Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava o těchto zprávách:

– zprávě, kterou přednesl pan Salvatore Tatarella, jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o systému ekoznačky Společenství (KOM(2008)0401 – C6-0279/2008 – 2008/0152(COD)), a

– zprávě, kterou přednesla paní Linda McAvanová, jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o dobrovolné účasti organizací v programu Společenství pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (KOM(2008)0402 - C6-0278/2008 - 2008/0154(COD)).

  Salvatore Tatarella , zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych hned na začátku poděkoval každému, kdo tak efektivně spolupracoval na přípravě této zprávy, a to stínovým zpravodajům z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin; českému předsednictví; úředníkům Evropské komise a v neposlední řadě obdivuhodným úředníkům ze všech politických skupin. Jsem jim všem vděčný za vynikající práci. Jejich cenný příspěvek umožnil dosáhnout shody již při prvním čtení.

Když jsem jménem Evropského parlamentu přijal odpovědnost za revizi celé složky dokumentace o systému označování kvality z hlediska ochrany životního prostředí, ekoznačky, snažil jsem se systém urychlit. Neustálá aktualizace environmentálních požadavků na výrobky, které nesplňují standardy, nutí podniky k nepřetržitému a chvályhodnému koloběhu, jenž zvyšuje celkovou kvalitu ekologických standardů výrobků, které jsou uváděny na trh. Tím, že zvýšíme výrobu a oběh výrobků a služeb označených ekoznačkou, získáme značné ekologické přínosy v úspoře energií, které se budou zvyšovat, dále se sníží znečištění ovzduší a ušetří se voda. Ekoznačka je dobrovolnou značkou označující ekologickou kvalitu, která si klade za cíl propagovat prodej výrobků a služeb s nízkým dopadem na životní prostředí v průběhu jejich životního cyklu a nabízí zákazníkům přesné, nezavádějící a vědecky správné informace.

Náš přezkum tohoto nařízení je součástí širšího evropského akčního plánu udržitelné výroby a spotřeby a je úzce spojen s přezkumem EMAS a se směrnicí o ekodesignu. Zákonodárný orgán Společenství revizi této směrnice umožňuje konstatováním skutečnosti, že systém musí být na základě získaných zkušeností přezkoumán a změněn, aby se zvýšila jeho účinnost, zlepšilo jeho plánování a zjednodušil jeho provoz. Smyslem značky je vést spotřebitele k výrobkům, které mohou snížit dopad na životní prostředí. Doposud jsou naše zkušenosti s ekoznačkou různorodé. Kladem je, že se o osvědčení kvality uchází stále více společností z nejrůznějších odvětví. Znamená to, že si uvědomují jeho hodnotu výběrového zboží, která je zároveň hnací silou – toto osvědčení je velmi ceněno spotřebiteli, kteří si více uvědomují společenskou odpovědnost firem. Ze záporů mohu uvést několik problémů: široká veřejnost o značce téměř neví; kritéria brzy zastarají, protože trhy se velmi rychle mění; a provozovatele odrazuje byrokratický jazyk. Nová ekoznačka bude jiná, co se týče vzhledu i obsahu. Bude přitažlivější a rozšíří se na nové výrobky: do roku 2015 plánujeme zvýšit počet skupin ze současných 25 na dvojnásobek, to je na 40–50 skupin. Plánujeme propagační kampaně. Vyčlenili jsme marketingový rozpočet ve výši 9.5 milionů EUR a 15 000 EUR je určeno na novou internetovou stránku.

Princip, který stínové zpravodaje nejvíce zaujal a s nímž souhlasily i další orgány, je skutečnost, že ekoznačka nesmí jen ověřovat dosažený výsledek, ale místo toho musí být dynamickým nástrojem, jenž se neustále vyvíjí, hnací silou, která výrobce a výrobky neustále nutí k vyšším standardům environmentální kvality tím, že průběžně hodnotí tržní referenční hodnoty a určuje na jejich základě nová kritéria. Naším cílem je zajistit kontrolu celého životního cyklu výrobku, což nám umožní plně posoudit dopad na životní prostředí ve všech fázích výroby a umožní všem provozovatelům v odvětví i NNO hrát aktivní úlohu v procesu revize kompromisních kritérií.

(Předsedající řečníka přerušil)

  Předsedající. − Pane Tatarello, mohl byste prosím poslouchat? Nyní máte pět minut a dvě minuty na konci rozpravy; pokud teď využijete celých sedm minut, na konci rozpravy vám čas už nezbude. Je ale na vás, zda chcete využít těch sedm minut nyní nebo zda použijete těch pět nebo šest, které jste již vyčerpal a necháte si jednu minutu na to, abyste mohl odpovědět na poznámky kolegů.

  Salvatore Tatarella , zpravodaj. −(IT) Vaši nabídku přijímám.

  Linda McAvan, zpravodajka. − Pane předsedající, podobně jako pan Tatarella bych ráda na začátku poděkovala lidem, kteří se úzce zapojili a pomohli nám dnes dosáhnout shody ohledně zprávy o programu EMAS v průběhu prvního čtení. Ráda bych poděkovala stínovým zpravodajům, kteří jsou dnes zde, Komisi, která nám k dosažení shody velmi pomohla a českému předsednictví, které zde dnes není, a nemůže si tedy poděkování vyslechnout. Díky také patří zaměstnancům Parlamentu, skupinám a mé vlastní asistence Elizabeth, která se velmi zasloužila o to, že zde dnes jsme. Dodnes se od doby, kdy jsme o zprávě začali diskutovat, vše odehrálo velmi rychle, takže jsme se shodli ještě před volbami.

EMAS je dobrovolným programem poskytujícím rámec, který má pomoci podnikům a organizacím zlepšit jejich dopad na životní prostředí. Byl zahájen před 14 lety a se 4 000 účastníky dosáhl skromného úspěchu, což, když o tom přemýšlíte, není v rámci celé Evropské unie příliš vysoké číslo. Komise stanovila cíl zvýšit toto číslo na 35 000 účastníků. Je to velmi ambiciózní cíl. Jedná se téměř o desetinásobný nárůst.

Věřím, že je správné, abychom se pokusili zlepšit využití systému EMAS, protože jinak jeho vliv zůstane omezený. Ale pokud máme jeho dopad zvýšit, musíme přitom také zachovat environmentální integritu programu. Myslím, že shoda, které jsme dnes dosáhli, snad vytváří rovnováhu mezi snahou o to, učinit program přitažlivější pro lidi a zároveň zachovat jeho environmentální integritu.

Provedli jsme některé změny, na kterých jsme se s Komisí shodli, a myslím, že jsou důležité. Zaprvé, společná registrace, aby se podnik nebo organizace s více než jedním pracovištěm musel v jedné zemi zaregistrovat jen jednou, což je velmi důležité. Aby Parlament mohl získat program EMAS, musel se zaregistrovat třikrát – v Lucembursku, Francii a Belgii. Z toho, co slýchám od zaměstnanců, to nebyla jednoduchá záležitost. Takže takový typ změny je důležitý. Dále hromadná registrace pro organizace působící ve stejném odvětví; snížené poplatky a mírnější požadavky na podávání zpráv pro MSP – myslím, že pro malé organizace je program EMAS poněkud zatěžující, takže se musí změnit, a také je třeba jej více sladit s normou ISO 14001. Pro mě je zejména důležité zavedení sektorových podpůrných dokumentů. Myslím, že na tom bude Komise velmi tvrdě pracovat, a to organizacím pomůže se porovnávat s podobnými organizacemi. Budou také zavedeny hlavní ukazatele. Ty jsou velmi důležité pro zlepšení programu a k tomu, aby se lidé mohli zvenčí podívat na organizace a na to, jak si vedou.

Opravdu doufám, že podnítí lidi, aby se do programu EMAS zapojili; ne proto, že bych si chtěla hrát s čísly nebo protože bych chtěla, aby program EMAS soupeřil s normami ISO, ale protože si myslím, že je tento program dobrý a mohl by nám pomoci splnit kritéria udržitelnosti.

Dnes mnozí upírají své zraky k Londýnu, kde se sešli světoví lídři, aby hovořili o finančním poklesu a celosvětové krizi bankovnictví. Někteří se nepochybně budou divit, proč zde sedíme a hovoříme o auditech z hlediska životního prostředí v době, kdy organizace a podniky pociťují finanční tíseň. Budou vnímat tuto iniciativu Komise jako rozptylování. Ale myslím, že je to špatně. Pro mě a mé socialistické kolegy je zelený program významnou součástí řešení, jak se dostat z finanční krize, ve které se nacházíme. Musíme investovat do energií a obnovitelných zdrojů a musíme snižovat naši ekologickou stopu. Ačkoliv je EMAS v rámci velkého systému zaměřeného na boj s klimatickými změnami, na němž Komisař tak tvrdě pracoval, velmi skromným programem, myslím, že významně pomáhá Evropské unii i ostatním částem světa snížit naši ekologickou stopu.

  Stavros Dimas, člen Komise. − (EL) Pane předsedající, rád bych v úvodu poděkoval a pogratuloval zpravodajům, paní McAvanové a panu Tatarellovi, k jejich vynikajícím zprávám o navrženém přezkumu ekoznačky Společenství a programu pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí.

Jedná se o dvě velmi důležitá opatření v oblasti politik zaměřených na životní prostředí, která tvoří nedílnou součást akčního plánu udržitelné spotřeby a výroby. Je pozitivní, že lze dosáhnout shody již v prvním čtení. Poslanci Evropského parlamentu k tomu přispěli rozhodujícím způsobem a my jsme dokázali zcela zachovat ekologický cíl návrhu Komise a zároveň u mnoha důležitých bodů stanovit ambicióznější cíle.

Skutečnost, že bylo dosaženo shody v prvním čtení, potvrzuje vůli institucí přímo řešit problémy způsobené neudržitelnou spotřebou a výrobou. Revize programu pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) umožňuje organizacím a podnikům ve světě řídit dopad svých aktivit na životní prostředí daleko účinněji. EMAS přispívá ke stálému zlepšování v oblasti environmentálního působení organizací a podniků a samozřejmě také k souladu s příslušným právními předpisy zaměřenými na životní prostředí. Nabízí také organizacím a podnikům další výhody, a to nejen přímou úsporou peněz, ale také omezením byrokratických postupů při předkládání zpráv a tím, že příslušným úřadům v členských státech umožní poskytovat pobídky.

