Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/0090(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0029/2019

Předložené texty :

A8-0029/2019

Rozpravy :

PV 16/04/2019 - 23
CRE 16/04/2019 - 23

Hlasování :

PV 17/04/2019 - 8.7
CRE 17/04/2019 - 8.7
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0399

Přijaté texty
PDF 340kWORD 87k
Středa, 17. dubna 2019 - Štrasburk Předběžné znění
Lepší vymáhání a modernizace právních předpisů EU na ochranu spotřebitele ***I
P8_TA-PROV(2019)0399A8-0029/2019
Usnesení
 Úplné znění

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU, pokud jde o lepší vymáhání a modernizaci právních předpisů EU na ochranu spotřebitele (COM(2018)0185 – C8-0143/2018 – 2018/0090(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0185),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0143/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená rakouskou Spolkovou radou a švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. září 2018(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. března 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0029/2019),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 66.


Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS ▌, směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU, pokud jde o lepší vymáhání a modernizaci právních předpisů EU na ochranu spotřebitele(1)
P8_TC1-COD(2018)0090

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V čl. 169 odst. 1 a v čl. 169 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) se stanoví, že Unie přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 Smlouvy o fungování EU. Článek 38 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že v politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

(2)  Právní předpisy na ochranu spotřebitele by měly být účinně uplatňovány v celé Unii. Komplexní kontrola účelnosti směrnic v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu, kterou Komise provedla v letech 2016 a 2017 v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), dospěla k závěru, že účinnost právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele je ohrožena nedostatečným povědomím obchodníků a spotřebitelů, a v stávající prostředky ke zjednání nápravy by tudíž mohly být využívány častěji.

(3)  Unie již přijala řadu opatření na zvýšení povědomí spotřebitelů, obchodníků a právníků o právech spotřebitelů a na zlepšení vymáhání práv spotřebitelů a náhrady pro ně. Stále ale zbývají určité rezervy ohledně ▌skutečně účinných a přiměřených sankcí ve vnitrostátních právních předpisech pro odrazování a postihování protiprávního jednání uvnitř Unie, nedostatečné individuální nápravy pro spotřebitele poškozené porušením vnitrostátních právních předpisů, které provádějí směrnici 2005/29/ES(4), a nedostatky v postupu vydávání žalob na zdržení se jednání podle směrnice 2009/22/ES(5). Revizí postupu vydávání žalob na zdržení se jednání by se měl zabývat samostatný nástroj, který změní a nahradí směrnici 2009/22/ES.

(4)  Směrnice 98/6/ES(6), 2005/29/ES a 2011/83/EU(7) obsahují požadavky, aby členské státy zajistily účinné, přiměřené a odrazující sankce za protiprávní jednání v rozporu s vnitrostátními právními předpisy, které tyto směrnice provádějí. Dále článek 21 nařízení (EU) 2017/2394(8) o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele vyžaduje, aby členské státy přijaly donucovací opatření, včetně účinného, účelného a koordinovaného ukládání sankcí, které dosáhnou ukončení či zákazu rozsáhlých protiprávních jednání nebo rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem.

(5)  Platné vnitrostátní předpisy o sankcích se v rámci Unie výrazně liší. Obzvláště platí, že ne všechny členské státy zajišťují možnost ukládání účinných, přiměřených a odrazujících pokut obchodníkům, kteří se dopouštějí rozsáhlých protiprávních jednání nebo rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem. Proto je třeba zlepšit platná pravidla o sankcích ve směrnicích 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU a současně zavést nová pravidla o sankcích ve směrnici 93/13/EHS(9).

(6)   Členské státy by měly nadále mít možnost zvolit si druh sankce, která má být uložena, a stanovit ve svých vnitrostátních předpisech příslušné postupy ukládání sankcí v případě porušení směrnic změněných touto směrnicí.

(7)  Aby se zajistilo jednotnější uplatňování sankcí, zejména v případě protiprávních jednání uvnitř Unie, rozsáhlých protiprávních jednání a rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem podle nařízení (EU) 2017/2394, měla by být zavedena společná pomocná a orientační kritéria pro ukládání sankcí. Tato kritéria by měla zahrnovat ▌například povahu, závažnost, rozsah a dobu trvání protiprávního jednání a případnou náhradu za způsobenou újmu poskytnutou obchodníkem spotřebitelům. Opakované protiprávní jednání téhož subjektu poukazuje na sklon k takovému protiprávnímu jednání a je významným projevem závažnosti chování, a tedy i nutnosti zvýšit úroveň sankce pro dosažení odrazujícího účinku. ▌Pokud jsou příslušné údaje k dispozici, měl by být zohledněn získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty kvůli protiprávnímu jednání. Mohou být zohledněny také jiné přitěžující nebo polehčující faktory, jež lze uplatnit na okolnosti daného případu.

(8)  Tato společná pomocná a orientační kritéria pro uplatňování sankcí nemusejí mít význam pro rozhodování o sankcích za každé protiprávní jednání, především za protiprávní jednání, které není závažné. Členské státy by také měly zohlednit další obecné právní zásady týkající se uplatňování sankcí, například zásadu non bis in idem.

(9)  V souladu s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394 příslušné orgány členských států dotčené koordinovaným postupem přijmou v rámci své jurisdikce veškerá nezbytná donucovací opatření proti obchodníkovi odpovědnému za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem s cílem dosáhnout ukončení nebo zákazu tohoto protiprávního jednání. V náležitých případech uloží obchodníkovi odpovědnému za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem sankce, jako jsou pokuty nebo penále. Donucovací opatření jsou přijímána účinně, efektivně a koordinovaně s cílem dosáhnout ukončení nebo zákazu rozsáhlého protiprávního jednání nebo rozsáhlého protiprávního jednání s unijním rozměrem. Příslušné orgány dotčené koordinovaným postupem usilují o přijetí donucovacích opatření souběžně ve všech členských státech dotčených tímto protiprávním jednáním.

(10)  Aby členské státy mohly ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce za rozsáhlá protiprávní jednání v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele a za rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem, která jsou předmětem koordinovaného vyšetřování a vymáhání v souladu s nařízením (EU) 2017/2394, měly by být pokuty zavedeny jako součást sankcí za tato protiprávní jednání. Aby se zajistil odrazující účinek pokut, měly by členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit maximální výši pokuty za tato protiprávní jednání na úrovni, která dosahuje alespoň 4 % ročního obratu obchodníka v dotčeném členském státě nebo dotčených členských státech. Obchodníkem může být v určitých případech také skupina společností.

(11)  Jak stanoví články 9 a 10 nařízení (EU) 2017/2394, při ukládání sankcí by měly být případně řádně zohledněny povaha, závažnost a doba trvání dotčeného protiprávního jednání. Uložení sankcí by mělo být přiměřené a mělo by být v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, včetně platných procesních záruk, a se zásadami Listiny základních práv Evropské unie. Přijaté sankce by měly odpovídat povaze a celkovému skutečnému nebo možnému poškození práva Unie chránícího zájmy spotřebitelů, k němuž došlo v důsledku protiprávního jednání. Pravomoc ukládat sankce je uplatňována buď přímo příslušnými orgány v souladu s jejich vlastní kompetencí, nebo případně obrácením se na jiné orgány s touto pravomocí nebo veřejné orgány, případně instruováním určených subjektů či podáním k soudům příslušným k přijetí nezbytného rozhodnutí, případně i řízením o opravném prostředku, pokud podání týkající se přijetí nezbytného rozhodnutí není úspěšné.

(12)  Pokud v důsledku koordinačního mechanismu podle nařízení (EU) 2017/2394 uloží pokutu obchodníkovi odpovědnému za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem ve smyslu uvedeného nařízení jeden příslušný vnitrostátní orgán, měl by mít možnost uložit pokutu ve výši alespoň 4 % ročního obratu tohoto obchodníka ve všech dotčených členských státech, kterých se koordinované donucovací opatření týká.

(13)  Členským státům by nemělo nic bránit v tom, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech zachovaly nebo zavedly vyšší maximální pokuty vycházející z obratu za rozsáhlá protiprávní jednání nebo rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele podle definice v nařízení (EU) 2017/2394. Členské státy by také měly mít možnost založit tyto pokuty na celosvětovém obratu obchodníka nebo rozšířit pravidla pro pokuty na další protiprávní jednání, na něž se ustanovení této směrnice související s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394 nevztahují. Kromě toho by v případech, kdy nejsou k dispozici informace o ročním obratu obchodníka, nemělo členským státům nic bránit v tom, aby zachovaly nebo zavedly jiná pravidla stanovující pokuty. Požadavek na stanovení pokuty na úrovni alespoň 4 % obratu obchodníka by se neměl vztahovat na případné další předpisy členských států pro penále, například denní pokuty, za neplnění rozhodnutí, příkazu, předběžného opatření, závazku obchodníka nebo jiného opatření, s cílem zastavit protiprávní jednání.

(14)  Pravidla pro pokuty by s cílem posílit jejich odrazující účinek měla být stanovena ve směrnici 93/13/EHS. Pro uplatňování sankcí za porušení směrnice 93/13/EHS mohou členské státy zvolit správní nebo soudní postupy. Zejména správní orgány nebo vnitrostátní soudy by mohly ukládat sankce, jakmile stanoví, že charakter smluvních ujednání, byl nepřiměřený, mimo jiné na základě soudních řízení zahájených správním orgánem. Sankce by mohly vnitrostátní soudy nebo správní orgány uplatnit také v případě, že obchodník použije smluvní podmínky, které jsou podle vnitrostátního práva výslovně definovány jako nepřiměřené za všech okolností, nebo je za nepřiměřené považuje pravomocné závazné rozhodnutí. Členské státy by mohly rozhodnout, že správní orgány mají také právo stanovit, že charakter smluvních ujednání je nepřiměřený. Vnitrostátní soudy nebo správní orgány by také mohly uplatnit sankce prostřednictvím téhož rozhodnutí, které stanoví nepřiměřenost smluvních podmínek. Na členských státech je také to, aby stanovily vhodné mechanismy koordinace veškerých opatření na domácí úrovni, která se týkají individuální náhrady a sankcí.

