V důsledku irského odmítnutí Lisabonské smlouvy bylo hodně řečeno na téma vnímaného nedostatku pochopení a/nebo komunikace ze strany EU směrem k jednotlivým občanům Evropské unie, což bylo důsledkem prezentace EU v národních kontextech, kdy Evropská unie při výskytu problémů často slouží jako obětní beránek a je až příliš snadno přezírána v případě mnoha pozitivních výsledků.

Pokud se opravdu jedná o tento případ, je ohrožována legitimita EU, což by se mělo brát velmi vážně. EU se musí zabývat svými občany a občanům EU by měla být poskytnuta vize EU.

Bude Rada toto téma komentovat a upřesní, jak může EU kolektivně pracovat na nápravě nedostatku vize EU?

Očekává Rada ratifikaci Lisabonské smlouvy před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009?

Je Rada přesvědčena, že po odmítnutí Lisabonské smlouvy EU potřebuje další „období reflexe“ a očekává na konci tohoto období reflexe jen další nepovedený dokument, jako se to již stalo?

Věří Rada, že je druhé referendum o Lisabonské smlouvě v Irsku dobrý nápad, ačkoliv tam většina hlasujících text v nedávném referendu odmítla?

Po referendu, které se konalo 12. – 13. června 2008 v Irsku, vydali předseda Komise, hlavy vlád EU a členové Rady Evropské unie prohlášení v přání ignorovat rezonující irské „ne“ Lisabonské smlouvě a pokračovat v ratifikačním procesu, a tím pohrdat nejen rozsudkem vyneseným v Irsku, ale také výsledkem referend konaných ve Francii a Nizozemí v roce 2005, která odmítla evropskou ústavu, a to v době, kdy se šíří nálady proti EU do dalších členských zemí, jimž bylo vlastními vládami odepřeno právo o Lisabonské smlouvě v referendu hlasovat.

Má Rada v úmyslu respektovat rozhodnutí irských, francouzských a nizozemských občanů a uznat „smrt“ Lisabonské smlouvy a zastavit jakýkoliv další ratifikační proces?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Dne 19. a 20. června zaznamenala Rada výsledek irského referenda a zaznamenala, že ratifikační proces v členských státech pokračuje.

Francouzské předsednictví je s irskými představiteli v úzkém kontaktu. Pan Sarkozy navštívil 21. července Dublin spolu s Bernardem Kouchnerem, aby si vyslechli a porozuměli odlišným stanoviskům. Setkali se s irskými představiteli, představiteli politických stran a občanské společnosti. K dalším kontaktům dojde v nadcházejících měsících jak v Paříži tak v Dublinu.

Zaznamenal jsem nedávná prohlášení irského ministra pro evropské záležitosti o možnosti umožnit irským občanům hlasovat v dalším referendu.

Jak Rada v červnu naznačila, respektujeme cit a volbu irského lidu. Nicméně nesmíme zapomínat, že 24 národních parlamentů Lisabonskou smlouvu schválilo.

Navíc si je vaše Shromáždění víc než vědomo skutečnosti, že v novém nejistém mezinárodním klimatu je pro Unii důležité mít k dispozici politické a právní zdroje a nástroje, které jí umožní naplnit své cíle.

S výhledem na schůzku Rady v říjnu vynaložíme veškeré úsilí, abychom irským představitelům pomohli koncipovat budoucí návrhy. Je důležité, aby tyto návrhy byly do října hotovy tak, aby bylo možné co nejrychleji nalézt řešení přijatelné pro všech 27 členských států. Na institucionální úrovni nemůžeme plýtvat časem. Musíme jednat. Musíme zajistit, že na základě irského návrhu budeme připraveni položit náš budoucí právní rámec a uvést do praxe to, co jsme se naučili o organizaci evropských voleb a složení Komise v roce 2009.

Jaké námitky vznesla Rada vůči Izraeli ve věci pokračující expanze izraelských osad?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Stanovisko Unie je jasné. Při různých příležitostech je znovu opakovala:

Co se týká Evropské unie, zakládání osad na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma, je podle mezinárodní práva protiprávní. Akt zakládání osad předem odsuzuje k neúspěchu výsledek vyjednávání o konečném postavení Palestinských území a ohrožuje životaschopnost dohodnutých řešení založených na soužití dvou států.

V červenci a v srpnu Evropská unie ještě jednou vyzvala Izrael, aby jejich budování přerušil, a to zejména těch osad, které jsou spojeny s „přirozeným růstem“, včetně těch ve východním Jeruzalémě, a vyklidil živelně vybudované osady, které od března 2001 vznikly.

Jaké kroky podniká Rada k tomu, aby mohla být přístupová jednání EU s Chorvatskem zakončena před koncem roku a jaký by podle názoru Radu mohl být časový plán pro plné členství Chorvatska v EU?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Přístupová vyjednávání s Chorvatskem dobře pokračují a v roce 2008 vstupují do klíčové fáze. Od počátku vyjednávání v říjnu 2005 bylo otevřeno 21 kapitol a tři z nich byly dočasně uzavřeny:

Kapitola 25, „Věda a výzkum“

Kapitola 26, „Vzdělání a kultura“

Kapitola 20, „Podnikání a průmyslová politika“

Navíc u Kapitoly 20 byla dne 25. července přístupová konference svědkem otevření Kapitoly 1 „Volný pohyb zboží“.

Zbytek vyjednávání záleží a bude záležet především na pokroku, kterého Chorvatsko dokáže v plnění stanovených podmínek dosáhnout.

Hlavní výzvou nyní je čerpat z dosaženého pokroku tak, aby se urychlily reformy a jejich realizace, a to zejména:

Reforma soudního systému a veřejné správy

Boj proti korupci, práva menšin

Ekonomické reformy

V oblasti regionální spolupráce podporuje EU Chorvatsko v pokračování snah o vybudování dobrých sousedských vztahů tak, aby:

se svými sousedy našlo konečná, vzájemně přijatelná řešení všech podstatných bilaterálních otázek, zejména pohraniční otázky,

pracovalo na smíru mezi obyvateli regionu.

Se zřetelem k celosvětovému nedostatku potravin a rostoucí světové populace, souhlasí francouzské předsednictví, že je pro občany EU životně důležité, aby společná zemědělská politika byla schopna splnit svůj původní cíl zabezpečit potraviny pro Evropu a pokud ano, jaké konkrétní návrhy v tomto směru předsednictví má?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Jak víte, 3. července 2008 francouzské předsednictví v partnerství s Evropskou komisí zorganizovalo konferenci pod názvem „Kdo nakrmí svět?“ s účastní mnoha představitelů institucí EU a mezinárodních organizací, včetně FAO, IFAD a WTO, stejně jako představitelů občanské společnosti z mnoha kontinentů. Všichni účastníci konference potvrdili důležitost zemědělství jako katalyzátoru růstu a rozvoje.

19. a 20. června Rada zdůraznila opatření, která byla ke zmírnění tlaku cen potravin již Unií přijata:

prodej intervenčních zásob

snížení vývozních náhrad

odstranění požadavku na vyjmutí z produkce v roce 2008

zvýšení kvót pro mléko a pozastavení dovozových cel obilovin.

Tato opatření pomohla zlepšit dovoz a stabilizovat zemědělské trhy.

Rada také Komisi vyzvala, aby k řešení těchto problémů navrhla další opatření.

Také Komise připravuje specifická opatření na podporu těch nejvíce znevýhodněných v Evropě i ve světě a Rada tato opatření bude posuzovat v říjnu.

Nad rámec kontroly stavu SZP francouzské předsednictví doufá, že bude zvážena budoucí společná zemědělská politika, což pomůže určit, zda jsou naše výrobní metody a organizace odpovídajícím způsobem přizpůsobeny našim požadavkům na zajištění potravin a dalším výzvám naší doby.

Rekordní inflace z května, 3,7 % pro eurozónu a 3,9 % pro Evropskou unii, způsobující strádání chudých vrstev společnosti, včetně nízkopříjmových skupin, penzistů, nezaměstnaných, mladých osob a ekonomických migrantů, zapřičiňuje obavy napříč celou Evropou.

Jaká opatření navrhne francouzské předsednictví v reakci na vzrůstající životní náklady?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Poskytl jsem na tuto otázku dílčí odpověď 8. července když jsem odpovídal na otázku, kterou položil váš kolega, pan Matsis.

Je ale pravda, že se v průběhu léta situace poněkud změnila. V současné době vidíme zpomalení růstu cen surovin. To je dobrá zpráva, i když to stále ještě není dostatečně. Je ale důležité to zdůraznit.

Jak víte 19. a 20. června 2008 Rada diskutovala o rozvoji zemědělství a cenách potravin. Byla tak zavedena řada specifických opatření se zaměřením na Radu v říjnu nebo prosinci 2008.

Jak jsem právě řekl je v tomto směru důležité znovu zdůraznit opatření, která již byla Unií přijata za účelem snížení tlaku na ceny potravin a stabilizace trhů, například prodejem intervenčních zásob, snížením vývozních náhrad, odstraněním požadavků na vyjmutí z produkce a zvýšením kvót pro mléko.

S ohledem na opatření, která mají být přijata, Evropská rada zdůraznila důležitost zajištění udržitelnosti politik zaměřených na biopaliva a zároveň vyhodnotila možný dopad těchto politik na zemědělské produkty a na produkci potravin a v případě potřeby podnikla kroky k řešení problémů.

Komisí jsou také navrhována specifická opatření na podporu těch nejvíce znevýhodněných v Evropě a ve světě a Rada tato opatření bude v říjnu zkoumat.

Nezapomínám ale na spojitost mezi tímto problémem a rozvojem mezinárodního obchodu.

Červencová jednání týkající se dohody v Dohá nepřinesla bez ohledu na snahy EU vyrovnanou shodu. V rámci multilaterálních, nebo v případě neúspěchu bilaterálních a regionálních jednání není čas hledat prostředky, které by umožnily třetím zemím zlepšit jejich výrobu a podporovat jejich vývoz.

Evropská rada přivítala iniciativu Komise na prozkoumání otázky restriktivní regulace v maloobchodě a na pozorné sledování aktivit ve finančních trzích souvisejících se zemědělskými plodinami, včetně spekulativního obchodu a jejich dopadu na pohyb cen a politik. Vyzvala Komisi k podání zprávy před zasedáním Rady v prosinci 2008 a ke zvážení předložení adekvátní reakce, včetně opatření zaměřených na zlepšení transparentnosti trhu.

Po zhroucení vyjednávání o nástroji, jenž by posílil procesní práva podezřelých v trestním řízení, je Rada ochotna se zabývat naléhavou otázkou právní pomoci?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Rada se v současnosti nezabývá žádným podnětem, jenž by se týkal právní pomoci. V souladu se smlouvou je připravena prozkoumat tuto otázku společně s jakoukoliv jinou iniciativou ze strany Komise nebo členského státu.

Ambice Rady zavést pro ERA řízení na politické úrovni se dotýká několika důležitých otázek, jakými jsou definice oblastí politik, geografická oblast působení ERA a princip subsidiarity.

Jak toto hodlá Rada řešit a v jakém časovém horizontu?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Rada si je vědoma klíčové role, kterou hraje Evropský výzkumný prostor (ERA), jenž je jedním z hlavních pilířů při plnění Lisabonských cílů a katalyzátor evropské konkurenceschopnosti.

V průběhu březnového zasedání Rady a setkání Rady ve složení pro konkurenceschopnost v květnu 2008 byl formulován širší náčrt řízení ERA na politické úrovni. Členské státy byly vyzvány, aby stanovily opatření pro řízení každé z iniciativ ERA, to jest:

- společné programování ve výzkumu,

- partnerství výzkumníků,

- právní rámec pro evropskou výzkumnou infrastrukturu,

- efektivní řízení a ochrana duševního vlastnictví,

- strategie mezinárodní spolupráce v rámci ERA.

Jsme si vědomi potřeby posílit toto řízení a francouzské předsednictví doufá, že „vize 2020“ bude do konce tohoto roku definována se zaměřením na dlouhodobý Evropský výzkumný prostor. V tomto ohledu budeme úzce pracovat s českým a švédským předsednictvím, protože všechna naše předsednictví toto vnímají jako prioritu.

Panuje obecná shoda v tom, že vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců je primárně záležitostí členských států. Proč tedy členské státy přispívají do rozpočtu Evropské sítě pro vzdělávání soudců (EJTN) méně než jednou čtvrtinou?

S ohledem například na právní základ pro vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců předjímaný v Lisabonské smlouvě, považuje Rada takovéto financování za dostatečné k zajištění řádné podpory takového vzdělávání v Evropské unii?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Rada přikládá vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců velkou důležitost a také justiční spolupráci při rozvoji evropského justičního prostoru.

Na úrovni Společenství jsme ale ještě nedefinovali všechny nástroje. Byla proto započata řada iniciativ:

Dne 7. a 8. července v Cannes věnovalo francouzské předsednictví značnou část neformálnímu setkání Rady ministrů odpovědných za soudnictví a vnitřní záležitosti tématu vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců. Členské státy jednohlasně souhlasily s tím, že je nutné kroky v této oblasti výrazně urychlit.

Následně 10. července Francie spolu s 10 dalšími členskými státy předložila na setkání Rady a představitelů vlád členských států návrh usnesení s cílem nabídnout zásadní politickou podporu větší aktivitě v oblasti vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců v Evropské unii.

Další iniciativa zaměřená na harmonizační snahy, Evropská síť pro vzdělávání soudců (EJTN), byla spuštěna v podobě neziskového sdružení podle belgického práva, mimo právní rámec EU. Tato iniciativa získává financování Společenství a finanční podporu z účastnických členských států. Doufáme, že bude začleněna do systému EU. Francouzské předsednictví je projektu nejen nakloněno, ale také jej aktivně podporuje.

Afgánistán a Irák se stávají zvláště pro Evropskou unii testovacími případy mezinárodní rozvojové pomoci a mnohostranné spolupráce.

Je Rada v pozici zvýšit v nadcházejících letech finanční pomoc EU Afgánistánu a Iráku? Jaký je postoj Rady k tomu, že by měla být dosažena správná rovnováha mezi výdaji na vymáhání práva a podporu vojenským operacím na jedné straně a civilní obnovu a humanitární pomoc a zároveň na zlepšení služeb v oblasti zdravotní péče a vzdělání na straně druhé?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Ve svých závěrech z 26.–27. května 2008, Rada připomíná, že Evropská unie si přeje jistý, stabilní, demokratický, prosperující a sjednocený Afgánistán, kde jsou respektována lidská práva. Obecně se Evropská unie v Afgánistánu velmi angažuje. Nejen všechny její členské státy, ale také Evropská komise financují programy na podporu vlády a právního státu, rozvoje venkova, zdravotnictví a sociální ochrany, odstraňování min a regionální spolupráci. Následně na Mezinárodní konferenci na podporu Afgánistánu konané v Paříži dne 12. června Evropská komise oznámila, že v období 2008–2010 přispěje na tyto aktivity 500 miliony EUR. Co se týká aktivit EU v Afgánistánu musím také zmínit afgánskou misi ESDP EUPOL, která odvádí v oblasti školení afgánské policie znamenitou práci.

Kromě těchto specifických evropských akcí v Afgánistánu vážená paní poslankyně správně zdůrazňuje skutečnost, že činnost mezinárodního společenství v Afgánistánu je založena na dvou základních prvcích: vojenském a tom, jenž sestává z civilní obnovy. Oba tyto aspekty jsou propojeny a vycházejí z obecného přístupu mezinárodního společenství k Afgánistánu. Ve skutečnosti mezinárodní vojenská přítomnost může být ospravedlněna pouze pokud se snaží vytvořit podmínky, které budou podporovat institucionální, ekonomický a společenský rozvoj Afgánistánu.

