Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Pohled do minulosti : stav před a po Nice
Konvent
o budoucnosti Evropy
Institucionální systém
Dopad na politické oblasti
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Ústava, jež dá novou podobu Evropě

Za půlstoletí budování jednotné Evropy se instituce a politiky Evropské unie staly složitým bludištěm, v němž se vyzná jen málo občanů. Od února 2002 do července 2003 usiloval Konvent o 207 členech o zjednodušení a zprůhlednění tohoto celku a zejména o udržení akceschopnosti Unie třiceti členskými státy. Výsledkem jeho práce je návrh Ústavní smlouvy - skutečné znovu zakládající listiny Unie, k jehož vypracování Evropský parlament velmi účinně přispěl.

Budování Evropy postupovalo kupředu krok za krokem, tak, jak byly přijímány nové smlouvy (...). Rozhodovací mechanismy se postupně staly tak složitými, že přestaly být pro veřejnost čitelné. Od Maastrichtu se nové smlouvy vyjednávaly velmi obtížně a neodpovídaly původním cílům (...). Evropa tak není přizůsobena svému současnému uspořádání. V rozšířené Evropě bude tento problém ještě horší. Je potřeba najít jeho řešení, v zájmu Evropy i celého světa. Takto představil úkoly stojící před Konventem o budoucnosti Evropy na úvodním zasedání Konvetu jeho předseda Valéry Giscard d´Estaing.

Mandát z Laekenu

Rok po Nice (viz náš předchozí článek) se hlavy států a předsedové vlád v prosinci 2001 znovu sešli v Laekenu a stanovili mandát Konventu o budoucnosti Evropy. „Evropský občan se často obrací k Evropské unii s očekáváním, jež se ne vždy naplní. Naopak má někdy dojem, že se Unie až příliš angažuje v oblastech, kde její působení není vždy nezbytné“, konstatovali poslanci. Jedním z hlavních úkolů Konventu tedy bylo lépe stanovit výhradní pravomoci Unie a členských států a jejich sdílené pravomoci, přitom však respektovat zásadu subsidiarity, podle níž se rozhodnutí přijímají na úrovni, která je nejvhodnější a nejúčinnější - na úrovni Společenství, členských států nebo regionů, v závislosti na vytyčených cílech.

V této snaze o větší jasnost byl Konvent vyzván k tomu, aby zjednodušil nástroje činnosti Unie. Od směrnic, které hrají úlohu evropských zákonů, až po stanoviska či doporučení, můžeme dnes napočítat na dvacet právních nástrojů nebo druhů předpisů, jež jsou pro nezasvěcené již stěží pochopitelné. Konvent rovněž dostal do vínku poslání vytvořit průhlednější, demokratičtější a účinnější Unii cestou zjednodušení rozhodovacího procesu a užšího sepětí národních parlamentů se záležitostmi Společenství.

Jediný, čitelný a stručný text

Unie si při své vnitřní reformě nikdy předtím nestanovila tak ambiciózni cíl. Jak jej uskutečnit? Podle Evropského parlamentu již pro tento účel nevyhovuje metoda mezivládních konferencí, tzn. diplomatických jednání za zavřenými dveřmi. Poslanci naopak navrhli svolání Konventu, jež by se podobal shromáždění, které v roce 2000 v krátkém čase a úspěšně navrhlo Chartu základních práv. Již od prosince 2000, před neúspěchem Smlouvy z Nice, požadoval Evropský parlament svolání Konventu a přepracování smluv do podoby ústavní listiny - do „rámcového, jediného, čitelného a stručného textu“. Ve zprávě přijaté v listopadu 2001, několik dní před vrcholnou schůzkou v Laekenu, trvali poslanci na vytvoření Konventu, „jehož složení musí odrážet evropský politický pluralismus“, jenž by podle nich mohl „představovat inovaci nezbytnou pro úspěch demokratické reformy Unie“.

Hlavy států a předsedové vlád se k tomuto názoru připojili, neboť si byli vědomi, že návrh tak zásadní reformy se musí opírat o širokou veřejnou diskusi s volenými zástupci v Evropském parlamentu a v národních parlamentech. V prohlášení z Laekenu si pak poprvé jeho tvůrci dovolili použít slovo „Ústava“.

Dne 28. února 2002 se konalo úvodní zasedání „Konventu o budoucnosti Evropy“. Konvent tvořili po jednom zástupci za každý členský (15) a kandidátský (13) stát, po dvou poslanci národních parlamentů členských a kandidátských států (celkem 56), dále dva zástupci Evropské komise a 16 poslanců Evropského parlamentu. Tyto řádné členy doplňoval stejný počet náhradníků, kteří se v praxi podíleli stejně aktivně na plenárních zasedáních a na vypracování textu nového návrhu Ústavy. Celkem měl tak Konvent 204 členů, v jejichž čele stál pan Valéry Giscard d’Estaing a dva místopředsedové a zároveň bývalí předsedové vlád, Ital Giuliano Amato a Belgičan Jean-Luc Dehaene. K těmto 207 členům Konventu se připojilo ještě 13 pozorovatelů z řad Výboru regionů, Hospodářského a sociálního výboru, sociálních partnerů a Evropský veřejný ochránce práv. Bylo zřízeno Fórum občanů, aby se do diskuse zapojila také občanská společnost, a jedno plenární zasedání bylo přímo zasvěceno tomuto Občanskému fóru a Fóru mládeže.

