Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/2150(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0091/2019

Předložené texty :

A8-0091/2019

Rozpravy :

PV 12/03/2019 - 16
CRE 12/03/2019 - 16

Hlasování :

PV 13/03/2019 - 19.12
CRE 13/03/2019 - 19.12
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0200

Přijaté texty
PDF 187kWORD 62k
Středa, 13. března 2019 - Štrasburk Předběžné znění
Zpráva o Turecku za rok 2018
P8_TA-PROV(2019)0200A8-0091/2019

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2019 o zprávě Komise o Turecku za rok 2018 (2018/2150(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích EU a Turecka(1), ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(2) a ze dne 8. února 2018 o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku(3),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o politice EU v oblasti rozšiřování (COM(2018)0450) ze dne 17. dubna 2018, na zprávu o Turecku za rok 2018 (SWD(2018)0153) a na přepracovaný orientační strategický dokument pro Turecko (2014–2020), který byl přijat v srpnu 2018,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze dne 13. prosince 2016 a na závěry Rady ze dne 26. června 2018 i na předchozí příslušné závěry Rady a Evropské rady,

–  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005 a na skutečnost, že přistoupení Turecka k EU, stejně jako u všech přistupujících zemí, závisí na důsledném plnění kodaňských kritérií,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou („přístupové partnerství“)(4) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

–  s ohledem na společné prohlášení vydané po summitu EU–Turecko, jenž se konal dne 29. listopadu 2015, a na akční plán EU–Turecko,

–  s ohledem na prohlášení Evropského společenství a jeho členských států ze dne 21. září 2005, v němž je uvedeno, že nezbytnou součástí jednání je uznání všech členských států a že Turecko musí v plném rozsahu provést dodatkový protokol k Ankarské dohodě ve vztahu ke všem členským státům odstraněním všech překážek volného pohybu zboží, aniž by byly dotčeny nebo opomenuty jakékoli závazky,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve všech sporech, jichž jsou stranami, a tudíž na povinnost Turecka provést všechny rozsudky Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na index svobody světového tisku pro rok 2018, který zveřejňuje organizace Reportéři bez hranic, podle kterého zaujímá Turecko 157. místo ze 180 zemí,

–  s ohledem na rezoluci Rady Evropy č. 1625 (2008) o majetkových a dědických právech řecko-pravoslavného obyvatelstva a jeho základech na ostrovech Gökçeada (Imbros) a Bozcaada (Tenedos),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2014 o akcích Turecka, jež vytvářejí napětí ve výlučné ekonomické zóně Kypru(5), a na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů(6),

–  s ohledem na stanoviska Benátské komise Rady Evropy, především na stanoviska z 10.–11. března 2017 o změnách ústavy, které měly být předmětem vnitrostátního referenda, o opatřeních vyplývajících z nedávných mimořádných legislativních nařízení s ohledem na svobodu sdělovacích prostředků a o povinnostech, kompetencích a fungování trestních smírčích soudů, na stanoviska ze dne 6.–7. října 2017 o ustanoveních legislativního nařízení č. 674 o provádění místní demokracie, na stanoviska ze dne 9.–10. prosince 2016 o mimořádných legislativních nařízeních č. 667–676 přijatých po nezdařeném puči, k němuž došlo dne 15. července 2016, a na stanoviska ze dne 14.–15. října 2016 o pozastavení platnosti druhého odstavce článku 83 ústavy (nedotknutelnost parlamentu),

–  s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 26. července 2016 o opatřeních přijatých za výjimečného stavu v Turecku,

–  s ohledem na poznatky a závěry mise OBSE a Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva za účelem hodnocení potřeb s ohledem na předčasné prezidentské a parlamentní volby konané dne 24. června 2018,

–  s ohledem na usnesení č. 2156 Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) ze dne 25. dubna 2017 nazvané „Fungování demokratických institucí v Turecku“, které vedlo k znovuzahájení kontrolního postupu;

–  s ohledem na prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. března 2017 o první výroční zprávě o nástroji pro uprchlíky v Turecku (COM(2017)0130), na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 14. března 2018 o druhé výroční zprávě o nástroji pro uprchlíky v Turecku (COM(2018)0091) a na pátou zprávu Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě ze dne 2. března 2017 o pokroku dosaženém při provádění prohlášení EU a Turecka (COM(2017)0204),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 21. prosince 2016 pro rozhodnutí Rady, kterým se povoluje zahájení jednání s Tureckem o dohodě o rozšíření dvoustranného preferenčního obchodu a o modernizaci celní unie, a na závěry Rady ze dne 26. června 2018, podle nichž se nepředpokládají další kroky směřující k modernizaci celní unie mezi EU a Tureckem,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora ze dne 14. března 2018 nazvanou „Předvstupní pomoc EU Turecku: dosud pouze skromné výsledky“,

–  s ohledem na rozpočet na rok 2019, v jehož rámci budou finanční prostředky z nástroje předvstupní pomoci (NPP II) pro Turecko sníženy o 146,7 milionu EUR, a to vzhledem k situaci v Turecku, pokud jde o lidská práva, demokracii a právní stát,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z března 2018 o dopadu výjimečného stavu v Turecku na lidská práva, se zvláštním důrazem na jihovýchod země,

–  s ohledem na dohodu mezi EU a Tureckem o zpětném přebírání osob,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0091/2019),

