Předsedající. – Dalším bodem programu je prohlášení Komise ke Světovému summitu Organizace pro zemědělství a výživu o zajišťování potravin – vymýcení hladu ve světě.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Paní předsedající, Světový potravinový summit, který se konal minulý týden v Římě, je poslední z řady letošních akcí, na nichž zemědělství a zajišťování potravin zaujímaly přední místo: v lednu v Madridu, v červenci v L’Aquile, v září v New Yorku a Pittsburghu a nezapomeňme na schůzi Výboru pro zajišťování potravin ve světě minulý měsíc.

Základním předpokladem všech těchto akcí bylo uvědomění si, že prohráváme v boji proti celosvětovému hladu. Více než miliarda lidí po celém světě v současné době neuspokojuje své každodenní základní potravní potřeby a hrozí, že se situace zhorší v mnoha rozvojových zemích, a to i následkem změn klimatu, které ještě více ohrožují schopnost těchto zemí zajišťovat potraviny.

Světový summit o zajišťování potravin byl příležitostí k podpoření politického impulsu, který se v uplynulých měsících stupňoval. Zajišťování potravin se znovu ocitlo ve středu zájmu. Čas debatovat však vypršel, nyní je čas jednat.

Pro Evropskou komisi byl summit užitečný ze tří důvodů. Zaprvé jsme slíbili, že obnovíme snahy o splnění prvního rozvojového cíle tisíciletí, jímž je snížení hladu na polovinu do roku 2015. Tento cíl je podle mě stále platný a měli bychom se ho snažit dosáhnout – zejména v těch zemích a regionech, kde je postup k jeho dosažení velmi omezený, například v Africe

Zadruhé jsme slíbili zlepšit mezinárodní koordinaci a správu zajišťování potravin prostřednictvím reformovaného Výboru pro zajišťování potravin ve světě, z nějž se stala ústřední složka globálního partnerství pro zemědělství, zajišťování potravin a výživu. Evropská komise aktivně podporuje tuto reformu a přispívá k jejímu základnímu financování. To je podle mě velmi důležitý krok, který připraví půdu pro systém globální správy zajišťování potravin založenému na spolehlivém vědeckém doporučení, ale také systém otevřenější vůči klíčovým aktérům ve veřejném i soukromém sektoru a nevládním organizacím. Tito aktéři jsou zásadně důležití proto, abychom nový systém učinili efektivnějším, než je ten současný.

Zatřetí jsme slíbili zvrátit trend poklesu domácího i mezinárodního financování zemědělství, zajišťování potravin a rozvoje venkova. Chceme-li splnit první rozvojový cíl tisíciletí, jímž je snížení hladu na polovinu do roku 2015, musíme dostát závazkům ke zvýšení oficiální rozvojové pomoci – konkrétně u těch zemí, které se zavázaly k dosažení 0,7 % hrubého domácího důchodu.

Někteří kritizují závěrečné prohlášení za to, že nestanoví přesnější cíle oficiální rozvojové pomoci pro zemědělství a zajišťování potravin, ale musíme mít na paměti, že zásadní finanční záruky již byly dány na summitu G8 v L’Aquile. Nyní je prioritou je dodržet. Se silnou podporou Evropského parlamentu se Komisi podařilo mobilizovat potravinový nástroj za 1 miliardu eur, z nichž 85 % je už přiděleno na období 2009-2011. V průběhu času však potřebujeme větší a setrvalejší pomoc. Abychom byli zodpovědni za své sliby, potřebujeme globální hierarchizovaný systém závazků, ale rovněž musíme vyvinout mechanizmy monitorování, konkrétní ukazatele a kritéria, jež lze využít k podávání zpráv o výsledcích a dopadech investic. Avšak, a říkám to jasně a nahlas, i ten největší závazek ze strany dárců bude bezcenný, jestliže vlády v rozvojových zemích nedokážou přetavit své vlastní závazky do lepších zemědělských politik, strategií a investic.

V diskuzích o zajišťování potravin bychom si měli rovněž dávat pozor na terminologii a odlišovat od sebe zajišťování potravin, potravinovou nezávislost a potravinovou soběstačnost. Snahy o dosažení výroby ve světě nejsou dostatečné. Podstatné je, že lidé by měli mít trvalý přístup k potravinám, což je v zásadě otázka chudoby. Obchod s potravinami, regionální i globální, hraje důležitou roli v posilování přístupu k potravinám tím, že zemědělcům poskytuje příjem a spotřebitelům zpřístupňuje levnější potraviny. Potravinová nezávislost nebo autonomie je velice náročnou strategií a nebude jí potřeba, když budou trhy a obchod správně fungovat.

Proto bude velkým krokem kupředu, když uzavřeme kolo jednání v Dohá vyrovnaným a srozumitelným výsledkem. Rovněž bychom neměli zapomínat, že zajišťování potravin je velice složitý a mnohostranný problém, který vyžaduje holistický přístup. V této oblasti udělala Evropská unie velký pokrok v minulém desetiletí a pokrok bude i nadále zajišťován pomocí procesu souladu rozvojových politik. Různé reformy společné zemědělské politiky výrazně snížily vývozní náklady a velkou většinu podpory pro zemědělce v EU považuje WTO za „trh nenarušující“. Navíc díky opatření „Vše kromě zbraní“ je přístup na trh EU volný i pro nejméně rozvinuté země a ustanovení z dohod o hospodářském partnerství (EPA) vykazují porozumění problémům, kterým čelí mnoho afrických, karibských a tichomořských zemí v oblasti zajišťování potravin pro své občany. V EU jsme tudíž ušli dlouhou cestu v posilování souladu rozvojových politik, a tudíž ve zlepšování podmínek pro zajišťování potravin pro rozvojové země. Ostatní země a regiony by měly udělat totéž.

Na závěr bych chtěl říci, že summit FAO zdůraznil skutečnost, že pokud se chceme držet svého cíle, jímž je snížení hladu na polovinu do roku 2015, měli bychom posílit a zvýšit oficiální rozvojovou pomoc a soukromé investice do zemědělství a také zlepšit globální správu zemědělského sektoru.

  Albert Deß , jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, je důležité, abychom v Evropském parlamentu diskutovali o tématu hladu ve světě. Nemůžeme jen tak tiše sedět, zatímco se zvyšuje počet lidí, mezi nimiž je mnoho dětí, kteří trpí hladem.

Byl jsem poprvé zvolen do parlamentu před 20 lety a stále si dobře pamatuji, jak mezinárodní organizace jako Světová banka, Organizace pro výživu a zemědělství OSN, OSN samotná a Světová obchodní organizace deklarovaly svůj úmysl snížit hlad ve světě v příštích 20 letech. Co se od té doby stalo? Hlad nebyl snížen na polovinu, zvýšil se. Více než miliarda lidí trpí denně hladem. Stal se opak toho, co zmíněné organizace plánovaly.

