Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o situaci v oblasti lidských práv v Kazachstánu (2019/2610(RSP))

P8_TA(2019)0203 RC-B8-0204/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o posíleném partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Republikou Kazachstán na straně druhé jménem Unie(1) a na své usnesení ze dne 10. března 2016 o svobodě projevu v Kazachstánu(2),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 12. prosince 2017 o uzavření Dohody o posíleném partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Republikou Kazachstán na straně druhé jménem Unie(3),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kazachstánu, včetně usnesení ze dne 18. dubna 2013(4) , 15. března 2012(5)a na usnesení ze dne 17. září 2009 o případu Jevgenije Žovtise v Kazachstánu(6),

–  s ohledem na Dohodu o posíleném partnerství a spolupráci, která byla podepsána dne 21. prosince 2015v Astaně,

–  s ohledem na své usnesení o stavu provádění strategie EU pro Střední Asii ze dne 15. prosince 2011(7)a na usnesení o provádění strategie EU pro Střední Asii a její revizi ze dne 13. dubna 2016(8),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 22. června 2015 a 19. června 2017 o strategii EU pro Střední Asii,

–  s ohledem na každoročně probíhající dialog mezi EU a Kazachstánem, který se týká oblasti lidských práv,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 21. prosince 2015 podepsala Evropská unie a Kazachstán Dohodu o posíleném partnerství a spolupráci, která má vytvořit široký rámec pro prohloubený politický dialog, spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a v mnoha dalších oblastech; vzhledem k tomu, že tato dohoda klade velký důraz na demokracii a právní stát, lidská práva a základní svobody, zásady tržního hospodářství a udržitelný rozvoj a na spolupráci občanské společnosti, včetně zapojení občanské společnosti do vytváření veřejné politiky;

B.  vzhledem k tomu, že Kazachstán se v březnu 2012 stal členem Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise);

C.  vzhledem k tomu, že kazašská vláda podle všeho nepřijala žádné kroky za účelem revize široce formulovaných ustanovení článku 174 trestního zákoníku, který zakazuje „podněcování“ sociálních, národnostních nebo jiných nepokojů, a článku 274, který zakazuje „šíření informací, o nichž je známo, že nejsou pravdivé“, zato tato ustanovení nadále používá jako podklad k obvinění a uvěznění aktivistů občanské společnosti a novinářů;

D.  vzhledem k tomu, že počet politických vězňů v Kazachstánu vzrostl; vzhledem k tomu, že v roce 2016 se v různých oblastech Kazachstánu konala pokojná shromáždění proti změnám pozemkového práva, která vyústila v zadržení více než 1 000 účastníků (včetně 55 novinářů), z nichž více než 30 bylo následně zatčeno; vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování osob potvrdila, že toto zadržení bylo svévolné povahy, že nebyl umožněn spravedlivý proces a že v mnoha případech došlo k závažnému porušení práv; vzhledem k tomu, že aktivista občanské společnosti Maks Bokajev se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody za svoji zákonnou účast na tomto pokojném hromadném shromáždění;

E.  vzhledem k tomu, že kazašská vláda spolupracovala s misí Mezinárodní organizace práce (MOP) na vysoké úrovni a zavázala se provést plán, který by řešil obavy MOP, ale nepřijala žádné smysluplné kroky, aby ustanovení tohoto plánu provedla, například aby změnila zákon o odborových organizacích; vzhledem k tomu, že stejně tak neprovedla ani dřívější doporučení výboru MOP pro provádění norem přezkoumat zákon o odborových organizacích a zákoník práce a přijmout veškerá nezbytná opatření s cílem zajistit, aby Konfederace nezávislých odborových svazů Kazachstánu (CITUK) a její přidružené organizace byly schopny plně vykonávat svá odborová práva;

F.  vzhledem k tomu, že odboroví aktivisté Nurbek Kušakbajev a Amin Jeleusinov byli v květnu 2018 podmínečně propuštěni, ale nadále pro ně platí zákaz vykonávat odborovou činnost; vzhledem k tomu, že aktivistka Larisa Charkova čelí podobným omezením, stejně jako pokračující soudní šikaně, a vzhledem k tomu, že další odborový aktivista z města Šymkent Erlan Baltabaj je předmětem trestního vyšetřování na základě pochybných obvinění;

G.  vzhledem k tomu, že nové právní předpisy upravující nevládní organizace zpřísnily účetní pravidla organizací občanské společnosti; vzhledem k tomu, že organizace na ochranu lidských práv jsou v souvislosti s dotacemi od mezinárodních dárců vystaveny daňovému zatížení;

H.  vzhledem k tomu, že byla vážně ohrožena svoboda náboženského vyznání a přesvědčení; vzhledem k tomu, že orgány používají náboženské přesvědčení jako záminku pro svévolné zadržování; vzhledem k tomu, že Saken Tulbajev byl obviněn z podněcování k náboženské nenávisti a následně uvězněn;

I.  vzhledem k tomu, že orgány dne 13. března 2018 zakázaly mírové opoziční hnutí Demokratická volba Kazachstánu (DCK), přičemž zákaz postihl i více než 500 osob, které DCK projevovaly různým způsobem podporu; vzhledem k tomu, že aktivisté Almat Žumagulov a básník Kenžebek Abišev se stali oběťmi boje kazašských orgánů proti DCK a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na 8, respektive 7 let; vzhledem k tomu, že Ablovas Džumajev byl odsouzen ke třem rokům odnětí svobody a Aset Abišev ke čtyřem rokům vězení za kritiku orgánů na internetu a za podporu DCK;

J.  vzhledem k tomu, že ačkoli je právo na svobodu sdružování kazašskou ústavou chráněno, je v zemi do značné míry omezeno a zákon o veřejném sdružování nadále požaduje, aby se všechna veřejná sdružení registrovala na Ministerstvu spravedlnosti; vzhledem k tomu, že nové změny tohoto zákona v prosinci 2015 zavedly zatěžující oznamovací povinnost a státní regulaci financování prostřednictvím orgánu jmenovaného vládou; vzhledem k tomu, že osoby, které se zapojují do činnosti neregistrovaných organizací, mohou čelit administrativním a trestním sankcím;

K.  vzhledem k tomu, že občanská společnost a lidskoprávní aktivisté nadále čelí represáliím a omezování svých činností, mezi nimi i lidskoprávní aktivistka Jelena Semenova, která má zákaz cestovat kvůli „šíření vědomě nepravdivých informací“, a aktivistka z města Šymkent Ardak Ašimová, která byla obviněna z „podněcování k nesnášenlivosti“ za své kritické příspěvky v sociálních médiích a je násilně zadržována v psychiatrickém zařízení; vzhledem k tomu, že dne 10. května 2018 během cesty delegace Evropského parlamentu do Kazachstánu se policie uchýlila k použití nepřiměřeného násilí vůči pokojným demonstrantům, kteří se snažili s poslanci Evropského parlamentu setkat; vzhledem k tomu, že více než 150 osob policie zadržela a více než 30 protestujících bylo umístěno do správní vazby; vzhledem k tomu, že dne 17. a 18. září 2018 zadržela kazašská policie několik aktivistů, kteří se chtěli setkat se členy delegace Evropského parlamentu;

L.  vzhledem k tomu, že v dubnu 2018 vstoupila v platnost nová, restriktivní novela zákona o sdělovacích prostředcích a informacích, nadále je zablokován přístup k informacím v sociálních médiích a Forbes Kazachstán a Ratel.kz čelí trestnímu stíhání, jež vůči nim bylo zahájeno z důvodu „šíření vědomě nepravdivých informací“; vzhledem k tomu, že veřejné orgány kontrolují a omezují používání sociálních sítí; vzhledem k tomu, že blogeři a uživatelé sociálních sítí jsou odsuzováni k trestu odnětí svobody, mezi nimi Ruslan Ginatullin, Igor Čupina a Igor Syčev; vzhledem k tomu, že Muratbek Tungyšbajev byl vydán z Kyrgyzstánu do Kazachstánu v hrubém rozporu s právními předpisy a v Kazachstánu byl vystaven špatnému zacházení;

M.  vzhledem k tomu, že normou zůstává beztrestnost těch, kteří se dopouštějí špatného a krutého zacházení na vězních a podezřelých, ačkoli se vláda zavázala k nulové toleranci vůči těmto praktikám; vzhledem k tomu, že veřejné orgány důvěryhodně nevyšetřily údajné kruté praktiky během rozsáhlé stávky v odvětví ropného průmyslu v Žanaozenu v roce 2011;

N.  vzhledem k tomu, že úřad státního zástupce v Almaty nenalezl žádné spolehlivé důkazy dokládající údajné kruté zacházení s obchodníkem Iskanderem Jerimbetovem, který byl v říjnu 2018 odsouzen k sedmi letům odnětí svobody za rozsáhlé podvody; vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování v roce 2018 dospěla k závěru, že jeho zatčení a zadržování je svévolné, vyzvala k jeho propuštění a vyjádřila znepokojení nad údajným krutým zacházením během jeho pobytu ve vazbě před konáním soudního procesu;

O.  vzhledem k tomu, že vysoká míra násilí na ženách a tradiční patriarchální normy a stereotypy představují významnou překážku rovnosti žen a mužů v Kazachstánu; vzhledem k tomu, že podle nevládních organizací zůstává násilí na ženách často neohlášeno a případy násilí na ženách a sexuálního obtěžování jsou vyšetřovány pouze v malé míře;

P.  vzhledem k tomu, že LGBTI osoby v Kazachstánu čelí problémům v právní oblasti a diskriminaci; vzhledem k tomu, že v Kazachstánu je sice legální sexuální poměr mezi osobami stejného pohlaví, ať už se jedná o ženy, či muže, avšak páry stejného pohlaví a domácnosti vedené páry stejného pohlaví nemají nárok na stejnou právní ochranu jako páry opačného pohlaví, které uzavřely sňatek;

Q.  vzhledem k tomu, že Kazachstán se ve světovém indexu demokracie řadí na 143. místo z celkem 167 zemí, což znamená, že je autoritativním režimem;

1.  naléhavě vyzývá Kazachstán, aby dodržoval své mezinárodní závazky, lidská práva a základní svobody; vyzývá kazachstánské orgány, aby skoncovaly s porušováním lidských práv a všemi formami politických represí, v souladu se zásadami uvedenými v článcích 1, 4, 5 a 235 dohody o posíleném partnerství a spolupráci;

2.  zdůrazňuje, že posílení politických, hospodářských a kulturních vztahů mezi EU a Kazachstánem musí vycházet ze společného uznávání všeobecně platných hodnot, zejména zásad demokracie, právního státu, řádné správy a dodržování lidských práv; očekává, že dohoda o posíleném partnerství a spolupráci podpoří posilování právního státu a demokratické účasti všech občanů, rozmanitější politické prostředí, lepší fungování, nezávislé a nestranné soudnictví, větší transparentnost a odpovědnost vlády a zlepšení pracovněprávních předpisů;

3.  vítá propuštění některých politických vězňů, mezi něž patří: Vladimír Kozlov, Gjuzjal Bajdalinova, Sejtkazy Matajev, Edige Batyrov, Jeržan Orazalinov, Sajat Ibrajev, Aset Matajev, Zinaida Muchortova, Talgat Ajan, pracovníci ropného odvětví ze Žanaozenu a odboráři Amin Jeleusinov a Nurbek Kušakbajev, kteří však byli propuštěni s restrikcemi; vítá rozhodnutí propustit Ardak Ašimovou z psychiatrické léčebny; odsuzuje tak brutální opatření, jako je represivní psychiatrie, a vyzývá ke zrušení nařízení ambulantní psychiatrické péče pro Ašimovou a všech léčebných opatření nařízených aktivistce Nataliji Ulasikové;

4.  vyzývá k plné rehabilitaci a okamžitému propuštění všech aktivistů a politických vězňů, kteří jsou v současnosti ve věznicích, mezi něž patří zejména Muchtar Džakišev, Maks Bokajev, Iskander Jerimbetov, Aron Atabek, Sanat Bukenov, Machmabet Abžan a Saken Tulbajev, a ke zrušení omezení pohybu, které bylo nařízeno dalším osobám;

5.  naléhavě vyzývá vládu Kazachstánu, aby zúžila článek 174 trestního zákoníku o „podněcování k sociální, národnostní, klanové, rasové či náboženské nesnášenlivosti“ tak, aby nedocházelo k svévolnému pronásledování v rozporu s lidskoprávními normami, a článek 274 trestního zákoníku, který obecně zakazuje „šíření informací, o nichž je známo, že jsou nepravdivé“ a aby propustila aktivisty, novináře a další kritiky, kteří jsou v současnosti na základě těchto článků zadržováni;

6.  naléhavě vyzývá vládu Kazachstánu, aby ukončila zásahy proti nezávislým odborovým svazům a aby zrušila omezení jejich činnosti, zastavila politicky motivovaná trestní stíhání vedoucích představitelů odborů, zrušila odsuzující rozsudky Larisy Charkovové, Nurbeka Kušakbajeva a Amina Jeleusinova a umožnila jim znovu vykonávat odborovou činnost bez zásahů a obtěžování; rovněž vládu naléhavě vyzývá, aby se zabývala obavami, které vyjádřil Evropský parlament ohledně trestního vyšetřování Erlana Baltabaje, a aby přezkoumala zákon o odborových organizacích z roku 2014 a zákoník práce z roku 2015 a uvedla je do souladu s normami MOP;

7.  naléhavě vyzývá vládu Kazachstánu, aby provedla doporučení zvláštního zpravodaje OSN pro práva na svobodu pokojného shromažďování a sdružování a aby přezkoumala zákon o veřejném sdružování a podmínky pro přístup k financování;

8.  naléhavě vyzývá vládu Kazachstánu, aby ukončila veškeré formy svévolného zadržování, odvetných opatření a obtěžování namířené proti aktivistům v oblasti lidských práv, organizacím občanské společnosti a opozičním politickým hnutím, včetně skutečných či domnělých podporovatelů hnutí Demokratická volba Kazachstánu;

9.  naléhá na vládu Kazachstánu, aby přezkoumala změny zákona o sdělovacích prostředcích a informacích, který vstoupil v platnost v letošním roce, vyhlásila moratorium na trestný čin pomluvy, přijala veškeré nezbytné kroky ke zrušení příslušných článků v novém trestním zákoníku týkajících se trestného činu pomluvy, zavedla horní hranici pro výši odškodného v občanských soudních řízeních pro nactiutrhání, ukončila obtěžování a odvetná opatření namířené proti novinářům kritizujícím vládu a přestala blokovat přístup k informacím on-line i off-line;

10.  žádá, aby byly přijaty příslušné kroky v souvislosti se sděleními Výboru OSN pro lidská práva, pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování a zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení; požaduje ochranu obětí mučení, aby jim byla poskytnuta odpovídající lékařská péče a aby byly případy mučení řádně vyšetřeny; požaduje, aby bylo ukončeno zneužívání postupů vydávání osob v rámci systému Interpolu a aby ustalo pronásledování politické opozice; naléhavě vyzývá vládu Kazachstánu, aby splnila své sliby nulové tolerance mučení a aby zajistila úplné prošetření případů údajného mučení, včetně těch, k nimž mělo dojít v souvislosti s událostmi v Žanaozenu; naléhavě vyzývá vládu, aby přezkoumala případ Iskandera Jerimbetova s ohledem na závěry pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování a aby zajistila řádné prošetření údajného mučení;

11.  bere na vědomí multietnický a nábožensky pluralitní charakter Kazachstánu a zdůrazňuje potřebu ochrany menšin a jejich práv, zejména pokud jde o používání jazyků, o svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, nediskriminaci a rovné příležitosti; vítá mírové soužití různých společenství v Kazachstánu; naléhavě vyzývá Kazachstán, aby přestal pronásledovat občany za to, že legitimně uplatňují svobodu svědomí a náboženského vyznání; požaduje okamžité propuštění osob odsouzených za jejich přesvědčení;

12.  vyzývá příslušné orgány, aby bojovaly proti všem formám násilí vůči ženám; dále požaduje patřičné kroky k zajištění účinných a přístupných kanálů pro oznamování a ochranná opatření, která budou citlivá k potřebám obětí a zaručí důvěrnost; naléhavě vyzývá k ukončení beztrestnosti a k přijetí opatření, která zajistí odpovídající trestní sankce pro pachatele;

13.  trvá na tom, aby byla plně dodržována práva LGBTI komunity; vyzývá vládu Kazachstánu, aby zaručila, že tato komunita nebude nijak diskriminována;

14.  vyzývá Kazachstán, aby v plné míře provedl doporučení mezinárodní pozorovatelské mise OBSE/ODIHR vyslané k volbám konaným dne 20. března 2016, podle níž má země před sebou ještě velký kus cesty, má-li splnit své závazky vůči OBSE, pokud jde o demokratické volby; naléhavě vyzývá kazašské orgány, aby neomezovaly působení nezávislých kandidátů; mimoto naléhavě vyzývá k dodržování volebních práv občanů;

15.  znovu poukazuje na důležitost spolupráce EU a OBSE na zlepšování osvědčených postupů demokratické správy v zemi, zejména v oblasti lidských práv a právního státu; naléhavě proto vyzývá kazašské orgány, aby rozšířily mandát OBSE v této zemi a zejména aby obnovily mandát centra OBSE v Astaně jakožto důležitou podmínku pro další spolupráci mezi EU a Kazachstánem;

16.  vyzývá EU a zejména Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby pozorně sledovaly vývoj v Kazachstánu, v nutných případech jednaly o problematických otázkách s kazašskými orgány, nabízely jim pomoc a pravidelně informovaly Evropský parlament; vyzývá delegaci EU v Astaně, aby nadále aktivně monitorovala situaci a zmiňovala otázku svobody projevu při všech relevantních bilaterálních jednáních; naléhavě vyzývá ESVČ, aby se proaktivně angažovala v pozorovatelských misích pro sledování soudních procesů, s cílem monitorovat politicky citlivá soudní řízení a případy politicky motivovaného stíhání a ověřovat, zda právo na spravedlivý proces platí pro všechny;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro Střední Asii, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Kazachstánu.

(1) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 2. (2) Úř. věst. C 50, 9.2.2018, s. 38. (3) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 179. (4) Úř. věst. C 45, 5.2.2016, s. 85. (5) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 93. (6) Úř. věst. C 224 E, 19.8.2010, s. 30. (7) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 91. (8) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 119.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o Íránu, zejména o situaci obhájců lidských práv (2019/2611(RSP))

P8_TA(2019)0204 RC-B8-0186/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu, především na usnesení ze dne 13. prosince 2018 o Íránu, zejména o případu Nasrín Sotúdeové(1) a na usnesení ze dne 25. října 2016 o strategii EU vůči Íránu po jaderné dohodě(2),

–  s ohledem na závěry Rady o Íránu ze dne 4. února 2019,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje pro situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice ze dne 30. ledna 2019 a na jeho prohlášení o Íránu ze dne 29. listopadu 2018,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 17. prosince 2018 o stavu lidských práv v Íránské islámské republice,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, jehož je Írán smluvní stranou,

–  s ohledem na Listinu občanských práv schválenou íránským prezidentem,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení odborníků OSN na lidská práva s názvem „Írán musí chránit obhájce práv žen“ ze dne 29. listopadu 2018,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, na obecné zásady EU týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání a na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 12. dubna 2018 o prodloužení platnosti jejích restriktivních opatření o dalších 12 měsíců v reakci na případy závažného porušování lidských práv v Íránu,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 12. března 2019 o odsouzení íránské právničky působící v oblasti lidských práv Nasrín Sotúdeové,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že obráncům lidských práv, novinářům, právníkům a aktivistům vystupujícím na internetu v Íránu stále v důsledku jejich práce hrozí pronásledování, svévolné zatýkání, zadržování a trestní stíhání; vzhledem k tomu, že v posledních měsících íránské ministerstvo pro zpravodajství a další síly provedly několik drastických zásahů proti občanské společnosti;

B.  vzhledem k tomu, že se v usnesení EP ze dne 25. října 2016 o strategii EU vůči Íránu po jaderné dohodě poukazuje na význam prosazování zásad EU v oblasti lidských práv v kontextu vztahů mezi EU a Íránem, včetně zásad týkajících se obránců lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že nedávno byla nejméně k sedmi letům odnětí svobody odsouzena renomovaná právnička působící v oblasti lidských práv Nasrín Sotúdeová; vzhledem k tomu, že v průběhu dvou soudních řízení bylo uvedeno, že její souhrnný trest by mohl být podstatně delší, ačkoli přesná délka tohoto trestu je stále nejasná; vzhledem k tomu, že skutečným důvodem uložení tohoto trestu je podle všeho její mírumilovná obrana lidských práv v Íránu; vzhledem k tomu, že její soudní řízení neproběhlo v souladu se základními mezinárodními normami, kterými se řídí řádný proces;

D.  vzhledem k tomu, že manžel Nasrín Sotúdeové Rezá Chandán byl v souvislosti s podporou žen, které pokojně protestovaly proti nutnosti nosit hidžáb, a kvůli tomu, že usiloval o propuštění své ženy z vězení, zadržen; vzhledem k tomu, že v lednu 2019 jej Revoluční soud v Teheránu odsoudil na šest let odnětí svobody;

E.  vzhledem k tomu, že v průběhu ledna a února 2018 byli zadrženi ekologičtí aktivisté Táher Qadirián, Nílúfar Bajáníová, Amírhussejn Cháleqí, Húman Džókár, Sam Radžábí, Sepíde Kášáníová, Abdulrezá Kúhpáje a Morád Táhbáz, kteří zastupují Perskou nadaci na ochranu divoké přírody (Persian Wildlife Heritage Foundation), a že jsou zadržováni bez přístupu k právnímu zástupci a byli v posledních týdnech postaveni před soud v rámci řízení, která nesplňují normy spravedlivého soudu; vzhledem k tomu, že další člen skupiny – íránsko-kanadský univerzitní profesor Kávús Saíd-Imámí – zemřel za záhadných okolností loni ve vazbě;

F.  vzhledem k tomu, že v letech 2018 a 2019 byli zatčeni odboroví aktivisté Ismáíl Bachší, Sepíde Qoliánová a Mohammed Habíbí, kteří organizovali protesty na podporu práv dělníků a učitelů; vzhledem k tomu, že v roce 2010 byla za tzv. „nepřátelství vůči Bohu“ odsouzena na 15 let odnětí svobody ochránkyně lidských práv Mariam Akbarí Monfaredová, které byla odepřena zdravotní péče, přestože trpěla nejrůznějšími chorobami;

G.  vzhledem k tomu, že za obhajobu práv žen, zrušení trestu smrti a prosazování lidských práv byli na dlouhou dobu odnětí svobody odsouzeni Áraš Sádeqí, Narges Mohammedíová a Farhad Mejsamí;

H.  vzhledem k tomu, že se íránským soudům soustavně nedaří zajistit spravedlivé soudní řízení a že jako důkaz v rámci řízení používají přiznání získaná na základě mučení; vzhledem k tomu, že íránské orgány i nadále považují činnost na obranu lidských práv za trestný čin a k omezování přístupu zadržených k právnímu poradenství používají článek 48 íránského trestního řádu; vzhledem k tomu, že neexistují nezávislé mechanismy, které by zajišťovaly odpovědnost soudců;

I.  vzhledem k setrvalé praxi zatýkání osob s dvojí státní příslušností EU a Íránu, jako v případě britské a íránské státní příslušnice Názanín Zagarí-Ratcliffové, po kterém následuje dlouhé věznění v izolaci, výslechy, nespravedlivé řízení, dlouhé tresty odnětí svobody založené na vágních nebo blíže neupřesněných obviněních z ohrožení „národní bezpečnosti“ nebo „špionáže“ a státem podporované kampaně na očerňování vězněných jednotlivců;

J.  vzhledem k tomu, že existuje celá řada zpráv týkajících se nelidských a ponižujících podmínek ve věznicích a nedostatku přiměřeného přístupu k lékařské péči v době vazby v Íránu, což je v rozporu se standardními minimálními pravidly OSN, jimiž se řídí zacházení s vězni;

K.  vzhledem k tomu, že podle zprávy nevládní organizace na obranu lidských práv (Iran Human Rights) bylo v Íránu v roce 2018 podle odhadů popraveno 273 osob, což je druhé nejvyšší číslo za uvedený rok na světě;

L.  vzhledem k tomu, že v roce 2018 tisíce lidí zorganizovaly pokojné demonstrace a stávky na protest proti nevyplaceným mzdám, nevhodným pracovním podmínkám, korupci, politickému útlaku a dalším problémům; vzhledem k tomu, že íránské orgány stovky lidí zatkly a celou řadu jich odsoudily k trestu odnětí svobody a bičování;

M.  vzhledem k tomu, že íránské soudnictví pokračuje v potírání pokojných aktů odporu, které pořádají obránci práv žen protestující proti povinnému nošení hidžábu; vzhledem k tomu, že v roce 2018 bylo v souvislosti s těmito protesty zatčeno nejméně 39 žen a dalších 55 bylo zadrženo v souvislosti se svou činností na obranu práv žen;

N.  vzhledem k tomu, že v Íránu je potírána svoboda tisku online i offline, svoboda sdružování a svoboda myšlení;

O.  vzhledem k tomu, že íránské orgány systematicky cílí na novináře, a to i na ty, kteří pracují pro perské vydání BBC, a na jejich rodiny tím, že používají trestní vyšetřování, zmrazování majetku, svévolné zatýkání, zadržování, sledování a pronásledování a že o nich šíří falešné, zlomyslné a pomlouvačné informace; vzhledem k tomu, že v Íránu je v současné době ve vazbě nejméně osm novinářů;

P.  vzhledem k tomu, že íránský prezident Hasan Rúhání vydal v prosinci 2016 Listinu občanských práv; vzhledem k tomu, že tato listina není právně závazná;

Q.  vzhledem k tomu, že v Íránu čelí členové náboženských a etnických menšin, včetně členů baháistické víry a komunit Ázerbájdžánců, Kurdů, Arabů a Balúčů, sunnitských muslimů, křesťanů a osob bez vyznání, diskriminaci v zaměstnání, vzdělávání, v rámci svobody vyznání a politické činnosti;

1.  vyzývá íránské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny obránce lidských práv, vězně svědomí a novináře, kteří byli zadrženi a odsouzeni pouze za uplatňování svého práva na svobodu projevu a pokojné shromažďování; zdůrazňuje, že íránské orgány musejí za všech okolnosti zajistit, aby mohli obránci lidských práv, právníci a novináři vykonávat svou práci, aniž by jim bylo vyhrožováno a bráněno v činnosti a aniž by byli zastrašováni;

2.  znovu opakuje svou výzvu adresovanou íránské vládě, aby okamžitě a bezpodmínečně propustila laureátku Sacharovovy ceny Nasrín Sotúdeovou, a vzdává hold její odvaze a oddanosti věci, pokud jde o otázku lidských práv a práv žen v Íránu; považuje mimořádně nespravedlivé soudní řízení a odsouzení Nasrín Sotúdeové za závažné pochybení soudu a vítá prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 12. března 2019 v této věci;

3.  vyzývá íránské orgány, aby novelizovali článek 48 trestního řádu své země, tak aby bylo zajištěno, že všichni obžalovaní budou mít právo na právního zástupce, kterého si zvolí, a na spravedlivý proces v souladu s íránskými závazky v rámci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

4.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby zajistily bezpečnost a dobré podmínky všech zadržovaných osob, mj. přístup k přiměřené lékařské péči; vyzývá také k nezávislému vyšetření smrti Kávúse Saída-Imámího ve vazbě a k vyšetření údajného mučení dalších zadržovaných aktivistů a odsuzuje praxi, kdy je politickým vězňům záměrně odpírána lékařská péče;

5.  vyzývá íránské orgány, aby urychleně přestaly sledovat, zadržovat, pronásledovat a trestně stíhat novináře, online aktivisty a jejich rodiny a aby ukončily cenzuru internetu a vytvořily podmínky, kdy by byla tolerována svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků online i offline;

6.  vyzývá íránskou vládu, aby spolupracovala se zvláštním zpravodajem OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Íránu, mj. tím, že mu umožní vstup do země;

7.  vyzývá členské státy EU a unijní instituce, aby i nadále své íránské protějšky upozorňovaly na případy zadržovaných obránců lidských práv a aby se o této problematice zmínily i na příštím zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě;

8.  vyzývá ESVČ, aby se v kontextu dialogu mezi EU a Íránem na vysoké úrovni i nadále zabývala otázkou lidských práv, zejména situací obránců lidských práv; vyzývá dále místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby znovu veřejně potvrdila, že dodržování lidských práv je základní součástí vývoje vztahů mezi EU a Íránem;

9.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Radu, aby se v souladu s obecnými zásadami EU pro dialog o lidských právech se třetími zeměmi zabývaly možností zahájit s Íránem formální dialog o otázce lidských práv;

10.  naléhavě vyzývá představitele EU, aby po íránských orgánech požadovali záruku bezpečnosti a dobrých podmínek lidskoprávních aktivistů, kteří se nacházejí ve vazbě, a úplné vyšetření jejich údajného mučení;

11.  naléhavě vyzývá všechny členské státy, které mají v Teheránu své diplomatické zastoupení, aby na podporu a ochranu těchto osob využívaly mechanismy uvedené v zásadách EU týkajících se obránců lidských práv, včetně veřejných prohlášení, diplomatických nót, sledování soudních řízení a návštěv ve věznicích;

12.  naléhavě vyzývá Írán, aby přestal považovat činnost na obranu práv žen za trestný čin, mj. v případě pokojných protestů proti povinnému nošení hidžábu, a vyzývá ke zrušení této diskriminační a ponižující praxe;

13.  vyzývá íránskou vládu, aby chránila práva všech osob, které patří k náboženským a etnickým menšinám, a věnovala se všem formám jejich diskriminace;

14.  vítá novelizaci zákona o obchodování s omamnými látkami, která omezila ukládání trestu smrti, a vyzývá k přehodnocení všech uložených trestů smrti, aby bylo zajištěno, že se příslušná soudní řízení konala v souladu s mezinárodními normami; vyzývá íránské orgány, aby zavedly okamžité moratorium na uplatňování trestu smrti, které by bylo prvním krokem na cestě k jeho úplnému zrušení;

15.  doporučuje, aby před koncem stávajícího volebního období byla do Íránu vyslána účelově sestavená delegace podvýboru pro lidská práva, která by navštívila zatčené obránce lidských práv a zúčastnila se nezbytných schůzek s íránskými orgány;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, nejvyššímu vůdci Íránské islámské republiky, prezidentovi Íránské islámské republiky a poslancům íránského parlamentu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0525. (2) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 86.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o situaci v oblasti lidských práv v Guatemale (2019/2618(RSP))

P8_TA(2019)0205 RC-B8-0182/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 15. března 2007 o Guatemale(1), ze dne 11. prosince 2012 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé(2) a ze dne 16. února 2017 o Guatemale, zejména o situaci obránců lidských práv(3),

–  s ohledem na návštěvu podvýboru pro lidská práva v Mexiku a v Guatemale v únoru 2016 a na jeho závěrečnou zprávu o této návštěvě,

–  s ohledem na zprávu delegace pro vztahy se zeměmi Střední Ameriky o její návštěvě v Guatemale a v Hondurasu ve dnech 16.–20. února 2015,

–  s ohledem na návštěvu delegace pro vztahy se zeměmi Střední Ameriky v Guatemale ve dnech 28. února – 1. listopadu 2018,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(4),

–  s ohledem na víceletý orientační program pro Guatemalu na období 2014–2020 a jeho závazek přispívat k řešení konfliktů a k míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na podpůrné programy Evropské unie pro oblast justice v Guatemale, zejména na program SEJUST,

–  s ohledem na pokyny EU týkající se obránců lidských práv a na strategický rámec EU pro lidská práva, který zavazuje k angažovanosti ve věci obránců lidských práv,

–  s ohledem na roční akční program EU na rok 2018 ve prospěch Guatemaly pro udržitelný a inkluzivní hospodářský růst v guatemalské hraniční zóně a v jejím sousedství a na podporu rozšířeného mandátu Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG),

–  s ohledem na podpis poradní dohody mezi komisí CICIG a guatemalským nejvyšším soudem v srpnu 2017,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 2. září 2018 k rozhodnutí guatemalské vlády neprodloužit mandát komise CICIG,

–  s ohledem na společný dopis předsedy pracovní skupiny OSN pro násilná či nedobrovolná zmizení a zvláštního zpravodaje OSN pro prosazování pravdy, spravedlnosti, odškodňování a záruk proti recidivě prezidentovi Guatemaly ze dne 6. dubna 2018,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové ze dne 10. září 2018 k rozhodnutí guatemalské vlády neprodloužit mandát komise CICIG,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové ze dne 6. března 2019 ke guatemalskému zákonu o nevládních organizacích zabývajících se rozvojovou problematikou,

–  s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch o Guatemale,

–  s ohledem na ústavu Guatemaly,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Guatemala nadále vykazovala určitý pokrok ve stíhání případů porušování lidských práv a korupce, a to ve značné míře zásluhou spolupráce úřadu guatemalského nejvyššího státního zástupce a pod záštitou OSN působící Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG), která byla zřízena v roce 2007, aby vyšetřovala organizovanou trestnou činnost a posílila místní snahy o posílení právního státu;

