Zpět na portál Europarl

Choisissez la langue de votre document :

  • bg - български
  • es - español
  • cs - čeština (výběr)
  • da - dansk
  • de - Deutsch
  • et - eesti keel
  • el - ελληνικά
  • en - English
  • fr - français
  • ga - Gaeilge
  • hr - hrvatski
  • it - italiano
  • lv - latviešu valoda
  • lt - lietuvių kalba
  • hu - magyar
  • mt - Malti
  • nl - Nederlands
  • pl - polski
  • pt - português
  • ro - română
  • sk - slovenčina
  • sl - slovenščina
  • fi - suomi
  • sv - svenska
Parlamentní otázky
7. července 2010
E-2804/2010
Odpověď pana Potočnika jménem Komise

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (směrnice IPPC)(1) stanoví soubor obecných pravidel pro povolování a kontrolu největších průmyslových zařízení s cílem snížit znečištění z průmyslových zdrojů na co nejnižší míru. Podle směrnice musí zařízení spadající do její působnosti mít k provozování své činnosti povolení pro oblast životního prostředí, jež obsahuje podmínky založené na nejlepších dostupných technikách.

Příloha IV směrnice IPPC stanoví, co vše je třeba vzít v úvahu při určování nejlepší dostupné techniky. Je to například použití nízkoodpadní technologie a podpora využívání a recyklace látek, které vznikají nebo se používají v technologickém procesu, případně využívání a recyklaci odpadu.

Podle článku 3 směrnice IPPC je dále třeba, aby zařízení byla provozována takovým způsobem, který umožní předcházet vzniku odpadů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (směrnice o odpadech)(2). Jestliže odpady vznikají, je třeba je využívat, anebo, pokud využití není technicky a ekonomicky možné, odstranit s vyloučením či omezením jakýchkoli dopadů na životní prostředí.

Směrnici IPPC doplňují referenční dokumenty k nejlepším dostupným technikám (takzvané BREF), které jsou výsledkem výměny informací mezi Komisí, členskými státy a průmyslem, aby bylo možné stanovit postupy a provozy „současné technologické úrovně“ jako nejlepší dostupné techniky. Vztahují se na všechna velká odvětví, včetně metalurgických činností, jako je výroba železa a oceli, výroba neželezných kovů, zpracování a slévárny železných kovů. Kromě toho je jeden samostatný dokument BREF věnován nakládání s odpadem.

Zásady pro nakládání s odpadem mimo to stanoví i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech(3), a to i pro nakládání s kovovým odpadem.

Článek 4 uvedené směrnice stanoví, že „členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že odpady se využívají nebo odstraňují bez ohrožení lidského zdraví a bez použití postupů či metod, které mohou poškodit životní prostředí, zejména:

a) bez ohrožení vod, ovzduší, půdy, rostlin a živočichů;
b) bez obtěžování hlukem nebo zápachem;
c) bez nepříznivého ovlivňování krajiny nebo míst zvláštního zájmu“.

Článek 3 dále určuje hierarchii nakládání s odpady, v níž dává přednost jejich opětovnému použití a recyklaci před odstraňováním: „Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu:

a)

za prvé, předcházení nebo omezování vzniku odpadů […]:

b) za druhé,

i) využití odpadů prostřednictvím recyklace, opětovného použití, regenerace nebo každé jiné činnosti zaměřené na získávání druhotných surovin; nebo
ii) používání odpadů jako zdroje energie“.

Podle této zásady se v Evropské unii významná část metalurgického odpadu opětovně používá nebo recykluje. V případě, že se metalurgický odpad ukládá na skládku, použije se směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů(4). Směrnice 1999/31/ES mimo jiné stanoví obecné požadavky na skládky. Také rozhodnutí Rady ze dne 19. prosince 2002(5) stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky podle článku 16 a přílohy II směrnice 1999/31/ES. Smyslem těchto právních nástrojů je předcházet rizikům vyplývajícím z provozu skládek a ohrožujícím životní prostředí a lidské zdraví.

Technologie umožňující sběr, oddělování a třídění odpadu a nakládání s ním se rychle vyvíjejí, a to jak v reakci na tyto závazné požadavky, tak v reakci na stoupající hodnotu mnoha produktů, které lze z odpadu získat. Na úrovni Společenství je tento nový technologický vývoj podporován z prostředků programů pro výzkum a inovace a v rámci iniciativ, jako je Iniciativa rozhodujících trhů v oblasti recyklace, Evropská technologická platforma pro udržitelné nerostné zdroje a Iniciativa v oblasti surovin. Splnění cílů pro nakládání s odpadem v Evropě bude vyžadovat účinné uplatňování právních předpisů Společenství a uvedených technologií. Komise očekává, že v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech obdrží v dohledné době od členských států plány pro nakládání s odpady. Investice nezbytné pro sběr odpadu a nakládání s ním lze podpořit z prostředků strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

(1)Úř. věst. L 24, 29.1.2008.
(2)Úř. věst. L 114, 27.4.2006.
(3)Úř. věst. L 114, 27.4.2006; tato směrnice bude zrušena směrnicí 2008/98/ES o odpadech, Úř. věst. L 312, 22.11.2008.
(4)Úř. věst. L 182, 16.7.1999.
(5)Úř. věst. L 11, 16.1.2003.

Úř. věst. C 138 E ze dne 07/05/2011
Poslední aktualizace: 16. červenec 2010Právní upozornění