Speeches
Energy and Climate Change
Foreign Affairs
Human Rights
Internal Policies and EU Institutions

Projev předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka na konci jeho funkčního období

Štrasburk -
Čtvrtek 15/12/2011

„Jestliže zhynuly Sparta a Rím“, napsal Jean-Jacques Rousseau, „jaký stát muže žít v nadeji, že potrvá vecne?“ Žádné instituce, které jsou výtvorem cloveka, nejsou nesmrtelné. My Evropané si nesmíme nalhávat, že je naše Unie v nejakém smeru výjimkou. Aby byla i nadále silná, je treba den co den prispívat k naší spolecné budoucnosti.

Abychom pochopili, kde se dnes nacházíme, je treba si uvedomit historické souvislosti. V naší soucasnosti, která byla obdobím blahobytu, jsme podlehli iluzi, že EU muže proste dál krácet svou cestou naveky. Nepripravili jsme naše Spolecenství na težké a nárocnejší casy. Nemeli jsme dostatek politické vule a nepresvedcili jsme naše obcany o hodnote takového projektu. Dokonce jsme porušovali svá vlastní pravidla. Vytratila se disciplína. Pred tremi lety k nám pres Atlantik prišla financní krize. Tato situace nás zastihla nepripravené. Hádky o vlastní zájmy zacaly nahlodávat naši víru ve spolecné dobro. A dnes se naše Unie pohroužila do hluboké krize, jejíž príciny jsou stejne tak politické a psychologické jako ekonomické.

Milé kolegyne a milí kolegové,

funkci predsedy Evropského parlamentu jsem chápal jako službu vám, a také obcanum Evropy. Vaší volbou – pred dvema a pul rokem – jsem byl nesmírne pocten, vzhledem k tomu, jak velká vetšina mne podporila. Prevzal jsem funkci predsedy po svém drahém príteli Hansi-Gertu Pötteringovi, kterému ješte jednou dekuji za to, jak skvele naši instituci vedl. Spolu se mnou se o ni ucházela i paní Eva-Britt Svenssonová, která zde dnes s námi není, nicméne ji co nejsrdecneji zdravím. Muj dík patrí také našim kolegum Mariu Maurovi a Grahamu Watsonovi, kterí podporili mou kandidaturu, aby byla snemovna pri volbe jednotná.

Ze všech sil jsem se snažil vaši duveru nezklamat. Vedel jsem, že se na vás mohu spolehnout, at byly naše názory jakékoli. Dnes bych rád podal zprávu o práci našeho Parlamentu: o vaší práci a také o práci své. Nepujdu do podrobností. Takový dokument budete mít po Novém roce ve svých poštovních schránkách. Rád bych však pohovoril o tom, ceho jsme spolecne dosáhli a co je stále ješte pred námi.

Víte stejne jako já, že funkci predsedy Parlamentu jsem shodou okolností vykonával v dobe, která byla pro Evropu mimorádne obtížná:

Zaprvé: zacali jsme uplatnovat Lisabonskou smlouvu;
zadruhé: potýkali jsme se s krizí;
zatretí: sledovali jsme, jak neuveritelne rychle postupuje globalizace.
Zactvrté: stojíme pred rozhodnutími, která jsou pro naši budoucnost nesmírne duležitá.

Chci s vámi dnes o techto ctyrech bodech strucne pohovorit.

ROKY S LISABONSKOU SMLOUVOU
EP JAKO PLNOPRÁVNÝ SPOLUTVURCE PRÁVNÍCH PREDPISU

Zaprvé si pripomenme, že v léte roku 2009 vážne hrozilo, že Lisabonskou smlouvu nemusí ratifikovat všechny clenské státy. Zacal jsem tím, že jsem ty, kterí stále váhali, presvedcoval, že potrebujeme více Evropy. Na první oficiální návštevu jsem zamíril do Irska, tesne pred druhým referendem. Poté jsem se setkal s ceským prezidentem. Na jednání s ním nikdy nezapomenu – zacalo rozpacite a skoncilo velice pozitivne.

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se zmenil zpusob fungování naší Evropské unie. Pro mne osobne bylo nejduležitejší, jaké má Parlament místo v rozhodovacím procesu EU. Nyní jsme Parlamentem, jakým jsme vždy chteli být – plnoprávným spolutvurcem právních predpisu ve dvoukomorové strukture. Podarilo se nám dosáhnout mnohého, nicméne v tomto zápase musíme všichni vytrvat.

