Evropský parlament: Řádný legislativní postup  

Hlavní vyhledávání:

Jak to funguje

Přehled kroků:

#1Návrh Komise

Evropská komise předloží legislativní návrh Evropskému parlamentu

Subjekty s právem zákonodárné iniciativy
  • Evropská investiční banka      
  • Evropská centrální banka      
  • Evropský parlament      
  • Občanská iniciativa      
  • Čtvrtina členských států      
Podrobně
  • lhůta: 

    Pro předložení návrhů Komise není stanovena žádná lhůta.

     
  • hlasování: 

    Sbor členů Komise schválí návrhy Komise písemným postupem (bez rozpravy) nebo ústním postupem (s rozpravou). Je-li vyžadováno hlasování, Komise rozhoduje prostou většinou.

     
  • výsledný dokument: 

    Dokument navrženým Komisí je: Návrh nařízení (nebo směrnice či rozhodnutí) Evropského Parlamentu a Rady o [téma].

    Odkaz na údaje má tvar COM(rok o 4 znacích)4místné číslo

     
  • statistické údaje: 

    Během sedmého volebního období (2009-2014) Komise předložila 584 návrhy v rámci řádného legislativního postupu/spolurozhodování, což byl nárůst oproti 508 návrhům z šestého volebního období (2004-2009) a 432 návrhům z pátého volebního období (1994–1999).
    V sedmém volebním období tvořily návrhy na postup spolurozhodování 89 % ze všech 658 legislativních návrhů Komise. V šestém volebním období to bylo 49 % (z celkového počtu 1041 legislativních návrhů), v pátém volebním období 42 % (z celkového počtu 1028 legislativních návrhů) a ve čtvrtém 21 %.

     
    

#2 První čtení v Parlamentu

Evropský parlament během prvního čtení posuzuje návrh Komise a může ho schválit nebo pozměnit.

Podrobně
  • lhůta: 

    Pro první čtení Parlamentu není stanovena žádná lhůta.

     
  • hlasování: 

    Pro hlasování ve výboru a v plénu se vyžaduje prostá většina odevzdaných hlasů.

     
  • výsledný dokument: 

    Parlament přijímá Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení.

     
  • statistické údaje: 

    V průběhu sedmého volebního období (2009–2014) bylo 14 % návrhů projednávaných v řádném legislativním postupu přiděleno Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, 11 % Výboru pro hospodářství měnu a po 10 % Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.
    V šestém volebním období bylo rozdělení následujících: 20 % návrhů projednávaných v rámci spolurozhodování bylo přiděleno Výboru pro životní prostředí, 18,3 % Výboru pro právní záležitosti a 11,4 % Výboru pro dopravu.

     
    

#3 První čtení v Radě

Rada může během svého prvního čtení rozhodnout o schválení postoje Parlamentu, čímž se legislativní akt považuje za schválený, nebo může postoj Parlamentu pozměnit a návrh Parlamentu vrátit ke druhému čtení.

Podrobně
  • lhůta: 

    Pro první čtení Rady není stanovena žádná lhůta.

     
  • hlasování: 

    Rada se usnáší kvalifikovanou většinou, vyjma případů, kdy se její postoj neshoduje s postojem Komise. V takovém případě se vyžaduje jednomyslnost.

     
  • zapojení občanů: 

    Zjistěte, jaký postoj zaujala k navrhovanému legislativnímu aktu vaše vláda a odešlete své připomínky a obavy příslušným vnitrostátním orgánům.

     
  • výsledný dokument: 

    Jestliže Rada schválí postoj Parlamentu beze změn, je legislativní akt přijat a zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

    Jestliže Rada navrhne změny k postoji Parlamentu přijatému v prvním čtení, je výsledným dokumentem: Postoj Rady přijatý v prvním čtení

     
  • statistické údaje: 

    V průběhu sedmého volebního období bylo v prvním čtení schváleno 85 % dokumentů (415 návrhů ze 488 uzavřených), zatímco v šestém volebním období (2004-2009) to bylo 72 % a v pátém volebním období 29 %.

    Průměrná doba od návrhu Komise až po podepsání, poté, co byl akt po uzavření v prvním čtení schválen, činila v sedmém volebním období 17 měsíců. V průběhu šestého volebního období činila doba uzavření projednávání dokumentu v prvním čtení v průměru 16 měsíců a v pátém volebním období 11 měsíců.

     
Výsledek:
  1. Legislativní návrh je přijat   Drtivá většina návrhů je přijata v této fázi.    
  2. Návrh právního předpisu přechází do další fáze  
    

#4 Druhé čtení v Parlamentu

Parlament posoudí postoj Rady a tento postoj schválí, čímž se legislativní akt považuje za schválený, nebo ho zamítne, čímž legislativní akt zaniká a celý postup se ukončí, nebo Parlament navrhne pozměňovací návrhy a vrátí návrh Radě ke druhému čtení.

Podrobně
  • lhůta: 

    Parlament má na druhé čtení 3 měsíce, které lze případně prodloužit o jeden měsíc.

     
  • hlasování: 

    Příslušný parlamentní výbor rozhoduje prostou většinou odevzdaných hlasů.

    Plénum rozhoduje prostou většinou odevzdaných hlasů v případě, že schvaluje postoj Rady z prvního čtení bez pozměňovacích návrhů. Veškeré pozměňovací návrhy či zamítnutí postoje Rady musí být schváleny absolutní většinou poslanců EP.

     
  • zapojení občanů: 

    Možnost pozměnění návrhu znění je minimální. Pozměňovací návrhy se omezují jen na opětovné předložení předchozích pozměňovacích návrhů Parlamentu, v nichž se zohlední kompromis mezi Parlamentem a Radou nebo nový právní stav. Přesto však můžete kontaktovat svého poslance EP a požádat ho, aby hlasoval pro nebo proti některým pozměňovacím návrhům a zprávě.

     
  • výsledný dokument: 

    Jestliže Parlament postoj Rady z prvního čtení schválí, přijme Legislativní usnesení Evropského parlamentu k postoji Rady přijatému v prvním čtení. Legislativní akt se považuje za schválený a je zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

    Jestliže Evropský parlament hlasuje o pozměnění postoje Rady, přijme Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení.

     
  • statistické údaje: 

    V sedmém legislativním období bylo 40 ze 488 dokumentů projednávaných postupem spolurozhodování (8 %) přijato takzvanou dohodou na začátku druhého čtení, kdy Parlament přijal předem vyjednaný (mezi Parlamentem, Radou a Komisí) postoj Rady z prvního čtení bez pozměňovacích návrhů, čímž se legislativní akt považuje za schválený. Průměrná délka postupu, který vedl k dohodě na začátku druhého čtení, činila 32 měsíců.

    V šestém volebním období (2004-2009) bylo dohodou na začátku druhého čtení schváleno 10 % dokumentů, v průměru během 25 měsíců. V pátém volebním období bylo dohodou na začátku druhého čtení schváleno 25 % dokumentů, v průměru během 23 měsíců.

     
Výsledek:
  1. Legislativní návrh je přijat   
  2. Legislativní návrh není přijat   
  3. Návrh právního předpisu přechází do další fáze  
    

#5 Druhé čtení v Radě

Rada posoudí postoj Parlamentu ve druhém čtení a buď všechny pozměňovací návrhy Parlamentu schválí, čímž se legislativní akt považuje za schválený, nebo je všechny neschválí, což vede ke svolání dohodovacího výboru.

Podrobně
  • lhůta: 

    Rada má na uskutečnění druhého čtení 3 měsíce, které lze případně prodloužit o jeden měsíc.

     
  • hlasování: 

    Rada hlasuje o pozměňovacích návrzích Parlamentu, k nimž Komise podala kladné stanovisko, kvalifikovanou většinou a o pozměňovacích návrzích, k nimž Komise podala negativní stanovisko, rozhoduje jednomyslně.

     
  • zapojení občanů: 

    Rada může reagovat pouze na pozměňovací návrhy Parlamentu. Můžete své vládě sdělit, jaké zaujímáte k jednotlivým pozměňovacím návrhům stanovisko.

     
  • výsledný dokument: 

    Jestliže Rada schválí postoj Parlamentu z druhého čtení, legislativní akt je schválený a je zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

    Jestliže Rada postoj Parlamentu z druhého čtení neschválí, výsledkem není žádný oficiální dokument.

     
  • statistické údaje: 

    V průběhu sedmého volebního období bylo 5 % všech dokumentů přijímaných řádným legislativním postupem - postupem spolurozhodování - schváleno ve druhém čtení (kromě dohod na začátku druhého čtení). V šestém volebním období bylo takto schváleno 13 % návrhů a v pátém volebním období 24 % návrhů.

    Průměrná délka postupu, který vedl ke schválení ve druhém čtení (kromě dohod na začátku druhého čtení), činila v sedmém volebním období 32 měsíců. Stejně dlouhá byla i průměrná délka postupu pro druhé čtení v šestém volebním období, zatímco v pátém volebním období to bylo 24 měsíců.

     
Výsledek:
  1. Legislativní návrh je přijat   
  2. Návrh právního předpisu přechází do další fáze  
    

#6 Dohodovací řízení

Snahou dohodovacího výboru, který je tvořen stejným počtem poslanců EP a zástupců Rady, je dosáhnout dohody o společném návrhu. V případě, že dohodovací výbor neuspěje, legislativní akt zaniká a postup je ukončen. V případě, že se ohledně společného návrhu podaří dosáhnout dohody, návrh se postupuje Evropskému parlamentu a Radě ke třetímu čtení.

Podrobně
  • lhůta: 

    Dohodovací výbor musí být svolán do 6 týdnů (s možností prodloužení na 8). Výbor má na schválení společného návrhu 6 (po společné dohodě pak 8) týdnů.

     
  • hlasování: 

    Parlamentní delegace v dohodovacím výboru schvaluje společný návrh absolutní většinou (v současnosti nejméně 15 hlasy z 28), zatímco zástupci Rady obvykle volí kvalifikovanou většinou (ačkoli jsou určité výjimky vyžadující jednomyslnost).

     
  • zapojení občanů: 

    Předkládat pozměňovací návrhy je v podstatě nemožné, můžete ovšem svého poslance EP, který se účastní práce dohodovacího výboru, a svou vládu informovat o bodech, které by podle vás neměly být do konečného legislativního aktu zahrnuty.

     
  • výsledný dokument: 

    Výbor v případě dosažení dohody předloží „společný návrh“ neboli (v plném znění), „Společný návrh schválený dohodovacím výborem“.

     
  • statistické údaje: 

    V průběhu sedmého volebního období byla předmětem dohodovacího řízení 2 %, tj. 9 návrhů. To je méně než v šestém volebním období, kdy jich bylo 5 % (24 návrhů) a v pátém volebním období, kdy jich bylo 20 %. V posledních několika letech bylo normou vést jedno nebo dvě dohodovací řízení ročně.
    Dohodovacímu výboru se nepodařilo schválit společný návrh týkající se:
    Návrhu o hlasové telefonní komunikaci z roku 1994
    Návrhu o Výboru pro cenné papíry z roku 1998
    Směrnice o pracovní době z roku 2009
    Nařízení o nových potravinách z roku 2011

     
Výsledek:
  1. Legislativní návrh není přijat   
  2. Návrh právního předpisu přechází do další fáze  
    

#7a Třetí čtení v Parlamentu

Evropský parlament posoudí společný návrh a hlasuje o něm na plenárním zasedání. Parlament nemůže změnit znění společného návrhu. V případě, že ho zamítne nebo ho neprojedná, akt není přijat a celý postup je ukončen. V případě, že ho schválí Parlament i Rada, považuje se akt za schválený.

Podrobně
  • lhůta: 

    Evropský parlament a Rada musejí jednat do 6 (po společné dohodě do 8) týdnů od data, kdy byl společný návrh schválen.

