Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/0106(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0398/2018

Předložené texty :

A8-0398/2018

Rozpravy :

PV 15/04/2019 - 14
CRE 15/04/2019 - 14

Hlasování :

PV 16/04/2019 - 8.8
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0366

Přijaté texty
PDF 436kWORD 123k
Úterý, 16. dubna 2019 - Štrasburk Předběžné znění
Ochrana osob oznamujících porušení práva Unie ***I
P8_TA-PROV(2019)0366A8-0398/2018
Usnesení
 Úplné znění

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie (COM(2018)0218 – C8-0159/2018 – 2018/0106(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0218),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, články 16, 33, 43, 50, čl. 53 odst. 1, články 62, 91, 100, 103, 109, 114, 168, 169, 192, 207 a čl. 325 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 31 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0159/2018),

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3, článek 16, čl. 43 odst. 2, článek 50, čl. 53 odst. 1, články 91, 100, 114, čl. 168 odst. 4, článek 169, čl. 192 odst. 1 a čl. 325 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 31 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Účetního dvora ze dne 26. září 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. října 2018(2),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 15. března 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0398/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 405, 20.12.2013, s. 1.
(2) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 155.


Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. dubna 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2019/... o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie(1)
P8_TC1-COD(2018)0106

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 16, ▌,čl. 43 odst. 2, článek 50, čl. 53 odst. 1, ▌články 91, 100, ▌114, čl. 168 odst. 4, článek 169, čl. 192 odst. 1 a čl. 325 odst. 4 této smlouvy a na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 31 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3),

s ohledem na stanovisko Účetního dvora(4),

s ohledem na stanovisko skupiny osobností jmenovaných Výborem pro vědu a techniku z řad vědeckých odborníků členských států v souladu s článkem 31 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Osoby, které pracují pro určitou veřejnou nebo soukromou organizaci nebo jsou s ní v kontaktu v rámci svých pracovních činností, jsou často prvními osobami, které se dozví o ohrožení nebo poškození veřejného zájmu v této souvislosti. Tím, že záležitost oznámí, hrají klíčovou úlohu při odhalování případů porušení práva, při nichž je poškozován veřejný zájem, a jejich předcházení, jakož i zajišťování blaha společnosti. Potenciální oznamovatelé jsou však často od oznámení svých obav nebo podezření odrazeni kvůli strachu z odvetných opatření. V této souvislosti je na evropské i mezinárodní úrovni stále více uznávána důležitost zajištění vyvážené a účinné ochrany oznamovatelů.

(2)  Na úrovni Unie jsou oznámení a zveřejnění ze strany oznamovatelů jedním z počátečních prvků prosazování práva a politik Unie: vnitrostátním a unijním systémům prosazování práva poskytují informace, jež vedou k účinnému odhalení, vyšetřování a stíhání případů porušení práva Unie, a tím posilují transparentnost a odpovědnost.

(3)  V určitých oblastech politiky může porušování práva Unie – bez ohledu na to, zda je vnitrostátní právo kvalifikuje jako porušení správní, trestní nebo jiného druhu, – způsobit vážné poškození veřejného zájmu ve smyslu vytvoření značných rizik pro blaho společnosti. Jestliže byly v těchto oblastech zjištěny nedostatky při prosazování a oznamovatelé se nacházejí zpravidla v privilegovaném postavení, pokud jde o zveřejnění těchto porušení, je nutné prosazování posílit zavedením účinných, důvěrných a bezpečných kanálů pro oznamování a zajištěním účinné ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními ▌.

(4)  Ochrana oznamovatelů, která je v Evropské unii v současnosti dostupná, je mezi členskými státy roztříštěná a v jednotlivých oblastech politiky je rozdílná. Důsledky porušování práva Unie s přeshraničním rozměrem, která odhalili oznamovatelé, dokládají, že nedostatečná ochrana v jednom členském státě má negativní dopad nejen na fungování politik EU v tomto členském státě, nýbrž že se tento dopad může rozšířit i do ostatních členských států a celé EU.

(5)  Společné minimální normy zajišťující účinnou ochranu oznamovatelů by se proto měly uplatňovat v aktech a oblastech politiky, ve kterých:

i)  je nutné posílit prosazování;

ii)  klíčovým faktorem, který negativně ovlivňuje prosazování, je nedostatečné oznamování ze strany oznamovatelů a

iii)  porušování předpisů může mít za následek vážné poškození veřejného zájmu.

Členské státy mohou rozšířit uplatňování vnitrostátních předpisů na další oblasti s cílem zajistit soudržný a komplexní rámec na vnitrostátní úrovni.

(6)  Ochrana oznamovatelů je nezbytná k lepšímu prosazování práva Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek. Kromě nutnosti předcházet podvodům a korupci v souvislosti s plněním rozpočtu Unie, včetně zadávání veřejných zakázek, a odhalovat je, je nezbytné zabývat se nedostatečným prosazováním pravidel pro zadávání veřejných zakázek ze strany vnitrostátních orgánů veřejné moci a určitých provozovatelů veřejných služeb při pořizování zboží, stavebních prací a služeb. Porušování těchto pravidel narušuje hospodářskou soutěž, zvyšuje náklady podnikání, porušuje zájmy investorů a akcionářů a celkově snižuje přitažlivost pro investice a vytváří pro všechny podniky v Evropě nerovné podmínky, čímž nepříznivě ovlivňuje řádné fungování vnitřního trhu.

(7)  V oblasti finančních služeb již normotvůrce Unie uznal přidanou hodnotu ochrany oznamovatelů. V období po finanční krizi, která odhalila vážné nedostatky v prosazování příslušných pravidel, byla ve značném počtu legislativních nástrojů v této oblasti zavedena opatření k ochraně oznamovatelů, včetně interních a externích kanálů pro oznamování a výslovného zákazu odvetných opatření(6). Konkrétně v souvislosti s obezřetnostním rámcem vztahujícím se na úvěrové instituce a investiční podniky stanoví směrnice 2013/36/EU ochranu oznamovatelů, která je rozšířena i na nařízení (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky.

(8)  Co se týká bezpečnosti výrobků uváděných na vnitřní trh, hlavním zdrojem shromažďování důkazů jsou podniky zapojené ve výrobním a distribučním řetězci, takže oznamování ze strany oznamovatelů má vysokou přidanou hodnotu, jelikož jsou mnohem blíže zdroji možných nekalých a nedovolených praktik v oblasti výroby, dovozu či distribuce nebezpečných výrobků. To odůvodňuje zavedení ochrany oznamovatelů v souvislosti s bezpečnostními požadavky vztahujícími se jak na „harmonizované výrobky“(7), tak i „neharmonizované výrobky“(8). Ochrana oznamovatelů je účelná rovněž při zamezování odklonu palných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, jakož i produktů pro obranné účely, jelikož podporuje oznamování případů porušení, jako jsou podvody s doklady, pozměněné označení ▌a podvodné pořizování palných zbraní v rámci Společenství, kdy porušení často znamená odklon z legálního trhu na trh nelegální. Ochrana oznamovatelů pomůže také předcházet nedovolené výrobě podomácku vyrobených výbušnin tím, že přispěje k správnému uplatňování omezení a kontrol týkajících se prekurzorů výbušnin.

(9)  Význam ochrany oznamovatelů z hlediska předcházení porušování pravidel Unie v oblasti bezpečnosti dopravy a odrazování od takovéhoto porušování, které může ohrozit životy lidí, již byl uznán v odvětvových nástrojích Unie v oblasti bezpečnosti letectví(9) a bezpečnosti námořní dopravy(10), které stanoví uzpůsobená opatření na ochranu oznamovatelů i zvláštní kanály pro oznamování. Tyto nástroje zahrnují rovněž ochranu pracovníků, kteří oznámí své vlastní neúmyslné chyby (tzv. „spravedlivé posuzování“), před odvetnými opatřeními. Stávající prvky ochrany oznamovatelů v těchto dvou oblastech je nezbytné doplnit a rozšířit a zajistit takovouto ochranu k lepšímu prosazování bezpečnostních norem rovněž u ostatních druhů dopravy, konkrétně vnitrozemské lodní, silniční a železniční dopravy.

(10)  Shromažďování důkazů, předcházení trestným činům proti životnímu prostředí a nezákonnému jednání či opomenutí, jakož i případnému porušení v souvislosti s ochranou životního prostředí a odhalování a řešení těchto činů, jednání, opomenutí či porušení je i nadále problematické a je třeba je posílit, jak bylo uznáno ve sdělení Komise nazvaném „Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti“ ze dne 18. ledna 2018(11). Ačkoli v současnosti existují pravidla pro ochranu oznamovatelů pouze v jednom odvětvovém nástroji týkajícím se ochrany životního prostředí(12), zavedení takovéto ochrany je nezbytné k zajištění účinného prosazování acquis Unie v oblasti životního prostředí, jehož porušování může způsobit ▌poškození veřejného zájmu s možným efektem přelévání přes hranice států. To je důležité i v případech, kdy škody na životním prostředí mohou způsobit nebezpečné výrobky.

(11)  Posílení ochrany oznamovatelů by přispělo i k předcházení porušování pravidel Euratomu týkajících se jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a odpovědného a bezpečného nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem a k odrazování od porušování těchto pravidel. Posílilo by rovněž prosazování stávajících ustanovení revidované směrnice o jaderné bezpečnosti(13), která se týkají účinné kultury jaderné bezpečnosti, a zejména ustanovení čl. 8b odst. 2 písm. a), jež mimo jiné vyžaduje, aby příslušný regulační orgán zavedl systémy řízení, ve kterých má jaderná bezpečnost náležitou prioritu a které podporují na všech pracovních a vedoucích úrovních možnost vyjadřovat se k účinnému provádění příslušných bezpečnostních zásad a postupů a včas hlásit bezpečnostní otázky.

(12)  Obdobné úvahy opodstatňují zavedení ochrany oznamovatelů v návaznosti na stávající ustanovení a k zabránění porušování pravidel EU v oblasti potravinového řetězce, a zejména bezpečnosti potravin a krmiv a rovněž zdraví, ochrany a dobrých životních podmínek zvířat. Různá unijní pravidla, která byla v těchto oblastech vypracována, jsou vzájemně propojena. Nařízení (ES) č. 178/2002(14) stanoví obecné zásady a požadavky, na nichž jsou založena veškerá opatření Unie a členských států týkající se potravin a krmiv, přičemž je zvláštní pozornost věnována bezpečnosti potravin, aby byla v souvislosti s potravinami zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, jakož i účinné fungování vnitřního trhu. Toto nařízení mimo jiné stanoví, že provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků nemohou odrazovat své zaměstnance a ostatní osoby od spolupráce s příslušnými orgány, lze-li tím předejít riziku spojenému s potravinami nebo toto riziko zmenšit či vyloučit. Normotvůrce Unie přijal obdobný přístup v oblasti „právního rámce pro zdraví zvířat“, a to prostřednictvím nařízení (EU) 2016/429, kterým se stanoví pravidla pro prevenci a tlumení nákaz zvířat, které se mohou přenášet na zvířata nebo na člověka(15). Směrnice Rady 98/58/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU a nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 stanoví pravidla týkající se ochrany a dobrých životních podmínek zvířat chovaných pro hospodářské účely, během přepravy, při usmrcování a při používání pro účely provádění pokusů na zvířatech.

(13)  Oznámení oznamovatelů mohou mít stejně tak klíčový význam při odhalování rizik pro veřejné zdraví a ochranu spotřebitelů vyplývajících z případů porušování pravidel Unie, které by jinak mohly zůstat skryty, a při předcházení těmto rizikům, jejich snižování nebo odstraňování. Zejména ochrana spotřebitele je úzce spojena s případy, kdy mohou nebezpečné výrobky způsobit spotřebitelům značnou újmu.▌

(14)  Ochrana soukromí a osobních údajů, která je zakotvena v článcích 7 a 8 Listiny základních práv, je další oblastí, v níž mohou oznamovatelé pomoci zveřejnit porušení práva Unie, jež mohou poškodit ▌veřejný zájem. Podobné úvahy platí i pro porušení směrnice o bezpečnosti sítí a informačních systémů(16), která zavádí hlášení incidentů (včetně těch, jež neohrožují ochranu osobních údajů) a bezpečnostní požadavky vztahující se na subjekty, které poskytují základní služby v mnoha odvětvích (např. v odvětví energetiky, zdravotnictví, dopravy, bankovnictví atd.), poskytovatele klíčových digitálních služeb (např. služby cloud computingu) a poskytovatele základních veřejných služeb, jako jsou dodávky vody, elektřiny a plynu. Oznamování ze strany oznamovatelů v této oblasti je obzvláště cenné, aby se dařilo předcházet bezpečnostním incidentům, jež by se nepříznivě dotkly klíčových hospodářských a sociálních činností a široce využívaných digitálních služeb, a předcházet porušování unijních právních předpisů na ochranu údajů. Pomáhá zajistit kontinuitu služeb, jež jsou nezbytné pro fungování vnitřního trhu a blaho společnosti.

(15)  Navíc ochrana finančních zájmů Unie, která souvisí s bojem proti podvodům, korupci a jiným protiprávním činnostem poškozujícím využívání výdajů Unie, s výběrem příjmů Unie a s finančními prostředky nebo aktivy Unie, je hlavní oblastí, v níž je zapotřebí prosazování práva Unie posílit. Posílení ochrany finančních zájmů Unie zahrnuje rovněž plnění rozpočtu Unie v souvislosti s výdaji vynaloženými na základě Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii. Neexistence účinného prosazování v oblasti finančních zájmů Unie, včetně podvodů a korupce na vnitrostátní úrovni, má za následek snížení příjmů Unie a zneužití finančních prostředků EU, což může narušit veřejné investice a růst a oslabit důvěru občanů v opatření EU. Článek 325 SFEU požaduje, aby Unie a členské státy proti takovému jednání bojovaly. Příslušná opatření Unie v tomto ohledu zahrnují zejména nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95, které je pro nejzávažnější typy jednání souvisejícího s podvody doplněno směrnicí (EU) 2017/1371 a Úmluvou o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995, vypracovanou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, včetně protokolů k této úmluvě ze dne 27. září 1996(17), 29. listopadu 1996(18) a 19. června 1997 (úmluva a protokoly, které jsou nadále v platnosti pro členské státy, pro něž není závazná směrnice (EU) 2017/1372), a nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 (OLAF).

(16)  Společné minimální normy pro ochranu oznamovatelů by měly být stanoveny i pro porušení týkající se vnitřního trhu podle čl. 26 odst. 2 SFEU. Navíc v souladu s judikaturou Soudního dvora mají opatření Unie určená k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu přispět k odstranění stávajících nebo vznikajících překážek volného pohybu zboží či svobody poskytování služeb nebo k odstranění narušování hospodářské soutěže.

(17)  Ochrana oznamovatelů v zájmu zlepšení prosazování práva Unie v oblasti hospodářské soutěže včetně státní podpory by sloužila k ochraně účinného fungování trhů v Unii a umožnila by rovné podmínky pro podniky a znamenala přínosy pro spotřebitele. Co se týká pravidel hospodářské soutěže, která se vztahují na podniky, význam oznamování zasvěcenými osobami při odhalování případů porušení práva hospodářské soutěže již byl uznán v politice shovívavosti uplatňované v EU a rovněž při nedávném zavedení anonymního nástroje pro oznamovatele Evropskou komisí. Porušení v oblasti hospodářské soutěže a státní podpory se týkají článků 101, 102, 106, 107 a 108 SFEU a ustanovení v oblasti sekundárního práva přijatých pro účely jejich uplatňování.

(18)  Jednání, které porušuje pravidla týkající se daně z příjmů právnických osob, a mechanismy, jejichž cílem je získání daňové výhody a vyhýbání se právním povinnostem a které maří předmět nebo účel příslušného práva v oblasti daně z příjmů právnických osob, mají negativní dopad na řádné fungování vnitřního trhu. Mohou vést k nekalé daňové soutěži a rozsáhlým daňovým únikům, u společností narušovat rovné podmínky a pro členské státy i pro rozpočet Unie jako celek mít za následek ztrátu daňových příjmů. Tato směrnice stanoví ochranu před odvetnými opatřeními pro osoby, které oznamují mechanismy vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužívání, jež by mohly jinak zůstat neodhaleny, s cílem posílit schopnost příslušných orgánů chránit řádné fungování vnitřního trhu a odstranit narušování a překážky obchodu, které nepříznivě ovlivňují konkurenceschopnost podniků na vnitřním trhu, což přímo souvisí s pravidly v oblasti volného pohybu a týká se to i uplatňování pravidel státní podpory. Ochrana oznamovatelů přispívá k nedávným iniciativám Komise, které mají zvýšit transparentnost a zlepšit výměnu informací v oblasti daní a vytvořit v Unii spravedlivější prostředí , pokud jde o daň z příjmů právnických osob, aby se zvýšila účinnost členských států při určování mechanismů umožňujících vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužívání, jež by mohly jinak zůstat neodhaleny, a pomůže odrazovat od těchto mechanismů, přestože tato směrnice neharmonizuje ani věcná, ani procesní ustanovení týkající se daní.

