 2.

7.  Komise přijme nejpozději do ... [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] prováděcí akty, kterými stanoví postup, jež mají členské státy používat pro posuzování shody prvků interoperability se specifikacemi a jejich vhodnosti pro použití, včetně obsahu a formátu prohlášení ES. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 2.

KAPITOLA V

OCHRANNÉ DOLOŽKY

Článek 16

Ochranný postup

1.  Pokud má některý členský stát důvod domnívat se, že prvky interoperability, které nesou označení CE a byly uvedeny na trh, při používání v souladu se svým určením pravděpodobně nesplňují příslušné požadavky, přijme veškerá nezbytná opatření, aby omezil jejich oblast použití, jejich používání zakázal nebo je stáhl z trhu. Tento členský stát o přijatých opatřeních neprodleně informuje Komisi a uvede důvody pro své rozhodnutí, zejména zda je nedodržení shody důsledkem:

a)  nesprávného použití technických specifikací; nebo

b)  nepřiměřenosti technických specifikací.

2.  Komise co nejdříve konzultuje dotyčný členský stát, výrobce, poskytovatele EETS nebo jejich pověřené zástupce usazené v Unii. Pokud po této konzultaci Komise zjistí, že je dané opatření odůvodněné, neprodleně o tom informuje dotyčný členský stát, jakož i ostatní členské státy. Zjistí-li však Komise po této konzultaci, že je dané opatření neodůvodněné, neprodleně o tom informuje dotyčný členský stát, jakož i výrobce nebo jeho pověřeného zástupce usazeného v Unii a ostatní členské státy.

3.  Pokud prvky interoperability s označením CE nesplňují požadavky na interoperabilitu, příslušný členský stát požádá výrobce nebo jeho pověřeného zástupce usazeného v Unii, aby za podmínek stanovených tímto členským státem tento prvek interoperability opětovně uvedl do shody se specifikacemi nebo do stavu vhodnosti pro použití, a informuje o tom Komisi a ostatní členské státy.

Článek 17

Transparentnost posuzování

Každé rozhodnutí přijaté některým členským státem nebo subjektem pro výběr mýtného týkající se posuzování shody prvků interoperability se specifikacemi nebo jejich vhodnosti pro použití a každé rozhodnutí přijaté podle článku 16 musí podrobně uvádět důvody, na nichž je založeno. Oznámí se co nejdříve dotčenému výrobci, poskytovateli EETS nebo jejich pověřeným zástupcům, přičemž se uvede, jaké opravné prostředky lze přijmout podle platných právních předpisů dotyčného členského státu, a uvedou se lhůty pro výkon práva podat tyto opravné prostředky.

Kapitola VI

SPRÁVNÍ OPATŘENÍ

Článek 18

Jednotné kontaktní místo

Každý členský stát s nejméně dvěma oblastmi EETS na svém území určí jednotné kontaktní místo pro poskytovatele EETS. Členský stát zveřejní kontaktní údaje tohoto místa a na žádost je poskytne zainteresovaným poskytovatelům EETS. Členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby kontaktní místo na žádost poskytovatele EETS usnadňovalo a koordinovalo počáteční administrativní kontakty mezi poskytovatelem EETS a subjekty pro výběr mýtného odpovědnými za oblasti EETS na území daného členského státu. Kontaktním místem může být fyzická osoba nebo veřejnoprávní či soukromoprávní subjekt.

Článek 19

Oznámené subjekty

1.  Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům veškeré subjekty, jež jsou oprávněny provádět postup pro posuzování shody se specifikacemi nebo vhodnosti pro použití uvedený v prováděcích aktech podle čl. 15 odst. 7 nebo na tento postup dohlížet, přičemž u každého subjektu uvedou oblast jeho působnosti a identifikační čísla, která předem obdržely od Komise. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie seznam subjektů, jejich identifikační čísla a oblasti jejich působnosti a tento seznam pravidelně aktualizuje.

2.  Členské státy uplatňují k posuzování subjektů, které mají být oznámeny, kritéria stanovená v aktu v přenesené pravomoci podle odstavce 5 tohoto článku. Subjekty, které splňují kritéria pro posuzování stanovená v příslušných evropských normách, jsou považovány za subjekty splňující uvedená kritéria.

3.  Členský stát odejme schválení subjektu, který již nesplňuje kritéria stanovená v aktu v přenesené pravomoci uvedeném v odstavci 5 tohoto článku. Neprodleně o tom informuje Komisi a ostatní členské státy.

4.  Pokud se některý členský stát nebo Komise domnívají, že subjekt oznámený jiným členským státem nesplňuje kritéria stanovená v aktu uvedeném v odstavci 5 tohoto článku, postoupí tuto věc Výboru pro elektronické mýtné uvedenému v čl. 31 odst. 1, který do tří měsíců vydá stanovisko. Komise s ohledem na stanovisko výboru informuje členský stát, který dotyčný subjekt oznámil, o veškerých změnách nezbytných k tomu, aby si tento oznámený subjekt mohl zachovat udělený status.

5.  Komise přijme nejpozději do ... [šest měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] v souladu s článkem 30 akty v přenesené pravomoci, kterými stanoví minimální kritéria způsobilosti pro oznámené subjekty.

Článek 20

Koordinační skupina

Zřizuje se koordinační skupina subjektů oznámených podle čl. 19 odst. 1 (dále jen „koordinační skupina“) jako pracovní skupina Výboru pro elektronické mýtné uvedeného v čl. 31 odst. 1 v souladu s jednacím řádem tohoto výboru.

Článek 21

Rejstříky

1.  Pro účely provádění této směrnice vede každý členský stát národní elektronický rejstřík těchto údajů:

a)  oblastí EETS na svém území, včetně informací týkajících se:

i)  příslušných subjektů pro výběr mýtného,

ii)  použitých technologií pro výběr mýtného,

iii)  kontextových údajů mýtného,

iv)  přehledu o oblasti EETS a

v)  poskytovatelů EETS, kteří mají se subjekty pro výběr mýtného působícími na území daného členského státu uzavřeny smlouvy EETS.

b)  poskytovatelů EETS, kterým udělil registraci v souladu s článkem 4; a

c)  podrobných údajů o jediném kontaktním místě pro EETS podle článku 18, včetně kontaktní elektronické adresy a telefonního čísla.

Není-li stanoveno jinak, členské státy nejméně jednou ročně ověří, zda jsou nadále splněny požadavky stanovené v čl. 4 písm. a), d), e) a f), a odpovídajícím způsobem rejstřík aktualizují. Rejstřík obsahuje rovněž závěry auditu stanoveného v čl. 4 písm. e). Členský stát nenese odpovědnost za činnost poskytovatelů EETS uvedených v jeho rejstříku.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby všechny údaje obsažené v národním elektronickém rejstříku byly aktuální a přesné.

3.  Rejstříky jsou elektronicky přístupné veřejnosti.

4.  Tyto rejstříky se zpřístupní od ... [30 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost].

5.  Na konci každého kalendářního roku sdělí orgány členských států pověřené vedením rejstříků elektronicky Komisi registry oblastí EETS a poskytovatelů EETS. Komise tyto informace zpřístupní ostatním členským státům. Na jakékoli nesrovnalosti se situací v určitém členském státu jsou upozorněny členský stát registrace a Komise.

KAPITOLA VII

PILOTNÍ SYSTÉMY

Článek 22

Pilotní systémy pro výběr mýtného

1.  Za účelem umožnění technického rozvoje EETS mohou členské státy dočasně povolit v omezených částech své oblasti výběru mýtného a souběžně se systémem splňujícím požadavky EETS pilotní systémy pro výběr mýtného se zabudovanými novými technologiemi nebo koncepcemi, které nesplňují jedno čí více ustanovení této směrnice.

2.  Poskytovatelé EETS se pilotních systémů pro výběr mýtného účastnit nemusí.

3.  Než dotyčný členský stát zahájí pilotní systém pro výběr mýtného, požádá Komisi o povolení. Komise povolení vydá, nebo odmítne vydat formou rozhodnutí ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy obdržela žádost. Komise může vydání povolení odmítnout, pokud by pilotní systém výběru mýtného mohl narušit správné fungování běžného elektronického systému pro výběr mýtného nebo fungování EETS. Počáteční doba platnosti tohoto povolení nepřesáhne tři roky.

KAPITOLA VIII

VÝMĚNA INFORMACÍ O NEZAPLACENÍ SILNIČNÍCH POPLATKŮ

Článek 23

Postup pro výměnu informací mezi členskými státy

1.  Za účelem umožnit určení vozidla a totožnosti vlastníka nebo držitele tohoto vozidla, u něhož bylo konstatováno nezaplacení silničního poplatku, udělí každý členský stát národním kontaktním místům jiných členských států přístup pouze k těmto vnitrostátním údajům o registraci vozidel s oprávněním provádět automatizované vyhledávání:

(a)  údajům o vozidlech a

b)  údajům o vlastníkovi nebo držiteli vozidla.

Údaje uvedené v písmenech a) a b), jichž je zapotřebí k provedení automatizovaného vyhledávání, jsou v souladu s přílohou I.

2.  Pro účely výměny údajů podle odstavce 1 určí každý členský stát své národní kontaktní místo. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby výměna informací mezi členskými státy probíhala pouze v rámci těchto národních kontaktních míst. Pravomoci národních kontaktních míst se řídí platnými právními předpisy dotyčného členského státu. V rámci tohoto postupu výměny údajů je třeba věnovat zvláštní pozornost náležité ochraně osobních údajů.

3.  Při automatizovaném vyhledávání formou odchozích žádostí používá národní kontaktní místo členského státu, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, úplné registrační číslo.

Tato automatizovaná vyhledávání jsou prováděna v souladu s postupy uvedenými v kapitole 3 bodech 2 a 3 přílohy rozhodnutí Rady 2008/616/SVV(18) a v souladu s požadavky přílohy I této směrnice.

Členské státy, na jejichž území došlo k nezaplacení silničního poplatku, používají získané údaje za účelem zjištění osoby odpovědné za nezaplacení uvedeného poplatku.

4.  Členské státy přijmou ▌ opatření nezbytná k zajištění toho, aby se výměna informací prováděla za použití softwarové aplikace Evropského informačního systému vozidel a řidičských oprávnění (Eucaris) a aktualizovaných verzí tohoto softwaru, v souladu s přílohou I této směrnice a kapitolou 3 body 2 a 3 přílohy rozhodnutí 2008/616/SVV.

5.  Každý členský stát nese své vlastní náklady, které vyplývají ze správy, používání a údržby softwarových aplikací uvedených v odstavci 4.

Článek 24

Informační dopis o nezaplacení silničního poplatku

1.  Členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, se rozhodne, zda zahájí následné řízení ve vztahu k nezaplacení silničního poplatku.

Pokud se členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, rozhodne takové řízení zahájit, informuje v souladu se svým vnitrostátním právem vlastníka vozidla, držitele vozidla či jinak zjištěnou osobu podezřelou z nezaplacení silničního poplatku.

Tyto informace v souladu s vnitrostátním právem zahrnují právní důsledky, které má nezaplacení silničního poplatku na území členského státu, v němž k tomuto porušení jeho právních předpisů došlo.

2.  Členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, sdělí v informačním dopise vlastníku vozidla, držiteli vozidla či jinak zjištěné osobě podezřelé z nezaplacení silničního poplatku v souladu se svým vnitrostátním právem veškeré relevantní informace, zejména povahu nezaplacení silničního poplatku, místo, den a čas nezaplacení silničního poplatku, název porušeného vnitrostátního právního předpisu, právo vznést námitku a mít přístup k informacímpříslušnou sankci, a případně i údaje o zařízení, jehož bylo ke zjištění nezaplacení silničního poplatku použito. Za tímto účelem vychází v tomto informačním dopise členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, z formuláře uvedeného v příloze II.

3.  Pokud se členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, rozhodne zahájit v souvislosti s nezaplacením silničního poplatku následné řízení, zašle s ohledem na zajištění dodržování základních práv informační dopis v jazyce dokladu o registraci vozidla, je-li k dispozici, nebo v jednom z úředních jazyků členského státu registrace.

Článek 25

Následná řízení vedená subjekty vybírajícími poplatky

1.  Členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, může subjektu odpovědnému za výběr silničního poplatku poskytnout údaje získané postupem podle čl. 23 odst. 1 jen tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)  jsou předávány jen ty údaje, které tento subjekt potřebuje k vybrání nezaplaceného silničního poplatku;

b)  postup pro vybrání nezaplaceného silničního poplatku je v souladu s postupem stanoveným v článku 24;

c)  dotčený subjekt je odpovědný za provedení tohoto postupu a

d)  splněním povinnosti uložené v platebním rozkazu, jenž vydal subjekt přijímající údaje, řízení o nezaplacení silničního poplatku končí.

2.  Členské státy zajistí, aby byly údaje poskytnuté odpovědnému subjektu použity pouze pro účel vybrání nezaplaceného silničního poplatku a aby byly neprodleně vymazány, jakmile bude tento silniční poplatek zaplacen, nebo trvá-li toto nezaplacení, v přiměřené lhůtě po jejich předání, kterou stanoví dotyčný členský stát.

Článek 26

Podávání zpráv členskými státy Komisi

Každý členský stát zašle Komisi do ... [čtyř let ode dne vstupu této směrnice v platnost] a poté každé tři roky souhrnnou zprávu.

V souhrnné zprávě se uvede počet automatizovaných vyhledávání provedených členským státem, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku, a směřovaných na národní kontaktní místo členského státu registrace v návaznosti na případy nezaplacení silničního poplatku, k nimž došlo na jeho území, spolu s ▌počtem nevyřízených žádostí.

Souhrnná zpráva rovněž obsahuje popis situace na vnitrostátní úrovni, pokud jde o následné kroky týkající se případů nezaplacení silničního poplatku, založený na podílu těchto případů nezaplacení silničního poplatku, na které bylo reagováno prostřednictvím informačních dopisů.

Článek 27

Ochrana údajů

1.  Na osobní údaje zpracovávané podle této směrnice se použijí nařízení (EU) 2016/679 a vnitrostátní právní a správní předpisy, kterými se provádějí směrnice 2002/58/ES a (EU) 2016/680.

2.  Členské státy přijmou v souladu s platnými právními předpisy v oblasti ochrany údajů opatření nezbytná k zajištění toho, aby ▌:

a)  zpracování osobních údajů pro účely článků 23, 24 a 25 bylo omezeno na ty druhy údajů, které jsou uvedeny v příloze I této směrnice;;

b)  osobní údaje byly přesné a aktuální, a aby žádosti o opravu nebo výmaz údajů byly vyřizovány bez zbytečného prodlení; a

c)  byla stanovena lhůta pro uchovávání osobních údajů.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby ▌osobní údaje zpracovávané podle této směrnice byly používány pouze pro účely:

a)  určení totožnosti podezřelých pachatelů s ohledem na povinnost platit silniční poplatky v oblasti působnosti čl. 5 odst. 8;

b)  zajištění plnění povinností, které mají subjekty pro výběr mýtného vůči daňovým orgánům v oblasti působnosti čl. 5 odst. 9; a

c)  určení vozidla a totožnosti vlastníka nebo držitele vozidla, u něhož bylo konstatováno nezaplacení silničního poplatku v oblasti působnosti článků 23 a 24.

Členské státy rovněž přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekty údajů měly stejná práva na informace, na přístup, na opravu, výmaz a omezení zpracování, na podání stížnosti u dozorového úřadu pro ochranu údajů, na náhradu škody a na účinnou soudní ochranu, jako stanoví nařízení (EU) 2016/679 či případně podle směrnice (EU) 2016/680.

3.  Tímto článkem není dotčena možnost, aby členské státy omezily rozsah povinností a práv stanovených některými ustanoveními nařízení (EU) 2016/679 v souladu s článkem 23 uvedeného nařízení pro účely uvedené v odstavci 1 uvedeného článku.

4.  Každá dotčená osoba má právo obdržet bez zbytečného prodlení informace o tom, jaké osobní údaje zaznamenané v členském státě registrace byly předány členskému státu, v němž došlo k nezaplacení silničního poplatku, včetně informací o datu podání žádosti a o příslušném orgánu členského státu, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku.

KAPITOLA IX

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 28

Podávání zpráv

1.  Komise předloží do ... [čtyři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost] Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a účincích této směrnice, zejména pokud jde o rozvoj a zavádění EETS a účinnost a efektivnost mechanismu pro výměnu údajů v rámci šetření případů nezaplacení silničních poplatků.

Ve zprávě se analyzuje zejména:

a)  dopad ustanovení čl. 5 odst. 1 a 2 na zavádění EETS s důrazem zejména na dostupnost služby v malých či okrajových oblastech EETS;

b)   účinnost článků 23, 24 a 25, pokud jde o snížení počtu případů nezaplacení silničních poplatků v Unii; a

c)  pokrok, jehož bylo dosaženo u aspektů interoperability mezi elektronickými systémy pro výběr mýtného využívajícími družicového určování polohy a mikrovlnnou techniku na 5,8 GHz.

2.  Ke zprávě se v případě potřeby připojí návrh na další změnu této směrnice Evropskému parlamentu a Radě, zejména pokud jde o tyto prvky:

a)  další opatření, která zajistí dostupnost EETS ve všech oblastech EETS, včetně malých a okrajových oblastí;

b)   opatření pro další usnadnění přeshraničního vymáhání povinnosti zaplatit silniční poplatky v Unii, včetně mechanismu vzájemné pomoci; a

c)  rozšíření ustanovení usnadňujících přeshraniční vymáhání na nízkoemisní zóny, zóny s omezeným přístupem či další režimy regulace vjezdu vozidel do měst.

Článek 29

Akty v přenesené pravomoci

1.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30, kterými se aktualizuje příloha I s cílem zohlednit příslušné změny provedené v rozhodnutích Rady 2008/615/SVV(19) a 2008/616/SVV nebo pokud je to vyžadováno jinými relevantními právními akty Unie.

Článek 30

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 8 odst. 5, čl. 10 odst. 3, čl. 15 odst. 4 a 5, čl. 19 odst. 5 a v článku 29 je svěřena Komisi na dobu pěti let od ... [den vstupu této směrnice v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 8 odst. 5, čl. 10 odst. 3, čl. 15 odst. 4 a 5, čl. 19 odst. 5 a v článku 29 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 8 odst. 5, čl. 10 odst. 3, čl. 15 odst. 4 a 5, čl. 19 odst. 5 a článku 29 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 31

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro elektronické mýtné.

Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 32

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy do ... [30 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 1 až 27 a přílohami I a II. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi ▌.

Tyto předpisy uplatňují od ... [30 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost].

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení  vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 33

Zrušení

Směrnice 2004/52/ES se zrušuje s účinkem od ... [dne následujícího po dni uvedeném v čl. 32 odst. 1 prvním pododstavci ], aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice uvedené v příloze III části B ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IV.

Článek 34

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 35

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Údaje potřebné k provedení automatizovaného vyhledávání podle čl. 23 odst. 1

Položka

P/N(20)

Poznámky

Údaje týkající se vozidla

P

 

Členský stát registrace

P

 

Registrační číslo vozidla

P

(A(21))

Údaje o nezaplacení silničního poplatku

P

 

Členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku

P

 

Referenční datum události

P

 

Referenční čas události

P

 

Údaje poskytované jako výsledek automatizovaného vyhledávání provedeného podle čl. 23 odst. 1

Část I. Údaje týkající se vozidla

Položka

P/N(22)

Poznámky

Registrační číslo vozidla

P

 

Číslo podvozku / VIN

P

 

Členský stát registrace

P

 

Tovární značka

P

(D.1(23)) např. Ford, Opel, Renault

Obchodní typ vozidla

P

(D.3) např. Focus, Astra, Megane

Kód kategorie EU

P

(J)  např. mopedy, motocykly, automobily

Emisní třída EURO

P

např. Euro 4, Euro 6

Část II. Údaje o vlastníkovi či držiteli vozidla

Položka

P/N(24)

Poznámky

Údaje o držiteli vozidla

 

(C.1(25))

Údaje se týkají držitele konkrétního osvědčení o registraci.

Příjmení držitele registrace (případně název společnosti)

P

(C.1.1)

Pro příjmení, dodatky za jménem, tituly atd. se použijí samostatné kolonky a příjmení bude uvedeno v tisknutelném formátu.

Jméno

P

(C.1.2)

Pro jméno či jména a iniciály se použijí samostatné kolonky a jméno bude uvedeno v tisknutelném formátu.

Adresa

P

(C.1.3)

Pro ulici, číslo domu a dodatek, poštovní směrovací číslo, místo bydliště (sídla), zemi bydliště (sídla) atd. se použijí samostatné kolonky a adresa bude uvedena v tisknutelném formátu.

Pohlaví

N

Muž, žena

Datum narození

P

 

Právní subjekt

P

Fyzická osoba, sdružení, společnost, firma atd.

Místo narození

N

 

Identifikační číslo

N

Identifikační údaj, který jednoznačným způsobem určuje osobu nebo společnost.

Údaje týkající se vlastníka vozidla

 

(C.2) Údaje týkající se vlastníka vozidla.

Příjmení vlastníka (případně název společnosti)

P

(C.2.1)

Jméno

P

(C.2.2)

Adresa

P

(C.2.3)

Pohlaví

N

Muž, žena

Datum narození

P

 

Právní subjekt

P

Fyzická osoba, sdružení, společnost, firma atd.

Místo narození

N

 

Identifikační číslo

N

Identifikační údaj, který jednoznačným způsobem určuje osobu nebo společnost.

 

 

V případě sešrotovaných vozidel, odcizených vozidel nebo registračních značek nebo v případě propadlé registrace vozidla nebudou poskytnuty žádné informace o vlastníkovi/držiteli vozidla. Namísto nich se vrátí zpráva „Tuto informaci nelze poskytnout“.

PŘÍLOHA II

VZOR INFORMAČNÍHO DOPISU

podle článku 24

[Titulní strana]

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………................................................................................................................

[Název, adresa a telefonní číslo odesílatele]

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………................................................................................................................

[Jméno (název) a adresa adresáta]

INFORMAČNÍ DOPIS

týkající se nezaplacení silničního poplatku, k němuž došlo v

[název členského státu, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku]

………………………………………………………………

Strana 2

Dne bylo zjištěno nezaplacení silničního poplatku u vozidla s registračním

[datum]

číslem tovární značky typu

orgánem

[název příslušného orgánu]

[Varianta 1](1)

Jste registrován/a jako držitel/ka osvědčení o registraci výše uvedeného vozidla.

[Varianta 2] (1)

Držitel/ka osvědčení o registraci výše uvedeného vozidla uvedl/a, že jste v době, kdy došlo k nezaplacení silničního poplatku, řídil/a uvedené vozidlo.

Příslušné údaje o nezaplacení silničního poplatku jsou uvedeny dále na straně 3.

Výše pokuty za nezaplacení silničního poplatku činí EUR / národní měny.(1)

Výše nezaplaceného silničního poplatku činí EUR / národní měny.(1)

Pokuta je splatná do

Neuhradíte-li tuto pokutu(1) / silniční poplatek(1), doporučujeme Vám vyplnit připojený formulář odpovědi (strana 4) a zaslat jej na uvedenou adresu.

Tento dopis se vyřizuje podle vnitrostátních právních předpisů

[název členského státu, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku].

Strana 3

Příslušné údaje o nezaplacení silničního poplatku

a)  Údaje o vozidle, za které nebyl zaplacen silniční poplatek:

Registrační číslo: ………………………………………….

Členský stát registrace: ………………………………………….

Tovární značka a typ: ………………………………………….

b)  Údaje o nezaplacení silničního poplatku:

Místo, datum a čas nezaplacení silničního poplatku:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Povaha a právní kvalifikace nezaplacení silničního poplatku:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Podrobný popis nezaplacení silničního poplatku:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Odkaz na příslušný právní předpis (předpisy):

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Popis důkazů týkajících se nezaplacení silničního poplatku nebo odkaz na ně:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

c)  Údaje o zařízení, které bylo použito ke zjištění nezaplacení silničního poplatku (2):

Specifikace zařízení:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Identifikační číslo zařízení:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Poslední kalibrace je platná do:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

(1)   Nehodící se škrtněte.

(2)   Neuvede se, pokud žádné zařízení nebylo použito.

Strana 4

Formulář odpovědi

(vyplňte prosím velkým tiskacím písmem)

A.  Totožnost řidiče:

— Příjmení a jméno:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

—  Místo a datum narození:

………………………………………………………………………………………………………………………………

—  Číslo řidičského průkazu: vydaného (datum): v (místo):………………………..

—  Adresa:………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

B.  Seznam otázek:

1.   Je vozidlo tovární značky a s registračním číslem registrováno na

Vaše jméno? ano/ne (1)

Pokud ne, držitelem osvědčení o registraci je:

(příjmení, jméno (případně název), adresa)

2.   Přiznáváte, že jste nezaplatil/a silniční poplatek? ano/ne (1)

3.   Pokud to nepřiznáváte, vysvětlete prosím proč:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Zašlete prosím vyplněný formulář do 60 dnů od data tohoto informačního dopisu tomuto orgánu či subjektu: .................

na tuto adresu:

INFORMACE

(V případě, že je informační dopis zasílán subjektem odpovědným za výběr silničního poplatku podle článku 25:

Pokud nebude nezaplacený silniční poplatek uhrazen ve lhůtě stanovené v tomto informačním dopise, bude tento případ předán k posouzení příslušnému orgánu ……… [název členského státu, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku].

Nebude-li tento případ dále řešen, budete o tom informován/a do 60 dnů od obdržení formuláře odpovědi nebo dokladu o zaplacení. (1)

/

(V případě, že je informační dopis zasílán příslušným orgánem členského státu):

Tento případ posoudí příslušný orgán

[název členského státu, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku].

Nebude-li tento případ dále řešen, budete o tom informován/a do 60 dnů od obdržení formuláře odpovědi nebo dokladu o zaplacení.(1)

(1)  Nehodící se škrtněte.

Bude-li tento případ dále řešen, použije se tento postup:

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

[vyplní členský stát, na jehož území došlo k nezaplacení silničního poplatku – jaký bude další postup, včetně údajů o možnosti a postupu pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí případ stíhat. Uvedené údaje v každém případě zahrnují: název a adresu orgánu či subjektu odpovědného za stíhání případu, lhůtu splatnosti, název a adresu příslušného odvolacího orgánu, lhůtu pro podání opravného prostředku].

Tento dopis samotný nemá žádné právní důsledky.

Prohlášení o ochraně údajů:

[Pokud se použije nařízení (EU) 2016/679:

V souladu s nařízením (EU) 2016/679 máte právo požadovat přístup ke svým osobním údajům, jejich opravu nebo výmaz anebo omezení zpracování, nebo vznést námitku proti jejich zpracování, jakož i právo na přenositelnost údajů. Máte také právo podat stížnost u [název a adresa příslušného dozorového úřadu].

[Pokud se použije směrnice (EU) 2016/680:

V souladu s [název právního předpisu členského státu, kterým se provádí směrnice (EU) 2016/680] máte právo požadovat od správce přístup ke svým osobním údajům, jejich opravu nebo výmaz anebo omezení zpracování. Máte také právo podat stížnost u [název a adresa příslušného dozorového úřadu].]

_____________

PŘÍLOHA III

Část A

Zrušená směrnice a její změna

(uvedená v článku 33)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES

Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 124

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009

Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 109

Část B

Lhůta pro provedení ve vnitrostátním právu

(uvedená v článku 33)

Směrnice

Lhůta pro provedení

Směrnice 2004/52/ES

20. listopadu 2005

_____________

PŘÍLOHA IV

Srovnávací tabulka

Směrnice 2004/52/ES

Tato směrnice

Čl. 1 odst. 1

Čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a)

 

Čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. b)

Čl. 3 odst. 2, první věta

Čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 1 odst. 2 návětí

Čl. 1 odst. 2 návětí

Čl. 1 odst. 2 písm. a)

Čl. 1 odst. 2 písm. a)

Čl. 1 odst. 2 písm. b)

Čl. 1 odst. 2 písm. c)

Čl. 1 odst. 2 písm. b)

Čl. 1 odst. 3

Čl. 1 odst. 3

Čl. 1 odst. 4

-

Čl. 1 odst. 5

-

Čl. 1 odst. 6

Článek 2

Čl. 2 odst. 1

Čl. 3 odst. 1 první pododstavec

Čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 2 odst. 2 první věta

-Čl. 4 odst. 7

Čl. 3 odst. 2

Čl. 3 odst. 3

Čl. 2 odst. 2 druhá a třetí věta

Čl. 3 odst. 4

Čl. 2 odst. 2 čtvrtá věta

Čl. 3 odst. 5

Čl. 3 odst. 6

Čl. 2 odst. 3

Čl. 2 odst. 4

Čl. 2 odst. 5.

Čl. 2 odst. 6.

Čl. 2 odst. 7.

Článek 27

Čl. 3 odst. 1

Čl. 3 odst. 2 první věta

Čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 3 odst. 2 druhá věta

Čl. 3 odst. 2 třetí věta

 

Čl. 3 odst. 3

 

Čl. 3 odst. 4

Čl. 4 odst. 1

 

Čl. 4 odst. 2.

Čl. 4 odst. 3

 

Čl. 4 odst. 4

Čl. 4 odst. 5

 

Čl. 4 odst. 7

Čl. 3 odst. 2

Čl. 4 odst. 8

Čl. 5 odst. 4

-

Článek 23

Článek 24

Článek 26

Čl. 2 odst. 7

Článek 27

Článek 28

Článek 29

Článek 30

Článek 5

Článek 31

Článek 6

Čl. 32 odst. 1

Článek 32 odst. 2

-

Článek 33

Článek 7

Článek 34

Článek 8

Článek 35

Příloha

-

Příloha I

Příloha II

 

Příloha III

Příloha IV

_____________

(1) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 181.
(2) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.
(3)Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 181.
(4)Úř. věst. C 176, 23.5.2018, s. 66.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019.
(6)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES ze dne 29. dubna 2004 o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve Společenství (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 124).
(7)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (Úř. věst. L 68, 13.3.2015, s. 9).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).
(11) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(13)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(14)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).
(15)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/53/EU ze dne 16. dubna 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání rádiových zařízení na trh a zrušení směrnice 1999/5/ES (Úř. věst. L 153, 22.5.2014, s. 62).
(16)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 79).
(17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (Úř. věst. L 187, 20.7.1999, s. 42).
(18)Rozhodnutí Rady 2008/616/SVV ze dne 23. června 2008 o provádění rozhodnutí 2008/615/SVV o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 12).
(19)Rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1).
(20)P = povinné, pokud jsou k dispozici v národním registru, N = nepovinné.
(21)Harmonizovaný kód Unie, viz směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel (Úř. věst. L 138, 1.6.1999, s. 57).
(22)P = povinné, pokud jsou k dispozici v národním registru, N = nepovinné.
(23)Harmonizovaný kód Unie, viz směrnice 1999/37/ES.
(24)P = povinné, pokud jsou k dispozici v národním registru, N = nepovinné.
(25)Harmonizovaný kód Unie, viz směrnice 1999/37/ES.


Vzájemné uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě ***I
PDF 295kWORD 81k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě (COM(2017)0796 – C8-0005/2018 – 2017/0354(COD))
P8_TA-PROV(2019)0123A8-0274/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0796),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0005/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 23. května 2018(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 28. listopadu 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0274/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008

P8_TC1-COD(2017)0354


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží v souladu se Smlouvami. Množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána. Tento zákaz se týká všech vnitrostátních opatření, která mohou přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně bránit obchodu se zbožím uvnitř Unie. Volný pohyb zboží je na vnitřním trhu zajištěn harmonizací pravidel na úrovni Unie stanovujících společné požadavky pro uvádění určitého zboží na trh, nebo u zboží či aspektů zboží, na které se harmonizační pravidla nevztahují vyčerpávajícím způsobem, uplatňováním zásady vzájemného uznávání, jak ji vymezil Soudní dvůr Evropské unie.

(2)  Dobře fungující zásada vzájemného uznávání je nezbytným doplňkem harmonizace pravidel na úrovni Unie, zejména s ohledem na skutečnost, že mnohé zboží obsahuje harmonizované i neharmonizované aspekty.

(3)  Překážky bránící volnému pohybu zboží mezi členskými státy mohou být protiprávně vytvářeny, pokud při neexistenci harmonizačních pravidel Unie týkajících se zboží nebo určitého aspektu zboží příslušný orgán členského státu uplatňuje vnitrostátní pravidla na zboží uvedené v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a vyžaduje, aby zboží splňovalo určité technické požadavky, například požadavky na název, tvar, velikost, hmotnost, složení, obchodní úpravu, označování nebo balení. Uplatňování takových pravidel na zboží uvedené v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě by mohlo být v rozporu s články 34 a 36 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), i když se tato pravidla vztahují na veškeré zboží bez rozdílu.

