Předsedající. − Dalším bodem je zpráva (A6-0197/2008) pana Corbetta jménem Výboru pro ústavní záležitosti o změně jednacího řádu z hlediska návrhů pracovní skupiny pro parlamentní reformu, které se týkají práce plenárního zasedání a zpráv z vlastního podnětu (2007/2272(REG)).

  Richard Corbett, zpravodaj. − Pane předsedající, doufám, že kolegové se mnou budou mít trpělivost, přestože si opět beru slovo k otázce týkající se změn jednacího řádu, které, jak se zdá, budou na pořadu v pondělí večer.

Kolegové a kolegyně jistě vědí, že Parlament má pracovní skupinu, kterou skvěle vede naše kolegyně Dagmar Roth-Behrendtová a která zkoumá, jak zlepšit fungování našeho Parlamentu.

Posunuli jsme se od řešení pracovních záležitostí až ke spoluvytváření zákonů. Ať to s Lisabonskou smlouvou dopadne jakkoli, tato změna již v podstatě nastala. Je proto rozumné a logické, abychom se podívali, jak si organizujeme práci.

Jedním z důležitých aspektů je to, že jsme se místo na zprávy z vlastního podnětu, které přicházejí z výborů a nemají žádný legislativní účinek, zaměřili více na právní předpisy.

Toto je první a asi nejdůležitější část souboru návrhů, které jsem vám dnes předložil k posouzení. Návrhy pracovní skupiny měly samozřejmě široký záběr, pouze některé z nich je třeba přizpůsobit našemu jednacímu řádu. Toto je však jeden z nich.

Představa je taková, že bychom měli rozlišovat mezi typem a důležitostí zpráv z vlastního podnětu. Některé budou pochopitelně i nadále vyžadovat důkladnou diskusi a hlasování v plénu; ale u některých to asi opravdu nebude třeba.

Neměli bychom z této sněmovny dělat jakousi redakční komisi, která odstavec za odstavcem předělává podrobnou zprávu z vlastního podnětu vypracovanou komisí odborníků na odborné téma.

Rád bych zašel ještě dále a zeptal se, proč nemohou tyto zprávy, tento typ zprávy z vlastního podnětu, sloužit samy o sobě jako zpráva výboru?

Zprávy Sněmovny lordů, o nichž všichni hovoříme, jsou zprávami výborů Sněmovny lordů: Sněmovna lordů o nich v plénu nehlasuje ani je nepředělává, mají svoji vlastní hodnotu–často se jedná o velmi kvalitní, důkladné, analytické zprávy. Sněmovna Lordů neslouží k tomu, aby je odstavec za odstavcem revidovala. My bychom to u tohoto typu zprávy z vlastního podnětu také neměli dělat.

Tato změna pravidla nám to umožní; zprávu budeme samozřejmě–v rámci kompromisu–stále předávat na plénum, které ji schválí, nebo zamítne. Zároveň umožníme skupinám, které s ní nesouhlasí, aby předložily alternativní návrh usnesení, ale nebudeme dlouhé hodiny schvalovat odstavec za odstavcem, abychom zprávu výboru přeformulovali. To je první, velice důležitá změna.

Další změnou úplně jiného druhu je oživení našich rozprav a způsobu, jakým využíváme svou řečnickou dobu. Vzroste úloha zpravodaje: Zpravodaj předloží zprávu vypracovanou výborem, reagující na legislativní návrh Komise, přičemž bezprostředně sdělí postoj Parlamentu k návrhu Komise, a na konci rozpravu uzavře, případně zareaguje na připomínky různých poslanců tak, jak jsem se o to právě pokoušel v naší předcházející rozpravě. To by mělo naše rozpravy oživit, a má cenu se nad tím zamyslet.

Je tady však jedna maličkost, která, jak se zdá, vyvolala řadu komentářů: Je to návrh, že bychom měli mít pokyny pro písemné parlamentní otázky, stejně jako již máme pokyny ohledně otázek vznášených na ostatní orgány v době vyhrazené pro otázky.

Nechápu, proč je kolem toho takový rozruch. Nejedná se o pokus zavést nějaké cenzurování otázek. V pokynech se prostě uvádí, že písemné parlamentní otázky, jako jsou otázky vznášené v době vyhrazené pro otázky, by měly být v rámci působnosti orgánu, který má na položenou otázku odpovídat. Zdá se to logické a rozumné, nicméně v dané chvíli to chybí.

