Aktuality - Archívy - Nejvýznamnější úspěchy - Lisabonská strategie

 

Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Lisabonská strategie
Finanční služby
Demokratická kontrola
Evropské centrální banky
Přeshraniční platby
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi

Na lisabonském summitu v březnu 2000 se čelní představitelé vlád zemí EU dohodli na novém strategickém cíli pro Evropskou unii: Evropská unie se má do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Od té doby schválil Evropský parlament řadu právních předpisů v hospodářské oblasti zaměřených většinou na otevírání trhů s různým zbožím a službami. Poslanci se však vždy snažili zmírnit dopady liberalizace opatřeními na ochranu spotřebitelů, zaměstnanců, životního prostředí a základních veřejných služeb.

Cílem, který vyhlásili vládní představitelé na lisabonském summitu, bylo učinit EU „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa založenou na znalostech, jež bude schopna udržitelného růstu a bude nabízet více kvalitních pracovních míst a větší sociální soudržnost“. Lisabonská strategie, jak se tomuto programu začalo říkat, vyžaduje akce v různých oblastech: v oblasti vnitřního trhu, informační společnosti, vědy, vzdělání, strukturálních ekonomických reforem, stabilní měny a makroekonomické politiky, která by podporovala růst a udržitelnost veřejných financí. Většina z těchto oblastí spolu úzce souvisí: udržitelné veřejné finance napomáhají růstu a tím tvorbě pracovních příležitostí, zatímco nižší nezaměstnanost znamená nižší výdaje na sociální zabezpečení, což zase zlepšuje stav veřejných financí.

Když Parlament poprvé projednával lisabonské cíle, byli poslanci zpočátku nejednotní v otázce liberalizace. Mnozí se zasazovali o větší důraz na vytváření pracovních míst, otázky životního prostředí a potřeby chudších vrstev obyvatelstva. Jiní namítali, že pracovní příležitosti vzniknou samy v důsledku hospodářského růstu, a usilovali spíše o strukturální reformu, neboť byli přesvědčeni, že přílišná ochrana zaměstnanců může být kontraproduktivní. Parlament nakonec zvolil střední cestu a pozměnil legislativní návrhy Evropské komise tak, aby byly oba tyto zájmy v rovnováze.

Mnohá z opatření dohodnutých v Lisabonu nebyla legislativního, nýbrž mezivládního charakteru a byla založena na koordinaci mezi členskými státy a vzájemném srovnávání. Komise a Parlament měly tomuto procesu pouze přihlížet. Jiná opatření ovšem vyžadovala vydání právních předpisů Společenství, při jejichž přijímání hraje Parlament jako jeden ze zákonodárných orgánů klíčovou úlohu.

Vytváření pracovních příležitostí

Vytváření pracovních příležitostí bylo jedním z hlavních cílů stanovených v Lisabonu, i když se očekávalo, že nová místa vzniknou v důsledku hospodářského růstu díky zvýšení konkurenceschopnosti, strukturálním změnám a omezení byrokracie. Očekávalo se, že evropské vlády budou podporovat nejlepší praxi a vyměňovat si návrhy, jak podporovat vznik nových pracovních míst Výrazné legislativní úsilí však v této oblasti plánováno nebylo.

Celkovým cílem bylo zvýšit zaměstnanost na 70 % obyvatelstva do roku 2010, přičemž průběžným cílem bylo 67 % v roce 2005. Jak se však nyní zdá, tohoto cíle bude těžké dosáhnout. Přesto bylo od roku 1999 vytvořeno více než šest milionů pracovních míst a míra zaměstnanosti stoupla z 62,5 % v roce 1999 na 64,3 % v roce 2002. Dlouhodobá nezaměstnanost klesla ze 4 % v roce 1999 na 3 % v roce 2002. Parlament zdůrazňoval v několika usneseních, že je potřeba vyvinout větší úsilí, aby se napomohlo sladění rodinného a pracovního života a mohlo tak pracovat více žen. Jedním z vedlejších cílů z Lisabonu skutečně bylo zvýšit podíl zaměstnaných žen z 51 % v roce 1999 (ve srovnání s 61 % mužů) na 60 % v roce 2010. Je pravda, že ženy jsou na trhu práce úspěšnější než muži. Totéž však nelze říci o starších pracovnících (definovaných jako věková skupina od 55 do 64 let). Ačkoli byl stanoven cíl dosáhnout v této kategorii do roku 2010 50% zaměstnanosti, pracovalo v roce 2002 pouhých 40,1 %.

