Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2059(INI)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

A7-0275/2010

Rozpravy :

PV 25/11/2010 - 4
CRE 25/11/2010 - 4

Hlasování :

PV 25/11/2010 - 8.3
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0435

Doslovný záznam ze zasedání
Čtvrtek, 25. listopadu 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

4. Výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 - Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu v návaznosti na návrh doporučení Evropské komisi ve věci stížnosti 676/2008/RT (V souladu s čl. 205 odst. 2 první částí) - 26. výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2008) (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem na pořadu jednání je společná rozprava o zprávách o evropském veřejném ochránci práv a o uplatňování práva Evropské unie.

– zpráva paní Nedelchevaové jménem Petičního výboru o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv v roce 2009 (2010/2059 (INI)) (A7-0275/2010);

– zpráva paní Paliadeliové jménem Petičního výboru o zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu v návaznosti na návrh doporučení Evropské komisi ve věci stížnosti 676/2008/RT (2010/2086(INI)) (A7-0293/2010); a

– zpráva paní Lichtenbergerové jménem Výboru pro právní záležitosti o 26. výroční zprávě o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2008) (KOM(2009)06752010/2076(INI)) (A7-0291/2010).

 
  
MPphoto
 

  Mariya Nedelcheva, zpravodajka.(FR) Vážený pane předsedající, vážený pane Diamandourosi, vážený pane komisaři, domnívám se, že poslání evropského veřejného ochránce práv zahrnuje dva cíle.

Za prvé, máme zde právní cíl, jehož smyslem je zajistit, aby evropské orgány dodržovaly základní právo na řádnou správu. Zajistit, aby se toto právo dodržovalo, je nejdůležitější úlohou veřejného ochránce práv. Nacházíme se nyní v klíčovém okamžiku, jelikož Lisabonská smlouva, zahrnující nyní i Evropskou listinu základních práv, v článku 41 stanoví, že toto právo je právně závazné. Veřejný ochránce práv tudíž nyní získává právní základ, takový, který byl podle mého názoru posílen, aby mohl svou funkci řádně vykonávat.

Aby veřejný ochránce práv prosadil dobrou správu, musí být neflexibilní ve vztahu k orgánům. Nástrojem, který zde nachází uplatnění, jsou zvláštní zprávy. Ty veřejnému ochránci práv umožňují, aby upozorňoval na očividné případy špatné správy tehdy, když už jsou všechny ostatní způsoby řešení sporů vyčerpány. Aféra Porsche je v této souvislosti velice důležitá. Na tomto místě bych chtěla ocenit odhodlání, mohu-li to tak nazývat, pana Diamandouros získat informace, které je zcela oprávněn si vyžádat.

Druhý cíl se v podstatě týká morálky. Pro veřejného ochránce práv to znamená prosazovat vysokou úroveň služeb, která sice není výslovně zmíněna v úmluvách, ale bez pochyb je součástí závazků dotyčných orgánů. Abychom zajistilivysokou úroveň služeb, jsou nutně zapotřebí dvě věci. Za prvé, veřejný ochránce práv musí i nadále podporovat smírná řešení, jako tomu již několik let činí. Chtěla bych zopakovat, že smírně se řeší 56 % všech obdržených stížností.

Veřejný ochránce práv tudíž musí vytrvat ve svém úsilí v oblasti komunikace, aby evropští občané měli potřebné informace o svých právech i o stávajících postupech pro jejich dodržování. Zavedení interaktivního průvodce je v tomto ohledu důležitým krokem kupředu a já jsem přesvědčena, že mnoho našich občanů je vám za to vděčných.

Shrnutí činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 je naprosto pozitivní, což jsem uvedla ve své zprávě. Připojila jsem k ní však také několik doporučení. Za prvé, domnívám se, že je nezbytně nutné posílit vazby s vnitrostátními parlamenty a vnitrostátními veřejnými ochránci práv. Pokud budeme jednat na úrovni Bruselu, aniž bychom měli vazbu na vnitrostátní úroveň, bude naše úsilí méně efektivní. Z tohoto důvodu žádám evropského veřejného ochránce práv, aby vnitrostátní veřejné ochránce práv důrazněji vybídl k tomu, aby si pravidelně vyměňovali názory se svými vnitrostátními parlamenty po vzoru diskusí evropského veřejného ochránce práv s námi v Evropském parlamentu.

Evropská síť veřejných ochránců práv je v tomto ohledu důležitým nástrojem. Domnívám se, že sdílení informací a osvědčených postupů je v této oblasti zásadní. Chtěla bych zde opět zopakovat, jak důležité je zavést společný intranetový portál, v jehož rámci by si veřejní ochránci práv mohli vyměňovat veškeré informace.

Vážený pane předsedající, občané pro nás musí být středem zájmu. Transparentnost, blízkost, dobrá správa, vysoká úroveň služeb – to jsou naše hlavní zásady. Tato blízkost se však vztahuje i k našemu orgánu. Z tohoto důvodu bych chtěla znovu pochválit pana Diamandourose za to, že vynaložil tolik úsilí k udržení stálé vazby s Evropským parlamentem a zejména s Petičním výborem. Jak jsem zdůraznila ve své zprávě, domnívám se, že pro oba naše orgány i pro evropské občany by bylo prospěšné, kdyby docházelo k více výměnám, když veřejný ochránce práv provádí šetření z vlastního podnětu.

Až dosud se pan Diamandourosovi velice dobře zhostil svého úkolu, který spočívá v tom, že přivádí orgány na správnou cestu, pokud zabloudí na křivolakou stezku netransparentnosti a špatné správy.

Pane Diamandourosi, přeji Vám mnoho úspěchů ve vaší práci a velice se těším na čtení vaší výroční zprávy za rok 2010.

 
  
MPphoto
 

  Chrysoula Paliadeli, zpravodajka.(EL) Vážený pane předsedající, v březnu roku 2007 požádala jistá ekologická organizace o odtajnění korespondence, která probíhala mezi Evropskou komisí a automobilovým průmyslem během konzultací o přípravách legislativního návrhu o emisích oxidu uhličitého.

Komise osm měsíců nato umožnila přístup k 16 z celkem 19 dopisů, ovšem odmítla bez jakéhokoli právního zdůvodnění odtajnit tři dopisy od Porsche. Tato ekologická organizace se obrátila na evropského veřejného ochránce práv. Ten za měsíc připravil návrh doporučení, v němž Komisi vyzval, aby v souladu s článkem 288 Smlouvy o fungování Evropské unie odpověděla do tří měsíců.

Komise pětkrát požádala o prodloužení a v červnu roku 2009 prohlásila, že rok poté, co veřejný ochránce práv sestavil návrh doporučení, nemůže kvůli probíhajícím konzultacím s tímto konkrétním výrobcem automobilů korespondenci odtajnit. Až do října roku 2010 neměl veřejný ochránce práv k dispozici žádné informace.

Toto bezdůvodné otálení vedlo k sestavení zvláštní zprávy pro Evropský parlament, kde byla Komise obviněna, že odmítá otevřenou a upřímnou spolupráci. Zpráva zároveň zdůraznila, jak je nebezpečné, když příslušné orgány nemají možnost dohlížet na práci Komise.

V důsledku této zvláštní zprávy veřejného ochránce práv, k jejímuž přijetí je dnes Parlament vyzýván a která je první zvláštní zprávou týkající se nesprávného úředního postupu, byly příslušné dopisy od dotyčného výrobce automobilů odtajněny, patnáct měsíců po první žádosti veřejného ochránce práv. Za období od září roku 2008 do února roku 2010 dospěla Komise k rozhodnutí, které jí před patnácti měsíci veřejný ochránce práv doporučil ve svém návrhu doporučení. Zároveň se prokázalo, že tento konkrétní výrobce automobilů souhlasil s odtajněním svých dopisů, byť jen částečným.

Z toho, co jsem dosud uvedla, vyplývá, že Komise měla pochopitelně povinnost zohlednit související článek nařízení Evropského parlamentu, který od orgánů požaduje, aby odmítly přístup k dokumentům, pokud by jejich odtajnění znemožnilo ochranu obchodních zájmů soukromých osob či právních subjektů. Avšak vzhledem k tomu, že úřad veřejného ochránce práv příslušné dopisy prověřil a shledal, že neobsahují informace, které by mohly poškodit obchodní zájmy tohoto konkrétního výrobce automobilů, měla Komise bez odkladů alespoň některé z nich zveřejnit. Pokud však měla výhrady k výkladu tohoto návrhu doporučení, bylo její povinností, jestliže chtěla svá rozhodnutí ospravedlnit, předložit stejně silné právní hodnocení potvrzující, že by se dotyčný výrobce automobilů mohl obrátit na soud na základě nařízení (ES) č. 1049/2001 Evropského parlamentu.

Nebudu na tomto místě komentovat, že onen dotyčný výrobce automobilů reagoval na žádost Komise naprostým mlčením. Považuji však za nepřijatelné, aby nejvyšší výkonný orgán Evropské unie využil odmítnutí, které ze strany soukromé společnosti hraničí s pohrdáním evropskými orgány, jako argument k tomu, že nebude reagovat na takovouto žádost, zejména když příslušné dopisy neobsahují žádné informace, které by mohly vést k uplatnění souvisejícího článku nařízení (ES) č. 1049/2001 Evropského parlamentu a zavdat příčinu k soudnímu sporu s Komisí.