Došlo k tomu z mnoha různých důvodů. Jsou zde země jako Zimbabwe, jejíž neschopná vláda změnila tuto obilnici Afriky v region sužovaný hladomorem. Komunistický prezident přivedl tuto bohatou zemi do situace, kde lidé trpí hladem, a my mlčíme. Je to však i naše zodpovědnost. Trávíme týdny, ne-li roky, debatováním o klimatu za sto let. Ty, kteří trpí a budou trpět hladem, nezajímá, jak bude vypadat klima za sto let. Chtějí mít zítra co jíst, jenže my na jejich problémy nemáme odpovědi. Aniž bych chtěl zanedbávat téma budoucnosti, je otázkou prosté lidskosti, abychom se zabývali lidmi, kteří dnes trpí hladem. Pane de Guchte, říkáme-li, že máme v úmyslu snížit hlad o polovinu do roku 2050, připadá mi to téměř jako urážka. Jako světové společenství musíme být schopni snížit počet lidí, kteří nemají co jíst, mnohem rychleji. Umíme přepravovat zbraně do všech koutů světa, ale zjevně nedokážeme totéž s jídlem. To je selhání světového společenství, které bych chtěl veřejně odsoudit. Musíme najít jiné odpovědi než ty, s nimiž jsme dnes přišli.

  Luis Manuel Capoulas Santos, jménem skupiny S&D. – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, čísla ilustrující hlad a podvýživu ve světě, kterých jsme si všichni vědomi a která slýcháme bez zájmu omílat dokola, jsou tak tragická, že je skoro sprosté je zmiňovat.

Právo na potraviny je spojené s právem ze všech nejposvátnějším: právem na život, totiž na život s alespoň minimální důstojností a nejen na pouhý boj o přežití.

Boj s hladem ve světě by tudíž měl být prioritou číslo jedna všech politických programů a měly by být uvolněny všechny finanční zdroje, abychom tohoto cíle dosáhli.

Bohužel jsme si také vědomi toho, že zdroje, a to i ty finanční, nejsou vždy hlavní překážkou. Problém téměř vždy spočívá v řízení a využívání zdrojů, v nerozvážné správě a neefektivní koordinaci na celosvětové, regionální i vnitrostátní úrovni.

Návrh usnesení, který zde byl dnes předložen – a k němuž se má politická skupina, Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, hlásí – obsahuje návrhy a doporučení, jejichž následování by jistě mohlo výrazně pomoci vyřešit takto závažný problém. Proto apeluji na Komisi, aby mu věnovala pozornost, jakou si zaslouží, a následně předložila legislativní návrhy a přijala postupy, aby je zavedla do praxe.

Složitá a nejistá politická situace, kterou zažíváme, je rovněž dobou ke změně oněch politik, které jsou těmi nejlepšími nástroji, které může Evropská unie použít v této otázce: společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky, které se chystáme radikálně zreformovat.

S novými pravomocemi, které nám dává Lisabonská smlouva, je toto také skvělá příležitost k tomu, aby Parlament upustil od pouhého prohlašování a podnikl skutečné kroky. Evropští socialisté jsou na tuto výzvu připraveni. Doufáme, že nová Komise a ostatní politické skupiny jsou odhodlány nás na této misi doprovázet.

  George Lyon, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, chtěl bych poděkovat svým kolegyním a kolegům, kteří již přednesli svůj příspěvek.

Nejprve bych rád řekl, že si myslím, že nedávný nárůst cen potravin ve světě by pro nás všechny měl být důrazným varováním. Zdvojnásobení cen obilí a rýže má nepřiměřený dopad na nejchudší obyvatele rozvojových zemí po celém světě. Odhaduje se, že 75 miliónů lidí začalo trpět hladem v přímém důsledku zvýšení cen v letech 2007 a 2008. To musíme brát velmi, velmi vážně. V mnoha zemích skutečně dochází k nepokojům kvůli potravinám a politické nestabilitě v důsledku zvýšení cen.

Vzhledem k tomu, že světová populace má překročit 9 miliard a změna klimatu má mít značný dopad na naši schopnost získávat potravu, je zajišťování potravin, řekl bych, velkým tématem, kterému musíme čelit, kterým se musíme zabývat a který musíme vyřešit. Evropská unie musí udělat vše pro to, aby pomohla rozvojovým zemím rozvíjet udržitelné systémy zemědělství a výroby potravin, které jim umožní získávat jídlo. To vyžaduje finance - jak pan komisař zdůraznil ve svém prohlášení - a také otevřené trhy. To je uznání, že Evropa ušla dlouhou cestu v podpoře otevírání a uvolňování trhů. Mnoho z problémů, kterým rozvojové země čelí, je důsledkem selhání politiky a právního systému. Sebevětší pomoc tento problém nevyřeší, dokud nemáte stabilní politický a právní systém, který umožňuje zemědělcům prosperovat a využívat výhod vyšších cen na trhu.

Odhaduje se, že výroba v EU bude muset stoupnout o více než 70 %, aby vůbec uspokojila vzrůstající poptávku v budoucnosti. Řekl bych, že evropské zemědělství musí hrát velkou roli nejen při zajišťování toho, že budeme soběstační, ale také toho, že můžeme přispívat ke globálnímu zajišťování potravin v budoucnosti.

  José Bové , jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, členové Komise, dámy a pánové, boj proti hladu vyžaduje podstatné politické a finanční investice. Organizace pro výživu a zemědělství nebyla minulý týden v Římě této investice schopna a já toho lituji.

Více než miliarda lidí trpí podvýživou a 40 milionů mužů, žen a dětí umírá každoročně hladem. Tato dramatická čísla stoupají od roku 1996, kdy proběhl první Světový potravinový summit. Celosvětová finanční a hospodářská krize tuto situaci zhoršila a obyvatelstvo jižních zemí je hlavní obětí. Deset procent rozpočtu na propagaci by rozvojovým zemím umožnilo získat potřebnou podporu k zabezpečení jejich zemědělských infrastruktur.

Potravinová krize je jednou z hlavních hrozeb, které ohrožují mír a stabilitu ve světě. V roce 2050 budou muset malí zemědělci nakrmit více než 9 miliard lidí. Poškození půdy, škody v oblasti biologické rozmanitosti, závislost na ropě, emise skleníkových plynů, úbytek podzemní vody a rozvoj spotřebitelského chování nás staví do velmi křehké situace, křehčí, než jaká byla před 40 lety.

Chudoba a závislost na dovozu jsou hlavní příčinou nezajišťování potravin. Nutnost podporovat místní výrobu je očividná. Na konci padesátých let 20. století zavedla Evropa společnou zemědělskou politiku, aby zajistila potřebné potraviny. Proto chránila svůj vnitřní trh a podporovala své spotřebitele. Tato autonomní volba, toto právo na potravinovou nezávislost musí být nyní přístupné všem zemím nebo skupinám zemí po celém světě, které o ně stojí.

  James Nicholson, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, naše usnesení k tomuto tématu řeší dvojí problém vymýcení hladu – který v současné době postihuje šestinu světové populace – a zajištění dodávky jídla v budoucnosti.

Čelíme situaci, v níž na jedné straně světová populace roste a na straně druhé se ukazuje, že výroba potravin je ještě náročnější kvůli negativním dopadům změny klimatu a rostoucích nákladů spojených s výrobou potravin.

Zatímco prvek zemědělství v zajišťování jídla je nepochybně klíčem k vyřešení tohoto problému, měli bychom se také cíleně zaměřit na to, že fungující správa v rozvojových zemích je naprosto nezbytná, jestliže máme mít alespoň nějakou šanci na úspěšný boj s hladem ve světě. Vezměte si například Zimbabwe, o němž už se zmínil pan Deß. Bývalo známé jako obilnice Afriky a bývalo schopné obstarat potraviny sobě i mnoha dalším sousedícím zemím. Teď už toho není schopno poté, co ho zničil Robert Mugabe a jeho nohsledi.