B.  vzhledem k tomu, že za několik posledních let se v Guatemale zvýšil počet vražd a útoků proti obráncům, organizacím a komunitám, kteří pracují na prosazování ekonomických, sociálních, kulturních a environmentálních práv; vzhledem k tomu, že v roce 2018 došlo podle zprávy útvaru pro ochranu obránců lidských práv v Guatemale (UDEFEGUA) celkově k 391 útokům proti obráncům lidských práv, zejména proti těm, kteří se věnují právům na půdu a území, z toho ve 147 případech byli za svou činnost kriminalizováni a ve 26 případech se stali obětí nájemné vraždy, oproti roku 2017 to znamená nárůst o 136 %;

C.  vzhledem k tomu, že obránci lidských práv také čelí výhrůžkám, zastrašování, stigmatizaci, pomlouvačným kampaním ze strany soukromých subjektů a guatemalských orgánů a soudní perzekuci; vzhledem k tomu, že i nadále je důvodem ke znepokojení zneužívání trestních řízení vedených proti obráncům lidských práv k tomu, aby jim bylo v této jejich činnosti zabráněno nebo za ni byli potrestáni;

D.  vzhledem k tomu, že velice znepokojující je i počet útoků na novináře – v roce 2017 jich bylo zaznamenáno 93, usmrceni při nich byli čtyři lidé; vzhledem k tomu, že v situaci stále postupující koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků v rukou několika málo společností jsou nezávislé sdělovací prostředky a novináři neustále terčem útoků a výhrůžek;

E.  vzhledem k tomu, že velmi vážným problémem je v Guatemale i nadále násilí na ženách, což dokládá skutečnost, že případy násilné smrti žen vzrostly o 8 % na 662; vzhledem k tomu, že na Mezinárodní den žen v roce 2017 zemřelo 41 dívek, které byly zamčeny v internátní budově po protestní akci proti chování vychovatelů, když ve státem provozovaném domově pro mladistvé vypukl požár; vzhledem k tomu, že míra trestných činů, které zůstávají bez trestu, činí 97 %;

F.  vzhledem k tomu, že od roku 2007 bojovala komise CICIG na pozvání guatemalské vlády a v úzké spolupráci se státními institucemi v zemi proti korupci a beztrestnosti a snažila se odhalit a pomoci zlikvidovat parastátní instituce a přispívala k posilování kapacit tamních soudních a bezpečnostních institucí;

G.  vzhledem k tomu, že po čtyřech po sobě následujících dvouletých mandátech komise CICIG požádala guatemalská vláda generálního tajemníka OSN, aby byl její mandát prodloužen ještě jednou do září 2019, čímž byla dále posílena správa věcí veřejných díky vysoce respektovaným vyšetřováním komise CICIG a její podpoře právnímu státu v Guatemale a byly upevněny výsledky její práce v podobě výrazného omezení korupce a boje proti beztrestnosti činností nestátních subjektů s vazbami na stát (CIACS);

H.  vzhledem k tomu, že v dubnu 2018 prezentovaly komise CICIG a ministerstvo pro veřejné záležitosti výsledky nových vyšetřování údajného nezákonného financování vládnoucí strany FCN během její volební kampaně; vzhledem k tomu, že v červenci 2018 plánoval nejvyšší soud zahájit vyšetřování aktivit prezidenta Jimmyho Moralese v souvislosti s nezákonným financováním jeho volební kampaně;

I.  vzhledem k tomu, že koncem srpna 2018 oznámila guatemalská vláda, že mandát komise CICIG bude zrušen v září 2019; vzhledem k tomu, že záhy poté vláda také zakázala řediteli komise CICIG Ivánu Velásquezovi, aby se vrátil do země, a následně zrušila víza 11 zaměstnancům komise CICIG, kteří vyšetřovali případy korupce vysoce postavených osob; vzhledem k tomu, že v lednu 2019 vláda jednostranně zrušila s okamžitou platností dohodu s OSN a požádala, aby komise CICIG opustila zemi; vzhledem k tomu, že Iván Velásquez rovněž čelí obviněním a je terčem soustavných očerňujících kampaní;

J.  vzhledem k tomu, že tato opatření byla napadena u soudu a Ústavní soud Guatemaly je zrušil; vzhledem k tomu, že Ústavní soud jednomyslně rozhodl, že vláda musí Ivánu Velásquezovi umožnit vstup do země; vzhledem k tomu, že vláda tato rozhodnutí ignoruje; vzhledem k tomu, že Kongres připravil zákrok proti Ústavnímu soudu a jeho členům, což představuje flagrantní porušení zásad právního státu;

K.  vzhledem k tomu, že reformní návrh zákona č. 5377, jímž se mění národní zákon o usmíření, který byl Kongresem schválen ve druhém ze tří čtení na začátku března 2019, by rozšířil amnestii na všechny trestné činy spáchané domácími bezpečnostními silami a jednotlivci, kteří jednali jménem vlády, včetně zločinů proti lidskosti, jako jsou mučení, násilné zmizení a genocida; vzhledem k tomu, že Vysoký komisař OSN pro lidská práva a Meziamerická komise pro lidská práva (IACHR) vyjádřili nad tímto návrhem zákona znepokojení a vyzvali k tomu, aby stávající zákon nebyl měněn;

L.  vzhledem k tomu, že podle Meziamerické komise pro lidská práva není návrh zákona č. 5377 v souladu s mezinárodními závazky Guatemaly, je prý v rozporu s mezinárodním právem a porušuje čl. 171 písm. g) guatemalské ústavy, neboť všechny osoby ve věznicích, které byly shledány vinnými z politických zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných během ozbrojeného konfliktu a byly za ně odsouzeny, mají být během několika hodin propuštěny;

M.  vzhledem k tomu, že obyvatelé Guatemaly se potýkají s velmi značným nedostatkem bezpečnosti, a vzhledem k tomu, že národní civilní policie byla v posledních letech vážně oslabena; vzhledem k tomu, že byly podány stížnosti na zastrašování a výhrůžky namířené proti státním zástupcům, soudcům a soudním pracovníkům, kteří spolupracovali s komisí CICIG;

N.  vzhledem k tomu, že i nadále vzbuzují vážné obavy oblasti přístupu ke spravedlnosti, podmínek ve věznicích, chování policie a obvinění z mučení, což ještě umocňuje rozšířená korupce, koluze a beztrestnost;

O.  vzhledem k tomu, že guatemalský veřejný ochránce lidských práv, jehož rozpočet byl seškrtán, ministerstvo pro veřejnou správu a soudnictví učinili důležité kroky proti beztrestnosti a ve prospěch uznávání lidských práv; vzhledem k tomu, že guatemalské orgány zjevně usilují o narušení boje proti korupci a beztrestnosti a právního státu;

P.  vzhledem k tomu, že podle útvaru UEFEGUA byly oběťmi útoků „většinou vedoucí představitelé původního obyvatelstva, kteří hájí právo na půdu a území“; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN vyjádřil obavy ohledně práv původních obyvatel, a to na základě stížností na vodní, těžební a zemědělsko-průmyslové projekty, jejichž licence a činnost působí, že jsou práva původních obyvatel porušována; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN rovněž uvedl, že je znepokojující, že se stát a zúčastněné třetí strany jednají s pokojnými protesty ze strany komunit jako se situacemi kriminálních konfliktů, jež ohrožují veřejnou bezpečnost; vzhledem k tomu, že Aura Lolita Chávezová, guatemalská ochránkyně životního prostředí z řad původního obyvatelstva a finalistka nominovaná na Sacharovovu cenu Evropského parlamentu, opustila svou zemi po vážných útocích, výhrůžkách zabitím a očerňování, a pokud by se vrátila, čelila by různým soudním řízením;

Q.  vzhledem k tomu, že dne 9. října 2018 byli členové hnutí pokojného odporu mikroregionu Ixquisis a další napadeni příslušníky útvaru proti veřejným nepokojům policie (PNC) a šest demonstrantů bylo zraněno;

R.  vzhledem k tomu, že švédský velvyslanec v Guatemale byl prohlášen za nežádoucí osobu (Ústavní soud toto prohlášení následně zrušil), neboť měl údajně podporovat činnost komise CICIG v této zemi;

S.  vzhledem k tomu, že parlamentní a prezidentské volby v Guatemale jsou plánovány na 16. června a 11. srpna 2019;

T.  vzhledem k tomu, že rozvoj a upevnění demokracie a právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod musí být nedílnou součástí vnějších politik EU, včetně dohody o přidružení uzavřené mezi EU a zeměmi Střední Ameriky v roce 2012; vzhledem k tomu, že tato dohoda zahrnuje rovněž demokratickou doložku, která je jejím klíčovým prvkem; vzhledem k tomu, že Guatemala je třetím největším příjemcem bilaterální rozvojové pomoci EU ve Střední Americe, pomoc jí poskytnutá v období 2014–2020 činila 167 milionů EUR a byla zaměřena na zajištění dostatku potravin, řešení konfliktů, zabezpečení míru, bezpečnost a konkurenceschopnost;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucím počtem případů zabití a násilných činů a nad nedostatkem bezpečnosti pro všechny občany, a zejména pak pro ženy a obránce lidských práv; připomíná význam nezávislého a účinného soudního systému a potřebu ukončit beztrestnost; vyjadřuje politování nad tím, že guatemalská vláda nadále porušuje zásady právního státu a dělby moci; připomíná, že základní zásadou liberálních demokracií je dělby moci a dodržování zásad právního státu;

2.  vyzývá guatemalské orgány, aby ukončily veškeré akty zastrašování guatemalské občanské společnosti, a zejména organizací na ochranu lidských práv, aby respektovaly ústavní pořádek a zaručily základní práva všech guatemalských občanů; zdůrazňuje skutečnost, že dynamická občanská společnost má zásadní význam pro to, aby byl stát odpovědnější, pohotovější, inkluzivnější a efektivnější na všech úrovních, a tudíž i legitimnější; trvá na tom, že je třeba podporovat a posilovat všechny instituce, které v Guatemale hájí ústavní demokracii a lidská práva; připomíná, že je zásadně důležité, aby bylo zaručeno nezávislé soudnictví, respektována jeho nezávislost a zajištěn nestranný právní systém; zdůrazňuje, že to jsou klíčové nástroje pro konsolidaci úsilí v boji proti korupci a beztrestnosti; domnívá se, že obvinění ze zastrašování a výhrůžek namířených proti soudcům a státním zástupcům by měla vést k okamžitým opatřením na ochranu soudních orgánů země a jejich představitelů; naléhavě žádá guatemalskou vládu, aby okamžitě zajistila nezávislost soudnictví a zaručila svobodu tisku a sdělovacích prostředků;

3.  je přesvědčen, že komise CICIG hraje v Guatemale klíčovou úlohu a že její práce v boji proti beztrestnosti a korupci a příprava vyšetřování pro soudní řízení, která mají vést guatemalské orgány, jsou zásadní pro prosazování právního státu; vyjadřuje hluboké znepokojení nad současnou situací, jíž komise CICIG v Guatemale čelí, a žádá guatemalskou vládu, aby ukončila veškeré nezákonné útoky proti této komisi a jejím vnitrostátním a mezinárodním pracovníkům;

4.  v této souvislosti vítá prováděcí rozhodnutí Komise ze září 2018 o podpoře prodlouženého mandátu Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG) dodatečnou částkou 5 milionů EUR z nástroje pro rozvojovou spolupráci na roční akční program pro Guatemalu na rok 2018; vyzývá Komisi, aby dohodnutou částku 5 milionů EUR vyplatila co nejdříve a aby pokračovala ve všech schválených programech s Mezinárodní komisí proti beztrestnosti v Guatemale; žádá Komisi, aby byla připravena pokračovat ve spolupráci s Mezinárodní komisí proti beztrestnosti v Guatemale a financovat její činnost po září 2019, a aktivně podporuje toto prodloužení;

5.  je přesvědčen, že navrhovaná změna zákona o národním usmíření představuje významnou hrozbu pro právní stát v Guatemale a výrazně by ohrozila důležitý pokrok, kterého dosáhly vnitrostátní soudy svou prací v boji proti beztrestnosti; sdílí názor vysoké komisařky OSN, že amnestie pro ty, kteří porušují lidská práva, pachatele zločinů proti lidskosti a válečné zločince stanovená v návrhu zákona by vedla k ještě větším násilnostem v této zemi; konstatuje, že takovýto krok by mohl zahrnovat odvetná opatření ze strany propuštěných vězňů, která by mohla vést k destabilizaci společnosti; naléhavě proto vyzývá guatemalský kongres, aby návrh zákona nepřijal;

6.  vyzývá k vypracování nezávislé studie pod záštitou OSN, která by měla odrážet konečný dopad práce Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale na guatemalský soudní systém a její příspěvek k politické stabilitě v zemi a výsledek dohody podepsané Mezinárodní komisí proti beztrestnosti v Guatemale a nejvyšším volebním soudem;

7.  vyjadřuje své znepokojení nad navrhovaným zákonem o nevládních organizacích působících v oblasti rozvoje; žádá guatemalský kongres, aby v souladu s technickým poradenstvím, které poskytl Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, návrh zákona nepřijal, neboť v případě přijetí by zákon mohl omezovat svobodu projevu a svobodu shromažďování nevládních organizací, jejich přístup k financování a zúžit jejich definici, čímž by mohl omezit i jejich působnost, bránit jim v činnosti a otevřít cestu jejich svévolnému zakazování; připomíná guatemalským orgánům a institucím, že je třeba vytvářet a udržovat bezpečné a příznivé prostředí pro nevládní organizace, aby mohly svobodně vyjadřovat své názory a vykonávat svou práci ve prospěch celé společnosti;

8.  vyjadřuje znepokojení nad stížnostmi, které se objevily v souvislosti s tím, že se neprovádějí otevřené, předběžné a informované konzultace (úmluva MOP č. 169); připomíná doporučení zvláštního zpravodaje OSN, že by se měla v plné míře respektovat práva původního obyvatelstva souladu s mezinárodními normami, včetně práva na otevřené, předběžné a informované konzultace; připomíná skutečnost, že národní i mezinárodní společnosti jsou přímo vázány smlouvami a dalšími vnitrostátními i mezinárodními předpisy v oblasti lidských práv a životního prostředí, a to v rámci celého jejich hodnotového řetězce, a pokud se zjistí, že společnosti způsobily újmu nebo k újmě přispěly, musí se podílet na účinném procesu nápravy ve vztahu k postiženým jednotlivcům nebo komunitám; konstatuje, že tento postup zahrnuje restituci, kompenzaci, rehabilitaci a záruky, že se újma již nebude opakovat; připomíná, že vlády mají odpovědnost za ochranu lidských práv a musí zajistit, aby ti, kteří je porušují, byli postaveni před soud;

9.  opakuje svoji výzvu k ochraně lidskoprávních aktivistů, zejména žen bojujících za lidská práva; vítá a podporuje opatření, která doposud přijala evropská velvyslanectví a delegace EU v Guatemale; žádá, aby Evropská unie pokračovala v projektech podporujících práci vnitrostátních a mezinárodních organizací v Guatemale a aby tyto projekty v případě potřeby posílila;

10.  trvá na tom, že guatemalské orgány musí vyhlásit a zajistit právní i fyzickou bezpečnost pro finalistku Sacharovovy ceny Lolitu Chávezovou, rozhodne-li se vrátit se do své vlasti;

11.  naléhavě požaduje, aby volby v Guatemale proběhly v pokojném duchu a transparentně a aby byla zajištěna bezpečnost všech kandidátů; zdůrazňuje, že nejvyšší volební soud musí jednat nezávisle a bez jakýchkoli zásahů ze strany státních institucí nebo subjektů; nabízí, že vyšle volební misi odborníků z EU;

12.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že po více než dvaceti letech stále nebyly provedeny guatemalské mírové dohody, a že dokonce hrozí jejich zrušení; důrazně vybízí všechny vnitrostátní i mezinárodní aktéry, aby učinili vše, co je v jejich silách, s cílem urychlit plné provádění těchto dohod; vyzývá guatemalskou vládu, aby za tímto účelem zajistila demokratickou a politickou kontrolu a profesionalizaci policie a dalších institucí, jako je CONRED, národní koordinátor pro snižování rizika katastrof, s cílem zabránit jejich militarizaci a zabránit přidělování humanitárních prostředků prostřednictvím armády, neboť to není v souladu s cíli mírových dohod;

13.  připomíná guatemalské vládě, že Dohoda o přidružení mezi EU a Střední Amerikou obsahuje doložku o lidských právech, která je jejím zásadním prvkem, a že v případě jejího porušení může být členství pozastaveno; žádá, aby Evropská unie a její členské státy využily mechanismy stanovené v dohodě o přidružení a v dohodě o politickém dialogu a spolupráci s cílem důrazně pobídnout Guatemalu k plnění ambiciózního programu v oblasti lidských práv a boje proti beztrestnosti;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Guatemalské republiky, Mezinárodní komisi proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG), Sekretariátu pro hospodářskou integraci Střední Ameriky (SIECA), Středoamerickému parlamentu a spolupředsedům Parlamentního shromáždění EU-Latinská Amerika.

(1) Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 257. (2) Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 181. (3) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 196. (4) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o návrhu nařízení Rady o příslušnosti, a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) (15401/2018 – C8-0023/2019 – 2016/0190(CNS))

P8_TA(2019)0206 A8-0056/2019

(Zvláštní legislativní postup – opětovná konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (15401/2018),

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2016)0411),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 18. ledna 2018(1),

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, na jejichž základě Rada konzultovala s Parlamentem (C8‑0023/2019),

–  s ohledem na články 78c a 78e jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0056/2019),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0017.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 k provádění nařízení (EU) č. 978/2012 o systému všeobecných celních preferencích (2018/2107(INI))

P8_TA(2019)0207 A8-0090/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 607/2013 ze dne 12. června 2013 o zrušení nařízení Rady (ES) č. 552/97, kterým se Myanmaru / Barmě dočasně ruší přístup k všeobecným celním preferencím(2), a na své usnesení ze dne 23. května 2013 o obnovení přístupu Myanmaru / Barmy k celním preferencím v rámci systému všeobecných preferencí(3),

–  s ohledem na hodnocení stávajícího nařízení o GSP v polovině období z července 2018(4) a na zprávu Komise o uplatňování nařízení (EU) č. 978/2012(5), k níž je připojen pracovní dokument útvarů Komise ze dne 4. října 2018(6),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 28. ledna 2016 o všeobecném systému preferencí za období 2014-2015(7) a na zprávu Komise ze dne 19. ledna 2018 o všeobecném systému preferencí za období a 2016-2017(8), v nichž jsou posouzeny účinky všeobecného systému preferencí se zaměřením na výkonnost zemí zvýhodněných v rámci režimu GSP+,

–  s ohledem na veřejné slyšení o systému GSP, které zorganizoval Výbor pro mezinárodní obchod (INTA) dne 16. února 2016, výměnu názorů na poskytnutí režimu GSP+ Srí Lance ze dne 21. března 2017 a na výměnu názorů na provádění nařízení o systému GSP ze dne 19. února 2018,

–  s ohledem na články 5 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv ve věci 1409/2014/MHZ o neprovedení předběžného posouzení dopadu dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem na lidská práva(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 k provádění doporučení Parlamentu z roku 2010 týkajících se sociálních a environmentálních norem, lidských práv a sociální odpovědnosti podniků(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2018 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2017 a politice Evropské unie v této oblasti(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2017 o stěžejní iniciativě EU pro oděvní průmysl(12),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. června 2017 o aktuálním stavu provádění bangladéšského paktu udržitelnosti(13),

–  s ohledem na dobrovolná partnerství pro konkrétní země, jako je např. bangladéšský pakt udržitelnosti a Myanmarská iniciativa pro pracovní práva,

–  s ohledem na společnou strategii EU a jejích členských států z roku 2007 nazvanou „Pomoc v oblasti obchodu: zlepšení podpory EU se zaměřením na potřeby související s obchodem v rozvojových zemích“,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje do roku 2030 stanovené OSN,

–  s ohledem na základní úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) o dětské práci, nucené práci, diskriminaci, svobodě sdružování a kolektivním vyjednávání,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 o EU a odpovědných globálních hodnotových řetězcích,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o dopadu mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce(14),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a na přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu(15),

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj (A8-0090/2019),

A.  vzhledem k tomu, že EU byla první, kdo v roce 1971 v návaznosti na doporučení Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) zavedl všeobecný systém preferencí (GSP), v jehož rámci průmyslové země poskytují všeobecné, nereciproční a nediskriminační obchodní preference rozvojovým zemím, a tím jim pomáhají vytvářet dodatečné příjmy prostřednictvím mezinárodního obchodu ve snaze snížit chudobu, podporovat řádnou správu věcí veřejných a podporovat udržitelný rozvoj;

B.  vzhledem k tomu, že článek 207 SFEU uvádí, že obchodní politika EU musí stavět na zásadách a cílech vnější politiky Unie a že má prosazovat hodnoty, o něž se Unie zasazuje a které jsou stanoveny v článku 2 SEU, a přispívat také k prosazování cílů uvedených v článku 21 SEU, včetně upevnění demokracie a právního státu, dodržování lidských práv, základních práv a svobod, rovnosti, úcty k lidské důstojnosti a ochrany životního prostředí a sociálních práv;

C.  vzhledem k tomu, že ve svých závěrech veřejná ochránkyně práv EU uvedla následující: řádná správa věcí veřejných s sebou nese dodržování a respektování základních práv; pokud nejsou dodržována základní práva, nemůže správa věcí veřejných probíhat řádně; orgány a instituce EU musí vždy zvažovat soulad svých opatření se základními právy a měly by vždy usilovat o podporu lidských práv v partnerských zemích;

D.  vzhledem k tomu, že stávající systém GSP byl zaveden nařízením (EU) č. 978/2012 přijatým na základě článku 207 SFEU řádným legislativním postupem, přičemž v případě nařízení o GSP jednal Evropský parlament poprvé v roli spolunormotvůrce;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 40 nařízení o GSP má Komise pět let po přijetí tohoto nařízení předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jeho uplatňování, na jejímž základě by mělo být utvářeno příští nařízení o GSP, jež má být přijato do roku 2022; vzhledem k tomu, že toto nařízení je platné od 1. ledna 2014; vzhledem k tomu, že bylo provedeno důkladné nezávislé hodnocení fungování stávajícího nařízení ve snaze poskytnout informace pro účely přezkumu ze strany Komise a že byl vypracován seznam konkrétních doporučení;

F.  vzhledem k tomu, že tento systém obsahuje tři opatření: obecný systém všeobecných celních preferencí, režim pobídek GSP + a režim „Vše kromě zbraní“; vzhledem k tomu, že země zvýhodněné standardním způsobem v rámci systému GSP – v současné době 18 zemí – využívají snížené celní sazby u 66 % všech kategorií produktů EU; vzhledem k tomu, že osm zemí zvýhodněných v rámci režimu GSP+ vyváží 66 % všech kategorií výrobků osvobozených od cla výměnou za svůj závazek účinně provádět 27 klíčových mezinárodních úmluv týkajících se pracovních práv, lidských práv, řádné správy věcí veřejných a životního prostředí; vzhledem k tomu, že 49 nejméně rozvinutým zemím je v rámci režimu „Vše kromě zbraní“ zajištěn bezcelní přístup do EU u všech produktů s výjimkou zbraní a střeliva; vzhledem k tomu, že všechny země zvýhodněné v rámci uvedeného systému jsou v souladu s nařízením o GSP vázány mezinárodními úmluvami o lidských a pracovních právech a že země zvýhodněné v rámci režimu GSP+ jsou rovněž vázány mezinárodními úmluvami v oblasti životního prostředí a řádné správy věcí veřejných; vzhledem k tomu, že pouze režim GSP+ zavádí strukturovaný dialog, který hodnotí účinné provádění těchto úmluv ze strany zvýhodněných zemí; vzhledem k tomu, že země zvýhodněné v rámci systému GSP musí rovněž být schopny uplatňovat mezinárodní standardy a normy, včetně vypracovávání, provádění a vymáhání odpovídajících právních předpisů, zejména v oblasti budování právního státu a boje proti korupci;

G.  vzhledem k tomu, že hlavními cíli reformy systému GSP z roku 2012 bylo více se zaměřit na země, které potřebují pomoc, tedy nejméně rozvinuté země a další země s nízkými a nižšími příjmy, dále prosazovat hlavní zásady udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných, posilovat stabilitu a předvídatelnost a upevnit jistotu na straně podniků;

H.  vzhledem k tomu, že existuje několik mezinárodních úmluv, pokynů a pravidel, jejichž cílem je bránit porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že zejména země zvýhodněné v rámci systému GSP mají povinnost se těmito pokyny řídit a vytvářet odpovídající právní a hospodářské podmínky pro působení podniků a jejich začlenění do globálních dodavatelských řetězců;

I.  vzhledem k tomu, že EU by měla ještě účinněji reagovat na sociální a environmentální dumping a nekalou soutěž i nekalé obchodní praktiky a kromě toho rovněž zajistit rovné podmínky;

J.  vzhledem k tomu, že vývozní zpracovatelské zóny jsou v několika zemích vyňaty z vnitrostátních pracovněprávních předpisů, což stojí v cestě plnému využívání práva podílet se na činnosti odborových organizací nebo předkládat zákonné opravné prostředky; vzhledem k tomu, že tato skutečnost je v rozporu se základními normami MOP a mohla by vést k dalším negativním dopadům na lidská práva;

K.  vzhledem k tomu, že v článku 8 SFEU je pevně zakotvena rovnost žen a mužů ve všech politikách EU; vzhledem k tomu, že dohody o obchodu a investicích mají vzhledem ke strukturální nerovnosti mezi ženami a muži zpravidla různý dopad na obě pohlaví; vzhledem k tomu, že podle MOP se v roce 2012 oběťmi nucené práce na celém světě stalo 21 milionů osob, z nichž bylo 55 % žen a dívek, a že u 90 % této skupiny lidí se tak dělo v soukromém sektoru;

L.  vzhledem k tomu, že čl. 19 odst. 6 nařízení o GSP vyžaduje, aby Komise zohlednila „všechny významné informace“ při určování toho, zda země zvýhodněné v rámci systému GSP řádně dodržují své závazky v oblasti lidských práv, včetně informací poskytnutých občanskou společností; vzhledem k tomu, že zapojení občanské společnosti a sociálních partnerů do provádění systému GSP může posílit legitimitu a účinnost společné obchodní politiky EU;

M.  vzhledem k tomu, že nařízení o GSP umožňuje EU pozastavit preferenční režimy v nejzávažnějších případech porušování lidských práv na základě ustanovení kapitoly V, čl. 19, odst. 1, písm. a) nařízení o GSP, které stanoví, že preferenční zacházení může být dočasně zrušeno z řady důvodů, včetně závažného a systematického porušování zásad stanovených v úmluvách uvedených v části A přílohy VIII;

N.  vzhledem k tomu, že Evropská komise zahájila šetření týkající se Kambodže a připravuje zahájení šetření Myanmaru / Barmy týkající se porušování lidských práv v rámci případného vyřazení z režimu „Vše kromě zbraní“;

Hlavní závěry a doporučení

1.  vítá hodnocení v polovině období, které je zaměřené na uplatňování stávajícího nařízení o GSP a hodnotí pravděpodobnost dosažení cílů, které v něm byly stanoveny; vítá skutečnost, že díky novému nařízení došlo k nárůstu vývozu ze zemí zvýhodněných v rámci režimu „Vše kromě zbraní“ a režimu GSP+, což je významný příspěvek k vymýcení chudoby;

2.  s uspokojením konstatuje, že v roce 2016 vstoupilo na území EU v rámci systému GSP dovezené zboží v hodnotě 62,6 miliardy EUR (stoupající tendence), které lze rozčlenit takto: 31,6 miliardy EUR ze zemí zvýhodněných v rámci standardního systému GSP, přibližně 7,5 miliardy EUR ze zemí zvýhodněných v rámci režimu GSP+ a 23,5 miliardy EUR ze zemí zvýhodněných v rámci režimu „Vše kromě zbraní“ (údaje Eurostatu ze září 2017);

3.  připomíná, že systém GSP pomáhá průmyslu rozvojových zemí překonat obtíže, s nimiž se tyto země potýkají na vývozních trzích v důsledku vysokých počátečních nákladů; připomíná, že účelem systému GSP je v souladu s cíli UNCTAD zvýšit příjmy z vývozu, podpořit industrializaci rozvojových zemí, a tedy i nejméně rozvinutých zemí, urychlit jejich růst a v konečném důsledku odstranit chudobu;

4.  připomíná, že režim GSP+ je klíčovým nástrojem obchodní politiky EU, který poskytuje lepší přístup na trh a je doplněn striktním monitorovacím mechanismem s cílem prosazovat lidská a pracovní práva, ochranu životního prostředí a řádnou správu věcí veřejných v rozvojových zemích ve zranitelném postavení;

5.  konstatuje, že současné nařízení o GSP je v platnosti po dobu tří let od zahájení procesu hodnocení v polovině období, které již identifikovalo prvky, jejichž reformu je třeba v rámci příštího nařízení o GSP zvážit; vítá doporučení obsažená v závěrečné zprávě o hodnocení v polovině období;

6.  zdůrazňuje, že systém GSP jako součást obchodní politiky EU musí vycházet ze zásad vnější politiky Unie (účinnost, transparentnost a hodnoty), jak je stanoveno v článku 21 SEU; zdůrazňuje, že článek 208 SFEU zavádí zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a jako hlavní cíl stanoví vymýcení chudoby; zdůrazňuje, že sdělení Komise „Obchod pro všechny“ tyto zásady potvrzuje;

7.  uznává, že režim GSP+ hraje důležitou roli při prosazování mezinárodních pracovních práv, lidských práv, řádné správy věcí veřejných a norem ochrany životního prostředí ve zvýhodněných zemích, a to nejen tím, že jim poskytuje pobídky k dodržování těchto norem, ale také tím, že udržuje platformu pro pravidelný dialog v oblastech, na které se vztahují dané úmluvy, a podporuje zapojení do zásadních reforem;

8.  uznává, že systém GSP znamená pro země zvýhodněné v jeho rámci i pro EU hospodářský přínos, neboť došlo ke zvýšení vývozu do EU a zvýšila se míra využívání preferencí zeměmi zvýhodněných v rámci režimů „Vše kromě zbraní“ a GSP+; naléhavě vyzývá EU, aby usilovala o zvyšování povědomí o pravidlech systému GSP v zemích zvýhodněných v jeho rámci s cílem podpořit ještě účinnější využívání tohoto systému; žádá Komisi, aby posoudila rozdělení zisku ve vztahu k systému GSP vzhledem k dostupnosti údajů, bude-li to možné; bere na vědomí, že v některých případech měly zvýšený vývoz a hospodářské příležitosti rovněž nezamýšlený nepřímý negativní účinek na lidská práva a společenský rozvoj, který vedl například k zabírání půdy či nedostatečnému dodržování pracovních práv; zdůrazňuje proto, že obchodní preference musí být následovány reformami a prováděním mezinárodních úmluv s cílem předejít možnosti, že programy GSP povedou ke zvýšení úrovně environmentálního a sociálního dumpingu;

9.  vítá zjednodušený mechanismus vstupu do systému GSP+, aby se stal atraktivnější pro země, které jsou zvýhodněny v rámci systému GSP; zdůrazňuje skutečnost, že mnohé kandidátské země pro režim GSP+ ratifikovaly několik mezinárodních úmluv nezbytných pro přijetí do režimu GSP+; zdůrazňuje, že lepší, soustavné a systematické sledování procesu provádění má zásadní význam a lze jej dosáhnout posílením spolupráce mezi všemi aktéry s cílem zlepšit shromažďování informací a důkladnou analýzu tím, že budou využity veškeré dostupné informace a zdroje, jako jsou zprávy mezinárodních monitorovacích orgánů, včetně OSN, MOP, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jakož i přímým zapojením občanské společnosti a sociálních partnerů do tohoto procesu; zdůrazňuje, že je to nezbytné pro to, aby byl prostřednictvím účinného provádění 27 úmluv využit plný potenciál režimu GSP+ ke zlepšení situace v oblasti práv pracovníků, prosazování rovnosti žen a mužů a odstranění dětské a nucené práce;

10.  naléhavě vyzývá Komisi, aby se během jednání se zeměmi zvýhodněnými v rámci režimu GSP+ a prostřednictvím intenzivnějšího zapojení EBA zabývala problémem zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost, a ochranou ohrožených ochránců lidských práv, neboť tyto otázky přímo souvisejí se závazky vyplývajícími z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a příslušných ustanovení základních úmluv MOP, a to v souladu se sdělením Komise „ Obchod pro všechny“; dále žádá Komisi, aby přezkoumala další možnosti strukturované, formální a nezávislé účasti občanské společnosti, zástupců odborů a soukromého sektoru, které by mohly sloužit jako možné cesty k posílení procesu monitorování;

11.  zdůrazňuje, že systém GSP celkově vytváří pobídky k ratifikaci mezinárodních úmluv, a tím vytváří lepší rámec pro pokrok; zdůrazňuje význam zavádění dalších důkladných opatření k zajištění pozitivního vlivu GSP na vývoj v oblasti životního prostředí; doporučuje, aby byla Pařížská dohoda přidána na seznam 27 hlavních mezinárodních úmluv, které musí země zvýhodněné v rámci režimu GSP+ dodržovat; zdůrazňuje, že je zapotřebí ještě mnoho učinit, aby bylo ve zvýhodněných zemích dosaženo modelu udržitelného rozvoje;