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, zpravodajka.(DE) Vážený pane předsedající, moje zpráva o uplatňování práva Společenství je zde v Evropském parlamentu nesmírně důležitá. V Evropském parlamentu máme legislativní proces, který v porovnání s vnitrostátními parlamenty patří k těm nejtransparentnějším, ačkoli je velice složitý. Chtěla bych podotknout, že jsem členkou národního shromáždění, takže vím, o čem mluvím.

Tento zdlouhavý proces, jehož se účastní vlády jednotlivých členských států i Evropského parlamentu, přináší výsledky, které bývají často viditelné až když se uplatní v rámci vnitrostátních právních předpisů. Jestliže však uplatňování právních předpisů v různých vnitrostátních parlamentech neprobíhá vůbec nebo je nedostatečné, tak my, poslanci této sněmovny, Parlament sám i celá Evropská unie čelíme zásadnímu problému ztráty důvěryhodnosti. To považuji za velmi vážnou záležitost. Jakožto poslanci a poslankyně Evropského parlamentu neustále čelíme občanům, kteří nám vyčítají nedostatky v systému. Komise pravidelně dostává stížnosti od občanů ohledně uplatňování vnitrostátního práva. Ráda bych uvedla jen několik málo příkladů: vezměme si  odpadkovou krizi v Neapoli. Jde o neustále se opakující problém, který nezažíváme ani poprvé ani podruhé, ale již potřetí. Přesto zjišťujeme, že například evropské směrnice pro odstraňování odpadu nebyly dosud uplatněny. Komise v tomto případě zasáhla, avšak tento zásah nebyl úspěšný v tom smyslu, že nedokázal zásady odstraňování odpadu, které v Evropě považujeme za zásadně důležité, uplatnit na vnitrostátní úrovni. Podívejme se například na mou vlast Rakousko. Zde byla směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí uplatněna velice špatně. Jeden případ uzavření lyžařského střediska jasně ukazuje, že zde jsou obrovské problémy. Jiný příklad lze najít v oblasti dopravy, kde je stanoveno, že členské státy musí dodržovat stanovené lhůty pro odpočinek řidičů v řízení dopravy, a kde je zapotřebí kontrol, zda jsou tyto lhůty dodržovány. Skandální nedostatek kontrol v této oblasti má za následek čím dál více nehod způsobených únavou řidičů. V této souvislosti je třeba říci, že nesmíme frustrovat naše občany, kteří očekávají uplatňování práva Společenství. Musíme je včas informovat o právních předpisech a zajistit, aby se mohli spolehnout na to, že celý proces bude probíhat transparentně.

Jakožto poslanci Evropské parlamentu naléhavě potřebujeme postup, který nám umožní získávat od našich občanů zpětnou vazbu, aniž by přitom došlo k nedodržení požadavků na důvěryhodnost údajů. Ráda bych se vás, pane komisaři, zeptala, zda jste připraven podpořit postup, který v naší zprávě navrhujeme. Představoval by významný krok kupředu k transparentnosti, otevřenosti a jasnosti v evropském procesu.

Nakonec bych ráda zdůraznila toto: pokud ztratíme důvěryhodnost, protože nebudeme věnovat dostatečnou pozornost uplatňování práva Společenství v jednotlivých evropských členských státech, povede to k oslabení důvěryhodnosti v celé Evropské unii.

 
  
MPphoto
 

  Nikiforos Diamandouros, veřejný ochránce práv. – Vážený pane předsedající, vážení poslanci, děkuji vám za tuto příležitost k vám promluvit. Rád bych poděkoval celému Petičnímu výboru a jmenovitě jeho předsedkyni, paní Mazzoniové. Neustále mi poskytují cenné rady a podporu, o čemž svědčí vynikající zprávy, které této sněmovně předložily paní Nedelchevaové a paní Paliadeliová, jimž bych chtěl srdečně poděkovat za tak laskavá slova.

Parlament i veřejný ochránce práv se snaží zajistit, aby občané a obyvatelé Evropské unie mohli plně požívat svých práv, ale tohoto cíle se snažíme dosáhnout různými prostředky. Mandát veřejného ochránce práv je omezenější. Já se zabývám pouze stížnostmi na orgány Evropské unie, zatímco vy můžete zkoumat, co dělají jednotlivé členské státy. Kromě toho se Parlament jakožto suverénní politický subjekt může zabývat peticemi, které požadují změny zákonů či nové zákony. Moje role oproti tomu spočívá v tom, že se snažím odhalit nesprávné úřední postupy a snažím se je napravit.

Rozhodnutí veřejného ochránce práv nejsou na rozdíl od rozhodnutí soudu právně závazná. Mohu využívat pouze sílu přesvědčivosti, abych přiměl orgány Evropské unie řídit se mými doporučeními či přijímat smírná řešení, která uspokojí obě strany.

Tam, kde se orgány Evropské unie odmítají řídit mými doporučeními, je zásadně důležité, aby veřejný ochránce práv mohl požádat o radu Parlament, a já jsem pochopitelně velice vděčný za to, že Parlament tuto roli i nadále plní, jak dokazují zprávy paní Nedelchevaové a Paliadeliové.

Toto je první výroční zpráva od chvíle, kdy Lisabonská smlouva vstoupila v platnost. I nadále budu úzce spolupracovat s Parlamentem, abychom prosadili náš společný cíl, jímž je poskytnout evropským občanům co největší výhody plynoucí z jejich práv v rámci smlouvy, a přitom vždy jednat v souladu s mým mandátem jakožto nezávislý a nestranný vyšetřovatel potenciálních špatných úředních postupů. Tato nezávislost a nestrannost se vztahuje stejnou měrou jak na stěžovatele, tak i na orgán, na nějž je stížnost podávána.

V roce 2009 uzavřel můj úřad 318 šetření, z nichž 70 % bylo dokončeno během jednoho roku. 55 % bylo ukončeno do tří měsíců. Dokončení jednoho šetření trvalo průměrně 9 měsíců, což je zcela v souladu s mým cílem uzavřít šetření do jednoho roku.

S potěšením podotýkám, že v roce 2009 bylo 56 % všech šetření buď urovnáno samotným dotyčným orgánem či vyústilo ve smírné řešení. To představuje velký pokrok oproti roku 2008, kdy se jednalo o 36 %. V 35 případech jsem vydal kritickou připomínku. Jde o značné zlepšení v porovnání s rokem 2008, kdy jsem vydal 44 kritických připomínek, i s rokem 2007, kdy jsem jich vydal dokonce 55. Toto neustálé snižování je dobrou zprávou, avšak konečné číslo je stále příliš vysoké.

Vážení poslanci, snažím se pomoci každému stěžovateli, který se obrátí na veřejného ochránce práv, dokonce i v případech, kdy je taková stížnost nad rámec mého mandátu. V roce 2009 jsem takových stížností obdržel celkem 2 392, což představuje pokles o 6 % oproti roku 2008. Tento pokles je povzbudivý. Parlament dlouhodobě požaduje snižování počtu nepřípustných stížností. Alespoň částečně přičítám tyto výsledky skutečnosti, že čím dál tím více občanů ví, na koho se mohou obrátit.

V lednu roku 2009 jsem na našich stránkách spustil nového interaktivního průvodce, který je přístupný ve všech 23 jazycích EU. Cílem tohoto průvodce je nasměrovat stěžovatele na orgán, který jim nejlépe pomůže, ať už se jedná o mé služby, služby vnitrostátních či regionálních veřejných ochránců práv v jednotlivých členských státech či mechanismy na odstraňování problémů, jako je například přeshraniční on-line síť Solvit.

V roce 2009 tohoto průvodce využilo více než 26 tisíc lidí. Je důležité, abychom občany již od samého začátku vedli k tomu nejvhodnějšímu orgánu, zabývajícím se řešením stížností, a abychom je ušetřili všech nepříjemností a prodlev spojených s určováním příslušné instituce na vlastní pěst.

To rovněž znamená, že stížnosti se řeší rychleji a účinněji a občané tak mohou plně požívat svých práv v rámci práva Evropské unie a právo Evropské unie je řádně uplatňováno.

Během posledních tří let jsem se také usilovně snažil zvýšit povědomí o službách, které mohu nabídnout podnikům, asociacím, nevládním organizacím, regionálním orgánům a ostatním cílovým skupinám, to jest každému, kdo se účastní projektů či programů Evropské unie a kdo má přímý kontakt se správou Evropské unie.

Abych dále zvýšil povědomí o práci veřejného ochránce práv, navýšil jsem v roce 2009 míru spolupráce s ostatními informačními sítěmi a sítěmi pro řešení problémů, jako je například Europe Direct či Solvit. Rovněž jsem zvýšil své úsilí přiblížit se potenciálním stěžovatelům tím, že jsem zorganizoval celou řadu veřejných akcí. Všechny tyto podpůrné činnosti spolu s konkrétními výsledky vyústily ve zvýšení mediální sledovanosti práce veřejného ochránce práv o 85 %.