Musíme pracovat spolu na tom, abychom vyřešili tento problém a zabránili občanským nepokojům a utrpení, které by z toho mohlo vzejít.

  Patrick Le Hyaric, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, chce-li Evropská unie hrát ve světě pozitivní roli, chce-li přivést na svět nový humanismus, měla by se zaposlouchat do ohlušujícího křiku hladovějících na celém světě.

Tady i jinde přednášíme své uhlazené proslovy. Ale jak můžeme mít čisté svědomí, když každých pět vteřin zemře hlady jedno dítě? Děti neumírají kvůli technickým závadám. Je to důsledek vlny ultraliberalismu, která v této době zaplavuje svět.

Až doteď jsme obdělávali zem, abychom nakrmili lidstvo. Kapitalistický systém změnil půdu a potraviny v komoditu, v objekty globální spekulace. Proto musíme radikálně změnit politiku, podpořit Organizaci pro výživu a zemědělství a dát jí prostředky k tomu, aby mohla jednat.

Potřebujeme činy, jak už jste řekl, pane komisaři, a činy také vyžadujeme. Abychom však zajistili, že se tyto činy uskuteční, mohla by Evropská unie uplatňovat princip potravinové nezávislosti pro všechny národy, systém odměňování zemědělské práce s garantovanými cenami pro všechny země a všechny světadíly, mohla by respektovat a vynucovat závazky k poskytnutí oficiální rozvojové pomoci jižním zemím, mohla by odpustit dluh chudým zemím, zastavit skupování pozemků nadnárodními společnostmi a zajišťovacím fondy a uznat, že zemědělství a potraviny nemohou být součástí tvrdého vyjednávání Světové obchodní organizace.

Musíme vyslyšet křik hladomoru a podle toho jednat. Evropská unie by tím získala na vážnosti a je to naléhavé!

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Během těch zhruba deseti let, co jsem poslancem Evropského parlamentu, v této sněmovně pravidelně slýchávám vzletná slova. Před Světovým summitem o potravinách v Římě vzletně mluvil i pan Barroso, předseda Komise. Řekl: „V boji proti hladomoru jsme kolektivně zklamali. Je to morální skandál a obrovská skvrna na našem kolektivním svědomí.“ Konec citátu. A měl naprostou pravdu. Závěry summitu jsou o to větším zklamáním. Mám neodbytný pocit, že v Římě hrály prim zájmy bohatých zemí, a ne zájmy miliardy hladovějících po celém světě. Pro ilustraci uvedu dva příklady: je čím dál jasnější, že biopalivová politika a její prosazování vedou ke zvyšování cen, a tudíž k hladomoru. Zdá se však, že kritizovat tuto politiku se nesmí.

Rovněž jsem už při mnoha příležitostech upozorňoval tuto sněmovnu např. na nebezpečí podporování investic třetích zemích do Afriky s cílem zajistit si vlastní potraviny. Jak můžeme od zemí, v nichž jsou miliony lidí závislých na potravinové pomoci OSN, čekat, že budou vyvážet do třetích zemí? O tom se však závěrečné prohlášení nezmiňuje.

Bohatým zemím se snadno vypořádává s kontroverzními tématy, a to prostě tak, že pronášejí dobře míněné, úpěnlivé prosby a zadávají další a další studie. Dále jsem z prohlášení vyrozuměl, že rozvojové země se budou muset primárně spoléhat na své vlastní zdroje. Ve světle toho, že společenství dosud selhává ve vymýcení hladu, je něco takového přímo hanebné.

Kromě toho jsem strávil jistý čas procházením závěrečných prohlášení z předchozích summitů o potravinách a došel jsem k závěru, že mají překvapivě mnoho společného – i s usnesením tohoto Parlamentu, když už jsme u toho. Ve všech se mluví o naléhavosti a bez výjimky i o plnění slibů daných v minulosti. Nemělo by pro nás však opakování všech těchto výzev být varovným signálem? Abych citoval pana De Schutteho, zpravodaje OSN, „chudí nepotřebují sliby“. Jak už bylo řečeno, zajišťování potravin by mělo být lidským právem. Paní předsedající, rád bych k tomuto přistoupil z jiné strany a řekl, co nás učí Bible, totiž že je jedním z Božích přikázání, abychom nakrmili hladové. Taková je má osobní zodpovědnost a naše kolektivní zodpovědnost.

  Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Osobně jsem se účastnil schůzky Organizace pro zemědělství a výživu v Římě. Na vlastní oči jsem viděl, jak tato konference vypadala. Také si myslím, že bychom měli nechat toho pokrytectví, kterým trpíme, vzhledem k tomu, kolik se utratilo za organizaci takovéto konference, jejímž jediným výsledkem je řada slibů – tyto výdaje bychom měli využít, abychom si spočítali, jak již zmínili moji předřečníci, kolik dětí nemuselo umřít, kdyby se tyto prostředky neutratily za veselé historky. Jak již však řekl komisař, tento problém má co do činění s globální produkcí potravin, ale než začneme vytahovat třísku z oka našeho bratra, všimněme si břevna v našem vlastním oku.

Bylo vědecky dokázáno, že v mé zemi, v Bulharsku, je nejúrodnější půda z celé Evropské unie. Před sto padesáti lety dokázali bulharští zemědělci nakrmit nejhustěji osídlené oblasti Otomanské říše v Malé Asii s použitím technologie 19. století. Dnes je však bulharské zemědělství ve stálém poklesu, což se ještě zhoršilo vstupem do Evropské unie. Kvóty, které Komise uvalila na Bulharsko, omezují zemědělskou výrobu, přičemž bulharská půda leží ladem. Například jen jedna farma v jednom z 28 regionů v Bulharsku stačí na to, aby splnila celou kvótu rajčat, kterou Bulharsku předepsala Evropská komise. Je to tak kvůli tomu, že podle nějakých deset let starých dat jde o oficiální úroveň výroby. Nikoho ale nezajímá, jaká je skutečná úroveň výroby. V současné době existují v Evropské unii omezení procesů výroby potravin, které by jinak mohly znatelně zlepšit situaci a nabídnout skutečné opatření na boj s hladem. Proto dokud tyto záležitosti ovládají úředníci, kteří jen zírají do papírů a nezajímá je nic jiného, zbudou jen sliby a žádné činy.

  Filip Kaczmarek (PPE). – (PL) Paní předsedající, počet lidí, kteří trpí hladem a žijí v extrémní chudobě, se za poslední rok dramaticky zvýšil, a není pravda, že to je vinou kapitalismu. Existují politické systémy, které jsou pro lidský život a boj proti hladu daleko horší. Uvedu pouze jeden příklad. Komunismus před několika desetiletími přivedl jednu evropskou zemi s příznivými zemědělskými podmínkami na pokraj vyhladovění. V důsledku toho zemřelo hladem v jedné zemi více lidí než v současnosti umírá na celém světě. Tou zemí byla Ukrajina. Doporučoval bych v této sněmovně vážit slova.

V roce 2000 přijalo 198 členů OSN konkrétní rozvojové cíle tisíciletí. Komisař dnes hovořil o prvním, nejdůležitějším cíli. Dnes musíme odpovědět na otázku, zda je tento cíl dosažitelný. Evropané se ptají, jestli jsou naše priority a politiky správné, a konkrétně např. je-li nákladný boj se změnami klimatu důležitější než boj proti chudobě. Právě tento týden jsem takovou otázku dostal: nezaměňuje Evropská unie prostředky a cíle, když se místo toho, aby bojovala s dopady globálního oteplování, pouští do největšího boje s větrnými mlýny v lidských dějinách – do boje se změnami klimatu?