12.  uznává pokrok dosažený v oblasti účinného provádění prostřednictvím zvýšeného monitorování a dialogu mezi EU a zvýhodněnými zeměmi, zejména při monitorování provádění 27 hlavních úmluv; zdůrazňuje potřebu další koordinace mezi Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ,) delegacemi Unie, diplomatickými misemi členských států, vládami zvýhodněných zemí, mezinárodními organizacemi, podniky, sociálními partnery a občanskou společností s cílem zlepšit shromažďování informací a poskytovat podrobnější analýzu monitorování; doporučuje co největší transparentnost a intenzivnější komunikaci mezi spolunormotvůrci a zúčastněnými stranami v procesu vyřazování ze systému GSP, zejména v průběhu šetření prováděného Komisí;

13.  uznává, že ratifikace a pokrok v oblasti účinného provádění příslušných úmluv jsou důležitými referenčními hodnotami k dosažení nezbytného pokroku v rámci tohoto systému; žádá Komisi, aby zajistila, aby opatření přijatá za účelem sledování účinného provádění úmluv zvýhodněnými zeměmi byla plně v souladu se strategickými dokumenty pro jednotlivé země s cílem zajistit soudržnost a začleňování lidských práv do obchodní politiky;

14.  zdůrazňuje potřebu neustálé angažovanosti a dalšího zvyšování transparentnosti při monitorování režimu GSP+, přičemž je nutné zajistit, aby EU mohla v rámci dialogu se zvýhodněnými zeměmi plně využít svého vlivu, zejména pokud jde o hodnocení výsledků; vyzývá Komisi, aby v této oblasti a v oblasti dialogu se zvýhodněnými zeměmi zvážila další kroky s cílem zvýšit transparentnost, dohled a účinnost systému;

15.  domnívá se, že každé rozhodnutí o pozastavení preferencí musí být zcela v souladu s obecným cílem zmírňování chudoby, a zdůrazňuje, že akty sekundárního práva EU musí být navrženy a vykládány v souladu s primárním právem EU a obecnými zásadami práva EU v tomto ohledu; zdůrazňuje proto, že je třeba zachovat současný cílený přístup ke zrušení preferencí a zajistit, aby toto zrušení bylo omezeno na konkrétní odvětví a koncipováno tak, aby se minimalizovaly negativní dopady na místní obyvatelstvo; vyzývá Komisi, aby v případě potřeby využívala možností postupného odebírání obchodních preferencí nebo jiných časově omezených opatření k jejich odejmutí; zdůrazňuje konečně, že odebrání obchodních preferencí by mělo být vnímáno jako krajní opatření, jež se použije pouze tehdy, vyskytnou-li se závažné nedostatky v účinném provádění mezinárodních úmluv a zvýhodněná země projeví jasnou neochotu a nezájem tyto nedostatky řešit; současně zdůrazňuje podmínečnou povahu systémů a skutečnost, že by tato podmíněnost měla být využita k zachování důvěryhodnosti každého systému a k zajištění opatření v případech závažného a systematického porušování úmluv;

16.  vítá nedávná rozhodnutí Komise o zahájení postupu odnětí preferencí v rámci systému EBA Kambodži a vyslání mimořádné mise EU na vysoké úrovni do Myanmaru v reakci na situaci v oblasti lidských práv v obou zemích; očekává, že Komise bude Parlament průběžně a důkladně informovat a zapojovat do dalších kroků, včetně pozastavení preferencí;

17.  konstatuje, že počet zvýhodněných zemí se výrazně snížil v důsledku reformy kritérií způsobilosti, což spolu s odstupňováním výrobků vedlo k celkovému poklesu objemu dovozu ze zemí GSP do EU; uznává, že tyto reformy umožňují zaměřit preference na země, které to nejvíce potřebují; žádá Komisi, aby při posuzování dopadu příštího nařízení zajistila soulad a soudržnost mezi systémem GSP a režimy dohod o volném obchodu, a zachovala tak ústřední úlohu systému GSP pro rozvojové země v obchodní politice EU; v této souvislosti konstatuje, že země zvýhodněné v rámci režimu EBA čelí zvýšenému konkurenčnímu tlaku zemí, které uzavřely dohody o volném obchodu s EU; dále konstatuje, že na některé země, které byly dříve v rámci režimu GSP+ sledovány, se nyní vztahují dohody o volném obchodu obsahující kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, které by měly být účinné a vymahatelné;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že systém GSP, zejména v případě 29 zemí EBA, nevedl k žádné změně, a v některých případech způsobil zhoršení jejich profilů diverzifikace vývozu na úrovni výrobků; dále vyjadřuje politování nad tím, že dostatečně nepřispěl k hospodářské diverzifikaci; požaduje přijetí dalších opatření s cílem zvýšit diverzifikaci vývozu ze zemí GSP; vyjadřuje politování nad tím, že diverzifikace mezi zvýhodněnými zeměmi byla zřejmě narušena v důsledku odstranění možnosti kumulace se zeměmi, které byly ze systému GSP vyloučeny, neboť již nemohou déle využívat pravidel původu pro země zvýhodněné v rámci systému GSP; důrazně požaduje opětovné zavedení této možnosti, zejména pro nejzranitelnější země; bere na vědomí významný pokles diverzifikace vývozu u zemí zvýhodněných v rámci standardního systému GSP na všech odvětvových úrovních; vyzývá dále Komisi, aby zvážila další možnost úpravy a rozšíření seznamu výrobků, které mají být zahrnuty do nařízení, pokud jde o polotovary a hotové výrobky, a aby v případě potřeby zmírnila pravidla původu pro nejzranitelnější země; vybízí dále země zvýhodněné v rámci systému GSP, aby zavedly účinná opatření zaměřená na diverzifikaci výrobků; v tomto smyslu zdůrazňuje potřebu vytvořit přístup ke znalostem a technologiím s cílem diverzifikovat výrobky, aby se vývozy mohly v celosvětové konkurenci udržet, zejména v Evropě;

19.  vyzývá země zvýhodněné v rámci systému GSP, aby zavedly a účinně prováděly právní opatření na ochranu duševního vlastnictví;

20.  vítá skutečnost, že míra využívání preferencí pro země zvýhodněné v rámci režimu EBA je vysoká; zdůrazňuje význam budování kapacit ve zvýhodněných zemích, aby mohly mít ze systému co největší prospěch; požaduje, aby opatření v rámci iniciativy pomoci na podporu obchodu (Aid for Trade) byla v tomto ohledu účinněji využívána; domnívá se, že by mělo být zváženo zahrnutí služeb do příštího nařízení o GSP s cílem dále podporovat zvýšenou diverzifikaci; v této souvislosti dále zdůrazňuje význam mezipodnikového přístupu; požaduje zřízení odvětvových, mnohostranných platforem a online nástrojů, které by spojovaly vývozní podniky ze zemí zvýhodněných v rámci systému GSP, dovozní podniky v EU a potenciální nové podniky na obou stranách – ty, které v současné době nevyvážejí ani nedovážejí –, s cílem vyměňovat si osvědčené postupy a zvyšovat povědomí o pravidlech, podmínkách a hospodářských perspektivách, které systém GSP nabízí;

21.  vítá uzavření prvního šetření ohledně ochranných opatření podle tohoto nařízení a domnívá se, že by se tímto ustanovením měla zajistit ochrana finančních, hospodářských, sociálních a environmentálních zájmů EU; zdůrazňuje, že při poskytování preferencí pro citlivé výrobky je třeba umožnit, aby jim bylo poskytnuto zvláštní zacházení, aby se zabránilo ohrožení určitých odvětví;

22.  zdůrazňuje, že na všechny části území zvýhodněných zemí, včetně vývozních zpracovatelských zón, se vztahuje režim a závazky vyplývající z ratifikace příslušných úmluv; naléhavě vyzývá zvýhodněné země, aby účinně zavedly pracovní normy, a naléhavě vyzývá Komisi, aby se zabývala porušováním norem MOP, včetně kolektivního vyjednávání a svobody sdružování ve vývozních zpracovatelských zónách v současných nebo potenciálních zvýhodněných zemích, a aby zajistila odstranění veškerých výjimek; vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnosti, jak zajistit, aby výrobky z vývozních zpracovatelských zón nespadaly do systému preferencí, pokud jsou vyňaty z vnitrostátních právních předpisů a v rozporu s příslušnými mezinárodními úmluvami;

23.  zdůrazňuje, že systém GSP zvýšil dynamiku podnikového sektoru, do jisté míry přispěl k posílení ekonomického postavení žen a podpořil zvýšení jejich podílu mezi výdělečně činným obyvatelstvem, zejména v průmyslových odvětvích zemí vývozu, které obchodují s EU; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité vytvořit pro ženy vhodné podnikatelské prostředí, aby mohly těchto nových dovedností a zkušeností využít a v rámci podnikových struktur postupovat na vyšší pozice nebo být schopny založit vlastní nové podniky; konstatuje nicméně, že ženy jsou i nadále diskriminovány, a je znepokojen pracovními podmínkami žen, zejména v textilním a oděvním průmyslu; připomíná své usnesení ze dne 27. dubna 2017 a vyzývá Komisi, aby na něj navázala;

24.  vítá vliv GSP na zavádění čistších a bezpečnějších technologií a na dobrovolné iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, což má přímý pozitivní dopad na pracovníky a životní prostředí; zastává názor, že by měla být plánována opatření na další podporu a spolehlivé posouzení tohoto rozvoje; uznává, že je v této souvislosti třeba nalézt správnou rovnováhu mezi regulačními a dobrovolnými opatřeními v oblasti náležité péče podniků, a vyzývá Komisi, aby hledala způsoby, jak stanovit povinnosti náležité péče;

25.  domnívá se, že by EU měla zajistit soudržnost politik tím, že bude další mezinárodní aktéry, jako jsou nadnárodní společnosti, pobízet k plné účasti na zlepšování lidských a sociálních práv a environmentálních norem na celém světě, mimo jiné i stanovením požadavků pro hospodářské subjekty, aby zavedly postupy náležité péče v souladu s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv; vybízí Komisi, aby se ujala vedení s cíle zajistit dodržování lidských a pracovních práv v celosvětových hodnotových řetězcích a aby vypracovala o realizaci usnesení Parlamentu z roku 2016 o provádění jeho doporučení týkajících se sociálních a environmentálních norem, lidských práv a sociální odpovědnosti podniků, včetně jeho výzvy k zahrnutí sociální odpovědnosti podniků do tohoto nařízení a k reformě pravidel WTO tak, aby obsahovala požadavky na opatření týkající se náležité péče a transparentnosti v dodavatelském řetězci vycházející z obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

26.  připomíná, že EU musí v zájmu zajištění souladu s politikami dalších mezinárodních aktérů, například nadnárodních společností, vybízet k plnému zapojení v zájmu dodržování lidských práv, práv dítěte, sociálních práv, environmentálních práv a veřejného zdraví ve světě; vyzývá EU, aby v celosvětových hodnotových řetězcích, tedy v celém dodavatelském řetězci, zajistila dodržování lidských práv v pracovněprávní oblasti;

27.  vyzývá Komisi, aby v souvislosti s příštím nařízením o GSP přezkoumala možnost zavedení dodatečných celních preferencí pro výrobky, které jsou prokazatelně vyráběny udržitelným způsobem; domnívá se, že by zboží mělo podléhat dobrovolné certifikaci udržitelného způsobu výroby a při jeho dovozu do EU by měly být předkládány odpovídající doklady;

o
o   o

28.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1. (2) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 13. (3) Úř. věst. C 55, 12.2.2016, s. 112. (4) http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2018/october/tradoc_157434.pdf (5) COM(2018)0665. (6) SWD(2018)0430. (7) COM(2016)0029. (8) COM(2018)0036. (9) https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/en/64308 (10) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 19. (11) Přijaté texty, P8_TA(2018)0515. (12) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 100. (13) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 100. (14) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 33. (15) http://www.europarl.europa.eu/RegData/organes/conf_pres_groupes/proces_verbal/2002/12-12/CPG_PV(2002)12-12(ANN01)_EN.doc

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic (COM(2018)0134 – C8-0117/2018 – 2018/0060(COD))

P8_TA(2019)0208 A8-0440/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0134),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0117/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 12. července 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. ledna 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0440/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2019/630).

(1) Úř. věst. C 79, 4.3.2019, s. 1. (2) Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 43.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně hospodářské soutěže v letecké dopravě a o zrušení nařízení (ES) č. 868/2004 (COM(2017)0289 – C8-0183/2017 – 2017/0116(COD))

P8_TA(2019)0209 A8-0125/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0289),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0183/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. ledna 2018 (1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 12. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A8-0125/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o ochraně hospodářské soutěže v letecké dopravě a o zrušení nařízení (ES) č. 868/2004

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2019/712).

(1) Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 58.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2020 – oddíl III – Komise (2019/2001(BUD))

P8_TA(2019)0210 A8-0172/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012(1) (dále jen „finanční nařízení“),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2) (dále jen „nařízení o VFR“),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(4),

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2019(5) a na společná prohlášení dohodnutá mezi Parlamentem, Radou a Komisí, jež jsou k němu připojena,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 70/1 ze dne 25. září 2015 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2016, a na nedávno představený diskusní dokument Komise s názvem „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030“,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. února 2019 o rozpočtových pokynech pro rok 2020 (06323/2019),

–  s ohledem na článek 86a jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0172/2019),

A.  vzhledem k tomu, že jednání o rozpočtu Unie na rok 2020 budou probíhat souběžně s jednáními o příštím víceletém finančním rámci (VFR) a reformě vlastních zdrojů EU; vzhledem k tomu, že rok 2019 bude sedmým rokem plnění VFR na období 2014–2020;

B.  vzhledem k tomu, že Rada si v posledních letech ve svých postojích opakovaně odporuje, když navrhuje nové politické priority pro EU, ale nejeví ochotu poskytnout na jejich financování nové finanční prostředky; vzhledem k tomu, že nové politické priority a nadcházející výzvy pro EU by měly být financovány z nových prostředků, a nikoli snížením prostředků pro stávající programy;

C.  vzhledem k tomu, že ke konci současného finančního programového období budou k plnění víceletých programů zapotřebí adekvátní finanční zdroje, a proto bude nutné předjímat nezbytné platby v roce 2020, aby se v prvních letech VFR na období 2021–2027 zabránilo další krizi v souvislosti s neprovedenými platbami;

Rozpočet na rok 2020: most k Evropě budoucnosti – investice do inovací, udržitelného rozvoje, ochrany a bezpečnosti občanů

1.  zdůrazňuje, že rozpočet Unie na rok 2020 je mostem k příštímu VFR na období 2021–2027 a měl by přispívat k vytváření společné dlouhodobé vize budoucích politických priorit Unie a přinášet evropskou přidanou hodnotu; očekává, že v době přijímání rozpočtu na rok 2020 už budou v plném proudu jednání mezi Radou a Parlamentem o VFR, a to na základě politické dohody v Evropské radě; je přesvědčen, že pokud bude rozpočet na rok 2020 silný a odpovědný a bude se zaměřovat na budoucnost, bude snazší dosáhnout dohody na novém VFR a začít jej uplatňovat; má proto v úmyslu plně využít stávajících možností pružnosti a dalších ustanovení stanovených v nařízení o VFR a ve finančním nařízení k posílení klíčových programů EU v rozpočtu na rok 2020, a to s náležitým přihlédnutím k přístupu rozpočtování na základě výkonnosti v rozpočtu EU;

2.  vyzývá k tomu, aby specifické zemědělské programy na jedné straně podporovaly krátké dodavatelské řetězce, spravedlivé ceny pro producenty a stabilní a přijatelné příjmy pro zemědělce a na straně druhé prosazovaly spravedlivé přerozdělení plateb mezi země, druhy produkce a producenty, aby odstraňovaly současné nerovnosti a byly ku prospěchu členských států s největšími výpadky produkce i malých a středních producentů;

3.  domnívá se proto, že rozpočet EU na příští rok by měl jednoznačně definovat politické priority a umožnit Unii vytvářet udržitelný a inkluzivní hospodářský růst a pracovní místa, více investovat do inovací a výzkumných kapacit v zájmu hledání budoucích řešení, zvyšovat konkurenceschopnost, zajistit bezpečnost a mír v Evropě, zlepšovat pracovní a životní podmínky občanů, zvyšovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost, zvyšovat možnosti Unie v jejím boji proti ekologickým výzvám a změně klimatu tak, aby směřovala ke plnění svých závazků podle Pařížské dohody, přispívat k plnému dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN a naplnit očekávání ve věci evropského pilíře sociálních práv;

4.  poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že je rok 2020 posledním rokem současného VFR, se musí provádění programů EU, zejména programů ve sdíleném řízení v rámci politiky soudržnosti, společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky, ještě více zrychlit, aby se podařilo dohnat dřívější zpoždění a dospět do závěrečné fáze; očekává, že se tato skutečnost odrazí ve výrazném zvýšení počtu žádostí o platby, a předpokládá proto, že roční výše prostředků dosáhne v roce 2020 svého vrcholu; zdůrazňuje odhodlanost Parlamentu zabezpečit potřebné prostředky na platby v roce 2020 a předejít situaci, kdy by se v prvních letech VFR na období 2021–2027 znovu nedostávalo prostředků na platby, jak tomu bylo v současném období; zdůrazňuje, že je třeba neustále zlepšovat kontrolní mechanismy a mechanismus oprav, aby bylo zajištěno řádné a rychlé provádění programů EU;

5.  upozorňuje na důležitost decentralizovaných agentur při zajišťování realizace legislativních priorit EU, a tedy plnění politických cílů EU, například pokud jde o konkurenceschopnost, udržitelný růst, zaměstnanost a zvládání současných migračních toků a přílivu uprchlíků; očekává, že jednání o rozpočtu na rok 2020 vyústí v odpovídající operační a administrativní financování agentur EU, aby mohly plnit své stále rozsáhlejší úkoly a dosahovat co nejlepších výsledků; opakuje svůj postoj, že rok 2018 byl posledním rokem 5% snižování stavu zaměstnanců a vytváření tzv. společného fondu pracovních míst určených k převodu; očekává, že se v rozpočtu na rok 2020 Komise a Rada zdrží dalších škrtů u zdrojů agentur;

Inovace a výzkum pro budoucí řešení: podpora udržitelného a inkluzivního hospodářského růstu s cílem předjímat změnu a zvýšit konkurenceschopnost

6.  zdůrazňuje, že je důležité usilovat o to, aby v oborech, jako je vesmír, zdravotní péče, životní prostředí, zemědělství, bezpečnost a doprava, stála Evropa v čele vývoje klíčových technologií; upozorňuje na to, že je třeba zajistit, aby výzkumné a inovační činnosti i nadále skýtaly řešení pro potřeby Evropy, výzvy, které před ní stojí, a její konkurenceschopnost, a připomíná v této souvislosti důležitou roli základního výzkumu; zdůrazňuje, že přechod z programu Horizont 2020 na program Horizont Evropa musí proběhnout hladce, aby byla zajištěna potřebná stabilita pro podniky, výzkumné instituce a akademickou obec; je velmi znepokojen výrazným podfinancováním programu Horizont 2020 v celém jeho období, které způsobuje nízkou míru úspěšnosti jinak vynikajících žádostí; má proto v úmyslu zabezpečit v rozpočtu na příští rok co největší možný roční příděl prostředků pro program Horizont 2020 a plně při tom využít stávajících ustanovení o pružnosti v nařízení o VFR a ve finančním nařízení; upozorňuje, že je rovněž důležité prohloubit synergie s evropskými strukturálními a investičními fondy;

7.  zdůrazňuje potenciál pro hospodářský růst vyplývající z technologické transformace Evropy a žádá, aby rozpočet EU odpovídající měrou přispíval k podpoře digitalizace evropského průmyslu a prosazování digitálních dovedností a podnikání; zdůrazňuje důležitost dalších investic do digitálních schopností, mj. do vysoce výkonné výpočetní techniky, umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti EU; zdůrazňuje, že program Digitální Evropa má podle očekávání zabezpečit výrazně vyšší příděl finančních prostředků ve VFR na období 2021–2027, a má proto v úmyslu zvýšit v rozpočtu na příští rok financování v této oblasti;

8.  zdůrazňuje úspěšnost Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) při aktivování dalších investic v EU s cílem dosáhnout investičního cíle ve výši nejméně 500 miliard EUR do roku 2020 poté, co bylo trvání fondu prodlouženo; upozorňuje však na doporučení Evropského účetního dvora dále zlepšovat provádění tohoto fondu, pokud jde o adicionalitu vybraných projektů; připomíná, že záruční fond EFSI byl částečně financován přesuny prostředků z programu Horizont 2020 a Nástroje pro propojení Evropy a znovu potvrzuje svůj dlouhodobý postoj, že nové iniciativy musí být v plném rozsahu financovány z nových prostředků;

9.  je pevně přesvědčen, že nezbytnou podmínkou udržitelného rozvoje Unie je sociální spravedlnost a rovné příležitosti v rámci evropské sociálně-tržní ekonomiky; má v úmyslu zajistit dostatečné financování pro programy, jako jsou COSME a Budoucí a vznikající technologie, které významnou měrou přispívají k úspěchu začínajících podniků a malých a středních podniků, jež jsou páteří evropské ekonomiky a hlavními motory hospodářského růstu, vytváření pracovních míst, inovací a sociální integrace; poukazuje na vysokou míru provádění těchto programů a na jejich schopnost absorbovat ještě více;

Bezpečnost a mír pro evropské občany

10.  má za to, že ochrana vnějších hranic EU a její vnitřní bezpečnosti s podporou posílené evropské pohraniční a pobřežní stráže a Europolu, Evropská unie bez vnitřních hranic a řádné fungování schengenského prostoru a svobody pohybu v EU spolu nerozlučně souvisí a vzájemně si prospívají; současně zdůrazňuje důležitost robustních investic EU v oblasti vnitřní bezpečnosti, mimo jiné s cílem posílit vymahatelnost práva EU a reakci justice na hrozby přeshraniční trestné činnosti a podpořit výměnu informací, a to s ještě větší podporou pro Eurojust a Úřad evropského veřejného žalobce; pokládá za povinnost zajistit, aby agentury, které působí v oblasti bezpečnosti, spravedlnosti a ochrany hranic, měly adekvátní financování, dostatečný počet zaměstnanců a odpovídající školení pro ně, jelikož současná výše financování je s ohledem na výrazné zvýšení jejich odpovědností, důležitost spolupráce mezi nimi, potřebu technologických inovací a uzpůsobení se a jejích naprosto zásadní úlohu při posilování spolupráce a koordinace mezi členskými státy nedostatečná;

11.  současně zdůrazňuje humanitární odpovědnost EU v migrační politice a uznává klíčovou úlohu Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a Agentury pro základní práva při vytváření a uplatňování společných azylových postupů v členských státech; pokládá za povinnost zajistit, aby agentury, které působí v oblasti migrace, azylu a lidských práv, měly adekvátní financování, dostatečný počet zaměstnanců a odpovídající školení pro ně, s odpovídajícími finančními a lidskými zdroji, které jim umožní řádně plnit svou roli;

12.  vítá závazek členských států k obnovené agendě EU v oblasti obrany a jejich ochotu k další evropské spolupráci na poli obrany; zdůrazňuje důležitost zahájení Evropského programu rozvoje obranného průmyslu (EDIDP) jako první fáze Evropského obranného fondu; požaduje další zvýšení rozpočtu Unie na obranu, které je třeba financovat výlučně z nových prostředků, aby se zlepšila konkurenceschopnost a inovativnost evropského obranného průmyslu;

13.  rozhodně podporuje zvýšené úsilí EU při boji proti rostoucím bezpečnostním hrozbám, jako je radikalizace a násilný extremismus v Evropě a sousedních zemích, a lepší koordinaci těchto programů na úrovni EU;

14.  zdůrazňuje, že pro prosperitu a bezpečnost Unie a pro ochranu soukromí jejích občanů má zásadní význam kybernetická bezpečnost, že kybernetické útoky, kyberkriminalita a manipulace ohrožují otevřené společnosti a že hospodářská špionáž brání fungování digitálního jednotného trhu a je hrozbou pro konkurenceschopnost evropských podniků; požaduje odpovídající finanční zdroje k tomu, aby bylo možno všem příslušným agenturám poskytnout dostatečné finanční prostředky na pokrytí jejich operačních a administrativních úkolů ve snaze pomoci jim zabezpečit sítě a informační systémy, vybudovat si dostatečnou odolnost v kyberprostoru a bojovat proti kyberkriminalitě; podporuje v této souvislosti strategickou spolupráci Agentury EU pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) a Europolu;

15.  připomíná, že mír a stabilita jsou základními hodnotami, které jsou podporovány z rozpočtu Evropské unie, a zdůrazňuje v tomto ohledu, jak významnou měrou přispěla Unie k míru a usmíření na irském ostrově, zejména svou podporou Velkopáteční dohody a financováním programů PEACE a INTERREG; zdůrazňuje, že je důležité zachovat financování pro tyto programy i po brexitu;

16.  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2018 o využívání údajů uživatelů Facebooku společností Cambridge Analytica a jeho dopadu na ochranu údajů(6) vyjadřuje přesvědčení, že pokud chceme zajistit řádné demokratické volby, zejména v roce konání evropských voleb, musí být naší prioritou boj proti dezinformacím, zejména jejich vyhledáváním a odhalováním, a proti jakýmkoli jiným druhům vměšování cizích států; požaduje další finanční prostředky k systematičtějšímu používání nástrojů strategické komunikace, které umožní důraznou a koordinovanou reakci EU; podporuje pokyny, které Komise vydala ohledně toho, jak by měla být používána stávající pravidla EU pro boj proti využívání osobních údajů k zaměření se na občany na sociálních médiích v době voleb, a to s cílem zajistit spravedlivé volby;

17.  je znepokojen tím, že ne dost Evropanů sdílí dojem, že Evropská unie pracuje v jejich prospěch a že jim poskytuje významné výhody; žádá, aby byly Komisi poskytnuty adekvátní finanční zdroje na investice do nástrojů, jako je nedávná iniciativa Parlamentu „Co dělá Evropa pro mě?“ a aplikace Citizens’ App, které občany informují o činnosti Unie a vyzdvihují úsilí, jež Unie vynakládá na podporu míru, demokracie, právního státu a svobody slova; domnívá se, že tyto nástroje by měly být více nasazovány na úrovni členských států;

18.  poukazuje na to, že společná zemědělská politika a společná rybářská politika jsou základními kameny evropské integrace, které mají zajistit dodávky bezpečných a vysoce kvalitních potravin pro evropské občany, řádné fungování jednotného zemědělského trhu, udržitelnost venkovských regionů na mnoho let a udržitelné řízení přírodních zdrojů; připomíná, že tyto politiky přispívají k životaschopnosti a stabilitě EU; vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala producenty v celé Evropě, aby se dokázali vyrovnat s nečekanou volatilitou trhů a mohli zajišťovat dodávky bezpečných a vysoce kvalitních potravin; požaduje, aby zvláštní pozornost byla věnována drobnému zemědělství a rybolovu;

Posilování solidarity a vzájemného porozumění

19.  požaduje dodatečné finanční zdroje, aby bylo možné uspokojit budoucí zájem o program Erasmus+, který je primárním programem pro vzdělávání a odbornou přípravu, včetně profesní přípravy, mládež a sport v Evropě, přičemž je třeba vzít v potaz také jeho vnější rozměr; zdůrazňuje, že je zapotřebí vyčlenit adekvátní zdroje na demokratizaci tohoto programu, aby jeho prostředky byly zpřístupněny lidem ze všech vrstev, a na vytvoření Evropského rámce pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu, který by byl jedním z nástrojů boje proti nezaměstnanosti mladých lidí; připomíná, že Parlament požadoval, aby byl finanční příděl na tento program v příštím VFR zvýšen na trojnásobek; vyzývá k prohloubení spolupráce mezi vzděláváním, učňovskou přípravou, kulturou a výzkumem;

20.  připomíná, že v době, kdy je evropský projekt zpochybňován, je velmi důležité obnovit silný závazek vůči Evropě prostřednictvím kultury, znalostí, tvorby a inovací; je proto přesvědčen, že by měly být v odpovídající míře podporovány programy Kreativní Evropa a MEDIA;

21.  zdůrazňuje, že boj proti nezaměstnanosti mladých lidí vyžaduje rozsáhlé dodatečné financování, aby mohly být vytvářeny příležitosti ve vzdělávání, odborné přípravě a zaměstnanosti; poukazuje v této souvislosti na pozitivní dopad Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, z níž do konce roku 2017 obdrželo podporu přibližně 1,7 milionu mladých lidí; vítá skutečnost, že na důrazný požadavek Parlamentu bylo během jednání o rozpočtu na rok 2019 rozhodnuto, že celková částka pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí bude v roce 2019 navýšena na 350 milionů EUR; očekává, že rozpočet na rok 2020 bude odrážet velmi ambiciózní cíle tohoto programu, aby se v příštím VFR zajistil hladký přechod na program Evropský sociální fond plus (ESF+); zdůrazňuje, že je třeba urychlit plnění tohoto programu a zefektivnit jej, aby vnitrostátním politikám zaměstnanosti přinášel vyšší evropskou přidanou hodnotu;

22.  je přesvědčen o tom, že sociální soudržnost v Evropě musí přispívat k udržitelným řešením v boji proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci, k lepšímu začlenění osob se zdravotním postižením do společnosti a k řešení dlouhodobé strukturální demografické změny; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí finanční zdroje na důležité programy EU, které pomáhají zajistit stárnoucí evropské populaci adekvátní podporu, pokud jde o přístup k mobilitě, zdravotní péči a veřejným službám;

23.  připomíná, že členské státy musí migraci a žádosti o azyl řešit solidárně a nést za ně společně odpovědnost, a vyzývá členské státy, aby skrze národní programy dobře využívaly Azylový, migrační a integrační fond (AMIF); žádá pro tento fond dostatečný rozpočet na rok 2020, aby mohl podporovat přijímání žadatelů o azyl v členských státech, spravedlivé strategie navracení, programy pro znovuusídlení, politiku legální migrace a prosazování účinné integrace státních příslušníků třetích zemí; domnívá se, že by měla být posílena úloha měst a obcí v evropském azylovém systému;

24.  připomíná, že dlouhodobé řešení současného fenoménu migrace spočívá v politickém, hospodářském a sociálním rozvoji zemí, z nichž proudí migrační toky; žádá, aby do evropského nástroje sousedství a nástroje pro rozvojovou spolupráci byly vloženy dostatečné finanční prostředky na podporu této priority a dalšího rozvoje udržitelných a vzájemně prospěšných partnerství např. s africkými zeměmi; v tomto kontextu potvrzuje, že mezinárodním organizacím, včetně Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA), Agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), je nutné poskytnout dostatečnou a nepřetržitou podporu; žádá posílení finanční a organizační podpory programů, které přispívají ke spolupráci EU s partnerskými zeměmi v oblastech, jako je odborné vzdělávání, zakládání startupů, podpora malých a středních podniků, zdravotní péče a vzdělávání, a dále politik týkajících se dodávek pitné vody, čištění odpadních vod a odstraňování odpadů;

25.  je přesvědčen, že diskriminaci na základě pohlaví nelze tolerovat, protože se neslučuje s hodnotami EU; poukazuje na to znepokojivě nízkou úspěšnost žádostí o prostředky z programu Daphne a dalších fondů zaměřených na potírání násilí páchaného na ženách a dívkách, a má v úmyslu tomuto fondu zajistit větší objem financování; dále se domnívá, že genderový mainstreaming je účinnou strategií k dosažení rovnosti žen a mužů a k boji proti diskriminaci, a žádá, aby do všech významných unijních politik a programů financování bylo začleněno hledisko rovného postavení pohlaví; očekává, že Komise co nejdříve předloží rámec pro genderový mainstreaming v rozpočtu Unie;

26.  připomíná význam evropské politiky sousedství, která posiluje vztahy se sousedními zeměmi, podporuje mírové procesy, posiluje hospodářský a sociální růst a udržitelnou přeshraniční spolupráci; připomíná, že pevné vztahy mezi EU a zeměmi západního Balkánu mají zásadní význam pro stabilizaci této oblasti a její předvstupní proces; připomíná, že financování z rozpočtových prostředků Unie musí být nastaveno tak, aby posílilo kapacity těchto zemí, aby mohly pokračovat v provádění nezbytných právních, politických, sociálních a hospodářských reforem, zejména by mělo podporovat zlepšování řádného fungování veřejné správy, stabilitu a odolnost demokratických institucí a uplatňování zásad právního státu;