(4)  Zásada vzájemného uznávání je odvozena z judikatury Soudního dvora Evropské unie. Podle této zásady členské státy nesmějí zakázat na svém území prodej zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, a to ani v případě, že zboží, včetně zboží, které není výsledkem výrobního procesu, bylo vyprodukováno podle odlišných technických pravidel. Zásada vzájemného uznávání však není absolutní. Členské státy mohou omezit uvádění na trh zboží, jež bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, jestliže jsou tato omezení opodstatněná na základě důvodů stanovených v článku 36 Smlouvy o fungování EU nebo na základě jiných naléhavých důvodů obecného zájmu uznaných judikaturou Soudního dvora Evropské unie ve vztahu k volnému pohybu zboží a jestliže jsou tato omezení přiměřená sledovanému cíli. Toto nařízení ukládá povinnost jednoznačně odůvodnit, proč byl přístup na trh omezen nebo odepřen.

(5)  Pojem naléhavých důvodů obecného zájmu je pojem, který se vyvíjí a byl zaveden judikaturou Soudního dvora Evropské unie v souvislosti s články 34 a 36 Smlouvy o fungování EU. Pokud mezi jednotlivými členskými státy existují legitimní rozdíly, může být těmito naléhavými důvody opodstatněno použití vnitrostátních technických pravidel příslušnými orgány. Je však třeba, aby správní rozhodnutí byla vždy řádně odůvodněná, opodstatněná a vhodná, aby dodržovala zásadu proporcionalityaby příslušný orgán přijal co nejméně omezující rozhodnutí. Ke zlepšení fungování vnitřního trhu se zbožím by vnitrostátní technická pravidla měla plnit svůj účel a neměla by vytvářet nepřiměřené netarifní překážky. Kromě toho se správní rozhodnutí o odepření nebo omezení přístupu na trh pro zboží, které již bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, nesmí zakládat na pouhé skutečnosti, že zboží, které je předmětem posouzení, splňuje legitimní veřejný cíl sledovaný členským státem odlišným způsobem, než jak tento cíl splňuje ▌domácí zboží v tomto členském státě. Komise by na pomoc členským státům měla vypracovat nezávazné pokyny, týkající se judikatury Soudního dvora Evropské unie o pojmu naléhavých důvodů veřejného zájmu a o tom, jak uplatňovat zásadu vzájemného uznávání. Příslušným orgánům by měla být dána příležitost, aby se na tvorbě těchto pokynů mohly podílet a poskytovat zpětnou vazbu.

(6)  V závěrech o politice jednotného trhu z prosince 2013 Rada pro konkurenceschopnost konstatovala, že ke zlepšení rámcových podmínek pro podniky a spotřebitele na jednotném trhu by se měly řádně využívat všechny příslušné nástroje včetně vzájemného uznávání. Rada vyzvala Komisi, aby informovala o případech, kdy je fungování zásady vzájemného uznávání stále nedostatečné nebo problematické. Ve svých závěrech o politice jednotného trhu z února 2015 Rada pro konkurenceschopnost důrazně vyzvala Komisi, aby přijala opatření k zajištění efektivního fungování zásady vzájemného uznávání a aby předložila za tímto účelem příslušné návrhy.

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008(4) bylo přijato s cílem usnadnit uplatňování zásady vzájemného uznávání stanovením postupů minimalizujících možnost vytváření protiprávních překážek bránících volnému pohybu zboží, které již bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě. Navzdory přijetí tohoto nařízení stále existuje mnoho problémů týkajících se uplatňování zásady vzájemného uznávání. Z hodnocení prováděného v letech 2014 až 2016 vyplynulo, že tato zásada nefunguje tak, jak by měla, a nařízení (ES) č. 764/2008 usnadňuje její uplatňování pouze omezeně. Nástroje a procesní záruky zavedené uvedeným nařízením nedosáhly svého cíle zlepšit uplatňování zásady vzájemného uznávání. Například síť kontaktních míst pro výrobky, která byla zavedena za účelem poskytování informací hospodářským subjektům o platných vnitrostátních pravidlech a o uplatňování zásady vzájemného uznávání, hospodářské subjekty téměř neznají nebo nepoužívají. Vnitrostátní orgány v rámci této sítě dostatečně nespolupracují. Požadavek oznámit správní rozhodnutí o  omezení nebo odepření přístupu na trh je splněn jen zřídka. V důsledku toho přetrvávají překážky bránící volnému pohybu zboží na vnitřním trhu.

(8)  Nařízení (ES) č. 764/2008 má několik nedostatků, a proto by mělo být revidováno a posíleno. V zájmu přehlednosti by mělo být nahrazeno tímto nařízením. Toto nařízení by mělo stanovit jasné postupy, které zajistí volný pohyb zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a které zajistí, aby členské státy mohly omezit volný pohyb jen tehdy, pokud k tomu mají důvody legitimního veřejného zájmu a pokud je takové omezení odůvodněné a přiměřené. Toto nařízení by rovněž mělo zajistit, aby hospodářské subjekty i vnitrostátní orgány dodržovaly stávající práva a povinnosti vyplývající ze zásady vzájemného uznávání.

(9)  Tímto nařízením by neměla být dotčena další případná harmonizace podmínek pro uvádění zboží na trh s cílem zlepšit fungování vnitřního trhu.

(10)  Překážky obchodu mohou rovněž vyplývat z jiných druhů opatření spadajících do působnosti článků 34 a 36 Smlouvy o fungování EU. Mezi tato opatření patří například technické specifikace vypracované pro zadávací řízení u veřejných zakázek nebo požadavky používat v členských státech úřední jazyky. Taková opatření by však neměla představovat vnitrostátní technická pravidla ve smyslu tohoto nařízení a neměla by spadat do oblasti jeho působnosti.

(11)  Vnitrostátní technická pravidla se někdy v členském státě uplatňují v rámci předchozího schvalování, v souladu s nímž musí příslušný orgán vydat formální schválení před tím, než může být zboží uvedeno na trh tohoto státu. Existence předchozího schvalování sama o sobě omezuje volný pohyb zboží. Proto, aby byl takový postup odůvodněný s ohledem na základní zásadu volného pohybu zboží na vnitřním trhu, musí sledovat cíle veřejného zájmu uznané právem Unie a musí být přiměřený a nediskriminační. Soulad takového postupu s právem Unie se posuzuje s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Proto by měla být správní rozhodnutí o omezení nebo odepření přístupu na trh výhradně z důvodu, že zboží nemá platné předchozí schválení, vyloučena z oblasti působnosti tohoto nařízení. Pokud je však žádost o povinné předchozí schválení zboží podána, mělo by být jakékoli správní rozhodnutí o odmítnutí žádosti na základě vnitrostátního technického pravidla použitelného v tomto členském státě pouze v souladu s tímto nařízením tak, aby žadatel mohl využít procesní ochrany, již toto nařízení poskytuje. Totéž platí pro případné dobrovolné předchozí schvalování.

(12)  Je důležité vyjasnit, že mezi druhy zboží, na něž se toto nařízení vztahuje, patří i zemědělské produkty. Pojem „zemědělské produkty“ zahrnuje produkty rybolovu podle čl. 38 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. S cílem usnadnit určování toho, jaké druhy zboží podléhají tomuto nařízení, by Komise měla posoudit proveditelnost a přínosy dalšího doplňování orientačního seznamu výrobků pro vzájemné uznávání.

(13)  Je rovněž důležité vyjasnit, že pojem „výrobce“ zahrnuje nejen výrobce zboží, ale také osobu, která produkuje zboží, které není výsledkem výrobního procesu, včetně zemědělských produktů, a osobu, která se prezentuje jako výrobce zboží.

(14)  Rozhodnutí vnitrostátních soudů posuzující zákonnost v případech, kdy z důvodu uplatňování určitého vnitrostátního technického pravidla není zboží uvedenému v souladu s právními předpisy na trh v jednom členském státě umožněn přístup na trh v jiném členském státě, a rozhodnutí vnitrostátních soudů, jimiž se ukládají sankce, by měla být vyňata z oblasti působnosti tohoto nařízení.

(15)  Aby se na zboží vztahovala zásada vzájemného uznávání, musí být uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě. Je třeba vyjasnit, že pokud se má zboží považovat za uvedené v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, musí splňovat příslušná pravidla použitelná v daném členském státě a musí být ▌dodáváno konečným uživatelům v tomto členském státě.

(16)  Za účelem posílení povědomí vnitrostátních orgánů a hospodářských subjektů o zásadě vzájemného uznávání by měly členské státy zvážit zavedení srozumitelných a jednoznačných „doložek jednotného trhu“ do svých vnitrostátních technických pravidel s cílem usnadnit uplatňování této zásady.

(17)  Důkazy potřebné k prokázání toho, že zboží je uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, se mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší. To způsobuje hospodářským subjektům zbytečnou zátěž, zpoždění a dodatečné náklady a vnitrostátním orgánům brání získávat informace nezbytné k včasnému posouzení zboží. To může bránit uplatňování zásady vzájemného uznávání. Je proto nezbytné usnadnit hospodářským subjektům prokazování toho, že jejich zboží je uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě. Hospodářské subjekty by měly ▌mít možnost vydat vlastní prohlášení, které poskytuje příslušným orgánům veškeré potřebné informace o zboží a o jeho souladu s pravidly použitelnými v daném členském státě. Použití dobrovolných prohlášení by nemělo bránit vnitrostátním orgánům přijmout správní rozhodnutí o omezení nebo odepření přístupu na trh za předpokladu, že tato rozhodnutí jsou přiměřená, odůvodněná, respektují zásadu vzájemného uznávání a jsou v souladu s tímto nařízením.

(18)  Výrobce, dovozce nebo distributor by měli mít možnost vypracovat prohlášení o uvedení zboží na trh v souladu s právními předpisy pro účely vzájemného uznávání (dále jen „prohlášení pro vzájemné uznávání“). K poskytnutí informací v prohlášení pro vzájemné uznávání má nejlepší předpoklady výrobce, protože zná zboží nejlépe a má k dispozici důkazy nezbytné k ověření informací obsažených v prohlášení pro vzájemné uznávání. Výrobce by měl mít možnost pověřit svého zplnomocněného zástupce, aby vypracoval tato prohlášení jeho jménem a na jeho odpovědnost. Pokud je však hospodářský subjekt schopen v prohlášení poskytnout pouze informaci o tom, že uvádění zboží na trh je v souladu s právními předpisy, měl by mít jiný hospodářský subjekt možnost poskytnout informaci, že zboží je dodáváno konečným uživatelům v dotčeném členském státě, za předpokladu, že tento hospodářský subjekt převezme odpovědnost za informace poskytnuté v prohlášení pro vzájemné uznávání a je schopen předložit důkazy nezbytné k jejich ověření.

(19)  Prohlášení pro vzájemné uznávání by mělo vždy obsahovat přesné a úplné informace o zboží. Prohlášení by proto mělo být aktuální tak, aby odráželo změny, například změny relevantních vnitrostátních technických pravidel.

(20)  Za účelem zajištění úplnosti informací uvedených v prohlášení pro vzájemné uznávání by se měla pro taková prohlášení stanovit harmonizovaná struktura, již by hospodářské subjekty, které chtějí takové prohlášení učinit, používaly.

(21)  Je důležité zajistit pravdivé a přesné vyplňování prohlášení pro vzájemné uznávání. Je proto nezbytné vyžadovat, aby hospodářské subjekty odpovídaly za informace, jež v prohlášení pro vzájemné uznávání uvedou.

(22)  Za účelem zvýšení efektivity a konkurenceschopnosti podniků působících na trhu se zbožím, na něž se nevztahují harmonizační právní předpisy Unie, by se mělo umožnit využívání nových informačních technologií, které mohou poskytování prohlášení pro vzájemné uznávání usnadnit. Hospodářské subjekty by proto měly mít možnost zpřístupnit svá prohlášení pro vzájemné uznávání veřejně online, pokud bude prohlášení pro vzájemné uznávání snadno dostupné a ve spolehlivém formátu.

(23)  Komise by měla zajistit, aby šablona prohlášení pro vzájemné uznávání a pokyny pro jeho vyplnění byly zpřístupněny na jednotné digitální bráně ve všech úředních jazycích Unie.

(24)  Toto nařízení by se mělo vztahovat také na zboží, u něhož se harmonizační právní předpisy Unie vztahují jen na některé jeho aspekty. Pokud harmonizační právní předpisy Unie ukládají hospodářskému subjektu povinnost vypracovat EU prohlášení o shodě za účelem prokázání souladu s uvedenými právními předpisy, mělo by být tomuto hospodářskému subjektu umožněno, aby k EU prohlášení o shodě připojil prohlášení pro vzájemné uznávání ▌podle tohoto nařízení.

(25)  Pokud se hospodářské subjekty rozhodnou nevyužít ▌možnosti vypracovat prohlášení pro vzájemné uznávání, mělo by být věcí příslušných orgánů členského státu určení vyžádat si konkrétní a jasně vymezené informace, které považují za nezbytné pro posouzení zboží, při dodržení zásady proporcionality.

(26)  Hospodářskému subjektu by měla být poskytnuta dostatečná doba na předložení dokumentů či jakýchkoli dalších informací, které požaduje příslušný orgán členského státu určení, nebo na vznesení jakýchkoli námitek či připomínek v souvislosti s posuzováním dotčeného zboží.

(27)  Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535(5) mají členské státy oznámit Komisi a ostatním členským státům jakýkoli návrh vnitrostátního technického předpisu týkajícího se jakéhokoli výrobku, včetně jakéhokoli zemědělského produktu nebo produktu rybolovu, jakož i důvody, pro které je nezbytné takový technický předpis přijmout. Je však nutné zajistit, aby po přijetí takového vnitrostátního technického předpisu byla u konkrétního zboží v jednotlivých případech správně uplatňována zásada vzájemného uznávání. Toto nařízení by mělo stanovit postupy pro uplatňování zásady vzájemného uznávání v jednotlivých případech například tak, že bude od členských států vyžadovat uvedení vnitrostátních technických pravidel, ze kterých správní rozhodnutí vychází, a důvodů legitimního veřejného zájmu, jež odůvodňují uplatňování daného vnitrostátního technického pravidla na zboží, které bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě. Proporcionalita vnitrostátního technického pravidla je základem k prokázání proporcionality správního rozhodnutí, jež z tohoto pravidla vychází. Způsoby prokazování proporcionality správního rozhodnutí by nicméně měly být určeny v každém jednotlivém případě.

(28)  Správní rozhodnutí o omezení nebo odepření přístupu na trh pro zboží, které již bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, by měla být výjimkou ze základní zásady volného pohybu zboží, a proto je nezbytné zajistit, aby tato rozhodnutí dodržovala stávající povinnosti vyplývající ze zásady vzájemného uznávání. Je proto vhodné stanovit jasný postup s cílem určit, zda toto zboží je uvedeno na trh v souladu s právními předpisy v daném jiném členském státě, a pokud ano, zda jsou v souladu s článkem 36 Smlouvy o fungování EU a judikaturou Soudního dvora Evropské unie odpovídajícím způsobem chráněny legitimní veřejné zájmy, na něž se vztahuje platné vnitrostátní technické pravidlo členského státu určení. Tento postup by měl zaručit, aby byla jakákoli přijatá správní rozhodnutí přiměřená, aby respektovala zásadu vzájemného uznávání a aby byla v souladu s tímto nařízením.

(29)  Příslušný orgán by při posuzování zboží před přijetím rozhodnutí o tom, zda omezí nebo odepře jeho přístup na trh, neměl mít možnost přijmout rozhodnutí o pozastavení přístupu na trh s výjimkou případů, kdy je třeba rychle zasáhnout s cílem zabránit narušení bezpečnosti nebo poškození zdraví osob, zabránit škodě na životním prostředí nebo zamezit dodání zboží, pokud je dodávání takového zboží obecně zakázáno z důvodů veřejné mravnosti nebo veřejné bezpečnosti, včetně například předcházení trestné činnosti.

(30)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008(6) zřizuje systém akreditace, který zajistí vzájemné uznávání úrovně odborné způsobilosti subjektů posuzování shody. Příslušné orgány členských států by proto neměly odmítat protokoly o zkouškách a osvědčení, jež vydaly akreditované subjekty posuzování shody, z důvodu nedostatečné odborné způsobilosti uvedeného subjektu. Aby se co nejvíce předešlo zdvojování zkoušek a postupů, které byly provedeny již v jiném členském státě, neměly by navíc členské státy odmítat protokoly o zkouškách a osvědčení, jež v souladu s právem Unie vydaly jiné subjekty posuzování shody. Příslušné orgány by měly náležitě přihlédnout k obsahu předložených protokolů o zkouškách nebo osvědčení.

(31)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES(7) stanoví, že na trh se smějí uvádět pouze bezpečné výrobky, a vymezuje povinnosti výrobců a distributorů, pokud jde o bezpečnost výrobků. Opravňuje příslušné orgány, aby s okamžitým účinkem zakázaly jakýkoli nebezpečný výrobek, nebo aby na dobu nezbytnou pro různá hodnocení bezpečnosti, zkoušky a kontroly dočasně zakázaly výrobek, který by mohl být nebezpečný. Uvedená směrnice popisuje také postup, jímž mají příslušné orgány uplatňovat vhodná opatření v případě výrobků představujících riziko, například ta, která jsou uvedena v čl. 8 odst. 1 písm. b) až f) zmíněné směrnice, a rovněž stanoví povinnost členských států oznámit tato opatření Komisi a ostatním členským státům. Proto by příslušné orgány měly mít možnost nadále uplatňovat uvedenou směrnici, a zejména její čl. 8 odst. 1 písm. b) až f) a odst. 3.

(32)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(8) zřizuje mimo jiné systém včasné výměny informací pro oznamování přímého nebo nepřímého rizika pro lidské zdraví pocházejícího z potravin nebo krmiv. Uvedené nařízení vyžaduje od členských států, aby prostřednictvím systému včasné výměny informací neprodleně oznámily Komisi všechna opatření, která přijmou s cílem omezit uvádění potravin nebo krmiv na trh nebo stáhnout potraviny nebo krmiva z trhu nebo z oběhu za účelem ochrany lidského zdraví před rizikem, a která vyžadují rychlé jednání. Příslušné orgány by měly mít možnost nadále uplatňovat uvedené nařízení, a zejména jeho čl. 50 odst. 3 a článek 54.

(33)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625(9) stanoví harmonizovaný rámec Unie pro organizaci úředních kontrol a jiných úředních činností v celém zemědělsko-potravinářském řetězci, s přihlédnutím k pravidlům pro úřední kontroly stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004(10) a v příslušných odvětvových právních předpisech Unie. Nařízení (EU) 2017/625 stanoví zvláštní postup s cílem zajistit, aby hospodářské subjekty zjednaly nápravu situace v případě nesouladu s potravinovým a krmivovým právem a pravidly týkajícími se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat. Příslušné orgány by měly mít možnost nadále uplatňovat nařízení (EU) 2017/625, a zejména článek 138 uvedeného nařízení.

(34)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013(11) stanoví harmonizovaný rámec Unie pro provádění kontrol povinností stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013(12) v souladu s kritérii stanovenými v nařízení (ES) č. 882/2004 a uvádí, že členské státy mají zajistit, aby hospodářské subjekty, jež tyto povinnosti splňují, měly nárok na zahrnutí do systému kontrol. Příslušné orgány by měly mít možnost nadále uplatňovat nařízení (EU) č. 1306/2013, a zejména článek 90 uvedeného nařízení.

(35)  Jakékoli správní rozhodnutí přijaté příslušnými orgány členských států podle tohoto nařízení by mělo uvádět právní prostředky ochrany dostupné hospodářským subjektům tak, aby se mohly v souladu s vnitrostátním právem proti rozhodnutí odvolat nebo je napadnout u příslušného vnitrostátního soudu. Správní rozhodnutí by mělo rovněž odkazovat na možnost hospodářských subjektů využít sítě pro řešení problémů na vnitřním trhu (dále jen „síť SOLVIT“) a na postup řešení problémů stanovené tímto nařízením.

(36)  Pro hospodářské subjekty, které si přejí podnikatelsky příznivou alternativu při napadnutí správních rozhodnutí o omezení nebo odepření přístupu na trh, jsou nezbytná účinná řešení k zajištění správného a důsledného uplatňování zásady vzájemného uznávání. S cílem zaručit taková řešení a zamezit soudním nákladům, a to zejména pro malé a střední podniky, by měl být hospodářským subjektům k dispozici mimosoudní postup řešení problémů.

(37)  Síť SOLVIT je služba poskytovaná vnitrostátní správou v každém členském státě, jejímž cílem je nalézt řešení pro jednotlivce a podniky, pokud orgány veřejné moci v jiném členském státě porušily jejich práva. Zásady, jimiž se řídí fungování sítě SOLVIT, jsou stanoveny v doporučení Komise 2013/461/EU(13), podle něhož má každý členský stát poskytnout centru sítě SOLVIT odpovídající lidské a finanční zdroje, aby bylo zajištěno, že se dotyčné centrum sítě SOLVIT bude na této síti podílet. Komise by měla posílit povědomí o tom, že toto centrum sítě SOLVIT existuje a jaké výhody přináší, a to zejména mezi podnikateli.

(38)  Síť SOLVIT je účinným mimosoudním mechanismem řešení problémů, který je k dispozici zdarma. Pracuje v krátkých lhůtách a poskytuje praktická řešení jednotlivcům a podnikům potýkajícím se s obtížemi při uznávání jejich unijních práv orgány veřejné moci. ▌Pokud se jak hospodářský subjekt, tak i příslušné centrum sítě SOLVIT a zúčastněné členské státy shodnou na vhodném výsledku, žádná další akce by neměla být zapotřebí.

(39)  Jestliže však neformální přístup sítě SOLVIT nevede k požadovanému výsledku a přetrvávají ▌ pochybnosti ohledně slučitelnosti správního rozhodnutí se zásadou vzájemného uznávání, Komise by měla být oprávněna se na žádost kteréhokoli z dotčených center sítě SOLVIT touto otázkou zabývat. Komise by měla na základě svého posouzení vydat stanovisko, které by mělo být sděleno prostřednictvím příslušného centra sítě SOLVIT dotčenému hospodářskému subjektu a příslušným orgánům a vzato v úvahu během postupu v rámci sítě ▌SOLVIT. Zásah Komise by měl mít stanovenou ▌lhůtu 45 pracovních dnů, jež by nezahrnovala čas nutný k tomu, aby Komise obdržela dodatečné informace a dokumenty, které považuje za nezbytné. Pokud je případ během této doby vyřešen, neměla by Komise stanovisko vydávat. Tyto případy v rámci sítě SOLVIT by měly být předmětem samostatného postupu v databázi sítě SOLVIT a neměly by se zahrnovat do pravidelných statistik sítě SOLVIT.

(40)  Stanovisko Komise ohledně správního rozhodnutí o omezení nebo odepření přístupu na trh by se mělo zabývat pouze otázkami, zda je správní rozhodnutí slučitelné se zásadou vzájemného uznávání a zda splňuje požadavky tohoto nařízení. Tím nejsou dotčeny pravomoci Komise podle článku 258 Smlouvy o fungování EU ani povinnost členských států dodržovat právo Unie při řešení systémových problémů, které byly zjištěny při uplatňování zásady vzájemného uznávání.

(41)  Pro vnitřní trh se zbožím je důležité, aby podniky, zejména malé a střední, mohly získávat spolehlivé a konkrétní informace o platném právu v daném členském státě. Kontaktní místa pro výrobky by měla hrát důležitou úlohu při usnadňování komunikace mezi vnitrostátními orgány a hospodářskými subjekty šířením informací o pravidlech platných pro konkrétní výrobek a způsobech uplatňování zásady vzájemného uznávání na území jejich členského státu. Proto je nutné posílit úlohu kontaktních míst pro výrobky jako hlavních poskytovatelů informací o všech pravidlech týkajících se výrobků, včetně vnitrostátních technických pravidel, na která se vztahuje vzájemné uznávání.

(42)  Za účelem usnadnění volného pohybu zboží by měla kontaktní místa pro výrobky poskytovat v přiměřené míře bezplatné informace o svých vnitrostátních technických pravidlech a uplatňování zásady vzájemného uznávání. Kontaktní místa pro výrobky by měla mít náležité vybavení a zdroje. V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724(14) by měla tato místa poskytovat tyto informace prostřednictvím internetových stránek a měla by splňovat ▌kritéria kvality stanovená uvedeným nařízením. Kontaktní místa pro výrobky by měla plnit své úkoly související s poskytováním jakýchkoli takových informací, včetně elektronických kopií vnitrostátních technických pravidel nebo online přístupu k nim, aniž by byla dotčena vnitrostátní pravidla upravující šíření vnitrostátních technických pravidel. Kromě toho by kontaktní místa pro výrobky neměla být povinna poskytovat kopie norem nebo online přístup k normám, které jsou předmětem práv duševního vlastnictví normalizačních orgánů nebo organizací.

(43)  Pro řádné fungování zásady vzájemného uznávání a pro vytvoření kultury vzájemného uznávání je nezbytná spolupráce mezi příslušnými orgány. Kontaktní místa pro výrobky a příslušné vnitrostátní orgány by proto měly spolupracovat a vyměňovat si informace a odborné znalosti za účelem zajištění správného a důsledného uplatňování zásady vzájemného uznávání a tohoto nařízení.

(44)  Pro účely oznamování správních rozhodnutí o omezení nebo odepření přístupu na trh, umožnění komunikace mezi kontaktními místy pro výrobky a zajištění správní spolupráce je nezbytné poskytnout členským státům přístup k ▌informačnímu a komunikačnímu systému.

(45)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(15).

(46)  Pokud je pro účely tohoto nařízení nezbytné zpracovávat osobní údaje, měly by se zpracovávat v souladu s právem Unie o ochraně osobních údajů. Jakékoli zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení podléhá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ▌(16) nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ▌(17).

(47)  Měly by se zavést spolehlivé a účinné mechanismy sledování pro poskytování informací o uplatňování tohoto nařízení a o jeho vlivu na volný pohyb zboží. Tyto mechanismy by neměly překračovat rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(48)  Pro účely zvyšování povědomí o zásadě vzájemného uznávání a zajištění správného a důsledného uplatňování tohoto nařízení by se mělo stanovit unijní financování kampaní za účelem zvyšování povědomí, odborné přípravy a výměny úředníků a jiných souvisejících činností zaměřených na posílení a podporu vzájemné důvěry a spolupráce mezi příslušnými orgány, kontaktními místy pro výrobky a hospodářskými subjekty.

(49)  Za účelem nápravy nedostatku přesných údajů ohledně fungování zásady vzájemného uznávání a jejích dopadů na jednotný trh se zbožím by Unie měla financovat shromažďování takových údajů.

(50)  Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případného uložení správních a finančních sankcí.

(51)  Uplatňování tohoto nařízení je vhodné odložit, aby příslušné orgány a hospodářské subjekty měly dostatek času přizpůsobit se požadavkům v něm stanoveným.

(52)  Komise by měla provádět hodnocení tohoto nařízení z hlediska jím sledovaných cílů. Pro účely hodnocení tohoto nařízení by měla Komise využívat shromážděné údaje o fungování zásady vzájemného uznávání a jejího dopadu na jednotný trh se zbožím, jakož i informace dostupné v ▌informačním a komunikačním systému. Komise by měla mít možnost vyžádat si od členských států poskytnutí dalších informací nezbytných pro své hodnocení. Podle bodu 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů ▌(18) by mělo být hodnocení tohoto nařízení provedeno na základě jeho účinnosti, účelnosti, relevance, soudržnosti a přidané hodnoty a mělo by poskytnout základ k posouzení dopadů budoucích možných opatření.

(53)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění řádného, důsledného a správného uplatňování zásady vzájemného uznávání, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinku, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

1.  Cílem tohoto nařízení je posílit fungování vnitřního trhu zlepšením uplatňování zásady vzájemného uznávání a odstraněním neodůvodněných překážek obchodu.

2.  Toto nařízení stanoví pravidla a postupy týkající se uplatňování zásady vzájemného uznávání členskými státy v jednotlivých případech ve vztahu ke zboží, na které se vztahuje článek 34 Smlouvy o fungování EU a které je uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, s ohledem na článek 36 Smlouvy o fungování EU a judikaturu Soudního dvora Evropské unie.

3.  Toto nařízení rovněž stanoví zřízení a provoz kontaktních míst pro výrobky v členských státech, jakož i spolupráci a výměnu informací v souvislosti se zásadou vzájemného uznávání.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na zboží jakéhokoli druhu, včetně zemědělských produktů ve smyslu čl. 38 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o fungování EU, a na správní rozhodnutí, která přijal nebo má přijmout příslušný orgán členského státu určení ve vztahu k jakémukoli takovému zboží, které bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, pokud dané správní rozhodnutí splňuje obě tato kritéria:

a)  jeho základem je vnitrostátní technické pravidlo použitelné v členském státě určení; a

b)  jeho přímým nebo nepřímým účinkem je omezení nebo odepření přístupu na trh v členském státě určení.

Správní rozhodnutí zahrnují veškeré správní úkony, které jsou založeny na vnitrostátním technickém pravidle a mají stejné nebo v podstatě stejné právní účinky, jako jsou účinky uvedené v prvním pododstavci písm. b).

2.  Pro účely tohoto nařízení se za vnitrostátní technické pravidlo považuje jakékoli ustanovení právního nebo správního předpisu členského státu, které má tyto vlastnosti:

a)  vztahuje se na určité zboží nebo určité aspekty zboží, které nejsou předmětem harmonizace na úrovni Unie;

b)  buď zakazuje dodání určitého zboží, nebo zboží určitého druhu, na ▌trh v daném členském státě, nebo jinak zavádí faktickou nebo právní povinnost, aby určité zboží, nebo zboží určitého druhu, splňovalo podmínky uvedeného ustanovení, kdykoli je dodáváno na tento trh;

c)  zahrnuje alespoň jedno z těchto opatření:

i)  stanoví požadované vlastnosti určitého zboží, nebo zboží určitého druhu, jako jsou úrovně jakosti, fungování, bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků na toto zboží, jako jsou obchodní název, terminologie, symboly, zkoušení a zkušební metody, balení, značení nebo označování, a postupy posuzování shody;

ii)  za účelem ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí stanoví pro určité zboží, nebo zboží určitého druhu, další požadavky, které mají vliv na spotřební cyklus zboží po jeho dodání na ▌trh v tomto členském státě, například podmínky použití, recyklace, opětovného používání nebo odstraňování, pokud tyto podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu tohoto zboží nebo jeho dodání na ▌trh v tomto členském státě.

3.  Ustanovení odst. 2 písm. c) bodu i) tohoto článku se vztahuje rovněž na výrobní metody a postupy používané v souvislosti se zemědělskými produkty podle čl. 38 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o fungování EU nebo s výrobky určenými k lidské spotřebě nebo k výživě zvířat, jakož i na výrobní metody a postupy týkající se jiných výrobků, mají-li vliv na jejich vlastnosti.

4.  ▌Předchozí schvalování samo o sobě nepředstavuje vnitrostátní technické pravidlo pro účely tohoto nařízení, avšak rozhodnutí o odmítnutí předchozího schvalování na základě vnitrostátního technického pravidla se považuje za správní rozhodnutí, na které se toto nařízení vztahuje, pokud splňuje ostatní požadavky odst. 1 prvního pododstavce.

5.  Toto nařízení se nevztahuje na rozhodnutí soudní povahy přijatá:

a)  vnitrostátními soudy;

b)  donucovacími orgány při vyšetřování nebo stíhání trestného činu, pokud jde o pojmy, symboly nebo jakékoli věcné odkazy na protiústavní nebo zločinné organizace nebo trestné činy související s rasismem, diskriminací či xenofobií.

6.  Články 5 a 6 není dotčeno uplatňování těchto ustanovení:

a)  čl. 8 odst. 1 písm. b) až f) a odst. 3 směrnice 2001/95/ES;

b)  čl. 50 odst. 3 písm. a) a článku 54 nařízení (ES) č. 178/2002;

c)  článku 90 nařízení (EU) č. 1306/2013 a

d)  článku 138 nařízení (EU) 2017/625.