(19)  Článek 1 odst. 1 písm. a) definuje věcnou působnost této směrnice odkazem na seznam aktů Unie uvedený v příloze (části I a II). To znamená, že pokud tyto akty Unie stanoví svou věcnou působnost odkazem na akty Unie uvedené v jejich přílohách, jsou součástí věcné působnosti této směrnice i uvedené akty. Odkaz na akty uvedené v příloze by navíc měl být chápán jako odkaz zahrnující všechna vnitrostátní či unijní prováděcí opatření nebo opatření v přenesené pravomoci přijatá na základě těchto aktů. Odkaz na akty Unie v příloze této směrnice by kromě toho měl být chápán jako dynamický odkaz, tj. pokud akt Unie uvedený v příloze byl nebo bude pozměněn, odkaz se týká aktu v pozměněném znění; pokud akt Unie uvedený v příloze byl nebo bude nahrazen, odkaz se týká nového aktu.

(20)  Určité akty Unie, zejména v oblasti finančních služeb, jako je nařízení (EU) č. 596/2014 o zneužívání trhu(19) a prováděcí směrnice Komise 2015/2392, přijatá na základě zmíněného nařízení(20), již obsahují podrobná pravidla pro ochranu oznamovatelů. Uvedené stávající právní předpisy Unie, včetně seznamu v části II přílohy, by měly zachovat případné zvláštnosti, které jsou v nich stanoveny a které jsou přizpůsobeny příslušným odvětvím. To má obzvláštní význam pro určení, které právní subjekty v oblasti finančních služeb, předcházení praní peněz a financování terorismu mají v současnosti povinnost zavést interní kanály pro oznamování. Pro zajištění soudržnosti a právní jistoty mezi členskými státy by se tato směrnice měla zároveň vztahovat na všechny záležitosti, jež nejsou upraveny v nástrojích pro jednotlivá odvětví, které by měla tato směrnice doplnit, a to v rozsahu, v němž v nich tyto záležitosti nejsou upraveny, aby byly zcela v souladu s minimálními normami. Tato směrnice by měla zejména dále upřesnit podobu interních a externích kanálů, povinnosti příslušných orgánů a konkrétní formy ochrany před odvetnými opatřeními, která má být poskytována na vnitrostátní úrovni. Článek 28 odst. 4 nařízení (EU) č. 1286/2014 v tomto ohledu uvádí pro členské státy možnost stanovit v oblasti, na kterou se uvedené nařízení vztahuje, interní kanál pro oznamování. Z důvodu soudržnosti s minimálními normami stanovenými v této směrnici by se povinnost zavést interní kanály pro oznamování stanovená v čl. 4 odst. 1 této směrnice měla uplatnit i v souvislosti s nařízením (EU) č. 1286/2014.

(21)  Touto směrnicí by neměla být dotčena ochrana, která je přiznána zaměstnancům v případě, že oznámí porušení pracovního práva Unie. Konkrétně v oblasti zdraví a ochrany bezpečnosti při práci již článek 11 rámcové směrnice 89/391/EHS vyžaduje, aby členské státy zajistily, že zaměstnancům ani jejich zástupcům nevzniknou žádné nevýhody kvůli jejich žádostem nebo návrhům, aby zaměstnavatelé přijali opatření k zmírnění rizik pro zaměstnance nebo k odstranění zdrojů nebezpečí. Zaměstnanci a jejich zástupci jsou oprávněni obracet se na příslušné vnitrostátní orgány, považují-li zaměstnavatelem přijatá opatření a použité prostředky za nedostatečné pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(22)  Členské státy mohou stanovit, že oznámení ohledně stížností vyplývajících z osobních vztahů týkajících se výlučně oznamující osoby, tj. stížností v souvislosti s osobními spory mezi oznamující osobou a jiným zaměstnancem, lze provádět prostřednictvím jiných postupů, které jsou k dispozici.

(23)  Touto směrnicí není dotčena ochrana přiznávaná postupy pro oznamování případných protiprávních činností včetně podvodů a korupce, které poškozují zájmy Unie, nebo chování souvisejícího s plněním pracovních povinností, které může vážně porušovat povinnosti úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie stanovené podle článků 22a, 22b a 22c služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie uvedených v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/69(21). Směrnice se použije v případě, že úředníci EU činí oznámení v pracovním kontextu mimo svých pracovněprávních vztahů s orgány EU.

(24)  Národní bezpečnost zůstává ve výhradní odpovědnosti každého členského státu. V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie by se tato směrnice neměla vztahovat na oznámení o porušeních v souvislosti se zakázkami v oblasti obrany nebo bezpečnosti, pokud se na ně vztahuje článek 346 SFEU. Pokud se některé členské státy rozhodnou rozšířit ochranu stanovenou ve směrnici na další oblasti či akty, které nespadají do její oblasti působnosti, mohou tyto členské státy přijmout zvláštní ustanovení na ochranu podstatných zájmů národní bezpečnosti v tomto ohledu.

(25)  Touto směrnicí by neměla být dotčena ani ochrana utajovaných informací, jež mají být podle práva Unie nebo podle právních a správních předpisů platných v dotčeném členském státě z bezpečnostních důvodů chráněny před neoprávněným přístupem. Ustanoveními této směrnice by mimoto neměly být dotčeny povinnosti vyplývající z rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU nebo rozhodnutí Rady ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU.

(26)  Touto směrnicí by neměla být dotčena ochrana důvěrné povahy komunikací mezi advokáty a jejich klienty (povinnost mlčenlivosti) stanovená podle vnitrostátního a případně unijního práva, v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Směrnicí by neměla být dotčena ani povinnost zachování důvěrnosti komunikací poskytovatelů zdravotní péče včetně terapeutů s jejich pacienty a zdravotnické dokumentace (lékařské tajemství) stanovená podle vnitrostátního a unijního práva.

(27)  Příslušníci jiných profesí mají nárok na ochranu podle této směrnice v případě, že oznamují informace chráněné platnými profesními pravidly, a za předpokladu, že oznámení těchto informací je nezbytné pro odhalení porušení spadajícího do oblasti působnosti této směrnice.

(28)  Ačkoliv tato směrnice stanoví za určitých podmínek omezené zproštění odpovědnosti, a to i trestní, v případě porušení důvěrnosti, nejsou jí dotčeny vnitrostátní pravidla upravující trestní řízení, zejména pokud jde o zajištění integrity vyšetřování a řízení či práv dotčených osob na obhajobu. Tím není dotčeno zavedení ochranných opatření do jiných druhů vnitrostátního procesního práva, zejména obrácení důkazního břemene ve vnitrostátním správním, občanskoprávním či pracovněprávním řízení.

(29)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se výkonu práva zástupců zaměstnanců na informace, konzultace a účast na kolektivním vyjednávání a jejich obranu zaměstnaneckých práv zaměstnanců. Neměla by tím být dotčena úroveň ochrany přiznaná touto směrnicí.

(30)  Tato směrnice by se neměla vztahovat na případy, kdy osoby, které byly na základě svého informovaného souhlasu identifikovány nebo registrovány jako oznamovatelé v databázích spravovaných pověřenými orgány na vnitrostátní úrovni, jako jsou například celní orgány, oznámí porušení donucovacím orgánům za úplatu nebo odměnu. Taková oznámení jsou činěna podle specifických postupů, jejichž cílem je zajistit anonymitu oznamovatelů v zájmu ochrany jejich tělesné integrity a jež jsou odlišné od kanálů pro oznamování stanovených v této směrnici.

(31)  Osoby, které oznámí informace o ohrožení nebo poškození veřejného zájmu, jež získaly v souvislosti se svou pracovní činností, využívají své právo na svobodu projevu. Právo na svobodu projevu a informací zakotvené v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP“) zahrnuje právo přijímat a rozšiřovat informace a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků.

(32)  Tato směrnice proto vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se práva na svobodu projevu a ze zásad, které na tomto základě vypracovala Rada Evropy ve svém doporučení z roku 2014 o ochraně oznamovatelů(22).

(33)  Aby mohly oznamující osoby využít ochrany, měly by se vzhledem k okolnostem a informacím, které mají k dispozici v době oznámení, důvodně domnívat, že jimi oznamované záležitosti jsou pravdivé. Jedná se o nezbytné ochranné opatření před zlovolnými a neopodstatněnými či zneužívajícími oznámeními, jež zajišťuje, aby osobám, které v době oznámení úmyslně a vědomě oznámí nesprávné či zavádějící informace, nebyla ochrana poskytnuta. Současně zajišťuje, aby nedošlo k zbavení ochrany v případě, že oznamující osoba podala nepravdivé oznámení s poctivým úmyslem. Stejně tak by oznamující osoby měly mít nárok na ochranu podle této směrnice v případě, měly-li oprávněné důvody domnívat se, že oznámené informace spadají do její oblasti působnosti. Důvody, které oznamující osobu vedou k učinění oznámení, by neměly být podstatné, pokud jde o otázku, zda by této osobě měla být poskytnuta ochrana či nikoliv.

(34)  Oznamující osoby mají zpravidla pocit větší jistoty při interním oznamování, pokud nemají důvody učinit oznámení externě. Z empirických studií vyplývá, že většina oznamovatelů má tendenci činit interní oznámení v rámci organizace, v níž pracují. Interní oznamování je rovněž nejlepším způsobem, jak zajistit, že informace obdrží osoby, které mohou přispět k včasnému a účinnému odstranění rizik pro veřejný zájem. Současně by oznamující osoba měla mít možnost zvolit nejvhodnější kanál podle konkrétních okolností daného případu. Mimoto je nutné chránit zveřejnění s přihlédnutím k demokratickým zásadám, jako je transparentnost a odpovědnost, a základním právům, jako je svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků, a současně zajistit rovnováhu mezi zájmem zaměstnavatelů, pokud jde o řízení jejich organizace a ochranu jejich zájmů, a zájmem veřejnosti týkajícím se ochrany před újmou, a to v souladu s kritérii stanovenými v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.

(35)  Aniž jsou dotčeny stávající povinnosti stanovit anonymní oznamování podle práva Unie, mohou členské státy rozhodnout, zda mají soukromé a veřejné subjekty a příslušné orgány přijímat anonymní oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice a podnikat v návaznosti na tato oznámení opatření. Nicméně osobám, které učinily anonymní oznámení nebo zveřejnění spadající do oblasti působnosti a splňující podmínky této směrnice, by měla být poskytnuta ochrana podle této směrnice, pokud byly následně identifikovány a poškozeny odvetnými opatřeními.

(36)  Ochrana má být přiznána v případech, kdy osoby učiní oznámení podle právních předpisů Unie orgánům, institucím či jiným subjektům Unie, například v souvislosti s podvody týkajícími se rozpočtu Unie.

(37)  Osoby potřebují zvláštní právní ochranu, pokud oznámené informace získají prostřednictvím svých pracovních činností, a hrozí jim tudíž odvetná opatření v souvislosti s prací (například za porušení povinnosti zachovávat důvěrnost nebo loajalitu). Základním důvodem pro zajištění ochrany těchto osob je jejich ekonomická zranitelnost plynoucí ze vztahu k osobě, na níž jsou fakticky pracovně závislé. Neexistuje-li takováto nerovnováha sil v souvislosti s prací (např. v případě běžných stěžovatelů nebo nezúčastněných osob z řad občanů), není ochrana před odvetnými opatřeními nutná.

(38)  Účinné prosazování práva Unie vyžaduje, aby byla ochrana přiznána co nejširší možné škále kategorií osob, které bez ohledu na to, zda se jedná o občany EU, nebo státní příslušníky třetích zemí, mají vzhledem ke svým pracovním činnostem (nehledě na povahu těchto činností, ať už placených či neplacených) privilegovaný přístup k informacím o případech porušení, jejichž oznámení je ve veřejném zájmu, a které mohou být v případě jejich oznámení poškozeny odvetnými opatřeními. Členské státy by měly zajistit, aby byla potřeba ochrany stanovena s odkazem na všechny příslušné okolnosti, a nikoli pouze s odkazem na povahu vztahu, za účelem zahrnutí celé škály osob, které jsou v širokém smyslu spojeny s organizací, v níž došlo k porušení.

(39)  Ochrana by se měla vztahovat především na osoby, které mají status „pracovníků“ ve smyslu čl. 45 odst. 1 SFEU, jak jej vykládá Soudní dvůr Evropské unie, tj. osoby, které po určitou dobu vykonávají pro jinou osobu pod jejím vedením činnosti, za které pobírají odměnu. Tento pojem zahrnuje i úředníky. Ochrana by měla být přiznána rovněž pracovníkům v nestandardním pracovním poměru, včetně pracovníků na částečný úvazek a pracovníků s pracovní smlouvou na dobu určitou, jakož i osobám, které uzavřely pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce, což jsou nejisté formy vztahů, u nichž lze často obtížně uplatňovat standardní ochranu před nespravedlivým zacházením.

(40)  Ochrana by se měla rozšířit i na další kategorie fyzických ▌osob, které sice nejsou „pracovníky“ ve smyslu čl. 45 odst. 1 SFEU, mohou však hrát klíčovou úlohu při odhalování případů porušení práva a v souvislosti se svými pracovními činnostmi se mohou z ekonomického hlediska nacházet ve zranitelné situaci. Například v oblastech, jako je bezpečnost výrobků, jsou dodavatelé mnohem blíže zdroji možných nekalých a nedovolených praktik v oblasti výroby, dovozu či distribuce nebezpečných výrobků; při vynakládání finančních prostředků Unie mají poradci poskytující své služby privilegované postavení, pokud jde o upozornění na případy porušení, jichž jsou svědky. Tyto kategorie osob, včetně osob samostatně výdělečně činných, které poskytují služby, osob ve svobodném povolání, zhotovitelů, subdodavatelů a dodavatelů, jsou obvykle postiženy odvetnými opatřeními, která mohou mít například formu předčasného ukončení nebo zrušení smluv o poskytování služeb, licence nebo povolení, ztráty obchodních příležitostí, ztráty příjmů, nátlaku, zastrašování nebo obtěžování, zařazení na černou listinu / bojkotování podniku nebo poškození jejich dobré pověsti. Odvetnými opatřeními mohou být poškozeni i akcionáři a osoby v řídicích orgánech, například z finančního hlediska nebo ve formě zastrašování či obtěžování, zařazení na černou listinu nebo poškození jejich dobré pověsti. Ochrana by měla být přiznána také osobám, jejichž pracovní poměr skončil, a uchazečům o zaměstnání nebo zájemcům o poskytování služeb určité organizaci, kteří získali informace o porušení práva během přijímacího řízení nebo v jiné fázi předsmluvních jednání a kteří mohou být poškozeni odvetnými opatřeními například ve formě negativních pracovních referencí nebo zařazení na černou listinu / bojkotování podniku.

(41)  Účinná ochrana oznamovatelů znamená ochranu i dalších kategorií osob, které sice nejsou ekonomicky závislé na svých pracovních činnostech, ale mohou být za odhalení porušování předpisů poškozeny odvetnými opatřeními. Odvetnými opatřeními proti dobrovolníkům a placeným nebo neplaceným stážistům může být ukončení využívání jejich služeb nebo poskytnutí negativních referencí pro budoucí zaměstnavatele či jiné poškození jejich dobré pověsti či kariérních vyhlídek.

(42)  Účinné odhalování vážného poškození veřejného zájmu a předcházení takovému poškození vyžaduje, aby pojem porušení zahrnovalnekalé praktiky, jak je stanoví ustálená judikatura Evropského soudního dvora, konkrétně jednání či opomenutí, jež se z formálního hlediska nejeví jako protiprávní, maří však předmět nebo účel práva.

(43)  Účinné předcházení případům porušování práva Unie vyžaduje, aby byla ochrana přiznána ▌osobám, které poskytnou informace nezbytné k odhalení porušení, ke kterým již došlo, porušení, k nimž dosud nedošlo, ale je velmi pravděpodobné, že k nim dojde, jednání či opomenutí, která může oznamující osoba oprávněně považovat za porušení práva Unie, jakož i pokusů o utajení porušení. Z týchž důvodů je ochrana odůvodněná také u osob, které neposkytnou skutečné důkazy, nýbrž předloží odůvodněné obavy či podezření. Ochrana by se současně neměla vztahovat na oznámení informací, které již jsou zcela zpřístupněny veřejnosti, nebo na nepodložené zvěsti a zprávy z doslechu.