(15)  Při rozdělování výnosů z pokut ▌by členské státy měly zvážit posílení ochrany obecného zájmu spotřebitelů a dalších chráněných veřejných zájmů. ▌

(16)  Členské státy by měly zajistit dostupnost náprav pro spotřebitele poškozené nekalými obchodními praktikami, aby se eliminovaly všechny dopady těchto praktik. Soukromé vymáhání by usnadnil jasný rámec pro individuální nápravu. Spotřebitelé by měli mít přístup k náhradě škody a případně ke snížení ceny nebo ukončení smlouvy, a to přiměřeným a účinným způsobem. Členským státům by nic nemělo bránit v zachování nebo zavedení práv na jiné nápravy, jako je oprava nebo nahrazení, pro spotřebitele poškozené nekalými obchodními praktikami, aby dosáhly plného odstranění dopadů takových praktik. Členským státům by nemělo nic bránit ve stanovení podmínek týkajících se uplatnění náprav pro spotřebitele a jejich účinků. Při uplatňování náprav by mohly být případně zohledněny závažnost a povaha nekalých obchodních praktik, škoda, kterou utrpěl spotřebitel, a další relevantní okolnosti, jako je pochybení obchodníka nebo porušení smlouvy.

(17)  Kontrola účelnosti směrnic v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu a souběžné hodnocení směrnice 2011/83/EU také identifikovaly řadu oblastí, ve kterých by měla být stávající pravidla na ochranu spotřebitele modernizována ▌. V kontextu neustálého rozvoje digitálních nástrojů je nezbytné nepřetržité přizpůsobování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

(18)  Vyšší umístění nebo jakékoli prominentní umístění obchodních nabídek v rámci výsledků internetového vyhledávání zajišťované poskytovateli funkce internetového vyhledávání na spotřebitele má významný dopad.

(19)  Jako pořadí se označuje relativní důležitost nabídek obchodníků nebo relevantnost připisovaná výsledkům vyhledávání, jak je poskytovatelé funkce internetového vyhledávání prezentují, uspořádají nebo oznamují, včetně výsledků uplatnění algoritmického řazení, mechanismů hodnocení či recenzí, vizuálních označení či jiných nástrojů pro zvýraznění nebo jejich kombinace.

(20)  V tomto ohledu by měla být do přílohy I směrnice 2005/29/ES doplněna nová položka, aby se upřesnilo, že postupy, kdy obchodník poskytuje spotřebiteli informace v podobě výsledků vyhledávání v reakci na dotaz spotřebitele při internetovém vyhledávání, aniž by sdělil, že jde o placenou reklamu nebo specifickou platbu za účelem dosažení vyššího umístění produktu v rámci výsledků vyhledávání, by měly být zakázány. Pokud obchodník přímo nebo nepřímo zaplatil poskytovateli funkce internetového vyhledávání za vyšší umístění produktu v rámci výsledků vyhledávání, měl by o tom poskytovatel funkce internetového vyhledávání spotřebitele stručnou, jednoduchou a srozumitelnou formou informovat. Nepřímá platba by mohla mít podobu přijetí dalších povinností ze strany obchodníka vůči poskytovateli funkce internetového vyhledávání jakéhokoli druhu, jejichž konkrétním dopadem je vyšší umístění. Nepřímou platbu by mohla tvořit zvýšená provize za transakci a různé systémy kompenzace, které konkrétně vedou k vyššímu umístění. Platby za obecné služby, jako jsou poplatky za zařazení na seznam nebo členské příspěvky, které řeší širokou škálu funkcí nabízených poskytovatelem funkce internetového vyhledávání obchodníkovi, by neměly být považovány za specifickou platbu za účelem dosažení vyššího umístění produktu za předpokladu, že tyto platby neslouží k dosažení vyššího umístění. Funkci internetového vyhledávání mohou poskytovat různé typy internetových obchodníků, včetně zprostředkovatelů, jako jsou internetová tržiště, vyhledávače a srovnávací internetové stránky.

(21)  Požadavky na transparentnost, pokud jde o hlavní parametry určování pořadí, upravuje také nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... (10)(11) o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikové uživatele internetových zprostředkovatelských služeb. Požadavky na transparentnost podle nařízení (EU) 2019/...(12)++ pokrývají širokou škálu internetových zprostředkovatelů, včetně internetových tržišť, ale uplatňují se pouze mezi obchodníky a internetovými zprostředkovateli. Podobné požadavky by tedy měly být zavedeny ve směrnici 2005/29/ES s cílem zajistit náležitou transparentnost vůči spotřebitelům, s výjimkou poskytovatelů internetových vyhledávačů, kteří již mají na základě nařízení (EU) 2019/...++ povinnost stanovit hlavní parametry, jež jsou jednotlivě nebo společně nejvýznamnější při určování pořadí, a relativní váhu těchto hlavních parametrů tím, že zajistí snadno a veřejně dostupný popis svých internetových vyhledávačů napsaný jednoduchým a srozumitelným jazykem.

(22)  Obchodníci, kteří spotřebitelům umožňují vyhledávat zboží a služby, jako je doprava, ubytování a volnočasové aktivity, nabízené různými obchodníky nebo spotřebiteli, by měli spotřebitele informovat o hlavních výchozích parametrech určujících pořadí nabídek předkládaných spotřebiteli jako výsledek dotazu při vyhledávání a o jejich relativní váze oproti ostatním parametrům. Tyto informace by měly být stručné a snadno, dobře viditelně a přímo dostupné. Parametry určujícími pořadí se rozumí jakákoli obecná kritéria, procesy, zvláštní signály začleněné do algoritmů nebo jiné úpravy či mechanismy degradace používané v souvislosti s pořadím.

(23)  Těmito požadavky na informace ohledně hlavních parametrů určování pořadí není dotčena směrnice (EU) 2016/943(13). Obchodníci by neměli mít povinnost uvádět podrobné fungování svých mechanismů určování pořadí, včetně algoritmů. Obchodníci by měli poskytnout obecný popis hlavních parametrů určujících pořadí, který by vysvětlil hlavní výchozí parametry používané daným obchodníkem a jejich poměrnou váhu oproti ostatním parametrům, ale nemusí být uváděn speciálně upravený pro každý jednotlivý dotaz při vyhledávání.

(24)  Když jsou spotřebitelům nabízeny výrobky na internetových tržištích, podílejí se na poskytování předsmluvních informací vyžadovaných směrnicí 2011/83/EU jak internetové tržiště, tak i externí dodavatel. Spotřebitelé používající internetové tržiště tak nemusí zcela pochopit, kdo jsou jejich smluvní partneři a jaký to má vliv na jejich práva a povinnosti.

(25)  Internetová tržiště by měla být pro účely směrnice 2011/83/EU definována podobně jako v nařízení (EU) č. 524/2013(14) a směrnici 2016/1148/EU(15). Definice by ale měla být aktualizována a měla by být technologicky neutrálnější, aby zahrnovala i nové technologie. Je tedy vhodné místo „internetových stránek“ odkazovat na software, včetně internetových stránek, části internetových stránek nebo aplikace, který je provozován obchodníkem nebo jeho jménem, v souladu s pojmem „on-line rozhraní“, jak uvádí nařízení (EU) 2017/2394 a nařízení (EU) 2018/302(16).

(26)  Ve směrnici 2005/29/EU a směrnici 2011/83/EU by tedy měly být uvedeny konkrétní požadavky na transparentnost internetových tržišť, na jejichž základě by měli být spotřebitelé používající tato tržiště informováni o hlavních parametrech, které určují řazení nabídek, a o tom, zda uzavírají smlouvu s obchodníkem nebo jinou osobou (například s jiným spotřebitelem) ▌.

(27)  Internetová tržiště by měla informovat spotřebitele o tom, zda je třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah obchodníkem či nikoliv, a to na základě prohlášení této třetí strany poskytnutého internetovému tržišti. Pokud třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah prohlásí, že není obchodníkem, internetová tržiště by měla poskytnout stručné prohlášení uvádějící, že práva spotřebitelů vyplývající z právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele se na uzavřenou smlouvu neuplatní. Kromě toho by spotřebitelé měli být informováni, jak jsou povinnosti související se smlouvou rozděleny mezi třetí stranu nabízející zboží, služby nebo digitální obsah a poskytovatele internetového tržiště. Tyto informace by měly být uvedeny jasně a srozumitelně a nikoliv pouze jako odkaz ve standardních podmínkách či podobném smluvním dokumentu. Požadavky na informace pro internetová tržiště by měly být přiměřené a musí být dosaženo rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností internetových tržišť. Internetová tržiště by neměla mít povinnost uvádět konkrétní práva spotřebitelů, když spotřebitele informují o jejich použitelnosti či nepoužitelnosti. Tím nejsou dotčeny požadavky na informace pro spotřebitele stanovené ve směrnici 2011/83/EU, zejména čl. 6 odst. 1. Uváděné informace o odpovědnosti za zajištění práv spotřebitelů závisí na smluvních ujednáních mezi internetovým tržištěm a příslušnými externími obchodníky. Internetové tržiště může odkázat na externího obchodníka jako na stranu výlučně odpovědnou za zajištění práv spotřebitelů nebo popsat své konkrétní odpovědnosti, pokud přejímá odpovědnost za určité aspekty smlouvy, například za dodávku nebo uplatňování práva odstoupit od smlouvy.

(28)  V souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31/ES(17) by internetová tržiště neměla mít povinnost ověřovat právní postavení externích dodavatelů. Místo toho by měla po externích dodavatelích výrobků na internetovém tržišti požadovat, aby pro účely právních předpisů na ochranu spotřebitele uváděli své postavení obchodníka nebo jiné a tyto informace poskytovali internetovému tržišti.

(29)  S ohledem na rychlý technologický vývoj týkající se internetových tržišť a na nezbytnost zajištění vyšší úrovně ochrany spotřebitele by členské státy měly být schopny přijmout nebo zachovat za tímto účelem konkrétní dodatečná opatření. Taková ustanovení by měla být přiměřená, nediskriminační a neměla by jimi být dotčena směrnice 2003/31/ES.