Když zrevidujeme systém, měli bychom být schopni zabývat se narůstajícími požadavky ze strany spotřebitelů na objektivní, nestranné a důvěryhodné informace o dopadu výrobků, které si kupují, na životní prostředí. Revidovaný systém nám umožní zvětšit rozmanitost výrobků na trhu, které nesou ekoznačku, a podpořit podniky, aby zlepšily své působení na životní prostředí. Navíc jim logo ekoznačky poskytne řadu konkurenčních výhod, jako jsou nižší poplatky, přísnější ekologické normy, vyloučení nebezpečných látek a jednodušší kritéria spojená s veřejnými zakázkami a dalšími politikami Evropské unie.

Také byl rozšířen rozsah revidovaného nařízení o ekoznačce. Nařízení je pružnější a schopné se vyrovnat s novými ekologickými výzvami a prioritami. Vzhledem k tomu, že se jedná o rámcový právní předpis, nařízení o ekoznačce nestanoví konkrétní kritéria pro výrobky. Namísto toho vytváří nařízení týkající se ekologických kritérií pro vybrané kategorie výrobků, aby bylo možné nejlepšímu výrobku v každé kategorii udělit logo.

Dnes proniká na trh velmi široká škála ekologických značek, obrázky a texty mohou být pro spotřebitele matoucí, od obrázků lesů na plechovkách obsahujících nebezpečné látky po tvrzení, že potraviny nezanechávají uhlíkovou stopu, a že dokonce existují ekologická auta. Spotřebitelé proto vůbec nevědí, komu věřit. Kompromisní návrh na nařízení o ekoznačce pomůže tyto pochybnosti odstranit.

Než určíme kritéria a kategorie výrobků potravin a nápojů, provedeme studii o přidané hodnotě, kterou značka může poskytnout. V momentě, kdy bude tato studie provedena a Komise vydá rozhodnutí prostřednictvím postupu spolurozhodování, může být ekoznačka udělena výrobkům, které na životní prostředí působí nejlépe.

Věřím, že Parlament tento pozitivní balík návrhů plně podpoří. Ekoznačka je jedním z mála kanálů skutečné a přímé komunikace mezi občany a Evropskou unií o ekologických otázkách. Díky ekoznačce budou občané lépe volit výrobky a potažmo se budou přímo a aktivně podílet na boji proti neudržitelné spotřebě.

Evropská komise je připravena přijmout kompletní kompromisní balíček návrhů, aby dosáhla dohody o obou nařízeních v prvním čtení.

Ještě jednou děkuji zpravodajům za jejich vynikající práci.

  Nikolaos Vakalis, navrhovatel stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. − (EL) Pane předsedající, rád bych na úvod pogratuloval zpravodaji a každému, kdo se podílel na vyjednáváních s Radou. Považuji text dohodnutý mezi Parlamentem a Radou za velmi vyrovnaný, posilující naši výzbroj v boji proti klimatickým změnám.

Nebudu před vámi skrývat, že jsem byl trochu zklamán púvodním textem návrhu Komise, nejen proto, že nebyl dostatečně ambiciózní, ale protože nebyl schopen se vypořádat ani se slabinami, které se objevily během dosavadního užívání ekoznačky.

Nicméně text, o němž máme hlasovat, mé počáteční obavy zmírňuje. Abych byl přesný, jsem spokojen, že tak citlivé výrobní odvětví, jakým je potravinářství a výživa, nebude do plánu zahrnuto, dokud nebude dokončena studie o proveditelnosti stanovení spolehlivých kritérií, kritérií, která budou zahrnovat dopad výrobku na životní prostředí v průběhu jeho celého životního cyklu.

Ke svému uspokojení jsem si všiml, že Komise má nyní povinnost zavést opatření pro určení konkrétních kritérií pro udělení ekoznačky každé kategorii výrobků, a to do devíti měsíců od zahájení konzultací o ekoznačce s Radou.

Tato lhůta je životně důležitá, protože jsme v této fázi v minulosti zaznamenali závažné průtahy. Podporuji, aby byly ze systému ekoznačky vyňaty výrobky, které jsou karcinogenní, jedovaté nebo škodlivé pro životní prostředí, a aby bylo zmíněno omezení testů na zvířatech.

Skutečnost, že se odpovídající postup stal pružnější, než aby se od něj upustilo, také svědčí o pozitivním vývoji. Těší mě také časté odkazy na malé a střední podniky, které, jak všichni víme, tvoří páteř evropské ekonomiky, a to zejména dnes, kdy čelíme největší ekonomické krizi posledních let.

A závěrem před vámi nebudu skrývat skutečnost, že co se týká veřejných zakázek, doufal jsem v troufalejší a odvážnější postoj. Obávám se, že dosažený kompromis není za daných okolností dostatečný. Nicméně bych ještě jednou rád zdůraznil, že jsme dosáhli uspokojivého výsledku.

  Anders Wijkman, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, na plán Komise udržitelné výroby a spotřeby jsme čekali dost dlouho. Návrh jsme obdrželi před několika měsíci. I když je obsáhlý, musím bohužel říci, že je celkový obsah poněkud omezený a ubohý. Vzhledem k tomu, že jsem četl některé dřívější návrhy Komise, vím, že zejména v GŘ pro životní prostředí existovaly pro začátek daleko ambicióznější plány. Je tedy zřejmé, že práce na těchto problémech musí pokračovat a musí jít v budoucnu více do hloubky.

Dnes diskutujeme o systému ekoznačky. Přezkum nabízí dobrou příležitost k tomu, aby se tato značka posunula dále z okrajové oblasti trhu, dobyla na něm daleko větší podíl a pomohla podnítit poptávku po výrobcích šetrných k životnímu prostředí. Nová pravidla představují významné zlepšení. Jsou dynamičtější, využívají hledisko životního cyklu a měla by být schopna přitáhnout daleko větší pozornost a zájem jak ze strany podniků, tak ze strany spotřebitelů. Jak řekl pan Dimas, budou schopna přispět ke sjednocení udělování ekoznaček a odstraní řadu nepovinných programů, které jsou pro spotřebitele velmi často matoucí.

Máme ale stále problém s tím, jak o značce informovat spotřebitele a trhy. Marketingová podpora této značky byla v minulosti velmi omezená. Přidělené zdroje byly v porovnání se zdroji, které značky na trhu obecně využívají, nepatrné. Doufám, že se to změní, zejména až v budoucnu podniky spatří v ekoznačce důležitý nástroj. Také doufám, jak řekl pan Vakalis, že se veřejné zakázky v budoucnu rozšíří do ekologických oblastí a nudou ekoznačku používat jako platformu.

Také doufám, že Komise bude program podporovat aktivněji. Děkuji všem, kdo se na práci podíleli. Myslím, že jsme během pár týdnů odvedli docela dobrou práci. V posledních hodinách jsme dokázali vyjasnit některé zmatky ohledně potravinových výrobků, a zejména produktů rybolovu.

A nakonec bych se ještě rád vrátil k paní McAvanové, která zmínila finanční krizi a dnešní schůzi v Londýně. Myslím, že je ta zmínka velmi relevantní. Dnes čelíme alespoň třem souběžným krizím – finanční krizi, klimatické krizi a tomu, co bych mohl nazvat krizí ekosystému, nebo nadměrným využíváním přírodních zdrojů. Vybudovat lepší budoucnost budeme moci jen tehdy, budeme-li se zabývat kořeny všech příčin, tedy neudržitelným využíváním zdrojů, a to prostřednictvím investic do výroby a výrobků s nízkým podílem uhlíku a šetrným vůči životnímu prostředí. Myslím, že tento systém ekoznačky je jedním z mnoha nástrojů, které nám v tom mohou pomoci.

  Gyula Hegyi, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, v našich společnostech existují různé nástroje na uzákonění ekologicky uvědomělého chování. Existují nařízení, směrnice, usnesení. Můžeme zakázat určité materiály a činnosti. Můžeme zakázat nebezpečné látky a dotovat ekologické technologie.

V tržní ekonomice jsou ale i jiné nástroje. Můžeme směřovat spotřebitele prostřednictvím výrobků, které kupují, a doporučovat výrobky šetrné vůči životnímu prostředí a odpovídající požadavku na udržitelný rozvoj.

Tato směrnice dělá důležitý krok správným směrem tím, že zjednodušuje cestu ke získání ekoznačky. Skupina sociálních demokratů zprávu podporuje. Spolu s kolegy jsme k ní předložili mnoho pozměňovacích návrhů, jimž je buď nakloněn Výbor pro životní prostředí nebo je jejich hlavní význam zabudován do kompromisního balíku. Naše skupina tedy bude při dnešním závěrečném hlasování hlasovat pro zprávu.

Myslíme si, že vliv výrobků na životní prostředí musí být v EU velmi důležitým tématem a myšlenka ekoznačky poskytuje spotřebitelům velmi užitečnou orientaci.

Samozřejmě by ekoznačka měla být udělena jen výrobkům, které jsou vůči životnímu prostředí nejšetrnější, a její informace by měly být jasné a správné. V tomto obtížném období ekonomické krize bychom také měli respektovat zájmy výrobců a jsem si jist, že tato zpráva vyrovnává zájmy spotřebitelů a průmyslu.

Je velmi důležité zapojit do procesu ekoznačky malé a střední podniky, a proto náklady na vydání oprávnění nemohou být příliš vysoké. Jako stínový zpravodaj skupiny sociálních demokratů jsem usiloval o to, aby zpráva počítala s ještě nižšími náklady, a děkuji zpravodaji za to, že naše argumenty přijal.

Pro MSP, které jsem zmínil, musíme pochopitelně zjednodušit byrokratické postupy, které vydání oprávnění provázejí. Musíme proces nutný ke získání ekoznačky zjednodušit, protože je postup schvalování je ve své současné podobě velmi pomalý a byrokratický.