     
  • hlasování: 

    Parlament schvaluje společný návrh prostou většinou odevzdaných hlasů. Rada společný návrh schvaluje kvalifikovanou většinou.

     
  • zapojení občanů: 

    Společný návrh se nemůže měnit. Můžete pouze požádat poslance EP nebo vaši vládu, aby společný návrh schválili nebo zamítli.

     
  • výsledný dokument: 

    Evropský parlament přijímá legislativní usnesení o společném návrhu schváleném dohodovacím řízením, v němž společný návrh buď schválí nebo zamítne.

    Rada nevyhotovuje žádný oficiální dokument.

    V případě, že je společný návrh schválen, je legislativní akt přijat a zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

     
  • statistické údaje: 

    Dosud byly Parlamentem zamítnuty tři společné návrhy:
    Ochrana biotechnologických vynálezů z roku 1995
    Nabídky převzetí z roku 2001
    Poštovní služby z roku 2003
    Rada ještě nikdy žádný společný návrh nezamítla.
    Průměrná doba, během níž dokumenty úspěšně prošly dohodovacím řízením – od návrhu Komise až po podpis – činila v sedmém volebním období (2009-2014) 29 měsíců. V šestém volebním období tato doba činila 43 měsíců a v pátém volebním období 31 měsíců.

     
Výsledek:
  1. Legislativní návrh je přijat   
  2. Legislativní návrh není přijat   
    

#7b Třetí čtení v Radě

Rada posoudí společný návrh. Znění návrhu nemůže změnit. V případě, že ho buď zamítne nebo ho neprojedná, akt zaniká a postup je ukončen. V případě, že návrh schválí a schválí ho i Parlament, akt se považuje za schválený.

Podrobně
  • lhůta: 

    Evropský parlament a Rada musejí jednat do 6 (po společné dohodě do 8) týdnů od data, kdy byl společný návrh schválen.

     
  • hlasování: 

    Parlament schvaluje společný návrh prostou většinou odevzdaných hlasů. Rada společný návrh schvaluje kvalifikovanou většinou.

     
  • zapojení občanů: 

    Společný návrh se nemůže měnit. Můžete pouze požádat poslance EP nebo vaši vládu, aby společný návrh schválili nebo zamítli.

     
  • výsledný dokument: 

    Evropský parlament přijímá legislativní usnesení o společném návrhu schváleném dohodovacím řízením, v němž společný návrh buď schválí nebo zamítne.

    Rada nevyhotovuje žádný oficiální dokument.

    V případě, že je společný návrh schválen, je legislativní akt přijat a zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

     
  • statistické údaje: 

    Dosud byly Parlamentem zamítnuty tři společné návrhy:
    Ochrana biotechnologických vynálezů z roku 1995
    Nabídky převzetí z roku 2001
    Poštovní služby z roku 2003
    Rada ještě nikdy žádný společný návrh nezamítla.
    Průměrná doba, během níž dokumenty úspěšně prošly dohodovacím řízením – od návrhu Komise až po podpis – činila v šestém volebním období 43,9 měsíců. V pátém volebním období tato doba činila 31,9 měsíců. Nejkratší postup v šestém volebním období trval 28,8 měsíců a nejdelší 159,4 měsíce.

     
Výsledek:
  1. Legislativní návrh je přijat   
  2. Legislativní návrh není přijat   
    

Výsledek:

  1. Návrh byl přijat

    Poté, co Evropský parlament a Rada konečné znění legislativního návrhu schválí, podepíší ho předsedové a generální tajemníci obou orgánů. Po podpisu je znění zveřejněno v Úředním věstníku a stává se oficiálním dokumentem.

    • Nařízení jsou přímo závazná v celé EU ode dne uvedeného v Úředním věstníku.
    • Směrnice stanovují konečné výsledky, jichž má každý členský stát dosáhnout, ale ponechávají na národních vládách rozhodnutí, jak vnitrostátní právní předpisy přizpůsobit, aby těchto cílů bylo dosaženo. Každá směrnice určuje datum, do kdy musí být vnitrostátní zákony přizpůsobeny.
    • Rozhodnutí se uplatňují v konkrétních případech a týkají se příslušných orgánů či jednotlivců a jsou zcela závazná.
     
         
  2. Návrh nebyl přijat

    V případě, že je legislativní návrh v některé fázi postupu zamítnut nebo Parlament a Rada nemohou dosáhnout kompromisu, návrh není přijat a postup je ukončen. Nový postup lze znovu zahájit pouze novým návrhem Komise.

     
     
                                                                                                 
Článek ve formát PDF 

Více informací:

#1 Návrh Komise:
zapojení občanů 

  1. Jestliže se domníváte, že by EU měla iniciovat legislativní akt, máte několik možností:
    1. zahájit občanskou iniciativu pokud ve lhůtě jednoho roku shromáždíte nejméně 1 milion podpisů od občanů EU v nejméně 7 členských státech, můžete požádat Evropskou komisi, aby jednala v oblasti spadající do její pravomoci. Více o občanské iniciativě
    2. ovlivnit svého poslance EP, který může
      1. zahájit postup, jehož prostřednictvím Parlament požádá Komisi o návrh legislativního aktu. To je možné jen v případě, kdy se Parlament domnívá, že je potřebný nový legislativní akt EU k provádění Smluv. Jestliže Komise odmítne návrh podat, musí své jednání zdůvodnit.
      2. požádat parlamentní výbor, aby vypracoval zprávu z vlastního podnětu, která po schválení Parlamentem, může vyvíjet tlak na Komisi, aby předložila nové návrhy, ačkoli zpráva není závazná.
      3. položit Komisi otázku, na jejímž základě může předložení legislativního aktu zvážit. Více o otázkách
      4. vypracovat písemné prohlášení, které se v případě, že ho podepíše nadpoloviční většina poslanců EP, odešle Komisi s žádostí o jednání. Více o písemných prohlášeních
    3. předložit Evropskému parlamentu petici.Více o peticích
  2. Poté, co Komise zahájí přípravu či revizi legislativního aktu, obvykle otevře veřejnou konzultaci, která zúčastněným stranám a odborníkům umožní vyjádřit vlastní názor. Více o veřejných konzultacích
 
Zpět na domovskou stránku     

#2 První čtení v Parlamentu:
zapojení občanů 

Poté, co je návrh odeslán Parlamentu, začne zpravodaj a „stínoví zpravodajové“ (poslanci, které obvykle jmenuje každá politická skupina, aby postup sledovali) obvykle shromažďovat stanoviska příslušných stran. Své stanovisko můžete předložit zpravodajům, kterémukoli jinému členu výboru nebo poslanci EP.


Ve fázi projednávání ve výboru mohou být pozměňovací návrhy předloženy kterýmkoli poslancem EP, ale pozměňovací návrhy k projednání v plénu musejí být předloženy věcně příslušným výborem, politickou skupinou nebo nejméně 40 poslanci EP.


Výbory někdy pořádají veřejná slyšení, jichž se můžete účastnit.


Schůze výborů a plenární zasedání je možné sledovat prostřednictvím živého vysílání na internetu, a to na adrese EPTV


Můžete svému poslanci EP doporučit, které předložené pozměňovací návrhy považujete za prospěšné a naopak.

 
Zpět na domovskou stránku     
 
 

Celý text: 

#1 Návrh Komise 

Celý text 
Evropská komise připraví legislativní návrhy z vlastního podnětu nebo na žádost jiných orgánů EU či zemí nebo na základě občanské iniciativy, často po konzultaci s veřejností. Konečný návrh se předloží současně Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům a v některých případech Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru.
  1. Řádný postup začíná předložením legislativního návrhu Evropskému parlamentu a Radě..
  2. Řádný legislativní postup se v současnosti uplatňuje v 85 stanovených politických oblastech pokrývajících většinu oblastí působnosti EU.
  3. „Právo iniciativy“ má Evropská komise. Ta odpovídá za předložení většiny legislativních návrhů. Parlament a Rada ovšem mohou Komisi požádat, aby předložila návrh, přičemž v několika jasně vymezených případech mohou návrhy předložit i jiné instituce.
  4. Parlament může (většinou hlasů všech svých členů) požádat Komisi, aby předložila návrh v případě, kdy se domnívá, že jsou právní předpisy EU potřebné k provádění Smluv. Jestliže Komise odmítne návrh předložit, musí to zdůvodnit.
  5. Rada usnášející se prostou většinou může požádat Komisi, aby provedla průzkumy, které ministři pokládají za potřebné k dosažení společných cílů, a aby jí předložila vhodné návrhy.
  6. Smlouvy umožňují zahájení řádného legislativního postupu v níže vymezených konkrétních případech:
    • z podnětu čtvrtiny členských států (soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce)
    • na doporučení Evropské centrální banky (určité články statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky)
    • na žádost Soudního dvora Evropské unie (zřizování specializovaných soudů připojených k Tribunálu, aby v prvním stupni jednaly a rozhodovaly o některých kategoriích žalob ve zvláštních oblastech, některá ustanovení statutu Soudního dvora Evropské unie)
    • na žádost Evropské investiční banky
  7. Komise může předložit návrh také na základě Evropské občanské iniciativy.
  8. Návrh Komise je výsledkem rozsáhlých konzultací, které lze vést různým způsobem (povinné provedení posouzení dopadu, zprávy vypracované odborníky, konzultace odborníků příslušných členských států, mezinárodních organizací či nevládních organizací, konzultace prostřednictvím bílých a zelených knih apod.).
  9. Postup konzultace se zahajuje také mezi různými odděleními Komise, aby se tak zajistilo zohlednění všech aspektů předmětné záležitosti (konzultace mezi útvary).
  10. Návrh komise je obvykle přijímán sborem členů Komise, a to buď na základě písemného postupu (bez diskuse mezi komisaři) nebo ústního postupu (dokumentace je diskutována sborem členů Komise) a je zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.
  11. Komise předkládá legislativní návrh (obvykle návrh nařízení, směrnice či rozhodnutí) Evropskému parlamentu a Radě, ale také všem vnitrostátním parlamentům v EU a případně Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

Úloha vnitrostátních parlamentů

  1. Podle protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů a protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality ve Smlouvě o Evropské unii mohou vnitrostátní parlamenty vydat ve lhůtě osmi týdnů odůvodněné stanovisko, jestliže se domnívají, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity. Každý vnitrostátní parlament má dva hlasy. V dvoukomorovém parlamentním systému má každá komora jeden hlas.
  2. Je-li alespoň 1/3 vnitrostátních parlamentů toho názoru, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, musí být návrh přezkoumán („žlutá karta“). Tento práh se snižuje na ¼ u legislativního návrhu, který byl předložen na základě článku 76 Smlouvy o fungování EU (soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce). Po přezkoumání na základě „žluté karty“ se může orgán, který je autorem návrhu (obvykle Komise), rozhodnout, zda legislativní akt zachová, změní nebo stáhne.
  3. Pokud je dále v rámci řádného legislativního postupu prostá většina vnitrostátních parlamentů toho názoru, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity, musí být návrh přezkoumán („oranžová karta“). Po takovém přezkoumání může Komise rozhodnout, že návrh zachová, změní nebo jej stáhne. V případě, že se Komise rozhodne návrh zachovat, musí svůj postoj zdůvodnit. Evropský parlament a Rada poté musejí před ukončením prvního čtení zvážit, zda je návrh v souladu se zásadou subsidiarity. Pokud Parlament prostou většinou hlasů svých poslanců a Rada 55% většinou svých členů usoudí, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, návrh zaniká.