Nestací jen být silní; musíme své síly využívat v každodenní praxi a rozhodovat. Teší mne, že Evropský parlament je ve spolupráci s ostatními institucemi EU pripraven vypracovat do nekolika týdnu zevrubný a komplexní program, který pomuže vyrešit naše soucasné ekonomické problémy.  

Jean Monnet kdysi prohlásil: „Každý má ambice. Otázkou je, zda má ambice jen k ambicím, nebo k cinum.“ My bychom meli mít ambice k cinum.

Vy, poslanci Evropského parlamentu, spolurozhodujete témer o všech základních politikách a vyslovujete souhlas u témer všech mezinárodních dohod. Kdo by kdy zapomnel, jak jsme se rozhodli zablokovat tzv. dohodu SWIFT s USA, abychom ochránili práva našich obcanu? Pamatuji si, jak mi v predvecer hlasování telefonovala ministryne zahranicní USA. Rekl jsem jí, že jako bývalá senátorka urcite ví a chápe, co znamená demokratický dohled. Prisvedcila, a pozdeji pri její návšteve v Evropském parlamentu jsme se shodli, že dnes máme lepší dohodu, než byla ta puvodní.

Naši obcané ocekávají, že budeme vykonávat rádnou parlamentní kontrolu. V duchu Lisabonu jsme usilovali o to, aby mela Evropská komise vetší povinnost zodpovídat se. Sjednali jsme lepší rámcovou dohodu mezi Parlamentem a Komisí. Kandidát na predsedu Evropské komise poprvé navštívil politické skupiny, aby s nimi projednal svuj petiletý program. Zavedli jsme pravidelnou mesícní dobu vyhrazenou pro otázky predsedovi Evropské komise a komisarum. Využili jsme svých pravomocí pri formování nové Evropské služby pro vnejší cinnost tak, aby se ze své cinnosti více zodpovídala a lépe reprezentovala Spolecenství jako celek. Trvali jsme na tom, aby se konala slyšení s kandidáty na velvyslance EU v klícových pozicích a aby vysoká predstavitelka pravidelne informovala plenární zasedání o aktuálním dení. Rovnež jsme nove nastavili vztahy s Evropskou radou a jejím predsedou.

S novými pravomocemi prichází ovšem vetší odpovednost a vyšší požadavky na duveryhodnost a transparentnost. Na to jsme jako Parlament museli zareagovat. Zavedli jsme svuj vlastní kodex chování pro poslance, který byl prijat valnou vetšinou a byl ocenován pro svou jednoznacnost a prísnost.

Milé kolegyne, milí kolegové,

jsem presvedcen, že bychom meli zustat i nadále oddáni litere i duchu toho, co predstavuje Lisabonská smlouva – využívání evropských institucí a vytvárení spolecného blaha a spolecných rešení pro celé Spolecenství.


JE TREBA KONAT

Zadruhé: za posledních dva a pul roku jsme se museli zabývat radou velmi složitých ekonomických a mezinárodních problému. Byla zde krize v EU, ale kritická situace nastala také na hranicích Unie. Zacneme tím prvním.


Vážení prátelé,

když jste mne zvolili predsedou Evropského parlamentu, meli jsme všichni zato, že se mezinárodní bankovní krize chýlí ke konci. Ve skutecnosti však dorazila k našim brehum a pripravila o majetek a o práci miliony našich obcanu. Reakce na tento problém se stala naší nejvyšší prioritou, krize se totiž stala pro naše obcany obrovskou hrozbou.

Rozsáhlý soubor právních predpisu – tzv. „six-pack“ – vstoupil v platnost teprve prede dvema dny. Náš Evropský parlament muže být hrdý na to, jakou roli sehrál pri vytvárení techto legislativních aktu. Je to nový ekonomický protikrizový štít, jehož výsledkem bude užší ekonomická spolupráce. Díky našemu pevnému postoji snahy oslabit tento štít neuspely. Nyní se muže dokonce stát soucástí nové smlouvy, o které se hovorí.

Schválili jsme legislativu, která zvyšuje dohled nad bankami, pojištovnami a financním odvetvím. Všem trem príslušným orgánum – Komisi, Rade a Parlamentu – jsem navrhl „zrychlený“ postup pri prijímání právních predpisu, jejichž cílem je bojovat s krizí. Postup podobný tomu, který jsme použili, když jsme vytváreli stálý mechanismus stability.

Vaším jménem jsem casto zduraznoval potrebu dobudovat vnitrní trh a podnítit rust a konkurenceschopnost. V rámci „reakce na krizi“ jsem byl rovnež v kontaktu s rotujícími predsednictvími, s predsedou Komise, s predsedou Evropské rady, s predsedajícím Euroskupiny a s prezidentem ECB.

