Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 18. dubna 2019 - Štrasburk 
Čína, zejména situace náboženských a etnických menšin
 Kamerun
 Brunej
 Dohoda o justiční spolupráci v trestních věcech mezi Eurojustem a Dánskem *
 Výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla ***I
 Podpora čistých a energeticky účinných silničních vozidel ***I
 Využití digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností ***I
 Přeshraniční přeměny, fúze a rozdělení ***I
 Evropský obranný fond ***I
 Expozice v krytých dluhopisech ***I
 Kryté dluhopisy a veřejný dohled nad nimi ***I
 Program InvestEU ***I
 Evropské prostředí jednotného námořního portálu ***I
 Zveřejňování informací ohledně udržitelných investic a rizik ***I
 Perzistentní organické znečišťující látky ***I
 Povinnost clearingu, požadavky na oznamování a techniky zmírňování rizika u OTC derivátových smluv a registry obchodních údajů***I
 Povolování ústředních protistran a požadavky na uznávání ústředních protistran ze třetích zemí ***I
 Podpora využívání trhů pro růst malých a středních podniků ***I
 Jednání s Radou a Komisí o vyšetřovacím právu Parlamentu: legislativní návrh
 Ucelený rámec Evropské unie pro endokrinní disruptory

Čína, zejména situace náboženských a etnických menšin
PDF 152kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o Číně, zejména o situaci náboženských a etnických menšin (2019/2690(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0422RC-B8-0255/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o Číně: práva menšin a uplatňování trestu smrti(1), ze dne 10. března 2011 o situaci a kulturním dědictví v Kašgaru (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang)(2), ze dne 15. prosince 2016 o případech tibetské buddhistické akademie ve městě Larung Gar a Ilhama Tohtiho(3), ze dne 12. září 2018 o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Čínou(4) a ze dne 4. října 2018 o masovém svévolném zadržování Ujgurů a Kazachů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang(5),

–  s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003 a na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 22. června 2016 s názvem „Prvky pro novou strategii EU o Číně“ (JOIN(2016)0030),

–  s ohledem na obecné zásady EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, které přijala Rada pro zahraniční věci dne 24. června 2013,

–  s ohledem na společné prohlášení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 12. března 2019 s názvem „EU-Čína – strategický výhled“ (JOIN(2019)0005),

–  s ohledem na společné prohlášení z 21. summitu EU-Čína, konaného dne 9. dubna 2019,

–  s ohledem na dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 1995, a na jeho 37. kolo, které se konalo v Bruselu ve dnech 1. a 2. dubna 2019,

–  s ohledem na článek 36 Ústavy Čínské lidové republiky, který zaručuje všem občanům právo na svobodu náboženského vyznání, a na článek 4 ústavy, který chrání práva národnostních menšin;

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966, kterou Čína podepsala v roce 1998, ale neratifikovala ji,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na závěrečné připomínky hodnocení Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace týkající se Číny,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU ve svém strategickém rámci pro lidská práva a demokracii přijímá závazek prosazovat lidská práva, demokracii a právní stát „ve všech oblastech své vnější činnosti bez výjimky“ a „učinit lidská práva těžištěm svých vztahů se všemi třetími zeměmi a také svých strategických partnerství“; vzhledem k tomu, že by to mělo zůstat těžištěm dlouhodobého partnerství mezi EU a Čínou, a to v souladu se závazkem EU hájit tytéž hodnoty v rámci své vnější činnosti a v souladu se zájmem dodržovat mezinárodní právní předpisy a standardy týkající se lidských práv při svém vlastním rozvoji, který vyjádřila Čína;

B.  vzhledem k tomu, že Čína úspěšně pozvedla 700 milionů osob z chudoby, nicméně vzhledem k tomu, že se stav lidských práv v Číně od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga k moci v březnu 2013 dále zhoršil a že vláda zároveň zvyšuje svůj nátlak na nenásilný disent, svobodu projevu, svobodu vyznání a právní stát; vzhledem k tomu, že čínské orgány zadržují a trestně stíhají stovky obránců lidských práv, právníků a novinářů;

C.  vzhledem k tomu, že nová nařízení o náboženských záležitostech, která vstoupila v platnost dne 1. února 2018, zaujímají restriktivnější postoj vůči náboženským skupinám a činnostem a nutí je, aby byly více v souladu s politikou strany; vzhledem k tomu, že náboženská svoboda a svoboda svědomí se ocitly v nejhorší pozici od počátku hospodářských reforem a otevřenější politiky Číny koncem 70. let 20. století; vzhledem k tomu, že v Číně se nachází jedna z nejpočetnějších skupin náboženských vězňů;

D.  vzhledem k tomu, že ačkoli bylo v září 2018 dosaženo dohody mezi Svatým stolcem a čínskou vládou o jmenování biskupů v Číně, křesťanské náboženské komunity čelí v Číně rostoucím represím, přičemž křesťané, kteří patří jak k podzemním církvím, tak k církvím schváleným vládou, jsou terčem obtěžování a zadržování, demolice kostelů, zabavování náboženských symbolů a zásahů proti křesťanským shromážděním; vzhledem k tomu, že čínské orgány v některých provinciích nedovolují osobám mladším 18 let účastnit se náboženských aktivit; vzhledem k tomu, že v září 2018 zakázala Čína Církev Siónu, největší podzemní kongregaci v Číně, která má více než 1 500 příznivců;

E.  vzhledem k tomu, že situace v provincii Sin-ťiang, kde žije 10 milionů ujgurských muslimů a etnických Kazachů, se rychle zhoršuje, protože stabilitě a kontrole nad touto provincií přiřadily čínské orgány nejvyšší prioritu, a to jak kvůli pravidelným teroristickým útokům Ujgurů v této provincii či s touto provincií údajně spojeným, tak kvůli strategickému místu Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v rámci iniciativy Pás a cesta; vzhledem k tomu, že se objevily informace o tom, že systém táborů používaný v provincii Sin-t´iang se rozšířil i na další části Číny;

F.  vzhledem k tomu, že byl zaveden program mimosoudního zadržování, v němž jsou podle odhadů Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace zadržovány „desetitisíce až milion Ujgurů“, kteří byli přinuceni podstoupit na neurčitou dobu politickou „převýchovu“, aniž by byli obviněni nebo postaveni před soud, a jsou tudíž svévolně zadržováni pod záminkou boje proti terorismu a náboženskému extremismu; vzhledem k tomu, že v provincii Sin-ťiang byla zavedena politika přísných omezení náboženské praxe a ujgurského jazyka a zvyků;

G.  vzhledem k tomu, že byla vyvinuta důmyslná síť invazivních digitálních technologií pro dohled, včetně technologie rozpoznávání obličejů a shromažďování údajů;

H.  vzhledem k tomu, že čínská vláda odmítla řadu žádostí pracovní skupiny OSN pro případy násilného nebo nedobrovolného zmizení a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a dalších držitelů mandátů zvláštních postupů OSN o vyslání nezávislých vyšetřovatelů do provincie Sin-ťiang;

I.  vzhledem k tomu, že se situace v Tibetu navzdory hospodářskému růstu a rozvoji infrastruktury během posledních několika let zhoršila, neboť čínská vláda omezila široké spektrum lidských práv pod záminkou zajišťování bezpečnosti a stability a angažuje se v neustávajících útocích na tibetskou identitu a kulturu;

J.  vzhledem k tomu, že v několika uplynulých letech byla v Tibetu posílena opatření v oblasti dohledu a kontroly a častěji též docházelo ke svévolným zadržením, k mučení a fyzickému zneužívání; vzhledem k tomu, že čínská vláda vytvořila v Tibetu prostředí, v němž není státní moc nijak omezována, vše prostupuje atmosféra strachu a každý aspekt veřejného a soukromého života je silně kontrolován a regulován; vzhledem k tomu, že v Tibetu může být veškeré jednání spočívající v nenásilném odporu nebo kritice státních politik týkající se národnostních nebo náboženských menšin považováno za „separatistické“, a tudíž za trestně stíhatelné; vzhledem k tomu, že přístup do Tibetské autonomní oblasti je dnes omezen více než kdykoli předtím;

K.  vzhledem k tomu, že podle zpráv došlo od roku 2009 k mimořádně vysokému počtu případů Tibeťanů, většinou mnichů a mnišek, kteří se zapálili na protest proti restriktivní politice, kterou Čína v Tibetu uplatňuje, a na podporu návratu dalajlámy a dodržování práva na náboženskou svobodu v okrese Aba/Ngaba v provincii Sečuán a dalších částech Tibetské náhorní plošiny; vzhledem k tomu, že za posledních 10 let nebylo v řešení tibetské krize dosaženo žádného pokroku;

1.  je hluboce znepokojen tím, že mnohé náboženské a etnické menšiny, zejména Ujguři a Kazaši, Tibeťané a křesťané, čelí stále represivnějšímu režimu, kdy jsou novými opatřeními omezovány ústavní záruky jejich práva na svobodu kulturních projevů a náboženského vyznání, slova a projevu a pokojného shromažďování a sdružování; žádá orgány, aby dodržovaly tyto základní svobody;

2.  vyzývá čínskou vládu, aby okamžitě učinila přítrž tomu, aby byli bez obvinění, soudu či usvědčení ze spáchání trestného činu svévolně zadržováni členové ujgurské a kazašské komunity a Tibeťané, uzavřela všechny tábory a zajišťovací zařízení a neprodleně a bezpodmínečně propustila zadržované osoby;

3.  vyzývá k okamžitému propuštění svévolně zadržovaných osob a vězňů svědomí včetně stoupenců hnutí Falun Gong a k upuštění od praxe nucených zmizení a trvá na tom, že všichni jedinci si mohou volit své právní zástupce a mají právo na přístup ke své rodině a k lékařskému ošetření a na prošetření jejich případu;

4.  vyzývá čínskou vládu, aby okamžitě propustila: členy ujghurské komunity, včetně Ilhama Tohtiho, Tashpolata Tiyipa, Rahile Dawutové, Eliho Mamuta, Hailaiteho Nijázího, Memetjana Abdully, Abduhelila Zunúna a Abdukaríma Abduwelího; osoby pronásledované za své náboženské přesvědčení, včetně Čanga Šao-ťieho , Chu Š'-kena, Wang Ia a Sun Čchienové; tibetské aktivisty, spisovatele a náboženské představitele, kteří čelí obviněním z trestných činů nebo byli uvězněni za to, že vykonávali svého právo na svobodu projevu, včetně Tašiho Wangčuka a Lobsanga Dhargyeho;

5.  vyzývá k okamžitému propuštění švédského nakladatele Kueje Min-chaje a dvou kanadských občanů Michaela Spavora a Michaela Kovriga;

6.  naléhavě žádá čínskou vládu, aby rodinám, kterých se to týká, sdělila veškeré informace o osobách násilně zmizelých v oblasti Sin-ťiangu;

7.  vyzývá čínské orgány, aby ukončily kampaň namířenou proti křesťanským kongregacím a organizacím a aby učinily přítrž pronásledování a zadržování křesťanských pastorů a kněžích a nuceným demolicím kostelů;

8.  vyzývá čínské orgány, aby dodržovaly jazykové, kulturní, náboženské a další základní svobody Tibeťanů a aby upustily od politiky osidlování ve prospěch Chanů a neprospěch Tibeťanů a nenutily tibetské kočovníky, aby se vzdali svého tradičního způsobu života;

9.  odsuzuje kampaně vedené ve jménu „vlastenecké výchovy“, včetně opatření k řízení tibetských buddhistických klášterů; je znepokojen tím, že čínské trestní právo je zneužíváno k pronásledování Tibeťanů a buddhistů, jejichž náboženské aktivity jsou stavěny na roveň „separatismu“; vyjadřuje politování nad tím, že se prostředí pro praktikování buddhismu v Tibetu významně zhoršilo po tibetských protestech z března 2008, po nichž čínská vláda přistoupila ve větší míře k pervazivní „vlastenecké výchově“;

10.  naléhavě žádá čínské orgány, aby uplatňovaly ústavou garantované právo na svobodu náboženského vyznání v případě všech čínských občanů;

11.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a její členské státy v souladu se závazkem hovořit silným, jasným a jednotným hlasem, pokud jde o jejich přístup k Číně, nadnesly při jednání s čínskými orgány na všech úrovních otázku porušování lidských práv, a to i v rámci každoročního dialogu o lidských právech, strategického dialogu, dialogu na vysoké úrovni o hospodářských otázkách a summitu, včetně nadcházejícího euroasijského summitu;

12.  zdůrazňuje, že třebaže ve společném prohlášení vydaném po 21. summitu EU a Číny obě strany ujišťovaly, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná, vzájemně provázaná a na sobě závislá, měla by EU Čínu pobízet, aby podle toho také jednala; vyjadřuje politování nad tím, že na summitu EU a Číny konaném dne 9. dubna 2019 hrály otázky lidských práv opět jen okrajovou úlohu; zastává názor, že pokud se při summitu EU a Číny důrazně nezmiňují lidská práva, měla by Rada, Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a Komise celkově odmítnout zařazení těchto formulací a vydat samostatné sdělení k těmto tématům, které bude obsahovat smysluplné zhodnocení dané situace i důvodů, proč se nebylo možné dohodnout na důraznějších formulacích;

13.  vyzývá členské státy EU, aby zabránily tomu, aby čínské orgány prováděly na území EU jakoukoli činnost, jejímž cílem je pronásledovat členy turkických komunit, Tibeťany a další náboženské či etnické skupiny, a přimět je tak k tomu, aby se stali informátory, nebo je přinutit k návratu do Číny nebo je umlčet;

14.  vyzývá čínské orgány, aby novinářům a mezinárodním pozorovatelům, včetně vysokého komisaře OSN pro lidská práva a zvláštní postupy OSN, umožnily svobodný, smysluplný a ničím neomezený přístup do oblasti Sin-ťiang a Tibetské autonomní oblasti; vyzývá EU a její členské státy, aby na příštím zasedání Rady OSN pro lidská práva iniciovaly přijetí rezoluce o zřízení zjišťovací mise v Sin-ťiang;

15.  vyzývá čínskou vládu, aby zajistila plné dodržování práv občanů zakotvených v ústavě, zejména s ohledem na článek 4, který chrání národnostní menšiny; článek 35, který chrání svobodu projevu, tisku, sdružování, shromažďování, pochodů a demonstrací; článek 36, který uznává právo na svobodu náboženského vyznání; a článek 41, který zaručuje právo na kritiku a názory týkající se jakýchkoli státních orgánů nebo úředníků;

16.  naléhavě vyzývá Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech;

17.  naléhavě vyzývá Čínu, aby diplomatům, novinářům a občanům EU poskytla neomezený přístup na území Tibetu výměnou za volný a otevřený přístup na veškerá území členských států EU, který využívají čínští turisté; naléhavě vyzývá orgány EU, aby se vážně zabývaly otázkou přístupu na území Tibetu při jednáních o dohodě o zjednodušení vízového režimu mezi EU a Čínou;

18.  vyjadřuje své zklamání nad tím, že 37. kolo dialogu o lidských právech mezi EU a Čínou nepřineslo žádné významné výsledky; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že se čínská delegace nezúčastnila pokračování dialogu, které se konalo 2. dubna a nabídlo příležitost k výměně názorů s organizacemi občanské společnosti;

19.  naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby pozorněji sledovaly znepokojující vývoj v oblasti lidských práv v oblasti Sin-ťiang, včetně sílícího útlaku a sledování ze strany vlády, a aby se jak v soukromí, tak veřejně vyjadřovaly proti porušování lidských práv v Číně;

20.  vyzývá Radu, aby zvážila možnost přijetí cílených sankcí proti osobám zodpovědným za tvrdé zákroky v Ujgurské autonomní oblasti Sinťiang;

21.  vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby zastavily veškerý vývoz zboží a služeb a transfer technologií, které Čína využívá k rozšíření a zdokonalení svého kybernetického dohledu a nástrojů preventivního profilování; je hluboce znepokojen tím, že Čína už tyto technologie vyváží do autoritářských států po celém světě;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Čínské lidové republiky.

(1) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 80.
(2) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 185.
(3) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 108.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2018)0343.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0377.


Kamerun
PDF 143kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o Kamerunu (2019/2691(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0423RC-B8-0245/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení předsedy podvýboru pro lidská práva Antonia Panzeriho ze dne 7. března 2019 o situaci v Kamerunu,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 5. března 2019 o zhoršující se politické a bezpečnostní situaci v Kamerunu,

–  s ohledem na různá prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o situaci v Kamerunu, zejména na prohlášení ze dne 31. ledna 2019,

–  s ohledem na předběžnou zprávu mise Africké unie pro sledování průběhu voleb o prezidentských volbách v Kamerunu ze dne 9. října 2018,

–  s ohledem na prohlášení odborníků OSN ze dne 11. prosince 2018 o tvrdém potlačení protestů,

–  s ohledem na prohlášení Africké komise pro lidská práva a práva národů ze dne 6. března 2019 o situaci v oblasti lidských práv v Kamerunu,

–  s ohledem na kamerunský zákon o boji proti terorismu z roku 2014,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na dohodu o partnerství mezi AKT a EU (tzv. „dohodu z Cotonou“),

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981, již Kamerun ratifikoval,

–  s ohledem na ústavu Kamerunské republiky,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Kamerun souběžně čelí řadě politických a bezpečnostních výzev, zahrnujících hrozby ze strany skupiny Boko Haram v jeho nejsevernějším regionu, přeshraniční hrozby podél východní hranice se Středoafrickou republikou a vnitrostátní ozbrojené separatistické povstání v anglofonních regionech Severozápad a Jihozápad;

B.  vzhledem k tomu, že dne 7. října 2018 se v Kamerunu uskutečnily prezidentské volby, vzhledem k tomu, že tyto volby byly poznamenány obviněními z podvodů a nahlašováním nesrovnalostí; vzhledem k tomu, že prezident Paul Biya je ve funkci od roku 1982; vzhledem k tomu, že v roce 2008 byla ústava Kamerunu změněna s cílem zrušit omezení funkčních období;

C.  vzhledem k tomu, že přívrženci a spojenci opoziční strany „Hnutí za obrodu Kamerunu“ (Mouvement pour la Renaissance du Cameroun – MRC) pod vedením Maurice Kamta zorganizovali protesty ve městech  Douala, Yaoundé, Dshang, Bafoussam a Bafang; vzhledem k tomu, že státní bezpečnostní síly použily k potlačení těchto protestů nepřiměřenou sílu, včetně slzného plynu a gumových projektilů;

D.  vzhledem k tomu, že přibližně 200 osob, včetně Maurice Kamta a dalších opozičních vůdců, bylo v lednu 2019 svévolně zatčeno a zadržováno bez okamžitého přístupu k obhájci; vzhledem k tomu, že mezi trestné činy, z nichž byli obviněni tito stoupenci opozice a jejich vedoucí představitel, patří vzpoura, nepřátelské jednání vůči vlasti, povstání, ničení veřejných budov a majetku, pohrdání prezidentem republiky a politická shromáždění;

E.  vzhledem k tomu, že odvolací soud v kamerunském Centrálním regionu potvrdil dne 9. dubna 2019 rozhodnutí přijaté v první instanci a zamítl propuštění Maurice Kamta a dalších šesti osob; vzhledem k tomu, že řízení odvolacího soudu se konalo v nepřítomnosti Maurice Kamta a jeho právníků;

F.  vzhledem k tomu, že kamerunské orgány přijaly nepřiměřená opatření, protože proti některým členům opozice zahájily řízení před vojenskými soudy, čímž zvýšily politické napětí v Kamerunu; vzhledem k tomu, že by obvinění mohli v případě odsouzení čelit trestu smrti;

G.  vzhledem k tomu, že kamerunské orgány opakovaně omezují svobodu projevu tím, že blokují internet, šikanují a zadržují novináře, odmítají vydávat licence nezávislým sdělovacím prostředkům a zintenzivňují politické útoky proti nezávislému tisku;

H.  vzhledem k tomu, že mezi kamerunskou většinovou frankofonní a menšinovou anglofonní komunitou přetrvává napětí; vzhledem k tomu, že kamerunské regiony Severozápad a Jihozápad jsou nadále převážně anglicky mluvící s odlišnými vzdělávacími a právními systémy;

I.  vzhledem k tomu, že koncem roku 2016 vedla diskriminace a relativní zanedbávání anglofonních regionů, jakož i nucené zavedení francouzského právního systému a jazyka na soudy a do škol k pokojným stávkám učitelů a právníků a k pokojným demonstracím;

J.  vzhledem k tomu, že od října 2018 dochází ke stupňování násilí a rozsáhlé operace prováděné bezpečnostními silami často zahrnují zneužívání moci a vedou k porušování lidských práv, včetně nezákonného zabíjení, znásilňování, násilí páchaného na ženách a dětech a ničení majetku;

K.  vzhledem k tomu, že ozbrojení separatisté provádějí hromadné únosy, včetně školáků a studentů, cíleně zabíjejí policisty, úředníky donucovacích a místních orgánů, jsou zapojeni do vydírání, nutí ke každotýdenním protestům „měst duchů“ a bojkotují a vypalují vzdělávací zařízení a nemocnice, čímž přišli tisíce mladých lidí o přístup ke vzdělání a široká veřejnost o přístup ke zdravotní péči;

L.  vzhledem k tomu, že podle odhadů bylo v důsledku krize vnitřně vysídleno 444 000 osob a dalších 32 000 osob uprchlo do sousední Nigérie; vzhledem k tomu, že celková humanitární krize, jíž Kamerun čelí, zahrnuje více než 600 000 vnitřně vysídlených osob, přibližně 35 000 uprchlíků ze sousedních konfliktů a 1,9 milionů osob ohrožených nedostatkem potravin;

M.  vzhledem k tomu, že v letech 2018 a 2019 zavedla vláda Kamerunu nouzový plán humanitární pomoci pro regiony Severozápad a Jihozápad s cílem prioritně zajistit různorodou ochranu vysídlených osob a pomoc vysídleným osobám a poskytnout zdravotní péči lidem postiženým krizí;

N.  vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví a pronásledování menšin zůstávají závažnými problémy; vzhledem k tomu, že podle kamerunského trestního zákoníku se sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví trestají odnětím svobody až na pět let; vzhledem k tomu, že policie a vojenská policie nadále zatýkají a pronásledují LGTTBQI osoby;

O.  vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram se nadále dopouští závažného porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva v regionu Dalekého severu, včetně rabování a ničení majetku, a zabíjení a únosů civilistů;

1.  odsuzuje případy mučení, násilných zmizení a zabíjení bez řádného soudu, které páchají bezpečnostní složky a ozbrojení separatisté; je mimořádně znepokojen účastí vládních sil na násilí; vyzývá bezpečnostní síly, aby při vedení svých operací dodržovaly mezinárodní právo v oblasti lidských práv, a vyzývá vládu, aby přijala bezodkladné kroky k ukončení násilí a beztrestnosti v zemi;

2.  odsuzuje nepřiměřené použití síly vůči demonstrantům a politickým oponentům a porušování svobody tisku, projevu a shromažďování; hluboce lituje zatčení a zadržování Maurice Kamta a dalších pokojných demonstrantů; vyzývá kamerunské orgány, aby Maurice Kamta a všechny ostatní osoby zadržované na základě politicky motivovaných obvinění bezodkladně propustily, bez ohledu na to, zda byly zatčeny před prezidentskými volbami v roce 2018, nebo po nich;

3.  dále vyzývá kamerunskou vládu, aby ukončila veškeré pronásledování a zastrašování politických aktivistů, a to i tím, že zruší zákaz pokojných politických shromáždění, demonstrací a protestů, a aby důrazně zakročila proti nenávistným verbálním projevům;

4.  připomíná, že vojenské soudy by za žádných okolností neměly mít soudní pravomoc nad civilním obyvatelstvem; připomíná Kamerunu jeho mezinárodní závazky, k nimž patří zaručení práva všech občanů na spravedlivý proces před nezávislými soudy;

5.  připomíná, že trest smrti nebyl v Kamerunu použit od roku 1997; konstatuje, že se jedná o milník na cestě této země k jeho úplnému zákazu; znovu zdůrazňuje, že Evropská unie trest smrti naprosto odmítá, a vyzývá vládu Kamerunu, aby potvrdila, že trest smrti nebude požadovat pro politické aktivisty a demonstranty;

6.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že vláda Kamerunu nevolá své bezpečnostní síly k odpovědnosti, což vyostřuje násilnosti a atmosféru beztrestnosti; požaduje nezávislé a transparentní prošetření případů použití síly vůči demonstrantům a politickým oponentům ze strany policie a bezpečnostních sil a žádá, aby odpovědné osoby byly podrobeny spravedlivému soudnímu procesu;

7.  naléhavě vyzývá kamerunské orgány, aby přijaly všechna nezbytná opatření v souladu se závazky této země v oblasti lidských práv a ukončily koloběh násilí; vyzývá zejména vládu, aby nastolila inkluzivní politický dialog s cílem nalézt trvalé mírové řešení krize v anglofonních regionech; vyzývá mezinárodní společenství, aby se nabídlo jako prostředník, který umožní uskutečnit celostátní inkluzivní mírový dialog;

8.  lituje neochoty obou stran konfliktu zapojit se do mírových rozhovorů; naléhavě vyzývá Africkou unii a Hospodářské společenství států střední Afriky, aby vyvíjely tlak na uspořádání těchto rozhovorů, a vyzývá EU, aby byla připravena tento proces podpořit; domnívá se, že v případě, že nedojde ke zlepšení, měla by se krizí v Kamerunu zabývat Rada bezpečnosti OSN; dále vyzývá EU, aby využila svého politického vlivu, který jí poskytují programy rozvojové pomoci a další dvoustranné programy, k posílení obrany lidských práv v Kamerunu;

9.  naléhavě vyzývá kamerunskou vládu, aby budovala ryzí a dynamickou zastupitelskou demokracii; vyzývá proto vládu, aby svolala všechny politické aktéry, aby ve vzájemné shodě provedli přezkum volebního systému, s cílem zajistit svobodný, transparentní a věrohodný volební proces; žádá, aby tento proces proběhl před tím, než budou uspořádány jakékoli další volby, což podpoří mír a zamezí vzniku povolebních krizí; žádá EU, aby zintenzivnila technickou pomoc, kterou poskytuje Kamerunu, a podpořila jej tak v úsilí o posílení volebních postupů a jejich demokratičnosti;

10.  trvá na tom, že pro podporu lidských práv a právního státu má zásadní význam dynamická a nezávislá občanská společnost; vyjadřuje znepokojení nad tím, že byla zakázána činnost konsorcia kamerunské anglofonní občanské společnosti; naléhavě vyzývá vládu, aby zákaz zrušila a zajistila otevřený prostor, v němž bude občanská společnost moci fungovat;

11.  je znepokojen skutečností, že zákon proti terorismu z roku 2014 je zneužíván k omezování základních svobod; podporuje požadavek expertů OSN, aby byl uvedený zákon revidován tak, aby nemohl být zneužíván k omezování práv svobodného projevu, pokojného shromažďování a sdružování;

12.  bere na vědomí rozhodnutí Spojených států snížit vojenskou pomoc Kamerunu kvůli existenci věrohodných tvrzení o tom, že bezpečnostní síly hrubě porušují lidská práva; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti provedla hodnocení podpory EU poskytované bezpečnostním složkám a aby o tom zpravila Evropský parlament; vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že podpora poskytovaná kamerunským orgánům nebude přispívat k porušování lidských práv nebo je umožňovat;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Radě ministrů AKT-EU, orgánům Africké unie a vládě a parlamentu Kamerunu.


Brunej
PDF 143kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o Bruneji (2019/2692(RSP))
P8_TA-PROV(2019)0424RC-B8-0242/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 3. dubna 2019 o uplatňování trestního zákoníku v Bruneji,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání a na zásady týkající se obránců lidských práv a prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv ze strany osob LGBTI,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové ze dne 1. dubna 2019, která Brunej naléhavě vyzvala, aby zabránila vstupu nového mimořádně tvrdého trestního zákoníku v platnost,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterou Brunej podepsala v roce 2015,

–  s ohledem na Úmluvu o právech dítěte,

–  s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen,

–  s ohledem na deklaraci sdružení ASEAN o lidských právech z roku 2012,

–  s ohledem na společný akční plán sdružení ASEAN a EU na období 2018–2022,

–  s ohledem na politický dialog mezi sdružením ASEAN a EU o lidských právech ze dne 29. listopadu 2017,

–  s ohledem na prohlášení zástupce mluvčí amerického ministerstva zahraniční o 2. a 3. fázi zavádění trestního zákoníku podle práva šaría v Bruneji ze dne 2. dubna 2019,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Brunej v roce 2014 zavedla trestní zákoník vycházející z práva šaría, který se má začít uplatňovat ve třech fázích; vzhledem k tomu, že třetí fáze jeho zavádění vstoupila v platnost dne 3. dubna 2019; vzhledem k tomu, že v rámci této třetí fáze vstupují v platnost taková ustanovení, jako je trest smrti ukamenováním za konsenzuální styk mezi osobami téhož pohlaví, mimomanželské sexuální vztahy, interrupce a amputace končetin za krádež; vzhledem k tomu, že tento trestní zákoník obsahuje také trest smrti za urážku nebo hanobení proroka Mohameda, a to jak muslimy, tak i osobami jiného než muslimského vyznání; vzhledem k tomu, že se trestní zákoník vycházející z práva šaría vztahuje jak na muslimy, tak i nemuslimy, včetně cizinců, a také na trestné činy spáchané občany nebo trvalými rezidenty Bruneje za hranicemi této země;

B.  vzhledem k tomu, že dětem, které dosáhly puberty a jsou uznány vinnými ze spáchání příslušných trestných činů, může být udělen stejný trest jako dospělým; vzhledem k tomu, že některé mladší děti se mohou být bičovány;

C.  vzhledem k tomu, že před zavedením trestního zákoníku podle práva šaría byla homosexualita v Bruneji nelegální a bylo ji možné trestat až 10 lety odnětí svobody;

D.  vzhledem k tomu, že poslední volby v Bruneji proběhly v roce 1962; vzhledem k tomu, že sultán plní jednak funkci hlavy státu, jednak úlohu předsedy vlády a těší se neomezené výkonné pravomoci;

E.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro mučení uvedl, že jakákoli forma tělesného trestu je v rozporu se zákazem mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání a nelze jej podle mezinárodního práva považovat za zákonný postih; vzhledem k tomu, že některé druhy trestu zakotvené v trestním zákoníku se v podstatě rovnají mučení a krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, které Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, již Brunej podepsala v roce 2015, zakazuje;

F.  vzhledem k tomu, že ustanovení trestního zákoníku vycházejícího z práva šaría porušují povinnosti Bruneje, pokud jde o mezinárodní právo v oblasti lidských práv, včetně práva na život, zákazu mučení a jiného špatného zacházení, svobody projevu, svobody náboženského vyznání a práva na soukromí; vzhledem k tomu, že ustanovení tohoto zákoníku diskriminují občany na základě sexuální orientace a také ženy a náboženské menšiny v Bruneji a mohou vybízet k násilí;

G.  vzhledem k tomu, že se ve společném programu OSN pro HIV a AIDS (UNAIDS) a v Populačním fondu OSN uvádí, že ustanovení brunejského trestního zákoníku, která kriminalizují homosexualitu a trestají určité formy zdravotní péče v oblasti reprodukce, mají mnohem větší negativní dopad na ženy a osoby LGBTI, brání získávat zdravotnické informace a využívat zdravotní služby, znemožňují získat přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a sexuálním a reprodukčním právům a negativně ovlivňují veřejné zdraví;

H.  vzhledem k tomu, že v Bruneji jsou tradice, náboženství a kultura využívány k ospravedlňování diskriminace žen a osob LGBTI; vzhledem k tomu, že se ve zprávě vysoké komisařky OSN pro lidská práva ze dne 11. března 2019 uvádí, že v zemi existují silně zakořeněné patriarchální postoje a využívají se diskriminační stereotypy, což se odráží v rozhodování žen ohledně své akademické a profesní kariéry, v jejich nerovném postavení na trhu práce, v manželství i v rodinných vztazích; vzhledem k tomu, že tyto stereotypy jsou hlavní příčinou násilí vůči ženám;

I.  vzhledem k tomu, že Brunej je známá svým mnohoetnickým obyvatelstvem a mírumilovným soužitím nejrůznějších náboženství, včetně islámu, křesťanství, budhismu, hinduismu a různých původních náboženství; vzhledem k tomu, že brunejská ústava uznává právo na náboženskou svobodu a že se v ní uvádí, že „všechna náboženství mohou osoby, které se k nim hlásí, vyznávat v míru a harmonii“; vzhledem k tomu, že nehledě na tuto ústavu brunejská vláda zakázala obracení na jinou víru a výuku všech náboženských směrů kromě islámu a veškeré veřejné oslavy Vánoc;

J.  vzhledem k tomu, že v Bruneji prakticky platí moratorium na používání trestu smrti, přičemž k poslední popravě došlo v roce 1957; vzhledem k tomu, že pokud by byl trestní zákoník podle práva šaría uplatňován, v podstatě by znovu zavedl trest smrti; vzhledem k tomu, že EU odsuzuje trest smrti všude a za všech okolností;

K.  vzhledem k tomu, že přijetí uvedených nových zákonů vyvolalo rozhořčení mezinárodního společenství a výzvy k bojkotu hotelů, které vlastní Brunejská investiční agentura (Brunei Investment Agency–BIA); vzhledem k tomu, že tato agentura je součástí brunejského ministerstva financí a hospodářství a vlastní řadu investičních projektů po celém světě; vzhledem k tomu, že agentura BIA uvádí, že k jejím základním hodnotám patří vzájemný respekt a pozitivní pohled na rozdílnost a rozmanitost;

L.  vzhledem k tomu, že Brunej ratifikovala jen dvě základní úmluvy OSN pro oblast lidských práv, a to Úmluvu o právech dítěte a Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen; vzhledem k tomu, že dne 10. května 2019 bude zahájen třetí cyklus všeobecného pravidelného přezkumu týkající se Bruneje;

M.  vzhledem k tomu, že EU pozastavila jednání s Brunejí o dohodě o partnerství a spolupráci;

1.  důrazně odsuzuje vstup zpátečnického trestního zákoníku vycházejícího z práva šaría v platnost; naléhavě vyzývá orgány Bruneje, aby jej okamžitě zrušily a zajistily, aby brunejské zákony respektovaly mezinárodní právo a standardy v souladu s povinnostmi Bruneje podle mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv včetně těch, které se týkají sexuálních menšin, náboženských menšin a nevěřících;

2.  znovu odsuzuje trest smrti; vyzývá Brunej, aby pokračovala v moratoriu na uplatňování trestu smrti, které bude prvním krokem na cestě k jeho úplnému zrušení;

3.  ostře odsuzuje používání mučení a krutého, nelidského a ponižujícího zacházení, a to za všech okolností; zdůrazňuje, že ustanovení trestního zákoníku vycházejícího z práva šaría porušují závazky Bruneje podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv a že tresty podle tohoto zákoníku porušují zákaz mučení a jiného špatného zacházení v mezinárodním obyčejovém právu;

4.  je hluboce znepokojen tím, že zatímco mnoho zemí konsenzuální vztahy osob stejného pohlaví dekriminalizuje, Brunej se bohužel stala sedmou zemí, jež za konsenzuální homosexuální akty ukládá trest smrti; vyzývá brunejské orgány, aby dodržovaly mezinárodní lidská práva a homosexualitu dekriminalizovaly;

5.  vyzývá brunejské orgány, aby zajistily zásadu rovnosti všech občanů před zákonem a dodržování základních práv všech občanů bez diskriminace na základě jakýchkoli důvodů včetně pohlaví, sexuální orientace, rasy nebo náboženství; je velmi znepokojen možným uplatňováním trestního práva na dětech; vyzývá Brunej, aby na dětech za žádných okolností neuplatňovala trest smrti, mučení nebo vězení;

6.  vyzývá brunejské orgány, aby v plném rozsahu respektovaly náboženskou svobodu v zemi, jak je stanovena v její vlastní ústavě, a aby umožňovaly veřejné oslavy všech náboženských svátků včetně Vánoc; zdůrazňuje, že právní předpisy v tomto ohledu musí být v přísném souladu s lidskými právy;

7.  vybízí brunejské orgány, aby v zájmu podpory a ochrany lidských práv na svém území podporovaly politický dialog s klíčovými subjekty občanské společnosti, organizacemi na ochranu lidských práv, náboženskými institucemi a obchodními organizacemi, a to jak v Bruneji, tak i mimo její území; zdůrazňuje, že právo na vyjadřování kritických nebo satirických stanovisek představuje legitimní uplatňování svobody projevu, která je zakotvena v rámci mezinárodních lidských práv;

8.  naléhavě vyzývá Brunej k ratifikaci zbývajících základních nástrojů OSN v oblasti lidských práv, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; vyzývá brunejské orgány, aby rozšířily stálé pozvání k návštěvě země v rámci všech zvláštních postupů Rady OSN pro lidská práva;

9.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby v případě skutečného uplatňování trestního zákoníku vycházejícího z práva šaría zvážila přijetí restriktivních opatření na úrovni EU týkajících se vážného porušování lidských práv, včetně zmrazení majetku a zákazu vydávání víz;

10.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby podmínila obnovení jednání o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Brunejí souladem trestního zákoníku s mezinárodním právem a mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

11.  vyzdvihuje činnost zastánců lidských práv při prosazování a ochraně práv osob LGBTI; vyzývá orgány EU, aby zvýšily svou podporu organizacím občanské společnosti a obráncům lidských práv v Bruneji;

12.  vyzývá delegaci EU v Indonésii a Bruneji v Jakartě, delegaci EU ve sdružení ASEAN a ESVČ, aby situaci pozorně monitorovaly a konzultovaly v tomto ohledu s brunejskými orgány, velvyslanci a zástupci; vyzývá ESVČ, aby situaci v Bruneji začlenila na pořad jednání příštího politického dialogu o lidských právech mezi sdružením ASEAN a EU;

13.  vybízí členské státy, aby se aktivně zapojily do nadcházejícího všeobecného pravidelného přezkumu, který se uskuteční ve dnech 6. až 17. května 2019 a bude zkoumat situaci v oblasti lidských práv v Bruneji;

14.  zdůrazňuje, že dokud bude současný trestní zákoník v platnosti, musí orgány EU zvážit zařazení hotelů ve vlastnictví brunejské agentury BIA na černou listinu;

15.  vyzývá EU a její členské státy, aby dodržovaly mezinárodní právní rámec, pokud jde o přístup obětí současného brunejského trestního zákoníku k azylovému řízení a humanitární ochraně;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, vysoké komisařce OSN pro lidská práva, Komisi OSN pro postavení žen, Radě OSN pro lidská práva, sekretariátu sdružení ASEAN, Mezivládní komisi sdružení ASEAN pro lidská práva, sultánovi Bruneje Hassanalovi Bolkiahovi a brunejské vládě.


Dohoda o justiční spolupráci v trestních věcech mezi Eurojustem a Dánskem *
PDF 131kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 k návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření Dohody o justiční spolupráci v trestních věcech mezi Eurojustem a Dánským královstvím ze strany Eurojustu (07770/2019 – C8-0152/2019 – 2019/0805(CNS))
P8_TA-PROV(2019)0425A8-0192/2019

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (07770/2019),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0152/2019),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti(1), a zejména na čl. 26a odst. 2 tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0192/2019),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby opětovně konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.


Výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla ***I
PDF 447kWORD 126k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla (COM(2018)0284 – C8-0197/2018 – 2018/0143(COD))
P8_TA-PROV(2019)0426A8-0354/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0284),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0197/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 22. února 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0354/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2);

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nová těžká vozidla a kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 a (EU) 2018/956 a směrnice Rady 96/53/ES

P8_TC1-COD(2018)0143


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Pařížská dohoda mimo jiné stanoví dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální nárůst průměrné teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a nadále usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Nejnovější vědecké poznatky uvedené ve zvláštní zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu („Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC“) o dopadech nárůstu globálního oteplování o 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a o souvisejících plánech pro snižování celosvětových emisí skleníkových plynů jednoznačně potvrzují negativní účinky změny klimatu. Závěrem zvláštní zprávy je, že snižování emisí ve všech odvětvích je pro omezení globálního oteplování nezbytné.

(2)   S cílem přispět k naplňování cílů Pařížské dohody je třeba urychlit přeměnu celého odvětví dopravy směrem k nulovým emisím s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 nazvané „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, v níž je popsána vize hospodářské a společenské transformace potřebné pro dosažení přechodu na nulové čisté emise skleníkových plynů do roku 2050, do níž budou zapojena všechny sektory hospodářství a společnosti. Je nutné neprodleně podstatně snížit i emise látek znečišťujících ovzduší, které pocházejí z odvětví dopravy a závažným způsobem poškozují zdraví lidí a životní prostředí.

(3)  ▌ Komise přijala balíčky mobility, a to dne 31. května 2017 („Evropa v pohybu – Agenda pro sociálně spravedlivý přechod na čistou, konkurenceschopnou a propojenou mobilitu pro všechny“) a dne 8. listopadu 2017 („Jak dosáhnout nízkoemisní mobility – Evropská unie, která chrání naši planetu, posiluje postavení spotřebitelů a brání svůj průmysl a pracovníky“). Tyto balíčky obsahují pozitivní program, jehož cílem je rovněž zajištění hladkého přechodu na čistou, konkurenceschopnou a propojenou mobilitu pro všechny.

(4)  Toto nařízení je součástí třetího balíčku opatření Komise v oblasti mobility ze dne 17. května 2018 nazvaného „Evropa v pohybu - Udržitelná mobilita pro Evropu: bezpečná, propojená a čistá“, který navazuje na sdělení Komise ze dne 13. září 2017 nazvané „Investice do inteligentního, inovativního a udržitelného průmyslu: obnovená strategie průmyslové politiky EU“. Toto nařízení je rovněž navrženo tak, aby dokončil proces umožňující Unii využívat plně výhody plynoucí z modernizace a dekarbonizace mobility. Cílem tohoto třetího balíčku opatření v oblasti mobility je, aby evropská mobilita byla bezpečnější a dostupnější, evropský průmysl konkurenceschopnější, evropská pracovní místa bezpečnější a systém mobility čistší a lépe přizpůsobený potřebě řešit změnu klimatu. Vyžaduje to plný závazek Unie, členských států a zúčastněných stran, pokud jde o posílení snah o snížení emisí oxidu uhličitého (CO2) a znečištění ovzduší.

(5)  Toto nařízení společně s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... (5)(6) stanoví jasnou cestu ke snižování emisí CO2 z odvětví silniční dopravy a přispívá k dosažení závazného cíle snížit do roku 2030 vnitrostátní emise skleníkových plynů alespoň o 40 % ve srovnání s rokem 1990, který byl potvrzen v závěrech Evropské rady ze zasedání ve dnech 23. a 24. října 2014 a schválen Radou dne 6. března 2015 jako zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek Unie podle Pařížské dohody ▌.

(6)  Závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 23. a 24. října 2014 schválily snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 30 % ve srovnání s rokem 2005 u odvětví, která nejsou součástí systému obchodování s emisemi v Unii. Emise skleníkových plynů ze silniční dopravy významně přispívají k emisím z těchto odvětví. Odvětví silniční dopravy v roce 2016 představovalo přibližně čtvrtinu celkových emisí Unie. Tyto emise vykazují vzestupnou tendenci a zůstávají výrazně nad úrovní z roku 1990. Pokud se budou emise ze silniční dopravy nadále zvyšovat, anulují účinek snížení emisí dosaženého v boji se změnou klimatu v jiných odvětvích.

(7)  Závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 23. a 24. října 2014 zdůraznily důležitost snižování emisí skleníkových plynů a rizik souvisejících se závislostí na fosilních palivech v odvětví dopravy prostřednictvím komplexního a technologicky neutrálního přístupu, pokud jde o podporu energetické účinnosti a snižování emisí v dopravě, elektrickou dopravu a obnovitelné zdroje energie v odvětví dopravy i po roce 2020.

(8)  Příspěvek energetické účinnosti ke zmírnění poptávky je jednou z pěti vzájemně se posilujících a úzce propojených dimenzí stanovených ve sdělení Komise ze dne 25. února 2015 nazvaném Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“, které mají spotřebitelům v Unii poskytovat bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Zmíněné sdělení uvádí, že i když musí opatření pro zvýšení účinnosti své spotřeby energie podniknout všechna hospodářská odvětví, odvětví dopravy má v oblasti energetické účinnosti obrovský potenciál.

(9)  Emise CO2 z těžkých vozidel, včetně nákladních vozidel, autobusů a autokarů, představují přibližně 6 % celkových emisí CO2 v Unii a zhruba 25 % celkových emisí CO2 v silniční dopravě. Očekává se, že bez dalších opatření vzroste v letech 2010 až 2030 podíl emisí CO2 z těžkých vozidel přibližně o 9 %. V současné době nestanovují právní předpisy Unie žádné požadavky na snížení emisí CO2 z těžkých vozidel, a proto je nutné bezodkladně přijmout pro tato vozidla zvláštní opatření.

(10)  Na roky 2025 a 2030 by proto měly být stanoveny cíle snížení emisí CO2 pro vozové parky nových těžkých vozidel v celé Unii, přičemž by se měla zohlednit doba obnovy vozového parku a požadavek, aby odvětví silniční dopravy přispělo k cílům Unie v oblasti energetiky a klimatu na rok 2030 a dále. Tento postupný přístup rovněž uvedenému odvětví poskytne jasný a včasný signál, že má urychlit uvádění energeticky účinných technologií a těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi na trh. Využívání těžkých vozidel s nulovými emisemi by rovněž mělo přispět k řešení problémů týkajících se městské mobility. Podpora takových těžkých vozidel výrobci zásadně přispěje ke snížení emisí CO2 ze silniční dopravy a současně je důležitým předpokladem pro účinné snížení úrovní znečišťujících látek v ovzduší a nadměrné úrovně hluku ve městech a městských oblastech.

(11)  S cílem plně realizovat potenciál energetické účinnosti a zajistit, aby odvětví silniční dopravy jako celek přispívalo k dohodnutému snižování emisí skleníkových plynů, je vhodné doplnit již existující výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a lehká vozidla, a to stanovením výkonnostních norem pro emise CO2 pro nová těžká vozidla. Tyto výkonnostní normy budou hnacím motorem inovací v oblasti technologií pro účinné využití paliv, které přispívají k posílení vedoucího technologického postavení výrobců a dodavatelů v Unii a dlouhodobě zaručují vysoce kvalifikovaná pracovní místa.

(12)  S ohledem na skutečnost, že je změna klimatu přeshraničním problémem, a na potřebu chránit dobře fungující jednotný trh služeb silniční dopravy i těžkých vozidel a vyvarovat se roztříštěnosti trhu, je vhodné stanovit výkonnostní normy pro emise CO2 pro těžká vozidla na úrovni Unie. Těmito výkonnostními normami by neměly být ▌dotčeny právní předpisy Unie v oblasti hospodářské soutěže.

(13)  Při definování úrovní snížení emisí CO2, kterých by měl vozový park těžkých vozidel Unie dosáhnout, by se měla zohlednit účinnost těchto úrovní snížení, pokud jde o dosažení nákladově efektivního přispění ke snižování emisí CO2 odvětví zahrnutých do nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842(7) do roku 2030, výsledné náklady a úspory pro společnost, výrobce, provozovatele dopravy, spotřebitele, ale i jejich přímé a nepřímé dopady na zaměstnanost, inovace a společné výhody vytvářené z hlediska sníženého znečištění ovzduší a zvýšené energetické bezpečnosti.

(14)  Měl by být zajištěn sociálně přijatelný a spravedlivý přechod k mobilitě s nulovými emisemi. Je proto důležité zohlednit, jaký vliv bude mít tento přechod na společnost v celém hodnotovém řetězci automobilového průmyslu, a aktivně řešit jeho dopady na zaměstnanost. Vybrané programy na unijní, celostátní a regionální úrovni je proto nutné zaměřit na reorganizaci, rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace pracovníků, spolu s iniciativami v oblasti vzdělávání a hledání zaměstnání v negativně zasažených komunitách a regionech, které budou realizovány v úzkém dialogu se sociálními partnery a příslušnými orgány. Jako součást tohoto přechodu by mělo být podporováno zaměstnávání žen v uvedeném odvětví, jakož i rovné příležitosti.

(15)  Úspěšný přechod k mobilitě s nulovými emisemi si žádá integrovaný přístup a příznivé prostředí vhodné k tomu, aby se podnítila inovativní řešení a zachovalo se technologické prvenství Unie v odvětví silniční dopravy. To zahrnuje veřejné a soukromé investice do výzkumu a inovací, narůstající počet těžkých vozidel s nízkými nebo nulovými emisemi, rozvoj infrastruktury dobíjecích a plnicích stanic, začlenění do energetických systémů, stejně jako udržitelné dodávky materiálu a udržitelnou výrobu, opětovné využití a recyklaci baterií v Evropě. Výše uvedené si žádá soudržný postup na unijní, celostátní, regionální a místní úrovni, mimo jiné prostřednictvím pobídek k využívání těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi.

(16)  V rámci provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 byl zaveden nový postup stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva jednotlivých těžkých vozidel(8). Nařízení Komise (EU) 2017/2400(9) stanoví metodiku založenou na nástroji VECTO, jejímž prostřednictvím lze stimulovat emise CO2 a spotřebu paliva celých těžkých vozidel. Tato metodika umožňuje zohlednit rozmanitost odvětví těžkých vozidel a vysoký stupeň individuálních úprav jednotlivých těžkých vozidel. V rámci prvního kroku jsou od 1. července 2019 stanoveny emise CO2 pro čtyři skupiny těžkých vozidel, které odpovídají přibližně za 65 % až 70 % všech emisí CO2 z vozového parku těžkých vozidel v Unii.

(17)  S přihlédnutím k inovacím a se zohledněním zavádění nových technologií, které zlepšují palivovou účinnost těžkých vozidel, bude průběžně a včas aktualizován nástroj simulace VECTO i nařízení (EU) 2017/2400.

(18)  Údaje o emisích CO2 stanovené v souladu s nařízením (EU) 2017/2400 budou sledovány podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/956(10). Tyto údaje by měly být základem pro stanovení cílů snížení emisí CO2, kterých má být dosaženo u čtyř skupin těžkých vozidel s nejvyššími emisemi v Unii, ale i pro stanovení průměrných specifických emisí CO2 výrobce v daném vykazovaném období.

(19)  Cíl snížení emisí CO2 by měl být stanoven pro rok 2025 ve formě relativního snížení vycházejícího z průměrných emisí CO2 těchto těžkých vozidel, která byla nově zaregistrována v období od 1. července 2019 do 30. června 2020, s přihlédnutím ke snadno dostupným, nákladově účinným technologiím pro konvenční vozidla. Cíl snížení emisí CO2 by měl být stanoven také pro období po roce 2030. Tento cíl by měl platit, nerozhodne-li se jinak na základě přezkumu, který má být proveden v roce 2022 ▌. Cíl pro rok 2030 by měl být posuzován v souladu se závazky Evropské unie přijatými v rámci Pařížské dohody.

(20)  Aby byla zajištěna odolnost referenčních emisí CO2 vůči zvýšení emisí CO2 z těžkých motorových vozidel pomocí nepatřičných procesních prostředků, jež by neodpovídaly situaci, kdy jsou emise CO2 již regulovány, je vhodné v případě potřeby poskytnout metodiku pro opravu referenčních emisí CO2.

(21)  Dostupným alternativním palivem k naftě pro pohon těžkých vozidel je zkapalněný zemní plyn (LNG). Využití současných a plánovaných inovativních technologií založených na LNG přispěje k plnění cílů snížení emisí CO2 v krátkodobém a střednědobém horizontu, neboť využívání technologií založených na LNG vede v porovnání s naftovými vozidly k nižším emisím CO2. Potenciál snížení emisí CO2 u vozidel s LNG je již v nástroji VECTO plně zachycen. Současné technologie založené na LNG dále zajišťují nižší úroveň látek znečišťujících ovzduší, jako je NOx a jemné částice. Je rovněž zavedena dostatečná minimální infrastruktura plnicích stanic, která se dále využívá jako součást rámců vnitrostátní politiky pro infrastrukturu alternativních paliv.

(22)  Při výpočtu referenčních emisí CO2 ▌, které slouží jako podklad pro stanovení cílů pro specifické emise CO2 pro roky 2025 a 2030, by měl být zohledněn očekávaný potenciál snížení emisí CO2 u vozového parku těžkých užitkových vozidel ▌. Je proto vhodné z tohoto výpočtu vyloučit účelová vozidla, jako jsou vozidla určená pro svoz odpadu nebo stavební práce. Tato vozidla mají poměrně nízký počet najetých kilometrů a vzhledem k jejich specifickým jízdním vlastnostem se technická opatření pro snížení emisí CO2 a spotřeby paliv nezdají být stejně nákladově efektivní, jako je tomu u těžkých vozidel používaných pro dodávky zboží.

(23)  Požadavky na snížení emisí CO2 by měly být vyjádřeny v gramech CO2 na tunokilometr, aby zohledňovaly využití těžkých vozidel.

(24)  Je nutné zajistit spravedlivé rozvržení celkových požadavků na snížení emisí CO2 mezi výrobce, a to s přihlédnutím k rozmanitosti těžkých vozidel, pokud jde o jejich konstrukci a jízdní vlastnosti, najeté kilometry za rok, užitečné zatížení a konfiguraci přípojného vozidla. Je proto vhodné rozdělit těžká vozidla do různých samostatných podskupin vozidel, které zohledňují typické znaky používání a zvláštní technické vlastnosti vozidel. Stanovením ročních cílů pro specifické emise CO2 výrobce jako váženého průměru cílů definovaných pro každou takovou podskupinu vozidel jsou výrobcům rovněž poskytnuty prostředky pro účinné vyvážení případné nedostatečné výkonnosti vozidel v určitých podskupinách vozidel s překonáním výsledků v jiných podskupinách vozidel, a to s přihlédnutím k průměrným emisím CO2 během doby životnosti vozidel v různých podskupinách vozidel.

(25)  Dodržování ročních cílů pro specifické emise CO2 výrobci by mělo být posuzováno na základě jeho průměrných emisí CO2. Při stanovování průměrných specifických emisí CO2 by mělo být rovněž přihlédnuto ke zvláštnostem, které jsou zohledněny v různých podskupinách vozidel. V důsledku toho by měly průměrné specifické emise CO2 výrobce vycházet z průměrných emisí stanovených pro každou podskupinu vozidel, včetně vah založených na jejich předpokládaném průměrném počtu najetých kilometrů za rok a průměrném užitečném zatížení, které zohledňuje emise CO2 za celou dobu životnosti. Vzhledem k omezenému potenciálu snížení emisí CO2 u účelových vozidel by tato vozidla neměla být při výpočtu průměrných specifických emisí CO2 vozidel zohledňována.

(26)  S cílem zajistit hladký přechod k mobilitě s nulovými emisemi a vytvořit pobídky pro rozvoj a využití těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi na trhu v Unii, které by doplnily nástroje na straně poptávky, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES(11), by měl být pro vykazovaná období do roku 2025 zaveden zvláštní mechanismus ve formě superkreditů a pro vykazovaná období po roce 2025 by měla být stanovena referenční hodnota pro podíl těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi ve vozovém parku výrobce.

(27)  Systém pobídek by měl být navržen tak, aby poskytoval jistotu investic poskytovatelům dobíjecí infrastruktury a výrobcům, s cílem podpořit rychlé zavedení těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi na trh Unie a zároveň umožnit výrobcům určitou flexibilitu při rozhodování o svém investičním harmonogramu.

(28)  Pro účely výpočtu průměrných specifických emisí CO2 výrobce ve vykazovaných obdobích do roku 2025 by ▌měla být všechna těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi započtena vícekrát. Pro vykazovaná období po roce 2025 by se měla při výpočtu průměrných specifických emisí CO2 výrobce zohledňovat jeho výkonnost v porovnání s referenční hodnotou pro těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi. Úroveň pobídek by se měla lišit podle skutečných emisí CO2 vozidla. S cílem zabránit oslabení cílů v oblasti životního prostředí by mělo být výsledné snížení emisí CO2 omezeno.

(29)  Těžká vozidla s nízkými emisemi by měla být podporována pobídkami jen tehdy, pokud jsou jejich emise CO2 nižší než polovina referenčních emisí CO2 všech vozidel v podskupině vozidel, do které těžké vozidlo patří. To by mělo podpořit inovace v této oblasti.

(30)  Do navrhování pobídkového mechanismu pro využívání těžkých vozidel s nulovými emisemi by měla být zahrnuta také menší nákladní vozidla, ▌ na něž se nevztahují cíle snížení emisí CO2 podle tohoto nařízení. Tato vozidla mají rovněž významné přínosy, pokud jde o pomoc s řešením problémů znečištění ovzduší ve městech. ▌S cílem zajistit, aby byly pobídky mezi jednotlivými typy vozidel dobře vyváženy, mělo by být předmětem omezení také snížení průměrných specifických emisí CO2 výrobce plynoucí z menších nákladních vozidel ▌s nulovými emisemi.

(31)  Aby se podpořilo nákladově efektivní provádění požadavků na snížení emisí CO2 s přihlédnutím k výkyvům ve složení vozového parku těžkých vozidel a v emisích CO2 v průběhu několika let, měli by mít výrobci také možnost vyvážit své nadprůměrné výsledky při plnění svého cíle pro specifické emise CO2 v jednom roce s nízkou výkonností v roce jiném.

(32)  Za účelem podpoření včasného snížení emisí CO2 by měl výrobce, jehož průměrné specifické emise CO2 jsou pod úrovní plánovaného snížení emisí CO2 definovanou referenčními emisemi ▌CO2 a cílem emisí CO2 pro rok 2025, mít možnost si tyto emisní kredity ponechat pro účely splnění cílů pro rok 2025. Za účelem dosažení cílů pro emise CO2 v období od 1. července 2025 do 30. června 2030 by měl mít možnost s těmito emisními kredity provádět transakce i výrobce, jehož průměrné specifické emise CO2 jsou pod úrovní plánovaného snižování emisí CO2 mezi cílem pro rok 2025 a cílem platným počínaje rokem 2030.

(33)  V případě nesplnění cíle pro specifické emise CO2 v kterémkoliv dvanáctiměsíčním vykazovaném období mezi 1. červencem 2025 a 30. červnem 2030 by měl mít výrobce rovněž možnost si v omezené míře kredity vypůjčit. Veškeré vypůjčené kredity by však měl výrobce vypořádat ve vykazovaném období roku 2029 končícím 30. června 2030.

(34)  Emisní kredity a výpůjčky kreditů budou zvažovány jen pro účely stanovení plnění cíle pro specifické emise CO2 výrobcem a nebudou považovány za aktiva, která jsou převoditelná nebo podléhají daňovým opatřením.

(35)  Pokud se zjistí, že výrobce má nadměrné emise CO2, měla by Komise uložit finanční pokutu ve formě poplatku za překročení emisí CO2, s přihlédnutím k emisním kreditům a výpůjčkám kreditů. Informace o nadměrných emisích CO2 výrobců by měly být zveřejněny. Aby se výrobcům poskytovala dostatečná pobídka k provedení opatření ke snížení specifických emisí CO2 z těžkých vozidel, je důležité, aby poplatek ▌ převyšoval průměrné mezní náklady na technologie, které jsou pro splnění cílů emisí CO2 zapotřebí. Metodika výběru poplatků by měla být stanovena prostřednictvím prováděcího aktu, a to s přihlédnutím k metodice přijaté podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009(12). Poplatek za překročení emisí se považuje za příjem souhrnného rozpočtu Evropské unie. V rámci hodnocení prováděného podle nařízení (EU) 2019...(13) by Komise měla posoudit možnost vyhrazení těchto částek poplatků za překročení emisí na zvláštní fond či příslušný program, jehož účelem bude zajistit spravedlivý přechod k mobilitě s nulovými emisemi a podporovat rekvalifikaci, zvyšování kvalifikace a další rozvoj dovedností pracovníků v automobilovém průmyslu.

(36)  Je zapotřebí mechanismus pro důsledné dodržování, aby se zajistilo, že jsou cíle emisí CO2 plynoucí z tohoto nařízení splněny. Povinnosti výrobců, pokud jde o poskytování správných údajů podle nařízení (EU) 2018/956 a administrativní pokuty, které lze uložit v případě neplnění této povinnosti, přispívají k zajištění spolehlivých údajů používaných pro účely plnění cílů na základě tohoto nařízení.

(37)  Aby se dosáhlo snížení emisí CO2 podle tohoto nařízení, je zásadní, aby byly emise CO2 používaných těžkých vozidel v souladu s hodnotami stanovenými na základě nařízení (ES) č. 595/2009 a prováděcích opatření k němu. Komise by tedy měla mít při výpočtu průměrných specifických emisí CO2 výrobce možnost zohlednit případné systematické neshody, které zjistily orgány pro schvalování typu s ohledem na emise CO2 z používaných těžkých vozidel.

(38)  Aby Komise mohla taková opatření přijmout, měla by mít pravomoc vypracovat a zavést postup pro ověřování shody mezi emisemi CO2 těžkých vozidel v provozu stanovenými podle nařízení (ES) č. 595/2009 a prováděcích opatřeními k němi a hodnotami emisí CO2 zaznamenanými v osvědčeních o shodě, certifikátech o jednotlivém schválení nebo informacích zákazníků. Při vymezování tohoto postupu by měla být zvláštní pozornost věnována volbě metody, včetně využití údajů z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie, která bude určena k výběru strategií, jejichž pomocí bude možné certifikačním postupem uměle zvýšit výkon vozidla ve vztahu k emisím CO2. Pokud dojde ke zjištění odchylek nebo strategií, které uměle zvýšívýkon vozidla ve vztahu k emisím CO2, měla by být tato zjištění považována za dostatečný důvod pro domněnku, že existuje vážné riziko nedodržení požadavků stanovených v nařízení (ES) č. 595/2009 a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858(14), a členské státy by na tomto základě měly přijmout nezbytné kroky podle kapitoly XI nařízení (EU) 2018/858.

(39)  Účinnost cílů emisí CO2 stanovených v tomto nařízení značně závisí na reprezentativnosti metodiky použité pro stanovení emisí CO2 pro reálný provoz. V souladu se stanoviskem poradního vědeckého mechanismu (SAM) z roku 2016, pokud jde o lehká vozidla, a doporučením Evropského parlamentu v návaznosti na jeho vyšetřování měření emisí v automobilovém odvětví je vhodné také v případě těžkých vozidel zavést mechanismus pro posuzováníí reprezentativnosti hodnot emisí CO2 a spotřeby energie pro reálný provoz, které byly stanoveny podle nařízení (EU) 2017/2400. Nejspolehlivějším způsobem, jak zajistit reprezentativnost těchto hodnot v reálném provozu, je využití údajů z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie. Komise by proto měla mít pravomoc vypracovat postupy potřebné pro shromažďování a zpracovávání údajů o spotřebě paliva a energie nezbytných pro taková posouzení a pro zajištění veřejné přístupnosti uvedených údajů, při zabezpečení ochrany veškerých osobních údajů.

(40)  Komise by měla posoudit, jak mohou údaje o spotřebě paliva a energie napomoci k zajištění toho, aby emise CO2 z vozidla stanovené nástrojem VECTO v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a prováděcími opatřeními k němu byly i nadále reprezentativní pro emise CO2 v reálném provozu, a to trvale pro všechny výrobce, a konkrétněji, jak tyto údaje mohou být využity ke sledování rozdílu mezi hodnotami emisí CO2 stanovenými nástrojem VECTO a emisemi CO2 v reálném provozu a případně i k předcházení jeho zvětšování.

(41)  V roce 2022 Komise posoudí účinnost výkonnostních norem pro emise CO2 stanovených v tomto nařízení, a zejména úroveň snížení cíle emisí CO2, kterého má být dosaženo do roku 2030, způsoby, které by měly být k dispozici pro dosažení tohoto cíle a jeho překročení, ale i stanovení cílů snížení emisí CO2 pro ostatní typy těžkých vozidel, jako jsou menší nákladní vozidla, účelová vozidla, autobusy, autokary a přípojná vozidla. Toto posouzení by také mělo zahrnovat, a to výlučně pro účely tohoto nařízení, zohlednění těžkých vozidel a kombinací vozidel s přihlédnutím ke hmotnostem a rozměrům platným pro vnitrostátní přepravu, například modulární a intermodální koncepce, a současně posuzovat případné aspekty dopravní bezpečnosti a účinnosti, intermodální, environmentální, infrastrukturální a zpětné účinky, jakož i geografickou situaci členských států.

(42)  Je důležité, aby emise CO2 naměřené za celou dobu životnosti těžkých vozidel byly hodnoceny na úrovni Unie. Za tímto účelem by Komise nejpozději roku 2023 měla posoudit možnost vytvoření společné metodiky Unie pro hodnocení a ucelené vykazování údajů o emisích CO2 naměřených za celou dobu životnosti těžkých vozidel, která jsou uváděna na unijní trh. Komise by měla přijmout navazující opatření a případně i předložit legislativní návrhy.

(43)  S cílem zajistit, aby byly specifické emise CO2 z těžkých vozidel i nadále reprezentativní a plně aktuální, je nutné v tomto nařízení zohlednit změny nařízení (ES) č. 595/2009 a prováděcích opatření k němu, které ovlivňují tyto specifické emise CO2. Za tímto účelem by Komise měla mít pravomoc stanovit metodiku pro definování reprezentativního těžkého vozidla pro každou podskupinu vozidel, na jejímž základě budou změny specifických emisí CO2 posuzovány.

(44)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc, pokud jde o zveřejnění údajů a výkonnosti udávané výrobcem.

(45)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o identifikaci těžkých vozidel, která jsou certifikována jakožto účelová vozidla provedení oprav ročních průměrných specifických emisí CO2 výrobce, výběr poplatků za překročení emisí CO2, vykazování odchylek zjištěných u hodnot emisí CO2 a jejich zohlednění při výpočtu průměrných specifických emisí CO2, vyhodnocování uplatňování podmínek, za nichž byly stanoveny referenční emise CO2, a kritéria pro rozhodování o tom, zda byly tyto emise neúměrně zvýšeny a pokud ano, jak mají být opraveny, zajištění toho, aby byly Komisi pravidelně zpřístupňovány určité parametry týkající se emisí CO2 a spotřeby energie těžkých vozidel v reálném provozu, provádění ověřování, zda hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva zaznamenané v informacích zákazníků odpovídají emisím CO2 a spotřebě paliva těžkých vozidel v provozu a zda existují strategie, které uměle zlepšují výkon vozidla v prováděných testech nebo výpočtech, a definování jednoho či více reprezentativních vozidel příslušné podskupiny vozidel, na jejichž základě bude stanovena úprava užitečného zatížení. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení nařízení (ES) 595/2009 by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o některé aspekty vlivu vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 na životní prostředí. Prováděcí pravomoci uvedené v tomto bodě odůvodnění by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(15).

(46)  Za účelem změny nebo doplnění jiných než základních prvků ustanovení tohoto nařízení by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o úpravu referenčních emisí CO2, o určení hlavních zásad a kritérií pro vymezení postupů pro ověření emisí CO2 u těžkých vozidel v provozu a o změny příloh tohoto nařízení, pokud jde o některé technické parametry, včetně váhy profilů určení, hodnoty užitečného zatížení, hodnoty najetých kilometrů za rok, ale i faktorů upravujících užitečné zatížení.Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(16). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(47)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení výkonnostních norem pro emise CO2 pro nová těžká vozidla, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(48)  Nařízení (ES) č. 595/2009 a (EU) 2018/956 a směrnice Rady 96/53/ES(17) by proto měly být také odpovídajícím způsobem změněny,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a cíle

S cílem přispět k plnění cíle Unie snížit do roku 2030 své emise skleníkových plynů o 30 % ve srovnání s úrovněmi v roce 2005 u odvětví, která jsou uvedena v článku 2 nařízení (EU) 2018/842k dosažení cílů Pařížské dohody a k zajištění řádného fungování vnitřního trhu stanoví toto nařízení výkonnostní požadavky na emise CO2 pro nová těžká vozidla, jimiž se specifické emise CO2 vozového parku nových těžkých vozidel v Unii ve srovnání s referenčními emisemi CO2 snižují takto:

a)  za vykazovaná období počínaje rokem 2025 o 15 %;

b)  za vykazovaná období počínaje rokem 2030 o 30 %, nerozhodne-li se jinak na základě přezkumu uvedeného v článku 15.

Referenční emise CO2 vycházejí z údajů ze sledování ▌vykázaných podle nařízení (EU) 2018/956 za období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „referenční období“), s výjimkou účelových vozidel, a vypočítají se v souladu s bodem 3 přílohy I tohoto nařízení.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na nová těžká vozidla kategorií N2 a N3, která mají tyto vlastnosti:

a)  nákladní vozidla s pevným rámem s uspořádáním nápravy 4 × 2 a technicky přípustnou maximální hmotností větší než 16 tun;

b)  nákladní vozidla s pevným rámem s uspořádáním nápravy 6 × 2;

c)  tahače s uspořádáním nápravy 4 × 2 a technicky přípustnou maximální hmotností větší než 16 tun a

d)  tahače s uspořádáním nápravy 6 × 2.

Pro účely článku 5 a bodu 2.3 přílohy I tohoto nařízení se toto nařízení vztahuje i ▌na nová těžká vozidla kategorie N, která nespadají do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011(18) a nemají vlastnosti uvedené v prvním pododstavci písm. a) až d).

Kategorie vozidel uvedené v prvním a druhém pododstavci tohoto odstavce odkazují na kategorie vozidel vymezené v příloze II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES(19).

2.  Vozidla uvedená v odstavci 1 jsou pro účely tohoto nařízení považována v daném dvanáctiměsíčním období počínajícím dne 1. července za nová těžká vozidla, jestliže jsou v tomto období v Unii poprvé zaregistrována a nebyla předtím zaregistrována mimo Unii.

Předchozí registrace mimo Unii provedená před méně než třemi měsíci před registrací v Unii se nezohledňuje.