(44)  Odvetná opatření vyjadřují úzký (příčina a následek) vztah, který musí existovat mezi oznámením a nepříznivým zacházením s oznamující osobou, a to přímo či nepřímo, aby tato osoba mohla požívat právní ochrany. Účinná ochrana oznamujících osob jako způsob posílení prosazování práva Unie vyžaduje širokou definici odvetných opatření, jež zahrnuje jakékoli jednání či opomenutí, k němuž dojde v pracovním kontextu a které těmto osobám působí újmu. Tato směrnice nebrání zaměstnavatelům, aby přijímali rozhodnutí související se zaměstnáním, která nejsou důsledkem oznámení nebo zveřejnění informací.

(45)  Ochrana před odvetnými opatřeními jako způsob zaručení svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků by měla být poskytnuta osobám, které oznámí informace o jednání či opomenutí v rámci organizace (interní oznamování) nebo externímu orgánu (externí oznamování), i osobám, které tyto informace veřejně zpřístupní (například přímo veřejnosti prostřednictvím internetových platforem nebo sociálních médií či sdělovacím prostředkům, voleným úředním osobám, organizacím občanské společnosti, odborovým svazům či profesním/obchodním organizacím).

(46)  Oznamovatelé jsou důležitým zdrojem zejména pro investigativní novináře. Zajištění účinné ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními zvyšuje právní jistotu (potenciálních) oznamovatelů, a tím podporuje a usnadňuje rovněž whistleblowing pro sdělovací prostředky. V tomto ohledu má ochrana oznamovatelů jako zdrojů pro novináře zásadní význam pro zajištění funkce „hlídacího psa“, kterou investigativní žurnalistika plní v demokratických společnostech.

(47)  Pro účinné odhalování porušování práva Unie a předcházení takovémuto porušování má zásadní význam to, aby se příslušné informace dostaly rychle k těm, kdo jsou zdroji problému nejblíže, mohou jej nejlépe prošetřit a mají případně pravomoci k zjednání nápravy. V zásadě by proto oznamující osoby měly být nabádány, aby nejprve využily interní kanály a podaly oznámení svému zaměstnavateli, pokud mají tyto kanály k dispozici a lze důvodně předpokládat, že fungují. Je tomu tak zejména v případě, že oznamující osoby se domnívají, že porušení lze účinně řešit v rámci příslušné organizace a že nehrozí odvetná opatření. To rovněž zaručuje, že právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru zavedou vhodné interní postupy pro přijímání oznámení a následná opatření v návaznosti na tato oznámení. Toto nabádání se týká i případů, kdy byly tyto kanály zavedeny, aniž by to vyžadovaly právní předpisy Unie či vnitrostátní právní předpisy. Tato zásada by měla v rámci organizací přispět k posílení kultury dobré komunikace a sociální odpovědnosti podniků, kdy se oznamovatelé považují za osoby, které významně přispívají k samonápravnému procesu a excelenci.

(48)  Co se týká právních subjektů v soukromém sektoru, povinnost zavést interní kanály je úměrná jejich velikosti a úrovni rizika, jež jejich činnosti představují pro veřejný zájem. Měla by se vztahovat na všechny podniky s 50 či více zaměstnanci bez ohledu na povahu jejich činností, a to na základě jejich povinnosti vybírat DPH. Na základě náležitého posouzení rizik mohou členské státy vyžadovat, aby i další podniky zavedly v určitých případech interní kanály pro oznamování (např. kvůli značným rizikům, jež mohou vyplývat z jejich činností).

(49)  Touto směrnicí není dotčena možnost členských států vybízet soukromé subjekty s méně než 50 zaměstnanci k zavedení interních kanálů pro oznamování a přijímání následných opatření, a to i stanovením méně preskriptivních požadavků pro tyto kanály než jsou požadavky stanovené podle článku 5 za předpokladu, že tyto požadavky zaručí důvěrnost a důsledná opatření v návaznosti na oznámení.

(50)  Osvobození malých podniků a mikropodniků od povinnosti zavést interní kanály pro oznamování by se nemělo vztahovat na soukromé podniky, které mají v současnosti povinnost zavést interní kanály pro oznamování podle aktů Unie uvedených v části I.B a části II přílohy.

(51)  Mělo by být zřejmé, že v případě soukromých právních subjektů, které neposkytují interní kanály pro oznamování, by měly mít oznamující osoby možnost podat oznámení externě přímo příslušným orgánům a že by tyto osoby měly požívat ochrany před odvetnými opatřeními, jež jsou uvedena v této směrnicí.

(52)  Aby bylo zajištěno zejména dodržování pravidel pro zadávání veřejných zakázek ve veřejném sektoru, měla by se povinnost zavést interní kanály pro oznamování vztahovat na všechny veřejné právní subjekty na místní, regionální a celostátní úrovni, přičemž by měla být úměrná jejich velikosti.

(53)  Za předpokladu, že je zajištěno utajení totožnosti oznamující osoby, je na každém jednotlivém soukromém a veřejném právním subjektu, aby stanovil druh kanálů pro oznamování. Konkrétně by měly umožnit písemná oznámení, která lze předložit poštou nebo prostřednictvím fyzické schránky (schránek) pro podávání stížností nebo on-line platformy (intranet nebo internet), nebo ústní oznámení prostřednictvím telefonní horké linky nebo jiného systému hlasových zpráv. Na žádost oznamující osoby by tyto kanály měly rovněž umožnit osobní schůzky v přiměřené lhůtě.

(54)  K přijímání oznámení jménem soukromých a veřejných subjektů mohou být oprávněny rovněž třetí osoby, pokud poskytují náležité záruky týkající se dodržování nezávislosti, důvěrnosti, ochrany údajů a tajemství. Může se jednat o externí poskytovatele platformy pro oznamování, externího poradce, ▌auditory, ▌zástupce odborových svazů nebo zástupce zaměstnanců.

(55)  Aniž je dotčena ochrana, které zástupci odborových organizací nebo zástupci zaměstnanců požívají ve své funkci podle jiných unijních a vnitrostátních pravidel, měli by požívat ochrany stanovené podle této směrnice jak v případě, kdy činí oznámení ve svém postavení zaměstnanců, tak i v případě, kdy poskytli poradenství a podporu oznamující osobě.

(56)  Postupy pro interní oznamování by měly soukromým právním subjektům umožňovat zcela důvěrné přijímání a prošetření oznámení zaměstnanců subjektu a jeho dceřiných společností nebo přidružených podniků (skupiny), avšak v možném rozsahu i veškerých zástupců a dodavatelů skupiny a jakýchkoli osob, které získají informace prostřednictvím svých pracovních činností v souvislosti s daným subjektem a skupinou.

(57)  Nejvhodnější osoby nebo odbory v rámci soukromého právního subjektu, jež by měly být určeny jako příslušné pro přijímání oznámení a následná opatření, závisí na struktuře subjektu, jejich funkce by však měla každopádně zajišťovat nezávislost a neexistenci střetu zájmů. V menších subjektech se může jednat o dvojí funkci, kterou zastává pracovník společnosti, jenž má vhodné předpoklady pro podávání zpráv přímo vedoucímu organizace, jako je vedoucí oddělení dodržování předpisů nebo lidských zdrojů, pracovník pro integritu, právník nebo osoba pověřená ochranou údajů, finanční ředitel, hlavní auditor nebo člen výkonného orgánu.

(58)  V rámci interního oznamování má informování oznamující osoby v rozsahu, v jakém to umožňuje právo, a co nejsrozumitelnějším způsobem o dalším postupu v návaznosti na oznámení zásadní význam pro vybudování důvěry v účinnost celkového systému ochrany oznamovatelů a snižuje pravděpodobnost dalších zbytečných oznámení či zveřejnění. Oznamující osoba by měla být v přiměřené lhůtě informována o plánovaných či přijatých opatřeních v návaznosti na oznámení a o důvodech těchto opatření (např. postoupení pro jiné kanály nebo postupy v případě oznámení, které výlučně postihuje individuální práva oznamující osoby, uzavření kvůli nedostatku důkazu či z jiných důvodů, zahájení interního šetření a případně jeho zjištění nebo opatření, která byla přijata k řešení předloženého problému, postoupení příslušnému orgánu za účelem dalšího šetření), pokud tyto informace neohrozí šetření či vyšetřování nebo se nedotknou práv dotčené osoby. Oznamující osoba by měla být ve všech případech informována o průběhu a výsledku vyšetřování. V průběhu vyšetřování může být požádána o poskytnutí dalších informací, aniž by však měla povinnost tak učinit.

(59)  Tato přiměřená lhůta by neměla přesahovat celkem tři měsíce. Není-li o vhodných následných opatřeních dosud rozhodnuto, měla by o tom být oznamující osoba vyrozuměna a měla by být informována jakékoli další zpětné vazbě.

(60)  Osoby, které zvažují oznámení porušení práva Unie, by měly mít možnost přijmout informované rozhodnutí ohledně toho, zda, jak a kdy oznámení podají. Soukromé a veřejné subjekty, které zavedly postupy pro interní oznamování, musí o těchto postupech, jakož i o postupech pro externí oznamování příslušným orgánům poskytnout informace. Tyto informace musí být snadno srozumitelné a snadno přístupné, v možném rozsahu i jiným osobám než zaměstnancům, které přicházejí do styku se subjektem prostřednictvím svých pracovních činností, jako jsou poskytovatelé služeb, distributoři, dodavatelé a obchodní partneři. Tyto informace mohou být například vyvěšeny na viditelném místě, k němuž mají všechny zmíněné osoby přístup, a na internetových stránkách subjektu a mohou být zařazeny rovněž v kurzech a vzdělávání týkajících se etiky a bezúhonnosti.

(61)  Účinné odhalování případů porušování práva Unie a předcházení těmto případům vyžaduje zajištění toho, aby mohli potenciální oznamovatelé snadno a zcela důvěrně sdělit informace, které mají k dispozici, dotčeným příslušným orgánům, jež mohou problém prošetřit a případně zjednat nápravu.

(62)  Může se stát, že interní kanály neexistují nebo že byly použity, avšak řádně nefungují (např. oznámení nebylo vyřízeno s řádnou péčí nebo v přiměřené lhůtě, nebo navzdory pozitivním výsledkům šetření nebylo přijato žádné vhodné opatření pro řešení porušení práva).

(63)  V jiných případech nelze důvodně předpokládat, že interní kanály budou řádně fungovat. Je tomu tak zejména v případech, kdy oznamující osoby mají oprávněné důvody se domnívat, že i) by v souvislosti s oznámením byly postiženy odvetnými opatřeními, a to i v důsledku porušení důvěrnosti, a ii) příslušné orgány by mohly lépe přijmout účinné opatření pro řešení porušení práva, například proto, že se na porušení podílela osoba mající v pracovním kontextu konečnou odpovědnost, nebo že existuje riziko, že porušení nebo související důkazy by mohly být zatajeny či zničeny, nebo obecněji, že by mohla být jinak ohrožena účinnost vyšetřovacích úkonů příslušných orgánů (jako příklad lze uvést oznámení o kartelových dohodách a jiných porušeních pravidel hospodářské soutěže), nebo že porušení vyžaduje bezodkladné opatření např. pro záchranu života, zdraví a bezpečnosti osob nebo pro ochranu životního prostředí. Ve všech případech jsou osoby podávající oznámení externě příslušným orgánům a případně orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie chráněny. Tato směrnice přiznává ochranu i v případech, kdy právo Unie nebo vnitrostátní právo vyžaduje, aby oznamující osoby učinily oznámení příslušným vnitrostátním orgánům v rámci svých pracovních povinností a úkolů, nebo je-li porušení trestným činem.

(64)  Nedostatečná důvěra v účinnost oznamování je jedním z hlavních faktorů, které potenciální oznamovatele odrazují. To odůvodňuje uložení jednoznačné povinnosti příslušným orgánům stanovit vhodné externí kanály pro oznamování, aby na základě obdržených oznámení jednaly s řádnou péčí a aby v přiměřené lhůtě poskytly oznamujícím osobám zpětnou vazbu .

(65)  Je na členských státech, aby určily orgány příslušné k přijímání oznámení , která spadají do oblasti působnosti této směrnice, a přijetí vhodných následných opatření. Těmito příslušnými orgány mohou být justiční orgány, regulační orgány nebo orgány dohledu příslušnékonkrétních dotčených oblastech nebo orgány s obecnější pravomocí na centrální státní úrovni, donucovací orgány, protikorupční orgány nebo veřejní ochránci práv.

(66)  Jakožto příjemci oznámení by orgány určené jako příslušné měly mít potřebné kapacity a pravomoci pro zajištění vhodných následných opatření – včetně posouzení správnosti tvrzení uvedených v oznámení a řešení oznámených porušení ▌zahájením interního šetření, vyšetřování, stíhání nebo přijetí opatření k zpětnému získání finančních prostředků či jiných vhodných nápravných opatření v souladu s jejich pověřením, nebo by měly mít nezbytné pravomoci k předložení oznámení jinému orgánu, který by měl vyšetřovat oznámené porušení, a zajistily přitom vhodná následná opatření ze strany tohoto orgánu. Zejména pokud si členské státy přejí zavést externí kanály na centrální státní úrovni, například v oblasti státní podpory, měly by zavést náležité záruky, aby zajistily dodržování požadavků na nezávislost a samostatnost stanovených v této směrnici. Zavedením těchto externích kanálů nejsou dotčeny pravomoci členských států nebo Komise, pokud jde o dohled v oblasti státní podpory, ani není touto směrnicí dotčena výlučná pravomoc Komise, pokud jde o prohlášení slučitelnosti opatření státní podpory zejména podle čl. 107 odst. 3 SFEU. Pokud jde o porušení článků 101 a 102 SFEU, členské státy by měly určit jako příslušné orgány uvedené v článku 35 nařízení (ES) č. 1/2003, aniž jsou dotčeny pravomoci Komise v této oblasti.

(67)  Příslušné orgány by rovněž měly oznamujícím osobám poskytnout zpětnou vazbu ohledně plánovaných či přijatých následných opatření (např. postoupení jinému orgánu, uzavření kvůli nedostatku důkazu či z jiných důvod nebo zahájení šetření a případně jeho zjištění nebo opatření, která byla přijata k řešení předloženého problému), jakož i ohledně důvodů takovýchto následných opatření. Sdělením konečného výsledku vyšetřování by neměla být dotčena platná pravidla Unie, která zahrnují případná omezení zveřejňování rozhodnutí v oblasti finanční regulace. To by se mělo obdobně použít v oblasti zdaňování právnických osob, jsou-li podobná omezení stanovena v platných vnitrostátních právních předpisech.

(68)  K přijetí následných opatření a k poskytnutí zpětné vazby by mělo dojít v přiměřené lhůtě; to je odůvodněno potřebou rychle vyřešit problém, který může být předmětem oznámení, a rovněž zabránit zbytečnému zveřejnění. Tato lhůta by neměla přesahovat tři měsíce, může se však prodloužit na šest měsíců, je-li to nezbytné kvůli zvláštním okolnostem daného případu, zejména povaze a složitosti předmětu oznámení, jenž může vyžadovat zdlouhavé šetření.

(69)  Právo Unie ve zvláštních oblastech, jako je zneužívání trhu(23), civilní letectví(24) nebo bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři(25), již stanoví zavedení interních a externích kanálů pro oznamování. Povinnosti týkající se zavedení takovýchto kanálů, které jsou uloženy v této směrnici, by měly být pokud možno založeny na stávajících kanálech stanovených v konkrétních aktech Unie.

(70)  Evropská komise, jakož i některé instituce a jiné subjekty Unie, například Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA), Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA), Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), zavedly externí kanály a postupy pro přijímání oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice, jež zajišťují především utajení totožnosti oznamujících osob. Touto směrnicí nejsou takovéto externí kanály pro oznamování a postupy, pokud existují, dotčeny, je však zajištěno, aby osoby podávající oznámení těmto orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie mohly v rámci celé Unie využít společné minimální normy ochrany.