Ve svém důsledku musí mezinárodní úsilí v Afgánistánu zahrnovat oba aspekty. Ve skutečnosti poté, co bylo na bukurešťském summitu v dubnu posíleno vojenské úsilí v Afgánistánu, mezinárodní společenství na mezinárodní konferenci na podporu Afgánistánu v červnu také rozhodlo v průběhu delšího období podstatně zvýšit svůj politický a finanční závazek obnovy Afgánistánu. Tím, že shromáždila 14 miliard EUR a obnovila partnertsví mezi mezinárodním společenstvím a afgánskými úřady, konference se ukázala jako velký úspěch pro Afgánistán a jeho lid. Jednalo se také o velký úspěch Evropské unie, která s úspěchem zdůraznila své postoje ke klíčovým tématům rozvoje země.

Co se týká Iráku, Rada ve svých závěrech z 26. a 27. května 2008 znovu zdůraznila svou touhu po bezpečném, stabilním, demokratickém, prosperujícím a sjednoceném Iráku, kde jsou dodržována lidská práva. Evropská unie realizuje humanitární mise na podporu obnovy země. Co se týká právního státu, program EUJUST LEX umožnil 1400 iráckým policistům, justičnímu a vězeňskému personálu projít školením. Vzhledem k pozitivním výsledkům této mise je pravděpodobné, že její mandát bude prodloužen do června 2009 a zaměřit se na adaptaci školení na změny v bezpečnostní situaci v Iráku a zajištění toho, aby úsilí Unie odpovídalo co nejvíce potřebám těch, kdo pracují v těchto sektorech. Kromě těchto činností zaměřených na spolupráci se Evropská unie aktivně zapojuje do reintegrace Iráku do mezinárodního společenství, a to skrze vyjádření své podpory Mezinárodní dohodě s Irákem a vyjednávání o uzavření dohody o obchodu a spolupráci.

Je také důležité pamatovat na to, že je nutné udržet rovnováha mezi výdaji na vojenské operace na jedné straně a výdaji na obnovu a humanitární pomoc na straně druhé, a především, že tyto dva prvky působení jsou součástí téhož cíle zaměřeného na zlepšení bezpečnosti a udržení míru.

Může Rada uvést jak se Evropská unie věnuje současné politické situaci v Izraeli a Palestině a jak hodlá podporovat mír a usmíření v tomto regionu?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Jak vážený poslanec ví, mír a usmíření na Blízkém východě jsou pro členské státy EU strategickými prioritami společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).

V současné době je Unie zapojena do dvou typů aktivit na podporu míru v tomto regionu.

Zaprvé úzce spolupracuje s ostatními členskými státy Kvarteta a jejich partnery v regionu, aby Izraelce a Palestince podpořila ve snaze společně vyřešit spory, které je rozdělují, se zaměřením na uzavření mírových smluv před koncem roku 2008 tak, jak bylo schváleno v Annapoli vloni v listopadu. Evropská unie víc jak deset let jmenuje zvláštního představitele s odpovědností za mírový proces, který spolupracuje s oběma stranami. Tuto pozici v současnosti zastává velvyslanec Marc Otte.

Zadruhé, Evropská unie nedávno zavedla akční strategii pod názvem „Budování státu pro mír na Blízkém východě“. Strategie byla představena v listopadu 2007 a byla podpořena členskými státy v průběhu jednání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, tato strategie organizuje zejména aktivity související se současnou a budoucí technickou a finanční pomocí EU zacílenou na posílení budování palestinského státu.

Je všeobecně známé, že Evropská unie a její členské státy jsou pro palestinské úřady dlouhodobě největšími dárci: jen ony samy zodpovídají za téměř jednu třetinu svého rozpočtu a více jak polovinu veškeré zahraniční pomoci. Tato podpora EU je poskytována hlavně skrze zvláštní mechanismus financování, jenž je v současnosti známý jako PEGASE. Tento mechanismus aktuálně podporuje tříletou Palestinskou reformu a rozvojový plán, jenž byl schválen v prosinci 2007 mezinárodními finančními institucemi a který souvisí s vládou nad Územími, veřejnou infrastrukturou, rozvojem soukromého sektoru a sociálním rozvojem.

Evropská unie se ale nespokojuje s rolí pouhého dárce: například se také zapojuje do školení a poskytování vybavení palestinské policii (takzvané mise EUPOL COPPS, civilní mise řízená právním režimem misí evropské bezpečnostní a obranné politiky). Unie je také v kterýkoliv moment, kdy to situace dovolí, připravena znovu se chopit mise pohraniční pomoci na hraničním přechodu v Rafahu (EUBAM Rafah).

Za účelem posílení budování palestinského státu Evropská unie také organizuje nebo podporuje v úzké spolupráci se zástupcem Kvarteta, panem Tony Blairem, tři mezinárodní konference v průběhu necelého roku, které se zabývají: financováním palestinské správy (Pařížská konference, prosinec 2007); privátními investicemi do Palestinských území (Konference v Betlémě, květen 2008); a konečně podporou civilní bezpečnosti a právního státu (Konference v Berlíně, červen 2008). Výsledkem každé z těchto konferencí bylo poskytnutí zdrojů a schválení nových opatření za účelem posílení budování palestinského státu.

A konečně v rámci akční strategie zkoumá Unie specifický přínos, jenž by mohla mít pro realizaci budoucí mírové dohody, kterou by strany podporovaly.

Vážený pan poslanec tedy může být ujištěn, že Evropská unie zkoumá všechny cesty a má v úmyslu využít svého vlivu na zajištění dalšího pokračování mírového procesu na Blízkém východě.

Často dostávám stížnosti od evropských občanů, kteří při cestách ze třetích zemí procházejí tranzity letišť členský států EU, že jsou jejich bezcelní nákupy na evropských letištích zabavovány.

Může Rada říci, kdy hodlá tyto předpisy zmírnit uzavřením dvoustranných dohod se třetími zeměmi?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

V souladu s právními předpisy Společenství týkajícími se DPH a spotřební daně, všechno zboží dovezené do Evropské unie ze třetí země podléhá dani.

Nicméně pro zamezení dvojímu zdanění, evropský systém osvobození od daně je aplikován na nekomerční dovozy zboží, které je v zavazadlech a určené pro osobní potřebu cestujících přijíždějících ze třetích zemí. V současnosti a v souladu se směrnicí 69/169/EHS⁽¹⁾, neaplikují členské státy daň na zboží, jehož hodnota nepřesahuje 175 EUR. Toto číslo se zvýší 1. prosince 2008 na 300 EUR a na 430 EUR pro osoby cestující leteckou a námořní dopravou, a to na základě směrnice 2007/74/ES⁽²⁾.

Kromě těchto peněžních limitů může být bezcelně dováženo i určité množství tabákových výrobků a alkoholických nápojů, přičemž limity pro tyto položky jsou určeny směrnicemi.

Stojí za pozornost, že směrnice 69/169/EHS také ukládá množstevní limity pro výjimky ze spotřební daně na čaj, kávu a parfémy, což bude zrušeno od 1. prosince na základě směrnice 1007/74/ES.

Rada neobdržela od Komise žádná doporučení na uzavření takových dohod, jaké uvedl vážený pan poslanec.

Byla v některém momentě procesu rozhodování o ustanoveních zahraniční politiky v Lisabonské smlouvě diskutována myšlenka armády EU? Věří Rada, že armáda EU je stále možností, i když teď Lisabonská smlouva nemůže nabýt účinnosti, vzhledem k tomu, že nebyla ratifikována všemi členskými státy?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Jak Evropská Rada při různých příležitostech uvedla, zejména v Helsinkách, Nice, Laekenu a Seville, EBOP se nesnaží o vybudování evropské armády.

Proces rozvoje kapacity EU (hlavní cíl) je vlastně založen na principu dobrovolného přispění a na bázi reakce na požadavky, jež jsou společně definovány, a to případ od případu.

Navíc pro každou operaci EU, každý členský stát určí úroveň svého podílu, a to podle vlastního procesu. Tento podíl i nadále zůstává v pravomoci členského státu.

A konečně, mimo operace jsou dotčené ozbrojené síly v každém momentě řízené členským státem, jemuž patří. Evropská unie proto nemá žádné stále síly jako takové.

Co se týká postřehů učiněných předsedou Euroskupiny na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 9. července 2008, které opakoval guvernér Evropské centrální banky, týkající se přehnaně vysokých platů ředitelů společností, jaké má předsednictví Rady názor na návrhy zvýšit příspěvky zaměstnavatelů a daně společnostem, které platí obrovské částky ve formě bonusů a odstupných („zlaté padáky“)? Je nutné zavést evropský etický kodex pro firemní management na podporu transparentnosti ředitelských platů při současném respektování firemní diverzity v Evropě? Může to vysvětlit, proč relevantní doporučení Komise⁽¹⁾ nepadlo v členských státech a v dotčených firmách na úrodnou půdu? Je nutné přijmout opatření na odkrytí informací týkajících se politik odměňování ředitelů a vyhnout se střetu zájmů mezi seniorskými exekutivními pozicemi a akcionáři? Který členský stát již v této věci jednal a jak?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Předsednictví upozorňuje, že otázky týkající se transparentnosti a zdaňování platů podnikových ředitelů je primárně v kompetenci členských států. Nicméně předsednictví si je vědomo jejich důležitosti a znepokojení ze strany našich občanů. Tento bod bude diskutován na neformálním setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank EU, které se bude konat v Nice 12. a 13. září. Cílem této diskuse bude identifikace nejlepších národních praxí v dotčené oblasti.

Hlavní výsledky tohoto setkání budou jako obvykle publikovány na webové stránce předsednictví.

Poslední legislativní návrh Rady nedělá nic pro rozptýlení pochyb, které cítí baltské země ohledně předpisů upravujících používání výběrové rybářské výzbroje. Proč Evropská unie neuložila povinnost používat výběrovou rybářskou výzbroj, jakými jsou například sítě vybavené únikovým oknem BACOMA nebo typ sítí T90, pro vody mimo Balt, když zařízení tohoto typu je v baltských zemích povinné?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Rada váženému panu poslanci za otázku týkající se používání výběrové rybářské výzbroje děkuje.

Momentálně nařízení Rady (ES) č. 850/98 z 30. března 1998 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů⁽¹⁾, které zahrnuje většinu mořských oblastí Evropské unie s výjimkou Baltského moře a Středozemí, nepovoluje používání zařízení s únikovým oknem Bacoma nebo kapsou T90.

Nicméně návrh na nařízení Rady týkající se zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření zahrnuje ustanovení, které by v budoucnu umožňovalo používání takových zařízení, bez toho, že by bylo jejich používání povinné⁽²⁾. Tento návrh je aktuálně diskutován v Radě. Rada se těší až obdrží na tento návrh názor Parlamentu.

V červenci byla slavnostně uvedena Unie pro Středozemí: snaha o spojení sedmnácti národů sousedících se Středozemním mořem a Evropskou unií v regionálních projektech. Některé z těchto zemí ale mají žalostné skóre v oblasti lidských práv.

Například v březnu byl v Maroku objeven rozsáhlý masový hrob ve městě Fez, 250 kilometrů severně od Kasablanky. Lidskoprávní aktivisté jsou přesvědčeni, že byla těla zastřelena armádou při pokusu o rozehnání generální stávky v roce 1990. Podle odborníků nález těl v masovém hrobě ukazuje, jak závažná byla porušení lidských práv v nedávné moderní historii Maroka. Dodnes marocké úřady nezrušily trest smrti ani neratifikovaly Římský statut.

Bude tato Unie pro Středozemí také sloužit jako platforma pro prosazení demokratických reforem a lepšího stavu lidských práv v nečlenských zemích EU Unie? Dá předsednictví lidskoprávní témata na program setkání Unie?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Na Pařížském summitu pro Středomoří (13. července), hlavy států „barcelonského procesu: Unie pro Středozemí“, prohlásily, že tento proces bude budovat na acquis barcelonského procesu, jehož tři kapitoly (politický dialog, ekonomická spolupráce a volný obchod, a humánní, sociální a kulturní dialog) zůstávají v centru zájmu evropsko-středomořských vztahů. V deklaraci přijaté na tomto summitu hlavami států a vlád také podtrhly svůj závazek posílit demokracii a politický pluralismus. Dále potvrzují svou ambici budovat společnou budoucnost založenou na respektu k demokratickým principům, lidským právům a základním svobodám, jak je obsaženo v relevantních mezinárodních nástrojích, včetně podpory ekonomických, sociálních, občanských a politických práv, posílení role žen ve společnosti, respektu k menšinám, boji proti rasismu a xenofobii, a rozvoji kulturního dialogu a vzájemného porozumění.

Navíc dohody o přidružení a akční plány, které existují v rámci evropské politiky sousedství, obsahují závazky k lidským právům a umožňují na toto téma vznášet otázky. A tak bilaterální dialog, jenž je zaměřen na lidská práva, byl v různých zemích iniciován spolu s několika zeměmi jižního středomoří, zejména Egyptem, Jordánskem, Marokem a Tuniskem.

Může být nějaká část Lisabonské smlouvy právně realizována když byl text ratifikován jen 26 státy?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

V souladu s čl. 6 odst. 2 Lisabonské smlouvy, ustanovení Smlouvy mohou být aplikována jen pokud byly vloženy ratifikační nástroje všech signatářských států.

V životě současného Parlamentu, stejně jako jeho předchůdců, zaznívaly různé výzvy k zrušení dílčích zasedání ve Štrasburku. Evropská veřejnost je velmi kritická vůči situaci, kdy poslanci a úředníci musejí cestovat z Bruselu do Štrasburku a uvažují o tom, že tyto peníze, které ročně představují více než 200 milionů EUR, by se daly utratit užitečněji jinde. Není ani možné ignorovat skutečnost, že přes milion evropských občanů podpořilo protesty proti cestování tam a zase zpět.

Příští rok bude nově zvolen Parlament a lidé se budou ptát, proč se i nadále pohybujeme tímto směrem. Jak si Rada myslí, že by na tuto otázku mělo být odpovězeno?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

V souladu s článkem 289 Smlouvy zakládající Evropské společenství a článkem 189 Smlouvy zakládající Evropské společenství pro atomovou energii „sídlo orgánů Společenství určí vlády členských států vzájemnou dohodou.“

Podle Protokolu (č. 8) o umístění sídel institucí a některých orgánů a oddělení Evropských společenství a Europolu, které v souladu s článkem 311 SES, tvoří integrální součást Smluv, “Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku, kde se konají plenární zasedání, která trvají 12 měsíců, včetně zasedání o rozpočtu. Doplňující plenární zasedání se konají v Bruselu. Výbory Evropského parlamentu zasedají v Bruselu. Generální sekretariát Evropského parlamentu a jeho útvary sídlí v Lucemburku.“

Je nutné si povšimnout, že Smlouvy, včetně Protokolu, byly podepsány a ratifikovány všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními procedurami. Jakýkoliv dodatek k opatřením týkající se sídla institucí musí následovat tutéž proceduru, což je stanoveno v článku 48 Smlouvy o Evropské unii.

Určení sídla institucí není v kompetenci Rady, ale v kompetenci členských států.

Američtí imperialisté a jejich spojenci uzavřeli smlouvy s jednotkami žoldáků, jako například těmi, které poskytl Blackwater, jež okupují Irák a další země, realizují smrtící útoky na neozbrojenou populaci a zároveň se podílejí na obchodu s drogami a dalších nelegálních aktivitách. Uchýlení se k žoldáckým jednotkám je hluboce reakcionářskou taktikou a jsou to lidé, kteří pak za to platí. Pod záminkou boje s organizovaným zločinem napomáhají při zabíjení předních politiků a odborářů a obecně jsou nepřátelští k dělnickému hnutí nejen v Iráku, kde se jejich brutalita stala pověstnou, ale i v Afgánistánu, Latinské Americe a dalších oblastech, kde působí s nejmodernějšími těžkými zbraněmi dodanými zbrojařským průmyslem, konající většinou na základě instrukcí civilních vlád.