Na zdlouhavý proces získávání ekoznačky většinou nemají menší podniky dost peněz, času ani energie. Je velmi důležité analyzovat celý životní cyklus výrobku, od výroby až po jeho zničení. Nestačí jen posuzovat vlastnosti hotového výrobku, které mají dopad na životní prostředí, ale před udělením ekoznačky by měly být zkoumány také látky v daném výrobku, proces výroby, přeprava zboží a způsob likvidace nebo rozložení.

Je zřejmé, alespoň nám socialistům, že výrobky, které získaly ekoznačku, nesmějí obsahovat nebezpečné látky. V průběhu našich rozprav se jednalo o velmi obtížnou otázku, ale nakonec jsme v otázce nebezpečných látek byli schopni dosáhnout velmi dobrého kompromisu.

Hlavním pravidlem je, že výrobky opatřené ekoznačkou nesmějí obsahovat nebezpečné látky, ale může existovat několik málo výjimek. Určité zboží, které nemá odpovídající alternativu a které má ve srovnání s jiným zbožím ve stejné kategorii lepší dopad na životní prostředí, může získat výjimku. Nejlepším a nejznámější příkladem je úsporná žárovka, která má mnoho ekologických výhod, ale obsahuje rtuť.

Také se široce diskutovalo o potravinách. V tomto případě by se kritéria měla dále zdokonalovat. Ekoznačka má pro životní prostředí skutečnou přidanou hodnotu. Posuzuje celý životní cyklus výrobku a používání ekoznačky by u spotřebitelů nemělo při porovnání s jinými značkami používanými u potravin vyvolávat zmatek. Komise by měla přijmout opatření k zavedení konkrétních kritérií pro ekoznačku, a to pro každou skupinu výrobků včetně potravin. Nejpozději do tří měsíců po závěrečné zprávě a návrhu kritérií bude Komise dotyčný návrh konzultovat s Výborem Evropské unie pro ekoznačku.

Jak jsem již řekl, ekoznačka má být založena na působení nejlepších výrobků na vnitřním trhu na životní prostředí v průběhu jejich životního cyklu. Proto zpráva umožňuje stanovit nároky na kritéria ekoznačky případ od případu, a to mezi 10 % a 20 % výrobků s nejlepším působením na trhu, čímž zajistí, že systém odměňuje jen výrobky nejpřátelštější k přírodě a zároveň spotřebitelům nabízí dostatečný výběr.

  Johannes Lebech, jménem skupiny ALDE. – (DA) Pane předsedající, nejdříve bych rád poděkoval zpravodaji a stínovému zpravodaji za jejich konstruktivní spolupráci. Myslím, že jsme dosáhli velmi dobrého výsledku. Loni na podzim Světový fond na ochranu přírody vydal zprávu, která odkrývá skutečnost, že pokud budeme i nadále využívat zdroje země jako dosud, do poloviny 30. let 21. století budeme potřebovat dvě planety. Prostou pravdou je, že planetu využíváme příliš mnoho. Zdroje využíváme rychleji, než jsou schopny se opět doplnit. Pokud chceme předejít environmentální krizi, musíme to změnit. Musí se změnit způsob využívání zdrojů, přičemž v tomto směru mají odpovědnost nejen politici, ale také výrobci a spotřebitelé.

Ekoznačka, která je v současnosti revidována, je nástrojem sloužícím k podpoře výroby a prodeje zboží, které je vyrobeno udržitelným způsobem. Jednou ze slabin značky je, že ji spotřebitelé příliš neznají – a v tomto ohledu souhlasím s panem Wijkmanem – a proto není příliš atraktivní ani pro výrobce. Pokud výrobci nemohou značku použít pro zavedení dobrého výrobku na trh, proč by se měli snažit vyrobit v rámci určité skupiny zboží co nejvíce udržitelný výrobek? To je také jedním z problémů, které jsme se dnes snažili svými novými myšlenkami napravit. Na členských státech a Komisi se nyní jasně požaduje,aby vytvořily akční plán pro zvyšování povědomí o ekoznačce prostřednictvím různých kampaní.

Dlouho jsme diskutovali o potravinách a myslím, že jsme došli k rozumnému řešení. Návrhem Komise zohledňovat pouze zpracované potraviny a přepravu, balení a zpracování,to nekončí. Namísto toho jsme si vyžádali podrobné šetření toho, jak nejlépe do systému ekoznačky zahrnout i potraviny, abychom zajistili, že jsme od počátku udělali vše správně a že nezpůsobujeme zmatek v jiných typech ekologických značek.

A konečně bych rád zdůraznil, že značka nyní také přináší prospěch výrobkům s dlouhou životností a zboží, které je možné opakovaně používat. Jinými slovy, chceme-li, aby naše ekonomiky byly udržitelné, musíme změnit způsob, jakým vyrábíme a spotřebováváme zboží. To vyžaduje, abychom se podívali na celý životní cyklus výrobku a mohli tak zlepšit způsob, jakým je nakládáno se surovinami v průběhu výroby, a zejména způsob, jakým výrobek po použití likvidujeme. Doufám, že nástroj, který jsme zde zlepšili, bude dobrý pro podporu udržitelnější planety.

  Liam Aylward, jménem skupiny UEN. – Pane předsedající, také bych rád pogratuloval zpravodaji a stínovému zpravodaji. Klimatické změny jsou pro Evropu i ostatní části světa jednou z nejvyšších priorit. Někdy se jako jednotlivci cítíme vůči této obrovské globální výzvě bezmocní, ale nakonec je nutné lidi povzbudit, aby přispěli svou troškou, protože malé příspěvky, jako je „moc jednotlivce“, se sčítají. A moc jednotlivce jsme dosud nejšpíš dostatečně nepropagovali.

Dnes hlasujeme o dobrovolném systému, jenž opravňuje společnosti označit jejich výrobky jako šetrné vůči životnímu prostředí. To lidem umožňuje pomoci životnímu prostředí přímo a snížit emise v každodenním životě při nakupování. Opatřování značkami je jednoznačným a jednoduchým opatřením pro podporu energetické účinnosti, etické výroby a rozvoje ekologičtějších technologií. Ze zdravotního hlediska tento systém ochrání lidi před potenciálně rakovinotvornými, mutagenními, reprotoxickými nebo biokumulativními produkty, které lze někdy nalézt v textiliích.

Systém třídí výrobky a služby od hedvábného papíru přes obuv až po kempy. Poskytuje také prostředky pro omezení testování na zvířatech a dětské práce. Zdůrazňuji dětskou práci, protože jsem byl nedávno zapojen do vytváření zprávy týkající se této oblasti a jsem si problému velmi vědom.

Irsko a Evropa mohou mít z další propagace a využívání tohoto systému prospěch. V Irsku je již 13 společností, většinou z ubytovacího sektoru, které již ekoznačku mají, ale musíme podpořit účast dalších subjektů. A také potřebujeme seriózní informační kampaň sponzorovanou Evropskou unií.

  Satu Hassi, jménem skupiny Verts/ALE. – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, oběma zpravodajům patří za jejich vynikající práci mé poděkování. Velmi mě těší, že konečné rozhodnutí o právním předpisu, jenž se týká obou těchto témat, přijmeme ještě před volbami.

Co se týče ekoznačky, považuji za velmi důležité dva principy. Zaprvé by značka měla být dynamická, jinými slovy by se její kritéria měla zpřísňovat s ohledem na vývoj našich znalostí, dovedností a technologií a na stále větší počet výrobků přicházejících na trh, které jsou šetrné vůči životnímu prostředí. Dalším důležitým faktorem je to, že by značka měla být určena jen pro špičkové výrobky šetrné vůči životnímu prostředí. Zejména chemický průmysl podporuje politiku, podle níž by ekoznačka měla být používána pro výrobky, které pouze vyhovují stávajícím zákonům. Například se před nějakou dobou snažil propagovat ekoznačku pro textilie, v nichž byly ohnivzdorné chemikálie, které v té době již byly zakázané u elektrických spotřebičů. Naštěstí byl tehdy tento pokus zmařen a nyní budeme mít legislativu, která v tomto ohledu mluví jasně.

Musíme mít právní předpisy, které spotřebitele ujistí, že výrobek neobsahuje žádné rakovinotvorné chemikálie nebo chemikálie, které by mohly negativně ovlivnit jejich plodnost. Výjimka může být udělena jen při uplatnění přísných kritérií v případě, kdy v dané skupině výrobků neexistuje žádná jiná alternativa a pokud je látka škodlivá zdraví nezbytná pro výrobek, jehož celkový dopad na životní prostředí je výrazněji menší než u jiných výrobků v té samé skupině. To je pro důvěryhodnost ekoznačky důležité. Je také důležité, aby kritéria značky byla dynamická a zpřísňovala se podle toho, jak budeme schopni vyrábět více výrobků šetrných vůči životnímu prostředí.

Dalším důležitým tématem v rozpravě bylo, zda může být ekoznačka rozšířena na potraviny. Jsem ráda, že nyní padlo rozhodnutí provést studii použitelnosti a proveditelnosti ještě předtím, než bude ekoznačka uplatněna u potravin, aby se u spotřebitelů předešlo směšování ekoznačky se značkami pro organicky vyráběné potraviny. Pokud a až bude v budoucnu ekoznačka rozšířena na potraviny, například na ryby, bude důležité, aby kritéria nezahrnovala jen způsob, jakým byly potraviny vyrobeny, ale také jejich další vliv na životní prostředí, například ve spojení s jejich přepravou.

Dámy a pánové, víceméně stejný typ rozpravy o dynamické povaze kritérií, jaký jsme vedli v případě ekoznačky, probíhal také v oblasti udělování energetických značek. Podle mého názoru je velmi důležité, aby se ekoznačka i energetická značka držely téhož principu, to jest, že se kritéria budou zpřísňovat podle toho, jak se budou zlepšovat naše znalosti, naše dovednosti a naše technologie.

  Roberto Musacchio, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, také bych rád zpravodajům poděkoval. Značka, která je ekologická i udržitelná, to je výzva nového rámcového nařízení o ekoznačce. Nařízení je prvním krokem. Evropský parlament a Rada vedly užitečné a konstruktivní vyjednávání, alespoň co se týče chemických látek. Nyní je řada na Komisi, aby rozvinula stanovená kritéria, realizovala pracovní plán a do roka sestavila první seznam výrobků. Jednotlivé členské státy musí dát instrukce příslušným národním orgánům, navázat styk s evropskou institucí a přijmout kritéria udržitelnosti za závazná.