(71)  Pro zajištění účinnosti postupů pro následná opatření přijímaná v návaznosti na oznámení a řešení porušení dotčených pravidel Unie by měly mít členské státy možnost přijímat opatření na omezení zátěže příslušných orgánů v důsledku oznámení o méně závažných porušeních ustanovení spadajících do oblasti působnosti této směrnice, opakujících se oznámení či oznámení o porušení doplňkových ustanovení (např. ustanovení o povinnostech týkajících se dokumentace nebo oznamování). Tato opatření mohou spočívat v tom, že se příslušným orgánům umožní, aby po řádném přezkoumání věci rozhodly, že oznámené porušení je zjevně méně závažné povahy a nevyžaduje další následná opatření podle této směrnice. Členské státy mohou rovněž příslušným orgánům umožnit, aby ukončily řízení týkající se opakujících se oznámení, která neobsahují žádné nové smysluplné informace oproti dřívějšímu oznámení, v souvislosti s nímž již bylo řízení ukončeno, pokud nové právní či skutkové okolnosti neodůvodňují jiná následná opatření. Členské státy mohou navíc příslušným orgánům umožnit, aby se v případě vysokého počtu oznámení přednostně zabývaly oznámeními o závažných porušeních nebo o porušeních zásadních ustanovení spadajících do oblasti působnosti této směrnice.

(72)  Stanoví-li tak vnitrostátní právo nebo právo Unie, měly by příslušné orgány postoupit případy nebo relevantní informace orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, včetně – pro účely této směrnice – Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a Úřadu evropského veřejného žalobce, aniž by tím byla dotčena možnost oznamující osoby obrátit se přímo na tyto instituce nebo jiné subjekty Unie.

(73)  V řadě oblastí politiky spadajících do oblasti působnosti této směrnice existují mechanismy spolupráce, jejichž prostřednictvím si příslušné vnitrostátní orgány vyměňují informace a provádějí navazující činnosti v souvislosti s porušováním pravidel Unie s přeshraničním rozměrem. Příklady sahají od mechanismu správní pomoci a spolupráce v případech přeshraničních porušení právních předpisů Unie týkajících se zemědělsko-potravinového řetězce a sítě pro odhalování podvodů v potravinářství přes systém rychlého varování pro nebezpečné nepotravinářské výrobky a síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele až po síť pro dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí, Evropskou síť pro hospodářskou soutěž a správní spolupráci v oblasti daní. Příslušné orgány členských států by měly v případě potřeby tyto stávající mechanismy spolupráce plně využívat v rámci povinnosti přijímat následná opatření v návaznosti na oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice. Orgány členských států by navíc mohly spolupracovat i nad rámec stávajících mechanismů spolupráce v případech porušení s přeshraničním rozměrem v oblastech, v nichž takovéto mechanismy spolupráce neexistují.

(74)  Aby byla možná účinná komunikace s pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení, je nutné, aby příslušné orgány pro přijímání a zpracování informací poskytnutých oznamující osobou zavedly a používaly uživatelsky přívětivé kanály, které jsou bezpečné a zajišťují zachování důvěrnosti a umožňují uchovávání informací v trvalé podobě pro případ dalšího šetření. To může vyžadovat, aby byly odděleny od obecných komunikačních kanálů, které příslušné orgány používají ke komunikaci s veřejností, jako jsou běžné veřejné systémy pro podávání stížností nebo kanály, které příslušný orgán používá při své běžné činnosti k interní komunikaci a komunikaci se třetími stranami.

(75)  Pracovníci příslušných orgánů, kteří jsou odpovědní za vyřizování oznámení, by měli být odborně vyškoleni mimo jiné o platných pravidlech pro ochranu údajů, ▌aby mohli vyřizovat oznámení a zajišťovat komunikaci s oznamující osobou, jakož i přijímat v reakci na oznámení vhodná následná opatření.

(76)  Osoby, které mají v úmyslu podat oznámení, by měly mít možnost přijmout informované rozhodnutí ohledně toho, zda, jak a kdy oznámení podají. Příslušné orgány by proto měly zveřejnit informace o dostupných kanálech pro oznamování u příslušných orgánů, o platných postupech a o specializovaných pracovnících v těchto orgánech, kteří jsou odpovědní za vyřizování oznámení, a zajistit, aby byly tyto informace snadno přístupné. Veškeré informace ohledně oznámení by měly být transparentní, snadno srozumitelné a spolehlivé, aby podporovaly oznamování a neodrazovaly od něj.

(77)  Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány zavedly náležité postupy ochrany při zpracovávání oznámení o porušení a pro ochranu osobních údajů osob, jichž se oznámení týká. Tyto postupy by měly zajistit, aby ve všech fázích postupu byla chráněna totožnost každé oznamující osoby, dotčené osoby a případně třetích osob uvedených ve zprávě (např. svědků nebo kolegů).▌

(78)  Je nutné, aby ▌pracovníci příslušného orgánu, kteří jsou odpovědní za vyřizování oznámení, a jeho pracovníci, kteří mají právo přístupu k informacím poskytnutým ▌oznamující osobou, dodržovali povinnost zachovávat profesní tajemství a důvěrnost při předávání údajů jak uvnitř, tak vně příslušného orgánu, včetně případů, kdy příslušný orgán v souvislosti s oznámením o porušení zahájí vyšetřování nebo šetření nebo vykonává donucovací činnosti.

(79)  Pravidelný přezkum postupů příslušných orgánů a výměna osvědčených postupů mezi nimi by měly zaručit, že tyto postupy jsou přiměřené, a slouží tudíž svému účelu.

(80)  Osoby, které zveřejní informace ▌, by měly mít ▌nárok na ochranu v případech, kdy navzdory internímu nebo externímu oznámení není porušení řešeno, například v případech, kdy mají tyto osoby oprávněné důvody domnívat se, že porušení nebylo (náležitě) posouzeno nebo prošetřeno nebo nebyla přijata žádná vhodná nápravná opatření. Vhodnost následných opatření by měla být posouzena podle objektivních kritérií souvisejících s povinností příslušných orgánů posoudit správnost tvrzení a ukončit případné porušování práva Unie. Bude proto záviset na okolnostech jednotlivých případů a povaze pravidel, která byla porušena. Vhodným následným opatřením podle této směrnice může být zejména rozhodnutí orgánů o tom, že se jednoznačně jednalo o méně závažné porušení a že není zapotřebí následných opatření.

(81)  Osoby, které zveřejní informace přímo, by měly mít rovněž nárok na ochranu v případech, kdy mají oprávněné důvody domnívat se, že existuje bezprostřední nebo zjevné ohrožení veřejného zájmu nebo hrozí-li nenapravitelná újma, ▌včetně zásahu do tělesné integrity.

(82)  Tyto osoby by měly mít rovněž nárok na ochranu v případech, kdy mají oprávněné důvody domnívat se, že v případě externího oznámení existuje riziko odvetných opatření nebo je malá vyhlídka účinného řešení porušení vzhledem ke zvláštním okolnostem daného případu, například že důkazy mohou být zatajeny či zničeny nebo že příslušný orgán je spolčen se subjektem porušení či se na porušení podílí.

(83)  Zajištění utajení totožnosti oznamující osoby v průběhu procesu oznamování a následného vyšetřování je zásadním opatřením ex-ante k zabránění odvetným opatřením. Totožnost oznamující osoby může být zveřejněna, pouze pokud se jedná o nezbytnou a přiměřenou povinnost požadovanou právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy v souvislosti s vyšetřováním orgány nebo soudním řízením, zejména v zájmu ochrany práva dotčených osob na obhajobu. Tato povinnost může vyplývat zejména ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13 ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení. Ochrana utajení totožnosti by se neměla uplatnit, pokud oznamující osoba úmyslně odhalí svou totožnost v souvislosti se zveřejněním informací.

(84)  Veškeré zpracování osobních údajů prováděné podle této směrnice, včetně výměny nebo předávání osobních údajů příslušnými orgány, by mělo být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 a se směrnicí (EU) 2016/680(26) a jakákoli výměna nebo předávání informací příslušnými orgány na úrovni Unie by měly být v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001(27). Obzvláštní pozornost je třeba věnovat zásadám týkajícím se zpracovávání osobních údajů, které jsou stanoveny v článku 5 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, článku 4 směrnice (EU) 2016/680 a článku 4 nařízení (ES) č. 45/2001, a zásadě záměrné a standardní ochrany osobních údajů stanovené v článku 25 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, článku 20 směrnice (EU) 2016/680 a článku XX nařízení (EU) 2018/XX, kterým se zrušuje nařízení č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES.

(85)  Účinnost postupů stanovených v této směrnici v souvislosti s následnými opatřeními přijímanými v návaznosti na oznámení o porušení práva Unie v oblastech spadajících do její působnosti slouží k dosažení významného cíle obecného veřejného zájmu Unie a členských států ve smyslu čl. 23 odst. 1 písm. e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů, jelikož má za cíl posílení prosazování práva a politik Unie v konkrétních oblastech, v nichž by porušení mohla způsobit vážné poškození veřejného zájmu. Účinná ochrana utajení totožnosti oznamujících osob je nezbytná pro ochranu práv a svobod jiných, zejména oznamujících osob, jak je stanoveno v čl. 23 odst. 1 písm. i) obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Členské státy by měly zajistit účinnost této směrnice, a to případně i tak, že prostřednictvím legislativních opatření omezí výkon některých práv dotčených osob na ochranu údajů v souladu s čl. 23 odst. 1 písm. e) a i) a čl. 23 odst. 2 obecného nařízení o ochraně osobních údajů v rozsahu a na dobu, které jsou nezbytné k tomu, aby se předešlo pokusům o zabránění oznámení, zabránění, maření či zpomalení následných opatření přijatých v návaznosti na oznámení, zejména vyšetřování, nebo pokusům o odhalení totožnosti oznamujících osob a aby se tyto pokusy řešily.

(86)  Účinná ochrana utajení totožnosti oznamujících osob je rovněž nezbytná pro ochranu práv a svobod jiných, zejména oznamujících osob, pokud oznámení vyřizují orgány ve smyslu čl. 3 odst. 7 směrnice (EU) 2016/680. Členské státy by měly zajistit účinnost této směrnice, včetně případně tak, že prostřednictvím legislativních opatření omezí výkon některých práv dotčených osob na ochranu údajů v souladu s čl. 13 odst. 3 písm. a) a e), čl. 15 odst. 1 písm. a) a e), čl. 16 odst. 4 písm. a) a e) a čl. 31 odst. 5 směrnice (EU) 2016/680 v rozsahu a na dobu, které jsou nezbytné k tomu, aby se předešlo pokusům o zabránění oznámení, zabránění, maření či zpomalení následných opatření přijatých v návaznosti na oznámení, zejména vyšetřování, nebo pokusům o odhalení totožnosti oznamujících osob a aby se tyto pokusy řešily.

(87)  Členské státy by měly zajistit náležité vedení záznamů o všech oznámeních o porušení a dohledatelnost každého oznámení, jakož i to, aby informace získané prostřednictvím oznámení mohly být tam, kde je to vhodné, použity jako důkazy při donucovacích opatřeních.

(88)  Oznamující osoby by měly být chráněny před jakoukoli formou odvetných opatření, přímých či nepřímých, která přijal, doporučil či toleroval jejich zaměstnavatel nebo zákazník / příjemce služeb a osoby, které pro tyto osoby pracují či jednají jejich jménem, včetně spolupracovníků a vedoucích pracovníků v téže organizaci nebo v jiných organizacích, s nimiž je oznamující osoba v kontaktu v rámci svých pracovních činností ▌. Ochrana by měla být poskytnuta nejen před odvetnými opatřeními, která jsou přijata vůči oznamující osobě samotné, nýbrž také před odvetnými opatřeními, která mohou být přijata vůči právnímu subjektu, který oznamující osoba vlastní, pro který pracuje nebo s nímž je jinak spojena v pracovním kontextu, jako je neposkytnutí služeb, zařazení na černou listinu nebo bojkotování podniku. K nepřímým odvetným opatřením patří také kroky podniknuté proti prostředníkům, spolupracovníkům či příbuzným oznamující osoby, kteří jsou v pracovním kontextu také ve spojení se zaměstnavatelem oznamovatele či zákazníkem / příjemcem služeb ▌.

(89)  Není-li odvetným opatřením zabráněno a nejsou-li potrestána, odrazuje to potenciální oznamovatele. Jednoznačný zákaz odvetných opatření v právu má důležitý odrazující účinek, jenž je dále posílen ustanoveními o osobní odpovědnosti a sankcích uložených subjektům, které odvetná opatření přijmou.

(90)  Nezávislý orgán nebo informační středisko může poskytovat individuální poradenství a přesné informace.

(91)  Potenciální oznamovatelé, kteří si nejsou jisti tím, jak oznámení podat nebo zda budou chráněni, mohou být nakonec od oznámení odrazeni. Členské státy by měly zajistit, aby byly příslušné informace poskytovány ▌způsobem, který je snadno srozumitelný a snadno přístupný široké veřejnosti. Mělo by být dostupné individuální, nestranné a důvěrné poradenství, které je poskytováno bezplatně, například ohledně toho, zda se na dotyčné informace vztahují platná pravidla pro ochranu oznamovatelů, který kanál pro oznamování lze nejlépe využít a jaké alternativní postupy jsou k dispozici v případě, že se na informace platná pravidla nevztahují („odkazy na další zdroje“). Přístup k tomuto poradenství může pomoci zajistit, aby byla oznámení podávána prostřednictvím vhodných kanálů a odpovědně a aby byly případy porušení a protiprávního jednání odhaleny včas nebo aby jim bylo dokonce zabráněno. Členské státy mohou rozhodnout, že toto poradenství rozšíří na právní poradenství. Je-li takové poradenství oznamujícím osobám poskytnuto organizacemi občanské společnosti, které jsou vázány povinností zachování důvěrnosti získaných informací, měly by členské státy zajistit, aby tyto organizace nebyly poškozeny odvetnými opatřeními, například ve formě hospodářské újmy vzniklé v důsledku omezení jejich přístupu k financování nebo zařazení na černou listinu, což by mohlo bránit řádnému fungování dané organizace.

(92)  Příslušné orgány by měly oznamujícím osobám poskytnout podporu nezbytnou v zájmu účinného přístupu těchto osob k ochraně. Zejména by měly poskytnout důkazy nebo jiné dokumenty požadované k tomu, aby se u jiných orgánů nebo soudů potvrdilo provedení externího oznámení. Podle určitých vnitrostátních rámců a v určitých případech mohou oznamující osoby ▌využít formy potvrzení skutečnosti, že splňují podmínky platných pravidel. Bez ohledu na tyto možnosti by měly mít účinný přístup k soudnímu přezkumu, kdy je na soudech, aby na základě všech konkrétních okolností daného případu rozhodly, zda tyto osoby splňují podmínky platných pravidel.

(93)  ▌Právní nebo smluvní závazky jednotlivců, jako jsou doložky o loajalitě ve smlouvách nebo dohody o mlčenlivosti / zachování důvěrnosti, nelze využít k ▌zabránění v oznámení, k odepření ochrany nebo k potrestání oznamujících osob za to, že tak učinily, pokud je poskytnutí informací spadajících do oblasti působnost těchto doložek nebo dohod nezbytné k odhalení porušení. Jsou-li tyto podmínky splněny, neměla by oznamujícím osobám vzniknout žádná odpovědnost, ať již občanské, trestní, správní nebo pracovněprávní povahy. Ochrana před vznikem odpovědnosti za oznamování nebo zveřejnění informací podle této směrnice je zaručena v případě informací, u nichž měla oznamující osoba oprávněné důvody se domnívat, že jejich oznámení nebo zveřejnění bylo nezbytné k odhalení porušení podle této směrnice. Tato ochrana by se neměla vztahovat na nadbytečné informace, které tato osoba odhalila, aniž by k tomu měla tyto oprávněné důvody.

(94)  V případech, kdy oznamující osoby oprávněně získaly nebo obdržely přístup k oznámeným informacím nebo dokumentům, které tyto informace obsahují, by měly být zproštěny odpovědnosti. To platí jak v případech, kdy tyto osoby odhalí obsah dokumentů, k nimž mají oprávněný přístup, tak i v případech, kdy pořídí kopie těchto dokumentů nebo je odnesou z prostor organizace, v níž jsou zaměstnané, v rozporu se smluvními nebo jinými doložkami, podle kterých jsou příslušné dokumenty majetkem organizace. Oznamující osoby by měly být zproštěny odpovědnosti i v případech, kdy získání příslušných informací či dokumentů nebo přístup k nim vyvolává otázku občanské, správní nebo pracovněprávní odpovědnosti. Jako příklad lze uvést případy, kdy oznamující osoby získaly informace přístupem k elektronické poště spolupracovníka nebo k dokumentům, které v rámci své práce běžně nepoužívají, pořízením fotografií prostor organizace nebo vstupem do míst, kam běžně nemají přístup. Pokud oznamující osoby získaly přístup k příslušným informacím nebo dokumentům spácháním trestného činu, například neoprávněným vstupem do vyhrazených prostor nebo hackingem, měla by se jejich trestní odpovědnost i nadále řídit platnými vnitrostátními předpisy, aniž by byl dotčen čl. 15 odst. 7. Podobně jakákoli jiná odpovědnost oznamujících osob vzešlá z jednání či opomenutí, jež nesouvisejí s oznamováním nebo nejsou nezbytná pro odhalení porušení podle této směrnice, by se měla nadále řídit platným právem Unie nebo vnitrostátním právem. Odpovědnost oznamujících osob by v těchto případech měly posoudit vnitrostátní soudy s ohledem na všechny příslušné věcné informace a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu, včetně nezbytnosti a přiměřenosti jednání nebo opomenutí v souvislosti s oznámením nebo zveřejněním.