7.  Tímto nařízením není dotčena povinnost podle směrnice (EU) 2015/1535 oznámit Komisi a členským státům návrh vnitrostátních technických pravidel před jejich přijetím.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „uvedením v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě“ skutečnost, že určité zboží, nebo zboží určitého druhu, splňuje příslušná pravidla použitelná v daném členském státě, nebo se na ně žádná taková pravidla nevztahují, a že je dodáváno konečným uživatelům v daném členském státě;

2)  „dodáním na ▌trh“ dodání zboží k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu na území členského státu určení v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně;

3)  „omezením přístupu na trh“ uložení podmínek, které musí být splněny před dodáním zboží na ▌trh v členském státě určení, nebo podmínek pro ponechání zboží na tomto trhu, což v obou případech vyžaduje změnu jedné nebo více vlastností tohoto zboží podle čl. 2 odst. 2 písm. c) bodu i) nebo provedení další zkoušky;

4)  „odepřením přístupu na trh“ kterákoli z těchto situací:

a)  zákaz dodávání zboží na ▌trh v členském státě určení nebo zákaz jeho dalšího nabízení na tomto trhu, nebo

b)  požadavek stažení zboží z tohoto trhu nebo z oběhu na tomto trhu;

5)  „stažením z trhu“ opatření, jehož cílem je zabránit, aby bylo zboží, které se nachází v dodavatelském řetězci, dodáváno na trh;

6)  „stažením z oběhu“ opatření, jehož cílem je dosáhnout navrácení zboží, které již bylo zpřístupněno konečnému uživateli;

7)  „předchozím schvalováním“ správní postup podle práva členského státu, kdy se od příslušného orgánu tohoto členského státu vyžaduje, aby na žádost hospodářského subjektu vydal formální schválení před tím, než může být zboží dodáno na ▌trh v tomto členském státě;

8)  „výrobcem“:

a)  fyzická nebo právnická osoba, která vyrábí zboží nebo dává zboží navrhnout či vyrobit, nebo která produkuje zboží, které není výsledkem výrobního procesu, včetně zemědělských produktů, a toto zboží uvádí na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou;

b)  fyzická nebo právnická osoba, která pozměňuje zboží, které již bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v některém členském státě, takovým způsobem, že by mohlo být ovlivněno dodržení příslušných pravidel použitelných v daném členském státě, nebo

c)  jakákoli jiná fyzická nebo právnická osoba, která se uvedením svého jména, ochranné známky nebo jiného rozlišovacího znaku na zboží nebo v dokumentech toto zboží provázejících označuje za jeho výrobce;

9)  „zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která byla písemně pověřena výrobcem, aby jednala jeho jménem při dodávání zboží na daný ▌trh;

10)  „dovozcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která poprvé dodává na trh Unie zboží ze třetí země;

11)  „distributorem“ fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, ▌jiná než výrobce nebo dovozce, která dodává zboží na ▌trh v některém členském státě;

12)  „hospodářským subjektem“ kterákoli z těchto osob ve vztahu ke zboží: výrobce, zplnomocněný zástupce, dovozce nebo distributor;

13)  „konečným uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která má bydliště nebo je usazena v Unii a které bylo zboží dodáno nebo je dodáváno buď jako spotřebiteli mimo rámec jakékoli jeho obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání, nebo jako profesionálnímu konečnému uživateli v rámci jeho podnikatelské či profesionální činnosti;

14)  „důvodem legitimního veřejného zájmu“ kterýkoli z důvodů uvedených v článku 36 Smlouvy o fungování EU nebo jakýkoli jiný naléhavý důvod obecného zájmu;

15)  „subjektem posuzováním shody“ subjekt posuzování shody ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení (ES) č. 765/2008.

Kapitola II

Postupy týkající se uplatňování zásady vzájemného uznávání v jednotlivých případech

Článek 4

Prohlášení pro vzájemné uznávání

1.  Výrobce určitého zboží, nebo zboží určitého druhu, které se dodává nebo má dodávat na ▌trh v členském státě ▌určení ▌, může vypracovat dobrovolné prohlášení o uvedení zboží na trh v souladu s právními předpisy pro účely vzájemného uznávání (dále jen „prohlášení pro vzájemné uznávání“) s cílem prokázat příslušným orgánům členského státu určení, že dané zboží nebo zboží daného druhu je uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě.

Výrobce může pověřit svého zplnomocněného zástupce, aby vypracoval toto prohlášení jeho jménem.

Prohlášení pro vzájemné uznávání musí zachovávat strukturu stanovenou v částech I a II přílohy a obsahovat všechny informace v nich uvedené.

Výrobce nebo jeho zástupce, je-li k tomu zmocněn, má také možnost do prohlášení pro vzájemné uznávání vyplnit pouze informace uvedené v části I přílohy. Informace uvedené v části II přílohy v tomto případě vyplní dovozce nebo distributor.

Alternativně může obě části prohlášení pro vzájemné uznávání vypracovat dovozce nebo distributor, pokud může podepsaný předložit důkazy uvedené v čl. 5 odst. 4 písm. a).

Prohlášení pro vzájemné uznávání se vypracovává v jednom z úředních jazyků Unie. Pokud tento jazyk není jazykem požadovaným členským státem určení, přeloží je hospodářské subjekty do jazyka ▌požadovaného tímto členským státem.

2.  Hospodářské subjekty, které podepisují prohlášení pro vzájemné uznávání nebo jeho část, zodpovídají za obsah a přesnost informací, které v prohlášení pro vzájemné uznávání uvádějí, včetně správnosti jimi přeložených informací. Pro účely tohoto odstavce jsou hospodářské subjekty odpovědné v souladu s vnitrostátním právem.

3.  Hospodářské subjekty zajistí, aby prohlášení pro vzájemné uznávání bylo průběžně aktualizováno tak, aby odráželo veškeré změny informací, jež v něm uvedly.

4.  Prohlášení pro vzájemné uznávání lze předložit příslušnému orgánu členského státu určení pro účely posouzení prováděného podle článku 5. Lze je buď předložit v papírové podobě nebo elektronickými prostředky, anebo zpřístupnit online v souladu s požadavky členského státu určení.

5.  Pokud hospodářské subjekty zpřístupní prohlášení pro vzájemné uznávání ▌online, musí být splněny tyto podmínky:

a)  druh nebo série zboží, na které se prohlášení vztahuje, lze ▌snadno identifikovat;

b)  použité technické prostředky zajišťují snadné vyhledávání a jsou vysledovatelné tak, aby se zajistila dostupnost prohlášení a přístup k němu.

6.  Pokud se na zboží, pro něž se prohlášení pro vzájemné uznávání předkládá, vztahuje také akt Unie vyžadující EU prohlášení o shodě, může být prohlášení pro vzájemné uznávání připojeno k EU prohlášení o shodě.

Článek 5

Posuzování zboží

1.  Pokud má příslušný orgán členského státu určení v úmyslu posoudit zboží podléhající tomuto nařízení, aby zjistil, zda je dané zboží, nebo zboží daného druhu, uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, a pokud ano, zda jsou legitimní veřejné zájmy, na něž se vztahuje platné vnitrostátní technické pravidlo členského státu určení, náležitě chráněny s ohledem na vlastnosti daného zboží, neprodleně kontaktuje dotčený hospodářský subjekt.

2.  V případě, že příslušný orgán členského státu určení kontaktuje dotčený hospodářský subjekt, informuje ho o posouzení, přičemž uvede zboží, které tomuto posouzení podléhá, a platné vnitrostátní technické pravidlo nebo předchozí schvalování. Příslušný orgán členského státu určení rovněž hospodářský subjekt informuje o možnosti předložit prohlášení pro vzájemné uznávání pro účely tohoto posouzení v souladu s článkem 4.

3.  Hospodářský subjekt může dodávat zboží na trh v členském státě určení během doby, kdy příslušný orgán provádí posuzování podle odstavce 1 tohoto článku, a může v tom pokračovat, pokud neobdrží správní rozhodnutí o omezení nebo odepření přístupu dotčeného zboží na trh. Tento odstavec se nepoužije, pokud je posouzení prováděno v rámci předchozího schvalování nebo pokud příslušný orgán dočasně pozastaví dodávání posuzovaného zboží na trh v souladu s článkem 6.

4.  Pokud je prohlášení pro vzájemné uznávání předloženo příslušnému orgánu členského státu určení v souladu s článkem 4, pak pro účely posouzení podle odstavce 1 tohoto článku:

a)  prohlášení, společně s podpůrnými důkazy nezbytnými k ověření informací v něm obsažených, předloženými na žádost příslušného orgánu, uzná příslušný orgán jako dostatečný důkaz k prokázání toho, že zboží je uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, a

b)  příslušný orgán nepožaduje žádné další informace nebo dokumenty od žádného hospodářského subjektu k prokázání, že zboží je uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě.

5.   Pokud není prohlášení pro vzájemné uznávání předloženo příslušnému orgánu členského státu určení v souladu s článkem 4, může příslušný orgán pro účely posouzení podle odstavce 1 tohoto článku požádat ▌dotčené hospodářské subjekty o poskytnutí dokumentace a informací, jež jsou pro ▌uvedené posouzení nezbytné ▌a jež se týkají:

a)  vlastností daného zboží nebo druhu zboží a

b)   ▌uvedení zboží v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě.

6.  Dotčenému hospodářskému subjektu je po obdržení žádosti příslušného orgánu členského státu určení poskytnuto nejméně patnáct pracovních dnů pro předložení dokumentů a informací uvedených v odst. 4 písm. a) nebo v odstavci 5 nebo pro předložení jakýchkoli případných námitek či připomínek.

7.  Příslušný orgán členského státu určení může pro účely posouzení uvedeného v odstavci 1 tohoto článku v souladu s čl. 10 odst. 3 kontaktovat příslušné orgány nebo kontaktní místa pro výrobky členského státu, na jehož trh hospodářský subjekt podle svého tvrzení uvedl v souladu s právními předpisy své zboží, jestliže potřebuje ověřit jakékoli informace, jež hospodářský subjekt poskytl.

8.  Při posuzování podle odstavce 1 vezmou příslušné orgány členských států určení v úvahu obsah protokolů o zkouškách nebo osvědčení vydaných subjektem posuzování shody, které předložil jakýkoli hospodářský subjekt v rámci posouzení. Příslušné orgány členských států určení nesmějí odmítnout protokoly o zkouškách nebo osvědčení, které vydal subjekt posuzování shody akreditovaný pro příslušnou oblast posuzování shody podle nařízení (ES) č. 765/2008, z důvodu nedostatečné odborné způsobilosti uvedeného subjektu.

9.  Pokud po dokončení posouzení podle odstavce 1 tohoto článku příslušný orgán členského státu určení přijme správní rozhodnutí týkající se zboží, které posoudil, oznámí toto správní rozhodnutí neprodleně hospodářskému subjektu uvedenému v odstavci 1 tohoto článku. Příslušný orgán oznámí své správní rozhodnutí do dvaceti pracovních dnů od jeho přijetí rovněž Komisi a ostatním členským státům. K tomuto účelu použije systém uvedený v článku 11.

10.  Správní rozhodnutí uvedené v odstavci 9 stanoví důvody pro rozhodnutí způsobem, který je dostatečně podrobný a odůvodněný, aby usnadnil provedení posouzení slučitelnosti rozhodnutí se zásadou vzájemného uznávání a s požadavky tohoto nařízení.

11.  Správní rozhodnutí uvedené v odstavci 9 musí obsahovat zejména tyto informace:

a)  vnitrostátní technické pravidlo, ze kterého správní rozhodnutí vychází;

b)  důvody legitimního veřejného zájmu, jež opodstatňují uplatňování vnitrostátního technického pravidla, ze kterého dané správní rozhodnutí vychází;

c)  technické nebo vědecké důkazy, ke kterým příslušný orgán členského státu určení přihlédl, včetně případně jakýchkoli relevantních změn stavu techniky, k nimž došlo od vstupu vnitrostátního technického pravidla v platnost;

d)  shrnutí případných argumentů předložených dotčeným hospodářským subjektem, které jsou relevantní pro posuzování podle odstavce 1;

e)  důkazy toho, že správní rozhodnutí je vhodné pro dosažení sledovaného cíle a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro jeho dosažení.

12.  Ve správním rozhodnutí uvedeném v odstavci 9 tohoto článku se uvedou možné právní prostředky ochrany dostupné podle vnitrostátního práva členského státu určení a lhůty pro jejich podání. Uvede se rovněž odkaz na možnost hospodářských subjektů využít síť SOLVIT a postup podle článku 8.

13.  Správní rozhodnutí uvedené v odstavci 9 nesmí nabýt účinnosti dříve, než je oznámeno dotčenému hospodářskému subjektu podle uvedeného odstavce.

Článek 6

Dočasné pozastavení přístupu na trh

1.  Příslušný orgán členského státu může během posuzování zboží podle článku 5 dočasně pozastavit jeho dodávání na ▌trh v tomto členském státě, avšak pouze pokud:

a)  za obvyklých nebo rozumně předvídatelných podmínek použití představuje ▌toto zboží vážné riziko pro bezpečnost nebo zdraví osob nebo pro životní prostředí, a to i v případech, kdy účinky nejsou okamžité, a toto riziko vyžaduje rychlý zásah příslušného orgánu, nebo

b)  dodávání daného zboží, nebo zboží daného druhu, na ▌trh tohoto členského státu je v tomto členském státě obecně zakázáno z důvodu veřejné mravnosti nebo veřejné bezpečnosti.

2.  Příslušný orgán členského státu neprodleně oznámí dotčenému hospodářskému subjektu, Komisi a ostatním členským státům jakékoli dočasné pozastavení podle odstavce 1 tohoto článku. Oznámení Komisi a ostatním členským státům se provádí prostřednictvím systému uvedeného v článku 11. V případech, na které se vztahuje odst. 1 písm. a) tohoto článku, musí být k oznámení přiloženo podrobné technické nebo vědecké zdůvodnění prokazující, proč daný případ spadá do působnosti uvedeného písmene.

Článek 7

Oznámení prostřednictvím systému RAPEX nebo RASFF

Je-li správní rozhodnutí podle článku 5 nebo dočasné pozastavení podle článku 6 rovněž opatřením, které se má oznamovat prostřednictvím systému pro rychlou výměnu informací (RAPEX) podle směrnice 2001/95/ES nebo prostřednictvím systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva (RASFF) podle nařízení (ES) č. 178/2002, samostatné oznámení Komisi a ostatním členským státům podle tohoto nařízení se nevyžaduje, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  v oznámení v systému RAPEX nebo RASFF se uvádí, že se oznámení dotčeného opatření považuje také za oznámení podle tohoto nařízení, a

b)  oznámení v systému RAPEX nebo RASFF obsahuje podpůrné důkazy vyžadované pro správní rozhodnutí podle článku 5 nebo pro dočasné pozastavení podle článku 6.

Článek 8

Postup řešení problémů

1.  Pokud hospodářský subjekt dotčený správním rozhodnutím postoupil toto rozhodnutí do sítě SOLVIT a pokud během postupu v rámci sítě SOLVIT žádá domácí centrum nebo vedoucí centrum Komisi, aby vydala stanovisko, a pomohla tak při řešení případu, poskytnou domácí centrum a vedoucí centrum Komisi všechny relevantní dokumenty týkající se tohoto správního rozhodnutí.

2.  Po obdržení žádosti uvedené v odstavci 1 Komise posoudí, zda je správní rozhodnutí slučitelné se zásadou vzájemného uznávání a s požadavky tohoto nařízení.

3.  Pro účely posouzení uvedeného v odstavci 2 tohoto článku přihlíží Komise ke správním rozhodnutím oznámeným v souladu s čl. 5 odst. 9 a k dokumentům a informacím poskytnutým během postupu v rámci sítě SOLVIT. Jsou-li pro účely posouzení uvedeného v odstavci 2 tohoto článku nezbytné dodatečné informace nebo dokumenty, Komise bez zbytečného prodlení požádá příslušné centrum sítě SOLVIT, aby zahájilo komunikaci s ▌dotčeným hospodářským subjektem nebo s příslušnými orgány, které přijaly správní rozhodnutí, za účelem obdržení těchto dodatečných informací nebo dokumentů.

4.  Komise dokončí posuzování a vydá stanovisko do 45 pracovních dnů od obdržení žádosti uvedené v odstavci 1. Je-li to vhodné, upozorní Komise ve stanovisku na jakékoliv skutečnosti, které by ▌měly být řešeny v rámci případu postoupeného síti SOLVIT, nebo vydá doporučení, které by mohlo pomoci vyřešení případu. Lhůta 45 pracovních dnů nezahrnuje čas nezbytný k tomu, aby Komise obdržela dodatečné informace a dokumenty podle odstavce 3.

5.  Je-li Komise v průběhu posouzení uvedeného v odstavci 2 informována, že případ je vyřešen, nemusí stanovisko vydávat.

6.  Stanovisko Komise se sděluje prostřednictvím příslušného centra sítě SOLVIT dotčenému hospodářskému subjektu a relevantním příslušným orgánům. Komise je oznámí všem členským státům prostřednictvím systému uvedeného v článku 11. K tomuto stanovisku se přihlédne během postupu v rámci sítě SOLVIT uvedeného v odstavci 1 tohoto článku.

Kapitola III

Správní spolupráce, monitorování a komunikace

Článek 9

Povinnosti kontaktních míst pro výrobky

1.  Členské státy zřídí a provozují kontaktní místa pro výrobky na svém území a zajistí, aby měla dostatečné pravomoci a odpovídající zdroje k řádnému plnění svých úkolů. Rovněž zajistí, aby kontaktní místa pro výrobky poskytovala své služby v souladu s nařízením (EU) 2018/1724.

2.  Kontaktní místa pro výrobky poskytují online tyto informace:

a)  informace o zásadě vzájemného uznávání a uplatňování tohoto nařízení na území svého členského státu, včetně informací o postupu stanoveném v článku 5;

b)  kontaktní údaje, s jejichž pomocí lze kontaktovat příslušné orgány v daném členském státě přímo, včetně podrobností o orgánech dohlížejících nad prováděním vnitrostátních technických pravidel použitelných na území jejich členského státu;

c)  právní prostředky a postupy ochrany na území svého členského státu v případě sporu mezi příslušným orgánem a hospodářským subjektem, včetně postupu stanoveného v článku 8.

3.  Pokud je nutné doplnit informace poskytnuté online podle odstavce 2, kontaktní místa pro výrobky poskytnou na žádost hospodářského subjektu nebo příslušného orgánu jiného členského státu veškeré užitečné informace, například elektronické kopie vnitrostátních technických pravidel a vnitrostátních správních postupů vztahujících se na určité zboží, nebo na zboží určitého druhu, na území, v němž se kontaktní místo pro výrobky nachází, nebo online přístup k nim, nebo informace, zda ▌ toto zboží nebo zboží tohoto druhu podléhá podle vnitrostátního práva ▌předchozímu schválení.

4.  Kontaktní místa pro výrobky odpovědí na žádosti uvedené v odstavci 3 do patnácti pracovních dnů od jejich obdržení.

5.  Kontaktní místa pro výrobky nevybírají za poskytování informací podle odstavce 3 žádné poplatky.

Článek 10

Správní spolupráce

1.  Komise stanoví a zajistí účinnou spolupráci ▌mezi příslušnými orgány a kontaktními místy pro výrobky jednotlivých členských států tím, že:

a)  usnadňuje a koordinuje výměnu a shromažďování informací a osvědčených postupů týkajících se uplatňování zásady vzájemného uznávání;

b)  podporuje fungování kontaktních míst pro výrobky a rozvíjí jejich přeshraniční spolupráci;

c)  usnadňuje a koordinuje výměnu úředníků mezi členskými státy a organizaci společných programů odborné přípravy a zvyšování povědomí pro orgány a podniky.

2.  Členské státy zajistí, aby se jejich příslušné orgány a kontaktní místa pro výrobky účastnily činností uvedených v odstavci 1.

3.  Příslušné orgány v členském státě určení, na jehož trh hospodářský subjekt podle svého tvrzení uvedl v souladu s právními předpisy své zboží, poskytnou příslušnému orgánu členského státu určení na jeho žádost podle čl. 5 odst. 7 ▌do patnácti pracovních dnů veškeré ▌informace relevantní pro ověření údajů a dokumentů doložených hospodářským subjektem během posuzování tohoto zboží podle článku 5. Kontaktní místa pro výrobky mohou být využita pro usnadnění kontaktů mezi relevantními příslušnými orgány ve lhůtě pro poskytnutí požadovaných informací stanovené v čl. 9 odst. 4.

Článek 11

▌Informační a komunikační systém

1.  Pro účely článků 5, 6 a 10 tohoto nařízení se použije ▌informační a komunikační systém Unie zřízený článkem 23 nařízení (ES) č. 765/2008, s výjimkou situace stanovené v článku 7 tohoto nařízení.

2.  Komise přijme pro účely tohoto nařízení prováděcí akty, kterými stanoví podrobnosti a funkce systému uvedeného v odstavci 1. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem uvedeným v čl. 15 odst. 2.

Kapitola IV

Financování

Článek 12

Financování činností na podporu tohoto nařízení

1.  Na podporu tohoto nařízení může Unie financovat tyto činnosti:

a)  kampaně ke zvyšování povědomí;

b)  vzdělávání a odbornou přípravu;

c)  výměnu úředníků a osvědčených postupů;

d)  spolupráci mezi kontaktními místy pro výrobky a příslušnými orgány a technickou a logistickou podporu této spolupráce;

e)  shromažďování údajů v souvislosti s fungováním zásady vzájemného uznávání a jejími dopady na jednotný trh se zbožím.

2.  Finanční pomoc Unie týkající se činností na podporu tohoto nařízení se provádí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046(19), a to buď přímo, nebo svěřením úkolů souvisejících s plněním rozpočtu subjektům uvedeným v čl. 62 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení.

3.  Prostředky přidělené na činnosti uvedené v tomto nařízení stanoví každoročně rozpočtový orgán v mezích platného finančního rámce.

Článek 13

Ochrana finančních zájmů Unie

1.  Komise přijme vhodná opatření, která zajistí, aby při provádění činností financovaných podle tohoto nařízení byly finanční zájmy Unie chráněny uplatněním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakémukoli jinému protiprávnímu jednání, účinnými kontrolami, a jsou-li zjištěny nesrovnalosti, získáním neoprávněně vyplacených částek zpět a případně uplatněním účinných, přiměřených a odrazujících správních a finančních sankcí.

2.  Komise nebo její zástupci a Účetní dvůr mají pravomoc provádět u všech příjemců grantů, dodavatelů, poskytovatelů, zhotovitelů a subdodavatelů, kteří získali finanční prostředky Unie podle tohoto nařízení, audit na základě kontroly dokladů i inspekcí na místě.

3.  Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) může provádět šetření, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s pravidly a postupy stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ▌(20) a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ▌(21) s cílem zjistit, zda nedošlo k podvodu, korupci či jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie v souvislosti s grantovou dohodou či rozhodnutím o udělení grantu nebo smlouvou financovanou podle tohoto nařízení.

4.  Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí dohody o spolupráci se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o udělení grantu vyplývající z provádění tohoto nařízení obsahovat ustanovení výslovně zmocňující Komisi, Účetní dvůr a OLAF k provádění těchto auditů a šetření v souladu s jejich příslušnými pravomocemi.

Kapitola V

Hodnocení a postup projednávání ve výboru

Článek 14

Hodnocení

1.  Komise do ... [pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost] a následně každé čtyři roky provede hodnocení tohoto nařízení z hlediska jím sledovaných cílů a předloží o něm zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

2.  Pro účely odstavce 1 tohoto článku použije Komise informace dostupné v systému uvedeném v článku 11 a veškeré údaje shromážděné během činností podle čl. 12 odst. 1 písm. e). Komise může rovněž požádat členské státy o předložení veškerých relevantních informací pro vyhodnocení volného pohybu zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a pro vyhodnocení účinnosti tohoto nařízení, jakož i pro posouzení fungování kontaktních míst pro výrobky.

Článek 15

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Kapitola VI

Závěrečná ustanovení

Článek 16

Zrušení

Nařízení (ES) č. 764/2008 se zrušuje s účinkem ode dne ... [jeden rok ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 17

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne … [jeden rok ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Prohlášení pro vzájemné uznávání pro účely článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/...(22)(23)

Část I

1.  Jedinečný kód pro zboží nebo druh zboží: ... [Poznámka: vložte identifikační číslo zboží nebo jinou referenční značku, která jednoznačně identifikuje zboží nebo druh zboží]

2.  Jméno a adresa hospodářského subjektu: ... [Poznámka: vložte jméno a adresu osoby podepisující část I prohlášení pro vzájemné uznávání: výrobce a případně jeho zplnomocněného zástupce nebo dovozce nebo distributora]

3.  Popis zboží nebo druhu zboží, které je předmětem prohlášení pro vzájemné uznávání: ... [Poznámka: popis by měl postačovat k tomu, aby umožnil identifikaci zboží z důvodů sledovatelnosti. Ve vhodných případech k němu může být přiložena fotografie]

4.  Prohlášení a informace o tom, že uvedení daného zboží nebo zboží daného druhu na trh je v souladu s právními předpisy

4.1.  Zboží nebo druh zboží popsané výše, včetně svých vlastností, jsou v souladu s následujícími pravidly použitelnými v ... [Poznámka: uveďte členský stát, v němž je dané zboží nebo zboží daného druhu podle tvrzení hospodářského subjektu uvedeno na trh v souladu s právními předpisy]: ... [Poznámka: vložte název a odkaz na úřední vyhlášení, a to ve všech případech, u příslušných pravidel použitelných v daném členském státě, a odkaz na rozhodnutí o schválení, pokud dané zboží podléhalo předchozímu schvalování],

nebo

že se na výše popsané zboží nebo druh zboží nevztahují v ... [Poznámka: uveďte členský stát, v němž bylo dané zboží nebo zboží daného druhu podle tvrzení hospodářského subjektu uvedeno na trh v souladu s právními předpisy] žádná příslušná pravidla.

4.2.  Odkaz na postup posuzování shody vztahující se na dané zboží nebo zboží daného druhu nebo odkaz na protokoly o jakýchkoli zkouškách provedených subjektem posuzování shody, včetně jména a adresy uvedeného subjektu (byl-li takový postup proveden nebo byly-li takové zkoušky provedeny): ...

5.  Jakékoli další informace považované za relevantní k posouzení toho, zda je dané zboží nebo zboží daného druhu uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v členském státě uvedeném v bodě 4.1: ...

6.  Tato část prohlášení pro vzájemné uznávání se byla vypracována na výhradní odpovědnost hospodářského subjektu uvedeného v bodě 2.

Podepsáno za a jménem:

(místo a datum):

(jméno, funkce) (podpis):

Část II

7.  Prohlášení a informace o uvedení daného zboží nebo zboží daného druhu na trh

7.1.  Dané zboží nebo zboží daného druhu uvedené v části I je dodáváno konečným uživatelům na ▌trhu v členském státě uvedeném v bodě 4.1.

7.2.  Informace o tom, že je dané zboží nebo zboží daného druhu dodáváno konečným uživatelům v členském státě uvedeném v bodě 4.1, včetně podrobností ▌o datu, kdy bylo zboží konečným uživatelům na ▌trhu v uvedeném členském státě dodáno poprvé: ...

8.  Jakékoli další informace považované za relevantní k posouzení toho, zda je dané zboží nebo zboží daného druhu uvedeno na trh v souladu s právními předpisy v členském státě uvedeném v bodě 4.1: ...

9.  Tato část prohlášení pro vzájemné uznávání byla vypracována na výhradní odpovědnost ... [Poznámka: vložit jméno a adresu osoby podepisující část II prohlášení pro vzájemné uznávání: výrobce a případně jeho zplnomocněného zástupce nebo dovozce nebo distributora].

Podepsáno za a jménem:

(místo a datum):

(jméno, funkce) (podpis):

(1) Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 19.
(2)Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 19.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019.
(4)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 21).
(5)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).
(7)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
(9)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1).
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549).
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (OJ L 347, 20.12.2013, p. 671).
(13)Doporučení Komise 2013/461/EU ze dne 17. září 2013 o zásadách, jimiž se řídí síť SOLVIT (Úř. věst. L 249, 19.9.2013, s. 10).
(14)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1).
(15)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(16)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(17)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).
(18)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(19)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(20)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(21)Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(22) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008 (Úř. věst. L ...).
(23)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo do textu a číslo datum a odkaz na zveřejnění dokumentu PE-CONS 70/18 – COD 2017/0354 v poznámce pod čarou.


Poplatky za přeshraniční platby v Unii a poplatky za konverzi měny ***I
PDF 224kWORD 57k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009, pokud jde o některé poplatky za přeshraniční platby v Unii a poplatky za konverzi měny (COM(2018)0163 – C8-0129/2018 – 2018/0076(COD))
P8_TA-PROV(2019)0124A8-0360/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0163),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu  se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0129/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 31. srpna 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0360/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu,  jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu a Rady přijatý v prvním čtení dne 14. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009, pokud jde o některé poplatky za přeshraniční platby v Unii a poplatky za konverzi měny

P8_TC1-COD(2018)0076


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(3),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,(4)

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Od přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001(6) a ▌(ES) č. 924/2009(7) se poplatky za přeshraniční platby v eurech mezi členskými státy eurozóny výrazně snížily, takže jsou nyní v převážné většině případů zanedbatelné.

(2)  Přeshraniční platby v eurech prováděné z členských států mimo eurozónu nicméně představují přibližně 80 % všech přeshraničních plateb, jež jsou z těchto členských států prováděny. Poplatky za takové přeshraniční platby zůstávají příliš vysoké ve většině členských států mimo eurozónu, přestože mají poskytovatelé platebních služeb, kteří se nacházejí v členských státech mimo eurozónu, přístup k týmž účinným infrastrukturám, umožňujícím zpracování těchto transakcí s velmi nízkými náklady, jako poskytovatelé platebních služeb, kteří se nacházejí v eurozóně.

(3)  Vysoké poplatky za přeshraniční platby nadále představují překážku, jež brání plnému začlenění podniků a občanů v členských státech mimo eurozónu do vnitřního trhu a ovlivňuje jejich konkurenceschopnost. Tyto vysoké poplatky jsou příčinou toho, že v Unii přetrvávají dvě kategorie uživatelů platebních služeb: ▌uživatelé platebních služeb, kteří využívají výhod jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA), a ▌uživatelé platebních služeb, kteří za své přeshraniční platby v eurech platí vysoké ceny.

(4)  Aby bylo usnadněno fungování vnitřního trhu a byla odstraněna nerovnost mezi uživateli platebních služeb v členských státech eurozóny a členských státech mimo eurozónu, pokud jde o přeshraniční platby v eurech, je nutné zajistit, aby poplatky za přeshraniční platby v eurech v rámci Unie byly uvedeny v soulad s poplatky účtovanými za odpovídající vnitrostátní platby provedené v národní měně členského státu, v němž se nachází poskytovatel platebních služeb pro uživatele platebních služeb. Má se za to, že poskytovatel platebních služeb se nachází v členském státě, v němž poskytuje své služby uživateli platebních služeb.

(5)  Jsou-li v členském státě plátce a v členském státě příjemce používány odlišné měny, poplatky za konverzi měny přeshraniční platbu výrazně zdražují. Článek 45 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366(8) stanoví požadavek, aby byly poplatky a použitý směnný kurz transparentní, čl. 52 odst. 3 této směrnice uvádí požadavky na informace týkající se platebních transakcí upravených rámcovou smlouvou a čl. 59 odst. 2 této směrnice se týká požadavků na informace týkající se poskytovatelů, kteří nabízejí služby konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje. Tyto požadavky na informace nezajišťují dostatečnou transparentnost a srovnatelnost poplatků za konverzi měny v situacích, kdy jsou v bankomatu nebo v místě prodeje nabízeny alternativní možnosti konverze měny. Tento nedostatek transparentnosti a srovnatelnosti brání konkurenci, která by snížila poplatky za konverzi měny, a zvyšuje riziko, že si plátci zvolí nákladné možnosti této konverze. Je proto nezbytné zavést další opatření, která ochrání spotřebitele před nepřiměřeně vysokými poplatky za služby konverze měny a zajistí, aby byly spotřebitelům ▌poskytnuty informace, jež ke zvolení nejlepší nabídky konverze měny potřebují.

(6)  Tato opatření by měla být přiměřená, vhodná a nákladově efektivní, aby se zajistilo, že účastníci trhu nebudou muset uskutečnit nepřiměřeně velké investice, aby přizpůsobili svou platební infrastrukturu, zařízení a postupy pro účely větší transparentnosti. Zároveň by v případech, kdy má plátce v bankomatu nebo v místě prodeje k dispozici různé možnosti konverze měny, měly poskytované informace umožňovat srovnání tak, aby mohl plátce učinit informované rozhodnutí.

