Seznam 
Přijaté texty
Středa, 27. března 2019 - Štrasburk 
Zdroje na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí ***I
 Obecná úprava spotřebních daní (přepracované znění) *
 Produkty, jež mohou využít osvobození nebo snížení tzv. „octroi de mer“ (přístavní daně) *
 Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci ***I
 Nástroj předvstupní pomoci (NPP III) ***I
 Rámec pro ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran ***I
 Evropští poskytovatelé služeb skupinového financování pro podniky ***I
 Trhy finančních nástrojů: poskytovatelé služeb skupinového financování ***I
 Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti ***I
 Výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla ***I
 Omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí ***I
 Hnojivé výrobky EU ***I
 Ochrana zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci ***I
 Společná pravidla pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy ***I
 Zveřejňování informací o dani z příjmu ze strany některých podniků a poboček ***I
 Společná ustanovení o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy ***I
 Azylový, migrační a integrační fond
 Nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost
 Geneticky modifikovaná sója MON 87751 (MON-87751-7)
 Geneticky modifikovaná kukuřice 1507 × NK603 (DASØ15Ø7- 1 × MON-ØØ6Ø3-6)
 Určitá použití bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP) (DEZA a.s.)
 Určitá použití bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP) (Grupa Azoty Zakłady Azotowe Kędzierzyn S.A.)
 Určitá použití oxidu chromového
  Období po arabském jaru: další postup pro oblast Blízkého východu a severní Afriky

Zdroje na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí ***I
PDF 154kWORD 48k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zdroje na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (COM(2019)0055 – C8-0041/2019 – 2019/0027(COD))
P8_TA-PROV(2019)0295A8-0085/2019

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2019)0055),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 177 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0041/2019),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. března 2019(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0085/2019),

A.  vzhledem k tomu, že z důvodu naléhavosti lze přikročit k hlasování před uplynutím lhůty osmi týdnů stanovené v článku 6 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zdroje na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí

P8_TC1-COD(2019)0027


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 177 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013(4) stanoví společná a obecná pravidla použitelná pro evropské strukturální a investiční fondy.

(2)  Souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2019(5) změnil celkovou částku zdrojů pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) tak, že navýšil prostředky na závazky na zvláštní příděl pro YEI v roce 2019 o 116,7 milionu EUR v běžných cenách, a celkovou částku prostředků na závazky na zvláštní příděl pro YEI na celé programové období tak navýšil na 4 527 882 072 EUR v běžných cenách.

(3)  Pro rok 2019 jsou dodatečné zdroje ve výši 99 573 877 EUR v cenách roku 2011 financovány z celkového rozpětí pro závazky v rámci rozpětí víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

(4)  Vzhledem k pokročilé fázi provádění operačních programů na programové období 2014–2020 je vhodné stanovit zvláštní opatření pro usnadnění provádění YEI.

(5)  S ohledem na naléhavou potřebu změnit programy na podporu YEI tak, aby zahrnovaly dodatečné zdroje na zvláštní příděl pro YEI před koncem roku 2019, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(6)  Nařízení (EU) č. 1303/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 1303/2013 se mění takto:

1)  v článku 91 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Prostředky na hospodářskou, sociální a územní soudržnost, které jsou k dispozici na rozpočtové závazky pro období let 2014–2020, činí 330 081 919 243 EUR v cenách roku 2011, v souladu s ročním rozpisem uvedeným v příloze VI, z nichž 325 938 694 233 EUR představuje celkové finanční zdroje přidělené na EFRR, ESF a Fond soudržnosti a 4 143 225 010 představuje zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Pro účely programování a následného zahrnutí do rozpočtu Unie se částka prostředků na hospodářskou, sociální a územní soudržnost indexuje sazbou 2 % ročně.“;

"

2)  v článku 92 se odstavec 5 nahrazuje tímto:"

„5. Zdroje na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí činí 4 143 225 010 EUR ze zvláštního přídělu pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, z nichž 99 573 877 EUR představuje dodatečné zdroje pro rok 2019. Tyto prostředky se doplní o cílenou investici z ESF v souladu s článkem 22 nařízení o ESF.

Členské státy, které využívají dodatečných zdrojů na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí pro rok 2019, jak je uvedeno v prvním pododstavci, mohou požádat o převod až 50 % dodatečných zdrojů na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí na ESF tak, aby tvořily odpovídající cílenou investici z ESF, jak požaduje článek 22 nařízení o ESF. Takový převod se provede pro jednotlivé kategorie regionů, které odpovídají kategorizaci regionů způsobilých pro navýšení zvláštního přídělu pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Členské státy požádají o převod v žádosti o změnu programu v souladu s čl. 30 odst. 1 tohoto nařízení. Prostředky přidělené v minulých letech nelze převádět.

Druhý pododstavec tohoto odstavce se použije na veškeré dodatečné zdroje na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, které navyšují zdroje nad částku 4 043 651 133 EUR.“;

"

(3)  příloha VI se nahrazuje zněním obsaženým v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA VI

ROČNÍ ROZPIS PROSTŘEDKŮ NA ZÁVAZKY PRO ROKY 2014 AŽ 2020

Nastavený roční profil (včetně zvýšení prostředků pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí)

 

2014

2015

2016

2017

EUR, v cenách roku 2011

34 108 069 924

55 725 174 682

46 044 910 736

48 027 317 164

 

2018

2019

2020

Celkem

EUR, v cenách roku 2011

48 341 984 652

48 811 933 191

49 022 528 894

330 081 919 243“

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
(2)Stanovisko ze dne 22. března 2019 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).
(5)Úř. věst. L 67, 7.3.2019, s. 1.


Obecná úprava spotřebních daní (přepracované znění) *
PDF 133kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava  spotřebních daní (přepracované znění) (COM(2018)0346 – C8-0381/2018 – 2018/0176(CNS))
P8_TA-PROV(2019)0296A8-0117/2019

(Zvláštní legislativní postup – konzultace – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2018)0346),

–  s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0381/2018),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(1),

–  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 22. února 2019 zaslaný Hospodářskému a měnovému výboru podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 104 a 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0117/2019),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  schvaluje návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.


Produkty, jež mohou využít osvobození nebo snížení tzv. „octroi de mer“ (přístavní daně) *
PDF 132kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 940/2014/EU, pokud jde o produkty, jež mohou využít osvobození nebo snížení tzv. „octroi de mer“ (přístavní daně) (COM(2018)0825 – C8-0034/2019 – 2018/0417(CNS))
P8_TA-PROV(2019)0297A8-0112/2019

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2018)0825),

–  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0034/2019),

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0112/2019),

1.  schvaluje návrh Komise;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům


Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci ***I
PDF 753kWORD 231k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (COM(2018)0460 – C8-0275/2018 – 2018/0243(COD))
P8_TA(2019)0298A8-0173/2019

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Nástroj předvstupní pomoci (NPP III) ***I
PDF 345kWORD 107k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP III) (COM(2018)0465 – C8-0274/2018 – 2018/0247(COD))
P8_TA(2019)0299A8-0174/2019

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Rámec pro ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran ***I
PDF 573kWORD 173k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran a změně nařízení (EU) č. 1095/2010, (EU) č. 648/2012 a (EU) 2015/2365 (COM(2016)0856 – C8-0484/2016 – 2016/0365(COD))
P8_TA(2019)0300A8-0015/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Evropští poskytovatelé služeb skupinového financování pro podniky ***I
PDF 283kWORD 84k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských poskytovatelích služeb skupinového financování pro podniky (COM(2018)0113 – C8-0103/2018 – 2018/0048(COD))
P8_TA(2019)0301A8-0364/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Trhy finančních nástrojů: poskytovatelé služeb skupinového financování ***I
PDF 165kWORD 46k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2014/65/EU o trzích finančních nástrojů (COM(2018)0099 – C8-0102/2018 – 2018/0047(COD))
P8_TA(2019)0302A8-0362/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti ***I
PDF 325kWORD 103k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o Fondu soudržnosti (COM(2018)0372 – C8-0227/2018 – 2018/0197(COD))
P8_TA(2019)0303A8-0094/2019

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla ***I
PDF 439kWORD 128k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel a kterým se mění nařízení (ES) č. 715/2007 (přepracované znění) (COM(2017)0676 – C8-0395/2017 – 2017/0293(COD))
P8_TA-PROV(2019)0304A8-0287/2018

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0676),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0395/2017),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. února 2018(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(2),

–  s ohledem na dopis, který dne 3. května 2018 zaslal Výbor pro právní záležitosti Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin výboru podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 16. ledna 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0287/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise(3);

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla ▌a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (přepracované znění)

P8_TC1-COD(2017)0293


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(4),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009(6) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011(7) byla několikrát podstatně změněna. Vzhledem k potřebě provést další změny by uvedená nařízení měla být v zájmu přehlednosti přepracována.

(2)  Aby se po přepracování a zrušení nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 zajistil soudržný a účinný přechod, mělo by se toto nařízení použít ode dne 1. ledna 2020. Je však vhodné zachovat výkonnostní normy pro emise CO2 a postupy pro jejich dosažení stanovené v uvedených nařízeních beze změn až do roku 2024.

(3)  Pařížská dohoda(8) mimo jiné stanoví dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální průměrný nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Nejnovější vědecké poznatky uvedené ve zvláštní zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) o dopadech nárůstu globálního oteplování o 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a o souvisejících plánech pro snižování celosvětových emisí skleníkových plynů jednoznačně potvrzují negativní účinky změny klimatu. Závěrem zvláštní zprávy je, že snižování emisí ve všech odvětvích je pro omezení globálního oteplování nezbytné.

(4)  Má-li se přispět k naplňování cílů Pařížské dohody, je třeba urychlit přeměnu celého odvětví dopravy směrem k nulovým emisím s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 s názvem „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, v níž je popsána vize hospodářské a společenské transformace potřebné pro dosažení přechodu na nulové čisté emise skleníkových plynů do roku 2050, do níž budou zapojena všechna odvětví hospodářství a všechny složky společnosti. Neprodleně se musí výrazně snížit i emise látek znečišťujících ovzduší, které pocházejí z odvětví dopravy a závažným způsobem poškozují zdraví lidí a životní prostředí. Emise z vozidel s tradičními spalovacími motory bude třeba po roce 2020 dále snižovat. Bude třeba, aby byla zaváděna vozidla s nulovými a nízkými emisemi a do roku 2030 získala významný tržní podíl. Po roce 2030 bude zapotřebí dalšího snížení emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel.

(5)  Sdělení Komise ze dne 31. května 2017 nazvané „Evropa v pohybu – Agenda pro sociálně spravedlivý přechod na čistou, konkurenceschopnou a propojenou mobilitu pro všechny“ a sdělení Komise ze dne 8. listopadu 2017 s názvem „Jak dosáhnout nízkoemisní mobility – Evropská unie, která chrání naši planetu, posiluje postavení spotřebitelů a brání svůj průmysl a pracovníky“, zdůrazňují, že výkonnostní normy pro emise CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel jsou významnou hybnou silou inovací a účinnosti, přispějí k posílení konkurenceschopnosti automobilového průmyslu a technologicky neutrálním způsobem připraví půdu pro vozidla s nulovými a nízkými emisemi.

(6)  Toto nařízení stanoví jasnou cestu ke snižování emisí CO2 z odvětví silniční dopravy a přispívá k dosažení závazného cíle snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů na úrovni celého hospodářství alespoň o 40 % oproti roku 1990, který byl potvrzen v závěrech Evropské rady ze dnů 23. až 24. října 2014 a schválen jako zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek Unie a jejích členských států k  Pařížské dohodě na zasedání Rady pro životní prostředí dne 6. března 2015.

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842(9) ukládá členským státům povinnost plnit cíl Unie snížit její emise skleníkových plynů o 30 % do roku 2030 pod úroveň z roku 2005 v odvětvích, na něž se nevztahuje systém Evropské unie pro obchodování s emisemi zřízený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES(10). Silniční doprava k emisím z těchto odvětví významně přispívá ▌. Kromě toho emise ze silniční dopravy stoupají ▌a zůstávají výrazně nad úrovní z roku 1990. Případné další zvýšení emisí ze silniční dopravy bude nadále působit proti snížení emisí dosaženému v boji se změnou klimatu v jiných odvětvích.

(8)  Závěry Evropské rady z 23.–24. října 2014 zdůraznily důležitost snižování emisí skleníkových plynů a rizik souvisejících se závislostí na fosilních palivech v odvětví dopravy prostřednictvím komplexního a technologicky neutrálního přístupu, pokud jde o podporu energetické účinnosti a snižování emisí v dopravě, elektrickou dopravu a obnovitelné zdroje energie v dopravě i po roce 2020.

(9)  Energetická účinnost přispívající ke zmírnění poptávky je jednou z pěti vzájemně se posilujících a úzce propojených dimenzí obsažených ve sdělení Komise ze dne 25. února 2015 s názvem „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“, které mají spotřebitelům v Unii zajistit bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Zmíněné sdělení uvádí, že opatření ke zvýšení účinnosti spotřeby energie musí sice přijmout všechna hospodářská odvětví, nicméně doprava má obrovský potenciál energetické účinnosti a v zájmu jeho realizace je třeba se také neustále zaměřovat na zpřísňování standardů pro výkonnostní normy pro emise CO2 pro osobní automobily i lehká užitková vozidla s výhledem do roku 2030.

(10)  Hodnocení nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 provedené v roce 2015 dospělo k závěru, že uvedená nařízení byla relevantní a obecně koherentní a vedla k výrazným snížením emisí, přičemž byla nákladově efektivnější, než se původně očekávalo. Rovněž vytvořila významnou přidanou hodnotu pro Unii, které by nebylo možné ve stejné míře dosáhnout vnitrostátními opatřeními. Přínosy uvedených nařízení však rozmělnily rostoucí rozdíly mezi emisemi CO2 měřenými podle nového evropského jízdního cyklu (NEDC) a emisemi CO2 vypouštěnými z vozidel provozovaných v reálných podmínkách.

(11)  Je proto vhodné usilovat o dosažení cílů uvedených v nařízení (ES) č. 443/2009 a v nařízení (EU) č. 510/2011 stanovením nových cílů pro vozový park EU, pokud jde o snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel, na období do roku 2030. Při určování úrovní těchto cílů byla zohledněna jejich účinnost při zajišťování nákladově efektivního příspěvku ke snížení emisí do roku 2030 v odvětvích, na něž se vztahuje nařízení (EU) 2018/842, výsledné náklady a úspory pro společnost, výrobce a uživatele vozidel, jakož i přímé a nepřímé dopady na zaměstnanost, konkurenceschopnost a inovace a vedlejší přínosy v podobě méně znečištěného ovzduší a energetické bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že podíl na trhu a následně i celkový příspěvek emisí CO2 z osobních automobilů jsou výrazně vyšší než u lehkých užitkových vozidel, považuje se za vhodné uplatňovat k osobním automobilům a lehkým užitkovým vozidlům rozdílný přístup.

(12)  Měl by být zajištěn sociálně přijatelný a spravedlivý přechod k mobilitě s nulovými emisemi. Je proto důležité zohlednit, jaký vliv bude tento přechod mít na společnost v celém hodnotovém řetězci automobilového průmyslu, a aktivně se zabývat dopady na zaměstnanost. Vybrané programy na unijní, celostátní a regionální úrovni je proto nutné zaměřit na rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace pracovníků a jejich přemístění do nového zaměstnání, spolu s iniciativami v oblasti vzdělávání a hledání zaměstnání v negativně zasažených komunitách a regionech, které budou realizovány v intenzivním dialogu se sociálními partnery a příslušnými orgány. Jako součást tohoto přechodu by mělo být podporováno zaměstnávání žen v uvedeném odvětví, jakož i rovné příležitosti.

(13)  Úspěšný přechod k mobilitě s nulovými emisemi si žádá integrovaný přístup a příznivé prostřední vhodné k tomu, aby se podnítila inovativní řešení a zachovalo se technologické prvenství Unie v tomto odvětví. To zahrnuje veřejné a soukromé investice do výzkumu a inovací, narůstající počet vozidel s nízkými nebo nulovými emisemi, rozvoj infrastruktury dobíjecích a plnicích stanic, začlenění do energetických systémů, stejně jako udržitelné dodávky materiálu a udržitelnou výrobu, opětovné využití a recyklaci baterií v Evropě. Výše uvedené si žádá soudržný postup na unijní, celostátní, regionální i místní úrovni.

(14)  V rámci provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007(11) začalv roce 2017 platit nový zkušební postup pro měření emisí CO2 a spotřeby paliva u osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel: celosvětově harmonizovaný zkušební postup pro lehká vozidla (dále jen „WLTP“) stanovený v nařízení Komise (EU) 2017/1151(12). Tímto ▌zkušebním postupem se získávají hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva, které lépe reprezentují podmínky v reálném provozu. Proto je vhodné, aby nové cíle pro emise CO2 byly založeny na emisích CO2 stanovených na základě uvedeného zkušebního postupu. Avšak vzhledem k tomu, že emise CO2 založené na WLTP budou pro účely plnění cílů k dispozici od roku 2021, je vhodné, aby nové výkonnostní normy pro emise CO2 byly definovány jako úrovně snížení stanovené ve vztahu k  cílům platným v roce 2021 vypočítaným na základě emisí CO2 měřených pro účely WLTP. Aby se zajistila spolehlivost a reprezentativnost hodnot použitých jako výchozí bod pro vymezení cílů snižování emisí, jež se mají uplatňovat v letech 2025 a 2030, byly podmínky pro provádění těchto měření vyjasněny při uplatňování prováděcích nařízení Komise (EU) 2017/1152(13) a (EU) 2017/1153(14).

(15)  Je důležité, aby stanovení požadavků na snížení emisí CO2 i nadále poskytovalo v celé Unii výrobcům vozidel předvídatelnost a jistotu při plánování jejich nových vozových parků osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v Unii.

(16)  Z hodnocení směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES(15) provedeného Komisí v roce 2016 vyplývá, že je třeba tento legislativní akt dále upřesnit a zjednodušit, čímž se posílí jeho význam, účelnost, účinnost a ucelenost. Komise by proto měla do 31. prosince 2020 uvedenou směrnici přezkoumat a případně předložit příslušný legislativní návrh. Na podporu zavádění vozidel, která jsou nejúčinnější z hlediska spotřeby a nejšetrnější k životnímu prostředí, by uvedený přezkum měl především zhodnotit možnost zahrnutí lehkých užitkových vozidel a rovněž potřebu lépe navržených a harmonizovanějších unijních požadavků na označování, které by bylo s to spotřebitelům poskytnout srovnatelné, spolehlivé a uživatelsky vstřícné informace o přínosech vozidel s nulovými a nízkými emisemi, včetně informací o látkách znečišťujících ovzduší.

(17)  Cíle snižování emisí pro vozové parky nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v celé Unii by proto měly být stanoveny pro roky 2025 a 2030, přičemž by se měla zohlednit doba obnovy vozového parku a potřeba, aby odvětví silniční dopravy přispělo k cílům v oblasti energetiky a klimatu na rok 2030. Tento postupný přístup rovněž dá automobilovému průmyslu jasný a včasný signál, že nemá oddalovat uvádění energeticky účinných technologií a vozidel s nulovými a nízkými emisemi na trh.

(18)  Výkonnostní normy pro emise CO2 stanovené v tomto nařízení se vztahují na nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla. Pokud jde o stávající vozový park, včetně ojetých vozidel, lze na vnitrostátní i unijní úrovni mimo jiné přijmout další opatření zaměřená na snižování emisí. Mohou být například přijata opatření na podporu vyšší míry obnovy vozového parku s cílem co nejrychleji nahrazovat starší vozidla, která produkují více emisí, vozidly z tohoto hlediska výkonnějšími. Přístup k cenově dostupnějším vozidlům s nulovými a nízkými emisemi by mohl podpořit změnu chování spotřebitelů a rychlejší zavádění nízkoemisních technologií.

(19)  Přestože Unie je jedním z největších světových výrobců motorových vozidel, a pokud jde o technologie, má v celosvětovém automobilovém průmyslu vedoucí pozici, konkurence sílí a díky novým inovacím v oblasti elektromobility a spolupracující, propojené a automatizované mobility se toto odvětví rychle mění. Aby si Unie zachovala svou globální konkurenceschopnost a přístup na trhy, potřebuje takový regulační rámec, včetně konkrétní pobídky v oblasti vozidel s nulovými a nízkými emisemi, který přispěje k vytvoření rozsáhlého domácího trhu a podpoří technologický rozvoj a inovace.

(20)  Měl by být zaveden zvláštní pobídkový mechanismus, který usnadní hladký přechod k mobilitě s nulovými emisemi. Tento mechanismus by měl být navržen tak, aby podporoval uvádění vozidel s nulovými a nízkými emisemi na trh Unie. Mělo by být také zavedeno konkrétní přechodné opatření, které spotřebitelům z členských států, na jejichž trh pronikly automobily s nulovými a nízkými emisemi jen v omezené míře, umožní přístup k těmto vozidlům.

(21)  Stanovení vhodných referenčních podílů vozidel s nulovými a nízkými emisemi ve vozovém parku EU a dobře navržený mechanismus pro úpravu cíle pro specifické emise daného výrobce na základě podílu vozidel s nulovými a nízkými emisemi v jeho vozovém parku by měly vyslat silný a důvěryhodný signál pro vývoj, zavádění takových vozidel a jejich uvádění na trh a přitom umožnit další zlepšování účinnosti tradičních spalovacích motorů.

(22)  Při stanovení kreditů za vozidla s nulovými a nízkými emisemi je vhodné zohlednit rozdíly v emisích CO2 mezi vozidly. Pokud jde o osobní automobily, měla by být zohledněna úloha, kterou v přechodu k vozidlům s nulovými emisemi hrají vozidla s nízkými emisemi, zejména plug-in hybridní elektrická vozidla. Mechanismus úprav by měl zajistit, aby výrobce, který dosáhne vyššího než referenčního podílu, mohl využít vyšší hodnoty cíle pro specifické emise. V zájmu zajištění vyváženého přístupu by v rámci tohoto mechanismu měly být stanoveny limity možných úprav. Tím vzniknou pobídky, které podpoří včasné zavádění infrastruktury dobíjecích a plnicích stanic a zajistí významné přínosy pro spotřebitele, konkurenceschopnost a životní prostředí.

(23)  Legislativní rámec k uskutečnění cíle emisí pro vozový park EU by měl zajistit, aby cíle snižování emisí byly nestranné z hlediska hospodářské soutěže a sociálně spravedlivé a udržitelné, aby přihlédly k různorodosti evropských výrobců automobilů a aby bránily jakémukoli neodůvodněnému narušování hospodářské soutěže mezi nimi.

(24)  S cílem zachovat rozmanitost trhu s osobními automobily a lehkými užitkovými vozidly a jeho schopnost uspokojovat různé potřeby spotřebitelů by měly být cíle pro specifické emise stanoveny lineárně v závislosti na užitkovosti vozidel. Má se za to, že zachování hmotnosti jako parametru užitkovosti je soudržné se stávajícím režimem. Aby se lépe zohlednila hmotnost vozidel používaných na silnicích, měl by se tento parametr s účinkem od roku 2025 změnit z hmotnosti vozidla v provozním stavu na zkušební hmotnost vozidla, jak stanoví WLTP.

(25)  Mělo by se předejít tomu, aby se cíle pro vozový park EU měnily v důsledku změn průměrné hmotnosti vozového parku. Změny průměrné hmotnosti by proto měly být bez prodlení zohledněny ve výpočtech cílů pro specifické emise a úpravy hodnoty průměrné hmotnosti, která se k tomuto účelu používá, by se měly provádět každé dva roky počínaje rokem 2025.

(26)  Za účelem rozdělení úsilí o snižování emisí spravedlivým a konkurenčně neutrálním způsobem, jenž odráží rozmanitost trhu s osobními automobily a lehkými užitkovými vozidly, jakož i s ohledem na přechod na cíle pro specifické emise založené na WLTP v roce 2021 je vhodné určit sklon křivky limitních hodnot na základě specifických emisí CO2 všech nových vozidel registrovaných v uvedeném roce a zohlednit změny cílů pro vozový park EU mezi roky 2021, 2025 a 2030, aby se zajistilo, že všichni výrobci vyvinou při snižování emisí stejné úsilí. Pokud jde o lehká užitková vozidla, stejný přístup jako pro výrobce osobních automobilů by měl platit i pro výrobce lehčích dodávek odvozených od automobilů, zatímco pro výrobce vozidel spadajících do těžších segmentů by měl být pro celé cílové období stanoven vyšší sklon křivky limitních hodnot.

(27)  Toto nařízení usiluje o dosažení svých cílů mimo jiné vytvářením pobídek pro automobilový průmysl, aby investoval do nových technologií. Toto nařízení aktivně podporuje ekologické inovace a stanoví mechanismus, který by měl být schopen zohlednit budoucí technologický vývoj. Zkušenosti ukazují, že ekologické inovace úspěšně přispěly k nákladové efektivnosti nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 a ke snížení emisí CO2 v reálném provozu. Tento přístup by proto měl být zachován a oblast působnosti by se měla rozšířit i na stimulaci zlepšování účinnosti klimatizací.

(28)  Je však třeba zajistit rovnováhu mezi pobídkami pro ekologické inovace a technologie, u nichž je účinek na snížení emisí prokázán v rámci oficiálního zkušebního postupu. V důsledku toho je vhodné zachovat horní hranici snížení emisí v důsledku ekologické inovace, které může výrobce zohlednit pro účely plnění cílů. Komise by měla mít možnost přezkoumat výši této horní hranice, zejména aby zohlednila vliv změn oficiálního zkušebního postupu. Rovněž je vhodné vyjasnit, jak by se snížení emisí pro účely plnění cílů měla počítat.

(29)  Komponenty o nízké hmotnosti šetrné k životnímu prostředí jsou důležité pro snížení spotřeby energie a emisí CO2 u nových vozidel. Jejich další vývoj a zavádění by měly podpořit přechod k mobilitě s nulovými a nízkými emisemi.

(30)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES(16) vytvořila harmonizovaný rámec obsahující správní ustanovení a všeobecné technické požadavky týkající se schvalování všech nových vozidel v její oblasti působnosti. Subjekt odpovědný za soulad s tímto nařízením by měl být totožný se subjektem, který odpovídá za všechny aspekty schvalování typu v souladu se směrnicí 2007/46/ES a za zajištění shodnosti výroby.

(31)  Pro účely schvalování typu se na vozidla zvláštního určení definovaná v příloze II směrnice 2007/46/ES vztahují zvláštní požadavky, a proto by tato vozidla měla být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučena.

(32)  V případě, kdy by se lehká užitková vozidla s nulovými emisemi s referenční hmotností přesahující 2 610 kg nebo případně 2 840 kg ocitla mimo oblast působnosti tohoto nařízení pouze kvůli hmotnosti zařízení pro akumulaci energie, je vhodné umožnit, aby se i tato vozidla považovala za spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(33)  Není vhodné, aby byla k určení cílů v oblasti snižování emisí používána táž metoda pro velkovýrobce i malovýrobce považované na základě kritérií uvedených v tomto nařízení za nezávislé. Těmto malovýrobcům by mělo být v oblasti snižování emisí umožněno požádat o alternativní cíle, které odpovídají technologickému potenciálu jejich vozidel ke snížení specifických emisí CO2 a charakteristikám daného segmentu trhu.

(34)  Vzhledem k nepřiměřenému dopadu, který by vyplynul pro nejmenší výrobce z dodržování cílů pro specifické emise vymezených na základě užitkovosti vozidel, k vysoké administrativní zátěži spojené s postupem pro udělení výjimky a k okrajovému přínosu z toho vyplývajícímu, pokud jde o snížení emisí CO2 z vozidel prodávaných těmito výrobci, by měli být výrobci, kteří jsou odpovědní za méně než 1 000 nových osobních automobilů a nových lehkých užitkových vozidel ročně registrovaných v Unii, vyňati z působnosti cíle pro specifické emise a poplatku za překročení emisí. Pokud však výrobce, na kterého se vynětí vztahuje, i tak požádá o výjimku a ta je mu udělena, je vhodné, aby tento výrobce musel dosáhnout cílové hodnoty podle této výjimky.

(35)  Postup pro udělení výjimky z cíle 95 g CO2/km pro vozový park EU specializovaným výrobcům zajišťuje, aby úsilí o snížení emisí požadované od těchto specializovaných výrobců, pokud jde o tento cíl, odpovídalo úsilí o snížení emisí velkovýrobců. Je vhodné, aby tito specializovaní výrobci měli nadále možnost získat výjimku i cílů platných pro období let 2025 až 2028.

(36)  Při zjišťování průměrných specifických emisí CO2 pro všechny nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla registrované v Unii, za něž jsou výrobci odpovědni, by měly být vzaty v úvahu všechny osobní automobily a lehká užitková vozidla případně bez ohledu na hmotnost a jiné charakteristiky. Přestože se nařízení (ES) č. 715/2007 nevztahuje na osobní automobily a lehká užitková vozidla, jejichž referenční hmotnost přesahuje 2 610 kg a na něž není schválení typu rozšířeno podle uvedeného nařízení ▌, měly by být emise z těchto vozidel měřeny stejnými postupy, jaké jsou stanoveny podle nařízení (ES) č. 715/2007, zejména postupy vymezenými v nařízení Komise (ES) č. 692/2008(17) a v nařízení (EU) 2017/1151 a korelačními postupy přijatými na základě nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011, zejména prováděcími nařízeními (EU) 2017/1152 a (EU) 2017/1153. Hodnoty emisí CO2 získané na základě těchto měření by měly být uvedeny v prohlášení o shodě daného vozidla tak, aby bylo možné je zanést do monitorovacího systému.

(37)  Specifické emise CO2 dokončených lehkých užitkových vozidel by měly být připsány výrobci základního vozidla.

(38)  Měla by být uvážena zvláštní situace výrobců lehkých užitkových vozidel, kteří vyrábějí neúplná vozidla, u nichž schválení typu probíhá ve více stupních. Jelikož tito výrobci odpovídají za splnění cílů v oblasti emisí CO2, měli by mít možnost s rozumnou jistotou předvídat emise CO2 dokončených vozidel. Komise by měla zajistit, aby tyto potřeby byly odpovídajícím způsobem zohledněny v prováděcích opatřeních přijatých podle nařízení (ES) č. 715/2007.

(39)  Aby se výrobcům umožnila pružnost při plnění jejich cílů podle tohoto nařízení, mohou se dohodnout na vytvoření sdružení na otevřeném, transparentním a nediskriminačním základě. Platnost dohody o vytvoření sdružení by neměla přesahovat pět let, dohoda by však měla být obnovitelná. Pokud výrobci vytvoří sdružení, mělo by se mít za to, že splnili své cíle podle tohoto nařízení, pokud průměrné emise sdružení jako celku nepřesahují cíl pro specifické emise platný pro sdružení.

(40)  Možnost, aby výrobci vytvářeli sdružení, se ukázala být nákladově efektivním způsobem, jak dosáhnout splnění cílů v oblasti emisí CO2, a zejména usnadnila dodržování předpisů výrobcům, kteří vyrábějí omezený sortiment vozidel. Za účelem zlepšení neutrality z hlediska hospodářské soutěže by Komise měla mít pravomoc ujasnit podmínky, za jakých mohou nezávislí výrobci vytvářet sdružení, aby mohli dosáhnout postavení rovnocenného spojeným podnikům.

(41)  Aby bylo zajištěno plnění cílů podle tohoto nařízení, je zapotřebí důkladný mechanismus k zajištění souladu.

(42)  K tomu, aby se dosáhlo snížení emisí CO2 požadovaného tímto nařízením, je rovněž nezbytné, aby emise vozidel v provozu byly v souladu s hodnotami emisí CO2 určenými při schvalování typu. Proto by Komise při výpočtu průměrných specifických emisí CO2 výrobce měla mít možnost zohlednit jakýkoli systematický nesoulad zjištěný schvalovacími orgány, pokud jde o emise CO2 vozidel v provozu.

(43)  Komise by měla mít pravomoc vypracovat a zavést postup pro ověřování shody mezi emisemi CO2 vozidel v provozu zjištěnými podle WLTPmezi hodnotami emisí CO2 zaznamenanými v osvědčeních o shodě. Při vymezování tohoto postupu by měla být zvláštní pozornost věnována volbě metody, včetně využití údajů z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie, která bude určena k výběru strategií, jejichž pomocí bude možné při zkušebních postupech pro schválení typu uměle zvýšit výkon vozidla ve vztahu k emisím CO2. Pokud dojde ke zjištění odchylek nebo strategií, které uměle zlepší výkon vozidla ve vztahu k emisím CO2, měla by být tato zjištění považována za dostatečná pro domněnku, že existuje vážné riziko nedodržení požadavků stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858(18) a v nařízení (ES) č. 715/2007, a členské státy by na tomto základě měly přijmout nezbytné kroky podle kapitoly XI nařízení (EU) 2018/858.

(44)  Specifické emise CO2 z nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel jsou v Unii měřeny harmonizovaným způsobem podle WLTP. Aby administrativní zatížení vyplývající z tohoto nařízení bylo co nejmenší, měl by být soulad měřen pomocí údajů o registracích nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v Unii sbíraných členskými státy a hlášených Komisi. S cílem zajistit soudržnost údajů určených k posouzení souladu by měla být pravidla pro sběr a hlášení těchto údajů co nejvíce harmonizována. Proto by měla být jasně stanovena povinnost příslušných orgánů poskytovat správné a úplné údaje a potřeba účinné spolupráce mezi těmito orgány a Komisí při řešení otázek kvality údajů.

(45)  Plnění cílů stanovených tímto nařízením výrobci by mělo být hodnoceno na úrovni Unie. Výrobci, jejichž průměrné specifické emise CO2 přesahují emise povolené v rámci tohoto nařízení, by měli uhradit poplatek za překročení emisí za každý kalendářní rok. Částky poplatků za překročení emisí by měly být považovány za příjem souhrnného rozpočtu Unie. Komise by ve svém přezkumu za rok 2023 měla posoudit možnost vyhrazení těchto částek poplatků za překročení emisí na zvláštní fond či příslušný program, jehož účelem bude zajistit spravedlivý přechod k mobilitě s nulovými emisemi a podporovat rekvalifikaci, zvyšování kvalifikace a další rozvoj dovedností pracovníků v automobilovém průmyslu.

(46)  Žádná vnitrostátní opatření, která mohou členské státy zachovávat nebo zavádět v souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování Evropské unie, by neměla vzhledem k účelu tohoto nařízení a postupům jím zavedeným ukládat výrobcům dodatečné nebo přísnější sankce za to, že nesplní cíle stanovené v tomto nařízení.

(47)  Tímto nařízením by nemělo být dotčeno plné uplatňování pravidel Unie o hospodářské soutěži.

(48)  Reálná účinnost cílů stanovených v tomto nařízení při snižování emisí CO2 značně závisí na reprezentativnosti oficiálního zkušebního postupu pro reálný provoz. V souladu s vědeckým stanoviskem 1/2016 „Odstranění rozdílů mezi emisemi CO2 lehkých vozidel naměřenými za reálných podmínek a v laboratoři“, vydaným v rámci mechanismu vědeckého poradenství, a v souladu s doporučením Evropského parlamentu Radě a Komisi v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu ze dne 4. dubna 2017(19) by měl být zaveden mechanismus pro posuzování reprezentativnosti hodnot emisí CO2 a spotřeby energie, jež byly u vozidel určeny v souladu s WLTP pro reálný provoz. Nejspolehlivějším způsobem, jak zajistit reprezentativnost hodnot pro schválení typu, je využití údajů z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie. Komise by proto měla mít pravomoc ▌vypracovat postupy potřebné pro ▌shromažďování a zpracovávání údajů o spotřebě paliva a energie nezbytných pro taková posouzení a pro zajištění veřejné přístupnosti uvedených údajů při zabezpečení ochrany veškerých osobních údajů. Kromě toho je žádoucí, aby v zájmu zajištění dostupnosti údajů o spotřebě paliva nebo energie u bateriových elektrických vozidel a vozidel s hnacím ústrojím na plynná paliva, včetně vodíku, práce na standardizaci palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie u těchto vozidel postupovala hladce jako součást provádění nařízení (EU) 2017/1151.

(49)  Komise by navíc měla posoudit, jak mohou údaje o spotřebě paliva a energie napomoci k zajištění toho, aby emise CO2 z vozidla zjištěné pomocí WLTP byly i nadále reprezentativní pro emise z reálného provozu, a to trvale pro všechny výrobce, a aby se v konkrétní rovině zvážilo, jak tyto údaje mohou být využity k pozorování rozdílu mezi emisemi CO2 v laboratorních a reálných podmínkách a případně i k prevenci jeho zvětšování.

(50)  Je důležité, aby emise naměřené za celou dobu životnosti osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel byly hodnoceny na úrovni Unie. Za tímto účelem by Komise nejpozději do roku 2023 měla posoudit možnost vytvoření společné metodiky Unie pro hodnocení a ucelené vykazování údajů o emisích CO2 naměřených za celou dobu životnosti těchto vozidel uvedených na unijní trh. Komise by měla přijmout navazující opatření a případně i předložit legislativní návrhy.

(51)  V roce 2024 se bude konat přezkum pokroku dosaženého v rámci nařízení (EU) 2018/842 a směrnice 2003/87/ES. Je ▌proto vhodné v ▌roce 2023 komplexně přezkoumat účinnost tohoto nařízení, aby bylo možné koordinovaně a soudržně posoudit opatření prováděná podle všech těchto nástrojů. V rámci tohoto přezkumu v roce 2023 by měla Komise rovněž určit jasnou cestu k dalšímu snižování emisí CO2 u osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v období po roce 2030 s cílem významným způsobem přispět k dosažení dlouhodobého cíle Pařížské dohody. V případě potřeby by měl být ke zprávě o tomto přezkumu přiložen návrh na změnu tohoto nařízení.

(52)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení podrobných podmínek pro dohody o sdružování, přijetí podrobných pravidel týkajích se postupů pro sledování a hlášení údajů o průměrných emisích a o použití příloh II a III, přijetí podrobných pravidel týkajících se postupů pro hlášení odchylek zjištěných v emisích CO2 v rámci ověřování u vozidel v provozu a braní těchto odchylek v potaz při výpočtu průměrných specifických emisí CO2 výrobce, určení způsobu výběru poplatků za překročení emisí, zveřejnění výkonnosti výrobců, přijetí podrobných pravidel pro postup schvalování inovativních technologií nebo inovativních technologických souborů, stanovení podrobného postupu shromažďování a zpracování parametrů týkajích se emisí CO2 a spotřeby paliva nebo energie v reálném provozu osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel, určení postupů pro provádění ověřování, že i) hodnoty emisí CO2 a hodnoty spotřeby paliva uvedené v prohlášeních o shodě odpovídají emisím CO2 a spotřebě paliva vozidel v provozu, a ii) existují strategie na palubě nebo v souvislosti s vybranými vzorky vozidel, které uměle zlepšují výkon vozidla ve zkouškách prováděných pro účely schvalování typu, a stanovení korelačních parametrů nezbytných za účelem zohlednění jakýchkoli změn v regulačním zkušebním postupu pro měření specifických emisí CO2. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(20).

(53)  Za účelem změny ▌nebo doplnění jiných než podstatných prvků ustanovení tohoto nařízení by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny požadavků na údaje a parametrů údajů stanovených v přílohách II a III, stanovení pravidel pro výklad kritérií způsobilosti pro výjimky pro některé výrobce, obsah žádostí o udělení výjimky, obsah a posuzování programů pro snížení specifických emisí CO2, změny části A přílohy I za účelem stanovení vzorců pro výpočet cílových hodnot výjimek pro specializované výrobce, ▌upravení horní hranice pro celkové příspěvky inovativních technologií ke snížení průměrných specifických emisí CO2 výrobce s účinkem od roku 2025, stanovení hlavních zásad a kritérií pro určení postupů pro provádění ověřování, zavedení opatření pro upravení hodnot M0 a TM0, jakož i o přizpůsobení vzorců pro výpočet cílů pro specifické emise za účelem zohlednění změn v regulačním zkušebním postupu. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(21). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada ▌veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(54)  Nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 by měla být zrušena s účinkem ode dne 1. ledna 2020.

(55)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovení výkonnostních požadavků na emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a cíle

1.  Toto nařízení stanoví výkonnostní požadavky na emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla a tím přispívá k plnění cíle Unie spočívajícího ve snižování jejích emisí skleníkových plynů, jak je stanoven v nařízení (EU) 2018/842, a k dosažení cílů Pařížské dohody, jakož i zajišťuje řádné fungování vnitřního trhu.

2.  S účinkem od 1. ledna 2020 stanoví toto nařízení pro vozový park EU cíl průměrných emisí z nových osobních automobilů registrovaných v Unii ve výši 95 g CO2/km a cíl průměrných emisí z nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii ve výši 147 g CO2/km, jak jsou měřeny do 31. prosince 2020 v souladu s nařízením (ES) č. 692/2008 a prováděcími nařízeními (EU) 2017/1152 a (EU) 2017/1153 a od 1. ledna 2021 v souladu s nařízením (EU) 2017/1151.

3.  Toto nařízení se do 31. prosince 2024 doplní o dodatečná opatření odpovídající snížení o 10 g CO2/km v rámci integrovaného přístupu Unie uvedeného ve sdělení Komise ze dne 7. února 2007 nazvaného „Výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel“.

4.  Od 1. ledna 2025 se použijí tyto cíle pro vozový park EU:

a)  pro průměrné emise z vozového parku nových osobních automobilů se použije cíl, který se rovná 15% snížení cíle pro rok 2021 stanoveného v souladu s částí A bodem 6.1.1 přílohy I;

b)  pro průměrné emise z vozového parku nových lehkých užitkových vozidel se použije cíl, který se rovná 15% snížení cíle pro rok 2021 stanoveného v souladu s částí B bodem 6.1.1 přílohy I.

5.  Od 1. ledna 2030 se použijí tyto cíle pro vozový park EU:

a)  pro průměrné emise z vozového parku nových osobních automobilů se použije cíl, který se rovná 37,5% snížení cíle pro rok 2021 stanoveného v souladu s částí A bodem 6.1.2 přílohy I;

b)  pro průměrné emise z vozového parku nových lehkých užitkových vozidel se použije cíl, který se rovná 31% snížení cíle pro rok 2021 stanoveného v souladu s částí B bodem 6.1.2 přílohy I.

6.  Od 1. ledna 2025 se u vozidel s nulovými a nízkými emisemi použije referenční hodnota odpovídající 15% podílu vozových parků nových osobních automobilů v souladu s částí A bodem 6.3 přílohy I a nových lehkých užitkových vozidel v souladu s částí B bodem 6.3 přílohy I.

7.  Od 1. ledna 2030 se u vozidel s nulovými a nízkými emisemi použijí následující referenční hodnoty:

a)  referenční hodnota odpovídající 35% podílu vozového parku nových osobních automobilů v souladu s částí A bodem 6.3 přílohy I a

b)  referenční hodnota odpovídající 30% podílu vozového parku nových lehkých užitkových vozidel v souladu s částí B bodem 6.3 přílohy I.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje:

a)  na motorová vozidla kategorie M1 definovaná v příloze II směrnice 2007/46/ES (dále jen „osobní automobily“), která jsou v Unii registrována poprvé a která nebyla předtím registrována mimo Unii (dále jen „nové osobní automobily“);

b)  na motorová vozidla kategorie N1 definovaná v příloze II směrnice 2007/46/ES s referenční hmotností nepřesahující 2 610 kg a na motorová vozidla kategorie N1, na něž je schválení typu rozšířeno podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007 (dále jen „lehká užitková vozidla“), která jsou v Unii registrována poprvé a která nebyla předtím registrována mimo Unii (dále jen „nová lehká užitková vozidla“). Vozidla s nulovými emisemi kategorie N s referenční hmotností přesahující 2 610 kg nebo případně 2 840 kg se od 1. ledna 2025 pro účely tohoto nařízení, a aniž jsou tím dotčeny směrnice 2007/46/ES a nařízení (ES) č. 715/2007, považují za lehká užitková vozidla spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, pokud referenční hmotnost přesahují pouze kvůli hmotnosti zařízení pro akumulaci energie.

2.  Předchozí registrace mimo Unii provedená před méně než třemi měsíci před registrací v Unii se nezohledňuje.

3.  Toto nařízení se nevztahuje na vozidla zvláštního určení definovaná v části A bodě 5 přílohy II směrnice 2007/46/ES.

4.  Článek 4, čl. 7 odst. 4 písm. b) a c), článek 8 a čl. 9 odst. 1 písm. a) a c) se nevztahují na výrobce, který je spolu se všemi svými spojenými podniky odpovědný za méně než 1 000 nových osobních automobilů nebo za méně než 1 000 nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii v předchozím kalendářním roce, ledaže tento výrobce požádal o výjimku podle článku 10 a tato výjimka mu byla udělena.

Článek 3

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)  „průměrnými specifickými emisemi CO2“ ve vztahu k výrobci průměr specifických emisí CO2 ze všech nových osobních automobilů nebo ze všech nových lehkých užitkových vozidel, jichž je výrobcem;

b)  „prohlášením o shodě“ prohlášení o shodě podle článku 18 směrnice 2007/46/ES;

c)  „dokončeným vozidlem“ lehké užitkové vozidlo, jehož schválení typu je uděleno po dokončení vícestupňového schvalování typu podle směrnice 2007/46/ES;

d)  „úplným vozidlem“ lehké užitkové vozidlo, jež nemusí být pro splnění příslušných technických požadavků směrnice 2007/46/ES dokončeno;

e)  „základním vozidlem“ lehké užitkové vozidlo, jež se využívá na počátečním stupni vícestupňového schválení typu;

f)  „výrobcem“ osoba nebo subjekt, který schvalovacímu orgánu odpovídá za všechna hlediska ES schvalování typu v souladu se směrnicí 2007/46/ES a za zajištění shodnosti výroby;

g)  „hmotností v provozním stavu “ nebo „M“ hmotnost osobního automobilu nebo lehkého užitkového vozidla s karoserií v provozním stavu, jak je uvedena v prohlášení o shodě a definována v bodě 2.6 přílohy I směrnice 2007/46/ES;

h)  „specifickými emisemi CO2“ emise CO2 z osobního automobilu nebo lehkého užitkového vozidla měřené v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007 a prováděcími nařízeními k němu a určené jako kombinované hmotnostní emise CO2 v prohlášení o shodě vozidla. V případě osobních automobilů nebo lehkých užitkových vozidel, které nemají schválení typu v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007, se „specifickými emisemi CO2“ rozumějí emise CO2 měřené podle nařízení (EU) č. 715/2007, zejména stejným měřicím postupem, jaký do 31. prosince 2020 stanoví nařízení (ES) č. 692/2008 a od 1. ledna 2021 nařízení (EU) 2017/1151, nebo postupy, které přijala Komise za účelem stanovení emisí CO2 pro taková vozidla;

i)  „stopou“ průměrný rozchod kol vynásobený rozvorem náprav, jak jsou uvedeny v prohlášení o shodě a definovány v bodech 2.1 a 2.3 přílohy I směrnice 2007/46/ES;

j)  „cílem pro specifické emise“ ve vztahu k výrobci roční cíl určený podle přílohy I, nebo pokud je výrobci udělena výjimka podle článku 10, cíl pro specifické emise určený v souladu s uvedenou výjimkou;

k)  „cílem pro vozový park EU“ průměrné emise CO2 ze všech nových osobních automobilů nebo všech nových lehkých užitkových vozidel, kterých má být dosaženo v daném období;

l)  „zkušební hmotností“ nebo „TM“ zkušební hmotnost osobního automobilu nebo lehkého užitkového vozidla uvedená v prohlášení o shodě a vymezená v bodě 3.2.25 přílohy XXI nařízení (EU) 2017/1151;

m)  „vozidlem s nulovými a nízkými emisemi“ osobní automobil nebo lehké užitkové vozidlo s výfukovými emisemi, jak byly stanoveny v souladu s nařízením (EU) 2017/1151, od nuly do 50 g CO2/km;

n)  „užitečným zatížením“ rozdíl mezi technicky přípustnou maximální hmotností naloženého vozidla podle přílohy II směrnice 2007/46/ES a hmotností vozidla.

2.  Pro účely tohoto nařízení se „skupinou spojených výrobců“ rozumí výrobce a jeho spojené podniky. V souvislosti s výrobcem se „spojenými podniky“ rozumějí:

a)  podniky, v nichž má výrobce, přímo či nepřímo

i)  pravomoc vykonávat více než polovinu hlasovacích práv nebo

ii)  pravomoc jmenovat více než polovinu členů dozorčího orgánu, správní rady nebo orgánů právně zastupujících podnik nebo

iii)  právo řídit záležitosti podniku;

b)  podniky, které mají přímo či nepřímo ve vztahu k výrobci práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

c)  podniky, v nichž podnik uvedený v písmenu b) má přímo či nepřímo práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

d)  podniky, v nichž výrobce spolu s jedním nebo více podniky uvedenými v písmenech a), b) nebo c) nebo v nichž dva nebo více posledně zmíněných podniků mají společně práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

e)  podniky, v nichž práva a pravomoci uvedené v písmenu a) mají společně výrobce nebo jeden či více jeho spojených podniků uvedených v písmenech a) až d) a jedna nebo více třetích osob.

Článek 4

Cíle pro specifické emise

1.  Výrobce zajistí, aby jeho průměrné specifické emise CO2 nepřekročily tyto cíle:

a)  na kalendářní rok 2020 cíl pro specifické emise určený v souladu s částí A body 1 a 2 přílohy I u osobních automobilů nebo částí B body 1 a 2 přílohy I u lehkých užitkových vozidel, nebo v případě, že je výrobci udělena výjimka podle článku 10, určený v souladu s touto výjimkou;

b)  na každý kalendářní rok od roku 2021 do roku 2024 cíle pro specifické emise určené v souladu s částí A body 3 a 4 nebo částí B body 3 a 4 přílohy I podle příslušného případu, nebo v případě, že je výrobci udělena výjimka podle článku 10, určený v souladu s touto výjimkou a částí A bodem 5 nebo částí B bodem 5 přílohy I;

c)  na každý kalendářní rok počínaje rokem 2025 cíle pro specifické emise určené v souladu s částí A bodem 6.3 nebo částí B bodem 6.3 přílohy I nebo v případě, že je výrobci udělena výjimka podle článku 10, určený v souladu s touto výjimkou.

2.  Nejsou-li v případě lehkých užitkových vozidel k dispozici specifické emise CO2 dokončeného vozidla, použije výrobce základního vozidla pro stanovení průměrných specifických emisí CO2 specifické emise základního vozidla.

3.  Pro účely určení průměrných specifických emisí CO2 každého výrobce se přihlíží k těmto procentním podílům nových osobních automobilů každého výrobce registrovaných v daném roce:

—  95 % v roce 2020,

—  100 % od roku 2021.

Článek 5

Superkredity

Při výpočtu průměrných specifických emisí CO2 se každý nový osobní automobil se specifickými emisemi CO2 nižšími než 50 g CO2/km započítá jako:

—  2 osobní automobily v roce 2020,

—  1,67 osobního automobilu v roce 2021,

—  1,33 osobního automobilu v roce 2022,

—  1 osobní automobil po roce 2023

za rok, ve kterém byl registrován v období od roku 2020 do roku 2022, přičemž platí horní hranice 7,5 g CO2/km za toto období pro každého výrobce vypočítaná v souladu s článkem 5 prováděcího nařízení (EU) 2017/1153.

Článek 6

Sdružování

1.  Výrobci jiní než ti, kterým byla udělena výjimka podle článku 10, mohou za účelem splnění svých povinností podle článku 4 utvořit sdružení.

2.  Dohoda o utvoření sdružení se může vztahovat na jeden či více kalendářních roků, pokud celková doba trvání každé dohody nepřekračuje pět kalendářních let, a musí být uzavřena do 31. prosince prvního kalendářního roku, ve kterém mají být emise sdíleny. Výrobci, kteří utvoří sdružení, sdělí Komisi tyto informace:

a)  kteří výrobci jsou členy sdružení;

b)  který výrobce je jmenován správcem sdružení, jenž je kontaktní osobou sdružení a zodpovídá za úhradu případných poplatků za překročení emisí uložených sdružení v souladu s článkem 8;

c)  doklad o tom, že správce sdružení je schopen splnit povinnosti stanovené v písmenu b);

d)  kategorii vozidel registrovaných jako M1 nebo N1, na kterou se sdružení vztahuje.

3.  Pokud navrhovaný správce sdružení nesplní požadavek uhradit případné poplatky za překročení emisí uložené sdružení v souladu s článkem 8, oznámí to Komise výrobcům.

4.  Výrobci, kteří jsou členy sdružení, oznámí Komisi společně veškeré změny týkající se správce sdružení nebo jeho finančního stavu, pokud může ovlivnit jeho schopnost plnit požadavek uhradit případné poplatky za překročení emisí uložené sdružení v souladu s článkem 8, a veškeré změny v členstvu sdružení nebo zrušení sdružení.

5.  Výrobci mohou uzavřít dohody o sdružení za předpokladu, že tyto dohody jsou v souladu s články 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie a že umožňují za obchodně přiměřených podmínek otevřenou, transparentní a nediskriminační účast všech výrobců, kteří požádají o členství ve sdružení. Aniž je dotčena všeobecná použitelnost pravidel Unie o hospodářské soutěži na tato sdružení, všichni členové sdružení zajistí zejména, aby v souvislosti s jejich dohodou o sdružení nedocházelo ke sdílení údajů ani výměně informací, s výjimkou:

a)  průměrných specifických emisí CO2;

b)  cíle pro specifické emise;

c)  celkového počtu registrovaných vozidel.

6.  Odstavec 5 se nepoužije, pokud jsou všichni výrobci ve sdružení součástí stejné skupiny spojených výrobců.

7.  S výjimkou případu, kdy je učiněno oznámení podle odstavce 3 tohoto článku, jsou výrobci ve sdružení, o němž byly podány informace Komisi, považováni pro účely plnění svých závazků podle článku 4 za jednoho výrobce. Informace ze sledování a hlášení týkající se jednotlivých výrobců a případných sdružení jsou zaznamenávány, hlášeny a zpřístupňovány v centrálním registru uvedeném v čl. 7 odst. 4.

8.  Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit podrobné podmínky pro dohodu o sdružení uzavřenou podle odstavce 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Článek 7

Sledování a hlášení průměrných emisí

1.  Za každý kalendářní rok zaznamená každý členský stát u každého nového osobního automobilu a každého nového lehkého užitkového vozidla registrovaného na jeho území informace v souladu s částí A přílohy II a částí A přílohy III tohoto nařízení. Tyto informace zpřístupní výrobcům a jejich určeným dovozcům nebo zástupcům v každém členském státě. Členské státy vyvinou maximální úsilí k zajištění transparentní činnosti subjektů předávajících tyto informace. Každý členský stát zajistí, aby specifické emise CO2 z osobních automobilů, které nemají schválení typu v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007, byly měřeny a zaznamenávány v prohlášení o shodě.

2.  Do dne 28. února každého roku každý členský stát zjistí a předá Komisi informace uvedené v části A přílohy II a části A přílohy III týkající se předchozího kalendářního roku. Údaje se předávají ve formátu podle části B přílohy II a části C přílohy III.

3.  Na žádost Komise předá členský stát také úplný soubor údajů sebraných podle odstavce 1.

4.  Komise vede centrální registr údajů hlášených členskými státy podle tohoto článku a do 30. června každého roku předběžně vypočítá pro každého výrobce:

a)  průměrné specifické emise CO2 za předchozí kalendářní rok;

b)  cíle pro specifické emise v předchozím kalendářním roce;

c)  rozdíl mezi jeho průměrnými specifickými emisemi CO2 v předchozím kalendářním roce a jeho cílem pro specifické emise pro daný rok.

Komise oznámí každému výrobci svůj předběžný výpočet pro daného výrobce. Oznámení obsahuje údaje o počtu registrovaných nových osobních automobilů a nových lehkých užitkových vozidel a o jejich specifických emisích CO2 za každý členský stát.

Registr je přístupný veřejnosti.

5.  Výrobci mohou do tří měsíců ode dne, kdy jim byl oznámen předběžný výpočet podle odstavce 4, oznámit Komisi případné chyby v údajích s uvedením, ve kterém členském státě podle nich k chybě došlo.

Komise posoudí veškerá oznámení výrobců a do 31. října předběžné výpočty podle odstavce 4 buď potvrdí, anebo pozmění.

6.  Členské státy určí orgán příslušný pro sběr a sdělování údajů ze sledování v souladu s tímto nařízením a uvědomí o něm Komisi.

Určené příslušné orgány zajistí správnost a úplnost údajů předávaných Komisi a poskytnou kontaktní místo, které je schopno rychle reagovat na žádosti Komise o vyřešení chyb a opomenutí v předaných souborech údajů.

7.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme prováděcí pravidla týkající se postupů monitorování a hlášení údajů podle odstavců 1 až 6 tohoto článku a použití příloh II a III. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

8.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17 za účelem změny požadavků na údaje a parametrů údajů stanovených v přílohách II a III.

9.  Schvalovací orgány neprodleně hlásí Komisi odchylky emisí CO2 vozidel v provozu od hodnot specifických emisí CO2 uvedených v prohlášeních o shodě zjištěné v rámci ověřování prováděných v souladu s článkem 13.

Komise tyto odchylky zohlední pro účely výpočtu průměrných specifických emisí CO2 výrobce.

Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme podrobná pravidla týkající se postupů pro hlášení těchto odchylek a jejich zohlednění při výpočtu průměrných specifických emisí CO2. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

10.  Nejpozději roku 2023 Komise posoudí možnost vytvoření společné metodiky Unie pro hodnocení a ucelené vykazování údajů o úplných emisích CO2 vznikajících během životního cyklu osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel, které jsou uvedeny na trh Unie. Toto posouzení předá Komise Evropskému parlamentu a Radě, případně spolu s návrhy na navazující opatření, například legislativními návrhy.

11.  Členské státy v souladu s tímto článkem shromažďují a hlásí údaje o registracích vozidel kategorií M2 a N2 definovaných v příloze II směrnice 2007/46/ES s referenční hmotností nepřesahující 2 610 kg a vozidel, na něž je schválení typu rozšířeno v souladu s čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007.

Článek 8

Poplatek za překročení emisí

1.  Za každý kalendářní rok, v němž průměrné specifické emise CO2 výrobce překročí jeho cíl pro specifické emise, uloží Komise výrobci nebo správci sdružení poplatek za překročení emisí.

2.  Poplatek za překročení emisí podle odstavce 1 se vypočítá pomocí tohoto vzorce:

(překročení emisí × 95 EUR) × počet nově registrovaných vozidel.

Pro účely tohoto článku se rozumí:

—  „překročením emisí“ kladný počet gramů na kilometr, o které průměrné specifické emise CO2 výrobce – při zohlednění snížení emisí CO2 v důsledku inovativních technologií schválených podle článku 11 – překročily jeho cíl pro specifické emise v daném kalendářním roce nebo v jeho části, na které se vztahuje povinnost podle článku 4, zaokrouhlený na tři desetinná místa, a

—  „počtem nově registrovaných vozidel“ počet nových osobních automobilů nebo nových lehkých užitkových vozidel, počítáno odděleně, jichž je výrobcem a jež byly zaregistrovány v daném období podle zaváděcích kritérií stanovených v čl. 4 odst. 3.

3.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů určí způsob výběru poplatků za překročení emisí uložených podle odstavce 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

4.  Částky poplatku za překročení emisí se považují za příjem souhrnného rozpočtu Unie.

Článek 9

Zveřejnění výkonnosti výrobců

1.  Do 31. října každého roku zveřejní Komise prostřednictvím prováděcích aktů seznam, ve kterém uvede:

a)  u každého výrobce jeho cíl pro specifické emise za předchozí kalendářní rok;

b)  u každého výrobce jeho průměrné specifické emise CO2 v předchozím kalendářním roce;

c)  rozdíl mezi průměrnými specifickými emisemi CO2 daného výrobce v předchozím kalendářním roce a jeho cílem pro specifické emise pro daný rok;

d)  průměrné specifické emise CO2 pro všechny nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla registrované v Unii v předchozím kalendářním roce;

e)  průměrnou hmotnost v provozním stavu všech nových osobních automobilů a nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii v předchozím kalendářním roce, a to do 31. prosince 2020;

f)  průměrnou zkušební hmotnost všech nových osobních automobilů a nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii v předchozím kalendářním roce.

2.  Seznam zveřejňovaný podle odstavce 1 tohoto článku rovněž uvede, zda výrobce splnil pro předchozí kalendářní rok požadavky uvedené v článku 4.

3.  Seznam podle odstavce 1 tohoto článku, který má být zveřejněn do 31. října 2022, rovněž uvede:

a)  cíle pro vozový park EU pro roky 2025 a 2030 podle čl. 1 odst. 4 a 5 vypočtené Komisí podle části A bodů 6.1.1 a 6.1.2 a části B bodů 6.1.1 a 6.1.2 přílohy I;

b)  hodnoty a2021, a2025 a a2030 vypočtené Komisí podle části A bodu 6.2 a části B bodu 6.2 přílohy I.

Článek 10

Výjimky pro určité výrobce

1.  Žádost o výjimku z cíle pro specifické emise vypočteného v souladu s přílohou I může podat výrobce méně než 10 000 nových osobních automobilů nebo 22 000 nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii za kalendářní rok, který:

a)  není součástí skupiny spojených výrobců, nebo

b)  je součástí skupiny spojených výrobců, která celkově odpovídá za méně než 10 000 nových osobních automobilů nebo 22 000 nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii za kalendářní rok, nebo

c)  je součástí skupiny spojených výrobců, ale provozuje svá vlastní výrobní zařízení a konstrukční středisko.

2.  Výjimku, o niž je požádáno podle odstavce 1, lze udělit na dobu nejvýše pěti kalendářních let, přičemž ji lze udělit opakovaně. Žádost se podává Komisi a musí obsahovat:

a)  jméno a kontaktní osobu výrobce;

b)  důkaz, že výrobce je způsobilý pro výjimku podle odstavce 1;

c)  údaje o osobních automobilech nebo lehkých užitkových vozidlech, které vyrábí, včetně zkušební hmotnosti a specifických emisí CO2 z uvedených osobních automobilů nebo lehkých užitkových vozidel, a

d)  cíl pro specifické emise v souladu s jeho potenciálem snížení emisí, včetně hospodářského a technologického potenciálu ke snížení jeho specifických emisí CO2, zohledňující charakteristiky trhu pro vyráběný typ osobního automobilu nebo lehkého užitkového vozidla.

3.  Pokud se Komise domnívá, že je výrobce způsobilý pro výjimku, o niž požádal podle odstavce 1, a usoudí, že cíl pro specifické emise navržený výrobcem je v souladu s jeho potenciálem snížení emisí, včetně hospodářského a technologického potenciálu ke snížení specifických emisí CO2, s přihlédnutím k charakteristikám trhu pro vyráběný typ osobního automobilu nebo lehkého užitkového vozidla, udělí tomuto výrobci výjimku.

Žádost se podává nejpozději 31. října prvního roku, v němž má výjimka platit.

4.  Žádost o výjimku z cíle pro specifické emise vypočítaného na základě části A bodů 1 až 4 a 6.3 přílohy I může podat výrobce, který je spolu se všemi svými spojenými podniky odpovědný za 10 000 až 300 000 nových osobních automobilů registrovaných za kalendářní rok v Unii.

Tuto žádost může podat výrobce sám za sebe nebo za sebe a kterýkoli ze svých spojených podniků. Žádost se podává Komisi a musí obsahovat:

a)  všechny informace uvedené v odst. 2 písm. a) a c), včetně případných informací o jakýchkoli spojených podnicích;

b)  u žádostí uvedených v části A bodech 1 až 4 přílohy I cíl, kterým je 45% snížení průměrných specifických emisí CO2 naměřených v roce 2007, nebo podává-li se jedna žádost za více spojených podniků, 45% snížení průměru průměrných specifických emisí CO2 těchto spojených podniků v roce 2007;

c)  u žádostí uvedených v části A bodu 6.3 přílohy I tohoto nařízení cíl pro kalendářní roky 2025 až 2028, kterým je snížení podle čl. 1 odst. 4 písm. a) tohoto nařízení z cíle vypočítaného v souladu s písmenem b) tohoto pododstavce při zohlednění emisí CO2 naměřených podle nařízení (EU) 2017/1151.

Pokud nejsou k dispozici informace o průměrných specifických emisích CO2 výrobce v roce 2007, určí Komise ekvivalentní cíl snížení, jenž vychází z nejlepších dostupných technologií ke snížení emisí CO2 používaných v osobních automobilech srovnatelné hmotnosti, a zohlední charakteristiky trhu pro vyráběný typ automobilu. Tento cíl použije žadatel k účelům uvedeným v druhém pododstavci písm. b).

Komise výrobci výjimku udělí, pokud je prokázáno, že kritéria pro její udělení stanovená v tomto odstavci jsou splněna.

5.  Výrobce, na nějž se vztahuje výjimka v souladu s tímto článkem, bezodkladně oznámí Komisi jakoukoli změnu, která ovlivňuje nebo může ovlivnit jeho způsobilost k výjimce.

6.  Pokud se Komise domnívá, ať už na základě oznámení podle odstavce 5, nebo z jiného důvodu, že výrobce již není způsobilý k výjimce, zruší ji s účinkem od 1. ledna následujícího kalendářního roku a oznámí to výrobci.

7.  Pokud výrobce nedosahuje svého cíle pro specifické emise, uloží mu Komise poplatek za překročení emisí podle článku 8.

8.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, kterými stanoví pravidla pro doplnění odstavců 1 až 7 tohoto článku, pokud jde o výklad kritérií způsobilosti k výjimce, obsah žádostí a obsah a posouzení programů na snižování specifických emisí CO2.

Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, kterými změní část A přílohy I tím, že stanoví vzorce pro výpočet cílových hodnot výjimek uvedených v odst. 4 druhém pododstavci písm. c) tohoto článku.

9.  Žádosti o výjimku, včetně podpůrných informací, oznámení podle odstavce 5, zrušení výjimky podle odstavce 6, uložení poplatku za překročení emisí podle odstavce 7 a opatření přijatá podle odstavce 8 se zpřístupňují veřejnosti v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(22).

Článek 11

Ekologická inovace

1.  Na žádost dodavatele nebo výrobce se zohlední snížení emisí CO2 dosažené použitím inovativních technologií nebo kombinací inovativních technologií (dále jen „inovativní technologické soubory“).

Tyto technologie zohlední, pouze pokud metodika použitá k jejich posouzení dokáže přinést ověřitelné, opakovatelné a srovnatelné výsledky.

Celkový příspěvek těchto technologií ke snížení průměrných specifických emisí CO2 každého výrobce může činit nejvýše 7 g CO2/km.

Komise je zmocněna přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, jimiž změní toto nařízení tím, že upraví horní hranici stanovenou ve třetím pododstavci tohoto odstavce s účinkem od roku 2025 s cílem zohlednit technologický vývoj a zajistit vyrovnaný poměr mezi touto horní hranicí a průměrnými specifickými emisemi CO2 výrobců.