(95)  Odvetná opatření budou pravděpodobně vysvětlena jako opodstatněná z jiných důvodů, než je oznámení, a pro oznamující osoby může být velmi obtížné prokázat souvislost mezi oznámením a odvetnými opatřeními, přičemž subjekty, které odvetná opatření přijmou, mohou mít větší moc a prostředky k doložení a odůvodnění přijatých opatření. Jakmile proto oznamující osoba prima facie prokáže, že podala oznámení nebo zveřejnila informace v souladu s touto směrnicí a utrpěla újmu, mělo by se důkazní břemeno přesunout na osobu, která přijala škodlivé opatření a která by měla poté prokázat, že ▌přijaté opatření nijak nesouviselo s oznámením či zveřejněním.

(96)  Kromě výslovného zákazu odvetných opatření stanoveného v právních předpisech je důležité, aby měly oznamující osoby, které jsou postiženy odvetnými opatřeními, přístup k právním prostředkům nápravy a náhradě škody. Vhodný právní prostředek nápravy bude v každém případě určovat druh utrpěných odvetných opatření a utrpěná škoda by měla být nahrazena v plné výši v souladu s vnitrostátním právem. Tento prostředek může mít podobu žalob, jejichž cílem je návrat na pracovní místo (např. v případě propuštění, přeložení nebo přeložení na nižší pozici, nebo neposkytnutí vzdělávání či nepovýšení) nebo obnovení zrušeného povolení, licence či smlouvy; náhrada skutečných a budoucích finančních ztrát (např. ušlá mzda, avšak rovněž ztráta příjmů v budoucnu, náklady spojené se změnou povolání); náhrada za jiné ekonomické škody, jako jsou výdaje na právní ochranu a náklady na lékařské ošetření, a za nehmotnou újmu (bolest a utrpení).

(97)  Druhy právních opatření se mohou mezi jednotlivými právními řády lišit, měly by však zajistit skutečnou a účinnou náhradu nebo vyrovnání škody způsobem, který je odrazující a přiměřený utrpěné škodě. V této souvislosti jsou relevantní zásady evropského pilíře sociálních práv, zejména zásada č. 7, podle níž „(p)řed propuštěním mají pracovníci právo být informováni o jeho důvodech a musí jim být dána přiměřená výpovědní doba. Mají právo na přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů a v případě neoprávněného propuštění mají právo na nápravu, včetně přiměřené kompenzace“. Nápravná opatření stanovená na vnitrostátní úrovni by neměla potenciální budoucí oznamovatele odrazovat. Například možnost odškodnění jako alternativa návratu na pracovní místo v případě propuštění může vést k systematické praxi zejména u větších organizací, a mít tudíž na budoucí oznamovatele odrazující účinek.

(98)  Pro oznamující osoby mají obzvláštní význam předběžná opatření do ukončení soudního řízení, jež může být zdlouhavé. Pro ohlašující osoby by měla být zejména dostupná i předběžná opatření stanovená podle vnitrostátního práva k ukončení hrozeb, pokusů o odvetu nebo pokračujících odvetných opatření, jako je obtěžování ▌, nebo k zabránění formám odvetných opatření, jako je propuštění, jejichž zrušení může být po uplynutí dlouhé doby obtížné a která mohou jednotlivce finančně zničit, což je vyhlídka, která může potenciální oznamovatele vážně odrazovat.

(99)  Významný odrazující prostředek s ohledem na oznamování mohou představovat rovněž opatření přijatá proti oznamujícím osobám mimo pracovní kontext, například v rámci soudních řízení ve věci pomluvy, porušení autorského práva, obchodního tajemství, důvěrnosti a ochrany osobních údajů. V těchto řízeních by oznamující osoby měly mít možnost se při své obhajobě dovolávat skutečnosti, že oznámení nebo zveřejnění učinily v souladu s touto směrnicí, pokud oznámené nebo zveřejněné informace byly nezbytné pro odhalení porušení. V těchto případech by osoba podávající návrh na zahájení řízení měla nést důkazní břemeno, pokud jde o prokázání skutečnosti, že oznamující osoba nesplňuje podmínky stanovené v této směrnici.

(100)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 stanoví pravidla pro zajištění dostatečné a jednotné úrovně občanskoprávní ochrany v případě neoprávněného získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství. Nicméně rovněž stanoví, že získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství se považuje za oprávněné, pokud je povolují právní předpisy Unie. Osoby, které zpřístupní obchodní tajemství získané v pracovním kontextu, by měly mít nárok na ochranu podle této směrnice (i pokud jde o nevzniknutí občanské odpovědnosti), pouze splňují-li podmínky této směrnice, včetně podmínky, že zpřístupnění bylo nezbytné pro odhalení porušení spadajícího do věcné působnosti této směrnice. Jsou-li tyto podmínky splněny, zpřístupnění obchodního tajemství se považuje za „povolené“ právními předpisy Unie ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice (EU) 2016/943. Obě směrnice je navíc třeba považovat za vzájemně se doplňující akty a občanskoprávní prostředky ochrany, postupy a prostředky nápravy, jakož i výjimky stanovené ve směrnici (EU) 2016/943 by se měly i nadále vztahovat na veškerá zpřístupnění obchodního tajemství spadající do oblasti působnosti této směrnice. Příslušné orgány, které obdrží oznámení zahrnující obchodní tajemství, by měly zajistit, aby se nepoužila ani nezpřístupnila pro jiné účely nad rámec toho, co je nezbytné pro vhodná následná opatření.

(101)  Značné náklady mohou pro oznamující osoby, které soudně napadnou odvetná opatření, jež byla vůči nim přijata, představovat příslušné právní poplatky. Ačkoliv na konci řízení mohou získat tyto poplatky zpět, nemusí být schopné je uhradit předem, zejména tehdy, jsou-li nezaměstnané nebo zařazené na černou listinu. Pomoc v trestním řízení, zejména pokud oznamující osoby splňují podmínky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919(28), a obecněji podpora osob, u nichž existuje vážná finanční potřeba, může mít v určitých případech zásadní význam pro účinné prosazování jejich práv na ochranu.

(102)  Práva dotčené osoby by měla být chráněna, aby se zabránilo poškození její dobré pověsti či jiným nepříznivým důsledkům. V každé fázi postupu na základě oznámení by mělo být mimoto plně respektováno právo dotčené osoby na obhajobu a na přístup k právní ochraně v souladu s články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie. Členské státy by měly chránit utajení totožnosti dotčené osoby a zajistit právo na obhajobu, včetně práva na přístup ke spisu, práva být vyslechnut a práva využít účinný opravný prostředek proti rozhodnutí týkajícímu se této osoby podle platných postupů stanovených vnitrostátními právními předpisy v rámci vyšetřování nebo následných soudních řízení.

(103)  U každé osoby, která v důsledku oznámení či zveřejnění nepřesných nebo zavádějících informací utrpí přímo či nepřímo újmu, by měla být zachována ochrana a prostředky nápravy, které jsou dostupné podle pravidel obecného práva. Pokud bylo takovéto nepřesné nebo zavádějící oznámení nebo zveřejnění učiněno záměrně a vědomě, měla by mít dotčená osoba nárok na náhradu škody v souladu s vnitrostátním právem.

(104)  Aby byla zajištěna účinnost pravidel pro ochranu oznamovatelů, jsou nezbytné trestní, občanskoprávní či správní sankce. Sankce proti osobám, které vůči oznamujícím osobám přijmou odvetná či jiná negativní opatření, mohou od těchto opatření odrazovat. Sankce uložené osobám, které učiní oznámení nebo zveřejnění, s ohledem na něž bylo prokázáno, že jsou vědomě nepravdivé, jsou nezbytné i k odrazování od dalšího zlovolného oznamování a k zachování věrohodnosti systému. Přiměřenost těchto sankcí by měla zajistit, aby neměly na potenciální oznamovatele odrazující účinek.

(105)  Jakékoli rozhodnutí přijaté orgány, které má nepříznivý dopad na práva přiznaná touto směrnicí, zejména rozhodnutí přijaté podle článku 6, podléhá soudnímu přezkumu podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

(106)  Tato směrnice zavádí minimální normy a členské státy by měly mít pravomoc zavést nebo zachovat příznivější ustanovení vztahující se na oznamující osobu, pokud tato ustanovení nekolidují s opatřeními na ochranu dotčených osob. Provedení této směrnice ve vnitrostátním právu nepředstavuje za žádných okolností důvod ke snížení úrovně ochrany, která je oznamujícím osobám v oblastech, na něž se tato směrnice vztahuje, již nyní poskytována ve vnitrostátním právu.

(107)  V souladu s čl. 26 odst. 2 SFEU musí vnitřní trh zahrnovat prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný a bezpečný pohyb služeb a zboží. Vnitřní trh by měl občanům Unie poskytovat přidanou hodnotu ve formě vyšší kvality a bezpečnosti zboží a služeb, zajištění vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví a životního prostředí, jakož i volného pohybu osobních údajů. Vhodným právním základem pro přijetí opatření nezbytných k vytvoření a fungování vnitřního trhu je proto článek 114 SFEU. Kromě článku 114 SFEU by tato směrnice měla mít další konkrétní právní základy, aby zahrnovala oblasti, které jsou založeny na článku 16, ▌čl. 43 odst. 2, článku 50, čl. 53 odst. 1, ▌článcích 91 a 100, ▌ čl. 168 odst. 4, článku 169, čl. 192 odst. 1 a čl. 325 odst. 4 SFEU a článku 31 Smlouvy o založení Euratomu, pokud jde o přijímání opatření Unie ▌.

(108)  Věcná působnost této směrnice je založena na určení oblastí, v nichž se zavedení ochrany oznamovatelů jeví vzhledem k důkazům, jež jsou v současnosti dostupné, jako opodstatněné a nezbytné. Tato věcná působnost může být rozšířena na další oblasti nebo akty Unie, pokud se to ukáže jako nezbytné k posílení jejich prosazování na základě důkazů, jež se mohou objevit v budoucnu, nebo na základě hodnocení způsobu fungování této směrnice.

(109)  Při každém přijímání následných právních předpisů, které jsou relevantní pro tuto směrnici, by mělo být v těchto předpisech případně uvedeno, že se použije tato směrnice. Bude-li to nutné, měly by se článek 1 a příloha pozměnit.

(110)  Cíle této směrnice, konkrétně posílení prosazování v určitých oblastech politiky a v případě aktů, kdy porušení práva Unie může vážně poškodit veřejný zájem, prostřednictvím účinné ochrany oznamovatelů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy jednajícími samostatně nebo nekoordinovaně, ale spíše jich může být lépe dosaženo opatřením Unie, které stanoví minimální normy pro harmonizaci ochrany oznamovatelů. Pouze opatření Unie může mimoto zajistit soudržnost a sladit stávající pravidla Unie týkající se ochrany oznamovatelů. Unie tudíž může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(111)  Tato směrnice dodržuje základní práva a zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie, zejména v jejím článku 11. Tato směrnice musí být proto provedena v souladu s těmito právy a zásadami zajištěním plného dodržování mj. svobody projevu a informací, práva na ochranu osobních údajů, svobody podnikání, práva na vysokou úroveň ochrany spotřebitele, práva na vysokou úroveň ochrany lidského zdraví, práva na vysokou úroveň ochrany životního prostředí, práva na řádnou správu, práva na účinnou právní ochranu a práva na obhajobu.

(112)  V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů ▌,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI, PODMÍNKY OCHRANY A DEFINICE

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je zlepšit prosazování práva a politik Unie v konkrétních oblastech stanovením společných minimálních norem, které zajistí vysokou úroveň ochrany osob oznamujících porušení práva.

Článek 2

Věcná působnost

1.  ▌Tato směrnice stanoví společné minimální normy pro ochranu osob, které oznámí níže uvedené porušení práva Unie:

a)  porušení spadající do oblasti působnosti aktů Unie uvedených v příloze (část I a část II) této směrnice, pokud jde o tyto oblasti:

i)  zadávání veřejných zakázek;

ii)  finanční služby, produkty a trhy a předcházení praní peněz a financování terorismu;

iii)  bezpečnost výrobků;

iv)  bezpečnost dopravy;

v)  ochrana životního prostředí;

vi)  radiační ochrana a jaderná bezpečnost;

vii)  bezpečnost potravin a krmiv, zdraví a dobré životní podmínky zvířat;

viii)  veřejné zdraví;

ix)  ochrana spotřebitele;

x)  ochrana soukromí a osobních údajů a bezpečnost sítí a informačních systémů;

b)  porušení ohrožující finanční zájmy Unie, jak jsou vymezeny v článku 325 SFEU a blíže upřesněny v příslušných opatřeních Unie;

c)  porušení týkající se vnitřního trhu, na nějž se odkazuje v čl. 26 odst. 2 SFEU, včetně porušení pravidel hospodářské soutěže a státní podpory, a pokud jde o jednání, které porušuje pravidla týkající se daně z příjmů právnických osob, nebo mechanismy, jejichž účelem je získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného práva v oblasti daně z příjmů právnických osob.

2.  Touto směrnicí není dotčena možnost členských států rozšířit ochranu podle vnitrostátního práva na oblasti nebo akty, jež nezahrnuje odstavec 1.

Článek 3

Vztah k jiným aktům Unie a vnitrostátním ustanovením

1.  Pokud jsou v odvětvových aktech Unie uvedených v části II přílohy stanovena zvláštní pravidla týkající se oznamování porušení, použijí se tato pravidla. Ustanovení této směrnice ▌ jsou použitelná v rozsahu, v jakém není daná záležitost povinně upravena v těchto odvětvových aktech Unie.

2.  Touto směrnicí není dotčena odpovědnost členských států za zajištění národní bezpečnosti a jejich pravomoc chránit své podstatné bezpečnostní zájmy. Zejména se nevztahuje na oznámení o porušení pravidel pro zadávání zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti, ledaže se na ně vztahují příslušné nástroje Unie.

3.  Touto směrnicí není dotčeno uplatňování práva Unie nebo vnitrostátního práva v oblasti:

a)  ochrany utajovaných informací;

b)  ochrany právní a lékařské profesní povinnosti zachovávat mlčenlivost;

c)  neveřejných porad soudců; a

d)   pravidel trestního řízení.

4.  Touto směrnicí nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se výkonu práva zaměstnanců na konzultace s jejich zástupci nebo odborovými svazy a ochrany proti jakémukoli neoprávněnému škodlivému opatření, které tyto konzultace vyvolaly, jakož i nezávislosti sociálních partnerů a jejich práva uzavírat kolektivní smlouvy. Tímto není dotčena úroveň ochrany přiznaná touto směrnicí.

Článek 4

Osobní působnost

1.  Tato směrnice se vztahuje na oznamující osoby pracující v soukromém nebo veřejném sektoru, které získaly informace o porušení v pracovním kontextu, přinejmenším včetně :

a)  osob, které mají status pracovníka ve smyslu čl. 45 odst. 1 SFEU, včetně úředníků;

b)  osob, které mají status osob samostatně výdělečně činných ve smyslu článku 49 SFEU;

c)  akcionářů a osob náležejících do správního, řídicího nebo dohledového orgánu podniku, včetně nevýkonných členů, jakož i dobrovolníků a placených či neplacených stážistů;

d)  veškerých osob, které pracují pod dohledem a podle pokynů zhotovitelů, subdodavatelů a dodavatelů.

2.  Tato směrnice se vztahuje i na oznamující osoby, které oznamují nebo poskytují informace získané v rámci pracovního poměru, který mezitím skončil.

3.  Tato směrnice se vztahuje rovněž na oznamující osoby, jejichž pracovní poměr má teprve začít, v případech, kdy byly informace o porušení získány během přijímacího řízení či jiných předsmluvních jednání.

4.  Opatření na ochranu oznamujících osob uvedená v kapitole IV se případně vztahují i na

a)  prostředníky,

b)  třetí osoby spojené s oznamujícími osobami, jež mohou být poškozeny odvetnými opatřeními v pracovním kontextu, jako jsou kolegové nebo příbuzní oznamující osoby, a

c)  právní subjekty, jež oznamující osoby vlastní, pro něž pracují nebo jsou s nimi jinak spojeny v pracovním kontextu.