Na základě stížností obdržených v roce 2009 se počet zahájených šetření zvýšil z 293 na 335. Toto zvýšení je zapotřebí alespoň částečně přičíst zmíněným podpůrným činnostem. Rovněž jsem pokračoval ve svém úsilí zvýšit kvalitu informací, které se poskytují občanům a potenciálním stěžovatelům o jejich právech v rámci práva Evropské unie, a to prostřednictvím Evropské sítě veřejných ochránců práv, která výrazně zjednodušuje rychlý přenos stížností kompetentním veřejným ochráncům práv či podobným subjektům.

Dále jsem se i snažil přimět určité orgány Evropské unie, aby ve všech svých činnostech zaujaly přístup zaměřený na občany. Tento úkol je zapotřebí řešit spolu s orgány. Abych prosadil tento cíl s ohledem na Komisi, jsem v úzkém kontaktu s jejím místopředsedou, který je zodpovědný za vztahy s veřejným ochráncem práv, to jest s panem komisařem Šefčovičem, kterému děkuji, že je zde dnes přítomen, a jsem mu vděčný za úzkou spolupráci a podporu.

Nejčastější obvinění, kterému jsem se v roce 2009 věnoval, byl nedostatek transparentnosti. Představoval 36 % všech šetření. S jistým znepokojením zaznamenávám, že těchto stížností je stále velmi mnoho. Zodpovědná a transparentní správa Evropské unie je zajisté klíčem k získání důvěry u občanů. Rovněž lituji prodlev ze strany Komise v reakcích na přístup k dokumentaci případů. Nejostudnějším případem se zabývá zpráva paní Paliadeliové, která dává jasně najevo, že Parlament očekává od Komise v tomto ohledu výrazné zlepšení.

Vstoupení Lisabonské smlouvy v platnost bylo klíčovou událostí roku 2009. Tato smlouva přinesla nové sliby občanům v oblasti základních práv, zlepšené transparentnosti a více možností podílet se na určování politik Unie. Rovněž přinesla právní závaznost Listiny základních práv, která obsahuje i právo na řádnou správu.

Reforma finančního nařízení je vynikající příležitostí k uvedení základního práva na dobrou správu do praxe. Domnívám se, že relevantní pravidla by měla úředníkům poskytnout návod, jak mají zajistit řádné finanční řízení i řádnou správu. Vážení poslanci, nedávno jsem vyvinul a přijal strategii pro celé období svého mandátu. Dokument, ve kterém je tato strategie obsažena, byl za účelem získání informací předán minulý týden vašemu předsednictvu, Konferenci předsedů a Petičnímu výboru.

Ona strategie je koncipována tak, aby splňovala společný cíl pro můj úřad, který jsem přijal v roce 2009 a který zní takto: „Evropský veřejný ochránce práv usiluje o spravedlivé výsledky stížností proti orgánům Evropské unie, podporuje transparentnost a prosazuje administrativní kulturu služby. Jeho cílem je budovat důvěru prostřednictvím dialogu mezi občany a Evropskou unií a podporovat nejvyšší standardy chování v orgánech Unie.“

A v právě v tomto duchu, pane předsedající, vážení poslanci, právě v duchu tohoto prohlášení Komise budu i nadále vykonávat mandát, který mi tento důstojný subjekt svěřil.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Vážený pane předsedající, prosím, mějte se mnou strpení, protože se pokusím odpovědět všem třem zpravodajkám i veřejnému ochránci práv. Rád bych nejprve ze všeho poděkoval paní Nedelchevaové, paní Paliadeliové a paní Lichtenbergerové za jejich zprávy. Je zjevné, že sdílíme stejné cíle: tím myslím cíl, aby administrativa byla efektivní a profesionální a aby byly respektovány právní předpisy Evropské unie. To je základ pro naši společnou diskusi, která, jak jsem si jist, povede k pozitivním výsledkům.

Co se týče pana Diamandourose, chtěl bych mu také vyjádřit uznání za jeho blízkou spolupráci s Komisí. Myslím si, že tento den je pro něj výjimečný, neboť je být svědkem toho, že také Evropský parlament si velmi vysoce cení jeho práce. Mohu vás ujistit, že komunikace mezi námi a našimi službami je velmi intenzivní. Stěží uplyne týden, kdy veřejnému ochránci práv neodesílám dopis s vysvětlením a dostávám od něj odpověď. Tak se v naší práci snažíme nalézt správná řešení. Samozřejmě, existují některé nevyřešené otázky, na nichž stále pracujeme, ale domnívám se, že to je jednoduše důkaz naší plodné komunikace.

Chtěl bych zdůraznit, že Komise vítá zprávu paní Nedelchevaové, která přináší jasný a vyčerpávající přehled činností veřejného ochránce práv za uplynulý rok. Ve zprávě veřejného ochránce práv o jeho činnostech za rok 2009 jsou srozumitelně prezentovány jeho nejrůznější šetření, ty jsou doplněna příklady a rozčleněna do kategorií podle povahy případů nesprávného úředního postupu nebo dané instituce.

Jak již pan Diamandouros uvedl, v roce 2009 veřejný ochránce práv obdržel celkem 3 098 stížností oproti celkovému počtu 3 406 stížností v roce 2008. To představuje 9% pokles v daném roce, ale jsme si plně vědomi, že 56 % stížností bylo adresováno Komisi. Jsme si také dobře vědomi toho, že nejčastější stížnosti na nesprávné úřední postupy se týkají nedostatku transparentnosti, včetně odmítnutí poskytnout informace, a já jsem odhodlán se těmito případy dále zabývat.

Komise vítá snahy veřejného ochránce práv dále zkrátit průměrnou délku šetření na devět měsíců. Komise však zdůrazňuje, že veřejný ochránce práv musí v souvislosti s tímto svým úsilím zkrátit dobu pro vyřešení stížnosti vzít v potaz vlastní konečné termíny Komise pro vnitřní konzultace nebo termíny pro vyjádření sboru komisařů. Každá odpověď na stížnost je sborem potvrzena a schválena a přeci jen trvá určitou dobu, než se ke sboru dostane.

Také je třeba upozornit na to, že veřejný ochránce práv uspořádal intenzivní informační kampaň, která vedla k větší informovanosti o občanských právech a lepšímu porozumění jeho oblasti působnosti. V tomto ohledu je třeba podotknout, že veřejný ochránce práv rychle vydává tisková prohlášení a ta bývají často zveřejněna v okamžiku, kdy veřejný ochránce práv zrovna zaslal Komisi návrh doporučení, tudíž zde nezbývá prostor pro to, aby se Komise mohla bránit, jelikož na odpovědi se teprve pracuje.

V určitých případech lze nalézt smírné řešení, pokud orgán nabídne, že stížnost napraví. Toto řešení se nabízí bez omezení, aniž by zahrnovalo otázky odpovědnosti nebo se stanovoval právní precedens. Pokud není možné nalézt takovéto smírné řešení, veřejný ochránce práv může předložit doporučení týkající se řešení případu. Pokud daný orgán jeho doporučení nepřijme, může sestavit zvláštní zprávu pro Parlament. V roce 2009 Parlament žádné zvláštní zprávy od veřejného ochránce práv neobdržel. Teprve v roce 2010 veřejný ochránce práv zaslal Parlamentu zvláštní zprávu v souvislosti se stížností týkající se přístupu k dokumentům Komise.

Vztahy s veřejným ochráncem práv vedly občas k rozdílným názorům. To byl také případ šetření týkajících se řízení o porušení povinnosti. Veřejný ochránce práv často argumentuje tím, že mu Komise neposkytla dostatečné vysvětlení svého stanoviska, což jasně vyžaduje odpověď od Komise o samotném obsahu zdůvodnění a jde ruku v ruce s rozpravou o přínosech přístupu Komise. Avšak Komise často zasílala veřejnému ochránci práv obsáhlé odpovědi, v nichž jasně a podrobně vysvětlovala a zdůvodňovala interpretace právního předpisu, který byl v tom daném případě uplatněn, a současně se distancovala od interpretace zákona s důrazem na to, že konečným arbitrem je Evropský soudní dvůr.

Vzhledem k vývoji v posledních letech v oblasti registrace a řešení stížností (pilotní projekt „EU Pilot“), který uvádí Komise ve své výroční zprávě o monitorování uplatňování právních předpisů EU, by Komise v blízké budoucnosti ráda doplnila své sdělení z 23. března 2002 o vztahy se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství. Osobně jsem se s veřejným ochráncem práv setkal a informoval jsem jej o tomto vývoji.

Co se týče transparentnosti a přístupu k dokumentům, Komise důkladně prověřuje veškeré stížnosti od veřejného ochránce práv.

Jeden z těchto případů přiměl veřejného ochránce práv k tomu, aby v roce 2010 předložil zvláštní zprávu Parlamentu, to je nyní předmětem zprávy paní Paliadeliové. Lituji, že tato zvláštní zpráva byla zaslána krátce poté, co Komise přijala konečné rozhodnutí v tomto případu. Nicméně uznávám, že doba potřebná k dosažení konečného rozhodnutí byla nepřiměřená, i když se tak stalo zaviněním třetí strany a její neschopností odpovědět na návrh Komise. Rád bych zdůraznil, že Komise je plně odhodlána upřímně spolupracovat s veřejným ochráncem práv. Na straně Komise rozhodně nejde o neochotu spolupracovat a už vůbec ne o záměr jakkoliv mařit práci veřejného ochránce práv. Komise vždy usilovala o úzkou spolupráci s veřejným ochráncem práv. Nicméně některé žádosti o přístup k dokumentům jsou obzvláště složité nebo obsáhlé a nemohou být vyřešeny ve standardní době. Komise se ročně zabývá zhruba 5 000 žádostmi o přístup k dokumentům, z nichž pouze patnáct až dvacet vede ke stížnostem veřejnému ochránci práv.