2.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme podrobná pravidla pro postup schvalování inovativních technologií nebo inovativních technologických souborů uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2. Tato podrobná pravidla vycházejí z těchto kritérií pro inovativní technologie:

a)  snížení emisí CO2 dosažené použitím daných inovativních technologií musí být možné přičíst dodavateli či výrobci;

b)  inovativní technologie musí mít ověřitelný přínos ke snížení emisí CO2;

c)  na inovativní technologie se nesmí vztahovat měření CO2 v rámci standardního zkušebního cyklu;

d)  inovativní technologie nesmějí:

i)  podléhat kogentním ustanovením na základě doplňkových dodatečných opatření pro dodržení snížení o 10 g CO2/km uvedeného v čl. 1 odst. 3, ani

ii)  být povinné podle jiných právních předpisů Unie.

S účinkem od 1. ledna 2025 se kritérium uvedené v prvním pododstavci písm. d) bodě i) nepoužije na zlepšování účinnosti klimatizací.

3.  Dodavatel nebo výrobce, který žádá o schválení určitého opatření jako inovativní technologie nebo inovativního technologického souboru, předloží Komisi zprávu, která musí obsahovat i zprávu o ověření provedeném nezávislým a autorizovaným subjektem. V případě možného vzájemného působení mezi daným opatřením a jinou již schválenou inovativní technologií nebo jiným schváleným inovativním technologickým souborem uvede zpráva toto vzájemné působení a ve zprávě o ověření se vyhodnotí, do jaké míry toto vzájemné působení ovlivňuje snížení dosažené každým jednotlivým opatřením.

4.  Komise potvrzuje dosažené snížení na základě kritérií stanovených v odstavci 2.

Článek 12

Emise CO2 a spotřeba paliva nebo energie v reálném provozu

1.  Komise sleduje a posuzuje reprezentativnost hodnot emisí CO2 a spotřeby paliva nebo energie určených podle nařízení (ES) č. 715/2007 pro reálný provoz.

Dále Komise pravidelně shromažďuje údaje o emisích CO2 a spotřebě paliva nebo energie v  reálném provozu u osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel používajících palubní zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie, počínaje novými osobními automobily a novými lehkými užitkovými vozidly registrovanými v roce 2021.

Komise zajistí, aby byla veřejnost informována o tom, jak se tato reprezentativnost pro reálný provoz vyvíjí v čase.

2.  Za účelem uvedeným v odstavci 1 Komise zajistí, aby od 1. ledna 2021 byly výrobci, vnitrostátními orgány nebo případně prostřednictvím přímého přenosu údajů z vozidel pravidelně poskytovány tyto parametry týkající se emisí CO2 a spotřeby paliva nebo energie osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v reálném provozu:

a)  identifikační číslo vozidla;

b)  spotřebované palivo nebo elektrická energie;

c)  celková ujetá vzdálenost;

d)  v případě hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením spotřebované palivo a elektrická energie a ujetá vzdálenost rozdělená podle jednotlivých způsobů řízení;

e)  další parametry nezbytné k zajištění toho, aby byly splněny povinnosti uvedené v odstavci 1.

Komise údaje obdržené podle prvního pododstavce zpracuje s cílem vytvořit anonymizované a agregované soubory údajů, a to i ve vztahu k jednotlivým výrobcům, pro účely odstavce 1. Identifikační čísla vozidel se použijí pouze pro účely tohoto zpracování údajů a neuchovávají se déle, než je pro uvedený účel zapotřebí.

3.  Aby se předešlo zvětšování rozdílu mezi uvedenými emisemi a emisemi v reálném provozu, Komise do 1. června 2023 posoudí, jak by bylo možno využít údaje o spotřebě paliva a energie k zajištění toho, aby hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva nebo energie určené podle nařízení (ES) č. 715/2007 byly i nadále reprezentativní pro emise v reálném provozu v průběhu času u jednotlivých výrobců.

Komise sleduje vývoj rozdílu uvedeného v prvním pododstavci v letech 2021 až 2026, každoročně o něm podává zprávu a s cílem předejít jeho zvětšování posoudí v roce 2027 možnost vytvoření mechanismu pro úpravu průměrných specifických emisí CO2 výrobce od roku 2030 a případně předloží legislativní návrh na zavedení takového mechanismu.

4.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví podrobný postup shromažďování a zpracování údajů uvedených v odstavci 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Článek 13

Ověřování emisí CO2 u vozidel v provozu

1.  Výrobci zajistí, aby hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva uvedené v prohlášeních o shodě odpovídaly emisím CO2 a spotřebě paliva vozidel v provozu, jež jsou stanoveny podle nařízení (EU) 2017/1151.

2.  Po vstupu postupů uvedených v  odst. 4 prvním pododstavci v platnost schvalovací orgány ověří u rodin vozidel, za jejichž schválení typu odpovídají, na základě vhodných a reprezentativních vzorků vozidel, že hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva uvedené v prohlášeních o shodě odpovídají emisím CO2 a spotřebě paliva u vozidel v provozu určeným podle nařízení (EU) 2017/1151, přičemž mimo jiné zohlední dostupné údaje z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie.

Schvalovací orgány také ověří, zda existují strategie na palubě nebo v souvislosti s vybranými vzorky vozidel, které uměle zlepšují výkon vozidla ve zkouškách prováděných pro účely schvalování typu, mimo jiné s využitím údajů z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie.

3.  Pokud se při ověřování hodnot emisí CO2 a spotřeby paliva podle odstavce 2 zjistí nesoulad nebo přítomnost jakýchkoli strategií uměle zvyšujících výkonnost vozidla, přijme příslušný schvalovací orgán nezbytná opatření stanovená v kapitole XI nařízení (EU) 2018/858 a zajistí opravu osvědčení o shodě.

4.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů určí postupy provádění ověřování podle odstavce 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Komisi je svěřena pravomoc, aby před přijetím prováděcích aktů uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce přijala akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, jimiž doplní toto nařízení stanovením hlavních zásad a kritérií pro určení postupů uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce.

Článek 14

Úpravy hodnot M0 a TM0

1.  Hodnoty M0 a TM0 uvedené v částech A a B přílohy I se upraví takto:

a)  do 31. října 2020 se hodnota M0 v části A bodě 4 přílohy I upraví tak, aby vyjadřovala průměrnou hmotnost v provozním stavu všech nových osobních automobilů registrovaných v letech2017, 2018 a 2019. Tato nová hodnota M0 se použije od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2024;

b)  do 31. října 2022 se hodnota M0 v části B bodě 4 přílohy I upraví tak, aby vyjadřovala průměrnou hmotnost v provozním stavu všech nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v letech 2019, 2020 a 2021. Tato nová hodnota M0 se použije v roce 2024;

c)  do 31. října 2022 se určí orientační hodnoty M0 pro rok 2025 jako příslušné průměrné zkušební hmotnosti všech nových osobních automobilů a nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v roce 2021;

d)  do 31. října 2024 a poté každý druhý rok se hodnoty TM0 v částech A a B bodě 6.2 přílohy I upraví tak, aby vyjadřovaly příslušné průměrné zkušební hmotnosti všech nových osobních automobilů a nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v předcházejících dvou kalendářních letech počínaje roky 2022 a 2023. Nové hodnoty TM0 se použijí od 1. ledna kalendářního roku, který následuje po dni úpravy.

2.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, jimiž doplní toto nařízení stanovením opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 15

Přezkum a zpráva

1.  Komise v roce 2023 důkladně přezkoumá účinnost tohoto nařízení a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích tohoto přezkumu.

2.  Ve zprávě uvedené v odstavci 1 Komise mimo jiné zváží reprezentativnost hodnot emisí CO2 a spotřeby paliva nebo energie pro reálný provoz určených podle nařízení (ES) č. 715/2007; uvádění vozidel s nulovými a nízkými emisemi na trh Unie, zvláště pokud jde o lehká užitková vozidla; zavádění infrastruktury dobíjecích a plnicích stanic, o němž se podávají zprávy podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU(23), včetně jejich financování; potenciální příspěvek používání syntetických a vyspělých alternativních paliv vyrobených za použití obnovitelných zdrojů energie ke snižování emisí; skutečně zaznamenaná snížení emisí na úrovni stávajícího vozového parku; fungování pobídkového mechanismu pro vozidla s nulovými a nízkými emisemi CO2; potenciální účinky přechodného opatření v části A bodě 6.3 přílohy I; dopad tohoto nařízení na spotřebitele, zvláště spotřebitele s nízkými a středními příjmy; jakož i aspekty sloužící k dalšímu usnadnění hospodářsky životaschopného a sociálně spravedlivého přechodu na čistou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou mobilitu v Unii.

Komise v této zprávě rovněž určí jasnou cestu k dalšímu snižování emisí CO2 u osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v období po roce 2030 s cílem významným způsobem přispět k dosažení dlouhodobého cíle Pařížské dohody.

3.  V případě potřeby se ke zprávě uvedené v odstavci 2 připojí návrh na změnu tohoto nařízení, zejména na možnou revizi cílů pro vozový park EU pro rok 2030 s ohledem na prvky uvedené v odstavci 2 a na zavedení závazných cílů snižování emisí pro rok 2035 a od roku 2040 pro osobní automobily a lehká užitková vozidla s cílem zajistit včasnou transformaci dopravního odvětví směrem k dosažení nulových čistých emisí v souladu s cíli Pařížské dohody.

4.  Jako součást přezkumu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku Komise posoudí proveditelnost vytvoření zkušebních postupů pro emise v reálném provozu za použití přenosných systémů pro měření emisí (PEMS). Komise zohlední toto posouzení i posouzení provedená podle článku 12 tohoto nařízení a může, bude-li to vhodné, přezkoumat postupy pro měření emisí CO2 stanovené nařízením (ES) č. 715/2007. Komise zejména předloží vhodné návrhy na úpravu těchto postupů tak, aby náležitě zohledňovaly emise CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel v reálném provozu.

5.  Jako součást přezkumu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku Komise posoudí možnost přidělit příjem z poplatků za překročení emisí do zvláštního fondu nebo do příslušného programu s cílem zajistit spravedlivý přechod ke klimaticky neutrální ekonomice, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 Pařížské dohody, zejména s cílem podpořit rekvalifikaci, zvyšování kvalifikace, další rozvoj dovedností pracovníků a přemisťování pracovníků v automobilovém odvětví na nová místa ve všech dotčených členských státech, zejména v regionech a komunitách, které jsou těmito změnami nejvíce postiženy. Komise v případě potřeby předloží za tímto účelem nejpozději roku 2027 legislativní návrh.

6.  Komise do 31. prosince 2020 přezkoumá směrnici 1999/94/ES s přihlédnutím k  potřebě poskytnout spotřebitelům přesné, důkladné a navzájem srovnatelné údaje o spotřebě paliva, emisích CO2 a emisích látek znečisťujících ovzduší u nových osobních automobilů uváděných na trh a posoudit možnosti zavedení označení nových lehkých užitkových vozidel z hlediska spotřeby paliva a emisí CO2. K tomuto přezkumu v případě potřeby připojí legislativní návrh.

7.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytné korelační parametry, aby byly zohledněny veškeré změny v regulačním zkušebním postupu pro měření specifických emisí CO2 podle nařízení (ES) č. 715/2007 a (ES) č. 692/2008 a v příslušných případech nařízení (EU) 2017/1151. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2 tohoto nařízení.

8.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, jimiž změní toto nařízení úpravou vzorců stanovených v příloze I s použitím metodiky přijaté podle odstavce 7 tohoto článku, přičemž zajistí, aby v rámci starých a nových zkušebních postupů byly požadavky na snížení emisí kladené na výrobce a vozidla pro různý užitek srovnatelně přísné.

Článek 16

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro změnu klimatu, uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1999(24). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 17

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v ▌čl. 7 odst. 8, čl. 10 odst. 8, čl. 11 odst. 1 čtvrtém pododstavci, čl. 13 odst. 4, čl. 14 odst. 2 a ▌čl. 15 odst. 8 je svěřena Komisi na dobu šesti let od ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto šestiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v ▌čl. 7 odst. 8, čl. 10 odst. 8, čl. 11 odst. 1 čtvrtém pododstavci, čl. 13 odst. 4, čl. 14 odst. 2 a ▌čl. 15 odst. 8 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle ▌čl. 7 odst. 8, čl. 10 odst. 8, čl. 11 odst. 1 čtvrtého pododstavce, čl. 13 odst. 4, čl. 14 odst. 2 a ▌čl. 15 odst. 8 vstoupí v platnost, pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 18

Zrušení

Nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2020.

Odkazy na zrušená nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze V.

Článek 19

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

ČÁST A. CÍLE PRO SPECIFICKÉ EMISE PRO OSOBNÍ AUTOMOBILY

1.  Pro kalendářní rok 2020 se specifické emise CO2 pro každý nový osobní automobil pro účely výpočtu podle tohoto bodu a bodu 2 určují v souladu s tímto vzorcem:

Specifické emise CO2 = 95 + a · (M – M0)

kde:

M

=

hmotnost vozidla v provozním stavu v kilogramech (kg)

M0

=

1 379,88

a

=

0,0333

2.  Cíl pro specifické emise pro výrobce v roce 2020 se vypočítá jako průměr specifických emisí CO2 určených podle bodu 1 každého nového osobního automobilu registrovaného v uvedeném kalendářním roce, jehož je výrobcem.

3.  Referenční cíl pro specifické emise pro výrobce v roce 2021 se vypočítá takto:

Referenční cíl pro specifické emise WTLP = WLTPCO2 · 20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000002.png

kde:

WLTPCO2 jsou průměrné specifické emise CO2 v roce 2020 stanovené v souladu s přílohou XXI nařízení (EU) 2017/1151 a vypočítané v souladu s čl. 4 odst. 3 druhou odrážkou tohoto nařízení, bez zahrnutí snížení emisí CO2 dosažených uplatněním článků 5 a 11 tohoto nařízení;

NEDCCO2 jsou průměrné specifické emise CO2 v roce 2020 stanovené v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2017/1153 a vypočítané v souladu s čl. 4 odst. 3 druhou odrážkou tohoto nařízení, bez zahrnutí snížení emisí CO2 dosažených uplatněním článků 5 a 11 tohoto nařízení;

NEDCcíl2020 je cíl pro specifické emise v roce 2020 vypočítaný v souladu s body 1 a 2.

4.  Pro kalendářní roky 2021 až 2024 se cíl pro specifické emise pro výrobce vypočítá takto:

Cíl pro specifické emise = WLTPreferenční cíl + a [(Mø-M0) – (Mø2020 – M0,2020)]

kde:

WLTPreferenční cíl je referenční cíl pro specifické emise ve WLTP v roce 2021 vypočítaný v souladu s bodem 3;

a je 0,0333;

Mø je průměrná hmotnost v provozním stavu (M) nových osobních automobilů daného výrobce registrovaných v příslušném roce v kilogramech (kg);

M0 je 1 379,88 v roce 2021 a pro roky 2022, 2023 a 2024 je vymezena v čl. 14 odst. 1 písm. a);

2020 je průměrná hmotnost v provozním stavu (M) nových osobních automobilů daného výrobce registrovaných v roce 2020 v kilogramech (kg);

M0,2020 je 1 379,88.

5.  Pro výrobce, kterému byla udělena výjimka z cíle pro specifické emise na základě NEDC v roce 2021, se cílová hodnota výjimky založená na WLTP vypočítá takto:

Cílová hodnota výjimky2021 = WLTPCO2 ·20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000003.png

kde:

WLTPCO2 je WLTPCO2 vymezen v bodě 3;

NEDCCO2 je NEDCCO2 vymezen v bodě 3;

NEDCcíl2021 je cílová hodnota výjimky v roce 2021 stanovené Komisí podle článku 10.

6.  Od 1. ledna 2025 se cíle pro vozový park EU a cíle pro specifické emise pro výrobce vypočítají takto:

6.0.  Cíl pro vozový park EU2021

Cíl pro vozový park EU2021 je průměr referenčních hodnot2021 určených u každého jednotlivého výrobce, pro nějž platí cíl pro specifické emise v souladu s bodem 4, vážený počtem osobních automobilů registrovaných v roce 2021.

Referenční hodnota2021 se u každého výrobce určí takto:

20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000004.png

kde:

WLTPCO2,naměřené je průměr kombinovaných naměřených emisí CO2 každého nového osobního automobilu registrovaného v roce 2020 určený a nahlášený u každého výrobce v souladu s čl. 7a odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení (EU) 2017/1153;

NEDC2020,cíl pro vozový park je 95 g/km;

NEDCCO2 je vymezen v bodě 3;

M2021 je průměrná hmotnost v provozním stavu nových osobních automobilů daného výrobce registrovaných v roce 2021 v kilogramech (kg);

M0,2021 je průměrná hmotnost v provozním stavu v kilogramech (kg) všech nových osobních automobilů registrovaných v roce 2021 těch výrobců, pro něž platí cíl pro specifické emise v souladu s bodem 4;

a je vymezena v bodě 4.

6.1.  Cíle pro vozový park EU pro roky 2025 a 2030

6.1.1.  Cíl pro vozový park EU od roku 2025 do roku 2029

Cíl pro vozový park EU2025 = cíl pro vozový park EU2021 · (1 – redukční faktor2025)

kde:

cíl pro vozový park EU2021 je vymezen v bodě 6.0;

redukční faktor2025 je snížení stanovené v čl. 1 odst. 4 písm. a).

6.1.2.  Cíl pro vozový park EU od roku 2030

Cíl pro vozový park EU2030 = cíl pro vozový park EU2021 · (1 – redukční faktor2030)

kde:

Cíl pro vozový park EU2021 je vymezen v bodě 6.0;

redukční faktor2030 je snížení stanovené v čl. 1 odst. 5 písm. a).

6.2.  Referenční cíle pro specifické emise od roku 2025

6.2.1.  Referenční cíle pro specifické emise od roku 2025 do roku 2029

Referenční cíl pro specifické emise = cíl pro vozový park EU2025 + a2025 · (TM-TM0)

kde:

cíl pro vozový park EU2025 je určen v souladu s bodem 6.1.1

a2025 je 20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000005.png

kde:

a2021 je sklon proložené přímky, která je určena použitím lineární metody nejmenších čtverců na zkušební hmotnost (nezávislá proměnná) a specifické emise CO2 (závislá proměnná) každého nového osobního automobilu registrovaného v roce 2021

průměrné emise2021 jsou průměrné specifické emise CO2 všech nových osobních automobilů registrovaných v roce 2021 těch výrobců, pro něž se cíl pro specifické emise vypočítá podle bodu 4;

TM je průměrná zkušební hmotnost v kilogramech (kg) všech nových osobních automobilů daného výrobce registrovaných v daném kalendářním roce;

TM0 je hodnota v kilogramech (kg) určená podle čl. 14 odst. 1 písm. d).

6.2.2.  Referenční cíle pro specifické emise od roku 2030

Referenční cíl pro specifické emise = cíl pro vozový park EU2030 + a2030 · (TM-TM0)

kde:

Cíl pro vozový park EU2030 je určen v souladu s bodem 6.1.2;

a2030 20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000006.png

kde:

a2021 je vymezena v bodě 6.2.1;

průměrné emise2021 jsou vymezeny v bodě 6.2.1;

TM je vymezena v bodě 6.2.1;

TM0 je vymezena v bodě 6.2.1.

6.3.  Cíle pro specifické emise od roku 2025

Cíl pro specifické emise = referenční cíl pro specifické emise · faktor ZLEV

kde:

referenční cíl pro specifické emise je referenční cíl pro specifické emise CO2 určený podle bodu 6.2.1 pro období od roku 2025 do roku 2029 a podle bodu 6.2.2 pro období od roku 2030;

faktor ZLEV je (1 + y – x); pokud je však výsledek větší než 1,05, použije se pro faktor ZLEV hodnota 1,05, a pokud je výsledek menší než 1,0, použije se hodnota 1,0;

kde:

y je podíl vozidel s nulovými a nízkými emisemi ve vozovém parku nových osobních automobilů daného výrobce, který se vypočítá jako podíl celkového počtu nových vozidel s nulovými a nízkými emisemi, kde se každé vozidlo počítá jako ZLEVspecifická hodnota podle následujícího vzorce, a celkového počtu nových osobních automobilů registrovaných v daném kalendářním roce:

20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000007.png

Pro nové osobní automobily registrované v členských státech, v jejichž vozovém parku je podíl vozidel s nulovými a nízkými emisemi nižší než 60 % průměru Unie v roce 2017(25) a kde je méně než 1 000 nových vozidel s nulovými a nízkými emisemi registrovanými v roce 2017, se faktor ZLEVspecifická hodnota do roku 2030 včetně vypočítá podle tohoto vzorce:

20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000008.png

Jestliže podíl vozidel s nulovými a nízkými emisemi ve vozovém parku členského státu u osobních automobilůregistrovaných za některý rok v období 2025 až 2030 přesáhne 5 %, není tento členský stát způsobilý k použití multiplikátoru 1,85 v následujících letech;

x je 15 % v letech 2025 až 2029 a 35 % od roku 2030.

ČÁST B. CÍLE PRO SPECIFICKÉ EMISE PRO LEHKÁ UŽITKOVÁ VOZIDLA

1.  Pro kalendářní rok 2020 se specifické emise CO2 pro každé nové lehké užitkové vozidlo pro účely výpočtu podle tohoto bodu a bodu 2 určují v souladu s tímto vzorcem:

Specifické emise CO2 = 147 + a · (M - M0)

kde:

M

=

hmotnost vozidla v provozním stavu v kilogramech (kg)

M0

=

1 766,4

a

=

0,096

2.  Cíl pro specifické emise pro výrobce v roce 2020 se vypočítá jako průměr specifických emisí CO2 určených podle bodu 1 každého nového lehkého užitkového vozidla registrovaného v uvedeném kalendářním roce, jehož je výrobcem.

3.  Referenční cíl pro specifické emise pro výrobce v roce 2021 se vypočítá takto:

Referenční cíl pro specifické emise WLTP =WLTPCO2 · 20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000009.png

kde:

WLTPCO2 jsou průměrné specifické emise CO2 v roce 2020 stanovené v souladu s přílohou XXI nařízení (EU) 2017/1151 bez zahrnutí snížení emisí CO2 dosažených uplatněním článku 11 tohoto nařízení;

NEDCCO2 jsou průměrné specifické emise CO2 v roce 2020 stanovené v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2017/1152 bez zahrnutí snížení emisí CO2 dosažených uplatněním článku 11 tohoto nařízení;

NEDCcíl2020 je cíl pro specifické emise v roce 2020 vypočítaný v souladu s body 1 a 2.

4.  Pro kalendářní roky 2021 až 2024 se cíl pro specifické emise pro výrobce vypočítá takto:

Cíl pro specifické emise = WLTPreferenční cíl + a [(Mø-M0) – (Mø2020 – M0,2020)]

kde:

WLTPreferenční cíl je referenční cíl pro specifické emise ve WLTP v roce 2021 vypočítaný v souladu s bodem 3;

a je 0,096;

Mø je průměrná hmotnost v provozním stavu (M) nových lehkých užitkových vozidel daného výrobce registrovaných v příslušném roce v kilogramech (kg);

M0 je 1 766,4 v roce 2020, pro roky 2021, 2022 a 2023 hodnota přijatá podle čl. 13 odst. 5 nařízení (EU) č. 510/2011 a pro rok 2024 hodnota přijatá podle čl. 14 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení;

Mø2020 je průměrná hmotnost v provozním stavu (M) nových lehkých užitkových vozidel daného výrobce registrovaných v roce 2020 v kilogramech (kg);

M0,2020 je 1 766,4.

5.  Pro výrobce, kterému byla udělena výjimka z cíle pro specifické emise na základě NEDC v roce 2021, se cílová hodnota výjimky založená na WLTP vypočítá takto:

cílová hodnota výjimky2021 = WLTPCO2 · 20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000010.png

kde:

WLTPCO2 je WLTPCO2 definovaný v bodě 3;

NEDCCO2 je NEDCCO2 definovaný v bodě 3;

NEDCcíl2021 je cílová hodnota výjimky v roce 2021 stanovené Komisí podle článku 10.

6.  Od 1. ledna 2025 se cíle pro vozový park EU a cíle pro specifické emise pro výrobce vypočítají takto:

6.0.  Cíl pro vozový park EU2021

Cíl pro vozový park EU2021 je průměr referenčních hodnot2021 určených u každého jednotlivého výrobce, pro nějž platí cíl pro specifické emise v souladu s bodem 4, vážený počtem nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v roce 2021.

Referenční hodnota2021 se u každého výrobce určí takto:

20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000011.png

kde:

WLTPCO2,naměřené je průměr kombinovaných naměřených emisí CO2 každého nového osobního automobilu registrovaného v roce 2020 určený a nahlášený u každého výrobce v souladu s článkem 7a prováděcího nařízení (EU) 2017/1152;

NEDC2020,Cíl pro vozový park je 147 g/km;

NEDCCO2 je vymezen v bodě 3;

M2021 je průměrná hmotnost v provozním stavu v kilogramech (kg) nových lehkých užitkových vozidel daného výrobce registrovaných v roce 2021;

M0,2021 je průměrná hmotnost v provozním stavu v kilogramech (kg) všech nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v roce 2021 těch výrobců, pro něž platí cíl pro specifické emise v souladu s bodem 4;

a je vymezena v bodě 4.

6.1.  Cíle pro vozový park EU pro roky 2025 a 2030

6.1.1.  Cíl pro vozový park EU od roku 2025 do roku 2029

Cíl pro vozový park EU2025 = cíl pro vozový park EU2021 · (1 – redukční faktor2025)

kde:

Cíl pro vozový park EU od roku 2021 je vymezen v bodě 6.0;

redukční faktor2025 je snížení stanovené v čl. 1 odst. 4 písm. b).

6.1.2.  Cíl pro vozový park EU od roku 2030

Cíl pro vozový park EU2030 = cíl pro vozový park EU2021 · (1 – redukční faktor2030)

kde:

Cíl pro vozový park EU2021 je vymezen v bodě 6.0;

redukční faktor2030 je snížení stanovené v čl. 1 odst. 5 písm. b)

6.2.  Referenční cíle pro specifické emise od roku 2025

6.2.1.  Referenční cíle pro specifické emise od roku 2025 do roku 2029

Referenční cíl pro specifické emise = cíl pro vozový park EU2025 + α · (TM-TM0)

kde:

Cíl pro vozový park EU2025 je určen v souladu s bodem 6.1.1;

α je a2025, jestliže je průměrná zkušební hmotnost nových lehkých užitkových vozidel výrobce rovna hodnotě TM0 určené podle čl. 14 odst. 1 písm. d) nebo nižší, a a2021, jestliže je průměrná zkušební hmotnost nových lehkých užitkových vozidel výrobce vyšší než hodnota TM0 určená podle čl. 14 odst. 1 písm. d);

kde:

a2025 je 20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000012.png

a2021 je sklon proložené přímky, která je určena použitím lineární metody nejmenších čtverců na zkušební hmotnost (nezávislá proměnná) a specifické emise CO2 (závislá proměnná) každého nového lehkého užitkového vozidla registrovaného v roce 2021;

průměrné emise2021 jsou průměrné specifické emise CO2 všech nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v roce 2021 těch výrobců, pro něž se cíl pro specifické emise vypočítá podle bodu 4;

TM je průměrná zkušební hmotnost v kilogramech (kg) všech nových lehkých užitkových vozidel daného výrobce registrovaných v daném kalendářním roce;

TM0 je hodnota v kilogramech (kg) určená podle čl. 14 odst. 1 písm. d).

6.2.2.  Referenční cíle pro specifické emise od roku 2030

Referenční cíl pro specifické emise = cíl pro vozový park EU2030 + α · (TM-TM0)

kde:

Cíl pro vozový park EU od roku2030 je určen v souladu s bodem 6.1.2;

α je a2030, jestliže je průměrná zkušební hmotnost nových lehkých užitkových vozidel výrobce rovna hodnotě TM0 určené podle čl. 14 odst. 1 písm. d) nebo nižší, a a2021, jestliže je průměrná zkušební hmotnost nových lehkých užitkových vozidel výrobce vyšší než hodnota TM0 určená podle čl. 14 odst. 1 písm. d),

kde:

a2030 je 20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000013.png

a2021 je vymezena v bodě 6.2.1;

průměrné emise2021 jsou vymezeny v bodě 6.2.1;

TM je vymezena v bodě 6.2.1;

TM0 je vymezena v bodě 6.2.1.

6.3.  Cíle pro specifické emise od roku 2025

6.3.1.  Cíle pro specifické emise od roku 2025 do roku 2029

Cíl pro specifické emise = (referenční cíl pro specifické emise – (øcíle – cíl pro vozový park EU2025)) · faktor ZLEV

kde:

referenční cíl pro specifické emise je referenční cíl pro specifické emise daného výrobce určený v souladu s bodem 6.2.1;

øcíle je průměr všech referenčních cílů pro specifické emise určených v souladu s bodem 6.2.1 vážený počtem nových lehkých užitkových vozidel každého jednotlivého výrobce;

faktor ZLEV je (1 + y – x); pokud je však výsledek větší než 1,05, použije se pro faktor ZLEV hodnota 1,05, a pokud je výsledek menší než 1,0, použije se hodnota 1,0;

kde:

y je podíl vozidel s nulovými a nízkými emisemi ve vozovém parku nových lehkých užitkových vozidel daného výrobce, který se vypočítá jako podíl celkového počtu nových vozidel s nulovými a nízkými emisemi, kde se každé vozidlo počítá jako ZLEVspecifická hodnota podle následujícího vzorce, a celkového počtu nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v daném kalendářním roce:

20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000014.png

x je 15 %.

6.3.2.  Cíle pro specifické emise od roku 2030

Cíl pro specifické emise = (referenční cíl pro specifické emise – (øcíle – cíl pro vozový park EU2030)) · faktor ZLEV

kde:

referenční cíl pro specifické emise je referenční cíl pro specifické emise daného výrobce určený v souladu s bodem 6.2.2;

øcíle je průměr všech referenčních cílů pro specifické emise určených v souladu s bodem 6.2.2 vážený počtem nových lehkých užitkových vozidel každého jednotlivého výrobce;

faktor ZLEV je (1 + y – x); pokud je však výsledek větší než 1,05, použije se pro faktor ZLEV hodnota 1,05, a pokud je výsledek menší než 1,0, použije se hodnota 1,0;

kde:

y je podíl vozidel s nulovými a nízkými emisemi ve vozovém parku nových lehkých užitkových vozidel daného výrobce, který se vypočítá jako podíl celkového počtu nových vozidel s nulovými a nízkými emisemi, kde se každé vozidlo počítá jako ZLEVspecifická hodnota podle následujícího vzorce, a celkového počtu nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v daném kalendářním roce:

20190327-P8_TA-PROV(2019)0304_CS-p0000015.png

x je 30 %.

PŘÍLOHA II

SLEDOVÁNÍ A HLÁŠENÍ EMISÍ Z NOVÝCH OSOBNÍCH AUTOMOBILŮ

ČÁST A – Sběr údajů o nových osobních automobilech a uvádění údajů ze sledování emisí CO2

1.  Členské státy zaznamenají za každý kalendářní rok u každého nového osobního automobilu registrovaného jako vozidlo kategorie M1 na svém území tyto podrobné údaje:

a)  výrobce;

b)  číslo schválení typu a jeho dodatku;

c)  typ, variantu a verzi (v příslušných případech);

d)  značku a obchodní název;

e)  kategorii schváleného typu vozidla;

f)  celkový počet nových registrací;

g)  hmotnost v provozním stavu;

h)  specifické emise CO2 (NEDC a WLTP);

i)  stopu: rozvor náprav, rozchod kol u řízené nápravy a rozchod kol u další nápravy;

j)  typ a režim paliva;

k)  zdvihový objem motoru;

l)  spotřebu elektrické energie;

m)  kód inovativní technologie nebo skupiny inovativních technologií a snížení emisí CO2 prostřednictvím této technologie (NEDC a WLTP);

n)  maximální čistý výkon;

o)  identifikační číslo vozidla;

p)  zkušební hmotnost při WLTP;

q)  faktory odchylky a ověřování uvedené v bodě 3.2.8 přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/1153;

r)  kategorii registrovaného vozidla;

s)  identifikační číslo rodiny vozidel;

t)  v příslušných případech elektrický akční dosah.

Členské státy zpřístupní Komisi v souladu s článkem 7 všechny údaje uvedené v tomto bodě ve formátu stanoveném v části B oddíle 2.

2.  Podrobné údaje uvedené v bodě 1 se zjišťují z prohlášení o shodě týkajícího se příslušného osobního automobilu. V případě vozidel na dvojí palivo (benzin/plyn), jejichž prohlášení o shodě obsahují konkrétní hodnoty specifických emisí CO2 pro oba druhy paliva, použijí členské státy pouze hodnotu naměřenou pro plyn.

3.  Členské státy uvedou pro každý kalendářní rok:

a)  celkový počet nových registrací nových osobních automobilů, které podléhají ES schválení typu;

b)  celkový počet nových registrací nových osobních automobilů schválených jednotlivě;

c)  celkový počet nových registrací nových osobních automobilů, které podléhají vnitrostátnímu scchválení typu malých sérií.

ČÁST B — Formát pro předávání údajů

Za každý rok ohlásí členské státy údaje popsané v části A bodech 1 a 3 v tomto formátu:

Oddíl 1 – Souhrnné údaje ze sledování

Členský stát(26)

 

Rok

 

Celkový počet nových registrací nových osobních automobilů, které podléhají ES schválení typu

 

Celkový počet nových registrací nových osobních automobilů schválených jednotlivě

 

Celkový počet nových registrací nových osobních automobilů, které podléhají vnitrostátnímu scchválení typu malých sérií

 

Oddíl 2 – Podrobné údaje ze sledování – záznam pro jedno vozidlo

Odkaz na část A bod 1

Podrobné údaje o registrovaném vozidle

a)

Název výrobce – standardní označení EU

Název výrobce, prohlášení výrobce původního zařízení (OEM)

Název výrobce v registru členského státu1

b)

Číslo schválení typu a jeho dodatek

c)

Typ

Varianta

Verze

d)

Značka a obchodní název

e)

Kategorie schváleného typu vozidla

f)

Celkový počet nových registrací

g)

Hmotnost v provozním stavu

h)

Kombinované specifické emise CO2

Hodnota NEDC do 31. prosince 2020 s výjimkou vozidel, která spadají do oblasti působnosti článku 5, pro něž se hodnota NEDC podle článku 5 prováděcího nařízení (EU) 2017/1153 určuje do 31. prosince 2022

Kombinované specifické emise CO2

Hodnota WLTP

i)

Rozvor nápravy

Rozchod kol u řízené nápravy (náprava 1)

Rozchod kol u ostatních náprav (náprava 2)

j)

Druh paliva

Režim paliva

k)

Zdvihový objem motoru (cm3)

l)

Spotřeba elektrické energie (Wh/km)

m)

Kód ekologické inovace / ekologických inovací

Celkové snížení emisí CO2 podle NEDC dosažené použitím ekologické inovace / ekologických inovací do 31. prosince 2020

Celkové snížení emisí CO2 podle WLTP dosažené použitím ekologické inovace / ekologických inovací

n)

Maximální čistý výkon

o)

Identifikační číslo vozidla

p)

Zkušební hmotnost při WLTP

q)

Faktor odchylky De (je-li k dispozici)

Faktor ověření (je-li k dispozici)

r)

Kategorie registrovaného vozidla

s)

Identifikační číslo rodiny vozidel

t)

Elektrický akční dosah, je-li dostupný

Poznámky:

1 V případě vnitrostátních schválení typu malých sérií (NSS) nebo vozidel schválených jednotlivě (IVA) se název výrobce uvede ve sloupci „Název výrobce v registru členského státu“, zatímco ve sloupci „Název výrobce – standardní označení EU“ se uvede buď „AA-NSS“, nebo „AA-IVA“.

PŘÍLOHA III

SLEDOVÁNÍ A HLÁŠENÍ EMISÍ Z NOVÝCH LEHKÝCH UŽITKOVÝCH VOZIDEL

A.  Sběr údajů o nových lehkých užitkových vozidlech a zjištění údajů ze sledování emisí CO2

1.  Podrobné údaje

1.1.  Úplná vozidla registrovaná v kategorii N1

V případě ES schválení typu úplného vozidla registrovaného v kategorii N1 zaznamenají členské státy pro každý kalendářní rok následující podrobné údaje pro každé nové lehké užitkové vozidlo při první registraci na svém území:

a)  výrobce;

b)  číslo schválení typu a jeho dodatku;

c)  typ, variantu a verzi;

d)  značku;

e)  kategorii schváleného typu vozidla;

f)  kategorii registrovaného vozidla;

g)  specifické emise CO2 (NEDC a WLTP) ;

h)  hmotnost v provozním stavu;

i)  maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

j)  stopu: rozvor náprav, rozchod kol u řízené nápravy a rozchod kol u další nápravy;

k)  typ a režim paliva;

l)  zdvihový objem motoru;

m)  spotřebu elektrické energie;

n)  kód inovativní technologie nebo skupiny inovativních technologií a snížení emisí CO2 prostřednictvím této technologie (NEDC a WLTP);

o)  identifikační číslo vozidla;

p)  zkušební hmotnost při WLTP;

q)  faktory odchylky a ověřování uvedené v bodě 3.2.8 přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/1152;

r)  identifikační číslo rodiny vozidel určené podle bodu 5.0 přílohy XXI nařízení (EU) 2017/1151;

s)  v příslušných případech elektrický akční dosah.

Členské státy zpřístupní Komisi v souladu s článkem 7 všechny údaje uvedené v tomto bodě ve formátu stanoveném v části C oddíle 2 této přílohy.

1.2.  Vozidla schválená v rámci vícestupňového schválení typu jako vozidla kategorie N1

V případě vozidel vyráběných ve více stupních registrovaných jako vozidla N1 zaznamenají členské státy pro každý kalendářní rok následující podrobné údaje s ohledem na:

a)  základní (neúplné) vozidlo: údaje uvedené v bodě 1.1 písm. a), b), c), d), e), g), h), i), n) a o) nebo, namísto údajů uvedených v písmenech h) a i), standardní přidanou hmotnost sdělenou jako část informací při schválení typu uvedených v bodě 2.17.2 přílohy I směrnice 2007/46/ES;

b)  základní (úplné) vozidlo: údaje uvedené v bodě 1.1 písm. a), b), c), d), e), g), h), i), n) a o);

c)  dokončené vozidlo: údaje uvedené v bodě 1.1 písm. a), f), g), h), j), k), l), m) a o).

Pokud údaje uvedené v písmenech a) a b) prvního pododstavce nelze pro základní vozidlo stanovit, poskytne členský stát místo toho údaje s ohledem na dokončené vozidlo.

Pro dokončená vozidla kategorie N1 se použije formát stanovený v části C oddíle 2.

Identifikační číslo vozidla uvedené v bodě 1.1 písm. o) nesmí být zveřejněno.

2.  Podrobné údaje uvedené v bodě 1 se zjišťují z prohlášení o shodě. V případě vozidel na dvojí palivo (benzin/plyn), jejichž prohlášení o shodě obsahují konkrétní hodnoty specifických emisí CO2 pro oba druhy paliva, použijí členské státy pouze hodnotu naměřenou pro plyn.

3.  Členské státy uvedou pro každý kalendářní rok:

a)  celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel, která podléhají ES schválení typu;

b)  celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel, která podléhají vícestupňovému schválení typu, je-li k dispozici;

c)  celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel, která podléhají jednotlivému schválení ;

d)  celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel, která podléhají vnitrostátnímu schválení typu malých sérií.

B.  Metodika zjišťování údajů ze sledování emisí CO2 z nových lehkých užitkových vozidel

Údaje ze sledování, které mají členské státy uvést v souladu s částí A body 1 a 3, se uvádějí podle metodiky popsané v této části.

1.  Počet nových registrovaných lehkých užitkových vozidel

Členské státy zjistí počet nových lehkých užitkových vozidel registrovaných na svém území v příslušném roce sledování, přičemž je rozdělí na vozidla, která podléhají ES schválení typu, jednotlivému schválení a vnitrostátnímu schválení typu malých sérií a, pokud je k dispozici, která podléhají vícestupňovému schválení typu.

2.  Dokončená vozidla

V případě vozidel vyráběných ve více stupních jsou specifické emise CO2 dokončených vozidel připsány výrobci základního vozidla.

S cílem zajistit, aby byly hodnoty emisí CO2, účinnosti paliva a hmotnosti dokončených vozidel reprezentativní, aniž by byl nepřiměřeně zatížen výrobce základního vozidla, Komise navrhne zvláštní postup monitorování a v případě potřeby provede nezbytné změny příslušných právních předpisů týkajících se schvalování typu.

Aniž je dotčena skutečnost, že se pro účely výpočtu cíle pro rok 2020 v souladu s částí B bodem 2 přílohy I standardní přidaná hmotnost vezme z části C této přílohy, v případech, kdy tuto hmotnost nelze určit, se pro prozatímní výpočet cíle pro specifické emise podle čl. 7 odst. 4 použije hmotnost dokončeného vozidla v provozním stavu.

Pokud je základní vozidlo úplné vozidlo, použije se pro výpočet cíle pro specifické emise hmotnost v provozním stavu tohoto vozidla. V případech, kdy tuto hmotnost nelze určit, smí být nicméně pro prozatímní výpočet cíle pro specifické emise použita hmotnost dokončeného vozidla v provozním stavu.

C.  Formáty pro předávání údajů

Za každý rok ohlásí členské státy údaje popsané v části A bodech 1 a 3 v tomto formátu:

Oddíl 1 – Souhrnné údaje ze sledování

Členský stát(27)

 

Rok

 

Celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel, která podléhají ES schválení typu

 

Celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel schválených jednotlivě

 

Celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel, která podléhají vnitrostátnímu schválení typu malých sérií

 

Celkový počet nových registrací nových lehkých užitkových vozidel, která podléhají vícestupňovému schválení typu (pokud je k dispozici)

 

Oddíl 2 – Podrobné údaje ze sledování – záznam pro jedno vozidlo

Odkaz na část A bod 1.1

Podrobné údaje o registrovaném vozidle(1)

a)

Název výrobce – standardní označení EU(2)

Název výrobce, prohlášení výrobce původního zařízení (OEM)

ÚPLNÉ VOZIDLO / ZÁKLADNÍ VOZIDLO(3)

Název výrobce, prohlášení výrobce původního zařízení (OEM)

DOKONČENÉ VOZIDLO(3)

Název výrobce v registru členského státu(2)

b)

Číslo schválení typu a jeho dodatek

c)

Typ

Varianta

Verze

d)

Značka

e)

Kategorie schváleného typu vozidla

f)

Kategorie registrovaného vozidla

g)

Kombinované specifické emise CO2

Hodnota NEDC do 31. prosince 2020

Kombinované specifické emise CO2

Hodnota WLTP

h)

Hmotnost v provozním stavu

ZÁKLADNÍ VOZIDLO

Hmotnost v provozním stavu

DOKONČENÉ VOZIDLO / ÚPLNÉ VOZIDLO

i)(4)

Technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla

j)

Rozvor nápravy

Šířka nápravy u řízené nápravy (náprava 1)

Šířka nápravy u další nápravy (náprava 2)

k)

Druh paliva

Režim paliva

l)

Zdvihový objem motoru (cm3)

m)

Spotřeba elektrické energie (Wh/km)

n)  

Kód ekologické inovace / ekologických inovací

Celkové snížení emisí CO2 podle NEDC dosažené pomocí ekologické inovace / ekologických inovací (do 31. prosince 2020)

Celkové snížení emisí CO2 podle WLTP dosažené pomocí ekologické inovace / ekologických inovací

o)

Identifikační číslo vozidla

p)

Zkušební hmotnost při WLTP

q)

Faktor odchylky De (je-li k dispozici)

Faktor ověření (je-li k dispozici)

r)

Identifikační číslo rodiny vozidel

s)

Elektrický akční dosah, je-li k dispozici

Bod 2.17.2 přílohy I směrnice 2007/46/ES.

Standardní přidaná hmotnost (v případě potřeby pro vozidla vyráběná ve více stupních)

Poznámky:

1)  Pokud v případě vozidel vyráběných ve více stupních nelze stanovit údaje pro základní vozidlo, poskytne členský stát přinejmenším údaje uvedené v tomto formátu pro dokončené vozidlo.

2)  V případě vnitrostátních schválení typu malých sérií (NSS) nebo vozidel schválených jednotlivě (IVA) se název výrobce uvede ve sloupci „Název výrobce v registru členského státu“, zatímco ve sloupci „Název výrobce – standardní označení EU“ se uvede buď „AA-NSS“, nebo „AA-IVA“.

3)  V případě vozidel vyráběných ve více stupních se uvede výrobce základního (neúplného/úplného) vozidla. Pokud výrobce základního vozidla není k dispozici, uvede se pouze výrobce dokončeného vozidla.

4)  V případě vozidel vyráběných ve více stupních se uvede maximální technicky přípustná hmotnost naloženého základního vozidla.

5)  V případě vozidel vyráběných ve více stupních smí být hmotnost vozidla v provozním stavu a maximální technicky přípustná hmotnost naloženého základního vozidla nahrazena standardní přidanou hmotností stanovenou v informacích souvisejících se schvalováním typu v souladu s bodem 2.17.2 přílohy I směrnice 2007/46/ES.

PŘÍLOHA IV

Zrušená nařízení a jejich následné změny

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009

(Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1)

Nařízení Komise (EU) č. 397/2013

(Úř. věst. L 120, 1.5.2013, s. 4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 333/2014

(Úř. věst. L 103, 5.4.2014, s. 15)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/6

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1502

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/649

(Úř. věst. L 3, 7.1.2015, s. 1)

(Úř. věst. L 221, 26.8.2017, s. 4)

(Úř. věst. L 108, 27.4.2018, s. 14)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011

(Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 205/2012

(Úř. věst. L 72, 10.3.2012, s. 2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 253/2014

(Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 38)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 404/2014

(Úř. věst. L 121, 24.4.2014, s. 1)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/748

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1499

(Úř. věst. L 113, 29.4.2017, s. 9)

(Úř. věst. L 219, 25.8.2017, s. 1)

PŘÍLOHA V

Srovnávací tabulka

Nařízení (ES) č. 443/2009

Nařízení (EU) č. 510/2011

Toto nařízení

Čl. 1 první pododstavec

Čl. 1 odst. 1

Čl. 1 odst. 1

Čl. 1 druhý pododstavec

Čl. 1 odst. 2

Čl. 1 odst. 2

Čl. 1 třetí pododstavec

Čl. 1 odst. 3

Čl. 1 odst. 4

Čl. 1 odst. 5

Čl. 1 odst. 6

Čl. 1 odst. 7

Čl. 2 odst. 1

Čl. 2 odst. 1

Čl. 2 odst. 1

Čl. 2 odst. 2

Čl. 2 odst. 2

Čl. 2 odst. 2

Čl. 2 odst. 3

Čl. 2 odst. 3

Čl. 2 odst. 3

Čl. 2 odst. 4

Čl. 2 odst. 4

Čl. 2 odst. 4

Čl. 3 odst. 1 návětí

Čl. 3 odst. 1 návětí

Čl. 3 odst. 1 návětí

Čl. 3 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 3 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 3 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 3 odst. 1 písm. c), d) a e)

Čl. 3 odst. 1 písm. c), d) a e)

Čl. 3 odst. 1 písm. c) a d)

Čl. 3 odst. 1 písm. f) a g)

Čl. 3 odst. 1 písm. f) a g)

Čl. 3 odst. 1 písm. f)

Čl. 3 odst. 1 písm. h)

Čl. 3 odst. 1 písm. h)

Čl. 3 odst. 1 písm. e)

Čl. 3 odst. 1 písm. i)

Čl. 3 odst. 1 písm. i)

Čl. 3 odst. 1 písm. g)

Čl. 3 odst. 1 písm. i)

Čl. 3 odst. 1 písm. i)

Čl. 3 odst. 1 písm. k), l) a m)

 

Čl. 3 odst. 1 písm. k)

Čl. 3 odst. 1 písm. n)

Čl. 3 odst. 2

Čl. 3 odst. 2

Čl. 3 odst. 2

Čl. 4 první pododstavec

Čl. 4 první pododstavec

Čl. 4 odst. 1 návětí a písm. a) a b)

Čl. 4 odst. 1 písm. c)

Čl. 4 druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 2

Čl. 4 druhý pododstavec

Čl. 4 třetí pododstavec

Čl. 4 odst. 3

Článek 5

Článek 5

Článek 5a

Článek 5

Článek 6

Článek 6

Čl. 7 odst. 1

Čl. 7 odst. 1

Čl. 6 odst. 1

Čl. 7 odst. 2 písm. a), b) a c)

Čl. 7 odst. 2 písm. a), b) a c)

Čl. 6 odst. 2 písm. a), b) a c)

Čl. 6 odst. 2 písm. d)

Čl. 7 odst. 3

Čl. 7 odst. 3

Čl. 6 odst. 3

Čl. 7 odst. 4

Čl. 7 odst. 4

Čl. 6 odst. 4

Čl. 7 odst. 5

Čl. 7 odst. 5

Čl. 6 odst. 5

Čl. 7 odst. 6

Čl. 7 odst. 6

Čl. 6 odst. 6

Čl. 7 odst. 7

Čl. 7 odst. 7

Čl. 6 odst. 7

Čl. 8 odst. 1

Čl. 8 odst. 1

Čl. 7 odst. 1

Čl. 8 odst. 2

Čl. 8 odst. 2

Čl. 7 odst. 2

Čl. 8 odst. 3

Čl. 8 odst. 3

Čl. 7 odst. 3

Čl. 8 odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 7 odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 4 třetí pododstavec

Čl. 8 odst. 4 první pododstavec

Čl. 7 odst. 4 třetí pododstavec

Čl. 8 odst. 5 první pododstavec

Čl. 8 odst. 5

Čl. 7 odst. 5 první pododstavec

Čl. 8 odst. 5 druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 6

Čl. 7 odst. 5 druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 6

Čl. 8 odst. 7

Čl. 8 odst. 7

Čl. 8 odst. 8

Čl. 7 odst. 6 první pododstavec

Čl. 7 odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 8

Čl. 8 odst. 9 první pododstavec

Čl. 8 odst. 9 první pododstavec

Čl. 7 odst. 7

Čl. 8 odst. 9 druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 9 druhý pododstavec

Čl. 7 odst. 8

Čl. 7 odst. 9

Čl. 7 odst. 10

Čl. 8 odst. 10

Čl. 7 odst. 11

Čl. 9 odst. 1

Čl. 9 odst. 1

Čl. 8 odst. 1

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec návětí

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec návětí

Čl. 8 odst. 2 první pododstavec první část

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec písm. a)

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec písm. a)

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec písm. b)

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec písm. b)

Čl. 8 odst. 2 první pododstavec druhá část

Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 3

Čl. 9 odst. 3

Čl. 8 odst. 3

Čl. 9 odst. 4

Čl. 9 odst. 4

Čl. 8 odst. 4

Čl. 10 odst. 1 návětí

Čl. 10 odst. 1 návětí

Čl. 9 odst. 1 návětí

Čl. 10 odst. 1 písm. a) až e)

Čl. 10 odst. 1 písm. a) až e)

Čl. 9 odst. 1 písm. a) až e)

Čl. 9 odst. 1 písm. f)

Čl. 10 odst. 2

Čl. 10 odst. 2

Čl. 9 odst. 2

Čl. 9 odst. 3

Čl. 11 odst. 1

Čl. 11 odst. 1

Čl. 10 odst. 1

Čl. 11 odst. 2

Čl. 11 odst. 2

Čl. 10 odst. 2

Čl. 11 odst. 3

Čl. 11 odst. 3

Čl. 10 odst. 3 první pododstavec

Čl. 10 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 11 odst. 4 první pododstavec

Čl. 10 odst. 4 první pododstavec

Čl. 11 odst. 4 druhý pododstavec návětí

Čl. 10 odst. 4 druhý pododstavec návětí

Čl. 11 odst. 4 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 10 odst. 4 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 11 odst. 4 druhý pododstavec písm. b)

Čl. 11 odst. 4 druhý pododstavec písm. c)

Čl. 10 odst. 4 druhý pododstavec písm. b)

Čl. 10 odst. 4 druhý pododstavec písm. c)

Čl. 11 odst. 4 třetí a čtvrtý pododstavec

Čl. 10 odst. 4 třetí a čtvrtý pododstavec

Čl. 11 odst. 5

Čl. 11 odst. 4

Čl. 10 odst. 5

Čl. 11 odst. 6

Čl. 11 odst. 5

Čl. 10 odst. 6

Čl. 11 odst. 7

Čl. 11 odst. 6

Čl. 10 odst. 7

Čl. 11 odst. 8

Čl. 11 odst. 7

Čl. 10 odst. 8

Čl. 11 odst. 9

Čl. 11 odst. 8

Čl. 10 odst. 9

Čl. 12 odst. 1 první pododstavec

Čl. 12 odst. 1 první pododstavec

Čl. 11 odst. 1 první pododstavec

Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 11 odst. 1 třetí pododstavec

Čl. 11 odst. 1 čtvrtý pododstavec

Čl. 12 odst. 2

Čl. 12 odst. 2

Čl. 11 odst. 2 návětí písm. a), b) a c) a písm. d) první část

Čl. 11 odst. 2 písm. d) poslední část

Čl. 12 odst. 3

Čl. 12 odst. 3

Čl. 11 odst. 3

Čl. 12 odst. 4

Čl. 12 odst. 4

Čl. 11 odst. 4

Článek 12

Článek 13

Čl. 13 odst. 1

Čl. 13 odst. 1

Článek 14 název

Čl. 14 odst. 1 první pododstavec návětí

Čl. 13 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 14 odst. 1 písm. a)

Čl. 13 odst. 5

Čl. 14 odst. 1 písm. b)

 

 

Čl. 14 odst. 1 písm. c) a d)

Čl. 13 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 13 odst. 5

Čl. 14 odst. 2

 

Čl. 15 odst. 1

Čl. 15 odst. 2

Čl. 15 odst. 3

Čl. 13 odst. 2

Čl. 15 odst. 4 první část

Čl. 13 odst. 3

Čl. 13 odst. 6 první pododstavec

Čl. 15 odst. 4 druhá část

Čl. 13 odst. 4

Čl. 13 odst. 4

–Čl. 13 odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 5

Čl. 13 odst. 6

Čl. 13 odst. 3

Čl. 15 odst. 5

Čl. 15 odst. 6

Čl. 13 odst. 7 první pododstavec

Čl. 13 odst. 6 třetí pododstavec

Čl. 15 odst. 7

Čl. 13 odst. 7 druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 6 čtvrtý pododstavec

Čl. 15 odst. 8

Čl. 14 odst. 1

Čl. 14 odst. 1

Čl. 16 odst. 1

Čl. 14 odst. 2

Čl. 14 odst. 2

Čl. 16 odst. 2

Čl. 14 odst. 3

Čl. 14 odst. 2a

Čl. 16 odst. 3

Čl. 14a odst. 1

Čl. 15 odst. 3

Čl. 17 odst. 1

Čl. 14a odst. 2

Čl. 15 odst. 1

Čl. 17 odst. 2

Čl. 14a odst. 3

Článek 16

Čl. 17 odst. 3

Čl. 14a odst. 4

Čl. 15 odst. 2

Čl. 17 odst. 4

Čl. 14a odst. 5

Článek 17

Čl. 17 odst. 5

Článek 15

 

Článek 18

Článek 16

Článek 18

Článek 19

Příloha I

Příloha I část A body 1 až 5

Příloha I část A bod 6

Příloha I

Příloha I část B body 1 až 5

Příloha I část B bod 6

Příloha II část A

Příloha II část A

Příloha II část B

Příloha II část C

Příloha II část B

Příloha II

Příloha III

Příloha IV

Příloha V

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise k článku 15

V průběhu přezkumu stanoveného v článku 15 a v případě návrhu legislativní změny tohoto nařízení provede Komise v souladu se Smlouvami příslušné konzultace. Zejména bude v této souvislosti konzultovat Evropský parlament a členské státy.

V rámci uvedeného přezkumu Komise rovněž posoudí přiměřenost horní hranice ve výši 5 % uvedené v příloze I části A bodě 6.3 vzhledem k nutnosti zintenzivnit podporu vozidel s nulovými a nízkými emisemi v dotčených členských státech.

(1) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 52.
(2) Úř. věst. L 77, 28.3.2002, s. 1.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 3. října 2018 (Přijaté texty, P8_TA-PROV(2018)0370).
(4) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 52.
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019.
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1).
(7)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1).
(8) Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 4.
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26).
(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).
(11)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1).
(12)Nařízení Komise (EU) 2017/1151 ze dne 1. června 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 1).
(13)Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1152 ze dne 2. června 2017, kterým se stanoví metodika pro stanovení korelačních parametrů nezbytných pro zohlednění změny v regulačním zkušebním postupu, pokud jde o lehká užitková vozidla, a kterým se mění nařízení (EU) č. 293/2012 (Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 644).
(14)Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1153 ze dne 2. června 2017, kterým se stanoví metodika pro stanovení korelačních parametrů nezbytných pro zohlednění změny v regulačním zkušebním postupu a kterým se mění nařízení (EU) č. 1014/2010 (Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 679).
(15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů (Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 16).
(16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).
(17)Nařízení Komise (ES) č. 692/2008 ze dne 18. července 2008, kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 199, 28.7.2008, s. 1).
(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. L 151, 14.6.2018, s. 1).
(19) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 140.
(20)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(21)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(22)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).
(23) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1).
(24)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).
(25) Podíl vozidel s nulovými a nízkými emisemi v parku nových osobních automobilů členského státu v roce 2017 se vypočítá jako podíl celkového počtu nových vozidel s nulovými a nízkými emisemi registrovaných v roce 2017 a celkového počtu nových osobních automobilů registrovaných v témže roce.
(26)ISO 3166 alfa-2 kódy s výjimkou Řecka a Spojeného království, pro které se používají kódy „EL“ a „UK“.
(27)ISO 3166 alfa-2 kódy s výjimkou Řecka a Spojeného království, pro které se používají kódy „EL“ a „UK“.


Omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí ***I
PDF 296kWORD 84k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (COM(2018)0340 – C8-0218/2018 – 2018/0172(COD))
P8_TA-PROV(2019)0305A8-0317/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0340),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0218/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 10. října 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 18. ledna 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro rybolov (A8-0317/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. března 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí

P8_TC1-COD(2018)0172


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(4),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(5),

v souladu s řádným legislativním postupem(6),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Vysoká funkčnost a relativně nízká cena plastů znamenají, že je tento materiál v čím dál větší míře všudypřítomný v každodenním životě. Plasty sice hrají v rámci hospodářství užitečnou úlohu a v mnoha odvětvích mají zásadně důležité využití, avšak vzhledem k tomu, že se stále častěji používají ke krátkodobým způsobům využití, které nejsou určeny k opětovnému použití nebo nákladově efektivní recyklaci, jsou související výrobní a spotřební vzorce stále více neúčinné a lineární. V souvislosti s akčním plánem pro oběhové hospodářství stanoveným ve sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvaném „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ proto Komise v evropské strategii pro plasty stanovené ve sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvaném „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ dospěla k závěru, že je nutné řešit nepřetržitý nárůst vzniku plastových odpadů a jejich únik do životního prostředí, a to zejména do mořského prostředí, aby bylo možné vybudovat skutečně ▌oběhový životní cyklus plastů. Evropská strategie pro plasty je krokem směrem k vybudování oběhového hospodářství, v jehož rámci se budou při navrhování a výrobě plastů a plastových výrobků plně respektovat požadavky na jejich opětovné využití, opravy a recyklaci a budou se vyvíjet a prosazovat udržitelnější materiály. Značné negativní environmentální, zdravotní a ekonomické dopady některých plastových výrobků vyžadují, aby byl vytvořen specifický právní rámec, který by tyto dopady účinně omezil.

(2)  Tato směrnice prosazuje přístupy v duchu oběhového hospodářství, které spíše než výrobky na jedno použití upřednostňují udržitelné, netoxické a opětovně použitelné výrobky a systémy opětovného použití a jsou v prvé řadě zacíleny na omezení množství vzniklých odpadů. Takové předcházení vzniku odpadů stojí na vrcholu hierarchie způsobů nakládání s odpady zakotvené ve  směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES(7). Tato směrnice přispěje k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 12 stanoveného OSN, jímž je zajistit udržitelné vzorce spotřeby a výroby, který je součástí Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj přijaté Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015. Díky co možná nejdelšímu zachování hodnoty výrobků a materiálů a vzniku menšího množství odpadů se může hospodářství Unie stát konkurenceschopnějším a odolnějším a zároveň se tak sníží tlak na vzácné zdroje a životní prostředí.

(3)  Znečištění moří odpadky má přeshraniční povahu a je uznáváno jako rostoucí celosvětový problém. Omezování znečištění moří odpadky je klíčovým krokem k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 14 stanoveného OSN, který vyžaduje chránit a udržitelným způsobem využívat oceány, moře a mořské zdroje za účelem udržitelného rozvoje ▌. Unie musí plnit svoji úlohu při předcházení znečišťování moří odpadky a při řešení tohoto problému a usilovat o to, aby nastavovala standardy pro celý svět. V této souvislosti spolupracuje Unie s partnery na mnoha mezinárodních fórech, jako jsou skupiny G20, G7 a OSN, s cílem podporovat koordinovaná opatření a v tomto ohledu je tato směrnice součástí úsilí Unie. Aby toto úsilí bylo účinné, je rovněž důležité, aby vývoz plastového odpadu z Unie nevedl k nárůstu znečištění moří odpadky v jiných částech světa.

(4)  V souladu s Úmluvou OSN o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (UNCLOS)(8), Úmluvou o předcházení znečišťování moří ukládáním odpadů a jiných látek ze dne 29. prosince 1972 (Londýnská úmluva) a protokolu k této úmluvě z roku 1996 (Londýnský protokol), přílohou V Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování moří z lodí z roku 1973 (MARPOL) ve znění protokolu z roku 1978 a s Basilejskou úmluvou o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování ze dne 22. března 1989(9) a s právními předpisy Unie o odpadech stanovenými ve směrnici 2008/98/ES a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES(10) jsou členské státy povinny zajistit environmentálně šetrné nakládání s odpady, aby předcházely a omezily znečišťování moří odpadky ze zdrojů na moři i z pozemních zdrojů. V souladu s právními předpisy Unie o vodě stanovenými ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES(11) a 2008/56/ES(12) jsou členské státy rovněž povinny řešit znečišťování moří odpadky, pokud ohrožuje dosažení dobrého stavu jejich mořských vod, a to i jako příspěvek k plnění cíle udržitelného rozvoje č. 14, který stanovila OSN.

(5)  Plasty v Unii tvoří 80 až 85 % ze znečištění odpadky v mořích, měřeno podle množství odpadků znečišťujících  pláže, přičemž plastové výrobky na jedno použití představují 50 % a výrobky spojené s rybolovem 27 % z celkového počtu. Plastové výrobky na jedno použití zahrnují rozmanitou škálu běžně používaného rychloobrátkového spotřebního zboží, které se po jednom použití za účelem, pro který bylo poskytnuto, vyhazuje, zřídka se recykluje a obvykle se z něho stanou odhozené odpadky. Významná část lovných zařízení uváděných na trh se zpětně neodebere za účelem zpracování. Plastové výrobky na jedno použití a lovná zařízení obsahující plasty tudíž představují obzvlášť vážný problém v souvislosti se znečišťováním moří odpadky, závažné riziko pro mořské ekosystémy, biologickou rozmanitost a ▌pro lidské zdraví a poškozují činnosti, jako je cestovní ruch, rybolov a lodní doprava.

(6)  Pro předcházení veškerému znečišťování odpadky, včetně znečišťování moří odpadky, zůstává zásadní řádné nakládání s odpady. Stávající právní předpisy Unie stanovené ve směrnicích 2008/98/ES, 2000/59/ES, 2000/60/ES a 2008/56/ES a v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009(13) a politické nástroje poskytují určité regulační reakce na řešení znečišťování moří odpadky. Plastové odpady jsou zejména předmětem celkových opatření a cílů Unie v oblasti nakládání s odpady, jako je recyklační cíl pro plastové obalové odpady stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES(14) a  cíl v Evropské strategii pro plasty zajistit do roku 2030, aby veškeré plastové obaly uvedené na trh Unie byly opakovaně použitelné nebo snadno recyklovatelné. Dopad uvedených opatření na  znečišťování moří odpadky však není dostatečný a vnitrostátní opatření pro předcházení znečišťování moří odpadky a pro jeho omezování se liší co do oblasti působnosti a úrovně ambicí. Navíc některá z těchto opatření, zejména omezení týkající se uvádění plastových výrobků na jedno použití na trh, by mohla vytvářet překážky obchodu a narušit hospodářskou soutěž v Unii.

(7)  Zaměřením se pouze na oblasti, kde je to nejvíce potřeba, by se tato směrnice měla vztahovat pouze na ty plastové výrobky na jedno použití, které jsou nejčastěji nacházeny na plážích v Unii, jakož i na lovná zařízení obsahující plasty a na  výrobky z oxo-rozložitelných plastů. Plastové výrobky na jedno použití, na něž se vztahují opatření podle této směrnice, by podle odhadů měly podle množství představovat zhruba 86 % plastů na jedno použití nalezených na plážích v Unii. Tato směrnice by se neměla vztahovat na skleněné a kovové nádoby na nápoje, neboť nepatří mezi plastové předměty na jedno použití, které jsou nejčastěji nacházeny na plážích v Unii.

(8)  Mikroplasty sice do oblasti působnosti této směrnice přímo nespadají, přesto však přispívají ke znečišťování moří odpadky, a Unie by proto měla k tomuto problému zaujmout komplexní přístup. Unie by měla všechny výrobce vybídnout k tomu, aby mikroplasty ve složení svých výrobků přísně omezili.

(9)  Může docházet ke značnému pozemnímu znečištění a kontaminaci půdy většími plastovými výrobky a jejich následnými fragmenty nebo mikroplasty a tyto plasty mohou unikat do mořského prostředí.

(10)  Tato směrnice má charakter zvláštní právní úpravy (lex specialis) ve vztahu ke směrnicím 94/62/ES a  2008/98/ES. V případě rozporu mezi uvedenými směrnicemi a touto směrnicí by se měla použít v rámci oblasti své působnosti tato směrnice. Tak tomu je v případě omezení uvádění výrobků na trh. Zejména pokud jde o opatření ke snížení spotřeby, požadavky na výrobky, požadavky na označování a rozšířenou odpovědnost výrobce, doplňuje tato směrnice směrnici 94/62/ES a 2008/98/ES a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU(15).