Životní prostředí a změna klimatu

27.  zdůrazňuje, že rozpočet na rok 2020 musí významně přispět k řešení environmentálních výzev a změny klimatu, aby se podařilo dohnat současné zpoždění a aby EU dostála svým závazkům; připomíná, že Unie oficiálně přislíbila, že se stane průkopníkem v přechodu na nízkouhlíkové oběhové hospodářství, které bude neutrální z hlediska klimatu, avšak s politováním konstatuje, že Unii se nedaří své klimatické cíle plnit, zejména pak závazek, že 20 % výdajů Unie bude v letech 2014 až 2020 vyčleněno na oblasti související s klimatem; domnívá se proto, že má-li se pokročit v plnění cílů klimatické politiky Unie a Pařížské dohody, je naprosto nezbytné významně zvýšit výdaje spojené s klimatem; domnívá se, že by mělo být nadále prosazováno a optimalizováno začleňování klimatického hlediska do všech oblastí unijní politiky a ve vhodných případech zavedeno testování z hlediska klimatu a udržitelnosti; požaduje zvýšení finančních prostředků všech příslušných programů Unie, aby byly podpořeny projekty s evropskou přidanou hodnotou, které přispívají k přechodu na čisté zdroje energie a hospodárné využívání zdrojů, a podporují udržitelnou zelenou a modrou ekonomiku a ochranu přírody s důrazem na zachování biologické rozmanitosti, přírodních stanovišť a ohrožených druhů;

28.  připomíná, že EU by měla v zájmu důsledného a účinného přístupu k řešení změny klimatu všechny budoucí obchodní smlouvy podmiňovat ratifikací a plněním Pařížské dohody; v tomto ohledu připomíná své usnesení ze dne 3. července 2018 o diplomacii v oblasti klimatu(7) a svou výzvu Komisi, aby posoudila soulad všech stávajících dohod o volném obchodu se závazky Pařížské dohody; domnívá se, že pokud by některá partnerská země EU tyto závazky nesplnila, mohla by Komise vůči ní dočasně pozastavit závazky EU v oblasti liberalizace obchodu;

Nevyřešené problémy rozpočtového procesu pro rok 2020

29.  očekává, že vystoupení Spojeného království z Evropské unie v březnu 2019 nebude mít na rozpočet na rok 2020 přímý vliv, protože Spojené království bude do tohoto rozpočtu přispívat a bude se účastnit jeho plnění; důrazně však Komisi vyzývá, aby vyhodnotila všechny možné scénáře a připravila se na ně, aby bylo zajištěno řádné finanční řízení rozpočtu Unie, a aby vypracovala pohotovostní plán, v němž stanoví jasné závazky a mechanismy k ochraně rozpočtu EU v případě, že Spojené království nebude přispívat do provádění rozpočtu EU na rok 2020 a nebude se ho účastnit;

30.  připomíná, že na základě společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o posílení okruhu 1a prostřednictvím opravného rozpočtu vydaného ve společných závěrech k rozpočtu na rok 2019 představí Komise opravný rozpočet, v němž navýší prostředky na programy Erasmus+ a Horizont 2020, jakmile bude na jaře 2019 dokončena technická úprava VFR na rok 2020, aby ho mohla Rada a Parlament rychle zpracovat;

31.  zdůrazňuje, že čl. 15 odst. 3 finančního nařízení umožňuje, aby závazky zrušené v důsledku úplného či částečného neuskutečnění příslušných výzkumných projektů byly v rámci ročního rozpočtového procesu znovu dány k dispozici na výzkumné programy, a konstatuje, že pro jejich čerpání nestanoví žádné další podmínky; vybízí Komisi, aby poskytla konkrétní informace o tom, kolik prostředků na závazky určených na výzkumné programy bylo zrušeno, a veškeré relevantní údaje o čl. 15 odst. 3 finančního nařízení; žádá předsednictví Rady, aby vyjasnila, zda všechny členské státy tento článek nyní plně chápou; každopádně žádá, aby se tento článek a odpovídající postup použily v rozpočtovém procesu na rok 2020 a aby již byly zohledněny v návrhu rozpočtu;

32.  je přesvědčen, že Parlament jako složka rozpočtového orgánu přímo volená občany by měl naplňovat svou politickou úlohu a předkládat návrhy pilotních projektů a přípravných akcí vyjadřujících jeho politickou vizi do budoucna; v této souvislosti se zavazuje předložit soubor návrhů pilotních projektů a přípravných akcí vypracovaných v úzké spolupráci s každým ze svých výborů, aby byla nalezena náležitá rovnováha mezi politickou vůlí a technickou proveditelností v souladu s posouzením Komise;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

(1) Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884. (3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1. (4) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105. (5) Úř. věst. L 67, 7.3.2019. (6) Přijaté texty, P8_TA(2018)0433. (7) Přijaté texty, P8_TA(2018)0280.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o genderové vyváženosti při navrhování kandidátů v oblasti hospodářských a měnových záležitostí EU (2019/2614(RSP))

P8_TA(2019)0211 RC-B8-0171/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na strategický závazek Komise ohledně rovnosti žen a mužů na období let 2016–2019,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 11. února 2019 ohledně jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky (ECB),

–  s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec SFEU, podle kterého Evropská rada konzultovala s Parlamentem,

–  s ohledem na Protokol č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, a zejména na článek 11.2 uvedeného protokolu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0144/2019),

–  s ohledem na skutečnost, že rada orgánů dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví vybrala dne 19. února 2019 za předsedu Evropského orgánu pro bankovnictví Josého Manuela Campu,

–  s ohledem na čl. 48 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES(1),

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0146/2019),

–  s ohledem na návrh Komise ze dne 30. ledna 2019 na jmenování Sebastiana Lavioly členem Jednotného výboru pro řešení krizí,

–  s ohledem na čl. 56 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010(2),

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0148/2019),

–  s ohledem na dopisy, které předsedovi Komise a úřadujícímu předsedovi Rady Evropské unie zaslal dne 5. března 2019 předseda Evropského parlamentu,

–  s ohledem na dopis, který dne 5. března 2019 zaslal předseda Evropského parlamentu předsedovi Komise a na odpověď předsedy Komise ze dne 11. března 2019,

–  s ohledem na dopis, který dne 23. března 2018 zaslal předseda Evropského parlamentu předsedovi Rady,

–  s ohledem na dopis, který dne 8. března 2018 zaslal předseda Hospodářského a měnového výboru předsedovi Euroskupiny,

–  s ohledem na index rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) za rok 2017,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 a článek 228a jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že článek 8 SFEU stanoví začleňování hlediska rovnosti žen a mužů jako horizontální zásadu a článek 2 SEU stanoví zásadu rovnosti žen a mužů jako jednu z hodnot Unie;

B.  vzhledem k tomu, že rovný přístup k příležitostem a zákaz diskriminace jsou nedílnou součástí hodnot Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že Rada dne 7. března 2011 přijala Evropský pakt pro rovnost žen a mužů na období 2011–2020;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament vyjadřuje politování nad skutečností, že ženy jsou i nadále nedostatečně zastoupeny ve výkonných funkcích v oblasti bankovních a finančních služeb; vzhledem k tomu, že všechny unijní i vnitrostátní orgány a instituce by měly zavést konkrétní opatření k zajištění vyváženého zastoupení žen a mužů;

E.  vzhledem k tomu, že předsedové Hospodářského a měnového výboru již při mnoha příležitostech v průběhu let jménem politických skupin informovali předsedy Rady, Euroskupiny a Komise o nedostatečné genderové rozmanitosti v Evropské centrální bance (ECB), ale také v dalších ekonomických, finančních a měnových orgánech EU;

F.  vzhledem k tomu, že index rovnosti žen a mužů EIGE za rok 2017 poukázal na to, že rozhodovací proces v hospodářské oblasti zůstává nadále oblastí EU s nejnižšími ukazateli genderové rovnosti a zastoupení žen;

G.  vzhledem k tomu, že mezi šesti členy Výkonné rady ECB je jen jedna žena; vzhledem k tomu, že mezi 25 členy Rady guvernérů ECB jsou jenom dvě ženy;

H.  vzhledem k tomu, že předsedy Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) jsou muži;

I.  vzhledem k tomu, že novým předsedou jednotného mechanismu dohledu se stal muž, takže Jednotný výbor pro řešení krizí je nyní jedinou institucí EU ve finanční a ekonomické oblasti, které předsedá žena;

J.  vzhledem k tomu, že i když Parlament Radu opakovaně žádal, aby se znovu zabývala nedostatečně vyváženým zastoupením žen a mužů ve Výkonné radě ECB, Rada tento požadavek nebrala vážně;

K.  vzhledem k tomu, že navzdory četným žádostem o genderovou vyváženost při předkládání seznamů kandidátů, jež Evropský parlament vyslovil v souvislosti s předchozími nominacemi, byli všichni kandidáti na předsedu Evropského orgánu pro bankovnictví muži;

L.  vzhledem k tomu, že zatímco výběrová řízení na předsedu, místopředsedu a členy Jednotného výboru pro řešení krizí dosud obecně zohledňovala zásadu vyváženého zastoupení žen a mužů, v tomto případě byl užší seznamu kandidátů předložený Parlamentu složen pouze z mužů, v rozporu s čl. 56 odst. 4 nařízení (EU) č. 806/2014;

M.  vzhledem k tomu, že ačkoli nelze vyloučit možnost, že v rámci jednoho výběrového řízení na základě individuálních žádostí nejsou kvalifikovaní kandidáti obou pohlaví, musí být za účelem složení rad ECB a orgánů dohledu respektována obecná zásada genderové vyváženosti;

N.  vzhledem k tomu, že stávající uchazeče na pozici hlavního ekonoma ECB, předsedy EBA a člena Jednotného výboru pro řešení krizí shledal Hospodářský a měnový výbor Parlamentu zkušenými a kvalifikovanými a podpořil je podstatnou většinou v tajném hlasování;

O.  vzhledem k tomu, že dosažení rovnosti žen a mužů není záležitostí žen, ale musí zahrnovat společnost jako celek;

1.  zdůrazňuje, že genderová vyváženost ve správních radách a vládách zajišťuje širší kompetence a perspektivu a že nedostatečná genderová vyváženost znamená, že příslušným orgánům hrozí riziko, že budou odmítnuti potenciálně vynikající kandidáti;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise a velká většina vlád EU dosud příliš neprosazovala větší genderovou vyváženost v orgánech a institucích EU, zejména pokud jde o nominace na nejvyšší úrovni v ekonomických, finančních a měnových záležitostech; očekává, že členské státy a orgány EU urychleně zvýší genderovou vyváženost na nejvyšších pozicích;

3.  vyzývá vlády členských států, Evropskou radu, Radu, Euroskupinu a Komisi, aby aktivně usilovaly v příštích návrzích užších seznamů a jmenování kandidátů do všech orgánů a institucí EU o genderovou vyváženost a zařadily alespoň jednu kandidátku a jednoho kandidáta pro každý postup jmenování;

4.  zdůrazňuje, že v budoucnosti se Parlament zavazuje nebrat při výběrových řízeních v potaz seznamy kandidátů, u nichž nebude spolu s požadavky na kvalifikaci a praxi dodržena genderová vyváženost;

5.  navrhuje, aby byl v budoucím akčním plánu Parlamentu pro rovnost žen a mužů v souladu s článkem 228a jednacího řádu zaveden požadavek neschválit jmenování do správních rad a jiných orgánů agentur EU, pokud v užším seznamu kandidátů navržených dotyčným orgánem nebo institucí není respektována genderová vyváženost;

6.  uznává, že samotný Parlament tyto normy nedodržuje, a zavazuje se, že zlepší své výsledky, pokud jde o podporu genderové vyváženosti v oblasti hospodářských a měnových záležitostí;

7.  uznává, že pro genderovou vyváženost na výkonné úrovni v orgánech a institucích Unie je zapotřebí kvalifikovaných kandidátů z členských států; žádá proto členské státy, aby přijaly konkrétní opatření ke zlepšení genderové vyváženosti ve vnitrostátních orgánech, a připravily tak podmínky pro kvalitní kandidáty i kandidátky na vrcholné funkce na úrovni EU v oblasti bankovních a finančních služeb;

8.  vyzývá Komisi a Radu, aby zvýšily transparentnost postupů náboru a jmenování výkonných ředitelů agentur EU tím, že zveřejní seznam žadatelů a kandidátů v užším výběru a důvody pro jejich užší výběr s cílem umožnit veřejnou kontrolu otevřenosti, konkurenceschopnosti a genderové citlivosti těchto procesů;

9.  vyzývá k užší spolupráci mezi orgány EU na zajištění účinnosti těchto opatření;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vládám členských států, Evropské centrální bance, jednotnému mechanismu dohledu, Jednotnému výboru pro řešení krizí, Evropskému orgánu pro bankovnictví, Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy a příslušným vnitrostátním orgánům členských států.

(1) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12. (2) Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o návrhu Komise na jmenování člena Jednotného výboru pro řešení krizí (N8-0021/2019 – C8-0042/2019 – 2019/0901(NLE))

P8_TA(2019)0212 A8-0148/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise ze dne 30. ledna 2019 na jmenování Sebastiana Lavioly členem Jednotného výboru pro řešení krizí (N8-0021/2019),

–  s ohledem na čl. 56 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010(1),

–  s ohledem na článek 122a jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0148/2019),

A.  vzhledem k tomu, že čl. 56 odst. 4 nařízení (EU) č. 806/2014 stanoví, že členové Jednotného výboru pro řešení krizí uvedení v čl. 43 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení mají být jmenováni na základě zásluh, kvalifikace, znalostí bankovních a finančních záležitostí a zkušeností s finančním dohledem, regulací a řešením krizí bank;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament s politováním konstatuje, že všichni kandidáti byli muži navzdory povinnostem stanoveným v čl. 56 odst. 4 nařízení (EU) č. 806/2014 a svým četným žádostem o genderově vyvážené seznamy kandidátů; vzhledem k tomu, že Parlament vyslovuje politování nad tím, ženy jsou stále nedostatečně zastoupeny ve výkonných funkcích v sektoru bankovních a finančních služeb, a trvá na tom, aby byl jeho požadavek při příští nominaci respektován; vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce EU i vnitrostátní orgány by měly zavést konkrétní opatření k zajištění vyváženého zastoupení mužů a žen;

C.  vzhledem k tomu, že Komise dne 7. prosince 2018 v souladu s čl. 56 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014 schválila užší seznam kandidátů na funkci člena Jednotného výboru pro řešení krizí podle čl. 43 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení;

D.  vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 56 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014 byl tento užší seznam poskytnut Parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že Komise dne 30. ledna 2019 chválila návrh jmenovat Sebastiana Laviolu členem správní rady a ředitelem pro vytváření a koordinaci politik pro řešení krizových situací v Jednotném výboru pro řešení krizí a tento návrh předala Parlamentu;

F.  vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor poté přistoupil k hodnocení kvalifikace kandidáta navrženého na funkci člena Jednotného výboru pro řešení krizí, zejména z hlediska požadavků uvedených v čl. 56 odst. 4 nařízení (EU) č. 806/2014;

G.  vzhledem k tomu, že výbor dne 26. února 2019 uspořádal se Sebastianem Laviolou slyšení, na němž kandidát přednesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru;

1.  schvaluje návrh Komise na jmenování Sebastiana Lavioly členem Jednotného výboru pro řešení krizí na dobu pěti let;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě, Komisi, jakož i vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 k doporučení Rady o jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky (05940/2019 – C8-0050/2019 – 2019/0801(NLE))

P8_TA(2019)0213 A8-0144/2019

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 11. února 2019 (05940/2019)(1),

–  s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, podle něhož Evropská rada konzultovala návrh s Parlamentem (C8‑0050/2019),

–  s ohledem na Protokol č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, a zejména na článek 11.2 uvedeného protokolu,

–  s ohledem na článek 122 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0144/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská rada dopisem ze dne 14. února 2019 konzultovala s Parlamentem jmenování pana Philipa R. Lanea členem Výkonné rady Evropské centrální banky na osmileté funkční období začínající dne 1. června 2019;

B.  vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor zhodnotil kvalifikaci navrhovaného kandidáta, zejména s ohledem na podmínky uvedené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a na zásadu úplné nezávislosti ECB podle článku 130 této smlouvy; že v rámci tohoto hodnocení kandidát výboru postoupil životopis i odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán;

C.  vzhledem k tomu, že výbor dne 26. února 2019 uspořádal hodinu a půl trvající slyšení, během kterého kandidát učinil předběžné prohlášení a poté odpověděl na otázky členů výboru;

D.  vzhledem k tomu, že bez ohledu na mnoho žádostí Evropského parlamentu Radě, aby přezkoumala nedostatečně vyvážené zastoupení žen a mužů ve Výkonné radě ECB, nebrala Rada tyto žádosti vážně, požaduje, aby pro příští jmenování byl tento požadavek respektován; vzhledem k tomu, že v odvětví bankovních a finančních služeb jsou ženy na výkonných pozicích nadále nedostatečně zastoupeny; vzhledem k tomu, že všechny unijní i vnitrostátní orgány a instituce by měly provádět konkrétní opatření k zajištění vyváženého zastoupení žen a mužů;

1.  vydává kladné stanovisko k doporučení Rady týkajícímu se jmenování pana Philipa R. Lanea členem Výkonné rady Evropské centrální banky;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě, jakož i vládám členských států.

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o jmenování předsedy Evropského orgánu pro bankovnictví (N8-0028/2019 – C8-0052/2019 – 2019/0902(NLE))

P8_TA(2019)0214 A8-0146/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na skutečnost, že rada orgánů dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví vybrala dne 19. února 2019 za předsedu Evropského orgánu pro bankovnictví Josého Manuela Campu (C8-0052/2019),

–  s ohledem na čl. 48 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES(1),

–  s ohledem na článek 122a jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0146/2019),

A.  vzhledem k tomu, že čl. 48 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010 stanoví, že předseda Evropského orgánu pro bankovnictví má být jmenován na základě zásluh, kvalifikace, znalostí finančních institucí a trhů, zkušeností s finančním dohledem a regulací po otevřeném výběrovém řízení;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský orgán pro bankovnictví zveřejnil dne 12. prosince 2018 oznámení o volném pracovním místě na pozici předsedy orgánu pro bankovnictví; vzhledem k tomu, že lhůta pro podání přihlášek byla stanovena na 11. ledna 2019;

C.  vzhledem k tomu, že rada orgánů dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví přijala dne 5. února 2019 užší seznam kandidátů na pozici předsedy orgánu pro bankovnictví;

D.  vzhledem k tomu, že rada orgánů dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví vybrala dne 19. února 2019 za předsedu orgánu pro bankovnictví Josého Manuela Campu a informovala o tom Parlament;

E.  vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor poté přistoupil k hodnocení kvalifikace kandidáta zvoleného radou orgánů dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví, a to zejména z hlediska požadavků uvedených v čl. 48 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010;

F.  vzhledem k tomu, že dne 26. února 2019 uspořádal Hospodářský a měnový výbor Parlamentu slyšení s Josém Manuelem Campou, na němž tento kandidát pronesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru;

G.  vzhledem k tomu, že navzdory četným výzvám k dodržování genderové vyváženosti při předkládání seznamu kandidátů, jež Evropský parlament vyslovil v souvislosti s předchozími návrhy na jmenování, vyjadřuje Parlament politování nad tím, že všichni kandidáti byli muži, a žádá, aby byl tento požadavek při příštím jmenování respektován; vzhledem k tomu, že ženy jsou i nadále nedostatečně zastoupeny ve výkonných funkcích v oblasti bankovních a finančních služeb; vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce EU i vnitrostátní orgány by měly zavést konkrétní opatření k zajištění vyváženého zastoupení mužů a žen;

1.  uděluje souhlas se jmenováním Josého Manuela Campy předsedou Evropského orgánu pro bankovnictví na dobu pěti let;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě, Komisi, Evropskému orgánu pro bankovnictví, jakož i vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o evropském sankčním režimu v případě porušování lidských práv (2019/2580(RSP))

P8_TA(2019)0215 RC-B8-0177/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení vyzývající k tomu, aby byl vytvořen celounijní mechanismus ukládání cílených sankcí vůči osobám zapojeným do závažného porušování lidských práv, včetně usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti(1) a usnesení ze dne 11. března 2014 o celosvětovém vymýcení mučení(2),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení podle článku 135 jednacího řádu, v nichž vyzývá k uvalení cílených sankcí na osoby zapojené do závažného porušování lidských práv, včetně usnesení ze dne 19. ledna 2017 o situaci v Burundi(3), ze dne 5. července 2018 o Burundi(4), ze dne 18. května 2017 o Jižním Súdánu(5), ze dne 14. června 2017 o situaci v Demokratické republice Kongo(6), ze dne 18. ledna 2018 o Demokratické republice Kongo(7), ze dne 14. září 2017 o Gabonu: potlačování opozice(8), ze dne 5. října 2017 o situaci na Maledivách(9), ze dne 5. října 2017 o případu krymskotatarských vůdců Achtema Čijgoze a Ilmiho Umerova a novináře Mykoly Semena(10), ze dne 30. listopadu 2017(11) a ze dne 4. října 2018(12) o situaci v Jemenu, ze dne 14. prosince 2017 o Kambodži: zejména o rozpuštění strany CNRP(13), ze dne 14. prosince 2017 o situaci Rohingyů(14), ze dne 15. března 2018 o situaci v Sýrii(15), ze dne 25. října 2018 o situaci ve Venezuele(16), ze dne 13. září 2018 o Myanmaru, zejména o případu novinářů Wa Lone and Kyaw Soe Oo(17), ze dne 25. října 2018 o situaci v Azovském moři(18), ze dne 25. října 2018 o zabití novináře Džamála Chášukdžího na konzulátu Saúdské Arábie v Istanbulu(19) a ze dne 14. února 2019 o situaci v Čečensku a o případu Ojuba Titijeva(20),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 k zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(21);

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2018 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2017 a o politice Evropské unie v této oblasti(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2017 o korupci a lidských právech ve třetích zemích(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2019 o stavu politických vztahů mezi EU a Ruskem(24),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá'iš)(25),

–  s ohledem na hlavu V kapitolu 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) o přijímání sankcí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP),

–  s ohledem na článek 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) o přijetí sankcí vůči třetím zemím a fyzickým osobám, skupinám a nestátním subjektům,

–  s ohledem na prohlášení č. 25 Lisabonské smlouvy o potřebě zajistit právo fyzických osob nebo subjektů, kterých se týkají omezující opatření EU nebo opatření EU pro boj proti terorismu, na zákonné záruky,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a protokoly k této úmluvě,

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii (2015–2019),

–  s ohledem na prohlášení předsedy Komise Jeana-Clauda Junckera při příležitosti projevu o stavu Unie dne 12. září 2018, v němž se navrhuje, aby členské státy využily stávající pravidla EU a v určitých oblastech SZBP EU, jako je kolektivní reakce na porušování lidských práv a stanovení účinných sankcí, přešly od jednomyslného rozhodování k hlasování kvalifikovanou většinou,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 10. prosince 2018 po zasedání Rady pro zahraniční věci učinila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 22. ledna 2019 „Sergej Magnitský a další případy – boj proti beztrestnosti pomocí cílených sankcí (Sergei Magnitsky and beyond – fighting impunity by targeted sanctions)“,

–  s ohledem na svou studii z dubna 2018 „Cílené sankce vůči fyzickým osobám kvůli závažnému porušování lidských práv – dopad, trendy a vyhlídky na úrovni EU (Targeted sanctions against individuals on grounds of grave human rights violations – impact, trends and prospects at EU level)“,

–  s ohledem na návrh ze dne 14. listopadu 2018 týkající se zřízení evropské komise pro zákaz vstupu z důvodu porušování lidských práv,

–  s ohledem na setkání věnované globálnímu režimu sankcí EU v souvislosti s porušováním lidských práv, které se uskutečnilo dne 20. listopadu 2018 v Nizozemsku,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že článek 21 SEU stanoví, že činnost Unie spočívá na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úctě k lidské důstojnosti a zásadách rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva;

B.  vzhledem k tomu, že EU se zavázala systematicky uplatňovat sankce, o kterých rozhodla Rada bezpečnosti OSN podle kapitoly VII Charty OSN, a zároveň ukládá vlastní sankce v případě, že Rada bezpečnosti OSN k tomu nemá mandát, protože nebyla zmocněna konat nebo jí v tom brání nedostatek shody mezi jejími členy;

C.  vzhledem k tomu, že sankce EU (označované také jako omezující opatření) se v uplynulých 20 letech staly nedílnou součástí nástrojů zahraniční politiky EU a že v současnosti je uloženo více než 40 různých omezujících opatření vůči 34 zemím; vzhledem k tomu, že podle odhadů byly dvě třetiny sankcí EU pro jednotlivé země uloženy na podporu cílů v oblasti lidských práv a demokracie;

D.  vzhledem k tomu, že sankce zaměřené na konkrétní osoby jsou navrhovány tak, aby byly minimalizovány nepříznivé dopady na osoby, které nenesou odpovědnost za politiky nebo činy, které vedly k přijetí sankcí, zejména na místní civilní obyvatelstvo a legitimní činnost prováděnou v dotčené zemi nebo ve spolupráci s ní; vzhledem k tomu, že doléhají přímo na osoby odpovědné za porušování lidských práv, a mají tak odstrašující účinek;

E.  vzhledem k tomu, že veškeré sankce přijímané EU jsou plně v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodního práva, včetně závazků, které se týkají lidských práv a základních svobod; vzhledem k tomu, že sankce by měly být pravidelně přezkoumávány, aby se zajistilo, že budou přispívat k plnění stanovených cílů;

F.  vzhledem k tomu, že kromě sankcí pro jednotlivé země, jejichž cílem je přimět tyto země ke změně jednání, EU nedávno zavedla také omezující opatření namířená proti šíření a používání chemických zbraní a proti kybernetickým útokům a zvláštní opatření, jejichž cílem je bojovat proti terorismu;

G.  vzhledem k tomu, že stávající sankce EU jsou namířeny proti státním i nestátním subjektům, jako jsou teroristé a teroristické skupiny;

H.  vzhledem k tomu, že během posledních několika měsíců se objevily četné případy porušování sankcí EU, kterých se dopustily evropské společnosti, nebo dokonce členské státy EU; vzhledem k tomu, že uvedené příklady svědčí o tom, že je třeba dále vyjasnit oblast působnosti a dosah stávajících sankcí a také míru odpovědnosti zemí a společností za zajištění toho, aby koncové užití či určení jejich zboží a služeb nebyly předmětem sankcí;

I.  vzhledem k tomu, že za vymáhání sankcí nesou odpovědnost příslušné orgány členských států EU, avšak rozhodnutí o těchto opatřeních se přijímají na evropské úrovni;

J.  vzhledem k tomu, že Kongres USA přijal v roce 2016 globální Magnitského zákon (Global Magnitsky Act) na základě zákona Sergeje Magnitského o právní odpovědnosti (the Sergei Magnitsky Rule of Law Accountability Act) z roku 2012, jehož cílem je uvalit sankce na osoby odpovědné za smrt Sergeje Magnitského v ruské vazební věznici, kde byl vystaven nelidským podmínkám, úmyslnému zanedbávání a mučení;

K.  vzhledem k tomu, že Estonsko, Lotyšsko, Litva, Spojené království, Kanada a Spojené státy přijaly právní předpisy týkající se režimu sankcí v případě porušování lidských práv, které jsou zákony tzv. Magnitského typu; vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzýval k zavedení obdobného celounijního režimu sankcí v případě porušování lidských práv, který by zajistil důslednost a účinnost zmrazení majetku fyzických osob, zákazu vydávání víz a jiných sankcí uložených fyzickým osobám a subjektům členskými státy a na úrovni EU;

L.  vzhledem k tomu, že v listopadu 2018 nizozemská vláda zahájila mezi členskými státy EU diskusi o politické příležitosti zavést unijní režim cílených sankcí za porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že předběžné diskuse pokračují na úrovni pracovní skupiny Rady;

1.  důrazně odsuzuje veškeré porušování lidských práv na celém světě; vyzývá Radu, aby urychleně zavedla nezávislý a flexibilní celounijní režim sankcí schopný okamžité reakce, který by umožnil uvalit cílené sankce na jednotlivé osoby a státní, nestátní a další subjekty, které se dopustily závažných porušení lidských práv nebo do nich byly zapojeny;

2.  zdůrazňuje, že sankční režim EU pro případy porušování lidských práv by měl navázat na předchozí návrhy usnesení, které vyzývaly k vytvoření celounijního mechanismu pro ukládání cílených sankcí; je toho názoru, že sankční režim EU v případě porušování lidských práv zaměřený na jednotlivce zapojené do porušování lidských práv kdekoli na světě by měl nést symbolicky jméno Sergeje Magnitského; vítá skutečnost, že podobné právní předpisy zaměřené na osoby, které porušují lidská práva kdekoli na světě, byly přijaty v celé řadě zemí; zdůrazňuje, že je zapotřebí transatlantické spolupráce, aby mohly být osoby porušující lidská práva pohnány k zodpovědnosti; vybízí další státy, aby vyvinuly podobné nástroje;

3.  je pevně přesvědčen, že takový režim je nezbytnou součástí stávajících opatření EU v oblasti lidských práv a zahraniční politiky a že by posílil úlohu EU jakožto světového aktéra v oblasti lidských práv, zejména pokud jde o boj proti beztrestnosti a o podporu, kterou poskytuje obětem porušování lidských práv a obráncům lidských práv na celém světě;

4.  zdůrazňuje, že díky tomuto režimu by mělo být možné používat omezující opatření, především zmrazení majetku a zákazy vstupu do EU, vůči jednotlivcům nebo subjektům, kteří se dopustili závažného porušení lidských práv či systémové korupce spojené se závažným porušováním lidských práv nebo byli do takových činů zapojeni, napomáhali k nim, financovali je či přispěli k jejich plánování či řízení; zdůrazňuje, že je nezbytné jasně definovat rozsah a formy porušení a současně stanovit vhodné právní nástroje, kterými by bylo možné zařazení na seznam napadnout;

5.  je přesvědčen, že tento nový režim bude mít kladný vliv na chování dotčených jednotlivců a subjektů a bude mít odrazující účinek; v této souvislosti zdůrazňuje, že všechny členské státy EU musí uplatňování sankcí vykládat, objasňovat a vymáhat stejným a důsledným způsobem; naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby posílily vzájemnou spolupráci a výměnu informací a vypracovaly návrh evropského mechanismu pro dohled a vymáhání;

6.  vítá návrh předsedy Komise na upuštění od jednomyslnosti v případě, že Rada rozhoduje o SZBP, a naléhavě žádá Radu, aby tento nový sankční nástroj přijala tak, aby se o uvalení sankcí za porušování lidských práv mohlo v Radě rozhodovat kvalifikovanou většinou;

7.  podporuje předběžná jednání v Radě o zřízení takovéhoto sankčního nástroje; naléhavě žádá místopředsedkyni, vysokou představitelku a jí podřízené útvary, aby k těmto jednáním přistupovaly konstruktivně a aktivně, aby mohla být úspěšně završena před koncem tohoto volebního období, a očekává, že o nich bude informovat Parlament; zdůrazňuje, že je důležité, aby Parlament vykonával nad tímto chystaným režimem dohled, zejména pokud jde o oblast působnosti a vymezení kritérií pro zařazení na seznam a o možné opravné prostředky;

8.  vyzývá všechny členské státy k zajištění toho, aby jejich orgány, společnosti i další aktéři zaregistrovaní na jejich území plně dodržovali rozhodnutí Rady o omezujících opatřeních přijímaných vůči jednotlivcům a subjektům v důsledku porušení lidských práv, zejména zmrazení majetku osob uvedených na seznamu a omezení přijímání osob na území dotčených států; vyjadřuje znepokojení v souvislosti s nedávnými zprávami o porušování těchto rozhodnutí a připomíná členským státům jejich povinnost vyplývající z mezinárodního práva zatknout a stíhat osoby podezřelé ze spáchání trestných činů spojených s krutým zacházením, které se nacházejí na jejich území;

9.  zdůrazňuje, že má-li být zajištěno, aby stávající omezující opatření EU byla vymáhána a vykládána jednotně a aby evropské společnosti mohly fungovat za rovných podmínek, je třeba posílené spolupráce těchto orgánů, sdílení informací mezi nimi a také evropského mechanismu vymáhání sankcí;

10.  trvá na tom, že je nezbytné zajistit, aby chystaný evropský sankční režim v případě porušování lidských práv byl v souladu se stávajícími politikami EU i stávajícími omezujícími opatřeními, které se vztahují na jednotlivé země nebo jsou horizontální povahy, a tyto politiky a opatření doplňoval; v tomto ohledu trvá na tom, že nový režim by neměl nahradit dimenzi lidských práv stávajících opatření, která se týkají jednotlivých zemí; dále se domnívá, že jakýkoli nový režim musí doplňovat stávající mezinárodní rámec sankcí a být s ním v souladu, zejména pokud jde o Radu bezpečnosti OSN;

11.  zdůrazňuje, že důvěryhodnost a legitimita tohoto režimu jsou podmíněny naprostým souladem s nejvyššími možnými standardy, pokud jde o ochranu a dodržování práv dotčených jednotlivců a subjektů na řádné řízení; v tomto ohledu trvá na tom, aby rozhodnutí o zařazení osob či subjektů na seznam a o jejich vyškrtnutí ze seznamu vycházelo z jasných, transparentních a jednoznačných kritérií a přímo souviselo se spáchaným trestným činem, aby byl zaručen pečlivý soudní přezkum a byla zaručena práva na nápravu; vyzývá k systematickému začleňování jasných a konkrétních norem a metod pro ukončení sankcí nebo vyjmutí z černé listiny;