(30)  Definice digitálního obsahu a digitálních služeb ve směrnici 2011/83/EU by měly být uvedeny do souladu s příslušnými definicemi ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... (18)(19). Digitální obsah, na který se vztahuje směrnice (EU) 2019/...(20)++, se týká jediného úkonu poskytnutí, řady jednotlivých úkonů poskytnutí nebo průběžného poskytování během určitého období. Průběžná povaha poskytování by neměla být nezbytně vázána na poskytování dlouhodobého charakteru. Jako průběžné poskytování během určitého období by měly být nahlíženy případy, jako je internetové vysílání videa, a to bez ohledu na reálnou délku příslušného audiovizuálního souboru. Může být tedy obtížné rozlišit mezi určitými typy digitálního obsahu a digitálních služeb, neboť obojí může zahrnovat nepřetržité poskytování ze strany obchodníka po celou dobu trvání smlouvy ▌. Mezi příklady digitálních služeb patří sdílení videonahrávek a audionahrávek a jiné sdílení souborů, zpracování textu nebo hry nabízené v cloudu, ukládání dat v cloudu, webový e-mail, sociální média a cloudové aplikace. Nepřetržité zapojení poskytovatele služeb odůvodňuje uplatňování pravidel o právu odstoupit od smlouvy uvedených ve směrnici 2011/83/EU, která fakticky umožňují spotřebiteli vyzkoušet si službu a během 14 dnů od uzavření smlouvy se rozhodnout, zda si ji ponechá. ▌Smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči, se vyznačují jediným úkonem, který spotřebiteli dodá konkrétní položku nebo položky digitálního obsahu, například konkrétní hudební nebo obrazové soubory. Nadále se na ně vztahuje výjimka z práva odstoupit od smlouvy podle čl. 16 písm. m), který stanoví, že spotřebitel přijde o právo odstoupit od smlouvy, když plnění smlouvy začne, například stažením nebo streamováním ▌obsahu, za podmínky předchozího výslovného souhlasu spotřebitele se zahájením plnění smlouvy během lhůty pro odstoupení od smlouvy, kdy spotřebitel současně vezme na vědomí, že tím své právo ztratí. V případě pochyb ohledně toho, zda se jedná o smlouvu o službách nebo o smlouvu o digitálním obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči, by se mělo uplatnit právo odstoupit od smlouvy týkající se služeb.

(31)  Digitální obsah a digitální služby se často poskytují on-line na základě smluv, podle kterých spotřebitel neplatí cenu, ale poskytuje obchodníkovi osobní údaje. Směrnice 2011/83/EU se již vztahuje na smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči (tj. poskytnutí digitálního obsahu on-line), bez ohledu na to, zda spotřebitel uhradí peněžní cenu nebo poskytne osobní údaje. Naproti tomu se směrnice 2011/83/EU vztahuje pouze na smlouvy o poskytování služeb, včetně smluv o poskytování digitálních služeb, podle kterých spotřebitel zaplatí cenu nebo se zavazuje ji zaplatit. Proto se uvedená směrnice nevztahuje na smlouvy o poskytování digitálních služeb, podle kterých spotřebitel poskytne osobní údaje, aniž by zaplatil cenu. S ohledem na jejich podobnost a zastupitelnost placených digitálních služeb a digitálních služeb poskytovaných výměnou za osobní údaje by se na ně měla vztahovat stejná pravidla podle směrnice 2011/83/EU.

(32)  Měla by být zajištěna konzistentnost mezi oblastí působnosti směrnice 2011/83/EU a směrnice (EU) 2019/...(21), jež se vztahuje na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, podle kterých spotřebitel poskytne obchodníkovi osobní údaje nebo se zaváže k jejich poskytnutí.

(33)  Z toho důvodu by měla být oblast působnosti směrnice 2011/83/EU rozšířena i na smlouvy, podle kterých obchodník spotřebiteli dodá digitální službu nebo se zavazuje ji dodat a spotřebitel poskytne osobní údaje nebo se zavazuje je poskytnout. Podobně jako v případě smluv o poskytování digitálního obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči, by měla směrnice platit vždy, když spotřebitel obchodníkovi poskytne osobní údaje nebo se zavazuje je poskytnout, s výjimkou případů, kdy jsou osobní údaje poskytnuté spotřebitelem zpracovávány výhradně obchodníkem za účelem poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby, a obchodník tyto údaje nezpracovává k jinému účelu. Veškeré zpracování osobních údajů by se mělo provádět v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

(34)  V zájmu zajištění úplného souladu se směrnicí (EU) 2019/...(22), pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, neměla by směrnice 2011/83/EU platit ani pro situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje ▌ výhradně za účelem plnění právních požadavků, které se na něj vztahují. Mezi takové situace mohou patřit případy, kdy je podle platných právních předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace ▌.

(35)  Směrnice 2011/83/EU by se také neměla vztahovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, například informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historii procházení ▌, s výjimkou situací, kdy je to považováno podle vnitrostátních právních předpisů za smlouvu. Také by se neměla vztahovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamám výhradně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu. Členské státy by ale stále měly mít volnost rozšířit uplatňování pravidel směrnice 2011/83/EU na takové situace nebo jinak regulovat takové situace, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti dané směrnice.

(36)  Pojem funkčnosti by se měl vztahovat na způsoby, jak lze digitální obsah nebo digitální službu využívat. Například chybějící či existující technická omezení, jako je například ochrana pomocí správy digitálních práv či regionální kódování, mohou mít dopad na možnost, aby digitální obsah nebo digitální služba plnily všechny své funkce z hlediska jejich účelu. Pojem interoperabilita popisuje, zda a do jaké míry mohou digitální obsah nebo digitální služba fungovat s hardwarem nebo softwarem, který se liší od hardwaru a softwaru, s nímž se digitální obsah nebo digitální služby stejného typu obvykle používají. Úspěšné fungování by zahrnovalo například schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby vyměňovat si s takovým odlišným softwarem nebo hardwarem informace a takto získané informace využívat. Pojem kompatibilita je definován ve směrnici (EU) 2019/... (23).

(37)  Ustanovení čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 směrnice 2011/83/EU po obchodnících vyžadují, aby si v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a smluv uzavřených na dálku obstarali předchozí výslovný souhlas spotřebitele se zahájením plnění ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. Ustanovení čl. 14 odst. 4 písm. a) stanoví smluvní postih při nesplnění tohoto požadavku obchodníkem, tj. spotřebitel nemusí za poskytované služby platit. Požadavek na zajištění výslovného souhlasu spotřebitele má tedy význam pouze u služeb, včetně digitálních, které se poskytují po uhrazení ceny. Je tedy nezbytné změnit čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 v tom smyslu, že požadavek, aby si obchodníci obstarali předchozí souhlas spotřebitele, platí pouze pro smlouvy o poskytování služeb, které stanoví povinnost spotřebitele zaplatit.

(38)  Ustanovení čl. 16 písm. m) směrnice 2011/83/EU zakládá výjimku z práva odstoupit od smlouvy týkající se digitálního obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči, pokud dal spotřebitel předchozí souhlas se zahájením plnění ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a vzal na vědomí, že tím právo odstoupit od smlouvy ztrácí. V čl. 14 odst. 4 písm. b) směrnice 2011/83/EU je stanoven smluvní postih při nesplnění tohoto požadavku obchodníkem, tj. spotřebitel nemusí za čerpaný digitální obsah platit. Požadavek na zajištění výslovného souhlasu spotřebitele a jeho vzetí na vědomí se tedy týká pouze digitálního obsahu, jenž je poskytován po uhrazení ceny. Je tedy nezbytné změnit čl. 16 písm. m) v tom smyslu, že požadavek, aby si obchodníci obstarali předchozí souhlas a potvrzení spotřebitele, platí pouze pro smlouvy, které stanoví povinnost spotřebitele zaplatit.

(39)  V čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jsou stanoveny požadavky na informace pro „výzvu ke koupi“ výrobku za konkrétní cenu. Tyto požadavky na informace platí již ve fázi propagace, zatímco směrnice 2011/83/EU stanoví tytéž požadavky i další, ještě podrobnější požadavky na informace v pozdější předsmluvní fázi (tj. bezprostředně předtím, než spotřebitel uzavře smlouvu). Obchodníci tedy mohou mít povinnost poskytovat stejné informace při propagaci (např. on-line reklama na internetových stránkách nějakého média) a v předsmluvní fázi (např. na stránkách svých on-line internetových obchodů).

(40)  Požadavky na informace podle čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29/ES zahrnují požadavek na informování spotřebitele o podmínkách vyřizování reklamací a stížností obchodníkem. Zjištění z kontroly účelnosti ukazují, že tyto informace mají největší význam v předsmluvní fázi, která se řídí směrnicí 2011/83/EU. Požadavek na uvedení těchto informací ve výzvách ke koupi ve fázi propagace podle směrnice 2005/29/ES by tedy měl být zrušen.

(41)  V čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83/EU se po obchodnících vyžaduje, aby spotřebitelům poskytovali předsmluvní informace o právu odstoupit od smlouvy, včetně vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I této směrnice. Ustanovení čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83/EU stanoví jednodušší požadavky na předsmluvní informace, pokud se smlouva uzavírá prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas na uvedení informací, například telefonicky, pomocí nákupních asistentů ovládaných hlasem nebo přes SMS. Mezi povinně požadované předsmluvní informace, které musejí být prostřednictvím takového prostředku komunikace na dálku poskytnuty, patří informace o právu odstoupit od smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. h). Dále mezi ně patří předložení vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I směrnice. Předložení formuláře pro odstoupení od smlouvy ale není možné, pokud je smlouva uzavřena například telefonicky nebo pomocí nákupního asistenta ovládaného hlasem, a nemusí být uživatelsky přívětivým způsobem technicky proveditelné ani u jiných prostředků komunikace na dálku, na které se vztahuje čl. 8 odst. 4. Je tedy vhodné vyjmout poskytnutí vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy z informací, které obchodníci musí v každém případě poskytovat prostřednictvím daného prostředku komunikace na dálku použitého k uzavření smlouvy podle čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83/EU.

