Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 12. března 2019 - Štrasburk 
Žádost, aby byla Monika Hohlmeierová zbavena imunity
 Žádost, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity
 Žádost, aby byla Dominique Bildeová zbavena imunity
 Prodloužení platnosti článku 159 jednacího řádu Parlamentu do konce devátého volebního období
 Elektronické informace o nákladní dopravě ***I
 Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Vietnamem o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví ***
 Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Vietnamem o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (usnesení)
 Protokol o změně Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat ***
 Oprávnění členských států k tomu, aby se staly smluvními stranami Úmluvy Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích ***
 Protokol, kterým se mění Dohoda o námořní dopravě mezi EU a Čínou (přistoupení Chorvatska) ***
 Evropsko-středomořská dohoda mezi EU a Egyptem (přistoupení Chorvatska) ***
 Uzavření dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Turkmenistánem
 Prováděcí rozhodnutí o zahájení automatizované výměny údajů o DNA ve Spojeném království *
 Výměna informací o státních příslušnících třetích zemí a Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS) ***I
 Centralizovaný systém pro zjišťování členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (systém ECRIS-TCN) ***I
 Program Evropský sbor solidarity ***I
 Unijní akt o kybernetické bezpečnosti ***I
 Nekalé obchodní praktiky mezi podniky v potravinovém řetězci ***I
 Evropská občanská iniciativa ***I
 Dovoz kulturních statků ***I
 Ochrana osobních údajů v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu ***I
 Bezpečnostní hrozby související se zvyšující se technologickou přítomností Číny v EU a případná opatření přijatá na úrovni EU na jejich omezení
 Stav politických vztahů mezi EU a Ruskem
 Budování kapacity EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace

Žádost, aby byla Monika Hohlmeierová zbavena imunity
PDF 138kWORD 44k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o žádosti, aby byla Monika Hohlmeierová zbavena imunity (2019/2002(IMM))
P8_TA-PROV(2019)0135A8-0165/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byla Monika Hohlmeierová zbavena imunity, kterou dne 27. listopadu 2018 předložil vedoucí státní zástupce v Coburgu v rámci přípravného řízení a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 14. ledna 2019,

–  poté, co se Monika Hohlmeierová vzdala svého práva na vyjádření v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 46 Ústavy Spolkové republiky Německo,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0165/2019),

A.  vzhledem k tomu, že vedoucí státní zástupce v Coburgu předložil žádost, aby byla poslankyně Evropského parlamentu Monika Hohlmeierová, která byla zvolena za Spolkovou republiku Německo, zbavena imunity, pokud jde o trestný čin podle článku 142 německého trestního zákoníku; vzhledem k tomu, že stíhání se týká konkrétně trestného činu nedovoleného opuštění místa nehody;

B.  vzhledem k tomu, že dne 4. září 2018 kolem 15:00 se Monika Hohlmeierová pokusila zaparkovat svůj osobní vůz na parkovacím místě v Lichtenfelsu (Německo); vzhledem k tomu, že přední částí svého vozu narazila do zadní části jiného zaparkovaného vozu, čímž způsobila na tomto vozidle škodu v odhadované výši 287,84 EUR; vzhledem k tomu, že Monika Hohlmeierová se poté z místa nehody vzdálila, aniž by se postarala o likvidaci pojistné události;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu tohoto státu;

D.  vzhledem k tomu, že článek 46 Ústavy Spolkové republiky Německo stanoví, že poslance je možné v případě trestného činu povolat k odpovědnosti nebo zadržet pouze se souhlasem Bundestagu, pokud nebyl zadržen přímo při činu nebo během dne následujícího po spáchání trestného činu;

E.  vzhledem k tomu, že v konkrétním případě může rozhodnout o zbavení imunity nebo jejím potvrzení pouze Parlament; vzhledem k tomu, že Parlament může při rozhodování o zbavení imunity nebo jejím potvrzení přiměřeně přihlédnout k vyjádření poslance(2);

F.  vzhledem k tomu, že údajný trestný čin není v přímé nebo zřejmé souvislosti s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu Monikou Hohlmeierovou, ani nepředstavuje názor nebo hlasování vyjádřené během výkonu funkce poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

G.  vzhledem k tomu, že v daném případě neobjevil Parlament žádné důkazy o fumus persecutionis, tedy že neexistuje dostatečně závažné a konkrétní podezření, že by se případ zakládal na záměru politicky poškodit danou poslankyni;

1.  rozhodl, aby byla Monika Hohlmeierová zbavena imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby neprodleně předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Spolkové republiky Německo a Monice Hohlmeierové.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.
(2) Rozsudek ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T-345/05, EU:T:2008:440, bod 28.


Žádost, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity
PDF 143kWORD 45k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o žádosti, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity (2018/2247(IMM))
P8_TA-PROV(2019)0136A8-0167/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity, kterou předložilo dne 5. září 2018 Ministerstvo spravedlnosti Francouzské republiky na základě žádosti, jež byla podána nejvyšším státním zástupcem u odvolacího soudu v Paříži a  oznámena na plenárním zasedání dne 22. října 2018 v souvislosti s případem projednávaným vyšetřujícími soudci týkajícím se soudního vyšetřování údajně spáchaného trestného činu zpronevěry, zatajování zpronevěry, organizovaného podvodu, padělání a zneužití padělaných dokumentů, fiktivní práce na základě fiktivního zaměstnávání, a to v souvislosti s podmínkami pro zaměstnávaní parlamentních asistentů,

–  poté, co Jean-François Jalkh, který Jean-Marie Le Pena zastoupil, dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 26 Ústavy Francouzské republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0167/2019),

Α.  vzhledem k tomu, že vyšetřující soudci pařížského obvodního soudu požádali o to, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven parlamentní imunity, a mohl tak být vyslechnut v souvislosti s údajně spáchanými činy;

Β.  vzhledem k tomu, že žádost o to, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven parlamentní imunity, souvisí s údajně spáchanými trestným činy zpronevěry, zatajování zpronevěry, organizovaného podvodu, padělání a zneužití padělaných dokumentů, fiktivní práce na základě fiktivního zaměstnávání v souvislosti se zaměstnaneckými podmínkami asistentů poslanců Evropského parlamentu přidružených k Národní frontě,

C.  vzhledem k tomu, že soudní vyšetřování bylo zahájeno dne 5. prosince 2016 poté, co proběhlo předběžné vyšetřování otevřené na základě prohlášení tehdejšího předsedy Evropského parlamentu ze dne 9. března 2015, jež se týkalo určitého počtu parlamentních asistentů poslanců Evropského parlamentu přidružených k Národní frontě;

D.  vzhledem k tomu, že při prohlídce prováděné v ústředním sídle Národní fronty v únoru 2016 byla v kanceláři pokladníka této strany zabavena řada dokumentů, které svědčí o úmyslu této strany „ušetřit prostředky“ prostřednictvím odměn, které Evropský parlament vyplácel zaměstnancům této strany v souvislosti s jejich funkcí parlamentních asistentů;

E.  vzhledem k tomu, že organizační schéma Národní fronty zveřejněné v únoru 2015 uvádí pouze 15 poslanců Evropského parlamentu (z celkového počtu 23), 21 místních parlamentních asistentů a 5 akreditovaných parlamentních asistentů (z celkového počtu 54 asistentů); vzhledem k tomu, že někteří parlamentní asistenti uvedli jako své pracoviště sídlo Národní fronty v Nanterre, přičemž v některých případech uvedli, že tam pracovali na plný úvazek, přestože jejich bydliště se nacházelo mezi 120 až 945 km od ohlášeného místa výkonu zaměstnání; vzhledem k tomu, že se v této fázi vyšetřování ukázalo, že 8 parlamentních asistentů nevykonávalo téměř žádnou parlamentní asistenci nebo jen velmi okrajově;

F.  vzhledem k tomu, že šetření rovněž odhalilo okolnosti, z nichž vyplynulo, že je velmi nepravděpodobné, že by dotčení asistenti skutečně vykonávali činnosti související s Evropským parlamentem:

   pracovní smlouvy asistentů EP byly vsunuty mezi dvě pracovní smlouvy uzavřené s Národní frontou;
   existoval souběh pracovních smluv asistentů Evropského parlamentu a pracovních smluv uzavřených s Národní frontou;
   pracovní smlouvy uzavřené s Národní frontou navazovaly bezprostředně na pracovní smlouvy asistentů Evropského parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že vyšetřování odhalilo, že Jean-Marie Le Pen ve své funkci poslance Evropského parlamentu zaměstnával v roce 2011 parlamentního asistenta, avšak tento dotčený asistent vyšetřovatelům sdělil, že v uvedeném období pracoval na volební kampani jiného poslance Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že Jean-Marie Le Pen zajistil, aby byl plat parlamentního asistenta vyplácen dalším třem osobám, přestože tito lidé ve skutečnosti nevykonali jako asistenti prakticky žádnou práci;

H.  vzhledem k tomu, že vyšetřování rovněž odhalilo, že ve své funkci předsedy Národní fronty v období, během něhož došlo k údajnému spáchání zmíněných trestných činů, zavedl Jean-Marie Le Pen systém, který Evropský parlament odhalil a který spočíval ve využívání prostředků EU k hrazení platů některých zaměstnanců Národní frontu prostřednictvím pracovních smluv s Parlamentem, přičemž uvedené osoby ve skutečnosti pracovaly pro Národní frontu, čímž došlo k porušení platných pravidel EU;

I.  vzhledem k tomu, že se vyšetřující soudci domnívají, že je nutné vyslechnout Jean-Marie Le Pena;

J.  vzhledem k tomu, že Jean-Marie Le Pen s odvoláním na svou parlamentní imunitu nereagoval na předvolání vyšetřovatelů, které obdržel dne 21. června 2018, ani na předvolání, které mu zaslali vyšetřující soudci v červenci 2018;

K.  vzhledem k tomu, že za účelem výslechu Jean-Marie Le Pena v souvislosti s obviněními, která byla proti němu vznesena, podaly příslušné orgány žádost o to, aby byl zbaven imunity;

L.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu;

M.  vzhledem k tomu, že článek 26 Ústavy Francouzské republiky stanoví, že: „Žádný člen parlamentu nesmí být v souvislosti s trestnou činností nebo jiným deliktním jednáním zadržen, vzat do vazby, ani proti němu nesmí být použita svobodu omezující opatření bez svolení Předsednictva shromáždění, jehož je členem. Toto svolení se nepožaduje v případě trestného činu nebo v případě jiného deliktního jednání, při němž byla osoba přistižena, nebo v případě konečného odsuzujícího rozsudku“;

N.  vzhledem k tomu, že neexistují žádné důkazy o fumus persecutionis ani podezření, že by se jednalo o tuto situaci;

1.  rozhodl, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru ministru spravedlnosti Francouzské republiky a Jean-Marie Le Penovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 et C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Žádost, aby byla Dominique Bildeová zbavena imunity
PDF 144kWORD 44k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o žádosti, aby byla Dominique Bildeová zbavena imunity (2018/2267(IMM))
P8_TA-PROV(2019)0137A8-0166/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byla Dominique Bildeová zbavena imunity, kterou předložilo dne 19. října 2018 Ministerstvo spravedlnosti Francouzské republiky na základě žádosti, jež byla podána nejvyšším státním zástupcem u odvolacího soudu v Paříži a oznámena na plenárním zasedání dne 12. listopadu 2018 v souvislosti s případem projednávaným vyšetřujícími soudci týkajícím se soudního vyšetřování údajně spáchaného trestného činu zpronevěry, zatajování zpronevěry, organizovaného podvodu, padělání a zneužití padělaných dokumentů, fiktivní práce na základě fiktivního zaměstnávání, a to v souvislosti s podmínkami pro zaměstnávání asistentů,

–  poté, co Jean-François Jalkh, který Dominique Bildeovou zastoupil, dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 26 Ústavy Francouzské republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0166/2019),

Α.  vzhledem k tomu, že vyšetřující soudci pařížského obvodního soudu požádali o to, aby byla Dominique Bildeová zbavena parlamentní imunity, a mohla tak být vyslechnuta v souvislosti s údajně spáchanými trestnými činy;

Β.  vzhledem k tomu, že žádost o to, aby byla Dominique Bildeová zbavena parlamentní imunity, souvisí s údajně spáchanými trestným činy zpronevěry, zatajování zpronevěry, organizovaného podvodu, padělání a zneužití padělaných dokumentů, fiktivní práce na základě fiktivního zaměstnávání v souvislosti se zaměstnaneckými podmínkami asistentů poslanců Evropského parlamentu přidružených k Národní frontě;

C.  vzhledem k tomu, že soudní vyšetřování bylo zahájeno dne 5. prosince 2016 poté, co proběhlo předběžné vyšetřování otevřené na základě prohlášení tehdejšího předsedy Evropského parlamentu ze dne 9. března 2015, jež se týkalo určitého počtu parlamentních asistentů poslanců Evropského parlamentu přidružených k Národní frontě;

D.  vzhledem k tomu, že při prohlídce prováděné v ústředním sídle Národní fronty v únoru 2016 byla v kanceláři pokladníka této strany zabavena řada dokumentů, které svědčí o úmyslu této strany „ušetřit prostředky“ využitím odměn, které Evropský parlament vyplácel zaměstnancům této strany v souvislosti s jejich funkcí parlamentních asistentů; vzhledem k tomu, že se v této fázi vyšetřování ukázalo, že osm parlamentních asistentů nevykonávalo téměř žádnou parlamentní asistenci nebo jen velmi okrajově:

E.  vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že parlamentní asistent poslankyně Dominique Bildeové zaměstnávaný na plný úvazek od 1. října 2014 do 31. července 2015 patřil k asistentům, kteří nevykonávali téměř žádnou činnost v rámci parlamentní asistence; vzhledem k tomu, že v organizačním schématu Národní fronty z února 2015 je funkce parlamentního asistenta Dominique Bildeové definována jako „národní delegát pro prognostiku“ a že pracoval v oddělení pro monitorování politik a prognózy pod vedením dalšího poslance Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že na jeho smlouvu parlamentního asistenta navazovaly další dvě pracovní smlouvy související s činností Národní fronty od srpna 2015 do 31. prosince 2016; vzhledem k tomu, že po dobu trvání své smlouvy parlamentního asistenta vykonávala tato osoba rovněž tyto funkce: generální tajemník organizace Collectif Marianne, generální tajemník organizace Collectif Mer et Francophonie a kandidát ve volbách v departementu Doubs v březnu 2015;

F.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament pozastavil vyplácení výdajů na parlamentní asistenci souvisejících se smlouvou parlamentního asistenta poslankyně Dominique Bildeové;

G.  vzhledem k tomu, že se vyšetřující soudci domnívají, že je nutné vyslechnout Dominique Bildeovou;

H.  vzhledem k tomu, že Dominique Bildeová, kterou vyšetřovatelé předvolali v srpnu 2017, odmítla vypovídat a s odvoláním na svou parlamentní imunitu poslankyně Evropského parlamentu se odmítla dostavit před vyšetřující soudce dne 24. listopadu 2017 k výslechu předcházejícímu obvinění ze zpronevěry;

I.  vzhledem k tomu, že za účelem výslechu Dominique Bildeové v souvislosti s obviněními, která byla proti ní vznesena, podaly příslušné orgány žádost o to, aby byla zbavena imunity;

J.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům vnitrostátního parlamentu;

K.  vzhledem k tomu, že článek 26 Ústavy Francouzské republiky stanoví, že: „Žádný člen parlamentu nesmí být v souvislosti s trestnou činností nebo jiným deliktním jednáním zadržen, vzat do vazby, ani proti němu nesmí být použita svobodu omezující opatření bez svolení Předsednictva shromáždění, jehož je členem. Toto svolení se nepožaduje v případě trestného činu nebo v případě jiného deliktního jednání, při němž byla osoba přistižena, nebo v případě konečného odsuzujícího rozsudku“;

L.  vzhledem k tomu, že neexistují žádné důkazy o fumus persecutionis ani podezření, že by se jednalo o tuto situaci;

1.  rozhodl, aby byla Dominique Bildeová zbavena imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru ministru spravedlnosti Francouzské republiky a Dominique Bildeové.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 et C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Prodloužení platnosti článku 159 jednacího řádu Parlamentu do konce devátého volebního období
PDF 133kWORD 43k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o prodloužení platnosti článku 159 jednacího řádu Parlamentu do konce devátého volebního období (2019/2545(RSO))
P8_TA-PROV(2019)0138B8-0147/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 342 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 920/2005(2) a nařízení Rady (EU, Euratom) 2015/2264(3),

–  s ohledem na pravidla pro uplatňování mnohojazyčnosti přijatá předsednictvem dne 16. června 2014,

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 26. února 2014(4) o prodloužení doby uplatňování článku 159 jednacího řádu Parlamentu do konce osmého volebního období a následná rozhodnutí předsednictva prodlužující platnost výjimky z článku 158 do konce tohoto volebního období,

–  s ohledem na články 158 a 159 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 158 musí být veškeré dokumenty Parlamentu vyhotovovány ve všech úředních jazycích a každý poslanec má právo hovořit v Parlamentu úředním jazykem dle svého výběru, přičemž je zajištěno tlumočení do ostatních úředních jazyků;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 159 jsou výjimky z ustanovení článku 158 přípustné do konce osmého volebního období Parlamentu v případě, že pro některý z úředních jazyků není přes náležitá přijatá opatření k dispozici dostatečný počet lingvistů; vzhledem k tomu, že u každého úředního jazyka, u něhož se považuje za nezbytné výjimku použít, vyhodnotí předsednictvo na základě návrhu generálního tajemníka a s náležitým ohledem na dočasná zvláštní opatření přijatá Radou na základě Smluv týkající se navrhování právních aktů, zda jsou splněny příslušné podmínky, a své rozhodnutí každých šest měsíců přezkoumá;

C.  vzhledem k tomu že nařízení Rady (ES) č. 920/2005 a nařízení Rady (EU, Euratom) č. 2015/2264 stanoví postupné omezování výjimky, která byla udělena irštině, a ukončení platnosti této výjimky k 1. lednu 2022, nepřijme-li Rada jiné nařízení stanovící jinak;

D.  vzhledem k tomu, že navzdory všem patřičným opatřením se neočekává, že by kapacita týkající se chorvatštiny, irštiny a maltštiny umožnila plné tlumočení do těchto jazyků od začátku devátého volebního období Parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že se i přes trvalou a pokračující interinstitucionální snahu očekává, že počet kvalifikovaných překladatelů bude pro irštinu natolik omezen, že v blízké budoucnosti nebude možné zajistit plné jazykové pokrytí potřeb v tomto jazyce podle článku 158; vzhledem k tomu, že v souladu s nařízením Rady (ES) č. 920/2005 a nařízením Rady (EU, Euratom) č. 2015/2264 musí být do irštiny překládán stále vyšší počet právních aktů, což omezuje kapacity pro překlady jiných parlamentních dokumentů do tohoto jazyka;

F.  vzhledem k tomu, že čl. 159 odst. 4 stanoví, že na základě odůvodněného doporučení předsednictva může Parlament na konci parlamentního volebního období rozhodnout o prodloužení doby platnosti tohoto článku;

G.  vzhledem k tomu, že s ohledem na výše uvedené důvody předsednictvo doporučilo, aby byla platnost článku 159 prodloužena do konce devátého volebního období Parlamentu;

1.  rozhoduje prodloužit platnost článku 159 jednacího řádu Parlamentu do konce devátého volebního období;

2.  pověřuje svého předsedu, aby pro informaci předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385/58.
(2) Nařízení Rady (ES) č. 920/2005 ze dne 13. června 2005, kterým se mění nařízení č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství a nařízení č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském společenství pro atomovou energii a kterým se zavádí dočasná odchylná opatření od těchto nařízení (Úř. věst. L 156, 18.6.2005, s. 3).
(3) Nařízení Rady (EU, Euratom) 2015/2264 ze dne 3. prosince 2015, kterým se prodlužují a postupně zrušují dočasná odchylná opatření od nařízení č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství a nařízení č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském společenství pro atomovou energii stanovená nařízením (ES) č. 920/2005 (Úř. věst. L 322, 8.12.2015, s. 1).
(4) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 164.


Elektronické informace o nákladní dopravě ***I
PDF 298kWORD 76k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronických informacích o nákladní dopravě (COM(2018)0279 – C8-0191/2018 – 2018/0140(COD))
P8_TA(2019)0139A8-0060/2019

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Vietnamem o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví ***
PDF 132kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (10861/2018 – C8-0445/2018 – 2018/0272(NLE))
P8_TA-PROV(2019)0140A8-0083/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o uzavření Dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (10861/2018),

–  s ohledem na návrh Dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (10877/2018),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 3 prvním pododstavcem a odst. 4 ve spojení s čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem, písm. a) bodem (v) a odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0445/2018),

–  s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 12. března 2019(1) o návrhu rozhodnutí,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0083/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Vietnamské socialistické republiky.

(1) Přijaté texty, P8_TA-PROV(2019)0141.


Dobrovolná dohoda o partnerství mezi EU a Vietnamem o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (usnesení)
PDF 172kWORD 56k
Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (10861/2018 – C8-0445/2018 – 2018/0272M(NLE))
P8_TA-PROV(2019)0141A8-0093/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o uzavření dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (10861/2018),

–  s ohledem na návrh dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (10877/2018) ze dne 9. října 2018,

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s prvními pododstavci čl. 207 odst. 3 a čl. 207 odst. 4 a v souladu s čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0445/2018),

–  s ohledem na Rámcovou dohodu o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé(1),

–  s ohledem na návrh dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou,

–  s ohledem na návrh Dohody o ochraně investic mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2173/2005 ze dne 20. prosince 2005 o zavedení režimu licencí FLEGT pro dovoz dřeva do Evropského společenství(2) (nařízení FLEGT),

–  s ohledem na Komisí předložený návrh akčního plánu EU pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (COM(2003)0251),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 28. června 2016 o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (10721/2016),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(3) (nařízení EU o dřevu),

–  s ohledem na zprávy Environmental Investigation Agency ze dne 31. května 2018 s názvem „Serial Offender: Vietnam’s continued imports of illegal Cambodian timber“(4) a ze dne 25. září 2018 s názvem „Vietnam in Violation: Action required on fake CITES permits for rosewood trade“(5),

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN pro období 2015–2030,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu dosaženou dne 12. prosince 2015 na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP21),

–  s ohledem na bonnskou výzvu z roku 2011, tj. celosvětové úsilí obnovit 150 milionů hektarů odlesněné a znehodnocené půdy do roku 2020 a 350 milionu hektarů do roku 2030,

–  s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z roku 2012 nazvanou „Zelený uhlík, černý obchod: nezákonná těžba, daňové podvody a praní peněz ve světových tropických pralesích“,

–  s ohledem na úmluvy OSN proti trestné činnosti a korupci, včetně Úmluvy proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a Úmluvy proti korupci,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 12. března 2019(6) o návrhu rozhodnutí Rady,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0093/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Vietnam se v roce 2010 stal po Indonésii a Malajsii třetí asijskou zemí, která zahájila jednání o dobrovolné dohodě o partnerství pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví; vzhledem k tomu, že jednání byla dokončena v květnu 2017 a dohoda byla podepsána 19. října 2018;

B.  vzhledem k tomu, že cílem této dobrovolné dohody o partnerství je poskytnout právní rámec za účelem zajištění, aby veškeré dřevo a dřevařské výrobky dovážené z Vietnamu do EU, na něž se dobrovolná dohoda o partnerství vztahuje, byly získány zákonně; vzhledem k tomu, že účelem dobrovolných dohod o partnerství jsou zpravidla systémové změny v lesnictví, jejichž cílem je udržitelná správa lesů, vymýcení nezákonné těžby dřeva a podpora celosvětového úsilí o zastavení odlesňování a znehodnocování lesů;

C.  vzhledem k tomu, že Vietnam je v oblasti obchodu se dřevem významnou zemí a že jeho dřevozpracující odvětví zaměřené na vývoz je čtvrté největší na světě a usiluje o to, aby se stalo největším; vzhledem k tomu, že Vietnam je coby zpracovatelské centrum významným vývozcem dřevařských výrobků do EU, ale také do zemí v regionu, zejména do Číny a Japonska;

D.  vzhledem k tomu, že Vietnam je významným dovozcem dřeva a dřevařských výrobků, přičemž jeho továrny v roce 2017 zpracovaly zhruba 34 milionů krychlových metrů dřeva a dřevařských výrobků, z čehož bylo 25 % dovezeno a 75 % pocházelo z tuzemských pěstovaných lesů, které mnohdy vlastní a spravují drobní vlastníci; vzhledem k tomu, že hodnota dovozu v letech 2011–2017 vzrostla o 68 %; vzhledem k tomu, že Vietnam v posledních letech dosáhl významného pokroku při snižování odlesňování na jeho území a zvýšil podíl zalesněných oblastí z 37 % v roce 2005 na 41,65 % v roce 2018, a to včetně průmyslových lesů; vzhledem k tomu, že Vietnam vymáhá od roku 2016 zákaz těžby dřeva z domácích přírodních lesních porostů;

E.  vzhledem k tomu, že zeměmi, odkud pocházelo největší množství kulatiny a řeziva, byly Kamerun, USA a Kambodža a dalším významným dodavatelem byla Demokratická republika Kongo (DRK); vzhledem k tomu, že od roku 2015 je Kambodža druhým největším dodavatelem tropického dřeva do Vietnamu, a to i přes údajný zákaz(7) vývozu do Vietnamu; vzhledem k tomu, že mezi lety 2016–2017 byl zaznamenán 43% nárůst objemu a 40% zvýšení hodnoty vývozů z afrických zemí; vzhledem k tomu, že nevládní organizace s příslušnou odborností upozornily na to, že dřevo vyvážené z Kambodže a DRK by mělo být považováno za „vysoce rizikové“, přičemž surové dřevo se často dováží ze zemí, pro něž je příznačná slabá vláda, vysoká míra korupce a nebo probíhající konflikt a v nichž je velké riziko nezákonnosti při těžbě dřeva;

F.  vzhledem k tomu, že Kambodža má pátou nejvyšší míru odlesňování na světě, a že podle statistik OSN se zalesnění Kambodži snížilo ze 73 % v roce 1990 na 57 % v roce 2010;

G.  vzhledem k tomu, že na základě článku 3 vyhlášky č. 131 z 28. listopadu 2006 Kambodža zakazuje vývoz kulatiny, která nepochází z průmyslových porostů, neopracovaného řeziva, které nepochází z průmyslových porostů, a hraněného dřeva s tloušťkou a šířkou větší než 25 cm(8); vzhledem k tomu, že veškerý vývoz produktů ze dřeva pocházejícího z přírodního porostu z Kambodži je v zásadě považován za porušení kambodžského práva; vzhledem k tomu, že se na základě dobrovolné dohody o partnerství Vietnam zavázal, že bude vyvážet pouze dřevo, které bylo legálně vytěženo v souladu s vnitrostátními právními předpisy zdrojové země;

H.  vzhledem k tomu, že dobrovolnou dohodou o partnerství se země zavazuje zavést politiky za účelem zajištění, že do EU bude vyváženo pouze dřevo a dřevařské produkty ověřené jako zákonné(9); vzhledem k tomu, že Vietnam bude muset přijmout právní předpisy zavádějící systém zajištění zákonnosti dřeva (TLAS) a zavést nezbytné správní struktury a kapacity pro provádění a vymáhání svých závazků podle dobrovolné dohody o partnerství; vzhledem k tomu, že tato dobrovolná dohoda o partnerství se bude vztahovat na dřevo a dřevařské výrobky určené jak pro domácí, tak pro vývozní trhy, s výjimkou posledního kroku udělování licence FLEGT, která je v současné době určena pouze pro vývoz do EU;

I.  vzhledem k tomu, že se Vietnam zavázal k přijetí právních předpisů zajišťujících, že na jeho trh bude dováženo pouze zákonně získané dřevo(10) na základě povinností dovozců dřeva a dřevařských výrobků provádět hloubkovou kontrolu; vzhledem k tomu, že se Vietnam rovněž zavázal uznávat příslušné právní předpisy zemí těžby v rámci definice zákonnosti v souladu s dobrovolnou dohodou o partnerství;

J.  vzhledem k tomu, že prosazování této dohody o dobrovolném partnerství v regionu by mělo významnou úlohu při podpoře hospodářské integrace a plnění mezinárodních cílů v oblasti udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že uzavření nových dobrovolných dohod o partnerství, zejména s Čínou, která s Vietnamem sousedí a je významným hráčem ve dřevozpracujícími průmyslu, by umožnilo, aby se poskytly záruky, pokud jde o zákonnost a životaschopnost obchodu s dřevem a dřevařskými výrobky v tomto regionu;

K.  vzhledem k tomu, že teprve až Vietnam prokáže úplné provádění všech závazků podle dobrovolné dohody o partnerství(11) a zřídí kapacitu pro vymáhání souvisejících vnitrostátních právních předpisů, bude moci přistoupit k režimu licencí FLEGT EU; vzhledem k tomu, že o dřevu dováženém pod licencí FLEGT se předpokládá, že je zákonné v souladu s nařízením EU o dřevu; vzhledem k tomu, že přistoupení Vietnamu k režimu licencí FLEGT se schvaluje aktem v přenesené pravomoci;

L.  vzhledem k tomu, že dohoda o volném obchodu mezi EU a Vietnamem okamžikem vstupu v platnost liberalizuje obchod se dřevem a dřevařskými výrobky a na dovozy z Vietnamu se budou vztahovat obecné povinnosti provádět hloubkovou kontrolu podle nařízení EU o dřevě, dokud nezačne udělování licencí FLEGT(12);

1.  připomíná, že udržitelné a inkluzivní obhospodařování lesů má zásadní význam pro dosažení cílů stanovených v Agendě 2030 pro udržitelný rozvoj a v Pařížské dohodě;

2.  vyzývá EU, aby zajistila soulad dohody se všemi svými politikami, a to i v oblasti rozvoje, životního prostředí, zemědělství a obchodu;

3.  rozhodně podporuje postup FLEGT s Vietnamem vzhledem k roli země v odvětví zpracování dřeva; vítá podpis této dobrovolné dohody o partnerství, která má v zemi přinést kompletní reformu politiky s cílem odstranit nezákonně získané dřevo z dodavatelského řetězce vietnamských subjektů; vítá odhodlání Vietnamu a pokrok, kterého bylo dosud dosaženo, a je si vědom, že úplné provedení dobrovolné dohody o partnerství bude dlouhodobý proces, který s sebou přinese nejen přijetí celé řady právních předpisů (TLAS), ale také zajistí zavedení odpovídající správní kapacity pro provádění a vymáhání této dohody; připomíná, že udělování licencí FLEGT může být zahájeno pouze tehdy, až Vietnam prokáže připravenost svého systému TLAS; bere na vědomí, jaké výzvy představuje koordinace celostátní úrovně a úrovní provincií, která je nezbytná k náležitému a konzistentnímu vymáhání této dobrovolné dohody o partnerství v celí zemi, a žádá vládu Vietnamu, aby takovouto koordinaci zajistila;

4.  připomíná, že provádění dohody musí doplňovat závazky EU v oblasti ochrany životního prostředí a zajistit soulad se závazky, které jsou zaměřeny na předcházení masovému odlesňování;

5.  žádá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby na provádění této dobrovolné dohody o partnerství přidělily dostatečné lidské zdroje, včetně zajištění odpovídajících zdrojů pro delegaci EU v Hanoji, a také finanční prostředky prostředky pro Vietnam v rámci současných a budoucích nástrojů rozvojové spolupráce, které by byly specificky vyčleněny na provádění této dobrovolné dohody o partnerství; podněcuje Komisi a ESVČ k pomoci vietnamským orgánům a občanské společnosti, mimo jiné tím, že jim dají k dispozici satelitní snímky; žádá, aby EU směřovala své úsilí na posílení právního rámce a institucionální kapacity Vietnamu tím, že se zaměří na technické a hospodářské výzvy, které brání účinnému provádění a prosazování stávajících vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů;

6.  bere na vědomí závazky, které přijalo dřevařské odvětví Vietnamu a které se týkaly vymýcení nezákonně vytěženého dřeva z dodavatelských řetězců a zvýšení informovanosti o těchto otázkách; zdůrazňuje však, že klíčový význam má jak změna myšlení v tomto odvětví, tak důrazné vymáhání tohoto zákona; připomíná, že výskytem nezákonně vytěženého dřeva v dodavatelských řetězcích vzniká riziko, že bude poškozena pověst vietnamského zpracovatelského průmyslu;

7.  je si nicméně vědom, že Vietnam se v minulosti potýkal s významnými potížemi při boji s obchodováním s nezákonně získaným dřevem z Laosu a v posledních letech z Kambodži; má za to, že v takových případech jsou Vietnam a dodavatelské země za tento nezákonný obchod spoluodpovědné, jelikož vietnamské úřady, a to zejména na provinční úrovni, přijaly formální rozhodnutí, která porušují právní předpisy země těžby, jako je například uplatňování formálních dovozních kvót;

8.  vítá jako jeden z hlavních úspěchů dobrovolné dohody o partnerství závazek Vietnamu přijmout právní předpisy, které zajistí, že na jeho trh bude dováženo pouze zákonně získané dřevo, a to na základě povinnosti dovozců uplatňovat náležitou péči; připomíná, že povinnosti náležité péče by neměly být pouhým formálním zaškrtáváním políček, nýbrž by měly zahrnovat veškeré nutné kroky, jako je shromažďování informací, posuzování rizik a přijímání dodatečných opatření ke zmírnění jakýchkoliv zjištěných rizik s cílem snížit riziko na „zanedbatelné“, přičemž tato opatření by měla být vymáhána vnitrostátními orgány prostřednictvím důkladných a systematických kontrol jednotlivých podniků; poukazuje na výzvu, kterou je vymáhání povinností náležité péče prostřednictvím celních orgánů a která bude vyžadovat odpovídající školení; připomíná, že vietnamské orgány by měly přijmout systém náležité péče, který bude odpovídat systému podrobně popsanému v nařízení EU o dřevu, a zdůrazňuje, že je třeba, aby v příslušných právních předpisech týkajících se náležité péče byly stanoveny příspěvky nezávislých třetích stran; podněcuje vietnamské orgány k tomu, aby provádění auditu třetí stranou a veřejné vykazování ze strany společností učinily požadavky svého systému náležité péče a aby poskytly společnostem podporu při plnění jejich povinností a vyvarovaly se neúměrného zatížení dodavatelů dřeva do domácností, současně však nesmějí vznikat mezery;

9.  vyzývá vietnamskou vládu, aby stanovila odpovídající, odrazující a přiměřené tresty za porušování právních předpisů provádějících TLAS, které by v případě dovozu zahrnovaly úplný zákaz uvádění nezákonného dřeva na vietnamský trh a rovněž zabavení takového dřeva;

10.  vítá nezávislé hodnocení a mechanismus stížností a zpětné vazby a vyzývá vietnamské orgány, aby zajistily, že na ně bude odpovídajícím způsobem reagováno, a to v případě nutnosti i cestou účinného a odrazujícího donucovacího jednání; očekává, že tyto mechanismy budou fungovat naprosto transparentně a že budou napomáhat sdílení informací mezi občanskou společností a donucovacími orgány; vítá skutečnost, že se Vietnam zavázal k zajištění nezávislého sledování provádění dobrovolné dohody o partnerství ze strany organizací občanské společnosti, lesnických sdružení, podniků, odborových svazů, místních společenství a lidí žijících v lesních oblastech; zdůrazňuje zásadní důležitost toho, aby měli přístup k příslušným a aktuálním informacím, což jim umožní, aby v tomto procesu plnili svou úlohu a ještě více přispívali k důvěryhodnosti TLAS a jeho neustálému posilování; vítá závazek Vietnamu umožnit občanské společnosti přístup do národní databáze lesnictví a podněcuje vládu, aby předložila prováděcí právní předpisy k TLAS k veřejné konzultaci a vzala v potaz odezvu zpětnou vazbu, kterou obdrží;

11.  vítá zapojení organizací občanské společnosti do jednání o dobrovolné dohodě o partnerství i po nich a naléhavě vyzývá vietnamskou vládu, aby zajistila skutečná a plné zapojení všech zainteresovaných v průběhu celé prováděcí fáze i po ní pokrývající celou působnost dobrovolné dohody o partnerství, včetně kontrol dovozu, povinností náležité péče, klasifikačního systému organizací a inspekce podniků založené na rizicích a licencí FLEGT; zdůrazňuje, že je důležité, aby byly zapojeny místní komunity, a to jak s ohledem na socioekonomické důvody, tak s cílem zajistit řádné uplatňování nového lesnického zákona a závazků v rámci dobrovolné dohody o partnerství;

12.  důrazně odsuzuje nezákonné obchodování se dřevem, k němuž dochází přes hranici s Kambodžou, a vyzývá orgány obou zemí, aby těmto nezákonným tokům neprodleně učinily úplnou přítrž, což je naprostou nutností, má-li úspěšně pokračovat proces provádění této dobrovolné dohody o partnerství ; naléhavě vyzývá vietnamské orgány, aby prošetřily, zbavily funkce a předaly spravedlnosti ty, kdo nesou odpovědnost za povolení a řízení nezákonného obchodu z Kambodže i odjinud; vítá rozhodnutí, které nedávno přijaly vietnamské orgány, a sice že bude povolen obchod se dřevem pouze prostřednictvím hlavních mezinárodních kanálů a že posílí kapacitu v oblasti vymáhání v boji proti nezákonnému obchodu; naléhavě žádá vietnamské orgány, aby dřevo z Kambodže okamžitě zařadily do kategorie „vysoce rizikové“ a zajistily, aby byly dodržovány kambodžské právní předpisy týkající se těžby a vývozu dřeva, a to v souladu se závazky vyplývajícími z dobrovolné dohody o partnerství; vyzývá obě země, aby rozvíjely a zlepšovaly dialog, přeshraniční spolupráci, výměnu obchodních údajů a informací a nabádá je k tomu, aby do zprostředkování tohoto dialogu zapojily EU; podněcuje Vietnam a Kambodžu, aby požádaly o podporu od Interpolu a společně pracovaly na účinných a dlouhodobých opatřeních k boji proti bující nezákonné těžbě a pašování dřeva do Vietnamu; vyzývá vietnamské orgány, aby uplatňovaly stejná opatření na dovoz z jiných dodavatelských zemí, u nichž vyvstávají nebo by mohly vyvstávat podobné obavy, a to zejména ze zemí afrických, jako je například DRK;

13.  zdůrazňuje, že je nutné se zabývat regionální dimenzí nezákonné těžby a dopravy, zpracování a obchodování s nezákonně získaným dřevem v rámci celého dodavatelského řetězce; žádá, aby byla tato regionální dimenze zahrnuta do procesu hodnocení dobrovolné dohody o partnerství v podobě posouzení toho, do jaké míry souvisí existence slabších systémů vymáhání v jiných zemích tohoto regionu s nárůstem vývozu z těchto zemí do EU;

14.  zdůrazňuje, že špatná správa věcí veřejných a korupce v odvětví lesnictví urychlují nezákonnou těžbu dřeva a zhoršování stavu lesů a že úspěch celé iniciativy FLEGT závisí také na tom, jak se bude dařit potírat podvody a korupci v celém dodavatelském řetězci obchodu se dřevem; naléhavě vyzývá vietnamskou vládu, aby jako konkrétní signál toho, že je Vietnam odhodlán v procesu provádění dobrovolné dohody o partnerství vyvinout veškerou snahu, usilovala o vymýcení všeobecně rozšířené korupce a zabývala se dalšími faktory, které tento obchod podněcují, zejména v souvislosti s celními a dalšími orgány, které budou při provádění a vymáhání dobrovolné dohody o partnerství hrát klíčovou úlohu; zdůrazňuje, že je třeba ukončit beztrestnost v odvětví lesnictví tím, že bude zajištěno, že porušení právních předpisů budou stíhána;

15.  vítá skutečnost, že vietnamská vláda nedávno přijala akční plán pro provádění dobrovolné dohody o partnerství, a vyzývá vládu, aby sledovala konkrétní, časově strukturovaný a měřitelný přístup; vítá skutečnost, že dne 1. ledna 2019 vstoupil v platnost nový zákon o lesnictví, který obsahuje zákaz dovozů nezákonně vytěženého dřeva do Vietnamu, a naléhavě vyzývá vietnamské orgány, aby tento zákaz vymáhaly a v případě nutnosti urychleně přijaly prováděcí opatření, a tím překlenuly období, než bude fungovat systém TLAS;

16.  vítá skutečnost, že byla do dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem zařazena ustanovení o udržitelném obhospodařování lesů, která tuto dohodu také propojují s dobrovolnou dohodou o partnerství; žádá Komisi, aby při provádění dohody o volném obchodu věnovala zvláštní pozornost obchodu se dřevem a s dřevařskými výrobky a aby pečlivě sledovala obchodní toky s cílem zajistit, aby další liberalizace obchodu nevytvářela další riziko nelegálního obchodu;

17.  žádá Komisi, aby každoročně podávala Parlamentu zprávu o pokroku, kterého Vietnam dosáhl při provádění dobrovolné dohody o partnerství, a to i v souvislosti s požadavky obsaženými v tomto usnesení, a o činnostech společného prováděcího výboru, aby bylo možno přijmout informované rozhodnutí, jakmile bude předložen návrh aktu v přenesené pravomoci povolujícího akceptování licencí FLEGT; vyzývá Komisi, aby uvažovala o tom, jak při příštím přezkumu zlepšit nařízení o režimu licencí FLEGT, aby na jeho základě bylo možno rychle reagovat na případy závažného porušení závazků vyplývajících z dobrovolné dohody o partnerství;

18.  žádá Komisi, aby pěstovala dialog se největšími dovážejícími zeměmi v tomto regionu, jako je Čína a Japonsko, a propagovala u nich nařízení EU o dřevu a aby v rámci dvoustranných vztahů s těmito zeměmi, včetně obchodních vztahů, ještě více jako prioritu prosazovala potřebu konkrétních řešení k zastavení nelegálního obchodu se dřevem, ve snaze vytvořit na rovné podmínky na globální úrovni, za nichž se bude tento problém řešit; podporuje Komisi v tom, aby co nejdříve zahájila jednání o dobrovolných dohodách o partnerství se zeměmi sousedícími s Vietnamem, jakmile budou splněny nezbytné podmínky, a zdůrazňuje důležitost dobrovolných dohod o partnerství v rámci procesu FLEGT u budoucích nástrojů v oblasti rozvoje a spolupráce; vyzývá Komisi, aby zavedla nástroje k usnadnění výměny osvědčených postupů mezi Vietnamem a jinými zeměmi, které již s EU uzavřely dohody o dobrovolném partnerství;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států, Vietnamské socialistické republiky a Kambodžského království.

(1) Úř. věst. L 329, 3.12.2016, s. 8.
(2) Úř. věst. L 347, 30.12.2005, s. 1.
(3) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.
(4) https://eia-international.org/wp-content/uploads/eia-serial-offender-web.pdf
(5) https://eia-international.org/report/vietnam-violation-action-required-fake-cites-permits-rosewood-trade/
(6) Přijaté texty, P8_TA-PROV(2019)0140.
(7) https://www.phnompenhpost.com/national/despite-ban-timber-exports-vietnam-nearing-2016-total
(8) https://eia-international.org/wp-content/uploads/eia-serial-offender-web.pdf, p. 6.
(9) Dobrovolná dohoda o partnerství pokrývá všechny hlavní produkty vyvážené do EU, zejména pět povinných dřevařských výrobků stanovených nařízením o FLEGT z roku 2005 (kulatina, řezivo, železniční pražce, překližované desky a dýhované desky) a také zahrnuje řadu dalších dřevařských výrobků, jako jsou dřevěné štěpky, parketové podlahy, třískové desky a dřevěný nábytek. Dobrovolná dohoda o partnerství se vztahuje na vývozy do všech třetích zemí, avšak režim licencí se, minimálně zpočátku, vztahuje pouze na vývozy do EU.
(10) Podle čl. 2 písm. j) dobrovolné dohody o partnerství se „ „zákonně získaným dřevem“ (dále rovněž označovaným jako „zákonné dřevo“)“ rozumí „výrobky ze dřeva vytěženého nebo dovezeného a získaného v souladu s právními předpisy Vietnamu uvedenými v příloze II a dalšími příslušnými ustanoveními této dohody a v případě dováženého dřeva se tím rozumí výrobky ze dřeva vytěženého, získaného a vyvezeného v souladu s příslušnými právními předpisy země těžby a postupy popsanými v příloze V“.
(11) Připravenost systému TLAS, pokud jde o udělování licencí FLEGT, bude nejprve posouzena společně EU a Vietnamem. Pouze pokud se obě strany shodnou, že systém je dostatečně spolehlivý, bude udělování licencí možné zahájit.
(12) Čl. 13.8 odst. 2 písm. a): „[každá strana] podněcuje podporu obchodu s lesními produkty z udržitelně obhospodařovaných lesů a těženými v souladu s vnitrostátními právními předpisy v zemi původu vytěženého dřeva; mezi opatření přijatá v tomto ohledu může patřit i uzavření dobrovolné dohody o partnerství o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví („FLEGT“)“.


Protokol o změně Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat ***
PDF 130kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly Protokol o změně Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (10923/2018 – C8-0440/2018 – 2018/0238(NLE))
P8_TA-PROV(2019)0142A8-0070/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10923/2018),

–  s ohledem na Protokol o změně Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (ETS č. 108) (CETS č. 223),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 16 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0440/2018),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0070/2019),

1.  uděluje souhlas s návrhem rozhodnutí Rady;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.


Oprávnění členských států k tomu, aby se staly smluvními stranami Úmluvy Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích ***
PDF 135kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy v zájmu Evropské unie opravňují k tomu, aby se staly smluvními stranami Úmluvy Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích (CETS č. 218) (12527/2018 – C8-0436/2018 – 2018/0116(NLE))
P8_TA-PROV(2019)0143A8-0080/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12527/2018),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích (CETS č. 218),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 87 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v a čl. 218 odst. 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0436/2018),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/348/SVV ze dne 25. dubna 2002 o bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2017 o integrovaném přístupu k politice v oblasti sportu: řádná správa, dostupnost a integrita(2),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0080/2019),

1.  uděluje souhlas s návrhem rozhodnutí Rady;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. L 121, 8.5.2002, s. 1.
(2) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 2.


Protokol, kterým se mění Dohoda o námořní dopravě mezi EU a Čínou (přistoupení Chorvatska) ***
PDF 131kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření protokolu, kterým se mění Dohoda o námořní dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a vládou Čínské lidové republiky na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii, jménem Evropské unie a členských států (05083/2015 – C8-0022/2019 – 2014/0327(NLE))
P8_TA-PROV(2019)0144A8-0168/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05083/2015),

–  s ohledem na návrh protokolu, kterým se mění Dohoda o námořní dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a vládou Čínské lidové republiky na straně druhé (05880/2015),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 100 odst. 2 a článkem 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0022/2019),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0168/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Čínské lidové republiky.


Evropsko-středomořská dohoda mezi EU a Egyptem (přistoupení Chorvatska) ***
PDF 131kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Egyptskou arabskou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (10219/2016 – C8-0135/2017 – 2016/0121(NLE))
P8_TA-PROV(2019)0145A8-0025/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10219/2016),

–  s ohledem na návrh Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Egyptskou arabskou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (10221/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 217 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8‑0135/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0025/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením Protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Egyptské arabské republiky.


Uzavření dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Turkmenistánem
PDF 166kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu rozhodnutí Rady a Komise o uzavření Dohody o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Turkmenistánem na straně druhé, jménem Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (12183/1/2011 – C8-0059/2015 – 1998/0031R(NLE))
P8_TA-PROV(2019)0146A8-0072/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady a Komise (12183/1/2011),

–  s ohledem na návrh dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Turkmenistánem na straně druhé (12288/2011),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou Rada předložila v souladu s článkem 91, čl. 100 odst. 2, články 207, 209 a čl. 218 odst. 6 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie a v souladu s čl. 101 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (C8-0059/2015),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o regionu Střední Asie, zejména usnesení ze dne 20. února 2008 o strategii EU pro Střední Asii(1), ze dne 15. prosince 2011 o stavu provádění strategie EU pro Střední Asii(2), ze dne 13. dubna 2016 o provádění a přezkumu strategie EU pro Střední Asii(3) ze dne 22. dubna 2009 o prozatímní dohodě o obchodu s Turkmenistánem(4), a ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie(5),

–  s ohledem na Prozatímní dohodu z roku 1999 o obchodu a obchodních záležitostech mezi Evropským společenstvím, Evropským společenstvím uhlí a oceli a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Turkmenistánem na straně druhé, kterou uzavřela Rada dne 27. července 2009 (5144/1999), a na pravidelné schůze smíšeného výboru zřízeného na základě této dohody,

–  s ohledem na memorandum o porozumění v oblasti energetiky podepsané mezi Evropskou unií a Turkmenistánem v květnu 2008,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jichž je Turkmenistán smluvní stranou,

–  s ohledem na každoročně probíhající dialog mezi EU a Turkmenistánem, který se týká oblasti lidských práv,

–  s ohledem na závazek přijatý místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v jejím dopise zaslaném Výboru pro zahraniční věci dne 16. prosince 2015, který obsahoval aspekty uvedené v odstavci 3 tohoto návrhu,

–  s ohledem na dopis místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který zaslala předsedovi Výboru pro zahraniční věci dne 5. července 2018 a ve kterém vyjádřila svou podporu dohodě o partnerství a spolupráci s Turkmenistánem,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0072/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Střední Asie je regionem, v němž je Evropská unie stále aktivnější;

B.  vzhledem k tomu, že jednání o dohodě o partnerství a spolupráci s Turkmenistánem bylo zahájeno v roce 1997 a tato dohoda byla podepsána v roce 1998; vzhledem k tomu, že 14 členských států z původních 15 signatářů k dnešnímu dni dohodu o partnerství a spolupráci ratifikovalo (posledním zbývajícím státem je Spojené království); vzhledem k tomu, že Turkmenistán ratifikoval tuto dohodu v roce 2004; vzhledem k tomu, že přístup k dohodě o partnerství a spolupráci těch členských států, které přistoupily k EU po podpisu dohody, je předmětem zvláštního protokolu a ratifikačního postupu;

C.  vzhledem k tomu, že plně ratifikovaná dohoda o partnerství a spolupráci bude uzavřena na počáteční období 10 let a poté bude každoročně obnovována, což poskytne EU možnost dohodu vypovědět, pokud by vznikly vážné pochybnosti o dodržování lidských práv nebo pokud by byla jinak závažným způsobem porušována; vzhledem k tomu, že smluvní strany mohou dohodu o partnerství a spolupráci pozměnit, aby se zohlednil nový vývoj;

D.  vzhledem k tomu, že Rada v dubnu 2009 s Evropským parlamentem konzultovala ohledně prozatímní dohody o obchodu s Turkmenistánem v rámci volitelného, právně nezávazného postupu;

E.  vzhledem k tomu, že Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) stanovily kritéria pro měření pokroku dosaženého v Turkmenistánu a kritéria pro pokračování ve spolupráci v souladu s mezinárodně uznávanými normami v oblasti právního státu, řádné správy věcí veřejných a lidských práv;

F.  vzhledem k tomu, že dlouhodobým cílem pro Turkmenistán by mělo být i nadále dodržování demokracie a základních a lidských práv a dodržování zásad tržního hospodářství, jež představují základní ustanovení prozatímní dohody o obchodu (jak je uvedeno v článku 1 této dohody a v článku 2 dohody o partnerství a spolupráci); vzhledem k tomu, že lze uplatnit jednostranné pozastavení uplatňování dohody v případě, že některá ze stran tato ustanovení poruší;

G.  vzhledem k tomu, že po zvážení návrhu doporučení pro udělení souhlasu Parlamentu s uzavřením dohody o partnerství a spolupráci a přiloženého návrhu zprávy ze dne 8. května 2015 obsahujícího návrh usnesení se Výbor pro zahraniční věci dne 24. května 2016 rozhodl dočasně pozastavit postup do doby, kdy bude možné učinit závěr, že bylo dosaženo dostatečného pokroku, pokud jde o dodržování lidských práv a zásad právního státu, a rozhodl se, že zahájí stávající prozatímní postup;

H.  vzhledem k tomu, že zachování platnosti kritérií týkajících se pokroku v oblasti lidských práv v Turkmenistánu, jak je formuloval Parlament ve svých předchozích usneseních, má klíčový význam pro zásadovou a soudržnou politiku EU pro vztahy s touto zemí;

I.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 Turkmenistán přijal vnitrostátní akční plán v oblasti lidských práv na období 2016–2020, který byl vypracován s pomocí Rozvojového programu OSN v roce 2013;

J.  vzhledem k tomu, že Turkmenistán uzavřel mezinárodní dohody, jako jsou Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESR) a úmluvy MOP;

1.  žádá Radu, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby neprodleně stanovily následující krátkodobá kritéria pro měření udržitelného pokroku, jehož dosáhly turkmenské státní orgány, na základě doporučení OSN, OBSE a EBRD, a předtím, než udělí svůj souhlas s uzavřením dohody o partnerství a spolupráci:

Politický systém, právní stát a řádná správa věcí veřejných

Lidská práva a základní svobody

   i) jasné rozdělení výkonných, legislativních a soudních pravomocí a mimo jiné zajištění a zabezpečení skutečného zapojení obyvatelstva do rozhodovacích procesů státu, včetně konzultace s mezinárodními odborníky, jako je Benátská komise Rady Evropy a Úřad pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (ODIHR), ohledně souladu ústavy Turkmenistánu s těmito demokratickými zásadami, a prokazatelná vůle Turkmenistánu zvážit doporučení těchto organizací týkající se reforem;
   ii) odstranění omezení týkajících se registrace a činnosti nevládních organizací;
   iii) provedení závazků přijatých turkmenskou vládou v jejím vnitrostátním akčním plánu v oblasti lidských práv na období 2016–2020;
   iv) ukončení tajného zadržování osob a jejich násilného mizení, ukončení nucené práce a mučení a zveřejnění informací o osudu a místě pobytu zmizelých osob, díky nimž by jejich rodiny mohly zůstat v kontaktu se zadržovanými osobami; uznání existence politických vězňů turkmenskými orgány a umožnění neomezeného přístupu do země mezinárodním organizacím a nezávislým pozorovatelům, včetně Mezinárodního výboru Červeného kříže;
   v) zajištění neomezeného přístupu k různým zdrojům informací, a zejména zajištění toho, aby lidé měli přístup k alternativním zdrojům informací, včetně mezinárodních komunikačních zařízení, a směli vlastnit telekomunikační zařízení, jako jsou soukromé satelitní přijímače nebo cenově dostupné internetové připojení;
   vi) ukončení pronásledování a zastrašování nezávislých novinářů a občanské společnosti a aktivistů v oblasti lidských práv žijících v zemi nebo v zahraničí i jejich rodinných příslušníků; zaručení svobody projevu a shromažďování;
   vii) umožnění návštěv OSN a mezinárodních a regionálních organizací na ochranu lidských práv, které o takovéto návštěvy požádaly a stále neobdržely žádnou odpověď;
   vii) ukončení neoficiálního a svévolného systému zákazu cestování a zajištění toho, aby osoby, jimž bylo upřeno právo vycestovat do zahraničí, mohly svobodně cestovat;

2.  žádá Radu, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby zohlednily následující dlouhodobá doporučení k dosažení udržitelného a věrohodného pokroku:

Politický systém, právní stát a řádná správa věcí veřejných

Lidská práva a základní svobody

   i) dodržování zásad politického pluralismu a demokratické odpovědnosti s řádně fungujícími politickými stranami a dalšími organizacemi bez jakéhokoli vměšování;
   ii) soustavné provádění reforem na všech úrovních v souladu s cíli OSN týkajícími se udržitelného rozvoje a ve všech oblastech státní správy, především v oblasti soudnictví a prosazování práva;
   iii) silné a účinné záruky proti korupci na vysoké úrovni, praní špinavých peněz, organizovanému zločinu a obchodu s drogami;
   iv) plné provedení zákona o zákazu dětské práce;
   v) celkové respektování pokojného a legitimního výkonu práva na svobodu projevu, svobodu shromažďování a svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení;
   vi) obecná svoboda pohybu uvnitř země i v zahraničí;

3.  zdůrazňuje, že je nutné, aby Evropský parlament pečlivě sledoval a monitoroval vývoj v Turkmenistánu a provádění všech částí dohody o partnerství a spolupráci, jakmile vstoupí v platnost; vyzývá v této souvislosti místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby zavedla a veřejně se zavázala k uplatňování mechanismu pro sledování lidských práv, což umožní Parlamentu být náležitě informován Evropskou službou pro vnější činnost o provádění dohody o partnerství a spolupráci, jakmile vstoupí v platnost, a zejména o naplňování jejích cílů a souladu s článkem 2, aby mohl reagovat na vývoj situace na místě v případě zdokumentovaného a prokázaného závažného porušení lidských práv; zdůrazňuje, že mechanismus umožňuje pozastavení dohody o partnerství a spolupráci, pokud takový případ nastane, a vítá v tomto ohledu dopis místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zaslaný Výboru pro zahraniční věci dne 16. prosince 2015, který obsahuje tyto cíle:

   i) zajištění řádného informování Evropského parlamentu o provádění těch ustanovení dohody o partnerství a spolupráci, které se týkají lidských práv a demokratizace, včetně zajištění přístupu k příslušným informacím o vývoji situace v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu, a zajištění včasného podávání vyžádaných zpráv Parlamentu před konáním i po konání schůzí Rady pro spolupráci v souladu s platnými pravidly ochrany důvěrných informací;
   ii) těsnější interakce s Evropským parlamentem a občanskou společností v souvislosti s přípravou každoročních dialogů o lidských právech a podáváním zpráv;
   iii) konzultace s Evropským parlamentem během přípravy aktualizace strategie EU pro Turkmenistán v oblasti lidských práv;

4.  vítá oznámení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku z listopadu 2018 týkající se zřízení plnohodnotné delegace EU v Ašchabatu; zdůrazňuje, že nová delegace by měla vypracovat vzájemně prospěšnou strategii spolupráce přizpůsobenou podmínkám a požadavkům rozvoje Turkmenistánu, měla by monitorovat situaci v zemi, včetně porušování lidských práv a jednotlivých případů vzbuzujících obavy, měla by zahájit dialog s rozmanitými turkmenskými politickými, sociálními a hospodářskými aktéry, měla by umožnit diplomacii na místě a měla by zlepšit řízení projektů financovaných nástroji EU pro financování vnější činnosti a dohled nad nimi;

5.  závěrem uvádí, že zváží udělení svého souhlasu, jakmile bude mít za to, že doporučení uvedená v odstavcích 1 a 3 byla náležitě vzata v potaz Komisí, Radou, místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a turkmenskými státními orgány;

6.  pověřuje svého předsedu, aby požadoval od Rady, Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby pravidelně poskytovaly Parlamentu důležité informace o situaci v Turkmenistánu;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce a vládě a parlamentu Turkmenistánu.

(1) Úř. věst. C 184 E, 6.8.2009, s. 49.
(2) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 91.
(3) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 119.
(4) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 20.
(5) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 107.


Prováděcí rozhodnutí o zahájení automatizované výměny údajů o DNA ve Spojeném království *
PDF 130kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 k návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny údajů o DNA ve Spojeném království (13123/2018 – C8-0474/2018 – 2018/0812(CNS))
P8_TA-PROV(2019)0147A8-0092/2019

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (13123/2018),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0164/2018),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti(1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0092/2019),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.


Výměna informací o státních příslušnících třetích zemí a Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS) ***I
PDF 218kWORD 63k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Rámcové rozhodnutí Rady 2009/315/SVV, pokud jde o výměnu informací o státních příslušnících třetích zemí a o Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS), a nahrazuje rozhodnutí Rady 2009/316/SVV (COM(2016)0007 – C8-0012/2016 – 2016/0002(COD))
P8_TA-PROV(2019)0148A8-0219/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0007),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0012/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0219/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. března 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterou se mění rámcové rozhodnutí Rady 2009/315/SVV, pokud jde o výměnu informací o státních příslušnících třetích zemí a o Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS), a nahrazuje rozhodnutí Rady 2009/316/SVV

P8_TC1-COD(2016)0002


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. d) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Unie si stanovila za cíl poskytovat svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. Tohoto cíle by mělo být dosaženo mimo jiné vhodnými opatřeními pro předcházení trestné činnosti, včetně organizované trestné činnosti a terorismu, a pro její potírání.

(2)  Tento cíl vyžaduje, aby informace týkající se odsouzení vydaných v členských státech byly zohledňovány i mimo odsuzující členský stát jak při novém trestním řízení, jak stanoví rámcové rozhodnutí Rady 2008/675/SVV(2), tak za účelem předcházení dalším trestným činům.

(3)  Předpokladem tohoto cíle je výměna informací z rejstříků trestů mezi příslušnými orgány členských států. Taková výměna informací je organizována a usnadňována podle pravidel stanovených v rámcovém rozhodnutí Rady 2009/315/SVV(3) a prostřednictvím Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS), který byl zřízen rozhodnutím Rady 2009/316/SVV(4).

(4)  Stávající právní rámec ECRIS však dostatečně nezohledňuje zvláštní aspekty žádostí týkajících se státních příslušníků třetích zemí. Ačkoli je již možné vyměňovat si informace o státních příslušnících třetích zemí prostřednictvím ECRIS, neexistuje společný unijní postup či mechanismus, jak tuto výměnu účinně, rychle a přesně provádět.

(5)  Informace o státních příslušnících třetích zemí se v Unii neshromažďují stejně jako u státních příslušníků členských států, totiž v členském státě jejich státní příslušnosti, ale uchovávají se pouze v členských státech, kde bylo vydáno odsouzení. Celkový přehled trestní minulosti určitého státního příslušníka třetí země lze proto zjistit pouze tak, že se o tyto informace požádají všechny členské státy.

(6)  Takové plošné žádosti však představují nepřiměřenou administrativní zátěž pro všechny členské státy, včetně těch, které o dotčeném státním příslušníku třetí země nemají žádné informace. V praxi tato zátěž členské státy odrazuje od toho, aby žádaly jiné členské státy o informace o státních příslušnících třetích zemí, což výměnu informací mezi nimi vážně ztěžuje, neboť to omezuje jejich přístup k informacím z rejstříků trestů na informace uložené v jejich vnitrostátním rejstříku. V důsledku toho stoupá riziko, že výměna informací mezi členskými státy bude neefektivní a neúplná.

(7)  V zájmu zlepšení situace Komise předložila návrh, který vedl k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…(5)(6), jež na úrovni Unie vytváří centralizovaný systém obsahující osobní údaje odsouzených státních příslušníků třetích zemí umožňující určit členské státy, které mají informace o jejich předchozích odsouzeních (ECRIS-TCN).

(8)  ECRIS-TCN umožní ústřednímu orgánu členského státu neprodleně a účinně zjistit, ve kterých jiných členských státech se uchovávají informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země, aby se existující rámec ECRIS mohl ▌použít pro vyžádání informací z rejstříků trestů od těchto členských států v souladu s rámcovým rozhodnutím 2009/315/SVV.

(9)  Výměna informací o odsouzeních v trestním řízení má význam v rámci strategií boje proti trestné činnosti a potírání terorismu. Pokud by členské státy využívaly plného potenciálu ECRIS, napomohlo by to reakci trestního soudnictví na radikalizaci vedoucí k terorismu a násilnému extremismu.

(10)  Aby se zvýšila užitečnost výměny informací o odsouzeních a zákazech činnosti z důvodu odsouzení za sexuálně motivované trestné činy spáchané na dětech, uložila směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU(7) členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření, která mají zajistit, aby při náboru osoby na pracovní místo, jehož náplň zahrnuje přímý a pravidelný kontakt s dětmi, byly postupy stanovenými v rámcovém rozhodnutí 2009/315/SVV předány informace o případných odsouzeních dotčené osoby za sexuálně motivované trestné činy spáchané na dětech zaznamenaných do rejstříků trestů nebo o jakýchkoli zákazech činnosti vyplývajících z těchto odsouzení. Tento mechanismus má za cíl zajistit, aby osoba odsouzená za sexuálně motivovaný trestný čin spáchaný na dětech nemohla takové odsouzení nebo zákaz činnosti skrývat s cílem vykonávat profesionální činnost zahrnující přímý a pravidelný kontakt s dětmi v jiném členském státě.

(11)  Cílem této směrnice je provést v rámcovém rozhodnutí 2009/315/SVV potřebné změny a umožnit tak účinnou výměnu informací o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí prostřednictvím ECRIS. Tato směrnice ukládá členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby k odsouzením byly připojovány informace o státní příslušnosti nebo státních příslušnostech odsouzené osoby, mají-li členské státy tyto informace k dispozici. Zavádí rovněž postupy pro odpověď na žádosti o informace, zajišťuje, aby byl výpis z rejstříku trestů, o nějž požádá státní příslušník třetí země, doplněn o informace z jiných členských států, a stanoví technické změny ▌, jež jsou nezbytné k fungování systému výměny informací.

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(8) by se měla vztahovat na zpracování osobních údajů příslušnými vnitrostátními orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(9) by se mělo vztahovat na zpracování osobních údajů vnitrostátními orgány, pokud takové zpracování nespadá do oblasti působnosti směrnice (EU) 2016/680.

(13)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV by do něj měly být začleněny zásady rozhodnutí 2009/316/SVV a Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(10).

(14)   Společnou komunikační infrastrukturou používanou k výměně informací z rejstříků trestů by měly být zabezpečené transevropské služby pro telematiku mezi správními orgány (sTESTA), jejich další generace nebo jiné alternativní zabezpečené sítě.

(15)  Aniž je vyloučena možnost využít v souladu s platnými pravidly finanční programy Unie, každý členský stát by měl nést vlastní náklady související s prováděním, správou, používáním a údržbou své databáze rejstříků trestů a s prováděním, správou, používáním a údržbou technických úprav nezbytných k využívání ECRIS.

(16)  Tato směrnice ctí základní práva a svobody zakotvené především v Listině základních práv Evropské unie, včetně práva na ochranu osobních údajů, práva na soudní a správní ochranu, zásady rovnosti před zákonem, práva na spravedlivý proces, presumpce neviny a obecného zákazu diskriminace. Tato směrnice by měla být provedena v souladu s těmito právy a zásadami.

(17)  Jelikož cíle této směrnice, totiž umožnění rychlé a účinné výměny přesných informací z rejstříků trestů týkajících se státních příslušníků třetích zemí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být zavedením společných pravidel lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(18)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(19)  V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného k Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná. ▌

(20)  V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(21)  V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(11) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů a dne 13. dubna 2016 vydal stanovisko(12).

(22)  Rámcové rozhodnutí 2009/315/SVV by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV

Rámcové rozhodnutí 2009/315/SVV se mění takto:

1)  Článek 1 se nahrazuje tímto:"

„Článek 1

Předmět

Toto rámcové rozhodnutí

   a) určuje podmínky, za nichž odsuzující členský stát sdílí s jinými členskými státy informace ▌o odsouzeních;
   b) stanoví ▌povinnosti odsuzujícího členského státu a členského státu, jehož je odsouzený státním příslušníkem, a upřesňuje metody, jimiž je třeba se řídit při odpovědi na žádost o informace z rejstříků trestů;
   c) zřizuje decentralizovaný systém informačních technologií k výměně informací o odsouzeních založený na databázích rejstříků trestů každého členského státu – Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS).“

"

2)  V článku 2 se doplňují nová písmena, která znějí:"

„d) „odsuzujícím členským státem“ členský stát, v němž je vydáno odsouzení;

   e) státním příslušníkem třetí země osoba, jež není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, nebo osoba bez státní příslušnosti ▌či osoba, jejíž státní příslušnost není známa ▌;
   f) „údaji o otiscích prstů“ údaje o plochých a valených otiscích každého prstu dané osoby;
   g) „zobrazením obličeje“ digitální zobrazení obličeje dané osoby;
   h) „referenčním provedením ECRIS“ software vyvinutý Komisí a zpřístupněný členským státům pro výměnu informací z rejstříků trestů prostřednictvím ECRIS.“

"

3)  V článku 4 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Každý odsuzující členský stát přijme veškerá nezbytná opatření s cílem zajistit, aby ▌k odsouzením vydaným na jeho území byly připojovány informace o státní příslušnosti nebo státních příslušnostech odsouzeného ▌, je-li státním příslušníkem jiného členského státu, nebo státním příslušníkem třetí země. Není-li státní příslušnost odsouzeného známa, nebo je-li osobou bez státní příslušnosti, uvede se tato skutečnost v rejstříku trestů.“

"

4)   Článek 6 se mění takto:

a)  odstavec 3 se nahrazuje tímto:"

3. Žádá-li státní příslušník některého členského státu o informace z rejstříku trestů týkající se jeho osoby ústřední orgán jiného členského státu, ▌podá tento ústřední orgán žádost o informace a související údaje z rejstříků trestů ústřednímu orgánu členského státu, jehož je dotčená osoba státním příslušníkem, a ▌zahrne tyto informace a související údaje do výpisu, který dotčené osobě vystaví.“;

"

b)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„3a. Žádá-li státní příslušník třetí země ▌o informace z rejstříku trestů týkající se jeho osoby ústřední orgán členského státu, podá tento ústřední orgán žádost o informace a související údaje z rejstříků trestů pouze ústředním orgánům členských států, které mají informace z rejstříků trestů dotčené osoby, a zahrne tyto informace a související údaje do výpisu, který dotčené osobě vystaví.“

"

5)   Článek 7 se mění takto:

a)  odstavec 4 se nahrazuje tímto:"

„4. Pokud jsou požadovány informace z rejstříků trestů o odsouzeních vydaných vůči státnímu příslušníku členského státu podle článku 6 od ústředního orgánu jiného členského státu, než je členský stát, jehož je dotčená osoba státním příslušníkem, předá dožádaný členský stát tyto informace ▌v rozsahu stanoveném v článku 13 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních.“;

"

b)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„4a. Pokud jsou požadovány informace z rejstříků trestů o odsouzeních vydaných vůči státnímu příslušníku třetí země podle článku 6 pro účely trestního řízení, předá dožádaný členský stát informace ▌o všech odsouzeních vydaných v dožádaném členském státě a zaznamenaných do rejstříků trestů a o všech odsouzeních vydaných ve třetích zemích a následně předaných dožádanému členskému státu a zanesených do rejstříků trestů.

Požadují-li se takové informace k jakýmkoli jiným účelům než pro účely trestního řízení, použije se odpovídajícím způsobem odstavec 2 tohoto článku.“

"

6)  V článku 8 se odstavec 2 nahrazuje tímto:"

„2. Odpovědi na žádosti podle čl. 6 odst. 2, 3 a 3a se zasílají do dvaceti pracovních dnů ode dne obdržení žádosti.“

"

7)   Článek 9 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se slova „podle čl. 7 odst. 1 a 4“ nahrazují slovy „podle čl. 7 odst. 1, 4 a 4a“;

b)  v odstavci 2 se slova „podle čl. 7 odst. 2 a 4“ nahrazují slovy „podle čl. 7 odst. 2, 4 a 4a“;

c)  v odstavci 3 se slova „podle čl. 7 odst. 1, 2 a 4“ nahrazují slovy „podle čl. 7 odst. 1, 2, 4 a 4a“.

8)   Článek 11 se mění takto:

a)  v odst. 1 prvním pododstavci písm. c) se doplňuje nový bod, který zní:"

„iv) zobrazení obličeje.“;

"

b)  odstavce 3 až 7 se nahrazují tímto:"

„3. Ústřední orgány členských států předávají následující informace elektronicky za použití ECRIS a standardizovaného formátu v souladu s normami, jež budou stanoveny prováděcími akty:

   a) informace uvedené v článku 4;
   b) žádosti uvedené v článku 6;
   c) odpovědi uvedené v článku 7 a
   d) další relevantní informace.

4.  Není-li způsob předávání uvedený v odstavci 3 dostupný ▌, předávají ústřední orgány členských států veškeré informace uvedené v odstavci 3 ▌jakýmkoli způsobem umožňujícím vytvořit písemný záznam za podmínek, jež ústřednímu orgánu přijímajícího členského státu umožní ověřit pravost informací, a zohlední přitom zabezpečení předávání.

Není-li způsob předávání uvedený v odstavci 3 dostupný po delší dobu, dotčený členský stát o tom uvědomí ostatní členské státy a Komisi.

5.  Každý členský stát provede technické úpravy nezbytné k tomu, aby mohl používat standardizovaný formát ▌a elektronicky předávat dalším členským státům prostřednictvím ECRIS všechny informace uvedené v odstavci 3. Každý členský stát oznámí Komisi datum, od kterého je schopen takto informace předávat ▌.“

"

9)   Vkládají se nové články, které znějí:"

„Článek 11a

Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS)

1.  V zájmu elektronické výměny informací z rejstříků trestů v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím se zřizuje decentralizovaný systém informačních technologií založený na databázích rejstříků trestů každého členského státu – Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS). Skládá se z těchto prvků:

   a) referenční provedení ECRIS;
   b) ▌společná komunikační infrastruktura mezi ústředními orgány, která poskytuje šifrovanou síť.

K zajištění důvěrnosti a nedotknutelnosti údajů z rejstříků trestů předávaných jiným členským státům se uplatní vhodná technická a organizační opatření s přihlédnutím ke stavu techniky, nákladům na provedení a rizikům spojeným se zpracováním informací.

2.  Všechny údaje z rejstříků trestů se uchovávají výhradně v databázích vedených členskými státy.

3.  Ústřední orgány členských států nemají přímý ▌přístup k databázím rejstříků trestů jiných členských států.

4.  Odpovědnost za referenční provedení ECRIS a provoz databází uchovávajících, zasílajících a přijímajících informace z rejstříků trestů nesou dotčené členské státy. Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (agentura eu-LISA), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726*, poskytne členským státům podporu v souladu se svými úkoly vymezenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…(13)**.

5.  Za provoz společné komunikační infrastruktury odpovídá Komise. Tato infrastruktura musí splňovat nezbytné bezpečnostní požadavky a zcela vyhovovat potřebám ECRIS.

6.  Agentura eu-LISA zajišťuje, dále rozvíjí a udržuje referenční provedení ECRIS.

7.  Každý členský stát nese vlastní náklady související s prováděním, správou, používáním a údržbou své databáze rejstříků trestů a s instalací a používáním referenčního provedení ECRIS.

Komise nese náklady související s prováděním, správou, používáním, údržbou a budoucím vývojem společné komunikační infrastruktury ▌.

8.  Členské státy, které využívají svůj vnitrostátní software provedení ECRIS v souladu s čl. 4 odst. 4 až 8 nařízení (EU) 2019/…(14), mohou nadále používat svůj vnitrostátní software k provedení ECRIS namísto referenčního provedení ECRIS za předpokladu, že splňují všechny podmínky stanovené v uvedených odstavcích.

Článek 11b

Prováděcí akty

1.  Komise v prováděcích aktech stanoví:

   a) standardizovaný formát podle čl. 11 odst. 3, také ohledně informací o trestných činech, za něž bylo vydáno odsouzení, a informací o obsahu odsouzení;
   b) pravidla pro technické provedení ECRIS ▌a výměnu údajů o otiscích prstů;
   c) jakékoliv další technické způsoby organizování a usnadnění výměny informací o odsouzeních mezi ústředními orgány členských států, včetně:
   i) způsobů, jak usnadnit porozumění, a automatického překladu předávaných informací;
   ii) způsobů, jimiž mohou být informace elektronicky vyměňovány, zejména pokud jde o použitelné technické specifikace a případně všechny použitelné postupy výměny informací.

2.  Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 12a odst. 2.

__________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA) a o změně nařízení (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a zrušení nařízení (EU) č. 1077/2011 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 99).

** Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne ..., kterým se zřizuje centralizovaný systém pro identifikaci členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (ECRIS-TCN), na doplnění Evropského informačního systému rejstříků trestů, a kterým se mění nařízení (EU) č. 2018/1726 (Úř. věst. L ...)(15). “

"

10)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 12a

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.“

"

11)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 13a

Zprávy Komise a přezkum

1.  Do ... [12 měsíců ode dne provedení této pozměňující směrnice] předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí. Zpráva posoudí, v jakém rozsahu členské státy přijaly nezbytná opatření, aby splnily požadavky tohoto rámcového rozhodnutí, včetně jeho technického provedení.

2.  Ke zprávě se v případě potřeby připojí příslušné legislativní návrhy.

3.  Komise pravidelně zveřejňuje zprávu o výměně ▌informací získaných z rejstříků trestů prostřednictvím ECRIS a o využívání ECRIS-TCN, která vychází především ze statistických údajů poskytnutých agenturou eu-LISA a členskými státy v souladu s nařízením (EU) 2019/…(16). Tato zpráva se poprvé zveřejní jeden rok po předložení zprávy podle odstavce 1.