Vzhledem k tomu, že nic takového nemáme, mohl jeden poslanec tohoto Parlamentu předložit více než tisícovku písemných parlamentních otázek na témata, která s Evropskou unií nemají vůbec nic společného. Tím se celý systém zahltil, takže všichni ostatní jsme museli čekat na své odpovědi delší dobu. Tím se vše značně prodražilo, neboť všechny tyto otázky musí být přeloženy do všech jazyků, rozeslány všem komisařům, aby mohli všichni společně odpovědět. Je to plýtvání časem a prostředky. Jako rozumné by bylo prostě stanovit pokyny, podle nichž musí otázky spadat do působnosti Evropské unie a jejích orgánů.

A kdo by to měl posuzovat? Podle mého návrhu by to měl posuzovat náš předseda, předseda Parlamentu. Pokud stanovíme pokyny, nenecháme tak na Komisi, aby posoudila a prohlásila: „Ne, na tuto a tamtu otázku odpovídat nebudeme.” Ne, rozhodovat budeme my–bude to pro poslance ochrana a záruka. Překvapuje mě, že někteří poslanci, kteří zde dnes večer nejsou přítomni, řešili situaci e-mailem, zaslaným všem poslancům Parlamentu.

Tyto umírněné rozumné návrhy vyšly z pracovní skupiny místopředsedů a od Dagmar Roth-Behrendtové a sněmovně je doporučuji.

  Margot Wallström, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, reformovaný parlament, který podporuje živější politickou debatu o EU, je v zájmu našich občanů a také všech orgánů. Potřebujeme dynamičtější diskusi o evropských záležitostech. Sama patřím k těm, kteří jsou hluboce přesvědčeni, že debata je životadárným zdrojem každé fungující demokracie.

Jménem Komise bych ráda poblahopřála panu Corbettovi k jeho zprávě zabývající se prací v plénu a předkládáním písemných dotazů. V průběhu let se počet parlamentních otázek zvýšil. V roce 2007 Komise odpověděla na více než 6 700 otázek. Ve srovnání s rokem 2006 to znamená nárůst o 12 % a ve srovnání s rokem 2005 téměř o 35 %. Dosavadní letošní vývoj naznačuje další růst.

Tento nárůst počtu otázek zároveň znamená skutečnou výzvu: téměř 25 % z celkového počtu písemných otázek totiž vzneslo pouhých osm poslanců Parlamentu. Kromě toho se dosti značný počet otázek nevztahuje k problematice spadající do působnosti Společenství. Budete-li chtít, mohu vám uvést některé příklady.

Komise s naprostou vážností přistupuje k naplňování své odpovědnosti a na parlamentní otázky poskytuje velice fundované odpovědi. Je to povinnost vyplývající ze smluv; je to také hlavní rys naší odpovědnosti Parlamentu. Komise vítá zavedení některých pokynů a kritérií přípustnosti pro písemné parlamentní otázky, jak navrhuje zpráva. V současné době je připravena soustava pokynů pro otázky adresované Komisi a Radě k ústnímu zodpovězení. Zpráva pana Corbetta navrhuje metodu, která se v Parlamentu již používá, a Rada a Komise ji dobře znají. Účinné uplatňování těchto pokynů usnadní jednotlivým poslancům vznášet Komisi otázky a včas obdržet odpověď, jak již vysvětlil pan zpravodaj. Budeme se moci soustředit na otázky týkající se problematiky, která skutečně spadá do působnosti Komise nebo je v obecném zájmu.

Dovolte mi, abych se vyjádřila k další otázce, kterou se zpráva zabývá, a to je pořadí jednotlivých příspěvků v rozpravách na plenárních zasedáních. Komise uznává logiku a možnost, aby legislativní rozpravy začínaly prohlášením zpravodajů. Pokud jde o pořadí jednotlivých vystoupení a řečnickou dobu, ráda bych zdůraznila nutnost dodržovat zásadu rovného zacházení ze strany Komise a Rady.

