Ústní vysvětlení hlasování

- Zpráva: Jo Leinen (A6-0145/2009)

  Michl Ebner (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, nová úloha Parlamentu po Lisabonské smlouvě bude velmi důležitá a já doufám, že se Parlament chopí příležitosti, kterou nabízí a dokáže ji co nejlépe využít. Jako příslušníka etnické menšiny tradičně přítomné v Evropské unii mě obzvláště těší, že jsou práva etnických menšin poprvé v článku 2 uvedena jako individuální práva. Doufám, že skupinová práva budou co nejdříve následovat.

Dobrovolně odcházím o své vlastní vůli, ale po pěti letech působení jako poslanec tohoto Parlamentu a patnácti letech jako poslanec parlamentu v Říme to není bez nostalgických pocitů. Jako italského státního příslušníka s němčinou coby rodným jazykem, rakousko-slovinským původem a tyrolskou povahou – pravého Evropana – mě zejména těší, že jsme všichni v této sněmovně sjednoceni jako menšiny a že menšiny dostaly příležitost. Mnozí ještě skutečně nevnímají, že patří k menšině, ale doufám, že to budou čím dál tím více vnímat, včetně členských států. Jsem této sněmovně za prokázané pochopení pro menšiny vděčný.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – (LT) Hlasovala jsem pro zprávu a rozhodnutí pana Leinena z následujících důvodů. Opakujeme, že Evropský parlament je jedinou institucí Evropské unie, která je přímo volena lidmi. Avšak vzhledem k tomu, že je institucí volenou lidmi, jsou podle mého názoru pravomoci Evropského parlamentu až do současnosti nedostatečné.

Proto si myslím, že to, co jsme zde dnes přijali, tedy nové pravomoci Parlamentu při uplatňování spolurozhodovací procedury, nové pravomoci pro rozpočtové řízení, novou schvalovací proceduru a nové dohlížecí pravomoci, je velmi důležité. Také si myslím, že Lisabonská smlouva posílí demokratickou legitimitu Evropské unie, zejména při posílení pravomocí Parlamentu při uplatňování spolurozhodovací procedury.

  Daniel Hannan (NI). – Pane předsedající, nyní chápu, o jakou taktiku jde: jde prostě o to ignorovat hlasování a uskutečnit Lisabonskou smlouvu, jako kdyby voliči Francie, Nizozemska a Irska ve skutečnosti při hlasování řekli „ano”.

Jeden po druhém jsou uváděny její nejdiskutabilnější články a ujednání: ministr zahraničních věcí a zahraniční politika, Listina základních práv a harmonizace soudnictví a vnitřních záležitostí. Pak se kolegové obrátí na irské voliče a řeknou: „Nyní už je příliš pozdě v hlasování říci „ne”, protože jsme celou věc již zavedli, takže všechno, co uděláte je, že každého otrávíte a budete se izolovat, přičemž je už hlavní část Lisabonské smlouvy fakticky v platnosti, a to možná i “de jure”.”

Nevím, jestli toto bude fungovat. Bude záležet na irských voličích, ale byl bych docela zklamaný, kdyby ustoupili nátlaku. Je samozřejmě na nich, aby se rozhodli, ale toto jsou konec konců lidé, jejichž otcové vyprovodili britské impérium. Pokud dnes ustoupí Evropskému parlamentu, myslím, že by se jako národ oslabili.

  Syed Kamall (PPE-DE). – Pane předsedající, mohl bych se také přidat k rostoucímu počtu poklon, které vám již dříve byly učiněny. Velmi vám děkuji za vaše předsednictví a trpělivost, kdykoliv jsme vystoupili s projevem.

Myslím, že je velmi důležité, abychom uznali, že co se týče Lisabonské smlouvy, tato ještě nebyla ratifikována a neměli bychom se chovat, jako kdyby ratifikována byla. Neměli bychom ignorovat vůli voličů, kteří ji ještě neratifikovali a ty země, které ji ještě neratifikovaly.

Mějme také na paměti pravidla začátku hry a nepokoušejme se měnit pravidla hry v polovině. Na začátku ústavního procesu byla pravidla taková, že každá země ji měla ratifikovat, jinak padne. Francie a Nizozemsko ji neratifikovaly, a tak ústava padla. Stejně tak v případě Lisabonské smlouvy byla na začátku pravidla taková, že každá země ji musí ratifikovat, nebo padne. Ale když Irové v hlasování řekli „ne”, rozhodli jsme se pokračovat a nutit je hlasovat ještě jednou.

Pokud opravdu chcete, aby vůle lidu toto následovala, pak britské vládě navrhnu, aby splnila své prohlášení a vyhlásila k Lisabonské smlouvě referendum.

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Pane předsedající, Irové budou skutečně velmi pošetilí, pokud se nechají vést skeptickým křídlem britské Konzervativní strany. Mohu pana Hannana ujistit, že irští občané se nebudou řídit – a nikdy se neřídili – skeptickým křídlem britské Konzervativní strany.

Její program dokonce není ani v nejlepším zájmu Británie – je v zájmu Konzervativní strany. Je ostuda, že země, která nám dala Winstona Churchilla, vyslala do tohoto Parlamentu takové lidi, aby upřednostnili své úzké zájmy před zájmy Britů a zájmy Evropy.

Je zvláštní vidět tyto britské konzervativce, spojence nehlasující strany Sinn Fein, z nichž nikdo v této sněmovně dnes ani včera nebyl. Do této sněmovny nedocházejí. Nezúčastňují se ve výborech sněmovny. Jak si nárokují svůj plat a výdaje, nevím, ale této sněmovně sdělili, že schválení této a jiných zpráv je tím nejhorším, co se v tomto volebním období stalo a pak sem ani nepřijdou, aby hlasovali. Je to naprostá ostuda.

- Zpráva: Antonio Masip Hidalgo (A6-0285/2009)

  Robert Evans (PSE). – Pane předsedající, po 15 letech bude toto mým posledním projevem v Evropském parlamentu a myslím, že existuje jen několik málo důležitějších věcí, než je celá otázka týkající se azylu a toho, jak se evropské země s touto výzvou vypořádávají.

Na tuto otázku ani neexistuje jednoduchá odpověď. Kdyby existovala, některé země by ji do dnešní doby již našly. Ve skutečnosti si myslím, že jediným způsobem, jak snížit počet zoufalých lidí, kteří hledají útočiště nebo azyl v jiné zemi než vlastní, je zabývat se příčinami, které je nutí opouštět své domovy a země původu. Proto je tak důležité, abychom my v EU a ve všech rozvinutých demokratických zemích nabídli radu, pomoc a podporu – včetně finanční podpory – těm zemím, které jsou postiženy válkou, vnitřním násilím, nedostatkem lidských práv nebo diskriminací.

Stejně tak se musíme zabývat chudobou ve světě, která přispívá k migračním tlakům. Nikdy bychom neměli zavrhovat lidi, kteří jsou donuceni vyhledat azyl nebo statut uprchlíka. Místo toho bychom jim měli nabídnout svou účast a podporu. To je v současnosti naše výzva.

- Zpráva: Jean Lambert (A6-0279/2009)

  Daniel Hannan (NI). – Pane předsedající, právo hlídat své hranice je určujícím rysem státnosti a udělení práva pobytu nebo státní příslušnosti je rysem státní nezávislosti. Pokud toto přesuneme z národní úrovně na úroveň evropskou, chováme se k EU jako k území s jednotnou jurisdikcí a vlastními vnějšími hranicemi a dalšími ozdobami státnosti. Takový mandát neexistuje: nikdo nehlasoval pro vytvoření Evropského úřadu pro azyl. Co ale samozřejmě děláme je, že vytváříme novou byrokracii, jejímž nezadatelným zájmem nyní bude průběžná harmonizace politiky na evropské úrovni, ať již s všeobecnou podporou nebo bez ní.

Musím reagovat – na jiné téma – na slova, která před chvílí vyřkl na mou adresu Gay Mitchell, poslanec Evropského parlamentu za Dublin. Hodil po mně Winstonem Churchilem a řekl, že je ostudou, že Churchillova strana vysílá do Štrasburku lidi jako jsem já.

Dovolte mi můj proslov zakončit citací samotného Churchilla na toto téma. Řekl: „Máme vlastní sen a vlastní úlohu. Jsme s Evropou, ale nejsme v ní a z ní. Jsme spojeni, ale nejsme sloučeni. Jsme zainteresováni a přidružení, ale nejsme pohlcení. A pokud nás evropský státník osloví slovy jako ze starých dob „Mám za vás mluvit před králem nebo vůdcem zástupů?”, měli bychom společně se sunamitskou ženou odpovědět “Ne pane, protože přebýváme mezi vlastními lidmi”.

- Zpráva: Ruth Hieronymi (A6-0260/2009)

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, velmi stručně bych rád řekl, že jsem hlasoval pro zprávu paní Hieronymiové. Rád bych také paní Hieronymiové poděkoval za to, že odvedla takovou vynikající práci ve Výboru pro kulturu a vzdělávání v oblasti audiovizuálních záležitostí. Vím, že z Parlamentu odejde a že toto byla její poslední zpráva, kterou pro nás v Evropském parlamentu vypracovala, tedy alespoň pro tuto chvíli.

Je velmi důležité, aby audiovizuální složka programu MEDIA Mundus byla rozšířena tak, aby byla dostupná i třetím zemím, včetně afrických států. Je to způsob, jak rozšířit spolupráci. Jedná se také o vynikající způsob rozvojové spolupráce a způsob, jak tyto země podnítit k tomu, aby směřovaly k lepšímu životu a rozvoji. Je to také prostředkem, jímž můžeme převzít etickou odpovědnost za africké národy, což je jen správné. Tento proslov je však především míněn jako poděkování paní Hieronymiové za její skvělou práci.

