Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnejší úspechy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšírení
Obcanská práva
Evropské obcanství
Charta základních práv EU
Základní práva
Prístup verejnosti k dokumentum
Podpora vzdelávání a mobility studentu
Justice a vnitrní záležitosti
Vnejší vztahy
Ochrana životního prostredí / spotrebitelu
Doprava / Regionální politika
Zemedelství / Rybolov
Hospodárská a menová unie
Sociální politika / Zamestnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitrní trh / Prumysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Charta: sdílená práva a hodnoty

„Vytvárejíce mezi sebou stále tesnejší unii, jsou národy Evropy odhodlány sdílet mírovou budoucnost založenou na spolecných hodnotách.“ Toto je první veta preambule Charty základních práv, která byla prijata na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000. Tento text, který by se mel stát nedílnou soucástí budoucí Ústavy Evropské unie, je potvrzením premeny Evropského spolecenství, jež melo puvodne hlavne ekonomický charakter, v soucasnou politickou Unii a spolecný prostor svobody, bezpecnosti a práva.

„At každý obcan Unie ví, že Charta bude od nynejška parlamentním zákonem. Napríšte na ni budou odkazovat všechny akty Evropského parlamentu, které se budou prímo nebo neprímo dotýkat obcanu celé Unie.“ Toto prohlášení, které paní Nicole Fontaine, predsedkyne Evropského parlamentu (1999-2001), ucinila behem vrcholné schuzky v Nice, podtrhlo slavnostní povahu události a znamenalo prozatímní ukoncení dlouhé bitvy, kterou vedl Evropský parlament za úcelem sestavit soubor práv a hodnot spolecných všem státum EU.

Dvousté výrocí francouzské revoluce v roce 1989 Evropský parlament oslavil prijetím „Prohlášení o základních právech a svobodách“. Clenské státy Rady Evropy a jejich státní príslušníci již v té dobe disponovali jiným textem : Evropskou úmluvou o lidských právech z roku 1950. Tento text však nebyl vypracován Evropskou unií a neodrážel vývoj evropské spolecnosti za posledních padesát let. Technologický a spolecenský pokrok si vyžádal nové zpusoby ochrany obcanu, zejména v oblasti informacních technologií, biotechnologie, zákazu diskriminace, plurality sdelovacích prostredku a „ dobré správy“... Navíc k Úmluve Rady Evropy bylo pripojeno dvanáct protokolu, které na rozdíl od samotné Úmluvy nebyly ratifikovány všemi clenskými státy.

Pokud jde o pozdejší smlouvy, na jejichž základe se stalo Evropské spolecenství politickou Unií, v nich byla zakotvena ruzná práva a hodnoty, avšak nesystematicky. Bylo tedy treba shromáždit, vyjasnit a aktualizovat všechny tyto dokumenty v rámci jediného souvislého textu, zejména s ohledem na pristoupení rady bývalých komunistických zemí do Unie - spolecenství založeného na hodnotách, které byly pro tyto zeme po celá desetiletí nedosažitelné. Navíc bylo duležité, aby mel soudní dvur Evropských spolecenství - Evropský soudní dvur v Lucemburku - k dispozici základní text o nejž by se pri své práci opíral, podobne jako je tomu v prípade Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který vychází z Úmluvy Rady Evropy.

První Konvent

Behem svého zasedání v Kolíne v cervnu 1999 došla Evropská rada k záveru, že je na case, aby Unie vypracovala Chartu základních práv shrnující obcanská, politická, ekonomická a sociální práva evropských obcanu: „Dodržování základních práv je jedním ze základních kamenu Evropské unie a nezbytnou podmínkou její legitimity“. Zrodil se tak „Konvent“. Skládal se z hlav státu a predsedu vlád 15 zemí, 30 predstavitelu národních parlamentu, 16 zástupcu Evropského parlamentu a z jednoho zástupce Evropské komise. Konventu predsedal bývalý prezident Spolkové republiky Nemecko pan Roman Herzog a delegaci EP v Konventu vedl pan Íñigo Méndez de Vigo.