Na závěr bych ráda připomněla, že jsme nedávno vyjádřili své stanovisko ke druhé mezidobé zprávě, kterou přijala pracovní skupina pro parlamentní reformu, a těšíme se, že budeme mít příležitost projednat tyto otázky s Parlamentem dříve, než váš orgán zaujme konečné stanovisko k souboru opatření v oblasti reforem. Jsem přesvědčena, že duch dobré vzájemné spolupráce, kterou oba orgány dosud ukázaly bude i nadále panovat v celém procesu reforem.

  József Szájer, jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Pane předsedající, opět jsou slyšet hlasy, že tímto doporučením omezíme činnost některých poslanců. Rád bych euroskeptické poslance upozornil, aby si ono doporučení nejdříve přečetli, než toto začnou tvrdit.

Tato zpráva a tato změna pravidel tady měly být už dávno, neboť Evropský parlament má hlavní zákonodárné pravomoci již dlouhou dobu. Zatím bychom se měli zamyslet nad skutečností, že celkem 17,4 % našeho času, tedy času, který jsem strávili rozpravami na plenárních zasedáních, je věnováno právním předpisům a zbytek dalším činnostem.

Tato zpráva vlastně Parlamentu umožňuje, aby se zabýval tím, k čemu ho smlouvy opravňují. Jinými slovy, budeme se moci opravdu zaměřit na právní předpisy, ale to neznamená, že bychom snižovali hodnotu zpráv z vlastního podnětu, neboť obsahují také velice důležité věci. My všichni však víme, že jejich dopad je výrazně menší, než čeho můžeme dosáhnout prostřednictvím právních předpisů.

Když vydáváme zákony, vytváříme změny, které v příštích letech přímo ovlivní životy 500 milionů lidí, zatímco účinky zpráv z vlastního podnětu se projeví až za mnohem delší dobu a budou mnohem méně výrazné. Proto se tedy Parlament musí zabývat podstatně více právními předpisy, což tato zpráva umožňuje.

Dosáhli jsme rovněž dohody v problematice otázek, neboť je důležité, abychom na otázky dostávali skutečné odpovědi. Velice často nám poslancům Komise neposkytuje skutečné odpovědi, ačkoli, jak prohlásila paní komisařka, každý poslanec má právo, aby na své otázky dostal odpověď, ale musí to být otázky, které spadají do okruhu působnosti Evropské unie a Komise.

Rovněž mě těší, že komise nakonec zamítla omezení umožňující vznášet pouhé dvě otázky měsíčně. Bylo to moudré rozhodnutí, ale v každém případě můžeme dosáhnout lepšího výsledku. Toto nové pravidlo pomůže dotazy zefektivnit, a tak blahopřeji zpravodaji panu Corbettovi. Děkuji vám.

  Jo Leinen, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedající, zprávy z vlastního podnětu mají v tomto parlamentu zajisté své oprávnění. Jsme Parlamentem 27 zemí a národů a existuje mnoho otázek, které lidi trápí v souvislosti s EU, i pokud jde o naše vztahy s jinými částmi světa.

Souhlasím však také s těmi, kteří říkají, že Parlament se stále více mění z poradního shromáždění na zákonodárný orgán. Lisabonská smlouva v tom udělá velký krok kupředu. Musíme proto stanovit priority. Dozvěděl jsem se, že legislativní činnosti věnujeme pouze 17,4 % svého času, a to nestačí. Jsme ve stresu, pod časovým tlakem. Chceme lepší zákonodárství, a tak potřebujeme více času a jasné priority.

Je také dobře, že teď říkáme, že není nutno každou zprávu projednávat znovu v plénu. Je možné hlasovat, aniž bychom nejprve diskutovali, a pokud poslanci chtějí vyjádřit své názory na zprávu, mohou vyhotovit písemné prohlášení. Nemusí to být provedeno ústní formou na plenárním zasedání.

Paní místopředsedkyně, domnívám se, že je dobře, že zpravodaj má v Parlamentu první a poslední slovo, protože jako určité „zastoupení občanů” se musíme vyjádřit na začátku a na konci rozpravy. Je to dobré pravidlo.

V neposlední řadě je tu téma otázek. Tento systém je velice dobrý, dokud se nezneužívá. Slyšeli jsme čísla–osm poslanců pokládá 25 % otázek. To je téměř 1 700 otázek od osmi poslanců. Vidíme z toho, že velice pilně pracují, ale mnohdy to vypadá, jako by tady systém EU byl úmyslně zneužíván odpůrci EU, jako v mnoha dalších případech. Musíme na to zavést nějaké pravidlo. Určitým měřítkem, rámcem, podle něhož můžeme postupovat, jsou pokyny.