3.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme zvláštní postup pro identifikaci těžkých vozidel, která jsou certifikována jakožto účelová vozidla podle nařízení (ES) č. 595/2009 a prováděcích opatření k němu, avšak nejsou jako taková registrována, a provede opravy ročních průměrných specifických emisí CO2 výrobce, aby tato vozidla zohlednila, poprvé za vykazované období roku 2021 a poté za každé další vykazované období. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2 tohoto nařízení.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „referenčními emisemi CO2 “ průměr specifických emisí CO2 v referenčním období uvedeném v čl. 1 druhém pododstavci ze všech nových těžkých vozidel v každé podskupině vozidel, s výjimkou účelových vozidel, stanovený v souladu s bodem 3 přílohy I;

2)  „specifickými emisemi CO2“ emise CO2 jednotlivého těžkého vozidla stanovené v souladu s bodem 2.1 přílohy I;

3)  „vykazovaným obdobím roku Y“ období od 1. července roku Y do 30. června roku Y+1;

4)  „průměrnými specifickými emisemi CO2“ průměr specifických emisí CO2 z nových těžkých vozidel výrobce v daném vykazovaném období, stanovený v souladu s bodem 2.7 přílohy I;

5)  „cílem pro specifické emise CO2“ cíl pro emise CO2 jednotlivého výrobce, vyjádřený v g/tkm a stanovený každoročně pro předchozí vykazované období v souladu s bodem 4 přílohy I;

6)  „nákladním vozidlem s pevným rámem“ nákladní vozidlo, které není určeno nebo vyrobeno k tažení návěsů;

7)  „tahačem“ hnací vozidlo, které je určeno nebo vyrobeno výlučně nebo zejména k tažení návěsů;

8)  „podskupinou vozidel“ seskupení vozidel definovaných v bodě 1 přílohy I, které je charakterizováno společným a odlišným souborem technických kritérií relevantních pro stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva těchto vozidel;

9)  „účelovým vozidlem“ těžké vozidlo ▌, pro které byly emise CO2 a spotřeba paliva v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a prováděcími opatřeními k němu stanoveny pouze pro jiné profily určení než ty, které jsou vymezeny v bodě 2.1 přílohy I tohoto nařízení;

10)  „výrobcem“ osoba nebo subjekt, který odpovídá za předložení údajů týkajících se nových těžkých vozidel podle článku 5 nařízení (EU) 2018/956, nebo, v případě těžkých vozidel s nulovými emisemi, osoba nebo subjekt, který schvalovacímu orgánu odpovídá za všechna hlediska ES schvalování typu celého vozidla nebo postupu jednotlivého schvalování v souladu se směrnicí 2007/46/ES a za zajištění shodnosti výroby;

11)  „těžkým vozidlem s nulovými emisemi“ těžké vozidlo bez spalovacího motoru, nebo se spalovacím motorem, který vypouští méně než 1 g CO2 /kWh, jak je stanoveno v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a prováděcími opatřeními k němu, nebo který vypouští méně než 1 g CO2 /km, jak je stanoveno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007(20) a prováděcími opatřeními k němu;

12)  „těžkým vozidlem s nízkými emisemi“ těžké vozidlo, které není těžkým vozidlem s nulovými emisemi, se specifickými emisemi CO2 o více než polovinu nižšími, než jsou referenční emise CO2 všech vozidel podskupiny vozidel, do níž toto těžké vozidlo patří, jak je stanoveno v souladu s bodem 2.3.3 přílohy I;

13)  „profilem určení“ kombinace cílového rychlostního cyklu, hodnoty užitečného zatížení, konfigurace kabiny nebo přípojného vozidla a případně jiných parametrů, které odrážejí konkrétní používání vozidla, na jejichž základě se stanoví oficiální emise CO2 a spotřeba paliva těžkého vozidla;

14)  „cílovým rychlostním cyklem“ popis rychlosti vozidla, které chce řidič dosáhnout nebo na kterou je omezen dopravními podmínkami, vyjádřený jako funkce vzdálenosti ujeté během cesty;

15)  „užitečným zatížením“ hmotnost zboží, které vozidlo přepravuje za různých podmínek.

Článek 4

Průměrné specifické emise CO2 výrobce

Od 1. července 2020 a v každém následujícím vykazovaném období stanoví Komise ▌pro každého výrobce průměrné specifické emise CO2 v g/tkm za předchozí vykazované období, s přihlédnutím k:

a)  údajům vykázaným podle nařízení (EU) 2018/956 pro nová těžká vozidla výrobce, která byla zaregistrována v předchozím vykazovaném období, s výjimkou účelových vozidel, a

b)  faktoru pro nulové a nízké emise stanovenému podle článku 5.

Průměrné specifické emise CO2 se stanoví v souladu s bodem 2.7 přílohy I.

Článek 5

Těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi

1.  Od 1. července 2020 a v každém následujícím vykazovaném období stanoví Komise ▌pro každého výrobce faktor pro nulové a nízké emise za předchozí vykazované období.

Faktor pro nulové a nízké emise zohledňuje počet těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi ve vozovém parku výrobce ve vykazovaném období, včetně těžkých vozidel s nulovými emisemi uvedených v čl. 2 odst. 1 druhém pododstavci a účelových vozidel s nulovými a nízkými emisemi a emise CO2 z těchto vozidel a bude stanoven v souladu s bodem 2.3 přílohy I.

2.  U vykazovaných období let 2019 až 2024 se pro účely odstavce 1 těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi započítají takto:

a)  těžké vozidlo s nulovými emisemi se počítá jako dvě vozidla a

b)  těžké vozidlo s nízkými emisemi se počítá jako až dvě vozidla, jako funkce jeho specifických emisí CO2 a mezní hodnoty pro nízké emise podskupiny vozidel, do níž vozidlo patří, na základě definice v bodě 2.3.3 přílohy I.

Faktor pro nulové a nízké emise se stanoví v souladu s bodem 2.3.1 přílohy I.

3.  U vykazovaných období od roku 2025 se faktor pro nulové a nízké emise stanoví na základě 2% referenční hodnoty v souladu s bodem 2.3.2 přílohy I.

4.  Faktor pro nulové a nízké emise snižuje průměrné specifické emise CO2 výrobce nejvýše o 3 %. Příspěvek těžkých vozidel s nulovými emisemi uvedených v čl. 2 odst. 1 druhém pododstavci k tomuto faktoru snižuje průměrné specifické emise CO2 výrobce nejvýše o 1,5 %.

Článek 6

Cíle pro specifické emise CO2 výrobce

Od 1. července 2026 a v každém následujícím vykazovaném období stanoví Komise pro každého výrobce cíl pro specifické emise CO2 za předchozí vykazované období. Tento cíl pro specifické emise CO2 představuje součet, provedený za všechny podskupiny vozidel, součinů těchto hodnot:

a)  cíl snížení emisí CO2 uvedený v čl. 1 prvním pododstavci písm. a) nebo b), podle okolností;

b)  referenční emise CO2 ;

c)  podíl vozidel výrobce v každé podskupině vozidel;

d)  najeté kilometry za rok a váhové faktory užitečného zatížení uplatňované na každou podskupinu vozidel.

Cíl pro specifické emise CO2 se stanoví v souladu s bodem 4 přílohy I.

Článek 7

Emisní kredity a výpůjčky kreditů

1.  Pro účely stanovení toho, zda výrobce ve vykazovaných obdobích let 2025 až 2029 plní své cíle pro specifické emise CO2, se zohlední jeho emisní kredity nebo výpůjčky kreditů stanovené v souladu s bodem 5 přílohy 1, které odpovídají počtu nových těžkých vozidel výrobce, s výjimkou účelových vozidel, ve vykazovaném období vynásobené:

a)  rozdílem mezi plánovaným snížením emisí CO2 , které se uvádí v odstavci 2, a průměrnými specifickými emisemi CO2 výrobce, pokud je rozdíl kladný („emisní kredit“), nebo

b)  rozdílem mezi průměrnými specifickými emisemi CO2 a cílem pro specifické emise CO2 výrobce, pokud je rozdíl kladný („výpůjčky kreditů“).

Emisní kredity lze získat ve vykazovaných obdobích let 2019 až 2029. Emisní kredity získané ve vykazovaných obdobích let 2019 až 2024 se však zohlední za účelem stanovení toho, zda výrobce splnil ▌ cíl pro specifické emise CO2, až ve vykazovaném období roku 2025.

Výpůjčky kreditů lze získat ve vykazovaných obdobích let 2025 2029. Celkové výpůjčky kreditů výrobce však nesmějí přesáhnout 5 % cíle pro specifické emise CO2 výrobce ve vykazovaném období roku 2025 vynásobeného počtem těžkých vozidel výrobce v tomto období („limit výpůjček“).

Emisní kredity a výpůjčky kreditů získané ve vykazovaných obdobích let 2025 2028 se tam, kde je to relevantní, přenesou z jednoho vykazovaného období do dalšího vykazovaného období. Případné zbývající výpůjčky se vypořádají ve vykazovaném období roku 2029.

2.  Plánované snížení emisí CO2 ▌se stanoví pro každého výrobce v souladu s bodem 5.1 přílohy I na základě lineární trajektorie mezi referenčními emisemi CO2 uvedenými v čl. 1 druhém pododstavci ▌a cílem pro emise CO2 pro vykazované období roku 2025, stanoveným v čl. 1 prvním pododstavci písm. a), a mezi ▌ cílem pro emise CO2 pro vykazované období roku 2025 a ▌cílem pro emise CO2 pro vykazovaná období počínaje rokem 2030, stanoveným v prvním pododstavci písm. b) uvedeného článku.

Článek 8

Plnění cílů pro specifické emise CO2

1.  Pokud se podle odstavce 2 zjistí, že výrobce má v určitém vykazovaném období od roku 2025 nadměrné emise CO2, uloží mu Komise poplatek za překročení emisí CO2 vypočtený podle tohoto vzorce:

a)  v letech 2025 až 2029:

(poplatek za překročení emisí CO2) = (překročení emisí CO2 × 4 250 EUR/gCO2 /tkm);

b)  od roku 2030:

(poplatek za překročení emisí CO2) = (překročení emisí CO2 × 6 800 EUR/gCO2/tkm).

2.  Má se za to, že výrobce má nadměrné emise CO2 v těchto případech:

a)  pokud v některém vykazovaném období let 2025 až 2028 součet vypůjček kreditů po odečtení součtu emisních kreditů přesahuje limit výpůjček uvedený v čl. 7 odst. 1 třetím pododstavci;

b)  pokud je ve vykazovaném období roku 2029 součet vypůjček kreditů po odečtení součtu emisních kreditů kladný;

c)  pokud v některém vykazovaném období od roku 2030 průměrné specifické emise CO2 výrobce přesahují jeho cíl pro specifické emise CO2.

Nadměrné emise CO2 v určitém vykazovaném období se vypočtou podle bodu 6 přílohy I.

3.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů určí způsob výběru poplatků za překročení emisí CO2 podle odstavce 1 tohoto článku ▌. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

4.  Poplatky za překročení emisí CO2 se považují za příjem souhrnného rozpočtu Evropské unie.

Článek 9

Ověření výsledků sledování

1.  Schvalovací orgány vykáží Komisi bez prodlení odchylky hodnot emisí CO2 z těžkých vozidel v provozu ve srovnání s hodnotami, které jsou uvedeny v prohlášeních o shodě nebo v souboru informací pro zákazníky uvedeném v článku 9 odst. 4 nařízení (EU) 2017/2400jako výsledek ověření provedeného postupem uvedeným v článku 13 tohoto nařízení.

2.  Komise odchylky uvedené v odstavci 1 zohlední pro účely výpočtu průměrných specifických emisí CO2 výrobce.

3.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme podrobná pravidla k postupům vykazování těchto odchylek a k jejich zohlednění při výpočtu průměrných specifických emisí CO2. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Článek 10

Posouzení referenčních emisí CO2

Aby byla zajištěna kvalita a reprezentativnost referenčních emisí CO2 jakožto základu pro stanovení cílů pro emise CO2 pro celý vozový park Unie, přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů metodiku pro posouzení uplatňování podmínek, za nichž byly stanoveny referenční emise CO2 , a stanoví kritéria pro rozhodování o tom, zda byly tyto emise neúměrně zvýšeny, a pokud ano, jak mají být opraveny.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Článek 11

Zveřejnění údajů a výkonnosti výrobců

1.  Do 30. dubna každého roku zveřejní Komise prostřednictvím prováděcích aktů seznam, ve kterém uvede:

a)  od 1. července 2020 u každého výrobce jeho průměrné specifické emise CO2 za předchozí vykazované období podle článku 4;

b)  od 1. července 2020 u každého výrobce faktor pro nulové a nízké emise za předchozí vykazované období podle čl. 5 odst. 1;

c)  od 1. července 2026 u každého výrobce jeho cíl pro specifické emise CO2 za předchozí vykazované období podle článku 6;

d)  od 1. července 2020 do 30. června 2031 u každého výrobce jeho plánované snížení emisí CO2, emisní kredity a od 1. července 2026 do 30. června 2031 jeho výpůjčky kreditů v předchozím vykazovaném období podle článku 7;

e)  od 1. července 2026 u každého výrobce jeho nadměrné emise CO2 za předchozí vykazované období podle čl. 8 odst. 1;

f)  od 1. července 2020 průměrné specifické emise CO2 ze všech nových těžkých vozidel zaregistrovaných v Unii v předchozím vykazovaném období.

Seznam, který má být zveřejněn do 30. dubna 2021, zahrne referenční emise CO2 uvedené v čl. 1 druhém pododstavci.

2.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, jimiž upraví referenční emise CO2 v souladu s následujícím:

a)  pokud byly váhy profilů určení nebo hodnoty užitečného zatížení upraveny v souladu s čl. 14 odst. 1 písm. b) nebo c), podle postupu stanoveného v bodě 1 přílohy II;

b)  pokud byly stanoveny upravující faktory podle čl. 14 odst. 2, uplatněním těchto upravujících faktorů na referenční emise CO2;

c)   pokud bylo v souladu s metodikou uvedenou v článku 10 zjištěno neúměrné zvýšení referenčních emisí CO2, do 30. dubna 2022 opravením referenčních emisí CO2.

Komise zveřejní upravené referenční emise CO2 a použije je k výpočtu cílů pro specifické emise CO2 výrobce platných ve vykazovaných obdobích počínaje dnem použitelnosti aktů v přenesené pravomoci, které tyto hodnoty upravují.

Článek 12

Emise CO2 a spotřeba energie v reálném provozu

1.  Komise sleduje a posuzuje reprezentativnost hodnot emisí CO2 a hodnoty spotřeby energie stanovené v rámci nařízení (ES) č. 595/2009 pro reálný provoz.

Dále Komise pravidelně shromažďuje údaje o emisích CO2 a spotřebě energie v reálném provozu u těžkých vozidel používajících palubní zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie, počínaje novými těžkými vozidly registrovanými ode dne použitelnosti opatření uvedených v čl. 5c písm. b) nařízení (ES) č. 595/2009.

Komise zajistí, aby byla veřejnost informována o to, jak se tato reprezentativnost vyvíjí v čase.

2.  Za účelem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku Komise zajistí, aby jí ode dne použitelnosti opatření uvedených v čl. 5c písm. b) nařízení (ES) č. 595/2009 byly výrobci, vnitrostátními orgány nebo případně prostřednictvím přímého přenosu údajů z vozidel pravidelně poskytovány tyto parametry týkající se emisí CO2 a spotřeby energie těžkých vozidel v reálném provozu:

a)  identifikační číslo vozidla;

b)  spotřebované palivo a elektrická energie;

c)  celková ujetá vzdálenost;

d)  užitečné zatížení;

e)  v případě hybridních elektrických těžkých vozidel s externím nabíjením spotřebované palivo a elektrická energie a ujetá vzdálenost rozdělená podle jednotlivých způsobů řízení;

f)  další parametry nezbytné k zajištění toho, aby byly splněny povinnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Komise údaje obdržené podle prvního podostavce tohoto odstavce zpracuje s cílem vytvořit anonymizované a agregované soubory údajů, a to i ve vztahu k jednotlivým výrobcům, pro účely odstavce 1. Identifikační čísla vozidel se použijí pouze pro účely tohoto zpracování údajů a neuchovávají se déle, než je pro uvedený účel zapotřebí.

3.  Aby se předešlo zvětšování rozdílu mezi uvedenými emisemi a emisemi v reálném provozu, Komise do dvou let a pěti měsíců ode dne použitelnosti opatření uvedených v čl. 5c písm. b) nařízení (ES) č. 595/2009 posoudí, jak by bylo možno využít údaje o spotřebě paliva a energie k zajištění toho, aby hodnoty emisí CO2 a spotřeby energie stanovené podle uvedeného nařízení byly i nadále reprezentativní pro emise v reálném provozu v průběhu času u jednotlivých výrobců.

Komise sleduje vývoj rozdílu uvedeného v prvním pododstavci a každoročně o něm podává zprávu a s cílem předejít zvětšování tohoto rozdílu v roce 2027 posoudí možnost vytvoření mechanismu pro úpravu průměrných specifických emisí CO2 výrobce od roku 2030 a případně předloží legislativní návrh na zavedení takového mechanismu.

4.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví podrobný postup shromažďování a zpracování údajů uvedený v odstavci ▌2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Článek 13

Ověřování emisí CO2 u těžkých vozidel v provozu

1.  Výrobci zajistí, aby hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva zaznamenané v souboru informací pro zákazníky uvedeném v čl. 9 odst. 4 nařízení (EU) 2017/2400 odpovídaly emisím CO2 a spotřebě paliva těžkých vozidel v provozu, jež jsou stanoveny podle uvedeného nařízení.

2.  Po vstupu postupů uvedených v odstavci 4 tohoto článku v platnost schvalovací orgány ověří u výrobců, kterým udělily licence k provozování simulačního nástroje v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a prováděcími opatřeními k němu, na základě vhodných a reprezentativních vzorků vozidel, že hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva zaznamenané v informacích zákazníků odpovídají emisím CO2 a spotřebě paliva u těžkých vozidel v provozu stanoveným podle uvedeného nařízení a prováděcími opatřeními k němu, přičemž zváží mimo jiné použití dostupných údajů z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie.

Schvalovací orgány také ověří, zda existují strategie na palubě nebo v souvislosti s vybranými vzorky vozidel, které uměle zlepšují výkon vozidla ve zkouškách nebo výpočtech prováděných pro účely certifikování emisí CO2 a spotřeby paliva, mimo jiné s využitím údajů z palubních zařízení pro sledování spotřeby paliva nebo energie.

3.  Pokud se při ověřování hodnot emisí CO2 a spotřeby paliva provedených podle odstavce 2 zjistí nesoulad, který nelze připisovat nesprávnému fungování simulačního nástroje, nebo přítomnost jakékoli strategie uměle zvyšující výkonnost vozidla, přijme příslušný schvalovací orgán nezbytná opatření stanovená v kapitole XI nařízení (EU) 2018/858 a zajistí opravu informací zákazníků, popřípadě osvědčení o shodě a certifikátů o jednotlivém schválení.

4.  Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví postupy pro provádění ověřování podle odstavce 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2.

Komisi je svěřena pravomoc, aby před přijetím těchto prováděcích aktů podle prvního pododstavce tohoto odstavce přijala akt v přenesené pravomoci podle článku 17, jímž doplní toto nařízení stanovením hlavních zásad a kritérií pro určení postupů uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce.

Článek 14

Změny příloh I a II

1.  S cílem zajistit, aby technické parametry používané pro výpočet průměrných specifických emisí CO2 výrobce podle článku 4 a výpočet cílů pro specifické emise CO2 podle článku 6 zohledňovaly technický pokrok a vývoj logistiky nákladní dopravy, je Komisi svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, jimiž změní tato ustanovení příloh I a II:

a)  položky týkající se typu kabiny a výkonu motoru uvedené v tabulce 1 přílohy I a definice „kabiny s lůžky“ a „krátké kabiny“ zmíněné v této tabulce;

b)  váhy profilů určení uvedené v tabulce 2 přílohy I;

c)  hodnoty užitečného zatížení uvedené v tabulce 3 přílohy I a faktory upravující užitečné zatížení uvedené v tabulce 1 přílohy II;

d)  hodnoty najetých kilometrů za rok uvedené v tabulce 4 přílohy I.

2.  Je-li postup pro schvalování typu stanovený v nařízení (ES) č. 595/2009 a prováděcích opatřeních k němu změněn změnami jinými, než které jsou uvedeny v odst. 1 písm. b) a c) tohoto článku, tak, že úroveň emisí CO2 reprezentativních vozidel podle tohoto odstavce klesne nebo vzroste o více než 5 g CO2/km, Komise v souladu s čl. 11 odst. 2 prvním pododstavcem písm. b) uplatní upravující faktor na referenční emise CO2, které mají být vypočteny podle vzorce uvedeného v bodě 2 přílohy II.

3.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů ▌zavede metodiku pro definování jednoho či více reprezentativních vozidel určité podskupiny vozidel, včetně jejich statistických vážení, na jejichž základě se úprava podle odstavce 2 tohoto článku stanoví, s přihlédnutím k údajům ze sledování vykázaným v souladu s nařízením (EU) 2018/956 a technickým vlastnostem vozidel uvedeným v čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) 2017/2400. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 2 tohoto nařízení.

Článek 15

Přezkum a zpráva

1.   Do 31. prosince 2022 předloží Komise zprávu Evropskému parlamentu a Radě o účinnosti tohoto nařízení, o cíli snížení emisí CO2 a o úrovni mechanismu pobídek pro těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi platných od roku 2030, ▌o stanovení cílů snížení emisí CO2 pro další typy těžkých vozidel, včetně přípojných vozidel, autobusů a autokarů a účelových vozidel, a o zavedení závazných cílů snížení emisí CO2 pro těžká vozidla pro období počínající roky 2035 a 2040. Cíl pro rok 2030 musí být posuzován v souladu se závazky Evropské unie přijatými v rámci Pařížské dohody.

2.   Zpráva uvedená v odstavci 1 tohoto článku obsahuje rovněž zejména:

a)  posouzení účinnosti systému emisních kreditů a výpůjček kreditů CO2 podle článku 7 a vhodnosti prodloužení jeho používání na rok 2030 a dalších roky;

b)  posouzení zavádění těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi ▌s přihlédnutím k cílům stanoveným ve směrnici 2009/33/ES, jakož i relevantní parametry a podmínky ovlivňující uvádění těchto těžkých vozidel na trh;

c)  posouzení účinnosti mechanismu pobídek pro těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi stanoveného v článku 5 a vhodnosti jeho jednotlivých prvků s cílem upravit je pro období po roce 2025 ve snaze o případné rozlišení podle dojezdové vzdálenosti s nulovými emisemi a podle podskupiny vozidel ve spojení s najetými kilometry a váhovými faktory, s datem použitelnosti, které ponechá minimálně tříleté období k přizpůsobení se;

d)  posouzení postupné instalace nezbytné infrastruktury dobíjecích a plnicích stanic, možnosti zavedení výkonnostních norem pro emise CO2 pro motory, zejména pro účelová vozidla, a posouzení toho, jak hodnoty emisí CO2 a spotřeby paliva stanovené v souladu s nařízením (EU) 2017/2400 reprezentují reálný provoz;

e)  výlučně pro účely tohoto nařízení, zohlednění těžkých vozidel a kombinací vozidel s přihlédnutím ke hmotnostem a rozměrům platným pro vnitrostátní přepravu, například modulární a intermodální koncepce, a současně posuzovat případné aspekty v oblasti dopravní bezpečnosti a účinnosti, intermodální, environmentální, infrastrukturální a zpětné účinky, jakož i zeměpisnou polohu členských států;

f)  posouzení simulačního nástroje VECTO ve snaze zajistit, aby byl tento nástroj průběžně a včas aktualizován;

g)  posouzení možnosti vytvořit specifickou metodiku, jak zahrnout potenciální příspěvek používání syntetických a pokročilých alternativních kapalných a plynných obnovitelných paliv, včetně e-paliv, vyrobených s podílem obnovitelné energie a splňujících kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001(21) ke snižování emisí CO2;

h)  posouzení proveditelnosti zavedení otevřeného, transparentního a nediskriminačního mechanismu sdružování mezi výrobci;

i)  posouzení výše poplatku za překročení emisí CO2 s cílem zajistit, aby byl vyšší než průměrné mezní náklady na technologie nezbytné ke splnění stanovených cílů pro emise CO2.

3.  Ke zprávě podle odstavce 1 se tam, kde je to vhodné, připojí legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

4.  Jako součást hodnocení podle čl. 15 odst. 5 nařízení (EU) 2019/ ...(22) Komise posoudí možnost přidělit příjem z poplatků za překročení emisí CO2 do zvláštního fondu nebo do příslušného programu s cílem zajistit spravedlivý přechod ke klimaticky neutrální ekonomice, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 Pařížské dohody, zejména s cílem podpořit rekvalifikaci, zvyšování kvalifikace, další rozvoj dovedností pracovníků a přemisťování pracovníků v automobilovém odvětví na nová místa ve všech dotčených členských státech, zejména v regionech a komunitách, které jsou těmito změnami nejvíce postiženy. Komise v případě potřeby předloží za tímto účelem nejpozději roku 2027 legislativní návrh.

5.  Nejpozději roku 2023 Komise vyhodnotí možnost vytvoření společné unijní metodiky pro zjišťování a soustavné vykazování údajů o veškerých emisích CO2 vznikajících během životního cyklu nových těžkých vozidel, která jsou uvedena na trh Unie. Toto vyhodnocení předá Komise Evropskému parlamentu a Radě, ve vhodných případech spolu s návrhy na navazující opatření, jako jsou legislativní návrhy.

Článek 16

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro změnu klimatu, uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999(23). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 17

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 11 odst. 2, v čl. 13 odst. 4 druhém pododstavci a čl. 14 odst. 1 je svěřena Komisi na dobu pěti let od ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 11 odst. 2, čl. 13 odst. 4 druhém pododstavci a čl. 14 odst. 1 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 11 odst. 2, čl. 13 odst. 4 druhého pododstavce a čl. 14 odst. 1 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 18

Změna nařízení (ES) č. 595/2009

Nařízení (ES) č. 595/2009 se mění takto:

1)  V čl. 2 prvním pododstavci se doplňuje nová věta, která zní:"

„Pro účely článků 5a, 5b a 5c se toto nařízení vztahuje i na vozidla kategorií O3 a O4.“

"

2)  Vkládají se nové články, které znějí:"

„Článek 5a

Zvláštní požadavky na výrobce, pokud jde o vliv vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 na životní prostředí

1.  Výrobci zajistí, aby nová vozidla kategorií O3 a O4, která jsou prodávána, registrována nebo uváděna do provozu, splňovala tyto požadavky:

   a) vliv těchto vozidel na emise CO2, spotřebu paliva, spotřebu elektrické energie a dojezdovou vzdálenost motorových vozidel s nulovými emisemi je stanoven v souladu s metodikou uvedenou v čl. 5c písm. a);
   b) jsou vybavena palubními zařízeními pro sledování a zaznamenávání užitečného zatížení v souladu s požadavky uvedenými v čl. 5c písm. b).

2.  Výrobci zajistí, aby nová vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3, která jsou prodávána, registrována nebo uváděna do provozu, byla vybavena palubními zařízeními pro sledování a zaznamenávání spotřeby paliva nebo energie, užitečného zatížení a najetých kilometrů v souladu s požadavky uvedenými v čl. 5c písm. b).

Zajistí rovněž, aby dojezdová vzdálenost s nulovými emisemi a spotřeba elektrické energie u těchto vozidel byly stanoveny v souladu s metodikou uvedenou v čl. 5c písm. c).

Článek 5b

Zvláštní požadavky na členské státy, pokud jde o vliv vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 na životní prostředí

1.  Vnitrostátní orgány v souladu s prováděcími opatřeními uvedenými v článku 5c odmítnou udělit ES schválení typu či vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4, které nesplňují požadavky stanovené v těchto prováděcích opatřeních.

2.  Vnitrostátní orgány v souladu s prováděcími opatřeními uvedenými v článku 5c zakáží prodej, registraci nebo uvádění do provozu nových typů vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4, které nesplňují požadavky stanovené v těchto prováděcích opatřeních.

Článek 5c

Opatření pro stanovení některých aspektů vlivu vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 na životní prostředí

Do 31. prosince 2021 Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme tato opatření:

   a) metodiku pro posuzování výkonnosti vozidel kategorie O3 a O4, pokud jde o jejich vliv na emise CO2, spotřebu paliva, spotřebu elektrické energie a dojezdovou vzdálenost motorových vozidel s nulovými emisemi;
   b) technické požadavky na instalaci palubních zařízení pro sledování a zaznamenávání spotřeby paliva nebo energie a najetých kilometrů u motorových vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3 a na stanovování a zaznamenávání užitečných zatížení a celkové hmotnosti vozidel majících vlastnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b), c) nebo d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/...*(24) a u jejich kombinací s vozidly O3 a O4, včetně předávání údajů mezi vozidly v kombinaci, je-li to nutné;
   c) metodiku pro určování dojezdové vzdálenosti s nulovými emisemi a spotřeby elektrické energie nových vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 13a.

___________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne ..., kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nová těžká vozidla a kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 a (EU) 2018/956 a směrnice Rady 96/53/ES (Úř. věst. L ..., ..., s. ...).

"

3)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 13a

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Technický výbor pro motorová vozidla, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858*. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

_____________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. L 151, 14.6.2018, s. 1).“

"

Článek 19

Změna nařízení (EU) 2018/956

Nařízení (EU) 2018/956 se mění takto:

1)  Článek 3 se nahrazuje tímto:"

„Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES*, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/...**(25)“.

_______________________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007 , kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).

** Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne..., kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nová těžká vozidla a kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 a (EU) 2018/956 a směrnice Rady 96/53/ES (Úř. věst. L ..., ..., s. ...).

"

2)  V článku 4 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Počínaje dnem 1. ledna 2019 sledují členské státy údaje uvedené v části A přílohy I týkající se nových těžkých vozidel poprvé zaregistrovaných v Unii.

Do 30. září každého roku počínaje rokem 2020 příslušné orgány členských států tyto údaje za předchozí vykazované období od 1. července do 30. června vykáží Komisi v souladu s postupem vykazování stanoveným v příloze II.

Pokud jde o rok 2019, údaje vykázané do 30. září 2020 zahrnují údaje sledované v období od 1. ledna 2019 do 30. června 2020.

Údaje týkající se nových těžkých vozidel, která byla původně registrována mimo Unii, jsou sledovány a vykazovány jen v případě, že tato registrace byla provedena méně než tři měsíce před registrací v Unii.“

"

3)  V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Od počátečních roků uvedených v části B bodě 1 přílohy I výrobci těžkých vozidel sledují u každého nového těžkého vozidla údaje stanovené v části B bodě 2 přílohy I.

Do 30. září každého roku od počátečních roků uvedených v části B bodě 1 přílohy I výrobci těžkých vozidel tyto údaje u každého nového těžkého vozidla s datem simulace spadajícím do předchozího vykazovaného období od 1. července do 30. června vykáží Komisi v souladu s postupem vykazování stanoveným v příloze II.

Pokud jde o rok 2019, výrobci vykáží údaje u každého nového těžkého vozidla s datem simulace spadajícím do období od 1. ledna 2019 do 30. června 2020.

Datem simulace je datum vykazované v souladu s údajovou položkou 71 v části B bodě 2 přílohy I.“

"

4)  V článku 10 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Do 30. dubna každého roku zveřejní Komise výroční zprávu se svou analýzou údajů poskytnutých členskými státy a výrobci za předchozí vykazované období.“

"

5)  V příloze II se bod 3.2 nahrazuje tímto:"

„3.2. Údaje týkající se těžkých vozidel registrovaných v předchozím vykazovaném období a zaznamenané v registru se zveřejní do 30. dubna každého roku počínaje rokem 2021, s výjimkou údajů uvedených v čl. 6 odst. 1.“

"

Článek 20

Změny směrnice 96/53/ES

Směrnice 96/53/ES se mění takto:

1)  V článku 2 se za definici vozidel s alternativním pohonem vkládá nová definice, která zní:"

„- „vozidlem s nulovými emisemi“ rozumí „těžké vozidlo s nulovými emisemi“ ve smyslu čl. 3 bodu 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/...*(26),

__________________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne ..., kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nová těžká vozidla a kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 a (EU) 2018/956 a směrnice Rady 96/53/ES (Úř. věst. L ..., ..., s. ...).

"

2)  Článek 10b se nahrazuje tímto:"

„Článek 10b

Maximální přípustná hmotnost vozidel s alternativním pohonem nebo s nulovými emisemi je hmotnost stanovená v bodech 2.2.1, 2.2.2, 2.2.3, 2.2.4, 2.3.1, 2.3.2 a 2.4 přílohy I.

Vozidla s alternativním pohonem nebo s nulovými emisemi musí splňovat též mezní hodnoty pro maximální přípustné zatížení nápravy stanovené v bodě 3 přílohy I.

Dodatečná hmotnost vyžadovaná pro vozidla s alternativním pohonem nebo vozidla s nulovými emisemi se určí na základě dokumentace poskytnuté výrobcem při schvalování daného vozidla. Dodatečná hmotnost se uvede v úředním dokladu požadovaném podle článku 6.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10h, kterými pro účely této směrnice aktualizuje seznam alternativních paliv uvedený v článku 2, jež vyžadují dodatečnou hmotnost. Je obzvláště důležité, aby Komise před přijetím těchto aktů v přenesené pravomoci postupovala v souladu s obvyklou praxí a vedla konzultace s odborníky, včetně odborníků z členských států.“

"

3)  Příloha I se mění takto:

a)  doplňuje se nový pododstavec k druhému sloupci bodů 2.2.1, 2.2.2, 2.2.3, a 2.2.4, který zní:"

„V případě kombinací vozidel včetně vozidel s alternativním pohonem nebo s nulovými emisemi se maximální přípustná hmotnost stanovená v tomto oddílu zvyšuje o dodatečnou hmotnost technologie alternativních paliv nebo nulových emisí, a to nejvýše o 1 tunu v případě technologie alternativních paliv a o 2 tuny v případě nulových emisí.“;

"

b)  doplňuje se nový pododstavec k druhému sloupci bodu 2.3.1, který zní: "

„Vozidla s nulovými emisemi: maximální přípustná hmotnost 18 tun se zvyšuje o dodatečnou hmotnost technologie nulových emisí, a to nejvýše o 2 tuny.“;

"

c)  doplňuje se nový pododstavec k třetímu sloupci bodu 2.3.2, který zní:"

„Třínápravová vozidla s nulovými emisemi: maximální přípustná hmotnost 25 tun nebo 26 tun, je-li hnací náprava vybavena dvojitými pneumatikami a pneumatickým zavěšením nebo zavěšením uznaným v Unii jako rovnocenné podle přílohy II, nebo je-li každá hnací náprava vybavena dvojitými pneumatikami a maximální zatížení každé nápravy nepřesahuje 9,5 tuny, se zvyšuje o dodatečnou hmotnost technologie nulových emisí, a to nejvýše o 2 tuny.“;

"

d)  doplňuje se nový pododstavec k třetímu sloupci bodu 2.4, který zní:"

„Třínápravové kloubové autobusy, které jsou vozidly s nulovými emisemi: maximální přípustná hmotnost 28 tun se zvyšuje o dodatečnou hmotnost technologie nulových emisí, a to nejvýše o 2 tuny.“

"

Článek 21

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předsedkyně předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Průměrné specifické emise CO2, cíle pro specifické emise CO2 a nadměrné emise CO2

1.  Podskupiny vozidel

Každé nové těžké vozidlo se zařadí do jedné z podskupin vozidel definovaných v tabulce 1 za podmínek v ní uvedených.

Tabulka 1 – Podskupiny vozidel

Těžká vozidla

Typ kabiny

Výkon motoru

Podskupiny vozidel

Nákladní vozidla s pevným rámem s uspořádáním náprav 4 × 2 a technicky přípustnou maximální hmotností > 16 tun

Všechny

< 170 kW

4-UD

—  

Krátká kabina

≥ 170 kW

4-RD

—  

Kabina s lůžky

≥ 170 kW a < 265 kW

—  

Kabina s lůžky

≥ 265 kW

4-LH

Nákladní vozidla s pevným rámem s uspořádáním náprav 6 × 2

Krátká kabina

Všechny

9-RD

—  

Kabina s lůžky

9-LH

Tahače s pevným rámem s uspořádáním náprav 4 × 2 a technicky přípustnou maximální hmotností > 16 tun

Krátká kabina

Všechny

5-RD

—  

Kabina s lůžky

< 265 kW

—  

Kabina s lůžky

≥ 265 kW

5-LH

Tahače s pevným rámem s uspořádáním náprav 6 × 2

Krátká kabina

Všechny

10-RD

—  

Kabina s lůžky

10-LH

„Kabinou s lůžky“ se rozumí typ kabiny, která má za sedadlem řidiče prostor určený ke spaní, vykázaný v souladu s nařízením (EU) 2018/956.

„Krátkou kabinou“ se rozumí jiný typ kabiny, než je kabina s lůžky.

Jestliže není možné nové těžké vozidlo zařadit do podskupiny vozidel, neboť nejsou k dispozici informace o typu kabiny nebo výkonu motoru, zařadí se do té podskupiny dopravních vozidel na dlouhé vzdálenosti, která odpovídá jeho typu podvozku (nákladní vozidlo nebo tahač s pevným rámem) a uspořádání náprav (4 × 2 nebo 6 × 2).

Jestliže je nové těžké vozidlo zařazeno do podskupiny vozidel 4-UD, ale nejsou k dispozici údaje o emisích CO2 v g/km pro profily určení UDL nebo UDR, které jsou definovány v tabulce 2 v bodě 2.1, zařadí se do podskupiny vozidel 4-RD.

2.  Průměrné specifické emise co2 výrobce

2.1.  Specifické emise CO2 nového těžkého vozidla

Specifické emise CO2 v g/km (CO2v) nového těžkého vozidla v, které je zařazeno do podskupiny vozidel sg, se vypočtou podle následujícího vzorce:

kde:

je součet všech profilů určení mp uvedených v tabulce 2;

sg je podskupina vozidel, do které bylo nové těžké vozidlo zařazeno podle bodu 1 této přílohy;

Wsg,mp je součet váhy profilů určení uvedených v tabulce 2;

CO2v,mp jsou emise CO2 v g/km nového těžkého vozidla v, stanovené pro profil určení mp a vykázané v souladu s nařízením (EU) 2018/956.

Specifické emise CO2 těžkého vozidla s nulovými emisemi mají hodnotu 0 g CO2/km.

Specifické emise CO2 účelového vozidla odpovídají průměrným emisím CO2 v g/km, které jsou vykázány v souladu s nařízením (EU) 2018/956.

Tabulka 2 – Váhy profilu určení (Wsg,mp)

Podskupiny vozidel

(sg)

Profil určení1 (mp)

RDL

RDR

LHL

LHR

UDL

UDR

REL, RER, LEL, LER

4-UD

0

0

0

0

0,5

0,5

0

4-RD

0,45

0,45

0,05

0,05

0

0

0

4-LH

0,05

0,05

0,45

0,45

0

0

0

9-RD

0,27

0,63

0,03

0,07

0

0

0

9-LH

0,03

0,07

0,27

0,63

0

0

0

5-RD

0,27

0,63

0,03

0,07

0

0

0

5-LH

0,03

0,07

0,27

0,63

0

0

0

10-RD

0,27

0,63

0,03

0,07

0

0

0

10-LH

0,03

0,07

0,27

0,63

0

0

0

Definice profilu určení

RDL

Regional delivery payload (užitečné zatížení u regionálních dodávek) – nízké

RDR

Regional delivery payload (užitečné zatížení u regionálních dodávek) – reprezentativní

LHL

Long haul payload (užitečné zatížení u dopravy na dlouhé vzdálenosti) – nízké

LHR

Long haul payload (užitečné zatížení u dopravy na dlouhé vzdálenosti) – reprezentativní

UDL

Urban delivery payload (užitečné zatížení u městských dodávek) – nízké

UDR

Urban delivery payload (užitečné zatížení u městských dodávek) – reprezentativní

REL

Regional delivery (EMS) payload (užitečné zatížení u regionálních dodávek EMS) – nízké

RER

Regional delivery (EMS) payload (užitečné zatížení u regionálních dodávek EMS) – reprezentativní

LEL

Long haul (EMS) payload (užitečné zatížení u dopravy na dlouhé vzdálenosti EMS) – nízké

LER

Long haul (EMS) payload (užitečné zatížení u dopravy na dlouhé vzdálenosti EMS) – reprezentativní

2.2.  Průměrné specifické emise CO2 všech nových těžkých vozidel v podskupině vozidel pro výrobce

Pro každého výrobce a každé vykazované období se průměrné specifické emise CO2 v g/tkm () všech nových těžkých vozidel v podskupině vozidel sg vypočtou takto:

kde:

je součet za všechna nová těžká vozidla výrobce v podskupině vozidel sg, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a);

CO2v jsou specifické emise CO2 nových těžkých vozidel v, stanovené podle bodu 2.1;

Vsg je počet nových těžkých vozidel výrobce v podskupině vozidel sg, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a);

PLsg je průměrné užitečné zatížení vozidel v podskupině vozidel sg, stanovené podle bodu 2.5.

2.3.  Emisní faktor pro nulové a nízké emise podle článku 5

2.3.1  Vykazovaná období let 2019 až 2024

Pro každého výrobce a každé vykazované období od roku 2019 do roku 2024 se emisní faktor pro nulové a nízké emise (ZLEV) podle článku 5 vypočte takto:

ZLEV = V / (Vconv + Vzlev) s minimální hodnotou 0,97

kde:

V je počet nových těžkých vozidel výrobce, která mají vlastnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a);

Vconv je počet nových těžkých vozidel výrobce, která mají vlastnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci, s výjimkou účelových vozidel v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a) a s výjimkou těžkých vozidel s nulovými a nízkými emisemi;

Vzlev je součet Vin a Vout,

kde:

Vin je ∑ v (1+ (1 – CO2v/LETsg))

s tím, že 20190418-P8_TA-PROV(2019)0426_CS-p0000007.png je součet za všechna nová těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi, která mají vlastnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci;

CO2v jsou specifické emise CO2 v g/km těžkého vozidla v s nulovými nebo nízkými emisemi, stanovené podle bodu 2.1;

LETsg je mezní hodnota pro nízké emise podskupiny vozidel sg, do níž vozidlo patří, jak je definována v bodě 2.3.3;

Vout je celkový počet nově registrovaných těžkých vozidel s nulovými emisemi uvedených v čl. 2 odst. 1 druhém pododstavci, vynásobený dvěma, s maximální hodnotou 1,5 % Vconv.

2.3.2  Vykazovaná období od roku 2025

Pro každého výrobce a vykazované období se emisní faktor pro nulové a nízké emise (ZLEV) podle článku 5 vypočte takto:

ZLEV = 1 - (y - x) pokud je však výsledek vyšší než 1, použije se pro faktor ZLEV hodnota 1, a pokud je výsledek nižší než 0,97, použije se hodnota 0,97;

kde:

x je 0,02;

y je součet Vin a Vout vydělený Vtotal, kde:

Vin je celkový počet nově registrovaných těžkých vozidel s nízkými a nulovými emisemi, která mají vlastnosti uvedené v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci, kde se každé vozidlo počítá jako ZLEVspecifická hodnota podle tohoto vzorce:

ZLEVspecifická hodnota = 1 - (CO2v / LETsg )

kde:

CO2v jsou specifické emise CO2 v g/km těžkého vozidla v s nulovými nebo nízkými emisemi, stanovené podle bodu 2.1;

LETsg je mezní hodnota pro nízké emise podskupiny vozidel sg, do níž vozidlo patří, jak je definována v bodě 2.3.3;

Vout je celkový počet nově registrovaných těžkých vozidel s nulovými emisemi uvedených v čl. 2 odst. 1 druhém pododstavci s maximální hodnotou 0,035 Vtotal;

Vtotal je celkový počet nově registrovaných těžkých vozidel výrobce ve vykazovaném období.

Je-li Vin/Vtotal nižší než 0,0075, použije se pro faktor ZLEV hodnota 1.

2.3.3  Mezní hodnota pro nízké emise

Mezní hodnota pro nízké emise LET sg podskupiny vozidel sg se stanoví takto:

LETsg = (rCO2sg × PLsg) / 2

kde:

rCO2sg je referenční hodnota emisí CO2 v podskupině vozidel sg, stanovená podle bodu 3;

PLsg  je průměrné užitečné zatížení vozidel v podskupině vozidel sg, stanovené podle bodu 2.5.

2.4.  Podíl nových těžkých vozidel výrobce v podskupině vozidel

Za každého výrobce a každé vykazované období se podíl nových těžkých vozidel v podskupině vozidel sg (sharesg) vypočte takto:

kde:

Vsg je počet nových těžkých vozidel výrobce v podskupině vozidel sg, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a);

V je počet nových těžkých vozidel výrobce, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a).

2.5.  Průměrné hodnoty užitečného zatížení všech vozidel v podskupině vozidel

Průměrná hodnota užitečného zatížení PLsg vozidla v podskupině vozidel sg se vypočte takto:

kde

je součet všech profilů určení mp;

Wsg,mp,, je hmotnost profilů určení uvedená v tabulce 2 v bodě 2.1;

PLsg,mp je hodnota užitečného zatížení přiřazená vozidlům v podskupině vozidel sg u profilu určení mp, která je stanovena v tabulce 3.

Tabulka 3 - Hodnoty užitečného zatížení PLsg, mp (v tunách)

Podskupina vozidel sg

Profil určení1 mp

RDL

RDR

LHL

LHR

UDL

UDR

REL

RER

LEL

LER

4-UD

0,9

4,4

1,9

14

0,9

4,4

3,5

17,5

3,5

26,5

4-RD

4-LH

5-RD

2,6

12,9

2,6

19,3

2,6

12,9

3,5

17,5

3,5

26,5

5-LH

9-RD

1,4

7,1

2,6

19,3

1,4

7,1

3,5

17,5

3,5

26,5

9-LH

10-RD

2,6

12,9

2,6

19,3

2,6

12,9

3,5

17,5

3,5

26,5

10-LH

1Viz definice profilu určení podle tabulky 2 v bodě 2.1.

2.6.  Najeté kilometry a váhový faktor užitečného zatížení

Najeté kilometry a váhový faktor užitečného zatížení (MPWsg) podskupiny vozidel sg jsou definovány jako součin ročních najetých kilometrů uvedený v tabulce 4 a hodnoty užitečného zatížení podle podskupiny vozidel stanovené v tabulce 3 bodě 2.5, normalizovaný na příslušnou hodnotu pro podskupinu vozidel 5-LH, a vypočtou se takto:

kde:

AMsg jsou kilometry najeté za rok, uvedené v tabulce 4 pro vozidla v příslušné podskupině vozidel;

AM5-LH jsou kilometry najeté za rok, stanovené pro podskupinu vozidel 5-LH v tabulce 4;

PLsg je hodnota průměrného užitečného zatížení, stanovená podle bodu 2.5;

PL5-LH je hodnota průměrného užitečného zatížení pro podskupinu vozidel 5-LH, stanovená podle bodu 2.5.

Tabulka 4 - Najeté kilometry za rok

Vozidlo

podskupina sg

Najeté kilometry za rok AMsg (v km)

4-UD

60 000

4-RD

78 000

4-LH

98 000

5-RD

78 000

5-LH

116 000

9-RD

73 000

9-LH

108 000

10-RD

68 000

10-LH

107 000

2.7.  Průměrné specifické emise CO2 v g/tkm výrobce uvedené v článku 4

Pro každého výrobce a každé vykazované období budou vypočteny průměrné specifické emise CO2 v g/tkm (CO2) tímto způsobem:

CO2 = ZLEV × ∑ sg share,sg × MPWsg × avgCO2sg

kde:

sg je součet za všechny podskupiny vozidel;

ZLEV je faktor pro nulové a nízké emise, stanovený podle bodu 2.3;

share,sg je podíl nových těžkých vozidel v podskupině vozidel, stanovený podle bodu 2.4;

MPWsg jsou najeté kilometry a váhový faktor užitečného zatížení, stanovené podle bodu 2.6;

avgCO2sg jsou průměrné specifické emise CO2 v g/tkm, stanovené podle bodu 2.2.

3.  Referenční emise CO2 uvedené v čl. 1 druhém pododstavci

Referenční emise CO2 (rCO2sg) se vypočtou pro každou podskupinu vozidel sg na základě všech nových těžkých vozidel všech výrobců za referenční období takto:

kde:

je součet za všechna nová těžká vozidla zaregistrovaná v referenčním období v podskupině vozidel sg, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 1 druhým pododstavcem;

CO2v jsou specifické emise CO2 nových těžkých vozidel v, stanovené podle bodu 2.1, případně upravené podle přílohy II;

rVsg je počet všech nových těžkých vozidel zaregistrovaných v referenčním období v podskupině vozidel sg, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 1 druhým pododstavcem;

PLsg je průměrné užitečné zatížení vozidel v podskupině vozidel sg, stanovené podle bodu 2.5.

4.   Cíl pro specifické emise CO2 výrobce uvedený v článku 6

Pro každého výrobce a každé vykazované období se počínaje 1. červencem 2025 cíl pro specifické emise CO2T vypočte takto:

T = ∑ sg sharesg × MPWsg × (1 - rf) × rCO2sg

kde:

sg je součet za všechny podskupiny vozidel;

sharesg je podíl nových těžkých vozidel v podskupině vozidel, stanovený podle bodu 2.4;

MPWsg jsou najeté kilometry a váhový faktor užitečného zatížení, stanovené podle bodu 2.6;

rf je cíl snížení emisí CO2 (v %) platný v konkrétním vykazovaném období,

rCO2sg jsou referenční emise CO2, stanovené podle bodu 3.

5.  Emisní kredity a výpůjčky kreditů uvedené v článku 7

5.1.  Plánované snížení emisí CO2 u emisních kreditů

Pro každého výrobce a každé vykazované období let Y v letech 2019 až 2030 je plánované snížení emisí CO2 (ETY) definováno takto:

ETY = sg sharesg × MPWsg × R-ETY × rCO2sg

kde:

sg (…) je součet za všechny podskupiny vozidel;

share,sg je podíl nových těžkých vozidel v podskupině vozidel, stanovený podle bodu 2.4;

MPWsg jsou najeté kilometry a váhový faktor užitečného zatížení, stanovené podle bodu 2.6;

rCO2sg jsou referenční emise CO2, stanovené podle bodu 3;

kde:

pro vykazovaná období let Y v letech 2019 až 2025:

R-ETY, = (1-rf2025)+ rf2025 × (2025 – Y)/6

a pro vykazovaná období let Y v letech 2026 až 2030:

R-ETY = (1-rf2030 ) + (rf2030 - rf2025) × (2030 – Y)/5

rf2025 a rf2030 jsou cíle snížení emisí CO2 (v %) platné ve vykazovaných obdobích let 2025 a 2030 .

5.2.  Emisní kredity a výpůjčky kreditů v každém vykazovaném období

Pro každého výrobce a každé vykazované období let Y v letech 2019 až 2029 se plánované emisní kredity (cCO2Y) a výpůjčky kreditů (dCO2Y) vypočtou takto:

jestliže CO2Y < ETY:

cCO2Y = (ETY – CO2Y) × Vy a

dCO2Y = 0

jestliže CO2Y > TY na roky 2025 až 2029:

dCO2Y = (CO2Y - TY) × VY a

cCO2Y = 0

Ve všech ostatních případech jsou dCO2Y a cCO2Y rovny 0.

kde:

ETY je plánované snížení emisí CO2 výrobce ve vykazovaném období roku Y, stanovené podle bodu 5.1,

CO2Y jsou průměrné specifické emise CO2 výrobce ve vykazovaném období roku Y, stanovené podle bodu 2.7,

TY je cíl pro specifické emise CO2 výrobce ve vykazovaném období roku Y, stanovený podle bodu 4,

VY je počet nových těžkých vozidel výrobce ve vykazovaném období roku Y, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a).

5.3.  Limit výpůjček

Pro každého výrobce je limit výpůjček (limCO2) definován takto:

limCO2 = T2025 × 0,05 × V2025

kde:

T2025 je cíl pro specifické emise CO2 výrobce ve vykazovaném období roku 2025, stanovený podle bodu 4;

V2025 je počet nových těžkých vozidel výrobce ve vykazovaném období roku 2025, s výjimkou účelových vozidel, v souladu s čl. 4 prvním pododstavcem písm. a);

5.4.  Emisní kredity získané do roku 2025

Výpůjčky kreditů získané za vykazované období roku 2025 se snižují o částku (redCO2) odpovídající emisním kreditům získaným do tohoto vykazovaného období, která sestanoví pro každého výrobce takto:

20190418-P8_TA-PROV(2019)0426_CS-p0000014.png

kde:

min je nižší ze dvou hodnot uvedených v závorkách;

je součet za vykazovaná období let Y v letech 2019 až 2024;

dCO22025 jsou výpůjčky kreditů za vykazované období roku 2025, stanovené podle bodu 5.2;

cCO2Y jsou emisní kredity za vykazované období roku Y, stanovené podle bodu 5.2.

6.  Nadměrné emise co2 výrobce uvedené v čl. 8 odst. 2

Pro každého výrobce a každé vykazované období od roku 2025 se hodnota nadměrných emisí CO2 (exeCO2Y) vypočte takto, je-li kladná:

za vykazované období roku 2025

20190418-P8_TA-PROV(2019)0426_CS-p0000016.png

za vykazovaná období let Y v letech 2026 až 2028

20190418-P8_TA-PROV(2019)0426_CS-p0000017.png

za vykazované období roku 2029

20190418-P8_TA-PROV(2019)0426_CS-p0000018.png

za vykazovaná období let Y od roku 2030

exeCO2y = (CO2Y - TY) × VY

kde:

je součet za vykazovaná období let Y v letech 2019 až 2025;

je součet za vykazovaná období let I v letech 2025 až Y;

je součet za vykazovaná období let J v letech 2025 až (Y-1);

je součet za vykazovaná období let J v letech 2025 až 2028;

je součet za vykazovaná období let I v letech 2025 až 2029;

dCO2Y jsou výpůjčky kreditů za vykazované období roku Y, stanovené podle bodu 5.2;

cCO2Y jsou emisní kredity za vykazované období roku Y, stanovené podle bodu 5.2;

limCO2 je limit výpůjček kreditů, stanovený podle bodu 5.3;

redCO2 je snížení výpůjček kreditů za vykazované období roku 2025, stanovené podle bodu 5.4.

Ve všech ostatních případech se hodnota nadměrných emisí CO2 exeCO2Y rovná 0.

PŘÍLOHA II

Opravné postupy

1.  Faktory upravující užitečné zatížení uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. c)

Na základě čl. 11 odst. 2 písm. a) se pro účely výpočtu referenčních emisí CO2 uvedených v čl. 1 druhém pododstavci použijí váhy profilu určení a hodnoty užitečného zatížení platné ve vykazovaném období, ve kterém vstoupí v účinnost změny uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. c) pro všechna nová těžká vozidla, a emise CO2 v g/km těžkých vozidel v, které jsou stanoveny pro profil určení mp uvedený v tabulce 2 v bodě 2.1 přílohy I, se upravují takto:

CO2v,mp = CO2(RP)v,mp × (1+ PLasg,mp × (PLsg,mp – PL(RP)sg,mp))

kde:

sg je podskupina vozidel, do které vozidlo v patří;

CO2(RP)v,mp jsou specifické emise CO2 vozidla v v g/km, stanovené pro profil určení mp a založené na údajích ze sledování za referenční období vykázaných v souladu s nařízením (EU) 2018/956;

PL(RP)sg, mp je hodnota užitečného zatížení přiřazená vozidlu v v podskupině vozidel sg u profilu určení mp v referenčním období, v souladu s tabulkou 3 v bodě 2.5 přílohy I, pro účely stanovení údajů ze sledování za referenční období vykázaných v souladu s nařízením (EU) 2018/956;

PLsg, mp je hodnota užitečného zatížení přiřazená vozidlům v podskupině vozidel sg u profilu určení mp ve vykazovaném období, ve kterém nabývají účinnosti změny uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. c) pro všechna nová těžká vozidla, v souladu s tabulkou 3 v bodě 2.5 přílohy I;

PLasg, mp je faktor upravující užitečné zatížení definovaný v tabulce 5.

Tabulka 5 - Faktory upravující užitečné zatížení PLa sg, mp

PLasg,mp

(v 1/tuny)

Profil určení mp1

RDL, RDR

REL, RER

LHL, LHR

LEL, LER

UDL, UDR

Pod

skupiny

vozidel sg

4-UD

0,026

Nepoužije se

0,015

Nepoužije se

0,026

4-RD

4-LH

5-RD

0,022

0,022

0,017

0,017

0,022

—  

5-LH

—  

9-RD

0,026

0,025

0,015

0,015

0,026

—  

9-LH

—  

—  

10-RD

0,022

0,021

0,016

0,016

0,022

—  

10-LH

1 Viz definice profilu určení v bodě 2.1 přílohy I

2.  Faktory pro úpravu uvedené v čl. 11 odst. 2 písm. b)

Na základě ustanovení uvedených v čl. 11 odst. 2 písm. b) se pro účely výpočtu referenčních emisí CO2 uvedených v čl. 1 druhém pododstavci použijí váhy profilu určení a hodnoty užitečného zatížení platné ve vykazovaném období, ve kterém vstoupí v účinnost změny uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. c) pro všechna nová těžká vozidla, a emise CO2 v g/km těžkého vozidla v, které jsou stanoveny pro profil určení mp uvedený v bodě 2.1 přílohy I, se upravují takto:

CO2v,mp = CO2(RP)v,mp × (∑ r s r,sg × CO2r,mp ) / (∑ r s r,sg × CO2(RP)r,mp )

kde:

∑ r je součet za všechna reprezentativní vozidla r pro podskupinu vozidel sg;

sg je podskupina vozidel, do které vozidlo v patří;

s r,sg je statistická váha reprezentativního vozidla r v podskupině vozidel sg;

CO2(RP)v,mp jsou specifické emise CO2 vozidla v v g/km, stanovené pro profil určení mp a založené na údajích ze sledování za referenční období vykázaných v souladu s nařízením (EU) 2018/956;

CO2(RP)r,mp jsou specifické emise CO2 reprezentativního vozidla r v g/km, stanovené pro profil určení mp v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a prováděcími opatřeními k němu v referenčním období, v němž byly stanoveny CO2(RP)v,mp;

CO2r,mp jsou specifické emise CO2 reprezentativního vozidla r, stanovené pro profil určení mp v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a prováděcími opatřeními k němu ve vykazovaném období, ve kterém vstupují v účinnost změny uvedené v čl. 14 odst. 2 tohoto nařízení pro všechna nová těžká vozidla.

Reprezentativní vozidlo r bude definováno v souladu s metodikou uvedenou v čl. 14 odst. 3 tohoto nařízení.

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise

„Komise pokračuje v technickém vývoji nástroje pro výpočet spotřeby energie vozidla (VECTO) tak, aby jej mohla pravidelně a včas aktualizovat s přihlédnutím k inovacím a s ohledem na zavádění nových technologií, které zlepšují palivovou účinnost těžkých vozidel.“

(1) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 286.
(2) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 14. listopadu 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0455).
(3)Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 286.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019.
(5)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/... ze dne ..., kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro lehká vozidla, a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011(Úř. věst. L ...,..., s. ).
(6)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsažené v dokumentu 2017/0293(COD) - pe 6/19 a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES (Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 1).
(9)Nařízení Komise (EU) č. 2017/2400 ze dne 12. prosince 2017, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009, pokud jde o stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva u těžkých nákladních vozidel, a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES a nařízení Komise (EU) č. 582/2011 (Úř. věst. L 349, 29. 12. 2017, s. 1).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/956 ze dne 28. června 2018 o sledování a vykazování emisí CO2 a spotřeby paliva u nových těžkých vozidel (Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s. 1).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel (Úř. věst. L 120, 15.5.2009, s. 5).
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1).
(13)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsažené v dokumentu 2017/0293(COD) - pe 6/19.
(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. L 151, 14.6.2018, s. 1).
(15)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(16)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(17) Směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz (Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59).
(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1).
(19) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).
(20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1).
(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).
(22)+ Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsažené v dokumentu 2017/0293(COD) - pe 6/19.
(23) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).
(24)+Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v tomto dokumentu (2018/0143(COD) - PE-CONS 60/19) a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.
(25)+Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v tomto dokumentu (2018/0143(COD) - PE-CONS 60/19) a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.
(26)+Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v tomto dokumentu (2018/0143(COD) - PE-CONS 60/19) a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.


Podpora čistých a energeticky účinných silničních vozidel ***I
PDF 271kWORD 81k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/33/EU o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel (COM(2017)0653 – C8-0393/2017 – 2017/0291(COD))
P8_TA-PROV(2019)0427A8-0321/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2017)0653),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 192 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0393/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. dubna 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 5. července 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. února 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0321/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/…, kterou se mění směrnice 2009/33/ES o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel

P8_TC1-COD(2017)0291


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(4),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(5),

v souladu s řádným legislativním postupem(6),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V souladu se závěry Evropské rady z 23.–24. října 2014 se Unie zavázala k udržitelnému, konkurenceschopnému, bezpečnému a dekarbonizovanému energetickému systému. Sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Rámec politiky pro oblast klimatu a energetiky v období 2020–2030“ stanoví pro Unii ambiciózní závazky dále snížit emise skleníkových plynů o alespoň 40 % do roku 2030 v porovnání s úrovněmi v roce 1990, zvýšit podíl spotřeby energie z obnovitelných zdrojů alespoň o 27 %, dosáhnout úspory energie alespoň o 27 % a zlepšit energetickou bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost v Unii. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001(7) následně stanovila podíl energie z obnovitelných zdrojů na nejméně 32 % hrubé konečné spotřeby energie Unie do roku 2030 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002(8) stanovila pro Unii nový cíl pro energetickou účinnost do roku 2030 ve výši nejméně 32,5 %.

(2)  Ve svém sdělení ze dne 20. července 2016 nazvaném „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ Komise oznámila, že je třeba urychlit dekarbonizaci odvětví dopravy, a proto je třeba, aby emise skleníkových plynů a emise látek znečišťujících ovzduší z dopravy jednoznačně směřovaly k nulovým hodnotámv polovině století, aby mohly být splněny závazky Unie přijaté na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, která se konala v roce 2015 v Paříži. Kromě toho je třeba neprodleně výrazně snížit emise látek znečišťujících ovzduší z dopravy, které poškozují zdraví a životní prostředí. Toho lze dosáhnout prostřednictvím souboru politických iniciativ, včetně opatření podporujících přechod k veřejné dopravě a využívání zadávání zakázek k podpoře čistých vozidel.

(3)  Ve svém sdělení ze dne 31. května 2017 nazvaném „Evropa v pohybu – Agenda pro sociálně spravedlivý přechod na čistou, konkurenceschopnou a propojenou mobilitu pro všechny“ Komise zdůrazňuje, že nárůst výroby a využívání čistých vozidel, infrastruktury alternativních paliv a nových služeb mobility využívajících digitalizaci a automatizaci v Unii přinášejí řadu výhod pro občany Unie, členské státy a průmyslová odvětví. Mezi tyto výhody patří bezpečnější a plynulá mobilita a omezení expozice emisím škodlivých znečišťujících látek. Dále, jak je uvedeno v projevu o stavu Unie ze dne 13. září 2017, je jedním z hlavních cílů Unie získat celosvětově vedoucí postavení v dekarbonizaci.

(4)  Jak bylo oznámeno v uvedeném sdělení Komise „Evropa v pohybu“, tato směrnice je součástí druhého balíčku návrhů, který přispěje k úsilí Unie o dosažení nízkoemisní mobility. Tento balíček, který byl představen ve sdělení Komise ze dne 8. listopadu 2017 nazvaném „Jak dosáhnout nízkoemisní mobility – Evropská unie, která chrání naši planetu, posiluje postavení spotřebitelů a brání svůj průmysl a pracovníky“, obsahuje kombinaci opatření na straně nabídky a opatření na straně poptávky, jež mají Unii nasměrovat k nízkoemisní mobilitě a současně posílit konkurenceschopnost jejího ekosystému mobility. Podpora čistých vozidel by měla probíhat souběžně s dalším rozvojem veřejné dopravy jakožto způsobem, jak omezit dopravní přetížení na silnicích, a snížit emise tak a zlepšit kvalitu ovzduší.

(5)  Inovace nových technologií pomáhají snižovat emise vozidel a omezovat znečištění ovzduší a hlukovou zátěž, přičemž podporují dekarbonizaci odvětví dopravy. Nárůst využívání silničních vozidel s nízkými a nulovými emisemi sníží emise CO2 a některých znečišťujících látek (jemné částice, oxidy dusíku a nemethanové uhlovodíky), a tak zlepší kvalitu ovzduší ve městech a jiných znečištěných oblastech a současně přispěje ke konkurenceschopnosti a růstu průmyslu Unie na rostoucích globálních trzích s vozidly s nízkými a nulovými emisemi. Komise by měla přijmout politická opatření na podporu rozsáhlého průmyslového využívání těchto nových technologií a růstu odpovídající výrobní kapacity ve všech členských státech s cílem přispět k vytváření rovných výchozích podmínek a vyrovnaného rozvoje napříč členskými státy.

(6)  Podle odhadů vývoje trhu bude nákupní cena čistých vozidel setrvale klesat. Nižší provozní náklady a náklady na údržbu umožňují konkurenceschopnější celkové náklady na jejich vlastnictví již dnes. Očekávané snížení nákupní ceny v příštím desetiletí dále omezí překážky, které brání dostupnosti čistých vozidel na trhu a jejich využívání.

(7)  I když je Unie jedním z vedoucích regionů, pokud jde o výzkum a ekologické inovace vysoké hodnoty, největší výrobci autobusů na bateriový elektrický pohon a baterií sídlí v asijsko-tichomořské oblasti. Podobně pohánějí vývoj světového trhu s bateriovými elektromobily trhy v Číně a Spojených státech. Ambiciózní unijní politika v oblasti zadávání zakázek na čistá vozidla pomůže podnítit inovace a dále posilovat konkurenceschopnost a růst průmyslu Unie na čím dál tím více globálních trzích s čistými vozidly a s nimi spojenou technologickou infrastrukturou. Jak již konstatovala ve svém sdělení ze dne 3. října 2017 nazvaném „Zajistit lepší fungování zadávání veřejných zakázek v Evropě a pro Evropu“, povede Komise i nadále úsilí o zajištění rovných výchozích podmínek a podporu lepšího přístupu na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami, včetně zakázek na nákup, leasing, pronájem nebo nákup na splátky silničních vozidel.

(8)  Vzhledem k tomu, že veřejné výdaje na zboží, práce a služby představovaly v roce 2018 přibližně 16 % HDP, mohou veřejné orgány prostřednictvím své politiky zadávání zakázek rozvíjet a podporovat trhy s inovativním zbožím a službami. V zájmu dosažení tohoto cíle by směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES(9) měla stanovit jasné a transparentní požadavky, včetně jasných a dlouhodobých cílů v oblasti zadávání zakázek a jednoduché metody jejich výpočtu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(10) a 2014/25/EU(11) stanoví minimální pravidla pro zadávání zakázek, která koordinují způsob, jímž veřejní zadavatelé a odvětvoví zadavatelé pořizují stavební práce, zboží a služby. Tyto směrnice zejména stanoví celkové peněžní mezní hodnoty pro vymezení těch veřejných zakázek, které mají podléhat právním předpisům Unie týkajícím se veřejných zakázek. Tyto mezní hodnoty platí také pro směrnici 2009/33/ES.

(9)  Dostupnost dostatečné infrastruktury pro dobíjení a čerpání paliva je nezbytná pro zavádění vozidel na alternativní paliva. Dne 8. listopadu 2017 přijala Komise akční plán na podporu urychleného zavádění infrastruktury pro alternativní paliva v Unii, včetně zvýšení podpory zavádění veřejně dostupné infrastruktury z prostředků Unie, které napomůže vytvoření příznivějších podmínek pro přechod na čistá vozidla, a to i ve veřejné dopravě. Komise do 31. prosince 2020 přezkoumá provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU(12) a předloží legislativní návrh na její změnu, bude-li to v návaznosti na tento přezkum považovat za nezbytné.

(10)  Směrnice 2009/33/ES doplňuje horizontální právní předpisy Unie o zadávání zakázek, k nimž přidává kritéria udržitelnosti, díky čemuž má podněcovat trh s čistými a energeticky účinnými silničními vozidly. Komise provedla v roce 2015 následné hodnocení směrnice 2009/33/ES a dospěla k závěru, že uvedená směrnice neodstartovala zavádění čistých vozidel na trh v celé Unii, zejména vzhledem k nedostatkům v oblasti její působnosti a v jejích ustanoveních týkajících se pořizování vozidel. Na základě tohoto hodnocení bylo zjištěno, že dopad uvedené směrnice na snižování emisí skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší a na podporu konkurenceschopnosti příslušných odvětví je velmi omezený.

(11)  V posouzení dopadů týkajícím se revize směrnice 2009/33/ES provedeném Komisí byly zdůrazněny přínosy změny celkového správního přístupu k pořizování čistých vozidel na úrovni Unie. Stanovením minimálních cílů pro zadávání zakázek může účinně pomoci dosáhnout cíle, kterým je podporovat a podněcovat zavádění čistých vozidel na trh, oproti spoléhání se na internalizaci externích nákladů do obecného rozhodování o veřejných zakázkách, přičemž je třeba připomenout význam zvažování environmentálních aspektů při každém rozhodování o veřejných zakázkách. Střednědobé a dlouhodobé přínosy pro občany a podniky Unie tento přístup plně odůvodňují, pokud ponechá dostatečnou flexibilitu veřejným zadavatelům a odvětvovým zadavatelům při výběru konkrétní technologie k použití.

(12)  Rozšíření působnosti směrnice 2009/33/ES na takové praktiky, jako jsou leasing a pronájem vozidel a jejich nákup na splátky, jakož i na zakázky na určité služby, zajistí, aby do oblasti působnosti této směrnice spadaly veškeré relevantní praktiky zadávání veřejných zakázek. Oblast působnosti této směrnice by měla zahrnovat ty služby, u nichž vozidla používaná pro jejich poskytování spadají do kategorie vozidel v oblasti působnosti této směrnice a představují zásadní prvek dané zakázky, například služby veřejné silniční dopravy, služby jednoúčelové silniční osobní dopravy, nepravidelnou osobní dopravu, specifické poštovní a kurýrní služby a služby sběru odpadu. Tyto služby by měly být identifikovány použitím příslušných kódů společného slovníku pro veřejné zakázky (CPV) uvedených v příloze. Stávající zakázky by neměly být touto směrnici zpětně dotčeny.

(13)  Mezi hlavními zúčastněnými stranami existuje široká podpora pro stanovení takové definice čistých vozidel, která bere ohled na požadavky snižovat emise skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší z lehkých užitkových vozidel. K zajištění odpovídajících pobídek pro zavádění vozidel s nízkými a nulovými emisemi na trh v Unii, je třeba sladit ustanovení o zadávání veřejných zakázek na jejich pořizování podle této směrnice s definicí vozidel s nízkými a nulovými emisemi stanovenou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/...(13)(14). Opatření provedená podle této směrnice přispějí k dodržování požadavků standardů stanovených v nařízení (EU) 2019/...(15)Pro zlepšení kvality ovzduší by čistá vozidla měla dosahovat lepších výsledků, než jsou minimální požadavky na oxidy dusíku (NOx) a ultrajemné částice (počet částic, PN) stanovené v platných mezních hodnotách u emisí v reálném provozu. Nad rámec vozidel s nulovými emisemi v současnosti existuje jen málo lehkých užitkových vozidel s emisemi látek znečišťujících ovzduší dosahujícími 80 % stávajících limitů emisí nebo méně. Očekává se však, že počet těchto vozidel v nadcházejících letech poroste, což se týká zejména plug-in hybridních vozidel. Ambicióznější přístup k zadávání zakázek může pro trh představovat důležitou další pobídku.

(14)  Čistá těžká užitková vozidla by měla být definována tím, že využívají alternativní paliva v souladu se směrnicí 2014//94/EU. Mají-li být u vozidel pořizovaných prostřednictvím zadání zakázky využívána tekutá biopaliva nebo paliva syntetická či parafinická, musí veřejní zadavatelé a odvětvoví zadavatelé prostřednictvím povinných smluvních ujednání nebo jiných, obdobně účinných prostředků v zadávacím řízení zajistit, aby v těchto vozidlech byla využívána výhradně taková paliva. Tato paliva sice mohou obsahovat palivová aditiva, jako je tomu například u paliva na bázi ethanolu pro upravené dieselové motory (ED95), ale neměla by být smíchána s fosilními palivy.

(15)  Pro zlepšení kvality ovzduší v obcích je nezbytné modernizovat vozové parky čistými vozidly. Mimoto zásady oběhového hospodářství vyžadují prodloužení životnosti výrobků. Proto by měly být do naplňování příslušných minimálních cílů pro zadávání zakázek započítávána rovněž vozidla, která splňují požadavky na čistá vozidla nebo vozidla s nulovými emisemi v důsledku dovybavení.