Vstoupení Smlouvy o fungování Evropské unie v platnost umožnilo začít uvažovat o tom, jak dosáhnout společného postoje, abychom docílili otevřené, efektivní a nezávislé evropské správy. Komise je proto toho názoru, že je nejprve zapotřebí interinstitucionální dialog, než bude předložen jakýkoli legislativní návrh. Je možné dosáhnout pozitivního výsledku, což by v této záležitosti měla zajistit spolupráce mezi těmito dvěma institucemi.

Pokud mi dovolíte, pane předsedající, rád bych také odpověděl paní Lichtenbergerové, protože vyvinula velké úsilí, aby zde dnes ráno s námi mohla být. Rád bych ji ujistil, že Komise přikládá velký význam správnému uplatňování právních předpisů Evropské unie a, jak víte, tato otázka také byla jednou z priorit Barrosovy Komise. Už v našem sdělení s názvem Evropa přinášející výsledky z roku 2007 se Komise zavázala, že zlepší své pracovní postupy, aby zajistila efektivnější řešení problémů, které vyvstávají z uplatňování právních předpisů EU, přičemž se zaměří na otázky, které občanům a podnikům způsobují nejvíce problémů. V tomto sdělení jsem uvedl, že výroční zpráva představuje spíše strategické zhodnocení uplatňování právních předpisů Evropské unie, definuje hlavní výzvy, stanovuje priority a na základě těchto priorit plánuje činnost. Komise vítá odpověď Parlamentu na tuto zprávu. Následující poznámky se vztahují k některým z klíčových témat.

Co se týče poskytování informací o porušení povinnosti, Komise momentálně zavádí novou rámcovou dohodu s Parlamentem. Je odhodlána poskytovat Parlamentu informace, které tato dohoda stanovuje. Komise se také těší na to, až seznámí Parlament se svou prací na portálu „Vaše Evropa“, který má zajistit, aby občané věděli, kde nalézt potřebné informace.

Vítáme také to, že Parlament uznal, že projekt „EU Pilot “ přispěl k řádně fungující Evropské unii, jež je zaměřena především na občany, v souladu s Lisabonskou smlouvou. Tento projekt má zajistit, že se obavám a stížnostem občanů, jež se týkají uplatňování právních předpisů EU, bude věnovat patřičná pozornost, a to je pro nás samozřejmě důležitým kritériem. Při této práci Komise musí respektovat důvěrnost údajů, na níž mají členské státy právo, jak potvrdil Evropský soudní dvůr, v souvislosti s vyšetřováním údajných problémů s uplatňováním práva EU a potenciálním řízením o porušení povinnosti.

Proto ačkoli Komise poskytla obsáhlé informace ve své zprávě přijaté v březnu tohoto roku o fungování projektu „EU Pilot“, neposkytuje přístup k údajům či informacím o konkrétních případech, které jsou projednávány v rámci tohoto projektu. Současně si Komise uvědomuje, jak důležité je včas poskytnout občanům úplné a jasné zhodnocení výsledku práce vykonané s členskými státy v rámci projektu „EU Pilot“, a je odhodlána zajistit, aby stěžovatelé měli příležitost vyjádřit se k výsledku.

Co se týče otázky přijetí kodexu upravujícího postup podle článku 298, Komise si je vědoma toho, že v Parlamentu byla sestavena pracovní skupina, která má za úkol prozkoumat potenciální rozsah a obsah takové iniciativy. Komise také považuje za vhodné nejprve zvážit výsledek počáteční práce na této otázce, než budeme uvažovat o konkrétnějších krocích. Prozatím si proto ve všech otázkách ponecháme svůj postoj.

Komise také připravuje poskytnutí aktuálních informací o zdrojích, které jsou vynakládány na uplatňování právních předpisů EU. Návrh usnesení, o němž zde dnes diskutujeme, pokrývá širokou paletu otázek a Komise, v reakci na toto usnesení, poskytne další vysvětlení, která by bylo velmi obtížné podávat dnes, především kvůli nedostatku času.

Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, jsme rádi, že sdílíme společný zájem v otázce současného uplatňování práva EU pro blaho občanů a podniků. Účinné uplatňování právních předpisů EU je jedním ze základních stavebních kamenů EU i klíčovou součástí inteligentní regulace.

Rád bych se ještě omluvil tlumočníkům, že jsem hovořil tak rychle. Velmi vám děkuji za trpělivost a vám všem za pozornost.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Ano, myslím, že jste mluvil o něco rychleji. Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  Rainer Wieland, zpravodaj ke stanovisku Petičního výboru.(DE) Vážený pane předsedající, pane Diamandourosi, pane komisaři, dnes zde vedeme společnou rozpravu. Hovořím jménem předsedkyně Petičního výboru, která je bohužel nemocná, a rád bych omezil svůj projev pouze na několik poznámek týkajících se zprávy paní Paliadeliové.

V Parlamentu se často vedly rozpravy a diskutovalo se o otázce přístupu k dokumentům a o výhodách transparentnosti a o otázce, kde by měla vést hranice mezi legitimními právy a zájmy veřejnosti jako celku na jedné straně a legitimními zájmy jednotlivců a společností na straně druhé. Mimochodem, paní Paliadeliová, karta se také může obrátit, čím mám na mysli, že nevládní organizaci budou poskytnuty informace a společnost či jednotlivec se poté pokusí zjistit, jaké informace byly takto zveřejněny. Neřešíme zde o otázku, kdo je tady ten dobrý a kdo špatný, ale řešíme otázku časových rozvrhů a konečných termínů. Tyto termíny musí být také respektovány vzhledem k tomu, že se týkají jednotlivců a samozřejmě také veřejného ochránce práv. Mohli bychom to nazvat základním principem řádné správy. Očekáváme, že Komise, která projevila takový zájem o urychlení celé záležitosti, jak zde sám pan místopředseda uvedl, se bude této věci důkladněji věnovat a zajistí zlepšení.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu, jménem skupiny PPE.(RO) Vážený pane předsedající, ráda bych se nyní ujala slova jako stínová zpravodajka skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) pro zvláštní zprávu veřejného ochránce práv. Ráda bych v úvodu zdůraznila, že shoda napříč všemi politickými skupinami velmi usnadnila vypracování návrhu zprávy. Musím zde zmínit, že nebyl předložen ani jediný pozměňovací návrh, a já bych k tomuto výsledku nyní chtěla paní Paliadeliové poblahopřát.

Je znepokojující, že nevstřícný přístup Komise vůči veřejnému ochránci práv může vést ke značné ztrátě důvěry občanů Evropské unie v orgány EU. Tato nespolupráce ohrožuje schopnost veřejného ochránce práv a Evropského parlamentu efektivně dohlížet na Komisi. Také bych chtěla připomenout zásadu loajální spolupráce, která je zakotvena ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Tato zásada stanovuje upevnění vztahů v dobré víře mezi orgány Evropské unie. Bohužel veřejný ochránce práv se velice často setkává s tím, že Komise nedodržuje konečné termíny pro poskytnutí veřejného přístupu k dokumentům.

Dále je znepokojující skutečnost, že veřejný ochránce práv musel sestavit zvláštní zprávu jako poslední možnost, aby přiměl Komisi k lepší spolupráci. K takovým událostem by v budoucnu už nemělo docházet. V této souvislosti bych chtěla požádat Evropskou komisi, aby vyvinula větší úsilí a s veřejným ochráncem práv lépe spolupracovala. Nesmíme přehlížet skutečnost, že kdykoli Komise nesplní takový závazek, Parlament bude moci uvalit sankce. Situace, kterou zpráva odhaluje, vytváří systémový problém. Upírá občanům jednu z klíčových výhod, kterou očekávají jako důsledek svého základního práva podávat stížnosti.

 
  
MPphoto
 

  Monika Flašíková Beňová, jménem skupiny S&D.(SK) Vážený pane předsedající, chtěla bych poděkovat všem třem kolegyním za zprávy, které zde dnes projednáváme ve společné rozpravě, ale pokud dovolíte, vyjádřila bych se nejprve ke zprávě paní kolegyně Lichtenbergerové, protože ji považuji za mimořádně precizní a v mnohém s ní souhlasím. Proto, pokud dovolíte, pane místopředsedo, i já dnes budu trochu kritičtější.

Obecně se dá říci, že Komise celkově nedostatečně komunikuje s občany i s Parlamentem o tom, jak kontroluje uplatňování právních předpisů Společenství. Přitom aktivní úloha občanů Evropské unie je jasně zakotvena ve Smlouvě o Evropské unii, např. ve věci evropské občanské iniciativy. A já jsem velmi ráda, pane místopředsedo, že jste to právě vy, kdo je dnes přítomen ve sněmovně při této rozpravě, protože vím, že jste nejen kompetentní, ale mimořádně se angažujete právě ve věci evropské občanské iniciativy.

