Tarja Cronberg o Íránu: v ovzduší nedůvěry jsou potřeba jednání

"Problém je, že EU nedůvěřuje Íráncům a Íránci nedůvěřují Evropanům, takže máme obtížnou startovní pozici, ale jednání je nezbytné, protože alternativou k jednání je válka", vysvětluje v rozhovoru předsedkyně Delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Íránem, finská poslankyně za Zelené, Tarja Cronberg. Ve středu Parlament Írán a jeho jaderný program prodiskutoval s Catherine Ashton, ve čtvrtek bude hlasovat o prohlášení předloženém skupinou Zelených v Evropském parlamentu.

Jaký má EU s Íránem problém?

Historie jednání mezi EU a Íránem o jaderné otázce je velmi dlouhá, a já si myslím, že problém je v tom, že EU má pocit, že Írán jednání nebere vážně, že si s EU jen hraje a není dostatečně transparentní. Sankce jsou proto silným signálem směrem k Íráncům, že EU chce jednat, ale Írán musí brát jednání vážně.

Je Írán novým "zlým mužem"?

Projev [George W. Bushe, pozn. red.] o "ose zla" dal vzniknout jakési politické zástavě, ztuhnutí, které situaci stále ještě ovlivňuje. Íránci mají pocit, že jejich právo obohacovat uran, které mají v rámci mezinárodních smluv, bylo nespravedlivě omezeno, a že trpí tvrdšími sankcemi, než mnoho dalších zemí v rámci stejné smlouvy - např. Japonsko a Brazílie - které také obohacují uran. Podle mě jsou pro jednání potřeba nějaké pobídky, a myslím, že Catherine Ashton by měla říct, že EU je otevřena diskuzím bez nějakých předchozích podmínek. Problém je, že EU nedůvěřuje Íráncům a Íránci nedůvěřují Evropanům, takže máme obtížnou startovní pozici, ale jednání je nezbytné, protože alternativou k jednání je válka.

O jaké sankce vůči Íránu jde a jak se k nim staví Evropský parlament?

Jde o velmi obecné sankce; jsou to sankce týkající se ropy a centrální banky. Budou mít dopad na celou íránskou ekonomiku, ale nevíme, jestli přimějí vládu ke změně politiky; pravděpodobně ne. Írán je tlačen do kouta a když začne jednání, bude mít problém udržet si před obyvatelstvem tvář. Proto jsou potřeba nové pobídky. Parlament bude zítra [ve čtvrtek 2. února, pozn.red.] hlasovat o svém usnesení. To sankce podporuje, ale také zdůrazňuje, že je nutné, aby byl Írán otevřenější a transparentnější, co se týče jeho jaderného programu.

Je možné, aby sankce nezasáhly občany?

Nelze zmáčknout ekonomiku země tak, aby to nemělo dopad na obyvatelstvo. Jsem si jistá, že Íránci budou muset propouštět učitele, šetřit na nemocnicích, takže to bude mít dopad na lidi, jejich pracovní místa, jejich příjmy. Ale ropné sankce budou mít dopad i na světovou ekonomiku, na nás. Když nebude na trhu iránská ropa, ceny ropy se zvednou. A co je horší - na některé země v Evropě to bude mít tvrdší dopad než na ostatní: Řecko dováží většinu své spotřeby ropy z Íránu za velmi dobrých podmínek a sankce opravdu pocítí. Takže lidé v EU, kteří už teď mají ekonomické problémy, jich budou mít ještě víc.

Můžeme porovnat Írán s Irákem?

Určité paralely tu jsou. V obou případech měl Západ podezření na vývoj zbraní hromadného ničení. Irák neměl žádné jaderné zbraně, ani žádné rozhodnutí je vyrábět, a Írán také žádné jaderné zbraně nemá, v tom je paralela. Rozdíl je v tom, že zatímco Saddám Husajn zastavil mezinárodní kontroly, takže žádné kontroly nebyly, v Íránu kontroly probíhají a jeden z inspekčních týmů například odcestoval právě dneska.