(11)  Plastové výrobky na jedno použití mohou být vyráběny z široké škály plastů. Plasty se zpravidla definují jako polymerní materiály, k nimž mohly být přidány přísady. Tato definice by však zahrnovala i některé přírodní polymery. Na neupravené přírodní polymery ve smyslu definice „chemicky neupravených látek“ podle čl. 3 bodu 40 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006(16) by se tato směrnice neměla vztahovat, jelikož se v životním prostředí vyskytují přirozeně. Proto by měla být pro účely této směrnice definice polymeru podle čl. 3 bodu 5 nařízení ▌(ES) č. 1907/2006 upravena a  měla by být zavedena samostatná definice. Plasty vyrobené za použití upravených přírodních polymerů nebo plasty vyrobené z biologických, fosilních či syntetických výchozích látek se v přírodě běžně nevyskytují, a měly by být proto upraveny touto směrnicí. Upravená definice plastů by tudíž měla zahrnovat výrobky z kaučuku na bázi polymerů, bioplasty a biologicky rozložitelné plasty bez ohledu na to, zda jsou získávány z biomasy anebo zda se mají časem biologicky rozložit. Tato směrnice by se neměla vztahovat na barvy, tiskařské barvy a lepidla, a tyto polymerní materiály by tudíž neměly být do uvedené definice zahrnuty.

(12)  Za účelem jasného vymezení oblasti působnosti této směrnice je nutné vymezit pojem „plastový výrobek na jedno použití“. Definice by neměla zahrnovat plastové výrobky, které jsou vyrobené, navržené či uváděné na trh tak, aby během své životnosti prošly několika obrátkami nebo cykly tím, že budou opětovně naplněny nebo opětovně použity ke stejnému účelu, ke kterému byly vyrobeny. Plastové výrobky na jedno použití jsou obvykle určeny k tomu, aby byly před vyhozením použity pouze jednou nebo krátkodobě. Vlhčené ubrousky pro osobní hygienu a použití v domácnosti by měly rovněž spadat do oblasti působnosti této směrnice, zatímco vlhčené ubrousky pro průmyslové účely by z ní měly být vyňaty. Pro další vyjasnění toho, zda má být výrobek pro účely této směrnice považován za plastový výrobek na jedno použití, by Komise měla vypracovat pokyny týkající se plastových výrobků na jedno použití. S ohledem na kritéria uvedená v této směrnici patří mezi nádoby na potraviny, jež se mají pro účely této směrnice považovat za plastové výrobky na jedno použití, například nádoby na potraviny používané pro rychlé občerstvení nebo krabice na jídlo, sendviče, wrapy a saláty se studeným nebo teplým jídlem či potravinové nádoby obsahující čerstvé nebo zpracované potraviny, které nepotřebují další přípravu, jako je ovoce, zelenina či dezerty. Mezi nádoby na potraviny, které se nemají pro účely této směrnice považovat za plastové výrobky na jedno použití, patří například nádoby na potraviny se sušenými potravinami nebo potravinami prodávanými za studena, které vyžadují další přípravu, nádoby obsahující potraviny ve více než jedné porci nebo potravinové nádoby na jednu porci prodávané po více než jednom kuse. Mezi nádoby na nápoje, jež se mají považovat za plastové výrobky na jedno použití, patří například nápojové lahve nebo nápojové obaly z kompozitních materiálů používané na pivo, víno, vodu, tekuté občerstvení, šťávy a nektary, instantní nápoje nebo mléko, avšak nikoli kelímky na nápoje, neboť ty tvoří pro účely této směrnice samostatnou kategorii plastových výrobků na jedno použití. Tato směrnice by se neměla vztahovat na  skleněné a kovové nádoby na nápoje, neboť nepatří mezi plastové výrobky na jedno použití, jež jsou nejčastěji nacházeny na plážích v Unii. Komise by však měla vyhodnotit, v rámci přezkumu této směrnice, mimo jiné uzávěry a víčka vyrobená z plastů, jež se používají na skleněné a kovové nádoby na nápoje.

(13)  Plastové výrobky na jedno použití, na něž se vztahuje tato směrnice, by měly být předmětem jednoho či několika opatření v závislosti na různých faktorech, jako je dostupnost vhodných a udržitelnějších alternativ, proveditelnost změny spotřebních návyků a to, do jaké míry jsou již upraveny ve stávajících právních předpisech Unie.

(14)  Pro některé plastové výrobky na jedno použití ještě nejsou snadno dostupné vhodné a udržitelnější alternativy a očekává se, že spotřeba většiny takových plastových výrobků na jedno použití poroste. K obrácení tohoto trendu a podpoře úsilí zaměřeného na udržitelnější řešení by se od členských států mělo vyžadovat, aby přijaly nezbytná opatření, například stanovením vnitrostátních cílů snížení spotřeby, za účelem dosažení ambiciózního a setrvalého snížení spotřeby těchto výrobků, aniž by byly ohroženy požadavky týkající se hygieny, bezpečnosti potravin, správné hygienické praxe, správné výrobní praxe, informovanosti spotřebitele nebo sledovatelnosti stanovené v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(17), (ES) č. 852/2004(18) a (ES) č. 1935/2004(19) a dalších příslušných právních předpisech o bezpečnosti, hygieně a označování potravin. Členské státy by měly u těchto opatření mít  o co nejvyšší úroveň ambicí, která by měla vést k výraznému obrácení trendů rostoucí spotřeby a k jejímu měřitelnému kvantitativnímu snížení. Tato opatření by měla zohledňovat dopad výrobků v průběhu celého jejich životního cyklu, a to i v případě jejich výskytu v mořském prostředí, a měla by dodržovat hierarchii způsobů nakládání s odpady. Pokud se členské státy rozhodnou tuto povinnost plnit pomocí omezení týkajících se uvádění na trh, měly by zajistit, aby byla tato omezení přiměřená a nediskriminační. Členské státy by měly podporovat používání výrobků, které jsou vhodné pro opětovné použití a které jsou poté, co se stanou odpadem, vhodné pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci.

(15)  Pro ostatní plastové výrobky na jedno použití jsou již snadno dostupné vhodné a udržitelnější alternativy, jež jsou též cenově přijatelné. Členské státy by měly být povinny zakázat uvádění plastových výrobků na jedno použití na trh ▌, aby omezily jejich nepříznivý dopad na životní prostředí. Tím by podpořily používání uvedených snadno dostupných a udržitelnějších alternativ i inovativní řešení směřující k udržitelnějším obchodním modelům, opětovně použitelné alternativy a nahrazování materiálů. Omezení uvádění daných výrobků na trh zavedená touto směrnicí by se měla vztahovat také na výrobky z oxo-rozložitelných plastů, jelikož tento druh plastů není řádně biologicky rozložitelný, a přispívá tudíž ke znečištění mikroplasty v životním prostředí, není kompostovatelný, negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů a neposkytuje prokázaný environmentální přínos. Vzhledem k výrazné převaze odpadu z expandovaného polystyrenu v mořském prostředí a k dostupnosti alternativ by se měly omezit také nádoby na potraviny a na nápoje a nápojové kelímky na jedno použití vyrobené z expandovaného polystyrenu.

(16)  Druhým nejčastějším druhem plastových předmětů na jedno použití, které jsou nacházeny na plážích v Unii, jsou filtry tabákových výrobků obsahující plasty. Je nutné snížit obrovský dopad na životní prostředí způsobený odpadem vzniklým po spotřebě tabákových výrobků s filtry obsahujícími plasty a odhozených přímo do životního prostředí. Očekává se, že inovace a vývoj výrobků poskytnou schůdné alternativy k filtrům obsahujícím plasty, což je zapotřebí urychlit. Inovace vedoucí k rozvoji udržitelných alternativ k filtrům tabákových výrobků obsahujícím plasty by měly být stimulovány rovněž systémy rozšířené odpovědnosti výrobce za tabákové výrobky s filtry obsahujícími plasty. Členské státy by měly podporovat širokou škálu opatření s cílem omezit znečišťování odpadem vzniklým po spotřebě tabákových výrobků s filtry obsahujícími plasty.

(17)  Uzávěry a víčka vyrobené z plastu, která se používají na nádoby na nápoje, patří mezi nejčastěji nacházené plastové výrobky na jedno použití na plážích v Unii. Uvádění nádob na nápoje, jež jsou plastovými výrobky na jedno použití, na trh by tudíž mělo být povoleno pouze tehdy, pokud splňují specifické požadavky na navrhování výrobků, aby se významně omezilo riziko, že se uzávěry a víčka nádob na nápoje vyrobené z plastu dostanou do životního prostředí. U nádob na nápoje, které jsou plastovými výrobky na jedno použití a zároveň obaly, tento požadavek doplňuje základní požadavky na složení a vlastnosti opakovaně použitelných a využitelných obalů, včetně recyklovatelných obalů, stanovené v příloze II směrnice 94/62/ES. Za účelem usnadnění souladu s požadavkem týkajícím se navrhování výrobků a zajištění hladkého fungování vnitřního trhu je potřeba vypracovat harmonizovanou normu přijatou v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012(20), přičemž soulad s uvedenou normou by měl zakládat předpoklad shody s uvedenými požadavky. K zajištění účinného provádění této směrnice je proto nanejvýš důležité, aby byla zavčas vypracována harmonizovaná norma. Na vypracování harmonizované normy by měl být dán dostatek času, a to i z toho důvodu, aby v souvislosti s prováděním požadavku na navrhování výrobků mohli výrobci přizpůsobit své výrobní řetězce. K zajištění oběhového používání plastů je třeba podporovat uplatnění recyklovaných materiálů na trhu. Je proto vhodné zavést požadavky na povinný minimální obsah recyklovaného plastu v nápojových lahvích.

(18)  Plastové výrobky by se měly vyrábět s ohledem na jejich celkovou životnost. Při navrhování plastových výrobků by se měla vždy zohledňovat fáze výroby a používání, jakož i opětovná použitelnost a recyklovatelnost výrobku. V souvislosti s přezkumem, který má být proveden podle čl. 9 odst. 5 směrnice 94/62/ES, by Komise měla vzít v úvahu relativní vlastnosti různých obalových materiálů, včetně materiálů kompozitních, na základě posouzení životního cyklu a zabývat se především předcházením vzniku odpadů a řešeními pro účely oběhového hospodářství.

(19)  V zájmu zdraví žen by se mělo zabránit přítomnosti nebezpečných chemických látek v hygienických vložkách, tamponech a aplikátorech tamponů. V rámci řízení o omezení podle nařízení (ES) č. 1907/2006 je vhodné, aby Komise posoudila další omezení týkající se takových látek.

(20)  Některé plastové výrobky na jedno použití končí v životním prostředí v důsledku nevhodného odstraňování prostřednictvím kanalizačního systému nebo jiného nevhodného úniku do životního prostředí. Odstraňování prostřednictvím kanalizačního systému může navíc způsobit významné hospodářské škody v kanalizačních sítích tím, že se ucpou čerpadla a zablokuje potrubí. U těchto výrobků často panuje značný nedostatek informací o jejich materiálových vlastnostech nebo o vhodných způsobech odstraňování odpadu. Plastové výrobky na jedno použití, které se často odstraňují prostřednictvím kanalizačního systému nebo jiným nevhodným způsobem, by proto měly být předmětem požadavků na označování. Označení by mělo spotřebitele informovat o vhodných způsobech nakládání s odpady v případě daného výrobku nebo o způsobech odstraňování odpadů, jichž je v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady třeba se u daného výrobku vyvarovat, a ▌o přítomnosti plastů ve výrobku, jakož i o nepříznivých dopadech na životní prostředí vyplývajících z jeho odhazování mimo místa k tomu určená nebo z jiných nevhodných způsobů jeho odstraňování. Označení by mělo být podle potřeby umístěno buď na obale plastového výrobku na jedno použití, nebo přímo na výrobku samotném. Komise by měla být zmocněna ke stanovení ▌harmonizovaných specifikací pro označování a při tom by měla v příslušných případech ověřit, jak navrhované označování vnímají reprezentativní skupiny spotřebitelů, aby bylo zajištěno, že bude efektivní a jasně srozumitelné. Požadavky na označování se již uplatňují u lovných zařízení podle nařízení (ES) č. 1224/2009.

(21)  Co se týče plastových výrobků na jedno použití, pro něž nejsou snadno dostupné žádné vhodné a udržitelnější alternativy, členské státy by měly v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ rovněž zavést systémy rozšířené odpovědnosti výrobce za účelem pokrytí nezbytných nákladů na nakládání s odpady a úklid odpadků i nákladů na osvětová opatření, jejichž cílem je předcházet znečišťování životního prostředí odpadky a toto znečišťování omezovat. Tyto náklady by neměly přesáhnout náklady, které jsou nezbytné k nákladově efektivnímu poskytování těchto služeb, a měly by být transparentně stanoveny mezi dotčenými subjekty.

(22)  Směrnice 2008/98/ES stanoví obecné minimální požadavky na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Uvedené požadavky by se měly vztahovat na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce zavedené touto směrnicí bez ohledu na to, zda je jejich způsobem provádění legislativní akt nebo jsou prováděny prostřednictvím dohod podle této směrnice. Důležitost některých požadavků závisí na vlastnostech výrobku. K zajištění řádného zpracování v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady není tříděný sběr požadován v případě tabákových výrobků s filtry obsahujícími plast, vlhčených ubrousků a balónků. Zajištění tříděného sběru v případě těchto výrobků by proto nemělo být povinné. Tato směrnice ▌by měla stanovit požadavky týkající se rozšířené odpovědnosti výrobce doplňující požadavky stanovené ve směrnici 2008/98/ES, například požadavek, aby výrobci některých plastových výrobků na jedno použití pokrývali náklady na úklid odpadků. Tyto náklady by mohly rovněž pokrývat náklady na vytvoření specifické infrastruktury pro sběr odpadu vzniklého po spotřebě tabákových výrobků, jako jsou vhodné nádoby na odpad umístěné v místech, kde obvykle dochází ke znečišťování odpadky. Metodika výpočtu nákladů na odklízení odpadků by měla zohledňovat hlediska proporcionality. V zájmu minimalizace administrativních nákladů by měly mít členské státy možnost stanovit finanční příspěvky pro náklady na odklízení odpadků stanovením odpovídajících víceletých pevných částek.

(23)  Velké procento plastů pocházejících z ▌vyhozených lovných zařízení, včetně opuštěných a ztracených lovných zařízení, mezi znečištěním moří odpadky je dokladem toho, že stávající právní požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 1224/2009 a ve směrnicích 2000/59/ES a 2008/98/ES neposkytují dostatečnou motivaci k vracení uvedených lovných zařízení na pevninu za účelem sběru a zpracování. Systém nepřímých poplatků zavedený podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/...(21)(22), je systémem, který má odstranit motivaci vedoucí k tomu, aby lodě vyhazovaly odpad do moře, a zajišťuje právo na předání odpadu. Uvedený systém by však měl být doplněn dalšími finančními pobídkami, které budou rybáře motivovat k tomu, aby přiváželi svá odpadní lovná zařízení na pevninu, s cílem zamezit jakémukoli případnému nárůstu nepřímého poplatku za odpad, který má být uhrazen. Jelikož plastové součásti lovných zařízení mají vysoký recyklační potenciál, členské státy by měly v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ zavést rozšířenou odpovědnost výrobce za lovná zařízení a součásti lovných zařízení obsahující plasty v zájmu zajištění tříděného sběru odpadních lovných zařízení a financování environmentálně šetrného nakládání s odpadem z  odpadních lovných zařízení, a to zejména recyklace.

(24)  V rámci rozšířené odpovědnosti výrobce za lovná zařízení obsahující plasty by členské státy měly v souladu s povinnostmi týkajícími se podávání zpráv stanovenými touto směrnicí sledovat a posuzovat lovná zařízení obsahující plasty.

(25)  Přestože veškeré znečištění moří odpadky obsahujícími plasty představuje rizika pro životní prostředí a lidské zdraví a mělo by být řešeno, je třeba též přihlédnout k zásadě proporcionality. Samotní rybáři a drobní výrobci lovných zařízení obsahujících plasty by neměli být považováni za výrobce a neměli by být odpovědní za plnění povinností výrobce souvisejících s rozšířenou odpovědností výrobce.

(26)  Účinným nástrojem pro dosažení cílů této směrnice mohou být ekonomické a jiné pobídky, které mají podpořit udržitelné rozhodování spotřebitelů a prosazovat jejich odpovědné chování.

(27)  Nápojové lahve, jež jsou plastovými výrobky na jedno použití, patří mezi nejčastěji nacházené odpadky na plážích v Unii. Důvodem jsou neúčinné systémy tříděného sběru a nízké zapojení spotřebitelů do těchto systémů. Je nezbytné podporovat účinnější systémy tříděného sběru. Proto by měl být stanoven minimální cíl pro tříděný sběr nápojových lahví, které jsou plastovými výrobky na jedno použití. Povinnost provádět tříděný sběr odpadu sice vyžaduje, aby byl odpad tříděn podle druhu a povahy, mělo by však být možné sbírat některé druhy odpadu společně, pokud to nebrání vysoce kvalitní recyklaci v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady v souladu s  čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2008/98/ES. Cíl pro tříděný sběr odpadu by měl být stanoven na základě množství plastových nápojových lahví na jedno použití, které je v členském státě uváděno na trh, nebo případně na základě množství odpadu z plastových nápojových láhví na jedno použití vznikajícího v daném členském státě. Při výpočtu množství odpadu vzniklého v členském státě by se měl náležitě zohlednit veškerý vzniklý odpad z plastových nápojových láhví na jedno použití, včetně lahví, které se staly odhozenými odpadky namísto toho, aby byly odstraněny v rámci systému sběru odpadů. Členské státy by měly mít možnost dosáhnout uvedeného minimálního cíle stanovením cílů pro tříděný sběr nápojových lahví, které jsou plastovými výrobky na jedno použití, v rámci systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, zavedením zálohových systémů či prostřednictvím jakéhokoli jiného opatření, které považují za vhodné. To bude mít přímý pozitivní dopad na úroveň sběru, kvalitu sebraného materiálu a kvalitu recyklovaných materiálů a zároveň poskytne příležitosti podnikům zabývajícím se recyklací a trhu pro recyklované látky. Podpoří se tím dosažení cílů recyklace pro obalové odpady stanovených ve směrnici 94/62/ES.

(28)  Za účelem předcházení odhazování odpadků mimo místa určená k odkládání odpadu a jiným nevhodným způsobům odstraňování odpadů vedoucím ke znečištění moří odpadky obsahujícími plasty musí být spotřebitelé plastových výrobků na jedno použití a uživatelé lovných zařízení obsahujících plasty řádně informováni o dostupnosti opětovně použitelných alternativ, o systémech opětovného použití, o nejvhodnějších dostupných způsobech nakládání s odpady nebo o způsobech odstraňování odpadů, jichž je třeba se vyvarovat, dále o osvědčených postupech týkajících se řádného nakládání s odpady a dopadu nevhodných způsobů odstraňování odpadů na životní prostředí i o plastech obsažených v některých plastových výrobcích na jedno použití a lovných zařízeních a o dopadu nevhodného odstraňování odpadu na kanalizační síť. Členské státy by proto měly být povinny přijmout osvětová opatření, která zajistí, aby byly těmto spotřebitelům a uživatelům tyto informace poskytnuty. Informace by neměly obsahovat reklamní obsah podněcující spotřebitele k používání plastových výrobků na jedno použití. Členské státy by měly mít možnost zvolit si opatření, která jsou nejvhodnější s ohledem na povahu výrobku nebo jeho použití. Náklady na osvětová opatření by měli hradit výrobci plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení obsahujících plasty v rámci své povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce.

(29)  Cílem této směrnice je chránit životní prostředí a lidské zdraví. Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, bylo by neslučitelné se závaznou povahou, kterou čl. 288 třetí pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie přiznává směrnici, kdyby byla v zásadě vyloučena možnost dotčených osob dovolávat se povinnosti, kterou ukládá. Tato úvaha platí zejména tehdy, pokud jde o směrnici, jejímž cílem je předcházet a snižovat dopad některých plastových výrobků na vodní prostředí.

(30)  Při hodnocení provádění této směrnice je důležité sledovat  znečištění moří v Unii odpadky. V souladu se  směrnicí 2008/56/ES jsou členské státy povinny pravidelně sledovat vlastnosti a množství znečištění moří odpadky, včetně znečištění plastovými odpadky. Údaje z tohoto sledování se rovněž mají předávat Komisi.

(31)  Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních ustanovení přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(32)  V souladu s bodem 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(23) by Komise měla provést hodnocení této směrnice. Uvedené hodnocení by mělo vycházet ze získaných zkušeností a údajů shromážděných během provádění této směrnice a údajů shromážděných v souladu se směrnicemi 2008/56/ES nebo 2008/98/ES. Hodnocení by mělo poskytnout základ pro posouzení případných dalších opatření, včetně stanovení celounijních cílů snížení spotřeby pro rok 2030 a následující období, a posouzení toho, zda je vzhledem ke sledování odpadků v mořích v Unii potřeba upravit přílohu obsahující výčet plastových výrobků na jedno použití a zda je možné oblast působnosti této směrnice rozšířit i na jiné výrobky na jedno použití.

(33)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o metodiku pro výpočet a ověřování roční spotřeby plastových výrobků na jedno použití, pro něž byly stanoveny cíle snížení spotřeby, pravidla pro výpočet a ověřování dosažení cílů minimálního recyklovaného obsahu u plastových nápojových lahví na jedno použití, specifikace pro označování, které se má připojit na některé plastové výrobky na jedno použití, metodiku pro výpočet a ověřování cílů pro sběr odpadu z plastových výrobků na jedno použití, pro něž byly stanoveny cíle pro tříděný sběr, a formát pro předkládání údajů a informací o provádění této směrnice. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(24).

(34)  Je vhodné umožnit členským státům, aby se rozhodly, že určitá ustanovení této směrnice provedou prostřednictvím dohod mezi příslušnými orgány a dotčenými hospodářskými odvětvími, budou-li splněny některé požadavky.

(35)  Boj proti znečišťování odpadky je sdíleným úsilím příslušných orgánů, výrobců a spotřebitelů. Veřejné orgány, včetně orgánů Unie, by měly jít příkladem.

(35)  Jelikož cílů této směrnice, totiž předcházení a snižování dopadu některých plastových výrobků na jedno použití, výrobků z oxo-rozložitelných plastů a lovných zařízení obsahujících plasty na životní prostředí a na lidské zdraví a podpory přechodu na oběhové hospodářství, včetně podpory inovativních a udržitelných obchodních modelů, výrobků a materiálů, a tím přispívání k účinnému fungování vnitřního trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cíle

Cíli této směrnice je předcházet dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, zejména na vodní prostředí, a na lidské zdraví a snižovat jej, jakož i podporovat přechod k oběhovému hospodářství pomocí inovativních a udržitelných obchodních modelů, výrobků a materiálů, a tím též přispívat k účinnému fungování vnitřního trhu.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na plastové výrobky na jedno použití uvedené v příloze, na výrobky z oxo-rozložitelných plastů a na lovná zařízení obsahující plasty.

2.  Pokud je tato směrnice v rozporu se směrnicí 94/62/ES nebo 2008/98/ES, použije se tato směrnice.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „plastem“ materiál tvořený polymerem ve smyslu čl. 3 bodu 5 nařízení (ES) č. 1907/2006, k němuž mohou být přidány přísady nebo další látky, a který může být hlavní strukturní složkou konečných výrobků; výjimkou jsou chemicky neupravené přírodní polymery;

2)  „plastovým výrobkem na jedno použití“ výrobek, který je vyroben zcela či částečně z plastu a který není vyroben, navržen či uváděn na trh tak, aby mohl být během svého životního cyklu vícekrát využit nebo mohl projít několika cykly tím, že bude vrácen výrobci k opětovnému naplnění nebo opětovně použit ke stejnému účelu, ke kterému byl určen;

3)  „oxo-rozložitelným plastem“ plastové materiály, které obsahují přísady, jež prostřednictvím oxidace způsobují rozpad plastového materiálu na mikročástice nebo chemický rozklad;

4)  „lovným zařízením“ jakákoli část nebo součást zařízení, která se používá při rybolovu nebo v akvakultuře k cílenému lovu nebo chovu biologických mořských zdrojů nebo která pluje na mořské hladině a používá se s cílem přilákat a ulovit nebo chovat tyto biologické mořské zdroje;

5)  „odpadním lovným zařízením“ jakékoli lovné zařízení, na které se vztahuje definice odpadu uvedená v čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES, včetně všech samostatných komponent, látek či materiálů, které byly součástí lovného zařízení nebo které k němu byly připevněny v okamžiku, kdy bylo odhozeno, včetně toho, kdy bylo opuštěno nebo ztraceno;

6)  „uvedením na trh“ první dodání výrobku na ▌trh členského státu;

7)  „dodáním na trh“ každé dodání výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu členského státu v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně;

8)  „harmonizovanou normou“ harmonizovaná norma ve smyslu čl. 2 bodu 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1025/2012;

9)  „odpadem“ odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES;

10)  „systémem rozšířené odpovědnosti výrobce“ systém rozšířené odpovědnosti výrobce ve smyslu čl. 3 bodu 21 směrnice 2008/98/ES;

11)  „výrobcem“:

a)  fyzická nebo právnická osoba usazená v členském státě, která bez ohledu na použitý způsob prodeje, včetně prostřednictvím smluv uzavřených na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU(25), profesionálně vyrábí, plní, prodává nebo dováží a uvádí na trh daného členského státu plastové výrobky na jedno použití nebo naplněné plastové výrobky na jedno použití či lovná zařízení obsahující plasty, jiná než osoby vykonávající rybolovnou činnost ve smyslu čl. 4 bodu 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1380/2013(26); nebo

b)  fyzická nebo právnická osoba usazená v  členském státě nebo ve třetí zemi, která v jiném členském státě prostřednictvím smluv uzavřených na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2011/83/EU profesionálně prodává přímo domácnostem nebo jiným uživatelům, než jsou domácnosti, plastové výrobky na jedno použití, naplněné plastové výrobky na jedno použití či lovná zařízení obsahující plasty, jiná než osoby vykonávající rybolovnou činnost ve smyslu čl. 4 bodu 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1380/2013;

12)  „sběrem“ sběr ve smyslu čl. 3 bodu 10 směrnice 2008/98/ES;

13)  „tříděným sběrem“ tříděný sběr ve smyslu čl. 3 bodu 11 směrnice 2008/98/ES;

14)  „zpracováním“ zpracování ve smyslu čl. 3 bodu 14 směrnice 2008/98/ES;

15)  „obaly“ obaly ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62/ES;

16)  „biologicky rozložitelným plastem“ plast, který je schopen fyzikálního a biologického rozkladu tak, že se v konečném důsledku rozloží na oxid uhličitý (CO2), biomasu a vodu, a který je v souladu s evropskými normami pro obaly využitelný formou kompostování a anaerobní digesce;

17)  „přístavním zařízením pro příjem odpadu“ přístavní zařízení pro příjem odpadu ve smyslu čl. 2 písm. e) směrnice 2000/59/ES;

18)  „tabákovými výrobky“ tabákové výrobky ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice 2014/40/EU.

Článek 4

Snížení spotřeby

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k dosažení ambiciózního a setrvalého snížení spotřeby plastových výrobků na jedno použití uvedených v části A přílohy v souladu s celkovými cíli unijní politiky v oblasti odpadů, a to zejména předcházením vzniku odpadů, která povedou k výraznému zvrácení trendů rostoucí spotřeby. Těmito opatřeními musí být dosaženo do roku 2026 měřitelného kvantitativního snížení spotřeby plastových výrobků na jedno použití uvedených v části A přílohy na území daného členského státu ve srovnání s rokem 2022.

Členské státy do ... [dva roky od vstupu této směrnice v platnost] vypracují popis opatření, jež přijaly podle prvního pododstavce, předají tento popis Komisi a zveřejní jej. Členské státy začlení opatření uvedená v popisu do plánů nebo programů uvedených v článku 11 při první následné aktualizaci těchto plánů nebo programů v souladu s příslušnými legislativními akty Unie upravujícími tyto plány nebo programy nebo do jakýchkoli jiných programů vypracovaných konkrétně za tímto účelem.

Opatření mohou zahrnovat vnitrostátní cíle snížení spotřeby, opatření zajišťující, aby byly v místě prodeje konečnému spotřebiteli k dispozici opakovaně použitelné alternativy plastových výrobků na jedno použití uvedených v části A přílohy, ekonomické nástroje, jako jsou nástroje zajišťující, aby se tyto plastové výrobky na jedno použití neposkytovaly v místě prodeje konečnému spotřebiteli zdarma, a dohody ve smyslu čl. 17 odst. 3. Členské státy mohou stanovit omezení týkající se uvádění na trh odchylně od článku 18 směrnice 94/62/ES za účelem předcházení tomu, aby se takové výrobky staly odhozenými odpadky, k zajištění nahrazení těchto výrobků alternativami, které jsou opětovně použitelné nebo neobsahují plasty. Uvedená opatření se mohou lišit v závislosti na dopadu plastových výrobků na jedno použití na životní prostředí v průběhu jejich životního cyklu, a to i poté, co se stanou odhozenými odpadky.

Opatření přijatá podle tohoto odstavce musí být přiměřená a nediskriminační. Členské státy tato opatření oznámí Komisi v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535(27), pokud to uvedená směrnice vyžaduje.

Pro dosažení souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce každý členský stát sleduje plastové výrobky na jedno použití uvedené v části A přílohy, jež byly uvedeny na trh, a opatření přijatá ke snížení jejich spotřeby a podá Komisi zprávu o dosaženém pokroku v souladu s odstavcem 2 tohoto článku a s čl. 13 odst. 1 za účelem stanovení závazných kvantitativních cílů Unie pro snížení spotřeby.

2.  Komise do ... [osmnáct měsíců od vstupu této směrnice v platnost] přijme prováděcí akt, kterým stanoví metodiku výpočtu a ověřování ambiciózního a setrvalého snížení spotřeby plastových výrobků na jedno použití uvedených v části A přílohy. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Článek 5

Omezení uvádění na trh

Členské státy zakážou uvádět na trh plastové výrobky na jedno použití uvedené v části B přílohy a výrobky z oxo-rozložitelných plastů.

Článek 6

Požadavky na výrobek

1.  Členské státy zajistí, aby plastové výrobky na jedno použití uvedené v části C přílohy, které mají uzávěry a víčka ▌vyrobené z plastu, mohly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud uzávěry a víčka zůstanou během fáze určeného použití výrobků připevněny k nádobě.

2.  Pro účely tohoto článku se kovové uzávěry nebo víčka s plastovým těsněním nepovažují za vyrobené z plastu.

3.  Do ... [tři měsíce od vstupu této směrnice v platnost] požádá Komise evropské normalizační organizace o vypracování harmonizovaných norem týkajících se požadavku uvedeného v odstavci 1. Tyto normy řeší zejména potřebu zajistit nezbytnou pevnost, spolehlivost a bezpečnost uzávěrů nádob na nápoje, včetně těch používaných pro sycené nápoje.

4.  Ode dne zveřejnění odkazů na harmonizované normy uvedené v odstavci 3 v Úředním věstníku Evropské unie se má za to, že plastové výrobky na jedno použití uvedené v odstavci 1, které splňují tyto normy nebo jejich části, splňují požadavek stanovený v odstavci 1.

5.  Pokud jde o nápojové lahve uvedené v části F přílohy, každý členský stát zajistí, aby:

a)  od roku 2025 nápojové lahve uvedené v části F přílohy, které se vyrábějí z polyethylentereftalátu jakožto hlavní složky (dále jen „PET lahve“), obsahovaly alespoň 25 % recyklovaných plastů, vypočítáno jako průměr pro všechny PET láhve uvedené na trh na území daného členského státu; a

b)  od roku 2030 nápojové lahve uvedené v části F přílohy obsahovaly alespoň 30 % recyklovaných plastů, vypočítáno jako průměr pro všechny takové nápojové láhve uvedené na trh na území daného členského státu.

Do 1. ledna 2022 přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví pravidla pro výpočet a ověřování cílů stanovených v prvním pododstavci tohoto odstavce. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Článek 7

Požadavky na výrobek

1.  Členské státy zajistí, aby každý plastový výrobek na jedno použití uvedený v části D přílohy, který je uváděn na trh, byl na svém obale nebo na výrobku samotném opatřen viditelným, jasně čitelným a nesmazatelným označením, které spotřebitelům poskytne ▌informace o těchto skutečnostech:

a)  vhodné postupy nakládání s odpady pro daný výrobek nebo způsoby odstraňování odpadů, jichž je v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady třeba se u daného výrobku vyvarovat;

b)  přítomnost plastů ve výrobku a z toho vyplývající nepříznivé dopady jeho odhazování mimo místa určená k odkládání odpadu nebo jiných nevhodných způsobů jeho odstraňování na životní prostředí.

Harmonizované specifikace pro označování stanoví Komise v souladu s odstavcem 2.

2.  Komise do … [dvanáct měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] přijme prováděcí akt, kterým stanoví harmonizované specifikace pro označování podle odstavce 1, které:

a)  stanoví, že označení plastových výrobků na jedno použití uvedených v bodech 1, 2 a 3  části D přílohy se umístí na prodejní a skupinové obaly těchto výrobků. Pokud se v místě nákupu nashromáždí více prodejních jednotek, je každá prodejní jednotka na svém obale opatřena označením. Označení není vyžadováno u obalů s povrchem menším než 10 cm2;

b)  stanoví, že označení plastových výrobků na jedno použití uvedených v bodě 4 části D přílohy se umístí na samotný výrobek; a

c)  zohlední stávající sektorové dobrovolné přístupy a věnují zvláštní pozornost nutnosti vyhnout se informacím, které by spotřebitele uvedly v omyl.

Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

3.  Ustanoveními tohoto článku týkajícími se tabákových výrobků se doplňují ustanovení uvedená ve směrnici 2014/40/EU.

Článek 8

Rozšířená odpovědnost výrobce

1.  Členské státy zajistí, aby byly v souladu s články 8 a 8a směrnice 2008/98/ES zavedeny systémy rozšířené odpovědnosti výrobce pro všechny plastové výrobky na jedno použití uvedené v části E přílohy, které jsou uváděny na trh členského státu.

2.  ▌ Členské státy zajistí, aby výrobci plastových výrobků na jedno použití uvedených v oddíle I části E přílohy této směrnice pokrývali náklady podle ustanovení o rozšířené odpovědnosti výrobce obsažených ve směrnicích 2008/98/ES a  94/62/ES, a nejsou-li zahrnuty již v uvedených směrnicích, aby pokrývali tyto náklady:

a)  náklady na osvětová opatření podle článku 10 této směrnice týkající se uvedených výrobků;

b)  náklady na sběr odpadu z  těch výrobků, které jsou vyhozeny v rámci veřejných systémů sběru odpadu, včetně infrastruktury a jejího provozování, a na následnou přepravu a zpracování tohoto odpadu; a

c)  náklady na úklid odpadků vznikajících z uvedených výrobků a na  následnou přepravu a zpracování těchto odpadků.

3.  Členské státy zajistí, aby výrobci plastových výrobků na jednou použití uvedených v oddílech II a III části E přílohy pokrývali alespoň tyto náklady:

a)  náklady na osvětová opatření podle článku 10 týkající se uvedených výrobků;

b)  náklady na úklid odpadků vznikajících z uvedených výrobků a na následnou přepravu a zpracování těchto odpadků; a

c)  náklady na sběr údajů a podávání zpráv podle čl. 8a odst. 1 písm. c) směrnice 2008/98/ES.

Pokud jde o plastové výrobky na jedno použití uvedené v oddíle III části E přílohy této směrnice, členské státy zajistí, aby výrobci kromě toho pokrývali náklady na sběr odpadu z těch výrobků, které jsou vyhozeny v rámci veřejných systémů sběru odpadu, včetně nákladů na infrastrukturu a její provozování, a na  následnou přepravu a zpracování tohoto odpadu. Tyto náklady mohou zahrnovat náklady na vybudování specifické infrastruktury pro sběr odpadu z těchto výrobků, jako jsou vhodné nádoby na odpad umístěné v místech, kde obvykle dochází ke znečišťování odpadky.

4.  Tyto náklady, jež mají být pokryty podle odstavců 2 a 3 nepřesáhnou náklady, které jsou nezbytné k nákladově efektivnímu poskytování služeb uvedených v těchto odstavcích, a jsou transparentně stanoveny mezi dotčenými subjekty. Náklady na odklízení odpadků jsou omezeny na činnosti prováděné veřejnými orgány nebo jejich jménem. Metodika výpočtu musí být vypracována způsobem, který umožňuje, aby byly náklady na odklízení odpadků stanoveny v přiměřené výši. Za účelem minimalizace administrativních nákladů mohou členské státy stanovit finanční příspěvky na náklady na odklízení odpadků stanovením odpovídajících víceletých pevných částek.

Komise po konzultaci s členskými státy zveřejní pokyny ohledně kritérií týkajících se nákladů na odklízení odpadků podle odstavců 2 a 3.

5.  Členské státy jasně vymezí úkoly a povinnosti všech relevantních zapojených subjektů.

Úkoly a povinnosti týkající se obalů se vymezí v souladu se směrnicí 94/62/ES.

6.  Každý členský stát umožní výrobcům usazeným v jiném členském státě, kteří uvádějí výrobky na jeho trh, určit právnickou nebo fyzickou osobu usazenou na jeho území jako pověřeného zástupce pro účely plnění povinností výrobce týkajících se systémů rozšířené odpovědnosti výrobce na jeho území.

7.  Každý členský stát zajistí, aby výrobce usazený na jeho území, který prodává plastové výrobky na jedno použití uvedené v části E přílohy a lovná zařízení obsahující plasty v jiném členském státě, ve kterém není usazen, určil v tomto jiném členském státě pověřeného zástupce. Pověřený zástupce je na území tohoto jiného členského státu osobou odpovědnou za plnění povinností uvedeného výrobce podle této směrnice.

8.  Členské státy zajistí, aby byly v souladu s články 8 a 8a směrnice 2008/98/ES zavedeny systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, pokud jde o lovná zařízení obsahující plasty, která jsou uváděna na ▌trh některého členského státu,.

Členské státy, které mají mořské vody ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/56/ES, stanoví pro účely recyklace vnitrostátní minimální roční úroveň sběru odpadních lovných zařízení obsahujících plasty.

Členské státy sledují lovná zařízení obsahující plasty, která jsou uváděna na trh členského státu, jakož i sebraná odpadní lovná zařízení obsahující plasty a podávají zprávu Komisi v souladu s čl. 13 odst. 1 této směrnice za účelem stanovení závazných kvantitativních cílů Unie pro sběr.

9.  S ohledem na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce zavedené podle odstavce 8 tohoto článku členské státy zajistí, aby výrobci lovných zařízení obsahujících plasty pokrývali náklady na tříděný sběr odpadních lovných zařízení obsahujících plasty předaných do příslušných přístavních zařízení pro příjem odpadu v souladu se směrnicí (EU) 2019/…(28)  nebo do jiných rovnocenných systémů sběru odpadu, které nespadají do oblasti působnosti uvedené směrnice, a  náklady na jejich následnou přepravu a zpracování. Výrobci rovněž pokrývají náklady na osvětová opatření uvedená v článku 10 týkající se lovných zařízení obsahujících plasty.

Požadavky stanovené v tomto odstavci doplňují požadavky týkající se  odpadu z rybářských plavidel v právu Unie o přístavních zařízeních pro příjem odpadu.

Aniž jsou dotčena technická opatření stanovená v nařízení Rady (ES) č. 850/98(29), požádá Komise evropské normalizační organizace o vypracování harmonizovaných norem týkajících se oběhového návrhu lovných zařízení s cílem podpořit přípravu k jejich opětovnému použití a usnadnit jejich recyklovatelnost na konci životního cyklu.

Článek 9

Tříděný sběr

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění tříděného sběru za účelem recyklace:

a)  do roku 2025 množství odpadu z plastových výrobků na jedno použití uvedených v části F přílohy, které se se rovná 77 % těchto plastových výrobků na jedno použití uvedených na trh v daném roce podle hmotnosti;

b)  do roku 2029 množství odpadu z plastových výrobků na jedno použití uvedených v části F přílohy, které se se rovná 90 % těchto plastových výrobků na jedno použití uvedených na trh v daném roce podle hmotnosti.

Má se za to, že množství plastových výrobků na jedno použití uvedených v části F přílohy, které jsou v členském státě uvedeny na trh, je shodný s množstvím odpadu, včetně odpadu vyhozeného mimo místa určená k jeho odkládání, které vzniklo ve stejném roce v daném členském státě.

K dosažení tohoto cíle mohou členské státy mimo jiné:

a)  zavést zálohové systémy;

b)  stanovit cíle pro tříděný sběr pro příslušné systémy rozšířené odpovědnosti výrobce.

První pododstavec se použije, aniž je dotčen čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2008/98/ES.

2.  Komise usnadňuje výměnu informací a sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy ohledně vhodných opatření ke splnění cílů stanovených v odstavci 1, mimo jiné i ohledně zálohových systémů. Výsledky této výměny informací a sdílení osvědčených postupů Komise zveřejní.

3.  Komise do … [dvanáct měsíců od vstupu této směrnice v platnost] přijme prováděcí akt, kterým stanoví metodiku pro výpočet cílů pro tříděný sběr stanovených v odstavci 1 tohoto článku a pro ověřování jeho plnění. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle  čl. 16 odst. 2.

Článek 10

Osvětová opatření

Členské státy přijmou opatření k  informování spotřebitelů a podnícení odpovědného spotřebitelského chování za účelem snížení množství odhozených odpadků z výrobků, na něž se vztahuje tato směrnice, a přijmou opatření k tomu, aby spotřebitelům plastových výrobků na jedno použití uvedených v části G přílohy a  uživatelům lovných zařízení obsahujících plasty poskytly informace o:

a)  dostupnosti opětovně použitelných alternativ, systémech opětovného použití uvedených plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení obsahujících plasty a o způsobech nakládání s odpady z uvedených plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení, jakož i o osvědčených postupech řádného nakládání s odpady v souladu s článkem 13 směrnice 2008/98/ES;

b)  dopadu odhazování odpadků mimo místa určená k odkládání odpadu a jiného nevhodného odstraňování odpadů z uvedených plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení obsahujících plasty na životní prostředí, zejména na mořské prostředí; a

c)  dopadu nevhodných způsobů odstraňování odpadu z plastových výrobků na jedno použití na kanalizační síť.

Článek 11

Koordinace reakce

Aniž je dotčen čl. 4 odst. 1 první pododstavec této směrnice, každý členský stát zajistí, aby opatření přijatá za účelem provedení této směrnice ve vnitrostátním právu a jejího uplatňování byla nedílnou součástí programů opatření stanovených podle článku 13 směrnice 2008/56/ES pro členské státy, které mají mořské vody, programů opatření stanovených podle článku 11 směrnice 2000/60/ES, plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadů stanovených podle článků 28 a 29 směrnice 2008/98/ES a plánů pro příjem a zpracování odpadu stanovených podle směrnice (EU) 2019/…(30)a aby byla s uvedenými programy a plány v souladu.

Opatření, která členské státy přijmou za účelem provedení článků 4 až 9 této směrnice ve vnitrostátním právu a jejich provádění, musí být v souladu s potravinovým právem Unie, aby bylo zajištěno, že není ohrožena hygiena a bezpečnost potravin. Členské státy podporují, aby se jako materiály určené pro styk s potravinami pokud možno používaly udržitelné alternativy plastů na jedno použití.

Článek 12

Specifikace a pokyny týkající se plastových výrobků na jedno použití

Při určování toho, zda má být nádoba na potraviny považována pro účely této směrnice za plastový výrobek na jedno použití, je spolu s kritérii pro nádoby na potraviny uvedenými v příloze rozhodující skutečností, jestli se vzhledem ke svému objemu nebo velikosti, zejména u nádob na jednu porci, často stává nevhodně odhozeným odpadkem.

Komise do ... [jeden rok od vstupu této směrnice v platnost] zveřejní po konzultaci s členskými státy pokyny, včetně případných příkladů toho, co má být pro účely této směrnice považováno za plastový výrobek na jedno použití.

Článek 13

Informační systémy a podávání zpráv

1.  Každý členský stát podává Komisi za každý kalendářní rok zprávu obsahující:

a)  údaje o plastových výrobcích na jedno použití uvedených v části A přílohy, které byly každoročně uvedeny na trh ▌ daného členského státu, s cílem doložit snížení spotřeby v souladu s čl. 4 odst. 1;

b)  informace o opatřeních přijatých daným členským státem pro účely čl. 4 odst. 1;

c)  údaje o plastových výrobcích na jedno použití uvedených v části F přílohy, které byly každoročně v  daném členském státě sebrány v rámci tříděného sběru, s cílem doložit dosažení cílů pro tříděný sběr podle čl. 9 odst. 1;

d)  údaje o lovných zařízeních obsahujících plasty uvedených každoročně v  daném členském státě na trh, jakož i o  každoročně sebraných odpadních lovných zařízeních v  daném členském státě;

e)  informace o obsahu recyklovaných materiálů v nápojových lahvích uvedených v části F přílohy s cílem doložit dosažení cílů stanovených v čl. 6 odst. 5; a

f)  údaje o odpadu plastových výrobků na jedno použití uvedených v oddíle III části E přílohy, který byl sebrán v souladu s čl. 8 odst. 3, po spotřebě jejich obsahu.

Členské státy předkládají údaje a informace elektronicky do 18 měsíců od konce vykazovaného roku, za který byly shromážděny. Údaje a informace jsou předkládány ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 4 tohoto článku.

Prvním vykazovaným obdobím je kalendářní rok 2022 s výjimkou prvního pododstavce písm. e) a f), u nichž je prvním vykazovaným obdobím kalendářní rok 2023.

2.  K údajům a informacím, jež členské státy předkládají v souladu s tímto článkem, se připojí zpráva o kontrole kvality. Údaje a informace jsou předkládány ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 4.

3.  Komise přezkoumá údaje a informace předložené v souladu s tímto článkem a zprávu o výsledcích svého přezkumu zveřejní. Zpráva posoudí organizaci sběru údajů a informací, zdroje údajů a informací, metodiku použitou v členských státech a úplnost, spolehlivost, včasnost a konzistentnost těchto údajů a informací. Posouzení může zahrnovat konkrétní doporučení ke zlepšení. Zpráva se vypracuje po prvním předložení údajů a informací členskými státy a následně v intervalech stanovených v čl. 12 odst. 3c směrnice 94/62/ES.

4.  Komise do ... [18 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] přijme prováděcí akty, kterými stanoví formát pro předkládání údajů a informací podle odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 tohoto článku.

Komise do ... [12 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] přijme prováděcí akty, kterými stanoví formát pro předkládání údajů podle odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2 tohoto článku.

Komise do 1. ledna 2022 přijme prováděcí akty, kterými stanoví formát pro předkládání údajů a informací podle odst. 1 písm. e) a f) a odst. 2 tohoto článku.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2. Zohlední se formát vypracovaný podle článku 12 směrnice 94/62/ES.

Článek 14

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních ustanovení přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy tyto sankce a opatření oznámí Komisi do … [dva roky od vstupu této směrnice v platnost] a neprodleně jí oznámí i všechny jejich následné změny.

Článek 15

Hodnocení a přezkum

1.  Komise provede hodnocení této směrnice do … [osm let ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Hodnocení vychází z informací dostupných v souladu s článkem 13. Členské státy Komisi poskytnou veškeré doplňující informace nezbytné pro účely hodnocení a vypracování zprávy uvedené v odstavci 2 tohoto článku.

2.  ▌Komise předloží zprávu o hlavních zjištěních hodnocení provedeného v souladu s odstavcem 1 Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Ke zprávě se podle potřeby připojí legislativní návrh. V uvedeném návrhu se podle potřeby stanoví závazné kvantitativní cíle snížení spotřeby a závazné úrovně sběru odpadních lovných zařízení.

3.  Zpráva obsahuje:

a)  posouzení potřeby přezkoumat přílohu obsahující seznam plastových výrobků na jedno použití, a to i pokud jde o uzávěry a víčka vyrobená z plastů, jež se používají pro skleněné a kovové nádoby na nápoje;

b)  studii o tom, zda je proveditelné stanovit závazné úrovně sběru pro odpadní lovná zařízení a závazné kvantitativní cíle Unie pro snížení spotřeby zejména plastových výrobků na jedno použití uvedených v části A přílohy, přičemž se zohlední úrovně spotřeby a již dosažená snížení spotřeby v členských státech;

c)  posouzení změny v materiálech používaných v plastových výrobcích na jedno použití, na něž se vztahuje tato směrnice, jakož i posouzení nových vzorců spotřeby a obchodních modelů založených na opětovně použitelných alternativách; toto posouzení pokud možno zahrnuje celkovou analýzu životního cyklu s cílem posoudit dopad těchto výrobků a jejich alternativ na životní prostředí;

d)  posouzení vědeckého a technického pokroku ohledně kritérií nebo normy pro biologickou rozložitelnost v mořském prostředí pro plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje tato směrnice, a  pro náhrady těchto výrobků na jedno použití, které zajišťují plnou rozložitelnost plastů na oxid uhličitý (CO2), biomasu a vodu za dostatečně krátkou dobu na to, aby nebyly škodlivé pro život v mořích a aby nedocházelo k hromadění plastů v životním prostředí.

4.  V rámci hodnocení provedeného v souladu s odstavcem 1 Komise přezkoumá opatření přijatá podle této směrnice týkající se plastových výrobků na jedno použití uvedených v oddíle III části E přílohy, a předloží zprávu o hlavních zjištěních. Ve zprávě se rovněž zváží varianty závazných opatření pro snížení množství odpadu plastových výrobků na jedno použití uvedených v oddíle III části E přílohy po spotřebě jejich obsahu, včetně možnosti stanovit závazné úrovně sběru pro tento odpad po spotřebě jeho obsahu. Ke zprávě se podle potřeby připojí legislativní návrh.

Článek 16

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 39 směrnice 2008/98/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 17

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do … [dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Členské státy však použijí předpisy nezbytné k zajištění souladu s: ▌

–  článkem 5 od ... [dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost],

–  čl. 6 odst. 1 od ... [pět let ode dne vstupu této směrnice v platnost],

–  čl. 7 odst. 1 od ... [dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost],

–  článkem 8 do 31. prosince 2024, ale pokud jde o systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, které byly zavedeny před 4. červencem 2018, a o plastové výrobky na jedno použití uvedené v oddíle III části E přílohy do 5. ledna 2023.

Předpisy uvedené v tomto odstavci přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3.  Za podmínky, že je cílů v oblasti nakládání s odpady stanovených v článcích 4 a 8 dosaženo, mohou členské státy provést ve vnitrostátním právu ustanovení čl. 4 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 a 8, s výjimkou plastových výrobků na jedno použití uvedených v oddíle III části E přílohy, prostřednictvím dohod mezi příslušnými orgány a dotčenými hospodářskými odvětvími.

Tyto dohody musí splňovat tyto požadavky:

a)  dohody jsou vymahatelné;

b)  dohody musí upřesnit cíle a odpovídající lhůty;

c)  dohody jsou zveřejněny v úředním věstníku dotčeného členského státu nebo v úředním dokumentu rovněž přístupném veřejnosti a jsou předány Komisi;

d)  výsledky dosažené při uplatňování dohody jsou pravidelně sledovány, sdělovány příslušným orgánům a Komisi a zpřístupňovány veřejnosti za podmínek stanovených v dohodě;

e)  příslušné orgány přijmou opatření k posuzování pokroku dosaženého v rámci dohody; a

f)  v případě neplnění dohody členské státy provedou příslušná ustanovení této směrnice přijetím právních nebo správních předpisů.

Článek 18

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 19

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Část A

Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje článek 4 o snížení spotřeby

1)  Nápojové kelímky, včetně jejich uzávěrů a víček;

2)  Nádoby na potraviny, tj. nádoby, jako jsou krabičky s víkem či bez něj, jež se používají k pojmutí potravin, které:

a)  jsou určeny k okamžité spotřebě ▌, a to buď na místě, nebo k odnesení s sebou,

b)  jsou obvykle spotřebovávány z této nádoby a

c)  jsou připraveny ke spotřebě bez jakékoli další přípravy, jako je vaření nebo ohřívání,

včetně nádob na potraviny používaných pro rychlé občerstvení nebo jiná jídla připravená k okamžité spotřebě, s výjimkou nádob na nápoje, talířů a sáčků a balení obsahujících potraviny.

Část B

Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje článek 5 o omezení uvádění výrobků na trh

1)  Vatové tyčinky, s výjimkou případů spadajících do oblasti působnosti směrnice Rady 90/385/EHS(31) nebo směrnice Rady 93/42/EHS(32);

2)  Příbory (vidličky, nože, lžíce, jídelní hůlky);

3)  Talíře;

4)  Brčka, s výjimkou případů spadajících do oblasti působnosti směrnice 90/385/EHS nebo směrnice 93/42/EHS;

5)  Nápojová míchátka;

6)  Tyčky k uchycení a podpěře balónků, kromě balónků pro průmyslové či jiné profesionální použití a upotřebení, jež nejsou distribuovány spotřebitelům, včetně mechanismů těchto tyček;

7)  Nádoby na potraviny vyrobené z expandovaného polystyrenu, tj. nádoby, jako jsou krabičky s víkem či bez něj, jež se používají k pojmutí potravin, které:

a)  jsou určeny k okamžité spotřebě, a to buď na místě, nebo k odnesení s sebou,

b)  jsou obvykle spotřebovávány z této nádoby a

c)  jsou připraveny ke spotřebě bez jakékoli další přípravy, jako je vaření nebo ohřívání,

včetně nádob na potraviny používaných pro rychlé občerstvení nebo jiná jídla připravená k okamžité spotřebě, s výjimkou nádob na nápoje, talířů a sáčků a balení obsahujících potraviny;

8)  Nádoby na nápoje vyrobené z expandovaného polystyrenu, včetně jejich uzávěrů a víček;

9)  Nápojové kelímky vyrobené z expandovaného polystyrenu, včetně jejich uzávěrů a víček.

Část C

Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje čl. 6 odst. 1 až 4 o požadavcích na výrobky

1)  Nádoby na nápoje o objemu až tři litry, tj. nádoby, jež se používají k pojmutí kapalin, např. nápojové lahve včetně jejich uzávěrů a víček a nápojové obaly z kompozitních materiálů, včetně jejich uzávěrů a víček, avšak nikoli:

a)  skleněné nebo kovové nádoby na nápoje, které mají uzávěry a víčka vyrobené z plastu;

b)  nádoby na nápoje určené a používané na potraviny pro zvláštní lékařské účely  ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013(33), které jsou v kapalné formě.

Část D

Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje článek 7 o požadavcích na označování

1)  Hygienické vložky a tampony a aplikátory tamponů;

2)  Vlhčené ubrousky, tj. předvlhčené ubrousky pro osobní hygienu a péči o domácnost ▌;

3)  Tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky;

4)  Nápojové kelímky.

Část E

I.  Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje čl. 8 odst. 2 o rozšířené odpovědnosti výrobce

1)  Nádoby na potraviny, tj. nádoby, jako jsou krabičky s víkem či bez něj, jež se používají k pojmutí potravin, které:

a)  jsou určeny k okamžité spotřebě ▌, a to buď na místě, nebo k odnesení s sebou,

b)  jsou obvykle spotřebovávány z  této nádoby a

c)  jsou připraveny ke spotřebě bez jakékoli další přípravy, jako je vaření nebo ohřívání,

včetně nádob na potraviny používaných pro rychlé občerstvení nebo jiná jídla připravená k okamžité spotřebě, s výjimkou nádob na nápoje, talířů a sáčků a balení obsahujících potraviny;

2)  Sáčky a balení zhotovené z pružného materiálu, které obsahují potraviny určené k okamžité spotřebě z těchto sáčků nebo balení bez jakékoli další přípravy;

3)  Nádoby na nápoje o objemu až tři litry, tj. nádoby, jež se používají k pojmutí kapalin, např. nápojové lahve včetně jejich uzávěrů a víček a nápojové obaly z kompozitních materiálů, včetně jejich uzávěrů a víček, avšak nikoli skleněné nebo kovové nádoby na nápoje, které mají uzávěry a víčka vyrobené z plastu;

4)  Nápojové kelímky, včetně jejich uzávěrů a víček;

5)  Lehké plastové nákupní tašky ve smyslu čl. 3 bodu 1c směrnice 94/62/ES.

II.  Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje čl. 8 odst. 3 o rozšířené odpovědnosti výrobce

1)  Vlhčené ubrousky, tj. předvlhčené ubrousky pro osobní hygienu a péči o domácnost ▌;

2)  Balónky, kromě balónků pro průmyslové či jiné profesionální použití a upotřebení, jež nejsou distribuovány spotřebitelům.

III.  Další plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje čl. 8 odst. 3 o rozšířené odpovědnosti výrobce

Tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky.

Část F

Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje článek 9 o tříděném sběru a čl. 6 odst. 5 o požadavcích na výrobky

Nápojové lahve o objemu až tři litry, včetně jejich uzávěrů a víček, avšak nikoli:

a)  skleněné nebo kovové nádoby na nápoje, které mají uzávěry a víčka vyrobené z plastu,

b)  nápojové lahve určené a používané na potraviny pro zvláštní lékařské účely  ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení (EU) č. 609/2013, které jsou v kapalné formě.

Část G

Plastové výrobky na jedno použití, na které se vztahuje článek 10 o osvětových opatřeních

1)  Nádoby na potraviny, tj. nádoby, jako jsou krabičky s víkem či bez něj, jež se používají k pojmutí potravin, které:

a)  jsou určeny k okamžité spotřebě ▌, a to buď na místě, nebo k odnesení s sebou,

b)  jsou obvykle spotřebovávány z příslušné nádoby a

c)  jsou připraveny ke spotřebě bez jakékoli další přípravy, jako je vaření nebo ohřívání,

včetně nádob na potraviny používaných pro rychlé občerstvení nebo jiná jídla připravená k okamžité spotřebě, s výjimkou nádob na nápoje, talířů a sáčků a balení obsahujících potraviny;

2)  Sáčky a balení zhotovené z pružného materiálu, které obsahují potraviny určené k okamžité spotřebě z těchto sáčků nebo balení bez jakékoli další přípravy;

3)  Nádoby na nápoje o objemu až tři litry, tj. nádoby, jež se používají k pojmutí kapalin, např. nápojové lahve včetně jejich uzávěrů a víček a nápojové obaly z kompozitních materiálů, včetně jejich uzávěrů a víček, avšak nikoli skleněné nebo kovové nádoby na nápoje, které mají uzávěry a víčka vyrobené z plastu, včetně jejich uzávěrů a víček;

4)   Nápojové kelímky, včetně jejich uzávěrů a víček;

5)  Tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky;

6)  Vlhčené ubrousky, tj. předvlhčené ubrousky pro osobní hygienu a péči o domácnost ▌;

7)  Balónky, kromě balónků pro průmyslové či jiné profesionální použití a upotřebení, jež nejsou distribuovány spotřebitelům;

8)  Lehké plastové nákupní tašky ve smyslu čl. 3 bodu 1c směrnice 94/62/ES;

9)  Hygienické vložky a tampony a aplikátory tamponů.

(1) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 207.
(2) Úř. věst. C 461, 21.12.2018, s. 210.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 24. října 2018 (Přijaté texty, P8_TA-PROV(2018)0411).
(4)Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 207.
(5)Úř. věst. C 461, 21.12.2018, s. 210.
(6) Postoj Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019.
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).
(8)Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 3.
(9)Úř. věst. L 39, 16.2.1993, s. 3.
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 81).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1)
(12)Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19).
(13)Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Unie k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).
(14)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 365, 31.12.1994, s. 10).
(15)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 1).
(16)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).
(17)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
(18)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1).
(19)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS (Úř. věst. L 338, 13.11.2004, s. 4).
(20)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12).
(21)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… ze dne … o přístavních zařízeních pro příjem odpadu z lodí, kterou se zrušuje směrnice 2000/59/ES a mění směrnice 2010/65/EU a zrušuje směrnice 2000/59/ES (Úř. věst. L. …).
(22)+Pro Úřední věstník: Vložte prosím číslo směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 85/18 (2018/0012 (COD)) a v poznámce pod čarou doplňte číslo, datum a odkaz na vyhlášení uvedené směrnice v Úředním věstníku.
(23)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(24)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(25)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).
(26)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22).
(27)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).
(28)* Vložte prosím číslo směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 85/18 (2018/0012 (COD)).
(29)Nařízení Rady (ES) č. 850/98 ze dne 30. března 1998 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů (Úř. věst. L 125, 27.4.1998, s. 1).
(30)+ Pro Úřední věstník: vložte prosím číslo směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 85/18 (2018/0012(COD)).
(31)Směrnice Rady 90/385/EHS ze dne 20. června 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se aktivních implantabilních zdravotnických prostředků (Úř. věst. L 189, 20.7.1990, s. 17).
(32)Směrnice Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích (Úř. věst. L 169, 12.7.1993, s. 1).
(33) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013 ze dne 12. června 2013 o potravinách určených pro kojence a malé děti, potravinách pro zvláštní lékařské účely a náhradě celodenní stravy pro regulaci hmotnosti a o zrušení směrnice Rady 92/52/EHS, směrnic Komise 96/8/ES, 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES a nařízení Komise (ES) č. 41/2009 a (ES) č. 953/2009 (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 35).


Hnojivé výrobky EU ***I
PDF 2895kWORD 2716k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků s označením CE na trh a kterým se mění nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1107/2009 (COM(2016)0157 – C8-0123/2016 – 2016/0084(COD))
P8_TA-PROV(2019)0306A8-0270/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0157),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0123/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 12. prosince 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0270/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. března 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh a kterým se mění nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1107/2009 a zrušuje nařízení (ES) č. 2003/2003

P8_TC1-COD(2016)0084


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Podmínky pro dodávání hnojiv na vnitřní trh byly částečně harmonizovány nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2003/2003(5), které se téměř výhradně týká hnojiv z těžených nebo chemicky vyráběných anorganických materiálů. Pro účely hnojení je také třeba využívat recyklované nebo organické materiály. Měly by být stanoveny harmonizované podmínky pro dodávání hnojiv vyráběných z takových recyklovaných nebo organických materiálů na celý vnitřní trh, aby tak vznikla významná pobídka pro jejich další využití. Prosazování častějšího používání recyklovaných živin by dále podpořilo rozvoj oběhového hospodářství a umožnilo při všeobecném využívání živin účinnější využívání zdrojů, přičemž by se snížila závislost Unie na živinách ze třetích zemí. Rozsah harmonizace by proto měl být rozšířen tak, aby zahrnovala recyklované a organické materiály.

(2)  Určité výrobky se používají v kombinaci s hnojivy za účelem zlepšení efektivity využívání živin a mají pozitivní dopad na snižování množství používaných hnojiv, a tím i jejich dopadu na životní prostředí. Aby se usnadnil jejich volný pohyb na vnitřním trhu, měla by se harmonizace týkat nejen hnojiv, tj. výrobků, jejichž účelem je poskytovat rostlinám živiny, ale také výrobků určených ke zlepšení efektivity využívání živin rostlinami.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008(6) stanoví pravidla pro akreditaci subjektů posuzování shody, rámec pro dozor nad trhem s výrobky a pro kontroly výrobků ze třetích zemí a obecné zásady, kterými se řídí označení CE. Uvedené nařízení by mělo být použitelné na výrobky , na něž se vztahuje toto nařízení, s cílem zajistit, aby výrobky, na které se vztahuje volný pohyb zboží v rámci Unie, splňovaly požadavky na vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů, jako je zdraví lidí, zvířat a rostlin, bezpečnost a životní prostředí.

(4)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES(7) stanoví společné zásady a referenční ustanovení, jež se mají použít napříč odvětvovými právními předpisy s cílem poskytnout ucelený základ pro revizi nebo přepracování uvedených právních předpisů. Nařízení (ES) č. 2003/2003 by proto mělo být nahrazeno tímto nařízením, které bylo v co největším možném rozsahu navrženo v souladu s uvedenými zásadami a referenčními ustanoveními.

(5)  Nařízení (ES) č. 2003/2003 na rozdíl od většiny ostatních harmonizačních opatření vztahujících se na výrobky v právu Unie nezabraňuje dodávání neharmonizovaných hnojiv na vnitřní trh v souladu s vnitrostátním právem a obecnými pravidly Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) týkajícími se volného pohybu. S ohledem na velmi místní charakter určitých trhů s výrobky by tato možnost měla zůstat zachována. Soulad s harmonizovanými pravidly by proto měl zůstat dobrovolný a měl by být požadován pouze v případě výrobků, jejichž účelem je poskytovat rostlinám živiny nebo zlepšit efektivitu využívání živin rostlinami, které jsou při dodání na trh opatřeny označením CE. Toto nařízení by se proto nemělo vztahovat na výrobky, které při dodání na trh nejsou opatřeny označením CE.

(6)  Různé funkce výrobku vyžadují různé požadavky na bezpečnost a kvalitu výrobků, jež jsou přizpůsobeny jejich různému určenému použití. Hnojivé výrobky EU by proto měly být rozděleny do různých kategorií funkce výrobku, z nichž každá by měla podléhat specifickým požadavkům na bezpečnost a kvalitu.

(7)  Hnojivý výrobek EU může mít více než jednu z funkcí popsaných v rámci kategorií funkce výrobku stanovených v tomto nařízení. Je-li deklarována jen jedna z těchto funkcí, mělo by stačit, aby hnojivý výrobek EU splňoval požadavky kategorie funkce výrobku, která danou deklarovanou funkci popisuje. Naopak v případě, že je deklarována více než jedna z uvedených funkcí, měl by se hnojivý výrobek EU považovat za blend dvou nebo více složkových hnojivých výrobků EU a splnění požadavků by se mělo vyžadovat pro každý ze složkových hnojivých výrobků EU z hlediska jejich funkce. Na tyto blendy by se proto měla vztahovat zvláštní kategorie funkce výrobku.

(8)  Je možné, že výrobce používající jeden nebo více hnojivých výrobků EU, které již byly předmětem posuzování shody provedeného tímto nebo jiným výrobcem, se bude chtít o toto posuzování shody opírat. V zájmu snížení administrativní zátěže na minimum by se výsledný hnojivý výrobek EU měl také považovat za blend dvou nebo více složkových hnojivých výrobků EU, a dodatečné požadavky na shodu tohoto blendu by měly být omezeny na aspekty, v jejichž případě jsou tyto požadavky v důsledku smíchání opodstatněné.

(9)  Různé složkové materiály vyžadují různé požadavky na zpracování a kontrolní mechanismy, jež jsou přizpůsobeny jejich odlišné potenciální nebezpečnosti a variabilitě. Složkové materiály hnojivých výrobků EU by proto měly být rozděleny do různých kategorií, z nichž každá by měla podléhat specifickým požadavkům na zpracování a kontrolním mechanismům. Mělo by být možné dodávat na trh hnojivý výrobek EU, který se skládá z několika složkových materiálů z různých kategorií složkových materiálů, kde každý materiál splňuje požadavky pro kategorii, do které patří.

(10)  Kontaminující látky v hnojivých výrobcích EU, jako je kadmium, by mohly představovat riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí , neboť se hromadí v životním prostředí a vstupují do potravinového řetězce. Jejich obsah v takových výrobcích by proto měl být omezen. Kromě toho by se mělo v hnojivých výrobcích EU získávaných z biologického odpadu zabránit přítomnosti nečistot, zejména polymerů, ale také kovu a skla, nebo by jejich výskyt měl být omezen v takovém rozsahu, v jakém je to technicky proveditelné detekcí takových nečistot v odděleně sbíraném biologickém odpadu před zpracováním.