Navzdory tomu ale každoroční zprávy Evropské komise o kontrole uplatňování právních předpisů v Evropské unii ve své současné podobě neposkytují občanům a Parlamentu dostatek informací o stavu věci. Komise se doposud až příliš soustředila na transpozici evropských právních předpisů do vnitrostátního práva, ale už se tolik nezabývala jejich skutečným uplatňováním. Strohý odkaz na formální postup v případě členského státu, který ještě netransponoval právo Evropské unie na vnitrostátní úrovni, nám ani občanům příliš mnoho neřekne. My se musíme a chceme dozvědět více o případech, kdy Komise prošetřuje nepřesnou nebo úplně chybnou transpozici. Teprve až budeme plnohodnotně informováni o takovýchto případech, můžeme hovořit o důsledné kontrole uplatňování právních předpisů EU.

Jak všichni jistě víme, kolegové a kolegyně, Evropský parlament má vůči Komisi jisté povinnosti a pravomoci. Jednou z nich je i kontrola, resp. hodnocení činnosti. My v Evropském parlamentu máme upřímný zájem smysluplně hodnotit pokrok Komise při plnění vaší úlohy, která spočívá v hlídání Smluv a v kontrole plnění právních předpisů Evropské unie. Nemáme však dostatečný přístup k údajům, na základě kterých Komise řeší porušování předpisů. A toto, pane místopředsedo, není nový požadavek.

Už v únoru jsme v usnesení o revidované rámcové dohodě mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí požádali Komisi, aby – a nyní cituji: „zpřístupnila Evropskému parlamentu veškeré informace o všech procesech v souvislosti s porušením předpisů na základě úřední výzvy, když o to Parlament požádá“, konec citace. Ráda bych nyní chtěla apelovat na to, aby nám a prostřednictvím nás Komise zpřístupnila tyto údaje i evropským občanům.

Závěrem, pane místopředsedo, bych chtěla říct, že jsem již několikrát ve svých vystoupeních hovořila o tom, že Evropský parlament má upřímný zájem Komisi pomáhat a dokonce ji podporovat i proti Radě. Nyní vás žádáme o to, aby Evropská komise na oplátku poskytovala Evropskému parlamentu informace, které žádáme nejen pro nás, ale především pro občany členských států Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE.(DA) Vážený pane předsedající, v Petičním výboru, který se zabývá stížnostmi občanů, je úcta k evropským právním předpisům naprosto klíčová. Občané se na nás obracejí, protože vnitrostátní nebo místní orgány nedodržují právní předpisy EU, například s ohledem na ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí. Stačí si jen vzpomenout na množství stížností, které jsme obdrželi v souvislosti s dlouhotrvající odpadovou krizí v Kampánii, navzdory jasnému rozsudku Evropského soudního dvora, a v souvislosti se zmrazením finančních prostředků.

Ve skutečnosti se neudělalo nic proto, aby byl tento problém vyřešen. Trpí jak občané, tak chráněné životní prostředí. Říkali jsme tomu „šťastná Kampánie“ - můj ty pane! Komise musí okamžitě využít veškeré prostředky, které má v tomto ohledu k dispozici.

Smlouva připisuje Komisi klíčovou roli. Tedy monitorovat jak členské státy uplatňují právní předpisy EU. V našem výboru proto věnujeme bedlivou pozornost tomu, jak se Komise vypořádává s porušováním pravidel. V této souvislosti vítám zprávu paní Lichtenbergerové. Dala naprosto jasně najevo, že skutečně nestačí jednoduše zaslat zpět stížnosti o porušování právních předpisů členským státům, aby si je samy vyřešily. To ony samy jsou předmětem těchto stížností. Naši občané se tak ocitají v naprosto bezvýchodné situaci.

V této souvislosti bych ráda vyjádřila pochvalu evropskému veřejnému ochránci práv za to, že vypracoval studii z vlastního podnětu o novém způsobu, jakým Komise tyto stížnosti a porušení řeší, především pak způsobu, jakým Komise eviduje, nebo spíše neeviduje, stížnosti na členské státy za ignorování právních předpisů Společenství. Veřejný ochránce práv má také pravomoc vyjádřit své stanovisko k podstatě věci, pakliže je Komise obviněna z toho, že se těmito porušeními dostatečně nezbývá, i když v poslední instanci je to samozřejmě soud, kdo v celé věci rozhodne.

V každém případě se posuneme o krok dále, pokud dnes přijmeme návrh zprávy paní Nedelchevaové na vytvoření řádného zákona o administrativních postupech EU, pro nějž máme konečně pevný základ v článku 298 Lisabonské smlouvy.

Je dobře, že roční zpráva veřejného ochránce práv poukazuje na mnoho známek zlepšení, avšak je stále znepokojující, že více než třetina stížnosti se týká nedostatečné transparentnosti a přístupu k dokumentům a informacím. V tomto ohledu je skandální, že jak Komise, tak několik členských států se snaží bránit velké lobbisty před občany prostřednictvím něčeho, co jasně vypadá jako zneužívání pravidel na ochranu údajů.

Ve své zvláštní zprávě uvádí veřejný ochránce práv jeden takový šokující případ, tj. případ Porsche a korespondence týkající se ochrany limitů CO2 pro automobily. Věří zde snad někdo tomu, že Komise přístup k dopisům konzultovala s nějakým malým nebo středně velkým podnikem nebo že snad Komise chtěla odložit případ o 15 měsíců kvůli nějakému malému podniku? Samozřejmě, že ne! Udělala to zkrátka proto, že šlo o Porsche, a možná také proto, že šlo o pana Verheugena. Zvláštní zpráva veřejného ochránce práv vypovídá o mnoha věcech a já bych doporučovala všem, aby si přečetli jak vynikající zprávu paní Paliadeliové, tak zprávu veřejného ochránce práv. Je to opravdu počtení, které vám otevře oči. Nejzávažnějším aspektem celého případu je však nedostatek loajální spolupráce s veřejným ochráncem práv ze strany Komise. Tato zpráva je skutečně zásadní. Parlament musí v této věci přijít s jasným stanoviskem. Ráda bych závěrem poděkovala veřejnému ochránci práv a paní Paliadeliové.

 
  
MPphoto
 

  Oldřich Vlasák , jménem skupiny ECR. (CS) Vážený pane předsedající, výroční zpráva veřejného ochránce práv je dobrým příkladem toho, jak bychom měli představovat svoji činnost veřejnosti. Zpráva je srozumitelná, výstižná a drží se věci. Velmi si proto vážím Vaší snahy i vynaloženého úsilí a rád bych Vás osobně touto cestou ocenil. Rád bych však současně na tomto místě konstatoval, že v činnosti úřadu veřejného ochránce práv spatřuji jeden systémový problém. Tímto problémem je informovanost. Připusťme si totiž, že Evropská unie jako mezinárodní organizace je do značné míry nesrozumitelná, a to nejen, pokud jde o její dotace, ale také v oblasti svých pravomocí, institucí, rozhodovacích procesů či přijímaných politik a legislativy. Myslím tím nesrozumitelná pro běžného občana. To stejné platí logicky i o úřadu veřejného ochránce lidských práv. Nepochybuji o tom, že kdybychom provedli průzkum mezi evropskými občany ohledně úlohy evropského veřejného ochránce práv, jeho působení a jeho činnosti, bohužel bychom zjistili, že občané ho vnímají jako někoho, kdo je daleko, a v mnoha případech ani netuší, že existuje. Fakta jsou poměrně jednoznačná. Drtivá většina zaslaných stížností, které předložili moji spoluobčané z České republiky, nespadalo do kompetence evropského veřejného ochránce práv. Nejinak je tomu i v jiných členských státech.

Když se na tomto místě projednávala zpráva za rok 2008, všichni jsme zde apelovali na větší informovanost. Byly navrhovány rozsáhlé informační kampaně, bylo oceňováno spuštění internetových stránek. Sám jsem se však včera fiktivně pokusil na Vašich internetových stránkách stížnost podat. Musím konstatovat, že interaktivní průvodce je až příliš složitý a po pravdě řečeno pro běžného občana nesrozumitelný. Stejně tak složitý je i samotný formulář stížnosti. Připomíná mi tak trochu daňové přiznání u nás doma, které bez daňového poradce není běžný občan schopen správně vyplnit. Po pravdě řečeno, občany Vaše stránky od sepsání stížnosti spíše odradí. Apeluji proto na zjednodušení.

Co dále považuji za nesmírně důležité, je také zkrácení doby potřebné na vyřízení případů. Koneckonců víme, že pokud si někdo stěžuje, je z hlediska důvěry nanejvýš důležité, aby stížnost byla co nejrychleji vyřízena a stěžovatel obdržel odpověď co nejdříve. A pokud není daná věc v kompetenci orgánu, kterému je stížnost adresována, měl by stížnost postoupit přímo vnitrostátním nebo regionálním veřejným ochráncům práv, kteří mají příslušné pravomoci.