- Zpráva: Paolo Costa (A6-0274/2009)

  Neena Gill (PSE). – Pane předsedající, stavím se za zprávu pana Costy. Mám ale obavy a chci sněmovnu upozornit na to, jak jsou takováto opatření používána spíše k potlačení soutěže než k ochraně leteckých společností, což je účelem tohoto právního předpisu.

Není neobvyklé, že letecké společnosti hromadí letištní časy. Dovolte mi podělit se o jeden příklad: letiště v Birminghamu v mém volebním obvodu. Byli jsme svědky přerušení přímých letů do Amritsaru leteckou společností Air India. Tento vysoce populární a výnosný spoj byl zrušen loni v říjnu a donutil cestující ke zbytečnému a nepohodlnému cestování na jiná letiště a důvodem bylo to, že Air India nechtěla ztratit cenné letištní časy na Heathrow. Opravdu bere dech skutečnost, že mnoho jiných leteckých společností by takový čas vyplnilo, ale nemohou, protože se jich Air India drží.

Doufám, že výsledkem tohoto bude, že zajistíme, aby si letecké společnosti letištní časy zbytečně nedržely. Komise musí ostražitě sledovat, aby se tento právní předpis nezneužíval. Nejde jen o to, že jsem podezíravá, ale může se stát, že spotřebiteli zbude jen malý výběr.

- Návrh usnesení B6-0261/2009 (Moldavsko)

  Daniel Petru Funeriu (PPE-DE) . – (RO) Situace v Moldavské republice je nyní jasná. Máme komunistickou stranu, která se chová přesně tak, jako komunistické strany sovětského stylu, které ve 20. století zotročily polovinu Evropy. Máme opozici inspirovanou demokracií, která bojuje za Moldavskou republiku přiklánějící se k evropským hodnotám.

Usnesení, o němž jsme dnes hlasovali, vysílá silný politický signál do Kišiněva, tento signál však musí být jasně podpořen konkrétními akcemi ze strany Komise a Rady. Proto Evropskou komisi vyzývám, aby aktivně spolupracovala s demokratickou opozicí v Kišiněvě na nalézáni účinných způsobů posilování demokratického vědomí v Moldavské republice. Podle mého názoru je nejúčinnějším způsobem odstranění nutnosti víz uvnitř Společenství pro občany z Moldavské republiky.

Rád bych Radě jasně řekl, že se nesmíme oddávat iluzím. Klíč k demokratizaci v Moldavské republice se stále nachází v Moskvě. Evropská unie musí podniknou kroky k tomu, aby tento vliv omezila. Dějiny nám ukazují, že tyto kroky musejí být energické. Občané Moldavska od Evropské unie očekávají přesně to, co očekávali občané východní Evropy od Západu před rokem 1989.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – (LT) Hlasovala jsem pro usnesení o situaci v Moldavsku, protože 5. dubna jsem byla jedním z mezinárodních pozorovatelů, kteří sledovali volby do parlamentu této země. Všichni jsme byli svědky nepokojů, které se po volbách v Moldavsku objevily, ale jeden měsíc po volbách je myslím velmi důležité ještě jednou zdůraznit, že se vztahy mezi Evropskou unií a Moldavskou republikou musejí i nadále rozvíjet a že toto při našem úsilí o větší stabilitu v Evropě, bezpečnost, blahobyt a nové předěly chceme.

Spolupráce Evropské unie s Moldavskem ale musí jít ruku v ruce s upřímným a jasným závazkem na straně vládnoucích institucí Moldavska usilovat o demokracii a ctít lidská práva.

- Zpráva: Raimon Obiols i Germà (A6-0264/2009)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – (LT) Opravdu mě těší výsledek hlasování o usnesení o zprávě o situaci lidských práv ve světě v roce 2008. Zejména mě těší postoj projevený Parlamentem při hlasování o druhém pozměňovacím návrhu, jenž diskutoval papeže Benedikta XVI.

Cítím, že jazyk, návrhy a slovník použitý v tomto pozměňovacím návrhu jsou naprosto nepřijatelné a těžko bych si dokázala představit situaci, kdy by tento Parlament zakončil své legislativní období přijetím prohlášení, které odsuzuje papeže Benedikta XVI. za jeho prohlášení a za učení katolické církve.

Proto Parlamentu blahopřeji k přijetí tohoto dokumentu, důležitého dokumentu k situaci v oblasti lidských práv ve světě v minulém roce, jenž podtrhuje nejdůležitější problémy – trest smrti, mučení, brutální, nelidské chování, situaci obránců lidských práv, situaci v oblasti práv žen a dětí a mnoho dalších záležitostí.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, jsem této sněmovně velmi vděčný za odmítnutí skandálního útoku na papeže ze strany liberálů. I při poněkud opatrněji volených slovech pana Grafa Lambsdorffa by to bylo skandální prohlášení. Musím jasně říci, že jsou v této sněmovně pokusy dát nejvyšší morální autoritu 21. století, která daleko přesahuje miliardu katolíků a poskytuje podporu Evropě a celému světu, na úroveň s mučiteli, těmi, kdo porušují lidská práva a diktátory. Jedná se o neslýchané věci, které se vrátí a budou pronásledovat liberální skupinu a také německou stranu FDP.

  Daniel Hannan (NI). – Pane předsedající, kdykoliv diskutujeme lidská práva, zdá se, že hovoříme o virtuální EU: Evropské unii, která existuje jen v usneseních Parlamentu, tiskových zprávách Komise a sděleních rady. Je to nádherná, mírumilovná, lidskoprávní EU, která šíří své hodnoty nikoliv prostřednictvím tříštivých bomb, ale prostřednictvím obchodních smluv a partnerských dohod.

Cítím ale, že by někdo měl poodstoupit a zeptat se, kde je tato Evropská unie ve skutečném světě. Ve skutečném světě se Brusel snaží prodat zbraně komunistickému režimu v Pekingu a izolovat Taiwan, chová se opatrnicky vůči ajatolláhům v Teheránu, odmítá pracovat s disidenty vystupujícími proti Castrovi na Kubě a pokouší se nalévat peníze do Hamásu. Provozuje protektoráty– nebo satrapie jako za otomanských časů – v Bosně a v Kosovu a v rámci svých vlastních hranic přehlíží vůli národů v referendech.

Možná až budeme respektovat základní právo moci změnit vlastní vlády prostřednictvím volební urny a změnit veřejnou politiku prostřednictvím voleb uvnitř Evropské unie, pak získáme morální autoritu poučovat ostatní.

- Zpráva: Maria Grazia Pagano (A6-0262/2009)

  Syed Kamall (PPE-DE). – Pane předsedající, jedním z témat, která se dotýkají řady mých voličů v Londýně, je masivní narušení občanských svobod, jehož jsme za labouristické vlády od roku 1997 v Británii svědky. Co je ještě více znepokojuje je, když jim řeknu o masivním narušování občanských svobod, ke kterému dochází na úrovni EU. Viděli jsme řadu smluv, jako například Prümskou smlouvu, která způsobila velké znepokojení. Naštěstí nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora donutilo britskou vládu vrátit data a profily lidí, kteří byli shledáni nevinnými, když si je vláda chtěla ponechat.

Nicméně rozhodnutí britské vlády odstranit profily nevinných lidí až po šesti letech ukazuje, že si jen málo váží našich svobod. Rozhodnutí ukazuje, že se v Británii se zásadou “nevinný, pokud se neprokáže opak” zachází spíše jako s bezvýznamným sloganem, než se základním pravidlem naší společnosti. Je samo o sobě špatné, že britská policie má přístup k takovému obrovskému objemu dat a osobních informací, ale ostatní evropské vlády k tomu také budou mít přístup.

Prümská smlouva byla evropskému právu vnucena bez řádného demokratického přezkumu. Po Evropské unii by nyní mohly kolovat osobní údaje více než 3,5 milionů lidí. To naplní důvěrou jen málokoho.

- Zpráva: Jean-Luc Dehaene (A6-0142/2009) a Elmar Brok (A6-0133/2009)

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Pane předsedající, vím, že toto místo má jen malou představu o tom, co lidé Evropy skutečně chtějí. Daleko více upřednostňuje jim říkat, co si myslíme, že by měli chtít. Jsem teď nepříjemný; předpokládám, že poslanci na tomto místě chápou, co naši voliči chtějí a co si o Evropě myslí. Mnohým z nás na tomto místě je to ale prostě jedno.

Neobtěžují se naslouchat menšinám, které si myslí, že EU směřuje špatným směrem a rozhodně nemají snahu přijmout hlasy napříč EU, které proti nim jdou v referendech. Je jim jedno, když si vlády prosadí svoje – jako například ve Spojeném království – lžou svým voličům, získávají neplatný mandát, slibují referendum o těchto záležitostech a pak od slibu ustoupí. Na čem ale lidem záleží je čas. Proč? Proč tolik spěch s ratifikací Lisabonské smlouvy ve 27 členských státech? Odpověď je jednoduchá: upřít Britům možnost do této věci mluvit.

Dnes toto místo opouštím, abych se doufejme vrátil do parlamentu ve svém členském státě, do Dolní sněmovny, abych zastupoval lidi ve Woodford Halse, Daventry, Long Buckby, Guilsborough, Brixworthu, Earls Barton a jinde ve volebním obvodu známém jako Daventry. Jsou to lidé, kteří mají dost toho, jak je stávající vláda Spojeného království ignoruje, jak je ignorují lidé na tomto místě i Evropská komise. Pokud se do Dolní sněmovny dostanu nedám si pokoj, dokud moji voliči nebudou moci do této Smlouvy mluvit. Naštěstí jsem veden k tomu, abych uvěřil, že hlasování ve Spojeném království proběhne docela rychle. Pospíchejte tedy s čím chcete. Lid Británie k tomu řekne svoje.

Zpráva: Elmar Brok (A6-0133/2009)

  Glyn Ford (PSE). – Pane předsedající, rád bych poskytl vysvětlení k hlasování o Brokově zprávě: zaprvé, jako hold práci, kterou pan Brok v této instituci vykonal; zadruhé, abych ukázal svou podporu ratifikaci Lisabonské smlouvy, ale hlavně, abych vyzval svou vládu, až bude Lisabonská smlouva ratifikována a až Spojené království získá další křeslo, aby toto křeslo vyčlenila pro lidi z Gibraltaru.