Vnitřní trh

Klíčovým prvkem lisabonské strategie byl úplný a plně funkční jednotný evropský trh. Odstranění překážek hospodářské soutěže a umožnění podnikům z ostatních členských států vstupovat na národní trhy za rovných podmínek bylo považováno za základní předpoklad hospodářského růstu. V průběhu posledních pěti let přijal Parlament legislativní normy, které otevírají několik oblastí trhu: do roku 2007 bude plně liberalizován trh s elektrickou energií a plynem, hospodářská soutěž má postupně vstupovat i do oblasti poštovních služeb – i když se zárukami pro univerzální službu doručování lehkých zásilek – a od roku 2006 začne rovněž liberalizace nákladní železniční dopravy. V tomto volebním období byla také upravena pravidla pro zadávání veřejných zakázek s cílem posílit hospodářskou soutěž a očekává se tedy, že náklady veřejných prací a dodavatelských smluv poklesnou. Bylo také dosaženo pokroku na cestě k jednotné správě evropského vzdušného prostoru, která by měla omezit zpoždění leteckých spojů. Návrhy na liberalizaci přístavních služeb však Parlament odmítl kvůli obavám z bezpečnostních rizik a dopadů na zaměstnanost.

Finanční služby

Výkonné a transparentní finanční trhy podporují růst díky lepší alokaci kapitálu. V Lisabonu zazněly výzvy k lepší integraci národních finančních trhů v EU a Parlament od té doby schválil celou řadu návrhů týkajících se jednotných licencí pro emitenty obligací a akcií, podpory soutěže mezi bankami a burzami cenných papírů v obchodování s akciemi, společných pravidel zamezujících zneužívání důvěrných informací v obchodování (insider dealing) a manipulacím trhu, odstraňování překážek investování do penzijních fondů, otevření trhu v oblasti zprostředkování pojištění, dále ochrany menšinových akcionářů během přebírání společnosti a požadavků na transparentnost společností, s jejichž akciemi se veřejně obchoduje.

Příznivé podnikatelské prostředí

Dalším prvkem lisabonské strategie bylo příznivější prostředí pro podniky, zejména malé a střední (MSP). Členské státy si měly vyměňovat osvědčené postupy jak omezovat byrokracii, a pokusit se tak snižovat náklady na zakládání nových podniků. V této oblasti hraje Parlament pouze omezenou roli. Poslanci přesto podporovali snahy pomoci malým a středním podnikům a usilovali o to, aby se jejich potřeby odrazily i v příslušné legislativě, například usnadněním přístupu k veřejným soutěžím o státní zakázky a ke zdrojům EU na financování výzkumu. Bylo také dosaženo dohody o legislativě EU, která má usnadnit uplatňování práv k duševnímu vlastnictví. Pracuje se rovněž na změnách předpisů o patentovatelnosti vynálezů v oblasti programového vybavení, jejichž cílem je podpora kreativity a inovací zvýšením právní ochrany společností, které investují do nových aplikací.

Informační společnost

Dalším z pilířů lisabonské strategie byl rozvoj informační společnosti, která má pomoci přiblížit se ekonomice založené na znalostech a vytvořit nové pracovní příležitosti v oblastech s výrazným růstovým potenciálem. Současný Parlament přijal důležité právní předpisy s cílem posílit hospodářskou soutěž v oblasti telekomunikací a rozšířit využívání Internetu. Situace je již dnes velmi povzbudivá, neboť podle studií Komise je produktivita v evropském telekomunikačním průmyslu o přibližně 15 % vyšší než ve Spojených státech. Plně integrovaný a liberalizovaný trh telekomunikačních služeb by však měl vést k dalšímu snižování nákladů a cen jak pro soukromé uživatele, tak pro podniky, a tím také snižovat náklady přístupu na Internet. Byla přijata i další legislativa, která má rozšířit využívání Internetu vytvořením domény .eu, řešením problému nevyžádané pošty (spamu) a usnadněním internetového obchodování.

Mix makroekonomických politik

Další velkým tématem je „mix makroekonomických politik“, tj. co nejlepší rovnováha mezi nástroji ekonomické politiky pro dosažení hospodářského růstu. Evropský parlament vždy podporoval nezávislost Evropské centrální banky a její cíl cenové stability jako základ trvale udržitelného růstu. Poslanci však současně kritizovali fiskální část politiky, neboť fiskální politika neexistuje na úrovni EU a vlády členských států se nedrží zcela důsledně Paktu stability a růstu jakožto souboru pravidel pro veřejné výdaje. Průměrný roční deficit vlád EU byl v roce 2003 2,7 %. Příčinou byl částečně snížený výkon ekonomiky. Průměrný veřejný dluh také narůstá a v současné době představuje 64,1 % HDP. Parlament zastává názor, že pokles růstu HDP je důsledkem toho, že většina členských států neprovedla strukturální reformy. Poslanci byli též znepokojeni tím, že se dosud nepodařilo přesměrovat veřejné výdaje na produktivní investice, jak bylo dohodnuto v Lisabonu, a dostatečně snížit daňové zatížení zaměstnanců.

Parlament soustavně podporoval Pakt stability a růstu. Poslanci navrhovali zavést systém včasného varování také pro případ, že státy nedosáhnou rozpočtového přebytku v období silného růstu, a ne jen pokud schodky stoupnou v období zpomalení ekonomiky. Poslanci nemají jednotný názor na používání „zlatého pravidla“, podle něhož by určité typy investic byly vyloučeny z výpočtů rozpočtového deficitu, a nedávno ho nejtěsnější většinou odmítli podpořit.