Odsuzuje Rada kriminální aktivity Blackwater a dalších soukromých žoldáckých jednotek a vyzývá k jejich zrušení?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Rada neprojednávala aktivity Blackwater, ani jiných soukromých vojenských a bezpečnostních společností. Rada ale bere v úvahu, jak bylo zmíněno v Obecných zásadách Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, že všechny strany konfliktu musí respektovat mezinárodní humanitární právo stejně jako lidská práva. Použití soukromých vojenských a bezpečnostních společností tento princip nijak nemění.

Registrujeme nedávné slyšení organizované 5. května 2008 Evropským parlamentem zaměřené na soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti a studii vyžádanou Podvýborem pro bezpečnost a obranu Evropského parlamentu o zvyšující se roli soukromých vojenských a bezpečnostních společností, jež byla na tomto slyšení prezentována.

Považuje Rada za nezbytné ustanovit úkolovou skupinu na vyhodnocení skutečného vlivu všech faktorů přispívajících ke skleníkovému efektu a zavést komplexní energetickou politiku pro zmírnění dopadů?

Diskuse a zprávy o skleníkové efektu rozsáhle odkazují na oxid uhličitý a zapomínají zmínit metan, který přispěl ke vzniku ozónové díry a ke skleníkovému efektu. Jeden kubický metr metanu ve skutečnosti produkuje ten samý efekt, jako 24 kubických metrů oxidu uhličitého. Metan je do atmosféry uvolňován těžbou, zvířaty, lidmi a hnilobnými procesy. Mělo by být zdůrazněno, že metan vyprodukovaný v některých zemích má na svědomí kolem 30 % skleníkového efektu.

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Jak víte v lednu 2007 představila Komise legislativní balíček “energetika/klima”, jenž si klade za cíl souběžně řešit výzvy snižování skleníkových plynů, zlepšení energetické bezpečnosti a zabezpečení dlouhodobé konkurenceschopnosti Evropské unie. Balíček obsahuje řadu návrhů v oblasti energetiky a klimatické změny.

Jeden z návrhů obsažených v balíčku zahrnuje všechny skleníkové plyny vyjmenované v příloze A ke Kjótskému protokolu, to jest oxid uhličitý (CO2), metan (CH4), oxid dusný (N2O), hydrofluoruhlovodíky (HFC), perfluoruhlovodíky (PFC) a fluorid sírový (SF6), vyjádřené jako ekvivalent k oxidu uhličitému.

Co se týká specificky zemědělství a klimatické změny, rád bych vám připomenul, že ve svých závěrech z 19.–20. června 2008 Evropská rada říká, že je zásadní usilovat o práci na inovaci, výzkumu a rozvoji zemědělských produktů, zejména zvýšit jejich energetickou výkonnost, růst produktivity a schopnost se přizpůsobit klimatickým změnám.

Do dnešního dne Rada neobdržela žádný návrh týkající se jmenování orgánu, jenž by vyhodnotil skutečný vliv všech faktorů přispívajících ke skleníkovému efektu, ale jak víte, diskuse o návrzích v „energetickém/klimatickém“ balíčku v Radě as Evropským parlamentem pokračují se záměrem dosáhnout obecné shody před koncem tohoto roku.

Nedávno Izrael zaujal ve zvýšené míře bojovný postoj vůči Iránu, a to jako odpověď na jeho jaderný program a stupňoval výhrůžky, že zahájí vojenskou ofenzívu. V nedávných prohlášeních vydaných ministrem obrany, Ehudem Barakem, bylo zcela jasně řečeno, že je Izrael připraven proti Iránu zasáhnout a poukázal na to, že v minulosti Izrael opakovaně demonstroval svou ochotu podniknout bez zaváhání kroky. Od 28. května do 12. června 2008 byly hrozby podpořeny leteckými manévry pod názvem ‘Glorious Spartan’ na řeckém území, organizovanými společně Řeckem a Izraelem, které simulovaly hypotetický izraelský útok na jadernou elektrárnu v Iránu. Tento vývoj potvrzuje, že agresivní imperialistická taktika Izraele představuje stálou hrozbu pro mír v regionu a pro lidi, jichž se to dotýká.

Odsuzuje Rada tyto hrozby agrese a organizaci cvičení na přípravu izraelské vojenské ofenzívy v Iránu, které by měly nevyčíslitelné následky na lidech a na mír v tomto regionu a ve světě?

Tato odpověď, která byla sepsána předsednictvím a není závazná ani pro Radu ani pro členské země, nebyla v čase vyhrazeném otázkám Radě při dílčím zasedání Evropského parlamentu v září (září I) v roce 2008 v Bruselu sdělena ústně.

Rada podporuje postoj generálního sekretariátu / vysokého představitele, Javiera Solany a Skupiny šesti (Německo, Čína, Spojené státy, Francie, Spojené království, Rusko), kteří aktivně vyhledávají diplomatické řešení krize mezi Iránem a mezinárodním společenstvím na téma iránského jaderného programu. Témata obsažená v iránské jaderné aféře mají značný dopad na stabilitu regionu a na mezinárodní režim nešíření.

Rada se maximálně snaží o dosažení mírových a odsouhlasených řešení, které reagují na obavy mezinárodního společenství. Za tímto účelem, jak Rada při různých příležitostech řekla, musíme usilovat o „dvojí postoj“, jenž kombinuje otevřenost k dialogu a rostoucí sankce, pokud Irán odmítne aplikovat rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.

Zároveň Rada lituje všech prohlášení, která pravděpodobně ohrozí snahy dosáhnout vyjednaných řešení a připomíná, že co nejostřeji odsoudila výhrůžky, které při různých příležitostech učinily iránské orgány vůči Izraeli.

Věří Komise, že v současnosti mrtvá Lisabonská smlouva by bývala napomohla ochraně spotřebitele v Evropské unii a má Komise nějaké plány pokročit s některými ustanoveními ve Smlouvě vztahující se k ochraně spotřebitele?

Evropská Rada z června 2008 zaznamenala výsledek irského referenda a irský záměr navrhnout cestu kupředu. Komise nebude žádným způsobem předjímat výsledek ratifikačního procesu v Irsku.

Lisabonská smlouva by pomohla rozšiřující se Unii jednat efektivněji a více demokraticky, což je prospěšné pro všechny oblasti politik. To také platí pro spotřebitelskou politiku, pro níž Komise přijala strategii pokrývající období 2007–2013.

Může Komise poskytnout podrobné hodnocení řešení navržených pro budoucí regulaci agentur pro hodnocení úvěrů v Evropské unii?

V létě 2007 Komise spustila revizi aktivit agentur pro hodnocení úvěrů (CRA) na úvěrových trzích a jejich roli v rozruchu kolem subprime (úvěrů).

Se zřetelem na poučení vycházející z této revize, práce nyní pokračuje na regulační odezvě na sérii problémů identifikovaných ve vztahu k CRA. Komise nyní konzultuje hlavní rysy regulačního rámce. Dokumenty určené ke konzultaci navrhují přijetí sady předpisů, které zavádějí řadu zásadních požadavků, jež budou muset CRA respektovat, aby měly svou ratingovou činnost v rámci EU schválenou a mohly ji provozovat. Hlavním cílem bude zajistit, aby ratingy představovaly pro investory důvěryhodné a přesné informace. CRA by měly za povinnost zabývat se střety zájmů, měly by mít zdravé ratingové metodologie a měly by zvýšit transparentnost svých ratingových aktivit. Konzultační dokumenty také navrhují dvě možnosti efektivního dohledu EU nad CRA. První možnost je založena na posílené koordinační roli Evropského výboru regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) a silnou regulační spolupráci mezi národními regulátory. Druhá možnost by kombinovala zřízení Evropské agentury (buď CESR nebo nové agentury) pro celoevropskou registraci CRA a důvěru v národní regulátory pro dohled nad aktivitami úvěrových ratingových agentur. Konzultace se také zabývá možnými přístupy vůči tématu nadměrné důvěry v ratingy v právních předpisech EU.

Tato přípravná práce by měla být zakončena na podzim 2008 přijetím legislativního návrhu Komisí.

Myslí si Komise, že smrt Lisabonské smlouvy – způsobená tím, že nebyla ratifikována všemi členskými státy – je dobrá pro fungování vnitřního trhu?

Nyní, když je Lisabonská smlouva mrtvá – díky tomu, že nebyla ratifikována všemi 27 členskými státy – souhlasí Komise, že Smlouva dostatečně neposilovala vnitřní trh a že jakékoliv budoucí Smlouvy EU by měly zůstat výrazně oddané idejím svobodného obchodu a vnitřního trhu?

V odpovědi na první část otázky by Komise vážené poslance ráda odkázala na závěry Evropské rady z června 2008. Evropská rada zaznamenala výsledek referenda v Irsku týkající se Lisabonské smlouvy a souhlasila, že je zapotřebí více času na analýzu situace. Povšimla si, že vláda aktivně konzultovala, jak interně tak s dalšími členskými státy, aby navrhla společnou cestu kupředu. Evropská rada si připomněla, že účelem Lisabonské smlouvy je pomoci rozšířené Unii jednat efektivněji a více demokraticky. Zaznamenala, že do té doby parlamenty 19 členských států Smlouvu ratifikovalo a že ratifikační proces v dalších zemích pokračuje. Vlastně od té doby byla ratifikace Lisabonské smlouvy schválena v dalších třech zemích. Evropská rada signalizovala, že se na toto téma zaměří 15. října, aby zvážila cestu dopředu. Úřadující předseda Evropské unie, pan Sarkozy, potvrdil tento postup ve své intervenci v Parlamentu 10. července 2008.

Vnitřní trh je a zůstane ve středu zájmu evropské integrace. Jeho budoucnost není přímo spojená s Lisabonskou smlouvou. Proto budou pokračovat práce k posílení vnitřního trhu a k jeho větší efektivitě tak, aby mohl být i nadále motorem prosperity a ekonomického růstu ku prospěchu evropských občanů a obchodu.

V posledních několika letech zažívá Vietnam značný ekonomický boom, jenž je podporován (kromě jiného) rozvojovou pomocí a politikou finanční podpory EU. Růst národního HDP byl vyrovnán nárůstem zneužívání lidských práv. Konkrétně, přes 250 politických vězňů v Montagnardu, kteří byli uvězněni v letech 2001 a 2004, ještě nebylo propuštěno, zatímco rostoucí počet jihokambodžských khmérů hledá azyl v Kambodži z důvodu náboženské persekuce.

Vzhledem k tomu, že Komise vyvíjí úsilí k zajištění toho, aby její rozvojové politiky byly konzistentní s lidskými právy, je Komise spokojena s dopadem její podpory na situaci etnických a náboženských menšin, pracovníků – přistěhovalců a prodemokratických aktivistů ve Vietnamu?

Nemyslí si Komise, že by měla dohlédnout, aby vietnamská vláda jednala v souladu s právními závazky, ke kterým se zavázala, když podepsala dohodu o spolupráci a ratifikovala mezinárodní úmluvy o občanských, politických, sociálních a ekonomických právech?

Ačkoliv uznáváme výhody ekonomické otevřenosti Vietnamu, Komise sdílí obavu Parlamentu týkající se lidskoprávní situace v zemi. Práva etnických a náboženských menšin stejně jako lidskoprávních aktivistů tvoří podstatné základy demokratické společnosti a udržitelného rozvoje. Komise je široce zapojena do vnitrostátních, regionálních (tj. ASEAN), a multilaterálních úrovní, aby zajistila respekt a ochranu těchto práv. Zatímco Komise aktivně podporuje projekty, jež se zaměřují na rozvoj ochrany lidských práv ve Vietnamu, uznává, že musí být ještě mnoho vykonáno.

V současné době Komise realizuje projekty, které mají za cíl zlepšit kvalitu života chudých a znevýhodněných osob ve Vietnamu. Komise realizuje projekt v hodnotě 18 milionů EUR (pro roky 2006-2010), jehož hlavním cílem je zlepšit zdravotnické standardy prostřednictvím poskytování vysoce kvalitní preventivní, léčebné a podpůrné péče chudým lidem na Severní náhorní plošině a Střední vysočině. Dále Komise přispívá grantem ve výši 11,45 milionů EUR projektu, jenž je realizován Světovou bankou, který poskytne zvýšené pokrytí základní zdravotní péče, zvláště na komunitní úrovni v horských oblastech Vietnamu. Očekává se, že projekt přinese užitek zhruba třem milionům lidí, většinou etnickým menšinám a chudým. Existuje také společný projekt Komise a Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), který zajistí rovný a neomezený přístup ke vzdělání znevýhodněným domorodým rodinám.

V průběhu lidskoprávního dialogu na místní úrovni a Společného Výboru Podskupiny pro lidská práva, Komise pokračuje ve vyvíjení tlaku na vietnamskou vládu v oblasti zlepšení ochrany lidských práv. Dále v průběhu pokračujících vyjednávání nové dohody o partnerství a spolupráci (PCA) Komise trvá na zahrnutí základní klauzule o lidských právech a klauzule o lidskoprávní spolupráci.

V průběhu nadcházející návštěvy místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Vietnamu, pana Pham Gia Khiema, Komise se bude zabývat otázkou mezinárodních závazků Vietnamu a naléhat na vietnamskou vládu, aby dodržovala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech a další mezinárodní lidskoprávní standardy v jejích vnitrostátních právních předpisech.

Plánuje Komise zřídit zastoupení nebo alespoň monitorovací kancelář v Čečensku ve světle tamních problémů a strategického významu země a jaká je celková situace s ohledem na rozmístění zastoupení Komise a střednědobé plány Komise na operace v kavkazském regionu?

Komise žádné plány otevřít kancelář zastoupení nebo monitorovací kancelář ani v Čečensku ani nikde jinde v Severním Kavkaze nemá. Komise se v  průběhu konfliktu v regionu aktivně zapojila do mezinárodní humanitární pomoci na Severním Kavkazu, a kancelář úřadu Evropské komise pro humanitární pomoc (ECHO) v Moskvě tuto snahu monitoruje, včetně častých návštěv v regionu. Co se týká ostatních zemí regionu, Komise má delegaci v Tbilisi, v Jerevanu a novou delegaci v Baku, čímž posiluje v regionu svou přítomnost.

Po založení Unie pro Středomoří je nyní na evropské úrovni věnována pozornost založení Unie pro východní Evropu. Byla též přednesena myšlenka vytvořit Unii pro Černé moře. V květnu 2008 Švédsko a Polsko přišly s pracovním dokumentem nazvaným „Východní partnerství“, jenž navrhoval zvýšenou spolupráci mezi EU a Ukrajinou, Moldavskou republikou, Ázerbajdžánem, Arménií, Gruzií a Běloruskem.

Jaký má Komise názor na návrh vytvoření vztahu EU – Unie pro východní Evropu? Přijde Komise s konkrétními návrhy pro takovéto partnerství ve formě sdělení, jako to učinila v případě Unie pro Středomoří? Může Komise poskytnout nějaké informace o základních pilířích takového partnerství? Bude v tomto Unie pro Středomoří sloužit jako model a bude v případě Unie pro východní Evropu také kladen důraz na projektově zaměřenou spolupráci? Má Komise nějaké preference ohledně jména této unie? Jaké je stanovisko Komise k základnímu principu vytvoření několika různých „Unií“?