Stanoviska Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výbo

  1. Komise a Rada musejí některé otázky konzultovat s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů, ale také s nimi konzultují i v případě, že to Rada uzná za vhodné. Hospodářský a sociální výbor musí například vydat své stanovisko k hospodářské a sociální politice a Výbor regionů musí být konzultován v otázkách životního prostředí, vzdělání a dopravy. Rada a Komise mohou pro předložení stanovisek stanovit časovou lhůtu. Tuto možnost konzultovat s oběma výbory má rovněž Evropský parlament. Výbory kromě toho mohou vydávat stanoviska z vlastního podnětu.
Zpět na domovskou stránku     

#2 První čtení v Evropském parlamentu 

Celý text 
Předseda Evropského parlamentu návrh postoupí parlamentnímu výboru, který jmenuje zpravodaje odpovědného za návrh zprávy obsahující pozměňovací návrhy k navrženému znění. Výbor hlasuje o této zprávě a o všech pozměňovacích návrzích, které k ní předložili ostatní poslanci, hlasuje. Evropský parlament poté vede rozpravu a hlasuje o legislativním návrhu v plénu na základě zprávy výboru a pozměňovacích návrhů. Výsledkem je postoj Parlamentu. Parlament může návrh schválit beze změn nebo předložit pozměňovací návrhy. Ve výjimečných případech může předseda požádat Komisi, aby svůj návrh stáhla. Postoj Parlamentu z prvního čtení se postupuje Radě.
  1. Po doručení legislativního návrhu Komise Evropskému parlamentu, předseda po konzultaci s příslušnými technickými útvary přidělí návrh příslušnému výboru.
  2. Výběr výboru závisí na předmětu, jehož se návrh týká.
  3. Jestliže se předmět týká i jiných výborů, může být možnost vyjádřit své stanovisko poskytnuta také těmto výborům.
  4. Jestliže nastane konflikt věcné příslušnosti, například v případě, že předmět spadá téměř rovnoměrně do působnosti dvou či více výborů, rozhodne o postupu Konference předsedů, a to na základě doporučení Konference předsedů výborů.
  5. Spory v otázce příslušnosti lze vyřešit pomocí postupu přidružených výborů nebo společnými schůzemi výborů a hlasováním.
  6. Současně s věcně příslušným výborem pracuje na návrhu i přidružený výbor, a to na základě společně schváleného harmonogramu. Zpravodajové obou výborů stanoví oblasti textu, které spadají do jejich výlučné či společné působnosti, a přesně se dohodnou na způsobu spolupráce. Zpravodajové se navzájem informují a měli by si vzájemně schválit znění, která předkládají výborům, i svá stanoviska k pozměňovacím návrhům. Příslušný výbor by měl bez hlasování přijmout pozměňovací návrhy přidruženého výboru, pokud se týkají záležitostí, které náleží do výlučné působnosti přidruženého výboru.
  7. Jestliže se příslušný a přidružený výbor na otázce působnosti neshodnou, může Konference předsedů rozhodnout o tom, jakou má který výbor působnost nebo může v případě, že předmět spadá rovnocenně do působnosti obou, rozhodnout o společných schůzích výborů.
  8. V případě postupu společných schůzí výborů příslušní zpravodajové vypracují jediný návrh zprávy, který se přezkoumá a o němž budou zúčastněné výbory hlasovat na společných schůzích, jimž společně předsedají.
  9. Příslušný parlamentní výbor u návrhu nejprve ověří jeho právní základ. Může si vyžádat stanovisko výboru příslušného pro právní záležitosti, který se také může z vlastního podnětu rozhodnout, že právní základ prověří.
  10. Má-li návrh finanční dopady, příslušný výbor musí rovněž ověřit, zda je v souladu s víceletým finančním rámcem, tedy zda jsou k dispozici dostatečné finanční prostředky. Takové ověření může z vlastního podnětu iniciovat rovněž výbor příslušný pro otázky rozpočtu.
  11. Příslušný výbor, politická skupina nebo nejméně 40 poslanců EP mohou vznést proti návrhu námitku, domnívají-li se, že návrh či jeho části nejsou v souladu s právy zakotvenými v Listině základních práv EU.
  12. Po přidělení návrhu příslušnému výboru výbor jmenuje ze svých řad jednoho zpravodaje. O tom, která politická skupina se bude zprávou zabývat v praxi rozhodují koordinátoři zastupující politické skupiny. Tato skupina navrhne zpravodaje z řad svých členů výboru nebo stálých náhradníků.
  13. Zpravodajové mohou být vybráni předem na základě výročního pracovního programu Komise, což jim umožňuje sledovat návrh již během jeho přípravné fáze, tedy před jeho předložením Parlamentu.
  14. Ostatní politické skupiny mohou jmenovat stínového zpravodaje, který je odpovědný za přípravu postoje této politické skupiny a sledování zpravodajovy práce.
  15. Zpravodaj vede návrh různými fázemi postupu, poskytuje rady výboru (během jeho posuzování na úrovni výborů) a Parlamentu jako celku (v plénu) ohledně obecného přístupu.
  16. Zpravodaj je odpovědný za předložení návrhu zprávy výboru, včetně svých pozměňovacích návrhů k návrhu Komise.
  17. Parlamentní výbor obvykle za účelem posouzení návrhu zprávy koná několik schůzí.
  18. U kontroverzních nebo „technických“ spisů není neobvyklé uspořádat slyšení s odborníky nebo zadat studie či hodnocení dopadu.
  19. Komise může během rozpravy ve výboru svůj návrh obhajovat a zodpovídat otázky členů výboru.
  20. Poté, co je Radě návrh Komise předložený a Rada na něm začíná pracovat souběžně s Parlamentem, výbor obvykle požádá Komisi a Radu, aby ho informovaly o postupu návrhu v Radě a jeho pracovních skupinách.
  21. Přidružený výbor a výbory podávající stanovisko předloží svá stanoviska příslušnému výboru.
  22. Do doby stanovené příslušným výborem může pozměňovací návrhy předkládat každý poslanec EP. Všechny pozměňovací návrhy podléhají hlasování v příslušném výboru, který hlasuje prostou většinou.
  23. Dříve než příslušný výbor přistoupí k závěrečnému hlasování o návrhu legislativního aktu, požádá Komisi, aby předložila své stanovisko ke všem pozměňovacím návrhům, jež výbor přijal, a dále požádá Radu o připomínky. Pokud Komise nemůže učinit prohlášení nebo nemá v úmyslu přijmout všechny pozměňovací návrhy přijaté ve výboru, může výbor závěrečné hlasování odložit.
  24. Jakmile výbor zprávu schválí, je zařazena na pořad plenárního zasedání.
  25. Pozměňovací návrhy může ke zprávě předložit politická skupina nebo nejméně 40 poslanců a mohou o nich nechat hlasovat v plénu. Lhůtou pro předložení nových pozměňovacích návrhů v plénu je zpravidla středa ve 12:00 v týdnu před zasedáním.
  26. Plénum o legislativním návrhu rokuje na základě zprávy vypracované příslušným výborem, včetně veškerých předložených pozměňovacích návrhů, návrhu legislativního usnesení a případně zpravodajova vysvětlujícího prohlášení.
  27. V průběhu rozpravy v plénu přítomný komisař před hlasováním přednese a vysvětlí stanovisko, které ke všem předloženým pozměňovacím návrhům zaujímá Komise, a vysvětluje ho. Stanovisko Komise k pozměňovacím návrhům EP připravuje generální ředitelství, které je tímto spisem pověřené a schválí ho sbor členů Komise. V praxi tento spis připravuje skupina pro interinstitucionální vztahy, již tvoří členové kabinetu komisařů odpovědní za interinstitucionální vztahy, a potom ho ratifikuje sbor členů Komise.
  28. Parlament nejdříve hlasuje o pozměňovacích návrzích k návrhu Komise. Poté hlasuje o návrhu v jeho pozměněném či nepozměněném znění a následně o pozměňovacích návrzích k návrhu legislativního usnesení. Na závěr Parlament hlasuje o návrhu legislativního usnesení jako celku. Legislativní usnesení obsahuje pouze prohlášení o tom, zda Parlament návrh schvaluje či zamítá nebo zda ho pozměňuje.
  29. Veškerá výše uvedená hlasování probíhají prostou většinou, tj. většinou odevzdaných hlasů.
  30. Pokud Parlament legislativní usnesení nepřijme, návrh se vrátí příslušnému výboru.
  31. Parlament může:
    • celý návrh zamítnout
    • schválit návrh bez pozměňovacích návrhů
    • schválit návrh s pozměňujícími návrhy
  32. Jestliže návrh Komise nezíská většinu odevzdaných hlasů nebo byl-li přijat návrh na zamítnutí, který předložil příslušný výbor nebo alespoň čtyřicet poslanců, předseda Parlamentu přeruší hlasování o legislativním usnesení (které obvykle následuje po závěrečném hlasování o pozměněném návrhu) a požádá Komisi, aby svůj návrh vzala zpět. Pokud tak Komise učiní, legislativní postup je ukončen. Jestliže Komise odmítne, je předmět postoupen zpět parlamentnímu výboru.
  33. Jestliže je návrh Komise schválený jako celek, ale v podobě obsahující pozměňovací návrhy, odloží se hlasování o návrhu legislativního usnesení do doby, než Komise oznámí svůj postoj ke každému pozměňovacímu návrhu. Nemůže-li Komise učinit takové prohlášení do konce hlasování Parlamentu o jejím návrhu, informuje předsedu nebo příslušný výbor o tom, kdy bude moci učinit prohlášení a návrh je zařazen na pořad prvního plenárního zasedání, které následuje po tomto datu.
  34. Pokud Komise oznámí, že nemá v úmyslu přijmout všechny pozměňovací návrhy Parlamentu, zpravodaj nebo předseda příslušného výboru učiní Parlamentu formální návrh, zda má hlasování o návrhu legislativního usnesení pokračovat či nikoli. Před podáním tohoto návrhu může zpravodaj nebo předseda příslušného výboru požádat předsedu o přerušení projednání tohoto bodu. Rozhodne-li Parlament o odložení hlasování, věc se vrací příslušnému výboru k opětovnému projednání. V této fázi jsou přípustné pouze pozměňovací návrhy předložené příslušným výborem a návrhy, které mají za cíl dosáhnout kompromisu s Komisí.
  35. Předseda zasílá návrh ve znění schváleném Parlamentem spolu s doprovodným usnesením Radě a Komisi jako postoj Parlamentu.
  36. Poté, co Parlament ukončí své první čtení, může Komise přijmout „upravený návrh“, do něhož zapracuje mnohé pozměňovací návrhy Parlamentu.
  37. Pro první čtení v Parlamentu není ve smlouvě stanovena žádná lhůta.

Pozn. Od vstoupení Amsterodamské smlouvy v platnost je možné legislativní postup uzavřít v prvním čtení. V posledních letech byla v souvislosti s počtem dohod dosažených v prvním čtení zaznamenána rostoucí tendence.