Co ale znamená environmentální udržitelnost pro ekoznačku? Znamená to uplatňování inovativních výrobních kritérií v průběhu výrobního cyklu: od snižování emisí při výrobních metodách po snižování energetické spotřeby primárních zdrojů, jako je voda, a umisťování výrobních středisek v blízkosti koncových uživatelů. To vše není nic menšího než revoluce. Je to výzva, jíž musí čelit věrohodná snaha bojovat proti klimatickým změnám, ale jedná se také o opravdovou revoluci ve výrobních postupech. Aby bylo možné tato kritéria vytvořit, jsou Komise a nová instituce Společenství vyzváni k tomu, aby zajistily aktivní zapojení předních provozovatelů a využití nejlepších zkušeností, aby mohly využít inovací vyzkoušených těmito operátory v průběhu výrobních cyklů, a tím je učinily přístupné a transparentní.

Nedílnou součástí těchto kritérií je respekt vůči sociálním pracovním normám, ačkoliv nařízení stále obsahuje právně nepřijatelný termín, a to kvůli nepochopitelnému tlaku ze strany Rady v průběhu závěrečných vyjednávání. Tím termínem je „pokud je to vhodné“: v udržitelném rozvoji, v sociálních doložkách a řádné práci nemůže být uplatněna možnost jen „pokud je to vhodné“. Vyloučení, které se vztahuje na značku ekologické kvality pro výrobky, jež stále obsahují jedovaté chemické látky, které jsou škodlivé pro životní prostředí, které jsou rakovinotvorné nebo které mají škodlivý vliv na plodnost, je nicméně jasné a účinné. Ale ještě varování: kontrola ze strany Evropského parlamentu bude obzvláště přísná.

  Luca Romagnoli (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva pana Tatarelly o systému ekoznačky Společenství je zásadním dokumentem. Gratuluji zpravodaji a výboru a věřím, že výrobní postupy a původ musí být jasně a jednoznačně stanoveny. Týká se to samozřejmě spotřebitelské produkce, ale jedná se také o požadavek, aby, pokud se má s podniky zacházet férově a pokud se má předejít nepoctivé a nečisté konkurenci těch, kteří nerespektují parametry společenské a ekologické výroby, se zabránilo dalšímu poškozování trhu, jako je tomu v současnosti.

Jinými slovy, jedná se o respektování pravidel ochrany životního prostředí a samozřejmě sociálních práv pracovníků, přičemž naše orgány by měly mít odpovědnost za to, že se to dodržuje. Ještě jednou gratuluji zpravodaji za jeho vynikající zprávu.

  Martin Bursík, úřadující předseda Rady.− Pane prezidente, vážený pane komisaři, vážené poslankyně, vážení poslanci a hosté, předně dovolte, abych se omluvil za to, že jsem se nedostavil včas a poděkoval za příležitost, že mohu hovořit hned po prvním kole příspěvků frakcí.

Velmi si vážím diskuze, protože se ukazuje, že příspěvky, které zatím zazněly, oceňují práci zpravodajů, Komise a Rady. Zdá se, že je zde v principu nad těmito dvěma návrhy, které předpokládáme v prvním čtení, konsenzus, a to mě velmi těší. Tyto návrhy jsou součástí šestého akčního programu Společenství a balíčku k němu, které zveřejnila Komise v červenci roku 2008, a z toho návrhu akčního programu zcela jednoznačně vyplývá, že je potřebné změnit vzorce chování, vzorce spotřeby a vzorce výroby, že způsob, kterým vyrábíme a spotřebováváme, je neudržitelný. Poškozujeme klima, poškozujeme životní prostředí, poškozujeme zdraví obyvatel a neudržitelně vyčerpáváme přírodní zdroje.

Tato problematika je jednou z priorit českého předsednictví a já věřím, že schválením a revizí stávajících nařízení k ekoznačení a k EMAS se podaří z velké části tuto prioritu předsednictví naplnit. Rád bych poděkoval za práci na těchto předpisech Evropské komisi a členským státům, velkým dílem také Evropskému parlamentu, zpravodajce Lindě McAvan za EMAS a zpravodaji Salvatore Tatarellovi za ekoznačku a všem dalším, kteří jste se podíleli na této práci.

Co se týče ekoznačení, tak byl díky společné práci Rady a Parlamentu společně s Komisí vytvořen kompromisní text, který vylepšuje dobrovolný systém značení produktů především tím, že zjednodušuje systém k udělování ekoznačky. Co je velmi důležité, že pro spotřebitele by ekoznačka měla být více atraktivní. Umožňuje se rozšíření na další výrobky, podařilo se vyřešit i problém, který se týká možného označování potravinových produktů, a tím pádem spotřebitel bude mít možnost při spotřebitelské volbě zvážit a vzít v úvahu dopady výrobků a služeb na životní prostředí a tohle je velmi důležité.

Pokud jde o kompromisní text, který se týká EMAS, ten zase umožní větší zviditelnění organizací, které se dobrovolně tohoto systému zúčastňují, tím zvýší i atraktivitu. Myslím, že je velmi důležité, že se snižuje administrativní zátěž pro velké, malé a střední podniky. Byla veliká debata o nákladech na tento systém a myslím, že jsme našli rozumný kompromis minimálních nákladů, které ale pokryjí transakční náklady na zavedení této značky.

Myslím, že je důležité zdůraznit, že revidovaný systém EMAS se rovněž otevře organizacím, které jsou mimo Evropskou unii, čímž by se měla také zvýšit autorita tohoto systému, což je dáno tím, že se bude směřovat k většímu, globálnějšímu využití tohoto systému.

Jsem přesvědčen, že schválení těchto předpisů bude skutečně přínosem pro evropské podniky, že vytvoří nové příležitosti, které souvisí se současnou krizí i současně s řešením největšího globálního ekologického problému, kterým jsou globální klimatické změny.

Ještě jednou bych rád poděkoval Evropskému parlamentu, zpravodajům, poslancům za plodnou spolupráci na kompromisu a těším se na pokračování této rozpravy.

  Amalia Sartori, (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, věřím, že v dnešní ranní diskusi již byla zdůrazněna skutečnost, že bylo odvedeno hodně práce a že je v této záležitosti dosaženo široké shody. Jde o to, že i po konzultacích s Radou může dojít o programu EMAS ke shodě již v prvním čtení a po jediném trialogu, Co tedy ještě můžeme říci a dodat k tomu, co již bylo řečeno? EMAS a ekoznačka jsou jistě nástroji, které mohou podpořit informovanou volbu podniků, sdružení a institucí na jedné straně a spotřebitelů na straně druhé. Musíme ale zlepšit komunikaci. Poukázalo na to mnoho poslanců, kteří hovořili přede mnou, a já bych to také zopakovala, protože si myslím, že se jedná o zásadní krok.

Máme mezinárodní systém ISO, který všichni znají. O tom svědčí počet registrací. Jako Evropská unie musíme podniky přimět, aby pochopily, proč mají zvolit evropský systém místo mezinárodního. Mít za cíl zvýšení povědomí o životním prostředí všech lidí. a zapojit přitom jen 4 000-5 000 podniků v Evropské unii, což jsme dosud učinili, není zrovna dobrý výsledek. Musíme jej zlepšit a zlepšení znamená především informovat, informovat a ještě více informovat.

Například radnice nevědí, že by mohly získat potvrzení EMAS, a jít tak dobrým příkladem. Úřady patrně obdržely příslušná oznámení, ale ta se ještě do myslí a povědomí úředníků nedostala. EMAS proto vyžaduje větší zapojení. Všichni zaměstnanci organizace s osvědčením EMAS se podílejí na zlepšování působení výrobku na životní prostředí: spotřebovávají méně vody, méně energie, třídí odpad. To by se mělo stát cílem, kterého je třeba dosáhnout, a to především těmi, kdo mohou ostatním jít příkladem, a zadruhé těmi, kdo věří, že z toho mohou mít zisk, podniky, společenství a naši spotřebitelé, kteří cítí, že jsou jim tímto způsobem nabídnuty lepší záruky.

  Richard Howitt (PSE). – Pane předsedající, mohu podpořit kolegyni Lindu McAvanovou a pogratulovat členům Výboru pro životní prostředí k předložení této zprávy? Jako zpravodaj Parlamentu pro sociální odpovědnost podniků bych rád k této rozpravě přispěl tím, že rozpravu o udělování ekoznaček a programu EMAS, pokud jde o předkládání zpráv podniky, uvedu do širších souvislostí toho, o co se snažíme v oblasti sociální odpovědnosti a zodpovědnosti firem, a zejména bych se rád zabýval tím, zda je dobrovolný systém oproti povinným systémům tou správnou cestou vpřed a zda bychom měli mít systémy zaměřené na Evropu a nebo systémy globální.

Problémem z pohledu sociální odpovědnosti firem je to, že rozšiřování dobrovolných systémů může být dražší a méně průhledné a může nakonec způsobit konkurenci, která je pro podniky a spotřebitele i pro všechny aktéry nehospodárná. Pro některé podniky může být samozřejmě lákavé použít ten nejméně obtížný a nejlevnější – ale také nejméně účinný – nástroj.

Problém dobrovolnosti také tkví v tom, že s ohledem na klimatické změny nebude dostačující. Když prošel zákon o klimatických změnách národním parlamentem v mém vlastním členském státě, Velké Británii, zaujalo mě, jak britská Federace zaměstnavatelů CBI, řekla, že chce, aby podniky povinně předkládaly zprávy o klimatických změnách. Vzhledem k tomu, co v Evropské unii tvrdíme o tom, co vše je zapotřebí v souvislosti s klimatickými změnami udělat, je otázkou, zda je dobrovolnost dostatečná, a to při provedení změn, na nichž jsme se ve zprávě shodli.

A nakonec, otázka globálního oproti evropskému přístupu. V systému EMAS je 4 000 společností a v systému ISO 14001 je 35 000 společností. Je to proto, že získat osvědčení ISO méně obtížné anebo proto, že naše společnosti fungují na globálních – nejen evropských – trzích a chtějí mít přístup globální trhy?