A.  vzhledem k tomu, že dne 28. dubna 2018 se v Bruselu po tříleté odmlce v meziparlamentních vztazích konala dlouho očekávaná 77. schůze smíšeného parlamentního výboru EU a Turecka,

B.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se v Turecku nachází největší uprchlická populace na světě, kterou tvoří více než 3 milióny registrovaných uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu,

C.  vzhledem k tomu, že základními prvky procesu vyjednávání je respektování právního státu a základních práv, včetně dělby moci, demokracie, svobody projevu a sdělovacích prostředků, lidských práv, práv menšin a náboženské svobody, svobody sdružování a práva na pokojný protest, boj proti korupci a boj proti rasismu a diskriminaci vůči zranitelným skupinám;

D.  vzhledem k tomu, že v listopadu 2016 Parlament vyzval Komisi a členské státy, aby daly podnět k dočasnému pozastavení probíhajících jednání s Tureckem o přistoupení, a zavázal se, že svůj postoj přehodnotí, jakmile budou zrušena nepřiměřená opatření přijatá v rámci výjimečného stavu v Turecku,

E.  vzhledem k tomu, že v červenci 2017 Parlament v souladu s rámcem pro jednání vyzval Komisi a členské státy, aby bez zbytečného odkladu formálně pozastavily jednání s Tureckem o přistoupení, pokud by balíček ústavních reforem byl prováděn v nezměněné podobě,

1.  konstatuje, že výjimečný stav, který byl zaveden po pokusu o puč v roce 2016, byl sedmkrát prodloužen; vítá rozhodnutí ze dne 19. července 2018 o zrušení výjimečného stavu; vyjadřuje však politování nad tím, že nové právní předpisy zavedené v červenci 2018, zejména zákon č. 7145, zachovávají mnohé z pravomocí prezidenta a výkonné moci, které jim byly uděleny v rámci výjimečného stavu, a v zásadě umožňují, aby tato situace nadále pokračovala, se všemi omezeními, která přináší v oblasti svobod a základních lidských práv; zdůrazňuje, že tato skutečnost tlumí pozitivní účinek ukončení výjimečného stavu; konstatuje, že dlouhotrvající výjimečný stav způsobil erozi právního státu a zhoršení situace v oblasti lidských práv v Turecku, což může mít dlouhodobý dopad na institucionální a sociálně-ekonomickou strukturu země; je znepokojen tím, že mnohé z postupů platných za výjimečného stavu jsou nadále uplatňovány policejními silami a orgány místní správy; je rovněž znepokojen závažným zhoršením situace v oblasti svobody projevu, svobody shromažďování, svobody sdružování a procesních a majetkových práv;

2.  je hluboce znepokojen tím, že po tvrdém potlačení puče bylo do vazby vzato více než 150 000 osob, 78 000 osob bylo zatčeno na základě obvinění z terorismu a více než 50 000 osob zůstává ve vězení, ve většině případů bez přesvědčivých důkazů; vyjadřuje znepokojení nad nepřiměřeně zdlouhavým zadržováním před zahájením soudního řízení a délkou samotného řízení, nad skutečností, že v několika případech dosud nebyla sdělena obžaloba, a nad tvrdými podmínkami ve vazbě; vyjadřuje také znepokojení nad rozšířenou praxí odebírání cestovních pasů příbuzným zadržených a podezřelých osob, a zdůrazňuje, že je nezbytný řádný postup a správní opravné řízení, pokud odebrání pasu není řádně odůvodněno; je obzvláště znepokojen skutečností, že tato zatčení jsou pravděpodobně rovněž zaměřena proti oprávněným hlasům z řad disentu, včetně obránců lidských práv, novinářů nebo členů opozice; je velmi znepokojen tvrzeními o špatném zacházení a mučení uvězněných osob, o nichž informovalo několik lidsko-právních organizací a Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva; je hluboce znepokojen zprávami, které uvádějí, že dlouhodobé věznění v samovazbě je velmi rozšířené a pro zadržené osoby znamená druhý trest; varuje před zneužíváním protiteroristických opatření k legitimizaci potlačování lidských práv; naléhavě vyzývá Turecko, aby ve svých opatřeních zaměřených na boj proti terorismu dodržovalo zásadu proporcionality a aby zajistilo soulad svých právních předpisů pro boj proti terorismu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv;

3.  vyjadřuje politování nad kroky přijatými tureckou vládou vůči tureckým občanům ve třetích zemích, včetně pronásledování, únosů a tajného sledování, a také nad využíváním horkých linek, jejichž prostřednictvím jsou lidé vybízeni, aby podávali hlášení o jiných občanech turecké vládě; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nelegálním únosem a vydáním 101 tureckých státních příslušníků, k němuž došlo v 18 zemích, jak turecké orgány potvrdily ve svém prohlášení ze dne 16. července 2018; naléhavě žádá členské státy EU, aby veškeré žádosti Turecka o vydání zpracovávaly transparentním způsobem, v souladu se soudními postupy a za důsledného dodržování mezinárodních norem v oblasti lidských práv; znovu připomíná, že zatýkací rozkazy Interpolu nesmí být zneužívány tak, aby jejich cílem byli turečtí disidenti, obránci lidských práv, novináři a lidé kritizující vládu, například bývalý finalista nominovaný na Sacharovovu cenu Can Dündar;