Výzkum a vzdělání

Vzdělání a výzkum mají velký vliv na hospodářský růst a zaměstnanost. Vrcholní představitelé EU prohlásili v Lisabonu, že „investice do lidí a do rozvoje aktivního a dynamického sociálního státu“ jsou základním prvkem ekonomiky založené na znalostech. Znamená to, že členské státy musí usilovat o zvýšení investic do lidských zdrojů a položit větší důraz na celoživotní vzdělávání, neboť čím vyšší schopnosti, tím vyšší šance na uplatnění na trhu práce. Jako celek však tato oblast nespadá do působnosti legislativy EU. Místo toho bylo zavedeno pouze srovnávací hodnocení – a výsledky byly chabé. EU investuje do vyššího vzdělávání 1,1 % HDP, ve srovnání s 3 % v USA. Rozdíl je zapříčiněn zejména nedostatkem soukromého kapitálu, neboť výše veřejných investic je srovnatelná. Podíl dospělých osob s vyšším vzděláním sice stoupá, ale náskok USA zůstává. Procento mladých lidí, kteří opouštějí školu bez jakékoli kvalifikace (18,1 % v roce 2003), stále výrazně překračuje 10 % stanovených jako cíl do roku 2010.

Parlament souhlasil s cílem členských států věnovat 3 % HDP na výzkum a vývoj, ale poslanci nemají pravomoc tento závazek prosadit. Praktických výsledků nebylo mnoho: na výzkum se v EU vynakládá pouhých 1,9 % HDP, ve srovnání s 2,9 % v USA a 3 % v Japonsku.

EU však má společný výzkumný program, který tvoří necelá 4 % procenta rozpočtu Společenství. Parlament pomáhá stanovit výši zdrojů pro tento víceletý program a usiluje o zvýšení dostupných prostředků. EP také rozhoduje o tom, jaké mají být hlavní oblasti výzkumu v rámci programu. Poslanci podporovali úsilí o rozvoj mobility vědců a studentů v rámci programu Erasmus Mundus a zlepšili legislativu pro uznávání profesionálních kvalifikací po celé Unii, jejímž cílem je usnadnit odborníkům pracovat v jiném členském státě. Pokusy o zavedení Patentu Evropského společenství, který má zjednodušit patentové řízení a povzbudit tak výzkum, v současné době uvázly na mrtvém bodě.

Závěr

Produktivita práce na osobu dosud celkově zaostává za Spojenými státy, i když do značné míry tomu tak je v důsledku volby Evropanů mít více volného času a dovolené. Pokud produktivitu vyjádříme v přepočtu na hodiny práce, rozdíl mezi EU a USA je nižší – v posledních letech méně než 5 %. Závažnějším problémem však je to, že produktivita nyní roste pomaleji než v USA a rozdíl se tak zvětšuje. Důvodem je podle Komise menší využívání nových technologií a nepřiměřená úroveň investic. Poslanci také vyjadřují znepokojení nad celkovým trendem investic: soukromé investice poklesly v roce 2002 na 17,2 % HDP oproti 18,3 % v roce 2000. Veřejné investice jako podíl HDP (2,4 % HDP v roce 2003) klesají také (v 70. letech činily 3,8 %) a jsou dnes mnohem nižší než v USA (3,3 % v roce 2003).

V jednom nedávném usnesení Parlament kritizoval zpoždění v provádění lisabonské strategie a vyzýval členské státy, aby se „zapojily do koordinované strategie strukturálních reforem“. Poslanci také vyzývali k „naléhavé mobilizaci soukromých investic do výzkumu a vývoje“ se silnou veřejnou výzkumnou základnou s vazbami na průmysl. Parlament pevně věří, že Lisabon stále představuje cestu vpřed.



  
Zpravodajové:
  
Verejné zakázky, služby a smlouvy o dílo: Stefano Zappalà (EPP-ED, I)
Práva k duševnímu vlastnictví: Janelly Fourtou (EPP-ED, F)
Patentovatelnost vynálezu v oblasti programového vybavení: Arlene McCarthy (PES, UK)
Vzájemné uznávání odborné kvalifikace: Stefano Zappala' (EPP-ED, I)
Verejné finance v Hospodárské a menové unii v roce 2003: Roberto Felice Bigliardo (UEN, I)
Hlavní smery hospodárských politik: Christa Randzio-Plath (PES, D)
  
Úrední vestník – konecná znení aktu:
  
Verejné zakázky, služby a smlouvy o dílo - znení prijaté Parlamentem
Práva k duševnímu vlastnictví - znení prijaté Parlamentem
Patentovatelnost vynálezu v oblasti programového vybavení - znení prijaté Parlamentem
Vzájemné uznávání odborné kvalifikace - znení prijaté Parlamentem
Verejné finance v Hospodárské a menové unii v roce 2003 - znení prijaté Parlamentem
Hlavní smery hospodárských politik - znení prijaté Parlamentem

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004