Dámy a pánové, příliš mnoho komunikace zabíjí informace. Příliš mnoho informací zabíjí evropské občany. Podle mého názoru by mělo být prioritou veřejného ochránce práv nejenom řešení, ale spíše předcházení nesprávným úředním postupům. Považuji proto za klíčové, aby tato instituce nebyla zneužívána k mediálním kampaním a aby nedocházelo k rozšiřování jejích pravomocí. Po svém zvolení ochránce práv Diamandouros uvedl: „Budu pokračovat ve snaze zvýšit kvalitu administrativy Evropské unie.“ Proto bych se na závěr rád zeptal, jaký systémový problém, co konkrétně se Vám podařilo zlepšit a na co hodláte svoji pozornost upřít v následujícím roce. A právě při hledání systémových řešení Vám přeji mnoho úspěchů.

 
  
MPphoto
 

  Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL.(ES) Pane předsedající, moje skupina by chtěla poděkovat paní Nedelchevaové za tuto zprávu, v níž nám Petiční výbor poskytuje velké množství informací o práci evropského veřejného ochránce práv.

Je to velice popisná zpráva, která se zabývá všemi činnostmi v roce 2009 a větší částí stížností, jejichž počet mimochodem v porovnání s loňským rokem klesl o 9 %. Více než polovina těchto stížností se týká Evropské komise.

Domnívám se, že stížnosti předložené veřejnému ochránci práv kritizují špatné administrativní postupy, jako je například nedostatek transparentnosti či odpírání přístupu k dokumentům. Můžeme být spokojeni s tím, že velkou část těchto stížností veřejný ochránce práv vyřeší, takže jdeme správným směrem.

Úkoly na rok 2010 byly shrnuty v pětici cílů: upřímně naslouchat návrhům, abychom mohli identifikovat osvědčené postupy; pracovat na nalezení způsobů, jak co nejrychleji dosahovat výsledků; být přesvědčiví, abychom měli větší vliv na správní kulturu orgánů; včasně poskytovat užitečné informace, jež jsou rychle dostupné; a přizpůsobit se takovým způsobem, abychom zajistili řádnou správu zdrojů, účinnost a efektivitu. Domnívám se, že tyto cíle na rok 2010 jsou velice relevantní.

Musíme aktualizovat mechanismy, abychom mohli řešit i případy, které zahrnují nedostatek transparentnosti a informací, jelikož jejich množství se neustále množí. Máme tu například zprávu paní Paliadeliové, týkající se případu Porsche. Protože společnost Porsche odmítla – či lépe řečeno Komise odmítla zveřejnit některé dopisy této automobilky, Parlament musí podpořit veřejného ochránce práv a veřejný ochránce práv se zase musí spolehnout na Evropský parlament, aby získal v těchto záležitostech lepší informace.

Nedávné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které zvrátilo rozhodnutí Komise zveřejnit seznam příjemců podpory v rámci společné zemědělské politiky, je velice znepokojující. Jinými slovy, toto rozhodnutí je v rozporu se základními zásadami transparentnosti, které by měly určovat vše, co se týká evropského rozpočtu. Je to přímý útok na právo Evropanů vědět, kam jdou jejich daně. Považuji to za nevhodný postup, který bychom se měli v Parlamentu pokusit prostřednictvím nezbytných legislativních změn odstranit.

 
  
MPphoto
 

  Nikolaos Salavrakos, jménem skupiny EFD.(EL) Pane předsedající, poté co jsem si přečetl zprávu veřejného ochránce na rok 2009, cítím se povinen pochválit pana Diamandourose za to, že zastupuje orgán, který sjednocuje evropské občany a dodává jim pocit bezpečí, a se ctí pro něj pracuje.

Je pochopitelně úkolem evropského veřejného ochránce práv zajišťovat, aby se na něj mohl obrátit každý jednotlivec i právní subjekt, který se dostane do sporu s orgány Evropské unie kvůli zneužití pravomoci či jakýmkoli jiným nesprávným úředním postupům.

Poté co jsem si tuto zprávu přečetl, uvědomil jsem si, že úspěch tohoto orgánu spočívá za prvé v tom, že většina šetření – toto číslo už nyní dosahuje 70 % – je uzavřeno do jednoho roku a více než polovina – přesně 55 % – je uzavřeno do tří měsíců. To ukazuje, jak rychle evropský veřejný ochránce práv a jeho kolegové pracují a jak hladce tento orgán funguje.

Za druhé, v 80 % případů dokázal veřejný ochránce práv pomoci zúčastněné straně tak či onak vyřešit příslušný problém, ať už tak, že ji odkázal na příslušný orgán, nebo že jí poradil, který orgán má kontaktovat, aby mohla svůj problém rychle vyřešit. To ukazuje, jak účinná instituce to je.

Neměli bychom přehlížet skutečnost, že 84 % peticí podali jednotlivci a pouze 16 % společnosti či sdružení. I to svědčí o úctě, jakou chovají k této instituci a jejím zástupcům evropští občané, kteří mají pocit, že se stali obětí nesprávného úředního postupu. Rád bych zdůraznil, že devět případů uzavřených v roce 2009 je příkladem osvědčených postupů. Musím říci, že mě osobně zejména potěšilo prohlášení z úvodu této zprávy, v němž se píše, že evropský veřejný ochránce práv má v úmyslu pomáhat zajistit, aby Evropská unie dokázala svým občanům poskytovat výhody, které jim slíbila v Lisabonské smlouvě. Proto panu Diamandourosovi blahopřeji.

 
  
MPphoto
 

  Martin Ehrenhauser (NI).(DE) Pane předsedající, i já jsem kdysi podal u evropského veřejného ochránce práv stížnost, a i když výsledek nebyl pro mě zrovna nejlepší a nebyl jsem s verdiktem spokojen, chtěl bych veřejného ochránce práv i přesto pochválit. Domnívám se, že je velice důležité, aby jej tato sněmovna v jeho práci podporovala.

Veřejný ochránce práv ve svém úvodním vystoupení oprávněně poznamenal, že to, zda uspěje, či ne, závisí na tom, jak se zachovají tyto orgány. Zvážíme-li například případ Porsche, pak se zcela jasně ukazují omezení pravomocí veřejného ochránce práv i nedostatek serióznosti, s níž některé orgány přistupují k jeho doporučením.

Je samozřejmě rovněž nezbytné, abychom si my sami zametli před vlastním prahem, protože například v případě koupě budovy Altiero Spinelli se objevily obrovské nesrovnalosti. Veřejný ochránce práv přišel s jistými jasnými doporučeními a navrhl pozměňovací opatření. V Parlamentu však byly zatím učiněny jen minimální pokroky. Pozměňovací návrhy byly odmítnuty. To znovu poukazuje na to, jak tato sněmovna ona doporučení vnímá. Chci zkrátka říci, že je velice důležité, abychom si zametli před vlastním prahem a brali doporučení veřejného ochránce práv vážně. Posílili bychom tím jeho postavení.

 
  
MPphoto
 

  Tadeusz Zwiefka (PPE).(PL) Pane předsedající, tak jako každým rokem představuje Výbor pro právní záležitosti Parlamentu svou zprávu o zprávě Evropské komise o uplatňování práva Evropské unie a tak jako každým rokem mají členové Výboru pro právní záležitosti celou řadu výhrad k podstatě i formě, v níž Komise tuto zprávu sestavila.

Není pochyb o tom, že otázka provádění práva Evropské unie v rámci vnitrostátních systémů je v rámci Unie velice závažným problémem. Tatáž nařízení zavádějí v různých dobách různé země, což je v jistých ohledech samozřejmě pochopitelné. To by však nemělo vést k prodlevám, které způsobují nedostatek právní jistoty, a v důsledku toho znemožňují občanům uplatňovat svá práva. Jak náš zpravodaj správně poznamenal, prodlevy v provádění i nesprávné uplatňování práva Evropské unie s sebou nese skutečné náklady a vede k nedostatku důvěry občanů v orgány Evropské unie. I z tohoto důvodu vítám veškeré iniciativy Komise, jako jsou schůzky odborníků a dvoustranný dialog mezi Komisí a členskými státy, jehož cílem je tyto problémy co nejrychleji vyřešit. S velkým zaujetím sleduji pilotní program Evropské unie, který má být nástrojem umožňujícím rychlou reakci na všechny případy nesprávného uplatňování či přizpůsobování práva Evropské unie vnitrostátním právním předpisům.

Rovněž znovu zdůrazňujeme roli, kterou v praktickém uplatňování a výkladu práva Evropské unie hrají vnitrostátní soudy. Tato role však nebude správně vykonávána, pokud nebude k dispozici řádné školení, nebudou se konat schůzky a nevznikne právní kultura v rámci Evropské unie. Vážení kolegové, co se týče našeho Parlamentu, právní předpisy, které jako zákonodárci vytváříme, musí být jasné a srozumitelné. Jen tehdy, budou-li pochopitelné, je bude možné jednoduše provádět v rámci vnitrostátních systémů, a jen tehdy s nimi nebude příliš problémů.

 
  
MPphoto
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D).(PL) Pane předsedající, při analyzování zprávy o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 mě potěšilo, že dochází k dalšímu rozvoji spolupráce mezi veřejným ochráncem práv a Petičním výborem. Vysoce si cením práce pana profesora Diamandourose, který je veřejným ochránce práv od roku 2003, i jeho úsilí o informování občanů o jejich možnostech podávat stížnosti ohledně nesprávného fungování administrativy Evropské unie i toho, jak podporuje občany v tom, aby využívali svá práva.