4.  konstatuje, že od zavedení výjimečného stavu bylo propuštěno více než 152 000 státních zaměstnanců – včetně učitelů, lékařů, členů akademické obce (zaměřujících se na mírové procesy), právníků, soudců a žalobců; konstatuje, že se 125 000 osob odvolalo k vyšetřovací komisi pro opatření v rámci výjimečného stavu, jejímž úkolem je přezkoumávat stížnosti ohledně opatření, která byla přijata v rámci výjimečného stavu a souvisejících dekretů, a rozhodovat o nich ve lhůtě dvou let, a že 81 000 těchto stížností na rozhodnutí stále čeká; konstatuje, že jen velmi malá část (7 %) kladných výsledků vedla k návratu stěžovatelů do jejich funkcí; je znepokojen omezeným rozsahem mandátu této komise, její nedostatečnou nezávislostí a skutečností, že posuzování probíhá pouze na základě dokumentů obsažených ve spisu, bez účasti dotčené osoby; podotýká, že tato zamítnutí měla velmi tvrdý dopad na dotčené osoby a na jejich rodiny, a to i z ekonomického hlediska, a že tato zamítnutí jsou spojena s trvalým sociálním a profesním stigmatem; vyzývá tureckou vládu, aby zajistila, aby všichni jednotlivci měli v souladu s mezinárodními normami právo na spravedlivý proces a na přezkum svých případů nezávislým soudem, který jim může za materiální a morální škody způsobené svévolným zamítnutím zajistit odškodnění; vyzývá Turecko, aby zajistilo provozní, strukturální a finanční nezávislost vnitrostátní organizace pro lidská práva a rovné zacházení a úřadu veřejného ochránce práv s cílem zaručit jejich kapacitu zajišťovat možnost skutečného přezkumu a nápravy;

5.  je velmi znepokojen zprávami o využívání Úřadu pro náboženské záležitosti (Diyanet) tureckou zpravodajskou službou k pronásledování opozičních vůdců z Gülenova hnutí nebo jiných členů opozice a naléhavě vyzývá bezpečnostní orgány na úrovni EU a členských států, aby vyšetřily tato vážná narušení suverenity a veřejného pořádku;

6.  odsuzuje zvýšený dohled výkonné moci nad činností soudců a žalobců a politický tlak působící na jejich práci; zdůrazňuje, že je zapotřebí závažná reforma zákonodárné a soudní moci v Turecku s cílem zlepšit přístup k soudnímu systému, zvýšit jeho účinnost a poskytnout lepší ochranu práva na soudní proces v přiměřené lhůtě; zdůrazňuje, že tyto reformy jsou nezbytné, také pokud má Turecko splnit své závazky vyplývající z mezinárodních lidsko-právních předpisů; je znepokojen tím, že propuštění více než 4000 soudců a žalobců ohrožuje nezávislost a nestrannost soudnictví; domnívá se také, že zatčení více než 570 právníků je překážkou práva na obhajobu a že se jedná o porušení práva na spravedlivý proces; odsuzuje také zadržování a soudní šikanu obhájců lidských práv; vyzývá reformní akční skupinu, aby přezkoumala strategii soudní reformy a přizpůsobila ji požadovaným normám EU a Rady Evropy; vyzývá Turecko, aby během celého reformního procesu zajistilo účast všech příslušných zúčastněných stran, zejména organizací občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby monitorovala řádné využívání finančních prostředků EU na odbornou přípravu soudních úředníků a příslušníků donucovacích orgánů s tím, že by neměly být využívány k legitimizaci represivního jednání;

7.  se znepokojením konstatuje, že od zavedení výjimečného stavu dramaticky vzrostl počet žádostí o azyl tureckých občanů, což vedlo k tomu, že Turecko je nyní podle Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu na pátém místě, pokud jde o žádost o azyl v členských státech EU; zdůrazňuje, že v září 2018 více než 16 000 žádostí stále ještě čekalo na rozhodnutí prvního stupně;

8.  připomíná význam svobody a nezávislosti sdělovacích prostředků jakožto jedné ze základních hodnot EU a pilíře demokracie; vyjadřuje vážné obavy v souvislosti s nepřiměřenými a svévolnými opatřeními, která omezují svobodu projevu, svobodu sdělovacích prostředků a přístup k informacím; odsuzuje uzavření více než 160 sdělovacích prostředků, vysoký počet případů zatčení novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků po pokusu o puč, nepodložené a nepřiměřené rozsudky vynášené nad novináři a zablokování více než 114 000 internetových stránek v Turecku do minulého roku, včetně internetové stránky Wikipedie; poukazuje na zavedení omezení týkajících se práv novinářů a obránců lidských práv, kteří se věnují kurdské otázce; naléhavě vyzývá Turecko, aby přednostně zaručilo svobodu sdělovacích prostředků a aby okamžitě propustilo a zprostilo viny všechny nezákonně zadržované novináře; vyzývá turecké úřady, aby prokazovaly nulovou toleranci ke všem případům fyzického a slovního násilí či hrozbám vůči novinářům a aby umožnily obnovení činnosti sdělovacích prostředků, které byly svévolně uzavřeny;