Jsem hrdý na to, že jsem v tomto Parlamentu v posledních pěti letech Gibraltar zastupoval a rád budu pokračovat. Ale upřímně musím říci, že je pro oněch sedm poslanců, kteří byli zvoleni, aby zastupovali Gibraltar, obtížné zcela spravedlivě posoudit celou škálu témat, která k nám přicházejí: lidská práva, upozorňování na negativní skutečnosti, penze, přeshraniční znečišťování a samozřejmě také dvoustranné vztahy se Španělskem.

Někteří lidé tvrdí, že počty nebudou fungovat. Vzdá se mnohého, pokud dá křeslo Gibraltaru. Po mnoho let v této instituci dávalo Dánsko jedno křeslo Grónsku. Grónsko má oproti Gibraltaru zhruba dvojnásobný počet obyvatel. Dánsko dalo 8% svých křesel 50 000 lidem. Žádám britskou vládu, aby dala méně než 1,5% svých křesel 26 000 lidem z Gibraltaru.

  Daniel Hannan (NI). – Pane předsedající, v průběhu 10 let v této sněmovně jsem slyšel velké množství nesmyslů, ale nemyslím, že bych kdy slyšel tolik čirého žvanění, jako včera při této rozpravě o zprávě ze strany paleofederalistů, jakými jsou pan Brok a pan Corbett, kteří tlachali o suverenitě národních parlamentů, jako kdyby se o to zajímali.

Suverenita parlamentu je zkratka znamenající suverenitu lidu. Není zde k tomu, aby zaručovala privilegia národních poslanců. Když volíme parlament, svěříme mu na dočasnou a podmíněnou dobu zaručení našich svobod. Poslanci národních parlamentů nemají žádné právo činit trvalé zásahy do těchto svobod, aniž by si k tomu přímo od lidí vyžádali jasný mandát.

Ve Spojeném království máme 646 poslanců parlamentu. 638 z nich bylo zvoleno na základě výslovného slibu, že Evropskou ústavu dají k referendu ještě předtím, než jimi bude ratifikována. Když slyšíme, jak je nyní Evropská ústava zákonná, protože všichni tito poslanci parlamentu s ní pokračují, neruší to ještě vážné důvody k referendu: ruší to ale důvody pro parlamentní demokracii jako takovou.

Pokud chcete obnovit důstojnost a smysl a účel našich existujících systémů parlamentní vlády, měli bychom lidem věřit a dát jim referendum – jak jsme slíbili. Pactio Olisipiensis censenda est!

Písemná vysvětlení hlasování

- Zpráva: Libor Rouček (A6-0225/2009)

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Pro zprávu o zavedení rovných příležitostí pro muže a ženy ve vnějších vztazích EU jsem hlasovala. Větší zapojení žen v politice, zejména ve vnějších vztazích a diplomacii, je pro úspěšné provádění vnějších politik EU zásadní, včetně oblastí pomoci, rozvoje, rozšiřování, politiky sousedství, řešení konfliktů, bezpečnosti a budování míru a v mezinárodním obchodě.

Bez ohledu na množství koncepčních dokumentů přijatých na úrovni EU, jež se týkají rovnosti žen a mužů a práv žen, je skutečný závazek vůči tomuto tématu stále slabý a rozpočtové zdroje vyčleněné pro záležitosti žen a mužů jsou stále nedostatečné. Je důležité zdůraznit, že zavádění rovných příležitostí pro muže a ženy vyžaduje nejen politická prohlášení na nejvyšší úrovni, ale také politickou vůli představitelů EU a členských států.

  Charles Tannock (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativní poslanci Evropského parlamentu plně podporují politiku rovných příležitostí a nediskriminace žen ve všech oblastech veřejného a hospodářského života. Tento dokument je ve svém přístupu ale příliš předpisující a snaží se do detailu řídit všechny oblasti vnějšího působení, včetně zřízení Institutu pro rovnost žen a mužů EU, aniž by uznal kroky, které učinily všechny instituce EU pro zpřístupnění všech příležitostí ženskému personálu. Zpráva hovoří o vztažných bodech a cílech, které velmi připomínají kvóty, i když tak nejsou pojmenované, a obhajuje vyslání žen do misí Evropské bezpečnostní a obranné politiky, aniž by vyjasnila jejich bojový status. Proto se britští konzervativci zdrželi hlasování o této zprávě.

- Zpráva: Jo Leinen (A6-0145/2009)

  Jan Andersson, Göran Färm, Inger Segelström and Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) Dnes Parlament hlasoval o zprávě o své nové úloze a odpovědnosti při provádění Lisabonské smlouvy. Zpráva sdružuje stanoviska různých výborů, která se týkají změn, které s sebou Lisabonská smlouva přinese. Zpráva vítá skutečnost, že Parlament bude mít větší vliv na legislativní práci EU.

Rozhodli jsme se hlasovat pro tuto zprávu, protože se Evropský parlament musí připravit tak, aby byl schopen provádět změny, které se objeví ve vztahu s jeho prací, pokud Lisabonská smlouva vejde v platnost. Naše hlasování by ale v žádném případě nemělo být vnímáno jako předcházení ratifikačního procesu jednotlivých členských států. Plně respektujeme právo členských států se samostatně rozhodnout, zda Lisabonskou smlouvu ratifikovat.

  Martin Callanan (PPE-DE), písemně. − Evropský parlament nemá žádnou úlohu nebo povinnost Lisabonskou smlouvu provádět. Proč ne? Protože smlouva nevstoupila v platnost: byla ve skutečnosti loni zcela odmítnuta irskými voliči. Proto hovořit o nové úloze a odpovědnosti Evropského parlamentu při provádění Lisabonské smlouvy je neuvěřitelně arogantní a příznačné pro institucionální nepropustnost vůči demokratickým názorům, která charakterizuje EU.

Doufám, že až irští voliči půjdou koncem tohoto roku k volbám, Lisabonskou smlouvu opět odmítnou. Předseda mé strany, Konzervativní strany, David Cameron, je odhodlán uspořádat národní referendum o Lisabonské smlouvě, pokud do té doby nevstoupí v platnost. Proto doufám, že lid Británie bude mít příležitost zatlouci poslední hřebík do rakve této mizerné smlouvy. Britští konzervativci věří ve velmi odlišnou vizi EU, než je ta, kterou představuje Lisabonská smlouva, a naprosto správně v Evropském parlamentu formujeme novou politickou skupinu, která by za naši představu bojovala.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Leinena. Tato zpráva představuje podrobnou analýzu nových pravomocí Evropského parlamentu ve světle Lisabonské smlouvy, zejména nové spolurozhodovací pravomoci, nové rozpočtové pravomoci, novou souhlasnou proceduru, nové přezkumné pravomoci, nová práva na informace a nová práva občanů.

Konečným výsledkem je, že Evropský parlament své pravomoci posílí, zejména ve spolurozhodování, a zvýší svou schopnost ovlivnit rozhodovací procesy, čímž zvýší demokratickou legitimnost Evropské unie.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto usnesení tvoří část balíčku pěti usnesení, které dnes Parlament přijal, což naprosto jasně ukazuje pohrdání vůči demokraticky a suverénně vyjádřené vůli Francouzů, Nizozemců a Irů, kteří odmítli Evropskou ústavu a takzvanou Lisabonskou smlouvu. Také tvoří součást antidemokratického procesu a kampaně zaměřené na zavedení návrhu této nepřijatelné Smlouvy.

S naprostým přehlížením demokratické vůle vyjádřené těmito národy a kvůli ustanovením zahrnutým v samotných smlouvách – které přijaly spojené síly pravice a sociálních demokratů – nutí Iry hlasovat v novém referendu (a zároveň neumožňují ostatním lidem, aby to takto s nimi bylo projednáno). Také zvyšují tlak a vměšování, aby vnutili přijetí této Smlouvy, která zvýší federalismus, neoliberalismus a militarismus EU.

Taková je naše pokrytecká a cynická evropská demokracie. Ti samí lidé, kteří ignorují, co bylo řečeno (jako Portugalská socialistická strana a Portugalská sociálně demokratická strana), odmítli svým lidem rozpravu a lidové hlasování skrze referendum o navržené Lisabonské smlouvě a kteří respektují lidovou vůli pouze pokud je v souladu s jejich vlastní, nyní žádají lidi v každém členském státě EU, aby jim dali svou důvěru a hlasovali pro ně v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. …

Jedná se prostě o bezostyšnou drzost …

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. – (SV) Lisabonská smlouva, která je z 96 procent identická s návrhem Ústavní smlouvy, byla odmítnuta v referendu v Irsku. Ještě předtím byl návrh Ústavní smlouvy odmítnut v referendech ve Francii a v Nizozemsku.

Většina v tomto Parlamentu odmítá uznat své politické prohry. Jedná se o ostudný zločin proti demokratickým principům a stejně tak ostudným příkladem arogance moci, která charakterizuje spolupráci v EU.

Zpráva pana Leinena o nových úlohách Evropského parlamentu obsahuje kroky ke Spojeným státům Evropy – jak z Lisabonské smlouvy vyplývá – a také navrhuje, aby se EU nyní přesunula do oblasti vzdělávání, včetně sportu atd.

Bylo by bývalo žádoucí, kdyby se namísto toho zpráva zabývala problémem nedostatku demokratické legitimity tohoto Parlamentu. Opět směřujeme k volbám, v nichž se předpokládá velmi nízká účast voličů. Voliči v členských státech stále pociťují malé zapojení do centralistického Evropského parlamentu. Dokud se budou politické diskuse parlamentní demokracie zaměřovat na volby do národních parlamentů, měly by nejvyššími rozhodovacími orgány uvnitř Unie být národní parlamenty, – nikoliv Evropský parlament.