(7)  Aby bylo dosaženo srovnatelnosti, měly by být poplatky za konverzi měny u všech karetních plateb vyjádřeny stejně, to jest jako procentní přirážky k posledním dostupným referenčním směnným kurzům Evropské centrální banky (ECB). V případě konverze mezi dvěma měnami jinými než euro by tato přirážka mohla vycházet z kurzu odvozeného ze dvou kurzů ECB.

(8)  V souladu s obecnými informačními požadavky týkajícími se poplatků za konverzi měny stanovenými ve směrnici (EU) 2015/2366 musí poskytovatelé služeb konverze měny zveřejnit informace o svých poplatcích za konverzi měny před iniciací platební transakce. Poskytovatelé služeb konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje by měli poskytovat informace o svých poplatcích za tyto služby jasným a přístupným způsobem, např. tím, že poplatky vyvěsí u přepážky nebo digitálně na terminálu či na displeji v případě nákupů online. Kromě informací uvedených v čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366 by před iniciací platby tito poskytovatelé měli poskytnout výslovné informace o částce, která má být zaplacena příjemci v měně používané příjemcem, a o celkové částce, kterou má plátce zaplatit, v měně účtu plátce. Částka, která má být zaplacena v měně používané příjemcem, by měla vyjadřovat cenu kupovaného zboží a služeb a může být zobrazena u pokladny spíše než na platebním terminálu. Měna používaná příjemcem je obecně místní měna, ale v souladu se zásadou smluvní volnosti to v některých případech může být jiná měna Unie. Celková částka, kterou má plátce zaplatit v měně účtu plátce, by se měla skládat z ceny zboží nebo služeb a poplatků za konverzi měny. Obě částky by navíc měly být doloženy na účtence nebo na jiném trvalém nosiči.

(9)  S ohledem na čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366, pokud je služba konverze měny nabízena v bankomatu nebo v místě prodeje, měl by mít plátce možnost tuto službu odmítnout a zaplatit místo toho v měně používané příjemcem.

(10)  Aby měli plátci možnost porovnat si poplatky za různé možnosti konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje, měli by poskytovatelé platebních služeb plátců zahrnovat plně srovnatelné informace o platných poplatcích za konverzi měny nejen v podmínkách svých rámcových smluv, ale měli by tyto informace také zveřejnit na široce dostupném a snadno přístupném elektronické platformě, zejména na svých internetových stránkách, na svých stránkách pro klientské internetové bankovnictví a v aplikaci pro mobilní bankovnictví, a to snadno srozumitelným a přístupným způsobem. To by zajistilo vytvoření srovnávacích internetových stránek, které by spotřebitelům usnadnily srovnávání cen při cestách či nakupování v zahraničí. Poskytovatelé platebních služeb plátců by navíc měli plátcům připomenout platné poplatky za konverzi měny v případě, že provádí karetní platbu v jiné měně, a to prostřednictvím široce dostupných a snadno přístupných elektronických komunikačních kanálů, např. zpráv SMS, emailů nebo oznámení v aplikaci pro mobilní bankovnictví plátce. Poskytovatelé platebních služeb by se měli s uživateli platebních služeb dohodnout na elektronickém komunikačním kanálu, prostřednictvím kterého budou poskytovat informace o poplatcích za konverzi měny, přičemž musí zohlednit, prostřednictvím kterého kanálu mohou plátce kontaktovat nejefektivněji. Poskytovatelé platebních služeb by také měli přijmout žádost uživatelů platebních služeb, kteří si nepřejí dostávat elektronické zprávy s informacemi o poplatcích za konverzi měny.

(11)  V situacích, kdy plátce zůstává v zahraničí delší dobu, např. když je vyslán do zahraničí nebo tam studuje, nebo kdy plátce pravidelně používá kartu k nákupům online v místní měně, je vhodné zasílání pravidelných upomínek. Povinnost poskytovat takovéto upomínky by nevyžadovala nepřiměřené investice za účelem přizpůsobení stávajících podnikatelských postupů a infrastruktury pro zpracování plateb poskytovatele platebních služeb a zajistila by, aby byl plátce lépe informován při zvažování různých možností konverze měny.

(12)  Komise by měla Evropskému parlamentu, Radě, ECB a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru předložit zprávu o uplatňování pravidla pro harmonizaci nákladů na přeshraniční platby v eurech a nákladů na vnitrostátní transakce v národních měnách a o efektivitě požadavku poskytovat informace o konverzi měny stanovených v tomto nařízení. Komise by rovněž měla analyzovat další možnosti (a technickou proveditelnost těchto možností) rozšíření pravidla o stejných poplatcích na všechny měny Unie a dalšího zvýšení transparentnosti a srovnatelnosti poplatků za konverzi měny a také možnost, aby jiné subjekty než poskytovatel platebních služeb plátce mohly aktivovat či deaktivovat možnost přijmout konverzi měny.

(13)  Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu přeshraniční povahy plateb může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změny nařízení (ES) č. 924/2009

Nařízení (ES) č. 924/2009 se mění takto:

1)  článek 1 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

„1. Toto nařízení stanoví pravidla pro přeshraniční platby a transparentnost poplatků za konverzi měny v Unii.“,

"

b)  v odstavci 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Aniž je dotčen první pododstavec tohoto odstavce články 3a a 3b se ▌použijí na vnitrostátní a přeshraniční platby,které jsou denominované buď v eurech, nebo v národní měně členského státu jiné než euro a které zahrnují službu konverze měny.“;

"

2)   v článku 2 se bod 9) nahrazuje tímto:"

„9) „poplatkem“ jakákoliv částka účtovaná uživateli platebních služeb poskytovatelem platebních služeb, která je přímo nebo nepřímo spojená s platební transakcí, jakákoliv částka účtovaná uživateli platebních služeb poskytovatelem platebních služeb nebo subjektem poskytujícím služby konverze měny v souladu s čl. 59 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366* za službu konverze měny, nebo kombinace výše uvedených částek;

______________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).“,

"

3)  článek 3 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

„1. Poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb uživateli platební služby za přeshraniční platby v eurech jsou stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb ▌ za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty ▌v národní měně členského státu, v němž se poskytovatel platebních služeb uživatele platebních služeb nachází.“;

"

b)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„1a. Poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb uživateli platební služby za přeshraniční platby v národní měně členského státu, který oznámil své rozhodnutí rozšířit uplatňování tohoto nařízení na svou národní měnu v souladu s článkem 14, jsou stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb uživatelům platebních služeb za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty a ve stejné měně.“;

"

c)  odstavec 3 se zrušuje;

d)  odstavec 4 se nahrazuje tímto:"

“4. Odstavce 1 a 1a se nevztahují na poplatky za konverzi měny.“;

"

4)  vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 3a

Poplatky za konverzi měny u karetních transakcí

1.  S ohledem na požadavek informovat o poplatcích za konverzi měny a použitém směnném kurzu, které mají být poskytnuty podle čl. 45 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366, vyjadřují poskytovatelé platebních služeb a subjekty poskytující služby konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje ve smyslu čl. 59 odst. 2 uvedené směrnice celkové poplatky za konverzi měny jako procentní přirážku k poslednímu dostupnému referenčnímu směnnému kurzu Evropské centrální banky (dále jen „ECB“). Tato přirážka je plátci oznámena před iniciací platební transakce.

2.  Poskytovatelé platebních služeb rovněž zveřejňují přirážky uvedené v odstavci 1 srozumitelným a snadno přístupným způsobem na široce dostupném a snadno přístupné elektronické platformě.

3.  Kromě informací uvedených v odstavci 1 poskytne subjekt poskytující službu konverze měny prostřednictvím bankomatu nebo v místě prodeje plátci před iniciací platební transakce tyto informace:

   a) částku zaplacenou příjemci platby v měně použité příjemcem;
   b) částku zaplacenou plátcem v měně účtu plátce.

4.  Subjekt poskytující služby konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje zřetelně zobrazí informace uvedené v odstavci 1 na bankomatu nebo v místě prodeje. Před iniciací platební transakce subjekt poskytující služby konverze měny rovněž informuje plátce o možnosti platby v měně používané příjemcem a následné konverzi měny poskytovatelem platebních služeb plátce. Informace podle odstavců 1 a 3 jsou rovněž poskytnuty plátci na trvalém nosiči po iniciaci platební transakce.

5.  Poskytovatel platebních služeb plátce zašle plátci elektronickou zprávu s informacemi uvedenými v odstavci 1 pro každou platební kartu, kterou poskytovatel platebních služeb plátci vydal a která se váže na stejný účet, a to bez zbytečného odkladu poté, co poskytovatel platebních služeb plátce obdrží příkaz k výběru hotovosti z bankomatu nebo k úhradě v místě prodeje v jiné měně Unie, než je měna účtu plátce.

Aniž je dotčen první pododstavec, je tato zpráva zaslána ještě jednou každý měsíc, v němž poskytovatel platebních služeb plátce obdrží od plátce platební příkaz ve stejné měně.

6.  Poskytovatel platebních služeb se s uživatelem platebních služeb dohodne na široce dostupném a snadno přístupném elektronickém komunikačním kanálu nebo kanálech, jehož/jejichž prostřednictvím bude poskytovatel platebních služeb zasílat zprávy uvedené v odstavci 5.

Poskytovatel platebních služeb nabídne uživatelům platebních služeb možnost odmítnout zasílání elektronických zpráv uvedených v odstavci 5.

Poskytovatel platebních služeb a uživatel platebních služeb se mohou dohodnout, že odstavec 5 a tento odstavec se nepoužijí buď v celém rozsahu, nebo zčásti, není-li uživatel platebních služeb spotřebitelem.

7.  Informace uvedené v tomto článku budou poskytnuty bezplatně neutrálním a srozumitelným způsobem.“;

"

5)  vkládá se nový článek ▌, který zní:"

„Článek 3b

Poplatky za konverzi měny v souvislosti s úhradami

1.  Pokud poskytovatel platebních služeb plátce nabízí v souvislosti s úhradou službu konverze měny ve smyslu čl. 4 odst. 24 směrnice (EU) 2015/2366, která je iniciována přímo online, prostřednictvím internetových stránek nebo aplikace pro mobilní bankovnictví poskytovatele platebních služeb, informuje poskytovatel platebních služeb s ohledem na čl. 45 odst. 1 a čl. 52 odst. 3 uvedené směrnice plátce před iniciací platební transakce neutrálním a srozumitelným způsobem o předpokládaných poplatcích za služby konverze měny vztahujících se k příslušné úhradě.

2.  Před iniciací platební transakce sdělí poskytovatel platebních služeb plátci jasným, neutrálním a srozumitelným způsobem předpokládanou převáděnou částku v měně účtu plátce, včetně případných transakčních poplatků a poplatků za konverzi měny. Poskytovatel platebních služeb rovněž sdělí předpokládanou částku, která bude převedena příjemci v měně používané příjemcem.“;

"

6)  Článek 15 se nahrazuje tímto:"

„Článek 15

Přezkum

1.  Do ... [36 měsíců od data vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost] Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, ECB a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ▌zprávu o uplatňování a dopadu tohoto nařízení, která obsahuje zejména:

   a) hodnocení uplatňování čl. 3 tohoto nařízení ve znění nařízení (EU) ...*(9) poskytovateli platebních služeb;
   b) hodnocení vývoje objemů a poplatků u vnitrostátních a přeshraničních plateb v národních měnách členských států a v eurech od přijetí nařízení (EU) ...(10)+;
   c) hodnocení dopadu čl. 3 tohoto nařízení ve znění nařízení (EU) .... ++ na vývoj poplatků za konverzi měny a dalších poplatků souvisejících s platebními službami pro plátce i příjemce;
   d) hodnocení odhadovaného dopadu změny čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení tak, aby zahrnoval všechny měny členských států;
   e) hodnocení, do jaké míry poskytovatelé služeb konverze měny dodržují informační povinnosti stanovené v článcích 3a a 3b tohoto nařízení a vnitrostátní právní předpisy, kterými se provádí čl. 45 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366, a zda tato pravidla zvýšila transparentnost poplatků za konverzi měny;
   f) hodnocení, zda a do jaké míry se poskytovatelé služeb konverze měny potýkají s problémy při praktickém uplatňování článků 3a a 3b tohoto nařízení a vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí čl. 45 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366;
   g) analýzu nákladů a přínosů komunikačních kanálů a technologií, jež využívají poskytovatelé služeb konverze měny nebo jež mají poskytovatelé služeb konverze měny k dispozici a které mohou dále zlepšit transparentnost poplatků za konverzi měny, včetně hodnocení toho, zda existují určité kanály, které by měli mít poskytovatelé platebních služeb povinnost nabízet pro zasílání informací uvedených v článku 3a; tato analýza obsahuje rovněž posouzení technické proveditelnosti zveřejňování informací podle čl. 3a odst. 1 a 3 tohoto nařízení současně před iniciací každé transakce u všech možností konverze měny, jež jsou dostupné v bankomatu nebo v místě prodeje;
   h) analýzu nákladů a přínosů zavedení možnosti, aby plátci blokovali v bankomatu nebo v místě prodeje možnosti konverze měny nabízené jinými subjekty, než je poskytovatel platebních služeb plátce, a změnili v tomto ohledu své preference;
   i) analýzu nákladů a přínosů zavedení požadavku, aby poskytovatel platebních služeb plátce uplatňoval při zúčtování a vyrovnání transakce v rámci poskytování služeb konverze měny ve vztahu k individuální platební transakci směnný kurz platný v okamžiku iniciace transakce.

2.  Zpráva uvedená v odstavci 1 tohoto článku zahrnuje alespoň období od 15. prosince 2019 do ... [30 měsíců ode dne vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost]. Zohledňuje specifika jednotlivých platebních transakcí, přičemž rozlišuje zejména mezi transakcemi iniciovanými v bankomatu a transakcemi iniciovanými v místě prodeje.

Pro sestavení zprávy může Komise využít údaje získané členskými státy ve vztahu k odstavci 1.

_____________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../... ze dne ... (Úř. věst. ...).“

"

Článek 2

1.  Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.  Použije se od 15. prosince 2019, s výjimkou těchto případů:

a)  čl. 1 bod 6 se použije ode dne ... [datum vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost];

b)  čl. 1 body 4 a 5, pokud jde o čl. 3a odst. 1 až 4 a čl. 3b nařízení (ES) č. 924/2009, se použije od ... [12 měsíců ode dne vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost];

c)  čl. 1 bod 4, pokud jde o čl. 3a odst. 5 a 6 nařízení (ES) č. 924/2009, se použije od ... [24 měsíců ode dne vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost];

d)  čl. 1 bod 4, pokud jde o čl. 3a odst. 7 nařízení (ES) č. 924/2009 ve vztahu k čl. 3a odst. 1 až 4 uvedeného nařízení, se použije od ... [12 měsíců ode dne vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost];

e)  čl. 1 bod 4, pokud jde o čl. 3a odst. 7 nařízení (ES) č. 924/2009 ve vztahu k čl. 3a odst. 5 a 6 uvedeného nařízení, se použije od ... [24 měsíců ode dne vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ▌...,

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 382, 23.10.2018, s. 7.
(2) Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 28.
(3) Úř. věst. C 382, 23.10.2018, s. 7.
(4)Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 28.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019.
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech (Úř. věst. L 344, 28.12.2001, s. 13).
(7)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11).
(8)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).
(9)+ Úř. věst.: Vložte prosím do poznámky pod čarou číslo nařízení v dokumentu 2018/0076(COD) a doplňte číslo, datum, a odkaz na vyhlášení uvedeného nařízení v Úředním věstníku.
(10)++ Úř. věst.: Vložte prosím do poznámky pod čarou číslo nařízení v dokumentu 2018/0076(COD).


Společná pravidla pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy ***I
PDF 240kWORD 68k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1073/2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy (COM(2017)0647 – C8-0396/2017 – 2017/0288(COD))
P8_TA(2019)0125A8-0032/2019

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Změna směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti a nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu z důvodu vystoupení Spojeného království z Evropské unie ***I
PDF 187kWORD 50k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o úpravě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti ve znění směrnice (EU) 2018/2002 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 o správě energetické unie z důvodu vystoupení Spojeného království z Evropské unie (COM(2018)0744 – C8-0482/2018 – 2018/0385(COD))
P8_TA-PROV(2019)0126A8-0014/2019

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0744),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 192 odst. 1 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0482/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. ledna 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0014/2019),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. února 2019 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o změně směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti a nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu z důvodu vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie

P8_TC1-COD(2018)0385


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 a čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Smlouvy přestanou pro Spojené království platit dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo nebude-li takové dohody dosaženo, dva roky po tomto oznámení, tj. dne 30. března 2019, pokud Evropská rada po dohodě se Spojeným královstvím jednomyslně nerozhodne o prodloužení této lhůty.

(2)  Dohoda o vystoupení, na které se shodli vyjednavači, obsahuje ujednání o uplatňování práva Unie na Spojené království a ve Spojeném království i po dni, kdy se na Spojené království a v něm přestanou uplatňovat Smlouvy. Pokud tato dohoda vstoupí v platnost, použijí se na Spojené království a v něm během přechodného období směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002(4), kterou se mění směrnice 2012/27/EU(5) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999(6), přičemž tyto předpisy přestanou být použitelné na konci uvedeného období.

(3)  Článek 3 odst. 5 směrnice 2012/27/EU, který zavedla směrnice (EU) 2018/2002 vyžaduje, aby členské státy stanovily své orientační vnitrostátní cíle energetické účinnosti, jimiž přispějí k dosažení cílů energetické účinnosti Unie v roce 2030 minimálně na 32,5 %. Členské státy přitom mají vzít v úvahu energetickou spotřebu Unie v roce 2030, pokud se jedná o spotřebu primární energie nebo konečné energie.

(4)  Článek 6 odst. 1 první pododstavec nařízení (EU) 2018/1999 vyžaduje, aby členské státy ve svém orientačním vnitrostátním příspěvku k energetické účinnosti zohlednily energetickou spotřebu Unie v roce 2030, pokud se jedná o spotřebu primární energie nebo konečné energie. V souladu s čl. 29 odst. 3 prvním pododstavcem uvedeného nařízení je spotřeba energie na úrovni Unie rovněž důležitá pro hodnocení pokroku při společném dosahování cílů Unie, které provádí Komise.

(5)  Z důvodu vystoupení Spojeného království z Unie je nezbytné technicky upravit údaje o předpokládané spotřebě energie v Evropské unii v roce 2030, aby odpovídaly Unii složené z 27 členských států bez Spojeného království. Předpoklady, které existují pro hlavní cíle Unie ve výši minimálně 32,5 %, ukazují, že spotřeba primární energie v roce 2030 by se měla rovnat 1 273 milionům tun ropného ekvivalentu (Mtoe) a konečná spotřeba energie 956 Mtoe pro Unii složenou z 28 členských států. Ekvivalentní předpoklady pro Unii složenou z 27 členských států, tedy bez Spojeného království, ukazují, že v roce 2030 by se spotřeba primární energie měla rovnat 1 128 Mtoe a konečná spotřeba energie 846 Mtoe. Je proto třeba upravit údaje o úrovních spotřeby energie v roce 2030.

(6)  Tytéž předpoklady pro energetickou spotřebu v roce 2030 mají význam také pro články 6 a 29 nařízení (EU) 2018/1999.

(7)  V souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71(7) dochází ke konci použitelnosti aktů stanovených k určitému datu uplynutím poslední hodiny dne odpovídajícího tomuto datu. Toto rozhodnutí by se proto mělo použít ode dne následujícího po dni, kdy se na Spojené království přestanou vztahovat směrnice 2012/27/EU ve znění směrnice (EU) 2018/2002 a nařízení (EU) 2018/1999.

(8)  Směrnice 2012/27/EU a nařízení (EU) 2018/1999 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(9)  Za účelem bezodkladné připravy na vystoupení Spojeného království by mělo toto rozhodnutí vstoupit v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Změna směrnice 2012/27/EU

V článku 3 směrnice 2012/27/EHS se odstavec 5 nahrazuje tímto:"

„5. Každý členský stát stanoví orientační vnitrostátní příspěvky energetické účinnosti k dosažení cíle Unie pro rok 2030 uvedeného v čl. 1 odst. 1 této směrnice v souladu s články 4 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999*. Při stanovování těchto příspěvků členské státy zohlední, že v roce 2030 nesmí být v Unii spotřeba primární energie vyšší než 1 128 Mtoe nebo konečná spotřeba energie vyšší než 846 Mtoe. Členské státy oznámí tyto příspěvky Komisi jako součást svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článků 3 a 7 až 12 nařízení (EU) 2018/1999.

___________________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).“

"

Článek 2

Změny nařízení (EU) 2018/1999

Nařízení (EU) 2018/1999 se mění takto:

1)  v čl. 6 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:"

„1. Ve svém orientačním vnitrostátním příspěvku k energetické účinnosti pro rok 2030 a pro poslední rok období pokrytého následujícími vnitrostátními plány podle čl. 4 písm. b) bodu 1) tohoto nařízení každý členský stát zohlední, že v souladu s článkem 3 směrnice 2012/27/EU nemá energetická spotřeba Unie pro rok 2020 přesáhnout 1 483 Mtoe primární energie nebo 1 086 Mtoe konečné energie a energetická spotřeba Unie pro rok 2030 nemá přesáhnout 1 128 Mtoe primární energie nebo 846 Mtoe konečné energie.“;

"

2)  v čl. 29 odst. 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:"

„3. V oblasti energetické účinnosti Komise v rámci svého hodnocení podle odstavce 1 hodnotí pokrok ke společnému dosažení maximální spotřeby energie na úrovni Unie ve výši 1 128 Mtoe v případě primární energie a ve výši 846 Mtoe v případě konečné spotřeby energie v roce 2030 v souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice 2012/27/EU.“.

"

Článek 3

Lhůty

Články 1 a 2 tohoto rozhodnutí nejsou dotčeny lhůty stanovené v článku 2 směrnice (EU) 2018/2002 a článku 59 nařízení (EU) 2018/1999.

Článek 4

Vstup v platnost a použitelnost

1.  Toto rozhodnutí vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.  Články 1 a 2 se použijí ode dne následujícího po dni, kdy se na Spojené království a v něm přestane uplatňovat směrnice 2012/27/EU a nařízení 2018/1999/EU.

Článek 5

Určení

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C , , s. .
(2)Úř. věst. C , , s. .
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019.
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 210).
(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).
(7) Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1).


Právo na pokojný protest a přiměřené použití síly
PDF 141kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o právu na pokojný protest a přiměřeném použití síly (2019/2569(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0127B8-0103/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvy EU, a zejména na články 2, 3, 4, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (dále jen „EÚLP“) a příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017(1),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou společné členským státům v rámci společnosti vyznačující se převážně pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů;

B.  vzhledem k tomu, že právní stát je hlavní oporou demokracie a jedním ze základních principů EU, přičemž funguje na základě předpokladu vzájemné důvěry v to, že členské státy dodržují zásady demokracie, právního státu a základních práv zakotvených v Listině a v EÚLP;

C.  vzhledem k tomu, že EU se zavázala dodržovat svobodu projevu a informací, jakož i svobodu shromažďování a sdružování;

D.  vzhledem k tomu, že článek 11 EÚLP a článek 12 Listiny stanoví, že každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich;

E.  vzhledem k tomu, že článek 11 EÚLP stanoví, že „na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“;

F.  vzhledem k tomu, že článek 11 EÚLP také stanoví, že svoboda shromažďování „nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy“;

G.  vzhledem k tomu, že článek 12 Listiny rovněž uvádí, že „politické strany na úrovni Unie přispívají k vyjadřování politické vůle občanů Unie“;

H.  vzhledem k tomu, že svobodu sdružování je třeba chránit; vzhledem k tomu, že aktivní občanská společnost a pluralita sdělovacích prostředků hrají zásadní úlohu při prosazování otevřené a pluralistické společnosti, účasti veřejnosti na demokratických procesech a zvyšování odpovědnosti vlád;

I.  vzhledem k tomu, že svoboda shromažďování jde ruku v ruce se svobodou projevu, kterou zajišťuje článek 11 Listiny a článek 10 EÚLP, kde se uvádí, že každý má právo na svobodu projevu, což zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky, aniž by docházelo k zásahům veřejných orgánů, a bez ohledu na hranice;

J.  vzhledem k tomu, že výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci, jak je stanoveno v článku 10 EÚLP;

K.  vzhledem k tomu, že článek 52 Listiny stanoví, že „každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto Listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod“;

L.  vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU respektuje EU „základní funkce státu [u všech členských států], zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti“; vzhledem k tomu, že „zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu“;

M.  vzhledem k tomu, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie musí být všechna omezení základních práv a občanských svobod přijímána v souladu se zásadami zákonnosti, nezbytnosti a proporcionality;

N.  vzhledem k tomu, že v několika členských státech jsou donucovací orgány kritizovány za maření výkonu práva na protest a používání nepřiměřené síly;

1.  vyzývá členské státy, aby respektovaly právo na svobodu pokojného shromažďování a sdružování i právo na svobodu projevu;

2.  zdůrazňuje, že veřejná rozprava má zásadní význam pro fungování demokratických společností;

3.  odsuzuje přijetí restriktivních zákonů týkajících se svobody shromažďování v několika členských státech v posledních letech;

4.  odsuzuje násilné a nepřiměřené zásahy státních orgánů během protestů a pokojných demonstrací; nabádá příslušné orgány, aby zajistily transparentní, nestranné, nezávislé a efektivní prošetření v případě podezření či obvinění z použití nepřiměřené síly; připomíná, že donucovací orgány se musí vždy zodpovídat z plnění svých povinností a dodržování příslušných právních a operačních rámců;

5.  vyzývá členské státy k zajištění toho, aby donucovací orgány používaly sílu vždy zákonným, přiměřeným a nezbytným způsobem a jako krajní možnost a aby neohrožovaly lidské životy a fyzickou integritu; konstatuje, že nevybíravé použití síly vůči davu odporuje zásadě jejího přiměřeného nasazení;

6.  bere na vědomí, že novináři a fotoreportéři mají důležitou úlohu při informování o použití nepřiměřeného násilí, a odsuzuje případy, kdy se záměrně stali terčem represivních opatření;

7.  je přesvědčen o tom, že v diskusi nebo v politice nemůže být násilí vůči poklidným demonstrantům nikdy řešením;

8.  uznává, že policie, v jejichž řadách došlo rovněž k mnoha zraněním, operuje v obtížných podmínkách, zejména z důvodu nepřátelských projevů některých demonstrantů, ale i kvůli nadměrné pracovní zátěži; odsuzuje všechny projevy násilí namířeného proti jednotlivcům nebo majetku ze strany násilných, bojovně naladěných demonstrantů, kteří přicházejí pouze kvůli násilí, a poškozují tak legitimnost pokojných protestů;

9.  vybízí příslušníky donucovacích orgánů členských států k aktivní účasti na školení, které poskytuje agentura Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL) ve věci „veřejného pořádku – policie při významných událostech“; vyzývá členské státy, aby si v této oblasti vyměňovaly osvědčené postupy;

10.  zdůrazňuje, že je důležité zaručit bezpečnost příslušníků donucovacích orgánů, příslušníků policie a vojáků nasazených při bezpečnostních akcích během veřejných demonstrací;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizaci spojených národů.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2019)0032.


Práva intersexuálních osob
PDF 162kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o právech intersexuálních osob (2018/2878(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0128B8-0101/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 8 a 10 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 21 této listiny,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu, a zejména na článek 11 této charty,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu(1),

–  s ohledem na zprávu s názvem „Trans and intersex people“ (Transsexuální a intersexuální osoby) vydanou Komisí v roce 2011,

–  s ohledem na závěrečné zprávy pilotního projektu financovaného Komisí „Health4LGBTI“ zabývajícího se nerovnostmi v oblasti zdraví, s nimiž se setkávají osoby LGBTI,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2016 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2015(3),

–  s ohledem na dokument s názvem „Stav základních práv intersexuálních osob“(4), který zveřejnila v květnu 2015 Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA),

–  s ohledem na on-line publikaci agentury FRA „Mapping minimum age requirements concerning the rights of the child in the EU“ (Mapování minimální věkové hranice týkající se práv dítěte v EU)(5) z listopadu 2017,

–  s ohledem na zprávu agentury FRA o základních právech pro rok 2018,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na usnesení 2191 Parlamentního shromáždění Rady Evropy přijaté v roce 2017 „Promoting the human rights of and eliminating discrimination against intersex people“ (Prosazování lidských práv intersexuálních osob a odstranění diskriminace vůči nim),

–  s ohledem na zprávu komisaře Rady Evropy pro lidská práva o lidských právech a intersexuálních osobách („Human rights and intersex people“),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání z roku 2013,

–  s ohledem na zásady z Yogyakarty („zásady a povinnosti států, pokud jde o uplatňování mezinárodního práva v oblasti lidských práv ve vztahu k sexuální orientaci, pohlavní identitě, vyjádření pohlavní identity a pohlavním znakům“) přijaté v listopadu 2006 a 10 doplňujících zásad („plus 10“) přijatých 10. listopadu 2017,

–  s ohledem na otázky položené Radě a Komisi ohledně práv intersexuálních osob (O-000132/2018 – B8-0007/2019 a O-000133/2015 – B8-0008/2019),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že intersexuální jedinci se narodili s fyzickými pohlavními znaky, které neodpovídají lékařským nebo společenským normám pro ženská nebo mužská těla, a tyto odchylky v pohlavních znacích se mohou projevovat v primárních znacích (jako jsou vnitřní a vnější genitálie a chromozomová a hormonální struktura) či sekundárních znacích (jako je svalová hmota, rozložení ochlupení a vzrůst);

B.  vzhledem k tomu, že intersexuální osoby jsou v Evropské unii vystaveny četným případům násilí a diskriminace a toto porušování lidských práv zůstává široké veřejnosti a tvůrcům politik do velké míry neznámé;

C.  vzhledem k tomu, že u intersexuálních kojenců je vysoká prevalence provádění chirurgických zákroků a léčebných postupů, ačkoli z medicínského hlediska nejsou tyto postupy ve většině případů nutné; vzhledem k tomu, že kosmetické chirurgické zákroky a naléhavé chirurgické zákroky mohou být navrhovány jako jeden celek, a rodičům a intersexuálním osobám se tak nedostane úplných informací o tom, jaký má každý z těchto zákroků dopad;

D.  vzhledem k tomu, že chirurgické zákroky a léčebné postupy jsou na intersexuálních dětech prováděny bez jejich předchozího, osobního, plného a informovaného souhlasu; vzhledem k tomu, že mrzačení pohlavních orgánů může mít pro intersexuální osoby celoživotní následky, může jim způsobit například psychické trauma a tělesná postižení;

E.  vzhledem k tomu, že intersexuální jedinci a intersexuální děti, které patří k dalším menšinovým a marginalizovaným skupinám, jsou kvůli svým prolínajícím se identitám ještě více marginalizovány a sociálně vylučovány a ohrožovány násilím a diskriminací;

F.  vzhledem k tomu, že ve většině členských států může být na intersexuálním dítěti nebo intersexuálním jedinci se zdravotním postižením chirurgický zákrok proveden se souhlasem jejich poručníka či opatrovníka bez ohledu na to, zda je daná intersexuální osoba schopna se rozhodnout sama;

G.  vzhledem k tomu, že v mnoha případech jsou rodiče nebo poručníci či opatrovníci vystaveni silnému tlaku, aby učinili rozhodnutí, aniž jsou plně informováni o celoživotních následcích, které pro jejich dítě bude mít;

H.  vzhledem k tomu, že mnoho intersexuálních osob nemá plný přístup ke své zdravotnické dokumentaci, a proto nevědí, že jsou intersexuálové, nebo si nejsou vědomi, že byli podrobení nějakými léčebným postupům;

I.  vzhledem k tomu, že intersexuální variace jsou i nadále klasifikovány jako nemoci, například v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) Světové zdravotnické organizace, ačkoli nejsou důkazy, které by dokládaly dlouhodobý úspěch jejich léčby;

J.  vzhledem k tomu, že některé intersexuální osoby se neztotožňují s pohlavní příslušností, která jim byla při narození lékařsky přidělena; vzhledem k tomu, že právní uznání pohlaví založené na sebeurčení je možné pouze v šesti členských státech; vzhledem k tomu, že mnoho členských států EU pro právní uznání pohlaví stále vyžaduje sterilizaci;