(16)  Lehká a těžká užitková vozidla se používají pro různé účely a mají různou úroveň tržní vyspělosti; bylo by tedy užitečné, aby ustanovení o zadávání zakázek tyto rozdíly zohledňovala. Při posuzování dopadů bylo zjištěno, že trhy pro městské autobusy s nízkými a nulovými emisemi charakterizuje větší vyspělost, zatímco trhy pro nákladní automobily s nízkými a nulovými emisemi jsou v ranější fázi vývoje. Kvůli omezené úrovni vyspělosti trhu nízkoemisních autokarů a autokarů s nulovými emisemi, relativně omezené úloze zadávání zakázek na tomto segmentu trhu a jejich specifickým provozním požadavkům by autokary neměly spadat do oblasti působnosti této směrnice. V souladu s přístupem uplatňovaným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009(16) a předpisu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 107 se vozidla kategorie M3 s prostory pro stojící cestující, které jim umožňují častý pohyb, považují za autobusy, a vozidla kategorie M3 s velmi omezenými nebo neexistujícími prostory pro stojící cestující jsou považována za autokary. Vzhledem k velmi omezenému trhu s dvoupodlažními autobusy a k jejich specifickým konstrukčním omezením je třeba uplatnit v průběhu prvního referenčního období spadajícího do působnosti této směrnice nižší minimální cíle pro zadávání zakázek na vozidla s nulovými emisemi z této kategorie těžkých užitkových vozidel v těch členských státech, v nichž dvoupodlažní autobusy představují významný podíl zakázek.

(17)  Aby se předešlo uložení nepřiměřeného břemene na veřejné orgány a provozovatele, měly by mít členské státy možnost vyjmout z požadavků této směrnice zakázky na některá vozidla se zvláštními charakteristikami spojenými s jejich provozními požadavky. Tato vozidla zahrnují obrněná vozidla, sanitky, pohřební automobily, vozidla kategorie M1 s přístupností pro invalidní vozík, autojeřáby, vozidla konstruovaná a vyrobená pro použití především na staveništích nebo v lomech, zařízení přístavů či letišť a vozidla specificky konstruovaná a vyrobená nebo upravená k použití ozbrojenými složkami, civilní ochranou, protipožárními útvary a složkami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku. Tyto úpravy se mohou týkat instalace specializovaného komunikačního zařízení nebo výstražných světel. Požadavky stanovené touto směrnicí by se neměly uplatňovat na vozidla, která jsou konstruována a vyrobena specificky pro provádění prací a která nejsou vhodná pro přepravu cestujících nebo zboží. Tato vozidla zahrnují rovněž vozidla pro údržbu silnic, jako jsou sněhové pluhy.

(18)  Stanovení minimálních cílů pro zadávání zakázek na čistá vozidla, jež mají být splněny na úrovni členských států ve dvou referenčních obdobích končících v roce 2025 a v roce 2030, by mělo přispět k jistotě ohledně této politiky na trzích, kde jsou nutné investice do mobility s nízkými a nulovými emisemi. Stanovení minimálních cílů přispívá k vytvoření trhu pro čistá vozidla v celé Unii. Poskytují čas na úpravu zadávání veřejných zakázek a vysílají jasný signál pro trh. Uložení povinnosti, aby polovina minimální cílové úrovně u autobusů pořízených prostřednictvím zadání zakázky ve výše uvedeném období byla splněna prostřednictvím autobusů s nulovými emisemi, nadto posílí závazek k dekarbonizaci odvětví dopravy. Je třeba poukázat na skutečnost, že trolejbusy se považují za autobusy s nulovými emisemi, pokud jsou poháněny pouze elektřinou nebo používají výhradně hnací ústrojí s nulovými emisemi (nejsou-li připojeny k elektrické síti); není-li tomu tak, považují se stále za čistá. V posouzení dopadů se zmiňuje, že členské státy si stále častěji stanoví vnitrostátní cíle, v závislosti na svých ekonomických možnostech a míře závažnosti problému. Pro různé členské státy by měly být stanoveny různé cíle podle jejich ekonomických možností (hrubý domácí produkt na obyvatele) a expozice znečištění (hustota městského obyvatelstva). Územní posouzení dopadů provedené pro tuto směrnici ukázalo, že dopady budou rovnoměrně rozloženy mezi jednotlivými regiony v Unii.

(19)  Členské státy by měly mít možnost pružně přerozdělovat úsilí o splnění minimálních cílů v rámci svého území v souladu se svým ústavním rámcem a s cíli vlastní dopravní politiky. Při rozložení úsilí uvnitř členského státu by měly být zohledněny různé faktory, například rozdíly v ekonomické kapacitě, kvalita ovzduší, hustota obyvatelstva, charakteristiky dopravních systémů, politiky zaměřené na dekarbonizaci dopravy a omezování znečištění ovzduší a případná další relevantní kritéria.

(20)  Vozidla s nulovými emisemi z výfukových plynů mohou rovněž zanechávat značnou environmentální stopu z důvodu emisí pocházejících z palivového řetězce, od těžby až po palivovou nádrž, a také v závislosti na procesu výroby konstrukčních částí a jejich míře recyklovatelnosti. Aby byly baterie v souladu s cíli udržitelnosti, měly by být vyráběny tak, aby v Unii i mimo ni měly co nejmenší dopad na životní prostředí, zejména pokud jde o těžbu surovin používaných k jejich výrobě. Podpora technologií, které umožňují této výzvě čelit, jako jsou udržitelné a recyklovatelné baterie, může napomoci zajišťování celkové udržitelnosti elektrických vozidel díky iniciativám, jako jsou Evropská bateriová aliance a unijní akční plán pro baterie, a v souvislosti s revizí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES(17). Je třeba zvážit možné zohlednění emisí CO2 naměřených za celou dobu životnosti a emisí CO2 během celého cyklu („od těžby až ke kolům“) pro období po roce 2030, přičemž se pro účely jejich výpočtu zohlední příslušné právní předpisy Unie v dotčené době.

(21)  Evropský parlament ve svém doporučení Radě a Komisi ze dne 4. dubna 2017 v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém odvětví(18) vyzval členské státy, aby posílily ekologické politiky veřejných zakázek tím, že orgány veřejné správy budou do svého vozového parku nebo pro veřejné nebo poloveřejné programy sdílení vozidel a za účelem eliminace nových automobilů produkujících emise CO2 do roku 2035 nakupovat vozidla s nulovými nebo mimořádně nízkými emisemi.

(22)  Maximálního účinku lze dosáhnout, když bude zadávání veřejných zakázek na čistá vozidla zacíleno do oblastí, které mají relativně vysoký stupeň znečištění ovzduší a hlukové zátěže. Veřejné orgány v členských státech se vybízejí k tomu, aby se při provádění svých domácích minimálních cílů pro zadávání veřejných zakázek zaměřily zvláště na takové oblasti. Veřejné orgány v členských státech se rovněž vybízejí k tomu, aby přijaly opatření, jako je zpřístupnění dostatečných finančních zdrojů veřejným zadavatelům a odvětvovým zadavatelům s cílem zabránit tomu, aby náklady na splnění minimálních cílů pro zadávání veřejných zakázek stanovených v této směrnici vedly k vyššímu jízdnému pro spotřebitele nebo k omezení služeb veřejné dopravy nebo aby odrazovaly od rozvoje čisté nesilniční dopravy, například tramvají či metra. Ve svých zprávách podle této směrnice by měly veřejné orgány zohlednit související opatření. V zájmu zabránění nepřiměřenému zatížení a v zájmu optimalizace potenciálních výsledků této směrnice by měla být veřejným orgánům poskytována vhodná technická podpora.

(23)  Veřejná doprava přispívá k emisím z odvětví dopravy jen malým dílem. Aby dále podpořily dekarbonizaci dopravy, zlepšily kvalitu ovzduší a zachovaly rovné podmínky pro různé provozovatele, mohou členské státy v souladu s právem Unie rozhodnout, že uloží obdobné požadavky také soukromým provozovatelům a službám, kteří nespadají do oblasti působnosti této směrnice, jako jsou provozovatelé taxislužby, půjčovny automobilů a společnosti organizující spolujízdu.

(24)  Pro veřejné zadavatele a odvětvové zadavatele jsou důležitým nástrojem náklady životního cyklu, pomocí nichž mohou zohlednit energetické a environmentální náklady v průběhu životního cyklu vozidla, včetně nákladů na emise skleníkových plynů a emise dalších znečišťujících látek podle příslušné metodiky, aby tak stanovily jejich peněžní hodnotu. Vzhledem k nedostatečnému využívání metodiky pro výpočet provozních nákladů za dobu životnosti podle směrnice 2009/33/ES a informacím poskytovaným veřejnými zadavateli a odvětvovými zadavateli o využití vlastních metodik přizpůsobených jejich konkrétním okolnostem a potřebám by nemělo být použití žádné metodiky povinné, ale veřejní zadavatelé a odvětvoví zadavatelé by měli mít možnost vybrat si jakoukoliv metodiku stanovení nákladů životního cyklu, která jim pomůže při zadávání zakázek, na základě kritérií ekonomicky nejvýhodnější nabídky, jak je popisují článek 67 směrnice 2014/24/EU a článek 82 směrnice 2014/25/EU, přičemž zohlední nákladovou efektivnost během životnosti vozidla a environmentální a sociální aspekty.

(25)  Zprávy o zadávání veřejných zakázek podávané podle této směrnice by měly poskytovat jasný přehled o trhu, aby bylo možno účinně sledovat ▌ její provádění. Podávání zpráv by mělo začít předběžným podáním informací členskými státy Komisi do ... 36 měsíců po dni vstupu této pozměňující směrnice v platnost, a pokračovat první úplnou zprávou o provádění minimálních cílů pro zadávání veřejných zakázek v roce 2026 a poté každé tři roky. Tento harmonogram je třeba sladit se stávajícími povinnostmi týkajícími se podávání zpráv na základě směrnic 2014/24/EU a 2014/25/EU. Aby se minimalizovalo administrativní zatížení veřejných orgánů a aby vznikl účelný přehled o trhu, je třeba usnadnit zjednodušené podávání zpráv. Komise poskytne řešení týkající se registrace a monitorování v rámci databáze Tenders Electronic Daily a zajistí komplexní podávání zpráv pro vozidla s nízkými a nulovými emisemi a vozidla na další alternativní paliva v souvislosti se společným slovníkem pro veřejné zakázky Unie. Zvláštní kódy ve společném slovníku pro veřejné zakázky pomohou při registraci a monitorování v rámci databáze Tenders Electronic Daily.

(26)  Další podpory pro zavádění čistých vozidel a jejich infrastruktury na trh může být dosaženo prostřednictvím cílených podpůrných opatření v oblasti veřejné podpory na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie. Tato opatření zahrnují zvýšené využívání finančních prostředků Unie na podporu obměňování vozových parků ve veřejné dopravě, lepší výměnu znalostí a sladění zadávání veřejných zakázek, aby bylo možné provádět opatření v dostatečně velkém měřítku, které umožní snižovat náklady a ovlivňovat trh. V pokynech pro státní podporu na ochranu životního prostředí a energetiku na období 2014-2020(19) je uvedena možnost veřejné podpory ve prospěch prosazování rozvoje infrastruktur potřebných pro distribuci alternativních paliv. Na tuto veřejnou podporu se však budou stále vztahovat pravidla Smlouvy o fungování Evropské unie, zejména její články 107 a 108.

(27)  Veřejným zadavatelům a odvětvovým zadavatelům mohou dále pomáhat cílená podpůrná opatření pro zadávání veřejných zakázek na čistá vozidla. V rámci současného víceletého finančního rámce na období 2014–2020 již má Unie k dispozici celou řadu různých fondů na podporu členských států, místních orgánů a dotčených provozovatelů při jejich přechodu na udržitelnou mobilitu. Pro financování projektů městské mobility jsou klíčovým zdrojem zejména evropské strukturální a investiční fondy. Program Unie na podporu výzkumu, Horizont 2020, který byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013(20), financuje výzkumné a inovační projekty v oblasti městské mobility a inteligentních měst a obcí a Nástroj pro propojení Evropy, který byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013(21), podporuje zavádění příslušné infrastruktury v městských uzlech. Tato směrnice zavádí definici čistého vozidla a stanovuje minimální cíle pro jejich nákup prostřednictvím veřejných zakázek, čímž může napomoci lépe cílenému využívání finančních nástrojů, a to i ve víceletém finančním rámci na období 2021–2027. Tato podpůrná opatření povedou ke snížení počátečních vysokých investic do změn infrastruktury a podpoří dekarbonizaci dopravy.

(28)  S cílem pomoci zajistit plné využití potenciálních výhod by Komise měla poskytnout členským státům pokyny týkající se různých fondů Unie, které lze využít, a měla by usnadnit a organizovat výměnu znalostí a osvědčených postupů mezi členskými státy za účelem podpory nákupu, leasingu, pronájmu nebo koupě na splátky čistých a energeticky účinných silničních vozidel veřejnými zadavateli a odvětvovými zadavateli. Komise by rovněž měla i nadále poskytovat místním orgánům a provozovatelům technické a finanční poradenské služby prostřednictvím takových nástrojů, jako jsou Evropské centrum pro investiční poradenství nebo projekty JASPERS a JESSICA. Taková podpora by měla zahrnovat podněcování veřejných zadavatelů a odvětvových zadavatelů k tomu, aby při společném zadávání zakázek na energeticky účinná silniční vozidla s nízkými emisemi kombinovali své zdroje, a mohli tak dosáhnout úspor z rozsahu a usnadnit plnění cílů této směrnice.

(29)  K maximalizaci dopadu investic je třeba lépe koordinovat mobilitu a územní plánování měst, například pomocí využití plánů udržitelné městské mobility (SUMP). Jde o plány vypracované napříč jednotlivými oblastmi politiky a ve spolupráci s různými úrovněmi správy, které spojují různé druhy dopravy, silniční bezpečnost, nákladní dopravu, řízení mobility a inteligentní dopravní systémy. Plány udržitelné městské mobility mohou hrát důležitou úlohu při plnění cílů Unie, pokud jde o snižování emisí CO2, hluku a znečištění ovzduší.

(30)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení jednotné formy zpráv, které předkládají členské státy, a systému jejich předkládání. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(22).

(31)  Komise by měla do 31. prosince 2027 přezkoumat provádění směrnice 2009/33/ES. Tento přezkum by měl být případně doprovázen legislativním návrhem na změnu uvedené směrnice na období po roce 2030, včetně stanovení nových ambiciózních cílů a rozšíření oblasti působnosti na další kategorie vozidel, jako jsou vozidla kategorie L a stavební stroje. Ve svém přezkumu by Komise měla mimo jiné posoudit, zda lze tuto směrnici sladit s některou metodikou výpočtu emisí CO2 během životního cyklu a emisí CO2 během celého cyklu, která byla vypracována v souvislosti s výkonnostními normami Unie pro emise CO2, jakož i možnost podporovat udržitelné a recyklovatelné baterie a používání pneumatik nejvyšších tříd a protektorovaných pneumatik.

(32)  Ačkoliv se minimální cíle pro zadávání veřejných zakázek stanovené touto směrnicí nevztahují na orgány a instituce Unie, bylo by vhodné, aby orgány a instituce Unie šly příkladem.

(33)  Jelikož cíle této směrnice, totiž zajistit na straně poptávky motivaci pro čistá vozidla za účelem podpory přechodu na nízkoemisní mobilitu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu společného a dlouhodobého rámce příslušné politiky a z důvodu rozsahu, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(34)  V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011(23) se členské státy zavázaly připojit v odůvodněných případech k oznámení o svých opatřeních za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva jeden nebo více dokumentů vysvětlujících vztah mezi jednotlivými částmi směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem jejího provedení. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(35)  Směrnice 2009/33/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 2009/33/ES

Směrnice 2009/33/ES se mění takto:

1)  Název se nahrazuje tímto:"

Směrnice 2009/33/ES o podpoře čistých silničních vozidel na podporu nízkoemisní mobility“;

"

2)  Článek 1 se nahrazuje tímto:"

„Článek 1

Předmět a cíle

Tato směrnice od členských států vyžaduje zajištění toho, aby veřejní zadavatelé a odvětvoví zadavatelé zohledňovali při zadávání zakázek na určitá silniční vozidla energetické a ekologické dopady za dobu životnosti vozidla, včetně spotřeby energie, emisí CO2 a emisí určitých znečišťujících látek, s cílem podporovat a podněcovat trh s čistými a energeticky účinnými vozidly a posílit přínos odvětví dopravy k politikám Unie v oblasti životního prostředí, klimatu a energetiky.“;

"

3)  Článek 2 se nahrazuje tímto:"

„Článek 2

Výjimky

Členské státy mohou z požadavků této směrnice vyjmout vozidla uvedená v čl. 2 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858* a v části A bodech 5.2 až 5.5 a 5.7 přílohy I uvedeného nařízení.

_____________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. L 151, 14.6.2018, s. 1).“;

"

4)  Článek 3 se nahrazuje tímto:"

„Článek 3

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na :

   a) zadávání zakázek na nákup, leasing, pronájem nebo nákup na splátky silničních vozidel veřejnými zadavateli nebo odvětvovými zadavateli, pokud mají povinnost v zadávacím řízení použít postupy stanovené ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU* a 2014/25/EU**;
   b) ▌ uzavírání smluv o veřejných službách ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007***, jejichž předmětem je poskytování služeb v silniční osobní dopravě při překročení mezní hodnoty, kterou stanoví členské státy tak, aby nepřekračovala příslušnou mezní hodnotu stanovenou v čl. 5 odst. 4 uvedeného nařízení;
   c) zadávání zakázek na služby ▌uvedených v tabulce 1 přílohy této směrnice, pokud veřejní zadavatelé nebo odvětvoví zadavatelé mají povinnost v zadávacím řízení použít postupy stanovené ve směrnicích 2014/24/EU a 2014/25/EU.

Tato směrnice se vztahuje pouze na zakázky, u nichž byla zaslána výzva k účasti v soutěži po ... [24 měsíců po vstupu této pozměňující směrnice v platnost], nebo pokud není výzva k účasti v soutěži stanovena, na zakázky, u nichž veřejný zadavatel nebo odvětvový zadavatel zahájil zadávací řízení po uvedeném dni.

2.  Tato směrnice se nepoužije na:

   a) vozidla uvedená v čl. 2 odst. 2 písm. a), b) a c) a odst. 3 písm. c) nařízení (EU) 2018/858;
   b) vozidla kategorie M3, která nejsou vozidly třídy I nebo třídy A ve smyslu čl. 3 bodů 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009****.

_______________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

** Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243).

*** Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1).

**** Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1).“;

"

5)  Článek 4 se nahrazuje tímto:"

„Článek 4

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

   1) „veřejnými zadavateli“ veřejní zadavatelé vymezení v čl. 2 odst. 1 bodu 1 směrnice 2014/24/EU a článku 3 směrnice 2014/25/EU;
   2) „odvětvovými zadavateli“ zadavatelé vymezení v článku 4 směrnice 2014/25/EU;
   3) „silničním vozidlem“ vozidlo kategorie M nebo N ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (EU) 2018/858;
   4) „čistým vozidlem“:
   a) vozidlo kategorie M1, M2 nebo N1 s maximálními emisemi výfukových plynů vyjádřenými v CO2 g/km a emisemi znečišťujících látek v reálném provozu nižšími než procentní podíl příslušných emisních limitů uvedených v tabulce 2 přílohy, nebo;
   b) vozidlo kategorie M3, N2 nebo N3 využívající alternativní paliva ve smyslu čl. 2 bodů 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU* s výjimkou paliv s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy vyráběných ze surovin, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku v souladu s článkem 26 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001**. U vozidel využívajících tekutá biopaliva nebo syntetická či parafinická paliva nesmějí být tato paliva smíchána s konvenčními fosilními palivy;

   5) „těžkým užitkovým vozidlem s nulovými emisemi“ čisté vozidlo ve smyslu bodu 4 písm. b) tohoto článku bez spalovacího motoru nebo se spalovacím motorem, který vypouští méně než 1 g CO2/kWh, měřeno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009*** a prováděcími opatřeními k němu, nebo který vypouští méně než 1 g CO2/km, měřeno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007**** a prováděcími opatřeními k němu.

_____________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1).

** Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).

*** Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES (Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 1).

**** Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1).“;

"

6)  Článek 5 se nahrazuje tímto:"

„Článek 5

Minimální cíle pro zadávání zakázek

1.  Členské státy zajistí, aby zakázky na vozidla a služby podle článku 3 splňovaly minimální cíle pro zadávání zakázek na čistá lehká užitková vozidla stanovená tabulce 3 přílohy a na čistá těžká užitková vozidla uvedená v tabulce 4 přílohy. Tyto cíle jsou vyjádřeny jako minimální procentní podíl čistých vozidel na celkovém počtu silničních vozidel, jež spadají do celkové množiny všech zakázek podle článku 3 zadaných mezi … [24 měsíců po dni vstupu této pozměňující směrnice v platnost] a 31. prosincem 2025 pro první referenční období a mezi 1. lednem 2026 a 31. prosincem 2030 pro druhé referenční období.

2.  Pro účely výpočtu minimálních cílů pro zadávání zakázek se za datum zakázky, které má být bráno v potaz, považuje datum ukončení zadávacího řízení zadáním zakázky.

3.  Vozidla, která splňují definici čistého vozidla podle čl. 4 bodu 4 nebo těžkého užitkového vozidla s nulovými emisemi podle čl. 4 bodu 5 v důsledku dovybavení, mohou být započítána jakožto čistá vozidla nebo těžká užitková vozidlA s nulovými emisemi pro účely dodržování minimálních cílů pro zadávání zakázek.

4.  U zakázek podle čl. 3 odst. 1 písm. a) se počet silničních vozidel, která byla předmětem každé zakázky na nákup, leasing, pronájem nebo nákup na splátky, zohlední pro účely hodnocení dodržování minimálních cílů pro zadávání zakázek.

5.  U zakázek podle čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) se počet silničních vozidel, která mají být využívána pro poskytování služeb a která byla předmětem každé zakázky, zohlední pro účely hodnocení dodržování minimálních cílů pro zadávání zakázek.

6.  Pokud nové cíle pro období po 1. lednu 2030 nebudou přijaty, platí i nadále po následující pětiletá období cíle stanovené pro druhé referenční období, které se vypočítají v souladu s odstavci 1 až 5.

7.  Členské státy mohou uplatňovat nebo mohou povolit svým veřejným zadavatelům nebo odvětvovým zadavatelům uplatňovat vyšší vnitrostátní cíle nebo přísnější požadavky, než stanoví příloha .“;

"

7)  Články 6 a 7 se zrušují.

8)  Článek 8 se nahrazuje tímto:"

„Článek 8

Výměna znalostí a osvědčených postupů

Komise usnadňuje a organizuje výměnu znalostí a osvědčených postupů mezi členskými státy ohledně postupů na podporu zadávání zakázek na čistá a energeticky účinná silniční vozidla veřejnými zadavateli a odvětvovými zadavateli.“;

"

9)  Článek 9 se nahrazuje tímto:"

„Článek 9

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 9 směrnice 2014/94/EU.

Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011*.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Jestliže má být stanovisko výboru získáno písemným postupem, ukončí se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro předložení stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádají členové výboru prostou většinou.

_______________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“;

"

10)  Článek 10 se nahrazuje tímto:"

„Článek 10

Předkládávání zpráv a přezkum

1.  Do … [36 měsíců po vstupu této pozměňující směrnice v platnost] členské státy Komisi informují o opatřeních přijatých k provedení této směrnice a o svých záměrech, pokud jde o budoucí prováděcí činnosti, včetně harmonogramu a případného sdílení úsilí mezi různými úrovněmi veřejné správy, a dalších informací, které daný členský stát považuje za relevantní.

2.   Do 18. dubna 2026 a poté každé tři roky členské státy předloží Komisi zprávu o provádění této směrnice. Tyto zprávy se předkládají společně se zprávami uvedenými v čl. 83 odst. 3 druhém pododstavci směrnice 2014/24/EU a čl. 99 odst. 3 druhém pododstavci směrnice 2014/25/EU a obsahují informace o opatřeních přijatých k provedení této směrnice a o budoucích prováděcích činnostech a případné další informace, jež členské státy považují za relevantní. Tyto zprávy rovněž uvedou počet a kategorie vozidel, která jsou předmětem zakázek uvedených v čl. 3 odst. 1 této směrnice, na základě údajů poskytnutých Komisí v souladu s odstavcem 3 tohoto článku. Informace by měly být uvedeny podle kategorií stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2195/2002*.

3.  Aby pomohla členským státům při plnění jejich povinností podávat zprávy, Komise shromáždí a zveřejní počet a kategorie vozidel, která jsou předmětem zakázek uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. a) a c) této směrnice, přičemž relevantní údaje získá z oznámení o výsledku zadávacího řízení obsažených v databázi Tenders Electronic Daily (TED) v souladu se směrnicemi 2014/24/EU a 2014/25/EU.

4.  Do 18. dubna 2027 a poté každé tři roky Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 2 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice, ve které upřesní opatření přijatá v této souvislosti členskými státy.

5.   Do 31. prosince 2027 Komise přezkoumá provádění této směrnice a v případě potřeby předloží legislativní návrh na její změnu pro období po roce 2030, včetně stanovení nových cílů a zahrnutí nových kategorií vozidel, jako jsou dvoukolová a tříkolová vozidla.

6.  Komise přijímá prováděcí akty v souladu s čl. 9 odst. 2, jimiž stanoví formát zpráv uvedených v odstavci 2 tohoto článku a upraví jejich podávání.

__________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2195/2002 ze dne 5. listopadu 2002 o společném slovníku pro veřejné zakázky (CPV) (Úř. věst. L 340, 16.12.2002, s. 1).“;

"

11)  Příloha se nahrazuje zněním obsaženým v příloze této směrnice.

Článek 2

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ... [datum 24 měsíců po vstupu této pozměňující směrnice v platnost] . Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA

Informace pro provádění minimálních cílů pro zadávání zakázek na čistá silniční vozidla na podporu nízkoemisní mobility v členských státech

Tabulka 1: Kódy služeb uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. c) podle společného slovníku pro veřejné zakázky

Kód CPV

Popis

60112000-6

Služby veřejné silniční dopravy

60130000-8

Služby jednoúčelové silniční osobní dopravy

60140000-1

Nepravidelná osobní doprava

90511000-2

Sběr odpadu

60160000-7

Silniční poštovní doprava

60161000-4

Přeprava balíků

64121100-1

Doručování pošty

64121200-2

Doručování balíků

Tabulka 2: Emisní limity pro čistá lehká užitková vozidla

Kategorie vozidel

do 31. prosince 2025

od 1. ledna 2026

 

CO2 g/km

Emise látek znečišťujících ovzduší* v reálném provozu jako procento emisních limitů**

CO2 g/km

Emise látek znečišťujících ovzduší* v reálném provozu jako procento emisních limitů**

M1

50

80 %

0

nepoužije se

M2

50

80 %

0

nepoužije se

N1

50

80 %

0

nepoužije se

* Oznámené maximální hodnoty emise pro počet částic (PN) v reálném provozu (RDE) v #/km a oxidů dusíku (NOx) v mg/km, jak jsou uvedeny v bodě 48.2 prohlášení o shodě a popsány příloze IX směrnice 2007/46/ES jak pro úplné, tak pro městské RDE cesty.

** Použitelné emisní limity stanovené v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007 nebo následných právních aktech.

Tabulka 3: Minimální cíle pro zadávání zakázek pro podíl čistých lehkých užitkových vozidel v souladu s tabulkou 2 na celkovém objemu zakázek na lehká užitková vozidla uvedených v článku 3 na úrovni členských států.

Členský stát

od … [24 měsíců ode dne vstupu této pozměňující směrnice v platnost] do 31. prosince 2025

od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030

Lucembursko

38,5 %

38,5 %

Švédsko

38,5 %

38,5 %

Dánsko

37,4 %

37,4 %

Finsko

38,5 %

38,5 %

Německo

38,5 %

38,5 %

Francie

37,4 %

37,4 %

Spojené království

38,5 %

38,5 %

Nizozemsko

38,5 %

38,5 %

Rakousko

38,5 %

38,5 %

Belgie

38,5 %

38,5 %

Itálie

38,5 %

38,5 %

Irsko

38,5 %

38,5 %

Španělsko

36,3 %

36,3 %

Kypr

31,9 %

31,9 %

Malta

38,5 %

38,5 %

Portugalsko

29,7 %

29,7 %

Řecko

25,3 %

25,3 %

Slovinsko

22 %

22 %

Česko

29,7 %

29,7 %

Estonsko

23,1 %

23,1 %

Slovensko

22 %

22 %

Litva

20,9 %

20,9 %

Polsko

22 %

22 %

Chorvatsko

18,7 %

18,7 %

Maďarsko

23,1 %

23,1 %

Lotyšsko

22 %

22 %

Rumunsko

18,7 %

18,7 %

Bulharsko

17,6 %

17,6 %

Tabulka 4: Minimální cíle pro zadávání zakázek pro podíl čistých těžkých užitkových vozidel na celkovém objemu zakázek na čistá těžká užitková vozidla podle článku 3 na úrovni členských států*

Členský stát

Nákladní automobily (kategorie vozidel N2 a N3)

Autobusy (kategorie vozidel M3)*

 

od … [24 měsíců ode dne vstupu této pozměňující směrnice v platnost] do 31. prosince 2025

od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030

od … [24 měsíců ode dne vstupu této pozměňující směrnice v platnost] do 31. prosince 2025

od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030

Lucembursko

10 %

15 %

45 %

65 %

Švédsko

10 %

15 %

45 %

65 %

Dánsko

10 %

15 %

45 %

65 %

Finsko

9 %

15 %

41 %

59 %

Německo

10 %

15 %

45 %

65 %

Francie

10 %

15 %

43 %

61 %

Spojené království

10 %

15 %

45 %

65 %

Nizozemsko

10 %

15 %

45 %

65 %

Rakousko

10 %

15 %

45 %

65 %

Belgie

10 %

15 %

45 %

65 %

Itálie

10 %

15 %

45 %

65 %

Irsko

10 %

15 %

45 %

65 %

Španělsko

10 %

14 %

45 %

65 %

Kypr

10 %

13 %

45 %

65 %

Malta

10 %

15 %

45 %

65 %

Portugalsko

8 %

12 %

35 %

51 %

Řecko

8 %

10 %

33 %

47 %

Slovinsko

7 %

9 %

28 %

40 %

Česko

9 %

11 %

41 %

60 %

Estonsko

7 %

9 %

31 %

43 %

Slovensko

8 %

9 %

34 %

48 %

Litva

8 %

9 %

42 %

60 %

Polsko

7 %

9 %

32 %

46 %

Chorvatsko

6 %

7 %

27 %

38 %

Maďarsko

8 %

9 %

37 %

53 %

Lotyšsko

8 %

9 %

35 %

50 %

Rumunsko

6 %

7 %

24 %

33 %

Bulharsko

7 %

8 %

34 %

48 %

* Poloviny minimálního cíle pro podíl čistých autobusů musí být dosaženo prostřednictvím zakázek na autobusy s nulovými emisemi ve smyslu čl. 4 bodu 5. Tento požadavek se snižuje na jednu čtvrtinu v prvním referenčním období, pokud více než 80 % autobusů, které spadají do celkové množiny všech zakázek podle článku 3 zadaných v tomto období v daném členském státě, tvoří autobusy dvoupodlažní.“

(1) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 58.
(2) Úř. věst. C 387, 25.10.2018, s. 70.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 25. října 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0424).
(4)Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 58.
(5)Úř. věst. C 387, 25.10.2018, s. 70.
(6)Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019.
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).
(8)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 210).
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel (Úř. věst. L120, 15.5.2009, s. 5).
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243).
(12)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1.)
(13)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... ze dne …, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková a kterým se ruší nařízení (ES) č. 443/2009 a nařízení (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L ...).
(14)+ Úř. věst.: vložte číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 6/19 (2017/0293(COD)) a do poznámky pod čarou číslo, datum, název a odkaz na vyhlášení uvedeného nařízení v Úředním věstníku.
(15)++Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 6/19 (2017/0293(COD)).
(16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1).
(17)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS (Úř. věst. L 266, 26.9.2006, s. 1).
(18)Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 140.
(19)Úř. věst. C 200, 28.6.2014, s. 1.
(20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104).
(21) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří Nástroj pro propojení Evropy, mění zařízení (EU) č. 913/2010 a zrušují nařízení (ES) č. 680/2007 a (ES) č. 67/2010 (Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129).
(22)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(23)Úř. věst. 369, 17.12.2011, s. 14.


Využití digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností ***I
PDF 325kWORD 80k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností (COM(2018)0239 – C8-0166/2018 – 2018/0113(COD))
P8_TA-PROV(2019)0428A8-0422/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0239),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 50 odst. 1 a 50 odst. 2 písm. b), c), f) a g) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0166/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 14. února 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0422/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností

P8_TC1-COD(2018)0113


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 50 odst. 1 a čl. 50 odst. 2 písm. b), c), f) a g) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132(4) stanoví mimo jiné pravidla pro zveřejňování a pro propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků členských států.

(2)  Využívání digitálních nástrojů a procesů pro snadnější, rychlejší a časově i nákladově efektivnější zahájení ekonomické činnosti založením společnosti nebo vytvořením pobočky této společnosti v jiném členském státě a pro poskytování úplných a dostupných informací o společnostech je jedním z nezbytných předpokladů pro účinné fungování, modernizaci a administrativní racionalizaci konkurenčního vnitřního trhu a pro zajištění konkurenceschopnosti a důvěryhodnosti společností.

(3)  Zajištění právního a správního prostředí odpovídajícího novým sociálním a hospodářským výzvám v souvislosti s globalizací a digitalizací má zásadní význam jednak z hlediska poskytnutí nezbytných záruk v boji proti zneužití a podvodům, a jednak z hlediska plnění cílů, jako je urychlení hospodářského růstu, vytváření pracovních míst a přilákání investic do Unie, což jsou prvky, které společně přinesou hospodářské a sociální výhody pro společnost jako celek.

(4)  V  současné době existují značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o dostupnost online nástrojů, které umožňují podnikatelům a společnostem komunikovat s orgány veřejné moci v oblasti práva obchodních společností. Služby poskytované v rámci elektronické veřejné správy se mezi členskými státy liší. Některé členské státy poskytují komplexní a uživatelsky vstřícné služby, které jsou plně přístupné online, zatímco jiné nenabízejí žádná online řešení v některých klíčových stadiích životního cyklu společnosti. Některé členské státy například umožňují vytvořit společnost či ukládat změny v listinách či údajích v rejstříku pouze osobně, zatímco jiné umožňují učinit tak osobně i online a některé další pouze online.

(5)  Pokud jde navíc o přístup k informacím o společnostech, stanovuje právo Unie minimální soubor údajů, které musejí být vždy poskytnuty zdarma. Rozsah těchto informací je však i nadále omezený. Přístup k těmto informacím se liší v závislosti na členském státě, přičemž v některých členských státech je bezplatně k dispozici více informací než v jiných, což v Unii vytváří nerovnováhu.

(6)  Komise ve svých sděleních nazvaných „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ a „Akční plán EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020: Urychlování digitální transformace veřejné správy“ zdůraznila úlohu orgánů veřejné správy spočívající v pomoci podnikům snadno zahájit své aktivity, působit online a expandovat přes hranice. Akční plán EU pro „eGovernment“ konkrétně uznal důležitost zlepšení využívání digitálních nástrojů při plnění požadavků souvisejících s právem obchodních společností. Kromě toho v Tallinském prohlášení ze dne 6. října 2017 o elektronické veřejné správě členské státy kladou důrazný požadavek na zintenzivnění úsilí o stanovení účinných, na uživatele orientovaných elektronických postupů v Unii.

(7)  V červnu 2017 začalo fungovat propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků členských států, což značně usnadňuje přeshraniční přístup k údajům o společnostech v Unii a umožňuje, aby rejstříky v členských státech vzájemně elektronicky komunikovaly ve vztahu k určitým přeshraničním operacím, jež se společností dotýkají.

(8)  Aby se usnadnilo vytváření společností a zápis poboček do rejstříku a snížily náklady, čas a administrativní zátěž spojené s těmito postupy, zejména u mikropodniků a malých a středních podniků, jak jsou definovány v doporučení Komise 2003/361/ES(5), měly by být zavedeny postupy, které by umožnily vytváření společností a zápis poboček do rejstříku plně online. Tato směrnice by společnostem neměla ukládat povinnost využívat tyto postupy, členské státy by však měly mít možnost rozhodnout, že některé nebo všechny online postupy budou povinné. Stávající náklady a zátěž spojené s postupy vytváření a zápisu do rejstříku vznikají nejen v důsledku administrativních poplatků účtovaných za vytvoření společnosti, ale rovněž v důsledku jiných požadavků, jež způsobují, že celkový proces trvá déle, zejména je-li požadována fyzická přítomnost navrhovatele ▌. Kromě toho by údaje o těchto postupech měly být zpřístupněny online a bezplatně.

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724(6), kterým se zřizuje jednotná digitální brána, stanoví obecná pravidla pro online poskytování informací, postupů a asistenčních služeb významných pro fungování vnitřního trhu. Tato směrnice stanoví zvláštní pravidla související s vytvářením kapitálových společností, zápisem poboček do rejstříku a ukládáním listin a údajů společnostmi a pobočkami (dále jen „online postupy“), na která se uvedené nařízení nevztahuje. Členské státy by zejména měly poskytnout konkrétní informace o online postupech stanovených v této směrnici a také vzory zakladatelského právního jednání (dále jen „vzory“) na internetových stránkách přístupných prostřednictvím jednotné digitální brány.

(10)  Umožnění vytváření společností, zápisu poboček do rejstříku a ukládání listin a údajů plně online společnostem umožní, aby při svých kontaktech s příslušnými orgány členských států využívaly digitálních nástrojů. V zájmu posílení důvěry by členské státy měly zajistit, aby zabezpečená elektronická identifikace a využívání služeb vytvářejících důvěru byly možné jak pro vnitrostátní, tak pro přeshraniční uživatele v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014(7). Aby členské státy umožnily přeshraniční elektronickou identifikaci, měly by kromě toho zřídit systémy elektronické identifikace, které zajišťují povolené prostředky pro elektronickou identifikaci. Tyto vnitrostátní systémy budou používány jako základ pro uznávání prostředků pro elektronickou identifikaci vydaných v jiném členském státě. Aby se zajistila vysoká úroveň důvěry v přeshraničních situacích, měly by být uznávány pouze prostředky pro elektronickou identifikaci, které jsou v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 910/2014. Tato směrnice by v každém případě měla členské státy zavazovat pouze k tomu, aby umožnily online vytváření společností, zápis  poboček do rejstříku a online ukládání listin a údajů navrhovateli, kteří jsou občany Unie prostřednictvím uznávání jejich prostředků pro elektronickou identifikaci. Členské státy by měly rozhodnout, jakým způsobem budou veřejně dostupné prostředky pro identifikaci, které uznávají, včetně těch z nich, které nespadají do oblasti působnosti nařízení (EU) č. 910/2014.

(11)  Členské státy by si měly zachovat možnost rozhodnout, kdo má být podle vnitrostátního práva považován ve vztahu k online postupům za navrhovatele, za podmínky, že tím nedojde k omezení oblasti působnosti nebo cílů této směrnice.

(12)  Aby se usnadnily online postupy pro společnosti, měly by rejstříky členských států zajistit, aby pravidla týkající se poplatků platných pro online postupy, které stanoví tato směrnice, byla transparentní a uplatňovala se nediskriminačním způsobem. Požadavkem na transparentnost pravidel týkajících se poplatků by však neměla být dotčena případná smluvní svoboda mezi navrhovateli a osobami, které jim pomáhají při jakékoli části online postupu, včetně svobody sjednat u těchto služeb přiměřenou cenu.

(13)  Poplatky účtované rejstříky za online postupy by se měly vypočítat na základě nákladů na příslušné služby. Tyto poplatky mohou rovněž zahrnovat zejména náklady na méně významné služby, které nejsou zpoplatněny. Pro účely výpočtu příslušné částky by členské státy měly mít právo zohlednit veškeré náklady spojené s prováděním online postupů, včetně s tím spojených případných režijních nákladů. Členské státy by rovněž měly mít možnost zavést paušální poplatky a stanovit výši takových poplatků na dobu neurčitou, pokud budou v pravidelných intervalech ověřovat, že tyto poplatky nepřekračují průměrné náklady na danou službu. Poplatky za online postupy, které si účtuje rejstřík v členských státech, by neměly překročit krytí nákladů na poskytování příslušných služeb. Pokud je navíc dokončení postupu podmíněno uhrazením určité částky, mělo by být možné uhradit ji prostřednictvím široce dostupných přeshraničních platebních služeb, jako jsou např. kreditní karty či bankovní převody.

(14)  Členské státy by měly pomáhat osobám, které chtějí vytvořit společnost nebo zapsat pobočku do rejstříku, tím, že jim prostřednictvím jednotné digitální brány nebo případně portálu e-Justice poskytnou stručným a uživatelsky vstřícným způsobem určité informace týkající se postupů a požadavků na vytvoření kapitálových společností, zápisu poboček do rejstříku, ukládání listin údajů, pravidel pro vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce a nástinu pravomocí a povinností správních, řídících a dozorčích orgánů společnosti.

(15)  Mělo by být možné vytvořit ▌společnosti ▌plně online. Členské státy by však měly mít možnost omezit online vytvoření na určité typy kapitálových společností stanovené touto směrnicí, a to z důvodu složitosti vytvoření jiných typů společností podle vnitrostátního práva. Členské státy by v každém případě měly stanovit podrobná pravidla pro online vytváření společností. Mělo by být možné vytvořit společnost online ▌s podáním listin nebo údajů v elektronické formě, aniž by tím byly dotčeny hmotněprávní a procesní požadavky členských států, a to včetně požadavků týkajících se právního postupu při vypracování zakladatelských právních jednání, a pravost, správnost, spolehlivost, důvěryhodnost a řádná právní forma podaných listin či údajů. Tyto hmotněprávní a procesněprávní požadavky by však neměly znemožňovat online postupy, zejména online vytvoření společností a online zápis pobočky do rejstříku. V případech, kdy není technicky možné získat elektronické kopie listin splňující požadavky členských států, mohly by být výjimečně vyžadovány listiny v tištěné podobě.

(16)   Pokud byly splněny všechny formální náležitosti pro online vytvoření společnosti, včetně požadavku, aby společnost řádně poskytla veškeré listiny a údaje, mělo by být online vytvoření společností před orgánem, osobou či subjektem, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů, rychlé. Pokud však panují pochybnosti ohledně toho, zda byly splněny nezbytné formality, včetně formalit týkajících se totožnosti navrhovatele, zákonnosti názvu společnosti, vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo dodržení jiných právních požadavků na údaje či listiny, nebo pokud existuje podezření, že došlo k podvodu či zneužití, může online vytvoření společností trvat déle a lhůta stanovená pro příslušné orgány by neměla začít běžet, dokud nejsou tyto formality splněny. Není-li možné dokončit postup ve stanovené lhůtě, členské státy by měly zajistit, aby byly navrhovateli oznámeny důvody případného zpoždění.

(17)  Aby se zajistilo včasné online vytvoření společnosti nebo online zápis pobočky do rejstříku, neměly by členské státy online vytvoření společnosti nebo zápis pobočky do rejstříku podmiňovat získáním jakékoli licence nebo povolení dříve, než může být dokončeno vytvoření společnosti nebo zápis pobočky do rejstříku, pokud tak nestanoví vnitrostátní právo s cílem zajistit řádný dohled nad určitými činnostmi. Po vytvoření společnosti nebo zápisu pobočky do rejstříku by se situace, kdy společnosti nebo pobočky nesmí provádět určité činnosti, aniž by získaly licenci nebo povolení, měly řídit vnitrostátním právem.

(18)  S cílem pomoci podnikům, zejména mikro, malým a středním podnikům při jejich zřizování, by mělo být možné vytvořit veřejně neobchodovanou kapitálovou společnost s využitím vzorů, jež by měly být k dispozici online. Členské státy by měly zajistit, aby mohly být tyto vzory využívány pro online vytváření společností, přičemž by měly mít volnost při stanovení, jaká je jejich právní hodnota. Tyto vzory by mohly obsahovat předem definovaný soubor možností v souladu s vnitrostátním právem. Navrhovatelé by měli být schopni zvolit si mezi použitím vzoru a vytvořením společnosti pomocí individualizovaného zakladatelského právního jednání a členské státy by měly mít možnost poskytovat vzory i pro jiné formy společností.

(19)  Aby byly respektovány stávající tradice práva obchodních společností členských států, je důležité umožnit flexibilitu, pokud jde o způsob, kterým zajistí systém vytváření společností, zápisu poboček do rejstříku a ukládání listin a údajů fungující plně online, a to i ve vztahu k úloze notářů nebo právníků v  kterékoli části online postupů. Záležitosti týkající se online postupů, jež nejsou v této směrnici upraveny, by se měly řídit i nadále vnitrostátním právem.

(20)  Kromě toho v zájmu boje proti podvodnému jednání a nezákonného přebírání společností a proto, aby se poskytly záruky spolehlivosti a důvěryhodnosti listin a údajů obsažených ve vnitrostátních rejstřících, měla by ustanovení týkající se online postupů upravených touto směrnicí rovněž zahrnovat kontroly totožnosti a právní způsobilosti osob, které chtějí vytvořit společnost nebo zapsat pobočku do rejstříku nebo uložit listiny či údaje. Tyto kontroly mohou být součástí ověření zákonnosti požadovaného některými členskými státy. Vývoj a přijetí prostředků a metod k provádění těchto kontrol by ▌měly být ponechány na členských státech. ▌Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost vyžadovat zapojení notářů nebo právníků v kterékoli části online postupů. Toto zapojení by však nemělo bránit dokončení postupu ▌v plném rozsahu online.

(21)  Je-li to odůvodněno veřejným zájmem, aby se zabránilo zneužití nebo změnám totožnosti nebo aby se zajistilo, že pravidla týkající se způsobilosti navrhovatelů k právním jednáním a jejich oprávnění zastupovat společnost jsou dodržována, mělo by být členským státům umožněno přijmout v souladu s vnitrostátními právními předpisy opatření, která by mohla vyžadovat fyzickou přítomnost navrhovatele před orgánem, osobou či subjektem, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů,  členského státu, kde má být společnost vytvořena nebo pobočka zapsána do rejstříku. Fyzická přítomnost by však neměla být požadována systematicky, ale pouze v jednotlivých případech, existují-li důvody pro podezření ze zfalšování totožnosti navrhovatelem nebo z nedodržení pravidel týkajících se způsobilosti navrhovatelů k právnímu jednání a jejich oprávnění zastupovat společnost. Toto podezření by se mělo zakládat na informacích dostupných orgánům či osobám nebo subjektům, které jsou podle vnitrostátního práva pověřeny prováděním takového druhu kontrol. Je-li požadována fyzická přítomnost, členské státy by měly zajistit, že všechny ostatní fáze postupu mohou být dokončeny online. Pojem způsobilosti k právnímu jednání by měl zahrnovat způsobilost právně jednat.

(22)  Členské státy by také měly mít právo umožnit svým příslušným orgánům, osobám či subjektům ověřovat, prostřednictvím dodatečných elektronických kontrol totožnosti, způsobilost k právnímu jednání a zákonnost a zda byly splněny všechny podmínky požadované pro vytvoření společnosti. Tyto kontroly mohou zahrnovat mj. i videokonference nebo jiné online prostředky poskytující audiovizuální spojení v reálném čase.

(23)  Aby se zajistilo, že všechny osoby, které jsou v interakci se společnostmi, jsou chráněny, měly by být členské státy schopny zabránit podvodnému nebo jinému zneužívajícímu jednání tím, že odmítnou jmenování určité osoby ▌členem statutárního orgánu společnosti, a to nejen na základě dřívějšího jednání této osoby na jejich území, ale stanoví-li tak vnitrostátní právo, také na základě informací poskytnutých ostatními členskými státy. Členské státy by proto měly mít možnost vyžádat si informace od ostatních členských států. Odpověď může spočívat buď v informaci o účinném vyloučení dané osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu, nebo v jiných informacích, které jsou relevantní pro vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu v členském státě, který obdržel žádost. Takové žádosti o informace ▌by měly být umožněny pomocí systému propojení rejstříků▌. V tomto ohledu by členské státy měly mít volnost ohledně toho, jak nejlépe shromažďovat tyto informace, např. shromažďováním relevantních informací z rejstříků nebo jiných umístění, kde jsou tyto informace uchovávány v souladu s jejich vnitrostátním právem, nebo zřízením specifických rejstříků nebo specifických oddílů v obchodních rejstřících. Jsou-li třeba další informace, např. ohledně doby a důvodů vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu, členské státy by měly mít možnost je poskytnout prostřednictvím jakýchkoli dostupných systémů výměny informací v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Tato směrnice by nicméně neměla zavádět povinnost vyžádat si takové informace v každém případě. Možnost vzít v potaz informace o vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu v jiném členském státě by navíc neměla členské státy zavazovat k uznání vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu platných v jiných členských státech.

(24)  Aby se zajistilo, že všechny osoby, které jsou v interakci se společnostmi nebo pobočkami, jsou chráněny a že se předchází podvodnému nebo jinak zneužívajícímu jednání, je důležité, aby byly příslušné orgány členských států schopny ověřit, zda osoba, která se má stát členem statutárního orgánu, nebyla vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu. Za tímto účelem by příslušné orgány měly mít rovněž informace o tom, zda je daná osoba vedena v kterémkoli rejstříku relevantním z hlediska vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce v jiných členských státech, a to prostřednictvím systému propojení obchodních rejstříků. Rejstříky, orgány a osoby či subjekty pověřené podle vnitrostátního práva zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů by neměly uchovávat takové osobní údaje déle, než je nezbytné pro vyhodnocení způsobilosti dané osoby stát se členem statutárního orgánu. Tyto subjekty nicméně mohou potřebovat uchovávat tyto údaje po delší dobu s ohledem na možný přezkum negativního rozhodnutí. Doba uchovávání by v žádném případě neměla překročit dobu, kterou stanoví vnitrostátní pravidla pro uchovávání osobních údajů týkajících se vytvoření společností nebo zápisu pobočky do rejstříku nebo s tím spojeného ukládání listin a údajů.

(25)  Povinnostmi souvisejícími s online vytvářením společností a zápisem poboček do rejstříku stanovenými touto směrnicí by neměly být dotčeny žádné jiné formální požadavky, které nesouvisí s právem obchodních společností a které musí společnost splnit, aby zahájila provoz v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem.

(26)  Podobně jako u online vytváření společností a zápisu poboček do rejstříku mělo by být v zájmu snížení nákladů a zátěže společností rovněž možné v průběhu celého životního cyklu společností podávat vnitrostátním rejstříkům listiny a údaje plně online. Členské státy by zároveň měly mít volnost povolit ▌ukládání listin a údajů jinými prostředky, mj. v tištěné formě. Kromě toho by se zveřejňování údajů o společnostech mělo uskutečňovat ihned, jakmile jsou údaje veřejně přístupné v národních rejstřících, neboť rejstříky jsou nyní vzájemně propojeny a poskytují uživatelům spolehlivý zdroj ucelených informací. Aby se zabránilo narušení stávajících prostředků zveřejňování, měly by mít členské státy možnost zveřejnit všechny nebo některé údaje o společnostech také ve vnitrostátním věstníku a zároveň zajistit, aby údaje byly rejstříkem elektronicky odeslány tomuto vnitrostátnímu věstníku. Touto směrnicí by neměla být dotčena vnitrostátní pravidla týkající se právní hodnoty rejstříku a úlohy vnitrostátního věstníku.

(27)  Aby se usnadnil způsob, kterým lze údaje uchovávané národními rejstříky vyhledávat a vyměňovat s jinými systémy, měly by členské státy ▌po uplynutí příslušné lhůty pro provedení zajistit, aby všechny listiny a údaje poskytnuté orgánu, osobě či subjektu, který je pověřen podle vnitrostátního práva zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů, v rámci online procesů upravených v této směrnici byly v rejstřících uloženy ve strojově čitelném formátu umožňujícím vyhledávání nebo jako strukturované údaje. Rozumí se tím, že formát souboru by měl mít takovou strukturu, která umožňuje softwarovým aplikacím v něm snadno nalézt, rozpoznat a získat z něj konkrétní údaje a jejich vnitřní strukturu. Požadavek zajistit, že formát listin a údajů umožňuje vyhledávání, by neměl zahrnovat naskenované podpisy nebo jiné údaje, které nejsou vhodné pro strojovou čitelnost. Jelikož to může vyžadovat změny stávajících informačních systémů členských států, měla by být pro tento požadavek delší lhůta pro provedení.

(28)  Aby se společnostem snížily náklady a administrativní zátěž a aby došlo ke zkrácení postupů, měly by členské státy v oblasti práva obchodních společností uplatňovat zásadu „pouze jednou“, což je zásada zakotvená v Unii, jak ukazují mj. nařízení (EU) 2018/1724, akční plán Evropské komise pro elektronickou veřejnou správu či Tallinské prohlášení o elektronické veřejné správě. Uplatňování zásady „pouze jednou“ znamená, že se od společností nepožaduje, aby orgánům veřejné moci podávaly stejné údaje více než jednou. Společnosti by například neměly mít povinnost podávat stejné údaje jak vnitrostátnímu rejstříku, tak vnitrostátnímu věstníku. Rejstřík by namísto toho měl již podané údaje poskytovat přímo vnitrostátnímu věstníku. Obdobně je-li společnost vytvořena v jednom členském státě a chce-li v jiném členském státě zapsat pobočku do rejstříku, mělo by být možné, aby společnost využila listiny nebo údaje, které dříve rejstříku podala. Kromě toho je-li společnost vytvořena v jednom členském státě, ale má pobočku v jiném členském státě, mělo by být možné, aby společnost předkládala některé změny svých údajů pouze rejstříku, kde je zapsána společnost, bez nutnosti podávat stejné údaje rejstříku, kde je zapsána pobočka. Údaje jako změna názvu společnosti nebo změna sídla společnosti by namísto toho měly být elektronicky vyměňovány mezi rejstříkem, kde je zapsána společnost, a rejstříkem, kde je zapsána pobočka, pomocí systému propojení rejstříků.

(29)  Aby se zajistilo, že budou k dispozici konzistentní a aktuální údaje o společnostech v Unii, a v zájmu dalšího zvýšení transparentnosti by mělo být možné použít propojení rejstříků k výměně údajů o všech formách společností zapsaných v rejstřících členských států v souladu s vnitrostátním právem. Členské státy by měly mít možnost zpřístupnit elektronické kopie listin a údajů o těchto jiných formách společností prostřednictvím systému  propojení rejstříků.

(30)  V zájmu transparentnosti, ochrany zájmů pracovníků, věřitelů a menšinových společníků a s cílem podpořit důvěru v obchodní transakce, včetně těch přeshraniční povahy v rámci vnitřního trhu, je důležité, aby investoři, zúčastněné strany, obchodní partneři a orgány měli snadný přístup k údajům o společnostech. Aby se zlepšila přístupnost těchto údajů, mělo by být ve všech členských státech více údajů k dispozici bezplatně. Tyto údaje by měly zahrnovat ▌status společnosti a údaje o jejích pobočkách v jiných členských státech, jakož i údaje o osobách, které jsou jako orgán nebo jako členové takového orgánu pověřené zastupováním společnosti. Poplatky za vyhotovení kopie listin a údajů zveřejněných společností nebo jejich částí v tištěné nebo elektronické formě by navíc neměly převýšit administrativní náklady s tím spojené, včetně nákladů na vytvoření a provoz rejstříků, není-li cena nepřiměřená vůči požadovaným údajům.

(31)  Členské státy mohou v současné době zřídit další přístupová místa k systému propojení rejstříků. Není však možné, aby Komise k systému propojení rejstříků připojovala jiné zúčastněné strany. Aby jiné zúčastněné strany měly prospěch z propojení rejstříků a zajistilo se, že jejich systémy uchovávají přesné, aktuální a spolehlivé údaje o společnostech, měla by být Komise oprávněna zřídit další přístupová místa. Tato přístupová místa by měla odkazovat na systémy vyvinuté a provozované Komisí nebo jinými orgány, subjekty, institucemi či agenturami Unie, aby vykonávaly své správní funkce nebo splňovaly ustanovení práva Unie.

(32)  Aby se společnostem zřízeným na vnitřním trhu pomohlo snadněji rozšiřovat jejich obchodní činnosti přes hranice, mělo by se jim umožnit vytvářet a zapisovat pobočky do rejstříku v jiném členském státě online. Členské státy by proto měly podobně jako u společností umožnit online zápis poboček do rejstříku a online ukládání listin a údajů, což by přispělo ke snížení nákladů a administrativní zátěže a ke zkrácení času, který zaberou formality spojené s přeshraničním rozšiřováním činnosti.

(33)  Při zápisu pobočky společnosti zapsané v jiném členském státě do rejstříku by členské státy měly být rovněž schopny ověřovat určité údaje o společnosti prostřednictvím propojení rejstříků. Kromě toho je-li pobočka v jednom členském státě zrušena, měl by o tomto zrušení rejstřík tohoto členského státu informovat prostřednictvím systému propojení rejstříků členský stát, kde je zapsaná společnost, a oba rejstříky by měly tento údaj zaznamenat.

(34)  Aby se zajistil soulad s unijními a vnitrostátními právními předpisy, je nezbytné zrušit ustanovení týkající se kontaktního výboru, který zanikl, a aktualizovat formy společností stanovené v přílohách I a II směrnice (EU) 2017/1132.

(35)  Za účelem zohlednění budoucích změn v právních předpisech členských států a Unie týkající se forem společností, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o aktualizaci seznamu forem společností uvedeného v přílohách I, II a IIA směrnice (EU) 2017/1132. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(8). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(36)  Ustanovení této směrnice, včetně povinností při zápisu společností do rejstříku, nemají vliv na vnitrostátní právní předpisy týkající se daňových opatření členských států nebo jejich územních a správních celků.

(37)  Touto směrnicí by neměla být dotčena pravomoc členských států odmítnout návrh na vytvoření společnosti a zápis poboček do rejstříku v případě podvodu nebo zneužití a provádět související úkony v rámci vyšetřování a prosazování předpisů, včetně úkonů ze strany policejních či jiných příslušných orgánů. Neměly by jí být dotčeny ani jiné povinnosti podle unijního nebo vnitrostátního práva, včetně povinností spojených s bojem proti praní peněz a financování terorismu a pravidel týkajících se skutečných majitelů. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849(9), která řeší rizika praní peněz a financování terorismu, zejména povinnosti související s prováděním vhodných opatření hloubkové kontroly klientů při zohlednění míry rizika a s identifikací a zápisem skutečného majitele každého nově vytvořeného subjektu v členském státě jeho vzniku.

(38)  Tato směrnice by se měla uplatňovat v souladu s předpisy Unie na ochranu údajů a s ochranou soukromí a osobních údajů zakotvenou v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie. Veškeré zpracovávání osobních údajů fyzických osob podle této směrnice by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(10).

(39)  Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(11) a vydal stanovisko dne 26. července 2018.

(40)  Jelikož cíle této směrnice, totiž zajistit více digitálních řešení pro společnosti na vnitřním trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice to, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

(41)  Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech(12) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů, které objasňují vztah mezi jednotlivými ustanoveními směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(42)  Vzhledem ke složitosti změn, které bude nezbytné provést ve vnitrostátních systémech s cílem splnit ustanovení této směrnice, a k podstatným rozdílům, které v současnosti existují mezi členskými státy, pokud se jedná o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností, je vhodné stanovit, že členské státy, které se setkají se specifickými obtížemi při provádění některých ustanovení této směrnice, mohou oznámit Komisi, že potřebují využít prodloužení příslušné lhůty pro provedení o nejvýše jeden rok. Členské státy by měly uvést objektivní důvody, které je vedou k žádosti o takové prodloužení.

(43)  Komise by měla provést hodnocení této směrnice. Podle bodu 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů by toto hodnocení mělo být založeno na pěti kritériích, a to na účinnosti, účelnosti, relevanci, soudržnosti a přidané hodnotě EU, a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích opatření. Členské státy by měly pomoci s prováděním tohoto hodnocení tím, že Komisi poskytnou jim dostupné údaje ohledně toho, jak online vytváření společností funguje v praxi, údaje ohledně počtu společností vytvořených online, počtu případů, v nichž byly použity vzory nebo kdy byla požadována fyzická přítomnost, a průměrné délky trvání vytvoření společností online a průměrné výše s tím spojených nákladů.

(44)  Měly by být shromážděny údaje za účelem posouzení účinnosti této směrnice ve vztahu k cílům, které sleduje, a s cílem provést hodnocení v souladu s bodem 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

(45)  Směrnice (EU) 2017/1132 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice (EU) 2017/1132

Směrnice (EU) 2017/1132 se mění takto:

1)  V článku 1 se za druhou odrážku vkládá nová odrážka, která zní:"

„– pravidla pro vytváření společností online, online zápis poboček do rejstříku a online ukládání listin a údajů prováděné společnostmi a  pobočkami,“;

"

2)  V hlavě I se název kapitoly III nahrazuje tímto:"

„Online postupy (vytvoření, zápis do rejstříku a ukládání), zveřejňování a rejstříky“;

"

3)  Článek 13 se nahrazuje tímto:"

„Článek 13

Oblast působnosti

Koordinační opatření stanovená tímto oddílem a oddílem 1A se použijí na právní a správní předpisy členských států, které se vztahují na formy společností uvedené v příloze II a tam, kde je to uvedeno, na formy společností uvedené v přílohách I a IIA.“;

"

4)  Vkládají se nové články, které znějí:"

„Článek 13a

Definice

Pro účely této kapitoly se rozumí:

   1) „prostředkem pro elektronickou identifikaci“ prostředek pro elektronickou identifikaci ve smyslu čl. 3 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014* ▌;
   2) „systémem elektronické identifikace“ systém elektronické identifikace ve smyslu čl. 3 bodu 4 nařízení (EU) č. 910/2014;
   3) „elektronickými prostředky“ zařízení na elektronické zpracovávání, včetně digitální komprese, a ukládání dat, jejichž prostřednictvím jsou data odesílána z výchozího místa a přijímána na místě určení, přičemž jsou tato data v úplnosti odesílána, přenášena a přijímána způsobem stanoveným členskými státy;
   4) „vytvořením“ celý postup zřízení společnosti v souladu s vnitrostátním právem, včetně vypracování zakladatelského právního jednání společnosti a všech kroků nezbytných k zápisu společnosti do rejstříku;
   5) „zápisem pobočky do rejstříku“ postup vedoucí ke zveřejnění listin a údajů týkajících se pobočky, která byla nově zřízena v členském státě;
   6) „vzorem“ modelové zakladatelské právní jednání společnosti, jenž je vypracováno členskými státy v souladu s vnitrostátním právem a používá se pro online vytvoření společnosti v souladu s článkem 13g;

Článek 13b

Uznávání prostředků pro identifikaci pro účely online postupů

1.  Členské státy zajistí, aby v rámci online postupů uvedených v této kapitole mohli navrhovatelé, kteří jsou občany Unie, využívat tyto prostředky pro elektronickou identifikaci ▌:

   a) prostředek pro elektronickou identifikaci vydaný v rámci systému elektronické identifikace schváleného samotným členským státem;
   b) prostředek pro elektronickou identifikaci vydaný v jiném členském státě a uznávaný pro účely přeshraniční autentizace v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 910/2014.

2.  Členské státy mohou odmítnout uznat prostředek pro elektronickou  identifikaci, neodpovídá-li úroveň záruky daného prostředku pro elektronickou identifikaci podmínkám stanoveným v čl. 6 odst. 1 nařízení (EU) č. 910/2014.

3.  Veškeré prostředky pro identifikaci uznávané členskými státy se zveřejní.

4.  Pokud je to odůvodněno veřejným zájmem, aby se zabránilo zneužití nebo změně totožnosti, mohou členské státy pro účely ověření totožnosti navrhovatele ▌přijímat opatření, jež by mohla vyžadovat fyzickou přítomnost navrhovatele před kterýmkoli orgánem, osobou či subjektem, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů uvedených v této kapitole, včetně vypracování zakladatelského právního jednání společnosti. Členské státy zajistí, aby fyzická přítomnost navrhovatele směla být požadována pouze v jednotlivých případech, jestliže existují důvody pro podezření ze zfalšování totožnosti, a aby mohly být všechny ostatní kroky postupu dokončeny plně online.

Článek 13c

Obecná ustanovení týkající se online postupů

1.  Touto směrnicí nejsou dotčena vnitrostátní pravidla, která v souladu s právním systémem a právními zvyklostmi členského státu určují orgán, osobu či subjekt, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem online vytvoření společností, online zápisem poboček do rejstříku a online ukládáním listin a údajů.

2.  Touto směrnicí nejsou dotčeny ani postupy a požadavky stanovené vnitrostátním právem, včetně postupů a požadavků týkajících se právního postupu při vypracovávání zakladatelských právních jednání, je-li umožněno vytvoření společnosti online podle článku 13g, online zápis pobočky do rejstříku podle článku 28a a online ukládání listin a údajů podle článku 13j a 28b.

3.  Touto směrnicí nejsou dotčeny ani požadavky stanovené příslušným vnitrostátním právem týkající se pravosti, správnosti, spolehlivosti, důvěryhodnosti a řádné právní formy předložených listin či údajů, je-li umožněno vytvoření společností online podle článku 13g, online zápis pobočky do rejstříku podle článku 28a a online ukládání podle článku 13j a 28b.

Článek 13d

Poplatky za online postupy

1.  Členské státy zajistí, aby pravidla o poplatcích za online postupy uvedené v této kapitole byla transparentní a uplatňovala se nediskriminačním způsobem.

2.  Veškeré poplatky za online postupy, které si účtují rejstříky podle článku 16, ▌nepřevýší ▌náklady na poskytování příslušných služeb.

Článek 13e

Platby

Pokud dokončení postupu stanoveného v této kapitole vyžaduje platbu, členské státy zajistí, aby tato platba mohla být provedena prostřednictvím široce dostupné online platební služby, která může být použita pro přeshraniční platby a která umožňuje identifikovat plátce a je poskytována finanční institucí nebo poskytovatelem platebních služeb usazenými v členském státě.

Článek 13f

Informační požadavky

Členské státy zajistí, aby byly na registračních portálech nebo internetových stránkách, které jsou přístupné prostřednictvím jednotné digitální brány, zdarma uvedeny stručné a uživatelsky přívětivé informace, a to alespoň v jazyce všeobecně srozumitelném největšímu možnému počtu přeshraničních uživatelů, za účelem napomoci vytváření společností a zápisu společností do rejstříku. Tyto informace zahrnují alespoň následující:

   a) pravidla týkající se vytvoření společností, včetně online postupů uvedených v článku 13g a 13j a požadavky týkající se používání vzorů a požadavky na další listiny nutné k vytvoření společnosti, požadavky na zjišťování totožnosti osob, používání jazyků a příslušné poplatky;
   b) pravidla týkající se zápisu poboček do rejstříku, včetně online postupů uvedených v článku 28a a 28b, a požadavky na listiny potřebné pro zápis do rejstříku, zjišťování totožnosti osob a používání jazyků;
   c) nástin platných pravidel upravujících způsobilost stát se členem správního orgánu, řídícího orgánu nebo dozorčího orgánu společnosti, včetně pravidel týkajících se vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu a  orgánů nebo subjektů odpovědných za uchovávání informací o osobách vyloučených z výkonu funkce člena statutárního orgánu;

   d) nástin pravomocípovinností správního orgánu, řídícího orgánu a dozorčího orgánu společnosti ▌, včetně oprávnění zastupovat společnost ▌ vůči třetím osobám.

___________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).“;

"

5)  V  hlavě I kapitole III se vkládá nový oddíl 1a, který zní:"

„Oddíl 1A

Online vytvoření, online ukládání a zveřejňování

Článek 13g

Online vytvoření společností

1.  Členské státy zajistí, aby vytvoření společností mohlo být provedeno plně online, aniž by se navrhovatel ▌ musel dostavit osobně k jakémukoli ▌orgánu, ▌osobě či subjektu, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem vytvoření společností online, včetně vypracovávání zakladatelského právního jednání společnosti, s výhradou ustanovení  čl. 13b odst. 4 a odst. 8 tohoto článku.

Členské státy se však mohou rozhodnout neposkytovat možnost vytvoření společností online v případě jiných forem společností, než společností uvedených v příloze IIA.

2.  Členské státy stanoví podrobná pravidla pro vytvoření společností online, včetně pravidel pro používání vzorů podle článku 13h a listin a údajů požadovaných pro vytvoření společnosti ▌. Členské státy jako součást těchto pravidel zajistí, aby vytvoření společností online mohlo být provedeno podáním údajů nebo listin v elektronické formě, včetně elektronických kopií listin a údajů podle čl. 16a odst. 4.

3.  Pravidla uvedená v odstavci 2 stanovují alespoň:

   a) postupy, jak zajistit, že navrhovatelé jsou způsobilí k právním jednáním a  oprávnění společnost zastupovat;
   b) prostředky k ověření totožnosti navrhovatelů v souladu s článkem 13b;
   c) požadavky, aby navrhovatelé používali služby vytvářející důvěru uvedené v nařízení (EU) č. 910/2014;
   d) postupy, jak ověřovat zákonnost předmětu podnikání společnosti, je-li toto ověřování stanoveno vnitrostátním právem;
   e) postupy, jak ověřovat zákonnost názvu společnosti, je-li toto ověřování stanoveno vnitrostátním právem;
   f) postupy, jak ověřovat jmenování členů volených orgánů.

4.  Pravidla uvedená v odstavci 2 mohou stanovovat také zejména:

   a) postupy, jak zajistit zákonnost zakladatelského právního jednání společnosti, včetně ověření správného používání vzorů;
   b) důsledky vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce příslušným orgánem kteréhokoli členského státu;
   c) ▌ úlohu notáře nebo jakékoli jiné osoby či subjektu, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem vytvoření společnosti online;;
   d) vyloučení online vytvoření v případě, že má být základní kapitál společnosti ▌splacen vnesením nepeněžitých vkladů.

5.  Členské státy nesmí podmínit vytvoření společností online ▌získáním licence nebo povolení před zápisem společnosti do rejstříku, ledaže je taková podmínka nezbytná pro řádný dohled nad určitými činnostmi stanovený vnitrostátním právem.

6.  Členské státy zajistí, aby v případě, že je jako součást postupu vytvoření společnosti požadováno splacení základního kapitálu, mohla být taková platba provedena v souladu s článkem 13e online na bankovní účet banky působící v Unii. Členské státy kromě toho zajistí, aby mohl být doklad o této platbě rovněž poskytnut online.

7.  Členské státy zajistí, aby v případě, že společnost vytvářejí výlučně fyzické osoby, které používají vzory uvedené v článku 13h, bylo vytvoření společnosti online dokončeno do pěti pracovních dnů, nebo v ostatních případech do deseti pracovních dnů, od pozdější z následujících událostí:

   a) dne dokončení všech formalit požadovaných pro online vytvoření, včetně přijetí všech listin a údajů, které jsou v souladu s vnitrostátním právem, orgánem, ▌osobou či subjektem, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem vytvoření společnosti;
   b) dne uhrazení poplatku za zápis do rejstříku, splacení základního kapitálu peněžitými vklady nebo splacení základního kapitálu vnesením nepeněžitých vkladů podle vnitrostátního práva.