4.  Zpráva Komise uvedená v odstavci 3 zahrnuje zejména úroveň výměny informací mezi členskými státy, včetně výměny informací týkajících se státních příslušníků třetích zemí, jakož i účel žádostí a jejich příslušný počet, včetně žádostí podaných za jiným účelem, než je trestní řízení, jako jsou prověření spolehlivosti a žádosti dotčených osob o informace o jejich vlastních záznamech v rejstříku trestů.

"

Článek 2

Nahrazení rozhodnutí 2009/316/SVV

Rozhodnutí 2009/316/SVV se nahrazuje, pokud jde o členské státy, jež jsou vázány touto směrnicí, aniž jsou dotčeny povinnosti těchto členských států ohledně lhůty pro provedení uvedeného rozhodnutí.

Článek 3

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy do ... [36 měsíců po dni vstupu této pozměňující směrnice v platnost] uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí ▌Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na rozhodnutí nahrazené touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3.  Členské státy provedou technické úpravy podle čl. 11 odst. 5 rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV ve znění této směrnice do ... [36 měsíců po dni vstupu této pozměňující směrnice v platnost].

Článek 4

Vstup v platnost a použitelnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 2 se použije ode dne … [36 měsíců po dni vstupu této pozměňující směrnice v platnost].

Článek 5

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V … dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019.
(2)Rámcové rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení (Úř. věst. L 220, 15.8.2008, s. 32).
(3)Rámcové rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009 o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy (Úř. věst. L 93, 7.4.2009, s. 23).
(4)Rozhodnutí Rady 2009/316/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS) podle článku 11 rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV (Úř. věst. L 93, 7.4.2009, s. 33).
(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne ..., kterým se zřizuje centralizovaný systém pro identifikaci členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (ECRIS-TCN), na doplnění Evropského informačního systému rejstříků trestů, a kterým se mění nařízení (EU) č. 2018/1726 (Úř. věst. L ..., s. ...).
(6)+Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 88/18 (2017/0144(COD)) a  vložte do poznámky pod čarou číslo, datum přijetí a odkaz na vyhlášení uvedeného nařízení v Úředním věstníku.
(7)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1).
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(10)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(11)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(12)Úř. věst. C 186, 25.5.2016, s. 7.
(13)+Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 88/18 (2017/0144(COD)).
(14)+Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsažené v dokumentu PE-CONS 88/18 (2017/0144(COD)).
(15)++Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 88/18 (2017/0144(COD)), jeho datum přijetí a odkaz na jeho vyhlášení v Úředním věstníku.
(16)+Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 88/18 (2017/0144(COD)).


Centralizovaný systém pro zjišťování členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (systém ECRIS-TCN) ***I
PDF 345kWORD 106k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje centralizovaný systém pro zjišťování členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, za účelem doplnění a podpory Evropského informačního systému rejstříků trestů (systém ECRIS-TCN) a mění nařízení (EU) č. 1077/2011 (COM(2017)0344 – C8-0217/2017 – 2017/0144(COD))
P8_TA-PROV(2019)0149A8-0018/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0344),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0217/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0018/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…, kterým se zřizuje centralizovaný systém pro identifikaci členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (ECRIS-TCN), na doplnění Evropského informačního systému rejstříků trestů, a kterým se mění nařízení (EU) 2018/1726

P8_TC1-COD(2017)0144


EVROPSKÝ PARLAENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. d) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Unie si stanovila za cíl poskytnout svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. Tohoto cíle by mělo být dosaženo mimo jiné vhodnými opatřeními pro předcházení trestné činnosti, včetně organizované trestné činnosti a terorismu, a pro její potírání.

(2)  Tento cíl vyžaduje, aby informace týkající se odsouzení vydaných v členských státech byly zohledňovány i mimo odsuzující členský stát jak při novém trestním řízení, jak stanoví rámcové rozhodnutí Rady 2008/675/SVV(2), tak za účelem předcházení dalším trestným činům.

(3)  Předpokladem tohoto cíle je výměna informací z rejstříků trestů mezi příslušnými orgány členských států. Taková výměna informací je organizována a usnadňována podle pravidel stanovených v rámcovém rozhodnutí Rady 2009/315/SVV(3) a prostřednictvím Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS), který byl zřízen rozhodnutím Rady 2009/316/SVV(4).

(4)  Stávající právní rámec ECRIS však dostatečně nezohledňuje zvláštní aspekty žádostí týkajících se státních příslušníků třetích zemí. Ačkoli je již možné vyměňovat si informace o státních příslušnících třetích zemí prostřednictvím ECRIS, neexistuje společný unijní postup či mechanismus, jak tuto výměnu účinně, rychle a přesně provádět.

(5)  Informace o státních příslušnících třetích zemí se v Unii neshromažďují stejně jako u státních příslušníků členských států, totiž v členském státě jejich státní příslušnosti, ale uchovávají se pouze v členských státech, kde bylo vydáno odsouzení. Celkový přehled o trestní minulosti určitého státního příslušníka třetí země lze proto zjistit pouze tak, že se o tyto informace požádají všechny členské státy.

(6)  Takové plošné žádosti však představují nepřiměřenou administrativní zátěž pro všechny členské státy, včetně těch, které o dotčeném státním příslušníku třetí země nemají žádné informace. V praxi tato zátěž členské státy odrazuje od toho, aby žádaly jiné členské státy o informace o státních příslušnících třetích zemí, což výměnu informací mezi nimi vážně ztěžuje, neboť to omezuje jejich přístup k informacím z rejstříků trestů na informace uložené v jejich vnitrostátním rejstříku. Proto stoupá riziko, že výměna informací mezi členskými státy je neefektivní a neúplná, což se odráží na úrovni bezpečnosti a ochrany občanů a osob s bydlištěm v Unii.

(7)  Aby se situace zlepšila, měl by být zřízen systém, jehož prostřednictvím by ústřední orgán členského státu mohl neprodleně a účinně ▌zjistit, které jiné členské státy uchovávají informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země ▌(ECRIS-TCN). K vyžádání informací z rejstříku trestů od těchto členských států by mohl být v souladu s rámcovým rozhodnutím 2009/315/SVV použit stávající rámec ECRIS.

(8)  Toto nařízení by proto mělo stanovit pravidla zavádějící centralizovaný systém na úrovni Unie, který obsahuje osobní údaje, a pravidla pro rozdělení povinností mezi členský stát a organizaci odpovědnou za vývoj a údržbu tohoto centralizovaného systému, jakož i zvláštní ustanovení o ochraně údajů potřebná k doplnění stávající úpravy ochrany údajů a zajištění odpovídající celkové úrovně ochrany ▌a zabezpečení údajů a ochrany základních práv dotčených osob ▌.

(9)  Cíl poskytnout občanům Unie prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob, také vyžaduje, aby byly uchovávány úplné informace o odsouzení občanů Unie, kteří jsou zároveň státními příslušníky některé třetí země. Vzhledem k tomu, že by se tyto osoby mohly vykazovat více než jednou státní příslušností a že v odsuzujícím členském státě nebo v členském státě jejich státní příslušnosti by se mohla uchovávat různá odsouzení, je třeba začlenit do oblasti působnosti tohoto nařízení i občany Unie, kteří jsou zároveň státními příslušníky třetí země. Vyloučení těchto osob by vedlo k tomu, že by informace uchovávané v ECRIS-TCN byly neúplné. To by ohrozilo spolehlivost tohoto systému. Jelikož však tyto osoby mají občanství Unie, měly by být podmínky, za nichž mohou být údaje o jejich otiscích prstů zahrnuty do ECRIS-TCN, srovnatelné s podmínkami, za nichž jsou mezi členskými státy v rámci ECRIS, zavedeného rámcovým rozhodnutím 2009/315/SVV a rozhodnutím 2009/316/SVV, vyměňovány údaje o otiscích prstů občanů Unie. Proto by údaje o otiscích prstů týkající se občanů Unie, kteří jsou zároveň státními příslušníky třetí země, měly být zahrnuty do ECRIS-TCN pouze tehdy, pokud byly pořízeny v souladu s vnitrostátním právem v rámci trestního řízení, přičemž se rozumí, že pro takové zahrnutí by mělo být členským státům umožněno používat údaje o otiscích prstů pořízených pro jiné účely, než je trestní řízení, pokud je toto použití povoleno podle vnitrostátního práva.

(10)  ECRIS-TCN by měl umožňovat zpracovávat údaje o otiscích prstů za účelem identifikace členských států, které mají v rejstříku trestů informace o určitém státním příslušníku třetí země. Měl by rovněž umožňovat zpracovávání zobrazení obličeje za účelem potvrzení totožnosti státního příslušníka třetí země. Je zásadní, aby vkládání a použití údajů o otiscích prstů a zobrazení obličeje nepřekročilo rozsah nezbytný k tomu, aby bylo dosaženo stanoveného cíle, respektovalo základní práva, jakož i nejlepší zájem dítěte, a bylo v souladu s platnými pravidly Unie pro ochranu údajů.

(11)  Vývojem a provozováním ECRIS-TCN by měla být pověřena Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (dále jen „agentura eu-LISA“), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726(5), vzhledem k jejím zkušenostem s řízením jiných rozsáhlých systémů v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Její mandát by se měl změnit, aby tyto nové úkoly odrážel.

(12)  Pro výkon povinností podle tohoto nařízení by měly být agentuře eu-LISA poskytnuty odpovídající finanční a personální zdroje.

(13)  Vzhledem k potřebě vytvořit těsná technická spojení mezi ECRIS-TCN a ECRIS by agentuře eu-LISA měl být rovněž uložen úkol zajišťovat další vývoj a údržbu referenčního provedení ECRIS a její mandát by se měl změnit, aby tuto skutečnost odrážel.

(14)  Čtyři členské státy vyvinuly vlastní vnitrostátní software pro provedení ECRIS v souladu s rozhodnutím 2009/316/SVV, přičemž tento software používají pro výměnu informací z rejstříků trestů namísto referenčního provedení ECRIS. S ohledem na specifické prvky, které tyto členské státy zavedly do svých systémů pro vnitrostátní užití, a na investice, které vynaložily, by jim mělo být umožněno používat pro účely ECRIS-TCN rovněž jejich vnitrostátní software pro provedení ECRIS za předpokladu, že budou splněny podmínky stanovené v tomto nařízení.

(15)  ECRIS-TCN by měl obsahovat pouze informace o totožnosti státních příslušníků třetích zemí odsouzených trestním soudem v Unii. Tyto informace o totožnosti by měly zahrnovat alfanumerické údaje a údaje o otiscích prstů ▌. Mělo by být rovněž možné, aby byla zahrnuta zobrazení obličeje, pokud právo členského státu, v němž je vydáno rozhodnutí o odsouzení, umožňuje shromažďovat a uchovávat zobrazení obličeje odsouzeného.

(16)  Alfanumerické údaje, které mají členské státy vložit do centrálního systému, by měly zahrnovat příjmení a jména odsouzené osoby, jakož i její pseudonymy nebo přezdívky, má-li ústřední orgán tuto informaci. Pokud jsou dotčenému členskému státu známy odlišné osobní údaje, jako je například jiný způsob psaní jména v jiné abecedě, mělo by být možné vložit tyto údaje do centrálního systému jakožto doplňující informace.

(17)  Alfanumerické údaje by měly jako doplňující informace rovněž obsahovat identifikační číslo, nebo druh a číslo dokladů totožnosti dané osoby, jakož i název vydávajícího orgánu, má-li ústřední orgán tyto informace. Před vložením příslušných informací do centrálního systému by měl členský stát ověřit pravost dokladů totožnosti. Vzhledem k tomu, že tyto informace by mohly být nespolehlivé, mělo by se s nimi v každém případě zacházet obezřetně.

(18)  Ústřední orgány by měly používat ECRIS-TCN k identifikaci členských států, které mají v rejstříku trestů informace o státním příslušníku třetí země, pokud jsou informace o této osobě z rejstříku trestů v dotčeném členském státě požadovány pro účely trestního řízení proti této osobě nebo pro účely uvedené v tomto nařízení. Zatímco ECRIS-TCN by měl být v zásadě používán ve všech těchto případech, měl by orgán příslušný pro vedení trestního řízení moci rozhodnout, že ECRIS-TCN by se neměl použít, pokud by to za okolností daného případu nebylo vhodné, například v některých případech zkráceného trestního řízení, v případech tranzitu, pokud byly informace z rejstříku trestů získány prostřednictvím ECRIS v nedávné době, nebo pokud jde o méně závažné delikty, zejména méně závažné dopravní delikty, méně závažné delikty proti obecně závazným právním předpisům obcí a méně závažné delikty proti veřejnému pořádku.

(19)  Členské státy by rovněž měly mít možnost používat ECRIS-TCN pro jakékoliv jiné účely než účely stanovené v tomto nařízení, pokud jsou stanoveny vnitrostátním právem a jsou s ním v souladu. S cílem zvýšit transparentnost při používání ECRIS-TCN by však členské státy měly tyto účely oznámit Komisi, která by měla zajistit zveřejnění všech těchto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

(20)  Mělo by být rovněž možné, aby další orgány žádající o informace z rejstříku trestů rozhodly, že použití ECRIS-TCN by vzhledem k okolnostem daného případu nebylo vhodné, například v případě, že je třeba provést určité standardní správní kontroly týkající se odborné kvalifikace určité osoby, zejména pokud je známo, že o informace z rejstříku trestů nebudou žádat jiné členské státy, a to bez ohledu na výsledek vyhledávání v ECRIS-TCN. ECRIS-TCN by se však měl použít vždy v případě, kdy žádost o informace z rejstříku trestů iniciovala osoba, která žádá o informace o svých vlastních záznamech v rejstříku trestů, v souladu s rámcovým rozhodnutím 2009/315/SVV, nebo byla-li žádost podána s cílem získat informace z rejstříku trestů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU(6).

(21)  Státní příslušníci třetích zemí by měli mít právo získat písemné informace o svých vlastních záznamech v rejstříku trestů v souladu s právem členského státu, v němž žádají o poskytnutí těchto informací, v souladu s rámcovým rozhodnutím 2009/315/SVV. Dříve než dotčený členský stát tyto informace státnímu příslušníku třetí země poskytne, měl by provést vyhledávání v ECRIS-TCN.

(22)  Občané Unie, kteří jsou zároveň státními příslušníky třetí země, budou zahrnuti do ECRIS-TCN pouze tehdy, pokud je příslušným orgánům známo, že tyto osoby mají státní příslušnost třetí země. Skutečnost, že příslušným orgánům není známo, že občané Unie jsou zároveň státními příslušníky třetí země, však nevylučuje, že tyto osoby již byly dříve odsouzeny jako státní příslušníci třetí země. S cílem zajistit, aby příslušné orgány měly ucelený přehled o rejstřících trestů, by mělo být možné vyhledávat v ECRIS-TCN za účelem ověření, zda v případě občana Unie má některý z členských států informace z rejstříku trestů týkající se této osoby jako státního příslušníka třetí země.

(23)  V případě shody mezi údaji zaznamenanými v centrálním systému a údaji použitými členským státem pro vyhledávání (pozitivní nález) by se informace o totožnosti, u nichž byl pozitivní nález zaznamenán, měly poskytnout spolu s pozitivním nálezem. Výsledek vyhledávání by měly používat ústřední orgány pouze za účelem podání žádosti prostřednictvím ECRIS, nebo Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727(7), Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794(8), ▌a Úřad evropského veřejného žalobce, zřízený nařízením Rady (EU) 2017/1939(9), pouze za účelem podání žádosti o informace o odsouzeních podle tohoto nařízení.

(24)  V počáteční fázi by zobrazení obličeje vložená do ECRIS-TCN měla být používána pouze k potvrzení totožnosti státního příslušníka třetí země za účelem identifikace členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních tohoto státního příslušníka třetí země. V budoucnosti ▌by mělo být možné, aby se zobrazení obličeje používalo pro automatické porovnávání biometrických údajů, pokud budou splněny technické a politické požadavky na toto porovnávání. Komise by s přihlédnutím k nezbytnosti a proporcionalitě, jakož i k technickému vývoji v oblasti softwaru pro rozpoznávání obličeje měla vyhodnotit dostupnost a připravenost požadované technologie dříve, než přijme akt v přenesené pravomoci týkající se využívání zobrazení obličeje ke zjištění totožnosti státních příslušníků třetích zemí za účelem identifikace členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních týkajících se těchto osob.

(25)  Používání biometrických údajů je nezbytné, protože představují nejspolehlivější metodu zjišťování totožnosti státních příslušníků třetích zemí na území členských států, kteří často nemají dokumenty nebo jiné prostředky pro zjištění totožnosti, a umožňují spolehlivější porovnání shody údajů o státních příslušnících třetích zemí.

(26)  Členské státy by měly do centrálního systému vkládat údaje o otiscích prstů odsouzených státních příslušníků třetích zemí, které byly sejmuty v souladu s vnitrostátním právem v rámci trestního řízení. Aby v centrálním systému byly k dispozici co nejúplnější identifikační informace, měly by mít členské státy možnost do něho rovněž vkládat údaje o otiscích prstů, které byly sejmuty pro jiné účely, než je trestní řízení, pokud jsou tyto údaje o otiscích prstů v souladu s vnitrostátním právem k dispozici pro použití v trestním řízení.

(27)  Toto nařízení by mělo stanovit minimální kritéria, pokud jde o údaje o otiscích prstů, které by členské státy měly vkládat do centrálního systému. Členské státy by měly mít možnost volby: vložit buď údaje o otiscích prstů státních příslušníků třetích zemí, kterým byl uložen trest odnětí svobody v délce nejméně šesti měsíců, nebo údaje o otiscích prstů státních příslušníků třetích zemí, kteří byli odsouzeni za trestný čin, za nějž lze podle práva dotčeného členského státu uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně dvanáct měsíců.

(28)  Členské státy by měly v ECRIS-TCN pořizovat záznamy týkající se odsouzených státních příslušníků třetích zemí. Tam, kde je to možné, by tyto záznamy měly být pořizovány automaticky a bez zbytečného prodlení poté, co je informace o jejich odsouzení vložena do vnitrostátního rejstříku trestů. Členské státy by měly v souladu s tímto nařízením vkládat do centrálního systému alfanumerické údaje a údaje o otiscích prstů související s odsouzeními vydanými po dni zahájení vkládání údajů do ECRIS-TCN. Od téhož dne a kdykoliv později by členské státy měly mít možnost vkládat do centrálního systému zobrazení obličeje.

(29)  Aby se zajistila maximální efektivnost systému, měly by členské státy v souladu s tímto nařízením pořizovat v ECRIS-TCN také záznamy týkající se státních příslušníků třetích zemí odsouzených ještě přede dnem zahájení vkládání údajů. Členské státy by však neměly být povinny získávat za tímto účelem informace, které přede dnem zahájení vkládání údajů v souladu s tímto nařízením ještě nebyly v jejich rejstříku trestů. Údaje o otiscích prstů státních příslušníků třetích zemí sejmutých v souvislosti s těmito předchozími odsouzeními by měly být zahrnuty pouze v případě, že otisky byly sejmuty během trestního řízení, a v případě, kdy se dotčený členský stát domnívá, že je lze jednoznačně přiřadit k jiným informacím o totožnosti uvedeným v rejstříku trestů.

(30)  Zlepšení výměny informací o odsouzeních by mělo členským státům pomoci v provádění rámcového rozhodnutí 2008/675/SVV, které členským státům ukládá, aby během nových trestních řízení zohledňovaly předchozí odsouzení vydaná v jiných členských státech v rozsahu, v jakém se předchozí vnitrostátní odsouzení zohledňují podle vnitrostátního práva.

(31)  Pozitivní nález zjištěný ECRIS-TCN by neměl sám o sobě znamenat, že dotyčný státní příslušník třetí země byl ve zjištěných členských státech odsouzen ▌. Existence předchozích odsouzení by měla být potvrzena pouze na základě informací obdržených z rejstříku trestů příslušných členských států.

(32)  Aniž je vyloučena možnost využít v souladu s platnými pravidly finanční programy Unie, každý členský stát by měl nést vlastní náklady související s prováděním, správou, používáním a údržbou své databáze rejstříku trestů a vnitrostátních databází otisků prstů a s prováděním, správou, používáním a údržbou technických úprav nezbytných k využívání ECRIS-TCN, včetně připojení těchto databází k vnitrostátnímu ústřednímu přístupovému místu.

(33)  Do ECRIS-TCN by za účelem identifikace členských států, jež mají informace z rejstříku trestů o státních příslušnících třetích zemí, měly mít přístup Eurojust, Europol a Úřad evropského veřejného žalobce, aby se podpořilo plnění jejich úkolů uložených právními předpisy. Eurojust by měl mít přímý přístup do ECRIS-TCN i za účelem plnění svého úkolu podle tohoto nařízení, totiž jednat jako kontaktní místo pro třetí země a mezinárodní organizace, aniž je dotčeno uplatňování zásad justiční spolupráce v trestních věcech, včetně pravidel vzájemné právní pomoci. Zatímco je třeba brát v úvahu postoj členských států, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, neměl by být tomuto úřadu odepřen přístup k informacím o odsouzeních pouze proto, že se dotčený členský stát uvedené posílené spolupráce neúčastní.

(34)  Toto nařízení stanoví přísná pravidla přístupu k ECRIS-TCN a nezbytná ochranná opatření, včetně odpovědnosti členských států v souvislosti se shromažďováním a využíváním údajů. Stanoví rovněž, jakým způsobem mohou fyzické osoby uplatňovat své právo na náhradu újmy, na přístup k údajům, jejich opravu, výmaz a nápravu, zejména právo na účinnou právní ochranu, jakož i dozor nad všemi operacemi zpracování údajů vykonávanými nezávislými orgány veřejné moci. Respektuje tudíž základní práva a svobody zakotvené především v Listině základních práv Evropské unie, včetně práva na ochranu osobních údajů, zásady rovnosti před zákonem a obecného zákazu diskriminace. V této souvislosti rovněž zohledňuje Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a další závazky v oblasti lidských práv podle mezinárodního práva.

(35)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(10) ▌by se měla vztahovat na zpracování osobních údajů příslušnými vnitrostátními orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(11) ▌ by se mělo vztahovat na zpracování osobních údajů vnitrostátními orgány, pokud takové zpracování nespadá do oblasti působnosti směrnice (EU) 2016/680. Koordinovaný dozor by měl být zajištěn v souladu s nařízením (EU) Evropského parlamentu a Rady 2018/1725(12), jež by se mělo vztahovat i na zpracovávání osobních údajů agenturou eu-LISA.

(36)  Pokud jde o předchozí odsouzení, měly by ústřední orgány vložit alfanumerické údaje do konce období pro vkládání údajů podle tohoto nařízení a údaje o otiscích prstů do dvou let po dni zahájení provozu ECRIS-TCN. Za podmínky, že budou tyto lhůty dodrženy, by členské státy měly mít možnost vložit všechny údaje současně.

(37)  Měla by být stanovena pravidla týkající se odpovědnosti členských států, Eurojustu, Europolu, Úřadu evropského veřejného žalobce a agentury eu-LISA za újmu, která vznikne na základě jakéhokoli porušení tohoto nařízení.

(38)  Za účelem zlepšení identifikace členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních státních příslušníků třetích zemí, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), pokud jde o doplnění tohoto nařízení ustanovením o používání zobrazení obličeje ke zjišťování totožnosti státních příslušníků třetích zemí za účelem identifikace členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(13). Zejména pro zajištění rovné účasti na vypracování aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(39)  Za účelem zajištění jednotných podmínek pro zřízení a provozní řízení ECRIS-TCN by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(14).

(40)  Členské státy by měly co nejdříve přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s tímto nařízením, aby bylo možné zajistit řádné fungování ECRIS-TCN, s přihlédnutím k době, kterou agentura eu-LISA potřebuje pro vývoj a zavedení ECRIS-TCN. Pro přijetí opatření k zajištění souladu s tímto nařízením by však členské státy měly mít alespoň 36 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.

(41)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž umožnění rychlé a účinné výměny přesných informací z rejstříku trestů týkajících se státních příslušníků třetích zemí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být zavedením společných pravidel lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle

(42)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(43)  V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(44)  V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(45)  V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(15) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů a dne 12. prosince 2017 vydal stanovisko(16),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Tímto nařízením se:

a)  ▌zřizuje systém pro identifikaci členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních státních příslušníků třetích zemí (ECRIS-TCN);

b)  ▌stanovují podmínky, za nichž ústřední orgány používají ECRIS-TCN, aby získaly informace o takových předchozích odsouzeních prostřednictvím Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS), který byl zřízen rozhodnutím 2009/316/SVV, jakož i podmínky, za kterých ECRIS-TCN používají Eurojust, Europol a Úřad evropského veřejného žalobce.

Článek 2

Oblast působnosti

Toto nařízení se vztahuje na zpracovávání informací o totožnosti státních příslušníků třetích zemí, kteří byli odsouzeni v členských státech, za účelem identifikace členských států, v nichž byla tato odsouzení vydána. S výjimkou čl. 5 odst. 1 písm. b) bodu ii) se ustanovení tohoto nařízení, která se vztahují na státní příslušníky třetích zemí, vztahují rovněž na občany Unie, kteří jsou zároveň státními příslušníky třetí země a kteří byli odsouzeni v členských státech.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení ▌se rozumí:

1)  „odsouzením“ jakékoli konečné rozhodnutí trestního soudu proti fyzické osobě v souvislosti s trestným činem, jestliže se toto rozhodnutí zaznamenává do rejstříku trestů odsuzujícího členského státu;

2)  „trestním řízením“ přípravné řízení, řízení před soudem a výkon odsouzení;

3)  „rejstříkem trestů“ vnitrostátní rejstřík nebo rejstříky, do nichž se podle vnitrostátního práva zaznamenávají odsouzení;

4)  „odsuzujícím členským státem“ členský stát, v němž je vydáno odsouzení;

5)  „ústředním orgánem“ orgán ▌určený v souladu s čl. 3 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV;

6)  „příslušnými orgány“ ústřední orgány a Eurojust, Europol a Úřad evropského veřejného žalobce, které jsou příslušné k přístupu do ECRIS-TCN a k vyhledávání v něm v souladu s tímto nařízením;

7)  „státním příslušníkem třetí země“ osoba, jež není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, osoba bez státní příslušnosti nebo osoba, jejíž státní příslušnost není známa ▌;

8)  „centrálním systémem“ jedna nebo více databází, které obsahují informace o totožnosti státních příslušníků třetích zemí, kteří byli odsouzeni v členských státech, vyvíjené a udržované agenturou eu-LISA ▌;

9)  „softwarem rozhraní“ software používaný příslušnými orgány, který jim umožňuje přístup do centrálního systému prostřednictvím komunikační infrastruktury uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. d);

10)  „informacemi o totožnosti“ alfanumerické údaje, údaje o otiscích prstů a zobrazení obličeje, které jsou použity ke zjištění spojitosti mezi těmito údaji a fyzickou osobou;

11)  „alfanumerickými údaji“ údaje vyjádřené písmeny, číslicemi, zvláštními znaky, mezerami a interpunkčními znaménky;

12)  „údaji o otiscích prstů“ údaje o plochých a valených otiscích každého prstu dané osoby;

13)  „zobrazením obličeje“ digitální zobrazení obličeje dané osoby;

14)  „pozitivním nálezem“ shoda nebo shody zjištěné srovnáním informací o totožnosti zaznamenaných v centrálním systému s informacemi o totožnosti použitými pro vyhledávání ▌;

15)  „vnitrostátním ústředním přístupovým místem“ vnitrostátní místo připojení ke komunikační infrastruktuře uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. d);

16)  „referenčním provedením ECRIS“ software vyvinutý Komisí a zpřístupněný členským státům pro výměnu informací z rejstříku trestů prostřednictvím ECRIS;

17)  „vnitrostátním dozorovým orgánem“ nezávislý orgán veřejné moci zřízený ve členském státě podle použitelných pravidel Unie pro ochranu údajů;

18)  „dozorovými orgány“ evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní dozorové orgány.

Článek 4

Technická architektura ECRIS-TCN

1.  ECRIS-TCN se skládá z:

a)  centrálního systému, v němž jsou uloženy informace o totožnosti odsouzených státních příslušníků třetích zemí;

b)  vnitrostátního ústředního přístupového místa v každém členském státě;

c)  softwaru rozhraní umožňujícího připojení příslušných orgánů k centrálnímu systému přes vnitrostátní ústřední přístupová místa a komunikační infrastrukturu uvedenou v písmeni d);

d)  komunikační infrastruktury mezi centrálním systémem a vnitrostátními ústředními přístupovými místy.

2.  Centrální systém je provozován v ▌technických prostorách agentury eu-LISA.

3.  Software rozhraní je začleněn do referenčního provedení ECRIS. Členské státy používají referenční provedení ECRIS, nebo v situaci a za podmínek stanovených v odstavcích 4 až 8 vnitrostátní software pro provedení ECRIS, k vyhledávání v ECRIS-TCN a k zasílání následných žádostí o informace z rejstříku trestů.

4.  Členské státy, které používají svůj vnitrostátní software pro provedení ECRIS, odpovídají za zajištění toho, aby jejich vnitrostátní software pro provedení ECRIS umožňoval jejich vnitrostátním orgánům, které vedou rejstříky trestů, používat ECRIS-TCN, s výjimkou softwaru rozhraní, v souladu s tímto nařízením. Přede dnem zahájení provozu ECRIS-TCN v souladu s čl. 35 odst. 4 tyto členské státy za tímto účelem zajistí, aby jejich vnitrostátní software pro provedení ECRIS fungoval v souladu s protokoly a technickými specifikacemi stanovenými v prováděcích aktech podle článku 10 a v souladu s veškerými dalšími technickými požadavky stanovenými agenturou eu-LISA podle tohoto nařízení založenými na uvedených prováděcích aktech.

5.  Pokud nepoužívají referenční provedení ECRIS, zajistí členské státy, které používají svůj vnitrostátní software pro provedení ECRIS, rovněž bez zbytečného odkladu provedení veškerých dalších technických úprav svého vnitrostátního softwaru provedení ECRIS nezbytných v důsledku jakýchkoliv změn technických specifikací stanovených prováděcími akty uvedenými v článku 10 nebo v důsledku změn jakýchkoli dalších technických požadavků stanovených agenturou eu-LISA podle tohoto nařízení založenými na uvedených prováděcích aktech.

6.  Členské státy, které používají svůj vnitrostátní software pro provedení ECRIS, nesou veškeré náklady spojené s prováděním, údržbou a dalším vývojem tohoto softwaru a jeho propojení s ECRIS-TCN, s výjimkou softwaru rozhraní.

7.  Pokud členský stát používající svůj vnitrostátní software pro provedení ECRIS není schopen plnit své povinnosti podle tohoto článku, je k využívání ECRIS-TCN povinen používat referenční provedení ECRIS, včetně integrovaného softwaru rozhraní.

8.  Pro účely posouzení, které má být provedeno Komisí podle čl. 36 odst. 10 písm. b), poskytnou dotčené členské státy Komisi veškeré nezbytné informace.

KAPITOLA II

VKLÁDÁNÍ A POUŽÍVÁNÍ ÚDAJŮ ÚSTŘEDNÍMI ORGÁNY

Článek 5

Vkládání údajů do ECRIS-TCN

1.  V případě každého odsouzeného státního příslušníka třetí země ústřední orgán odsuzujícího členského státu pořídí datový záznam v centrálním systému. Datový záznam musí zahrnovat:

a)   pokud jde o alfanumerické údaje:

i)  informace, které je třeba vložit s výjimkou jednotlivých případů, kdy tyto informace nejsou ústřednímu orgánu známy (povinné informace):

příjmení,

jméno (jména),

–  datum narození,

–  místo narození (obec a země),

státní příslušnost (příslušnosti),

–  pohlaví,

–  případná předchozí jméno (jména) nebo příjmení,

–  kód odsuzujícího členského státu;

ii)  informace, které je třeba vložit, pokud jsou uvedeny v rejstříku trestů (nepovinné informace):

− jména rodičů;

iii)  informace, které je třeba vložit, pokud je má ústřední orgán k dispozici (další informace):

− identifikační číslo, nebo druh a číslo dokladů totožnosti dané osoby, jakož i název vydávajícího orgánu,

− pseudonymy nebo přezdívky;

b)  pokud jde o údaje o otiscích prstů:

i)  údaje o otiscích prstů, které byly sejmuty v souladu s vnitrostátním právem v rámci trestního řízení;

ii)  alespoň údaje o otiscích prstů, které byly sejmuty na základě jednoho z těchto kritérií:

–  pokud byl státnímu příslušníku třetí země uložen trest odnětí svobody v délce nejméně šest měsíců,

nebo

–  pokud byl státní příslušník třetí země odsouzen za trestný čin, za který lze podle práva členského státu uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně dvanáct měsíců.

2.  Údaje o otiscích prstů uvedené v odst. 1 písm. b) tohoto článku musí splňovat technické specifikace týkající se kvality, rozlišení a zpracování údajů o otiscích prstů stanovené v prováděcím aktu uvedeném v čl. 10 odst. 1 písm. b). Referenční číslo údajů o otiscích prstů odsouzeného zahrnuje kód odsuzujícího členského státu.

3.  Datový záznam může obsahovat také zobrazení obličeje odsouzeného státního příslušníka třetí země, pokud právo odsuzujícího členského státu umožňuje shromažďovat a uchovávat zobrazení obličeje odsouzených.

4.  Odsuzující členský stát pořídí datový záznam automaticky, pokud je to možné, a bez zbytečného odkladu po zaznamenání odsouzení do ▌rejstříku trestů ▌.

5.  Odsuzující členský stát pořídí datové záznamy i o odsouzeních vydaných přede dnem zahájení vkládání údajů v souladu s čl. 35 odst. 1 v takovém rozsahu, v jakém se tyto údaje týkající se odsouzených uchovávají v ▌jejich vnitrostátních databázích. V těchto případech by údaje o otiscích prstů měly být zahrnuty, pouze pokud byly sejmuty v rámci trestního řízení v souladu s vnitrostátním právem a pokud je lze jednoznačně přiřadit k jiným informacím o totožnosti uvedeným v rejstříku trestů.

6.  Za účelem splnění povinností stanovených v odst. 1 písm. b) bodech i) a ii) a v odstavci 5 mohou členské státy použít údaje o otiscích prstů sejmutých pro jiné účely, než je trestní řízení, pokud je toto použití povoleno podle vnitrostátního práva.

Článek 6

Zobrazení obličeje

1.  Dokud nevstoupí v platnost akt v přenesené pravomoci podle odstavce 2, lze zobrazení obličeje používat pouze k potvrzení totožnosti státního příslušníka třetí země, jehož totožnost byla zjištěna pomocí alfanumerického vyhledávání nebo vyhledávání s použitím údajů o otiscích prstů.

2.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 doplňující toto nařízení, pokud jde o používání zobrazení obličeje ke zjištění totožnosti státních příslušníků třetích zemí za účelem identifikace členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních těchto osob, až to bude technicky možné. Před výkonem této pravomoci Komise s přihlédnutím k nezbytnosti a proporcionalitě, jakož i k technickému vývoji v oblasti softwaru pro rozpoznávání obličeje, posoudí dostupnost a připravenost potřebné technologie.

Článek 7

Používání ECRIS-TCN pro identifikaci členských států, jež mají informace z rejstříku trestů

1.  Ústřední orgány používají ECRIS-TCN pro identifikaci členských států, jež mají informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země, s cílem získat informace o předchozích odsouzeních prostřednictvím ECRIS, pokud jsou informace o této osobě z rejstříku trestů v dotčeném členském státě požadovány pro účely trestního řízení vedeného proti této osobě, nebo za některým z následujících účelů, je-li stanoven vnitrostátním právem a je s ním v souladu:

–  kontrola záznamů v rejstříku trestů týkajících se určité osoby na její žádost,

–  bezpečnostní prověrka,

–  získání licence nebo povolení,

–  prověření pro potřeby zaměstnavatele,

–  prověření pro účely dobrovolných činností, jejichž součástí jsou přímé a pravidelné kontakty s dětmi nebo zranitelnými osobami,

–  postupy související s vízy, získáním občanství a migrací, včetně azylových řízení, a

–  kontroly související s veřejnými zakázkami a veřejným výběrovým řízením.

Nicméně v určitých případech jiných než těch, kdy státní příslušník třetí země žádá ústřední orgán o informace o svých vlastních záznamech v rejstříku trestů, nebo kdy je žádost podána za účelem získání informací z rejstříku trestů podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2011/93/EU, může orgán žádající o informace z rejstříku trestů rozhodnout, že takové použití ECRIS-TCN není vhodné.

2.  Kterýkoliv členský stát, který se rozhodne, pokud je to stanoveno vnitrostátním právem a je to s ním v souladu, používat ECRIS-TCN pro jiné účely, než které jsou stanoveny v odstavci 1, k získání informací o předchozích odsouzeních prostřednictvím ECRIS, oznámí tyto jiné účely a veškeré jejich změny Komisi do dne zahájení provozu podle čl. 35 odst. 4, nebo kdykoliv poté. Komise tato oznámení zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do 30 dnů od jejich obdržení.

3.  Eurojust, Europol, ▌a Úřad evropského veřejného žalobce mají právo vyhledávat v ECRIS-TCN za účelem identifikace členských států, jež mají informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země, v souladu s články 14 až 18. Nevkládají však do ECRIS-TCN žádné údaje ani je neopravují ani nevymazávají.

4.  Pro účely uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 mohou příslušné orgány rovněž vyhledávat v ECRIS-TCN s cílem ověřit, zda má o určité osobě, která je občanem Unie, kterýkoli členský stát informace z rejstříku trestů týkající se této osoby jako státního příslušníka třetí země.

5.  Při vyhledávání v ECRIS-TCN mohou příslušné orgány využít všechny údaje uvedené v čl. 5 odst. 1 nebo pouze některé z nich. Minimální soubor údajů nezbytných pro vyhledávání v systému se stanoví v prováděcím aktu přijatém podle čl. 10 odst. 1 písm. g).

6.  Příslušné orgány mohou v ECRIS-TCN vyhledávat rovněž s použitím ▌zobrazení obličeje ▌, pokud byla tato funkce zavedena v souladu s čl. 6 odst. 2.

7.  V případě pozitivního nálezu poskytne centrální systém příslušnému orgánu automaticky informace o členských státech, jež mají informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země, spolu se souvisejícími referenčními čísly a odpovídajícími informacemi o totožnosti. Tyto informace o totožnosti se použijí pouze za účelem ověření totožnosti dotyčného státního příslušníka třetí země. Výsledek vyhledávání v centrálním systému lze využít pouze pro účely podání žádosti podle článku 6 rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV nebo žádosti podle čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení.

8.  Nevyskytne-li se pozitivní nález, centrální systém o tom automaticky informuje příslušný orgán.

KAPITOLA III

UCHOVÁVÁNÍ A POZMĚŇOVÁNÍ ÚDAJŮ

Článek 8

Doba uchování uložených údajů

1.  Každý ▌datový záznam se uchovává v centrálním systému, dokud jsou údaje o odsouzeních dotyčné osoby uloženy v ▌rejstříku trestů ▌.

2.  Po uplynutí doby uchovávání uvedené v odstavci 1 ústřední orgán odsuzujícího členského státu ▌datový záznam z centrálního systému vymaže, včetně případných údajů o otiscích prstů nebo zobrazení obličeje. Výmaz se provádí pokud možno automaticky a v každém případě nejpozději jeden měsíc po uplynutí doby uchovávání.

Článek 9

Pozměňování a výmaz údajů

1.  Členské státy mohou změnit nebo vymazat údaje, které do ECRIS-TCN vložily.

2.  Jakákoli změna informací v rejstříku trestů ▌, které vedly k pořízení datového záznamu v souladu s článkem 5, zahrnuje stejnou změnu informací uložených v tomto datovém záznamu v centrálním systému, již odsuzující členský stát provede bez zbytečného odkladu.

3.  Má-li odsuzující členský stát důvod se domnívat, že údaje, které zaznamenal do centrálního systému, nejsou přesné nebo že byly v centrálním systému zpracovány v rozporu s tímto nařízením:

a)  okamžitě zahájí kontrolu přesnosti dotyčných údajů nebo zákonnosti jejich zpracování;

b)  v případě potřeby tyto údaje bez zbytečného odkladu opraví nebo vymaže z centrálního systému.

4.  Pokud má členský stát jiný než odsuzující členský stát, který údaje vložil, důvod se domnívat, že údaje zaznamenané v centrálním systému nejsou přesné nebo že byly v centrálním systému zpracovány v rozporu s tímto nařízením, bez zbytečného odkladu kontaktuje ústřední orgán odsuzujícího členského státu.

Odsuzující členský stát:

a)  okamžitě zahájí kontrolu přesnosti dotčených údajů nebo zákonnosti jejich zpracování;

b)  v případě potřeby tyto údaje bez zbytečného odkladu opraví nebo vymaže z centrálního systému;

c)  bez zbytečného odkladu informuje dotyčný jiný členský stát, že údaje byly opraveny nebo vymazány, nebo mu sdělí důvody, proč se tak nestalo.

KAPITOLA IV

VÝVOJ, PROVOZ A POVINNOSTI

Článek 10

Prováděcí akty přijaté Komisí

1.  Komise co nejdříve přijme prováděcí akty nezbytné pro technický vývoj a ▌provedení ECRIS-TCN, a zejména akty týkající se:

a)  technických specifikací pro zpracování alfanumerických údajů;

b)  technických specifikací pro kvalitu, rozlišení a zpracování údajů o otiscích prstů ▌;

c)  technických specifikací softwaru rozhraní;

d)  technických specifikací pro kvalitu, rozlišení a zpracování zobrazení obličeje pro účely uvedené v článku 6 a v souladu s podmínkami stanovenými v uvedeném článku;

e)  kvality údajů, včetně mechanismu a postupů pro provádění kontrol kvality údajů;

f)  vkládání údajů podle článku 5;

g)  přístupu k ECRIS-TCN a vyhledávání v tomto systému podle článku 7;

h)  pozměňování a výmazu údajů podle článků 8 a 9;

i)  vedení protokolů a přístupu k nim podle článku 31;

j)  fungování centrálního úložiště a pravidla platná pro zabezpečení a ochranu údajů týkající se tohoto úložiště podle článku 32;

k)  poskytování statistik podle článku 32;

l)  požadavků na výkonnost a dostupnost ECRIS-TCN, včetně minimálních specifikací a požadavků týkajících se biometrického ověřování v ECRIS-TCN, zejména pokud jde o požadovanou míru falešných pozitivních identifikací a míru falešných negativních identifikací.

2.  Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 se přijímají přezkumným postupem podle čl. 38 odst. 2.

Článek 11

Vývoj a provozní řízení ECRIS-TCN

1.  Za vývoj ECRIS-TCN odpovídá agentura eu-LISA v souladu se zásadou záměrné a standardní ochrany údajů. Agentura eu-LISA kromě toho odpovídá za provozní řízení ECRIS-TCN. Vývoj sestává z vypracování a provedení technických specifikací, testování a celkové projektové koordinace.

2.  Agentura eu-LISA odpovídá i za další vývoj a údržbu referenčního provedení ECRIS.

3.  Agentura eu-LISA navrhne fyzickou architekturu ECRIS-TCN, včetně jeho technických specifikací a vývoje, pokud jde o centrální systém, vnitrostátní ústřední přístupové místo a software rozhraní. Tento návrh přijme správní rada s výhradou příznivého stanoviska Komise.

4.  Agentura eu-LISA vyvine a zavede ECRIS-TCN co nejdříve po vstupu tohoto nařízení v platnost ▌a poté, co Komise přijme prováděcí akty uvedené v článku 10.

5.  Správní rada agentury eu-LISA ustaví před fází návrhu a vývoje ECRIS-TCN radu pro řízení programu složenou z deseti členů.

Tato rada pro řízení programu se skládá z osmi členů jmenovaných správní radou, předsedy poradní skupiny uvedené v článku 39 a jednoho člena jmenovaného Komisí. Členové jmenovaní správní radou se volí pouze z těch členských států, které jsou plně vázány právními nástroji podle práva Unie upravujícími ECRIS a které budou zapojeny do ECRIS-TCN. Správní rada zajistí, aby členové, jež jmenuje do rady pro řízení programu, měli potřebné zkušenosti a odborné znalosti v oblasti vývoje a řízení informačních systémů využívaných justičními orgány a orgány, jež vedou rejstříky trestů.

Agentura eu-LISA se podílí na činnosti rady pro řízení programu. Za tím účelem se její zástupci účastní zasedání rady pro řízení programu s cílem podávat zprávy o práci související s návrhem a vývojem ECRIS-TCN a o jakékoliv další související práci a činnostech.

Rada pro řízení programu se schází nejméně jednou za tři měsíce a v případě potřeby častěji. Zajišťuje přiměřené řízení fáze návrhu a vývoje ECRIS-TCN a soudržnost mezi centrálními a vnitrostátními projekty ECRIS-TCN a s vnitrostátním softwarem pro provedení ECRIS. Rada pro řízení programu předkládá pravidelně, a pokud možno každý měsíc, správní radě eu-LISA písemné zprávy o pokroku projektu. Rada pro řízení programu nemá rozhodovací pravomoc ani není zmocněna zastupovat členy správní rady.

6.  Rada pro řízení programu stanoví svůj jednací řád, který zahrnuje zejména pravidla pro:

a)  předsednictví;

b)  místa zasedání;

c)  přípravu jednání;

d)  přizvání odborníků na zasedání;

e)  komunikační plány zajišťující plné informování nezúčastněných členů správní rady.

7.  Radě pro řízení programu předsedá některý z členských států, který je podle práva Unie v plné míře vázán legislativními nástroji upravujícími ECRIS a legislativními nástroji upravujícími vývoj, zřízení, provoz a používání všech rozsáhlých informačních systémů řízených agenturou eu-LISA.

8.  Všechny cestovní výdaje a výdaje na pobyt, které vzniknou členům rady pro řízení programu, hradí agentura eu-LISA. Článek 10 jednacího řádu agentury eu-LISA se použije obdobně. Sekretariát rady pro řízení programu zajišťuje agentura eu-LISA.

9.  Poradní skupina uvedená v článku 39 se během fáze návrhu a vývoje skládá z národních projektových manažerů ECRIS-TCN a předsedá jí agentura eu-LISA. V průběhu fáze návrhu a vývoje se schází pravidelně, pokud možno alespoň jednou za měsíc, až do zahájení provozu ECRIS-TCN. Po každém zasedání podává zprávu radě pro řízení programu ▌. Poskytuje odborné znalosti na podporu úkolů rady pro řízení programu a podniká kroky v návaznosti na stav připravenosti členských států.

10.  Za účelem nepřetržitého zajištění důvěrnosti a integrity údajů uchovávaných v ECRIS-TCN zajišťuje agentura eu-LISA ve spolupráci s členskými státy vhodná technická a organizační opatření se zohledněním aktuálního stavu techniky, nákladů na provedení a rizik spojených se zpracováním.

11.  Agentura eu-LISA odpovídá za tyto úkoly týkající se komunikační infrastruktury uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. d):

a)  dozor;

b)  bezpečnost;

c)  koordinaci vztahů mezi členskými státy a poskytovatelem komunikační infrastruktury.

12.  Komise odpovídá za všechny ostatní úkoly týkající se komunikační infrastruktury uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. d), zejména za:

a)  úkoly související s plněním rozpočtu;

b)  pořizování a obnovu;

c)  smluvní záležitosti.

13.  Agentura eu-LISA vyvine a spravuje mechanismus a postupy pro provádění kontrol kvality údajů uchovávaných v ECRIS-TCN a pravidelně předkládá zprávy členským státům. Agentura eu-LISA pravidelně předkládá Komisi zprávy o zjištěných problémech a o tom, kterých členských států se týkají.

14.  Provozní řízení ECRIS-TCN sestává ze všech úkolů nezbytných pro zachování jeho funkčnosti v souladu s tímto nařízením, zejména z údržby a technického rozvoje, potřebných k tomu, aby ECRIS-TCN fungoval na uspokojivé úrovni v souladu s technickými specifikacemi.

15.  Agentura eu-LISA plní úkoly související s odbornou přípravou zaměřenou na technické aspekty používání ECRIS-TCN a referenční provedení ECRIS.

16.  Aniž je dotčen článek 17 služebního řádu úředníků Evropské unie, stanovený nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(17), uplatňuje agentura eu-LISA na všechny své pracovníky, kteří musí pracovat s údaji uloženými v centrálním systému, vhodná pravidla týkající se služebního tajemství nebo jiných srovnatelných povinností zachovávání důvěrnosti. Tato povinnost trvá i poté, co dotyčné osoby opustí svou funkci nebo zaměstnanecký poměr, nebo poté, co ukončí svou činnost.

Článek 12

Povinnosti členských států

1.  Každý členský stát odpovídá za:

a)  zajištění bezpečného spojení mezi svými vnitrostátními rejstříky trestů ▌a databázemi otisků prstů a vnitrostátním ústředním přístupovým místem;

b)  vývoj, provoz a údržbu spojení uvedeného v písmeni a);

c)  zajištění spojení mezi svými vnitrostátními systémy a referenčním provedením ECRIS;

d)  řízení a pravidla přístupu pro řádně zmocněné pracovníky ústředních orgánů do ECRIS-TCN v souladu s tímto nařízením a vypracování a pravidelnou aktualizaci seznamu těchto pracovníků a profilů uvedených v čl. 19 odst. 3 písm. g).

2.  Každý členský stát poskytne pracovníkům svého ústředního orgánu, kteří mají právo na přístup do ECRIS-TCN, předtím, než jim udělí oprávnění zpracovávat údaje uchovávané v centrálním systému, vhodnou odbornou přípravu týkající se zejména zabezpečení údajů, pravidel pro ochranu údajů a souvisejících základních práv.

Článek 13

Odpovědnost za používání údajů

1.  V souladu s platnými pravidly Unie pro ochranu údajů každý členský stát zajistí, aby se údaje zaznamenané v ECRIS-TCN zpracovávaly zákonným způsobem, a zejména aby:

a)  přístup k údajům měli pouze řádně zmocnění pracovníci za účelem plnění svých úkolů;

b)  se údaje shromažďovaly zákonným způsobem, který plně respektuje lidskou důstojnost a základní práva státního příslušníka třetí země;

c)  se údaje vkládaly do ECRIS-TCN zákonným způsobem;

d)  byly údaje při vkládání do ECRIS-TCN přesné a aktuální.

2.  Agentura eu-LISA zajistí, aby se ECRIS-TCN provozoval v souladu s tímto nařízením, aktem v přenesené pravomoci uvedeným v čl. 6 odst. 2 a prováděcími akty uvedenými v článku 10, jakož i v souladu s nařízením (EU) 2018/1725. Agentura eu-LISA zejména přijme nezbytná opatření k zajištění zabezpečení centrálního systému a komunikační infrastruktury uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. d), aniž jsou dotčeny povinnosti jednotlivých členských států.

3.  Agentura eu-LISA informuje Evropský parlament, Radu, Komisi a evropského inspektora ochrany údajů co nejdříve o opatřeních, jež přijala podle odstavce 2 za účelem zahájení provozu ECRIS-TCN.

4.  Komise poskytuje informace uvedené v odstavci 3 členským státům a veřejnosti prostřednictvím pravidelně aktualizovaných veřejných internetových stránek.

Článek 14

Přístup Eurojustu, Europolu a Úřadu evropského veřejného žalobce

1.  Eurojust má přímý přístup do ECRIS-TCN za účelem uplatňování článku 17 a plnění svých úkolů podle článku 2 nařízení (EU) 2018/1727 pro identifikaci členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních státních příslušníků třetích zemí.

2.  Europol má přímý přístup do ECRIS-TCN za účelem plnění svých úkolů podle čl. 4 odst. 1 písm. a) až e) a h) nařízení (EU) 2016/794 pro identifikaci členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních státních příslušníků třetích zemí.

3.  Úřad evropského veřejného žalobce má přímý přístup do ECRIS-TCN za účelem plnění svých úkolů podle článku 4 nařízení (EU) 2017/1939 pro identifikaci členských států, jež mají informace o předchozích odsouzeních státních příslušníků třetích zemí.

4.  Vyskytne-li se pozitivní nález poukazující na členské státy, jež mají informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země, mohou Eurojust, Europol a Úřad evropského veřejného žalobce využít své kontakty s vnitrostátními orgány těchto členských států a získat od nich způsobem stanoveným jejich zřizovacím aktem informace z rejstříku trestů.

Článek 15

Přístup oprávněných pracovníků Eurojustu, Europolu a Úřadu evropského veřejného žalobce

Eurojust, Europol a Úřad evropského veřejného žalobce odpovídají za řízení a pravidla přístupu řádně zmocněných pracovníků do ECRIS-TCN v souladu s tímto nařízením a ▌za vypracování a pravidelnou aktualizaci seznamu těchto pracovníků a jejich profilů.

Článek 16

Povinnosti Eurojustu, Europolu ▌a Úřadu evropského veřejného žalobce ▌

▌Eurojust, Europol ▌a Úřad evropského veřejného žalobce:

a)  zajišťují technické prostředky pro připojení k ECRIS-TCN a odpovídají za údržbu tohoto připojení ▌;

b)  poskytují svým pracovníkům, kteří mají právo na přístup do ECRIS-TCN, předtím, než jim udělí oprávnění zpracovávat údaje uchovávané v centrálním systému, odbornou přípravu týkající se zejména pravidel pro zabezpečení a ochranu údajů a souvisejících základních práv ▌;

c)  zajišťují, aby osobní údaje, které zpracovávají podle tohoto nařízení, byly chráněny v souladu s platnými pravidly pro ochranu údajů.

Článek 17

Kontaktní místo pro třetí země a mezinárodní organizace

1.  Třetí země a mezinárodní organizace mohou pro účely trestního řízení své žádosti o informaci o tom, které případné členské státy mají informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země, podat Eurojustu. Použijí k tomu standardní formulář, který je obsažen v příloze tohoto nařízení.

2.  Obdrží-li Eurojust žádost uvedenou v odstavci 1, použije ECRIS-TCN pro identifikaci případných členských států, jež mají informace z rejstříku trestů o dotyčném státním příslušníku třetí země.

3.  Vyskytne-li se pozitivní nález, Eurojust se dotáže členského státu, který má o dotčeném státním příslušníku třetí země informace z rejstříku trestů, zda souhlasí s tím, aby Eurojust informoval třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, o který dotčený členský stát se jedná. Pokud s tím tento členský stát souhlasí, informuje Eurojust třetí zemi nebo mezinárodní organizaci o tomto členském státě a o způsobu, jak mohou v tomto členském státě podat v souladu s platnými postupy žádost o výpisy z rejstříků trestů.

4.  Pokud se pozitivní nález nevyskytne nebo Eurojust nemůže žádosti podané podle tohoto článku zodpovědět způsobem uvedeným v odstavci 3, informuje dotčenou třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, že vyřizování žádosti ukončil, aniž by jakkoliv naznačil, zda má některý členský stát informace z rejstříku trestů týkající se dotčené osoby.

Článek 18

Poskytování informací třetí zemi, mezinárodní organizaci nebo soukromému subjektu

Eurojust, Europol, Úřad evropského veřejného žalobce ani žádný ústřední orgán nesmí třetí zemi, mezinárodní organizaci nebo soukromému subjektu předat nebo zpřístupnit informace získané z ECRIS-TCN a týkající se státního příslušníka třetí země. Tímto článkem není dotčen čl. 17 odst. 3.

Článek 19

Zabezpečení údajů

1.  Agentura eu-LISA přijme nezbytná opatření, aby zajistila zabezpečení ECRIS-TCN, aniž jsou dotčeny povinnosti každého členského státu, přičemž zohlední bezpečnostní opatření uvedená v odstavci 3.

2.  Pokud jde o provoz ECRIS-TCN, přijme agentura eu-LISA opatření nezbytná k dosažení cílů stanovených v odstavci 3, včetně přijetí bezpečnostního plánu, plánu kontinuity provozu a plánu pro obnovení provozu po havárii, a k zajištění toho, aby instalované systémy mohly být v případě výpadku obnoveny.

3.  Členské státy zajistí bezpečnost údajů před jejich přenosem do a z vnitrostátního ústředního přístupového místa a během něj. Každý členský stát je povinen zejména:

a)  údaje fyzicky chránit, mimo jiné vypracováním plánů pro nepředvídané situace, za účelem ochrany ▌infrastruktury;

b)  odepřít neoprávněným osobám přístup do vnitrostátních zařízení, v nichž členský stát vykonává činnosti související s ECRIS-TCN;

c)  zabránit neoprávněnému čtení, kopírování, pozměňování či odstraňování nosičů údajů;

d)  zabránit neoprávněnému vkládání údajů a neoprávněnému prohlížení, pozměňování nebo výmazu uložených osobních údajů;

e)  zabránit neoprávněnému zpracovávání údajů v ECRIS-TCN a jakémukoli neoprávněnému pozměňování nebo výmazu údajů zpracovávaných v ECRIS-TCN;

f)  zajistit, aby osoby oprávněné k přístupu do ECRIS-TCN měly přístup pouze k údajům, na které se vztahuje jejich oprávnění k přístupu, a pouze prostřednictvím individuálního uživatelského hesla a chráněných režimů přístupu k informacím;

g)  zajistit, aby všechny orgány s právem přístupu do ECRIS-TCN vytvořily profily popisující funkce a povinnosti osob, jež jsou oprávněny údaje vkládat, opravovat, vymazávat, prohlížet nebo vyhledávat, a aby tyto profily bez zbytečného odkladu zpřístupnily ▌vnitrostátním dozorovým orgánům, pokud o ně požádají;

h)  zajistit, aby bylo možné ověřit a zjistit, kterým institucím a jiným subjektům Unie lze osobní údaje předávat prostřednictvím zařízení pro přenos údajů;

i)  zajistit, aby bylo možné ověřit a zjistit, které údaje byly zpracovány v ECRIS-TCN, kdy, kým a pro jaký účel;

j)  zabránit neoprávněnému čtení, kopírování, pozměňování nebo výmazu osobních údajů při jejich přenosu do ECRIS-TCN a z něj nebo při přepravě nosičů údajů, zejména prostřednictvím vhodných technik šifrování;

k)  sledovat účinnost bezpečnostních opatření uvedených v tomto odstavci a přijímat nezbytná organizační opatření související s vlastní kontrolou a dozorem s cílem zajistit soulad s tímto nařízením.

4.  Agentura eu-LISA a členské státy spolupracují s cílem zajistit soudržný přístup k zabezpečení údajů založený na postupu řízení bezpečnostních rizik, který zahrnuje celý ECRIS-TCN.

Článek 20

Odpovědnost

1.  Každá osoba nebo členský stát, jimž vznikla hmotná či nehmotná újma v důsledku nezákonného zpracování nebo jiného činu neslučitelného s tímto nařízením, má nárok na náhradu vzniklé újmy od:

a)  členského státu, který za ni odpovídá, nebo

b)  agentury eu-LISA v případě, že nesplnila povinnosti stanovené tímto nařízením nebo nařízením (EU) 2018/1725.

Členský stát odpovědný za vzniklou újmu nebo případně agentura eu-LISA jsou zcela nebo zčásti zproštěny odpovědnosti, pokud prokáží, že za událost vedoucí ke vzniku újmy nenesou odpovědnost.

2.  Pokud jakékoli nesplnění povinností členského státu, Eurojustu, Europolu nebo Úřadu evropského veřejného žalobce podle tohoto nařízení způsobí ECRIS-TCN újmu, odpovídají za ni tento členský stát, Eurojust, Europol nebo Úřad evropského veřejného žalobce, ledaže by agentura eu-LISA nebo jiný členský stát účastnící se ECRIS-TCN opomenuly přijmout přiměřená opatření pro zabránění vzniku újmy nebo zmírnění jejích následků.

3.  Uplatnění nároku vůči členskému státu na náhradu újmy uvedenou v odstavcích 1 a 2 se řídí právem žalovaného členského státu. Uplatnění nároku vůči agentuře eu-LISA, Eurojustu, Europolu nebo Úřadu evropského veřejného žalobce na náhradu újmy uvedenou v odstavcích 1 a 2 se řídí podmínkami stanovenými v jejich zřizovacích aktech.

Článek 21

Vlastní kontrola

Členské státy zajistí, aby každý ústřední orgán přijal opatření nezbytná pro dodržování tohoto nařízení a v případě potřeby spolupracoval s dozorovými orgány.

Článek 22

Sankce

Za jakékoli zneužití údajů vložených do ECRIS-TCN se v souladu s vnitrostátním právem nebo právem Unie uloží účinné, přiměřené a odrazující sankce nebo disciplinární opatření.

KAPITOLA V

PRÁVA A DOZOR V OBLASTI OCHRANY ÚDAJŮ

Článek 23

Správci a zpracovatelé údajů

1.  Každý ústřední orgán je považován za správce v souladu s platnými pravidly Unie pro ochranu údajů, pokud jde o zpracovávání osobních údajů členským státem daného ústředního orgánu podle tohoto nařízení.

2.  Agentura eu-LISA je považována za zpracovatele údajů v souladu s nařízením (EU) 2018/1725, pokud jde o osobní údaje, které členské státy vložily do centrálního systému.

Článek 24

Účel zpracování osobních údajů

1.  Údaje vložené do centrálního systému se zpracovávají pouze za účelem identifikace členských států, jež mají informace z rejstříku trestů o státních příslušnících třetích zemí.

2.  S výjimkou řádně zmocněných pracovníků Eurojustu, Europolu nebo Úřadu evropského veřejného žalobce, kteří mají přístup do ECRIS-TCN pro účely tohoto nařízení, je přístup do ECRIS-TCN výlučně vyhrazen řádně zmocněným pracovníkům ústředních orgánů ▌. Přístup je omezen na rozsah nezbytný pro plnění úkolů v souladu s účelem uvedeným v odstavci 1 a na to, co je nezbytné a přiměřené s ohledem na sledované cíle.

Článek 25

Právo na přístup k osobním údajům, jejich opravu a vymazání a omezení jejich zpracování

1.  Žádosti státních příslušníků třetích zemí týkající se práv na přístup k osobním údajům, na jejich opravu a vymazání a na omezení jejich zpracování, jež jsou stanovena v platných pravidlech Unie pro ochranu údajů, mohou být podány ústřednímu orgánu kteréhokoli členského státu.

2.  Je-li žádost podána jinému než odsuzujícímu členskému státu, ▌postoupí ji tento členský stát bez zbytečného odkladu a v každém případě do deseti pracovních dnů od obdržení odsuzujícímu členskému státu. Po obdržení žádosti odsuzující členský stát:

a)  okamžitě zahájí postup kontroly přesnosti dotčených údajů nebo zákonnosti jejich zpracování v ECRIS-TCN a

b)  bez zbytečného odkladu odpoví členskému státu, který mu žádost postoupil.

3.  V případě, že údaje zaznamenané v ECRIS-TCN jsou ▌nepřesné, nebo byly zpracovány nezákonným způsobem, odsuzující členský stát je v souladu s článkem 9 opraví nebo vymaže. Odsuzující členský stát nebo případně členský stát, kterému byla žádost podána, dotčené osobě bez zbytečného odkladu písemně potvrdí, že byla přijata opatření za účelem opravy nebo vymazání údajů, které se jí týkají. Odsuzující členský stát rovněž bez zbytečného odkladu informuje o přijatých opatřeních všechny další členské státy, které obdržely informace o odsouzení získané na základě vyhledávání v ECRIS-TCN.

4.  Pokud odsuzující členský stát ▌nesouhlasí s tím, že údaje zaznamenané v ECRIS-TCN jsou nepřesné, nebo že byly zpracovány nezákonným způsobem, přijme správní nebo soudní rozhodnutí a písemně informuje dotčenou osobu, ▌proč nehodlá opravit nebo vymazat údaje, které se jí týkají. Je-li to vhodné, může být o těchto případech informován vnitrostátní dozorový orgán.

5.  Členský stát, který přijal ▌rozhodnutí podle odstavce 4, také dotčenou osobu informuje o krocích, které může učinit, pokud ▌pro ni odůvodnění poskytnuté podle odstavce 4 není přijatelné. To zahrnuje informace o postupu podání žaloby nebo stížnosti příslušným orgánům nebo soudům daného členského státu a o veškeré pomoci dostupné v souladu s vnitrostátním právem daného členského státu, včetně pomoci vnitrostátních dozorových orgánů.

6.  Jakákoli žádost podaná podle odstavce 1 musí obsahovat ▌informace nezbytné pro zjištění totožnosti dotčené osoby. Tyto informace se použijí výhradně za účelem umožnění výkonu práv uvedených v odstavci 1 a ihned poté se vymaží.

7.  Pokud se použije odstavec 2, ústřední orgán, kterému byla žádost podána, uchová písemný záznam o jejím podání, o způsobu jejího řešení a o orgánu, kterému byla postoupena. Ústřední orgán tento záznam neprodleně zpřístupní vnitrostátnímu dozorovému orgánu, pokud o to požádá. Ústřední orgán a vnitrostátní dozorový orgán tyto záznamy vymaží po uplynutí tří let od jejich pořízení.

Článek 26

Spolupráce k zajištění dodržování práv v oblasti ochrany údajů

1.  Ústřední orgány vzájemně spolupracují za účelem zajištění dodržování práv stanovených v článku 25.

2.  Vnitrostátní dozorový orgán v každém členském státě na požádání informuje dotčenou osobu o tom, jak má uplatnit své právo na opravu nebo výmaz údajů, které se jí týkají, v souladu s platnými pravidly Unie pro ochranu údajů.

3.  Vnitrostátní dozorový orgán členského státu, který údaje předal, a vnitrostátní dozorové orgán členského státu, kterému byla žádost podána, vzájemně spolupracují pro účely tohoto článku.

Článek 27

Právní ochrana

▌Každá osoba má právo podat stížnost a právo na právní ochranu v odsuzujícím členském státě, který odepřel právo na přístup k údajům, které se jí týkají, uvedeným v článku 25, nebo právo na jejich opravu nebo výmaz, v souladu s vnitrostátním právem či právem Unie.

Článek 28

Dozor vykonávaný vnitrostátními dozorovými orgány

1.  Každý členský stát zajistí, aby vnitrostátní dozorové orgány určené podle platných pravidel Unie pro ochranu údajů dohlížely na zákonnost zpracování osobních údajů podle článků 5 a 6 dotčeným členským státem, včetně jejich přenosu do ECRIS-TCN a z něj.

2.  Vnitrostátní dozorový orgán zajistí, aby byl alespoň jednou za tři roky ode dne zahájení provozu ECRIS-TCN proveden podle příslušných mezinárodních auditorských standardů audit operací zpracování údajů ve vnitrostátním rejstříku trestů a databázích otisků prstů týkajících se výměny údajů mezi těmito systémy a ECRIS-TCN.

3.  Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní dozorové orgány měly dostatek zdrojů k plnění úkolů, které jim toto nařízení ukládá.

4.  Každý členský stát poskytne veškeré informace, které si jeho vnitrostátní dozorové orgány vyžádají, a zejména informace o činnostech prováděných v souladu s články 12, 13 a 19. Každý členský stát poskytne svým vnitrostátním dozorovým orgánům přístup ke svým záznamům podle čl. 25 odst. 7 a ke svým protokolům podle čl.  31 odst. 6 a umožní jim kdykoliv přístup do všech prostor souvisejících s jeho ECRIS-TCN.

Článek 29

Dozor vykonávaný evropským inspektorem ochrany údajů

1.  Evropský inspektor ochrany údajů sleduje, zda jsou činnosti agentury eu-LISA související se zpracováním osobních údajů v ECRIS-TCN prováděny v souladu s tímto nařízením.

2.  Evropský inspektor ochrany údajů zajistí, aby byl alespoň jednou za tři roky v souladu s příslušnými mezinárodními auditorskými standardy proveden audit činností agentury eu-LISA souvisejících se zpracováváním osobních údajů. Zpráva o tomto auditu se zasílá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, agentuře eu-LISA a dozorovým orgánům. Agentura eu-LISA má možnost se ke zprávě před jejím přijetím vyjádřit.

3.  Agentura eu-LISA poskytuje evropskému inspektorovi ochrany údajů informace, o které požádá, a poskytuje mu přístup ke všem dokumentům a ke svým protokolům pořízeným podle článku 31 a nepřetržitý přístup do všech svých prostor.

Článek 30

Spolupráce vnitrostátních dozorových orgánů s evropským inspektorem ochrany údajů

Koordinovaný dozor nad ECRIS-TCN je zajišťován v souladu s článkem 62 nařízení (EU) 2018/1725.

Článek 31

Vedení protokolů

1.  Agentura eu-LISA a příslušné orgány, každý ve své působnosti, zajistí, aby všechny operace zpracování údajů v ECRIS-TCN byly zaprotokolovány v souladu s odstavcem 2 pro účely kontroly přípustnosti žádosti, sledování integrity a zabezpečení údajů a zákonnosti zpracování údajů, jakož i pro účely vlastní kontroly.

2.  Protokol ▌musí obsahovat:

a)  účel žádosti o přístup k údajům ECRIS-TCN;

b)  předané údaje podle článku 5;

c)  odkaz na vnitrostátní spis;

d)  datum a přesný čas operace;

e)  údaje použité pro dotaz;

f)  identifikační značku úředníka, který vyhledávání provedl ▌.

3.  Protokol o operacích nahlížení do systému a poskytování údajů umožní určit důvody těchto operací.

4.  Protokoly ▌se použijí pouze pro sledování zákonnosti zpracování údajů a pro zajištění integrity a zabezpečení údajů. Pro sledování a hodnocení uvedené v článku 36 smějí být použity pouze protokoly obsahující jiné než osobní údaje. Tyto protokoly musí být chráněny vhodnými opatřeními proti neoprávněnému přístupu a vymazány po uplynutí tří let, pokud nejsou nezbytné pro již zahájené kontrolní postupy.

5.  Na požádání zpřístupní agentura eu-LISA protokoly o svých operacích zpracování údajů bez zbytečného odkladu ústředním orgánům.

6.  Příslušné vnitrostátní dozorové orgány odpovědné za kontrolu přípustnosti žádosti a sledování zákonnosti zpracování údajů a integrity a zabezpečení údajů mají na požádání přístup k protokolům za účelem plnění svých povinností. Ústřední orgány na požádání zpřístupní příslušným vnitrostátním dozorovým orgánům bez zbytečného odkladu protokoly o svých operacích zpracování údajů.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 32

Používání údajů pro účely hlášení a statistik

1.  Řádně zmocnění pracovníci agentury eu-LISA, příslušných orgánů ▌a Komise mají přístup k údajům zpracovávaným v rámci ECRIS-TCN výlučně pro účely hlášení a statistik bez možnosti zjistit totožnost jednotlivých osob.

2.  Pro účely odstavce 1 agentura eu-LISA zřídí, realizuje a provozuje ve svých technických zařízeních centrální úložiště obsahující údaje uvedené v odstavci 1, které by umožnilo získávat přizpůsobitelné zprávy a statistiky bez možnosti zjistit totožnost jednotlivých osob ▌. Přístup do centrálního úložiště je umožněn přes zabezpečený přístup s kontrolovaným přístupem a specifickými uživatelskými profily, a to výhradně pro účely hlášení a statistik.

3.  Postupy zavedené agenturou eu-LISA ke sledování fungování ECRIS-TCN uvedené v článku 36, jakož i referenčního provedení ECRIS zahrnují možnost vydávat pravidelné statistiky za ▌účelem tohoto sledování.

Agentura eu-LISA předkládá Komisi každý měsíc ▌statistiky zaznamenávání, uchovávání a výměny informací, které byly získány z rejstříku trestů, prostřednictvím ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS. Agentura eu-LISA zajistí, aby na základě těchto statistik nebylo možné zjistit totožnost jednotlivých osob. Na žádost Komise poskytne agentura eu-LISA statistiky o konkrétních aspektech týkajících se provádění tohoto nařízení.

4.  Členské státy poskytnou agentuře eu-LISA statistiky, které potřebuje k plnění svých povinností uvedených v tomto článku. Komisi poskytnou statistiky o počtu odsouzených státních příslušníků třetích zemí na jejich území, jakož i o počtu odsouzení státních příslušníků třetích zemí vydaných na jejich území ▌.

Článek 33

Náklady

1.  Náklady spojené se zřízením a provozem centrálního systému, komunikační infrastruktury uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. d), softwaru rozhraní a referenčního provedení ECRIS jsou hrazeny ze souhrnného rozpočtu Unie.

2.  Náklady připojení Eurojustu, Europolu a ▌Úřadu evropského veřejného žalobce ▌k ECRIS-TCN jsou hrazeny z jejich rozpočtů.

3.  Ostatní náklady hradí členské státy, zejména náklady vzniklé připojením stávajících vnitrostátních rejstříků trestů, databází otisků prstů a ústředních orgánů k ECRIS-TCN, jakož i náklady na umístění referenčního provedení ECRIS.

Článek 34

Oznámení

1.  Každý členský stát oznámí agentuře eu-LISA svůj ústřední orgán nebo orgány, které jsou oprávněny vkládat, opravovat, vymazávat, prohlížet či vyhledávat údaje, jakož i veškeré změny, k nimž v tomto ohledu dojde.

2.  Agentura eu-LISA zajistí zveřejnění seznamu ústředních orgánů oznámených členskými státy v Úředním věstníku Evropské unie i na svých internetových stránkách. Když agentura eu-LISA obdrží oznámení o změně ústředního orgánu členského státu, bez zbytečného odkladu seznam aktualizuje.

Článek 35

Vkládání údajů a zahájení činnosti

1.  Komise stanoví den, od kterého členské státy začnou do ECRIS-TCN ▌vkládat údaje uvedené v článku 5, jakmile se ujistí, že jsou splněny tyto podmínky:

a)  byly přijaty relevantní prováděcí akty uvedené v článku 10;

b)  členské státy potvrdily, že byla provedena nezbytná technická a právní opatření pro shromažďování údajů uvedených v článku 5 a jejich předávání do ECRIS-TCN, a oznámily tato opatření Komisi;

c)  agentura eu-LISA ve spolupráci s členskými státy provedla souhrnný test ECRIS-TCN s použitím anonymních testovacích údajů.

2.  Jakmile Komise stanoví den zahájení vkládání údajů v souladu s odstavcem 1, sdělí jej členským státům. Do dvou měsíců od tohoto dne členské státy vloží do ECRIS-TCN údaje uvedené v článku 5, přičemž zohlední čl. 41 odst. 2.

3.  Po uplynutí doby uvedené v odstavci 2 provede agentura eu-LISA ve spolupráci s členskými státy závěrečný test ECRIS-TCN.

4.  Pokud bude test uvedený v odstavci 3 úspěšně dokončen a agentura eu-LISA se domnívá, že ECRIS-TCN je připraven na zahájení provozu, oznámí to Komisi. Komise informuje Evropský parlament a Radu o výsledcích testu a rozhodne o dni zahájení provozu ECRIS-TCN.

5.  Rozhodnutí Komise o dni zahájení provozu ECRIS-TCN podle odstavce 4 se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

6.  Členské státy začnou používat ECRIS-TCN ode dne stanoveného Komisí v souladu s odstavcem 4.

7.  Při přijímání rozhodnutí podle tohoto článku může Komise stanovit různé dny pro zahájení vkládání alfanumerických údajů a údajů o otiscích prstů, které jsou uvedeny v článku 5, do ECRIS-TCN a pro zahájení provozu v souvislosti s těmito různými kategoriemi údajů.

Článek 36

Sledování a hodnocení

1.  Agentura eu-LISA zajistí zavedení postupů, které budou sledovat vývoj ECRIS-TCN, pokud jde o cíle v oblasti plánování a nákladů, a dále budou sledovat fungování ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS, pokud jde o cíle v oblasti technických výstupů, nákladové efektivnosti, zabezpečení a kvality služeb.

2.  S cílem sledovat fungování ECRIS-TCN a jeho technickou údržbu má agentura eu-LISA přístup k potřebným informacím týkajícím se operací zpracování údajů prováděných v ECRIS-TCN a v referenčním provedení ECRIS.

3.  Do ... [šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých šest měsíců během fáze návrhu a vývoje předloží agentura eu-LISA zprávu Evropskému parlamentu a Radě o aktuálním stavu návrhu a vývoje ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS.

