Zemanova a Klausova zamrzlá suverenita... Takzvaná "státní suverenita" hraje v dnešní české politice zásadní roli. Aniž by bylo řečeno, co znamená. Zřejmě to, že si "náš stát bude dělat, co chce". Zaznívá to od lidí, kteří musí vědět, že pojem tak, jak jej lidem předkládají, ztratil svůj obsah jak fakticky, tak i teoreticky (lepší popis než na wiki jsem právě nenašel, ale snad je výstižný). A oni se na tom podíleli. A bylo to správné. Chcete pár příkladů? Například zajištění naší obrany v rámci NATO stojí na tom, že budeme-li ohroženi, ostatní pomohou. Což ale znamená i to, že pokud budou ohržení ostatní, tak jim, ať se to třeba nebude zdát někomu dost "suverénní" (tím by bylo pro někoho "zalezení do díry a čekání tam na výsledek"), uděláme totéž, co čekáme od druhých. Nebo Smlouvy o ochraně a podpoře investic. Mnohé z nich mimochodem nesou podpis expresidenta Klause. Ty "vypnuly" pořádný kus naší suverenity (který nás stál třeba miliardy korun za "fungování" pana Železného v TV Nova) ve prospěch obchodu a investic, které nám pomohly zlepšit životní úroveň. A dobře, že to tak bylo (i když si možná vlády měly lépe smlouvy přečíst, hlavně některé). Velmi vítáme, že se třeba Rakousko vzdalo suverenity a někdy třeba se skřípěním zubů dává práci desítkám tisíc našich občanů, kteří tam někdy i denně dojíždí za prací. Stejně tak jsme se vzdali suverenity my tím, že přes hranice k nám občané Unie zcela volně jezdí. A dokonce mají na našem pracovním trhu stejné postavení jako my sami. Je to logické, co chceme po ostatních, oni chtějí po nás (i když to v praxi pro ně zatím mnoho neznamená). Smlouvy, které jsme uzavřeli, také brání třeba tomu, aby třeba francouzský president řekl své rozhodné "sem ne" Škodovkám, Peugeotům, Citroenům, Toyotám či Hyundaům, které vyrábí naše továrny a které se "volně a suverénně" prodávají po celé Evropy. Bez omezení, překážek či cel. Z mnoha jiných, velmi dobrých důvodů, se našim suverenním aktem - obvykle přistoupením ke smlouvě, vzdáváme jisté teoretické suverenity, kterou smlouva s našim souhlasem omezuje. Což platí i pro tu asi nejdůležitější smlouvu tohoto typu: smlouvu o přistoupení k Evropské unii. Ale nemálo suverenity nám i tak zůstává. A mnohdy si ji "naplno užíváme". Třeba využíváme suverenitu k tomu, abychom bránili stavbě potřebných dálnic či železnic tím, že "dobře nastavíme" naše zákony. Suverénně jsme se rozhodli třeba i přesměrovat pár desítek miliard do kapes solárních baronů (neb špatný systém, který jsme zavedli, byl 100 % czech made). A "majstrštykem" naší suverenity je jistě i amnestie presidenta Klause, kterou zbavil nepříjemného stíhání řadu pozoruhodných spoluobčanů nebo akt milosrdenství pro pana Kájinka od dnešního prezidenta. Jsem jednoznačně proto, abychom byli sebevědomým, silným a kompetentním státem, který se stará o dobro našich občanů dnes, zítra i v daleké budoucnosti. A měli bychom pro to dělat možná více než dnes. Ale zcela jinak, než dnes někteří naznačují. S tím, co dnes dělají páni bývalí presidentu a nejen oni, to opravdu nemá co společného. Jejich cesta vede někam, kde to již známe a vracet se tam, doufám, nechceme. :-(