Není-li možné dokončit postup ve lhůtě stanovené v tomto odstavci, zajistí členské státy ▌, aby navrhovateli byly ▌oznámeny důvody zpoždění ▌.

8.  Pokud je to odůvodněno veřejným zájmem, aby se zajistilo dodržování pravidel upravujících způsobilost navrhovatelů k právním jednáním a jejich oprávnění zastupovat společnost, může kterýkoli orgán, osoba či subjekt, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem online vytvoření společností, včetně vypracování zakladatelského právního jednání, vyžadovat fyzickou přítomnost navrhovatele. Členské státy zajistí, aby směla být fyzická přítomnost navrhovatele v těchto případech vyžadována pouze v jednotlivých případech, jestliže existuje důvod pro podezření, že nejsou splněna pravidla uvedená v odst. 3 písm. a). Členské státy nicméně zajistí, aby bylo možné další kroky postupu dokončit online.

Článek 13h

Vzory pro vytvoření společností online ▌

1.  Členské státy zpřístupní vzory pro formy společností uvedené v příloze IIA na portálech pro zápis do rejstříku nebo internetových stránkách, které jsou přístupné prostřednictvím jednotné digitální brány. Členské státy mohou zpřístupnit online rovněž vzory pro vytvoření jiných forem společností ▌.

2.  Členské státy zajistí, aby vzory uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohly být použity navrhovateli v rámci vytváření společností online ▌podle článku 13g. Použijí-li navrhovatelé tyto vzory v souladu s pravidly uvedenými v článku 13g odst. 4 písm. a), je v případě, že není vyžadována předběžná správní nebo soudní kontrola, požadavek mít zakladatelské právní jednání společnosti vypracované ve formě veřejné listiny podle článku 10 považován za splněný.

Touto směrnicí není dotčen jakýkoliv požadavek stanovený vnitrostátním právem vypracovat zakladatelská právní jednání ve formě veřejné listiny, je-li současně  umožněno vytvoření společnosti online podle článku 13g.

3.  Členské státy zveřejní vzory alespoň v úředním jazyce Unie všeobecně srozumitelném největšímu možnému počtu přeshraničních uživatelů. Pokud členský stát nerozhodne, že je rovněž možné vytvářet společnosti za použití vzorů v jiných jazycích, než je úřední jazyk nebo jazyky daného členského státu, jsou vzory v takových jiných jazycích k dispozici pouze pro informační účely.

4.  Obsah vzorů se řídí vnitrostátním právem.

Článek 13i

Osoby vyloučené z výkonu funkce člena statutárního orgánu

1.  ▌Členské státy zajistí, aby měly pravidla týkající se vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce ▌. Tato pravidla obsahují možnost zohlednit účinné vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo informace relevantní pro vyloučení osoby z funkce člena statutárního orgánu v jiném členském státě. Pro účely tohoto článku zahrnuje pojem „člen statutárního orgánu“ alespoň ▌ osoby uvedené v čl. 14 písm. d) písm. i).

2.  Členské státy mohou požadovat, aby osoby, které se mají stát členem statutárního orgánu, prohlásily, zda jsou si vědomy jakýchkoli okolností, které by mohly vést k  jejich vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu v dotčeném členském státě.

Členské státy mohou odmítnout jmenování osoby členem statutárního orgánu společnosti, je-li tato osoba v současné době vyloučena z výkonu funkce člena statuárního orgánu v jiném členském státě.

3.  Členské státy zajistí, že jsou schopny odpovědět na žádost jiného členského státu o informace relevantní pro vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu podle práva členského státu odpovídajícího na žádost.

4.   Aby mohly členské státy odpovědět na žádost uvedenou v odstavci 3 tohoto článku, učiní alespoň nezbytná opatření, aby zajistily, že budou schopny bez zbytečného odkladu poskytovat pomocí systému podle článku 22 informace o tom, zda je daná osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo zda je vedena v některém z jejich rejstříků, které obsahují informace relevantní pro vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu. Členské státy si mohou také vyměňovat i další informace, jako například informace o době a důvodech vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu. Tato výměna informací se řídí vnitrostátním právem.

5.  Komise stanoví podrobná opatření a technické detaily výměny informací podle odstavce 4 tohoto článku prostřednictvím prováděcího aktu podle článku 24.

6.   Odstavce 1 až 5 tohoto článku se použijí obdobně pro případy, kdy společnost ukládá údaje týkající se jmenování nového člena statutárního orgánu do rejstříku podle článku 16.

7.  Osobní údaje osob uvedených v tomto článku se zpracovávají v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a právními předpisy členských států tak, aby měl orgán, osoba či subjekt, který je podle vnitrostátního práva pověřen posuzovat nezbytné informace týkající se vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu, s cílem zabránit podvodnému nebo jinému zneužívajícímu jednání a zajistit, že všechny osoby přicházející do styku se společnostmi nebo pobočkami, jsou chráněny.

Členské státy zajistí, aby rejstříky uvedené v článku 16, orgány, osoby či subjekty, které jsou podle vnitrostátního práva pověřené zabývat se jakýmkoli aspektem vytvoření společnosti, neuchovávaly osobní údaje předávané za účelem tohoto článku déle, než je nutné, a v každém případě ne déle, než jsou uchovávány kterékoli osobní údaje týkající se vytvoření společnosti, zápisu pobočky do rejstříku nebo ukládání společnostmi nebo pobočkami.

Článek 13j

Online ukládání listin a údajů společnosti

1.  Členské státy zajistí, aby bylo možné ukládat do rejstříku online listiny a údaje uvedené v článku 14, včetně veškerých jejich změn, ve lhůtě stanovené právními předpisy členského státu, kde je společnost zapsána do rejstříku. Členské státy zajistí, aby toto ukládání mohlo být dokončeno online v celém rozsahu, aniž by se navrhovatelé museli dostavit osobně k jakémukoli ▌orgánu, ▌osobě či subjektu, který je podle vnitrostátního práva pověřen online ukládáním ▌, s výhradou ustanovení čl. 13b odst. 4 a případně  čl. 13g odst. 8.

2.  Členské státy zajistí, aby původ a integrita listin uložených online mohly být ověřeny elektronicky.

3.   Členské státy mohou požadovat, aby některé společnosti nebo všechny společnosti ukládaly některé nebo všechny listiny a údaje uvedené v odstavci 1 online.

4.  Na online ukládání listin a údajů se použije obdobně čl. 13g odst. 2 až 5.

5.  Členské státy mohou i nadále umožňovat, aby společnosti, notáři nebo kterékoli jiné osoby či subjekty pověřené vnitrostátním právem zabývat se ukládáním do rejstříku, pro ukládání do rejstříku používali i jiné způsoby než ty podle odstavce 1, včetně ukládání elektronickými prostředky nebo v tištěné formě.“;

"

6)  Článek 16 se nahrazuje tímto:"

„Článek 16

Zveřejnění v rejstříku

1.  V každém členském státě je veden spis v ústředním, obchodním či podnikovém rejstříku (dále jen „rejstřík“) pro každou společnost, která je v něm zapsána.

Členské státy zajistí, aby byl společnostem přidělen jedinečný evropský identifikační kód (EUID) uvedený v bodě 8 přílohy k prováděcímu nařízení Komise (EU) 2015/884(13), umožňující jejich jednoznačnou identifikaci při komunikaci mezi rejstříky prostřednictvím systému propojení rejstříků zřízeného v souladu s článku 22 (dále jen „systém propojení rejstříků“). Tento jedinečný identifikační kód se skládá přinejmenším z prvků, které umožní identifikaci členského státu rejstříku, vnitrostátního rejstříku původu a čísla, pod nímž je společnost v tomto rejstříku zapsána, a je-li to vhodné, i z dalších prvků zamezujících výskytu chyb při identifikaci.

2.  Všechny listiny a údaje, které musí být zveřejněny podle článku 14, jsou vedeny ve spise uvedeném v odstavci 1 tohoto článku nebo zapsány přímo do rejstříku a předmět zápisů do rejstříku je zaznamenán ve spisu.

Všechny listiny a údaje podle článku 14, bez ohledu na způsob, jakým jsou ukládány, jsou vedeny ve spise v rejstříku nebo přímo do něj zapsány v elektronické formě. Členské státy zajistí, aby rejstřík všechny listiny a údaje uložené v tištěné formě převedl co nejdříve do elektronické formy.

Členské státy zajistí, aby listiny a údaje podle článku 14, jež byly uloženy v tištěné formě před 31. prosincem 2006, převedl rejstřík do elektronické formy, obdrží-li žádost o jejich zveřejnění elektronickými prostředky.

3.  Členské státy zajistí, aby se zveřejňování listin a údajů podle článku 14 uskutečňovalo jejich zpřístupněním veřejnosti prostřednictvím rejstříku. Kromě toho mohou členské státy rovněž požadovat, aby byly některé nebo všechny listiny a údaje zveřejněny ve vnitrostátním věstníku určeném pro tento účel nebo jiným, stejně účinným způsobem. Takový způsob musí využívat přinejmenším systém umožňující přístup ke zveřejněným listinám nebo informacím v chronologickém sledu prostřednictvím centrální elektronické platformy. V takových případech rejstřík zajistí, aby tyto listiny a údaje byly rejstříkem elektronicky odeslány vnitrostátnímu věstníku nebo centrální elektronické platformě.

4.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zabránily jakémukoli nesouladu mezi zápisem v rejstříku a obsahem spisu.

Členské státy, které požadují zveřejňování listin a údajů ve vnitrostátním věstníku nebo na centrální elektronické platformě, přijmou nezbytná opatření k tomu, aby zabránily nesouladu mezi obsahem zveřejněným podle odstavce 3 a obsahem zveřejněným v uvedeném věstníku nebo na uvedené platformě.

V případě nesouladu podle tohoto článku jsou rozhodující listiny a údaje, které jsou k dispozici v rejstříku.

5.  Společnost se může dovolávat listin a údajů uvedených v článku 14 vůči třetím osobám až po zveřejnění uvedeném v odstavci 3 tohoto článku, ledaže prokáže, že třetí osoby tyto listiny nebo údaje znaly.

U jednání, která proběhla před šestnáctým dnem po tomto zveřejnění, se však nelze dovolávat těchto listin a údajů vůči třetím osobám, které prokáží, že nebylo možné, aby listiny nebo údaje znaly.

Třetí osoby se mohou vždy dovolávat listin a údajů dosud náležitě nezveřejněných, ledaže má nezveřejnění  za následek neúčinnost takových listin nebo údajů.

6.  Členské státy zajistí, aby všechny listiny a údaje podané při vytvoření společnosti, zápisu pobočky do rejstříku nebo ukládání prováděného společností nebo pobočkou rejstříky uložily ve strojově čitelném formátu umožňujícím vyhledávání nebo jako strukturované údaje.“;

"

7)  Vkládá se článek, který zní:"

„Článek 16a

Přístup ke zveřejněným údajům

1.  Členské státy zajistí, aby bylo možno na žádost získat z rejstříku kopie všech nebo libovolných částí listin a údajů podle článku 14 a aby tyto žádosti bylo možno rejstříku předkládat v tištěné formě či elektronickými prostředky.

Členské státy však mohou rozhodnout, že některé druhy nebo části listin a údajů, jež byly uloženy v tištěné formě do 31. prosince 2006 včetně, není možné získat elektronickými prostředky, uplynula-li stanovená lhůta mezi dnem jejich uložení a dnem podání žádosti. Tato lhůta musí činit nejméně deset let.

2.  Poplatky za vyhotovení kopie listin a údajů uvedených v článku 14 nebo jejich částí v tištěné nebo elektronické formě nesmějí převýšit administrativní náklady s tím spojené, včetně nákladů na vytvoření a provoz rejstříků.

3.  Elektronické a tištěné kopie poskytnuté žadateli jsou úředně ověřeny, ledaže žadatel na tomto ověření netrvá.

4.  Členské státy zajistí, aby elektronické kopie a výpisy listin a údajů poskytované rejstříkem byly ověřeny pomocí služeb vytvářejících důvěru uvedených v nařízení (EU) č. 910/2014, aby se zaručilo, že elektronické kopie nebo výpisy byly poskytnuty rejstříkem a že jejich obsah je ověřenou kopií listiny uložené v rejstříku nebo že je v souladu s údaji obsaženými v rejstříku.“;

"

8)  V článku 17 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Členské státy zajistí, aby byly k dispozici aktuální informace vysvětlující vnitrostátní předpisy, podle nichž se třetí osoby mohou v souladu s čl. 16 odst. 3, 4 a 5 dovolávat údajů a jednotlivých druhů listin uvedených v článku 14.“;

"

9)  Článek 18 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

„1. Elektronické kopie listin a údajů uvedených v článku 14 musí být rovněž veřejně přístupné prostřednictvím systému propojení rejstříků. Členské státy mohou též zpřístupnit listiny a údaje podle článku 14 rovněž pro formy společností neuvedené v příloze II.“;

"

b)  v odstavci 3 se písmeno a) nahrazuje tímto:"

„a) listiny a údaje podle článku 14 včetně těch pro druhy společností neuvedené v příloze II, jsou-li takové listiny zpřístupněny členskými státy;“;

"

10)  Článek 19 se nahrazuje tímto:"

„Článek 19

Poplatky za listiny a údaje

1.  Poplatky za získání listin a údajů uvedených v článku 14 prostřednictvím systému propojení rejstříků nesmějí být vyšší než administrativní náklady s tím spojené, včetně nákladů na vytvoření a provoz rejstříků.

2.  Členské státy zajistí, aby alespoň následující údaje a listiny byly bezplatně dostupné prostřednictvím systému propojení rejstříků:

   a) název nebo názvy a právní forma společnosti;
   b) sídlo společnosti a členský stát zápisu společnosti do rejstříku;
   c) registrační číslo společnosti a její EUID;
   d) bližší informace o internetových stránkách společnosti, jsou-li tyto údaje uvedeny ve vnitrostátním rejstříku;
   e) status společnosti, např. zda je zrušena, vymazána z rejstříku, zrušena, zanikla, je ekonomicky aktivní, nebo nečinná, jak je definováno ve vnitrostátních právních předpisech, a je-li to vedeno ve vnitrostátních rejstřících;
   f) předmět podnikání, je-li zaznamenán ve vnitrostátním rejstříku;

   g) totožnost osob, které jsou, jakož orgán nebo člen tohoto orgánu v současné době oprávněny zastupovat společnost vůči třetím osobám a v soudních řízeních, a informace o tom, zda osoby, které jsou oprávněny zastupovat společnost, tak mohou činit samostatně, nebo tak musí činit společně;
   h) údaje o všech pobočkách vytvořených společností v jiném členském státě, včetně názvu, registračního čísla, EUID a členského státu, kde je pobočka zapsána.

3.  Výměna údajů prostřednictvím systému propojení rejstříků je pro rejstříky bezplatná.

4.  Členské státy mohou rozhodnout, že údaje uvedené v písmenech d) a f) mají být dostupné bezplatně pouze pro orgány jiných členských států.

"

11)  V článku 20 se zrušuje odstavec 3.

12)  Článek 22 se mění takto:

a)  v odstavci 4 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Komise může také zřídit další přístupová místa k systému propojení rejstříků. Tato přístupová místa jsou složena ze systémů vyvinutých a provozovaných Komisí nebo jinými orgány, subjekty, institucemi či agenturami Unie, aby vykonávaly své správní funkce nebo splňovaly ustanovení právních předpisů Unie. Komise bez zbytečného odkladu vyrozumí členské státy o zřízení těchto přístupových míst a o jakýchkoli důležitých změnách v jejich fungování.“;

"

b)  odstavec 5 se nahrazuje tímto:"

„5. Přístup k údajům obsaženým v systému propojení rejstříků je poskytován prostřednictvím portálu a prostřednictvím případných dalších přístupových míst zřízených členskými státy a Komisí.“.

"

13)  Článek 24 se mění takto:

a)  písmeno d) se nahrazuje tímto:"

„d) technické specifikace stanovující metody výměny údajů mezi rejstříkem společnosti a rejstříkem pobočky, jak je uvedeno v článku 20, čl. 28a odst. 4 a 6 a v článcích 28c, 30a a 34;“,

"

b)  písmeno e) se nahrazuje tímto:"

„e) podrobný seznam údajů, které mají být předány pro účely výměny informací mezi rejstříky, jak je uvedeno v článcích 20, 28a, 28c, 30a, 34 a 130;“,

"

c)  písmeno n) se nahrazuje tímto:"

„n) postup a technické požadavky pro připojení případných dalších přístupových míst k platformě podle článku 22;“,

"

d)  doplňuje se nové písmeno, které zní:"

„o) podrobná opatření a technické detaily výměny údajů mezi rejstříky podle článku 13i.“.

"

e)  na konci článku se doplňuje nový odstavec, který zní:"

„Komise přijme uvedené prováděcí akty podle písmen d), e), n) a o) do … [18 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost].“

"

14)  V hlavě I kapitole III se název oddílu 2 nahrazuje tímto:"

„Pravidla pro zápis do rejstříku a zveřejnění použitelná pro pobočky společností z jiných členských států“.

"

15)  V hlavě I kapitole III oddíle 2 se vkládají nové články, které znějí:"

„Článek 28a

Online zápis poboček do rejstříku

1.  Členské státy zajistí, aby mohl být v členském státě proveden zápis pobočky společnosti, která se řídí právem jiného členského státu, do rejstříku plně online, aniž by se navrhovatelémuseli dostavit osobně k jakémukoli ▌orgánu, ▌osobě či subjektu, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem návrhu na zápis poboček do rejstříku, s výhradou ustanovení čl. 13b odst. 4 a obdobně s čl. 13g odst. 8.

2.  Členské státy stanoví podrobná pravidla pro online zápis poboček do rejstříku, včetně pravidel o listinách a údajích, jež je potřeba podat příslušnému orgánu. Členské státy jako součást těchto pravidel zajistí, aby online zápis pobočky do rejstříku mohl být proveden podáním údajů nebo listin v elektronické formě, včetně elektronických kopií listin a údajů podle čl. 16a odst. 4 nebo využitím údajů nebo listin dříve podaných rejstříku.

3.  Pravidla uvedená v odstavci 2 stanoví alespoň:

   a) postup, jak zajistit, že navrhovatelé jsou způsobilí k právním jednáním a oprávnění společnost zastupovat;
   b) prostředky k ověření totožnosti osoby nebo osob zapisujících pobočku do rejstříku nebo jejich zástupců.
   c) požadavky, aby navrhovatelé používali služby vytvářející důvěru uvedené v nařízení (EU) č. 910/2014.

4.  Pravidla uvedená v odstavci 2 mohou též stanovit postupy pro:

   a) zajištění zákonnosti předmětu podnikání pobočky;
   b) zajištění zákonnosti názvu pobočky;
   c) zajištění zákonnosti listin a údajů podaných pro účely zápisu pobočky do rejstříku;
   d) stanovení úlohy notáře nebo jakékoli jiné osoby či subjektu zapojeného do postupu zápisu pobočky do rejstříku podle příslušných vnitrostátních právních předpisů.

5.  Členské státy mohou při zápisu pobočky společnosti zřízené v jiném členském státě do rejstříku ověřovat údaje o společnosti pomocí systému propojení rejstříků.

Členské státy nesmí podmínít online zápis pobočky do rejstříku získáním jakékoli licence nebo povolení před zápisem pobočky do rejstříku, ledaže to je nezbytné pro řádný dohled nad určitými činnostmi stanovený vnitrostátním právem.

6.  Členské státy zajistí, aby online zápis pobočky do rejstříku byl dokončen ve lhůtě 10 pracovních dnů od dokončení všech formalit, včetně obdržení všech nezbytných listin a údajů, které jsou v souladu s vnitrostátním právem, orgánem, ▌osobou či subjektem, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem zápisu pobočky do rejstříku.

Není-li možné zapsat pobočku do rejstříku ve  lhůtě stanovené v tomto odstavci, zajistí členské státy, aby navrhovateli byly oznámeny důvody zpoždění.

7.  Po zápisu pobočky společnosti zřízené podle práva jiného členského státu do rejstříku vyrozumí rejstřík členského státu, ve kterém je pobočka zapsána, členský stát, kde je zapsána společnost o zápisu pobočky do rejstříku pomocí systému propojení rejstříků. Členský stát, kde je společnost zapsána, potvrdí obdržení tohoto oznámení a neprodleně zaznamená údaje do svého rejstříku.

Článek 28b

Online ukládání listin a údajů pobočkami

1.  Členské státy zajistí, aby listiny a údaje podle článku 30 nebo jakékoli jejich změny mohly být uloženy online ve lhůtě stanovené právními předpisy členského státu, kde je pobočka zřízena. Členské státy zajistí, aby toto ukládání mohlo být dokončeno online v celém rozsahu, aniž by se navrhovatelé museli dostavit osobně k jakémukoli orgánu, osobě či subjektu, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se online ukládáním, s výhradou ustanovení  čl. 13b odst. 4 a obdobně s čl. 13g odst. 8.

2.  Na online ukládání pobočkami se použije obdobně čl. 28a odst. 2 až 5.

3.  Členské státy mohou požadovat, aby určité nebo všechny listiny a údaje uvedené v odstavci 1 byly ukládány pouze online.

Článek 28c

Rušení poboček

Členské státy zajistí, aby po přijetí listin a údajů uvedených v čl. 30 odst. 1 písm. h) rejstřík členského státu, ve kterém je pobočka společnosti zapsána, informoval pomocí systému propojení rejstříků rejstřík členského státu, kde je zapsána společnost, že její pobočka byla zrušena a vymazána z rejstříku. Rejstřík členského státu společnosti potvrdí obdržení tohoto oznámení též pomocí uvedeného systému a ▌neprodleně tyto údaje zaznamená ▌.“.

"

16)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 30a

Změny listin a údajů společnosti

1.  Členský stát, kde je společnost zapsána, vyrozumí neprodleně pomocí systému propojení rejstříků členský stát, kde je zapsána pobočka společnosti, byla-li uložena změna kterékoli z těchto údajů:

   a) název společnosti;
   b) sídlo společnosti;
   c) registrační číslo společnosti v rejstříku;
   d) právní forma společnosti;
   e) listiny a údaje uvedené v čl. 14 písm. d) a f).

Po přijetí oznámení uvedeného v prvním pododstavci tohoto odstavce potvrdí rejstřík, kde je zapsána pobočka, pomocí systému propojení rejstříků obdržení tohoto oznámení a zajistí, aby listiny a údaje podle čl. 30 odst. 1 byly neprodleně aktualizovány.“.

"

17)  V článku 31 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Členské státy mohou stanovit, že povinné zveřejnění účetních dokladů uvedené v čl. 30 odst. 1 písm. g) může být považováno za splněné zveřejněním v rejstříku členského státu, ve kterém je společnost zapsána, v souladu s čl. 14 písm. f).“.

"

18)  Článek 43 se zrušuje.

19)  Článek 161 se nahrazuje tímto:"

„Článek 161

Ochrana údajů

Zpracování osobních údajů prováděné v rámci této směrnice se řídí nařízením (EU) 2016/679.“.

"

20)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 162a

Změny příloh

Členské státy neprodleně informují Komisi o veškerých změnách forem kapitálových společností stanovených v jejich vnitrostátních právních předpisech, jež by ovlivnily obsah příloh I, II a IIA.

Pokud členský stát informuje Komisi podle prvního pododstavce tohoto článku, je Komisi svěřena pravomoc přizpůsobit seznam forem společností obsažený v přílohách I, II a IIA podle údajů uvedených v prvním pododstavci tohoto článku pomocí aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163.”.

"

21)  Článek 163 se nahrazuje tímto:"

„Článek 163

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 25 odst. 3 a v článku 162a je Komisi svěřena na dobu neurčitou od ... [datum vstupu této směrnice v platnost].

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 25 odst. 3 a v článku 162a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 25 odst. 3 a článku 162a vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.“

"

22)  V příloze I se dvacátá sedmá odrážka nahrazuje tímto:"

„— ve Švédsku:

publikt aktiebolag,“.

"

23)  V příloze II se dvacátá sedmá odrážka nahrazuje tímto:"

„— ve Švédsku:

privat aktiebolag

publikt aktiebolag,“.

"

24)  Vkládá se příloha IIA ve znění uvedeném v příloze této směrnice.

Článek 2

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do … [2 roky po vstupu této pozměňující směrnice v platnost]. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi.

2.  Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 1 bod 5) této směrnice, který se týká  článku 13i a čl. 13j odst. 2 směrnice (EU) 2017/1132 a s čl. 1 bod 6) této směrnice, který se týká čl. 16 odst. 6 směrnice (EU) 2017/1132   do … [4 roky po dni vstupu této pozměňující směrnice v platnost].

3.  Odchylně od odstavce 1 může být členským státům, které se při provádění této směrnice budou potýkat s velkými obtížemi, prodloužena lhůta pro provedení směrnice stanovená v odstavci 1 až o jeden rok. Pro nezbytnost takového prodloužení poskytnou členské státy objektivní důvody. Členské státy oznámí Komisi svůj záměr využít tohoto prodloužení do ... 18 měsíců po vstupu této pozměňující směrnice v platnost.

4.  Předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

5.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení  vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Podávání zpráv, přezkum a sběr údajů

1.  Komise nejpozději … [pět let po vstupu této pozměňující směrnice v platnost], nebo pokud některý členský stát využije výjimku podle čl. 2 odst. 3 nejpozději ... [šest let od data po vstupu této pozměňující směrnice v platnost], provede hodnocení ustanovení zavedených touto směrnicí do směrnice (EU) 2017/1132 a předloží zprávu o závěrech Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, s výjimkou co se týče ustanovení uvedených v čl. 2 odst. 2, u nichž je takové hodnocení a zprávu třeba vypracovat nejpozději … [sedm let po vstupu této pozměňující směrnice v platnost].

Členské státy poskytnou Komisi údaje nezbytné pro vypracování zpráv, totiž poskytnou jí údaje o počtu online zápisů do rejstříku a souvisejících nákladech.

2.  Zpráva Komise vyhodnotí mimo jiné:

a)  ▌proveditelnost zavedení zápisu společností neuvedených v příloze IIA plně online do rejstříku;

b)  ▌proveditelnost poskytování vzorů členskými státy pro všechny formy kapitálových společností a potřebu a proveditelnost poskytování harmonizovaných vzorů v celé Unii k použití všemi členskými státy pro formy společností uvedené v příloze IIA;

c)  praktické zkušenosti s uplatňováním pravidel týkajících se vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce podle článku 13i;

d)  metody online ukládání a online přístupu, včetně využívání aplikačních programovacích rozhraní;

e)  potřebu a proveditelnost bezplatného zpřístupnění více údajů než je vyžadováno v čl. 19 odst. 2 a zajištění volného přístupu k těmto údajům;

f)  potřebu a proveditelnost dalšího uplatňování zásady „pouze jednou“.

3.  Ke zprávě se případně připojí návrhy na změnu směrnice (EU) 2017/1132.

4.  Za účelem spolehlivého hodnocení ustanovení zavedených touto směrnicí do směrnice (EU) 2017/1132 členské státy shromažďují údaje o fungování online vytváření společností. Obvykle by tyto údaje měly zahrnovat počet společností vytvořených online, počet případů, v nichž byly použity vzory nebo kdy byla požadována fyzická přítomnost, a průměrnou délku trvání vytvoření společností online a průměrnou výši s tím spojených nákladů. Tyto údaje sdělí Komisi dvakrát, a to nejpozději dva roky po datu provedení této směrnice.

Článek 4

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V … dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

PŘÍLOHA IIA

DRUHY SPOLEČNOSTÍ PODLE ČLÁNKŮ 13, 13f, 13g, 13h a 162a

—  Belgie:

société privée à responsabilité limitée/besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid,

société privée à responsabilité limitée unipersonnelle/Eenpersoons besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid,

—  Bulharsko:

дружество с ограничена отговорност,

еднолично дружество с ограничена отговорност,

—  Česká republika:

společnost s ručením omezeným,

—  Dánsko:

Anpartsselskab,

—  Německo:

Gesellschaft mit beschränkter Haftung,

—  Estonsko:

osaühing,

—  Irsko:

private company limited by shares or by guarantee/cuideachta phríobháideach faoi theorainn scaireanna nó ráthaíochta,

designated activity company/cuideachta ghníomhaíochta ainmnithe,

—  Řecko:

εταιρεία περιορισμένης ευθύνης,

ιδιωτική κεφαλαιουχική εταιρεία,

—  Španělsko:

sociedad de responsabilidad limitada,

—  Francie:

société à responsabilité limitée,

entreprise unipersonnelle à responsabilité limitée,

société par actions simplifiée,

société par actions simplifiée unipersonnelle,

—  Chorvatsko:

društvo s ograničenom odgovornošću,

jednostavno društvo s ograničenom odgovornošću,

—  Itálie:

società a responsabilità limitata,

società a responsabilità limitata semplificata,

—  Kypr:

ιδιωτική εταιρεία περιορισμένης ευθύνης με μετοχές ή/και με εγγύηση,

—  Lotyšsko:

sabiedrība ar ierobežotu atbildību,

—  Litva:

uždaroji akcinė bendrovė,

—  Lucembursko:

société à responsabilité limitée,

—  Maďarsko:

korlátolt felelősségű társaság,

—  Malta:

private limited liability company/kumpannija privata,

—  Nizozemsko:

besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid,

—  Rakousko:

Gesellschaft mit beschränkter Haftung,

—  Polsko:

spółka z ograniczoną odpowiedzialnością,

—  Portugalsko:

sociedade por quotas,

—  Rumunsko:

societate cu răspundere limitată,

—  Slovinsko:

družba z omejeno odgovornostjo,

—  Slovensko:

spoločnosť s ručením obmedzeným,

—  Finsko:

yksityinen osakeyhtiö/privat aktiebolag,

—  Švédsko:

privat aktiebolag,

—  Spojené království:

private limited by shares or guarantee. “

(1) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 24.
(2) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 24.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019.
(4)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (Úř. věst. L 169, 30.6.2017, s. 46).
(5) Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).
(8)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(11)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(12)Úř. věst. C 369, 19.1.2011, s. 14.
(13) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/884 ze dne 8. června 2015, kterým se stanovují technické specifikace a postupy nezbytné pro systém propojení rejstříků stanovený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES (Úř. věst. L 144, 10.6.2015, s. 1).


Přeshraniční přeměny, fúze a rozdělení ***I
PDF 474kWORD 124k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přeměny, fúze a rozdělení (COM(2018)0241 – C8-0167/2018 – 2018/0114(COD))
P8_TA-PROV(2019)0429A8-0002/2019

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0241),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 50 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0167/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. března 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Hospodářského a měnového výboru (A8-0002/2019),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přeměny, fúze a rozdělení(2)

P8_TC1-COD(2018)0114


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 50 odst. 1 a článek 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4)

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132(5) upravuje přeshraniční fúze kapitálových společností. Tato pravidla představují značný milník ve zlepšování fungování jednotného trhu pro společnosti a využívání svobody usazování. Hodnocení těchto pravidel však ukazuje, že je potřebná jejich změna, pokud jde o pravidla pro přeshraniční fúze. Stávající unijní právo nestanovuje právní rámec pro přeshraniční rozdělení společností, neboť směrnice (EU) 2017/1132 stanovuje pouze pravidla pro rozdělování akciových společností v rámci jednoho členského státu.

(2)  Svoboda usazování je jednou ze základních zásad práva Unie. Podle čl. 49 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) ve spojení s článkem 54 SFEU svoboda usazování společností zahrnuje kromě jiného právo založit a řídit takové společnosti za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech členského státu usazení. Soudní dvůr Evropské unie k tomu podal výklad, že to zahrnuje právo společnosti založené podle práva jednoho členského státu přeměnit se na společnost jiného členského státu, pokud jsou splněny podmínky stanovené právem tohoto jiného členského státu, a zejména kritérium stanovené tímto jiným členským státem pro podřízení dotyčné společnosti jeho vnitrostátnímu právnímu řádu.

(3)  Při neexistenci harmonizace unijního práva spadá v souladu s článkem 54 SFEU stanovení definice kolizního kritéria, které určuje rozhodné vnitrostátní právo pro společnost, do pravomocí každého členského státu. Článek 54 SFEU staví kolizní kritéria, pokud jde o sídlo, ústřední správu a hlavní provozovnu společnosti, na stejnou úroveň. Proto, jak bylo vysvětleno v judikatuře, ▌ skutečnost, že se přemisťuje jenom sídlo (a ne ústřední správa nebo hlavní provozovna), nevylučuje sama o sobě použitelnost svobody usazování podle článku 49 SFEU. ▌

(4)  Tento vývoj v judikatuře otevřel nové příležitosti pro společnosti na jednotném trhu za účelem podpory hospodářského růstu, účinné hospodářské soutěže a produktivity. Cíl jednotného trhu bez vnitřních hranic pro společnosti se musí současně také uvést do souladu s jinými cíli evropské integrace, jako je sociální ochrana, jak je uvedeno v článku 3 SEU a článku 9 SFEU, a prosazování sociálního dialogu, jak je uvedeno v článku 151 a 152 SFEU. Právo společností na přeshraniční přeměnu, fúzi a rozdělení by mělo jít ruku v ruce s ochranou zaměstnanců, věřitelů a společníků a mělo by být s touto ochranou v rovnováze.

(5)  Neexistence právního rámce týkajícího se přeshraničních přeměn společností a jejich rozdělování vede ▌k právní roztříštěnosti a právní nejistotě, a tedy k překážkám ve využívání svobody usazování. Vede to rovněž k ochraně zaměstnanců, věřitelů a menšinových společníků na jednotném trhu, která není optimální.

(6)  Evropský parlament vyzval Komisi, aby přijala harmonizovaná pravidla pro přeshraniční přeměnu společností a jejich rozdělování. Harmonizovaný právní rámec by dále pomohl odstranit omezení týkající se svobody usazování a současně zajistil odpovídající ▌ochranu zúčastněných stran, jako jsou zaměstnanci, věřitelé a ▌společníci.

(7)  Touto směrnicí by neměla být dotčena pravomoc členských států zajistit v souladu se stávajícími právními předpisy v sociální oblasti větší ochranu zaměstnanců.

(8)  Provádění přeshraniční přeměny znamená pro společnost změnu právní formy, aniž by ztratila svou právní subjektivitu. Ani přeshraniční přeměna, ani přeshraniční fúze či rozdělení společnosti by však nemělo vést k obcházení požadavků na založení společnosti v ▌členském státě, v němž má být společnost po provedení dané operace zaregistrována. Společnost by měla plně dodržovat tyto podmínky, včetně požadavku mít sídlo v cílovém členském státě, a požadavky týkající se osob zbavených způsobilosti k členství ve statutárním orgánu. Uplatňováním těchto podmínek cílovým členským státem však nemůže být v případě přeshraniční přeměny dotčena kontinuita právní subjektivity společnosti, která je předmětem přeměny. ▌

(9)  Tato směrnice by se neměla vztahovat na společnosti v likvidaci, kdy už bylo zahájeno rozdělování jejich aktiv. Členské státy se kromě toho mohou rozhodnout, že z její působnosti vyjmou i společnosti, které jsou předmětem jiného likvidačního řízení. Členské státy by se měly navíc moci rozhodnout, že tuto směrnici nebudou uplatňovat na společnosti, které jsou předmětem insolvenčního řízení, jak je stanoveno v právních předpisech členských států, a to nehledě na to, zda je toto řízení součástí insolvenčního rámce daného členského státu nebo zda je regulováno mimo něj, a na společnosti, které jsou předmětem opatření za přecházení krizí ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU(6).

Touto směrnicí by neměla být dotčena směrnice o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení.

(10)   Vzhledem ke složitosti přeshraniční přeměny, fúze a rozdělení společností (dále jen „přeshraniční operace“) a množství dotyčných zájmů je v zájmu vytvoření právní jistoty vhodné uložit kontrolu legálnosti přeshraniční operace předtím, než vstoupí v platnost. Za tím účelem by měly příslušné orgány daných členských států zajistit, aby rozhodnutí o schválení přeshraniční operace bylo přijato korektním, objektivním a nediskriminačním způsobem na základě všech příslušných prvků, které vyžaduje právo členských států a EU.

(11)   Aby v postupu upravujícím přeshraniční operaci bylo možné zohlednit veškeré oprávněné zájmy zúčastněných stran, měla by společnost vypracovat a zveřejnit projekt navrhované operace obsahující nejdůležitější informace o této operaci. Pokud je tak stanoveno ve vnitrostátních právních předpisech nebo je to v souladu s vnitrostátní praxí, měl by správní nebo řídící orgán společnosti zapojit do rozhodování o návrhu podmínek přeshraniční operace zástupce zaměstnanců ve správních orgánech. Uvedené informace by měly zahrnovat alespoň právní formu společnosti nebo společností, zakladatelské právní jednání, příp. stanovy, navrhovaný orientační časový harmonogram dané operace a podrobné informace o zárukách poskytnutých společníkům věřitelům. V obchodním rejstříku by mělo být zveřejněno oznámení informující společníky, věřitele a zástupce zaměstnanců dané společnosti, příp. samotné zaměstnance, pokud nemají zástupce, že mohou k navrhované operaci předložit své připomínky ▌. Členské státy mohou rozhodnout rovněž o tom, že se zveřejní zpráva nezávislého znalce.

(12)  Za účelem poskytnutí informací svým společníkům zaměstnancům by společnost provádějící přeshraniční operaci, pro ně měla vyhotovit zprávu ▌. Ve zprávě by měly být vysvětleny a zdůvodněny právní a hospodářské aspekty navržené přeshraniční operace a její dopady na zaměstnance. Měly by v ní být vysvětleny zejména dopady přeshraniční operace s ohledem na budoucí podnikání společnosti, včetně jejích dceřiných společností. Pokud jde o společníky, měl by zpráva obsahovat především možné prostředky nápravy, které mají k dispozici, zejména informace o jejich právu na vystoupení ze společnosti. V případě zaměstnanců by měly být ve zprávě vysvětleny zejména dopady navrhované přeshraniční operace na situaci s ohledem na pracovní místa. Především by v ní mělo být vysvětleno, zda daná operace povede k podstatné změně podmínek zaměstnání stanovených zákonem, kolektivními smlouvami nebo nadnárodními dohodami mezi společnostmi a umístění provozoven dané společnosti, jako např. umístění sídla společnosti, a měly by v ní být uvedeny informace o řídícím orgánu a případně o zaměstnancích, vybavení, prostorách a majetku před přeshraniční operací a po ní a o pravděpodobných změnách organizace práce, mezd, místa výkonu práce v případě konkrétních pracovních míst, o předpokládaných důsledcích pro zaměstnance zastávající tato místa, a o sociálním dialogu na úrovni společnosti, případně o zastoupení zaměstnanců ve správních orgánech. Mělo by být také vysvětleno, jaký vliv budou mít tyto změny na případné dceřiné společnosti. Tento požadavek by se však neměl uplatňovat na případy, kdy společnost nemá žádné jiné zaměstnance než zaměstnance ve správním orgánu společnosti. Aby se dále zvýšila ochrana poskytovaná zaměstnancům, měli by mít zaměstnanci nebo jejich zástupci možnost předložit své stanovisko ke zprávě společnosti, v níž se uvádí, jaké dopady by na ně přeshraniční operace měla. Poskytnutím zprávy a možnosti se k ní vyjádřit by neměla být dotčena použitelná informační a konzultační řízení zahájená na vnitrostátní úrovni, včetně řízení probíhajících v návaznosti na provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES(7) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES(8). Zpráva nebo zprávy, pokud jsou vypracovány samostatně, by se měly zpřístupnit rovněž společníkům a zástupcům zaměstnanců společnosti, která provádí přeshraniční přeměnu, respektive pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnancům.

(13)  Znalec, který je nezávislý na dané společnosti, by měl přezkoumat projekt přeshraniční operace, nabídku peněžité náhrady, již společnost nabízí společníkům, kteří chtějí ze společnosti vystoupit, příp. výměnný poměr podílů (akcií), včetně výše doplatku, které jsou součástí navrženého projektu. Pokud jde o nezávislost znalce, měly by členské státy přihlížet k zásadám stanoveným v článku 22 a 22b směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/EC(9).

(14)  Informace, které společnost zveřejní, by měly být vyčerpávající a měly by zúčastněným stranám umožnit posoudit dopady zamýšlené přeshraniční operace. Společnosti by však neměly mít povinnost zveřejnit důvěrné informace, jejichž zveřejnění by v souladu s právními předpisy členských států nebo Unie poškodilo jejich obchodní pozici. Tato výjimka ze zveřejňování informací by neměla podrývat ostatní požadavky této směrnice.

(15)  Na základě projektu ▌a zpráv by měla valná hromada společníků společnosti nebo společností rozhodnout o tom, zda se má tento projekt a nezbytné pozměňovací návrhy k právnímu zakladatelskému chování, včetně stanov, schválit, či nikoliv. Je důležité, aby požadovaná většina pro takové hlasování byla dostatečně velká za účelem zajištění, že rozhodnutí o fúzi bude založeno na přesvědčivé většině. Kromě toho by společníci měli mít také právo hlasovat o všech úpravách účasti zaměstnanců, pokud si takové právo vyhradili během valné hromady.

(16)  V důsledku přeshraniční operace se společníci často potýkají se situací, kdy dochází ke změně práva, kterým se řídí jejich práva, protože se stávají společníky společnosti, která se řídí právem jiného členského státu než před danou operací. Proto by jim měly členské státy nabídnout alespoň právo vystoupit ze společnosti a získat peněžitou náhradu za své podíly (akcie), jež jsou rovnocenné hodnotě podílů (akcií) společníků s hlasovacím právem, kteří hlasovali proti schválení daného projektu. Členské státy se však mohou rozhodnout, že toto právo poskytnou i dalším společníkům, např. společníkům, kteří vlastní akcie bez hlasovacího práva, nebo společníkům, kteří by v důsledku přeshraničního rozdělení společnosti získali jiný podíl, než který měli před danou operací, či společníkům, v jejichž případě nedošlo v důsledku dané operace ke změně platného práva, nýbrž pouze ke změně některých práv. Tato směrnice by neměla mít vliv na ustanovení členských států týkající se platnosti smluv o prodeji nebo převodu podílů (akcií) společnosti ani na požadavky týkající se zvláštních právních forem. Členské státy by např. měly moci požadovat notářský zápis nebo ověřený podpis.

(17)  Společnosti by měly být pokud možno schopny odhadnout náklady spojené s přeshraniční operací. Společníci by proto měly mít povinnost společnosti oznámit, zda chtějí využít svého práva na zcizení svých podílů (akcií). Tím nejsou dotčeny žádné formální požadavky stanovené v právních předpisech členských států. Společníci by kromě toho měli mít povinnost dát v rámci svého oznámení nebo v určité časové lhůtě najevo, zda mají v úmyslu napadnout vznést námitky vůči peněžité náhradě a požadovat doplatek.

(18)  Výpočet nabídnuté peněžité náhrady by měl být založen na obecně přijatých metodách ocenění. Společníci by měli mít právo výpočet napadnout a zpochybnit přiměřenost peněžité náhrady u příslušného správního či soudního orgánu nebo u subjektu, který je podle právních předpisů daného členského státu, včetně arbitrážních soudů, touto agendou pověřen. Členské státy by měly mít možnost zajistit, aby společníci, kteří využijí svého práva na zcizení svých podílů (akcií), měli právo zúčastnit se řízení, a měly by mít možnost stanovit ve svých právních předpisech příslušnou časovou lhůtu, ve které tak mohou společníci učinit.

(19)  V případě přeshraničních fúzí nebo rozdělování společností by však společníci, kteří nemají právo na vystoupení ze společnosti nebo jej nevyužili, měli mít právo na zpochybnění výměnného poměru podílů (akcí). Při posuzování přiměřenosti výměnného poměru podílů (akcí) by měl mít příslušný správní či soudní orgán nebo subjekt, který je podle právních předpisů daného členského státu touto agendou pověřen, přihlížet k výši možného doplatku, který je součástí daného projektu.

(20)   S cílem ochránit věřitele proti riziku platební neschopnosti v návaznosti na přeshraniční operaci by se mělo členským státům ▌umožnit, aby požádaly tuto společnost nebo tyto společnosti o učinění prohlášení o platební schopnosti uvádějící, že si nejsou vědomy žádného důvodu, proč by společnost nebo společnosti, které vznikly na základě přeshraniční operace, neměly být schopny plnit své závazky. Členské státy by za takových okolností měly mít možnost učinit členy řídicího orgánu osobně odpovědnými za přesnost uvedeného prohlášení. Jelikož se právní tradice mezi členskými státy liší, pokud jde o prohlášení týkající se platební schopnosti a jejich případných důsledků, mělo by být ponecháno na členských státech, aby vyvozovaly příslušné důsledky z poskytnutí nepřesných nebo zavádějících prohlášení, včetně účinných a přiměřených sankcí a odpovědnosti v souladu s unijním právem.

(21)  S cílem zaručit příslušnou ochranu věřitelů v případech, kdy nejsou spokojeni s ochranou poskytovanou ze strany společnosti v daném projektu a kdy se jim se společností nepodařilo najít uspokojivé řešení, mohou věřitelé, kteří o tom společnost předem informovali, požádat příslušný ▌orgán ▌o ochranná opatření ▌. Při jejich hodnocení by měl příslušný orgán přihlížet k tomu, zda má nárok, který věřitel uplatňuje vůči společnosti nebo třetí straně, alespoň rovnocennou výši nebo srovnatelnou úvěrovou kvalitu jako před přeshraniční operací a zda jej lze uplatnit ve stejné jurisdikci ▌.

(22)  Členské státy by měly zajistit přiměřenou ochranu těch věřitelů, kteří uzavřeli vztah se společností předtím, než tato společnost zveřejnila svůj záměr týkající se přeshraniční operace. Kromě obecných pravidel stanovených v nařízení Brusel I by proto měly členské státy stanovit, že tito věřitelé by měli mít možnost uplatnit svůj nárok ve výchozím členském státě po dobu dvou let od zveřejnění projektu přeshraniční přeměny. Po jeho zveřejnění by měli mít věřitelé možnost vzít v úvahu potenciální dopad změny jurisdikce a platného práva, k níž dojde v důsledku přeshraniční operace. Věřiteli společnosti, kteří mají být chráněni, by mohli být jak aktivní, tak i bývalí zaměstnanci, kteří mají zaměstnanecká důchodová práva, a osoby, které pobírají zaměstnanecký důchod. Dvouletým ochranným opatřením stanoveným v této směrnici, pokud jde o jurisdikci, na niž se mohou věřitelé, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním projektu přeshraniční přeměny, obrátit, nejsou dotčeny právní předpisy členských států stanovující promlčecí lhůtu v případě pohledávek.

(23)  Je důležité zajistit neomezené dodržování práva zaměstnanců na informace a konzultace, pokud jde o přeshraniční operace. Informování zaměstnanců a konzultace s nimi v souvislosti s přeshraničními operacemi by měly probíhat v souladu s právním rámcem stanoveným směrnicí 2002/14/ES, pokud jde o podniky nebo o skupiny podniků působících na úrovni Společenství, a v souladu se směrnicí 2009/38/ES a směrnicí Rady 2001/23/ES(10), pokud se přeshraniční fúze nebo přeshraniční rozdělení společnosti považuje ve smyslu příslušné směrnice za převod podniku. Touto směrnicí není dotčena směrnice 2009/38/ES, směrnice Rady 98/59/ES, směrnice 2001/23/ES ani směrnice 2002/14/ES. Avšak vzhledem k tomu, že tato směrnice stanovuje harmonizovaný postup přeshraničních operací, je vhodné stanovit zejména časový rámec, v němž by mělo dojít k informování zaměstnanců o přeshraniční operaci a ke konzultaci s nimi.

(24)  Mezi zástupce zaměstnanců uvedené v právních předpisech členských států, příp. v souladu s praxí členských států by měly patřit také příslušné orgány vytvořené v souladu s právními předpisy EU, pokud existují, jako je např. evropská rada zaměstnanců vytvořená v souladu se směrnicí 2009/38/ES a zastupující orgán vytvořený v souladu se směrnicí Rady 2001/86/ES(11).

(25)  Členské státy by měly zajistit, aby zástupci zaměstnanců při výkonu svých funkcí požívali v souladu s článkem 7 směrnice 2002/14/ES dostatečné ochrany a jistot, které by jim umožnily náležitě vykonávat povinnosti, jež jim byly svěřeny.

(26)  Aby bylo možné zprávu analyzovat, měla by společnost provádějící přeshraniční operaci poskytnout zástupcům zaměstnanců zdroje, které by jim umožnily vhodným způsobem uplatňovat práva vyplývající z této směrnice.

(27)   S cílem zajistit, aby účast zaměstnanců nebyla v důsledku přeshraniční operace neoprávněně dotčena, zavedla-li společnost provádějící přeshraniční operaci systém účasti zaměstnanců ▌, měla by mít tato společnost nebo společnosti, které vznikly na základě této přeshraniční operace, povinně právní formu, která umožňuje výkon takové účasti, kromě jiného i prostřednictvím účasti zástupců zaměstnanců v příslušných řídících nebo dozorčích orgánech společnosti nebo společností. Kromě toho by▌v takovém případě, kdy mezi společností a jejími zaměstnanci probíhají jednání v dobré víře, měla tato jednání probíhat podle postupu stanoveného ve směrnici 2001/86/ES, za účelem nalezení smírného řešení, které uvede právo společnosti na přeshraniční rozdělení do souladu s právy zaměstnanců na účast. Jako výsledek těchto jednání by se měla uplatňovat buď dohodnutá řešení na míru, nebo pokud nebude dosaženo dohody, měla by se standardní pravidla stanovená v příloze směrnice 2001/86/ES uplatňovat obdobně. Za účelem ochrany buď dohodnutého řešení, nebo uplatňování uvedených standardních pravidel, by společnost neměla mít v průběhu čtyř let možnost zrušit práva účasti prostřednictvím provádění následných vnitrostátních nebo přeshraničních přeměn, fúzí či rozdělení.

(28)  Aby se předešlo obcházení práv zaměstnanců na účast prostřednictvím přeshraniční operace, společnost nebo společnostiprovádějící přeshraniční operaci zapsaná v rejstříku členského státu, který zaměstnancům zajišťuje práva účasti, by neměla mít možnost provést přeshraniční operaci, aniž by ji nejdřív projednala se zaměstnanci nebo jejími zástupci, jestliže se průměrný počet zaměstnanců zaměstnaných touto společností rovná čtyřem pětinám vnitrostátní prahové hodnoty pro uplatnění takové účasti zaměstnanců.

(29)  Zapojení všech zainteresovaných stran, zejména zaměstnanců, přispívá k zajištění dlouhodobě udržitelného přístupu společností na celém jednotném trhu. V tomto ohledu hraje důležitou úlohu zajištění práva zaměstnanců na účast ve správních orgánech společností a prosazování tohoto práva, zejména v případě, že dochází k přesunu společností za hranice nebo jejich přeshraniční restrukturalizaci. Proto má úspěšné dokončení jednání o právech zaměstnanců na účast ve správních orgánech v kontextu přeshraničních operací zásadní význam a mělo by být podporováno.

(30)   S cílem zajistit náležité rozdělení úkolů mezi členské státy a účinnou a efektivní kontrolu přeshraničních operací ex ante, měly by mít příslušné orgány ▌členských státůspolečnosti nebo společností provádějících přeshraniční operaci, pravomoc ▌vydávat osvědčení předcházející přeměně, fúzi nebo rozdělení (dále jen „osvědčení předcházející přeshraniční operaci“). Příslušné orgány ▌členského státupřeměněné společnosti nebo společnosti či společností, které vznikly v důsledku přeshraniční operace, by neměly mít možnost bez toho osvědčení postup přeshraniční přeměny dokončit.

(31)  Za účelem vydání osvědčení předcházejícího přeshraniční operaci by měly členské státy společnosti nebo společností provádějících přeshraniční operaci, v souladu se svými právními přepisy jmenovat orgán nebo několik orgánů, které by byly příslušné ke kontrole zákonnosti dané operace. Mezi příslušný orgán nebo orgány mohou patřit soudy, notáři nebo jiný orgán, daňový orgán nebo orgán pro finanční služby. V případě několika příslušných orgánů by měla mít společnost možnost podat žádost o osvědčení předcházející přeshraniční operaci u jediného příslušného orgánu, stanoveného členským státem, který by měl svou činnost koordinovat s dalšími příslušnými orgány. Příslušný orgán nebo orgány by měly posoudit dodržování všech příslušných podmínek a řádné dodržování veškerých postupů a náležitostí v daném členském státě a měly by rozhodnout o tom, zda toto osvědčení vydají do tří měsíců od podání žádosti ze strany společnosti, ledaže by měly závažné pochybnosti o tom, že přeshraniční operace je připravována za účelem porušování daňových povinností nebo podvodu, které povedou nebo jsou určeny k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či k jejich obcházení, nebo za účelem páchání trestné činnosti, a posouzení žádosti vyžaduje získání dalších informací či provedení dalšího vyšetřování.

(32)  Za určitých podmínek by mohlo být právo na provedení přeshraniční operace využito za účelem porušování daňových povinností nebo podvodu, např. k obcházejí práv zaměstnanců, vyhýbání se platbám sociálního zabezpečení nebo daňových povinností či za účelem páchání trestné činnosti. Je důležité postupovat zejména proti krycím společnostem zřizovaným s cílem obcházet nebo porušovat právní předpisy jednotlivých členských států nebo Unie či se jim vyhýbat. Pokud v průběhu kontroly zákonnosti dané operace zjistí příslušný orgán, a to i na základě konzultací s příslušnými orgány, že přeshraniční operace je připravována za účelem porušování daňových povinností nebo podvodu, které povedou nebo jsou určeny k vyhýbání se právním předpisům členských států nebo Unie či k jejich obcházení, neměl by tuto operaci povolit. Příslušný postup, včetně veškerého podrobného posuzování, by měl probíhat v souladu s právními předpisy členských států. V tomto případě může příslušný orgán dané posuzování prodloužit až o tři další měsíce.

(33)  Pokud má příslušný orgán závažné pochybnosti o tom, zda není přeshraniční operace připravována za účelem porušování daňových povinností nebo podvodu, musí při posuzování žádosti přihlédnout ke všem příslušným skutečnostem a okolnostem a příp. vzít v úvahu alespoň orientační faktory týkající se charakteristiky usazení společností v členském státě, v němž má být společnost, příp. společnosti, po provedení přeshraniční operace zaregistrována, včetně záměru operace, odvětví, investic, čistého obratu a hospodářského výsledku, počtu zaměstnanců, obsahu rozvahy, daňové rezidence, majetku a jeho umístění, zařízení, skutečných majitelů společnosti, obvyklého místa výkonu práce zaměstnanců a zvláštních skupin zaměstnanců, místa, kam jsou splatné příspěvky na sociální zabezpečení, počtu vyslaných zaměstnanců zaměstnanců v roce předcházejícím přeměně společnosti ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004(12) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES(13), počtu zaměstnanců pracujících současně ve více než jednom členském státě ve smyslu nařízení (ES) č. 883/2004 a obchodních rizik, která na sebe přijala společnost a společnosti před přeshraniční operací a po jejím uskutečnění. Při posuzování je nutné vzít v úvahu rovněž příslušné skutečnosti a okolnosti týkající se práv zaměstnanců na účast, zejména pokud jde o jednání o těchto právech, k nímž daly podnět čtyři pětiny platné prahové hodnoty stanovené v právních předpisech členského státu. Všechny tyto prvky by se měly při celkovém posuzování považovat pouze za orientační a nelze je tedy posuzovat izolovaně. Pokud vede přeshraniční operace k tomu, že společnost má skutečné místo své správy, příp. své hospodářské činnosti v členském státě, v němž má být společnost (nebo společnosti) po provedení přeshraniční operace zaregistrována, může to příslušný orgán považovat za náznak toho, že nejde o okolnosti vedoucí k porušování daňových povinností nebo podvodům.

(34)  Příslušný orgán by měl být navíc za účelem provedení kontroly zákonnosti v procesním rámci stanoveném vnitrostátním právem schopen získat od společnosti provádějící přeshraniční operaci nebo od jiných příslušných orgánů, mj. od orgánů cílového členského státu, veškeré příslušné informace a listiny. Členské státy by měly mít možnost stanovit, jaké důsledky mohou mít postupy, které zahájily společníci a věřitelé podle této směrnice, na vydání osvědčení předcházejícího přeshraniční operaci.

(35)  Při posuzování žádosti, kterou společnost podala za účelem získání tohoto osvědčení, se může příslušný orgán obrátit na nezávislého znalce. Členské státy by měly stanovit pravidla, která by zajistila, aby byl znalec nebo právnická osoba, jejímž jménem jedná, nezávislý na společnosti žádající o osvědčení. Tohoto znalce nebo tyto znalce by měl jmenovat příslušný orgán, přičemž by neměli mít na dotyčnou společnost v současné ani minulé době žádnou vazbu, která by mohl mít vliv na jejich nezávislost.

(36)  Aby bylo zajištěno, že společnost provádějící přeshraniční operaci, nepoškozuje své věřitele, měl by mít příslušný orgán možnost kontrolovat zejména to, zda daná společnost splnila své povinnosti vůči veřejným věřitelům či zda jsou dostatečným způsobem zajištěny nevypořádané závazky. Příslušný orgán by měl mít možnost kontrolovat zejména to, zda není společnost předmětem probíhajícího soudního řízení například kvůli porušení sociálních právních předpisů a právních předpisů v oblasti pracovního práva a životního prostředí, která mohou ve svém důsledku pro danou společnost znamenat další závazky, mj. vůči občanům a soukromým subjektům.

(37)  Členské státy by měly v souladu se základními zásadami přístupu ke spravedlnosti zajistit procesní záruky, mj. pokud jde o možnost přezkoumání rozhodnutí příslušných orgánů v rámci řízení týkajících se přeshraničních operací, o možnost odsunout datum účinnosti příslušného osvědčení, aby mohly strany podat žalobu u příslušného soudu, a případně o možnost dosáhnout předběžného opatření.

(38)   Po obdržení osvědčení předcházejícího přeshraniční operaci a po ověření, že zákonné požadavky členského státu, v němž má být společnost po provedení dané operace zaregistrována, byly splněny, včetně kontroly toho, zda daná transakce nepředstavuje obcházení právních přepisů členských států nebo EU, měly by příslušné orgány zapsat danou společnost do svého obchodního rejstříku. Příslušný orgán předchozího členského státu ▌společnosti nebo společností provádějících přeshraniční operaci vymaže společnost ze svého rejstříku teprve po tomto zapsání do rejstříku. Příslušné orgány ▌členského státu, v němž má být společnost po provedení přeshraniční operace zapsána do rejstříku, by neměly mít možnost vznést námitky proti informacím uvedeným v osvědčení předcházejícím přeshraniční operaci. ▌

(39)  Členské státy by měly zajistit, aby bylo některé procesní kroky, totiž zveřejnění projektu přeshraniční operace, žádosti o osvědčení předcházející přeshraniční přeměně, fúzi nebo rozdělení (dále jen „osvědčení předcházející přeshraniční operaci“) a dále předkládání jakýchkoli informací a listin ke kontrole zákonnosti přeshraniční přeměny, fúze nebo rozdělení, kterou provádí cílový členský stát, možné zcela vyhotovit online, aniž by bylo nutné, aby se žadatelé osobně dostavili k příslušnému orgánu v členských státech. Měly by se příslušným způsobem uplatňovat předpisy o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností. Příslušný orgán by měl mít možnost obdržet žádosti o osvědčení předcházející přeshraniční přeměně, včetně podávání jakýchkoli informací a dokumentů, online, ledaže by to nebylo ze strany daného orgánu výjimečně technicky možné.

(40)  Aby se společnostem snížily náklady a administrativní zátěž a aby došlo ke zkrácení postupů, měly by členské státy v oblasti práva obchodních společností uplatňovat zásadu „pouze jednou“, což je zásada, podle níž se po společnostech nepožaduje, aby stejné informace předkládaly veřejným orgánům více než jednou. Společnosti by například neměly mít povinnost předkládat stejné údaje jak vnitrostátnímu rejstříku, tak vnitrostátnímu věstníku.

(41)  Jako důsledek přeshraniční přeměny by si přeměněná společnost měla zachovat svou právní subjektivitu a své jmění, včetně veškerých práv a povinností vyplývajících ze smluv, jednání nebo opomenutí. Společnost by měla zejména dodržovat práva a povinnosti vyplývající z pracovních smluv nebo pracovněprávních vztahů, mj. podmínky dohodnuté v kolektivních smlouvách.

(42)   S cílem zajistit příslušnou úroveň transparentnosti a využít digitální nástroje a procesy by se osvědčení předcházející přeshraniční operaci, která vydaly příslušné orgány v různých členských státech, měla vyměňovat pomocí systému propojení obchodních rejstříků a měla by se veřejně zpřístupnit. V souladu s hlavní zásadou, která je základem této směrnice, by měla být tato výměna informací vždy bezplatná.

(43)  Za účelem zvýšení transparentnosti, pokud jde o přeshraniční operace, je důležité, aby příslušné rejstříky členských států obsahovaly nezbytné informace z jiných rejstříků, které by se týkaly společností zapojených do přeshraniční operace, aby bylo možné sledovat jejich historii. Jde zejména o to, aby spis vedený o určité společnosti v rejstříku, v němž byla daná společnost zapsána před přeshraniční operací, obsahoval nové registrační číslo společnosti, které jí bylo přiděleno po proběhnutí dané operace. Stejně tak by měl spis vedený o určité společnosti v rejstříku, v němž byla daná společnost zapsána po přeshraniční operací, obsahovat původní registrační číslo společnosti, které jí bylo přiděleno před proběhnutím dané operace.

(44)  Pokud jde o stávající pravidla pro přeshraniční fúze, Komise ve svém sdělení nazvaném „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ ▌oznámila, že posoudí potřebu aktualizovat tato pravidla ▌, aby malé a střední podniky mohly snadněji volit optimální podnikatelskou strategii a lépe se přizpůsobovat změnám podmínek na trhu, aniž by oslabily sociální ochranu a ochranu pracovních míst. Komise ve svém sdělení nazvaném „Pracovní program Komise na rok 2017, Pro Evropu, která chrání, posiluje a brání“, ohlásila iniciativu s cílem usnadnit provádění přeshraničních fúzí.

(45)   Neexistence harmonizace ochranných opatření pro společníky byla označena za překážku pro přeshraniční operace. Společnosti a společníci se setkávají s mnoha nejrůznějšími formami ochrany, což vede ke komplikacím a právní nejistotě. Společníkům ▌by proto měla být poskytnuta stejná minimální úroveň ochrany bez ohledu na členský stát, v němž se společnost nachází. Členské státy si proto mohou zachovat nebo zavést další ochranná pravidla pro společníky, pokud nejsou v rozporu s pravidly stanovenými v této směrnici nebo se svobodou usazování. Individuální práva společníků na informace zůstávají nedotčena.

(46)   Po přeshraniční operaci mohou dřívější věřitelé společnosti (nebo společností), která provádí danou operaci, zjistit, že daná operace měla na jejich pohledávky vliv, jestliže se ▌společnost, která odpovídá za pohledávky, potom řídí právem jiného členského státu. V současné době se pravidla o ochraně věřitelů v členských státech liší, což značně přidává na obtížnosti procesu přeshraničních operací a vede k nejistotě jak zapojených společností, tak i jejich věřitelů, pokud jde vymáhání nebo uspokojení jejich pohledávek.

(47)  Kromě nových pravidel ohledně přeměny společností stanovuje tato směrnice ▌ pravidla pro přeshraniční rozdělování společností, a to jak odštěpením, tak i rozštěpením, ale pouze prostřednictvím vytvoření nových společností. Tato směrnice ▌neposkytuje harmonizovaný rámec pro přeshraniční rozdělení, v nichž společnost převádí jmění na více než jednu existující společnost, protože tyto případy byly považovány za příliš složité, jelikož vyžadují zapojení příslušných orgánů z několika členských států a znamenají další rizika z hlediska ▌obcházení ▌ pravidel členských států a EU. Možnost vytvořit společnost na základě oddělení, jak je uvedeno v této směrnici, nabízí společnostem nový harmonizovaný postup na jednotném trhu, společnosti by se však měly mít možnost svobodně rozhodnout, že v jiném členském státě vytvoří pobočku.

(48)   Jako důsledek přeshraniční fúze by měla být veškerá aktiva a pasiva i veškerá práva a povinnosti, včetně práv a povinností vyplývající ze smluv, jednání nebo opomenutí, převedena na nástupnickou společnost, přičemž společníci fúzujících společností, kteří nevyužijí svého práva na vystoupení ze společnosti, by se měli stát společníky nástupnické, resp. nové společnosti. Nástupnická nebo nová společnost by měla dodržovat zejména práva a povinnosti vyplývající z pracovních smluv nebo pracovněprávních vztahů, mj. podmínky dohodnuté ve veškerých kolektivních smlouvách.

(49)  Jako důsledek přeshraničního rozdělení byse mělaaktiva a pasiva rozdělované společnosti a veškerá její práva a povinnosti, včetně práv a povinností vyplývající ze smluv, jednání nebo opomenutí, převést na nástupnické společnosti v souladu s přidělením stanoveným v projektu rozdělení a společníci rozdělované společnosti, kteří nevyužijí svého práva na vystoupení ze společnosti, by se měli stát společníky nástupnických společností, nebo zůstat společníky rozdělované společnosti, nebo se stát společníky obou. Nástupnická společnost by měla zejména dodržovat práva a povinnosti vyplývající z pracovních smluv nebo pracovněprávních vztahů, mj. podmínky dohodnuté v kolektivních smlouvách.

(50)  V zájmu zajištění právní jistoty by nemělo být možné prohlásit přeshraniční operaci, která se uskutečnila v souladu s postupem stanoveným v této směrnici, za neplatnou. Tím by neměly být dotčeny pravomoci členských států mj. v oblasti trestního práva, financování terorismu, sociálního práva, zdanění a prosazování práva v souladu s vlastními právními předpisy, zejména pokud příslušné nebo jiné relevantní orgány především na základě věcných informací zjistí poté, co přeshraniční operace nabude účinnosti, že tato operace byla připravena za účelem porušování daňových povinností nebo podvodu, které povedou nebo jsou určeny k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či za účelem páchání trestné činnosti. V této souvislosti mohou příslušné orgány také posuzovat, zda v letech následujících po uskutečnění přeshraniční operace bylo dosaženo příslušné prahové hodnoty, pokud jde o účast zaměstnanců v členském státě společnosti, která danou operaci provedla, či zda byla tato hodnota překročena.

(51)  Žádnou přeshraniční operací by neměla být dotčena odpovědnost za plnění daňových povinností týkajících se činnosti společnosti (společností) před danou operací.

(52)   Aby byla zaručena práva zaměstnanců kromě práv na účast, není touto směrnicí dotčena směrnice 2009/38/ES, směrnice Rady 98/59/ES(14), směrnice 2001/23/ES a směrnice 2002/14/ES. Vnitrostátní právní předpisy by se měly vztahovat také na otázky nespadající do oblasti působnosti této směrnice, například daně nebo sociální zabezpečení.

(53)   Ustanoveními této směrnice nejsou dotčeny právní a správní předpisy, včetně vymáhání daňových pravidel v přeshraničních přeměnách, fúzích a rozděleních, a vnitrostátních právních předpisů týkajících se daňových povinností členských států nebo jejich nižších územně správních celků.

(54)  Touto směrnicí není dotčena směrnice Rady (EU) 2016/1164, kterou se stanovují pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu(15), směrnice Rady 2009/133/ES o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, částečných rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy(16), směrnice Rady (EU) 2015/2376, která stanovuje povinnou automatickou výměnu informací o předběžných daňových rozhodnutích a předběžných posouzeních převodních cen mezi členskými státy(17), směrnice Rady (EU) 2016/881 o povinné automatické výměně informací v oblasti daní(18) a směrnice Rady (EU) 2018/822 o povinné automatické výměně informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat(19).

(55)   Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849(20) řešící rizika praní peněz a financování terorismu, zejména povinnosti týkající se provádění odpovídajících opatření hloubkové kontroly klienta na základě posouzení rizik a zjišťování skutečného vlastníka nově vytvořeného subjektu v členském státě jeho založení a jeho zapsání do rejstříku.

(56)  Touto směrnicí nejsou dotčeny právní předpisy Unie a předpisy členský států, které vypracovaly nebo zavedly v návaznosti na právní předpisy Unie a které upravují transparentnost a práva akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi.

(57)  Touto směrnicí nejsou dotčeny právní předpisy Unie platné pro společnosti zprostředkující úvěry a jiné finanční podniky a vnitrostátní pravidla přijatá na základě těchto právních předpisů Unie.

(58)   Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž usnadnění a regulace přeshraničních přeměn, fúzí a rozdělení, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice to, co je k dosažení těchto cílů nezbytné.

(59)   Tato směrnice dodržuje základní lidská práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(60)   Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011(21) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(61)   Komise by měla provést hodnocení této směrnice, mj. posoudit, jak jsou dodržována ustanovení o informování zaměstnanců a konsultacích s nimi a o jejich účasti v souvislosti s přeshraničními operacemi. Cílem tohoto hodnocení by mělo být zejména posouzení těch přeshraničních operací, v jejichž případě byla jednání o účasti zaměstnanců zahájena na podnět čtyř pětin příslušné prahové hodnoty, a zjištění, zda tyto společnosti po proběhnutí přeshraniční operace splňují příslušnou prahovou hodnotu členského státu společnosti, která danou operaci provedla, týkající se účasti zaměstnanců či zda tuto hodnotu překračují. Podle bodu 22 Interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(22)by uvedené hodnocení mělo vycházet z pěti kritérií účinnosti, účelnosti, relevanci, soudržnosti a přidané hodnotě a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích opatření.

(62)   Měly by se shromažďovat informace, aby se posoudilo plnění právních předpisů ve srovnání s cíli, které sledují, a aby pro hodnocení byly poskytnuty informace o právních předpisech v souladu s bodem 22 Interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

(63)  Směrnice (EU) 2017/1132 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice (EU) 2017/1132

Směrnice (EU) 2017/1132 se mění takto:

1)  V čl. 18 odst. 3 se vkládá nové písmeno aa), které zní:"

„aa) dokumenty a informace uvedené v článcích 86h, 86o, 86q, 123, 127a, 160j, 160q, 160s;“

"

2)  ▌Článek 24 se mění takto:

a)   písmeno e) se nahrazuje tímto:"

„e) podrobný seznam údajů, které mají být předány pro účely výměny informací mezi rejstříky a pro účely zveřejňování informací, jak je uvedeno v článcích 20, 34, ▌86o, 86p, 86q, 127a, 128, 130 ▌, 160q, 160r a 160s“;

"

b)  ve druhém pododstavci se doplňuje nová věta, která zní:"

„Komise přijme prováděcí akty podle písmene e) nejpozději 18 měsíců po datu vstupu v platnost.“;

"

3)  Název hlavy II se nahrazuje tímto:"

„PŘEMĚNY, FÚZE A ROZDĚLENÍ KAPITÁLOVÝCH SPOLEČNOSTÍ“.

"

4)  V hlavě II se vkládá kapitola – I, která zní:"

„KAPITOLA – I

Přeshraniční přeměny

Článek 86a

Působnost

1.  Tato kapitola se vztahuje na přeměnu kapitálové společnosti, která je založena podle práva některého členského státu a má sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu v Unii, v kapitálovou společnost, která se řídí právním řádem jiného členského státu (dále jen „přeshraniční přeměna“).

