 | Pod lupou | |
Sacharovova cena 2005 advokátce, manželkám disidentů a novinářům |
| Instituce - 27-06-2006 - 17:43 |
Evropský parlament na slavnostním zasedání ve Štrasburku udělil letošním nositelům Sacharovovu cena za svobodu myšlení. O prestižní vyznamenání za obranu lidských práv, menšin, spolupráce a rozvoj demokracie i právního státu se letos dělí sdružení manželek kubánských disidentů ŽENY V BÍLÉM, nigerijská advokátka Hauwa IBRAHIMOVÁ a novinářská organizace REPORTÉŘI BEZ HRANIC. Všem pěti zástupkyním ŽEN V BÍLÉM komunistický režim na Kubě neumožnil cenu osobně převzít.
ŽENY V BÍLÉM (Damas de blanco) na Kubě od roku 2004 každou neděli pořádají nenásilné protestní demonstrace proti věznění disidentů - svých manželů, synů a vnuků. Chodí oblečeny v bílém, jako symbol mírumilovnosti a neviny uvězněných.
Hauwa IBRAHIMOVÁ je přední obhájkyní lidských práv v Nigérii. Jako advokátka zastupuje ženy odsouzené za cizoložství k ukamenování a mladé lidi, jimž byly uloženy kruté tresty podle zákonů islámské šaríi, za krádež např. amputace končetiny.
REPORTÉŘI BEZ HRANIC usilují o svobodu médií na celém světě. Tato mezinárodní organizace vystupuje na obranu novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků před cenzurou a pronásledováním.
Předseda EP Josep BORRELL (PES, ES) na úvod slavnostního zasedání vyjádřil politování nad tím, že se ho ŽENY V BÍLÉM nesměly zúčastnit. Připomněl, že nejsou jedinými laureáty, kteří Sacharovou cenu nemohli osobně převzít.
Jménem ŽEN V BÍLÉM promluvila Blanca REYESOVÁ, manželka perzekuovaného kubánského básníka Raúla RIVERY, který žije v exilu v Madridu. Samotnou Sacharovovu cenu nicméně na žádost Žen v bílém nepřevzala a jménem vyznamenaného sdružení europoslance vyzvala, aby jim cenu přijeli předat přímo na Kubu.
REYESOVÁ - rovněž v bílém - poslancům připomněla soustavné porušování lidských práv kubánskou vládou. Na závěr svého vystoupení citovala bývalého českého prezidenta a někdejšího disidenta Václava HAVLA: "Blahopřeji vám k této ceně. Jste jí hodny. Jsem přesvědčen, že to bude povzbuzením pro vás i pro vaše vězněné muže. Ceny byly povzbuzením i pro mne, když jsem byl vězněn."
Hauwa IBRAHIMOVÁ ve svém vystoupení zdůraznil nutnost reformovat islámské právo. Poslancům vylíčila, jak nelehké je hájit její klientky a klienty. Za konečný cíl svého snažení označila dodržování právního státu a rovnosti před zákonem.
Jménem REPORTÉRŮ BEZ HRANIC poslancům za cenu poděkoval Robert MÉNARD. Zdůraznil nutnost svobodných médií pro demokracii a poslance vyzval k nesmlouvavosti vůči všem případům jejího porušování. Vyjádřil svůj podiv nad kritikou médií, pokud režim na Kubě označují za diktaturu: "Vždyť je tam na 300 vězňů svědomí."
Sacharovova cena je nazvána po sovětském disidentovi Andreji SACHAROVOVI (1921 – 1989), který je znám především jako vynálezce sovětské vodíkové bomby. Z obav před následky jejího zneužití upozorňoval na nebezpečí závodů v jaderném zbrojení. V Sovětském svazu byl za své názory vězněn a poslán do vyhnanství. V roce 1970 založil Výbor na ochranu lidských práv a na obranu obětí politických procesů. Jeho úsilí bylo v roce 1975 oceněno Nobelovou cenou za mír.