Zpět na domovskou stránku     

#3 První čtení v Radě 

Celý text 
Přípravné práce v Radě probíhají souběžně s prvním čtením Parlamentu, ovšem Rada může formálně uskutečnit své první čtení pouze na základě postoje Parlamentu. Rada může: 1) schválit postoj EP, čímž se legislativní akt považuje za schválený; nebo 2) přijmout změny k postoji Parlamentu, čímž Rada vydává svůj postoj přijatý v prvnímu čtení, který je poté zaslán Parlamentu ke druhému čtení.
  1. Návrh Komise se odesílá současně Radě a Evropskému parlamentu.
  2. Přípravné práce v Radě tak probíhají souběžně s Evropským parlamentem, Rada ovšem může svůj postoj přijmout teprve po jednání Parlamentu.
  3. Orgány jsou vybízeny k výměně informací o postupu a harmonogramu jednání v rámci řádného legislativního postupu.
  4. Pro první čtení v Radě není stanovena žádná lhůta, stejně jako v případě Parlamentu.
  5. Rozhodnutí Rady jsou připravována v rámci zvláštních pracovních skupin tvořených zástupci členských států, jimž předsedá zástupce země vykonávající šestiměsíční rotující předsednictví, přičemž jim pomáhá sekretariát Rady. Pracovní skupiny předkládají zprávu Výboru stálých zástupců (Coreper, Část I nebo II), který připravuje každé rozhodnutí Rady přijaté na úrovni ministrů.
  6. Rada může před přijetím postoje v prvním čtení uskutečnit dva mezikroky:
    1. Rada může před tím, než Evropský parlament přijme svůj postoj, dosáhnout dohody o podstatě – běžně označované jako obecný přístup: To se ovšem stává jen vzácně, především v případech, kdy je kladen velký důraz na dosažení dohody v prvním čtení.
    2. Mnohem častěji Rada dosáhne „politické dohody“, v níž se obecně nastíní její návrh postoje z prvního čtení. Podrobnosti této dohody poté dopracuje pracovní skupina, přičemž právní a jazykovou správnost každého jazykového znění ověří právní odborníci , tj. právníci-lingvisté, a na následující schůzi je dokument formálně přijat jako postoj Rady přijatý v prvním čtení.
    V obou případech Rada dokončí svůj postoj poté, co obdrží pozměňovací návrhy z prvního čtení Parlamentu a výsledný pozměněný návrh Komise.
  7. Postoj z prvního čtení může být přijat bez rozpravy, je-li dohody dosaženo během přípravné fáze (bod „A“ pořadu jednání) nebo s rozpravou (bod „B“), ve výjimečných případech pak písemným postupem. V prvních dvou případech jsou jednání veřejná.
  8. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, vyjma otázek týkajících se daní, sociálního zabezpečení, zahraniční politiky, obrany a operativní policejní spolupráce, u nichž se vyžaduje jednomyslnost.
  9. V prvním čtení Rady mohou nastat čtyři situace:
    1. Jestliže Parlament neschválil žádné pozměňovací návrhy a Rada nemá v úmyslu návrh Komise změnit, může Rada akt přijmout kvalifikovanou většinou. Akt je tedy přijatý.
    2. V případě, že Parlament předložil pozměňovací návrhy, závisí přijetí aktu na skutečnosti, zda Rada schválí všechny pozměňovací návrhy kvalifikovanou většinou, poté, co Komise všechny pozměňovací návrhy Parlamentu zapracovala do svého pozměněného návrhu, nebo jednomyslně, jestliže tak Komise neučinila. Schválí-li Rada všechny pozměňovací návrhy Parlamentu, akt je přijatý.
    Po schválení se akt předkládá k podpisu předsedům a generálním tajemníkům Parlamentu a Rady a poté se zveřejní v Úředním věstníku.
    1. I když to není výslovně stanoveno Smlouvou, obecně platí, že kvalifikovaná většina Rady může návrh Komise zamítnout jako celek.
      Komise se smí kdykoli během prvního čtení rozhodnout, že svůj návrh stáhne nebo změní.
    2. Jestliže Rada neschválí všechny pozměňovací návrhy Parlamentu nebo má v úmyslu předložit vlastní změny, přijímá postoj v prvním čtení.
  10. Znění postoje z prvního čtení se odesílá Parlamentu spolu s odůvodněným stanoviskem a případným prohlášením Rady či Komise pro uvedení v zápisu z jednání Rady. Komise o svém postoji informuje Parlament.
  11. Parlament je o postoji Rady z prvního čtení zpravidla informován na plenárním zasedání, které následuje po formálním schválení postoje. Lhůty, které pro další fáze postupu stanovuje Smlouva, začínají běžet poté, co Parlament oznámí přijetí postoje Rady z prvního čtení v plénu (den po učiněném oznámení, které obvykle připadá na čtvrtek).
  12. Kdykoli je to možné, probíhají v době mezi přijetím politické dohody a formálním oznámením o postoji Rady z prvního čtení neformální kontakty, jejichž účelem je usnadnit (včasnou) dohodu ve druhém čtení (známou také jako „dohodnutý postoj z prvního čtení“).

Pozn. V případě, že spoluzákonodárci usilují o dosažení dohody v prvním čtení, často pořádají neformální setkání, jichž se účastní zástupci Parlamentu (zpravodaj a případně i stínoví zpravodajové), Rady (předseda pracovní skupiny či Coreperu) a Komise (oddělení, které je pro tento spis příslušné, a generální sekretariát Komise) – jedná se o tzv. třístranná jednání.

Cílem je zajistit, aby pozměňovací návrhy Parlamentu přijaté v plénu byly pro Radu přijatelné. Komise často v souvislosti s tímto kompromisním zněním plní úlohu zprostředkovatele a redaktora.

Zpět na domovskou stránku     

#4 Druhé čtení v Evropském parlamentu 

Celý text 
Evropský parlament má na posouzení postoje Rady 3 měsíce, které lze případně prodloužit až na 4 měsíce. Postoj Rady se nejprve postupuje věcně příslušnému výboru, který připraví doporučení pro druhé čtení v Parlamentu. O doporučení, včetně případných pozměňovacích návrzích, jejichž počet je však omezený, se hlasuje v plénu. Druhé čtení může mít čtyři výsledky: 1) Parlament schválí postoj Rady a legislativní akt je přijat; 2) Parlament nestihne přijmout rozhodnutí ve stanovené lhůtě, čímž se legislativní akt považuje za přijatý ve znění pozměněném v prvním čtení Rady; 3) Parlament zamítne postoj Rady z prvního čtení, čímž legislativní akt není přijat a postup je ukončen; 4) Parlament předloží pozměňovací návrhy k postoji Rady z prvního čtení a postoupí svůj postoj Radě ke druhému čtení.
  1. Jestliže Rada s postojem Evropského parlamentu z prvního čtení nesouhlasí, přijímá postoj Rady přijatý v prvním čtení, který postoupí Parlamentu. Parlament obdrží rovněž sdělení Komise, v němž Komise vysvětluje svůj postoj k postoji Rady a důvod, proč ho podporuje nebo se proti němu staví.
  2. Dokumentace Parlamentu obsahuje:
    • postoj Rady v prvním čtení
    • veškerá prohlášení v zápisech z jednání Rady o přijetí společného postoje
    • odůvodnění Rady týkající se přijetí společného postoje
    • postoj Komise
  3. Po obdržení a ověření dokumentace učiní předseda na plenárním zasedání oznámení o obdržení postoje Rady z prvního čtení a sdělení Komise. Spis je automaticky postoupen příslušnému výboru, jímž je tentýž výbor jako v prvním čtení. Dokumenty jsou dostupné ve všech úředních jazycích.
  4. Na rozdíl od prvního čtení se na druhé čtení vztahují přísné lhůty. Parlament musí jednat do 3 měsíců (EP nebo Rada ovšem mohou požádat o prodloužení této lhůty na 4 měsíce). Zatímco Parlament pokládá za první den této lhůty oznámení o postoji Rady z prvního čtení učiněné na plenárním zasedání, Rada tuto lhůtu počítá ode dne přijetí postoje Rady z prvního čtení, což je v zásadě pondělí v týdnu, kdy probíhá plenární zasedání.
  5. Druhé čtení ve výboru je velmi podobné postupu v prvním čtení, ovšem s tím rozdílem, že textem, který se má změnit, je postoj Rady z prvního čtení a nikoli návrh Komise. Zprávu připravuje pouze příslušný výbor a nejsou přijímána žádná stanoviska jiných výborů.
  6. Rada může být vyzvána, aby svůj postoj představila na první schůzi příslušného výboru.
  7. Zpravodaj (obvykle tentýž poslanec EP, který sestavil zprávu pro první čtení) vypracuje návrh doporučení, tj. zprávu pro druhé čtení.
  8. Návrh doporučení obsahuje pozměňovací návrhy navrhované zpravodajem. Doplňující pozměňovací návrhy může předložit pouze řádný nebo náhradní člen příslušného výboru.
  9. Pro pozměňovací návrhy ve druhém čtení jsou ve výboru a v plénu stanovena omezení. Jsou přípustné pouze v případě, že mají za cíl:
    1. obnovit jako celek nebo částečně postoj přijatý Parlamentem v prvním čtení
    2. dosáhnout kompromisu mezi Parlamentem a Radou
    3. změnit část textu Rady, která nebyla zahrnuta do původního návrhu Komise nebo se od něho obsahově liší
    4. zohlednit nové skutečnosti nebo právní stav, které nastaly v době od prvního čtení
  10. Předseda příslušného výboru rozhodne o přípustnosti pozměňovacích návrhů.
  11. Pokud se v době od prvního čtení konaly volby do EP, může předseda rozhodnout, že omezení přípustnosti se neuplatní.
  12. Výbor může před přistoupením k hlasování požádat předsedu a zpravodaje o projednání pozměňovacích návrhů ve výboru za přítomnosti zástupce Rady a příslušného komisaře. Zpravodaj může na základě tohoto projednání předložit kompromisní pozměňovací návrhy.
  13. Výbor o pozměňovacích návrzích a doporučeních pro druhé čtení rozhoduje prostou většinou.
  14. Po ukončení hlasování ve výboru je doporučení předáno k projednání na plenárním zasedání.
  15. Doporučení navrhuje schválit, změnit nebo zamítnout postoj Rady v prvním čtení a zahrnuje krátké odůvodnění navrženého rozhodnutí.
  16. Postoj Rady a doporučení výboru ze druhého čtení jsou automaticky zařazeny do návrhu pořadu plenárního zasedání na středu před uplynutím lhůty pro druhé čtení v Parlamentu, ale může být projednáván i na dřívějším plenárním zasedání.
  17. Pozměňovací návrhy k projednání v plénu může předložit příslušný výbor, politická skupina nebo alespoň 40 poslanců.
  18. Pro pozměňovací návrhy k projednání v plénu a ve výboru existují tatáž omezení. Předseda parlamentu rozhodne o přípustnosti pozměňovacích návrhů předložených k projednání v plénu. Jeho rozhodnutí je konečné.
  19. Před hlasováním o pozměňovacích návrzích v plénu může předseda požádat Komisi o vyjádření, zda je bude ochotna přijmout.
  20. V takovém případě příslušný komisař v průběhu rozpravy v plénu, jež předchází hlasování, vysvětlí postoj, který k těmto pozměňovacím návrhům zaujímá Komise. Tak jako v případě prvního čtení, i v tomto případě je postoj Komise připraven skupinou pro interinstitucionální vztahy a následně schválen komisaři.
  21. K předložení svých připomínek může být vyzvána také Rada.
  22. Druhé čtení může mít tyto výsledky:
    1. zamítnutí postoje Rady z prvního čtení
    2. absence hlasování v Parlamentu ve stanovené lhůtě
    3. schválení postoje Rady z prvního čtení bez pozměňovacích návrhů (dohoda (na začátku) druhého čtení)
    4. předložení pozměňovacích návrhů k postoji Rady z prvního čtení Parlamentem
  23. Příslušný výbor, politická skupina nebo nejméně 40 poslanců může předložit návrh na zamítnutí postoje Rady. Návrh musí být přijat většinou všech poslanců Evropského parlamentu, tj. absolutní většinou. O takovém návrhu se jedná dříve, než se přistoupí ke hlasování o pozměňovacích návrzích.
  24. Zamítnutím postoje Rady v prvním čtení je legislativní postup ukončen. Lze jej znovu zahájit pouze novým návrhem Komise. Do ledna 2015 se tak stalo jen jednou, a to v červenci 2005 v případě směrnice o softwarových patentech (směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem). Postoj Rady byl zamítnut naprostou většinou poslanců EP (648 proti 14, přičemž 18 poslanců se zdrželo hlasování), což tento návrh zničilo. Na základě tohoto případu vyvstala otázka, zda vůbec Komise může návrh, který prošel prvním čtením, stáhnout. Zatímco Komise tvrdí, že má právo stáhnout návrh v jakékoli fázi, Parlament a Rada namítají, že jakmile Rada přijme svůj postoj v prvním čtení, stává se základem pro další postup právě tento postoj, a nikoli návrh Komise; v důsledku toho Komise nemůže stáhnout text, jehož přestává být „vlastníkem“. .
  25. Jestliže Parlament neučiní rozhodnutí do uplynutí lhůty, akt se považuje za přijatý v souladu s postojem Rady přijatým v prvním čtení.
  26. Jestliže Parlament schválí postoj Rady v prvním čtení bez pozměňovacích návrhů, musí tak učinit prostou většinou hlasujících poslanců.
  27. Jakmile je legislativní akt přijat, předkládá se k podpisu předsedovi a generálnímu tajemníkovi Parlamentu a Rady a poté se zveřejní v Úředním věstníku.
  28. Parlament může posléze k postoji Rady přijatému v prvním čtení předložit pozměňovací návrhy. Návrhy musejí splňovat kritéria stanovená pro druhé čtení a každý z nich musí být schválen absolutní většinou všech poslanců Parlamentu.
  29. O výsledku tohoto hlasování je informována Rada a Komise.
  30. Smlouva výslovně vyžaduje, aby Komise podala k pozměňovacím návrhům Parlamentu písemné stanovisko, a určuje, jaký typ hlasování se v Radě vyžaduje: má-li například Rada v úmyslu pozměňovací návrhy Parlamentu, k nimž Komise podala negativní stanovisko, schválit, musí tak učinit jednomyslně.
Zpět na domovskou stránku     