Podle mého názoru by nejlepším důkazem toho, že není rozpor mezi snahou chránit klima a snahou vymýtit hlad, bylo zvýšit efektivnost v druhé jmenované oblasti, jinými slovy vymýtit hlad. Nikdo by nás pak neobviňoval z toho, že máme chybně nastavené priority a že je pro nás boj se změnami klimatu důležitější než boj proti hladu, jak již řekl pan Deß.

Zemědělství bude v několika následujících letech velmi důležité. Naším úkolem je přesvědčit rozvojové země, aby investovaly do zemědělství a dodržely svá prohlášení, že 10 % státního rozpočtu přidělí na rozvoj zemědělství, a pomoci jim v tom. To je jediný způsob, jak zvýšit zemědělský potenciál chudých zemí a pomoci účinnému boji proti hladu.

  Louis Michel (ALDE). – (FR) Paní předsedající, Komisaři, s výjimkou pana Berlusconiho, jehož země summit hostila, se Světového summitu Organizace pro zemědělství a výživu o zajišťování potravin nezúčastnil žádný z čelných představitelů G8.

Takže z vysoce politické schůzky s ekonomickými, sociálními a finančními tématy byla nakonec jen řadová technická schůze. Nicméně cílem pana Dioufa bylo vyvinout nástroje a prostředky výroby, aby bylo dosaženo udržitelného zajišťování potravin v rozvojových zemích.

Hospodářská a finanční krize – jak víme, jelikož to zaznělo opakovaně – hlad v celém světě jen zhoršuje. Toto téma je aktuálnější než kdy dříve, protože hlad poprvé v dějinách postihuje více než miliardu lidí na celém světě. To je šestina světové populace, o 20 % více než v roce 2005 a o 105 miliónů více než v roce 2008.

To vše znamená, jak řekl pan Bové, že je zde vysoké riziko vzniku nových konfliktů, a co hůř, konfliktů velice závažných. Nedostatek investic do zemědělství zapříčinil toto nezajištění potravin. Skutečnost je taková, že zemědělství je jediným existenčním prostředkem 70 % světové chudiny, jak zdůraznil pan Diouf. On také apeloval, aby se ročně vložilo celkem 44 miliard dolarů do financování investic, které by pomohly malým výrobcům. Jeho požadavek byl naprosto ignorován: bohaté země nemají harmonogram, strategii ani politickou vůli.

Pane komisaři, kolik z červencových závazků G8 se už podařilo realizovat? Jelikož jsem byl na vašem místě, vím, jak těžké je přinutit dárce ke spolupráci. Dodnes, jsou to dva roky, si pamatuji tu nesmírně těžkou bitvu, kterou vedl také pan předseda Barroso, za získání té mizerné miliardy eur, abychom vytvořili tento potravinový nástroj. Budoucnost Evropy je však úzce spojena s osudem rozvojových zemí.

Pane komisaři, nevěřím formulacím našeho socialistického kolegy poslance, který nám povídá o ultra-kapitalismu a ultra-liberalismu – což je navíc jako sémantické připodobnění morálně diskutabilní. Osobně v takovýchto krátkozrakých ideologických tirádách nevidím řešení.

Pane Le Hyaricu, musím vám říci, že marxistické tmářství má mnohem větší vinu na nedostatečném rozvoji některých zemí od doby, kdy získaly nezávislost, než liberalismus.

Chtěl jsem to říci, protože nechci, aby v této sněmovně jen tak bez námitek prošlo ideologické vykřikování a zaklínání, protože je krátkozraké a protože posouvá hranice duševní poctivosti.

  Judith Sargentini (Verts/ALE). – Paní předsedající, moji kolegové, pánové Bové a Belder, načrtli problém a politickou realitu, ale v zemědělství je nový trend. Bohaté země si zajišťují základní potraviny nebo biopaliva skupováním půdy v chudých zemích – tj. loupením, anebo jak zní eufemistický název, „získáváním“ zemědělské půdy. Dochází k tomu např. na Madagaskaru.

Zdá se, že pro světové představitele je tento problém příliš citlivý, než aby o něm diskutovali. Evropa a její představitelé mají morální povinnost postavit se tomuto novému druhu kolonialismu. Prohlášení Světového summitu Organizace pro zemědělství a výživu o zajišťování potravin opomnělo otázku loupení půdy a v tomto ohledu skutečně zahodilo možnost, jak si posvítit na hlad ve světě. Proč jste to neudělali?

A pak tu máme společnou zemědělskou politiku EU. Vyprodukujeme hodně jídla. Evropané mají co jíst, ale tato společná zemědělská politika kazí příležitosti jak malým, tak i průmyslovým zemědělcům v rozvojových zemích, kteří tak přicházejí o možnost vydělat si na slušné živobytí. To způsobuje nedostatek potravin a nutnost je dovážet. Kdy se dočkáme svobodné a spravedlivé evropské zemědělské politiky?

  Richard Ashworth (ECR). – Paní předsedající, jak OSN, tak i Evropská unie se shodly, že růst světové populace bude vyžadovat zvýšení zemědělské produktivity, a to řádově o 50-100 %. To přijímáme. Přijímáme stanovisko pana komisaře nejen proto, že s ním souhlasíme, ale i proto, že jde o cíl, který si svět nemůže dovolit minout. Ale po zemědělství se zároveň požaduje, aby tento cíl splnilo s využitím menšího množství půdy, vody, energie a skleníkových plynů. Takže musíme mít na paměti tři věci.

Zaprvé, vlády – a zejména v Evropské unii – musí více investovat do výzkumu a vývoje – jednoduše nemáme informace, na nichž bychom mohli založit plán pro budoucnost. Zadruhé, tváří v tvář nestabilitě globálních trhů potřebujeme od společné zemědělské politiky záchrannou síť. A zatřetí, zajišťování potravin a veškeré jeho důsledky pro Evropskou unii něco stojí. Jde o náklady, které nemůžeme nakládat na záda spotřebitelů, a tudíž opakuji: potřebujeme silnou zemědělskou politiku a musíme vyhrát spor v rozpravě o rozpočtu.

  Joăo Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, závěrečné prohlášení přijaté na posledním summitu FAO jejími 193 členskými zeměmi je bohužel opravdu pouhou kapkou v moři boje proti hladu. Nebyly stanoveny žádné lhůty a především ani žádné konkrétní zdroje ani podmínky, abychom bojovali s morovou ranou, která postihuje více než 6 miliard lidí.

Podle dostupných údajů zemře ve světě během 90 vteřin, které jsou vyhrazeny na tento projev, 15 dětí hlady. To je to nejdrsnější, nejostřejší svědectví o nespravedlivém, vykořisťovatelském, nesmyslném, a tudíž i historicky zatracovaném hospodářském systému.

Tento systém, který je založený na skutečných politikách a směrnicích, a pozor, pane Micheli, na protagonistech a liberálním řečnění, tento systém způsobil současnou situaci: prosazování agro-industriálního modelu spolu s ochranou zájmů velkého agro-industriálního průmyslu a z toho vyplývající kvalitativní znehodnocování světového zemědělského průmyslu, léta nepřiměřeného investování do zemědělského hospodářství, prosazování opouštění zemědělského průmyslu a likvidování malých a středních farem, tedy sektoru, který poskytuje obživu 70 % světové chudiny.