Vyzývám Komisi, aby nejen propagovala a uplatňovala systém EMAS, jehož úspěch si přeji, ale aby se také dívala za hranice Evropské unie a zavedla a posílila globální iniciativy zaměřené na podávání zpráv společností o emisích uhlíku a na další aspekty odpovědnosti firem, abychom získali silné globální mechanismy, a to takové, které můžeme zavést a podporovat na našem vlastním kontinentě. Pokusme se o obě cesty.

  Mojca Drčar Murko (ALDE). – Pane předsedající, evropské právní předpisy byly nastaveny tak, aby podnítily podniky ke zlepšení výrobků a k získání vyšších norem energetické účinnosti a souladu v oblasti životního prostředí.

Nástrojem k tomu je ekoznačka jako součást akčního plánu EU o udržitelné výrobě, spotřebě a průmyslové politice, stejně jako EMAS, systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí. Jedná se o vytvoření rovnováhy mezi regulativními a tržními nástroji s cílem rozvíjet dobrovolné normy pro různé výrobky a služby nebo pomoci optimalizovat výrobní procesy a zefektivnit využívání zdrojů.

Problémem je, jak mohou být moderní technologie využity k ochraně životního prostředí a jak by se mělo pomoci průmyslu nebo službám při propagaci ekologické hodnoty výroby. Cílem ekologických osvědčení je zaručit synergii s dalšími právními předpisy, které se zabývají ekologickými aspekty výrobků. EMAS šetří zdroje, mezi nimi i vodu.

Z předchozí zkušenosti víme, že osvědčení nebyla na různé úrovni dostatečně zkoordinována. Současné dobrovolné a regulativní nástroje nebyly za účelem synergie propojeny. První přezkum systému EMAS nebyl povzbudivý. Původně se čekalo, že společnosti registrované v rámci EMAS budou mít lepší výsledky, protože ekologické požadavky EMAS jsou ve srovnání se staršími a známějšími osvědčeními typu ISO 14001 přísnější. Ale společnosti registrované v rámci EMAS si nevedly lépe a tento systém pro vynikající ekologické působení byl ve srovnání s ISO 14001 slabší.

Komise našla důvody nedostatečné úspěšnosti – systém je příliš přísný, příliš drahý a příliš složitý – a navrhla přijatelná zjednodušení.

Zpravodajka paní McAvanová provedla cenné dodatečné úpravy. Mezi nimi je instrukce pro definování systému EMAS, kterou považuji za obzvláště důležitou. Měla by organizacím pomoci přejít snáze z norem ISO na normy EMAS.

Jsem si jistá, že naše doplňující návrhy návrh nařízení Komise zlepšily a že jsme ho přiblížili uživatelům. Předpokládáme, že objektivní systém vydávání osvědčení ocení i spotřebitelé.

Doufám, že to pomůže organizacím si vybrat nejrozumnější systémový přístup, který zajistí provázanost různých oblastí ochrany životního prostředí.

  Roberta Angelilli (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, především bych ráda pogratulovala zpravodaji k vynikající práci, kterou odvedl. Jedním jsem si jista: toto poskytne dodatečný impuls k rozšíření výrobků s ekoznačkou v Evropě. V době, kdy je životní prostředí palčivým tématem a požadavky na ekologické výrobky rostou, dokonce i v neevropských zemích, jako jsou Spojené státy a Čína, ekoznačka bude jedním z nástrojů, která zvýší konkurenceschopnost evropských výrobků na mezinárodním trhu. Ekoznačka je vlastně něčím víc, než jen značkou ekologické kvality: prostřednictvím průběžného vylepšování a připůsobování výrobku a požadavků na jeho vynikající ekologické působení se ekoznačka stane stimulem neustálého zlepšování a inovace.

Tato zpráva umožní větší rozšíření výrobků s ekoznačkou, podpoří jejich znalost, aniž by jakkoliv snížila záruky ochrany zdraví spotřebitelů. Na závěr ještě dodávám, že moje země, Itálie, se počtem udělených licencí řadí mezi přední země v Evropě a velký počet z nich tvoří licence v odvětví turistiky, které tak může těžit ze značky evropské ekologické kvality, která je evropskou veřejností ceněna i zaručena.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL). – (SV) Pane předsedající, EMAS, systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí, v principu znamená, že podnik nebo organizace provádí ekologický přezkum, zkoumá svůj vlastní dopad na životní prostředí, navrhuje si politiku ochrany životního prostředí, klade si cíle a přichází s akčním plánem. Bohužel, EMAS k dnešnímu dni nezaznamenal větší úspěch, neboť od roku 1993, kdy byl systém zaveden, se do něj zaregistrovalo pouze 4 200 organizací, což je chabý výsledek v porovnání s 35 000 organizací v EU, které získaly osvědčení ISO 14001. Proto je přezkum EMAS oprávněný, prostě je třeba, aby se stal přitažlivější, a také je nutné omezit byrokratickou zátěž pro podniky a organizace.

V průběhu vyjednávání mezi Radou a Parlamentem byla řada aspektů EMAS potlačena. Například se nyní od Komise požaduje, aby navrhla vyčerpávající referenční dokument pro co největší množství odvětví, a to na základě prioritního programu. Text také jasně udává, že logo EMAS nesmí být za žádných okolností zaměnitelné s jinou ekologickou značkou výrobků. Jedná se o skutečné vylepšení.

Před chvílí se kolega Jens Holm dotázal Komise, zda se generální ředitelství Komise v EMAS zaregistrovaly, podobně jako to učinil Parlament. Člověk by si myslel, že orgány EU by měly povinně jít příkladem, ale odpověď zněla, že Komise neplní žádné vnitřní cíle v oblasti emisí a že se v systému EMAS zaregistrovalo pouze pět z generálních ředitelství Komise. Podle mého názoru je to zavrženíhodné a ráda bych využila této příležitosti a položila Komisi otázku znovu: kdy Komise hodlá zajistit, aby všechna její generální ředitelství vstoupila do systému EMAS?

  Roberto Fiore (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, naprosto rozumím dobrým úmyslům pana zpravodaje, ale věřím, že tato ekoznačka bojuje s vážnými problémy, které v současnosti sužují zemědělství a výrobu, zejména v době krize. Především ale věřím, že je zásadní chránit národní produkci proti nekalé konkurenci. Mám na mysli země, jako je Čína, kde se některé zboží vyrábí v otrockých podmínkách; mám na mysli laogai, koncentrační tábory, kde se provádí zemědělská a průmyslová výroba; a mám také na mysli některé dobře známé nápoje, jejichž konzumace je ve světě široce rozšířena bez ohledu na skutečnost, že nevíme, co obsahují. Jinými slovy, ochraňovat výrobu proti nekalé konkurenci a potom učinit kroky k tomu, aby výroba splňovala národní potřeby. Jsme si vědomi toho, že v současnosti je evropská produkce obilí a dalších zemědělských produktů obecně nízká, zejména v této době krize. Obávám se, že to může vést ke zvyšování nákladů našich výrobců, ale nemá to žádný dopad na obrovský problém, který spočívá v základech krize, a dokonce evropské národní ekonomiky, a tím je nekalá konkurence.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Pane předsedající, na začátku bych ráda pogratulovala oběma zpravodajům, paní McAvanové a panu Tatarellovi, za zprávy o EMAS a ekoznačce. Zabývají se velmi důležitými oblastmi řízení podniků z hlediska životního prostředí a ekoznačky, celou oblastí snižování odpadů, snižováním spotřeby vody a doufejme i snížením plýtvání s potravinami.

Pokud mohu, ráda bych zmínila něco, co mě velmi dráždí: v EU se ve skutečnosti mrhá 30 % veškerých potravin. Takzvané „datum doporučené spotřeby“ je velmi často příliš konzervativní a má za následek lehkomyslné plýtvání, neboť se vyhazují jinak velmi dobře poživatelné produkty. To je i součástí značení; vypořádejme se s tím a uvidíme, k čemu to povede.

Mám také stále větší výhrady k tomu, jak spěcháme s lepší informovaností spotřebitele při výběru, můžeme se totiž dočkat přesně opačného výsledku, než k jakému má vést směrnice o údajích týkajících se potravin z hlediska jejich vlivu na zdraví, označování GM, informace o potravinách určené spotřebitelům – tento problém ještě nebyl vyřešen. A k tomu tu ještě máme celý příběh obklopující ekoznačku. Když se každý žene na přední pozici – ale i kdyby za zadní pozici – jak se všechny ty informace, všechny svým způsobem chvályhodné, vejdou na etiketu výrobku v čitelném písmu tak, aby v konečném důsledku pomohly konkrétnímu občanovi v informovaném výběru? Pochybuji o tom.

Mohu-li na chvíli vystoupit v roli místopředsedkyně Výboru pro rybářství, ráda bych zaznamenala dva patrně souběžné procesy pro ekoznačení produktů rybolovu. V roce 2005 přijala Komise sdělení, aby zahájila rozpravu o přístupu Společenství k programům ekoznačení produktů rybolovu. Následně v roce 2006 přijal Evropský parlament zprávu kolegyně Carmen Fraga Estévezové, která Komisi vyzývala, aby představila návrh systému ekoznaček pro rybí produkty Společenství. V roce 2008 Generální ředitelství pro námořní záležitosti a rybolov oznámilo návrh nařízení o ekoznačce Společenství pro produkty rybolovu, jehož přijetí se předpokládalo v březnu 2009. Na tomto návrhu se však stále pracuje a mám pocit, že je nám slibován do konce roku.

Mezitím Generální ředitelství pro životní prostředí zaslalo Evropskému parlamentu horizontální návrh o systému ekoznačky Společenství, který zahrnuje všechny výrobky včetně rybích a výrobků akvakultury, stejně jako upravených zemědělských produktů. Bez ohledu na písemné protesty předsedů obou výborů, Výboru pro rybářství a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, nebyly tyto výbory zapojeny.