12.  zdůrazňuje, že trestní stíhání pachatelů závažného porušování lidských práv a brutálních trestných činů prostřednictvím vnitrostátní nebo mezinárodní jurisdikce by mělo zůstat primárním cílem veškerého úsilí EU a jejích členských států o boj proti beztrestnosti; v této souvislosti připomíná zásadu univerzality soudní pravomoci; vyzývá Radu, aby do působnosti tohoto režimu zahrnula přeshraniční porušování lidských práv; zdůrazňuje, že má-li se zabránit obcházení sankcí je zapotřebí koordinované a mnohostranné spolupráce;

13.  vyzývá Komisi, aby vyčlenila přiměřené zdroje a odborné znalosti na prosazování a sledování tohoto režimu, jakmile bude zaveden, a aby věnovala zvláštní pozornost veřejným sdělením o seznamech, a to jak v EU, tak v dotčených zemích;

14.  vyjadřuje uznání aktivistům občanské společnosti za neúnavné úsilí, s jakým podporují takový režim; vybízí ke zřízení poradního výboru na úrovni EU;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 81. (2) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 52. (3) Úř. věst. C 242, 10.7.2018, s. 10. (4) Přijaté texty, P8_TA(2018)0305. (5) Úř. věst. C 307, 30.8.2018, s. 92. (6) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 97. (7) Úř. věst. C 458, 19.12.2018, s. 52. (8) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 102. (9) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 90. (10) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 86. (11) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 104. (12) Přijaté texty, P8_TA(2018)0383. (13) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 76. (14) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 91. (15) Přijaté texty, P8_TA(2018)0090. (16) Přijaté texty, P8_TA(2018)0436. (17) Přijaté texty, P8_TA(2018)0345. (18) Přijaté texty, P8_TA(2018)0435. (19) Přijaté texty, P8_TA(2018)0434. (20) Přijaté texty, P8_TA(2019)0115. (21) Úř. věst. C 408, 30.11.2017, s. 43. (22) Přijaté texty, P8_TA(2018)0515. (23) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 82. (24) Přijaté texty, P8_TA(2019)0157. (25) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 77.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o naléhavé potřebě zavést unijní černou listinu třetích zemí v souladu se směrnicí o boji proti praní peněz (2019/2612(RSP))

P8_TA(2019)0216 B8-0176/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) …/... ze dne 13. února 2019, kterým se směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky,

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz)(1), a zejména na čl. 9 odst. 2 a čl. 64 odst. 5 této směrnice, a ve znění směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (pátá směrnice o boji proti praní peněz)(2), a zejména na čl. 1 odst. 5,

–  s ohledem na plán Komise s názvem „K nové metodice EU pro posuzování vysoce rizikových třetích zemí na základě směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu“(3),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 22. června 2018 nazvaný „Metodika identifikace vysoce rizikových třetích zemí podle směrnice (EU) 2015/849“ (SWD(2018)0362), který mimo jiné vymezuje třetí země první a druhé prioritní kategorie,

–  s ohledem na dopis předsedy zvláštního výboru pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (TAX3) komisařce Jourové ze dne 25. února 2019 ohledně aktu v přenesené pravomoci o vysoce rizikových třetích zemích se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu,

–  s ohledem na dopis předsedy zvláštního výboru TAX3 ze dne 5. března 2019 týkající se postoje Rady k seznamu Komise uvádějícího vysoce rizikové třetí země vykazující nedostatky, co se týče boje proti praní peněz a financování terorismu,

–  s ohledem na výměnu názorů mezi komisařkou Jourovou a Hospodářským a měnovým výborem (ECON) a Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) EP, která se uskutečnila dne 6. března 2019,

–  s ohledem na prohlášení Rady 6964/1/19 o nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) ze dne 13. února 2019, kterým se směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky (C(2019)1326),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nařízení v přenesené pravomoci a jeho příloha a pozměňující nařízení v přenesené pravomoci mají sloužit k identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky, pokud jde o boj proti praní peněz a financování terorismu, které představují hrozbu pro finanční systém EU a kvůli nimž musí povinné subjekty v EU zavést opatření zesílené hloubkové kontroly klienta podle čtvrté směrnice o boji proti praní peněz;

B.  vzhledem k tomu, že akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 9 čtvrté směrnice o boji proti praní peněz vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament zamítl dva z pěti návrhů pozměňujících nařízení v přenesené pravomoci (C(2016)07495 a C(2017)01951), neboť postup Komise pro identifikaci vysoce rizikových třetích zemí nebyl dostatečně nezávislý;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament podporuje zavedení nové metodiky Komisí, která se při určování jurisdikcí vykazujících strategické nedostatky v boji proti praní peněz a financování terorismu nespoléhá pouze na vnější informační zdroje;

E.  vzhledem k tomu, že cílem seznamu je chránit integritu finančního systému a vnitřního trhu Unie; vzhledem k tomu, že zařazení země na seznam vysoce rizikových třetích zemí neznamená uložení žádných hospodářských nebo diplomatických sankcí, ale vyžaduje, aby povinné subjekty, jako jsou banky, kasina a realitní kanceláře, uplatňovaly na transakce s těmito zeměmi opatření zesílené hloubkové kontroly a zajistily, aby byl finanční sytém EU schopen předcházet rizikům praní peněz a financování terorismu pocházejícím ze třetích zemí;

F.  vzhledem k tomu, že pokud země uvedené na seznamu napraví své nedostatky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, mohly by být ze seznamu vyškrtnuty;

G.  vzhledem k tomu, že Komise dne 13. února 2019 přijala akt v přenesené pravomoci, který obsahuje seznam 23 zemí a území: Afghánistán, Americká Samoa, Bahamy, Botswana, Korejská lidově demokratická republika, Etiopie, Ghana, Guam, Írán, Irák, Libye, Nigérie, Panama, Pákistán, Portoriko, Samoa, Saúdská Arábie, Šrí Lanka, Sýrie, Trinidad a Tobago, Tunisko, Americké Panenské ostrovy a Jemen;

H.  vzhledem k tomu, že Rada ve svém prohlášení ze dne 7. března 2019 uvedla, že má vůči tomuto aktu v přenesené pravomoci výhrady, neboť jeho návrh nebyl vypracován transparentním a nezpochybnitelným postupem, v jehož rámci by dotčené země byly aktivně podněcovány k přijímání rozhodných opatření a zároveň by bylo respektováno jejich právo být vyslyšeny;

I.  vzhledem k tomu, že v pracovním dokumentu útvarů Komise zveřejněném dne 22. června 2018 byla stanovena nová metodika, která k identifikaci vysoce rizikových třetích zemí používá přepracovaná kritéria;

J.  vzhledem k tomu, že Komise zahájila konzultace se třetími zeměmi uvedenými v aktu v přenesené pravomoci ode dne 23. ledna 2019 a setkala se se všemi zeměmi, které požádaly o více informací o důvodech jejich zařazení na seznam;

K.  vzhledem k tomu, že dne 7. března 2019 Rada (ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci) akt v přenesené pravomoci zamítla;

1.  vítá skutečnost, že dne 13. února 2019 přijala Komise nový seznam 23 třetích zemí, jež mají strategické nedostatky ve svých režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu;

2.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Rada vznesla námitku proti aktu v přenesené pravomoci navrženému Komisí;

3.  vybízí Komisi, aby zohlednila všechny vyjádřené obavy a co nejdříve předložila nový akt v přenesené pravomoci;

4.  oceňuje práci, kterou Komise vykonala s cílem přijmout samostatný seznam založený na přísných kritériích schválených spolunormotvůrci; zdůrazňuje, že je důležité, aby Unie sestavila samostatný seznam vysoce rizikových třetích zemí, které vykazují nedostatky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, a vítá novou metodiku Komise pro identifikaci vysoce rizikových zemí podle čtvrté a páté směrnice o boji proti praní peněz;

5.  připomíná, že čl. 9 odst. 2 směrnice (EU) 2015/849 ve znění páté směrnice o boji proti praní peněz ukládá Komisi povinnost nezávisle posuzovat strategické nedostatky v několika oblastech;

6.  domnívá se, že v zájmu zachování integrity seznamu vysoce rizikových zemí by se měl postup prověřování a rozhodování uskutečňovat pouze na základě této metodiky a nesmí být ovlivněn úvahami, které překračují rámec nedostatků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;

7.   konstatuje, že lobbistický a diplomatický tlak zemí uvedených na seznamu je a bude součástí procesu identifikace vysoce rizikových zemí; zdůrazňuje, že tento tlak by neměl oslabit schopnost orgánů EU účinně a nezávisle bojovat proti praní peněz a financování terorismu s vazbami na EU;

8.  vyzývá Komisi, aby zveřejnila svá posouzení zemí uvedených na seznamu s cílem zajistit veřejnou kontrolu tak, aby nemohla být zneužívána;

9.   vyzývá Komisi, aby zajistila transparentní postup s jasnými a konkrétními kritérii pro země, které se zavážou provést reformy, aby předešly zařazení na seznam;

10.  konstatuje, že hodnocení Ruské federace stále probíhá; očekává, že Komise do svého posouzení zahrne nejnovější zjištění o tzv. „prádelně trojky“; připomíná, že práce výborů ECON, LIBE a TAX3 během tohoto volebního období vzbudila znepokojení v souvislosti s rámci Ruské federace pro boj proti praní peněz a financování terorismu;

11.  vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy usilovala o zvýšení zapojení Rady do navrhované metodiky Komise;

12.  vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby ve svém vnitrostátním právu provedly čtvrtou a pátou směrnici o boji proti praní peněz;

13.  žádá, aby příslušnému oddělení v příslušném generálním ředitelství Komise, tedy GŘ pro spravedlnost a spotřebitele (GŘ JUST), bylo přiděleno více lidských i finančních zdrojů;

14.  vyzývá Komisi, aby podstatně pokročila ve fázi hodnocení třetích zemí druhé prioritní kategorie;

15.  připomíná, že akt EU v přenesené pravomoci je postupem nezávislým na seznamu FATF a měl by zůstat výhradně záležitostí EU;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73. (2) Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 43. (3) Viz: https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11189-2017-INIT/en/pdf

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o změně klimatu – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky v souladu s Pařížskou dohodou (2019/2582(RSP))

P8_TA(2019)0217 RC-B8-0195/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (COM(2018)0773,

–  s ohledem na podrobnou analýzu na podporu sdělení Komise(1),

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v polských Katovicích (COP24)(2),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 22. března 2018,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“, jeho pátou hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,

–  s ohledem na deváté vydání zprávy OSN Environment Emissions Gap Report, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

1.  vítá sdělení Komise „Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, které klade důraz příležitosti a výzvy, jež transformace v ekonomiku s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů přináší evropským občanům a evropské ekonomice, a stanoví základ pro širokou diskusi za účasti orgánů EU, vnitrostátních parlamentů, podnikového sektoru, nevládních organizací, měst a obcí i řadových občanů; schvaluje cíl usilovat do roku 2050 o nulové čisté emise skleníkových plynů a žádá členské státy, aby tak rovněž učinily v rámci diskusí o budoucnosti Evropy na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019; vyzývá členské státy, aby se zavázaly, že vynaloží úsilí nutné k dosažení tohoto cíle;

2.  bere na vědomí, že závažná rizika spojená se změnou klimatu patří k záležitostem, kterým občané přikládají největší význam; vítá, že lidé v celé Evropě, zejména mladá generace, stále aktivněji demonstrují s požadavky na klimatickou spravedlnost; vítá výzvy těchto aktivistů ke zvýšení ambicí a rychlé akci s cílem předejít překročení limitu 1,5 °C; je přesvědčen, že celostátní, regionální a místní orgány a EU by měly na základě těchto výzev jednat;

3.  zdůrazňuje, že evropští občané čelí již nyní přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR, a že nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu rovnající se 1,8 % jejího současného HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 dosáhnout až 1 bilionu EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na přibližně dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5 % obyvatel v dnešní době; dále zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50 % obydlených oblastí v EU do roku 2030 trpět vážným nedostatkem vody;

4.  zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC o oteplování o 1,5°C představuje nejucelenější a nejaktuálnější vědecké hodnocení scénářů zmírňování změny klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

5.  zdůrazňuje, že z této zprávy vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5°C, a to bez jakéhokoli nebo jen s mírným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a každoročně emise skleníkových plynů do roku 2030 snižovat na nejvýše 27,4 GtCO2eq; zdůrazňuje, že s ohledem na tato zjištění musí Unie jako globální lídr usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději však do roku 2050, abychom mohli s určitou jistotou doufat, že nárůst globální teploty nepřekročí 1,5 °C do roku 2100,

6.  vyjadřuje znepokojení nad zprávou OSN „Environment Emissions Gap Report“, v níž se uvádí, že stávající nepodmíněné vnitrostátně stanovené příspěvky (Nationally Determined Contributions, NDCs) zdaleka překračují limit oteplování, který Pařížská dohoda stanovuje na úrovni výrazně pod 2 °C, neboť tyto příspěvky vedou podle odhadů naopak k oteplování o 3,2 °C do roku 2100(3); zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby všechny strany UNFCCC do roku 2020 aktualizovaly své klimatické cíle;

Scénáře evropské strategie nulových emisí do poloviny století

7.  je přesvědčen, že Evropa by mohla stát v čele úsilí o dosažení klimatické neutrality tím, že bude investovat do inovativních technologických řešení, více zapojovat občany a harmonizovat kroky v klíčových oblastech, jako je energetika, průmyslová politika a výzkum, a současně dbát na to, aby transformace proběhla sociálně spravedlivým způsobem;

8.  konstatuje, že evropská strategie nulových čistých emisí představuje osm scénářů, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; konstatuje, že pouze dva z těchto scénářů umožní Unii dosáhnout nejpozději do roku 2050 čistých nulových emisí; zdůrazňuje, že to vyžaduje rychlou akci a značné úsilí na místní, regionální, státní i unijní úrovni, a to rovněž se zapojením všech nestátních aktérů; připomíná, že členské státy mají nařízení o správě energetické unie povinnost přijímat dlouhodobé vnitrostátní strategie; vyzývá proto členské státy, aby stanovily jednoznačné krátkodobé i dlouhodobé cíle a programy, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby poskytovaly investiční podporu scénářům spočívajícím v dosažení nulových čistých emisí;

9.  zdůrazňuje, že cílem první kategorie scénářů, jak je popsána ve strategii, je snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 pouze o cca 80 % oproti emisím úrovni roku 1990; se znepokojením konstatuje, že tento cíl se nachází v dolní části rozpětí snah o udržení globálního oteplení pod 2 °C, a není tedy v souladu s pařížským cílem udržet oteplení výrazně pod 2 °C ani dále usilovat o jeho udržení pod hranicí 1,5 °C;

10.  poukazuje na to, že, podle odhadů Komise vykazují scénáře s nulovými emisemi vyšší růst HDP Unie než scénáře s mírnějším snižováním emisí, přičemž účinky by měly být v obou případech rozloženy na území Unie nerovnoměrně, což je způsobeno rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, mimo jiné pokud jde o HDP na obyvatele a uhlíkovou náročnost energetického mixu; domnívá se, že zdaleka nejnákladnějším scénářem by byla nečinnost, která by vedla nejen k výraznému snížení HDP v Evropě, nýbrž také k dalšímu prohlubování ekonomických rozdílů mezi členskými státy a regiony i v rámci nich, protože se očekává, že na některé členské státy by měla nečinnost tvrdší dopad než na jiné;

11.  se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozech energie činí v současnosti přibližně 55 %; zdůrazňuje, že ve scénáři nulových čistých emisí by tento podíl klesl na 20 % do roku 2050, což by pozitivně ovlivnilo obchodní bilanci a geopolitické postavení EU; konstatuje, že kumulativní úspory nákladů na dovoz fosilních paliv v období 2031–2050 by dosáhly 2–3 bilionů EUR a tyto prostředky by mohly být vydávány v jiných oblastech, které evropští občané považují za prioritní;

12.  oceňuje, že do strategie byly začleněny dva scénáře dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 a že Komise tyto scénáře podporuje, a soudí, že tento cíl, jehož má být dosaženo do poloviny století, je jediným cílem, který odpovídá závazkům Unie podle Pařížské dohody; lituje nicméně, že strategie se nezabývá žádnými scénáři dosažení nulových čistých emisí dříve než v roce 2050;

13.  konstatuje, že scénáře navržené ve strategii počítají s využitím řady technologií odstraňování uhlíku, jako je zachycování a ukládání uhlíku (CCS) nebo zachycování a využívání uhlíku (CCU) a zachycování CO2 přímo ze vzduchu, které dosud nebyly uplatněny ve velkém rozsahu; domnívá se nicméně, že strategie nulových čistých emisí by měla prioritně usilovat o přímé snižování emisí a upřednostňovat akce směřující k zachování a rozšiřování přirozených propadů a rezervoárů uhlíku v EU a že by měla mít za cíl používat technologie pro odstraňování uhlíku pouze tam, kde nejsou k dispozici žádné přímé možnosti snížení emisí; domnívá se, že do roku 2030 bude třeba přijmout opatření, pokud se má Unie vyhnout tomu, aby se opírala o technologie odstraňování uhlíku, které by byly spojeny se značnými riziky pro ekosystémy, biologickou rozmanitost a potravinové zabezpečení, jak rovněž potvrzuje zpráva IPCC o omezení oteplení na 1,5 °C;

Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod

14.  vítá, že podle hodnocení Komise je možné dosáhnout nulových čistých emisí bez čistého úbytku pracovních míst, a s uspokojením bere na vědomí podrobné hodnocení transformace v energeticky náročných odvětvích; zdůrazňuje, že pokud bude spravedlivý přechod na ekonomiku s nulovými čistými emisemi proveden dobře a bude spojen s vhodnou podporou nejzranitelnějších regionů, odvětví a občanů, bude mít potenciál vytvořit čisté zisky v oblasti zaměstnanosti v Unii – ve scénáři čistých nulových emisí se totiž zaměstnanost v celé ekonomice zvýší o 2,1 milionu nových míst do roku 2050, ve srovnání se zvýšením zaměstnanosti o 1,3 milionu nových míst ve scénáři, podle kterého se emise sníží o 80 %; domnívá se proto, že by Komise měla vyvinout nový audit dovedností v rámci Přehledu dovedností EU s regionálními údaji o dovednostech, které jsou zapotřebí k tomu, aby klimaticky neutrální Evropa dokázala podporovat nejzranitelnější regiony, odvětví a občany při nabývání nových dovedností pro kvalitní pracovní místa v týchž regionech, která obstojí i v budoucnosti;

15.  zdůrazňuje, že klimaticky neutrální společnost bude mít pozitivní vliv také na veřejné zdraví, mimo jiné kvůli snížení nákladů na zdravotní péči a menšímu tlaku na systémy zdravotního pojištění a veřejného zdravotnictví, a na celkovou kvalitu života evropských občanů díky zvýšení biologické rozmanitosti, zlepšení kvality ovzduší a zmírnění expozice škodlivým látkám; konstatuje, že podle tohoto scénáře by se náklady spojené se škodami na zdraví snížily přibližně o 200 miliard EUR ročně;

16.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit „fond pro spravedlivý přechod“, zejména pro oblasti nejvíce postižené dekarbonizací, jako jsou uhelné regiony, a to v kombinaci s celkovým posouzením sociálních dopadů stávajících systémů financování klimatických opatření; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba, aby byla dlouhodobá strategie přijata širokou veřejností, protože v některých odvětvích bude muset proběhnout rozsáhlá transformace;

17.  zdůrazňuje, že v některých regionech EU, jako jsou oblasti těžby uhlí, bude zapotřebí vyvíjet při přechodu na čistou energii intenzivnější činnost; v této souvislosti opakuje svou výzvu, aby byly do víceletého finančního rámce 2021–2027 vloženy zvláštní prostředky ve výši 4,8 mld. EUR na nový „Fond pro spravedlivou transformaci energetiky“, z něhož by byli podporováni pracovníci a komunity v regionech, které tento proces negativně zasáhne;

18.  zdůrazňuje, že je zapotřebí anticipační přístup, aby bylo možné zajistit spravedlivý přechod pro občany EU a podporovat regiony, které budou dekarbonizaci zasaženy nejvíce; je přesvědčen, že klimatická transformace Evropy musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; zdůrazňuje, že chceme-li zajistit politické přijetí nové strategie všemi občany, je důležité vzít v potaz distribuční účinky klimatických a dekarbonizačních opatření, zejména vůči osobám s nízkými příjmy; domnívá se proto, že pokud má v Evropě proběhnout sociální a ekologická transformace, je nutné ve všech unijních i vnitrostátních klimatických opatřeních plně zohledňovat sociální dopady; v této souvislosti zdůrazňuje, že na základě inkluzivního procesu a v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti a soukromým sektorem bude třeba na všech úrovních vypracovat a dostatečně financovat strategie uzpůsobené místním podmínkám, jejichž cílem bude nabídnout všem evropským občanům v rámci tohoto transformačního procesu spravedlivé a rovné příležitosti;

19.  připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou(4); zdůrazňuje, že energetická transformace může disproporčně postihnout osoby s nízkými příjmy a dále prohloubit energetickou chudobu; vyzývá členské státy, aby ve svých integrovaných národních plánech pro energetiku a klima uváděly odhady počtu domácností, které trpí energetickou chudobou, a aby v případě nutnosti přijímaly další opatření podle požadavků nařízení o správě energetické unie; vyzývá členské státy, aby činily progresivní kroky s cílem zajistit, že transformace energetiky proběhne sociálně spravedlivým způsobem a přístup k energii budou mít všichni občané EU;

20.  domnívá se, že mladí lidé mají čím dál větší povědomí o sociální odpovědnosti a odpovědnosti za ochranu životního prostředí, které má sílu změnit naši společnost tak, aby byla v budoucnu odolná vůči změně klimatu, a že vzdělávání mladých lidí představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné aktivně zapojovat mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů, z nichž vychází kulturní proměna, jež podpoří celosvětové úsilí o udržitelnější budoucnost;

Průběžné cíle

21.  uvědomuje si, že desetiletí 2020–2030 bude mít rozhodující význam pro to, zda EU dosáhne do roku 2050 nulových čistých emisí; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily ambiciózní střednědobý cíl pro rok 2030, což je důležité pro zajištění dostatečné investiční stability na trhu, plné využití potenciálu technologických inovací a rozšíření příležitostí pro evropské podniky, které se chtějí stát globální tržními lídry ve výrobě s nízkými emisemi;

22.  zdůrazňuje, že má-li být do roku 2050 dosaženo nulových čistých emisí co nejúspornějším způsobem, bude nutné, aby byly cíle do roku 2030 navýšeny a uvedeny v soulad se scénáři dosažení nulových čistých emisí do roku 2050; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Unie vyslala nejpozději na summitu OSN o změně klimatu, který se bude konat v září 2019 v New Yorku, jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;

23.  podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s cílem snížit domácí emise skleníkových plynů v celém hospodářství do roku 2030 o 55 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby s ohledem na summit OSN o klimatu plánovaný na září 2019 podpořili na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 zvýšení cílů vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie;

24.  domnívá se proto, že Komise by měla nejpozději při přezkumech klimatického balíčku a dalších příslušných předpisů v letech 2022–2024 předložit legislativní návrhy, jimiž zvýší cíle v souladu s aktualizovanými vnitrostátně stanovenými příspěvky a cílem nulových čistých emisí; domnívá se, že pokud by cíle pro rok 2030 nebyly dostatečně náročné, omezily by se budoucí možnosti a možná i dostupnost některých metod nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tento přezkum je důležitým milníkem na cestě k plnění klimatických závazků EU;

25.  je toho názoru, že v zájmu vyšší stability trhů by bylo prospěšné, kdyby EU stanovila také další střednědobý cíl pro snížení emisí do roku 2040, který by dále zvýšil stabilitu a zajistil dosažení dlouhodobého cíle stanoveného pro rok 2050;

26.  domnívá se, že unijní strategie nulových čistých emisí by se měla opírat o pětiletá globální hodnocení prováděná podle Pařížské dohody a měla by přihlížet k technickému a společenskému vývoji a k příspěvkům nestátních aktérů a Evropského parlamentu;

Příspěvky jednotlivých odvětví

27.  zdůrazňuje, že čisté emise budou muset být sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, jež by měla všechna společně přispívat ke snižování emisí; vyzývá proto Komisi, aby definovala scénáře klimatické neutrality pro všechna odvětví; v této souvislosti poukazuje na význam zásady „znečišťovatel platí“;

28.  poukazuje na význam opatření a právních předpisů v oblasti klimatu přijatých v různých politických oblastech, avšak varuje, že roztříštěný přístup může způsobit nejednotnost a nepovede k dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů v EU do roku 2050; domnívá se, že je třeba přijmout zastřešující přístup;

29.  žádá Komisi, aby zvážila možnost harmonizace cen uhlíku a energií v EU s cílem podpořit přechod na ekonomiku s nulovými čistými emisemi, zejména v odvětvích, které nejsou zahrnuty do unijního systému obchodování s emisemi; žádá Komisi, aby posoudila, jak nejlépe zamezit tomu, aby se někteří lidé ocitli v těžké sociální situaci, a trvá na tom, že celkové zatížení občanů by se nemělo zvyšovat;

30.  uvědomuje si, že zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplení o 1,5 °C přisuzuje ve většině scénářů, podle nichž se oteplení omezuje na 1,5 °C, významnou úlohu technologii zachycování a skladování uhlíku; zdůrazňuje, že EU si musí v této oblasti stanovit náročnější cíle; dále konstatuje, že členské státy v rámci Strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) stanovily cíle pro komerční využití CCS v evropském odvětví energeticky a průmyslové výroby do 20. let 21. století; považuje na nezbytné, aby se zvýšila míra využívání ekologicky bezpečných technologií zachycování, skladování a využívání uhlíku (CCU a CCS) v průmyslových procesech, díky čemuž by bylo dosaženo čistého snížení emisí díky jejich eliminaci a trvalému skladování CO2; se znepokojením konstatuje, že mnohé technologie pro zachycování a využívání uhlíku nevedou v současnosti k trvalému snižování emisí; žádá proto Komisi, aby vypracovala technická kritéria, která zajistí, že budou podporovány pouze ty technologie, které přinášejí ověřitelné výsledky;

31.  poukazuje na to, že tato strategie potvrzuje, že emise skleníkových plynů z dopravy stále rostou a že současná opatření nebudou stačit k tomu, aby bylo odvětví dopravy do roku 2050 dekarbonizováno; poukazuje na to, že je důležité, aby proběhl odklon od letecké dopravy, která by měla být nahrazena železniční dopravou, mimo jiné díky rychlému vybudování interoperabilní vnitrounijní železniční sítě a mobilizací dalších investic, a veřejnou dopravou a sdílenou mobilitou; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisí CO2 v EU podílí z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby přijaly rozhodné kroky, které spotřebitelům ve všech členských státech poskytnou přístup k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi a současně budou bránit tomu, že by se v členských státech s nižšími příjmy více používala stará, vysoce znečišťující vozidla; dále poukazuje na úlohu inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytváření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a rozvojem obnovitelných zdrojů energie;

32.  zdůrazňuje, že k dosažení klimatické neutrality unijní ekonomiky jako celku musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že z analýzy Komise vyplývá, že současné globální cíle a plánovaná opatření Mezinárodní námořní organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví, i kdyby byla plně realizována, nestačí k dosažení nezbytného snížení emisí a že je zapotřebí dalších rozsáhlých akcí s cílem bude dosáhnout nulových čistých emisí v celé ekonomice; poukazuje na to, že v těchto odvětvích jsou zapotřebí investice do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích uvedla do praxe zásadu „znečišťovatel platí“; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 až o 250 %; vítá, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením konstatuje, že nedochází k žádnému pokroku, pokud jde o převedení tohoto cíle do krátkodobých a střednědobých opatření a dalších konkrétních kroků; poukazuje na to, že jednotlivé druhy dopravy nesou nestejný díl tohoto břemene; žádá, aby rostoucí příjmy ETS byly využívány k podpoře druhů dopravy šetrných k životnímu prostředí, např. autobusové či železniční dopravy;

33.  konstatuje, že přibližně 60 % celosvětového objemu metanu pochází ze zemědělství, skládek a odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přepravy a z dalších podobných zdrojů; připomíná, že metan velmi silný skleníkový plyn, jehož potenciál oteplování je ve stoletém výhledu 28krát vyšší než potenciál CO2(5); opět vyzývá Komisi, aby v rámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak začít řešit problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy;

34.  zdůrazňuje, že v roce 2050 bude jedním z hlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů v EU zemědělství, a to zejména v důsledku emisí metanu a oxidů dusíku; poukazuje na to, že zemědělství má velký potenciál pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. díky ekologickým a technologickým inovacím a zachycování uhlíku v půdě; požaduje takovou společnou zemědělskou politiku, která bude přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů v souladu s přechodem na klimaticky neutrální hospodářství; vyzývá Komisi, aby zajistila soulad zemědělských politik, především unijních a vnitrostátních fondů, s cíli Pařížské dohody;

35.  zdůrazňuje, že klimatické cíle je nutné zohledňovat ve všech politikách EU, včetně obchodní politiky; žádá Komisi, aby zajistila plný soulad všech obchodních dohod, které Evropská unie uzavírá, s Pařížskou dohodou, neboť tím se nejen podpoří celosvětové úsilí v oblasti změny klimatu, ale také budou zaručeny rovné podmínky pro daná odvětví;

36.  podporuje aktivní a udržitelné lesní hospodářství na vnitrostátní úrovni společně s konkrétními prostředky ke stimulaci účinného a udržitelného biohospodářství v EU, protože lesy mají velký potenciál přispět k evropskému úsilí v oblasti klimatu (prostřednictvím pohlcování a ukládání uhlíku a substitučních účinků) a k dosažení cíle nulových emisí do roku 2050; poukazuje na nutnost přizpůsobit se změně klimatu a zastavit úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb v EU do roku 2020 a nutnost vyvíjet politiky na základě fakt s cílem přispívat k provádění a financování opatření EU v oblasti zachování biologické rozmanitosti;

37.  zdůrazňuje, že v půdě je uloženo více uhlíku než v biosféře a atmosféře dohromady; zdůrazňuje proto, že je důležité zastavit degradaci půdy v EU a zajistit společná opatření EU pro zachování a zlepšení kvality půd a jejich schopnosti ukládat uhlík;

Energetická politika

38.  vyzdvihuje příspěvek energetické účinnosti k zabezpečení dodávek, hospodářské konkurenceschopnosti, ochraně životního prostředí, snižování nákladů na energie a zvyšování kvality bydlení; potvrzuje významnou úlohu energetické účinnosti při vytváření obchodních a pracovních příležitostí a její globální a regionální přínos; v této souvislosti připomíná, že nařízení o správě energetické unie uvádí do praxe zásadu „energetická účinnost na prvním místě“ a že tato zásada by měla být nákladově účinným způsobem plně uplatňována v celém energetickém řetězci a měla by být považována za základ pro veškeré scénáře k dosažení cíle nulových emisí do roku 2050;

39.  zdůrazňuje ústřední úlohu energetiky při přechodu k hospodářství s nulovými čistými emisemi; připomíná, že Unii se podařilo v uplynulých desetiletích dostatečně oddělit emise skleníkových plynů a hospodářský růst a snížit emise, zejména díky energetické účinnosti a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že přechod k čisté energii by měl nadále vytvářet pobídky k modernizaci evropské ekonomiky, podporovat udržitelný ekonomický růst a přinášet sociální a environmentální prospěch evropským občanům;

40.  domnívá se, že vedoucí úloha EU v obnovitelných zdrojích energie a energetické účinnosti ukazuje ostatním částem světa, že přechod k čisté energii je možný a prospěšný i nad rámec boje proti změně klimatu;

41.  poukazuje na to, že dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů si vyžádá značné další investice do energetického systému EU a s ním spojené infrastruktury, a to v rozsahu 175 až 290 miliard EUR ročně;

42.  zdůrazňuje, že s ohledem na různou startovní pozici při přechodu na jiné zdroje energie může být úsilí o snížení emisí skleníkových plynů pro dosažení klimatické neutrality na úrovni EU vyvíjeno nestejně v různých částech Unie;

43.  vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly balíček opatření pro čistou energii; připomíná, že členské státy mají pravomoc rozhodovat o svém energetickém mixu v klimatickém a energetickém rámci EU;

44.  vyzývá k vytvoření energeticky vysoce účinného energetického systému založeného na obnovitelných zdrojích energie a žádá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť ta budou mít účinky i na všechna ostatní ekonomická odvětví; zdůrazňuje, že všechny cesty, které popisuje Komise, počítají s dramatickým snížením využívání fosilních paliv a výrazným rozvojem obnovitelných zdrojů energie;

45.  zdůrazňuje, že k naplňování cílů EU v oblasti klimatu významně přispěla směrnice o ekodesignu(6), která každoročně snižuje emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že se odhaduje, že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří do roku 2020 až 112 miliard EUR, tj. 490 EUR ročně na domácnost; požaduje, aby se směrnice o ekodesignu vztahovala i na jiné produkty, mimo jiné tablety a chytré telefony, a aby byly stávající normy aktualizovány s ohledem na technologický vývoj;