Evropský parlament Sacharovovou cenou od roku 1988 oceňuje osobnosti, skupiny či organizace, které podle europoslanců dosáhly "významného pokroku" na poli lidských práv, ochrany menšin a obhajoby mezinárodní spolupráce či rozvoje demokracie a právního státu. V roce 1989 jí byl vyznamená Alexander DUBČEK. Cena je dotována částkou 50 000 eur.
O letošních nositelích ceny rozhodli 26. října 2005 ve Štrasburku předsedové poslaneckých klubů a frakcí Evropského parlamentu. Kandidátky a kandidáty předtím vybral Výbor EP pro zahraniční věci z návrhů, které předložili politické kluby i jednotliví poslanci.
| | |
|
Sacharovova cena: boj o lidská práva | |
 Blanca Reyesová, Robert Ménard, Hauwa Ibrahimová a Josep Borrell Hauwa Ibrahimová. Narodila se ve velmi chudé rodině a postupně se vypracovala na přední advokátku obhajující lidská práva v Nigérii. Obhajuje ženy odsouzené k ukamenování za cizoložství a mladé lidi, jimž byly uloženy kruté tresty podle zákonů islámské šáríi, za krádež např. amputace končetiny.
Reportéři bez hranic. Tato mezinárodní organizace usiluje o svobodu médií na celém světě. Mimo to sdružení vystupuje na obranu novinářů a jiných osob činných v mediální oblasti před cenzurou a dalším pronásledováním.
Ženy v bílém (Damas de blanco). Na Kubě tato skupina žen od roku 2004 každou neděli pořádá nenásilné protestní demonstrace proti věznění kubánských disidentů - svých manželů a synů. Chodí oblečeny v bílém, jako symbol mírumilovnosti a neviny uvězněných.
Sacharovova cena však není jediný způsob, jak Parlament podporuje úsilí o respektování lidských práv a demokracie. Více informací naleznete v sekci pro tisk.
| | |
|
Sacharovova cena - časté dotazy | |
 Parlament oceňuje boj proti netoleranci, fanatismu a útlaku 1. Kdo byl Andrej Sacharov?
Cena je pojmenována po Andreji Sacharovovi (1921 – 1989), který je ve světě znám především jako vynálezce sovětské vodíkové bomby. Z obav před následky jejího potenciálního zneužití věnoval mnoho času tomu, aby lidstvo upozornil na nebezpečí závodu v jaderném zbrojení. V Sovětském svazu byl považován za disidenta a za své názory vězněn. V roce 1970 rovněž založil Výbor na ochranu lidských práv a na obranu obětí politických procesů. Jeho úsilí o dosažení mezinárodního míru bylo v roce 1975 oceněno Nobelovou cenou za mír.
2. Kdo vybírá nositele ceny?
Kandidáty nejdříve nominují poslanci, kluby a frakce v Parlamentu. Z nich Výbor EP pro zahraniční věci vybere tři “finalisty“. Nositele ceny pak vyberou předsedové poslaneckých klubů (Konference předsedů). Cenu formálně předává předseda Parlamentu na prosincovém plenárním zasedání. Vítěz obdrží diplom a částku 50 000 eur.
3. Co je záměrem ocenění?
Oceněním mimořádných činů na poli ochrany svobody myšlení a boje proti netoleranci, fanatismu a útlaku Parlament usiluje o zlepšení povědomí o lidských právech. To dokazuje jeho přesvědčení, že základní svobody zahrnují nejenom právo na život a osobní nedotknutelnost, ale i svobodu projevu a médií, což jsou nejúčinnější způsoby potírání útlaku i základní měřítko pro posouzení, jak je dotyčná společnost demokratická a otevřená.