Od března 2002 do července 2003 proběhlo 25 plenárních zasedání a dvě dodatečná zasedání. Zasedání vycházela ze stovek písemných příspěvků a prací 11 pracovních skupin na jednotlivá témata (vnější akce, obrana, sociální politika aj.) a tří „diskusních kroužků“. Unie se nikdy předtím nepustila do tak široké kolektivní reflexe, jíž se společně účastnili poslanci Evropského parlamentu i národních parlamentů, zástupci členských i kandidátských států, osobnosti politického života i zástupci občanské společnosti.

Evropský parlament - hostitel i navrhovatel

Veškerá plenární zasedání se konala v Evropském parlamentu v Bruselu, kde byly k dispozici nezbytné infrastruktury a tlumočnické zázemí pro tak rozsáhlé fórum. Parlament se však nespokojil s úlohou hostitele a zastřešující instituce. Podle názoru mnohých pozorovatelů sehrál prvořadou úlohu zejména jako zprostředkovatel dosažení shody.

Delegaci EP předsedal pan Íñigo Méndez De Vigo (EPP-ED, E), který již působil v této roli během prvního konventu o základních právech. Místopředsedy se stali bývalý předseda Evropského parlamentu pan Klaus Hänsch (PES, D) a pan Andrew Duff (ELDR, UK). Díky tomu, že jsou na podobné postupy a témata zvyklí, mohli poslanci Evropského parlamentu sehrát rozhodující úlohu navrhovatele, kterou pánové Méndez De Vigo et Hänsch zastávali i v předsednictvu Evropského parlamentu jako kolektivním orgánu pověřeném přípravou plenárních zasedání Konventu.

Pan Méndez De Vigo střídavě s panem Elmarem Brokem (EPP-ED, D) a panem Hänschem budou dále zastupovat EP na schůzích ministrů mezivládní konference, která se koná po Konventu. Předseda Evropského parlamentu, pan Pat Cox se rovněž účastnil rozprav na úrovni hlav států a předsedů vlád.

Kromě svých pravidelných přípravných setkání se mohla delegace Evropského parlamentu opírat o celé shromáždění a jeho Výbor pro ústavní záležitosti, které v přímé souvislosti s pracemi Konventu přijaly několik zpráv, představujících často zásadní příspěvky k typologii aktů a hierarchii právních předpisů EU, k dopadu Charty základních práv EU a k jejímu budoucímu statutu, k úloze regionálních a místních orgánů v budování jednotné Evropy.

Po celý průběh Konventu některé vládní delegace vyjadřovaly svůj zdrženlivý postoj k některým bodům, jak by ostatně činily i v případě klasické mezivládní konference. Naproti tomu „alchymie“, která se vyvinula mezi členy národních parlamentů a poslanci Evropského parlamentu, se mohla stát hlavní hybnou silou při hledání shody cestou vzájemných ústupků za současného posilování společných ambicí.



  
Zpravodajové:
  
Premena smluv v ústavu: Olivier Duhamel (PES, F)
Reforma Rady: Jacques F. Poos (PES, L)
Smlouva z Nice a budoucnost Evropy: Jo Leinen (PES, D)
Smlouva z Nice a budoucnost Evropy: Íñigo Méndez De Vigo (EPP-ED, E)
Rozdelení pravomocí mezi EU a clenské státy: Alain Lamassoure (EPP-ED, F)
Dopad Charty základních práv Evropské unie a její budoucí statut: Andrew Nicholas Duff (ELDR, UK)
Typologie aktu a hierarchie právních predpisu EU: Jean-Louis Bourlanges (EPP-ED, F)
Úloha regionálních a místních orgánu v budování jednotné Evropy: Giorgio Napolitano (PES, I)
  
Procesní listy:
  
Premena smluv v ústavu
Reforma Rady
Smlouva z Nice a budoucnost Evropy
Rozdelení pravomocí mezi EU a clenské státy
Dopad Charty základních práv Evropské unie a její budoucí statut
Typologie aktu a hierarchie právních predpisu EU
Úloha regionálních a místních orgánu v budování jednotné Evropy:
  
Konecná znení aktu zverejnená v Úredním vestníku:
  
Premena smluv v ústavu
Reforma Rady
Smlouva z Nice a budoucnost Evropy
Rozdelení pravomocí mezi EU a clenské státy
Dopad Charty základních práv Evropské unie a její budoucí statut
Typologie aktu a hierarchie právních predpisu EU
Úloha regionálních a místních orgánu v budování jednotné Evropy:

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004