Článek 86b

Definice

Pro účely této kapitoly se rozumí:

   1) „kapitálovou společností“ (dále jen „společnost“) společnost, která má jednu z forem uvedených v příloze II a která provádí přeshraniční přeměnu;
   2) „přeshraniční přeměnou“ operace, při níž společnost, aniž by byla zrušena či zanikla s likvidací, změní svou právní formu, pod kterou je zapsána ve výchozím členském státě, na právní formu v cílovém členském státě, která je uvedena v příloze II, a přemísťuje přinejmenším své sídlo do cílového členského státu při zachování své právní subjektivity;
   3) „výchozím členským státem“ členský stát, ve kterém je společnost zapsána ve své právní formě před přeshraniční přeměnou;
   4) „cílovým členským státem“ členský stát, ve kterém bude společnost zapsána ve své právní formě v důsledku přeshraniční přeměny;

   5) „přeměněnou společností“ společnost ▌vytvořená v cílovém členském státě v důsledku procesu přeshraniční přeměny ▌.

Článek 86c

Další ustanovení o působnosti

1.  Tato kapitola se nepoužije na přeshraniční přeměny, na nichž se podílí společnost, jejímž předmětem činnosti je kolektivní investování kapitálu získaného od veřejnosti, která provozuje svou činnost na základě zásady rozložení rizika a jejíž podílové jednotky jsou na žádost držitelů podílů přímo či nepřímo odkoupeny nebo vyplaceny z majetku této společnosti. Za rovnocenné odkupu nebo vyplacení se považuje jednání společnosti směřující k zajištění toho, aby se hodnota jejích podílových jednotek na burze významně nelišila od čisté hodnoty jejího majetku.

2.  Členské státy zajistí, aby se tato kapitola nepoužila, nastane-li některá z těchto okolností:

   a) společnost je v likvidaci a začala rozdělovat svůj majetek mezi své akcionáře;

   b) společnost je předmětem nástrojů, pravomocí a mechanismů k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU*.

3.  Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat tuto kapitolu na společnosti, které jsou předmětem:

   a) insolvenčního řízení nebo preventivní restrukturalizace;
   aa) likvidačního řízení, které není jedním postupů, na něž odkazuje odstavec 2; nebo
   b) opatření k předejití krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 101 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU.

4.  Vnitrostátním právem výchozího členského státu se řídí ta část postupů a formálních požadavků, které je nutné dodržet v souvislosti s přeshraniční přeměnou, pro získání osvědčení předcházejícího přeměně, a vnitrostátním právem cílového státu se řídí ta část postupů a požadavků, které je nutné dodržet, navazující na obdržení osvědčení předcházejícího přeměně v souladu s právem Unie.

Článek 86d

Projekty přeshraničních přeměn

1.   Řídící nebo správní orgán společnosti ▌vyhotoví projekt přeshraniční přeměny. Projekt přeshraniční přeměny obsahuje alespoň tyto údaje:

   a) právní formu, název a umístění sídla společnosti ve výchozím členském státě;
   b) právní formu, název a navrhované umístění sídla přeměňované společnosti ▌v cílovém členském státě;
   c) případně zakladatelské právní jednání a stanovy společnosti v cílovém členském státě, pokud jsou obsaženy v samostatném právním jednání;
   d) navrhovaný orientační časový rozvrh přeshraniční přeměny;
   e) práva, která přeměněná společnost poskytuje společníkům se zvláštními právy nebo držitelům cenných papírů jiných než cenných papírů představujících podíl na základním kapitálu společnosti, nebo opatření navrhovaná pro tyto osoby;
   f) ▌ ochranná opatření, jako jsou záruky nebo přísliby, jsou-li nabízeny věřitelům;

   h) veškeré zvláštní výhody poskytnuté členům správních, řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů ▌ společnosti;
   ha) údaje o tom, jestli společnost obdržela ve výchozím členském státě v průběhu předchozích 5 let jakékoli pobídky či subvence;
   i) podrobné informace o nabídce peněžité náhrady pro společníky ▌v souladu s článkem 86j;
   j) pravděpodobné dopady přeshraniční přeměny na zaměstnanost;
   k) případně údaje o postupech, kterými se podle článku 86l stanoví úprava zapojení zaměstnanců do vymezování jejich práv na účast v přeměněné společnosti ▌.

Článek 86e

Zpráva řídícího nebo správního orgánu pro společníky a zaměstnance

1.  Řídící nebo správní orgán ▌společnosti vypracuje pro společníky a zaměstnance zprávu, ve které objasní a zdůvodní právní a hospodářské aspekty přeshraniční přeměny, jakož i dopady přeshraniční přeměny na zaměstnance.

2.  Zpráva uvedená v odstavci 1 vysvětlí zejména dopady přeshraniční přeměny na budoucí podnikání společnosti.

Zahrnuje také oddíl určený společníkům a oddíl určený zaměstnancům.

3.  Oddíl zprávy určený společníkům vysvětlí zejména:

   aa) peněžitou náhradu a metodu použitou při jejím stanovení;
   b) dopady přeshraniční přeměny na společníky;
   c) práva a prostředky nápravy dostupné pro společníky ▌v souladu s článkem 86j.

4.  Oddíl zprávy určený společníkům není vyžadován v případě, že všichni společníci dané společnosti souhlasili s tím, že se tohoto požadavku vzdávají. Členské státy mohou z ustanovení tohoto článku vyloučit společnosti s jediným společníkem.

5.  Oddíl zprávy určený zaměstnancům vysvětlí zejména:

   ca) dopady přeshraniční přeměny na pracovněprávní vztahy a případně také opatření určená k jejich ochraně;
   cb) veškeré podstatné změny příslušných podmínek zaměstnání a místa podnikání společnosti;
   d) způsob, jakým faktory stanovené v písmenech ca) a cb) ovlivňují také případné dceřiné společnosti dané společnosti.

6.  Pokud řídící nebo správní orgán společnosti obdrží s dostatečným předstihem stanovisko zástupců jejích zaměstnanců nebo, pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnanců, ohledně částí zprávy uvedených v odstavcích 1, 2 a 4, jak stanoví vnitrostátní právo, jsou společníci o tomto stanovisku informováni a stanovisko se přiloží ke zprávě.

7.  Oddíl určený zaměstnancům není vyžadován, pokud společnost a její případné dceřiné společnosti nemají žádné zaměstnance kromě těch, kteří jsou součástí řídícího nebo správního orgánu.

8.  Společnost se může rozhodnout, zda připraví zprávu obsahující dva oddíly uvedené v odstavcích 3 a 4, nebo zda připraví dvě oddělené zprávy pro společníky a pro zaměstnance.

9.  Zpráva uvedená v odstavci 1 nebo zprávy uvedené v odstavci 5 se v každém případě, spolu se společným projektem přeshraniční přeměny, pokud je k dispozici, elektronicky zpřístupní společníkům a zástupcům zaměstnanců společnosti, nebo pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnancům, a to nejpozději šest týdnů přede dnem konání valné hromady uvedené v článku 86i.

10.  Pokud je od oddílu zprávy určeného společníkům uvedeného v odstavci 3 upuštěno v souladu s odstavcem 3 a oddíl určený zaměstnancům uvedený v odstavci 4 není v souladu s odstavcem 4a vyžadován, není zpráva uvedená v odstavci 1 vyžadována.

9.  Odstavci 1 až 8 tohoto článku nejsou dotčena použitelná práva na informace a konzultace a řízení zahájená na vnitrostátní úrovni v návaznosti na provedení směrnic 2002/14/ES a 2009/38/ES.

Článek 86g

Zpráva nezávislého znalce

1.  Členské státy zajistí, aby projekt přeshraniční přeměny přezkoumal nezávislý znalec a vypracoval zprávu určenou společníkům, která jim bude zpřístupněna nejpozději jeden měsíc přede dnem konání valné hromady uvedené v článku 86i. V závislosti na právu dotčeného členského státu mohou být těmito znalci fyzické nebo právnické osoby.

2.   Zpráva uvedená v odstavci 1 v každém případě zahrnuje znalecký posudek k tomu, zda je peněžitá náhrada přiměřená. Pokud jde o peněžitou náhradu uvedenou v čl. 86d písm. i), zohlední znalec jakoukoli tržní cenu podílů (akcií) společnosti před oznámením návrhu přeměny nebo hodnotu společností bez účinků navrhované přeměny určenou podle obecně uznávaných metod oceňování. Zpráva přinejmenším:

   a) uvádí metodu použitou ke stanovení navrhované peněžité náhrady;
   b) uvádí, zda je tato metoda přiměřená pro posouzení peněžité náhrady, a k jaké hodnotě se za použití této metody dospělo, a obsahuje stanovisko k relativnímu významu přisouzenému této metodě při stanovování vymezené hodnoty;
   c) popisuje případné zvláštní obtíže, které se při oceňování vyskytly.

Znalec má právo obdržet od společnosti veškeré informace nezbytné pro splnění svého úkolu.

3.  Přezkoumání projektu přeshraniční přeměny nezávislým znalcem ani vypracování zprávy znalce se nevyžadují, jestliže s tím všichni společníci dotčené společnosti projevili souhlas. Členské státy mohou z ustanovení tohoto článku vyloučit společnosti s jediným společníkem.

Článek 86h

Zveřejnění

1.  Členské státy zajistí, aby následující dokumenty byly zveřejněny a veřejně zpřístupněny v rejstříku výchozího členského státu nejméně jeden měsíc přede dnem konání valné hromady podle článku 86i:

   a) projekt přeshraniční přeměny;

   b) oznámení informující společníky, věřitele a zástupce zaměstnanců společnosti, nebo pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnance o tom, že mohou příslušné společnosti nejpozději pět pracovních dnů přede dnem konání valné hromady předložit připomínky k projektu přeshraniční přeměny.

Členské státy mohou požadovat, aby nezávislá znalecká zpráva, pokud je vypracována v souladu s článkem 86g, byla zveřejněna a veřejně zpřístupněna v rejstříku.

Členské státy zajistí, aby společnost měla při zveřejňování nezávislé znalecké zprávy možnost vyloučit z ní důvěrné informace.

Listiny zveřejněné v souladu s tímto odstavcem se zpřístupní rovněž prostřednictvím systému uvedeného v článku 22.

2.  Členské státy mohou společnosti od povinnosti zveřejnění stanovené v odstavci 1 osvobodit, pokud po nepřetržitou dobu začínající alespoň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady podle článku 86i a končící nejdříve skončením této valné hromady zpřístupní listiny uvedené v odstavci 1 bezplatně veřejnosti na svých internetových stránkách.

Členské státy však nestanoví v souvislosti s tímto osvobozením jiné požadavky a omezení než ty, jež jsou nezbytné k zabezpečení internetových stránek a ověření pravosti listin, a to pouze jsou-li v rozsahu přiměřeném pro dosažení těchto cílů.

3.  V případě, že společnost ▌zveřejní projekt přeshraniční přeměny v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, předloží nejméně jeden měsíc přede dnem valné hromady podle článku 86i rejstříku výchozího členského státu následující informace, které musí být zveřejněny:

   a) právní formu, název a sídlo společnosti ve výchozím členském státě, jakož i navrhované sídlo přeměněné společnosti v cílovém členském státě;
   b) rejstřík, u kterého jsou uloženy listiny uvedené v článku 14 pro společnost, a registrační číslo v tomto rejstříku;
   c) odkaz na úpravu výkonu práv věřitelů, zaměstnanců a společníků;
   d) podrobné informace o internetových stránkách, kde lze online zdarma získat projekt přeshraniční přeměny, oznámení a zprávu znalce uvedené v odstavci 1 a úplné informace o úpravách uvedených v písmenu c) tohoto odstavce.

4.  Členské státy zajistí, aby požadavky uvedené v odstavcích 1 a 3 bylo možné zcela splnit online, aniž by se žadatelé museli osobně dostavit k jakémukoliv příslušnému orgánu ve výchozím členském státě, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

5.  Členské státy mohou požadovat vedle povinnosti zveřejnění uvedené v odstavcích 1, 2 a 3, aby projekt přeshraniční přeměny nebo informace uvedené v odstavci 3 byly zveřejněny v jejich vnitrostátním věstníku nebo prostřednictvím ústřední elektronické platformy v souladu s čl. 16 odst. 3. Členský stát v takovém případě zajistí, aby rejstřík předal příslušné informace vnitrostátnímu věstníku.

6.  Členské státy zajistí, aby listiny uvedené v odstavci 1 nebo informace uvedené v odstavci 3 byly zdarma přístupné veřejnosti prostřednictvím systému propojení rejstříků.

Členské státy dále zajistí, aby jakékoli poplatky účtované rejstříky společnosti za zveřejnění uvedené v odstavcích 1 a 3 a případně za zveřejnění uvedené v odstavci 5 nepřekročily náklady na poskytování těchto služeb.

Článek 86i

Schválení valnou hromadou

1.  Po vzetí zpráv uvedených v článcích 86e ▌a 86g a případně stanovisek zaměstnanců předložených v souladu s článkem 86e a připomínek zaměstnanců předložených v souladu s článkem 86h na vědomí rozhodne valná hromada ▌společnosti usnesením o schválení projektu přeshraniční přeměny a o tom, zda upravit zakladatelské právní jednání a stanovy, pokud jsou obsaženy v samostatném dokumentu.

2.  Valná hromada společnosti ▌si může vyhradit právo podmínit provedení přeshraniční přeměny tím, že valná hromada výslovně potvrdí úpravy uvedené v článku 86l.

3.  Členské státy zajistí, aby schválení nebo jakékoli změny projektu přeshraniční přeměny na valné hromadě vyžadovaly nejméně dvoutřetinovou většinu, nikoliv však více než 90 % hlasů připadajících buď na zastoupené podíly (akcie), nebo na zastoupený upsaný základní kapitál. Práh pro většinu však v žádném případě nesmí být vyšší, než je práh stanovený ve vnitrostátních právních předpisech pro schválení přeshraniční fúze.

4.  Pokud projekt přeshraniční přeměny nebo jakákoli změna zakladatelského právního jednání společnosti provádějící přeměnu vede k rozšíření ekonomických závazků určitého akcionáře vůči společnosti nebo třetím stranám, členské státy mohou u těchto specifických okolností stanovit, že s příslušným ustanovením nebo změnou zakladatelského právního jednání musí souhlasit příslušný akcionář, není-li tento akcionář schopen vykonávat práva stanovená v článku 86j.

5.   Členské státy zajistí, aby schválení přeshraniční přeměny valnou hromadou nebylo možné napadnout výlučně na základě těchto důvodů:

   a) nestanovení peněžité náhrady uvedené v čl. 86d písm. i) v odpovídající výši; nebo
   b) skutečnosti, že informace uvedené v písmenu a) nebyly v souladu s právními požadavky.

Článek 86j

Ochrana společníků

1.  Členské státy zajistí, aby přinejmenším ti společníci společnosti, kteří hlasovali proti přijetí projektu přeshraniční přeměny, měli právo zcizit své podíly (akcie) výměnou za odpovídající peněžitou náhradu za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 6.

Členské státy mohou takové právo poskytnout také ostatním společníkům společnosti.

Členské státy mohou požadovat, aby výslovný nesouhlas s projektem přeshraniční přeměny a/nebo záměr společníků využít jejich práva zcizit své podíly (akcie) byly náležitě zdokumentovány nejpozději na valné hromadě uvedené v článku 86i. Členské státy mohou umožnit, aby byl záznam nesouhlasu s projektem přeshraniční přeměny považován za řádný dokument o zamítavém hlasování.

2.  Členské státy stanoví lhůtu, v níž musí společníci ▌uvedení v odstavci 1 dotčené společnosti oznámit své rozhodnutí uplatnit právo na zcizení svých podílů (akcií). Tato lhůta nesmí přesáhnout jeden měsíc od valné hromady uvedené v článku 86i. Členské státy zajistí, aby společnost poskytla elektronickou adresu, na níž by jí tato prohlášení mohla být zasílána elektronicky.

3.  Členské státy dále stanoví lhůtu, v níž má být vyplacena peněžitá náhrada stanovená v projektu přeshraniční přeměny. Tato lhůta nesmí být delší než dva měsíce ode dne nabytí účinnosti přeshraniční přeměny podle článku 86r.

4.   Členské státy zajistí, aby každý společník, který oznámil své rozhodnutí využít jeho práva na zcizení svých podílů (akcií), který má však za to, že náhrada nabízená dotčenou společnosti nebyla stanovena v odpovídající výši, měl právo žádat u příslušných orgánů nebo subjektů pověřených podle vnitrostátního práva o doplatek. Členské státy stanoví lhůtu pro žádost týkající se doplatku.

Členské státy mohou stanovit, že konečné rozhodnutí o poskytnutí doplatku platí pro ty společníky, kteří oznámili své rozhodnutí uplatnit právo na zcizení svých akcií podle odstavce 2.

5.  Členské státy zajistí, aby se práva uvedená v odstavcích 1 až 4 řídila právem výchozího členského státu a aby měl výchozí členský stát výlučnou pravomoc řešit veškeré spory týkající se těchto práv.

Článek 86k

Ochrana věřitelů

1.  Členské státy stanoví přiměřený systém ochrany zájmů věřitelů, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním projektu přeshraniční proměny, přičemž se v okamžiku tohoto zveřejnění ještě nestaly splatnými. Členské státy zajistí, aby věřitelé, kteří nejsou spokojeni s ochrannými opatřeními nabízenými v projektu přeshraniční přeměny, jak jsou stanovena v čl. 86d odst. 1 písm. f), mohli do tří měsíců od zveřejnění projektu přeshraniční přeměny podle článku 86h požádat příslušný správní nebo soudní orgán o odpovídající ochranná opatření, pokud mohou důvěryhodně prokázat, že přeshraniční přeměna ohrozí uspokojení jejich pohledávek a že společnost pro ně nezajistila žádná odpovídající ochranná opatření. Členské státy zajistí, aby ochranná opatření závisela na nabytí účinku přeshraniční přeměny v souladu s článkem 86r.

2.  Členské státy mohou požadovat, aby řídící nebo správní orgán společnosti ▌učinil prohlášení přesně zachycující stávající finanční situaci společnosti k datu prohlášení, avšak ne dříve než jeden měsíc před jejím zveřejněním. Prohlášení uvede, že na základě informací dostupných řídícímu nebo správnímu orgánu společnosti ke dni prohlášení a po provedení přiměřeného šetření tyto orgány nevidí žádný důvod, proč by společnost po nabytí účinnosti přeměny neměla být schopná dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Prohlášení se zveřejní spolu s projektem přeshraniční přeměny ▌v souladu s článkem 86h.

3.   Odstavci ▌2 a 3 není dotčeno uplatňování vnitrostátních právních předpisů výchozího členského státu týkajících se uspokojení nebo zajištění plateb nebo závazků nepeněžní povahy splatných veřejným subjektům.

4.  Členské státy zajistí, aby věřitelé, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním projektu přeshraniční přeměny, měli možnost zahájit řízení proti společnosti také ve výchozím členském státě, a to do dvou let od data, kdy přeměna nabyla účinnosti, aniž by tím byla dotčena pravidla pro určení soudní příslušnosti vyplývající z vnitrostátních či unijních právních předpisů nebo ze smluvních ujednání. Možnost zahájit takové řízení doplňuje ostatní pravidla pro výběr jurisdikce, která se uplatňují na základě právních předpisů EU.

Článek 86ka

Informování zaměstnanců a konzultace s nimi

1.  Členské státy zajistí, aby byla dodržena práva zaměstnanců na informace a konzultace v souvislosti s přeshraniční přeměnou a aby tato práva byla uplatňována v souladu s právním rámcem stanoveným směrnicí 2002/14/ES, a v případě podniků působících na úrovni Společenství nebo skupin podniků působících na úrovni Společenství v souladu se směrnicí 2009/38/ES. Členské státy se mohou rozhodnout uplatňovat práva na informace a konzultace na jiné společnosti než ty, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/14/ES.

2.  Aniž je dotčen čl. 86e odst. 6 a čl. 86h odst. 1 písm. b), členské státy zajistí, aby byla dodržena práva zaměstnanců na informace a konzultace přinejmenším předtím, než bude rozhodnuto o projektu přeshraniční přeměny nebo o zprávě uvedené v článku 86e, podle toho, co nastane dříve, a to tak, aby zaměstnancům byla poskytnuta odůvodněná odpověď před valnou hromadou uvedenou v článku 86i.

3.  Aniž jsou dotčena platná ustanovení nebo postupy, které jsou pro zaměstnance výhodnější, stanoví členské státy praktická opatření pro výkon práva na informace a konzultace v souladu s článkem 4 směrnice 2002/14/ES.

Článek 86l

Účast zaměstnanců

1.  Aniž je dotčen odstavec 2, vztahují se na přeměněnou společnost ▌případná pravidla pro účast zaměstnanců platná v cílovém členském státě.

2.  Případná pravidla pro účast zaměstnanců platná v cílovém členském státě se však nepoužijí, pokud společnost provádějící přeshraniční přeměnu měla v průběhu šesti měsíců před zveřejněním projektu přeshraniční přeměny podle článku 86d této směrnice průměrný počet zaměstnanců rovnající se čtyřem pětinám platné prahové hodnoty stanovené v právu výchozího členského státu, což způsobuje účast zaměstnanců ve smyslu čl. 2 písm. k) směrnice 2001/86/ES, nebo pokud vnitrostátní právo cílového členského státu nestanoví:

   a) alespoň stejný rozsah účasti zaměstnanců, jaký existoval ve společnosti před přeměnou, přičemž se tento rozsah vyjadřuje podílem zástupců zaměstnanců mezi členy správního nebo dozorčího orgánu nebo jejich výborů nebo řídící skupiny příslušné pro útvary společnosti, které jsou zodpovědné za zisk, jsou-li zaměstnanci zastoupeni, nebo
   b) pro zaměstnance podniků přeměněné společnosti ▌, kteří se nacházejí v jiném členském státě, stejný nárok na výkon práv na účast, jaký mají zaměstnanci v cílovém členském státě.

3.  V případech uvedených v odstavci 2 tohoto článku upraví členské státy účast zaměstnanců v přeměněné společnosti i jejich zapojení do vymezování těchto práv, aniž jsou dotčeny odstavce 4 až 7 tohoto článku, obdobně podle zásad a postupů uvedených v čl. 12 odst. 2 ▌a 4 nařízení (ES) č. 2157/2001 a těchto ustanovení směrnice 2001/86/ES:

   a) čl. 3 odst. 1, odst. 2 písm. a) bod i), odst. 2 písm. b), odstavec 3, první dvě věty odstavce 4, odstavec 5 a odstavec 7;
   b) čl. 4 odst. 1, odst. 2 písm. a), g) a h), odstavce 3 a 4;
   c) článek 5;
   d) článek 6;
   e) ▌článek 7 odst. 1, kromě druhé odrážky písm. b);
   f) články 8, ▌ 10, 11 a 12;
   g) části 3 písm. a) přílohy.

4.  Při stanovování zásad a postupů podle odstavce 3 členské státy:

   a) přiznají zvláštnímu vyjednávacímu výboru právo rozhodnout dvoutřetinovou většinou svých členů zastupujících nejméně dvě třetiny zaměstnanců, že nebude zahájeno žádné vyjednávání nebo že již zahájená vyjednávání budou skončena a budou uplatněna pravidla pro účast platná v cílovém členském státě;
   b) v případě, že se po předchozím vyjednávání uplatňují referenční ustanovení týkající se účasti, a aniž jsou tato ustanovení dotčena, se mohou rozhodnout omezit podíl zástupců zaměstnanců ve správním orgánu přeměněné společnosti. Pokud se však správní nebo dozorčí rada ▌společnosti skládala nejméně z jedné třetiny ze zástupců zaměstnanců, nesmí vést toto omezení v žádném případě k tomu, aby byl podíl zaměstnanců ve správním orgánu nižší než jedna třetina;
   c) zajistí, aby pravidla pro účast zaměstnanců, která platila před přeshraniční přeměnou, nadále platila až do dne použitelnosti následně odsouhlasených pravidel, nebo při neexistenci odsouhlasených pravidel až do použitelnosti standardních pravidel v souladu s části 3 písm. a) přílohy.

5.  Rozšíření práv na účast na zaměstnance přeměněné společnosti uvedené v odst. 2 písm. b), kteří jsou zaměstnáni v jiném členském státě, nezavazuje členské státy, které se pro toto rozšíření rozhodnou, přihlížet k těmto zaměstnancům při výpočtu prahových hodnot pro počty zaměstnanců, při jejichž překročení vznikají práva na účast podle vnitrostátního práva.

6.  Má-li být v přeměněné společnosti systém účasti zaměstnanců v souladu s pravidly uvedenými v odstavci 2, musí mít tato společnost právní formu, která umožňuje výkon práv na účast.

7.  Existuje-li v přeměněné společnosti systém účasti zaměstnanců, musí tato společnost přijmout opatření, aby zajistila, že práva zaměstnanců na účast budou v případě následné přeshraniční či vnitrostátní fúze, rozdělení nebo přeměny během čtyř let po nabytí účinnosti přeshraniční přeměny chráněna tím, že se použijí obdobně pravidla stanovená v odstavcích 1 až 6.

8.  Společnost svým zaměstnancům nebo jejich zástupcům oznámí bez zbytečného odkladu výsledek vyjednávání, které se týká účasti zaměstnanců.

Článek 86m

Osvědčení předcházející přeměně

1.  Členské státy určí soud, notáře nebo jiný orgán či orgány (dále jen „příslušný orgán“) příslušné ke kontrole zákonnosti přeshraniční přeměny s ohledem na tu část postupu, která se řídí vnitrostátním právem výchozího členského státu, a k vydání osvědčení předcházejícího přeměně, které potvrzuje splnění všech relevantních podmínek a řádné dokončení všech postupů a náležitostí ve výchozím členském státě.

Dokončení postupů a náležitostí může zahrnovat vyrovnání plateb nebo zajištění plateb či závazků nepeněžní povahy vůči veřejným subjektům nebo splnění zvláštní odvětvových požadavků, včetně zajištění plateb nebo závazků vyplývajících z probíhajících řízení.

2.  Členské státy zajistí, aby k žádosti společnosti ▌o získání osvědčení předcházejícího přeměně byly připojeny zejména:

   a) projekt přeměny uvedený v článku 86d;
   b) zpráva a případné připojené stanovisko uvedené v článku 86e i zpráva uvedená v článku 86g, pokud jsou k dispozici;
   ba) veškeré připomínky předložené v souladu čl. 86h odst. 1;
   c) informace o schválení valnou hromadou ▌uvedeném v článku 86i.

3.  Členské státy mohou požadovat, aby k žádosti o získání osvědčení předcházejícího přeměně byly připojeny dodatečné informace, zejména ohledně:

   a) počtu zaměstnanců v době přípravy projektu přeměny;
   b) dceřiných společností a jejich příslušného zeměpisného umístění;
   c) plnění závazků společnosti vůči veřejným subjektům.

Pro účely tohoto odstavce si příslušné orgány mohou tyto informace, pokud nejsou poskytnuty, vyžádat od jiných relevantních orgánů.

4.  Členské státy zajistí, aby žádost uvedenou v odstavcích 2 a 3, včetně předkládání veškerých informací a listin, bylo možné dokončit online v celém rozsahu bez nutnosti dostavit se osobně k příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

5.  Pokud jde o dodržování pravidel pro účast zaměstnanců, jak jsou stanovena v článku 86l, příslušný orgán ve výchozím členském státě ověří, že projekt přeshraniční přeměny uvedený v odstavci 2 tohoto článku obsahuje informace o postupech, jak určit příslušnou úpravu, a o možných variantách takové úpravy.

6.  V rámci posouzení ▌uvedeného v odstavci 1 přezkoumá příslušný orgán toto:

   a) veškeré listiny a informace předložené orgánu v souladu s odstavci 2 a 3;
   b) případně informace společnosti o tom, že postup uvedený v čl. 86l odst. 3 a 4 byl zahájen.

7.   Členské státy zajistí, aby posouzení uvedené v odstavci 1 proběhlo do tří měsíců od data obdržení listin a informací o schválení přeshraniční přeměny valnou hromadou společnosti. Posouzení má jeden z těchto výsledků:

   a) pokud je zjištěno, že přeshraniční přeměna ▌splňuje všechny příslušné podmínky a že byly dokončeny všechny nezbytné postupy a náležitosti, vydá příslušný orgán osvědčení předcházející přeměně;
   b) pokud je zjištěno, že přeshraniční přeměna nesplňuje všechny příslušné podmínky nebo že nebyly dokončeny všechny nezbytné postupy či náležitosti, příslušný orgán osvědčení předcházející přeměně nevydá a informuje společnost o důvodech svého rozhodnutí. V takovém případě může příslušný orgán společnosti poskytnout možnost splnit příslušné podmínky nebo dokončit postupy a náležitosti ve vhodné časové lhůtě.

8.  Členské státy zajistí, aby příslušný orgán nevydával osvědčení předcházející přeměně, pokud je v souladu s vnitrostátními právními předpisy zjištěno, že přeshraniční přeměna je připravována za účelem zneužití nebo podvodu, které povedou nebo jsou určeny k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či k jejich obcházení, nebo za účelem páchání trestné činnosti.

9.  Pokud má příslušný orgán na základě kontroly zákonnosti uvedené v odstavci 1 vážné podezření, že přeshraniční přeměna je připravována za účelem zneužití nebo podvodu, které povedou nebo jsou určeny k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či k jejich obcházení, nebo za účelem páchání trestné činnosti, vezme v úvahu příslušné skutečnosti a okolnosti, jako jsou orientační faktory (jsou-li relevantní a nejsou-li posuzovány izolovaně), o nichž se příslušný orgán dozvěděl v průběhu kontroly zákonnosti uvedené v odstavci 1, a to i prostřednictvím konzultace s relevantními orgány. Posouzení pro účely tohoto odstavce se provádí případ od případu a prostřednictvím postupu, který se řídí vnitrostátním právem.

10.  Je-li pro posouzení podle odstavce 8 nutné zohlednit dodatečné informace nebo provést dodatečná šetření, může být tříměsíční lhůta stanovená v odstavci 7 prodloužena nejvýše o další tři měsíce.

11.  Není-li z důvodu komplexnosti přeshraničního postupu možné provést posouzení ve lhůtách stanovených v tomto článku, členské státy zajistí, aby byl žadatel informován o důvodech zpoždění před uplynutím původní lhůty.

12.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené v souladu s odstavcem 1 mohly konzultovat s ostatními relevantními orgány s působností v různých oblastech dotčených přeshraniční přeměnou, včetně orgánů v cílovém členském státě, a obdržet od nich i od společnosti informace a listiny nezbytné k provedení kontroly zákonnosti, a to v procesním rámci stanoveném vnitrostátními právními předpisy. Příslušný orgán má při přípravě posouzení možnost obrátit se na nezávislého znalce.

Článek 86o

▌Předání osvědčení předcházejícího přeměně

1.   Členské státy zajistí, aby ▌osvědčení předcházející přeměně bylo sdíleno s orgány uvedenými v čl. 86p odst. 1 prostřednictvím systému propojení rejstříků zřízeného v souladu s článkem 22.

Členské státy také zajistí, aby osvědčení předcházející přeměně bylo k dispozici prostřednictvím systému propojení rejstříků zřízeného v souladu s článkem 22.

2.  Přístup k informacím uvedeným v odstavci 1 je pro příslušné orgány uvedené v čl. 86p odst. 1 a pro rejstříky bezplatný.

Článek 86p

Kontrola zákonnosti přeshraniční přeměny cílovým členským státem

1.  Členské státy určí soud, notáře nebo jiný orgán příslušný ke kontrole zákonnosti přeshraniční přeměny s ohledem na tu část postupů, která se řídí vnitrostátním právem cílového členského státu, a ke schválení přeshraniční přeměny, jestliže byly řádně dokončeny všechny relevantní podmínky ▌a náležitosti v cílovém členském státě.

Příslušný orgán cílového členského státu zejména zajistí, aby navrhovaná přeměněná společnost dodržovala ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se zakládání společností a jejich zápisu do rejstříku a aby byly případně určeny úpravy účasti zaměstnanců v souladu s článkem 86l.

2.  Pro účely odstavce 1 předloží společnost provádějící přeshraniční přeměnu orgánu uvedenému v odstavci 1 projekt přeshraniční přeměny schválený valnou hromadou uvedenou v článku 86i.

3.  Každý členský stát zajistí, aby žádost uvedenou v odstavci 1 společnosti provádějící přeshraniční přeměnu, která zahrnuje předložení veškerých informací a listin, bylo možné zcela vyhotovit online, aniž by bylo nutné osobně se dostavit k příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

4.  Příslušný orgán uvedený v odstavci 1 schválí přeshraniční přeměnu, jakmile dokončí posouzení příslušných podmínek.

5.  Osvědčení předcházející přeměně uvedené v čl. 86o odst. 1 přijme příslušný orgán uvedený v odstavci 1 jako přesvědčivý důkaz řádného dokončení postupů a náležitostí podle vnitrostátního práva výchozího členského státu, bez něhož nelze přeshraniční přeměnu schválit.

Článek 86q

Zápis do rejstříku

1.  Právo výchozího a cílového členského státu určuje, jakou formou se na území těchto států zveřejňuje dokončení přeshraniční přeměny v rejstříku.

2.  Členské státy zajistí, aby přinejmenším tyto informace byly zapsány do jejich rejstříků, které je veřejně zpřístupní prostřednictvím systému uvedeného v článku 22:

   a) v rejstříku cílového členského státu: skutečnost, že zápis přeměněné společnosti v rejstříku je výsledkem přeshraniční přeměny;
   b) v rejstříku cílového členského státu: datum zápisu přeměněné společnosti do rejstříku;
   c) v rejstříku výchozího členského státu: skutečnost, že výmaz nebo odstranění společnosti z rejstříku je výsledkem přeshraniční přeměny ▌;
   d) v rejstříku výchozího členského státu: datum výmazu nebo odstranění společnosti z rejstříku;
   e) v rejstřících výchozího resp. cílového členského státu: registrační číslo, název a právní formu společnosti ve výchozím členském státě a registrační číslo, název a právní formu přeměněné společnosti v cílovém členském státě.

3.  Členské státy zajistí, aby rejstřík v cílovém členském státě oznámil rejstříku ve výchozím členském státě prostřednictvím systému uvedeného v článku 22, že přeshraniční přeměna nabyla účinnosti. Členské státy rovněž zajistí, aby byl zápis společnosti ▌vymazán ihned po obdržení oznámení ▌.

Článek 86r

Den nabytí účinnosti přeshraniční přeměny

Právní předpisy cílového členského státu určí den, kdy přeshraniční přeměna nabývá účinnosti. Přeměna však může nabýt účinnosti až po provedení kontroly podle článku 86p.

Článek 86s

Účinky přeshraniční přeměny

Přeshraniční přeměna, provedená v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijatými k provedení této směrnice, má na základě nabytí účinnosti této přeměny a ode dne uvedeného v článku 86r tyto účinky:

   a) veškerá aktiva a pasiva společnosti ▌, včetně smluv, úvěrů, práv a závazků, ▌přecházejí na novou společnost;
   b) společníci společnosti ▌zůstávají i nadále společníky přeměněné společnosti, pokud nevyužili práva na vystoupení uvedeného v čl. 86j odst. 1;
   c) práva a povinnosti společnosti ▌vyplývající z pracovních smluv nebo pracovněprávních vztahů, které existují ke dni nabytí účinnosti přeshraniční přeměny, přecházejí ▌na přeměněnou společnost.

Článek 86t

Odpovědnost nezávislých znalců

Členské státy stanoví pravidla upravující přinejmenším občanskoprávní odpovědnost nezávislého znalce pověřeného vypracováním zprávy uvedené v článku 86g.

Členské státy stanoví pravidla k zajištění toho, aby znalec, nebo právnická osoba, jejímž jménem znalec jedná, byl nezávislý a nebyl ve střetu zájmů se společností žádající o osvědčení předcházející přeměně a aby stanovisko znalce bylo nestranné, objektivní a vydané s cílem pomoci příslušnému orgánu dodržet požadavky v oblasti nezávislosti a nestrannosti v souladu s platnými právními předpisy nebo profesními normami, které se na znalce vztahují.

Článek 86u

Platnost

Přeshraniční přeměna, která nabyla účinnosti v souladu s postupy, kterými se provádí tato směrnice, nesmí být prohlášena za neplatnou.

Tím nejsou dotčeny pravomoci členských států mimo jiné v oblasti trestního práva, financování terorismu, sociálních předpisů, zdanění a prosazování práva, ukládat opatření a sankce v souladu s vnitrostátními právními předpisy, po datu, kdy přeshraniční přeměna nabyla účinnosti.

______________

(*) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).

"

5)  V článku 119 se bod 2) mění takto:

a)  na konec písmene c) se doplňuje toto „; nebo“;

b)  doplňuje se nové písmeno d), které zní:"

„d) jedna nebo více společností převádějí po svém zrušení bez likvidace celé své jmění na jinou již existující společnost, nástupnickou společnost, bez vydávání nových podílů (akcií) nástupnickou společností, pokud jedna osoba drží přímo či nepřímo všechny podíly (akcie) fúzujících společností nebo společníci fúzujících společnosti drží své podíly (akcie) ve stejném poměru ve všech fúzujících společnostech.“

"

6)  Článek 120 se mění takto:

a)  název se nahrazuje tímto:"

„Článek 120

Další ustanovení o působnosti”;

"

b)  V článku 120 se odstavec 4 nahrazuje tímto:"

„4. Členské státy zajistí, aby se tato kapitola nepoužila, nastane-li některá z těchto okolností:

   a) společnost či společnosti jsou v likvidaci a začaly rozdělovat svůj majetek mezi své akcionáře;

   d) společnost je předmětem nástrojů, pravomocí a mechanismů k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU;

"

f)  doplňuje se nový odstavec, který zní:"

„5. Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat tuto kapitolu na společnosti, které jsou předmětem:

   a) insolvenčního řízení nebo preventivní restrukturalizace;
   b) likvidačního řízení, které není jedním postupů, na něž odkazuje odst. 4 písm. a); nebo
   c) opatření k předejití krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 101 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU.“;

"

7)  Článek 121 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se zrušuje písmeno a);

b)  odstavec 2 se nahrazuje tímto:"

„2. Mezi předpisy a náležitosti uvedené v odst. 1 písm. b) patří zejména předpisy o postupu přijímání rozhodnutí o fúzi a o ochraně zaměstnanců, pokud jde o jiná práva než práva uvedená v článku 133.“

"

8)  Článek 122 se mění takto:

a)  písmena a) a b) se nahrazují tímto:"

„a) právní formu, název a sídlo fúzujících společností a právní formu, název a sídlo navržené pro společnost vzniklou přeshraniční fúzí;

   b) výměnný poměr cenných papírů představujících podíl na základním kapitálu společnosti nebo podílů na tomto kapitálu a výši případného doplatku;“

"

b)  písmeno h) se nahrazuje tímto:"

„h) veškeré zvláštní výhody poskytnuté ▌členům správních, řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů fúzujících společností;“

"

c)   písmeno i) se nahrazuje tímto:"

i) případně zakladatelské právní jednání a stanovy společnosti vzniklé přeshraniční fúzí v cílovém členském státě, pokud jsou obsaženy v samostatném právním jednání;

"

d)   doplňují se nová písmena m) a n), která zní:"

„m) podrobné informace o nabídce peněžité náhrady pro společníky ▌v souladu s článkem 126a;

   n) ▌ ochranná opatření, jako jsou záruky nebo přísliby, jsou-li nabízena věřitelům.“;

"

9)  Články 123 a 124 se nahrazují tímto:"

„Článek 123

Zveřejnění

1.  Členské státy zajistí, aby následující listiny byly zveřejněny a veřejně zpřístupněny v ▌rejstřících členského státu každé z fúzujících společností nejméně jeden měsíc přede dnem konání valné hromady uvedené v článku 126:

   a) společný projekt přeshraniční fúze;
   b) oznámení informující společníky, věřitele a zástupce zaměstnanců fúzující společnosti, respektive pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnance o tom, že mohou příslušné společnosti nejpozději pět pracovních dní přede dnem valné hromady předložit připomínky ke společnému projektu přeshraniční fúze.

Členské státy mohou požadovat, aby nezávislá znalecká zpráva, pokud je vypracována v souladu s článkem 125, byla zveřejněna a veřejně zpřístupněna v rejstříku.

Členské státy zajistí, aby společnost měla při zveřejňování nezávislé znalecké zprávy možnost vyloučit z ní důvěrné informace.

Listiny zveřejněné v souladu s tímto odstavcem se zpřístupní rovněž prostřednictvím systému uvedeného v článku 22.

2.  Členské státy mohou fúzující společnosti od povinnosti zveřejnění stanovené v článku 1 osvobodit, pokud po nepřetržitou dobu začínající alespoň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady uvedené v článku 126 a končící nejdříve skončením této valné hromady zpřístupní listiny uvedené v odstavci 1 bezplatně veřejnostina svých internetových stránkách.

Členské státy nestanoví v souvislosti s tímto osvobozením žádné jiné požadavky a omezení než ty, jež jsou nezbytné k zabezpečení internetových stránek a zajištění pravosti listin, a to pouze v rozsahu přiměřeném pro dosažení těchto cílů.

3.  V případě, že fúzující společnosti zveřejní společný projekt přeshraniční fúze v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, předloží nejméně jeden měsíc přede dnem valné hromady uvedené v článku 126 příslušným vnitrostátním rejstříkům následující informace, které musí být zveřejněny:

   a) právní formu, název a sídlo každé z fúzujících společností a právní formu, název a sídlo navrhované pro každou nově vytvářenou společnost;
   b) rejstřík, v němž jsou uloženy listiny uvedené v článku 14 pro každou fúzující společnost, a registrační číslo v tomto rejstříku;
   c) odkaz na úpravu výkonu práv věřitelů, zaměstnanců a společníků pro každou z fúzujících společností;
   d) podrobné informace o internetových stránkách, kde lze online a zdarma získat společný projekt přeshraniční fúze, oznámení a znaleckou zprávu uvedené v odstavci 1 a úplné informace o úpravách uvedených v písmenu c) tohoto odstavce.

4.  Členské státy zajistí, aby požadavky uvedené v odstavcích 1 a 3 bylo možné zcela splnit online, aniž by se žadatelé museli osobně dostavit k jakémukoliv příslušnému orgánu v ▌členských státech fúzujících společností, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

5.  V případě, že členské státy nevyžadují schválení fúze valnou hromadou nástupnické společnosti v souladu s čl. 126 odst. 3, zveřejnění uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku se učiní nejméně jeden měsíc přede dnem valné hromady druhé fúzující společnosti či ostatních fúzujících společností.

6.  Členské státy mohou vedle zveřejnění uvedeného v odstavcích 1, 2 a 3 požadovat, aby společný projekt přeshraniční fúze nebo informace uvedené v odstavci 3 byly zveřejněny v jejich vnitrostátním věstníku nebo prostřednictvím ústřední elektronické platformy v souladu s čl. 16 odst. 3. Členské státy v takovém případě zajistí, aby rejstřík předal příslušné informace vnitrostátnímu věstníku.

7.  Členské státy zajistí, aby listiny uvedené v odstavci 1 nebo informace uvedené v odstavci 3 byly zdarma přístupné veřejnosti prostřednictvím systému propojení rejstříků.

Členské státy dále zajistí, aby jakékoliv poplatky, které rejstříky účtují společnosti za zveřejnění uvedené v odstavcích 1 a 3 a případně za zveřejnění uvedené v odstavci 5 nepřekročily náklady na poskytování těchto služeb.

Článek 124

Zpráva ▌správního nebo řídícího orgánu pro společníky a zaměstnance

1.  Řídící nebo správní orgán každé z fúzujících společností vypracuje zprávu pro společníky a zaměstnance, ve které objasní a zdůvodní právní a hospodářské aspekty přeshraniční fúze a zároveň vysvětlí dopady přeshraniční fúze na zaměstnance.

2.  Zpráva uvedená v odstavci 1 vysvětlí zejména dopady přeshraniční fúze na budoucí podnikání společnosti.

Zahrnuje také oddíl určený společníkům a oddíl určený zaměstnancům.

3.  Oddíl zprávy určený společníkům vysvětlí zejména:

   aa) peněžitou náhradu a metodu použitou k jejímu stanovení;
   b) výměnný poměr podílů (akcií) a případně metodu nebo metody použité k jeho stanovení;

   d) dopady přeshraniční fúze na společníky;
   e) práva a prostředky nápravy dostupné pro společníky ▌v souladu s článkem 126a.

3a.  Oddíl zprávy určený společníkům není vyžadován v případě, že všichni společníci dané společnosti souhlasili s tím, že se tohoto požadavku vzdávají. Členské státy mohou z ustanovení tohoto článku vyloučit společnosti s jediným společníkem.

4.  Oddíl zprávy určený zaměstnancům vysvětlí zejména:

   ca) dopady přeshraniční fúze na pracovněprávní vztahy a případně také opatření, která budou přijata na jejich ochranu;
   cb) veškeré podstatné změny příslušných podmínek zaměstnání a místa podnikání společnosti;
   d) způsob, jakým faktory stanovené v písmenech ca) a cb) ovlivňují také případné dceřiné společnosti dané společnosti.

4aa.  Pokud řídící nebo správní orgán fúzující společnosti obdrží s dostatečným předstihem stanovisko zástupců jejích zaměstnanců nebo, pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnanců, ohledně částí zprávy uvedených v odstavcích 1, 2 a 4, jak stanoví vnitrostátní právo, jsou společníci o tomto stanovisku informováni a stanovisko se přiloží ke zprávě.

4a.  Oddíl určený zaměstnancům není vyžadován, pokud fúzující společnost a její případné dceřiné společnosti nemají žádné zaměstnance kromě těch, kteří jsou součástí řídícího nebo správního orgánu.

5.  Každá fúzující společnost se může rozhodnout, zda připraví zprávu obsahující dva oddíly uvedené v odstavcích 3 a 4, nebo zda připraví dvě oddělené zprávy pro společníky a pro zaměstnance.

6.  Zpráva uvedená v odstavci 1 nebo zprávy uvedené v odstavci 5 se v každém případě, spolu se společným projektem přeshraniční fúze, pokud je k dispozici, elektronicky zpřístupní společníkům a zástupcům zaměstnanců každé z fúzujících společností, respektive pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnancům, a to nejpozději šest týdnů přede dnem valné hromady uvedené v článku 126.

V případě, že členské státy nevyžadují schválení fúze valnou hromadou nástupnické společnosti v souladu s čl. 126 odst. 3, zpřístupní se zpráva nejméně šest týdnů přede dnem valné hromady druhé fúzující společnosti či ostatních fúzujících společností.

8.  Pokud je od oddílu zprávy určeného společníkům uvedeného v odstavci 3 upuštěno a oddíl určený zaměstnancům uvedený v odstavci 4 není v souladu s odstavcem 4a vyžadován, není zpráva uvedená v odstavci 1 vyžadována.

9.  Odstavci 1 až 8 nejsou dotčena použitelná práva na informace a konzultace a řízení zahájená na vnitrostátní úrovni v návaznosti na provedení směrnic 2002/14/ES a 2009/38/ES.

"

10)  Článek 125 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se doplňuje druhý pododstavec, který zní:"

„V případě, že valná hromada nástupnické společnosti nevyžaduje schválení fúze v souladu s čl. 126 odst. 3, zpřístupní se zpráva nejméně jeden měsíc přede dnem valné hromady druhé fúzující společnosti či ostatních fúzujících společností.“;

"

b)  odstavec 3 se nahrazuje tímto:"

„3. Zpráva uvedená v odstavci 1 v každém případě zahrnuje znalecký posudek toho, zda jsou peněžitá náhrada a výměnný poměr podílů (akcií) přiměřené. Pokud jde o peněžitou náhradu uvedenou v čl. 122 písm. m), zohlední znalci jakoukoliv tržní cenu podílů (akcií) fúzujících společností před oznámením návrhu fúze nebo hodnotu společností bez účinků navrhované fúze stanovenou podle obecně uznávaných metod oceňování. Zprávy přinejmenším uvedou:

   a) metodu nebo metody použité ke stanovení navrhované peněžité náhrady;
   b) metodu nebo metody použité ke stanovení navrhovaného výměnného poměru podílů (akcií);
   c) zda použitá metoda nebo metody jsou přiměřené pro posouzení peněžité náhrady a výměnného poměru podílů (akcií), a uvedou hodnotu, které bylo dosaženo při použití každé z těchto metod, i stanovisko k relativnímu významu přisouzenému těmto metodám při stanovování zvolené hodnoty; v případě, že jsou ve fúzujících společnostech používány odlišné metody, uvede také, zda bylo použití odlišných metod odůvodněné;
   d) popis případných zvláštních obtíží, které se při oceňování vyskytly.

Znalci mají právo obdržet od fúzujících společností všechny informace nezbytné pro splnění svého úkolu.

"

c)  v odstavci 4 se doplňuje nová věta, která zní:"

„Členské státy mohou z ustanovení tohoto článku vyloučit společnosti s jediným společníkem.“

"

11)  Článek 126 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

„1. Po vzetí zpráv uvedených v článcích 124 ▌a 125 a případně stanovisek zaměstnanců předložených v souladu s článkem 124 a připomínek předložených v souladu s článkem 123 na vědomí rozhodne valná hromada každé fúzující společnosti usnesením o schválení společného projektu přeshraniční fúze a o tom, zda upravit zakladatelské právní jednání a stanovy, pokud jsou obsaženy v samostatném dokumentu.“;

"

b)  doplňuje se odstavec 4, který zní:"

„4. Členské státy zajistí, aby schválení přeshraniční fúze valnou hromadou nebylo možné napadnout ▌pouze na základě:

   a) nestanovení výměnného poměru podílů (akcií) uvedeného v čl. 122 písm. b) v odpovídající výši;
   b) nestanovení peněžité náhrady uvedené v čl. 122 písm. m) v odpovídající výši;

   d) skutečnosti, že informace uvedené v písmenech a) nebo b) nebyly v souladu s právními požadavky.

"

12)  Vkládají se nové články ▌ , které znějí:"

„Článek 126a

Ochrana společníků

1.  Členské státy, zajistí, aby alespoň ▌společníci fúzujících společností, kteří hlasovali proti schválení společného projektu přeshraniční fúze, měli právo zcizit své akcie výměnou za odpovídající peněžitou náhradu za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 6, pokud by v důsledku fúze získali akcie ve společnosti vzniklé fúzí, která by se řídila právním řádem jiného členského státu než členského státu příslušné fúzující společnosti.

Členské státy mohou takové právo poskytnout také ostatním společníkům fúzujících společností.

Členské státy mohou požadovat, aby výslovný nesouhlas se společným projektem přeshraniční fúze nebo záměr společníků využít jejich práva na zcizení svých akcií byly náležitě zdokumentovány nejpozději na valné hromadě uvedené v článku 126. Členské státy mohou umožnit, aby záznam nesouhlasu se společným projektem přeshraniční fúze mohl být považován za řádný dokument o zamítavém hlasování.

2.  Členské státy stanoví lhůtu, v níž musí společníci uvedení v odstavci 1 dotčené fúzující společnosti oznámit své rozhodnutí využít jejich práva na zcizení svých akcií. Tato lhůta nesmí přesáhnout jeden měsíc od valné hromady uvedené v článku 126. Členské státy zajistí, aby fúzující společnosti poskytly elektronickou adresu, na niž by jim tato prohlášení mohla být zasílána elektronicky.

3.  Členské státy dále stanoví lhůtu, v níž musí být vyplacena peněžitá náhrada stanovená ve společném projektu přeshraniční fúze. Tato lhůta nesmí přesáhnout dva měsíce od data, kdy přeshraniční fúze nabyla účinnosti podle článku 129.

4.  Členské státy zajistí, aby každý společník, který oznámil své rozhodnutí využít jeho práva na zcizení svých akcií, který má však za to, že peněžitá náhrada nabízená dotčenou fúzující společnosti nebyla stanovena v odpovídající výši, měl právo žádat u příslušných orgánů nebo subjektů pověřených podle vnitrostátního práva o doplatek. Členské státy stanoví lhůtu pro žádost týkající se doplatku.

Členské státy mohou stanovit, že konečné rozhodnutí o poskytnutí doplatku platí pro ty společníky dotčené fúzující společnosti, kteří oznámili své rozhodnutí využít jejich práva na zcizení svých akcií podle odstavce 2.

5.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právo členského státu, které se vztahuje na fúzující společnost, upravovalo práva uvedená v odstavcích 1 až 6 a aby dotčený členský stát měl výlučnou pravomoc řešit veškeré spory týkající se těchto práv.

6.   Členské státy ▌zajistí, aby společníci fúzujících společností, kteří neměli právo na zcizení svých akcí nebo toto právo neuplatnili, avšak kteří považují navržený výměnný poměr podílů (akcií) za neodpovídající, mohli tento ▌poměr stanovený ve společném projektu přeshraniční fúze napadnout ▌a žádat o doplatek. Toto řízení se zahájí před příslušnými orgány nebo subjekty pověřenými podle vnitrostátního práva členského státu, kterým se dotčená fúzující společnost řídí, ve lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu a nebrání zápisu přeshraniční fúze. Rozhodnutí je pro společnost vzniklou přeshraniční fúzí závazné.

Členské státy mohou také stanovit, že výměnný poměr podílů (akcí) stanovený v rozhodnutí platí pro ty společníky dotčené fúzující společnosti, kteří neměli nebo neuplatnili právo na zcizení svých akcií.

7.  Členské státy mohou také stanovit, že společnost vzniklá přeshraniční fúzí může namísto peněžité úhrady poskytnout podíly (akcie) nebo jinou kompenzaci.

Článek 126b

Ochrana věřitelů

1.  Členské státy stanoví přiměřený systém ochrany zájmů věřitelů, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním společného projektu přeshraniční fúze a které v okamžiku tohoto zveřejnění ještě nebyly splatné.

Členské státy zajistí, aby věřitelé, kteří nejsou spokojeni s ochrannými opatřeními nabízenými ve společném projektu přeshraniční fúze, jak jsou stanovena v čl. 122 písm. m), mohli do tří měsíců od zveřejnění společného projektu přeshraniční fúze uvedeného v článku 123 požádat příslušný správní nebo soudní orgán o odpovídající ochranná opatření, pokud mohou důvěryhodně prokázat, že přeshraniční fúze ohrozí uspokojení jejich pohledávek a že od fúzujících společností neobdrželi žádná odpovídající ochranná opatření.

Členské státy zajistí, aby záruky závisely na nabytí účinku přeshraniční fúze v souladu s článkem 129.

2.   Členské státy mohou požadovat, aby řídící nebo správní orgán fúzujících společností učinil prohlášení přesně zachycující stávající finanční situaci těchto společností ke dni prohlášení, tj. ne dříve než jeden měsíc před jeho zveřejněním. Prohlášení uvede, že na základě informací dostupných řídícímu nebo správnímu orgánu fúzujících společností ke dni prohlášení a po provedení přiměřeného šetření, tyto orgány nevidí žádný důvod, proč by společnost vzniklá fúzí neměla být schopná dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Prohlášení je ▌zveřejněno spolu se společným projektem přeshraniční fúze v souladu s článkem 123.

3.   Odstavci ▌2 a 3 není dotčeno uplatňování vnitrostátních právních předpisů členských států fúzujících společností týkajících se plateb nebo zajištění plateb či závazků nepeněžní povahy vůči veřejným subjektům.

Článek 126c

Informování zaměstnanců a konzultace s nimi

1.  Členské státy zajistí, aby byla dodržena práva zaměstnanců na informace a konzultace v souvislosti s přeshraniční fúzí a aby tato práva byla uplatňována v souladu s právním rámcem stanoveným směrnicí 2002/14/ES a směrnicí 2001/23/ES, pokud je přeshraniční fúze považována za převod podniku ve smyslu směrnice 2001/23/ES, a v případě podniků působících na úrovni Společenství nebo skupin podniků působících na úrovni Společenství v souladu se směrnicí 2009/38/ES. Členské státy se mohou rozhodnout uplatňovat práva na informace a konzultace na jiné společnosti než ty, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/14/ES.

2.  Aniž je dotčen čl. 124 odst. 4aa a čl. 123 odst. 1 písm. b), členské státy zajistí, aby byla dodržena práva zaměstnanců na informace a konzultace alespoň předtím, než bude rozhodnuto o společném projektu přeshraniční fúze nebo o zprávě uvedené v článku 124, podle toho, co nastane dříve, a to tak, aby zaměstnancům byla poskytnuta odůvodněná odpověď před valnou hromadou uvedenou v článku 126.

3.  Aniž jsou dotčena platná ustanovení nebo postupy, které jsou pro zaměstnance výhodnější, stanoví členské státy praktickou úpravu pro výkon práva na informace a konzultace v souladu s článkem 4 směrnice 2002/14/ES.“

"

13)  Článek 127 se nahrazuje tímto:"

Článek 127

Osvědčení předcházející fúzi

1.  Členské státy určí soud, notáře nebo jiný orgán či orgánypříslušné (dále jen „příslušný orgán“) ke kontrole zákonnosti přeshraniční fúze s ohledem na tu část postupů, která se řídí právními předpisy členského státu fúzující společnosti, a k vydání osvědčení předcházejícího fúzi, které potvrzuje splnění všech příslušných podmínek a řádné dokončení všech postupů a náležitostí v členském státě fúzující společnosti.

Dokončení postupů a náležitostí může zahrnovat vyrovnání plateb nebo zajištění plateb či závazků nepeněžní povahy splatných veřejným subjektům nebo splnění zvláštní odvětvových požadavků, včetně zajištění plateb nebo závazků vyplývajících z probíhajících řízení.

2.  Členské státy zajistí, aby k žádosti společnosti o získání osvědčení předcházejícího fúzi byly připojeny zejména:

   a) projekt fúze uvedený v článku 122;
   b) zpráva a případné připojené stanovisko uvedené v článku 124 a zpráva uvedená v článku 125, pokud jsou k dispozici;
   ba) veškeré připomínky předložené v souladu čl. 123 odst. 1;
   c) informace o schválení valnou hromadou uvedeném v článku 126.

3.  Členské státy mohou požadovat, aby k žádosti o získání osvědčení předcházejícího fúzi byly připojeny dodatečné informace, zejména ohledně:

   a) počtu zaměstnanců v době přípravy společného projektu fúze;
   b) dceřiných společností a jejich příslušného zeměpisného umístění;
   c) plnění závazků společnosti vůči veřejným subjektům;

Pro účely tohoto odstavce si příslušné orgány mohou tyto informace, pokud nejsou poskytnuty, vyžádat od jiných příslušných orgánů.

4.  Členské státy zajistí, aby žádost uvedenou v odstavci 2 a 2a, včetně předkládání jakýchkoliv informací a listin, bylo možné zcela vyhotovit online bez nutnosti dostavit se osobně k příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

5.  Pokud jde o dodržování pravidel pro účast zaměstnanců, jak jsou stanovena v článku 133, příslušný orgán v členském státě fúzující společnosti ověří, že společný projekt přeshraniční fúze uvedený v odstavci 2 tohoto článku obsahuje informace o postupech k určování příslušné úpravy a o možných variantách takové úpravy.

6.  V rámci posouzení uvedeného v odstavci 1 přezkoumá příslušný orgán:

   a) veškeré listiny a informace předložené orgánu v souladu s odstavci 2 a 2a;
   c) případné informace fúzujících společností o tom, že postup uvedený v čl. 133 odst. 3 a 4 byl zahájen;

7.  Členské státy zajistí, aby posouzení uvedené v odstavci 1 proběhlo do tří měsíců od data obdržení listin a informací o schválení přeshraniční fúze valnou hromadou společnosti. Posouzení má jeden z těchto výsledků:

   a) pokud je zjištěno, že přeshraniční fúze splňuje všechny příslušné podmínky a že byly dokončeny všechny nezbytné postupy a náležitosti, vydá příslušný orgán osvědčení předcházející fúzi;
   b) pokud je zjištěno, že přeshraniční fúze nesplňuje všechny příslušné podmínky nebo že nebyly dokončeny všechny nezbytné postupy nebo náležitosti, příslušný orgán osvědčení předcházející fúzi nevydá a informuje společnost o důvodech svého rozhodnutí. V takovém případě může příslušný orgán společnosti poskytnout možnost splnit příslušné podmínky nebo dokončit postupy a náležitosti ve vhodné časové lhůtě.

8.  Členské státy zajistí, aby příslušný orgán nevydal osvědčení předcházející fúzi, pokud je v souladu s vnitrostátními právními předpisy zjištěno, že přeshraniční fúze sleduje nekalé nebo podvodné cíle, které povedou nebo mají vést k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či k jejich obcházení, nebo cíle trestné činnosti.

9.  Má-li příslušný orgán na základě kontroly zákonnosti uvedené v odstavci 1 závažné podezření, že přeshraniční fúze sleduje nekalé nebo podvodné cíle, které povedou nebo mají vést k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či k jejich obcházení, nebo cíle trestné činnosti, vezme v úvahu příslušné skutečnosti a okolnosti, jako jsou orientační faktory (jsou-li relevantní a nejsou-li posuzovány izolovaně), o nichž se příslušný orgán dozvěděl v průběhu kontroly zákonnosti uvedené v odstavci 1, a to i prostřednictvím konzultace s příslušnými orgány. Posouzení pro účely tohoto odstavce je prováděno případ od případu, prostřednictvím postupu, který se řídí vnitrostátním právem.

10.  Je-li pro posouzení podle odstavce 7 nutné zohlednit dodatečné informace nebo provést dodatečná šetření, může být tříměsíční lhůta stanovená v odstavci 6 prodloužena o nejvýše další tři měsíce.

11.  Není-li z důvodu komplexnosti přeshraničního postupu možné provést posouzení ve lhůtách stanovených v tomto článku, členské státy zajistí, aby byl žadatel informován o důvodech zpoždění před uplynutím původní lhůty.

12.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené v souladu s odstavcem 1 mohly konzultovat s ostatními příslušnými orgány s působností v různých oblastech dotčených přeshraniční fúzí, včetně příslušných orgánů v členském státě společnosti vzniklé přeshraniční fúzí, a obdržet od nich i od společnosti informace a listiny nezbytné k provedení kontroly zákonnosti, a to v rámci procesního postupu stanoveného vnitrostátními právními předpisy. Příslušný orgán má v průběhu posuzování možnost obrátit se na nezávislého znalce.“

"

14)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 127a

Předání osvědčení předcházejícího fúzi

1.  Členské státy zajistí, aby osvědčení předcházející fúzi bylo sdíleno s orgány uvedenými v čl. 128 odst. 1 prostřednictvím systému propojení rejstříků v souladu s článkem 22.

Členské státy také zajistí, aby osvědčení předcházející fúzi bylo k dispozici prostřednictvím systému propojení rejstříků v souladu s článkem 22.

2.  Přístup k informacím uvedeným v článku 1 je pro příslušné orgány uvedené v čl. 128 odst. 1 a pro rejstříky bezplatný.“

"

15)  Článek 128 se mění takto:

a)  odstavec 2 se nahrazuje tímto:"

„2. Pro účely odstavce 1 ▌předloží každá fúzující společnost orgánu uvedenému v ▌odstavci 1 společný projekt přeshraniční fúze schválený valnou hromadou uvedenou v článku 126 nebo, v případě, že schválení valnou hromadou není v souladu s čl. 132 odst. 3 vyžadováno, projekt přeshraniční fúze schválený každou z fúzujících společností v souladu s vnitrostátními právními předpisy.“

"

b)  doplňují se nové odstavce ▌, které znějí:"

3. Každý členský stát zajistí, aby žádost jakékoliv fúzující společnosti o dokončení postupů uvedená v odstavci 1, která zahrnuje předložení jakýchkoliv informací a listin, bylo možné zcela vyhotovit online, aniž by bylo nutné, aby se žadatelé osobně dostavili k příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

4.  Příslušný orgán uvedený v odstavci 1 schválí přeshraniční fúzi, jakmile dokončí posouzení příslušných podmínek.

5.   Osvědčení předcházející fúzi nebo osvědčení uvedená v čl. 127a odst. 1) přijme příslušný orgán členského státu společnosti vzniklé přeshraniční fúzí jako přesvědčivý důkaz řádného dokončení postupů předcházejících fúzi v příslušném členském státě nebo členských státech▌.";

"

16)  Článek 130 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

1. Právní předpisy členských států fúzujících společností a společnosti vzniklé přeshraniční fúzí stanoví, jakou formou se v souladu s článkem 16 na území daného státu zveřejňuje dokončení přeshraniční fúze ve veřejném rejstříku, v němž je každá z těchto společností povinna uložit své listiny.“

"

b)  vkládá se nový odstavec 1a, který zní:"

„1a. Členské státy zajistí, aby do jejich rejstříků, které jsou veřejně zpřístupněny prostřednictvím systému uvedeného v článku 22, byly zapsány přinejmenším tyto informace:

   a) v rejstříku členského státu společnosti vzniklé fúzí – skutečnost, že zápis společnosti vzniklé fúzí je výsledkem přeshraniční fúze;
   b) v rejstříku členského státu společnosti vzniklé fúzí – datum zápisu společnosti vzniklé fúzí;
   c) v rejstříku členského státu každé z fúzujících společností – datum výmazu nebo odstranění společnosti z rejstříku;
   d) v rejstříku členského státu každé z fúzujících společností – skutečnost, že výmaz nebo odstranění společnosti z rejstříku je výsledkem přeshraniční fúze;
   e) v rejstřících členských států každé z fúzujících společností a společnosti vzniklé fúzí – registrační číslo, název a právní formu každé z fúzujících společností a společnosti vzniklé fúzí.“

"

17)  Článek 131 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

"1. Přeshraniční fúze provedená podle čl. 119 bodu 2 písm. a), c) a d) má ode dne uvedeného v článku 129 tyto účinky:

   a) veškerá aktiva a pasiva zanikající společnosti, včetně smluv, úvěrů, práv a závazků přechází na nástupnickou společnost;“
   b) společníci zanikající společnosti se stávají společníky nástupnické společnosti, pokud nevyužili práva na vystoupení uvedeného v čl. 126a odst. 1;
   c) zanikající společnost zaniká.“;

"

b)  v odstavci 2 se písmena a) a b) nahrazují tímto:"

„a) veškerá aktiva a pasiva fúzujících společností, včetně smluv, úvěrů, práv a závazků, přechází na novou společnost;“

   b) společníci fúzujících společností se stávají společníky nové společnosti, pokud nevyužili práva na vystoupení uvedeného v čl. 126a odst. 1;

"

18)  Článek 132 se mění takto:

a)  odstavec 1 se nahrazuje tímto:"

„1. Jestliže přeshraniční fúzi sloučením provádí buď společnost držící veškeré podíly (akcie) a ostatní cenné papíry, s nimiž je spojeno hlasovací právo na valných hromadách zanikající společnosti nebo zanikajících společností nebo osoba držící přímo či nepřímo všechny podíly (akcie) nástupnické společnosti a zanikajících společností a nástupnická společnost nepřiděluje žádné podíly (akcie) v rámci fúze:

   čl. 122 písm. b), c), e) a m), článek 125 a čl. 131 odst. 1 písm. b) se nepoužijí;
   článek 124 a čl. 126 odst. 1 se nepoužijí ve vztahu k zanikající společnosti nebo zanikajícím společnostem.“;

"

b)  doplňuje se odstavec 3, který zní:"

„3. V případě, že právní předpisy členských států všech fúzujících společností stanoví výjimku ze schválení fúze valnou hromadou v souladu s čl. 126 odst. 3 a odstavcem 1 tohoto článku, zpřístupní se společný projekt přeshraniční fúze nebo informace uvedené v čl. 123 odst. 1 až 3 a zprávy uvedené v článcích 124 a 124a nejméně jeden měsíc před tím, než společnost přijme rozhodnutí o fúzi v souladu s vnitrostátním právem.“;

"

19)  Článek 133 se mění takto:

a)  v odstavci 2 se návětí nahrazuje tímto:"

„2. Případná pravidla pro účast zaměstnanců platná v členském státě, v němž má společnost vzniklá přeshraniční fúzí své sídlo, se však nepoužijí, pokud alespoň jedna z fúzujících společností měla v průběhu šesti měsíců před zveřejněním projektu přeshraniční fúze podle článku 123 průměrný počet zaměstnanců rovnající se čtyřem pětinám platné prahové hodnoty stanovené v právních předpisech členského státu, jehož jurisdikci fúzující společnost podléhá, jež vede k účasti zaměstnanců ve smyslu čl. 2 písm. k) směrnice 2001/86/ES, nebo pokud vnitrostátní právní předpisy, kterým se řídí společnost vzniklá přeshraniční fúzí:“

"

b)  v odstavci 4 se písmeno a) nahrazuje tímto:"

„a) přiznají příslušným orgánům fúzujících společností, v případě, že alespoň v jedné z fúzujících společností existuje systém účasti zaměstnanců ve smyslu čl. 2 písm. k) směrnice 2001/86/ES, právo rozhodnout se, že se na ni budou bez předchozího vyjednávání přímo vztahovat standardní pravidla pro účast uvedená v odst. 3 písm. h), jak je stanoví právní předpisy členského státu, v němž má mít společnost vzniklá přeshraniční fúzí sídlo, a uplatňovat tato ustanovení ode dne zápisu v rejstříku;“

"

c)   odstavec 7 se nahrazuje tímto:"

„7. Existuje-li ve společnosti vzniklé přeshraniční fúzí systém účasti zaměstnanců, musí tato společnost přijmout opatření, aby zajistila, že práva zaměstnanců na účast budou v případě následné přeshraniční či vnitrostátní fúze, rozdělení nebo přeměny během čtyř let po nabytí účinnosti přeshraniční fúze chráněna tím, že se použijí obdobně pravidla stanovená v odstavcích 1 až 6.“;

"

d)   doplňuje se odstavec 8, který zní:"

8. Společnost svým zaměstnancům nebo jejich zástupcům oznámí, zda si zvolila použití standardních pravidel pro účast uvedených v odst. 3 písm. h) nebo zda zahajuje jednání ve zvláštním vyjednávacím výboru. V takovém případě společnost svým zaměstnancům nebo jejich zástupcům oznámí výsledek jednání bez zbytečného odkladu.“;

"

20)  Vkládá se článek 133a, který zní:"

„Článek 133a

Odpovědnost nezávislých znalců

Členské státy stanoví pravidla upravující občanskoprávní odpovědnost nezávislých znalců pověřených vypracováním zprávy uvedené v článku 125.

Členské státy stanoví pravidla k zajištění toho, aby znalec nebo právnická osoba, jejímž jménem znalec jedná, byl nezávislý a neměl střet zájmů ve vztahu ke společnosti žádající o osvědčení předcházející fúzi a aby stanovisko znalce bylo nestranné, objektivní a vydané s cílem pomoci příslušnému orgánu dodržet požadavky v oblasti nezávislosti a nestrannosti v souladu s platnými právními předpisy nebo profesními normami, které se na znalce vztahují.“

"

21)  v článku 134 se doplňuje nový odstavec, který zní:"

„Tím nejsou dotčeny pravomoci členských států mimo jiné v oblasti trestního práva, financování terorismu, sociálních předpisů, zdanění a prosazování práva, ukládat opatření a sankce v souladu s vnitrostátními právními předpisy po datu, kdy přeshraniční fúze nabyla účinku.“

"

22)  V hlavě II se doplňuje kapitola IV, která zní:"

„KAPITOLA IV

Přeshraniční rozdělení kapitálových společností

Článek 160a

Působnost

Tato kapitola se vztahuje na rozdělení kapitálových společností, které jsou založeny podle práva některého členského státu a mají sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu v Unii, pokud se alespoň dvě z kapitálových společností účastnících se rozdělení řídí právními řády různých členských států (dále jen „přeshraniční rozdělení“).