Tržní fundamentalismus, politika privatizace a liberalizace a volný obchod měly a mají za následek opouštění půdy, koncentraci vlastnictví půdy a ovládání výroby hrstkou subjektů a potravinovou závislost pro masy.

Odborníci odhadují, že by stálo 44 miliard USD překonat morovou ránu chronické podvýživy. To je mnohem skromnější suma, než jakou věnovaly členské státy velkému obchodu, aby ho zachránily před probíhající systémovou krizí.

  Diane Dodds (NI). – Paní předsedající, během Světového summitu o zajišťování potravin řekl generální tajemník Pan Ki-mun, že „dnešní potravinová krize je důrazným varováním pro zítřek“. V roce 2050 bude na naší planetě žít 9,1 miliard lidí, tj. o více než 2 miliardy více než dnes – závratné množství, které navíc znamená, že zemědělci budou muset vypěstovat o 70% více potravin.

Severoirští zemědělci chtějí pomoci tento požadavek splnit. Většina z nich si však myslí, že Evropa brání jejich schopnosti produkovat více potravin tím, že vynucují snižování měr intenzity regulacemi dusičnanů a fosfátů, byrokracií, nedostatečným výzkumem a vývoje v rámci tohoto průmyslu, a tedy i přístupem, že zajišťování potravin není tématem.

Společná zemědělská politika určuje schopnost zemědělců produkovat potraviny. To také ovlivňuje cenu potravin. Nebude-li Evropa podporovat zemědělce formou přímých plateb, cena potravin bude muset stoupnout, aby pokryla náklady na výrobu. Mým cílem je prosazovat výrobu potravin v Severním Irsku a zajišťování potravin v Evropě. Toho lze dosáhnout je tak, že necháme zemědělce dělat svou práci. Reforma společné zemědělské politiky zde bude hrát obrovskou roli a zajišťování potravin by mělo být její ústřední složkou.

  Mairead McGuinness (PPE). – Paní předsedající, jako jedna z autorek této zprávy bych chtěla nejprve poděkovat politickým skupinám, které spolu úzce spolupracovaly, aby připravily text bez pozměňovacích návrhů. Z toho bychom podle mě měli mít všichni radost. Máme odlišné názory na spoustu věcí, ale myslím si, že vzhledem k obecné snaze udělat to, co je správné, abychom pomohli nakrmit hladovějící ve světě, je tento text krokem správným směrem.

Byla jsem rovněž autorkou zprávy o globálním zajišťování potravin a společné zemědělské politice, takže jsem na této oblasti pracovala velmi tvrdě. Chtěla bych říci jednu prostou věc, která, jak se zdá, uniká mnohým: to zemědělci budou krmit svět, budou-li mít to správné klima – a to myslím v tom nejširším slova smyslu – na tuto konkrétní práci. My ostatní o tom budeme mluvit. Je naší povinností vytvořit a zavést do praxe politiky, které umožní našim zemědělcům produkovat potraviny. Budou reagovat, když budou mít dvě základní věci: tím prvním jsou slušné ceny, tím druhým stabilní příjmy. Nestabilita poslední doby dopadla na obojí a zemědělství takto nemůže přežít.

Než mi vyprší čas – a jako jedna z autorek vás prosím v tomto ohledu o toleranci – nedémonizujte prosím společnou zemědělskou politiku. Některé z uvedených argumentů jsou nyní zastaralé a přežité, tuto politiku jsme od základů zreformovali a je možné, že bez společné zemědělské politiky bychom s nezajištěností potravin v rámci Evropské unie měli větší problémy. Proč nepřijmeme její nejlepší části a nevyzveme rozvojový svět, aby přijal společnou zemědělskou politiku? Buďme v tomto nekompromisní: nesměli bychom z toho nechat vlády rozvojových zemí vyklouznout, je jejich zodpovědností využívat rozvojovou pomoc náležitě a naší zodpovědností je zajistit, že se do zemědělství bude investovat více peněz. Myslím si, že je načase přestat přešlapovat kolem tohoto tématu a být nekompromisní k vládám i k sobě. Máme morální zodpovědnost a jsme připraveni ji nést.

  Enrique Guerrero Salom (S&D). – (ES) Paní předsedající, Komisaři, svět čelí dvěma velkým dlouhodobým výzvám: boji s dopady změn klimatu a boji s chudobou a hladem ve světě.

Komisař i další poslanci zmínili ona čísla, která se objevují i v závěrečném prohlášení Světového summitu Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) o zajišťování potravin: více než miliarda lidí po celém světě trpí hladem a každoročně umírá 40 miliónů lidí v důsledku chudoby.

Nejprve potravinová a poté finanční krize nám brání v dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Nepostupujeme kupředu: vlastně couváme. Tyto výzvy jsou dlouhodobé, ale řešení jsou nutná a nezbytná už nyní. V posledních týdnech jsme však obdrželi alarmující zprávy o odporu ze strany hlavních znečišťovatelů vůči rozhodování na konferenci v Kodani a o nepřítomnosti vůdčích představitelů a konkrétních výsledků na summitu Organizace pro výživu a zemědělství v Římě.

Naše problémy jsou alarmující, ale to je i naše neschopnost jednat. Lidstvo udělalo pokrok, protože rozpoznalo problémy, určilo, jaké kroky podniknout, a pak je podniklo. V současnosti víme, co je před námi za problém, ale ztratili jsme schopnost jednat.

Proto podporuji toto usnesení, které vyzývá Parlament, aby okamžitě podnikl patřičné kroky.

  Franziska Keller (Verts/ALE). – Paní předsedající, článek 208 Lisabonské smlouvy stanoví, že hlavním cílem rozvojové politiky Evropské unie je snížení a vymýcení chudoby. Chudoba je hlavní příčinou hladu. Článek 208 rovněž stanoví, že Unie bude zohledňovat tyto cíle i v dalších politikách, které by mohly ovlivňovat rozvojové země.

Vývozními subvencemi však EU ničí trhy v rozvojových zemích, čímž způsobuje chudobu a hlad. Chceme-li, aby naše rozvojová pomoc byla účinná, musíme se ujistit, že jí nepřekáží ostatní politiky. Jinak se nám nepodaří splnit rozvojové cíle tisíciletí. Toto bychom měli mít na mysli, až budeme revidovat a reformovat např. společnou zemědělskou politiku nebo rybářské politiky.

(Řečník souhlasil s položením otázky „postupem modré karty“ podle pravidla 149(8)).

  Mairead McGuinness (PPE). – Paní předsedající, chtěla bych požádat svou kolegyni, která mluvila přede mnou, aby byla konkrétní ohledně vývozních náhrad. Zmínila jsem se o tomto problému a souhlasím, že v minulosti způsobovaly vývozní náhrady škody a že Evropa nyní reformovala svou zemědělskou politiku. Když jsme však loni zavedli vývozní náhrady do odvětví mléka, jedinou zemí, která si stěžovala, byl Nový Zéland, a ten není rozvojovou zemí. Mohu poprosit o příklad země, kde dnes vývozní náhrady působí potíže?

  Franziska Keller (Verts/ALE). – Paní předsedající, příklad mraženého kuřecího, vám všem známý, už je samozřejmě trochu starý, ale přesto nyní např. rajčata, bohatě subvencovaná v Evropské unii dorazí na africké trhy, jsou levnější než místní produkty, a tudíž ničí pracovní místa a zvyšují chudobu. Takže stále jde o běžný jev a podle mě s ním musíme něco udělat.