#5 Druhé čtení v Radě 

Celý text 
Rada má na posouzení postoje Parlamentu z druhého čtení 3 měsíce, které lze případně prodloužit až na 4 měsíce. Rada je rovněž informována o postoji Evropské komise k pozměňovacím návrhům Parlamentu z druhého čtení. Rada buď 1) schválí pozměňovací návrhy Parlamentu, čímž se legislativní akt považuje za schválený, nebo 2) všechny pozměňovací návrhy neschválí. V takovém případě svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Parlamentu schůzi dohodovacího výboru.
  1. Radě začíná běžet lhůta pro druhé čtení poté, co obdržela pozměňovací návrhy Evropského parlamentu z druhého čtení ve všech úředních jazycích.
  2. Rada má nyní 3, případně 4 měsíce na to, aby jednala.
  3. Rada může pozměňovací návrhy Parlamentu přijmout nebo zamítnout. Dříve, než učiní své rozhodnutí, obdrží stanovisko Komise.
  4. Postup se podobá přípravě postoje Rady v prvním čtení: příslušná pracovní skupina připraví postoj, který je předložen Coreperu a přijat Radou.
  5. Aby byla jednání úspěšná, Parlament a Rada zahájí jednání o druhém čtení ve chvíli, kdy se návrh nachází v Parlamentu, zejména v případě, kdy se zdá, že bude dosaženo dohody ve druhém čtení.
  6. Tyto neformální kontakty mohou mít podobu dvoustranných setkání mezi zástupci Parlamentu a předsednictví Rady nebo podobu třístranných setkání, jichž se účastní i Komise, což se děje podstatně častěji. Vzhledem k tomu, že tyto kontakty probíhají ad-hoc, není písemně stanovena žádná standardní podoba zastoupení, zpravidla se však těchto setkání účastní parlamentní zpravodaj (kterého případně doprovází stínoví zpravodajové z jiných politických skupin) a předseda příslušné pracovní skupiny Rady, jemuž je nápomocno správní oddělení Rady. Komise je obvykle zastoupena úředníky, kteří byli tímto spisem pověřeni, jimž je nápomocen generální sekretariát Komise a právní služba.
  7. Účelem těchto kontaktů je dosáhnout takové dohody o balíčku pozměňovacích návrhů, která by byla přijatelná pro Radu i Parlament. Důležité je rovněž stanovisko Komise, neboť toto stanovisko je směrodatné pro způsob, jakým Rada hlasuje o pozměňovacích návrzích Parlamentu.
  8. V případě, že jsou jednání úspěšná, předseda Coreperu zašle předsedovi příslušného parlamentního výboru dopis, v němž se Rada zavazuje pozměňovací návrhy Parlamentu schválit, jsou-li v souladu s kompromisem stanoveným společně Radou a Parlamentem.
  9. Kompromisní pozměňovací návrhy jsou poté předloženy buď ve výboru nebo častěji přímo na plenárním zasedání. Tyto návrhy jsou obvykle podepsány společně zpravodaji zastupujícími svoji skupinu a všemi stínovými zpravodaji, kteří jsou smluvními stranami dohody, aby byla v co nejvyšší míře zajištěna záruka dosažení potřebné většiny. Příslušné politické skupiny Parlamentu koordinují své hlasy tak, aby bylo pozměňovacích návrhů vyjednaných v Radě pokud možno dosaženo.
  10. Počet hlasů potřebných ve druhém čtení v Radě závisí na stanovisku Komise k pozměňovacím návrhům Parlamentu. Pozměňovací návrhy, k nimž Komise podává kladné stanovisko, mohou být v Radě přijaty kvalifikovanou většinou. U pozměňovacích návrhů, k nimž Komise podává negativní stanovisko, se vyžaduje jednomyslné přijetí Radou.
  11. Schválí-li Rada všechny pozměňovací návrhy Parlamentu z druhého čtení, legislativní akt se považuje za přijatý. Legislativní text podepisuje předseda a generální tajemník Evropského parlamentu a Rady a následně je zveřejněn v Úředním věstníku.
  12. V případě, že Rada všechny pozměňovací návrhy Parlamentu neschválí, předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu svolají do šesti týdnů od zamítnutí Radou schůzi dohodovacího výboru, přičemž tuto lhůtu lze případně o dva týdny prodloužit.
Zpět na domovskou stránku     

#6 Dohodovací řízení 

Celý text 
Do 6 týdnů (s možností prodloužení na 8) od zamítnutí postoje Parlamentu z druhého čtení Radou, svolají předsedové Rady a Evropského parlamentu dohodovací výbor tvořen stejným počtem poslanců EP a zástupců Rady. Dohodovací výbor má na přijetí rozhodnutí o společném návrhu, který se zakládá na postojích Parlamentu a Rady z druhého čtení, 6 týdnů (s možností prodloužení na 8). V případě, že dohodovací výbor 1) společný návrh neschválí, navrhovaný legislativní akt zaniká a postup se ukončí. V případě, že dohodovací výbor 2) společný návrh schválí, postupuje se ke třetímu čtení Evropskému parlamentu a Radě.
  1. Jestliže Rada všechny pozměňovací návrhy Parlamentu ve druhém čtení neschválí, je svolán dohodovací výbor.
  2. V rámci dohodovacího výboru probíhá přímé jednání mezi dvěma normotvornými orgány (Evropským parlamentem a Radou) s cílem dosáhnout dohody ve formě společného návrhu.
  3. Dohodovací výbor musí být svolán do 6, případně 8 týdnů (bylo-li prodloužení této lhůty schváleno), od ukončení druhého čtení v Radě a oficiálního uvědomění Parlamentu o tom, že Rada pozměňovací návrhy Parlamentu z druhého čtení nepřijímá.
  4. Každý legislativní návrh, který vyžaduje dohodovací řízení, je v rámci konkrétního dohodovacího výboru projednáván zvlášť.
  5. Dohodovací výbor svolává předseda Rady se souhlasem předsedy Parlamentu. Tento výbor je považován za svolaný dnem konání jeho první schůze.
  6. Výbor má ode dne konání první schůze 6 týdnů na to, aby vyjednal a schválil společný návrh, přičemž tuto lhůtu lze z podnětu Parlamentu nebo Rady a vzájemnou dohodou mezi oběma orgány prodloužit o další 2 týdny.
  7. Výbor před oficiálním zahájením své práce vede přípravná třístranná jednání a technická jednání. Výbor tato jednání započne, jakmile je zřejmé, že rada pozměňovací návrhy Parlamentu z druhého čtení nepřijme. Schůze dohodovacího výboru mohou být přerušeny třístrannými jednáními.
  8. Třístranná a technická jednání dávají dohromady malé týmy vyjednavačů z Parlamentu, Rady a Komise, přičemž každý z těchto týmů podává zprávy své příslušné delegaci v rámci dohodovacího výboru.
  9. Parlament je v třístranných jednáních zastoupen předsedou delegace v dohodovacím výboru, předsedou příslušného parlamentního výboru a zpravodajem, jemuž jsou nápomocni členové parlamentního sekretariátu pro dohodovací řízení a případně jeden člen právní služby.
  10. Rada je zastoupena zástupcem stálého zástupce nebo stálým zástupcem (předsedou Coreperu I resp. II) členského státu, který má předsednictví, jemuž jsou nápomocni členové sekretariátu Rady, včetně její právní služby.
  11. Evropská komise je zastoupena generálním ředitelem oddělení, které bylo daným spisem pověřeno, jemuž jsou nápomocni odborníci, právní služba a správní oddělení Komise.
  12. Neformálních technických třístranných jednání se obvykle účastní odborníci a úředníci těchto tří orgánů.
  13. Třístranná jednání jsou založena na „pracovním dokumentu ve čtyřech sloupcích“, v němž jsou vyjádřeny postoje Parlamentu a Rady:
    1. postoj Rady přijatý v prvním čtení
    2. pozměňovací návrhy Parlamentu z druhého čtení
    3. postoj Rady k pozměňovacím návrhům Parlamentu (přijetí, zamítnutí nebo případně kompromisní znění)
    4. postoj delegace Parlamentu k návrhům Rady.
  14. Obě delegace hledají v průběhu jednání kompromis k těm pozměňovacím návrhům, které se značně odlišují. Za tímto účelem může být požadována dodatečná podrobná práce na návrzích v malých pracovních skupinách na politické či technické úrovni.
  15. Výsledky každého třístranného jednání předloží příslušní vyjednavači delegacím Parlamentu a Rady ke schválení a v případě potřeby se dohodnou další třístranná jednání nebo neformální schůzky.
  16. Dohodovací výbor jako takový se skládá ze dvou delegací o stejném počtu zástupců: delegace Evropského parlamentu a delegace Rady.
    1. Delegaci Rady tvoří zástupce každého členského státu (ministři nebo mnohem častěji členové Výboru stálých zástupců vlád členských států Coreperu). Delegaci Rady předsedá ministr, který předsedá Radě, která je tímto spisem pověřená. Delegace Rady jedná kvalifikovanou většinou, vyjma oblastí, u nichž Smlouva vyžaduje jednomyslnost.
    2. Delegaci Parlamentu tvoří stejný počet poslanců EP a jejich zástupců (tj. 28 + 28), kteří mohou volit pouze tehdy, je-li poslanec jejich politické skupiny nepřítomen. Stálými členy dohodovacího výboru jsou tři místopředsedové EP, kteří se v úloze předsedání výboru střídají. Zbývajících 25 poslanců EP v delegaci je jmenováno politickými skupinami, v poměru k velikosti každé této skupiny v Parlamentu. Většina je obvykle vybrána z parlamentního výboru, který je pro daný spis příslušný. Delegace se ve většině případů snaží jednat na základě konsensu. Při hlasování jsou rozhodnutí delegace přijímána většinou hlasů všech svých členů (tj. v současné době 15 hlasů). Více informací o delegaci Parlamentu v dohodovacím výboru lze najít níže.
    3. Jednání dohodovacího výboru se účastní také Komise zastoupena v zásadě komisařem, který byl spisem pověřen, a jehož úkolem je dosáhnout sblížení postojů Parlamentu a Rady.
  17. Stejně jako v případě třístranných jednání i v dohodovacím výboru je hlavním nástrojem společný pracovní dokument ve čtyřech sloupcích (viz bod 13), který byl přeložen do všech úředních jazyků. Výbor má rovněž k dispozici návrh Komise a její stanovisko k pozměňovacím návrhům Parlamentu z druhého čtení.
  18. Dohodovacímu výboru předsedá místopředseda Parlamentu společně s ministrem členského státu, který má předsednictví. Výbor se schází střídavě v prostorách Parlamentu a Rady, zejména pak v Bruselu.
  19. Většina schůzí dohodovacího výboru začíná třístranným jednáním, na němž oba normotvůrci vyjasňují své postoje na základě mandátů, jež jim svěřily jejich příslušné orgány. Komise se tato jednání snaží usnadnit.
  20. Orgán, který pořádá první schůzi dohodovacího výboru, je odpovědný za úpravu společného návrhu a průvodní dopis a po definitivním přijetí legislativního aktu Parlamentem a Radou také za jeho podepsání předsedy obou orgánů a následně za jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
  21. Jestliže delegace Parlamentu a Rady nedosáhnou v dohodovacím výboru dohody, celý návrh zaniká. Nový postup lze znovu zahájit pouze novým návrhem Komise. Až do ledna 2015 dohodovací výbor nedosáhl dohody o společném návrhu pouze ve čtyřech případech („Hlasová telefonní komunikace“ (1994), „Výbor pro cenné papíry“ (1998), „Směrnice o pracovní době“ (2009) a „Nařízení o nových potravinách“(2011)).
    http://www.europarl.europa.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?reference=2004/0209(COD)&l=en
    http://www.europarl.europa.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?lang=en&reference=2008/0002(COD)
  22. Jestliže delegace Parlamentu a Rady dosáhnou kompromisu, musí dohodovací výbor schválit „společný návrh“. Delegace Rady tento návrh schvaluje kvalifikovanou většinou (nebo jednomyslně v případech stanovených Smlouvou), zatímco delegace Parlamentu hlasuje prostou většinou všech svých členů.
  23. Jakmile je dosaženo dohody o společném návrhu v dohodovacím výboru (či následně ve formě výměny dopisů mezi spolupředsedy výboru), generální sekretariát orgánu, v jehož prostorách se konala první schůze, připraví návrh legislativního textu, a to v zásadě v jazyce, kterým se komunikovalo při jednáních. Prozatímní znění se po ukončení jednání neprodleně vyvěsí na webové stránky Parlamentu: http://www.europarl.europa.eu/code/default_cs.htm.
  24. Po provedení právně-jazykové revize se dokument zpřístupní ve všech úředních jazycích EU.
  25. Spolupředsedové dohodovacího výboru zašlou společný návrh spolu s průvodním dopisem předsedovi Parlamentu a úřadujícímu předsedovi Rady. K tomuto dopisu jsou přiložena všechna prohlášení orgánů. Tento dopis je pro informaci zaslán také zástupci Komise, který se jednání výboru účastnil.
  26. Dohodu dosaženou v dohodovacím výboru musí potvrdit jak celý Parlament, tak Rada. Tyto dva orgány hlasují o příslušném znění společného návrhu zvlášť, bez jakékoli možnosti jej dále pozměnit.
Delegace Parlamentu v dohodovacím řízení
  1. EP je v dohodovacím řízení zastoupen delegací sestávající ze stejného počtu členů, jako má Rada. Delegace je jmenována samostatně pro každý dohodovací postup. Jejím úkolem je zastoupit celý Parlament při jednáních s Radou.
  2. Na začátku každého volebního období nebo pokud dojde v průběhu volebního období v celkovém politickém složení Evropského parlamentu k větším změnám, Konference předsedů určí politické složení delegace v dohodovacím výboru v souladu s relativní silou politických skupin.
  3. Na základě současného politického složení Parlamentu, které je výsledkem voleb v květnu 2014 mají parlamentní delegace v dohodovacím výboru toto složení:
    • EPP: 9 členů
    • S&D: 8 členů
    • ECR: 3 členové
    • ALDE: 2 členové
    • GUE/NGL: 2 členové
    • Zelení: 2 členové
    • EFDD: 2 členové
  4. Tři dotčení místopředsedové mající za dohodovací řízení zvláštní odpovědnost jsou zahrnuti do každé delegace a do kvóty členů každé politické skupiny. Každé delegaci předsedá jeden z těchto tří místopředsedů. Dohodnou se mezi sebou, kdo bude odpovědný za které dohodovací řízení a kdo bude v důsledku toho předsedat které delegaci. Zpravodaj a předseda příslušného parlamentního výboru jsou rovněž členy delegace ex officio a jsou zahrnuti do kvóty svých politických skupin.
  5. Zbývající členové delegace jsou jmenováni jednotlivými politickými skupinami pro konkrétní dohodovací řízení. Většina z nich je z příslušného výboru nebo z výborů, které poskytly stanovisko. Pokud se použije postup s přidruženými výbory, je členem parlamentní delegace zpravodaj každého přidruženého výboru. Politické skupiny musejí také jmenovat stejný počet náhradních členů, kteří se mohou aktivně účastnit jednání delegace, ale hlasovat mohou pouze v případě, že nahrazují plnoprávného člena.