Evropská politika sousedství je a zůstane pro Komisi klíčovou prioritou. V tomto kontextu má Komise zájem s východními partnery dvoustranné vztahy posilovat. Návrhy, které pragmaticky k tomuto cíli přispívají, jakými jsou například polsko-švédská iniciativa, jsou vítány.

V červnu 2008 Evropská rada vyzvala Komisi, aby s prací pokračovala dál a na jaře 2009 Radě představila návrh týkající se formy „Východního partnerství“, a to na základě relevantních iniciativ.

Komise na tomto okamžitě začala pracovat. V této fázi lze říci, že návrh Komise bude založen na těchto principech:

a) Evropská politika sousedství, založená na bilaterální, různorodé spolupráci s každým jednotlivým partnerem, zůstává základním rámcem vztahů směrem k východním sousedům EU. To je také to, co tito partneři chtějí.

b) Návrhy by měly stavět, doplňovat a přidávat hodnotu k již existujícím strukturám, bez zdvojení toho, co se již dělá a zvláště, Černomořská synergie, založená před rokem, nyní s konkrétními výsledky na místě přináší své ovoce.

c) Jakýkoliv nový multilaterální rámec musí obsahovat všechny členské státy EU, aby se Unie mohla rozprostřít v celé své politické a ekonomické váze a partneři se postupně Unii jako takové přiblížili.

d) Nový návrh musí samozřejmě mít jasnou podporu sousedů, pro něž je vytvořen.

Evropská unie vede ve financování prevence mučení v rámci Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). Financování EU bude postupně zastavováno a/nebo počátkem roku 2010 redukováno, s tím, že deficit budou na sebe přebírat členské státy. Pan Manfred Nowak, zvláštní zpravodaj OSN pro mučení, nedávno před tímto plánem varoval pokud nebude nejdříve existovat komplexní program a jasné závazky.

S ohledem na skutečnost, že je postupné zastavování již naplánováno, má Komise od členských států jasné závazky k pokračování financování projektů prevence mučení na stávající úrovni?

Prevence a odstranění všech forem mučení a špatného zacházení ve světě představuje jeden z hlavních cílů lidskoprávní politiky EU. V tomto kontextu je Komise zavázána pokračovat ve své zásadní podpoře boje proti mučení v rámci Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). Nemá v úmyslu v této oblasti snižovat svou celkovou podporu. Pro období 2007–2010, bylo pro tento účel alokováno přes 44 milionů EUR. Takovéto financování se plně shoduje s minulým financováním.

Komise ale má v úmyslu poněkud přesměrovat podporu EIDHR směrem k rehabilitačním střediskům pro oběti mučení. Samozřejmě má v úmyslu postupně zastavovat naši podporu střediskům v EU, a to od roku 2010 dál, se záměrem podpořit více rehabilitačních středisek mimo EU, kde je vládní a soukromá podpora často vzácná a nebo dokonce ani neexistuje. Komise připomíná, že EIDHR je nástrojem určeným na podporu projektů nevládních organizací (NGO) mimo Evropskou unii a že členské státy EU mají povinnost podle ES a mezinárodního práva poskytnout pomoc obětem mučení. V dubnu 2008 Rada připomněla důležitost finanční podpory pro programy prevence mučení a rehabilitace a zvláště vyzvala členské státy, aby podpořily rehabilitační střediska pro oběti mučení.

Komise si je dobře vědoma možných následků této reorientace a k tématu přistoupila s odpovídající pečlivostí. Komise a členské státy mají závazek zajistit, že zastavování nebude realizováno na úkor obětí mučení v EU. Za tímto účelem Komise již zahájila konzultační proces s aktéry, včetně relevantních orgánů OSN a NGO. V nadcházejících měsících má v úmyslu zvážit stávající potřeby obětí mučení a alternativní formy podpory, aby zavedla komplexní přístup.

S ohledem na nedávný summit EU-Rusko v Khanti Mansiisku, může mi Komise sdělit, zda přednesla záležitost Alexandra Litviněnka, jak jsem osobně požadoval po paní Ferrero-Waldnerové v Evropském parlamentu 18. června 2008 v průběhu rozpravy o přípravě summitu EU-Ruska (26.–27. června 2008)?

Bylo to s ohledem na skutečnost, že vražda nesla všechny znaky toho, že byla provedena orgány ruského státu, a odmítnutí ruských úřadů povolit vydání hlavního podezřelého, Andreje Lugového.

Pokud byla záležitost přednesena, jaká byla reakce? Pokud záležitost nebyla přednesena, proč?

Pokud se týče smrti Alexandra Litviněnka, Komise odkazuje na stanovisko učiněné předsednictvím EU jménem Evropské unie před rokem, v němž EU zřetelně vyjádřila „své rozčarování nad selháním Ruska konstruktivně spolupracovat s úřady Velké Británie“ a podtrhla „důležitost naléhavé a konstruktivní spolupráce v této záležitosti ze strany Ruské federace“. Toto stanovisko se nezměnilo a v kontextu dialogu s Ruskem Komise i nadále toto téma vznáší.

Komise se domnívá, že vláda práva by měla být vůdčím principem našeho závazku s Ruskem, v souladu s respektem k závazným mezinárodním povinnostem, které na sebe Rusko vzalo, zejména pak v kontextu Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Na nedávném summitu EU-Rusko, jenž se konal koncem června 2008, Komise uvítala trvalý důraz prezidenta Medvěděva na potřebu zlepšit vládu práva v Rusku a bude na něj i nadále vyvíjet tlak, aby zajistila, že toto bude naplňováno i v praxi.

Afgánistán a Irák se stávají testovacími případy mezinárodní rozvojové pomoci a mnohostranné spolupráce, a to zvláště pro Evropskou unii. Například, když bereme ohled na národní orientační program Komise, který pro Afgánistán a pro roky 2007—2010 vyčlenil 610 milionů EUR, je velmi důležité nalézt a realizovat správnou rovnováhu mezi výdaji na vymahatelnost práva a podporu vojenských operací na jedné straně a na civilní obnovu a humanitární pomoc stejně jako na zdravotnictví a vzdělání, na straně druhé.

S čím Komise na tomto poli počítá? Bude finanční pomoc Afgánistánu a Iráku zvýšena? Jaké programy a projekty budou financovány v nadcházejících třech letech? Má Komise v úmyslu pravidelně vyhodnocovat efektivitu finanční podpory EU pro Afgánistán a Irák a adekvátně Evropský parlament informovat o výsledcích takového hodnocení?

1. Komise jasně souhlasí s důležitostí zajištění efektivní podpory určené na obnovu Afgánistánu a Iráku a s potřebou zlepšení jak bezpečnostní situace tak blaha jejich populace.

Většina zdrojů, které jsou k dispozici pro orientační program pro Afgánistán v období 2007–2010, byla vyčleněna na podporu obnovy a rozvoj venkova, vládu a zdravotnictví. Vzdělání je podporováno prostřednictvím Fondu obnovy Afgánistánu, jenž je řízen Světovou bankou.

V případě Iráku nebyla bohužel Komise dosud schopna vytvořit víceletý orientační program. Bezpečnost, nestálá politická situace a rychle se měnící životní podmínky nedovolují prozatím takovéto víceleté plánování. V důsledku toho byla doposud pomoc Iráku poskytována prostřednictvím zvláštních opatření. V roce 2008 Komise navrhuje vyčlenit 85 % z celkových 72 milionů EUR na poskytnutí základních služeb pro populaci a pro uprchlíky a rozdíl na technickou pomoc iráckým institucím.

2. Strategický dokument pro Afgánistán stanovuje priority pro finanční pomoc Společenství Afgánistánu v letech 2007–2013. Pro období 2007–2010 bylo vyčleněno 610 milionů EUR. Dále má Afgánistán užitek z podpory, kterou poskytují tématické rozpočtové kategorie, Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, humanitární pomoc a nástroj stability.

V případě Iráku vláda Iráku a mezinárodní společenství všeobecně chápou, že by se dárcovská podpora v budoucnu měla soustředit na zlepšení kapacity iráckých institucí, aby lépe využily značné finanční zdroje Iráku. Komise proto svou pomoc soustřeďuje na technickou pomoc iráckým institucím a na zlepšení základních služeb pro populaci.

3. Komise v  ročním akčním programu 2008 navrhne pro Afgánistán podporu pro zdravotnictví (60 milionů EUR) sociální ochranu (24 milionů EUR), sektor justice a cel (30 milionů EUR) a zemědělství (30 milionů EUR). V programech na rok 2009 se předpokládá zahrnutí podpory pro vládu, rozvoj venkova, akci proti minám a regionální spolupráci a v programech pro rok 2010 se předpokládá zahrnutí podpory pro zdravotnictví, rozvoj venkova a vládu.

S ohledem na absenci víceletého programu se v případě Iráku v příštích třech letech nepředpokládají žádné programy. V roce 2008 budou Radě a Parlamentu prezentována zvláštní opatření pro Irák, a to v říjnu 2008. Budou se řídit pokyny informativního sdělení distribuovaného v Parlamentu v červnu 2008.

4. Finanční pomoc Společenství Afgánistánu je systematicky monitorována a hodnocena prostřednictvím misí a návštěv v terénu, nezávislými monitorovacími misemi zaměřenými na výsledek, pravidelnými zprávami z projektů a také prostřednictvím mechanismu Koordinovaného dialogu dárců a řídících výborů s vládou. V kontextu rozpočtového absolutoria 2006 Komise potvrdila svůj záměr pravidelně odevzdávat Parlamentu zprávy o realizaci pomoci v Afgánistánu. První zpráva „O stavu utkání“ je publikována na webu a bude pravidelně aktualizována.

V Iráku byly v roce 2008 provedeny dvě kontrolní návštěvy a jedna evaluace přímo v terénu. První výsledky jsou pozitivní. Konečné výsledky a závěry budeme s Parlamentem sdílet jakmile budou k dispozici.

Nyní když je Lisabonská smlouva mrtvá – kvůli tomu, že nebyla ratifikována všemi 27 členskými státy – jak bude Komise chtít rozvíjet zapojení EU do vnějších vztahů a zahraničních záležitostí bez opatření obsažených ve Smlouvě?

Potom, co irské referendum řeklo „ne“ Lisabonské smlouvě v červnu 2008 Evropská rada zkoumala situaci na svém setkání 19.–20. června 2008. Bylo odsouhlaseno, že je na analýzu situace zapotřebí více času. Bylo konstatováno, že irská vláda aktivně konzultovala, jak vnitřně tak s ostatními členskými státy, aby navrhla společnou cestu vpřed. Evropská rada uvedla, že se na toto téma zaměří 15. října, aby mohla zvážit další cestu.

Evropská rada připomněla, že účelem Lisabonské smlouvy je pomoci rozšířené Unii jednat efektivněji a více demokraticky. Komise věří, že vstoupení v platnost a implementace nové Smlouvy by posílila vnější rozměr EU a zvýšila konzistentnost a soudržnost působení EU ve světě.

Jak bylo prezentováno v červnovém sdělení z roku 2006 „Evropa ve světě“⁽¹⁾, je zatím Komise odhodlána přispět k posílení efektivnosti, výkonnosti a viditelnosti vnějších vztahů EU na základě stávajících Smluv.

Komise bude i nadále aktivně přispívat ke společné reflexi na cestě kupředu.

S odkazem na nedávno přijatou směrnici o navrácení přistěhovalců, poskytne Komise informace týkající se stavu, v jakém se nacházejí dohody (nebo vyjednávání dohod) se zeměmi, které představují největší zdroj migrace do Evropy – dohody, které mají zajistit, že přistěhovalci (zejména děti bez doprovodu), kteří nemohou být Evropou přijati, budou dopraveni zpět do těchto zemí?

V současnosti byla Komise pověřena vyjednáváním readmisních dohod Společenství, a to se 16 zeměmi. Rada přijala rozhodnutí o vyjednávání směrnic pro Maroko, Srí Lanku, Rusko, Pákistán, Hong Kong, Makao, Ukrajinu, Albánii, Alžír, Čínu, Turecko, Bývalou Jugoslávskou republiku Makedonii, Srbsko, Černou Horu, Bosnu-Hercegovinu a Moldávii.

Komise úspěšně zakončila vyjednávání s jedenácti ze šestnácti zemí. Readmisní dohody ES vstoupily v platnost s Hong Kongem a Makaem v březnu, respektive v červnu 2004, Srí Lankou v květnu 2005, Albánií v květnu 2006, Ruskem v červnu 2007 a konečně s ostatními čtyřmi západobalkánskými zeměmi, Ukrajinou a Moldávií v lednu 2008.

Vyjednávání s Pákistánem byly završeny na úrovni hlavního vyjednávače v září 2007. Odsouhlasený text čeká na formální schválení pákistánským kabinetem.

Uzavření dohody s Marokem zůstává pro EU prioritou. Vyjednávání pokračují průběžně a mohou být doufejme uzavřeny v ne příliš vzdálené budoucnosti.

Vyjednávání s Tureckem byla formálně zahájena v roce 2006, ale od té doby došlo jen k malému pokroku. Readmisní dohoda ES s Tureckem zůstává pro EU prioritou a zvažují se cesty, jak slepou uličku odblokovat.

A konečně vyjednávání s Alžírem a Čínou nebyly ještě formálně zahájeny, ale je snaha je zahájit co nejdříve.

Nařízení Rady č. 1348/2000⁽¹⁾ o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských nebo obchodních v členských státech (které bylo vylepšeno a aktualizováno Evropským parlamentem a Radou v 2005) je vynikající nástroj pro zjednodušení, zajištění a urychlení služeb soudních písemností a nakonec pro zvýšení obchodu EU a posílení ekonomiky EU jako celku.

Se zřetelem ke stávajícímu stavu rozšíření (27 členských států) a k potřebě toto důležité nařízení komplexně zavést, řekne nám Komise, které členské státy doposud toto nařízení přijaly? Do jaké míry bylo nařízení zavedeno v rámci EU a plánuje Komise podniknout kroky k aktualizaci Příručky přijímacích subjektů a seznam písemností? Kdy bude vydána příští zpráva o plnění nařízení?

Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských nebo obchodních v členských státech je platné ve všech 27 členských státech. Co se týká Dánska, nařízení je platné od 1. července 2007 na základě dohody mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských nebo obchodních⁽²⁾.

V říjnu 2004 Komise přijala zprávu o uplatňování nařízení. Zpráva dospěla k přesvědčení, že od vstoupení nařízení v platnost v roce 2001, uplatňování nařízení se obecně zlepšila o urychlila doručování písemností mezi členskými státy. Hlavními důvody zrychlení přenosu a doručování bylo zavedení přímých kontaktů mezi místními orgány, možnost poštovního doručení a přímého doručení a zavedení standardních formulářů. Mnoho osob zapojených do uplatňování nařízení, zejména místní orgány, ale nemělo dostatečnou znalost tohoto nařízení. Navíc uplatňování některých ustanovení nařízení není zcela uspokojující. Měla by být zvážena úprava těchto ustanovení tak, aby se nadále zlepšila a usnadnilo uplatňování tohoto nařízení.

Následně v červenci 2005 Komise navrhla určitá ustanovení nařízení doplnit (KOM (2005) 0305). Dne 13. listopadu 2007 přijal Parlament a Rada nařízení (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských nebo obchodních v členských státech (doručování písemností) a zrušil nařízení Rady (ES) č. 1348/2000. Nové nařízení vstoupí v platnost 13. listopadu 2008.

Nejdůležitější úpravy v nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 jsou:

Zavedení pravidla, které určuje, že přijímající subjekt má podniknout všechny kroky k provedení služby co nejrychleji a v každém případě do jednoho měsíce od přijetí.