Blahopřeji panu Corbettovi za to, že se znovu a znovu snaží o zdokonalování Parlamentu. Velmi vám děkuji.

  Andrew Duff, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, jsem rád, že v tomto vystoupení mohu projevit více souhlasu, než tomu bylo v mém předchozím vystoupení. Liberální skupina velmi podporuje aktivní snahu o reformy shrnuté v tomto souboru návrhů, zejména v souvislosti s parlamentními otázkami.

Myslím si, že je zcela správné, že jsme upustili od prvního návrhu zpravodaje na omezení počtu parlamentních otázek, které je možno položit.

Rovnou bych navrhl dvě další menší zlepšení. Prvním je rozšíření procesu na zadržení zpráv špatné kvality vypracovaných výborem–a občas se bohužel nějaké vyskytnou–aby neproklouzly plenárním zasedáním, aniž by byly opraveny. Zde by bylo vhodné, aby samotný výbor, a nikoli jen zpravodaj, či dvě politické skupiny nebo 10 % poslanců Parlamentu mohly předložit změny.

Můj druhý návrh spočívá v doplnění nového druhu krátké prezentace navrhované zpravodajem o postup zvednuté ruky. Myslím, že tyto dvě změny by poněkud rozšířily šanci na parlamentní rozpravu a výměnu a zároveň by zachovaly účel pracovní skupiny, kterým je samozřejmě modernizace a oživení jednání v rámci shromáždění.

  Sylvia-Yvonne Kaufmann, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, v mnohém se shoduji s panem Duffem. Na tomto místě bych ráda řekla, že na rozdíl od předcházející zprávy naše skupina tuto zprávu celkově podporuje, protože odráží návrhy pracovní skupiny pro parlamentní reformu a uplatňuje je jako změny jednacího řádu.

Co však nemůžeme podpořit, a o tom bych se tady ráda krátce zmínila, je návrh, který se staví proti povolování dalších změn ve zprávách z vlastního podnětu. V naší skupině zastáváme názor, že změny jsou významnou součástí politické kultury a politické debaty, a zejména práv jednotlivých skupin – a toto právo skupin by nemělo být omezováno.

Závěrem bych dodala, že jsem přesvědčena o tom, že změny 13 a 15, navržené skupinou Zelení/Evropská svobodná aliance a skupina Alliance liberálů a demokratů pro Evropu si zaslouží podporu. I když není nutno dlouze a obšírně diskutovat o jednotlivých zprávách zde v plénu, nějaká diskuse by probíhat měla a měla by být krátká–buď za každou skupinu jeden řečník, jak navrhuje skupina Verts/ALE, nebo v rámci postupu zvednuté ruky Absence jakékoli diskuse by byla kontraproduktivní. Neumožníme-li diskusi, pak sami sebe nebereme vážně a myslím si, že to rovněž není dobré.

  Hanne Dahl, jménem skupiny IND/DEM. – (DA) Pane předsedající, všechny zákonodárné orgány musí být neustále pod přísnou kontrolou a musí být rovněž ochotny, stejně jako my, provádět sebemonitorování. Obávám se však, že sebemonitorování v současné zprávě zachází příliš daleko; nebála bych se nazvat to autocenzurou. Bude-li tato zpráva přijata ve své původní podobě, bude to znamenat, že Parlament sám navrhuje omezení práva svých poslanců vznášet relevantní otázky na Radu a Komisi. To pochopitelně samo o sobě dává smysl, ale zpráva také uvádí, že je na předsedovi, aby rozhodl, zda příslušná otázka může být položena. Předseda Parlamentu má tedy rozhodovat, které otázky je vhodné pokládat ostatním orgánům EU. Zavádíme proto dodatečnou autocenzuru a kromě toho povolujeme předsedovi Parlamentu, aby rovněž prováděl censuru.