9.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zmenšujícím se prostorem pro občanskou společnost a pro podporu základních práv a svobod; zdůrazňuje, že během výjimečného stavu byl zatčen velký počet aktivistů včetně obránců lidských práv a že byly opakovaně zakazovány demonstrace; vyzývá Turecko, aby propustilo všechny uvězněné obránce lidských práv, novináře a další osoby, které byly zadrženy na základě nepodložených obvinění, aby tato obvinění zrušilo a umožnilo těmto osobám, aby vykonávaly svou práci, aniž by čelily výhrůžkám nebo překážkám za všech okolností; vyzývá Turecko, aby chránilo základní práva všech občanů včetně etnických, náboženských a sexuálních menšin; připomíná, že turecké právní předpisy týkající se nenávistných projevů nejsou v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva; naléhavě vyzývá vládu a parlament Turecké republiky, aby přijaly zákon o trestných činech z nenávisti, který může chránit všechny příslušníky menšin před fyzickými a verbálními útoky, a aby plnily kodaňská kritéria pro přistupující země, pokud jde o respektování a ochranu menšin; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily svou ochranu a podporu ohrožených obránců lidských práv v Turecku, a to i prostřednictvím grantů mimořádné pomoci;

10.  odsuzuje svévolné zadržení Osmana Kavaly, prominentního a respektovaného vedoucího představitele turecké občanské společnosti, který je nyní zadržován již déle než rok a půl; je rozhořčen nedávným obviněním Osmana Kavaly a dalších 15 osob, které čelí výjimečnému trestu ve formě odnětí svobody na doživotí za „pokus o svržení vlády“ v souvislosti s jejich údajnou účastí na protestech v parku Gezi v roce 2013; vyzývá k jejich okamžitému a bezpodmínečnému propuštění a žádá delegaci EU v Turecku, aby jejich případ velmi pečlivě sledovala; kromě toho vyzývá delegaci Evropského parlamentu, aby se zúčastnila příslušného soudního řízení; vyjadřuje svůj nesouhlas se zadržením 13 akademických pracovníků a aktivistů, k němuž v souvislosti s případem Osmana Kavaly došlo dne 16. listopadu 2018; konstatuje, že 12 z nich bylo propuštěno, poté co poskytli svou výpověď, a že jeden je stále zadržován; žádá, aby byl poslední zadržený během probíhajícího soudního řízení propuštěn a aby byl ostatním zrušen zákaz cestování;

11.  je vážně znepokojen nedostatečným dodržováním svobody náboženského vyznání, diskriminací náboženských menšin včetně křesťanů a alevitů a násilím, k němuž dochází z náboženských důvodů; zdůrazňuje, že církve nadále čelí problémům při zřizování nebo dalším využívání prostor jako míst pro konání bohoslužeb; vyzývá turecké orgány, aby prosazovaly pozitivní a účinné reformy v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání tím, že umožní náboženským komunitám získat právní subjektivitu, umožní dobročinným nadacím, aby si zvolily své řídící orgány, odstraní veškerá omezení týkající se odborné přípravy, jmenování a následnictví duchovních, zajistí soulad s příslušnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a s doporučeními Benátské komise a odstraní všechny podoby diskriminace nebo překážky související s náboženstvím; vyzývá Turecko, aby respektovalo specifický charakter a význam ekumenického patriarchátu a uznalo jeho právní subjektivitu; opakuje, že je třeba umožnit opětovné otevření semináře na ostrově Chalki a odstranit veškeré překážky bránící jeho řádnému fungování; vyzývá ke zveřejnění volebních nařízení pro nemuslimské nadace; vítá skutečnost, že turecká vláda obnovila 50 aramejských kostelů, klášterů a hřbitovů v Mardinu, a vyzývá turecké orgány, aby také navrátily příslušnou půdu jejím oprávněným vlastníkům; poukazuje na dopad bezpečnostních opatření na obyvatelstvo v Tur Abdinu a vyzývá Turecko, aby zajistilo zachování přístupu obyvatel ke vzdělání, ekonomickým činnostem a na náboženská místa; naléhavě vyzývá Turecko, aby učinilo vše, co je v jeho silách, a aby zabránilo ničení aramejského kulturního dědictví probíhajícími přípravnými pracemi na projektu přehrady Ilisiu; vyzývá turecké orgány, aby přijaly důrazná opatření s cílem potírat všechny projevy antisemitismu ve společnosti;

12.  vyjadřuje znepokojení nad porušováním lidských práv LGBTI osob, zejména opakovanými zákazy pochodů hrdosti a událostí souvisejících s problematikou LGBTI v celé zemi, které jsou navzdory zrušení výjimečného stavu stále vydávány, a vyzývá k okamžitému zrušení těchto diskriminačních zákazů; vyzývá Turecko, aby přijalo odpovídající opatření za účelem předcházení a postihování nenávistných projevů a trestných činů zaměřených proti znevýhodněným skupinám, jako jsou Romové, syrští uprchlíci a žadatelé o azyl, a vyzývá k trvalému úsilí o zlepšení jejich situace; vyzývá Turecko, aby plně provádělo strategický plán integrace Romů na období 2016–2021 a věnovalo zvláštní pozornost boji proti nesnášenlivosti vůči Romům, zaručilo přístup Romů k cenově dostupnému kvalitnímu bydlení, zabezpečilo jejich přístup ke vzdělání, přijalo opatření s cílem bránit předčasnému ukončování školní docházky, bojovalo proti segregaci a zvýšilo míru zaměstnanosti Romů; bere se znepokojením na vědomí nárůst počtu takzvaných „vražd ze cti“; vyzývá Turecko, aby harmonizovalo své vnitrostátní právní předpisy s Istanbulskou úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám; vyzývá Turecko, aby všem občanům zajistilo plnou rovnoprávnost a řešilo problémy, jimž čelí příslušníci menšin, zejména v souvislosti se vzděláním a majetkovými právy; připomíná, že je důležité plně uplatňovat usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy o ostrovech Imbros a Tenedos, a vyzývá Turecko, aby podpořilo repatriaci rodin z této menšiny, které se chtějí na tyto ostrovy vrátit; vítá otevření řecké menšinové školy na ostrově Imbros, což představuje pozitivní krok;