Hlasoval jsem proti návrhu zprávy.

- Zpráva: Catherine Guy-Quint (A6-0183/2009)

  Martin Callanan (PPE-DE), písemně. − Proč vůbec mluvíme o Lisabonské smlouvě, když ještě nevstoupila v účinnost? Proč ve skutečnosti ignorujeme demokratickou vůli Irů, kteří před rokem hlasováním smlouvu odmítli? Důvodem samozřejmě je, že se EU jen pramálo stará o demokratický názor a je rozhodnuta se rychle posunout k ještě užší unii bez ohledu na všelidovou legitimitu. Irští voliči budou muset hlasovat o této smlouvě ještě jednou, protože EU prostě nepovažuje „ne” za odpověď.

Propast mezi EU a jejími občany se neustále zvětšuje. Odvolávat se na Lisabonskou smlouvu, jako kdyby to byla nevyhnutelná skutečnost, jen slouží k posílení tohoto demokratického deficitu. Z tohoto důvodu i z mnoha dalších jsem rád, že britští konzervativci budou v příštím parlamentu součástí nové politické skupiny, která se bude věnovat reformování EU a bude napadat převažující pravověrnost ještě užší unie, která se prokázala jako tolik nepopulární a způsobila mnoho škod v mém regionu Severovýchodní Anglie.

  Charlotte Cederschiöld, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. – (SV) Hlasovali jsme pro zprávu o finančních aspektech Lisabonské smlouvy, která se zabývá tím, jakou podobu bude mít rozpočtová procedura, pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost.

Nepodporujeme ty části zprávy, které se zabývají možnostmi, aby EU měla vlastní zdroje prostřednictvím daňových pravomocí. Také nesouhlasíme se zavedením mechanismů pružnosti.

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. – (SV) Lisabonská smlouva, která je z 96 procent identická s návrhem Ústavní smlouvy, byla odmítnuta v referendu v Irsku. Ještě předtím byl návrh Ústavní smlouvy odmítnut v referendech ve Francii a v Nizozemsku

Většina v tomto Parlamentu odmítá uznat své politické prohry. Jedná se o ostudný zločin proti demokratickým principům a stejně tak ostudným příkladem arogance moci, která charakterizuje spolupráci v EU.

Nemyslím si, že by Evropský parlament měl mít větší vliv na rozpočet EU. V průběhu mého období v Parlamentu jsem si opakovaně všímal toho, jak si federalistická většina liberálně přeje rozdávat granty na všechno od kulturních projektů po strukturální podporu a zvýšenou byrokracii EU. Podle většiny v Evropském parlamentu musejí všemožné zájmové skupiny uvnitř regionálních politik, odvětví rybolovu a zemědělství získat nějaký díl koláče EU. V některých případech nejsou výdaje ničím jiným než šikovným trikem PR. Tuto liberální výdajovou politiku EU provozuje v době finanční krize, kdy členské státy musejí snižovat své výdaje na zdravotnictví, školy a sociální zabezpečení.

A hlavně je velkým štěstím, že Evropský parlament dosud neměl větší vliv na zemědělskou politiku EU. Pokud by měl, EU by skončila zabořená do protekcionismu a značných dotací pro všechny možné skupiny uvnitř sektoru zemědělství.

Hlasoval jsem proti zprávě.

- Zpráva: Bárbara Dührkop Dührkop (A6-0280/2009)

  Philip Bradbourn (PPE-DE), písemně. − Konzervativci Spojeného království hlasovali proti azylovému balíčku, protože i když věříme ve spolupráci v této oblasti, nevěříme v komunitární přístup k azylové a imigrační politice. Věříme, že ochrana našich národních hranic pro nás zůstává klíčovým prvkem veřejné politiky na národní úrovni.

- Zpráva: Antonio Masip Hidalgo (A6-0285/2009)

  Carl Lang a Fernand Le Rachinel (NI), písemně. – (FR) Před čtrnácti dny přijal Evropský parlament zprávu o společné imigrační politice pro Evropu, čímž dláždí cestu tomu, co již bylo plánováno Evropskou komisí: masivnímu přistěhovalectví. Dnes jsou na řadě žadatelé o azyl; myšlenkou je však zavést „Evropu azylu”.

Jasně stanoveným cílem je zajistit vyšší normy zacházení s žadateli o azyl s ohledem na podmínky jejich přijímání. To znamená nejen standardizovat minimální podmínky pro přijímání mezi všemi členskými státy, ale také poskytování podpory žadatelům o azyl, aby se mohli v hojném počtu usazovat.

Za tímto účelem bude rozsah této budoucí směrnice rozšířen na všechny osoby, které legálně nebo nelegálně vstupují na území Evropské unie. Administrativní omezení, která existují v členských státech s ohledem na přístup na pracovní trh, budou muset být zcela zrušena. Sociální, lékařská, psychologická pomoc a pomoc při ubytování, stejně jako právní pomoc, bude muset být poskytována přijímajícím členským státem. Odmítnutí takové pomoci bude předmětem právních odvolání a vyšetřování … což se často nevztahuje ani na vlastní státní příslušníky …

Přijetím druhé fáze „azylového balíčku” Brusel umožňuje a podporuje globální přistěhovalectví do Evropy.

Měli bychom se vždy postavit proti této internacionalistické vizi, jejímž jediným cílem je pouze rozbít lid a národy Evropy.

  Martine Roure (PSE), písemně. – (FR) Při posledním hlasování v tomto volebním období se po nás chce, abychom vynesli rozsudek nad azylovým balíčkem. Označuje konec procesu, který byl veden po celou dobu tohoto období. I když k určitému pokroku došlo, stále bohužel existují mezi členskými státy rozdíly co se týče uznávání statutu uprchlíka. Důkazem toho jsou omezení, která lze sledovat ve směrnici o podmínkách přijímání žadatelů o azyl. Jsou to opět členské státy, kdo se nachází v přední linii, a to k újmě evropské jednoty, kterou v této oblasti vyžadujeme. Doufám, že v průběhu příštího volebního období a ve druhém čtení budeme schopni zvrátit tento stav věcí, abychom vytvořili skutečný azylový zákon, jenž by těmto obzvláště zranitelným mužům a ženám zaručil skutečnou ochranu.

- Zpráva: Jeanine Hennis-Plasschaert (A6-0284/2009)

  Charlotte Cederschiöld, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. – (SV) My konzervativci jsme dnes hlasovali pro zprávu A6-0284/2009 paní Hennisové-Plasschaertové o kritériích a mechanismech pro určení členského státu odpovědného za žádosti o mezinárodní ochranu, kterou předložili státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státního příslušenství.

Uvědomujeme si a chápeme, že velký příliv lidí na lodích připlouvajících přes Středozemní moře staví některé menší země na jižních pobřežních hranicích EU do obtížné situace a souhlasíme s tím, že se pro řešení této situace musí něco udělat.

Je důležité, aby tzv. mechanismus pozastavení nebyl formulován tak, že by nastalo nebezpečí odebrání pobídek členským státům na zlepšení norem pro udělování azylu a proces přijímání, což by šlo proti základní myšlence, která stojí v pozadí tohoto společného nařízení.

- Zprávy: Antonio Masip Hidalgo (A6-0285/2009) a Jeanine Hennis-Plasschaert (A6-0284/2009)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. – (SV) My sociální demokraté vítáme každou iniciativu, která zlepšuje situaci žadatelů o azyl a osob bez dokladů. Prosazujeme velkorysou společnou azylovou a imigrační politiku zaměřenou na potřeby lidí v souladu se závazky, které učinily členské státy v Ženevské úmluvě. Ačkoliv „azylový balíček” obsahuje i některé dobré kroky, rozhodli jsme se hlasovat proti zprávám, které předložili paní Hennis-Plasschaertová a pan Masip Hidalgo.

My sociální demokraté nesouhlasíme s azylovou a imigrační politikou, která je vedena pravicově orientovanou většinou v Evropském parlamentu. Zejména se distancujeme od toho, že ústní informace, kterou obdrží, nemusí být v jazyce, které rozumí, od toho, že zadržení nemusí probíhat v rámci Ženevské úmluvy, od lékařského vyšetření za účelem určení věku a záležitosti týkající se bezplatné právní pomoci. Také považujeme za politováníhodné, že si pravice nepřeje dát žadatelům o azyl právo vstoupit do šesti měsíců na trh práce.

- Zpráva: Jean Lambert (A6-0279/2009)

  Martin Callanan (PPE-DE), písemně. − Založení této kanceláře je dalším krokem směrem ke společné azylové a imigrační politice EU, což je politika, kterou naprosto odmítám. Věřím, že by rozhodnutí, kdo může vstoupit do Spojeného království, mělo být v odpovědnosti volených poslanců parlamentu a odpovědných ministrů ve Spojeném království a nikoliv v odpovědnosti EU.

Předat EU kontrolu azylové a imigrační politiky by bylo hluboce nepříznivé pro naše národní zájmy a potenciálně by nás to vystavilo větším rizikům terorismu a organizovaného zločinu.

Vývoj směrem ke společné azylové a imigrační politice je dalším znakem odhodlání EU vytvořit jednotný politický subjekt s jednotnými pravidly pro každého. Toto není vizí EU, kterou mají britští konzervativci, a až vytvoříme nové politické seskupení v příštím parlamentu, budeme propagovat velmi odlišnou představu EU.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Všechny zprávy související s azylovou tématikou, o nichž jsme dnes hlasovali, nabízejí ležérní a širokou interpretaci práva na azyl, která je naprosto škodlivá pro ty, kdo skutečně potřebují mezinárodní ochranu, aby mohli zachránit své životy, fyzickou nedotknutelnost a svou svobodu.