Ráda bych sněmovně připomněla, že jsme jediným přímo voleným orgánem, a tak máme zvláštní povinnost. Naším úkolem je provádět parlamentní kontrolu, takže v žádném případě nemůžeme nařizovat autocenzuru, kterou lze snadno zneužít. Samozřejmě že všichni máme morální povinnost šetřit čas kteréhokoli orgánu a nepokládat nepatřičné otázky, ale nemůžeme schvalovat nastavení „objektivních kritérií“ k určování relevantnosti, podle nichž by se podstatnost otázky určovala. Nic takového jako objektivní kritéria v politice neexistuje, a pokud je nastavíme, riskujeme, že budou zneužita.

  Jim Allister (NI). - Pane předsedo, ve své původní podobě byla tato zpráva mnohem přísnější a protidemokraticky zaměřená než její konečná verze. Náš eurofanatický zpravodaj se ukázal v pravém světle, když navrhl oslabit práva poslanců volených do sněmovny na kladení otázek nevolené Komisi a Radě. Tedy, jak zní jeho nehorázný návrh, povolit poslancům vznést pouze tři otázky do měsíce.

Naštěstí musel rychle zavelet k ústupu, ale jeho zpráva stále nese stopy represivního pojetí, které leží v pozadí dotyčného návrhu. Zejména právo veta, kterým se snaží dát předsedovi možnost rozhodovat o tom, co může zaznít v otázce. To je zcela nepřijatelné, neboť současný předseda se v této sněmovně netěší všeobecné důvěře vzhledem ke své neschopnosti strpět odlišný názor, jak bylo zřejmé z jeho kárných opatření namířených proti těm poslancům, kteří se odvážili dožadovat se práva svých voličů na uspořádání národních referend o Lisabonské smlouvě.

Předseda projevil svůj netolerantní postoj a získal pravomoci censurovat, které mu umožní chránit evropskou elitu před otázkami poslanců jdoucími do hloubky–takový předseda bude rád tuto censuru provádět. Proto je nerozumné, nesprávné a nedemokratické zavázat a umlčet poslance tohoto Parlamentu způsobem, o který náš zpravodaj nepřekvapivě usiluje.

  Costas Botopoulos (PSE). - (EL) Pane předsedající, parlamentní proces není pouhá formalita; je to ta skutečná podstata práce kteréhokoli parlamentu, i parlamentu jako je ten náš, který má 780 poslanců z tolika různých zemí. Náš Parlament je vzdálen veřejné kontrole, a v důsledku toho je často odtržený od záležitostí veřejného zájmu. Jeho postupy při rozpravách jsou známé–a rozprava zde v plénu je jednoduše formální proces ve vztahu ke opravdové činnosti prováděné ve výborech.

Jakékoli úsilí o zlepšení práce plenárních zasedání tohoto Parlamentu na základě určitých zásad je vždy vítáno. Zaprvé je to zásada účinnosti, abychom vedli diskuse a mohli dojít k možnostem a nakonec k rozhodnutím. Zadruhé zásada demokracie, rovné podmínky pro všechny bez ohledu na to, jakou kdo má moc, aby byl každý vyslyšen. Zatřetí zásada „vitality”, tak bych to nazval, aby to, co říkáme, bylo v zájmu veřejnosti.

Jak dobře tyto zásady ošetřuje návrh v této konkrétní zprávě? Myslím, že uspokojivě, ačkoli prostor pro malá zlepšení, která navrhuji, zde stále je.

Pokud jde o otázku „krátké prezentace“, souhlasím. Důvod, proč je krátká prezentace dobrým nápadem je, že žádná zpráva nikdy nezůstane zcela neprojednána. Uvedu vám příklad: velice zajímavá zpráva pana Duffa, o níž budeme zítra hlasovat a která se týká způsobu, jakým má být prováděna určitá kontrola Komise, nebude vůbec projednána, ačkoli by to byla velice dobrá příležitost pro využití tohoto zkráceného postupu.

Proto říkám „Ano“, ale zároveň upozorňuji–vidíme to dnes, vidíme to pokaždé–jak zajímavý je postup zvednuté ruky a jak nezajímavá je diskuse, které se zúčastní pouze zpravodaj a Komise, když by bylo zajímavé, kdyby mohli promluvit i další.

Ještě poznámky na závěr: ohledně otázek, myslím si, že se ubíráme docela správným směrem. A co se týče zpráv z vlastního podnětu, domnívám se, že změny těchto zpráv je třeba projednat.