Vezmu-li v potaz skutečnost, že pouze 23 % z více než 3 tisíc stížností podaných v roce 2009 spadalo do působnosti veřejného ochránce práv, jsem pevně přesvědčena o tom, že by měl ve své snaze o šíření informací pokračovat. Vzhledem ke svým omezeným pravomocem může prošetřovat pouze stížnosti týkající se orgánů a institucí Evropské unie. Důležité nicméně je, aby každý, kdo předloží veřejnému ochránci práv stížnost, která nemůže být přijata z formálních důvodů, získal informace o tom, na který úřad by se měl v daném případě obrátit.

Je rovněž důležité zdůraznit, že vstoupení Lisabonské smlouvy v platnost výrazně posiluje demokratickou legitimitu veřejného ochránce práv a rozšiřuje jeho působnost na zahraniční politiku. Rovněž je zapotřebí říci, že veřejný ochránce práv podniká stále více kroků z vlastní iniciativy, například ve vztahu ke zpožděným platbám Evropské unie či postiženým a diskriminovaným osobám. Jeho jednání rovněž vedlo k vytvoření Evropského kodexu řádné správní praxe. Další dobrou zprávou je skutečnost, že čas potřebný k vyřízení stížnosti se snížil na devět měsíců.

Vysoké procento uzavřených případů, v nichž orgán, na který byla stížnost podána, dospěl k dohodě, nebo případů vyřešených ve prospěch stěžovatele rovněž svědčí o efektivnosti veřejného ochránce práv a jeho dobré spolupráce s ostatními orgány. K tomu v roce 2009 došlo v 56 % případů. Doufám, že veřejný ochránce práv, jehož podporujeme my, Parlament, i ostatní orgány, bude ve své práci pokračovat se stejným nasazením jako doposud a s ještě vyšší efektivností.

 
  
MPphoto
 

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE).(FI) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat evropskému veřejnému ochránci práv a celému jeho úřadu za vynikající práci, kterou za těchto složitých okolností odvedli. Otevřenost, právo na přístup k informacím a právo na řádnou správu jsou klíčové, pokud má veřejnost důvěřovat schopnosti orgánů Evropské unie monitorovat jejich práva. Je znepokojující, že každý rok je největší administrativní chybou v systému nedostatek transparentnosti a dokonce i neochota předávat informace a dokumenty. V tomto ohledu je případ Porsche velice závažný. Skutečnost, že Komisi trvalo 15 měsíců, než dala k dispozici dokumenty, o které byla požádána, je závažným zanedbáním její povinnosti poctivě spolupracovat s veřejným ochráncem práv. Tento přístup Komise podryl důvěru našich občanů v ní a poškodil pověst Evropské unie.

Když tu teď pan komisař a pan veřejný ochránce práv tiše sedí bok po boku, domnívám se, že by nebylo od věci, kdyby zahájili důvěrnou a důkladnou diskusi o tom, zda vzájemně respektují svou práci a zda jsou připraveni spolupracovat a jednat v souladu se základními zásadami Evropské unie. Nechci v této souvislosti obviňovat žádného konkrétního komisaře, avšak Komise by o této záležitosti měla začít vést upřímnou diskusi, protože pověst Evropské unie není nijak dobrá a nemůžeme si dovolit více takových případů, jako byla kauza společnosti Porsche.

Práva našich občanů musí respektovat Komise, Rada a pochopitelně i Parlament – zkrátka všechny orgány Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Gerald Häfner (Verts/ALE).(DE) Pane předsedající, práce pana Diamandourose je pro naše občany i pro celou Evropskou unii velice přínosná a já bych mu za ni chtěl srdečně poděkovat. Rovněž se dotýká citlivého místa, jmenovitě oblasti, kde je zapotřebí provést změny k lepšímu. O kauze Porsche se zde mluvilo před malou chvílí. Jakožto německý občan musím říci, že se skutečně stydím za to, k čemu zde došlo. Máme tu německého komisaře a německou automobilovou společnost a dopisy, které si vyměnily. Veškerá korespondence mezi Komisí a ostatními výrobci automobilů v Itálii, Španělsku a dalšími zeměmi je zveřejněna, nikoli však korespondence s německými výrobci. Veřejný ochránce udělil ne jednu, ne dvě, ale tři důtky, avšak žádné kroky podniknuty nebyly. Situace se musí okamžitě zlepšit. Na to bych rád položil co nejsilnější důraz.

Zadruhé bych chtěl říci, že když řekneme slovo „piloti“, většinou tím máme na mysli skupinu profesionálů, kteří tráví své pracovní životy vysoko nad zemí. Nejsem si zcela jistý tím, proč Komisi napadlo nazývat tento nový projekt, týkající se toho, jak zacházet se stížnostmi evropských občanů, „pilotní projekt“, protože ve své podstatě nenabízí nic nového. Občané nejprve podají oprávněnou stížnost ve své vlastní zemi. Nikdo nepodnikne žádné kroky. Proto se obrátí na Komisi. Co udělá Komise? Vrátí tuto stížnost zpět do země stěžovatele a opět se nic nestane. Nedomnívám se, že se jedná o dobrý způsob, jak zacházet s obavami a stížnostmi našich občanů. a Rád bych využil této příležitosti k tomu, abych vyzval pana komisaře Šefčoviče, kterého si velice vážím, aby řekl, zda má v úmyslu tento projekt opustit nebo třeba přehodnotit způsob, jak zajistit, aby se stížnosti našich občanů dostaly na místo, kde se jimi bude někdo skutečně zabývat, a aby se naši občané dočkali spravedlnosti a nápravy.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: ISABELLE DURANT
Místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Marek Henryk Migalski (ECR).(PL) Paní předsedající, pane komisaři, nechci vám tady dělat přednášku. Jak ovšem víte, úřad veřejného ochránce práv byl v Evropě poprvé založen téměř před třemi sty lety. Proto není divu, že se o takovéto záležitosti zajímáme a že jim věnujeme tolik pozornosti.

Domnívám se, že pozornost si zaslouží všechny tři zprávy, mám však jednu výhradu. Ve zprávě paní Nedelchevaové se nachází kapitola, která mě znepokojuje. Nehledě na úctyhodnou a kvalitní práci, kterou evropský veřejný ochránce práv odvádí, musí jeho úřad přijít na téměř 9 milionů EUR? Cožpak není možné spletitý chod tohoto úřadu zjednodušit? Z tohoto důvodu se moje skupina zdrží hlasování o této otázce, zejména o této zprávě, ačkoli panu veřejnému ochránci práv a zejména všem občanům, kteří mu budou předkládat své stížnosti, přejeme hodně štěstí.

 
  
MPphoto
 

  Rui Tavares (GUE/NGL).(PT) Paní předsedající, zaprvé bych chtěl poděkovat panu Diamandourosovi za práci, kterou odvedl, a za zprávu, kterou předložil. Jeho práce je rozhodně pečlivá a kvalitní, za což bych mu chtěl poděkovat. Chtěl bych pohovořit o problému kvantity, nikoli kvality, jelikož je zajímavé zjistit, jak moc se veřejnost těchto služeb dovolává.

Zjevně bylo podáno několik tisíc stížnosti, z nichž některé nejsou platné. Je však zajímavé prozkoumat, proč stížností není víc. Jinými slovy, jde tady o to, zda je sklenice „poloprázdná, nebo poloplná“. Zajímalo by mě, do jaké míry ovlivňuje nadměrně komplikovaná a neprůhledná povaha samotných evropských orgánů a právních předpisů, které jsou jejich základem, složitý vztah mezi zástupci veřejnosti a mezi orgány. Jinými slovy, abyste mohli podat stížnost, musíte znát svá práva, a abyste znali svá práva, musíte znát právní předpisy a potřebné mechanismy pro podání takové stížnosti. Proto vám, pane Diamandourosi, nechci nic navrhovat, ale namísto toho vás chci požádat, abyste vy, jakožto veřejný ochránce práv, podal Parlamentu jakožto zákonodárné komoře návrhy týkající se co možná největšího zjednodušení legislativních procesů a institucionálních mechanismů Evropské unie. O transparentnosti a jasnosti se toho namluví spoustu, avšak často zapomínáme také na jednoduchost, která umožňuje široký přístup veřejnosti k orgánům.

Pane Diamandourosi, v současné době jsem rovněž členem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, který pořádá hlasování ve stejné době. Chtěl bych vás ujistit, že jeho reakcím na tuto záležitost budu věnovat pozornost.

 
  
MPphoto
 

  John Stuart Agnew (EFD). – Paní předsedající, snad nejostudnějším aspektem chování pana komisaře, který tato zpráva odkrývá – když pomineme otřesné zacházení, kterého se stěžovatel v tomto případě dočkal –, je skutečnost, že se nejedná o osamocený případ nesprávného úředního postupu. Skutečnosti, které tato výstižná zpráva odhaluje, se vymykají pouhému zanedbání a lenosti. Lze totiž dojít k opodstatněnému závěru, že takovéto chování ze strany Komise je jak naprosto záměrné, tak i zcela cíleně zaměřené na to, aby mařilo tvrdou práci veřejného ochránce práv a podkopávalo právní stát.