4.  Zpráva uvedená v odstavci 3 obsahuje přehled aktuálních nákladů a průběhu projektu, posouzení finančních dopadů a informace o jakýchkoli technických problémech a rizicích, které by mohly ovlivnit celkové náklady na ECRIS-TCN hrazené ze souhrnného rozpočtu Unie podle článku 33.

5.  V případě podstatných prodlev v procesu vývoje informuje agentura eu-LISA Evropský parlament a Radu co nejdříve o důvodech těchto prodlev a jejich časových a finančních dopadech.

6.  Po ukončení vývoje ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS předloží agentura eu-LISA Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž vysvětlí, jak byly splněny cíle, zejména cíle v oblasti plánování a nákladů, a odůvodní případné odchylky.

7.  V případě technické aktualizace ECRIS-TCN, jež by mohla znamenat podstatné náklady, o tom agentura eu-LISA informuje Evropský parlament a Radu.

8.  Dva roky po zahájení provozu ECRIS-TCN a poté každé dva roky předloží agentura eu-LISA Komisi zprávu o technickém fungování ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS, včetně jejich zabezpečení, vycházející především ze statistik o fungování a používání ECRIS-TCN a o výměně informací, které byly získány z rejstříku trestů, prostřednictvím referenčního provedení ECRIS.

9.  Čtyři roky po zahájení provozu ECRIS-TCN a poté každé čtyři roky provede Komise celkové hodnocení ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS. Zpráva o celkovém hodnocení vypracovaná na tomto základě zahrne posouzení uplatňování tohoto nařízení, přezkum dosažených výsledků ve vztahu ke stanoveným cílům a posouzení dopadu na základní práva. Zpráva rovněž zahrne posouzení skutečnosti, zda je výchozí princip fungování ECRIS-TCN nadále platný, posouzení přiměřenosti používání biometrických údajů pro účely ECRIS-TCN a posouzení zabezpečení ECRIS-TCN a všech bezpečnostních faktorů, jež mohou mít dopad na budoucí operace. Hodnocení zahrnuje veškerá nezbytná doporučení. Komise ▌uvedenou zprávu předloží Evropskému parlamentu, Radě, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Agentuře Evropské unie pro základní práva.

10.  První celkové hodnocení podle odstavce 9 kromě toho obsahuje posouzení:

a)  míry, v jaké zahrnutí informací o totožnosti občanů Unie, kteří jsou zároveň státními příslušníky třetí země, do ECRIS-TCN přispělo k dosažení cílů tohoto nařízení, a to na základě relevantních statistických údajů a dalších informací od členských států;

b)  možnosti, aby některé členské státy nadále používaly vnitrostátní software pro provedení ECRIS v souladu s článkem 4;

c)  vložení údajů o otiscích prstů do ECRIS-TCN, a zejména pak použití minimálních kritérií uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. b) bodě ii);

d)  dopadu ECRIS a ECRIS-TCN na ochranu osobních údajů.

K posouzení lze v případě potřeby připojit legislativní návrhy. Následná celková hodnocení mohou obsahovat posouzení kteréhokoli či všech těchto aspektů.

11.  Členské státy, Eurojust a Europol ▌a Úřad evropského veřejného žalobce ▌poskytnou agentuře eu-LISA a Komisi informace nezbytné pro vypracování zpráv uvedených v odstavcích 3, 8 a 9 v souladu s kvantitativními ukazateli předem stanovenými Komisí, agenturou eu-LISA nebo oběma. Tyto informace nesmějí ohrozit pracovní metody ani obsahovat informace, které prozrazují zdroje, pracovníky nebo vyšetřování určených orgánů.

12.  V relevantních případech poskytnou dozorové orgány agentuře eu-LISA a Komisi informace nezbytné pro vypracování zpráv uvedených v odstavci 9 v souladu s kvantitativními ukazateli předem stanovenými Komisí, agenturou eu-LISA nebo oběma. Tyto informace nesmějí ohrozit pracovní metody ani obsahovat informace, které prozrazují zdroje, pracovníky nebo vyšetřování.

13.  Agentura eu-LISA poskytne Komisi informace nezbytné k vypracování celkových hodnocení podle odstavce 9.

Článek 37

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 2 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 6 odst. 2 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se uvedená lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 38

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.▌

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 39

Poradní skupina

Agentura eu-LISA zřídí poradní skupinu, aby získala odborné poznatky související se ECRIS-TCN a referenčním provedením ECRIS, zejména v souvislosti s přípravou svého ročního pracovního programu a výroční zprávy o činnosti. Během fáze návrhu a vývoje se použije čl. 11 odst. 9.

Článek 40

Změny nařízení (EU) 2018/1726

Nařízení (EU) 2018/1726 se mění takto:

1)  V článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:"

„4. Agentura odpovídá za přípravu, vývoj nebo provozní řízení systému vstupu/výstupu (EES), sítě DubliNet, evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS), ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS.“

"

2)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 8a

Úkoly související se ECRIS-TCN a referenčním provedením ECRIS

V souvislosti se ECRIS-TCN a referenčním provedením ECRIS agentura plní:

   a) úkoly, kterými ji pověřuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ▌*(18)
   b) úkoly související s odbornou přípravou zaměřenou na technické aspekty používání ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS.

————————————

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne ... 2019, kterým se zřizuje centralizovaný systém pro identifikaci členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (ECRIS-TCN), na doplnění Evropského informačního systému rejstříků trestů, a kterým se mění nařízení (EU) 2018/1726 (Úř. věst. L ...).(19)

"

3)  V článku 14 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Agentura sleduje ▌vývoj v oblasti výzkumu, který je důležitý pro provozní řízení SIS II, VIS, Eurodacu, EES, ETIAS, sítě DubliNet, ECRIS-TCN a jiných rozsáhlých informačních systémů uvedených v čl. 1 odst. 5.“

"

4)  V článku 19 se odstavec 1 mění takto:

a)  písmeno ee) se nahrazuje tímto:"

„ee) přijímá zprávy o vývoji EES podle čl. 72 odst. 2 nařízení (EU) 2017/2226, o vývoji ETIAS podle čl. 92 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1240 a zprávy o vývoji ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS podle čl. 36 odst. 3 nařízení (EU) 2019/...(20);

"

b)  písmeno ff) se nahrazuje tímto:"

ff) přijímá zprávy o technickém fungování SIS II podle čl. 50 odst. 4 nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 66 odst. 4 rozhodnutí 2007/533/SVV, o technickém fungování VIS podle čl. 50 odst. 3 nařízení (ES) č. 767/2008 a čl. 17 odst. 3 rozhodnutí 2008/633/SVV, o technickém fungování EES podle čl. 72 odst. 4 nařízení (EU) 2017/2226, o technickém fungování ETIAS podle čl. 92 odst. 4 nařízení (EU) 2018/1240 a o technickém fungování ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS podle čl. 36 odst. 8 nařízení (EU) 2019/...+;“

"

c)  písmeno hh) se nahrazuje tímto:"

hh) přijímá oficiální připomínky ke zprávám evropského inspektora ochrany údajů o auditech provedených podle čl. 45 odst. 2 nařízení (ES) č. 1987/2006, čl. 42 odst. 2 nařízení (ES) č. 767/2008, čl. 31 odst. 2 nařízení (EU) č. 603/2013 a čl. 56 odst. 2 nařízení (EU) 2017/2226, článku 67 nařízení (EU) 2018/1240 a čl. 29 odst. 2 nařízení (EU) 2019/...(21) a zajišťuje patřičná opatření v návaznosti na tyto audity;“

"

d)  vkládá se nové písmeno, které zní:"

„lla) předkládá Komisi statistiky týkající se ECRIS-TCN a referenčního provedení ECRIS podle čl. 32 odst. 3 druhého pododstavce nařízení 2019/...;“

"

e)  písmeno mm) se nahrazuje tímto:"

mm) zajišťuje každoroční zveřejnění seznamu příslušných orgánů, které jsou oprávněny přímo vyhledávat v údajích obsažených v SIS II podle čl. 31 odst. 8 nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 46 odst. 8 rozhodnutí 2007/533/SVV, spolu se seznamem úřadů vnitrostátních systémů SIS II (úřady N.SIS II) a centrál SIRENE podle ▌čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 7 odst. 3 rozhodnutí 2007/533/SVV, jakož i se seznamem příslušných orgánů podle čl. 65 odst. 2 nařízení (EU) 2017/2226, seznamem příslušných orgánů podle čl. 87 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1240 a ▌seznamem ústředních orgánů podle čl. 34 odst. 2 nařízení 2019/...(22);“.

"

5)  V čl. 22 odst. 4 se za třetí pododstavec vkládá nový pododstavec, který zní:"

Eurojust, Europol a Úřad evropského veřejného žalobce se mohou také účastnit zasedání správní rady jako pozorovatelé, jsou-li na pořadu jednání otázky týkající se ECRIS-TCN ve vztahu k uplatňování nařízení (EU) 2019/...(23).“;

"

6)  V čl. 24 odst. 3 se písmeno p) nahrazuje tímto:"

p) aniž je dotčen článek 17 služebního řádu, stanovení ▌požadavků na důvěrnost údajů k zajištění souladu s článkem 17 nařízení (ES) č. 1987/2006, článkem 17 rozhodnutí 2007/533/SVV, čl. 26 odst. 9 nařízení (ES) č. 767/2008, čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) č. 603/2013, ▌čl. 37 odst. 4 nařízení (EU) 2017/2226, čl. 74 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1240 a čl. 11 odst. 16 ▌nařízení (EU) 2019/...(24);“.

"

7)   V čl. 27 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:"

„da) poradní skupina pro ECRIS-TCN;“.

"

Článek 41

Provádění a přechodná ustanovení

1.  Členské státy přijmou co nejdříve opatření nezbytná pro dosažení souladu s ▌tímto nařízením s cílem zajistit řádné fungování ECRIS-TCN.

2.  U odsouzení vydaných přede dnem zahájení vkládání údajů určeným podle čl. 35 odst. 1 pořídí ústřední orgány jednotlivé datové záznamy v centrálním systému takto:

a)  alfanumerické údaje vloží do centrálního systému do konce období uvedeného v čl. 35 odst. 2;

b)  údaje o otiscích prstů vloží do centrálního systému do dvou let po zahájení provozu v souladu s čl. 35 odst. 4.

Článek 42

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V … dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Standardní formulář žádosti o informace

podle čl. 17 odst. 1 nařízení (EU) 2019/...(25)

s cílem získat informace, který členský stát případně má

informace z rejstříku trestů o státním příslušníku třetí země

Tento formulář, který je k dispozici na internetových stránkách www.eurojust.europa.eu ve všech 24 úředních jazycích orgánů Unie, by měl být vyplněn v jednom z těchto jazyků a zaslán na adresu ECRIS-TCN@eurojust.europa.eu

Dožadující stát nebo mezinárodní organizace:

Název státu nebo mezinárodní organizace:

Orgán podávající žádost:

Osoba, která tento orgán zastupuje (její jméno):

Titul:

Adresa:

Telefonní číslo:

E-mail:

Trestní řízení, pro jehož účely jsou informace požadovány:

Vnitrostátní číslo jednací:

Příslušný orgán:

Druh trestných činů, které jsou předmětem vyšetřování (uveďte prosím příslušná ustanovení trestního zákoníku):

Další relevantní informace (např. naléhavost žádosti):

Informace o totožnosti osoby, která je státním příslušníkem třetí země a ohledně níž jsou požadovány informace týkající se odsuzujícího členského státu:

Pozn.: uveďte prosím co nejvíce informací, jež jsou k dispozici.

Příjmení:

Jméno (jména):

Datum narození:

Místo narození (obec a země):

Státní příslušnost (příslušnosti):

Pohlaví:

Případné předchozí jméno (jména) nebo příjmení:

Jména rodičů:

Identifikační číslo:

Druh a číslo dokladu (dokladů) totožnosti osoby:

Orgán, který doklad (doklady) vydal:

Pseudonymy nebo přezdívky:

Jsou-li k dispozici údaje o otiscích prstů, poskytněte je prosím.

Jedná-li se o více osob, uveďte prosím každou zvlášť

20190312-P8_TA-PROV(2019)0149_CS-p0000002.png

Místo

 

Datum

 

(Elektronický) podpis a razítko:

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019.
(2) Rámcové rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení (Úř. věst. L 220, 15.8.2008, s. 32).
(3)Rámcové rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009 o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy (Úř. věst. L 93, 7.4.2009, s. 23).
(4)Rozhodnutí Rady 2009/316/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS) podle článku 11 rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV (Úř. věst. L 93, 7.4.2009, s. 33).
(5)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA) a o změně nařízení (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a zrušení nařízení (EU) č. 1077/2011 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 99).
(6)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 138).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).
(9)2Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53). Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „EPPO“) (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1)
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).
(13)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(14)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(15)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(16)Úř. věst. C 55, 14.2.2018, s. 4.
(17) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
(18)+ Pro Úř. věst: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(19)++Pro Úř. věst: vložte prosím číslo, datum a odkaz na vyhlášení tohoto nařízení v Úředním věstníku.
(20)+ Pro Úř. věst: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(21)+ Pro Úř. věst:_ Vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(22)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(23)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(24)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(25)+Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení


Program Evropský sbor solidarity ***I
PDF 356kWORD 110k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Evropský sbor solidarity a zrušuje [nařízení o Evropském sboru solidarity] a nařízení (EU) č. 375/2014 (COM(2018)0440 – C8-0264/2018 – 2018/0230(COD))
P8_TA(2019)0150A8-0079/2019

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Unijní akt o kybernetické bezpečnosti ***I
PDF 492kWORD 141k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o agentuře ENISA, Evropské agentuře pro kybernetickou bezpečnost, a zrušení nařízení (EU) č. 526/2013 a o certifikaci kybernetické bezpečnosti informačních a komunikačních technologií („akt o kybernetické bezpečnosti“) (COM(2017)0477 – C8-0310/2017 – 2017/0225(COD))
P8_TA-PROV(2019)0151A8-0264/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0477),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0310/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. února 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. ledna 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, jakož i stanoviska Výboru pro vnitřní věci a ochranu spotřebitelů, Rozpočtového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0264/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… o agentuře ENISA („Agentuře Evropské unie pro kybernetickou bezpečnost“), o certifikaci kybernetické bezpečnosti informačních a komunikačních technologií a o zrušení nařízení (EU) č. 526/2013 („akt o kybernetické bezpečnosti“)

P8_TC1-COD(2017)0225


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Sítě a informační systémy a  sítě a služby elektronických komunikací mají zásadní význam pro společnost a staly se páteří hospodářského růstu. Informační a komunikační technologie (IKT) jsou základem komplexních systémů, které podporují běžné společenské činnosti, udržují v chodu naši ekonomiku v klíčových odvětvích, jako je například zdravotnictví, energetika, finančnictví a doprava, a zejména podporují fungování vnitřního trhu.

(2)  Využívání sítí a informačních systémů občany, organizacemi a podniky v celé Unii je v současné době všudypřítomné. Digitalizace a konektivita se stávají hlavními prvky stále rostoucího počtu produktů a služeb a očekává se, že s nástupem internetu věcí budou v celé Unii během příštího desetiletí připojeny extrémně vysoké počty digitálních zařízení. I když je k internetu připojen rostoucí počet zařízení, nejsou navrženy s dostatečnými zabudovanými bezpečnostními prvky a odolností, což vede k nedostatečné kybernetické bezpečnosti. Omezené využívání certifikace v této souvislosti vede k tomu, že fyzické osoby, organizace ani podniky nemají dostatečné informace o prvcích kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT, které používají, což narušuje důvěru v digitální řešení. Sítě a informační systémy mohou napomáhat ve všech aspektech našich životů a jsou hnacím motorem hospodářského růstu Unie. Jsou úhelným kamenem pro dosažení jednotného digitálního trhu.

(3)  Nárůst digitalizace a propojenosti zvyšuje kybernetická bezpečnostní rizika, což způsobuje, že společnost jako celek se stává zranitelnější vůči kybernetickým hrozbám a zhoršuje se nebezpečí pro jednotlivé uživatele, včetně zranitelných osob, jako jsou děti. Za účelem zmírnění těchto rizik je třeba přijmout veškerá opatření potřebná ke zlepšení kybernetické bezpečnosti v Unii, aby byly sítě a informační systémy, komunikační sítě, digitální produkty, služby a zařízení používané občany, organizacemi a podniky – od malých a středních podniků ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES(6) až po provozovatele kritických infrastruktur – lépe chráněny před kybernetickými hrozbami.

(4)  Agentura Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 526/2013(7), přispívá zpřístupňováním příslušných informací veřejnosti k rozvoji odvětví kybernetické bezpečnosti v Unii, zejména malých a středních podniků a začínajících podniků. Agentura ENISA by měla usilovat o těsnější spolupráci s univerzitami a výzkumnými subjekty s cílem přispět ke snížení závislosti na produktech v oblasti kybernetické bezpečnosti a služeb z oblasti mimo Unie a posílit dodavatelské řetězce v rámci Unie.

(5)  Počet kybernetických útoků roste a propojená ekonomika a společnost, která je zranitelnější vůči kybernetickým hrozbám a útokům, vyžaduje silnější ochranu. I když kybernetické útoky jsou často přeshraniční povahy, kompetence a opatření politik orgánů zabývajících se kybernetickou bezpečností a donucovacích orgánů jsou převážně vnitrostátní. Rozsáhlé incidenty by mohly narušit poskytování základních služeb v celé Unii. To vyžaduje účinnou a koordinovanou reakci a řešení krizí na úrovni Unie, které budou vycházet ze speciálních politik a širších nástrojů pro evropskou solidaritu a vzájemnou pomoc. Proto je pro tvůrce politik, průmyslové odvětví a uživatele rovněž důležité provádět pravidelné posuzování stavu kybernetické bezpečnosti a odolnosti v Unii, na základě spolehlivých unijních údajů, a také systematické předpovědi budoucího vývoje, výzev a hrozeb, a to jak na úrovni Unie, tak na úrovni celosvětové.

(6)  S ohledem na nárůst kybernetických bezpečnostních hrozeb, kterým Unie čelí, existuje potřeba komplexního souboru opatření, která by vycházela z předchozích opatření Unie a podporovala vzájemně se posilující cíle. Tyto cíle obnášejí nutnost dále zvýšit schopnosti a připravenost členských států a podniků a rovněž zlepšit spolupráci, sdílení informací a koordinaci mezi členskými státy a orgány, institucemi a subjekty Unie. Kromě toho vzhledem k bezhraniční povaze kybernetických hrozeb existuje potřeba zvýšit schopnosti na úrovni Unie, které by mohly doplňovat opatření členských států, zejména v případě rozsáhlých přeshraničních kybernetických incidentů a krizí; zároveň je však nutné vzít v úvahu to, že je důležité zachovat schopnost členských států reagovat na kybernetické hrozby nejrůznějšího rozsahu a tyto schopnosti rozšiřovat.

(7)  Je rovněž třeba další úsilí ke zvýšení informovanosti občanů, organizací a podniků o otázkách týkajících se kybernetické bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že incidenty narušují důvěru v poskytovatele digitálních služeb a samotný jednotný digitální trh, zejména mezi spotřebiteli, je nutné navíc tuto důvěru dále posílit tím, že budou transparentním způsobem poskytovány informace o úrovni bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT, přičemž je třeba zdůraznit, že ani vysoká úroveň certifikace kybernetické bezpečnosti nemůže zaručit, že produkt, služba nebo proces IKT jsou zcela bezpečné. Posílení důvěry lze usnadnit certifikací v rámci Unie, která bude poskytovat společné požadavky na kybernetickou bezpečnost a kritéria jejího hodnocení napříč vnitrostátními trhy a odvětvími.

(8)  Kybernetická bezpečnost není jen otázkou technologie, důležité je rovněž i lidské chování. Proto by měla být výrazně prosazována „kybernetická hygiena“ ve smyslu jednoduchých rutinních opatření, která – jsou-li zavedena a pravidelně prováděna občany, organizacemi a podniky – minimalizují jejich vystavení rizikům kybernetických hrozeb.

(9)  Pro účely posilování struktur kybernetické bezpečnosti v Unii je důležité zachovávat a rozvíjet schopnosti členských států v zájmu komplexní reakce na kybernetické hrozby včetně přeshraničních incidentů.

(10)  Podniky i jednotliví spotřebitelé by měli mít přesné informace ohledně toho, na jakou úroveň záruky bezpečnosti jsou jejich produkty, služby a procesy a  IKT certifikovány. Zároveň však žádný produkt ani služba IKT nejsou zcela kyberneticky bezpečné a  je třeba podporovat a upřednostňovat základní zásady kybernetické hygieny. Vzhledem k rostoucí dostupnosti zařízení internetu věcí je k dispozici řada dobrovolných opatření, která může soukromý sektor přijmout, aby posílil důvěru v bezpečnost produktů, služeb a procesů IKT.

(11)  Moderní produkty a systémy IKT často zahrnují jednu nebo více technologií a prvků třetí strany, jako jsou softwarové moduly, knihovny nebo rozhraní pro programování aplikací (API), a spoléhají na ně. Toto spoléhání, k němuž se často odkazuje jako k „závislosti“, by mohlo představovat další kybernetická bezpečnostní rizika, poněvadž zranitelnosti zjištěné v prvcích třetí strany by mohly mít též vliv na bezpečnost produktů, služeb a procesů IKT. V mnoha případech umožňuje nalezení a zdokumentování takových závislostí koncovým uživatelům produktů, služeb a procesů IKT zlepšit jejich činnosti řízení kybernetických bezpečnostních rizik zlepšením například řízení kybernetické bezpečnostní zranitelnosti uživatele a postupů nápravy.

(12)  Organizace, výrobci nebo poskytovatelé zapojení do navrhování a vývoje produktů, služeb či procesů IKT by měli být podporováni v provádění opatření, a to již v nejranějších fázích návrhu a vývoje, aby chránili bezpečnost těchto produktů, služeb a procesů v nejvyšší možné míře, a to tak, aby byl předpokládán výskyt kybernetických útoků a aby byl předpokládán a minimalizován jejich dopad („bezpečnost již od fáze návrhu“). Bezpečnost by měla být zajištěna v průběhu celého životního cyklu produktu, služby či procesu IKT prostřednictvím neustálého rozvíjení postupů navrhování a vývoje, s cílem omezit riziko zneužití.

(13)  Podniky, organizace a veřejný sektor by měly konfigurovat produkty, služby nebo procesy IKT jimi navržené způsobem, který zajistí vyšší úroveň bezpečnosti, což by mělo prvnímu uživateli umožnit obdržet standardní konfiguraci s co nejbezpečnějším nastavením (dále jen „standardní bezpečnost“), čímž se sníží zátěž pro uživatele spojená s nutností odpovídající konfigurace produktu, služby či procesu IKT. Standardní bezpečnost by neměla vyžadovat provedení rozsáhlé konfigurace ani specifické technické znalosti či jiné než intuitivní chování uživatele, a je-li použita, měla by fungovat snadno a spolehlivě. Pokud v individuálním případě vedou analýzy rizika a využitelnosti k závěru, že takové nastavení není proveditelné, měli by být uživatelé nabádáni ke zvolení nejbezpečnějšího nastavení.

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 460/2004(8)▌ zřídilo agenturu ENISA za účelem přispět k cílům zajištění vysoké a účinné úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii a vytvořit kulturu bezpečnosti sítí a informací v zájmu občanů, spotřebitelů, podniků a veřejné správy. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1007/2008(9) prodloužilo mandát agentury ENISA do března 2012. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 580/2011(10) dále prodloužilo mandát agentury ENISA do 13. září 2013. Nařízení (EU) č. 526/2013 prodloužilo mandát agentury ENISA do 19. června 2020.

(15)  Unie již podnikla důležité kroky k zajištění kybernetické bezpečnosti a zvýšení důvěry v digitální technologie. V roce 2013 byla přijata strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie jako základ pro politickou reakci Unie na kybernetické hrozby a rizika. Ve snaze lépe chránit občany v on-line prostředí Unie v roce 2016 přijala první legislativní akt v oblasti kybernetické bezpečnosti, směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148(11) Směrnice (EU) 2016/114/ stanovila požadavky týkající se vnitrostátních kapacit v oblasti kybernetické bezpečnosti, zřídila první mechanismy pro posílení strategické a operativní spolupráce mezi členskými státy a zavedla povinnosti týkající se bezpečnostních opatření a hlášení o incidentech napříč odvětvími, která jsou zásadní pro hospodářství a pro společnost, jako například energetika, doprava, dodávky a rozvody pitné vody, bankovnictví, infrastruktura finančních trhů, zdravotnictví a digitální infrastruktura včetně poskytovatelů klíčových digitálních služeb (internetových vyhledávačů, služeb cloud computingu a on-line tržišť). Klíčová role při podpoře provádění uvedené směrnice byla přisouzena agentuře ENISA. Kromě toho je účinný boj proti kyberkriminalitě důležitou prioritou Evropského programu pro bezpečnost, a přispívá tak k celkovému cíli dosažení vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti. Jiné právní akty, jako je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(12) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES(13) a směrnice (EU) 2018/1972(14),rovněž přispívají k vysoké míře kybernetické bezpečnosti na jednotném digitálním trhu.

(16)  Od přijetí strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie v roce 2013 a od poslední revize mandátu agentury ENISA se celkový politický kontext významně změnil s ohledem na více nejisté a méně bezpečné globální prostředí. Za těchto okolností a v souvislosti s pozitivním vývojem role agentury ENISA jakožto referenčního bodu pro poradenství a odborné znalosti a zprostředkovatele spolupráce a budování kapacit a v rámci nové politiky Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti je nezbytné přezkoumat mandát agentury ENISA, vymezit její roli v měnícím se ekosystému kybernetické bezpečnosti a zajistit, aby účinně přispívala k reakci Unie na kybernetické bezpečnostní výzvy plynoucí z radikálně transformovaných kybernetických hrozeb, k čemuž, jak bylo uznáno při hodnocení agentury ENISA, není stávající mandát dostatečný.

(17)  Agentura ENISA zřízená tímto nařízením by měla být nástupcem agentury ENISA zřízené nařízením (EU) č. 526/2013. Agentura ENISA by měla plnit úkoly, které jí jsou svěřeny tímto nařízením a jinými právními akty Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti, mimo jiné tím, že bude poskytovat poradenství a odborné znalosti a působit jako centrum informací a znalostí Unie. Měla by podporovat výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy a zúčastněnými stranami ze soukromého sektoru, předkládat politická doporučení Komisi a členským státům, působit jako referenční místo pro odvětvové politické iniciativy Unie v souvislosti s otázkami kybernetické bezpečnosti a podporovat operativní spolupráci mezi členskými státy a mezi členskými státy a orgány, institucemi a jinými subjekty Unie..

(18)  V rámci rozhodnutí (2004/97/ES, Euratom), přijatém vzájemnou dohodou zástupců členských států, zasedajících na úrovni hlav států a předsedů vlád(15), zástupci členských států rozhodli, že agentura ENISA bude mít sídlo v Řecku ve městě, které určí řecká vláda. Hostitelský členský stát agentury by měl zajistit co nejlepší podmínky pro bezproblémové a účinné fungování agentury ENISA. V zájmu zajištění řádného a účinného plnění úkolů agentury ENISA, přijímání a udržení si zaměstnanců a v zájmu zvýšení účinnosti v oblasti vytváření sítí je naprosto nezbytné, aby bylo sídlo agentury ENISA vhodně umístěno, přičemž by mimo jiné mělo být zajištěno odpovídající dopravní spojení a zařízení pro manžely/manželky a děti zaměstnanců agentury. Nezbytná opatření by měla být stanovena v dohodě mezi agenturou ENISA a daným hostitelským členským státem uzavřené poté, co bude schválena správní rada agentury ENISA.

(19)  Vzhledem k nárůstu kybernetických bezpečnostních rizik a výzev, kterým Unie čelí, by měly být navýšeny finanční a lidské zdroje přidělené agentuře ENISA, aby odrážely širší úlohu a množství úkolů agentury a její zásadní postavení v ekosystému organizací bránících digitální ekosystém Unie a umožnily jí, aby účinně plnila úkoly, které jí byly svěřeny tímto nařízením.

(20)  Agentura ENISA by měla rozvíjet a udržovat vysokou úroveň odborných znalostí a působit jako referenční bod a díky své nezávislosti, kvalitě poskytovaného poradenství a informací, transparentnosti svých postupů a metod práce a pečlivosti, s níž plní svěřené úkoly, vytvářet důvěru v jednotný trh. Agentura ENISA by měla aktivně podporovat vnitrostátní úsilí a aktivně přispívat k ▌ úsilí Unie a plnit své úkoly v plné spolupráci s orgány, ▌institucemi a jinými subjekty Unie a s členskými státy, přičemž by měla předcházet zdvojování práce a podporovat součinnost. Kromě toho by agentura ENISA měla reagovat na podněty od soukromého sektoru a jiných příslušných zúčastněných stran a spolupracovat s nimi. Měl by být určen soubor úkolů, jenž by stanovil, jak má agentura ENISA plnit své cíle, a současně umožňoval flexibilitu jejích činností.

(21)  Aby mohla agentura ENISA přiměřeně podporovat operativní spolupráci mezi členskými státy, měla by dále rozšířit své technické a lidské schopnosti a odborné dovednosti. Agentura ENISA by měla zvýšit své know-how a kapacity. Agentura ENISA a členské státy by mohly dobrovolně rozvíjet programy pro vysílání národních odborníků do agentury ENISA, vytvářet skupiny expertů a provádět výměnu pracovníků.

(22)  Agentura ENISA by měla být nápomocna Komisi prostřednictvím poradenství, stanovisek a analýz ke všem záležitostem Unie souvisejícím s rozvojem politiky a právních předpisů a prostřednictvím aktualizací a přezkumů v oblasti kybernetické bezpečnosti a jejích aspektů specifických pro jednotlivá odvětví s cílem zvýšit význam politik Unie a právních předpisů s rozměrem kybernetické bezpečnosti a umožnit soudržnost při provádění těchto politik a předpisů na vnitrostátní úrovni. Pro politiky Unie v konkrétních odvětvích a pro iniciativy Unie v oblasti právních předpisů by agentura ENISA měla působit jako referenční bod poskytující poradenství a odborné znalosti v případech, kdy se tyto politiky a iniciativy týkají otázek souvisejících s kybernetickou bezpečností. Agentura ENISA by měla Evropský parlament pravidelně informovat o své činnosti.

(23)  Veřejné jádro otevřeného internetu, tedy hlavní protokoly a infrastruktura, jež jsou globálním veřejným statkem, zajišťuje základní funkci internetu jako celku a je základem pro jeho běžný provoz. Agentura ENISA by měla podpořit bezpečnost veřejného jádra otevřeného internetu a stabilitu jeho fungování, včetně klíčových protokolů (zejména DNS, BGP, a IPv6), provozu systému doménových jmen (včetně provozu všech domén na vrcholné úrovni) a provozu root zone.

(24)  Základním úkolem agentury ENISA je prosazovat jednotné provádění příslušného právního rámce, zejména účinné provádění směrnice (EU) 2016/1148 a dalších příslušných právních nástrojů zahrnujících aspekty kybernetické bezpečnosti, což je zásadní pro zvýšení kybernetické odolnosti. S ohledem na rychle se vyvíjející oblast kybernetických hrozeb je zřejmé, že se členské státy musí opírat o komplexnější přístup k budování kybernetické odolnosti, který přesahuje jednotlivé politiky.

(25)  Agentura ENISA by měla být nápomocna členským státům a orgánům, ▌ institucím a jiným subjektům Unie v jejich úsilí o vytváření a rozvoj schopností a připravenosti předcházet kybernetickým hrozbám a incidentům, odhalovat je a reagovat na ně, a také v souvislosti s bezpečností sítí a informačních systémů. Agentura ENISA by zejména měla podporovat rozvoj a posilování vnitrostátních a unijních bezpečnostních týmů CSIRT podle směrnice (EU) 2016/1148 ▌ s cílem dosáhnout v Unii vysoké společné úrovně jejich vyspělosti. Činnosti prováděné agenturou ENISA ve vztahu k operativním kapacitám členských států by měly aktivně podporovat opatření přijatá členskými státy za účelem plnění jejich povinností vyplývajících ze směrnice (EU) 2016/1148, a tedy by je neměly nahrazovat.

(26)  Agentura ENISA by rovněž měla pomáhat s rozvíjením a aktualizováním strategií pro bezpečnost sítí a informačních systémů na úrovni Unie a členských států, pokud o to požádají, a to zejména strategií pro kybernetickou bezpečnost, a měla by podporovat šíření těchto strategií a sledovat pokrok při jejich provádění. Agentura ENISA by měla také přispívat k pokrytí potřeb ohledně školení a vzdělávacích materiálů, zejména potřeb veřejných subjektů, a případně ve velké míře „školit školitele“ na základě rámce digitálních kompetencí pro občany, a tím pomáhat členským státům a orgánům, institucím a jiným subjektům Unie při rozvoji jejich vlastních školicích kapacit.

(27)  Agentura ENISA by měla podporovat členské státy, pokud jde o  zvyšování informovanosti a vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti usnadňováním těsnější koordinace a výměny osvědčených postupů mezi členskými státy. Tato podpora by mohla spočívat v rozvíjení sítě vnitrostátních kontaktních míst v oblasti vzdělávání a platformy odborné přípravy pro kybernetickou bezpečnost. Síť vnitrostátních kontaktních míst v oblasti vzdělávání by mohla být činná v rámci sítě národních styčných úředníků a být výchozím bodem pro budoucí koordinaci v rámci členských států.

(28)  Agentura ENISA by měla být nápomocna skupině pro spolupráci zřízené směrnicí (EU) 2016/1148 při provádění jejích úkolů, zejména prostřednictvím poskytování odborných znalostí a poradenství a prostřednictvím usnadňování výměny osvědčených postupů týkajících se rizik a incidentů, zejména pak pokud jde o určování provozovatelů základních služeb členskými státy, a to i ve vztahu k přeshraničním vazbám.

(29)  S cílem podněcovat spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem a v rámci soukromého sektoru, zejména za účelem podpory ochrany kritických infrastruktur, by agentura ENISA měla podporovat sdílení informací v rámci odvětví i mezi nimi, zejména v odvětvích uvedených v příloze II směrnice (EU) 2016/1148, a to poskytováním osvědčených postupů a pokynů ohledně dostupných nástrojů a postupů, jakož i pokynů ohledně toho, jak řešit otázky regulace týkající se sdílení informací, například usnadněním vytváření odvětvových středisek pro sdílení a analýzu informací.

(30)  Vzhledem k tomu, že možný negativní dopad zranitelností v produktech, službách a procesech IKT trvale narůstá, zjišťování a odstraňování těchto zranitelností hraje důležitou roli při snižování celkového kybernetického bezpečnostního rizika. Spolupráce mezi organizacemi, výrobci nebo poskytovateli takto zranitelných produktů, služeb a procesů IKT a členy výzkumné obce v oblasti kybernetické bezpečnosti a vládami, které zranitelnosti naleznou, prokazatelně značně zvyšuje míru zjištěných a odstraněných zranitelností v produktech, službách a procesech IKT. Koordinované zveřejňování zranitelností specifikuje strukturovaný proces spolupráce, v jehož rámci je o zranitelnostech informován vlastník informačního systému, čímž se organizaci umožní diagnostikovat a odstranit zranitelnost dříve, než budou podrobné informace o ní sděleny třetím stranám nebo veřejnosti. V rámci tohoto procesu je rovněž zajištěna koordinace mezi tím, kdo zranitelnost nalezl, a organizací, pokud jde o zveřejnění uvedených zranitelností. Politika koordinovaného zveřejňování zranitelností by mohla hrát významnou roli v úsilí členských států o zlepšení kybernetické bezpečnosti.

(31)  Agentura ENISA by měla agregovat a analyzovat dobrovolně sdílené vnitrostátní zprávy od týmů CSIRT a  interinstitucionálního týmu pro reakci na počítačové hrozby pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie (dále jen „tým CERT-EU“), zřízeného. na základě ujednání mezi Evropským parlamentem, Evropskou radou, Radou Evropské unie, Evropskou komisí, Soudním dvorem Evropské unie, Evropskou centrální bankou, Evropským účetním dvorem, Evropskou službou pro vnější činnost, Evropským hospodářským a sociálním výborem, Evropským výborem regionů a Evropskou investiční bankou o organizaci a fungování týmu pro reakci na počítačové hrozby pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie (CERT-EU)(16), s cílem přispět ke stanovování společných postupů, jazyka a terminologie pro výměnu informací. Agentura ENISA by v této souvislosti rovněž měla zapojit soukromý sektor v rámci směrnice (EU) 2016/1148, která stanoví základ pro dobrovolnou výměnu technických informací na operativní úrovni v rámci sítě týmů CSIRT (dále jen „síť CSIRT“) vytvořené uvedenou směrnicí.

(32)  V případě rozsáhlých přeshraničních incidentů a krizí v oblasti kybernetické bezpečnosti by agentura ENISA měla přispět k reakci na úrovni Unie. Tato úloha by měla být vykonávána v souladu s  mandátem agentury ENISA podle tohoto nařízení a členské státy by měly dohodnout přístup v rámci doporučení Komise (EU) 2017/1584(17) a v rámci závěrů Rady ze dne 26. června 2018 o koordinované reakci EU na rozsáhlé kybernetické bezpečnostní incidenty a krize. Úloha by mohla zahrnovat shromažďování příslušných informací a působení jako zprostředkovatel mezi sítí CSIRT a technickou komunitou a mezi subjekty s rozhodovací pravomocí příslušnými pro krizové řízení. Agentura ENISA by dále měla podporovat operativní spolupráci mezi členskými státy, pokud o to jeden či více členských států žádá, při řešení incidentů po technické stránce▌, a to usnadňováním příslušné výměny technických řešení mezi členskými státy a poskytováním vstupů do veřejných komunikací. Agentura ENISA by měla tuto operativní spolupráci podporovat testováním způsobů takové spolupráce prostřednictvím pravidelných cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti.

(33)  Při podpoře operativní spolupráce by agentura ENISA měla využít dostupné technické a operativní odborné znalosti týmu CERT-EU, a to prostřednictvím strukturované spolupráce ▌. Tato strukturovaná spolupráce by mohla vycházet z odborných znalostí agentury ENISA. V případě potřeby by měla být učiněna speciální ujednání mezi oběma subjekty o praktické podobě takové spolupráce a mělo by se zabránit zdvojování činností.

(34)  Při plnění svých úkolů pro podporu operativní spolupráce v rámci sítě týmů CSIRT by agentura ENISA měla být schopna poskytnout členským státům na jejich žádost podporu, například ve formě poradenství ohledně způsobu zlepšení jejich schopností předcházet incidentům, odhalovat je a reagovat na ně usnadněním technického řešení incidentů, které mají závažný nebo významný dopad, nebo prostřednictvím zajišťování analýz kybernetických hrozeb a incidentů. Agentura ENISA by měla usnadňovat technické řešení incidentů, které mají závažný nebo významný dopad, zejména podporou dobrovolného sdílení technických řešení mezi členskými státy nebo aby vytvářela kombinované technické informace, jako jsou technická řešení dobrovolně sdílená členskými státy. Doporučení (EU) 2017/1584 doporučuje, aby členské státy spolupracovaly v dobré víře a aby mezi sebou a s agenturou ENISA bez zbytečného odkladu sdílely informace o rozsáhlých incidentech a krizích v oblasti kybernetické bezpečnosti. Tyto informace by agentuře ENISA dále pomohly při plnění jejích úkolů na podporu operativní spolupráce.

(35)  Jako součást pravidelné spolupráce na technické úrovni na podporu informovanosti Unie o aktuální situaci by agentura ENISA měla v úzké spolupráci s členskými státy připravovat pravidelné podrobné technické zprávy EU o situaci v oblasti kybernetické bezpečnosti týkající se incidentů a kybernetických hrozeb, a to na základě veřejně dostupných informací, svých vlastních analýz a zpráv, které s ní sdílejí týmy CSIRT členských států ▌ nebo jednotná kontaktní místa pro oblast bezpečnosti sítí a informačních systémů (dále jen „jednotná kontaktní místa“) zřízená podle směrnice (EU) 2016/1148 (v obou případech dobrovolně), Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě (EC3) při Europolu, tým CERT-EU a případně Středisko Evropské unie pro analýzu zpravodajských informací (EU INTCEN) při Evropské službě pro vnější činnost. Zpráva by měla být k dispozici Radě, Komisi, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a síti CSIRT.

(36)   Podpora agentury ENISA ve vztahu k následným technickým šetřením incidentů se závažným nebo významným dopadem ▌ prováděným ▌na základě žádosti dotčených členských států by se měla zaměřovat na předcházení budoucím incidentům ▌. Dotčené členské státy by měly poskytnout nezbytné informace a pomoc s cílem umožnit agentuře ENISA následné technické šetření účinně podpořit.

(37)  Členské státy mohou podniky dotčené incidentem vyzvat, aby spolupracovaly tak, že agentuře ENISA poskytnou nezbytné informace a veškerou pomoc, aniž je dotčeno jejich právo na ochranu obchodně citlivých informací a informací důležitých z hlediska veřejné bezpečnosti.

(38)  K lepšímu pochopení výzev v oblasti kybernetické bezpečnosti a s cílem poskytovat členským státům a orgánům, institucích a jiným subjektům Unie dlouhodobé strategické poradenství je třeba, aby agentura ENISA analyzovala současná a nově se objevující kybernetická bezpečnostní rizika. Za tímto účelem by agentura ENISA měla, ve spolupráci s členskými státy a případně statistickými orgány a dalšími subjekty, shromažďovat příslušné veřejně dostupné nebo dobrovolně sdílené informace, provádět analýzy nově vznikajících technologií a poskytovat konkrétně zaměřená posouzení společenských, právních, hospodářských a regulačních dopadů technologických inovací na bezpečnost sítí a informací, zejména na kybernetickou bezpečnost. Agentura ENISA by měla také podporovat členské státy a orgány, instituce a jiné subjekty Unie při určování nových kybernetických bezpečnostních rizik a při předcházení incidentům ▌ tak, že bude provádět analýzy kybernetických hrozeb, zranitelností a incidentů.

(39)  Za účelem zvýšení odolnosti Unie by agentura ENISA měla rozvíjet odborné znalosti v oblasti kybernetické bezpečnosti infrastruktur, zejména na podporu odvětví uvedených v příloze II směrnice (EU) 2016/1148 a odvětví využitých poskytovateli digitálních služeb uvedených v příloze III uvedené směrnice, a to poskytováním poradenství, vydáváním pokynů a výměnou osvědčených postupů. S cílem zajistit snazší přístup k lépe strukturovaným informacím o kybernetických bezpečnostních rizicích a o možných prostředcích nápravy by agentura ENISA měla vytvořit a spravovat „informační centrum“ Unie, jednotný portál („one-stop-shop“) poskytující veřejnosti informace o kybernetické bezpečnosti získané od unijních a vnitrostátních organizací, institucí a subjektů. Usnadnění přístupu k lépe strukturovaným informacím o kybernetických bezpečnostních rizicích a o možných prostředcích nápravy rovněž může pomoci členským státům rozvíjet jejich schopnosti a sladit jejich postupy, aby došlo ke zvýšení jejich celkové odolnosti vůči kybernetickým útokům.

(40)  Agentura ENISA by měla přispívat ke zvyšování informovanosti veřejnosti ohledně kybernetických bezpečnostních rizik, rovněž prostřednictvím celounijních informačních kampaní, podpory vzdělávání a poskytování pokynů a osvědčených postupů pro jednotlivé uživatele zaměřených na občany ▌, organizace a podniky. Agentura ENISA by rovněž měla přispívat k podpoře osvědčených postupů a řešení, včetně kybernetické hygieny a počítačové gramotnosti na úrovni občanů ▌, organizací a podniků, a to shromažďováním a analyzováním veřejně dostupných informací týkajících se závažných incidentů a sestavováním a zveřejňováním zpráv a pokynů pro občany, organizace a podniky ke zlepšení celkové úrovně jejich připravenosti a odolnosti. Agentura ENISA by se měla rovněž snažit poskytovat spotřebitelům příslušné informace o platných systémech certifikace, například poskytnutím pokynů a doporučení. Agentura ENISA by dále měla v souladu s akčním plánem digitálního vzdělávání stanoveným sdělením Komise ze dne 17. ledna 2018 a ve spolupráci s členskými státy a orgány, ▌ institucemi a jinými subjekty Unie organizovat pravidelné veřejné vzdělávací kampaně pro koncové uživatele s cílem podporovat bezpečnější chování jednotlivců na internetu a zvyšovat digitální gramotnost a informovanost o potenciálních kybernetických hrozbách, včetně počítačové kriminality jako phishingové útoky, botnety, finanční a bankovní podvody, incidenty s datovými podvody, a podporovat základní multifaktoriální ověřování, patching, šifrování, anonymizaci a ochranu údajů.

(41)  Agentura by měla hrát ústřední úlohu při urychlování informovanosti koncových uživatelů o bezpečnosti zařízení a bezpečném používání služeb a měla by na úrovni Unie prosazovat bezpečnost a ochranu soukromí již od fáze návrhu. Při sledování tohoto cíle by agentura ENISA měla využít dostupné osvědčené postupy a zkušenosti získané zejména od akademických institucí a výzkumných pracovníků v oblasti bezpečnosti informačních technologií.

(42)  Za účelem podpory podniků působících v odvětví kybernetické bezpečnosti a rovněž uživatelů řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti by agentura ENISA měla vytvořit a provozovat „středisko pro sledování trhu“ prostřednictvím provádění pravidelných analýz a šíření informací o hlavních trendech na trhu kybernetické bezpečnosti, a to jak na straně poptávky, tak na straně nabídky.

(43)  Agentura ENISA by měla přispět k úsilí Unie o spolupráci s mezinárodními organizacemi, jakož i v rámci příslušných mezinárodních rámců spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti. Agentura ENISA by měla zejména případně přispět ke spolupráci s organizacemi, jako je OECD, OBSE a NATO. Taková spolupráce by mohla zahrnovat společná cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti a koordinaci společné reakce na incidenty. Tyto činnosti mají být vykonávány při plném dodržení zásad inkluzivnosti, reciprocity a rozhodovací samostatnosti Unie, aniž je dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky kteréhokoliv členského státu.

(44)  Aby bylo zajištěno, že agentura ENISA plně dosahuje svých cílů, měla by spolupracovat s příslušnými orgány dohledu Unie a jinými příslušnými orgány v Unii, s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, včetně týmu CERT-EU, EC3, Evropské obranné agentury (EDA), Agentury pro evropský globální navigační družicový systém (Agentura pro evropský GNSS), Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC), Evropské agentury pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v oblasti svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA), Evropské centrální banky (ECB), Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), Evropského sboru pro ochranu osobních údajů, Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA) a všech dalších agentur Unie zapojených do kybernetické bezpečnosti. Agentura ENISA by měla rovněž spolupracovat s orgány zabývajícími se ochranou údajů, a to za účelem výměny know-how a osvědčených postupů a měla by poskytovat poradenství ohledně otázek kybernetické bezpečnosti, které mohou mít dopad na práci těchto orgánů. Zástupcům vnitrostátních a unijních donucovacích orgánů a orgánů na ochranu údajů by měla být umožněna účast v poradní skupině agentury ENISA. Při spolupráci s donucovacími orgány týkající se otázek bezpečnosti sítí a informací, které by mohly mít dopad na jejich práci, by agentura ENISA měla respektovat stávající informační kanály a zavedené sítě.

(45)  Mohla by být navázána partnerství s akademickými institucemi, které realizují výzkumné iniciativy v příslušných oblastech, a měly by existovat příslušné kanály k předávání podnětů spotřebitelských a dalších organizací, které by měly být zohledněny.

(46)  Agentura ENISA ve funkci ▌ sekretariátu sítě CSIRT by měla podporovat týmy CSIRT členských států a  tým CERT-EU při operativní spolupráci ve vztahu ke všem příslušným úkolům sítě CSIRT, jak jsou vymezeny ve směrnici (EU) 2016/1148. Agentura ENISA by dále měla prosazovat a podporovat spolupráci mezi příslušnými týmy CSIRT v případě incidentů, útoků či poruch sítí nebo infrastruktury, které jsou spravovány nebo chráněny týmy CSIRT a které postihují nebo mohou postihnout alespoň dva týmy CSIRT, přičemž by měla náležitě zohlednit standardní operační postupy sítě CSIRT.

(47)  Za účelem zvýšení připravenosti Unie v oblasti reakce na  incidenty by agentura ENISA měla pořádat pravidelná cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti na úrovni Unie a poskytovat na žádost podporu členským státům a institucím, orgánům a jiným subjektům Unie při pořádání takových cvičení. Jednou za dva roky by se měla pořádat rozsáhlá komplexní cvičení, která zahrnují technické, operativní nebo strategické prvky. Agentura ENISA by navíc měla mít možnost pravidelně pořádat méně komplexní cvičení se stejným cílem zvýšit připravenost Unie v reakci na  incidenty.

(48)  Agentura ENISA by měla dále rozvíjet a udržovat svoji odbornost v oblasti certifikace kybernetické bezpečnosti s cílem podporovat politiku Unie v této oblasti. Agentura ENISA by měla za účelem zvýšení transparentnosti záruk kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT a s tím souvisejícího posílení důvěry v digitální vnitřní trh a jeho konkurenceschopnosti navazovat na stávající osvědčené postupy a prosazovat zavádění certifikace kybernetické bezpečnosti v Unii, a to včetně toho, že bude přispívat k zavedení a správě rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti na úrovni Unie (evropský rámec pro certifikaci kybernetické bezpečnosti).

(49)  Účinná politika v oblasti kybernetické bezpečnosti by měla být založena na pečlivě vyvinutých metodách posuzování rizika ve veřejném i v soukromém sektoru. Metody posuzování rizika se používají na různých úrovních, aniž by existoval jednotný systém, který by zaručoval jejich účinné uplatňování. Podpora a rozvoj osvědčených postupů posuzování rizika a interoperabilních řešení řízení rizik u organizací veřejného a soukromého sektoru zvýší úroveň kybernetické bezpečnosti v Unii. Agentura ENISA by měla za tímto účelem podporovat spolupráci mezi zúčastněnými stranami na úrovni Unie a usnadňovat jejich úsilí zaměřené na vytvoření a používání evropských a mezinárodních standardů řízení rizik a měřitelné bezpečnosti elektronických produktů, systémů, sítí a služeb, které společně se softwarem tvoří sítě a informační systémy.

(50)  Agentura ENISA by měla vybízet členské státy a výrobce a poskytovatele produktů, služeb a procesů IKT, aby zvýšili své obecné standardy v oblasti bezpečnosti, a umožnili tak všem uživatelům internetu podniknout potřebné kroky k zajištění své vlastní kybernetické bezpečnosti, a měla by k tomu poskytovat podněty. Výrobci a poskytovatelé produktů, služeb a procesů IKT by měli zejména poskytnout nezbytné aktualizace a stáhnout z trhu nebo z oběhu či recyklovat produkty, služby a procesy IKT, které nesplňují základní normy v oblasti kybernetické bezpečnosti, a dovozci a distributoři by měli zajistit, aby produkty, služby a procesy IKT, které uvádějí na trh Unie, odpovídaly platným požadavkům a nepředstavovaly pro spotřebitele v Unii riziko.

(51)  Agentura ENISA by měla mít možnost ve spolupráci s příslušnými orgány šířit informace týkající se úrovně kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT nabízených na vnitřním trhu a měla by vydávat varování, která jsou určená výrobcům a poskytovatelům produktů, služeb a procesů IKT a která od nich požadují, aby zvýšili bezpečnost svých produktů, služeb a procesů IKT, včetně kybernetické bezpečnosti ▌.

(52)  Agentura ENISA by měla plně zohlednit činnosti probíhající v oblasti výzkumu, vývoje a technologického hodnocení, zejména činnosti prováděné v rámci různých výzkumných iniciativ Unie, aby mohla orgánům, ▌ institucím a jiným subjektům Unie a případně členským státům, které o to požádají, poskytovat poradenství ohledně potřeb a priorit výzkumu v oblasti ▌ kybernetické bezpečnosti. S cílem určit potřeby a priority v oblasti výzkumu by agentura ENISA měla rovněž konzultovat příslušné skupiny uživatelů. Konkrétně je možno navázat spolupráci s Evropskou radou pro výzkum a Evropským inovačním a technologickým institutem, jakož i s Ústavem Evropské unie pro studium bezpečnosti .

(53)  Agentura ENISA by měla pravidelně konzultovat s organizacemi pro normalizaci, zejména s evropskými normalizačními organizacemi, při vypracovávání evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti.

(54)  Kybernetické hrozby jsou globální záležitostí. Je nutná užší mezinárodní spolupráce pro zvýšení standardů kybernetické bezpečnosti, včetně stanovení společných norem chování, přijetí kodexů chování a používání mezinárodních norem, a lepší výměna informací, jež by podpořila pružnější mezinárodní spolupráci v reakci na problémy týkající se bezpečnosti sítí a informací a prosazování společného globálního přístupu k nim. Agentura ENISA by za tímto účelem měla podporovat větší zapojení Unie a spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi tím, že případně poskytne nezbytné odborné znalosti a analýzy příslušným orgánům ▌, institucím a jiným subjektům Unie.

(55)  Agentura ENISA by měla být schopna reagovat na žádosti ad hoc o poradenství a pomoc od členských států a orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, které se týkají záležitostí spadajících do mandátu agentury ENISA.

(56)  Je opodstatněné a doporučuje se zavést určité zásady týkající se řízení agentury ENISA, aby bylo naplněno společné prohlášení a společný přístupu, na nichž se v červenci 2012 dohodla interinstitucionální pracovní skupina pro decentralizované agentury EU a jejichž účelem je zjednodušit činnost decentralizovaných agentur a zlepšit jejich výkonnost. Doporučení ze společného prohlášení a společného přístupu by rovněž měla být odpovídajícím způsobem zohledněna v ▌ pracovních programech agentury ENISA, hodnoceních agentury ENISA a v postupech, které agentura ENISA používá pro podávání zpráv a v administrativě.

(57)  Správní rada složená ze zástupců členských států a Komise by měla vymezit obecné směry činnosti agentury ENISA a zaručit, že bude své úkoly plnit v souladu s tímto nařízením. Správní radě by měly být svěřeny pravomoci potřebné pro sestavování rozpočtu, ověřování jeho plnění, schvalování příslušných finančních pravidel, stanovení transparentních pracovních postupů pro přijímání rozhodnutí agentury ENISA, schvalování jednotného programového dokumentu agentury ENISA, přijímání jejího jednacího řádu, jmenování výkonného ředitele a rozhodování o prodloužení a ukončení funkčního období výkonného ředitele.

(58)  V zájmu řádného a účinného fungování agentury ENISA by Komise a členské státy měly zajistit, aby osoby, které mají být jmenovány členy správní rady, měly patřičnou odbornou kvalifikaci a  zkušenosti. Komise a členské státy by měly usilovat o omezení obměny svých zástupců ve správní radě, aby byla zajištěna kontinuita její činnosti.

(59)  Řádné fungování agentury ENISA vyžaduje, aby byl její výkonný ředitel jmenován na základě projevených kvalit a doložených administrativních a řídicích schopností a rovněž odbornosti a zkušeností v oblasti kybernetické bezpečnosti. Výkonný ředitel by měl své povinnosti vykonávat zcela nezávisle. Výkonný ředitel by měl za tímto účelem po předchozích konzultacích s Komisí zpracovat návrh ročního pracovního programu agentury ENISA a učinit veškeré kroky nezbytné k zajištění jeho řádného plnění. Výkonný ředitel by měl vypracovávat výroční zprávy o provádění ročního pracovního programu agentury ENISA, které se předloží správní radě, a návrh odhadu příjmů a výdajů agentury ENISA a měl by plnit rozpočet. Výkonný ředitel by měl mít dále možnost sestavovat ad hoc pracovní skupiny, které by se věnovaly konkrétním otázkám, zejména vědecké, technické nebo právní či socioekonomické povahy. Zřízení ad hoc pracovní skupiny je považováno za nezbytné zejména v souvislosti s vypracováním konkrétního návrhu evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti (dále jen „návrh systému“). Výkonný ředitel by měl zajistit, aby byli členové ad hoc pracovní skupiny vybráni na základě nejvyšších standardů odborných znalostí a při snaze řádně zohlednit genderovou vyváženost a rovnovážné zastoupení podle obsahu činnosti mezi zástupci veřejné správy členských států, zástupci orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, zástupci soukromého sektoru, včetně průmyslového odvětví, a zástupci uživatelů a vědeckých odborníků v oblasti bezpečnosti sítí a informací.

(60)  Výkonná rada by měla přispívat k účinnému fungování správní rady. Jako součást své přípravné činnosti související s rozhodnutími správní rady by měla podrobně prověřit příslušné informace, prozkoumat dostupné možnosti a nabídnout poradenství a řešení pro přípravu rozhodnutí správní rady.

(61)  Pro pravidelný dialog se soukromým sektorem, organizacemi spotřebitelů a ostatními významnými zúčastněnými stranami by agentura ENISA měla mít poradní skupinu agentury ENISA jako svůj poradní orgán. Tato skupina, ustavená správní radou na návrh výkonného ředitele, by se měla věnovat otázkám, které mají význam pro zúčastněné strany, a měla by je předkládat agentuře ENISA. Poradní skupina agentury ENISA by měla být zejména konzultována k návrhu ročního pracovního programu agentury ENISA. Složení poradní skupiny agentury ENISA a úkoly, jimiž je pověřena, by měly zajistit dostatečné zastoupení zúčastněných stran na činnosti agentury ENISA.

(62)  Měla by být zřízena Skupina zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti, aby agentuře ENISA a Komisi pomohla usnadňovat konzultace s příslušnými zúčastněnými stranami. Skupina zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by měla být složena z členů zastupujících vyváženě a přiměřeně průmyslové odvětví, a to na straně poptávky i nabídky produktů a služeb IKT, a zahrnující zejména malé a střední podniky, poskytovatele digitálních služeb, evropské a mezinárodní normalizační orgány, vnitrostátní akreditační orgány, orgány dozoru pro ochranu údajů a subjekty posuzování shody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 765/2008(18), akademickou obec i spotřebitelské organizace.

(63)  Agentura ENISA by měla mít zavedena pravidla týkající se prevence a řešení střetu zájmů. Agentura ENISA by rovněž měla uplatňovat odpovídající ustanovení práva Unie týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(19). Osobní údaje by měly být agenturou ENISA zpracovávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (20). Agentura ENISA by měla zejména dodržovat předpisy vztahující se na orgány, instituce a jiné subjekty Unie a rovněž vnitrostátní předpisy o nakládání s informacemi, zejména s citlivými neutajovanými informacemi a utajovanými informacemi Evropské unie.

(64)  Aby byla zaručena plná autonomie a nezávislost agentury ENISA a bylo jí umožněno vykonávat další úkoly, včetně nečekaných naléhavých úkolů, měla by mít k dispozici dostatečný a samostatný rozpočet, který je rozhodující měrou financován z příspěvků Unie a z příspěvků třetích zemí podílejících se na práci agentury ENISA. Aby mohla agentura ENISA plnit rostoucí objem svých úkolů a dosahovat své cíle, je mimořádně důležité, aby měla k dispozici přiměřený rozpočet. Většina zaměstnanců agentury ENISA by se měla přímo podílet na operativním plnění mandátu agentury ENISA. Hostitelský nebo jakýkoli jiný členský stát by měl mít možnost poskytnout dobrovolné příspěvky do rozpočtu agentury ENISA. Všechny subvence ze souhrnného rozpočtu Unie by měly podléhat rozpočtovému procesu Unie. Účetní dvůr by měl navíc provádět audit účetnictví agentury ENISA s cílem zajistit transparentnost a odpovědnost.

(65)  Certifikace kybernetické bezpečnosti hraje důležitou úlohu při zvyšování důvěry v produkty ▌, služby a procesy IKT a při zvyšování jejich bezpečnosti. Jednotný digitální trh a zejména ekonomika dat a internet věcí se mohou rozvíjet, pouze bude-li existovat obecná důvěra veřejnosti, že dané produkty ▌, služby a procesy poskytují určitou úroveň kybernetické bezpečnosti. Propojené a automatizované automobily, elektronické zdravotnické prostředky, průmyslové automatizační řídicí systémy nebo inteligentní sítě, to je pouze několik příkladů odvětví, v nichž je certifikace již široce využívána, nebo je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti využívána bude. Odvětví regulovaná směrnicí (EU) 2016/1148 jsou zároveň odvětvími, v nichž má certifikace kybernetické bezpečnosti zásadní význam.

(66)  Komise ve svém sdělení „Posílení evropského systému kybernetické odolnosti a podpora konkurenceschopného a inovativního odvětví kybernetické bezpečnosti“ z roku 2016 nastínila potřebu vysoce kvalitních, cenově dostupných a interoperabilních produktů a řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti. Dodávky produktů ▌, služeb a procesů IKT v rámci jednotného trhu jsou geograficky velmi roztříštěné. Důvodem je skutečnost, že odvětví kybernetické bezpečnosti v Evropě se vyvíjelo převážně na základě poptávky vnitrostátních vlád. Mezi další nedostatky, které ovlivňují jednotný trh v oblasti kybernetické bezpečnosti, patří dále absence interoperabilních řešení (technických norem), postupů a unijních mechanismů pro certifikaci. To snižuje konkurenceschopnost podniků Unie na vnitrostátní, unijní i celosvětové úrovni. Rovněž to omezuje výběr funkčních a užitečných technologií kybernetické bezpečnosti, ke kterým mají občané a podniky přístup. Podobně Komise ve svém sdělení k přezkumu v polovině období provádění strategie pro jednotný digitální trh – propojený jednotný digitální trh pro všechny z roku 2017 zdůraznila potřebu bezpečných propojených produktů a systémů a uvedla, že vytvoření evropského bezpečnostního rámce IKT stanovujícího pravidla pro systémy certifikace bezpečnosti IKT v Unii by mohlo zachovat důvěru v internet a řešit stávající roztříštěnost vnitřního trhu.

(67)  Certifikace kybernetické bezpečnosti produktů ▌, služeb a procesů IKT je v současné době využívána pouze v omezené míře. Pokud existuje, pak převážně na úrovni členských států nebo v rámci systémů definovaných potřebami průmyslového odvětví. V této souvislosti není certifikát vydaný jedním vnitrostátním orgánem pro certifikaci kybernetické bezpečnosti v zásadě není uznáván v jiných členských státech. Společnosti proto musí své produkty ▌, služby a procesy IKT certifikovat v několika členských státech, v nichž působí, například s cílem účastnit se vnitrostátních zadávacích řízení, a tím se zvyšují jejich náklady. Kromě toho, i když se objevují nové systémy, zdá se, že pokud jde o horizontální otázky kybernetické bezpečnosti, např. v oblasti internetu věcí, neexistuje žádný jednotný a ucelený přístup. Stávající systémy vykazují významné nedostatky a rozdíly z hlediska pokrytí produktů, úrovní záruk, podstatných kritérií a skutečného využití, což je na překážku mechanismům vzájemného uznávání v rámci Unie.

(68)  Bylo vynaloženo určité úsilí k zajištění vzájemného uznávání certifikátů v Unii. Toto úsilí však bylo úspěšné pouze částečně. Nejdůležitějším příkladem je v tomto ohledu dohoda skupiny vyšších úředníků – bezpečnost informačních systémů (SOG-IS) o vzájemném uznávání. Ačkoliv dohoda skupiny SOG-IS o vzájemném uznávání představuje nejdůležitější model spolupráce a vzájemného uznávání v oblasti certifikace bezpečnosti, zahrnuje ▌ tato skupina pouze některé členské státy. To z pohledu vnitřního trhu účinnost dohody skupiny SOG-IS o vzájemném uznávání omezuje.

(69)  Je tedy nezbytné přijmout společný přístup a zřídit evropský rámec certifikace kybernetické bezpečnosti, který stanoví hlavní horizontální požadavky pro evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti, které mají být vypracovány, a umožní, aby byly evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě pro produkty, služby a procesy IKT uznávané a používané ve všech členských státech. Zásadní přitom je stavět na stávajících vnitrostátních a mezinárodních systémech a rovněž na systémech vzájemného uznávání, zejména systému skupiny SOG-IS, a umožnit hladký přechod ze stávajících systémů v rámci těchto systémů na systémy podle tohoto nového evropského rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti. Evropský rámec pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by měl mít dvojí účel. Za prvé by měl pomoci zvýšit důvěru v produkty ▌, služby a procesy IKT, které byly certifikovány podle evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti. Za druhé by měl pomoci zabránit násobení protichůdných nebo odporujících si vnitrostátních systémů pro certifikací kybernetické bezpečnosti, a tím snížit náklady podniků působících na jednotném digitálním trhu. Evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti by měly být nediskriminační a měly by být založeny na evropských nebo mezinárodních normách, pokud tyto normy nejsou neúčinné nebo nevhodné k dosažení cílů Unie, které jsou v tomto ohledu oprávněné.

(70)  Evropský rámec pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by měl být jednotně zaveden ve všech členských státech, aby se zabránilo spekulativnímu výběru místa pro certifikaci v závislosti na rozdílné přísnosti požadavků v různých členských státech.

(71)  Evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti by měly vycházet z toho, co již existuje na mezinárodní i vnitrostátní úrovni, a v případě nutnosti z technických specifikací z fór a konsorcií a měly by využít poznatků o stávajících silných stránkách a poznatků z vyhodnocování a oprav zranitelností.

(72)  Flexibilní řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti jsou nezbytná pro to, aby si průmyslové odvětví udržovalo náskok před kybernetickými hrozbami, a proto by měl být každý systém certifikace navržen tak, aby se vyhnul riziku rychlé ztráty aktuálnosti.

(73)  Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti týkající se konkrétních skupin produktů ▌, služeb a procesů IKT. Tyto systémy by měly provádět a dozor nad nimi by měly vykonávat vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti ▌ a certifikáty vydané v rámci těchto systémů by měly být platné a uznávané v celé Unii. Systémy certifikace provozované průmyslovým odvětvím nebo jinými soukromými organizacemi by měly spadat mimo oblast působnosti tohoto nařízení. Subjekty provozující tyto systémy by však měly mít možnost Komisi navrhnout, aby tyto systémy zvážila jako základ pro jejich schválení jakožto evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti.

(74)  Ustanoveními tohoto nařízení by neměly být dotčeno Unie stanovující zvláštní pravidla týkající se certifikace produktů ▌, služeb a procesů IKT. Zejména nařízení (EU) 2016/679 stanoví pravidla pro zavedení mechanismů pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a zavedení pečetí a známek dokládajících ochranu údajů pro účely prokázání souladu s uvedeným nařízením v případě operací zpracování prováděných správci a zpracovateli. Tyto mechanismy pro vydávání osvědčení a pečetě a známky dokládající ochranu údajů by měly subjektům údajů u příslušných produktů, služeb a procesů IKT umožnit rychlé posouzení úrovně ochrany údajů. Tímto nařízením není dotčeno vydávání osvědčení pro operace zpracování údajů podle nařízení (EU) 2016/679, včetně situací, kdy jsou tyto operace již zahrnuty v produktech, službách a procesech IKT.

(75)  Účelem evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti by mělo být zajistit, aby produkty ▌, služby a procesy IKT certifikované podle takového systému splňovaly konkrétní požadavky, které mají za cíl chránit dostupnost, autentičnost, integritu a důvěrnost uchovávaných, předávaných nebo zpracovávaných údajů nebo souvisejících funkcí nebo služeb nabízených nebo dostupných prostřednictvím těchto produktů, služeb a procesů v rámci jejich životního cyklu. V tomto nařízení není možné podrobně stanovit požadavky na kybernetickou bezpečnosti týkající se všech produktů ▌, služeb a procesů IKT. Produkty ▌, služby a procesy IKT a s nimi související potřeby v oblasti kybernetické bezpečnosti jsou natolik rozmanité, že je velmi obtížné vypracovat obecné požadavky na kybernetickou bezpečnost, které by byly platné za všech okolností. Proto je pro účely certifikace nutné přijmout obecný a široký obsah pojmu kybernetická bezpečnost, který by měl být doplněn souborem konkrétních cílů v oblasti kybernetické bezpečnosti, které je třeba zohlednit při navrhování evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti. Způsoby, jimiž bude těchto cílů u konkrétních produktů ▌, služeb a procesů IKT dosaženo, by poté měly být dále podrobně specifikovány na úrovni jednotlivých systémů certifikace přijatých Komisí, například prostřednictvím odkazu na normy nebo technické specifikace, nejsou-li dostupné odpovídající normy.

(76)  Technické specifikace, které by měly být využity v evropských systémech certifikace kybernetické bezpečnosti, by měly dodržovat požadavky stanovené v příloze II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012(21). Některé odchylky od těchto požadavků by však mohly být v řádně odůvodněných případech považovány za nezbytné, pokud tyto technické specifikace musí být využity v evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti s odkazem na úroveň záruky „vysoká“. Důvody pro takové odchylky by měly být zveřejněny.

(77)  Posuzování shody je procesem zhodnocení, zda byly splněny stanovené požadavky týkající se produktu, služby nebo procesu IKT. Tento proces provádí nezávislá třetí strana, odlišná od výrobce posuzovaného produktu IKT nebo poskytovatele posuzované služby či procesu IKT. V návaznosti na úspěšné hodnocení produktu, služby nebo procesu IKT by měl být vydán evropský certifikát kybernetické bezpečnosti. Evropský certifikát kybernetické bezpečnosti je třeba považovat za potvrzení toho, že posouzení bylo řádně provedeno. V závislosti na úrovni záruky by evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti měl uvádět, zda evropský certifikát kybernetické bezpečnosti vydal soukromý nebo veřejný subjekt. Posuzování shody a certifikace nemohou samy o sobě zaručit, že certifikované produkty, služby a procesy IKT jsou kyberneticky bezpečné. Jsou to procesy a technické metodiky sloužící k potvrzení, že produkty, služby a procesy IKT byly testovány a že splňují určité jinde stanovené požadavky na kybernetickou bezpečnost, např. požadavky technických norem.

(78)  Uživatelé evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti by měli vybírat odpovídající certifikaci a s ní spojené bezpečnostní požadavky na základě analýzy rizik souvisejících s použitím produktů, služeb nebo procesů IKT. Úroveň záruky by tak měla být přiměřená úrovni rizika spojeného se zamýšleným použitím produktu, služby nebo procesu IKT.

(79)  Evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti by mohly stanovit posuzování shody, které má být provedeno v rámci výhradní odpovědnosti výrobce produktu IKT nebo poskytovatele služby či procesu IKT (vlastní posuzování shody). V takových případech by mělo být postačující, že výrobce produktu IKT nebo poskytovatel služby či procesu IKT provede sám všechny kontroly  pro zajištění souladu produktů, služeb nebo procesů IKT s evropským systémem certifikace kybernetické bezpečnosti. Vlastní posuzování shody by mělo být považováno za vhodné pro produkty, služby a procesy IKT s nízkou složitostí, jako je jednoduchý projekční a výrobní mechanismus, které představují nízké riziko pro veřejnost. Navíc by vlastní posuzování shody mělo být umožněno pouze pro produkty, služby a procesy IKT odpovídající úrovni záruky „základní“.

(80)  Evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti by mohly umožňovat vlastní posuzování shody i certifikaci produktů, služeb a procesů IKT. V takovém případě by systém měl stanovit jasné a srozumitelné prostředky pro spotřebitele nebo jiné uživatele pro rozlišení mezi produkty, službami a procesy IKT, za jejichž posuzování odpovídá výrobce nebo poskytovatel, a produkty, službami a procesy IKT, které jsou certifikovány třetí stranou.

(81)  Výrobce nebo poskytovatel produktů, služeb či procesů IKT, který provádí vlastní posuzování shody, by měl mít možnost vydat a podepsat EU prohlášení o shodě jako součást postupu posuzování shody. EU prohlášení o shodě je dokumentem, který uvádí, že určitý produkt, služba nebo proces IKT splňuje požadavky evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti. Vydáním a podepsáním EU prohlášení o shodě výrobce produktu IKT nebo poskytovatel služby či procesu IKT přebírá odpovědnost za to, že produkt, služba nebo proces IKT splňuje právní požadavky evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti. Kopie EU prohlášení o shodě by měla být předložena vnitrostátnímu orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti a agentuře ENISA.

(82)  Výrobci nebo poskytovatelé produktů, služeb či procesů IKT by měli uchovávat EU prohlášení o shodě, technickou dokumentaci a veškeré další důležité informace týkající se shody produktů, služeb nebo procesů IKT s evropským systémem certifikace kybernetické bezpečnosti k dispozici příslušnému vnitrostátnímu orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti po dobu stanovenou v příslušném evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti. Technická dokumentace by měla upřesňovat požadavky použitelné podle daného systému a v rozsahu odpovídajícím vlastnímu posuzování shody pokrývat návrh, výrobu a provoz produktu, služby nebo procesu IKT. Složení technické dokumentace by mělo být takové, aby umožnilo posoudit. zda produkt, služba nebo proces IKT splňuje požadavky použitelné podle daného systému.

(83)  Řízení evropského rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti zohledňuje zapojení členských států, jakož i odpovídající zapojení zúčastněných stran a vymezuje úlohu Komise během plánování a navrhování, podávání žádosti, přípravy, přijímání a provádění přezkumů evropských systémů kybernetické bezpečnosti.

(84)  ▌Komise by měla připravit, za podpory Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti a Skupiny zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti a po otevřené a široké konzultaci, průběžný pracovní program Unie pro evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti a zveřejnit jej v podobě nezávazného nástroje. Průběžný pracovní program Unie by měl být strategický dokument umožňující průmyslovému odvětví, vnitrostátním orgánům a normalizačním orgánům zejména připravit s předstihem do budoucna evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti. Průběžný pracovní program Unie by měl zahrnovat víceletý přehled žádostí o návrhy systémů, které má Komise v úmyslu předložit agentuře ENISA k přípravě na základě konkrétních důvodů. Komise by měla vzít průběžný pracovní program Unie v úvahu při přípravě průběžného plánu pro normalizaci IKT a žádostí o vypracování norem určených evropským normalizačním organizacím. S ohledem na rychlé zavádění a přijímání nových technologií, výskyt dříve neznámých kybernetických bezpečnostních rizik a legislativní vývoj a vývoj na trhu by Komise nebo Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti měly být oprávněny požádat agenturu ENISA, aby vypracovala návrhy systémů, které nebyly zahrnuty do průběžného pracovního programu Unie. V takových případech by Komise a Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti měly rovněž posoudit nezbytnost takové žádosti tím, že zohlední celkové záměry a cíle tohoto nařízení a potřebu zajištění kontinuity, pokud jde o plánování a použití zdrojů agentury ENISA.

V návaznosti na takovou žádost by agentura ENISA měla neprodleně vypracovat návrhy systémů pro konkrétní produkty, služby a procesy IKT. Komise by měla vyhodnotit pozitivní a negativní dopad své žádosti na daný zvláštní trh, zejména její dopad na malé a střední podniky, inovace, překážky vstupu na tento trh a náklady pro koncové uživatele. Komisi by měla být svěřena pravomoc, aby na základě návrhu systému předloženého agenturou ENISA přijala evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti prostřednictvím prováděcích aktů. S ohledem na obecný účel a bezpečnostní cíle stanovené v tomto nařízení by evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti přijaté Komisí měly určovat minimální soubor prvků týkajících se předmětu, rozsahu a fungování konkrétního systému. Tyto prvky by měly mimo jiné zahrnovat rozsah a předmět certifikace kybernetické bezpečnosti včetně kategorií produktů ▌, služeb a procesů IKT, na které se certifikace vztahuje, podrobnou specifikaci požadavků na kybernetickou bezpečnost, například prostřednictvím odkazu na příslušné normy nebo technické specifikace, konkrétní kritéria a metody hodnocení a úroveň záruky („základní“, „podstatná“ nebo „vysoká“), kterou mají zajistit, a případně úroveň hodnocení. Agentura ENISA by měla mít možnost žádost Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti odmítnout. Takové rozhodnutí by měla přijmout správní rada a mělo by být řádně zdůvodněno.

(85)  Agentura ENISA by měla provozovat internetovou stránku, která poskytuje informace o evropských systémech certifikace kybernetické bezpečnosti a tyto systémy propaguje a která by mimo jiné měla zahrnovat žádosti o návrh systému, jakož i zpětnou vazbu získanou v přípravné fázi agenturou ENISA v rámci konzultačního procesu. Internetová stránka by měla rovněž poskytovat informace o evropských certifikátech kybernetické bezpečnosti a EU prohlášeních o shodě vydaných podle tohoto nařízení, včetně informací o zrušení a pozbytí platnosti těchto certifikátů a prohlášení. Internetová stránka by rovněž měla uvádět vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti, které byly nahrazeny evropským systémem certifikace kybernetické bezpečnosti.