Práci Konventu zahájil 17. prosince 1999 Roman Herzog následujícím prohlášením: „Vypracujeme text, který nebude ihned závazný, jako je tomu v prípade právních predpisu Unie a Spolecenství. Presto bychom meli mít stále na vedomí, že Charta, na které pracujeme, se v blízké budoucnosti musí stát právne závaznou (…) Je tedy vhodné vypracovat soubor práv, který ve chvíli, kdy se stane závazným, nebude potreba ani krátit, ani revidovat".

O deset mesícu pozdeji a po šestnácti verejných plenárních zasedáních, na kterých mohla obcanská spolecnost (odbory, nevládní organizace, ...) vyjádrit své názory, Konvent dne 2. ríjna 2000 prijal konecný text Charty. 13. ríjna pak byla Charta schválena na neformální vrcholné schuzce a 7. prosince 2000 slavnostne vyhlášena behem zasedání Evropské rady v Nice.

Požadavky Evropského parlamentu

Ze stanovisek mnoha pozorovatelu vyplývá, že delegace Evropského parlamentu hrála v Konventu tvurcí a rozhodující roli, která odrážela její vysoké cíle. Poslanci, kterí se hromadne vyslovili ve prospech vypracování Charty, chteli dát procesu evropské integrace pevný právní a etický základ. Otevrenou a pruhlednou metodu, kterou Konvent pri své práci používal, si puvodne vyžádal Evropský parlament.  Poslanci byli spokojeni s rychlostí a kladným výsledkem prací Konventu a vypracovaný  text považovali od pocátku za jednoznacne legitimní. Metoda Konventu bude znovu použita v letech 2002-2003 pro vypracování návrhu Ústavy.

Daleko méne už však poslance potešilo, jak s textem naložily hlavy státu a predsedové vlád. Práli si, aby byla Charta zaclenena do Niceské smlouvy a aby byla pro clenské státy právne závazná. „Jakékoli jiné rešení, napríklad pouhé prohlášení, by oslabilo pozici Unie“, uvedla predsedkyne Evropského parlamentu paní Nicole Fontaine. Evropská rada však pri svém zasedání v Nice pristoupila pouze k „slavnostnímu prohlášení“ a Charta tak byla jen pripojena k nové smlouve, aniž by se stala právne závaznou. V závislosti na úhlu pohledu se jedná bud o polovicní neúspech, nebo o polovicní úspech. Príbeh tím však neskoncil.

Evropští predstavitelé si brzy uvedomili promarnenou príležitost a skutecnost, že Niceská smlouva má nedostatky, a to nejen co se týce Charty, ale také v oblasti reformy institucí, které bylo treba prizpusobit Unii, jež se v brzké dobe rozšírí. Otázka zaclenení Charty do smluv a její právní statut byly zarazeny na porad jednání nejbližší mezivládní konference, jež se mela konat co nejdríve a která byla poprvé pripravena nejen v rámci diplomatických jednání za zavrenými dvermi, ale také verejným Konventem. V souladu s práním EP další Konvent v cervenci 2003 zverejnil návrh Ústavy, který obsahuje to podstatné ze všech existujících smluv a jež navrhuje, aby po provedení nekolika zmen byla Charta zaclenena do Ústavy, a stala se tak právne závaznou.

Duch Evropy

Charta, která byla vyhlášena v prosinci 2000, je rozdelena do níže uvedených šesti kapitol a do padesáti clánku. Je shrnutím hodnot a práv, ke kterým se mohou hlásit evropští obcané. V jistém slova smyslu se jedná o „obcanský duchovní základ“  evropské integrace.

Dustojnost. „Lidská dustojnost je nedotknutelná. Musí být zachována a chránena“ stanoví první clánek Charty, který dále uznává právo na život a zakazuje odsouzení k trestu smrti, mucení, otroctví a obchodování s lidmi. Právo na fyzickou a duševní integritu je doplneno novými ustanoveními, která se ukázala jako nezbytná v souvislosti s pokrokem v lékarství a biologii a která se týkají zejména zákazu eugenických praktik a reprodukcního klonování lidských bytostí.

Svobody. K základním svobodám (svoboda myšlení, náboženského vyznání, slova, sdružování, ...) a k respektování soukromého života se pridává ochrana osobních údaju, pluralita sdelovacích prostredku, právo na práci, (které však neznamená právo na zamestnání). Zaclenení sociálních práv do Charty znamená duležitý pokrok, o nemž se rozsáhle diskutovalo a který casto vedl ke kompromisním formulacím, jejichž cílem bylo umožnit dohodu o konecné podobe textu.