Těší mě, že mohu dnes oficiálně potvrdit, že Rada, Parlament a Komise se teprve nedávno shodly na prohlášení o dalším postupu, které nezávisle na přijetí nařízení o ekoznačce říká, že Komise potvrzuje svůj úmysl navrhnout nařízení o ekoznačce pro produkty rybolovu, a to před koncem roku. Dále pak to, že studie předpokládaná v čl. 6 odst. 5 písm. a) nařízení o ekoznačce, jenž se zabývá dalšími hledisky, jako je úprava, předbalování, balení a doprava, která bude zkoumat proveditelnost rozšíření oblasti působnosti nařízení o ekoznačce na potraviny, včetně rybích a akvakulturních výrobků, neovlivní nebo nebude předem posuzovat přijetí tohoto nařízení. Toto prohlášení také upřesňuje, že se ekoznačka bude doplňovat s nařízením o zvláštních produktech rybolovu.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE). – (RO) Snížení spotřeby energie a účinné řízení zdrojů jsou v současnosti základními principy mnoha socioekonomických aktérů. Od zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí Společenství v roce 1993, se do tohoto programu zaregistrovalo přibližně 4 200 organizací. Myslím, že je zapotřebí tento systém upevnit tím, že rozšíříme počet organizací, které jej uplatňují a tím, že jej budeme považovat za vzor pro systém řízení podniků z hlediska ochrany životního prostředí.

Palác rumunského parlamentu spotřebovává tolik elektřiny jako město o 20 000 obyvatelích. Vedení této instituce jsem již navrhla, aby se k tomuto systému připojila co nejdříve. Zaměření zvláštní pozornosti na malé organizace, jako jsou MSP a místní úřady, je podle mého názoru důležitým krokem k rozšíření působení na životní prostředí v nejširším možném měřítku.

Komisi a členské státy bych vyzvala k tomu, aby se všemožně snažily o propagaci EMAS, zejména tím, že budou oplátkou za účast poskytovat pobídky. Co se týče sledování pokroku, jehož EMAS dosáhl, povede to k přijetí systému a vytvoření podmínek pro kladný vývoj v této oblasti.

Myslím, že návrh zpravodaje, aby byl představen manuál pro uživatele, lze vítat v momentě, kdy jazyk a stanovené požadavky budou prostřednictvím tohoto dokumentu přístupnější. Momentálně je využíván roční cyklus předkládání zpráv, jenž shledávám odpovídající a nechápu, proč je zapotřebí zavést nový tříletý cyklus, který bude jen matoucí. Ačkoliv EMAS musí ještě dokázat svou životaschopnost a účinnost, podporuji jeho pokračování na tak dlouho, jak je nutné, s tím, že je jeho hlavním cílem zachovat neporušenost životního prostředí. Děkuji vám.

PŘEDSEDAJÍCI: DIANA WALLIS
Místopředsedkyně

  Holger Krahmer (ALDE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, zásadně vítám evropskou ekoznačku. Je správné, abychom učinili nový pokus o další rozšíření ekoznačky Společenství. Myslím si také, že je správné ponechat do budoucna dobrovolnou povahu tohoto systému.

V budoucnu bude tento systém značky uplatněn tam, kde se platí jasná kritéria a měřítka, což musí být splněno ještě předtím, že bude možné ekoznačku použít. V tomto ohledu vyzývám Komisi, aby navrhla rozumná, jasná a srozumitelná kritéria. Jejich jádrem musí být myšlenka na přilákání lidí k systému. Byla by velká škoda, kdyby zavedení ekoznačky mělo selhat kvůli byrokratickým překážkám.

Na konec to bude spotřebitel, kdo rozhodne o tom, zda ekoznačka uspěje nebo selže, protože ekoznačka musí být přijata právě spotřebiteli. Sám jsem spojen s ekoznačkou Modrý anděl, kterou máme v Německu, nakonec to ale nesmí být otázkou osobní preference, ale spíše by se mělo jednat o to, předat spotřebiteli informaci o konkrétních kvalitách výrobku hned na první pohled. Pro spotřebitele bude přidanou hodnotou to, když členské státy nebudou používat vlastní symboly a když bude na evropské úrovni existovat jednotný symbol. Zmatek symbolů spotřebitele spíše odrazuje, než aby je informoval. Jeden symbol, jeden závěr – to je to, na čem bychom měli všichni společně pracovat.

  Antonio De Blasio (PPE-DE) . – (HU) Dobrovolný systém ekoznačky je vysoce důležitý, protože má za cíl podporovat šíření výrobků šetrných k životnímu prostředí po celé Evropě, a to během jejich výroby i spotřeby. Rád bych upozornil na důležitost reformovat systém ekoznačky a na nutnost zjednodušit systém tím, že se zmenší administrativní zátěže pro  používání značky a rozšiřování kategorie produktů, které jsou do systému zapojeny. Jsem ale toho názoru, že tohle všechno samo o sobě úspěch reformy nezaručí.

Pokud v důsledku těchto opatření výrobky nesoucí květinovou značku spadnou do vyšší cenové kategorie, jako je tomu v případě organických produktů, pak snahy o podporu spotřeby těchto výrobků selžou.

Věřím, že musíme zabránit tomu, aby přidaná hodnota používání ekoznačky na evropské úrovni vedla k vyšší ceně těchto výrobků. V dlouhodobém horizontu zajištění a podpora široké distribuce těchto výrobků bude možná, jen pokud bude doprovázena opatřeními omezujícími cenu a daňovými nebo jinými výhodami.

Kromě udržování stabilních cen nesmíme zapomenout na potřebu šíření informací mezi spotřebiteli a výrobci, a proto musí orgány EU a vlády členských států poskytovat informace o výhodách zaručených značkou a o katalogu produktů, které jsou do systému zapojeny. Aby spotřebitelé změnili své nákupní návyky, jsou nezbytné rozmanité propagační a informační kampaně.

Rád bych také zdůraznil důležitost navržení podrobného pracovního programu pro dosažení nových cílů, což by mělo zajistit, aby měly všechny zúčastněné strany možnost se zapojit do jeho zpracování. V důsledku neustále se měnícího prostředí v oblasti poskytování služeb se tyto cíle musí každoročně přezkoumávat.

Musíme pochopit, že naším společným úkolem, bez ohledu na naši národnost nebo národní závazky, je chránit naše životní prostředí, čímž vytváříme příležitosti pro šíření těchto cílů a hodnot, které Evropská unie prohlašuje za vlastní a o nichž jsem přesvědčen, že jsou zásadním předpokladem pro plnohodnotný život. Tato povinnost na naší straně také znamená, že musíme mít možnost vybrat si z různých výrobků v téže cenové kategorii ty, které byly vyrobeny procesem šetrným vůči životnímu prostředí.

Děkuji zpravodaji za spolupráci, co se týče mnou navržených pozměňovacích návrhů. Děkuji mu za přípravu zprávy a vám děkuji za to, že jste mě poslouchali.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Rád bych pogratuloval zpravodajům za jejich skvělou práci. Myslím, že kolegové poslanci, paní Linda McAvanová a pan Salvatore Tatarella zpracovali zprávy, které Evropské unii pomohou zůstat jedním z nejšetrnějších světových regionů vůči životnímu prostředí. Lidé si občas dělají legraci, stejně jako říkají naprosto vážně, že přísné a jasné normy jsou nejdůležitějším vývozním artiklem EU. Poté, co se společnosti z různých kontinentů přísnějším evropským požadavkům přizpůsobí, často je pak dodržují i na dalších světových trzích.

V současnosti jsou vnitrostátní ekoznačky rozšířenější a známější než ekoznačky EU. Proto souhlasím se zpravodajem, že je zapotřebí se více snažit o to, aby byla tato značka pro všechny spotřebitele v Evropě i mimo ni snadněji poznatelná. Zde by měly instituce EU, národní vlády i jednotlivé podniky předvést více iniciativy. Spolu s hlubší integrací trhů zemí EU je tvorba evropské ekoznačky a harmonizace požadavků nevyhnutelným procesem, jenž je prospěšný všem účastníkům na trhu.

Obnovení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) je rovněž vítáno. Zatím jeho popularita pokulhává za mezinárodní normou ISO 14001. Souhlasím s názorem, že jakmile budou sladěny požadavky na certifikaci EMAS a ISO, bude možné přilákat více organizací a dané požadavky se stanou normami, které se budou doplňovat a ne si konkurovat.

Jsem si jist, že v budoucnu bude ochraně životního prostředí a omezení bezmezné spotřeby věnováno více pozornosti. Podle mého názoru obě zprávy k takovémuto vývoji přispívají.

  Dorette Corbey (PSE). – (NL) Paní předsedající, jsem zavázána paní McAvanové a panu Tatarellovi za jejich vynikající práci v oblasti ekoznaček a systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS). Ekologicky uvědomělý spotřebitel si může vybrat mezi různými ekoznačkami, z nichž mnohé souvisejí s organickými výrobky. Evropská ekoznačka se vztahuje ke všem výrobkům a je velmi cenným doplňkem.

Evropská ekoznačka ale už mnoho let slábne. Kytičku v kruhu hvězd jsem viděl jenom na značkovém toaletním papíru. Proto vítám nová pravidla, která zlepší ekoznačku a učiní je známější. Členské státy musí zajistit, aby ekoznačka získala uznání široké veřejností.

Evropská ekoznačka potřebuje jasná kritéria a mohla by zabránit šíření všech možných dobře míněných ochranných známek. Široce podporovaná a okamžitě rozpoznatelná ekoznačka by mohla podnítit výrobce, aby zlepšili své výrobky, aby snížily spotřebu materiálů a energie a aby více recyklovali. To samozřejmě vyžaduje jednoznačná kritéria. Výrobci budou muset vyhovět novým a přísnějším kritériím, aby si ekoznačku zasloužili, a to je správné. Kritéria budou založena na vědecké analýze celého životního cyklu produktů, což je skvělé. Nakonec jen nejlepších 10 % až 20 % výrobků v každé kategorii získá ekoznačku.

Zpravodaj a stínoví zpravodajové také navrhují prozkoumat, zda by se do pole působnosti ekoznačky mohly zahrnout potraviny a nápoje. Připadá mi, že je podstatný je čas, nejen pro rybářský průmysl, ale také v mnoha dalších odvětvích. Konečně, potraviny a potravinářství představují pro životní prostředí začnou zátěž a ekoznačka by v tomto ohledu mohla přinést řešení.