4. Kdo cenu dostal loni?
Sacharovovou cenou pro rok 2004 byla oceněna běloruská asociace novinářů za úsilí o prosazování svobody tisku v Bělorusku. První cena byla udělena v roce 1988 a společně ji obdrželi Nelson Mandela a Anatolij Marčenko. V roce 1989 cenu obdržel Alexander Dubček.
| | |
|
Odvaha na Kubě: ženy proti nespravedlivému uvěznění | |
 Kampaň proti nespravedlivému uvěznění na Kubě Uvěznění politických disidentů v roce 2003 vrhá na Kubu i nadále nepříznivé světlo. Většina ze 75 zadržených mužů je stále v žaláři - za kritiku nedostatku svobody v zemi. Pokus o jejich umlčení však komunistickému režimu na Kubě nevyšel: díky nenásilným nedělním demonstracím, kterými manželky a dcery disidentů vzbudily pozornost široké mezinárodní veřejnosti.
Skupina, která si říká Ženy v bílém (Damas de blanco), vznikla začátkem roku 2004. Její členky se na protesty oblékají do bílého, čímž zdůrazňují nevinnost a čistotu. Způsob protestu převzaly od argentinských žen, které v roce 1970 postupovaly podobně, když se domáhaly informací o svých dětech pohřešovaných během vojenské diktatury.
Vztahy mezi Evropskou unií a Kubou se od uvěznění disidentů velmi ochladily. Evropský parlament přijal v dubnu 2004 usnesení na podporu uvězněných mužů, v němž požadoval jejich propuštění. Jejich uvěznění europoslanci označili za “porušení nejzákladnějších lidských práv, zejména práva na svobodu projevu a práva na politické sdružování". Dále žádali, aby kubánská vláda “provedla zásadní změny a začala plně respektovat základní lidské svobody“. Za "politováníhodné" označili akce kubánské vlády i ministři zahraničí EU.
Unie rovněž přijala proti kubánskému režimu řadu sankcí, včetně přerušení vztahů na vládní úrovni. Od ledna jsou však sankce pozastaveny a kontakty obnoveny, neboť EU k politickému i ekonomickému nátlaku zvolila strategii "klidné síly“ s cílem zmírnit tíživou situaci na Kubě – v zemi, která zcela závisí na turistice a kde 20 % obyvatel živoří na pokraji chudoby.
Ženy v bílém v protestech nepolevují ani navzdory pokusům o jejich umlčení. Nejtvrdší útok zažily 20. března 2004 - na Květnou neděli - kdy je napadly členky oficiálního Svazu kubánských žen.
Jejich akce se těší široké mezinárodní podpoře. Evropský parlament nominoval Ženy v bílém na letošní Sacharovovu cenu za svobodu myšlení a ocenil tím odvahu, kterou prokazují v boji za lidská práva na Kubě.
Tuto skupinu podporuje rovněž Mezinárodní výbor pro demokracii na Kubě (ICDC), jehož zakladatel a bývalý český prezident Václav Havel nedávno poslal dopis účastníkům Iberoamerického summitu, v němž je vyzývá, aby přiměli Kubu dodržovat dřívější přísliby o dodržování lidských práv.
| | |
|
Hauwa Ibrahimová, kandidátka na Sacharovovu cenu - zákon versus fundamentalismus | |
 Neohrožená nigérijská advokátka Hauwa Ibrahimová Nigerijská advokátka Hauwa Ibrahimová si zařídila poněkud nezvyklou praxi: obhajuje ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním. V nigerijských státech s islámským právem šáría se cizoložství trestá smrtí. Ibrahimová, která je sama muslimkou, neúnavně bojuje proti náboženskému fundamentalismu a navzdory výhrůžkám extrémistů nabízí bezplatné právní služby. Budou ustanovení nigerijské ústavy a mezinárodní podpora stačit na vítězství? Ibrahimová věří, že ano.
Mezi nigerijskými právníky je Hauwa Ibrahimová jediná, která měla odvahu vzepřít se islámské šáríi. Jako žena však nemůže vystupovat před islámskými soudy, a tak za ni musejí hovořit její kolegové. A jako muslimka byla osočena ze zrady svého vyznání. Kdo jiný, než právě ona, by ale měl obhajovat lidi (především ženy), kteří byli za "nežádoucí chování" odsouzeni podle šáríi ke krutým trestům (bičování, ukamenování či amputace končetin)?