(11)  V několika členských státech jsou v platnosti vnitrostátní předpisy, které omezují obsah kadmia ve fosforečných hnojivech z důvodu ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Pokud by členský stát považoval za nezbytné ponechat takové vnitrostátní předpisy v platnosti i po přijetí harmonizovaných mezních hodnot podle tohoto nařízení a do doby, než budou tyto harmonizované mezní hodnoty na stejné nebo nižší úrovni oproti již uplatňovaným vnitrostátním mezním hodnotám, měl by je v souladu s čl. 114 odst. 4 Smlouvy o fungování EU oznámit Komisi. Dále, pokud by členský stát v souladu s čl. 114 odst. 5 Smlouvy o fungování EU pokládal za nezbytné zavést nové vnitrostátní předpisy, jako například předpisy omezující obsah kadmia ve fosforečných hnojivech, opírající se o nové vědecké poznatky k ochraně životního prostředí nebo pracovního prostředí, z důvodu zvláštního problému, který se objeví v tomto členském státě po přijetí tohoto nařízení, měl by zamýšlené předpisy oznámit Komisi spolu s důvody pro jejich zavedení. Komise by v každém případě měla v souladu s čl. 114 odst. 6 Smlouvy o fungování EU prověřit, zda tyto oznámené vnitrostátní předpisy neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu nebo nenarušují fungování vnitřního trhu.

(12)  Jelikož souvislosti se zvláštními půdními a klimatickými podmínkami existujícími v určitých členských státech byly těmto členským státům v souladu se Smlouvou o fungování EU uděleny výjimky z článku 5 nařízení (ES) č. 2003/2003 týkající se obsahu kadmia v hnojivech mimo jiné z důvodu ochrany lidského zdraví a životního prostředí, a jelikož skutečnosti, které k udělení uvedených výjimek ze strany Komise vedly, jsou i nadále platné, měly by uvedené členské státy mít možnost i nadále uplatňovat své vnitrostátní mezní hodnoty pro obsah kadmia až do doby, než budou na úrovni Unie platit harmonizované mezní hodnoty pro obsah kadmia ve fosforečných hnojivech, které budou na stejné nebo nižší úrovni oproti uvedeným mezním hodnotám.

(13)  V zájmu zajištění souladu fosforečných hnojiv s požadavky tohoto nařízení a v zájmu podpory inovací je nezbytné poskytnout formou relevantních finančních zdrojů, které jsou k dispozici například v rámci programu Horizont Evropa, platformy na podporu financování oběhového hospodářství nebo prostřednictvím Evropské investiční banky) dostatečné pobídky pro rozvoj příslušných technologií, zejména technologií v oblasti odstraňování kadmia, a pro nakládání s nebezpečným odpadem s vysokým obsahem kadmia. Tyto pobídky by měly být zaměřeny na taková řešení v oblasti odstraňování kadmia, která budou v průmyslovém měřítku hospodářsky životaschopná a umožní odpovídající zpracování vzniklého odpadu.

(14)  V případě hnojivého výrobku EU, jenž splňuje požadavky tohoto nařízení, by měl být umožněn volný pohyb na vnitřním trhu. Pokud jeden nebo více složkových materiálů je získaným produktem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009(8), ale ve výrobním řetězci dosáhl bodu, po kterém již nepředstavuje závažné riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí (dále jen „konečný bod výrobního řetězce“), znamenal by požadavek na zachování souladu výrobku s ustanoveními uvedeného nařízení zbytečnou administrativní zátěž. Takové hnojivé výrobky by proto měly být z požadavků uvedeného nařízení vyňaty. Nařízení (ES) č. 1069/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(15)  U každé kategorie složkových materiálů, která zahrnuje získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009, by měl být v souladu s postupy stanovenými v uvedeném nařízení stanoven konečný bod výrobního řetězce. Je-li tento konečný bod dosažen před uvedením hnojivého výrobku EU na trh, ale poté, co výrobní postup podle tohoto nařízení již začal, požadavky na zpracování podle nařízení (ES) č. 1069/2009 a tohoto nařízení by se měly na hnojivé výrobky EU použít kumulativně, což znamená, že pokud obě nařízení upravují stejný parametr, použije se přísnější požadavek.

(16)  Získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009, které již byly uvedeny na trh a jsou v Unii používány jako organická hnojiva a pomocné půdní látky v souladu s  uvedeným nařízením, představují v rámci oběhového hospodářství slibné suroviny pro výrobu inovativních hnojivých výrobků. Jakmile je pro určitý získaný produkt stanoven konečný bod výrobního řetězce, měl by být v případě hnojivého výrobku EU obsahujícího takové získané produkty v souladu s tímto nařízením umožněn volný pohyb na vnitřním trhu, aniž by se na něj vztahovaly požadavky nařízení (ES) č. 1069/2009. Komise by za tímto účelem měla bez zbytečného odkladu provést první posouzení, aby ověřila, zda lze konečný bod výrobního řetězce stanovit.

(17)  Pokud hnojivé výrobky získané z vedlejších produktů živočišného původu představují riziko pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat, mělo by být možné využít ochranná opatření v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(9), jak je tomu v případě jiných kategorií výrobků získávaných z vedlejších produktů živočišného původu.

(18)  Dodávání na trh vedlejšího produktu živočišného původu nebo získaného produktu ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009, pro něž nebyl stanoven konečný bod výrobního řetězce nebo v jejichž případě nebylo v době dodání na trh dosaženo stanoveného konečného bodu, podléhá požadavkům uvedeného nařízení. Bylo by proto zavádějící stanovovat označení CE daného výrobku podle tohoto nařízení. Jakýkoli výrobek obsahující takový vedlejší produkt živočišného původu nebo získaný produkt nebo jakýkoli výrobek z nich sestávající by proto měl být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyňat. Toto nařízení by se nemělo vztahovat na neošetřené vedlejší produkty živočišného původu.

(19)  U určitých využitých odpadů, jako je struvit, agrouhlí a výrobky na bázi popela, ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES(10) byla zjištěna tržní poptávka po jejich využití jako hnojivé výrobky. Kromě toho je třeba stanovit určité požadavky vztahující se na odpad používaný jako vstupní materiál do využití, na postupy a techniky zpracování, jakož i na hnojivé výrobky, které jsou výsledkem využití, aby se zajistilo, že používání takových hnojivých výrobků nepovede k celkovým nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo zdraví lidí. Pro hnojivé výrobky EU by takové požadavky měly být stanoveny v tomto nařízení. Jakmile proto takové výrobky dosáhnou souladu se všemi požadavky tohoto nařízení, neměly by již být považovány za odpad ve smyslu směrnice 2008/98/ES, a hnojivé výrobky, které takové využité odpady obsahují nebo z nich sestávají, by proto měly mít přístup na vnitřní trh. S cílem zajistit právní jistotu, využít technického pokroku a dále stimulovat producenty k tomu, aby více využívali hodnotné odpadové toky, by se ihned po vstupu tohoto nařízení v platnost měly zahájit vědecké analýzy a stanovit požadavky na využití takových výrobků na úrovni Unie. Komisi by proto měla být svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU s cílem stanovit bez zbytečného odkladu rozsáhlejší nebo další kategorie složkových materiálů, které lze používat při výrobě hnojivých výrobků EU.

(20)  Určité vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES jsou v současné době používány výrobci jako složky hnojivých výrobků nebo u nich lze očekávat využití v rámci budoucích rozvíjejících se trhů. Zvláštní požadavky vztahující se na takové složky by měly být stanoveny v příloze II tohoto nařízení v samostatné kategorii složkových materiálů.

(21)  Určité látky a směsi, běžně označované jako inhibitory, zlepšují způsob uvolňování živin z hnojiva tím, že oddalují nebo zastavují aktivitu určitých skupin mikroorganismů nebo enzymů. V případě inhibitorů, které se dodávají na trh se záměrem přidat je do hnojivých výrobků, by výrobce měl odpovídat za zajištění toho, že tyto inhibitory splňují určitá kritéria účinnosti. Tyto inhibitory by tedy měly být považovány za hnojivé výrobky EU podle tohoto nařízení. Kromě toho by hnojivé výrobky EU obsahující takové inhibitory měly podléhat určitým kritériím účinnosti a bezpečnosti a environmentálním kritériím. Tyto inhibitory by proto také měly být regulovány jako složkové materiály pro hnojivé výrobky EU.

(22)  Určité látky, směsi a mikroorganismy, označované jako pomocné rostlinné přípravky, nejsou jako takové zdrojem živin, avšak přesto stimulují přirozené procesy výživy rostlin. Pokud je výlučným účelem takových výrobků zlepšit efektivitu využívání živin rostlinami, zvýšit toleranci vůči abiotickému stresu, zlepšit kvalitativní znaky plodiny nebo zvýšit dostupnost živin vázaných v půdě nebo rhizosféře, jsou svojí povahou podobnější hnojivým výrobkům než většině kategorií přípravků na ochranu rostlin. Fungují jako doplněk k hnojivům s cílem optimalizovat účinnost těchto hnojiv a snížit dávkování živin. Takové výrobky by proto mělo být možné opatřit označením CE podle tohoto nařízení a měly by být vyňaty z působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009(11). Nařízení (ES) č. 1107/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(23)  Výrobky s jednou nebo více funkcemi, z nichž jedna spadá do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1107/2009, jsou přípravky na ochranu rostlin, jež spadají do oblasti působnosti uvedeného nařízení. Tyto výrobky by měly zůstat pod kontrolou, která je pro ně určena a stanovena v uvedeném nařízení. Pokud takové výrobky mají rovněž funkci hnojivého výrobku, bylo by zavádějící poskytnout jim označení CE podle tohoto nařízení, jelikož dodání přípravku na ochranu rostlin na trh je podmíněno povolením výrobku platným v dotčeném členském státě. Takové výrobky by proto měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyňaty.

(24)  Toto nařízení by nemělo bránit uplatňování stávajících právních předpisů Unie týkajících se těch aspektů ochrany zdraví lidí, zvířat a rostlin, bezpečnosti a životního prostředí, na něž se toto nařízení nevztahuje. Toto nařízení by se tedy mělo použít, aniž by byly dotčeny směrnice Rady 86/278/EHS(12), směrnice Rady 89/391/EHS(13), směrnice Rady 91/676/EHS(14), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES(15), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES(16), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004(17), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004(18), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006(19), nařízení Komise (ES) č.1881/2006(20), nařízení Rady (ES) č. 834/2007(21), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008(22), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 98/2013(23), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 (24) , nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031(25), směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284(26) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625(27),

(25)  V souladu se zavedenou praxí by dusík, fosfor a draslík měly být označovány jako „hlavní makroživiny“ a vápník, hořčík, sodík a síra jako „druhotné makroživiny“. Stejně tak by v souladu s běžnou praxí měla být hnojiva označována jako „jednosložková“, pokud obsahují pouze jednu makroživinu, bez ohledu na to, zda se jedná o makroživinu hlavní nebo druhotnou, nebo pouze jednu hlavní makroživinu v kombinaci s jednou nebo více druhotnými makroživinami. Podle stejné praxe by hnojiva měla být označována jako „vícesložková“, pokud obsahují buď více než jednu hlavní makroživinu, bez ohledu na to, zda obsahují také jednu nebo více druhotných makroživin, nebo neobsahují žádnou hlavní makroživinu, ale více než jednu druhotnou makroživinu.

(26)  Pokud hnojivý výrobek EU obsahuje látku nebo směs ve smyslu nařízení (ES) č. 1907/2006, měla by být prostřednictvím registrace podle uvedeného nařízení stanovena bezpečnost jeho složkových látek pro určené použití. Požadavky na informace by měly zajistit prokázání bezpečnosti určeného použití hnojivého výrobku EU způsobem srovnatelným se způsobem, jehož bylo dosaženo prostřednictvím jiných regulačních režimů v případě výrobků určených pro použití na orné půdě nebo plodinách, a to zejména prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů členských států o hnojivech a nařízení (ES) č. 1107/2009. Jestliže tedy skutečné množství uvedené na trh nedosahuje 10 tun na společnost a rok, měly by se jako podmínka pro použití v hnojivých výrobcích EU výjimečně použít požadavky na informace stanovené nařízením (ES) č. 1907/2006 pro registraci látek v množství 10 až 100 tun. Tyto požadavky na informace by se měly vztahovat na látky skutečně obsažené v hnojivém výrobku EU, spíše než na prekurzory použité k výrobě těchto látek. Prekurzory samy o sobě, jako je například kyselina sírová používaná jako prekurzor k výrobě superfosfátu, by pro účely tohoto nařízení neměly být regulovány jako složkové materiály, neboť chemická bezpečnost se snáze zajistí, pokud jako složkové materiály budou regulovány látky vzniklé z prekurzorů a skutečně obsažené v daném hnojivém výrobku EU. Na tyto látky by se proto měla vztahovat povinnost splnit veškeré požadavky platné pro kategorii složkových materiálů.

(27)  Jestliže skutečné množství látek v hnojivých výrobcích EU, na něž se vztahuje toto nařízení, přesahuje 100 tun, měly by se doplňkové požadavky na informace stanovené v nařízení (ES) č. 1907/2006 použít přímo na základě uvedeného nařízení. Používání ostatních ustanovení nařízení (ES) č. 1907/2006 by také mělo zůstat tímto nařízením nedotčeno.

(28)  Odpovědnost za soulad hnojivých výrobků EU s tímto nařízením by měly nést hospodářské subjekty podle své úlohy v dodavatelském řetězci, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany aspektů veřejného zájmu, na které se vztahuje toto nařízení, jakož i spravedlivá hospodářská soutěž na vnitřním trhu. Výrobci a dovozci by, kdykoli je to vhodné, měli v zájmu ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a životního prostředí provádět zkoušky vzorků hnojivých výrobků EU, které uvedli na trh.

(29)  Je třeba stanovit jasné a přiměřené rozdělení povinností odpovídající úloze jednotlivých hospodářských subjektů v dodavatelském a distribučním řetězci.

(30)  Vzhledem k tomu, že výrobce zná podrobně proces navrhování a výroby, má nejlepší možnosti provést postup posuzování shody. Posuzování shody hnojivých výrobků EU by tedy mělo zůstat výhradně povinností výrobce.

(31)  Je nezbytné zajistit, aby hnojivé výrobky EU z třetích zemí vstupující na vnitřní trh splňovaly požadavky tohoto nařízení, a zejména aby je jejich výrobci podrobili řádným postupům posuzování shody. Mělo by být proto stanoveno, že dovozci mají zajistit, aby hnojivé výrobky EU, které uvádějí na trh, byly v souladu s požadavky tohoto nařízení a aby na trh neuváděli hnojivé výrobky EU, které s těmito požadavky v souladu nejsou či které představují riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, pro bezpečnost nebo životní prostředí. Mělo by být rovněž stanoveno, že takoví dovozci mají zajistit, aby byly provedeny postupy posuzování shody a aby označení hnojivých výrobků EU a dokumentace vypracovaná výrobci byly k dispozici ke kontrole prováděné příslušnými vnitrostátními orgány.

(32)  Při uvádění hnojivého výrobku EU na trh by měli dovozci na jeho obalu uvést své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu, na níž je lze kontaktovat, aby se umožnil dozor nad trhem.

(33)  Jelikož distributoři dodávají hnojivý výrobek EU na trh poté, co jej na trh uvedl výrobce nebo dovozce, měli by jednat s náležitou péčí, aby zajistili, že jejich nakládání s hnojivým výrobkem EU neovlivní nepříznivě soulad hnojivého výrobku EU s tímto nařízením.

(34)  Hospodářské subjekty, které buď uvádějí hnojivý výrobek EU na trh pod svým vlastním jménem nebo ochrannou známkou, nebo jej upravují tak, že to může ovlivnit soulad s  tímto nařízením, by měli být považováni za výrobce a měli by převzít povinnosti výrobců. V jiných případech by hospodářské subjekty, jež hnojivé výrobky EU, které již byly na trh uvedeny jinými hospodářskými subjekty, pouze zabalí nebo přebalí, měly být schopny prokázat, že nebyl ovlivněn soulad s požadavky tohoto nařízení, a to tím, že na obale uvedou svou totožnost a uchovají kopii informací uvedených na původní etiketě.

(35)  Vzhledem k tomu, že distributoři a dovozci jsou blízko trhu, měli by být zapojeni do úkolů dozoru nad trhem, které plní příslušné vnitrostátní orgány, a měli by být povinni aktivně se účastnit a poskytovat těmto orgánům všechny nezbytné informace týkající se hnojivého výrobku EU.

(36)  Zajištění zpětné vysledovatelnosti hnojivého výrobku EU v celém dodavatelském řetězci napomáhá zjednodušení a zvýšení účinnosti dozoru nad trhem. Účinný systém zpětné vysledovatelnosti usnadňuje orgánům dozoru nad trhem jejich úkol vysledovat hospodářské subjekty, které dodaly na trh nevyhovující hnojivé výrobky EU. Pokud hospodářské subjekty uchovávají informace požadované pro účely identifikace jiných hospodářských subjektů, neměly by mít povinnost aktualizovat tyto informace o jiných hospodářských subjektech, které jim buď dodaly hnojivý výrobek EU, nebo kterým samy hnojivý výrobek EU dodaly, neboť takové aktualizované informace obvykle nemívají k dispozici.

(37)  Za účelem zjednodušení posuzování shody s požadavky tohoto nařízení je nezbytné stanovit předpoklad shody pro hnojivé výrobky EU, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012(28) nebo se společnými specifikacemi přijatými v souladu s tímto nařízením.

(38)  Aby hospodářské subjekty mohly prokázat a příslušné orgány ověřit, že hnojivé výrobky EU dodávané na trh splňují požadavky tohoto nařízení, je třeba stanovit postupy posuzování shody. Rozhodnutí č. 768/2008/ES stanoví moduly postupů posuzování shody od nejmírnějšího po nejpřísnější podle míry souvisejícího rizika a požadované úrovně bezpečnosti. Pro účely zajištění souladu mezi jednotlivými odvětvími, jakož i s cílem vyhnout se ad hoc variantám, by postupy posuzování shody měly být vybrány z těchto modulů. Mělo by být možné, aby si výrobci pro posouzení hnojivého výrobku EU, u něhož lze uplatnit méně přísný postup posuzování shody, zvolili postup přísnější, neboť díky tomu mohou zefektivnit svou administrativu, aniž by ohrozili shodu hnojivého výrobku EU. Je navíc nutné moduly stanovené rozhodnutím č. 768/2008/ES přizpůsobit, aby byly zohledněny specifické aspekty hnojivých výrobků. Zejména je nutné posílit systémy kvality pro posuzování shody určitých hnojivých výrobků EU získávaných z využitého odpadu a zvýšit zapojení oznámených subjektů do tohoto posuzování shody.

(39)  S cílem zajistit, aby hnojiva typu dusičnanu amonného s vysokým obsahem dusíku neohrožovala bezpečnost a aby taková hnojiva nebyla používána pro jiné účely, než pro které jsou určena, například jako výbušniny, měla by tato hnojiva podléhat specifickým požadavkům týkajícím se zkoušky odolnosti vůči výbuchu a zpětné vysledovatelnosti.

(40)  Aby se zajistil účinný přístup k informacím pro účely dozoru nad trhem, měly by být informace týkající se souladu se všemi akty Unie vztahujícími se na hnojivé výrobky EU poskytovány ve formě jediného EU prohlášení o shodě. Za účelem snížení administrativní zátěže hospodářských subjektů by toto jediné EU prohlášení o shodě mohlo mít podobu složky tvořené příslušnými jednotlivými prohlášeními o shodě.

(41)  Označení CE, které vyjadřuje shodu hnojivého výrobku EU s tímto nařízením, je viditelným výsledkem celého postupu zahrnujícího posuzování shody v širším smyslu. Obecné zásady, jimiž se řídí označení CE a jeho vztah k jiným označením, jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 765/2008. Měla by být stanovena specifická pravidla týkající se umisťování označení CE v případě hnojivých výrobků EU.

(42)  Určité postupy posuzování shody stanovené v tomto nařízení vyžadují zapojení subjektů posuzování shody, které členské státy oznámily Komisi.

(43)  Je nezbytné, aby všechny oznámené subjekty vykonávaly své povinnosti na stejné úrovni a za podmínek spravedlivé hospodářské soutěže. K tomu je třeba stanovit povinné požadavky na subjekty posuzování shody, které si přejí být oznámeny za účelem poskytování služeb posuzování shody.

(44)  Pokud subjekt posuzování shody prokáže, že splňuje kritéria stanovená harmonizovanými normami, mělo by se předpokládat, že splňuje odpovídající požadavky stanovené v tomto nařízení.

(45)  Za účelem zajištění jednotné úrovně kvality při provádění posuzování shody hnojivých výrobků EU je rovněž nezbytné stanovit požadavky pro oznamující orgány a ostatní subjekty zapojené do posuzování, oznamování a kontroly oznámených subjektů.

(46)  Systém stanovený v tomto nařízení by měl být doplněn akreditačním systémem stanoveným v nařízení (ES) č. 765/2008. Vzhledem k tomu, že akreditace je základním prostředkem ověřování způsobilosti subjektů posuzování shody, měla by být používána rovněž pro účely oznamování.

(47)  Vzhledem k proměnlivé povaze určitých složkových materiálů hnojivých výrobků EU a potenciálně nezvratné povaze některých škod, ke kterým by mohla vést expozice půdy a plodin nečistotám, by jediným způsobem prokázání odborné způsobilosti subjektů posuzování shody měla být transparentní akreditace stanovená v nařízení (ES) č. 765/2008 zajišťující nezbytnou míru důvěry v osvědčení o shodě hnojivých výrobků EU.

(48)  Subjekty posuzování shody často zadávají část svých činností souvisejících s posuzováním shody subdodavatelům nebo dceřiným společnostem. V zájmu zachování úrovně ochrany požadované pro hnojivé výrobky EU, které mají být uvedeny na trh, je nezbytné, aby subdodavatelé a dceřiné společnosti provádějící posuzování shody splňovali při plnění úkolů posuzování shody stejné požadavky jako oznámené subjekty. Je proto důležité, aby se posuzování způsobilosti a výkonnosti subjektů, jež mají být oznámeny, a kontrola již oznámených subjektů týkaly rovněž činností, které provádí subdodavatelé a dceřiné společnosti.

(49)  Je nezbytné zajistit účinný a transparentní postup oznamování, a zejména ho přizpůsobit novým technologiím, a umožnit tak oznamování on-line.

(50)  Vzhledem k tomu, že se služby nabízené oznámenými subjekty v členském státě mohou týkat hnojivých výrobků EU dodávaných na trh v celé Unii, je vhodné dát ostatním členským státům a Komisi možnost vznést námitky týkající se oznámeného subjektu. Je proto důležité stanovit dobu, během níž bude možné vyjasnit veškeré pochyby nebo obavy týkající se způsobilosti subjektů posuzování shody, dříve než začnou fungovat jako oznámené subjekty.

(51)  V zájmu zjednodušení přístupu na trh je zásadní, aby oznámené subjekty používaly postupy posuzování shody, aniž by zbytečně zatěžovaly hospodářské subjekty. Ze stejného důvodu a v zájmu zajištění rovného zacházení s hospodářskými subjekty je třeba zajistit jednotné technické používání postupů posuzování shody. Toho lze nejlépe dosáhnout vhodnou koordinací a spoluprací mezi oznámenými subjekty.

(52)  V zájmu právní jistoty je nezbytné objasnit, že se na hnojivé výrobky EU spadající do působnosti tohoto nařízení vztahují pravidla týkající se dozoru nad vnitřním trhem a kontroly výrobků vstupujících na vnitřní trh stanovená v nařízení (ES) č. 765/2008. Toto nařízení by nemělo členským státům bránit ve volbě příslušných orgánů, které tyto úkoly budou provádět.

(53)  Hnojivé výrobky EU by měly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud jsou dostatečně účinné a nepředstavují riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, jsou-li řádně skladovány a používány k určenému účelu nebo za podmínek používání, které lze rozumně předvídat, tedy používání, které může vyplývat z dovoleného a snadno předvídatelného lidského chování. .

(54)  Nařízení (ES) č. 2003/2003 stanoví ochranný postup, který Komisi umožňuje přezkoumat důvodnost opatření, které členský stát přijal proti hnojivům ES, u nichž se má za to, že představují riziko. V zájmu zvýšení transparentnosti a zkrácení doby zpracování je nezbytné stávající ochranný postup zlepšit s cílem dosáhnout jeho větší účinnosti a využít odborných znalostí, které jsou v členských státech k dispozici.

(55)  Stávající systém by měl být doplněn postupem, na jehož základě budou zúčastněné strany informovány o plánovaných opatřeních, pokud jde o hnojivé výrobky EU představující riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí. Tento postup by měl rovněž orgánům dozoru nad trhem umožnit, aby ve spolupráci s příslušnými hospodářskými subjekty začaly jednat co nejdříve, pokud jde o takové hnojivé výrobky EU.

(56)  Povinnost, aby orgány dozoru nad trhem po hospodářských subjektech požadovaly přijetí nápravných opatření, stanovená tímto nařízením, by se měla vztahovat pouze na hnojivé výrobky, které jsou při dodání na trh opatřeny označením CE. Touto povinností by proto neměla být dotčena žádná možnost, která existuje podle vnitrostátního práva, umožnit danému hospodářskému subjektu, aby označení CE odstranil a legálně uvedl daný produkt na trh jako produkt nespadající do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(57)  V zájmu dosažení cílů tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přizpůsobení technickému pokroku, a to zejména v oblasti výroby hnojivých výrobků získaných z vedlejších produktů živočišného původu, v oblasti využití odpadu a v odvětví zemědělství a v zemědělsko-potravinářském průmyslu.

(58)  Slibného technického pokroku bylo dosaženo v oblasti recyklace odpadu, jako je recyklace fosforu z kalu z čistíren odpadních vod, a při výrobě hnojivých výrobků z vedlejších produktů živočišného původu, jako je agrouhlí. Po vědecké analýze výrobních postupů a stanovení požadavků na zpracování na úrovni Unie by výrobky, které obsahují takové materiály nebo se z takových materiálů skládají, měly mít bez zbytečného prodlení přístup na vnitřní trh. Za tímto účelem by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o vymezení a zavedení dalších složkových materiálů, které lze používat při výrobě hnojivých výrobků EU, a souvisejících mezních hodnot kontaminujících látek v těchto výrobcích. Toto přenesení pravomoci by se mělo uplatňovat pouze v rozsahu odůvodněném technickým pokrokem zjištěným po přijetí tohoto nařízení a nemělo by se uplatňovat za účelem změny jakýchkoli prvků tohoto nařízení, jestliže budou nové důkazy o takovém pokroku chybět. Aby bylo možné při zavádění nových mezních hodnot kontaminujících látek v hnojivých výrobcích EU vycházet z plného zohlednění přímého a nepřímého dopadu na bezpečnost potravin a krmiv a na životní prostředí, měla by být před přijetím těchto mezních hodnot vzata v úvahu příslušná stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, Evropské agentury pro chemické látky nebo Společného výzkumného centra Komise. U získaných výrobků ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009 by kategorie složkových materiálů měly být rozšířeny nebo doplněny, pouze pokud byl v souladu s postupy stanovenými v uvedeném nařízení stanoven konečný bod výrobního řetězce, neboť získané produkty, pro něž nebyl tento konečný bod stanoven, jsou v každém případě z působnosti tohoto nařízení vyňaty.

(59)  Jelikož se na mikroorganismy nevztahuje povinnost registrace podle nařízení (ES) č. 1907/2006 ani žádné jiné průřezové právní předpisy Unie požadující od výrobců, aby prokázali, že určené použití je bezpečné, mělo by být možné je používat jako složkové materiály pro hnojivé výrobky EU pouze tehdy, pokud byly jednoznačně identifikovány, podloženy údaji prokazujícími, že jejich použití je bezpečné, a uvedeny v taxativním seznamu přijatém na tomto základě. Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplnění nových mikroorganismů na uvedený taxativní seznam na stejném základě.

(60)  Hnojivý výrobek EU může obsahovat jiné polymery než polymery s živinami. To by však mělo být omezeno na případy, kdy účelem polymeru je regulace uvolňování živin nebo zvyšování schopnosti hnojivého výrobku EU zadržovat vodu nebo jeho smáčitelnosti. Inovativní výrobky, které takové polymery obsahují, by měly mít přístup na vnitřní trh. V zájmu minimalizace rizik, které mohou jiné polymery než polymery s živinami představovat pro lidské zdraví, bezpečnost nebo životní prostředí, je nezbytné stanovit kritéria pro jejich biologickou rozložitelnost, tak aby byly schopny projít fyzikálním a biologickým rozkladem. Za tímto účelem by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, jimiž stanoví kritéria pro přeměnu polymerního uhlíku na oxid uhličitý a související zkušební metodu. Polymery, které uvedená kritéria nesplňují, by měly být po uplynutí přechodného období zakázány.

(61)  Kromě toho by mělo být možné okamžitě reagovat na nové vědecké důkazy a na nová posouzení rizik týkajících se zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnosti nebo životního prostředí. Za tímto účelem by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změnu požadavků platných pro různé kategorie hnojivých výrobků EU.

(62)  Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle tohoto nařízení je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(29). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(63)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání aktů s cílem určit, zda jsou opatření přijatá členskými státy ohledně nevyhovujících hnojivých výrobků EU důvodná, či nikoli. Jelikož se tyto akty budou týkat otázky, zda jsou vnitrostátní opatření důvodná, neměly by tyto akty podléhat kontrole ze strany členských států.

(64)  Za účelem dalšího zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(30).

(65)  Pro přijímání prováděcích aktů, jimiž se oznamující členský stát žádá, aby přijal nezbytná nápravná opatření vůči oznámeným subjektům, které nesplňují nebo již nesplňují požadavky pro své oznámení, by se měl použít poradní postup.

(66)  Pro přijímání prováděcích aktů, jimiž ve společných specifikacích stanoví jednotné podmínky pro provádění požadavků tohoto nařízení a zkoušky pro ověření shody hnojivých výrobků EU, pokud harmonizované normy nejsou přijaty, nesplňují požadavky tohoto nařízení nebo při jejich přijímání nebo aktualizaci dochází k nepřiměřeným prodlevám; jimiž se mění nebo ruší společné specifikace, pokud lze nesoulad hnojivého výrobku EU přisoudit nedostatkům v těchto společných specifikacích; a jimiž se rozhoduje, zda je vnitrostátní opatření týkající se vyhovujícího hnojivého výrobku EU, který představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, důvodné, či nikoli, by se měl použít přezkumný postup.

(67)  V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se ochrany zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnosti nebo životního prostředí by Komise k rozhodnutí, zda je vnitrostátní opatření týkající se vyhovujícího hnojivého výrobku EU, který představuje riziko, důvodné, či nikoli, měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty-

(68)  Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(69)  Vzhledem k nutnosti zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zohlednit nový vývoj založený na vědeckých poznatcích by Komise měla Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu s přezkumem mezních hodnot pro obsah kadmia.

(70)  Je třeba stanovit přechodná opatření, jež umožní dodávat na trh hnojiva ES, která byla uvedena na trh v souladu s nařízením (ES) č. 2003/2003 před datem použitelnosti tohoto nařízení, aniž by takové výrobky musely splňovat další požadavky na výrobek. Distributoři by proto měli mít možnost dodávat hnojiva ES, která byla uvedena na trh, konkrétně zásoby nacházející se již v distribučním řetězci, před datem použitelnosti tohoto nařízení.

(71)  Je nezbytné poskytnout hospodářským subjektům dostatek času, aby splnily své povinnosti podle tohoto nařízení, a členským státům, aby vytvořily správní infrastrukturu nezbytnou pro jeho použití. Nařízení by se proto mělo použít až ode dne, kdy lze rozumně očekávat dokončení těchto příprav.

(72)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajistit fungování vnitřního trhu a zároveň to, aby hnojivé výrobky EU na trhu splňovaly požadavky na vysokou úroveň ochrany zdraví lidí, zvířat a rostlin, bezpečnosti a životního prostředí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na hnojivé výrobky EU.

Toto nařízení se nevztahuje na:

a)  vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty, na které se při dodání na trh vztahují požadavky nařízení (ES) č. 1069/2009;

b)  přípravky na ochranu rostlin, které spadají do působnosti nařízení (ES) č. 1107/2009.

2.  Tímto nařízením není dotčeno použití těchto právních aktů:

a)  směrnice 86/278/EHS;

b)  směrnice 89/391/EHS;

c)  směrnice 91/676/EHS;

d)  směrnice 2000/60/ES;

e)  směrnice 2001/18/ES;

f)  nařízení (ES) č. 852/2004;

g)  nařízení (ES) č. 882/2004;

h)  nařízení (ES) č. 1881/2006;

i)  nařízení (ES) č. 1907/2006;

j)  nařízení (ES) č. 834/2007;

k)  nařízení (ES) č. 1272/2008;

l)  nařízení (EU) č. 98/2013;

m)  nařízení (EU) č. 1143/2014;

n)  nařízení (EU) 2016/2031;

o)  směrnice (EU) 2016/2284;

p)  nařízení (EU) 2017/625.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „hnojivým výrobkem“ látka, směs, mikroorganismus nebo jakýkoli jiný materiál, který je použit nebo který je určen k použití na rostlinách nebo jejich rhizosféře nebo na houbách či jejich mykosféře nebo má tvořit rhizosféru či mykosféru, a to buď samostatně, nebo ve směsi s jiným materiálem, za účelem poskytnutí živin těmto rostlinám nebo houbám nebo ke zlepšení jejich efektivity využívání živin;

2)  „hnojivým výrobkem EU“ hnojivý výrobek, který je při dodání na trh opatřen označením CE;

3)  „látkou“ látka ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení (ES) č. 1907/2006;

4)  „směsí“ směs ve smyslu čl. 3 bodu 2 nařízení (ES) č. 1907/2006;

5)  „mikroorganismem“ mikroorganismus ve smyslu čl. 3 bodu 15 nařízení (ES) č. 1107/2009;

6)  „kapalnou formou“ suspenze nebo roztok, přičemž suspenzí se rozumí dvoufázová disperze, v níž jsou v kapalné fázi pevné částice zachovány, a roztokem se rozumí kapalina, která žádné pevné částice neobsahuje, nebo gel, včetně past;

7)  „pevnou formou“ forma, která se vyznačuje pevnou strukturou a odolností vůči změnám tvaru či objemu a jejíž atomy jsou k sobě úzce vázány a jsou uspořádány v pravidelné geometrické mřížce (krystalické pevné látky) nebo v nepravidelných strukturách (amorfní pevné látky);

8)  „% hmotnostním“ procentní podíl hmoty celého hnojivého výrobku EU ve formě, v níž je dodáván na trh;

9)  „dodáním na trh“ jakékoli dodání hnojivého výrobku EU k distribuci nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať za úplatu, nebo bezplatně;

10)  „uvedením na trh“ první dodání hnojivého výrobku EU na trh Unie;

11)  „výrobcem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která vyrábí hnojivý výrobek EU nebo dává hnojivý výrobek EU navrhnout či vyrobit a uvádí jej na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou;

12)  „zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která byla písemně pověřena výrobcem, aby při plnění vymezených úkolů jednala jeho jménem;

13)  „dovozcem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která uvádí na trh Unie hnojivý výrobek EU ze třetí země;

14)  „distributorem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, jiná než výrobce nebo dovozce, která dodává hnojivý výrobek EU na trh;

15)  „hospodářskými subjekty“ výrobci, zplnomocnění zástupci, dovozci a distributoři;

16)  „technickou specifikací“ dokument, jenž předepisuje technické požadavky, které má hnojivý výrobek EU, postup jeho výroby nebo metody pro odebírání a analýzu jeho vzorků splňovat;

17)  „harmonizovanou normou“ harmonizovaná norma ve smyslu čl. 2 bodu 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1025/2012;

18)  „akreditací“ akreditace ve smyslu čl. 2 bodu 10 nařízení (ES) č. 765/2008;

19)  „vnitrostátním akreditačním orgánem“ vnitrostátní akreditační orgán ve smyslu čl. 2 bodu 11 nařízení (ES) č. 765/2008;

20)  „posuzováním shody“ postup k prokázání, zda byly splněny požadavky tohoto nařízení týkající se hnojivého výrobku EU;

21)  „subjektem posuzování shody“ subjekt, který vykonává činnosti posuzování shody, včetně zkoušení, certifikace a inspekce;

22)  „stažením z oběhu“ jakékoli opatření, jehož cílem je dosáhnout navrácení hnojivého výrobku EU, který již byl zpřístupněn konečnému uživateli;

23)  „stažením z trhu“ jakékoli opatření, jehož cílem je zabránit, aby byl hnojivý výrobek EU, který se nachází v dodavatelském řetězci, dodáván na trh;

24)  „harmonizačními právními předpisy Unie“ jakékoli právní předpisy Unie harmonizující podmínky uvádění výrobků na trh;

25)  „označením CE“ označení, kterým výrobce vyjadřuje, že hnojivý výrobek EU je ve shodě s příslušnými požadavky stanovenými v harmonizačních právních předpisech Unie, které upravují jeho umisťování.

Článek 3

Volný pohyb

1.  Členské státy nesmějí z důvodů týkajících se složení, označení nebo jiných aspektů, které upravuje toto nařízení, bránit tomu, aby byly na trh dodávány hnojivé výrobky EU, které jsou v souladu s tímto nařízením.

2.  Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může členský stát, který ke dni ... [jeden den před vstupem tohoto nařízení v platnost] využívá výjimku z článku 5 nařízení (ES) č. 2003/2003, pokud jde o obsah kadmia v hnojivech, udělenou v souladu s čl. 114 odst. 4 Smlouvy o fungování EU, nadále uplatňovat vnitrostátní mezní hodnoty pro obsah kadmia v hnojivech, které se v daném členském státě ke dni ... [jeden den před vstupem tohoto nařízení v platnost] vztahují na hnojivé výrobky EU, a to až do okamžiku, kdy se na úrovni Unie použijí harmonizované mezní hodnoty pro obsah kadmia ve fosforečných hnojivech, které jsou na stejné nebo nižší úrovni oproti mezním hodnotám uplatňovaným v dotčeném členském státě ke dni ... [jeden den před dnem vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.  Toto nařízení nebrání členským státům v tom, aby za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí zachovaly v platnosti nebo přijaly ustanovení, která jsou v souladu se Smlouvami a jež upravují používání hnojivých výrobků EU, a sice za předpokladu, že tato ustanovení nevyžadují změny hnojivých výrobků EU, jež jsou v souladu s tímto nařízením, a neovlivňují podmínky pro jejich uvádění na trh.

Článek 4

Požadavky na výrobek

1.  Hnojivý výrobek EU musí:

a)  splňovat požadavky stanovené v příloze I pro příslušnou kategorii funkce výrobku;

b)  splňovat požadavky stanovené v příloze II pro příslušnou kategorii nebo kategorie složkových materiálů; a

c)  být označen v souladu s požadavky na označování stanovenými v příloze III.

2.  Hnojivé výrobky EU nesmějí v jakýchkoli aspektech, které nejsou v příloze I nebo II upraveny, představovat riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí.

3.  Do ... [jeden rok ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] vydá Komise příručku, která výrobcům a orgánům dozoru nad trhem poskytne jasné informace o vzhledu etikety podle přílohy III a uvede příslušné příklady.

Článek 5

Dodávání na trh

Hnojivé výrobky EU jsou dodávány na trh, pouze pokud jsou v souladu s tímto nařízením.

KAPITOLA II

POVINNOSTI HOSPODÁŘSKÝCH SUBJEKTŮ

Článek 6

Povinnosti výrobců

1.  Při uvádění hnojivých výrobků EU na trh výrobci zajistí, aby tyto výrobky byly navrženy a vyrobeny v souladu s požadavky stanovenými v přílohách I a II.

2.  Před uvedením hnojivých výrobků EU na trh vypracují výrobci technickou dokumentaci a provedou nebo nechají provést příslušný postup posuzování shody uvedený v článku 15.

Byl-li uvedeným postupem posuzování shody prokázán soulad hnojivého výrobku EU s příslušnými požadavky stanovenými v tomto nařízení, vypracují výrobci EU prohlášení o shodě a umístí označení CE .

3.  Výrobci uchovávají technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU, kterého se zmíněné doklady týkají, na trh.

Na vyžádání výrobci zpřístupní kopii EU prohlášení o shodě ostatním hospodářským subjektům.

4.  Výrobci zajistí, aby byly zavedeny postupy, díky nimž hnojivé výrobky EU, které jsou součástí sériové výroby, zůstanou ve shodě s tímto nařízením. Je třeba patřičně přihlédnout ke změnám výrobního postupu nebo parametrům takových hnojivých výrobků EU a změnám harmonizovaných norem, společných specifikací uvedených v článku 14 nebo jiných technických specifikací, na jejichž základě se prohlašuje nebo ověřuje shoda hnojivého výrobku EU.

Je-li to vhodné vzhledem k povaze hnojivého výrobku EU nebo rizikům, která výrobek představuje, provádějí výrobci zkoušky vzorků takových hnojivých výrobků EU dodaných na trh, prověřují stížnosti, nevyhovující hnojivé výrobky EU a případy stažení takových výrobků z oběhu a v případě potřeby vedou jejich registr a průběžně o těchto kontrolních činnostech informují distributory.

5.  Výrobci zajistí, aby byl na obalu hnojivých výrobků EU, které uvedli na trh, uvedeno číslo typu nebo šarže nebo jiný prvek umožňující jejich identifikaci, nebo v případech, kdy jsou hnojivé výrobky EU dodávány bez obalu, aby požadované informace byly uvedeny v dokladu přiloženém ke každému hnojivému výrobku.

6.  Výrobci uvedou na obalu hnojivého výrobku EU, nebo v případech, kdy je hnojivý výrobek EU dodáván bez obalu, v dokladu přiloženém k hnojivému výrobku EU své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu, na níž je lze kontaktovat. Poštovní adresa musí uvádět jedno konkrétní místo, na kterém lze výrobce kontaktovat. Tyto informace se uvádějí v jazyce snadno srozumitelném konečným uživatelům a orgánům dozoru nad trhem a musí být jasné, srozumitelné a čitelné.

7.  Výrobci zajistí, aby byly k hnojivým výrobkům EU přiloženy informace požadované podle přílohy III. Pokud je hnojivý výrobek EU dodáván v obalu, musí být informace uvedeny na etiketě, která je k balení připevněna. Pokud je obal příliš malý na to, aby obsahovalo všechny informace, musí být informace, které nelze uvést na obalu, poskytnuty v samostatném příbalovém letáku, který je k obalu přiložen. Tento příbalový leták se považuje za součást etikety. Pokud je hnojivý výrobek EU dodáván bez obalu, musí být všechny informace uvedeny v příbalovém letáku. Etiketa a příbalový leták musí být při dodání hnojivého výrobku EU na trh k dispozici pro účely kontroly. Informace musí být v jazyce snadno srozumitelném konečným uživatelům, jak určí dotčený členský stát, a musí být jasné, srozumitelné a snadno pochopitelné.

8.  Výrobci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU, který uvedli na trh, není ve shodě s tímto nařízením, okamžitě přijmou nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto hnojivého výrobku EU do shody nebo v případě potřeby k jeho stažení z trhu nebo z oběhu. Dále výrobci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU, který uvedli na trh, představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, o tom neprodleně informují příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž hnojivý výrobek EU dodali na trh, a uvedou podrobnosti, zejména o nesouladu a o případných přijatých nápravných opatřeních.

9.  Výrobci poskytnou příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci, v tištěné nebo elektronické podobě, nezbytné k prokázání shody hnojivého výrobku EU s tímto nařízením, a to v jazyce snadno srozumitelném tomuto orgánu. Spolupracují s tímto orgánem na jeho žádost při veškerých opatřeních, jejichž cílem je odstranit rizika představovaná hnojivými výrobky EU, které uvedli na trh.

Článek 7

Zplnomocněný zástupce

1.  Výrobce může písemným pověřením jmenovat zplnomocněného zástupce.

Součástí pověření zplnomocněného zástupce nesmějí být povinnosti stanovené v čl. 6 odst. 1 a povinnost vypracovat technickou dokumentaci uvedená v čl. 6 odst. 2.

2.  Zplnomocněný zástupce plní úkoly stanovené v pověření, které obdržel od výrobce. Pověření musí zplnomocněnému zástupci umožňovat alespoň:

a)  uchovávat EU prohlášení o shodě a technickou dokumentaci pro potřeby vnitrostátních orgánů dozoru nad trhem po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU, na který se vztahují uvedené doklady, na trh;

b)  poskytnout příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci nezbytné k prokázání shody hnojivého výrobku EU;

c)  spolupracovat s příslušnými vnitrostátními orgány na jejich žádost při veškerých opatřeních, jejichž cílem je odstranit rizika představovaná hnojivými výrobky EU, na které se vztahuje jeho pověření.

Článek 8

Povinnosti dovozců

1.  Dovozci mohou uvádět na trh pouze hnojivé výrobky EU, které jsou v souladu s předpisy.

2.  Před uvedením hnojivého výrobku EU na trh dovozci zajistí, aby výrobce provedl příslušný postup posuzování shody uvedený v článku 15. Zajistí, aby výrobce vypracoval technickou dokumentaci, aby k hnojivému výrobku EU byly přiloženy požadované doklady a aby výrobce splnil požadavky stanovené v čl. 6 odst. 5 a 6.

Domnívá-li se dovozce nebo má-li důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU není ve shodě s tímto nařízením, nesmí uvést hnojivý výrobek EU na trh, dokud nebude uveden do shody. Dále, pokud hnojivý výrobek EU představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, musí o tom být výrobce a orgány dozoru nad trhem dovozcem informováni.

3.  Dovozci uvedou na obalu hnojivého výrobku EU, nebo v případech, kdy je hnojivý výrobek dodáván bez obalu, v dokladu přiloženém k hnojivému výrobku EU své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu, na níž je lze kontaktovat. Kontaktní údaje se uvádějí v jazyce snadno srozumitelném konečným uživatelům a orgánům dozoru nad trhem.

4.  Dovozci zajistí, aby byly k hnojivým výrobkům EU přiloženy informace požadované podle přílohy III. Pokud je hnojivý výrobek EU dodáván v obalu, musí být informace uvedeny na etiketě, která je k obalu připevněna. Pokud je obal příliš malý na to, aby obsahoval všechny informace, musí být informace, které nelze uvést na obalu, poskytnuty v samostatném příbalovém letáku, který je k obalu přiložen. Tento příbalový leták se považuje za součást etikety. Pokud je hnojivý výrobek EU dodáván bez obalu, musí být všechny informace uvedeny v příbalovém letáku. Etiketa a příbalový leták musí být při dodání hnojivého výrobku EU na trh k dispozici pro účely kontroly. Informace musí být v jazyce snadno srozumitelném konečným uživatelům, jak určí dotčený členský stát.

5.  Dovozci zajistí, aby v době, kdy nesou za hnojivý výrobek EU odpovědnost, neohrožovaly podmínky jeho skladování nebo přepravy soulad výrobku s požadavky stanovenými v přílohách I nebo III.

6.  Je-li to vhodné vzhledem k povaze hnojivého výrobku EU nebo rizikům, která výrobek představuje, provádějí dovozci zkoušky vzorků takových hnojivých výrobků EU dodaných na trh, prověřují stížnosti, nevyhovující hnojivé výrobky EU a případy stažení takových hnojivých výrobků EU z oběhu a v případě potřeby vedou jejich registr a průběžně o těchto kontrolních činnostech informují distributory.

7.  Dovozci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU, který uvedli na trh, není ve shodě s tímto nařízením, okamžitě přijmou nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto hnojivého výrobku EU do shody nebo v případě potřeby k jeho stažení z trhu nebo z oběhu. Dále dovozci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU, který uvedli na trh, představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, o tom neprodleně informují příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž hnojivý výrobek EU dodali na trh, a uvedou podrobnosti, zejména o nesouladu a o případných přijatých nápravných opatřeních.

8.  Dovozci po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU na trh uchovávají kopii EU prohlášení o shodě pro potřeby orgánů dozoru nad trhem a zajišťují, aby těmto orgánům mohla být na požádání předložena technická dokumentace.

Dovozci na vyžádání zpřístupní kopii EU prohlášení o shodě ostatním hospodářským subjektům.

9.  Dovozci poskytnou příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci, v tištěné nebo elektronické podobě, nezbytné k prokázání shody hnojivého výrobku EU s tímto nařízením, a to v jazyce snadno srozumitelném tomuto orgánu. Spolupracují s tímto orgánem na jeho žádost při veškerých opatřeních, jejichž cílem je odstranit rizika představovaná hnojivým výrobkem EU, který uvedli na trh.

Článek 9

Povinnosti distributorů

1.  Při dodávání hnojivého výrobku EU na trh distributoři jednají s řádnou péčí, pokud jde o požadavky tohoto nařízení.

2.  Před dodáním hnojivého výrobku EU na trh distributoři ověří, zda jsou k němu přiloženy požadované doklady, včetně informací uvedených v čl. 6 odst. 7 nebo čl. 8 odst. 4, poskytnutých způsobem v nich stanovených, v jazyce snadno srozumitelném konečným uživatelům v členském státě, v němž má být hnojivý výrobek EU dodán na trh, a zda výrobce a dovozce splnili příslušné požadavky stanovené v čl. 6 odst. 5 a 6 a v článku 8 odst. 3.

Domnívá-li se distributor nebo má-li důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU není ve shodě s tímto nařízením, nesmí dodat hnojivý výrobek EU na trh, dokud nebude uveden do shody. Pokud navíc hnojivý výrobek EU představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, informuje o tom distributor výrobce nebo dovozce, jakož i orgány dozoru nad trhem.

3.  Distributoři zajistí, aby v době, kdy nesou za hnojivý výrobek EU odpovědnost, neohrožovaly podmínky jeho skladování nebo přepravy soulad výrobku s požadavky stanovenými v přílohách I nebo III.

4.  Distributoři, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU, který dodali na trh, není ve shodě s tímto nařízením, zajistí, aby byla přijata nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto hnojivého výrobku EU do shody, nebo v případě potřeby k jeho stažení z trhu nebo z oběhu. Dále, distributoři, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že hnojivý výrobek EU, který dodali na trh, představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, o tom informují neprodleně příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž hnojivý výrobek EU dodali na trh, a uvedou podrobnosti, zejména o nesouladu a o případných přijatých nápravných opatřeních.

5.  Distributoři poskytnou příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci, v tištěné nebo elektronické podobě, nezbytné k prokázání shody hnojivého výrobku EU s tímto nařízením. Spolupracují s tímto orgánem na jeho žádost při veškerých opatřeních, jejichž cílem je odstranit rizika představovaná hnojivými výrobky EU, které dodali na trh.

Článek 10

Případy, kdy se povinnosti výrobců vztahují na dovozce a distributory

Dovozce nebo distributor je pro účely tohoto nařízení považován za výrobce a vztahují se na něj povinnosti výrobce podle článku 6, pokud uvede hnojivý výrobek EU na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou nebo pokud upraví hnojivý výrobek EU, jenž byl na trh již uveden, takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s tímto nařízením.

Článek 11

Balení a přebalování dovozci a distributory

Pokud dovozce nebo distributor balí nebo přebaluje hnojivý výrobek EU a není považován za výrobce podle článku 10, tento dovozce nebo distributor:

a)  zajistí, aby na obalu bylo uvedeno jeho jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsaná ochranná známka a poštovní adresa a aby před těmito údaji bylo uvedeno: „zabalil/a“ nebo „přebalil/a“, a

b)  uchová kopii původních informací uvedených v čl. 6 odst. 7 nebo čl. 8 odst. 4 pro potřeby orgánů dozoru nad trhem po dobu pěti let poté, co hnojivý výrobek EU dodal na trh.

Článek 12

Identifikace hospodářských subjektů

1.  Hospodářské subjekty na žádost orgánů dozoru nad trhem identifikují:

a)  každý hospodářský subjekt, který jim dodal hnojivý výrobek EU;

b)  každý hospodářský subjekt, kterému dodaly hnojivý výrobek EU.

2.  Hospodářské subjekty musí být schopny předložit informace uvedené v odstavci 1 po dobu pěti let poté, co jim byl hnojivý výrobek EU dodán, a po dobu pěti let poté, co hnojivý výrobek EU dodaly.

KAPITOLA III

SHODA HNOJIVÝCH VÝROBKŮ EU

Článek 13

Předpoklad shody

1.  Předpokládá se, že hnojivé výrobky EU, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v přílohách I, II a III, na které se tyto normy nebo jejich části vztahují.

2.  Zkoušky k ověření shody hnojivých výrobků EU s požadavky stanovenými v přílohách I, II a III se provádějí spolehlivým a opakovatelným způsobem. Zkoušky, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, se považují za spolehlivé a opakovatelné, a to v rozsahu, v němž se tyto normy nebo jejich části na dané zkoušky vztahují.

Článek 14

Společné specifikace

1.  Komise může přijmout prováděcí akty, jimiž stanoví společné specifikace pro požadavky stanovené v přílohách I, II nebo III nebo zkoušky uvedené v čl. 13 odst. 2, pokud:

a)  se na tyto požadavky nebo zkoušky nevztahují harmonizované normy nebo jejich části, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie;

b)  Komise zjistí, že při přijímání požadovaných harmonizovaných norem dochází k nepřiměřeným prodlevám; nebo

c)  Komise v souladu s postupem uvedeným v čl. 11 odst. 5 nařízení (EU) č. 1025/2012 rozhodla, že zachová s omezením nebo zruší odkazy na harmonizované normy nebo jejich části, které se na dané požadavky nebo zkoušky vztahují.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 3.

2.  Předpokládá se, že hnojivé výrobky EU, které jsou ve shodě se společnými specifikacemi nebo jejich částmi, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v přílohách I, II a III, na které se tyto společné specifikace nebo jejich části vztahují.

3.  Zkoušky k ověření shody hnojivých výrobků EU s požadavky stanovenými v přílohách I, II a III, které jsou ve shodě se společnými specifikacemi nebo jejich částmi, se považují za spolehlivé a opakovatelné, a to v rozsahu, v němž se tyto společné specifikace nebo jejich části na dané zkoušky vztahují.

Článek 15

Postupy posuzování shody

1.  Posuzování shody hnojivého výrobku EU s požadavky stanovenými v tomto nařízení se provádí platným postupem posuzování shody v souladu s přílohou IV.

2.  Záznamy a korespondence vztahující se k postupům posuzování shody se vypracují v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského státu, ve kterém je oznámený subjekt provádějící postupy posuzování shody usazen, nebo v jazyce, který je pro tento subjekt přijatelný.

Článek 16

EU prohlášení o shodě

1.  EU prohlášení o shodě potvrzuje, že bylo prokázáno splnění požadavků stanovených v tomto nařízení.

2.  EU prohlášení o shodě musí být vypracováno podle vzoru uvedeného v příloze V, musí obsahovat prvky stanovené v příslušných modulech uvedených v příloze IV a musí být průběžně aktualizováno. Přeloží se do jazyka nebo jazyků požadovaných členským státem, v němž se hnojivý výrobek EU uvádí nebo dodává na trh.

3.  Pokud se na hnojivý výrobek EU vztahuje více než jeden akt Unie vyžadující EU prohlášení o shodě, vypracuje se pro všechny tyto akty Unie jediné EU prohlášení o shodě. V tomto prohlášení se uvedou dotčené akty Unie a odkazy na jejich vyhlášení. Může mít podobu složky tvořené příslušnými jednotlivými EU prohlášeními o shodě.

4.  Vypracováním EU prohlášení o shodě přebírá výrobce odpovědnost za shodu hnojivého výrobku EU s požadavky stanovenými v tomto nařízení.

Článek 17

Obecné zásady označení CE

Označení CE podléhá obecným zásadám uvedeným v článku 30 nařízení (ES) č. 765/2008.

Článek 18

Pravidla a podmínky pro umístění označení CE

1.  Označení CE se viditelně, čitelně a nesmazatelně umístí na obal hnojivého výrobku EU nebo v případech, kdy je hnojivý výrobek EU dodáván bez obalu, na doklad přiložený k hnojivému výrobku EU.

2.  Označení CE se umístí před uvedením hnojivého výrobku EU na trh.

3.  Vyžaduje-li to příloha IV, následuje za označením CE identifikační číslo oznámeného subjektu .

Identifikační číslo oznámeného subjektu umístí sám subjekt nebo je umístí podle jeho pokynů výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce.

4.  Členské státy vycházejí ze stávajících mechanismů, aby zajistily řádné uplatňování režimu označování CE, a v případě nesprávného použití tohoto označení přijmou odpovídající opatření.

Článek 19

Stav, kdy odpad přestává být odpadem

Toto nařízení stanoví kritéria, v souladu s nimiž materiál, který představuje odpad ve smyslu směrnice 2008/98/ES, může přestat být odpadem, je-li obsažen ve vyhovujícím hnojivém výrobku EU. V takových případech se způsob využití podle tohoto nařízení provede před tím, než materiál přestane být odpadem, a daný materiál se považuje za vyhovující podmínkám stanoveným v článku 6 uvedené směrnice , a od okamžiku vypracování EU prohlášení o shodě se tedy považuje za materiál, který přestal být odpadem.

KAPITOLA IV

OZNAMOVÁNÍ SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY

Článek 20

Oznámení

Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům subjekty, které jsou oprávněné vykonávat jako třetí strany úkoly posuzování shody podle tohoto nařízení.

Článek 21

Oznamující orgány

1.  Členské státy určí oznamující orgán odpovědný za vytvoření a provádění nezbytných postupů pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody a kontrolu oznámených subjektů, včetně souladu s článkem 26.

2.  Členské státy mohou rozhodnout, že posuzování a kontrolu podle odstavce 1 tohoto článku provádí vnitrostátní akreditační orgán ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 a v souladu s ním.

3.  Pokud oznamující orgán přenese posuzování, oznamování nebo kontrolu podle odstavce 1 tohoto článku na subjekt, který není orgánem veřejné správy, nebo takový subjekt těmito úkoly jinak pověří, musí být tento subjekt právnickou osobou a musí obdobně splňovat požadavky stanovené v článku 22. Dále musí tento subjekt přijmout opatření, aby byla pokryta odpovědnost vyplývající z jeho činností.

4.  Oznamující orgán nese za úkoly vykonávané subjektem uvedeným v odstavci 3 plnou odpovědnost.

Článek 22

Požadavky týkající se oznamujících orgánů

1.  Oznamující orgán musí být zřízen takovým způsobem, aby nedošlo ke střetu zájmů se subjekty posuzování shody.

2.  Oznamující orgán musí být organizován a fungovat tak, aby zabezpečil objektivitu a nestrannost svých činností.

3.  Oznamující orgán musí být organizován takovým způsobem, aby každé rozhodnutí týkající se oznámení subjektu posuzování shody přijímaly způsobilé osoby odlišné od těch, které provedly posouzení.

4.  Oznamující orgán nesmí nabízet ani poskytovat žádné činnosti, které provádějí subjekty posuzování shody nebo poradenské služby na komerčním či konkurenčním základě.

5.  Oznamující orgán musí zachovávat důvěrnost informací, které obdržel.

6.  Oznamující orgán musí mít k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých pracovníků, aby mohl řádně plnit své úkoly.

Článek 23

Informační povinnost oznamujících orgánů

Členské státy informují Komisi o svých postupech pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody a kontrolu oznámených subjektů a o veškerých změnách týkajících se těchto postupů.

Komise tyto informace zveřejní.

Článek 24

Požadavky týkající se oznámených subjektů

1.  Pro účely oznámení musí subjekt posuzování shody splňovat požadavky stanovené v odstavcích 2 až 11.

2.  Subjekt posuzování shody musí být zřízen podle vnitrostátních právních předpisů členského státu a mít právní subjektivitu.

3.  Subjekt posuzování shody musí být třetí stranou nezávislou na organizaci nebo hnojivých výrobcích EU, které posuzuje.

4.  Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za plnění úkolů posuzování shody nesmějí být tvůrci návrhu, výrobci, dodavateli, odběrateli, vlastníky ani uživateli hnojivých výrobků ani zástupci jakékoli z těchto stran. To nevylučuje používání hnojivých výrobků, které jsou nezbytné pro činnost subjektu posuzování shody, ani používání hnojivých výrobků k osobním účelům.

Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za plnění úkolů posuzování shody se nesmějí přímo podílet na navrhování, výrobě, uvádění na trh nebo používání hnojivých výrobků ani nesmějí zastupovat strany, které se těmito činnostmi zabývají. Nesmějí vykonávat žádnou činnost, která by mohla ohrozit jejich nezávislý úsudek nebo důvěryhodnost ve vztahu k činnostem posuzování shody, k jejichž vykonávání jsou oznámeni. To platí zejména pro poradenské služby.

Subjekty posuzování shody musí zajistit, aby činnosti jejich dceřiných společností nebo subdodavatelů neohrožovaly důvěrnost, objektivitu nebo nestrannost jejich činností posuzování shody.

5.  Subjekty posuzování shody a jejich pracovníci vykonávají činnosti posuzování shody na nejvyšší úrovni profesionální důvěryhodnosti a požadované odborné způsobilosti v konkrétní oblasti a nesmějí být vystaveni žádným tlakům a podnětům, zejména finančním, které by mohly ovlivnit jejich úsudek nebo výsledky jejich činností posuzování shody, zejména ze strany osob nebo skupin osob, které mají na výsledcích těchto činností zájem.

6.  Subjekt posuzování shody musí být schopen plnit všechny úkoly posuzování shody, které mu ukládá příloha IV a pro něž byl oznámen, ať již tyto úkoly plní subjekt posuzování shody sám, nebo jsou plněny jeho jménem a na jeho odpovědnost.

Subjekt posuzování shody musí mít vždy a pro každý postup posuzování shody a každý druh nebo kategorii hnojivých výrobků EU, pro něž byl oznámen, k dispozici nezbytné:

a)  pracovníky s odbornými znalostmi a dostatečnými zkušenostmi potřebnými k plnění úkolů posuzování shody;

b)  popis postupů, podle nichž je posuzování shody prováděno, aby byla zajištěna transparentnost těchto postupů a možnost jejich zopakování; musí mít zavedenu náležitou politiku a postupy pro rozlišení mezi úkoly, jež plní jako oznámený subjekt, a dalšími činnostmi;

c)  postupy pro výkon činností, jež řádně zohledňují velikost a strukturu podniku, odvětví, v němž působí, míru složitosti dané technologie výrobku a hromadný či sériový způsob výroby.

Subjekt posuzování shody musí mít prostředky nezbytné k řádnému plnění technických a administrativních úkolů spojených s činnostmi posuzování shody a musí mít přístup k veškerému potřebnému vybavení nebo zařízení.

7.  Pracovníci odpovědní za plnění úkolů posuzování shody musí:

a)  mít dobrou technickou a odbornou přípravu zahrnující všechny činnosti posuzování shody, pro něž byl subjekt posuzování shody oznámen;

b)  mít uspokojivou znalost požadavků souvisejících s posuzováním, které provádějí, a odpovídající pravomoc toto posuzování provádět;

c)  mít náležité znalosti požadavků stanovených v přílohách I, II a III, příslušných harmonizovaných norem uvedených v článku 13, společných specifikací uvedených v článku 14 a příslušných ustanovení harmonizačních právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů a musí těmto požadavkům náležitě rozumět;

d)  být schopni vypracovávat certifikáty, záznamy, protokoly a zprávy prokazující, že posouzení byla provedena.

8.  Musí být zaručena nestrannost subjektů posuzování shody, jejich nejvyššího vedení a pracovníků odpovědných za plnění úkolů posuzování shody.

Odměňování nejvyššího vedení a pracovníků subjektu posuzování shody, kteří jsou odpovědní za plnění úkolů posuzování shody, nesmí záviset na počtu provedených posouzení ani na výsledcích těchto posouzení.

9.  Subjekty posuzování shody uzavřou pojištění odpovědnosti za škodu, pokud tuto odpovědnost nepřevzal stát v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo pokud není za posuzování shody přímo odpovědný sám členský stát.

10.  Pracovníci subjektu posuzování shody jsou povinni zachovávat služební tajemství, pokud jde o veškeré informace, které obdrželi při plnění svých úkolů podle přílohy IV, nikoli však ve vztahu k příslušným orgánům členského státu, v němž vykonávají svou činnost. Důvěrné obchodní informace musí být chráněny.

11.  Subjekty posuzování shody se podílejí na příslušných normalizačních činnostech a na činnostech koordinační skupiny oznámených subjektů zřízené podle článku 36 nebo zajistí, aby byli jejich pracovníci odpovědní za plnění úkolů posuzování shody o těchto činnostech informováni, a řídí se rozhodnutími a jinými dokumenty, které mají povahu všeobecných pokynů a které jsou výsledkem práce této skupiny.

Článek 25

Předpoklad shody oznámených subjektů

Pokud subjekt posuzování shody prokáže svou shodu s kritérii stanovenými v příslušných harmonizovaných normách nebo jejich částech, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, předpokládá se, že splňuje požadavky stanovené v článku 24 v rozsahu, v němž se harmonizované normy na tyto požadavky vztahují.

Článek 26

Dceřiné společnosti oznámených subjektů a zadávání subdodávek

1.  Pokud oznámený subjekt zadá konkrétní úkoly týkající se posuzování shody subdodavateli nebo dceřiné společnosti, zajistí, aby subdodavatel nebo dceřiná společnost splňovali požadavky stanovené v článku 24, a informuje o tom oznamující orgán.

2.  Oznámené subjekty nesou plnou odpovědnost za úkoly provedené subdodavateli nebo dceřinými společnostmi bez ohledu na to, kde jsou tito subdodavatelé nebo dceřiné společnosti usazeni.

3.  Činnosti lze zadat subdodavateli nebo dceřiné společnosti pouze se souhlasem zákazníka.

4.  Oznámené subjekty uchovávají pro potřebu oznamujícího orgánu příslušné doklady týkající se posouzení kvalifikace subdodavatele nebo dceřiné společnosti a práce provedené subdodavatelem nebo dceřinou společností podle přílohy IV.

Článek 27

Žádost o oznámení

1.  Subjekt posuzování shody podává žádost o oznámení oznamujícímu orgánu členského státu, v němž je usazen.

2.  Součástí žádosti o oznámení je popis činností posuzování shody, modulu nebo modulů posuzování shody a hnojivého výrobku nebo hnojivých výrobků EU, pro něž se subjekt prohlašuje za způsobilý, jakož i osvědčení o akreditaci vydané vnitrostátním akreditačním orgánem, které potvrzuje, že subjekt posuzování shody splňuje požadavky stanovené v článku 24.

Článek 28

Postup oznamování

1.  Oznamující orgány mohou oznámit pouze subjekty posuzování shody, které splňují požadavky stanovené v článku 24.

2.  K oznámení Komisi a ostatním členským státům využijí elektronický nástroj pro oznamování vyvinutý a spravovaný Komisí.

3.  Oznámení musí obsahovat veškeré podrobnosti o dotčených činnostech posuzování shody, modulu nebo modulech posuzování shody a hnojivém výrobku nebo hnojivých výrobcích EU a osvědčení o akreditaci uvedené v čl. 27 odst. 2.

4.  Dotčený subjekt může vykonávat činnosti oznámeného subjektu, pouze pokud Komise nebo ostatní členské státy proti tomu nevznesly námitky do dvou týdnů po oznámení.