Organizace delegace

  1. Aby mohla započat třístranná jednání, uspořádá delegace Parlamentu ustavující schůzi, jejímž úkolem je poskytnout mandát vyjednávacímu týmu (obvykle místopředsedovi jako předsedovi delegace, předsedovi příslušného výboru a zpravodaji / zpravodajům).
  2. Komise se účastní této ustavující schůze i všech následujících schůzí delegace Parlamentu. Očekává se, že její zástupci představí a vysvětlí stanovisko Komise k pozměňovacím návrhům Parlamentu ze druhého čtení a případně informují o vývoji v Radě, je-li jim znám.
  3. Členové delegace sledují průběžně na jednotlivých schůzích, jak dohodovací řízení pokračuje.
  4. Hlavním cílem schůzí delegace je aktualizace mandátu vyjednávacího týmu a diskuse o kompromisních zněních. Dohoda ohledně určitých pozměňovacích návrhů nebo kompromisních návrhů je dosažena na základě všeobecného souhlasu. Jestliže některé otázky zůstávají nevyřešeny, dá delegace vyjednávacímu týmu pokyny, jimiž se má při dalším jednání s Radou řídit. Parlamentní delegace zvažuje také procesní záležitosti, např. zda je potřeba dohodnout další schůzku třístranných jednání nebo zda je možno svolat dohodovací výbor a pokud ano, tak kdy.
  5. Delegace na konci postupu dohodu, jíž bylo v dohodovacím řízení dosaženo, formálně schválí nebo zamítne. Delegace se snaží jednat na základě konsensu. V případě, že je třeba hlasovat, vyžaduje schválení podporu absolutní většiny členů (nejméně 15 z celkových 28).
  6. Delegaci je nápomocna správa Parlamentu, sekretariát pro dohodovací řízení a postup spolurozhodování a speciální služby, jakými je právní služba, právníci-lingvisté a tisková služba.
Zpět na domovskou stránku     

#7Třetí čtení v Evropském parlamentu a Radě 

Celý text 
Společný návrh se odesílá ke schválení současně Parlamentu a Radě. Přijímání rozhodnutí nepodléhá žádnému konkrétnímu pořadí. Spoluzákonodárci mají 6 (po společné dohodě 8) týdnů na rozhodnutí, přičemž text nesmějí měnit. V Parlamentu se o společném návrhu nejdříve vede rozprava na plenárním zasedání a teprve poté se o něm hlasuje. V případě, že Parlament a Rada společný návrh schválí, je legislativní akt přijat. V případě, že jeden z nich nebo oba orgány návrh zamítnou nebo ho neprojednají včas, legislativní akt zaniká a postup je ukončen. Lze jej znovu zahájit pouze novým návrhem Komise.
  1. V případě, že dohodovací výbor společný návrh schválí, celý Evropský parlament a Rada musí návrh schválit ve třetím čtení. Oba orgány hlasují o společném návrhu samostatně, není nikterak možné jej dále pozměnit.
  2. Po úspěšném ukončení dohodovacího řízení je na základě společného pracovního dokumentu a všech úprav dohodnutých v dohodovacím řízení připraven společný návrh. Nejdříve je vytvořen v jednom jazyce a následně je přeložen do ostatních úředních jazyků. Původní jazykové znění společného návrhu je zasláno členům delegace.
  3. Dokončený společný návrh, který prošel právně jazykovou revizí jak v Parlamentu, tak v Radě, je spolupředsedy dohodovacího výboru formálně předán předsedovi Parlamentu a úřadujícímu předsedovi Rady. K jejich průvodnímu dopisu jsou přiložena všechna prohlášení orgánů.
  4. Třetí čtení se uskutečňuje ve lhůtě šesti týdnů od data tohoto dopisu. Časovou lhůtu lze z podnětu Parlamentu a Rady a vzájemnou dohodou mezi oběma orgány prodloužit o další dva týdny.

Parlament

  1. Během tohoto šestitýdenního (případně osmitýdenního) období členové delegace obdrží pro informaci ve svých jazycích konečný společný návrh spolu se zprávou, která popisuje jednotlivá stádia a výsledky dohodovacího řízení, včetně záznamu o hlasování delegace o ukončení dohodovacího řízení. Konečný společný návrh, zpráva vypracovaná zpravodajem a předsedou delegace a průvodní dopis včetně všech prohlášení orgánů se zašlou oddělením pro zasedání Parlamentu. V tomto okamžiku jsou všechny různé jazykové verze textu dohody zveřejněny na internetové stránce Parlamentu.
  2. Před hlasováním o společném návrhu probíhá v plénu rozprava o výsledcích jednání a dohodě dosažené (nebo nedosažené) s Radou. Rozprava obvykle začíná prohlášením místopředsedy, který předsedal delegaci, a zpravodaje. Poté Parlament o společném návrhu hlasuje v plénu. Schválení vyžaduje prostou většinu odevzdaných hlasů, jinak se společný návrh zamítá.
  3. Až do ledna 2015 Parlament zamítl společný návrh ve třech případech:

Rada

  1. Společný návrh musí schválit také Rada, která zpravidla dává přednost tomu, že hlasuje až po třetím čtení v Parlamentu. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.
  2. Schválení společného návrhu Radou obvykle nepředstavuje žádný problém, neboť delegace Rady v dohodovacím výboru je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu. Rada dosud dohodu, které bylo v dohodovacím řízení dosaženo, nikdy nezamítla.
  3. Pokud některý orgán není schopen společný návrh schválit, celý normotvorný postup je ukončen: lze jej znovu zahájit pouze novým návrhem Komise.
  4. Je-li text přijat Parlamentem i Radou, předkládá se k podpisu předsedovi a generálnímu tajemníkovi Evropského parlamentu a Rady a poté se zveřejní v Úředním věstníku.
 
Zpět na domovskou stránku      
Článek ve formát PDF  -->

Smlouva 

Smlouva O Fungování Evropské Unie (Konsolidované Znění) : Článek 294 (bývalý článek 251 Smlouvy o ES)

  1. Odkazují-li Smlouvy, pokud jde o přijetí aktu, na řádný legislativní postup, použije se násle­dující postup.
  2. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh.

První čtení

  1. Evropský parlament zaujme svůj postoj v prvním čtení a postoupí jej Radě.
  2. Schválí-li Rada postoj Evropského parlamentu, je dotyčný akt přijat ve znění odpovídajícím postoji Evropského parlamentu.
  3. Neschválí-li Rada postoj Evropského parlamentu, přijme svůj postoj v prvním čtení a postoupí jej Evropskému parlamentu.
  4. Rada podrobně informuje Evropský parlament o důvodech, na základě kterých přijala postoj v prvním čtení. Komise podrobně informuje Evropský parlament o svém postoji.

Druhé čtení

  1. Jestliže ve lhůtě tří měsíců od tohoto postoupení Evropský parlament:
    1. schválí postoj Rady v prvním čtení nebo nepřijme žádné usnesení, pokládá se dotyčný akt za přijatý ve znění odpovídajícím postoji Rady;
    2. odmítne postoj Rady v prvním čtení většinou hlasů všech svých členů, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý;
    3. navrhne většinou hlasů všech svých členů změny postoje Rady v prvním čtení, postoupí se změněný text Radě a Komisi, která k těmto změnám zaujme stanovisko.
  2. Jestliže ve lhůtě tří měsíců od obdržení změn Evropského parlamentu Rada kvalifikovanou většinou:
    1. schválí všechny tyto změny, pokládá se dotyčný akt za přijatý;
    2. neschválí všechny změny, svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu ve lhůtě šesti týdnů dohodovací výbor.
  3. O návrzích změn, k nimž Komise zaujala odmítavé stanovisko, Rada rozhoduje jednomyslně.