Zavedení nového jednotného formuláře k informování adresáta o právu odmítnout přijetí písemnosti v době doručení nebo vrácením písemnosti přijímajícímu subjektu do jednoho týdne.

Zavedení pravidla, které určuje, že náklady vzniklé v souvislosti s činností soudního úředníka nebo osoby kompetentní podle zákonů členské země mají odpovídat jedinému pevnému poplatku stanovenému předem členskou zemí, která respektuje princip proporcionality a nediskriminace.

Zavedení jednotných doručovacích podmínek poštovními službami (doporučený dopis  potvrzením o přijetí nebo obdobným dokladem).

V souladu s článkem 23 nařízení (ES) č. 1393/2007 Komise vydá informaci sdělenou členskými státy a aktualizovanou verzi příručky a seznamu.

Čl. 24 nařízení (ES) č. 1393/2007 zajišťuje, že další zpráva o uplatňování nařízení nebude prezentována později než 1. června 2011.

Důkazy ukazují na to, že roste počet občanů, kteří cestují do zahraničí za účelem tzv. „kosmetických dovolených“ s cílem podstoupit různé chirurgické a nechirurgické zásahy a za kosmetickou stomatologií.

Řekne nám Komise, jak je tento průmysl regulován? Existuje monitoring výsledků a jaká existují data o výsledcích těchto procedur?

Jaké regulace se týkají „přilétajících chirurgů“, kteří za prováděním operací cestují? A jaké existují kontroly kvality, které by zajistily legitimnost chirurgů?

Komise není odpovědná za monitoring zdravotní péče poskytnuté ve třetí zemi.

Co se týká Evropské unie, podle článku 152 Smlouvy, členské státy jsou odpovědné za organizaci a poskytnutí zdravotních služeb na jejich území, bez ohledu na to, zda je péče poskytnuta domácím pacientům nebo zahraničním pacientům. To zahrnuje monitoring výsledků stejně jako kvalitu a kontrolu bezpečnosti.

V rámci své sféry odpovědností, Komise podporuje práci vedoucí ke zvýšení dostupnosti údajů o výsledcích a kvalitě lékařských procedur v Evropské unii skrze projekty spolufinancované programem veřejného zdraví.

Například podporuje Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), projekt ukazatelů kvality zdravotní péče, zaměřený na kardiovaskulární péči, diabetickou péči, duševní zdraví, primární péči a prevenci, bezpečnost pacientů. Dalšími příklady jsou projekt Euphoric, zaměřený na benchmarking výsledků ve zdravotní péči a hodnocení kvality zdravotních procedur nebo projekt Hospital Data 2 (HPD2), jenž zlepšuje možnost srovnávání a vyvíjí časovou řadu nemocničních procedur.

Co se týká "přilétajících chirurgů", směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací zajišťuje bezplatné poskytování služeb při zajištění odpovídající úrovně kvalifikace. Chirurgie patří k lékařským specializacím, u nichž na úrovni EU Směrnice automaticky uznává diplom založený na společných minimálních standardech.

Kromě toho a bez ovlivňování rolí členských států v poskytování zdravotní péče, Evropské společenství může v budoucnu přispět k poskytování lepší přeshraniční zdravotní péče.

Co se týká zdravotní péče poskytované v členské zemi EU, Komise 2. července 2008 navrhla směrnici⁽¹⁾ o uplatnění práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, která by mimo jiné vyjasnila odpovědnosti členských států ve vztahu ke kvalitě a bezpečnosti přeshraniční zdravotní péče. Byl by schválen jasný princip: členský stát, v němž je zdravotní péče poskytnuta, nese odpovědnost za definování, provedení a monitoring standardů kvality a bezpečnosti. Tento návrh má také za cíl vylepšit sběr dat o přeshraniční zdravotní péči. Je to ale členský stát původu pacienta, jenž by měl určit, jaká léčba bude oprávněná k proplacení. Navíc tato navrhovaná směrnice neovlivňuje směrnici 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a opatření pro realizaci přijatá členskými státy nesmějí zakládat nové překážky volnému pohybu zdravotnických odborníků.

Dostaly se ke mně stížnosti občanů, kteří mají v Belgii problémy pří platbě bankovkou v hodnotě 500 EUR. S největšími problémy se setkávají ve službách a na bruselském letišti Charleroi. Nemít možnost platit bankovkou o hodnotě 500 EUR je nesmírně nepohodlné, obzvláště na takových místech, jakými jsou letiště. Nejedná se o jednotlivé případy, v nichž osoba nemá možnost si vyměnit bankovky této velikosti, ale spíše o systematické odmítání tyto bankovky přijímat.

Jaké právní předpisy se této oblasti týkají? Jsou takové praktiky v souladu s právem Společenství?

Podle třetí věty čl. 106 odst. 1 Smlouvy zakládající Evropské společenství a článku 10 nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze 3. května 1998 o zavedení eura, všechny bankovky označené v euro mají tentýž statut platidla. Ačkoliv článek 11 nařízení vymezuje maximální počet mincí, které je strana povinna přijmout, nařízení nestanovuje limity pro bankovky. Různé bankovky označené v euro jsou stanovené v rozhodnutí Rady Guvernérů Evropské centrální banky (ECB).

Neexistují žádná pravidla Společenství, která by výslovně poskytla možnost odvolání proti odmítnutí přijmout určité bankovky. V rámci občanského a měnového práva členských států mohou být aplikovatelná různá ustanovení.

Komise si je vědoma skutečnosti, že bankovky o hodnotě 500 EUR jsou někdy při placení v některých belgických obchodech odmítnuty. Nezdá se ale, že by tato praxe byla na vzestupu a datuje se k době, kdy byl v oběhu belgický frank, kdy se totéž dělo s bankovkami o hodnotě 10 000 BEF. Případy odmítnutí bankovek v hodnotě 500 EUR jsou zaznamenány i z jiných zemí eurozóny.

Pokud prodavač jasně informuje svého zákazníka, že při platbě nepřijímá velké bankovky (například viditelná informace na vchodu do obchodu a vedle pokladny), má se za to, že kupující vstupuje do smluvního vztahu s prodávajícím s tichým souhlasem se stanovenými podmínkami.

Jaké kroky Komise podniká k zajištění toho, že zájmy spotřebitelů potravin v EU jsou chráněny při budoucích vyjednáváních s WTO, zajištěním pokračující schopnosti výrobců EU zůstat v odvětví a vyrábět kvalitní potraviny podle kontrol a nařízení EU?

Po sedmi letech vyjednávání, zrovna v momentě, kdy se zdálo, že bude úspěchu dosaženo, schůzka ministrů v červenci 2008 v Ženevě nemohla dokončit to, v co EU stále věří a za co tolik bojovala. Je příliš předčasné vyhodnotit dlouhodobé následky tohoto selhání. Co víme, je, že dohoda v Ženevě by přinesla prospěch Evropě a jejím partnerům, zatímco by podpořila hospodářství rozvojových zemí způsobem, který zde nikdy předtím nebyl, a v příštím desetiletí by položila základy zvýšenému obchodu a prosperitě.

Samozřejmě nové obchodní příležitosti znamenají větší soutěž a znamenají výzvu pro přizpůsobení se – což není vždy snadné. Je důležité zajistit, že tato změna je rozfázovaná: to je důvod, proč opatření z kola v Dohá se nedají realizovat přes noc, ale v průběhu několika let. Proto také v oblasti zemědělství EU konzistentně odmítalo vyjednávání a požadavky na extrémní liberalizaci, které navrhovaly některé členské země Světové obchodní organizace (WTO).

V dlouhodobé perspektivě se vyplatí výzvu adaptace přijmout, protože přesun od méně k více konkurenčním odvětvím je důležitý pro zlepšení produktivity a zajištění dlouhodobého růstu. Komise i nadále věří, že úspěšné završení multilaterálních dohod podle WTO je stále tím nejlepším způsobem, jak dosáhnout tohoto cíle a dosáhnout ho tak, aby i ostatní byli nuceni udělat podobné kroky.

Liberalizace a nižší tarify patřící k úspěšnému uzavření takové dohody by také nevyhnutelně znamenaly nižší sazbu za potravinářské výrobky, ale také by se promítly do nižších cen potravin pro spotřebitele a levnější vstupy pro podniky.

Navíc veškeré dovážené potraviny budou muset i nadále respektovat přísné předpisy pro bezpečnost potravin srovnatelné s těmi, které existují ve Společenství: Komise může váženého poslance ujistit, že v tomto důležitém bodě nedojde k žádnému kompromisu. Společenství má nyní komplexní právní rámec upravující bezpečnost potravin navržený k zajištění toho, že všechno jídlo je bezpečné, a to bez ohledu na původ. Tento požadavek Komise nehodlá ohrozit.

Úspěšná dohoda by také znamenala hrací prostor pro zemědělce EU a proto i více příležitostí pro evropský vývoz otevřením nových zemědělských trhů pro evropskou produkci v zahraničí. Na 70% zemědělského vývozu EU jsou výrobky pro koncového spotřebitele, pro něž je ve světě rostoucí trh.

Je také velmi důležité, že prostřednictvím Dohá, mezi velké obtíže a odpor z mnoha zemí: EU se pokusila zajistit lepší právní ochranu pro to, co se nazývá „geografické indikace“, zvláštní místní zemědělské výrobky, které představují nejvíce konkurenceschopné výrobky pro vývoz – věci jako parmská šunka a sýr Roquefort. Je také důležité si povšimnout, že některé formy závazků ze strany našich partnerů by byly bezpodmínečně nutnou podmínkou pro konečnou dohodu.

Bez ohledu na sliby Evropské Komise, finanční řízení u sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj je ještě komplikovanější než v předešlých rámcových programech. Od předložení projektového návrhu až do vlastního zahájení aktivit trvá celé schválení projektu více jak šestnáct měsíců. Jinými slovy, ačkoliv Komise slíbila zrychlit své vnitřní finanční procesy, budou ve skutečnosti o 80 % delší.

Když bylo nyní přidáno dalších šest měsíců k čekací době, je pravděpodobné, že mnoho malých a středních podniků ztratí o program zájem a vrhnou své kapacity někam jinam a nenechají žádné pro práci v EU. Jen větší podniky a instituce si mohou dovolit luxus neustále čekat.

Může Komise vysvětlit, proč nyní trvají finanční procesy déle a evidentně se staly ještě komplikovanějšími?

Může Komise také sdělit, kdo z personálu je v souvislosti s tímto tématem zodpovědný za vztahy s podniky?

Komise nemá žádný náznak, jenž by podporoval prohlášení, že dochází k navýšení času při zpracování projektových návrhů o 80 %. Průměrný čas pro přidělení grantu v šestém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj (6. RP) byl něco mezi dvanácti až třinácti měsíci. Detailní statistiky pro sedmý rámcový program pro výzkum a rozvoj (7. RP) nejsou ještě k dispozici (protože proces stále pokračuje), ale odhady ukazují, že průměrný čas potřebný pro přidělení grantu v první vlně 7. RP bude patrně stejný.

Samotný právní rámec 7. RP zajišťuje zjednodušení vyjednávání o grantu. Ale jak tento právní rámec, tak finanční nařízení ukládají u těchto zjednodušení omezení, a to v zájmu poskytnutí adekvátních záruk a zodpovědnosti.

Zavedení garančního fondu vede ke značnému snížení řady ex-ante kontroly finanční způsobilosti. Pokud se nejedná o výjimečné podmínky, musejí projít kontrolou pouze koordinátoři a účastníci požadující více než 500 000 EUR, což znamená, že devíti z deseti účastníků se ex-ante kontrola finanční způsobilosti nebude týkat (ve 6. RP museli touto kontrolou projít všichni účastníci). To je obzvláště příznivé pro malé a střední podniky (MSP) a začínající podnikatele.

Vedle toho byly realizovány na začátku 7. RP velké investice do nových systémů a procesů jakými jsou unikátní registrační zařízení a nový online vyjednávací systém; z nichž oboje je nyní plně funkční. Zavedení těchto nových systémů skutečně vedlo k určitým zpožděním ve vyjednávání v první vlně projektových smluv, ale jsme si jisti, že tyto investice se vyplatí v průběhu dalšího běhu 7. RP a budou mít za výsledek zkrácení období pro přidělení grantu. Unikátní registrace právnických osob je nyní již zavedeným postupem. Jako výsledek první vlny výzev je v centrální databázi ověřených právnických osob zaregistrováno více než 7000 subjektů, které již nebudou muset v příštích kolech výzev tento krok opakovat, což ušetří značný objem času a úsilí při vyjednávání o grantu. Nový webový nástroj pro vyjednávání (NEF) je nyní plně v provozu a umožňuje jednoduchou výměnu informací mezi koordinátory a projektovými úředníky. Na obecnější úrovni, naše úsilí o zlepšení informování a vedení potencionálních příjemců zajistí lépe cílené a lépe připravené žádosti.

Proces zpracování a hodnocení mnoha statisíců přihlášek do výzkumného programu je komplikovaný úkol, který vyžaduje výkonnost, přísnost, nezávislost a spravedlnost. Nové zařízení v Bruselu, které tento proces řídí se již efektivně tohoto úkolu chopilo. Komisař odpovědný za vědu a výzkum nedávno pozval členy Výbor pro rozpočtovou kontrolu Parlamentu, aby toto zařízení navštívili v říjnu 2008, aby sami byli svědky celého procesu. Toto pozvání tímto rozšiřuji i na váženého pana poslance.

V červnu 2008 byla Katolickou univerzitou v Lovani (UCL) publikována alarmující studie týkající se zdravotních rizik způsobených elektromagnetickým zářením (mobilní telefonie, WIFI, antény). Ten samý měsíc ve francouzských nedělních novinách Journal du Dimanche vyzývalo dvacet mezinárodních vědců k opatrnosti při používání mobilních telefonů. Ve 13. „Průběžné zprávě o jednotném evropském telekomunikačním trhu 2007“ (KOM (2008) 0153) nenacházím žádný odkaz na vztah mezi spotřebiteli a zdravím. Podle skupiny dvaceti vědců se ještě k tomu objevují otázky týkající se nezávislosti statutu studií o využívání mobilních telefonů, kvůli způsobu, jakým jsou tyto studie financovány. Ve světle principu prevence vědci uživatelům doporučují deset praktických tipů.

Bude Komise tyto tipy zkoumat a podpoří je z pohledu ochrany spotřebitele a principu prevence, a financuje a podporuje Komise v zájmu ochrany spotřebitele vědecký výzkum nezávislé povahy, týkající se možných rizik spojených s elektromagnetickým zářením? Pokud ano, sdělí Komise jeho výsledky Parlamentu?

Komise si je vědoma obav veřejnosti týkající se vystavení elektromagnetických polí (EMF) z mobilní telefonie. Je také informována o nedávných doporučeních francouzské skupiny dvaceti osobností a o výsledku nedávného experimentu, který provedla Katolická univerzita v Lovani v Belgii. Komise průběžně monitoruje mezinárodní výzkum EMF, aby splnila svou úlohu ochrany veřejnosti proti možným nepříznivým vlivům EMF.

Záležitost je obsažena ve směrnici 1999/5/EC⁽¹⁾, která zahrnuje rádiové zařízení a s ním spojená zdravotní rizika. Harmonizované standardy přijaté podle směrnice se týkají všeho vybavení a instalací zmíněných v otázce váženého pana poslance. Hodnoty stanovené těmito standardy jsou založeny na hodnotách vyjmenovaných v doporučení Rady 1999/519/ES o omezení vystavení veřejnosti elektromagnetickým polím (0–300 GHz), která jsou založena na nejlepších posledních výzkumech. Od roku 1999 Komise pravidelně monitoruje její provádění a několikrát konzultovala s Výborem pro vědu, aby zjistila, zda by Doporučení mělo být upraveno podle nových vědeckých poznatků.