Nová sociální, finanční, rodinná a další práva, která chcete vnutit členským státům, aby je žadatelům o azyl zaručily, budou fungovat jako magnet pro všechny budoucí ekonomické přistěhovalce, dále zahltí služby odpovědné za tyto problémy a ještě více zpomalí šetření případů. Toto všechno, protože opakovaně odmítáte vzít v úvahu zneužití a porušení procedur a protože i nadále nerozlišujete práva a statut, který by mohli uznaní uprchlíci mít od toho, který chcete zaručit běžným žadatelům o azyl.

Nejnepřijatelnější je zpráva paní Lambertové vytvářející Evropskou „podpůrnou” kancelář, která bude moci podle libosti rozmisťovat žadatele o azyl po členských státech.

Nejsme proti mezivládní spolupráci v těchto oblastech tam, kde je prokázána úcta k suverénnímu právu členských států rozhodnout, kdo může vstoupit na jejich území a za jakých podmínek, ale jsme proti vašim politikám.

- Zpráva: Tadeusz Zwiefka (A6-0270/2009)

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro Zwiefkovu zprávu, protože věřím, že je velmi důležité zavést proceduru, která členským státům umožní vyjednávat mezinárodní dohody v záležitostech spadajících do výhradní pravomoci Společenství v těch případech, kdy se Společenství rozhodne tuto pravomoc nevykonávat.

Jinými slovy, Portugalsko momentálně nemůže uzavřít mezinárodní dohody k urychlení spolupráce v soudnictví, včetně záležitostí týkajících se rozvodu nebo zrušení manželství, protože se má za to, že v těchto oblastech má částečně výhradní pravomoci Společenství. Tento návrh Komisi umožňuje schválit uzavření takových dohod za předpokladu, že Společenství samo nemá v úmyslu uzavřít nebo neuzavřelo dohodu v té samé oblasti s třetí zemí. Myslím, že je velmi důležité, aby toto nařízení bylo co nejdříve vyjednáno, protože je v zájmu nejen portugalských občanů, ale také všech občanů zbytku Evropy.

- Zpráva: Ruth Hieronymi (A6-0260/2009)

  Marie-Hélène Descamps (PPE-DE), písemně. – (FR) Vztahy, které jsme rozvinuli mezi audiovizuálními průmysly členských států EU a těmi z třetích zemí, musejí pokračovat a musejí být posíleny v zájmu nejen profesionálů, ale také spotřebitelů. Program audiovizuální spolupráce MEDIA Mundus tak, jak byl dnes přijat Evropským parlamentem, a já jej podporuji, spadá do tohoto cíle.

Skutečně poskytuje odpovídající rámec, s nímž lze zlepšit konkurenceschopnost a nadnárodní distribuci audiovizuálních děl v celosvětovém měřítku. Program iniciovaný Evropským parlamentem by také měl pomoci propagovat kulturní různorodost a zároveň poskytnout skutečnou přidanou hodnotu akcím, které již v této oblasti realizovala Unie a členské státy.

Díky úsilí, které náš zpravodaj vyvinul, aby dosáhl shody v průběhu prvního čtení, by měly vzniknout nové komerční příležitosti a měly by audiovizuálním profesionálům nabídnout vyhlídku budování dlouhodobých pracovních vztahů s jejich protějšky ze třetích zemí.

- Zpráva: Paolo Costa (A6-0274/2009)

  Jim Higgins (PPE-DE), písemně. − Hlasoval jsem proti Costově zprávě o letištních časech, abych upozornil na naprostý nedostatek konzultací s letištními úřady, nedostatečné diskuse s poslanci Evropského parlamentu a uspěchanou povahu tohoto právního předpisu. Toto opatření jen zjitří problémy v odvětví letectví.

- Zpráva: Gérard Deprez (A6-0265/2009)

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Pro Deprezovu zprávu jsem hlasovala. Toto nařízení zavádí proceduru pro vyjednání a uzavření dvojstranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi. Věřím, že je velmi důležité zavést proceduru, která členským státům umožní vyjednávat mezinárodní dohody v těch případech, kdy se Společenství rozhodlo svou pravomoc nerealizovat.

Například Portugalsko v současnosti nemůže uzavírat mezinárodní dohody na urychlení soudní spolupráce, včetně záležitostí týkajících se rodičovské odpovědnosti, vyživovacích povinností a rozvodu, protože v těchto oblastech získalo Společenství částečně výhradní pravomoc. Tento návrh umožňuje Komisi povolit uzavření takových dohod.

S ohledem na úzké vazby, které má Portugalsko s některými zeměmi, zejména se Společenstvím portugalsky hovořících zemí, a s ohledem na vysoký počet portugalských migrantů v různých zemích, je z hlediska rodinného práva velmi důležité,, aby Portugalsko mohlo urychlit uznávání práv portugalských občanů v těchto zemích tím, že uzavře nebo zreviduje dvoustranné dohody. I když jsem ocitovala příklad Portugalska, věřím, že je pro všechny občany EU stejně důležité, aby toto nařízení bylo vyjednáno co nejrychleji.

- Zprávy: Tadeusz Zwiefka (A6-0270/2009) a Gérard Deprez (A6-0265/2009)

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. – (SV) Evropský soudní dvůr stanovil, že má Společenství výhradní pravomoc vstupovat do mezinárodních dohod s třetími zeměmi v určitých oblastech. Podle totožných ustanovení jednotlivé členské státy, které již dříve vstoupily do dvoustranných dohod se třetími zeměmi nebo které si tak přejí v budoucnu učinit, toto učinit nemohou, protože to není slučitelné se Smlouvou o ES. Ve výjimečných případech ale EU může oprávnit členský stát, aby do dvoustranných dohod vstoupil: pokud Společenství nemá zájem o dohody s třetími zeměmi, pokud má jednotlivý členský stát na takové dohodě zájem a dohoda nemá negativní vliv na právo Společenství.

Červnová kandidátka podporuje realizaci vnitřního trhu a podporuje práci, která se na úrovni EU snaží o nalezení řešení environmentálních výzev, jimž Evropa čelí. V těchto oblastech přijímáme určitý stupeň supranacionalismu. Nesouhlasíme ale s výše uvedenými supranacionálními legislativními opatřeními. Jednotlivé členské státy samozřejmě musejí mít možnost vstupovat do dvoustranných právních dohod s třetími zeměmi, když usoudí, že takové dohody jsou pro ně lepší než ty, které existují na úrovni EU! I když je nepochybně dobré, že je nyní prostřednictvím vyjednávací procedury navržena určitá možnost vlastního rozhodování, jedná se nicméně o malou útěchu a nemění jasný – i když to není otevřeně vyjádřeno – cíl vytvoření státu EU.

Proto jsem proti zprávě hlasoval.

- Návrh usnesení B6-0261/2009 (Moldavsko)

  Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. − (NL) Co se týče nedávných protestů proti výsledkům moldavských voleb, moje skupina předložila zvláštní usnesení, které se odchyluje od kompromisu dosaženého čtyřmi skupinami. Neexistuje žádný rozdíl mezi těmito dvěma usneseními ve vztahu k našim požadavkům na svobodné a spravedlivé volby, ale liší se ve svých hodnoceních vlády a většinové strany v Moldavsku.

Má skupina se držela odůvodnění, že byly protesty organizované nedemokratickými silami, které usilují o zpochybnění opakovaného hlasování pro komunistickou stranu, pro kterou hlasovala polovina voličů. Navíc se předpokládá, že byly protesty organizovány sousedem Moldavska, Rumunskem, které chce Moldavsko připojit. Ve světle tohoto bude většina mé skupiny hlasovat proti společnému usnesení. Já osobně ale budu hlasovat pro ně.

Existuje mnoho Moldavanů, kteří si zažádali o rumunskou státní příslušnost. Naše politické kontakty se současnou vládnoucí stranou v Moldavsku nám nesmějí zabránit v respektování přání velké části moldavského obyvatelstva připojit se k Rumunsku. Toto přání bylo navíc stimulováno skutečností, že veřejné mínění v řadě členských států nepodporuje další rozšíření. Připojení k Rumunsku by tak pro Moldavany bylo jediným způsobem, jak vstoupit do EU.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE), písemně. – (PL) Moldavsko zažívá velké politické a ekonomické problémy. Dramatické události 5., 7. a 8. dubna v ulicích Kišiněva po volbách ukazují, že společnost a zejména mladí lidé chtějí změnu a rychlé sjednocení s Evropskou unií. Komunisté blokují základní reformy a vyjednávají s Ruskem, ačkoliv oficiálně podporují sbližování s evropskými strukturami.

Měli bychom Moldavsku na této cestě pomoci. Větší zapojení EU poskytne vládě a lidu Moldavska větší jistotu, že jsou EU a možnost členství reálné.

Vláda musí zavést zásadní reformy, které umožní normální politický a ekonomický rozvoj, reformy, které povedou k tržní ekonomice, demokratizaci občanského života a dodržování práv občanů.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro usnesení Parlamentu o situaci v Moldavské republice. Myslím, že je nesmírně důležité, aby všechny politické skupiny věnovaly tomuto tématu pozornost a svou podporu.

Jako členka Socialistické skupiny Evropského parlamentu podporuji skutečnost, že Evropská unie i nadále poskytuje Moldavské republice veškerou potřebnou podporu k tomu, aby jí umožnila naplnit své evropské určení v souladu s aspiracemi jejího lidu. Je důležité, aby se Moldavská republika hospodářsky rozvinula a nabídla svým občanům nejlepší možné životní podmínky a šanci naplnit svůj potenciál. Věřím, že Rumunsko, jako členský stát Evropské unie sousedící s Moldavskou republikou, musí přispět za podmínek a na základě dohody podporující spolupráci, dobrého sousedství a vzájemného respektu k hospodářskému a společenskému rozvoji této země.

- Zpráva: Raimon Obiols i Germà (A6-0264/2009)

  Martin Callanan (PPE-DE), písemně. − Jednou z pozitivních stránek EU je způsob, jakým se snaží po světě šířit hodnoty demokracie, lidských práv a dobré státní správy, a to prostřednictvím svých vztahů s třetími zeměmi. Je ale hluboce ironické, že EU klade takový důraz na demokracii jinde a zároveň ignoruje demokracii uvnitř samotné EU, jak lze vidět z reakce na odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem.