K.  vzhledem k tomu, že antidiskriminační právní předpisy na úrovni EU a ve většině členských států nezahrnují diskriminaci založenou na pohlavních znacích, ať už jako samostatnou kategorii, nebo interpretovanou jako formu diskriminace na základě pohlaví;

L.  vzhledem k tomu, že mnoho intersexuálních dětí v EU je postihováno porušováním lidských práv a mrzačením pohlavních orgánů, když podstupují léčbu za účelem normalizace pohlaví;

1.  poukazuje na naléhavou potřebu řešit porušování lidských práv intersexuálních osob a vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly právní předpisy, které se těmito otázkami budou zabývat;

Medikalizace a patologizace

2.  důrazně odsuzuje léčbu a chirurgické zákroky, jejichž cílem je normalizace pohlaví; vítá zákony, které takovéto chirurgické zákroky zakazují (jako na Maltě a v Portugalsku), a podněcuje i další členské státy k tomu, aby podobné právní předpisy co nejdříve přijaly;

3.  zdůrazňuje, že intersexuálním dětem a intersexuálním jedincům se zdravotním postižením a jejich rodičům nebo poručníkům je třeba poskytovat odpovídající poradenství a podporu a plně je informovat o důsledcích léčby za účelem normalizace pohlaví;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly organizace, které pracují na odstranění stigmatu, jímž jsou intersexuální osoby zatíženy;

5.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily financování organizací občanské společnosti věnujících se problematice intersexuality;

6.  vyzývá členské státy, aby intersexuálním osobám zlepšily přístup k jejich zdravotnické dokumentaci a aby zajistily, že nikdo nebude v kojeneckém věku či dětství podroben lékařskému nebo chirurgickému úkonu, který není nezbytný, čímž dotyčným dětem zaručí tělesnou integritu, autonomii a sebeurčení;

7.  zastává názor, že patologizace intersexuálních variací ohrožuje plné uplatňování práva intersexuálních osob na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví, jak je zakotveno v Úmluvě OSN o právech dítěte; vyzývá členské státy, aby zajistily depatologizaci intersexuálních osob;

8.  vítá depatologizaci, jakkoli částečnou, transgenderových identit v MKN-11; upozorňuje však na to, že kategorie „pohlavní inkongruence v dětství“ patologizuje chování v dětství, které není genderově normativní; vyzývá tudíž členské státy, aby usilovaly o odstranění kategorie „pohlavní inkongruence v dětství“ z MKN-11 a aby budoucí revizi MKN uvedly do souladu se svými vnitrostátními systémy zdravotnictví;

Doklady totožnosti

9.  zdůrazňuje význam flexibilních postupů zápisů do matriky; vítá zákony přijaté v některých členských státech, které umožňují právní uznání pohlaví na základě sebeurčení; podněcuje ostatní členské státy k tomu, aby přijaly podobné právní předpisy, včetně flexibilních postupů pro změnu ukazatelů pohlaví, budou-li nadále evidovány, a jmen na rodných listech a občanských průkazech (včetně možnosti genderově neutrálních jmen);

Diskriminace

10.  vyjadřuje politování nad tím, že pohlavní znaky nejsou v celé EU uznávány za důvod diskriminace, a zdůrazňuje proto důležitost tohoto kritéria k tomu, aby byl intersexuálním osobám zajištěn přístup ke spravedlnosti;

11.  vyzývá Komisi, aby zintenzívnila výměnu osvědčených postupů v této věci; vyzývá členské státy, aby přijaly potřebné právní předpisy, které zajistí odpovídající ochranu, respektování a prosazování základních práv intersexuálních osob, včetně intersexuálních dětí, a zajistí také plnou ochranu před diskriminací;

Informovanost veřejnosti

12.  vyzývá všechny příslušné zúčastněné strany, aby uskutečnily výzkum zaměřený na intersexuální osoby, a to ze sociologického a lidskoprávního úhlu pohledu, nikoli z medicínského hlediska;

13.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby z finančních prostředků EU nebyly podporovány výzkumné nebo zdravotnické projekty, které dále přispívají k porušování lidských práv intersexuálních osob, a to v rámci evropských referenčních sítí; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a financovaly výzkum zabývající se situací intersexuálních osob z hlediska lidských práv;

14.  vyzývá Komisi, aby k právům intersexuálních osob zaujala přístup, který bude holistický a založený na právech, a lépe koordinovala práci svého GŘ pro spravedlnost a spotřebitele, GŘ pro vzdělávání, mládež, sport a kulturu a GŘ pro zdraví s cílem zajistit konzistentní politiky a programy na podporu intersexuálních osob, včetně školení státních úředníků a pracovníků ve zdravotnictví;

15.  vyzývá Komisi, aby posílila intersexuální dimenzi ve svém víceletém seznamu opatření týkajících se osob LGBTI pro současné období a aby již nyní začala s přípravou prodloužení této strategie na příští víceleté období (2019–2024);

16.  vyzývá Komisi, aby usnadnila sdílení osvědčených postupů, jak podporovat lidská práva a tělesnou integritu intersexuálních osob, mezi členskými státy;

o
o   o

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(2) Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 21.
(3) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 2.
(4) https://fra.europa.eu/en/publication/2015/fundamental-rights-situation-intersex-people
(5) https://fra.europa.eu/en/publication/2017/mapping–minimum–age–requirements–concerning–rights–child–eu


Budoucnost seznamu opatření týkajících se osob LGBTI (2019–2024)
PDF 144kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o budoucnosti seznamu opatření týkajících se osob LGBTI (2019-2024) (2019/2573(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0129B8-0127/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 8 a 10 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 21,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na doporučení CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům týkající se prostředků k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity přijaté dne 31. března 2010,

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426) a na jeho postoj k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009,

–  s ohledem na obecné zásady pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými, gay, bisexuálními, transgender a intersexuálními (LGBTI) osobami, které přijala Rada Evropské unie na svém zasedání dne 24. června 2013,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. června 2016 o rovnosti LGBTI osob,

–  s ohledem na výsledky průzkumu mezi lesbickými, gay, bisexuálními a transgender osobami v Evropské unii, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) a který zveřejnila dne 17. května 2013,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017(2),

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2191(2017) ze dne 12. října 2017 o prosazování lidských práv a odstranění diskriminace intersexuálních osob,

–  s ohledem na seznam Komise z prosince 2015 obsahující opatření pro posílení rovnosti LGBTI osob,

–  s ohledem na výroční zprávy Komise z let 2016 a 2017 o provádění seznamu opatření pro posílení rovnosti LGBTI osob,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. června 2018 (Relu Adrian Coman and Others v Inspectoratul General pentru Imigrări and Ministerul Afacerilor Interne)(3) a další relevantní judikaturu Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva z května 2015 nazvanou „Stav základních práv intersexuálních osob“,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva z března 2017 nazvanou „Současná situace v oblasti migrace v EU: lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální osoby žádající o azyl“,

–  s ohledem na zprávu komisaře Rady Evropy pro lidská práva z roku 2015 o lidských právech a intersexuálních osobách,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2048(2015) ze dne 22. dubna 2015 o diskriminaci transgender osob v Evropě,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

–  s ohledem na otázku předloženou Komisi ve věci budoucnosti seznamu opatření týkajících se osob LGBTI (2019-2024) (O-000006/2019 – B8-0014/2019),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že LGBTI osoby i nadále čelí v Evropské unii diskriminaci a násilí; vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy EU poskytují LGBTI osobám právní ochranu před diskriminací;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity vyzval Komisi, aby přijala strategii pro rovnost LGBTI osob;

C.  vzhledem k tomu, že Evropská rada ve svých závěrech o rovnosti LGBTI osob z 16. června 2016 vyzvala členské státy, aby spolupracovaly s Komisí, pokud jde o seznam opatření týkajících se osob LGBTI;

D.  vzhledem k tomu, že Komise přijala komplexní strategické rámce na jiná témata týkající se základních práv, např. zdravotní postižení a inkluze Romů, ale dosud nepřijala takové opatření pro práva LGBTI osob;

E.  vzhledem k tomu, že seznam opatření pro posílení rovnosti LGBTI osob zveřejněný Komisí v roce 2015 představuje nezávaznou a nekomplexní strategii;

F.  vzhledem k tomu, že zprávy Komise o provádění seznamu opatření pro posílení rovnosti LGBTI osob ukazují, že byla přijata významná opatření, ale zbývá ještě hodně práce, než bude zajištěna rovnost všech občanů v EU, včetně LGBTI občanů;

G.  vzhledem k tomu, že ačkoliv obecné zásady přijaté Evropskou radou za účelem prosazování a ochrany požívání veškerých lidských práv lesbicky, homosexuálně, bisexuálně, transsexuálně a intersexuálně orientovanými (LGBTI) osobami jsou pro EU a její členské státy závazné při jejich vnější činnosti již od roku 2013, je vnitřní a vnější soudržnost ohrožena absencí vnitřního doplňujícího závazku EU;

H.  vzhledem k tomu, že antidiskriminační směrnice je stále blokována v Radě;

1.  znovu opakuje doporučení ze svého usnesení o plánu EU;

2.  konstatuje, že v posledních letech je v EU viditelný odpor vůči rovnosti pohlaví, který má přímý dopad na LGBTI osoby; vyzývá Komisi, aby se zavázala, že bude tuto situaci řešit, učiní z rovnosti a nediskriminace prioritní oblast a zajistí, aby se tento závazek promítl i do práce příští Komise, která zahájí činnost během roku 2019;

3.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byla práva LGBTI osob prioritou v jejím pracovním programu na období 2019–2024, a aby posílila spolupráci mezi jednotlivými GŘ v oblastech, do nichž by měla být začleněna práva LGBTI osob, např. vzdělávání a zdravotnictví, jak je uvedeno v seznamu opatření týkajících se LGBTI osob;

4.  vyzývá Komisi, aby přijala další strategický dokument na podporu rovnosti LGBTI osob;

5.  vyzývá Komisi, aby sledovala a vymáhala provádění antidiskriminačních právních předpisů a opatření s cílem zajistit práva LGBTI osob ve všech oblastech;

6.  vyzývá Komisi, aby pokračovala v práci na tématech, která jsou již zahrnuta v seznamu opatření týkajících se LGBTI osob;

7.  vyzývá Komisi, aby do vytváření svého budoucího seznamu opatření týkajících se LGBTI osob zapojila Parlament a organizace občanské společnosti;

8.  vyzývá Komisi, aby pokračovala v osvětových a veřejných komunikačních kampaních týkajících se LGBTI osob a jejich rodin; zdůrazňuje, že taková činnost je důležitá na všech úrovních a že je třeba se zaměřit na přínosy rozmanitosti pro společnost spíše než na pouhou normalizaci postavení LGBTI osob;

9.  vyzývá Komisi, aby byla nápomocna členským státům a podpořila je při provádění jejich kvalitních komplexních programů sexuální a společenské výchovy poskytujících informace a poučení o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech způsobem, který neodsuzuje, má pozitivní rámec a zahrnuje osoby LGBTI;

10.  vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření k zajištění svobody pohybu pro všechny rodiny, včetně LGBTI rodin, v souladu s nedávnou judikaturou Soudního dvora EU ve věci Coman;

11.  konstatuje, že v osmi členských státech je právní uznání pohlaví podmiňováno sterilizací a v 18 členských státech diagnózou duševní nemoci; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda jsou takové požadavky v souladu s Listinou základních práv Evropské unie;

12.  vyzývá Komisi, aby do své budoucí činnosti v oblasti práv LGBTI osob začlenila hledisko příslušnosti ke dvěma či více skupinám, a zohlednila tak prolínající se diskriminaci, které čelí marginalizované LGBTI osoby, a aby vypracovala opatření k řešení jejich specifických potřeb, např. poskytnutím finančních prostředků na zvláštní podpůrné sítě pro marginalizované skupiny LGBTI osob;

13.  vyzývá Komisi, aby dále pracovala s členskými státy za účelem provádění svých budoucích opatření v oblasti práv LGBTI osob;

14.  vyzývá Komisi, aby zlepšila výměnu osvědčených postupů v této oblasti; vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy nutné k zajištění toho, aby byla náležitě dodržována, podporována a chráněna základní práva LGBTI dětí, a to včetně úplné ochrany proti diskriminaci;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 21.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2019)0032.
(3) Rozsudek Soudního dvora (velký senát) ze dne 5. června 2018, ECLI:EU:C:2018:385.


Budoucnost Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) a dopad na EU
PDF 155kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o budoucnosti smlouvy INF a důsledcích pro Evropskou unii (2019/2574(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0130RC-B8-0128/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu Spojených států amerických a Svazu sovětských socialistických republik o likvidaci raket středního a krátkého doletu (dále jen „smlouvu INF“), kterou dne 8. prosince 1987 podepsali ve Washingtonu prezident USA Ronald Reagan a hlavní představitel Sovětského svazu Michail Gorbačov(1),

–  s ohledem na Zprávu o přijetí a dodržování dohod a závazků týkajících se kontroly zbraní, jejich nešíření a odzbrojení, již připravilo ministerstvo zahraničí USA,

–  s ohledem na prohlášení prezidenta USA Donalda Trumpa ze dne 21. října 2018, v němž varoval, že Spojené státy od smlouvy INF odstoupí,

–  s ohledem na prohlášení ministra zahraničí USA ze dne 2. února 2019 o úmyslu Spojených států odstoupit od smlouvy INF(2),

–  s ohledem na prohlášení ruského prezidenta Vladimíra Putina ze dne 2. února 2019, v němž uvedl, že i Rusko pozastaví plnění závazků této smlouvy,

–  s ohledem na prohlášení ministrů zahraničí zemí NATO ze dne 4. prosince 2018 o smlouvě INF(3),

–  s ohledem na dokument s názvem „Globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku – Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa“,

–   s ohledem na znepokojení Spojených států a organizace NATO ohledně nedodržování smlouvy INF ze strany Ruska, zejména pokud se jedná o jeho nový raketový systém 9M729, vyjádřené v letošním roce, a to naposledy v prohlášení Severoatlantické rady ze dne 1. února 2019(4),

–  s ohledem na vyjádření místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové, s nímž vystoupila na sedmé konferenci EU o nešíření a odzbrojení, která se konala ve dnech 18. a 19. prosince 2018 v Bruselu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2016 o jaderné bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní(5),

–  s ohledem na společné prohlášení o spolupráci mezi EU a NATO podepsané dne 10. července 2018 v Bruselu,

–  s ohledem na program OSN pro odzbrojení(6),

–  s ohledem na cíl udržitelného rozvoje č. 16, který spočívá v podpoře mírových a inkluzivních společností pro udržitelný růst(7),

–  s ohledem na zprávu o pokroku při provádění strategie Evropské unie proti šíření zbraní hromadného ničení za rok 2017, jež byla předložena dne 18. května 2018,

–  s ohledem na Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (dále jen „smlouva o NPT“) z roku 1968, která všem státům ukládá povinnost usilovat v dobré víře o jaderné odzbrojení a ukončit závody v jaderném zbrojení,

–  s ohledem na Smlouvu o zákazu jaderných zbraní (dále jen „smlouva o TPNW“), již dne 7. července 2017 přijalo Valné shromáždění OSN,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní(8),

–  s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, kterou schválila dne 12. prosince 2003 Evropská rada,

–  s ohledem na závěry Rady týkající se 9. hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (8079/15),

–  s ohledem na Nobelovu cenu za mír za rok 2017, která byla udělena Mezinárodní kampani za zrušení jaderných zbraní, a na prohlášení této organizace ze dne 1. února 2019 pod názvem „Vypovězení smlouvy INF Spojenými státy ohrožuje Evropu (a celý svět)“,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že smlouva INF, kterou v roce 1987 podepsaly Spojené státy a Sovětský svaz, byla v době studené války smlouvou jedinečnou, neboť po obou stranách požadovala, aby zničily, a nikoliv pouze omezily svůj arzenál balistických střel a střel s plochou dráhou letu s doletem mezi 500 a 5500 km odpalovaných ze země a vybavených jadernými a konvenčními hlavicemi, a současně jim zakazovala takové rakety vlastnit, vyrábět a testovat;

B.  vzhledem k tomu, že do května 1991 byly v souladu s podmínkami této smlouvy zlikvidovány 2 692 střely; vzhledem k tomu, že poté následovalo desetileté období, kdy se prováděly inspekce na místě; vzhledem k tomu, že díky smlouvě INF bylo nakonec odstraněno více než 3 000 střel s jadernými hlavicemi;

C.  vzhledem k tomu, že smlouva INF přispěla k omezení strategického soutěžení Spojených států se Sovětským svazem, který později vystřídala Ruská federace, a k zajištění a zvyšování stability v době studené války; vzhledem k tomu, že největší prospěch měla ze smlouvy INF Evropa, jelikož smlouva hrála po více než tři desetiletí základní úlohu při zajišťování její bezpečnosti; vzhledem k tomu, že smlouva INF je stále pilířem mezinárodního míru a stability, a to především jakožto součást evropské bezpečnostní struktury;

D.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 vydala vláda prezidenta Obamy prohlášení, že Rusko „porušuje své závazky podle smlouvy INF nevlastnit, nevyrábět a netestovat střely s plochou dráhou letu odpalované ze země s doletem 500 až 5500 km a nevlastnit a nevyrábět zařízení pro odpalování těchto střel“; vzhledem k tomu, že také v následných zprávách ministerstva zahraničí USA z let 2015, 2016, 2017 a 2018 bylo uvedeno, že Rusko smlouvu nadále porušuje;

E.  vzhledem k tomu, že Spojené státy a organizace NATO kladly opakovaně Rusku dotazy ohledně jeho činnosti v oblasti vývoje raket, zejména v souvislosti s raketovým systémem 9M729, o němž se domnívají, že je v rozporu se smlouvou INF;

F.  vzhledem k tomu, že v prosinci 2017, při příležitosti 30. výročí smlouvy, ohlásila vláda prezidenta Trumpa, že hodlá přijmout „integrovanou strategii“ zahrnující diplomatická, vojenská a hospodářská opatření s cílem přimět Rusko k opětovnému plnění jeho smluvních závazků; vzhledem k tomu, že tato opatření zahrnovala diplomatické kroky ve Zvláštní ověřovací komisi, zahájení programu pro vojenský výzkum a vývoj a hospodářská opatření namířená proti ruským subjektům podílejícím se na vývoji a výrobě raket v rozporu se smlouvou;

G.  vzhledem k tomu, že ani Spojené státy, ani Rusko nevyužilo možnosti řešit své vzájemné výhrady diplomatickými rozhovory; vzhledem k tomu, že Zvláštní ověřovací komise, která byla na základě smlouvy zřízena mimo jiné s cílem řešit výhrady k jejímu dodržování, nebyla svolána;

H.  vzhledem k tomu, že dne 20. října 2018 prezident Trump oznámil, že Spojené státy odstoupí od smlouvy z důvodu jejího porušování ze strany Ruska a z důvodu neúčasti Číny; vzhledem k tomu, že dne 4. prosince 2018, po zasedání ministrů zahraničí zemí NATO, ministr zahraničí USA Mike Pompeo oznámil, že USA mají důkazy o tom, že Rusko ustanovení smlouvy zásadním způsobem porušuje, a že USA proto pozastaví plnění svých závazků, pokud Rusko ve lhůtě 60 dnů nezačne smlouvu v plném rozsahu a ověřitelně dodržovat;

I.  vzhledem k tomu, že dne 1. února 2019, po uplynutí šedesátidenní lhůty poskytnuté Rusku k tomu, aby opět zajistilo dodržování všech ustanovení smlouvy, Spojené státy oznámily, že pozastaví plnění svých povinností podle smlouvy INF a zahájí proces odstoupení od této smlouvy, pokud Rusko, které podle názoru Spojených států smlouvu zásadně porušuje, ve lhůtě šesti měsíců nezačne podmínky smlouvy znovu plnit; vzhledem k tomu, že generální tajemník NATO Jens Stoltenberg Rusko vyzval k tomu, aby využilo šestiměsíční lhůtu, kterou nabídly Spojené státy, a aby znovu začalo smlouvu plnit v plném rozsahu;

J.  vzhledem k tomu, že dne 4. prosince 2018 ministři zahraničí zemí NATO vydali prohlášení, v němž uznali, že Rusko porušuje smlouvu INF, a vyzvali je, aby neprodleně obnovilo plný a ověřitelný soulad se smlouvou;

K.  vzhledem k tomu, že dne 2. února 2019 Rusko oznámilo, že pozastaví plnění smlouvy INF a bude vyvíjet nové typy raket; vzhledem k tomu, že ruské orgány opakovaně upozorňovaly na své znepokojení ohledně zařízení protiraketové obrany organizace NATO;

L.  vzhledem k tomu, že Čína spolu s dalšími státy, které nejsou smluvními stranami smlouvy INF, výrazně rozšiřuje svůj raketový arzenál, což prokazuje, že je zapotřebí nová smlouva, která by zavazovala Spojené státy, Rusko i Čínu;

M.  vzhledem k tomu, že případné ukončení smlouvy INF by mohlo vést k eskalaci napětí mezi jadernými mocnostmi, k nedorozuměním a novým závodům ve zbrojení;

N.  vzhledem k tomu, že smlouva INF je základním prvkem potřebným pro zachování celosvětové strategické stability, světového míru a regionální bezpečnosti; vzhledem k tomu, že udržení platnosti smlouvy by podpořilo úsilí o zachování dalších stávajících dohod o kontrole zbraní a odzbrojení a vytvoření příznivějších podmínek pro jednání o omezení zbraní, jejich nešíření a odzbrojení; vzhledem k tomu, že oznámení o odstoupení od smlouvy INF ohrožují pravděpodobnost, že budou prodlouženy další důležité smlouvy o kontrole zbraní, jako je Smlouva mezi Spojenými státy a Ruskou federací o opatřeních k dalšímu snížení a omezení strategických útočných zbraní („New START“), což by vážně narušilo mezinárodní režim kontroly zbraní, který po několik desetiletí zajišťoval stabilitu v souvislosti s jadernými zbraněmi, a ve světě by tak už neexistovaly žádné právně závazné a ověřitelné limity jaderných arzenálů;

O.  vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN otevřel dne 20. září 2017 k podpisu Smlouvu OSN o zákazu jaderných zbraní a že tuto smlouvu k dnešnímu dni podepsalo 70 států, z nichž 21 přistoupení k ní ratifikovalo, a že jedním z těchto států je Rakousko, členský stát EU, a že Irsko pravděpodobně uloží u generálního tajemníka OSN listiny o ratifikaci v několika nadcházejících měsících;

P.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní, nositel Nobelovy ceny míru, vyzvala všechny státy, aby ratifikovaly Smlouvu o zákazu jaderných zbraní;

1.  podporuje dodržování smlouvy INF, její další trvání i posílení; připomíná její zásadní přínos k míru a bezpečnosti v Evropě a ve zbytku světa a k celosvětovému odzbrojení a nešíření zbraní;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad porušováním smlouvy INF, na něž navázalo oznámení Spojených států a posléze i Ruska o pozastavení plnění závazků vyplývajících ze smlouvy a o jejím vypovězení ve lhůtě šesti měsíců; zdůrazňuje, že tento vývoj ohrožuje jeden z nejzásadnějších evropských bezpečnostních zájmů a bezpečnost a mír v Evropě i na celém světě; obává se, že tyto kroky mohou být příčinou špatných odhadů a mylných představ, které povedou ke zhoršení vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem, eskalaci napětí, zvýšeným jaderným a vojenským hrozbám a rizikům a případně k návratu destabilizujících závodů ve zbrojení, což by velmi škodilo bezpečnosti a strategické stabilitě v Evropě;

3.  odsuzuje Rusko za to, že nepřestává porušovat podmínky smlouvy INF;

4.  vyzývá Ruskou federaci, aby co nejdříve začala smlouvu INF v plném rozsahu a ověřitelným způsobem opět plnit a vypořádala se tak s obavami Spojených států a NATO vyjádřenými v reakci na přetrvávající ruské porušování podmínek smlouvy, a naléhavě ji žádá, aby se zasazovala o dlouhodobou budoucnost této dohody;

5.  uznává význam, který má pro budování důvěry v provádění smlouvy INF a každé další dohody posilující strategickou stabilitu a bezpečnost plná transparentnost a dialog; s ohledem na výše uvedené skutečnosti vyzývá Rusko i Spojené státy, aby vyřešily problém vzájemných tvrzení o nedodržování smlouvy a ve snaze o zmenšení napětí zahájily konstruktivní dialog pod záštitou Rady bezpečnosti OSN, Zvláštní ověřovací komise nebo jiného vhodného fóra, jenž by reflektoval zájmy i obavy obou stran, v němž by byla jednání vedena v dobré víře a ve snaze o záchranu smlouvy INF před jejím faktickým vypovězením v srpnu 2019 a který by zlepšil transparentnost a vzájemné monitorování a zajistil pevnější pravidla a záruky, pokud jde o příslušné raketové a jaderné kapacity;

6.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby ve zbývajícím šestiměsíčním období využila všechny své politické a diplomatické prostředky a zahájila dialog se stranami smlouvy INF s cílem obnovit mezistátní důvěru a současně nabídla odborné znalosti a zkušenosti EU v oblasti mediace ve snaze zabránit tomu, aby USA a Rusko od této smlouvy odstoupily; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby usilovala o zachování a další rozvoj smlouvy INF a aby zahájila jednání o mnohostranné smlouvě o této kategorii raket; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zajistila, aby EU vystupovala jako proaktivní a důvěryhodný zajišťovatel bezpečnosti a aby při rozvoji a posilování celosvětových snah o nešíření a kontrolu zbraní na základě pravidel a při vytváření architektury odzbrojení zastávala pevný a konstruktivní postoj;

7.  zdůrazňuje, že nejistá budoucnost smlouvy INF by neměla ohrozit jiné dohody o kontrole zbraní; zvláště naléhavě vyzývá Spojené státy a Rusko, aby prodloužily platnost dohody New START, která omezuje počet nasazených strategických hlavic na každé straně na 1 550, ještě než v roce 2021 její platnost vyprší;

8.  opakuje, že je odhodlán usilovat o zachování účinných mezinárodních systémů kontroly a nešíření zbraní a odzbrojení, které jsou základem světové i evropské bezpečnosti; zastává názor, že má-li být Evropa důvěryhodná, musí jít příkladem a učinit pokrok na cestě ke světu bez jaderných zbraní; vyzývá členské státy EU, aby mnohostranné jaderné odzbrojení učinily v rámci zahraniční a bezpečností politiky Unie prioritou; opětovně zdůrazňuje svůj závazek provádět politiku, jejímž cílem je dosáhnout pokroku na cestě k omezení a odstranění veškerého jaderného arzenálu;

9.  je přesvědčen, že evropská bezpečnost by měla zůstat i nadále nedělitelná; vyzývá všechny členské státy EU, které jsou členy NATO, aby podle toho jednaly; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby vypracovala společné posouzení hrozeb, v němž by byly analyzovány důsledky, jaké by pro bezpečnost EU měla situace, kdy by ochrana, kterou smlouva INF Unii a jejím občanům poskytuje, přestala existovat, a aby včas podala podle článku 36 Smlouvy o Evropské unii zprávu Parlamentu a poté vypracovala důvěryhodnou a ambiciózní strategii jaderného odzbrojení, která by se zakládala na účinném multilateralismu;

10.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby předložila návrhy na mobilizaci finančních prostředků EU a posílila znalostní základnu a odbornost Unie, pokud jde o nešíření a kontrolu zbraní a lidské kapacity v oblasti analýzy hrozeb plynoucích z jaderných zbraní; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby předložila prozíravé plány s cílem předejít neúmyslnému či náhodnému použití jaderných zbraní;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států, Severoatlantické alianci, Organizaci spojených národů, prezidentovi a členům Kongresu Spojených států, prezidentovi Ruské federace a členům ruské Státní dumy a Rady federace.

(1) https://treaties.un.org/doc/Publication/UNTS/Volume%201657/v1657.pdf
(2) https://www.state.gov/secretary/remarks/2019/02/288722.htm
(3) https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_161122.htm
(4) https://www.nato.int/cps/en/natohq/news_162996.htm
(5) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 202.
(6) https://front.un-arm.org/documents/SG+disarmament+agenda_1.pdf
(7) https://sustainabledevelopment.un.org/sdg16
(8) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 77.