Článek 5

Podmínky ochrany oznamujících osob

1.  Osoby, které oznámí informace o porušení spadající do oblasti působnosti této směrnice, mají nárok na ochranu, jestliže:

a)  měly oprávněné důvody se domnívat, že oznámené informace byly v době oznámení pravdivé a že tyto informace spadaly do oblasti působnosti této směrnice;

b)  podaly oznámení interně v souladu s článkem 7 a externě v souladu s článkem 10, nebo informace zpřístupnily přímo externě nebo veřejně v souladu s článkem 15 této směrnice.

2.  Aniž jsou dotčeny stávající povinnosti stanovit anonymní oznamování podle práva Unie, touto směrnicí není dotčena pravomoc členských států rozhodnout, zda mají soukromé nebo veřejné subjekty a příslušné orgány přijímat anonymní oznámení o porušení a následná opatření či nikoli.

3.  Nicméně osoby, které anonymně oznámily nebo zveřejnily informace, avšak byly následně identifikovány, mají nárok na ochranu v případě, že jsou poškozeny odvetnými opatřeními, pokud splňují podmínky stanovené v odstavci 1.

4.  Osoba podávající příslušným orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie oznámení týkající se porušení spadajících do oblasti působnosti této směrnice má nárok na ochranu stanovenou v této směrnici za stejných podmínek jako osoba, která podala oznámení externě.

Článek 6

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „porušením“ jednání nebo opomenutí,

i)  jež je protiprávní a týká se aktů Unie a oblastí spadajících do oblasti působnosti uvedené v článku 2 a v příloze; nebo

ii)  jež maří předmět nebo účel ▌pravidel stanovených v těchto aktech Unie a oblastech;

2)  „informacemi o porušení“ informace nebo důvodné podezření týkající se skutečného či možného porušení a pokusů o utajení porušení, k nimž ▌došlo nebo velmi pravděpodobně dojde v organizaci, ve které oznamující osoba pracuje nebo pracovala, či v jiné organizaci, s níž je nebo byla v kontaktu prostřednictvím své pracovní činnosti;

3)  „oznámením“ poskytnutí informací o porušení;

4)  „interním oznámením“ poskytnutí informací o porušení v rámci veřejného nebo soukromého právního subjektu;

5)  „externím oznámením“ poskytnutí informací o porušení příslušným orgánům;

6)  „zveřejněním“ zpřístupnění informací o porušení ▌ veřejnosti;

7)  „oznamující osobou“ fyzická ▌osoba, která oznámí či zveřejní informace o porušení, jež byly získány v kontextu její pracovní činnosti;

8)  „prostředníkem“ fyzická osoba, která v pracovním kontextu pomáhá oznamující osobě podat oznámení a jejíž pomoc by měla být důvěrná;

9)  „pracovním kontextem“ stávající či minulé pracovní činnosti ve veřejném nebo soukromém sektoru bez ohledu na jejich povahu, jejichž prostřednictvím mohou osoby získat informace o porušení a v jehož rámci mohou být tyto osoby poškozeny odvetnými opatřeními, pokud podají oznámení;

10)  „dotčenou osobou“ fyzická nebo právnická osoba, která je v oznámení či zveřejnění uvedena jako osoba, jíž se porušení přičítá nebo která je s ním spojována;

11)  „odvetnými opatřeními“ jakékoli přímé či nepřímé jednání nebo opomenutí, k němuž dochází v pracovním kontextu, které je vyvolané interním či externím oznámením nebo zveřejněnímkteré oznamující osobě působí nebo může způsobit neoprávněnou újmu;

12)  „následnými opatřeními“ jakákoli opatření přijatá příjemcem oznámení ▌nebo kterýmkoli příslušným orgánem za účelem posouzení správnosti tvrzení uvedených v oznámení a případně k řešení oznámeného porušení, mimo jiné prostřednictvím opatření, jako je interní šetření, vyšetřování, stíhání, opatření k zpětnému získání finančních prostředků a uzavření;

13)  „zpětnou vazbou“ poskytnutí informací oznamujícím osobám o plánovaných či přijatých opatřeních v návaznosti na jejich oznámení a o důvodech těchto následných opatření;

14)  „příslušným orgánem“ kterýkoli vnitrostátní orgán, který je oprávněn přijímat oznámení v souladu s kapitolou III a poskytovat oznamujícím osobám zpětnou vazbu, anebo který je určen k plnění povinností stanovených v této směrnici, zejména co se týká následných opatření přijatých v návaznosti na oznámení.

KAPITOLA II

INTERNÍ OZNAMOVÁNÍ A NÁSLEDNÁ OPATŘENÍ PŘIJATÁ V NÁVAZNOSTI NA OZNÁMENÍ

Článek 7

Oznamování prostřednictvím interních kanálů

1.  Jako obecná zásada a aniž jsou dotčeny články 10 a 15, mohou být informace o porušení spadající do oblasti působnosti této směrnice oznamovány prostřednictvím interních kanálů a postupů stanovených v této kapitole.

2.  Členské státy vybízejí k využívání interních spíše než externích kanálů pro oznamování, pokud lze porušení účinně řešit interně a pokud se oznamující osoba domnívá, že nehrozí odvetná opatření.

3.  Odpovídající informace ohledně tohoto využívání interních kanálů jsou poskytovány v kontextu informací poskytovaných právními subjekty ve veřejném a soukromém sektoru podle čl. 9 odst. 1 písm. g) a příslušnými orgány podle čl. 12 odst. 4 písm. a) a článku 13.

Článek 8

Povinnost zavést interní kanály

1.  Členské státy zajistí, aby právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru zavedly interní kanály a postupy pro oznamování a pro přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení, a to po konzultaci a po dohodě se sociálními partnery, je-li tak stanoveno ve vnitrostátním právu.

2.  Tyto kanály a postupy umožňují zaměstnancům daného subjektu podávat oznámení. Mohou umožňovat také oznamování jinými osobami, které jsou s daným subjektem v kontaktu v rámci svých pracovních činností, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 písm. b), c) a d) ▌.

3.  Právními subjekty v soukromém sektoru uvedenými v odstavci 1 jsou právní subjekty s 50 či více zaměstnanci.

4.  Práh podle odstavce 3 se nevztahuje na subjekty spadající do oblasti působnosti aktů Unie uvedených v části I.B a části II přílohy.

5.  Kanály pro oznamování mohou být provozovány interně osobou či odborem určenými k tomuto účelu, nebo poskytovány externě třetí stranou. Důvěryhodné třetí strany, které pro soukromý subjekt provozují kanál pro oznamování, musí rovněž dodržovat záruky a požadavky uvedené v čl. 9 odst. 1.

6.  Právní subjekty v soukromém sektoru s 50 až 249 zaměstnanci mohou sdílet zdroje, pokud jde přijímání a případně také vyšetřování oznámení. Tím není dotčena jejich povinnost zachovávat důvěrnost, poskytovat zpětnou vazbu a řešit oznámené porušení.

7.  Na základě příslušného posouzení rizik s přihlédnutím k povaze činností subjektů a výsledné úrovni rizika zejména pro životní prostředí a veřejné zdraví mohou členské státy požadovat, aby kanály a postupy pro interní oznamování zavedly i ▌soukromé právní subjekty ▌s méně než 50 zaměstnanci.

8.  Jakékoli rozhodnutí, kterým členský stát podle odstavce 7 ukládá soukromým právním subjektům zavedení interních kanálů pro oznamování, se společně s odůvodněním a kritérii použitými při posouzení rizik oznámí Komisi. Komise o něm uvědomí ostatní členské státy.

9.  Právními subjekty ve veřejném sektoru uvedenými v odstavci 1 jsou všechny veřejné právní subjekty, včetně veškerých subjektů, které veřejné právní subjekty vlastní nebo ovládají.

Členské státy mohou od povinnosti uvedené v odstavci 1 osvobodit obce s méně než 10 000 obyvateli, nebo s méně než 50 zaměstnanci, nebo jiné subjekty s méně než 50 zaměstnanci.

Členské státy mohou v souladu s vnitrostátním právem stanovit, že interní kanály pro oznamování budou obce sdílet, nebo že budou provozovány v rámci sdružení obcí, pokud jsou sdílené interní kanály odlišné od externích kanálů a na nich nezávislé.

Článek 9

Postupy pro interní oznamování a následná opatření v návaznosti na oznámení

1.  Postupy pro oznamování a pro přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení podle článku 8 zahrnují:

a)  kanály pro přijímání oznámení, které jsou navrženy, zřízeny a provozovány bezpečným způsobem, jenž zajišťuje utajení totožnosti oznamující osoby a veškerých třetích osob zmíněných v oznámení a zabraňuje přístupu neoprávněných pracovníků;

b)  potvrzení o přijetí oznámení poskytnuté oznamující osobě ve lhůtě nejvýše sedmi dnů od jeho přijetí;

c)  určení nestranné osoby nebo odboru příslušných pro přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení, jimiž může být tatáž osoba nebo odbor, které oznámení přijímají a které budou komunikovat s oznamující osobou a v případě potřeby ji žádat o další informace a poskytovat jí zpětnou vazbu;

d)  přijetí následných opatření v návaznosti na oznámení určenou osobou nebo odborem postupujícími s řádnou péčí;

e)  přijetí následných opatření v návaznosti na oznámení s řádnou péčí, stanoví-li tak vnitrostátní právo, v případě anonymních oznámení;

f)  přiměřenou lhůtu ▌k poskytnutí zpětné vazby oznamující osobě ohledně následných opatření v návaznosti na oznámení, jež nepřesahuje tři měsíce od potvrzení o přijetí oznámení, nebo pokud nebylo potvrzení zasláno, od uplynutí sedmidenní lhůty po podání oznámení;

g)  srozumitelné a snadno přístupné informace o ▌podmínkách a postupech pro podání oznámení externě příslušným orgánům podle článku 10 a případně orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie.

2.  Kanály stanovené v odst. 1 písm. a) umožňují oznamování písemně anebo ústně prostřednictvím telefonních linek nebo jiných systémů hlasových zpráv a na žádost oznamující osoby prostřednictvím osobní schůzky v přiměřené lhůtě.

KAPITOLA III

EXTERNÍ OZNAMOVÁNÍ A NÁSLEDNÁ OPATŘENÍ V NÁVAZNOSTI NA OZNÁMENÍ

Článek 10

Oznamování prostřednictvím externích kanálů

Aniž je dotčen článek 15, oznamující osoby poskytnou informace o porušení spadající do oblasti působnosti této směrnice prostřednictvím kanálů a postupů uvedených v článcích 11 a 12 poté, co využily interní kanál nebo podaly oznámení přímo příslušným orgánům.

Článek 11

Povinnost zavést externí kanály pro oznamování a přijmout následná opatření v návaznosti na oznámení

1.  Členské státy určí orgány příslušné k tomu, aby přijímaly oznámení, poskytovaly zpětnou vazbu nebo přijímaly následná opatření v návaznosti na oznámení, a poskytnou jim odpovídající zdroje.

2.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány:

a)  zavedly pro přijímání a zpracování informací poskytnutých oznamující osobou nezávislé a samostatné externí kanály pro oznamování ▌;

b)  neprodleně do sedmi dnů potvrdily přijetí oznámení, ledaže by oznamující osoba výslovně požádala jinak nebo pokud by se příslušný orgán důvodně domníval, že by potvrzení oznámení ohrozilo ochranu totožnosti oznamující osoby;

c)  v návaznosti na obdržená oznámení jednaly s řádnou péčí;

d)  poskytly oznamující osobě zpětnou vazbu ohledně následných opatření v návaznosti na oznámení v přiměřené lhůtě nepřesahující tři měsíce, nebo v řádně odůvodněných případech šest měsíců. Příslušné orgány sdělí oznamující osobě konečný výsledek vyšetřování v souladu s postupy stanovenými vnitrostátním právem;

e)  případně včas předaly informace obsažené v oznámení příslušným orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie za účelem dalšího vyšetřování, je-li tak stanoveno ve vnitrostátním právu nebo právu Unie.

3.  Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány mohou po řádném přezkoumání věci rozhodnout, že oznámené porušení je zjevně méně závažné povahy a nevyžaduje další následná opatření podle této směrnice. Tím nejsou dotčeny jiné povinnosti ani jiné použitelné postupy k řešení oznámeného porušení, ani ochrana přiznaná touto směrnicí ve vztahu k oznamování prostřednictvím interních nebo externích kanálů. Příslušné orgány v takovém případě sdělí své rozhodnutí a jeho odůvodnění oznamující osobě.

4.  Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány mohou rozhodnout, že opakující se oznámení, která neobsahují žádné nové smysluplné informace oproti dřívějšímu oznámení, v souvislosti s nímž již bylo řízení ukončeno, nevyžadují následná opatření, pokud nové právní či skutkové okolnosti neodůvodňují jiná následná opatření. V takovém případě informují oznamující osobu o důvodech svého rozhodnutí.

5.  Členské státy mohou stanovit, že v případě vysokého počtu oznámení se příslušné orgány mohou přednostně zabývat oznámeními o závažných porušeních nebo o porušeních zásadních ustanovení spadajících do oblasti působnosti této směrnice, aniž je dotčena lhůta uvedená v odst. 2 písm. b) tohoto článku.

6.  Členské státy zajistí, aby orgán, který obdržel oznámení, avšak není oprávněn se oznámeným porušením zabývat, předal toto oznámení v přiměřené lhůtě a bezpečným způsobem příslušnému orgánu a aby o tomto předání bezodkladně informoval oznamující osobu.

Článek 12

Podoba externích kanálů pro oznamování

1.  ▌Externí kanály pro oznamování se považují za nezávislé a samostatné, pokud splňují všechna tato kritéria:

a)  jsou navrženy, vytvořeny a provozovány způsobem, který zajišťuje úplnost, celistvost a důvěrnost informací a brání přístupu neoprávněných pracovníků příslušného orgánu;

b)  umožňují uchovávání informací v trvalé podobě v souladu s článkem 18 pro případ dalšího šetření.

2.  Externí kanály pro oznamování umožňují oznamování písemně a ústně prostřednictvím telefonních linek nebo jiných systémů hlasových zpráv a na žádost oznamující osoby prostřednictvím osobní schůzky v přiměřené lhůtě.

3.  Příslušné orgány zajistí, že v případě, že je oznámení obdrženo prostřednictvím jiných kanálů než kanálů pro oznamování uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo jinými pracovníky než pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení, zdrží se tito pracovníci zveřejnění jakýchkoli informací, jež by mohly identifikovat oznamující nebo dotčenou osobu a bezodkladně beze změny ▌předají oznámení pracovníkům odpovědným za vyřizování oznámení.

4.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určily pracovníky odpovědné za vyřizování oznámení, a zejména za:

a)  poskytování informací o postupech pro oznamování všem osobám, které projeví zájem,

b)  přijímání oznámení a následná opatření v návaznosti na oznámení;

c)  udržování kontaktu s oznamující osobou za účelem poskytnutí zpětné vazby a případně žádosti o další informace.

5.  Těmto pracovníkům je za účelem vyřizování oznámení poskytnuta zvláštní odborná příprava.

Článek 13

Informace týkající se přijímání oznámení a následných opatření

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zveřejnily na svých internetových stránkách v samostatném, snadno identifikovatelném a přístupném oddíle přinejmenším tyto informace:

a)  podmínky, za nichž mají oznamující osoby nárok na ochranu podle této směrnice;

b)  kontaktní údaje k využití externích kanálů pro oznamování podle článku 12, zejména elektronickou a poštovní adresu, a telefonní čísla a informace, zda jsou telefonní hovory při využívání těchto telefonních linek zaznamenávány ▌;

c)  postupy vztahující se na oznamování případů porušení, včetně způsobu, jakým může příslušný orgán požádat oznamující osobu o objasnění oznámených informací nebo o poskytnutí dodatečných informací, lhůtu pro poskytnutí zpětné vazby oznamující osobě a druh a obsah této zpětné vazby;

d)  režim utajení vztahující se na oznámení, a zejména informace v souvislosti se zpracováváním osobních údajů v souladu s relevantními ustanoveními článku 17 této směrnice, článků 5 a 13 nařízení (EU) 2016/679, článku 13 směrnice (EU) 2016/680 a článku 11 nařízení (EU) 2018/1725;

e)  povaha následných opatření, která mají být přijata v návaznosti na oznámení;

f)  prostředky nápravy a postupy, které jsou k dispozici v případě odvetných opatření, a možnost osob, které zvažují oznámení, obdržet důvěrné poradenství;

g)  prohlášení, které jasně vysvětluje podmínky, za nichž by osoby podávající oznámení příslušnému orgánu nenesly žádnou odpovědnost v důsledku porušení důvěrnosti, jak je stanoveno v čl. 21 odst. 4;

h)  případně kontaktní informace o jednotném nezávislém správním orgánu, jak je stanoveno v čl. 20 odst. 2.