Pouze takový subjekt se pro účely tohoto nařízení považuje za oznámený subjekt.

5.  Oznamující orgán oznámí Komisi a ostatním členským státům jakékoli následné relevantní změny týkající se oznámení.

Článek 29

Identifikační čísla a seznamy oznámených subjektů

1.  Komise oznámenému subjektu přidělí identifikační číslo.

Přidělí mu jediné číslo i v případě, že je subjekt oznámen podle několika aktů Unie.

2.  Komise zveřejní seznam subjektů oznámených podle tohoto nařízení, včetně identifikačních čísel, která jim byla přidělena, a činností, pro něž byly oznámeny.

Komise zajistí, aby byl tento seznam průběžně aktualizován.

Článek 30

Změny v oznámeních

1.  Pokud oznamující orgán zjistí nebo je upozorněn na to, že oznámený subjekt již nesplňuje požadavky stanovené v článku 24 nebo neplní své povinnosti, omezí, pozastaví nebo případně zruší oznámení podle toho, jak je neplnění těchto požadavků nebo povinností závažné. Informuje o tom neprodleně Komisi a ostatní členské státy.

2.  V případě omezení, pozastavení nebo zrušení oznámení nebo v případě, že oznámený subjekt ukončil svou činnost, učiní oznamující členský stát vhodné kroky s cílem zajistit, aby byly spisy tohoto subjektu buď zpracovány jiným oznámeným subjektem, nebo byly na vyžádání k dispozici příslušným oznamujícím orgánům a orgánům dozoru nad trhem.

Článek 31

Zpochybnění způsobilosti oznámených subjektů

1.  Komise vyšetří všechny případy, v nichž má pochybnosti nebo je upozorněna na pochybnosti o způsobilosti oznámeného subjektu nebo o tom, zda oznámený subjekt nadále plní požadavky a povinnosti, které jsou mu uloženy.

2.  Oznamující členský stát předloží Komisi na vyžádání všechny informace týkající se podkladů pro oznámení nebo zachování způsobilosti dotčeného oznámeného subjektu.

3.  Komise zajistí, aby se se všemi citlivými informacemi získanými v průběhu tohoto šetření nakládalo jako s důvěrnými.

4.  Pokud Komise zjistí, že oznámený subjekt nesplňuje nebo přestal splňovat požadavky pro své oznámení, přijme prováděcí akt, kterým vyzve oznamující členský stát, aby přijal nezbytná nápravná opatření, včetně zrušení oznámení, je-li to nezbytné.

Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 45 odst. 2.

Článek 32

Povinnosti týkající se činnosti oznámených subjektů

1.  Oznámené subjekty provádějí posuzování shody v souladu s postupy posuzování shody stanovenými v příloze IV.

2.  Posuzování shody se provádí přiměřeným způsobem, aby se zabránilo zbytečné zátěži hospodářských subjektů. Oznámené subjekty při výkonu své činnosti řádně zohlední velikost a strukturu podniku, odvětví, v němž působí, míru složitosti dané technologie výrobku a hromadný či sériový způsob výroby.

Tyto subjekty musí ovšem dodržovat míru přísnosti a úroveň ochrany, jež jsou vyžadovány, aby byl hnojivý výrobek EU v souladu s tímto nařízením.

3.  Pokud oznámený subjekt zjistí, že výrobce nesplnil požadavky stanovené v příloze I, II nebo III nebo odpovídající harmonizované normy, společné specifikace uvedené v článku 14 nebo jiné technické specifikace, vyzve výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření, a nevydá certifikát ani rozhodnutí o schválení.

4.  Pokud v průběhu kontroly shody po vydání certifikátu nebo rozhodnutí o schválení oznámený subjekt zjistí, že hnojivý výrobek EU již nesplňuje požadavky, vyzve výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření, a v případě nutnosti certifikát nebo rozhodnutí o schválení pozastaví nebo odejme.

5.  Pokud nejsou nápravná opatření přijata nebo pokud nemají požadovaný účinek, oznámený subjekt podle potřeby příslušné certifikáty nebo rozhodnutí o schválení omezí, pozastaví nebo odejme.

Článek 33

Odvolání proti rozhodnutím oznámených subjektů

Členské státy zajistí, aby bylo možné se proti rozhodnutím oznámených subjektů odvolat.

Článek 34

Informační povinnost oznámených subjektů

1.  Oznámené subjekty informují oznamující orgán:

a)  o každém zamítnutí, omezení, pozastavení nebo odnětí certifikátu či rozhodnutí o schválení;

b)  o jakýchkoli okolnostech majících vliv na působnost nebo podmínky oznámení;

c)  o každé žádosti o informace týkající se činností posuzování shody, kterou obdržely od orgánů dozoru nad trhem;

d)  na vyžádání o činnostech posuzování shody vykonaných v rámci působnosti jejich oznámení a o jakékoli jiné vykonané činnosti, včetně přeshraničních činností a zadávání subdodávek.

2.  Oznámené subjekty poskytnou ostatním subjektům oznámeným podle tohoto nařízení, které vykonávají obdobné činnosti posuzování shody zabývající se stejnými hnojivými výrobky EU, příslušné informace o otázkách týkajících se negativních a na vyžádání i pozitivních výsledků posuzování shody.

Článek 35

Výměna zkušeností

Komise organizuje výměnu zkušeností mezi orgány členských států, které jsou odpovědné za oznamování.

Článek 36

Koordinace oznámených subjektů

Komise zajistí zavedení a řádné provádění vhodné koordinace a spolupráce mezi subjekty oznámenými podle tohoto nařízení ve formě odvětvové skupiny oznámených subjektů.

Oznámené subjekty se účastní práce této skupiny, a to přímo nebo prostřednictvím určených zástupců.

KAPITOLA V

DOZOR NAD TRHEM UNIE, KONTROLA HNOJIVÝCH VÝROBKŮ EU VSTUPUJÍCÍCH NA TRH UNIE A OCHRANNÝ POSTUP UNIE

Článek 37

Dozor nad trhem Unie a kontrola hnojivých výrobků EU vstupujících na trh Unie

Na hnojivé výrobky EU se použijí články 16 až 29 nařízení (ES) č. 765/2008.

Článek 38

Postup na vnitrostátní úrovni pro nakládání s hnojivými výrobky EU představujícími riziko

1.  Pokud orgány dozoru nad trhem jednoho členského státu mají dostatečné důvody domnívat se, že hnojivý výrobek EU představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, provedou hodnocení, zda dotčený hnojivý výrobek EU splňuje všechny příslušné požadavky stanovené tímto nařízením. Příslušné hospodářské subjekty za tímto účelem s orgány dozoru nad trhem podle potřeby spolupracují.

Pokud v průběhu hodnocení uvedeného v prvním pododstavci orgány dozoru nad trhem zjistí, že hnojivý výrobek EU nesplňuje požadavky stanovené tímto nařízením, neprodleně vyzvou příslušný hospodářský subjekt, aby v přiměřené lhůtě, kterou stanoví orgány dozoru nad trhem a která je úměrná povaze rizika, přijal veškerá vhodná nápravná opatření k uvedení hnojivého výrobku EU do souladu s těmito požadavky, k jeho stažení z trhu nebo z oběhu .

Orgány dozoru nad trhem o tom informují příslušný oznámený subjekt.

Na opatření uvedená v druhém pododstavci tohoto odstavce se použije článek 21 nařízení (ES) č. 765/2008.

2.  Domnívají-li se orgány dozoru nad trhem, že se nesoulad netýká pouze území daného členského státu, informují Komisi a ostatní členské státy o výsledcích hodnocení a o opatřeních, která má hospodářský subjekt na jejich žádost přijmout.

3.  Hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata veškerá vhodná nápravná opatření ohledně všech dotčených hnojivých výrobků EU, které dodal na trh v celé Unii.

4.  Pokud příslušný hospodářský subjekt ve lhůtě uvedené v odst. 1 druhém pododstavci nepřijme přiměřená nápravná opatření, přijmou orgány dozoru nad trhem veškerá vhodná předběžná opatření s cílem zakázat nebo omezit dodávání hnojivého výrobku EU na trh daného členského státu nebo hnojivý výrobek EU stáhnout z trhu nebo z oběhu.

Orgány dozoru nad trhem o takových opatřeních neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy.

5.  Součástí informací uvedených v odst. 4 druhém pododstavci jsou všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci nevyhovujícího hnojivého výrobku EU, údaje o původu takového hnojivého výrobku EU, povaze údajného nesouladu a souvisejícím riziku, o povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni a argumenty předložené příslušným hospodářským subjektem. Orgány dozoru nad trhem zejména uvedou, zda je důvodem nesouladu některý z těchto nedostatků:

a)  hnojivý výrobek EU nesplňuje požadavky stanovené v příloze I, II nebo III;

b)  nedostatky v harmonizovaných normách uvedených v článku 13;

c)  nedostatky ve společných specifikacích uvedených v článku 14.

6.  Členské státy jiné než členský stát, který zahájil postup podle tohoto článku, neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy o veškerých opatřeních, která přijaly, a o všech doplňujících informacích týkajících se nesouladu dotčeného hnojivého výrobku EU, které mají k dispozici, a v případě nesouhlasu s přijatým vnitrostátním opatřením o svých námitkách.

7.  Jestliže do tří měsíců od obdržení informací uvedených v odst. 4 druhém pododstavci nevznese žádný členský stát ani Komise námitku proti předběžnému opatření přijatému členským státem, považuje se uvedené opatření za důvodné.

8.  Členské státy zajistí, aby byla v souvislosti s dotčeným hnojivým výrobkem EU neprodleně přijata vhodná omezující opatření, jako je stažení hnojivého výrobku EU z trhu.

9.  Povinnostmi orgánů dozoru nad trhem podle tohoto článku není dotčena možnost členských států regulovat hnojivé výrobky, které nejsou hnojivými výrobky EU.

Článek 39

Ochranný postup Unie

1.  Pokud jsou po dokončení postupu stanoveného v čl. 38 odst. 3 a 4 vzneseny námitky proti opatření přijatému členským státem nebo pokud se Komise domnívá, že je vnitrostátní opatření v rozporu s právem Unie, zahájí Komise neprodleně konzultace s členskými státy a příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení vnitrostátního opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení přijme Komise prováděcí akt v podobě rozhodnutí, kterým rozhodne, zda je vnitrostátní opatření důvodné, či nikoli.

Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné, rozhodnutí nařídí všem členským státům, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl nevyhovující hnojivý výrobek EU stažen z jejich trhu, a informovaly o tom Komisi.

Je-li vnitrostátní opatření považováno za nedůvodné, rozhodnutí nařídí dotčenému členskému státu toto opatření zrušit.

Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům; Komise ho neprodleně sdělí členským státům a příslušnému hospodářskému subjektu nebo subjektům.

2.  Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné a je-li nesoulad hnojivého výrobku EU přisuzován nedostatkům v harmonizovaných normách uvedeným v čl. 38 odst. 5 písm. b) tohoto nařízení, použije Komise postup stanovený v článku 11 nařízení (EU) č. 1025/2012.

3.  Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné a je-li nesoulad hnojivého výrobku EU přisuzován nedostatkům ve společných specifikacích uvedených v čl. 38 odst. 5 písm. c), Komise neprodleně přijme prováděcí akty, kterými se dotčené společné specifikace mění nebo zrušují.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 3.

Článek 40

Hnojivé výrobky EU, jež jsou v souladu s předpisy, ale přesto představují riziko

1.  Pokud členský stát po provedení hodnocení podle čl. 38 odst. 1 zjistí, že ačkoli je hnojivý výrobek EU v souladu s tímto nařízením, představuje riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí, neprodleně vyzve příslušný hospodářský subjekt, aby v přiměřené lhůtě, kterou stanoví orgán dozoru nad trhem a která je přiměřená povaze rizika, přijal veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby dotčený hnojivý výrobek EU při dodání na trh nadále nepředstavoval toto riziko, nebo aby jej stáhl z trhu nebo z oběhu.

2.  Hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata nápravná opatření ohledně všech dotčených hnojivých výrobků EU, které hospodářský subjekt dodal na trh v celé Unii.

3.  Členský stát o tom neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy. Uvedené informace musí obsahovat všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci dotčeného hnojivého výrobku EU, údaje o jeho původu a dodavatelském řetězci, údaje o povaze souvisejícího rizika a údaje o povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni.

4.  Komise neprodleně zahájí konzultace s členskými státy a s příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení přijatých vnitrostátních opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení přijme Komise prováděcí akt v podobě rozhodnutí, kterým rozhodne, zda jsou vnitrostátní opatření důvodná, či nikoli, a v případě nutnosti nařídí vhodná opatření.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 3.

V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se ochrany zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnosti nebo životního prostředí přijme Komise postupem podle čl. 45 odst. 4 okamžitě použitelné prováděcí akty.

5.  Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům; Komise ho neprodleně sdělí členským státům a příslušnému hospodářskému subjektu nebo subjektům.

Článek 41

Formální nesoulad

1.  Aniž je dotčen článek 38, členský stát vyzve příslušný hospodářský subjekt, aby odstranil nesoulad, pokud zjistí jeden z těchto nedostatků hnojivého výrobku EU:

a)  označení CE bylo umístěno v rozporu s článkem 30 nařízení (ES) č. 765/2008 nebo článkem 18 tohoto nařízení;

b)  identifikační číslo oznámeného subjektu bylo umístěno v rozporu s článkem 18 nebo nebylo umístěno, ačkoliv to článek 18 vyžadoval;

c)  EU prohlášení o shodě nebylo vypracováno nebo nebylo vypracováno správně;

d)  technická dokumentace chybí nebo je neúplná;

e)  informace uvedené v čl. 6 odst. 6 nebo čl. 8 odst. 3 chybějí nebo jsou nesprávné nebo neúplné;

f)  nebyl splněn jiný administrativní požadavek uvedený v článku 6 nebo článku 8.

2.  Pokud nesoulad uvedený v odstavci 1 nadále trvá, přijme dotčený členský stát veškerá vhodná opatření s cílem omezit nebo zakázat dodávání hnojivého výrobku EU zařízení na trh, nebo zajistit aby byl stažen z oběhu nebo z trhu .

Povinnostmi členských států v tomto ohledu není dotčena jejich možnost regulovat hnojivé výrobky, které nejsou hnojivými výrobky EU.

KAPITOLA VI

PŘENESENÉ PRAVOMOCI A POSTUP PROJEDNÁVÁNÍ VE VÝBORU

Článek 42

Změny příloh

1.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 44, jimiž se mění příloha I, s výjimkou mezních hodnot kadmia a definic kategorií funkce výrobku nebo jiných prvků týkajících se rozsahu těchto kategorií, a přílohy II, III a IV v zájmu přizpůsobení těchto příloh technickému pokroku a v zájmu usnadnění přístupu na vnitřní trh a volného pohybu, pokud jde o hnojivé výrobky EU:

a)  které mohou být předmětem významného obchodování na vnitřním trhu a

b)  u nichž existují vědecké důkazy o tom, že:

i)  nepředstavují riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí a

ii)  zajistí agronomickou účinnost.

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci, kterými se do přílohy I zavádějí nové mezní hodnoty kontaminujících látek, Komise zohlední příslušná vědecká stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, Evropské agentury pro chemické látky nebo Společného výzkumného centra Komise.

Přijímá-li Komise akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění nebo přezkumu kategorií složkových materiálů s cílem zařadit do nich materiály, které lze považovat za využitý odpad nebo za vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES, jsou v těchto aktech v přenesené pravomoci takové materiály výslovně vyloučeny z kategorií složkových materiálů 1 až 11 přílohy II tohoto nařízení.

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle tohoto odstavce se Komise přednostně zaměří zejména na vedlejší produkty živočišného původu, vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES a využitý odpad, a to především z odvětví zemědělství a ze zemědělsko-potravinářského průmyslu, jakož i na materiály a výrobky, které již jsou v jednom nebo více členských státech uvedeny v souladu s právními předpisy na trh.

2.  Po dni ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost] posoudí Komise bez zbytečného prodlení struvit, agrouhlí a produkty na bázi popela. Pokud z posouzení vyplyne, že jsou kritéria stanovená v odst. 1 písm. b) splněna, přijme Komise akty v přenesené pravomoci podle odstavce 1 s cílem zahrnout tyto materiály do přílohy II.

3.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s odstavcem 1, jimiž se mění příloha II tohoto nařízení s cílem zahrnout do kategorií složkových materiálů materiály, které v důsledku způsobu využití přestanou být odpadem, pouze tehdy, pokud pravidla využití uvedená v dané příloze a přijatá nejpozději ke dni zahrnutí zajistí, že materiály splňují podmínky stanovené v článku 6 směrnice 2008/98/ES.

4.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s odstavcem 1, jimiž se mění příloha II s cílem doplnit nové mikroorganismy, kmeny mikroorganismů nebo další zpracovatelské metody do kategorie složkových materiálů pro takové organismy, učiní tak poté, co ověří, které kmeny těchto dalších mikroorganismů splňují kritéria stanovená v odst. 1 písm. b), a to na základě těchto údajů:

a)  název mikroorganismu;

b)  taxonomické zařazení mikroorganismu: rod, druh, kmen a metoda získání;

c)  informace z vědecké literatury o bezpečné výrobě, uchovávání a používání mikroorganismu;

d)  taxonomický vztah k druhům mikroorganismů, které splňují požadavky na kvalifikovanou presumpci bezpečnosti stanovenou Evropským úřadem pro bezpečnost potravin;

e)  informace o výrobním procesu, v relevantních případech včetně zpracovatelských metod, jako je sprejové sušení, sušení pomocí fluidního lože, statické sušení, odstředění, deaktivace pomocí tepla, filtrace a mletí; ▌

f)  informace týkající se identity a zbytkových množství zbytkových meziproduktů, toxinů nebo mikrobiálních metabolitů ve složkovém materiálu, a

g)  přirozený výskyt, přežití a mobilita v životním prostředí.

5.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s odstavcem 1, jimiž se mění příloha II tohoto nařízení s cílem doplnit získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009 do kategorií složkových materiálů, pouze pokud byl v souladu s čl. 5 odst. 2 uvedeného nařízení stanoven konečný bod výrobního řetězce.

Komise tyto získané produkty posoudí z hlediska relevantních aspektů, které nebyly zohledněny pro účely stanovení konečného bodu výrobního řetězce v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009. Pokud z posouzení vyplyne, že byla kritéria uvedená v odst. 1 písm. b) tohoto článku splněna, přijme Komise bez zbytečného prodlení, jakmile je tento konečný bod stanoven, akty v přenesené pravomoci podle odstavce 1 tohoto článku s cílem zahrnout tyto materiály do tabulky v rámci kategorie složkových materiálů 10 v příloze II části II tohoto nařízení.

6.  Do ... [pět let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost] posoudí Komise kritéria biologické rozložitelnosti pro polymery uvedená v bodě 2 kategorie složkových materiálů 9 v příloze II části II a zkušební metody k ověření souladu s těmito kritérii a ve vhodných případech přijme akty v přenesené pravomoci podle odstavce 1, kterým se tato kritéria stanoví.

Těmito kritérii se zajistí, že:

a)  je daný polymer schopen projít v přirozených půdních podmínkách a ve vodních prostředích v celé Unii fyzickým a biologickým rozkladem, aby se nakonec rozložil na oxid uhličitý, biomasu a vodu;

b)  ve srovnání s příslušnou normou v rámci zkoušky biologické rozložitelnosti se nejméně 90 % organického uhlíku obsaženého v daném polymeru přemění na oxid uhličitý nejdéle za dobu 48 měsíců po skončení deklarované doby funkčnosti hnojivého výrobku EU uvedené na etiketě; a

c)  používání polymerů nepovede k hromadění plastů v životním prostředí.

7.  Do ... [tři roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 44, jimiž se doplňuje bod 3 kategorie složkových materiálů 11 v příloze II části II tohoto nařízení stanovením kritérií agronomické účinnosti a bezpečnosti pro používání vedlejších produktů ve smyslu směrnice 2008/98/ES v hnojivých výrobcích EU. Tato kritéria zohlední stávající postupy pro výrobu produktů, technologický vývoj a nejnovější vědecké poznatky.

8.  Komisi je také svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 44, jimiž se mění příloha I, s výjimkou mezních hodnot kadmia, a přílohy II, III a IV na základě nových vědeckých poznatků. Komise tuto pravomoc použije, pokud se na základě posouzení rizik ukáže, že změny jsou nutné k zajištění toho, aby žádný hnojivý výrobek EU, jenž splňuje požadavky tohoto nařízení, nepředstavoval za běžných podmínek používání riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí.

Článek 43

Samostatné akty v přenesené pravomoci pro jednotlivé kategorie složkových materiálů

Při výkonu své pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 42 přijme Komise samostatný akt v přenesené pravomoci ke každé kategorii složkových materiálů uvedené v příloze II. Tyto akty v přenesené pravomoci zahrnují veškeré změny příloh I, III a IV, které jsou v důsledku změn přílohy II nezbytné.

Článek 44

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 42 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 42 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 42 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

Článek 45

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro hnojivé výrobky. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

4.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

KAPITOLA VII

ZMĚNY

Článek 46

Změny nařízení (ES) č. 1069/2009

Nařízení (ES) č. 1069/2009 se mění takto:

1)  v článku 5 se odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:"

„2. V případě získaných produktů uvedených v článcích 32, 35 a 36, které již nepředstavují závažné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat, lze stanovit konečný bod výrobního řetězce, po kterém se na ně již požadavky tohoto nařízení nevztahují.

Tyto získané produkty lze následně uvádět na trh bez omezení uvedených v tomto nařízení a již nepodléhají úředním kontrolám podle tohoto nařízení.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51a, kterými toto nařízení doplní stanovením konečného bodu výrobního řetězce, po němž se na získané produkty uvedené v tomto odstavci již požadavky tohoto nařízení nevztahují.

3.  V případě rizika pro zdraví lidí nebo zvířat se na získané produkty uvedené v článcích 32, 33 a 36 tohoto nařízení použijí obdobně články 53 a 54 nařízení (ES) č. 178/2002 týkající se mimořádných opatření na ochranu zdraví.

4.  Do šesti měsíců po dni ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost](31) zahájí Komise první posouzení získaných produktů uvedených v článku 32, které se již v Unii v široké míře používají jako organická hnojiva a pomocné půdní látky. Toto posouzení se týká alespoň těchto produktů: masová moučka, kostní moučka, masokostní moučka, krev zvířat, hydrolyzované bílkoviny z materiálů kategorie 3, zpracovaná mrva, kompost, zbytky rozkladu vznikající při přeměně na bioplyn, péřová moučka, glycerin a další produkty z materiálů kategorie 2 nebo 3 získané z výroby bionafty a obnovitelných paliv, jakož i krmiva pro zvířata v zájmovém chovu, krmiva a žvýkací pamlsky pro psy, které byly zamítnuty z komerčních důvodů nebo kvůli technickým nedostatkům, a získané produkty ze zvířecí krve, z kůží a kožek, paznehtů a rohů, guána netopýrů a ptáků, vlny a chlupů, peří a chmýří a prasečích štětin. Pokud z posouzení vyplyne, že tyto získané produkty již nepředstavují závažné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat, Komise bez zbytečného prodlení a v každém případě nejpozději šest měsíců po dokončení posouzení stanoví konečný bod výrobního řetězce podle odstavce 2 tohoto článku.“;

"

2)  vkládá se nový článek, který zní:"

Článek 51a

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost](32). Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 2 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů *.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

__________________

* Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.“

"

Článek 47

Změny nařízení (ES) č. 1107/2009

Nařízení (ES) č. 1107/2009 se mění takto:

1)  v čl. 2 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:"

„b) ovlivňování životních procesů rostlin, například jako látky ovlivňující růst, avšak jinak než jako živiny nebo pomocné rostlinné přípravky;“;

"

2)  v článku 3 se doplňuje nový bod, který zní:

„34. „pomocným rostlinným přípravkem“ výrobek stimulující vyživovací procesy rostliny nezávisle na obsahu živin výrobku, přičemž jediným účelem je zlepšení jedné nebo více z těchto charakteristik rostliny nebo rostlinné rhizosféry:

a)  efektivita využívání živin;

b)  tolerance vůči abiotickému stresu;

c)   kvalitativní znaky;

d)  dostupnost živin vázaných v půdě nebo rhizosféře.“;

3)  v článku 80 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

„8. Na výrobek, kterému bylo na základě žádosti podané před ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost](33) uděleno povolení podle čl. 32 odst. 1 a který po uvedeném datu spadá pod definici stanovenou v čl. 3 bodě 34, se toto nařízení nadále vztahuje po dobu trvání uvedenou v povolení.“.

"

KAPITOLA VIII

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 48

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy tyto sankce a opatření neprodleně oznámí Komisi a neprodleně jí oznámí všechny jejich následné změny.

Článek 49

Zpráva

Do ... [sedm let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost] předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí uplatňování tohoto nařízení a jeho celkový dopad na naplňování příslušných cílů, mimo jiné i dopad na malé a střední podniky. Tato zpráva zahrnuje:

a)  posouzení fungování vnitřního trhu pro hnojivé výrobky, včetně posuzování shody a účinnosti dozoru nad trhem a analýzy dopadu částečné harmonizace na výrobu, podílu na trhu a obchodních toků v případě hnojivých výrobků EU a hnojivých výrobků uvedených na trh podle vnitrostátních pravidel;

b)  přezkum mezních hodnot pro obsah kadmia ve fosforečných hnojivech s cílem posoudit možnost snížit na základě dostupných technologií a vědeckých důkazů týkajících se expozice kadmiu a jeho hromadění v životním prostředí tyto mezní hodnoty na odpovídající nižší úroveň a zohlednit přitom environmentální faktory, a to zejména v souvislosti s půdními a klimatickými podmínkami, zdravotní faktory a socioekonomické faktory, včetně aspektů týkajících se bezpečnosti dodávek;

c)  posouzení toho, jak se uplatňují omezení týkající se úrovní kontaminujících látek podle přílohy I a posouzení veškerých nových relevantních vědeckých poznatků týkajících se toxických a karcinogenních účinků příslušných kontaminujících látek, jsou-li dostupné, a to včetně rizik vyplývajících z kontaminace hnojivých výrobků uranem.

Zpráva náležitě zohlední technický pokrok a inovace a rovněž normalizační procesy, které se dotýkají výroby a používání hnojivých výrobků. K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh.

Článek 50

Přezkum týkající se biologické rozložitelnosti

Do ... [pět let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost] provede Komise přezkum s cílem posoudit možnost stanovení kritérií biologické rozložitelnosti pro mulčovací fólie a možnost jejich zahrnutí do kategorie složkových materiálů 9 v příloze II části II.

Článek 51

Zrušení nařízení (ES) č. 2003/2003

Nařízení (ES) č. 2003/2003 se zrušuje s účinkem ode dne ... [3 roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost].

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 52

Přechodná ustanovení

Členské státy nesmí bránit tomu, aby byly na trh dodávány výrobky, které byly uvedeny na trh jako hnojiva s označením „hnojiva ES“ v souladu s nařízením (ES) č. 2003/2003 před dnem ... [tři roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost]. Pro takové výrobky se však obdobně použije kapitola V tohoto nařízení.

Článek 53

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne ... [tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Avšak:

a)  čl. 4 odst. 3 a články 14, 42, 43, 44, 45, 46 a 47 se použijí ode dne ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost]; a

b)  články 20 až 36 se použijí ode dne ... [devět měsíců po dni vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne ...

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Kategorie funkce výrobku (KFV) hnojivých výrobků EU

Část I

Označení KFV

1.  Hnojivo

A.  Organické hnojivo

I.  Tuhé organické hnojivo

II.  Kapalné organické hnojivo

B.  Organominerální hnojivo

I.  Tuhé organominerální hnojivo

II.  Kapalné organominerální hnojivo

C.  Anorganické hnojivo

I.  Anorganické hnojivo s makroživinami

a)  Tuhé anorganické hnojivo s makroživinami

i)  Jednosložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami

a)  Jednosložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku

ii)  Vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami

a)  Vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku

b)  Kapalné anorganické hnojivo s makroživinami

i)  Jednosložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami

ii)  Vícesložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami

II.  Anorganické hnojivo se stopovými živinami

a)  Jednosložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami

b)  Vícesložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami

2.  Materiál k vápnění půd

3.  Pomocná půdní látka

A.  Organická pomocná půdní látka

B.  Anorganická pomocná půdní látka

4.  Pěstební substrát

5.  Inhibitor

A.   Inhibitor nitrifikace

B.  Inhibitor denitrifikace

C.  Inhibitor ureázy

6.  Pomocný rostlinný přípravek

A.  Mikrobiální pomocný rostlinný přípravek

B.  Nemikrobiální pomocný rostlinný přípravek

7.  Blend hnojivých výrobků

Část II

Požadavky vztahující se ke KFV

1.  Tato část stanoví požadavky vztahující se ke KFV, do nichž jsou hnojivé výrobky EU zařazeny na základě své deklarované funkce.

2.  Požadavky stanovené v této příloze pro danou KFV se vztahují na hnojivé výrobky EU ve všech podkategoriích uvedené KFV.

3.  Tvrzení, že hnojivý výrobek EU splňuje funkci stanovenou v této příloze pro příslušnou KVF, vychází ze způsobu účinku výrobku, relativního obsahu jeho jednotlivých složek či jakéhokoli jiného relevantního parametru.

4.  Jestliže splnění určitého požadavku (například nepřítomnost určité kontaminující látky) jistě a nepochybně vyplývá z povahy nebo výrobního procesu hnojivého výrobku EU, lze tento požadavek v rámci posouzení shody považovat za splněný, aniž by to bylo třeba ověřovat (například zkouškou), a to na odpovědnost výrobce.

5.  Jestliže hnojivý výrobek EU obsahuje látku, pro kterou byly stanoveny maximální mezní hodnoty reziduí v potravinách a krmivech v souladu s:

a)  nařízením Rady (EHS) č. 315/93(34),

b)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005(35),

c)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009(36), nebo

d)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady (ES) 2002/32/ES(37),

nesmí použití takového hnojivého výrobku EU podle návodu k použití vést k překročení uvedených mezních hodnot v potravinách nebo krmivech.

6.  Do žádného hnojivého přípravku EU se nesmějí záměrně přidávat fosfonáty. Nezáměrná přítomnost fosfonátů nesmí překročit 0,5 % hmotn.

7.  Požadavky v této příloze jsou u některých živin vyjádřeny v oxidované formě. Pokud je shoda posuzována na základě přítomnosti daných živin v jejich elementární formě, použijí se tyto přepočítací koeficienty:

fosfor (P) = oxid fosforečný (P2O5) × 0,436;

draslík (K) = oxid draselný (K2O) × 0,830;

vápník (Ca) = oxid vápenatý (CaO) × 0,715;

hořčík (Mg) = oxid hořečnatý (MgO) × 0,603;

sodík (Na) = oxid sodný (Na2O) × 0,742;

síra (S) = oxid sírový (SO3) × 0,400.

8.  Požadavky v této příloze jsou vyjádřeny odkazem na organický uhlík (Corg). Pokud je shoda posuzována na základě organické hmoty, použije se tento přepočítací koeficient:

organický uhlík (Corg) = organická hmota × 0,56.

KFV 1: Hnojivo

Hnojivo je hnojivý výrobek EU, jehož funkcí je poskytovat živiny rostlinám nebo houbám.

KFV 1(A): Organické hnojivo

1.  Organické hnojivo musí obsahovat:

–  organický uhlík (Corg) a

–  živiny

výhradně biologického původu .

Organické hnojivo může obsahovat rašelinu, leonardit a lignit, avšak nesmí obsahovat žádné jiné materiály, které jsou fosilizovány nebo uloženy v geologických útvarech.

2.  Kontaminující látky v organickém hnojivu nesmí překročit tyto mezní hodnoty:

a)   kadmium (Cd): 1,5 mg/kg sušiny,

b)  šestimocný chrom (Cr VI): 2 mg/kg sušiny,

c)  rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

d)  nikl (Ni): 50 mg/kg sušiny,

e)  olovo (Pb): 120 mg/kg sušiny a

f)  anorganický arsen (As): 40 mg/kg sušiny.

Biuret (C2H5N3O2) nesmí být v organickém hnojivu přítomen.

3.  Obsah mědi (Cu) v organickém hnojivu nesmí překročit 300 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v organickém hnojivu nesmí překročit 800 mg/kg sušiny.

4.  Patogeny v organickém hnojivu nesmějí překročit mezní hodnoty uvedené v této tabulce:

Testované mikroorganismy

Plány odběru vzorků

Mezní hodnota

n

c

m

M

Salmonella spp.

5

0

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Escherichia coli nebo Enterococcaceae

5

5

0

1 000 v 1 g nebo 1 ml

Kde:

n = počet vzorků, které se mají testovat,

c = počet vzorků, v nichž se počet bakterií vyjádřený v kolonie tvořících jednotkách (KTJ) pohybuje mezi m a M,

m = prahová hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ, která je považována za vyhovující,

M = maximální hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ.

KFV 1(A)(I): Tuhé organické hnojivo

1.  Tuhé organické hnojivo musí být v pevné formě.

2.  Tuhé organické hnojivo musí obsahovat nejméně jednu z těchto deklarovaných hlavních živin: dusík (N), oxid fosforečný (P2O5), nebo oxid draselný (K2O).

Pokud tuhé organické hnojivo obsahuje pouze jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah dané živiny alespoň:

a)   2,5 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)  2 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)   2 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Pokud tuhé organické hnojivo obsahuje více než jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah daných živin alespoň:

a)  1 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)  1 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)  1 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Součet obsahů těchto živin musí být alespoň 4 % hmotn..

3.  Tuhé organické hnojivo musí obsahovat nejméně 15 % hmotn. organického uhlíku (Corg).

KFV 1(A)(II): Kapalné organické hnojivo

1.  Kapalné organické hnojivo musí být v kapalné formě.

2.  Kapalné organické hnojivo musí obsahovat alespoň jednu z těchto deklarovaných hlavních živin: dusík (N), oxid fosforečný (P2O5) nebo oxid draselný (K2O).

Pokud kapalné organické hnojivo obsahuje pouze jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah dané živiny alespoň:

a)  2 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)  1 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)  2 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Pokud kapalné organické hnojivo obsahuje více než jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah daných živin alespoň:

a)  1 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)  1 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)  1 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Součet obsahů těchto živin musí být alespoň 3 % hmotn..

3.  Kapalné organické hnojivo musí obsahovat nejméně 5 % hmotn. organického uhlíku (Corg).

KFV 1(B): Organominerální hnojivo

1.  Organominerální hnojivo je tvořeno kombinací:

a)   jednoho nebo více anorganických hnojiv uvedených v KFV 1(C) a

b)  jednoho nebo více materiálů obsahujících:

–  organický uhlík (Corg); a

–  živiny

výhradně biologického původu .

Organominerální hnojivo může obsahovat rašelinu, leonardit a lignit, avšak nesmí obsahovat žádné jiné materiály, které jsou fosilizovány nebo uloženy v geologických útvarech.

2.  Je-li jedno nebo více anorganických hnojiv v kombinaci jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku uvedené v KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A), nesmí organominerální hnojivo obsahovat 16 % nebo více hmotn. dusíku (N) v důsledku přítomnosti dusičnanu amonného (NH4NO3).

3.  Kontaminující látky v organominerálním hnojivu nesmí překročit tyto mezní hodnoty:

a)  kadmium (Cd):

i)  jestliže organominerální hnojivo obsahuje méně než 5 % hmotn. celkového fosforu (P) v ekvivalentu oxidu fosforečného (P2O5): 3 mg/kg sušiny, nebo

ii)  jestliže organominerální hnojivo obsahuje 5 % hmotn. nebo více celkového fosforu (P) v ekvivalentu oxidu fosforečného (P2O5) (dále jen „fosforečné hnojivo“): 60 mg/kg oxidu fosforečného (P2O5);

b)  šestimocný chrom (Cr VI): 2 mg/kg sušiny,

c)  rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

d)  nikl (Ni): 50 mg/kg sušiny,

e)  olovo (Pb): 120 mg/kg sušiny,

f)  anorganický arsen (As): 40 mg/kg sušiny, a

g)  biuret (C2H5N3O2): 12 g/kg sušiny.

4.  Obsah mědi (Cu) v organominerálním hnojivu nesmí překročit 600 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v organominerálním hnojivu nesmí překročit 1 500 mg/kg sušiny. Tyto mezní hodnoty se však nepoužijí, jestliže byly měď (Cu) nebo zinek (Zn) do organominerálního hnojiva přidány záměrně za účelem nápravy situace nedostatku stopových živin v půdě a jsou deklarovány v souladu s přílohou III.

5.  Patogeny v organominerálním hnojivu nesmějí překračovat mezní hodnoty uvedené v této tabulce:

Testované mikroorganismy

Plány odběru vzorků

Mezní hodnota

n

c

m

M

Salmonella spp.

5

0

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Escherichia coli nebo Enterococcaceae

5

5

0

1 000 v 1 g nebo 1 ml

Kde:

n = počet vzorků, které se mají testovat,

c = počet vzorků, v nichž se počet bakterií vyjádřený v KTJ pohybuje mezi hodnotou m a M,

m = prahová hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ, která je považována za vyhovující,

M = maximální hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ.

KFV 1(B)(I): Tuhé organominerální hnojivo

1.  Tuhé organominerální hnojivo musí být v pevné formě.

2.  Tuhé organominerální hnojivo musí obsahovat nejméně jednu z těchto deklarovaných hlavních živin: dusík (N), oxid fosforečný (P2O5) nebo oxid draselný (K2O).

Pokud tuhé organominerální hnojivo obsahuje pouze jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah dané živiny alespoň:

a)  2,5 % hmotn. celkového dusíku (N), z toho nejméně 1 % hmotn. tuhého organominerálního hnojiva musí být organický dusík (Norg),

b)  2 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)  2 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Pokud tuhé organominerální hnojivo obsahuje více než jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah daných živin alespoň:

a)  2 % hmotn. celkového dusíku (N), z toho nejméně 0,5 % hmotn. musí být organický dusík (Norg),

b)   2 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)  2 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Součet obsahů těchto živin musí být alespoň 8 % hmotn.

3.  Tuhé organominerální hnojivo musí obsahovat nejméně 7,5 % hmotn. organického uhlíku (Corg).

4.  V tuhém organominerálním hnojivu musí každá fyzická jednotka obsahovat organický uhlík (Corg) a všechny živiny v jejich deklarovaném obsahu. Fyzická jednotka odkazuje na jeden z prvků, jimiž je výrobek tvořen, jako jsou granule nebo pelety.

KFV 1(B)(II): Kapalné organominerální hnojivo

1.  Kapalné organominerální hnojivo musí být v kapalné formě.

2.  Kapalné organominerální hnojivo musí obsahovat alespoň jednu z těchto deklarovaných hlavních živin : dusík (N), oxid fosforečný (P2O5) nebo oxid draselný (K2O).

Pokud kapalné organominerální hnojivo obsahuje pouze jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah dané živiny alespoň:

a)  2 % hmotn. celkového dusíku (N), z toho nejméně 0,5 % hmotn. musí být organický dusík (N org),

b)  2 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)  2 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Pokud kapalné organominerální hnojivo obsahuje více než jednu deklarovanou hlavní živinu, musí být obsah daných živin alespoň:

a)  2 % hmotn. celkového dusíku (N), z toho nejméně 0,5 % hmotn. musí být organický dusík (Norg),

b)  2 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

c)  2 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O).

Součet obsahů těchto živin musí být alespoň 6 % hmotn.

3.  Kapalné organominerální hnojivo musí obsahovat nejméně 3 % hmotn. organického uhlíku (Corg).

KFV 1(C): Anorganické hnojivo

1.  Anorganické hnojivo je hnojivo, které obsahuje či uvolňuje živiny v minerální formě, s výjimkou organického nebo organominerálního hnojiva.

2.  Kromě požadavků kategorií KFV 1(C)(I) nebo KFV 1 (C)(II) musí anorganické hnojivo, které obsahuje více než 1 % hmotn. jiného organického uhlíku (Corg), než je organický uhlík (Corg) z:

–  chelátotvorných nebo komplexotvorných činidel uvedených v příloze II části II KSM 1 bodě 3;

–  inhibitorů nitrifikace, inhibitorů denitrifikace nebo inhibitorů ureázy uvedených v příloze II části II KSM 1 bodě 4;

–  povrchově aktivních látek uvedených v příloze II části II KSM 9 bodě 1 písm. a);

–  močoviny (CH4N2O) nebo

–  dusíkatého vápna (CaCN2)

splňovat požadavek, že patogeny v anorganickém hnojivu nesmějí překračovat mezní hodnoty uvedené v této tabulce:

Testované mikroorganismy

Plány odběru vzorků

Mezní hodnota

n

c

M

M

Salmonella spp.

5

0

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Escherichia coli

nebo

Enterococcaceae

5

5

0

1 000 ve 1 g nebo 1 ml

Kde:

n = počet vzorků, které se mají testovat,

c = počet vzorků, v nichž se počet bakterií vyjádřený v KTJ pohybuje mezi hodnotou m a M,

m = prahová hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ, která je považována za vyhovující,

M = maximální hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ.

KFV 1(C)(I): Anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Anorganické hnojivo s makroživinami je hnojivo, jehož účelem je poskytovat rostlinám nebo houbám jednu nebo více z těchto makroživin:

a)  hlavní makroživiny: dusík (N), fosfor (P) nebo draslík (K), a

b)  druhotné makroživiny: vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na) nebo síru (S).

2.  Kontaminující látky v anorganickém hnojivu s makroživinami nesmí překračovat tyto mezní hodnoty:

a)  kadmium (Cd):

i)   jestliže anorganické hnojivo s makroživinami obsahuje méně než 5 % hmotn. celkového fosforu (P) v ekvivalentu oxidu fosforečného (P2O5): 3 mg/kg sušiny, nebo

ii)  jestliže anorganické hnojivo s makroživinami obsahuje 5 % hmotn. nebo více celkového fosforu (P) v ekvivalentu oxidu fosforečného (P2O5) („fosforečné hnojivo“): 60 mg/kg oxidu fosforečného (P2O5);

b)  šestimocný chrom (Cr VI): 2 mg/kg sušiny,

c)  rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

d)  nikl (Ni): 100 mg/kg sušiny,

e)  olovo (Pb): 120 mg/kg sušiny,

f)  arsen (As): 40 mg/kg sušiny,

g)  biuret (C2H5N3O2): 12 g/kg sušiny,

h)  chloristan (ClO4-): 50 mg/kg sušiny.

3.  Obsah mědi (Cu) v anorganickém hnojivu s makroživinami nesmí překročit 600 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v anorganickém hnojivu s makroživinami nesmí překročit 1 500 mg/kg sušiny. Tyto mezní hodnoty se však nepoužijí, jestliže byly měď (Cu) nebo zinek (Zn) do anorganického hnojiva s makroživinami přidány záměrně za účelem nápravy situace nedostatku stopových živin v půdě a jsou deklarovány v souladu s přílohou III.

KFV 1(C)(I)(a): Tuhé anorganické hnojivo s makroživinami

Tuhé anorganické hnojivo s makroživinami musí být v pevné formě.

KFV 1(C)(I)(a)(i): Jednosložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Jednosložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami musí mít deklarovaný obsah:

a)  pouze jedné makroživiny (dusík (N), fosfor (P), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síra (S)), nebo

b)  pouze jedné hlavní makroživiny (dusík (N), fosfor (P), draslík (K)) a jednu nebo více druhotných makroživin (vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síra (S)).

2.  Pokud jednosložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami obsahuje pouze jednu deklarovanou makroživinu (dusík (N), fosfor (P), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síru (S)), musí být obsah dané makroživiny alespoň:

a)   10 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)   12 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5),

c)   6 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O),

d)   5 % hmotn. celkového oxidu hořečnatého (MgO),

e)   12 % hmotn. celkového oxidu vápenatého (CaO),

f)   10 % hmotn. celkového oxidu sírového (SO3), nebo

g)   1 % hmotn. celkového oxidu sodného (Na2O).

Avšak obsah celkového oxidu sodného (Na2O) nesmí překročit 40 % hmotn.

Pokud jednosložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami obsahuje pouze jednu deklarovanou hlavní makroživinu (dusík (N), fosfor (P), draslík (K)) a jednu nebo více druhotných makroživin (vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síru (S)):

a)  obsah dané hlavní makroživiny musí být alespoň:

i)  3 % hmotn. celkového dusíku (N),

ii)  3 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

iii)  3 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O);

b)  obsah daných druhotných makroživin musí být alespoň:

i)  1,5 % hmotn. celkového oxidu hořečnatého (MgO),

ii)  1,5 % hmotn. celkového oxidu vápenatého (CaO),

iii)  1,5 % hmotn. celkového oxidu sírového (SO3), nebo

iv)  1 % hmotn. celkového oxidu sodného (Na2O).

Avšak obsah celkového oxidu sodného (Na2O) nesmí překročit 40 % hmotn.

Součet obsahů všech deklarovaných hlavních a druhotných makroživin musí být alespoň 18 % hmotn.

KFV 1(C)(I)(a)(ii): Vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami musí mít deklarovaný obsah

a)  více než jedné hlavní makroživiny (dusík (N), fosfor (P), draslík (K)), nebo

b)  více než jedné druhotné makroživiny (vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síra (S)) a žádné hlavní makroživiny (dusík (N), fosfor (P), draslík (K)).

2.  Vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami musí obsahovat více než jednu z těchto deklarovaných makroživin v těchto minimálních množstvích:

a)   3 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)   3 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5),

c)   3 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O),

d)   1,5 % hmotn. celkového oxidu hořečnatého (MgO),

e)   1,5 % hmotn. celkového oxidu vápenatého (CaO),

f)   1,5 % hmotn. celkového oxidu sírového (SO3), nebo

g)   1 % hmotn. celkového oxidu sodného (Na2O).

Avšak obsah celkového oxidu sodného (Na2O) nesmí překročit 40 % hmotn.

Součet obsahů všech deklarovaných makroživin musí být alespoň 18 % hmotn..

KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A): Jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku

1.  Jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku je hnojivo na bázi dusičnanu amonného (NH4NO3) a obsahuje 28 nebo více % hmotn. dusíku (N) v důsledku přítomnosti dusičnanu amonného (NH4NO3).

2.  Jakákoli jiná látka než dusičnan amonný (NH4NO3) musí být vůči dusičnanu amonnému (NH4NO3) inertní.

3.  Jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku smí být dodáváno konečnému uživateli pouze v balené formě. Obal musí být uzavřen takovým způsobem nebo zařízením, aby jej nebylo možné otevřít bez neopravitelného poškození uzávěru, pečeti či plomby nebo samotného obalu. Mohou být používány pytle s ventily.

4.  Po provedení dvou tepelných cyklů podle bodu 4.1 v modulu A1 v příloze IV části II nesmí hmotnostní podíl oleje zadrženého jednosložkovým nebo vícesložkovým tuhým anorganickým hnojivem s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku překročit 4 %.

5.  Jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku musí být natolik odolné vůči výbuchu, že:

–   poté, co prošlo pěti tepelnými cykly podle bodu 4.3 v modulu A1 v příloze IV části II,

–   při dvou zkouškách odolnosti vůči výbuchu podle bodu 4.4 v modulu A1 v příloze IV části II

dojde ke stlačení jednoho nebo více podpírajících olověných válečků o méně než 5 %.

6.  Hmotnostní procento spalitelného materiálu měřeného jako uhlík (C) nesmí překročit:

–   0,2 % u jednosložkového nebo vícesložkového tuhého anorganického hnojiva s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku, v něm obsah dusíku (N) činí nejméně 31,5 % hmotn. a

–   0,4 % u jednosložkového nebo vícesložkového tuhého anorganického hnojiva s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku, v něm obsah dusíku (N) činí nejméně 28 %, avšak méně než 31,5 % hmotn.

7.  Roztok 10 g jednosložkového nebo vícesložkového tuhého anorganického hnojiva s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku ve 100 ml vody musí mít hodnotu pH nejméně 4,5.

8.  Sítem o velikosti oka 1 mm nesmí projít více než 5 % hmotn. a sítem o velikosti oka 0,5 mm nesmí projít více než 3 % hmotn.

9.  Obsah mědi (Cu) nesmí být vyšší než 10 mg/kg a obsah chloru (Cl) nesmí být vyšší než 200 mg/kg.

KFV 1(C)(I)(b): Kapalné anorganické hnojivo s makroživinami

Kapalné organické hnojivo musí být v kapalné formě.

KFV 1(C)(I)(b)(i): Jednosložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Jednosložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami musí mít deklarovaný obsah:

a)  pouze jedné makroživiny (dusík (N), fosfor (P), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síra (S)), nebo

b)  pouze jedné hlavní makroživiny (dusík (N), fosfor (P), draslík (K)) a jedné nebo více druhotných makroživin (vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síra (S)).

2.  Pokud jednosložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami obsahuje pouze jednu deklarovanou makroživinu (dusík (N), fosfor (P), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síra (S)), musí být obsah dané makroživiny alespoň:

a)   5 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)   5 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5),

c)   3 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O),

d)   2 % hmotn. celkového oxidu hořečnatého (MgO),

e)   6 % hmotn. celkového oxidu vápenatého (CaO),

f)   5 % hmotn. celkového oxidu sírového (SO3), nebo

g)   1 % hmotn. celkového oxidu sodného (Na2O).

Avšak obsah celkového oxidu sodného (Na2O) nesmí překročit 40 % hmotn.

Pokud jednosložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami obsahuje pouze jednu deklarovanou hlavní makroživinu (dusík (N), fosfor (P), draslík (K)) a jednu nebo více deklarovaných druhotných makroživin (vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síru (S)) :

a)  obsah dané hlavní makroživiny musí být alespoň:

i)  1,5 % hmotn. celkového dusíku (N),

ii)  1,5 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5), nebo

iii)  1,5 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O); a

b)  obsah daných druhotných makroživin musí být alespoň:

i)  0,75 % hmotn. celkového oxidu hořečnatého (MgO),

ii)  0,75 % hmotn. celkového oxidu vápenatého (CaO),

iii)  0,75 % hmotn. celkového oxidu sírového (SO3), nebo

iv)  0,5 % hmotn. celkového oxidu sodného (Na2O).

Avšak obsah celkového oxidu sodného (Na2O) nesmí překročit 20 % hmotn.

Součet obsahů všech deklarovaných hlavních a druhotných makroživin musí být alespoň 7 % hmotn.

KFV 1(C)(I)(b)(ii): Vícesložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Vícesložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami musí mít deklarovaný obsah:

a)  více než jedné hlavní makroživiny (dusík (N), fosfor (P) nebo draslík (K)), nebo

b)  více než jedné druhotné makroživiny (vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), síra (S)) a žádnou hlavní makroživinu (dusík (N), fosfor (P), draslík (K)).

2.  Vícesložkové kapalné anorganické hnojivo s makroživinami musí obsahovat více než jednu z těchto deklarovaných živin v těchto minimálních množstvích:

a)   1,5 % hmotn. celkového dusíku (N),

b)   1,5 % hmotn. celkového oxidu fosforečného (P2O5),

c)   1,5 % hmotn. celkového oxidu draselného (K2O),

d)   0,75 % hmotn. celkového oxidu hořečnatého (MgO),

e)   0,75 % hmotn. celkového oxidu vápenatého (CaO),

f)   0,75 % hmotn. celkového oxidu sírového (SO3), nebo

g)   0,5 % hmotn. celkového oxidu sodného (Na2O).

Avšak obsah celkového oxidu sodného (Na2O) nesmí překročit 20 % hmotn.

Součet obsahů všech deklarovaných živin musí být alespoň 7 % hmotn..

KFV 1(C)(II): Anorganické hnojivo se stopovými živinami

1.  Anorganické hnojivo se stopovými živinami je anorganické hnojivo jiné než anorganické hnojivo s makroživinami, jehož účelem je poskytovat rostlinám nebo houbám jednu nebo více z těchto stopových živin: bor (B), kobalt (Co), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), molybden (Mo) a zinek (Zn).

2.  Anorganická hnojiva se stopovými živinami smějí být dodávána konečnému uživateli pouze v balené formě.

3.  Kontaminující látky v anorganickém hnojivu se stopovými živinami nesmí překročit tyto mezní hodnoty:

Kontaminující látka

Mezní hodnoty kontaminujících látek v mg

ve vztahu k celkovému obsahu stopových živin v kg.

(mg/kg celkového obsahu stopových živin, tj. boru (B), kobaltu (Co), mědi (Cu), železa (Fe), manganu (Mn), molybdenu (Mo) a zinku (Zn))

arsen (As)

1 000

kadmium (Cd)

200

olovo (Pb)

600

rtuť (Hg)

100

nikl (Ni)

2 000

KFV 1(C)(II)(a): Jednosložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami

1.  Jednosložkové anorganické hnojivo se stopovou živinou musí mít deklarovaný obsah nejvýše jedné stopové živiny.

2.  Jednosložkové anorganické hnojivo se stopovou živinou musí náležet do jedné z typologií a musí odpovídat příslušnému popisu a splňovat odpovídající požadavky na minimální obsah stopových živin uvedené v této tabulce:

Typologie

Popis

Minimální obsah mikroživiny

Hnojivo se stopovou živinou ve formě soli

Jednosložkové tuhé anorganické hnojivo se stopovou živinou získané chemickou cestou obsahující jako hlavní složku sůl s minerálním iontem

10 % hmotn. hnojiva se stopovou živinou ve formě soli musí být tvořeno vodorozpustnou stopovou živinou

Hnojivo se stopovou živinou obsahující oxid nebo hydroxid

Jednosložkové tuhé anorganické hnojivo se stopovou živinou získané chemickou cestou obsahující jako hlavní složku oxid či hydroxid

10 % hmotn. hnojiva se stopovou živinou obsahujícího oxid nebo hydroxid musí být tvořeno stopovou živinou

Hnojivo na bázi stopové živiny

Jednosložkové anorganické hnojivo se stopovou živinou kombinující hnojivo se stopovou živinou ve formě soli s jedním nebo více jinými hnojivy se stopovou živinou ve formě soli a/nebo s jednou stopovou živinou v chelátu

5 % hmotn. hnojiva na bázi stopové živiny musí být tvořeno stopovou živinou

Roztokové hnojivo se stopovou živinou

Vodný roztok různých forem jednosložkového anorganického hnojiva se stopovou živinou

2 % hmotn. roztokového hnojiva se stopovou živinou musí být tvořeno vodorozpustnou stopovou živinou

Suspenzní hnojivo se stopovou živinou

Suspenze různých forem jednosložkového anorganického hnojiva se stopovou živinou

2 % hmotn. suspenzního hnojiva se stopovou živinou musí být tvořeno stopovou živinou

Hnojivo se stopovou živinou v chelátu

Vodorozpustné jednosložkové anorganické hnojivo se stopovou živinou , v němž je deklarovaná stopová živina chemicky kombinována s chelátotvorným činidlem nebo činidly splňujícími požadavky KSM 1 v příloze II části II

—  5 % hmotn. hnojiva se stopovou živinou v chelátu musí být tvořeno vodorozpustnou stopovou živinou a

—  nejméně 80 % vodorozpustné stopové živiny musí být v chelátu s chelátotvorným činidlem splňujícím požadavky KSM 1 v příloze II části II

Cheláty železa, které jsou látkami UVCB

Vodorozpustné jednosložkové anorganické hnojivo se stopovou živinou, v němž je deklarované železo chemicky kombinováno s chelátotvorným činidlem nebo činidly splňujícími požadavky KSM 1 v příloze II části II

—  5 % hmotn. chelátů železa, které jsou látkami UVCB, musí být tvořeno vodorozpustnou stopovou živinou a

—  nejméně 80 % vodorozpustného železa musí být v chelátu a nejméně 50 % vodorozpustného železa musí být v chelátu s chelátotvorným činidlem splňujícím požadavky KSM 1 v příloze II části II

Hnojivo se stopovou živinou v komplexu

Vodorozpustné jednosložkové anorganické hnojivo se stopovou živinou, v němž je deklarovaná stopová živina chemicky kombinovaná s komplexotvorným činidlem nebo činidly splňujícími požadavky KSM 1 v příloze II části II

—  5 % hmotn. hnojiva se stopovou živinou v komplecu musí být tvořeno vodorozpustnou stopovou živinou a

—  nejméně 80 % vodorozpustné stopové živiny musí být v komplexu s komplexotvorným činidlem splňujícím požadavky KSM 1 v příloze II části II

1 UVCB: látky s neznámým nebo proměnlivým složením, komplexní reakční produkty nebo biologické materiály.

KFV 1(C)(II)(b): Vícesložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami

1.  Vícesložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami musí mít deklarovaný obsah více než jedné stopové živiny.

2.  Součet obsahů všech deklarovaných stopových živin ve vícesložkovém anorganickém hnojivu se stopovými živinami musí být alespoň:

a)  2 % hmotn. u hnojiv v kapalné formě,

b)  5 % hmotn. u hnojiv v pevné formě

KFV 2: Materiál k vápnění půd

1.  Materiál k vápnění půd je hnojivý výrobek EU, jehož funkcí je upravit kyselost půdy.

Materiál k vápnění půd obsahuje oxidy, hydroxidy, uhličitany nebo křemičitany těchto živin: vápník (Ca) nebo hořčík (Mg).

2.  Kontaminující látky v materiálu k vápnění půd nesmí překračovat tyto mezní hodnoty:

a)   kadmium (Cd)): 2 mg/kg sušiny,

b)   šestimocný chrom (Cr VI): 2 mg/kg sušiny,

c)   rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

d)   nikl (Ni): 90 mg/kg sušiny,

e)  olovo (Pb): 120 g/kg sušiny,

f)  arsen (As): 40 mg/kg sušiny.

3.  Obsah mědi (Cu) v materiálu k vápnění půd nesmí překročit 300 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v materiálu k vápnění půd nesmí překročit 800 mg/kg sušiny.

4.  Musí být splněny tyto parametry stanovené ve vztahu k hmotnosti materiálu k vápnění půd:

a)   minimální neutralizační hodnota: 15 (ekvivalent CaO) nebo 9 (ekvivalent HO-);

b)   minimální reaktivita: 10 % (zkouška s kyselinou chlorovodíkovou) nebo 50 % po 6 měsících (inkubační zkouška) a

c)  minimální velikost částic: nejméně 70 % < 1 mm, kromě páleného vápna, granulovaného materiálu k vápnění půd a křídy (=alespoň 70 % materiálu k vápnění půd musí projít sítem o velikosti ok 1 mm)

KFV 3: Pomocná půdní látka

Pomocná půdní látka je hnojivý výrobek EU, jehož funkcí je udržovat, zlepšovat nebo chránit fyzikální či chemické vlastnosti, strukturu nebo biologickou aktivitu půdy, do níž je přidán.

KFV 3(A): Organická pomocná půdní látka

1.  Organická pomocná půdní látka se musí skládat z materiálu, který je z 95 % výhradně biologického původu.

Organická pomocná půdní látka může obsahovat rašelinu, leonardit a lignit, avšak nesmí obsahovat žádné jiné materiály, které jsou fosilizovány nebo uloženy v geologických útvarech.

2.  Kontaminující látky v organické pomocné půdní látce nesmí překračovat tyto mezní hodnoty:

a)   kadmium (Cd)): 2 mg/kg sušiny,

b)   šestimocný chrom (Cr VI): 2 mg/kg sušiny,

c)   rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

d)   nikl (Ni): 50 g/kg sušiny,

e)   olovo (Pb): 120 mg/kg sušiny, a

f)  anorganický arsen (As): 40 mg/kg sušiny.

3.  Obsah mědi (Cu) v organické pomocné půdní látce nesmí překročit 300 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v organické pomocné půdní látce nesmí překročit 800 mg/kg sušiny.

4.  Patogeny v organické pomocné půdní látce nesmějí překračovat mezní hodnoty mezní hodnoty uvedené v této tabulce:

Testované mikroorganismy

Plány odběru vzorků

Mezní hodnota

n

c

m

M

Salmonella spp.

5

0

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Escherichia coli nebo Enterococcaceae

5

5

0

1 000 v 1 g nebo 1 ml

Kde:

n = počet vzorků, které se mají testovat,

c = počet vzorků, v nichž se počet bakterií vyjádřený v KTJ pohybuje mezi hodnotou m a M,

m = prahová hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ, která je považována za vyhovující,

M = maximální hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ.

5.  Organická pomocná půdní látka musí obsahovat nejméně 20 % sušiny.

6.  Organická pomocná půdní látka musí obsahovat nejméně 7,5 % hmotn. organického uhlíku (Corg).

KFV 3(B): Anorganická pomocná půdní látka

1.  Anorganická pomocná půdní látka je pomocná půdní látka jiná než organická pomocná půdní látka.

2.  Kontaminující látky v anorganické pomocné půdní látce nesmí překračovat tyto mezní hodnoty:

a)   kadmium (Cd): 1,5 mg/kg sušiny,

b)   šestimocný chrom (Cr VI): 2 mg/kg sušiny,

c)   rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

d)   nikl (Ni): 100 g/kg sušiny,

e)  olovo (Pb): 120 mg/kg sušiny,

f)  anorganický arsen (As): 40 mg/kg sušiny.

3.  Obsah mědi (Cu) v anorganické pomocné půdní látce nesmí překročit 300 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v anorganické pomocné půdní látce nesmí překročit 800 mg/kg sušiny.

KFV 4: Pěstební substrát

1.  Pěstební substrát je hnojivý výrobek EU jiný než půda in situ, který slouží k tomu, aby v něm rostly rostliny nebo houby.

Pro účely tohoto bodu se za rostliny považují i řasy.

2.  Kontaminující látky v pěstebním substrátu nesmí překračovat tyto mezní hodnoty:

a)   kadmium (Cd)): 1,5 mg/kg sušiny,

b)   šestimocný chrom (Cr VI): 2 mg/kg sušiny,

c)   rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

d)   nikl (Ni): 50 g/kg sušiny,

e)   olovo (Pb): 120 mg/kg sušiny, a

f)  anorganický arsen (As): 40 mg/kg sušiny.

3.  Obsah mědi (Cu) v pěstebním substrátu nesmí překročit 200 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v pěstebním substrátu nesmí překročit 500 mg/kg sušiny.

4.   Patogeny v pěstebním substrátu nesmějí překračovat mezní hodnoty uvedené v této tabulce:

Testované mikroorganismy

Plány odběru vzorků

Mezní hodnota

n

c

m

M

Salmonella spp.

5

0

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Escherichia coli nebo Enterococcaceae

5

5

0

1 000 v 1 g nebo 1 ml

Kde:

n = počet vzorků, které se mají testovat,

c = počet vzorků, v nichž se počet bakterií vyjádřený v KTJ pohybuje mezi hodnotou m a M,

m = prahová hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ, která je považována za vyhovující,

M = maximální hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ.

KFV 5▌: Inhibitor

1.  Inhibitor je hnojivý výrobek EU, jehož funkcí je zlepšit způsoby, jimiž se z výrobku, který poskytuje rostlinám živiny, uvolňují živiny, a to oddálením nebo zastavením aktivity určitých skupin mikroorganismů nebo enzymů.

KFV 5(A)▌: Inhibitor nitrifikace

1.  Inhibitor nitrifikace inhibuje biologickou oxidaci amonného dusíku (NH3-N) na dusitanový dusík (NO2-), čímž zpomaluje tvorbu dusičnanového dusíku (NO3-).

2.  Rychlost oxidace amonného dusíku (NH3-N) se měří prostřednictvím:

a)  ubývání amonného dusíku (NH3-N), nebo

b)  souhrnného množství vyprodukovaného dusitanového dusíku (NO2-) a dusičnanového dusíku (NO3-) v čase.

Ve srovnání s kontrolním vzorkem, do kterého nebyl přidán inhibitor nitrifikace, musí vzorek půdy obsahující inhibitor nitrifikace vykázat 20% snížení rychlosti oxidace amoniakálního dusíku (NH3-N) na základě analýzy uskutečněné 14 dní po aplikaci při 95% míře spolehlivosti.

KFV 5(B): Inhibitor denitrifikace

1.  Inhibitor denitrifikace inhibuje tvoření oxidu dusného (N2O) zpomalením nebo zablokováním přeměny dusičnanů (NO3) na dusík (N2), aniž by to mělo vliv na proces nitrifikace podle KFV 5(A).

2.  Ve srovnání s kontrolním vzorkem, do kterého nebyl přidán inhibitor denitrifikace, musí zkouška in vitro obsahující inhibitor denitrifikace vykázat 20% snížení rychlosti uvolňování oxidu dusného (N2O) na základě analýzy uskutečněné 14 dní po aplikaci při 95% míře spolehlivosti.

KFV 5(C): Inhibitor ureázy

1.  Inhibitor ureázy inhibuje hydrolýzu močoviny (CH4N2O) enzymem ureázy, primárně za účelem omezení volatilizace amoniaku.

2.  Ve srovnání s kontrolním vzorkem, do kterého nebyl přidán inhibitor ureázy, musí zkouška in vitro obsahující inhibitor ureázy vykázat 20% snížení rychlosti hydrolýzy močoviny (CH4N2O) na základě analýzy uskutečněné 14 dní po aplikaci při 95% míře spolehlivosti.

KFV 6: Pomocný rostlinný přípravek

1.  Pomocný rostlinný přípravek je hnojivý výrobek EU, jehož funkcí je stimulovat vyživovací procesy rostliny nezávisle na obsahu živin výrobku, přičemž jediným účelem je zlepšení jedné nebo více z těchto charakteristik rostliny či její rhizosféry:

a)  efektivita využívání živin,

b)  tolerance vůči abiotickému stresu,

c)   kvalitativní znaky, nebo

d)  dostupnost živin vázaných v půdě či rhizosféře.

2.  Kontaminující látky v pomocném rostlinném přípravku nesmí překračovat tyto mezní hodnoty:

a)   kadmium (Cd)): 1,5 mg/kg sušiny,

b)   šestimocný chrom (Cr VI): 2 g/kg sušiny,

c)   olovo (Pb): 120 mg/kg sušiny,

d)  rtuť (Hg): 1 mg/kg sušiny,

e)  nikl (Ni): 50 mg/kg sušiny,

f)  anorganický arsen (As): 40 mg/kg sušiny.

3.  Obsah mědi (Cu) v pomocném rostlinném přípravku nesmí překročit 600 mg/kg sušiny a obsah zinku (Zn) v pomocném rostlinném přípravku nesmí překročit 1 500 mg/kg sušiny.

4.  Pomocný rostlinný přípravek musí mít ty účinky, které jsou uvedeny na etiketě pro rostliny, které jsou na ní přesně určeny.

KFV 6(A): Mikrobiální pomocný rostlinný přípravek

1.  Mikrobiální pomocný rostlinný přípravek se musí skládat z mikroorganismu nebo společenstva mikroorganismů uvedených v KSM 7 v části II přílohy II.

2.  Patogeny v mikrobiálním pomocném rostlinném přípravku nesmějí překračovat mezní hodnoty uvedené v této tabulce:

Mikroorganismy / jejich toxiny, metabolity

Plány odběru vzorků

Mezní hodnota

n

c

Salmonella spp.