Rovnost. „Pred zákonem jsou si všichni rovni“. Touto vetou zacíná kapitola o rovnosti, ve níž jsou poprvé v rámci obecného textu o základních právech uvedena práva sociální a která stanoví obecnou zásadu zákazu diskriminace. Dále tato kapitola zejména hlásá rovnost mezi muži a ženami ve všech oblastech, velký prostor rovnež venuje právum detí, starších a zdravotne postižených osob.

Solidarita. Poprvé se zde dostalo právního "posvecení" pojmu solidarita. Tato kapitola priznává pracovníkum právo na informaci a jejich konzultaci v rámci podniku, právo na vyjednávání a kolektivní akce (vcetne stávky), právo na zprostredkování práce, na ochranu v prípade propuštení, právo na spravedlivé a rovné pracovní podmínky, právo na dávky sociálního zabezpecení a na prístup ke službám v obecném hospodárském zájmu. Rovnež je zde zmínena ochrana životního prostredí a spotrebitelu. O mnoha aspektech této novátorské kapitoly se vedly dalekosáhlé diskuse, nebot nekteré clenské státy se chtely vyvarovat toho, aby tato práva vyhlášená na evropské úrovni nebyla v rozporu s jejich národními systémy sociálního zabezpecení. Výsledkem techto diskusí jsou jak nejasne formulované clánky, tak ustanovení na konci Charty, podle nichž jsou clenské státy povinny prevést do národní úpravy pouze ta opatrení, jež byla prijata na úrovni celého Spolecenství - k cemuž je navíc v naprosté vetšine prípadu stále potreba jednomyslného souhlasu.

Obcanská práva. Mnoho z ustanovení této kapitoly se již objevilo v Maastrichtské smlouve, jako právo volit a být volen ve volbách do místních zastupitelstev a v evropských volbách nebo právo na diplomatickou a konzulární ochranu. Tato práva jsou doplnena právem na „dobrou správu“ a na svobodný prístup k dokumentum.

Soudnictví. V této kapitole se objevuje zejména právo na nestranný soudní proces a na presumpci neviny.

Oblast pusobnosti. Charta koncí obecnými ustanoveními, která stanoví její rozsah a oblast pusobnosti. Konvent o budoucnosti Evropy tato ustanovení zrevidoval s cílem prekonat prekážky, které se objevily v Nice, a umožnit zaclenení Charty do budoucí Smlouvy zakládající Ústavu. Práva a zásady stanovené Chartou platí pro všechny orgány a instituce Unie pri vypracovávání jakýchkoli právních opatrení a pro clenské státy pri provádení práva Unie.

Nejedná se o to zvýšit pravomoci Unie, ani zmenit ústavy clenských státu, nýbrž o to, aby clenské státy pri provádení politik Spolecenství dodržovaly tato základní práva a hodnoty, jež sdílí více než  pulmiliardy evropských obcanu.  



  
Zpravodajové:
  
Vypracování Charty základních práv Evropské unie: Andrew Nicholas Duff (ELDR, UK)
Vypracování Charty základních práv Evropské unie: Johannes Voggenhuber (Greens/EFA, A)
Schválení návrhu Charty základních práv Evropské unie: Andrew Nicholas Duff (ELDR, UK)
Schválení návrhu Charty základních práv Evropské unie: Johannes Voggenhuber (Greens/EFA, A)
Dopad Charty základních práv Evropské unie a její budoucí postavení: Andrew Nicholas Duff (ELDR, UK)
Charta základních práv Evropské unie (cást II návrhu Smlouvy zakládající Ústavu Evropské unie)
  
Prehled legislativních procedur :
  
Vypracování Charty základních práv Evropské unie
Schválení návrhu Charty základních práv Evropské unie
Dopad Charty základních práv Evropské unie a její budoucí postavení
  
Úrední vestník - konecná znení aktu:
  
Vypracování Charty základních práv Evropské unie - znení prijaté Evropským parlamentem
Schválení návrhu Charty základních práv Evropské unie - znení prijaté Evropským parlamentem
Dopad Charty základních práv Evropské unie a její budoucí postavení - znení prijaté Evropským parlamentem

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004