Článek 160b

Definice

Pro účely této kapitoly se rozumí:

   1) „kapitálovou společností“ (dále jen „společnost“) společnost, která má jednu z forem uvedených v příloze II;
   2) „rozdělovanou společností“ společnost, která během procesu přeshraničního rozštěpení převádí celé své jmění na dvě či více společností, nebo v případě odštěpení či oddělení převádí část svého jmění na jednu či více společností;
   3) „rozdělením“ operace, kterou buď:
   a) rozdělovaná společnost převádí po svém zrušení bez likvidace veškerá aktiva a pasiva na dvě či více nově vznikajících společností (dále jen „nástupnické společnosti“) výměnou za vydání cenných papírů nebo podílů (akcií) v nástupnických společnostech společníkům rozdělované společnosti a případně vyplacení doplatku, který nepřekročí 10 % jmenovité hodnoty přidělených cenných papírů či podílů (akcií), nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, 10 % jejich účetní hodnoty (dále jen „rozštěpení“);
   b) rozdělovaná společnost převádí část svých aktiv a pasiv na jednu či více nově vznikajících společností (dále jen „nástupnické společnosti“) výměnou za vydání cenných papírů nebo podílů (akcií) v nástupnických společnostech nebo v rozdělované společnosti nebo v nástupnických společnostech i rozdělované společnosti společníkům rozdělované společnosti a případně vyplacení doplatku, který nepřekročí 10 % jmenovité hodnoty přidělených cenných papírů či podílů, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, 10 % jejich účetní hodnoty (dále jen „odštěpení“);
   c) rozdělovaná společnost převádí část svých aktiv a pasiv na jednu či více nově vznikajících společností (dále jen „nástupnické společnosti“) výměnou za vydání cenných papírů nebo podílů (akcií) v nástupnických společnostech rozdělované společnosti (dále jen „oddělení“);

Článek 160c

Další ustanovení o působnosti

1.  Bez ohledu na čl. 160b odst. 3 se tato kapitola vztahuje rovněž na přeshraniční rozdělení, u kterých smí doplatek uvedený v čl. 160b odst. 3 písm. a) a b) podle práva alespoň jednoho z dotčených členských států převyšovat 10 % jmenovité hodnoty cenných papírů nebo podílů (akcií) představujících základní kapitál nástupnických společnosti, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, 10 % jejich účetní hodnoty.

3.  Tato kapitola se nepoužije na přeshraniční rozdělení, na nichž se podílí společnost, jejímž předmětem činnosti je kolektivní investování kapitálu získaného od veřejnosti, která provozuje svou činnost na základě zásady rozložení rizika a jejíž podílové jednotky jsou na žádost držitelů podílů přímo či nepřímo odkoupeny nebo vyplaceny z majetku této společnosti. Za rovnocenné odkupu nebo vyplacení se považuje jednání společnosti směřující k zajištění toho, aby se hodnota jejích podílových jednotek na burze významně nelišila od čisté hodnoty jejího majetku.

4.  Členské státy zajistí, aby se tato kapitola nepoužila, nastane-li některá z těchto okolností:

   a) rozdělovaná společnost je v likvidaci a začala rozdělovat svá aktiva mezi své akcionáře;
   b) společnost je předmětem nástrojů, pravomocí a mechanismů k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU.

5.  Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat tuto kapitolu na společnosti, které jsou předmětem:

   a) insolvenčního řízení nebo preventivní restrukturalizace;
   aa) jiného likvidačního řízení, než na které odkazuje odst. 4 písm. a); nebo
   b) opatření k předejití krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 101 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU.

6.  Vnitrostátním právem členského státu rozdělované společnosti se řídí ta část postupů a náležitostí, které je nutné dodržet v souvislosti s přeshraničním rozdělením, pro získání osvědčení předcházejícího rozdělení, a vnitrostátním právem členského státu nástupnických společností se řídí ta část postupů a náležitostí, které je nutné dodržet v návaznosti na obdržení osvědčení předcházejícího rozdělení v souladu s právem Unie.

Článek 160e

Projekt přeshraničního rozdělení

Řídící nebo správní orgán rozdělované společností vyhotoví projekt přeshraničního rozdělení. Projekt přeshraničního rozdělení obsahuje alespoň tyto údaje:

   a) právní formu, název a umístění sídla rozdělované společnosti a navrhovaného sídla nové společnosti nebo nových společností vzniklých přeshraničním rozdělením;
   b) výměnný poměr cenných papírů nebo podílů (akcií) představujících základní kapitál společnosti a výši případného doplatku;
   c) podmínky pro přidělení cenných papírů nebo podílů (akcií) představujících základní kapitál nástupnické společnosti, respektive rozdělované společnosti;
   d) navrhovaný orientační časový rozvrh přeshraničního rozdělení;
   e) pravděpodobné dopady přeshraničního rozdělení na zaměstnanost;
   f) den, od něhož držitelům cenných papírů nebo podílů (akcií) představujících základní kapitál společnosti vzniká právo na podíl na zisku, a případné zvláštní podmínky týkající se tohoto práva;
   g) den nebo dny, od něhož se transakce rozdělované společnosti považují pro účely účetnictví za transakce nástupnických společností;
   h) ▌veškeré zvláštní výhody poskytnuté členům správních, řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů rozdělované společnosti;
   i) práva, která nástupnické společnosti poskytují společníkům rozdělované společnosti se zvláštními právy nebo držitelům cenných papírů jiných než podílů (akcií) představujících základní kapitál společnosti, nebo opatření navrhovaná pro tyto osoby;

   j) případně zakladatelská právní jednání a stanovy, pokud jsou obsaženy v samostatném dokumentu, nástupnických společností a všechny změny zakladatelských právních jednání rozdělované společnosti v případě odštěpení;
   k) případně údaje o postupech, kterými se podle čl. 160 písm. n) stanoví úprava zapojení zaměstnanců do vymezování jejich práv na účast v nástupnických společnostech ▌.
   l) přesný popis aktiv a pasiv rozdělované společnosti a prohlášení, jak tato aktiva a pasiva budou rozdělena mezi nástupnické společnosti nebo ponechána v rozdělované společnosti v případě odštěpení, včetně ustanovení o tom, jak se bude nakládat s aktivy a pasivy, která nejsou přidělena v projektu přeshraničního rozdělení, jako například aktiva a pasiva, která nejsou ke dni vyhotovení projektu přeshraničního rozdělení známa;
   m) údaje o ocenění aktiv a pasiv převáděných na každou společnost účastnící se přeshraničního rozdělení;
   n) den účetních závěrek rozdělované společnosti, které se použije pro stanovení podmínek přeshraničního rozdělení;
   o) případně přidělení společníkům rozdělované společnosti podílů (akcií) a cenných papírů v nástupnických společnostech nebo v rozdělované společnosti nebo v kombinaci nástupnické společnosti a rozdělované společnosti a kritérium, na němž je takové přidělení založeno;
   p) podrobné informace o nabídce peněžité náhrady pro společníky ▌v souladu s čl. 160 písm. l);
   q) ▌ ochranná opatření, jako jsou záruky nebo přísliby, jsou-li nabízeny věřitelům.

Článek 160g

Zpráva řídícího nebo správního orgánu pro společníky a zaměstnance

1.  Řídící nebo správní orgán rozdělované společnosti vypracuje pro společníky a zaměstnance zprávu, ve které objasní a zdůvodní právní a hospodářské aspekty přeshraničního rozdělení, jakož i dopady přeshraničního rozdělení na zaměstnance.

2.  Zpráva uvedená v odstavci 1 vysvětlí zejména dopady přeshraničního rozdělení na budoucí podnikání společností.

Její součástí by také měl být oddíl určený společníkům a oddíl určený zaměstnancům.

3.  Oddíl zprávy určený společníkům vysvětlí zejména:

   aa) peněžitou náhradu a metodu použitou při jejím stanovení;
   b) případně výměnný poměr podílů (akcií) a metodu použitou při jeho stanovení;

   d) dopady přeshraničního rozdělení na společníky;
   e) práva a prostředky nápravy dostupné pro společníky ▌v souladu s článkem 160l.

4.  Oddíl zprávy určený společníkům není vyžadován v případě, že všichni společníci dané společnosti souhlasili s tím, že se tohoto požadavku vzdávají. Členské státy mohou z ustanovení tohoto článku vyloučit společnosti s jediným společníkem.

5.  Oddíl zprávy určený zaměstnancům vysvětlí zejména:

   ca) dopady přeshraničního rozdělení na pracovněprávní vztahy a případně také opatření určená k jejich ochraně;
   cb) veškeré podstatné změny příslušných podmínek zaměstnání a místa podnikání společnosti;
   d) způsob, jakým faktory stanovené v písmenech ca) a cb) ovlivňují také případné dceřiné společnosti dané společnosti.

6.  Pokud řídící nebo správní orgán rozdělované společnosti obdrží s dostatečným předstihem stanovisko zástupců jejích zaměstnanců nebo, pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnanců, ohledně částí zprávy uvedených v odstavcích 1, 2 a 4, jak stanoví vnitrostátní právo, jsou společníci o tomto stanovisku informováni a stanovisko se přiloží ke zprávě.

7.  Oddíl určený zaměstnancům není vyžadován, pokud společnost a její případné dceřiné společnosti nemají žádné zaměstnance kromě těch, kteří jsou součástí řídícího nebo správního orgánu.

8.  Společnost se může rozhodnout, zda připraví zprávu obsahující dva oddíly uvedené v odstavcích 3 a 4, nebo zda připraví dvě oddělené zprávy pro společníky a pro zaměstnance.

9.   Zpráva uvedená v odstavci 1 nebo zprávy uvedené v odstavci 5 se v každém případě, spolu se společným projektem přeshraničního rozdělení, pokud je k dispozici, elektronicky zpřístupní společníkům a zástupcům zaměstnancům rozdělované společnosti, respektive pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnancům nejpozději šest týdnů přede dnem konání valné hromady uvedené v článku 160k.

10.  Pokud je od oddílu zprávy určeného společníkům uvedeného v odstavci 3 upuštěno v souladu s odstavcem 3 a oddíl určený zaměstnancům uvedený v odstavci 4 není v souladu s odstavcem 4a vyžadován, není zpráva uvedená v odstavci 1 vyžadována.

11.  Odstavci 1 až 8 tohoto článku nejsou dotčena použitelná práva na informace a konzultace a řízení zahájená na vnitrostátní úrovni v návaznosti na provedení směrnic 2002/14/ES a 2009/38/ES.

Článek 160i

Zpráva nezávislého znalce

1.  Členské státy zajistí, aby projekt přeshraničního rozdělení přezkoumal nezávislý znalec a vypracoval zprávu určenou společníkům, která jim bude zpřístupněna nejméně jeden měsíc přede dnem valné hromady uvedené v článku 160k. ▌ V závislosti na právu členských států může být tímto znalcem fyzická nebo právnická osoba.

2.  Zpráva uvedená v odstavci v každém případě zahrnuje stanovisko znalce k tomu, zda jsou peněžitá náhrada a výměnný poměr podílů (akcií) přiměřené. Pokud jde o peněžitou náhradu uvedenou v čl. 160e písm. q), zohlední znalec jakoukoli tržní cenu akcií rozdělované společnosti před oznámením návrhu rozdělení a hodnotu společnosti bez účinků navrhovaného rozdělení určenou podle obecně uznaných metod oceňování. Zpráva přinejmenším:

   a) uvádí metodu použitou ke stanovení navrhované peněžité náhrady;
   b) uvádí metodu použitou ke stanovení navrhovaného výměnného poměru podílů (akcií);
   c) uvádí, zda je tato metoda přiměřená pro posouzení peněžité náhrady a výměnného poměru podílů (akcií) a k jaké hodnotě se za použití těchto metod dospělo, a obsahuje stanovisko k relativnímu významu přisouzenému těmto metodám při stanovování vymezené hodnoty;
   d) popisuje případné zvláštní obtíže, které se při oceňování vyskytly.

▌Znalec právo zajistit od rozdělované společnosti veškeré informace nezbytné pro splnění svého úkolu.

3.  Přezkoumání společného projektu přeshraničního rozdělení nezávislým znalcem ani vypracování zprávy znalce se nevyžadují, jestliže s tím všichni společníci rozdělované společnosti projevili souhlas. Členské státy mohou z ustanovení tohoto článku vyloučit společnosti s jediným společníkem.

Článek 160j

Zveřejnění

1.  Členské státy zajistí, aby následující dokumenty byly zveřejněny a veřejně zpřístupněny v rejstříku členského státu rozdělované společnosti nejméně jeden měsíc přede dnem konání valné hromady podle článku 160k:

   a) projekt přeshraničního rozdělení;

   b) oznámení informující společníky, věřitele a zástupce zaměstnanců rozdělované společnosti, nebo pokud tito zástupci neexistují, přímo zaměstnance o tom, že mohou příslušné společnosti nejpozději pět pracovních dnů přede dnem valné hromady předložit připomínky k projektu přeshraničního rozdělení.

Členské státy mohou požadovat, aby zpráva nezávislého znalce, pokud je vypracována v souladu s článkem 160i, byla zveřejněna a veřejně zpřístupněna v rejstříku.

Členské státy zajistí, aby společnost měla při zveřejňování zprávy nezávislého znalce možnost vyloučit z ní důvěrné informace.

Listiny zveřejněné v souladu s tímto odstavcem se zpřístupní rovněž prostřednictvím systému uvedeného v článku 22.

2.  Členské státy mohou od povinnosti zveřejnění stanovené v článku 1 osvobodit rozdělovanou společnost, jež po nepřetržitou dobu začínající alespoň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady uvedené v článku 160k, která má rozhodnout o projektu rozdělení, a končící nejdříve skončením této valné hromady zpřístupní listiny uvedené v odstavci 1 bezplatně veřejnosti na svých internetových stránkách.

Členské státy však nestanoví v souvislosti s tímto osvobozením jiné požadavky a omezení než ty, jež jsou nezbytné k zabezpečení internetových stránek a ověření pravosti listin, a to pouze jsou-li v rozsahu přiměřeném pro dosažení těchto cílů.

3.  V případě, že rozdělovaná společnost zveřejní projekt přeshraničního rozdělení v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, předloží rejstříku nejméně jeden měsíc přede dnem valné hromady uvedené v článku 160k tyto informace, které musí být zveřejněny:

   a) právní formu, název a sídlo rozdělované společnosti a právní formu, název a sídlo navrhované pro každou nově vytvářenou společnost vznikající z přeshraničního rozdělení;
   b) rejstřík, u kterého jsou uloženy listiny uvedené v článku 14 pro rozdělovanou společnost, a registrační číslo v tomto rejstříku;
   c) odkaz na úpravu výkonu práv věřitelů, zaměstnanců a společníků;
   d) podrobné informace o internetových stránkách, kde lze online zdarma získat projekt přeshraničního rozdělení, oznámení a zprávu znalce uvedené v odstavci 1 a úplné informace o úpravách uvedených v písmenu c) tohoto odstavce.

4.  Členské státy zajistí, aby požadavky uvedené v odstavcích 1 a 3 bylo možné zcela splnit online, aniž by bylo nutné dostavit se k jakémukoliv příslušnému orgánu v jakémkoliv dotčeném členském státě osobně, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

5.  Členské státy mohou požadovat vedle povinnosti zveřejnění uvedené v odstavcích 1, 2 a 3, aby projekt přeshraničního rozdělení nebo informace uvedené v odstavci 3 byly zveřejněny v jejich vnitrostátním věstníku nebo prostřednictvím ústřední elektronické platformy v souladu s čl. 16 odst. 3. Členský stát v takovém případě zajistí, aby rejstřík předal příslušné informace vnitrostátnímu věstníku.

6.  Členské státy zajistí, aby listiny uvedené v odstavci 1 nebo informace uvedené v odstavci 3 byly zdarma přístupné veřejnosti prostřednictvím systému propojení rejstříků.

Členské státy dále zajistí, aby jakékoliv poplatky účtované rejstříky ▌společnosti za zveřejnění uvedené v odstavcích 1 a 3 a případně za zveřejnění uvedené v odstavci 5 nepřekročily náklady na poskytování těchto služeb.

Článek 160k

Schválení valnou hromadou

1.  Po vzetí zpráv uvedených v článcích 160g ▌a 160i a případně stanovisek zaměstnanců předložených v souladu s článkem 160g a připomínek zaměstnanců předložených v souladu s článkem 160j na vědomí rozhodne valná hromada rozdělované společnosti usnesením o tom, zda schvaluje projekt přeshraničního rozdělení a o tom, zda upravit zakladatelské právní jednání a stanovy, pokud jsou obsaženy v samostatném dokumentu.

2.  Valná hromada si může vyhradit právo podmínit provedení přeshraničního rozdělení tím, že valná hromada výslovně potvrdí stanovené úpravy uvedené v článku 160n.

3.  Členské státy zajistí, aby schválení ▌projektu přeshraničního rozdělení nebo jakékoliv jeho změny vyžadovalo nejméně dvoutřetinovou většinu, nikoliv však více než 90 % hlasů připadajících buď na zastoupené podíly (akcie), nebo na zastoupený upsaný základní kapitál. Práh pro většinu však v žádném případě nesmí být vyšší, než je práh stanovený ve vnitrostátních právních předpisech pro schválení přeshraniční fúze.

4.  Pokud projekt přeshraničního rozdělení nebo jakákoli změna zakladatelského právního jednání rozdělované společnosti vede k rozšíření ekonomických závazků určitého akcionáře vůči společnosti nebo třetím stranám, členské státy mohou u těchto specifických okolností stanovit, že s příslušným ustanovením nebo změnou zakladatelského právního jednání rozdělované společnosti musí souhlasit příslušný akcionář, není-li tento akcionář schopen vykonávat práva stanovená v článku 160l.

5.  Členské státy zajistí, aby schválení přeshraničního rozdělení valnou hromadou nebylo možné napadnout výlučně na základě těchto důvodů:

   a) nestanovení výměnného poměru podíl (akcií) uvedeného v čl. 160e písm. b) v odpovídající výši;
   b) nestanovení peněžité náhrady uvedené v čl. 160e písm. q) v odpovídající výši;
   c) skutečnosti, že informace uvedené v písmenech a) nebo b) nebyly v souladu s právními požadavky.

Článek 160l

Ochrana společníků

1.  Členské státy, zajistí, aby alespoň ▌společníci, kteří hlasovali proti schválení společného projektu přeshraničního rozdělení, měli právo zcizit své podíly (akcie) výměnou za odpovídající peněžitou náhradu za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 6, pokud by v důsledku rozdělení získali podíly (akcie) v nástupnických společnostech, které by se řídily právním řádem jiného členského státu než členského státu příslušné rozdělované společnosti.

Členské státy mohou takové právo poskytnout také ostatním společníkům rozdělované společnosti.

Členské státy mohou požadovat, aby výslovný nesouhlas s projektem přeshraničního rozdělení nebo záměr společníků využít jejich práva zcizit své podíly (akcie) byly náležitě zdokumentovány nejpozději na valné hromadě uvedené v článku 160k. Členské státy mohou povolit, aby zaznamenání námitky proti projektu přeshraničního rozdělení bylo považováno za řádnou dokumentaci záporného hlasování.

2.  Členské státy stanoví lhůtu, v níž musí společníci uvedení v odstavci 1 oznámit rozdělované společnosti své rozhodnutí uplatnit právo na zcizení svých podílů (akcií). Tato lhůta nesmí přesáhnout jeden měsíc od valné hromady uvedené v článku 160k. Členské státy zajistí, aby rozdělovaná společnost poskytla elektronickou adresu, na níž by jí toto prohlášení mohlo být zasíláno elektronicky.

3.  Členské státy dále stanoví lhůtu, v níž má být vyplacena peněžitá náhrada stanovená v projektu přeshraničního rozdělení. Tato lhůta nesmí být delší než dva měsíce ode dne nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení podle článku 160t.

4.  Členské státy zajistí, aby každý společník, který oznámil své rozhodnutí uplatnit právo na zcizení svých podílů (akcií), ale považuje peněžitou náhradu nabízenou dotčenou rozdělovanou společností za neodpovídající, měl právo žádat u příslušných orgánů nebo subjektů pověřených podle vnitrostátního práva o doplatek. Členské státy stanoví lhůtu pro žádost týkající se doplatku.

Členské státy stanoví, že konečné rozhodnutí o poskytnutí doplatku platí pro ty společníky dotčené rozdělované společnosti, kteří oznámili své rozhodnutí využít jejich práva na zcizení svých podílů (akcií) podle odstavce 2a.

5.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právo členského státu rozdělované společnosti upravovalo práva uvedená v odstavcích 1 až 5 a aby členský stát rozdělované společnosti měl výlučnou pravomoc řešit veškeré spory týkající se těchto práv.

6.   Členské státy ▌zajistí, aby společníci rozdělované společnosti, kteří nemají právo na zcizení svých podílů (akcií) nebo toto právo neuplatnili, avšak kteří považují výměnný poměr podílů (akcií) za neodpovídající, mohli napadnout tento ▌poměr stanovený v projektu přeshraničního rozdělení a žádat o doplatek. Toto řízení se zahájí před příslušnými orgány nebo subjekty pověřenými podle vnitrostátního práva rozdělované společnosti, ve lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy daného členského státu a nebrání zápisu přeshraničního rozdělení. Rozhodnutí je závazné pro nástupnické společnosti a v případě odštěpení také na rozdělovanou společnost.

7.  Členské státy mohou také stanovit, že dotčená nástupnická společnost, a v případě odštěpení také rozdělovaná společnost, může místo doplatku poskytnout podíly (akcie) nebo jinou kompenzaci.

Článek 160m

Ochrana věřitelů

1.  Členské státy stanoví přiměřený systém ochrany zájmů věřitelů, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním projektu přeshraničního rozdělení a které se v okamžiku tohoto zveřejnění ještě nestaly splatnými. Členské státy zajistí, aby věřitelé, kteří nejsou spokojeni s ochrannými opatřeními nabízenými v projektu přeshraničního rozdělení, jak jsou stanovena v čl. 160e písm. r), mohli do tří měsíců od zveřejnění projektu přeshraničního rozdělení uvedeného v článku 160j požádat příslušný správní nebo soudní orgán o odpovídající ochranná opatření, pokud mohou důvěryhodně prokázat, že přeshraniční rozdělení ohrozí uspokojení jejich pohledávek a že společnost pro ně nezajistila žádná odpovídající ochranná opatření.

Členské státy zajistí, aby ochranná opatření závisela na nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení v souladu s článkem 160t.

2.  V případě, že věřitel společnosti, která má být rozdělena, ▌neobdrží od společnosti, které je závazek přidělen, plnění, zbývající nástupnické společnosti, a v případě odštěpení nebo oddělení i rozdělovaná společnost, jsou s touto společností, které byl závazek přidělen, společně a nerozdílně odpovědné za daný závazek. Nejvyšší částka společné a nerozdílné odpovědnosti každé společnosti účastníci se rozdělení je však omezena hodnotou čistého jmění přiděleného dané společnosti ke dni nabytí účinnosti rozdělení.

3.   Členské státy mohou požadovat, aby řídící nebo správní orgán rozdělované společnosti učinil prohlášení přesně zachycující finanční situaci společnosti k datu prohlášení, avšak ne dříve než jeden měsíc před zveřejněním. V prohlášení se uvede, že na základě informací dostupných řídícímu nebo správnímu orgánu rozdělované společnosti ke dni prohlášení a po provedení přiměřeného šetření, tyto orgány nevidí žádný důvod, proč by kterákoliv nástupnická společnost, a v případě odštěpení rozdělovaná společnost, neměla být po nabytí účinnosti rozdělení schopná dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Prohlášení je zveřejněno spolu s projektem přeshraničního rozdělení v souladu s článkem 160j.

4.  Odstavci 1, 2 a 3 není dotčeno uplatňování vnitrostátních právních předpisů členského státu rozdělované společnosti týkajících se uspokojení nebo zajištění plateb či závazků nepeněžní povahy veřejným subjektům.

Článek 160ma

Informování zaměstnanců a konzultace s nimi

1.  Členské státy zajistí, aby byla dodržena práva zaměstnanců na informace a konzultace v souvislosti s přeshraničním rozdělením a aby tato práva byla uplatňována v souladu s právním rámcem stanoveným směrnicí 2002/14/ES a směrnicí 2001/23/ES, pokud je přeshraniční fúze považována za převod podniku ve smyslu směrnice 2001/23/ES, a v případě podniků působících na úrovni Společenství nebo skupin podniků působících na úrovni Společenství v souladu se směrnicí 2009/38/ES. Členské státy se mohou rozhodnout uplatňovat práva na informace a konzultace na jiné společnosti než ty, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/14/ES.

2.  Aniž je dotčen čl. 160g odst. 6 a čl. 160j odst. 1 písm. b), členské státy zajistí, aby byla dodržena práva zaměstnanců na informace a konzultace alespoň předtím, než bude rozhodnuto o projektu přeshraničního rozdělení nebo o zprávě uvedené v článku 160g, podle toho, co nastane dříve, a to tak, aby zaměstnancům byla poskytnuta odůvodněná odpověď před valnou hromadou uvedenou v článku 160k.

3.  Aniž jsou dotčena platná ustanovení nebo postupy, které jsou pro zaměstnance výhodnější, stanoví členské státy praktická opatření pro výkon práva na informace a konzultace v souladu s článkem 4 směrnice 2002/14/ES.

Článek 160n

Účast zaměstnanců

1.  Aniž je dotčen odstavec 2, vztahují se na každou nástupnickou společnost případná pravidla pro účast zaměstnanců platná v členském státě, v němž má společnost sídlo.

2.  Případná pravidla pro účast zaměstnanců platná v členském státě, kde má společnost vzniklá přeshraničním rozdělením své sídlo, se však nepoužijí, pokud rozdělovaná společnost měla v průběhu šesti měsíců před zveřejněním projektu přeshraničního rozdělení podle článku 160e této směrnice průměrný počet zaměstnanců rovnající se čtyřem pětinám platné prahové hodnoty stanovené v právu členského státu rozdělované společnosti, což způsobuje účast zaměstnanců ve smyslu čl. 2 písm. k) směrnice 2001/86/ES, nebo pokud vnitrostátní právo členského státu každé nástupnické společnosti nestanoví:

   a) alespoň stejný rozsah účasti zaměstnanců, jaký existoval v rozdělované společnosti před rozdělení, přičemž se tento rozsah vyjadřuje podílem zástupců zaměstnanců mezi členy správního nebo dozorčího orgánu nebo jejich výborů nebo řídící skupiny příslušné pro útvary společnosti, které jsou zodpovědné za zisk, jsou-li zaměstnanci zastoupeni, nebo
   b) pro zaměstnance podniků nástupnických společností, které se nacházejí v jiném členském státě, stejný nárok na výkon práv na účast, jaký mají zaměstnanci zaměstnaní v členském státě, kde má nástupnická společnost své sídlo.

3.  V případech uvedených v odstavci 2 upraví členské státy účast zaměstnanců ve společnostech vzniklých přeshraničním rozdělením i jejich zapojení do vymezování těchto práv, aniž jsou dotčeny odstavce 4 až 7 tohoto článku, obdobně podle zásad a postupů uvedených v čl. 12 odst. 2, 3 a 4 nařízení (ES) č. 2157/2001 a těchto ustanovení směrnice 2001/86/ES:

   a) čl. 3 odst. 1, odst. 2 písm. a) bod i), odst. 2 písm. b), odstavec 3, první dvě věty odst. 4, odstavec 5 ▌a odstavec 7;
   b) čl. 4 odst. 1, odst. 2 písm. a), g) a h), odstavce 3 a 4;
   c) článek 5;
   d) článek 6;
   e) čl. 7 odst. 1 kromě druhé odrážky písm. b);
   f) články 8, ▌10, 11 a 12;
   g) část 3 písm. a) přílohy.

4.  Při stanovování zásad a postupů podle odstavce 3 členské státy:

   a) přiznají zvláštnímu vyjednávacímu výboru právo rozhodnout dvoutřetinovou většinou svých členů zastupujících nejméně dvě třetiny zaměstnanců, že nebude zahájeno žádné vyjednávání nebo že již zahájená vyjednávání budou skončena a budou uplatněna pravidla pro účast platná v členském státě každé nástupnické společnosti;
   b) v případě, že se po předchozím vyjednávání uplatňují referenční ustanovení týkající se účasti, a aniž jsou tato ustanovení dotčena, se mohou rozhodnout omezit podíl zástupců zaměstnanců ve správním orgánu nástupnických společností. Pokud se však správní nebo dozorčí rada rozdělované společnosti skládala nejméně z jedné třetiny ze zástupců zaměstnanců, nesmí vést toto omezení v žádném případě k tomu, aby byl podíl zaměstnanců ve správním orgánu nižší než jedna třetina;
   c) zajistí, aby pravidla pro účast zaměstnanců, která platila před přeshraničním rozdělením, nadále platila až do dne použitelnosti následně odsouhlasených pravidel, nebo při neexistenci odsouhlasených pravidel až do použitelnosti standardních pravidel v souladu s částí 3 písm. a) přílohy.

5.  Rozšíření práv na účast na zaměstnance nástupnických společností uvedené v odst. 2 písm. b), kteří jsou zaměstnáni v jiném členském státě, nezavazuje členské státy, které se pro toto rozšíření rozhodnou, přihlížet k těmto zaměstnancům při výpočtu prahových hodnot pro počty zaměstnanců, při jejichž překročení vznikají práva na účast podle vnitrostátního práva.

6.  Má-li v některé z nástupnických společností být systém účasti zaměstnanců v souladu s pravidly uvedenými v odstavci 2, musí mít tyto společnosti právní formu, která umožňuje výkon práv na účast.

7.  Existuje-li v nástupnické společnosti ▌systém účasti zaměstnanců, musí tato společnost přijmout opatření, aby zajistila, že práva zaměstnanců na účast budou v případě následné přeshraniční či vnitrostátní fúze, rozdělení nebo přeměny během čtyř let po nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení chráněna tím, že se použijí obdobně pravidla stanovená v odstavcích 1 až 6.

8.  Společnost svým zaměstnancům nebo jejich zástupcům oznámí bez zbytečného odkladu výsledek vyjednávání, které se týká účasti zaměstnanců.

Článek160o

Osvědčení předcházející rozdělení

1.  Členské státy určí soud, notáře nebo jiný orgán či orgány (dále jen „příslušný orgán“) příslušné ke kontrole zákonnosti přeshraničního rozdělení s ohledem na část postupů, která se řídí vnitrostátním právem členského státu rozdělované společnosti, a k vydání osvědčení předcházejícího rozdělení, které potvrzuje splnění všech relevantních podmínek a řádné dokončení postupů a náležitostí v daném členském státě.

Dokončení postupů a náležitostí může zahrnovat vyrovnání plateb nebo zajištění plateb či závazků nepeněžní povahy veřejným subjektům nebo splnění zvláštních odvětvových požadavků, včetně zajištění plateb nebo závazků vyplývajících z probíhajících řízení.

2.  Členské státy zajistí, aby k žádosti rozdělované společnosti o získání osvědčení předcházejícího rozdělení byl připojen:

   a) projekt rozdělení uvedený v článku 160e;
   b) zpráva a případné připojené stanovisko uvedené v článku 160g i zpráva uvedená v článku 160i, pokud jsou k dispozici;
   ba) veškeré připomínky předložené v souladu čl. 160j odst. 1;
   c) informace o schválení valnou hromadouuvedeném v článku 160k.

3.  Členské státy mohou požadovat, aby k žádosti o získání osvědčení předcházejícího rozdělení byly připojeny dodatečné informace, zejména ohledně:

   a) počtu zaměstnanců v době přípravy projektu rozdělení;
   b) dceřiných společností a jejich příslušného zeměpisného umístění;
   c) plnění závazků společnosti vůči veřejným subjektům;

Pro účely tohoto odstavce si příslušné orgány mohou tyto informace, pokud nejsou poskytnuty, vyžádat od jiných příslušných orgánů.

4.   Členské státy zajistí, aby žádost uvedenou v odstavci 2 a 2a, včetně předkládání veškerých informací a listin, bylo možné vyhotovit zcela online bez nutnosti dostavení se k příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1 osobně, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

5.   Pokud jde o dodržování pravidel pro účast zaměstnanců, jak jsou stanovena v článku 160n, příslušný orgán v členském státě rozdělované společnosti ověří, že projekt přeshraničního rozdělení uvedený v článku 160e obsahuje informace o postupech, jak určit příslušnou úpravu, a o možných variantách takové úpravy.

6.   V rámci posouzení ▌uvedeného v odstavci 1 přezkoumá příslušný orgán tyto informace:

   a) veškeré listiny a informace předložené orgánu v souladu s odstavci 2 a 2a;
   c) případně informace společnosti o tom, že postup uvedený v čl. 160n odst. 3 a 4 byl zahájen.

7.  Členské státy zajistí, aby posouzení uvedené v odstavci 1 proběhlo ve lhůtě tří měsíců od data obdržení listin a informací o schválení přeshraničního rozdělení valnou hromadou společnosti. Posouzení má jeden z těchto výsledků:

   a) pokud je zjištěno, že přeshraniční rozdělení ▌splňuje všechny příslušné podmínky a že byly dokončeny všechny nezbytné postupy a náležitosti, vydá příslušný orgán osvědčení předcházející rozdělení;
   b) pokud je zjištěno, že přeshraniční rozdělení ▌nesplňuje všechny příslušné podmínky nebo že nebyly dokončeny všechny nezbytné postupy či náležitosti, příslušný orgán osvědčení předcházející rozdělení nevydá a informuje společnost o důvodech svého rozhodnutí. V takovém případě může příslušný orgán společnosti poskytnout možnost splnit příslušné podmínky nebo dokončit postupy a náležitosti ve vhodné časové lhůtě.

8.  Členské státy zajistí, aby příslušný orgán nevydal osvědčení předcházející rozdělení, pokud je v souladu s vnitrostátními právními předpisy zjištěno, že přeshraniční rozdělení je připravována za účelem zneužití nebo podvodu, které povedou nebo jsou určeny k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či k jejich obcházení, nebo za účelem páchání trestné činnosti.

9.  Má-li příslušný orgán na základě kontroly zákonnosti uvedené v odstavci 1 vážné podezření, že přeshraniční rozdělení je připravováno za účelem zneužití nebo podvodu, které povedou nebo jsou určeny k vyhýbání se vnitrostátním nebo unijním právním předpisům či k jejich obcházení, nebo za účelem páchání trestné činnosti, vezme v úvahu příslušné skutečnosti a okolnosti, jako jsou orientační faktory (jsou-li relevantní a nejsou-li posuzovány izolovaně), o nichž se příslušný orgán dozvěděl v průběhu kontroly zákonnosti uvedené v odstavci 1, a to i prostřednictvím konzultace s relevantními orgány. Posouzení pro účely tohoto odstavce se provádí případ od případu a prostřednictvím postupu, který se řídí vnitrostátním právem.

10.  Je-li pro posouzení podle odstavce 7 nutné zohlednit dodatečné informace nebo provést dodatečná šetření, může být tříměsíční lhůta stanovená v odstavci 6 prodloužena o nejvýše další tři měsíce.

11.  Není-li z důvodu komplexnosti přeshraničního postupu možné provést posouzení ve lhůtách stanovených v tomto článku, členské státy zajistí, aby byl žadatel informován o důvodech zpoždění před uplynutím původní lhůty.

12.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené v souladu s odstavcem 1 mohly konzultovat s ostatními relevantními orgány s působností v různých oblastech dotčených přeshraničním rozdělením, včetně orgánů v členském státě nástupnických společností, a obdržet od nich i od společnosti informace a listiny nezbytné k provedení kontroly zákonnosti, a to v procesním rámci stanoveném vnitrostátními právními předpisy. Příslušný orgán má při přípravě posouzení možnost obrátit se na nezávislého znalce.

Článek 160q

▌Předání osvědčení předcházejícího rozdělení

2.  Členské státy zajistí, aby ▌osvědčení předcházející rozdělení bylo sdíleno s orgány uvedenými v čl. 160r odst. 1 prostřednictvím systému propojení rejstříků v souladu s článkem 22.

Členské státy také zajistí, aby osvědčení předcházející rozdělení bylo dostupné prostřednictvím systému propojení rejstříků zřízeného v souladu s článkem 22.

3.  Přístup k informacím uvedeným v odstavci 2 je pro příslušné orgány uvedené v čl. 160r odst. 1 a pro rejstříky bezplatný.

Článek 160r

Kontrola zákonnosti přeshraničního rozdělení

1.  Členské státy určí soud, notáře nebo jiný orgán příslušný ke kontrole zákonnosti přeshraničního rozdělení s ohledem na tu část postupů, která se týká dokončení přeshraničního rozdělení řízeného vnitrostátním právem členského státu nástupnických společností, a ke schválení přeshraničního rozdělení, jestliže ▌všechny relevantní podmínky ▌a náležitostí v daném členském státě byly řádně splněny a dokončeny.

Příslušný orgán nebo orgány zejména zajistí, aby navrhované nástupnické společnosti dodržovaly ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se zakládání a zápisu společností do rejstříku a aby byly případně určeny úpravy účasti zaměstnanců v souladu s článkem 160n.

2.  Pro účely odstavce 1 předloží rozdělovaná společnost každému orgánu uvedenému v ▌odstavci 1 projekt přeshraničního rozdělení schválený valnou hromadou uvedenou v článku 160k.

3.  Každý členský stát zajistí, aby žádost uvedenou v odstavci 1 společnosti provádějící přeshraniční rozdělení, která zahrnuje předložení jakýchkoliv informací a listin, bylo možné zcela vyhotovit online, aniž by bylo nutné, aby se žadatelé dostavili k příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1 osobně, v souladu s příslušnými ustanoveními hlavy I kapitoly III.

4.  Příslušný orgán uvedený v odstavci 1 tohoto článku ▌schválí přeshraniční rozdělení, jakmile dokončil posouzení příslušných podmínek.

5.  Osvědčení předcházející rozdělení uvedené v čl. 160q odst. 2 přijme příslušný orgán uvedený v odstavci 1 tohoto článku jako přesvědčivé potvrzení řádného dokončení postupů a náležitostí v členském státě rozdělované společnosti před rozdělením, bez něhož nelze přeshraniční rozdělení schválit.

Článek 160s

Zápis do rejstříku

1.  Právní předpisy ▌členských států rozdělované společnosti a nástupnických společností stanoví, jakou formou se v souladu s článkem 16 na území daného státu zveřejňuje dokončení přeshraničního rozdělení v rejstříku ▌.

2.  Členské státy zajistí, aby přinejmenším tyto informace byly zapsány do jejich rejstříků, které je veřejně zpřístupní prostřednictvím systému uvedeného v článku 22:

   a) v rejstříku členských států nástupnických společností – zápis nástupnické společnosti v rejstříku v důsledku přeshraničního rozdělení;
   b) v rejstříku členského státu nástupnických společností – datum zápisu nástupnických společností;
   c) v rejstříku členského státu rozdělované společnosti – v případě rozštěpení datum výmazu z rejstříků;
   d) v rejstříku členského státu rozdělované společnosti – výmaz nebo odstranění společnosti z rejstříku v důsledku přeshraničního rozdělení;
   e) v rejstřících členských států rozdělované společnosti a nástupnických společností – registrační čísla, název a právní forma rozdělované společnosti a nástupnických společností.

3.  Členské státy zajistí, aby rejstříky v členských státech nástupnických společností oznámily rejstříku v členském státě rozdělované společnosti prostřednictvím systému uvedeného v článku 22, že nástupnické společnosti byly zapsány. V případě rozštěpení k výmazu rozdělované společnosti z rejstříku dochází ihned po obdržení všech těchto oznámení.

4.  Členské státy zajistí, aby rejstřík v členských státech rozdělované společnosti oznámil rejstříkům v členských státech nástupnických společností prostřednictvím systému uvedeného v článku 22, že došlo k přeshraničnímu rozdělení.

Článek 160t

Den nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení

Den nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení se určuje podle práva členského státu, kterým se řídí rozdělovaná společnost. Den následuje po provedení kontroly uvedené v článcích 160o ▌a 160r a po obdržení všech oznámení uvedených v čl. 160s odst. 3.

Článek 160u

Účinky přeshraničního rozdělení

1.  Přeshraniční rozštěpení provedené v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijatými k provedení této směrnice má na základě nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení a ode dne uvedeného v článku 160t tyto účinky:

   a) veškeré jmění rozdělované společnosti, včetně všech smluv, úvěrů, práv a závazků přechází na nástupnické společnosti v souladu s přidělením stanoveným v projektu přeshraničního rozdělení;
   b) společníci rozdělované společnosti se stávají společníky nástupnických společností v souladu s přidělením podílů (akcií) uvedeným v projektu přeshraničního rozdělení, pokud nevyužili práva na vystoupení uvedeného v čl. 160l odst. 1;
   c) práva a povinnosti rozdělované společnosti vyplývající z pracovních smluv nebo pracovněprávních poměrů, které existují ke dni nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení, přecházejí na nástupnické společnosti;
   d) rozdělovaná společnost zaniká;

2.   Přeshraniční odštěpení provedené v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijatými k provedení této směrnice má na základě nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení a ode dne uvedeného v článku 160t tyto účinky:

   a) část jmění rozdělované společnosti, včetně smluv, úvěrů, práv a závazků přechází na nástupnickou společnost či nástupnické společnosti a zbývající část zůstává v rozdělované společnosti v souladu s přidělením stanoveným v projektu přeshraničního rozdělení;
   b) přinejmenším někteří společníci rozdělované společnosti se stávají společníky nástupnické společnosti či nástupnických společností a přinejmenším někteří společníci zůstávají v rozdělované společnosti nebo se stávají společníky obou společností v souladu s přidělením podílů (akcií) uvedeným v projektu přeshraniční rozdělení, pokud nevyužili práva na vystoupení uvedeného v čl. 160l odst. 1;
   c) práva a povinnosti rozdělované společnosti vyplývající z pracovních smluv nebo pracovněprávních vztahů, které existují ke dni nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení, přidělené nástupnické společnosti či nástupnickým společnostem v souladu s projektem přeshraničního rozdělení, přecházejí na příslušnou nástupnickou společnost či nástupnické společnosti.

3.  Přeshraniční oddělení provedené v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijatými k provedení této směrnice má na základě nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení a ode dne uvedeného v článku 160t tyto účinky:

   a) část jmění rozdělované společnosti, včetně smluv, úvěrů, práv a závazků přechází na nástupnickou společnost či nástupnické společnosti a zbývající část zůstává v rozdělované společnosti v souladu s přidělením stanoveným v projektu přeshraničního rozdělení;
   aa) podíly (akcie) nástupnické společnosti či nástupnických společností jsou přiděleny rozdělované společnosti;
   b) práva a povinnosti rozdělované společnosti vyplývající z pracovních smluv nebo pracovněprávních poměrů, které existují ke dni nabytí účinnosti přeshraničního rozdělení, přidělené nástupnické společnosti či nástupnickým společnostem v souladu s projektem přeshraničního rozdělení, přecházejí na příslušnou nástupnickou společnost či nástupnické společnosti.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě, kdy určitý majetek nebo závazek rozdělované společnosti není výslovně přidělen v projektu přeshraničního rozdělení, jak je uvedeno v čl. 160e písm. m), a ani výklad tohoto projektu neumožňuje rozhodnutí o jeho přidělení, byl tento majetek, jeho protihodnota nebo závazek rozdělen mezi všechny nástupnické společnosti, nebo v případě odštěpení či oddělení mezi všechny nástupnické společnosti a rozdělovanou společnost v poměru k čistému jmění přidělenému každé z nich v projektu přeshraničního rozdělení. V každém případě se použije čl. 160m odst. 2.

5.   Vyžadují-li právní předpisy členských států v případě přeshraničního rozdělení společností splnění zvláštních náležitostí, aby byl převod určitého majetku, práv a závazků provedený rozdělovanou společností účinný vůči třetím osobám, plní tyto náležitosti rozdělovaná společnost nebo nástupnické společnosti.

6.  Členské státy zajistí, aby podíly (akcie) v nástupnických společnostech nesměly být vyměněny za podíly (akcie) v rozdělované společnosti, které drží sama společnost přímo nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti.

Článek 160ua

Zjednodušení náležitostí

Pokud rozdělení probíhá jako „oddělení“ podle čl. 160b odst. 3 písm. c), potom se čl. 160e písm. b), c), f), i), p) a q) a články 160g, 160i a 160l nesmějí použít.

Článek 160v

Odpovědnost nezávislých znalců

Členské státy stanoví pravidla upravující přinejmenším občanskoprávní odpovědnost nezávislého znalce pověřeného vypracovat zprávu uvedenou v článku 160i.

Členské státy stanoví pravidla k zajištění toho, aby znalec nebo právnická osoba, jejímž jménem jedná, byl nezávislý a neměl střet zájmů se společností žádající o osvědčení předcházející rozdělení a aby stanovisko znalce bylo nestranné, objektivní a vydané s cílem pomoci příslušnému orgánu dodržet požadavky v oblasti nezávislosti a nestrannosti v souladu s platnými právními předpisy nebo profesními normami, které se na znalce vztahují.

Článek 160w

Platnost

Přeshraniční rozdělení, které nabylo účinnosti v souladu s postupy, kterými se provádí tato směrnice, nesmí být prohlášeno za neplatné.

Tím nejsou dotčeny pravomoci členských států, mimo jiné v oblasti trestního práva, financování terorismu, sociálních předpisů, zdanění a prosazování práva, ukládat opatření a sankce v souladu s vnitrostátními právními předpisy, po datu, kdy přeshraniční rozdělení nabylo účinku.

"

Článek 2

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro opatření a sankce uplatnitelné při porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich provedení. Tato pravidla mohou zahrnovat trestní sankce za závažná porušení.

Stanovená opatření a sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 3

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do [OP stanovit datum = poslední den 36. měsíce od vstupu v platnost]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Podávání zpráv a přezkum

1.  Komise do čtyř let od [OP vložte datum uplynutí lhůty pro provedení této směrnice] provede hodnocení této směrnice, zahrnující zhodnocení provádění informování zaměstnanců, konzultací s nimi a jejich účasti na spolurozhodování v souvislosti s přeshraničními operacemi, včetně posouzení pravidel o podílu zástupců zaměstnanců ve správním orgánu společnosti vzniklé přeshraniční operací, a účinnosti ochranných opatření pro práva účasti zaměstnanců při zohlednění dynamické povahy společností s rostoucím přeshraničním rozměrem, a předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o zjištěních, zejména obsahující posouzení případné potřeby zavést do práva Unie harmonizovaný rámec pro účast zaměstnanců na úrovni orgánů společnosti, ke které může být případně přiložen legislativní návrh.

Členské státy poskytnou Komisi informace nezbytné pro přípravu této zprávy, zejména údaje o počtu přeshraničních přeměn, fúzí a rozdělení, jejich trvání a souvisejících nákladech, údaje o případech, kdy bylo vydání osvědčení předcházející přeměně zamítnuto, jakož i souhrnné statistické údaje o počtu jednání o právech účasti zaměstnanců na spolurozhodování v přeshraničních operacích, a poskytnou ji údaje o fungování a účincích pravidel soudní příslušnosti platných v přeshraničních operacích.

2.  Zpráva zejména posoudí postupy uvedené v kapitole I hlavy II a kapitole IV hlavy II, a to především v souvislosti s jejich trváním a náklady.

3.  Zpráva zahrne posouzení proveditelnosti stanovení pravidel pro druhy přeshraničních rozdělení, které nejsou v působnosti této směrnice, zejména včetně přeshraničního rozdělení sloučením.

Článek 5

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 24.
(2)* DOSUD NEPROBĚHLA KONEČNÁ PRÁVNĚ JAZYKOVÁ REDAKCE TOHOTO TEXTU.
(3)Úř. věst. C , s. .
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019.
(5)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (kodifikované znění) (Úř. věst. L 169, 30.6.2017, s. 46).
(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanovuje rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29).
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (přepracované znění), (Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 28).
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87).
(10) Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2011 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16).
(11) Směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 22).
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).
(13)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. L 18, 21. 1. 1997, s. 1).
(14) Směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 1).
(15) Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1).
(16)Směrnice Rady 2009/133/ES ze dne 19. října 2009 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, částečných rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy (Úř. věst. L 310, 25.11.2009, s. 34).
(17) Směrnice Rady (EU) 2015/2376 ze dne 8. prosince 2015, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (Úř. věst. L 332, 18.12.2015, s. 1).
(18) Směrnice Rady (EU) 2016/881 ze dne 25. května 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (Úř. věst. L 146, 3.6.2016, s. 8).
(19)Směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat, Úř. věst. L 139, 5.6.2018, s. 1.
(20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).
(21) Úř. věst. C 369, 19.1.2011, s. 14.
(22) Úř. věst. L 123, 12.5. 2016, s. 1.


Evropský obranný fond ***I
PDF 335kWORD 98k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský obranný fond (COM(2018)0476 – C8-0268/2018 – 2018/0254(COD))
P8_TA(2019)0430A8-0412/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Expozice v krytých dluhopisech ***I
PDF 217kWORD 58k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o expozice v krytých dluhopisech (COM(2018)0093 – C8-0112/2018 – 2018/0042(COD))
P8_TA-PROV(2019)0431A8-0384/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0093),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0112/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 22. srpna 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2018(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. března 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0384/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o expozice v krytých dluhopisech(3)

P8_TC1-COD(2018)0042


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(4),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(5),

▌,

v souladu s řádným legislativním postupem(6),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Článek 129 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013(7) přiznává krytým dluhopisům za určitých podmínek preferenční zacházení. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/...(8)(9)uvádí hlavní prvky krytých dluhopisů a společnou definici krytých dluhopisů.

(2)  Dne 20. prosince 2013 Komise požádala Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) o stanovisko ohledně vhodnosti rizikových vah stanovených v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013. Podle orgánu EBA(10) zacházení spočívající v preferenčních rizikových vahách stanovené v článku 129 nařízení v zásadě je vhodný obezřetnostní režim. Orgán EBA však doporučil zvážit možnost rozšířit kritéria způsobilosti podle článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013 tak, aby zahrnovala přinejmenším snižování rizik likvidity, přezajištění, úlohu příslušného orgánu a další rozpracování stávajících požadavků na poskytování informací investorům(11).

(3)  V návaznosti na stanovisko orgánu EBA je vhodné změnit nařízení (EU) č. 575/2013 a doplnit do něj další požadavky na kryté dluhopisy, kterými se zlepší kvalita krytých dluhopisů způsobilých pro preferenční kapitálové zacházení dle článku 129 uvedeného nařízení.

(4)  Podle čl. 129 odst. 1 třetího pododstavce nařízení (EU) č. 575/2013 mohou příslušné orgány částečně upustit od uplatňování požadavku podle čl. 129 odst. 1 prvního pododstavce písm. c), aby expozice splňovaly stupeň úvěrové kvality 1, a povolit expozice splňující podmínky stupně úvěrové kvality 2 až do výše 10 % celkové expozice nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující instituce. Tuto částečnou výjimku lze však uplatnit až po konzultaci s orgánem EBA a za předpokladu, že významné potenciální problémy koncentrace mohou být v dotčených členských státech zdokumentovány v důsledku uplatnění požadavku stupně úvěrové kvality 1. Vzhledem k tomu, že požadavky, které musí expozice splňovat, aby dosáhly stupně úvěrové kvality 1, poskytnuté externími ratingovými agenturami, je ve většině členských států eurozóny i mimo ni čím dál obtížnější splnit, dospěly členské státy, v nichž se nacházejí největší trhy s krytými dluhopisy, k tomu, že je nutné částečnou výjimku uplatňovat. Aby bylo jednodušší expozice vůči úvěrovým institucím využívat jako kolaterál pro kryté dluhopisy a tato obtížnost se zmírnila, je nutné změnit ▌nařízení (EU) č. 575/2013. Namísto toho, aby příslušné orgány mohly od uplatňování požadavků upustit, je vhodné zavést pravidlo, kterým se povolí expozice vůči úvěrovým institucím splňující podmínky stupně úvěrové kvality 2 až do výše 10 % celkové expozice nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující instituce bez nutnosti konzultovat orgán EBA. Je nezbytné povolit používání stupně úvěrové kvality 3 u krátkodobých vkladů, a také u derivátů v konkrétních členských státech v případech, kdy by bylo příliš obtížné splňovat požadavek na stupně úvěrové kvality 1 a 2. Příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 směrnice (EU) 2019/…(12) by měly mít možnost po poradě s orgánem EBA povolit používání stupně úvěrové kvality 3 u derivátových smluv ve snaze řešit potenciální problémy koncentrace.

(5)  Podle čl. 129 odst. 1 prvního pododstavce písm. d) bodu ii) a písm. f) bodu ii) nařízení (EU) č. 575/2013 úvěry zajištěné podíly s přednostním vypořádáním emitované francouzskými Fonds Communs de Titrisation nebo rovnocennými sekuritizačními společnostmi které sekuritizují expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi, představují způsobilá aktiva, která lze použít jako kolaterál pro kryté dluhopisy, až do výše 10 % nominální hodnoty nesplacené emise („10% práh“). Článek 496 nařízení však umožňuje, aby příslušné orgány od 10 % prahu upustily. Navíc čl. 503 odst. 4 téhož nařízení požaduje, aby Komise vhodnost odchylky, která umožňuje příslušným orgánům od 10% prahu upustit, přezkoumala. Komise požádala orgán EBA o stanovisko v této věci dne 22. prosince 2013. Orgán EBA ve svém stanovisku ze dne 1. července 2014 prohlásil, že použití dluhopisů s přednostním vypořádáním emitovaných francouzskými Fonds Communs de Titrisation nebo rovnocennými sekuritizačními společnostmi, které sekuritizují expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi, coby kolaterálu by mohlo znamenat obezřetnostní riziko, a sice kvůli dvouúrovňové struktuře programu krytých dluhopisů zajištěných sekuritizačními podíly, která by vedla k tomu, že krycí portfolio by nebylo z hlediska úvěrové kvality dostatečně transparentní. Následně proto orgán EBA doporučil odchylku od 10% prahu, kterou článek 496 nařízení (EU) č. 575/2013 v současnosti přiznává sekuritizačním podílům s přednostním vypořádáním, po 31. prosinci 2017 již nepoužívat(13).

(6)  Pouze omezený počet vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy připouští začleňování cenných papírů zajištěných hypotékou na obytné nebo obchodní nemovitosti. Využívání těchto struktur je však na ústupu a má se za to, že programy krytých dluhopisů zbytečně komplikují. Je proto vhodné využívání těchto struktur coby způsobilých aktiv úplně zrušit. Ustanovení čl. 129 odst. 1 prvního pododstavce písm. d) bodu ii) a písm. f) bodu ii) a článek 496 nařízení (EU) č. 575/2013 by proto měly být zrušeny.

(7)  Jako kolaterál způsobilý podle čl. 129 odst. 1 prvního pododstavce písm. d) bodu ii) a písm. f) bodu ii) nařízení (EU) č. 575/2013 se rovněž používají seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny, která splňují podmínky uvedeného nařízení. Z obezřetnostního hlediska seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny nepředstavují žádné další riziko, protože s sebou nenesou stejné riziko složitosti jako používání úvěrů zajištěných podíly s přednostním vypořádáním emitované francouzskými Fonds Communs de Titrisation nebo rovnocennými sekuritizačními společnostmi, které sekuritizují expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi. Podle orgánu EBA by zajištění krytých dluhopisů seskupením struktur využívajících kryté dluhopisy mělo být povoleno, aniž by se na výši nesplacených krytých dluhopisů emitující instituce vztahoval jakýkoliv limit(14). Ustanovení čl. 129 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) by proto měla být změněna tak, aby byl zrušen požadavek, aby se na expozice vůči úvěrovým institucím v seskupeních struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny vztahoval 15% nebo 10% limit. Seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny upravuje článek 8 směrnice (EU) 2019/…(15).

(8)  Podle čl. 129 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 musí zásady oceňování nemovitostí zajišťujících kryté dluhopisy stanovené v čl. 229 odst. 1 daného nařízení platit pro kryté dluhopisy, aby tyto byly způsobilé pro preferenční zacházení. Požadavky na způsobilost aktiv použitých k zajištění krytých dluhopisů se týkají jejich obecné kvality, která zaručuje stabilitu krycího portfolia, a měly by se proto řídit směrnicí (EU) 20../...(16). V souladu s tím by se měla uvedenou směrnicí řídit ustanovení o metodě oceňování. Regulační technické normy vyžadované v čl. 124 odst. 4 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 by se proto neměly vztahovat na kritéria způsobilosti krytých dluhopisů dle článku 129 uvedeného nařízení. Ustanovení čl. 129 odst. 3 uvedeného nařízení je proto třeba změnit v tomto smyslu.

(9)  Jedním z nezbytných způsobů, jak zaručit úvěrovou kvalitu krytých dluhopisů, jsou limity na poměr úvěru k hodnotě nemovitosti (LTV). V čl. 129 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 se stanoví limity LTV na hypotéky a námořní zástavní práva na lodě, ale nespecifikuje se, jakým způsobem by se měly limity uplatňovat, což může vést k nejistotě. Limity LTV by se měly uplatnit jako měkké limity krytí, což znamená, že zatímco pro výši podkladové půjčky žádné limity neplatí, jako kolaterál lze půjčku použít jen v mezích limitů LTV stanovených pro dané aktivum. Limity LTV určují procentuální podíl půjčky, který se podílí na požadavku krytí závazků. Je proto vhodné specifikovat, že limity LTV rozhodují o procentuálním podílu půjčky, který se podílí na krytí daného dluhopisu.

(10)  Pro ujasnění by se také mělo specifikovat, že limity LTV platí po celou dobu splatnosti půjčky. Aktuální limity LTV by měly zůstat beze změny na úrovni 80 % hodnoty nemovitosti u úvěrů na obytné nemovitosti a 60 % nebo 70 % hodnoty aktiva u úvěrů na obchodní nemovitosti a lodí. Obchodní nemovitost by měla být chápána v intencích obecného chápání tohoto typu nemovitosti jako „nebytové“ nemovitosti, a to i v případě, že ji vlastní neziskové organizace.

(11)  V zájmu dalšího zlepšení kvality krytých dluhopisů, kterým se dostává preferenčního kapitálového zacházení podle článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013, by toto preferenční zacházení mělo podléhat určité minimální míře přezajištění, tedy zajištění nad úroveň krytí požadovaného v článku 15 směrnice (EU) 2019/...(17). Tento požadavek by zmírnil nejzávažnější rizika, která vznikají v případě platební neschopnosti nebo krize emitenta. Pokud se členské státy rozhodnou, že na kryté dluhopisy vydané úvěrovými institucemi nacházejícími se na jejich území uplatní vyšší minimální míru přezajištění, nemělo by to bránit úvěrovým institucím v investování do jiných krytých dluhopisů s nižší minimální mírou přezajištění, které jsou s tímto nařízením v souladu, a ve využívání jeho ustanovení.

(12)  Jeden z požadavků uvedených v čl. 129 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 je, aby úvěrová instituce, která investuje do krytých dluhopisů, dostávala o krytých dluhopisech alespoň jednou za půl roku určité informace. Nezbytnou součástí krytých dluhopisů je transparentnost, která zaručuje jednotnou úroveň poskytování informací a umožňuje investorům provádět potřebné posouzení rizik, zlepšuje komparabilitu, transparentnost a stabilitu trhu. Je proto vhodné zajistit, aby se požadavky na transparentnost vztahovaly na všechny kryté dluhopisy jako společný strukturální rys krytých dluhopisů, čehož lze dosáhnout jejich zahrnutím do směrnice (EU) 2019/...(18). V souladu s tím by měl být zrušen čl. 129 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013.

(13)  Kryté dluhopisy jsou nástroj dlouhodobého financování, a vydávají se proto s dobou splatnosti stanovenou na několik let. Proto je nutné zajistit, aby kryté dluhopisy vydané před 31. prosincem 2007 nebo před ... [OP: Vložte datum použitelnosti tohoto nařízení] zůstaly způsobilé. Za tím účelem by kryté dluhopisy vydané před 31. prosincem 2007 měly zůstat vyňaty z požadavků nařízení (EU) č. 575/2013 týkajících se způsobilých aktiv, přezajištění a náhradních aktiv. Kromě toho další kryté dluhopisy splňující požadavky ▌nařízení (EU) č. 575/2013 a vydané před ... [OP: Vložte datum použitelnosti tohoto nařízení] by měly být vyňaty z požadavků na přezajištění a náhradní aktiva a zůstat způsobilé pro preferenční zacházení dle uvedeného nařízení až do splatnosti.

(14)  Toto nařízení by mělo být použitelné ve spojení se směrnicí (EU) 2019/…(19). V zájmu konzistentního uplatňování nového rámce, kterým se stanoví strukturální rysy emise krytých dluhopisů a pozměněné požadavky na preferenční zacházení, mělo by být použitelnost tohoto nařízení odložena tak, aby se shodovala s datem, od kterého budou členské státy povinny uplatňovat ustanovení provádějící uvedenou směrnici.

(15)  Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změny nařízení (EU) č. 575/2013

Nařízení (EU) č. 575/2013 se mění takto:

(1)   Článek 129 se mění takto:

a)  odstavec 1 se mění takto:(20)

(i)  první pododstavec se mění takto:

–  návětí se nahrazuje tímto:"

„Aby byly způsobilé pro preferenční zacházení uvedené v odstavcích 4 a 5, splňují kryté dluhopisy uvedené v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/xxxx (21)* požadavky stanovené v odstavcích 3, 3a a 3b tohoto článku a jsou zajištěny některými z těchto způsobilých aktiv:

______________________________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a 2014/59/EU (Úř. věst. C […], […], s. […])].“.

"

–  písmeno c) se nahrazuje tímto:"

„c) expozicemi vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 1 nebo 2, či expozicemi ve formě krátkodobých vkladů se splatností kratší než 100 dnů, pokud jsou tyto vklady používány ke splnění požadavku rezervy v oblasti likvidity v článku 16 a derivátových smluv podle článku 11 směrnice (EU) 2019/...(22) vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 3, pokud jsou příslušnými orgány povoleny expozice ve formě derivátových smluv, jak je stanoveno v této kapitole.“;

"

–  v písmeni d) se zrušuje bod ii);

–  v písmeni f) se zrušuje bod ii);

(ii)  druhý pododstavec se nahrazuje tímto:"

„Pro účely odstavce 1a se expozice vyplývající z převodu a správy plateb dlužníků majících úvěry zajištěné nemovitostmi držitelů krytých dluhopisů nebo expozice vyplývající z jejich likvidace do limitů stanovených v uvedeném odstavci nezapočítávají.“;

"

(iii)  třetí pododstavec se zrušuje;

b)  vkládají se nové odstavce ▌, které znějí:"

„1a. Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. c) se použijí tato ustanovení:

   a) u expozic vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 1, expozice nepřesahuje 15 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce;
   b) u expozic vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 2, expozice nepřesahuje 10 % celkové expozice nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce;
   c) u expozic ve formě krátkodobých vkladů se splatností do 100 dnů a derivátových smluv vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 3, expozice nepřesahují 8 % celkové expozice nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce;

Příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 směrnice (EU) 2019/... (23) mohou po poradě s orgánem EBA povolit expozice ve formě derivátových smluv vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 3 pouze v případě, že významné potenciální problémy koncentrace mohou být v dotčených členských státech zdokumentovány v důsledku uplatnění požadavků stupně úvěrové kvality 1 a 2 uvedených v tomto odstavci;

   d) celková expozice vůči úvěrovým institucím, která patří do stupně úvěrové kvality 1, 2 nebo 3, nepřesahuje 15 % celkové expozice nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce. Celková expozice vůči úvěrovým institucím, která patří do stupně úvěrové kvality 2 nebo 3, nepřesahuje 10 % celkové expozice nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce.

1b.   ▌Odstavec 1a se netýká použití krytých dluhopisů jako způsobilého kolaterálu dle článku 8 směrnice (EU) 2019/...+.

1c.  Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. d) bodu i) se 80% limit uplatňuje na každou půjčku zvlášť a týká se části půjčky, která se podílí na krytí závazků spojených s krytým dluhopisem, a platí po celou dobu splatnosti půjčky.

1d.  Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. f) bodu i) a písm. g) se 60% nebo 70% limit uplatňuje na každou půjčku zvlášť a týká se části půjčky, která se podílí na krytí závazků spojených s krytým dluhopisem, a platí po celou dobu splatnosti půjčky.“;

"

c)  odstavec 3 se nahrazuje tímto:"

„3. V případě krytých dluhopisů zajištěných nemovitostmi a loděmi splňujících požadavky tohoto nařízení musí být splněny požadavky stanovené v článku 208. Požadavky na sledování hodnoty nemovitostí stanovené v čl. 208 odst. 3 písm. a) musí být splněny často a nejméně jednou ročně u všech nemovitostí a lodí.“;

"

d)  vkládají se nové odstavce ▌, které znějí:"

„3a. Kromě zajištění některým ze způsobilých aktiv uvedených v odstavci 1 musí kryté dluhopisy splňovat minimálně 5% úroveň přezajištění, jak je definováno v čl. 3 odst. 12 směrnice (EU) 2019/... (24).

Pro účely prvního pododstavce musí být celková nominální hodnota všech aktiv v krycím portfoliu přinejmenším stejně vysoká jako celková nominální hodnota nesplacených krytých dluhopisů (zásada nominální hodnoty) a zahrnovat způsobilá aktiva dle odstavce 1.

Na aktiva podílející se na minimální míře přezajištění se nevztahují omezení velikosti expozice stanovená v ▌odstavci 1a a do těchto limitů se nezapočítávají.

Členské státy mohou na kryté dluhopisy uplatnit nižší minimální míru přezajištění, nebo mohou svým příslušným orgánům dovolit tuto míru regulovat, a to za těchto podmínek:

   a) výpočet přezajištění vychází buď z formálního přístupu, který zohledňuje podkladové riziko ▌aktiv, nebo z formálního přístupu, kdy ocenění aktiv zohledňuje zástavní hodnotu nemovitosti, jak je definována v čl. 4 odst. 1 bodě 74;
   b) minimální míra přezajištění nesmí být nižší než 2 % podle zásady nominální hodnoty.

Na aktiva podílející se na minimální míře přezajištění se nevztahují omezení velikosti expozice stanovená v ▌odstavci 1a a do těchto limitů se nezapočítávají.

3b.  Způsobilá aktiva podle odstavce 1 mohou být zahrnuta v krycím portfoliu jako náhradní aktiva, jak jsou definována v čl. 3 odst. 11 směrnice (EU) 2019/...(25), za primární aktiva, jak jsou definována v čl. 3 odst. 10 uvedené směrnice, v mezích limitů vztahujících se na úvěrovou kvalitu a velikost expozice stanovených v odstavcích 1 a 1a tohoto článku.“;

"

e)  odstavce 6 a 7 se nahrazují tímto:"

„6. Kryté dluhopisy vydané před 31. prosincem 2007 nepodléhají požadavkům odstavců 1, 1a, 3, 3a a 3b. Jsou způsobilé pro preferenční zacházení podle odstavců 4 a 5 až do doby své splatnosti.

7.  Na kryté dluhopisy vydané před … [OP: vložte datum použitelnosti tohoto pozměňujícího nařízení], které splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, a to ve znění platném k datu jejich vydání, se nevztahují požadavky stanovené v odstavcích 3a a 3b. Jsou způsobilé pro preferenční zacházení podle odstavců 4 a 5 až do doby své splatnosti.“

"

(2)  V čl. 416 odst. 2 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:"

„(ii) jedná se o kryté dluhopisy uvedené v článku 2 směrnice (EU) 2019/...(26), avšak jiné než ty, které jsou uvedeny v bodě i) tohoto písmene;“;

"

(3)  v článku 425 se odstavec 1 nahrazuje tímto:"

„1. Instituce podává zprávy o svém přítoku likvidity. Limitovaným přítokem likvidity se rozumí přítok likvidity, který je omezen na 75 % odtoku likvidity. Instituce mohou z tohoto limitu vyjmout přítok likvidity z vkladů uložených u ostatních institucí, se kterými lze zacházet podle čl. 113 odst. 6 nebo 7. Instituce mohou z tohoto limitu vyjmout přítok likvidity ze splatných peněžních částek od dlužníků a investorů do dluhopisů souvisejících s hypotečními úvěry financovanými z dluhopisů, se kterými lze zacházet podle čl. 129 odst. 4, 5 nebo 6, nebo z dluhopisů uvedených v článku 2

směrnice (EU) 2019/...+. Instituce mohou vyjmout přítok z podpůrných úvěrů, které instituce zprostředkovala. S výhradou předchozího souhlasu příslušným orgánem odpovědným za dohled na individuálním základě může instituce úplně nebo zčásti vyjmout přítok, pokud je poskytovatel mateřskou nebo dceřinou institucí příslušné instituce nebo jiným dceřiným podnikem stejné mateřské instituce nebo je spojen s danou institucí vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS.“;

"

(4)  V čl. 427 odst. 1 písm. b) se bod x) nahrazuje tímto:"

„(x) závazky vyplývající z vydaných cenných papírů, se kterými lze zacházet podle čl. 129 odst. 4 nebo 5 nebo způsobem vymezeným v článku 2 směrnice (EU) 2019/... (27);“;

"

(5)  V čl. 428 odst. 1 písm. h) se bod iii) nahrazuje tímto:"

„(iii) spolufinancované (postoupením) prostřednictvím dluhopisů, se kterými lze zacházet podle čl. 129 odst. 4 nebo 5, nebo prostřednictvím dluhopisů uvedených v článku 2 směrnice (EU) 2019/...+;“;

"

(6)  Článek 496 se zrušuje;

(7)  V příloze III bodě 6 se písmeno c) nahrazuje tímto:"

„c) jedná se o kryté dluhopisy uvedené v článku 2 směrnice (EU) 2019/ ...(28) jiné než dluhopisy uvedené v písmeni b) tohoto bodu.“.

"

Článek 2

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne … [OP: vložte prosím datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci směrnice (EU) 2019/...+].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst C 382, 23.10.2018, s. 2.
(2) Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 56.
(3)* DOSUD NEPROBĚHLA PRÁVNĚ JAZYKOVÁ REDAKCE TOHOTO TEXTU.
(4)Úř. věst. C 382, 23.10.2018, s. 2.
(5)Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 56.
(6) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019.
(7)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
(8)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) 20xx/xx o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU a zkompletujte poznámku pod čarou 5.
(9) Směrnice (EU) 2019/... o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU (Úř. věst. L, ..., s. ...).
(10)Stanovisko Evropského orgánu pro bankovnictví k preferenčnímu kapitálovému zacházení s krytými dluhopisy (EBA/Op/2014/04).
(11)Doporučení EU COM 1–A až 1–D uvedená ve stanovisku EBA/Op/2014/04.
(12)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU.
(13)Doporučení EU COM 2 uvedené ve stanovisku EBA/Op/2014/04.
(14)Ibid.
(15)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU.
(16)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU.
(17)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU.
(18)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU.
(19)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU.
(20)
(21)+ [OP: vložte prosím odkaz na směrnici (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/ES a směrnice 2014/59/EU].
(22)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU.
(23)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU.
(24)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU.
(25)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU.
(26)+ OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU.
(27)+OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU.
(28)+OP: Vložte prosím číslo směrnice (EU) o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnice 2009/65/EU a směrnice 2014/59/EU.