5

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Escherichia coli:

5

0

nepřítomnost ve 1 g nebo 1 ml

Listeria monocytogenes

5

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Vibrio spp.

5

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Shigella spp.

5

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Staphylococcus aureus

5

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Enterococcaceae

5

2

10 KTJ/g

Počet anaerobních mikroorganismů s výjimkou případu, kdy je mikrobiálním pomocným rostlinným přípravkem aerobní bakterie

5

2

105 KTJ/g nebo ml

Počet kvasinek a plísní s výjimkou případu, kdy je mikrobiálním pomocným rostlinným přípravkem houba

5

2

1 000 KTJ/g nebo ml

Kde:

n = počet jednotek tvořících vzorek,

c = počet jednotek vzorku, jejichž hodnoty převyšují mezní hodnotu.

3.  Je-li mikrobiální pomocný rostlinný přípravek v kapalné formě, musí mít pomocný rostlinný přípravek optimální hodnotu pH pro obsažené mikroorganismy a pro rostliny.

KFV 6(B): Nemikrobiální pomocný rostlinný přípravek

1.  Nemikrobiální pomocný rostlinný přípravek je pomocný rostlinný přípravek jiný než mikrobiální pomocný rostlinný přípravek.

2.  Patogeny v nemikrobiálním pomocném rostlinném přípravku nesmějí překračovat mezní hodnoty uvedené v této tabulce:

Testované mikroorganismy

Plány odběru vzorků

Mezní hodnota

n

c

m

M

Salmonella spp.

5

0

0

nepřítomnost ve 25 g nebo 25 ml

Escherichia coli

nebo

Enterococcaceae

5

5

0

1 000 ve 1 g nebo 1 ml

Kde:

n = počet vzorků, které se mají testovat,

c = počet vzorků, v nichž se počet bakterií vyjádřený v KTJ pohybuje mezi hodnotou m a M,

m = prahová hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ, která je považována za vyhovující,

M = maximální hodnota počtu bakterií vyjádřeného v KTJ.

KFV 7: Blend hnojivých výrobků

1.  Blend hnojivých výrobků je hnojivý výrobek EU složený ze dvou nebo více hnojivých výrobků EU kategorie KFV1 až KFV 6, u kterých byla prokázána shoda každého složkového hnojivého výrobku EU v blendu s požadavky tohoto nařízení v souladu s postupem posuzování shody vztahujícím se na daný složkový hnojivý výrobek EU.

2.  Směšování nesmí změnit povahu jednotlivých složkových hnojivých výrobků EU a nesmí mít za rozumně předvídatelných podmínek skladování nebo používání blendu hnojivých výrobků nepříznivý účinek na zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí.

3.  Výrobce blendu posoudí shodu blendu s požadavky stanovenými v bodech 1 a 2 této KFV, zajistí soulad blendu s požadavky na označování stanovenými v příloze III a přijme odpovědnost podle čl. 16 odst. 4 tohoto nařízení za soulad blendu s požadavky tohoto nařízení tím, že:

a)   pro blend hnojivých výrobků vypracuje EU prohlášení o shodě v souladu s čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení a

b)   má k dispozici EU prohlášení o shodě pro každý ze složkových hnojivých výrobků EU.

4.  Hospodářské subjekty, které dodávají blendy hnojivých výrobků na trh, musí dodržet níže uvedená ustanovení tohoto nařízení, pokud jde o EU prohlášení o shodě každého složkového hnojivého výrobku EU i blendu:

a)   čl. 6 odst. 3 (povinnost výrobců uchovávat EU prohlášení o shodě);

b)   čl. 7 odst. 2 písm. a) (povinnost zplnomocněných zástupců uchovávat EU prohlášení o shodě);

c)   čl. 8 odst. 8 (povinnost dovozců uchovávat kopii EU prohlášení o shodě pro potřeby orgánů dozoru nad trhem).

PŘÍLOHA II

Kategorie složkových materiálů (KSM)

Hnojivý výrobek EU se musí skládat výhradně ze složkových materiálů, které splňují požadavky pro jednu nebo více KSM uvedených v této příloze.

Složkové materiály a vstupní materiály, které jsou použity k jejich výrobě, nesmí obsahovat žádnou z látek, jejichž maximální mezní hodnoty jsou uvedeny v příloze I, v takovém množství, které by ohrozilo soulad hnojivého výrobku EU s příslušnými požadavky uvedené přílohy.

Část I

OZNAČENÍ KSM

KSM 1: Látky a směsi z původního materiálu

KSM 2: Rostliny, části rostlin nebo rostlinné extrakty

KSM 3: Kompost

KSM 4: Digestát z čerstvých plodin

KSM 5: Digestát jiný než digestát z čerstvých plodin

KSM 6: Vedlejší produkty potravinářského průmyslu

KSM 7: Mikroorganismy

KSM 8: Polymery s živinami

KSM 9: Polymery jiné než polymery s živinami

KSM 10: Získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009

KSM 11: Vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES

Část II

Požadavky vztahující se ke KSM

Tato část vymezuje složkové materiály, z nichž se musí hnojivý výrobek EU výhradně skládat.

KSM 1: Látky a směsi z původního materiálu

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat látky a směsi vyjma(38)

a)  odpadu ve smyslu směrnice 2008/98/ES;

b)  látek nebo směsí, které přestaly být v jednom nebo více členských státech odpadem na základě vnitrostátních opatření, kterými se ve vnitrostátním právu provádí článek 6 směrnice 2008/98/ES;

c)  látek vzniklých z prekurzorů, které přestaly být v jednom nebo více členských státech odpadem na základě vnitrostátních opatření, kterými se ve vnitrostátním právu provádí článek 6 směrnice 2008/98/ES, nebo směsi obsahující takové látky;

d)  vedlejších produktů ve smyslu směrnice 2008/98/ES;

e)  vedlejších produktů živočišného původu nebo získaných produktů ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009;

f)  polymerů ,

g)  kompostu nebo

h)  digestátu.

2.  Všechny látky zapracované do hnojivého výrobku EU musí být, samy o sobě nebo v rámci směsi, registrovány podle nařízení (ES) č. 1907/2006(39) v dokumentaci obsahující:

a)  informace stanovené v přílohách VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 a

b)  zprávu o chemické bezpečnosti podle článku 14 nařízení (ES) č. 1907/2006, jejíž součástí je použití jako hnojivý výrobek,

ledaže se na ně výslovně vztahuje některá z výjimek z povinné registrace stanovená v příloze IV nařízení (ES) č. 1907/2006 či v bodech 6, 7, 8 nebo 9 přílohy V uvedeného nařízení.

3.  Pokud je látka nebo jedna z látek ve směsi určena ke zvýšení dlouhodobé dostupnosti stopových živin v hnojivém výrobku EU pro rostliny, musí být uvedená látka buď chelátotvorné činidlo, nebo komplexotvorné činidlo, přičemž se použijí tato pravidla:

a)  chelátotvorné činidlo musí být organická látka skládající se z molekuly, která

i)  má dvě nebo více míst, jež poskytují elektronové páry centrálnímu kationtu přechodného kovu (zinek (Zn), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), hořčík (Mg), vápník (Ca) nebo kobalt (Co)), a

ii)  je dostatečně velká, aby vytvořila pěti- nebo šestičlennou cyklickou strukturu.

Hnojivý výrobek EU musí zůstat ve standardním Hoaglandově roztoku při hodnotě pH 7 a 8 stabilní alespoň 3 dny.

b)  komplexotvorné činidlo musí být organická látka tvořící rovinnou či prostorovou strukturu s jedno-, dvoj- či trojmocným kationtem přechodného kovu (zinek (Zn), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn) nebo kobalt (Co)).

Hnojivý výrobek EU musí zůstat ve vodném roztoku při hodnotě pH 6 a 7 stabilní alespoň 1 den.

4.  Pokud je látka nebo jedna z látek ve směsi určena ke zlepšení způsobů, jimiž se z hnojivého výrobku EU uvolňují živiny, a to tím, že oddaluje nebo zastavuje aktivitu určitých skupin mikroorganismů nebo enzymů, musí být uvedená látka inhibitorem nitrifikace, inhibitorem denitrifikace, nebo inhibitorem ureázy, přičemž se použijí tato pravidla:

a)  Inhibitor nitrifikace inhibuje biologickou oxidaci amonného dusíku (NH3-N) na dusitanový dusík (NO2-), čímž zpomaluje tvorbu dusičnanového dusíku (NO3-).

Rychlost oxidace amonného dusíku (NH3-N) se měří buď prostřednictvím:

i)  ubývání amonného dusíku (NH3-N), nebo

ii)  souhrnného množství vyprodukovaného dusitanového dusíku (NO2-) a dusičnanového dusíku (NO3-) v čase.

Ve srovnání s kontrolním vzorkem, do kterého nebyl přidán inhibitor nitrifikace, musí vzorek půdy obsahující inhibitor nitrifikace vykázat 20% snížení rychlosti oxidace amoniakálního dusíku (NH3-N) na základě analýzy uskutečněné 14 dní po aplikaci při 95% míře spolehlivosti.

Alespoň 50 % obsahu celkového dusíku (N) ve hnojivém výrobku EU se musí skládat z forem dusíku (N), jimiž jsou amonný kationt (NH4+) a močovina (CH4N2O).

b)  Inhibitor denitrifikace inhibuje tvoření oxidu dusného (N2O) zpomalením nebo zablokováním přeměny dusičnanů (NO3)- na dusík (N2), aniž by to mělo vliv na proces nitrifikace podle KFV 5(A).

Ve srovnání s kontrolním vzorkem, do kterého nebyl přidán inhibitor denitrifikace, musí zkouška in vitro obsahující inhibitor denitrifikace vykázat 20% snížení rychlosti uvolňování oxidu dusného (N2O) na základě analýzy uskutečněné 14 dní po aplikaci při 95% míře spolehlivosti.

c)  Inhibitor ureázy inhibuje hydrolýzu močoviny (CH4N2O) enzymem ureázy, primárně za účelem omezení volatilizace amoniaku. Ve srovnání s kontrolním vzorkem, do kterého nebyl přidán inhibitor ureázy, musí zkouška in vitro obsahující inhibitor ureázy vykázat 20% snížení rychlosti hydrolýzy močoviny (CH4N2O) na základě analýzy uskutečněné 14 dní po aplikaci při 95% míře spolehlivosti.

Alespoň 50 % obsahu celkového dusíku (N) ve hnojivém výrobku EU se musí skládat z formy dusíku (N), jíž je močovina (CH4N2O).

KSM 2: Rostliny, části rostlin nebo rostlinné extrakty

Hnojivý výrobek EU může obsahovat rostliny, části rostlin nebo rostlinné extrakty, které nebyly zpracovány jinak než řezáním, drcením, mletím, síťováním, proséváním, odstředěním, lisováním, sušením, mrazením, mrazovým sušením nebo extrakcí vodou či extrakcí nadkritickým CO2.

Pro účely tohoto bodu se za rostliny považují i houby a řasy, avšak nikoli sinice (Cyanobakteria).

KSM 3: Kompost

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat kompost získaný aerobním kompostováním výhradně jednoho nebo více z těchto vstupních materiálů:

a)  biologický odpad ve smyslu směrnice 2008/98/ES pocházející z tříděného sběru biologického odpadu u zdroje;

b)  získané produkty podle článku 32 nařízení (ES) č. 1069/2009, pro něž byl v souladu s čl. 5 odst. 2 třetím pododstavcem uvedeného nařízení stanoven konečný bod výrobního řetězce;

c)  živé či neživé organismy nebo jejich části nezpracované či zpracované výhradně manuálně, mechanicky nebo gravitačně, rozpuštěním ve vodě, flotací, extrakcí vodou, parní destilací nebo zahříváním výhradně za účelem odstranění vody nebo extrahované ze vzduchu jakýmkoli postupem, vyjma:

–   organické části směsného komunálního odpadu z domácností oddělené mechanickou, fyzikálně-chemickou, biologickou a/nebo manuální cestou,

–   kalů z čistíren odpadních vod, průmyslových kalů nebo vybagrovaných kalů a

–   vedlejších produktů živočišného původu nebo získaných produktů spadajících do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1069/2009, pro něž nebyl v souladu s čl. 5 odst. 2 třetím pododstavcem uvedeného nařízení stanoven konečný bod výrobního řetězce;

d)  kompostovací přídatné látky, které jsou nezbytné pro zlepšení účinnosti procesu kompostování nebo jeho vlivu na životní prostředí, pokud:

i)   je přídatná látka registrována podle nařízení (ES) č. 1907/2006(40) v dokumentaci obsahující:

–  informace stanovené v přílohách VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 a

–  zprávu o chemické bezpečnosti podle článku 14 nařízení (ES) č. 1907/2006, jejíž součástí je použití jako hnojivý výrobek,

ledaže se na ni výslovně vztahuje některá z výjimek z povinné registrace stanovených v příloze IV nařízení (ES) č. 1907/2006 či v bodě 6, 7, 8 nebo 9 přílohy V uvedeného nařízení, a

ii)   celková koncentrace všech přídatných látek nepřekročí 5 % celkové hmotnosti vstupního materiálu nebo

e)  jakýkoli materiál uvedený v písmenech a), b) nebo c), který:

i)   byl předtím kompostován nebo prošel digescí a

ii)   neobsahuje více než 6 mg/kg sušiny PAU16(41);

2.  Kompostování musí probíhat v zařízení,

a)  v němž jsou výrobní linky na zpracování vstupních materiálů uvedených v bodě 1 zřetelně odděleny od výrobních linek na zpracování jiných vstupních materiálů, než jsou materiály uvedené v bodě 1, a

b)   ve kterém je zabráněno fyzickému kontaktu mezi vstupními a výstupními materiály, a to i při skladování.

3.  Aerobní kompostování spočívá v kontrolovaném rozkladu biologicky rozložitelných materiálů, který je převážně aerobní a při kterém se v důsledku biologicky produkovaného tepla dosahuje teplot vhodných pro termofilní bakterie. Všechny části každé šarže musí být buď pravidelně a důkladně míseny a obraceny nebo vystaveny nucené ventilaci, aby byla zaručena správná hygienizace a homogenita materiálu. V průběhu procesu kompostování musí být u všech částí každé šarže zajištěn jeden z těchto teplotně-časových profilů:

–  70 °C nebo více po dobu nejméně 3 dní,

–   65 °C nebo více po dobu nejméně 5 dní,

–   60 °C nebo více po dobu nejméně 7 dní nebo

–   55 °C nebo více po dobu nejméně 14 dní.

4.  Kompost nesmí obsahovat:

a)  více než 6 mg/kg sušiny PAU16(42);

b)  více než 3 g/kg sušiny makroskopických nečistot ve formě skla, kovu a plastu větších než 2 mm; a

c)  více než 5 g/kg sušiny celkového množství makroskopických nečistot podle písmene b).

Ode dne... [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nesmí přítomnost plastů větších než 2 mm v rámci maximální mezní hodnoty podle písmene b) přesáhnout 2,5 g/kg sušiny . Do dne ... [deset let od vstupu tohoto nařízení v platnost] musí být mezní hodnota 2,5 g/kg sušiny pro plasty větší než 2 mm přehodnocena s cílem zohlednit pokrok v tříděném sběru biologického odpadu.

5.  Kompost musí splňovat nejméně jedno z těchto kritérií stability:

a)  rychlost příjmu kyslíku:

–   definice: indikátor míry, v níž za určitý časový úsek dojde k rozkladu biologicky rozložitelné organické hmoty. Tato metoda není vhodná pro materiál, který obsahuje více než 20 % částic o velikosti > 10 mm,

–   kritérium: nejvýše 25 mmol O2/kg organické hmoty/h nebo

b)  faktor samozahřívání:

–   definice: nejvyšší teplota, jíž kompost za normalizovaných podmínek dosáhne, jako indikátor stavu jeho aerobní biologické aktivity,

–   kritérium: stupeň zralosti nejméně III.

KSM 4: Digestát z čerstvých plodin

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat digestát získaný anaerobní digescí výhradně jednoho nebo více z těchto vstupních materiálů:

a)  rostliny nebo části rostlin pěstované pro výrobu bioplynu; pro účely tohoto bodu se za rostliny považují i řasy, avšak nikoli sinice (Cyanobakteria);

b)  digestační přídatné látky, které jsou nezbytné pro zlepšení účinnosti procesu digesce nebo jeho vlivu na životní prostředí, pokud

i)   je přídatná látka registrována podle nařízení (ES) č. 1907/2006(43) v dokumentaci obsahující:

–  informace stanovené v přílohách VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 a

–  zprávu o chemické bezpečnosti podle článku 14 nařízení (ES) č. 1907/2006, jejíž součástí je použití jako hnojivý výrobek,

ledaže se na ni výslovně vztahuje některá z výjimek z povinné registrace stanovených v příloze IV nařízení (ES) č. 1907/2006 či v bodě 6, 7, 8 nebo 9 přílohy V uvedeného nařízení, a

ii)   celková koncentrace všech přídatných látek nepřekročí 5 % celkové hmotnosti vstupního materiálu nebo

c)  jakýkoli materiál uvedený v písmenu a) , který předtím prošel digescí.

2.  Anaerobní digesce musí probíhat v zařízení,

a)  v němž jsou výrobní linky na zpracování vstupních materiálů uvedených v bodě 1 zřetelně odděleny od výrobních linek na zpracování jiných vstupních materiálů, než jsou materiály uvedené v bodě 1, a

b)   ve kterém je zabráněno fyzickému kontaktu mezi vstupními a výstupními materiály, a to i při skladování.

3.  Anaerobní digesce spočívá v kontrolovaném rozkladu biologicky rozložitelných materiálů, který je převážně anaerobní a probíhá při teplotách vhodných pro mezofilní nebo termofilní bakterie. Všechny části každé šarže musí být pravidelně a důkladně míseny a obraceny, aby byla zaručena správná hygienizace a homogenita materiálu. V průběhu procesu digesce musí být u všech částí každé šarže zajištěn jeden z těchto teplotně-časových profilů:

a)  termofilní anaerobní digesce při teplotě 55 °C po dobu nejméně 24 hodin následovaná hydraulickým retenčním časem nejméně 20 dní;

b)  termofilní anaerobní digesce při teplotě 55 °C v kombinaci s ošetřením zahrnujícím pasterizaci ve smyslu přílohy V kapitoly I oddílu 1 bodu 1 nařízení Komise (EU) č. 142/2011(44);

c)  termofilní anaerobní digesce při teplotě 55 °C následovaná kompostováním při teplotě:

–  70 °C nebo více po dobu nejméně 3 dní,

–  65 °C nebo více po dobu nejméně 5 dní,

–  60 °C nebo více po dobu nejméně 7 dní nebo

–  55 °C nebo více po dobu nejméně 14 dní;

d)  mezofilní anaerobní digesce při teplotě 37–40 °C v kombinaci s ošetřením zahrnujícím pasterizaci ve smyslu přílohy V kapitoly I oddílu 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 142/2011 nebo

e)  mezofilní anaerobní digesce při teplotě 37–40 °C následovaná kompostováním při teplotě:

–  70 °C nebo více po dobu nejméně 3 dní,

–  65 °C nebo více po dobu nejméně 5 dní,

–  60 °C nebo více po dobu nejméně 7 dní nebo

–  55 °C nebo více po dobu nejméně 14 dní.

4.  Jak tuhá, tak kapalná část digestátu musí splňovat nejméně jedno z těchto kritérií stability:

a)  rychlost příjmu kyslíku:

–  definice: indikátor míry, v níž za určitý časový úsek dojde k rozkladu biologicky rozložitelné organické hmoty. Tato metoda není vhodná pro materiál, který obsahuje více než 20 % částic o velikosti > 10 mm,

–  kritérium: nejvýše 25 mmol O2/kg organické hmoty/h, nebo

b)  potenciál zbytkového bioplynu:

–  definice: indikátor plynu uvolněného z digestátu za období 28 dní měřeného ve vztahu k těkavým pevným látkám obsaženým v daném vzorku. Tato zkouška se provádí třikrát, přičemž k prokázání souladu s tímto kritériem se použije průměr výsledků. Těkavé pevné látky jsou pevné látky ve vzorku materiálu, které se při žíhání suchých pevných látek při teplotě 550 °C ztratí,

–  kritérium: nejvýše 0,25 l bioplynu / g těkavých pevných látek.

KSM 5: Digestát jiný než digestát z čerstvých plodin

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat digestát získaný anaerobní digescí výhradně jednoho nebo více z těchto vstupních materiálů:

a)  biologický odpad ve smyslu směrnice 2008/98/ES pocházející z tříděného sběru biologického odpadu u zdroje;

b)  získané produkty podle článku 32 nařízení (ES) č. 1069/2009, pro něž byl v souladu s čl. 5 odst. 2 třetím pododstavcem uvedeného nařízení stanoven konečný bod výrobního řetězce;

c)  živé či neživé organismy nebo jejich části nezpracované či zpracované výhradně manuálně, mechanicky nebo gravitačně, rozpuštěním ve vodě, flotací, extrakcí vodou, parní destilací nebo zahříváním výhradně za účelem odstranění vody nebo extrahované ze vzduchu jakýmkoli postupem s výjimkou:

i)  organické části směsného komunálního odpadu z domácností oddělené mechanickou, fyzikálně-chemickou, biologickou a/nebo manuální cestou,

ii)  kalů z čistíren odpadních vod, průmyslových kalů nebo vybagrovaných kalů,

iii)  vedlejších produktů živočišného původu nebo získaných produktů spadajících do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1069/2009, pro něž nebyl v souladu s čl. 5 odst. 2 třetím pododstavcem uvedeného nařízení stanoven konečný bod výrobního řetězce;

d)  digestační přídatné látky, které jsou nezbytné pro zlepšení účinnosti procesu digesce nebo jeho vlivu na životní prostředí, pokud:

i)  je přídatná látka registrována podle nařízení (ES) č. 1907/2006(45) v dokumentaci obsahující:

–  informace stanovené v přílohách VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 a

–  zprávu o chemické bezpečnosti podle článku 14 nařízení (ES) č. 1907/2006, jejíž součástí je použití jako hnojivý výrobek,

ledaže se na ni výslovně vztahuje některá z výjimek z povinné registrace stanovených v příloze IV nařízení (ES) č. 1907/2006 či v bodu 6, 7, 8 nebo 9 přílohy V uvedeného nařízení, a

ii)  celková koncentrace všech přídatných látek nepřekročí 5 % celkové hmotnosti vstupního materiálu nebo

e)  jakýkoli materiál uvedený v písmenech a), b) nebo c), který:

i)  byl předtím kompostován nebo prošel digescí a

ii)  neobsahuje více než 6 mg/kg sušiny PAU16(46).

2.  Anaerobní digesce musí probíhat v zařízení,

a)  v němž jsou výrobní linky na zpracování vstupních materiálů uvedených v bodě 1 zřetelně odděleny od výrobních linek na zpracování jiných vstupních materiálů, než jsou materiály uvedené v bodě 1, a

b)  ve kterém je zabráněno fyzickému kontaktu mezi vstupními a výstupními materiály, a to i při skladování.

3.  Anaerobní digesce sestává z kontrolovaného procesu rozkladu biologicky rozložitelných materiálů, který je převážně anaerobní a probíhá při teplotách vhodných pro mezofilní nebo termofilní bakterie. Všechny části každé šarže musí být pravidelně a důkladně míseny a obraceny, aby byla zaručena správná hygienizace a homogenita materiálu. V průběhu procesu digesce musí být u všech částí každé šarže zajištěn jeden z těchto teplotně-časových profilů:

a)  termofilní anaerobní digesce při teplotě 55 °C po dobu nejméně 24 hodin následovaná hydraulickým retenčním časem nejméně 20 dní;

b)  termofilní anaerobní digesce při teplotě 55 °C v kombinaci s ošetřením zahrnujícím pasterizaci ve smyslu přílohy V kapitoly I oddílu 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 142/2011;

c)  termofilní anaerobní digesce při teplotě 55 °C následovaná kompostováním při teplotě:

–  70 °C nebo více po dobu nejméně 3 dní,

–  65 °C nebo více po dobu nejméně 5 dní,

–  60 °C nebo více po dobu nejméně 7 dní nebo

–  55 °C nebo více po dobu nejméně 14 dní;

d)  mezofilní anaerobní digesce při teplotě 37–40 °C v kombinaci s ošetřením zahrnujícím pasterizaci ve smyslu přílohy V kapitoly I oddílu 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 142/2011 nebo

e)  mezofilní anaerobní digesce při teplotě 37–40 °C následovaná kompostováním při teplotě:

–  70 °C nebo více po dobu nejméně 3 dní,

–  65 °C nebo více po dobu nejméně 5 dní,

–  60 °C nebo více po dobu nejméně 7 dní nebo

–  55 °C nebo více po dobu nejméně 14 dní.

4.  Pevná ani kapalná část digestátu nesmí obsahovat více než 6 mg/kg sušiny PAU16(47).

5.  Digestát nesmí obsahovat:

a)  více než 3 g/kg sušiny makroskopických nečistot ve formě skla, kovu ani plastu větších než 2 mm; a

b)  více než 5 g/kg sušiny celkového množství makroskopických nečistot podle písmene a).

Ode dne ... [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nesmí přítomnost plastů větších než 2 mm v rámci maximální mezní hodnoty podle písmene a) přesáhnout 2,5 g/kg sušiny ▌. Do dne ... [deset let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] musí být mezní hodnota 2,5 g/kg sušiny pro plasty větší než 2 mm přehodnocena s cílem zohlednit pokrok v tříděném sběru biologického odpadu.

6.  Jak tuhá, tak kapalná část digestátu musí splňovat nejméně jedno z těchto kritérií stability:

a)  rychlost příjmu kyslíku:

–  definice: indikátor míry, v níž za určitý časový úsek dojde k rozkladu biologicky rozložitelné organické hmoty. Tato metoda není vhodná pro materiál, který obsahuje více než 20 % částic o velikosti > 10 mm,

–  kritérium: nejvýše 25 mmol O2/kg organické hmoty/h, nebo

b)  potenciál zbytkového bioplynu:

–  definice: indikátor plynu uvolněného z digestátu za období 28 dní měřeného ve vztahu k těkavým pevným látkám obsaženým v daném vzorku. Tato zkouška se provádí třikrát, přičemž k prokázání souladu s tímto kritériem se použije průměr výsledků. Těkavé pevné látky jsou pevné látky ve vzorku materiálu, které se při žíhání suchých pevných látek při teplotě 550 °C ztratí,

–  kritérium: nejvýše 0,25 l bioplynu / g těkavých pevných látek.

KSM 6: Vedlejší produkty potravinářského průmyslu

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat složkový materiál skládající se z těchto látek:

a)  potravinářské vápno, tj. materiál z potravinářského průmyslu získaný karbonizací organické hmoty za výhradního použití páleného vápna z přírodních zdrojů;

b)  melasa, tj. viskózní vedlejší produkt rafinace cukrové třtiny nebo cukrové řepy na cukr;

c)  vináza, tj. viskózní vedlejší produkt kvasného procesu melas na ethanol, kyselinu askorbovou nebo jiné produkty;

d)  výpalky, tj. vedlejší produkty vzniklé při výrobě alkoholických nápojů;

e)  rostliny, části rostlin nebo rostlinné extrakty, které prošly pouze tepelným zpracováním nebo tepelným zpracováním navíc ke zpracovatelským metodám uvedeným v KSM 2; nebo

f)  vápno z výroby pitné vody, tj. reziduum, které se při výrobě pitné vody uvolňuje z podzemních nebo povrchových vod a skládá se převážně z uhličitanu vápenatého.

2.  Všechny látky zapracované do hnojivého výrobku EU musí být, samy o sobě nebo v rámci směsi, registrovány podle nařízení (ES) č. 1907/2006(48) v dokumentaci obsahující:

a)  informace stanovené v přílohách VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 a

b)  zprávu o chemické bezpečnosti podle článku 14 nařízení (ES) č. 1907/2006, jejíž součástí je použití jako hnojivý výrobek,

ledaže se na ně výslovně vztahuje některá z výjimek z povinné registrace stanovená v příloze IV nařízení (ES) č. 1907/2006 či v bodu 6, 7, 8 nebo 9 přílohy V uvedeného nařízení.

KSM 7: Mikroorganismy

Hnojivý výrobek EU náležející do KFV 6(A) může obsahovat mikroorganismy, včetně neživých mikroorganismů nebo mikroorganismů s prázdnou buňkou a neškodných zbytkových prvků médií, na nichž byly vyprodukovány, které:

–  neprošly jiným procesem zpracování než sušením či mrazovým sušením a

–  jsou uvedeny v této tabulce:

Azotobacter spp.

mykorhizní houby

Rhizobium spp.

Azospirillum spp.

KSM 8: Polymery s živinami

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat polymery tvořené výhradně z monomerních látek odpovídajících kritériím uvedeným v bodech 1 a 2 v KSM 1, jestliže účelem polymerizace je regulace uvolňování živin z jedné nebo více monomerních látek.

2.  Nejméně 60% polymerů musí být rozpustných ve fosforečném tlumivém roztoku s hodnotou pH 7,5 při 100 ºC.

3.  Konečnými produkty rozkladu musí být pouze amoniak (NH3), voda a oxid uhličitý (CO2).

4.  Polymery nesmějí obsahovat více než 600 ppm volného formaldehydu.

KSM 9: Polymery jiné než polymery s živinami

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat polymery jiné než polymery s živinami pouze v případech, kdy je účelem polymeru:

a)  regulovat pronikání vody do částic živin, a tedy uvolňování živin (v tom případě se polymer obvykle označuje jako „povrchově aktivní látka“),

b)  zvýšit schopnost hnojivého výrobku EU zadržet vodu nebo jeho smáčitelnost, nebo

c)  spojovat materiál ve hnojivém výrobku EU náležejícím do KFV 4.

2.  Ode dne... [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] musí polymery uvedené v bodě 1 písm. a) a b) splňovat kritéria biologické rozložitelnosti stanovená akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 42 odst. 5. Nejsou-li taková kritéria stanovena, nesmějí být v žádném hnojivém produktu EU uvedeném na trh po daném datu takové polymery obsaženy.

3.  Pokud jde o polymery uvedené v bodě 1 písm. a) a b), za rozumně předvídatelných podmínek použití hnojivého výrobku EU nesmí ani polymer, ani vedlejší produkty vznikající při jeho rozkladu vykazovat žádný celkově nepříznivý účinek na zdraví zvířat či rostlin nebo na životní prostředí. Polymer musí obstát ve zkoušce akutní toxicity pro růst rostlin, zkoušce akutní toxicity pro žížaly a ve zkoušce inhibice nitrifikace půdními mikroorganismy takto:

a)  V rámci zkoušky akutní toxicity pro růst rostlin musí míra klíčivosti a rostlinná biomasa druhu zkušebních rostlin pěstovaných na půdě vystavené zkušebnímu materiálu překročit 90 % míry klíčivosti a rostlinné biomasy téhož druhu rostlin pěstovaných na odpovídajícím slepém vzorku půdy nevystavené zkušebnímu materiálu.

Výsledky se považují za platné pouze v případě, že v kontrolních vzorcích (tj. ve slepých vzorcích půdy):

–  vzcházivost osiva je nejméně 70 %,

–  semenáčky nevykazují žádné viditelné fytotoxické účinky (např. chloróza, nekróza, vadnutí, deformace listů a stonků) a rostliny vykazují pouze normální odchylky v růstu a morfologii pro příslušný druh,

–  střední hodnota přežití vzešlých kontrolních semenáčků je nejméně 90 % po dobu trvání studie a

–  environmentální podmínky pro příslušný druh jsou totožné a pěstební substráty obsahují stejné množství půdní matrice, podpůrných médií nebo substrátu ze stejného zdroje.

b)  V rámci zkoušky akutní toxicity pro žížaly se pozorovaná úmrtnost a biomasa přeživších žížal v půdě vystavené zkušebnímu materiálu nesmí lišit o více než 10 % ve srovnání s hodnotami naměřenými na odpovídajícím slepém vzorku půdy nevystavené zkušebnímu materiálu. Výsledky lze považovat za platné, pokud:

–  procento úmrtnosti pozorované v kontrolním vzorku (tj. ve slepém vzorku půdy) je < 10 % a

–  průměrná ztráta biomasy (průměrné hmotnosti) žížal ve slepém vzorku půdy nepřesáhne 20 %.

c)  V rámci zkoušky inhibice nitrifikace půdními mikroorganismy musí míra tvorby dusitanů v půdě vystavené zkušebnímu materiálu překročit 90 % hodnot naměřených na odpovídajícím slepém vzorku půdy nevystavené zkušebnímu materiálu. Výsledky lze považovat za platné, jestliže odchylka mezi opakovanými kontrolními vzorky (slepé vzorky půdy) a zkušebními vzorky je méně než ± 20 %.

KSM 10: Získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009

Hnojivý výrobek EU může obsahovat získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009, které dosáhly konečného bodu výrobního řetězce stanoveného v souladu s uvedeným nařízením a které jsou uvedeny a blíže specifikovány v této tabulce(49):

KSM 11: Vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES

1.  Hnojivý výrobek EU může obsahovat vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES vyjma(50):

a)  vedlejších produktů živočišného původu nebo získaných produktů ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009,

b)  polymerů,

c)  kompostu nebo

d)  digestátu.

2.  Vedlejší produkty musí být registrovány podle nařízení (ES) č. 1907/2006 v dokumentaci obsahující:

a)  informace stanovené v přílohách VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 1907/2006 a

b)  zprávu o chemické bezpečnosti podle článku 14 nařízení (ES) č. 1907/2006, jejíž součástí je použití jako hnojivé výrobky,

ledaže se na ně výslovně vztahuje některá z výjimek z povinné registrace stanovená v příloze IV nařízení (ES) č. 1907/2006 či v bodu 6, 7, 8 nebo 9 přílohy V uvedeného nařízení.

3.  Ode dne... [tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] musí vedlejší produkty splňovat kritéria stanovená akty v přenesené pravomoci  uvedenými v čl. 42 odst. 7. V hnojivých výrobcích EU uvedených na trh po daném datu nesmí být obsaženy žádné vedlejší produkty podle bodu 1, které tato kritéria nesplňují.

Příloha III

Požadavky na označování

Tato příloha stanoví požadavky na označování hnojivých výrobků EU. Požadavky stanovené v části II a v části III této přílohy pro určitou KFV vymezenou v příloze I se vztahují na hnojivé výrobky EU ve všech podkategoriích dané KFV.

Část I

Obecné požadavky na označování

1.  Musí být uvedeny tyto informace:

a)  v případě hnojivých výrobků EU v KFV 1 až KFV 6 označení, jak je uvedeno v části I přílohy I, dané KFV odpovídající deklarované funkci výrobku;

b)  v případě hnojivých výrobků EU v KFV 7 označení, jak je uvedeno v části I přílohy I, všech KFV odpovídajících deklarovaným funkcím složkových hnojivých výrobků EU;

c)  množství hnojivého výrobku EU uvedené jako hmotnost či jako objem;

d)  návod k určenému použití, včetně dávkování, doby a četnosti aplikace a cílových rostlin nebo hub;

e)  doporučené podmínky skladování;

f)  v případě výrobků obsahujících polymer náležející do KSM 9 v části II přílohy II, dobu po použití, během níž je uvolňování živin kontrolováno nebo se zvyšuje schopnost zadržování vody (tzv. období funkčnosti); tato doba nesmí být delší než čas mezi dvěma aplikacemi v souladu s návodem k použití podle písmene d);

g)  veškeré relevantní informace týkající se doporučených opatření k řízení rizik pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, bezpečnost nebo životní prostředí; a

h)  seznam všech složek, které tvoří více než 5 % hmotn. výrobku, v sestupném pořadí podle hmotnosti sušiny, včetně označení příslušných KSM, jak je uvedeno v části I přílohy I tohoto nařízení; pokud je složkou látka nebo směs, označí se podle článku 18 nařízení (ES) č. 1272/2008.

2.  Jsou-li funkce hnojivého výrobku EU popsány ve dvou či více KFV stanovených v příloze I, mohou být pomocí označení odpovídající KFV podle přílohy I části I deklarovány pouze funkce, pro něž daný hnojivý výrobek EU úspěšně prošel posuzováním shody v souladu s tímto nařízení

3.  Jestliže hnojivý výrobek EU obsahuje látku, pro kterou byly stanoveny maximální limity reziduí v potravinách a krmivech v souladu s nařízením (EHS) č. 315/93, nařízením (ES) č. 396/2005, nařízením (ES) č. 470/2009 nebo směrnicí 2002/32/ES, musí návod uvedený v bodu 1 písm. d) zajistit, aby určené použití tohoto hnojivého výrobku EU nevedlo k překročení uvedených limitů v potravinách nebo krmivech.

4.  Jestliže hnojivý výrobek EU obsahuje jiné získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009 než hnůj, musí být na etiketě uveden tento pokyn: „Hospodářská zvířata nesmí být přímo ani prostřednictvím spásání krmena porostem z půdy, na kterou byl výrobek aplikován, pokud ke sklizni či spásání nedojde až po uplynutí nejméně 21denní čekací lhůty“.

5.  Jestliže hnojivý výrobek EU obsahuje ricin, musí být na etiketě uveden tento pokyn: „Nebezpečné pro zvířata v případě požití“.

6.  Jestliže hnojivý výrobek EU obsahuje nezpracované nebo zpracované kakaové slupky, musí být na etiketě uveden tento pokyn: „Toxické pro psy a kočky.“

7.  Obsahuje-li hnojivý výrobek EU polymer použitý ve výrobku coby pojivo, jak je uvedeno v příloze II části II KSM 9 bodě 1 písm. c), musí být uživatel poučen o tom, že při používání výrobku nesmí docházet ke kontaktu s půdou, a ve spolupráci s výrobcem musí zajistit nezávadné odstranění výrobků po ukončení jejich používání.

8.  Jiné informace než ty, které jsou požadovány podle bodů 1 až 6:

a)  nesmí uživatele uvádět v omyl, například tím, že by výrobku přisuzovaly vlastnosti, které nemá, nebo tím, že by naznačovaly, že výrobek má jedinečné vlastnosti, které mají i podobné výrobky;

b)  se musí vztahovat k ověřitelným prvkům;

c)  nesmí výrobek označovat jako „udržitelný“ nebo „šetrný k životnímu prostředí“, ledaže taková tvrzení odkazují na právní předpisy nebo jasně určené pokyny, normy nebo systémy, s nimiž je hnojivý prostředek EU v souladu, a

d)  nesmí obsahovat tvrzení, ve formě prohlášení ani vizuálních znázornění, že uvedený hnojivý prostředek EU předchází chorobám rostlin nebo je léčí či chrání rostliny před škodlivými organismy.

9.  Označení „nízký obsah chloridu“ či podobná označení mohou být použita pouze v případě, že obsah chloridu (Cl-) je nižší než 30 g/kg sušiny.

10.  Je-li u požadavků na informace uvedených v této příloze a vztahujících se na obsah živin použito vyjádření v oxidované formě, může být obsah živin namísto oxidované formy nebo jako doplněk k ní vyjádřen v elementární formě, a to v souladu s těmito přepočítacími koeficienty:

fosfor (P) = oxid fosforečný (P2O5) × 0,436;

draslík (K) = oxid draselný (K2O) × 0,830;

vápník (Ca) = oxid vápenatý (CaO) × 0,715;

hořčík (Mg) = oxid hořečnatý (MgO) × 0,603;

sodík (Na) = oxid sodný (Na2O) × 0,742;

síra (S) = oxid sírový (SO3) × 0,400.

11.  Odkazují-li požadavky na informace podle této přílohy na organický uhlík (Corg), mohou tyto informace namísto organického uhlíku (Corg) nebo jako doplněk k informacím o něm odkazovat na organickou hmotu, a to v souladu s těmito přepočítacími koeficienty:

organický uhlík (Corg) = organická hmota × 0,56.

Část II

Požadavky na označování pro konkrétní výrobky

KFV 1: Hnojivo

1.  Obsah živin může být deklarován pouze, pokud jsou ve hnojivém výrobku EU přítomny v minimálním množství uvedeném v příloze I pro příslušnou KFV.

2.  Pokud mezi deklarovanými živinami není dusík (N) nebo fosfor (P), obsah dusíku (N) a oxidu fosforečného (P2O5) se nicméně uvede, přesahuje-li 0,5 % hmotn. Tento údaj se uvede odděleně od deklarace týkající se živin.

3.  Na hnojiva obsahující inhibitory podle KSM 1 v části II přílohy II se vztahují tyto požadavky:

a)  na etiketě musí být uvedena odpovídající slova „inhibitor nitrifikace“, „inhibitor denitrifikace“ či „inhibitor ureázy“ ▌;

b)  obsah inhibitoru nitrifikace musí být vyjádřen jako % hmotnostní celkového dusíku (N) přítomného jako amonný dusík (NH4+) a močovinový dusík (CH4N2O);

c)  obsah inhibitoru denitrifikace musí být vyjádřen jako % hmotnostní přítomného dusičnanu (NO3);

d)  obsah inhibitoru ureázy musí být vyjádřen jako % hmotnostní celkového dusíku (N) přítomného jako močovinový dusík (CH4N2O).

4.  Pojem „minerální hnojivo“ lze použít pouze tehdy, jestliže dané hnojivo náleží do KFV 1 (C) a splňuje tyto dodatečné podmínky:

a)  minerální hnojivo musí obsahovat více než 1 % hmotn. jiného organického uhlíku (Corg), než je organický uhlík pocházející z:

i)  chelátotvorných nebo komplexotvorných činidel uvedených v příloze II části II KSM 1 bodě 3;

ii)  inhibitorů nitrifikace, inhibitorů denitrifikace nebo inhibitorů ureázy uvedených v příloze II části II KSM 1 bodě 4;

iii)  povrchově aktivních látek uvedených v příloze II části II KSM 9 bodě 1 písm. a);

iv)  močoviny (CH4N2O) nebo

v)  dusíkatého vápna (CaCN2).

b)  je-li fosfor (P) deklarovanou živinou, musí být deklarovaný fosfor obsažen pouze ve fosforečné formě a minerální hnojivo musí splňovat alespoň jedno z těchto kritérií rozpustnosti:

i)  rozpustnost ve vodě: minimální úroveň 40 % celkového fosforu (P),

ii)  rozpustnost v neutrálním citronanu amonném: minimální úroveň 75 % celkového fosforu (P) nebo

iii)  rozpustnost v kyselině mravenčí (pouze u měkkých fosforitů): minimální úroveň 55 % celkového fosforu (P).

c)  je-li dusík (N) deklarovanou živinou, musí deklarovaný obsah dusíku sestávat pouze ze součtu dusičnanového dusíku, amonného dusíku, močovinového dusíku a z methylenmočovinového dusíku, isobutylidendimočovinového dusíku a krotonylidendimočovinového dusíku.

KFV 1(A): Organické hnojivo

Musí být uvedeny tyto informace:

a)  deklarované hlavní živiny dusík (N), fosfor (P) nebo draslík (K) s použitím jejich chemických symbolů a v pořadí N-P-K;

b)  deklarované druhotné živiny vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na) nebo síra (S) s použitím jejich chemických symbolů a v pořadí Ca-Mg-Na-S;

c)  číselné údaje udávající obsah deklarovaných živin – celkového dusíku (N), celkového fosforu ve formě oxidu fosforečného (P2O5) nebo celkového draslíku ve formě oxidu draselného (K2O), následované číselnými údaji uvedenými v závorkách udávajícími celkový obsah oxidu vápenatého (CaO), oxidu hořečnatého (MgO), oxidu sodného (Na2O) nebo oxidu sírového (SO3);

d)  obsah těchto deklarovaných živin a dalších parametrů v tomto pořadí, vyjádřený ve hmotnostních %:

i)  dusík (N):

–  celkové množství dusíku (N)

–  minimální množství organického dusíku (Norg), následované popisem původu použité organické hmoty,

–  dusík ve formě amonného dusíku,

ii)  celkový oxid fosforečný (P2O5),

iii)  celkový oxid draselného (K2O);

iv)  oxid vápenatý (CaO), oxid hořečnatý (MgO), oxid sodný (Na2O) a oxid sírový (SO3) , vyjádřený:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, jsou-li uvedené živiny zcela rozpustné ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl uvedených živin nejméně jednu čtvrtinu celkového obsahu uvedených živin,

–  jako celkový obsah v jiných případech,

v)  organický uhlík (Corg) a

vi)  sušina;

e)  poměr organického uhlíku k celkovému množství dusíku (Corg/N);

f)  datum výroby;

g)  podoba fyzické jednotky výrobku, jako například prášek nebo pelety, je-li to relevantní.

KFV 1(B): Organominerální hnojivo

1.  Musí být uvedeny tyto informace:

a)  deklarované hlavní živiny dusík (N), fosfor (P) nebo draslík (K) s použitím jejich chemických symbolů a v pořadí N-P-K;

b)  v relevantních případech deklarované druhotné živiny vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na) nebo síra (S) s použitím jejich chemických symbolů a v pořadí Ca-Mg-Na-S;

c)  číselné údaje udávající ▌obsah deklarovaných živin – celkového dusíku (N), celkového fosforu ve formě oxidu fosforečného (P2O5) nebo celkového draslíku ve formě oxidu draselného (K2O) –, následované číselnými údaji uvedenými v závorkách udávajícími celkový obsah oxidu vápenatého (CaO), oxidu hořečnatého (MgO), oxidu sodného (Na2O) nebo oxidu sírového (SO3);

d)  obsah těchto deklarovaných živin a dalších parametrů v tomto pořadí, vyjádřený ve hmotnostních %:

i)  dusík (N):

–  celkový dusík (N)

–  minimální množství organického dusíku (Norg), následované popisem původu použité organické hmoty,

–  dusík ve formě dusičnanového dusíku,

–  dusík ve formě amonného dusíku,

–  dusík ve formě močovinového dusíku,

ii)  oxid fosforečný (P2O5):

–  celkový oxid fosforečný (P2O5),

–  vodorozpustný oxid fosforečný (P2O5),

–  oxid fosforečný (P2O5) rozpustný v neutrálním citronanu amonném,

–  je-li přítomen přírodní měkký fosforit, pak též oxid fosforečný (P2O5) rozpustný v kyselině mravenčí,

iii)  oxid draselný (K2O):

–  celkový oxid draselného (K2O);

–  vodorozpustný oxid draselný (K2O),

iv)  oxid vápenatý (CaO), oxid hořečnatý (MgO), oxid sodný (Na2O) a oxid sírový (SO3) , vyjádřený:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, jsou-li uvedené živiny zcela rozpustné ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl uvedených živin nejméně jednu čtvrtinu celkového obsahu uvedených živin,

–  jako celkový obsah v jiných případech,

v)  organický uhlík (Corg),

vi)  sušina

e)  je-li přítomna močovina (CH4N2O), informace o možném vlivu amoniaku uvolňujícího se při použití hnojiva na kvalitu ovzduší a výzva uživatelům, aby přijali vhodná nápravná opatření.

2.   Je-li přítomna jedna nebo více ze stopových živin bor (B), kobalt (Co), železo (Fe), mangan (Mn) a molybden (Mo) v minimálním množství uvedeném v následující tabulce jako hmotnostní %,

–  musí být deklarovány, pokud byly do organominerálního hnojiva přidány záměrně, a

–  mohou být deklarovány v jiných případech:

Stopová živina

Obsah stopové živiny (v hmotnostních %)

Tuhé organominerální hnojivo

Kapalné organominerální hnojivo

Určeno k použití na plodiny nebo pastviny

Určeno k zahradnickému použití

bor (B)

0,01

0,01

0,01

kobalt (Co)

0,002

není relevantní

0,002

železo (Fe)

0,5

0,02

0,02

mangan (Mn)

0,1

0,01

0,01

molybden (Mo)

0,001

0,001

0,001

3.  Je-li přítomna stopová živina měď (Cu) nebo zinek (Zn), aniž by byly přidány záměrně, v minimálním množství uvedeném v této tabulce jako hmotnostní %, mohou se deklarovat:

Stopová živina

Obsah stopové živiny (v hmotnostních %)

Tuhé organominerální hnojivo

Kapalné organominerální hnojivo

Určeno k použití na plodiny nebo pastviny

Určeno k zahradnickému použití

měď (Cu)

0,01

0,002

0,002

zinek (Zn)

0,01

0,002

0,002

4.  Jsou-li měď (Cu) nebo zinek (Zn) přidány záměrně do organominerálního hnojiva, musí se deklarovat celkový obsah mědi (Cu) nebo zinku (Zn).

5.  Stopové živiny uvedené v bodech 2, 3 a 4 musí být deklarovány po uvedení informací o makroživinách. Musí být uvedeny tyto informace:

a)  názvy a chemické symboly deklarovaných stopových živin v tomto pořadí: bor (B), kobalt (Co), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), molybden (Mo) a zinek (Zn), následované názvy jejich protiiontů,

b)  celkový obsah stopových živin vyjádřený jako hmotnostní %:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, jsou-li uvedené stopové živiny zcela rozpustné ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl uvedených stopových živin nejméně jednu čtvrtinu celkového obsahu uvedených živin

–  jako celkový obsah v jiných případech,

c)  jsou-li deklarované stopové živiny v chelátu s chelátotvornými činidly, následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v chelátu s… (název chelátotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v chelátu vyjádřené jako hmotnostní %,

d)  obsahuje-li organominerální hnojivo stopové živiny v komplexu s komplexotvornými činidly , následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v komplexu s... (název komplexotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v komplexu vyjádřené jako hmotnostní %;

e)  jsou-li stopové živiny přidány záměrně, uvede se tato věta: „Používat pouze v případě skutečné potřeby. Nepřekračovat určené dávkování.“

6.  Má-li organominerální hnojivo obsah kadmia (Cd) roven 20 mg/kg oxidu fosforečného (P2O5) nebo nižší, lze připojit prohlášení „Nízký obsah kadmia (Cd)“ nebo jiné podobné prohlášení či vizuální znázornění za tímto účelem.

KFV 1(C): Anorganické hnojivo

KFV 1(C)(I): Anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Musí být uvedeny tyto informace:

a)  v relevantních případech deklarované hlavní živiny: dusík (N), fosfor (P) nebo draslík (K), s použitím jejich chemických symbolů a v pořadí N-P-K;

b)  v relevantních případech deklarované druhotné živiny: vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na) nebo síra (S), s použitím jejich chemických symbolů a v pořadí Ca-Mg-Na-S;

c)  číselné údaje udávající ▌obsah deklarovaných živin – celkového dusíku (N), celkového fosforu ve formě oxidu fosforečného (P2O5) nebo celkového draslíku ve formě oxidu draselného (K2O) –, následované číselnými údaji uvedenými v závorkách udávajícími celkový obsah oxidu vápenatého (CaO), oxidu hořečnatého (MgO), oxidu sodného (Na2O) nebo oxidu sírového (SO3);

d)  obsah těchto deklarovaných živin v tomto pořadí, vyjádřený ve hmotnostních %:

i)  dusík (N):

–  celkový dusík (N)

–  dusík ve formě dusičnanového dusíku,

–  dusík ve formě amonného dusíku,

–  dusík ▌ ve formě močovinového dusíku,

–  dusík z močovinoformaldehydu, isobutylidendimočoviny a krotonylidendimočoviny,

–  dusík z dusíkatého vápna,

ii)  oxid fosforečný (P2O5):

–  celkový oxid fosforečný (P2O5),

–  vodorozpustný oxid fosforečný (P2O5),

–  oxid fosforečný (P2O5) rozpustný v neutrálním citronanu amonném,

–  je-li přítomen přírodní měkký fosforit, pak též oxid fosforečný (P2O5) rozpustný v kyselině mravenčí,

iii)  vodorozpustný oxid draselný (K2O),

iv)  oxid vápenatý (CaO), oxid hořečnatý (MgO), oxid sodný (Na2O) a oxid sírový (SO3) , vyjádřený:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, jsou-li uvedené živiny zcela rozpustné ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl uvedených živin nejméně jednu čtvrtinu celkového obsahu uvedených živin, a

–  jako celkový obsah v jiných případech

e)  je-li přítomna močovina (CH4N2O), informace o možném vlivu amoniaku uvolňujícího se při použití hnojiva na kvalitu ovzduší a výzva uživatelům, aby přijali vhodná nápravná opatření.

2.  Pokud má anorganické hnojivo obsah kadmia (Cd) roven 20 mg/kg oxidu fosforečného (P2O5) nebo nižší, lze připojit prohlášení „Nízký obsah kadmia (Cd)“ nebo jiné podobné prohlášení či vizuální znázornění za tímto účelem.

KFV 1(C)(I)(a): Tuhé anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Tuhé anorganické hnojivo s makroživinami může nést označení „komplex“, pouze pokud každá fyzická jednotka obsahuje všechny deklarované živiny v jejich deklarovaném obsahu .

2.  Uvede se granulometrie tuhého anorganického hnojiva s makroživinami, vyjádřená jako hmotnostní % výrobku, který projde stanoveným sítem.

3.  Podoba fyzické jednotky výrobku se vyjádří jedním z těchto údajů:

a)  granule,

b)  pelety,

c)  prášek, jestliže alespoň 90 % hmotn. výrobku projde sítem o velikosti oka 1 mm, nebo

d)  pril.

4.  V případě povrchově upravených tuhých anorganických hnojiv s makroživinami se uvede název povrchově aktivních látek a procentuální podíl hnojiva pokrytého každou povrchově aktivní látkou a poté následuje:

a)  v případě tuhých anorganických hnojiv s makroživinami povrchově upravených polymery se uvede toto označení: „Míra uvolňování živin se může lišit v závislosti na teplotě substrátu. Může být třeba upravit dávkování.“ a

b)  v případě tuhých anorganických hnojiv s makroživinami povrchově upravených sírou (S) a tuhých anorganických hnojiv s makroživinami povrchově upravených sírou (S) / polymery se uvede toto označení: „Míra uvolňování živin se může lišit v závislosti na teplotě substrátu a biologické aktivitě. Může být třeba upravit dávkování.“

5.  Je-li přítomna jedna nebo více ze stopových živin bor (B), kobalt (Co), železo (Fe), mangan (Mn) a molybden (Mo) v minimálním množství uvedeném v následující tabulce jako hmotnostní %:

–  musí být deklarovány, pokud byly do tuhého anorganického hnojiva s makroživinami přidány záměrně, a

–  mohou být deklarovány v jiných případech:

Stopová živina

Obsah stopové živiny (v hmotnostních %)

Určeno k použití na plodiny nebo pastviny

Určeno k zahradnickému použití

bor (B)

0,01

0,01

kobalt (Co)

0,002

není relevantní

železo (Fe)

0,5

0,02

mangan (Mn)

0,1

0,01

molybden (Mo)

0,001

0,001

6.  Je-li přítomna stopová živina měď (Cu) nebo zinek (Zn), aniž by byly přidány záměrně, v minimálním množství uvedeném v této tabulce jako hmotnostní %, mohou se deklarovat:

Stopová živina

Obsah stopové živiny (v hmotnostních %)

Určeno k použití na plodiny nebo pastviny

Určeno k zahradnickému použití

měď (Cu)

0,01

0,002

zinek (Zn)

0,01

0,002

7.  Jsou-li měď (Cu) nebo zinek (Zn) přidány záměrně do tuhého anorganického hnojiva s makroživinami, musí se deklarovat celkový obsah mědi (Cu) nebo zinku (Zn).

8.  Stopové živiny uvedené v bodech 5, 6 a 7 musí být deklarovány po uvedení informací o makroživinách. Musí být uvedeny tyto informace:

a)  názvy a chemické symboly deklarovaných stopových živin v tomto pořadí: bor (B), kobalt (Co), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), molybden (Mo) a zinek (Zn), následované názvy jejich protiiontů,

b)  celkový obsah stopových živin vyjádřený jako hmotnostní %:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, jsou-li uvedené stopové živiny zcela rozpustné ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl uvedených stopových živin nejméně jednu čtvrtinu celkového obsahu uvedených stopových živin a

–  jako celkový obsah v jiných případech,

c)  jsou-li deklarované stopové živiny v chelátu s chelátotvornými činidly, následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v chelátu s…(název chelátotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v chelátu vyjádřené jako hmotnostní %,

d)  obsahuje-li tuhé anorganické hnojivo s makroživinami stopové živiny v komplexu s komplexotvornými činidly , následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v komplexu s ... (název komplexotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v komplexu vyjádřené jako hmotnostní %, a

e)  jsou-li stopové živiny přidány záměrně, uvede se tato věta: „Používat pouze v případě skutečné potřeby. Nepřekračovat určené dávkování.“

KFV 1(C)(I)(b): Kapalné anorganické hnojivo s makroživinami

1.  Na etiketě musí být uvedeno, zda se jedná o kapalné anorganické hnojivo s makroživinami v suspenzi nebo roztoku. ▌.

2.  Obsah živin se může uvést jako % hmotnosti nebo objemu.

3.  Je-li přítomna jedna nebo více ze stopových živin bor (B), kobalt (Co), ▌ železo (Fe), mangan (Mn) a molybden (Mo) ▌ v minimálním množství uvedeném v následující tabulce jako hmotnostní %:

–  musí být deklarovány, pokud byly do kapalného anorganického hnojiva s makroživinami přidány záměrně, a

–  mohou být deklarovány v jiných případech:

Stopová živina

Obsah stopové živiny (v hmotnostních %)

bor (B)

0,01

kobalt (Co)

0,002

železo (Fe)

0,02

mangan (Mn)

0,01

molybden (Mo)

0,001

4.  Je-li přítomna stopová živina měď (Cu) nebo zinek (Zn), aniž byly přidány záměrně, v minimálním množství 0,002 % hmotn., mohou se deklarovat.

5.  Jsou-li měď (Cu) nebo zinek (Zn) přidány záměrně do kapalného anorganického hnojiva s makroživinami, musí se deklarovat celkový obsah mědi (Cu) nebo zinku (Zn).

6.  Stopové živiny uvedené v bodech 3, 4 a 5 musí být deklarovány po uvedení informací o makroživinách. Musí být uvedeny tyto informace:

a)  názvy a chemické symboly deklarovaných stopových živin v tomto pořadí: bor (B), kobalt (Co), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), molybden (Mo) a zinek (Zn), následované názvy jejich protiiontů,

b)  celkový obsah stopových živin vyjádřený jako % hmotnosti nebo objemu:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, jsou-li uvedené stopové živiny zcela rozpustné ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl uvedených stopových živin nejméně jednu čtvrtinu celkového obsahu uvedených stopových živin a

–  jako celkový obsah v jiných případech,

c)  jsou-li deklarované stopové živiny v chelátu s chelátotvornými činidly, následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v chelátu s… (název chelátotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v chelátu vyjádřené jako hmotnostní %,

d)  obsahuje-li kapalné anorganické hnojivo s makroživinami stopové živiny v komplexu s komplexotvornými činidly, následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v komplexu s... (název komplexotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v komplexu vyjádřené jako hmotnostní %, a

e)  jsou-li stopové živiny přidány záměrně, uvede se tato věta: „Používat pouze v případě skutečné potřeby. Nepřekračovat určené dávkování.“

KFV 1(C)(II): Anorganické hnojivo se stopovými živinami

1.  Deklarované stopové živiny v anorganickém hnojivu se stopovými živinami se uvedou svým názvem a chemickou značkou v tomto pořadí: bor (B), kobalt (Co), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), molybden (Mo) a zinek (Zn), následovanými názvy jejich protiiontů.

2.  Jsou-li deklarované stopové živiny v chelátu s chelátotvornými činidly a každé chelátotvorné činidlo lze určit a kvantifikovat a je v chelátu alespoň s 1 % vodorozpustné stopové živiny, následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v chelátu s…(název chelátotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v chelátu vyjádřené jako hmotnostní %,

3.  Jsou-li deklarované stopové živiny v komplexu s komplexotvornými činidly, následuje za názvem a chemickou značkou stopové živiny tento údaj:

–  „v komplexu s... (název komplexotvorného činidla nebo jeho zkratka)“ a množství stopové živiny v komplexu vyjádřené jako hmotnostní %,

4.  Uvede se tato věta: „Používat pouze v případě skutečné potřeby. Nepřekračovat určené dávkování.“

KFV 1(C)(II)(a): Jednosložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami

1.  Etiketa musí obsahovat příslušnou typologii podle tabulky v KFV 1(C)(II)(a) v části II přílohy I.

2.  Celkový obsah stopových živin vyjádřený jako hmotnostní %:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, je-li stopová živina zcela rozpustná ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl stopové živiny nejméně jednu čtvrtinu celkového obsahu uvedené stopové živiny,

–  jako celkový obsah v jiných případech.

KFV 1(C)(II)(b): Vícesložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami

1.  Stopové živiny mohou být deklarovány pouze v případě, že jsou obsaženy v minimálním množství uvedeném v této tabulce jako hmotnostní %:

Stopová živina

Obsah stopové živiny (v hmotnostních %)

Nechelátovaná, nekomplexovaná

V chelátu nebo komplexu

bor (B)

0,2

není relevantní

kobalt (Co)

0,02

0,02

měď (Cu)

0,5

0,1

železo (Fe)

2

0,3

mangan (Mn)

0,5

0,1

molybden (Mo)

0,02

není relevantní

zinek (Zn)

0,5

0,1

2.  Je-li vícesložkové anorganické hnojivo se stopovými živinami v suspenzi nebo roztoku, musí etiketa obsahovat příslušné označení „v suspenzi“ či „v roztoku“.

3.  Celkový obsah stopových živin vyjádřený jako hmotnostní %:

–  pouze jako obsah vodorozpustného podílu, jsou-li stopové živiny zcela rozpustné ve vodě,

–  jako celkový obsah a obsah vodorozpustného podílu, činí-li tento rozpustný podíl stopových živin nejméně polovinu celkového obsahu uvedených stopových živin,

–  jako celkový obsah v jiných případech.

KFV 2: Materiál k vápnění půd

Následující parametry se deklarují v tomto pořadí:

–  neutralizační hodnota,

–  granulometrie, vyjádřená jako hmotnostní %, které projde stanoveným sítem s oky o velikosti 1,0 mm,

–  celkový obsah oxidu vápenatého (CaO), vyjádřený jako hmotnostní % ,

–  celkový obsah oxidu hořečnatého (MgO), vyjádřený jako hmotnostní % ,

–  reaktivita a metoda stanovení reaktivity, s výjimkou vápen na bázi oxidu a hydroxidu.

KFV 3: Pomocná půdní látka

1.  Obsah sušiny vyjádřený jako hmotnostní % musí být deklarován.

2.  Následující živiny vyjádřené jako hmotnostní % musí být deklarovány, pokud převyšují 0,5 % hmotn.: dusík (N), oxid fosforečný (P2O5) a oxid draselný (K2O).

KFV 3 (A): Organická pomocná půdní látka

Musí být deklarovány tyto parametry:

–  pH,

–  elektrická vodivost – jako mS/m,

–  obsah organického uhlíku (Corg) vyjádřený jako hmotnostní %,

–  minimální množství organického dusíku (Norg), vyjádřené jako hmotnostní % následované popisem původu použité organické hmoty,

–  poměr organického uhlíku k celkovému množství dusíku (Corg/N).

KFV 4: Pěstební substrát

Následující parametry se deklarují v tomto pořadí:

–  elektrická vodivost jako mS/m, s výjimkou minerální vlny,

–  pH,

–  množství

—   v případě minerální vlny se vyjádří jako počet kusů a tři rozměry: délka, výška a šířka,

—   v případě ostatních předtvarovaných pěstebních substrátů se vyjádří jako velikost alespoň ve dvou rozměrech,

—   v případě ostatních pěstebních substrátů se vyjádří jako celkový objem,

—   s výjimkou předtvarovaných pěstebních substrátů se množství vyjádří jako objem materiálů o velikosti částic větší než 60 mm, jsou-li přítomny,

–  dusík (N) extrahovatelný pomocí CaCl2/DTPA (chlorid vápenatý / kyselina diethylentriaminpentaoctová (rozpustný metodou CAT)), přesahuje-li 150 mg/l,

–  oxid fosforečný (P2O5) extrahovatelný pomocí CaCl2/DTPA (chlorid vápenatý / kyselina diethylentriaminpentaoctová (rozpustný metodou CAT)), přesahuje-li 20 mg/l,

–  oxid draselný (K2O) extrahovatelný pomocí CaCl2/DTPA (chlorid vápenatý / kyselina diethylentriaminpentaoctová (rozpustný metodou CAT)), přesahuje-li 150 mg/l,

–  datum výroby.

KFV 5: Inhibitor

Deklarují se všechny složky v sestupném pořadí podle hmotnosti nebo objemu ve výrobku.

KFV 6: Pomocný rostlinný přípravek

Musí být uvedeny tyto informace:

a)  fyzická forma,

b)  datum výroby a konce použitelnosti,

c)  metoda (metody) aplikace,

d)  deklarovaný účinek na každou cílovou rostlinu a

e)  veškeré relevantní pokyny týkající se účinnosti výrobku, včetně postupů hospodaření s půdou, použití chemických hnojiv, neslučitelnosti s přípravky na ochranu rostlin, doporučené velikosti aplikačních trysek, doporučeného aplikačního tlaku a jiných opatření zabraňujících úletu aplikační kapaliny.

KFV 6(A): Mikrobiální pomocný rostlinný přípravek

Musí být uvedeny všechny záměrně přidané mikroorganismy. Mají-li mikroorganismy několik kmenů, uvedou se ty kmeny, které byly záměrně přidány. Jejich koncentrace se vyjádří jako množství aktivních jednotek v jednotce objemu nebo hmotnosti nebo jakýmkoli jiným způsobem relevantním pro daný mikroorganismus, např. počtem kolonie tvořících jednotek na gram (cfu/g).

Na etiketě musí být uvedena tato věta: „Mikroorganismy mohou mít potenciál vyvolat senzibilizující reakce.“

KFV 7: Blend hnojivých výrobků

Veškeré požadavky na označování vztahující se na všechny složkové hnojivé výrobky se vztahují i na blend hnojivých výrobků a musí být vyjádřeny ve vztahu ke konečnému blendu hnojivých výrobků.

Obsahuje-li blend hnojivých výrobků jeden nebo více pomocných rostlinných přípravků náležejících do KFV 6, uvede se koncentrace každého z pomocných rostlinných přípravků v daném blendu v g/kg nebo v g/l při teplotě 20°C.

Část III

Pravidla pro odchylky

1.  Deklarovaný obsah živin nebo fyzikálně-chemické vlastnosti hnojivého výrobku EU se mohou od skutečných hodnot odchýlit pouze v souladu s odchylkami stanovenými v této části pro příslušnou KFV. Účelem stanovení odchylek je zohlednit kolísání při výrobě, v distribučním řetězci a při odběru vzorků a analýze.

2.  Přípustné odchylky ve vztahu k deklarovaným parametrům uvedené v této části jsou vymezeny jako záporné a kladné hodnoty .

3.  Odchylně od bodu 1 nesmí být skutečný obsah složky v hnojivém výrobku EU, jejíž minimální nebo maximální obsah je stanoven v příloze I nebo příloze II, nikdy nižší než minimální obsah nebo vyšší než maximální obsah.