13.  vyjadřuje své znepokojení nad hrubým násilím vůči ženám, které je rozšířené v turecké společnosti, včetně vražd ze cti, nezákonných dětských sňatků a sexuálního zneužívání, a nad tím, že se turecké orgány zdráhají trestat pachatele násilí na základě pohlaví; zdůrazňuje, že domácí násilí vedlo v roce 2018 ke smrti 440 žen – což představuje nárůst ve srovnání s předchozími lety – a že trestní řízení je často zdlouhavé a dochází k jeho zpoždění; vyzývá tureckou vládu, aby v této otázce přijala a prováděla politiku nulové tolerance;

14.  vyzývá tureckou vládu, aby dodržovala a důsledně plnila právní závazky týkající se ochrany kulturního dědictví, které přijala, a zejména aby v dobré víře vypracovala souhrnný seznam řeckého, arménského, asyrského a dalšího kulturního dědictví zničeného v průběhu minulého století; staví se v této souvislosti proti jakémukoli extrémnímu pohledu, který prosazuje změnu podoby historické náboženské památky Hagia Sophia a její přetvoření v mešitu; vyzývá Turecko, aby ratifikovalo Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů z roku 2005; vyzývá Turecko, aby spolupracovalo s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy, při předcházení nedovolenému obchodování a záměrnému ničení kulturního dědictví a v boji proti němu;

15.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací na jihovýchodě Turecka a údajným závažným porušováním lidských práv, nadužíváním síly, mučení a nad závažným omezováním práva na svobodu přesvědčení a projevu a také nad politickou účastí na jihovýchodě, zejména po neúspěchu procesu urovnání turecko-kurdského konfliktu v roce 2015, jak dokládá Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva i obránci lidských práv v Turecku; znovu důrazně odsuzuje návrat k násilí ze strany Kurdské strany pracujících (PKK), která je od roku 2002 zařazena na seznam teroristických organizací EU; zdůrazňuje, že je nezbytně potřeba, aby byl obnoven důvěryhodný politický postup, který povede k mírovému urovnání kurdské otázky; vyzývá Turecko, aby urychleně vyšetřilo všechna závažná tvrzení o porušování lidských práv a zabíjení a aby mezinárodním pozorovatelům umožnilo provádět nezávislé monitorovací činnosti; je znepokojen ničením míst na jihovýchodě, která jsou součástí historického dědictví, včetně starobylého města Sur v provincii Diyarbakir zařazeného na seznam světového dědictví UNESCO, neboť se jedná o čin, který ohrožuje zachování kurdské identity a kultury v Turecku;

16.  bere se znepokojením na vědomí, že během výjimečného stavu bylo zbaveno funkce nebo zatčeno velmi mnoho starostů a místostarostů na jihovýchodě země a že vláda na jejich místo dosadila zplnomocněnce; zdůrazňuje, že v důsledku toho není značná část tureckého obyvatelstva demokraticky zastoupena na místní úrovni; domnívá se, že komunální volby, které se mají konat v březnu 2019, musí být vnímány jako významná příležitost pro úplné znovuzavedení zásady přímého demokratického mandátu;

17.  se znepokojením konstatuje, že výjimečný stav a některá ustanovení v rámci balíčku ústavní reformy dále omezily Velké národní shromáždění v jeho schopnosti plnit zásadní úlohu týkající se zajištění demokratického dohledu a odpovědnosti; bere s velkým znepokojením na vědomí zatčení dvou členů republikánské lidové strany (CHP), i způsob, jakým byla lidová demokratická strana (HDP) odsunuta na samý okraj dění, přičemž bylo mnoho normotvůrců z řad HDP zatčeno kvůli údajné podpoře teroristických činností; vyzývá k propuštění všech členů Velkého národního shromáždění zadržovaných na základě projevů a akcí souvisejících s výkonem jejich parlamentní činnosti; zdůrazňuje, že Velké národní shromáždění by mělo být ústřední institucí turecké demokracie a mělo by zastupovat všechny občany za stejných podmínek; vyjadřuje politování nad vysokým volebním prahem, který omezuje skutečné politické zastoupení a neodráží tureckou pluralitní společnost;

18.  odsuzuje pokračující zadržování Selahattina Demirtaşe, opozičního vůdce a prezidentského kandidáta; vítá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o jeho případu, v němž soud vyzývá turecké orgány, aby jej okamžitě propustily; zdůrazňuje, že Evropský soud pro lidská práva dále rozhodl, že zadržování pana Demirtaşe sleduje především skrytý záměr, jímž je potlačení pluralismu a omezení svobodné politické diskuse; odsuzuje postoj tureckých orgánů k tomuto rozhodnutí; očekává, že Komise a členské státy budou tento případ velmi podrobně sledovat, a vyzývá k tomu, aby byl pan Demirtaş okamžitě a bezpodmínečně propuštěn;