(42)  V čl. 16 písm. a) směrnice 2011/83/EU je stanovena výjimku z práva odstoupit od smlouvy v případě smluv o poskytování služeb poté, co tyto služby byly v plném rozsahu poskytnuty, přičemž plnění těchto smluv začalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho vědomím, že jakmile obchodník své závazky ze smlouvy zcela splní, ztratí své právo odstoupit od smlouvy. Naproti tomu čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 směrnice 2011/83/EU, které se zabývají povinnostmi obchodníka v situacích, kdy plnění smlouvy začne ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, vyžadují po obchodnících pouze získání předchozího výslovného souhlasu spotřebitele, aniž by ale spotřebitel potvrdil, že si uvědomuje, že po splnění smlouvy pozbývá své právo od ní odstoupit. Aby byla zajištěna konzistentnost mezi výše uvedenými právními předpisy, je nezbytné doplnit v čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 směrnice 2011/83/EU povinnost obchodníka rovněž zajistit, aby vzal spotřebitel na vědomí, že právo odstoupit od smlouvy zaniká, jakmile je plnění smlouvy dokončeno. Kromě toho by mělo být znění čl. 16 písm. a) přizpůsobeno změnám v čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 tak, aby požadavek, aby si obchodníci obstarali předchozí souhlas spotřebitele, platil pouze pro smlouvy o poskytování služeb, které stanoví povinnost spotřebitele zaplatit. Členské státy by nicméně měly mít možnost neuplatňovat požadavek zajistit, aby vzal spotřebitel na vědomí, že právo odstoupit od smlouvy zaniká, jakmile je plnění smlouvy dokončeno, na smlouvy o poskytování služeb, u nichž spotřebitel výslovně požádal obchodníka o to, aby jej navštívil za účelem provedení opravy. Ustanovení čl. 16 písm. c) směrnice 2011/83/EU stanoví výjimku z práva odstoupit od smlouvy v případě dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám. Tato výjimka se vztahuje například na výrobu nábytku na zakázku a jeho instalaci doma u zákazníka, pokud jsou předmětem jedné kupní smlouvy.

(43)  Mělo by se také mít za to, že výjimka z práva odstoupit od smlouvy stanovená v čl. 16 písm. b) směrnice 2011/83/EU se uplatní na smlouvy o individuálních dodávkách nesíťové energie, protože její cena závisí na kolísání cen na komoditních trzích nebo energetických trzích, které obchodník nemůže ovlivnit a k němuž může dojít během lhůty pro odstoupení od smlouvy.

(44)  V čl. 14 odst. 4 směrnice 2011/83/EU jsou stanoveny podmínky, za nichž v případě uplatnění práva odstoupit od smlouvy spotřebitel nenese náklady na poskytování služeb, dodávku veřejných služeb a dodání digitálního obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči. Pokud je splněna jakákoliv z těchto podmínek, nemusí spotřebitel zaplatit cenu obdržené služby, veřejných služeb nebo digitálního obsahu před uplatněním práva odstoupit od smlouvy. Pokud jde o digitální obsah, jednou z těchto nekumulativních podmínek v souladu s čl. 14 odst. 4 písm. b) bodem iii) je nepředložení potvrzení smlouvy, včetně potvrzení předchozího výslovného souhlasu spotřebitele se zahájením plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, kdy spotřebitel současně vezme na vědomí, že v důsledku toho ztratí právo odstoupit od smlouvy. Tato podmínka však není zahrnuta mezi podmínky týkající se ztráty práva odstoupit od smlouvy v čl. 16 písm. m), což vede k nejistotě, pokud jde o možnost spotřebitele uplatnit čl. 14 odst. 4 písm. b) bod iii), pokud jsou splněny další dvě podmínky stanovené v čl. 14 odst. 4 písm. b) a je v důsledku toho ztraceno právo odstoupit od smlouvy podle čl. 16 písm. m). Podmínka stanovená v čl. 14 odst. 4 písm. b) bodě iii) by tedy měla být doplněna do čl. 16 písm. m) s cílem umožnit spotřebiteli uplatnit právo odstoupit od smlouvy, pokud není splněna, a v souladu s tím nárokovat práva stanovená v čl. 14 odst. 4.

(45)  Obchodníci mohou personalizovat cenu svých nabídek pro konkrétní spotřebitele nebo konkrétních kategorie spotřebitelů na základě automatizovaného rozhodování a sestavování profilů chování spotřebitelů, které obchodníkům umožní posoudit kupní sílu spotřebitele. Spotřebitelé by tedy měli být jasně informováni, pokud je cena, která je jim předkládána, přizpůsobena na základě automatizovaného rozhodování, aby zvážili možná rizika svého rozhodnutí. V důsledku toho by měl být do směrnice 2011/83/EU doplněn konkrétní požadavek na informace týkající se informování spotřebitele, pokud je cena personalizována na základě automatizovaného rozhodování. Tento požadavek na informace by se neměl vztahovat na metody, jako je „dynamické“ stanovení ceny nebo stanovení ceny „v reálném čase“, které zahrnují velmi flexibilní a rychlé změny cen v reakci na požadavky trhu, pokud jejich součástí není přizpůsobení na základě automatizovaného rozhodování. Tímto požadavkem na informace není dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679(24), které mimo jiné stanoví právo jednotlivce nebýt předmětem automatizovaného individuálního rozhodování, včetně profilování.

(46)  S ohledem na technologický rozvoj je nezbytné odstranit odkaz na faxové číslo ze seznamu komunikačních prostředků v čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83/EU, protože fax je velmi vzácně používaný a značně zastaralý prostředek.

(47)  Spotřebitelé se při svých kupních rozhodnutích stále častěji spoléhají na spotřebitelské recenze a doporučení. Pokud tedy obchodníci poskytují přístup ke spotřebitelským recenzím produktů, měli by uvést, zda jsou zavedeny procesy a postupy, které zajistí, aby zveřejněné informace pocházely od spotřebitelů, kteří si produkty zakoupili nebo je použili. Pokud jsou takové procesy nebo postupy zavedeny, měli by uvádět, jak probíhají kontroly, a poskytnout spotřebitelům jasné informace o tom, jak jsou recenze zpracovávány, například zda jsou zveřejňovány veškeré recenze, ať už pozitivní nebo negativní, nebo zda byly tyto recenze sponzorovány či ovlivněny smluvním vztahem s obchodníkem. Kromě toho by tedy klamání spotřebitelů tvrzením, že recenze produktů předložili spotřebitelé, kteří produkt skutečně použili nebo zakoupili, přestože nebyly uskutečněny žádné opodstatněné a přiměřené kroky k zajištění toho, aby recenze pocházely od těchto spotřebitelů, mělo být považováno za nekalou obchodní praktiku. K těmto krokům by například mohly patřit technické prostředky k ověření spolehlivosti osoby, která recenzi napsala, a požadování informací k ověření toho, zda spotřebitel produkt skutečně zakoupil nebo použil.

(48)  Ustanoveními zabývajícími se spotřebitelskými recenzemi a potvrzeními nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.

(49)  Mělo by být také zakázáno, aby obchodníci zveřejňovali falešné spotřebitelské recenze a potvrzení, jako jsou označení „to se mi líbí“ na sociálních médiích, nebo zadali jiným osobám, aby tak učinily s cílem podpořit jejich produkty, nebo aby manipulovali se spotřebitelskými recenzemi a potvrzeními, například tím, že zveřejní pouze pozitivní recenze a smažou recenze negativní. K tomu může rovněž dojít pomocí extrapolace uživatelského hodnocení na sociální síti, pokud je pozitivní interakce uživatele týkající se určitého on-line obsahu propojena s odlišným, avšak souvisejícím obsahem, nebo k tomuto obsahu přesunuta, což vytváří zdání, že tento uživatel zaujímá pozitivní postoj také k souvisejícímu obsahu.

(50)  Obchodníkům by měl být také zakázán druhotný prodej vstupenek spotřebitelům na různé kulturní nebo sportovní akce, kdy tyto vstupenky získali pomocí softwaru, jako jsou tzv. boty, který jim umožňuje nakoupit tyto vstupenky v počtu převyšujícím technické limity stanovené prvotním prodejcem vstupenek nebo obejít jiné technické prostředky, které prvotní prodejce zavedl s cílem zajistit dostupnost vstupenek pro všechny. Tímto konkrétním zákazem nejsou dotčena jakákoli další vnitrostátní opatření, která mohou členské státy přijmout za účelem ochrany legitimních zájmů spotřebitelů a zajištění kulturní politiky a širokého přístupu ke kulturním a sportovním akcím pro všechny osoby, jako je regulace cen vstupenek při dalším prodeji.

(51)  Článek 16 Listiny základních práv EU zaručuje svobodu podnikání v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy a postupy. Uvádění zboží vydávaného za totožné na trh členských států, i když ve skutečnosti podstatně odlišné složení nebo znaky, může klamat spotřebitele a způsobit, že učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

(52)  Takový postup tedy může být na základě individuálního posouzení příslušných prvků vyhodnocen jako porušení směrnice 2005/29/ES. Aby se usnadnilo uplatňování platných právních předpisů orgány členských států v oblasti potravin a ochrany spotřebitele, jsou v oznámení Komise ze dne 26. září 2017 „o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků – konkrétní případ potravin“(25) uvedeny pokyny pro uplatňování platných pravidel EU v situacích dvojí kvality potravin ▌. V této souvislosti Společné výzkumné středisko Evropské komise představilo společný přístup ke srovnávacímu testování potravin ▌(26).

(53)  Zkušenosti s vymáháním ale ukazují, že spotřebitelům, obchodníkům a příslušným vnitrostátním orgánům nemusí být jasné, které obchodní praktiky by mohly být při neexistenci výslovného ustanovení v rozporu se směrnicí 2005/29/ES. Proto by měla být směrnice 2005/29/ES změněna, aby se zajistila právní jistota pro obchodníky i pro donucovací orgány, a to tak, že se bude výslovně zabývat uváděním na trh zboží vydávaného za totožné se zbožím uváděným na trh v ▌dalších členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky. Příslušné orgány by měly podle ustanovení směrnice tyto praktiky posoudit a individuálně se jimi zabývat. Při posuzování by měl příslušný orgán zohlednit skutečnost, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat, právo obchodníka přizpůsobovat zboží stejné značky různým geografickým trhům s ohledem na odůvodněné a objektivní faktory, jako jsou vnitrostátní právní předpisy, dostupnost nebo sezónnost surovin ▌nebo dobrovolné strategie zaměřené na zlepšení přístupu ke zdravým a výživným potravinám a právo obchodníka nabízet na různých geografických trzích zboží stejné značky v obalech různé hmotnosti či objemu. Příslušné orgány by měly posoudit, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat, tím, že budou zjišťovat dostupnost a přiměřenost informací. Je důležité, aby spotřebitelé byli informováni o rozdílech mezi zbožím z důvodu oprávněných a objektivních faktorů. Obchodníci by měli mít možnost poskytovat tyto informace různými způsoby, které spotřebitelům umožní získat přístup k nezbytným informacím. Obchodníci by obecně měli dávat přednost alternativám k poskytování informací na etiketě zboží. Měla by být dodržována příslušná odvětvová pravidla Unie a pravidla Unie pro volný pohyb zboží.