KFV 1: Hnojivo

V případě hnojiv obsahujících inhibitory nitrifikace, inhibitory denitrifikace či inhibitory ureázy podle KSM 1 v části II přílohy II se použijí tato pravidla pro odchylky:

Inhibitory

Přípustná odchylka pro deklarovaný obsah inhibitorů

Koncentrace 2 % nebo nižší

± 20 % deklarované hodnoty

Koncentrace vyšší než 2 %

± 0,3 procentního bodu v absolutní hodnotě

KFV 1(A): Organické hnojivo

Formy deklarované živiny a jiné deklarované parametry

Přípustná odchylka pro deklarovaný obsah živin a jiné deklarované parametry

Organický uhlík (Corg)

± 20% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 2,0 procentního bodu

Obsah sušiny

± 5,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

Celkový dusík (N)

± 50% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Organický dusík (Norg)

± 50% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový oxid fosforečný (P2O5)

± 50% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový oxid draselný (K2O)

± 50% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový a vodorozpustný oxid hořečnatý (MgO), oxid vápenatý (CaO), oxid sírový (SO3) nebo oxid sodný (Na2O)

± 25 % deklarovaného obsahu uvedených živin, v absolutní hodnotě nejvýše 1,5 procentního bodu

Organický uhlík (Corg) / celkový dusík (N)

± 20% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 2,0 procentního bodu

Množství

± 1,5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

KFV 1(B): Organominerální hnojivo

Formy deklarované živiny a jiné deklarované parametry

Přípustná odchylka pro deklarovaný obsah makroživin a další deklarované parametry

Organický uhlík (Corg)

± 20% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 2,0 procentního bodu

Obsah sušiny

± 5,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

Deklarované formy anorganického dusíku (N)

± 25% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 2,0 procentního bodu

Organický dusík (Norg)

± 50% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Deklarované formy oxidu fosforečného (P2O5)

± 25% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,5 procentního bodu

Deklarované formy oxidu draselného (K2O)

± 25% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,5 procentního bodu

Celkový a vodorozpustný oxid hořečnatý (MgO), oxid vápenatý (CaO), oxid sírový (SO3)

± 25 % deklarovaného obsahu uvedených živin, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový a vodorozpustný oxid sodný (Na2O)

± 25 % deklarovaného obsahu, v absolutní hodnotě nejvýše 0,9 procentního bodu

Množství

± 1,5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Stopová živina

Přípustná odchylka pro deklarovaný obsah forem stopové živiny

Koncentrace 2 % nebo nižší

± 20 % deklarované hodnoty

Koncentrace vyšší než 2 % a nižší než nebo rovna 10 %

± 20 % deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentní bod

Koncentrace vyšší než 10 %

± 1,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

KFV 1(C): Anorganické hnojivo

Formy deklarované živiny a jiné deklarované parametry

Přípustná odchylka pro deklarovaný obsah makroživin a další deklarované parametry

Deklarované formy dusíku (N)

± 20% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,5 procentního bodu

Deklarované formy oxidu fosforečného (P2O5)

± 20% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,5 procentního bodu

Deklarované formy oxidu draselného (K2O)

± 20% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,5 procentního bodu

Deklarované formy dusíku (N), oxidu fosforečného (P2O5) nebo oxidu draselného (K2O) v dvousložkových hnojivech

± 1,5 % procentního bodu v absolutní hodnotě

Deklarované formy dusíku (N), oxidu fosforečného (P2O5) nebo oxidu draselného (K2O)v třísložkových hnojivech

± 1,9 % procentního bodu v absolutní hodnotě

Celkový a vodorozpustný oxid hořečnatý (MgO), oxid vápenatý (CaO), oxid sírový (SO3)

± 25 % deklarovaného obsahu uvedených živin, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový a vodorozpustný oxid sodný(Na2O)

—  25 % deklarovaného obsahu, v absolutní hodnotě nejvýše 0,9 procentního bodu

+ 50 % deklarovaného obsahu, v absolutní hodnotě nejvýše 1,8 procentního bodu

Granulometrie

± 10% relativní odchylka od deklarovaného procentuálního podílu materiálu, který projde stanoveným sítem

Množství

± 1% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Stopová živina

Přípustná odchylka pro deklarovaný obsah forem stopové živiny

Koncentrace 2 % nebo nižší

± 20 % deklarované hodnoty

Koncentrace vyšší než 2 % a nižší než nebo rovna 10 %

± 20 % deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1 procentní bod

Koncentrace vyšší než 10 %

± 1,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

Množství: ± 5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

KFV 2: Materiál k vápnění půd

 

Přípustné odchylky pro deklarovaný parametr

Neutralizační hodnota

± 3

Granulometrie

± 10% relativní odchylka od deklarovaného procentuálního podílu materiálu, který projde stanoveným sítem

Celkový oxid vápenatý (CaO)

± 3,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

Celkový oxid hořečnatý (MgO)

Koncentrace nižší než 8 %

Koncentrace v rozmezí 8 až 16 %

Koncentrace 16 % nebo vyšší

± 1,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

± 2,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

± 3,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

Reaktivita (zkouška s kyselinou chlorovodíkovou a inkubační zkouška)

± 5,0 procentního bodu v absolutní hodnotě

Množství

± 1% relativní odchylka od deklarované hodnoty

KFV 3: Pomocná půdní látka

Formy deklarované živiny a jiné deklarované parametry

Přípustné odchylky pro deklarovaný parametr

pH

± 1,0 % deklarované hodnoty

Organický uhlík (Corg)

± 10% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Organický dusík (Norg)

± 50% relativní odchylka od deklarované hodnoty, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový dusík (N)

± 20% relativní odchylka, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový oxid fosforečný (P2O5)

± 20% relativní odchylka, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Celkový oxid draselný (K2O)

± 20% relativní odchylka, v absolutní hodnotě nejvýše 1,0 procentního bodu

Obsah sušiny

± 10% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Množství

± 5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Elektrická vodivost

± 75% relativní odchylka od deklarované hodnoty

KFV 4: Pěstební substrát

Formy deklarované živiny a jiné deklarované parametry

Přípustné odchylky pro deklarovaný parametr

Elektrická vodivost

± 75% relativní odchylka od deklarované hodnoty

pH,

± 1,0 % deklarované hodnoty

Množství vyjádřené jako objem (litry nebo m³)

± 5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Množstevní (objemové) stanovení materiálů o velikosti částic větší než 60 mm

± 5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Množstevní (objemové) stanovení předtvarovaného pěstebního substrátu

± 5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Dusík (N) extrahovatelný pomocí CaCl2/DTPA (chlorid vápenatý / kyselina diethylentriaminpentaoctová rozpustný metodou CAT))

± 75% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Oxid fosforečný (P2O5) extrahovatelný pomocí CaCl2/DTPA (chlorid vápenatý / kyselina diethylentriaminpentaoctová rozpustný metodou CAT))

± 75% relativní odchylka od deklarované hodnoty

Oxid draselný (K2O) extrahovatelný pomocí CaCl2/DTPA (chlorid vápenatý / kyselina diethylentriaminpentaoctová rozpustný metodou CAT))

± 75% relativní odchylka od deklarované hodnoty

KFV 5: Inhibitor

Inhibitující složka

Přípustná odchylka pro deklarovaný obsah inhibitující složky

Koncentrace 2 % nebo nižší

± 20 % deklarované hodnoty

Koncentrace vyšší než 2 %

± 0,3 procentního bodu v absolutní hodnotě

Množství: ± 5% relativní odchylka od deklarované hodnoty

KFV 6(A): Mikrobiální pomocný rostlinný přípravek

Skutečná koncentrace mikroorganismů se může od deklarované hodnoty odlišovat nejvýše o 15 %.

KFV 7: Blend hnojivých výrobků

Obsahuje-li blend hnojivých výrobků jeden nebo více pomocných rostlinných přípravků náležejících do KFV 6, platí pro deklarovanou koncentraci každého z pomocných rostlinných přípravků tato odchylka:

Deklarovaná koncentrace v g/kg nebo g/l při teplotě 20 °C

Přípustná odchylka

Do 25

± 15% relativní odchylka

Více než 25 až 100 včetně

± 10% relativní odchylka

Více než 100 až 250 včetně

± 6% relativní odchylka

Více než 250 až 500 včetně

± 5% relativní odchylka

Více než 500

± 25 g/kg nebo ± 25 g/l

PŘÍLOHA IV

Postupy posuzování shody

Část I

Použitelnost postupů posuzování shody

Tato část stanoví pravidla pro použitelnost modulů pro postupy posuzování shody uvedených v části II této přílohy na hnojivé výrobky EU v závislosti na jejich KSM uvedených v příloze II a KFV uvedených v příloze I.

1.  Použitelnost interního řízení výroby (modul A)

1.1  Modul A lze použít pro hnojivý výrobek EU složený výhradně z jednoho nebo několika těchto složkových materiálů:

a)  látky nebo směsi z původního materiálu uvedené v příloze II části II KSM 1, s výjimkou inhibitoru nitrifikace, inhibitoru denitrifikace nebo inhibitoru ureázy ;

b)  digestáty z čerstvých plodin uvedené v příloze II části II KSM 4;

c)  vedlejší produkty potravinářského průmyslu uvedené v příloze II části II KSM 6;

d)  mikroorganismy uvedené v příloze II části II KSM 7;

e)  polymery s živinami uvedené v příloze II části II KSM 8;

f)  vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES uvedené v příloze II části II KSM 11.

1.2.  Modul A lze rovněž použít pro blend hnojivých výrobků uvedený v KFV 7.

1.3.  Odchylně od bodů 1.1 a 1.2 nesmí být modul A použit pro:

a)  jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku uvedené v KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) nebo blend hnojivých výrobků uvedený v KFV 7, který obsahuje 28 a více % hmotn. dusíku (N) z hnojivého výrobku EU náležejícího do KFV 1(C)(I)(a)(i-ii)(A),

b)  inhibitor nitrifikace uvedený v KFV 5 nebo

c)  pomocný rostlinný přípravek uvedený v KFV 6.

2.  Použitelnost interního řízení výroby spolu se zkoušením výrobků pod dohledem (modul A1)

Modul A1 se použije pro jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku uvedené v KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) a pro blend hnojivých výrobků uvedený v KFV 7, který obsahuje 28 nebo více % hmotn. dusíku (N) z hnojivého výrobku EU náležejícího do KFV 1(C)(I)(a)(i-ii)(A).

3.  Použitelnost EU přezkoušení typu (modul B) následovaného shodou s typem založenou na interním řízení výroby (modul C)

3.1.  Modul B následovaný modulem C lze použít pro hnojivý výrobek EU složený výhradně z jednoho nebo několika těchto složkových materiálů:

a)  inhibitor nitrifikace, inhibitor denitrifikace nebo inhibitor ureázy uvedené v příloze II části II KSM 1;

b)  rostliny, části rostlin nebo rostlinné extrakty uvedené v příloze II části II KSM 2;

c)  jiné polymery než polymery s živinami uvedené v příloze II části II KSM 9;

d)  určité získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009, uvedené v příloze II části II KSM 10;

e)  KSM uvedených v bodě 1.1 této části.

3.2.  Modul B následovaný modulem C lze použít rovněž pro:

a)  inhibitor uvedený v KFV 5 ;

b)  pomocný rostlinný přípravek uvedený v KFV 6 a

c)  blend hnojivých výrobků uvedený v KFV 7.

3.3.  Odchylně od bodů 3.1 a 3.2 nesmí být modul B následovaný modulem C použit pro jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku uvedené v KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) nebo blend hnojivých výrobků uvedený v KFV 7, který obsahuje 28 nebo více % hmotn. dusíku (N) z hnojivého výrobku EU náležejícího do KFV 1(C)(I)(a)(i-ii)(A).

4.  Použitelnost zabezpečování kvality výrobního procesu (modul D1)

4.1.  Modul D1 lze použít pro jakýkoli hnojivý výrobek EU.

4.2.  Odchylně od bodu 4.1 nesmí být modul D1 použit pro jednosložkové nebo vícesložkové tuhé anorganické hnojivo s makroživinami, typu dusičnanu amonného, s vysokým obsahem dusíku uvedené v KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) ani blend hnojivých výrobků uvedený v KFV 7, který obsahuje 28 nebo více % hmotn. dusíku (N) z hnojivého výrobku EU náležejícího do KFV 1(C)(I)(a)(i-ii)(A).

Část II

Popis postupů posuzování shody

Modul A – Interní řízení výroby

1.  Popis modulu

Interní řízení výroby je postupem posuzování shody, kterým výrobce plní povinnosti stanovené v bodech 2, 3 a 4 a na svou výhradní odpovědnost zaručuje a prohlašuje, že dané hnojivé výrobky EU splňují požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

2.  Technická dokumentace

2.1  Výrobce vypracuje technickou dokumentaci. Dokumentace musí umožňovat posouzení shody hnojivého výrobku EU s příslušnými požadavky a obsahovat odpovídající analýzu a posouzení rizika (rizik).

2.2  Technická dokumentace musí uvádět příslušné požadavky a v míře nutné pro posouzení se musí vztahovat na návrh, výrobu a určené použití hnojivého výrobku EU. Součástí technické dokumentace musí být v příslušných případech alespoň tyto prvky:

a)  všeobecný popis hnojivého výrobku EU, KFV odpovídající deklarované funkci hnojivého výrobku EU a popis určeného použití;

b)   seznam použitých složkových materiálů, KSM podle přílohy II, do nichž náležejí, a informace o jejich původu nebo výrobním procesu;

c)  EU prohlášení o shodě pro složkové hnojivé výrobky EU tvořící blend hnojivých výrobků;

d)   výkresy, schémata, popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení výrobního procesu hnojivého výrobku EU;

e)  vzor etikety nebo příbalového letáku podle čl. 6 odst. 7, obsahujících informace požadované v souladu s přílohou III;

f)  seznam harmonizovaných norem podle článku 13, společných specifikací podle článku 14 či jiných použitých relevantních technických specifikací. V případě částečně použitých harmonizovaných norem nebo společných specifikací se v technické dokumentaci uvedou ty části, jež byly použity;

g)  výsledky provedených výpočtů, včetně výpočtů za účelem prokázání shody s přílohou I částí II bodem 5, provedených přezkoušení atd.

h)  protokoly o zkouškách;

i)  obsahuje-li hnojivý výrobek EU vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES nebo se z nich skládá, technické a administrativní doklady o tom, že vedlejší produkty splňují kritéria stanovená akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 42 odst. 7 tohoto nařízení a jsou v souladu s vnitrostátními opatřeními, kterými se provádí čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, a případně prováděcími akty uvedenými v čl. 5 odst. 2 nebo vnitrostátními opatřeními přijatými podle čl. 5 odst. 3 uvedené směrnice;

j)  obsahuje-li hnojivý výrobek EU celkové množství chromu (Cr) vyšší než 200 mg/kg, informace o maximálním množství a přesném zdroji celkového obsahu chromu (Cr).

3.  Výroba

Výrobce přijme veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces a jeho kontrola zajišťovaly soulad vyráběných hnojivých výrobků EU s technickou dokumentací podle bodu 2 a s požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

4.  Označení CE a EU prohlášení o shodě

4.1  Výrobce umístí označení CE na každé jednotlivé balení hnojivého výrobku EU, který splňuje příslušné požadavky tohoto nařízení, nebo v případech, kdy je výrobek dodáván bez obalu, v dokladu přiloženém k tomuto hnojivému výrobku EU.

4.2  Výrobce vypracuje pro každý hnojivý výrobek EU nebo jeho typ písemné EU prohlášení o shodě a po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU na trh je společně s technickou dokumentací uchovává pro potřebu vnitrostátních orgánů. V EU prohlášení o shodě je uveden hnojivý výrobek EU nebo jeho typ, pro nějž bylo vypracováno.

4.3  Kopie EU prohlášení o shodě se na požádání poskytne příslušným orgánům.

5.  Zplnomocněný zástupce

Povinnosti výrobce stanovené v bodě 4 mohou být jeho jménem a na jeho odpovědnost splněny jeho zplnomocněným zástupcem, za předpokladu, že jsou uvedeny v pověření.

Modul A1 – Interní řízení výroby spolu se zkoušením výrobků pod dohledem

1.  Popis modulu

Interní řízení výroby spolu se zkoušením výrobků pod dohledem je postupem posuzování shody, kterým výrobce plní povinnosti stanovené v bodech 2, 3, 4 a 5 a na svou výhradní odpovědnost zaručuje a prohlašuje, že dané hnojivé výrobky EU splňují požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

2.  Technická dokumentace

2.1  Výrobce vypracuje technickou dokumentaci. Dokumentace musí umožňovat posouzení shody hnojivého výrobku EU s příslušnými požadavky a obsahovat odpovídající analýzu a posouzení rizika (rizik).

2.2  Technická dokumentace musí uvádět příslušné požadavky a v míře nutné pro posouzení se musí vztahovat na návrh, výrobu a určené použití hnojivého výrobku EU. Součástí technické dokumentace musí být v příslušných případech alespoň tyto prvky:

a)  všeobecný popis hnojivého výrobku EU, KFV odpovídající deklarované funkci hnojivého výrobku EU a popis určeného použití;

b)  seznam použitých složkových materiálů, KSM podle přílohy II, do nichž náležejí, a informace o jejich původu nebo výrobním procesu;

c)  EU prohlášení o shodě pro složkové hnojivé výrobky EU tvořící blend hnojivých výrobků;

d)  výkresy, schémata, popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení výrobního procesu hnojivého výrobku EU;

e)  vzor etikety příbalového letáku podle čl. 6 odst. 7, obsahujících informace požadované v souladu s přílohou III;

f)  názvy a adresy závodů, v nichž byly výrobek a jeho základní složky vyrobeny, a jména a adresy jejich provozovatelů;

g)  seznam harmonizovaných norem podle článku 13, společných specifikací podle článku 14 či jiných použitých relevantních technických specifikací. V případě částečně použitých harmonizovaných norem nebo společných specifikací se v technické dokumentaci uvedou ty části, jež byly použity;

h)  výsledky provedených výpočtů, včetně výpočtů za účelem prokázání shody s přílohou I částí II bodem 5, provedených přezkoušení atd.

i)  protokoly o zkouškách, včetně zpráv vypracovaných na základě kontrol výrobku zaměřených na schopnost zadržet olej a odolnost vůči výbuchu uvedených v bodě 4, a

j)  obsahuje-li hnojivý výrobek EU vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES nebo se z nich skládá, technické a administrativní doklady o tom, že vedlejší produkty splňují kritéria stanovená akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 42 odst. 7 tohoto nařízení a jsou v souladu s vnitrostátními opatřeními, kterými se provádí čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, a případně prováděcími akty uvedenými v čl. 5 odst. 2 nebo vnitrostátními opatřeními přijatými podle čl. 5 odst. 3 uvedené směrnice.

3.  Výroba

Výrobce přijme veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces a jeho kontrola zajišťovaly shodu vyráběných hnojivých výrobků EU s technickou dokumentací podle bodu 2 a s požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

4.  Kontroly výrobku zaměřené na schopnost zadržet olej a odolnost vůči výbuchu

Tepelné cykly a zkoušky uvedené v bodech 4.1 až 4.4 je třeba provádět na reprezentativním vzorku hnojivého výrobku EU každé 3 měsíce a na odpovědnost výrobce, a to za účelem ověření shody s:

a)  požadavkem na schopnost zadržet olej uvedeným v příloze I u KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) v bodě 4 a

b)  požadavkem na odolnost vůči výbuchu uvedeným v příloze I u KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) v bodě 5.

Tepelné cykly a zkoušky se provádějí na odpovědnost oznámeného subjektu vybraného výrobcem.

4.1  Tepelné cykly před provedením zkoušky souladu s požadavkem na schopnost zadržet olej uvedeným v příloze I u KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) v bodě 4

4.1.1  Podstata a definice

Zkušební vzorek se ve vhodné uzavřené laboratorní baňce zahřeje z teploty okolí na teplotu 50 °C a na této teplotě se udržuje po dobu dvou hodin (fáze při 50 °C). Poté se ochladí až na teplotu 25 °C a na této teplotě se udržuje po dobu dvou hodin (fáze při 25 °C). Tyto dvě po sobě jdoucí fáze při 50 °C a 25 °C tvoří jeden tepelný cyklus. Poté, co zkušební vzorek projde dvěma tepelnými cykly, uchovává se při teplotě 20 (±) 3 °C pro stanovení hodnoty zadržení oleje.

4.1.2  Přístroje a pomůcky

Standardní laboratorní vybavení, zejména:

a)  vodní lázně temperované na 25 ± 1 °C nebo pece temperované na 50 ± 1 °C;

b)  vhodné laboratorní baňky, každá o objemu 150 ml.

4.1.3.  Pracovní postup

4.1.3.1  Každý zkušební vzorek 70  5 g se umístí do vhodné laboratorní baňky, která se poté uzavře.

4.1.3.2  Po dosažení teploty 50 °C se tato teplota udržuje po dobu dvou hodin, poté se baňka v lázni nebo peci ochladí na teplotu 25 °C a dále se postupuje způsobem popsaným v bodě 4.1.1.

4.1.3.3  Při použití vodní lázně se voda každé z lázní udržuje na konstantní teplotě a rychlým mícháním v pohybu. Je třeba zajistit, aby hladina vody v lázni byla nad hladinou vzorku. Kondenzaci na zátce se zabrání čepičkou z pěnové gumy.

4.2  Zkouška schopnosti zadržet olej uvedené v příloze I u KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) v bodě 4

4.2.1  Popis

Schopnost hnojivého výrobku EU zadržet olej je určena množstvím oleje zadrženého hnojivým výrobkem EU, které se stanoví za vymezených podmínek provozu a vyjadřuje v % hmotnostních.

Zkouška se provádí na reprezentativním vzorku hnojivého výrobku EU. Před zkouškou musí celé množství vzorku projít dvěma tepelnými cykly v souladu s požadavky podle bodu 4.1.

Tento postup je použitelný jak pro prilovaná, tak pro granulovaná hnojiva, která neobsahují látky rozpustné v oleji.

4.2.2  Podstata metody

Zkušební vzorek se na stanovenou dobu zcela ponoří do plynového oleje; poté přebytečný olej odkape za přesně vymezených podmínek. Následuje stanovení nárůstu hmotnosti zkušebního vzorku.

4.2.3  Činidla

Plynový olej s těmito vlastnostmi:

a)  viskozita: max. 5 mPa.s při 40 °C;

b)  hustota: 0,8 až 0,85 g/ml při 20 °C;

c)  obsah síry: ≤ 1,0 % (m/m);

d)  popel: ≤ 0,1 % (m/m).

4.2.4  Přístroje a pomůcky

Běžné laboratorní vybavení a:

a)  váha s přesností vážení na 0,01 gramů;

b)  kádinky o objemu 500 ml;

c)  nálevka z plastu nejlépe s válcovou stěnou při horním okraji, o průměru přibližně 200 mm;

d)  zkušební síto s otvory 0,5 mm zasazené do nálevky;

Poznámka: Velikost nálevky a síta musí být taková, aby na sobě leželo jen několik granulí a aby olej mohl snadno odkapávat.

e)  filtrační papír pro rychlou filtraci, krepový, měkký, gramáž 150 g/m2;

f)  buničina (laboratorní).

4.2.5  Pracovní postup

4.2.5.1  Dvě jednotlivá stanovení se provedou rychle po sobě na oddělených částech stejného zkušebního vzorku.

4.2.5.2  Pomocí zkušebního síta se odstraní částice menší než 0,5 mm. S přesností na 0,01 g se do kádinky naváží přibližně 50 g vzorku. Přidá se dostatečné množství plynového oleje, aby se zcela zakryly všechny částice prilu či granulátu, a opatrně se promíchá, aby povrch všech částic prilu či granulátu byl plně smočen. Kádinka se přikryje hodinovým sklíčkem a nechá se stát jednu hodinu při teplotě 25 (± 2) °C.

4.2.5.3  Celý obsah kádinky se zfiltruje přes nálevku se zkušebním sítem. Sítem zachycená část se zde nechá jednu hodinu, aby mohla odkapat většina přebytečného oleje.

4.2.5.4  Na hladkou plochu se na sebe položí dva listy filtračního papíru (asi 500 mm × 500 mm); všechny čtyři okraje obou filtračních papírů se ohnou nahoru v šířce asi 40 mm, aby se zabránilo skutálení částic či granulátu. Do středu filtračních papírů se umístí dvě vrstvy buničiny. Veškerý obsah síta se vysype na buničinu a částice prilu či granulátu se rovnoměrně rozprostřou pomocí měkkého plochého štětce. Po dvou minutách se jedna strana buničiny zvedne, aby se částice prilu či granulátu přesunuly na filtrační papíry pod ní, a rovnoměrně se na nich štětcem rozprostřou. Na vzorek se položí další filtrační papír rovněž s okraji ohnutými nahoru. Částice prilu či granulátu se za mírného tlaku krouživým pohybem válejí mezi filtračními papíry. Vždy po osmi krouživých pohybech se ustane, aby se protější rohy filtračních papírů zvedly a aby se částice prilu či granulátu, které se skutálely na okraj, vrátily do středu. Postupuje se takto: provedou se čtyři úplné krouživé pohyby, nejprve ve směru hodinových ručiček a poté proti směru hodinových ručiček. Poté se částice prilu či granulátu odkutálí zpět do středu, jak je popsáno výše. Tento postup se opakuje třikrát (24 krouživých pohybů, dvakrát zvednuté rohy). Mezi dva spodní listy filtračního papíru se opatrně vsune nový list filtračního papíru, a zvednutím okrajů horního listu se částice prilu či granulátu nechají skutálet na tento nový list filtračního papíru. Částice prilu či granulátu se přikryjí novým listem filtračního papíru a opakuje se postup popsaný výše. Ihned po vyválení se částice prilu či granulátu přemístí do vytárované misky a znovu se zváží s přesností na 0,01 g pro stanovení hmotnosti zachyceného plynového oleje.

4.2.5.5  Opakování postupu válení a nové zvážení

Pokud je stanovené množství plynového oleje zachyceného na vzorku větší než 2,00 g, umístí se vzorek na čerstvou sadu filtračních papírů a postup válení za zvedání rohů podle bodu 4.2.5.4 se opakuje (dvakrát osm krouživých pohybů, jedno zvednutí). Poté se vzorek znovu zváží.

4.2.5.6  U jednoho vzorku se provádějí dvě zkoušky schopnosti zadržet olej.

4.2.6  Protokol o zkoušce

4.2.6.1  Vyjádření výsledků

4.2.6.1.1  Způsob výpočtu a vzorec

Schopnost zadržet olej z každého stanovení (bod 4.2.5.1), vyjádřená v % hmotnostních proseté části zkušebního vzorku, je dána rovnicí:

Schopnost zadržet olej =

20190327-P8_TA-PROV(2019)0306_CS-p0000002.png

 100

kde:

m1 je hmotnost prosetého zkušebního vzorku (bod 4.2.5.2) (g),

m2 je hmotnost zkušebního vzorku podle bodů 4.2.5.4 nebo 4.2.5.5 získaná jako výsledek posledního vážení (g).

4.2.6.1.2  Jako výsledek se bere aritmetický průměr dvou jednotlivých stanovení.

4.2.6.2  Protokol o zkoušce tvoří součást technické dokumentace.

4.3  Tepelné cykly před provedením zkoušky odolnosti vůči výbuchu uvedené v příloze I u KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) v bodě 5

4.3.1  Podstata a definice

Zkušební vzorek se v utěsněné nádržce zahřeje z teploty okolí na teplotu 50 °C a na této teplotě se udržuje po dobu jedné hodiny (fáze při 50 °C). Poté se ochladí až na teplotu 25 °C a na této teplotě se udržuje po dobu jedné hodiny (fáze při 25 °C). Tyto dvě po sobě jdoucí fáze při 50 °C a 25 °C tvoří jeden tepelný cyklus. Poté, co zkušební vzorek projde požadovaným počtem tepelných cyklů, uchovává se při teplotě 20 ±3 °C do provedení zkoušky odolnosti vůči výbuchu.

4.3.2  Přístroje a pomůcky

Metoda č. 1

a)  Vodní lázeň, temperovaná v teplotním rozmezí 20 až 51 °C a s rychlostí ohřevu a chlazení minimálně 10 °C za hodinu, nebo dvě vodní lázně, z nichž jedna je temperovaná na teplotu 20 °C a druhá na 51 °C. Voda v lázni, respektive v lázních, se neustále míchá; objem lázně musí být tak velký, aby zajistil dostatečnou cirkulaci vody.

b)  Vodotěsná nádržka z korozivzdorné oceli, v jejímž středu je umístěno zařízení zaznamenávající teplotu. Vnější šířka nádržky je 45 ± 2 mm a tloušťka stěn je 1,5 mm (viz obrázek 1 jako příklad). Výšku a délku nádržky lze zvolit tak, aby vyhovovala rozměrům vodní lázně, např. délka 600 mm, výška 400 mm.

Metoda č. 2

a)  Vhodná pec, temperovaná v teplotním rozmezí 20 až 51 °C s rychlostí ohřevu a chlazení minimálně 10 °C za hodinu.

b)  Vhodné vzduchotěsné plastové nádržky nebo sáčky vybavené vhodným zařízením zaznamenávajícím teplotu umístěným uprostřed vzorku nebo nádržka z korozivzdorné oceli popsaná v bodě 4.3.2, u metody č. 1 v písmeni b). Vnější tloušťka nádržky nebo sáčku nesmí po naplnění přesahovat 45 mm.

4.3.3  Pracovní postup

Do nádržek nebo sáčků se umístí množství hnojiva dostačující pro zkoušku odolnosti proti výbuchu a uzavřou se. Nádržky z korozivzdorné oceli se umístí do vodní lázně (metoda č. 1) nebo se nádržky či sáčky umístí do pece (metoda č. 2). Voda nebo pec se ohřeje na 51 °C a změří se teplota uprostřed hnojiva. Za jednu hodinu poté, co teplota uprostřed dosáhne 50 °C, se zahájí chlazení. Za jednu hodinu poté, co teplota uprostřed dosáhne 25 °C, se zahájí ohřev pro druhý cyklus. Použijí-li se dvě vodní lázně nebo pece, vloží se nádržky nebo sáčky do druhé lázně nebo pece po každém zahřátí/ochlazení.

Obrázek 1

20190327-P8_TA-PROV(2019)0306_CS-p0000003.png

A: O-kroužek

B: Víko

C: Kolík

D: Nádržka

4.4  Zkouška odolnosti vůči výbuchu uvedená v příloze I u KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) v bodě 5

4.4.1  Popis

4.4.1.1  Zkouška se provádí na reprezentativním vzorku hnojivého výrobku EU. Před zkouškou odolnosti vůči výbuchu musí celé množství vzorku projít pěti tepelnými cykly splňujícími požadavky bodu 4.3.

4.4.1.2  Zkouška odolnosti hnojivého výrobku EU vůči výbuchu se provádí ve vodorovné ocelové trubce za těchto podmínek (podrobné informace o materiálech viz bod 4.4.3):

a)  bezešvá ocelová trubka;

i)   délka trubky: nejméně 1 000 mm

ii)   jmenovitý vnější průměr: nejméně 114 mm

iii)   jmenovitá tloušťka stěny: nejméně 5 mm

b)  rozbuška: typ a množství zvolené rozbušky musí být takové, aby se maximalizoval detonační tlak na vzorek s cílem stanovit jeho náchylnost k přenosu výbuchu;

c)  teplota vzorku: 15 °C až 25 °C;

d)  olověné válečky pro měření účinků výbuchu: průměr 50 mm a výška 100 mm;

e)  válečky jsou rozmístěné ve vzdálenosti 150 mm od sebe a podpírají trubku ve vodorovné poloze.

POZNÁMKA: Zkouška se provede dvakrát. Výsledek zkoušky se považuje za průkazný, dojde-li při obou zkouškách ke stlačení jednoho nebo více podpírajících olověných válečků o méně než 5 %.

4.4.2  Podstata metody

. Zkušební vzorek se uzavře do ocelové trubky a podrobí se detonačnímu rázu z výbušné náplně rozbušky. Šíření detonace se stanoví ze stupně stlačení olověných válečků, na kterých trubka v průběhu zkoušky leží ve vodorovné poloze.

4.4.3  Materiály

a)  Plastická výbušnina obsahující 83 % až 86 % pentritu

–  hustota: 1 500 kg/m3 až 1 600 kg/m3

–  rychlost detonace: 7 300 m/s až 7 700 m/s

–  hmotnost: (500 ± 1) g;

nebo jakákoli jiná plastická výbušnina s podobnými výbušnými vlastnostmi.

b)  Sedm kusů ohebné zápalné šňůry s nekovovou návlačkou

–  hmotnost náplně: 11 g/m až 13 g/m

–  délka každého kusu: (400 ± 2) mm.

c)  Lisované tablety sekundární výbušniny s vybráním pro rozbušku

–  výbušnina: hexogen/vosk 95/5 nebo podobná sekundární výbušnina, s přidaným grafitem nebo bez něj,

–  hustota: 1 500 kg/m3 až 1 600 kg/m3

–  průměr: 19 mm až 21 mm

–  výška: 19 mm až 23 mm

–  hmotnost lisované tablety: maximálně 10 g

–  středové vybrání pro rozbušku: maximální průměr 7,0 až 7,3 mm, hloubka přibližně 12 mm. V případě rozbušek o velkém průměru musí být průměr vybrání o nepatrně větší než průměr rozbušky (např. 0,5 mm).

d)  Bezešvá ocelová trubka odpovídající specifikacím podle ISO 65 – 1981, Heavy Series o jmenovitých rozměrech DN 100 (4'')

–  vnější průměr: 113,1 mm až 115,0 mm

–  tloušťka stěny: 5,0 mm až 6,5 mm

–  délka: 1 005 ± 2 mm.

e)  Spodní podložka

–  materiál: ocel s dobrou svařovatelností

–  rozměry: 160 mm až 160 mm

–  tloušťka: 5 mm až 6 mm.

f)  Šest olověných válečků

–  průměr: 50 ± 1 mm

–  výška: 100 mm až 101 mm

–  materiál: měkké olovo, o čistotě alespoň 99,5 %.

g)  Ocelový blok

–  délka: minimálně 1000 mm

–  šířka: minimálně 150 mm

–  výška: minimálně 150 mm (případně lze k dosažení této výšky využít svazku několika hranolů)

–  minimálně 300 kg, pokud není pro ocelový blok žádný pevný základ.

h)  Plastový nebo lepenkový válec pro náplň rozbušky

–  tloušťka stěny: 1,5 mm až 2,5 mm

–  průměr: 92 mm až 96 mm

–  výška: 64 mm až 67 mm.

i)  Rozbuška (elektrická nebo neelektrická) s iniciační silou 8 až 10

j)  Dřevěný nebo plastový kotouč

–  průměr: 92 mm až 96 mm. Průměr má odpovídat vnitřnímu průměru plastového nebo lepenkového válce (písmeno h))

–  tloušťka: 20 mm.

k)  Dřevěná nebo plastová tyčinka stejných rozměrů jako rozbuška (písmeno i))

l)  Malé závlačky (maximální délka 20 mm)

m)  Závlačky (délka přibližně 20 mm)

4.4.4  Pracovní postup

4.4.4.1  Příprava náplně rozbušky pro vložení do ocelové trubky

4.4.4.1  V závislosti na dostupnosti zařízení může být výbušnina v náplni rozbušky iniciována buď pomocí

–  sedmibodové simultánní iniciace uvedené v bodě 4.4.4.1.1, nebo

–  centrální iniciace lisovanou tabletou uvedené v bodě 4.4.4.1.2.

4.4.4.1.1  Sedmibodová simultánní iniciace

Náplň rozbušky připravená k použití je znázorněna na obrázku 2.

4.4.4.1.1.1  Do dřevěného nebo plastového kotouče (písmeno j) bodu 4.4.3) se paralelně s jeho osou vyvrtají otvory, jeden uprostřed a šest symetricky rozmístěných kolem středu v soustředné kružnici o průměru 55 mm. Průměr otvorů musí být 6 mm až 7 mm (viz řez A-B obrázku 2), podle průměru použité zápalné šňůry (písmeno b) bodu 4.4.3).

4.4.4.1.1.2  Odřízne se sedm kusů ohebné zápalné šňůry (písmeno b) bodu 4.4.3), každý v délce 400 mm tak, aby se zamezilo jakýmkoli ztrátám výbušniny na koncích; za tímto účelem se provede ostrý řez a konec se ihned oblepí lepicí páskou. Každý ze sedmi kusů se protáhne jedním ze sedmi otvorů v dřevěném nebo plastovém kotouči (písmeno j) bodu 4.4.3), dokud jejich konce nevyčnívají několik cm na druhé straně kotouče. Poté se do textilní vrstvy kusů zápalných šňůr kolmo napíchají malé závlačky (písmeno l) bodu 4.4.3) 5 mm až 6 mm od konce a vnější strana kusů zápalných šňůr se kolem závlaček v pruhu širokém 2 cm oblepí lepicí páskou. Nakonec se zatáhne za delší konec každé zápalné šňůry tak, aby se závlačky dotýkaly dřevěného nebo plastového kotouče.

4.4.4.1.1.3  Plastická výbušnina (písmeno a) bodu 4.4.3.) se vytvaruje do tvaru válce o průměru 92 mm až 96 mm podle průměru válce (písmeno h) bodu 4.4.3). Tento válec se postaví zpříma na rovnou plochu a do něj se vloží vytvarovaná výbušnina. Poté se dřevěný nebo plastový kotouč(51), kterým vede sedm kusů zápalné šňůry, vloží do horní části válce a zatlačí se dolů na výbušninu. Výška válce (64 mm až 67 mm) se upraví tak, aby jeho horní hrana nepřesahovala přes plochu dřeva nebo plastu. Nakonec se válec připevní po celém obvodu k dřevěnému nebo plastovému kotouči, například pomocí sešívacích svorek nebo malých hřebíčků.

4.4.4.1.1.4  Volné konce sedmi kusů zápalné šňůry se spojí okolo obvodu dřevěné nebo plastové tyčinky (písmeno k) bodu 4.4.3) tak, aby jejich konce byly v jedné rovině kolmé k tyčince. Kolem tyčinky se zajistí lepicí páskou(52).

4.4.4.1.2  Centrální iniciace lisovanou tabletou

Náplň rozbušky připravená k použití je znázorněna na obrázku 3.

4.4.4.1.2.1  Příprava lisované tablety

Při dodržení nezbytných bezpečnostních opatření se do formy o vnitřním průměru 19 mm až 21 mm umístí maximálně 10 g sekundární výbušniny (písmeno c) bodu 4.4.3) a slisuje se tak, aby měla správný tvar a hustotu (poměr průměru k výšce musí být přibližně 1:1.). Uprostřed dna formy je kolík 12 mm vysoký, o průměru 7,0 mm až 7,3 mm (v závislosti na průměru použité rozbušky), který ve slisované tabletě vytvoří válcové vybrání pro následné vložení rozbušky.

4.4.4.1.2.2  Příprava náplně rozbušky

Výbušnina (písmeno a) bodu 4.4.3) se umístí do válce (písmeno h) bodu 4.4.3) stojícího zpříma na rovné ploše, poté se stlačí dolů dřevěnou nebo plastovou raznicí tak, aby dostala válcový tvar se středovým vybráním. Do tohoto vybrání se vloží lisovaná tableta. Výbušnina válcového tvaru, která obsahuje lisovanou tabletu, se přikryje dřevěným nebo plastovým kotoučem (písmeno j) bodu 4.4.3) se středovým otvorem o průměru 7,0 mm až 7,3 mm pro vložení rozbušky. Dřevěný nebo plastový kotouč se k válci připevní křížem nalepenou lepicí páskou. Vložením dřevěné nebo plastové tyčinky (písmeno k) bodu 4.4.3) se zajistí souosost vyvrtaného otvoru v kotouči a vybrání v lisované tabletě.

4.4.4.2  Příprava ocelových trubek pro zkoušky výbušnosti

Na jednom konci ocelové trubky (písmeno d) bodu 4.4.3) se vyvrtají dva protilehlé otvory o průměru 4 mm, kolmo skrz stěnu, ve vzdálenosti 4 mm od okraje. Spodní podložka (písmeno e) bodu 4.4.3) se čelně navaří k opačnému konci trubky tak, aby pravý úhel mezi spodní podložkou a stěnou trubky byl kolem celého obvodu trubky zcela zaplněn svařovacím kovem.

4.4.4.3  Plnění a nabíjení ocelové trubky

Viz obrázky 2 a 3.

4.4.4.3.1  Zkušební vzorek, ocelová trubka a náplň rozbušky musí být vytemperovány na teplotu (20  5)°C. Pro dvě zkoušky odolnosti proti výbuchu je třeba, aby bylo k dispozici přibližně 20 kg zkušebního vzorku.

4.4.4.3.2.1  Trubka se postaví zpříma spodní čtvercovou podložkou na pevnou rovnou plochu, nejlépe beton. Trubka se naplní zkušebním vzorkem asi do jedné třetiny výšky a pětkrát se z výšky 10 cm upustí kolmo na rovnou plochu, aby se zrnitý materiál v trubce co nejvíce upěchoval. Pro urychlení upěchování se trubka mezi jednotlivými pády celkem desetkrát uvede do vibrace uhozením kladivem o hmotnosti 750 g až 1 000 g na boční stěnu.

4.4.4.3.2.2  Tato metoda nabíjení se opakuje s další dávkou zkušebního vzorku. Nakonec se další dávka přidá tak, aby po upěchování desetinásobným zvednutím a upuštěním trubky a celkem dvacetinásobným periodickým poklepáním kladivem vyplňovala náplň trubku do výšky 70 mm od ústí trubky.

4.4.4.3.2.3  Výška náplně vzorku v ocelové trubce musí být upravena tak, aby náplň rozbušky (uvedená v bodech 4.4.4.1.1 nebo 4.4.4.1.2), která se vkládá později, byla po celé ploše v těsném kontaktu se vzorkem.

4.4.4.3.3  Do trubky se vloží náplň rozbušky tak, aby byla v kontaktu se vzorkem; horní plocha dřevěného nebo plastového kotouče musí být 6 mm pod koncem trubky. Vynětím náplně rozbušky a přidáním nebo odebráním malého množství vzorku se zajistí nezbytný těsný styk mezi výbušninou a zkušebním vzorkem. Jak je znázorněno na obrázcích 2 a 3, do otvorů u otevřeného konce trubky by se měly vložit závlačky a konce závlaček by se měly rozevřít naplocho k trubce.

4.4.4.4  Umístění ocelové trubky a olověných válečků (viz obrázek 4)

4.4.4.4.1  Základny olověných válečků (písmeno f) bodu 4.4.3) se očíslují 1, 2, 3, 4, 5 a 6. Podél linie na ocelovém bloku (písmeno g) bodu 4.4.3) ležícího na horizontální základně se udělá šest značek vzdálených od sebe 150 mm; každá značka musí být nejméně 75 mm od jakékoli hrany bloku. Olověné válečky se postaví zpříma na každou z těchto značek tak, aby značka byla ve středu základny (viz obrázek 4).

4.4.4.4.2  Ocelová trubka připravená podle bodu 4.4.4.3 se položí vodorovně na olověné válečky tak, aby osa trubky byla rovnoběžná se středovou linií olověných válečků a aby navařený konec trubky přesahoval 50 mm za olověný váleček číslo 6. S cílem zabránit otáčení trubky se mezi horní části olověných válečků a stěnu trubky vloží malé dřevěné nebo plastové klíny (jeden na každou stranu), nebo se mezi trubku a ocelový blok nebo svazek hranolů umístí dřevěný kříž. (viz obrázek 4)

Poznámka: Je třeba dbát na to, aby se trubka dotýkala všech šesti olověných válečků; mírné zakřivení povrchu trubky lze kompenzovat otáčením trubky kolem její podélné osy; je-li některý z olověných válečků příliš vysoký, poklepe se dotyčný váleček opatrně kladivem, dokud nezíská požadovanou výšku.

4.4.4.5  Příprava k provedení výbuchu

4.4.4.5.1  Zařízení sestavené podle bodu 4.4.4.4 se umístí v bunkru nebo ve vhodně upravených podzemních prostorách či na vhodném místě. Je nezbytné, aby teplota ocelové trubky byla před výbuchem udržována na (20  5)°C.

Poznámka: Výbuch může způsobit, že dojde k vystřelení ocelových úlomků o velké kinetické energii, a proto se odpálení musí provádět v dostatečné vzdálenosti od obydlí nebo komunikací.

4.4.4.5.2  Použije-li se náplň rozbušky se sedmibodovou iniciací, je nutné dbát na to, aby zápalné šňůry byly napnuty tak, jak je uvedeno v poznámce k bodu 4.4.4.1.1.4, a aby byly uspořádány vodorovně v maximální možné míře.

4.4.4.5.3  Nakonec se vyjme dřevěná nebo plastová tyčinka a nahradí se rozbuškou. Odpálení se neprovádí, dokud není evakuována nebezpečná zóna a dokud se neuchýlí do úkrytu pracovníci provádějící zkoušku.

4.4.4.5.4  Výbušnina se odpálí.

4.4.4.6.1  Počká se tak dlouho, dokud se nerozptýlí dýmy (plynné a někdy toxické rozkladné produkty, jako jsou nitrózní plyny), poté se posbírají olověné válečky a změří se jejich výška posuvným měřítkem s noniem.

4.4.4.6.2  Pro každý označený olověný váleček se zaznamená stupeň stlačení vyjádřený v procentech původní výšky 100 mm. Jsou-li válečky stlačeny šikmo, zaznamená se nejvyšší a nejmenší hodnota a vypočítá se průměr.

4.4.4.7  Lze rovněž provést měření rychlosti detonace.

4.4.4.8  U jednoho vzorku se provádějí dvě zkoušky výbušnosti.

4.4.5  Protokol o zkoušce

V protokolu o zkoušce je nutno pro každou zkoušku odolnosti proti výbuchu uvést hodnoty těchto parametrů:

–  skutečně naměřené hodnoty vnějšího průměru ocelové trubky a tloušťky stěny,

–  tvrdost ocelové trubky podle Brinella,

–  teplota trubky a vzorku krátce před výbuchem,

–  hustota stěsnání (kg/m3) vzorku v ocelové trubce,

–  výška jednotlivých olověných válečků po výbuchu, s uvedením příslušného čísla válečku,

–  metoda iniciace použitá pro náplň rozbušky.

4.4.6.  Vyhodnocení výsledků zkoušky

Jestliže při každém výbuchu nepřesáhne stlačení nejméně jednoho olověného válečku 5 %, považuje se zkouška za průkaznou a předložený vzorek je odolný vůči výbuchu.

4.4.7.  Protokol o zkoušce tvoří součást technické dokumentace.

Obrázek 2

20190327-P8_TA-PROV(2019)0306_CS-p0000004.png

Náplň rozbušky se sedmibodovou iniciací

1: Ocelová trubka

2: Dřevěný nebo plastový kotouč se sedmi otvory

3: Plastový nebo lepenkový válec

4: Zápalné šňůry

5: Plastická výbušnina

6: Zkušební vzorek

7: Otvor o průměru 4 mm vyvrtaný pro závlačku

8: Závlačka

9: Dřevěná nebo plastová tyčinka obklopená (4)

10: Lepicí páska pro uchycení (4) kolem (9)

Obrázek 3

20190327-P8_TA-PROV(2019)0306_CS-p0000005.png

1: Ocelová trubka

2: Dřevěný nebo plastový kotouč

3: Plastový nebo lepenkový válec

4: Dřevěná nebo plastová tyčinka

5: Plastická výbušnina

6: Lisovaná tableta

7: Zkušební vzorek

8: Otvor o průměru 4 mm vyvrtaný pro závlačku

9: Závlačka

10: Dřevěná nebo plastová raznice pro (5)

Obrázek 4

20190327-P8_TA-PROV(2019)0306_CS-p0000006.png

Čísla v kroužcích:

1: Ocelová trubka

2: Ocelové válečky

3: Ocelový blok nebo svazek hranolů

4: Spodní podložka

5: Náplň rozbušky

Čísla v hranatých závorkách:

Ocelové válečky 1 až 6

5.  Označení CE a EU prohlášení o shodě

5.1  Výrobce umístí označení CE a na odpovědnost oznámeného subjektu uvedeného v bodě 4 identifikační číslo tohoto subjektu na každé jednotlivé balení hnojivého výrobku EU, který splňuje příslušné požadavky tohoto nařízení, nebo v případech, kdy je dodáván bez obalu, v dokladu přiloženém k hnojivému výrobku EU.

5.2  Výrobce vypracuje pro každý typ hnojivého výrobku EU písemné EU prohlášení o shodě a po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU na trh je společně s technickou dokumentací uchovává pro potřebu vnitrostátních orgánů. V EU prohlášení o shodě je uveden typ hnojivého výrobku EU, pro nějž bylo vypracováno.

5.3  Kopie EU prohlášení o shodě se na požádání poskytne příslušným orgánům.

6.  Informační povinnosti oznámených subjektů a povinnosti týkající se jejich činnosti

6.1  Každý oznámený subjekt musí bez zbytečného prodlení informovat svůj oznamující orgán a další subjekty oznámené podle tohoto nařízení, které provádějí podobné činnosti posuzování shody týkající se týchž hnojivých výrobků EU, o těchto skutečnostech:

a)  jakýkoli případ, kdy výrobce nedodržel tříměsíční lhůtu pro provedení zkoušek požadovaných podle bodu 4;

b)  jakékoli výsledky zkoušek, které prokazují nedodržení požadavku na odolnost vůči výbuchu uvedeného v příloze I u KFV 1(C)(I)(a)(i–ii)(A) v bodě 5.

6.2  V případě uvedeném v bodě 6.1 písm. b) požádá oznámený subjekt výrobce, aby přijal nezbytná opatření v souladu s čl. 6 odst. 8.

7.  Zplnomocněný zástupce

Povinnosti výrobce stanovené v bodě 4.4.7 a v bodě 5 mohou být jeho jménem a na jeho odpovědnost splněny jeho zplnomocněným zástupcem, za předpokladu, že jsou uvedeny v pověření.

Modul B – EU přezkoušení typu

1.  Popis modulu

1.1   EU přezkoušení typu je tou částí postupu posuzování shody, ve které oznámený subjekt přezkoumá technický návrh hnojivého výrobku EU a ověří a potvrdí, že technický návrh hnojivého výrobku EU splňuje požadavky tohoto nařízení.

1.2  Posouzení přiměřenosti technického návrhu hnojivého výrobku EU se provede na základě přezkoumání technické dokumentace a podpůrných důkazů s přezkoušením vzorků výrobku, které jsou reprezentativní pro plánovanou výrobu .

2.  Technická dokumentace

2.1   Výrobce vypracuje technickou dokumentaci. Dokumentace musí umožňovat posouzení shody hnojivého výrobku EU s příslušnými požadavky a obsahovat odpovídající analýzu a posouzení rizika (rizik).

2.2  Technická dokumentace musí uvádět příslušné požadavky a v míře nutné pro posouzení se musí vztahovat na návrh, výrobu a určené použití hnojivého výrobku EU. Technická dokumentace musí obsahovat, je-li to relevantní, alespoň tyto prvky:

a)   všeobecný popis hnojivého výrobku EU, KFV odpovídající deklarované funkci hnojivého výrobku EU a popis určeného použití;

b)  seznam použitých složkových materiálů, KSM podle přílohy II, do nichž náležejí, a informace o jejich původu nebo výrobním procesu;

c)  EU prohlášení o shodě pro složkové hnojivé výrobky EU tvořící blend hnojivých výrobků;

d)  výkresy, schémata, popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení výrobního procesu hnojivého výrobku EU;

e)  vzor etikety nebo příbalového letáku podle čl. 6 odst. 7, obsahujících informace požadované v souladu s přílohou III;

f)   seznam harmonizovaných norem podle článku 13, společných specifikací podle článku 14 či jiných použitých relevantních technických specifikací. V případě částečně použitých harmonizovaných norem nebo společných specifikací se v technické dokumentaci uvedou ty části, jež byly použity;

g)   výsledky provedených výpočtů, včetně výpočtů za účelem prokázání shody s přílohou I částí II bodem 5, provedených přezkoušení atd.;

h)   protokoly o zkouškách;

i)   obsahuje-li hnojivý výrobek EU získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009 nebo se z nich skládá, obchodní doklady nebo veterinární osvědčení požadované podle uvedeného nařízení a doklad o tom, že získané produkty dosáhly konečného bodu výrobního řetězce ve smyslu uvedeného nařízení;

j)   obsahuje-li hnojivý výrobek EU vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES nebo se z nich skládá, technické a administrativní doklady o tom, že vedlejší produkty splňují kritéria stanovená akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 42 odst. 7 tohoto nařízení a jsou v souladu s vnitrostátními opatřeními, kterými se provádí čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, a případně prováděcími akty uvedenými v čl. 5 odst. 2 nebo vnitrostátními opatřeními přijatými podle čl. 5 odst. 3 uvedené směrnice; a

k)  obsahuje-li hnojivý výrobek EU celkové množství chromu (Cr) vyšší než 200 mg/kg, informace o maximálním množství a přesném zdroji celkového obsahu chromu (Cr).

3.  Žádost o EU přezkoušení typu

3.1  Výrobce podá u jediného oznámeného subjektu, který si zvolil, žádost o EU přezkoušení typu.

3.2  Žádost musí obsahovat:

a)  název a adresu výrobce, a pokud žádost podává zplnomocněný zástupce, také jeho jméno a adresu;

b)  písemné prohlášení, že stejná žádost nebyla podána u jiného oznámeného subjektu;

c)  technickou dokumentaci uvedenou v bodu 2; ▌

d)  vzorky, které jsou reprezentativní pro plánovanou výrobu. Oznámený subjekt může požadovat další vzorky, jestliže je to potřebné k provedení programu zkoušek;

e)  podpůrné důkazy o přiměřenosti technického řešení návrhu. Tyto podpůrné důkazy musí odkazovat na veškeré dokumenty, které byly použity, zejména pokud příslušné harmonizované normy nebo společné specifikace nebyly použity v celém rozsahu. Podpůrné důkazy v případě potřeby zahrnují výsledky zkoušek, které provedla v souladu s jinými relevantními technickými specifikacemi vhodná laboratoř výrobce nebo jiná zkušební laboratoř jeho jménem a na jeho odpovědnost.

4.  Posouzení přiměřenosti technického návrhu

Oznámený subjekt musí:

a)  přezkoumat technickou dokumentaci a podpůrné důkazy s cílem posoudit přiměřenost technického návrhu hnojivého výrobku EU;

b)  ověřit, zda byly vzorky vyrobeny v souladu s technickou dokumentací, a určit prvky, které byly navrženy v souladu s použitelnými ustanoveními příslušných harmonizovaných norem nebo společných specifikací, jakož i prvky, které byly navrženy v souladu s jinými relevantními technickými specifikacemi;

c)  provést nebo nechat provést vhodná přezkoumání a zkoušky vzorků, aby ověřil, zda v případě, kdy výrobce zvolil řešení podle příslušných harmonizovaných norem nebo uplatnil společné specifikace, byly tyto normy a specifikace použity správně;

d)  provést nebo nechat provést vhodná přezkoumání a zkoušky vzorků, aby ověřil, zda v případě, kdy nebyla použita řešení podle příslušných harmonizovaných norem nebo společných specifikací nebo kdy příslušné harmonizované normy nebo společné specifikace neexistují, splňují ta řešení, která výrobce použil, odpovídající požadavky tohoto nařízení;

e)  dohodnout se s výrobcem, na kterém místě budou přezkoumání a zkoušky provedeny.

5.  Hodnotící zpráva

Oznámený subjekt vypracuje hodnotící zprávu, ve které zaznamená činnosti provedené podle bodu 4 a jejich výsledky. Aniž jsou dotčeny povinnosti oznámeného subjektu vůči oznamujícímu orgánu, oznámený subjekt zveřejní obsah této zprávy, v celém rozsahu nebo částečně, pouze se souhlasem výrobce.

6.  Certifikát EU přezkoušení typu

6.1  Pokud typ splňuje požadavky tohoto nařízení, které se vztahují na daný hnojivý výrobek EU, oznámený subjekt vydá výrobci certifikát EU přezkoušení typu. Certifikát musí obsahovat jméno a adresu výrobce, závěry přezkoušení, podmínky platnosti certifikátu (existují-li) a údaje nezbytné k identifikaci schváleného typu. K certifikátu EU přezkoušení typu může být přiložena jedna nebo více příloh.

6.2  Certifikát EU přezkoušení typu a jeho přílohy obsahují všechny náležité informace umožňující vyhodnotit, zda jsou vyrobené hnojivé výrobky EU ve shodě s přezkušovaným typem .

6.3  Pokud typ nesplňuje požadavky tohoto nařízení, oznámený subjekt odmítne vydat certifikát EU přezkoušení typu a uvědomí o tom žadatele, přičemž odmítnutí podrobně odůvodní.

7.  Změny, které mohou ovlivnit shodu hnojivého výrobku EU

7.1  Oznámený subjekt dbá na to, aby byl informován o všech změnách obecně uznávaného stavu techniky, které by naznačovaly, že schválený typ již nemusí být v souladu s požadavky tohoto nařízení, a rozhodne, zda tyto změny vyžadují doplňující šetření. Pokud šetření vyžadují, oznámený subjekt o tom informuje výrobce.

7.2  Výrobce informuje oznámený subjekt, který uchovává technickou dokumentaci týkající se certifikátu EU přezkoušení typu, o všech úpravách schváleného typu, které mohou ovlivnit shodu hnojivého výrobku EU s požadavky tohoto nařízení nebo podmínky platnosti certifikátu EU přezkoušení typu. Tyto úpravy vyžadují dodatečné schválení formou dodatku k původnímu certifikátu EU přezkoušení typu.

8.  Informační povinnost oznámených subjektů

8.1  Každý oznámený subjekt informuje svůj oznamující orgán o certifikátech EU přezkoušení typu nebo dodatcích k nim, které vydal nebo odňal, a pravidelně či na žádost zpřístupní svému oznamujícímu orgánu seznam certifikátů EU přezkoušení typu nebo dodatků k nim, které zamítl, pozastavil či jinak omezil.

8.2  Každý oznámený subjekt informuje ostatní oznámené subjekty o certifikátech EU přezkoušení typu nebo dodatcích k nim, které zamítl, odňal, pozastavil či jinak omezil, a na žádost také o certifikátech EU přezkoušení typu nebo dodatcích k nim, které vydal.

8.3  Komise, členské státy a ostatní oznámené subjekty mohou na žádost obdržet kopii certifikátů EU přezkoušení typu nebo jejich dodatků. Komise a členské státy mohou na žádost obdržet kopii technické dokumentace a výsledků přezkoušení provedených oznámeným subjektem.

9.  Dostupnost certifikátu EU přezkoušení typu

9.1  Do uplynutí doby platnosti certifikátu EU přezkoušení typu uchovává oznámený subjekt kopii tohoto certifikátu EU přezkoušení typu, jeho příloh a dodatků, jakož i soubor technické dokumentace včetně dokumentace předložené výrobcem.

9.2  Výrobce uchovává pro potřebu vnitrostátních orgánů kopii certifikátu EU přezkoušení typu, jeho příloh a dodatků spolu s technickou dokumentací po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU na trh.

10.  Zplnomocněný zástupce

Zplnomocněný zástupce výrobce může podat žádost uvedenou v bodě 3 a plnit povinnosti stanovené v bodech 7 a 9.2, za předpokladu, že jsou uvedeny v pověření.

Modul C – Shoda s typem založená na interním řízení výroby

1.  Popis modulu

Shoda s typem založená na interním řízení výroby je tou částí postupu posuzování shody, kterým výrobce plní povinnosti stanovené v bodech 2 a 3 a na svou výhradní odpovědnost zaručuje a prohlašuje, že dané hnojivé výrobky EU jsou ve shodě s typem popsaným v certifikátu EU přezkoušení typu a splňují požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

2.  Výroba

Výrobce přijme veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces a jeho kontrola zajišťovaly shodu vyráběných hnojivých výrobků EU se schváleným typem popsaným v certifikátu EU přezkoušení typu a s požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

3.  Označení CE a EU prohlášení o shodě

3.1  Výrobce umístí označení CE na každé jednotlivé balení hnojivého výrobku EU, který je ve shodě s typem popsaným v certifikátu EU přezkoušení typu a splňuje příslušné požadavky tohoto nařízení, nebo v případech, kdy je dodáván bez obalu, v dokladu přiloženém k hnojivému výrobku EU.

3.2  Výrobce vypracuje pro každý typ hnojivého výrobku EU písemné EU prohlášení o shodě a po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU na trh je společně s technickou dokumentací uchovává pro potřebu vnitrostátních orgánů. V EU prohlášení o shodě je uveden typ hnojivého výrobku EU, pro nějž bylo vypracováno.

3.3  Kopie EU prohlášení o shodě se na požádání poskytne příslušným orgánům.

4.  Zplnomocněný zástupce

Povinnosti výrobce uvedené v bodě 3 mohou být jeho jménem a na jeho odpovědnost splněny jeho zplnomocněným zástupcem, za předpokladu, že jsou uvedeny v pověření.

Modul D1: Zabezpečování kvality výrobního procesu

1.  Popis modulu

Zabezpečování kvality výrobního procesu je postupem posuzování shody, kterým výrobce plní povinnosti stanovené v bodech 2, 4 a 7 a na svou výhradní odpovědnost zaručuje a prohlašuje, že dané hnojivé výrobky EU splňují požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

2.  Technická dokumentace

2.1  Výrobce vypracuje technickou dokumentaci. Dokumentace musí umožňovat posouzení shody hnojivého výrobku EU s příslušnými požadavky a obsahovat odpovídající analýzu a posouzení rizika.

2.2  Technická dokumentace musí uvádět příslušné požadavky a v míře nutné pro posouzení se musí vztahovat na návrh, výrobu a určené použití hnojivého výrobku EU. Technická dokumentace musí obsahovat, je-li to relevantní, alespoň tyto prvky:

a)  všeobecný popis hnojivého výrobku EU, KFV odpovídající deklarované funkci hnojivého výrobku EU a popis určeného použití;

b)  seznam použitých složkových materiálů, KSM podle přílohy II, do nichž náležejí, a informace o jejich původu nebo výrobním procesu;

c)  EU prohlášení o shodě pro složkové hnojivé výrobky EU tvořící blend hnojivých výrobků;

d)  výkresy, schémata, popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení výrobního procesu hnojivého výrobku EU, a pokud jde o kompost spadající do KSM 3 nebo digestát spadající do KSM 5, jak jsou vymezeny v příloze II, písemný popis a grafické znázornění výrobního procesu, v nichž jsou jasně identifikovány všechny kroky procesu zpracování, nádoby ke skladování a prostory;

e)  vzorek etikety nebo příbalového letáku podle čl. 6 odst. 7, obsahujících informace požadované v souladu s přílohou III;

f)   seznam harmonizovaných norem podle článku 13, společných specifikací podle článku 14 či jiných použitých relevantních technických specifikací. V případě částečně použitých harmonizovaných norem nebo společných specifikací se v technické dokumentaci uvedou ty části, jež byly použity;

g)   výsledky provedených výpočtů, včetně výpočtů za účelem prokázání shody s přílohou I částí II bodem 5, provedených přezkoušení atd.

h)  protokoly o zkouškách;

i)  obsahuje-li hnojivý výrobek EU produkty získané z vedlejších produktů živočišného původu ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009 nebo se z nich skládá, obchodní doklady nebo veterinární osvědčení požadované podle uvedeného nařízení a doklad o tom, že získané produkty dosáhly konečného bodu výrobního řetězce ve smyslu uvedeného nařízení;

j)  obsahuje-li hnojivý výrobek EU vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES nebo se z nich skládá, technické a administrativní doklady o tom, že vedlejší produkty splňují kritéria stanovená akty v přenesené pravomoci uvedenými v čl. 42 odst. 6 tohoto nařízení a jsou v souladu s vnitrostátními opatřeními, kterými se provádí čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, a případně prováděcími akty uvedenými v čl. 5 odst. 2 nebo vnitrostátními opatřeními přijatými podle čl. 5 odst. 3 uvedené směrnice; a

k)  obsahuje-li hnojivý výrobek EU celkové množství chromu (Cr) vyšší než 200 mg/kg, informace o maximálním množství a přesném zdroji celkového obsahu chromu (Cr);

3.  Dostupnost technické dokumentace

Výrobce technickou dokumentaci uchovává pro potřebu příslušných vnitrostátních orgánů po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU na trh.

4.  Výroba

Výrobce používá schválený systém kvality pro výrobu, výstupní kontrolu a zkoušky daných hnojivých výrobků EU podle bodu 5 a podléhá dohledu podle bodu 6.

5.  Systém kvality

5.1  Výrobce zavede systém kvality, který musí zabezpečovat soulad hnojivého výrobku EU s požadavky tohoto nařízení, které se na něj vztahují.

5.1.1  Systém kvality se musí vztahovat na cíle z hlediska kvality a organizační strukturu s odpovědnostmi a pravomocemi vedení, pokud jde o kvalitu výrobku.

5.1.1.1  Pokud jde o kompost spadající do KSM 3 a digestát spadající do KSM 5, jak jsou vymezeny v příloze II, mají členové vrcholového vedení organizace výrobce tyto povinnosti:

a)  zajistit dostatečné zdroje (lidské zdroje, infrastrukturu, vybavení) pro vytvoření a zavedení systému kvality;

b)  jmenovat člena vedení organizace, který bude odpovědný za:

–  zajištění toho, že budou vytvořeny, schváleny, zavedeny a zachovány procesy řízení kvality,

–  podávání zpráv vrcholovému vedení výrobce o výkonnosti systému řízení kvality a nezbytných zlepšeních,

–  zajištění informovanosti o potřebách zákazníků a právních požadavcích napříč organizací výrobce a zajištění toho, že aby si pracovníci byli vědomi významu a důležitosti požadavků řízení kvality pro splnění právních požadavků tohoto nařízení,

–  zajištění toho, aby každá osoba, jejíž povinnosti mají vliv na kvalitu výrobku, byla dostatečně proškolena a instruována a

–  zajištění klasifikace dokumentů řízení kvality uvedených v bodě 5.1.4;

c)  jednou ročně provést interní audit, případně častěji, jestliže si to vyžádá podstatná změna, která může mít vliv na kvalitu hnojivého výrobku EU; a

d)  zajistit, aby byly uvnitř i vně organizace zavedeny vhodné komunikační postupy a aby probíhala komunikace ohledně účinnosti řízení kvality.

5.1.2  Systém kvality se musí vztahovat na metody, postupy a systematické činnosti používané při výrobě, kontrole a zabezpečování kvality.

5.1.2.1  Pokud jde o kompost spadající do KSM 3 a digestát spadající do KSM 5, jak jsou vymezeny v příloze II, musí systém kvality zabezpečovat soulad s kritérii procesu kompostování a digesce stanovenými v uvedené příloze.

5.1.3  Systém kvality se musí vztahovat na přezkoumání a zkoušky, které mají být prováděny před výrobou, během výroby a po výrobě, s uvedením jejich četnosti.