(86)  Úroveň záruky evropského systému certifikace je podkladem pro důvěru, že produkt, služba či proces IKT splňuje bezpečnostní požadavky konkrétního evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti. V zájmu zajištění soudržnosti evropského rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by mělo být možné stanovit pro evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti úrovně záruky evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti a  EU prohlášení o shodě vydávaných podle tohoto systému. Každý evropský certifikát kybernetické bezpečnosti by mohl uvádět jednu z úrovní záruky „základní“, „podstatná“ či „vysoká“, zatímco EU prohlášení o shodě by se mohlo vztahovat pouze na  úroveň záruky „základní“. Úrovně záruky odráží odpovídající náročnost a podrobnosti hodnocení produktu, služby nebo procesu IKT a jsou charakterizovány odkazem na související technické specifikace, normy a postupy včetně technických kontrol, jejichž účelem je zmírnit dopady incidentů nebo jim zabránit. Každá úroveň záruky by měla být konzistentní v rámci jednotlivých odvětvových oblastí, v nichž se certifikace používá.

(87)  Evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti by mohl specifikovat několik úrovní hodnocení v závislosti na náročnosti a zevrubnosti použité hodnotící metodiky. Úrovně hodnocení by měly odpovídat jedné z úrovní záruk a být navázány na příslušnou kombinaci složek záruky. Pro každou úroveň záruky by produkt, služba nebo proces IKT měly obsahovat řadu bezpečných funkcí stanovených v systému, jež mohou zahrnovat: bezpečnou přednastavenou konfiguraci, digitální podpis kódu, bezpečnou aktualizaci a ochranu před zneužitím zranitelností v zabezpečení a ochranu proti přetečením na paměťovém zásobníku. Tyto funkce již měly být vyvinuty a měly by být provozovány za použití bezpečnostně orientovaných vývojových přístupů a souvisejících nástrojů, aby byla zajištěna spolehlivá integrace účinných softwarových i hardwarových mechanismů.

(88)  Pro úroveň záruky „základní“ by mělo hodnocení vycházet alespoň z následujících složek záruky: hodnocení by mělo přinejmenším zahrnovat přezkum technické dokumentace produktu, služby či procesu IKT ze strany subjektu posuzování shody. Zahrnuje-li certifikace procesy IKT, měl by do předmětu technického přezkumu spadat též proces použitý k návrhu, vývoji a provozu produktu či služby IKT. V případech, kdy evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti stanoví vlastní posuzování shody, by mělo postačovat, že výrobce produktu IKT nebo poskytovatel služby či procesu IKT provedl vlastní posuzování shody dotyčného produktu, služby či procesu IKT se systémem certifikace.

(89)  Pro úroveň záruky „podstatná“ by hodnocení mělo navíc k požadavkům na úroveň záruky „základní“ vycházet přinejmenším z ověření souladu bezpečnostních funkcí produktu, služby či procesu IKT s příslušnou technickou dokumentací.

(90)  Pro úroveň záruky „vysoká“ by hodnocení mělo navíc k požadavkům na úroveň záruky „podstatná“ vycházet přinejmenším ze zkoušky účinnosti, která hodnotí odolnost bezpečnostních funkcí produktu, služby či procesu IKT vůči propracovaným kybernetickým útokům vedeným osobami se značnými dovednostmi a zdroji.

(91)  Využití evropské certifikace kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě by mělo zůstat dobrovolné, pokud právo Unie nebo právní předpisy členských států přijaté v souladu s právem Unie nestanoví jinak. V případě neexistence harmonizovaného práva Unie mohou členské státy přijímat vnitrostátní technické předpisy, jimiž stanoví povinnou certifikaci podle evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535(22).. Členské státy by mohly rovněž využít evropské certifikace kybernetické bezpečnosti v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(23)

(92)  V některých oblastech by mohlo být nezbytné v budoucnu stanovit konkrétní požadavky na kybernetickou bezpečnost a učinit jejich certifikaci u některých produktů, služeb a procesů IKT povinnou s cílem zlepšit úroveň kybernetické bezpečnosti v Unii. Komise by měla pravidelně sledovat dopady přijatých evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti na dostupnost bezpečných produktů, služeb a procesů IKT na vnitřním trhu a měla by pravidelně posuzovat míru využití systémů certifikace výrobci a poskytovateli produktů, služeb či procesů IKT v Unii. Účinnost evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti a otázka, zda by konkrétní systémy měly být stanoveny jako povinné, by měly být posouzeny s ohledem na právní předpisy Unie týkající se kybernetické bezpečnosti, zejména směrnici (EU) 2016/1148, při zohlednění bezpečnosti sítí a informačních systémů používaných provozovateli základních služeb.

(93)  Evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě by měly napomoci koncovým uživatelům činit informované volby. Proto by produkty,  služby a procesy IKT, které byly certifikovány nebo pro které bylo vydáno EU prohlášení o shodě, měly být doplněny o strukturované informace upravené podle předpokládané technické úrovně zamýšleného koncového uživatele. Veškeré takové informace by měly být k dispozici online a případně též ve fyzické podobě. Koncový uživatel by měl mít přístup k informacím o referenčním číslu systému certifikace, úrovni záruky, popisu kybernetických bezpečnostních rizik, které jsou s produktem, službou či procesem IKT spojené, a vydávajícím orgán nebo subjektu, nebo by měl mít možnost získat kopii evropského certifikátu kybernetické bezpečnosti. Koncový uživatel by měl být navíc informován o politice podpory kybernetické bezpečnosti výrobce produktu IKT nebo poskytovatele služby či procesu IKT, tedy jak dlouho může koncový uživatel očekávat, že bude dostávat aktualizace nebo opravy v oblasti kybernetické bezpečnosti. V příslušných případech by měl koncový uživatel obdržet pokyny ohledně kroků nebo nastavení, jež může provést, aby zachoval nebo zvýšil kybernetickou bezpečnost produktu nebo služby IKT, a kontaktní informace o jednotném kontaktním místě pro podávání zpráv a získávání podpory v případě kybernetických útoků (vedle automatického podávání zpráv). Tyto informace by měly být pravidelně aktualizovány a zpřístupňovány na internetové stránce s informacemi o evropských systémech certifikace kybernetické bezpečnosti.

(94)  V zájmu dosažení cílů tohoto nařízení a zabránění roztříštěnosti vnitřního trhu by vnitrostátní systémy nebo postupy certifikace kybernetické bezpečnosti pro produkty, služby a procesy IKT zahrnuté do evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti měly ode dne stanoveného Komisí prostřednictvím prováděcího aktu pozbýt účinnosti. Členské státy by navíc neměly zavádět nové vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti pro produkty, služby a procesy IKT, které jsou již zahrnuty do stávajícího evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti. Členským státům by však nemělo být bráněno v přijímání či v zachování vnitrostátních systémů certifikace kybernetické bezpečnosti pro účely národní bezpečnosti. Členské státy by měly Komisi a Evropskou skupinu pro certifikaci kybernetické bezpečnosti informovat o jakémkoliv záměru vypracovat nové vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti. Komise a Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by měla posoudit dopady nového vnitrostátního systému certifikace kybernetické bezpečnosti na řádné fungování vnitřního trhu a s ohledem na strategický zájem požádat namísto toho o evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti.

(95)  Evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti mají v rámci Unie pomoci harmonizovat a sjednotit postupy v oblasti kybernetické bezpečnosti. Mají přispět ke zvýšení úrovně kybernetické bezpečnosti v rámci Unie. Návrhy evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti by měly zohlednit a umožnit vývoj nových inovací v oblasti kybernetické bezpečnosti.

(96)  Evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti by měly zohlednit stávající metody vývoje softwaru a hardwaru, a zejména dopad častých aktualizací softwaru nebo firmwaru na jednotlivé evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti. Evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti by měly stanovit podmínky, za nichž může být v důsledku aktualizace nezbytné produkt, službu nebo proces IKT opětovně certifikovat nebo omezit rozsah určitého evropského certifikátu kybernetické bezpečnosti, s ohledem jakýkoliv možný nepříznivý dopad aktualizace na plnění bezpečnostních požadavků daného certifikátu.

(97)  Jakmile je přijat určitý evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti, výrobci nebo poskytovatelé produktů, služeb či procesů IKT by měli být schopni subjektu posuzování shody podlé své volby kdekoli v Unii předložit žádost o certifikaci svých produktů nebo služeb. Subjekty posuzování shody by měly být akreditovány vnitrostátním akreditačním orgánem, splňují-li určité konkrétní požadavky stanovené v tomto nařízení. Akreditace by měla být vydávána na období nejvýše pěti let a mělo by být možné ji obnovit za stejných podmínek, pokud daný subjekt posuzování shody stále splňuje příslušné požadavky. Vnitrostátní akreditační orgány by měly omezit, pozastavit či zrušit akreditaci subjektu posuzování shody, pokud podmínky pro akreditaci nejsou nebo přestanou být splňovány, nebo pokud subjekt posuzování shody porušuje toto nařízení.

(98)  Odkazy ve vnitrostátních právních předpisech  na vnitrostátní normám, které v důsledku vstupu evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti v platnost přestaly být účinné, by mohly způsobovat nejasnosti. Členské státy by proto měly přijetí evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti ve svých vnitrostátních právních předpisech zohlednit.

(99)  S cílem dosáhnout rovnocenných norem po celé Unii, usnadnit vzájemné uznávání a podpořit celkové přijímání evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě je nezbytné zavést systém pro vzájemné hodnocení mezi vnitrostátními orgány certifikace kybernetické bezpečnosti. Vzájemná hodnocení by se měla vztahovat na postupy pro dohled nad shodou produktů, služeb a procesů IKT s evropskými certifikáty kybernetické bezpečnosti, na monitorování povinností výrobců nebo poskytovatelů produktů, služeb či procesů IKT, kteří provádějí vlastní posuzování shody, na monitorování subjektů posuzování shody, jakož i na přiměřenost odborných znalostí zaměstnanců orgánů, které vydávají osvědčení pro úroveň záruky „vysoká“. Komise by měla mít možnost prostřednictvím prováděcích aktů stanovit alespoň pětiletý plán pro vzájemné hodnocení, jakož i pro stanovení kritérií a metodik pro fungování systému vzájemného hodnocení.

(100)  Aniž je dotčen obecný systém vzájemného hodnocení, jenž má být zaveden u všech vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti v evropském rámci pro certifikaci kybernetické bezpečnosti, mohou některé evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti zahrnovat mechanismy vzájemného hodnocení pro orgány, které vydávají v rámci těchto systémů pro produkty, služby a procesy IKT evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti na úrovni záruky „vysoká“. Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by měla podporovat provádění takových mechanismů vzájemného hodnocení. Vzájemná hodnocení by měla zejména posoudit, zda dotčené orgány plní své úkoly harmonizovaně, a mohou zahrnout mechanismy opravného prostředku proti rozhodnutí. Výsledky vzájemných hodnocení by měly být zpřístupněny veřejnosti. Dotčené orgány mohou přijmout vhodná opatření s cílem přizpůsobit své postupy a odborné znalosti.

(101)  ▌ Členské státy by měly určit jeden nebo více vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti s cílem dohlížet na soulad s povinnostmi vyplývajícími z tohoto nařízení. Vnitrostátní orgán certifikace kybernetické bezpečnosti může být stávajícím i novým orgánem. Po dohodě s jiným členským státem by měl mít členský stát rovněž možnost určit jeden nebo více vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti na území tohoto jiného členského státu.

(102)  Vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti by měly zejména monitorovat a vymáhat povinnosti výrobců nebo poskytovatelů produktů, služeb či procesů IKT usazených na jejich území, pokud jde o EU prohlášení o shodě, měly by pomáhat vnitrostátním akreditačním orgánům při sledování a dohledu nad činnostmi subjektů posuzování shody tím, že jim poskytují odborné znalosti a relevantní informace, měly by pověřovat subjekty posuzování shody prováděním svých úkolů, pokud tyto subjekty plní dodatečné požadavky stanovené v evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti, a měly by sledovat příslušný vývoj v oblasti certifikace kybernetické bezpečnosti ▌. Vnitrostátní orgány▌ certifikace kybernetické bezpečnosti by měly také řešit stížnosti podané fyzickými nebo právnickými osobami v souvislosti s jimi vydanými evropskými certifikáty kybernetické bezpečnosti nebo v souvislosti evropskými certifikáty kybernetické bezpečnosti vydanými subjekty posuzování shody, uvádějí-li tyto certifikáty úroveň záruky „vysoká“, měly by v přiměřeném rozsahu šetřit předmět stížnosti a v přiměřené lhůtě informovat stěžovatele o pokroku a výsledku šetření. Kromě toho by vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti měly spolupracovat s dalšími vnitrostátními orgány certifikace kybernetické bezpečnosti ▌ nebo jinými veřejnými orgány, a to i prostřednictvím sdílení informací o možných případech, kdy produkty, služby či procesy IKT nesplňují požadavky tohoto nařízení nebo konkrétních evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti. Komise by měla tuto sdílení informací usnadnit zpřístupněním obecného elektronického systému pro výměnu informací, například prostřednictvím systému pro výměnu informací v rámci dohledu nad trhem (ICSMS) a systému rychlého varování pro nebezpečné nepotravinářské výrobky (RAPEX), které již dnes využívají orgány dozoru nad trhem podle nařízení (ES) č. 765/2008.

(103)  S cílem zajistit jednotné uplatňování evropského rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by měla být zřízena Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti sestávající ze zástupců vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti nebo jiných příslušných vnitrostátních orgánů. Hlavními úkoly skupiny by mělo být poskytování poradenství a pomoci Komisi při její práci směřující k zajištění jednotného provádění a uplatňování evropského rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti, pomáhat agentuře ENISA a úzce s ní spolupracovat při vypracování návrhů systémů certifikace kybernetické bezpečnosti, v řádně odůvodněných případech žádat agenturu ENISA, aby vypracovala návrh systému, a přijímat stanoviska určená agentuře ENISA ohledně návrhů systémů a Komisi ohledně zachování a přezkumu stávajících evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti. Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti by měla usnadnit sdílení osvědčených postupů a odborných znalostí mezi různými vnitrostátními orgány certifikace kybernetické bezpečnosti odpovědnými za pověřování subjektů posuzování shody a vydávání evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti..

(104)  Evropská komise může za účelem zvyšování informovanosti a usnadnění přijetí budoucích evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti vydávat obecné či sektorové kybernetické bezpečnostní pokyny, např. osvědčené postupy v oblasti kybernetické bezpečnosti nebo pokyny týkající se odpovědného chování v oblasti kybernetické bezpečnosti zdůrazňující pozitivní účinek používání certifikovaných produktů ▌, služeb a procesů IKT.

(105)  V zájmu dalšího usnadnění obchodu a s vědomím, že dodavatelské řetězce IKT jsou globální, může Unie v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU uzavírat dohody o vzájemném uznávání týkající se evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti. Komise při zohlednění poradenství ze strany agentury ENISA a Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti může doporučit zahájení příslušných jednání. Každý evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti by měl poskytovat konkrétní podmínky pro takové dohody o vzájemném uznávání se třetími zeměmi.

(106)  V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(24).

(107)  Přezkumný postup by měl být použit pro přijímání prováděcích aktů týkajících se evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti pro produkty, služby a procesy IKT; pro přijímání prováděcích aktů týkajících se způsobů, jakými agentura ENISA provádí šetření; pro přijímání prováděcích aktů týkajících se plánů pro vzájemné hodnocení vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti; jakož i pro přijímání prováděcích aktů týkajících se okolností, formátů a postupů oznamování akreditovaných subjektů posuzování shody podávaných vnitrostátními orgány ▌ certifikace kybernetické bezpečnosti Komisi.

(108)  Působení agentury ENISA by mělo podléhat pravidelnému a nezávislému hodnocení. Toto hodnocení by mělo zohledňovat cíle agentury ENISA , její pracovní postupy a relevantnost jejích úkolů, zejména pak jejích úkolů souvisejících s operativní spoluprací na úrovni Unie. Toto hodnocení by rovněž mělo posuzovat dopad, účinnost a účelnost evropského rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti. V případě přezkumu by Komise měla posoudit, jak je možno posílit úlohu agentury ENISA jako referenčního bodu pro poradenství a odborné znalosti, a měla by rovněž zhodnotit možnost uplatnění agentury ENISA při podpoře hodnocení produktů, služeb a procesů IKT třetích zemí, které nesplňují pravidla Unie.

(109)  Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, avšak může jich být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů,

(110)  Nařízení (EU) č. 526/2013 by mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Za účelem zajištění řádného fungování vnitřního trhu a současně s cílem dosáhnout v rámci Unie vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti, kybernetické odolnosti a důvěry toto nařízení stanoví:

a)  cíle, úkoly a organizační aspekty agentury ENISA – ▌ (Agentury Evropské unie pro kybernetickou bezpečnost); a

b)  rámec pro zavedení evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti, jehož účelem je zajistit odpovídající úroveň kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT v Unii a zabránit roztříštění vnitřního trhu, pokud jde o systémy certifikace kybernetické bezpečnosti v Unii.

Rámec uvedený v prvním pododstavci písm. b) se použije, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení v jiných právních aktech Unie týkající se dobrovolné nebo povinné certifikace ▌.

2.  Tímto nařízením nejsou dotčeny pravomoci členských států ohledně činností týkajících se veřejné bezpečnosti, obrany, národní bezpečnosti ani činnosti státu v oblastech trestního práva.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „kybernetickou bezpečností“ činnosti nezbytné k ochraně sítí a informačních systémů, jejich uživatelů a dalších osob dotčených kybernetickými hrozbami;

2)  „sítí a informačním systémem“ síť a informační systém ve smyslu čl. 4 bodu 1 směrnice (EU) 2016/1148;

3)  „národní strategií pro bezpečnost sítí a informačních systémů“ národní strategie pro bezpečnost sítí a informačních systémů ve smyslu v čl. 4 bodu 3 směrnice (EU) 2016/1148;

4)  „provozovatelem základních služeb“ provozovatel základních služeb ve smyslu čl. 4 bodu 4 směrnice (EU) 2016/1148;

5)  „poskytovatelem digitálních služeb“ ▌poskytovatel digitálních služeb ve smyslu čl. 4 bodu 6 směrnice (EU) 2016/1148;

6)  „incidentem“ incident ve smyslu čl. 4 bodu 7 směrnice (EU) 2016/1148;

7)  „řešením incidentu“ řešení incidentu ve smyslu čl. 4 bodu 8 směrnice (EU) 2016/1148;

8)  „kybernetickou hrozbou“ jakákoliv potenciální okolnost ▌, událost nebo čin, které mohou poškodit, narušit nebo jinak nepříznivě ovlivnit sítě a informační systémy, jejich uživatele a další osoby;

9)  „evropským systémem certifikace kybernetické bezpečnosti“ komplexní soubor pravidel, technických požadavků, norem a postupů, ▌ které jsou stanoveny na úrovni Unie a které se uplatňují na certifikaci nebo posuzování shody určitých produktů ▌, služeb a procesů IKT;

10)  „vnitrostátním systémem certifikace kybernetické bezpečnosti“ komplexní soubor pravidel, technických požadavků, norem a postupů, které vyvinuly a přijaly vnitrostátní veřejné orgány, a které se uplatňují na certifikaci nebo na posuzování shody produktů, služeb a procesů IKT spadajících do oblasti působnosti konkrétního systému;

11)  „evropským certifikátem kybernetické bezpečnosti“ dokument vydaný příslušným orgánem a osvědčující, že byl hodnocen soulad daného produktu ▌, služby nebo procesu IKT s konkrétními bezpečnostními požadavky stanovenými v evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti;

12)  „produktem ▌ IKT“ prvek nebo skupina prvků sítě nebo informačního systému;

13)  „službou IKT“ služba spočívající plně nebo převážně v přenosu, ukládání, získávání či zpracovávání informací prostřednictvím sítí a informačních systémů;

14)  „procesem IKT“ soubor činností prováděných za účelem navrhování, vývoje, poskytování nebo údržby produktů nebo služeb IKT;

15)  „akreditací“ akreditace ve smyslu čl. 2 bodu 10 nařízení (ES) č. 765/2008;

16)  „vnitrostátním akreditačním orgánem“ vnitrostátní akreditační orgán ve smyslu čl. 2 bodu 11 nařízení (ES) č. 765/2008;

17)  „posuzováním shody“ posuzování shody ve smyslu čl. 2 bodu 12 nařízení (ES) č. 765/2008;

18)  „subjektem posuzování shody“ subjekt posuzování shody ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení (ES) č. 765/2008;

19)  „normou“ norma ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) č. 1025/2012;

20)  „technickou specifikací“ dokument, který předepisuje technické požadavky, které má produkt, služba nebo proces IKT splňovat, nebo postup posuzování shody produktu, služby nebo procesu IKT;

21)  „úrovní záruky“ podklad pro důvěru, že produkt, služba nebo proces IKT splňuje bezpečnostní požadavky konkrétního evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti, přičemž uvádí, na jakou úroveň bylo hodnocení produktu, služby nebo procesu IKT provedeno, avšak jako taková neměří bezpečnost dotyčného produktu, služby nebo procesu IKT.

22)  „vlastním posuzováním shody“ úkon provedený výrobcem nebo poskytovatelem produktů, služeb či procesů IKT, jímž se vyhodnocuje, zda tyto produkty, služby či procesy IKT splňují požadavky konkrétního evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti.

HLAVA II

ENISA (Agentura Evropské unie pro kybernetickou bezpečnost)

KAPITOLA I

MANDÁT A CÍLE

Článek 3

Mandát

1.  Agentura ENISA plní úkoly, které jsou jí uloženy tímto nařízením za účelem dosažení vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v celé Unii, a to i aktivní podporou členských států, orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, pokud jde o zlepšování kybernetické bezpečnosti. Agentura ENISA funguje jako referenční bod pro poradenství a odborné znalosti v oblasti kybernetické bezpečnosti pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie, jakož i jiné zúčastněné strany Unie.

Agentura ENISA přispívá plněním úkolů, které jsou jí uloženy tímto nařízením, ke snížení roztříštěnosti vnitřního trhu.

2.  Agentura ENISA plní úkoly, které jsou jí uloženy právními akty Unie, jež stanoví opatření pro sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se kybernetické bezpečnosti.

3.  Agentura ENISA při plnění svých úkolů postupuje nezávisle, současně však předchází zdvojování činností členských států a zohledňuje již nabyté odborné znalosti členských států.

4.  Agentura ENISA rozvíjí vlastní zdroje, včetně technických a lidských schopností a dovedností, které jsou nezbytné k plnění úkolů, které jsou jí uloženy tímto nařízením.

Článek 4

Cíle

1.  Agentura ENISA je odborným střediskem pro kybernetickou bezpečnost vzhledem ke své nezávislosti, vědecké a technické kvalitě poradenství a pomoci, které poskytuje, a informací, které šíří, transparentnosti svých operativních postupů a metod práce a náležité péči při plnění svých úkolů.

2.  Agentura ENISA je nápomocna orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, jakož i členským státům při vypracovávání a provádění politik Unie týkajících se kybernetické bezpečnosti, včetně odvětvových politik týkajících se kybernetické bezpečnosti.

3.  Agentura ENISA podporuje budování a připravenost kapacit v celé Unii tím, že pomáhá orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, jakož i členským státům a zúčastněným stranám z veřejného a soukromého sektoru zvyšovat ochranu jejich sítí a informačních systémů, rozvíjet a zlepšovat schopnosti kybernetické odolnosti a reakce a rozvíjet schopnosti a odbornost v oblasti kybernetické bezpečnosti ▌.

4.  Agentura ENISA podporuje spolupráci, včetně sdílení informací a koordinace na úrovni Unie mezi členskými státy, orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a příslušnými zúčastněnými stranami ▌ze soukromého i veřejného sektoru v záležitostech týkajících se kybernetické bezpečnosti.

5.  Agentura ENISA přispívá ke zvyšování schopností v oblasti kybernetické bezpečnosti na úrovni Unie s cílem podporovat opatření členských států v oblasti předcházení kybernetickým hrozbám a reakce na ně, zejména v případě přeshraničních incidentů.

6.  Agentura ENISA prosazuje využívání evropské certifikace kybernetické bezpečnosti, aby se zabránilo roztříštěnosti vnitřního trhu. S cílem zvýšit transparentnost kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT, a posílit tak důvěru v digitální vnitřní trh a jeho konkurenceschopnost, přispívá agentura ENISA k zavedení a správě evropského rámce pro certifikaci kybernetické bezpečnosti v souladu s hlavou III tohoto nařízení.

7.  Agentura ENISA prosazuje vysokou úroveň informovanosti o kybernetické bezpečnosti, včetně kybernetické hygieny a počítačové gramotnosti mezi občany, organizacemi a podniky.

KAPITOLA II

ÚKOLY

Článek 5

Tvorba a provádění politiky a práva Unie

Agentura ENISA přispívá k tvorbě a provádění politiky a práva Unie tím, že:

1)  je nápomocna a poskytuje poradenství ohledně tvorby a přezkumu politiky a práva Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti, jakož i ohledně odvětvových politik a iniciativ v oblasti práva, pokud se tyto politiky a iniciativy týkají záležitostí souvisejících s kybernetickou bezpečností, a to zejména poskytováním svých nezávislých stanovisek a analýz a zajišťováním přípravných činností;

2)  je nápomocna členským státům při jednotném uplatňování politiky a práva Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména pokud jde o směrnici (EU) 2016/1148, mimo jiné vydáváním stanovisek a pokynů a poskytováním poradenství a osvědčených postupů týkajících se témat jako řízení rizik, hlášení incidentů a sdílení informací, jakož i usnadňováním výměny souvisejících osvědčených postupů mezi příslušnými orgány;

3)  je nápomocna členským státům a orgánům, institucím a jiným subjektům Unie při tvorbě a prosazování politik kybernetické bezpečnosti v souvislosti se zachováním obecné dostupnosti nebo integrity veřejného jádra otevřeného internetu;

4)  přispívá k činnosti skupiny pro spolupráci podle článku 11 směrnice (EU) 2016/1148 poskytováním svých odborných poznatků a pomoci;

5)  podporuje:

a)  tvorbu a provádění politiky Unie v oblasti elektronické identity a služeb vytvářejících důvěru, zejména poskytováním poradenství a vydáváním technických pokynů, jakož i usnadňováním výměny osvědčených postupů mezi příslušnými orgány;

b)  prosazování vyšší úrovně bezpečnosti elektronických komunikací, mimo jiné poskytováním poradenství a odborných znalostí, jakož i usnadňováním výměny osvědčených postupů mezi příslušnými orgány;

c)  členské státy při provádění konkrétních aspektů kybernetické bezpečnosti v rámci politiky a práva Unie ve vztahu k ochraně údajů a soukromí a to též poskytováním poradenství Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů na jeho žádost;

6)  podporuje pravidelný přezkum činností v oblasti politiky Unie tím, že vypracovává výroční zprávu o stavu provádění příslušného právního rámce, pokud jde o:

a)  informace o hlášení členských států o incidentech, poskytnuté jednotnými kontaktními místy skupině pro spolupráci podle čl. 10 odst. 3 směrnice (EU) 2016/1148;

b)  shrnutí oznámení o narušení bezpečnosti nebo ztrátě integrity obdržených od poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru, které agentuře ENISA poskytly orgány dohledu podle čl. 19 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 910/2014(25);

c)  oznámení o ▌ bezpečnostních incidentech předaných poskytovateli veřejných sítí elektronických komunikací nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, které agentuře ENISA poskytly příslušné orgány podle článku 40 směrnice (EU) 2018/1972.

Článek 6

Budování kapacit

1.  Agentura ENISA je nápomocna:

a)  členským státům v jejich úsilí zdokonalovat prevenci, odhalování a analýzu kybernetických hrozeb a incidentů a schopnost na ně reagovat, a to tím, že jim poskytuje poznatky a odborné znalosti;

b)  členským státům a orgánům, institucím a jiným subjektům Unie při dobrovolném vytváření a provádění politik zveřejňování zranitelností;

c)  orgánům, ▌ institucím a jiným subjektům Unie v jejich úsilí zdokonalovat prevenci, odhalování a analýzu kybernetických hrozeb a incidentů a schopnost na tyto hrozby a incidenty reagovat, zejména tím, že poskytuje odpovídající podporu týmu CERT-EU;

d)  členským státům na jejich žádost při budování vnitrostátních týmů CSIRT podle čl. 9 odst. 5 směrnice (EU) 2016/1148;

e)  členským státům na jejich žádost při vypracovávání národních strategií pro bezpečnost sítí a informačních systémů podle čl. 7 odst. 2 směrnice (EU) 2016/1148 a za účelem prosazování osvědčených postupů podporuje šíření těchto strategií a bere na vědomí pokrok při jejich provádění v Unii;

f)  orgánům Unie při tvorbě a přezkumu strategií Unie týkajících se kybernetické bezpečnosti tím, že podporuje jejich šíření a sleduje pokrok při jejich provádění;

g)  vnitrostátním a unijním týmům CSIRT při zvyšování úrovně jejich schopností, mimo jiné podporou dialogu a výměnou informací za účelem zajištění toho, aby s ohledem na aktuální stav každý tým CSIRT vykazoval společný soubor minimálních schopností a pracoval v souladu s osvědčenými postupy;

h)  členským státům tím, že pravidelně a alespoň jednou za dva roky organizuje cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti na úrovni EU podle čl. 7 odst. 6 a na základě hodnocení těchto cvičení a poznatků z těchto cvičení předkládá politická doporučení;

i)  příslušným veřejným orgánům tím, že jim nabízí školení v oblasti kybernetické bezpečnosti, a to případně ve spolupráci se zúčastněnými stranami;

j)  skupině pro spolupráci tím, že podle čl. 11 odst. 3 písm. l) směrnice (EU) 2016/1148 zajišťuje výměnu ▌ osvědčených postupů pro určování provozovatelů základních služeb členskými státy, a to rovněž ve vztahu k přeshraničním vazbám, souvisejících s riziky a incidenty.

2.  Agentura ENISA podporuje sdílení informací v rámci jednotlivých odvětví a napříč odvětvími, zejména pak v odvětvích uvedených v příloze II směrnice (EU) 2016/1148, poskytováním osvědčených postupů a vydáváním pokynů k dostupným nástrojům a postupům, jakož i k řešení regulačních otázek týkajících se sdílení informací.

Článek 7

Operativní spolupráce na úrovni Unie

1.  Agentura ENISA podporuje operativní spolupráci mezi členskými státy, orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, jakož i mezi zúčastněnými stranami.

2.  Agentura ENISA na operativní úrovni spolupracuje a vytváří synergie s orgány, ▌institucemi a jinými subjekty Unie, včetně týmu CERT-EU, s útvary zabývajícími se kyberkriminalitou a s orgány dozoru zabývajícími se ochranou soukromí a osobních údajů, s cílem řešit otázky společného zájmu, včetně:

a)  výměny know-how a osvědčených postupů;

b)  poskytování poradenství a vydávání pokynů týkajících se příslušných otázek souvisejících s kybernetickou bezpečnostní;

c)  zavádění praktických ujednání pro výkon konkrétních úkolů, po konzultaci s Komisí.

3.  Agentura ENISA zajišťuje služby sekretariátu sítě CSIRT podle čl. 12 odst. 2 směrnice (EU) 2016/1148 a v této funkci aktivně podporuje sdílení informací a spolupráci mezi jejími členy.

4.  Agentura ENISA podporuje členské státy v operativní spolupráci v rámci sítě CSIRT▌ tím, že:

a)  poskytuje poradenství, jak zlepšit jejich schopnosti předcházet a odhalovat incidenty a reagovat na ně a na žádost jednoho nebo více členských států poskytuje poradenství v souvislosti s konkrétní kybernetickou hrozbou;

b)  ▌ pomáhá na žádost jednoho nebo více členských států při posuzování incidentů, které mají závažný nebo významný dopad, a to poskytováním odborných znalostí a usnadňováním technického zpracování těchto incidentů, zejména prostřednictvím podpory dobrovolného sdílení příslušných informací a technických řešení mezi členskými státy;

c)  analyzuje zranitelnosti ▌ a incidenty na základě veřejně dostupných informací nebo informací poskytnutých dobrovolně za tímto účelem členskými státy; a

d)  na žádost jednoho nebo více členských států poskytuje podporu ve vztahu k následným technickým šetřením incidentů, které mají závažný či významný dopad ve smyslu směrnice (EU) 2016/1148.

Při provádění těchto úkolů se agentura ENISA a tým CERT-EU zapojí do strukturované spolupráce, aby využily synergií a zamezily zdvojování činností.

5.  Agentura ENISA pravidelně organizuje cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti na úrovni Unie a při organizování těchto cvičení podporuje členské státy a orgány, instituce a jiné subjekty EU, pokud o to požádají. Tato cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti na úrovni Unie mohou zahrnovat technické, operativní či strategické prvky. Každé dva roky agentura ENISA uspořádá rozsáhlé komplexní cvičení.

Agentura ENISA případně rovněž přispívá spolu s příslušnými organizacemi, které se rovněž účastní cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti na úrovni Unie, k odvětvovým cvičením v oblasti kybernetické bezpečnosti a pomáhá je organizovat.

6.  Agentura ENISA v úzké spolupráci s členskými státy vypracovává pravidelnou podrobnou technickou situační zprávu EU v oblasti kybernetické bezpečnosti týkající se incidentů a kybernetických hrozeb na základě veřejně dostupných informací, vlastní analýzy a zpráv, které s ní dobrovolně sdílejí mimo jiné týmy CSIRT členských států ▌ nebo jednotná kontaktní místa určená podle směrnice (EU) 2016/1148 nebo které jí poskytly Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě (EC3) při Europolu a tým CERT-EU.

7.  Agentura ENISA přispívá k vytváření koordinované reakce na úrovni Unie a členských států na rozsáhlé přeshraniční incidenty nebo krize související s kybernetickou bezpečností, a to především tím, že:

a)  shromažďuje a analyzuje zprávy z vnitrostátních zdrojů, jež jsou veřejně přístupné nebo dobrovolně sdílené, aby přispěla k vytvoření společného povědomí o situaci;

b)  zajišťuje efektivní tok informací a poskytování eskalačních mechanismů mezi sítí CSIRT a subjekty přijímajícími technická a politická rozhodnutí na úrovni Unie;

c)  na žádost usnadňuje technické zpracování incidentů nebo krizí, zejména podporou dobrovolného sdílení technických řešení mezi členskými státy;

d)  podporuje orgány, instituce a jiné subjekty Unie a na žádost i členské státy v komunikaci s veřejností ohledně těchto incidentů nebo krizí;

e)  testuje plány spolupráce pro reakci na tyto incidenty nebo krize na úrovni Unie a na žádost podporuje členské státy v testování těchto plánů na vnitrostátní úrovni.

Článek 8

Trh, certifikace kybernetické bezpečnosti a normalizace

1.  Agentura ENISA podporuje a prosazuje tvorbu a provádění politiky Unie v oblasti certifikace kybernetické bezpečnosti produktů ▌, služeb a procesů IKT, jak je stanoveno v hlavě III tohoto nařízení, tím, že:

(▌a) průběžně monitoruje vývoj v příslušných oblastech normalizace a doporučuje vhodné technické specifikace k použití při vypracovávání evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti podle čl. 54 odst. 1 písm. c) v případech, kdy normy nejsou k dispozici;

b)  vypracovává návrhy evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti (dále jen „návrhy systémů“) pro produkty, služby a procesy IKT v souladu s článkem 49;

c)  vyhodnocuje přijaté evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti v souladu s čl. 49 odst. 8.

d)  se účastní vzájemných hodnocení podle čl. 59 odst. 4;

e)  je nápomocna Komisi při zajišťování služeb sekretariátu pro Evropskou skupinu pro certifikaci kybernetické bezpečnosti podle čl. 62 odst. 5.

2.  Agentura ENISA zajišťuje služby sekretariátu pro Skupinu zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti podle čl. 22 odst. 4.

3.  Agentura ENISA ve spolupráci s vnitrostátními orgány certifikace kybernetické bezpečnosti a průmyslovým odvětvím oficiálním, strukturovaným a transparentním způsobem sestavuje a zveřejňuje pokyny a vypracovává osvědčené postupy, týkající se požadavků na kybernetickou bezpečnost produktů, služeb a procesů IKT.

4.  Agentura ENISA přispívá k budování kapacit souvisejících s hodnotícími a certifikačními procesy tím, že sestavuje a vydává pokyny a poskytuje členským státům na jejich žádost podporu.

5.  Agentura ENISA usnadňuje stanovení a zavádění evropských a mezinárodních norem pro řízení rizik a pro bezpečnost produktů, služeb a procesů IKT ▌.

6.   Agentura ENISA ve spolupráci s členskými státy a průmyslovým odvětvím vydává podle čl. 19 odst. 2 směrnice (EU) 2016/1148 doporučení a pokyny týkající se technických oblastí souvisejících s bezpečnostními požadavky pro provozovatele základních služeb a poskytovatele digitálních služeb, jakož i již existujících norem, včetně vnitrostátních norem členských států.

7.  Agentura ENISA s cílem podpořit trh kybernetické bezpečnosti v Unii provádí pravidelné analýzy hlavních trendů na trhu kybernetické bezpečnosti, a to jak na straně poptávky, tak na straně nabídky, a šíří výsledky těchto analýz.

Článek 9

Poznatky a informace

Agentura ENISA:

a)  provádí analýzy nově vznikajících technologií a poskytuje tematicky zaměřená posouzení očekávaných společenských, právních, hospodářských a regulačních dopadů technologických inovací na kybernetickou bezpečnost;

b)  provádí dlouhodobé strategické analýzy kybernetických hrozeb a incidentů za účelem odhalení nových trendů a pomoci při předcházení incidentům;

c)  ve spolupráci s odborníky z orgánů členských států a zúčastněných stran poskytuje poradenství, pokyny a osvědčené postupy týkající se bezpečnosti sítí a informačních systémů, zejména ▌infrastruktur podporujících odvětví uvedená v příloze II směrnice (EU) 2016/1148, a takových, které používají poskytovatelé digitálních služeb uvedených v příloze III zmíněné směrnice;

d)  prostřednictvím specializovaného portálu shromažďuje, uspořádává a  zpřístupňuje veřejnosti informace o kybernetické bezpečnosti poskytnuté orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a dobrovolně poskytnuté členskými státy a zúčastněnými stranami z veřejného i soukromého sektoru;

e)  shromažďuje a analyzuje veřejně dostupné informace o významných incidentech a sestavuje zprávy s cílem poskytnout pokyny občanům, organizacím a podnikům v celé Unii.

Článek 10

Zvyšování informovanosti a vzdělávání

Agentura ENISA:

a)  zvyšuje informovanost veřejnosti ohledně kybernetických bezpečnostních rizik a poskytuje pokyny týkající se osvědčených postupů pro jednotlivé uživatele zaměřené na občany, organizace a podniky, včetně kybernetické hygieny a počítačové gramotnosti;

b)  ve spolupráci s členskými státy ▌, orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a průmyslovým odvětvím organizuje pravidelné informační kampaně za účelem zvýšení kybernetické bezpečnosti a jejího zviditelnění v Unii a podněcuje veřejnou rozpravu;

c)  pomáhá členským státům v jejich úsilí o zvyšování informovanosti o kybernetické bezpečnosti a prosazování vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti;

d)  podporuje užší koordinaci a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy v souvislosti s informovaností a vzděláváním v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Článek 11

Výzkum a inovace

Ve vztahu k výzkumu a inovacím agentura ENISA:

a)  poskytuje orgánům, institucím a jiným subjektům Unie a členským státům poradenství ohledně potřeb a priorit výzkumu v oblasti kybernetické bezpečnosti s cílem umožnit účinnou reakci na současná a nově vznikající rizika a kybernetické hrozby, a to i pokud jde o nové a nově vznikající informační a komunikační technologie, a efektivně využívat technologie pro prevenci rizik;

b)  pokud jí Komise svěřila příslušné pravomoci, účastní se prováděcí fáze programů financování výzkumu a inovací, nebo je jejich příjemcem.

c)  přispívá ke strategickému programu pro výzkum a inovace na úrovni Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Článek 11

Mezinárodní spolupráce

Agentura ENISA přispívá k úsilí Unie zaměřenému na spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, jakož i v příslušných rámcích mezinárodní spolupráce, v zájmu prosazení mezinárodní spolupráce v otázkách týkajících se kybernetické bezpečnosti tím, že:

a)  se případně angažuje jako pozorovatel při organizování mezinárodních cvičení, provádí analýzu jejich výsledků a předkládá o nich zprávu správní radě;

b)  na žádost Komise usnadňuje výměnu osvědčených postupů ▌;

c)  na žádost Komise jí poskytuje odborné znalosti;

d)  poskytuje Komisi poradenství a podporu v otázkách týkajících se dohod se třetími zeměmi o vzájemném uznávání certifikátů kybernetické bezpečnosti, a to ve spolupráci s Evropskou skupinou pro certifikaci kybernetické bezpečnosti zřízenou podle článku 62.

KAPITOLA III

ORGANIZACE AGENTURY ENISA

Článek 12

Struktura agentury ENISA

Správní a řídicí strukturu agentury ENISA tvoří:

a)  správní rada;

b)  výkonná rada;

c)  výkonný ředitel; ▌

d)  poradní skupina agentury ENISA;

e)  síť národních styčných úředníků.

ODDÍL 1

SPRÁVNÍ RADA

Článek 14

Složení správní rady

1.  Správní rada se skládá z jednoho člena jmenovaného každým členským státem a dvou členů jmenovaných Komisí. Všichni členové mají hlasovací právo.

2.  Každý člen správní rady má náhradníka. Náhradník zastupuje daného člena v jeho nepřítomnosti.

3.  Členové správní rady a jejich náhradníci jsou jmenováni na základě svých znalostí problematiky kybernetické bezpečnosti a s ohledem na své dovednosti v oblasti řízení, správy a rozpočtu. Komise a členské státy usilují o to, aby se omezila fluktuace jejich zástupců ve správní radě, a zajistila se tak kontinuita práce správní rady. Komise a členské státy usilují o dosažení genderové vyváženosti ve správní radě.

4.  Funkční období členů správní rady a jejich náhradníků je čtyři roky. Toto období lze prodloužit.

Článek 15

Funkce správní rady

1.  Správní rada:

a)  stanoví obecné směry činnosti agentury ENISA a  zajišťuje, aby agentura ENISA působila v souladu s pravidly a zásadami stanovenými v tomto nařízení; rovněž zajišťuje, aby práce agentury ENISA byla v souladu s činnostmi členských států a na úrovni Unie;

b)  přijímá návrh jednotného programového dokumentu agentury ENISA podle článku 24 před jeho předložením Komisi k vyjádření stanoviska;

c)  s ohledem na stanovisko Komise přijímá jednotný programový dokument agentury ENISA;

d)  dohlíží na provádění víceletých a ročních programů obsažených v jednotném programovém dokumentu;

e)  přijímá roční rozpočet agentury ENISA a vykonává další funkce ve vztahu k rozpočtu agentury ENISA podle kapitoly IV;

f)  posuzuje a přijímá souhrnnou výroční zprávu o činnosti agentury ENISA obsahující účetní výkaz a popis toho, jak agentura ENISA naplnila své ukazatele výkonnosti, do 1. července následujícího roku zprávu a její posouzení zasílá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru, a výroční zprávu zveřejňuje;

g)  přijímá finanční pravidla použitelná na agenturu ENISA v souladu s článkem 32;

h)  přijímá strategii proti podvodům, která je úměrná rizikům podvodu s ohledem na analýzy nákladů a přínosů opatření, jež mají být provedena;

i)  přijímá pravidla pro předcházení střetům zájmů u svých členů a řešení těchto střetů;

j)  zajišťuje náležitá opatření v návaznosti na zjištění a doporučení vyplývající z vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a z různých interních či externích auditních zpráv a hodnocení;

k)  přijímá svůj jednací řád včetně pravidel pro prozatímní rozhodnutí o přenesení pravomocí k provádění zvláštních úkolů podle čl. 19 odst. 7;

l)  v souladu s odstavcem 2 vykonává ve vztahu k zaměstnancům agentury ENISA pravomoci, které služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie, jak jsou stanoveny v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(26), svěřují orgánu oprávněnému ke jmenování a orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“);

m)  přijímá prováděcí pravidla ke služebnímu řádu úředníků a pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců v souladu s postupem podle článku 110 služebního řádu úředníků;

n)  jmenuje výkonného ředitele a případně prodlužuje jeho funkční období nebo jej odvolává z funkce v souladu s článkem 36;

o)  jmenuje účetního, který může být účetním Komise a který je při plnění svých povinností naprosto nezávislý;

p)  přijímá veškerá rozhodnutí o zřízení vnitřních struktur agentury ENISA a o jejich nezbytných změnách s ohledem na potřeby činností agentury ENISA a na řádné rozpočtové řízení;

q)  povoluje zavádění pracovní ujednání, pokud jde o článek 7;

r)  povoluje zavádění nebo uzavírání pracovních ujednání v souladu s článkem 42.

2.  Správní rada přijme v souladu s článkem 110 služebního řádu úředníků rozhodnutí na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu úředníků a článku 6 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, kterým přenese příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a kterým stanoví podmínky, za nichž může být toto přenesení pravomocí pozastaveno. Výkonný ředitel může přenést tyto pravomoci na další osoby.

3.  Vyžadují-li to výjimečné okolnosti, může správní rada přijmout rozhodnutí o dočasném pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a jakýchkoli takových pravomocí jím přenesených na další osoby a vykonávat je sama nebo je přenést na jednoho ze svých členů nebo na zaměstnance, který zároveň není výkonným ředitelem.

Článek 16

Předseda správní rady

Správní rada si dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů zvolí z řad svých členů předsedu a místopředsedu. Jejich funkční období je čtyři roky a lze je jednou prodloužit. Pokud však v průběhu jejich funkčního období jejich členství ve správní radě skončí, zanikne týmž dnem automaticky i jejich funkce předsedy či místopředsedy. Nemůže-li předseda vykonávat své povinnosti, zaujme jeho místo z moci úřední místopředseda.

Článek 17

Zasedání správní rady

1.  Zasedání správní rady svolává její předseda.

2.  Řádná zasedání správní rady se konají alespoň dvakrát za rok. Z podnětu předsedy, z podnětu Komise nebo na žádost nejméně jedné třetiny členů správní rady se konají rovněž její mimořádná zasedání.

3.  Zasedání správní rady se účastní výkonný ředitel, avšak nemá hlasovací právo.

4.  Zasedání správní rady se na pozvání předsedy mohou účastnit členové poradní skupiny agentury ENISA, avšak nemají hlasovací právo.

5.  Členům správní rady a jejich náhradníkům mohou být s výhradou pravidel stanovených jednacím řádem na zasedáních správní rady nápomocni poradci nebo odborníci.

6.  Služby sekretariátu pro správní radu zajišťuje agentura ENISA.

Článek 18

Pravidla hlasování ve správní radě

1.  Správní rada přijímá rozhodnutí většinou hlasů svých členů.

2.  Pro přijetí jednotného programového dokumentu a ročního rozpočtu a pro jmenování, prodloužení funkčního období nebo odvolání výkonného ředitele je nutná dvoutřetinová většina hlasů členů správní rady.

3.  Každý člen má jeden hlas. V nepřítomnosti člena je k výkonu jeho hlasovacího práva oprávněn jeho náhradník.

4.  Předseda správní rady se hlasování účastní.

5.  Výkonný ředitel se hlasování neúčastní.

6.  Jednací řád správní rady stanoví podrobnější pravidla hlasování, zejména podmínky, za nichž může člen zastupovat jiného člena.

ODDÍL 2

VÝKONNÁ RADA

Článek 19

Výkonná rada

1.  Správní radě je nápomocna výkonná rada.

2.  Výkonná rada:

a)  připravuje rozhodnutí přijímaná správní radou;

b)  společně se správní radou zajišťuje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení vyplývající z vyšetřování OLAF a z různých interních či externích auditních zpráv a hodnocení;

c)  aniž jsou dotčeny povinnosti výkonného ředitele stanovené v článku 20, je nápomocna výkonnému řediteli a radí mu, pokud jde o provádění rozhodnutí správní rady v administrativních a rozpočtových záležitostech podle článku 20.

3.  Výkonná rada se skládá z pěti členů. Členové výkonné rady jsou jmenování z řad členů správní rady. Jedním z členů je předseda správní rady, který smí předsedat i výkonné radě, a dalším je jeden ze zástupců Komise. Při jmenováních členů výkonné rady se usiluje zajištění genderové vyváženosti. Výkonný ředitel se účastní zasedání výkonné rady, avšak nemá hlasovací právo.

4.  Funkční období členů výkonné rady je čtyři roky. Toto období lze prodloužit.

5.  Zasedání výkonné rady se koná alespoň jednou za tři měsíce. Předseda výkonné rady svolává další zasedání na žádost členů této rady.

6.  Správní rada stanoví jednací řád výkonné rady.

7.  Je-li to z naléhavých důvodů nezbytné, může výkonná rada přijímat některá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady, zejména ve věcech správního řízení, včetně pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování, a v rozpočtových záležitostech. Taková prozatímní rozhodnutí se bez zbytečného prodlení oznámí správní radě. Správní rada prozatímní rozhodnutí schválí, nebo zamítne do tří měsíců od přijetí daného rozhodnutí. Výkonná rada nepřijme jménem správní rady žádná rozhodnutí, která vyžadují schválení dvoutřetinovou většinou hlasů správní rady.

ODDÍL 3

VÝKONNÝ ŘEDITEL

Článek 20

Povinnosti výkonného ředitele

1.  Agenturu ENISA řídí výkonný ředitel, který je při výkonu svých povinností nezávislý. Výkonný ředitel se zodpovídá správní radě.

2.  Výkonný ředitel předkládá Evropskému parlamentu na jeho výzvu zprávu o plnění svých povinností. Rada může výkonného ředitele vyzvat, aby o plnění svých povinností předložil zprávu.

3.  Výkonný ředitel je odpovědný za:

a)  běžnou správu agentury ENISA;

b)  provádění rozhodnutí přijatých správní radou;

c)  vypracování návrhu jednotného programového dokumentu a jeho předložení správní radě ke schválení před jeho předložením Komisi;

d)  provádění jednotného programového dokumentu a podávání zpráv o jeho provádění správní radě;

e)  vypracování souhrnné výroční zprávy o činnosti agentury ENISA, včetně provádění jejího ročního pracovního programu, a předložení této zprávy správní radě k posouzení a přijetí;

f)  vypracování akčního plánu v návaznosti na závěry zpětných hodnocení a zprávy o pokroku, kterou předkládá každé dva roky Komisi;

g)  vypracování akčního plánu v návaznosti na závěry zpráv o interním nebo externím auditu, jakož i na vyšetřování OLAF, a předložení zprávy o pokroku Komisi dvakrát ročně a pravidelně správní radě;

h)  vypracování návrhu finančních pravidel použitelných na agenturu ENISA podle článku 32;

i)  vypracování návrhu odhadu příjmů a výdajů agentury ENISA a za plnění jejího rozpočtu;

j)  ochranu finančních zájmů Unie uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným protiprávním jednáním, účinnými kontrolami a zpětným získáním nesprávně vyplacených částek v případech, kdy jsou zjištěny nesrovnalosti, a případně účinnými, přiměřenými a odrazujícími správními a finančními sankcemi;

k)  vypracování strategie agentury ENISA pro boj proti podvodům a její předložení správní radě ke schválení;

l)  rozvíjení a udržování styků s podnikatelským sektorem a organizacemi spotřebitelů pro zajištění pravidelného dialogu s příslušnými zúčastněnými stranami;

m)  pravidelnou výměnu názorů a informací s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie o jejich činnosti týkající se kybernetické bezpečnosti, aby byla zajištěna soudržnost při vývoji a provádění politiky Unie;

n)  provádění jiných úkolů, které jsou výkonnému řediteli uloženy tímto nařízením.

4.  Výkonný ředitel může v případě potřeby a v souladu s cíli a úkoly agentury ENISA zřizovat ad hoc pracovní skupiny složené z odborníků, mimo jiné z odborníků příslušných orgánů členských států. Výkonný ředitel o tom v předstihu informuje správní radu. Postupy týkající se zejména složení pracovních skupin, jmenování odborníků pracovních skupin výkonným ředitelem a činnosti pracovních skupin jsou stanoveny ve vnitřních organizačních předpisech agentury ENISA.

5.  Je-li to nezbytné, může výkonný ředitel za účelem účinného a efektivního plnění úkolů agentury ENISA a na základě náležité analýzy nákladů a přínosů rozhodnout o zřízení jednoho nebo více místních úřadů v jednom nebo více členských státech. Před rozhodnutím o zřízení místního úřadu si výkonný ředitel vyžádá stanovisko dotčených členských států, včetně členského státu, v němž se nachází sídlo agentury ENISA, a získá předchozí souhlas Komise a správní rady. Nedojde-li během konzultačního procesu mezi výkonným ředitelem a dotčenými členskými státy ke shodě, předá se věc k projednání Radě. Celkový počet zaměstnanců ve všech místních úřadech musí být omezen na minimum a nepřekročí 40 % celkového počtu zaměstnanců agentury ENISA umístěných v členském státě, v němž se nachází její sídlo. Počet zaměstnanců v každém místním úřadu nepřekročí 10 % celkového počtu zaměstnanců agentury ENISA umístěných v členském státě, v němž se nachází její sídlo.

Rozhodnutí o zřízení místního úřadu určí rozsah činností, jež mají být v daném místním úřadu prováděny, způsobem, který zabrání zbytečným nákladům a zdvojování správních funkcí agentury ENISA. ▌

ODDÍL 4

PORADNÍ SKUPINA AGENTURY ENISA, SKUPINA ZÚČASTNĚNÝCH STRAN PRO CERTIFIKACI KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI A SÍŤ NÁRODNÍCH STYČNÝCH ÚŘEDNÍKŮ

Článek 21

Poradní skupina agentury ENISA

1.  Správní rada na návrh výkonného ředitele zřídí transparentním způsobem poradní skupinu agentury ENISA složenou z uznávaných odborníků zastupujících příslušné zúčastněné strany, jako jsou odvětví informačních a komunikačních technologií, poskytovatelé veřejně dostupných sítí nebo služeb elektronických komunikací, malé a střední podniky, provozovatelé základních služeb, organizace spotřebitelů, akademičtí odborníci v oblasti kybernetické bezpečnosti a zástupci příslušných orgánů oznámených v souladu se ▌směrnicí (EU) 2018/1972, evropských normalizačních organizací, jakož i donucovacích orgánů a orgánů dozoru pro ochranu údajů. Správní rada usiluje o zajištění patřičné genderové a zeměpisné vyváženosti a o zajištění vyváženého zastoupení různých skupin zúčastněných stran.

2.  Postupy týkající se poradní skupiny agentury ENISA, zejména jejího složení, návrhu výkonného ředitele podle odstavce 1, počtu a jmenování jejích členů a činnosti poradní skupiny agentury ENISA jsou stanoveny ve vnitřních organizačních předpisech agentury ENISA a jsou zveřejňovány.

3.  Poradní skupině agentury ENISA předsedá výkonný ředitel nebo osoba, kterou výkonný ředitel pro danou záležitost určí.

4.  Funkční období členů poradní skupiny agentury ENISA je dva a půl roku. Členy poradní skupiny agentury ENISA nesmějí být členové správní rady. Odborníci z řad Komise a členských států jsou oprávněni účastnit se zasedání a podílet se na činnosti poradní skupiny agentury ENISA. K účasti na zasedáních a na činnosti poradní skupiny agentury ENISA mohou být přizváni zástupci dalších subjektů, kteří nejsou členy poradní skupiny agentury ENISA a jejichž účast považuje výkonný ředitel za důležitou.

5.  Poradní skupina agentury ENISA poskytuje agentuře ENISA poradenství ohledně plnění jejích úkolů, s výjimkou případů, kdy se použijí ustanovení hlavy III tohoto nařízení. Poskytuje poradenství zejména výkonnému řediteli při vypracovávání návrhu ročního pracovního programu agentury ENISA a při zajišťování komunikace s příslušnými zúčastněnými stranami v ▌otázkách souvisejících s ročním pracovním programem.

6.  Poradní skupina agentury ENISA o své činnosti pravidelně informuje správní radu.

Článek 22

Skupina zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti

1.  Zřizuje se Skupina zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti.

2.  Členové Skupiny zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti jsou vybráni z řad uznávaných odborníků zastupujících příslušné zúčastněné strany. Tyto členy vybírá Komise na návrh agentury ENISA prostřednictvím transparentní a otevřené výzvy, přičemž zajišťuje vyvážené zastoupení různých skupin zúčastněných stran a patřičnou genderovou a zeměpisnou vyváženost.

3.  Skupina zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti:

a)  poskytuje poradenství Komisi ohledně strategických otázek souvisejících s evropským rámcem pro certifikaci kybernetické bezpečnosti;

b)  na požádání poskytuje poradenství agentuře ENISA ohledně obecných i strategických záležitostí souvisejících s úkoly agentury ENISA v oblasti trhu, certifikace kybernetické bezpečnosti a normalizace;

c)  je nápomocna Komisi při přípravě průběžného pracovního programu Unie podle článku 47;

d)  vydává stanovisko k průběžnému pracovnímu programu Unie v souladu s čl. 47 odst. 4; a

e)  v naléhavých případech poskytuje poradenství Komisi a Evropské skupině pro certifikaci kybernetické bezpečnosti ohledně potřeby dodatečných systémů certifikace mimo rámec průběžného pracovního programu Unie, jak je uvedeno v článcích 47 a 48.

4.  Skupině zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti předsedají společně zástupci Komise a agentury ENISA a její sekretariát zajišťuje agentura ENISA.

Článek 23

Síť národních styčných úředníků

1.  Správní rada zřídí na návrh výkonného ředitele síť národních styčných úředníků složenou ze zástupců všech členských států (národních styčných úředníků). Každý členský stát jmenuje do sítě národních styčných úředníků jednoho zástupce. Zasedání sítě národních styčných úředníků se mohou konat v různých odborných formátech.

2.  Síť národních styčných úředníků zejména usnadňuje výměnu informací mezi agenturou ENISA a členskými státy a podporuje agenturu ENISA v šíření činností, zjištění a doporučení příslušným zúčastněným stranám v celé Unii.

3.  Národní styční úředníci působí jako kontaktní místa na vnitrostátní úrovni s cílem usnadnit spolupráci mezi agenturou ENISA a národními odborníky v rámci provádění ročního pracovního programu agentury ENISA.

4.  Národní styční úředníci úzce spolupracují se zástupcem svého členského státu ve správní radě, avšak samotná síť národních styčných úředníků nesmí zdvojovat práci správní rady ani jiného fóra Unie.

5.  Funkce a postupy sítě národních styčných úředníků se stanoví ve vnitřních organizačních předpisech agentury ENISA a zveřejní se.

ODDÍL 5

ČINNOST

Článek 24

Jednotný programový dokument

1.  Agentura ENISA vykonává svou činnost v souladu s jednotným programovým dokumentem obsahujícím její roční a víceletý program, které obsahují všechny plánované aktivity.

2.  Výkonný ředitel každý rok vypracuje návrh jednotného programového dokumentu, který obsahuje roční a víceletý program spolu s odpovídajícím plánem finančních a  lidských zdrojů v souladu s článkem 32 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013(27), přičemž zohlední pokyny stanovené Komisí.

3.  Jednotný programový dokument uvedený v odstavci 1 přijme správní rada do 30. listopadu každého roku a předá jej Evropskému parlamentu, Radě a Komisi do 31. ledna následujícího roku; to se týká i všech pozdějších aktualizovaných verzí tohoto dokumentu.

4.  Jednotný programový dokument nabývá konečné podoby po přijetí souhrnného rozpočtu Unie s konečnou platností a podle potřeby se upraví.

5.  Roční pracovní program obsahuje podrobné cíle a očekávané výsledky včetně ukazatelů výkonnosti. Obsahuje rovněž popis opatření, která mají být financována, a stanovení finančních a lidských zdrojů, které jsou na jednotlivá opatření přiděleny, v souladu se zásadami sestavování rozpočtu a řízení podle činností. Roční pracovní program musí být v souladu s víceletým pracovním programem uvedeným v odstavci 7. Je v něm jasně uvedeno, jaké úkoly byly ve srovnání s předchozím rozpočtovým rokem přidány, změněny nebo zrušeny.

6.  Je-li agentuře ENISA uložen nový úkol, správní rada přijatý roční pracovní program změní. Každá podstatná změna ročního pracovního programu se přijme stejným postupem jako původní roční pracovní program. Správní rada může přenést pravomoc k provádění nepodstatných změn ročního pracovního programu na výkonného ředitele.

7.  Víceletý pracovní program stanoví celkový strategický plán včetně cílů, očekávaných výsledků a ukazatelů výkonnosti. Stanoví rovněž plán zdrojů včetně víceletého rozpočtu a zaměstnanců.

8.  Plán zdrojů je každoročně aktualizován. Strategický plán je aktualizován podle potřeby, a zejména je-li nutno zohlednit výsledek hodnocení uvedeného v článku 67.

Článek 25

Prohlášení o zájmech

1.  Členové správní rady, výkonný ředitel a úředníci dočasně přidělení členskými státy učiní prohlášení o závazcích a prohlášení, z něhož vyplývá, že neexistují, nebo naopak existují přímé či nepřímé zájmy, které by bylo možné považovat za zájmy ovlivňující jejich nezávislost. Tato prohlášení musí být správná a úplná, musí být podávána každoročně písemnou formou a v případě potřeby aktualizována.

2.  Členové správní rady, výkonný ředitel a externí odborníci, kteří se účastní činnosti ad hoc pracovních skupin, učiní nejpozději na začátku každého zasedání pravdivé a úplné prohlášení o zájmech, které by bylo možné považovat za zájmy ovlivňující jejich nezávislost vzhledem k bodům na pořadu jednání, a neúčastní se jednání a hlasování o těchto bodech.

3.  Agentura ENISA ve svých vnitřních organizačních předpisech stanoví praktická opatření upravující pravidla týkající se prohlášení o zájmech podle odstavců 1 a 2.

Článek 26

Transparentnost

1.  Agentura ENISA vykonává své činnosti s vysokou mírou transparentnosti a v souladu s článkem 28.

2.  Agentura ENISA zajistí, aby veřejnost a všechny zainteresované strany měly k dispozici náležité, objektivní, spolehlivé a snadno dostupné informace, zejména pokud jde o výsledky její činnosti. Zveřejní rovněž prohlášení o zájmech učiněná v souladu s článkem 25.

3.  Správní rada může na návrh výkonného ředitele zainteresovaným stranám umožnit, aby se účastnily projednání některých činností agentury ENISA jako pozorovatelé.

4.  Agentura ENISA ve svých vnitřních organizačních předpisech stanoví praktická opatření pro provádění pravidel transparentnosti podle odstavců 1 a 2.

Článek 24

Důvěrnost

1.  Aniž je dotčen článek 28, agentura ENISA nesděluje třetím osobám informace, které zpracovává nebo které obdržela a pro které bylo odůvodněně vyžádáno zcela či částečně důvěrné zacházení.

2.  Členové správní rady, výkonný ředitel, členové poradní skupiny agentury ENISA, externí odborníci účastnící se ad hoc pracovních skupin a zaměstnanci agentury ENISA, včetně úředníků dočasně přidělených členskými státy, jsou povinni i po skončení svých funkcí dodržovat požadavky na důvěrnost podle článku 339 Smlouvy o fungování EU.

3.  Agentura ENISA ve svých vnitřních organizačních předpisech stanoví praktická opatření pro provádění pravidel důvěrnosti podle odstavců 1 a 2.

4.  Pokud je to třeba pro vykonávání úkolů agentury ENISA, správní rada rozhodne, že agentuře ENISA umožní zpracovávat utajované informace. Agentura ENISA v tomto případě po dohodě s útvary Komise přijme bezpečnostní pravidla, v nichž se uplatňují bezpečnostní zásady stanovené v rozhodnutích Komise (EU, Euratom) 2015/443(28) a 2015/444(29). Tato bezpečnostní pravidla musí zahrnovat ustanovení o výměně, zpracování a ukládání utajovaných informací.

Článek 28

Přístup k dokumentům

1.  Na dokumenty, které má agentura ENISA v držení, se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001.

2.  Správní rada přijme do … [šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1049/2001.

3.  Proti rozhodnutím přijatým agenturou ENISA podle článku 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 lze podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv podle článku 228 Smlouvy o fungování EU nebo žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie podle článku 263 Smlouvy o fungování EU.

KAPITOLA IV

SESTAVOVÁNÍ A SKLADBA ROZPOČTU AGENTURY ENISA

Článek 29

Sestavování rozpočtu agentury ENISA

1.  Výkonný ředitel každý rok sestaví návrh odhadu příjmů a výdajů agentury ENISA pro následující rozpočtový rok a spolu s návrhem plánu pracovních míst jej předá správní radě. Příjmy a výdaje musí být vyrovnané.

2.  Správní rada každý rok sestaví na základě návrhu odhadu odhad příjmů a výdajů agentury ENISA pro následující rozpočtový rok.

3.  Správní rada zašle každý rok do 31. ledna odhad, který je součástí návrhu jednotného programového dokumentu, Komisi a třetím zemím, s nimiž Unie uzavřela dohody podle čl. 42 odst. 2.

4.  Komise na základě odhadu zanese do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhady, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši příspěvku, který má být poskytnut ze souhrnného rozpočtu Unie a předloží je Evropskému parlamentu a Radě v souladu s článkem 314 Smlouvy o fungování EU.

5.  Evropský parlament a Rada schválí prostředky, které Unie poskytne jako příspěvek agentře ENISA.

6.  Evropský parlament a Rada přijmou plán pracovních míst agentury ENISA.

7.  Správní rada přijme rozpočet agentury ENISA spolu s jednotným programovým dokumentem. Rozpočet agentury ENISA nabývá konečné podoby po přijetí souhrnného rozpočtu Unie s konečnou platností. Správní rada rozpočet a jednotný programový dokument agentury ENISA podle potřeby upraví v souladu se souhrnným rozpočtem Unie.

Článek 30

Skladba rozpočtu agentury ENISA

1.  Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, příjmy agentury ENISA zahrnují:

a)  příspěvek ze souhrnného rozpočtu Unie;

b)  příjmy účelově vázané na konkrétní položky výdajů v souladu s finančními pravidly uvedenými v článku 32;

c)  finanční prostředky Unie ve formě dohod o přiznání příspěvku nebo grantů ad hoc v souladu s jejími finančními pravidly uvedenými v článku 32 a ustanoveními příslušných nástrojů na podporu politik Unie;

d)  příspěvky třetích zemí, které se podílejí na činnosti agentury ENISA na základě článku 42;

e)  dobrovolné finanční či věcné příspěvky členských států.

Členské státy, které poskytují dobrovolné příspěvky podle prvního pododstavce písm. e), nesmí na základě tohoto příspěvku požadovat žádné zvláštní právo nebo službu.

2.  Výdaje agentury ENISA zahrnují výdaje na zaměstnance, administrativu, technickou podporu, infrastrukturu a provoz a výdaje vyplývající ze smluv s třetími stranami.

Článek 31

Plnění rozpočtu agentury ENISA

1.  Za plnění rozpočtu agentury ENISA je odpovědný výkonný ředitel.

2.  Interní auditor Komise vykonává ve vztahu k agentuře ENISA stejné pravomoci jako ve vztahu k útvarům Komise.

3.  Účetní agentury ENISA zašle do 1. března následujícího rozpočtového roku (rok N+1) předběžnou účetní závěrku za rozpočtový rok (rok N) účetnímu Komise a Účetnímu dvoru.

4.  Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce agentury ENISA podle článku 246 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046(30) vypracuje účetní agentury ENISA na vlastní odpovědnost konečnou účetní závěrku agentury ENISA a předloží ji správní radě k vyjádření.

5.  Správní rada zaujme stanovisko ke konečné účetní závěrce agentury ENISA.

6.  Výkonný ředitel předá do 31. března roku N+1 zprávu o rozpočtovém a finančním řízení Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

7.  Účetní agentury ENISA předá konečnou účetní závěrku spolu se stanoviskem správní rady do 1. července roku N+1 Evropskému parlamentu, Radě, účetnímu Komise a Účetnímu dvoru.

8.  Účetní agentury ENISA ke stejnému datu, k němuž předal konečnou účetní závěrku, rovněž zašle Účetnímu dvoru prohlášení vedení k této konečné účetní závěrce a jedno vyhotovení zašle účetnímu Komise.

9.  Výkonný ředitel agentury ENISA zveřejní do 15. listopadu roku N+1 konečnou účetní závěrku v Úředním věstníku Evropské unie.

10.  Výkonný ředitel odpoví Účetnímu dvoru na jeho připomínky do 30. září roku N + 1 a jedno vyhotovení této odpovědi rovněž zašle správní radě a Komisi.

11.  Výkonný ředitel předloží Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro hladký průběh udílení absolutoria za příslušný rozpočtový rok v souladu s čl. 261 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046.

12.  Absolutorium za plnění rozpočtu na rok N udělí Evropský parlament výkonnému řediteli na základě doporučení Rady do 15. května roku N + 2.

Článek 32

Finanční pravidla

Finanční pravidla platná pro agenturu ENISA přijme správní rada po konzultaci s Komisí. Tato pravidla se nesmějí odchýlit od nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013, ledaže je toto odchýlení zvlášť vyžadováno pro provoz agentury ENISA a Komise udělila předem souhlas.

Článek 33

Boj proti podvodům

1.  V zájmu usnadnění boje proti podvodům, korupci a jinému protiprávnímu jednání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) ▌č. 883/2013(31) přistoupí agentura ENISA do … [šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(32). Agentura ENISA přijme vhodná ustanovení vztahující se na všechny zaměstnance agentury podle vzoru stanoveného v příloze uvedené dohody.

2.  Účetní dvůr má pravomoc provádět na základě dokumentů a kontrol a inspekcí na místě audit u všech příjemců grantů, zhotovitelů, dodavatelů nebo poskytovatelů a subdodavatelů, kteří od agentury ENISA obdrželi finanční prostředky Unie.

3.  OLAF může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s ustanoveními a postupy uvedenými v nařízení (EU, Euratom) ▌č. 883/2013 a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96(33) s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantem nebo smlouvou financovanou ze strany agentury ENISA nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie.

4.  Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí dohody o spolupráci se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o udělení grantu přijatá agenturou ENISA obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Účetní dvůr a OLAF k provádění těchto auditů a vyšetřování v souladu s jejich příslušnými pravomocemi.

KAPITOLA V

ZAMĚSTNANCI

Článek 34

Obecná ustanovení

Na zaměstnance agentury ENISA se vztahuje služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců a pravidla přijatá na základě dohody mezi orgány Unie k provedení služebního a pracovního řádu.

Článek 35

Výsady a imunita

Na agenturu ENISA a její zaměstnance se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, připojený ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU.

Článek 36

Výkonný ředitel

1.  Výkonný ředitel je zaměstnán jako dočasný zaměstnanec agentury ENISA podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

2.  Výkonného ředitele jmenuje po otevřeném a transparentním výběrovém řízení správní rada ze seznamu kandidátů navržených Komisí.

3.  Pro účely uzavření pracovní smlouvy s výkonným ředitelem je agentura ENISA zastoupena předsedou správní rady.

4.  Před jmenováním je kandidát zvolený správní radou vyzván, aby vystoupil před příslušným výborem Evropského parlamentu a zodpověděl otázky jeho členů.

5.  Funkční období výkonného ředitele je pět let. Před koncem tohoto období Komise provede posouzení výsledků výkonného ředitele a budoucích úkolů a výzev agentury ENISA.

6.  Správní rada přijímá rozhodnutí o jmenování, prodloužení funkčního období nebo odvolání výkonného ředitele v souladu s čl. 18 odst. 2.

7.  Správní rada může na návrh Komise, v němž je zohledněno posouzení podle odstavce 5, funkční období výkonného ředitele jednou prodloužit o další období ▌pěti let.

8.  Správní rada informuje o svém záměru prodloužit funkční období výkonného ředitele Evropský parlament. Do tří měsíců před tímto prodloužením výkonný ředitel, je-li k tomu vyzván, vystoupí před příslušným výborem Evropského parlamentu a zodpoví otázky jeho členů.

9.  Výkonný ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž pozici.

10.  Výkonný ředitel může být odvolán z funkce pouze rozhodnutím správní rady ▌jednající na návrh Komise.

Článek 37

Vyslaní národní odborníci a další pracovníci

1.  Agentura ENISA může využívat vyslané národní odborníky nebo jiné pracovníky, kteří nejsou v agentuře ENISA zaměstnáni. Na tyto pracovníky se nevztahuje služební řád úředníků ani pracovní řád ostatních zaměstnanců.

2.  Správní rada přijme rozhodnutí, kterým stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do agentury ENISA.

KAPITOLA VI

OBECNÁ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE AGENTURY ENISA

Článek 38

Právní status agentury ENISA

1.  Agentura ENISA je subjektem Unie a má právní subjektivitu.

2.  Agentura ENISA má v každém členském státě nejširší způsobilost k právním úkonům, kterou vnitrostátní právo daného členského státu přiznává právnickým osobám. Zejména může nabývat a zcizovat movitý a nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

3.  Agenturu ENISA zastupuje výkonný ředitel.

Článek 39

Odpovědnost agentury ENISA

1.  Smluvní odpovědnost agentury ENISA se řídí právem rozhodným pro danou smlouvu.

2.  Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat na základě jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené agenturou ENISA.

3.  V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí agentura ENISA v souladu s obecnými zásadami, které jsou společné právním řádům členských států, škodu, kterou způsobí ona nebo její zaměstnanci při výkonu svých povinností.

4.  Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat veškeré spory o náhradu škody podle odstavce 3.

5.  Osobní odpovědnost zaměstnanců vůči agentuře ENISA se řídí odpovídajícími předpisy vztahujícími se na zaměstnance agentury ENISA.

Článek 40

Jazykový režim

1.  Na agenturu ENISA se vztahuje nařízení Rady č. 1(34). Členské státy a ostatní jimi určené subjekty se mohou na agenturu ENISA obracet a přijímat odpovědi v libovolném úředním jazyce orgánů Unie.

2.  Překladatelské služby potřebné pro činnost agentury ENISA zajišťuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie.

Článek 41

Ochrana osobních údajů

1.  Zpracování osobních údajů agenturou ENISA se řídí nařízením (EU) 2018/1725.

2.  Správní rada přijme prováděcí pravidla uvedená v čl. 45 odst. 3 nařízení (EU) č. 2018/1725. Správní rada může přijmout další opatření nezbytná pro uplatňování nařízení (EU) 2018/1725 ze strany agentury ENISA.

Článek 42

Spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi

1.  V rozsahu nezbytném pro dosažení cílů stanovených v tomto nařízení může agentura ENISA spolupracovat s příslušnými orgány třetích zemí nebo s mezinárodními organizacemi. Za tímto účelem může agentura ENISA s výhradou předchozího schválení Komisí zavést s orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi pracovní ujednání. Z těchto pracovních ujednání nevyplývají pro Unii ani její členské státy žádné právní závazky.

2.  Agentura ENISA je otevřena účasti třetích zemí, které za tímto účelem uzavřely dohody s Unií. Na základě příslušných ustanovení těchto dohod budou vytvořena pracovní ujednání, která určí zejména povahu, rozsah a způsob účasti těchto třetích zemí na činnosti agentury ENISA a budou obsahovat ustanovení týkající se účasti na iniciativách agentury ENISA, finančních příspěvků a zaměstnanců. Pokud jde o záležitosti týkající se zaměstnanců, musí být tato pracovní ujednání v každém případě v souladu se služebním řádem úředníků a pracovním řádem ostatních zaměstnanců.

3.  Správní rada přijme strategii pro vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v otázkách, které spadají do oblasti působnosti agentury ENISA. Komise zajistí, aby agentura ENISA působila v mezích svého mandátu a stávajícího institucionálního rámce tím, že s výkonným ředitelem uzavře příslušná pracovní ujednání.