NAIADES II – akční program na podporu vnitrozemské vodní dopravy
PDF 145kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o NAIADES II – akčním programu na podporu vnitrozemské vodní dopravy (2018/2882(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0131B8-0079/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení týkající se NAIADES II – akčního programu na podporu vnitrozemské vodní dopravy, která byla položena Komisi (O-000016/2014 – B7-0104/2014),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. ledna 2006 o podpoře vnitrozemské vodní dopravy –„NAIADES“ – Integrovaný evropský akční program pro vnitrozemskou vodní dopravu (COM(2006)0006),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2006 o podpoře vnitrozemské vodní dopravy: NAIADES, Integrovaný evropský akční program pro vnitrozemskou vodní dopravu(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. září 2013 s názvem „Směrem ke kvalitní vnitrozemské vodní dopravě – NAIADES II“ (COM(2013)0623),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2014 „NAIADES II: akční program na podporu vnitrozemské vodní dopravy“(2),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 18. září 2018 „Zpráva o pokroku v polovině období, pokud jde o provádění akčního programu NAIADES II v oblasti podpory vnitrozemské vodní dopravy (za období 2014–2017)“ (SWD(2018)0428),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2016 „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ (COM(2016)0501),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 na téma „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenčního dopravního systému účinně využívajícího zdroje“(3),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že vnitrozemské vodní cesty propojují důležité přístavy, města, průmyslová centra a hlavní zemědělské oblasti EU a výrazně tak přispívají k cílům EU týkajícím se snižování emisí uhlíku, udržitelného růstu a územní soudržnosti;

B.  vzhledem k tomu, že k dosažení cílů Pařížské dohody z roku 2015 (COP21) je nutný přechod ze silniční dopravy na vnitrozemskou plavbu, a vzhledem k tomu, že vnitrozemská vodní doprava má dostatečnou kapacitu k tomu, aby převzala mnohem větší objem nákladu a cestujících, což by umožnilo snížit přetíženost evropského systému silniční dopravy;

C.  vzhledem k tomu, že vnitrozemská vodní doprava má zásadní význam pro další snížení negativních dopadů dopravy díky účinnějšímu využívání půdy a energie a snížení hluku a počtu nehod;

D.  vzhledem k tomu, že pokud mají být sníženy dopady na životní prostředí, je třeba vnitrozemské vodní loďstvo modernizovat a přizpůsobit jej technickému pokroku, čímž se zajistí konkurenční výhoda vnitrozemské vodní dopravy v rámci multimodální dopravy;

E.  vzhledem k tomu, že dosud byly na odvětví vnitrozemské vodní dopravy vyčleněny omezené finanční prostředky, a vzhledem k tomu, že toto odvětví, které tvoří především malé podniky, má stále obtížný přístup k financování;

1.  podporuje konkrétní opatření, která byla dosud přijata, a vítá další opatření plánovaná v akčním programu NAIADES II na období 2014–2020;

2.  naléhavě vyzývá Komisi, aby aktualizovala a prodloužila program NAIADES do roku 2020 s cílem zajistit, aby byl potenciál vnitrozemské vodní dopravy, která v rámci multimodálního dopravního systému představuje bezpečný, udržitelný a efektivní způsob dopravy, plně využit díky dlouhodobé strategii EU zaměřené na úspěšný přechod na jiný druh dopravy;

3.  zdůrazňuje, že při navrhování iniciativ v oblasti dopravy je třeba k vnitrozemské vodní dopravě přistupovat z komplexního a dlouhodobého hlediska v rámci intermodální a udržitelné politiky EU v oblasti dopravy;

4.  zdůrazňuje, že turistická plavba je prosperujícím odvětvím a že konkurenceschopnost důležitých průmyslových odvětví EU, pokud jde o dodávku zboží, závisí na spolehlivé a nákladově efektivní vnitrozemské vodní dopravě; vyzývá proto k vypracování aktivních politik zaměřených na podporu udržitelné vnitrozemské vodní dopravy, zejména s ohledem na digitální, technologické a environmentální výzvy v oblasti logistiky a mobility;

5.  konstatuje, že do roku 2050 bude 80 % obyvatel EU žít v městských oblastech, čímž se zvýší poptávka po veřejné dopravě a lepší logistice měst a že rozšíření stávající pozemní infrastruktury je často náročné a nákladné; vyzývá Komisi a členské státy, aby vzhledem k tomu, že mnoho měst EU leží na vodních cestách, začlenily vnitrozemskou plavbu do městských a přístavních politik a aby plně využívaly její potenciál pro přepravu zboží a cestujících, s cílem zlepšit kvalitu života a snížit přetížení;

6.  zdůrazňuje, že předchozí akční programy nedosáhly svých cílů kvůli nedostatku prostředků, které na ni byly vyčleněny; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, aby akční program NAIADES III obdržel přiměřené finanční prostředky vyčleněné pro dosažení jeho cílů a aby byl podpořen dobře strukturovanou politickou strategií s dosažitelnými krátkodobými a střednědobými cíli a konkrétním plánem, který stanoví mimo jiné zdroje pro provádění;

7.  vyzývá Komisi, aby pravidelně prováděla průzkum trhu a vypracovávala prognózy s cílem lépe analyzovat přesun zboží a cestujících ve vnitrozemské vodní dopravě a umožnit tvorbu politik založenou na důkazech a lepší reakci na nově vznikající trendy a nové trhy;

8.  zdůrazňuje význam odstranění překážek pro dosažení vysoce kvalitních vodních cest jako podmínky pro rozvoj a integraci vnitrozemské lodní dopravy a vnitrozemských přístavů do transevropské dopravní sítě (TEN-T); vyzývá Komisi, aby v rámci Nástroje propojení Evropy učinila prioritou financování obnovu, úpravu, modernizaci a automatizaci plavebních drah, komor, mostů, pobřežních a přístavních infrastruktur a zlepšení přeshraničních úseků hlavní sítě;

9.  zdůrazňuje kromě povinností členských států dokončit hlavní síť do roku 2030 jejich odpovědnost za zvýšení výkonnosti, spolehlivosti, dostupnosti stávající infrastruktury a její odolnosti vůči změně klimatu prostřednictvím obnovy, aby se zajistila úloha vnitrozemské vodní dopravy jakožto důvěryhodného způsobu dopravy a podpořilo se inteligentní využívání omezených finančních zdrojů;

10.  vítá činnost plánovanou a prováděnou na atlantském, baltsko-jadranském, středomořském, severomořsko-baltském, severomořsko-středomořském, východo-středomořském (Orient/East Med), rýnsko-alpském a rýnsko dunajském koridoru a skutečnost, že více členských států obecně investuje do rozvoje vnitrozemských vodních cest a přístavů; vyzývá proto Komisi, aby podporovala provádění projektů v rámci transevropské dopravní sítě (TEN-T);

11.  poukazuje na to, že pro účinnou a udržitelnou dopravu ve vnitrozemí je nezbytná dostatečná kapacita plavebních komor a že zdymadla mají důležitou úlohu pro bezpečnou regulaci vodních zdrojů a výrobu čisté energie; vyzývá proto Komisi, aby vyhradila dostatečné prostředky na jejich obnovu, modernizaci a opravu;

12.  naléhavě Komisi vyzývá, aby obecně upřednostňovala granty na projekty v oblasti vnitrozemských vodních cest, neboť zkušenosti s projekty kombinujícími zdroje ukázaly, že s ohledem na veřejný a víceúčelový charakter vodních cest byli soukromí partneři zapojeni pouze do realizace prací, ale veřejné orgány zůstávají odpovědné za financování;

13.  konstatuje, že digitalizace vnitrozemské vodní dopravy hraje důležitou úlohu při zvyšování účinnosti a bezpečnosti vnitrozemské vodní dopravy a omezování jejích dopadů na životní prostředí; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala prováděcí strategii pro digitální zónu vnitrozemských vodních cest (DINA) a vhodný regulační rámec pro propojenou a automatizovanou dopravu po vodě, včetně přezkumu směrnice 2005/44/ES o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství(4), s přihlédnutím ke stávajícím iniciativám, jako je informační systém RheinPorts (RPIS), a aby vytvořila pevný celounijní právní základ pro přeshraniční výměnu údajů s jednotným přístupovým bodem o plavebních drahách, plavbách, nákladu a dopravě;

14.  zdůrazňuje význam začlenění digitálních služeb vnitrozemské vodní dopravy do toku dat ostatních druhů dopravy, aby se umožnily plynulé multimodální služby z výchozího místa až do místa určení (door-to-door), neboť kombinace fyzické internetové struktury a synchronizované modality (synchromodality) podporuje sdružování objemů

15.  zdůrazňuje, že má-li být dosaženo cílů Pařížské dohody z roku 2015 (COP21), je třeba dosáhnout odolnosti dopravního systému a snížení emisí uhlíku prostřednictvím zrychleného přechodu na nízkouhlíkovou dopravu, účinné využívání zdrojů a čistý pohon; poukazuje na to, že tento přechod vyžaduje odpovídající standardy a financování na podporu inovativního řízení vodních cest, širší využívání čistých plavidel a případně jejich modernizaci a zavedení nezbytné infrastruktury pro doplňování paliva;

16.  doporučuje využívat synergie mezi sítěmi pro čistou energii a sítěmi vodních cest, aby se optimálním způsobem využívala vodní energie vyrobená na vodních cestách, energie větru v přístavech a další čisté zdroje energie v dopravních uzlech pro dodávky energie dopravě, domácnostem a průmyslu a minimalizovaly se náklady na distribuci;

17.  zdůrazňuje, že je důležité poskytovat přiměřené finanční prostředky na nové technologie, inovace a udržitelnou dopravní infrastrukturu a služby v rámci stávajících a budoucích programů EU, jako je Nástroj pro propojení Evropy, Horizont 2020, Horizont Evropa, jednotný trh, Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti, s cílem podporovat zavádění inovací a dosáhnout lepších výsledků vnitrozemské vodní dopravy v oblasti životního prostředí a v digitální oblasti; vyzývá Komisi, aby k realizaci tohoto cíle vytvořila zvláštní finanční toky;

18.  konstatuje, že cílený technologický výzkum by měl být doplněn socioekonomickým a prenormativním výzkumem s cílem podpořit inovace v oblasti regulace a financování a posílit zapojení účastníků trhu, aby se zajistilo široké uplatnění na trhu;

19.  vyzývá členské státy, aby dále rozvíjely vnitrostátní strategie s cílem stimulovat a podporovat vnitrozemskou vodní dopravu s přihlédnutím ke stávajícím akčním programům NAIADES a připravovanému evropskému akčnímu programu pro vnitrozemskou vodní dopravu a aby povzbuzovaly regionální, místní a přístavní orgány ke stejnému postupu;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 313 E, 20.12.2006, s. 443.
(2) Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 145.
(3) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 72.
(4) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 152.


Ochrana zvířat během přepravy v rámci EU i mimo ni
PDF 222kWORD 68k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 ke zprávě o provádění týkající se nařízení (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy v rámci EU i mimo ni (2018/2110(INI))
P8_TA-PROV(2019)0132A8-0057/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností(1),

–  s ohledem na článek 13 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle nějž „při stanovování a provádění politik Unie (...) zohledňují Unie a členské státy plně požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí“,

–  s ohledem na posouzení provádění v Evropě, pokud jde o nařízení (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a jeho příslušné přílohy, zveřejněné výzkumnou službu Evropského parlamentu (EPRS)(2) v říjnu 2018,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2012 o ochraně zvířat během přepravy(3),

–  s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) k životním podmínkám zvířat během přepravy ze dne 12. ledna 2011(4),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 10. listopadu 2011 o dopadu nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy (COM(2011)0700),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 15. února 2012 o strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat pro období 2012–2015 (COM(2012)0006),

–  s ohledem na své prohlášení č. 49/2011 ze dne 15. března 2012 o zavedení limitu pro přepravu jatečních zvířat v rámci Evropské unie v maximální délce 8 hodin(5),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2015(6),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 31/2018 o dobrých životních podmínkách zvířat v EU(7),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Petičního výboru (A8-0057/2019),

A.  vzhledem k tomu, že EU – jak stanoví článek 13 Smlouvy o fungování Evropské unie – považuje zvířata nikoli pouze za zboží, produkty nebo majetek, ale za vnímající bytosti, což znamená, že jsou schopny vnímat potěšení i bolest; vzhledem k tomu, že právní předpisy EU tento pojem převedly do opatření, která by měla zajistit, aby byla zvířata držena a přepravována za podmínek, které je nevystavují špatnému zacházení, zneužívání, bolesti či utrpení; vzhledem k tomu, že právě v EU se dobré životní podmínky zvířat nejvíce dodržují a chrání a že je příkladem pro zbytek světa;

B.  vzhledem k tomu, že se každoročně na dlouhé vzdálenosti mezi členskými státy, uvnitř členských států a do třetích zemí přepravují miliony zvířat pro účely rozmnožování, chovu, dalšího výkrmu a porážky; vzhledem k tomu, že se zvířata přepravují také k rekreačním účelům, za účelem předvádění a jako zvířata v zájmovém chovu; vzhledem k tomu, že jsou občané EU stále více znepokojeni, pokud jde o soulad se standardy dobrých životních podmínek zvířat, zvláště při přepravě živých zvířat;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 12. prosince 2012 vyzval ke zkrácení doby přepravy zvířat určených k porážce na nejvýše osm hodin;

D.  vzhledem k tomu, že podle definice Světové organizace pro zdraví zvířat z roku 2008 dobré životní podmínky zvířat znamenají, že zvíře je zdravé, má dostatečný prostor, je dobře živeno, cítí se bezpečně, může se přirozeně projevovat a netrpí pocity jako je strach, bolest a utrpení; vzhledem k tomu, že tomu tak není ve velké většině případů přepravy živých zvířat, zvláště na dlouhé vzdálenosti;

E.  vzhledem k tomu, že se nařízení (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy uplatňuje na přepravu veškerých živých obratlovců prováděnou v rámci Unie;

F.  vzhledem k tomu, že členské státy odpovídají za zajištění řádného provádění a vynucování nařízení na vnitrostátní úrovni, včetně oficiálních inspekcí, zatímco Komise odpovídá za zajištění toho, aby členské státy řádně prováděly právní předpisy EU;

G.  vzhledem k tomu, že členské státy nevynucují nařízení (ES) č. 1/2005 v rámci EU dostatečně tvrdě ani přísně a že se jej nijak nedovolávají mimo EU;

H.  vzhledem k tomu, že velké množství případů porušení předpisů, která GŘ SANTE Komise zjistilo v roce 2017 v několika členských státech, by vyžadovalo zahájení příslušných řízení o nesplnění povinnosti;

I.  vzhledem k tomu, že přeprava zvířata stresuje, neboť je vystavuje celé řadě nepříjemností, jež mají na jejich životní podmínky negativní dopad; vzhledem k tomu, že v případě obchodu s některými třetími zeměmi je zvířatům působeno dodatečné utrpení velmi dlouhým cestováním, včetně dlouhého zdržení na hranicích za účelem kontroly dokladů, vozidel a způsobilosti zvířat k přepravě;

J.  vzhledem k tomu, že kvalita a frekvence inspekcí ze strany členských států má přímý dopad na úroveň dodržování požadavků; vzhledem k tomu, že z analýzy inspekčních zpráv členských států vyplývá, že mezi členskými státy existují obrovské rozdíly, pokud jde o počet inspekcí (od nuly až po několik milionů ročně) a míru výskytu porušování pravidel (od nuly až po 16,6 %), což naznačuje, že členské státy zaujímají k inspekcím různé přístupy, jako jsou například strategie náhodných, nebo naopak na posouzení rizik založených inspekcí; vzhledem k tomu, že takto odlišný přístup také znemožňuje porovnávání údajů mezi členskými státy;

K.  vzhledem k tomu, že životní podmínky zvířat během přepravy by zlepšila odborná příprava a vzdělávání řidičů s cílem prosazovat opatrné řízení podle toho, jaký druh zvířat se přepravuje(8);

L.  vzhledem k tomu, že řádné zacházení se zvířaty může vést k úspoře času při nakládce a vykládce zvířat, snížit ztrátu hmotnosti, výskyt horečnatých onemocnění a poranění a vést k lepší kvalitě masa;

M.  vzhledem k tomu, že existují rozsáhlé studie, které dokazují, že dobré životní podmínky zvířat mají vliv na kvalitu masa;

N.  vzhledem k tomu, že kvalitní zacházení při nakládce a vykládce spolu s péčí během překládky by měly zůstat hlavním záměrem s cílem chránit dobré životní podmínky zvířat během přepravy;

O.  vzhledem k tomu, že pro zajištění dobrých životních podmínek zvířat v průběhu přepravy je hlavním faktorem způsobilost zvířat k přepravě, protože u zraněných, zesláblých, březích, neodstavených nebo nemocných zvířat existuje vyšší riziko, že tyto podmínky nebudou dodrženy; vzhledem k tomu, že může panovat nejistota, pokud jde o způsobilost k přepravě a o fázi březosti;

P.  vzhledem k tomu, že největší podíl porušování pravidel připadá na otázky způsobilosti, přičemž druhý největší podíl se týká problémů s doklady;

Q.  vzhledem k tomu, že osobám odpovědným za přepravu často není jasné, jak je třeba postupovat, pokud jsou zvířata prohlášena za nezpůsobilá k přepravě;

R.  vzhledem k tomu, že si osoby odpovědné za přepravu často nejsou jisté, jak daleko postoupila březost u zvířat;

S.  vzhledem k tomu, že je zvláště problematické přepravovat neodstavená telata a jehňata;

T.  vzhledem k tomu, že zemědělci mají největší zájem na tom, aby byla jejich zvířata způsobilá k přepravě, a že mohou nejvíce ztratit, pokud přeprava není v souladu se stávajícími pravidly;

U.  vzhledem k tomu, že se často objevují nedostatky, pokud jde o zajištění dostatečného krmiva a vody pro zvířata a pokud jde o dodržování 24hodinové doby odpočinku při zastávce na ověřeném kontrolním stanovišti;

V.  vzhledem k tomu, že vozidla pro přepravu jsou často přeplněná; vzhledem k tomu, že závažným problémem jsou vysoké teploty a nedostatečné větrání uvnitř vozidla;

W.  vzhledem k tomu, že se v různých členských státech v nedávné době objevily nákazy zvířat, například africký mor prasat, ptačí chřipka a onemocnění malých přežvýkavců a skotu; vzhledem k tomu, že přeprava živých zvířat může zvýšit riziko šíření těchto chorob;

X.  vzhledem k tomu, že přeprava masa a dalších výrobků živočišného původu a také spermatu a embryí je pro chovatele hospodářských zvířat technicky a administrativně jednodušší a někdy finančně výhodnější než přeprava živých zvířat určených k porážce nebo k rozmnožování; vzhledem k tomu, že Federace veterinárních lékařů Evropy a Světová organizace pro zdraví zvířat zdůrazňují, že by zvířata měla být chována co nejblíže místu, kde se narodila, a měla by být porážena co nejblíže místu výroby; vzhledem k tomu, že dostupnost jatek, včetně mobilních zařízení, v místech chovu nebo blízko nich může pomoci zajistit živobytí ve venkovských oblastech;

Y.  vzhledem k tomu, že porážení zvířat co nejblíže k místu, kde byla chována, by byla nejlepší cesta k zajištění jejich dobrých životních podmínek;

Z.  vzhledem k tomu, že jsou jatky v členských státech nerovnoměrně rozmístěny;

AA.  vzhledem k tomu, že pro některé členské státy a dodavatelské řetězce v Unii je přeprava živých zvířat k další produkci nebo na porážku důležitá pro zajištění hospodářské soutěže na trhu;

Doporučení

Provádění a vymáhání

1.  konstatuje, že každoročně jsou v rámci EU a z EU do třetích zemí přepravovány miliony živých zvířat za účelem porážky nebo rozmnožování; domnívá se, že nařízení (ES) č. 1/2005, pokud je řádně provedeno a vynucováno, má pozitivní dopad na životní podmínky zvířat během přepravy; vítá pokyny Komise k tomuto tématu, ale vyjadřuje politování nad tím, že podle zvláštní zprávy Evropského účetního dvora č. 31/2018 byly uvedené pokyny a některá opatření plánovaná Komisí zpožděny až o pět let; konstatuje, že nadále přetrvávají závažné problémy s přepravou a že vynucování nařízení by mělo být prvořadým cílem těch, kdo se podílejí na jeho provádění;

2.  upozorňuje na skutečnost, že Petiční výbor dostává velmi vysoký počet petic týkajících se životních podmínek zvířat během přepravy, ve kterých se často kritizuje systematické, stálé a závažné porušování nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze strany členských států i přepravců;

3.  zdůrazňuje, že utrpení zvířat během přepravy vyvolává ve společnosti značné znepokojení; bere na vědomí, že Komise dne 21. září 2017 obdržela více než 1 milion podpisů na podporu kampaně #StopTheTrucks, v níž občané Unie vyzývají k ukončení přepravy na dlouhé vzdálenosti;

4.  s politováním konstatuje, že míra pokroku, jíž členské státy dosáhly při provádění nařízení (ES) č. 1/2005, není dostatečná pro splnění hlavního cíle nařízení, kterým je zlepšení životních podmínek zvířat během přepravy, zvláště pokud jde o ověřování knih jízd a uplatňování sankcí; vyzývá členské státy, aby výrazně zlepšily dodržování nařízení; vyzývá Komisi, aby zajistila účinné a jednotné vynucování stávajících právních předpisů EU týkajících se přepravy zvířat ve všech členských státech; naléhavě vyzývá Komisi, aby podnikla příslušné právní kroky a uložila sankce těm členským státům, které nařízení správně neprovádějí;

5.  zdůrazňuje, že částečné provádění je nedostatečné k dosažení zastřešujícího cíle nařízení, jímž je zabránit zranění nebo zbytečnému utrpení zvířat nebo jejich úhynu během přepravy, a že by proto mělo být vyvinuto větší úsilí s cílem zabránit závažným incidentům, které mají významný dopad na životní podmínky zvířat, a s cílem stíhat osoby, které za ně odpovídají;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebyla vyřešena řada otázek týkajících se nařízení (ES) č. 1/2005, například přeplněnost; nedostatečná výška; neposkytování požadovaných přestávek na odpočinek, krmiva a vody; nevhodné ventilační a napájecí zařízení; přeprava v extrémním horku; přeprava nezpůsobilých zvířat; přeprava neodstavených telat; nutnost zjistit stav březosti živých zvířat; rozsah kontrol knih jízd; vztah mezi porušováním předpisů, vynucováním a sankcemi; „smíšený“ dopad školení, vzdělávání a certifikace; a nedostatečná podestýlka, jak uvádí také Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 31/2018 a nevládní organizace ve stížnostech předložených Komisi; vyzývá ke zlepšení ve výše uvedených oblastech;

7.  vyzývá všechny členské státy k zajištění toho, aby se cesty od odjezdu do místa určení plánovaly a vykonávaly v souladu s požadavky EU ohledně dobrých životních podmínek zvířat s ohledem na různé typy dopravních prostředků a rozmanité zeměpisné podmínky v EU a ve třetích zemích;

8.  zdůrazňuje, že systematické porušování tohoto nařízení v některých oblastech a některých členských státech vede k nekalé hospodářské soutěži a v důsledku toho k nerovným podmínkám pro hospodářské subjekty v různých členských státech, což může následně vést ke konkurenčnímu snižování standardů dobrých životních podmínek zvířat během přepravy; vyzývá Komisi, aby vzhledem k tomu, že úroveň sankcí může být v některých členských státech více než desetkrát vyšší než v jiných, vypracovala harmonizovaný systém sankcí EU s cílem zajistit, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující a aby zohledňovaly opakované porušování předpisů; vyzývá Komisi, aby vypracovala plán na sjednocení systémů sankcí v členských státech;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise nevzala v úvahu usnesení Parlamentu ze dne 12. prosince 2012, a zdůrazňuje, že pro zlepšení životních podmínek zvířat během přepravy je zásadní důrazné a harmonizované vynucování spolu s účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi v souladu s článkem 25 nařízení a že se členské státy nemohou omezit pouze na vydávání doporučení a pokynů; vyzývá Komisi, aby jednala podle výzvy v tomto usnesení a prověřila slučitelnost nařízení s právními požadavky jednotlivých členských států;

10.  domnívá se, že opakované porušování, pokud k němu dochází za okolností, nad nimiž má dopravce kontrolu, by mělo vést ke stíhání; vyzývá členské státy, aby stíhaly porušení tohoto nařízení, zejména u opakovaných případů porušení; domnívá se, že by účinné, přiměřené a odrazující sankce měly zahrnovat zabavení vozidel a povinnou rekvalifikaci osob odpovědných za životní podmínky a přepravu zvířat, a je přesvědčen, že by se postup měl harmonizovat prostřednictvím Unie; domnívá se, že by sankce měly odrážet způsobenou škodu, rozsah, trvání a opakování případů porušení;

11.  vyzývá členské státy, aby efektivněji využívaly silné vynucovací pravomoci, které jim toto nařízení svěřuje, včetně povinnosti žádat od přepravců, aby vytvořili systémy zabraňující opakovanému porušování předpisů, a včetně povinnosti pozastavit platnost povolení pro přepravce nebo povolení přepravcům odebrat; vyzývá členské státy, aby přijaly dostatečná nápravná opatření a zavedly sankce s cílem zabránit utrpení zvířat a odradit příslušné subjekty od pokračujícího nedodržování pravidel; vyzývá členské státy a Komisi, aby jejich cílem při provádění a vynucování tohoto nařízení bylo nulové porušování;

12.  vyzývá Komisi, aby po poradě s národními kontaktními místy vypracovala seznam hospodářských subjektů, které se na základě inspekčních a prováděcích zpráv opakovaně dopustily závažných porušení tohoto nařízení; vyzývá Komisi, aby zveřejňovala časté aktualizace tohoto seznamu a aby prosazovala i příklady osvědčených postupů jak v oblasti přepravy, tak v oblasti správy věcí veřejných;

13.  zdůrazňuje, že nedodržování nařízení ze strany členských států ohrožuje jeho záměr, jímž je prevence výskytu a šíření nákaz zvířat vzhledem k tomu, že přeprava je jednou z příčin rychlého šíření těchto onemocnění včetně těch, která mohou být přenosná na člověka; konstatuje, že vozidla často nejsou v souladu s požadavky článku 12 pozměněné směrnice Rady 64/432/EHS ze dne 26. června 1964 o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství(9); domnívá se zejména, že nevhodné ukládání odpadu představuje riziko šíření antimikrobiální rezistence a chorob; vyzývá Komisi, aby vyvinula harmonizované postupy pro udělování povolení plavidlům a nákladním vozidlům a aby přijala opatření s cílem předcházet šíření nákaz zvířat při přepravě, ať již v rámci EU, tak ze třetích zemí, a to prosazováním opatření biologické ochrany a lepších životních podmínek zvířat;

14.  vyzývá k prohloubení spolupráce mezi příslušnými orgány s cílem posílit vynucování pomocí technologie a vytvořit zpětnou vazbu v reálném čase mezi členským státem v místě odjezdu, členským státem v místě příjezdu a veškerými tranzitními zeměmi; vyzývá Komisi, aby vyvinula systémy geolokalizace zvířat, které umožní zjistit jejich polohu a trvání přepravy v přepravních vozidlech i případné nedodržování harmonogramů přepravy; domnívá se, že pokud zvířata, která jsou na počátku v dobrém zdravotním stavu, přijíždějí do cíle ve špatném stavu, mělo by to vést k pečlivému prošetření a, pokud se situace opakuje, musí být odpovědné strany v přepravním řetězci okamžitě penalizovány v souladu s pravidly a vlastník zvířat musí v rámci vnitrostátního práva získat nárok na vyrovnání za jakoukoli následnou ztrátu příjmu; domnívá se dále, že by příslušné orgány měly přísně trestat organizátora a osvědčujícího úředníka u každé knihy jízd vytvořené v členském státě odjezdu, pokud byla kniha jízd nepravdivě nebo nesprávně vyplněna;

15.  domnívá se, že vynucování je obzvláště obtížné, pokud cesta prochází několika členskými státy a pokud jednotlivé úkoly v oblasti vynucování (schválení knihy jízd, povolení přepravců, osvědčení o způsobilosti a o schválení vozidla apod.) provádí několik různých členských států; vyzývá členské státy, aby při zjištění porušení informovaly všechny ostatní dotčené členské státy, jak to požaduje článek 26 nařízení, s cílem předcházet opakovanému porušování a umožnit optimalizované posuzování rizik;

16.  žádá Komisi, aby Parlamentu předkládala pravidelné zprávy o provádění a prosazování tohoto nařízení, včetně rozdělení informací o jeho porušeních podle členských států, druhů zvířat a typů porušení a ve vztahu k objemu přepravy živých zvířat v jednotlivých členských státech;

17.  vítá případy, kdy vlády, vědci, podniky, zástupci průmyslu a příslušné vnitrostátní orgány spolupracují při vymezování osvědčených postupů s cílem zajistit soulad s požadavky právní úpravy, jako tomu bylo mimo jiné v případě webových stránek s přehledy zaměřenými na přepravu zvířat; vyzývá Komisi, aby ve prospěch členských států šířila a propagovala osvědčené postupy v oblasti přepravy hospodářských zvířat a podporovala platformu EU v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, která prosazuje intenzivnější dialog a výměnu osvědčených postupů mezi všemi aktéry; vyzývá Komisi, aby vypracovala novou strategii v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na období let 2020–2024 a aby podporovala inovaci při přepravě zvířat;

18.  vyzývá Komisi, aby i nadále spolupracovala se Světovou organizací pro zdraví zvířat (OIE), úřadem EFSA a členskými státy na podporu provádění a řádného prosazování nařízení (ES) č. 1/2005, a prosazovala tak intenzivnější dialog o otázkách dobrých životních podmínek zvířat během přepravy se zvláštním zaměřením na:

   lepší uplatňování předpisů EU v oblasti dobrých životních podmínek zvířat během přepravy prostřednictvím výměny informací a osvědčených postupů a přímého zapojení zúčastněných stran;
   podporu školení řidičů a přepravních společností;
   lepší šíření pokynů a přehledů zaměřených na přepravu zvířat přeložených do všech jazyků EU;
   navrhování a provádění dobrovolných závazků ze strany podniků týkajících se dalšího zlepšování životních podmínek zvířat během přepravy;
   posílenou výměnu informací a větší využívání osvědčených postupů mezi vnitrostátními orgány s cílem snížit počet přestupků způsobených přepravními společnostmi a řidiči;

19.  vyzývá Komisi, aby posoudila slučitelnost tohoto nařízení s nařízením (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy(10), pokud se týká doby řízení a doby odpočinku řidičů;

20.  zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi odpovědností podniků provozujících přepravu zvířat a odpovědností zemědělců a že za problémy vzniklé při přepravě zvířat by měly být hnány k odpovědnosti podniky, a nikoli zemědělci; připomíná, že zemědělci mají na dobrých životních podmínkách zvířat největší zájem, a to nejen z emočních či citových, ale i z ekonomických důvodů;

21.  připomíná, že Komise je jakožto strážkyně smluv odpovědná za monitorování toho, zda jsou právní předpisy EU správně uplatňovány; vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby vyšetřil, zda Komise dlouhodobě selhává při zajišťování souladu se stávajícím nařízením a zda by proto mohla nést odpovědnost za nesprávný úřední postup;

22.  s politováním bere na vědomí rozhodnutí přijaté Konferencí předsedů nenavrhnout zřízení parlamentního vyšetřovacího výboru pro životní podmínky zvířat během přepravy v EU i mimo ni, a to navzdory podpoře velkého počtu poslanců EP z různých politických skupin; doporučuje proto, aby Parlament zřídil vyšetřovací výbor pro životní podmínky zvířat během přepravy v EU i mimo ni, který by zahájil činnost na počátku příštího volebního období, s cílem náležitě vyšetřit a monitorovat údajná porušení předpisů a údajný nesprávný úřední postup při provádění nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy;

Sběr údajů, inspekce a monitorování

23.  vyjadřuje politování nad tím, nakolik je kvůli rozdílným přístupům jednotlivých členských států ke sběru údajů obtížné vypracovat ucelenou analýzu provádění stávajícího nařízení; vyzývá Komisi, aby stanovila společné minimální standardy pro systémy dohledávání všech cest s cílem umožnit lepší harmonizovaný sběr údajů a vyhodnocování sledovaných parametrů; vyzývá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí a poskytovaly Komisi harmonizované, komplexní a úplné údaje o dopravních kontrolách a míře porušování předpisů; vyzývá členské státy, aby prováděly více neohlášených kontrol a aby vypracovaly a uplatňovaly strategii založenou na rizicích s cílem zaměřit svoji inspekční činnost na vysoce rizikové druhy přepravy v zájmu co nejefektivnějšího využívání omezených zdrojů na kontroly;

24.  konstatuje, že podle zvláštní zprávy Evropského účetního dvora z roku 2018 o životních podmínkách zvířat v EU Komise připustila, že údaje, které ji členské státy poskytují, nejsou dostatečně úplné, soudržné, spolehlivé nebo podrobné k tomu, aby z nich bylo možné vyvodit závěry o dodržování nařízení na úrovni EU;

25.  zdůrazňuje, že inspekce musí být prováděny jednotně v celé Unii a na přiměřeném podílu zvířat, která jsou v jednotlivých členských státech každoročně převážena, s cílem zaručit a udržet řádné fungování vnitřního trhu a zamezit narušením hospodářské soutěže v rámci EU; dále vyzývá Komisi, aby zvýšila počet neohlášených kontrol na místě ze strany Potravinového a veterinárního úřadu zaměřených na životní podmínky zvířat a na jejich přepravu; domnívá se, že odlišné metody sběru údajů a kontrolní mechanismy znesnadňují možnost udělat si přesnou představu o dodržování předpisů v jednotlivých členských státech; vyzývá proto Komisi, aby zavedla harmonizovanější strukturu podávání zpráv a aby prováděla další analýzu údajů vyplývajících ze zpráv o kontrolách Potravinového a veterinárního úřadu a z výkazů členských států týkajících se jejich víceletých vnitrostátních plánů kontrol (VVPK); uznává, že audity GŘ SANTE představují pro Komisi významný zdroj informací, který ji umožňuje posuzovat uplatňování stávajícího nařízení; vyzývá Komisi, aby prováděla nejméně sedm neohlášených návštěv ročně, v souladu s doporučením Účetního dvora;

26.  vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla pokyny ohledně toho, jak lze obchodní řídicí a expertní systém (TRACES) používat na podporu vypracovávání analýz rizik v souvislosti s kontrolami přepravy živých zvířat, jak to doporučil Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě z roku 2018, v níž se uvádí, že orgány členských států odpovědné za kontroly přepravy jen zřídka využívají informace ze systému TRACES k zacílení kontrol; vyzývá k přijetí účinnějšího a transparentnějšího systému monitorování, který by zahrnoval přístup veřejnosti k informacím shromážděným prostřednictvím systému TRACES; dále vyzývá k navýšení počtu každoročních kontrol ze strany Potravinového a veterinárního úřadu;

27.  vyzývá členské státy, aby navýšily kontroly napříč celým výrobním řetězcem a zejména aby prováděly účinné a systematické kontroly zásilek zvířat před nakládkou s cílem zastavit praktiky, které jsou v rozporu s nařízením a zhoršují podmínky pro pozemní nebo námořní přepravu zvířat např. tím, že umožňují, aby přeplněné dopravní prostředky nebo zvířata, která nejsou ve způsobilém zdravotním stavu, pokračovala v cestě na dlouhou vzdálenost, nebo aby se nadále využívala kontrolní stanoviště s nedostatečnými zařízeními pro odpočinek, nakrmení a napojení přepravovaných zvířat;

28.  je znepokojen nízkým počtem kontrol v některých členských státech a nízkým nebo nulovým počtem nahlášených porušení předpisů; vyjadřuje pochybnosti, pokud jde o účinnost systémů kontroly a podávání zpráv; vyzývá ty členské státy, které v současnosti provádějí jen málo kontrol nebo dokonce žádné, aby začaly provádět kontroly v dostatečném množství a aby o nich Komisi předkládaly komplexní zprávy;

29.  vyzývá členské státy, aby také kontrolovaly přepravu uvnitř Evropy, při níž jsou zvířat nakládána do vozidel, s cílem ověřit soulad s požadavky nařízení (ES) č. 1/2005;

30.  souhlasí s Komisí, že k osvědčeným postupům příslušných orgánů patří kontrola všech zásilek určených do zemí mimo EU při nakládce(11); domnívá se, že určitý podíl zásilek v rámci EU je také třeba kontrolovat při nakládce, a to v poměru k počtu případů porušení předpisů zjištěných během kontrol ze strany nevládních organizací a Potravinového a veterinárního úřadu; domnívá se, že příslušné orgány by měly při nakládce kontrolovat, zda jsou dodržovány požadavky nařízení na plochu a výšku, zda správně fungují ventilační a vodovodní systémy, zda řádně fungují zařízení pro napájení a zda jsou vhodná pro přepravované druhy, zda nejsou nakládána zvířata nezpůsobilá k přepravě, a zda je k dispozici dostatečné množství krmiva a podestýlky;