Náš Parlament požadoval více investic a vetší podporu výzkumu, vývoje a ekologických technologií. V dnešní Evrope – stejne jako v 50. letech minulého století – je energetika težištem naší ekonomiky. Práve proto jsem se obrátil na Jacquesa Delorse se zvláštní výzvou, aby bylo vytvoreno skutecné Evropské energetické spolecenství. Velice mne potešilo, že plénum Parlamentu tuto myšlenku podporilo.  

Milé kolegyne, milí kolegové,

venujme se nyní problémum, jimž jsme celili v našem sousedství, na jihu i na východe.

Pokud dovolíte, rád bych vyslovil jednu nepríjemnou pravdu. Mnoho let nám šlo o stabilitu, pritom jsme se však v našem sousedství nevenovali plne obrane lidských práv a budování demokracie. Dlouhodobá stabilita však muže vzejít pouze z demokracie. O tom jsme se poucili z dejin, v prípade našich nejbližších sousedu jsme však tuto zkušenost neuplatnili. Naši arabští sousedé nám pripomneli, že na svobodu a demokracii má právo každý.

Na druhé strane jsme ovšem my, poslanci Evropského parlamentu, vždy byli rozhodnými zastánci a stoupenci všech, kterí bojovali za svobodu, demokracii a lidskou dustojnost. Naše každorocní Sacharovova cena je toho nejzárnejším príkladem. Zde v Parlamentu jsme byli prvními politickými predstaviteli, kterí vyzvali Kaddáfího, aby odstoupil. Když jsem hovoril s protestujícími na káhirském námestí Tahrír a s bojovníky za svobodu na Námestí mucedníku v Tripolisu, ríkali mi „Díky, Evropo“ – díky za to, že veríš v naši vec a jsi s námi. Predseda tuniské vlády mi rekl, že „jedinou cestou je pro nás jít ve stopách Evropy“.

Podporu demokracie však nemužeme vyjadrovat pouze slovy. Naše vnejší a vnitrní politiky musí být provázány, jak jsme spolecne s Evropskou komisí navrhli v naší nové politice sousedství. Chceme–li náš demokratický model exportovat, je nutné do neho investovat a postupne otevírat náš trh vuci zboží a službám zvnejšku. Dlouhodobá demokracie a stabilita se muže zakládat pouze na postupne vzrustající prosperite.

A ješte jedna poznámka. Navštívil jsem uprchlický tábor Choucha v Tunisku. Chceme-li, aby nás naši sousedé považovali za duveryhodného partnera, musíme naplnit jejich ocekávání  a podat pomocnou ruku v jejich uprchlické krizi. EU by mela být schopna rešit situaci, kdy se tri tisíce lidí nemohou vrátit zpet do své zeme.

Evropská unie je majákem a vzorem pro obyvatele stredomorské oblasti, zároven však i pro zeme východne od nás – Gruzii, Moldavsko, Ukrajinu a další. Z tohoto duvodu jsem spolu s mnohými z vás požadoval vytvorení parlamentního shromáždení EuroNest, které je jedním z našich úspechu. Když jsem cestoval z Baku do Jerevanu i z Tbilisi do Kišineva, snažil jsem se vysvetlit, že jednáme-li spolecne u jednoho stolu, znamená to nadeji pro zachování míru. Lituji však toho, že dnešní situace v Belorusku se zdá být horší než pred triceti lety.

Vážené kolegyne, vážení kolegové,

hovoríme-li o cinnostech EU  v sousedních oblastech, rád bych poznamenal, že pevne verím v sílu naší parlamentní diplomacie. Máme duveru verejnosti i verejných cinitelu na místní úrovni. Úspech jsme zaznamenali napr. v Moldavsku. Pred rokem jsem se aktivne podílel na úsilí o to, aby se ruzné strany sešly u jednoho stolu pri vyjednávání o vytvorení  proevropské aliance a aby pokrocily se svými reformami. Zdá se, že pri prosazování našich hodnot a vytvárení demokratických institucí a postupu je naše evropská „mírná síla“ stejne úcinná jako „síla hrubá“. Lze to pozorovat napr. na západním Balkáne.