  Gerard Batten (IND/DEM). - Pane předsedající, někdy mě při psaní těchto krátkých projevů napadá, že by bylo opravdu zapotřebí talentu George Orwella, aby bylo možné tyto zprávy dobře vystihnout.

Tato zpráva od bezděčného satirika a humoristy pana Corbetta je typický případ. Jaká nesmírná nedemokratická arogance je spojena s návrhem, aby otázky poslanců tohoto Parlamentu vznesené na Radu a Komisi byly cenzurovány! Říká se nám, že to má zabránit zneužívání právem nebo ukončit používání nadávek.

Možná pana Corbetta znepokojuje, že bychom se mohli vyptávat na trestní rejstřík některých komisařů nebo na jejich dřívejší profesi aparátčíků východoevropských režimů či snad na údajnou kariéru bývalých předsedů EU jako agentů KGB?

Nedávno předseda Parlamentu přijal pravomoci, na základě kterých může svévolně ovládat právo poslanců hovořit v této sněmovně. Nyní chce pan Corbett censurovat, co poslanci řeknou jménem svých voličů Radě a Komisi.

Mohu-li reagovat na poznámku pana Corbetta o mém projevu v poslední rozpravě. Odkazoval jsem samozřejmě na jím navrhovaná pravidla pro vznik politických skupin ve vztahu ke skupině Nezávislosti a demokracie, neboť ta se v současné době řádně ustanovuje. V současnosti je v Británii v těžké krizi je Labouristická strana. Jednou z příčin je její eurofilský fanatismus a mohu ho ujistit, že v roce 2009 se sem vrátí poslanci Strany za nezávislost Spojeného království v ještě větším počtu.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, otázky představují přesně ten rozsah informací, jaký občané od EU chtějí. Jelikož je zde dnes paní komisařka Wallströmová žádám ji, aby umožnila, zpracování těchto otázek. Evropští občané by měli mít možnost nalézt otázky, které vznášejí jejich poslanci, a jejich odpovědi od Komise a Rady, v nějaké brožuře a také na internetu. Pro novináře i pro občany Evropy by bylo výhodné, kdyby se to podařilo stihnout ještě před volbami.

  Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, požádal jsem o slovo v reakci na vystoupení pana Leinena. Pane Leinene, mohl byste prosím chvíli poslouchat: chci mluvit o vašich poznámkách ke zprávám z vlastního podnětu. Kvalitu těchto zpráv z vlastního podnětu, které jsou předloženy a poté zde přijaty, je možno zpochybňovat, ale když zakážete provádění změn, jak potom lze zprávy z vlastního podnětu zlepšit? Připomenul bych vám, že Parlament nemá právo iniciovat právní předpisy. V tom jsme závislí na Komisi. Jak můžeme Komisi říci, jaké iniciativy bychom si přáli, když pro zprávy z vlastního podnětu existují různá omezení nebo nerozvíjíme tyto zprávy směrem, kde může dojít ke zlepšení? Pokud tomu správně rozumím, podle Smlouvy nebo podle takzvané Ústavy my sami nemáme právo vyvíjet iniciativu v oblasti právních předpisů. To, co chceme, můžeme vyjádřit pouze ve zprávách z vlastního podnětu. Myslím si, že to nešťastným způsobem znevažujete, neboť nás tím obíráte o příležitost. Domnívám se, že byste to měli znovu zvážit– oba dva, pane Leinene a pane zpravodaji.

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, pan zpravodaj nepotřebuje nikoho, aby ho bránil, nepochybuji o tom, že se dokáže bránit sám. Musím však říci, že jsem požádal o slovo, protože podle mého názoru byly některé projevy přehnané.

Domnívám se, že v této sněmovně potřebujeme vést rozpravy a uvádět argumenty. Právě jsem vyslechl projev pana Graefe zu Baringdorfa. Asi se v tomto neshodneme, ale myslím si, že některé z popisů, urážek a karikatur v konečném výsledku tento orgán poškozují a zejména ty, kteří za něj odpovídají, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že jsme ve Francii, byl to tuším nějaký francouzský spisovatel, který prohlásil, že všechno, čeho je příliš, postrádá hodnotu. Dnes jsme vyslechli některé projevy, které hodnotu postrádaly.