  Béla Glattfelder (PPE). – (HU) Čím dál více vědců po celém světě říká, že v roce 2030 se bude nedostávat jak ropy, vody, tak i potravin. Zdá se však, že to první, s čím se musíme vypořádat, je nedostatek potravin, jelikož na zemi trpí hladem již miliarda lidí. Počet lidí trpících hladem se zvyšuje rychleji než světová populace. Takže i když hladem nyní trpí každý šestý člověk, za pár desítek let budeme muset čelit situaci, kdy jím bude bude trpět každý čtvrtý nebo pátý. Každou minutu zemřou hladem dvě děti. Tuto situaci zjevně nevyřešíme tak, že zrušíme společnou zemědělskou politiku Evropské unie. Evropská unie může být silná a hrát silnou roli ve světě jen tehdy, má-li silnou společnou zemědělskou politiku.

Hlad se však netýká jen Afriky. Je i v Evropské unii. Např. v některých regionech Evropské unie utrácejí lidé za potraviny méně než 10 % svého příjmu, zatímco v jiných regionech, např. v některých částech Bulharska nebo na jihu Rumunska, lidé utrácejí za potraviny v průměru více než 50 % svého příjmu. Toto číslo, protože je průměrné, zahrnuje i ty, kteří utrácejí za potraviny mnohem víc. Toto je třeba zdůraznit, protože skutečnost je taková, že pokaždé, když navrhneme nové nařízení, které zvyšuje náklady a snižuje efektivitu zemědělské výroby, jako jsou nařízení o dobrých životních podmínkách zvířat, jež zvyšují množství krmiva nutného k vyprodukování 1 kg masa, nejenže škodíme životnímu prostředí zvýšenými emisemi CO2, ale každým podobným opatřením zvyšujeme počet lidí trpících hladem. Je to možná právě tolik krmiva navíc, kolik musíme použít např. při chovu drůbeže, kolik bude chybět hladovějícímu dítěti.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Počet podvyživených lidí ve světě překročil hranici jedné miliardy, takže se tragická situace, kdy každý šestý člověk trpí hladem, ještě zhoršila. Jak bylo již řečeno, představitelé předních průmyslových velmocí bohužel ignorují summity, které jsou tak důležité a nezbytné jako ten, jejž nedávno uspořádala Organizace pro výživu a zemědělství v Římě. Představitelé členských států G8, s výjimkou italského premiéra, nepovažovali za nezbytné účastnit se této schůzky.

Nemohu nezmínit nesmírný a nespravedlivý rozpor mezi maximální pozorností, kterou představitelé této skupiny zemí, jež představuje 60 % celosvětového HDP, věnovali záchraně bankovního systému, a jejich lhostejnost vůči tragické skutečnosti, že hladomor trápí čím dál více našich bližních. Tuto krizi nezavinily chudé země, ale jsou jí nejsilněji postižené.

Dosáhli jsme nejvyšší úrovně celosvětového hladomoru od roku 1970. Každých šest vteřin zemře hladem jedno dítě. Rozvinuté země však bohužel zavírají oči před tragédií, která nás ve svých složitých důsledcích postihne všechny. Jako nejlepším příklad a zároveň varování nechť je nám to, jak se během posledních dvaceti let zanedbávalo zemědělství, což pak vyústilo v současnou potravinovou krizi. Z celkového množství oficiální rozvojové pomoci klesl poměr financí vyčleněných zemědělství ze 17 % v roce 1980 na 3,8 % v roce 2006.

Zajišťování potravin je nesmírně vážným problémem, který vyžaduje okamžité řešení, primárně tak, že otevřeme trhy a poskytneme pomoc zemědělcům v rozvojových zemích, aby potraviny byly poskytnuty a hladomor vymýcen co nejrychleji.

  Esther Herranz García (PPE). – (ES) Paní předsedající, nejprve bych ráda pogratulovala paní McGuinessové k této iniciativě, která ukazuje, jak důležitou roli hraje společná zemědělská politika (SZP) při zajišťování potravin v mezinárodním měřítku.

Když se nyní zdá, že Evropská komise chce snížit zátěž SZP na rozpočet Společenství, je důležité zdůraznit, že i když SZP možná není prioritou, potravinová soběstačnost ano. Během minulých desetiletí se ukázalo, že bez SZP je velmi těžké, ne-li nemožné dosáhnout potravinové soběstačnosti.

Zemědělství se proto nemůže srovnávat s ostatními hospodářskými odvětvími, která mohou prosperovat na volném trhu, protože trh potravinový není trh volný. Zemědělci potřebují podporu Evropské unie, aby jejich podniky měly úspěch, a Evropská unie zase potřebuje zemědělce k udržování zemědělského modelu, který dokáže poskytovat dostatek kvalitních potravin svým čím dál náročnější občanům.

Proto si myslím, že musíme změnit směr SZP, ale nezrušit ji. Proto musíme zajistit přímou podporu pro zemědělce a vzkřísit politiku řízení zemědělských trhů, abychom dosáhli vyšší cenové stability, která by přinesla prospěch nejen zemědělcům, ale i spotřebitelům a třetím zemím.

Měl by být vytvořen rámec osvědčených postupů, aby se podpořily vyvážené vztahy mezi různými aktéry v potravním řetězci, přičemž bychom se vyhnuli nezákonným praktikám a podpořili spravedlivější distribuci obchodních marží.

Dále potřebujeme evropskou politiku pro informovanost spotřebitelů, která by zdůraznila snahy výrobců ve Společenství o soulad s právními předpisy Evropské unie v oblasti životního prostředí, zajišťování potravin a dobrých životních podmínek zvířat, a to proto, že výrobci ve Společenství musejí soutěžit s dovozem ze třetích zemí, v nichž se uplatňují mnohem mírnější normy.

Výrobci ze třetích zemí vyvážejí raději do Evropské unie, než aby zásobovali trhy vlastních zemí, protože takový vývoz je v rámci dohod Světové obchodní organizace (WTO) výnosnější.

  Michèle Striffler (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, už bylo řečeno, že každých pět vteřin zemře někde na světě dítě v důsledku hladu nebo chudoby, a odhaduje se, že více než miliarda lidí trpí podvýživou.

Záležitost celosvětového zajišťování potravin proto získává nejvyšší důležitost a musí být na prvním místě evropského i mezinárodního politického programu. Evropské politiky musí být důslednější, abychom zajistili, že bude splněn první rozvojový cíl tisíciletí.

Jednomiliardový potravinový nástroj je nezbytným prvním krokem a je zásadně důležité, aby se prováděcí opatření soustředila na malé a střední rodinné a plodinové farmy, obzvláště na ty, které provozují ženy, a na chudé obyvatelstvo, tedy na ty, které potravinová krize postihla nejsilněji.

Udržitelné zemědělství musí být prioritní oblastí. Novátorské mechanismy financování, jako je mezinárodní daň z finančních transakcí, musejí být přezkoumány, aby odpovídaly přizpůsobování se změnám klimatu, a zároveň byly přístupné malým zemědělcům z těch nejzranitelnějších zemí.

  Ricardo Cortés Lastra (S&D). – (ES) Paní předsedající, dámy a pánové, těsně po nedávném závěrečném prohlášení Světového summitu Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) o zajišťování potravin bych chtěl vyjádřit své zklamání nad jeho malým společenským, mediálním i politickým dopadem. Jsem zejména zklamán, že nebylo dosaženo dohody o balíčku 44 miliard dolarů, který měl pomoci nejchudším zemědělcům, a je mi líto, že se nic nezmění.