Jak už jsem rekl, náš parlament se rozhodne zasazuje o to, aby se jednalo o lidských právech. Vytvorili jsme sít nositelu Sacharovovy ceny, v jejímž rámci nepretržite probíhá diskuse o lidských právech. Vy i já jsme bezpoctukrát promlouvali ve prospech individuálních prípadu u príležitosti mnoha oficiálních návštev: v Cíne, Rusku, na jižním Kavkazu. Pro cloveka, který se narodil v okupované zemi a byl vychován v zemi, která celila útlaku, je prirozené, že se zasazuje o lidská práva a dustojnost. Byl jsem hrdý na podporu, které se mi od vás dostalo, když bylo treba se k temto hodnotám prihlásit.

Zároven jsme nezapomneli, že je stále mnoho zemí, v nichž jsou ženy dosud utiskovány a ponižovány. Jsem presvedceným zastáncem rovného prístupu k ženám a mužum – v politice, obchode a spolecenském i rodinném živote. Ve svete i v Evrope. Práva žen jsou proste lidská práva.

PROPOJIT OBCANY -
NEBEZPECÍ  PARALELNÍCH SVETU

Zatretí: Úcast dnešních obcanu ve virtuálním prostredí mení svet, ve kterém žijeme.

Milí prátelé,

obcané jsou v soucasné dobe mnohem lépe vzájemne propojeni. Jsou informováni stejne dobre jako politici, což s sebou nese zcela novou výzvu: Jak zajistit duveryhodnost rozhodovacího postupu?  Jak získat duveru v cinnost našich politiku?

Jaká by mela být v této souvislosti úloha Evropského parlamentu?

Parlament dnes nese zvláštní odpovednost coby garant stability politické scény; rovnež mu však prísluší úkol vytvorit ambiciózní vizi budoucí Evropy. Obcané ocekávají, že takovou vizi  predstaví spolecne s novým „evropským snem“.

Kontakt s obcany nám pomuže chápat prohlubování a rozširování evropského rozmeru jinak, nejen v ekonomickém smyslu. Správa vecí verejných, svobodný trh, jednotná mena – to vše je jako základ spolecenství naprosto nedostacující. Potrebujeme ješte jeden zásadní faktor, a sice ten nejduležitejší – evropskou obcanskou aktivitu. Jak rekl Jean Monet: „Nesjednocujeme státy, sjednocujeme lidské bytosti“.

Chtel bych se obrátit prímo na obcany Evropy:

Chápu, že jste možná zklamaní. Ale Evropa je v mnoha ohledech nejlepší místo na svete. Vaše nadeje a touhy mohou být naplneny díky naší evropské rozmanitosti, kreativite a otevrenosti. Zapojte se do našeho spolecného evropského prostoru, který je vaším prostorem.

A nenechte si namluvit, že nelze být zároven dobrým Polákem a dobrým Evropanem,  dobrým britským obcanem a dobrým evropským obcanem, dobrým Španelem a soucasne dobrým Evropanem. Takovéto rozlišování je naprostý omyl. Evropa vám umožnuje objevit kouzlo slovícka „a“. Být dobrým obcanem vašeho mesta, regionu, státu – a svetadílu.

Drazí prátelé,

prostrednictvím krize zacínáme paradoxne vnímat, jak vzniká skutecný lid – démos. Evropané jsou svedky toho, nakolik jsme na sobe navzájem závislí. Jedna zeme muže ohrozit celou ekonomiku, ale spolupráce mnoha zemí muže tento problém vyrešit. Z tohoto duvodu prosazuji pri všech svých návštevách na území EU intenzivnejší dialog s obcany a podporuji myšlenku evropského obcanského prostoru. Takto vytvorená demokracie by mohla být silnejší než financní trhy, které mají tak velký vliv na naše politická rozhodnutí a každodenní život.

NOVÝ ÚDEL PRO EVROPU

Zactvrté: mým posledním bodem je plánování naší Evropské unie – naší spolecné budoucnosti. Jsem presvedcen, že potrebujeme „Nový údel pro Evropu“.

Dámy a pánové,

naším skutecným problémem je nedostatek vzájemné duvery a zráta smyslu. Jak napsal historik Norman Davies ve své knize Vanished Kingdoms, v dusledku presne takové ztráty smyslu zanikají velmoci.

Potrebujeme spolecný projekt a nikoli hypotéku na budoucnost príští generace. Ve tricátých letech, když náš svetadíl nezadržitelne smeroval k tragédii, zachránil prezident Roosevelt demokracii a svobodné tržní hospodárství ve Spojených státech amerických díky svému programu s názvem „New Deal“, Nový údel. Naše soucasná krize vyžaduje Nový údel pro Evropu.

Dovolte, abych strucne zopakoval to, co jsem již rekl, a podelil se o svou vlastní vizi budoucnosti ve trech bodech.