Článek 43

Bezpečnostní pravidla týkající se ochrany citlivých neutajovaných informací a utajovaných informací

Po konzultaci s Komisí agentura ENISA přijme svá bezpečnostní pravidla uplatňující bezpečnostní zásady obsažené v bezpečnostních pravidlech Komise pro ochranu citlivých neutajovaných informací a utajovaných informací Evropské unie, jak jsou obsažena v rozhodnutích (EU, Euratom) 2015/443 a 2015/444. Bezpečnostní pravidla agentury ENISA zahrnují ustanovení o výměně, zpracování a uchovávání těchto informací.

Článek 44

Dohoda o sídle a provozní podmínky

1.  Nezbytná ujednání související s umístěním agentury ENISA v hostitelském členském státě a s prostory, které má tento členský stát dát k dispozici, a zvláštní pravidla, která se v hostitelském členském státě vztahují na výkonného ředitele, členy správní rady, zaměstnance agentury ENISA a jejich rodinné příslušníky, se stanoví v dohodě o sídle mezi agenturou ENISA a hostitelským členským státem uzavřené poté, co k tomu správní rada udělí souhlas ▌.

2.  Hostitelský členský stát agentury ENISA poskytuje pro zajištění řádného fungování agentury ENISA nejlepší možné podmínky, přičemž bere v úvahu přístupnost lokality, existenci vhodných vzdělávacích zařízení pro děti zaměstnanců, patřičný přístup na pracovní trh, sociální zabezpečení a zdravotní péči pro děti i pro manžely a manželky zaměstnanců.

Článek 45

Správní kontrola

Na činnost agentury ENISA dohlíží evropský veřejný ochránce práv v souladu s článkem 228 Smlouvy o fungování EU.

HLAVA III

RÁMEC PRO CERTIFIKACI KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI

Článek 46

Evropský rámec pro certifikaci kybernetické bezpečnosti

1.  Zřizuje se evropský rámec pro certifikaci kybernetické bezpečnosti s cílem zlepšit podmínky fungování vnitřního trhu tím, že dojde ke zvýšení úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a  umožní harmonizovaný přístup k evropským systémům certifikace kybernetické bezpečnosti na úrovni Unie, a to s výhledem na vytvoření jednotného digitálního trhu s produkty, službami a procesy IKT.

2.  Evropský rámec pro certifikaci kybernetické bezpečnosti poskytne mechanismus pro zřizování evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti a pro osvědčení, že produkty, služby a procesy IKT hodnocené v souladu s takovými systémy splňují stanovené bezpečnostní požadavky, pokud jde o ochranu dostupnosti, autentičnosti, integrity nebo důvěrnosti uchovávaných, předávaných či zpracovávaných údajů nebo funkcí či služeb nabízených nebo přístupných prostřednictvím těchto produktů, služeb a procesů během celého jejich životního cyklu.

Článek 47

Průběžný pracovní program Unie pro evropskou certifikaci kybernetické bezpečnosti

1.  Komise zveřejní průběžný pracovní program Unie pro evropskou certifikaci kybernetické bezpečnosti (dále jen „průběžný pracovní program Unie“), který určí strategické priority pro budoucí evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti.

2.  Průběžný pracovní program Unie obsahuje zejména seznam produktů, služeb a procesů IKT či jejich kategorií, pro něž by mohlo být zařazení do oblasti působnosti evropského systému kybernetické bezpečnosti prospěšné.

3.  Zařazení každého konkrétního produktu, služby a procesu IKT či jejich kategorií do průběžného pracovního programu Unie musí být podloženo jedním či více z následujících důvodů:

a)  dostupnost a rozvoj vnitrostátních systémů certifikace kybernetické bezpečnosti vztahujících se na konkrétní kategorii produktů, služeb nebo procesů IKT, zejména pokud jde o riziko roztříštěnosti;

b)  relevantní politika nebo právo Unie či členského státu;

c)  tržní poptávka;

d)  vývoj v oblasti kybernetických hrozeb;

e)  žádost o vypracování konkrétního návrhu systému ze strany Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti.

4.  Komise bere řádný zřetel ke stanoviskům vydaným k průběžnému pracovnímu programu Unie Evropskou skupinou pro certifikaci kybernetické bezpečnosti a Skupinou zúčastněných stran pro certifikaci kybernetické bezpečnosti.

5.  První průběžný pracovní program Unie se zveřejní do … [dvanáct měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost]. Průběžný pracovní program Unie je aktualizován alespoň každé tři roky a v případě potřeby častěji.

Článek 48

Žádost o evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti

1.  Komise může agenturu ENISA požádat o vypracování návrhu systému nebo o přezkum stávajícího evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti na základě průběžného pracovního programu Unie.

2.  V řádně odůvodněných případech může Komise nebo Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti požádat agenturu ENISA o vypracování návrhu systému nebo o přezkum stávajícího systému certifikace kybernetické bezpečnosti, jenž není zahrnut do průběžného pracovního programu Unie. Průběžný pracovní program Unie se patřičně aktualizuje.

Článek 49

Vypracování ▌, přijetí a přezkum evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti

1.  Agentura ENISA na základě žádosti Komise podle článku 48 vypracuje návrh systému, který splňuje požadavky stanovené v článcích 51, 52 a 54.

2.  Agentura ENISA může na základě žádosti Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti podle čl. 48 odst. 2 vypracovat návrh systému, který splňuje požadavky stanovené v článcích 51, 52 a 54. ▌Pokud agentura ENISA takovou žádost odmítne, poskytne k tomu odůvodnění. Každé rozhodnutí o odmítnutí žádosti přijímá správní rada.

3.  Při vypracovávání návrhu systému agentura ENISA konzultuje všechny příslušné zúčastněné strany prostřednictvím formálních, otevřených, transparentních a inkluzivních konzultačních postupů.

4.  Pro každý návrh systému agentura ENISA zřídí ad hoc pracovní skupinu v souladu s čl. 20 odst. 4, která agentuře ENISA poskytuje konkrétní poradenství a odborné poznatky.

5.  Agentura ENISA úzce spolupracuje s Evropskou skupinou pro certifikaci kybernetické bezpečnosti. Skupina poskytuje agentuře ENISA v souvislosti s vypracováním návrhu systému ▌pomoc a odborné poradenství ▌a k návrhu systému přijímá stanovisko.

6.  Agentura ENISA stanovisko Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti v co největší míře zohlední před předložením návrhu ▌systému vypracovaného v souladu s odstavci 3, 4 a 5 Komisi. Stanovisko Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti není pro agenturu ENISA závazné a neexistence takového stanoviska agentuře ENISA nebrání, aby návrh systému předložila Komisi.

7.  Na základě návrhu systému vypracovaného agenturou ENISA může Komise přijmout prováděcí akty, kterými stanoví evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti pro produkty, služby a procesy IKT, splňující požadavky stanovené v článcích 51, 52 a 54. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 66 odst. 2.

8.  Alespoň jednou za pět let agentura ENISA vyhodnotí každý přijatý evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti, přičemž zohlední zpětnou vazbu poskytnutou zúčastněnými stranami. V případně potřeby mohou Komise nebo Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti požádat agenturu ENISA, aby zahájila postup vypracování revidovaného návrhu systému v souladu s článkem 48 a tímto článkem.

Článek 50

Internetové stránky o evropských systémech certifikace kybernetické bezpečnosti

1.  Agentura ENISA provozuje internetové stránky, jejichž účelem je poskytovat informace a zvyšovat veřejné povědomí o evropských systémech certifikace kybernetické bezpečnosti, evropských certifikátech kybernetické bezpečnosti a EU prohlášeních o shodě, včetně informací týkajících se evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti, které již nejsou platné, evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě, jež byly zrušeny nebo jejichž platnost skončila, a  úložišť internetových odkazů na informace o kybernetické bezpečnosti poskytnuté v souladu s článkem 55.

2.  V příslušných případech internetové stránky uvedené v odstavci 1 rovněž uvádějí ty vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti, které byly nahrazeny evropským systémem certifikace kybernetické bezpečnosti.

Článek 51

Bezpečnostní cíle evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti

Evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti je navržen tak, aby dle okolností dosáhl alespoň těchto bezpečnostních cílů:

a)  chránit ukládané, předávané nebo jinak zpracovávané údaje proti náhodnému nebo neoprávněnému ukládání, zpracování, přístupu nebo sdělování, a to během celého životního cyklu produktu, služby nebo procesu IKT;

b)  chránit ukládané, předávané nebo jinak zpracovávané údaje proti náhodnému nebo neoprávněnému zničení, ▌ztrátě nebo změně nebo proti nedostupnosti, a to během celého životního cyklu produktu, služby nebo procesu IKT;

c)  ▌zajistit, aby oprávněné osoby, programy nebo stroje měly přístup pouze k údajům, službám nebo funkcím, jichž se týkají jejich přístupová práva;

d)  identifikovat a zdokumentovat známé případy závislosti a známé zranitelnosti;

e)  zaznamenat, které údaje, služby nebo funkce byly předmětem přístupu, použití nebo jiného zpracování, kdy k tomu došlo a kdo tak učinil;

f)  zajistit, aby bylo možné kontrolovat, které údaje, služby nebo funkce byly předmětem přístupu, použití nebo jiného zpracování, kdy k tomu došlo a kdo tak učinil;

g)   ověřit, že produkty, služby a procesy IKT neobsahují žádné známé zranitelnosti;

h)  včas obnovit dostupnost údajů, služeb a funkcí a přístup k nim v případě fyzických nebo technických incidentů;

i)  zajistit, aby produkty, služby a procesy IKT byly zabezpečeny na úrovni standardního nastavení a výchozího návrhu;

j)  zajistit, aby byly produkty, služby a procesy IKT poskytovány s aktualizovaným softwarem a hardwarem, které neobsahují veřejně známé zranitelnosti, a aby obsahovaly mechanismy pro bezpečné ▌aktualizace.

Článek 52

Úrovně záruky evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti

1.  Evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti může u produktů, ▌služeb a procesů IKT určit jednu nebo více těchto úrovní záruky: „základní“, „významná“ nebo „vysoká“. Úroveň záruky je přiměřená úrovni rizika z hlediska pravděpodobnosti a dopadu incidentu, jež je spojeno se zamýšleným použitím produktu, služby nebo procesu IKT.

2.  Evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě odkazují na úroveň záruky uvedenou  v evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti, v jehož rámci byly dotyčné evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti nebo EU prohlášení o shodě vydány.

3.  Evropský systém certifikace bezpečnosti stanoví bezpečnostní požadavky, které odpovídají každé úrovni záruky, včetně odpovídajících bezpečnostních funkcí a odpovídající náročnosti a podrobnosti hodnocení, kterým má produkt, služba nebo proces IKT projít ▌.

4.  Certifikát nebo EU prohlášení o shodě odkazují na technické specifikace, normy a procesy s nimi související, včetně technických kontrol, jejichž účelem je snížit riziko kybernetických bezpečnostních incidentů nebo jim předcházet.▌

5.  Evropský certifikát kybernetické bezpečnosti nebo EU prohlášení o shodě, které odkazují na úroveň záruky „základní“, poskytují záruku, že produkty, služby a procesy IKT, pro něž jsou tento certifikát nebo toto EU prohlášení o shodě vydány, splňují odpovídající bezpečnostní požadavky včetně bezpečnostních funkcionalit a že byly vyhodnoceny na úrovni, jejímž cílem je minimalizovat známá základní rizika incidentů a kybernetických útoků. Prováděné hodnotící činnosti zahrnují alespoň přezkum technické dokumentace. Pokud takový přezkum není vhodný, provedou se náhradní hodnotící činnosti s rovnocenným účinkem.

6.  Evropský certifikát kybernetické bezpečnosti, který odkazuje na úroveň záruky „významná“, poskytuje záruku, že produkty, služby a procesy IKT, pro něž je tento certifikát vydán, splňují odpovídající bezpečnostní požadavky včetně bezpečnostních funkcionalit a že byly vyhodnoceny na úrovni, jejímž cílem je minimalizovat známá kybernetická rizika a rizika incidentů a kybernetických útoků prováděných subjekty s omezenými dovednostmi a zdroji. Prováděné hodnotící činnosti zahrnují alespoň: přezkum s cílem prokázat neexistenci veřejně známých zranitelností a zkouška k prokázání toho, že produkty, procesy a služby IKT náležitě uplatňují nezbytné bezpečnostní funkcionality. Pokud některá z těchto hodnotících činností není vhodná, provedou se náhradní hodnotící činnosti s rovnocenným účinkem

7.  ▌Evropský certifikát kybernetické bezpečnosti, který odkazuje na úroveň záruky „vysoká“, poskytuje záruku, že produkty, služby a procesy IKT, pro něž je tento certifikát vydán, splňují odpovídající bezpečnostní požadavky včetně bezpečnostních funkcionalit a že byly vyhodnoceny na úrovni, jejímž cílem je minimalizovat rizika sofistikovaných kybernetických útoků prováděných subjekty s významnými dovednostmi a zdroji. Prováděné hodnotící činnosti zahrnují alespoň: přezkum s cílem prokázat neexistenci veřejně známých zranitelností; zkouška k prokázání toho, že produkty, procesy a služby IKT náležitě uplatňují nezbytné nejnovější bezpečnostní funkcionality; a posouzení jejich odolnosti vůči zručným útočníkům prostřednictvím zkoušky penetrace. Pokud některá z těchto hodnotících činností není vhodná, provedou se náhradní hodnotící činnosti s rovnocenným účinkem.

8.  Evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti může specifikovat několik úrovní hodnocení v závislosti na náročnosti a podrobnosti použité hodnotící metodiky. Každá z úrovní hodnocení odpovídá jedné z úrovní záruky a je definována odpovídající kombinací prvků záruky.

Článek 53

Vlastní posuzování shody

1.  Evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti může umožnit vlastní posuzování shody pod výhradní odpovědností výrobce nebo poskytovatele produktů, služeb či procesů IKT. Vlastní posuzování shody je přípustné pouze u produktů, služeb a procesů IKT, které vykazují nízké riziko odpovídající úrovni záruky „základní“.

2.  Výrobce nebo poskytovatel produktů, služeb či procesů IKT může vydat EU prohlášení o shodě uvádějící, že bylo prokázáno plnění požadavků stanovených v příslušném systému. Vydáním tohoto prohlášení výrobce produktů IKT nebo poskytovatel služeb či procesů IKT přebírá odpovědnost za soulad produktu, služby nebo procesu IKT s požadavky stanovenými v daném systému.

3.  Výrobce nebo poskytovatel produktů, služeb či procesů IKT uchovává EU prohlášení o shodě, technickou dokumentaci a veškeré ostatní důležité informace souvisejících se shodou produktů nebo služeb IKT se systémem k dispozici vnitrostátního orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti uvedeného v čl. 58 odst. 1 po dobu stanovenou v odpovídajícím evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti. Jedno vyhotovení EU prohlášení o shodě se předkládá vnitrostátnímu orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti a jedno vyhotovení agentuře ENISA.

4.  Vydání EU prohlášení o shodě je nepovinné, nestanoví-li unijní nebo vnitrostátní právo jinak.

5.  EU prohlášení o shodě je uznáváno ve všech členských státech.

Článek 54

Prvky evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti

1.  Evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti zahrnuje alespoň tyto prvky:

a)  předmět a oblast působnosti systému certifikace včetně druhu nebo kategorií zahrnutých produktů, služeb a procesů IKT;

b)  jasný popis účelu systému spolu s jasným vysvětlením, jak zvolené normy, metody hodnocení a úrovně záruky odpovídají potřebám zamýšlených uživatelů systému;

c)  ▌odkazy na mezinárodní, evropské nebo vnitrostátní normy používané při hodnocení, nebo pokud takové normy nejsou k dispozici nebo nejsou vhodné, odkazy na technické specifikace, které splňují požadavky stanovené v příloze II nařízení (EU) č. 1025/2012, nebo pokud takové specifikace nejsou k dispozici, odkazy na technické specifikace nebo požadavky kybernetické bezpečnosti definované v evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti;

d)  v příslušných případech jednu nebo více úrovní záruky;

e)  informace o tom, zda je v rámci systému přípustné vlastní posuzování shody;

f)  v příslušných případech konkrétní nebo dodatečné požadavky na subjekty posuzování shody, s cílem zajistit jejich technickou způsobilost k hodnocení požadavků na kybernetickou bezpečnost;

g)  konkrétní kritéria a metody hodnocení používané k prokázání toho, že bylo dosaženo bezpečnostních cílů uvedených v článku 51, včetně typů těchto hodnocení;

h)  v příslušných případech informace nezbytné pro certifikaci, které žadatel předkládá nebo jinak zpřístupňuje subjektům posuzování shody;

i)  stanoví-li systém známky nebo označení, podmínky používání těchto známek nebo označení;

j)▌ pravidla pro monitorování souladu produktů, služeb a procesů IKT s požadavky evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti nebo EU prohlášení o shodě, včetně mechanismů prokázání pokračujícího plnění specifikovaných požadavků kybernetické bezpečnosti;

k)  v příslušných případech podmínky pro vydání, zachování, pokračování platnosti ▌a obnovení evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti, jakož i podmínky pro rozšíření ▌nebo omezení rozsahu certifikace;

l)  pravidla upravující důsledky pro produkty ▌, služby a procesy IKT, jež jsou certifikovány nebo pro něž bylo vydáno EU prohlášení o shodě, avšak nesplňují požadavky systému;

m)  pravidla upravující způsob oznamování a řešení dříve nezjištěných zranitelností v kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT;

n)  v příslušných případech pravidla upravující uchovávání záznamů subjekty posuzování shody;

o)  identifikaci vnitrostátních nebo mezinárodních systémů certifikace kybernetické bezpečnosti zahrnující stejné druhy nebo kategorie produktů, služeb a procesů IKT, bezpečnostní požadavky a hodnotící kritéria a metody a úrovně záruky;

p)  obsah a formát vydávaných evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě;

q)  dobu dostupnosti EU prohlášení o shodě, technické dokumentace a veškerých dalších důležitých informací, které má výrobce nebo poskytovatele produktů, služeb či procesů IKT mít k dispozici;

r)  maximální dobu platnosti evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti vydaných v rámci systému;

s)  politiku zveřejňování evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti vydaných, pozměněných nebo zrušených v rámci systému;

t)  podmínky pro vzájemné uznávání systémů certifikace s třetími zeměmi;

u)  v příslušných případech pravidla týkající se mechanismu vzájemného posouzení zřízeného v rámci systému pro orgány nebo subjekty vydávající evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti pro úroveň záruky „vysoká“ podle čl. 56odst. 6. Tímto mechanismem není dotčeno vzájemné hodnocení podle článku 59;

v)  formát a postupy, jež výrobci a poskytovatelé produktů, služeb či procesů IKT musejí dodržovat při poskytování a aktualizaci doplňujících informací o kybernetické bezpečnosti podle článku 55.

2.  Specifikované požadavky evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti musí být v souladu s příslušnými právními požadavky, zejména s požadavky plynoucími z harmonizovaných právních předpisů Unie.

3.  Pokud tak konkrétní právní akt Unie stanoví, lze certifikát nebo EU prohlášení o shodě vydané v rámci evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti použít k prokázání předpokladu shody s požadavky daného právního aktu.

4.  Pokud harmonizované právní předpisy Unie neexistují, může skutečnost, že evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti lze použít k vyslovení předpokladu shody s právními požadavky, stanovit právo členského státu.

Článek 55

Doplňující informace o kybernetické bezpečnosti týkající se certifikovaných produktů, služeb a procesů IKT

1.  Výrobce nebo poskytovatel certifikovaných produktů, služeb či procesů IKT nebo produktů, služeb či procesů IKT, pro něž bylo vydáno EU prohlášení o shodě, zpřístupní veřejnosti tyto doplňující informace o kybernetické bezpečnosti:

a)  pokyny a doporučení, jež koncovým uživatelům usnadní bezpečné nastavení, instalaci, uvedení do provozu, provoz samotný a údržbu produktů či služeb IKT;

b)  období, během něhož bude koncovým uživatelům k dispozici bezpečnostní podpora, zejména pokud jde o dostupnost aktualizací souvisejících s kybernetickou bezpečností;

c)  kontaktní údaje výrobce či poskytovatele a akceptované metody pro příjem informací o zranitelnostech ze strany koncových uživatelů nebo výzkumných pracovníků v oblasti bezpečnosti;

d)  odkaz na internetová úložiště zveřejněných zranitelností souvisejících s  produktem, službou či procesem IKT a na jakákoli relevantní upozornění v oblasti kybernetické bezpečnosti.

2.  Informace uvedené v odstavci 1 se poskytují v elektronické podobě, přičemž zůstávají k dispozici a jsou podle potřeby aktualizovány přinejmenším do pozbytí platnosti odpovídajícího evropského certifikátu kybernetické bezpečnosti nebo EU prohlášení o shodě.

Článek 56

Certifikace kybernetické bezpečnosti

1.  U produktů, služeb a procesů IKT, které byly certifikovány v rámci evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti přijatého podle článku 49, se předpokládá, že splňují požadavky daného systému.

2.  Certifikace kybernetické bezpečnosti je dobrovolná, nestanoví-li unijní nebo vnitrostátní právo jinak.

3.  Komise pravidelně hodnotí účinnost a využití přijatých evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti, přičemž rovněž posuzuje, zda by se určitý evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti měl na základě příslušných právních předpisů Unie stát povinným v zájmu zajištění patřičné úrovně kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů IKT v Unii a v zájmu zlepšení fungování vnitřního trhu. První takové hodnocení proběhne do 31. prosince 2023 a následná hodnocení se poté uskuteční alespoň každé dva roky. Na základě výsledku těchto hodnocení Komise z produktů, služeb a procesů IKT, na něž se již vztahuje stávající systém certifikace, určí ty, na něž by se měl vztahovat povinný systém certifikace.

Komise se prioritně zaměří na odvětví uvedená v příloze II směrnice (EU) 2016/1148, jež podrobí hodnocení do dvou let od přijetí prvního evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti.

V rámci přípravy hodnocení Komise:

a)  zohlední dopad opatření na výrobce nebo poskytovatele daných produktů, služeb či procesů IKT a na uživatele z hlediska nákladů na tato opatření a společenských nebo hospodářských přínosů plynoucích z očekávaného zvýšení úrovně bezpečnosti pro dotyčné produkty, služby a procesy IKT;

b)  bere zřetel na existenci příslušných právních předpisů členských států a třetích zemí a na jejich provádění;

c)  uplatňuje otevřený, transparentní a inkluzivní proces konzultací se všemi relevantními zúčastněnými stranami a s členskými státy;

d)  zohlední prováděcí lhůty, přechodná opatření nebo přechodná období, zejména se zřetelem na možný dopad daného opatření na výrobce nebo poskytovatele produktů, služeb či procesů IKT, včetně malých a středních podniků;

e)  navrhne nejrychlejší a nejúčinnější způsob provedení přechodu od dobrovolných systémů certifikace k systémům povinným.

4.  Subjekty posuzování shody uvedené v článku 60 vydávají evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti podle tohoto článku, které odkazují na úrovně záruky „základní“ nebo „významná“, na základě kritérií obsažených v evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti přijatém Komisí podle článku 49.

5.  ▌Odchylně od odstavce 4 může evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti v řádně odůvodněných případech stanovit, že evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti vyplývající z daného systému mohou vydávat pouze veřejné subjekty. Tímto ▌ subjektem je:

a)  vnitrostátní orgán certifikace ▌kybernetické bezpečnosti uvedený v čl. 58 odst. 1; nebo

b)  veřejný subjekt, který je akreditován jako subjekt posuzování shody podle čl. 60 odst. 1▌;

6.  Pokud evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti přijatý podle článku 49 požaduje úroveň záruky „vysoká“, může evropský certifikát kybernetické bezpečnosti v rámci tohoto systému vydat pouze vnitrostátní orgán certifikace kybernetické bezpečnosti, nebo v následujících případech subjekt posuzování shody:

a)  po předchozím schválení vnitrostátním orgánem certifikace kybernetické bezpečnosti pro každý jednotlivý evropský certifikát kybernetické bezpečnosti vydaný orgánem posuzování shody; nebo

b)  na základě obecného pověření subjektu posuzování shody úkolem vydávat evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti u ze strany vnitrostátního orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti.

7.  Fyzická nebo právnická osoba, která předkládá produkty, služby nebo procesy IKT k certifikaci, zpřístupní vnitrostátnímu orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti podle článku 58, pokud je tento orgán subjektem vydávajícím evropský certifikát kybernetické bezpečnosti, nebo subjektu posuzování shody uvedenému v článku 60 veškeré informace nezbytné pro provedení certifikace.

8.  Držitel evropského certifikátu kybernetické bezpečnosti informuje orgán či subjekt uvedený v odstavci 7 o veškerých později zjištěných zranitelnostech nebo nesrovnalostech týkajících se bezpečnosti certifikovaného produktu, služby nebo procesu IKT, které by mohly mít dopad na jejich souladu s požadavky souvisejícími s certifikací. Tento orgán či subjekt neprodleně tyto informace postoupí příslušnému vnitrostátnímu orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti.

9.  Evropský certifikát kybernetické bezpečnosti se vydává na dobu určenou evropským systémem certifikace kybernetické bezpečnosti a může být obnoven, ▌budou-li nadále plněny příslušné požadavky.

10.  Evropský certifikát kybernetické bezpečnosti vydaný podle tohoto článku je uznáván ve všech členských státech.

Článek 57

Vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti a certifikáty

1.  Aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti a související postupy pro produkty, služby a procesy IKT zahrnuté do evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti pozbývají účinnosti ode dne stanoveného v prováděcím aktu přijatém podle čl. 49 odst. 7. Vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti a související postupy pro produkty, služby a procesy IKT, na něž se evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti nevztahuje, zůstávají v platnosti.

2.  Členské státy nezavedou nové vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti pro produkty, služby a procesy IKT, které jsou již zahrnuté do platného evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti.

3.  Stávající certifikáty vydané v rámci vnitrostátních systémů certifikace kybernetické bezpečnosti, na něž se vztahuje evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti, zůstávají platné až do data skončení své platnosti.

4.  Aby se zabránilo roztříštěnosti vnitřního trhu, vyrozumí členské státy Komisi a Evropskou skupinu pro certifikaci kybernetické bezpečnosti o každém záměru vypracovat nové vnitrostátní systémy certifikace kybernetické bezpečnosti.

Článek 58

Vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti

1.  Každý členský stát určí jeden nebo více vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti na svém území, nebo se souhlasem  jiného členského státu určí jeden nebo více vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti zřízených v tomto jiném členském státě, které budou v určujícím členském státě odpovídat za dozor.

2.  Každý členský stát informuje Komisi o určených vnitrostátních orgánech certifikace kybernetické bezpečnosti. Členský stát, jenž určí více než jeden orgán, informuje Komisi rovněž o úkolech, které byly každému z nich přiděleny.

3.  Aniž je dotčen čl. 56 odst. 5 písm. a) a odst. 6, je každý vnitrostátní orgán certifikace kybernetické bezpečnosti ▌ve své organizaci, finančních rozhodnutích, právní struktuře a rozhodovacím procesu nezávislý na subjektech, nad nimiž vykonává dohled.

4.  Členské státy zajistí, aby činnosti vnitrostátního orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti související s vydáváním evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti podle čl. 56 odst. 5 písm. a) a odst. 6 byly striktně odděleny od činnosti dohledu podle tohoto článku a aby obě činnosti byly vykonávány na sobě nezávisle.

5.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti měly odpovídající zdroje pro výkon svých pravomocí a pro efektivní a účinné provádění svých úkolů.

6.  Za účelem efektivního provádění tohoto nařízení je vhodné, aby se vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti aktivním, efektivním, účinným a bezpečným způsobem podílely na činnosti Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti.

7.  Vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti ▌:

a)  dohlížejí na pravidla zahrnutá v evropských systémech certifikace kybernetické bezpečnosti podle čl. 54 odst. 1 písm. j) pro monitorování souladu produktů, procesů, služeb a procesů IKT s požadavky evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti, jež byly vydány na území jejich států, a  dodržování těchto pravidel vymáhají, přičemž spolupracují s dalšími příslušnými orgány dohledu nad trhem;

b)  sledují dodržování povinností výrobců a poskytovatelů produktů, služeb nebo procesů IKT, kteří jsou usazeni na území jejich států a kteří provádějí vlastní posuzování shody, zejména pak povinností těchto výrobců a poskytovatelů stanovených v čl. 53 odst. 2 a 3 a v odpovídajícím evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti, a dodržování těchto povinností vymáhají;

c)  aniž je dotčen čl. 60 odst. 3, pro účely tohoto nařízení aktivně napomáhají vnitrostátním subjektům akreditace při monitorování činnosti subjektů posuzování shody a při dozoru nad touto činností a poskytují uvedeným subjektům akreditace podporu, ▌;

d)  sledují činnost veřejných subjektů uvedených v čl. 56 odst. 5 a dohlížejí na tyto aktivity;

e)  v příslušných případech autorizují subjekty posuzování shody podle čl. 60 odst. 3 a omezují, pozastavují nebo odebírají stávající autorizaci, pokud subjekty posuzování shody porušují požadavky tohoto nařízení;

f)  řeší stížnosti podané fyzickými nebo právnickými osobami v souvislosti s evropskými certifikáty kybernetické bezpečnosti vydanými vnitrostátními orgány certifikace kybernetické bezpečnosti či subjekty posuzování shody v souladu s čl. 56 odst. 6 nebo v souvislosti s EU prohlášeními o shodě vydanými podle článku 53, v přiměřeném rozsahu šetří předmět těchto stížností a v přiměřené lhůtě informují stěžovatele o průběhu a výsledku šetření;

g)  každoročně předkládají agentuře ENISA a Evropské skupině pro certifikaci kybernetické bezpečnosti souhrnnou zprávu o činnostech uskutečněných podle písmen b), c) a d) tohoto odstavce nebo podle odstavce 8;

h)  spolupracují s dalšími vnitrostátními orgány ▌certifikace kybernetické bezpečnosti nebo jinými veřejnými orgány, mimo jiné prostřednictvím sdílení informací o možných případech nesouladu produktů, služeb a procesů IKT s požadavky tohoto nařízení nebo s požadavky konkrétních evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti; a

I)  sledují příslušný vývoj v oblasti certifikace kybernetické bezpečnosti.

8.  Každý vnitrostátní orgán certifikace kybernetické bezpečnosti ▌ má alespoň tyto pravomoci:

a)  požadovat po subjektech posuzování shody, ▌držitelích evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti a vydavatelích EU prohlášení o shodě, aby poskytovali veškeré informace, které orgán potřebuje pro plnění svých úkolů;

b)  za účelem ověření souladu s touto hlavou provádět šetření v podobě auditů u subjektů posuzování shody, ▌držitelů evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti a vydavatelů EU prohlášení o shodě;

c)  v souladu s vnitrostátním právem přijímat vhodná opatření k zajištění toho, aby subjekty posuzování shody, ▌držitelé evropských certifikátů kybernetické bezpečnostivydavatelé EU prohlášení o shodě dodržovali toto nařízení nebo některý evropský systém certifikace kybernetické bezpečnosti;

d)  získat přístup do  prostor subjektů posuzování shody nebo držitelů evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti za účelem provádění šetření v souladu s procesním právem Unie nebo členských států;

e)  odebrat v souladu s vnitrostátním právem evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti vydané vnitrostátními orgány certifikace kybernetické bezpečnosti nebo subjekty posuzování shody v souladu s čl. 56 odst. 6, pokud tyto certifikáty nejsou v souladu s tímto nařízením nebo s některým evropským systémem certifikace kybernetické bezpečnosti;

f)  v souladu s vnitrostátním právem ukládat sankce podle článku 65 a požadovat okamžité zastavení porušování povinností stanovených v tomto nařízení.

9.  Vnitrostátní orgány ▌certifikace kybernetické bezpečnosti spolupracují mezi sebou a s Komisí, a zejména si vyměňují informace, zkušenosti a osvědčené postupy týkající se certifikace kybernetické bezpečnosti a technických otázek v oblasti kybernetické bezpečnosti, produktů, služeb a procesů IKT.

Článek 59

Vzájemné hodnocení

1.  V zájmu dosažení rovnocenných norem v celé Unii, pokud jde o evropské certifikáty kybernetické bezpečnosti a EU prohlášení o shodě, podléhají vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti vzájemnému hodnocení.

2.  Vzájemné hodnocení se provádí na základě řádných a transparentních hodnotících kritérií a postupů, zejména pokud jde o požadavky na strukturu, lidské zdroje a o procedurální otázky, otázky důvěrnosti a stížnosti.

3.  Vzájemné hodnocení posuzuje:

a)  zda jsou v příslušných případech činnosti vnitrostátních orgánů certifikace kybernetické bezpečnosti související s vydáváním evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti podle čl. 56 odst. 5 písm. a) a odst. 6 striktně odděleny od jejich činnosti dozoru podle článku 58 a zda jsou obě činnosti vykonávány na sobě nezávisle;

b)  postupy dohledu nad pravidly pro monitorování souladu produktů, služeb a procesů IKT s evropskými certifikáty kybernetické bezpečnosti a vymáhání těchto pravidel, v souladu čl. 58 odst. 7 písm. a);

c)  postupy pro sledování povinností výrobců a poskytovatelů prouktů, služeb a procesů IKT a vymáhání těchto povinností, v souladu s čl. 58 odst. 7 písm. b);

d)  postupy pro sledování a autorizaci činností subjektů posuzování shody a pro dohled nad nimi;

e)  , zda mají v příslušných případech zaměstnanci orgánů nebo subjektů, které vydávají osvědčení pro úroveň záruky "vysoká" podle čl. 56 čl. 6, vhodnou odbornost.

4.  Vzájemné hodnocení provádějí přinejmenším dva vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti jiných členských států a Komise, a to přinejmenším jednou za pět let. Vzájemného hodnocení se může zúčastnit agentura ENISA.

5.  Komise může přijímat prováděcí akty, jimiž stanoví plán vzájemného hodnocení na dobu nejméně pěti let, který stanoví kritéria týkající se složení týmu provádějícího vzájemné hodnocení, metodiku používanou pro vzájemné hodnocení, harmonogram, periodicitu a další úkoly související se vzájemným hodnocením. Při přijímání těchto prováděcích aktů Komise řádně zohlední názor Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 66 odst. 2.

6.  Výsledky vzájemných hodnocení přezkoumá Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti a vypracuje shrnutí, jež mohou být zpřístupněna veřejnosti, přičemž v případě potřeby vydá pokyny či doporučení týkající se kroků či opatření, které by měly dotčené subjekty uskutečnit.

Článek 60

Subjekty posuzování shody

1.  Subjekty posuzování shody jsou akreditovány vnitrostátními akreditačními orgány stanovenými podle nařízení (ES) č. 765/2008. Akreditace se vydá, pouze pokud subjekt posuzování shody splňuje požadavky stanovené v příloze tohoto nařízení.

2.  Je-li evropský certifikát kybernetické bezpečnosti vydán vnitrostátním orgánem certifikace kybernetické bezpečnosti podle čl. 56 odst. 5 písm. a) a  odst. 6, certifikační subjekt daného vnitrostátního orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti musí být akreditován jako subjekt posuzování shody podle odstavce 1 tohoto článku.

3.  Stanoví-li evropské systémy certifikace kybernetické bezpečnosti konkrétní nebo dodatečné požadavky podle čl. 54 odst. 1 písm. f), jsou k vykonávání úkolů v rámci těchto systémů vnitrostátním orgánem certifikace kybernetické bezpečnosti autorizovány pouze ty subjekty posuzování shody, které uvedené požadavky splňují.

4.  Akreditace uvedená v odstavci 1se vydává subjektům posuzování shody na období nejvýše pěti let a lze ji za stejných podmínek obnovit, pokud daný subjekt posuzování shody stále splňuje požadavky stanovené v tomto článku. Vnitrostátní akreditační orgány přijmou v přiměřené lhůtě veškerá odpovídající opatření s cílem omezit, pozastavit nebo zrušit akreditaci subjektu posuzování shody vydanou podle odstavce 1, pokud podmínky pro udělení akreditace nebyly nebo již nejsou splněny nebo subjekt posuzování shody porušuje toto nařízení.

Článek 61

Oznámení

1.  Ke každému evropskému systému certifikace kybernetické bezpečnosti vnitrostátní ▌orgány certifikace kybernetické bezpečnosti oznámí Komisi ▌subjekty posuzování shody akreditované a případně autorizované podle čl. 60 odst. 3 k vydávání evropských certifikátů kybernetické bezpečnosti s určenými úrovněmi záruky podle článku 52. Vnitrostátní orgány certifikace kybernetické bezpečnosti oznámí Komisi bez zbytečného prodlení  jakékoliv jejich následné změny.

2.  Do jednoho roku po vstupu evropského systému certifikace kybernetické bezpečnosti v platnost Komise zveřejní seznam subjektů posuzování shody oznámených pro daný systém v Úředním věstníku Evropské unie.

3.  Obdrží-li Komise oznámení po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2, zveřejní změny v seznamu oznámených subjektů posuzování shody do dvou měsíců ode dne přijetí tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

4.  Vnitrostátní orgán certifikace kybernetické bezpečnosti ▌může Komisi předložit žádost o odstranění subjektu posuzování shody oznámeného tímto orgánem ze seznamu uvedeného v odstavci 2. Komise zveřejní odpovídající změny seznamu do jednoho měsíce ode dne přijetí žádosti vnitrostátního orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti ▌ v Úředním věstníku Evropské unie.

5.  Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví okolnosti, formáty a postupy pro oznámení podle odstavce 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 66 odst. 2.

Článek 62

Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti

1.  Zřizuje se Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti.

2.  Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti se skládá ze zástupců vnitrostátních ▌orgánů ▌ certifikace kybernetické bezpečnosti nebo zástupců jiných příslušných vnitrostátních ▌orgánů. Žádný člen Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti nesmí zastupovat více než dva členské státy.

3.  Zúčastněné strany a relevantní třetí strany mohou být pozvány k účasti na zasedáních Evropské skupiny pro certifikaci kybernetické bezpečnosti a na její činnosti.

4.  Evropská skupina pro certifikaci kybernetické bezpečnosti má tyto úkoly:

a)  poskytovat poradenství a pomoc Komisi v její činnosti spojené se zajištěním soudržného provádění a uplatňování této hlavy, zejména pokud jde o průběžný pracovní program Unie, záležitosti politiky v oblasti certifikace kybernetické bezpečnosti, koordinaci politických přístupů a vypracování evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti;

b)  poskytovat poradenství a pomoc agentuře ENISA a spolupracovat s ní v souvislosti s vypracováním návrhu systému podle článku 49;

c)  přijmout stanovisko k návrhu systému vypracovanému agenturou ENISA podle článku 49;

d)  požadovat po agentuře ENISA, aby vypracovala návrh systému v souladu s čl. 48 odst. 2 ;

e)  přijímat stanoviska určená Komisi v souvislosti se zachováním a přezkumem stávajících evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti;

f)  zkoumat relevantní vývoj v oblasti certifikace kybernetické bezpečnosti a sdílet informace a osvědčené postupy týkající se systémů certifikace kybernetické bezpečnosti;

g)  usnadňovat prostřednictvím budování kapacit a výměny informací spolupráci mezi vnitrostátními orgány ▌certifikace kybernetické bezpečnosti podle této hlavy, zejména stanovením metod pro účinnou výměnu informací o veškerých otázkách týkajících se certifikace kybernetické bezpečnosti;

h)  podporovat provádění mechanismu vzájemného hodnocení v souladu s pravidly stanovenými v evropském systému certifikace kybernetické bezpečnosti podle čl. 54 odst. 1 písm. u)

i)  usnadňovat sbližování evropských systémů kybernetické bezpečnosti s mezinárodně uznávanými normami, a to i přezkumem stávajících evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti a případně podáváním doporučení agentuře ENISA, aby navázala dialog s příslušnými mezinárodními normalizačními organizacemi s cílem společně řešit nedostatky nebo mezery v dostupných mezinárodně uznávaných normách.

5.  Evropské skupině pro certifikaci kybernetické bezpečnosti předsedá Komise, s pomocí agentury ENISA, a Komise jí podle čl. 8 odst. 1) písm. e) zajišťuje služby sekretariátu.

Článek 63

Právo podat stížnost

1.  Fyzické a právnické osoby mají právo podat stížnost u vydavatele evropského certifikátu kybernetické bezpečnosti, nebo týká-li se stížnost evropského certifikátu kybernetické bezpečnosti vydaného subjektem posuzování shody jednajícím podle čl. 56 odst. 6, u příslušného vnitrostátního orgánu certifikace kybernetické bezpečnosti.

2.  Orgán nebo subjekt, u něhož byla stížnost podána, informuje stěžovatele o pokroku v řešení stížnosti a o přijatém rozhodnutí, jakož i o jeho právu využít soudního prostředku nápravy podle článku 64.

Článek 64

Právo na účinný soudní prostředek nápravy

1.  Bez ohledu na jakékoli správní nebo jiné mimosoudní opravné prostředky mají fyzické i právnické osoby právo na účinný soudní prostředek nápravy, pokud jde o:

a)  rozhodnutí orgánu nebo subjektu uvedeného v čl. 63 odst. 1, a to i pokud jde o případné chybné vydání či nečinnost ve vztahu k vydání nebo uznání evropského certifikátu kybernetické bezpečnosti, jehož jsou tyto fyzické či právnické osoby držiteli;

b)  nečinnost v řešení stížnosti podané u orgánu nebo subjektu uvedeného v čl. 63 odst. 1.

2.  Řízení podle tohoto článku se zahajuje u soudu členského státu, v němž se nachází orgán nebo subjekt, vůči kterému soudní prostředek nápravy směřuje.

Článek 65

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení této hlavy a evropských systémů certifikace kybernetické bezpečnosti a přijmou veškerá nezbytná opatření pro zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy neprodleně uvědomí o těchto pravidlech a o těchto opatřeních Komisi a informují ji o veškerých jejich pozdějších změnách.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 66

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 67

Hodnocení a přezkum

1.  Do … [pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých pět let Komise vyhodnotí dopad, efektivitu a účinnost agentury ENISA a jejích pracovních postupů, jakož i případnou potřebu změnit mandát agentury ENISA a finanční důsledky této změny. Hodnocení zohledňuje zpětnou vazbu, kterou agentura ENISA v reakci na svou činnost zaznamenala. Pokud se Komise domnívá, že pokračující fungování agentury ENISA již není s ohledem na cíle, mandát a úkoly, které jí byly uděleny, odůvodněné, může navrhnout, aby byla ustanovení tohoto nařízení týkající se agentury ENISA změněna.

2.  Hodnocení rovněž posoudí dopad, efektivnost a účinnost ustanovení hlavy III tohoto nařízení s ohledem na cíle zajištění odpovídající úrovně kybernetické bezpečnosti produktů, služeb a procesů a  v Unii a zlepšení fungování vnitřního trhu.

3.  Hodnocení posoudí, zda jsou základní požadavky na kybernetickou bezpečnost pro přístup na vnitřní trh nezbytné k tomu, aby se zabránilo produktům, službám a procesům IKT, které nesplňují hlavní požadavky na kybernetickou bezpečnost, vstupu na trh Unie.

4.  Do … [pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých pět let předá Komise zprávu o hodnocení společně se svými závěry Evropskému parlamentu, Radě a správní radě. Zjištění této zprávy se zveřejní.

Článek 68

Zrušení a nástupnictví

1.  Nařízení (EU) č. 526/2013 se zrušuje s účinkem od … [den vstupu tohoto nařízení v platnost].

2.  Odkazy na nařízení (EU) č. 526/2013 a na agenturu ENISA zřízenou uvedeným nařízením se považují za odkazy na toto rozhodnutí a agenturu ENISA zřízenou tímto nařízením.

3.  Agentura ENISA zřízená tímto nařízením je nástupkyní agentury ENISA zřízené nařízením (EU) č. 526/2013, pokud jde o veškeré vlastnictví, dohody, právní závazky, pracovní smlouvy, finanční závazky a odpovědnost. Všechna rozhodnutí správní a výkonné rady přijatá v souladu s nařízením (EU) č. 526/2013 zůstávají v platnosti, jsou-li v souladu s tímto nařízením.

4.  Agentura ENISA se zřizuje na dobu neurčitou od … [dnem vstupu tohoto nařízení v platnost].

5.  Výkonný ředitel jmenovaný podle čl. 24 odst. 4 nařízení (EU) č. 526/2013 zůstává ve funkci a vykonává povinnosti výkonného ředitele, jak jsou uvedeny v článku 20 tohoto nařízení, po zbývající část svého funkčního období. Ostatní podmínky jeho smlouvy se nemění.

6.  Členové správní rady a jejich náhradníci jmenovaní podle článku 6 nařízení (EU) č. 526/213 zůstávají ve funkci a vykonávají pravomoci správní rady, jak jsou uvedeny v článku 15 tohoto nařízení, po zbývající část svého funkčního období.

Článek 69

Vstup v platnost

1.  Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.  Články 58, 60, 61, 63, 64 a 65 se použijí od … [24 měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

POŽADAVKY, KTERÉ MUSÍ SPLŇOVAT SUBJEKTY POSUZOVÁNÍ SHODY

Subjekty posuzování shody, které chtějí získat akreditaci, musí splňovat tyto požadavky:

1.  Subjekt posuzování shody je zřízen podle vnitrostátních právních předpisů a má právní subjektivitu.

2.  Subjekt posuzování shody musí být třetí stranou nezávislou na organizaci nebo produktu, službě či procesu IKT, které posuzuje.

3.  Za subjekt posuzování shody lze považovat subjekt patřící k hospodářskému sdružení nebo profesnímu svazu zastupujícímu podniky, jež se podílejí na navrhování, výrobě, dodávání, montáži, používání nebo údržbě produktů, služeb nebo procesů IKT, které tento subjekt posuzuje, pokud je prokázána jeho nezávislost a neexistence jakéhokoli střetu zájmů.

4.  Subjekty posuzování shody, jejich nejvyšší vedení a osoby odpovědné za plnění úkolů posuzování shody nesmí být osobami, které navrhují, vyrábějí, dodávají, instalují, nakupují, vlastní, používají nebo udržují posuzovaný produkt, službu či proces IKT, ani zplnomocněnými zástupci jakékoli z těchto stran. Tento zákaz nevylučuje používání posuzovaných produktů IKT, které jsou nezbytné pro činnost subjektu posuzování shody, ani používání takových produktů IKT k osobním účelům.

5.  Subjekty posuzování shody, jejich nejvyšší vedení a osoby odpovědné za plnění úkolů posuzování shody se nesmí přímo podílet na navrhování, výrobě nebo konstrukci, uvádění na trh, instalaci, používání ani údržbě posuzovaných produktů, služeb či procesů IKT, ani nesmí zastupovat strany, které se těmito činnostmi zabývají. Subjekty posuzování shody, jejich nejvyšší vedení a osoby odpovědné za plnění úkolů posuzování shody nesmí vykonávat žádnou činnost, která by mohla ohrozit jejich nezávislý úsudek nebo důvěryhodnost ve vztahu k jejich činnostem posuzování shody. Tento zákaz platí zejména pro poradenské služby.

6.  Je-li subjekt posuzování shody vlastněn nebo provozován veřejným subjektem nebo institucí, musí být zajištěna a zdokumentována nezávislost a neexistence jakéhokoli střetu zájmů mezi vnitrostátním orgánem certifikace kybernetické bezpečnosti a subjektem posuzování shody.

7.  Subjekty posuzování shody musí zajistit, aby činnosti jejich dceřiných společností nebo subdodavatelů neohrožovaly důvěrnost, objektivitu nebo nestrannost jejich činností posuzování shody.

8.  Subjekty posuzování shody a jejich zaměstnanci vykonávají činnosti posuzování shody na nejvyšší úrovni profesionální důvěryhodnosti a požadované odborné způsobilosti v konkrétní oblasti a nesmějí být vystaveni žádným tlakům a podnětům, například finančním, které by mohly ovlivnit jejich úsudek nebo výsledky jejich činností posuzování shody, zejména ze strany osob nebo skupin osob, které mají na výsledcích těchto činností zájem.

9.  Subjekt posuzování shody musí být schopen provádět všechny úkoly v rámci posuzování shody, které tomuto subjektu ukládá toto nařízení, ať již tyto úkoly provádí subjekt posuzování shody sám, nebo jsou prováděny jeho jménem a na jeho odpovědnost. Veškeré subdodávky nebo konzultace s externími pracovníky musí být řádně zdokumentovány, nesmějí zahrnovat žádné zprostředkovatele a podléhají písemné dohodě týkající se mimo jiné důvěrnosti a střetu zájmů. Dotyčný subjekt posuzování shody nese plnou odpovědnost za vykonávané úkoly.

10.  Subjekt posuzování shody musí mít k dispozici vždy, pro každý postup posuzování shody a pro každý druh, kategorii nebo podkategorii produktů, služeb a procesů IKT potřebné:

a)  zaměstnance s odbornými znalostmi a dostatečnými zkušenostmi potřebnými k plnění úkolů posuzování shody;

b)  popisy postupů, podle nichž je posuzování shody prováděno, aby byla zajištěna transparentnost těchto postupů a možnost jejich zopakování. Musí mít zavedenu náležitou politiku a postupy pro rozlišení mezi úkoly, jež vykonává jako subjekt oznámený podle článku 61, a dalšími činnostmi;

c)  postupy pro výkon činností, jež řádně zohledňují velikost a strukturu podniku, odvětví, v němž působí, míru složitosti technologie daného produktu, služby či procesu IKT a hromadnou či sériovou povahu výrobního procesu.

11.  Subjekt posuzování shody musí mít prostředky nezbytné k řádnému plnění technických a administrativních úkolů spojených s činnostmi posuzování shody a musí mít přístup k veškerému potřebnému vybavení a zařízení.

12.  Osoby odpovědné za plnění úkolů posuzování shody musí:

a)  mít přiměřené technické a odborné vzdělání v oblasti všech činností spojených s posuzováním shody;

b)  mít uspokojivou znalost požadavků souvisejících s posuzováním shody, které provádějí, a odpovídající pravomoc toto posuzování provádět;

c)  mít odpovídající znalosti a pochopení příslušných požadavků a zkušebních norem;

d)  být schopni vypracovávat certifikáty, záznamy a zprávy prokazující provedení posuzování shody.

13.  Musí být zaručena nestrannost subjektů posuzování shody, jejich nejvyššího vedení, osob odpovědných za plnění úkolů posuzování shody a jakýchkoli subdodavatelů.

14.  Odměňování nejvyššího vedení a osob odpovědných za plnění úkolů posuzování shody nesmí záviset na počtu provedených posuzování shody ani na výsledcích těchto posuzování.

15.  Subjekty posuzování shody uzavřou pojištění odpovědnosti za škodu, ledaže tuto odpovědnost převzal členský stát v souladu se svým vnitrostátním právem, nebo je za posuzování shody přímo odpovědný sám členský stát.

16.  Subjekt posuzování shody a jeho zaměstnanci, výbory, dceřiné společnosti, subdodavatelé a jakýkoli přidružený subjekt nebo zaměstnanci externích orgánů subjektu posuzování shody jsou povinni zachovávat mlčenlivost a profesní tajemství, pokud jde o veškeré informace, které obdrželi při plnění svých úkolů posuzování shody podle tohoto nařízení nebo podle jakéhokoli ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterým se toto nařízení provádí, s výjimkou případů, kdy zveřejnění vyžadují právní předpisy Unie nebo členských států, které se na tyto osoby vztahují, a s výjimkou styku s příslušnými orgány členských států, v nichž vykonávají svou činnost. Práva duševního vlastnictví jsou chráněna. Pokud jde o požadavky tohoto bodu, subjekt posuzování shody musí mít zavedené zdokumentované postupy.

17.  S výjimkou bodu 16 požadavky této přílohy nebrání výměně technických informací a regulačních pokynů mezi subjektem posuzování shody a osobou, která podává žádost o certifikaci nebo toto podání zvažuje.

18.  Pokud jde o poplatky, subjekty posuzování shody působí v souladu se souborem důsledných, spravedlivých a přiměřených podmínek s přihlédnutím k zájmům malých a středních podniků.

19.  Subjekty posuzování shody plní požadavky příslušné normy, která je harmonizována podle nařízení (ES) č. 765/2008 pro akreditaci subjektů posuzování shody provádějící certifikaci produktů, služeb nebo procesů IKT.

20.  Subjekty posuzování shody zajistí, aby zkušební laboratoře používané pro účely posuzování shody plnily požadavky příslušné normy, která je harmonizována podle nařízení (ES) č. 765/2008 pro akreditaci laboratoří provádějících zkoušení.

(1) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 86.
(2) Úř. věst. C 176, 23.5.2018, s. 29.
(3)Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 86.
(4)Úř. věst. C 176, 23.5.2018, s. 29.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019.
(6) Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 526/2013 ze dne 21. května 2013 o Agentuře Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) a o zrušení nařízení (ES) č. 460/2004 (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 41).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 460/2004 ze dne 10. března 2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (Úř. věst. L 77, 13.3.2004, s. 1).
(9)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1007/2008 ze dne 24. září 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 460/2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací, pokud jde o období její činnosti (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 1).
(10)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 580/2011 ze dne 8. června 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 460/2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací, pokud jde o období její činnosti (Úř. věst. L 165, 24.6.2011, s. 3).
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1).
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věs. L 201, 31.7.2002, s. 37).
(14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. L 321, 17.12.2018, s- 36).
(15) Rozhodnutí přijaté vzájemnou dohodou zástupců členských států, zasedajících na úrovni hlav států a předsedů vlád, ze dne 13. prosince 2003 o umístění sídel některých subjektů Evropské unie (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 15).
(16) Úř. věst. C 12, 13.1.2018, s. 1.
(17) Doporučení Komise (EU) 2017/1584 ze dne 13. září 2017 o koordinované reakci na rozsáhlé kybernetické bezpečnostní incidenty a krize (Úř. věst. L 239, 19.9.2017, s. 36).
(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).
(19)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).
(20)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11. 2018, s. 39)
(21) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12).
(22) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).
(23) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).
(24) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(25) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).
(26)Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
(27)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42).
(28)Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41).
(29)Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53).
(30) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(31)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(32) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
(33)Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(34)Nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385).


Nekalé obchodní praktiky mezi podniky v potravinovém řetězci ***I
PDF 262kWORD 80k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci (COM(2018)0173 – C8-0139/2018 – 2018/0082(COD))
P8_TA-PROV(2019)0152A8-0309/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0173),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0139/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 1. září 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 4. července 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 14. ledna 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, jakož i stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro rozvoj a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0309/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje své prohlášení, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě,  Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. března 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci

P8_TC1-COD(2018)0082


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V zemědělském a potravinovém řetězci často dochází k výrazné nerovnováze ve vyjednávací síle mezi dodavateli a kupujícími zemědělských produktů a potravinářských výrobků. Tato nerovnováha může vést k nekalým obchodním praktikám, pokud se větší a silnější obchodní partneři snaží prosadit některé praktiky nebo smluvní ujednání, které jsou ve vztahu k určitému prodeji v jejich prospěch. Takovéto praktiky se například mohou výrazně odchylovat od zásad poctivého obchodního styku, být v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a být jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému, mohou prosazovat neodůvodněný a nepřiměřený přenos hospodářského rizika z jednoho obchodního partnera na druhého nebo mohou vytvářet výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi jednoho obchodního partnera. Některé praktiky mohou být zjevně nekalé, a to i v případě, že se na nich obě strany dohodnou. V zájmu omezení výskytu takovýchto praktik, které mohou nepříznivě ovlivnit životní úroveň zemědělské komunity, by měl být zaveden minimální unijní standard ochrany proti nekalým obchodním praktikám. Přístup spočívající v minimální harmonizaci, který je uplatňován v této směrnici, členským státům umožňuje, aby přijaly nebo ponechaly v platnosti vnitrostátní pravidla, která jdou nad rámec nekalých obchodních praktik uvedených v této směrnici.

(2)  Od roku 2009 se na fungování potravinového řetězce včetně výskytu nekalých obchodních praktik zaměřily tři publikace Komise (sdělení Komise ze dne 28. října 2009 o lepším fungování potravinového řetězce v Evropě, sdělení Komise ze dne 15. července 2014 o boji proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce a zpráva Komise ze dne 9. ledna 2016 o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce). ▌Komise navrhla žádoucí prvky vnitrostátních a dobrovolných správních rámců pro zacházení s nekalými obchodními praktikami v potravinovém řetězci. Některé z těchto prvků se součástí právního rámce nebo dobrovolných správních režimů v členských státech nestaly, v důsledku čehož zůstávají tyto praktiky i nadále předmětem politické debaty v Unii.

(3)  V roce 2011 podpořilo fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce, v jehož čele stojí Komise, soubor zásad osvědčených postupů v oblasti vertikálních vztahů v potravinovém řetězci, na nichž se dohodly organizace zastupující většinu subjektů působících v potravinovém řetězci. Tyto zásady posloužily jako základ iniciativy dodavatelského řetězce, která započala v roce 2013.

(4)  Evropský parlament vyzval ve svém usnesení ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci(6) Komisi, aby předložila návrh právního rámce Unie proti nekalým obchodním praktikám. Rada ve svých závěrech ze dne 12. prosince 2016 o posílení postavení zemědělců v rámci potravinového řetězce a boji proti nekalým obchodním praktikám vybídla Komisi, aby zavčas provedla posouzení dopadů, ve kterém by za účelem řešení nekalých obchodních praktik zvážila navržení legislativního rámce Unie nebo nelegislativních opatření. Komise vypracovala posouzení dopadů, kterému předcházela otevřená veřejná konzultace a cílené konzultace. Kromě toho Komise během legislativního procesu poskytla informace dokládající, že značný podíl celkové hodnoty produkce představují velké subjekty.

(5)  V různých fázích produkce, zpracování, uvádění na trh, distribuce a maloobchodního prodeje zemědělských produktů a potravinářských výrobků jsou v zemědělském a potravinovém řetězci aktivní různé subjekty. Tento řetězec je zdaleka nejdůležitějším kanálem, jímž se zemědělské produkty a potravinářské výrobky dostávají „z farmy na vidličku“. Uvedené subjekty obchodují se zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky, tedy se zemědělskými surovinami, včetně produktů rybolovu a akvakultury, uvedenými na seznamu v příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie▌, a ▌ produkty neuvedenými ve zmíněné příloze, ale zpracovanými k užití jako potraviny za užití produktů v příloze uvedených.

(6)  Ačkoli podnikatelské riziko vyplývá z podstaty všech hospodářských činností, zemědělská produkce je zvláště zatížena nejistotou, protože závisí na biologických procesech a je vystavena povětrnostním podmínkám. Tuto nejistotu zvyšuje skutečnost, že zemědělské produkty a potravinářské výrobky ve větší či menší míře podléhají rychlé zkáze a jsou sezónní ▌. V prostředí zemědělské politiky, která je výrazně tržněji orientovaná než v minulosti, se pro subjekty aktivní v zemědělském a potravinovém řetězci zvýšil ▌význam ochrany proti nekalým obchodním praktikám.

(7)  Tyto nekalé obchodní praktiky mohou mít nepříznivý dopad zejména na životní úroveň zemědělské komunity. Tento dopad může být buď přímý, pokud se týká zemědělských výrobců a jejich organizací jakožto dodavatelů, nebo nepřímý spuštěním dominového efektu důsledků nekalých obchodních praktik užívaných v zemědělském a potravinovém řetězci způsobem, který má nepříznivý dopad na primární producenty v tomto řetězci.

(8)  Většina členských států, byť ne všechny, má zavedena zvláštní vnitrostátní pravidla, která dodavatele chrání proti nekalým obchodním praktikám užívaným ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci. Tam, kde je možné se spolehnout na smluvní právo nebo samoregulační iniciativy, omezují obavy z odvetných obchodních opatření proti stěžovateli a finanční rizika související s napadením těchto praktik praktickou hodnotu těchto forem nápravy. Některé členské státy, které mají zavedena zvláštní pravidla týkající se nekalých obchodních praktik, proto pověřují jejich prosazováním správní orgány. Pravidla členských států týkající se nekalých obchodních praktik, pakliže existují, se nicméně vyznačují značnou rozdílností.

(9)  Počet a velikost subjektů se v různých fázích zemědělského a potravinového řetězce liší. Rozdíly ve vyjednávací síle, které odpovídají ekonomické závislosti dodavatele na kupujícím, vedou často k tomu, že větší subjekty uplatňují nekalé obchodní praktiky vůči menším subjektům. Dynamický přístup, který se zakládá na relativní velikosti dodavatele a kupujícího z hlediska obratu, by měl subjektům, které ji potřebují nejvíce, poskytovat lepší ochranu proti nekalým obchodním praktikám. Nekalé obchodní praktiky jsou zvláště škodlivé pro malé a střední podniky působící v zemědělském a potravinovém řetězci. Podniky větší než malé a střední podniky, ale s ročním obratem nepřesahujícím 350 000 000 EUR, by rovněž měly být chráněny proti nekalým obchodním praktikám, aby se zabránilo přenášení nákladů spojených s těmito praktikami na zemědělské výrobce. Zdá se, že dominový efekt dopadající na zemědělské výrobce je zvlášť výrazný v případě podniků s obratem do výše 350 000 000 EUR. Ochrana zprostředkujících dodavatelů zemědělských produktů a potravinářských výrobků, včetně zpracovaných produktů, může sloužit rovněž k tomu, aby se zabránilo odklonu obchodních toků od zemědělských výrobců a jejich sdružení, jež zpracované produkty vyrábějí, k nechráněným dodavatelům.

(10)  Ochrana poskytovaná touto směrnicí by se měla vztahovat na zemědělské výrobce a fyzické nebo právnické osoby, které dodávají zemědělské produkty a potravinářské výrobky, včetně organizací producentů, ať už uznaných, či nikoli, a sdružení organizací producentů, ať už uznaných, či nikoli, v závislosti na jejich relativní vyjednávací síle. Tyto organizace producentů a sdružení organizací producentů zahrnují družstva. Uvedení výrobci a osoby jsou zvláště zranitelní nekalými obchodními praktikami a nejméně schopni překonat je bez negativních účinků na svou ekonomickou životaschopnost. Pokud jde o kategorie dodavatelů, jež by měly být podle této směrnice chráněny, je třeba poznamenat, že významná část družstev zřízených zemědělci jsou podniky většími než malé a střední podniky, ale s ročním obratem nepřesahujícím 350 000 000 EUR.

(11)  Tato směrnice by se měla vztahovat na obchody bez ohledu na to, zda jsou prováděny mezi podniky nebo mezi podniky a veřejnými orgány, vzhledem k tomu, že pro veřejné orgány by při nákupu zemědělských produktů a potravinářských výrobků měly platit stejné normy. Tato směrnice by se měla vztahovat na všechny veřejné orgány vystupující jako kupující.

(12)  Dodavatelé v Unii by měli být chráněni nejen proti nekalým obchodním praktikám kupujících usazených v témže členském státě jako dodavatel nebo v jiném členském státě než dodavatel, ale i proti nekalým obchodním praktikám kupujících usazených mimo Unii. Touto ochranou by se zabránilo případným nezamýšleným důsledkům, jako je výběr místa usazení na základě použitelných pravidel. Dodavatelé usazení mimo Unii by měli při prodeji zemědělských produktů a potravinářských výrobků do Unie rovněž požívat ochrany proti nekalým obchodním praktikám. Nejenže jsou takoví dodavatelé zranitelní nekalými obchodními praktikami ve stejné míře, ale širší působnost směrnice by mohla rovněž zabránit nezamýšlenému odklonu obchodních toků směrem k nechráněným dodavatelům, který by ohrozil ochranu dodavatelů v Unii.

(13)  Do oblasti působnosti této směrnice by měly být zahrnuty také některé doplňkové služby související s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků.

(14)  Tato směrnice by se měla vztahovat na obchodní jednání větších subjektů vůči subjektům, které mají menší vyjednávací sílu. Vhodným přibližným vyjádřením relativní vyjednávací síly je roční obrat jednotlivých subjektů. Toto kritérium je sice jen přibližným vyjádřením, poskytuje však subjektům předvídatelnost ohledně jejich práv a povinností podle této směrnice. Horní hranice by měla zabránit tomu, aby byla ochrana poskytována subjektům, které nejsou zranitelné nebo které jsou mnohem méně zranitelné než jejich menší partneři nebo konkurenti. Tato směrnice proto stanoví kategorie subjektů stanovené na základě obratu, podle nichž je ochrana udělována.

(15)  Jelikož k nekalým obchodním praktikám může docházet v kterékoli fázi prodeje zemědělského produktu nebo potravinářského výrobku, ▌před prodejem, během něj i po něm, měly by členské státy zajistit, aby se tato směrnice na takové praktiky vztahovala, ať k nim dochází kdykoli.

(16)  Při rozhodování o tom, zda je konkrétní obchodní praktika považována za nekalou, je důležité snížit riziko omezení používání spravedlivých a užitek přinášejících dohod sjednaných mezi stranami. Je proto vhodné rozlišovat mezi praktikami, jež jsou jasně a jednoznačně stanoveny ve smlouvách o dodávkách mezi stranami nebo v následných dohodách mezi stranami, a praktikami, k nimž dochází po zahájení obchodu, aniž by byly předem sjednány, aby tak byly zakázány pouze jednostranné a retroaktivní změny těchto jasných a jednoznačných ustanovení smluv o dodávkách. Některé obchodní praktiky jsou nicméně považovány za nekalé ze své podstaty a neměly by být předmětem smluvní svobody stran ▌.

(17)  Pozdní platby za zemědělské produkty a potravinářské výrobky, včetně pozdních plateb za produkty podléhající rychlé zkáze, a zrušení objednávek produktů podléhajících rychlé zkáze v krátkém časovém předstihu má na ekonomickou životaschopnost dodavatele nepříznivý dopad bez vyvažujících přínosů. Takové praktiky by proto měly být zakázány. V této souvislosti je vhodné stanovit pro účely této směrnice definici zemědělských produktů a potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze. Definice použité v aktech Unie týkajících se potravinového práva sledují jiné cíle, jako jsou zdraví a bezpečnost potravin, a nejsou proto pro účely této směrnice vhodné. Produkt by měl být považován za produkt podléhající rychlé zkáze, pokud lze očekávat, že se stane nevhodným k prodeji v průběhu 30 dní od posledního kroku v rámci sklizně, výroby či zpracování dodavatelem, bez ohledu na to, zda je produkt po prodeji dále zpracováván a zda je s ním po prodeji nakládáno v souladu s jinými pravidly, zejména pravidly v oblasti bezpečnosti potravin.

Produkty podléhající rychlé zkáze se obvykle používají nebo prodávají urychleně. Platby za produkty podléhající rychlé zkáze, které jsou provedeny později než 30 dnů po dodání, nebo 30 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, jsou-li produkty dodávány pravidelně, či 30 dnů po dni stanovení splatné částky, nejsou s poctivým obchodováním slučitelné. V zájmu poskytnutí zvýšené ochrany zemědělcům a jejich likviditě by dodavatelé jiných zemědělských produktů a potravinářských výrobků neměli být v případě, že jsou produkty a výrobky dodávány pravidelně, nuceni čekat na platbu déle než 60 dnů po dodání, nebo 60 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, jsou-li produkty a výrobky dodávány pravidelně, či 60 dnů po dni stanovení splatné částky. Tato omezení by se měla vztahovat pouze na platby týkající se prodeje zemědělských produktů a potravinářských výrobků, a nikoli na jiné platby, jako jsou doplňkové platby družstva jeho členům.

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU(7) by mělo být rovněž možné pro účely této směrnice považovat za den stanovení splatné částky pro dohodnutou dodací lhůtu den vystavení faktury, nebo den jejího obdržení kupujícím.

(18)  Ustanovení této směrnice o pozdních platbách jsou zvláštními pravidly pro zemědělské a potravinářské odvětví k ustanovením o dobách splatnosti stanoveným ve směrnici 2011/7/EU. Ustanoveními této směrnice o pozdních platbách by neměla být dotčena ustanovení o sdílení hodnoty ve smyslu článku 172a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013(8). V zájmu zajištění hladkého fungování školního projektu podle článku 23 nařízení (EU) č. 1308/2013 by se ustanovení o pozdních platbách uvedená v této směrnici neměla vztahovat na platby, jež kupující (tedy žadatel o podporu) vyplatil dodavateli v rámci školního projektu. S ohledem na výzvu, kterou pro veřejné subjekty poskytující zdravotní péči představuje stanovení priorit zdravotní péče tak, aby byla zajištěna vyváženost mezi potřebami jednotlivých pacientů a finančními zdroji, by se tato ustanovení neměla vztahovat ani na veřejné subjekty poskytující zdravotní péči ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. b) směrnice 2011/7/EU.

(19)  Zvláštní postavení mají hrozny a částečně zkvašený hroznový mošt pro výrobu vína, jelikož hrozny se během roku sklízejí pouze po velice omezenou dobu, ale používají se pro výrobu vína, které bude v některých případech prodáno až o mnoho let později. Aby se tato specifická situace vyřešila, vypracovávají organizace producentů a mezioborové organizace tradičně standardní smlouvy o dodávkách těchto produktů. Tyto standardní smlouvy stanoví konkrétní platební lhůty se splátkami. Jelikož tyto standardní smlouvy používají dodavatelé a kupující pro účely víceletých ujednání, nejenže poskytují zemědělským výrobcům jistotu dlouhodobých obchodních vztahů, ale přispívají i ke stabilitě dodavatelského řetězce. Pokud byly tyto standardní smlouvy vypracovány uznanou organizací producentů, mezioborovou organizací nebo sdružením organizací producentů a byly členským státem učiněny závaznými podle článku 164 nařízení (EU) č. 1308/2013 před 1. lednem 2019 nebo pokud je platnost tohoto rozšíření působnosti standardních smluv členským státem obnovena bez jakýchkoli výraznějších změn platebních podmínek v neprospěch dodavatelů hroznů a částečně zkvašeného hroznového moštu, ustanovení této směrnice o pozdních platbách by se na dodavatele hroznů a částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a na jejich přímé kupující vztahovat neměla. Členské státy jsou podle čl. 164 odst. 6 nařízení (EU) č. 1308/2013 povinny příslušné dohody uznaných organizací producentů, mezioborových organizací a sdružení organizací producentů oznámit Komisi.

(20)  Oznámení o zrušení objednávek produktů podléhajících rychlé zkáze učiněná ve lhůtě kratší než 30 dnů by měla být považována za nekalou praktiku, neboť dodavatel by nebyl schopen nalézt pro tyto produkty alternativní odbytiště. U produktů v některých odvětvích by však mohly dodavatelům ponechávat dostatek času na to, aby dané produkty prodali někde jinde nebo je použili sami, i kratší lhůty pro zrušení objednávek. Členské státy by proto měly mít možnost stanovit u těchto odvětví v náležitě odůvodněných případech kratší lhůty pro zrušení objednávek.

(21)  Silnější kupující by neměli jednostranně měnit dohodnuté smluvní podmínky, například vyřazením produktů, na něž se vztahuje smlouva o dodávkách, z nabídky. Toto pravidlo by se však nemělo týkat situací, kdy existuje mezi dodavatelem a kupujícím dohoda, která výslovně stanoví, že kupující může s ohledem na budoucí objednávky specifikovat konkrétní prvek obchodu později. To by se mohlo týkat například objednávaného množství. Není nutné, aby byla v určitém okamžiku uzavřena dohoda upravující všechny aspekty obchodu mezi dodavatelem a kupujícím.

(22)  Dodavatelé a kupující zemědělských produktů a potravinářských výrobků by měli být schopni svobodně sjednávat podmínky prodeje, včetně cen. Tato jednání se týkají rovněž plateb za služby, jež kupující poskytne dodavateli, jako je zařazení produktů do nabídky, uvádění na trh a propagace. Pokud však kupující dodavateli účtuje platby, které nesouvisejí s konkrétním prodejem, měla by být tato praktika považována za nekalou a měla by být podle této směrnice zakázána.

(23)  Neměla by sice být stanovena povinnost používat písemné smlouvy, avšak používání písemných smluv v zemědělském a potravinovém řetězci by mohlo napomoci k tomu, aby se zabránilo některým nekalým obchodním praktikám. Z tohoto důvodu a v zájmu ochrany dodavatelů proti těmto nekalým praktikám by proto měli mít dodavatelé nebo jejich sdružení právo požádat o písemné potvrzení podmínek smlouvy o dodávkách, pokud již byly dohodnuty. V případech, kdy kupující odmítne písemně potvrdit podmínky smlouvy o dodávkách, by se takové jednání mělo považovat za nekalou obchodní praktiku a mělo by být zakázáno. Členské státy by kromě toho mohly určit, sdílet a prosazovat osvědčené postupy týkající se uzavírání dlouhodobých smluv zaměřené na posílení vyjednávací pozice producentů v zemědělském a potravinovém řetězci.

(24)  Tato směrnice neharmonizuje pravidla týkající se důkazního břemene, jež mají být uplatňována v řízení před vnitrostátními donucovacími orgány, a neharmonizuje ani definici smluv o dodávkách. Příslušná pravidla týkající se důkazního břemene a definice smluv o dodávkách jsou proto stanovena vnitrostátním právem členských států.

(25)  Podle této směrnice by dodavatelé měli mít možnost podávat proti některým nekalým obchodním praktikám stížnosti. Odvetná obchodní opatření kupujících proti dodavatelům vykonávajícím svá práva, například vyřazení produktů z nabídky, snížení objednávaného množství produktů nebo zastavení poskytování některých služeb dodavateli, jako je uvádění jeho produktů na trh nebo jejich propagace, jež kupující použije nebo jejichž použitím hrozí, by měla být zakázána a považována za nekalou obchodní praktiku.

(26)  Náklady na  skladování nebo vystavení zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jejich zařazení do nabídky nebo jejich dodání na trh obvykle hradí kupující. Proto by mělo být podle této směrnice zakázáno účtovat dodavateli za tyto služby platbu uhrazenou kupujícímu nebo třetí straně, pokud tato platba nebyla jasně a jednoznačně dohodnuta při uzavírání smlouvy o dodávkách nebo v následné dohodě mezi kupujícím a dodavatelem. Pokud je tato platba dohodnuta, měla by být její výše založena na objektivních a přiměřených odhadech.

(27)  Aby byly příspěvky dodavatele k nákladům na propagaci zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jejich uvádění na trh nebo reklamu na ně, včetně propagačního vystavování v obchodech a prodejních kampaních, považovány za poctivé, měly by být jasně a jednoznačně dohodnuty při uzavírání smlouvy o dodávkách nebo v následné dohodě mezi kupujícím a dodavatelem. V opačném případě by měly být podle této směrnice zakázány. Pokud je tento příspěvek dohodnut, měla by být jeho výše založena na objektivních a přiměřených odhadech.

(28)  Za účelem zajištění účinného prosazování zákazů stanovených v této směrnici ▌by členské státy měly určit příslušné donucovací orgány. Tyto orgány by měly být schopny konat z vlastního podnětu nebo na základě stížností stran postižených nekalými obchodními praktikami v zemědělském a potravinovém řetězci, stížností od oznamovatelů nebo anonymních stížností. Donucovací orgán by mohl shledat, že neexistují dostatečné důvody pro uznání stížnosti. Nedostatečné důvody by mohly být shledány i v důsledku administrativních priorit. Pokud donucovací orgán zjistí, že nebude schopen se stížností přednostně zabývat, měl by o tom stěžovatele informovat a uvést příslušné důvody. Pokud stěžovatel z obavy z odvetných obchodních opatření požádá, aby jeho totožnost zůstala utajena, měly by donucovací orgány členských států učinit vhodná opatření.

(29)  Má-li členský stát více než jeden donucovací orgán, měl by určit jednotné kontaktní místo, aby usnadnil účinnou spolupráci mezi donucovacími orgány navzájem a s Komisí.

(30)  Dodavatelé by mohli vnímat jako snadnější, například z jazykových důvodů, podání stížnosti donucovacímu orgánu svého vlastního členského státu. Z hlediska prosazování pravidel by však mohlo být efektivnější podat žádost donucovacímu orgánu členského státu, v němž je usazen kupující. Dodavatelé by měli mít možnost zvolit si orgán, jemuž chtějí stížnost podat.