46.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit další integraci evropského trhu s energií, aby bylo možné co nejúčinněji dekarbonizovat odvětví energetiky, usnadnit investice tam, kde lze dosáhnout největšího podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů, a pobízet občany k aktivní účasti, aby se urychlila transformace v uhlíkově neutrální udržitelné hospodářství; považuje za velmi důležité zvýšit míru propojenosti mezi členskými státy a vybízí k tomu, aby vznikalo více režimů přeshraničních podpor;

47.  konstatuje, že 40 % konečné spotřeby energie a 36 % emisí CO2 v Evropě připadá na odvětví stavebnictví(7); využívá k využití potenciálu tohoto odvětví pro energetické úspory a snížení uhlíkové stopy v souladu s cílem směrnice o energetické náročnosti budov(8), který spočívá ve vytvoření vysoce energeticky účinného fondu budov bez emisí uhlíku do roku 2050; zdůrazňuje, že zvyšování energetické účinnost budov má značný potenciál pro další snižování emisí skleníkových plynů v Evropě; dále se domnívá, že nízká energetická náročnost budov zásobovaných výhradně energií z obnovitelných zdrojů je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;

48.  vyzývá všechny orgány státní správy na národní, regionální i místní úrovni, aby zaváděly opatření na podporu účasti občanů na energetické transformaci a na podporu výměny osvědčených postupů; v této souvislosti zdůrazňuje, že při přechodu na systém s nulovými čistými emisemi bude mít rozhodující význam zapojení občanů do energetického systému prostřednictvím decentralizované výroby energie z obnovitelných zdrojů, skladování elektrické energie a jejich účasti na odezvě na straně poptávky a na systémech energetické účinnosti; vyzývá proto k tomu, aby se součástí těchto scénářů stala aktivní účast občanů, a to zejména na straně poptávky;

Průmyslová politika

49.  domnívá se, že se hospodářská prosperita, globální průmyslová konkurenceschopnost a klimatická politika navzájem posilují; znovu opakuje, že přechod k ekonomice s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů představuje pro EU výzvy a příležitosti a že je zapotřebí investic do průmyslových inovací včetně digitálních a čistých technologií, aby se podpořil růst a posílila konkurenceschopnost, rozvíjely budoucí dovednosti a vznikaly miliony nových pracovních příležitostí, například v rostoucím oběhovém hospodářství a biohospodářství;

50.  zdůrazňuje, že k získání tolik potřebné důvěry investorů a k tomu, aby evropská odvětví mohla přijímat dlouhodobá investiční rozhodnutí, je klíčový stabilní a předvídatelný rámec energetické a klimatické politiky, protože životní cyklus většiny průmyslových zařízení přesahuje dvacet let;

51.  zdůrazňuje úlohu energeticky náročných odvětví pro dosažení dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů v EU; domnívá se, že pokud Unie chce zůstat lídrem v průmyslu s nízkými emisemi a zachovat průmyslovou výrobu v EU, udržet konkurenceschopnost evropských odvětví, minimalizovat závislost na fosilních palivech a zranitelnost vůči nestabilním a rostoucím cenám dovážených fosilních paliv a předejít riziku úniku uhlíku, je nezbytné definovat inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby představila novou integrovanou průmyslovou strategii EU v oblasti klimatu pro energeticky náročná odvětví na podporu přechodu ke konkurenceschopnému těžkému průmyslu s nulovými čistými emisemi;

52.  vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategií obsahující opatření, která zajistí konkurenceschopnost evropského průmyslu na celosvětové úrovni za rovných podmínek; domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla posuzovat, zda jsou dodatečná opatření na ochranu průmyslových odvětví před únikem uhlíku s ohledem na dovoz produktů, která nahradí, pozmění nebo doplní stávající opatření v této oblasti, účinná a slučitelná s pravidly WTO;

53.  konstatuje, že řada rozvíjejících se trhů se sama staví do situace, v níž hrají významnou úlohu v pokrytí potřeb světového trhu během přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, například pokud jde o dopravu s nulovými emisemi a obnovitelné zdroje energie; zdůrazňuje, že EU musí zůstat vedoucí ekonomikou v oblasti ekologických inovací a investic do ekologických technologií;

54.  konstatuje, že Evropská komise ve své zprávě z roku 2018 o cenách energií a energetických nákladech v Evropě (COM(2019)0001)(9) zdůrazňuje, že EU je stále velmi vystavena nestabilním a rostoucím cenám fosilních paliv a že v budoucnosti se očekává růst nákladů na výrobu elektřiny z fosilních paliv a současně snižování nákladů na výrobu z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že náklady na dovoz energií do EU vzrostly v roce 2017 o 26 % na 266 miliard EUR, zejména z důvodu rostoucích cen ropy; dále konstatuje, že ve zprávě se odhaduje, že nárůst cen ropy má negativní dopad na růst EU (–0,4 % HDP v roce 2017) a inflaci (+0,6);

Výzkum a inovace

55.  zdůrazňuje, že pro podporu vedoucí úlohy Evropské unie v boji proti změně klimatu mají klíčový význam unijní a vnitrostátní programy výzkumu a inovací, a domnívá se, že do přípravy a provádění výzkumných a inovačních programů by měla být vhodným způsobem začleňována otázka klimatu;

56.  domnívá se, že v příštích dvou desetiletích bude nutné vyvinout značné úsilí v oblasti výzkumu a inovací, aby se nízkouhlíková a bezuhlíková řešení stala všeobecně dostupnými a byla sociálně a ekonomicky udržitelná a aby byla nalezena nová řešení pro dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů;

57.  zdůrazňuje svůj postoj, že nejméně 35 % výdajů programu Horizont Evropa musí přispívat k dosažení cílů v oblasti klimatu a musí být součástí obecného cíle Unie začleňovat klimatické hledisko do všech oblastí činnosti;

Financování

58.  požaduje, aby byl rychle zřízen „Inovační fond EU pro ETS“, pro nějž by první výzvy k předkládání návrhů měly být zveřejněny v roce 2019, s cílem podpořit investice do demonstrací přelomových nízkouhlíkových technologií v širokém spektru odvětví, nejen v odvětví výroby elektrické energie, nýbrž také v dálkovém vytápění a průmyslových procesech; žádá, aby byl víceletý finanční rámec 2021–2027 a jeho programy plně v souladu s Pařížskou dohodou;

59.  domnívá se, že má-li Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí, budou zapotřebí rozsáhlé investice ze soukromých zdrojů; domnívá se, že tyto investice budou vyžadovat dlouhodobé plánování, regulační stabilitu a předvídatelnost pro investory a budou muset být řádně zohledněny v budoucích předpisech EU; zdůrazňuje proto, že provádění akčního plánu udržitelných financí, který byl přijat v březnu 2018, by mělo být na seznamu priorit;

60.  domnívá se, že víceletý finanční rámec na období 2021–2027 by měl být před svým přijetím posouzen s ohledem na cíl dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrálního hospodářství a že musí být zavedena standardní zkouška klimatické odolnosti výdajů z rozpočtu EU;

61.  lituje, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují roční výše kolem 55 miliard EUR(10); vyzývá EU a členské státy, aby okamžitě přestaly poskytovat veškeré evropské a vnitrostátní dotace na fosilní paliva;

62.  zdůrazňuje význam spravedlivého přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku a vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu zavedly vhodné politiky a financování; zdůrazňuje, že spravedlivý přechod by měly ve vhodných případech rovněž podporovat výdaje EU z příslušných fondů;

Úloha spotřebitelů a oběhové hospodářství

63.  zdůrazňuje, že na snižování emisí skleníkových plynů mají významný vliv změny v chování spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby se co nejdříve zabývala možnými opatření, které by vybízely ke změnám chování, včetně ekologických daní; zdůrazňuje, že při podpoře změny chování mají velký význam iniciativy vycházející zdola, jako je například Pakt starostů a primátorů;

64.  zdůrazňuje, že velká část spotřeby energie, a tedy i emisí skleníkových plynů, má přímou vazbu na získávání, zpracování, přepravu, přeměnu, použití a likvidaci zdrojů; zdůrazňuje, že v každé z fází řetězce řízení zdrojů je možné dosahovat velmi rozsáhlých úspor; zdůrazňuje proto, že zvyšování produktivity zdrojů díky vyšší účinnosti a omezování plýtvání zdroji prostřednictvím opatření, jako je opětovné využití, recyklace a repasování, může výrazně snížit jak spotřebu zdrojů, tak i emise skleníkových plynů a současně zvýšit konkurenceschopnost a vytvářet obchodní a pracovní příležitosti; poukazuje na nákladovou efektivitu opatření oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že vyšší účinnost zdrojů a přístup oběhového hospodářství a design výrobků v jeho rámci přispějí k změně ve vzorcích výroby a spotřeby a sníží množství odpadu;

65.  zdůrazňuje význam produktové politiky, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign, která může významně přispět k úsporám energie a ke snížení uhlíkové stopy výrobků a materiálů v nich použitých a zmírnit celkový dopad výrobků na životní prostředí; zdůrazňuje, že jako součást norem EU v oblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství a rozšířit stávající metodiku ekodesignu na další kategorie výrobků vedle výrobků spojených se spotřebou energie;

66.  je toho názoru, že by se mělo pokračovat v práci na spolehlivém měření vlivu klimatu na základě spotřeby; bere na vědomí závěr, k němuž Komise dospěla ve svém podrobném hodnocení a podle něhož je úsilí EU o snižování emisí z výroby poněkud znehodnocováno dovozem zboží s vysokou uhlíkovou stopou, avšak EU přesto významně přispívá ke snižování emisí v jiných zemích díky zvýšeným obchodním tokům a vyšší uhlíkové účinnosti svých exportů;

EU a globální činnost v oblasti klimatu

67.  zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na příslušných mezinárodních fórech a význam účinné klimatické diplomacie, jejímž cílem je podnítit další regiony a třetí země, aby přijímaly obdobná politická rozhodnutí o zvýšení cílů v oblasti klimatu; vyzývá EU, aby navýšila finanční prostředky, které přiděluje na vlastní činnost v oblasti klimatu, a aktivně se snažila podněcovat členské státy k tomu, aby zvyšovaly finanční pomoc třetím zemím v souvislosti s klimatem (ve formě rozvojové pomoci spíše než půjček), což by mělo doplňovat zahraniční rozvojovou pomoc a nemělo by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc a finanční podpora v oblasti klimatu;

68.  zdůrazňuje, že summit OSN o klimatu v září 2019 bude vhodným okamžikem k tomu, aby hlavní představitelé států oznámili zvýšené ambice vnitrostátně stanovených příspěvků; domnívá se, že EU by měla zaujmout stanovisko k aktualizaci svých vnitrostátně stanovených příspěvků v dostatečném časovém předstihu, aby přišla na summit dobře připravena, a měla by rozvíjet úzkou spolupráci s mezinárodní koalicí stran na podporu posílených ambicí v oblasti klimatu;

69.  zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci a podpoře rozvoje mechanismů cen uhlíku mimo EU a aby dále tuto spolupráci a podporu prohlubovala v zájmu rozsáhlejšího snižování emisí a zajištění rovnějších podmínek v globálním měřítku; zdůrazňuje, že je důležité stanovit environmentální záruky, aby se zajistilo, že snížení emisí skleníkových plynů bude reálné a dodatečné; vyzývá proto Komisi, aby se zasazovala o přísná a dobře koncipovaná mezinárodní pravidla, která nebudou obsahovat mezery, pokud jde o vykazování či dvojí vykazování snižování emisí;

o
o   o

70.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) https://ec.europa.eu/clima/sites/clima/files/docs/pages/com_2018_733_analysis_in_support_en_0.pdf (2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0430. (3) Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2014“, s. 10. (4) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf (5) Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí metanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210. (6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10). (7) B8-0195, 0198, 0199, 0200, 0202 a 0203_2019_CS_net.docx (8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75). (9) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1548155579433&uri=CELEX%3A52019DC0001 (10) Ceny energií a náklady na energie v Evropě, s. 10–11.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o návrhu nařízení Rady o zřízení Evropského měnového fondu (COM(2017)0827 – 2017/0333R(APP))

P8_TA(2019)0218 A8-0087/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Evropského měnového fondu (COM(2017)0827),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o možném vývoji a změnách současného institucionálního uspořádání Evropské unie(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(2),

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů ze dne 5. července 2018 o návrzích reformy hospodářské a měnové unie (HMU),

–  s ohledem na dopis předsedy Euroskupiny předsedovi Evropské rady ze dne 25. června 2018 o dalším prohlubování HMU a na prohlášení eurosummitu ze dne 29. června 2018 o reformě Evropského mechanismu stability,

–  s ohledem na zprávu Euroskupiny určenou vedoucím představitelům o prohloubení HMU ze dne 4. prosince 2018,

–  s ohledem na prohlášení eurosummitu ze dne 14. prosince 2018,

–  s ohledem na společný postoj ve věci budoucí spolupráce mezi Komisí a ESM ze dne 14. listopadu 2018,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky (ECB) ze dne 11. dubna 2018 k návrhu nařízení o zřízení Evropského měnového fondu(3),

–  s ohledem na stanovisko č. 2/2018 Evropského účetního dvora ze dne 18. září 2018 o auditních a účetních aspektech návrhu na zřízení Evropského měnového fondu v právním rámci Unie, který byl předložen dne 6. prosince 2017,

–  s ohledem na zprávu pěti předsedů ze dne 22. června 2015 o dokončení evropské hospodářské a měnové unie, na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy a na diskusní dokument Komise ze dne 31. května 2017 o prohloubení hospodářské a měnové unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 o posílení evropské demokracie v budoucí HMU(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o vyšetřovací zprávě o úloze a operacích „trojky“ (ECB, Komise a MMF) s ohledem na země zapojené do programu eurozóny(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2018 o víceletém finančním rámci 2021–2027 a o vlastních zdrojích(7),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na průběžnou zprávu Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0087/2019),

A.  vzhledem k tomu, že zavedení eura je jedním z nejdůležitějších politických úspěchů evropského projektu a úhelným kamenem HMU;

B.  vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize odhalila nedostatky ve struktuře eura a upozornila, že je třeba HMU urychleně prohloubit a posílit její demokratickou odpovědnost a transparentnost;

C.  vzhledem k tomu, že euro poskytuje občanům EU ochranu a příležitosti; vzhledem k tomu, že silná a stabilní eurozóna je pro její členy i pro celou EU nezbytná;

D.  vzhledem k tomu, že členství ve společném měnovém prostoru si žádá dodržování společných pravidel a povinností, jako jsou pravidla a povinnosti stanovené v Paktu o stabilitě a růstu, i společné nástroje pro reakci na závažné hospodářské a finanční otřesy a na podporu odpovědnosti, solidarity a vzestupného socioekonomického sbližování; vzhledem k tomu, že Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o ESM) stanoví jasné propojení s evropskými mechanismy makroekonomického dohledu, a to zejména soulad s pravidly Paktu o stabilitě a růstu, včetně jeho doložek flexibility, a provádění udržitelných a inkluzivních strukturálních reforem; vzhledem k tomu, že prohlubování HMU by mělo být doprovázeno omezováním a sdílením rizik;

E.  vzhledem k tomu, že vytvoření Evropského nástroje finanční stability (EFSF) a jeho pozdější přeměna na Evropský mechanismus stability (ESM) představuje důležitý krok směrem k vytvoření evropského mechanismu pro řešení krizí a pomáhá posílit HMU a poskytovat finanční pomoc několika evropským zemím zasaženým krizí;

F.  vzhledem k tomu, že z mezivládní povahy ESM vyplývají důsledky pro jeho rozhodovací postupy, a zejména pro jeho schopnost rychle reagovat na hospodářské a finanční otřesy;

G.  vzhledem k tomu, že budoucí začlenění ESM do právního rámce Unie je třeba i nadále vnímat jako součást projektu dokončení HMU;

H.  vzhledem k tomu, že z probíhající debaty o budoucnosti Evropy a HMU vyplynulo, že jednotlivé členské státy mají na dlouhodobou budoucnost ESM odlišné politické názory, nicméně tato debata je dobrým základem pro důležitý první krok reformy ESM směrem k posílení jeho úlohy, rozvoji jeho finančních nástrojů a zlepšení jeho efektivity a demokratické odpovědnosti; vzhledem k tomu, že diskuse o prohloubení HMU by měla vést k politickému řešení reformy ESM;

I.  vzhledem k tomu, že v krátkodobém horizontu by měla reforma ESM zajistit řádné společné finanční jištění Jednotnému fondu pro řešení krizí (SRF), a přispět tak k rozvoji bankovní unie;

1.  vítá návrh nařízení Rady o zřízení Evropského měnového fondu, který dne 6. prosince 2017 předložila Komise, a považuje jej za užitečný příspěvek k probíhající debatě o budoucnosti Evropy, prohloubení HMU a reformě ESM; vítá zejména návrh Komise začlenit ESM do právního řádu EU;

2.  konstatuje, že úkoly, které má reformovaný ESM vykonávat, budou spadat do oblasti hospodářské politiky a že název „Evropský měnový fond“ (EMF) může být zavádějící; konstatuje, že ECB ve svém stanovisku ze dne 11. dubna 2018 navrhla, aby si nástupce ESM zachoval název „ESM“; s ohledem na výše uvedené skutečnosti vyzývá k tomu, aby byly důsledky volby názvu reformovaného ESM řádně a důkladně posouzeny, s cílem zajistit co nejmenší možný dopad na hladké fungování reformovaného ESM; navrhuje, aby si ESM zachoval svůj současný název uznávaný na kapitálovém trhu, čímž by se dalo jasně najevo, že měnová politika eurozóny zůstává v působnosti ECB;

3.  zdůrazňuje, že řádné fungování HMU je podpořeno existencí instituce, která slouží jako „věřitel poslední instance“; bere v této souvislosti na vědomí přínos ESM k řešení nedostatků institucionální struktury HMU, zejména poskytováním finanční pomoci několika členským státům zasaženým globální finanční krizí a dluhovou krizí;

4.  připomíná svá předchozí stanoviska ve prospěch začlenění ESM do právního rámce Unie, čímž by se z něj stal plnohodnotný subjekt EU; trvá na tom, že toto začlenění do právního rámce EU by mělo také zohledňovat úlohu vnitrostátních parlamentů a že je třeba jej nadále vnímat jako součást projektu dokončení HMU; domnívá se, že uvedené začlenění by umožnilo řízení v souladu s metodou Společenství, zajistilo by úplnou soudržnost fiskálních pravidel a povinností, usnadnilo by koordinaci hospodářských a fiskálních politik a díky zapojení Evropského parlamentu by posílilo demokratickou legitimitu a odpovědnost;

5.  zdůrazňuje, že pokud v budoucnu půjde o rozpočtové zdroje EU, měl by mít Parlament politickou pravomoc uplatňovat na ESM v rámci postupu udělování absolutoria všechna použitelná práva v oblasti kontroly rozpočtu; konstatuje, že v takovém případě by měl být Evropský účetní dvůr považován za nezávislého externího auditora a měla by mu být v rámci postupu udělování absolutoria svěřena jasná a formální úloha;

6.  připomíná výsady vnitrostátních parlamentů v oblasti fiskálního a demokratického dohledu; domnívá se, že dohled nad reformovaným ESM ze strany vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu by měl být dále posílen; domnívá se, že vnitrostátní parlamenty by měly mít právo získávat informace o činnosti ESM a zapojovat se do dialogu s výkonným ředitelem reformovaného ESM;

7.  bere na vědomí, že návrh Komise vzbudil živou diskuzi o jeho politických, finančních a právních důsledcích; zdůrazňuje nicméně, že tato debata o dlouhodobé vizi institucionálního uspořádání ESM by neměla oddalovat přijetí opatření naléhavě potřebných k posílení a prosazování demokratické odpovědnosti HMU a její schopnosti podporovat finanční stabilitu a konvergenci a reagovat na hospodářské otřesy; požaduje proto revizi smlouvy o ESM s cílem provést smysluplnou krátkodobou reformu ESM, aniž by tím byla dotčena možnost uskutečnit ambicióznější změny v budoucnu;

8.  zdůrazňuje, že prvořadým úkolem reformovaného ESM by i nadále mělo být poskytování přechodné finanční pomoci členským státům v nouzi, a to na základě konkrétních podmínek dohodnutých v ozdravných programech, a zohledňování zkušeností získaných při provádění předchozích programů finanční pomoci řízených Komisí, Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a Evropskou centrální bankou (ECB); zdůrazňuje, že reformovaný ESM musí pro tento účel disponovat dostatečnou finanční kapacitou; staví se tedy proti veškerým pokusům o přeměnu reformovaného ESM v nástroj určený pouze pro banky nebo o omezení jeho finanční kapacity na podporu členských států;

9.  připomíná, že škálu finančních nástrojů, které má ESM k dispozici, je třeba poskytnout i reformovanému ESM a že je třeba ji zlepšit, včetně možnosti poskytovat dostatečnou preventivní finanční podporu, jež členským státům umožní získat přístup k pomoci předtím, než začnou čelit závažným obtížím při získávání finančních prostředků na kapitálovém trhu; obhajuje postoj, že by přístup k preventivní podmíněné úvěrové lince měl být umožněn na základě prohlášení o záměru a měl by podléhat platným kritériím; připomíná, že tyto finanční nástroje se musí používat na pomoc členským státům v případě závažných hospodářských a finančních otřesů; připomíná, že finanční podpora poskytovaná členským státům může být doplněna o budoucí rozpočtový nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost, s cílem podporovat hospodářskou a finanční stabilizaci, investice a vzestupné socioekonomické sbližování v eurozóně;

10.  zdůrazňuje, že HMU se skládá ze všech členských států EU, z nichž všechny, s výjimkou Dánska a Spojeného království, mají povinnost přijmout euro a připojit se k eurozóně, a proto by měl být každý ESM otevřený účasti všech členských států EU;

11.  domnívá se, že reformovaný ESM by měl hrát po boku Komise a v úzké spolupráci s ECB významnější úlohu při řízení programů finanční pomoci a měl by zajišťovat, aby institucionální rámec Unie měl vždy, kdykoli to bude zapotřebí, větší autonomii, aniž by tím byla dotčena příslušná partnerství s ostatními institucemi, jako je MMF;

12.  poukazuje na to, že reformovaný ESM by měl mít vlastní expertízu pro vypracování a posuzování prvků požadovaných v jeho stanovách; zdůrazňuje však, že hodnocení žádostí o finanční pomoc prováděné ESM i jeho rozhodování o podobě ozdravných programů ve spolupráci s dalšími orgány by nemělo v žádném případě nahradit či duplikovat běžný makroekonomický a fiskální dohled zakotvený ve finančních pravidlech a předpisech Unie ani se s ním překrývat, jelikož tento dohled musí zůstat výlučnou pravomocí Komise;

13.  domnívá se, že případné budoucí ozdravné programy by měly zohledňovat sociální dopad navrhovaných opatření, a to i ve srovnání s dlouhodobým dopadem případné nezměněné politiky, vzhledem k předcházejícímu a smysluplnému posouzení sociálního dopadu;

14.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby reformovaný ESM disponoval efektivním rozhodovacím postupem, zejména pro případy naléhavých situací; v této souvislosti požaduje posouzení současné správní struktury;

15.  požaduje urychlenou reformu ESM, která rovněž nově vymezí jeho úlohu, funkce a finanční nástroje, aby mohl reformovaný ESM v případě řešení krize nabízet podporu likvidity a sloužit jako fiskální jištění pro SRF; žádá, aby společné jištění začalo fungovat co nejdříve, a to do roku 2020, pokud budou splněny dohodnuté podmínky, v každém případě však před rokem 2024;

16.  zdůrazňuje riziko plynoucí ze zpoždění při prohlubování bankovní unie; vítá závěry zprávy Euroskupiny určené vedoucím představitelům o prohloubení HMU ze dne 4. prosince 2018, jejíž všechny prvky byly schváleny na eurosummitu dne 14. prosince 2018; zejména vítá postupující zavádění společného jištění pro SRF, které je podmíněno dostatečným pokrokem v oblasti snižování rizik, jenž bude posouzen v roce 2020, a schválení souboru podmínek pro reformu ESM; připomíná svůj dřívější postoj, že je zapotřebí dokončit evropský systém pojištění vkladů (EDIS), a uznává, že snižování rizik a sdílení rizik by mělo jít ruku v ruce; konstatuje, že dosud nebylo dosaženo žádného okamžitého výsledku, pokud jde o budoucí rozpočet eurozóny a stabilizační funkci, bere však na vědomí mandát pracovat na rozpočtovém nástroji pro konvergenci a konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že bylo dosaženo významného pokroku v oblasti omezování rizik; připomíná, že k tomu významně přispěl Parlament, zejména prostřednictvím bankovního balíčku a obezřetnostní pojistky pro úvěry v selhání;

17.  navrhuje vytvoření protokolu pro dočasné memorandum o spolupráci mezi ESM a Parlamentem, s okamžitou účinností, s cílem zlepšit interinstitucionální dialog a zvýšit transparentnost a odpovědnost ESM, specifikovat práva Parlamentu a jeho poslanců, pokud jde o otázky kladené v souvislosti s reformovaným ESM, pravidelná slyšení, práva na jmenování a příslušná práva na kontrolu rozpočtu; připomíná svou žádost o interinstitucionální uspořádání správy ekonomických záležitostí; zdůrazňuje, že výkonný ředitel reformovaného ESM by měl být zvolen Evropským parlamentem na základě návrhu Rady a že by měl Parlamentu následně podávat zprávy; naléhavě vyzývá, aby bylo ve složení řídících orgánů ESM zajištěno vyvážené zastoupení žen a mužů;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Komisi, Radě, Euroskupině, Evropské centrální bance, výkonnému řediteli Evropského mechanismu stability a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 201. (2) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 215. (3) Úř. věst. C 220, 25.6.2018, s. 2. (4) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 96. (5) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 182. (6) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 235. (7) Přijaté texty, P8_TA(2018)0226.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o situaci v Nikaragui (2019/2615(RSP))

P8_TA(2019)0219 RC-B8-0165/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Nikaragui, zejména na usnesení ze dne 18. prosince 2008(1), 26. listopadu 2009(2), 16. února 2017(3) a 31. května 2018(4),

–  s ohledem na dohodu o přidružení mezi EU a Střední Amerikou z roku 2012,

–  s ohledem na strategický dokument EU a na víceletý orientační program pro Nikaraguu na období 2014–2020,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv z června 2004,

–  s ohledem na nikaragujskou ústavu,

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 21. ledna 2019 o Nikaragui,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky jménem EU o situaci v Nikaragui ze dne 2. října 2018, 15. května 2018, 22. dubna 2018 a 15. prosince 2018 a na její prohlášení o obnovení celonárodního dialogu ze dne 1. března 2019,

–  s ohledem na závěry Rady o prioritách EU v rámci fór OSN pro lidská práva v roce 2019 přijaté dne 18. února 2019,

–  s ohledem na zprávu Meziamerické komise pro lidská práva ze dne 21. června 2018 nazvanou „Závažné případy porušování lidských práv v souvislosti se sociálními protesty v Nikaragui“,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o porušování lidských práv a pronásledování v souvislosti s protesty v Nikaragui v období mezi 18. dubnem a 18. srpnem 2018,

–  s ohledem na zprávu interdisciplinární skupiny nezávislých odborníků (GIEI) ze dne 20. prosince 2018 o násilných událostech, k nimž došlo v Nikaragui v období mezi 18. dubnem a 30. květnem 2018,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové ze dne 22. února 2019 o kriminalizaci opozice v Nikaragui,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament přijal dne 31. května 2018 usnesení o krizi v Nikaragui, v němž situaci důrazně odsoudil; vzhledem k tomu, že v návaznosti na toto usnesení navštívila ve dnech 23.–26. ledna 2019 tuto zemi delegace 11 poslanců EP, která měla za úkol vyhodnotit situaci na místě;

B.  vzhledem k tomu, že delegace si mohla svobodně určit vlastní program a nikaragujská vláda jí umožnila přístup do všech zařízení, o nějž poslanci EP požádali, včetně dvou věznic; vzhledem k tomu, že nikaragujská vláda se zaručila, že proti osobám, které kritizovaly stávající situaci, nebudou přijata žádná odvetná opatření; vzhledem k tomu, že delegace byla svědkem kampaně pronásledování, očerňování a zastrašování namířené proti ochráncům lidských práv a organizacím občanské společnosti, s nimiž uspořádala výměnu názorů; vzhledem k tomu, že mnoho organizací odmítlo pozvání setkat se s delegací kvůli zastrašování vlády a jejím hrozbám; vzhledem k tomu, že od doby, kdy delegace zemi navštívila, represe ještě zesílily;

C.  vzhledem k tomu, že delegace veřejně odmítla oficiální stanovisko nikaragujské vlády, podle nějž se země stala obětí převratu a dezinformačních kampaní vedených Spojenými státy americkými; vzhledem k tomu, že hlavním důvodem, který stál za demonstracemi, je hluboká demokratická, institucionální a politická krize, která v této zemi v posledním desetiletí oslabila právní stát a omezila základní svobody, jako jsou svoboda sdružování a shromažďování a právo demonstrovat;

D.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu a shromažďování a právo demonstrovat, a to i za využití národní hymny, jsou pro mnoho lidí výrazně omezeny; vzhledem k tomu, že je uvězněn značný počet politických vězňů, kteří byli potrestáni za pouhý výkon svých práv; vzhledem k tomu, že bylo zveřejněno několik znepokojivých zpráv o zhoršující se situaci vězněných osob, včetně nelidského zacházení;

E.  vzhledem k tomu, že soudní řízení proti těmto vězňům porušovala mezinárodní normy, a zejména pak procesní a trestněprávní záruky práva na spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že podmínky ve vězení rovněž neodpovídají mezinárodním normám; vzhledem k tomu, že v Nikaragui jednoznačně neexistuje dostatečně funkční dělba moci;

F.  vzhledem k tomu, že je vážně ohroženo právo na informace; vzhledem k tomu, že novináři jsou vězněni, nuceni k odchodu do exilu a zastrašováni; vzhledem k tomu, že sídla audiovizuálních médií jsou zavírána nebo prohledávána bez předchozího soudního povolení; vzhledem k tomu, že vydávání novin je ohroženo nedostatkem papíru a tiskařské černi, které zabavila nikaragujská vláda;

G.  vzhledem k tomu, že nikaragujská vláda ze země vyhostila mezinárodní organizace, jako jsou např. GIEI a zvláštní monitorovací mechanismus pro Nikaraguu (MESENI), které usilovaly o pokojné řešení konfliktu a celonárodní usmíření; vzhledem k tomu, že represe namířená proti organizacím občanské společnosti byla dále posílena tím, že byly zbaveny svého právního statusu, což znamená, že oběti represe byly v této zemi se slabým institucionálním rámcem potrestány dvakrát;

H.  vzhledem k tomu, že akademická svoboda je také v ohrožení; vzhledem k tomu, že téměř 200 studentů bylo vyloučeno z vysokých škol za účast na demonstracích za demokracii, větší svobodu a lidská práva;

I.  vzhledem k tomu, že rozvoj a upevnění demokracie a právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod musí být nedílnou součástí vnějších politik EU, včetně dohody o přidružení mezi EU a zeměmi Střední Ameriky z roku 2012; vzhledem k tomu, že tato dohoda zahrnuje rovněž demokratickou doložku, která je jejím klíčovým prvkem;

J.  vzhledem k tomu, že celonárodní dialog mezi prezidentem Ortegou a nikaragujskou opozicí a občanskými skupinami, který zprostředkovávala katolická církev a který byl zahájen dne 16. května 2018, nepřinesl východisko z krize; vzhledem k tomu, že dne 27. února 2019 byla opětovně zahájena předběžná jednání před celonárodním dialogem mezi nikaragujskou vládou a platformou Občanské aliance (Alianza Civica); vzhledem k tomu, že Občanská aliance stanovila následující tři hlavní cíle, jichž má být dosaženo během jednání: propuštění politických vězňů a dodržování osobních svobod, nezbytné volební reformy, které musí vést až k uspořádání voleb, a spravedlnost; vzhledem k tomu, že nikaragujská vláda propustila 100 politických vězňů a souhlasila s tím, aby byly jejich tresty odnětí svobody zmírněny na domácí vězení; vzhledem k tomu, že většina z nich je doposud pronásledována a i nadále pokračuje zatýkání; vzhledem k tomu, že ve vězeních zůstává i nadále mnoho (více než 600) vězňů; vzhledem k tomu, že celonárodní dialog se zastavil dne 10. března 2019 poté, co se Občanská aliance stáhla z jednání;

1.  zdůrazňuje, že Nikaragua trpí závažným porušováním demokracie a nedodržováním lidských práv a zásad právního státu, což je důsledkem událostí, k nimž došlo v dubnu a v květnu 2018; připomíná význam svého usnesení, které bylo přijato dne 31. května 2018;