31.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že bude k dispozici dostatečný počet přístupných, čistých a fungujících zařízení pro napájení v souladu s potřebami každého druhu zvířat, bude doplněna nádrž na vodu a poskytnuto dostatečné množství čerstvé podestýlky;

32.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že příslušné orgány budou ověřovat, zda knihy jízd obsahují realistické informace a jsou tudíž v souladu s čl. 14 odst. 1 tohoto nařízení;

33.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že vozidla používaná k přepravě splňují minimální požadavky na prostor stanovené v kapitole VII přílohy I nařízení a že v případě vysokých teplot bude zvířatům poskytnut přiměřeně větší prostor;

34.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že vnitřní výška vozidel používaných k přepravě splňuje minimální normy a že mezi podlahou nebo stěnou vozidla a příčkami nejsou žádné mezery;

35.  uznává, že v rámci EU bylo dosaženo určitého pokroku v oblasti přepravy zvířat, je však znepokojen počtem hlášených případů používání nevhodných vozidel a plavidel pro přepravu živých zvířat a vyzývá k tomu, aby bylo posíleno monitorování a postihování této praxe; uznává, že požadavky článků 20 a 21 nařízení, které se týkají přepravy na plavidlech pro přepravu hospodářských zvířat, jsou často ignorovány; vyzývá členské státy, aby pro přepravu hospodářských zvířat nepovolovaly používání vozidel a plavidel, která nejsou v souladu s ustanoveními nařízení, a aby v případě nedodržování těchto ustanovení odebíraly již vydaná povolení; vyzývá členské státy, aby byly důslednější jak při vydávání osvědčení a schvalování vozidel, tak při udělování osvědčení o způsobilosti řidičů;

36.  vyzývá proto k zavedení harmonizovaných a závazných norem pro schvalování vozidel a plavidel pro přepravu hospodářských zvířat, která by měl vydat ústřední orgán EU; vzhledem k tomu, že by tento orgán měl být odpovědný za rozhodování o tom, které dopravní prostředky jsou vhodné pro přepravu zvířat, pokud jde o jejich stav a typ vybavení (např. přítomnost vhodného družicového navigačního systému na palubě);

37.  vyzývá provozovatele, aby zajišťovali důkladné školení řidičů a průvodců v souladu s přílohou IV nařízení, aby se zajistilo správné zacházení se zvířaty;

38.  uznává, že některé členské státy mají plavidla a přístavy, které požadované normy splňují, zdůrazňuje však, že během námořní přepravy přesto převládají špatné podmínky, zejména v souvislosti s nakládkou a vykládkou; vyzývá členské státy, aby byly během postupů vydávání osvědčení a schvalování plavidel důslednější, aby zlepšily kontroly plavidel a zdravotního stavu zvířat před nakládkou a řádně kontrolovaly nakládky v souladu s nařízením; vyzývá členské státy, aby Komisi poskytly podrobné plány jejich kontrolních zařízení; vyzývá Komisi, aby vypracovala, aktualizovala a distribuovala seznam přístavů s odpovídajícími zařízeními pro kontrolu zvířat; dále vyzývá příslušné orgány, aby neschvalovaly knihy jízd, které plánují využití přístavů bez takovýchto zařízení; vyzývá členské státy, aby přizpůsobily své přístavy a zajišťovaly řádnou údržbu svých pravidel, s cílem zlepšit životní podmínky zvířat během námořní přepravy;

39.  vyzývá Komisi, aby schválila inovativní alternativy k vývozním kontrolám v souladu s čl. 133 odst. 2 nařízení 2016/429(12), jako například kontroly na platformách, které představují zlepšení životních podmínek zvířat, jelikož mají nižší hustotu ustájení a nevyžadují vykládku zvířat, čímž se zkracuje čekání;

40.  konstatuje, že požadavek na osvědčení o zdravotním stavu zvířat pro přepravu mezi členskými státy vytváří negativní pobídku k upřednostňování vnitrostátních destinací před nejbližšími možnými destinacemi; vyzývá Komisi, aby využila své pravomoci podle čl. 144 odst. 1 nařízení 2016/429 k přijetí aktu v přenesené pravomoci, který by poskytl výjimku pro přesuny zvířat, které představují nízké riziko šíření onemocnění;

Doba přepravy

41.  zdůrazňuje, že přeprava všech zvířat musí trvat jen nezbytně dlouhou dobu, a to s ohledem na geografické rozdíly na úrovni členských států a v souladu s bodem odůvodnění 5 nařízení, který stanoví, že „z důvodu dobrých životních podmínek zvířat by se měly pokud možno omezit dlouhotrvající cesty zvířat“ a s bodem odůvodnění 18, který stanoví, že „dlouhotrvající cesty mají na životní podmínky zvířat pravděpodobně nepříznivější účinky než cesty na krátkou vzdálenost“;

42.  zdůrazňuje, že doba přepravy zvířat, včetně nakládky a vykládky, musí zohledňovat druhově specifické veterinární poradenství bez ohledu na to, zda se uskutečňuje po zemi, po moři či letecky;

43.  vyjadřuje politování nad porušováním nařízení, které se týká neuplatňování nebo nesprávného uplatňování konkrétních předpisů týkajících se neodstavených zvířat, jako jsou telata, jehňata, kůzlata, hříbata a selata na mléčné výživě, a vyzývá k zavedení podrobnějších opatření k zajištění plné ochrany dobrých životních podmínek těchto zvířat při jejich přepravě;

44.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že neodstavená zvířata budou alespoň na hodinu vyložena a budou jim podány elektrolyty nebo náhrada mléka a celková doba jejich přepravy nepřekročí osm hodin;

45.  vyzývá Komisi, aby stanovila definici neodstaveného zvířete pro každý druh a omezila přepravu neodstavených zvířat na vzdálenost nejvýše 50 km a maximální dobu trvání 1,5 hodiny, vzhledem k tomu, že je obtížné zajistit jejich dobré životní podmínky během přepravy;

46.  zdůrazňuje, že v dokumentech týkajících se plánování přepravy jsou často uvedeny jen názvy míst a nikoli přesné adresy, kde dochází ke kontrolám, dodávkám a shromažďování, což výrazně ztěžuje vykonávání kontrol;

47.  vyzývá, s ohledem na usnesení parlamentu ze dne 12. prosince 2012, aby byl převoz zvířat co nejkratší a zejména, aby se předcházelo dlouhým a velmi dlouhým cestám i cestám za hranice EU, díky uplatňování alternativních strategií, jako je zajištění hospodářsky rentabilních a rovnoměrně rozmístěných místních nebo mobilních jatek v blízkosti chovů hospodářských zvířat, propagace krátkých distribučních řetězců a přímého prodeje, případné nahrazení přepravy plemenných zvířat využitím spermatu nebo embryí a přeprava jatečných těl a masových výrobků, jakož i prostřednictvím regulačních a neregulačních iniciativ v členských státech s cílem usnadnit porážky přímo v hospodářských podnicích; vyzývá Komisi, aby podle potřeby jasně definovala konkrétní kratší dobu přepravy pro všechny jednotlivé druhy živých zvířat i neodstavených zvířat;

48.  konstatuje, že různorodé požadavky i měnící se tržní podmínky a politická rozhodnutí vedly k tomu, že se malá jatka stala ekonomicky nerentabilními, což vedlo k celkovému poklesu jejich počtu; naléhavě vyzývá Komisi a místní orgány v členských státech, aby v případě potřeby prosazovaly a propagovaly možnost porážek přímo v zemědělských podnicích, hospodářsky rentabilní místní nebo mobilní jatka nebo zařízení na zpracování masa v členských státech, aby mohla být zvířata porážena co nejblíže k místu chovu, což je též v zájmu zachování zaměstnanosti ve venkovských oblastech; vyzývá Radu a Komisi, aby vytvořily strategii, která umožní postupný přechod k regionálnějšímu modelu živočišné výroby, v jejímž rámci se budou zvířata rodit, vykrmovat a porážet v témže regionu, pokud to bude s ohledem na zeměpisné rozdíly možné, namísto toho, aby byla přepravována na velmi dlouhé vzdálenosti;

49.  naléhavě vyzývá Komisi, aby prověřila, jak lze zemědělce, jatka a masný průmysl motivovat k tomu, aby zvířata nechávali porážet na nejbližších jatkách, aby se tak zabránilo jejich zdlouhavé přepravě a snížily se emise; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu usnadňovala inovativní řešení, jako jsou mobilní jatka, a současně zajišťovala vysoké standardy, pokud jde o dobré životní podmínky zvířat;

50.  domnívá se, že v některých případech by zkrácení povolené doby přepravy stanovené v současnosti v kapitole V přílohy I nařízení nebylo rentabilní, a proto je třeba nalézt řešení pro případy, kdy je kvůli zeměpisným podmínkám nebo venkovské izolaci nezbytná pozemní nebo námořní přeprava živých zvířat k dalšímu zpracování nebo porážce;

51.  vyzývá členské státy, aby pro případ potřeby umožnily nouzové porážky přímo v zemědělských podnicích nebo výkrmnách, pokud se zjistí, že zvíře není způsobilé k přepravě a opatření první pomoci se ukáží být neúčinná, aby se zabránilo zbytečnému utrpení zvířat;

52.  konstatuje, že společenská a hospodářská hodnota zvířete může mít vliv na kvalitu jeho přepravy; zdůrazňuje, že kvalita přepravy plemenných zvířat v oblasti chovu koní je vysoká;

53.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na vliv přepravy živých zvířat na životní prostředí, dobré životní podmínky zvířat a zdraví vypracovala strategii pro přechod od přepravy živých zvířat k obchodování převážně s masem a jatečnými těly a zárodečnými produkty; domnívá se, že takováto strategie se musí zaměřit na hospodářské faktory, které ovlivňují rozhodnutí převážet živá zvířata; vyzývá Komisi, aby do této strategie zahrnula přepravu do třetích zemí;

54.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly programy pro rituální porážku zvířat na jatkách, vzhledem k tomu, že velká část vyvážených živých zvířat směřuje na blízkovýchodní trhy;

55.  bere na vědomí stávající narušení trhu způsobené odlišnými sazbami uplatňovanými na živá zvířata a na maso, které výrazně podporuje obchodování s živými zvířaty; naléhavě vyzývá Komisi, aby spolu se svými obchodními partnery toto narušení trhu přezkoumala, s cílem omezit obchodování s živými zvířaty, a pokud to bude nezbytné, nahradit jej obchodováním s masem;

56.  připomíná, že podle stávajícího nařízení je v případě přepravy domácích koňovitých a domácího skotu, ovcí, koz a prasat přestávka na schváleném kontrolním stanovišti povinná již po uplynutí maximální doby přepravy, pokud přesahuje osm hodin;

Životní podmínky zvířat

57.  vyzývá příslušné orgány členských států, aby zabezpečily přítomnost úředních veterinárních lékařů na výstupních místech Unie, kteří budou mít úlohu ověřit, zda jsou zvířata dostatečně zdravá k pokračování v cestě a zda vozidla nebo plavidla splňují požadavky tohoto nařízení; poznamenává zejména, že v článku 21 nařízení se stanoví, že veterinární lékaři před odjezdem vozidel z území EU zkontrolují, zda vozidla nejsou přeplněná, jsou dostatečně vysoká, zda mají zvířata podestýlku, a zda je ve vozidlech dostatečné množství krmiva a vody a že řádně fungují větrací a napájecí zařízení;

58.  vybízí k využívání pohotovostních plánů pro všechny cesty, včetně např. náhradních vozidel a pohotovostních center, aby přepravce mohl účinně reagovat v nouzových situacích a zmírnily se dopady prodlev nebo nehod na zvířata přepravovaná pro účely šlechtění nebo na porážku, jako je to už v nařízení stanoveno pro přepravce na dlouhé vzdálenosti;

59.  zdůrazňuje, že právní předpisy upravující životní podmínky zvířat by měly vycházet z vědeckých poznatků a zohledňovat aktuální stav technologie; s politováním konstatuje, že Komise bohužel navzdory jednoznačným doporučením Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) a žádosti Parlamentu formulované v usnesení z roku 2012, neaktualizovala pravidla pro převoz zvířat na základě nejnovějších vědeckých poznatků; vyzývá tudíž Komisi, aby aktualizovala pravidla, která upravují konkrétní potřeby na základě nejnovějších vědeckých poznatků a technologie, a to zejména pokud jde o faktory zahrnující dostatečné větrání a kontrola teploty a vlhkosti vzduchu využíváním klimatizace ve všech vozidlech, adekvátní systémy napájení a tekuté krmivo, zejména pro neodstavená zvířata, sníženou hustotu chovu a vymezení minimální výšky prostorů, a aby vozidla byla přizpůsobena potřebám každého zvířecího druhu; poukazuje na závěr stanoviska EFSA, v němž se zdůrazňuje, že do hry vstupují v oblasti dobrých životních podmínek zvířat kromě trvání cesty i další faktory, například řádné naložení a vyložení a také konstrukce vozidla;

60.  vyjadřuje znepokojení nad přepravou, během níž jsou zvířata napájena kontaminovanou vodou, která je nevhodná ke spotřebě, nebo nemají vůbec žádný přístup k vodě kvůli poruše napájecích zařízení nebo kvůli tomu, že jsou tato zařízení špatně umístěna; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby vozidla používaná pro přepravu živých zvířat měla během cest dostatečné množství vody, a že v každém případě by uvedené množství mělo odpovídat zvláštním požadavkům přepravovaných zvířat a počtu těchto zvířat;

61.  vítá závazek Komise vypracovat ukazatele dobrých životních podmínek zvířat, které by měly podporovat zlepšení životních podmínek zvířat v dopravě; domnívá se, že tyto ukazovatele by se měly vypracovat bezodkladně, aby mohly být použity jako doplněk k současným legislativním požadavkům;

62.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby veškeré budoucí revize právních předpisů týkající se dobrých životních podmínek zvířat během přepravy vycházely z objektivních a vědecky spolehlivých ukazatelů, aby se zabránilo svévolným rozhodnutím s neodůvodněnými hospodářskými dopady na odvětví živočišné výroby;

63.  trvá na tom, že podle právních předpisů EU nesou zemědělci právní odpovědnost za to, že jejich přepravovaným zvířatům nebude způsobeno zranění, újma nebo zbytečné utrpení;

64.  zdůrazňuje, že porušování je často způsobeno nepřiměřenými větracími systémy vozidel používaných pro silniční přepravu živých zvířat na dlouhé vzdálenosti a že v těchto případech jsou zvířata často natlačena do malých prostor s extrémními teplotami, které výrazně přesahují teplotní a toleranční limity stanovené v nařízení;

65.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se před náboženskou rituální porážkou ve všech členských státech bez výjimky provádělo omráčení;

66.  vyjadřuje politování nad tím, že prostory pro zvířata neposkytují vždy dostatečný prostor umožňující dostatečné větrání vnitřku vozidel a že fyzickému pohybu zvířat je bráněno, a že zvířata jsou tak často nucena po dlouhou dobu zaujímat nepřirozené polohy, což je v jasném rozporu s technickými pravidly stanovenými v článku 6 nařízení a v kapitole II bodě 1.2 přílohy I tohoto nařízení;

67.  považuje za nezbytné, aby veterinární lékaři byli povinně přítomni na palubě lodí používaných k přepravě živých zvířat, aby podávali zprávy o počtu zvířat, která uhynou během plavby, a aby tyto počty sledovali a vypracovali krizové plány pro řešení situací na moři, které by mohly mít negativní dopad na životní podmínky přepravovaných zvířat;

68.  konstatuje, že zemědělci, přepravci a příslušné orgány v členských státech vykládají a provádějí nařízení (ES) č. 1/2005 různými způsoby, zejména pokud jde o způsobilost zvířat k přepravě; vyzývá Komisi, aby přezkoumala nařízení a v případě potřeby velmi podrobně stanovila požadavky na přepravu; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby s ohledem na zabezpečení rovných podmínek zajistily, že nařízení bude v budoucnosti prosazováno a prováděno harmonizovaným a jednotným způsobem v celé Unii, zejména pokud jde o způsobilost zvířat, která mají být přepravována;

69.  vyzývá Komisi, aby vypracovala plně funkční definici způsobilosti zvířat k přepravě a aby vypracovala praktické pokyny pro její posuzování; vyzývá členské státy, aby organizovaly osvětové a informační činnosti, včetně spolehlivých, pravidelných a povinných kurzů odborné přípravy, vzdělávání a certifikace pro řidiče, přepravce, obchodníky, shromažďovací střediska, jatka, veterinární lékaře, příslušníky pohraničních orgánů a všechny ostatní provozovatele zapojené do přepravy zvířat s cílem snížit vysokou míru porušování předpisů v oblasti zdravotní způsobilosti zvířat; vyzývá provozovatele, aby zajistili důkladné proškolení řidičů a průvodců v souladu s přílohou IV nařízení;

70.  vyzývá k přísné obezřetnosti, aby bylo zajištěno, že nejsou přepravována nemocná zvířata, slabá zvířata nebo zvířata s nízkou hmotností, kojící samice, březí samice a samice, které nesplňují nezbytnou dobu po odstavení;

71.  zdůrazňuje, že v souladu s nařízením (ES) č. 1/2005 je již povinné, že se musí zvířatům, která jsou přepravována na velké vzdálenosti, poskytovat v přiměřených intervalech a způsobem vhodným pro jejich druh a věk voda, krmivo a odpočinek; naléhavě vyzývá Komisi, aby prováděla účinnější sledování s cílem zajistit plné a harmonizované dodržování těchto právních požadavků ze strany všech členských států;

72.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zajistily, že přeprava zvířat bude řádně organizovaná a bude zohledňovat povětrnostní podmínky a typ přepravy;

73.  zdůrazňuje, že pokud mají být zvířata vyložena k 24hodinovému odpočinku ve třetí zemi, musí organizátor určit takové místo, na němž se nacházejí rovnocenná zařízení jako na kontrolním stanovišti EU; vyzývá příslušné orgány, aby tato zařízení pravidelně kontrolovaly a neschvalovaly knihy jízd v případech, pokud se nepotvrdí, že navrhované místo odpočinku je vybavené zařízeními rovnocennými se zařízeními v EU;

74.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byl součástí plánování dopravy i doklad o rezervaci, který obsahuje krmivo, vodu a čerstvou podestýlku na kontrolním stanovišti; vyzývá Komisi, aby stanovila požadavky na umístění a vybavení míst k odpočinku;

75.  uznává, že nižší hustota chovu a přerušování cest, aby si zvířata mohla oddychnout, mají nepříznivý hospodářský dopad na provozovatele dopravy, což může mít vliv na řádné zacházení s přepravovanými zvířaty; vyzývá Komisi, aby podporovala pobídky zaměřené na řádné nakládání se zvířaty;

76.  vyzývá členské státy, aby zajistily zlepšení evidence zemědělských podniků v období gestace;

77.  vyzývá Komisi, aby na základě vědeckých poznatků vypracovala pokyny týkající se vody poskytované zvířatům přepravovaným v klecích a podmínky pro přepravu kuřat, které podporují dobré životní podmínky zvířat;

78.  připomíná, že členské státy musejí nalézt řešení pro zvířata na konci životního a produkčního cyklu, která jim zajistí dobré životní podmínky;

Ekonomická pomoc

79.  vyzývá k plošnějšímu využívání opatření pro rozvoj venkova „Platby na podporu dobrých životních podmínek zvířat“ na základě článku 33 nařízení (EU) č. 1305/2013(13), které zavádí podporu zemědělcům uplatňujícím normy v oblasti životních podmínek, které jdou nad rámec příslušných závazných norem;

80.  vyzývá k tomu, aby v rámci nadcházející reformy SZP byla zachována a dále posílena vazba mezi platbami SZP a lepšími životními podmínkami zvířat, které zcela splňují nebo dokonce zpřísňují normy podle nařízení (ES) č. 1/2005.

81.  naléhavě žádá o podporu opatření, která zajistí vyvážené rozdělení jatek v členských státech, čímž se zajistí, že budou zohledněny počty hospodářských zvířat v daném regionu;

Třetí země

82.  je znepokojen přetrvávajícími problémy, které jsou v oblasti přepravy zvířat a životních podmínek zvířat hlášeny z určitých třetích zemí; konstatuje, že porážka zvířat v některých třetích zemích, do nichž EU zasílá zvířata, způsobuje extrémní a dlouhodobé utrpení a pravidelně porušuje mezinárodní normy pro dobré životní podmínky zvířat při porážce, jak je stanoví Světová organizace pro zdraví zvířat; ačkoli uznává, že ve třetích zemích často existuje poptávka po živých zvířatech, avšak vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly případný posun od přepravy živých zvířat k přepravě masa nebo jatečních těl do třetích zemí, jakož i přepravu spermatu či embryí namísto plemenných zvířat;

83.  vyjadřuje silně kritický postoj vůči statistice, kterou vypracovala Komise a která se týká dodržování nařízení ve vztahu k přepravě živých zvířat do zemí mimo EU, a upozorňuje na to, že uvedená statistika byla sestavena, aniž by byly provedeny systematické kontroly vozidel určených k přepravě zvířat;

84.  žádá Komisi, aby při svých dvoustranných obchodních jednáních se třetími zeměmi požadovala soulad s pravidly EU týkajícími se dobrých životních podmínek zvířat a aby v rámci Světové obchodní organizace hájila uplatňování ustanovení Unie v této věci v mezinárodním měřítku;

85.  lituje skutečnosti, že standardy, které uplatňují určité třetí země, nejsou stejně přísné jako standardy v rámci EU; vyzývá Komisi, aby zpřísnila stávající požadavky kladené na obchodní partnery Unie, zejména pokud jde o obchod se zvířaty a jejich přepravu, aby byly alespoň tak přísné jako normy EU; vyzývá členské státy vyvážející do třetích zemí, aby spolupracovaly s místními orgány na zlepšení norem v oblasti dobrých životních podmínek zvířat;

86.  vyzývá k důslednému a plnému dodržování rozsudku Soudního dvora EU z roku 2015 ve věci C-424/13, kdy Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že aby mohla být povolena přeprava zvířat na dlouhou cestu, která začne na území Unie a pokračuje mimo toto území, musí přepravce předložit knihu jízd, která je realistická z hlediska plnění a v níž se zvláštní pozornost věnuje předpovězené teplotě; vyzývá příslušné orgány, aby neschvalovaly knihy jízd, v nichž se v souladu s rozsudkem Soudu vyžaduje, že zvířata musejí být vyložena na 24hodinový odpočinek ve třetí zemi, ledaže by organizátor určil místo, které je vybaveno zařízeními odpovídajícími vybavení kontrolního stanoviště; v této souvislosti rovněž připomíná, že jediný existující seznam s informacemi o ustájení zvířat na trasách ve třetích zemích je z roku 2009, ale často v něm chybí přesné adresy, což značně ztěžuje provádění nezbytných kontrol podle právních předpisů EU; vyzývá úřední veterinární lékaře, aby v souladu s nařízením (ES) č. 1/2005 na výstupních místech kontrolovali, že ještě před tím, než vozidla opustí území EU, byla splněna ustanovení nařízení;

87.  v této souvislosti rovněž připomíná návrh směrnice Komise o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie („whistleblowers“)(COM(2018)0218), zejména v souvislosti s veterinárními kontrolami;

88.  vyjadřuje politování nad často dlouhými zdrženími na hranicích a v přístavech a upozorňuje na zvýšenou bolest a utrpení, které jsou tímto zvířatům způsobovány; vyzývá členské státy, které hraničí se třetími zeměmi, aby zpřístupnily odpočívadla, kde mohou být zvířata vyložena, kde jim může být poskytnuto krmivo, voda, odpočinek a veterinární péče tak, aby mohla být správně vyplněna kniha jízd, a aby pro přepravovaná zvířata vyhradily zvláštní zrychlené pruhy s dostatečným počtem celních zaměstnanců s cílem zkrátit čekací lhůty, aniž by byla narušena kvalita sanitárních a celních kontrol na hranicích; dále vyzývá členské státy, aby lépe spolupracovaly při plánování přepravy hospodářských zvířat s cílem zabránit přítomnosti příliš velkému počtu zvířat během hraničních kontrol současně;

89.  vyzývá Komisi, aby zintenzivnila spolupráci a komunikaci mezi příslušnými orgány ve všech členských státech a ve třetích zemích včetně prohloubení vzájemné pomoci a zrychlené výměny informací s cílem omezit problémy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, které vyplývají ze špatné správy, tím, že vývozci budou v plné míře dodržovat administrativní požadavky; žádá Komisi, aby na mezinárodní úrovni podporovala dobré životní podmínky zvířat a pořádala iniciativy na zvyšování povědomí v zemích, které nejsou členy EU;

90.  vyzývá Komisi, aby vyvíjela tlak na tranzitní země, které zavedly byrokratické překážky a bezpečnostní překážky, které způsobují v přepravě živých zvířat zbytečné zpoždění;

91.  vyzývá členské státy a Komisi, aby věnovaly zvláštní pozornost porušování dobrých životních podmínek zvířat během cest po vnitrozemských vodních cestách a po moři do třetích zemí, a aby posoudily možná porušení právních předpisů, jako je například zákaz vyhazování mrtvých těl zvířat z plavidel do Středozemního moře (často s odřezanými značkami), k němuž dochází proto, že v přístavu určení není možné mrtvé zvíře vyložit;

92.  zdůrazňuje rozhodnutí Rady 2004/544/ES podepsat Evropskou úmluvu o ochraně zvířat během mezinárodní přepravy(14), kde se přepravou rozumí kterákoliv z níže uvedených možností: mezi dvěma členskými státy přes území nečlenského státu; mezi členským státem a nečlenským státem; nebo přímo mezi dvěma členskými státy;

93.  zdůrazňuje, že nejsou-li normy upravující přepravu zvířat ve třetích zemích v souladu s normami EU a jejich provádění nepostačuje na zabezpečení úplného souladu s nařízením, přepravu živých zvířat do třetích zemí by měly upravovat dvojstranné dohody s cílem tyto rozdíly zmírnit, a v případě, pokud se tohoto nepodaří dosáhnout, měla by být taková přeprava zakázána;

94.  připomíná členským státům, že podle ustálené judikatury(15) mohou zavést přísnější vnitrostátní pravidla pro ochranu zvířat během přepravy, pokud jsou tato pravidla v souladu s hlavním cílem nařízení (ES) č. 1/2005;

95.  vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu osvědčených postupů a opatření pro rovnocennost právních předpisů se třetími zeměmi, pokud jde o přepravu živých zvířat;

o
o   o

96.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru, Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 3, 5.1.2005, s. 1.
(2) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2018/621853/EPRS_STU(2018)621853_EN.pdf
(3) Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 59.
(4) Věstník EFSA 2011: 9(1):1966.
(5) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 116.
(6) Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 23. dubna 2015, Zuchchvieh-Export v. Stadt Kempten, C-424/13, ECLI:EU:C:2015:259.
(7) Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 31/2018 ze dne 14. listopadu 2018 „Dobré životní podmínky zvířat v EU: překonávání rozdílu mezi ambiciózními cíli a praktickou realizací“.
(8) https://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/1966
(9) Úř. věst. 121, 29.7.1964, s. 1977.
(10) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1.
(11) Závěrečná zpráva o auditu provedeném v Nizozemsku v období od 20. února 2017 do 24. února 2017 za účelem posouzení dobrých životních podmínek zvířat během přepravy do třetích zemí, Evropská komise, Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin, 2017.
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“).
(13) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 347.
(14) Úř. věst. L 241, 13.7.2004, s. 21.
(15) Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14.10.2004 – věc C-113/02, Komise Evropských společenství v. Nizozemské království, a rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 8.5.2008, věc C-491/06, Danske Svineproducenter.