Kryté dluhopisy a veřejný dohled nad nimi ***I
PDF 348kWORD 93k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnic 2009/65/ES a 2014/59/EU (COM(2018)0094 – C8-0113/2018 – 2018/0043(COD))
P8_TA-PROV(2019)0432A8-0390/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0094),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 53 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0113/2018),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2018(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. března 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0390/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2019 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/... o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnic 2009/65/ES a 2014/59/EU(2)

P8_TC1-COD(2018)0043


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek ▌114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V čl. 52 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES(5) jsou stanoveny velmi obecné požadavky týkající se strukturálních prvků krytých dluhopisů. Tyto požadavky se omezují na to, že kryté dluhopisy musí být emitovány úvěrovou institucí se sídlem v členském státě a podléhat zvláštnímu veřejnému dohledu, jakož i mechanismu dvojího postihu. Vnitrostátní rámce pro kryté dluhopisy se těmito otázkami zabývají a upravují je mnohem podrobněji. Uvedené vnitrostátní rámce obsahují také další strukturální ustanovení, zejména pravidla složení krycího portfolia, kritéria způsobilosti aktiv, možnost seskupovat aktiva, povinnosti v oblasti transparentnosti a podávání zpráv a pravidla snižování rizika likvidity. Přístupy členských států k regulaci se liší rovněž z věcného hlediska. V několika členských státech neexistuje žádný zvláštní vnitrostátní rámec pro kryté dluhopisy. V důsledku toho v právu Unie dosud nejsou stanoveny klíčové strukturální prvky, jimž mají kryté dluhopisy vydané v Unii odpovídat.

(2)  Článek 129 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013(6) doplňuje k podmínkám uvedeným v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES další podmínky pro získání preferenčního obezřetnostního zacházení ohledně kapitálových požadavků, které úvěrovým institucím investujícím do krytých dluhopisů umožňuje držet méně kapitálu, než když investují do jiných aktiv. Tyto dodatečné požadavky sice zvyšují úroveň harmonizace krytých dluhopisů v Unii, ale slouží konkrétnímu účelu, tedy vymezení podmínek, za kterých mohou investoři do krytých dluhopisů získat uvedené preferenční zacházení, a nejsou použitelné mimo rámec nařízení (EU) č. 575/2013.

(3)  Další právní předpisy Unie, včetně nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61(7), nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35(8) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, za účelem identifikace krytých dluhopisů, které mohou využít preferenčního zacházení, jež tyto akty poskytují investorům do krytých dluhopisů, také odkazují na definici uvedenou ve směrnici 2009/65/ES(9). Znění těchto aktů se však liší podle jejich účelu a předmětu, a výraz „kryté dluhopisy“ se proto nepoužívá jednotně.

(4)  Zacházení s krytými dluhopisy lze považovat za celkově harmonizované, pokud jde o podmínky investování do těchto dluhopisů. Podmínky pro vydávání krytých dluhopisů však v rámci Unie harmonizovány nejsou a to má několik důsledků. Zaprvé je preferenční zacházení přiznáváno stejně nástrojům, které mohou mít různou povahu, míru rizika a míru ochrany investorů. Zadruhé rozdíly mezi vnitrostátními rámci nebo neexistence těchto rámců mohou spolu s neexistencí společné definice krytých dluhopisů vytvářet překážky pro rozvoj skutečně integrovaného jednotného trhu s krytými dluhopisy ▌. Zatřetí mohou rozdíly v zárukách poskytovaných vnitrostátními pravidly vytvářet rizika pro finanční stabilitu, pokud kryté dluhopisy spojené s různou úrovní ochrany investorů mohou být pod tímto označením kupovány v celé Unii a mohou využívat preferenčního obezřetnostního zacházení podle nařízení (EU) č. 575/2013 a dalších právních předpisů Unie.

(5)  Harmonizace některých aspektů vnitrostátních režimů spolu s identifikací osvědčených postupů by proto měla trvale zajistit bezproblémový rozvoj dobře fungujících trhů s krytými dluhopisy v Unii a omezit možná rizika a zranitelná místa ohrožující finanční stabilitu. Tato harmonizace založená na zásadách by měla vytvořit společnou referenční základnu pro vydávání všech krytých dluhopisů v Unii. Harmonizace vyžaduje, aby všechny členské státy zavedly rámce pro kryté dluhopisy, což by mělo také usnadnit rozvoj trhů s krytými dluhopisy v členských státech, ve kterých takový trh v současnosti neexistuje. Tento trh by zajistil stabilní zdroj financování pro úvěrové instituce, které by tak získaly větší schopnost poskytovat spotřebitelům a podnikům dostupné hypoteční úvěry, a investorům by zpřístupnil bezpečnější investice.

(6)  Evropská rada pro systémová rizika (dále jen „ESRB“) vydala doporučení(10), ve kterém příslušné vnitrostátní orgány a Evropský orgán pro bankovnictví (dále jen „EBA“) vyzývá, aby identifikovaly osvědčené postupy týkající se krytých dluhopisů a aby podpořily harmonizaci vnitrostátních rámců. Doporučuje také, aby orgán EBA koordinoval opatření přijímaná vnitrostátními orgány dohledu, zejména pokud se týkají kvality a oddělení souborů aktiv určených ke krytí, ochrany krytých dluhopisů v případě úpadku, rizik spojených s aktivy a závazky, která mají vliv na soubory aktiv určených ke krytí, a zveřejnění složení těchto souborů. V doporučení se orgán EBA dále vyzývá, aby po dobu dvou let sledoval fungování trhu s krytými dluhopisy z hlediska osvědčených postupů, které tento orgán identifikoval, s cílem posoudit potřebu legislativního opatření a aby tuto potřebu oznámil ESRB a Komisi.

(7)  V prosinci 2013 požádala Komise orgán EBA o poradenství v souladu s čl. 503 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013.

(8)  V reakci na doporučení ESRB ze dne 20. prosince 2012 a na žádost Komise o poradenství z prosince 2013 vydal orgán EBA dne 1. července 2014 zprávu(11). V této zprávě se doporučuje větší sblížení vnitrostátních právních, regulačních a dohledových rámců pro kryté dluhopisy s cílem dále podpořit v Unii ▌jednotné preferenční zacházení s krytými dluhopisy z hlediska rizikových vah.

(9)  V souladu s doporučením ESRB orgán EBA po dobu dvou let dále sledoval fungování trhu s krytými dluhopisy z hlediska osvědčených postupů uvedených ve zmíněném doporučení. Na tomto základě podal orgán EBA dne 20. prosince 2016 ESRB, Radě a Komisi druhou zprávu o krytých dluhopisech(12). Tato zpráva dospěla k závěru, že za účelem zajištění jednotnějších definic a regulatorního zacházení s krytými dluhopisy v Unii je nezbytná další harmonizace. Zpráva dále obsahuje závěr, že by harmonizace měla vycházet ze stávajících dobře fungujících trhů v některých členských státech.

(10)  Kryté dluhopisy jsou tradičně vydávány úvěrovými institucemi. Podstatou tohoto nástroje je zajišťovat financování úvěrů, přičemž jednou z hlavních činností úvěrových institucí je poskytovat ve velkém měřítku úvěry. V souladu s tím právní předpisy Unie přiznávající preferenční zacházení krytým dluhopisům vyžadují, aby tyto dluhopisy vydávaly úvěrové instituce.

(11)  Vyhradí-li se vydávání krytých dluhopisů pouze úvěrovým institucím, zajistí se, aby měl emitent znalosti nezbytné k řízení úvěrového rizika spojeného s úvěry v krycím portfoliu. Zajistí se také, aby se na emitenta vztahovaly kapitálové požadavky, o něž se opírá ochrana investorů v rámci mechanismu dvojího postihu, který investorovi a protistraně derivátové smlouvy umožňuje uspokojit pohledávku jak u emitenta krytých dluhopisů, tak z krycích aktiv. Omezením vydávání krytých dluhopisů na úvěrové instituce se tedy dosáhne toho, aby kryté dluhopisy zůstaly bezpečným a efektivním nástrojem financování; to přispěje k ochraně investorů a finanční stabilitě, což jsou důležité cíle veřejné politiky v obecném zájmu. Toto omezení by bylo také v souladu s přístupem dobře fungujících vnitrostátních trhů, na nichž je vydávání krytých dluhopisů povoleno pouze úvěrovým institucím.

(12)  Proto je vhodné, aby vydávání krytých dluhopisů podle práva Unie bylo povoleno pouze úvěrovým institucím definovaným v čl. 4 odst. 1 bodě 1) nařízení (EU) č. 575/2013. Pro specializované hypoteční úvěrové instituce je typické, že od veřejnosti nepřijímají vklady, nýbrž jiné splatné prostředky, a splňují tedy uvedenou definici. Aniž by byly dotčeny další činnosti povolené podle vnitrostátních právních předpisů, specializované hypoteční úvěrové instituce jsou instituce, které poskytují pouze hypoteční úvěry a úvěry veřejnému sektoru, včetně financování úvěrů zakoupených od jiných úvěrových institucí. Hlavním účelem této směrnice je upravit podmínky, za kterých mohou tyto úvěrové instituce vydávat jako nástroj financování kryté dluhopisy, a to stanovením požadavků na produkt a zvláštního dohledu nad produktem, jimž v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany investorů podléhají.

(13)  Existence mechanismu dvojího postihu je stěžejní koncepcí a prvkem mnoha stávajících vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy a také klíčovým prvkem krytých dluhopisů uvedených v čl. 52 odst. 4) směrnice 2009/65/ES. Proto je nezbytné tuto koncepci upřesnit, aby bylo zajištěno, že investoři a protistrany derivátových smluv v celé Unii budou moci svou pohledávku uspokojit jak u emitenta krytých dluhopisů, tak z krycích aktiv za harmonizovaných podmínek.

(14)  Zásadní vlastností krytých dluhopisů by měla být také odolnost vůči úpadku, aby bylo zajištěno, že investoři do krytých dluhopisů dostanou zaplaceno v době splatnosti dluhopisu. Automatické zesplatnění v případě selhání emitenta může narušit pořadí subjektů, které investovaly do krytých dluhopisů. Proto je důležité zajistit, aby investoři do krytých dluhopisů dostali i v případě selhání zaplaceno podle smluvního harmonogramu. Odolnost vůči úpadku tedy přímo souvisí s mechanismem dvojího postihu, a tudíž by rovněž měla být klíčovou vlastností rámce pro kryté dluhopisy.

(15)  Další klíčovou vlastností stávajících vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy je požadavek, aby krycí aktiva měla velmi vysokou kvalitu, aby byla zajištěna spolehlivost krycího portfolia. Tato krycí aktiva mají specifické vlastnosti, které se týkají platebních nároků a kolaterálu zajišťujícího tato krycí aktiva. Je proto vhodné stanovit obecné kvalitativní vlastnosti, které by aktiva měla mít, aby byla způsobilá sloužit jako krycí aktiva. Za způsobilá krycí aktiva v rámci pro kryté dluhopisy by měla být považována aktiva uvedená v čl. 129 odst. 1 písm. a) až g) nařízení (EU) č. 575/2013. To zahrnuje případy, kdy tato krycí aktiva již nesplňují požadavky stanovené v uvedených písmenech, avšak jsou považována za způsobilá krycí aktiva podle odst. 1 písm. b), pokud splňují požadavky této směrnice. Úvěry veřejným podnikům ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Komise 2006/111/ES nebo úvěry jimi zaručené mohou být považovány za způsobilá krycí aktiva, pokud tyto veřejné podniky poskytují základní veřejné služby pro zachování kritických společenských činností. Tyto veřejné podniky by měly poskytovat své služby na základě koncesí nebo povolení udělených veřejným orgánem, měly by podléhat veřejnému dohledu a měly by mít pravomoci k vytváření dostatečných příjmů zajišťujících jejich solventnost. Pokud členské státy rozhodnou, že ve své vnitrostátní právní úpravě povolí aktiva ve formě úvěrů veřejným podnikům, měly by přihlédnout k případnému vlivu těchto aktiv na hospodářskou soutěž. Za veřejné podniky by neměly být považovány úvěrové instituce a pojišťovny bez ohledu na jejich vlastnickou strukturu. Expozice vůči úvěrovým institucím by měly být považovány za způsobilá krycí aktiva podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo b) této směrnice v závislosti na tom, zda splňují požadavky článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013. Za způsobilá krycí aktiva by měly být rovněž považovány expozice vůči pojišťovnám podle čl. 6 odst. 1 písm. b) této směrnice. Za způsobilá podle této směrnice by mohla být rovněž považována další aktiva podobně vysoké kvality za předpokladu, že splňují požadavky této směrnice, včetně požadavků na kolaterál, jímž se kryje platební nárok. V případě fyzického kolaterálu by mělo být jeho vlastnictví v zájmu vymahatelnosti zaznamenáno ve veřejném rejstříku. Pokud takový rejstřík neexistuje, měly by mít členské státy možnost stanovit jinou formu certifikace vlastnictví a nároků, srovnatelnou s veřejnou registrací zatížených fyzických aktiv. Pokud členské státy stanoví tuto jinou formu certifikace, měly by rovněž stanovit postup pro změny v zaznamenávání vlastnictví a nároků. Členské státy by ▌měly mít možnost ve svých vnitrostátních rámcích některá aktiva vyloučit. Aby investoři do krytých dluhopisů mohli lépe posuzovat rizika programů krytých dluhopisů, měly by členské státy rovněž stanovit pravidla pro diverzifikaci rizik ve vztahu ke stupni podrobnosti a podstatné koncentraci, počtu úvěrů nebo expozic v krycím portfoliu a počtu protistran. Členské státy by rovněž měly mít možnost určit přiměřený stupeň podrobnosti a podstatné koncentrace požadované vnitrostátními právními předpisy.

(16)  Kryté dluhopisy mají zvláštní strukturální vlastnosti, jejichž cílem je zajistit trvalou ochranu investorů. Patří k nim požadavek, aby investoři do krytých dluhopisů měli možnost uspokojit pohledávku nejen u emitenta, ale také z aktiv ve vyhrazeném krycím portfoliu. ▌Tyto strukturální požadavky související s produktem se liší od obezřetnostních požadavků použitelných pro úvěrovou instituci vydávající kryté dluhopisy. První z uvedených požadavků by se neměly zaměřovat na zajištění zdraví vydávající instituce z obezřetnostního hlediska, nýbrž na ochranu investorů stanovením zvláštních požadavků na samotný krytý dluhopis. Vedle zvláštního požadavku, aby byla ▌ používána vysoce kvalitní krycí aktiva, je také vhodné dále posílit ochranu investorů prostřednictvím úpravy obecných požadavků na vlastnosti krycího portfolia. Tyto požadavky by měly zahrnovat zvláštní pravidla zaměřená na ochranu krycího portfolia, jako jsou pravidla pro oddělení krycích aktiv. Oddělení lze zajistit různými způsoby, například v rozvaze, prostřednictvím jednotky pro speciální účel nebo jinými prostředky. Účelem oddělení aktiv je umístit je mimo právní dosah jiných věřitelů než vlastníků krytých dluhopisů. Je třeba rovněž stanovit pravidla pro umístění aktiv ▌, která zajistí dodržení práv investora ▌. Je rovněž důležité, aby členské státy stanovily pravidla pro složení krycího portfolia ▌. Dále by měly být v této směrnici vymezeny požadavky na krytí, aniž by bylo dotčeno právo členských států povolit jiné prostředky pro snížení např. měnového rizika a úrokového rizika. Měl by být vymezen také výpočet krytí a podmínky, za nichž lze do krycího portfolia zařadit derivátové smlouvy, aby bylo zajištěno, že se na krycí portfolia budou v celé Unii vztahovat společné vysoké standardy kvality. Ve vztahu k jistině je třeba při výpočtu krytí uplatňovat zásadu nominální hodnoty. Členské státy by měly mít možnost použít jinou metodu výpočtu než zásadu nominální hodnotu, pokud je tato metoda obezřetnější, tzn. nevede k vyšším podílu krytí, jsou-li krycí aktiva při výpočtu použita jako čitatel a závazky z krytých dluhopisů jako jmenovatel. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby míra přezajištění krytých dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi se sídlem v členském státě převyšovala požadavek na krytí podle článku 15.

(17)  Řada členských států již vyžaduje, aby kontrolor krycího portfolia plnil konkrétní úkoly týkající se kvality způsobilých aktiv a zajišťoval soulad s vnitrostátními požadavky na krytí. Za účelem harmonizace zacházení s krytými dluhopisy v celé Unii je proto důležité, aby byly jasně vymezeny úkoly a povinnosti kontrolora krycího portfolia, pokud vnitrostátní rámec vyžaduje jeho jmenování. Existencí kontrolora krycího portfolia nejsou příslušné vnitrostátní orgány zbaveny povinností týkajících se výkonu veřejného dohledu nad krytými dluhopisy, zejména pokud jde o dodržování požadavků článků 6 až 12 a 14 až 17 této směrnice.

(17a)  Článek 129 nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví řadu podmínek, které musí splnit kryté dluhopisy zajištěné sekuritizačními jednotkami. Jedna z podmínek se týká míry, do jaké lze tento typ kolaterálu použít, a omezuje použití příslušných struktur na 10 % nebo 15 % hodnoty nesplacených krytých dluhopisů. V souladu s nařízením (EU) č. 575/2013 mohou příslušné orgány od této podmínky upustit. Přezkum vhodnosti tohoto upuštění provedený Komisí vedl k závěru, že možnost používat jako kolaterál pro vydávání krytých dluhopisů sekuritizační nástroje nebo kryté dluhopisy by měla být povolena pouze v případě jiných krytých dluhopisů („seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny“) a měla by být povolena bez omezení vztaženého k hodnotě nesplacených krytých dluhopisů. V zájmu optimální úrovně transparentnosti by krycí portfolia pro externě vydané kryté dluhopisy neměla obsahovat interně vydané kryté dluhopisy od různých úvěrových institucí v rámci skupiny. Protože používání seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny znamená výjimku z omezení expozic úvěrových institucí podle článku 129 nařízení (EU) 575/2013, měl by být stanoven požadavek, aby interně vydané kryté dluhopisy splňovaly v okamžiku vydání stupeň úvěrové kvality 1, nebo v případě pozdější změny stupně úvěrové kvality a se souhlasem příslušných orgánů stupeň úvěrové kvality 2. Pokud externě nebo interně vydané kryté dluhopisy již tuto podmínku nesplňují, nejsou interně vydané kryté dluhopisy již způsobilými aktivy podle článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013 a v důsledku toho se na externě vydané dluhopisy z příslušného krycího portfolia nevztahuje výjimka stanovená v čl. 129 odst. 1aa uvedeného nařízení. Interně vydané kryté dluhopisy, které již nesplňují příslušný stupeň úvěrové kvality, by měly být přesto způsobilými krycími aktivy pro účely této směrnice, jestliže splňují všechny požadavky této směrnice, a externě vydané kryté dluhopisy zajištěné těmito interně vydanými krytými dluhopisy nebo jinými aktivy splňujícími požadavky této směrnice by proto měly mít možnost používat označení „evropské kryté dluhopisy“. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, zda povolí využívání těchto struktur. Z toho plyne, že pokud mají úvěrové instituce, které patří do skupiny umístěné v různých členských státech, tuto možnost účinně využívat, měly byt všechny příslušné členské státy tuto možnost zavést ve svém vnitrostátním právu.

(18)  Pro malé úvěrové instituce je vydávání krytých dluhopisů obtížné, protože zavádění programů krytých dluhopisů je často spojeno s vysokými počátečními náklady. Na trzích s krytými dluhopisy je zvláště důležitá také likvidita, která je z velké části určována objemem nesplacených dluhopisů. S cílem umožnit vydávání krytých dluhopisů menšími úvěrovými institucemi je proto vhodné stanovit možnost společného financování dvěma nebo více úvěrovými institucemi. To by umožnilo seskupování krycích aktiv několika úvěrovými institucemi jako kolaterálu pro kryté dluhopisy vydané jednou úvěrovou institucí a usnadnilo by to vydávání krytých dluhopisů v členských státech, kde v současnosti neexistuje rozvinutý trh. Požadavky na použití dohod o společném financování by měly zajišťovat, že krycí aktiva prodaná vydávajícím úvěrovým institucím nebo na ně převedená, pokud členský stát takovou možnost povolil, prostřednictvím dohody o finančním zajištění podle směrnice 2002/47/ES budou splňovat požadavky na způsobilost ▌a oddělení krycích aktiv podle práva Unie.

(20)  Transparentnost krycího portfolia zajišťujícího krytý dluhopis je zásadní součástí tohoto druhu finančního nástroje, protože zvyšuje srovnatelnost a umožňuje investorům provést nezbytné hodnocení rizik. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 2003/71/ES(13) obsahuje pravidla pro sestavování, schvalování a šíření prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce cenných papírů nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu umístěném nebo provozovaném v členském státě. Vnitrostátní zákonodárci a účastníci trhu postupně vytvořili několik iniciativ doplňujících směrnici 2003/71/ES ohledně informací, které mají být zpřístupňovány investorům do krytých dluhopisů. Je ovšem nezbytné stanovit v právu Unie, k jaké společné minimální míře informací by měli mít investoři před nákupem nebo při nákupu krytých dluhopisů přístup. Členské státy by měly mít možnost doplnit tyto minimální požadavky dalšími ustanoveními.

(21)  Klíčovým aspektem zajištění ochrany investorů do krytých dluhopisů je snížení rizika likvidity tohoto nástroje. To má zásadní význam pro zajištění včasného splacení závazků, které jsou s krytým dluhopisem spojeny. Proto je vhodné zavést rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia za účelem řešení rizik nedostatku likvidity, jako jsou nesoulad splatností a úrokových sazeb, přerušení plateb, rizika směšování, deriváty a další provozní závazky splatné v rámci programu krytých dluhopisů. Úvěrové instituce se mohou dostávat do situací, v nichž je obtížné splňovat požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia, například v době vysoké zátěže, kdy je rezerva použita ke krytí odtoků likvidity. Dodržování požadavku na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia by měly monitorovat příslušné orgány určené podle č. 18 odst. 2, které by v případě potřeby měly úvěrovým institucím uložit, aby rezervu obnovily. Rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia se od obecných požadavků na likviditu uložených úvěrovým institucím v souladu s jinými akty práva Unie odlišuje tím, že tato rezerva přímo souvisí s krycím portfoliem a je určena ke snížení rizik likvidity specifických pro toto portfolio. Za účelem minimalizace regulační zátěže by členské státy měly mít možnost povolit vhodnou interakci s požadavky na likviditu, které jsou stanoveny jinými akty práva Unie ▌a slouží jiným účelům než rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia. Členské státy by proto měly mít možnost rozhodnout, že až do data nabytí účinnosti změn těchto aktů Unie se požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia použije pouze v případě, že úvěrové instituci není v době, na kterou se tyto jiné požadavky vztahují, právem Unie ▌uložen žádný jiný požadavek na likviditu. Tato rozhodnutí by neměla vést k tomu, aby se na úvěrové instituce vztahovala povinnost krýt tytéž odtoky likvidity ve stejném období různými likvidními aktivy. Toto ustanovení nicméně předpokládá, že možnost členských států rozhodnout, že se požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia nebude uplatňovat, bude moci být znovu posouzena v kontextu budoucích změn požadavků na likviditu, které se podle práva Unie vztahují na úvěrové instituce, včetně nařízení přenesené pravomoci přijatého podle článku 460 nařízení (EU) 575/2013. Rizika likvidity by neměla být řešena poskytováním likvidních aktiv, nýbrž jinými prostředky, například vydáváním krytých dluhopisů se strukturami prodloužitelné platnosti, u nichž je rozhodnou událostí nedostatek likvidity. V tomto případě by členské státy měly mít možnost stanovit, že výpočet rezervy v oblasti likvidity bude vycházet z konečného data splatnosti krytého dluhopisu s ohledem na možnost prodloužení splatnosti, kdy je rozhodnou událostí nedostatek likvidity. Členské státy by dále měly mít možnost stanovit, že požadavky na likviditu krycího portfolia se nevztahují na kryté dluhopisy, pro něž platí požadavky na párovací financování, pokud příchozí platby jsou podle smlouvy splatné před odchozími platbami a jsou v mezidobí součástí vysoce likvidních aktiv.

(22)  V řadě členských států byly vytvořeny inovativní struktury pro profily splatnosti s cílem řešit možná rizika likvidity, včetně nesouladu splatností. Tyto struktury zahrnují možnost prodloužit plánovanou splatnost krytého dluhopisu o určitou dobu nebo povolit, aby peněžní toky z krycích aktiv ▌směřovaly přímo k vlastníkům krytých dluhopisů. V zájmu harmonizace struktur prodloužitelné splatnosti v celé Unii je důležité vymezit podmínky, za kterých mohou členské státy tyto struktury povolit, aby bylo zajištěno, že nebudou příliš složité a nebudou investory vystavovat zvýšeným rizikům. Přitom je důležité zajistit, aby úvěrová instituce nemohla prodlužovat splatnost libovolně. Splatnost by měla být prodloužena pouze tehdy, nastane-li objektivní a jednoznačně vymezená rozhodná událost stanovená vnitrostátním právem, nebo se očekává, že nastane v blízké budoucnosti. Tato rozhodná událost by měla být stanovena tak, aby nemohlo dojít k úpadku, například tím, že bude řešit nedostatek likvidity či selhání nebo narušení trhu. Tím se rovněž usnadní řádné ukončování činnosti úvěrových institucí vydávajících kryté dluhopisy, protože bude možné prodloužit splatnost v případě platební neschopnosti, a zamezit tak rozprodeji aktiv pod cenou.

(23)  Existence rámce zvláštního veřejného dohledu je prvkem, který kryté dluhopisy definuje podle čl. 52 odst. 4. směrnice 2009/65/ES. Uvedená směrnice však nestanoví povahu a obsah tohoto dohledu ani orgány, které by měly být odpovědné za jeho výkon. Proto má zásadní význam, aby byly harmonizovány podstatné prvky tohoto veřejného dohledu nad krytými dluhopisy a aby byly jasně stanoveny úkoly a povinnosti příslušných vnitrostátních orgánů, které jej vykonávají.

(24)  Jelikož je veřejný dohled nad krytými dluhopisy odlišný od dohledu nad úvěrovými institucemi v Unii, měly by mít členské státy možnost jmenovat pro výkon těchto odlišných dohledových úloh jiné příslušné vnitrostátní orgány, než je orgán vykonávající obecný dohled nad úvěrovou institucí. Aby však bylo zajištěno jednotné uplatňování veřejného dohledu nad krytými dluhopisy v celé Unii, je nezbytné vyžadovat, aby příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy úzce spolupracovaly s příslušnými orgány provádějícími obecný dohled nad úvěrovými institucemi.

(25)  Veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měl zahrnovat udělování povolení úvěrovým institucím k vydávání krytých dluhopisů. Jelikož by vydávání krytých dluhopisů mělo být povoleno pouze úvěrovým institucím, mělo by být uvedené povolení udělováno pouze držitelům povolení působit jako úvěrová instituce. Zatímco v členských státech účastnících se jednotného mechanismu dohledu je udělování povolení úvěrovým institucím v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 úkolem Evropské centrální banky, pravomoc udělovat povolení k vydávání krytých dluhopisů a vykonávat veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měly mít pouze orgány určené podle této směrnice. Tato směrnice by rovněž měla obsahovat ustanovení upravující podmínky, za kterých mohou úvěrové instituce povolené podle práva Unie získat povolení k výkonu činnosti vydávání krytých dluhopisů ▌.

(26)  ▌Rozsah povolení by se měl odvíjet od programu krytých dluhopisů. Tento program by měl podléhat dohledu podle této směrnice. Úvěrová instituce může mít více než jeden program krytých dluhopisů. V takovém případě by mělo být požadováno zvláštní povolení pro každý z programů. Program krytých dluhopisů může zahrnovat jedno nebo více krycích portfolií ▌. Více krycích portfolií nebo různé emise (různá mezinárodní identifikační čísla cenného papíru (ISIN)) v rámci stejného programu krytých dluhopisů nemusí představovat samostatné programy krytých dluhopisů.

(26a)  Současné programy krytých dluhopisů nebudou muset získat nové povolení po nabytí účinnosti vnitrostátních předpisů, jimiž bude provedena tato směrnice. Úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy by však měly splňovat veškeré požadavky této směrnice. Dohled nad dodržováním těchto požadavků by měly zajišťovat příslušné orgány určené podle této směrnice v rámci veřejného dohledu nad krytými dluhopisy. Členské státy by měly vydávat pokyny podle vnitrostátního práva ohledně postupů pro posuzování dodržování požadavků po datu, kdy členské státy mají začít uplatňovat ustanovení, jimiž se provádí tato směrnice. Příslušné orgány by měly být oprávněny provést hodnocení programu krytých dluhopisů s cílem posoudit, zda jsou nutné změny uděleného povolení. Důvodem ke změnám mohou být podstatné změny obchodního modelu úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy, například v důsledku změny vnitrostátního rámce pro kryté dluhopisy nebo na základě rozhodnutí učiněných touto úvěrovou institucí. Tyto změny jsou považovány za podstatné tehdy, vyžadují-li opětovné posouzení podmínek, za nichž bylo uděleno povolení vydávat kryté dluhopisy.

(26b)  Pokud členský stát stanoví jmenování zvláštního správce, měl by mít tento členský stát možnost stanovit pravidla pro jeho pravomoci a operační požadavky na něj kladené. Tato pravidla by neměla zvláštnímu správu povolit, aby přijímal vklady nebo jiné splatné prostředky od spotřebitelů a drobných investorů, avšak měla by povolit přijímání vkladů a jiných splatných prostředků od profesionálních investorů.

(27)  Aby bylo zabezpečeno dodržování povinností uložených úvěrovým institucím vydávajícím kryté dluhopisy a aby bylo zajištěno obdobné zacházení a dodržování předpisů v celé Unii, měly by mít členské státy povinnost stanovit účinné, přiměřené a odrazující správní sankce a jiná správní opatření. Členské státy by rovněž měly mít možnost stanovit trestní sankce. Pokud se členský stát rozhodne pro trestní sankce místo správních sankcí, měl by příslušná ustanovení trestního práva oznámit Komisi.

(28)  Tyto správní sankce a jiná správní opatření stanovené členskými státy by měly splňovat určité základní požadavky, pokud jde o subjekty, jimž jsou tyto sankce nebo opatření určeny, o kritéria, která mají být zohledněna při jejich uplatňování, o povinnosti příslušných orgánů vykonávajících veřejný dohled nad krytými dluhopisy v oblasti zveřejňování, o pravomoc ukládat sankce a o výši správních peněžitých sankcí, které mohou být uloženy. Před přijetím rozhodnutí o uložení správní sankce nebo jiného správního opatření by mělo být dotčenému subjektu vždy umožněno se vyjádřit. Členské státy by nicméně měly mít možnost stanovit výjimky z práva být vyslechnut ve vztahu k jiným správním opatřením. Tyto výjimky by měly být omezeny na případy bezprostředního ohrožení, kdy je nutné přijmout okamžitá opatření pro zamezení rozsáhlých ztrát třetích stran, jako jsou investoři do krytých dluhopisů, nebo pro zamezení či nápravu rozsáhlého narušení finančního systému. V těchto případech by dotčené subjekty měly mít možnost se vyjádřit po přijetí daného opatření.

(29)  Členské státy by měly mít povinnost zajistit, aby příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy při určování typu správních sankcí nebo jiných správních opatření a výše těchto sankcí zohledňovaly všechny důležité okolnosti, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování správních sankcí nebo jiných správních opatření ve všech členských státech. Členské státy mohou správní opatření stanovit v souvislosti s prodlužováním splatnost v rámci struktur prodloužitelné splatnosti. Pokud členské státy taková opatření stanoví, mohou tato opatření umožnit příslušným orgánům zneplatnit prodloužení splatnosti a mohou pro toto zneplatnění stanovit určité podmínky s cílem zamezit situacím, kdy úvěrová instituce prodlužuje splatnost, aniž by nastala rozhodná událost podle vnitrostátního práva, nebo s cílem zajistit finanční stabilitu a ochranu investorů.

(30)  Za účelem odhalování možných porušení požadavků týkajících se vydávání krytých dluhopisů a jejich uvádění na trh by příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy měly mít nezbytné vyšetřovací pravomoci a účinné mechanismy na podporu ohlašování potenciálních či skutečných porušení. Těmito mechanismy by neměla být dotčena práva na obhajobu žádné osoby nebo subjektu, na které má uplatnění těchto pravomocí a mechanismů nepříznivý dopad.

(31)  Příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měly mít také pravomoc ukládat správní sankce a přijímat jiná správní opatření, aby byla zajištěna co nejširší možnost reagovat na porušení právních předpisů a aby se zamezilo dalšímu porušování, bez ohledu na to, zda se tato opatření považují podle vnitrostátního práva za správní sankci nebo za jiné správní opatření. Členské státy by vedle sankcí stanovených v této směrnici měly mít možnost stanovit další sankce a vyšší úrovně správních peněžitých sankcí.

(32)  Stávající vnitrostátní právní předpisy o krytých dluhopisech se vyznačují tím, že stanoví podrobnou regulaci na vnitrostátní úrovni a dohled nad emisemi a programy krytých dluhopisů s cílem zajistit, aby byla v souvislosti s vydáváním krytých dluhopisů vždy dodržována práva investorů. Uvedený dohled zahrnuje trvalé sledování vlastností programu, požadavků na krytí a kvality krycího portfolia. Dostatečná úroveň informací pro investory o regulačním rámci upravujícím vydávání krytých dluhopisů je zásadním prvkem ochrany investorů. Proto je vhodné zajistit, aby příslušné orgány pravidelně zveřejňovaly informace o svých vnitrostátních opatřeních provádějících tuto směrnici a o způsobu, jakým vykonávají veřejný dohled nad krytými dluhopisy.

(33)  V současnosti jsou kryté dluhopisy v Unii uváděny na trh s vnitrostátními označeními, z nichž některá jsou dobře zavedená, zatímco jiná nikoliv. Proto se jeví jako rozumné povolit úvěrovým institucím, které v Unii vydávají kryté dluhopisy, používat při prodeji krytých dluhopisů investorům z Unie i třetích zemí zvláštní označení „evropské kryté dluhopisy“ za podmínky, že tyto kryté dluhopisy splňují požadavky stanovené touto směrnicí. Pokud kryté dluhopisy splňují i další požadavky stanovené v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013, úvěrové instituce by měly mít povoleno používat označení „evropské kryté dluhopisy (prémiové)“. Toto označení, poukazující na zvláště vysokou a dobře srozumitelnou kvalitu, by mohlo být atraktivní dokonce i v členských státech, kde existují dobře zavedená vnitrostátní označení. Cílem dvou označení „evropské kryté dluhopisy“ a „evropské kryté dluhopisy (prémiové)“ je usnadňovat investorům posuzovat kvalitu krytých dluhopisů, a zvyšovat tak atraktivnost těchto dluhopisů jako investičního nástroje jak v rámci Unie, tak mimo Unii. Používání těchto označení by však mělo být nepovinné a členské státy by měly mít možnost ponechat si souběžně s označeními „evropské kryté dluhopisy“ vlastní vnitrostátní označení a rámec pro označování.

(34)  S cílem posoudit uplatňování této směrnice by Komise měla v těsné spolupráci s orgánem EBA sledovat vývoj krytých dluhopisů v Unii a podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o úrovni ochrany investorů a vývoji trhů s krytými dluhopisy. Tato zpráva by se měla zaměřit také na vývoj v oblasti aktiv sloužících jako kolaterál pro emise krytých dluhopisů ▌. Rostoucí měrou se používají struktury prodloužitelné splatnosti. Komise by proto měla podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování a o rizicích a výhodách vydávání krytých dluhopisů s prodlouženou splatností. Tržní i jiné subjekty navrhují, aby byla zavedená nová kategorie finančních nástrojů, která by bankám poskytovala další nástroj k financování reálné ekonomiky; tyto nástroje by se nazývaly „evropské zajištěné cenné papíry“ a byly by kryty aktivy, která jsou rizikovější než veřejné expozice a hypotéky a nejsou způsobilými krycími aktivy podle této směrnice. Komise konzultovala dne 3. října 2017 s EBA ve věci rozsahu, do nějž budou evropské zajištěné cenné papíry moci používat „osvědčené postupy“ stanovené EBA pro tradiční kryté dluhopisy, a ve věci přiměřeného ošetření rizika evropských zajištěných cenných papíru a jejich případného vlivu na míru zatížení rozvahy bank. V reakci na žádost Komise vydal EBA dne 24. července 2018 zprávu. Současně s touto zprávu zveřejnila Komise dne 12. října 2018 studii. Jak studie Komise, tak i zpráva EBA dospěly k závěru, že je zapotřebí provést další posouzení, týkající se mimo jiné otázky regulatorního zacházení. Komise by proto měla pokračovat v činnosti, jejímž cílem je posoudit přiměřenost legislativního rámce pro evropské zajištěné cenné papíry, a měla by své závěry sdělit Evropskému parlamentu a Radě, případně spolu s legislativním návrhem.

(35)  V současnosti neexistuje režim rovnocennosti pro uznávání krytých dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi v třetích zemích ze strany Unie; pouze v obezřetnostní oblasti se za určitých podmínek některým dluhopisům z třetích zemí přiznává preferenční zacházení ohledně likvidity. Komise by proto měla v těsné spolupráci s orgánem EBA posoudit potřebnost a význam zavedení režimu rovnocennosti pro emitenty krytých dluhopisů a investory do krytých dluhopisů z třetích zemí. Nejpozději dva roky ode dne, od kterého mají členské státy používat předpisy provádějící tuto směrnici, by měla Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o této otázce, případně spolu s legislativním návrhem.

(36)  Kryté dluhopisy se vyznačují tím, že mají plánovanou splatnost v délce několika let. Proto je nezbytné do této směrnice zařadit přechodná opatření zajišťující, že jí nebudou dotčeny kryté dluhopisy ▌ vydané před [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice]. Kryté dluhopisy vydané před tímto datem by měly proto být trvale v souladu s požadavky stanovenými v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES a měly by být osvobozeny od většiny nových požadavků stanovených touto směrnicí. Tyto kryté dluhopisy by měly být nadále označovány jako kryté dluhopisy, pokud jejich soulad s čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES ve znění platném v okamžiku jejich vydání a jejich soulad s příslušnými požadavky této směrnice podléhá dohledu, který vykonávají příslušné orgány určené podle této směrnice. Tento dohled by se neměl týkat požadavků této směrnice, od nichž jsou tyto kryté dluhopisy osvobozeny. V některých členských státech jsou mezinárodní identifikační čísla cenného papíru (ISIN) otevřeny po delší období a umožňují tak vydávat průběžně kryté dluhopisy pod tímto identifikačním číslem za účelem zvyšování objemu (jmenovité hodnoty) tohoto krytého dluhopisu (navyšované emise). Přechodná opatření by se měla vztahovat na navyšované emise krytých dluhopisů s ISIN otevřeným před … [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice], ovšem s několika výjimkami.

(37)  V důsledku stanovení jednotného rámce pro kryté dluhopisy by měl být změněn popis krytých dluhopisů uvedený v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Směrnice 2014/59/EU definuje kryté dluhopisy s odkazem na čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES, a protože by se popis v něm uvedený měl změnit, měla by být změněna také směrnice 2014/59/EU. Aby nebyly ovlivněny kryté dluhopisy vydané v souladu s čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES před [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice], měly by být tyto kryté dluhopisy až do své splatnosti nadále označovány nebo definovány jako kryté dluhopisy. Směrnice 2009/65/ES a 2014/59/EU by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(38)  Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech(14) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů, které objasňují vztah mezi jednotlivými ustanoveními směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(39)  Jelikož cílů této směrnice, jimiž je vytvoření společného rámce pro kryté dluhopisy a dosažení toho, aby strukturální vlastnosti krytých dluhopisů v celé Unii odpovídaly nižší rizikovému profilu opodstatňujícímu preferenční zacházení Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale vzhledem k potřebě dále rozvíjet trh s krytými dluhopisy a podpořit přeshraniční investice v Unii jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné.

(39a)  Proběhla konzultace s Evropskou centrální bankou, která vydala své stanovisko dne 22. srpna 2018.

(40)  Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(15) a své stanovisko vydal dne ... (16). Úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy zpracovávají značné množství osobních údajů. Toto zpracování osobních údajů by měly být vždy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně údajů). V souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 musí být rovněž zpracování osobních údajů, které provádí orgán EBA, když podle této směrnice vede centrální databázi správních sankcí a jiných správních opatření, které mu oznámily příslušné vnitrostátní orgány.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

HLAVA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla pro ochranu investorů, která se týkají:

(1)  požadavků na vydávání krytých dluhopisů;

(2)  strukturálních vlastností krytých dluhopisů;

(3)  veřejného dohledu nad krytými dluhopisy;

(4)  požadavků na zveřejňování informací ▌v souvislosti s krytými dluhopisy.

Článek 2

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na kryté dluhopisy vydané úvěrovými institucemi usazenými v Unii.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

(1)  „krytým dluhopisem“ dluhový závazek vydaný úvěrovou institucí v souladu s ustanoveními vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádějí povinná ustanovení této směrnice a zajištěný krycími aktivy, vůči kterému mají investoři do krytých dluhopisů právo přímého postihu jakožto přednostní věřitelé;

(2)  „programem krytých dluhopisů“ strukturální vlastnosti vydávání krytých dluhopisů stanovené zákonem nebo smlouvou v souladu s povolením uděleným úvěrové instituci vydávající kryté dluhopisy;

(3)  „krycím portfoliem“ jasně definovaný soubor aktiv, která zajišťují platební závazky spojené s krytými dluhopisy a která jsou oddělena od ostatních aktiv držených úvěrovou institucí vydávající kryté dluhopisy;

(3a)  „krycími aktivy“ aktiva obsažená v krycím portfoliu;

(3b)  „kolaterálem“ fyzická aktiva a aktiva ve formě expozic zajišťujících krycí aktiva;

(3c)  „oddělením“ činnosti úvěrových institucí vydávajících kryté dluhopisy, jež spočívají v identifikaci krycích aktiv a v jejich umístění mimo právní dosah věřitelů jiných než investorů do krytých dluhopisů a protistran derivátových smluv;

(4)  „úvěrovou institucí“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;

(5)  „specializovanou hypoteční úvěrovou institucí“ úvěrová instituce, která financuje úvěry výhradně nebo převážně vydáváním krytých dluhopisů, má ze zákona povoleno poskytovat pouze hypoteční úvěry a úvěry veřejnému sektoru a nesmí přijímat vklady, ale přijímá od veřejnosti jiné splatné prostředky;

(6)  „automatickým zesplatněním“ situace, kdy se krytý dluhopis automaticky stává okamžitě splatným v případě platební neschopnosti nebo řešení krize emitenta a v souvislosti s níž mají investoři do krytého dluhopisu vymahatelný nárok na splacení dříve než v původní datum splatnosti;

(7)  „tržní hodnotou“ v případě nemovitostí tržní hodnota ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 76) nařízení (EU) č. 575/2013;

(8)  „zástavní hodnotou nemovitosti“ v případě nemovitostí zástavní hodnota nemovitosti ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 74) nařízení (EU) č. 575/2013;

(10)  „primárními aktivy“ dominantní krycí aktiva, která určují povahu krycího portfolia;

(11)  „náhradními aktivykrycí aktiva jiná než primární aktiva, která přispívají ke splnění požadavků na krytí;

(12)  „přezajištěním“ celková zákonná, smluvní nebo dobrovolná úroveň kolaterálu překračující požadavek na krytí stanovený v článku 15;

(13)  „požadavky na párovací financování“ pravidla vyžadující, aby peněžní toky mezi závazky a aktivy, které se stávají splatnými, byly párovány tak, že bude smluvně zajištěno, aby platby od dlužníků a protistran derivátových smluv byly splatné před provedením plateb investorům do krytých dluhopisů a protistranám derivátových smluv, tyto částky ▌měly přinejmenším stejnou hodnotu jako platby investorům do krytých dluhopisů a protistranám derivátových smluv a aby částky obdržené od dlužníků a protistran derivátových smluv byly obsaženy v krycím portfoliu v souladu s čl. 16 odst. 3 až do doby splatnosti plateb investorům do krytých dluhopisů a protistranám derivátových smluv;

(14)  „čistým odtokem likvidity“ všechny odtoky plateb splatné v jeden kalendářní den, včetně plateb jistiny a úroků a plateb podle derivátových smluv programu krytých dluhopisů, po odečtení všech přítoků plateb splatných ve stejný kalendářní den a souvisejících s aktivy v krycím portfoliu;

(15)  „strukturou prodloužitelné splatnosti“ mechanismus umožňující prodloužit plánovanou splatnost krytých dluhopisů o určitou dobu v případě, že nastane předem vymezená rozhodná událost;

(16)  „veřejným dohledem nad krytými dluhopisy“ dohled nad programy krytých dluhopisů, který zajišťuje soulad s požadavky, jež se na vydávání krytých dluhopisů vztahují, a prosazování těchto požadavků;

(17)  „zvláštním správcem“ osoba nebo subjekt jmenovaný k tomu, aby spravoval program krytých dluhopisů v případě platební neschopnosti úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy v rámci tohoto programu, nebo pokud je podle čl. 32 odst. 1 směrnice 2014/59/EU zjištěno, že tato úvěrová instituce je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, nebo ve výjimečných případech pokud příslušný orgán určí, že je ohroženo řádné fungování této úvěrové instituce;

(17a)  „řešením krize“ řešení krize ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 1 směrnice 2014/59/EU;

(18)  „skupinou“ skupina ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 137 nařízení (EU) č. 575/2013;

HLAVA II

STRUKTURÁLNÍ VLASTNOSTI KRYTÝCH DLUHOPISŮ

Kapitola 1

Dvojí postih a odolnost vůči úpadku

Článek 4

Dvojí postih

1.  Členské státy stanoví pravidla opravňující investory do krytých dluhopisů a protistrany derivátových smluv splňující požadavky článku 11 k uplatnění těchto pohledávek:

a)  pohledávka za úvěrovou institucí vydávající kryté dluhopisy;

b)  v případě platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy přednostní pohledávka vůči jistině a veškerým naběhlým a budoucím úrokům z krycích aktiv ▌;

c)  v případě, že se úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy dostane do platební neschopnosti a přednostní pohledávku uvedenou v písmeni b) nelze v plné výši uspokojit, pohledávka za majetkovou podstatou této úvěrové instituce, která je rovnocenná pohledávkám běžných nezajištěných věřitelů této úvěrové instituce určených podle vnitrostátních právních předpisů upravujících pořadí v běžném insolvenčním řízení.

2.  Pohledávky uvedené v odstavci 1 jsou omezené plnou výší platebních závazků spojených s krytými dluhopisy.

3.  Pro účely odst. 1 písm. c) mohou členské státy pro případ platební neschopnosti specializované hypoteční úvěrové instituce stanovit pravidla přiznávající investorům do krytých dluhopisů a protistranám derivátů pohledávku, která je přednostní vzhledem k pohledávkám běžných nezajištěných věřitelů této specializované hypoteční úvěrové instituce určených podle vnitrostátních právních předpisů upravujících pořadí věřitelů v běžném insolvenčním řízení, ale podřízená vzhledem ke všem ostatním přednostním věřitelům.

Článek 5

Odolnost krytých dluhopisů vůči úpadku

Členské státy zajistí, aby se na platební závazky spojené s krytými dluhopisy nevztahovalo automatické zesplatnění v případě platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy.

Kapitola 2

Krycí portfolio a krytí

Oddíl I

Způsobilá aktiva

Článek 6

Způsobilá krycí aktiva

1.  Členské státy vyžadují, aby byly kryté dluhopisy trvale zajištěny:

a)  aktivy, která jsou v čl. 129 odst. 1 písm. a) až g) nařízení (EU) č. 575/2013 uvedena jako způsobilá, pokud úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy splňuje požadavky čl. 129 odst. 1a až 3 uvedeného nařízení:

b)  vysoce kvalitními krycími aktivy, která zajišťují, že úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy má platební nárok uvedený v odstavci 2, který je zajištěn kolaterálem uvedeným v odstavci 3; nebo

c)  aktivy v podobě úvěrů nebo aktivy zaručenými veřejnými podniky ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Komise 2006/111/ES, s výhradou odstavce 4.

2.  Platební nárok uvedený v odst. 1 písm. b) splňuje  následující právní požadavky:

a)  aktiva představují nárok na výplatu peněžních částek, který má kdykoli určitelnou minimální hodnotu, je právně platný a vymahatelný, nepodléhá jiným podmínkám než podmínce, že nárok je splatný v budoucnosti a je zajištěn hypotékou, zatížením, zástavním právem nebo jinou zárukou;

b)  hypotéka, zatížení, zástavní právo nebo jiná záruka zajišťující platební nárok jsou vymahatelné;

c)  byly splněny všechny právní požadavky pro zřízení hypotéky, zatížení, zástavního práva nebo záruky zajišťující platební nárok;

d)  hypotéka, zatížení, zástavní právo nebo záruka zajišťující platební nárok umožňují úvěrové instituci vydávající kryté dluhopisy získat zpět hodnotu nároku bez zbytečného odkladu.

▌ Členské státy vyžadují, aby úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy před zařazením platebních nároků a kolaterálu do krycího portfolia posuzovaly jejich vymahatelnost.

3.  Aktiva využívaná jako kolaterál uvedená v odst. 1 písm. b) splňují jeden z následujících požadavků:

a)  u fyzických aktiv existují standardy pro oceňování, které jsou široce přijímány odbornou veřejností a jsou vhodné k uplatnění na daná fyzická aktiva, a existuje rovněž veřejný rejstřík obsahující záznamy o vlastnictví těchto aktiv a souvisejících nárocích;

b)  u aktiv v podobě expozice se vychází z toho, že bezpečnost a řádnost protistrany expozice je zaručena tím, že má pravomoc vybírat poplatky nebo její provozní zdraví a platební schopnost podléhá soustavnému veřejnému dohledu.

Fyzický kolaterál uvedený v písmeni a) přispívá ke krytí závazků spojených s krytým dluhopisem až do výše nižší hodnoty jistoty zástavních práv kombinovaných s předchozími zástavními právy a 70 % hodnoty těchto fyzických kolaterálů. Fyzické kolaterály uvedené v písmeni a), které jsou způsobilé podle odst. 1 písm. a), nemusí splňovat limit 70 % ani limity uvedené v čl. 129 odst. 1 písm. a) až g) nařízení (EU) č. 575/2013.

Pokud pro účely písmene a) neexistuje veřejný rejstřík pro určité fyzické aktivum, mohou členské státy stanovit jinou formu certifikace vlastnictví fyzických aktiv a nároků s nimi spojených, poskytuje-li tato forma srovnatelnou ochranu jako veřejný rejstřík v tom smyslu, že v souladu s právními předpisy daného členského státu poskytuje třetím stranám přístup k informacím týkajícím se identifikace zatížených fyzických aktiv, zjištění jejich vlastníka, dokumentace a identifikace zatížení a vymahatelnosti bezpečnostních zájmů.

4.  Pro účely odst. 1 písm. c) musí kryté dluhopisy, které jsou jako primárními aktivy zajištěny úvěry veřejným podnikům nebo zaručeny veřejnými podniky, mít nejméně desetiprocentní míru přezajištění ve smyslu čl. 3 bodu 12, a to při splnění všech těchto podmínek:

a)  veřejné podniky poskytuje základní veřejné služby na základě licence, koncesní smlouvy nebo jiné formy pověření uděleného veřejným orgánem;

b)  veřejné podniky podléhají veřejnému dohledu;

c)  veřejné podniky mají dostatečné pravomoci k vytváření příjmů, a to díky těmto vlastnostem:

i)  mají přiměřenou flexibilitu při výběru a zvyšování poplatků za poskytované služby, aby byly schopny zajistit své finanční zdraví a platební schopnost,

ii)  mají statutární nárok na dostatečné granty k zajištění svého finančního zdraví a platební schopnosti výměnou za poskytování základních veřejných služeb, nebo

iii)  uzavřely smlouvu o ziscích a ztrátách s veřejným orgánem.

5.  Členské státy stanoví pravidla pro metodiku a proces oceňování fyzických aktiv používaných jako kolaterál uvedených v odst. 1 písm. a) a b). Tato pravidla stanoví přinejmenším:

a)  u každého fyzického kolaterálu existuje v okamžiku zahrnutí krycího aktiva do krycího portfolia aktuální ocenění v tržní hodnotě nebo pod tržní hodnotou nebo v zástavní hodnotě nemovitosti;

b)  ocenění provádí odhadce, který má potřebnou kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti; a

c)  odhadce je nezávislý na procesu rozhodování o úvěru, při posuzování hodnoty kolaterálu nebere v úvahu spekulativní prvky a hodnotu kolaterálu dokumentuje transparentně a jednoznačně.

6.   Členské státy vyžadují, aby úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy měly zavedeny postupy ke kontrole toho, že jsou fyzická aktiva používaná jako kolaterál uvedená v odst. 1 písm. a) a b) dostatečně pojištěna proti riziku poškození a že pohledávka z pojištění je oddělena v souladu s článkem 12.

7.  ▌ Členské státy vyžadují, aby úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy dokumentovaly krycí aktiva uvedená v odst. 1 písm. a) a b)a soulad jejich úvěrové politiky s tímto odstavcem.

8.  Členské státy stanoví pravidla zajišťující diverzifikaci rizik v krycím portfoliu ve vztahu ke stupni podrobnosti a podstatné koncentraci aktiv, která nejsou v odst. 1 písm. a) uvedena jako způsobilá.

Článek 7

Aktiva využívaná jako kolaterál umístěná mimo Unii

1.  S výhradou odstavce 2 mohou členské státy povolit, aby úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy zařazovaly do aktiv krycího portfolia zajištěných kolaterálem aktiva umístěná mimo Unii.

2.  Jestliže členské státy zařazení aktiv uvedených v odstavci 1 povolí, zajistí ochranu investorů tím, že budou požadovat, aby úvěrové instituce ověřovaly, že tato aktiva zajištěná kolaterálem splňují všechny požadavky stanovené v článku 6. Členské státy zajistí, aby tato aktiva zajištěná kolaterálem nabízela podobnou úroveň zabezpečení jako aktiva zajištěná kolaterálem umístěná v Unii a aby byla realizace těchto aktiv zajištěných kolaterálem právně vymahatelná způsobem, který je svými účinky rovnocenný realizaci aktiv zajištěných kolaterálem umístěných v Unii.

Článek 8

Seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny

Členské státy mohou stanovit pravidla týkající se použití seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny, v nichž jsou kryté dluhopisy vydané úvěrovou institucí patřící do skupiny („interně vydaných krytých dluhopisů“) používány jako krycí aktiva pro externí emisi krytých dluhopisů vydaných jinou úvěrovou institucí patřící do stejné skupiny („externě vydaných krytých dluhopisů“). Tato pravidla zahrnují alespoň následující požadavky ▌:

a)  interně vydané kryté dluhopisy jsou prodány úvěrové instituci vydávající externě vydané kryté dluhopisy;

b)  interně vydané kryté dluhopisy se použijí jako krycí aktiva v krycím portfoliu pro externě vydané kryté dluhopisy a jsou zaneseny do rozvahy úvěrové instituce vydávající externě vydané kryté dluhopisy;

ba)  krycí portfolio pro externě vydané kryté dluhopisy obsahuje pouze interně vydané kryté dluhopisy vydané jednou úvěrovou institucí v rámci skupiny;

c)  úvěrová instituce vydávající externě vydané kryté dluhopisy má v úmyslu prodat tyto dluhopisy investorům do krytých dluhopisů mimo skupinu;

d)  jak interně, tak externě vydané kryté dluhopisy splňují v okamžiku jejich vydání stupeň úvěrové kvality 1 uvedený v části třetí hlavě II kapitole 2 nařízení (EU) č. 575/2013 a jsou zajištěny způsobilými krycími aktivy uvedenými v článku 6;

da)  v případě přeshraničních seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny splňují krycí aktiva interně vydaných krytých dluhopisů požadavky v oblasti způsobilosti a krytí externě vydaných krytých dluhopisů.

Pro účely prvního pododstavce písm. d) mohou příslušné orgány povolit, aby kryté dluhopisy, které splňují podmínky pro stupeň úvěrové kvality 2 v důsledku změny, která jejich stupeň úvěrové kvality snižuje, byly nadále součástí seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny, pokud příslušné orgány dospějí k závěru, že změna stupně úvěrové kvality není zapříčiněna nesplněním požadavků na povolení stanovených ve vnitrostátních právních předpisech, kterými se provádí čl. 19 odst. 2. Příslušné orgány o veškerých rozhodnutích podle tohoto pododstavce následně uvědomí orgán EBA.

Článek 9

Společné financování

1.  Členské státy povolí, aby způsobilá krycí aktiva, která byla vytvořena úvěrovou institucí a která byla nakoupena úvěrovou institucí vydávající kryté dluhopisy, byla použita jako krycí aktiva pro emisi krytých dluhopisů. Členské státy takové nákupy regulují, aby zajistily splnění požadavků stanovených v článcích 6 a 12.

2.  Kromě požadavků uvedených v odstavci 1 mohou členské státy povolit převody prostřednictvím dohody o finančním zajištění podle směrnice 2002/47/ES.

Členské státy mohou rovněž povolit, aby byla jako krycí aktiva použita aktiva vytvořená podnikem, jenž není úvěrovou institucí. Pokud členské státy tuto možnost využijí, musí vyžadovat, aby úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy buď posoudila standardy pro poskytování úvěrů podniku, od nějž nakupuje krycí aktiva, nebo sama provedla důkladné posouzení bonity dlužníka.

Článek 10

Složení krycího portfolia

Členské státy zajistí ochranu investorů stanovením pravidel pro složení krycího portfolia. Tato pravidla v relevantních případech stanovují podmínky pro úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy, které zahrnují primární aktiva, jež se od sebe liší z hlediska strukturálních vlastností, životnosti či rizikového profilu příslušných krycích aktiv.

Článek 11

Derivátové smlouvy v krycím portfoliu

1.  Členské státy zajistí ochranu investorů tím, že zařazení derivátových smluv do krycího portfolia povolí pouze v případě, že jsou splněny alespoň tyto požadavky:

a)  derivátové smlouvy jsou do krycího portfolia zahrnuty výhradně pro účely zajištění proti riziku, v případě snížení zajištěného rizika se jejich objem upraví, a jakmile zajištěné riziko zanikne, jsou vyřazeny;

b)  derivátové smlouvy jsou dostatečně zdokumentovány;

c)  derivátové smlouvy jsou odděleny v souladu s článkem 12;

d)  derivátové smlouvy nemohou být ukončeny v případě platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy;

e)  derivátové smlouvy odpovídají pravidlům stanoveným v souladu s odstavcem 2.

2.  Aby bylo zajištěno plnění požadavků uvedených v odstavci 1, stanoví členské státy pravidla pro derivátové smlouvy v krycím portfoliu:

Tato pravidla v příslušném rozsahu stanoví:

a)  kritéria způsobilosti protistran zajištění;

b)   nezbytnou dokumentaci, kterou je nutné v souvislosti s derivátovými smlouvami poskytnout.

Článek 12

Oddělení krycích aktiv ▌

1.  Členské státy stanoví pravidla upravující oddělování krycích aktiv. Tato pravidla zahrnují alespoň následující požadavky:

a)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy dokáže všechna krycí aktiva ▌vždy identifikovat;

b)  u všech krycích aktiv ▌provede úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy právně závazné a vymahatelné oddělení;

c)  všechna krycí aktiva ▌jsou chráněna před veškerými nároky třetích stran a v případě platební neschopnosti nejsou součástí majetkové podstaty úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy, dokud není uspokojeno uplatnění práva přednosti uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b).

Pro účely prvního pododstavce zahrnují krycí aktiva ▌veškerý kolaterál obdržený v souvislosti s pozicemi v derivátových smlouvách.

2.  Oddělení krycích aktiv ▌uvedené v odstavci 1 se použije i v případě platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy.

Článek 13

Kontrolor krycího portfolia

1.  Členské státy mohou vyžadovat, aby úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy jmenovaly kontrolora krycího portfolia, který krycí portfolio průběžně sleduje s ohledem na požadavky uvedené v článcích 6 až 12 a článcích 14 až 17.

2.  Pokud členské státy možnost stanovenou v odstavci 1 využijí, stanoví pravidla alespoň pro tyto aspekty:

a)  jmenování a odvolávání kontrolora krycího portfolia;

b)  kritéria způsobilosti kontrolora krycího portfolia;

c)  úloha a povinnosti kontrolora krycího portfolia, mimo jiné v případě platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy;

d)  povinnost podávat zprávy příslušným orgánům určeným podle čl. 18 odst. 2;

e)  právo na přístup k informacím nezbytným pro plnění povinností kontrolora krycího portfolia.

3.   Pokud členské státy možnost stanovenou v odstavci 1 využijí, kontrolor krycího portfolia je oddělený od úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy a od auditora této úvěrové instituce a je na nich nezávislý.

4.  Členské státy mohou povolit kontrolora krycího portfolia, který není oddělený od úvěrové instituce, pokud:

a)  interní kontrolor krycího portfolia je nezávislý na procesu úvěrového rozhodování úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy;

b)  aniž je dotčen odst. 2 písm. a), členské státy zajistí, aby interní kontrolor krycího portfolia nebyl zbaven funkce kontrolora krycího portfolia bez předchozího souhlasu správního orgánu úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy v rámci jeho funkce dohledu; a

c)  v případě potřeby má interní kontrolor krycího portfolia přímý přístup ke správnímu orgánu v rámci jeho funkce dohledu.

4.  Pokud členské státy využijí možnost stanovenou v odstavci 1, oznámí to orgánu EBA.

Článek 14

Informace pro investory

1.  Členské státy zajistí, aby úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy poskytovala informace o programech krytých dluhopisů, které jsou dostatečně podrobné na to, aby mohli investoři posoudit profil a rizika daného programu a postupovat s náležitou péčí.

2.  Pro účely odstavce 1 členské státy zajistí, aby tyto informace byly investorům poskytovány alespoň jednou za čtvrtletí a aby zahrnovaly tyto minimální informace o portfoliu:

a)  hodnota krycího portfolia a nesplacených krytých dluhopisů;

aa)  seznam mezinárodních identifikačních čísel cenných papírů (ISIN) pro všechny emise krytých dluhopisů v rámci daného programu;

b)  zeměpisné rozdělení a typ krycích aktiv ▌, velikost příslušných úvěrů a metoda ocenění;

c)  údaje ▌týkající se tržního rizika, včetně úrokového rizika a měnového rizika, a rizik ve vztahu k úvěrům ▌a likviditě;

d)  struktura splatnosti krycích aktiv a krytých dluhopisů, včetně případného přehledu událostí rozhodných pro prodloužení splatnosti;

e)  úrovně požadovaného a dostupného krytí a zákonného, smluvního a dobrovolného přezajištění;

f)  procentní podíl úvěrů, u nichž se má za to, že došlo k selhání podle článku 178 nařízení (EU) č. 575/2013, a v každém případě pokud jsou úvěry více než 90 dnů po splatnosti.

Členské státy zajistí, aby pro externě vydané kryté dluhopisy v rámci seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny podle článku 8 byly poskytovány investorům informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) až f) tohoto odstavce, pokud jde o všechny interně vydané kryté dluhopisy skupiny, nebo odkaz na tyto informace.

Členské státy zajistí, aby tyto informace byly investorům poskytovány alespoň v agregované podobě. ▌

3.  Členské státy zajistí ochranu investorů tím, že budou vyžadovat, aby informace poskytované investorům podle odstavců 1 a 2 úvěrové instituce vydávajícími kryté dluhopisy zveřejňovaly na svých internetových stránkách. Členské státy nesmějí od těchto úvěrových institucí požadovat, aby tyto informace zveřejňovaly v tištěné podobě.

Oddíl II

Požadavky na krytí a likviditu

Článek 15

Požadavky na krytí

1.  Členské státy zajistí ochranu investorů tím, že budou vyžadovat, aby programy krytých dluhopisů byly trvale v souladu alespoň s ▌požadavky na krytí uvedenými v odstavcích 2 až 8:

2.  Všechny závazky spojené s krytými dluhopisy musí být kryty žádostmi o platbu vztahujícími se ke krycím aktivům.

3.  Závazky uvedené v odstavci 2 zahrnují:

a)  povinnosti splácet jistinu u nesplacených krytých dluhopisů;

b)  povinnosti splácet úrok u nesplacených krytých dluhopisů;

c)  platební závazky spojené s derivátovými smlouvami drženými v souladu s článkem 11; a

d)  předpokládané náklady na vedení a správu spojené s uzavřením programu krytých dluhopisů ▌.

Pro účely písmene d) mohou členské státy povolit paušální výpočet.

4.  Ke splnění požadavku na krytí přispívají tato krycí aktiva ▌:

a)   primární aktiva;

b)   náhradní aktiva;

c)   likvidní aktiva držená v souladu s článkem 16; a

d)  platební nároky spojené s derivátovými smlouvami drženými v souladu s článkem 11.

Nezajištěné pohledávky, u nichž se v souladu s článkem 178 nařízení (EU) č. 575/2013 má za to, že došlo k selhání, nejsou součástí krytí.

5.  Pro účely odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. d) stanoví členské státy pravidla pro oceňování derivátových smluv.

6.  Výpočet požadovaného krytí zajistí, aby celková jistina u všech krycích aktiv byla stejná jako nebo větší než celková jistina u nesplacených krytých dluhopisů („zásada nominální hodnoty“);

▌Členské státy mohou povolit jiné zásady pro výpočet za předpokladu, že nepovedou k vyšší míře krytí, než jaká se vypočítá podle zásady nominální hodnoty.

Členské státy stanoví pravidla pro výpočet nákladových nebo výnosových úroků u nesplacených krytých dluhopisů, která odrážejí zásady řádné obezřetnosti v souladu s platnými účetními standardy.

7.  Odchylně od odst. 6 prvního pododstavce mohou členské státy způsobem, který odráží zásady řádné obezřetnosti, a v souladu s platnými účetními standardy, povolit, aby byly budoucí výnosové úroky u krycích aktiv po odečtení budoucích nákladových úroků u odpovídajících krytých dluhopisů zohledněny za účelem vyrovnání případného nedostatečného krytí závazku platby jistiny spojeného s krytým dluhopisem, pokud existuje úzká spojitost ve smyslu článku 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 523/2014, jsou-li splněny následující podmínky:

a)  platby přijaté v průběhu životního cyklu krycího aktiva a nezbytné krytí platebního závazku spojeného s odpovídajícím krytým dluhopisem jsou odděleny v souladu s článkem 12 nebo zahrnuty do krycího portfolia ve formě krycích aktiv uvedených v článku 6 až do doby, kdy jsou platby splatné; a

b)  předčasné splacení krycího aktiva je možné pouze při uplatnění možnosti dodání, jak je stanovena v nařízení v přenesené pravomoci přijatém podle čl. 33 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013, nebo, v případě krytých dluhopisů vypověditelných ve jmenovité hodnotě úvěrovou institucí emitující kryté dluhopisy, tak, že dlužník krycího aktiva zaplatí alespoň jmenovitou hodnotu vypovězeného krytého dluhopisu.

8.   Členské státy zajistí, aby výpočet aktiv a výpočet závazků vycházely ze stejné metodiky. Členské státy mohou povolit jiné postupy výpočtu za předpokladu, že nepovedou k vyšší míře krytí, než jaká je vypočtena podle stejného postupu.

Článek 16

Požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia

1.  Členské státy zajistí ochranu investorů tím, že budou vyžadovat, aby krycí portfolio trvale obsahovalo rezervu v oblasti likvidity složenou z likvidních aktiv, která jsou k dispozici pro krytí čistého odtoku likvidity programu krytých dluhopisů.

2.  Rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia kryje maximální kumulativní čistý odtok likvidity po dobu 180 kalendářních dnů.

3.  Členské státy zajistí, aby se rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia uvedená v odstavci 1 skládala z těchto typů aktiv, oddělených v souladu s článkem 12 této směrnice:

a)  aktiva považovaná za aktiva úrovně 1, úrovně 2A nebo úrovně 2B podle článků 10, 11 a 12 nařízení v přenesené pravomoci přijatého podle článku 460 nařízení (EU) 575/2013 oceněná v souladu s článkem 9 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, která neemitovala samotná úvěrová instituce v souladu s čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci;

b)  krátkodobé expozice vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 1 nebo 2, nebo krátkodobé vklady u úvěrových institucí, které patří do stupně úvěrové kvality 1, 2 nebo 3 v souladu s čl. 129 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013.

Členské státy mohou rozhodnout o omezení druhů likvidních aktiv uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b).

▌Členské státy zajistí, aby součástí rezervy v oblasti likvidity krycího portfolia nemohly být nezajištěné pohledávky z expozic, které jsou považovány za pohledávky v selhání podle článku 178 nařízení (EU) č. 575/2013.

4.  Pokud se na úvěrovou instituci vydávající kryté dluhopisy vztahují požadavky na likviditu stanovené v jiných právních aktech Unie, jež vedou k překrývání s rezervou v oblasti likvidity krycího portfolia, mohou členské státy rozhodnout, že se vnitrostátní pravidla provádějící odstavce 1, 2 a 3 nepoužijí po dobu stanovenou v těchto právních aktech Unie. Členské státy mohou tuto možnost využívat až do dne, kdy dojde ke změně těchto právních aktů Unie za účelem vyloučení tohoto překrývání, přičemž o využití této možnosti informují Komisi a orgán EBA.

5.  Členské státy mohou umožnit, aby výpočet jistiny pro struktury prodloužitelné splatnosti vycházel z konečného data splatnosti v souladu s podmínkami krytého dluhopisu.

6.  Členské státy mohou povolit, aby se požadavky uvedené v odstavci 1 nepoužily pro kryté dluhopisy, na něž se vztahují požadavky na párovací financování.

Článek 17

Podmínky pro struktury prodloužitelné splatnosti

1.  Členské státy mohou umožnit vydávání krytých dluhopisů se strukturami prodloužitelné splatnosti, pokud je ochrana investorů zajištěna alespoň těmito způsoby:

a)  splatnost lze prodloužit výhradně na základě objektivních událostí stanovených ve vnitrostátních právních předpisech, a nikoli podle uvážení úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy;

b)  události rozhodné pro prodloužení splatnosti jsou stanoveny ve smluvních podmínkách krytého dluhopisu;

c)  informace poskytované investorům o struktuře splatnosti jim dostatečně umožňují určit riziko krytého dluhopisu a zahrnují podrobný popis:

i)  událostí rozhodných pro prodloužení splatnosti;

ii)  důsledků platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy pro prodloužení splatnosti;

iii)  ▌úlohy příslušných orgánů určených podle čl. 18 odst. 2 a popřípadě zvláštního správce ve vztahu k prodloužení splatnosti;

d)  vždy lze určit konečné datum splatnosti krytého dluhopisu;

e)  v případě platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy nemá prodloužení splatnosti vliv na pořadí investorů do krytých dluhopisů ani nemění pořadí splatnosti krytých dluhopisů podle původního harmonogramu programu;

f)  prodloužení splatnosti nemění strukturální vlastnosti krytých dluhopisů, pokud jde o dvojí postih uvedený v článku 4 a o odolnost vůči úpadku uvedenou v článku 5.

2.  Členské státy, které povolí vydávání krytých dluhopisů se strukturami prodloužitelné splatnosti, o tom uvědomí orgán EBA.