(31)  Stížnosti organizací producentů, jiných organizací dodavatelů a sdružení těchto organizací, včetně zastupujících organizací, mohou sloužit k ochraně totožnosti jednotlivých členů organizace, kteří ▌se domnívají, že se stali oběťmi nekalých obchodních praktik. Právo podat na žádost dodavatele a v jeho zájmu stížnost by měly mít i jiné organizace s legitimním zájmem na zastupování dodavatelů, pokud jsou tyto organizace nezávislými neziskovými právnickými osobami. Donucovací orgány členských států by proto měly mít možnost přijímat stížnosti těchto subjektů a konat na jejich základě a zároveň chránit procesní práva kupujícího.

(32)  Za účelem zajištění účinného prosazování zákazu nekalých obchodních praktik by určené donucovací orgány měly mít potřebné zdroje a odborné znalosti.

(33)  Donucovací orgány členských států by měly mít nezbytné pravomoci a odborné znalosti k provádění šetření. Zmocnění orgánů neznamená, že jsou povinny tyto pravomoci využít v každém jednotlivém šetření, které provedou. Pravomoci donucovacích orgánů by jim měly například umožnit účinně shromažďovat věcné informace a případně nařídit ukončení zakázané praktiky.

(34)  Existence odrazujícího prostředku, jako je pravomoc ukládat pokuty a jiné stejně účinné sankce a zveřejnit výsledky šetření, včetně informací o kupujících, kteří se daného porušení pravidel dopustili, nebo pravomoc zahájit řízení o uložení těchto pokut a jiných stejně účinných sankcí, například u soudů, může povzbudit ke změnám chování a vést k řešení sporů mezi stranami ještě před zahájením soudního řízení, a proto by takové prostředky měly být součástí pravomocí donucovacích orgánů. Pokuty mohou být zvláště účinné a odrazující. Donucovací orgán by však měl mít možnost rozhodnout v každém šetření, jakou ze svých pravomocí použije a zda uloží pokutu nebo jinou stejně účinnou sankci nebo zda zahájí řízení o jejich uložení.

(35)  Výkon pravomocí, které jsou podle této směrnice svěřeny donucovacím orgánům, by měl podléhat vhodným zárukám, které splňují standardy obecných zásad práva Unie a Listiny základních práv Evropské unie, v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, včetně respektování práv kupujícího na obhajobu.

(36)  Komise a donucovací orgány členských států by měly úzce spolupracovat, aby zajistily společný přístup k uplatňování pravidel stanovených v této směrnici. Donucovací orgány by si zejména měly poskytovat vzájemnou pomoc, například v podobě sdílení informací a spolupráce při šetřeních, jež mají přeshraniční rozměr.

(37)  Pro usnadnění účinného prosazování pravidel by Komise měla pomáhat organizovat pravidelná setkání donucovacích orgánů členských států, na nichž mohou sdílet relevantní informace, osvědčené postupy, informace o novém vývoji, postupy v oblasti prosazování pravidel a doporučení ohledně uplatňování ustanovení této směrnice . ▌

(38)  Pro usnadnění těchto výměn by Komise měla zřídit veřejné internetové stránky, které budou obsahovat odkazy na vnitrostátní donucovací orgány, včetně informací o vnitrostátních předpisech provádějících tuto směrnici.

(39)  Jelikož většina členských států již vnitrostátní pravidla týkající se nekalých obchodních praktik má, byť rozdílná, je vhodné použít pro zavedení minimálního standardu ochrany podle práva Unie směrnici. To by mělo členským státům umožnit začlenit příslušná pravidla do jejich vnitrostátního právního řádu tak, aby mohly být zavedeny soudržné režimy. Členským státům by nemělo být bráněno v tom, aby na svém území ponechaly v platnosti nebo zavedly přísnější vnitrostátní pravidla zajišťující vyšší úroveň ochrany proti nekalým obchodním praktikám ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci, v mezích práva Unie použitelného v oblasti fungování vnitřního trhu a za podmínky, že jsou tato pravidla přiměřená.

(40)  Členské státy by rovněž měly mít možnost ponechat v platnosti nebo zavést vnitrostátní pravidla zaměřená na boj proti nekalým obchodním praktikám, které do oblasti působnosti této směrnice nespadají, v mezích práva Unie použitelného v oblasti fungování vnitřního trhu a za podmínky, že jsou tato pravidla přiměřená. Tato vnitrostátní pravidla by mohla překračovat rámec této směrnice, například pokud jde o velikost kupujících a dodavatelů, ochranu kupujících, rozsah produktů a rozsah služeb. Tato vnitrostátní pravidla by mohla překračovat rámec zakázaných nekalých obchodních praktik uvedených v této směrnici rovněž z hlediska jejich počtu a druhu.

(41)  Tato vnitrostátní pravidla by platila současně s dobrovolnými správními opatřeními, jako jsou vnitrostátní kodexy chování nebo iniciativa dodavatelského řetězce. Využívání dobrovolného alternativního řešení sporů mezi dodavateli a kupujícími by mělo být výslovně podporováno, aniž je dotčeno právo dodavatele podat stížnost nebo se obrátit na civilní soudy.

(42)  Komise by měla mít přehled o provádění této směrnice v členských státech. Kromě toho by Komise měla být schopna posoudit účinnost této směrnice. Donucovací orgány členských států by za tímto účelem měly Komisi předkládat výroční zprávy. Tyto zprávy by měly poskytovat kvantitativní a kvalitativní informace o stížnostech, šetřeních a přijatých rozhodnutích, pokud existují. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení oznamovací povinnosti by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(9).

(43)  V zájmu účinného provádění politiky týkající se nekalých obchodních praktik ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci by Komise měla uplatňování této směrnice přezkoumat a předložit zprávu Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. V rámci tohoto přezkumu by se měla posoudit zejména účinnost vnitrostátních opatření zaměřených na boj proti nekalým obchodním praktikám v zemědělském a potravinovém řetězci a účinnost spolupráce mezi donucovacími orgány. Přezkum by měl rovněž věnovat zvláštní pozornost tomu, zda by – vedle ochrany ▌dodavatelů – v budoucnu byla odůvodněná ochrana ▌ kupujících zemědělských produktů a potravinářských výrobků v dodavatelském řetězci. K této zprávě by měly být, bude-li to vhodné, připojeny legislativní návrhy.

(44)  Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálního unijního standardu ochrany harmonizací rozdílných opatření členských států, pokud jde o nekalé obchodní praktiky, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  S cílem bojovat proti praktikám, které se výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému, tato směrnice stanoví minimální seznam zakázaných nekalých obchodních praktik ve vztazích mezi kupujícími a dodavateli v zemědělském a potravinovém řetězci, minimální pravidla pro prosazování těchto zákazů a opatření pro koordinaci mezi donucovacími orgány.

2.  Tato směrnice se vztahuje na některé nekalé obchodní praktiky, k nimž dochází v souvislosti s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků:

a)  dodavateli, jejichž roční obrat nepřesahuje 2 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 2 000 000 EUR;

b)  dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 2 000 000 EUR, ale nepřesahuje 10 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 10 000 000 EUR;

c)  dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 10 000 000 EUR, ale nepřesahuje 50 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 50 000 000 EUR;

d)  dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 50 000 000 EUR, ale nepřesahuje 150 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 150 000 000 EUR;

e)  dodavateli, jejichž roční obrat přesahuje 150 000 000 EUR, ale nepřesahuje 350 000 000 EUR, kupujícím, jejichž roční obrat přesahuje 350 000 000 EUR.

Roční obrat dodavatelů a kupujících uvedený v prvním pododstavci písm. a) až e) musí být chápán v souladu s příslušnými částmi přílohy doporučení Komise 2003/361/ES(10), a zejména jejích článků 3, 4 a 6, včetně definic „nezávislého podniku“, „partnerského podniku“, „propojeného podniku“ a jiných věcí týkajících se obratu.

Odchylně od prvního pododstavce se tato směrnice vztahuje na prodej zemědělských produktů a potravinářských výrobků dodavateli, jejichž roční obrat nepřesahuje 350 000 000 EUR, všem kupujícím, kteří jsou veřejnými orgány.

Tato směrnice se vztahuje na prodeje, při nichž jsou dodavatel, kupující, nebo oba usazeni v Unii.

Tato směrnice se vztahuje rovněž na služby v rozsahu, v jakém jsou výslovně uvedeny v článku 3, poskytované dodavateli kupujícím.

Tato směrnice se nevztahuje na dohody mezi dodavateli a spotřebiteli.

3.  Tato směrnice se vztahuje na smlouvy o dodávkách uzavřené po dni použitelnosti předpisů, jimiž se tato směrnice provádí ve vnitrostátním právu, v souladu s čl. 13 odst. 1 druhým pododstavcem.

4.  Smlouvy o dodávkách uzavřené přede dnem vyhlášení předpisů provádějících tuto směrnici ve vnitrostátním právu se uvedou do souladu s touto směrnicí nejpozději dvanáct měsíců po tomto dni vyhlášení.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky“ produkty uvedené na seznamu v příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie▌, jakož i produkty neuvedené na seznamu v dotyčné příloze, ale zpracované pro použití jako potraviny za užití produktů uvedených ve zmíněné příloze;

2)  „kupujícím“ fyzická nebo právnická osoba, bez ohledu na místo svého usazení, nebo veřejný orgán v Unii, které kupují zemědělské produkty a potravinářské výrobky ▌; pojem „kupující“ může zahrnovat skupinu takových fyzických a právnických osob;

3)  „veřejným orgánem“ celostátní, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty či sdružení tvořená jedním nebo více takovými orgány či jedním nebo více takovými veřejnoprávními subjekty;

4)  „dodavatelem“ zemědělský výrobce nebo fyzická či právnická osoba, bez ohledu na místo svého usazení, kteří prodávají zemědělské produkty a potravinářské výrobky; pojem „dodavatel“ může zahrnovat skupinu takových zemědělských výrobců nebo skupinu takových fyzických a právnických osob, jako jsou organizace producentů, organizace dodavatelů a sdružení těchto organizací;

5)  „zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky podléhajícími rychlé zkáze“ zemědělské produkty a potravinářské výrobky, které by se ze své podstaty či ve své fázi zpracování mohly stát nevhodnými k prodeji v průběhu 30 dní od sklizně, výroby či zpracování.

Článek 3

Zákaz nekalých obchodních praktik

1.  Členské státy zajistí, aby byly zakázány alespoň všechny tyto nekalé obchodní praktiky:

a)  kupující zaplatí dodavateli ▌:

i)  v případě, že smlouva o dodávkách stanoví pravidelnou dodávku produktů:

–  za zemědělské produkty a potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, později než 30 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, v níž byly dodávky uskutečněny, nebo později než 30 dnů po dni stanovení splatné částky pro danou dodací lhůtu, podle toho, co nastane později;

–  za jiné zemědělské produkty a potravinářské výrobky, později než 60 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, v níž byly dodávky uskutečněny, nebo později než 60 dnů po dni stanovení splatné částky pro danou dodací lhůtu, podle toho, co nastane později;

–  pro účely dob splatnosti uvedených v tomto bodě se má za to, že dohodnuté dodací lhůty v žádném případě nepřesahují jeden měsíc;

ii)  v případě, že smlouva o dodávkách nestanoví pravidelnou dodávku produktů:

–  za zemědělské produkty a potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, později než 30 dnů po dni dodání, nebo později než 30 dnů po dni stanovení splatné částky, podle toho, co nastane později;

–  za jiné zemědělské produkty a potravinářské výrobky, později než 60 dnů po dni dodání, nebo později než 60 dnů po dni stanovení splatné částky, podle toho, co nastane později.

Bez ohledu na body i) a ii), pokud kupující stanoví splatnou částku:

–  lhůty splatnosti uvedené v bodě i) začnou běžet od uplynutí dohodnuté dodací lhůty, v níž byly dodávky uskutečněny, a

–  lhůty splatnosti uvedené v bodě ii) začnou běžet ode dne dodání;

b)  kupující zruší objednávky zemědělských produktů a potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze v tak krátkém časovém předstihu, že od dodavatele nelze rozumně očekávat, že nalezne alternativu, jak tyto produkty a výrobky uvést na trh nebo použít; za krátký časový předstih se vždy považuje předstih kratší než 30 dnů, přičemž členské státy mohou u specifických odvětví v náležitě odůvodněných případech stanovit lhůty kratší než 30 dnů;

c)  kupující jednostranně ▌změní podmínky smlouvy o dodávkách zemědělských produktů a potravinářských výrobků týkající se četnosti, způsobu, místa, načasování nebo objemu zásobování či dodávek, norem jakosti, platebních podmínek nebo cen či podmínky poskytování služeb v rozsahu, v jakém jsou tyto služby výslovně uvedeny v odstavci 2;

d)  kupující od dodavatele vyžaduje platby, které nesouvisejí s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků dodavatele;

e)  kupující po dodavateli vyžaduje, aby zaplatil za zhoršení jakosti, ztrátu či zhoršení jakosti i ztrátu zemědělských produktů a potravinářských výrobků, k nimž dojde v prostorách kupujícího nebo poté, co na kupujícího přešlo vlastnictví, a jež nebyly způsobeny nedbalostí ani pochybením dodavatele;

f)  kupující odmítne písemně potvrdit podmínky smlouvy o dodávkách mezi kupujícím a dodavatelem, o jejichž písemné potvrzení dodavatel požádal; to neplatí v případě smlouvy o dodávkách týkající se produktů, jež mají být dodány členem organizace producentů, včetně družstva, organizaci producentů, jíž je dodavatel členem, pokud stanovy dané organizace producentů nebo pravidla a rozhodnutí stanovená v rámci nebo podle těchto stanov obsahují ustanovení, která mají podobné účinky jako podmínky smlouvy o dodávkách;

g)  kupující neoprávněně získá, využije nebo zpřístupní obchodní tajemství dodavatele ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943(11);

h)  kupující hrozí dodavateli odvetnými obchodními opatřeními nebo je provádí v případě, že dodavatel uplatňuje svá smluvní či zákonná práva, a to i podáním stížnosti u donucovacích orgánů nebo spoluprací s donucovacími orgány během šetření;

i)  kupující vyžaduje od dodavatele odškodnění za náklady spojené s prošetřením stížností zákazníků týkajících se prodeje produktů dodavatele, aniž by se dodavatel dopustil nedbalosti či pochybení.

Zákazem uvedeným v prvním pododstavci písm. a) nejsou dotčeny:

–  důsledky opožděných plateb a prostředky nápravy stanovené ve směrnici 2011/7/EU, které se odchylně od dob splatnosti stanovených v uvedené směrnici použijí na základě dob splatnosti stanovených v této směrnici,

–  možnost, aby se kupující a dodavatel dohodli na ustanovení o sdílení hodnoty ve smyslu článku 172a nařízení (EU) č. 1308/2013.

Zákazem uvedeným v prvním pododstavci písm. a) nejsou dotčeny platby:

–  provedené kupujícím dodavateli v rámci školního projektu podle článku 23 nařízení (EU) č. 1308/2013;

–  provedené veřejnými subjekty poskytujícími zdravotní péči ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. b) směrnice 2011/7/EU;

–  na základě smluv o dodávkách mezi dodavateli hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a jejich přímými kupujícími:

i)  pokud jsou konkrétní platební podmínky týkající se prodeje obsaženy ve standardních smlouvách, jež byly členským státem učiněny závaznými podle článku 164 nařízení (EU) č. 1308/2013 před 1. lednem 2019, je-li platnost tohoto rozšíření působnosti standardních smluv členskými státy obnovena od uvedeného dne bez jakýchkoli výraznějších změn platebních podmínek v neprospěch dodavatelů hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu, a

ii)  pokud jsou smlouvy mezi dodavateli hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a jejich přímými kupujícími víceleté nebo se stanou víceletými.

2.  Členské státy zajistí, aby byly zakázány alespoň všechny tyto obchodní praktiky, ledaže byly již dříve jasně a jednoznačně sjednány ve ▌smlouvě o dodávkách nebo v následné dohodě mezi dodavatelem a kupujícím:

a)  kupující vrátí neprodané zemědělské produkty a potravinářské výrobky dodavateli, aniž by mu za tyto neprodané produkty a výrobky, za jejich odstranění nebo za obojí zaplatil;

b)  ▌dodavateli je naúčtována platba, jíž je podmíněno skladování nebo vystavení jeho zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jejich zařazení do nabídky ▌nebo jejich dodání na trh;

c)  kupující od dodavatele vyžaduje, aby zcela nebo zčásti uhradil všechny náklady jakýchkoli slev na zemědělské produkty a potravinářské výrobky prodávané kupujícím v rámci propagace;

d)  kupující od dodavatele vyžaduje, aby zaplatil za reklamu na zemědělské produkty a potravinářské výrobky poskytnutou kupujícím;

e)  kupující od dodavatele vyžaduje, aby zaplatil za uvedení zemědělských produktů a potravinářských výrobků na trh kupujícím;

f)  kupující naúčtuje dodavateli platbu za pracovníky zajišťující úpravu prostor využívaných pro prodej zemědělských produktů a potravinářských výrobků dodavatele.

Členské státy zajistí, aby byla obchodní praktika uvedená v prvním pododstavci písm. c) zakázána, ledaže kupující před zahájením propagace, již sám inicioval, upřesní dobu propagace a očekávané množství zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jež mají být objednány za sníženou cenu.

3.  Požaduje-li kupující platbu za situací uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. b), c), d), e) nebo f), poskytne dodavateli na jeho žádost písemný odhad jednotkových nebo případně celkových plateb, a pokud jde o situace uvedené v odst. 2 prvním pododstavci písm. b), d), e) a f), rovněž písemný odhad nákladů a podklad, na jehož základě k takovému odhadu dospěl.

4.  Členské státy zajistí, aby zákazy stanovené v odstavcích 1 a 2 byly mandatorními ustanoveními, jež se použijí na jakoukoli situaci spadající do oblasti působnosti těchto zákazů bez ohledu na právo, kterým se jinak smlouva o dodávkách mezi stranami řídí.

Článek 4

Určené donucovací orgány

1.  Každý členský stát určí jeden nebo více orgánů k prosazování zákazů stanovených v článku 3 na vnitrostátní úrovni (dále jen „donucovací orgán“) a informuje Komisi o tomto určení.

2.  Pokud členský stát určí na svém území více než jeden donucovací orgán, určí jednotné kontaktní místo pro spolupráci mezi donucovacími orgány navzájem i pro spolupráci s Komisí.

Článek 5

Stížnosti a důvěrnost

1.  Dodavatel může podat stížnost buď donucovacímu orgánu členského státu, v němž je usazen, nebo donucovacímu orgánu členského státu, v němž je usazen kupující podezřelý ze zakázané obchodní praktiky. Donucovací orgán, jemuž byla stížnost podána, musí mít pravomoc vymáhat zákazy stanovené v článku 3.

2.  Organizace producentů, jiné organizace dodavatelů a sdružení těchto organizací mají právo podat na žádost jednoho nebo více svých členů nebo případně na žádost jednoho nebo více členů svých členských organizací stížnost, pokud se tito členové domnívají, že se stali oběťmi zakázané obchodní praktiky. Právo podat na žádost dodavatele a v jeho zájmu stížnost mají i jiné organizace s legitimním zájmem na zastupování dodavatelů, pokud jsou tyto organizace nezávislými neziskovými právnickými osobami.

3.  Členské státy zajistí, aby donucovací orgán přijal v případě, že o to stěžovatel požádá, nezbytná opatření k náležité ochraně totožnosti stěžovatele nebo členů nebo dodavatelů uvedených v odstavci 2k náležité ochraně jakýchkoli dalších informací, ▌ohledně nichž má stěžovatel za to, že by jejich zpřístupnění poškodilo zájmy stěžovatele nebo uvedených členů nebo dodavatelů. Stěžovatel označí veškeré informace, ▌u nichž žádá o zachování důvěrnosti.

4.  Členské státy zajistí, aby donucovací orgán, který obdrží stížnost, v přiměřené lhůtě po jejím obdržení informoval stěžovatele o tom, jaké kroky hodlá v návaznosti na danou stížnost uskutečnit.

5.  Členské státy zajistí, aby donucovací orgán v případě, že se domnívá, že pro uznání stížnosti neexistují dostatečné důvody, sdělil stěžovateli v přiměřené lhůtě po obdržení stížnosti důvody, které ho k tomu vedou.

6.  Členské státy zajistí, aby v případě, že se donucovací orgán domnívá, že pro uznání stížnosti existují dostatečné důvody, v přiměřené lhůtě zahájil, provedl a ukončil její šetření.

7.  Členské státy zajistí, aby donucovací orgán v případě, že zjistí, že kupující porušil zákazy uvedené v článku 3, nařídil kupujícímu zakázanou obchodní praktiku ukončit.

Článek 6

Pravomoci donucovacích orgánů

1.  Členské státy zajistí, aby každý z jejich donucovacích orgánů měl zdroje a odborné znalosti nezbytné k plnění svých povinností, a svěří mu tyto pravomoci:

a)  pravomoc zahájit a provádět šetření z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti;

b)  pravomoc požadovat od kupujících a dodavatelů, aby poskytli všechny informace nezbytné pro provedení šetření zakázaných obchodních praktik;

c)  pravomoc provádět v rámci svého šetření neohlášené inspekce na místě v souladu s vnitrostátními pravidly a postupy;

d)  pravomoc přijímat rozhodnutí, v nichž konstatuje porušení zákazů stanovených v článku 3 a nařizuje kupujícímu, aby zakázanou obchodní praktiku ukončil; orgán se může zdržet přijetí jakéhokoli takového rozhodnutí, pokud by hrozilo odhalení totožnosti stěžovatele nebo zpřístupnění jakýchkoli jiných informací, jež by podle stěžovatele poškodilo jeho zájmy, a pokud stěžovatel tyto informace označil v souladu s čl. 5 odst. 3;

e)  pravomoc uložit porušiteli pokuty a jiné stejně účinné sankce či zahájit řízení za účelem jejich uložení, včetně řízení o předběžném opatření, souladu s vnitrostátními pravidly a postupy;

f)  pravomoc pravidelně zveřejňovat svá rozhodnutí přijatá podle písmen d) a e).

Sankce uvedené v prvním pododstavci písm. e) musí být účinné, přiměřené a odrazující s přihlédnutím k povaze, době trvání, opakování a závažnosti porušení.

2.  Členské státy zajistí, aby výkon pravomocí uvedených v odstavci 1 podléhal vhodným zárukám, pokud jde o právo na obhajobu, v souladu s obecnými zásadami práva Unie a Listinou základních práv Evropské unie, a to i v případě, že stěžovatel požádá o důvěrné nakládání s informacemi podle čl. 5 odst. 3.

Článek 7

Alternativní řešení sporů

Aniž je dotčeno právo dodavatelů podávat stížnosti podle článku 5 a pravomoci donucovacích orgánů podle článku 6, mohou členské státy podporovat dobrovolné využívání účinných a nezávislých mechanismů alternativního řešení sporů, jako je mediace, k řešení sporů mezi dodavateli a kupujícími o používání nekalých obchodních praktik kupujícím.

Článek 8

Spolupráce mezi donucovacími orgány

1.  Členské státy zajistí, aby donucovací orgány účinně spolupracovaly mezi sebou navzájem a s Komisí a aby si poskytovaly vzájemnou pomoc při šetřeních, jež mají přeshraniční rozměr.

2.  Donucovací orgány se scházejí alespoň jednou ročně, aby projednaly uplatňování této směrnice na základě výročních zpráv uvedených v čl. 10 odst. 2 ▌. Donucovací orgány jednají o osvědčených postupech, nových případech a novém vývoji v oblasti nekalých obchodních praktik v zemědělském a potravinovém řetězci a vyměňují si informace, zejména o prováděcích opatřeních, která přijaly v souladu s touto směrnicí, a o svých postupech při prosazování pravidel. Donucovací orgány mohou přijmout doporučení s cílem podpořit jednotné uplatňování této směrnice a zvýšit její vymahatelnost. Komise tato setkání zprostředkuje.

3.  Komise zřídí a spravuje internetové stránky, které umožňují výměnu informací mezi donucovacími orgány a Komisí, zejména v souvislosti s každoročními setkáními. Komise zřídí veřejné internetové stránky s kontaktními údaji určených donucovacích orgánů a s odkazy na internetové stránky vnitrostátních donucovacích orgánů nebo jiných orgánů členských států, které obsahují informace o předpisech provádějících tuto směrnici ve vnitrostátním právu uvedených v čl. 13 odst. 1.

Článek 9

Vnitrostátní pravidla

1.  S cílem zajistit vyšší stupeň ochrany mohou členské státy ponechat v platnosti či zavést přísnější pravidla zaměřená na boj proti nekalým obchodním praktikám, než jaká stanoví tato směrnice, pokud jsou taková vnitrostátní pravidla v souladu s pravidly pro fungování vnitřního trhu.

2.  Touto směrnicí nejsou dotčena vnitrostátní pravidla zaměřená na boj proti nekalým obchodním praktikám, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou taková pravidla v souladu s pravidly pro fungování vnitřního trhu.

Článek 10

Podávání zpráv ▌

1.  Členské státy zajistí, aby jejich donucovací orgány zveřejnily výroční zprávu o svých činnostech spadajících do oblasti působnosti této směrnice, v níž je mimo jiné uveden počet obdržených stížností a počet šetření zahájených či ukončených v předchozím roce. U každého ukončeného šetření zpráva obsahuje souhrnný popis věci, výsledek šetření a případně přijaté rozhodnutí v souladu s požadavky na důvěrnost stanovenými v čl. 5 odst. 3.

2.  Každý rok do 15. března zašlou členské státy Komisi zprávu o nekalých obchodních praktikách ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci. Tato zpráva obsahuje zejména všechny relevantní údaje o uplatňování a prosazování pravidel podle této směrnice v dotyčném členském státě v předchozím roce.

3.  Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví:

a)  pravidla o informacích nezbytných pro účely použití odstavce 2;

b)  opatření pro správu informací, jež mají členské státy zasílat Komisi, a pravidla pro jejich obsah a formu;

c)  opatření pro předávání nebo zpřístupňování informací a dokumentů členským státům, mezinárodním organizacím, příslušným orgánům třetích zemí nebo veřejnosti, při dodržení pravidel ochrany osobních údajů a oprávněných zájmů zemědělských výrobců a podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2.

Článek 11

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů, zřízený článkem 229 nařízení (EU) č. 1308/2013. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 12

Hodnocení

1.  Do ... [78 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] provede Komise první hodnocení této směrnice a předloží zprávu o hlavních zjištěních z tohoto hodnocení Evropskému parlamentu a Radě, jakož i Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Ke zprávě případně připojí legislativní návrhy.

2.  Hodnocení posoudí alespoň:

a)  účinnost opatření provedených na vnitrostátní úrovni, která jsou zaměřena na boj proti nekalým obchodním praktikám v zemědělském a potravinovém řetězci;

b)  účinnost spolupráce mezi příslušnými donucovacími orgány a případně určí způsoby, jak tuto spolupráci zdokonalit.

3.  Komise ve zprávě uvedené v odstavci 1 vychází z výročních zpráv uvedených v čl. 10 odst. 2. V případě potřeby může Komise požádat členské státy o doplňující informace, včetně informací o účinnosti opatření, jež byla provedena na vnitrostátní úrovni, a o účinnosti spolupráce a vzájemné pomoci.

4.  Do ... [30 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] předloží Komise průběžnou zprávu o stavu provádění a uplatňování této směrnice Evropskému parlamentu a Radě, jakož i Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

Článek 13

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ▌... [24 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost]. Znění těchto přepisů neprodleně sdělí Komisi.

Použijí tyto předpisy nejpozději ode dne ... [třicet měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost].

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 14

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost pátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 15

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Evropského parlamentu k dohodám o společném nákupu (tzv. „nákupní společenství“)

Evropský parlament uznává případnou úlohu nákupních společenství při vytváření hospodářské účinnosti v rámci zemědělského a potravinářského dodavatelského řetězce a zdůrazňuje, že stávající nedostatek informací neumožňuje posoudit hospodářské dopady těchto nákupních společenství na fungování dodavatelského řetězce.

V tomto ohledu Evropský parlament vyzývá Komisi, aby neprodleně zahájila hloubkovou analýzu rozsahu a účinků těchto národních a mezinárodních nákupních společenství na hospodářské fungování zemědělského a potravinářského dodavatelského řetězce.

Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o transparentnosti trhů se zemědělskými produkty a potravinami

Evropský parlament, Rada a Komise zdůrazňují, že transparentnost trhů se zemědělskými produkty a potravinami je klíčovým prvkem dobře fungujícího zemědělského a potravinového řetězce. Cílem je umožnit hospodářským subjektům a orgánům veřejné správy činit informovanější rozhodnutí a hospodářským subjektům lépe chápat vývoj na trhu. Komise se vyzývá, aby pokračovala v probíhající práci s cílem zvýšit transparentnost trhu na úrovni EU. Součástí této práce může být i posílení činnosti týkající se středisek EU pro sledování trhu a zlepšení shromažďování statistických údajů nezbytných pro analýzu mechanismů tvorby cen v celém zemědělském a potravinovém řetězci.

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 165.
(2) Úř. věst. C 387, 25.10.2018, s. 48.
(3)Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 165.
(4)Úř. věst. C 387, 25.10.2018, s. 48.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019.
(6) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 40.
(7)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. L 48, 23.2.2011, s. 1).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).
(9)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(10)Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1).


Evropská občanská iniciativa ***I
PDF 318kWORD 92k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské občanské iniciativě (COM(2017)0482 – C8-0308/2017 – 2017/0220(COD))
P8_TA-PROV(2019)0153A8-0226/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0482),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 24 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0308/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. března 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 23. března 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Petičního výboru (A8-0226/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o evropské občanské iniciativě

P8_TC1-COD(2017)0220


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 24 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Smlouva o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) zavádí občanství Unie. Občané Unie (dále jen "občané") mají právo obrátit se přímo na Komisi a vyzvat ji, aby předložila návrh právního aktu Unie pro účely provedení Smluv, podobné právu svěřenému ▌Evropskému parlamentu článkem 225 Smlouvy o fungování Evropské unie EU (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a Radě článkem 241 Smlouvy o fungování EU. Evropská občanská iniciativa tak zapojením občanů do demokratického a politického života Unie přispívá k posílení jejího demokratického fungování. Jak vyplývá ze struktury článku 11 Smlouvy o EU a článku 24 Smlouvy o fungování EU, mělo by se na občanskou iniciativu nahlížet v kontextu jiných prostředků, jimiž mohou občané upozornit unijní orgány na určité otázky, přičemž tyto prostředky spočívají zejména ve vedení dialogu s reprezentativními sdruženími a občanskou společností, v konzultacích se zúčastněnými stranami, v petičním právu a v možnosti obrátit se na veřejného ochránce práv.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011(6) stanovilo pravidla a postupy evropské občanské iniciativy a bylo doplněno prováděcím nařízením Komise (EU) č. 1179/2011(7).

(3)  Komise ve své zprávě o uplatňování nařízení (EU) č. 211/2011 ze dne 31. března 2015 vyjmenovala několik výzev, jež z provádění nařízení vyplynuly, a zavázala se jejich dopad na efektivitu nástroje evropské občanské iniciativy podrobněji zanalyzovat a zlepšit jeho fungování.

(4)  Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 28. října 2015 o evropské občanské iniciativě(8) a ve svém návrhu legislativní zprávy vypracované z vlastního podnětu ze dne 26. června 2017(9) vyzval Komisi k přezkumu nařízení (EU) č. 211/2011 a prováděcího nařízení (EU) č. 1179/2011.

(5)  Cílem tohoto nařízení je učinit evropskou občanskou iniciativu pro organizátory a podporovatele přístupnější, méně náročnou a snadněji použitelnou, podpořit její pokračování, a využít tak zcela jejího potenciálu ▌ coby nástroje určeného k podpoře diskuze. Mělo by rovněž umožnit co největšímu počtu občanů účastnit se demokratického rozhodovacího procesu Unie.

(6)  Aby mohlo být těchto cílů dosaženo, měly by být postupy a podmínky vyžadované pro občanskou iniciativu účinné, transparentní, jasné, jednoduché, uživatelsky vstřícné, přístupné pro osoby se zdravotním postižením a přiměřené povaze tohoto nástroje. Měly by zajistit přiměřenou rovnováhu mezi právy a povinnostmi a zaručit, aby se platným iniciativám dostalo náležitého posouzení a reakce ze strany Komise.

(7)  Je vhodné stanovit minimální věkovou hranici pro podporu iniciativy,. Tato minimální věková hranice by měla odpovídat věku, v němž mají občané právo hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu. V zájmu zvýšení účasti mladých občanů na demokratickém životě Unie a tím i plného využití potenciálu evropské občanské iniciativy coby nástroje participativní demokracie by členské státy, které to považují za vhodné, měly mít možnost stanovit tuto věkovou hranici na 16 let, přičemž by měly o této skutečnosti informovat Komisi. Komise by měla fungování evropské občanské iniciativy podrobovat pravidelnému přezkumu, a to i pokud jde o minimální věkovou hranici pro podporu iniciativy. Členské státy jsou vybízeny k tomu, aby zvážily stanovení minimální věkové hranice na 16 let v souladu se svým vnitrostátním právem.

(8)  V souladu s čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU musí být iniciativa, jež vyzývá Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění občanů nezbytné k provedení Smluv přijmout právní akt Unie, vznesena nejméně jedním milionem občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států.

(9)  Aby se zajistilo, že iniciativa bude odrážet zájem Unie a současně že tento nástroje bude i nadále snadno pooužitelný, měl by být minimální počet členských států, z nichž musí občané pocházet, stanoven na čtvrtinu členských států.

(10)  Aby se zajistila reprezentativnost iniciativy a aby podmínky pro podporu iniciativy ze strany občanů byly podobné, je rovněž vhodné stanovit minimální počet podepsaných osob pocházejících z každého z těchto členských států. Minimální počet podepsaných osob vyžadovaný v každém členském státě by měl být sestupným způsobem poměrný a měl by se rovnat počtu členů Evropského parlamentu volených v daném státě vynásobenému celkovým počtem členů Evropského parlamentu.

(11)  Pro větší inkluzivnost a viditelnost evropské občanské iniciativy mohou organizátoři používat při své propagační a komunikační činnosti kromě úředních jazyků orgánů Unie i jiné jazyky, které jsou podle ústavního řádu daných členských států úředními jazyky na celém jejich území nebo jeho části.

(12)  Ačkoli osobní údaje zpracovávané v rámci uplatňování tohoto nařízení mohou zahrnovat citlivé ▌údaje, je vzhledem k povaze evropské občanské iniciativy coby nástroje participativní demokracie oprávněné požadovat poskytnutí osobních údajů v souvislosti s podporou iniciativy a zpracovat je v míře nezbytné k ověření prohlášení o podpoře v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi.

(13)  K zajištění lepší přístupnosti evropské občanské iniciativy ▌ by Komise měla poskytovat občanům a skupinám organizátorů informace, pomoc a praktickou podporu, zejména pokud jde o aspekty tohoto nařízení, které spadají do její pravomociZa účelem lepšího poskytování informací a pomoci by Komise měla rovněž zpřístupnit online platformu pro spolupráci, která poskytne diskusní fórum a nezávislou podporu, informace a právní poradenství o evropské občanské iniciativě. Tato platforma by měla být přístupná občanům, skupinám organizátorů, organizacím a externím odborníkům majícím zkušenosti s organizováním evropských občanských iniciativ. Platforma by měla být přístupná pro osoby se zdravotním postižením.

(14)  Komise by měla zpřístupnit online registr evropských občanských iniciativ (dále jen „registr“), aby mohli organizátoři spravovat své iniciativy v průběhu celého postupu. K zajištění větší informovanosti o všech iniciativách a transparentnosti v této věci by měl registr zahrnovat veřejné internetové stránky, které obsahují souhrnné informace o evropské občanské iniciativě obecně, jakož i aktuální informace o konkrétních iniciativách a jejich stavu a prohlášení o zdrojích podpory a financování, která předložily skupiny organizátorů.

(15)  Pro zajištění blízkosti evropské občanské iniciativy občanům a pro zlepšení informovanosti o ní by členské státy měly zřídit na svém území jedno nebo více kontaktních míst, která budou občanům ohledně evropské občanské iniciativy poskytovat informace a pomoc. Tyto informace a pomoc by se měly týkat zejména těch aspektů tohoto nařízení, jejichž provádění spadá do pravomoci vnitrostátních orgánů v členských státech nebo jež souvisejí s příslušnými vnitrostátními právními předpisy,  a proto jsou tyto orgány nejvhodnější k poskytování informací a pomoci občanům a skupinám organizátorů. Členské státy by případně měly usilovat o součinnost se službami, které poskytují podporu pro využívání obdobných vnitrostátních nástrojů. Komise, včetně svých zastoupení v členských státech, by měla ve věci poskytování těchto informací a pomoci a případně i při provádění komunikačních činností na úrovni Unie zajistit úzkou spolupráci s vnitrostátními kontaktními místy.

(16)  Aby bylo možné občanskou iniciativu úspěšně iniciovat a spravovat, je nutné, aby měla alespoň minimální organizovanou strukturu. Ta by měla mít podobu skupiny organizátorů složené z fyzických osob s bydlištěm v nejméně sedmi různých členských státech, aby se podpořilo zformulování a reflexe témat celounijního dosahu. V zájmu transparentnosti a plynulé a účinné komunikace by skupina organizátorů měla jmenovat svého zástupce, který bude během celého postupu plnit úlohu prostředníka mezi ní a orgány Unie. Skupina organizátorů by měla mít možnost zřídit v souladu s vnitrostátními právními předpisy právní subjekt, který by danou iniciativu spravoval. Tento právní subjekt by měl být pro účely tohoto nařízení považován za skupinu organizátorů.

(17)  Ačkoli se odpovědnost a sankce v souvislosti se zpracováním osobních údajů budou i nadále řídit nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(10), měla by skupina organizátorů v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy odpovídat společně a nerozdílně za veškeré škody způsobené jejími členy při organizaci iniciativy záměrným nebo hrubě nedbalým protiprávním jednáním. Členské státy by měly zajistit, aby se na skupinu organizátorů vztahovaly náležité sankce za porušení tohoto nařízení.

(18)  Aby se v souvislosti s navrhovanými občanskými iniciativami zajistila soudržnost a transparentnost a aby se zamezilo situaci, kdy jsou podpisy sbírány na podporu občanské iniciativy, která není v souladu s podmínkami stanovenými ve Smlouvách a v tomto nařízení, měly by být iniciativy, které splňují podmínky tohoto nařízení, před tím, než se od občanů začnou shromažďovat prohlášení o podpoře, zaregistrovány Komisí. Komise by měla provádět registraci plně v souladu se svou povinností uvést odůvodnění podle čl. 296 druhého pododstavce a v souladu s obecnou zásadou řádné správy uvedenou v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

(19)  S cílem učinit evropskou občanskou iniciativu efektivnější a přístupnější evropské občanské iniciativy s ohledem na to, že postupy a podmínky vyžadované pro občanskou iniciativu musí být jasné, jednoduché, uživatelsky vstřícné a přiměřené, a s cílem zajistit, aby bylo zaregistrováno co nejvíce iniciativ, je vhodné v případech, kdy podmínky registrace podle tohoto nařízení splňuje pouze část iniciativy, umožnit její částečnou registraci. Iniciativa by měla být zaregistrována částečně, pokud její ▌ část včetně jejích hlavních cílů nespadá zjevně mimo rámec pravomocí Komise k předložení návrhu právního aktu Unie pro účely provedení Smluv a pokud jsou všechny ostatní podmínky registrace splněny. Mělo by být zajištěno, aby rozsah částečné registrace iniciativy byl jasný a transparentní, a potenciální podepsané osoby by o něm měly být informovány, jakož i o skutečnosti, že prohlášení o podpoře se sbírají pouze ve vztahu k rozsahu registrace iniciativy. Pokud Komise iniciativu odmítne zaregistrovat, nebo ji zaregistruje pouze částečně, vyrozumí dostatečně podrobně skupinu organizátorů o důvodech svého rozhodnutí a o veškerých možných soudních i mimosoudních opravných prostředcích, které může využít.

(20)  Prohlášení o podpoře iniciativy by měla být shromážděna během určité doby. Aby se zajistilo, že občanská iniciativa zůstane relevantní, a současně se vzala v úvahu složitost sběru prohlášení o podpoře v rámci celé Unie, neměla by tato doba být delší než 12 měsíců od data začátku období sběru stanoveného skupinou organizátorů. Skupina organizátorů by měla mít možnost zvolit si datum začátku období sběru, a to ve lhůtě šesti měsíců od registrace iniciativy. Skupina organizátorů by o zvoleném datu měla informovat Komisi nejpozději 10 pracovních dnů před tímto zvoleným datem. Aby se zajistila koordinace s vnitrostátními orgány, měla by Komise o datu, jež jí skupina organizátorů sdělí, informovat členské státy.

(21)  Aby byla evropská občanská iniciativa pro organizátory a občany přístupnější, méně náročná a snadněji použitelná, měla by Komise zřídit a provozovat centrální online systém sběru prohlášení o podpoře. Systém by měl být zdarma k dispozici skupinám organizátorů a měl by mít nezbytné technické prvky umožňující online sběr včetně hostingu a softwaru, jakož i prvky přístupnosti, které umožní podpořit iniciativu občanům se zdravotním postižením. Systém by měl být zřízen a spravován v souladu s rozhodnutím Komise (EU, Euratom) 2017/46(11).

(22)  Občané by měli mít možnost podpořit iniciativu online nebo v listinné podobě tím, že poskytnou pouze osobní údaje uvedené v příloze III tohoto nařízení. Členské státy by měly informovat Komisi, zda si přejí být zahrnuty v části A, nebo B přílohy III. Občané používající centrální online systém sběru by měli mít možnost podpořit iniciativu online s pomocí oznámených prostředků pro elektronickou identifikaci nebo elektronického podpisu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014(12). Za tímto účelem by Komise a členské státy měly v rámci uvedeného nařízení zavést příslušné technické prvky▌. Prohlášení o podpoře smí každý občan podepsat pouze jednou.

(23)  K usnadnění přechodu na nový centrální online systém sběru by skupina organizátorů měla mít i nadále možnost zřídit svůj vlastní online systém sběru a shromažďovat prohlášení o podpoře s jeho pomocí v případě iniciativ zaregistrovaných v souladu s tímto nařízením až do 31. prosince 2022. Skupina organizátorů by měla pro každou iniciativu použít jeden individuální online systém sběru. Individuální online systémy sběru zřizované a provozované skupinami organizátorů by měly mít odpovídající technické a bezpečnostní prvky, aby se zajistilo, že údaje jsou během celého postupu shromažďovány, ukládány a předávány bezpečným způsobem. Za tímto účelem by Komise měla pro individuální online systémy sběru společně s členskými státy stanovit podrobné technické specifikace. Komise by měla mít možnost vyžádat si doporučení Agentury Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA), která orgánům Unie pomáhá při přípravě a provádění politik souvisejících s bezpečností sítí a informačních systémů.

(24)  Je vhodné, aby členské státy před zahájením sběru prohlášení o podpoře ověřily soulad individuálních online systémů sběru zřizovaných skupinami organizátorů s požadavky tohoto nařízení a vystavily doklad potvrzující takový soulad. Ověřování souladu individuálních online systémů sběru by měly provádět příslušné orgány členských států, v nichž jsou data shromážděná prostřednictvím individuálního online systému sběru uložena. Aniž jsou dotčeny pravomoci vnitrostátních dozorových orgánů vyplývající z nařízení (EU) 2016/679, měly by členské státy určit vnitrostátní orgán příslušný pro ověřování souladu daných systémů. Členské státy by měly uznávat potvrzení vydaná příslušnými orgány jiných členských států.

(25)  Pokud iniciativa získá od podepsaných osob nezbytný počet prohlášení o podpoře, měl by každý členský stát nést odpovědnost za ověření a potvrzení prohlášení o podpoře podepsaných jeho státními příslušníky, aby bylo možné posoudit, zda bylo požadovaného minimálního počtu podepsaných osob s právem podpořit evropskou občanskou iniciativu dosaženo. Vzhledem k nutnosti omezit administrativní zátěž členských států, by toto ověřování mělo proběhnout formou vhodných kontrol, které mohou být prováděny na náhodně vybraném vzorku. Členské státy by měly vystavit doklad potvrzující počet obdržených platných prohlášení o podpoře.

(26)  Pokud Komise obdrží občanskou iniciativu podpořenou požadovaným počtem podepsaných osob, která splňuje ostatní požadavky tohoto nařízení, měla by její skupina organizátorů za účelem podpory účasti a veřejné diskuze o tématech, jimiž se iniciativa zabývá, mít právo představit iniciativu na veřejném slyšení na úrovni Unie. Evropský parlament by měl veřejné slyšení zorganizovat do tří měsíců od předložení iniciativy Komisi. Evropský parlament by měl zajistit vyvážené zastoupení zájmů příslušných zúčastněných stran, včetně občanské společnosti, sociálních partnerů a odborníků. Komise by měla být zastoupena na odpovídající úrovni. Příležitost zúčastnit se slyšení by měly mít také Rada, další orgány Unie, včetně těch poradních, jakož i zainteresované subjekty, aby byl zaručen inkluzivní charakter slyšení a posílen veřejný zájem.

(27)  Evropský parlament jakožto orgán, v němž jsou občané přímo zastoupeni na unijní úrovni, by měl být oprávněn posoudit podporu platné iniciativy, jakmile je předložena a proběhlo o ní veřejné slyšení. Evropský parlament by měl mít rovněž možnost posoudit opatření, která Komise učinila v návaznosti na iniciativu a uvedla ve svém sdělení.

(28)  Aby byla zajištěna účinná účast občanů na demokratickém životě Unie, měla by Komise platnou iniciativu posoudit a vyjádřit se k ní. Komise by proto měla do šesti měsíců od přijetí iniciativy oznámit své právní a politické závěry a rovněž opatření, která má v úmyslu přijmout. Komise by měla svá zamýšlená opatření jednoznačně, srozumitelně a podrobně zdůvodnit, včetně toho, zda v reakci na iniciativu předloží návrh právního aktu Unie, a obdobně by měla uvést důvody i v případě, že nemá v úmyslu přijmout žádná opatření. Komise by měla iniciativy posuzovat v souladu s obecnými zásadami řádné správy, jež jsou stanoveny v článku 41 Listiny základních práv Evropské uniee.

(29)  K zajištění transparentnosti svého financování a podpory by měla skupina organizátorů v době mezi registrací a předložením iniciativy Komisi pravidelně předkládat aktuální a podrobné informace o zdrojích financování a podpory ▌pro svou iniciativu. Tyto informace by měly být zveřejněny v registru a na veřejných internetových stránkách o evropské občanské iniciativě. Prohlášení skupiny organizátorů o zdrojích financování a podpory by mělo zahrnovat informace o finanční podpoře přesahující 500 EUR na sponzora a o organizacích, které skupinu organizátorů podporují na dobrovolném základě, nelze-li takovou podporu vyčíslit. Subjekty, zejména organizace, které podle Smluv přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie, by měly mít možnost ▌iniciativu propagovat, financovat a podpořit, pokud tak činí ▌v souladu s postupy a podmínkami uvedenými v tomto nařízení.

(30)  K zajištění plné transparentnosti by Komise měla zpřístupnit kontaktní formulář v registru a na veřejných internetových stránkách o evropské občanské iniciativě, aby umožnila občanům podávat stížnosti ohledně úplnosti a správnosti informací o zdrojích financování a podpory uváděných skupinami organizátorů. Komise by měla být oprávněna vyžadovat od skupiny organizátorů jakékoli další informace týkající se stížností a v případě potřeby aktualizovat informace v registru o uvedených zdrojích financování a podpory.

(31)  Zpracovávání osobních údajů na základě tohoto nařízení se řídí nařízením (EU) 2016/679. V tomto ohledu je z důvodu právní jistoty vhodné vyjasnit, že ve vztahu ke zpracování osobních údajů při shromažďování prohlášení o podpoře, e-mailových adres a údajů o sponzorech iniciativ a pro účely ověření a potvrzení prohlášení o podpoře se zástupce skupiny organizátorů, případně právní subjekt zřízený pro účely správy dané iniciativy, a příslušné orgány členských států považují za správce údajů ve smyslu nařízení (EU) 2016/679, a stanovit dobu, po kterou lze osobní údaje shromážděné pro účely občanské iniciativy uchovávat. Zástupce skupiny organizátorů, případně právní subjekt zřízený pro účely správy dané iniciativy, a příslušné orgány členských států by z titulu své funkce správce údajů měli přijmout veškerá nezbytná opatření ke splnění povinností stanovených nařízením (EU) 2016/679, zejména povinností týkajících se zákonnosti zpracování osobních údajů a bezpečnosti činností zpracování, poskytování informací a práv subjektů údajů.

(32)  Zpracovávání osobních údajů Komisí v rámci uplatňování tohoto nařízení se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ▌(13). Je vhodné vyjasnit, že ve vztahu ke zpracování osobních údajů v registru, na online platformě pro spolupráci, v centrálním online systému sběru a při shromažďování e-mailových adres se Komise považuje za správce údajů ve smyslu nařízení (EU) 2018/1725. Komise by měla v souladu s tímto nařízením zřídit a provozovat centrální online systém sběru, který skupinám organizátorů umožní shromažďovat prohlášení o podpoře jejich iniciativ online. Komise, zástupce skupiny organizátorů a v příslušných případech právní subjekt zřízený pro účely správy iniciativy by měly být ve vztahu ke zpracování osobních údajů v centrálním online systému sběru společnými správci ve smyslu nařízení (EU) 2016/679.

(33)  Komise by měla zvyšovat informovanost veřejnosti o evropské občanské iniciativě zejména prostřednictvím digitálních technologií a sociálních médií a v rámci činností zaměřených na podporu občanství Unie a práv občanů, a přispívat tak k propagaci aktivní účasti občanů na politickém životě Unie. Evropský parlament by se měl podílet na komunikačních činnostech Komise.

(34)  Komise a skupina organizátotů by pro usnadnění komunikace s podepsanými osobami a k zajištění jejich informování o návazných opatřeních přijatých v reakci na iniciativu měly mít možnost shromažďovat v souladu s právními předpisy o ochraně údajů e-mailové adresy podepsaných osob ▌. Shromažďování e-mailových adres by mělo být fakultativní a probíhat výhradně s explicitním souhlasem podepsaných osob. E-mailové adresy by neměly být shromažďovány jako součást formuláře prohlášení o podpoře a potenciální podepsané osoby by měly být informovány o tom o tom, že jejich právo na podporu iniciativy není podmíněno jejich souhlasem s poskytnutím jejich e-mailové adresy.

(35)  Za účelem přizpůsobení tohoto nařízení budoucím potřebám by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU pokud jde o změny příloh tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(14). Aby se zajistila rovná účast na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci, obdrží Evropský parlament a Rada všechny dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, které se přípravou aktů v přenesené pravomoci zabývají.

(36)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o stanovení technických specifikací pro online systémy sběru podle tohoto nařízení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(15).

(37)  V souladu se zásadou proporcionality je pro dosažení základního cíle zapojení občanů do demokratického a politického života Evropské unie nezbytné a vhodné stanovit pravidla pro evropskou občanskou iniciativu. Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytnév souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU.

(38)  Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie ▌.

(39)  Z důvodu právní jistoty a přehlednosti by nařízení (EU) č. 211/2011 mělo být zrušeno.

(40)  V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(16) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který předložil formální připomínky dne 19. prosince 2017,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví postupy a podmínky vyžadované pro iniciativu, jíž se Komise vyzývá k tomu, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění občanů Unie pro účely provedení Smluv nezbytné přijetí právního aktu Unie (dále jen„evropská občanská iniciativa“ nebo „iniciativa“).

Článek 2

Právo na podporu evropské občanské iniciativy

1.  Každý občan Unie, jenž dosáhl věku, v němž má právo hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu, má právo podpořit iniciativu podpisem prohlášení o podpoře v souladu s tímto nařízením.

Členské státy v souladu se svým vnitrostátním právem mohou stanovit minimální věk opravňující k podpoře iniciativy na 16 let a v takovém případě o tom informují Komisi.

2.  V souladu s příslušnými právními předpisy členské státy a Komise zajistí, aby osoby se zdravotním postižením mohly vykonávat své právo podpořit iniciativu a měly přitom přístup ke všem příslušným zdrojům informací o iniciativách za stejných podmínek jako ostatní občané.

Článek 3

Požadovaný počet podepsaných osob

1.  Iniciativa je platná, pokud:

a)  ji podpořil alespoň jeden milion občanů Unie v souladu s čl. 2 odst. 1 (dále jen „podepsaná osoba“) pocházejících alespoň z jedné čtvrtiny členských států; a

b)  nejméně v jedné čtvrtině členských států je k okamžiku registrace iniciativy počet podepsaných osob roven alespoň minimálnímu počtu stanovenému v příloze I, jenž odpovídá počtu členů Evropského parlamentu volených v každém členském státě vynásobenému celkovým počtem členů Evropského parlamentu, a to.

2.  Pro účely odstavce 1 se podepsaná osoba započítává v tom členském státě, jehož je státním příslušníkem, bez ohledu na místo, kde podepsaná osoba prohlášení o podpoře podepsala.

Článek 4

Informace a pomoc poskytované Komisí a členskými státy

1.  Komise ▌poskytuje v souvislosti s evropskou občanskou iniciativou snadno dostupné a úplné informace a pomoc občanům a skupinám organizátorů, včetně toho, že je nasměruje na vhodné zdroje informací a pomoci.

Komise zpřístupní veřejnosti průvodce evropskou občanskou iniciativou, a to online i v tištěné podobě a ve všech úředních jazycích orgánů Unie.

2.  Komise zdarma zpřístupní online platformu pro spolupráci věnovanou evropské občanské iniciativě.

Tato platforma poskytuje praktické a právní poradenství a diskusní fórum o evropské občanské iniciativě za účelem výměny osvědčených postupů mezi občany, skupinami organizátorů, zúčastněnými stranami, nevládními organizacemi, odborníky a dalšími orgány a institucemi Unie, které si přejí účastnit se této výměny.

Tato platforma je přístupná osobám se zdravotním postižením.

Náklady na provoz a údržbu platformy nese souhrnný rozpočet Evropské unie.

3.  Komise zpřístupní online registr, který skupinám organizátorů umožní spravovat jejich iniciativy v průběhu celého postupu.

Registr zahrnuje veřejné internetové stránky, které obsahují informace o evropské občanské iniciativě obecně, jakož i o konkrétních iniciativách a jejich stavu.

Komise registr pravidelně aktualizuje, přičemž zpřístupňuje informace předložené skupinou organizátorů.

4.  Poté, co Komise zaregistruje iniciativu v souladu s článkem 6, poskytne překlad obsahu dotyčné iniciativy včetně přílohy do všech úředních jazyků orgánů Unie, v mezích stanovených v příloze II, pro účely jeho zveřejnění v registru a jeho použití pro sběr prohlášení o podpoře v souladu s tímto nařízením. ▌

Skupina organizátorů navíc může poskytnout překlady dodatečných informací o iniciativě do všech úředních jazyků orgánů Unie a případně rovněž překlady návrhu právního aktu uvedeného v příloze II a předloženého v souladu s čl. 6 odst. 2. Za tyto překlady odpovídá skupina organizátorů. Obsah překladů poskytnutých skupinou organizátorů musí odpovídat obsahu iniciativy předložené v souladu s čl. 6 odst. 2.

Komise zajistí zveřejnění informací předložených v souladu s čl. 6 odst. 2 a překladů předložených v souladu s tímto odstavcem v registru a na internetových stránkách o evropské občanské iniciativě.

5.  Komise vytvoří pro účely předávání prohlášení o podpoře příslušným orgánům členských států v souladu s článkem 12 službu pro výměnu souborů ▌a tuto službu zdarma zpřístupní skupinám organizátorů iniciativ.

6.  Každý členský stát zřídí jedno nebo více kontaktních míst, která skupinám organizátorů poskytují bezplatně informace a pomoc v souladu s příslušnými právními předpisy Unie a vnitrostátním právem.

KAPITOLA II

PROCESNÍ USTANOVENÍ

Článek 5

Skupina organizátorů

1.  Iniciativu vytváří a spravuje skupina nejméně sedmi fyzických osob (dále jen „skupina organizátorů“). Do uvedeného minimálního počtu se nezapočítávají členové Evropského parlamentu.

2.  Členové skupiny organizátorů musí být občany Unie, musí být ve věku, kdy mají právo hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu, a skupina organizátorů musí zahrnovat osoby s bydlištěm nejméně v sedmi různých členských státech k okamžiku registrace iniciativy.

Komise u každé iniciativy v registru zveřejní jména všech členů skupiny organizátorů v souladu s nařízením (EU) č. 2018/1725.

3.  Skupina organizátorů určí dva ze svých členů jako zástupce a náhradníka, kteří jsou v průběhu celého postupu prostředníky mezi skupinou organizátorů a orgány Unie a jsou oprávněni jednat jménem skupiny organizátorů (dále jen „kontaktní osoby“).

Skupina organizátorů může rovněž určit nejvýše dvě další fyzické osoby, vybrané z jejích členů či jinak, které jsou v průběhu celého postupu oprávněny jednat jménem kontaktních osob jako prostředníci s orgány Unie.

4.  Skupina organizátorů informuje Komisi o veškerých změnách ve svém složení v průběhu postupu a vhodným způsobem prokáže, že jsou splněny požadavky stanovené v odstavcích 1 a 2. Změna ve složení skupiny organizátorů se promítne do formulářů prohlášení o podpoře a jména současných a bývalých členů skupiny organizátorů zůstanou v registru dostupná v průběhu celého postupu.

5.  Aniž je dotčena odpovědnost zástupce skupiny organizátorů jako správce údajů podle čl. 82 odst. 2 nařízení (EU) 2016/679, jsou členové skupiny organizátorů společně a nerozdílně odpovědní ▌za veškeré škody způsobené  při organizaci iniciativy záměrným nebo hrubě nedbalým protiprávním jednáním podle příslušných vnitrostátních právních předpisů.

6.  Aniž jsou dotčeny sankce podle článku 84 nařízení (EU) 2016/679, členské státy v souladu s vnitrostátnímpmi právními předpisy zajistí, aby se na skupinu organizátorů vztahovaly účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení tohoto nařízení, a to zejména za:

a)  nepravdivá prohlášení;

b)  podvodné používání údajů.

7.  Byl-li v souladu s vnitrostátním právními předpisy zřízen právní subjekt specificky pro účely správy dané iniciativy, považuje se tento právní subjekt pro účely odstavců 5 a 6 tohoto článku, čl. 6 odst. 2 a 4 až 7, článků 7 až 19 nebo příloh II až VII za skupinu organizátorů nebo za její členy, pokud je jednáním jménem právního subjektu pověřen člen skupiny organizátorů určený jako její zástupce.

Článek 6

Registrace

1.  Prohlášení o podpoře iniciativy lze sbírat pouze poté, co ji zaregistrovala Komise.

2.  Skupina organizátorů podá Komisi žádost o registraci prostřednictvím registru.

Při podání žádosti skupina organizátorů rovněž:

a)  předá informace uvedené v příloze II v jednom z úředních jazyků orgánů Unie;

b)  v případě, že skupina organizátorů má více než sedm členů, uvede těch sedm členů, kteří se mají vzít v úvahu pro účely čl. 5 odst. 1 a 2;

c)  případně uvede, že byl zřízen právní subjekt na základě čl. 5 odst. 7.

Aniž jsou dotčeny odstavce 5 a 6, rozhodne Komise o žádosti o registraci do dvou měsíců od jejího podání.

3.  Komise iniciativu zaregistruje, pokud:

a)  skupina organizátorů vhodným způsobem prokázala, že splňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 a 2 a určila kontaktní osoby v souladu s čl. 5 odst. 3 prvním pododstavcem;

b)  v situaci uvedené v čl. 5 odst. 7 byl daný právní subjekt zřízen specificky pro účely správy dané iniciativy a jednáním jménem tohoto právního subjektu je pověřen člen skupiny organizátorů určený jako její zástupce;

c)  žádná část iniciativy nespadá zjevně mimo rámec pravomocí Komise k  předložení návrhu právního aktu Unie pro účely provedení Smluv;

d)  iniciativa není zjevně zneužívající, bezdůvodná nebo šikanózní;

e)  iniciativa není zjevně v rozporu s hodnotami Unie uvedenými v článku 2 Smlouvy o EU a právy obsaženými v Listině základních práv Evropské Unie.

K určení toho, zda jsou splněny požadavky uvedené v prvním pododstavci písm. a) až e) tohoto odstavce, posoudí Komise informace poskytnuté skupinou organizátorů podle odstavce 2.

Není-li jeden nebo více požadavků uvedených v prvním pododstavci písm. a) až e) tohoto odstavce splněn, odmítne Komise iniciativu zaregistrovat, aniž jsou dotčeny odstavce 4 a 5.

4.  Má-li Komise za to, že jsou splněny požadavky stanovené v odst. 3 prvním pododstavci písm. a), b), d) a e), avšak požadavek uvedený v odst. 3 prvním pododstavci písm. c) splněn není, informuje skupinu organizátorů do jednoho měsíce od podání žádosti o výsledku svého posouzení a jeho důvodech.

V takovém případě může skupina organizátorů iniciativu buď pozměnit, aby zohledňovala posouzení Komise, a zajistit tak, aby iniciativa vyhovovala požadavku stanovenému v odst. 3 písm. c), nebo může původní iniciativu ponechat beze změny, nebo ji vzít zpět. Skupina organizátorů informuje Komisi o svém rozhodnutí do dvou měsíců od obdržení posouzení Komise, které musí být odůvodněno, a případně předloží změnypůvodní iniciativy.

Pokud skupina organizátorů svoji původní iniciativu podle druhého pododstavce tohoto odstavce pozmění, nebo ji ponechá beze změny, Komise:

a)  iniciativu zaregistruje, pokud splňuje požadavek stanovený v odst. 3 prvním pododstavci písm. c);

b)  iniciativu částečně zaregistruje, pokud ▌ část iniciativy včetně jejích hlavních cílů nespadá zjevně mimo rámec pravomocí Komise na předložení návrhu právního aktu Unie pro účely provedení Smluv;

c)  ve všech ostatních případech iniciativu odmítne zaregistrovat.

Komise o žádosti rozhodne do jednoho měsíce od obdržení informace od skupiny organizátorů podle druhého pododstavce tohoto odstavce.

5.  Zaregistrovaná iniciativa se zveřejní v registru.

Pokud Komise provede částečnou registraci iniciativy, zveřejní v registru informace o rozsahu registrace iniciativy.

V takovém případě skupina organizátorů zajistí, aby byly potenciální podepsané osoby informovány o rozsahu registrace iniciativy a o skutečnosti, že se prohlášení o podpoře sbírají pouze ve vztahu k rozsahu registrace.

6.  Komise iniciativu zaregistruje pod jedním registračním číslem a oznámí je skupině organizátorů.

7.  Pokud Komise iniciativu odmítne zaregistrovat nebo ji zaregistruje pouze částečně podle odstavce 4, uvede důvody pro své rozhodnutí a vyrozumí skupinu organizátorů. Rovněž informuje skupinu organizátorů o veškerých možných soudních i mimosoudních opravných prostředcích, které má k dispozici.

Komise zveřejní v registru a na veřejných internetových stránkách o evropské občanské iniciativě veškerá svá rozhodnutí o žádostech o registraci navrhovaných občanských iniciativ, která přijme v souladu s tímto článkem.

8.  Komise o registraci iniciativy informuje Evropský parlament, Radu, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.

Článek 7

Zpětvzetí iniciativy

Iniciativu, která byla zaregistrována v souladu s článkem 6, může skupina organizátorů předtím, než je předložena Komisi v souladu s článkem 13, kdykoli vzít zpět. Toto zpětvzetí se zveřejní v registru.

Článek 8

Období sběru

1.  Aniž je dotčen čl. 11 odst. 6, musí být veškerá prohlášení o podpoře shromážděna v období nejvýše 12 měsíců od data zvoleného skupinou organizátorů (dále jen„období sběru“). Toto zvolené datum nesmí být pozdější než šest měsíců od registrace iniciativy v souladu s článkem 6.

Skupina organizátorů informuje Komisi o zvoleném datu nejpozději 10 pracovních dnů před tímto datem.

Pokud si skupina organizátorů přeje během období sběru ukončit sběr prohlášení o podpoře před skončením období sběru ▌, informuje o tomto záměru Komisi alespoň 10 pracovních dní před nově zvoleným datem, k němuž má období sběru skončit.

Komise oznámí členským státům datum uvedené v prvním pododstavci.

2.  Komise uvede datum začátku a konce období sběru v registru.

3.  Komise ukončí provoz centrálního online systému sběru podle článku 10 a skupina organizátorůukončí provoz individuálního online systému sběru podle článku 11 k datu, k němuž skončí období sběru.

Článek 9

Postup při sběru prohlášení o podpoře

1.  Prohlášení o podpoře mohou být podepisována online nebo v listinné podobě.

2.  Ke sběru prohlášení o podpoře lze použít pouze formuláře odpovídající vzorům uvedeným v příloze III.

Skupina organizátorů vyplní formuláře uvedené v příloze III před zahájením sběru prohlášení o podpoře. Informace uvedené ve formulářích musí odpovídat informacím obsaženým v registru.

Pokud se skupina organizátorů rozhodne sbírat prohlášení o podpoře online pomocí centrálního online systému sběru podle článku 10, odpovídá Komise za poskytnutí vhodných formulářů v souladu s přílohou III.

Pokud byla iniciativa zaregistrována částečně podle čl. 6 odst. 4, formuláře uvedené v příloze III, jakož i centrální online systém sběru, případně individuální online systém sběru, musí odpovídat rozsahu registrace iniciativy. Pro účely sběru online nebo v listinné podobě lze formuláře prohlášení o podpoře upravit.

Příloha III se nepoužije, pokud občané vyjádří iniciativě podporu online prostřednictvím centrálního online systému sběru uvedeného v článku 10 s použitím svých oznámených prostředků pro elektronickou identifikaci ve smyslu nařízení (EU) č. 910/2014 podle čl. 10 odst. 4 tohoto nařízení.. Občané uvedou svou státní příslušnost a členské státy akceptují minimální soubor údajů pro fyzické osoby v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/1501(17).

3.  Osoba podepisující prohlášení o podpoře má povinnost poskytnout pouze osobní údaje uvedené v příloze III.

4.  Členské státy informují Komisi, zda si přejí být zahrnuty v části A, nebo B přílohy III, před 30. červnem 2019. Členské státy, které si přejí být zahrnuty v části B přílohy III, uvedou druh nebo druhy osobního identifikačního čísla nebo čísla osobního dokladu, které jsou uvedeny v části B přílohy ▌.

Do 1. ledna 2020 zveřejní Komise formuláře uvedené v příloze III v registru.

Členské státy zahrnuté v jedné části přílohy III mohou Komisi požádat, aby byly přeneseny do druhé části přílohy III. Požádají Komisi nejméně šest měsíců před datem, k němuž budou nové vzory použitelné.

5.  Skupina organizátorů odpovídá za sběr prohlášení o podpoře od podepsaných osob, která mají listinnou podobu.

6.  Každá osoba smí prohlášení o podpoře dané iniciativy podepsat pouze jednou.

7.  Skupina organizátorů informuje Komisi o počtu shromážděných prohlášení o podpoře v každém členském státě alespoň každé dva měsíce během období sběru a o konečném počtu do tří měsíců od konce období sběru pro účely zveřejnění v registru.

Pokud nebylo dosaženo požadovaného počtu prohlášení o podpoře nebo pokud nebyla od skupiny organizátorů do tří měsíců od konce období sběru získána žádná odezva, Komise iniciativu ukončí a zveřejní v registru oznámení v tomto smyslu.

Článek 10

Centrální online systém sběru

1.  Pro účely sběru prohlášení o podpoře online zřídí Komise do 1. ledna 2020 a od uvedeného data provozuje centrální online systém sběru v souladu s rozhodnutím (EU, Euratom) 2017/46.

Náklady na zřízení a provoz centrálního online systému sběru nese souhrnný rozpočet Evropské unie. Využívání centrálního online systému sběru je bezplatné.

Centrální online systém sběru musí být přístupný pro osoby se zdravotním postižením.

Data získaná prostřednictvím centrálního online systému sběru se uchovávají na serverech, které za tímto účelem zpřístupní Komise.

Centrální online systém sběru umožňuje nahrávání prohlášení o podpoře shromažďovaných v listinné podobě.

2.  U každé iniciativy Komise zajistí, aby bylo prostřednictvím centrálního online systému sběru možné sbírat prohlášení o podpoře během období sběru určeného v souladu s článkem 8.

3.  Skupina organizátorů informuje Komisi, zda si přeje využít centrálního online systému sběru a zda si přeje nahrávat prohlášení o podpoře shromážděná v listinné podobě, nejpozději 10 pracovních dnů před začátkem období sběru.

Pokud si skupina organizátorů přeje nahrávat prohlášení o podpoře shromážděná v listinné podobě, nahraje veškerá taková prohlášení nejpozději do dvou měsíců od konce období sběru a informuje o tom Komisi.

4.  Členské státy zajistí, aby:

a)  občané mohli iniciativám vyjadřovat podporu online s použitím oznámených prostředků pro elektronickou identifikaci nebo podepsáním formuláře prohlášení o podpoře s elektronickým podpisem ve smyslu nařízení (EU) č. 910/2014 ▌;

b)  byl uznáván uzel eIDAS vypracovaný Komisí v rámci nařízení (EU) č. 910/2014 a prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1501.

5.  Komise vede konzultace se zúčastněnými stranami o dalším vývoji a zlepšeních ústředního systému sběru online, aby mohla zohlednit jejich návrhy a připomínky.

Článek 11

Individuální online systémy sběru

1.  Pokud se skupina organizátorů rozhodne centrální online systém sběru nevyužít, může prohlášení o podpoře sbírat online v několika nebo ve všech členských státech prostřednictvím jiného, individuálního online systému sběru (dále jen„individuální online systém sběru“)

Data získaná prostřednictvím individuálního online systému sběru se uchovávají na území členského státu.

2.  Skupina organizátorů zajistí, aby individuální online systém sběru po celé období sběru splňoval požadavky stanovené v odstavci 4 tohoto článku a v čl. 18 odst. 3.

3.  Po registraci iniciativy a před začátkem období sběru, a aniž jsou dotčeny pravomoci vnitrostátních dozorových úřadů podle kapitoly VI nařízení (EU) 2016/679, skupina organizátorů požádá příslušný orgán členského státu, v němž budou uchovávána data získaná prostřednictvím individuálního online systému sběru, aby ověřil, že uvedený systém splňuje požadavky stanovené v odstavci 4 tohoto článku.

Pokud individuální online systém sběru uvedené požadavky splňuje, vydá příslušný orgán potvrzení v tomto smyslu podle vzoru uvedeného v příloze IV do jednoho měsíce od podání žádosti. Kopii tohoto potvrzení skupina organizátorů zveřejní na internetových stránkách používaných pro individuální online systém sběru.

Členské státy uznávají potvrzení vydaná příslušnými orgány jiných členských států.

4.  Individuální online systémy sběru musí mít odpovídající bezpečnostní a technické prvky, aby se v průběhu celého období sběru zajistilo, že:

a)  prohlášení o podpoře mohou podepsat pouze fyzické osoby;

b)  informace uvedené v iniciativě odpovídají informacím zveřejněným v registru;

c)  údaje se od podepsaných osob sbírají v souladu s přílohou III;

d)  údaje poskytnuté podepsanými osobami jsou bezpečně shromažďovány a ukládány.

5.  Komise do 1. ledna 2020 přijme prováděcí akty, kterými stanoví technické specifikace pro účely provádění odstavce 4 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 22.

Komise si může při přípravě technických specifikací podle prvního pododstavce vyžádat doporučení Agentury Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA).

6.  V případě, že jsou prohlášení o podpoře sbírána prostřednictvím individuálních online systémů sběru, může období sběru začít až poté, co bylo pro tento systém vydáno potvrzení podle odstavce 3.

7.  Tento článek se použije pouze na iniciativy, které byly zaregistrovány v souladu s článkem 6 do 31. prosince 2022.

Článek 12

Ověřování a potvrzování prohlášení o podpoře členskými státy

1.  Každý členský stát ověří a potvrdí, že prohlášení o podpoře podepsaná jeho státními příslušníky jsou v souladu s ustanoveními tohoto nařízení (dále jen„odpovědný členský stát“).

2.  Do tří měsíců od konce období sběru a aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, předloží skupina organizátorů prohlášení o podpoře, shromážděná online či v listinné podobě, příslušným orgánům odpovědného členského státu uvedeným v čl. 20 odst. 2.

Skupina organizátorů předloží příslušným orgánům prohlášení o podpoře pouze tehdy, pokud bylo dosaženo minimálního počtu podepsaných osob stanoveného v článku 3.

Prohlášení o podpoře se každému příslušnému orgánu v odpovědném členském státě předkládají pouze jednou s využitím formuláře uvedeného v příloze V.

Prohlášení o podpoře shromážděná online se předkládají  v souladu s elektronickým schématem zveřejněným Komisí.

Prohlášení o podpoře shromážděná v listinné podobě a prohlášení shromážděná online prostřednictvím individuálního online systému sběru se předkládají odděleně.

3.  Komise předloží prohlášení o podpoře shromážděná online prostřednictvím centrálního online systému sběru, jakož i prohlášení shromážděná v listinné podobě a nahraná v souladu s čl. 10 odst. 3 druhým pododstavcem příslušnému orgánu odpovědného členského státu jakmile skupina organizátorů v souladu s odstavcem 2 tohoto článku předloží formulář uvedený v příloze V příslušnému orgánu odpovědného členského státu.

Pokud skupina organizátorů sbírala prohlášení o podpoře prostřednictvím individuálního online systému sběru, může Komisi požádat, aby tato prohlášení o podpoře předložila příslušnému orgánu odpovědného členského státu.

Komise předloží prohlášení o podpoře v souladu s odst. 2 druhým až čtvrtým pododstavcem tohoto článku s využitím služby pro výměnu souborů v EU uvedené v čl. 4 odst. 5.

4.  Ve lhůtě tří měsíců od obdržení prohlášení o podpoře je příslušné orgány ověří pomocí vhodných kontrol, které mohou být prováděny na náhodně vybraném vzorku, v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi.

Předkládají-li se prohlášení o podpoře shromážděná online a prohlášení shromážděná v listinné podobě odděleně, uvedená lhůta začíná běžet poté, co příslušný orgán obdržel veškerá prohlášení o podpoře.

Pro účely ověřování prohlášení o podpoře shromážděných v listinné podobě není nutné prokazovat pravost podpisu.

5.  Na základě provedeného ověření potvrdí příslušný orgán počet platných prohlášení o podpoře za dotyčný členský stát. Toto potvrzení se bezplatně vydá skupině organizátorů s použitím vzoru uvedeného v příloze VI.

V potvrzení se uvede počet platných prohlášení o podpoře shromážděných v listinné podobě a online, včetně prohlášení shromážděných v listinné podobě a nahraných v souladu s čl. 10 odst. 3 druhým pododstavcem.

Článek 13

Předkládání Komisi

Do tří měsíců od obdržení posledního potvrzení podle čl. 12 odst. 5 předloží skupina organizátorů iniciativu Komisi.

Skupina organizátorů předloží vyplněný formulář uvedený v příloze VII spolu s listinnými nebo elektronickými kopiemi potvrzení podle čl. 12 odst. 5.

Komise zveřejní formulář uvedený v příloze VII v registru.

Článek 14

Zveřejnění a veřejná slyšení

1.  Poté, co Komise obdrží platnou iniciativu, pro niž byla v souladu s články 8 až 12 shromážděna a potvrzena prohlášení o podpoře, zveřejní o tom bezodkladně oznámení v registru a iniciativu předá Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému asociálnímu výboru, Výboru regionů a vnitrostátním parlamentům.

2.  Skupina organizátorů dostane do tří měsíců od zveřejnění iniciativy příležitost představit ji na veřejném slyšení, které uspořádá Evropský parlament.

▌Evropský parlament toto veřejné slyšení zorganizuje ve svých prostorách.

Komise je na slyšení zastoupena na odpovídající úrovni.

Příležitost zúčastnit se slyšení dostane Rada, další orgány Unie, včetně těch poradních, vnitrostátní parlamenty a občanská společnost.

▌Evropský parlament zajistí vyvážené zastoupení relevantních veřejných a soukromých zájmů.

3.  Po veřejném slyšení Evropský parlament posoudí politickou podporu iniciativy.

Článek 15

Přezkum Komisí

1.  Do jednoho měsíce od předložení iniciativy v souladu s článkem 13 přijme Komise na odpovídající úrovni skupinu organizátorů a umožní jí podrobně vysvětlit cíle iniciativy.