Mluvíme-li o zajišťování potravin, zemědělství a rozvoji, často zapomínáme na problém nedostatku vody, což už je a především bude zásadní problém. V současném kontextu hospodářské krize a krize v životním prostředí potřebujeme více než kdy dříve závazek ze strany rozvinutých zemí, že vytvoří – na nejvyšší úrovni – nové fórum pro mezinárodní reflexi, jehož cílem bude konsolidovat vodu jako veřejný statek, sdílet technologie a rozvíjet účinné, udržitelné a ekonomicky uskutečnitelné systémy hospodaření s vodou.

Nebudeme-li pečovat o naši vodu, nikdy nevyhrajeme boj s hladem.

  Chris Davies (ALDE). – Paní předsedající, v 18. století v Anglii předpověděl Thomas Malthus, že růst populace přesáhne zásoby potravin. Dnes jsou jeho myšlenky zdiskreditovány, protože jsme zažili řadu zemědělských revolucí, které proměnily naši společnost. Ale měl i pravdu: během života mnohých z nás se světová populace ztrojnásobila – ztrojnásobila, je to až neuvěřitelné – a v mnoha částech světa přesáhla naše zásoby potravin. Musíme toho dělat víc, chceme-li předcházet hladu a mít růst populace pod kontrolou, a řešením je zajistit, aby ženy po celém světě měly kontrolu nad svou reproduktivitou. A musíme zachránit dětské životy. Nejlepším způsobem, jak snížit růst populace, je zachraňovat mladé životy, aby lidé necítili potřebu mít větší rodiny.

My na Západě jsme závislí na mase: to je masivní plýtvání zdroji. Mohu jen říci – a vidím, že mi vypršel čas, paní předsedající – jako ten, kdo přestal jíst maso před 20 lety, že chceme-li zachránit svět a zabránit hladu, mějme zelený, nikoli červený jídelníček.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Paní předsedající, dostatek potravin je lidským právem a hlad je zločinem proti lidskosti. Rovněž si myslím, že lidská rasa má dost odborných a vědeckých znalostí na to, aby nikdo na světě netrpěl hladem. Na boj s hladem je samozřejmě taky třeba peněz. Nejde však pouze a jenom o ně. Předtím také musíme splnit následující požadavky. Zaprvé musíme v rozvojových zemích vyvinout stabilní demokratickou strukturu, zadruhé bojovat s korupcí, zatřetí v rozvojových zemích založit vhodný zemědělský systém a nakonec investovat do zemědělství. O těch prvních třech bodech se moc nemluví. Mnoho financí se v těchto zemích navíc ztrácí, končí ve špatných rukou a používá se k uplácení.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Paní předsedající, chtěl bych rozvést to, co jsem zde řekl před dvěma dny o tragické potravinové krizi, do níž byla uvržena především Afrika, a o očividném nedostatku podpory ze strany průmyslových i rozvíjejících se zemí, co se týče problému globálního zajišťování potravin.

Během diskusí, které probíhaly při summitu FAO v Římě, obvinilo několik nevládních organizací nadnárodní potravinářské společnosti z toho, že se snaží uloupit tisíce hektarů velice úrodné půdy, která patří malým zemědělcům v rozvojovém světě. Od Etiopie po Indonésii bylo takto zabráno už více než 40 000 hektarů.

Rovněž odsoudily skutečnost, že mnoho bohatých zemí využívá v Africe chemická hnojiva a nové technologie namísto toho, aby podporovaly udržitelný rozvoj agroekologie. Ostře kritizovaly agrochemické společnosti, využívání geneticky modifikovaných plodin a vývoj biopaliv na úkor pěstování plodin.

Apeluji na Evropskou unii, aby neprodleně investovala do realizace projektu globálního partnerství, který umožní lepší koordinaci kroků pro boj s hladomorem. Zdá se mi, že naturální zemědělská výroba je nepochybně tou nejsamozřejmější odpovědí.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Paní předsedající, dlouhodobé zajišťování potravin je jedním z ústředních problémů společné zemědělské politiky. Vzhledem k nedostatku potravin musíme konkrétně zdůraznit, jak důležitá je silná SZP, která bude hrát v budoucnu klíčovou roli při řešení celosvětových problémů.

To znamená, že pro SZP potřebujeme odpovídající dlouhodobé financování. SZP je důležitým prvkem potravinové a bezpečnostní politiky EU a po roce 2013 bude hrát důležitou roli v rozvojové politice a ve vnější politice zajišťování potravin. Proto mají nejvyšší prioritu dokonale fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a hlubší diverzifikace ekonomie venkova. Mezinárodní spolupráce a solidarita spolu s vyváženými obchodními dohodami, které prosazují, nikoli ohrožují zajišťování potravin, jsou zásadně důležitým prvkem celosvětového zajišťování potravin, a právě v této oblasti může SZP výrazně přispět.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE). – (RO) Zaprvé, i když riskuji, že budu opakovat to, co už řekl pan Stoyanov, odsuzuji skutečnost, že máme tolik trvalé neobdělávané půdy v mnoha evropských zemích, a přitom mluvím o hladu ve světě.

Zadruhé, protože se tímto tématem zabývá návrh na usnesení a já jsem potěšen, že se pan komisař tohoto tématu dotkl, bych rád upozornil na nebezpečí, které představuje velmi moderní cíl potravinové soběstačnosti. Tento cíl, který není synonymem pro zajišťování potravin, by mohl mít v současných podmínkách nepříznivý vliv, protože změny klimatu postihují každý region jinak. Tato situace přináší nezbytnost obchodu, nikoli ambice každé země vyprodukovat vše, co chce jíst.

  Marian Harkin , autorka. – Paní předsedající, chtěla bych jen komentovat dvě záležitosti dosud zmíněné v této rozpravě. Zaprvé, souvislost mezi hladem a změnou klimatu. Jak řekl v Římě Pan Ki-mun, v době, kdy celosvětová populace roste a naše globální klima se mění, budeme v roce 2050 muset vyprodukovat o 70% více potravin, a přitom počasí je čím dál extrémnější a nepředvídatelnější. Takže jakékoli pozitivní snahy vyvíjené v oblasti změny klimatu pozitivně ovlivní produkci potravin.

Dalším tématem, které zde bylo nastoleno, je snadná cesta: hodit to na SZP – jako kdyby SZP byla zodpovědná za všechny neduhy rozvojového světa. SZP není dokonalá, ale byla reformována. Chceme-li, aby naši farmáři pokračovali ve výrobě a zajišťovali Evropě potraviny, nemůžeme je formou nařízení a odebrání podpory doslova vytlačit z podnikání.

Vypracovával například někdo studii na nedávnou reformu cukrovarnického průmyslu v EU, aby se zjistilo, zda jeho ničení prospívá i lidem v zemích třetího světa, nebo jen cukrobaronům a vlastníkům půdy, a přitom nechává malé pěstitele cukru napospas chudobě? V žádném případě nechci zlehčovat otázku světového hladu, ale musíme se ujistit, že navrhneme-li řešení problému, mělo by být skutečně řešením.

  Sari Essayah (PPE). – (FI) Paní předsedající, je skvělé, že v tentýž den, kdy probíráme usnesení o konferenci o klimatu v Kodani, jsou na pořadu jednání problémy zajišťování potravin a hladu, neboť tyto otázky jsou velmi úzce propojené.