Také souhlasím s tím, co řekli na začátku této rozpravy paní McAvanová a pan Wijkman, a sice že je důležité, zejména nyní, zapojit pobídky pro výrobu šetrnou vůči životnímu prostředí a pro úsporné využívání energií, přičemž tyto právní předpisy na tom budou mít svůj podíl.

  Martí Grau i Segú (PSE). – (ES) Paní předsedající, podpora udržitelné výroby je výhodná v tom, že prospívá konkurenceschopnosti podniků a zájmům spotřebitelů, co se týče kvality života a individuálních závazků k životnímu prostředí.

V tomto ohledu je ekoznačka dobrým nástrojem a podpora opatření, o nichž dnes vedeme rozpravu, by nás proto měla těšit. Ekoznačka se i nadále týká jen velmi omezeného počtu výrobků; spotřebitelé ji stále málo znají, ale přesto se často bez oprávnění kopíruje. Proto věřím, že přezkum, který v evropských orgánech realizujeme, pomůže dostat tyto problémy pod kontrolu.

Měli bychom si být vědomi další základní skutečnosti: ekoznačka by neměla odrážet standardní praxi v rámci udržitelné výroby; ekoznačka by měla odrážet vynikající praxi v rámci udržitelné výroby, což by mělo stále více převládat. Naší výzvou je, aby naše ekonomika byla šetrná vůči životnímu prostředí; ekoznačka by proto měla vyjadřovat nejvyšší míru dobrých postupů uvedených na trh, v nichž se odráží úcta vůči životnímu prostředí.

Tento týden proběhla ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů počáteční výměna názorů týkající se zprávy, jejímž jsem zpravodajem, která se zabývá názvy textilních výrobků a příslušného označeni značkami. Podle mého názoru je textilní odvětví dobrým příkladem toho, že bychom měli nejen učinit schvalovací procesy nových produktů – v tomto případě nových vláken – pružnější, ale také usilovat o posílení ekoznačky spolu s učiněním dalekosáhlejších opatření tak, aby se odvětví jako celek posunulo směrem k udržitelnosti. Pouze takto budeme schopni konkurovat jiným trhům, které ve výrobě tolik nerozlišují mezi jednotlivými výrobky, a jen takto budeme schopni uspokojit spotřebitelskou poptávku, která je naštěstí stále vybíravější.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, současná potřeba právních předpisů EU volá po takovém zjednodušení, aby byly zákony jasné a srozumitelné každému občanovi. Ekoznačka znamená informování spotřebitele o ekologických otázkách včetně informací o produktu, což mu umožní se rozhodnout, zda si jej koupí nebo ne. Zavedení systému přispěje ke zlepšení stavu životního prostředí a bude působit proti klimatickým změnám. Přispěje také ke snížení spotřeby vody.

Značka výrobku šetrného k životnímu prostředí by měla obsahovat informace o množství a dalších záležitostech a měla by být jasná a čitelná. Vyšší spotřeba organických a přírodních potravin a regionálních produktů přispěje ke zlepšení zdravotního stavu naší společnosti.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, protože mám dnes nahoře na galerii skupinu návštěvníků ze Štýrska, pokusím se začít rakouskou variantou němčiny.

Pokud je výrobek odpovídající, musí se to dát najevo a to, co je na něm napsáno, musí být správné. To je pro nás všechny důležité, nejen v této rozpravě. Měli bychom ukázat, že Evropa vynakládá úsilí v konkrétních oblastech a velmi dobře si v nich vede. Měli bychom také zajistit, abychom na každém výrobku neměli nesčíslně značek a je čas – a nejen teď před evropskými volbami – ukázat lidem doma i jinde, že Evropská unie pracuje na užitečných věcech, které se dotýkají samotných občanů, a že mnoho nesmyslných věcí, které denně slyšíte nebo čtete, není pravdivých.

  Předsedající. − Děkuji vám, pane Racku. Vaši hosté se dozví, že je zastupujete dobře.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Informace o ekoznačce výrobku musí být srozumitelná, zatímco samotná značka musí být umístěna tak, aby byla jasně vidět a určovala daný produkt. Informace ekoznačky musí odkazovat k energetickému výkonu výrobku, musí být snadné na porozumění a měly by být založeny na vědeckých důkazech.

Komise a členské státy musí zajistit, že jsou pro zvyšování povědomí o ekoznačce a propagační kampaně vyčleněny nezbytné fondy. Vyzývám Evropskou komisi, aby vytvořila oficiální webovou stránku Evropské unie, která bude obsahovat všechny informace a praktické aspekty týkající se ekoznačky v Evropské unii.

Při přezkoumávání kritérií ekoznačky pro různé výrobky během 18 měsíců se setkáváme s množstvím byrokracie. Pokud chceme, aby byl systém účinný, nesmí být doprovázen narůstající byrokracií. Věřím ale, že pracovní plán Společenství je zapotřebí alespoň na tři roky, aby vytyčil společné cíle a navrhl předběžný seznam skupin výrobků, které budou považovány za prioritní.

Při vytváření kritérií ekoznačky nesmíme přijmout ustanovení, jejichž plnění by vyžadovalo po MSP nepřiměřená administrativní a ekonomická opatření. Děkuji.

  Martin Bursík, úřadující předseda Rady. − Děkuji za mimořádně pozitivní a zajímavou debatu na toto téma. Já myslím, že základní charakteristikou konzumu a konzumní společnosti je spotřeba. Já jsem měl příležitost projít společností, která 40 let žila v totalitě a měla nedostatek zboží a ten konzumní potenciál byl ohromný. Prošli jsme si vývojem a myslím, že je to zajímavá zkušenost i pro další rozšiřování Evropy a modernizaci rozvojových zemí. Prošli jsme si obdobím ohromné vůle po konzumu, po spotřebě. Přesto se ukazuje, že když se najednou objeví ta možnost, ta široká škála produktů a zboží, že se rozšiřuje podíl lidí ve společnosti, kteří jsou citliví ke kvalitě potravin, kvalitě produktů, kvalitě vody, kvalitě ovzduší, a že je velmi podstatné, jestli dokáže Evropa poskytnout těmto spotřebitelům informaci o tom, jaké dopady na životní prostředí, zdraví, klima, na udržitelný vývoj v dalších oblastech, např. kromě Evropské unie, má spotřeba těch kterých produktů, toho kterého zboží.

A proto si myslím a věřím, že jestli Evropský parlament schválí tato dvě nařízení, tak to bude velmi hezký dárek pro občany Evropské unie, protože budou mít možnost z daleko širšího výběru. Věřím, že se rychle podaří zařadit i výrobky a potraviny tolik diskutované v debatě, a věřím, že vlastně tohle umožní občanům Evropské unie, aby vlastní spotřebitelskou volbou přispěli aktivně k ochraně životního prostředí, a že tím dáme občanům možnost cítit se lépe a mít lepší pocit z toho, že se také aktivně sami, každý jeden z nich, podílí na ochraně životního prostředí. Velmi rád bych všem – znovu opakuji zpravodajům, Radě, Parlamentu, Komisi – poděkoval za tento návrh a také za velmi dobrou spolupráci s českým předsednictvím a za to, že se nám podařilo, věřím, dovést tuto materii v prvním čtení k úspěšnému finále.

  Stavros Dimas, člen Komise. − (EL) Paní předsedající, rád bych na úvod poděkoval všem řečníkům v dnešní rozpravě za jejich velmi konstruktivní a pozitivní projevy.

Na základě textu dohodnutého pro EMAS budou mít organizace a podniky, zejména malé a střední podniky po celém světě, přístup k jednoduchému a účinnému systému řízení podniků z hlediska ochrany životního prostředí.

S revidovaným systémem EMAS získají zúčastněné podniky čistou výhodu, a to s ohledem na skutečnost, že budou moci použít své ekologické zprávy k propagaci svého ekologického působení u spotřebitelů a dalších podniků, kontrolorů a auditorů.

Díky doplňujícím návrhům Parlamentu, byl text nařízení o ekoznačce z hlediska životního prostředí ještě více vylepšen a nyní je pro podniky přístupnější. Pozměňovací návrhy Parlamentu také hrají nesmírně důležitou roli v garantování důvěryhodnosti značky mezi spotřebiteli a ekologickými organizacemi.

Revidovaná ekoznačka je pružnější a umožní stanovení kritérií pro zařazení většího množství zboží a služeb v pozdější fázi, zejména v kategoriích zboží s důležitým dopadem na životní prostředí, a proto má i obrovský prostor pro zlepšení.

Schválení tohoto textu v prvním čtení zvýší množství výrobků s ekoznačkou a poskytne spotřebitelům při nakupování daleko větší výběr. Naším cílem samozřejmě je, aby systém evropské značky získal široké uznání a aby byl platný a důvěryhodný na mezinárodní úrovni.

Mezitím je ale nutné, aby ekoznačka byla nejdříve uznána spotřebiteli a podniky v Evropské unii.

Proto bych rád zdůraznil, že pan Wijkman měl pravdu, když poznamenal, že potřebujeme posílit komerční podporu, dostat ekoznačku dále na trh. To je přesně ten důvod, proč Komise vyčlenila na posílení vstupu ekoznačky na trh daleko více zdrojů a prostředků než kdy jindy.

Také plně podporujeme názor vyjádřený panem Howittem na možný vývoj systému EMAS na mezinárodní úrovni. Abych byl konkrétní, mezinárodní normy ISO byly do systému EMAS začleněny. EMAS bude nyní otevřený pro využití mezinárodními společnostmi mimo Evropskou unii.

Chceme omezit byrokracii a zajistit, aby různé texty, které odkazují na příslušná kritéria, byly jednoduché a vyhovující a aby ekoznačka byla co nejvíce sladěná s dalšími mezinárodními a národními značkami.

Text našeho návrhu poskytuje tuto možnost v tom, že obsahuje odkaz na návrh zvláštních vysvětlujících dokumentů a přijetí zvláštních pravidel pro propagaci slaďování s národními značkami.