V zemi, kde polovinu obyvatel tvoří muslimové a kde mezi oběma náboženskými komunitami zeje bezedná propast, se křesťanští kolegové Hauwy Ibrahimové do islámských záležitostí nechtějí příliš plést. A muslimští právníci, kterých je menšina, zase příliš nestojí o to, aby na vlastní kůži poznali nepříjemné důsledky takového postoje: nátlak a obtěžování, výhružné telefonáty, zostuzující letáky i formální obvinění z podkopávání soudní moci.
Ibrahimovou však neumlčí. Vzpurnost ji přivedla k odhodlání ukázat, že lidi odsouzené k nespravedlivým trestům či ty, kdo se nedokáží sami hájit, lze obhajovat zákonným a nenásilným způsobem. Nigérie nemá státní náboženství – všech jejích 36 federálních států je sekulárních. Ve federální ústavě se praví, že každý občan má právo na obhajobu před soudem. Ibrahimová usiluje o uvedení tohoto ustanovení do praxe a přímo před nigerijskými úřady směle zpochybňuje protiústavnost používání šáríi.
Aktivity této nezdolné právničky působí nigerijským úřadům obrovské potíže. Zejména její zásluhou vešly do povědomí světové veřejnosti případy žen odsouzených ke krutému zacházení. Díky jejímu úsilí se podařilo obrátit pozornost mezinárodní veřejnosti k případu Aminy Lawalové - a tím jí zachránit život. Lawalová byla odsouzena k ukamenování za to, že se ji narodily nemanželské děti.
I když jsou v Nigérii rozsudky smrti nadále vynášeny, nejsou vykonávany – alespoň prozatím. Situace v zemi však vyžaduje nepřetržité monitorování.
V sedmatřiceti letech je Ibrahimová matkou dvou dětí. Narodila se v městečku se dvěma tisíci obyvatel bez tekoucí vody a elektřiny. Nikdo nepředpokládal, že se stane právničkou. Spíš bylo pravděpodobné, že má před sebou stejnou budoucnost jako všechny dívky jejího věku – vychodit základní školu a ve dvanácti se vdát.
Ibrahimová se ale tomuto osudu dokázala vzepřít. Na další studium si vydělávala sama a velmi dobře si uvědomuje, že právě vzdělání je nejlepším lékem proti zbídačování. Chudoba a negramotnost jdou ruku v ruce - a neznalost je nejlepší živnou půdou fundamentalismu.
| | |
|
Kandidáti na Sacharovovu cenu: reportéři hájící svobodu médií | |
 Plakát Reportérů bez hranic Třetím a posledním kandidátem na letošní Sacharovovu cenu Evropského parlamentu za svobodu myšlení je sdružení Reportéři bez hranic. Tato organizace podporuje a hájí novináře a jiné pracovníky médií před pronásledováním a cenzurou. Letos Reportéři bez hranic slaví 20 let své existence.
Podle Reportérů bez hranic víc než třetina lidstva žije v zemích, které nerespektují svobodu médií. Tento zarážející fakt doplňují chmurná čísla o novinářích a ostatních pracovnících z mediální sféry, kteří byli při výkonu svého povolání zavražděni. Podle Mezinárodního ústavu pro bezpečnost tisku (INSI) bylo jen letos k 10. říjnu zabito 62 novinářů.
Všeobecné právo: Reportéři bez hranic se odvolávají především na ustanovení článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948. Podle ní má každý "právo na svobodu přesvědčení a projevu“ a rovněž právo “vyhledávat, získávat a dále rozšiřovat“ informace a myšlenky. Tato formulace se opakuje v mnoha chartách a prohlášeních z celého světa, včetně afrického a obou amerických kontinentů. V Evropě bylo toto právo zakotveno v Evropské konvenci na ochranu lidských práv a základních svobod.