Dohodovací postup

  1. Dohodovací výbor, který se skládá z členů Rady nebo z jejich zástupců a ze stejného počtu členů zastupujících Evropský parlament, má za úkol dosáhnout přijetí dohody o společném návrhu kvalifikovanou většinou členů Rady nebo jejich zástupců a většinou členů zastupujících Evropský parlament ve lhůtě šesti týdnů od svého svolání, a to na základě postojů Evropského parlamentu a Rady v druhém čtení.
  2. Komise se účastní jednání dohodovacího výboru a vyvíjí veškerou činnost potřebnou ke sblížení postojů Evropského parlamentu a Rady.
  3. Neschválí-li dohodovací výbor ve lhůtě šesti týdnů od svého svolání společný návrh, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý.

Třetí čtení

  1. Schválí-li dohodovací výbor v této lhůtě společný návrh, mají Evropský parlament, který se usnáší nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů, a Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, ode dne tohoto schválení šest týdnů na to, aby přijaly navrhovaný akt v souladu se společným návrhem. Pokud tak neučiní, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý.
  2. Lhůty tří měsíců a šesti týdnů uvedené v tomto článku se prodlužují z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady, první nejvýše o jeden měsíc a druhá nejvýše o dva týdny.

Zvláštní ustanovení

  1. Je-li legislativní akt v případech uvedených ve Smlouvách podán k řádnému legislativnímu postupu z podnětu skupiny členských států, na doporučení Evropské centrální banky nebo na žádost Soudního dvora, nepoužijí se odstavec 2, druhá věta odstavce 6 a odstavec 9.

V takovém případě Evropský parlament a Rada předají Komisi návrh aktu i se svými postoji v prvním a druhém čtení. Evropský parlament nebo Rada mohou kdykoli během celého postupu požádat Komisi o stanovisko, které může Komise rovněž vydat z vlastního podnětu. Pokud to pokládá za nezbytné, může se rovněž podílet na činnosti dohodovacího výboru podle odstavce 11.


EN C 326/174 Úřední Věstník Evropské Unie 26.10.2012

 
Článek ve PDF formát PDF  --> Oblasti, v nichž se použije řádný legislativní postup (PDF) Průvodce řádným legislativním postupem, Rada, 2010  

Slovníček pojmů 

Absolutní většina (v Evropském parlamentu) 

Absolutní většina je nadpoloviční většina všech poslanců Evropského parlamentu (včetně nepřítomných či nehlasujících poslanců). Při současném počtu 751 poslanců EP tvoří absolutní většinu minimálně 376 hlasů.

Amsterodamská smlouva 

Amsterodamská smlouva vstoupila v platnost dne 1. května 1999. Jejím účelem bylo reformovat orgány EU, aby byly připraveny na příchod dalších členských států. Amsterodamská smlouva pozměnila, přečíslovala a konsolidovala smlouvy o EU a EHS a rozšířila používání postupu spolurozhodování.

Bílá kniha 

Bílé knihy Komise jsou dokumenty obsahující návrhy činnosti na úrovni EU v určité oblasti. V některých případech navazují na zelenou knihu, která byla zveřejněna jako podnět k zahájení konzultací na evropské úrovni. Pokud Rada zaujme k bílé knize kladný postoj, může se z této knihy stát akční program Unie pro danou oblast.

Bod části A 

Pořady jednání Rady jsou rozděleny na body části A body části B. Do části A jsou zařazeny body, u nichž již bylo dosaženo shody a které lze přijmout bez rozpravy. To nevylučuje možnost členů Rady či Komise vyjádřit se k danému bodu při hlasování.

Bod části B 

Pořady jednání Rady jsou rozděleny na body části A body části B. Do části B jsou zařazeny body, které nejsou dohodnuté a které budou projednávány v rozpravě. Často se jedná o politicky citlivé otázky.

Dohodovací řízení 

Dohodovací řízení je třetí a poslední fází řádného legislativního postupu. Přistupuje se k němu, nedosáhnou-li Parlament a Rada dohody o návrhu právního předpisu v prvních dvou čteních. Delegace Rady a Parlamentu se snaží dospět ke kompromisu, který by byl přijatelný pro obě strany.

Dohodovací výbor 

Dohodovací výbor zasedá během dohodovací fáze řádného legislativního postupu. Je tvořen stejným počtem zástupců členských států a poslanců EP (v současnosti 28/28). Úkolem tohoto výboru je vypracovat společný návrh, který je poté předložen Radě a Parlamentu ke schválení ve třetím čtení.

Evropská centrální banka 

Evropská centrální banka (ECB) řídí jednotnou měnu EU euro a snaží se zajišťovat cenovou stabilitu v EU. Zodpovídá za vytváření a provádění hospodářské a měnové politiky EU. Je jedním ze 7 orgánů EU.

Evropská investiční banka&nbsnbsp;

Evropská investiční banka (EIB) podporuje projekty v členských státech EU a investuje v budoucích členských státech a v partnerských zemích. Peníze si spíše vypůjčuje na kapitálových trzích, než aby čerpala z rozpočtu EU, a tyto finanční prostředky pak půjčuje za výhodných podmínek na projekty, které sledují cíle politik EU. Evropskou investiční banku vlastní všech 28 členských států EU.

Evropská komise 

Evropská komise (EK) je výkonný orgán EU a zastupuje zájmy EU jako celku. Navrhuje nové právní předpisy EU a zajišťuje jejich řádné uplatňování. Je jedním ze 7 orgánů EU.

Evropská rada 

V Evropské radě zasedají hlavy států nebo předsedové vlád členských států EU. Vydává rozhodnutí o obecných politických prioritách a důležitých iniciativách. Nevykonává legislativní funkce. Je jedním ze 7 orgánů EU.

Evropský hospodářský a sociální výbor 

Evropský hospodářský a sociální výbor je poradní institucí EU a má 353 členů, kteří zastupují občanskou společnosti, zaměstnavatele a zaměstnance. S Evropským hospodářským a sociálním výborem musí být konzultována rozhodnutí přijímaná na úrovni EU v oblasti hospodářství a sociální politiky.

Evropský parlament 

Evropský parlament (EP), v němž zasedá 751 přímo volených poslanců EP z 28 členských států, zastupuje občany EU. Přijímá spolu s Radou téměř všechny právní předpisy EU a vykonává dohled nad dalšími orgány a institucemi EU. Je jedním ze 7 orgánů EU.

Evropský účetní dvůr 

Evropský účetní dvůr provádí kontrolu financí EU. Jeho úlohou je zlepšovat finanční řízení EU a podávat zprávy o vynakládání veřejných prostředků. Je jedním ze 7 orgánů EU.

Generální tajemník Evropského parlamentu 

Nejvýše postavený úředník Parlamentu, který zodpovídá za správu Parlamentu. Zajišťuje řádný chod parlamentních činností pod vedením předsedy a předsednictva. S předsedou ověřuje a podepisuje všechny akty přijímané společně Parlamentem a Radou.

Generální tajemník Rady 

Řídí generální sekretariát Rady, který zajišťuje podporu pro činnost Rady a Evropské rady. S předsedou Rady podepisuje všechny akty přijímané společně Parlamentem a Radou.

Jednomyslnost (v Radě) 

Jednomyslnost znamená, že všechny členské státy zasedající v Radě musí dospět k vzájemné dohodě, aby mohl být návrh přijat. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se jednomyslně hlasuje pouze o omezeném počtu oblastí politiky, které jsou považovány za citlivé.

Komisař 

Evropskou komisi tvoří komisaři, z nichž každého pověřil předseda Komise konkrétní oblastí politiky. V současnosti jich je 28 jeden z každého členského státu.

Konference předsedů 

Konference předsedů organizuje činnost a legislativní plánování Parlamentu, rozhoduje o působnosti a složení výborů a delegací a zodpovídá za vztahy s dalšími orgány a institucemi EU, parlamenty členských států a zeměmi, které nejsou součástí EU. Jejími členy jsou předseda Evropského parlamentu a předsedové politických skupin.

Konference předsedů výborů 

Konference předsedů výborů Parlamentu je tvořena předsedy všech stálých a dočasných výborů. Jejím úkolem je zlepšovat spolupráci mezi výbory Evropského parlamentu.

Kvalifikovaná většina v Radě 

Kvalifikovaná většina v Radě odpovídá nejméně 55 % členů Rady (členských zemí) zastupujících alespoň 16 členských států, které představují nejméně 65 % obyvatel EU. Nejméně čtyři členové Rady mohou vytvořit tzv. blokační menšinu.

Lisabonská smlouva 

Lisabonská smlouva vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009. Zahrnuje Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU). Lisabonská smlouva svěřila více pravomocí Evropskému parlamentu, změnila postupy hlasování v Radě, zavedla občanskou iniciativu, vytvořila post stálého předsedy Evropské rady, nový post vysokého představitele pro zahraniční věci a novou diplomatickou službu EU a ozřejmila, které pravomoci náleží EU, které členským státům EU a které jsou sdílené. Pro postup spolurozhodování zavedla název řádný legislativní postup a rozšířila počet oblastí, kde se řádný legislativní postup uplatňuje.

Maastrichtská smlouva 

Maastrichtská smlouva, neboli Smlouva o Evropské unii, vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1993. Vytvořila Evropskou unii (jejím předchůdcem byla Evropská společenství), zavedla postup spolurozhodování a spolupráci mezi vládami EU v oblasti obrany a v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Připravila podmínky pro vznik hospodářské a měnové unie a zavedla prvky politické unie (občanství, společnou zahraniční a vnitřní politiku).

Nařízení 

„Nařízení“ je přímo uplatnitelný právní předpis EU, který je právně závazný pro všechny členské státy. K provedení nařízení EU nejsou třeba žádné kroky vlád členských států.

Niceská smlouva 

Niceská smlouva vstoupila v platnost dne 1. února 2003. Jejím účelem bylo reformovat orgány EU, aby mohla Evropská unie účinně fungovat s 25 členskými státy. Zavedla postupy, kterými se mění složení Komise, a nový systém hlasování v Radě.

Občanská iniciativa 

Institut občanské iniciativy umožňuje, aby nejméně 1 milion občanů z alespoň jedné čtvrtiny členských států EU požádal Evropskou komisi o předložení návrhu nového právního předpisu z oblasti její působnosti.

Oranžová karta 

Když Komise předkládá návrh nového právního předpisu, zašle jej parlamentům členských států. Jestliže se většina národních parlamentů domnívá, že tento návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, musí Komise návrh přehodnotit. Pokud Komise návrh zachová, musí svůj postoj vysvětlit v odůvodněném stanovisku. Hlasují-li Rada a Parlament v prvním čtení proti tomuto návrhu, je od něj upuštěno.

Parlamentní otázky 

Parlamentní otázky předkládají poslanci EP dalším orgánům a institucím EU. Příjemce musí odpovědět ve stanovené lhůtě. Parlamentní otázky jsou přímou formou parlamentního dohledu nad dalšími orgány a institucemi EU.

Petice předložené Evropskému parlamentu 

Jakýkoli občan EU, osoba, která má bydliště v EU, nebo obchodní společnost, organizace či sdružení se sídlem v EU mohou předložit Parlamentu petici v jakékoli věci, která spadá do oblasti činnosti EU a která se jich přímo dotýká. Tyto petice umožňují Evropskému parlamentu upozorňovat na případy porušování práv evropských občanů ze strany členských států, místních úřadů nebo jiných institucí.