HLAVA III

VEŘEJNÝ DOHLED NAD KRYTÝMI DLUHOPISY

Článek 18

Veřejný dohled nad krytými dluhopisy

1.  Členské státy v zájmu ochrany investorů stanoví, že se na vydávání krytých dluhopisů vztahuje veřejný dohled nad krytými dluhopisy.

2.  Pro účely veřejného dohledu nad krytými dluhopisy uvedeného v odstavci 1 určí členské státy jeden nebo více příslušných orgánů. O těchto určených orgánech uvědomí Komisi a orgán EBA a uvedou případné rozdělení funkcí a povinností.

3.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle odstavce 2 sledovaly vydávání krytých dluhopisů s cílem posuzovat soulad s požadavky stanovenými ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice.

4.  Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy vedly záznamy o všech svých operacích souvisejících s programem krytých dluhopisů a měly zavedeny dostatečné a vhodné dokumentační systémy a procesy.

5.  Členské státy dále zajistí, aby byla zavedena vhodná opatření umožňující příslušným orgánům určeným podle odstavce 2 získávat informace nutné pro posuzování souladu s požadavky stanovenými ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice, pro šetření možných porušení těchto požadavků a pro ukládání správních sankcí a jiných správních opatření v souladu s vnitrostátními předpisy provádějícími článek 23.

6.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle odstavce 2 měly odborné znalosti, zdroje, provozní kapacitu, pravomoci a nezávislost potřebné k výkonu funkcí souvisejících s veřejným dohledem nad krytými dluhopisy.

Článek 19

Povolení pro programy krytých dluhopisů

1.  Členské státy zajistí ochranu investorů tím, že budou vyžadovat, aby před vydáním krytých dluhopisů v rámci programu krytých dluhopisů bylo pro tento program získáno povolení. Pravomoc vydávat tato povolení svěří členské státy příslušným orgánům určeným podle čl. 18 odst. 2.

2.  Členské státy stanoví požadavky pro povolení uvedené v odstavci 1, které zahrnují alespoň:

a)  odpovídající plán obchodních činností, v němž je uvedeno vydávání krytých dluhopisů;

b)  odpovídající politiky, procesy a metodiky zaměřené na ochranu investorů pro schvalování, změny, obnovu a refinancování úvěrů zařazených do krycího portfolia;

c)  vedoucí pracovníky a zaměstnance vyhrazené pro program krytých dluhopisů, kteří mají odpovídající kvalifikaci a znalosti v oblasti vydávání krytých dluhopisů a správy programu krytých dluhopisů;

d)  správní uspořádání a monitorování krycího portfolia, které splňuje příslušné požadavky stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice.

Článek 20

Veřejný dohled nad krytými dluhopisy v případě platební neschopnosti nebo řešení krize

1.  V případě řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy spolupracují příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 s orgánem příslušným k řešení krize s cílem zajistit, aby byla zachována práva a zájmy investorů do krytých dluhopisů, přinejmenším ověřováním toho, že je program krytých dluhopisů po dobu trvání procesu řešení krize nepřetržitě a řádně řízen.

2.  Členské státy mohou stanovit jmenování zvláštního správce s cílem zajistit, aby byla zachována práva a zájmy investorů do krytých dluhopisů, přinejmenším ověřováním toho, že je program krytých dluhopisů po nezbytnou dobu ▌nepřetržitě a řádně řízen.

Pokud členské státy tuto možnost využijí, mohou požadovat, aby jejich příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 schválily jmenování a odvolání zvláštního správce, a musí přinejmenším požadovat, aby bylo jmenování a odvolání zvláštního správce konzultováno s příslušnými orgány.

3.  Pokud členské státy vyžadují jmenování zvláštního správce v souladu s odstavcem 2, přijmou pravidla upravující úkoly a povinnosti tohoto zvláštního správce alespoň ve vztahu k těmto oblastem:

a)  splácení závazků spojených s krytými dluhopisy;

b)  správa a realizace krycích aktiv ▌, včetně jejich převodu – spolu se závazky z krytých dluhopisů – na jinou úvěrovou instituci vydávající kryté dluhopisy;

c)  provádění právních úkonů nezbytných pro řádnou správu krycího portfolia, pro průběžné sledování krytí závazků spojených s krytými dluhopisy, pro zahajování řízení s cílem navrátit aktiva do krycího portfolia a pro převod zbývajících aktiv ▌do majetkové podstaty úvěrové instituce, která vydala dané kryté dluhopisy, po úhradě všech závazků z krytých dluhopisů. Za tímto účelem mohou členské státy povolit zvláštnímu správci, aby v případě platební neschopnosti úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy vykonával činnost na základě povolení drženého touto úvěrovou institucí za stejných provozních podmínek.

4.  Členské státy zajistí koordinaci a výměnu informací pro účely insolvenčního řízení nebo procesu řešení krize mezi příslušnými orgány určenými podle čl. 18 odst. 2, zvláštním správcem, pokud byl jmenován, a orgánem příslušným k řešení krize.

Článek 21

Podávání zpráv příslušným orgánům

1.  Členské státy zajistí ochranu investorů tím, že budou vyžadovat, aby úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy podávaly příslušným orgánům určeným podle čl. 18 odst. 2 zprávy s informacemi o programech krytých dluhopisů uvedenými v odstavci 2. Tyto zprávy podávají příslušné orgány pravidelně a na vyžádání. Členské státy stanoví pravidla pro četnost tohoto pravidelného podávání zpráv.

2.  Povinnosti v oblasti podávání zpráv, které se stanoví v souladu s odstavcem 1, vyžadují, aby poskytované informace zahrnovaly alespoň následující:

c)  způsobilost aktiv a požadavky na krycí portfolio v souladu s články 6 až 11;

d)  oddělení krycích aktiv ▌v souladu s článkem 12;

e)  činnost kontrolora krycího portfolia v souladu s článkem 13;

g)  požadavky na krytí v souladu s článkem 15;

h)  rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia v souladu s článkem 16;

i)  podmínky pro struktury prodloužitelné splatnosti v souladu s článkem 17.

3.  Členské státy stanoví pravidla pro podávání zpráv ▌uvedených v odstavci 2 úvěrovými institucemi vydávajícími kryté dluhopisy příslušným orgánům určeným podle čl. 18 odst. 2 v případě platební neschopnosti nebo řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy.

Článek 22

Pravomoci příslušných orgánů pro účely veřejného dohledu nad krytými dluhopisy

1.  Členské státy zajistí ochranu investorů tím, že příslušným orgánům určeným podle čl. 18 odst. 2 svěří veškeré dohledové, vyšetřovací a sankční pravomoci, které jsou nezbytné pro výkon veřejného dohledu nad krytými dluhopisy.

2.  Pravomoci uvedené v odstavci 1 zahrnují alespoň:

a)  pravomoc vydat nebo odmítnout vydat povolení v souladu s článkem 19;

b)  pravomoc pravidelně přezkoumávat program krytých dluhopisů s cílem posuzovat soulad s touto směrnicí;

c)  pravomoc provádět kontroly na místě a na dálku;

d)  pravomoc ukládat správní sankce a jiná správní opatření v souladu s vnitrostátními předpisy, jimiž se provádí článek 23;

e)  pravomoc přijímat a uplatňovat dohledové pokyny týkající se vydávání krytých dluhopisů.

Článek 23

Správní sankce a jiná správní opatření

1.  Aniž je dotčeno právo členských států stanovit trestní sankce, členské státy stanoví pravidla zavádějící vhodné správní sankce a jiná správní opatření, které jsou použitelné alespoň v těchto situacích:

a)  úvěrová instituce získala povolení pro program krytých dluhopisů na základě nepravdivých prohlášení nebo pomocí jiných protiprávních prostředků;

b)  úvěrová instituce již nesplňuje podmínky, za kterých bylo povolení pro program krytých dluhopisů vydáno;

c)  úvěrová instituce vydá kryté dluhopisy, aniž by získala povolení v souladu s předpisy, jimiž se provádí článek 19;

d)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy nesplní požadavky stanovené v předpisech, jimiž se provádí článek 4;

e)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy vydá kryté dluhopisy nesplňující požadavky stanovené v předpisech, jimiž se provádí článek 5;

f)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy vydá kryté dluhopisy, které nejsou zajištěné v souladu s předpisy, jimiž se provádí článek 6;

g)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy vydá kryté dluhopisy, které jsou zajištěné aktivy umístěnými mimo Unii v rozporu s požadavky stanovenými v předpisech, jimiž se provádí článek 7;

h)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy zajistí kryté dluhopisy v seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny v rozporu s požadavky stanovenými v předpisech, jimiž se provádí článek 8;

i)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy nesplní podmínky pro společné financování stanovené v předpisech, jimiž se provádí článek 9;

j)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy nesplní požadavky na složení krycího portfolia stanovené v předpisech, jimiž se provádí článek 10;

k)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy do krycího portfolia zařadí derivátové smlouvy pro jiné účely než účely zajištění nebo nesplní požadavky stanovené v předpisech, jimiž se provádí článek 11;

l)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy nesplní požadavky na oddělení krycích aktiv ▌ v souladu s předpisy, jimiž se provádí článek 12;

m)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy nepodá zprávu s příslušnými informacemi nebo poskytne neúplné či nepřesné informace v rozporu s předpisy, jimiž se provádí článek 14;

n)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy opakovaně nebo trvale neudržuje rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia v rozporu s předpisy, jimiž se provádí článek 16;

o)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy se strukturami prodloužitelné splatnosti nesplní podmínky pro struktury prodloužitelné splatnosti stanovené v předpisech, jimiž se provádí článek 17;

p)  úvěrová instituce vydávající kryté dluhopisy nepodá zprávu s příslušnými informacemi nebo poskytne neúplné či nepřesné informace o povinnostech v rozporu s předpisy, jimiž se provádí čl. 21 odst. 2 písm. a) až i).

Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví pravidla pro správní sankce nebo jiná správní opatření za porušení předpisů, na které se podle jejich vnitrostátního trestního práva vztahují trestní sankce. V takovém případě členské státy sdělí Komisi příslušná trestněprávní ustanovení.

2.  Sankce a opatření uvedené v odstavci 1 jsou účinné, přiměřené a odrazující a zahrnují alespoň:

a)  odnětí povolení pro program krytých dluhopisů;

b)  veřejné oznámení v souladu s článkem 24, v němž je uvedena totožnost fyzické nebo právnické osoby a povaha porušení předpisů;

c)  příkaz fyzické nebo právnické osobě, aby upustila od určitého jednání a zdržela se jeho opakování;

d)  správní peněžité sankce.

3.  Členské státy rovněž zajistí, aby byly ▌sankce a ▌ opatření uvedené v odstavci 1 účinně uplatňovány.

4.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování typu správních sankcí nebo jiných správních opatření a výše uvedených správních peněžitých sankcí zohlednily všechny tyto okolnosti, pokud mají význam:

a)  závažnost a doba trvání porušení předpisů;

b)  stupeň odpovědnosti fyzické nebo právnické osoby odpovědné za porušení;

c)  finanční situace fyzické nebo právnické osoby odpovědné za porušení, mimo jiné podle celkového obratu právnické osoby nebo ročního příjmu fyzické osoby;

d)  význam zisku, který fyzická nebo právnická osoba odpovědná za porušení předpisů v důsledku porušení nabyla, nebo ztráty, které se takto vyhnula, pokud je lze stanovit;

e)  ztráty způsobené porušením předpisů třetím stranám, pokud je lze stanovit;

f)  úroveň spolupráce fyzické nebo právnické osoby odpovědné za porušení předpisů s příslušnými orgány;

g)  předchozí porušení předpisů ze strany fyzické nebo právnické osoby odpovědné za porušení;

h)  případné skutečné nebo potenciální systémové důsledky porušení.

5.  Pokud se ustanovení odstavce 1 použijí pro právnické osoby, členské státy rovněž zajistí, aby příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 uplatnily správní sankce a jiná správní opatření stanovené v odstavci 2 tohoto článku na členy řídícího orgánu a na další fyzické osoby, které nesou podle vnitrostátního práva odpovědnost za dané porušení předpisů.

6.  Členské státy zajistí, aby před přijetím rozhodnutí o uložení správních sankcí nebo jiných správních opatření uvedených v odstavci 2 poskytly příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 dotčené fyzické nebo právnické osobě možnost vyjádřit se. Pro přijetí těchto jiných správních opatření mohou být uplatněny výjimky z práva vyjádřit se, je-li třeba učinit bezodkladné kroky, aby se předešlo významným ztrátám způsobeným třetím osobám nebo závažnému poškození finančního systému. V takovém případě musí mít dotyčná osoba právo vyjádřit se co nejdříve po přijetí takového správního opatření a v případě potřeby musí být toto opatření přezkoumáno.

7.  Členské státy zajistí, aby veškerá rozhodnutí o uložení správních sankcí nebo jiných správních opatření uvedených v odstavci 2 byla řádně odůvodněna a aby bylo možné podat proti nim opravný prostředek.

Článek 24

Zveřejnění správních sankcí a jiných správních opatření

1.  Členské státy zajistí, aby předpisy přijaté k provedení této směrnice obsahovaly pravidla vyžadující, aby byly správní sankce a jiná správní opatření bez zbytečného odkladu zveřejňovány na úředních internetových stránkách příslušných orgánů určených podle čl. 18 odst. 2. Stejné povinnosti platí v případě, kdy se členský stát rozhodne stanovit trestní sankce podle první věty a čl. 23 odst. 1 posledního pododstavce.

2.  Pravidla přijatá podle odstavce 1 vyžadují přinejmenším to, aby bylo zveřejněno každé rozhodnutí, proti kterému nebyl a již nemůže být podán opravný prostředek, a které bylo přijato kvůli porušení předpisů přijatých k provedení této směrnice.

3.  Členské státy zajistí, aby toto zveřejnění zahrnovalo informace o typu a povaze porušení právních předpisů a totožnosti fyzické nebo právnické osoby, které se sankce nebo opatření ukládá. S výhradou odstavce 4 členské státy dále zajistí, aby byly tyto informace zveřejněny bez zbytečného odkladu poté, co je adresát o této sankci či o tomto opatření informován, jakož i o zveřejnění rozhodnutí o uložení sankce nebo opatření na úředních internetových stránkách příslušných orgánů.

4.  Pokud členské státy povolí zveřejňování rozhodnutí o uložení sankcí, proti nimž lze podat opravný prostředek, zveřejní příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 bez zbytečného odkladu na svých úředních internetových stránkách také informace o stavu řízení o opravném prostředku a jeho výsledku.

5.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 zveřejnily rozhodnutí o uložení sankce nebo opatření anonymně a ▌ v souladu s vnitrostátními právními předpisy, ve všech níže uvedených případech:

a)  pokud jsou sankce nebo opatření uloženy fyzické osobě a zveřejnění osobních údajů je shledáno jako nepřiměřené;

b)  pokud by zveřejnění ohrozilo stabilitu finančních trhů nebo probíhající trestní vyšetřování;

c)  v případě, že by zveřejnění, pokud to lze zjistit, způsobilo zúčastněným institucím nebo fyzickým osobám nepřiměřenou škodu.

6.  Pokud členský stát zveřejňuje rozhodnutí o uložení sankce nebo opatření anonymně, může povolit, aby bylo zveřejnění příslušných údajů odloženo.

7.  Členské státy zajistí, aby bylo zveřejněno také každé pravomocné rozhodnutí soudu, kterým se zrušuje rozhodnutí o uložení ▌sankce nebo ▌opatření.

8.  Členské státy zajistí, aby informace zveřejněné podle odstavců 2 až 6 zůstaly na úředních internetových stránkách příslušných orgánů určeného podle čl. 18 odst. 2 po dobu nejméně pěti let od data jejich zveřejnění. Osobní údaje, jež takové zveřejněné informace obsahují, jsou na úředních internetových stránkách uchovávány pouze po nezbytnou dobu a v souladu s platnými pravidly ochrany osobních údajů. Tato doba uchovávání se stanoví s ohledem na promlčecí lhůty stanovené v právních předpisech dotčených členských států, avšak v žádném případě nesmí být delší než deset let.

9.  Příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 informují orgán EBA o veškerých uložených správních sankcích a jiných správních opatřeních, případně včetně veškerých opravných prostředků podaných proti nim a jejich výsledků. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány obdržely informace a podrobnosti o pravomocném rozsudku v souvislosti s uložením případné trestní sankceaby je předaly také orgánu EBA.

10.  Orgán EBA vede centrální databázi správních sankcí a jiných správních opatření, které mu byly oznámeny. Tato databáze je přístupná pouze příslušným orgánům a aktualizuje se na základě informací poskytnutých příslušnými orgány v souladu s odstavcem 9.

Článek 25

Povinnosti spolupráce

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 úzce spolupracovaly s příslušnými orgány vykonávajícími obecný dohled nad úvěrovými institucemi v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, které se na tyto instituce vztahují, a v případě řešení krize úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy s orgánem příslušným k řešení krize.

2.  Členské státy dále zajistí, aby příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 úzce spolupracovaly mezi sebou navzájem. Tato spolupráce zahrnuje vzájemné poskytování veškerých informací, které jsou významné pro výkon úkolů dohledu dotčeného jiného orgánu podle vnitrostátních předpisů, jimiž se provádí tato směrnice.

3.  Pro účely druhé věty odstavce 2 členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2:

a)  na žádost jiného příslušného orgánu určeného podle čl. 18 odst. 2 sdělovaly veškeré významné informace;

b)  z vlastní iniciativy sdělovaly jiným příslušným orgánům určeným podle čl. 18 odst. 2 v jiných členských státech veškeré zásadní informace.

4.  Členské státy zajistí také, aby příslušné orgány uvedené v odstavci 1 pro účely této směrnice spolupracovaly s orgánem EBA nebo, je-li to relevantní, s orgánem ESMA.

5.  Pro účely tohoto článku se informace považují za zásadní, jestliže by mohly podstatně ovlivnit posouzení vydávání krytých dluhopisů v jiném členském státě.

Článek 26

Požadavky na zveřejňování

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 na svých úředních internetových stránkách zveřejňovaly tyto informace:

a)  znění přijatých vnitrostátních právních a správních předpisů a obecných pokynů týkajících se vydávání krytých dluhopisů;

b)  seznam úvěrových institucí, jimž bylo uděleno povolení vydávat kryté dluhopisy;

c)  seznam krytých dluhopisů, které mohou používat označení „evropský krytý dluhopis“ a seznam krytých dluhopisů, které mohou používat označení „evropský krytý dluhopis (prémiový)“.

2.  Informace zveřejňované v souladu s odstavcem 1 jsou dostatečné k tomu, aby bylo možné smysluplně srovnávat přístupy uplatňované příslušnými orgány různých členských států. Tyto informace se aktualizují, tak aby zohledňovaly veškeré změny.

3.  Pro účely odst. 1 písm. b) a c) příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 každoročně oznamují orgánu EBA seznamy úvěrových institucí a krytých dluhopisů.

HLAVA IV

OZNAČOVÁNÍ

Článek 27

Označování

1.   Členské státy zajistí, aby se označení „evropský krytý dluhopis“ a jeho úřední překlad do všech úředních jazyků Unie používaly pouze pro kryté dluhopisy, které splňují požadavky stanovené v předpisech přijatých k provedení této směrnice.

2.  Členské státy zajistí, aby se označení „evropský krytý dluhopis (prémiový)“ a jeho úřední překlad do všech úředních jazyků Unie používaly pouze pro kryté dluhopisy, které splňují požadavky stanovené v předpisech přijatých k provedení této směrnice a požadavky způsobilosti stanovené v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013.

HLAVA V

ZMĚNY DALŠÍCH SMĚRNIC

Článek 28

Změna směrnice 2009/65/ES

V článku 52 směrnice 2009/65/ES se odstavec 4 mění takto:

(1)  první pododstavec se nahrazuje tímto:"

„Členské státy mohou limit ve výši 5 % stanovený v odst. 1 prvním pododstavci zvýšit nejvýše na 25 % v případě dluhopisů, které byly vydány před [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 1 den] a splňovaly požadavky stanovené v tomto odstavci ve znění použitelném ke dni jejich vydání, nebo dluhopisů odpovídajících definici krytých dluhopisů podle čl. 3 bodu 1) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 20XX/XX*.

____________________________

* [OP: Vložit odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) …/… ze dne … o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnic 2009/65/ES a 2014/59/EU (Úř. věst. C […], […], s. […])].“;

"

(2)  třetí pododstavec se zrušuje.

Článek 29

Změny směrnice 2014/59/EU

V čl. 2 odst. 1 směrnice 2014/59/EU se bod 96 nahrazuje tímto:"

"(96) „krytým dluhopisem“ nástroj uvedený v čl. 52 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES* ve znění použitelném ke dni jeho vydání a vydaný před ... [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 1 den] nebo krytý dluhopis definovaný v čl. 3 bodě 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 20XX/XX**;

__________________________________

* Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).

** [OP: Vložit odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) …/… ze dne … o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnic 2009/65/ES a 2014/59/EU (Úř. věst. C […], […], s. […])].“.

"

HLAVA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 30

Přechodná opatření

1.   Členské státy zajistí, aby kryté dluhopisy vydané před [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 1 den] a splňující požadavky stanovené v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES ve znění použitelném ke dni jejich vydání nepodléhaly požadavkům stanoveným v článcích 5 až 12 a článcích 15, 16, 17 a 19 této směrnice, ale mohly být až do své splatnosti nadále označovány jako kryté dluhopisy v souladu s touto směrnicí.

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 této směrnice dohlížely na soulad krytých dluhopisů vydaných před … [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 1 den] s požadavky stanovenými v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES ve znění platném k datu jejich vydání, jakož i s platnými požadavky této směrnice podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

2.  Členské státy mohou povolit, aby se první odstavec vztahoval i na navyšované emise krytých dluhopisů, u nichž je ISIN otevřeno před … [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice] po dobu až 24 měsíců po …[OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice], pokud tyto emise splňují všechny následující požadavky:

a)  datum splatnosti krytého dluhopisu je před …[OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 5 let];

b)  celkový objem navýšení emisí provedených po … [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 1 den], pokud nepřesahuje dvojnásobek celkového objemu emise nesplacených krytých dluhopisů ke dni …[OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 1 den];

c)  celkový objem emise krytého dluhopisu v době splatnosti nepřesahuje 6 000 000 000 EUR nebo ekvivalentní částku v domácí měně;

d)  aktiva kolaterálu se nacházejí v členském státě, který uplatnil tuto možnost při provedení této směrnice ve vnitrostátních právních předpisech.

Článek 31

Přezkumy a zprávy

1.  Do XX [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 2 roky] Komise v těsné spolupráci s orgánem EBA předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, případně spolu s legislativním návrhem, ohledně toho, zda a jakým způsobem by mohl být zaveden režim rovnocennosti pro úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy a investory do těchto krytých dluhopisů z třetích zemí, přičemž zohlední mezinárodní vývoj v oblasti krytých dluhopisů, zejména vývoj legislativních rámců v třetích zemích.

2.  Do ... [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 3 roky] Komise v těsné spolupráci s orgánem EBA předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice s ohledem na úroveň ochrany investorů a vývoj v oblasti vydávání krytých dluhopisů v Unii a doporučení ohledně dalších kroků. Tato zpráva obsahuje informace o:

a)  vývoji počtu povolení k vydávání krytých dluhopisů;

b)  vývoji počtu krytých dluhopisů vydaných v souladu s předpisy, jimiž se provádí tato směrnice, a s článkem 129 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)  vývoji v oblasti aktiv využívaných jako kolaterál při vydávání krytých dluhopisů;

d)  vývoji míry přezajištění;

e)  přeshraničních investicích do krytých dluhopisů, včetně přílivu investic z třetích zemí a odlivu investic do třetích zemí;

f)  vývoji v oblasti vydávání krytých dluhopisů se strukturami prodloužitelné splatnosti;

g)  vývoji v oblasti rizik a přínosů plynoucích z použití expozic podle článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013;

h)  fungování trhů s krytými dluhopisy.

3.  Pro účely odstavce 2 členské státy do ... [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 2 roky] předají Komisi informace o písmenech a) až g).

4.  Do ... [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 2 roky] po zadání a obdržení studie o posouzení rizik a přínosů vyplývajících z krytých dluhopisů se strukturami prodloužitelné splatnosti a po konzultaci s orgánem EBA předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, případně spolu s legislativním návrhem.

5.  Do ... [OP: vložit datum stanovené v čl. 32 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice + 2 roky] přijme Komise zprávu o možnosti zavedení nástroje dvojího postihu pod názvem „evropské zajištěné cenné papíry“. Komise tuto zprávu předloží Evropskému parlamentu a Radě, případně spolu s legislativním návrhem.

Článek 32

Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dne [vložit – vstup v platnost + 18 měsíců]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Použijí tyto předpisy nejpozději od ... [lhůta pro provedení ve vnitrostátním právu + 12 měsíců].

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 33

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 34

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ...,

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda / předsedkyně

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení týkající se změny nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, pokud jde o požadavky na krytí likvidity úvěrovými institucemi

Požadavky na speciální rezervu v oblasti likvidity pro kryté dluhopisy stanovené v článku 16 návrhu [směrnice Evropského parlamentu a Rady o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnic 2009/65/ES a 2014/59/EU] se mohou překrývat s požadavky na úvěrové instituce udržovat obecnou rezervu v oblasti likvidity, jak jsou stanoveny v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61.

Aby k takovému překrývání nedocházelo a zároveň bylo zajištěno, že speciální rezerva v oblasti likvidity pro kryté dluhopisy bude uplatňována i během období, na něž se vztahuje ukazatel krytí likvidity (LCR), je Komise ochotna změnit nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 s cílem zajistit úpravu pro zvláštní situaci krytých dluhopisů. Taková změna by měla být přijata včas, aby mohla vstoupit v platnost před datem použitelnosti směrnice o vydávání krytých dluhopisů a dohledu nad krytými dluhopisy.

(1) Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 56.
(2)* DOSUD NEPROBĚHLA PRÁVNĚ JAZYKOVÁ REDAKCE TOHOTO TEXTU.
(3)Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 56.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019.
(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
(7)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity (Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 1).
(8)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 12, 17.1.2015, s. 1).
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).
(10) Doporučení Evropské rady pro systémová rizika ze dne 20. prosince 2012 o financování úvěrových institucí (ESRB/2012/2) (2013/C 119/01).
(11) Zpráva orgánu EBA o rámcích a kapitálových požadavcích pro kryté dluhopisy v EU (EBA Report on EU covered bond frameworks and capital treatment), 2014.
(12) Zpráva orgánu EBA o krytých dluhopisech – doporučení k harmonizaci rámců pro kryté dluhopisy v EU (EBA Report on covered bonds — recommendations on harmonisation of covered bond frameworks in the EU), EBA-Op-2016-23, 2016.
(13)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64).
(14)Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.
(15)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(16)[Úř. věst. C (…).]


Program InvestEU ***I
PDF 457kWORD 137k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí Program InvestEU (COM(2018)0439 – C8-0257/2018 – 2018/0229(COD))
P8_TA(2019)0433A8-0482/2018

Znění ve vašem jazyce se stále ještě připravuje ke zveřejnění. Verze ve formátu PDF nebo Word je již k dispozici, zobrazí se kliknutím na ikonu vpravo nahoře.


Evropské prostředí jednotného námořního portálu ***I
PDF 280kWORD 90k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje prostředí jednotného evropského námořního portálu a zrušuje směrnice 2010/65/EU (COM(2018)0278 – C8-0193/2018 – 2018/0139(COD))
P8_TA-PROV(2019)0434A8-0006/2019

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0278),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0193/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  po konzultací s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 14. února 2019 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0006/2019),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2019/... ,kterým se zřizuje evropské prostředí jednotného námořního portálu a zrušuje směrnice 2010/65/EU

P8_TC1-COD(2018)0139


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 100 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci s Výborem regionů ▌,

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/65/EU(4) od členských států požaduje, aby přijímaly plnění ohlašovacích povinností lodí, připlouvajících do přístavů Unie a odplouvajících z nich, v elektronickém formátu a zajistily přenos hlášení prostřednictvím jednotného portálu s cílem usnadnit a urychlit námořní dopravu.

(2)  Námořní doprava je základem obchodu a komunikací v rámci jednotného trhu i mimo něj. Pro usnadnění námořní dopravy a v zájmu dalšího snížení administrativní zátěže pro lodní společnosti by měly být dále zjednodušeny a harmonizovány postupy informování pro plnění ohlašovacích povinností, které jsou lodním společnostem uloženy v právních aktech Unie, mezinárodních právních aktech a vnitrostátních právních předpisech členských států, a měly by být technologicky neutrální a podporovat v oblasti ohlašování taková řešení, jež obstojí v budoucnosti.

(3)  Evropský parlament i Rada často vyzývaly k zajištění větší interoperability a ucelenějších a uživatelsky vstřícnějších komunikačních a informačních toků s cílem zlepšit fungování vnitřního trhu a plnit potřeby občanů a podniků.

(4)  Hlavním cílem tohoto nařízení je stanovit harmonizovaná pravidla pro poskytování informací vyžadovaných pro účely zastávky v přístavu, a to zejména zajištěním toho, aby bylo možné ohlašovat do všech jednotlivých vnitrostátních jednotných námořních portálů tytéž soubory údajů stejným způsobem. Toto nařízení si rovněž klade za cíl usnadnit předávání informací mezi deklaranty, relevantními orgány a poskytovateli přístavních služeb zajišťujícími danou zastávku v přístavu, jakož i dalšími členskými státy. Uplatňováním tohoto nařízení by se neměly změnit časové rámce ani podstata ohlašovacích povinností a nemělo by být dotčeno následné ukládání a zpracovávání informací na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni.

(5)  Existující vnitrostátní jednotný námořní portál v každém členském státě by se měl zachovat jako základ pro technologicky neutrální a interoperabilní evropské prostředí jednotného námořního portálu. Vnitrostátní jednotný námořní portál by měl představovat komplexní vstupní bod pro podávání zpráv provozovatelů námořní dopravy, který plní funkce sběru údajů od deklarantů a rozesílání údajů všem odpovídajícím příslušným orgánům a poskytovatelům přístavních služeb.

(6)  V zájmu lepší účinnosti vnitrostátních jednotných námořních portálů a přípravy na budoucí vývoj by mělo být členským státům umožněno zachovat stávající nebo zavést nová opatření s cílem využívat vnitrostátní jednotné námořní portály pro ohlašování podobných informací pro jiné druhy dopravy.

(7)  Uživatelská rozhraní těchto vnitrostátních jednotných námořních portálů by se měla ze strany deklarantů harmonizovat na úrovni Unie, aby se usnadnilo podávání zpráv a dále snížila administrativní zátěž. Této harmonizace by mělo být dosaženo tím, že se v každém vnitrostátním jednotném námořním portálu bude používat společný software rozhraní pro výměnu informací mezi systémy vyvinutý na úrovni Unie. Členské státy by měly odpovídat za integraci a správu tohoto modulu rozhraní a za pravidelnou a včasnou aktualizaci softwaru, jakmile Komise poskytne nové verze. Komise by měla tento modul vyvinout a zajišťovat jeho potřebné aktualizace, neboť digitální technologie se vyvíjejí rychle a jakékoli technologické řešení by v důsledku nového technologického vývoje mohlo během krátké doby zastarat.

(8)  Jiné ohlašovací kanály zajišťované členskými státy a poskytovateli služeb, jako například společné přístavní systémy, by bylo možné zachovat jakožto volitelné vstupní body pro ohlašování a měly by být schopny plnit funkci poskytovatelů datových služeb.

(9)  Aby se vnitrozemským členským státům, které nedisponují námořními přístavy, neukládala nepřiměřená administrativní zátěž, měly by být tyto členské státy osvobozeny od povinnosti vyvinout, zřídit, provozovat a zpřístupnit vnitrostátní jednotný námořní portál. To znamená, že od členských států, které této výjimky využívají, by se nemělo vyžadovat plnění povinností, jež jsou s vyvinutím, zřízením, provozováním a zpřístupněním vnitrostátního jednotného námořního portálu spojeny.

(10)  Součástí vnitrostátních jednotných námořních portálů by mělo být snadno ovladatelné grafické uživatelské rozhraní se společnými funkcemi umožňující deklarantům manuální ohlašování informací. Členské státy by měly nabízet grafické uživatelské rozhraní pro manuální vkládání údajů deklaranty také prostřednictvím vkládání harmonizovaných digitálních tabulek. Komise a členské státy by vedle zajištění společných funkcí měly také koordinovat své úsilí s cílem zajistit, aby uživatelská zkušenost s grafickým uživatelským rozhraním byla co nejpodobnější.

(11)  Nové digitální technologie představují stále větší příležitost ke zvýšení efektivnosti odvětví námořní dopravy a snížení administrativní zátěže. Aby se přínosy těchto nových technologií projevily co nejdříve, měla by být Komisi svěřena pravomoc měnit prostřednictvím prováděcích aktů technické specifikace, normy a postupy harmonizovaného prostředí pro podávání zpráv. To by mělo účastníkům trhu ponechat dostatečnou flexibilitu na rozvoj nových digitálních technologií a nové technologie by měly být zohledňovány rovněž při přezkumu tohoto nařízení.

(12)  Odpovídající podpora a informace o postupech a technických požadavcích týkajících se používání vnitrostátního jednotného námořního portálu by měla být deklarantům poskytnuta prostřednictvím snadno dostupných a uživatelsky vstřícných vnitrostátních internetových stránek se společnými normami pro vzhled programu („look and feel“).

(13)  Úmluva o usnadnění mezinárodní námořní dopravy (úmluva FAL)(5) stanoví, že veřejné orgány musí ve všech případech vyžadovat ohlašování pouze nezbytných informací a udržovat počet položek na minimu. Místní podmínky mohou nicméně vyžadovat specifické informace v zájmu zajištění bezpečnosti plavby.

(14)  Aby evropské prostředí jednotného námořního portálu mohlo fungovat, je třeba vytvořit komplexní soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu s veškerými prvky informací, jež by mohly vnitrostátní orgány nebo provozovatelé přístavů požadovat pro administrativní a provozní účely, když loď dělá zastávku v přístavu. Při tvorbě souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu by Komise měla zohlednit relevantní práci vykonanou na mezinárodní úrovni. Jelikož se rozsah ohlašovacích povinností v členských státech liší, měl by být vnitrostátní jednotný námořní portál v daném členském státě nastaven tak, aby soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu přijímal bez jakýchkoli změn a nepřihlížel k informacím, které nejsou pro daný stát relevantní.

(15)  Každý členský stát by měl mít za výjimečných okolností možnost vyžadovat od deklarantů doplňující prvky údajů. Tyto výjimečné okolnosti mohou nastat například tehdy, pokud vznikne naléhavá potřeba zajistit ochranu vnitřního pořádku a bezpečnosti nebo řešit závažné ohrožení zdraví osob či zvířat nebo životního prostředí. Pojem výjimečných okolností by měl být vykládán restriktivně.

(16)  Příslušné ohlašovací povinnosti obsažené v unijních a mezinárodních právních aktech by měly být uvedeny v příloze tohoto nařízení. Tyto ohlašovací povinnosti by měly poskytovat základ pro vytvoření komplexního souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu. Příloha by měla také obsahovat odkaz na příslušné kategorie ohlašovacích povinností na vnitrostátní úrovni a členské státy by měly mít možnost požádat Komisi o změnu souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu na základě ohlašovacích povinností obsažených v jejich vnitrostátních právních předpisech a požadavcích. Právní akt Unie, kterým se mění soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu na základě ohlašovací povinnosti obsažené ve vnitrostátních právních předpisech a požadavcích, by měl zahrnovat výslovný odkaz na tyto vnitrostátní právní předpisy a požadavky.

(17)  Kdykoli se informace z vnitrostátního jednotného námořního portálu rozesílají příslušným orgánům, měly by se při přenosu dodržet společné požadavky na údaje, formáty a kódy pro ohlašovací povinnosti a formality stanovené v právních aktech Unie, které jsou uvedeny v příloze, a přenos by se měl uskutečnit prostřednictvím systémů IT stanovených v těchto právních předpisech, například elektronickým zpracováním dat uvedeným v čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013(6).

(18)  Při provádění tohoto nařízení by měly být zohledněny systémy SafeSeaNet vytvořené na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, které by měly i nadále usnadňovat výměnu a rozesílání informací obdržených prostřednictvím vnitrostátního jednotného námořního portálu mezi členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES(7).

(19)  Přístavy nejsou konečným místem určení zboží. Efektivnost zastávek lodí v přístavech má vliv na celý logistický řetězec přepravy nákladu a cestujících do přístavů a z nich. Aby byla zajištěna interoperabilita, multimodálnost a plynulé začlenění námořní dopravy do celkového logistického řetězce a usnadněny jiné druhy dopravy, měly by mít vnitrostátní jednotné námořní portály možnost vyměňovat si příslušné informace, například doby připlutí a odplutí, s podobnými rámci pro jiné druhy dopravy.

(20)  S cílem zlepšit efektivnost námořní dopravy a omezit duplicitu těch informací, které se musí předkládat pro provozní účely při zastávce lodě v přístavu, by informace poskytované deklarantem pro vnitrostátní jednotný námořní portál měly sdíleny také s některými dalšími subjekty, jako jsou provozovatelé přístavů nebo terminálů, jsou-li k tomu tyto subjekty oprávněny deklarantem, a při zohlednění potřeby dodržovat důvěrnost, citlivost obchodních informací a právní omezení. Cílem tohoto nařízení je zlepšit při plnění ohlašovacích povinností zpracování údajů na základě zásady „pouze jednou“.

(21)  Nařízení (EU) č. 952/2013 stanoví, že na zboží dovezené na celní území Unie se musí vztahovat vstupní souhrnné prohlášení, které se musí celním orgánům předložit elektronicky. Vzhledem k důležitosti informací vstupního souhrnného prohlášení pro řízení bezpečnostních a finančních rizik se v současné době vyvíjí zvláštní elektronický systém pro předkládání a správu vstupních souhrnných prohlášení na celním území Unie. Vstupní souhrnné prohlášení proto nebude možné předložit prostřednictvím modulu harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv. Avšak vzhledem k tomu, že určité prvky údajů předkládaných se vstupním souhrnným prohlášením jsou potřebné rovněž k plnění dalších celních formalit a ohlašovacích povinností v námořní dopravě při zastávce lodě v přístavu Unie, evropské prostředí jednotného námořního portálu ▌ by mělo být schopné zpracovávat prvky údajů vstupního souhrnného prohlášení. Mělo by se počítat i s možností, že by vnitrostátní jednotný námořní portál vyhledával příslušné informace, které už byly předloženy prostřednictvím vstupního souhrnného prohlášení.

(22)  V zájmu úplné harmonizace požadavků na ohlašování by celní, námořní a další příslušné orgány měly spolupracovat na vnitrostátní i unijní úrovni. Ke zlepšené účinnosti této spolupráce a k bezproblémovému fungování vnitrostátních jednotných námořních portálů by měli přispívat národní koordinátoři pověření specifickými povinnostmi.

(23)  Aby se mohly opakovaně používat informace poskytnuté prostřednictvím vnitrostátních jednotných námořních portálů a usnadnilo se předkládání informací deklaranty, je třeba zavést společné databáze. Měla by být zřízena lodní databáze evropského prostředí jednotného námořního portálu, obsahující referenční seznam údajů o lodi a výjimkách z hlášení, které pro ni platí, jak byly nahlášeny do příslušného vnitrostátního jednotného námořního portálu. Aby se usnadnilo předkládání informací deklaranty, měla by být zřízena společná databáze míst, obsahující referenční seznam ▌kódů míst, který zahrnuje kód OSN pro lokality obchodu a dopravy (UN/LOCODE), specifické kódy SafeSeaNet a kódy přístavních zařízení registrovaných v Globálním integrovaném námořním informačním systému (GISIS) Mezinárodní námořní organizace (IMO). Dále by měla být zřízena společná databáze nebezpečného zboží, obsahující seznam nebezpečného a znečišťujícího zboží, které se musí oznamovat do vnitrostátního jednotného námořního portálu v souladu se směrnicí 2002/59/ES a dokumentem IMO FAL č. 7, s přihlédnutím k příslušným prvkům údajů z úmluv a předpisů IMO.

(24)  Příslušné orgány by při zpracování osobních údajů na základě tohoto nařízení měly dodržovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(8). Komise by při zpracování osobních údajů na základě tohoto nařízení ▌ měla dodržovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725(9).

(25)  Evropské prostředí jednotného námořního portálu a vnitrostátní jednotné námořní portály by neměly zavdávat další důvody k jakémukoli zpracovávání osobních údajů kromě těch, které jsou nutné k jejich fungování, a neměly by se používat k udělování nových přístupových práv k osobním údajům.

(26)  Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o doplnění tohoto nařízení stanovením a změnami souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu a určením definic, kategorií a specifikací údajů pro prvky údajů; a pokud jde o změny přílohy  s cílem začlenit ohlašovací povinnosti zavedené na vnitrostátní úrovni, jakož i zohlednit veškeré nové ohlašovací povinnosti přijaté v právních aktech Unie. Komise by měla zajistit dodržování společných požadavků na údaje, formáty a kódy stanovených v právních aktech Unie a mezinárodních právních aktech. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(10). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada zejména veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(27)  Komise by při přípravě aktů v přenesené pravomoci měla zajistit, aby byly konzultace s odborníky a podnikatelskou sférou členských států vedeny transparentně a s řádným předstihem.

(28)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(11).

(29)  Komisi by měly být svěřeny především prováděcí pravomoci ke stanovení funkčních a technických specifikací, mechanismů kontroly kvality a postupů pro zavedení, udržování a využívání modulu harmonizovaného rozhraní a souvisejících harmonizovaných prvků vnitrostátních jednotných námořních portálů. Komisi by měly být rovněž svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení technických specifikací, norem a postupů pro společné služby evropského prostředí jednotného námořního portálu.

(30)  Toto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014(12), které stanoví podmínky, za nichž členské státy uznávají určité prostředky pro elektronickou identifikaci ▌fyzických a právnických osob, které spadají do oznámeného systému elektronické identifikace jiného členského státu. Nařízení (EU) č. 910/2014 stanoví podmínky, za nichž uživatelé mohou používat prostředky pro elektronickou identifikaci a autentizaci za účelem přístupu k on-line veřejným službám v přeshraničních situacích.

(31)  Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. Pro účely tohoto hodnocení by se měly shromažďovat informace, aby bylo možné posoudit, nakolik fungování tohoto nařízení plní vytčené cíle. Komise by rovněž vedle jiných možností měla vyhodnotit přidanou hodnotu vytvoření centralizovaného a harmonizovaného evropského ohlašovacího systému, například centrálního rozhraní pro podávání zpráv.

(32)  Směrnice 2010/65/EU by proto měla být zrušena s účinkem ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(33)  Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(13),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví rámec pro technologicky neutrální a interoperabilní evropské prostředí jednotného námořního portálu s harmonizovanými rozhraními, aby se usnadnil elektronický přenos informací v souvislosti s ohlašovacími povinnostmi pro lodě připlouvající do přístavu Unie, pobývající v něm a vyplouvající z něj.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „evropským prostředím jednotného námořního portálu“ právní a technický rámec pro elektronický přenos informací v souvislosti s ohlašovacími povinnostmi ▌pro ▌zastávky v přístavech Unie, který se skládá ze sítě vnitrostátních jednotných námořních portálů s harmonizovanými rozhraními pro podávání zpráv a zahrnuje výměnu údajů prostřednictvím systému SafeSeaNet a dalších relevantních systémů, jakož i společné služby pro registraci uživatelů a správu přístupu, adresování, identifikaci lodí, kódy lokalit a informace o nebezpečném a znečišťujícím zboží a o zdraví;

2)  „lodí“ jakékoli námořní plavidlo či plavidlo provozované v mořském prostředí, na něž se vztahuje konkrétní ohlašovací povinnost uvedená v příloze;

3)  „vnitrostátním jednotným námořním portálem“ technická platforma zřízená a provozovaná na vnitrostátní úrovni pro elektronické přijímání, výměnu a předávání informací za účelem plnění ohlašovacích povinností, která zahrnuje společně vymezenou správu přístupových práv, modul harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv a grafické uživatelské rozhraní pro komunikaci s deklaranty, jakož i propojení se systémy a databázemi relevantních orgánů na vnitrostátní a unijní úrovni, která umožňuje sdělovat deklarantům zprávy či potvrzení zahrnující širokou škálu rozhodnutí přijímaných všemi zúčastněnými relevantními orgány a která by mohla rovněž případně umožňovat propojení s jinými prostředky pro podávání zpráv;

4)  „modulem harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv“ middlewarová součást vnitrostátního jednotného námořního portálu, jejímž prostřednictvím lze vyměňovat informace mezi informačním systémem používaným deklarantem a příslušným vnitrostátním jednotným námořním portálem;

5)  „ohlašovací povinností“ informace požadované v unijních a mezinárodních právních aktech uvedených v příloze, jakož i ve vnitrostátních právních předpisech a požadavcích, na něž příloha odkazuje, které musí být poskytnuty ▌v souvislosti se zastávkou v přístavu;

6)  „zastávkou v přístavu“ připlutí lodě do námořního přístavu v členském státě, pobyt v něm a vyplutí z něj ▌;

7)  „prvkem údajů“ nejmenší jednotka informací, která má jedinečnou definici a přesné technické charakteristiky, jako je formát, délka a typ znaků;

8)  „souborem údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu “ úplný seznam prvků údajů vyplývající z ohlašovacích povinností;

9)  „grafickým uživatelským rozhraním“ webové rozhraní pro vkládání údajů do vnitrostátního jednotného námořního portálu umožňující dvousměrnou webovou výměnu mezi uživatelem a systémem, v němž může deklarant vkládat údaje manuálně, například prostřednictvím harmonizovaných digitálních tabulek a funkcí, díky nimž lze ohlašované prvky údajů z těchto tabulek získat, a které obsahuje společné funkce a prvky zajišťující deklarantům běžný navigační tok a nahrávání údajů;

10)  „společnou adresovací službou“ doplňková dobrovolná služba pro deklaranty určená k navázání přímého mezisystémového datového spojení mezi systémem deklaranta a modulem harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv příslušného vnitrostátního jednotného námořního portálu;

11)  „deklarantem“ jakákoli fyzická či právnická osoba, která podléhá ohlašovacím povinnostem, nebo jakákoli řádně zmocněná fyzická nebo právnická osoba jednající jménem uvedené osoby v mezích příslušné ohlašovací povinnosti;

12)  „celními orgány“ orgány definované v čl. 5 bodě 1 nařízení (EU) č. 952/2013;

13)  „poskytovatelem datových služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje služby informačních a komunikačních technologií ▌deklarantovi v souvislosti s ohlašovacími povinnostmi;

14)  „elektronickým přenosem informací“ proces přenosu digitálně kódovaných informací za použití upravitelného strukturovaného formátu, který lze přímo používat k ukládání údajů a jejich zpracování počítači;

15)  „poskytovatelem přístavních služeb“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba poskytující jednu nebo více kategorií přístavních služeb uvedených v čl. 1 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/352(14).

Kapitola II

Soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu

Článek 3

Stanovení souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu

1.  Komise stanoví a mění soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu podle odstavce 3 tohoto článku.

2.  ▌Do … [šest měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] ▌ oznámí členské státy Komisi ohlašovací povinnosti vyplývající z vnitrostátních právních předpisů a požadavků a prvky údajů, jež mají být zahrnuty do souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu. Členské státy přesně určí tyto prvky údajů. ▌

3.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 s cílem změnit přílohu tohoto nařízení za účelem vložení, výmazu nebo úpravy odkazů na vnitrostátní právní předpisy nebo požadavky, unijní či mezinárodní právní akty a s cílem stanovit a změnit soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu.

První z těchto aktů v přenesené pravomoci se přijme do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Podle článku 4 může členský stát Komisi požádat, aby v souladu s ohlašovacími povinnostmi obsaženými ve vnitrostátních právních předpisech a požadavcích vložila do souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu prvky údajů nebo je v něm změnila. Komise při posuzování toho, zda mají být prvky údajů zahrnuty do souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu, zohlední bezpečnostní aspekty, jakož i zásady úmluvy FAL, totiž zásadu vyžadovat ohlašování pouze nezbytných informací a udržovat počet položek na minimu.

Komise do tří měsíců od podání žádosti rozhodne, zda prvky údajů do souboru údajů prostředí jednotného evropského námořního portálu vloží. Komise své rozhodnutí odůvodní.

Akt v přenesené pravomoci, kterým se do souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu vkládá nebo kterým se mění prvek údajů, obsahuje výslovný odkaz na  vnitrostátní právní předpisy a požadavky uvedené ve třetím pododstavci.

Pokud Komise rozhodne, že požadovaný prvek údajů nebude vložen, své zamítnutí řádně odůvodní s odkazem na bezpečnost plavby a zásady úmluvy FAL

Článek 4

Změny souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu

1.  Pokud členský stát hodlá ▌změnit ohlašovací povinnost ▌podle svých vnitrostátních právních předpisů a požadavků, což by zahrnovalo poskytování jiných informací než těch, které jsou obsaženy v souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu, neprodleně to oznámí Komisi. Členský stát ve svém oznámení přesně určí informace nezahrnuté do souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu a uvede plánovanou dobu uplatňování předmětné ohlašovací povinnosti.

2.  Členský stát nezavede nové ohlašovací povinnosti, ledaže toto zavedení schválila Komise postupem uvedeným v článku 3 a odpovídající informace byly začleněny do souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu a použity v rámci harmonizovaných rozhraní pro podávání zpráv.

3.  Komise posoudí potřebu změnit soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu v souladu s čl. 3 odst. 3. Změny souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu se provádí pouze jednou ročně s výjimkou řádně odůvodněných případů.

4.  Za výjimečných okolností může členský stát vyžadovat od deklarantů poskytování doplňujících prvků údajů bez schválení ze strany Komise, a to po dobu nejdéle tří měsíců. Členský stát neprodleně oznámí tyto prvky údajů Komisi. Pokud výjimečné okolnosti přetrvávají, může Komise členskému státu dovolit, aby vyžadoval doplňující prvky údajů po dobu dalších dvou tříměsíčních období.

Nejpozději jeden měsíc před koncem posledního tříměsíčního období uvedeného v prvním pododstavci může členský stát požádat Komisi, aby se doplňující prvky údajů staly součástí souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu v souladu s čl. 3 odst. 3. Členský stát může od deklarantů nadále vyžadovat, aby tyto doplňující prvky údajů poskytovali, dokud Komise nepřijme rozhodnutí, a v případě kladného rozhodnutí, dokud není zaveden změněný soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu.

Kapitola III

Poskytování informací

Článek 5

Vnitrostátní jednotný námořní portál

1.  Každý členský stát zřídí vnitrostátní jednotný námořní portál, jehož prostřednictvím v souladu s tímto nařízením, a aniž jsou dotčeny články 7 a 11, se jednou poskytnou veškeré informace potřebné ke splnění ohlašovacích povinností, a to prostřednictvím souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu a v  souladu s ním a za použití modulu harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv a grafického uživatelského rozhraní uvedených v článku 6, případně jiných prostředků podávání zpráv podle článku 7, za účelem zpřístupnění těchto informací relevantním orgánům členských států v rozsahu nezbytném k plnění jejich funkcí.

Členské státy odpovídají za ▌provoz svých vnitrostátních jednotných námořních portálů.

Členské státy mohou vnitrostátní jednotný námořní portál zřídit společně s jedním nebo několika dalšími členskými státy. Tyto členské státy určí dotčený jednotný námořní portál za svůj vnitrostátní jednotný námořní portál a ponechají si odpovědnost za jeho provoz v souladu s tímto nařízením.

2.  Členské státy, jež nemají námořní přístavy, jsou od povinnosti vyvinout, zřídit, provozovat a zpřístupnit vnitrostátní jednotný námořní portál podle odstavce 1 osvobozeny.

3.  Členské státy zajistí:

a)  slučitelnost vnitrostátního jednotného námořního portálu s modulem harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv a to, aby grafické uživatelské rozhraní jejich vnitrostátního jednotného námořního portálu plnilo společné funkce v souladu s čl. 6 odst. 2;

b)  včasné začlenění harmonizovaných rozhraní pro podávání zpráv v souladu s lhůtami pro provedení stanovenými v prováděcím aktu uvedeném v článku 6 a všech následných aktualizací v souladu s termíny dohodnutými ve víceletém prováděcím plánu;

c)  spojení s odpovídajícími systémy příslušných orgánů, aby se umožnil přenos údajů, které se mají prostřednictvím vnitrostátního jednotného námořního portálu oznamovat uvedeným orgánům a těmto systémům v souladu s prvními akty Unie a vnitrostátními právními předpisy a požadavky a technickými specifikacemi těchto systémů;

d)  poskytování asistenční služby během prvních 12 měsíců od … [datum použitelnosti tohoto nařízení] a internetové stránky pro online podporu jejich vnitrostátního jednotného námořního portálu uvádějící jasné instrukce v úředním jazyce či jazycích daného členského státu a v příslušných případech v mezinárodně používaném jazyce;

e)  poskytování odpovídající nezbytné odborné přípravy pro pracovníky přímo zapojené do provozu vnitrostátního jednotného námořního portálu.

4.  Členské státy zajistí, aby se požadované informace dostaly k orgánům, které jsou pověřeny uplatňováním daných právních předpisů, a aby byly omezeny na potřeby každého z těchto orgánů. Členské státy přitom zajistí dodržování právních požadavků týkajících se přenosu informací, ▌ stanovených v právních aktech Unie uvedených v příloze, a případně používání metod elektronického zpracovávání údajů uvedených v čl. 6 odst. 1 nařízení (EU) č. 952/2013. Členské státy rovněž zajistí interoperabilitu s informačními systémy, které používají tyto orgány.

5.  Vnitrostátní jednotné námořní portály deklarantům technicky umožní, aby mohli ▌ poskytovatelům přístavních služeb v přístavu určení odděleně zpřístupnit dílčí soubor prvků údajů předem vymezený na vnitrostátní úrovni.

6.  Pokud členský stát nevyžaduje k plnění ohlašovacích povinností všechny prvky údajů souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu, vnitrostátní jednotný námořní portál přijímá podání, která jsou omezena na prvky údajů vyžadované tímto členským státem. Vnitrostátní jednotný námořní portál přijímá rovněž podání deklarantů obsahující doplňující prvků souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu; tyto doplňující prvky však nemusí zpracovávat a uchovávat.

7.  Členské státy uchovávají informace předložené jejich vnitrostátnímu jednotnému námořnímu portálu pouze po dobu potřebnou k zajištění splnění požadavků stanovených tímto nařízením a k zajištění souladu s unijními, mezinárodními a vnitrostátními právními akty uvedenými v příloze ▌. Členské státy poté tyto informace neprodleně vymažou.

8.  Členské státy v elektronickém formátu harmonizovaném na úrovni Unie veřejně zpřístupní doby odhadovaného a skutečného připlutí a vyplutí lodí založené na údajích předložených deklaranty do vnitrostátního jednotného námořního portálu. Tato povinnost se netýká se lodí přepravujících citlivý náklad, kde by zveřejnění těchto informací prostřednictvím vnitrostátního jednotného námořního portálu mohlo představovat bezpečnostní hrozbu.

9.  Vnitrostátní jednotné námořní portály mají jednotnou internetovou adresu ▌.

10.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví harmonizovanou strukturu internetové stránky podpory uvedené v odst. 3 písm. d), technické specifikace zpřístupnění doby připlutí a vyplutí podle odstavce 8 a jednotný formát pro internetové adresy podle odstavce 9. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

První takový prováděcí akt se přijme do …[dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 6

Harmonizovaná rozhraní pro podávání zpráv

1.  Komise v úzké spolupráci s členskými státy přijme prováděcí akty, jimiž stanoví funkční a technické specifikace modulu harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv pro vnitrostátní jednotné námořní portály. Cílem funkčních a technických specifikací je usnadnit interoperabilitu s různými technologiemi a ohlašovacími systémy uživatelů.

První takový prováděcí akt se přijme do …[dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

2.  Komise v úzké spolupráci s členskými státy do …[tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] vyvine a poté aktualizuje modul harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv pro vnitrostátní jednotné námořní portály v souladu se specifikacemi uvedenými v odstavcích 1 a 5 tohoto článku.

3.  Komise poskytne členským státům modul harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv a veškeré relevantní informace pro účely začlenění do jejich vnitrostátních jednotných námořních portálů.

4.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví společné funkce grafického uživatelského rozhraní a vzory harmonizovaných digitálních tabulek uvedených v čl. 2 bodu 9.

První takový prováděcí akt se přijme do …[dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

5.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž změní technické specifikace, normy a postupy s cílem zajistit, aby byla harmonizovaná rozhraní pro podávání zpráv otevřená budoucím technologiím.

6.  Prováděcí akty uvedené v tomto článku se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

Článek 7

Jiné způsoby podávání zpráv

1.  Členské státy umožní deklarantům dobrovolně vkládat informace do vnitrostátního jednotného námořního portálu prostřednictvím poskytovatelů datových služeb, kteří splňují požadavky modul harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv.

2.  Členské státy mohou deklarantům povolit, aby informace poskytovali prostřednictvím jiných komunikačních kanálů ▌, pokud jsou tyto kanály pro deklaranty dobrovolné. V takovém případě členské státy zajistí, aby tyto jiné kanály zpřístupnily příslušné informace vnitrostátnímu jednotnému námořnímu portálu.

3.  Členské státy mohou používat alternativní prostředky poskytování informací v případě dočasného selhání kteréhokoli z elektronických systémů uvedených v článcích 5 a 6 a v článcích 12 až 17.

Článek 8

Zásada „pouze jednou“

1.  Aniž je dotčen čl. 11 odst. 1 a pokud právo Unie nestanoví jiný požadavek, členské státy zajistí, aby byli deklaranti žádáni o poskytnutí informací podle tohoto nařízení pouze jednou za každou zastávku v přístavu a aby příslušné prvky údajů souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu byly zpřístupněny a opakovaně použity v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

2.  Komise zajistí, aby ▌informace ▌a podrobné údaje o identifikaci lodě, jakož i výjimky týkající se dané lodě, které jsou poskytované prostřednictvím vnitrostátního jednotného námořního portálu, byly zaznamenány v databázi lodě evropského prostředí jednotného námořního portálu uvedené v článku 14 a zpřístupněny při dalších zastávkách v přístavech v rámci Unie.

3.  Členské státy zajistí, aby prvky údajů souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu poskytované při vyplutí z přístavu v Unii byly deklarantům zpřístupněny za účelem splnění ohlašovacích povinností při vplutí do dalšího přístavu v Unii, pokud loď neměla během dané plavby zastávku v přístavu mimo Unii. Tento odstavec se nevztahuje na informace obdržené podle nařízení (EU) č. 952/2013, ledaže uvedené nařízení stanoví možnost zpřístupnění takových informací pro tento účel.

4.  Všechny relevantní prvky údajů souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu obdržené v souladu s tímto nařízením se zpřístupní jiným vnitrostátním jednotným námořním portálům prostřednictvím systému SafeSeaNet.

5.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví seznam relevantních prvků údajů uvedených v odstavcích 3 a 4 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

Článek 9

Odpovědnost za předávané informace

Deklarant odpovídá za zajištění předložení prvků údajů v souladu s platnými právními a technickými požadavky. Deklarant i nadále odpovídá za údaje a za aktualizaci veškerých informací, u nichž po jejich předložení vnitrostátnímu jednotnému námořnímu portálu došlo ke změně.

Článek 10

Ochrana údajů a důvěrnost

1.  Příslušné orgány při zpracovávání osobních údajů v rámci tohoto nařízení dodržují nařízení (EU) 2016/679.

2.  Komise při zpracovávání osobních údajů v rámci tohoto nařízení dodržuje nařízení (EU) 2018/1725.

3.  Členské státy a Komise přijmou v souladu s platnými unijními nebo vnitrostátními právními předpisy nezbytná opatření k zajištění důvěrnosti obchodních a jiných citlivých informací vyměňovaných podle tohoto nařízení.

Článek 11

Dodatečná ustanovení pro celní orgány

1.  Toto nařízení nebrání výměně informací mezi celními orgány členských států nebo mezi celními orgány a hospodářskými subjekty za použití elektronického zpracování dat podle čl. 6 odst. 1 nařízení (EU) č. 952/2013.

2.   Příslušné informace vstupního souhrnného celního prohlášení uvedeného v článku 127 nařízení (EU) č. 952/2013 se, je-li to slučitelné s celními předpisy Unie, zpřístupní vnitrostátnímu jednotnému námořnímu portálu pro informaci a případně se opakovaně použijí pro jiné ohlašovací povinnosti uvedené v příloze.

3.   Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví seznam příslušných informací uvedených v odstavci 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

První takový prováděcí akt se přijme do …[dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Kapitola IV

Společné služby

Článek 12

Systém registrace uživatelů evropského prostředí jednotného námořního portálu a správy přístupu k němu

1.  Pro případy, kdy se vyžaduje autentizace, Komise zavede společný systém registrace uživatelů a správy přístupu k němu pro deklaranty a poskytovatele datových služeb, kteří používají vnitrostátní jednotný námořní portál, a také pro vnitrostátní orgány, které mají přístup k vnitrostátnímu jednotnému námořnímu portálu, a zajistí jeho dostupnost. Tento společný systém registrace uživatelů a správy přístupu k němu zajistí jednotnou registraci uživatelů pomocí některého stávajícího unijního rejstříku, která bude uznána na úrovni Unie, jakož i společnou správu uživatelů a monitorování uživatelů na úrovni Unie.

2.  Každý členský stát určí vnitrostátní orgán, který má být odpovědný za identifikaci a registraci nových uživatelů a za změny a ukončení platnosti existujících účtů prostřednictvím systému uvedeného v odstavci 1.

3.  Pro účely přístupu k vnitrostátnímu jednotnému námořnímu portálu v různých členských státech se deklarant nebo poskytovatel datových služeb registrovaný v systému registrace uživatelů evropského prostředí jednotného námořního portálu a správy přístupu k němu považuje za registrovaného na vnitrostátním jednotném námořním portálu ve všech členských státech a působí v mezích přístupových práv udělených jednotlivými členskými státy v souladu s jejich vnitrostátními pravidly.

4.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace, normy a postupy pro vytvoření společného systému registrace uživatelů uvedeného v odstavci 1, a správy přístupu k němu, včetně funkcí uvedených v odstavci 2. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

První z těchto prováděcích aktů se přijme do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 13

Společná adresovací služba

1.  Pokud byl v plném rozsahu proveden modul harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv v souladu s článkem 6, vytvoří Komise v úzké spolupráci s členskými státy doplňkovou dobrovolnou společnou adresovací službu.

2.  Komise v úzké spolupráci s členskými státy přijme prováděcí akty, jimiž stanoví funkční a technické specifikace, mechanismy kontroly kvality a postupy pro zavedení, údržbu a používání společné adresovací služby. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

První z těchto prováděcích aktů se přijme do … [pět let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 14

Databáze lodí evropského prostředí jednotného námořního portálu

1.  V souladu s čl. 8 odst. 2 Komise zřídí databázi lodí evropského prostředí jednotného námořního portálu obsahující seznam informací a podrobných údajů o identifikaci lodí a také záznamy o výjimkách z hlášení, které se dané lodi týkají.

2.  Členské státy zajistí poskytnutí údajů uvedených v odstavci 1 do databáze lodí evropského prostředí jednotného námořního portálu na základě údajů předložených deklaranty do vnitrostátního jednotného námořního portálu.

3.  Komise zajistí, aby v zájmu usnadnění hlášení lodí byly údaje z databáze lodí dostupné pro vnitrostátní jednotné námořní portály.

4.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace, normy a postupy pro vytvoření databáze uvedené v odstavci 1, pokud jde o shromažďování, ukládání, aktualizaci a poskytování informací a podrobných údajů o identifikaci lodí, jakož i záznamů o výjimkách z hlášení, které se dané lodi týkají. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

První takový prováděcí akt se přijme do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 15

Společná databáze míst

1.  Komise vytvoří společnou databázi míst obsahující referenční seznam kódů míst(15) a kódů přístavních zařízení registrovaných v databázi GISIS Mezinárodní námořní organizace (IMO).

2.  Komise zajistí, aby v zájmu usnadnění hlášení lodí byly údaje z databáze míst dostupné pro vnitrostátní jednotné námořní portály.

3.  Členské státy zpřístupní informace z databáze míst na vnitrostátní úrovni prostřednictvím vnitrostátních jednotných námořních portálů.

4.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace, normy a postupy pro vytvoření ▌ společné databáze míst uvedené v odstavci 1, pokud jde o shromažďování, ukládání, aktualizace a poskytování kódů míst a přístavních zařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

První takový prováděcí akt se přijme do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 16

Společná databáze nebezpečného zboží

1.  Komise vytvoří společnou databázi nebezpečného zboží obsahující seznam nebezpečného a znečišťujícího zboží, které se musí oznamovat v souladu se směrnicí 2002/59/ES a dokumentem ▌FAL IMO č. 7 s přihlédnutím k příslušným prvkům údajů z úmluv a předpisů IMO.

2.  Komise zajistí, aby v zájmu usnadnění hlášení lodí byly údaje ze společné databáze nebezpečného zboží dostupné pro vnitrostátní jednotné námořní portály.

3.  Databáze se propojí s příslušnými záznamy v databázi MAR-CIS vytvořené Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA), pokud jde o informace o souvisejícím nebezpečí a rizicích nebezpečného a znečišťujícího zboží.

4.  Databáze se použije na vnitrostátní a unijní úrovni jako referenční i ověřovací nástroj během postupu podávání zpráv prostřednictvím vnitrostátních jednotných námořních portálů.

5.  Členské státy zpřístupní informace ze společné databáze nebezpečného zboží na vnitrostátní úrovni prostřednictvím vnitrostátních jednotných námořních portálů.

6.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace, normy a postupy pro vytvoření společné databáze nebezpečného zboží uvedené v odstavci 1, pokud jde o shromažďování, ukládání a poskytování referenčních informací o nebezpečném zboží. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

První takový prováděcí akt se přijme do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Článek 17

Společná databáze o hygienických podmínkách na lodích

1.  Komise zpřístupní společnou databázi o hygienických podmínkách na lodích, ve které je možné přijímat a ukládat údaje v souvislosti s námořním zdravotním prohlášením podle článku 37 Mezinárodních zdravotnických předpisů z roku 2005 (MZP). Osobní údaje nemocných osob na palubě lodí nesmějí být v této databázi ukládány.

K databázi mají přístup příslušné zdravotnické orgány členských států za účelem přijímání a výměny údajů.

2.  Členské státy, které databázi o hygienických podmínkách na lodích používají, oznámí Komisi svůj vnitrostátní orgán odpovědný za správu uživatelů této databáze, včetně registrace nových uživatelů, jakož i změn a ukončení platnosti účtů.

3.  Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví technické specifikace, normy a postupy pro vytvoření databáze uvedené v odstavci 1. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 24 odst. 2.

Kapitola V

Koordinace činností evropského prostředí jednotného námořního portálu

Článek 18

Národní koordinátoři

Každý členský stát určí příslušný vnitrostátní orgán s jasným právním mandátem působit jako národní koordinátor pro evropské prostředí jednotného námořního portálu. Národní koordinátor:

a)  jedná jako vnitrostátní kontaktní místo pro uživatele a Komisi pro všechny záležitosti související s prováděním tohoto nařízení;

b)  koordinuje uplatňování tohoto nařízení příslušnými vnitrostátními orgány v rámci členského státu a jejich spolupráci;

c)  koordinuje činnosti, jejichž cílem je zajistit distribuci údajů a spojení s odpovídajícími systémy příslušných orgánů podle ustanovení čl. 5 odst. 3 písm. c).

Článek 19

Víceletý prováděcí plán

Aby se usnadnilo včasné provádění tohoto nařízení a byly stanoveny mechanismy kontroly kvality a postupy pro zavedení, údržbu a aktualizaci modulu harmonizovaného rozhraní a souvisejících harmonizovaných prvků evropského prostředí jednotného námořního portálu , Komise po náležitých ▌ konzultacích s odborníky z členských států přijme a každoročně reviduje víceletý prováděcí plán ▌ , který stanoví:

a)  plán pro vytvoření a aktualizaci harmonizovaných rozhraní pro podávání zpráv a souvisejících harmonizovaných prvků evropského prostředí jednotného námořního portálu pro následujících 18 měsíců;

b)  plán pro vytvoření společné adresovací služby do … [pět let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost];

c)  orientační termíny konzultací s příslušnými zúčastněnými stranami;

d)  orientační lhůty pro členské státy týkající se následného začlenění harmonizovaných rozhraní pro podávání zpráv do vnitrostátních jednotných námořních portálů;

e)  orientační lhůty, v nichž Komise vytvoří společnou adresovací službu poté, co dojde k provedení modulu harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv;

f)  období, během nichž mají členské státy a deklaranti testovat svá spojení se všemi novými verzemi harmonizovaných rozhraní pro podávání zpráv;

g)  období pro testování společné adresovací služby;

h)  orientační lhůty, během nichž mají členské státy a deklaranti postupně vyřazovat starší verze harmonizovaných rozhraní pro podávání zpráv.

Kapitola VI

Závěrečná ustanovení

Článek 20

Náklady

Ze souhrnného rozpočtu Evropské unie se kryjí náklady na:

a)  vývoj a údržbu nástrojů IKT podporujících provádění tohoto nařízení na úrovni Unie, které vzniknou Komisi a agentuře EMSA;

b)  propagaci evropského prostředí jednotného námořního portálu na úrovni Unie, mimo jiné mezi příslušnými zúčastněnými stranami, a na úrovni příslušných mezinárodních organizací.

Článek 21

Spolupráce s jinými systémy nebo službami pro usnadňování obchodu a dopravy

Pokud byly jinými právními akty Unie vytvořeny systémy nebo služby pro usnadňování obchodu a dopravy, Komise koordinuje činnosti související s těmito systémy nebo službami s cílem dosáhnout součinnosti a zamezit duplicitě.

Článek 22

Přezkum a zpráva

▌Členské státy sledují uplatňování evropského prostředí jednotného námořního portálu a ▌o svých zjištěních podají zprávu Komisi. Zpráva obsahuje tyto ukazatele:

a)  používání modulu harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv;

b)  používání grafického uživatelského rozhraní;

c)  používání jiných prostředků pro podávání zpráv podle článku 7.

▌Členské státy ▌předkládají tuto zprávu každoročně Komisi za použití vzoru, který stanoví Komise.

Do … [osm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise přezkoumá uplatňování tohoto nařízení a Evropskému parlamentu a Radě předloží hodnotící zprávu o fungování evropského prostředí jednotného námořního portálu, zpracovanou na základě shromážděných údajů a statistik. Hodnotící zpráva v případě potřeby obsahuje hodnocení vznikajících technologií, které by mohly vést k změnám nebo nahrazení modulu harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv.

Článek 23

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 3 je svěřena Komisi na dobu čtyř let od … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitku proti takovému prodloužení nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 24

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro usnadňování digitální dopravy a obchodu. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 25

Zrušení směrnice 2010/65/EU

Směrnice 2010/65/EU se zrušuje ode dne … [šest let od vstupu tohoto nařízení v platnost].

Odkazy na směrnici 2010/65/EU se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 26

Vstup v platnost

1.  Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.  Použije se ode dne … [ šest let od vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.  Funkce uvedené v čl. 11 odst. 2 a funkce týkající se celních ohlašovacích povinno