2.  odsuzuje veškerá represivní opatření nikaragujské vlády; prohlašuje, že cesta jeho delegace umožnila vytvořit si pravdivou představu o současné situaci; prohlašuje dále, že je nepochybné, že v nedávných měsících, a zejména po jeho návštěvě, došlo k nárůstu represe namířené proti opozici a k dalšímu omezování základních svobod; odsuzuje v tomto ohledu všeobecně rozšířenou represi a omezování svobody slova a shromažďování a práva demonstrovat, postavení nevládních organizací a občanské společnosti mimo zákon, vyhoštění mezinárodních organizací ze země, uzavírání sdělovacích prostředků a útoky na ně, omezování práva na informace, vylučování studentů z vysokých škol, zhoršující se situaci ve vězeních a uplatňování nelidského zacházení;

3.  má za to, že tyto kroky ze strany vlády, státních orgánů a zpolitizovaných organizací tvoří plánovanou strategii na zničení politické opozice, která vedla protesty z minulého roku; je přesvědčen, že tato strategie je uplatňována metodicky, systematicky a selektivně proti všem představitelům, nevládním organizacím, sdělovacím prostředkům a sociálním hnutím snažícím se vyjádřit své legitimní požadavky ohledně svobody a demokracie;

4.  vyjadřuje znepokojení nad obrovskými demokratickými, politickými a hospodářskými riziky, kterým tento lid a země čelí a které se dále zvýší, nebudou-li urychleně učiněny příslušné kroky s přihlédnutím ke stávajícím interním střetům, rozkolu společnosti a hospodářskému propadu; naléhavě vybízí k vedení smysluplného domácího dialogu s cílem dosáhnout udržitelného a mírumilovného řešení, které by všem společenským aktérům poskytlo prostor pro svobodné jednání a svobodné vyjadřování vlastních názorů a obnovilo by jejich občanská práva, jako je právo na pokojný protest; opakuje, že ať už se zvolí jakékoli řešení, je třeba, aby byly všechny osoby, které se dopustily provinění, pohnány k odpovědnosti; žádá všechny politické strany, sociální hnutí, jednotlivé představitele, studenty a organizace občanské společnosti, aby i nadále dodržovali svůj neochvějný závazek k mírumilovnému řešení této krize; opakuje, že plně podporuje reformu soudnictví a revizi volebního zákona, a žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby podle toho také jednala; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a delegaci EU, aby pečlivě monitorovaly jednání, která probíhají mezi vládou a Občanskou aliancí, a aby i nadále usilovaly o vyřešení lidských problémů vězňů, studentů, demonstrantů, novinářů atd., které byly způsobeny situací v zemi;

5.  s politováním bere na vědomí pozastavení mechanismu MESENI a ukončení mandátu skupiny GIEI Meziamerické komise pro lidská práva; důrazně odsuzuje pronásledování, zatýkání a zastrašování osob, které spolupracují s OSN a s dalšími mezinárodními institucemi;

6.  vyzývá nikaragujskou vládu, aby ukázala, že si přeje pokračování dialogu tím, že provede tři naléhavá opatření: neprodlené a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů, okamžité zastavení všech forem represe namířené proti nikaragujským občanům, včetně pronásledování, zastrašování, sledování a persekuce opozičních vůdců a následného zrušení všech omezení výše uvedených svobod, obnovení právní subjektivity lidskoprávních organizací a navrácení jejich majetku a návrat mezinárodních organizací do země;

7.  upozorňuje na skutečnost, že za těchto podmínek musí tento proces vést ke zrušení právních řízení vedených proti politickým vězňům a k přijetí záruk ohledně jejich fyzického stavu a morální integrity, jejich soukromí a řádného procesu, k návratu osob, které byly donuceny k exilu, včetně novinářů a studentů, k „demilitarizaci“ ulic a odzbrojení polovojenských jednotek a k zavedení jednoznačného cestovního plánu směřujícího k uspořádání svobodných, spravedlivých a transparentních voleb, k nimž dojde v blízké budoucnosti a za přítomnosti mezinárodních pozorovatelů;

8.  požaduje okamžité vydání Alessia Casimirriho, který v současnosti žije pod ochranou nikaragujské vlády v hlavním městě Managua a který byl v Itálii s konečnou platností odsouzen na šestinásobný doživotní trest za únos bývalého předsedy italské Křesťansko-demokratické strany, předsedy vlády a předsedy Evropské rady Alda Mora a za vraždu příslušníků bezpečnostních sil, kteří jej doprovázeli, k čemuž došlo dne 16. března 1978 v Římě;

9.  žádá Evropskou službu o vnější činnost a členské státy, aby – aniž by tím bylo postiženo obyvatelstvo – zavedly odstupňovaný proces cílených a individuálních sankcí, jako jsou např. zákazy udělení víza a zmrazení aktiv, namířených proti nikaragujské vládě a jednotlivcům odpovědným za porušování lidských práv, a to v souladu se závěry Rady ze dne 21. ledna 2019 a do doby, než začnou být plně dodržována lidská práva a v zemi budou v plné míře prosazovány a obnoveny základní svobody, jak bylo v dialogu požadováno; v důsledku toho a za stávajících okolností proto naléhavě vybízí, aby byla uplatněna doložka o demokracii dohody o přidružení mezi EU a Střední Amerikou, jejímž signatářem je i Nikaragua, a tato země byla dočasně vyloučena z uplatňování dohody;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států, Parlamentnímu shromáždění EU-Latinská Amerika, Středoamerickému parlamentu, Limské skupině a vládě a parlamentu Nikaragujské republiky.

(1) Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 89. (2) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 74 (3) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 189. (4) Přijaté texty, P8_TA(2018)0238.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o Výroční strategické zprávě o plnění cílů udržitelného rozvoje (2018/2279(INI))

P8_TA(2019)0220 A8-0160/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na rezoluci Organizace spojených národů nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, která byla přijata na summitu OSN o udržitelném rozvoji dne 25. září 2015 v New Yorku,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), na Pařížskou dohodu přijatou na 21. konferenci smluvních stran (COP21) v Paříži dne 12. prosince 2015 a na předložení zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků EU a jejích členských států ze strany Lotyšska a Evropské komise dne 6. března 2015,

–  s ohledem na třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která se konala v Addis Abebě ve dnech 13.–16. července 2015,

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 7 SFEU, který potvrzuje, že EU „zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům“,

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Evropské komise ze dne 7. června 2017 nazvané ‘Nový evropský konsensus o rozvoji – „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“ ’(1),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – Evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“(COM(2016)0739),

–  s ohledem na diskusní dokument Komise nazvaný „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030“, jenž byl zveřejněn dne 30. ledna 2019,

–  s ohledem na mnohostrannou platformu na vysoké úrovni pro provádění cílů udržitelného rozvoje stanovenými OSN a na její společný příspěvek ze dne 11. října 2018, v němž se doporučuje, aby EU rozvíjela a prováděla komplexní vizionářskou a transformační strategii pro udržitelnou Evropu 2030, jíž se budou řídit všechny politiky a programy EU, včetně průběžných i dlouhodobých cílů, a která stanoví vizi EU pro udržitelnou Evropu nad rámec Agendy 2030,

–  s ohledem na zprávu EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje z roku 2019, která byla zveřejněna dne 28. ledna 2019,

–  s ohledem na všeobecný akční program Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 s názvem „Spokojený život v mezích naší planety“(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2017 o úsilí EU v oblasti udržitelnosti(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2018 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2018(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2018 o porušování práv původních obyvatel ve světě, včetně zabírání půdy(9),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. června 2017 ohledně reakce EU na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (10502/17),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu plus (ESF+), který předložila Evropská komise dne 30. května 2018 (COM(2018)0382),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv,

–  s ohledem na společné prohlášení Světové zdravotnické organizace a Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2018 nazvané „Jednotně za urychlení pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje týkajících se zdraví – nikoho neopomenout“,

–  s ohledem na monitorovací zprávu Eurostatu za rok 2018 o pokroku při plnění cílů udržitelného rozvoje v kontextu EU,

–  s ohledem na strategii Evropa 2020,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. září 2018 nazvané: „Vhodnější ukazatele k hodnocení cílů udržitelného rozvoje – příspěvek občanské společnosti“,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 18. října 2018 (EUCO 13/18), kde se uvádí, že EU a její členské státy se v plné míře ztotožňují s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 a jsou pevně odhodlány ji provádět, a v nichž Evropská rada uvítala záměr Komise zveřejnit v roce 2018 diskusní dokument, který by podle ní měl položit základ pro komplexní strategii provádění této agendy v roce 2019,

–  s ohledem na priority EU v Organizaci spojených národů a na 73. Valném shromáždění Organizace spojených národů (září 2018 – září 2019), jež přijala Rada dne 25. června 2018,

–  s ohledem na příspěvek mnohostranné platformy pro cíle udržitelného rozvoje k diskusnímu dokumentu Komise nazvaném „Směrem k udržitelné Evropě do roku 2030“, jenž byl zveřejněn dne 12. října 2018,

–  s ohledem na globální pakt o migraci a globální pakt o uprchlících z roku 2018,

–  s ohledem na sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030, který přijaly členské státy OSN dne 18. března 2015 na třetí světové konferenci OSN o snižování rizika katastrof,

–  s ohledem na společné komuniké Evropské unie a Organizace spojených národů ze dne 27. září 2018 nazvané „Obnovené partnerství v oblasti rozvoje“(10),

–  s ohledem na společné komuniké vydané po třetím trojstranném zasedání Africké unie, Evropské unie a Organizace spojených národů v New Yorku dne 23. září 2018(11),

–  s ohledem na společné tiskové prohlášení EU a OSN ze dne 23. září 2018(12),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro rozvoj a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0160/2019),

A.  vzhledem k tomu, že Agenda 2030 má transformační potenciál a stanovuje univerzální, ambiciózní, komplexní, nedělitelné a vzájemně provázané cíle, které jsou zaměřeny na vymýcení chudoby, boj proti rostoucím nerovnostem a diskriminaci, podporu prosperity, udržitelnost, odpovědnost za životní prostředí, sociální začleňování, rovnost žen a mužů a dodržování lidských práv, zajišťování hospodářské, sociální a územní soudržnosti a upevňování míru a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou k dosažení cílů udržitelného rozvoje je přijetí okamžitých opatření na všech úrovních spolu s účinnou evropskou strategií provádění a mechanismy monitorování a přezkumu;

B.  vzhledem k tomu, že Agenda 2030 a cíle udržitelného rozvoje představují ambiciózní vizi více prosperujícího, inkluzivnějšího a odolnějšího světa; vzhledem k tomu, že Agenda 2030 je založena na základních hodnotách Unie, jako jsou demokracie, účast na společenském dění, sociální spravedlnost, solidarita, udržitelnost a dodržování zásad právního státu a lidských práv v rámci EU, jejích členských státech a na celém světě; vzhledem k tomu, že snaha o dosažení cílů udržitelného rozvoje proto přirozeně vychází z plánů Unie vybudovat lepší, zdravější a udržitelnější budoucnost pro Evropu, která by měla patřit mezi strategické priority EU;

C.  vzhledem k tomu, že Agenda 2030 a dosažení cílů udržitelného rozvoje představuje výzvu; vzhledem k tomu, že 17 cílů a 169 dílčích cílů vyžaduje koordinaci mezi EU a jejími členskými státy, Evropským parlamentem, vnitrostátními parlamenty a regionálními a místními orgány a víceúrovňovou správu založenou také na aktivním a rozsáhlém zapojení široké veřejnosti, občanské společnosti a soukromého sektoru;

D.  vzhledem k tomu, že zapojení sociálních partnerů má od počátku při plnění Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje rozhodující roli a podporuje začlenění priorit, jako je důstojná práce, boj proti nerovnostem a účast občanské společnosti; vzhledem k tomu, že jejich aktivní účast v procesu přezkumu dosaženého pokroku a provádění Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje je klíčová;

E.  vzhledem k tomu, že Komise dosud nestanovila komplexní strategii pro provádění Agendy 2030, jež by zahrnovala oblasti vnitřní a vnější politiky EU spolu s podrobným harmonogramem až do roku 2030, cíle a konkrétní opatření, jak o to požádal Parlament, Rada a Evropská rada, ani nezačlenila cíle udržitelného rozvoje do souhrnného rámce revidovaných pokynů ke zlepšování právní úpravy zveřejněných v roce 2017; vzhledem k tomu, že k měření a systematickému sledování provádění této strategie a zjišťování nedostatků jsou nyní i v budoucnu nutné společné ukazatele a referenční hodnoty;

F.  vzhledem k tomu, že udržitelnost a přechod na oběhové a sociálně inkluzivní hospodářství, které je neutrální z hlediska klimatu, jsou klíčem k zajištění dlouhodobého růstu a konkurenceschopnosti EU a budou možné, pouze pokud budou plně respektovány omezené možnosti naší planety;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji uznává, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje je základní součástí příspěvku EU k dosažení cílů udržitelného rozvoje a že udržitelný rozvoj vyžaduje holistický a průřezový politický přístup a v konečném důsledku se jedná o otázku správy věcí veřejných, kterou je třeba řešit v rámci partnerství se všemi zúčastněnými stranami a na všech úrovních; vzhledem k tomu, že účinné provádění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje je pro splnění Agendy 2030 zásadní;

H.  vzhledem k tomu, že politický a správní rámec EU již zahrnuje určitý počet závazných a nezávazných politických cílů, referenčních hodnot a ukazatelů v oblastech, jako je rozpočet, sociální záležitosti, energetika a klima, aniž by představoval komplexní, soudržnou a propojenou politickou strategii;

I.  vzhledem k tomu, že provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 je podmíněno větším povědomím občanů;

J.  vzhledem k tomu, že posouzení ex-ante a hodnocení ex-post jsou nezastupitelnými nástroji, které zajišťují, aby politiky EU neměly negativní dopad na udržitelný rozvoj, zejména v rozvojových zemích, a aby byl jejich pozitivní dopad maximalizován; vzhledem k tomu, že kvůli zajištění naprosté transparentnosti a odpovědnosti by posouzení a hodnocení měla být zveřejňována;

K.  vzhledem k tomu, že Agenda 2030 je univerzálním programem, který by měl být prováděn v každé zemi; vzhledem k tomu, že zásada univerzálnosti vyžaduje, aby každá země zvážila dopad svých opatření s ohledem na ostatní, a zajistila tak soudržnost politik ve prospěch rozvoje, což – vzhledem ke složitosti a roztříštěnosti politik EU – představuje pro Unii velkou výzvu;

L.  vzhledem k tomu, že podle 7. akčního programu pro životní prostředí má Komise vyhodnocovat, jaké dopady má spotřeba potravin a ostatních komodit v Unii na životní prostředí v celosvětovém měřítku;

M.  vzhledem k tomu, že globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci by mohlo sehrávat významnou úlohu v rámci aspektů monitorování a odpovědnosti založených na důkazech, pokud jde o zásady účinnosti při plnění cílů udržitelného rozvoje a při podpoře větší míry jejich provádění všemi subjekty na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci by mělo jasně definovat způsoby spolupráce pro konkrétní subjekty zapojené do rozvoje, kteří nepatří mezi dárce OECD, jako jsou noví dárci, organizace občanské společnosti, soukromí filantropové, finanční instituce a podniky ze soukromého sektoru;

N.  vzhledem k tomu, že financování cílů udržitelného rozvoje představuje obrovskou výzvu, která vyžaduje nejen silný politický závazek ze strany EU a jejích členských států, ale také silné globální partnerství a využívání všech forem financování (z domácích, mezinárodních, veřejných, soukromých a inovativních zdrojů); vzhledem k tomu, že soukromé financování je nezbytné, ale nemělo by nahradit veřejné financování;

O.  vzhledem k tomu, že dosažení cílů udržitelného rozvoje závisí nejen na dostatečných finančních prostředcích, ale také na nefinančních opatřeních, jak uznává i Agenda 2030;

P.  vzhledem k tomu, že lepší využívání domácích zdrojů je nezbytným faktorem pro dosažení cílů Agendy 2030; vzhledem k tomu, že rozvojové země jsou obzvlášť postiženy daňovými úniky podniků a vyhýbáním se daňovým povinnostem;

Q.  vzhledem k tomu, že článek 208 SFEU stanoví, že hlavním cílem politiky v oblasti rozvojové spolupráce je snížení a výhledově i vymýcení chudoby;

R.  vzhledem k tomu, že politické fórum OSN na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj se sejde na summitu pod záštitou Valného shromáždění OSN v září 2019, aby bylo zhodnoceno provádění Agendy 2030 jako celku a přezkoumán komplexní pokrok u všech cílů udržitelného rozvoje, a na ministerské úrovni v červenci 2019, aby byl přezkoumán pokrok v oblasti cíle udržitelného rozvoje č. 4 (kvalitní vzdělávání), č. 8 (důstojná práce a hospodářský růst), č. 10 (snížení nerovností), č. 13 (opatření v oblasti klimatu), č. 16 (mír, spravedlnost a silné instituce) a č. 17 (partnerství pro dosažení cílů) a poté každoročně s cílem provést přezkoumání pokroku v cílech, které nebyly předmětem tematického přezkumu v roce 2019;

S.  vzhledem k tomu, že summit Valného shromáždění OSN o cílech udržitelného rozvoje poskytuje EU a jejím členským státům příležitost k tomu, aby zdůraznily svůj pokrok při komplexním prosazování Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje;

T.  vzhledem k tomu, že v procesu návazného sledování a přezkumu Agendy 2030 na půdě OSN nehlasovala EU vždy jednotně, zejména v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv;

U.  vzhledem k tomu, že politické fórum OSN na vysoké úrovni poskytuje EU a jejím členským státům vhodný prostor pro přezkoumání jejich pokroku při prosazování Agendy 2030 prostřednictvím dobrovolných vnitrostátních přezkumů a k tomu, aby zastávaly přední úlohu coby největší poskytovatel oficiální rozvojové pomoci a hnací síla politik v oblasti udržitelnosti a životního prostředí; vzhledem k tomu, že tyto dokončené dobrovolné vnitrostátní přezkumy slouží k posouzení pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje a k upozornění na současné nedostatky a problémy;

V.  vzhledem k tomu, že oficiální rozvojová pomoc bude mít významnou úlohu při uplatňování Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 – zejména v zemích s nízkými příjmy a při potírání extrémní chudoby a nerovnosti –, pokud bude respektovat zásady účinnosti rozvoje, především odpovědnost dotčené země, transparentnost a obecnou odpovědnost, zaměření na výsledky a inkluzivnost;

W.  vzhledem k tomu, že základem Agendy 2030 je zásada „nikdo nesmí být opomenut“; vzhledem k tomu, že v roce 2017 bylo asi 22,5 % obyvatel EU ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením a 6,9 % Evropanů trpělo silnou materiální deprivací(13); vzhledem k tomu, že nerovnosti mají různorodé sociální důsledky, například velké rozdíly mezi životními podmínkami a kvalitou života, a to i pokud jde o profesní příležitosti a zdravotní péči;

X.  vzhledem k tomu, že v Unii stále přetrvává vysoká míra dětské chudoby a sociálního vyloučení dětí (26,4 % v roce 2017); vzhledem k tomu, že evropský pilíř sociálních práv stanoví, že děti mají právo na ochranu před chudobou a že děti ze znevýhodněného prostředí mají právo na zvláštní opatření za účelem posílení rovných příležitostí; vzhledem k tomu, že investice do dětí v raném věku přinášejí těmto dětem i společnosti jako celku značnou návratnost a jsou klíčové pro přerušení začarovaného kruhu znevýhodnění v útlém věku;

Y.  vzhledem k tomu, že za posledních pět let dosáhla EU pokroku v plnění téměř všech cílů udržitelného rozvoje, přičemž sedm z členských států EU-27 patří mezi nejlepších 10 na celosvětovém indexu cílů udržitelného rozvoje, a vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU-27 patří mezi nejlepších 50 (ze 156)(14); vzhledem k tomu, že některé členské státy již nyní stojí v čele provádění cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že EU stále nemá strategii provádění cílů udržitelného rozvoje;

Z.  vzhledem k tomu, že vysoká a stoupající nerovnost mezi zeměmi a uvnitř jednotlivých zemí může s sebou nést značné sociální a hospodářské náklady; vzhledem k tomu, že nerovnost je v jasném rozporu s cílem udržitelného rozvoje;

AA.  vzhledem k tomu, že zlepšování právní úpravy bylo výslovně uvedeno ve sdělení Komise jako jiný způsob zajišťující další začlenění udržitelného rozvoje do politik EU(15);

AB.  vzhledem k tomu, že v pracovním dokumentu útvarů Komise ze dne 19. července 2018 o boji proti HIV/AIDS, virové hepatitidě a tuberkulóze v Evropské unii a v sousedních zemích (SWD(2018)0387) jsou zdůrazněny nedostatky a omezení týkající se údajů získaných v rámci dohledu v případě virové hepatitidy, což ztěžuje posouzení vzdálenosti, kterou musí členské státy EU urazit, aby splnily tento cíl udržitelného rozvoje;

AC.  vzhledem k tomu, že „Bílá kniha o budoucnosti Evropy“ (COM(2017)2025), kterou předložila Komise dne 1. března 2017, neobsahovala udržitelný rozvoj ani Agendu 2030 jako vizi a poselství pro budoucnost EU;

AD.  vzhledem k tomu, že ve zprávě UNICEF nazvané „Progress for Every Child in the SDG Era“ a zveřejněné v březnu 2018 byl zjištěn alarmující nedostatek údajů v 64 zemích, jakož i nedostatečný pokrok při plnění cílů udržitelného rozvoje v případě dalších 37 zemí; vzhledem k tomu, že více než půl miliardy dětí žije v zemích, které nejsou schopny měřit pokrok při plnění cílů udržitelného rozvoje;

AE.  vzhledem k tomu, že důstojná práce je základem spravedlivého růstu podporujícího začlenění a hybnou silou rozvoje a sociálního pokroku; vzhledem k tomu, že spolu se sociální ochranou pro ty, kteří nemohou najít práci nebo nemohou pracovat, snižuje nerovnost a má velký vliv na sociální a hospodářský pokrok;

Vedoucí postavení Evropy v oblasti univerzálních hodnot v mnohostranném rámci pro člověka, planetu a prosperitu

1.  zdůrazňuje, že složité globální výzvy, kterým svět čelí, vyžadují holistickou a integrovanou reakci, kterou je Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 schopna poskytnout;

2.  zdůrazňuje, že cílem Agendy 2030 je dosažení většího blahobytu pro všechny a spravedlivého světa v rámci možností planety, aniž by byl kdokoli opomenut, a že čtyři pilíře udržitelného rozvoje (sociální, environmentální, hospodářský a správní) musí být řešeny komplexně, aby bylo možné dosáhnout cílů udržitelného rozvoje; poukazuje na to, že udržitelný rozvoj je základním cílem Unie v souladu s čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a že by měl být ústředním bodem diskuse o budoucnosti Evropy a jejího utváření; dále zdůrazňuje, že provádění cílů udržitelného rozvoje by mělo vést ke změně paradigmatu a stát se zastřešujícím dlouhodobým hospodářským modelem EU, který nahradí stávající strategii Evropa 2020;

3.  zdůrazňuje, že provádění Agendy 2030 je úzce spjato s evropskými hodnotami a zájmy a představuje významnou inovaci s potenciálem znovuoživit světový řád založený na multilateralismu a mezinárodní spolupráci;

4.  připomíná nutnost systematicky rozčleňovat údaje o všech relevantních ukazatelích napříč všemi cíli a dílčími cíli podle pohlaví a jiných charakteristik;

5.  zdůrazňuje, že Unie by měla obnovit své odhodlání stát se celosvětovým průkopníkem při provádění Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje, společně se svými členskými státy a jejich místními a regionálními orgány, v souladu se zásadou subsidiarity a v úzké spolupráci se svými mezinárodními partnery; připomíná, že politická angažovanost EU by se měla odrážet ve víceletém finančním rámci na období 2021–2027; zdůrazňuje, že Agenda 2030 musí dále urychlit koordinovaný přístup, který propojí vnitřní a vnější činnost EU a její další politiky, a soudržnost napříč všemi finančními nástroji Unie, a docílit tak celosvětové reakce a závazku směřujících k udržitelnému růstu a rozvoji;

6.  trvá na tom, že provádění cílů udržitelného rozvoje vyžaduje účinnou spolupráci na úrovni EU a na celostátní, regionální a místní úrovni, při dodržování zásady subsidiarity a proporcionality; zdůrazňuje význam úlohy poradních sborů pro životní prostředí a udržitelný rozvoj v rámci této spolupráce a domnívá se, že by mělo být posíleno jejich zapojení na všech úrovních správy;

7.  vítá skutečnost, že mnohé členské státy a partnerské země mimo EU vynaložily značné úsilí na vytvoření mechanismů a strategií pro provádění cílů udržitelného rozvoje a jejich začlenění do svých politik a správních rámců; naléhavě vyzývá ty členské státy, které tyto mechanismy dosud nevyvinuly, aby tak učinily; zdůrazňuje, že EU tím, že pomáhá třetím zemí, aby přijaly podobná opatření, a vybízí je k jejich přijetí, přispívá k dosažení rovných podmínek; uznává, že jsou stále zapotřebí další zlepšení na úrovni EU;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve svých politikách zajistily horizontální přístup k cílům udržitelného rozvoje;

9.  konstatuje, že v roce 2015 se všechny evropské státy, členové EU i nečlenské země, zavázaly k provádění Agendy 2030; domnívá se, že v souvislosti s diskusí o budoucnosti Evropy by mělo být zváženo vytvoření celoevropského rámce pro plnění cílů udržitelného rozvoje mezi členskými státy EU, EHP, signatáři dohod o přidružení k EU, kandidátskými zeměmi EU a také se Spojeným královstvím poté, co z EU vystoupí; zdůrazňuje význam podpory parlamentních diskusí na všech úrovních;

10.  vítá diskusní dokument Komise „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030“, který stanoví tři scénáře, jak může EU dosáhnout pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje; upřednostňuje scénář č. 1, který navrhuje, aby provádění cílů udržitelného rozvoje ze strany EU a členských států probíhalo podle zastřešující strategie; je přesvědčen, že v souvislosti s budoucností Evropy je cestou vpřed k blahobytu a dobrým životním podmínkám občanů a planety Evropa, která je skutečně udržitelná;

11.  znovu vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nevypracovala integrovanou a holistickou strategii provádění cílů udržitelného rozvoje;

12.  zdůrazňuje důležitost oficiální rozvojové pomoci jako klíčového nástroje na vymýcení chudoby a připomíná příslušné závazky EU a členských států v oblasti oficiální rozvojové pomoci, včetně závazku dosáhnout cíle 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc a 0,15 až 0,20 % HND na oficiální rozvojovou pomoc pro nejméně rozvinuté země; vyzývá EU a její členské státy, aby se neprodleně znovu zavázaly k záměru vyčlenit na oficiální rozvojovou pomoc 0,7 % hrubého národního důchodu a postupně zvyšovat tuto pomoc za účelem splnění tohoto cíle v jasně dané časové lhůtě; vyzývá členské státy, aby vypracovaly ověřitelné každoroční akční plány pro dosažení jednotlivých cílů v oblasti oficiální rozvojové pomoci; zdůrazňuje skutečnost, že vzhledem k tomu, že EU a její členské státy nesou společnou odpovědnost za splnění cíle v oblasti oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HND, jsou členské státy odpovědné jak vnitrostátním parlamentům, tak Evropskému parlamentu;

13.  uznává, že má-li být dosaženo cílů udržitelného rozvoje, musí být ochráněn a urychlen pokrok v oblasti zdraví; konstatuje, že zatímco svět učinil mimořádný pokrok v oblasti zdraví na několika frontách, řada výzev přetrvává – mimo jiné boj proti rozdílům v oblasti zdraví ve stabilních zemích a zdravím lidí v křehkém a zranitelném prostředí a proti rozdílům v oblasti zdraví v rámci jednotlivých zemí;

14.  uznává, že Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 posílila celosvětové zdraví jako politickou prioritu; konstatuje, že zdravé obyvatelstvo je pro udržitelný rozvoj klíčové – k ukončení chudoby, podpoře mírových a inkluzivních společností a k ochraně životního prostředí, trvá na tom, že zdraví je též výstupem a ukazatelem pokroku, který odráží úspěch řady cílů a Agendy 2030 jako celku;

15.  zdůrazňuje, že EU celkově dokázala snížit emise skleníkových plynů a ukončit provázanost mezi nimi a hospodářským růstem, čímž významně přispěla k celosvětovému úsilí, a to i s ohledem na emise, které jsou spojeny s dovozem a vývozem EU(16); konstatuje však, že je třeba vyvinout více úsilí na úrovni EU i na světové úrovni;

Posílení strategických a společných opatření EU k dosažení globálních cílů

16.  vyzývá Komisi, aby provedla podrobnou analýzu nedostatků stávajících politik a jejich provádění s cílem stanovit kritické oblasti synergií a nesoudržností mezi nimi; vyzývá Komisi, aby neprodleně jasně identifikovala kroky, které je třeba učinit do roku 2030, pokud jde o politiky, právní předpisy, statistiku a sběr rozčleněných údajů, správu a provádění, s cílem vytvořit do konce roku 2019 ucelenou strategii pro splnění Agendy 2030;

17.  vyzývá Komisi, aby vypracovala ambiciózní, zastřešující a komplexní strategii provádění Agendy 2030, která bude plně integrovat cíle udržitelného rozvoje do politik a správy EU, poskytovat pokyny pro provádění, sledování a přezkum Agendy 2030 jak pro orgány EU, tak pro členské státy, a stanoví podrobné plány s konkrétními cíli a lhůtami; žádá Komisi, aby zajistila, aby se tato strategie zabývala souvislostmi mezi cíli udržitelného rozvoje;

18.  vyzývá Komisi, aby posílila spolupráci s OSN, a členské státy EU, aby podporovaly probíhající reformu Organizace spojených národů, aby byla vhodná k účelu provedení Agendy 2030;

19.  připomíná, že pro naplnění práv dětí jsou důležité všechny cíle udržitelného rozvoje; zdůrazňuje význam provádění obecných zásad EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte v kontextu vnějších vztahů EU; vyzývá Komisi, aby monitorovala a pokrok v oblasti práv dítěte v rámci vnějších programů EU a podávala o něm zprávy;

20.  jako stěžejní základ pro budování udržitelné Evropy vyzývá Komisi, aby stanula v čele rozvoje udržitelné výroby potravin a vývoje modelu spotřeby, který chrání zdraví a odstraňuje tlak potravinářských systémů na zdraví a životní prostředí a je z hospodářského hlediska přínosný pro zemědělce, podniky a občany;

21.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s klíčovými zúčastněnými stranami na všech úrovních usilovala o zajištění zdravého života a podporu dobrých životních podmínky pro všechny bez ohledu na věk, zejména pak s cílem zajistit větší dostupnost zdravotní péče, a to i po stránce ceny, její účinnost a udržitelnost, holističtěji se zabývat rizikovými faktory nepřenosných nemocí, vyměňovat osvědčené postupy a posílit schopnost zabránit a řídit celosvětové zdravotnické hrozby, jako je antimikrobiální rezistence;

22.  vyzývá Komisi, aby sladila politiky, přístupy a metodiky v oblasti plánování programů, financování a provozu, může-li tak dosáhnout větší efektivnosti a účinnosti, s OSN a jejími partnery s cílem zlepšit účinnost v oblasti řady společných priorit – např. rovnosti žen a mužů a reprodukčního zdraví, zdraví matek, novorozenců, dětí a dospívajících, změny klimatu a problémů souvisejících s životním prostředím a boje proti nerovnosti a chudobě;

23.  zdůrazňuje, že pro financování Agendy 2030 jsou nutné zajištění daňové spravedlnosti a transparentnosti, boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým únikům, vymýcení nezákonných finančních toků a daňových rájů a větší mobilizace domácích zdrojů; opakuje svou výzvu na posouzení dopadu efektu přelévání v oblasti daňových politik EU a jednotlivých zemí na rozvojové země v zájmu zajištění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

24.  zdůrazňuje význam boje proti sociálním a hospodářským nerovnostem a význam prosazování rovnosti žen a mužů v rámci EU a na celém světě; připomíná základní zásadu Agendy 2030 „nikoho neopomenout“; vyzývá proto Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost nejvíce marginalizovaným a zranitelným složkám společnosti a zajistila možnost plného začlenění;

25.  vyzývá Komisi, aby podporovala globální hodnotové řetězce zavedením systémů náležité péče pro podniky s ohledem na celý jejich dodavatelský řetězec, což by povzbudilo podniky, aby investovaly zodpovědněji, a podněcovalo efektivnější provádění kapitol týkajících se udržitelnosti v dohodách o volném obchodu, např. kapitol o boji proti korupci, o transparentnosti, o vyhýbání se daňovým povinnostem a o odpovědném chování podniků;

26.  domnívá se, že v centru strategie EU pro udržitelný rozvoj a růst podporující začlenění by měly být cíle udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba jasně stanovit společné ukazatele, referenční hodnoty a cíle, analyzovat, jak jsme vzdáleni cílům, definovat potřebná opatření a prostředky pro jejich provádění; zdůrazňuje, že strategie EU 2030 by měla rovněž nastínit, kdy a jak Unie provede posouzení dopadu na udržitelný rozvoj s cílem zabývat se stávajícími nedostatky, přesměrovat stávající politiky a vypracovat nové legislativní návrhy nebo přezkoumat právní předpisy Unie a současně zajistit opatření v oblasti soudržnosti a koordinace na úrovni EU a na úrovni členských států; proto vyzývá Komisi a Radu ve všech jejích složeních, aby se toho bezodkladně ujaly;