Článek 14

Přezkum postupů příslušnými orgány

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány své postupy pro přijímání oznámení a následná opatření pravidelně, nejméně však jednou za tři roky přezkoumávaly. Při přezkumu těchto postupů vezmou příslušné orgány v úvahu své zkušenosti a zkušenosti ostatních příslušných orgánů a v souladu s tím své postupy upraví.

KAPITOLA IV

ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ

Článek 15

Zveřejňování informací

1.  Osoba, která zveřejní informace o porušení spadající do oblasti působnosti této směrnice, má nárok na ochranu podle této směrnice, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

a)  podala oznámení nejprve interně a externě nebo přímo externě v souladu s kapitolami II a III, v reakci na oznámení však nebyla ve lhůtě uvedené v čl. 9 odst. 1 písm. f) a čl. 11 odst. 2 písm. d) přijata žádná náležitá opatření, nebo

b)  měla oprávněné důvody se domnívat, že:

i)  porušení může představovat bezprostřední nebo zjevné ohrožení veřejného zájmu, jako je tomu v případě naléhavé situace nebo rizika nenapravitelné újmy, nebo že

ii)  v případě externího oznámení existuje riziko odvetných opatření nebo je malá vyhlídka účinného řešení porušení vzhledem ke zvláštním okolnostem daného případu, například že důkazy mohou být zatajeny či zničeny nebo že příslušný orgán je spolčen se subjektem porušení či se na porušení podílí.

2.  Tento článek se nevztahuje na případy, kdy osoba přímo zpřístupní informace tisku podle zvláštních vnitrostátních ustanovení, jimiž je zřízen systém ochrany týkající se svobody projevu a informací.

KAPITOLA V

PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE INTERNÍHO A EXTERNÍHO OZNAMOVÁNÍ

Článek 16

Povinnost zachovávat důvěrnost

1.  Členské státy zajistí, aby totožnost oznamující osoby nebyla sdělena bez jejího výslovného souhlasu nikomu kromě oprávněných pracovníků příslušných k přijímání oznámení anebo následných opatření. Totéž se vztahuje i na jakékoli další informace, z nichž by mohla být přímo či nepřímo vyvozena totožnost oznamující osoby.

2.  Odchylně od odstavce 1 může být totožnost oznamující osoby a jakékoli další informace uvedené v odstavci 1 zveřejněny, pouze pokud se jedná o nezbytnou a přiměřenou povinnost vyplývající z právních předpisů Unie nebo vnitrostátních právních předpisů v souvislosti s vyšetřováním nebo soudním řízením vedeným vnitrostátními orgány, včetně zachování práva dotčené osoby na obhajobu.

3.  Takováto zveřejnění podléhají náležitým zárukám podle platných pravidel. Konkrétně má být oznamující osoba informována o zveřejnění její totožnosti před tím, než k němu dojde, ledaže by tyto informace ohrozily vyšetřování nebo soudní řízení. Při informování oznamující osoby jí příslušné orgány zašlou písemné odůvodnění, v němž vysvětlí důvody pro zveřejnění dotčených důvěrných údajů.

4.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány přijímající oznámení včetně obchodních tajemství je nepoužily či nezveřejnily pro jiné účely nad rámec toho, co je nezbytné pro vhodná následná opatření.

Článek 17

Zpracovávání osobních údajů

Zpracovávání osobních údajů podle této směrnice, včetně výměny či předávání osobních údajů příslušnými orgány, se uskuteční v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí (EU) 2016/680. Jakákoli výměna či předávání informací ze strany orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie se uskuteční v souladu s nařízením (EU) 2018/1725.

Osobní údaje, které jsou pro vyřízení daného případu zjevně nepodstatné, se neshromažďují, a jsou-li získány náhodou, jsou bez zbytečného odkladu vymazány.

Článek 18

Vedení záznamů o oznámeních

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty vedly záznamy o všech obdržených oznámeních, a to v souladu s požadavky v oblasti důvěrnosti stanovenými v článku 16 této směrnice. Oznámení jsou uchovávána pouze po dobu, která je nezbytná a přiměřená s ohledem na požadavky uložené podle této směrnice příslušným orgánům a soukromým a veřejným právním subjektům.

2.  Jestliže je pro oznámení použita telefonní linka se záznamem hovorů nebo jiný systém hlasových zpráv, jsou příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty s výhradou souhlasu oznamující osoby oprávněny ústní oznámení zdokumentovat jedním z těchto způsobů:

a)  záznam rozhovoru v trvalé a dohledatelné podobě,

b)  úplný a přesný přepis hovoru vypracovaný ▌ pracovníky příslušného orgánu odpovědnými za vyřizování oznámení.

Příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty nabídnou oznamující osobě možnost přepis hovoru zkontrolovat, opravit a odsouhlasit svým podpisem.

3.  Jestliže je pro oznámení použita telefonní linka bez záznamů hovorů nebo jiný systém hlasových zpráv, jsou příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty oprávněny ústní oznámení zdokumentovat formou přesného zápisu o hovoru vypracovaného▌ pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení. Příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty nabídnou oznamující osobě možnost ▌zápis zkontrolovat, opravit a odsouhlasit svým podpisem.

4.  Jestliže osoba požaduje za účelem oznámení setkání s pracovníky příslušných orgánů nebo soukromých a veřejných právních subjektů podle čl. 9 odst.2 a čl. 12 odst. 2▌, příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty zajistí, aby s výhradou souhlasu oznamující osoby byly o setkání vypracovány a uchovávány úplné a přesné záznamy v trvalé a dohledatelné podobě.

Příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty zdokumentují záznamy o setkání jedním z těchto způsobů:

a)  záznam rozhovoru v trvalé a dohledatelné podobě,

b)  přesný zápis setkání vypracovaný▌ pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení.

Příslušné orgány a soukromé a veřejné právní subjekty nabídnou oznamující osobě možnost zápis ze setkání zkontrolovat, opravit a odsouhlasit svým podpisem.

KAPITOLA VI

OCHRANNÁ OPATŘENÍ

Článek 19

Zákaz odvetných opatření ▌

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zakázaly jakoukoli formu odvetných opatření, včetně hrozeb a pokusů o odvetu, přímých či nepřímých,▌ mimo jiné zejména ve formě:

a)  dočasného zproštění výkonu služby, odvolání, propuštění či rovnocenných opatření;

b)  přeložení na nižší pozici nebo nepovýšení;

c)  přenosu úkolů, změny pracoviště, snížení mzdy, změny pracovní doby;

d)  neposkytnutí odborné přípravy;

e)  negativního hodnocení výkonnosti či pracovní reference;

f)  uložení nebo použití disciplinárních sankcí, důtky či jiných sankcí včetně finančního postihu;

g)  nátlaku, zastrašování, obtěžování nebo ostrakizace ▌;

h)  diskriminace, znevýhodnění nebo nespravedlivého zacházení;

i)  nepřevedení pracovní smlouvy na dobu určitou na pracovní smlouvu na dobu neurčitou v případě, kdy zaměstnanec měl legitimní očekávání, že mu bude nabídnut trvalý pracovní poměr;

j)  neobnovení nebo předčasné ukončení pracovní smlouvy na doby určitou;

k)  poškození, včetně dobré pověsti osoby, zejména na sociálních sítích, nebo finanční ztráty, včetně ztráty obchodních příležitostí a ztráty příjmů;

l)  zařazení na černou listinu na základě neformální či formální dohody v daném sektoru či průmyslovém odvětví, což znamená, že dotyčná osoba v budoucnu nenajde v tomto sektoru či průmyslovém odvětví zaměstnání;

m)  předčasného ukončení nebo zrušení smlouvy o dodávce zboží nebo poskytování služeb;

n)  zrušení licence nebo povolení.

o)  vyžadování psychiatrického nebo lékařského vyšetření.

Článek 20

Podpůrná opatření

1.  Členské státy zajistí, aby osoby uvedené v článku 4 měly případně přístup k podpůrným opatřením, zejména k těmto:

i)  přístup ke komplexním a nezávislým informacím a poradenství, jež jsou snadno přístupné veřejnostibezplatné a týkají se postupů a prostředků nápravy, které jsou k dispozici na ochranu před odvetnými opatřeními, a práv dotčené osoby;

ii)  ▌přístup k účinné pomoci ze strany příslušných orgánů u dotyčného orgánu podílejícího se na jejich ochraně před odvetnými opatřeními, včetně potvrzení skutečnosti, že mají nárok na ochranu podle této směrnice, je-li tak stanoveno ve vnitrostátním právu;

iii)  přístup k právní pomoci v trestním a přeshraničním občanskoprávním řízení v souladu se směrnicí (EU) 2016/1919 a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES a přístup k právní pomoci v dalších řízeních a k právnímu poradenství nebo právní pomoci v jiných oblastech v souladu s vnitrostátním právem.

2.  Členské státy mohou stanovit finanční pomoc a podporu, včetně psychologické podpory, pro oznamující osoby v rámci soudního řízení.

3.  Podpůrná opatření podle tohoto článku může případně poskytovat informační středisko nebo jednotný a jasně určený nezávislý správní orgán.

Článek 21

Opatření na ochranu ▌před odvetnými opatřeními

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí ochranu oznamujících osob, které splňují podmínky stanovené v článku 5, před odvetnými opatřeními. Tato opatření zahrnují zejména opatření uvedená v odstavcích 2 až 8.

2.  Aniž je dotčen čl. 3 odst. 2 a 3, nemá se za to, že osoby podávající oznámení nebo zveřejňující informace v souladu s touto směrnicí porušily omezení týkající se zpřístupnění informací, a tyto osoby nenesou s ohledem na toto oznámení nebo zveřejnění žádnou odpovědnost za předpokladu, že měly oprávněné důvody se domnívat, že oznámení nebo zveřejnění těchto informací bylo nezbytné pro odhalení porušení podle této směrnice.

3.  Oznamující osoby nenesou žádnou odpovědnost, pokud jde o získávání relevantních informací nebo přístup k nim, za předpokladu, že toto získávání nebo přístup nezakládají samostatný trestný čin. Pokud ano, řídí se trestní odpovědnost nadále použitelným vnitrostátním právem.

4.  Jakákoli jiná odpovědnost oznamujících osob vzešlá z jednání či opomenutí, jež nesouvisejí s oznamováním nebo nejsou nezbytná pro odhalení porušení podle této směrnice, se nadále řídí použitelným právem Unie nebo vnitrostátním právem.

5.  V ▌řízeních před soudem nebo jiným orgánem týkajících se újmy utrpěné oznamující osobou a za předpokladu, že tato osoba doloží, že učinila oznámení či zveřejnění a utrpěla újmu, se má za to, že tato újma byla způsobena jako ▌odvetné opatření za podání oznámení či zveřejnění. V takových případech je na osobě, která přijala opatření vedoucí k újmě, aby prokázala, že toto opatření ▌se zakládalo na řádně odůvodněných důvodech.

6.  Oznamující osoby a prostředníci mají případně přístup k nápravným opatřením proti odvetě, včetně předběžných opatření do ukončení soudního řízení, a to v souladu s vnitrostátním rámcem.

7.  ▌V soudních řízeních, mimo jiné v souvislosti s pomluvou, porušením autorského práva, porušením tajemství, porušením pravidel ochrany údajů, zpřístupněním obchodního tajemství, či žádostmi o náhradu škody na základě soukromého, veřejného nebo kolektivního pracovního práva, nenesou oznamující osoby žádnou odpovědnost za oznámení či zveřejnění v souladu s touto směrnicí a mají právo dovolávat se tohoto oznámení či zveřejnění za účelem zamítnutí žaloby za předpokladu, že měly oprávněné důvody se domnívat, že oznámení nebo zveřejnění bylo nezbytné pro odhalení porušení podle této směrnice. Pokud osoba oznámí nebo zveřejní informace o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice, která zahrnují obchodní tajemství a splňují podmínky této směrnice, považuje se takové oznámení nebo zveřejnění za zákonné podle podmínek uvedených v čl. 3 odst. 2 směrnice (EU) 2016/943.

8.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí nápravu a plnou náhradu škod, které vznikly oznamujícím osobám, jež splňují podmínky stanovené v článku 5 v souladu s vnitrostátním právem.

Článek 22

Opatření na ochranu dotčených osob

1.  Členské státy zajistí v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, aby dotčené osoby požívaly plně práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a rovněž presumpce neviny a práva na obhajobu, včetně práva být vyslechnut a práva na přístup ke spisu ▌.

2.   Příslušné orgány zajistí, aby totožnost dotčených osob byla po dobu probíhajícího šetření chráněna ▌v souladu s vnitrostátním právem

3.  Postupy stanovené v článcích 12, 1718 se vztahují i na ochranu totožnosti dotčených osob.

Článek 23

Sankce

1.  Členské stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce vztahující se na fyzické nebo právnické osoby, které

a)  brání nebo se snaží zabránit oznámení;

b)  přijmou odvetná opatření proti ▌ osobám uvedeným v článku 4;

c)  použijí šikanózní postupy proti ▌ osobám uvedeným v článku 4;

d)  poruší povinnost podle článku 16 týkající se utajení totožnosti oznamujících osob.

2.  Členské státy stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce vztahující se na osoby, o nichž je prokázáno, že učinily vědomě nepravdivá oznámení či zveřejnění. Členské státy stanoví rovněž opatření k náhradě škod vzniklých v důsledku takových oznámení či zveřejnění v souladu s vnitrostátním právem.

Článek 24

Nemožnost upustit od výkonu práv a uplatnění opravných prostředků

Členské státy zajistí, že od výkonu práv a uplatnění opravných prostředků stanovených v této směrnici nelze upustit ani je nelze omezit žádnou dohodou, politikou, formou nebo podmínkami pracovního poměru, a to ani předběžnou rozhodčí dohodou.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Příznivější zacházení a doložka o zákazu snížení úrovně právní ochrany

1.  Členské státy mohou zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou pro práva oznamujících osob příznivější než ustanovení obsažená v této směrnici, aniž je dotčen článek 22 a čl. 23 odst. 2.

2.  Provádění této směrnice nesmí být v žádném případě důvodem pro snížení úrovně ochrany, kterou členské státy již poskytují v oblastech upravených touto směrnicí.

Článek 26

Provedení a přechodné období

1.  Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ... [2 let od jejího přijetí].

2.  Odchylně od odstavce 1 členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s povinností zavést interní kanál stanovený v čl. 8 odst. 3, pokud jde o právní subjekty s více než 50 a méně než 250 zaměstnanci, do ... [2 let po provedení].

3.   Předpisy uvedené v odstavcích 1 a 2 přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Článek 27

Zpráva, hodnocení a přezkum

1.  Členské státy poskytují Komisi veškeré relevantní informace o provádění a uplatňování této směrnice. Na základě poskytnutých informací Komise do  [2 let po provedení] předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provedení a uplatňování této směrnice.

2.  Aniž jsou dotčeny povinnosti podávat zprávy stanovené v jiných právních aktech Unie, předloží členské státy Komisi každý rok tyto statistické údaje týkající se oznámení uvedených v kapitole III, nejlépe v souhrnné podobě, pokud jsou v dotčeném členském státě k dispozici na ústřední úrovni:

a)  počet oznámení, která příslušné orgány obdržely;

b)  počet šetření a řízení zahájených v důsledku těchto oznámení a jejich▌ výsledek;

c)  je-li zjištěna, odhadovanou finanční škodu▌ a částky získané zpět na základě šetření a řízení týkajících se oznámených případů porušení.

3.  Komise do … [4 let po provedení] s přihlédnutím ke zprávě předložené podle odstavce 1 a statistickým údajům poskytnutým členskými státy podle odstavce 2 podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které je posouzen dopad vnitrostátního práva provádějícího tuto směrnici. Ve zprávě bude vyhodnocen způsob fungování této směrnice a uvážena potřeba dalších opatření, případně včetně změn za účelem rozšíření oblasti působnosti této směrnice na další akty Unie či oblasti, zejména zlepšení pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků, a zlepšení pracovních podmínek.

Ve zprávě bude navíc vyhodnoceno, jak členské státy využívají stávající mechanismy spolupráce v rámci své povinnosti přijímat opatření v návaznosti na oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice, a obecněji, jak spolupracují v případech porušení s přeshraničním rozměrem.