Rád bych obrátil pozornost ke dvěma částem světa: zaprvé ke Střední Asii. I když uznávám strategickou důležitost tohoto regionu pro EU, věřím, že pokračující zapojení ze strany EU musí být vyrovnáno vývojem v oblasti lidských práv a demokratizací ve Střední Asii.

Zadruhé, rád bych proti sobě postavil lidskoprávní situaci v autoritářské komunistické Číně a energickou a svobodnou demokracii na Taiwanu. Taiwan se ve východní Asii těší výjimečně vysokému standardu lidských práv a může sloužit jako příklad Číně v tom, čeho mohou společnosti dosáhnout, když se odvážně rozhodnou stát se skutečně svobodnými.

  Avril Doyle (PPE-DE), písemně. − Tato zpráva o Výroční zprávě o lidských právech v roce 2008 vyhodnocuje stav lidskoprávních akcí ve světě a vyzývá ke zlepšením v některých klíčových oblastech.

Co se týče pozměňovacího návrhu 2, zatímco velmi nesouhlasím s citovaným postojem papeže Benedikta k profylaktickému používání kondomů k prevenci šíření HIV/AIDS, nemohu tento pozměňovací návrh podpořit kvůli svévolnému a nepřesnému zpracování.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro Výroční zprávu o lidských právech ve světě v roce 2008. Tato zpráva má v zásadě dva cíle. Zaprvé, jejím záměrem je dodat písemnou referenční bázi, která umožní obeznámení, diskuse a hodnocení akcí daného roku s cílem je zlepšovat, opravovat a rozšiřovat s ohledem na budoucí operace. Zadruhé, jejím záměrem je informovat co nejširší veřejnost o akcích EU na podporu lidských práv ve světě.

Věřím, že je velmi důležité vést diskusi zaměřenou na stanovení priorit, identifikaci témat, které vyžadují akci na úrovni EU, a udržování periodicky vyhodnocovaného seznamu situací, které vyžadují zvláštní pozornost.

Tato zpráva také zahrnuje téma práv žen a ukazuje, že existuje mezera, která musí být zaplněna při rozvoji zvláštních akcí a politik EU ve prospěch lidských práv žen.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Stačí se jen podívat na obsah usnesení o situaci v Palestině, abyste viděli, do jaké míry se jedná o nepřijatelný příklad pokrytectví a cynismu většiny Parlamentu co se týče lidských práv (ve světě).

Usnesení neobsahuje ani slovo odsuzující izraelskou krutou agresi vůči palestinskému národu, kterou nelze ničím ospravedlnit. Usnesení natírá na bílo krutosti způsobené palestinskému obyvatelstvu v pásmu Gazy – které usnesení Rady OSN pro lidská práva kritizovalo a odsoudilo – a neobsahuje ani slovo o solidaritě s palestinským lidem, jenž je obětí nejbrutálnějšího porušování lidských práv páchaného izraelskou armádou a terorismem Státu Izrael.

Ty aspekty usnesení, s nimiž můžeme souhlasit, nemohou potlačit skutečnost, že tato výroční iniciativa Evropského parlamentu není v zásadě ničím jiným než zrádným cvičením v manipulaci lidskými právy a jejich nepřijatelným využitím jako zbraně zasahování ze strany mocností EU (a jejich velkých ekonomických a finančních skupin) proti lidem, kteří jen uplatňují svou suverenitu a práva.

Ještě jednou říkáme: můžete počítat s tím, že budeme bránit lidská práva, ale nepočítejte s námi při výkonu pokrytectví.

  Filip Kaczmarek (PPE-DE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, kterou předložil Obiols i Germà o lidských právech ve světě v roce 2008 a související politice Evropské unie. Hlasoval jsem pro zprávu, protože skandální pozměňovací návrh útočící na papeže Benedikta XVI. byl zamítnut. Pokud by byl papež považován za hrozbu lidským právům, znamenalo by to, že je svět postavený na hlavu. Autorům tohoto pozměňovacího návrhu nerozumím.

Bohužel ve světě existuje velmi mnoho případů porušování lidských práv. Tyto vyžadují naše zapojení, odsouzení a činy. Katolická církev a mnoho dalších vyznání jsou našimi spojenci v boji za zajištění respektu k lidské důstojnosti. Útočení na papeže je jen důkazem předvolebního cynismu a škodlivého radikalismu. Je škoda, že se na konci tohoto volebního období někteří poslanci Evropského parlamentu zapletli do takovéto trapné záležitosti.

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. – (SV) Nezávislá zahraniční politika je zásadní pro uchování národní suverenity. Zahraniční vztahy každého členského státu musí být předmětem demokratické kontroly. EU nesmí provádět společnou zahraniční politiku, protože takový vývoj v sobě nese riziko, že odejme lidem příležitost činit jejich volené politiky zodpovědné za jejich činy ve vztazích s cizími zeměmi.

Současná zpráva obsahuje řadu významných prohlášení, která podporují specifické stránky lidských práv. Přirozeně jsem pro tyto hlasoval. Zpráva jako celek je však prostředkem propagace stanovisek EU k zahraniční politice.

Proto jsem v závěrečném hlasování hlasoval proti ní.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. − (DA) Uznávám důležitost cíle tohoto usnesení zlepšit situaci v oblasti lidských práv v řadě zranitelných zemí. Sdílím její ambici zrušit používání trestu smrti a zlepšit pracovní situaci lidskoprávních aktivistů a NNO. Zároveň souhlasím, že musejí být stanoveny požadavky na lidská práva v zemích, s nimiž EU spolupracuje.

Nemohu nicméně pro usnesení hlasovat, protože jsem silně proti zmínce o opožděné ratifikaci Lisabonské smlouvy, což je urážka odmítnutí Smlouvy irským obyvatelstvem. Navíc jsem proti záměru mít společné struktury a personál za účelem vytvoření vlastních velvyslanectví EU. Věřím, že EU v této oblasti nemá kompetence a ani by je mít neměla.

  Charles Tannock (PPE-DE), písemně. − Nesouhlasím s pozměňovacím návrhem 2, jenž kritizoval římskokatolickou církev a jejího představitele papeže Benedikta za jeho názory na používání kondomů, ale sněmovna tento pozměňovací návrh moudře odmítla. Existuje jen málo důkazů, že propagace používání kondomů skutečně slouží jako prevence přenosu AIDS.

Papež Benedikt má právo na své názory jako na své lidské právo, ať již s nimi ostatní souhlasí, nebo ne. Zajímalo by mě, zda by se tato zpráva odvážila kritizovat představitele jiného velkého světového náboženství tímtéž nepřátelským způsobem. Úlohou římskokatolické církve je vést věřící, nikoliv být vedena. Měli bychom mít více respektu k církvi a náboženství, na němž jsou založeny hodnoty naší Unie.

Britští konzervativní poslanci Evropského parlamentu podporují vysoké standardy lidských práv ve světě, ale celkově se u této zprávy v konečném hlasování zdrželi, protože zahrnuje témata jako „reprodukční práva” – což ve skutečnosti znamená potraty – a trest smrti, což jsou záležitosti svědomí jednotlivce, stejně jako obhajoba oblastí politik, jakými jsou Mezinárodní trestní soud a Lisabonská smlouva, vůči nimž má strana nepřátelské stanovisko.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE), písemně. − Silně podporuji skutečná lidská práva a proto s mnoha aspekty této zprávy nemám problém. Byl jsem osobně odpovědný za začlenění odstavce požadujícího, aby Rada a členské státy přijaly účinnější opatření vůči lidskoprávní katastrofě, kterou v Zimbabwe způsobil Mugabeho režim.

Zpráva ale neustále a nevysvětlitelně odkazuje na EU, jako kdyby to byl suverénní stát – odkazy, které jsme se s dalšími poslanci neúspěšně pokoušeli odstranit ještě ve fázi výboru. Myšlenka, že by jednotlivé členské státy měly přenechat výlučnost v záležitostech lidských práv Evropské unii, ať již ve fóru Spojených národů nebo jinde, je naprosto nepřijatelná. Také jsem proti bezdůvodným a zbytečným zmínkám o Lisabonské smlouvě, proti nimž byli důsledně konzervativci i mnoho dalších. Proto jsem se při závěrečném hlasování o zprávě zdržel.

  Anna Záborská (PPE-DE), písemně. – (SK) V článcích 84 a 96 se zpráva zabývá dodržováním lidských práv na Kubě. Je nutné konstatovat, že přes mezinárodní tlak přetrvává soustavné zastrašování, výslechy a sofistikované násilí vůči Dámám v bílém, které pokračovalo i v roce 2008. Před několika týdny se jim režim snažil všemožně zabránit v tichém protestu k 6. výročí uvěznění jejich manželů. Jako projev podpory se v Bratislavě 28.4.2009 konal Pochod solidarity s Dámami v bílém a jejich manžely. Ze 75 aktivistů uvězněných před šesti roky, za něž se jasně postavila i EU, zůstává ve vězení 54. Jen pokud budeme sledovat jejich osud, dosáhneme jejich propuštění z vězení předtím, než se z nich stanou lidské trosky. Nezapomínejme, že si brzy připomínáme 20. výročí pádu komunismu v zemích střední a východní Evropy. To, co můžeme pro kubánské vězně a jejich manželky udělat nyní, je ponechat odstavce týkající se porušování lidských práv na Kubě v textu zprávy.

Nemohu nevzpomenout na pozměňovací návrh 2, který ostře odsuzuje papeže Benedikta XVI. Tento návrh osočuje hlavu katolické církve. Kromě toho dává na stejnou úroveň jeho výroky se zločiny, které jsou páchány v zemích, kde se zneužívá trestu smrti, lidé jsou mučeni a zabíjeni za svobodu projevu a nejsou respektována ta nejzákladnější lidská práva. Tento pozměňovací návrh odmítáme.