Oceňujeme, co pan Corbett vykonal a co má být být prostě odrazem práce, kterou odvedla skupina místopředsedů této sněmovny, kde jsou zastoupeny všechny skupiny v Parlamentu. To se promítá do nařízení, které jsme s ním projednali, a vysoce si ceníme práce, kterou dělá.

  Richard Corbett, zpravodaj. − Pane předsedající, po naší předcházející rozpravě s radostí pozoruji, že jsme stále přáteli a že můžeme v těchto otázkách dosáhnout širší názorové shody.

Dovolte mi prosím, abych objasnil několik bodů, které vyvolaly rozpory. Pokud jde o parlamentní otázky, nenavrhujeme žádné jejich omezení, jenom prostě říkáme, že tytéž pokyny, které jsme my jako Parlament již přijali pro dobu vyhrazenou na otázky, by měly být uplatněny na písemné otázky, tedy že by se měly vztahovat na Evropskou unii a orgán, který je vyzván, aby na ně odpověděl.

Otázky týkající se nemocnic ve Spojeném království v rámci Vnitrostátní zdravotnické služby a pohybu zaměstnanců z jedné nemocnice do druhé, které nemají nic společného s Evropskou unií, by neměly být parlamentními otázkami, které na evropské úrovni stojí spoustu peněz. Připadá mi to rozumné: Pouze Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) a jejich přátelé to mohou označit za jakési spolčení nebo cenzuru. Cenzuru? Kritéria, o nichž sami rozhodujeme, o nichž rozhoduje náš předseda, který k tomu byl vyzván, nikoli Komise či Rada? Jestli je toto cenzura, pak proboha…

Druhá otázka, která vyvolala rozpory, se týkala řečnické doby. Možná jsem to předtím úplně nevysvětlil. Ponecháme si dvě možnosti, které nyní pro zajišťování rozprav máme, a přidáme třetí. V dané chvíli můžeme mít komplexní rozpravu, která již může být krátkou rozpravou, kdy za politickou skupinu vystoupí pouze jeden řečník. Máme také možnost zjednodušeného postupu, tedy že zpravodaj v době hlasování prostě pronese dvouminutové prohlášení, to dodržíme.

Navrhujeme doplnit třetí možnost, krátkou prezentaci v případech, že o zprávě panuje shoda a jedná se o zprávu z vlastního podnětu, atd. a není třeba vést komplexní rozpravu, ačkoli ta možnost tady pořád zůstává. V průběhu krátké prezentace zpravodaj představí závěry výboru, Komise reaguje a kdokoli další, pokud chce, může písemně vypracovat dodatečný příspěvek To zvyšuje počet možností dostupných Parlamentu a neomezuje to práva žádného poslance. Zvyšuje to flexibilitu, pomocí které se můžeme těmito otázkami zabývat, a znovu ji Sněmovně doporučuji.

Na závěr několik krátkých otázek. Reaguji na pana Rübiga, otázky a odpovědi jsou již připojeny on-line. Mohou je vidět všichni poslanci; možná bychom toho měli více využívat, ale jsou tam, je to dostupný nástroj. S panem Baringdorfem bych souhlasil, ano, zpráva nerozlišuje mezi různými druhy zpráv z vlastního podnětu. Druh zákonodárné iniciativy, kterou zmiňoval, by nespadal do tohoto zjednodušeného postupu, který navrhujeme: prošla by běžnými postupy, jak si tento příslušný druh zákonodárné iniciativy zasluhuje. A tak jsme to zajistili.

Pokud jde o velice zvláštní poznámky pana Battena ze strany UKIP a jeho zmínku o příštích evropských volbách, uvidíme. Ano, jeho strana získala v posledních evropských volbách ve Spojeném království stejný počet křesel jako Liberální demokraté, ale utratila více prostředků než oni, myslím, že desetinásobně–pan Duff přikyvuje, předpokládám tedy, že je to správně. Uvidíme, kolik milionářů získá na podporu své kampaně tentokrát. Já doufám, že poté, jaký výkon předváděli v Evropském parlamentu za posledních pět let, snad snad veřejnost viděla, co to skutečně znamená, když na toto místo zvolíte někoho z UKIP. A pokud si toto voliči uvědomí, jsem si jist, že v příštích evropských volbách se jim tak dobře dařit nebude.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.