(54)  Zatímco prodej mimo obchodní prostory představuje legitimní a zavedený prodejní kanál, jakým je například i prodej v obchodních prostorech obchodníka a prodej na dálku, mohou některé obzvláště agresivní či klamavé prodejní praktiky související s návštěvami u spotřebitele doma ▌nebo ▌exkurzemi, jak jsou uvedeny v čl. 2 odst. 8 směrnice 2011/83/EU, nutit spotřebitele ke koupi zboží nebo služeb, které by jinak nekoupil, a/nebo aby je koupil za přemrštěnou cenu, často s okamžitou platbou. Tyto praktiky jsou často zacíleny na starší osoby nebo jiné zranitelné spotřebitele. Některé členské státy považují tyto praktiky za nežádoucí a mají za to, že je nezbytné omezit určité formy a aspekty prodeje mimo obchodní prostory ve smyslu směrnice 2011/83/EU, například agresivní a klamavý marketing či prodej výrobku v souvislosti s nevyžádanou návštěvou u spotřebitele doma nebo ▌exkurzemi. Pokud jsou tato omezení přijata na základě jiného důvodu, než je ochrana spotřebitele, například z důvodu veřejného zájmu nebo respektování soukromého života spotřebitelů, jenž je chráněn článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie, spadají mimo oblast působnosti směrnice 2005/29/ES.

(55)  V souladu se zásadou subsidiarity a pro usnadnění vymáhání by se tedy mělo vyjasnit, že směrnicí 2005/29/ES není dotčena svoboda členských států přijímat vnitrostátní předpisy, které více ochrání oprávněné zájmy spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u nich doma, jejichž cílem je nabízet či prodávat produkty, nebo s exkurzemi pořádanými obchodníkem s cílem nebo úmyslem propagovat či prodat spotřebitelům produkty, kdy jsou tato opatření opodstatněná z důvodu ochrany spotřebitele. Veškeré tyto právní předpisy by měly být přiměřené a nediskriminační a neměly by zakazovat tyto prodejní kanály jako takové. Vnitrostátní předpisy přijaté členskými státy by mohly například definovat období dne, kdy návštěvy spotřebitelů u nich doma bez jejich výslovné žádosti nejsou dovoleny, nebo tyto návštěvy zakázat, pokud dal spotřebitel očividně najevo, že tyto návštěvy nejsou přijatelné, nebo stanovit platební postup. Kromě toho by tyto předpisy mohly stanovit pravidla, která zajistí větší ochranu v oblastech harmonizovaných směrnicí 2011/83/EU. Směrnice 2011/83/EU by tedy měla být změněna, aby členské státy mohly přijímat vnitrostátní opatření s cílem poskytnout delší období pro právo odstoupit od smlouvy a odchýlit se od konkrétních výjimek z tohoto práva. Členské státy by měly mít povinnost oznámit veškeré vnitrostátní právní předpisy přijaté v této souvislosti Komisi, aby Komise mohla tyto informace poskytnout všem zúčastněným stranám a sledovat přiměřenost a zákonnost opatření.

(56)  Pokud jde o agresivní a klamavé praktiky v souvislosti s akcemi pořádanými na jiných místech, než jsou prostory obchodníka, směrnicí 2005/29/ES nejsou dotčeny žádné podmínky pro usazování nebo režimy vydávání osvědčení, které mohou členské státy obchodníkům ukládat. Kromě toho směrnicí 2005/29/ES není dotčeno vnitrostátní smluvní právo, zejména pravidla týkající se platnosti, vzniku nebo účinků smlouvy. Agresivní a klamavé praktiky v souvislosti s akcemi pořádanými na jiných místech, než jsou prostory obchodníka, mohou být zakázány pod podmínkou posouzení jednotlivých případů v souladu s články 5 až 9 směrnice 2005/29/ES. Kromě toho příloha I směrnice 2005/29/ES obsahuje obecný zákaz praktik, kdy obchodník vzbuzuje dojem, že nejedná za účelem souvisejícím s jeho profesí, a praktik, které vytvářejí dojem, že spotřebitel nemůže provozovnu opustit bez uzavření smlouvy. Komise by měla posoudit, zda současná pravidla poskytují náležitou úroveň ochrany spotřebitelů a nástroje, které členským státům umožní účinně se těmito praktikami zabývat.

(57)  Touto směrnicí by tedy neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy v oblasti smluvního práva ve věci těch aspektů smluvního práva, které nejsou touto směrnicí upraveny. Touto směrnicí by tudíž neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy upravující například uzavírání či platnost smluv v případech, jako je např. absence souhlasu nebo nepovolená obchodní činnost.

(58)  Aby se zajistilo, že občané mají přístup k aktuálním informacím o svých spotřebitelských právech a právech v oblasti náhrady v souladu s právem Unie, mělo by být on-line vstupní místo, které Komise vytvoří, v co největší míře uživatelsky vstřícné, použitelné v mobilech, snadno přístupné a využitelné ze strany všech, včetně osob se zdravotním postižením („design pro všechny“).

(59)  Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech(27) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(60)  Jelikož cílů této směrnice, totiž lepšího vymáhání a modernizace právních předpisů na ochranu spotřebitele, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu celounijního charakteru problému lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 2005/29/ES

Směrnice 2005/29/ES se mění takto:

1.  V článku 2 se odstavec 1 mění takto:

a)  písmeno c) se nahrazuje tímto:"

„c) „produktem“ zboží nebo služby včetně nemovitostí, digitální služby a digitálního obsah, jakož i práv a závazků;“;

"

b)  doplňují se nová písmena, která znějí:"

„m) „pořadím“ relativní důležitost připisovaná produktům, jak je předkládá, organizuje nebo sděluje obchodník, bez ohledu na technologické prostředky použité pro tuto prezentaci, organizaci nebo sdělení;

   n) „on-line tržištěm“ služba, která spotřebitelům umožňuje uzavírat na dálku smlouvy s jinými obchodníky nebo spotřebiteli za využití softwaru, včetně internetových stránek, části internetových stránek nebo aplikace, který je provozován obchodníkem nebo jeho jménem.“;

"

2.  V článku 3 se odstavce 5 a 6 nahrazují tímto: ▌"

„5. „Tato směrnice nebrání členským státům přijímat právní předpisy na ochranu oprávněných zájmů spotřebitelů týkajících se agresivních či klamavých marketingových nebo prodejních praktik v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u spotřebitele doma nebo s ▌exkurzemi pořádanými obchodníkem s cílem nebo úmyslem propagovat či prodat spotřebitelům výrobky. ▌Tyto právní předpisy by měly být přiměřené, nediskriminační a odůvodněny na základě ochrany spotřebitele.

6.   „Členské státy neprodleně oznámí Komisi veškeré vnitrostátní předpisy uplatňované na základě odstavce 5 a veškeré následné změny. Komise zajistí spotřebitelům a obchodníkům snadný přístup k těmto informacím na zvláštních internetových stránkách.“;

"

3.  V čl. 6 odst. 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:"

c) jakékoliv uvádění zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožného se stejným zbožím uváděným na trh v jiných členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory.“;

"

4.  ▌Článek 7 ▌se mění takto:

a)  odstavec 4 se mění takto:

i)  písmeno d) se nahrazuje tímto:"

d) ujednání o platebních podmínkách, dodání a plnění, pokud se odchylují od požadavků náležité profesionální péče;;

"

ii)  Doplňuje se nové písmeno, které zní:"

„f) v případě produktů nabízených na on-line tržištích, zda je třetí strana nabízející produkty obchodníkem či nikoliv, a to na základě prohlášení této třetí strany poskytnutého internetovému tržišti.“;

"

b)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„4a. Pokud je spotřebitelům umožněno vyhledávat produkty nabízené různými obchodníky nebo spotřebiteli na základě dotazu v podobě klíčového slova, fráze nebo jiných vstupů, bez ohledu na to, kde mohou být transakce nakonec uzavřeny, považují se obecné informace zpřístupněné v konkrétním oddílu on-line rozhraní, které jsou přímo a snadno dostupné ze stránky, na níž jsou předloženy výsledky dotazu, o hlavních parametrech určujících pořadí produktů předložených spotřebiteli jako výsledek dotazu při vyhledávání a relativní váze těchto parametrů oproti ostatním parametrům, za podstatné. Tento odstavec se neuplatní na poskytovatele on-line internetových vyhledávačů, jak jsou definováni v nařízení (EU) 2019/...*(28).

__________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne ... (Úř. věst. ...).“;

"

c)  doplňuje se nový odstavec, který zní:"

„6. Pokud obchodník poskytuje přístup ke spotřebitelským recenzím produktů, považují se informace o tom, zda a jak obchodník zajišťuje, aby zveřejněné recenze pocházely od spotřebitelů, kteří si produkt zakoupili nebo jej použili, za podstatné.“;

"

5.  vkládá se nový článek ▌, který zní:"

„Článek 11a

Náhrada

1.  ▌Spotřebitelé poškození nekalými obchodními praktikami mají přístup k přiměřeným a účinným nápravám, včetně náhrady škody, kterou utrpěli, a případně snížení ceny nebo ukončení smlouvy. Členské státy mohou určit podmínky pro uplatnění těchto náprav a pro jejich účinky. Členské státy mohou případně zohlednit závažnost a povahu nekalých obchodních praktik, škodu, kterou utrpěl spotřebitel, a další náležité okolnosti.