– Zpráva: Maria Grazia Pagano (A6-0262/2009)

  Philip Bradbourn (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci se domnívají, že přeshraniční spolupráce v trestním soudnictví je sice důležitá, nicméně zpráva se pokouší vytvořit společný prostor trestního soudnictví na úrovni EU, což by podstatně ohrozilo tradice zemí, jejichž právní systém vychází ze zvykového práva. Proto tento návrh nemůžeme podpořit.

  Martin Callanan (PPE-DE), písemně. − Trestní soudnictví je oprávněně v odpovědnosti členských států EU. Uznávám, že členské státy potřebují v mezinárodních záležitostech souvisejících s trestním soudnictvím spolupracovat, nemohu však souhlasit s rozvojem evropského prostoru trestního soudnictví. Rozšíření takzvané „pravomoci“ EU na trestní soudnictví by znamenalo neoprávněné a nepřijatelné narušení britské suverenity. Lidé v mém regionu, v severovýchodní Anglii, chtějí, aby trestní právo vytvářeli odpovědní poslanci britského parlamentu a uplatňovali jej britští soudci.

To, že se EU snaží rozšířit své pravomoci na oblasti, které dosud byly vyhrazeny výhradně členským státům, ukazuje skutečný cíl EU: vytvořit federální superstát. Lidé v mém regionu nechtějí přihlížet, jak k tomu dochází. Odmítají konvenční moudrost stále těsnější unie a chtějí volnější, flexibilnější systém mezivládní spolupráce. Doufám, že nová skupina, jejímž členem budou britští konzervativci v příštím volebním období, dokáže poskytnout to, co od Evropy chce většina Britů.

  Carl Lang (NI), písemně. – (FR) Eurokraté z Bruselu chtějí pod pláštíkem boje proti organizacím mafie a organizovanému zločinu obecně dále násilně zavádět své federalistické představy, které ničí národy, obyvatele a identity.

Ano, ačkoli všichni víme, že každý členský stát EU má své vlastní zákony, právní tradice a kodexy, zde se setkáváme s dalším útokem těchto fanatických eurofederalistů v podobě jejich touhy vytvořit „evropskou soudní kulturu“.

Za účelem zavedení této kultury má být vytvořena Evropská soudní škola, akademie evropského práva pro soudce, státní zástupce, obhájce a všechny ostatní osoby zapojené do správy soudnictví.

Co bude s národními soudními školami? Co si počneme se spletitými rozdíly mezi zákonodárstvím odvozeným ze zvykového práva a zákonodárstvím vycházejícím z  práva psaného?

Očividně se na to nijak neodpovídá.

Ve skutečnosti celé soudní a trestní systémy členských států tváří v tvář této vynucené harmonizaci zmizí – je to sestupná harmonizace.

Tito čarodějovi učni Evropy problematice neporozuměli; pouze národní státy, hlavní složky Evropy, budou s to Evropu obohatit a vrátit ji na její právoplatné místo ve světě.

Evropa nesmí být budována na úkor svých národů a svých občanů.

– Zpráva: Jean-Luc Dehaene (A6-0142/2009)

  Jan Andersson, Göran Färm, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) – Parlament dnes hlasoval o zprávě o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy Evropské unie. Ve zprávě se navrhuje, aby byli další poslanci, které , Švédsko a ostatní členské státy dostanou, pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, zvoleni již v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu a poté jim byl udělen status pozorovatelů v Parlamentu. Zpráva také navrhuje, aby byl nový předseda Komise jmenován postupem, který je v souladu s Lisabonskou smlouvou. To znamená, že výběr předsedy by měl odrážet politickou většinu v Parlamentu a že výběru kandidáta by měly předcházet diskuse Rady s politickými skupinami v Parlamentu.

Rozhodli jsme se hlasovat pro tuto zprávu, protože Evropský parlament potřebuje sám sebe připravit tak, aby byl s to realizovat změny, k nimž v souvislosti s jeho prací dojde, pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. Naše hlasování by však v žádném případě nemělo být vnímáno jako předbíhání procesu ratifikace jednotlivých členských států. Plně respektujeme právo každého členského státu se sám za sebe rozhodnout, zda Lisabonskou smlouvu ratifikuje.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) – Hlasovala jsem pro zprávu o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy Evropské unie. Tato zpráva zkoumá vliv Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy EU. Zdůrazňuje význam zavedení nových ustanovení a uskutečnění prvních jmenování.

Případný vstup Lisabonské smlouvy v platnost koncem roku 2009 vyžaduje politickou dohodu mezi Radou a Evropským parlamentem, aby se zajistilo, že postup výběru příštího předsedy Komise a jmenování budoucí Komise bude v každém případě zohledňovat podstatu nových pravomocí, jež Lisabonská smlouva v této záležitosti Evropskému parlamentu uděluje.

Zpráva proto uvádí řadu doporučení zaměřených na vývoj institucionální rovnováhy a zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva každý evropský orgán posiluje v oblasti jeho příslušnosti.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto usnesení tvoří část balíčku pěti usnesení, která dnes byla přijata většinou v Parlamentu, což ukazuje to nejryzejší pohrdání demokraticky a svrchovaně vyjádřenou vůlí francouzských, nizozemských a irských občanů, kteří v referendech odmítli Evropskou ústavu a její dvojče, takzvanou Lisabonskou smlouvu. Je to také jedna z mnoha iniciativ, které usilují o vnucení tohoto nepřijatelného návrhu Smlouvy.

Místo toho, aby Evropský parlament Lisabonskou smlouvu jednou a provždy pohřbil, přijímá zase usnesení, jež oslavuje antidemokratickou institucionální rovnováhu Evropské unie, kterou navrhuje, přičemž zastírá, kromě mnoha jiného, například to, že:

– přesouvá svrchované pravomoci z portugalských občanů na nadnárodní orgány EU, především hlavní pravomoci, jako je např. správa mořských biologických zdrojů v naší výlučné hospodářské zóně;

– rozšiřuje uplatňování pravidla většiny při procesu rozhodování, což posílí převahu většinových sil a zabrání Portugalsku ve vetování rozhodnutí, která jsou proti jeho národnímu zájmu;

– posiluje odstraňování pravomoci vnitrostátních demokratických institucí (která jediná vyplývá přímo z demokratické vůle občanů), např. jde o přesun pravomocí z vnitrostátních parlamentů, které ztrácejí kompetence rozhodovat v zásadních oblastech a stávají se druhem poradního orgánu, jenž nemá právo vetovat rozhodnutí Společenství, která jsou proti národním zájmům.

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. – (SV) Lisabonská smlouva, která je z 96 % totožná s návrhem Ústavní smlouvy, byla odmítnuta v irském referendu. Ještě předtím byl odmítnut návrh Ústavní smlouvy v referendech ve Francii a Nizozemsku.

Většina v tomto Parlamentu odmítá uznat své politické prohry. Je to pobuřující zločin proti demokratickým zásadám a rovněž tak pobuřující příklad arogance moci, která charakterizuje spolupráci v EU.

Stojí za povšimnutí, že v bodu 4 zprávy pana Dehaeneho stojí (cituji): „vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva stanoví, že Evropská rada může jednomyslně a se souhlasem Evropského parlamentu, pokud se parlament některého z členských států nepostaví proti, rozšířit rozhodování kvalifikovanou většinou a řádný legislativní postup na oblasti, v nichž dosud nejsou uplatňovány“.

Přestože jsou voliči v mnoha členských státech vůči stále více nadnárodní Unii očividně skeptičtí, většina federalistů v Evropském parlamentu naznačuje možnost učinit Unii v rámci Lisabonské smlouvy dokonce ještě více nadnárodní a přesunout ještě více pravomocí na EU, aniž by se museli dohodnout na nové smlouvě.

Hlasoval jsem proti této zprávě.

– Zpráva: Elmar Brok (A6-0133/2009)

  Jan Andersson, Göran Färm, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) Parlament dnes hlasoval o zprávě o vývoji vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci Lisabonské smlouvy. Tato zpráva vítá nové pravomoci, které budou Lisabonskou smlouvou přiděleny vnitrostátním parlamentům. Zkoumá také možnosti budoucího vývoje vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty.

Rozhodli jsme se hlasovat pro tuto zprávu, protože Evropský parlament potřebuje sám sebe připravit tak, aby byl s to realizovat změny, k nimž v souvislosti s jeho prací dojde, pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. Naše hlasování by však v žádném případě nemělo být vnímáno jako předbíhání procesu ratifikace jednotlivých členských států. Plně respektujeme právo každého členského státu se rozhodnout, zda Lisabonskou smlouvu ratifikuje.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Broka. Tato zpráva vítá nové pravomoci, které budou Lisabonskou smlouvou přiděleny vnitrostátním parlamentům, a zkoumá možnosti budoucího vývoje vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty.

Přijetí Lisabonské smlouvy v České republice představuje významný krok směrem k jejímu rychlému vstupu v platnost. Tato zpráva ukazuje, jak důležitá je tato nová Smlouva pro Evropskou unii.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Hlasovali jsme proti této zprávě především proto, že nemá účel: Lisabonská smlouva neexistuje; byla odmítnuta ve třech referendech.

Zadruhé jsme proti ní hlasovali, protože doporučuje podřízení vnitrostátních parlamentů Evropskému parlamentu: Evropský parlament, jistý si svou silou plynoucí z této nadřazenosti a bezpochyby i z jeho nesnesitelné arogance, by poskytoval podporu vnitrostátním parlamentům – tvořených v jeho očích bezpochyby šosáky a hlupáky – při zkoumání evropských textů. Je to podpora, nebo nátlak? Sám by se zval na plenární zasedání vnitrostátních parlamentů; hrál by roli poradce; ovlivňoval by způsob, jakým parlamenty provádějí texty, aby povzbuzoval jednotnost; dral by se dopředu, aby zajistil, že se bude diskutovat o obranných rozpočtech… Diktoval by jim také, jakým způsobem by měly kontrolovat vlády a jejich aktivity v Radě?