V prvé rade potrebujeme novou vlnu politické integrace. Pokud bude Spolecenství hájit svoje zájmy, budou z dlouhodobého hlediska prospívat i jednotlivci. Myšlenka spolecného civilizacního a kulturního prostoru je v Evrope silne zakorenena již po staletí. V soucasné dobe musíme najít optimální politické rešení vhodné pro naši dobu. Abych se vyjádril jasne: nechceme „superstát“. To nám prísluší rozhodnutí, jakým zpusobem mužeme v praxi uskutecnit myšlenku „jednoty v rozmanitosti“, a uzpusobit k tomu nezbytná rešení.

Hovoríme-li o možných zmenách smlouvy ci o smlouvách nových, chtel bych pripomenout,  že nebudeme úspešní, pokud nenalezneme cestu zpet k opravdovému duchu spolupráce nebo – slovy Roberta Schumana – „spolecne sdílenému osudu“. Zmena nespocívá v nových pravidlech, ale ve vuli se temito pravidly rídit. Spocívá v našem postoji.

Na druhém míste potrebujeme novou vlnu ekonomické integrace. Musíme vytvorit skutecnou fiskální a hospodárskou unii. John Donne kdysi rekl, že „nikdo není ostrov“, já bych rekl „žádný stát není ostrovem“, a to nehovorím o zemepisné poloze. Clenské státy, které chtejí krácet vpred, musí dodržovat Lisabonskou smlouvu. Žádný stát nemá právo bránit ostatním v tesnejší vzájemné spolupráci. Stojí-li nekdo stranou, nemuže ocekávat, že sehraje hlavní úlohu. Já stále doufám, že konflikty, ke kterým došlo pri uplatnování této mezivládní metody, povedou k duslednejšímu, nikoli oslabenému používání Lisabonské smlouvy a metody Spolecenství. Z tohoto duvodu požaduji vetší zapojení Evropského parlamentu v této diskusi a rozhodovacím procesu.

A zatretí, musíme vytvorit skutecný evropský obcanský prostor. Jak už jsem uvedl, pri hledání nové vize pro Evropu musíme diskutovat o tom, co se týká každého z nás: o bezpecnosti, možnosti naplnit svuj život, aktivním živote v místních spolecenstvích a o pocitu, že nekam patríme. Evropa potrebuje více solidarity, více odpovednosti, více respektu pro hodnoty a více nadšení. Na pocátku jejího vzniku byly sny a my nemáme právo je zahodit.

Mají-li se zlepšit naše vztahy s Evropany, musí ti, kterí myslí na zisk, rovnež premýšlet o hodnotách. Ti, kdo získají bohatství, musí být zodpovední. Ten, komu leží na srdci jeho prosperita, musí mít na pameti rovnost, a ti, kdo verí v hospodárskou soutež, musí mít rovnež víru ve spravedlnost.

Drazí prátelé,

chtel bych každému z vás podekovat za vaši kompetenci a spolupráci.  Behem svého funkcního období jsem se podílel na zmírnování napetí mezi ruznými orgány EU, celními predstaviteli clenských státu a mezi temito státy. Casto jsem témer ztrácel nadeji, že se nám podarí dosáhnout dohody. Obecne jsme však dosáhli kompromisu.

A proto jsem dnes optimistou. Nikdy jsem nepochyboval o spolecné Evrope. Když jsem vás v Evrope i ve svete zastupoval, uvedomil jsem si plné, zretelné obrysy evropského projektu, i jeho výjimecný lidský, morální, ekonomický  a kulturní potenciál. Evropská unie predstavuje neuveritelnou hodnotu, pro kterou stojí za to pracovat i žít. Je to však hodnota, kterou lze vytváret a využívat pouze spolecne.

Této Evrope budu vždy energicky a odhodlane sloužit. Sešli jsme se zde nejen jako Madari, Ceši, Švédové, Francouzi ci Nemci. Sešli jsme se zde také jako Evropané, abychom rešili evropské problémy a hledali spolecná rešení. Tento Evropský parlament, který spojuje tolik národu a ciní skutecné zmeny jménem našich obcanu, je mým snem. S hrdostí a nadejí tedy ríkám: „Jsem Polák a Evropan“. A práve proto verím, že jsme osudem predurceni k jednote. Nikdy bychom naši evropskou integraci nemeli považovat za samozrejmost. Musíme ji udržovat a rozvíjet každý den.

Mnohokrát vám dekuji.

Contact

  • Robert A. Golański
    Spokesman
    Mobile: +32 475 751 663
  • Richard Freedman
    (Press Officer)
    Mobile: +32 498 98 32 39