Doporučení francouzské skupiny představují základní opatření, která mohou uživatelé snadno dodržovat, pokud si přejí ještě více snížit vystavení se záření z mobilních telefonů. Jako taková jsou tato doporučení zdravým způsobem aplikace určité formy prevence.

V roce 2007 Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (SCCSIHR) potvrdil, že u radiových frekvenčních polí (RF) nebyl doposud konzistentně prokázán žádný zdravotní efekt při expozičních hodnotách pod hranicemi zavedenými Mezinárodní komisí pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP) a navrženými v doporučení Rady. Názory SCCSIHR jsou veřejné a k dispozici Evropskému parlamentu. SCCSIHR již na základě požadavku Komise aktualizovala svůj názor z roku 2007 a bude brát v úvahu veškerý nový publikovaný výzkum.

Komise i nadále podporuje v této oblasti nezávislý výzkum. Poslední výzva k předkládání projektů v rámci ekologického tématu sedmého rámcového programu pro výzkum obsahuje téma zdravotních dopadů vystavení se RF u dětí a dospívajících. Výsledky tohoto výzkumu jsou také publikovány.

Skupina soukromých investorů v Kodani plánuje postavit nový soukromý nízkonákladový terminál na letišti v Kodani. Projekt se jmenuje “Projekt terminálu A.”

Z kodaňského letiště je v současnosti možné létat z domácích terminálů 2 a 3. Vlastník těchto terminálů, Københavns Lufthavne (Kodaňská letiště) ale nechce, aby byl Terminál A postaven, ale namísto toho plánuje jiné iniciativy, aby v Kodani nabídl levným aerolinkám konkurenční prostředí.

Lze toto řešení nahlížet jako pokus omezit soutěž? Považuje Komise skutečnost, že byl zamítnut soukromý konkurenční terminál za porušení pravidel EU o volné soutěži?

Na manažerovi letiště se požaduje, aby zajistil volný přístup leteckým přepravcům za podmínky, že budou vyhovovat platným operačním předpisům, zejména těm, které se týkají časových úseků, ochrany životního prostředí a letištních poplatků.

Tento princip je zavedený a nezdá se, že by byl v Kodani zpochybňován, je samozřejmě na vedení letiště se svobodně rozhodnout o svém rozvoji a komerční strategii.

Je důležité dodat, že stavba nového terminálu nemůže být zvažována nezávisle na dalších zařízeních letiště, operační kapacitě, která je ze své podstaty omezená: systém ranvejí, řízení sestupu, přístup na letiště, parkování pro auta.

Dvě letadla provozovaná společností Kalitta Air se v průběhu dvou měsíců zřítila. To vyvolává pochybnosti o bezpečnosti jejich letadel.

Zváží Komise prošetření bezpečnosti těchto aerolinií ve spolupráci s bezpečnostními institucemi v dalších zemích se záměrem, pokud to bude nutné, vydat zákaz provozu? Jak brzy je možné výsledky těchto hodnocení očekávat?

Komise spolu s úřady Spojených států a členských států pozorně monitoruje bezpečnost aerolinek Kalitta Air LLC.

Informace, které Komise shromáždila, odhalují skutečnost, že společnost měla tři nehody, jednu v roce 2004 a dvě v roce 2008: všechny tři byly vyšetřovány úřady Spojených států, Federální leteckým úřadem (Federal Aviation Administration) a Národní bezpečnostní radou pro dopravu (National Transportation Safety Board). Co se týká nehod, které se staly v roce 2008, vyšetřování pokračují a bylo by tedy v této fázi předčasné vyvozovat jakékoliv závěry.

Aby bylo možné určit příčiny těchto nehod a aby bylo možné zajistit, že jsou podnikány odpovídající kroky, Komise pokračuje v konzultacích s úřady Spojených států. Pokud by se zdálo, že úřady Spojených států nepodnikají potřebná opatření k tomu, aby letadla této společnosti splňovala bezpečnostní předpisy, Komise zváží možnost zaktualizovat seznam leteckých společností, které v rámci Společenství podléhají provozním omezením.

Byl jsem kontaktován občanem, jenž mi řekl, že chtěl dovést čaje při návratu do Švédska ze Spojených států, ale byl informován, že existuje pro bezcelní dovoz čaje 100gramový limit. Je možné požádat o odpuštění cla pro zásilky osobních a/nebo domácích potřeb, ale o tomto nebyl informován a v každém případě i toto je omezeno pro případy se zvláštním omezením jako je čaj.

Je logické a správné mít přísná pravidla pro zboží jako je alkohol, tabák, zbraně atd. z důvodu ochrany veřejného zdraví, ale mám problém pochopit, proč něco tak neškodného jako je čaj má tak přísná dovozní pravidla.

Může Komise vysvětlit pozadí těchto pravidel a proč nemá čaj alespoň například 500 gramový limit jako káva? Plánuje Komise uvolnění dovozních pravidel pro čaj? Uplatňovalo Švédsko v tomto případě předpisy správně?

Platná ustanovení Společenství rozlišují podmínky, za kterých zboží vstupuje na území Společenství, stejně jako celní povinnosti, daň z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně.

V případě stěhování ze třetí země je osobní majetek za určitých podmínek osvobozen od cel a DPH; zvláště důležité je, že zboží muselo být v dřívějším bydlišti používáno a musí být zřejmý úmysl je používat i v novém bydlišti, přičemž osvobození neplatí pro věci, které jsou používány obchodě v nebo profesním životě. Výjimka se nevztahuje k určitému zboží, jakým je například tabák nebo tabákové výrobky a alkoholické výrobky. Čaj ale žádné takové zvláštní postavení nemá, a tak se těší výjimce za těch samých podmínek jako jiné výrobky. Spotřební daň na čaj podléhá jinému režimu. Čaj nepatří mezi výrobky, na které by se vztahovala harmonizovaná spotřební daň. Právo Společenství ale nebrání členským státům nevybírat spotřební daň z čaje ani nestanovuje speciální sazby v případech stěhování ze třetí země. Proto tedy členské státy, které vybírají spotřební daň z čaje, mohou v zásadě uplatňovat v této záležitosti svoje vnitrostátní předpisy.

Co se týká cestujících ze třetích zemí, stanovisko je odlišné. Zde je zásadou to, že zboží obsažené v osobním zavazadle je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, ze spotřební daně a ze cla, a to do určité finanční výše, která se vztahuje na veškeré zboží v zavazadle (doposud 175 EUR). Nicméně některé zboží na místo toho podléhá kvantitativním limitům. To se týká především alkoholickým a tabákových výrobků. Co se ale týká DPH a spotřební daně, kvantitativní limity se také týkají parfémů, kávy a čaje. V případě čaje je kvantitativním limitem 100g. Rozšíření o tyto tři poslední kategorie, přijaté v roce 1969, bylo zapříčiněno tím, že značná část členských států z nich vybírala spotřební daň. Dnes ale tento režim neodráží vzorec zdanění zboží zdanitelného spotřební daní. Proto Komise 22. února 2006 navrhla zrušit množstevní limity, které jsou aplikovatelné na tyto tři kategorie výrobků.⁽¹⁾. Tento návrh byl Radou přijat 20. prosince 2007⁽²⁾. V důsledku toho budou s čajem zacházet stejně jako s jakýmkoliv jiným výrobkem a budou na něj tak spadat finanční limity uplatnitelné na všechno zboží obsažené v osobním zavazadle (hodnota byla zvýšena na 300 EUR, a v případě cestujících využívajících leteckou a námořní dopravu na 430 EUR). Tento nový režim ale vejde v účinnost až 1. prosince 2008.

Příslušníci dvou různých členských států Evropské unie, kteří si přejí uzavřít sňatek nebo registrované partnerství (heterosexuální, nebo homosexuální v zemích, kde je takové partnerství uznávané podle vnitrostátního práva) musejí předložit potvrzení o rodinném stavu.

Nicméně polské úřady odpovědné za vedení veřejných matrik odmítají Polákům, kteří žádají z důvodu uznání partnerství v zahraničí, vydat příslušné potvrzení o rodinném stavu.

Zdá se, že je chování polských úřadů v rozporu se základním lidským právem založit rodinu a základním principem Evropské unie, kterým je volný pohyb osob. Objasní Komise tuto záležitost s tím, že vstupem do Evropské unie 1. května 2004 Polsko na sebe vzalo povinnost se plně řídit právem Společenství?

Komise děkuje vážené paní poslankyni za její otázku týkající se vydávání potvrzení o rodinném stavu polskými úřady, aby polští státní příslušníci měli možnost uzavřít manželství nebo zaregistrovat partnerství v jiném státě, než jehož jsou státními příslušníky.

Princip Unie jako oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, v rámci níž je garantována svoboda pohybu, je jedním ze zakládajících principů Unie. Jsme tomuto principu pevně oddáni, stejně jako jsme oddáni legitimnímu právu každého občana založit rodinu.

Nicméně v současnosti neexistuje v rámci Společenství nástroj, který by se dotýkal vydávání potvrzení o občanském stavu.

Co se týká rodinné politiky, je cílem Komise životy občanů zjednodušit realizací programu pro vzájemné uznávání právních předpisů, aktů a rozhodnutí. Jak bylo uvedeno v průběhu slyšení Komisaře odpovědného za spravedlnost, svobodu a bezpečnost 16. června 2006, Komise má v úmyslu začít s prací na uznávání právních předpisů v Evropské unii dotýkajících se občanského stavu s cílem zejména umožnit občanům sňatky a partnerství a jejich uznávání i v těch zemích, než ve kterých došlo k jejich uzavření. Podobně bude navržen právní rámec, který umožní uznávání majetkových vztahů vzniklých v důsledku sňatků a partnerství.

Je Evropská komise spokojená s tím, že aktualizovaná pravidla regulující dovoz hraček do Evropské unie odpovídají nejvyšším standardům veřejného zdraví, bezpečnosti a ochrany spotřebitele?

Komise sdílí starost váženého pana poslance o to, aby hračky splňovaly nejvyšší zdravotní a bezpečnostní standardy. V oblasti bezpečnosti dětí, nejohroženější skupiny spotřebitelů, nelze dělat žádné kompromisy. Z tohoto důvodu Komise iniciovala širokou škálu právní a provozních opatření, aby zajistila nejvyšší úroveň bezpečnosti hraček umístěných na trh Společenství.

Na základě návrhu Komise ze 14. února 2007, Parlament a Rada přijaly 9. července 2008 dva právní předpisy o marketingu výrobků, zejména nařízení, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh⁽¹⁾ a rozhodnutí o společném rámci pro uvádění výrobků na trh⁽²⁾. Tyto horizontální právní předpisy obsahují významně vyšší požadavky na bezpečnost výrobků, včetně hraček, jakými jsou např. zvýšené povinnosti ekonomických provozovatelů, tj. výrobců a dovozců, pro dozor nad trhem a pro nakládání se zjištěným nebezpečným zbožím. Jejich aplikace přispěje k zajištění toho, aby hračky, které vstupují na trh Společenství, byly bezpečné.

Navíc, Komise 25. ledna 2008 přijala návrh na revidovanou směrnici o bezpečnosti hraček⁽³⁾. Návrh Komise předpokládá posílení požadavků na bezpečnost hraček, aby se zejména zabývala nedávno zjištěnými riziky, jakými jsou například chemické látky v hračkách. O návrhu Komise se nyní aktivně diskutuje v Parlamentu a v Radě. Komise vyzývá Parlament, aby přispěl k probíhající práci, aby bylo možné u této důležité iniciativy dosáhnout shody v prvním čtení do konce roku 2008.

Nedávno Evropská komise zahájila řízení pro porušení práva proti Španělsku z důvodu toho, že jeho vnitrostátní právo diskriminuje občany EU bez trvalého pobytu ve vztahu k prodeji majetku a daně z kapitálových výnosů. Nicméně toto se vztahuje pouze na osoby, které prodaly své domovy po roce 2007.

Co dělá Komise pro to, aby pomohla těm občanům EU, kteří prodali své domy před 31. prosincem 2006 a dostali se do konfliktu s předpisy před rokem 2007?

Komise se rozhodla předat Španělsko Soudnímu dvoru v souladu s článkem 226 Smlouvy o ES pro jeho zdaňování občanů bez trvalého pobytu v oblasti daně z kapitálových výnosů, které byly realizovány prodejem španělských nemovitostí. Komise měla za to, že španělská daňová legislativa porušila svobodu pohybu kapitálu uloženou Smlouvou o ES.

Podle předchozích španělských právních předpisů byly kapitálové výnosy jednotlivců bez trvalého pobytu zdaněny rovnou daní ve výši 35 %, zatímco na občany s trvalým pobytem se vztahovalo progresivní zdanění, když zůstaly nemovitosti v majetku daňového poplatníka na dobu delší než jeden rok, a rovná daň ve výši 15 %, pokud bylo jmění realizováno po jednom roce ve vlastnictví. A tak na jednotlivce bez trvalého pobytu se vždy vztahovalo výrazně vyšší daňové zatížení, pokud majetek prodali po jednom roce ve vlastnictví a ve většině případů, kdy byl majetek prodán do jednoho roku od pořízení.

Mezitím španělský parlament schválil daňovou reformu zákonem č. 35/2006, z 28. listopadu 2006, jenž byl publikován v Úředním věstníku 29. listopadu 2006. Reforma vstoupila v platnost 1. ledna 2007. Jednou z nejvýznamnějších změn týkajících se zdanění kapitálových výnosů bylo zavedení 18 % rovné daně na jakékoliv kapitálové výnosy. Komise má za to, že tento dodatek v dané oblasti odstranil jakékoliv budoucí rozdílné zacházení s občany s trvalým pobytem a bez trvalého pobytu.

Vzhledem k tomu, že ale existuje mnoho občanů bez trvalého pobytu, kteří byli poškozeni uplatňováním diskriminačních předpisů v oblasti kapitálových výnosů, které se často kumulovaly v průběhu delší doby, Komise se rozhodla pokračovat v řízení pro porušení pravidel v době, kdy právní předpisy vstoupily v účinnost, protože tyto právní předpisy nezajišťují uspokojivá opatření pro případy, které nastaly před jejích přijetím. Soudní dvůr rozhodne, zda předchozí španělské daňové právní předpisy porušily svobodu pohybu kapitálu obsaženou ve Smlouvě o ES.

Měli bychom si povšimnout, že i když je proti členskému státu zahájeno řízení pro porušení pravidel podle článku 226 Smlouvy o ES, žádný následný nález porušení pravidel Soudním dvorem nemá automatický nebo bezprostřední dopad na procesní pozici jednotlivého žalobce, protože soudní řízení neslouží k řešení jednotlivých případů. Zavazuje jen členský stát změnit své daňové předpisy v souladu s právem Společenství. Vnitrostátní soudy a správní orgány mají odpovědnost za zajištění toho, že úřady členských států v jednotlivých případech dodržují právo Společenství. Proto, když má občan za to, že konkrétní opatření nebo administrativní praxe nejsou v souladu s právem Společenství, je jim doporučeno, aby hledali nápravu u vnitrostátních správních nebo soudních úřadů.

Myslí si Komise, že v současnosti mrtvá Lisabonská smlouva by posílila přítomnost EU v mezinárodních organizacích, jakými jsou například Rada bezpečnosti Organizace spojených národů?

Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států nebo vlád 27 členských států EU dne 13. prosince 2007. V souladu s mezinárodním právem se každý signatářský stát svým podpisem zavázal k tomu, že se bude všemožně snažit, aby zajistil, že jeho země Smlouvu ratifikuje. Ratifikace nemá vliv na existenci Smlouvy; váže se čistě k jejímu vstoupení v platnost. V průběhu Evropské rady 19.–20. června 2008 bylo odsouhlaseno, že navázání na irské “ne” bude diskutováno na Evropské radě dne 15. října 2008.