2.  Těmito nápravami není dotčeno uplatnění ostatních náprav, které má spotřebitel k dispozici podle práva Unie nebo vnitrostátního práva.“;

"

6.  Článek 13 se nahrazuje tímto:"

„Článek 13

Sankce

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.  Členské státy zajistí, aby byla při ▌ukládání sankcí případně zohledněna následující pomocná a orientační kritéria:

   a) povaha, závažnost, rozsahdélka trvání ▌protiprávního jednání;

   b) případná opatření přijatá obchodníkem ke zmírnění nebo nápravě škod utrpěných spotřebiteli;

   c) případná předchozí protiprávní jednání obchodníka;
   d) získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty obchodníka kvůli protiprávnímu jednání, pokud jsou příslušné údaje k dispozici;
   e) sankce uložené obchodníkovi za totéž protiprávní jednání v jiných členských státech v přeshraničních případech, kde jsou informace o těchto sankcích k dispozici prostřednictvím mechanismu stanoveného nařízením (EU) 2017/2394;
   f) jakoukoliv jinou přitěžující nebo polehčující okolnost vztahující se na okolnosti daného případu.

3.  Členské státy zajistí, aby v případě, kdy mají být uloženy sankce v souladu s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394, tyto sankce zahrnovaly buď možnost uložení pokuty prostřednictvím správního postupu, nebo zahájení soudního řízení ohledně uložení pokuty, nebo obojí, a to v maximální výši alespoň 4 % ročního obratu obchodníka v dotčeném členském státě nebo dotčených členských státech. Aniž by bylo dotčeno toto nařízení, členské státy mohou z vnitrostátních ústavních důvodů omezit ukládání pokut na:

   a) porušení článků 6, 7, 8, 9 a přílohy I; a
   b) trvalé používání obchodních praktik, které příslušný vnitrostátní orgán nebo soud považují za nekalé, ze strany obchodníka, pokud se na protiprávní jednání nevztahuje písmeno a).

4.  V případech, kdy má být uložena pokuta v souladu s odstavcem 3, ale informace o ročním obratu obchodníka není k dispozici, členské státy zavedou možnost uložit pokutu v maximální výši nejméně 2 miliony EUR.

5.  Členské státy uvědomí o svých pravidlech o sankcích Komisi do ... [data provedení této novelizační směrnice] a neprodleně ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto předpisů.“;

"

7.  ▌Příloha I se mění takto:

a)  vkládá se nový bod, který zní:"

„11a. Poskytnutí výsledků vyhledávání v reakci na dotaz spotřebitele při on-line vyhledávání bez jasného uvedení placené reklamy nebo platby za účelem dosažení vyššího umístění produktu v rámci výsledků vyhledávání.“;

"

b)  vkládají se nové body, které znějí:"

„23a. Druhotný prodej vstupenek spotřebitelům, pokud je obchodník získal na základě využití automatizovaných prostředků s cílem obejít stanovené limity pro počet vstupenek, které může zakoupit jedna osoba, nebo jakákoli jiná pravidla použitelná na nákup vstupenek.

23b.  Tvrzení, že recenze produktu podávají spotřebitelé, kteří produkt skutečně použili nebo zakoupili, aniž by byly přijaty opodstatněné a přiměřené kroky k ověření toho, zda pocházejí od těchto spotřebitelů.

23c.  Podávání falešných spotřebitelských recenzí či uživatelského hodnocení nebo zadávání jiným právnickým či fyzickým osobám, aby takové recenze podaly, nebo zkreslování spotřebitelských recenzí či sociálních potvrzení s cílem propagovat produkty.“.

"

Článek 2

Změny směrnice 2011/83/EU

Směrnice 2011/83/EU se mění takto:

1.  článek 2 se mění takto:

a)  bod 3 se nahrazuje tímto:"

„3) „zbožím“ zboží ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…*(29);

__________________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… ze dne ..., (Úř. věst. …).“;

"

b)  vkládá se ▌nový bod, který zní:"

„4a) „osobními údaji“ osobní údaje definované v čl. 4 bodě 1 ▌nařízení (EU) 2016/679;“;

"

c)   body 5 a 6 se nahrazují tímto:"

„5) „kupní smlouvou“ smlouva, na jejímž základě obchodník převádí vlastnictví zboží spotřebiteli nebo se zavazuje k převedení tohoto vlastnictví, včetně smluv majících za předmět zboží i služby;

   6) „smlouvou o poskytování služeb“ jakákoli smlouva jiná než kupní smlouva, na jejímž základě obchodník poskytuje službu, včetně digitální služby, spotřebiteli nebo se zavazuje k jejímu poskytnutí ▌;“;

"

d)  bod 11 se nahrazuje tímto:"

„11) „digitálním obsahem“ digitální obsah definovaný v čl. 2 bodě 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…*(30);“;

__________________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… ze dne ..., (Úř. věst. …).“;

"

e)  doplňují se nové body, které znějí:"

„ ▌16) „digitální službou“ digitální služba definovaná v čl. 2 bodě 2 směrnice (EU) 2019/...(31)++;

   17) „internetovým tržištěm“ služba, ▌která umožňuje spotřebitelům uzavírat na dálku smlouvy s jinými obchodníky nebo spotřebiteli za využití softwaru, včetně internetových stránek, části internetových stránek nebo aplikace, který je provozován obchodníkem nebo jeho jménem;
   18) „poskytovatelem internetového tržiště“ jakýkoli poskytovatel služeb poskytující spotřebitelům internetové tržiště;

   19) „kompatibilitou“ kompatibilita definovaná v čl. 2 bodě 10 směrnice (EU) 2019/...(32);
   20) „funkcí“ funkce definovaná v čl. 2 bodě 11 směrnice (EU) 2019/...+;
   21) „interoperabilitou“ interoperabilita definovaná v čl. 2 bodě 12 směrnice (EU) 2019/...+.“;

"

2.  Článek 3 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

„1. Tato směrnice se použije za podmínek a v rozsahu uvedeném v jejích ustanoveních na smlouvy uzavírané mezi obchodníkem a spotřebitelem tam, kde spotřebitel hradí danou cenu nebo se zavazuje k její úhradě. Vztahuje se na smlouvy týkající se dodávek vody, plynu, elektřiny nebo tepla z dálkového vytápění, též zajišťovaných veřejnými poskytovateli, v rozsahu, ve kterém jsou tyto komodity poskytovány na smluvním základě.“;

"

b)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„1a. Tato směrnice se uplatní také tam, kde obchodník dodává digitální obsah, který není dodáván na hmotném nosiči, nebo digitální službu spotřebiteli nebo se zavazuje k jejich dodání a spotřebitel obchodníkovi poskytuje osobní údaje nebo se zavazuje k jejich poskytnutí, s výjimkou případů, kdy jsou osobní údaje poskytnuté spotřebitelem zpracovávány výhradně obchodníkem za účelem poskytnutí digitálního obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči, nebo digitální služby v souladu s touto směrnicí nebo za účelem splnění právních požadavků, které se na obchodníka vztahují, a obchodník tyto údaje nezpracovává za jiným účelem.“;

"

c)  odstavec 3 se mění takto:

i)  písmeno k) se nahrazuje tímto:"

„k) týkající se služeb v oblasti přepravy cestujících, s výjimkou čl. 8 odst. 2 a článků 19, 21 a 22;“;

"

ii)  Doplňuje se nové písmeno, které zní:"

„n) týkající se zboží, které se prodává na základě výkonu rozhodnutí nebo jiných soudních opatření.“;

"

3.  V ▌článku 5 se odstavec 1 mění takto:

a)  písmeno e) se nahrazuje tímto:"

„e) kromě připomenutí existence zákonné záruky za soulad zboží, digitálního obsahu a digitálních služeb se smlouvou i existenci a podmínky případného poprodejního servisu a obchodních záruk;“;

"

b)  písmena g) a h) se nahrazují tímto:"

g) případně funkčnost zboží s digitálními prvky, digitálního obsahu a digitálních služeb, včetně příslušných technických ochranných opatření;

   h) případně informace o jakékoli příslušné kompatibilitě a interoperabilitě zboží s digitálními prvky, digitálního obsahu a digitálních služeb ▌, které jsou obchodníkovi známy nebo o nichž lze rozumně očekávat, že by mu měly být známy.“;

"

4.  ▌Článek 6 se mění takto:

a)  odstavec 1 se mění takto:

i)  písmeno c) se nahrazuje tímto:"

c) zeměpisnou adresu, na níž je obchodník usazen, a jeho telefonní číslo a e-mailovou adresu. Kromě toho v případě, že obchodník poskytuje jiné prostředky on-line komunikace, které zaručují, že si spotřebitel může uchovat veškerou písemnou korespondenci s obchodníkem, včetně data a času této korespondence, na trvalém nosiči, tyto informace zahrnují také podrobnosti o těchto jiných prostředcích. Všechny tyto prostředky komunikace poskytované obchodníkem umožňují spotřebiteli, aby mohl obchodníka urychleně kontaktovat a efektivně s ním komunikovat. Obchodník případně uvede také zeměpisnou adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná.“;

"

ii)  vkládá se nový bod, který zní:"

„ea) případně aby byla cena přizpůsobena na základě automatizovaného rozhodování;“;

"

iii)  písmeno l) se nahrazuje tímto:"

„l) připomenutí existence zákonné záruky za soulad zboží, digitálního obsahu a digitálních služeb se smlouvou;“;

"

iv)  písmena r) a s) se nahrazují tímto:"

r) případně funkčnost zboží s digitálními prvky, digitálního obsahu a digitálních služeb, včetně příslušných technických ochranných opatření;

   s) případně informace o jakékoli příslušné kompatibilitě a interoperabilitě zboží s digitálními prvky, digitálního obsahu a digitálních služeb ▌, které jsou obchodníkovi známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu měly být známy.“;

"

b)  Odstavec 4 se nahrazuje tímto:"

„4. Informace uvedené v odst. 1 písm. h), i) a j) mohou být poskytnuty prostřednictvím vzorového poučení o odstoupení od smlouvy uvedeného v části A přílohy I. Pokud obchodník poskytl spotřebiteli toto poučení se správně vyplněnými údaji, splnil informační požadavky uvedené v odst. 1 písm. h), i) a j). Odkazy na čtrnáctidenní lhůtu pro odstoupení od smlouvy ve vzorovém poučení o odstoupení od smlouvy uvedené v části A přílohy I se nahrazují odkazy na třicetidenní lhůtu pro odstoupení od smlouvy v případech, kdy členské státy přijaly pravidla v souladu s čl. 9 odst. 1a).“;

"

5.  Vkládá se nový článek ▌, který zní:"

Článek 6a

Další konkrétní požadavky na informace u smluv uzavřených na internetových tržištích

1.  Předtím, než bude spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo jakoukoli odpovídající nabídkou na internetovém tržišti, poskytne poskytovatel internetového tržiště, aniž jsou dotčena ustanovení směrnice 2005/29/ES, následující informace, a to jasným a srozumitelným způsobem, který je vhodný pro prostředky komunikace na dálku:

   a) obecné informace zpřístupněné v konkrétním oddílu on-line rozhraní, které jsou přímo a snadno dostupné ze stránky, na níž jsou předloženy nabídky, o hlavních parametrech, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 1 písm. m) směrnice 2005/29/ES, určujících pořadí nabídek předkládaných spotřebiteli jako výsledek dotazu při vyhledávání a o jejich relativní váze oproti ostatním parametrům;
   b) zda je třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah obchodníkem či nikoliv, a to na základě prohlášení této třetí strany poskytnutého internetovému tržišti;
   c) pokud třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah není obchodníkem, že ▌se na smlouvu nevztahují práva spotřebitele vyplývající z právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele ▌; ▌
   d) případně jak jsou povinnosti související se smlouvou rozděleny mezi třetí stranu nabízející zboží, služby nebo digitální obsah a poskytovatele internetového tržiště. Těmito informacemi není dotčena odpovědnost, kterou internetové tržiště nebo poskytovatel nese v souvislosti se smlouvou podle ostatních právních předpisů Unie nebo vnitrostátního práva.