Předkládám tři stanoviska Komise sekretariátu Parlamentu k zařazení do zápisu z dnešního zasedání:

– První se týká způsobu, jakým se bude nakládat se zavádějícími tvrzeními o produktech rybolovu. Komise má v úmyslu navrhnout nařízení, které zakáže označování značkami, které budou obsahovat zavádějící tvrzení a které jsou neslučitelné s udržitelným rybolovem.

– Druhé stanovisko se týká úmyslu Komise zajistit, aby revidované nařízení o ekoznačce neporušovalo nařízení vztahující se k chemickým produktům, jako je například nařízení REACH.

– Třetí stanovisko se týká plánu Komise znovu prozkoumat úroveň poplatků u produktů s ekoznačkou.

Na závěr bych rád řekl, že systém EMAS i ekoznačka jsou výjimečnými iniciativami. Dosud nebyl plně využit potenciál ani jedné z nich a souhlasím s paní Svenssonovou, že by měl být využit nejen ve všech pěti generálních ředitelstvích a výborech, ale také v ostatních generálních ředitelstvích, o což usilujeme prostřednictvím rozhodnutí, které nyní připravujeme. Evropský parlament se rozhodl systém EMAS využívat a totéž očekáváme od Rady.

Dnes navržený přezkum umožní systému EMAS a ekoznačce stát se referenčními body pro zdravé řízení podniků z hlediska ochrany životního prostředí a nejlepšího působení produktů na životní prostředí.

Rád bych proto ještě jednou zdůraznil důležitost dosažení shody v prvním čtení. V textu byla učiněna řada užitečných změn a výsledky jsou velmi vyrovnané. Proto vás vyzývám, abyste tento text podpořili jako celek bez dalších změn.

Ještě než skončím, bych rád znovu poděkoval zpravodajům za jejich nesmírně užitečný příspěvek. Skutečně věřím, že díky jejich tvrdé práci a ve spolupráci s českým předsednictvím jsme v pozici jej schválit v prvním čtení, což je velmi důležité.

1) Pokud se týče nařízení o ekoznačce a vztahu k nastávajícím právním předpisům pro rybolov

Nezávisle na přijetí nařízení o ekoznačce Komise potvrzuje, že má v úmyslu navrhnout nařízení o ekoznačce produktů rybolovu do konce tohoto roku, které bude hlavně založeno na kritériích pro udržitelný rybolov.

Studie předpokládaná v čl. 6 odst. 5 písm. a) nařízení o ekoznačce, která se zabývá dalšími hledisky, jako je úprava, předbalování, balení a doprava, a která bude zkoumat proveditelnost rozšíření rozsahu působnosti nařízení o ekoznačce na potraviny včetně produktů rybolovu a akvakultury, neovlivní ani předem neodsoudí přijetí tohoto nařízení.

2) Pokud se týče spojitosti s právními předpisy o chemikáliích

Komise zajistí, aby realizace nařízení o ekoznačce byla v souladu s ostatními příslušnými právními předpisy Společenství, které se zabývají látkami, přípravky a směsmi.

3) Pokud se týče přezkumu poplatků

Komise potvrzuje, že má v úmyslu přezkoumat úroveň poplatků pro ekoznačku, a to do 18 měsíců od doby, kdy nařízení vstoupí v platnost, přičemž vezme v potaz administrativní náklady členských států při zavádění systému a navrhne přezkum úrovně poplatků tak, jak to bude vhodné.

  Salvatore Tatarella , zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, pane ministře, pane komisaři, dámy a pánové, také vítám příležitost poděkovat všem, kdo se zúčastnili rozpravy, která odhalila široký souhlas s prací, která byla odvedena ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Rozprava také nabídla více vhledů, další podněty a návrhy, o nichž doufám, že budou pro Komisi a členské státy cenné během plnění jejich povinností.

Tím, že Parlament vedl tuto rozpravu a dnes i hlasoval, naplnil fakticky svůj závazek vůči těmto dvěma důležitým záležitostem. Nyní je řada na Komisi, aby k tomu řekla své: s potěšením jsem vyslechl tři stanoviska oficiálně přednesená komisařem. Očekáváme od Komise, že vypracujestudii zvláště se zaměřením na potraviny, takže se zabrání případnému nedorozumění mezi touto značkou a organickými produkty. Těšíme se na nařízení o rybích výrobcích – a Výbor pro rybolov jej očekává obzvláště dychtivě. Děkuji Výboru pro rybolov za to, že nám v této obtížné době pomohl.

Upozorňuji Komisi na výjimky pro toxické produkty: postupujte velmi opatrně a obezřetně. Co se týče propagační kampaně, doufáme, že kampaně Komise jsou účinné a cílené tak, aby se dostaly k široké veřejnosti a zejména mladým lidem. Doufáme, že budou respektovány pevně stanovené lhůty, které jsme se snažili zavést, i omezení testování na zvířatech. Zbývá mi podělit se už jen o jednu malou obavu a lítost: možná jsme mohli udělat něco víc pro smlouvy. Je to tedy práce na příště.

  Linda McAvan, zpravodajka. − Paní předsedající, ráda bych navázala na to, o čem hovořila Avril Doyleová, když řekla, že máme přemíru iniciativ a značek, které jsou etické a udržitelné. Myslím si, že se na to Komise musí podívat a zajistit, aby lidé nebyli uváděni v omyl. Komisař zrovna hovořil o značkách produktů rybolovu a o tom, že je nutné zajistit, aby lidé věděli, co kupují. V jiné roli jsem se podílela na spravedlivém obchodu a na ochraně značky spravedlivého obchodu a v posledních letech jsme svědky rozvoje alternativních značek. Některé jsou OK, ale některé se vydávají za etické značky, jiné za značky spravedlivého obchodu, ale snaží se získat produkty spravedlivého obchodu levně, aniž by měly nezávislé potvrzení, které pro řádný systém udělování značek potřebujete. Takže doufám, že Komise zajistí, aby všechny tyto systémy značek a etických značek měly i nadále určitou integritu a nebyly poškozovány tím, že se prostě stanou marketingovými nástroji organizací, které chtějí, aby veřejnost věřila, že jsou šetrné vůči životnímu prostředí a etické, ačkoliv je skutečnost jiná.

Takže doufám, že se na to Komise podívá, přičemž je třeba, aby se do toho zapojila různá oddělení Komise. Kdykoliv o tomto hovořím, je mi sděleno, „to nejsme my, to je jiné oddělení“ a zdá se, že každé oddělení se snaží přenést odpovědnost na jiné.

A nakonec bych jen ráda každému znovu poděkovala za příspěvky. Těším se na hlasování a doufám, že bude velmi jednouché a přímočaré.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes v 11:00.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alin Lucian Antochi (PSE), písemně. – (RO) Plně podporuji zprávu paní Văleanové o aplikaci směrnice 2004/38/ES, a to tím více, že nedávné události v některých členských státech zdůraznily nehorázné porušení jedné ze čtyř základních svobod, a to práva občanů svobodně se pohybovat a usazovat se na území členských států.

Navíc neúčinné začlenění, nebo dokonce chybějící začlenění této směrnice do vnitrostátních právních předpisů členských států má za následek řadu zneužití včetně administrativních formalit a restriktivní interpretaci právních ustanovení týkajících se „pobytu bez povolení“, což vyvrcholilo nespravedlivým zadržením a vyhoštěním evropských občanů. Řešením ale není uzavření hranic, ale hledání konkrétních opatření umožňujících integraci občanů do různých evropských společností.

Doufám, že projednávaná zpráva významně přispěje ke sledování začleňování nařízení stanovených touto směrnicí, pokud členské státy a Komise budou v tomto ohledu úspěšné spolupracovat.

V současnosti je přáním každého evropského občana žít v takové Evropské unii, kde jsou respektovány základní hodnoty, jako je svoboda pohybu osob. Nesmíme ale zapomenout, že abychom tohoto cíle dosáhli, musíme k němu každý přispět.

  Rovana Plumb (PSE), písemně. – (RO) Ekoznačka je dobrovolným opatřením, jehož cílem je propagovat na evropské úrovni distribuci výrobků s vysokou mírou výkonnosti a nízkou mírou dopadu na životní prostředí v průběhu jejich celého životního cyklu.

Získaná zkušenost, která je výsledkem téměř 10leté praxe provádění systému certifikace, jenž zahrnuje 26 kategorií výrobků, 622 licencí a více než 3 000 výrobků a služeb (čistících prostředků, papíru, oděvů, obuvi, textilu, turistického a kempingového vybavení), stětší o potřebě výraznější intervence, aby bylo možné se zabývat určitými klíčovými aspekty systému.

Vzhledem k tomu, že je mnoho ekonomických subjektů nespokojeno se zdlouhavým procesem schvalování kritérií a s tím, jak rychle po schválení zastarávají, byly připraveny pozměňovací návrhy týkající se způsobu, jakým jsou schvalovány (maximální lhůta 180 dní mezi dokončením hodnocení a schválením, se zjednodušeným, zkráceným procesem přezkumu nepodstatných změn kritérií), spolu s novým systémem udílení značek.

Zachování důvěryhodnosti systému udělování osvědčení ekoznačky vyžaduje:

– uplatňování obecné zásady ochrany zdraví spotřebitelů a životního prostředí, a to i v případě výrobků, které již značku mají

– propagační aktivity: zlepšení způsobu informování spotřebitelů, zahájení informačních kampaní na zachování důvěry v ekoznačky, a to při využití evropských fondů

– zvláštní pozornost má být zaměřena na MSP.

Zprávu podporuji zprávu a gratuluji zpravodaji.

  Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. – (FI) Rád bych zdůraznil, že ekoznačka Společenství položí společný základ pro její využívání, ale nemělo by být dovoleno bránit udělování jiných druhů značek. Myslím, že je důležité, abychom byli schopni přiřadit značku výrobku, u něhož se prokáže, že byl vyroben v zemi, ve které je i prodáván, a nesouhlasím se stanoviskem Komise, které to v kampaních financovaných Společenstvím zakazuje. Například oznámení o zemi původu v místní produkci potravin je nejlepším druhem ekoznačky.

(Zasedání bylo přerušeno v 10:35 a pokračovalo v 11:00.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
Předseda