Lisabonská smlouva by v podstatě na globální úrovni posílila roli Evropské unie a zejména uvnitř mezinárodních organizací. Například, podle Smlouvy, Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, jenž by byl zároveň místopředsedou Komise, by posílil stanoviska Unie, mimo jiné v mezinárodních organizacích a na většině mezinárodních konferencích.

Dne 9. července2008, uvedla Polská televize (TVP Info), že Karl Soukuep, zástupce Komise odpovědný za polské loděnice, doporučil zástupcům společnosti v průběhu setkání s jedním z norských investorů, společností Ulstein Verft, počkat kvůli koupi majetku na nevyhnutelný konkurz Štětínských loděnic. Toto setkání se uskutečnilo 20. června 2008, jinými slovy týden před tím, než polská státní pokladna předložila svůj program restrukturalizace tří polských loděnic Komisi. Pokud je tato informace správná, znamená to, že představitel Komise věděl, že Komise zamítne restrukturalizační plány bez ohledu na jejich obsah. Vrhne Komise světlo na tuto velmi znepokojující záležitost?

Komise může váženého pana poslance ujistit, že ani televizní zpravodajství, které zmínil, ani podobné novinové zprávy nejsou správné.

Na schůzce 9. července 2008 Komisařka pro hospodářskou soutěž informovala polského ministra státního majetku, že návrh restrukturalizačních plánů pro gdaňské loděnice a štětínské loděnice, které Polsko Komisi předložilo 26. června 2008 v kontextu vyšetřování státní podpory, nezajišťují dlouhodobou životaschopnost těchto dvou loděnic a nejsou v souladu s podmínkami pro schválení státní podpory podle pravidel Společenství na záchranu a restrukturalizaci firem v potížích⁽¹⁾.

V návaznosti na tuto schůzku byly publikovány tiskové zprávy týkající se údajného sdělení ze schůzky 20. června 2008. Toto sdělení nebylo vytvořeno Komisí a Komise jej neviděla, nekomentovala a ani neodsouhlasila.

Komise ale může potvrdit, že tisková zpráva neodráží diskusi, která se na schůzce 20. června 2008 odehrála.

Při této schůzce načrtl Ulstein strategii restrukturalizace štětínských loděnic a pak se položil řadu otázek vztahujících se k možným scénářům budoucnosti pokračujícího vyšetřování státní podpory. Útvary Komise tedy poskytly ucelený přehled možných scénářů vývoje pokračujících vyšetřování státní podpory týkajících se štětínských loděnic. Útvary Komise vysvětlily podmínky povolení státní podpory podle pravidel Společenství na záchranu a restrukturalizaci firem v potížích a zároveň i důsledky, pokud tyto podmínky nebudou splněny. Útvary Komise vysvětlily, že v tom posledním případě, jako v jakémkoliv případě nezákonné a neslučitelné státní podpory poskytnuté členským státem, Komise bude muset nařídit navrácení poskytnuté státní podpory. K otázce společnosti Ulstein, jak by navrácení státní podpory ovlivnila prodej majetku v konkurzním řízení, pokud by příkaz k náhradě opravdu vedl ke konkurzu, útvary Komise odpověděly vysvětlením zavedené praxe Komise a případové studie evropských soudů týkající se zacházení s navrácením státní podpory v konkurzních řízeních.

Odpovědi útvarů Komise byly založeny na oznámení Komise „Cesta k účinnému provádění rozhodnutí Komise, jimiž se členským státům nařizuje zajistit navrácení protiprávní a neslučitelné podpory“⁽²⁾. Část 3.2.4 tohoto oznámení se týká zacházení s příkazy k navrácení v případě insolventnosti příjemce státní podpory.

Komise může potvrdit, že nebyly učiněny žádné návrhy toho druhu, jaký vážený pan poslanec ve své otázce popsal. Útvary Komise poskytly polským úřadům přítomným na schůzce a zástupci společnosti Ulstein, na žádost posledně jmenovaného, vysvětlení příslušné judikatury Soudního dvora a rozhodovací praxe Komise týkající se zacházení s případy týkajícími se záchrany a restrukturalizace státní podpory.

Do konce března 2008 Evropská komise neměla větší problémy se schvalováním plánů na rozvoj venkova (PRV) navržené podle článku 60 nařízení (ES) č. 1580/2007⁽¹⁾, které členským státům dávaly odpovědnost za určení kritérií slučitelnosti pro financování opatření v odvětví ovoce a zeleniny prostřednictvím operačních programů a PRV, za podmínky, že nedocházelo k dvojímu financování. Od té doby se Komise rozhodla nepřijímat kritéria zvolená členskými státy a zavedla daleko restriktivnější kritérium v rozporu s politickou dohodou reformy roku 2007, jejímž cílem bylo snažit se o komplementaritu mezi pomocí pro rozvoj venkova a pomocí SOT. Nemá Komise za to, že zavedením vlastního kritéria pro slučitelnost a přehlížením kritéria použitého členskými státy, porušuje realizaci principu subsidiarity stanoveného nařízením (ES) č. 1580/2007, jež odráží politickou dohodu Rady z června 2007? Vyhodnotila následky pro odvětví ovoce a zeleniny?

Politická dohoda o reformě odvětví trhu ovoce a zeleniny z června 2007 předpokládá specifická opatření ve vztahu ke koexistenci aktivit realizovaných v rámci operačních programů stanovených společnou organizací trhu (SOT) ovoce a zeleniny a opatření realizovaných v rámci programů rozvoje venkova.

Princip komplementarity, tj. specifická opatření pro koexistenci, je předpokládán nařízením pro rozvoj venkova. K tomuto principu také odkazují prováděcí nařízení Komise v odvětví ovoce a zeleniny.

Tato opatření stanovují jako obecné pravidlo to, že nemůže být podle Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova poskytnuta podpora programům, které mohou získat podporu z Evropského zemědělského záručního fondu. Nicméně tam, kde je výjimečně financování z fondu pro rozvoj venkova povoleno, a to pro opatření spadající do rámce organizací společného trhu, jako například společná organizace pro ovoce a zeleninu, členské státy zajistí, že příjemce může pro danou operaci podporu získat pouze pod jedním opatřením.

Za účelem poskytnutí takové záruky, členské státy ve svých programech rozvoje venkova popíší kritéria a administrativní pravidla, která pro tyto výjimky uplatní. Řada členských států již taková kritéria a administrativní pravidla definovala když připravovaly své programy pro rozvoj venkova v období 2007–2013.

Tam, kde byla kritéria a administrativní pravidla schválena jako součást programů rozvoje venkova 2007–2013, členské státy musejí upravit své programy tak, aby mohly vzít v úvahu nová pravidla zavedená v rámci reformy sektoru ovoce a zeleniny ve vztahu k vnitrostátního rámce pro opaření v oblasti životního prostředí a vnitrostátní strategii pro operační programy v odvětví ovoce a zeleniny. Proto je Komise toho názoru, že byl princip subsidiarity plně respektován.

Voda je nenahraditelný a nepostradatelný přírodní zdroj, jenž, bohužel, není k dispozici všem. Podle zprávy Transparency International, korupce ve vodohospodářském sektoru je hlavní příčinou světové krize vodních zdrojů, jež ohrožuje miliony životů a zvětšuje ekologické problémy. Zpráva zmiňuje problémy od úplatků malého rozsahu spojených s dodávkami vody k podvodům týkajících se fondů pro zavlažování a přehrady, zamlčování průmyslového znečištění a manipulace s politikami vodohospodářství a alokací. Podle zprávy je vliv této korupce nedostatečně rozpoznán v rozvojové pomoci a v dodávkách potravin a energií. Měl by ale být rozpoznán, protože víc jak miliarda lidí po celém světě nemá zajištěný přístup k vodě a více než dvě miliardy lidí nemají přístup k odpovídajícím zdravotnickým opatřením.

Komise byla vždy velmi zapálená pro boj se všemi formami korupce. Vezme si Komise závěry Transparency International k srdci a bude věnovat větší pozornost boji s korupcí v programu pro vodu?

EU zaujímá k otázce korupce ve vodním odvětví velmi pevný postoj a vnímá korupci jako velkou překážku k dosažení rozvojových cílů.

ES nahlíží korupci jako příznak špatné správy a nedostatku transparentnosti, odpovědného řízení a kontrolních systémů. Korupci nelze řešit izolovaně, ale je nutné ji zahrnout do strategií rozvoje a snížení chudoby a do podpory procesů demokratické vlády. To znamená posílení role občanské společnosti a médií, stejně jako ochranu pluralitní demokracie a volební soutěže.

Komise se účastnila – bez toho, že by byla členem – výročních schůzek Sítě pro integritu ve vodohospodářství (Water Integrity Network), která vznikla v roce 2006 a jenž podporuje zvýšení povědomí a porozumění korupci v oblasti vod. Transparency International je jedním ze zakladatelů této sítě a Komise o jejich poslední zprávě ví.

V tomto kontextu Komise v posledních dvou letech v rámci Evropského rozvojového fondu (ERF) 10 uvedla profil správy věcí veřejných, jenž umožňuje hloubkovou analýzu poskytování služeb a řízení programů pomoci – včetně projektů ve vodním sektoru – aby mohla tato témata řešit. Nový formát rozvojové strategie pro africké, karibské země a země Pacifiku umísťuje analýzu otázek týkajících se správy v širším kontextu analýzy politické situace a poskytuje na toto téma užitečné informace. Cílem je zprostředkovat vazbu mezi analýzou a strategií reakce.

Navíc Komise zavádí rámcovou sektorovou analýzu správy zahrnující i vodní sektor. Rámec analyzuje a zabývá se špatnou správou v našich intervencích, a to zahrnuje i problém korupce. Ve vodním sektoru Komise podniká praktické kroky k širší účasti místní aktérů a zodpovědnosti prostřednictvím propagace integrovaného hospodaření s vodními zdroji (IWRM). Pro roky 2007–2013 bude do IWRM po celém světě věnováno přibližně 180 milionů EUR skrze EDF a rozpočet Společenství.

Bohužel otázka týkající se pravidel pro unášené tenatové sítě musí být v Evropské unii znovu nastolena. Ve světle rozhodnutí přijatého Komisí, zakazující používání unášených tenatových sítí pro lov lososů v Baltu, je poslední legislativní návrh Rady a Komise překvapující v tom, že povoluje používání těchto sítí v jiných vodách EU do délky 100 km, spolu s více než 5 % vedlejších úlovků žraloků, přičemž téměř všechny druhy žraloků jsou chráněny. Zodpoví tedy Komise následující otázky, které jsem již několikrát přednesl:

Proč nejsou v Baltu povoleny unášené tenatové sítě, když neexistuje důkaz o větších vedlejších úlovcích? Ze strany Komise je to zcela nekonzistentní a shodné s diskriminací mezi různými lovišti ryb.

Jak mohou být právní předpisy EU sladěny se zákazem používání dlouhých unášených tenatových sítí vydaným OSN?

Zákaz používání unášených tenatových sítí ve vodách EU nebyl změněn a je jasně opodstatněný. Při používání unášených tenatových sítí se vyskytují vedlejší úlovky kytovců, jako například sviňuch nebo delfínů. Protože nebylo nalezeno žádné prokazatelně efektivní technické řešení, jediným způsobem, jak předejít takovýmto nahodilým odchytům kytovců, je zakázat používání unášených tenatových sítí.

Komise v červnu 2008 přijala návrh pro nová technická opatření v Atlantiku a Severním moři. Hlavními cíli této revize bylo zjednodušení stávajících předpisů, které jsou místy příliš komplikované a příliš obtížné k pochopení, spolu s harmonizací hlavních ustanovení a zohledněním charakteristické povahy rybaření v těchto vodách. V tomto návrhu není žádné oprávnění k používání unášených tenatových sítí, které jsou a zůstanou zakázány. Existují pravidla pro používání sítí pro lov při dně, včetně zákazu používání tenatových sítí na chytání ryb za žábry v hloubkách přes 200 metrů, aby se snížily výměty a vedlejší úlovky žraloků. Návrh ale povoluje použití tenatových sítí na chytání ryb za žábry v hloubkách do 600 metrů, kde je cílem štikozubec obecný nebo ďas.

V Baltském moři je zákaz unášených tenatových sítí nezbytným ochranářským opatřením v souladu s právními předpisy Společenství o rybaření a ochraně životního prostředí a s existujícími mezinárodními závazky na ochranu a obnovu sviňuch obecných. V minulém století byla náhodná zapletení sviňuch obecných do zařízení pro rybolov a zejména do unášených tenatových sítí identifikována jako jeden z klíčových faktorů výrazného snížení populace sviňuch obecných v Baltském moři. Zatímco v minulosti se sviňuchy obecné nacházeli v celém Baltském moři, v současnosti se nacházejí pouze v západní části moře. Sviňuchy obecné jsou považováni za ohrožený druh a jsou na seznamu Natura 2000, Evropské směrnici o stanovištích. Podle posledních realizovaných vyhodnocení, nebyly v posledních deseti letech žádné známky obnovy, ačkoliv se stále vyskytovalo významné množství vedlejších úlovků sviňuch obecných, které byly v posledním desetiletí nahlášeny v rámci polského rybolovu lososů za použití unášených tenatových sítí.

Na rozdíl od opatření, která byla přijata v dalších vodách Společenství, baltský rybolov s používáním unášených tenatových sítí byl zakázán s účinností až od roku 2008 a nikoliv 2002, a až po postupném adaptačním období a zavedení opatření pro finanční podporu rybářům, aby se mohli přizpůsobit zákazu a vyměnit zařízení pro rybolov.

Podle Mezinárodní organizace práce (ILO), nemoci z povolání si v Řecku ročně vyžádají přes 2500 životů, zatímco podle Eurostatu je ekvivalentním číslem v celé EU 142 400. V průměru je ale odpovědnými vládními úřady ročně zaznamenáno pouze 20 případů nemocí z povolání a úřad sociálního zabezpečení IKA, potvrzuje naprostou absenci systému registrace a oznamování nemocí z povolání, což je nezbytné pro preventivní a nápravné akce na pracovišti. Zatímco podle Světové zdravotnické organizace 40—50 % pracující populace je na pracovišti vystaveno riziku, řecká vláda a EU i nadále podrývají pojem obtížné a zdraví škodlivé práce, aby podkopaly platové a sociální nároky pracovníků a zvedly zisky monopolů.

Zvažuje Komise, že by byl pojem obtížné a zdraví škodlivé práce jasněji definován za účelem zlepšení preventivní zdravotní léčby a péče na pracovišti a snížení odchodů do důchodu na 50 let pro ženy a 55 let pro muže?

Komise by váženého pana poslance ráda upozornila, že není v pozici komentovat statistická data vytvořena Mezinárodní organizací práce, ale můžeme se odvolat pouze na data předložená Eurostatem⁽¹⁾.

Podle článku 136 a 137 Smlouvy o ES, Evropské společenství má pravomoc přijmout legislativu a učinit kroky ke zlepšení, zvláště v pracovním prostředí, aby byl zajištěn vyšší stupeň ochrany bezpečí a zdraví zaměstnanců.

Na tomto základě bylo vytvořeno rozsáhlé množství právních předpisů Společenství s celkovým cílem chránit zdraví a bezpečí zaměstnanců.

Ústředním právním předpisem je rámcová směrnice o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci ⁽²⁾. Mezi jiným má za cíl zavést nebo zlepšit preventivní opatření k ochraně zdraví a bezpečí zaměstnanců a zajistit vyšší úroveň ochrany (Výčet 10).

