Nová smlouva posiluje úlohu národních parlamentů v Evropské unii

Na závěr setkání předseda Evropského parlamentu Hans-Gert PÖTTERING uvedl: „Národní parlamenty a Evropský parlament mezi sebou nesoutěží, ale sdílí společný cíl: posilovat evropskou demokracii”. Zdůraznil současně, že diskuse o tom, na jaké úrovni má být řešen určitý problém, zda na evropské, národní či místní, budou probíhat vždy a proto je třeba, „abychom vzájemně spolupracovali a  umožnili tak efektivní fungování Unie”, dodal.

 

Předseda portugalského národního shromáždění Jaime GAMA při shrnutí debaty, která proběhla druhý den setkání, uvedl, že v otázce ratifikace Lisabonské smlouvy se mohou členské státy svobodně rozhodnout, zda dají přednost ratifikaci parlamentní cestou nebo na základě referenda. „Jedná se o svobodnou politickou volbu každého členského státu”, zdůraznil. Připomněl současně, že je třeba, aby občané byli seznámeni s obsahem smlouvy a s cíli reforem v ní obsažených.

 

V průběhu setkání byli účastníci rozděleni do 3 pracovních skupin, které projednávaly následující témata:  Posilování úlohy parlamentů v EU; širší pravomoci pro národní parlamenty; směrem k novému partnerství s Evropským parlamentem. Ratifikace a provádění Lisabonské smlouvy - Učinit Evropskou unii efektivní a odpovědnou demokracií. Nové institucionální uspořádání; více efektivity a větší soudržnost.

 

 

Při zahájení pondělního setkání Jaime GAMA uvedl:  „Díky této nové smlouvě nejvíce získaly národní parlamenty”. V této souvislosti rovněž připomněl, že úloha národních parlamentů byla postupně posilována při každé revizi smluv.

 

Zpravodaj první pracovní skupiny, která jednala o úloze národních parlamentů v EU, Helder AMARAL z portugalského národního shromáždění uvedl, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě „podpoří demokratickou legitimitu EU”. Při shrnutí výsledků diskuse v této skupině prohlásil, že „většina účastníků se shodla na tom, že národní parlamenty a Evropský parlament mezi sebou nesoutěží. Mají odlišné úlohy, ale stejný cíl: přiblížit Evropu občanům”. Navrhl proto podpořit „výměnu informací a osvědčených postupů mezi národními parlamenty, a zlepšit tak využívání prostředků Společenství jako např. strukturální fondy”.

 

 

Europoslanec a předseda Ústavního výboru Jo LEINEN (PES, DE) v pondělní diskusi zdůraznil, že je třeba zavést vhodnou komunikační politiku, která by umožnila seznámit veřejnost s obsahem a cíli reforem. Vyzval proto k vytvoření takové verze reformní smlouvy, která by čtenáře jasným a jednoduchým způsobem seznámila s jejím obsahem.

 

Zpravodaj druhé pracovní skupiny o ratifikačním procesu europoslanec Jean-Luc DEHAENE (EPP-ED, BE) uvedl, že bez ohledu na to, jaký způsob ratifikace zvolí jednotlivé členské státy „je třeba, aby občané byli plně zapojeni”.

 

Tato pracovní skupina také projednávala, jakým způsobem Lisabonská smlouva posílí efektivitu a  odpovědnost Unie. Pan DEHAENE zdůraznil, že posílení pravomocí jak Evropského parlamentu, tak i národních parlamentů upevní demokratický profil Unie.

 

 

Třetí pracovní skupina se zaměřila na nové institucionální uspořádání. Zpravodajka Regina BASTOS z portugalského národního shromáždění uvedla, že většina účastníků se domnívá, že Lisabonská smlouva nepředstavuje žádné nebezpečí pro svrchovanost členských států. Jménem portugalských poslanců prohlásila: „Je nepopiratelné, že naše situace je lepší a nejsme federálním státem”. 

 

V příspěvku, jímž shrnula závěry své pracovní skupiny uvedla, že podle většiny účastníků by měla být posílena transparentnost rozhodovacího procesu, ať již na evropské, tak na vnitrostátní úrovni. Na závěr vyzvala národní parlamenty, aby po ratifikaci Lisabonské smlouvy zajistily řádné provádění reforem.

 

Na závět meziparlamentního setkání člen slovinského národního shromáždění France CUKJATI seznámil účastníky s programem slovinského předsednictví Rady EU, které začíná 1. ledna 2008. Zdůraznil v této souvislosti, že dobrý výsledek ratifikačního procesu je jednou z hlavních priorit slovinské vlády: „Pokud jeden z členských států smlouvu zamítne, uvidíme, zda přijmeme „dvourychlostní” Evropu, či budeme po příštích 10 let nečinní”, uvedl na závěr. 

 

 

První meziparlamentní setkání se uskutečnilo ve dnech 8. a 9. května 2006 a zákonodárci na něm diskutovali o úloze EU v globalizovaném světě, evropském hospodářském a sociálním modelu a otázkách svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Druhé setkání nazvané „Od reflexe k akci” se uskutečnilo v Bruselu ve dnech  4. a 5. prosince 2006. Poslanci se v jeho průběhu věnovali především otázkám financování EU, evropské energetické politice a úloze EU při předcházení konfliktů. Třetí setkání bylo uspořádáno ve dnech 11. a 12. června 2007 pod názvem „Spolu...ale jak?” a poslanci na něm jednali o aktuálních výzvách, jakými jsou klimatické změny, energetické otázky, obsah nové smlouvy EU nebo úloha národních parlamentů v reformním procesu.