2.  Aniž by byla dotčena směrnice 2000/31/ES, tento článek nebrání členským státům v tom, aby na internetová tržiště uložily další požadavky na informace. Tyto právní předpisy musí být přiměřené, nediskriminační a odůvodněny na základě ochrany spotřebitele.“;

"

6.  V článku 7 se odstavec 3 nahrazuje tímto:"

3. Pokud si spotřebitel přeje, aby poskytování služeb nebo dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, či tepla z dálkového vytápění začaly během lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 9 odst. 2, a smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit, obchodník požádá spotřebitele, aby podal výslovnou žádost na trvalém nosiči. Obchodník také požádá spotřebitele, aby vzal na vědomí, že jakmile obchodník své závazky ze smlouvy zcela splní, ztratí spotřebitel své právo od smlouvy odstoupit.“;

"

7.  Článek 8 se mění takto:

(a)  Odstavec 4 se nahrazuje tímto:"

4. Pokud se smlouva uzavírá prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, obchodník na tomto konkrétním prostředku nebo jeho prostřednictvím před uzavřením takové smlouvy uvede přinejmenším předsmluvní informace o hlavních znacích zboží nebo služby, svou totožnost, celkovou cenu, informace o právu odstoupit od smlouvy a době platnosti smlouvy a v případě smlouvy na dobu neurčitou podmínky ukončení smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. a), b), e), h) a o), s výjimkou vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I směrnice, který je uveden v bodě h). Ostatní informace podle čl. 6 odst. 1, včetně formuláře pro odstoupení, poskytne obchodník spotřebiteli vhodným způsobem v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.“;

"

(b)  odstavec 8 se nahrazuje tímto:"

8. Pokud si spotřebitel přeje, aby poskytování služeb nebo dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, či tepla z dálkového vytápění začaly během lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 9 odst. 2, a smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit, obchodník požádá spotřebitele, aby podal výslovnou žádost. Obchodník také požádá spotřebitele, aby vzal na vědomí, že jakmile obchodník své závazky ze smlouvy zcela splní, ztratí spotřebitel své právo od smlouvy odstoupit.“;

"

8.  Článek 9 se mění takto:

a)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„1a. Členské státy mohou přijímat pravidla, v souladu s nimiž bude čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení od smlouvy uvedená v odstavci 1 prodloužena na 30 dnů v případě smluv uzavřených v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u spotřebitele doma nebo s exkurzemi pořádanými obchodníkem s cílem nebo úmyslem propagovat či prodat spotřebitelům výrobky, a to za účelem ochrany legitimních zájmů spotřebitele s ohledem na agresivní či klamavé marketingové nebo prodejní praktiky. Tyto právní předpisy musí být přiměřené, nediskriminační a odůvodněny na základě ochrany spotřebitele.“;

"

b)  v odstavci 2 se návětí nahrazuje tímto:"

„2. Aniž je dotčen článek 10, lhůta pro odstoupení od smlouvy uvedená v odstavci 1 tohoto článku končí po uplynutí 14 dnů nebo 30 dnů v případě, že členské státy přijaly pravidla v souladu s odstavcem 1a tohoto článku, od:“;

"

9.  V článku 10 se odstavec 2 nahrazuje tímto:"

„2. Pokud obchodník poskytl spotřebiteli informace podle odstavce 1 tohoto článku do 12 měsíců ode dne uvedeného v čl. 9 odst. 2, uplyne lhůta pro odstoupení od smlouvy 14 dnů nebo 30 dnů, v případě, že členské státy přijaly pravidla v souladu s čl. 9 odst. 1a, ode dne, kdy spotřebitel tyto informace obdrží.“;

"

10.  V článku 13 se doplňují nové odstavce, které zní:"

4. Pokud jde o osobní údaje spotřebitele, řídí se obchodník povinnostmi vyplývajícími z nařízení (EU) 2016/679.

5.  Obchodník se zdrží toho, aby využíval jakýkoli jiný obsah, než jsou osobní údaje, které spotřebitel poskytl nebo vytvořil, když používal digitální obsah nebo digitální službu poskytnutou obchodníkem, s výjimkou případů, kdy tento obsah:

   a) nemá užitek mimo kontext digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnuté obchodníkem;
   b) týká se pouze činnosti spotřebitele při používání digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnuté obchodníkem;
   c) byl obchodníkem sloučen s ostatními údaji a nemůže být rozdělen nebo pouze za vyvinutí nepřiměřeného úsilí; nebo
   d) byl vytvořen společně spotřebitelem a dalšími subjekty a další spotřebitelé jej mohou nadále využívat.

6.  S výjimkou situací uvedených v odst. 5 písm. a), b) nebo c) obchodník spotřebiteli na jeho žádost zpřístupní jakýkoli jiný obsah, než jsou osobní údaje, které spotřebitel poskytl nebo vytvořil, když používal digitální obsah nebo digitální službu poskytnutou obchodníkem.

7.  Spotřebitel má nárok na opětovné získání uvedeného digitálního obsahu bezplatně, bez překážek ze strany obchodníka, v přiměřené době a v běžně používaném strojově čitelném formátu.

8.  V případě odstoupení od smlouvy může obchodník zabránit jakémukoli dalšímu používání digitálního obsahu nebo digitální služby ze strany spotřebitele, zejména tím, že digitální obsah nebo digitální službu učiní pro spotřebitele nadále nepřístupnými nebo deaktivuje uživatelský účet spotřebitele, aniž je dotčen odstavec 6.“;

"

11.  Článek 14 se mění takto:

a)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„2a. V případě odstoupení od smlouvy se spotřebitel zdrží používání digitálního obsahu nebo digitální služby a jejich zpřístupňování třetím stranám.“;

"

b)  V odst. 4 písm. b) se bod i) nahrazuje tímto:"

„i) spotřebitel nedal předchozí výslovný souhlas k zahájení jeho poskytování před uplynutím čtrnáctidenní nebo třicetidenní lhůty uvedené v článku 9;“;

"

12.  Článek 16 se mění takto:

a)  Písmeno a) se nahrazuje tímto:"

a) smlouvy o službách poté, co tyto služby byly v plném rozsahu poskytnuty, a pokud ze smluv vyplývá povinnost pro spotřebitele zaplatit, přičemž plnění těchto smluv začalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho vědomím, že jakmile obchodník své závazky ze smlouvy zcela splní, ztratí své právo odstoupit od smlouvy;“;

"

b)  Písmeno m) se nahrazuje tímto:"

„m) smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči, pokud plnění již začalo a, jestliže smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit, pokud:

   i) spotřebitel poskytl předchozí výslovný souhlas k zahájení plnění během lhůty pro odstoupení od smlouvy;
   ii) spotřebitel vzal na vědomí, že tím ztrácí své právo odstoupit od smlouvy; a
   iii) obchodník poskytl potvrzení podle čl. 7 odst. 2 nebo čl. 8 odst. 7.“;

"

c)  Doplňují se nové odstavce, které znějí:"

„Tato směrnice nebrání členským státům přijímat právní předpisy na ochranu oprávněných zájmů spotřebitelů týkajících se agresivních či klamavých marketingových nebo prodejních praktik v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u spotřebitele doma nebo s komerčními exkurzemi pořádanými obchodníkem s cílem nebo úmyslem propagovat či prodat spotřebitelům produkty, a to za předpokladu, že tyto právní předpisy jsou odůvodněny veřejným pořádkem nebo ochranou práva na respektování soukromého života.“ Tyto právní předpisy musí být přiměřené, nediskriminační a odůvodněné na základě ochrany spotřebitele.

Členské státy mohou stanovit, že spotřebitel ztrácí právo odstoupit od smlouvy v případě smluv o službách poté, co byla služba v plném rozsahu poskytnuta, a pokud spotřebitel výslovně požádal obchodníka o to, aby jej navštívil za účelem provedení opravy, pokud plnění těchto smluv začalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele, jestliže smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit.“;

"

13.  Článek 24 se nahrazuje tímto:"

„Článek 24

Sankce

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.  Členské státy zajistí, aby byla při ▌ukládání sankcí případně zohledněna následující pomocná a orientační kritéria:

   a) povaha, závažnost, rozsahdélka trvání ▌protiprávního jednání;

   b) případná opatření přijatá obchodníkem ke zmírnění nebo nápravě škod utrpěných spotřebiteli;

   c) případná předchozí protiprávní jednání obchodníka;
   d) získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty obchodníka kvůli protiprávnímu jednání, pokud jsou příslušné údaje k dispozici;
   e) sankce uložené obchodníkovi za totéž protiprávní jednání v jiných členských státech v přeshraničních případech, kde jsou informace o těchto sankcích k dispozici prostřednictvím mechanismu stanoveného nařízením (EU) 2017/2394;
   f) jakoukoliv jinou přitěžující nebo polehčující okolnost vztahující se na okolnosti daného případu.