Rozsah rámcové směrnice je široký: podle čl. 2 odst. 1 se týká všech odvětví činnosti, jak veřejné tak soukromé (průmyslové, zemědělské, obchodní, správní, služeb, vzdělávací, kulturní, odpočinkové, atd.).

Článek 14 rámcové směrnice ukládá za povinnost zajistit, aby měli zaměstnanci zajištěný zdravotní dohled odpovídající zdravotním a bezpečnostním rizikům při práci. Článek 15 stanovuje, že zvlášť ohrožené rizikové skupiny musí být chráněny proti nebezpečím, která je zvlášť ohrožují.

Pozornost váženého poslance je také obrácena ke skutečnosti, že strategie Společenství (2007–12) pro zdraví a bezpečnost při práci zajišťuje, že „Politiky členských států a EU by měly přispět k vytvoření pracovních prostředí a zdravotnických služeb na pracovišti, které pracovníkům umožní účastnit se až do stáří plně a produktivně pracovního života.“⁽³⁾

Co se týká věku odchodu do důchodu, Komise by ráda připomněla, že Evropská rada ve Stockholmu z roku 2001 se dohodla na stanovení cíle EU pro zvýšení průměrné zaměstnanosti mužů a žen v Evropské unii ve věkové skupině 55–64 let na 50 %, a to do roku 2010. Evropská rada v Barceloně roku 2002 rozhodla, že „By mělo být do roku 2010 usilováno o progresivní nárůst asi 5 let ve skutečném průměrném věku, kdy lidé přestávají v Evropské unii pracovat.”⁽⁴⁾

Jedním z cílů politiky zaměstnanosti a sociálních věcí EU je tedy zlepšit na každém pracovišti pracovní podmínky tak, aby došlo k průběžnému, udržitelnému snížení pracovních úrazů a nemocí a aby se zvýšila schopnost jednotlivců pracovat a tak předejít předčasnému odchodu z pracovního trhu.

Z těchto důvodů by rozvoj pojmu těžké a zdraví škodlivé práce nebyl v souladu s uvedenými cíli politiky EU, protože naším přístupem je dosáhnout zdravého a bezpečného pracovního prostředí prostřednictvím prevence a zlepšení pracovních podmínek.

Kvůli novým bezpečnostním opatřením EU omezujícím množství tekutin, které si cestující mohou s sebou vzít na palubu, si cestující nemohou například koupit vodu, dokud se svými zavazadly neprojdou bezpečnostní kontrolou. Na některých letištích jsou ale v obchodech a barech za bezpečnostními kontrolami ceny, řekněme za vodu, pětkrát až šestkrát vyšší než běžné ceny. Obchodníci jasně zneužívají bezpečnostní opatření na účet spotřebitelů.

Jak Komise tuto situaci vnímá a jaké kroky může podniknout, aby se zabránilo dalším takovým zneužitím?

Na základě dostupných informací si Komise není vědoma toho, že by obchody na letištích používaly omezení vztažená na tekutiny, které si mohou cestující brát s sebou, k vlastnímu nadměrnému zisku z prodeje nealkoholických nápojů. Dne 11. června 2007 psala Komise Mezinárodní radě letišť (Airports Council International – ACI) – organizaci, která zastupuje letiště – a nadnesla otázku zajištění přístupu cestujících k pitné vodě na letištích.

V odpovědi datované 26. července 2007, ACI sdělila, že průzkum jejich členů neodhalil žádné cenové rozdíly v ceně balené vody prodávané před bezpečnostními kontrolami a za nimi. . Navíc Komisi informovali, že mnoho letištních obchodů porovnává ceny jejich dodavatelů a zásobovatelů s cenami v obchodech ve městě.

Pokud ale Komise obdrží konkrétní údaje o jakémkoliv zneužití, obrátí se s celou záležitostí na ACI.

Jaká je současná situace týkající se výzvy dopisem (tj. prvního varování), zaslané Irsku, která se zabývá nesdělením irské vlády do termínu 21. prosince 2007 ohledně vnitrostátních opatření pro transpozici směrnice zakazující diskriminaci na základě pohlaví v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(směrnice 2004/113/ES⁽¹⁾)?

Jaké kroky Komise učiní k zajištění toho, aby tato směrnice v Irsku byla plně a správně provedena?

Dopis irských úřadů, který odpovídá na výzvu dopisem, je v současnosti zkoumán. Na jeho základě se Komise rozhodne, jaké další kroky podnikne ve vztahu k tomuto porušení, a to do konce roku 2008.

S ohledem na množství odborářů zabitých pouze během letošního roku v Kolumbii (do dnešního dne 30) a úroveň beztrestnosti, jež existuje ve vztahu k těmto zločinům, zaujme EU stejné morální stanovisko, jako Demokraté ve Spojených státech a pozastaví pro Kolumbii všechny obchodní preference dokud nebudou zavedena lidská práva pro všechny?

EU pozorně sleduje dodržování závazků ze strany Kolumbie týkající se základních lidských práv stanovených příslušnými lidskoprávními smlouvami OSN, jichž je Kolumbie účastníkem, a ratifikaci a efektivní naplňování, což bylo podmínkou pro udělení výhod Systému všeobecných preferencí Plus (GSP+). Lidskoprávní situace v Kolumbii je pravidelně diskutována v průběhu dvoustranné komunikace s vládou Kolumbie. Statut GSP+ bude revidován koncem roku 2008 a revize se bude týkat všech příjemců GSP +, včetně Kolumbie.

EU závisí ve svých posudcích týkajících se přesnosti kroků Kolumbije zejména na monitoringu a pozorování příslušných mezinárodních, specializovaných monitorovacích orgánů, mezi jinými monitorovacích výborů OSN, které mají pro relevantní úmluvy jak kvalifikaci tak vliv. V důsledku tedy hodnocení EU týkající se lidskoprávní situace v Kolumbii bude brát v úvahu nálezy a zprávy monitorovacích mechanismů v rámci příslušných mezinárodních kontrolních orgánů ustanovených podle úmluv.

Obyvatelé oblasti Assiros v provincii Lagkadas v prefektuře Thessaloniki vyjadřují velké znepokojení a organizují aktivní protesty v reakci na projekt zavážkové skládky odpadů v Mavrorachi, střediska pro integrované nakládání s odpady, kterému hrozí, že se z něj stane běžné smetiště, a to kvůli nezvládnutí realizovat potřebné práce. Sedm přepravních odpadových stanic (WTS), dvě recyklační střediska a biologická čistička ještě nebyly dokončeny. Odpovědnost za tuto situaci mají úřady, které po desetiletí prostě jen využívaly středisko pro likvidaci odpadu v Tagarades v prefektuře Thessaloniki, bez toho, že by budovaly zavážkové skládky vybavené nezbytnou infrastrukturou na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí. Když středisko pro likvidaci odpadů v Tagarades přestane existovat, velmi to zvýší problémy obyvatel Thessaloniki, a to hlavně v oblasti Assiros.

Jak bezpečná je zavážková skládka odpadů v Mavrorachi, když vezmeme v úvahu, že výše uvedené práce, které jsou nezbytné pro ochranu veřejného zdraví a místního životního prostředí, ještě nebyly realizované? Jaká opatření Komise přijme k zajištění toho, že tyto další práce budou provedeny?

Prostřednictvím rozhodnutí C(2002)4710 z 27. prosince 2002, pozměněné rozhodnutím C(2008)3823, Komise se rozhodla poskytnout podporu Společenství v rámci Fondu soudržnosti projektu „Středisko pro likvidaci odpadu v severozápadní zóně Thessaloniki a přístupová silnice“. Tento projekt se vztahuje výhradně na stavbu střediska likvidace odpadu a na související práce včetně přístupové silnice. Konečným datem pro uznatelnost výdajů je 31. prosinec 2009.

Některé z akcí, které vážený pan poslanec zmiňuje, jsou akce uvažované v regionálním plánu pro nakládání s pevnými odpady a nejsou spolufinancovány z Fondu soudržnosti.

Co se týká prací předpokládaných ve výše uvedeném rozhodnutí, odpovědné řecké úřady (Administrativní úřad operačního programu „Střední Makedonie“) informoval Komisi, že zkušební období pro provoz zavážkové skládky (HYTA) umístěné v Mavrorahi, spolufinancované z Fondu soudržnosti, začal 7. června 2008 a bude trvat pět měsíců. Měli bychom si povšimnout, že tento zkušební provoz začal po skončení práce na dvou střediscích pro recyklaci odpadu a související infrastruktury stejně jako přístupové silnice.

Navíc podle informací, které poskytly řecké úřady, celý projekt jak je popsán v rozhodnutí, má být dokončen v termínu stanoveném rozhodnutím, včetně stavby zařízení pro ošetření výluhů.

Řecké úřady potvrdily, že další práce předpokládané regionálním plánem pro nakládání s pevným odpadem nemají dopad na provoz zavážkové skládky v Mavrorahi. Dokončení sítě středisek přepravy odpadu ovlivňuje způsob jakým je odpad přepravován, nikoliv provoz skládky. Recyklační střediska v odpadu v Tagarades a Thermii jsou provozuschopné, ale ještě nedosáhla plné kapacity, zatímco středisko v Eukarpii je ve fázi získání ekologického povolení. Konečně, podle řeckých úřadů zařízení pro ošetření výluhů nemá vliv na provoz skládky, protože zařízení by mělo být dokončeno do doby, kdy produkce výluhů začne.

Byl proveden nějaký výzkum zaměřený na efektivitu pomoci poskytnuté EU chudým zemím?

Z dokladů, které jsem na toto téma studoval - a vyjma humanitární pomoci – se zdá, že ve většině případů přijímací země stěží zaznamenaly nějaký růst HDP, který by mohl potvrdit efektivitu takové pomoci, jež jde do miliard euro z peněz daňových poplatníků.

Efektivita pomoci poskytnuté Komisí byla předmětem jak interní tak externí evaluace. Program efektivity pomoci, jak je dnes známý, byl zahájen Pařížskou deklarací v roce 2005, která zahrnovala cíle, jichž má být dosaženo a ukazatele pro měření vývoje. Signatáři Pařížské deklarace souhlasili se Společnou účastní na realizaci monitoringu. Výsledky posledního výzkumu nyní finalizuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a budou prezentovány na třetím fóru nejvyšší úrovně o efektivitě pomoci v Akře v září 2008.

Prozatímní výsledky z průzkumu dat ukazují, že ve 33 partnerských zemích, které se účastnily obou průzkumů (2006 a 2008), Komise učinila pokrok v oblasti posilování kapacit (lepší koordinace technické pomoci a menší využívání paralelních jednotek pro implementaci projektu), vyrovnání s prioritami partnerských zemí, předvídatelnosti pomoci a koordinace misí v terénu a analytické práce s ostatními dárci. Mezi nedořešené výzvy patří větší využívání vnitrostátních systémů (pro řízení veřejných finance a státní dodávky) a využití společných opatření a procesů zvýšeným využíváním programových přístupů. Průzkum také ukazuje, že investice do systémů řízení veřejných financí v partnerských zemích se vyplácí, protože třetina zemí své systémy zlepšila. Navíc čtvrtina partnerských zemí byla schopna zlepšit kvalitu jejich národních strategií rozvoje a téměř jedna pětina zemí byla schopna zlepšit související monitorovací rámce založené na výsledcích.

Měření efektivity pomoci je středně až dlouhodobý proces a příští komplexní revize mezinárodním společenstvím proběhne na pátém fóru nejvyšší úrovně v roce 2011. V tomto momentě bude snazší potvrdit, zda cíle roku 2010 stanovené rozvojovým společenstvím v Paříži byly dosaženy a jaký byl dopad efektivnější pomoci (aplikováním pařížských závazků) na růst hrubého domácího produktu (HDP).

V roce 2007 OECD / Výbor pro rozvojovou pomoc (DAC) provedl rozsáhlou profesní revizi pomoci poskytnutou Společenstvím a uznal vůdčí roli Komise v diskusi o účinnosti pomoci a zahrnul důležitá doporučení v oblastech rozpočtové podpory, využití paralelních implementačních jednotek, uvolnění pomoci a vztah s občanskou společností.

Podle dat Mezinárodního měnového fondu (IMF), HDP v rozvojových zemích značně v minulých letech vzrostl: mezi roky 2000 a 2008 roční růst mezi 3,8 a 7,9 % pro skupiny „vznikajících a rozvíjejících se ekonomik“. Pro subsaharskou Afriku, region zcela sestávající z rozvojových zemí, jsou tato čísla 3,8 a 6,8 %. Je jasné, že situace zemí se navzájem velmi liší.

Existuje rozsáhlý výzkum a pokračující rozprava přesně na téma do jaké míry pomoc pomáhá při zajištění ekonomického růstu (viz např. Dollar, Collier: „Dotační pomoc a snížení chudoby“, Pracovní dokument pro politiky výzkumu Světové banky č.2041[JavaScript:WinOpen();" ]). Pomoc podporuje odstraňování omezení růstu mnoha různými způsoby. Jak okamžitý tento jev je, záleží na mnoha faktorech. Například rozvojová strategie země může být směřována více k rozvoji soukromého sektoru a budování produktivní kapacity. V takových případech by očekávaný dopad na ekonomický růst byl více bezprostřední. Stejným způsobem mohou být zdroje směřovány například do zdravotnictví a vzdělání a mít tak v průběhu delší doby měly očekávaný pozitivní dopad na ekonomický růst.

V každém případě není pochyb, že účinná pomoc je pro ekonomický růst prospěšnější než nekvalitní pomoc, která partnery zatěžuje značnými transakčními náklady. Zlepšování účinnosti pomoci, realizace akcí a změny chování, včetně nových opatření ve správě pomoci si nevyhnutelně vyžádá svůj čas, některé prvky programu účinné pomoci by měly mít přímější vliv na ekonomický růst. Zlepšování kapacity řízení veřejných financí partnerskými zeměmi by například mělo mít prospěšný vliv na investice. Navíc uvolnění pomoci by mělo poskytnout více možností poskytovatelům z rozvojových zemí ve vytváření a rozvíjení odborných znalost.

Co si Komise myslí o přístupu k tlumočení v průběhu setkání EFBWW v Lucembursku? Například ve Výboru pro stavebnictví 22.–23. dubna 2008 nebylo k dispozici žádné tlumočení do švédštiny, ačkoliv na něm byli tři účastníci, kteří oznámili dva měsíce dopředu, že se budou setkání účastnit. Splnili tedy požadavek, který dnes Komise stanovuje jako podmínku pro tlumočení. Tlumočení do všech účastnických jazyků je na expertních setkáních záležitostí demokratické důležitosti. V současnosti jsou vedeny složité a důležité diskuse o rozsudcích Evropského soudního dvora v případech Laval, Viking a Rüffert, ve kterých se svoboda pohybu objevuje proti ochraně práv zaměstnanců. Odborní zástupci nejsou vybíráni na základě jejich jazykových dovedností a nelze tedy očekávat, že se na setkáních na úrovni EU budou účastnit bez tlumočení.

Komise souhlasí, že přístup k informacím ve vlastním jazyce je demokratickou záležitostí a měl by být pokud možno v institucionálním kontextu poskytnut.

Komise ale poznamenává, že schůzky zmíněné váženým poslancem nejsou organizovány pod patronátem Komise. Jedná se o interní setkání Evropské federace stavebních a dřevařských pracovníků (EFBWW) (nebo podle okolností dalších odborů), v nichž Komise nemá žádnou roli kromě zapůjčení prostor. Tlumočení je poskytováno Parlamentem.

Co se týká konkrétního setkání 22.–23. dubna 2008, Parlament nebyl schopen poskytnout tlumočení ani v dánštině ani ve švédštině, a to díky zasedání Parlamentu v onom týdnu. Komise informaci předala EFBWW před setkáním.