5.1.3.1  Pokud jde o kompost spadající do KSM 3 a digestát spadající do KSM 5, jak jsou vymezeny v příloze II, musí přezkoumání a zkoušky zahrnovat tyto prvky:

a)  u každé šarže vstupního materiálu musí být zaznamenány tyto informace:

i)  datum dodávky;

ii)  množství podle hmotnosti (nebo odhad na základě objemu a hustoty);

iii)  totožnost dodavatele vstupního materiálu;

iv)  typ vstupního materiálu;

v)  identifikace každé šarže a místo dodávky do závodu. Pro účely řízení kvality musí být během celého výrobního procesu přidělen jedinečný identifikační kód a

vi)  v případě odmítnutí šarže musí být uveden důvod a místo, kam byla odeslána;

b)  kvalifikovaný personál provede vizuální kontrolu každé zásilky vstupních materiálů a ověří jejich kompatibilitu se specifikacemi vstupních materiálů stanovenými v KSM 3 a KSM 5 v příloze II;

c)  výrobce zásilku jakéhokoli vstupního materiálu odmítne, jestliže vizuální prohlídka zavdá podezření:

–  na přítomnost látek nebezpečných nebo škodlivých pro proces kompostování či digesce nebo pro kvalitu konečného hnojivého výrobku EU nebo

–  na nekompatibilitu se specifikacemi KSM 3 a KSM 5 stanovenými v příloze II, zejména v důsledku přítomnosti plastů, která vede k překročení mezní hodnoty pro makroskopické nečistoty;

d)  personál musí být proškolen ohledně:

–  potenciálně nebezpečných vlastností, které mohou být spojeny se vstupními materiály a

–  znaků, které umožňují identifikovat nebezpečné vlastnosti a přítomnost plastů;

e)  z výstupních materiálů je třeba odebrat vzorky za účelem ověření, že jsou v souladu se specifikacemi složkových materiálů pro kompost a digestát stanovenými v KSM 3 a KSM 5 v příloze II a že vlastnosti výstupního materiálu neohrožují soulad hnojivého výrobku EU s příslušnými požadavky v příloze I;

f)  vzorky výstupního materiálu musí být odebírány pravidelně nejméně s touto četností:

Roční vstup

(v tunách)

Počet vzorků za rok

≤ 3 000

1

3 001 – 10 000

2

10 001 – 20 000

3

20 001 – 40 000

4

40 001 – 60 000

5

60 001 – 80 000

6

80 001 – 100 000

7

100 001 – 120 000

8

120 001 – 140 000

9

140 001 – 160 000

10

160 001 – 180 000

11

> 180 000

12

g)  Jestliže některý ze zkoumaných vzorků výstupního materiálu nesplní jeden nebo více použitelných limitů uvedených v příslušných oddílech příloh I a II, osoba odpovědná za řízení kvality uvedená v bodě 5.1.1.1 písm. b):

i)  jasně označí nevyhovující výstupní materiály a místo jejich uskladnění;

ii)  analyzuje příčiny toho, proč je materiál nevyhovující, a přijme nezbytná opatření, aby zabránila opakování této situace;

iii)  do záznamů o kvalitě uvedených v bodě 5.1.4 zaznamená, zda proběhlo opětovné zpracování, či zda byl výstupní materiál zlikvidován.

5.1.4  Systém kvality se musí vztahovat na záznamy výrobce o kvalitě, jako jsou protokoly o kontrolách, záznamy z provedených zkoušek, záznamy z provedených kalibrací, zprávy o kvalifikaci příslušných pracovníků atd.

5.1.4.1  Pokud jde o kompost spadající do KSM 3 a digestát spadající do KSM 5, jak jsou vymezeny v příloze II, záznamy o kvalitě musí dokládat účinnou kontrolu vstupních materiálů, výroby, skladování a souladu vstupních a výstupních materiálů s příslušnými požadavky tohoto nařízení. Každý dokument musí být čitelný a dostupný na příslušném místě či místech používání a všechny zastaralé verze těchto dokumentů musí být ze všech míst, kde jsou používány, neprodleně odstraněny či alespoň označeny jako zastaralé. Dokumentace řízení kvality musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)  název;

b)  číslo verze;

c)  datum vydání;

d)  jméno osoby, která ji vydala;

e)  záznamy o účinné kontrole vstupních materiálů;

f)  záznamy o účinné kontrole výrobního procesu;

g)  záznamy o účinné kontrole výstupních materiálů;

h)  záznamy o případech nesplnění požadavků;

i)  zprávy o všech nehodách a incidentech, ke kterým v závodu došlo, jejich známé nebo předpokládané příčiny a přijatá opatření;

j)  záznamy o stížnostech třetích osob a způsobu jejich vypořádání;

k)  záznam o datu, typu a tématu školení, společně se jmény osob odpovědných za kvalitu výrobku;

l)  výsledky interního auditu a přijatá opatření a

m)  výsledky přezkumu provedeného externím auditem a přijatá opatření.

5.1.5  Systém kvality se musí vztahovat na prostředky umožňující dohled nad dosahováním požadované kvality výrobků a nad efektivním fungováním systému kvality .

5.1.5.1  Pokud jde o kompost spadající do KSM 3 a digestát spadající do KSM 5, jak jsou vymezeny v příloze II, výrobce za účelem ověření souladu s požadavky systému kvality zavede každoroční program interního auditu, který zahrnuje tyto prvky:

a)  musí být stanoven a zdokumentován postup vymezující odpovědnosti a požadavky na plánování a provádění interních auditů, pořizování záznamů a hlášení výsledků. Musí být vypracována zpráva o všech případech, kdy nebyly splněny požadavky systému kvality, a všechna nápravná opatření musí být nahlášena. K dokumentaci řízení kvality musí být připojeny záznamy o interním auditu;

b)  priorita musí být dána případům nesplnění požadavků zjištěným externími audity;

c)  žádný auditor nesmí provádět audit své vlastní práce;

d)  vedoucí pracovníci, kteří odpovídají za oblast, v níž byl proveden audit, zajistí, aby byla nezbytná nápravná opatření přijata bez zbytečného odkladu;

e)  je možné zohlednit interní audit, který byl proveden v rámci jiného systému řízení kvality, za předpokladu, že je doplněn auditem požadavků tohoto systému kvality.

5.1.6  Všechny podklady, požadavky a předpisy používané výrobcem musí být systematicky a uspořádaně dokumentovány ve formě písemných koncepcí, postupů a návodů. Dokumentace systému kvality musí umožňovat jednotný výklad programů, plánů, příruček a záznamů týkajících se kvality. Uvedená dokumentace musí obsahovat zejména přiměřený popis všech prvků řízení kvality uvedených v bodech 5.1.1 až 5.1.5.

5.2  Výrobce podá u oznámeného subjektu, který si zvolil, žádost o posouzení svého systému kvality pro dané hnojivé výrobky EU. Žádost musí obsahovat:

–  název a adresu výrobce, a pokud žádost podává zplnomocněný zástupce, také jeho jméno a adresu;

–  písemné prohlášení, že stejná žádost nebyla podána u jiného oznámeného subjektu;

–  všechny příslušné informace o předpokládané kategorii hnojivých výrobků EU,

–  dokumentaci týkající se systému kvality, obsahující všechny prvky uvedené v bodě 5.1,

–  technickou dokumentaci uvedenou v bodě 2.

5.3.1  Oznámený subjekt posoudí systém jakosti s cílem určit, zda splňuje požadavky podle bodu 5.1.

5.3.2  U prvků systému kvality, které odpovídají příslušným specifikacím relevantní harmonizované normy, shodu s těmito požadavky předpokládá.

5.3.3  Auditorský tým musí mít zkušenosti se systémy řízení kvality a alespoň jeden jeho člen musí mít zkušenosti s hodnocením v příslušné oblasti výrobků a hodnocením technologie daných výrobků a znalosti příslušných požadavků tohoto nařízení. Audit zahrnuje hodnotící návštěvu v provozních prostorách výrobce. Auditorský tým přezkoumá technickou dokumentaci uvedenou v bodě 2, aby ověřil, že je výrobce schopen určit příslušné požadavky tohoto nařízení a provádět nezbytná přezkoumání, aby zajistil soulad hnojivého výrobku EU s těmito požadavky.

5.4.3  Rozhodnutí se oznámí výrobci. Oznámení musí obsahovat závěry auditu a odůvodněné rozhodnutí o posouzení.

5.4  Výrobce se zavazuje, že bude plnit povinnosti vyplývající ze systému kvality, jak byl schválen, a že jej bude udržovat, aby byl i nadále odpovídající a účinný.

5.5.1  Výrobce informuje oznámený subjekt, který schválil systém kvality, o každé zamýšlené změně systému kvality.

5.5.2  Oznámený subjekt navrhované změny posoudí a rozhodne, zda upravený systém kvality bude i nadále splňovat požadavky uvedené v bodě 5.1, nebo zda je třeba nové posouzení.

5.5.3  Oznámený subjekt oznámí své rozhodnutí výrobci. Oznámení musí obsahovat závěry přezkoumání a odůvodněné rozhodnutí o posouzení.

6.  Dohled, za který odpovídá oznámený subjekt

6.1  Účelem dohledu je zajistit, aby výrobce řádně plnil povinnosti vyplývající ze schváleného systému kvality.

6.2  Za účelem posouzení umožní výrobce oznámenému subjektu přístup do prostor určených pro výrobu, kontrolu, zkoušky a skladování a poskytne mu všechny potřebné informace, zejména:

–  dokumentaci systému kvality,

–  technickou dokumentaci uvedenou v bodě 2,

–  záznamy o kvalitě, např. protokoly o kontrolách, záznamy z provedených zkoušek, záznamy z provedených kalibrací, zprávy o kvalifikaci příslušných pracovníků.

6.3.1  Oznámený subjekt provádí pravidelné audity, aby se ujistil, že výrobce udržuje a používá systém kvality, a předkládá výrobci zprávu o auditu.

6.3.2  Pokud jde o kompost spadající do KSM 3 a digestát spadající do KSM 5, jak jsou vymezeny v příloze II, oznámený subjekt během každého auditu odebere vzorky výchozích materiálů a provede jejich analýzu, přičemž audity musí být prováděny s touto četností:

a)  během prvního roku, kdy oznámený subjekt provádí dohled nad dotčeným závodem: s četností, která odpovídá četnosti odebírání vzorků uvedené v tabulce v bodě 5.1.3.1 písm. f), a

b)  v následujících letech dohledu: s poloviční četností, než je četnost odebírání vzorků uvedená v tabulce v bodě 5.1.3.1. písm. f).

6.4  Kromě toho může oznámený subjekt uskutečnit u výrobce neohlášené kontrolní návštěvy. Při těchto návštěvách může oznámený subjekt v případě potřeby provést nebo dát provést zkoušky výrobků, aby ověřil, zda systém kvality řádně funguje. Oznámený subjekt poskytne výrobci zprávu o návštěvě, a pokud byly provedeny zkoušky, protokol o zkoušce.

7.  Označení CE a EU prohlášení o shodě

7.1  Výrobce umístí označení CE a na odpovědnost oznámeného subjektu uvedeného v bodě 5.2 identifikační číslo tohoto subjektu na každé jednotlivé balení hnojivého výrobku EU, který splňuje příslušné požadavky tohoto nařízení, nebo v případech, kdy je dodáván bez obalu, v dokladu přiloženém k hnojivému výrobku EU.

7.2.  Výrobce vypracuje pro každý hnojivý výrobek EU nebo jeho typ písemné EU prohlášení o shodě a po dobu pěti let od uvedení hnojivého výrobku EU na trh je společně s technickou dokumentací uchovává pro potřebu vnitrostátních orgánů. V EU prohlášení o shodě je uveden hnojivý výrobek EU nebo jeho typ, pro nějž bylo vypracováno.

7.3  Kopie EU prohlášení o shodě se na požádání poskytne příslušným orgánům.

8.  Dostupnost dokumentace systému kvality

Výrobce uchovává pro potřebu vnitrostátních orgánů po dobu pěti let po uvedení hnojivého výrobku EU na trh:

–  dokumentaci uvedenou v bodě 5.1.6,

–  informace o změnách uvedených v bodech 5.5.1 a 5.5.2, jak byly schváleny;

–  rozhodnutí a zprávy oznámeného subjektu podle bodů 5.5.3, 6.3.1 a 6.4.

9.  Informační povinnost oznámeného subjektu

9.1  Každý oznámený subjekt informuje svůj oznamující orgán o schváleních systému kvality, která vydal nebo odňal, a pravidelně či na žádost zpřístupní svému oznamujícímu orgánu seznam schválení systému kvality, která zamítl, pozastavil či jinak omezil.

9.2  Každý oznámený subjekt informuje ostatní oznámené subjekty o schváleních systému kvality, která zamítl, odňal, pozastavil či jinak omezil, a na žádost o schváleních systému kvality, která vydal.

10.  Zplnomocněný zástupce

Povinnosti výrobce stanovené v bodech 3, 5.2, 5.5.1, 7 a 8 mohou být jeho jménem a na jeho odpovědnost splněny jeho zplnomocněným zástupcem, za předpokladu, že jsou uvedeny v pověření.

PŘÍLOHA V

EU prohlášení o shodě (č. XXX)(53)

1.  Hnojivý výrobek EU (číslo výrobku, šarže nebo typu):

2.  Jméno (název) a adresa výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce:

3.  Toto EU prohlášení o shodě se vydává na výhradní odpovědnost výrobce.

4.  Předmět prohlášení (identifikace hnojivého výrobku EU umožňující jeho zpětnou vysledovatelnost; může, je-li to pro identifikaci hnojivého výrobku EU nezbytné, obsahovat vyobrazení):

5.  Výše popsaný předmět prohlášení je ve shodě s :

–  nařízením (EU) .../...(54)(55),

–  případně dalšími harmonizovanými právními předpisy Unie.

6.  Odkazy na příslušné harmonizované normy nebo na společné specifikace, které byly použity, nebo odkazy na jiné technické specifikace, na jejichž základě se shoda prohlašuje:

7.  Případně: oznámený subjekt... (název, číslo)… provedl… (popis zásahu)… a vydal certifikát nebo rozhodnutí o schválení... (číslo):

8.  K tomuto EU prohlášení o shodě jsou případně připojena EU prohlášení o shodě pro složkové hnojivé výrobky EU tvořící blend hnojivých výrobků.

9.  Další informace:

Podepsáno za a jménem:

(místo a datum vydání):

(jméno, funkce) (podpis):

(1) Úř. věst. C 389, 21.10.2016, s. 80.
(2) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 24. října 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0392).
(3)Úř. věst. C 389, 21.10.2016, s. 80.
(4)Postoj Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019.
(5)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2003/2003 ze dne 13. října 2003 o hnojivech (Úř. věst. L 304, 21.11.2003, s. 1).
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).
(7)Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 1).
(9)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).
(11)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1).
(12)Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství (Úř. věst. L 181, 4.7.1986, s. 6).
(13)Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1).
(14)Směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Úř. věst. L 375, 31.12.1991, s. 1).
(15)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).
(16)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1).
(17)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1).
(18)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1).
(19)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).
(20)Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách (Úř. věst. L 364, 20.12.2006, s. 5).
(21)Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 (Úř. věst. L 189, 20.7.2007, s. 1).
(22)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).
(23)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 98/2013 ze dne 15. ledna 2013 o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a o jejich používání (Úř. věst. L 39, 9.2.2013, s. 1).
(24)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 35).
(25)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031 ze dne 26. října 2016 o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 228/2013, (EU) č. 652/2014 a (EU) č. 1143/2014 a o zrušení směrnic Rady 69/464/EHS, 74/647/EHS, 93/85/EHS, 98/57/ES, 2000/29/ES, 2006/91/ES a 2007/33/ES (Úř. věst. L 317, 23.11.2016, s. 4).
(26)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1).
(27)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1).
(28)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12).
(29)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(30)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13)
(31)+Pro Úř. věst.: vložte prosím den vstupu nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 76/2018 (COD 2016/0084) v platnost.
(32)+Pro Úř. věst.: vložte prosím den vstupu nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 76/2018 (COD 2016/0084) v platnost.
(33)+Pro Úř. věst.: vložte prosím den vstupu nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 76/2018 (COD 2016/0084) v platnost.
(34)Nařízení Rady (EHS) č. 315/93 ze dne 8. února 1993, kterým se stanoví postupy Společenství pro kontrolu kontaminujících látek v potravinách (Úř. věst. L 37, 13.2.1993, s. 1).
(35)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS (Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 1).
(36)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 ze dne 6. května 2009, kterým se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky účinných látek v potravinách živočišného původu, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 a kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 11).
(37)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES ze dne 7. května 2002 o nežádoucích látkách v krmivech (Úř. věst. L 140, 30.5.2002, s. 10).
(38)Vyloučení materiálu z KSM 1 nebrání tomu, aby byl způsobilý jako složkový materiál na základě jiné KSM stanovící odlišné požadavky. Viz například KSM 3 pro kompost, KSM 4 a 5 pro digestát, KSM 8 a 9 pro polymery, KSM 10 pro získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009 nebo KSM 11 pro vedlejší produkty ve smyslu směrnice 2008/98/ES.
(39)V případě látky zpětně získané v Evropské unii je tato podmínka splněna, jestliže je látka ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu i) nařízení (ES) č. 1907/2006 totožná s látkou, která byla registrována v dokumentaci obsahující zde uvedené informace, a má-li výrobce hnojivého výrobku k dispozici informace ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu ii) nařízení (ES) č. 1907/2006.
(40)V případě přídatné látky zpětně získané v Evropské unii je tato podmínka splněna, jestliže je přídatná látka ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu i) nařízení (ES) č. 1907/2006 totožná s látkou, která byla registrována v dokumentaci obsahující zde uvedené informace, a má-li výrobce hnojivého výrobku k dispozici informace ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu ii) nařízení (ES) č. 1907/2006.
(41)Suma naftalenu, acenaftylenu, acenaftenu, fluorenu, fenanthrenu, anthracenu, fluoranthenu, pyrenu, benzo[a]anthracenu, chrysenu, benzo[b]fluoranthenu, benzo[k]fluoranthenu, benzo[a]pyrenu, indeno[1,2,3-cd]pyrenu, dibenzo[a,h]anthracenu a benzo[ghi]perylenu.
(42)Suma naftalenu, acenaftylenu, acenaftenu, fluorenu, fenanthrenu, anthracenu, fluoranthenu, pyrenu, benzo[a]anthracenu, chrysenu, benzo[b]fluoranthenu, benzo[k]fluoranthenu, benzo[a]pyrenu, indeno[1,2,3-cd]pyrenu, dibenzo[a,h]anthracenu a benzo[ghi]perylenu.
(43)V případě přídatné látky zpětně získané v Evropské unii je tato podmínka splněna, jestliže je přídatná látka ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu i) nařízení (ES) č. 1907/2006 totožná s látkou, která byla registrována v dokumentaci obsahující zde uvedené informace, a má-li výrobce hnojivého výrobku k dispozici informace ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu ii) nařízení (ES) č. 1907/2006.
(44)Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a provádí směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice (Úř. věst. L 54, 26.2.2011, s. 1).
(45)V případě přídatné látky zpětně získané v Evropské unii je tato podmínka splněna, jestliže je přídatná látka ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu i) nařízení (ES) č. 1907/2006 totožná s látkou, která byla registrována v dokumentaci obsahující zde uvedené informace, a má-li výrobce hnojivého výrobku k dispozici informace ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu ii) nařízení (ES) č. 1907/2006.
(46)Suma naftalenu, acenaftylenu, acenaftenu, fluorenu, fenanthrenu, anthracenu, fluoranthenu, pyrenu, benzo[a]anthracenu, chrysenu, benzo[b]fluoranthenu, benzo[k]fluoranthenu, benzo[a]pyrenu, indeno[1,2,3-cd]pyrenu, dibenzo[a,h]anthracenu a benzo[ghi]perylenu.
(47)Suma naftalenu, acenaftylenu, acenaftenu, fluorenu, fenanthrenu, anthracenu, fluoranthenu, pyrenu, benzo[a]anthracenu, chrysenu, benzo[b]fluoranthenu, benzo[k]fluoranthenu, benzo[a]pyrenu, indeno[1,2,3-cd]pyrenu, dibenzo[a,h]anthracenu a benzo[ghi]perylenu.
(48)V případě látky zpětně získané v Evropské unii je tato podmínka splněna, jestliže je látka ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu i) nařízení (ES) č. 1907/2006 totožná s látkou, která byla registrována v dokumentaci obsahující zde uvedené informace, a má-li výrobce hnojivého výrobku k dispozici informace ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. d) bodu ii) nařízení (ES) č. 1907/2006.
(49)Tabulka bude stanovena aktem v přenesené pravomoci uvedeným v čl. 42 odst. 5.
(50)Vyloučení materiálu z KSM 11 nebrání tomu, aby byl způsobilý jako složkový materiál na základě jiné KSM stanovící odlišné požadavky. Viz například KSM 3 pro kompost, KSM 4 a 5 pro digestát, KSM 8 a 9 pro polymery nebo KSM 10 pro získané produkty ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009.
(51)Průměr kotouče musí vždy odpovídat vnitřnímu průměru válce.
(52)Pozn.: Když je po sestavení šest obvodových kusů zápalné šňůry napnutých, musí středová zápalná šňůra zůstat mírně uvolněná.
(53)Výrobce může přidělit EU prohlášení o shodě číslo.
(54)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/… ze dne …, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh a kterým se mění nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1107/2009 a zrušuje nařízení (ES) č. 2003/2003 (Úř. věst. L…).
(55)*Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo tohoto nařízení PE-CONS 76/2018 – 2016/0084 (COD) a doplňte poznámku pod čarou.


Ochrana zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci ***I
PDF 223kWORD 64k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (COM(2018)0171 – C8-0130/2018 – 2018/0081(COD))
P8_TA-PROV(2019)0307A8-0382/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0171),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 153 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0130/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. září 2018(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 18. února 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0382/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 27. března 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci

P8_TC1-COD(2018)0081


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 153 odst. 2 písm. b) ve spojení s čl. 153 odst. 1 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Naplňování cílů evropského pilíře sociálních práv(4) vyhlášeného Evropským parlamentem, Radou a Komisí na sociálním summitu na téma spravedlivých pracovních míst a růstu dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu je společným politickým závazkem a předmětem společné politické odpovědnosti. Zásada č. 10 evropského pilíře sociálních práv stanoví, že pracovníci mají právo na zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí. Právo pracovníků na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a na pracovní prostředí, které je uzpůsobené jejich profesním potřebám, zahrnuje rovněž ochranu před karcinogeny a mutageny na pracovišti, a to bez ohledu na ▌dobu trvání zaměstnání nebo expozice.

(2)  Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na život uvedené v článku 2 a právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky uvedené v článku 31 této listiny.

(3)  Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES(5) je chránit zaměstnance před riziky pro jejich zdraví a bezpečnost vznikajícími v důsledku expozice karcinogenům nebo mutagenům na pracovišti. Jednotná úroveň ochrany před riziky spojenými s karcinogeny a mutageny se v uvedené směrnici ▌ stanoví prostřednictvím rámce obecných zásad, aby členské státy mohly zajišťovat jednotné uplatňování minimálních požadavků. Cílem těchto minimálních požadavků je chránit zaměstnance na úrovni Unie a přispívat ke snižování rozdílů v úrovni ochrany zaměstnanců v rámci Unie a k zajišťování rovných podmínek. Závazné limitní hodnoty expozice při práci jsou významnými prvky obecných postupů pro ochranu zaměstnanců stanovených ve směrnici 2004/37/ES. Tyto limitní hodnoty musí být fakticky podložené, přiměřené a měřitelné a měly by být stanovené na základě dostupných informací, včetně aktualizovaných vědeckých a technických údajů, ekonomické proveditelnosti provádění a dodržování, důkladného posouzení sociálních a ekonomických dopadů a dostupnosti protokolů a technik pro měření expozice na pracovišti. ▌. Členské státy mohou v úzké spolupráci se sociálními partnery stanovit přísnější závazné limitní hodnoty expozice při práci. Směrnice 2004/37/ES navíc členským státům nebrání uplatňovat další opatření, jako je například limitní hodnota biologických expozičních testů.

(4)  Směrnice 2004/37/ES se vztahuje na látky nebo směsi, jež splňují kritéria pro klasifikaci jako karcinogen nebo mutagen kategorie 1A nebo 1B, stanovená v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008(6), jakož i látky, směsi či postupy uvedené v příloze I směrnice 2004/37/ES. Látky, které splňují kritéria pro klasifikaci jako karcinogen nebo mutagen kategorie 1A nebo 1B, stanovená v příloze I nařízení (ES) č. 1272/2008, jsou látkami s harmonizovanou klasifikací či látkami klasifikovanými v souladu s článkem 4 nebo 36 uvedeného nařízení a oznámené Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) podle článku 40 uvedeného nařízení. Tyto látky jsou uvedeny na veřejném seznamu klasifikací a označení spravovaném ECHA. Pro nové zařazení na seznam látek, směsí a postupů stanovený v příloze I směrnice 2004/37/ES v souladu s čl. 2 písm. a) bodem ii) uvedené směrnice je třeba spolehlivě vědecky prokázat karicinogenitu příslušné látky na základě dostupných spolehlivých vědeckých zdrojů, jako je například Výbor pro posuzování rizik (RAC) ECHA, Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) a vnitrostátní subjekty, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost literatuře, která byla o dané látce publikována a odborně recenzována.

(5)  Limitní hodnoty expozice při práci jsou součástí opatření k řízení rizik podle směrnice 2004/37/ES. Tyto limitní hodnoty by měly být pravidelně revidovány v souladu se zásadou předběžné opatrnosti a zásadou ochrany zaměstnanců a v souladu se spolehlivými vědeckými a technickými údaji týkajícími se karcinogenů a mutagenů. Pozornost by měla být věnována rovněž zlepšujícím se metodám měření, opatřením k řízení rizik a dalším relevantním faktorům. Dodržováním těchto limitních hodnot nejsou dotčeny další povinnosti zaměstnavatelů ▌podle uvedené směrnice, zejména omezení používání karcinogenů a mutagenů na pracovišti, prevence nebo omezení expozice zaměstnanců karcinogenům nebo mutagenům a opatření, která by měla být za tímto účelem prováděna. Uvedená opatření by měla zahrnovat, pokud je to technicky možné, nahrazení karcinogenu či mutagenu látkou, směsí nebo postupem, které nejsou pro zdraví zaměstnanců nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné, používání uzavřeného systému nebo jiná opatření, jejichž cílem je omezit úroveň expozice zaměstnanců ▌.

(6)  Nebezpečné léky, včetně cytotoxických, jež se používají především k léčbě nádorových onemocnění, by mohly mít genotoxické, karcinogenní či mutagenní vlastnosti. Proto je důležité chránit zaměstnance vystavené těmto lékům při práci spočívající: v přípravě, podávání nebo likvidaci nebezpečných léků, včetně cytotoxických; v poskytování služeb týkajících se úklidu, přepravy, praní nebo likvidace odpadu, zahrnujících nebezpečné léky či materiály jimi kontaminované; nebo v osobní péči o pacienty léčené nebezpečnými léky. Nebezpečné léky, včetně cytotoxických, podléhají unijním opatřením stanovujícím minimální požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost zaměstnanců, zejména opatřením stanoveným ve směrnici Rady 98/24/ES(7). Nebezpečné léky obsahující látky, které jsou rovněž karcinogenní nebo mutagenní, spadají do působnosti směrnice 2004/37/ES. Komise by měla stanovit nejvhodnější nástroj k zajištění bezpečnosti zaměstnanců vystavených při práci nebezpečným lékům, včetně cytotoxických. Přitom nesmí být ohrožen přístup pacientů k nejlepší možné léčbě.

(7)  U většiny karcinogenů a mutagenů není vědecky možné určit úrovně, pod kterými by expozice nevedla k nepříznivým účinkům. I když stanovení limitních hodnot na pracovišti pro karcinogeny a mutageny podle této směrnice ▌úplně neodstraňuje rizika pro zdraví a bezpečnost zaměstnanců vznikající v důsledku expozice těmto látkám při práci (zbytkové riziko), přesto přispívá k významnému omezení rizik vyplývajících z této expozice prostřednictvím přístupu postupného snižování a stanovování cílů podle směrnice 2004/37/ES. U jiných karcinogenů a mutagenů je vědecky možné určit úrovně, pod kterými by expozice neměla vést k nepříznivým účinkům.

(8)  Maximální úrovně expozice zaměstnanců některým karcinogenům nebo mutagenům jsou stanoveny jako hodnoty, které podle směrnice 2004/37/ES nemají být překročeny.

(9)  Tato směrnice posiluje ochranu zdraví a bezpečnost zaměstnanců na pracovišti. Komise by směrnici 2004/37/ES měla pravidelně přezkoumávat a případně předkládat legislativní návrhy. V uvedené směrnici ▌ by měly být stanoveny nové limitní hodnoty, a sice s ohledem na dostupné informace, včetně nových vědeckých a technických údajů a fakticky podložených osvědčených postupů, technik a protokolů pro měření úrovně expozice na pracovišti. Uvedené informace by měly pokud možno zahrnovat údaje o zbytkových rizicích pro zdraví zaměstnanců, doporučení Vědeckého výboru pro limitní hodnoty expozice chemickým činitelům při práci (SCOEL) a stanoviska RAC, jakož i stanoviska Poradního výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (ACSH) a monografie IARC. Transparentnost informací je v této souvislosti nástrojem prevence a je třeba ji zajistit. Informace týkající se zbytkového rizika ▌ jsou důležité pro budoucí práci zaměřenou na omezování rizik vyplývajících z expozice karcinogenům a mutagenům při práci a měly by být veřejně dostupné na úrovni Unie. Tato směrnice se řídí zvláštními doporučeními výborů SCOEL, RAC a ACSH, jejichž význam byl zdůrazněn v předchozích změnách směrnice 2004/37/ES.

(10)  Za účelem zajištění nejlepší možné úrovně ochrany je rovněž nezbytné vzít na základě vědeckých údajů v úvahu i jiné způsoby absorpce všech karcinogenů a mutagenů, než je vdechování, včetně možnosti absorpce kůží, a v takovém případě uvést poznámku týkající se „kůže“. Změny přílohy III směrnice 2004/37/ES stanovené touto směrnicí jsou dalším krokem v dlouhodobém procesu aktualizace uvedené směrnice ▌.

(11)  Posouzení účinků karcinogenů na zdraví, které je předmětem této směrnice, vycházelo z příslušných odborných poznatků poskytnutých výbory SCOEL a RAC.

(12)  SCOEL, jehož činnost se řídí rozhodnutím Komise 2014/113/EU(8), je nápomocen Komisi zejména při identifikaci, vyhodnocování a podrobné analýze nejnovějších dostupných vědeckých údajů a při navrhování limitních hodnot expozice při práci pro ochranu zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli, které mají být stanoveny na úrovni Unie na základě směrnic 98/24/ES a 2004/37/ES.

(13)  V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006(9) RAC připravuje stanoviska agentury ECHA, která se týkají rizik chemických látek pro lidské zdraví a životní prostředí. V kontextu této směrnice připravil RAC stanovisko, jak je požadováno v souladu s čl. 77 odst. 3 písm. c) uvedeného nařízení ▌.

(14)  Dobrým příkladem toho, jak může na úrovni Unie uplatňování právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podpořit Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA), je kampaň na období 2018 a 2019 nazvaná „Zdravé pracoviště má nebezpečné látky pod kontrolou“. Je žádoucí, aby EU-OSHA úzce spolupracovala s členskými státy s cílem poskytovat specifické informace a příklady osvědčených postupů zaměstnancům, jež jsou v kontaktu s určitými látkami, a zdůrazňovat přitom stávající vývoj politiky v této oblasti a existující legislativní rámec.

(15)  Kadmium a mnoho jeho anorganických sloučenin splňují kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogeny ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů je proto vhodné stanovit v uvedené směrnici pro ▌ kadmium a jeho anorganické sloučeniny limitní hodnotu ▌. Kadmium, dusičnan kademnatý, hydroxid kademnatý a uhličitan kademnatý byly navíc identifikovány jako látky vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. a) nařízení (ES) č. 1907/2006 a jsou uvedeny na seznamu látek podle čl. 59 odst. 1 uvedeného nařízení ▌.

(16)  Pokud jde o kadmium, lze předpokládat, že v krátkodobém horizontu bude obtížné dodržet limitní hodnotu 0,001 mg/m3. Je proto vhodné zavést přechodné období v délce osmi let, během nějž by se měla používat limitní hodnota 0,004 mg/m3(vdechovatelná frakce). S cílem chránit oprávněná očekávání a vyhnout se možnému porušení stávajících postupů v členských státech, které v den vstupu této směrnice v platnost uplatňují systém biologického monitorování s limitní hodnotou biologických expozičních testů nepřesahující 0,002 mg Cd/g kreatininu v moči, by v těchto členských státech měla být po dobu přechodného období limitní hodnota 0,004 mg/m3 měřena jakožto respirabilní frakce, a to s ohledem na stanoviska výborů SCOEL a ACSH týkající se kadmia a jeho anorganických sloučenin.

(17)  Na základě dostupných spolehlivých vědeckých zdrojů, jako jsou například zdroje poskytované výbory SCOEL a RAC a příslušnými vnitrostátními orgány, by Komise měla do tří let od vstupu této směrnice v platnost posoudit možnost změny směrnice 2004/37/ES doplněním ustanovení o kombinaci limitní hodnoty inhalační expozice při práci s limitní hodnotou biologických expozičních testů pro kadmium a jeho anorganické sloučeniny.

(18)  Stanovení limitní hodnoty biologických expozičních testů pro kadmium a jeho anorganické sloučeniny by zaměstnance chránilo před jejich systémovou toxicitou, která postihuje zejména ledviny a kosti. Biologické monitorování tak může přispět k ochraně zaměstnanců na pracovišti pouze jako prostředek doplnění monitorování koncentrace kadmia a jeho anorganických sloučenin ve vzduchu, a tudíž v dýchací zóně zaměstnanců. Komise by měla vydat praktické pokyny pro biologické monitorování.

(19)  Beryllium a většina anorganických sloučenin beryllia splňují kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogeny ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Kromě toho, že má karcinogenní vlastnosti, je o berylliu známo, že vyvolává chronické onemocnění berylliózu (CBD) a beryliovou senzibilizaci (BeS). Na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů je proto vhodné stanovit v uvedené směrnici limitní hodnotu pro beryllium a anorganické sloučeniny beryllia a uvést u něj poznámku týkající se „senzibilizace kůže a dýchacích cest“.

(20)  Pokud jde o beryllium, lze předpokládat, že v krátkodobém horizontu bude obtížné dodržet limitní hodnotu 0,0002 mg/m3. Je proto vhodné zavést přechodné období v délce sedmi let, během nějž by se měla používat limitní hodnota 0,0006 mg/m3.

(21)  Kyselina arseničná a její soli, jakož i většina anorganických sloučenin arsenu, splňují kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1A) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogeny ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů je proto vhodné stanovit v uvedené směrnici 2004/37/ES pro ▌kyselinu arseničnou a její soli, jakož i pro anorganické sloučeniny arsenu limitní hodnotu. Kyselina arseničná, oxid arseničný a oxid arsenitý jsou navíc identifikovány jako látky vzbuzující mimořádné obavy ▌podle čl. 57 písm. a) nařízení (ES) č. 1907/2006 a jsou zahrnuty do přílohy XIV uvedeného nařízení jako látky, u nichž se vyžaduje povolení před tím, než mohou být používány.

(22)  Pokud jde o kyselinu arseničnou, lze předpokládat, že v odvětví tavby mědi bude obtížné dodržet limitní hodnotu 0,01 mg/m3. Mělo by proto být zavedeno přechodné období v délce čtyř let.

(23)  Formaldehyd splňuje kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogen ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Formaldehyd je lokálně působící genotoxický karcinogen, pro nějž existuje dostatek vědeckých důkazů o jeho karcinogenitě u člověka. Formaldehyd je rovněž kontaktní kožní alergen (senzibilizátor kůže). Je proto vhodné, na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů, stanovit dlouhodobou a krátkodobou limitní hodnotu pro formaldehyd v uvedené směrnici a uvést u něj poznámku týkající se „senzibilizace kůže“. Kromě toho agentura ECHA na žádost Komise rovněž shromažďuje existující informace umožňující posoudit potenciální expozici formaldehydu a materiálům uvolňujícím formaldehyd na pracovišti včetně průmyslového a profesionálního použití .

(24)  Fixační prostředky na bázi formaldehydu jsou v Unii běžně používány v odvětví zdravotnictví vzhledem ke snadné manipulaci s nimi, vysoké míře přesnosti a extrémní adaptabilitě. V některých členských státech lze předpokládat, že v odvětví zdravotnictví bude obtížné dodržet v krátkodobém horizontu limitní hodnotu 0,37 mg/m3 nebo 0,3 ppm. Je proto vhodné zavést pro toto odvětví přechodné období v délce pěti let, během něhož by se měla používat limitní hodnota 0,62 mg/m3 nebo 0,5 ppm. Odvětví zdravotnictví by však mělo minimalizovat expozici formaldehydu a vyzývá se, aby v přechodném období, pokud je to možné, dodržovalo limitní hodnotu 0,37 mg/m3 nebo 0,3 ppm.

(25)  V některých členských státech je formaldehyd běžně používán pro účely balzamace zesnulých osob jako součást jejich kulturních nebo náboženských praktik. Lze předpokládat, že v odvětví pohřebních služeb bude obtížné dodržet v krátkodobém horizontu limitní hodnotu 0,37 mg/m3 nebo 0,3 ppm. Je proto vhodné zavést pro toto odvětví přechodné období v délce pěti let, během něhož by se měla používat limitní hodnota 0,62 mg/m3 nebo 0,5 ppm.

(26)  Pro zlepšení srozumitelnosti se pro beryllium a formaldehyd zavádí v této směrnici poznámka týkající se „sensibilizace“. Při uvádění takových poznámek během aktualizace směrnice 2004/37/ES by měl být zajištěn soulad s příslušnými právními předpisy Unie. To může případně zahrnovat doplnění poznámky týkající se „senzibilizace“ k látkám, které již tvoří konkrétní položku v příloze III uvedené směrnice.

(27)  Látka 4,4’-methylen-bis(2-chloranilin) (MOCA) splňuje kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogen ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Její karcinogenita společně s její zřejmou genotoxicitou umožnila klasifikovat tuto látku jako karcinogenní pro člověka. U látky MOCA byla zjištěna možnost závažného pronikání kůží. Je proto vhodné stanovit pro látku MOCA limitní hodnotu a uvést u ní poznámku týkající se „kůže“. Tato látka byla navíc identifikována jako látka vzbuzující mimořádné obavy ▌podle čl. 57 písm. a) nařízení (ES) č. 1907/2006 a je zahrnuta do přílohy XIV uvedeného nařízení jako látka, u níž se vyžaduje povolení před tím, než může být uvedena na trh nebo používána. Na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů je možné pro látku MOCA stanovit limitní hodnotu.

(28)  Komise konzultovala ACSH. Provedla rovněž dvoufázovou konzultaci se sociálními partnery na úrovni Unie v souladu s článkem 154 Smlouvy o fungování Evropské unie. ACSH přijal stanoviska pro ▌látky, jichž se týká tato směrnice, navrhl pro každou z nich závaznou limitní hodnotu expozice při práci a podpořil příslušné poznámky k některým z nich ▌.

(29)  Limitní hodnoty stanovené v této směrnici mají podléhat pravidelné kontrole a přezkumu, aby se zajistil soulad s nařízením (ES) č. 1907/2006, zejména aby se zohlednil vztah mezi limitními hodnotami stanovenými ve směrnici 2004/37/ES a odvozenými hodnotami pro nebezpečné chemické látky podle uvedeného nařízení, při kterých nedochází k nepříznivým účinkům, aby byli zaměstnanci účinně chráněni.

(30)  Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany zaměstnanců proti rizikům pro jejich zdraví a bezpečnost včetně jejich prevence, která vznikají nebo která by mohla vzniknout z expozice karcinogenům nebo mutagenům při práci, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské Unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(31)  Při provádění této směrnice by se členské státy měly vyhnout ukládání správních, finančních či právních omezení bránících zakládání a rozvoji malých a středních podniků. V tomto ohledu se členské státy a příslušné orgány na unijní a vnitrostátní úrovni vyzývají, aby poskytovaly pobídky, pokyny a poradenství mikropodnikům a malým a středním podnikům ohledně dodržování ustanovení této směrnice. V této souvislosti jsou velmi vítané dohody, poradenství a další společné akce sociálních partnerů zaměřené na určování a rozvíjení osvědčených postupů.

(32)  Jelikož se tato směrnice týká ochrany zdraví zaměstnanců a jejich bezpečnosti na pracovišti, měla by být provedena ve vnitrostátním právu do dvou let ode dne jejího vstupu v platnost.

(33)  Směrnice 2004/37/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2004/37/ES se mění takto:

1)  v článku 18a se doplňují nové pododstavce, které znějí:"

„Do ... [ tři roky od vstupu této směrnice v platnost] Komise posoudí možnost změny této směrnice tak, aby do ní byla doplněna ustanovení o kombinaci limitní hodnoty inhalační expozice při práci s limitními hodnotami biologických a expozičních testů pro kadmium a jeho anorganické sloučeniny.

Do 30. června 2020 Komise s přihlédnutím k nejnovějšímu vývoji vědeckých poznatků a po náležité konzultaci se zúčastněnými subjekty, zejména se zdravotnickými odborníky a zdravotnickými pracovníky, posoudí možnost změny této směrnice tak, aby zahrnovala nebezpečné léky, včetně cytotoxických léků, nebo navrhovala vhodnější nástroj pro účely zajištění bezpečnosti zaměstnanců vystavených těmto lékům při práci. Na základě toho předloží Komise, pokud to bude vhodné a po konzultaci se sociálními partnery příslušný legislativní návrh.“;

"

2)  příloha III se mění v souladu s přílohou této směrnice.

Článek 2

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ... [dva roky od data vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V … dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

V bodě A přílohy III směrnice 2004/37/ES se doplňují tyto řádky:

Název látky

Číslo ES (1)

Číslo CAS (2)

Limitní hodnoty

Poznámka

Přechodná opatření

8 hodin (3)

Krátkodobá expozice (4)

mg/m3 (5)

ppm (6)

f/ml (7)

mg/m3(5)

ppm(6)

f/ml(7)

Kadmium a jeho anorganické sloučeniny

0,001 (11)

 

Limitní hodnota 0,004 mg/m3 (12) do ... [osm let od data vstupu této směrnice v platnost].

Beryllium a anorganické sloučeniny beryllia

0,0002 (11)

Senzibilizace kůže a dýchacích cest (13)

Limitní hodnota 0,0006 mg/m3 do ... [sedm let od data vstupu této směrnice v platnost].

Kyselina arseničná a její soli, jakož i anorganické sloučeniny arsenu

0,01 (11)

V odvětví tavby mědi vstoupí tato limitní hodnota v platnost dne ... [čtyři roky od data vstupu této směrnice v platnost].

Formaldehyd

200-001-8

50-00-0

0,37

0,3

0,74

0,6

Senzibilizace kůže

(14)

Limitní hodnota 0,62 mg/m3 nebo 0,5ppm (3) pro odvětví zdravotní péče, pohřebnictví a balzamovacích služeb do ... [pět let od data vstupu této směrnice v platnost].

4,4'-methylen-bis-(2-chloranilin)

202-918-9

101-14-4

0,01

Kůže (10)

 

__________________________

.

(11)  Vdechovatelná frakce.

(12)  Vdechovatelná frakce. Respirabilní frakce v těch členských státech, které v den vstupu této směrnice v platnost uplatňují systém biologického monitorování s limitní hodnotou biologických expozičních testů nepřesahující 0,002 mg Cd/g kreatinu v moči.

(13)  Látka může způsobit senzibilizaci kůže a dýchacích cest.

(14)  Látka může způsobit senzibilizaci kůže.

“.

___________________

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 145.
(2)Úř. věst. C 440, 6.12.2018. s. 145.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019.
(4) Úř. věst. C 428, 13.12.2017, s. 10.
(5)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS) (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 50).
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).
(7)Směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (Úř. věst. L 131, 5.5.1998, s. 11).
(8)Rozhodnutí Komise 2014/113/EU ze dne 3. března 2014, kterým se zřizuje Vědecký výbor pro limitní hodnoty expozice chemickým činitelům při práci a kterým se zrušuje rozhodnutí 95/320/ES (Úř. věst. L 62, 4.3.2014, s. 18).
(9)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).


Společná pravidla pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy ***I
PDF 253kWORD 77k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/106/EHS o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy (COM(2017)0648 – C8-0391/2017 – 2017/0290(COD))
P8_TA(2019)0308A8-0259/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Zveřejňování informací o dani z příjmu ze strany některých podniků a poboček ***I
PDF 260kWORD 77k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o zveřejňování informací o dani z příjmu ze strany některých podniků a poboček (COM(2016)0198 – C8-0146/2016 – 2016/0107(COD))
P8_TA(2019)0309A8-0227/2017

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Společná ustanovení o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy ***I
PDF 1319kWORD 600k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový a migrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro správu hranic a víza (COM(2018)0375 – C8-0230/2018 – 2018/0196(COD))
P8_TA(2019)0310A8-0043/2019

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Azylový, migrační a integrační fond
PDF 135kWORD 42k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 14. prosince 2018, kterým se mění příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond (C(2018)08466 – 2018/2996(DEA))
P8_TA-PROV(2019)0311B8-0214/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2018)08466),

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond, mění rozhodnutí Rady 2008/381/ES a zrušují rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES a č. 575/2007/ES a rozhodnutí Rady 2007/435/ES(1), a zejména na čl. 16 odst. 2 a čl. 26 odst. 5 tohoto nařízení,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v článku 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci se navrhuje rozšířit přílohu II nařízení (EU) č. 515/2014 o zvláštní akci, v níž jde o „zřízení, rozvoj a provoz adekvátních přijímacích, ubytovacích a zajišťovacích zařízení a příslušných služeb ve prospěch žadatelů o mezinárodní ochranu nebo státních příslušníků třetích zemí, kteří se zdržují v některém členském státě a nesplňují nebo již nesplňují podmínky pro vstup a/nebo pobyt v členském státě“;

B.  vzhledem k tomu, že nařízení Komise v přenesené pravomoci navrhuje do této nové zvláštní akce zahrnout i koncepci „kontrolovaných středisek“, a tak členským státům zajistit finanční prostředky na zřizování, rozvoj a provoz takovýchto středisek;

C.  vzhledem k tomu, že koncepce „kontrolovaných středisek“ je kontroverzní a sporná z hlediska zákonnosti, neboť tuto koncepci unijní právo nezná a ani nebyla schválena spolunormotvůrci;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament zastává názor, že by tato střediska neměla být financována, dokud jejich koncepce nebude řádně definována v náležitém legislativním nástroji (přijatém spolunormotvůrci), který přesně vymezí její právní základ, povahu, účel a cíl;

1.  vyslovuje námitku k nařízení Komise v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi a aby ji informoval, že nařízení v přenesené pravomoci nemůže vstoupit v platnost;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 168.


Nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost
PDF 135kWORD 43k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 14. prosince 2018, kterým se mění příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz (C(2018)08465 – 2018/2994(DEA))
P8_TA-PROV(2019)0312B8-0215/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2018)08465),

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz a zrušuje rozhodnutí č. 574/2007/ES (1), a zejména na čl. 7 odst. 2 a čl. 17 odst. 5 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že článek 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci navrhuje rozšířit přílohu II nařízení (EU) č. 515/2014 o zvláštní akci, v níž jde o  „zřizování, rozvoj a provoz [hotspotů] – včetně poskytování služeb, mezi něž patří určování totožnosti, [...] evidence a prvotní přijetí“;

B.  vzhledem k tomu, že nařízení Komise v přenesené pravomoci navrhuje do této nové akce zahrnout i koncepci „kontrolovaných středisek“, a tak členským státům zajistit finanční prostředky na poskytování služeb v takovýchto střediscích;

C.  vzhledem k tomu, že koncepce „kontrolovaných středisek“ je kontroverzní a sporná z hlediska zákonnosti, neboť tuto koncepci unijní právo nezná a ani nebyla schválena spolunormotvůrci;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament zastává názor, že by tato střediska neměla být financována, dokud jejich koncepce nebude řádně definována v náležitém legislativním nástroji (přijatém spolunormotvůrci), který přesně vymezí její právní základ, povahu, účel a cíl;

1.  vyslovuje námitku proti nařízení Komise v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi a aby ji informoval o tom, že nařízení v přenesené pravomoci nemůže vstoupit v platnost;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 143.


Geneticky modifikovaná sója MON 87751 (MON-87751-7)
PDF 187kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87751 (MON-87751-7), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D060916/01 – 2019/2603(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0313B8-0216/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87751 (MON-87751-7), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D060916/01),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech(1), a zejména na čl. 7 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na hlasování Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat podle článku 35 nařízení (ES) č. 1829/2003, které proběhlo dne 7. března 2019 a na němž nebylo přijato žádné stanovisko,

–  s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(2),

–  s ohledem na stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 20. června 2018, které bylo zveřejněno dne 2. srpna 2018(3),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 182/2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (COM(2017)0085, COD(2017)0035),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o námitkách proti povolení geneticky modifikovaných organismů(4),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 26. září 2014 podala společnost Monsanto Europe S.A./N.V. jménem společnosti Monsanto, Spojené státy americké, v souladu s články 5 a 17 nařízení (ES) č. 1829/2003 příslušnému orgánu Nizozemska žádost o uvedení potravin, složek potravin a krmiv, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87751, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh (dále jen „žádost“), a vzhledem k tomu, že žádost se rovněž vztahuje na uvedení na trh geneticky modifikované sóji MON 87751 v produktech, které z ní sestávají nebo ji obsahují, pro jakákoli jiná použití než v potravinách a krmivech, s výjimkou pěstování;

B.  vzhledem k tomu, že úřad EFSA přijal dne 20. června 2018 kladné stanovisko k povolení(5);

C.  vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná sója MON 87751 byla upravena tak, aby získala rezistenci vůči některým škodlivým organismům z řádu Lepidoptera, a exprimuje za tímto účelem proteiny Bt Cry1A.105 a Cry2Ab2;

Toxiny Bt

D.  vzhledem k tomu, že studie prokazují, že toxiny Bt mohou mít adjuvantní vlastnosti, které posilují alergenní vlastnosti jiných potravin; vzhledem k tomu, že sója samotná produkuje řadu rostlinných alergenů a existuje konkrétní riziko, že proteiny Bt mohou ve fázi spotřeby posílit reakci imunitního systému na tyto sloučeniny;

E.  vzhledem k tomu, že člen vědecké komise úřadu EFSA pro geneticky modifikované organismy dříve uvedl, že ačkoliv nikdy nebyly u žádné žádosti zjištěny nežádoucí účinky v případě exprimace proteinů Bt, „nemohly být zjištěny toxikologickými studiemi, které se doporučují a provádějí v současnosti pro posouzení bezpečnosti geneticky modifikovaných rostlin úřadem EFSA, protože testy vhodné k tomuto účelu nejsou součástí těchto studií“(6);

F.  vzhledem k tomu, že v souvislosti se současným povolováním samotná vědecká komise úřadu EFSA pro geneticky modifikované organismy uznává, že je k dispozici jen omezené penzum znalostí a experimentálních důkazů o možnosti, že nově exprimované proteiny budou fungovat jako adjuvanty(7);

G.  vzhledem k tomu, že ve studiích se zdůrazňuje nutnost dalšího výzkumu a dlouhodobých studií zaměřených na adjuvantní vlastnosti toxinů Bt; vzhledem k tomu, že jelikož zůstávají nezodpovězené otázky o úloze toxinů Bt a jejich adjuvantních vlastnostech, nemělo by být povoleno dovážet geneticky modifikované rostliny, které je obsahují, pro použití jako potraviny a krmiva;

Studie toxicity a 90denní krmné studie

H.  vzhledem k tomu, že byly provedeny dvě 28denní studie toxicity po opakovaných dávkách na myších, jedna s proteinem Cry1a.105 a druhá s proteinem Cry2Ab2;

I.  vzhledem k tomu, že tyto studie toxicity byly provedeny v souvislosti s izolovanými proteiny, tj. nikoliv s proteiny v kombinaci, které byly získány z baktérií, a proto nejsou totožné s těmi, které se produkují v rostlině; vzhledem k tomu, že to znamená, že uvedené studie nesimulovaly expozici za reálných podmínek;

J.  vzhledem k tomu, že žádná z uvedených studií toxicity nebyla provedena v úplném souladu s příslušnými požadavky OECD v tom smyslu, že zkoušky koagulace byly založeny na poměrně malém počtu vzorků a nebyla vytvořena funkční pozorovací skupina a provedeny testy lokomotorické činnosti; vzhledem k tomu, že je nutné, aby byly v rámci povolovacího řízení splněny všechny tyto požadavky;

K.  vzhledem k tomu, že v 90denní krmné studii byla zjištěna řada statisticky významných rozdílů mezi kontrolní a experimentální skupinou, které podle připomínek příslušného orgánu jednoho členského státu měly být dále zkoumány(8);

L.  vzhledem k tomu, že 90denní krmná studie na potkanech vykazovala tyto nedostatky: ve studii se nepoužívaly dvě různé dávky testovacího materiálu, jak vyžaduje prováděcí nařízení Komise (EU) č. 503/2013(9), a nebyl analyzován žádný z testovacích materiálů s ohledem na možnou kontaminaci s jinými geneticky modifikovanými organismy;

M.  vzhledem k tomu, že ačkoliv úřad EFSA určil, že hlavní složkou sóji v lidské stravě je sójové mléko, u kterého je nejvyšší chronická expozice(10), jako testovací materiál v krmné studii byl použit opečený, odtučněný sójový šrot; vzhledem k tomu, že úroveň exprimace proteinů Bt v sójovém šrotu nebyla měřena, což znamená, že není možné určit souvislost mezi výsledkem studie a konkrétními úrovněmi toxinů Bt;

Připomínky příslušných orgánů členských států

N.  vzhledem k tomu, že orgány členských států předložily během tříměsíčního období konzultací řadu kritických připomínek(11), mimo jiné týkajících se toho, že řada otázek ohledně bezpečnosti a možné toxicity geneticky modifikované sóji zůstává nezodpovězena, že nebyly analyzovány kombinační účinky obou proteinů, že je třeba zvážit další informace předtím, než bude možné dokončit posouzení rizik, že plán monitorování životního prostředí nesplňuje cíle stanovené v příloze VII směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES(12) a že by měl být změněn před udělením souhlasu a že není důvod se domnívat, že je konzumace proteinů Cry bezpečná a nepředstavuje nebezpečí pro lidi, zvířata a životní prostředí;

O.  vzhledem k tomu, že Unie je smluvní stranou Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, jejíž smluvní strany jsou povinny zajistit, aby činnosti spadající do jejich pravomoci nepoškozovaly životní prostředí jiných států, které jsou smluvní stranou úmluvy(13); vzhledem k tomu, že rozhodnutí o tom, zda vydat povolení pro geneticky modifikovanou sóju, nebo ne, spadá do pravomoci Unie;

P.  vzhledem k tomu, že v souladu s žádostí jednoho členského státu by měly být při projednávání žádosti zváženy stávající údaje o dopadu pěstování geneticky modifikované sóji MON 87751 na země, které produkují a vyvážejí sóju; vzhledem k tomu, že týž členský stát doporučuje provést studii k posouzení toho, jak dovozy některých produktů ovlivňují volbu plodin v Evropě, a tudíž i biologickou rozmanitost vyplývající z těchto rozhodnutí zemědělského systému(14);

Q.  vzhledem k tomu, že příslušné orgány několika členských států kritizovaly nedostatečnou robustnost plánu monitorování po uvedení na trh;

Nedostatek demokratické legitimity

R.  vzhledem k tomu, že na hlasování Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat uvedeného v článku 35 nařízení (ES) č. 1829/2003, které proběhlo dne 7. března 2019, nebylo přijato žádné stanovisko, což znamená, že pro vydání povolení nebyla kvalifikovaná většina;

S.  vzhledem k tomu, že Komise několikrát(15) vyjádřila politování nad skutečností, že od vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost přijímala rozhodnutí o povolení bez podpory Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat a že navracení dokumentace Komisi ke konečnému rozhodnutí, což byla v podstatě výjimka pro tento postup jako celek, se stalo při rozhodování o povolování geneticky modifikovaných potravin a krmiv pravidlem; vzhledem k tomu, že předseda Juncker tuto praxi odsoudil jako nedemokratickou(16);

T.  vzhledem k tomu, že Parlament legislativní návrh ze dne 22. dubna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, dne 28. října 2015 v prvním čtení zamítl(17) a vyzval Komisi, aby svůj návrh stáhla a předložila nový;

U.  vzhledem k tomu, že ve14. bodu odůvodnění nařízení (EU) č. 182/2011 se uvádí, že by Komise měla pokud možno respektovat převládající názor, který by se mohl objevit v odvolacím výboru a zpochybňoval by vhodnost prováděcího aktu, zejména jde-li o citlivé oblasti, jako jsou zdraví spotřebitelů, bezpečnost potravin a ochrana životního prostředí;

V.  vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1829/2003 stanoví, že geneticky modifikované potraviny nebo krmiva nesmí mít nepříznivé účinky na zdraví lidí a zvířat či na životní prostředí a Komise musí při návrhu svého rozhodnutí obnovit povolení zohlednit veškerá příslušná ustanovení právních předpisů Unie a další opodstatněné faktory důležité pro danou záležitost;

1.  domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené nařízením (ES) č. 1829/2003;

2.  domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelný s cílem nařízení (ES) č. 1829/2003, který podle obecných zásad, jež jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(18), spočívá ve vytvoření základních ustanovení pro zajištění vysoké úrovně ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, zájmů v oblasti životního prostředí a zájmů spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění účinného fungování vnitřního trhu;

3.  vyzývá Komisi, aby vzala návrh prováděcího rozhodnutí zpět;

4.  opakovaně zdůrazňuje své odhodlání pokračovat v práci na návrhu Komise, kterým se mění nařízení (EU) č. 182/2011; vyzývá Radu, aby se vší naléhavostí pokročila v práci ve vztahu k tomuto návrhu Komise;

5.  vyzývá Komisi, aby pozastavila jakékoli prováděcí rozhodnutí týkající se žádostí o povolení geneticky modifikovaných organismů do doby, než bude postup pro udělení povolení, který se ukázal jako nedostatečný, přepracován tak, aby se odstranily nedostatky stávajícího postupu;

6.  vyzývá Komisi, aby stáhla návrhy na povolení geneticky modifikovaných organismů, pokud Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat nepřijal žádné stanovisko, ať již jde o pěstování, nebo o použití jako potraviny a krmiva;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.
(2) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.
(3) Vědecké stanovisko vědecké komise úřadu EFSA pro geneticky modifikované organismy z roku 2018 k posouzení geneticky modifikované sóji MON 87751 na použití v potravinách a krmivech podle nařízení (ES) č. 1829/2003 (žádost EFSA-GMO-NL-2014–121). EFSA Journal 2018; 16(8):5346, s. 32. doi: 10.2903/j.efsa.2018.5346.
(4)–––––––––––––––––––––––––––––––––– – Usnesení ze dne 16. ledna 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o uvedení na trh produktu z kukuřice (Zea mays L., linie 1507) geneticky modifikovaného pro rezistenci vůči některým škodlivým organismům z řádu Lepidoptera za účelem pěstování v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES (Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 110).Usnesení ze dne 16. prosince 2015 o prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2015/2279 ze dne 4. prosince 2015 o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici NK603 × T25, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh (Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 71).Usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87705 × MON 89788, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh (Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 19).Usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87708 × MON 89788, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh (Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 17).Usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju FG72 (MST-FGØ72-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh (Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 15).Usnesení ze dne 8. června 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici Bt11 × MIR162 × MIR604 × GA21 a geneticky modifikované kukuřice spojující dvě nebo tři z genetických modifikací, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh (Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 108).Usnesení ze dne 8. června 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, pokud jde o uvedení geneticky modifikovaného karafiátu (Dianthus caryophyllus L., linie SHD-27531-4) na trh (Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 111).Usnesení ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení pro uvedení osiva geneticky modifikované kukuřice MON 810 na trh za účelem pěstování (Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 76).Usnesení ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů z geneticky modifikované kukuřice MON 810 na trh (Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 80).Usnesení ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o uvedení geneticky modifikovaných semen kukuřice Bt11 na trh za účelem pěstování (Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 70).Usnesení ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o uvedení geneticky modifikovaného osiva kukuřice 1507 na trh za účelem pěstování (Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 73).Usnesení ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou bavlnu 281-24-236 × 3006-210-23 × MON 88913, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh (Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 83).Usnesení ze dne 5. dubna 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici Bt11 × 59122 × MIR604 × 1507 × GA21 a geneticky modifikované kukuřice spojující dvě, tři nebo čtyři z genetických modifikací Bt11, 59122, MIR604, 1507 a GA21, sestávají z nich nebo jsou z nich vyrobeny, na trh, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 34).Usnesení ze dne 17. května 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici DAS-40278-9, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 307, 30.8.2018, s. 71).Usnesení ze dne 17. května 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou bavlnu GHB119 (BCS-GHØØ5-8), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Úř. věst. C 307, 30.8.2018, s. 67).Usnesení ze dne 13. září 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju DAS-68416-4, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 54).Usnesení ze dne 4. října 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju FG72 × A5547-127, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 55).Usnesení ze dne 4. října 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju DAS-44406-6, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 60).Usnesení ze dne 24. října 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici 1507 (DAS-Ø15Ø7-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 122).Usnesení ze dne 24. října 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju 305423 × 40-3-2 (DP-3Ø5423-1 × MON-Ø4Ø32-6), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 346, 27.9.2018, p. 127).Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou řepku olejnou MON 88302 × Ms8 × Rf3 (MON-883Ø2-9 × ACSBNØØ5-8 × ACS-BNØØ3-6), MON 88302 × Ms8 (MON-883Ø2-9 × ACSBNØØ5-8) a MON 88302 × Rf3 (MON-883Ø2-9 × ACS-BNØØ3-6), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 133).Usnesení ze dne 1. března 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici 59122 (DAS-59122-7), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Přijaté texty, P8_TA(2018)0051).Usnesení ze dne 1. března 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici MON 87427 × MON 89034 × NK603 (MON-87427-7 × MON‑89Ø34-3 × MON-ØØ6Ø3-6) a geneticky modifikovanou kukuřici spojující dvě z genetických modifikací MON 87427, MON 89034 a NK603, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh a o zrušení rozhodnutí 2010/420/EU (Přijaté texty, P8_TA(2018)0052).Usnesení ze dne 3. května 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení uvedení potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikované cukrovky H7-1 (KM-ØØØH71-4) na trh podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Přijaté texty, P8_TA(2018)0197).Usnesení ze dne 30. května 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici GA21 (MON-ØØØ21-9), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Přijaté texty, P8_TA(2018)0221).Usnesení ze dne 30. května 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici 1507 × 59122 × MON 810 × NK603 a geneticky modifikované kukuřice spojující dvě nebo tři z genetických modifikací 1507, 59122, MON 810 a NK603, sestávají z nich nebo jsou z nich vyrobeny, na trh, a o zrušení rozhodnutí 2009/815/ES, 2010/428/EU a 2010/432/EU v souladu s nařízením (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Přijaté texty, P8_TA(2018)0222).Usnesení ze dne 24. října 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici NK603 × MON 810 (MON-ØØ6Ø3-6 × MON-ØØ81Ø-6), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0416).Usnesení ze dne 24. října 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici MON 87427 × MON 89034 × 1507× MON 88017 × 59122 a geneticky modifikovanou kukuřici spojující dvě, tři nebo čtyři z genetických modifikací MON 87427, MON 89034, 1507, MON 88017 a 59122, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh a o zrušení rozhodnutí 2011/366/EU (Přijaté texty, P8_TA(2018)0417).Usnesení ze dne 31. ledna 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o změně prováděcího rozhodnutí 2013/327/EU, pokud jde o obnovení povolení uvedení krmiv, které obsahují geneticky modifikovanou řepku olejnou Ms8, Rf3 a Ms8 × Rf3 nebo z ní sestávají, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Přijaté texty, P8_TA(2019)0057).Usnesení ze dne 31. ledna 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici 5307 (SYN-Ø53Ø7-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Přijaté texty, P8_TA(2019)0058).Usnesení ze dne 31. ledna 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici MON 87403 (MON-874Ø3-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Přijaté texty, P8_TA(2019)0059).Usnesení ze dne 31. ledna 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou bavlnu GHB614 × LLCotton25 × MON 15985, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Přijaté texty, P8_TA(2019)0060).Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici 4114 (DP-ØØ4114-3), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Přijaté texty, P8_TA(2019)0196).Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici MON 87411 (MON-87411-9), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Přijaté texty, P8_TA(2019)0197).Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici Bt11 × MIR162 × 1507 × GA21 a podkombinace Bt11 × MIR162 × 1507, MIR162 × 1507 × GA21 a MIR162 × 1507, sestávají z nich nebo jsou z nich vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Přijaté texty, P8_TA‑PROV(2019)0198).
(5) https://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/5346
(6) https://efsa.onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.2903/j.efsa.2018.5309, s. 34
(7) Reakce úřadu EFSA na připomínky členských států, s. 109, příloha G: http://registerofquestions.efsa.europa.eu/roqFrontend/questionLoader?question=EFSA-Q-2014-00719
(8) Příloha G, Připomínky členských států, s. 27–33, http://registerofquestions.efsa.europa.eu/roqFrontend/questionLoader?question=EFSA-Q-2014-00719
(9) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 503/2013 ze dne 3. dubna 2013 o žádostech o povolení geneticky modifikovaných potravin a krmiv v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 a o změně nařízení Komise (ES) č. 641/2004 a (ES) č. 1981/2006 (Úř. věst. L 157, 8.6.2013, s. 1).
(10) Stanovisko EFSA, s. 22 https://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/5346
(11) Příloha G, Připomínky členských států http://registerofquestions.efsa.europa.eu/roqFrontend/questionLoader?question=EFSA-Q-2014-00719
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1).
(13) Úmluva Organizace spojených národů o biologické rozmanitosti, 1992, článek 3, https://www.cbd.int/convention/articles/default.shtml?a=cbd-03
(14) Příloha G, Připomínky členských států, s. 67–68, http://registerofquestions.efsa.europa.eu/roqFrontend/questionLoader?question=EFSA-Q-2014-00719
(15) Viz například důvodová zpráva legislativního návrhu předloženého dne 22. dubna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území, a důvodová zpráva legislativního návrhu předloženého dne 14. února 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 182/2011.
(16) Např. v úvodním projevu na plenárním zasedání Evropského parlamentu obsaženém v politických pokynech pro novou Evropskou komisi (Štrasburk, 15. července 2014) nebo v projevu o stavu Unie v roce 2016 (Štrasburk, 14. září 2016).
(17) Úř. věst. C 355, 20.10.2017, s. 165.
(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).


Geneticky modifikovaná kukuřice 1507 × NK603 (DASØ15Ø7- 1 × MON-ØØ6Ø3-6)
PDF 168kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. března 2019 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici 1507 × NK603 (DAS-Ø15Ø7-1 × MON-ØØ6Ø3-6), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D060917/01 – 2019/2604(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0314