"Zkuste nevěřit hrozbám, že budete popraveni": Sdružení nenabízí jen morální podporu odsuzující každý útok na svobodu médií, ale novinářům uprostřed válečných konfliktů poskytuje i praktickou a právní pomoc. Radí, jak se zachovat, pokud by se stanou rukojmími: “Pokuste se své věznitele přimět, aby vás oslovovali jménem, protože potom si snáze uvědomí, že jste lidská bytost. Tak můžete snížit vzájemné napětí." Rukojmím rovněž radí, aby nevěřili “hrozbám, že vás popraví, ani slibům, že vás propustí“, jak se vyhnout odstřelovačům anebo jak rozpoznat minu na okraji silnice. Dalším bezpečnostní pomůckou pro nezávislé novináře z oblastí válečných konfliktů jsou neprůstřelné vesty s nápisem PRESS.
Reportéři bez hranic rovněž poskytují finanční i jinou podporu rodinám vězněných novinářů. Ta zahrnuje i uhrazení lékařských nebo právních služeb.
Začátkem tohoto roku se Reportéři objevovali na titulních stranách, když neúnavně usilovali o propuštění francouzských novinářů Christiana Chesnota (RFI, Radio France) a Georgese Malbrunota (Le Figaro, RTL), kteří byli drženi jako rukojmí v Iráku. Jejich příběh skončil šťastně: oba se po 124 dnech zajetí shledali se svými blízkými.
| | |
|
Sacharovova cena – předchozí nositelé | |
 Nelson Mandela - nositel první Sacharovovy ceny Když byla Nelsonu Mandelovi v roce 1988 udělena první Sacharovova cena, vypadal svět úplně jinak. Berlínská zeď ještě stála a železná opona oddělovala kapitalistickou Západní Evropu od sovětského východního bloku. V Jižní Africe stále panovala politika apartheidu, a právě za odpor proti tamní rasové segregaci byla cena udělena Mandelovi, který byl tehdy ještě stále vězněn. Na propuštění a první kroky k odstranění apartheidu si musel počkat ještě další dva roky.
V témže roce byla cena in memoriam udělena také sovětskému disidentovi Anatoliji Marčenkovi. Marčenko strávil 20 let ve vězení a v roce 1986 zemřel na následky hladovky. Roku 1989 byl Sacharovovou cenou vyznamenán Alexander Dubček.
V roce 1990 se porota Sacharovovy ceny rozhodla ocenit dalšího disidenta – barmskou bojovnici za lidská práva Aung San Suu Kyi. Její strana v květnu téhož roku s 82 % hlasů vyhrála volby. Barmská vojenská junta zvaná "Státní výbor pro obnovení zákona a pořádku“ (SLORC) ale vůdce vítězné strany poslal do vězení. Z Aung San Suu Kyi, která většinu následujících 16 let strávila v domácím vězení, se stala mezinárodní hrdinka.
V roce 2002 byl Sacharovovou cenou vyznamenán kubánský bojovník za demokracii Oswaldo Payá. Jako vůdce Křesťanského hnutí za osvobození důrazně prosazoval nenásilný přechod k demokracii. Když vyznamenání ve Štrasburku přebíral, řekl poslancům, že "Sacharovovu cenu udělili kubánskému lidu".
Sacharovovu cenu však nedostávají pouze jednotlivci. V roce 2003 byla udělena Organizaci spojených národů a jejímu generálnímu tajemníkovi Kofimu Annanovi za jejich přínos v pohnutém roce, který poznamenaly kontroverzní debaty o Iráku. Nedostatek demokratických svobod v Bělorusku loni potvrdilo udělení ceny tamní asociaci novinářů, která se postavila útlaku médií prezidentem Alexandrem Lukašenkem.
Za zmínku také stojí skutečnost, že během své sedmnáctileté existence byla Sacharovova cena dvakrát udělena osobnostem, které posléze obdržely i Nobelovou cenu míru: Aung San Suu Kyi (1991) a Nelsonu Mandelovi (1993). V opačném pořadí byli oceněni Kofi Annan a OSN, jimž Nobelovou cenu udělili dva roky před cenou Sacharovovou. Samotný Andrej Sacharov se stal držitelem Nobelovy ceny míru v roce 1975. | | |
|
|