19.  zdůrazňuje význam boje proti korupci a poukazuje na zjištění zprávy o Turecku za rok 2018, že korupce stále převládá v mnoha oblastech a nadále představuje vážný problém; je znepokojen tím, že dosavadní výsledky vyšetřování, stíhání a odsouzení v případech korupce zůstávají špatné, zejména pokud jde o případy na vysokých místech;

20.  připomíná, že Benátská komise došla k závěru, že změny ústavy, které se týkají zavedení prezidentského systému, postrádají dostatečné kontroly a vyváženost a ohrožují oddělení výkonné a soudní moci; připomíná dále, že Evropský parlament vyzval tureckou vládu, aby ve spolupráci s Benátskou komisí prováděla změny a reformy ústavy a soudnictví, a minulý rok rovněž vyzval k formálnímu pozastavení jednání o přistoupení, pokud by ústavní reforma byla prováděna beze změn, neboť v takové podobě by byla neslučitelná s kodaňskými kritérii;

21.  doporučuje s ohledem na veškeré výše uvedené informace, aby Komise a Rada Evropské unie v souladu s rámcem pro jednání pozastavily jednání s Tureckem o přistoupení; zůstává však i nadále zavázán k demokratickému a politickému dialogu s Tureckem; žádá Komisi, aby využívala finanční prostředky dostupné v současnosti v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP II a budoucího NPP III) na podporu turecké občanské společnosti, obránců lidských práv a novinářů prostřednictvím vyhrazeného finančního krytí přímo řízeného EU a aby zvýšila množství příležitostí k navazování kontaktů mezi lidmi, akademickému dialogu, přístupu tureckých studentů na evropské univerzity a novinářů k mediálním platformám za účelem ochrany a podpory demokratických hodnot a zásad, lidských práv a právního státu; očekává, aniž je dotčen článek 49 Smlouvy o Evropské unii, že vztah mezi Tureckem a Evropskou unií bude znovu definován z hlediska účinného partnerství; zdůrazňuje, že by jakékoliv politické vztahy mezi EU a Tureckem měly být založeny na ustanoveních o podmíněnosti týkajících se dodržování zásad demokracie, právního státu a základních práv;

22.  konstatuje, že ačkoli na začátku postupu přistoupení k EU byla v Turecku silná motivace přijímat reformy, v oblastech právního státu a lidských práv došlo v posledních několika letech k silnému oslabení motivace;

23.  zdůrazňuje, že modernizace celní unie by dále posílila již tak silné vazby mezi Tureckem a EU a zajistila, aby Turecko zůstalo hospodářsky pevně navázané na EU; domnívá se proto, že by měla být ponechána možnost pro modernizaci a rozšíření celní unie mezi EU a Tureckem z roku 1995, aby byly zahrnuty důležité oblasti, jako jsou například zemědělství, služby a zadávání veřejných zakázek, na které se v současnosti nevztahuje; připomíná, že Turecko je pátým největším obchodním partnerem EU, přičemž EU je hlavním obchodním partnerem Turecka, a že dvě třetiny přímých zahraničních investic (PZI) v Turecku pochází z členských států EU a že Turecko představuje pro EU důležitý trh růstu; domnívá se, že toto rozšíření by poskytlo důležitou příležitost pro demokratickou podmíněnost, pozitivní pákový efekt a možnost plánu, v němž by se rozšíření celní unie snoubilo s konkrétními zlepšeními ze strany Turecka k provádění demokratických reforem v oblasti demokracie, lidských práv, základních svobod a právního státu a směrem k opravdovému otevření prostoru pro občanskou společnost a pluralismus; dále se domnívá, že rozšíření celní unie by poskytla důležitou příležitost pro politický dialog o sociálně a environmentálně udržitelném hospodářském rozvoji a změnách klimatu i o pracovních právech v Turecku; vyzývá Komisi, aby zahájila přípravy na modernizaci celní unie, jakmile turecká vláda prokáže, že je připravena uskutečnit významné reformy; vyzývá Komisi, aby do modernizované celní unie začlenila doložku o lidských právech a základních svobodách, tak aby se lidská práva a základní svobody staly základní podmínkou; připomíná, že stávající celní unie nedosahuje svého plného potenciálu, dokud Turecko plně provede dodatkový protokol ve vztahu ke všem členským státům;