3.  Členské státy zajistí, aby v případě, kdy mají být uloženy sankce v souladu s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394, tyto sankce zahrnovaly buď možnost uložení pokuty prostřednictvím správního postupu, nebo zahájení soudního řízení ohledně uložení pokuty, nebo obojí, a to v maximální výši alespoň 4 % ročního obratu obchodníka v dotčeném členském státě nebo dotčených členských státech.

4.  V případech, kdy má být uložena pokuta v souladu s odstavcem 3, ale informace o ročním obratu obchodníka není k dispozici, členské státy zavedou možnost uložit pokutu v maximální výši nejméně 2 miliony EUR.

5.  Členské státy uvědomí o svých pravidlech o sankcích Komisi do ... [data provedení této novelizační směrnice] a neprodleně ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto předpisů.“;

"

14.  V článku 29 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Pokud členský stát využije jakoukoliv z možností regulace podle čl. 3 odst. 4, čl. 6 odst. 7, čl. 6 odst. 8, čl. 7 odst. 4, čl. 8 odst. 6, čl. 9 odst. 1a, čl. 9 odst. 3 a čl. 16 druhého pododstavce, uvědomí o tom Komisi do ... [data provedení stanoveného v článku 5 této novelizační směrnice], jakož i pak o veškerých následných změnách.“;

"

15.  Příloha I se mění takto:

a)  část A se mění takto:

i)  třetí odstavec ▌pod slovy „Právo odstoupit od smlouvy“ se nahrazuje tímto:"

„Pro účely uplatnění práva odstoupit od smlouvy nás [2] musíte o svém rozhodnutí odstoupit od této smlouvy informovat formou jednoznačného prohlášení (např. dopisu zaslaného poštou nebo e-mailu). Můžete použít přiložený vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, není to však Vaší povinností. [3]“;

"

ii)   Druhý odstavec pod slovy „Pokyny pro vyplnění formuláře“ se nahrazuje tímto:"

„[2.] Vložte Vaše jméno/název, zeměpisnou adresu, Vaše telefonní číslo a e‑mailovou adresu.“;

"

b)  v části B se první odrážka nahrazuje tímto:"

„Adresát [zde obchodník vloží jméno/název, zeměpisnou adresu a ▌e‑mailovou adresu]:“.

"

Článek 3

Změny směrnice 93/13/ES

Směrnice 93/13/EHS se mění takto:

Vkládá se nový článek ▌, který zní:"

Článek 8b

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.  Členské státy mohou tyto sankce omezit na situace, kdy jsou smluvní podmínky výslovně definovány jako nepřiměřené za všech okolností podle vnitrostátního práva nebo kdy prodejce nebo dodavatel nadále používá smluvní podmínky, které byly stanoveny jako nepřiměřené v pravomocném rozhodnutí přijatém v souladu s čl. 7 odst. 2.

3.  Členské státy zajistí, aby byla při ▌ukládání sankcí případně zohledněna následující pomocná a orientační kritéria:

   a) povaha, závažnost, rozsahdélka trvání ▌protiprávního jednání;

   b) případná opatření přijatá prodejcem nebo dodavatelem ke zmírnění nebo nápravě škod utrpěných spotřebiteli;

   c) případná předchozí protiprávní jednání prodejce nebo dodavatele;
   d) získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty prodejce nebo dodavatele kvůli protiprávnímu jednání, pokud jsou k dispozici příslušné údaje;
   e) sankce uložené prodejci nebo dodavateli za totéž protiprávní jednání v jiných členských státech v přeshraničních případech, kde jsou informace o těchto sankcích k dispozici prostřednictvím mechanismu stanoveného nařízením (EU) 2017/2394;
   f) jakoukoliv jinou přitěžující nebo polehčující okolnost vztahující se na okolnosti daného případu.

4.  Aniž by byl dotčen odstavec 2, členské státy zajistí, aby v případě, kdy mají být uloženy sankce v souladu s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394, tyto sankce zahrnovaly buď možnost uložení pokuty prostřednictvím správního postupu, nebo zahájení soudního řízení ohledně uložení pokuty, nebo obojí, a to v maximální výši alespoň 4 % ročního obratu prodejce či dodavatele v dotčeném členském státě nebo dotčených členských státech.

5.  V případech, kdy má být uložena pokuta v souladu s odstavcem 4, ale informace o ročním obratu prodejce či dodavatele není k dispozici, členské státy zavedou možnost uložit pokutu v maximální výši nejméně 2 miliony EUR.

6.  Členské státy uvědomí o svých pravidlech o sankcích Komisi do ... [data provedení této novelizační směrnice] a neprodleně ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto předpisů.;

"

Článek 4

Změny směrnice 98/6/ES

Směrnice 98/6/ES se mění takto:

a)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 6a

1.  Veškerá oznámení o slevě z ceny uvedou předchozí cenu, kterou obchodník uplatňoval po určité období před uplatněním slevy z ceny.

2.  Předchozí cenou se rozumí nejnižší cena, kterou obchodník uplatňoval po určité období, jež nesmí být kratší než jeden měsíc před uplatněním slevy z ceny.

3.  Členské státy mohou stanovit odlišná pravidla pro zboží, které snadno podléhá zkáze nebo má krátkou dobu spotřeby.

4.  Pokud byl produkt na trhu po dobu kratší než 30 dnů, členské státy mohou také stanovit kratší období, než je období upřesněné v odstavci 2.

5.  Členské státy mohou stanovit, že v případě, kdy se sleva z ceny postupně zvyšuje, rozumí se předchozí cenou cena bez slevy z ceny před jejím prvním uplatněním.“;

"

b)   Článek 8 se nahrazuje tímto:"

Článek 8

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.  Členské státy zajistí, aby byla při ▌ukládání sankcí případně zohledněna následující pomocná a orientační kritéria:

   a) povaha, závažnost, rozsahdélka trvání ▌protiprávního jednání;

   b) případná opatření přijatá obchodníkem ke zmírnění nebo nápravě škod utrpěných spotřebiteli;

   c) případná předchozí protiprávní jednání obchodníka;
   d) získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty obchodníka kvůli protiprávnímu jednání, pokud jsou příslušné údaje k dispozici;
   e) sankce uložené obchodníkovi za totéž protiprávní jednání v jiných členských státech v přeshraničních případech, kde jsou informace o těchto sankcích k dispozici prostřednictvím mechanismu stanoveného nařízením (EU) 2017/2394;
   f) jakoukoliv jinou přitěžující nebo polehčující okolnost vztahující se na okolnosti daného případu.

3.  Členské státy uvědomí o svých pravidlech o sankcích Komisi do ... [data provedení této novelizační směrnice] a neprodleně ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto předpisů.;

"

Článek 5

Informace o právech spotřebitelů

Komise zajistí, aby občané, kteří hledají informace o svých spotřebitelských právech nebo usilují o mimosoudní vyřešení sporů, mohli využít on-line vstupní místo pomocí jednotné digitální brány stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724(33), které jim umožní:

a)  získat přístup k aktuálním informacím o jejich spotřebitelských právech v souladu s právem Unie, a to jasným, pochopitelným a snadno přístupným způsobem; a

b)  předložit stížnost prostřednictvím platformy pro řešení sporů on-line zřízené podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013(34) a příslušnému evropskému spotřebitelskému centru, podle toho, jaké strany jsou do daného případu zapojeny.

Článek 6

Zprávy Komise a revize

Do ... [dvou let od data uplatňování této směrnice] předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jejím uplatňování. V této zprávě zejména posoudí opatření této směrnice týkající se:

a)  akcí pořádaných na jiných místech, než jsou prostory obchodníka; a

b)  případů zboží uváděného na trh jako totožné, které má však podstatně odlišné složení nebo znaky, včetně toho, zda by tyto případy měly podléhat přísnějším požadavkům, mimo jiné zákazu podle přílohy I směrnice 2005/29/ES, a zda jsou nezbytná podrobnější ustanovení o informacích o rozdílech mezi zbožím;

V případě potřeby se k této zprávě přiloží legislativní návrh.

Článek 7

Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí [nejpozději do 24 měsíců od jejího přijetí]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Budou tyto předpisy používat od ... [6 měsíců po uplynutí lhůty pro provedení].

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 8

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 9

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne ...

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1)* DOSUD NEPROBĚHLA KONEČNÁ PRÁVNĚ JAZYKOVÁ REDAKCE TOHOTO TEXTU.
(2)Úř. věst. 440, 6.12.2018, s. 66.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019.
(4)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).
(5)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (Úř. věst. L 110, 1.5.2009, s. 30).
(6)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27).
(7)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).
(9)Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne ... (Úř. věst. …).
(11)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace nařízení obsažené v dokumentu PE-CONS č./RR (2018/0112(COD)) a doplňte číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení v Úředním věstníku ve vkládané poznámce pod čarou.
(12)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace nařízení obsažené v dokumentu PE-CONS č./RR (2018/0112(COD)).
(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1).
(14)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1).
(15)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1).
(16)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 60, 2.3.2018, s. 1).
(17)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).
(18) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… ze dne ..., (Úř. věst. …).
(19)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)) a doplňte číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení v Úředním věstníku ve vkládané poznámce pod čarou.
(20)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)).
(21)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)).
(22)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)).
(23)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)).
(24)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.).
(25)C(2017)6532.
(26)https://ec.europa.eu/jrc/sites/jrcsh/files/eu_harmonised_testing_methodology__framework_for_selecting_and_testing_of_food_products_to_assess_quality_related_characteristics.pdf
(27)Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.
(28)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace nařízení obsažené v dokumentu PE-CONS č./RR (2018/0112(COD)) a doplňte číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení v Úředním věstníku ve vkládané poznámce pod čarou.
(29)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 27/19 (2015/0288(COD)) a doplňte číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení v Úředním věstníku ve vkládané poznámce pod čarou.
(30)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)) a doplňte číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení v Úředním věstníku ve vkládané poznámce pod čarou.
(31)++ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)).
(32)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo seriálové publikace směrnice obsažené v dokumentu PE-CONS 26/19 (2015/0287(COD)).
(33) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. 295, 21.11.2018, s. 1).
(34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1).

Poslední aktualizace: 25. dubna 2019Právní upozornění