A konečně jsme hlasovali proti této zprávě, protože je založena na dvojitém pokrytectví: vnitrostátní parlamenty nezískaly nic než právo sledovat dodržování zásady subsidiarity, které je velmi obtížně proveditelné, a tudíž neefektivní; tato zásada je iluze, neboť jsou rezervovány mnohé údajně výlučné pravomoci a definice subsidiarity stanovená ve Smlouvách ve skutečnosti prosazuje pravomoci Bruselu.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto usnesení tvoří část balíčku pěti usnesení, která dnes byla přijata většinou v Parlamentu, což ukazuje to nejryzejší pohrdání demokraticky a svrchovaně vyjádřenou vůlí francouzských, nizozemských a irských občanů, kteří v referendech odmítli Evropskou ústavu a její dvojče, takzvanou Lisabonskou smlouvu. Je to také jedna z mnoha iniciativ, které usilují o vnucení tohoto nepřijatelného návrhu Smlouvy.

Toto usnesení o „vývoji vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci Lisabonské smlouvy“ je nejlepším příkladem podvodu.

EP vítá „úkoly a pravomoci svěřené vnitrostátním parlamentům Lisabonskou smlouvou…, které posilují jejich úlohu v politických procesech Evropské unie“.

Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak vážné. EP skrývá skutečnost, že pokud jde o navrhované posílení úlohy vnitrostátních parlamentů v rozhodovacím procesu, tak ve skutečnosti dochází k tomu, že tyto parlamenty v souvislosti s Lisabonskou smlouvou ztrácejí mnohem více, než kolik získávají (nepravdivě), jestliže máme na paměti rozsáhlý přesun pravomocí na orgány Evropské unie.Ani (pseudo)dohled nad dodržováním zásady subsidiarity (nad tím, jak orgány Společenství vykonávají pravomoci, které byly mezitím na EU přeneseny vnitrostátními parlamenty) nedává žádnému vnitrostátnímu parlamentu právo veta.

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. – (SV) Lisabonská smlouva, která je z 96 % totožná s návrhem Ústavní smlouvy, byla odmítnuta v irském referendu. Ještě předtím byl odmítnut návrh Ústavní smlouvy v referendech ve Francii a Nizozemsku.

Většina v tomto Parlamentu odmítá uznat své politické prohry. Je to pobuřující zločin proti demokratickým zásadám a rovněž tak pobuřující příklad arogance moci, která charakterizuje spolupráci v EU.

Zpráva pana Broka chválí Konvent, jenž vytvořil návrh Ústavní smlouvy. Tento Konvent byl značně kritizován jako naprosto nedemokratický a řízený shora svým předsedou Giscardem d’Estaingem.

Podle mého názoru měla zpráva pana Broka dojít k závěru, že dokud budou politické diskuse zastupitelské demokracie zaměřeny na volby do vnitrostátních parlamentů, měly by to být vnitrostátní parlamenty, které budou nejvyššími rozhodovacími orgány v rámci Unie – nikoli Evropský parlament.

Hlasoval jsem proti zprávě.

– Zpráva: Sylvia-Yvonne Kaufmann (A6-0043/2009)

  Jan Andersson, Göran Färm, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) Parlament dnes hlasoval o zprávě, která požaduje, aby Komise předložila návrh nařízení o uplatňování občanské iniciativy, jakmile bude ratifikována Lisabonská smlouva.

Občanská iniciativa přinese možnost, aby se milion občanů pocházejících z podstatného počtu členských států mohl ujmout iniciativy a vyzvat Komisi k předložení legislativního návrhu. Občanům to poskytne stejné právo, jaké má Rada – žádat Komisi, aby iniciovala legislativní návrhy.

Rozhodli jsme se hlasovat pro tuto zprávu, protože Evropský parlament potřebuje sám sebe připravit tak, aby byl s to realizovat změny, k nimž v souvislosti s jeho prací dojde, pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. Naše hlasování by však v žádném případě nemělo být vnímáno jako předbíhání procesu ratifikace jednotlivých členských států. Plně respektujeme právo každého členského státu se sám za sebe rozhodnout, zda Lisabonskou smlouvu ratifikuje.

  Richard Corbett (PSE), písemně. − Já a moji kolegové z labouristické delegace podporujeme zavedení občanské iniciativy v případě, že bude Lisabonská smlouva úspěšně ratifikována. Posílilo by to práva občanů na účast v evropském politickém procesu a doplňovalo by to cenné stávající petiční právo k Parlamentu.

Obávám se však, že návrhy paní Kaufmannové povedou k tomu, že proces občanské iniciativy uvázne na obtížných byrokratických požadavcích nebo bude v jejich důsledku ztížen (např. požadavek, že členské státy musí ověřit každý podpis, a na předschválení zákonnosti ze strany Komise). V zájmu podpoření větší účasti bychom se měli držet smyslu občanské iniciativy – totiž že by měla být tak dostupná a tak snadno použitelná, jak jen je možné. Proto nemáme jinou alternativu než se zdržet hlasování o této zprávě.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o zavedení občanské iniciativy. Lisabonská smlouva zavádí evropskou občanskou iniciativu, resp. jinými slovy právo občanů podílet se na evropském legislativním procesu. Je to zcela nový nástroj, který posiluje demokracii a občanská práva.

Je to bezpochyby způsob, jak evropské občany přiblížit evropským orgánům, zvýšit jejich povědomí o rozhodovacím procesu a posílit jejich účast na něm.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Cílem zprávy paní Kaufmannové je vytyčit cestu našemu provádění „občanské iniciativy“, jak je definována v článku 11 nezdařilé Smlouvy o Evropské unii: „nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv“.

Zpráva proto stanovuje přesné podmínky přípustnosti a konkrétní postupy, které činí proces provedení takové iniciativy mimořádně obtížným.

Rád bych zde občany varoval. Toto nové „právo“ je jen iluze. Poskytuje pouze jedinou věc: možnost požádat Komisi, aby vytvořila nové evropské právní předpisy, ale nikoli aby zrušila nebo změnila ty, které již existují; nikoli aby změnila politiky. A každopádně Komise nemá naprosto žádnou povinnost jim naslouchat.

Když jsou eurokraté tak horliví, že dávají evropským občanům práva, měli by začít respektováním jejich hlasu a konečně si uvědomit, že „ne“ znamená ve francouzštině, holandštině, angličtině, irštině a jakémkoli dalším jazyce „ne“.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto usnesení tvoří část balíčku pěti usnesení, která dnes byla přijata většinou v Parlamentu, což ukazuje to nejryzejší pohrdání demokraticky a svrchovaně vyjádřenou vůlí francouzských, nizozemských a irských občanů, kteří v referendech odmítli Evropskou ústavu a její dvojče, takzvanou Lisabonskou smlouvu. Je to také jedna z mnoha iniciativ, které usilují o vnucení tohoto nepřijatelného návrhu Smlouvy.

Toto usnesení je charakteristické absurditou a pokrytectvím.

Evropský parlament může dobře řečnit a vychvalovat „bezproblémový, transparentní a účinný výkon práva občanů Unie na demokratickou účast“ a takzvanou „občanskou iniciativu“ zavedenou v návrhu Smlouvy, která je nyní známa jako Lisabonská smlouva. Pravdou však je, že síly vedoucí a prosazující tuto evropskou integraci a tuto Lisabonskou smlouvu udělaly a dělají vše, aby lidem zabránily diskutovat o obsahu tohoto návrhu Smlouvy, porozumět mu a vyjádřit se k němu v referendu.

A co více, poté co Irsko odmítlo tento federalistický, neoliberální a militaristický návrh Smlouvy, dělají všechno proto, aby si vynutily, že se v této zemi bude konat další referendum (tolikrát, dokud bude třeba, než irští občané řeknou „ano“).

Jinými slovy brání lidem, aby vyjádřili svoji demokratickou a svrchovanou vůli v referendu, a poté mlží medovými slovy o takzvané „občanské iniciativě“, která, jak se zdá, bude od samého počátku podléhat mnoha podmínkám.

  Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. – (SV) Lisabonská smlouva, která je z 96 % totožná s návrhem Ústavní smlouvy, byla odmítnuta v irském referendu. Ještě předtím byl odmítnut návrh Ústavní smlouvy v referendech ve Francii a Nizozemsku.

Většina v tomto Parlamentu odmítá uznat své politické prohry. Je to pobuřující zločin proti demokratickým zásadám a rovněž tak pobuřující příklad arogance moci, která charakterizuje spolupráci v EU.

Zpráva paní Kaufmannové křičí hop dříve, než se přeskočilo. Ukazuje mimořádnou aroganci vůči demokracii a především vůči irským občanům, kteří jsou znova nuceni k referendu, protože – z hlediska politického establishmentu – posledně odpověděli „špatně“. V takové situaci není důvod o této zprávě diskutovat v Evropském parlamentu. Navrhovaná „občanská iniciativa“ je sama o sobě výjimečně nejasným návrhem na vliv občanů na zvolené politiky. Tito politici se pak mohou rozhodnout těchto iniciativ vůbec nedbat, pokud se jim to bude hodit.

Hlasoval jsem proti této zprávě.

– Návrh usnesení B6-0258/2009 (chemické látky)

  Kartika Tamara Liotard (GUE/NGL), písemně. − (NL) Ačkoli je toto usnesení dobré, hlasovala jsem proti němu, protože Evropský parlament v něm schválil, aby Komise vyňala určitá zařízení pro elektrolýzu ze zákazu azbestových vláken. Domnívám se, že pokud stanovíte v Evropě absolutní zákaz azbestu, měli byste být důslední a nepovolovat výjimky. Stále existují lidé, kteří jsou vážně nemocní v důsledku vystavení azbestu, a pokládám za nepochopitelné, že to Komise nezohlednila. Proto jsem hlasovala proti usnesení, které není solidární s oběťmi azbestu.