Písemné prohlášení 

Až pět poslanců EP může předložit písemné prohlášení o nejvýše 200 slovech, které se týká záležitosti v působnosti Evropské unie. Pokud prohlášení podepíše většina poslanců EP, je zasláno orgánu, jemuž je určeno. Poslanci EP mohou prostřednictvím písemných prohlášení zahájit nebo oživit diskusi o záležitosti, která spadá do působnosti EU.

Plenární zasedání 

Plenární zasedání Parlamentu se konají 12krát ročně ve Štrasburku a kratší plenární zasedání se konají v Bruselu. V plénu zasedá všech 751 poslanců EP, kteří diskutují a hlasují o právních předpisech EU a zaujímají postoje k politickým otázkám.

Politická skupina 

Poslanci EP netvoří skupiny podle státní příslušnosti, nýbrž podle své politické příslušnosti. V Evropském parlamentu je v současnosti 8 politických skupin. Poslanci mohou náležet pouze k jedné politické skupině. Někteří poslanci EP nejsou členy žádné politické skupiny jsou tzv. nezařazenými poslanci.

Poslanec Evropského parlamentu 

Poslanci Evropského parlamentu jsou voleni přímo na období pěti let. Současných 751 poslanců EP zastupuje občany EU.

Pozměněný návrh (návrh Komise po prvním čtení v Evropském parlamentu) 

Mezi prvním čtení v Parlamentu a prvním čtením v Radě může Komise svůj návrh upravit tak, aby obsahoval pozměňovací návrhy Parlamentu, o nichž se domnívá, že vylepšují původní návrh a/nebo napomohou k dosažení shody mezi Parlamentem a Radou.

Právo EU 

Právo EU se dělí na „primární“ a „sekundární“ právní předpisy. Základem veškeré činnosti EU jsou smlouvy (primární právní předpisy). Sekundární právní předpisy, mezi které patří nařízení, směrnice a rozhodnutí, vycházejí ze zásad a cílů stanovených ve smlouvách.

Právo iniciativy 

Právo iniciativy opravňuje Komisi k předkládání návrhů v případech, kdy to přímo vyplývá ze Smluv, nebo v případech, kdy to Komise pokládá za nezbytné. K předložení návrhu mohou Komisi vyzvat také Rada a Evropský parlament.

Proporcionalita 

Podle zásady proporcionality se musí činnost orgánů a institucí EU omezovat na to, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.

Prostá většina (v Evropském parlamentu)  

Návrh přijímaný prostou většinou hlasů je schválen, je-li počet poslanců hlasujících pro návrh vyšší než počet poslanců, kteří hlasovali proti návrhu.

Předseda Evropského parlamentu 

Předseda Evropského parlamentu předsedá plenárním zasedáním, Konferenci předsedů a předsednictvu (jehož členy jsou místopředsedové EP). Zastupuje Parlament v rámci EU a v mezinárodním styku.

Předsednictví Rady 

V předsednictví Rady Evropské unie se členské státy střídají každých 6 měsíců. Rada může mít 10 různých složení, každé předsedá příslušný ministr z předsedajícího členského státu, s výjimkou Rady pro zahraniční věci, které trvale předsedá vysoký představitel / vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Přidružený výbor 

Jestliže záležitost, kterou má projednat Parlament, spadá téměř stejnou měrou do působnosti dvou nebo více výborů nebo jestliže různé části dané záležitosti spadají do působnosti dvou nebo více výborů, je určen jeden příslušný výbor a jeden nebo více přidružených výborů. Příslušný a přidružený výbor postupují podle společně dohodnutého harmonogramu, zpravodajové a navrhovatelé se vzájemně informují a snaží se dohodnout na znění návrhů, které budou předloženy jejich výborům, a na postoji k pozměňovacím návrhům. Oblasti působnosti si dělí.

Rada Evropské unie 

Rada Evropské unie, obecně označovaná jako Rada (dříve Rada ministrů), zastupuje vlády členských států EU. Rada spolu s Evropským parlamentem přijímá návrhy právních předpisů předložené Evropskou komisí. Je jedním ze 7 orgánů EU.

Rozhodnutí 

„Rozhodnutí“ je závazné pro všechny, kterým je určeno (např. pro členský stát EU nebo určitou obchodní společnost), a je přímo použitelné.

Řádný legislativní postup 

V rámci řádného legislativního postupu (dříve postup spolurozhodování) rozhodují společně Evropský parlament a Rada Evropské unie o návrzích Komise v celé řadě oblastí (například v oblasti správy ekonomických záležitostí, přistěhovalectví, energetiky, dopravy, životního prostředí a ochrany spotřebitelů). Tímto postupem se nyní přijímá většina právních předpisů EU.

Sbor komisařů 

Tento sbor tvoří 28 evropských komisařů.

Skupina pro interinstitucionální vztahy 

Útvar Komise, jehož úkolem je koordinovat politické, legislativní a administrativní vztahy s dalšími orgány, zejména s Evropským parlamentem a Radou. Skupinu tvoří zástupci kabinetů všech komisařů, kteří jsou pověřeni sledováním interinstitucionálních záležitostí.

Slyšení 

Parlamentní výbor může uspořádat slyšení s odborníky, považuje-li to za účelné pro svou činnost. Slyšení jsou obvykle veřejná.

Směrnice 

„Směrnice“ je legislativní akt, který stanoví cíl, jehož mají dosáhnout všechny členské státy EU, avšak způsob dosažení tohoto cíle ponechává na každém státě.

Smlouva o Evropské unii (SEU) 

Maastrichtská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1993, byla Lisabonskou smlouvou pozměněna a přejmenována na Smlouvu o Evropské unii. Zavádí právní subjektivitu EU, definuje její hodnoty, cíle, orgány a pravomoci. Je jednou ze dvou hlavních smluv, na nichž se EU v současnosti zakládá.

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) 

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) původně vznikla jako Římská smlouva v roce 1958, ale od té doby se velmi změnila. Vymezuje pravidla organizace a fungování EU. Je jednou ze dvou hlavních smluv, na nichž se EU v současnosti zakládá.

Smlouvy 

Smlouva je závazným ujednáním mezi členskými státy EU. Stanoví cíle EU, pravidla pro orgány EU, způsob přijímání rozhodnutí a vztah mezi EU a jejími členskými státy.

Soudní dvůr Evropské unie 

Soudní dvůr interpretuje právní předpisy EU a zajišťuje jejich jednotné uplatňování ve všech členských státech. Rozhoduje také právní spory mezi vládami EU, občany, obchodními společnostmi nebo organizacemi a orgány EU. Je jedním ze 7 orgánů EU.

Společné schůze výborů 

Není-li možné svěřit záležitost projednávanou Parlamentem jednomu příslušnému výboru, neboť jednoznačně spadá do pravomoci několika výborů, vypracují určení zpravodajové jeden návrh zprávy, o němž hlasují dotčené výbory na společné schůzi konané za společného předsednictví předsedů výborů.

Společný návrh 

Návrh přijatý dohodovacím výborem v dohodovacím řízení. O návrhu se hlasuje v jediném hlasování v Parlamentu a v Radě bez možnosti předkládat pozměňovací návrhy.

Spolurozhodování 

Tímto termínem se dříve označoval nynější řádný legislativní postup. V neoficiální komunikaci je stále velmi rozšířený.

Stanovisko (výboru) 

Parlamentní výbor, který je pověřen určitou záležitostí, může požádat další výbory, aby předložily své stanovisko. Předseda a navrhovatel výboru, který předkládá stanovisko, jsou často přizváni k účasti na schůzích příslušného výboru. Stanovisko má často podobu písemné zprávy.

Stínový zpravodaj 

Stínový zpravodaj je poslanec EP, jenž sleduje určitou dokumentaci nebo zprávu Evropského parlamentu z pověření jiné politické skupiny, než do které patří zpravodaj.

Subsidiarita 

Podle zásady subsidiarity by EU měla jednat (vyjma oblastí, které spadají do její výlučné pravomoci) pouze tehdy, je-li činnost na úrovni EU účinnější než činnost prováděná na národní, regionální či místní úrovni. Odůvodněnost činnosti na úrovni EU je soustavně ověřována.

Trialog 

Neformální setkání zástupců Evropského parlamentu, Rady a Komise. Jejich účelem je dospět k dohodě (o souboru pozměňovacích návrhů nebo znění právních předpisů), která by byla přijatelná pro Radu i Parlament.

Úřední jazyk 

EU má 24 úřední jazyky, kterými jsou: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, chorvatština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština. Veškeré právní předpisy EU jsou zveřejňovány ve všech úředních jazycích.

Úřední věstník 

Úřední věstník Evropské unie (Úř. věst.) obsahuje právní předpisy EU, informace, oznámení a přípravnou legislativní činnost. Vychází každý pracovní den ve všech úředních jazycích EU. Pouze právní akty zveřejněné v Úředním věstníku jsou závazné.

Veřejná konzultace 

Při veřejných konzultacích vyzývá Evropská komise různé zainteresované strany, jako jsou orgány veřejné správy, orgány členských států, podniky, (soukromé) organizace, průmyslová sdružení či občané, aby se vyjádřily k zamýšlenému právnímu předpisu. Veřejné konzultace obvykle probíhají formou dotazníku s otevřenými a uzavřenými otázkami.

Výbor Evropského parlamentu 

20 stálých výborů Parlamentu vypracovává, pozměňuje a přijímá návrhy právních předpisů, o nichž poté hlasuje celý Evropský parlament na plenárních zasedáních. Politická struktura výborů odráží politickou strukturu Parlamentu. Evropský parlament může ustavovat podvýbory, zvláštní dočasné výbory a formální vyšetřovací výbory.

Výbor regionů 

Výbor regionů je poradní institucí EU a má 353 členů, kteří zastupují regionální a místní samosprávné celky. S Výborem regionů musí být konzultována rozhodnutí přijímaná na úrovni EU v těchto oblastech: hospodářská a sociální soudržnost, transevropské sítě infrastruktury, zdravotnictví, vzdělání a kultura, politika zaměstnanosti, sociální politika, životní prostředí, odborná příprava a doprava.

Výbor stálých zástupců (COREPER) 

Výbor Rady tvořený stálými zástupci členských států, který provádí přípravné činnosti pro jednání Rady. Členy Výboru stálých zástupců I (COREPER I) jsou zástupci velvyslanců a členy Výboru stálých zástupců II (COREPER II) jsou velvyslanci.

Zelená kniha 

Zelené knihy zveřejňuje Evropská komise jako podnět k diskusi se zainteresovanými stranami na evropské úrovni. V návaznosti na zelenou knihu mohou být předloženy návrhy opatření na úrovni EU v podobě bílé knihy.

Zpráva 

Když je parlamentnímu výboru předán návrh Komise, jmenuje tento výbor zpravodaje, který vypracuje zprávu, jež obvykle obsahuje pozměňovací návrhy k návrhu Komise, stručná odůvodnění a vysvětlující prohlášení a dále finanční výkaz s hodnocením finančního dopadu návrhu a jeho slučitelnosti s dlouhodobým rozpočtem.

Zpráva z vlastního podnětu 

Vedle legislativních zpráv mohou výbory Parlamentu vypracovávat „zprávy z vlastního podnětu“ o otázkách, které spadají do jejich působnosti. Tyto zprávy mohou být prostředkem ke zvýšení povědomí o daném tématu.

Zpravodaj 

Poslanec EP jmenovaný parlamentním výborem příslušným ke zpracování legislativního návrhu, který návrh provází Evropským parlamentem a vypracuje o něm zprávu.

Žlutá karta 

Když Komise předkládá návrh nového právního předpisu, zašle jej parlamentům členských států. Jestliže se třetina z nich domnívá, že tento návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, musí Komise návrh znovu projednat a rozhodnout, zda jej zachová, pozmění nebo stáhne, a své rozhodnutí odůvodnit.

 
Článek ve formát PDF   

Sdílet