2.  Do šesti měsíců od zveřejnění iniciativy v souladu s čl. 14 odst. 1 a po veřejném slyšení uvedeném v čl. 14 odst. 2 uvede Komise ve sdělení své právní a politické závěry ohledně dotyčné iniciativy, případná opatření, jež má v úmyslu přijmout, a důvody pro přijetí či nepřijetí opatření.

Pokud má Komise v úmyslu přijmout opatření v reakci na iniciativu, včetně případného přijetí jednoho nebo více návrhů právního aktu Unie, uvedese také ve sdělení plánovaný harmonogram těchto opatření.

Sdělení se oznámí skupině organizátorů, jakož i Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, a zveřejní se.

3.  Komise a skupina organizátorů informují podepsané osoby ▌o reakci na iniciativu v souladu s čl. 18 odst. 2 a 3.

Komise poskytuje v registru a na veřejných internetových stránkách o evropské občanské iniciativě aktuální informace o provádění opatření uvedených ve sdělení přijatém v reakci na iniciativu.

Článek 16

Postup Evropského parlamentu v návaznosti na úspěšné občanské iniciativy

Evropský parlament posoudí opatření, která Komise přijala na základě svého sdělení podle čl. 15 odst. 2.

KAPITOLA III

OSTATNÍ USTANOVENÍ

Článek 17

Transparentnost

1.  Skupina organizátorů pro účely zveřejnění v registru a případně na internetových stránkách své kampaně poskytne jasné, přesné a úplné informace o zdrojích ▌financování pro iniciativu, které převyšují 500 EUR na sponzora.

Uvedené zdroje financování a podpory, včetně sponzorů, a příslušné částky musí být jasně identifikovatelné.

Skupina organizátorů poskytne rovněž informace o organizacích, jež jí pomáhají na dobrovolném základě, pokud taková podpora není ekonomicky vyjádřitelná.

Během doby od data registrace do data, kdy je iniciativa předložena Komisi v souladu s článkem 13, se tyto informace nejméně každé dva měsíce aktualizují. Komise je zveřejní jasným a přístupným způsobem v registru a na veřejných internetových stránkách o evropské občanské iniciativě.

2.  Komise je oprávněna vyžadovat od skupiny organizátorů jakékoli další informace a vysvětlení v souvislosti se zdroji financování a podpory uvedenými v souladu s tímto nařízením.

3.  Komise občanům umožní podávat stížnosti ohledně úplnosti a správnosti informací o zdrojích financování a podpory uváděných skupinami organizátorů a veřejně zpřístupní kontaktní formulář pro podání stížnosti v  registru a na veřejných internetových stránkách o evropské občanské iniciativě.

Komise může od skupiny organizátorů vyžadovat jakékoli další informace o stížnostech obdržených v souladu s tímto odstavcem a případně aktualizovat informace o uvedených zdrojích financování a podpory v registru.

Článek 18

Komunikace

1.  Komise prostřednictvím komunikačních činností a informačních kampaní zvyšuje informovanost veřejnosti o existenci, cílech a fungování evropské občanské iniciativy, a přispívá tak k propagaci aktivní účasti občanů na politickém životě Unie.

Evropský parlament se podílí na komunikačních činnostech Komise.

2.  Pro účely komunikačních a informačních činností týkajících se dotčené iniciativy může skupina organizátorů nebo Komise s výslovným souhlasem podepsaných osob shromažďovat jejich e-mailové adresy.

Potenciální podepsané osoby jsou informováni o tom, že jejich právo na podporu iniciativy není podmíněno jejich souhlasem s poskytnutím jejich e-mailové adresy.

3.  E-mailové adresy nesmějí být shromažďovány jako součást formuláře prohlášení o podpoře. Mohou však být shromažďovány současně s prohlášeními o podpoře, pokud jsou zpracovávány odděleně.

Článek 19

Ochrana osobních údajů

1.  Zástupce skupiny organizátorů je ve vztahu ke zpracování osobních údajů při shromažďování prohlášení o podpoře, e-mailových adres a údajů o sponzorech iniciativ správcem údajů ve smyslu nařízení (EU) 2016/679. Je-li zřízen právní subjekt uvedený v čl. 5 odst. 7 tohoto nařázení , je správcem údajů tento subjekt.

2.  Příslušné orgány určené v souladu s čl. 20 odst. 2 tohoto nařázení jsou ve vztahu ke zpracování osobních údajů pro účely ověření a potvrzení prohlášení o podpoře správci údajů ve smyslu nařízení (EU) 2016/679.

3.  Komise je ve vztahu ke zpracování osobních údajů v registru, na online platformě pro spolupráci, v centrálním online systému sběru uvedeném v článku 10 tohoto nařázení a při shromažďování e-mailových adres správcem údajů ve smyslu nařízení (EU) 2018/1725.

4.  Osobní údaje uvedené ve formulářích prohlášení o podpoře se shromažďují pro účely operací nezbytných pro bezpečný sběr a uchovávání v souladu s články 9 až 11, pro účely předložení členským státům, ověření a potvrzení v souladu s článkem 12 a pro účely nezbytných kontrol kvality a statistické analýzy.

5.  Skupina organizátorů, případně Komise, zničí veškerá podepsaná prohlášení o podpoře iniciativy a veškeré jejich kopie nejpozději jeden měsíc po předložení iniciativy Komisi v souladu s článkem 13 nebo nejpozději 21 měsíců po začátku období sběru, podle toho, co nastane dříve. Avšak pokud je iniciativa po začátku období sběru vzata zpět, prohlášení o podpoře a veškeré jejich kopie se zničí nejpozději jeden měsíc po jejím zpětvzetí podle článku 7.

6.  Příslušný orgán zničí veškerá prohlášení o podpoře a jejich kopie nejpozději tři měsíce po vydání potvrzení podle čl. 12 odst. 5.

7.  Prohlášení o podpoře dané iniciativy a jejich kopie mohou být uchovávány i po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 5 a 6, pokud je to nezbytné pro účely právních nebo správních řízení vztahujících se k dotčené iniciativě. Zničí se nejpozději jeden měsíc po datu, k němuž jsou uvedená řízení uzavřena konečným rozhodnutím.

8.  Komise a skupina organizátorů zničí záznamy o e-mailových adresách shromážděných v souladu s čl. 18 odst. 2 nejpozději jeden měsíc po zpětvzetí iniciativy nebo 12 měsíců po skončení období sběru či po předložení iniciativy Komisi. Avšak pokud Komise prostřednictvím sdělení uvede opatření, jež má v úmyslu přijmout v souladu s čl. 15 odst. 2, zničí se záznamy o e-mailových adresách nejpozději tři roky po zveřejnění uvedeného sdělení.

9.  Členové skupiny organizátorů jsou oprávněni, aniž jsou dotčena jejich práva podle nařízení (EU) 2018/1725, požádat o odstranění svých osobních údajů z registru po dvou letech od data registrace dotčené iniciativy.

Článek 20

Příslušné orgány v členských státech

1.  Pro účely článku 11 určí každý členský stát jeden nebo více orgánů příslušných pro vydávání potvrzení uvedeného v čl. 11 odst. 3.

2.  Pro účely článku 12 určí každý členský stát jeden orgán příslušný pro koordinaci procesu ověřování prohlášení o podpoře a pro vydávání potvrzení uvedených v čl. 12 odst. 5.

3.  Členské státy předají Komisi názvy a adresy orgánů určených podle odstavců 1 a 2 do 1. ledna 2020. Informují Komisi o každé aktualizaci uvedených informací.

Komise zveřejní názvy a adresy orgánů určených podle odstavců 1 a 2 v registru.

Článek 21

Sdělení znění vnitrostátních předpisů

1.  Do 1. ledna 2020 sdělí členské státy Komisi konkrétní předpisy, které přijaly za účelem provedení tohoto nařízení.

2.  Komise tyto předpisy zveřejní v registru v jazyce sdělení učiněných členskými státy v souladu s odstavcem 1.

KAPITOLA IV

AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI A PROVÁDĚCÍ AKTY

Článek 22

Postup projednávání ve výboru

1.  Pro účely provádění čl. 11 odst. 5 tohoto nařízení je Komisi nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 23

Přenesené pravomoci

Komise je zmocněna přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 24, kterými se mění přílohy tohoto nařízení v mezích ustanovení tohoto nařízení, která jsou pro uvedené přílohy relevantní.

Článek 24

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 23 je Komisi svěřena na dobu pěti let ode dne … [den vstupu tohoto nařízení v platnost ▌].

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 23 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníkyjmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 23 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Přezkum

Komise přezkoumává pravidelně fungování evropské občanské iniciativy a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení nejpozději 1. ledna 2024 a následně každé čtyři roky. Tyto zprávy zahrnují i minimální věk na podporu evropské občanské iniciativy v členských státech. Tyto zprávy se zveřejní.

Článek 26

Zrušení

Nařízení (EU) č. 211/2011 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2020.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 27

Přechodná ustanovení

Články 5 až 9 nařízení (EU) č. 211/2011 se použijí i po 1. lednu 2020 na evropské občanské iniciativy, které byly registrovány před 1. lednem 2020.

Článek 28

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2020.

Ustanovení čl. 9 odst. 4, článku 10, čl. 11 odst. 5 a článků 20 až 24 se použijí ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA I

Minimální počet podepsaných osob na členský stát

Belgie

15 771

Bulharsko

12 767

Česko

15 771

Dánsko

9 763

Německo

72 096

Estonsko

4 506

Irsko

8 261

Řecko

15 771

Španělsko

40 554

Francie

55 574

Chorvatsko

8 261

Itálie

54 823

Kypr

4 506

Lotyšsko

6 008

Litva

8 261

Lucembursko

4 506

Maďarsko

15 771

Malta

4 506

Nizozemsko

19 526

Rakousko

13 518

Polsko

38 301

Portugalsko

15 771

Rumunsko

24 032

Slovinsko

6 008

Slovensko

9 763

Finsko

9 763

Švédsko

15 020

Spojené království

54 823

PŘÍLOHA II

INFORMACE POŽADOVANÉ PRO REGISTRACI INICIATIVY

1.  Název iniciativy (maximálně 100 znaků).(*)

2.  Cíle iniciativy, v souvislosti s níž má Komise jednat (maximálně 1 100 znaků bez mezer); (průměr upravený podle jazyka(*)).

Skupina organizátorů může v příloze uvést informace o předmětu, cílech a pozadí dané iniciativy (maximálně 5 000 znaků bez mezer); (průměr upravený podle jazyka(*)).

Skupina organizátorů může uvést další informace o předmětu, cílech a pozadí dané iniciativy. Pokud si přeje, může rovněž předložit návrh právního aktu.

3.  Ustanovení Smluv, která skupina organizátorů považuje za relevantní pro navrhované opatření.

4.  Jméno/jména a příjmení, poštovní adresa, státní příslušnost a datum narození sedmi členů skupiny organizátorů s bydlištěm v sedmi různých členských státech, s výslovným uvedením zástupce a náhradníka a jejich e-mailových adres a telefonních čísel(18).

Nepatří-li zástupce nebo náhradník mezi sedm členů uvedených v prvním pododstavci, uveďte jejich jméno/jména a příjmení, poštovní adresu, státní příslušnost, datum narození, e-mailovou adresu a telefonní číslo.

5.  Doklady prokazující jméno a příjmení, poštovní adresu, státní příslušnost a datum narození každého ze sedmi členů uvedených v bodu 4, jakož i zástupce a náhradníka, nepatří-li mezi uvedených sedm členů.

6.  Jména ostatních členů skupiny organizátorů.

7.  V situaci uvedené v čl. 5 odst. 7 nařízení (EU) .../... (19), podle okolností též doklady prokazující, že byl v souladu s vnitrostátními právními předpisy některého členského státu zřízen právní subjekt specificky pro účely správy dané iniciativy, a že člen skupiny organizátorů určený jako její zástupce je pověřen jednáním jménem tohoto právního subjektu.

8.  Veškeré zdroje podpory a financování pro danou iniciativu v okamžiku registrace(20).

(*) Komise zajistí překlad těchto prvků do všech úředních jazyků orgánů Unie, a to u všech zaregistrovaných iniciativ.

PŘÍLOHA III

FORMULÁŘ PROHLÁŠENÍ O PODPOŘE – Část A(21)

(pro členské státy, které nepožadují uvedení ▌osobního identifikačního čísla / čísla osobního dokladu)

Všechna pole na tomto formuláři jsou povinná.

VYPLNÍ PŘEDEM SKUPINA ORGANIZÁTORŮ:

1.  Všechny osoby podepsané na tomto formuláři jsou občany:

Na každém seznamu zaškrtněte pouze jeden členský stát.

2.  Registrační číslo přidělené Evropskou komisí: 3.Datum začátku a konce období sběru:

4.  Internetové stránky této iniciativy v registru Evropské komise:

5.  Název iniciativy:

6.  Cíle iniciativy:

7.  Jména a e-mailové adresy registrovaných kontaktních osob

[v situaci uvedené v čl. 5 odst. 7 nařízení (EU) .../... (22)podle okolností též: název právního subjektu a země jeho sídla]:

8.  Internetové stránky této iniciativy (pokud existují):

VYPLNÍ PODEPSANÉ OSOBY – VELKÝMI PÍSMENY:

„Prohlašuji, že mnou poskytnuté informace v tomto formuláři jsou správné a že jsem dosud tuto iniciativu nepodpořil/a.“

Jméno/jména

Příjmení

Bydliště(23) (ulice, číslo, poštovní směrovací číslo, město, země)

Datum narození

Datum

Podpis(24)

Prohlášení o ochraně soukromí(25) pro prohlášení o podpoře shromážděná v listinné podobě nebo prostřednictvím individuálního online systému sběru:

V souladu s  nařízením (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) ▌budou Vaše osobní údaje uvedené v tomto formuláři použity pouze na podporu iniciativy a budou zpřístupněny příslušným vnitrostátním orgánům ▌za účelem ověření a potvrzení. Máte právo od skupiny organizátorů této iniciativy požadovat přístup ke svým osobním údajům, opravuavymazání Vašich osobních údajů a omezení jejich zpracování.

Doba, po kterou bude skupina organizátoři uchovávat Vaše údaje, nepřesáhne jeden měsíc po předložení iniciativy Evropské komisi nebo 21 měsíců od začátku období sběru, podle toho, co nastane dříve. V případě správního či soudního řízení mohou být uchovávány i po uplynutí těchto lhůt, a to po dobu nejvýše jednoho měsíce ode dne ukončení tohoto řízení.

Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné správní nebo soudní opravné prostředky, máte právo kdykoliv podat stížnost u úřadu pro ochranu údajů, zejména v členském státě Vašeho obvyklého bydliště, místa výkonu práce nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se domníváte, že Vaše osobní údaje byly zpracovávány protiprávně.

Zástupce skupiny organizátorů iniciativy nebo v příslušných případech, právní subjekt jí zřízenýje správcem údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů a lze jej kontaktovat na základě informací uvedených v tomto formuláři.

Kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů, byl-li jmenován, jsou k dispozici na internetových stránkách initiativy v registru Evropské komise, jak je uvedeno v bodu 4 tohoto formuláře.

Kontaktní údaje vnitrostátního orgánu, který Vaše osobní údaje přijímá a zpracovává, a kontaktní údaje vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů naleznete na adrese: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/data-protection?lg=cs.

Prohlášení o ochraně soukromí pro prohlášení o podpoře shromážděná online prostřednictvím centrálního online systému sběru:

V souladu s nařízením (EU) 2018/1725 a nařízením (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) ▌budou Vaše osobní údaje uvedené v tomto formuláři použity pouze na podporu iniciativy a budou zpřístupněny příslušným vnitrostátním orgánům ▌za účelem ověření a potvrzení. Máte právo od Evropské komise, zástupce skupiny organizátorů této iniciativy nebo v příslušných případech, od právního subjektu jí zřízeného požadovat přístup ke svým osobním údajům, opravu ▌ a ▌vymazání vašich osobních údajů a omezení jejich zpracování.

Doba, po kterou bude Evropská komise uchovávat Vaše údaje, nepřesáhne jeden měsíc od předložení iniciativy Evropské komisi nebo 21 měsíců od začátku období sběru, podle toho, co nastane dříve. V případě správního či soudního řízení mohou být uchovávány i po uplynutí těchto lhůt, a to po dobu nejvýše jednoho měsíce ode dne ukončení tohoto řízení.

Aniž jsou dotčeny jiné správní nebo soudní opravné prostředky, máte právo kdykoliv podat stížnost u Evropského inspektora ochrany údajů nebo u úřadu pro ochranu údajů, zejména v členském státě Vašeho obvyklého bydliště, místa výkonu práce nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se domníváte, že Vaše osobní údaje byly zpracovávány protiprávně.

Evropská komise a zástupce skupiny organizátorů iniciativy nebo v příslušných případech právní subjekt jí zřízený jsou správci údajů ve smyslu nařízení (EU) 2018/1725 a obecného nařízení o ochraně osobních údajů a lze je kontaktovat na základě informací uvedených v tomto formuláři.

Kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů skupiny organizátorů, byl-li jmenován, jsou k dispozici na internetových stránkách initiativy uvedených v registru Evropské komise, jak je stanoveno v bodu 4 tohoto formuláře.

Kontaktní údaje vnitrostátního orgánu, který Vaše osobní údaje přijímá a zpracovává, a kontaktní údaje vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů naleznete na adrese: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/data-protection?lg=cs.

FORMULÁŘ PROHLÁŠENÍ O PODPOŘE – Část B(26)

(pro členské státy, které požadují uvedení ▌ osobního identifikačního čísla / čísla osobního dokladu)

Všechna pole na tomto formuláři jsou povinná.

VYPLNÍ PŘEDEM SKUPINA ORGANIZÁTORŮ:

1.  Všechny osoby podepsané na tomto formuláři jsou občany:

Na každém seznamu zaškrtněte pouze jeden členský stát.

Informace o osobních identifikačních číslech / číslech osobních dokladů, z nichž jedno musí být uvedeno, naleznete na internetových stránkách o evropské občanské iniciativy, které spravuje Evropská komise.

2.  Registrační číslo přidělené Evropskou komisí: 3.Datum začátku a konce období sběru:

4.  Internetové stránky iniciativy v registru Evropské komise:

5.  Název iniciativy:

6.  Cíle iniciativy:

7.  Jména a e-mailové adresy registrovaných kontaktních osob:

 v situaci uvedené v čl. 7 odst. 5 nařízení (EU) .../...(27)podle okolností též: název právního subjektu a země jeho sídla]

8.  Internetové stránky iniciativy (pokud existují):

VYPLNÍ PODEPSANÉ OSOBY – VELKÝMI PÍSMENY:

„Prohlašuji, že mnou poskytnuté informace v tomto formuláři jsou správné a že jsem dosud tuto iniciativu nepodpořil/a.“

Jméno/jména

Příjmení

▌Osobní identifikační číslo /

číslo osobního dokladu

Druh osobního identifikačního čísla nebo dokladu

Datum

Podpis(28)

Prohlášení o ochraně soukromí(29) pro prohlášení o podpoře shromážděná v listinné podobě nebo prostřednictvím individuálního online systému sběru:

V souladu s obecným nařízením (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) ▌budou Vaše osobní údaje uvedené v tomto formuláři použity pouze na podporu iniciativy a budou zpřístupněny příslušným vnitrostátním orgánům ▌za účelem ověření a potvrzení. Máte právo od skupiny organizátorů této iniciativy požadovat přístup ke svým osobním údajům, opravuavymazání Vašich osobních údajů a omezení jejich zpracování.

Doba, po kterou bude skupina organizátorů uchovávat Vaše údaje, nepřesáhne jeden měsíc od předložení iniciativy Komisi nebo 21 měsíců od začátku období sběru, podle toho, co nastane dříve. V případě správního či soudního řízení mohou být uchovávány i po uplynutí těchto lhůt, a to po dobu nejvýše jednoho měsíce ode dne ukončení tohoto řízení.

Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné správní nebo soudní opravné prostředky, máte právo kdykoliv podat stížnost u úřadu pro ochranu údajů, zejména v členském státě Vašeho obvyklého bydliště, místa výkonu práce nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se domníváte, že Vaše osobní údaje byly zpracovávány protiprávně.

Zástupce skupiny organizátorů iniciativy nebo, v příslušných případech, právní subjekt jí zřízený je správcem údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů a lze jej kontaktovat na základě informací uvedených v tomto formuláři.

Kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů, byl-li jmenován, jsou k dispozici na internetových stránkách iniciativy v registru Evropské komise, jak je uvedeno v  bodu 4 tohoto formuláře.

Kontaktní údaje vnitrostátního orgánu, který Vaše osobní údaje přijímá a zpracovává, a kontaktní údaje vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů naleznete na adrese: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/data-protection?lg=cs.

Prohlášení o ochraně soukromí pro prohlášení o podpoře shromážděná online prostřednictvím centrálního online systému sběru:

▌V souladu s nařízením (EU) 2018/1725 a nařízením (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) ▌budou Vaše osobní údaje uvedené v tomto formuláři použity pouze na podporu iniciativy a budou zpřístupněny příslušným vnitrostátním orgánům ▌za účelem ověření a potvrzení. Máte právo od Evropské komise, zástupce skupiny organizátorů této iniciativy nebo v příslušných případech od právního subjektu jí zřízeného požadovat přístup ke svým osobním údajům, opravu ▌ a ▌vymazání vašich osobních údajů a omezení jejich zpracování.

Doba, po kterou bude Evropská komise uchovávat Vaše údaje, nepřesáhne jeden měsíc od předložení iniciativy Evropské komisi nebo 21 měsíců od začátku období sběru, podle toho, co nastane dříve. V případě správního či soudního řízení mohou být uchovávány i po uplynutí těchto lhůt, a to po dobu nejvýše jednoho měsíce ode dne ukončení tohoto řízení.

Aniž jsou dotčeny jiné správní nebo soudní opravné prostředky, máte právo kdykoliv podat stížnost u Evropského inspektora ochrany údajů nebo u úřadu pro ochranu údajů, zejména v členském státě Vašeho obvyklého bydliště, místa výkonu práce nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se domníváte, že Vaše osobní údaje byly zpracovávány protiprávně.

Evropská komise a zástupce skupiny organizátorů iniciativy nebo, v příslušných případech, právní subjekt jí zřízený jsou správci údajů ve smyslu nařízení (EU) 2018/1725 a obecného nařízení o ochraně osobních údajů a lze ei kontaktovat na základě informací uvedených v tomto formuláři.

Kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů skupiny organizátorů, byl-li jmenován, jsou k dispozici na internetových stránkách initiativy uvedených v registru Evropské komise, jak je stanoveno v bodu 4 tohoto formuláře.

Kontaktní údaje vnitrostátního orgánu, který Vaše osobní údaje přijímá a zpracovává, a kontaktní údaje vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů naleznete na adrese: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/data-protection?lg=cs

PŘÍLOHA IV

POTVRZENÍ O SOULADU ONLINE SYSTÉMU SBĚRU S NAŘÍZENÍM EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) …(30) ZE DNE …(31) O EVROPSKÉ OBČANSKÉ INICIATIVĚ

... (název příslušného orgánu) … (název členského státu) tímto potvrzuje, že individuální online systém sběru … (internetové stránky) používaný ke sběru prohlášení o podpoře pro … (název iniciativy) s registračním číslem... (registrační číslo iniciativy) je v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …+ ze dne … ++ o evropské občanské iniciativě.

Datum, podpis a úřední razítko příslušného orgánu:

PŘÍLOHA V

FORMULÁŘ PRO PŘEDLOŽENÍ PROHLÁŠENÍ O PODPOŘE PŘÍSLUŠNÝM ORGÁNŮM ČLENSKÝCH STÁTŮ

1.  Jména, příjmení, poštovní adresy a e-mailové adresy kontaktních osob (zástupce skupiny organizátorů a jeho náhradníka) nebo právního subjektu spravujícího iniciativu a jeho zástupce:

2.  Název iniciativy:

3.  Registrační číslo přidělené Komisí:

4.  Datum registrace:

5.  Počet podepsaných osob, které jsou státními příslušníky (název členského státu):

6.  Celkový počet shromážděných prohlášení o podpoře:

7.  Počet členských států, kde byl dosažen daný limit:

8.  Přílohy:

(Přiložte všechna prohlášení o podpoře od podepsaných osob, které jsou státními příslušníky daného členského státu.

Pokud je třeba, přiložte příslušná potvrzení o souladu individuálního online systému sběru s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) …(32) ze dne … o evropské občanské iniciativě.)

9.  Tímto prohlašuji, že informace uvedené v tomto formuláři jsou správné a že prohlášení o podpoře byla shromážděna v souladu s článkem 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …+ ze dne …++ o evropské občanské iniciativě.

10.  Datum a podpis jedné z kontaktních osob (zástupce/náhradník(33)) nebo zástupce právního subjektu:

PŘÍLOHA VI

POTVRZENÍ O POČTU PLATNÝCH PROHLÁŠENÍ O PODPOŘE SHROMÁŽDĚNÝCH ZA … (NÁZEV ČLENSKÉHO STÁTU)

Po provedení nezbytných ověření požadovaných podle článku 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/…(34) ze dne …(35) o evropské občanské iniciativě … (název příslušného orgánu) … (název členského státu) tímto potvrzuje, že v souladu s uvedeným nařízením je platných … prohlášení o podpoře pro iniciativu s registračním číslem … (registrační číslo iniciativy).

Datum, podpis a úřední razítko

PŘÍLOHA VII

FORMULÁŘ PRO PŘEDLOŽENÍ INICIATIVY EVROPSKÉ KOMISI

1.  Název iniciativy:

2.  Registrační číslo přidělené Komisí:

3.  Datum registrace:

4.  Počet obdržených platných prohlášení o podpoře (musí jich být alespoň jeden milion):

5.  Počet podepsaných osob potvrzený členským státem:

 

BE

BG

CZ

DK

DE

EE

IE

EL

ES

FR

HR

IT

CY

LV

LT

LU

Počet podepsaných osob

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

HU

MT

NL

AT

PL

PT

RO

SI

SK

FI

SE

UK

CELKEM

Počet podepsaných osob

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.  Jména, příjmení, poštovní adresy a e-mailové adresy kontaktních osob (zástupce skupiny organizátorů a jeho náhradníka)(36) nebo právního subjektu spravujícího iniciativu a jeho zástupce.

7.  Uveďte všechny zdroje podpory a financování obdrženého v souvislosti s iniciativou, včetně výše finanční podpory v okamžiku předložení.

8.  Tímto prohlašuji, že informace uvedené v tomto formuláři jsou správné a že veškeré příslušné postupy a podmínky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/…(37) ze dne …(38) o evropské občanské iniciativě byly splněny.

Datum a podpis jedné z kontaktních osob (zástupce/náhradník(39)) nebo zástupce právního subjektu:

9.  Přílohy: (Přiložte všechna potvrzení)

(1) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 74.
(2) Úř. věst. C 247, 13.7.2018, s. 62.
(3) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 74.
(4)Úř. věst. C 247, 13.7.2018, s. 62.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019.
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě (Úř. věst. L 65, 11.3.2011, s. 1).
(7)Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1179/2011 ze dne 17. listopadu 2011, kterým se stanoví technické specifikace pro online systémy sběru podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 o občanské iniciativě (Úř. věst. L 301, 18.11.2011, s. 3).
(8)Úř. věst. C 355, 20.10. 2017, s. 17.
(9) 2017/2024(INL).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(11) Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2017/46 ze dne 10. ledna 2017 o bezpečnosti komunikačních a informačních systémů v Evropské komisi (Úř. věst. L 6, 11.1.2017, s. 40).
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).
(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).
(14) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(15)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(17)Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1501 ze dne 8. září 2015 o rámci interoperability podle čl. 12 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (Úř. věst. L 235, 9.9.2015, s. 1).
(18)V online registru Komise budou zveřejněna pouze jména a příjmení členů skupiny organizátorů, země bydliště zástupce, popřípadě název právního subjektu a země jeho sídla, e-mailové adresy kontaktních osob a informace o zdrojích podpory a financování. Subjekty údajů jsou oprávněny z legitimních důvodů týkajících se jejich konkrétní situace nesouhlasit se zveřejněním svých osobních údajů.
(19)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(20)
(21)Formulář se vytiskne na jednom listu. Skupina organizátorů může použít oboustranný list. Pro účely nahrání prohlášení o podpoře shromážděných v listinné podobě do centrálního online systému sběru se použije kód poskytnutý Komisí.
(22)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(23) Němečtí státní příslušníci s pobytem v zahraničí pouze pokud zaregistrovali své stávající trvalé bydliště na příslušném německém diplomatickém zastoupení v zahraničí.
(24)Podpis není povinný, pokud je formulář předložen online prostřednictvím centrálního online systému sběru podle článku 10 nařízení (EU) …/…+ nebo prostřednictvím individuálního online systému sběru podle článku 11 uvedeného nařízení.
(25)Použije se pouze jedno znění ze dvou navržených prohlášení o ochraně soukromí, podle způsobu sběru prohlášení o podpoře.
(26)Formulář se vytiskne na jednom listu. Skupina organizátorů může použít oboustranný list. Pro účely nahrání prohlášení o podpoře shromážděných v listinné podobě do centrálního online systému sběru se použije kód poskytnutý Komisí.
(27)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(28)Podpis není povinný, pokud je formulář předložen online prostřednictvím centrálního online systému sběru podle článku 10 nařízení (EU) …/…+ nebo prostřednictvím individuálního online systému sběru podle článku 11 uvedeného nařízení.
(29)Použije se pouze jedno znění ze dvou navržených prohlášení o ochraně soukromí, podle způsobu sběru prohlášení o podpoře.
(30)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(31)++ Pro Úř. věst.: vložte prosím datum přijetí tohoto nařízení.
(32)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(33)Nehodící se škrtněte.
(34)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(35)++ Pro Úř. věst.: vložte prosím datum přijetí tohoto nařízení.
(36)Veřejnosti budou na online registru Komise zpřístupněny pouze tyto údaje: jméno/jména a příjmení členů skupiny organizátorů, místo bydliště zástupce nebo v příslušných případech název právního subjektu a země, v níž se nachází jeho sídlo, e-mailová adresa kontaktních osob a informace o zdrojích podpory a finančních prostředků. Subjekty údajů jsou oprávněny z legitimních důvodů týkajících se jejich konkrétní situace nesouhlasit se zveřejněním svých osobních údajů.
(37)+ Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení.
(38)++ Pro Úř. věst.: vložte prosím datum přijetí tohoto nařízení.
(39)Nehodící se škrtněte.


Dovoz kulturních statků ***I
PDF 242kWORD 70k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o dovozu kulturních statků (COM(2017)0375 – C8-0227/2017 – 2017/0158(COD))
P8_TA-PROV(2019)0154A8-0308/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0375),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0227/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0308/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(1);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o vstupu a dovozu kulturních statků

P8_TC1-COD(2017)0158


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE ▌,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Na ▌základě závěrů Rady ze dne 12. února 2016 o boji proti financování terorismu, sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. února 2016 o akčním plánu pro zesílení boje proti financování terorismu a ▌směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541(3) je nutno přijmout společná pravidla týkající se obchodu se třetími zeměmi, aby byla zajištěna účinná ochrana kulturních statků před nedovoleným obchodováním s kulturními statky a před jejich ztrátou nebo zničením, zachování kulturního dědictví lidstva a zabránění financování terorismu a praní peněz prostřednictvím prodeje kulturních statků získaných drancováním kupujícím v Unii.

(2)  Vykořisťování národů a území může vést k nedovolenému obchodování s kulturními statky, zejména v případě, kdy k takovému nedovolenému obchodování dochází v důsledku ozbrojeného konfliktu. Toto nařízení by v tomto ohledu mělo zohlednit spíše regionální a místní charakteristiky národů a území než tržní hodnotu kulturních statků.

(3)  Kulturní statky jsou součástí kulturního dědictví a jsou často velmi významné z hlediska kulturního, uměleckého, historického a vědeckého. Kulturní dědictví představuje jednu ze základních součástí civilizace, má mimo jiné symbolickou hodnotu a patří ke kulturní paměti lidstva. Obohacuje kulturní život všech národů a sjednocuje národy prostřednictvím sdílené paměti, vědomostí a sdíleného rozvoje civilizace. Mělo by být proto chráněno před neoprávněným přisvojováním a drancováním. K drancování archeologických nalezišť docházelo vždy, ale nyní se z něj stal průmysl a spolu s obchodováním s kulturními statky z neoprávněně prováděných vykopávek se považuje za závažný trestný čin, který způsobuje značné utrpení těm, kterých se přímo či nepřímo dotýká. Nedovolené obchodování s kulturními statky v mnoha případech přispívá k nucené kulturní homogenizaci nebo nucené ztrátě kulturní identity, přičemž drancování kulturních statků vede mimo jiné k rozpadu kultur. Dokud je možné věnovat se lukrativnímu obchodu s kulturními statky z neoprávněně prováděných vykopávek a vydělávat na nich bez významných rizik, budou tyto vykopávky a drancování pokračovat i nadále. Ekonomická a umělecká hodnota kulturních statků vytváří silnou poptávku po nich na mezinárodním trhu. Neexistence dostatečně důrazných mezinárodních právních opatření nebo neúčinné vymáhání těch opatření, která jsou k dispozici, vedou k přenesení těchto statků do šedé ekonomiky. Unie by proto měla zakázat vstup kulturních statků, které byly neoprávněně vyvezeny ze třetích zemí na celní území Unie, se zvláštním důrazem na kulturní statky ze třetích zemí postižených ozbrojenými konflikty, zejména v případech, kdy s těmito kulturními statky nedovoleně obchodují teroristické nebo jiné zločinecké organizace. Přestože by tento obecný zákaz neměl zahrnovat systematické kontroly, členské státy by měly mít možnost zasáhnout, jakmile obdrží zprávu o podezřelých zásilkách, a přijmout veškerá vhodná opatření s cílem zadržet nedovoleně vyvezené kulturní statky.

(4)  Vzhledem k rozdílným pravidlům, která se v členských státech uplatňují s ohledem na dovoz kulturních statků na celní území Unie, je nutno přijmout opatření zejména k zajištění toho, aby určitý dovoz kulturních statků podléhal při vstupu na celní území Unie jednotným kontrolám, a to na základě stávajících režimů, postupů a správních nástrojů, jejichž cílem je jednotné provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013(4).

(5)  Na ochranu kulturních statků považovaných za národní kulturní poklady členských států se již vztahuje nařízení Rady (ES) č. 116/2009(5) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU(6). Toto nařízení by se proto nemělo vztahovat na kulturní statky, které byly vytvořeny nebo objeveny na celním území Unie. Společná pravidla zavedená tímto nařízením by se měla vztahovat na celní zacházení s kulturními statky, které nejsou kulturními statky Unie, vstupujícími na celní území Unie ▌. Pro účely tohoto nařízení by mělo být rozhodným celním územím celní území Unie v okamžiku dovozu.

(6)  Kontrolní opatření, která budou zavedena v souvislosti se svobodnými pásmy ▌a tzv. svobodnými přístavy▌ by měla mít co nejširší oblast působnosti, pokud jde o dotčené celní režimy, aby se zamezilo obcházení tohoto nařízení využíváním těchto svobodných pásem, které představují potenciální zdrojové oblasti pro pokračující šíření nedovoleného obchodování. Tato kontrolní opatření by se proto měla týkat nejen kulturních statků propuštěných do volného oběhu, nýbrž také kulturních statků propuštěných do zvláštního celního režimu. Tato oblast působnosti by však neměla ▌ jít nad rámec cíle spočívajícího v zabránění vstupu nedovoleně vyvezených kulturních statků na celní území Unie. Systematická kontrolní opatření by sice měla zahrnovat propuštění do volného oběhu a některé zvláštní celní režimy, do nichž lze propustit kulturní statky vstupující na celní území Unie, tranzit by však měl být ze systematických kontrolních opatření vyloučen.

(7)  Velká část třetích zemí a většina členských států je obeznámena s definicemi obsaženými v Úmluvě UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků podepsané v Paříži dne 14. listopadu 1970 (dále jen „úmluva UNESCO z roku 1970“), jejíž smluvní stranou je značný počet členských států, a v Úmluvě UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích podepsané v Římě dne 24. června 1995. Z tohoto důvodu jsou v tomto nařízení ▌použity definice vycházející z definic obsažených v uvedených úmluvách.

(8)  Zákonnost vývozu kulturních statků je nutno v první řadě posoudit na základě právních předpisů země, ve které byly tyto kulturní statky vytvořeny nebo objeveny ▌. Aby však nedocházelo k nepřiměřenému bránění oprávněnému obchodování, měla by mít osoba, která hodlá kulturní statky dovézt na celní území Unie, v určitých případech možnost doložit místo toho dovolený vývoz z jiné třetí země, ve které se dané kulturní statky nacházely před jejich odesláním do Unie. Tato výjimka by se měla týkat případů, kdy nelze spolehlivě zemi, ve které byly dané kulturní statky vytvořeny nebo objeveny, určit nebo kdy k vývozu daných kulturních statků došlo před vstupem v platnost úmluvy UNESCO z roku 1970, totiž před 24. dubnem 1972. Aby se zamezilo obcházení tohoto nařízení prostým odesláním nedovoleně vyvezených kulturních statků do jiné třetí země před jejich dovozem do Unie, měly by být tyto výjimky použitelné pouze tehdy, pokud se dané kulturní statky nacházely v dané třetí zemi po dobu delší než pět let a pro jiné účely než dočasné použití, tranzit, zpětný vývoz nebo překládka. V případě, že tyto podmínky splňuje více než jedna země, relevantní by měla být poslední z těchto zemí před vstupem daných kulturních statků na celní území Unie.

(9)  Článek 5 úmluvy UNESCO z roku 1970 vyzývá státy, které jsou smluvními stranami uvedené úmluvy, k vytvoření jednoho nebo více vnitrostátních orgánů na ochranu kulturních statků před nedovoleným dovozem, vývozem a převodem vlastnictví. Tyto vnitrostátní orgány by měly mít rovněž k dispozici dostatečně početný kvalifikovaný personál schopný zajistit tuto ochranu v souladu s uvedenou úmluvou a měly by umožňovat nezbytnou aktivní spolupráci mezi příslušnými orgány členských států, které jsou smluvními stranami uvedené úmluvy v oblasti bezpečnosti a boje proti neoprávněnému dovozu kulturních statků, zejména z oblastí postižených ozbrojeným konfliktem.

(10)  Aby nebylo nepřiměřeně bráněno obchodování s kulturními statky přes vnější hranice Unie, mělo by se toto nařízení vztahovat pouze na kulturní statky, které splňují určitý požadavek na minimální stáří podle tohoto nařízení. Dále se zdá být vhodné stanovit také minimální finanční hodnotu s cílem vyloučit kulturní statky nižší finanční hodnoty z uplatňování podmínek a postupů pro dovoz na celní území Unie. Tyto minimální finanční hodnoty zajistí, aby se opatření stanovená tímto nařízením soustředila na kulturní statky, na něž se s největší pravděpodobnosti zaměřují plenitelé v oblastech, v nichž probíhá konflikt, aniž by byly vyloučeny ostatní kulturní statky, u nichž je nezbytná kontrola k zajištění ochrany kulturního dědictví.

(11)  Nedovolené obchodování s kulturními statky získanými drancováním bylo v rámci nadnárodního posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh, určeno jako možný zdroj financování terorismu a praní peněz.

(12)  Jelikož určité kategorie kulturních statků, konkrétně archeologické předměty a části památek, ▌jsou obzvláště vystaveny riziku drancování a ničení, zdá se být nezbytné zavést přísnější systém kontrol před tím, než je těmto kulturním statkům povolen vstup na celní území Unie. Takový systém by měl vyžadovat předložení dovozní licence vydané příslušným orgánem některého členského státu ▌před propuštěním těchto kulturních statků do volného oběhu v Unii či do jiného zvláštního celního režimu, než je tranzit. Osoby usilující o získání této licence by měly být schopny prokázat dovolený vývoz ze země ▌, ve které byly kulturní statky vytvořeny nebo objeveny, příslušnými podpůrnými doklady a důkazy, jako jsou vývozní osvědčení, ▌ vlastnické tituly, faktury, kupní smlouvy, doklady o pojištění, přepravní doklady a znalecké posudky. Na základě úplných a přesných žádostí by měly příslušné orgány členských států rozhodnout o vydání licence bez zbytečného odkladu. Veškeré dovozní licence by měly být uchovávány v elektronickém systému.

(13)  Ikona je jakékoli vyobrazení náboženských postav nebo náboženských událostí. Může být zhotovena z různých materiálů a v různých velikostech a může být nástěnná, nebo přenosná. Pokud ikona v minulosti patřila například do interiéru kostela, kláštera či kaple, a to buď jako samostatně stojící ikona nebo jako součást mobiliáře, například ikonostas nebo stojan na ikony, je nepostradatelnou a nedílnou součást bohoslužby a liturgického života a měla by být chápana tak, že se jedná o nedílnou součást církevní památky, od níž byla oddělena. Na ikonu by se tak i v případech, kdy není známo, ke které konkrétní památce patřila, ale lze prokázat, že byla v minulosti nedílnou součástí nějaké památky, zejména pokud se u ní zachovaly známky či části svědčící o tom, že byla v minulosti součástí ikonostasu nebo stojanu na ikony, měla vztahovat kategorie „Části uměleckých a historických památek nebo archeologických nalezišť, které byly odděleny“ uvedená v příloze.

(14)  Vzhledem ke zvláštní povaze kulturních statků hrají velmi důležitou úlohu celní orgány, a proto by měly být v případě potřeby oprávněny vyžadovat od deklaranta další informace a provést analýzu kulturních statků na základě fyzické kontroly.

(15)  U těch kategorií kulturních statků, k jejichž dovozu není vyžadována dovozní licence, by osoby, které chtějí dovézt tyto kulturní statky na celní území Unie, měly prostřednictvím prohlášení osvědčit jejich oprávněný vývoz ze třetí země a převzít za něj odpovědnost a měly by předložit dostatečné informace, aby mohly celní orgány tyto kulturní statky identifikovat. K usnadnění postupu a z důvodů právní jistoty by měly být informace o kulturním statku poskytnuty prostřednictvím standardizovaného dokladu. K popisu kulturních statků by se mohl používat standard identifikace předmětů "Object ID", který doporučuje UNESCO. Držitel kulturních statků by měl tyto údaje zaregistrovat v elektronickém systému s cílem usnadnit identifikaci celními orgány, umožnit provedení analýzy rizik a cílených kontrol a zajistit dohledatelnost kulturních statků po jejich vstupu na vnitřní trh.

(16)  V kontextu prostředí jednotného portálu EU pro oblast celnictví by Komise měla být odpovědná za zřízení centralizovaného elektronického systému pro podávání žádostí o dovozní licence a registraci prohlášení dovozce a uchovávání informací a jejich výměnu mezi orgány členských států, zejména pokud jde o prohlášení dovozce a dovozní licence.

(17)  Při zpracovávání údajů podle tohoto nařízení by mělo být rovněž možné zahrnout osobní údaje. Jejich zpracování by mělo být prováděno v souladu s právem Unie. Členské státy a Komise by měly zpracovávat osobní údaje pouze pro účely tohoto nařízení nebo za řádně odůvodněných okolností za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Na veškeré shromažďování, zpřístupnění, přenos, sdělování a jiné zpracovávání osobních údajů v oblasti působnosti tohoto nařízení by se měly vztahovat požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(7) a (EU) 2018/1725(8). Při zpracování osobních údajů pro účely tohoto nařízení by mělo být rovněž dodržováno právo na respektování rodinného a soukromého života zaručené článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, jakož i právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 8 uvedené listiny.

(18)  Kulturní statky, které nebyly vytvořeny nebo objeveny na celním území Unie, ale byly vyvezeny jako unijní kulturní statky, by neměly podléhat povinnosti předložit dovozní licenci nebo prohlášení dovozce, pokud se na celní území Unie vracejí jakožto vrácené zboží ve smyslu nařízení (EU) 952/2013.

(19)  Dočasné použití kulturních statků pro vzdělávací nebo vědecké účely, pro účely konzervování, restaurování nebo digitalizace, pro výstavní účely, pro účely scénického umění, výzkumu prováděného akademickými institucemi nebo pro účely spolupráce mezi muzei či podobnými institucemi by rovněž nemělo podléhat povinnosti předložit dovozní licenci nebo prohlášení dovozce.

(20)  Uskladnění kulturních statků pocházejících ze zemí postižených ozbrojeným konfliktem nebo přírodní pohromou za výlučným účelem zajištění bezpečného uložení a jejich ochrana ze strany některého orgánu veřejné moci nebo pod jeho dohledem by nemělo podléhat povinnosti předložit dovozní licenci či prohlášení dovozce.

(21)  K usnadnění prezentace kulturních statků na obchodních uměleckých veletrzích by neměla být požadována dovozní licence, pokud se kulturní statky nacházejí v režimu dočasného použití ve smyslu článku 250 nařízení (EU) č. 952/2013 a namísto dovozní licence bylo předloženo prohlášení dovozce. Předložení dovozní licence by však mělo být požadováno, pokud dané kulturní statky mají zůstat po skončení uměleckého veletrhu v Unii.

(22)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení podrobných podmínek pro: kulturní statky, které jsou vráceným zbožím, nebo dočasné použití kulturních statků na celním území Unie a jejich bezpečného uložení, šablony žádostí o dovozní licenci a formulářů dovozních licencí, šablony prohlášení dovozce a průvodní doklady k němu a další procesní pravidla týkající se jejich předkládání a zpracování. Komisi by měly být rovněž svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení podmínek pro zřízení elektronického systému pro předkládání žádostí o dovozní licence a prohlášení dovozce a pro uchovávání informací a jejich výměnu mezi členskými státy. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(9) ▌.

(23)  Za účelem zajištění účinné koordinace, a aby se předešlo zdvojování úsilí při organizaci činností v oblasti odborné přípravy a budování kapacit a informačních kampaní, jakož i případně při zadávání relevantního výzkumu a vývoje norem, by měly Komise a členské státy spolupracovat s mezinárodními organizacemi a jinými subjekty, jako jsou UNESCO, INTERPOL, EUROPOL, Světová celní organizace, Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturního dědictví a Mezinárodní rada muzeí.

(24)  Na podporu účinného provádění tohoto nařízení a jako základ pro jeho budoucí hodnocení by měly být členskými státy a Komisí elektronicky shromažďovány a sdíleny příslušné informace o obchodních tocích kulturních statků. V zájmu transparentnosti a veřejné kontroly by mělo být co nejvíce informací zveřejňováno. Obchodní toky kulturních statků nelze účinně sledovat pouze na základě jejich hodnoty nebo hmotnosti. Je nezbytné elektronicky shromažďovat informace o počtu položek uvedených v celním prohlášení. Jelikož v kombinované nomenklatuře není pro kulturní statky stanovena doplňková jednotka měření, je nezbytné vyžadovat, aby byl v celním prohlášení uveden počet položek.

(25)  Strategie a akční plán EU pro řízení rizik v oblasti cel mají mimo jiné ▌za cíl posílit kapacity celních orgánů a zvýšit schopnost reagovat na rizika v oblasti kulturních statků. Měl by se používat společný rámec pro řízení rizik stanovený v nařízení (EU) č. 952/2013 a celní orgány by si měly vyměňovat příslušné informace o rizicích.

(26)  Aby se využilo odborných znalostí mezinárodních organizací a jiných subjektů, které působí v oblasti kultury, a jejich zkušeností s nedovoleným obchodováním s kulturními statky, je třeba ve společném rámci pro řízení rizik při určování rizik souvisejících s kulturními statky zohledňovat doporučení těchto organizací a subjektů a jejich pokyny. Zejména „červené seznamy“ zveřejňované Mezinárodní radou muzeí by měly sloužit jako vodítko umožňující určit třetí země, jejichž kulturní dědictví je nejvíce ohroženo, a předměty z nich vyvážené, které by mohly být častěji předmětem nedovoleného obchodování.

(27)  Je nezbytné vytvořit informační kampaně o rizicích spojených s nedovoleným obchodováním s kulturními statky, které se zaměří na osoby kupující kulturní statky, a pomáhat účastníkům trhu při tom, aby tomuto nařízení porozuměli a uplatňovali jej. Členské státy by měly do šíření těchto informací zapojit příslušná vnitrostátní kontaktní místa a další poskytovatele informací.

(28)  Za účelem účinného provádění tohoto nařízení by Komise měla zajistit, aby mikropodnikům a malým a středním podnikům byla poskytnuta náležitá technická pomoc, a usnadnit jim poskytování informací. Malé a střední podniky usazené v Unii, které se zabývají dovozem kulturních statků, by proto měly mít možnost využívat stávajících a budoucích programů Unie na podporu konkurenceschopnosti malých a středních podniků.

(29)  Na podporu dodržování právních předpisů a s cílem odrazovat od jejich obcházení by členské státy měly zavést účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy nedodržení ustanovení tohoto nařízení a tyto sankce oznámit Komisi. Sankce za porušování tohoto nařízení zavedené členskými státy by měly mít v celé Unii rovnocenný odrazující účinek.

(30)  Členské státy by měly zajistit, aby se celní a příslušné orgány dohodly na opatřeních podle článku 198 nařízení (EU) 952/2013. Podrobnosti těchto opatření by měly podléhat vnitrostátnímu právu.

(31)  Komise by měla neprodleně přijmout prováděcí pravidla k tomuto nařízení, zejména pravidla týkající se vhodných elektronických standardizovaných formulářů, které se mají používat k podání žádosti o dovozní licenci nebo vypracování prohlášení dovozce, a  poté v co nejkratší možné lhůtě příslušný elektronický systém zavést. Použitelnost ustanovení týkajících se dovozních licencí a prohlášení dovozce by měla být odpovídajícím způsobem odložena.

(32)  V souladu se zásadou proporcionality je pro dosažení základního cíle tohoto nařízení nezbytné a vhodné stanovit pravidla pro vstup kulturních statků a podmínky a postupy pro jejich dovoz na celní území Unie Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytné, v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ ▌:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Toto nařízení stanoví podmínky pro vstup kulturních statků, jakož i podmínky a postupy pro jejich dovoz, a to pro účely zachování kulturního dědictví lidstva a předcházení nedovolenému obchodování s kulturními statky, zejména tam, kde toto nedovolené obchodování může přispět k financování terorismu.

2.  Toto nařízení se nevztahuje na kulturní statky, které byly vytvořeny nebo objeveny na celním území Unie.

Článek 2

Definice

▌Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „kulturními statky“ předměty, které jsou významné pro archeologii, prehistorii, historii, literaturu, umění nebo vědu, jejichž seznam je uveden v příloze;

2)   „vstupem kulturních statků“ každý vstup kulturních statků, které v souladu s nařízením (EU) č. 952/2013 podléhají na celním území Unie celnímu dohledu nebo celní kontrole, na celní území Unie;

3)  „dovozem kulturních statků“:

a)  propuštění kulturních statků do volného oběhu podle článku 201 nařízení (EU)

č. 952/2013; nebo

b)  propuštění kulturních statků do jedné z následujících kategorií zvláštních ▌režimů uvedených v ▌článku 210 nařízení (EU) č. 952/2013:

(i)  uskladnění zahrnující uskladnění v celním skladu a svobodná pásma,

(ii)  zvláštní účel zahrnující dočasné použití a konečné užití,

(iii)  aktivní zušlechťovací styk;

4)  „držitelem kulturního statku“ držitel zboží ve smyslu čl. 5 bodu 34 nařízení (EU) č. 952/2013;

5)  „příslušnými orgány“ orgány veřejné moci určené členskými státy k vydávání dovozních licencí.

Článek 3

Vstup a dovoz kulturních statků

1.  Vstup kulturních statků uvedených v části A přílohy, které opustily území země, v níž byly vytvořeny nebo objeveny, v rozporu s právními předpisy dané země, je zakázán.

Celní orgány a příslušné orgány přijmou veškerá vhodná opatření v případě, že dojde k pokusu o vstup kulturních statků podle prvního pododstavce.

2.  Dovoz kulturních statků, jejichž seznam je uveden v částech B a C přílohy, je přípustný pouze po předložení:

a)  dovozní licence vydané podle článku 4, nebo

b)  prohlášení dovozce předloženého podle článku 5.

3.  Dovozní licence nebo prohlášení dovozce uvedené v odstavci 2 tohoto článku se poskytnou celním orgánům v souladu s článkem 163 nařízení (EU) č. 952/2013. V případě propuštění kulturních statků do režimu svobodného pásma poskytne dovozní licenci nebo prohlášení dovozce držitel kulturního statku po předložení zboží v souladu s čl. 245 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (EU) č. 952/2013.

4.  Odstavec 2 tohoto článku se nevztahuje na:

a)  kulturní statky, které jsou vráceným zbožím ve smyslu článku 203 nařízení (EU) č. 952/2013;

b)  dovoz kulturních statků za výlučným účelem zajištění jejich bezpečného uložení orgánem veřejné moci nebo pod dohledem orgánu veřejné moci a s cílem vrátit tyto kulturní statky, jakmile to situace dovolí;

c)  dočasné použití kulturních statků ve smyslu článku 250 nařízení (EU) 952/2013 na celním území Unie pro vzdělávací nebo vědecké účely, pro účely konzervování, restaurování nebo digitalizace, pro výstavní účely, pro účely scénického umění, výzkumu prováděného akademickými institucemi nebo pro účely spolupráce mezi muzei či podobnými institucemi.

5.  Dovozní licence se nevyžaduje u kulturních statků v režimu dočasného použití ve smyslu článku 250 nařízení (EU) č. 952/2013, pokud mají být tyto kulturní statky prezentovány na obchodních uměleckých veletrzích. V takovém případě musí být v souladu s postupem podle článku 5 tohoto nařízení předloženo prohlášení dovozce.

Pokud jsou však kulturní statky, u kterých by byla vyžadována dovozní licence, následně propuštěny do jiného celního režimu uvedeného v čl. 2 bodu 3 tohoto nařízení, je vyžadována dovozní licence vydaná podle článku 4.

6.  Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů podrobné podmínky pro kulturní statky, které jsou vráceným zbožím, nebo dovoz kulturních statků za účelem jejich bezpečného uložení nebo za účelem jejich dočasného použití, jak je uvedeno v odstavcích 4 a 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 13 odst. 2.

7.  Odstavcem 2 tohoto článku nejsou dotčena ostatní opatření přijatá Unií podle článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie.

8.  Při předkládání celního prohlášení za účelem dovozu kulturních statků uvedených v částech B a C přílohy, se počet položek uvede pomocí doplňkové jednotky, jak je uvedeno ve zmíněné příloze. V případě propuštění kulturních statků do režimu svobodného pásma uvede držitel kulturního statku počet položek po předložení zboží v souladu s čl. 245 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (EU) č. 952/2013.

Článek 4

Dovozní licence

1.   Dovoz kulturních statků uvedených v části B přílohy, a to jiných, než jsou kulturní statky uvedené v čl. 3 odst. 4 a 5, vyžaduje dovozní licenci. Tuto dovozní licenci vydává příslušný orgán členského státu, v němž je kulturní statek propuštěn do jednoho z celních režimů uvedených v čl. 2 bodu 3 poprvé.

2.  Dovozní licence vydané příslušnými orgány členského státu v souladu s tímto článkem jsou platné v celé Unii.

3.  Dovozní licence vydaná v souladu s tímto článkem se nepovažuje za důkaz legálního původu nebo vlastnictví daných kulturních statků.

4.  Držitel kulturního statku požádá o dovozní licenci příslušný orgán členského státu podle odstavce 1 tohoto článku prostřednictvím elektronického systému uvedeného v článku 8. K žádosti se přiloží podpůrné doklady a informace poskytující důkazy o tom, že dané kulturní statky byly vyvezeny ze ▌ země, ve které byly vytvořeny nebo objeveny, v souladu s ▌ právními předpisy této země, nebo o tom, že v době, kdy byly dané kulturní statky z území dané země vyvezeny, takové právní předpisy neexistovaly.

Odchylně od prvního pododstavce mohou být k žádosti namísto toho přiloženy jakékoli podpůrné doklady a informace poskytující důkazy o tom, že dané kulturní statky byly vyvezeny v souladu s právními předpisy poslední země, ve které se tyto kulturní statky nacházely po dobu delší než pět let a pro jiné účely než dočasné použití, tranzit, zpětný vývoz nebo překládka, a to v těchto případech:

a)  zemi, ve které byly dané kulturní statky vytvořeny nebo objeveny, nelze spolehlivě určit, nebo

b)  kulturní statky opustily zemi, ve které byly vytvořeny nebo objeveny, před 24. dubnem 1972.

5.  Důkazy o tom, že dané kulturní statky byly vyvezeny v souladu s odstavcem 4, se poskytnou formou vývozního osvědčení nebo vývozní licence, pokud dotyčná země takové doklady pro vývoz kulturních statků vydala v době jejich vývozu.

6.  Příslušný orgán ▌ ověří, zda je žádost úplná. Do 21 dnů od obdržení žádosti si od žadatele vyžádá případné chybějící či doplňující informace nebo doklady.

7.  Do 90 dnů od ▌obdržení úplné žádosti ▌ ji příslušný orgán přezkoumá a rozhodne, zda dovozní licenci vydá, nebo žádost zamítne. ▌

Příslušný orgán žádost zamítne v případě, že

a)  má informace nebo oprávněné důvody se domnívat, že kulturní statky opustily území země, v níž byly vytvořeny nebo objeveny, v rozporu s právními předpisy této země;

b)   důkazy požadované v odstavci 4 nebyly poskytnuty;

c)   má informace nebo oprávněné důvody se domnívat, že držitel kulturního statku nezískal dané kulturní statky oprávněně, nebo

d)  byl informován o tom, že orgány země, v níž byly kulturní statky vytvořeny nebo objeveny, uplatňují nárok na jejich vrácení.

8.  V případě zamítnutí žádosti musí být správní rozhodnutí podle odstavce 7 spolu s odůvodněním a informacemi o opravných prostředcích, oznámeno neprodleně dotčenému žadateli.

9.  Pokud je podána žádost o vydání dovozní licence týkající se kulturních statků, u nichž již byla taková žádost dříve zamítnuta, žadatel o předchozím zamítnutí informuje příslušný orgán, u něhož žádost podává.

10.  Pokud členský stát žádost zamítne, sdělí tuto skutečnost spolu s důvody zamítnutí ostatním členským státům a Komisi prostřednictvím elektronického systému uvedeného v článku 8.

11.  Členské státy neprodleně určí příslušné orgány, které vydávají dovozní licence v souladu s tímto článkem. Členské státy sdělí Komisi údaje o těchto příslušných orgánech a jejich případné změny.

Komise zveřejní údaje o těchto příslušných orgánech a jejich případné změny v řadě „C“ Úředního věstníku Evropské unie.

12.  Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů šablonu a formát žádosti o dovozní licenci a případné příslušné podpůrné doklady prokazující legální původ daných kulturních statků, jakož i procesní pravidla týkající se podávání a vyřizování těchto žádostí. Při stanovování těchto prvků usiluje Komise o dosažení jednotného uplatňování postupů týkajících se dovozní licence příslušnými orgány. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 13 odst. 2.

Článek 5

Prohlášení dovozce

1.   Dovoz kulturních statků uvedených v části C přílohy vyžaduje prohlášení dovozce, které musí držitel kulturního statku předložit prostřednictvím elektronického systému uvedeného v článku 8. ▌.

2.  Prohlášení dovozce musí obsahovat:

a)  prohlášení o tom, že kulturní statky byly vyvezeny ze ▌ země, ve které byly vytvořeny nebo objeveny, v souladu s právními předpisy této země v době, kdy byly dané kulturní statky z jejího území vyvezeny, podepsané držitelem kulturního statku; a

b)  standardizovaný doklad, který dotyčné kulturní statky popisuje dostatečně podrobně, aby je mohly ▌ orgány identifikovat a provést analýzu rizik a cílenou kontrolu.

Odchylně od prvního pododstavce písm. a) může být v prohlášení namísto toho uvedeno, že dané kulturní statky byly vyvezeny v souladu s právními předpisy poslední země, ve které se tyto kulturní statky nacházely po dobu delší než pět let a pro jiné účely než dočasné použití, tranzit, zpětný vývoz nebo překládka, a to v těchto případech:

a)  zemi, ve které byly dané statky vytvořeny nebo objeveny, nelze spolehlivě určit, nebo

b)  kulturní statky opustily zemi, ve které byly vytvořeny nebo objeveny, před 24. dubnem 1972.

3.  Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů standardizovanou šablonu a formát prohlášení dovozce, jakož i procesní pravidla týkající se předkládání tohoto prohlášení, a uvede orientační seznam příslušných podpůrných dokladů prokazujících legální původ daných kulturních statků, které by měl mít držitel kulturního statku k dispozici, a pravidla týkající se zpracování prohlášení dovozce. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 13 odst. 2.

Článek 6

Příslušné celní úřady

▌Členské státy mohou omezit počet celních úřadů, které jsou příslušné k projednání dovozu kulturních statků, na které se vztahuje toto nařízení. Pokud členské státy takové omezení uplatní, oznámí údaje o těchto celních úřadech a případné změny v tomto ohledu Komisi.

Komise zveřejní údaje o příslušných celních úřadech a jejich případné změny v řadě „C“ Úředního věstníku Evropské unie.

Článek 7

Správní spolupráce

▌Pro účely provádění tohoto nařízení zajistí členské státy spolupráci mezi svými celními orgány a s příslušnými orgány podle článku 4.

Článek 8

Využití elektronického systému ▌

1.  Uchovávání informací a jejich výměna mezi orgány členských států, zejména pokud jde o dovozní licence a prohlášení dovozce, se provádí prostřednictvím centralizovaného elektronického systému.

V případě dočasného selhání elektronického systému mohou být dočasně využívány jiné prostředky pro uchovávání a výměnu informací.

2.  Komise ▌prostřednictvím prováděcích aktů stanoví:

a)  podmínky zavedení, provozu a údržby elektronického systému uvedeného v odstavci 1;

b)  podrobná pravidla pro předkládání, zpracovávání, uchovávání a výměnu informací mezi orgány členských států prostřednictvím elektronického systému nebo dalších prostředků uvedených v odstavci 1.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 13 odst. 2 do … [dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 9

Zřízení elektronického systému

Komise zřídí elektronický systém uvedený v článku 8. Tento elektronický systém bude zprovozněn nejpozději čtyři roky od vstupu prvního z prováděcích aktů uvedených v čl. 8 odst. 2 v platnost.

Článek 10

Ochrana osobních údajů a doby uchovávání údajů

1.  Celní orgány a příslušné orgány členských států jednají jako správci osobních údajů, které získaly podle článků 4, 5 a 8.

2.  Zpracování osobních údajů na základě tohoto nařízení smí být prováděno pouze pro účel vymezený v čl. 1 odst. 1.

3.  K osobním údajům získaným v souladu s články 4, 5 a 8 mají přístup pouze řádně pověření zaměstnanci uvedených orgánů a tyto údaje jsou náležitě chráněny před neoprávněným přístupem nebo sdělením. Tyto údaje nesmějí být zpřístupněny ani sděleny bez výslovného písemného povolení orgánu, který je původně získal. Toto povolení však není nutné, jsou-li orgány povinny tyto informace zpřístupnit nebo sdělit podle právních předpisů platných v daném členském státě, zejména v souvislosti se soudním řízením.

4.  Uvedené orgány uchovávají osobní údaje získané na základě článků 4, 5 a 8 po dobu 20 let ode dne, kdy byly tyto údaje získány. Po uplynutí této lhůty jsou tyto osobní údaje vymazány.

Článek 11

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení ▌ a přijmou veškerá ▌opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Do … [18 měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení] oznámí členské státy Komisi sankce za vstup kulturních statků v rozporu s čl. 3 odst. 1 a související opatření.

Do … [šest let od vstupu tohoto nařízení v platnost] oznámí členské státy Komisi sankce za jiná porušení tohoto nařízení, zejména za předložení nepravdivého prohlášení a poskytnutí nepravdivých informací, a související opatření.

Členské státy neprodleně informují Komisi o jakýchkoli následných změnách týkajících se těchto sankcí.

Článek 12

Spolupráce se třetími zeměmi

Komise může v záležitostech spadajících do oblasti její činnosti a v míře potřebné pro plnění úkolů stanovených v tomto nařízení organizovat ve spolupráci s členskými státy činnosti v oblasti odborné přípravy a budování kapacit pro třetí země.

Článek 13

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 8 nařízení Rady (ES) č. 116/2009. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 14

Podávání zpráv a hodnocení

1.  Členské státy poskytují Komisi informace o provádění tohoto nařízení. ▌

Za tímto účelem zašle Komise členským státům příslušné dotazníky. Členské státy sdělí Komisi požadované informace do šesti měsíců od obdržení dotazníku

2.  Do tří let ode dne plné použitelnosti všech ustanovení tohoto nařízení a ▌ poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení. Tato zpráva se zveřejní a musí obsahovat relevantní statistické údaje získané jak na unijní, tak na vnitrostátní úrovni, jako je počet vydaných dovozních licencí, zamítnutých žádostí a předložených prohlášení dovozce. Obsahuje rovněž posouzení praktického provádění, včetně dopadu na hospodářské subjekty Unie, zejména na malé a střední podniky.

3.  Do … [dvanáct měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých dvanáct měsíců až do doby, kdy bude zřízen elektronický systém podle článku 9, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku při přijímání prováděcích aktů podle čl. 8 odst. 2 a při zřizování elektronického systému podle článku 9.

Článek 15

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 16

Použitelnost

1.  Toto nařízení se použije ode dne svého vstupu v platnost.

2.  Bez ohledu na odstavec 1:

a)  se čl. 3 odst. 1 použije ode dne … [18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost];

b)  se čl. 3 odst. 2 až 5, 7 a 8, čl. 4 odst. 1 až 10, čl. 5 odst. 1 a 2 a čl. 8 odst. 1 použijí ode dne zprovoznění elektronického systému podle článku 8 nebo nejpozději od … [šest let od vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie datum, kdy jsou podmínky tohoto odstavce splněny.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Část A. Kulturní statky, na něž se vztahuje čl. 3 odst. 1

a)  Vzácné sbírky nebo vzorky zoologické, botanické, mineralogické a anatomické a předměty paleontologické povahy

b)  Statky související s historií, včetně historie vědy a techniky, historie vojenství a společnosti, s životem významných představitelů národa, myslitelů, vědců a umělců a s události národního významu

c)  Archeologické vykopávky (prováděné oprávněně a tajně) a archeologické objevy na pevnině či pod vodou

d)  Části uměleckých a historických památek nebo archeologických nalezišť, které byly odděleny(10)

e)  Starožitnosti starší 100 let, jako například razidla, mince a ryté pečeti

f)  Etnologický materiál

g)  Předměty umělecké hodnoty, jako jsou:

i)  obrazy, malby a kresby zhotovené zcela ručně na jakémkoliv podkladu a v jakémkoli materiálu (s výjimkou průmyslových návrhů a ručně zdobených výrobků)

ii)  původní díla sochařského umění a plastiky v jakémkoli materiálu

iii)  původní rytiny, tisky a litografie

iv)  původní umělecké asambláže a koláže v jakémkoli materiálu

h)  Vzácné rukopisy a prvotisky

i)  Staré knihy, dokumenty a publikace, které jsou předmětem zvláštního zájmu (historického, uměleckého, vědeckého, literárního atd.), a to jednotlivě nebo ve sbírkách

j)  Poštovní, kolkové a podobné známky, jednotlivě i ve sbírkách

k)  Archivy, včetně archivů zvukových, fotografických a kinematografických

l)  Kusy nábytku starší 100 let a staré hudební nástroje

Část B. Kulturní statky, na něž se vztahuje článek 4

Kategorie kulturních statků podle části A

Kapitola, číslo nebo podpoložka kombinované nomenklatury (KN)

Minimální stáří

Minimální finanční hodnota (celní hodnota)

Doplňkové jednotky

c)  Archeologické vykopávky (prováděné oprávněně i tajně) a archeologické objevy na pevnině či pod vodou

ex 9705 ex 9706

Více než 250 let

Bez ohledu na hodnotu

počet položek (p/st)

d)  Části uměleckých a historických památek nebo archeologických nalezišť, které byly odděleny(11)

ex 9705 ex 9706

Více než 250 let

Bez ohledu na hodnotu

počet položek (p/st)

Část C. Kulturní statky, na něž se vztahuje článek 5

Kategorie kulturních statků podle části A

Kapitola, číslo nebo podpoložka kombinované nomenklatury (KN)

Minimální stáří

Minimální finanční hodnota (celní hodnota)

Doplňkové jednotky

a)  Vzácné sbírky nebo vzorky zoologické, botanické, mineralogické a anatomické a předměty paleontologického zájmu

ex 9705

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

b)   Statky související s historií, včetně historie vědy a techniky, historie vojenství a společnosti, s životem významných představitelů národa, myslitelů, vědců a umělců a s událostmi národního významu

ex 9705

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

e)  Starožitnosti, jako například razidla, mince a ryté pečeti

ex 9706

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

f)  Etnologický materiál

ex 9705

Více než200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

g)  Předměty umělecké hodnoty, jako jsou:

 

i)  obrazy, malby a kresby zhotovené ručně na jakémkoliv podkladu a v jakémkoli materiálu ▌ (s výjimkou průmyslových návrhů a ručně zdobených výrobků)

ex 9701

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

ii)  původní díla sochařského umění a plastiky v jakémkoli materiálu

ex 9703

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

iii)  původní rytiny, tisky a litografie

▌ex 9702

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

iv)  původní umělecké asambláže a koláže v jakémkoli materiálu

ex 9701

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

h)  Vzácné rukopisy a prvotisky

ex 9702 ex 9706 ▌

Více než 200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

i)  Staré knihy, dokumenty a publikace, které jsou předmětem zvláštního zájmu ▌

▌(historické, umělecké, vědecké, literární atd.), a to jednotlivě nebo ve sbírkách

ex 9705 ex 9706

Více než ▌

200 let

18 000 EUR nebo více za položku

počet položek (p/st)

(1) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 25. října 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0418).
(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019.
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6).
(4)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).
(5) Nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků (Úř. věst. L 39, 10.2.2009, s. 1).
(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 1).
(7)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(10)Liturgické ikony a sochy, i volně stojící, by měly být pokládány za kulturní statky patřící do této kategorie.
(11) Liturgické ikony a sochy, i volně stojící, by měly být pokládány za kulturní statky patřící do této kategorie.


Ochrana osobních údajů v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu ***I
PDF 184kWORD 51k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014, pokud jde o postup ověřování v případě porušení pravidel ochrany osobních údajů v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu (COM(2018)0636 – C8-0413/2018 – 2018/0336(COD))
P8_TA-PROV(2019)0155A8-0435/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0636),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 224 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0413/2018),

–  s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. prosince 2018(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 25. ledna 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a rovněž stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0435/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 12. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2019/..., kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014, pokud jde o postup ověřování v případě porušení pravidel pro ochranu osobních údajů v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu

P8_TC1-COD(2018)0336


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 224 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014(4) zavedlo zvláštní evropský právní status evropských politických stran a evropských politických nadací a stanoví jejich financování ze souhrnného rozpočtu Evropské unie. Zřídilo rovněž Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace (dále jen „úřad“).

(2)  Aby úřad mohl své úkoly plnit v plném rozsahu, včetně nových úkolů stanovených tímto nařízením, a aby mohl tyto činnosti provádět nezávisle, je nutné jej obsadit stálými zaměstnanci a řediteli úřadu svěřit pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování.

(3)  Nedávné události ukázaly potenciální rizika pro volební proces a demokracii, která mohou vzniknout v důsledku protiprávního používání osobních údajů. Integritu evropského demokratického procesu je proto třeba chránit stanovením finančních sankcí v situacích, kdy evropské politické strany nebo evropské politické nadace využijí porušení pravidel pro ochranu osobních údajů k ovlivnění výsledku voleb do Evropského parlamentu.

(4)  Za tímto účelem by měl být stanoven postup ověřování, na jehož základě musí úřad za určitých okolností požádat výbor nezávislých významných osobností zřízený nařízením (EU, Euratom) č. 1141/2014, aby posoudil, zda evropská politická strana nebo evropská politická nadace úmyslně ovlivnila nebo se pokusila ovlivnit výsledek voleb do Evropského parlamentu tím, že využila porušení platných pravidel pro ochranu osobních údajů. Pokud se v souladu s postupem ověřování zjistí, že tomu tak je, měl by úřad uložit sankce podle systému účinných, přiměřených a odrazujících sankcí zavedeného nařízením (EU, Euratom) č. 1141/2014.

(5)  Pokud úřad uloží evropské politické straně nebo evropské politické nadaci sankci v souladu s postupem ověřování, měl by náležitě zohlednit zásadu ne bis in idem, podle které nelze totéž protiprávní jednání trestat dvakrát. Úřad by měl rovněž zajistit, aby byla dodržována zásada právní jistoty a aby dotčená evropská politická strana nebo evropská politická nadace měla příležitost být vyslechnuta.

(6)  Stávající postupy používané při ověřování splnění podmínek pro registraci a v případech zjevného a závažného porušení hodnot, na nichž je Unie založena, by měly být doplněny novým postupem. Na nový postup by se nicméně neměly vztahovat lhůty pro ověřování splnění podmínek pro registraci a požadavků podle článku 10 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014.

(7)  Jelikož se nový postup zahajuje na základě rozhodnutí příslušného vnitrostátního dozorového úřadu pro ochranu údajů, měla by mít dotčená evropská politická strana nebo evropská politická nadace možnost požádat, aby byla sankce přezkoumána, pokud bylo rozhodnutí vnitrostátního dozorového úřadu zrušeno, nebo pokud bylo opravnému prostředku proti uvedenému rozhodnutí vyhověno a za předpokladu, že byly vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky.

(8)  K zajištění toho, že volby do Evropského parlamentu v roce 2019 proběhnou v souladu s přísnými demokratickými pravidly a budou plně respektovány evropské hodnoty demokracie, právního státu a dodržování základních práv, je důležité, aby ustanovení o novém postupu ověřování vstoupila v platnost včas a postup byl použitelný co nejdříve. K dosažení tohoto cíle je třeba, aby změny nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 obsažené v tomto nařízení vstoupily v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(9)  Nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 se mění takto:

1)  V článku 6 se odstavec 5 nahrazuje tímto:"

„5. Řediteli úřadu jsou nápomocni zaměstnanci, vůči nimž ředitel vykonává pravomoci, které služební řád úředníků Evropské unie svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád ostatních zaměstnanců Unie svěřuje orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy s ostatními zaměstnanci, jak stanoví nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68, (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“). Úřad může v jakékoli oblasti své činnosti využívat jiné vyslané národní odborníky nebo jiné pracovníky, kteří nejsou zaměstnanci úřadu.

Na zaměstnance úřadu se vztahuje služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců a pravidla přijatá společně orgány Unie pro účely provádění služebního řádu a pracovního řádu.

Výběr zaměstnanců nesmí vést ke střetu zájmů mezi povinnostmi, jež vyplývají z jejich práce vykonávané pro úřad, a jinými úředními povinnostmi. Tito zaměstnanci se zdržují jednání, které je neslučitelné s povahou jejich povinností.“.

"

2)  V čl. 10 odst. 3 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:"

„Postupy podle prvního a druhého pododstavce se nezahajují v období dvou měsíců před konáním voleb do Evropského parlamentu. Uvedené časové omezení se nevztahuje na postup stanovený v článku 10a.“.

"

3)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 10a

Postup ověřování v případě porušení pravidel pro ochranu osobních údajů

1.  Žádná evropská politická strana ani evropská politická nadace nesmí úmyslně ovlivnit nebo pokusit se ovlivnit výsledek voleb do Evropského parlamentu tím, že využije porušení platných pravidel pro ochranu osobních údajů ze strany fyzické či právnické osoby.

2.  Pokud je úřad informován o rozhodnutí vnitrostátního dozorového úřadu ve smyslu čl. 4 bodu 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679*, jímž se shledá, že fyzická nebo právnická osoba porušila platná pravidla pro ochranu osobních údajů, a pokud z uvedeného rozhodnutí vyplývá či existují-li jinak oprávněné důvody k domněnce, že protiprávní jednání souvisí s politickými činnostmi některé evropské politické strany nebo evropské politické nadace v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu, úřad tuto věc postoupí výboru nezávislých významných osobností zřízenému článkem 11 tohoto nařízení. Úřad může v případě potřeby spolupracovat s příslušným vnitrostátním dozorovým úřadem.