24.  upozorňuje, že svoboda odborových svazů a sociální dialog jsou pro rozvoj pluralitní společnosti nezbytné; s politováním bere na vědomí legislativní nedostatky v oblasti pracovních práv a práv odborových svazů a zdůrazňuje, že právo odborově se organizovat, právo na kolektivní vyjednávání a právo na stávku představují základní práva pracovníků; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že členství v odborech je často v soudních případech považováno za trestný čin; domnívá se, že takový taková rozhodnutí by dále mohla ohrozit postavení odborů v této zemi; je vážně znepokojen pracovními podmínkami, které mají pracovníci při výstavbě nového istanbulského letiště, neboť od zahájení stavby v květnu 2015 údajně při nehodách na pracovišti zahynulo 38 pracovníků a že 31 osob, mezi nimiž byl i představitel odborového svazu, je v současné době drženo ve vězení kvůli protestům proti špatným pracovním podmínkám a nízkým a nepravidelně vypláceným mzdám; vyzývá turecké orgány, aby s příslušnými odborovými svazy podrobně konzultovaly otázku nezbytných záruk pro pracovníky na stavbě, aby řádně vyšetřily úmrtí a zranění, k nimž došlo, a umožnily odborům neomezený přístup k dotčeným pracovníkům; vyjadřuje znepokojení nad problematikou dětské práce, zejména v odvětvích, jako je zemědělství a sezónní práce; bere na vědomí, že se turecká vláda snaží uprchlíkům, kteří jsou pod dočasnou ochranou v Turecku, zajistit právo pracovat na základě příslušného povolení; konstatuje, že Syřanům bylo vydáno přes 20 000 pracovních povolení a že tato povolení zahrnují určité podmínky týkající se minimální mzdy a sociálního zabezpečení; poukazuje na to, že navzdory těmto snahám mnoho Syřanů nadále pracuje bez povolení v mnoha různých odvětvích a tureckých provinciích; zdůrazňuje, že jazyk je pro syrské pracovníky stále jednou z největších překážek;

25.  vyzývá tureckou vládu, aby zrušila plánovanou výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu; žádá tureckou vládu, aby přistoupila k úmluvě z Espoo; žádá tureckou vládu, aby do každého dalšího vývoje týkajícího se výstavby jaderné elektrárny v Akkuyu zapojila vlády svých sousedních zemí, jako je Řecko a Kypr, nebo s nimi alespoň situaci konzultovala;

26.  podotýká, že uvolnění vízového režimu má pro turecké obyvatele, zejména studenty, členy akademické obce, zástupce podniků a osoby s rodinnými vazbami v členských státech EU, mimořádný význam; vybízí tureckou vládu, aby v plném rozsahu plnila 72 kritérií stanovených v plánu uvolnění vízového režimu; zdůrazňuje, že přezkum tureckých právních předpisů v oblasti boje proti terorismu je základní podmínkou k zajištění základních práv a svobod; vybízí Turecko, aby vyvinulo nezbytné úsilí o naplnění zbývajících cílů; zdůrazňuje, že vízový režim bude moci být uvolněn až tehdy, kdy budou všechna tato kritéria plně a účinně splněna, a to nediskriminačním způsobem;

27.  připomíná, že Turecko hraje při reakci na migrační krizi, kterou způsobila válka v Sýrii, důležitou úlohu; domnívá se, že Turecko a obyvatelstvo této země prokázalo velkou pohostinnost, když poskytlo přístřeší více než 3,5 miliónům syrských uprchlíků; zdůrazňuje, že v Turecku je zhruba jeden milion syrských dětí ve školním věku, přičemž 60 % z nich je registrováno v tureckých školách; bere na vědomí prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016; naléhavě vyzývá Turecko, aby dodržovalo zásadu nenavracení; vyjadřuje politování nad tím, že EU v rámci programu nástroje předvstupní pomoci pro Turecko na období 2011/2012 (2011/2012 IPA) financovala obrněná kontrolní vozidla Cobra II, aby pozorně sledovala používání zařízení financovaných či spolufinancovaných v rámci programů EU a účinné uplatňování zásady nenavracení, zejména na syrských hranicích; vyzývá EU a její členské státy, aby dodržely svůj slib ohledně rozsáhlého znovuusídlování a aby zajistily přiměřené finanční zdroje na dlouhodobou podporu syrských uprchlíků v Turecku; bere na vědomí zvláštní zprávu Evropského účetního dvora za rok 2018, která vyzývá k větší efektivitě a transparentnosti při přidělování a rozdělování finančních prostředků; poukazuje na rostoucí nejistotu syrských uprchlíků, pokud jde o vyhlídky na jejich dočasnou ochranu v Turecku, a žádá Turecko, aby zvážilo strategie pro zvýšení sociální soudržnosti v oblastech s velkými komunitami syrských uprchlíků, jakož i dlouhodobé socioekonomické a kulturní začleňování a přiměřený a účinný přístup ke vzdělávání a odborné přípravě; vyzývá Komisi, aby zůstala ostražitá a zajistila řádné dodržování práv uprchlíků v případech, kdy jsou využívány prostředky EU, a přijetí opatření na boj proti dětské práci, sexuálnímu vykořisťování dětí a dalšímu porušování lidských práv;

28.  konstatuje, že je důležité, aby EU i její členské státy a Turecko udržovaly úzký dialog a prohlubovaly spolupráci v oblasti zahraniční politiky a bezpečnostních otázek s Tureckem; vybízí ke spolupráci a koordinaci v otázkách zahraniční politiky, obrany a bezpečnosti, včetně spolupráce v oblasti boje proti terorismu; připomíná, že Turecko je zároveň dlouholetým členem aliance NATO a nachází se v klíčové geostrategické poloze pro zachování regionální a evropské bezpečnosti; konstatuje, že EU a Turecko nadále spolupracují v otázkách (vojenského) strategického významu v rámci NATO; vyzývá proto Turecko, aby obnovilo spolupráci s členy NATO z EU v rámci průběžného programu spolupráce NATO se zeměmi mimo EU;