Někteří poslanci již zmínili, že jsme politikou klimatu částečně způsobili problémy navíc. Nastavili jsme například nereálné cíle pro biopaliva, což vedlo k situaci, kdy se od rozvojových zemí kupovala půda pro šlechtění rostlin na biopaliva. Takže se bere půda nejchudším z chudých, kteří by ji mohli využít k farmaření a rozvíjení své vlastní zemědělské produkce.

V zemědělské politice došlo k podobným narušením. Vyústila ve vyvážení nadprodukce do rozvojových zemí, čímž se postavila do cesty rozvoji jejich zemědělství. Je nesmírně důležité mít na paměti jeden fakt: na světě máme dnes více než dost potravin, nikoli však touhu se o ně dělit.

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Paní předsedající, na poslední summitu FAO nedokázaly účastnické státy vytvořit žádné konstruktivní návrhy. Fakt, že nemáme společnou strategii na mezinárodní úrovni, je znepokojivý, obzvláště vzhledem ke stále rostoucí světové populaci, která má v roce 2050 dosáhnout 9 miliard.

Všichni si pamatujeme dopady potravinové krize v roce 2007, kdy v důsledku náhlého růstu cen základních zemědělských produktů neměly miliony lidí po celém světě co jíst. Myslím, že bychom se z této krize měli poučit. Musíme zastavit kroky vedoucí k omezení zemědělské výroby, které jsou, jak zvláštně to zní, v EU v posledních letech tak oblíbené.

Myslím si, že vzhledem ke globálním trendům na potravinovém trhu je každý pokus omezit SZP nerozvážným tahem, který v budoucnosti ohrozí zajišťování potravin na našem kontinentu. Měli bychom rozvojovým zemím pomoci vytvořit zemědělskou politiku, která jim umožní zajišťovat potraviny pro své občany.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Paní předsedající, rovněž odsuzuji skutečnost, že kromě předsedy Komise pana Barrosa nebyl na summitu v Římě přítomen žádný z představitelů G8, což pochopitelně přispívá k představě, že tento summit nepřinesl mnoho nového. Podíváte-li se na závěrečné prohlášení, je to, myslím si, rovněž zřejmé. Na druhou stranu považuji za velice důležité, že se nám podařilo udržet bod zajišťování potravin na politickém programu, a výsledkem několika summitů, jichž jsme byli svědky v roce 2009, je, že tento problém je vysoko i na programu mezinárodním, a že kdykoli se světoví představitelé sejdou, v poslední době např. G20 v Pittsburghu, hovoří se o rozvojové spolupráci a rozvojové politice. Což je v podstatě velice pozitivní.

Já jsem v Římě byl a musím říci, že pomineme-li závěrečné prohlášení, které je, to musím souhlasit, trochu zklamáním, tam byly velice dobré diskuse a rovněž silná účast, a z toho může něco vzejít. Například tam byla celá diskuse o prodávání úrodné půdy v rozvojových zemích a zemích, které nemají žádnou ornou půdu – jejich kupování je samo o sobě velice zajímavým tématem k diskusi a podle mě i jedním z těch, kde můžeme dojít k názorové shodě.

Zadruhé bych chtěl říci, že SZP, jak už několik poslanců zmínilo, samozřejmě není ideální. V tomto světě není ideálního nic, ale podíváte-li se na účinek společné zemědělské politiky na rozvojový svět, můžeme, myslím, říci, že jde o dosud nejméně škodlivý systém velké obchodní skupiny, co se týče škodlivých efektů v rozvojových zemích. WTO uznala, že většina, ne-li všechny naše subvence nenarušují trh, protože podporují zemědělské výnosy, nikoli ceny zemědělských výrobků.

Jsem také trochu, jak to říci, zklamaný, že v jednom kuse obviňujeme sami sebe. Ani Evropa není ideální, ale myslím si, že např. potravinový nástroj je velkým krokem kupředu. Obnáší miliardu eur každé 2 roky – nejde v něm o podporu dodávání potravin, jeho hlavním cílem je dodávání osiva apod. na podporu malých zemědělských výrobců v rozvojovém světě. To je podle mě skutečná inovace. Tak ji také uznala např. Světová banka, která tento mechanismus přebírá. Takže bychom se neměli neustále obviňovat. Mimochodem, tento nástroj byl inovací mého předchůdce. V jedné věci se s ním neshodnu, a sice ohledně kolegy, který se mezitím vytratil, pana Le Hyarica. Můj předchůdce není socialista, je to komunista – totiž, podívejte se na jeho politickou skupinu: je to komunista, a to nejspíš vysvětluje argumentaci, kterou používal.

Když bylo toto řečeno, i v L’Aquile, převzali jsme coby Evropská komise zodpovědnost a přislíbili 4 miliardy dolarů, což je asi 20 % potravinového a podpůrného balíčku, na němž jsme se shodli v L’Aquile. Takto jsme největším dárcem, který dal v L’Aquile sliby, a také je splníme. Slíbenou částku také vyčleníme a co nejrychleji uhradíme.

Skončím tím, že řeknu poslední slovo o nové zemědělské politice a politice zajišťování potravin EU, protože v pracovním programu Komise na rok 2010 je plán představit Radě a Parlamentu sdělení o obnovené politice zemědělství a zajišťování potravin pro Evropskou unii. Tento dokument reviduje aktuální otázky týkající se zemědělství a zajišťování potravin, jako jsou například problémy spojené se změnou klimatu, zvýšený zájem o výživu a kvalitu potravin, záchranné sítě a politiky sociální ochrany, dopad biopaliv na výrobu potravin nebo využívání a dopad nových technologií a biotechnologií, silnější výzvy k přístupům založeným na právech, získávání půdy ve velkém atd.

Sdělení bude mít především za cíl obnovit závazek EU pomoci rozvojovým zemím při zlepšování jejich zemědělské výroby. Toto téma je i nadále klíčové, především s ohledem na rostoucí potřebu potravin, kterou způsobuje růst světové populace, měnící se stravovací zvyklosti a problémy a hrozby, které změna klimatu přináší udržitelné zemědělské výrobě. Dále bude mít za cíl reflektovat, jak by EU mohla co nejlépe využít své zkušenosti a know-how k tomu, aby podpořila vznik regionálních politik a strategických rámců v zemědělství a zajišťování potravin. Zatřetí bude mít za cíl poskytnout základ pro přístup celé EU ke sladění stávajících rámců politik Evropského společenství a jeho členských zemí, v čemž naváže na závazky dané v akčním plánu z L’Aquily. Začtvrté bude mít za cíl navrhnout způsoby, jakými by EU mohla přispět k tomu, aby se urychlil proces plnění rozvojových cílů tisíciletí, a především prvního rozvojového cíle tisíciletí, vzhledem k jejich připravované zářijové revizi v roce 2010 v New Yorku. Zapáté bude mít za cíl postavit EU do lepší pozice tváří v tvář současnému dění v globálním systému zemědělské správy potravin a konečně bude mít za cíl vyřešit problémy, které se v poslední době objevily v programu zajišťování potravin.

Veřejná konzultace dokumentu o dotyčných otázkách byla zahájena 16. listopadu a skončí na začátku ledna. Budeme je tedy konzultovat se všemi zúčastněnými stranami a poté představíme formální sdělení Evropské komise.

  Předsedající. – Obdržela jsem šest návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 26.11.09.