Posílení konkurenceschopnosti vnitřního trhu rozvíjením celní unie EU a její správy
PDF 174kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o posílení konkurenceschopnosti vnitřního trhu rozvíjením celní unie EU a její správy (2018/2109(INI))
P8_TA-PROV(2019)0133A8-0059/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (UCC)(1), a na související akt v přenesené pravomoci (nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015)(2), prováděcí akt (prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 2. listopadu 2015)(3), přechodný akt v přenesené pravomoci (nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 ze dne 17. prosince 2015)(4) a pracovní program (prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/578 ze dne 11. dubna 2016)(5),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 952/2013 za účelem prodloužení přechodného používání jiných způsobů než metod elektronického zpracování dat stanovených v celním kodexu Unie (COM(2018)0085),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru „Rozvíjení celní unie EU a její správy“ (COM(2016)0813);

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „První zpráva o pokroku při rozvíjení celní unie EU a její správy vydávaná každé dva roky“ (COM(2018)0524),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „Druhá zpráva o pokroku, jehož bylo dosaženo při provádění strategie a akčního plánu EU pro řízení rizik v oblasti cel“ (COM(2018)0549),

–  s ohledem na zprávu Komise Radě a Evropskému parlamentu o strategii v oblasti IT pro celnictví (COM(2018)0178),

–  s ohledem na postoj Evropského parlamentu v prvním čtení k návrhu Komise na směrnici Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí (COM(2013)0884),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES ze dne 15. ledna 2008 o bezpapírovém prostředí pro celnictví a obchod(6),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2017 o řešení výzev spojených s prováděním celního kodexu Unie(7),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění celního kodexu Unie a o výkonu pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 284 tohoto kodexu (COM(2018)0039),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 19/2017 s názvem „Dovozní postupy: nedostatky v právním rámci a neúčinné provádění mají dopad na finanční zájmy EU“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 26/2018 s názvem „Řada zpoždění s realizací celních informačních systémů: kde se stala chyba?“,

–  s ohledem na zprávu Rady 11760/2017 o pokroku v boji proti podvodům týkajícím se spotřební daně,

–  s ohledem na zprávu o padělání a pirátství v Evropské unii, kterou vydal Europol a Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0059/2019),

A.  vzhledem k tomu, že celní unie, která tento rok oslaví 50 let trvání, je základním kamenem Evropské unie a jedním z největších světových obchodních bloků, a vzhledem k tomu, že plně funkční celní unie je nepostradatelná pro řádné fungování jednotného trhu a bezproblémový obchod v rámci EU a je zásadní součástí společné obchodní politiky směrem k třetím zemím v zájmu podniků i občanů Unie, ale také pro důvěryhodnost Evropské unie, jíž Celní unie zajišťuje silné postavení při vyjednávání obchodních dohod se třetími zeměmi;

B.  vzhledem k tomu, že celní orgány musí nalézt nezbytnou rovnováhu mezi usnadněním zákonného obchodu a celními kontrolami, které provádějí s cílem chránit bezpečnost Unie a jejích občanů, důvěru spotřebitelů ve zboží, které vstupuje na jednotný trh, a finanční a obchodní zájmy Unie, a že jsou kromě celního právního rámce odpovědné za provádění více než 60 legislativních aktů, za boj proti nezákonnému obchodu a převaděčství a za udělování statusu oprávněného hospodářského subjektu;

C.  vzhledem k tomu, že standardizace celních informací a postupů hraje klíčovou úlohu v homogenizaci kontrol, zejména pokud jde o jevy jako je nesprávná klasifikace a podhodnocení dovozů a chybné údaje o původu zboží, které škodí všem hospodářským subjektům, ale zejména malým a středním podnikům;

D.  vzhledem k tomu, že dovoz do Evropské unie a vývoz z ní dosáhl v roce 2017 výše 3700 miliard EUR a že vybraná cla představují 15 % rozpočtu Unie;

E.  vzhledem k tomu, že provádění celního kodexu Unie je nezbytné pro ochranu vlastních zdrojů EU, zejména cel, a národních daňových zájmů, ale rovněž pro zajištění bezpečnosti evropských spotřebitelů a spravedlivé soutěže na vnitřním trhu;

F.  vzhledem k tomu, že celní kodex Unie stanoví, že elektronické systémy, které jsou nezbytné pro jeho uplatňování, budou zavedeny ke dni 31. prosince 2020, vzhledem k tomu, že digitalizace celních režimů byla iniciována již v roce 2003 a předepsána v roce 2008 přijetím nařízení (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se vydává celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex)(8), a rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES (rozhodnutí o elektronickém celnictví);

G.  vzhledem k tomu, že neustále probíhá digitalizace celních postupů, že více než 98 % celních prohlášení je v současnosti podáváno elektronicky a že jsou elektronickými systémy v současnosti řízeny následující celní oblasti: tranzitní systém (NCTS), kontrola vývozu (ECS), bezpečnost údajů (ICS), řízení rizik (CRMS), registrační a identifikační číslo hospodářských subjektů (EORI), povolování (CDS), schválené hospodářské subjekty (AEO), závazné informace o sazebním zařazení zboží (EBTI), celní kvóty a sazby (QUOTA), pozastavení všeobecných cel, kombinovaná nomenklatura (TARIC), dohled nad dovozen a vývozem (SURV2) a systém registrovaných vývozců pro osvědčení o původu (REX);

H.  vzhledem k tomu, že cílem programu Clo navrženého v rámci víceletého finančního rámce EU na období 2021–2027 je podporovat činnosti a spolupráci celních orgánů členských států;

I.  vzhledem k tomu, že vystoupení Spojeného království z EU je výzvou pro řádné fungování celní unie;

J.  vzhledem k tomu, že zavedení klíčových elektronických systémů nezbytných pro úplné provádění celního kodexu Unie bude odloženo na období po 31. prosinci 2020;

K.  vzhledem k tomu, že nástroj výkonnosti celní unie funguje tak, že hodnotí fungování celní unie na základě klíčových ukazatelů výkonnosti v řadě oblastí, jako je ochrana finančních zájmů, zajištění bezpečnosti a ochrany občanů EU a hodnocení významu celnictví při přispívání k růstu a konkurenceschopnosti EU;

L.  vzhledem k tomu, že správu programu Clo 2020, a tudíž i operací informačních technologií v oblasti cel, sdílí Komise, členské státy a zástupci obchodních zájmů v řadě rozhodovacích struktur, jejichž rostoucí počet má trvalý negativní dopad na účinnost programu a řízení projektů v oblasti informačních technologií;

M.  vzhledem k tomu, že po ukončení stávajícího programu Clo 2020 a v návaznosti na analýzu nákladů a přínosů různých možností bude nezbytné přepracovat správu programů Clo;

1.  vyzdvihuje každodenní práci celních orgánů členských států a útvarů Komise, v níž usilují o to, aby zajistily ochranu vnitřního trhu před nekalou soutěží padělaných a dumpingových výrobků, usnadnily obchod a omezily administrativní formality, vybíraly příjmy do rozpočtů členských států a Unie a chránily veřejnost před teroristickými, zdravotními, environmentálními a dalšími hrozbami;

2.  poukazuje na to, že celní unie je jedním z prvních úspěchů EU a lze ji považovat za jeden z jejích hlavních úspěchů, neboť umožnila podnikům se sídlem v Unii prodávat zboží a investovat po celé Unii, ale také umožnila Unii odstranit vnitřní hranice a konkurovat zbytku světa; zdůrazňuje, že jednotný trh EU by nebyl možný bez bezcelního prostředí, které celní unie poskytuje, a bez úlohy, již celní unie plní v dohledu nad dovozem a vývozem;

3.  zdůrazňuje, že plně funkční celní unie má zásadní význam pro zaručení důvěryhodnosti a síly EU a její vyjednávací pozice při uzavírání nových obchodních dohod; zdůrazňuje, že účinná celní unie EU pomáhá usnadňovat zákonný obchod a snižovat administrativní zátěž řádně jednajících obchodníků, což je důležité pro rozvoj konkurenceschopných podniků; zdůrazňuje význam zajišťování účinných kontrol – mimo jiné podporou spolupráce s celními orgány třetích zemí – a význam zabránění veškerým zbytečným překážkám, které brání zákonnému obchodu;

4.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit v celé Unii jednotné celní postupy založené na reformované infrastruktuře informačních technologií; domnívá se, že digitalizace má potenciál učinit výměnu informací a placení cel transparentnější a přístupnější, zejména pro malé a střední podniky a pro hospodářské subjekty třetích zemí, a že poskytuje příležitosti ke zjednodušení celních pravidel a postupů;

5.  konstatuje, že stávající rozdílná úroveň a kvalita kontrol, celních postupů a sankčních politik v místech vstupu na úrovni EU do celní unie často vede k narušení obchodních toků, čímž přispívá k problému spekulativního výběru nejpříznivější jurisdikce („forum shopping“) a ohrožuje integritu jednotného trhu; důrazně žádá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby tuto záležitost řešily;

6.  vybízí Komisi, aby zvýšila své úsilí o vytvoření unijního integrovaného jednotného kontaktního místa v oblasti cel, které by podnikům umožnilo předkládat všechny náležité informace a doklady na jednom místě, aby tak mohly splnit všechny regulační požadavky týkající se dovozu, vývozu a tranzitu zboží;

7.  připomíná, že Spojené království se po vystoupení z EU stane třetí zemí, čímž se změní vnější hranice EU, a zdůrazňuje, že proces brexitu by neměl mít negativní dopad na rozvoj a správu celní oblasti EU;

Digitalizace celních režimů

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly účinnější, nákladově efektivnější a jednodušší přístup k řízení systémů IT pro celní orgány; vyzývá zejména k přesnějšímu a realističtějšímu odhadu doby a zdrojů, které budou zapotřebí, a rozsahu jednotlivých projektů IT pro digitalizaci celních postupů;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že při zavádění nových IT systémů pro celní unii došlo k řadě zpoždění, jež vedly k žádosti Komise Evropskému parlamentu a Radě o prodloužení přechodného období po vypršení lhůty roku 2020 stanovené v celním kodexu Unie; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že k odůvodnění tohoto dalšího prodloužení předložila Komise pouze neúplné informace, zejména co se týče její odpovědnosti a odpovědnosti členských států, a že tím brání Evropskému parlamentu v řádném vykonávání rozpočtové a politické kontroly;

10.  zdůrazňuje, že má-li být do prosince 2020 připraveno 75 % evropských složek informačních systémů nezbytných k provedení celního kodexu Unie, neznamená to, že k tomuto datu bude připraveno 75 % informačních systémů, jelikož 25 % těchto systémů jsou vnitrostátní složky, za něž nesou odpovědnost členské státy a u nichž dochází ke zpožděním;

11.  domnívá se, že Komise a Rada musí přednostně zajistit, aby byl celní kodex proveden a celní postupy digitalizovány v nové lhůtě; naléhavě proto Komisi a členské státy žádá, aby učinily, co bude v jejich silách, pro zamezení dalším odkladům; domnívá se, že z toho důvodu je k provedení informační architektury nutné rozvinout a použít sedmnáct informačních nástrojů, což bude mít značné dopady na finanční a lidské zdroje; domnívá se proto, že je neodkladně nutné vyhnout se dvojímu započítávání zdrojů při provádění informačních projektů členských států a Komise;

12.  žádá Komisi, aby aktualizovala harmonogram pro svůj pracovní program týkající se celního kodexu Unie v návaznosti na žádost prodloužení přechodného období, kterou podala(9) ke schválení Evropským parlamentem a Radou; vyzývá Parlament a Radu, aby usilovaly o rychlé přijetí tohoto prodloužení a současně poskytly potřebné podmínky pro úspěšné zavedení celní informační architektury, aniž by tím byly ohroženy souhrnné bezpečnostní testy, aby žádná možná otázka neohrozila kontroly zboží prováděné celními orgány členských států; spolu s Evropským účetním dvorem zdůrazňuje, že stejné příčiny přinášejí stejné důsledky a že aktualizace víceletého strategického plánu pro rok 2017, která soustředí provádění šesti informačních nástrojů do téhož roku, představuje velký problém vytvářející riziko, že nebudou dodrženy posunuté termíny, takže by mohly být lhůty pro provedení celního kodexu Unie dále posunuty za rok 2025;

13.  vyzývá Komisi, aby aktualizovala svůj víceletý strategický plán načasováním projektů během celého přechodného období s cílem zabránit pokud možno tomu, aby bylo velké množství projektů zaváděno na konci období, a stanovením závazných průběžných termínů, a to i pro členské státy;

14.  žádá Komisi, aby neměnila právní a technické specifikace, které byly dosud přijaty pro sedmnáct informačních nástrojů, jelikož rozsah projektů, které mají být provedeny, a čas nezbytný k jejich realizaci neodpovídá neustálému vývoji technologií ani nevyhnutelným legislativním a regulačním změnám, k nimž během tohoto období dojde;

15.  připomíná, že podle Účetního dvora si byla Komise vědoma zpoždění, ale rozhodla se, že tyto informace nezahrne do svých oficiálních zpráv, což zúčastněným stranám (jako je Evropský parlament, jiné orgány EU, které nejsou zastoupeny ve správní struktuře programu Clo 2020, a zainteresované společnosti a občané) zabránilo, aby byly plně informovány o riziku zpoždění v reálném čase; vyzývá proto Komisi, aby pravidelně a transparentně podávala zprávy o provádění víceletého strategického pracovního programu a o zavádění elektronických celních systémů, aby se neopakovaly chyby předchozího programování, a informovala o jakýchkoli možných budoucích zpožděních a nečinila tak bez předchozího ohlášení nebo bez řádných nápravných opatření;

16.  vyzývá Komisi, aby průběžně hodnotila program Clo 2020 a reagovala na zjištěné nedostatky, zejména nedostatečné využívání týmů odborníků vytvořených v rámci tohoto programu, a přijala opatření pro lepší spolupráci mezi celními útvary;

17.  zdůrazňuje, že základními součástmi řízení celní unie jsou průběžné sledování politiky, analýza a posouzení možných dopadů; bere na vědomí a vítá práci Komise na vývoji nástroje pro výkonnost celní unie, který případně umožní systematické hodnocení podle jejích strategických cílů z hlediska účinnosti, efektivity a jednotnosti; vyzývá členské státy, aby podpořily práci na dalším rozvoji tohoto nástroje;

18.  navrhuje Komisi, aby tento nástroj rovněž hodnotil provádění celních kontrol, pokud jde o potenciál digitalizace a poskytování údajů, s cílem vytvořit ještě účinnější kontroly založené na rizicích a zároveň optimalizovat zátěž celních orgánů;

Správa, podávání zpráv a financování celního programu

19.  bere na vědomí opatření, která Komise a členské státy přijaly s cílem zajistit jednotné a soudržné uplatňování celního kodexu, zejména co se týče odborné přípravy a přijímání pokynů; vyzývá však Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí a navýšily prostředky zaměřené na zajištění úplného a uceleného uplatňování celního kodexu přijatého v roce 2013 a jednotných celních postupů na úrovni celé Evropské unie; v souvislosti s tím vyzývá Komisi, aby předložila akční plán, u nějž bude užitečné, aby vycházel ze vzájemného hodnocení celních postupů, z výměny osvědčených postupů, z posílení spolupráce mezi celními útvary a ze vzdělávacího programu, na nějž budou poskytnuty dostatečné prostředky;

20.  připomíná, že Komise usiluje o vytvoření jednotného celního portálu EU, který by hospodářským subjektům umožňoval předložit údaje určené více příjemcům pro celou řadu regulačních účelů (např. veterinární, sanitární, environmentální atd.) ve standardizovaném formátu prostřednictvím harmonizovaných přístupových bodů; vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v této důležité práci;

21.  bere na vědomí finanční podporu poskytnutou z evropského rozpočtu, která přináší až 842 844 000 EUR v cenách roku 2018 na dotaci dalšího programu „Celní správa 2021–2027“; vyzývá členské státy, aby rovněž uvolnily personální a finanční prostředky nezbytné na zavedení vnitrostátních složek, což jsou zásadní prvky, které jsou předpokladem pro provedení evropského elektronického celního systému, a žádá Komisi, aby včas předložila zprávu o zavedení složek Unie a složek mimo Unii zavedených členskými státy;

22.  zdůrazňuje, že celní orgány se musí v současnosti vyrovnávat s neobyčejným nárůstem objemu zboží zakoupeného on-line mimo EU, pokud jde o kontroly a výběr příslušných cel, zejména vzhledem k tomu, že objem zboží nízké hodnoty dováženého do EU každoročně roste o 10–15 %; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí o lepší řešení tohoto problému;

23.  vyzývá Komisi, aby navrhla na konci a pouze na konci zavedení 17 systémů IT souvisejících s celním kodexem Unie v rámci programu Clo 2020 účinnější správní strukturu pro provádění IT projektů v oblasti cel a jejich aktualizací; zdůrazňuje, že s ohledem na hospodářské, fiskální a bezpečnostní problémy, které představuje celní informační systém, je důležité, aby přijaté řešení plně chránilo evropskou svrchovanost;

24.  zdůrazňuje, že program Clo 2021–2027 podporuje celní orgány členských států, a pomáhá tak nejen zvýšit příjmy rozpočtu EU, ale také zajistit bezpečnost výrobků, ochranu evropských spotřebitelů a rovné podmínky pro podniky v EU;

Vystoupení Spojeného království z Evropské unie

25.  zdůrazňuje, že nejistota ohledně odchodu Spojeného království z EU je pro evropské podniky velkým problémem; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby poskytovaly zúčastněným stranám náležité a komplexní informace o dopadech vystoupení Spojeného království z EU na oblast cel a některých druhů nepřímých daní – DPH a spotřební daně;

26.  zdůrazňuje, že po vystoupení Spojeného království nesmí v celním systému – a to ani na vnějších hranicích EU – vzniknout žádné mezery, které by umožňovaly nezákonný obchod nebo obcházení veřejných pohledávek stanovených právními předpisy EU;

o
o   o

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal tuto zprávu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.
(2) Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 558.
(4) Úř. věst. L 69, 15.3.2016, s. 1.
(5) Úř. věst. L 99, 15.4.2016, s. 6.
(6) Úř. věst. L 23, 26.1.2008, s. 21.
(7) Úř. věst. C 242, 10.7.2018, s. 41.
(8) Úř. věst. L 145, 4.6.2008, s. 1.
(9) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 952/2013 za účelem prodloužení přechodného používání jiných způsobů než metod elektronického zpracování dat stanovených v celním kodexu Unie (COM(2018)0085).


Provádění právních ustanovení a společného prohlášení zajišťujících parlamentní kontrolu nad decentralizovanými agenturami
PDF 170kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2019 o provádění právních ustanovení a společného prohlášení zajišťujících parlamentní kontrolu nad decentralizovanými agenturami (2018/2114(INI))
P8_TA-PROV(2019)0134A8-0055/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na ustanovení Smlouvy týkající se agentur a zejména na články 5 a 9 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 15, 16, 71, 123, 124, 127, 130, 228, 263, 265, 267, 277, 282, 287, 290, 291, 298 a 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 41, 42, 43, 51 a 52,

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady EU a Evropské komise o decentralizovaných agenturách ze dne 19. července 2012 a na k němu připojený společný přístup,

–  s ohledem na článek 52 svého jednacího řádu a na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0055/2019),

A.  vzhledem k tomu, že agentury hrají zásadní úlohu při provádění politik EU na evropské a vnitrostátní úrovni a vykonávají široké spektrum úkolů s cílem přispívat k provádění politik EU, jako je vytváření sítí nebo podpora spolupráce mezi orgány EU a členských států,; vzhledem k tomu, že dobrá spolupráce mezi agenturami EU a členskými státy přispívá k větší účinnosti a účelnosti práce agentur; vzhledem k tomu, že agentury rovněž navázaly vzájemnou spolupráci prostřednictvím Sítě agentur Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že koordinace a spolupráce mezi jednotlivými agenturami a výbory Parlamentu je obecně dobrá; vzhledem k tomu, že Europol je jedinou agenturou, nad níž Evropský parlament vykonává dohled spolu s vnitrostátními parlamenty prostřednictvím skupiny pro společnou parlamentní kontrolu;

C.  vzhledem k tomu, že během času byly agentury zřizovány individuálně a individuálně se i vyvíjely; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva formálně uznala agentifikaci výkonné moci EU tím, že agentury EU formálně zavedla do Smluv;

D.  vzhledem k tomu, že agentury jsou odpovědné především Parlamentu a Radě, které musejí zajistit, aby právní akty, jimiž se řídí činnost těchto agentur, obsahovaly příslušné kontrolní mechanismy, které budou řádně uplatňovány; vzhledem k tomu, že agentifikace výkoné moci Unie nesmí vést k oslabení parlamentní kontroly evropské exekutivy, jak ji stanoví článek 14 SEU;

E.  vzhledem k tomu, že Smlouvy neobsahují definici decentralizovaných agentur ani obecný popis pravomocí, které by bylo možné přenášet na agentury;

F.  vzhledem k tomu, že několik agentur má jako právní základ článek 352 SFEU a jiné jsou zřízeny na zvláštním odvětvovém právním základě;

G.  vzhledem k tomu, že společné prohlášení a společný přístup 2012 jsou výsledkem práce interinstitucionální pracovní skupiny pro regulační agentury, kterou zřídila Komise, Evropský parlament a Rada s cílem posoudit soudržnost, účinnost, odpovědnost a transparentnost agentur poté, co návrh Komise z roku 2005 na interinstitucionální dohodu o regulačních agenturách nenašel nezbytnou podporu v Radě a Parlamentu;

H.  vzhledem k tomu, že společný přístup obsahuje ustanovení o struktuře a řízení agentur i o jejich fungování, plánování činností, financování, řízení rozpočtových zdrojů, rozpočtových postupech, odpovědnosti, kontrolách a transparentnosti, které pomáhají zajišťovat parlamentní dohled nad decentralizovanými agenturami;

I.  vzhledem k tomu, že i přes obecně pozitivní hodnocení se agentury v několika případech setkávají s občasnou nedůvěrou ke svým vědeckým a technickým stanoviskům;

Hlavní připomínky

1.  konstatuje, že mechanismy zajišťující odpovědnost agentur jsou obsaženy ve Smlouvách, zakládajících nařízení agentur, judikatuře Evropského soudního dvora i ve společném prohlášení a společném přístupu; zdůrazňuje, že díky svěření pravomocí má Parlament kontrolní pravomoci vůči decentralizovaným agenturám, které však nejsou podrobně uvedeny ve Smlouvách; bere v této souvislosti na vědomí nezávaznou povahu společného prohlášení a společného přístupu; vyjadřuje však politování nad tím, že orgány se dosud neshodly na závazném regulačním rámci;

2.  podotýká, že Parlament vykonává kontrolu nad agenturami různými způsoby:

   jakožto jedna složka rozpočtového orgánu při svém rozhodování o příspěvcích agenturám z rozpočtu EU,
   jakožto orgán udělující absolutorium,
   postupem jmenování členů správních rad agentur,
   postupem jmenování (nebo odvolání) výkonného ředitele,
   pomocí konzultací o pracovních programech,
   předkládáním výročních zpráv,
   jinými způsoby (návštěvami delegací, prostřednictvím kontaktních skupin nebo osob, výměn názorů, slyšení, brífinků, poskytování odborných znalostí).

3.  konstatuje, že ustanovení zakládajících nařízení se v různé míře odlišují od mechanismů pro odpovědnost a parlamentní kontrolu, které jsou stanoveny ve společném přístupu, což může být způsobeno velmi rozdílnými úkoly a funkcemi agentur;

4.  podotýká, že parlamentní výbory své úkoly v oblasti dohledu navzdory různorodosti ustanovení zakládajících nařízení vykonávaly aktivně;

5.  bere na vědomí provádění společného prohlášení a společného přístupu a plánu tohoto přístupu agenturami Unie; poukazuje zejména na doporučení interinstitucionální pracovní skupiny pro decentralizované agentury, která dne 18. ledna 2018 schválila Konference předsedů; konstatuje, že navazující schůzí konanou dne 12. července 2018 byla činnost interinstitucionální pracovní skupiny ukončena;

Doporučení

6.  domnívá se nicméně, že by mohlo být vyvíjeno větší úsilí o zohledňování určitých ustanovení zakládajících nařízení agentur souvisejících s mechanismy jejich řízení a odpovědnosti, přičemž by se vzaly v potaz různé existující typy agentur a definovaly by se obecné zásady, které určují vztah mezi institucemi EU a agenturami; upozorňuje, že tyto otázky by rovněž bylo vhodné řešit v rámci posouzení dopadu, kdykoli bude předložen návrh na zřízení nové agentury; zdůrazňuje, že agentury musí mít určitou míru organizační flexibility, aby se mohly lépe přizpůsobit zamýšleným úkolům a potřebám, které vznikají, když plní své povinnosti; vítá vnitřní organizaci agentur v podobných oblastech založenou na klastrech a příčných klastrech;

7.  vyzývá proto k podrobnému přezkumu všech aspektů provádění společného přístupu, s podrobnými analytickými dokumenty podobnými posouzením, která byla vypracována v roce 2010, se zaměřením na aspekty řízení a zejména přezkum slučitelnosti zahrnutých ustanovení s pravomocemi Evropského parlamentu v rámci postupu spolurozhodování, přičemž bude nutné zohlednit potřebu flexibility s ohledem na rozmanitou realitu decentralizovaných agentur;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že Parlament jako vedoucí garant dodržování zásady demokracie v Unii nebyl v plné míře zapojen do postupu výběru nových sídel agentur EMA a EBA; v této souvislosti připomíná svou žádost o co nejrychlejší revizi společného prohlášení a společného přístupu z roku 2012 a rovněž připomíná, že se Rada zavázala k jejich revizi, a vyzývá Komisi, aby do dubna 2019 předložila hloubkovou analýzu společného prohlášení a společného přístupu, pokud jde o umístění decentralizovaných agentur;

9.  zdůrazňuje, že umístěním sídla agentury by neměl být dotčen výkon jejích pravomocí a úkolů, její řídicí struktura, fungování její hlavní organizace či hlavní financování její činnosti;

10.  očekává, že v budoucích rozhodnutích o umístění nebo o přemístění agentur budou plně respektována výsadní práva jak Parlamentu, tak Rady, jako společných tvůrců právních předpisů Unie; domnívá se, že by měl být Parlament v celém legislativním procesu systematicky a transparentně zapojen do vymezování a posuzování váhy kritérií pro výběr sídla všech orgánů a agentur Unie, a to za stejných podmínek jako Rada a Komise; poukazuje na to, že Rada a Komise se v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů zavázaly k loajální a transparentní spolupráci a že tato dohoda vyzdvihuje zásadu rovnosti mezi spolunormotvůrci, jak je zakotvena ve Smlouvách; zdůrazňuje hodnotu intenzivnější výměny informací od počátečních fází budoucích procesů týkajících se umístění agentur, neboť takováto včasná výměna by všem třem orgánům usnadnila výkon jejich práv a výsad;

11.  je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o umístění agentury má velký význam, a domnívá se, že orgány Unie musí při dosahování nejlepšího možného rozhodnutí brát v úvahu objektivní kritéria, jako je přístupnost, administrativní součinnost a blízkost k zúčastněným stranám;

12.  žádá Komisi, aby v souladu s doporučeními interinstitucionální pracovní skupiny pro zdroje decentralizovaných agentu urychleně předložila hodnocení agentur, které se nacházejí na více místech, v němž vyhodnotí jejich přidanou hodnotu s ohledem na vzniklé náklady na základě jednotného přístupu; žádá, aby na základě výsledků těchto hodnocení byla přijata významná opatření s cílem snížit počet míst u těch agentur, u nichž je to vhodné;

13.  navrhuje, aby na základě přezkumu společného přístupu bylo nově zváženo vypracování interinstitucionální dohody o agenturách čerpající z odbornosti skupiny významných osob a aby taková dohoda obsahovala ustanovení o přezkumu zásad pro zřizování a fungování agentur, který by byl prováděn každých pět let;

14.  je přesvědčen, že tato interinstitucionální dohoda by měla respektovat pravomoci Evropského parlamentu v postupu spolurozhodování a měla by se rovněž týkat vztahu mezi agenturou a institucemi členského státu, ve kterém se daná agentura nachází, jakož i opatření týkajících se transparentnosti, postupů zabraňujících střetům zájmů a zajišťujících vyváženost zastoupení žen a mužů mezi členy řídicích a poradních orgánů a prosazování rovnosti žen a mužů ve všech činnostech agentur;

15.  domnívá se, že při vypracování takové interinstitucionální dohody je třeba zvážit řadu konkrétních návrhů na posílení demokratického dohledu, zvýšení odpovědnosti agentur Unie a posílení systému podávání zpráv Parlamentu, včetně:

   stanovení lhůty pro odpověď agentur na otázky, které jim předloží Evropský parlament nebo Rada;
   stanovení způsobu výměny citlivých a důvěrných informací a v případě potřeby zajištění konzultací s parlamentními výbory;
   zvážení toho, zda by měl či neměl být určitý počet členů správních rad jmenován Parlamentem;
   posouzení přidané hodnoty, kterou by přinesla účast zástupců/pozorovatelů Parlamentu na schůzích orgánů dohledu a skupin zúčastněných stran pro danou agenturu;
   zjednodušení zapojení Parlamentu do ročních a víceletých pracovních programů agentur;
   zjednodušení a harmonizace povinnosti týkající se podávání zpráv, zejména pokud jde o výroční zprávu o činnosti, zprávu o rozpočtovém a finančním řízení a konečnou účetní závěrku;
   podrobné informování Parlamentu o opatřeních přijatých s cílem splnit doporučení orgánu udělujícího absolutorium („navazující zprávy“) a doporučení Účetního dvora;

16.  dále se domnívá, že úloha Parlamentu při kontrole správního aspektu decentralizovaných agentur by se mohla výrazně zlepšit; kromě toho navrhuje posílení spolupráce se skupinou pro společnou parlamentní kontrolu a přezkoumání pravidel týkajících se pracovních cest do agentur s cílem umožnit pravidelnější kontakt mezi parlamentními výbory a agenturami, které spadají do jejich působnosti;

17.  navrhuje, aby s ohledem na přezkum prováděný po pěti letech, který vychází z činností, jež v oblasti kontroly agentur vykonávají v rámci své příslušnosti výbory Evropského parlamentu, a který tyto činnosti doplňuje, Výbor pro ústavní záležitosti každoročně pořádal debatu o fungování a řízení agentur, po níž by následovala, bude-li to vhodné nebo nezbytné, rozprava v plénu s cílem usnadnit zavedení přísnějšího a strukturovanějšího systému kontroly činností agentur v Parlamentu; kromě toho navrhuje, aby se s ohledem na úlohu agentur jakožto prostředníků mezi Unií a členskými státy uskutečňovaly i konzultace s vnitrostátními parlamenty, budou-li se chtít zapojit;

18.  domnívá se, že agentury Unie by měly uplatňovat pravidla a zásady řádné správy a zlepšování právní úpravy, a to i pomocí pořádání otevřených veřejných konzultací o svých návrzích sekundárních a terciárních právních aktů, pokud to oblast působnosti agentury umožňuje; navrhuje, aby agentury podléhaly stejným pravidlům pro transparentnost jako Komise, včetně pravidel a povinností ve vztahu k zástupcům zájmových skupin;

19.  zdůrazňuje, že agentury Unie by se v rámci zajišťování toho, aby byly všechny úkoly plynoucí z regulačního rámce prováděny v plném rozsahu a ve stanovených lhůtách, měly pečlivě držet svých povinností a jednat v souladu s mandátem, jenž jim byl přidělen Parlamentem a Radou; považuje za nezbytné, aby agentury Unie jednaly při provádění svého mandátu transparentně;

20.  navrhuje, aby všechny agentury mohly předkládat nezávazná stanoviska k aktuálním složkám v rámci své oblasti působnosti;

21.  dále se domnívá, že v případě jakýchkoli budoucích změn Smluv by se mělo zvážit, jak mohou být agentury ve Smlouvách ještě pevněji ukotveny, zejména pokud jde o články 13 a 14 SEU a články 290 a 291 SFEU, a sice vložením jasné definice jednotlivých druhů agentur, pravomocí, které jim lze svěřit, a obecných zásad zaručujících, že nad nimi bude vykonáván parlamentní dohled;

Rozpočtové záležitosti

22.  konstatuje, že financování agentur z poplatků činí v současnosti přibližně 1 miliardu EUR ročně, což může být účinný způsob, jak zmírnit tlak na rozpočet EU a financovat činnosti agentur v případech, kdy to jejich obchodní model umožňuje; vyjadřuje nicméně znepokojení nad potenciálními střety zájmů, které mohou vzniknout, pokud by se agentury musely spoléhat na členské poplatky jako na svůj hlavní zdroj příjmů; trvá na tom, že je třeba zavést ochranná opatření, aby se zamezilo jakémukoli střetu zájmů;

23.  zdůrazňuje, že je třeba zohlednit v rámci příštího VFR nové priority v oblasti klimatu, udržitelnosti a ochrany životního prostředí a úkoly svěřené jednotlivým agenturám s ohledem na provádění tohoto VFR;

24.  konstatuje, že ačkoli decentralizované agentury sdílejí řadu podobných prvků, pokud jde o rozpočtové řízení, ukázalo se, že má jednotný přístup negativní dopad na účinnost a účelnost řízení některých agentur; považuje 5% cíl týkající se snížení stavu zaměstnanců a vytvoření rezervy na přerozdělení mezi agenturami za jednorázové opatření; opakuje svůj záměr vyslovit v budoucnu proti takovému přístupu námitky;

25.  se znepokojením konstatuje, že řada agentur má z důvodu pracovních podmínek potíže přilákat kvalifikované zaměstnance; domnívá se, že orgány Unie musí být schopny přilákat kvalifikované pracovníky, aby mohly účinně a efektivně plnit své úkoly; požaduje proto přijetí konkrétních opatření ke splnění těchto cílů;

26.  konstatuje, že posílená spolupráce mezi agenturami při společném využívání služeb vedla k úsporám, např. takovým, jichž bylo dosaženo vytvořením společného portálu pro veřejné zakázky; vybízí k dalšímu prozkoumání potenciálu sdílení služeb buď mezi agenturami, nebo mezi Komisí a agenturami s cílem vytvořit nové synergie a optimalizovat ty stávající; domnívá se, že v příslušných případech by větší efektivnosti rozpočtu mohlo být dosaženo prostřednictvím úzké spolupráce mezi institucemi a agenturami Unie, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti umožňující spolupráci v oblasti služeb administrativní podpory a správy budov;

27.  konstatuje, že rozpočty agentur by měly být připravovány v souladu se zásadou sestavování rozpočtu podle výkonnosti, přičemž by měly být zohledňovány cíle agentury a očekávané výsledky její činnosti; žádá, aby byl při sestavování rozpočtů decentralizovaných agentur uplatňován tematický přístup, který umožní lépe stanovit priority, pokud jde o úkoly jednotlivých agentur, posílit spolupráci a vyvarovat se překrývání, zejména v případě agentur, které působí v téže politické oblasti;

28.  se znepokojením konstatuje, že množství administrativních požadavků je pro agentury, které nedosahují určité velikosti, nepřiměřené; očekává, že Komise a Rada zajistí, aby příslušné administrativní požadavky odpovídaly finančním a lidským zdrojům všech agentur;

29.  připomíná, že legislativní postup vede k úpravám původního návrhu Komise; se znepokojením konstatuje, že aktualizované finanční výkazy jsou obvykle dostupné až ke konci legislativního procesu, pokud jsou k dispozici vůbec; připomíná dvojí úlohu Parlamentu a Rady jako legislativního a rozpočtového orgánu;

30.  vítá návrh revidovaného znění rámcového finančního nařízení pro decentralizované agentury předložený Komisí, zejména pak její plány posílit správu těchto agentur;

31.  nicméně se domnívá, že je třeba ještě vyřešit celou řadu otázek, a naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně předložila hodnocení agentur působících na více místech, jak doporučila interinstitucionální pracovní skupina, jakož i návrhy případných fúzí, uzavření nebo přenesení úkolů na Komisi, a to na základě důkladné hloubkové analýzy a s použitím jasných a transparentních kritérií, jak bylo plánováno v mandátu interinstitucionální pracovní skupiny, ale z důvodu chybějících návrhů Komise se nikdy neuskutečnilo;

32.  konstatuje, že za audit decentralizovaných agentur nadále „plně zodpovídá [Účetní dvůr], který řídí veškeré potřebné správní postupy a postupy zadávání zakázek a financuje je“; připomíná, že audity prováděné účetními kontrolory ze soukromého sektoru vedly ke značnému zvýšení administrativní zátěže pro agentury a že v důsledku doby strávené zadáváním a správou auditorských smluv vznikly dodatečné náklady, což vedlo k dalšímu přetěžování ztenčujících se zdrojů agentur; zdůrazňuje, že tato záležitost musí být vyřešena v souladu se společným přístupem, v rámci přezkumu rámcového finančního nařízení; vyzývá všechny strany, které jsou do tohoto přezkumu zapojeny, aby v této otázce neprodleně poskytly jasné informace v zájmu podstatného zmírnění nepřiměřené administrativní zátěže;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, Evropskému účetnímu dvoru a decentralizovaným agenturám EU.

Právní upozornění