27.  domnívá se, že by evropský semestr měl zapojovat Parlament a měl být sladěn s Agendou 2030 a že by součástí tohoto procesu měla být kontrola udržitelnosti; vyzývá proto Komisi, aby tomu dále přizpůsobila stávající proces evropského semestru; zdůrazňuje, že k tomu by bylo především zapotřebí, aby evropský semestr zohlednil souhrnně všechny dimenze cílů udržitelného rozvoje;

28.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní strategii na podporu investic, která bude zvyšovat udržitelnost životního prostředí, a aby zajistila náležitou vazbu mezi cíli udržitelného rozvoje a evropským semestrem;

29.  zdůrazňuje, že je třeba jasně určit kroky, které je třeba učinit na každé úrovni správy za účelem provedení celkových a dílčích cílů, přičemž by měla být dodržována zásada subsidiarity; vyzývá k vypracování jasných a ucelených plánů udržitelného rozvoje na příslušné úrovni (celostátní, nižší než celostátní a místní) v členských státech, jež tak dosud neučinily; zdůrazňuje, že Komise by měla poskytovat pokyny v tomto procesu, aby byl zajištěn soudržný přístup; vyzývá k víceúrovňovému přístupu za účelem dosažení lepšího porozumění, vysoké angažovanosti a sdílené odpovědnosti v souvislosti s prováděním cílů udržitelného rozvoje;

30.  vítá zveřejnění druhé monitorovací zprávy Eurostatu o udržitelném rozvoji v EU, která představuje krok vpřed k vytvoření plně funkčního monitorovacího mechanismu EU;

31.  zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise vypracovala integrovaný, účinný a participativní rámec pro monitorování, odpovědnost a přezkum, za účelem provádění a prosazování cílů udržitelného rozvoje a agendy 2030 ve všech oblastech, který by byl konzistentní s globálním rámcem ukazatelů OSN, a který by shromažďoval informace a příslušné rozčleněné údaje na celostátní a nižších úrovních, přičemž uznává, že samotný Eurostat nemůže komplexně zachytit všechny rozměry pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba zohledňovat vedlejší účinky a vzájemně propojenou a nedělitelnou povahu těchto cílů, a požaduje, aby Eurostat byl též pověřen systematickým podáváním zpráv o plnění cílů udržitelného rozvoje založených na jednotné sadě ukazatelů;

32.  zdůrazňuje, že je zapotřebí široká řada ukazatelů, jež by nebyly čistě ekonomické povahy a jež by zachycovaly transformační povahu cílů udržitelného rozvoje, zejména při boji s chudobou ve všech jejích podobách, a jež by byly měřeny prostřednictvím rozčleněných údajů ve vztahu k dosahování cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba, aby Eurostat vypracoval soubor konkrétních ukazatelů pokroku pro vnitřní uplatňování cílů udržitelného rozvoje v EU na příslušných úrovních správy;

33.  připomíná klíčovou úlohu EU při posilování norem v oblasti transparentnosti, odpovědnosti a udržitelnosti v rámci globálních hodnotových řetězců; zdůrazňuje, že EU je velmoc v oblasti stanovování norem a v ekonomice, a musí proto zaujmout přední místo při využívání osvědčených postupů a stanovování celosvětových pravidel; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily vyjednání závazné smlouvy OSN o nadnárodních společnostech a lidských právech;

34.  vyzývá členské státy EU, aby poskytly údaje pro účinné sledování virové hepatitidy v souladu s ukazateli stanovenými Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí, a vyzývá Evropskou komisi, aby bedlivě sledovala tento proces v souladu se svým závazkem učiněným ve sdělení Komise „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti“ z listopadu 2016;

35.  zdůrazňuje význam zvyšování povědomí o transformačním potenciálu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a jejích cílech; připomíná, že je třeba angažovat občany a organizace občanské společnosti napříč procesy provádění a sledování; zdůrazňuje významnou úlohu, kterou hraje Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty;

36.  zdůrazňuje význam transparentnosti a demokratické odpovědnosti při monitorování pokroku EU v Agendě EU 2030, a proto vyzdvihuje úlohu obou legislativních orgánů v tomto procesu; domnívá se, že v tomto směru by mohla být vhodným rámcem závazná interinstitucionální dohoda podle článku 295 SFEU;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby dále zlepšovaly dostupné informace a zvyšovaly povědomí občanů o nezbytnosti plného dokončení Agendy 2030;

38.  zdůrazňuje, že víceletý finanční rámec (VFR) se musí přesměrovat na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a musí zajistit výraznější zohledňování problematiky udržitelného rozvoje v rámci všech mechanismů financování a rozpočtových položek, vyzývá proto Komisi, aby posílila odpovědnost lidí za dosahování kolektivních výsledků prostřednictvím VFR; opakuje postoj Evropského parlamentu k budoucímu víceletému finančnímu rámci, v němž požaduje povinný a právně závazný přezkum v polovině období v návaznosti na provedení přezkumu fungování VFR a zohledňující hodnocení pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje nutnost zkontrolovat plánované finanční krytí stávajících politik s cílem zajistit soudržnost s udržitelným rozvojem;

39.  domnívá se, že ke včasnému a úspěšnému provedení Agendy 2030 je třeba značného urychlení zelených investic, inovací a růstu v EU, a zdůrazňuje význam většího rozšíření inovativních a stávajících nástrojů financování, jako jsou zelené veřejné zakázky, a naléhavou potřebu různých přístupů ke stávající investiční politice, zejména pak postupné ukončení dotací škodlivých pro životní prostředí;

40.  vítá rostoucí částku institucionálního a soukromého kapitálu vyčleněnou na financování cílů udržitelného rozvoje a zdůrazňuje význam solidního udržitelného rámce financování, včetně kalibrace kapitálových požadavků bank a obezřetného nakládání s aktivy s vysokým podílem uhlíku, obezřetnostních pravidel pro pojišťovny a modernizace povinností institucionálních investorů a správců aktiv;

Soudržnost politik, koordinace a začleňování cílů udržitelného rozvoje

41.  zdůrazňuje význam lepší koordinace a spolupráce mezi rozhodovacími orgány, různými organizacemi a příslušnými zúčastněnými stranami, včetně místních orgánů a organizací občanské společnosti, i v jejich rámci, za účelem provádění Agendy 2030 a dosažení větší soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje;

42.  vítá přijetí zprávy Komise z roku 2019 o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a pokus o lepší začlenění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje do přístupu EU k provádění cílů udržitelného rozvoje; připomíná, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje je zásada stanovená v článku 208 SFEU, která je však zároveň klíčová pro splnění cílů udržitelného rozvoje;

43.  zdůrazňuje pokrok nástrojů soudržnosti politik ve prospěch rozvoje při ovlivňování politického rozhodování v EU; vyzývá k dalšímu úsilí pro zajištění toho, aby i politiky nezabývající se rozvojem zohledňovaly v důsledku působení nástrojů soudržnosti politik ve prospěch rozvoje rozvojové cíle;

44.  zdůrazňuje, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje představuje základní prvek soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje a příspěvek k ní; důrazně doporučuje, aby se při dalším rozvíjení a zavádění soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje použily osvědčené postupy a zkušenosti získané v rámci soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

45.  vyzývá Komisi a její členské státy, aby potvrdily svůj závazek k soudržnosti politik ve prospěch rozvoje coby důležitý krok ke splnění širšího cíle soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje v rámci úsilí o provedení Agendy pro udržitelný rozvoj 2030; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit mechanismy soudržnosti politik ve všech orgánech EU a v rámci procesu tvorby veškerých politik EU a zajistit, aby byla tato zásada náležitě dodržována v rámci pravidelných posouzení dopadů ex ante a prostřednictvím zavedení přiměřených mechanismů odpovědnosti a zmírňování;

46.  zastává názor, že soudržnost politik ve prospěch udržitelného rozvoje znamená, že všechny relevantní politiky a veškeré finanční a nefinanční nástroje na úrovni EU musí být v budoucnu navrženy, provedeny a sledovány pro dosažení cílů udržitelného rozvoje, a že by Evropská komise proto měla rychle vyvinout nutné politické kapacity na všech úrovních;

47.  naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala návazný akční plán v souladu s doporučeními uvedenými ve vnějším hodnocení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, jež vyzývá k přijetí jasného souboru pravidel provádění této koncepce; opakuje výzvu, aby byly jednotlivě určeny povinnosti každého orgánu EU při plnění závazků v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

48.  opakuje výzvu, aby byla soudržnost politik ve prospěch rozvoje projednána na úrovni Evropské rady s cílem poskytnout impuls k provádění jejich mechanismů při dosahování cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030; je přesvědčen, že – jak již bylo uvedeno ve vnějším hodnocení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje – pouze politická vůle EU bude mít významný dopad na prosazování a účinnost přístupu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

49.  zdůrazňuje, že je třeba, vzhledem k právnímu závazku podporovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje uvedeném v článku 208 Smlouvy o Evropské unii, aby EU aktivně zahájila dialog s rozvojovými zeměmi a regiony s cílem projednat a zvážit hlavní politické iniciativy, které na ně mohou mít dopad;

50.  zdůrazňuje, že EU má nyní jedny z nejpřísnějších norem v oblasti životního prostředí na světě a že její podniky mají náskok oproti globálním konkurentům, a proto je EU také považována za baštu svobody a demokracie se stabilními institucemi řídícími se zásadami právního státu a s dynamickou občanskou společností; shledává, že EU by se proto mohla rozhodnout, že bude prosazovat důrazněji své současné environmentální, sociální a správní normy;

51.  vítá ustavení pracovní skupiny Agenda 2030 v rámci Rady pro obecné záležitosti; vyzývá k zavedení mechanismů koordinace cílů udržitelného rozvoje a mechanismů spolupráce mezi Parlamentem, Radou a Komisí, jakož i v rámci těchto orgánů, s cílem zajistit soudržnost politik; vyzývá k tomu, aby byly takové mechanismy jasně zakotveny a stanoveny v interinstitucionální dohodě pro udržitelnou Evropu do roku 2030, protože soudržné politické procesy mezi třemi orgány budou mít pro úspěšné provádění Agendy 2030 zásadní význam; vyzývá k zapojení všech tří orgánů do budoucí činnosti mnohostranné platformy pro udržitelný rozvoj a zdůrazňuje důležitost zapojení všech příslušných aktérů do této platformy, včetně organizací občanské společnosti;

52.  je přesvědčen, že v souladu s cílem udržitelného rozvoje OSN č. 17 týkajícím se partnerství by měla být posílena úloha stávající mnohostranné platformy pro cíle udržitelného rozvoje a měla by být začleněna do formálního a interinstitucionálního rámce konzultací;

53.  zdůrazňuje úlohu rozvojové spolupráce při podpoře provádění Agendy 2030 v rozvojových zemích; vítá začleňování cílů udržitelného rozvoje do nového Evropského konsensu o rozvoji; připomíná, že vymýcení chudoby (cíl udržitelného rozvoje č. 1) by mělo zůstat hlavním cílem rozvojové spolupráce EU; připomíná, že cíle udržitelného rozvoje č. 1 a 2 jsou nedělitelně spjaty; opakuje, že navzdory pokroku není pravděpodobné, že současné tempo a rozsah provádění podpoří transformační změnu, která je nutná k uskutečnění cíle udržitelného rozvoje č. 2; vyzývá k většímu úsilí o provedení opatření v návaznosti na doporučení z roku 2017 týkající se tematického přezkumu cíle udržitelného rozvoje č. 2 ze strany politického fóra na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji;

54.  opakuje svou výzvu k začleňování plnění cílů udržitelného rozvoje napříč všemi politickými oblastmi; vítá závazek Komise začlenit cíle udržitelného rozvoje do svého programu pro zlepšování právní úpravy a zdůrazňuje potenciál strategického využívání nástrojů ke zdokonalování právní úpravy pro nezávislá hodnocení soudržnosti politik EU prováděná Komisí s ohledem na Agendu 2030; vyzývá Komisi, aby urychleně revidovala pokyny k programu pro zdokonalování právních úpravy a aby dále posílila a monitorovala svá pravidelná hodnocení ex ante s cílem zajistit plnou soudržnost politik při naplňování cílů udržitelného rozvoje a zároveň aby podporovala součinnost, usilovala o vedlejší přínosy a zabránila kompromisům v podobě výměnného obchodu jak na unijní, tak na vnitrostátní úrovni;

55.  vyzývá ke koordinaci činnosti napříč výbory v Parlamentu s cílem dohlížet na provádění závazků EU obsažených v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 a dále je rozvíjet;

56.  vyzývá Konferenci předsedů a Konferenci předsedů výborů Evropského parlamentu, aby posoudily vhodnost současné struktury Parlamentu s cílem zajistit jeho schopnost účinně a komplexně monitorovat napříč politickými sektory činnost směřující k dosažení cílů udržitelného rozvoje ve vnitřních i vnějších politikách EU;

57.  vyzývá ke spolupráci Parlamentu, Komise a Radu ve věci společného prohlášení o udržitelnosti, které zakotví cíle udržitelného rozvoje ve víceletých interinstitucionálních prioritách pro příští legislativní období;

58.  vyzdvihuje význam pravidelných a náležitých posouzení dopadu ex ante a také hodnocení ex post při zajišťování lepšího začleňování Agendy 2030 a dosahování výsledků; podtrhuje, že je důležité vyhodnocovat krátkodobé i dlouhodobé důsledky politik a jejich potenciální přínos k udržitelnému rozvoji; připomíná povinnost, zakotvenou ve Smlouvě, zohledňovat cíle rozvojové spolupráce ve všech politikách, které pravděpodobně budou mít vliv na rozvojové země;

59.  připomíná mimořádný význam mobilizace domácích zdrojů rozvojových zemí, mají-li naplnit cíle udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že ve zprávě Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) nazvané „World Investment Report 2015 – Reforming International Investment Governance“ (Světová zpráva o investicích za rok 2015: reforma mezinárodní správy investic)(17) se odhaduje, že rozvojové země přicházejí ročně nejméně o 100 miliard USD na daních z příjmů právnických osob kvůli vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany velkých společností; vítá v této souvislosti pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. října 2015 nazvaný „Vybírat více – vynakládat lépe pro dosažení rozvoje udržitelným způsobem podporujícím začlenění“ (SWD(2015)0198), který se na řešení tohoto problému zaměřuje; lituje však, že nebyly podniknuty žádné konkrétní kroky k zajištění provádění výše uvedené strategie Komise; vyzývá Komisi, aby navrhla stěžejní program v oblasti mobilizace domácích zdrojů, který by zajistil výběr většího objemu peněz na daních a umožnil by financování cílů udržitelného rozvoje;

60.  trvá na tom, že je třeba posílit místní subjekty jakožto hybatele udržitelného rozvoje, a vyzývá k větší účasti vnitrostátních parlamentů a regionálních a místních orgánů ve všech fázích provádění cílů udržitelného rozvoje, počínaje plánováním a programováním a konče hodnocením a monitorováním; dále vyzývá Komisi, aby posílila svou podporu městům a místním orgánům za účelem vypracování, provedení a monitorování účinných politických iniciativ a strategií směřujících k plnění cílů udržitelného rozvoje;

61.  vítá rostoucí zapojení soukromého sektoru s cílem pomoci splnit cíle udržitelného rozvoje; zdůrazňuje význam vytvoření prostředí, které usnadní vznik nových iniciativ a partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a které podporuje podniky, aby sladily své podnikatelské strategie s cíli udržitelného rozvoje;

62.  připomíná, že OSN odhaduje, že ke splnění cílů udržitelného rozvoje je každoročně zapotřebí investovat 5 až 7 bilionů USD; proto trvá na tom, že je třeba mobilizovat investice, a vítá v této souvislosti potenciál plánu vnějších investic EU;

Dobrovolné vnitrostátní přezkumy a zprávy EU pro politické fórum Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni 2019

63.  vyzývá členské státy, aby prováděly pravidelné a inkluzivní přezkumy pokroku, a vybízí ty členské státy, které se dosud nezavázaly k dokončení dobrovolných vnitrostátních přezkumů, aby tak v souladu s Agendou 2030 učinily, a žádá, aby členské státy, které již předložily dobrovolné vnitrostátní průzkumy, stanovily harmonogram pro takovéto pravidelné budoucí průzkumy;

64.  vyzývá Komisi, aby pravidelně prováděla analýzy dobrovolných vnitrostátních přezkumů členských států s cílem posoudit pokrok a osvědčené postupy; dále vyzývá k analýze dobrovolných vnitrostátních přezkumů nejméně rozvinutých zemí s cílem určit potřeby, odstranit nedostatky a posílit podporu a spolupráci a úzce spolupracovat v rámci OECD na rozvoji mechanismů vzájemného hodnocení úspěšných strategií provádění cílů udržitelného rozvoje a opatření v oblasti domácích a vnějších politik a zlepšit výměnu osvědčených postupů a monitorování negativních vnějších vedlejších účinků;

65.  vybízí Komisi a členské státy, aby rozšířily společné programování a společné provádění rozvojové spolupráce, a to na základě politických dialogů o cílech udržitelného rozvoje s partnerskými zeměmi, vnitrostátních plánů pro rozvoj a dobrovolných vnitrostátních průzkumů, a plně zohlednily odpovědnost dané země a jiné zásady účinnosti rozvoje;

66.  zdůrazňuje úlohu politického fóra na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji v rámci návazných opatření a přezkumu cílů udržitelného rozvoje; rozhodně podporuje závazek Unie dokončit dobrovolný přezkum v rámci politického fóra OSN na vysoké úrovni; vyzývá Komisi, aby ctila vůdčí úlohu EU při navrhování a provádění Agendy 2030 a předložila komplexní koordinovanou zprávu o všech cílech udržitelného rozvoje; podtrhuje, že podávání zpráv EU, včetně nadcházející společné souhrnné zprávy o podpoře EU pro rozvojové země, by mělo zahrnovat analýzu současného stavu a stávajících nedostatků a mezer;

67.  vyzývá Komisi, aby se stala vzorovým modelem v rámci procesu politického fóra na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji; vyzývá Komisi, aby spolu se třetími zeměmi usilovala o splnění Agendy 2030, a to i prostřednictvím Evropské hospodářské komise OSN;

68.  vyzývá k uspořádání každoročního evropského fóra o cílech udržitelného rozvoje v rámci přípravy na politické fórum na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji, které by umožnilo účast externích zúčastněných stran a organizací občanské společnosti, jakož i poslanců parlamentů, a dialog mezi nimi na téma provádění cílů udržitelného rozvoje;

69.  vítá, že na zasedání summitu politického fóra OSN na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji pod záštitou Valného shromáždění OSN v září 2019 a poté na budoucích summitech bude vyhodnocováno provádění všech cílů udržitelného rozvoje v rámci Agendy 2030 jako celku, a očekává, že Unie bude na tomto summitu hrát vedoucí úlohu; konstatuje, že pokrok, kterého členské státy dosáhly, se různí kromě jiných faktorů v závislosti na daném cíli udržitelného rozvoje a vnitrostátních prioritních dílčích a celkových cílech; zdůrazňuje, že cíle udržitelného rozvoje jsou silně provázané a že je třeba uplatňovat integrovaný a soudržný systematický přístup k jejich provádění;

Důraz na cíle udržitelného rozvoje v rámci nadcházejícího podrobného přezkumu na politickém fóru na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji v roce 2019

70.  vítá nadcházející hloubkový přezkum cílů udržitelného rozvoje č. 4 (kvalitní vzdělávání), č. 8 (důstojná práce a hospodářský růst), č. 10 (snížení nerovností), č. 13 (opatření v oblasti klimatu), č. 16 (mír, spravedlnost a silné instituce) a č. 17 (partnerství pro dosažení cílů) a očekává, že Unie přispěje k přezkumu v plném rozsahu; netrpělivě očekává budoucí hloubkové přezkumy všech ostatních cílů udržitelného rozvoje v nadcházejících letech a současně zdůrazňuje, že Agenda 2030 je nedělitelná a cíle jsou vzájemně propojené;

71.  opakuje, že kvalitní vzdělání a přístup k primárnímu vzdělání pro všechny (cíl udržitelného rozvoje č. 4) je zásadní pro dosažení udržitelného rozvoje a společnosti, které se samy udržují, jakož i k zajištění lepšího postavení mladých lidí a jejich uplatnitelnosti na trhu práce; uznává, že kvalitní vzdělávání je vysoce důležitou cílovou oblastí v mnoha členských státech, a zdůrazňuje, že technické a odborné vzdělávání jsou klíčové pro uplatnitelnost mladých lidí na trhu práce a pro to, aby měli přístup ke kvalitním pracovním místům; s politováním však konstatuje, že stále přetrvávají rozdíly ve vzdělávání mezi městem a venkovem a mezi muži a ženami, a to jak v rámci EU, tak mimo ni; vyzývá tudíž k posílení investic do zlepšování kvality vzdělávání a související infrastruktury se zvláštním důrazem na méně rozvinuté regiony (z vnitřního hlediska) a na nejméně rozvinuté země (z vnějšího hlediska);

72.  vybízí Komisi a členské státy, aby se systematičtěji zabývaly cíli v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 8 (udržitelný růst a zaměstnanost) v rámci svých politik rozvojové spolupráce a (společného) plánování programů; vyzývá k dalším příspěvkům pro dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 8, včetně zlepšení výrobních kapacit, vytváření příjmů, industrializace, udržitelné spotřeby a metod výroby, obchodu, rozvoje soukromého sektoru, podnikatelského prostředí, infrastruktury a cestovního ruchu;

73.  uznává úlohu mikropodniků, malých a středních podniků, družstev, inkluzivních podnikatelských modelů a výzkumných ústavů jakožto hnací síly růstu, zaměstnanosti a inovací na místní úrovni; vyzývá k podpoře rovných podmínek pro udržitelné investice, industrializaci, podnikatelské činnosti (včetně zodpovědného podnikání), finančnictví a daně, vědu, technologie, výzkum a inovace s cílem podnítit a urychlit domácí hospodářský a lidský rozvoj a podpořit dlouhodobý udržitelný růst v souladu s cíli udržitelného rozvoje a s Pařížskou dohodou; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily vznik nových podnikatelských modelů a využily nové technologie, jako je umělá inteligence;

74.  zdůrazňuje klíčovou úlohu soukromého sektoru pro pokrok při dosahování cílů udržitelného rozvoje, zejména prostřednictvím odpovědných a udržitelných investic, posilování inkluzivního růstu, prosazování odpovědného podnikatelského jednání a přijetí závazků k takovému jednání; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zavést politické rámce, které budou příznivé pro investování, včetně ukazatelů a požadavků výkonnosti v oblasti udržitelnosti umožňujících začlenit rizika udržitelnosti do investičního rozhodování a do fungování právního státu;

75.  uznává, že výzkumná, vývojová a inovační střediska a inkubátory EU jsou důležité pro podporu struktur udržitelného rozvoje; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby podporovaly silnější vazby mezi výzkumem a podnikatelskou sférou s cílem umožnit výměnu osvědčených postupů a podněcovat inovace; zdůrazňuje, že financování výzkumu a inovací musí být doplněno strategickým přístupem k investicím, který umožní inovativním řešením přístup na trh, protože k tomu je třeba často kapitálově náročných a velmi rizikových investic;

76.  vyzývá Radu, aby měla na paměti cíle udržitelného rozvoje, až bude určovat svůj postoj k budoucímu fondu ESF+ a k vyčlenění nezbytných finančních prostředků; zdůrazňuje, že úspěch cílů udržitelného rozvoje v Unii závisí na ambiciózních politikách, které budou podpořeny dostatečnými zdroji;

77.  s politováním konstatuje, že stále existují značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 10 (které by mohlo zlepšit společenskou soudržnost) s ohledem na snížení nerovností v příjmech a nerovností na základě věku, pohlaví, zdravotního postižení, příslušnosti k etnické skupině, náboženství, ekonomického statusu a dalších faktorů, a že nerovnosti v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi a v rámci EU a mimo ni přetrvávají a zvyšují se; vyzývá k urychlení pokroku na cestě ke snížení rostoucích rozdílů, k podpoře rovných příležitostí pro všechny a k přímé pomoci zranitelným skupinám a těm, kteří to nejvíce potřebují, pro účely inkluzivnějšího a udržitelnějšího růstu, jakož i pro lidský rozvoj; vyzývá Komisi, aby při svém přezkumu plnění cíle udržitelného rozvoje č. 10 uplatnila mj. lepší kritéria ve věci hospodářské nerovnosti;

78.  uznává, že EU a všechny její členské státy podepsaly a ratifikovaly Pařížskou dohodu a že většina členských států zmiňuje Pařížskou dohodu jako klíčový pilíř svých politik v oblasti mezinárodní spolupráce vedle Agendy 2030, ačkoliv některé stanovily prioritu cíle spočívajícího v boji proti změně klimatu a jejím dopadům (cíl udržitelného rozvoje č. 13); vyzývá Komisi a členské státy, aby využily komunikační strategie a činnosti ke zvýšení veřejné a politické podpory pro opatření v oblasti klimatu a aby zvýšily povědomí o vedlejších přínosech boje proti změně klimatu, jako je lepší kvalita ovzduší a veřejného zdraví, ochrana přírodních zdrojů, hospodářský růst a vyšší zaměstnanost, lepší energetická bezpečnost a nižší náklady na dovoz energií;

79.  vyzývá k provedení Agendy 2030 jako celku, a to koordinovaně a soudržně s Pařížskou dohodou o změně klimatu, včetně potřeby naléhavě překlenout propast mezi tím, co je zapotřebí k omezení globálního oteplování, a tím, co je třeba učinit k posílení činnosti a financování v oblasti přizpůsobování se; připomíná závazek EU věnovat 20 % svých rozpočtových prostředků pro období 2014–2020 (přibližně 180 miliard EUR) na boj proti změně klimatu, a to i v rámci svých vnějších politik a politik rozvojové spolupráce;

80.  s politováním konstatuje, že navzdory jasným a uceleným vědeckým důkazům předloženým ve zvláštní zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o dopadech globálního oteplení o 1,5 °C, která podrobně ukazovala ničivé dopady takového zvýšení teplot a významný rozdíl v závažnosti dopadů, dojde-li k oteplení o 2 °C, některé strany Pařížské dohody dosud nezvýšily své ambice v oblasti klimatu; vítá mezinárodní spolupráci v oblasti obchodování s emisemi a propojení s trhy s uhlíkem ve třetích zemích a regionech; vyzývá Unii, aby podpořila zřízení systémů snižování emisí založených na tržních mechanismech v rozvíjejících se ekonomikách a v rozvojových zemích; konstatuje, že to pomůže snížit celosvětové emise, dojde tak k úsporám nákladů a ke zvýšení provozní účinnosti a omezí se riziko úniku uhlíku, protože se vytvoří rovné podmínky v celosvětovém měřítku;

81.  vyzdvihuje, že zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí je třeba na celosvětové úrovni, a zdůrazňuje zásadní úlohu, již hrají rozvojové země při plnění cílů Pařížské dohody, Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a akčního plánu z Addis Abeby, jakož i naléhavou potřebu pomoci těmto zemím dosáhnout jejich vnitrostátně stanovených příspěvků; vítá v této souvislosti skutečnost, že boj proti změně klimatu je jednou z priorit nedávno zřízeného Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD), který má za cíl mobilizovat investice veřejného a soukromého sektoru v partnerských zemích v Africe a v sousedství EU;

82.  zdůrazňuje, že EU by měla pokračovat na této cestě a přecházet na nízkouhlíkové hospodářství vyznačující se neutralitou z hlediska klimatu, účinným využíváním zdrojů a biologickou rozmanitostí, a to v plném souladu s Agendou 2030 Organizace spojených národů a se 17 cíli udržitelného rozvoje s cílem omezit neudržitelné tendence, které závisejí na nadměrném využívání přírodních zdrojů, a úbytek biologické rozmanitosti způsobený neudržitelnými spotřebními a výrobními modely; zdůrazňuje, nakolik je důležité, aby EU urychlila zavádění svých iniciativ zaměřených na propagaci zodpovědné a udržitelné spotřeby a výroby a současně hrála hlavní roli v rámci úsilí o zavádění oběhového hospodářství;

83.  opakuje, že univerzální hodnoty, jimiž jsou demokracie, řádná správa věcí veřejných, právní stát a lidská práva, jsou nutnou podmínkou pro udržitelný rozvoj, jak je definován v cíli udržitelného rozvoje č. 16 (mírové a inkluzivní společnosti); vyjadřuje však hluboké politování nad tím, že v celosvětovém měřítku stále převládají ozbrojené konflikty a násilí; vyjadřuje znepokojení nad nedostatkem pokroku v řadě zemí, pokud jde o posilování právního státu a přístupu ke spravedlnosti; připomíná závazek EU a členských států, vyjádřený v Evropském konsensu o rozvoji, zaujmout komplexní přístup ke konfliktům a krizím se zaměřením na zranitelná místa a lidskou bezpečnost a současně uznává souvislost mezi udržitelným rozvojem, humanitární činností, mírem a bezpečností a věnováním zvláštní pozornosti křehkým státům a státům poznamenaným konflikty; zdůrazňuje, že cíl vytvořit mírové a inkluzivní společnosti, kde všichni občané mají přístup ke spravedlnosti, by se měl promítnout do vnější činnosti EU, tedy činnosti, jež prostřednictvím podpory všech místních zainteresovaných stran, buduje odolnost, podporuje bezpečnost osob, posiluje právní stát a řeší složité problémy nejistoty, nestability a demokratického přechodu;

84.  zdůrazňuje, že boj proti nerovnostem uvnitř zemí i mezi nimi a proti diskriminaci a za mír a participativní demokracii, řádnou správu věcí veřejných, právní stát a lidská práva musí být průřezovým cílem rozvojové politiky EU;

85.  vítá snahy EU o maximalizaci soudržnosti a budování synergií mezi jednotlivými politikami s cílem posílit prostředky pro provádění a znovuoživení globálního partnerství pro udržitelný rozvoj;

86.  zdůrazňuje, že inkluzivní a spravedlivá věda, technologie a inovace představují obzvláště důležité nástroje pro uplatňování cílů udržitelného rozvoje, a uznává nutnost zlepšit správu v tomto odvětví; lituje, že potenciální příspěvek vědecké obce dosud nebyl plně posílen; zdůrazňuje, že program Horizont 2020 a budoucí rámcový program pro výzkum musí lépe začlenit koncepci udržitelného rozvoje a společenské problémy; připomíná, že je třeba usnadnit použití mechanismů smysluplného transferu technologií do rozvojových zemí;

87.  vyzývá Komisi, aby připojila údaje týkající se cílů udržitelného rozvoje k datovým souborům s vysokou hodnotou ve smyslu definice ve smyslu směrnice o otevřených datech a informacích veřejného sektoru a aby podněcovala členské státy ke zveřejňování všech zpráv týkajících se cílů udržitelného rozvoje v rámci volné licence;

88.  zdůrazňuje význam plného využívání stávajících a nadcházejících programů a nástrojů EU, jako jsou programy Horizont a LIFE, které umožňují účast třetích zemí v oblasti energetiky, změny klimatu a udržitelného rozvoje;

89.  požaduje takový rozpočet EU, který přiznává udržitelnému rozvoji status primárního cíle; připomíná, že boj proti podvodům a daňovým únikům je součástí problematiky rozvíjení solidarity;

90.  zdůrazňuje, že dosažení cílů udržitelného rozvoje v oblasti potravinářství, zemědělství, energetiky, materiálů, měst a zdravotnictví a dobrých životních podmínek by mohlo vest ke vzniku tržních příležitostí v hodnotě přesahující 10 bilionů EUR(18); zdůrazňuje však, že k dosažení ambice EU spočívající v přechodu na ekonomiku účinně využívající zdroje musejí být EU a její členské státy průkopníky v oblasti vědy, technologie a moderní infrastruktury;

91.  zdůrazňuje, že vzhledem k rostoucí složitosti a globalizaci dodavatelských řetězců je důležité prosazovat uplatňování přísných norem udržitelnosti i ve třetích zemích;

o
o   o

92.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Spojeným národům.

(1) Úř. věst. C 210, 30.6.2017, s. 1. (2) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171). (3) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 2. (4) Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 45. (5) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 2. (6) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 36. (7) Úř. věst. C 334, 19.9.2018, s. 151. (8) Přijaté texty, P8_TA(2018)0077. (9) Přijaté texty, P8_TA(2018)0279. (10) http://europa.eu/rapid/press-release_STATEMENT-18-5927_en.htm (11) http://europa.eu/rapid/press-release_STATEMENT-18-5882_en.htm (12) http://europa.eu/rapid/press-release_STATEMENT-18-5870_en.htm (13) Údaje Eurostatu za rok 2017 ze dne 16. října 2018. (14) Diskusní dokument „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030“, strana 7. (https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/rp_sustainable_europe_cs_v2_web.pdf) (15) Sdělení Komise „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – Evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ (COM(2016)0739). (16) Hloubková analýza na podporu sdělení Komise „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (COM(2018)0773, (17) http://unctad.org/en/PublicationChapters/wir2015ch0_KeyMessage_en.pdf (18) Zpráva Komise pro podnikání a udržitelný rozvoj z ledna 2017 nazvaná „Lepší podnikání – lepší svět“.