29.  vyjadřuje Turecku uznání za vyjednání memoranda o stabilizaci situace v Idlibu; vyjadřuje politování nad tím, že ozbrojené skupiny Svobodné syrské armády podporované Tureckem údajně zabavují, rabují a ničí majetek kurdských civilistů v oblasti Afrín v severní Sýrii; trvá na tom, že Turecko a skupiny Svobodné syrské armády by měly v Afrínu nahradit škody způsobené vysídleným obyvatelům, jejichž majetek zabavily, zničily nebo vyrabovaly, a neměly by trvale připravovat obyvatele o jejich majetek; je znepokojen zprávami o rozsáhlém porušování práv, k němuž dochází v Afrínu a jehož se dopouštějí převážně syrské ozbrojené skupiny vybavené a vyzbrojené Tureckem, jakož i samotné turecké ozbrojené síly, které údajně obsadily řadu škol a narušily přitom vzdělávání dětí; je znepokojen tím, že se Turecko rovněž snaží změnit demografickou rovnováhu kantonu Afrín tím, že do tohoto osídleného kurdského regionu znovu usazuje syrské arabské sunnitské uprchlíky z Turecka; žádá tureckou vládu, aby upustila od stíhání všech občanů, kteří kritizovali turecké vojenské akce v Sýrii, a respektovala tak právo na svobodu projevu;

30.  připomíná důležitost dobrých sousedských vztahů; v této souvislosti vyzývá Turecko, aby v souladu s ustanoveními Charty OSN a mezinárodním právem zvýšilo úsilí o vyřešení otevřených dvoustranných otázek, včetně nevyřešených právních závazků a sporů se svými bezprostředními sousedy týkajících se pozemních a námořních hranic a vzdušného prostoru; znovu vyzývá tureckou vládu, aby podepsala a ratifikovala Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby ukončila opakované narušování řeckého vzdušného prostoru a teritoriálních vod a aby respektovala územní celistvost a suverenitu všech svých sousedů; vyjadřuje politování nad tím, že hrozba casus belli, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka proti Řecku, ještě nebyla stažena;

31.  vítá úsilí pod záštitou generálního tajemníka OSN obnovit vyjednávání o znovusjednocení Kypru; připomíná svoji podporu spravedlivému, komplexnímu a životaschopnému urovnání založenému na federálním uspořádání rozděleném do dvou politicky rovných komunit a dvou zón s mezinárodní právní subjektivitou, s jedinou suverenitou a jediným občanstvím mezi oběma komunitami, a to v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN, mezinárodním právem a acquis EU a na základě dodržování zásad, na nichž je založena Unie; upozorňuje na rámec generálního tajemníka OSN a na jeho výzvu k obnovení jednání na základě dohod, jichž bylo již dosaženo v roce 2017 v rámci procesu v Crans Montana; vyzývá EU a její členské státy, aby hrály aktivnější úlohu při zajištění úspěšného završení jednání; opět vyzývá všechny zúčastněné strany, zejména Turecko, aby se zavázaly a přispěly ke komplexnímu řešení kyperské otázky; vyzývá Turecko, aby z Kypru začalo stanovat své ozbrojené síly, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 předalo uzavřenou část města Famagusta Organizaci spojených národů a aby se zdrželo opatření, která by změnila demografickou rovnováhu na ostrově prostřednictvím politiky týkající se nezákonných osad; zdůrazňuje nutnost provést acquis EU na celém ostrově; v této souvislosti bere na vědomí pokračování činnosti výboru obou komunit zřízeného ad hoc pro přípravu přistoupení k EU; zavazuje se k tomu, že zintenzivní úsilí o zapojení kyperských Turků v rámci přípravy k plné integraci do EU po vyřešení kyperského problému, a vyzývá Komisi, aby učinila totéž; chválí důležitou práci Výboru pro pohřešované osoby složeného ze zástupců obou komunit, který se zabývá pohřešovanými osobami jak kyperských Řeků, tak kyperských Turků, a vítá skutečnost, že se zlepšil přístup k příslušným lokalitám, včetně vojenských oblastí; vyzývá Turecko, aby pomohlo výboru CMP poskytnutím informací ze svých vojenských archivů; uznává právo Kyperské republiky uzavírat dvoustranné dohody týkající se jeho výlučné ekonomické zóny; znovu vyzývá Turecko, aby plně respektovalo svrchovaná práva všech členských států, včetně práv týkajících se průzkumu a těžby přírodních zdrojů, pokud tyto činnosti probíhají v souladu s acquis EU a s mezinárodním právem; naléhavě vyzývá Turecko, aby spory urovnávalo poklidným způsobem a aby se vyhnulo hrozbám či opatřením, která by mohla mít negativní dopad na dobré sousedské vztahy;

32.  vyzývá Turecko a Arménii, aby nadále usilovaly o normalizaci svých vztahů; zdůrazňuje, že otevření hranic mezi Tureckem a Arménií by mohlo vést ke zlepšení vztahů se zvláštním zřetelem na přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci;

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, turecké vládě a Velkému národnímu shromáždění Turecka, a požaduje, aby tato zpráva byla přeložena do turečtiny.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0450.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2018)0040.
(4) Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2014)0052.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2015)0094.

Poslední aktualizace: 15. března 2019Právní upozornění