4.  Komise zprávy uvedené v odstavcích 1 a 3 zveřejní a zajistí, aby byly snadno přístupné.

Článek 28

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 29

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V … dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA

Část I

A.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu i) – zadávání veřejných zakázek:

1.  Pravidla postupu pro zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí, pro zadávání zakázek v oblasti obrany ▌a bezpečnosti a pro zadávání zakázek realizovaných subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a jakýchkoli jiných veřejných zakázek nebo služeb, jak jsou upravena:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. L 94, 28.3.2014 s. 1);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65);

iii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243);

iv)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES (Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76).

2.  Přezkumná řízení upravená:

i)  směrnicí Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. L 76, 23.3.1992, s. 14);

ii)  směrnicí Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 33).

B.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu ii) – finanční služby, produkty a trhy, předcházení praní peněz a financování terorismu:

Pravidla, která stanoví regulační a dohledový rámec a ochranu spotřebitele a investora na trzích finančních služeb a kapitálových trzích Unie, v oblasti bankovnictví, úvěrů, investic, pojištění a zajištění, zaměstnaneckých nebo osobních penzijních produktů, cenných papírů, investičních fondů, platebních ▌služeb a činností uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338), jak jsou upravena:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1);

iii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2012 ze dne 14. března 2012 o prodeji na krátko a některých aspektech swapů úvěrového selhání (Úř. věst. L 86, 24.3.2012, s. 1);

iv)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 1);

v)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18);

vi)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34);

vii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 77);

viii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84);

ix)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2015/2366/EU ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35);

x)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí (Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12);

xi)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi (Úř. věst. L 184, 14.7.2007, s. 17);

xii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 390, 31. 12. 2004, s. 38);

xiii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1);

xiv)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 ze dne 8. června 2016 o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů, a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU a nařízení (EU) č. 596/2014 (Úř. věst. L 171, 29.6.2016, s. 1);

xv)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1);

xvi)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190);

xvii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1);

xviii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (přepracované znění) (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149);

xix)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro odškodnění investorů (Úř. věst. L 84, 26. 3. 1997, s. 22);

xx)  nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

C.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu iii) – bezpečnost a soulad výrobků s předpisy:

1.  ▌Požadavky na bezpečnost a soulad výrobků uváděných na trh v Unii s předpisy, jak jsou vymezeny a upraveny:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4);

ii)  harmonizačními právními předpisy Unie, včetně požadavků na označování, týkajícími se jiných vyráběných výrobků než potravin, krmiv, humánních a veterinárních léčivých přípravků, živých rostlin a živočichů, produktů lidského původu a rostlinných a živočišných produktů, které přímo souvisejí s jejich budoucí reprodukcí, jak jsou uvedeny v přílohách nařízení XX o dozoru nad trhem a souladu výrobků(29);

iii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).

2.  Uvádění citlivých a nebezpečných výrobků na trh a jejich používání, jak je upraveno:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 1);

ii)  směrnicí Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (Úř. věst. L 256, 13.9.1991, s. 51);

iii)  nařízením (EU) č. 98/2013 ze dne 15. ledna 2013 o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a o jejich používání (Úř. věst. L 39, 9.2.2013, s. 1).

D.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu iv) – bezpečnost dopravy:

1.  Požadavky na bezpečnost v odvětví železniční dopravy upravené směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 ze dne 11. května 2016 o bezpečnosti železnic (Úř. věst. L 138, 26.5.2016, s. 102).

2.  Požadavky na bezpečnost v odvětví civilního letectví upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 ze dne 20. října 2010 o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví a o zrušení směrnice 94/56/ES (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 35).

3.  Požadavky na bezpečnost v odvětví silniční dopravy upravené:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu 2008 o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury (Úř. věst. L 319, 29.11.2008, s. 59);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních bezpečnostních požadavcích na tunely transevropské silniční sítě (Úř. věst. L 167, 30.4.2004, s. 39);

iii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 51).

4.  Požadavky na bezpečnost v odvětví námořní dopravy upravené:

i)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 391/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí (přepracované znění) (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 11);

ii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 24);

iii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/90/EU ze dne 23. července 2014 o lodní výstroji a o zrušení směrnice Rady 96/98/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 146);

iv)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/18/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se stanoví základní zásady pro vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy a kterou se mění směrnice Rady 1999/35/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 114);

v)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/106/ES ze dne 19. listopadu 2008 o minimální úrovni výcviku námořníků (Úř. věst. L 323, 3.12.2008, s. 33);

vi)  směrnicí 98/41/ES ze dne 18. června 1998 o registraci osob na palubách osobních lodí provozujících dopravu do přístavů členských států Společenství nebo z nich (Úř. věst. L 188, 2.7.1998, s. 35);

vii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/96/ES ze dne 4. prosince 2001, kterou se stanoví harmonizované požadavky a postupy pro bezpečnou nakládku a vykládku lodí přepravujících hromadné náklady (Úř. věst. L 13, 16.1.2002, s. 9).

5.  Požadavky na bezpečnost, jak jsou upraveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. L 260, 30.9.2008, s. 13).

E.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu v) – ochrana životního prostředí:

1.   Trestné činy proti životnímu prostředí, jak jsou upraveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28), nebo protiprávní jednání porušující právní předpisy uvedené v příloze směrnice 2008/99/ES.

2.  Předpisy týkající se životního prostředí a klimatu, jak jsou upraveny:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, p. 32);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16); směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1);

iii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13);

iv)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).

3.  Předpisy týkající se udržitelného rozvoje a nakládání s odpady, jak jsou upraveny:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3);

ii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 ze dne 20. listopadu 2013 o recyklaci lodí a o změně nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2009/16/ES (Úř. věst. L 330, 10.12.2013, s. 1);

iii)   nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 649/2012 ze dne 4. července 2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 60).

4.  Předpisy týkající se znečištění moří, ovzduší a znečištění hlukem, jak jsou upraveny:

i)  směrnicí 1999/94/ES o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů (Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 16);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzduší (Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 22);

iii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. L 189, 18.7.2002, s. 12);

iv)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 782/2003 ze dne 14. dubna 2003 o zákazu organických sloučenin cínu na lodích (Úř. věst. EU L 115, 9.5.2003, s. 1);

v)   směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56);

vi)  směrnicí 2005/35/ES o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání (Úř. věst. L 255, 30.9.2015, s. 11);

vii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1);

viii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel (Úř. věst. L 120, 15.5.2009, s. 12);

ix)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1);

x)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (Úř. věst. L 286, 31.10.2009, s. 1);

xi)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/126/ES ze dne 21. října 2009 o etapě II rekuperace benzinových par při čerpání pohonných hmot do motorových vozidel na čerpacích stanicích (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 36);

xii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1);

xiii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1);

xiv)   nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 55);

xv)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2193 ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení (Úř. věst. L 313, 28.11.2015, s. 1).

5.  Předpisy týkající se ochrany vody a půdy a hospodaření s nimi, jak jsou upraveny:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (Úř. věst. L 288, 6.11.2007, s. 27);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 84);

iii)  směrnicí 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, 18.1.2012, s. 1).

6.  Předpisy týkající se ochrany přírody a biologické rozmanitosti, jak jsou upraveny:

i)  nařízením Rady (ES) č. 1936/2001 ze dne 27. září 2001, kterým se stanoví kontrolní opatření pro rybolov některých populací vysoce stěhovavých ryb (Úř. věst. L 263, 3.10.2001, s. 1);

ii)  nařízením Rady (ES) č. 812/2004 ze dne 26. dubna 2004, kterým se stanoví opatření týkající se náhodných úlovků kytovců při rybolovu a kterým se mění nařízení (ES) č. 88/98 (Úř. věst. L 150, 30.4.2004, s. 12);

iii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1007/2009 ze dne 16. září 2009 o obchodování s produkty z tuleňů (Úř. věst. L 286, 31.10.2009, s. 36);

iv)  nařízením Rady (ES) č. 734/2008 ze dne 15. července 2008 o ochraně citlivých mořských ekosystémů na volném moři před nepříznivým dopadem používání lovných zařízení pro rybolov při dně (Úř. věst. L 201, 30.7. 2008, s. 8);

v)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7);

vi)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23);

vii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 35).

7.  Předpisy týkající se chemických látek, jak jsou upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).

8.  Předpisy týkající se ekologických produktů, jak jsou upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 1).

F.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu vi) – radiační ochrana a jaderná bezpečnost

Pravidla týkající se jaderné bezpečnosti upravená:

i)  směrnicí Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení (Úř. věst. L 172, 2.7.2009, s. 18);

ii)  směrnicí Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 296, 7.11.2013, s. 12);

iii)  směrnicí Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom (Úř. věst. L 13, 17.1.2014, s. 1);

iv)  směrnicí Rady 2011/70/Euratom ze dne 19. července 2011, kterou se stanoví rámec Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem (Úř. věst. L 199, 2.8.2011, s. 48);

v)  směrnicí Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole (Úř. věst. L 337, 5.12.2006, s. 21);

vi)  nařízením Rady (Euratom) 2016/52 ze dne 15. ledna 2016, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace a zrušují nařízení (Euratom) č. 3954/87 a nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 a (Euratom) č. 770/90 (Úř. věst. L 13, 20.1.2016, s. 2);

vii)  nařízením Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8. června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy.

G.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu vii) – bezpečnost potravin a krmiv, zdraví a dobré životní podmínky zvířat:

1.  Potravinové a krmivové právo Unie upravené obecnými zásadami a požadavky vymezenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).

2.  Zdraví zvířat, jak je upraveno:

i)   nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“) (Úř. věst. L 84, 31.3.2016, s. 1);

ii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 1).

3.  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnice Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1).

4.   Předpisy a normy týkající se ochrany a dobrých životních podmínek zvířat, jak jsou upraveny:

i)  směrnicí Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 23);

ii)  nařízením Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (Úř. věst. L 3, 5.1.2005, s. 1);

iii)  nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování (Úř. věst. L 303, 18.11.2009, s. 1);

iv)  směrnicí Rady 1999/22/ES ze dne 29. března 1999 o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách (Úř. věst L 94, 9.4.1999, s. 24).

H.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu viii) – veřejné zdraví:

1.  Opatření ke stanovení vysokých standardů kvality a bezpečnosti pro orgány a látky lidského původu, jak jsou upravena:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek a kterou se mění směrnice 2001/83/ES (Úř. věst. L 33, 8.2.2003, s. 30);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk (Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 48);

iii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/53/EU ze dne 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci (Úř. věst. L 207, 6.8.2010, s. 14).

2.  Opatření ke stanovení vysokých standardů kvality a bezpečnosti léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, jak jsou upravena:

i)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 141/2000 ze dne 16. prosince 1999 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění (Úř. věst. L 18, 22.1.2000, s. 1);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67);

iii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a o zrušení směrnice 2001/82/ES (Úř. věst. L 4, 7.1.2019, s. 43);

iv)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1);

v)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006 ze dne 12. prosince 2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití a o změně nařízení (EHS) č. 1768/92, směrnice 2001/20/ES, směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 1);

vi)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. L 324, 10.12.2007, s. 121);

vii)  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 536/2014 ze dne 16. dubna 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 1).

3.  Práva pacientů upravená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45).

4.  Výroba, obchodní úprava a prodej tabákových a souvisejících výrobků, jak je upraveno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 1).

I.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu ix) – ochrana spotřebitele:

Práva spotřebitelů a ochrana spotřebitele, jak jsou upravena:

i)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27);

ii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12);

iii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16);

iv)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22);

v)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66);

vi)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64);

vii)  směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214).

J.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu x) – ochrana soukromí a osobních údajů a bezpečnost sítí a informačních systémů:

i)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických telekomunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37);

ii)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1);

iii)  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1).

Část II

Ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice se vztahuje na tyto právní předpisy Unie:

A.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu ii) – finanční služby, produkty a trhy, předcházení praní peněz a financování terorismu:

1.  Finanční služby:

i)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32);

ii)  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 354, 23.12.2016, s. 37);

iii)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87);

iv)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 1);

v)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338);

vi)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349);

vii)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1);

viii)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (Úř. věst. L 352, 9.12.2014, s. 1);

ix)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2365 ze dne 25. listopadu 2015 o transparentnosti obchodů zajišťujících financování a opětovného použití a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 1);

x)  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016 o distribuci pojištění (přepracované znění) (Úř. věst. L 26, 2.2.2016, s. 19);

xi)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1129 ze dne 14. června 2017 o prospektu, který má být uveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu (Úř. věst. L 168, 30.6.2017, s. 12).

2.  Předcházení praní peněz a financování terorismu:

i)  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73);

ii)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 ze dne 20. května 2015 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a o zrušení nařízení (ES) č. 1781/2006 (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 1).

B.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu iv) – bezpečnost dopravy:

i)  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 376/2014 ze dne 3. dubna 2014 o hlášení událostí v civilním letectví, analýze těchto hlášení a navazujících opatřeních a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 a zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES, nařízení Komise (ES) č. 1321/2007 a nařízení Komise (ES) č. 1330/2007 (Úř. věst. L 122, 24.4.2014, s. 18);

ii)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/54/EU ze dne 20. listopadu 2013 o některých povinnostech státu vlajky ohledně souladu s Úmluvou o práci na moři z roku 2006 a jejího prosazování (Úř. věst. L 329, 10.12.2013, s. 1);

iii)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne 23. dubna 2009 o státní přístavní inspekci (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 57).

C.  Ustanovení čl. 2 písm. a) bodu v) – ochrana životního prostředí:

i)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES (Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66).

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise týkající se směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie

Během přezkumu, jenž musí být proveden v souladu s článkem 27 směrnice, Komise zváží možnost navrhnout rozšíření oblasti působnosti směrnice na některé akty, které jsou založeny na článcích 153 Smlouvy o fungování EU a 157 Smlouvy o fungování EU, a to v případě potřeby po konzultaci se sociálními partnery v souladu s článkem 154 Smlouvy o fungování EU.

(1)* DOSUD NEPROBĚHLA PRÁVNĚ JAZYKOVÁ REDAKCE TOHOTO TEXTU.
(2)Úř. věst. C […], […], s. […].
(3)Úř. věst. C […], […], s. […].
(4)Úř. věst. C […], […], s. […].
(5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019.
(6) Sdělení ze dne 8. prosince 2010 s názvem „Posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb“.
(7)Soubor příslušných „harmonizačních právních předpisů Unie“ je vymezen a uveden v nařízení [XXX], kterým se stanoví pravidla a postupy pro dodržování a vymáhání harmonizačních právních předpisů Unie, dokument 2017/0353 (COD).
(8)Upraveno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, s. 4).
(9)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 376/2014 ze dne 3. dubna 2014 o hlášení událostí v civilním letectví, analýze těchto hlášení a navazujících opatřeních(Úř. věst. L 122, s. 18).
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/54/EU ze dne 20. listopadu 2013 o některých povinnostech státu vlajky ohledně souladu s Úmluvou o práci na moři z roku 2006 a jejího prosazování (Úř. věst. L 329, s. 1), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne 23. dubna 2009 o státní přístavní inspekci (Úř. věst. L 131, s. 57).
(11)Dokument COM (2018) 10 final.
(12)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři (Úř. věst. L 178, s. 66).
(13)Směrnice Rady 2014/87/Euratom ze dne 8. července 2014, kterou se mění směrnice 2009/71/Euratom, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení (Úř. věst. L 219, 25.7.2014, s. 42).
(14)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1).
(15)Úř. věst. L 84, s. 1.
(16)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii.
(17)Úř. věst. C 313, 1.3.2016, s. 1.
(18)Úř. věst. C 151, 1.3.2016, s. 1.
(19)Úř. věst. L 173, s. 1.
(20)Prováděcí směrnice Komise (EU) 2015/2392 ze dne 17. prosince 2015 k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o oznamování skutečných nebo možných porušení tohoto nařízení příslušným orgánům (Úř. věst. L 332, s. 126).
(21)Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
(22)CM/Rec (2014)7.
(23)Citováno výše.
(24)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 376/2014 ze dne 3. dubna 2014 o hlášení událostí v civilním letectví, analýze těchto hlášení a navazujících opatřeních(Úř. věst. L 122, s. 18).
(25)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES (Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66).
(26)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(27)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(28)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu (Úř. věst. L 297 4.11.2016, s. 1).
(29)2017/0353(COD) – V současnosti se jedná o návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy, kterým se mění směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011, v jehož příloze jsou uvedeny veškeré harmonizované právní předpisy obsahující požadavky na design a označování výrobku.

Poslední aktualizace: 29. dubna 2019Právní upozornění