3.  Výbor uvedený v odstavci 2 vydá stanovisko, zda dotyčná evropská politická strana nebo evropská politická nadace úmyslně ovlivnila nebo se pokusila ovlivnit výsledek voleb do Evropského parlamentu tím, že využila porušení platných pravidel pro ochranu osobních údajů. Úřad si stanovisko vyžádá bez zbytečného odkladu a nejpozději do jednoho měsíce poté, co byl informován o rozhodnutí vnitrostátního dozorového úřadu. Úřad stanoví přiměřenou krátkou lhůtu pro vydání stanoviska výborem. Výbor vydá stanovisko ve stanovené lhůtě.

4.   S ohledem na stanovisko výboru úřad rozhodne podle čl. 27 odst. 2 písm. a) bodu vii), zda dotčené evropské politické straně nebo evropské politické nadaci uloží finanční sankce. Rozhodnutí úřadu musí být řádně odůvodněno, zejména pokud jde o stanovisko výboru, a musí být neprodleně zveřejněno.

5.   Postupem stanoveným v tomto článku není dotčen postup stanovený v článku 10.

——————————

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5. 2016, s. 1).“.

"

4)  V čl. 11 odst. 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:"

„Výbor na žádost úřadu vydává stanovisko týkající se:

   a) možného zjevného a závažného porušení hodnot, uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. c) a v čl. 3 odst. 2 písm. c), na nichž je Unie založena, evropskou politickou stranou nebo evropskou politickou nadací;
   b) toho, zda evropská politická strana nebo evropská politická nadace úmyslně ovlivnila nebo se pokusila ovlivnit výsledek voleb do Evropského parlamentu tím, že využila porušení platných pravidel pro ochranu osobních údajů.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) může výbor požádat úřad, Evropský parlament, dotyčnou evropskou politickou stranu či evropskou politickou nadaci, jiné politické strany, politické nadace a další zúčastněné strany o jakýkoli příslušný dokument či doklad a může požádat o vyslechnutí jejich zástupců. V případě uvedeném v prvním pododstavci písm. b) spolupracují vnitrostátní dozorové úřady uvedené v článku 10a s výborem v souladu s použitelným právem.“.

"

5)  V článku 18 se odstavec 2 nahrazuje tímto:"

“2. Evropská politická strana a evropská politická nadace musí v době podání žádosti dodržovat povinnosti uvedené v článku 23 a ode dne podání žádosti do konce rozpočtového roku nebo akce, k nimž se vztahuje příspěvek nebo grant, musí být zapsaná v rejstříku a nesmí se na ni vztahovat žádné sankce stanovené v čl. 27 odst. 1 a čl. 27 odst. 2 písm. a) bodu v), vi) a vii).“

"

6)  Článek 27 se mění takto:

a)  V odst. 2 písm. a) se doplňuje nový bod, který zní:"

„vii) v případě, že se v souladu s postupem ověřování podle článku 10a zjistí, že evropská politická strana nebo evropská politická nadace úmyslně ovlivnila nebo se pokusila ovlivnit výsledek voleb do Evropského parlamentu tím, že využila porušení platných pravidel pro ochranu osobních údajů.“;

"

b)  doplňuje se nový odstavec, který zní:"

„7. V případě, že bylo rozhodnutí vnitrostátního dozorového úřadu podle článku 10a zrušeno nebo bylo-li opravnému prostředku proti uvedenému rozhodnutí vyhověno a za předpokladu, že byly vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky, úřad na žádost dotčené evropské politické strany nebo evropské politické nadace přezkoumá jakoukoli sankci uloženou podle odst. 2 písm. a) bodu vii).“.

"

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
(2) Stanovisko ze dne 12. prosince 2018 (dosud nezveřejněné v Úředním věstník).
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 1).


Bezpečnostní hrozby související se zvyšující se technologickou přítomností Číny v EU a případná opatření přijatá na úrovni EU na jejich omezení
PDF 159kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o bezpečnostních hrozbách souvisejících se zvyšující se technologickou přítomností Číny v EU a o případných opatřeních na úrovni EU za účelem jejich omezení (2019/2575(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0156RC-B8-0154/2019

Evropský parlament,

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/40/EU ze dne 12. srpna 2013 o útocích proti informačním systémům, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2005/222/SVV(3),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. září 2017 o agentuře ENISA, „Agentuře EU pro kybernetickou bezpečnost“, zrušení nařízení (EU) č. 526/2013 a o certifikaci kybernetické bezpečnosti informačních a komunikačních technologií („akt o kybernetické bezpečnosti“), který předložila Komise (COM(2017)0477),

–  s ohledem na návrh nařízení předložený Komisí dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropské průmyslové, technologické a výzkumné centrum kompetencí pro kybernetickou bezpečnost a síť národních koordinačních center (COM(2018)0630),

–  s ohledem na skutečnost, že dne 28. června 2017 schválilo Všečínské shromáždění lidových zástupců nový zákon o národních zpravodajských službách,

–  s ohledem na prohlášení, která vydala Rada a Komise dne 13. února 2019 o bezpečnostních hrozbách souvisejících se zvyšující se technologickou přítomností Číny v EU a o případných opatřeních na úrovni EU za účelem jejich omezení,

–  s ohledem na skutečnost, že australská vláda schválila reformy zabezpečení telekomunikačního odvětví, které vstoupily v platnost dne18. září 2018,

–  s ohledem na svůj postoj, který byl přijat v prvním čtení dne 14. února 2019, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie(4),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o vztazích mezi EU a Čínou, zejména na usnesení ze dne 12. září 2018(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 nazvané „Akční plán 5G pro Evropu“ (COM(2016)0588),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2017 o internetové konektivitě pro růst, konkurenceschopnost a soudržnost: evropské gigabitové společnosti a 5G(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří Nástroj pro propojení Evropy, mění nařízení (EU) č. 913/2010 a ruší nařízení (ES) č. 680/2007 a (ES) č. 67/2010(8),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Digitální Evropa na období 2021–2027, jejž předložila Komise (COM(2018)0434),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU musí aktivně prosazovat svůj program kybernetické bezpečnosti, aby mohla naplnit svůj potenciál a stát se na tomto poli vůdčím aktérem a tohoto postavení využít ku prospěchu svého průmyslu;

B.  vzhledem k tomu, že slabiny sítí 5G by mohly být zneužity k ohrožení systémů IT, což by mohlo velmi vážně poškodit evropskou ekonomiku i ekonomiku jednotlivých států; vzhledem k tomu, že v zájmu minimalizace rizik je nutný přístup založený na analýze rizik v celém hodnotovém řetězci;

C.  vzhledem k tomu, že síť 5G bude páteří naší digitální infrastruktury, neboť rozšíří možnosti připojení různých zařízení k sítím (internet věcí apod.), a že společnosti i podnikům přinese nové výhody a příležitosti v řadě oblastí, mimo jiné i v klíčových odvětvích ekonomiky, např. v dopravě, energetice, zdravotnictví, finančním sektoru, telekomunikacích, obraně, vesmírném průmyslu a bezpečnosti;

D.  vzhledem k tomu, že zřízení vhodného mechanismu pro reakce na bezpečnostní problémy by EU umožnilo aktivně přijímat opatření při stanovováním norem pro síť 5G;

E.  vzhledem k tomu, že se objevily obavy z prodejců zařízení z třetích zemí, kteří mohou pro EU představovat bezpečnostní hrozbu v důsledku právních předpisů jejich zemí původu, a to zejména po přijetí čínských zákonů o národní bezpečnosti, které všem občanům, podnikům a dalším subjektům ukládají povinnost spolupracovat se státem na ochraně velmi široce definované národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že neexistují žádné záruky ohledně toho, že se nejedná o zákony s extrateritoriálními účinky, a že reakce států na tyto čínské předpisy jsou velmi různé: posouzeními bezpečnosti počínaje a naprostým zákazem konče;

F.  vzhledem k tomu, že v prosinci 2018 vydal český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost varování před bezpečnostními hrozbami, které jsou spojené s technologiemi dodávanými čínskými společnostmi Huawei a ZTE; vzhledem k tomu, že v lednu 2019 české daňové orgány na základě tohoto varování vyloučily společnost Huawei z veřejné zakázky na vybudování daňového portálu;

G.  vzhledem k tomu, že je nutné důkladně prošetřit, zda zařízení určená pro portál nebo jakákoli jiná zařízení či dodavatelé představují bezpečnostní rizika kvůli prvkům, jako jsou tzv. zadní vrátka nainstalovaná přímo v systémech;

H.  vzhledem k tomu, že řešení by měla být koordinována a hledána na úrovni EU, aby se zabránilo rozdílným úrovním zabezpečení a potenciálním mezerám v kybernetické bezpečnosti, a že koordinace je zapotřebí i na celosvětové úrovni, má-li být reakce skutečně účinná;

I.  vzhledem k tomu, že výhody jednotného trhu se pojí se závazkem dodržovat normy EU a právní rámec Unie a že s dodavateli by se nemělo zacházet rozdílně podle jejich země původu;

J.  vzhledem k tomu, že nařízení o prověřování přímých zahraničních investic, které má vstoupit v platnost na konci roku 2020, rozšiřuje pravomoci členských států ke kontrole zahraničních investic v zájmu bezpečnosti a veřejného pořádku, a zavádí mechanismus spolupráce, v jehož rámci mohou Komise a členské státy spolupracovat při posuzování bezpečnostních rizik, včetně kybernetických hrozeb, spojených s citlivými zahraničními investicemi, a které se vztahuje rovněž na projekty a programy v zájmu EU, jako jsou transevropské telekomunikační sítě a program Horizont 2020;

1.  věří, že Unie se musí stát průkopníkem na poli kybernetické bezpečnosti a za tímto účelem zaujmout společný přístup, který bude založen na účelném a účinném využívání odborných vědomostí EU, členských států a příslušných odvětví, protože mozaika různých národních rozhodnutí by poškodila jednotný digitální trh;

2.  je velmi znepokojen nedávnými tvrzeními, že do zařízení s podporou 5G, která jsou vyvíjena čínskými firmami, jsou údajně nainstalována zadní vrátka, která by výrobcům a orgánům umožnila nedovolený přístup k soukromým a osobním údajům a k telekomunikaci EU;

3.  stejně tak je znepokojen potenciálními vážnými slabinami zařízení 5G od těchto výrobců, pokud by měla být v příštích letech nainstalována při zahájení provozu sítí 5G;

4.  zdůrazňuje, že důsledky, které z toho vyplývají pro bezpečnost sítí a zařízení, jsou na celém světě podobné, a vyzývá EU, aby se poučila z dosavadních zkušeností, aby byla schopna zaručit nejvyšší standardy kybernetické bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii, která Evropě zajistí vedoucí postavení v oblasti technologií zajišťujících kybernetickou bezpečnost a která bude v oblasti kybernetické bezpečnosti usilovat o snížení naší závislosti na zahraničních technologiích; zastává názor, že kdykoli nelze zaručit dodržování bezpečnostních požadavků, musí být použita odpovídající opatření;

5.  vyzývá členské státy, aby informovaly Komisi o všech zamýšlených vnitrostátních opatřeních, aby bylo možné koordinovat reakci na úrovni Unie a tak v celé Unii zajistit nejvyšší standardy kybernetické bezpečnosti, a znovu připomíná, že je důležité zdržet se zavádění neadekvátních jednostranných opatření, která by vedla k rozdrobení jednotného trhu;

6.  znovu zdůrazňuje, že všechny subjekty, které v EU nabízejí zařízení nebo služby, musí bez ohledu na svou zemi původu dodržovat povinnosti v oblasti základních práv a unijní i vnitrostátní právní předpisy, včetně právního rámce pro soukromí, ochranu údajů a kybernetickou bezpečnost;

7.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je právní rámec Unie dostatečně propracován, aby řešil obavy spojené s přítomností zranitelných zařízení ve strategicky významných odvětvích a infrastruktuře; naléhá na Komisi, aby představila iniciativy, případně aby předložila i legislativní návrhy, na včasné řešení odhalených nedostatků, neboť Unie se neustále snaží určovat a řešit výzvy spojené s kybernetickou bezpečností a posilovat kybernetickou odolnost v celé EU;

8.  naléhá na členské státy, které dosud v plném rozsahu neprovedly směrnici o bezpečnosti sítí a informací ve vnitrostátním právu, aby tak bezodkladně učinily, a vyzývá Komisi, aby tento proces pečlivě sledovala, tak aby bylo zaručeno řádné uplatňování a prosazování těchto ustanovení a lepší ochrana evropských občanů před vnějšími a vnitřními bezpečnostními hrozbami;

9.  naléhá na Komisi a členské státy, aby zajistily náležité uplatňování oznamovacích mechanismů zavedených podle směrnice o bezpečnosti sítí a informací; konstatuje, že by Komise a členské státy měly ze všech bezpečnostních incidentů nebo z nevhodných reakcí dodavatelů důkladně vyvozovat závěry, tak aby byly odhalené trhliny odstraněny;

10.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je nutné rozšířit působnost směrnice o bezpečnosti sítí a informací na další klíčové sektory a služby, které nejsou pokryty odvětvovými právními předpisy;

11.  vítá a podporuje dohodu, jíž bylo dosaženo ohledně aktu o kybernetické bezpečnosti, a posílení mandátu Agentury EU pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) s cílem lépe podporovat členské státy při řešení hrozeb a útoků zaměřených proti kybernetické bezpečnosti;

12.  naléhavě vyzývá Komisi, aby pověřila agenturu ENISA, aby se prioritou její činnosti stal systém certifikace pro zařízení 5G s cílem zajistit, aby zavedení systémů 5G v Unii odpovídalo nejvyšším bezpečnostním standardům a bylo odolné proti skrytým nebo významným zranitelným místům, která by ohrozila bezpečnost telekomunikačních sítí Unie a souvisejících služeb; doporučuje, aby byla zvláštní pozornost věnována běžně využívaným postupům, produktům a softwaru, které mají díky svému rozsahu významný dopad na každodenní život občanů a na hospodářství;

13.  s potěšením vítá návrhy týkající se odborných středisek pro kybernetickou bezpečnost a sítě vnitrostátních koordinačních středisek, která byla navržena s cílem pomoci Evropské unii zachovat a rozvinout technologické a průmyslové kapacity v kybernetické bezpečnosti, jež jsou nezbytné pro zabezpečení jejího jednotného digitálního trhu; připomíná však, že by certifikace neměla příslušné orgány a operátory vyloučit z přezkumu dodavatelského řetězce s cílem zajistit integritu a bezpečnost jejich zařízení, které funguje v kritických prostředích a v telekomunikačních sítích;

14.  připomíná, že kybernetická bezpečnost vyžaduje vysoké bezpečnostní standardy; vyzývá k tomu, aby síť měla standardní nastavení bezpečnosti a byla bezpečná již od fáze návrhu; naléhavě vyzývá členské státy, aby společně s Komisí přezkoumaly veškeré dostupné prostředky s cílem zajistit vysokou úroveň bezpečnosti;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s agenturou ENISA poskytly pokyny ohledně toho, jak bojovat proti kybernetickým hrozbám a zranitelným místům při zadávání zakázek na nákup zařízení 5G, například diverzifikací zařízení od různých prodejců nebo zavedením vícefázových procesů zadávání zakázek;

16.  opakuje své stanovisko ohledně programu Digitální Evropa, který ukládá bezpečnostní požadavky a dohled Komise nad subjekty usazenými v Evropské unii, které jsou však kontrolovány ze třetích zemí, zejména pokud jde o činnosti související s kybernetickou bezpečností;

17.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby veřejné instituce i soukromé společnosti, které se podílejí na zajišťování řádného fungování sítí kritické infrastruktury, jako jsou telekomunikace, energetika a zdravotní a sociální systémy, provedly příslušné analýzy rizik s přihlédnutím k bezpečnostním hrozbám, které jsou konkrétně spojeny s technickými vlastnostmi příslušného systému, nebo k závislosti na externích dodavatelích hardwarových a softwarových technologií;

18.  připomíná, že stávající právní rámec v oblasti telekomunikací ukládá členským státům povinnost zajistit, aby operátoři telekomunikací respektovali integritu a dostupnost veřejných sítí elektronické komunikace, případně včetně používání šifrování mezi koncovými body; zdůrazňuje, že podle evropského kodexu pro elektronické komunikace mají členské státy rozsáhlé pravomoci k prověřování produktů na trhu EU a k uplatňování široké škály prostředků nápravy v případě jejich nesouladu;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily bezpečnost jako povinný aspekt ve všech zadávacích řízeních pro příslušnou infrastrukturu jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni;

20.  připomíná členským státům jejich povinnost v rámci právního rámce EU, zejména směrnice 2013/40/EU o útocích na informační systémy, pokud jde o ukládání sankcí proti právnickým osobám, které se dopustily trestných činů, jako jsou útoky proti těmto systémům; zdůrazňuje, že by členské státy měly také využívat možnost ukládat těmto právním subjektům jiné sankce, například dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

21.  vyzývá členské státy, agentury pro kybernetickou bezpečnost, provozovatele telekomunikačních sítí, výrobce a poskytovatele služeb kritické infrastruktury, aby Komisi a agentuře ENISA oznámili veškeré důkazy o přítomnosti skrytých nebo jiných významných zranitelných míst, jež by mohla ohrozit integritu a bezpečnost telekomunikačních sítí nebo porušit právo Unie a základní práva; očekává, že vnitrostátní orgány pro ochranu údajů a také evropský inspektor ochrany údajů budou podrobně vyšetřovat náznaky porušení zabezpečení údajů ze strany externích prodejců a ukládat odpovídající pokuty a sankce v souladu s evropským právem v oblasti ochrany údajů;

22.  vítá nadcházející vstup v platnost nařízení, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic z důvodu bezpečnosti a veřejného pořádku, a zdůrazňuje, že toto nařízení poprvé uvádí seznam oblastí a faktorů, včetně komunikací a kybernetické bezpečnosti, které jsou relevantní pro bezpečnost a veřejný pořádek na úrovni EU;

23.  vyzývá Radu, aby urychlila svou činnost, pokud jde o navrhované nařízení o soukromí a elektronických komunikacích;

24.  znovu zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU podporovala kybernetickou bezpečnost v celém hodnotovém řetězci, od výzkumu po zavádění a využívání klíčových technologií, aby šířila příslušné informace a prosazovala kybernetickou hygienu a vzdělávací osnovy zahrnující kybernetickou bezpečnost, a je přesvědčen, že pro tento účel bude program Digitální Evropa, vedle jiných opatření, účinným nástrojem;

25.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily nezbytné kroky, včetně odolných investičních programů, s cílem vytvořit v EU prostředí příznivé pro inovace, které by mělo být dostupné všem podnikům v oblasti digitální ekonomiky EU, včetně malých a středních podniků; naléhavě dále vyzývá k tomu, aby toto prostředí umožnilo evropským prodejcům vyvíjet nové produkty, služby a technologie, které by jim umožnily, aby byli konkurenceschopní;

26.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby výše uvedené požadavky zohlednily při svých nadcházejících diskusích o budoucí strategii mezi Evropskou unií a Čínou jako podmínky, které jsou nezbytné pro EU, aby zůstala konkurenceschopná, a pro zajištění bezpečnosti její digitální infrastruktury;

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 321, 17.12.2018, s. 36.
(2) Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1.
(3) Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 8.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2019)0121.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0343.
(6) Úř. věst. C 307, 30.8.2018, s. 144.
(7) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(8) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129.


Stav politických vztahů mezi EU a Ruskem
PDF 189kWORD 61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o stavu politických vztahů mezi EU a Ruskem (2018/2158(INI))
P8_TA-PROV(2019)0157A8-0073/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. června 2015 o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Ruskem(1),

–  s ohledem na dohody uzavřené v Minsku ve dnech 5. a 19. září 2014 a 12. února 2015(2),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 14. června 2018 o okupovaných gruzínských územích 10 let po ruské invazi(3), jakož i o situaci ze dne 4. února 2016 v oblasti lidských práv na Krymu, zejména o situaci krymských Tatarů(4),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 k zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(5),

–  s ohledem na závěry, které v otázce Ruska přijala Rada pro zahraniční věci dne 14. března 2016,

–  s ohledem na Sacharovovu cenu za svobodu myšlení za rok 2018, která byla udělena ukrajinskému filmaři Olehu Sencovovi,

–  s ohledem na své snesení ze dne 14. června 2018 o Rusku, zejména případ ukrajinského politického vězně Oleha Sencova(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2018 o situaci v Azovském moři(7),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) a Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) ze dne 18. března 2018 o prezidentských volbách v Ruské federaci,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0073/2019),

A.  vzhledem k tomu, že EU je společenstvím založeným na klíčovém souboru společných hodnot, které zahrnují mír, svobodu, demokracii, právní stát a dodržování základních a lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že uznává, že zásady zakotvené v Chartě OSN, v Helsinském závěrečném aktu z roku 1975 a v Pařížské chartě OBSE z roku 1990 představují základní kameny mírového evropského kontinentu;

C.  vzhledem k tomu, že tyto hodnoty tvoří základ vztahů EU se třetími stranami;

D.  vzhledem k tomu, že vztahy EU s Ruskem musejí být založeny na respektování zásad mezinárodního práva, lidských práv, demokracie a mírového řešení sporů, a že tudíž vzhledem k tomu, že Rusko tyto zásady nerespektuje, jsou v současné době vztahy EU s Ruskem založeny na spolupráci ve vybraných oblastech společného zájmu, jak jsou definovány v závěrech Rady pro zahraniční věci ze dne 14. března 2016 a na věrohodném odrazování;

E.  vzhledem k tomu, že EU je i nadále otevřena pevnějšímu vztahu a dialogu, který k němu vede, a že si přeje návrat ke kooperativním vztahům s Ruskem, pokud ruské orgány budou plnit své mezinárodní a zákonné povinnosti a prokážou skutečné odhodlání Ruska obnovit narušenou důvěru; vzhledem k tomu, že konstruktivní a předvídatelný vztah by byl vzájemně prospěšný a v ideálním případě by byl v zájmu obou stran;

F.  vzhledem k tomu, že Ruská federace je řádným členem Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), a že se tudíž zavázala k respektování zásad demokracie, právního státu a dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že pokračující vážné porušování zásad právního státu a přijímání omezujících zákonů v několika posledních letech stále častěji vyvolávají pochybnosti ohledně dodržování mezinárodních a národních závazků Ruska; vzhledem k tomu, že se Rusko ve více než tisíci případech neřídí rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva;

G.  vzhledem k tomu, že řada vládních zpráv poukazuje na prudký nárůst ruské nepřátelské špionážní činnosti v posledních letech, která dosáhla úrovně, která nebyla zaznamenána od dob studené války;

H.  vzhledem k tomu, že klíčovým předpokladem pro užší spolupráci s Ruskem je provádění minské dohody a širší dodržování mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že v reakci na nezákonnou anexi Krymu a hybridní válku vedenou Ruskem proti Ukrajině přijala EU řadu omezujících opatření, která by měla zůstat v platnosti až do doby, než bude naplněna minská dohoda;

I.  vzhledem k tomu, že od roku 2015 se mezi EU a Ruskem objevily nové oblasti napětí, včetně těchto problémů: ruská intervence v Sýrii a zasahování do záležitostí v jiných zemích, jako jsou Libye a Středoafrická republika; rozsáhlá vojenská cvičení („Západ 2017“); ruské vměšování zaměřené na ovlivňování voleb a referend a prohlubování napětí v evropských společnostech; omezování základních svobod a široce rozšířené porušování lidských práv v Rusku, včetně systematických útoků na obránce lidských práv a občanskou společnost v Rusku; podpora politických stran a krajně pravicových hnutí ze strany Kremlu; omezování základních svobod a široce rozšířené porušování lidských práv v Rusku, šíření nálad proti LGTBI menšině; zákroky proti politické opozici, systematické útoky na obránce lidských práv, novináře a občanskou společnost v Rusku, včetně svévolného zadržování Ojuba Titijeva, ředitele Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál v Čečensku, nebo případu Jurije Dmitrijeva z karelské pobočky střediska Memoriál; stigmatizace aktivistů občanské společnosti tím, že jsou označováni za „zahraniční agenty“; hrubé porušování lidských práv v Severním Kavkazu, zejména v Čečenské republice (únosy, mučení, mimosoudní popravy, konstruování trestních případů atd.); diskriminace tatarské menšiny na okupovaném Krymu a politicky motivované pronásledování Alexeje Navalného a mnoha dalších, jakož i zabíjení, mezi nejvýznamnější případy patří vraždy Borise Němcova a Sergeje Magnitského; kybernetické a hybridní útoky a úkladné vraždy na evropské půdě, jejichž pachateli jsou agenti ruských zpravodajských služeb, kteří k tomuto účelu použili chemické zbraně; zastrašování, zatýkání a uvězňování cizinců v Rusku v rozporu s mezinárodním právem, včetně laureáta Sacharovovy ceny za rok 2018 Oleha Sencova a mnoha dalších; pořádání nelegálních a nelegitimních voleb v Donbasu; pořádání nedemokratických prezidentských voleb, v nichž nebyla umožněna žádná skutečná volba, přičemž byly omezeny základní svobody; dezinformační kampaně, nelegální výstavba Kerčského mostu; rozsáhlá militarizace nelegálně okupovaného a připojeného Krymu, jakož i částí Černého moře a Azovského moře; omezení plavby v Azovském moři a přes Kerčskou úžinu, včetně lodí plujících pod vlajkami členských států EU; nezákonný útok na ukrajinské vojenské námořnictvo, včetně zabavení lodí, a zatčení ukrajinských námořníků v Kerčském průlivu; porušování dohod o kontrole zbraní; represivní klima pro novináře a nezávislé sdělovací prostředky s pokračujícím zadržováním novinářů a bloggerů; a světový index svobody tisku za rok 2018 řadí Rusko v oblasti svobody sdělovacích prostředků na 148. místo ze 180;

J.  vzhledem k tomu, že od 1. března 2018 zaznamenalo Středisko pro ochranu lidských práv Memoriál 143 případů politických vězňů včetně 97 případů pronásledování z náboženských důvodů; vzhledem k tomu, že analýza seznamu politických vězňů Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál ukazuje, že v roce 2017 bylo 23 osob stíháno za zločiny spojené s veřejnými akcemi (masové nepokoje, násilné činy proti veřejným orgánům) a ve 21 případech, jež byly většinou spojeny se zveřejňováním příspěvků na internetu, bylo stíhání zahájeno na základě „protiextremistických“ článků trestního zákoníku;

K.  vzhledem k tomu, že Rusko ve společném sousedství – v Podněstří, Jižní Osetii, Abcházii, Donbasu a Náhorním Karabachu – je přímým i nepřímým účastníkem řady dlouhotrvajících konfliktů, což představuje závažnou překážku rozvoje a stability příslušných sousedních zemí, narušuje jejich nezávislost a omezuje jejich svobodné svrchované rozhodování;

L.  vzhledem k tomu, že konflikt na východní Ukrajině trval více než čtyři roky a vyžádal si více než 10 000 životů, z čehož téměř třetinu tvořili civilisté, a tisíce zraněných civilistů v souvislosti s konfliktem;

M.  vzhledem k tomu, že současné přetrvávající spory a konfrontace mezi EU a Ruskem nejsou v zájmu ani jedné ze stran; vzhledem k tomu, že komunikační kanály by měly zůstat otevřené navzdory neuspokojivým výsledkům; vzhledem k tomu, že rozdělení kontinentu ohrožuje bezpečnost EU i Ruska;

N.  vzhledem k tomu, že Rusko je v současnosti nejdůležitějším vnějším dodavatelem zemního plynu pro EU; vzhledem k tomu, že energetika i nadále sehrává ve vztazích mezi EU a Ruskem ústřední a strategickou úlohu; vzhledem k tomu, že Rusko využívá energii jako prostředek k ochraně a podpoře svých zahraničněpolitických zájmů; vzhledem k tomu, že závislost EU na ruských dodávkách plynu se od roku 2015 prohloubila; vzhledem k tomu, že EU bude schopna odolávat vnějším tlakům, pokud bude diverzifikovat své dodávky energie a sníží svou závislost na Rusku; vzhledem k tomu, že EU musí v otázkách energetického zabezpečení hovořit jedním hlasem a prokazovat silnou vnitřní solidaritu; vzhledem k tomu, že silná závislost EU na fosilních palivech podkopává rozvoj vyváženého a soudržného přístupu Evropy k Rusku založeného na hodnotách; vzhledem k tomu, že třeba spolehlivější a strategičtější energetické infrastruktury v EU, v členských státech a v zemích Východního partnerství, aby se zvýšila odolnost vůči ruským hybridním aktivitám;

O.  vzhledem k tomu, že nezodpovědné akce ruských stíhacích letounů v blízkosti vzdušného prostoru EU a NATO ohrožují bezpečnost civilních letů a mohly by představovat hrozbu bezpečnosti evropského vzdušného prostoru; vzhledem k tomu, že Rusko v bezprostředním okolí EU vedlo provokativní rozsáhlé vojenské manévry;

P.  vzhledem k tomu, že Rusko nadále ignoruje rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a závazné posouzení Stálého rozhodčího soudu, jako v případě věci Naftogaz, což narušuje mechanismus pro urovnávání mezinárodních obchodních sporů;

Q.  vzhledem k tomu, že ruská polycentrická vize koncentrace moci je v rozporu se závazkem EU vůči multilateralismu a mezinárodnímu pořádku založenému na pravidlech; vzhledem k tomu, že dodržování a podpora multilaterálního pořádku založeného na pravidlech ze strany Ruska by vytvořily podmínky pro užší vztahy s EU;

R.  vzhledem k tomu, že ruské orgány nadále zacházejí s nelegálně okupovanými regiony, jako kdyby byly vnitřní částí ruského území tím, že umožňují účast zástupců těchto území na legislativních a výkonných orgánech Ruské federace, což je v rozporu s mezinárodním právem;

S.  vzhledem k tomu, že Rada po posouzení uplatňování minských dohod prodloužila dne 21. prosince 2018 platnost hospodářských sankcí zaměřených na specifická odvětví ruského hospodářství do 31. července 2019;

T.  vzhledem k tomu, že kroky Ruska porušují mezinárodní právo, mezinárodní závazky a dobré sousedské vztahy;

U.  vzhledem k tomu, že ve strategických dokumentech Ruské federace jsou EU a NATO líčeni jako hlavní protivníci Ruska;

Výzvy a sdílené zájmy

1.  zdůrazňuje, že nelegální okupace a anexe Krymu, který je ukrajinským regionem, přímé a nepřímé zapojení Ruska do ozbrojených konfliktů ve východní části Ukrajiny a jeho neustálé porušování územní celistvosti Gruzie a Moldavska představují úmyslné porušování mezinárodního mírového pořádku; důrazně odsuzuje porušování lidských práv ze strany ruských zástupců na okupovaných územích;

2.  zdůrazňuje, že EU nevidí možnost postupného návratu k „běžným vztahům“, dokud Rusko nezačne plnit veškerá ustanovení minských dohod a neobnoví územní celistvost Ukrajiny; v této souvislosti vyzývá k zásadnímu komplexnímu přehodnocení vztahů EU s Ruskou federací;

3.  zdůrazňuje, že za současných okolností nelze Rusko považovat za „strategického partnera“; je toho názoru, že zásady stanovené v článku 2 dohody o partnerství a spolupráci již nejsou plněny, a že by proto měla být dohoda o partnerství a spolupráci přehodnocena; je přesvědčen, že každý rámec pro vztahy mezi EU a Ruskem by se měl zakládat na plném dodržování mezinárodního práva, helsinských zásadách OBSE, demokratických zásadách, lidských právech a právním státu a měl by umožňovat dialog o řešení globálních výzev, posilování globální správy a zajištění prosazování mezinárodních pravidel, zejména s cílem zajistit evropský mír a bezpečnost v sousedství EU a v zemích západního Balkánu;

4.  je přesvědčen, že provádění minských dohod by prokázalo vůli Ruska přispět k řešení konfliktu na východní Ukrajině a jeho schopnost zaručit evropskou bezpečnost; zdůrazňuje nutnost, aby se v rámci procesu normandského formátu pokročilo s konzultacemi, včetně silnější úlohy EU; znovu připomíná svou podporu suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny;

5.  domnívá se, že je důležité zmírnit současné napětí a zahájit konzultace s Ruskem s cílem snížit riziko nedorozumění, nesprávného výkladu a nesprávného pochopení; uznává však, že EU musí být pevná, pokud jde o její očekávání ohledně Ruska; zdůrazňuje význam spolupráce mezi EU a Ruskem v mezinárodním řádu založeném na právu a pozitivního zapojení do mezinárodních a mnohostranných organizací, jejichž je Rusko členem, zejména do rámce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), pokud jde o sporné otázky a krize;

6.  důrazně odsuzuje zapojení Ruska do případu Skripal a dezinformační kampaně a kybernetické útoky prováděné ruskými zpravodajskými službami s cílem destabilizovat veřejnou a soukromou komunikační infrastrukturu a zvýšit napětí v EU a jejích členských státech;

7.  je hluboce znepokojen vazbami mezi ruskou vládou a krajními pravicovými a populistickými nacionalistickými stranami a vládami v EU, které ohrožují základní hodnoty Unie, jež jsou zakotveny v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a jež se odrážejí v Listině základních práv Evropské unie, včetně respektování demokracie, rovnosti, právního státu a lidských práv;

8.  vyjadřuje rovněž politování nad snahou Ruska o destabilizaci kandidátských zemí EU, zejména pokud jde o podporu poskytovanou Moskvou organizacím a politickým silám, které se postavily proti dohodě z Prespa, jež by měla ukončit dlouhodobý spor o název mezi Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie a Řeckem;

9.  domnívá se, že ruští státní aktéři zasahovali do kampaně k referendu o vystoupení Spojeného království z EU, a to pomocí otevřených i skrytých prostředků, včetně médií a potenciální nelegální finanční podpory, což v současné době vyšetřují orgány Spojeného království;

10.  zdůrazňuje, že posílená vzájemná transparentnost vojenských aktivit a aktivit pohraniční stráže je důležitá pro to, abychom se vyhnuli dalšímu napětí; důrazně odsuzuje narušování vzdušného prostoru členských států EU ze strany Ruska; vyzývá k přijetí jednoznačného kodexu chování ohledně vzdušného prostoru využívaného vojenským a civilním letectvím; v tomto ohledu důrazně odsuzuje opakované narušování teritoriálních vod a vzdušného prostoru zemí v oblasti Baltského moře ze strany Ruska; odsuzuje Ruskou federaci za její odpovědnost za sestřelení letadla letu č. MH17 nad východní Ukrajinou v roce 2014, což prokázal mezinárodní tým vyšetřovatelů, a vyzývá k tomu, aby byly odpovědné osoby povolány ke spravedlnosti;

11.  vyjadřuje politování nad výrazným zhoršením situace v oblasti lidských práv, rozsáhlým a nepřiměřeným omezováním práv na svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování v Rusku a vyjadřuje své hluboké znepokojení nad pokračujícími zásahy vůči zastáncům lidských práv, protivládním aktivistům a jiným kritikům a nad jejich obtěžováním a pronásledováním;

12.  je hluboce znepokojen tím, že Rusko tak zjevně demonstruje svou vojenskou sílu, vyslovuje hrozby jiným zemím a ve skutečném jednání se projevuje ochota a připravenost použít vojenskou sílu proti jiným národům, včetně vyspělých jaderných zbraní, jak to opakovaně zopakoval prezident Putin v roce 2018;

13.  odsuzuje pokračující zásahy vlády proti odpůrcům a svobodě sdělovacích prostředků, stejně jako represe vůči aktivistům, politickým oponentům a těm, kteří otevřeně nesouhlasí s vládou;

14.  vyjadřuje své znepokojení nad zprávami o svévolném zadržování a mučení mužů, kteří jsou v Čečensku vnímáni jako homosexuálové, a odsuzuje prohlášení čečenské vlády, která popírá existenci homosexuálů ve své zemi a podněcuje k násilí vůči LGBTI osobám;

15.  zdůrazňuje, že globální výzvy v oblasti změny klimatu, životního prostředí, energetické bezpečnosti, digitalizace spolu s algoritmickým rozhodováním a umělou inteligencí, zahraničních a bezpečnostních otázek, nešíření zbraní hromadného ničení a boje proti terorismu a organizované trestné činnosti a vývoje v environmentálně citlivém prostředí Arktidy vyžadují selektivní spolupráci s Ruskem;

16.  vyjadřuje znepokojení nad možná stovkami miliard eur, které jsou každoročně vyprány v EU ruskými společnostmi a jednotlivci, kteří chtějí legitimizovat výnosy z korupce, a vyzývá k vyšetření těchto trestných činů;

17.  zdůrazňuje, že praní peněz a organizovaná finanční trestná činnost ze strany Ruska jsou využívány pro podvratné politické účely a představují hrozbu pro evropskou bezpečnost a stabilitu; považuje rozsah tohoto praní špinavých peněz za součást nepřátelských aktivit, jejichž cílem je podkopávat, dezinformovat a destabilizovat a současně podporovat trestnou činnost a korupci; konstatuje, že ruské činnosti v oblasti praní špinavých peněz v rámci EU představují ohrožení suverenity a právního státu ve všech členských státech, ve kterých Rusko provozuje tyto činnosti; uvádí, že jde o hrozbu pro evropskou bezpečnost a stabilitu a hlavní výzvu pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie;

18.  odsuzuje aktivity praní peněz, nelegální finanční aktivity a jiné prostředky hospodářské války ze strany Ruska; vyzývá příslušné finanční orgány v EU, aby zintenzivnily spolupráci navzájem a také s příslušnými zpravodajskými a bezpečnostními službami s cílem řešit ruské aktivity spojené s praním peněz;

19.  opakuje, že postoj EU vůči Rusku je sice pevný, jednotný a konsenzuální, pokud jde o sankce EU vůči Rusku, které budou prodlužovány, dokud bude trvat porušování mezinárodního práva ze strany Ruska, je však třeba posílit koordinaci a jednotnost zahraničního a bezpečnostního politického přístupu Unie k Rusku; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby ukončily programy „zlatých víz/pasů“, které prospívají ruským oligarchům, kteří často podporují Kreml, a mohou oslabit účinnost mezinárodních sankcí; opakuje své dřívější výzvy k přijetí evropské verze „zákona Magnitský“ (globální režim sankcí EU v souvislosti s lidskými právy) a vyzývá Radu, aby bez zbytečného odkladu pokračovala v práci na tomto dokumentu; vyzývá členské státy, aby plně spolupracovaly na evropské úrovni, pokud jde o jejich politiku vůči Rusku;

20.  zdůrazňuje, že cílená omezující opatření v souvislosti s východní Ukrajinou a okupovaným Krymem nejsou namířena proti ruskému obyvatelstvu, nýbrž proti některým jednotlivcům a podnikům spojeným s ruským vedením;

21.  v tomto ohledu zdůrazňuje, že klíčem ke zvýšení jednotnosti, účinnosti a úspěšnosti zahraniční a bezpečnostní politiky EU, včetně politiky vůči Rusku, je soulad mezi jejími vnitřními a vnějšími politikami a lepší koordinace vnějších politik; zdůrazňuje, že se to týká zejména oblastí politiky, jako jsou evropská obranná unie, evropská energetická unie, kybernetická obrana a nástroje strategické komunikace;

22.  odsuzuje ruské narušování územní celistvosti sousedních zemí, a to i prostřednictvím nezákonných únosů občanů těchto zemí, aby mohli být obviněni před ruským soudem; dále odsuzuje zneužívání Interpolu ze strany Ruska vydáváním zatykačů – tzv. „červených oznámení“ – k pronásledování politických oponentů;

23.  odsuzuje aktivity Ruska v Azovském moři, které jsou porušením mezinárodního námořního práva a mezinárodních závazků Ruska, stejně jako výstavbu Kerčského mostu a pokládání podmořských kabelů k nelegálně připojenému Krymskému poloostrovu bez souhlasu Ukrajiny; je i nadále hluboce znepokojen ruskou militarizací oblasti Azovského moře, Černého moře a Kaliningradské oblasti a také opakujícím se vzorcem narušování teritoriálních vod evropských zemí v Baltském moři;

24.  znovu potvrzuje svou jednoznačnou podporu svrchovanosti a územní celistvosti Gruzie; požaduje, aby Ruská federace přestala okupovat gruzínské území Abcházie a Cchinvalské oblasti/Jižní Osetie a aby plně respektovala svrchovanost a územní celistvost Gruzie; zdůrazňuje, že je třeba, aby Ruská federace bezpodmínečně splnila všechna ustanovení dohody o příměří ze dne 12. srpna 2008, zejména závazek stáhnout všechny své vojenské síly z území Gruzie;

25.  zdůrazňuje, že nerespektování mezinárodních pravidel ze strany Ruska – v tomto případě porušení svobody na moři, dvoustranných dohod a nezákonná anexe Krymu – představuje hrozbu pro sousedy Ruska ve všech částech Evropy, nejen v oblasti Černého moře, ale také v oblasti Baltského moře a Středomoří; zdůrazňuje, že je důležité ve všech těchto ohledech vyvíjet důraznou politiku vůči Rusku;

26.  poukazuje na to, že na prezidentské volby konané dne 18. března 2018 dohlíželi jako pozorovatelé mezinárodní mise pro sledování voleb Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (ODIHR) a Parlamentního shromáždění OBSE; upozorňuje, že závěrečná zpráva pozorovatelské mise ODIHR uvádí, že se volby konaly v nadměrně kontrolovaném právním a politickém prostředí, které se vyznačovalo pokračujícím tlakem na kritické hlasy a omezením základních svobod shromažďování, sdružování a projevu, a také registrace kandidátů, a chyběla tudíž skutečná politická soutěž;

27.  vyjadřuje znepokojení nad pokračující ruskou podporou autoritářských režimů a zemí, jako je Severní Korea, Írán, Venezuela, Sýrie, Kuba, Nikaragua a další, a nad pokračující praxi blokování jakýchkoli mezinárodních opatření uplatňováním svého práva veta v Radě bezpečnosti OSN;

Oblasti společného zájmu

28.  opakuje, že podporuje systém pěti zásad, jimiž se řídí politika EU vůči Rusku, a vyzývá k upřesnění definice zásady selektivní spolupráce; doporučuje, abychom se zaměřili na otázky spojené s oblastí Blízkého východu a s oblastí Severního moře a Arktidy, terorismus, násilný extremismus, nešíření zbraní, kontrolu zbraní, migraci a změnu klimatu, včetně společného úsilí o udržení společného komplexního akčního plánu (JCPOA) sjednaného s Íránem a podpořeného Radou bezpečnosti OSN a ukončení války v Sýrii; opakuje, že je sice třeba pokračovat v konzultacích mezi EU a Ruskem ohledně kyberterorismu a organizované trestné činnosti, ruské systematické hybridní hrozby však také vyžadují důrazné odstrašující působení; vyzývá v této souvislosti k dialogu mezi EU, Ruskem, Čínou a zeměmi Střední Asie ohledně konektivity;

29.  zdůrazňuje, že EU je nyní největším obchodním partnerem Ruska a v dohledné budoucnosti si toto své postavení klíčového hospodářského partnera udrží, projekt plynovodu Nord Stream 2 však posiluje závislost EU na ruských dodávkách plynu, ohrožuje vnitřní trh EU a není v souladu s energetickou politikou EU ani s jejími strategickými zájmy, a měl by být tudíž zastaven; zdůrazňuje, že EU je nadále odhodlána dokončit evropskou energetickou unii a diverzifikovat své energetické zdroje; zdůrazňuje, že žádné nové projekty by neměly být prováděny bez předchozího právního posouzení jejich právní slučitelnosti s právem EU a s dohodnutými politickými prioritami; vyjadřuje politování nad politikou Ruska spočívající ve využívání jeho energetických zdrojů jako politického nástroje k uplatňování, zachovávání a zvyšování svého politického vlivu a tlaku na prostor, který vnímá jako svou sféru vlivu, a na konečné spotřebitele;

30.  zdůrazňuje, že programy přeshraniční spolupráce EU a Ruska a konstruktivní spolupráce v rámci partnerství Severní dimenze a v rámci Barentské evropské arktické rady přinášejí hmatatelné výhody občanům příhraničních oblastí a podporují udržitelný rozvoj těchto oblastí; v této souvislosti doporučuje i nadále podporovat všechny tyto pozitivní oblasti konstruktivní spolupráce;

31.  bere na vědomí důležitost mezilidských kontaktů, například prostřednictvím vzdělávání a kultury;

32.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise a členské státy, aby zvýšili své úsilí o řešení tzv. „zamrzlých konfliktů“ ve východním sousedství s cílem zajistit větší bezpečnost a stabilitu pro východní partnery EU;

Doporučení

33.  zdůrazňuje význam trvalé politické a finanční podpory pro mezilidské kontakty obecně, a zejména pro aktivisty z řad občanské společnosti, obránce lidských práv, blogery, nezávislé sdělovací prostředky, investigativní novináře, nebojácné akademické pracovníky a veřejné osobnosti a nevládní organizace; vyzývá Komisi, aby v rámci stávajících finančních nástrojů na vnější činnost naplánovala ctižádostivější a dlouhodobější finanční, institucionální a k budování kapacit určenou pomoc ruské občanské společnosti, a vyzývá členské státy, aby na tuto pomoc dále přispívaly; podněcuje členské státy k tomu, aby aktivně uplatňovaly pokyny EU týkající se obránců lidských práv a aby poskytovaly účinnou a včasnou podporu a ochranu obráncům lidských práv, novinářům a dalším aktivistům; zejména podněcuje členské státy k tomu, aby vydávaly dlouhodobá víza obráncům lidských práv v ohrožení a jejich rodinným příslušníkům; podporuje vykládání větších finančních prostředků na odbornou přípravu novinářů a jejich výměny s evropskými novináři a na nástroje, které vedou k pokroku v oblasti lidských práv a demokracie, jako je Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a Evropská nadace pro demokracii (EED);

34.  vyzývá k rozvíjení mezilidských kontaktů se zaměřením na mladé lidi a na posílení dialogu a spolupráce mezi odborníky, výzkumnými pracovníky, občanskou společností a místními orgány z EU a Ruska, k zintenzivnění výměny studentů, účastníků odborné přípravy a mládeže, zejména v rámci programu Erasmus+; v této souvislosti podporuje zvýšené financování nových programů Erasmus+ na období 2021–2027; konstatuje, že EU Rusku poskytuje nejvyšší počet příležitostí k akademické mobilitě ze všech mezinárodních partnerských zemí;

35.  vyzývá k bezpodmínečnému propuštění všech obránců lidských práv a dalších osob zadržovaných z důvodu mírumilovného uplatňování jejich práv na svobodu projevu, shromažďování a sdružování, včetně ředitele Střediska pro ochranu lidských práv Memoriál v Čečenské republice Ojuba Titijeva, proti němuž je vedeno soudní řízení na základě vykonstruovaného obvinění z držení drog; naléhavě žádá ruské orgány, aby zajistily plné dodržování svých lidských a zákonných práv, včetně přístupu k právní pomoci a lékařské péči, fyzické integrity a důstojnosti a ochrany před soudním obtěžováním, kriminalizací a svévolným vězněním;

36.  poukazuje na to, že organizace občanské společnosti jsou často příliš slabé, aby mohly mít podstatný dopad na boj proti korupci v Rusku, zatímco nevládní organizace jsou systematicky odrazovány od aktivního zapojování se do jakéhokoli protikorupčního úsilí v oblasti boje proti korupci nebo prosazování veřejné integrity; zdůrazňuje, že je nezbytné zapojit občanskou společnost do nezávislého sledování účinnosti protikorupčních politik; vyzývá Rusko, aby náležitě zavedlo mezinárodní standardy v oblasti boje proti korupci formulované například v Úmluvě OSN proti korupci a Úmluvě OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (Úmluva o boji proti podplácení);

37.  zdůrazňuje, že podpora lidských práv a právního státu musí být jádrem vztahů mezi EU a Ruskem; vyzývá proto EU a členské státy, aby nadále nastolovaly otázky lidských práv ve všech kontaktech s ruskými představiteli; podněcuje EU k tomu, aby neustále vyzývala Rusko ke zrušení nebo změně všech zákonů a předpisů neslučitelných s mezinárodními normami v oblasti lidských práv, včetně ustanovení omezujících právo na svobodu projevu, shromažďování a sdružování;

38.  vyjadřuje své přesvědčení, že členství Ruska v Radě Evropy je důležitou částí současné situace institucionálních vztahů v Evropě; doufá, že lze nalézt způsoby, jak přesvědčit Rusko, aby zůstalo členem Rady Evropy;

39.  odsuzuje pokusy ruské vlády zablokovat služby posílání internetových zpráv a internetové stránky; naléhavě vyzývá ruskou vládu, aby dodržovala základní práva na svobodu projevu a soukromí online i offline;

40.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby vyvíjely větší úsilí při zvyšování odolnosti, zejména v kybernetické oblasti a v oblasti sdělovacích prostředků, včetně mechanismů pro odhalování zásahů do voleb a boj proti nim; vyzývá ke zvýšení odolnosti vůči kybernetickým útokům; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že reakce EU na ruskou propagandistickou kampaň a na přímé masivní dezinformační útoky byla nedostatečná a je třeba ji ještě více zesílit, zejména před nadcházejícími evropskými volbami v květnu 2019; v této souvislosti zdůrazňuje, že musí být podstatně zvýšeny finanční prostředky a lidské zdroje EU pro pracovní skupinu East Stratcom; vyzývá k celounijní podpoře evropského odvětví kybernetické bezpečnosti a fungujícího digitálního vnitřního trhu a k většímu zapojení se do výzkumu; v této souvislosti vybízí k propagaci evropských hodnot v ruštině ze strany pracovní skupiny East StratCom; vítá přijetí unijního Akčního plánu proti dezinformacím a vyzývá členské státy a všechny relevantní subjekty EU, aby provedly své kroky a opatření, zejména s ohledem na nadcházející evropské volby v květnu 2019;

41.  vyzývá EU, aby zvážila vytvoření závazného právního rámce jak na úrovni EU, tak na mezinárodní úrovni pro řešení hybridní války, který by umožnil důraznou reakci Unie na kampaně ohrožující demokracii nebo právní stát, včetně cílených sankcí vůči osobám odpovědným za organizaci a provádění těchto kampaní;

42.  je přesvědčen, že smysluplný dialog vyžaduje větší jednotu mezi členskými státy a jasnější sdělování pravidel na straně EU; zdůrazňuje, že by EU měla být připravena přijmout další sankce, včetně cílených sankcí vůči jednotlivcům, a omezení přístupu k financím a technologii, pokud bude Rusko i nadále porušovat mezinárodní právo; zdůrazňuje ovšem, že tato opatření nejsou namířena proti ruskému obyvatelstvu, nýbrž jsou cíleně zaměřena na jednotlivce; vyzývá Radu, aby provedla hloubkovou analýzu účinnosti a přísnosti zavedeného sankčního režimu; vítá rozhodnutí Rady uložit omezující opatření evropským společnostem, které se podílejí na nezákonné výstavbě Kerčského mostu; opakuje, že je znepokojen zapojením těchto společností, které touto svou účastí vědomě nebo nevědomě podkopávají režim sankcí EU; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby posoudila a ověřila uplatňování platných omezujících opatření EU, a členské státy, aby sdílely informace týkající se jakýchkoli vnitrostátních celních nebo trestních vyšetřování případů možného protiprávního jednání;

43.  vyzývá k vytvoření celounijního mechanismu, který by umožňoval kontrolu financování politických stran, a k přijetí následných opatření s cílem zabránit tomu, aby byly některé strany a hnutí využívány k destabilizaci evropského projektu zevnitř;

44.  odsuzuje rostoucí rozsah a počet ruských vojenských cvičení, na nichž ruské síly nacvičují scénáře vojenského úderu s použitím jaderných zbraní;

45.  naléhavě žádá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby neprodleně připravily legislativní návrh celounijní verze „zákona Magnitský“, který by umožnil ukládat zákazy udělování víz a cílené sankce, jako je zablokování vlastnictví a zájmů v oblasti majetku, v rámci jurisdikce EU vůči jednotlivým veřejným činitelům nebo osobám jednajícím v úředním postavení, kteří jsou odpovědní za korupční jednání nebo závažné porušování lidských práv; zdůrazňuje důležitost seznamu okamžitých sankcí pro to zabezpečení účinného uplatňování evropské verze „zákona Magnitský“;

46.  vyzývá EU, aby ověřila uplatňování platných omezujících opatření EU a také sdílení informací mezi členskými státy s cílem zajistit, aby režim sankcí EU proti aktivitám Ruska nebyl podkopáván, nýbrž byl uplatňován přiměřeně k hrozbám, jejichž původcem je Rusko; zdůrazňuje nebezpečí oslabení sankcí bez toho, aby Rusko jednoznačně svými činy, a nikoliv jen slovy dokázalo, že respektuje hranice Evropy, svrchovanost sousedů a jiných národů, jakož i mezinárodní pravidla a dohody; opakuje, že normalizace vztahů může být možná, teprve až bude Rusko plně respektovat pravidla a omezí se na mírové konání;

47.  opakuje, že Rusko nemá právo veta vůči euroatlantickým aspiracím evropských národů;

48.  vyzývá Komisi, aby pečlivě monitorovala důsledky ruských protiopatření na hospodářské subjekty a v případě potřeby zvážila kompenzační opatření;

49.  zdůrazňuje, že na východní Ukrajině existují pouze politická řešení konfliktu; podněcuje k přijetí opatření k budování důvěry v regionu Donbas; podporuje mandát pro rozmístění mírových sil OSN v tomto regionu východní Ukrajiny; opakuje svou výzvu ke jmenování zvláštního vyslance EU pro Krym a pro region Donbas;

50.  odsuzuje svévolné opatření spočívající v zákazu vstupu politiků EU, včetně současných a bývalých poslanců Evropského parlamentu, a úředníků EU na ruské území; vyzývá k neprodlenému a bezpodmínečnému zrušení tohoto zákazu vstupu;

51.  vyzývá Rusko, aby okamžitě propustilo politické vězně, včetně cizích státních příslušníků a novinářů;

52.  vyzývá Rusko, aby plně spolupracovalo ve věci mezinárodního vyšetřování sestřelení letadla na lince MH17, které by mohlo být dokonce válečným zločinem; odsuzuje veškeré snahy či rozhodnutí směřující k udělení amnestie nebo zpoždění stíhání u osob, které jsou označovány za viníky, neboť pachatelé musejí být pohnáni k odpovědnosti;

53.  vyzývá ruskou vládu, aby se zdržela blokování rezolucí Rady bezpečnosti OSN o situaci v Sýrii, které usilují o řešení probíhajícího násilí páchaného na civilním obyvatelstvu, včetně používání chemických zbraní, hrubého porušování Ženevských úmluv a porušování všeobecných lidských práv;

54.  podporuje urychlené dokončení integrované evropské energetické unie, která by do budoucna zahrnovala i východní partnery; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může hrát ambiciózní politika energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie; důrazně odsuzuje tlak vyvíjený Ruskem na Bělorusko, aby se v podstatě vzdalo své nezávislosti; zdůrazňuje, že nezávisle na pokroku strategie EU a Ruska musí EU posílit své odhodlání a podporu pro své východní partnery a podpořit reformy zaměřené na posílení bezpečnosti a stability, demokratické správy a právního státu;

55.  podporuje zvýšení financování Evropské nadace pro demokracii, platformy pro zpravodajskou výměnu v ruském jazyce a dalších nástrojů na podporu rozvoje demokracie a lidských práv v Rusku i jinde;

56.  vyzývá ruské orgány, aby odsoudily komunismus a sovětský režim a potrestaly pachatele trestných činů spáchaných za tohoto režimu;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

(1) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 35.
(2) „Protokol o výsledcích konzultací třístranné kontaktní skupiny“, který byl podepsán dne 5. září 2014, a „Balíček opatření pro provádění minských dohod“, který byl přijat dne 12. února 2015.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2018)0266.
(4) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 38.
(5) Úř. věst. C 408, 30.11.2017, s. 43.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2018)0259.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2018)0435.


Budování kapacity EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace
PDF 177kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2019 o budování kapacity EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace (2018/2159(INI))
P8_TA-PROV(2019)0158A8-0075/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

–  s ohledem na zásady a cíle Charty OSN,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na Helsinský závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 jakožto základní dokument pro evropské a širší regionální bezpečnostní uspořádání a s ohledem na všechny zásady v něm uvedené,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na 17 cílů udržitelného rozvoje OSN a Agendu pro udržitelný rozvoj 2030,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o předcházení konfliktům a mediaci a o ženách, míru a bezpečnosti a o mladých lidech, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na koncepci Rady pro posílení kapacit EU pro mediaci a dialog, přijatou dne 10. listopadu 2009 (15779/09),

–  s ohledem na globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, kterou dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová, a na první zprávu o jejím provádění nazvanou „Od společné vize ke společnému postupu: uplatňování globální strategie EU“, která byla zveřejněna dne 18. června 2017,

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2017 Radě, Komisi a ESVČ k Východnímu partnerství před summitem konaným v listopadu 2017(1),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 5. července 2018 k 73. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2306 ze dne 12. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 230/2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru(3),

–  s ohledem na návrh předložený Radě vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku s podporou Komise ze dne 13. června 2018 „Rozhodnutí Rady o zřízení evropského mírového nástroje“ (HR(2018) 94),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0075/2019),

A.  vzhledem k tomu, že podpora mezinárodního míru a bezpečnosti je jedním z důvodů existence EU, což bylo uznáno Nobelovou cenou míru za rok 2012, a je ústředním prvkem Lisabonské smlouvy;

B.  vzhledem k tomu, že EU je odhodlána provádět agendu žen, míru a bezpečnosti v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a jejími následnými aktualizacemi a agendu týkající se mladých lidí, míru a bezpečnosti v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2250 a jejími následnými aktualizacemi;

C.  vzhledem k tomu, že EU je jedním z největších dárců podporujícím předcházení konfliktům a budování míru prostřednictvím nástrojů vnější pomoci;

D.  vzhledem k tomu, že by EU coby klíčový přispěvatel mezinárodních organizací, zcela zásadní dárce pomoci a největší světový obchodní partner měla převzít vedoucí úlohu v budování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že předcházení konfliktům a mediace by měly být zahrnuty do komplexního přístupu spojujícího bezpečnost, diplomacii a rozvoj;

E.  vzhledem k tomu, že je nezbytná spolupráce s regionálními organizacemi, jako např. s OBSE, která ve svém Helsinském závěrečném aktu z roku 1975 mimo jiné stanoví zásady nepoužívání síly, územní celistvosti států a rovných práv národů a jejich právo na sebeurčení, a vzhledem k tomu, že tyto organizace hrají v předcházení konfliktů a mediaci klíčovou roli;

F.  vzhledem k tomu, že předcházení násilným konfliktům má zásadní význam pro řešení bezpečnostních hrozeb, jimž Evropa a její sousedé čelí, stejně jako pro politický a společenský pokrok; vzhledem k tomu, že je rovněž nezbytnou součástí účinného multilateralismu a nástrojem k dosažení cílů udržitelného rozvoje, zejména cíle č. 16 týkajícího se mírové společnosti podporující začlenění, přístupu ke spravedlnosti pro všechny a vytvoření efektivních, odpovědných a inkluzivních institucí na všech úrovních;

G.  vzhledem k tomu, že pokračující podpora EU poskytovaná civilním a vojenským subjektům ve třetích zemích je významným faktorem pro předcházení opakujícím se násilným konfliktům; vzhledem k tomu, že udržitelný a trvalý mír a bezpečnost je neoddělitelně spjat s udržitelným rozvojem;

H.  vzhledem k tomu, že předcházení konfliktům a mediace by měly zajistit zachování stability a rozvoj těch států a zeměpisných oblastí, jejichž situace představuje pro Unii přímou bezpečnostní hrozbu;

I.  vzhledem k tomu, že prevence má strategickou funkci, jejímž účelem je zajistit efektivní kroky ještě před krizí; vzhledem k tomu, že mediace je dalším diplomatickým nástrojem, který lze použít k předcházení konfliktům, zabránění jejich šíření a jejich řešení;

J.  vzhledem k tomu, že vnitřní a vnější bezpečnost jsou čím dál tím více neoddělitelně spjaty a že složitá povaha globálních výzev vyžaduje komplexní a integrovaný přístup EU k vnějším konfliktům a krizím;

K.  vzhledem k tomu, že je potřebný silnější interinstitucionální přístup pro to, aby bylo zajištěno, že se EU bude moci rozvíjet a realizovat své kapacity v plném rozsahu;

L.  vzhledem k tomu, že globální strategie EU, politická prohlášení a institucionální vývoj jsou vítanými známkami angažovanosti místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, pokud jde o upřednostňování předcházení konfliktům a mediace;

M.  vzhledem k tomu, že nástroje financování vnější činnosti poskytují významný příspěvek na podporu předcházení konfliktům a budování míru;

N.  vzhledem k tomu, že přechodné soudnictví je významným souborem soudních a mimosoudních mechanismů, které se soustředí na odpovědnost za předchozí porušování zákona a rovněž na dosažení udržitelné, spravedlivé a mírové budoucnosti;

O.  vzhledem k tomu, že Parlament zaujímá přední místo v parlamentní diplomacii včetně procesů mediace a dialogu a využívá k tomu svou zakořeněnou kulturu dialogu a budování konsensu;

P.  vzhledem k tomu, že násilný konflikt a válka mají nepřiměřený dopad na civilisty, zejména ženy a děti, přičemž ženám hrozí větší riziko než mužům, že se stanou oběťmi hospodářského a sexuálního vykořisťování, nucené práce, vysídlení, zadržování a sexuálního násilí, jako je znásilnění, které se používá jako válečná taktika; vzhledem k tomu, že aktivní účast žen a mladých lidí je důležitá pro předcházení konfliktům a budování míru stejně jako pro předcházení všem formám násilí, včetně sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví;

Q.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zahrnout a podporovat aktivní a smysluplnou účast občanské společnosti a místních subjektů, jak civilních, tak vojenských, včetně žen, menšin, původních obyvatel a mladých lidí, při podpoře a usnadňování budování kapacit a budování důvěry v rámci mediace, dialogu a usmíření;

R.  vzhledem k tomu, že snahy o předcházení konfliktům, budování míru a udržování míru jsou často nedostatečně financovány, a to navzdory politickým závazkům na úrovni EU, které mají řetězový vliv na schopnost prosazovat a usnadňovat činnost v těchto oblastech;

1.  vyzývá k tomu, aby Unie považovala předcházení konfliktům a mediaci v rámci nebo na podporu stávajících dohodnutých formátů a zásad jednání za prioritní; zdůrazňuje, že tento přístup přináší celosvětově vysokou přidanou hodnotu EU z politického, společenského, hospodářského i bezpečnostního hlediska; připomíná, že předcházení konfliktům a mediace přispívají k upevňování přítomnosti a důvěryhodnosti Unie na mezinárodní scéně;

2.  uznává roli, kterou hrají civilní a vojenské mise EU v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) při udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti;

3.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, předsedu Komise a předsedu Evropského parlamentu, aby stanovili společné a dlouhodobé priority v oblasti předcházení konfliktům a mediace, které by se měly stát součástí pravidelného strategického plánování;

4.  vyzývá k dlouhodobému budování míru, založenému na řešení základních příčin konfliktů;

5.  vyzývá ke zlepšení stávající architektury na podporu níže uvedených priorit EU;

6.  vyzývá k přístupu vnímavému vůči konfliktům a zaměřenému na obyvatele, který učiní z bezpečnosti osob ústřední prvek angažovanosti EU, aby mohlo být dosaženo pozitivních a udržitelných výsledků;

7.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a útvary Komise, které se zabývají vnější činností, aby Parlamentu každoročně předkládaly zprávu o pokroku dosaženém při provádění politických závazků EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace;

O rozšiřování institucionálních kapacit EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace

8.  podporuje ucelenější a komplexnější zapojení EU do vnějších konfliktů a krizí a domnívá se, že integrovaný přístup k vnějším konfliktům a krizím představuje přidanou hodnotu vnější činnosti Unie a že všechny prostředky musí být provedeny co nejrychleji, aby se vyjasnily reakce EU v každé fázi konfliktu a aby byl tento integrovaný přístup operativnější a účinnější; připomíná v této souvislosti normy a zásady mezinárodního práva a Charty OSN a vyjadřuje podporu stávajícím vyjednávacím rámcům, přístupům a zásadám; opakuje, že ke každému konfliktu je třeba přistupovat odděleně;

9.  zdůrazňuje, že budování kapacit by mělo členským státům umožnit, aby určily prioritní zeměpisné oblasti pro opatření v oblasti předcházení konfliktům a mediace, a usnadnit dvoustrannou spolupráci mezi evropskými zeměmi;

10.  vyzývá, aby byl pod dohledem místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zřízen poradní výbor EU na vysoké úrovni pro předcházení konfliktům a mediaci, a to s cílem vytvořit ucelený tým zkušených politických mediátorů a odborníků na předcházení konfliktům, který by poskytoval politické a technické odborné znalosti v krátké lhůtě; je přesvědčen, že je zapotřebí rovněž tým odborníků zabývající se usmířením a přechodným soudnictvím; vyzývá k systematické podpoře zřizování mechanismů usmíření a odpovědnosti ve všech oblastech po skončení konfliktu, aby byla zajištěna odpovědnost za již spáchané zločiny stejně jako prevence a odrazení od páchání zločinů v budoucnosti;

11.  vyzývá ke jmenování zvláštního vyslance EU pro mír, který by předsedal poradnímu výboru EU na vysoké úrovni, za účelem podpory soudržnosti a koordinace napříč orgány, a to i v rámci spolupráce s občanskou společností, zlepšit výměnu informací a pomoci ke zvýšení a urychlení činností;

12.  vyzývá k vytvoření dalších interinstitucionálních mechanismů, jako jsou například pracovní skupiny pro specifické situace v oblasti předcházení konfliktům;

13.  vyzývá k vytvoření zvláštní pracovní skupiny Rady pro předcházení konfliktům a mediaci a zdůrazňuje přitom pevný závazek EU k podpoře míru a stability v jejích sousedních regionech;

O Evropské službě pro vnější činnost

14.  vítá zřízení specializované sekce ESVČ, která se zabývá nástroji pro předcházení konfliktům, budování míru a mediaci, a vývoj nástrojů, jako je systém včasného varování a „mapování terénu“; vyzývá k investicím do dalšího vývoje těchto nástrojů;

15.  vyzývá k systematičtějšímu shromažďování, správě a šíření příslušných znalostí ve formátech, které jsou přístupné, praktické a z operačního hlediska relevantní pro zaměstnance ve všech orgánech EU;

16.  vyzývá k dalšímu rozvoji kapacit v oblasti analýzy konfliktů zohledňující genderovou problematiku, včasného varování, usmíření a předcházení konfliktům pro interní zaměstnance, mediátory, jakož i pro třetí strany, ve spolupráci s ESVČ a se zapojením organizací občanské společnosti;

O Evropské komisi

17.  připomíná rostoucí potřebu předcházení konfliktům při řešení základních příčin konfliktů a při dosahování cílů udržitelného rozvoje, a to se zvláštním zaměřením na demokracii a lidská práva, právní stát, reformu soudnictví a podporu občanské společnosti;

18.  zdůrazňuje, že všechny zásahy EU v násilných a konfliktem zasažených oblastech musí být citlivé, pokud jde o genderové otázky a problematiku daného konfliktu; vyzývá k okamžitému přijetí opatření, která by tyto aspekty začlenila do všech příslušných politik, strategií, opatření a operací, s větším důrazem na to, aby se zabránilo škodám a aby zároveň EU maximalizovala svůj příspěvek k dosažení dlouhodobých cílů v oblastech předcházení konfliktům a budování míru;

O Evropském parlamentu

19.  zdůrazňuje úlohu skupiny pro podporu demokracie a koordinaci voleb a jejích vedoucích poslanců EP jako operačního subjektu pro koordinaci iniciativ v oblasti mediace a dialogu a vítá nové iniciativy, jako je Dialog pro mír a demokracii Jeana Monneta (za použití historického domu Jeana Monneta v Bazoches ve Francii), činnosti zabývající se násilím v souvislosti s volbami, dialog mezi stranami a dosahování konsenzu stejně jako program pro mladé politické lídry, a doporučuje, aby byly tyto iniciativy dále rozvíjeny jako klíčové nástroje Evropského parlamentu v oblasti mediace, podpory a dialogu; vítá rozhodnutí skupiny pro podporu demokracie a koordinaci voleb rozvíjet úspěchy Dialogu pro mír a demokracii Jeana Monneta s makedonským parlamentem (Sobranie) prostřednictvím rozšíření modelu Dialogu pro mír a demokracii Jeana Monneta v zemích západního Balkánu;

20.  vítá partnerství s ukrajinským parlamentem (Verchovna Rada Ukrajiny) ve formátu Dialogu pro mír a demokracii Jeana Monneta s cílem dosáhnout konsenzu mezi politickými hnutími a stranami v ukrajinském parlamentu a především přiblížit tamní politickou kulturu k modernímu přístupu Evropského parlamentu založenému na demokratickém dialogu a dosahování konsenzu;

21.  vítá závěry pátého Dialogu pro mír a demokracii Jeana Monneta, který proběhl ve dnech 11.–13. října 2018 a kde byly učiněny kroky ohledně podpory provádění dohody o přidružení; bere na vědomí žádost, aby Evropský parlament pracoval s Komisí na usnadnění dialogu s klíčovými zúčastněnými stranami z ukrajinského parlamentu a ukrajinské vlády na zlepšení efektivity ukrajinského parlamentu v souvislosti s prováděním dohody o přidružení;

22.  vítá novou třístrannou iniciativu předsedů parlamentů Ukrajiny, Moldavska a Gruzie za účelem vytvoření parlamentního shromáždění na regionální úrovni jakožto důležité platformy pro dialog na regionální úrovni o strategických otázkách včetně provádění dohod o přidružení v reakci na klíčové bezpečnostní hrozby, mezi něž patří hybridní válka a dezinformace; považuje podporu výše zmíněného parlamentního dialogu na regionální úrovni ze strany Parlamentu za důležitý projev angažovanosti EU v této oblasti s ohledem na společné bezpečnostní hrozby v tomto regionu;

23.  konstatuje jeho rostoucí úlohu v procesu politického zprostředkování; v tomto ohledu vyzdvihuje společnou iniciativu komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření a tří mediátorů Evropského parlamentu pana Kukana, pana Vajgla a pana Fleckensteina na podporu představitelů politických stran z Bývalé jugoslávské republiky Makedonie s cílem překonat politickou krizi přijetím dohody z Pržina v roce 2015; potvrzuje svou připravenost stavět na tomto příkladu úzké interinstitucionální spolupráce s Komisí a ESVČ a zvýšit svou angažovanost s cílem posílit politický dialog a usmíření na západním Balkánu a v širším sousedství;

24.  vyzývá k dalšímu rozvoji programu pro mladé politické lídry v rámci agendy týkající se mladých lidí, míru a bezpečnosti v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2250, stejně jako k pokračování vynikající spolupráce s regionální iniciativou pro Středomoří místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v rámci programu Mladé středomořské hlasy (Young Mediterranean Voices);

25.  domnívá se, že dialog na vysoké úrovni pro mladé lidi pod názvem Překonání rozdílů (Bridging the Gap) poskytuje prostor pro dialog mezi zástupci mladých lidí a mladými poslanci parlamentů ze zemí západního Balkánu, což je důležité pro podporu kultury dialogu mezi stranami a usmíření a rovněž z hlediska podpory evropské perspektivy pro země tohoto regionu;

26.  doporučuje, aby byly dále rozvíjeny stávající programy parlamentního školení a odborné přípravy pro poslance Evropského parlamentu, zejména pro ty, kteří jsou jmenováni do funkce mediátorů či hlavních pozorovatelů, jakož i programy odborné přípravy pro poslance parlamentů třetích zemí, politické strany a jejich zaměstnance, a to i programy, které se týkají aspektů genderu a mladých lidí, rovněž v koordinaci se strukturami členských států, které již rozvíjejí odborné znalosti v této oblasti;

27.  domnívá se, že kapacity Parlamentu by mohly být dále rozvíjeny, když bude jmenován místopředseda odpovědný za koordinaci mediace a usnadňování dialogu, který by úzce spolupracoval se skupinou pro podporu demokracie a koordinaci voleb; vyzývá k vytvoření týmu, který by zahrnoval stávající a bývalé poslance Evropského parlamentu;

28.  zdůrazňuje roli Sacharovovy ceny udělované Evropským parlamentem z hlediska zvyšování povědomí o konfliktech na celém světě; vyzývá k navýšení udělované částky v příštím volebním období Evropského parlamentu;

29.  uznává, že je nutné, aby Parlament v rámci podpory celkového úsilí EU institucionalizoval své postupy pro mediaci; vyzývá k posílení parlamentní diplomacie a výměnných činností, a to i prostřednictvím práce parlamentních delegací;

30.  zdůrazňuje dlouhodobou úzkou spolupráci mezi Parlamentem a Úřadem OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) v oblasti voleb a podpory demokracie, vyzývá k rozšíření této spolupráce na oblast mediace a dialogu;

O ženách, míru a bezpečnosti – posílení kapacit pro problematiku genderu v rámci činnosti EU na poli předcházení konfliktům a mediace

31.   vyzývá EU, aby se ujala vedoucí úlohy při provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN o ženách, míru a bezpečnosti a při začlenění zásad obsažených v rezolucích Rady bezpečnosti OSN do všech fází činností EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace;

32.  vyzývá k uplatňování naprosté rovnosti žen a mužů a ke zvláštnímu úsilí o zajištění účasti žen, dívek a mladých lidí a ochrany jejich práv v průběhu celého cyklu konfliktu, od prevence jeho vzniku až po obnovu po jeho ukončení, v kontextu činností EU na poli prevence a mediace;

33.  vyzývá k tomu, aby se v rámci spolupráce, odborné přípravy a zásahů přihlíželo k rovnosti žen a mužů; vítá iniciativy EU v tomto ohledu, jakož i její aktivní příspěvek k dalšímu akčnímu plánu pro rovnost žen a mužů a nový strategický přístup EU k ženám, míru a bezpečnosti;

34.  vyzývá k začlenění odborných znalostí o problematice genderu, včetně znalostí o násilí s genderovým podtextem a sexuálním násilí páchaném v rámci konfliktů, do všech fází předcházení konfliktům, do procesu mediace a budování míru;

35.  vyzývá EU, aby se ujala vedoucí úlohy v provádění rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů týkajících se mladých lidí, míru a bezpečnosti a v začleňování zásad obsažených v těchto rezolucích do činnosti EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace;

36.  vyzývá k tomu, aby veškerá spolupráce, školení i intervence byly citlivé k potřebám a přáním mladých žen a mladých mužů a aby se těmito potřebami a přáními řídily, a to s ohledem na různé způsoby, jimiž násilné konflikty dopadají na jejich životy a budoucnost, a s ohledem na to, že mohou cenným způsobem přispět k předcházení násilným konfliktům a jejich řešení;

O posílení úlohy a schopností organizací občanské společnosti v přístupu EU k předcházení konfliktům a mediaci

37.  domnívá se, že úloha organizací občanské společnosti by měla být vzata v úvahu pro celkový přístup EU a jeho priority pro rozvoj kapacit;

38.  zdůrazňuje význam opatření za účelem budování důvěry a mezilidských kontaktů pro předcházení konfliktům a jejich řešení;

39.  žádá, aby při vytváření a provádění programů a politik EU v oblasti míru, bezpečnosti a mediace byly vedeny konzultace s organizacemi občanské společnosti, zejména s těmi, které se specializují na práva žen a lidská práva menšin;

O finančních a rozpočtových zdrojích dostupných pro účely předcházení konfliktům a mediace v EU

40.  zastává názor, že rostoucí výzvy vyžadují vyšší prostředky na předcházení konfliktům a na zajištění vyhrazených personálních kapacit;

41.  zdůrazňuje, že v rámci příštího víceletého finančního rámce (2021–2027) je třeba vyhradit dostatečné a zvláště vyčleněné finanční zdroje na činnosti EU v oblasti předcházení konfliktům a mediace;

42.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby Parlamentu poskytla aktuální informace o rozpočtové položce ESVČ určené na analýzu konfliktů a vnímavosti vůči konfliktům, včasné varování, podporu mediace a na budoucí priority v této oblasti;

o
o   o

43.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Komise a předsedovi Rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, ESVČ, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Komisi, OBSE, generálnímu tajemníkovi OSN a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 130.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0312.
(3) Úř. věst. L 335, 15.12.2017, s. 6.

Právní upozornění