Jeho práce je už tak dost náročná i bez toho, aby mu Komise neustále házela klacky pod nohy, jak tato zpráva popisuje. Kdysi bývalo zvykem, že když se u státních zaměstnanců odhalilo takové chování, funkcionáři i zodpovědný ministr podali rezignaci. Namísto toho můžeme očekávat arogantní a nabubřelé chování Komise, která bude dělat to, co jí jde nejlépe, tedy dělat dlouhý nos na veřejnost, zatímco viníci uniknou bez trestu. Není divu, že Evropská unie nikdy nebyla méně oblíbená!

 
  
MPphoto
 

  Csanád Szegedi (NI). (HU) Paní předsedající, zpráva o činnosti veřejného ochránce práv jednoznačně poukazuje na skutečnost, že nedostatek transparentnosti v orgánech Evropské unie je jedním z největších problémů. Většina stížností se týká Komise, která se ve svých reakcích pravidelně opožďuje, a tím otřásá důvěrou v orgány Evropské unie. Musíme zvýšit transparentnost optimalizací práce orgánů a vyšší mírou komunikace a zároveň zajistit, aby tím nedošlo ke zvýšení výdajů. Evropská unie již tak utrácí nehorázné peníze za propagandu a sebepropagaci.

Kromě toho se počet stížností bude nepochybně zvyšovat v souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a neúplným nebo opožděným prováděním evropských právních předpisů členskými státy. Abychom tomu předešli, musíme vnitrostátním soudcům, právníkům vykonávajícím praxi i veřejným a administrativním úředníkům poskytnout širší a harmonizovanější justiční odbornou přípravu. Kromě toho musíme informovat naše občany o tom, že porušování práva Evropské unie je napadnutelné i u dotyčných vnitrostátních soudů. V první polovině roku 2011 se rotujícího předsednictví Evropské unie ujme Maďarsko, a tudíž my, maďarští poslanci Evropského parlamentu, budeme pověřeni velmi významným úkolem, prováděním právní harmonizace.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Paní předsedající, pane Diamandourosi, pane komisaři, instituce veřejného ochránce práv má v Evropě velmi působivou historii. Tento koncept vznikl ve Švédsku před dvěma sty lety a od té doby se veřejní ochránci práv snaží nestranně řešit různé spory a problémy. Domnívám se, že myšlenka veřejného ochránce práv vychází z hluboké lidské potřeby řešit spory pokojnou cestou.

Tato zpráva je již patnáctou zprávou evropského veřejného ochránce práv a sedmou zprávou tohoto druhu od pana Diamandourose. Na to můžeme být pyšní a já bych chtěl panu Diamandourosovi poblahopřát. Když byl loni zvolen, vyjádřil jsem naději, že veřejný ochránce práv bude dělat vše, co je v jeho silách, aby zajistil, že rozhodovací proces v rámci Evropské unie bude transparentnější a smysluplnější pro její občany a že budeme efektivně spolupracovat s Petičním výborem. Domnívám se, že dnes můžeme s klidem prohlásit, že se nám to podařilo. V koordinaci mezi funkcemi a úkoly veřejného ochránce práv a Petičního výboru je stále co vylepšovat. Množí se nám petice, které se týkají klasického petičního práva i povinností veřejného ochránce práv. Mám na mysli lidská práva, práva na vlastnictví a překážky hospodářské činnosti. Je rozumné a správné, abychom v těchto oblastech spolupracovali a mohli v pozitivním smyslu napadat Komisi a získat relevantní reakce v požadované době.

Rovněž bych chtěl pochválit nové internetové stránky s interaktivními pokyny, díky nimž by se lidé měli dozvědět o možnostech, které se jim nabízejí, aby mohli mít v Evropě slovo. Doufám, že pan Diamandouros bude ve své dobré a důležité práci i nadále úspěšný a že se mu podaří přinést zlepšení, kde to jen bude možné. Také Petiční výbor bude dělat vše, co je v jeho silách, aby v zájmu občanů Evropské unie prosazoval v budoucnu úzkou spolupráci s veřejným ochráncem práv.

 
  
MPphoto
 

  Sylvana Rapti (S&D).(EL) Paní předsedající, dnes zde diskutujeme o dvou velice důležitých otázkách. První jsou zájmy evropských občanů, druhou je usmíření evropských občanů s evropskými orgány.

Tři zprávy tří zpravodajů, které jsou vskutku výjimečné, a činnost evropského veřejného ochránce mě nutí jménem evropských občanů myslet na pana Diamandourose jako na D’Artagnana a na ony tři zpravodaje jako na tři mušketýry, kteří hájí zájmy evropských občanů.

Je skutečně škoda, že se Evropská komise nezapojuje tak, jak by měla. Jediné pozitivum, které jsem našel na dnešním prohlášení postoje pana komisaře, byla rychlost jeho projevu. Kdyby stejně rychle jednala i Komise, nebylo by této rozpravy zapotřebí.

Je velice důležité, aby evropští občané evropským orgánům důvěřovali, viděli je v pozitivním světle a vnímali, že pracují v jejich zájmu. Patnáctiměsíční zpoždění, jak ve své zprávě napsala paní Paliadeliová, když čekáme na tři dopisy od výrobce automobilů, který se specializuje na rychlá vozidla, tomu říkám oxymóron. Kdyby byly v sázce zájmy jediného evropského občana, a nikoli výrobce automobilů, bylo by toto zpoždění tak velké? To by mě zajímalo.

Ať už to je jakkoli, myslím si, že bychom se měli chovat čestně. Musíme spolupracovat, musíme prokázat, že mámě důvěru v to, co říkal pan komisař, musíme důvěřovat tomu, že Komise je připravena spolupracovat s evropským ochráncem veřejných práv, a všichni musíme pracovat v zájmu evropských občanů. Doufejme, že Komise bude pracovat stejně rychle, jako pan komisař mluvil. Tlumočníkům dal skutečně pořádně zabrat.

 
  
MPphoto
 

  Oriol Junqueras Vies (Verts/ALE). – (ES) Bon dia, paní předsedající. Je mi líto, že tomuto zasedání již nepředsedá pan Vidal-Quadras, protože jsem si jistý, že by se mu můj projev líbil.

Nejprve bych chtěl poděkovat evropskému veřejnému ochránci práv za práci, kterou odvádí, a povzbudit jej k tomu, aby i nadále odvážně hájil práva Evropanů, která jsou některými orgány veřejné správy často ohrožována.

V této souvislosti bych rád řekl, že jisté valencijské kulturní sdružení shromáždilo 650 000 podpisů pro legislativní iniciativu na zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání v katalánštině. Nejde o nic jiného než o splnění čl. 12 odst. 2 Evropské charty regionálních a menšinových jazyků Rady Evropy a směrnice o audiovizuálních mediálních službách bez hranic.

Španělská vláda odmítla vzít těchto 650 000 podpisů v úvahu. Doufáme, že si je evropský veřejný ochránce práv vezme k srdci a bude chránit práva oněch 650 000 Evropanů, které chrání evropské právní předpisy.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Paní předsedající, úvodem bych chtěl vyslovit názor, že výroční zprávy Komise o kontrole uplatňování práva Evropské unie mají jisté rezervy, neboť ve své současné podobě neposkytují občanům ani dotyčným orgánům potřebné informace o skutečném stavu uplatňovaní práva Evropské unie.

Zejména v případech, kdy Komise jedná ve věci porušování z důvodů nesprávného provádění práva Evropské unie, by bylo v budoucnosti dobré uvést alespoň základní informace o charakteru a rozsahu těchto porušení. Lepší informovanosti o jednání při porušeních se Evropský parlament už domáhal formálním požadavkem vyjádřeným v usnesení ze 4. února 2010.

Jako pozitivní signál z vystoupení místopředsedy Evropské komise pana Šefčoviče vnímám úmysl Komise přezkoumat možnost zavedení procesních pravidel pro vyšetřování, která by vyjasnila různé aspekty postupu při porušení práva včetně časových omezení, práva na slyšení, povinnosti uvést důvody a tak dále.

Jsem přesvědčen o tom, že z užší spolupráce Komise a Evropského parlamentu může vzejít ještě lepší a přehlednější mechanismus kontroly uplatňování práva Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sógor (PPE). (HU) Paní předsedající, evropský veřejný ochránce práv je demokratickým svědomím Evropské unie. Každý rok tato instituce přispívá k posilování důvěry stěžovatelů v evropské orgány. Zejména mě těší, že poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, Evropská unie usiluje i o soulad s Listinou základních práv, v první řadě tak, že zajišťuje  dodržování práva na řádnou správu. Evropská síť veřejných ochránců práv je podle mého názoru velice užitečná, jelikož informovanost občanů a kvalita veřejné služby v jistých členských státech včetně Rumunska, odkud pocházím, jsou pod evropským průměrem. I to je zohledněno ve zprávě o činnosti veřejného ochránce práv. Právě z tohoto důvodu vyzývám veřejného ochránce práv, aby v budoucnu sbíral také stížnosti předložené vnitrostátním veřejným ochráncům práv, týkající se uplatňování evropského práva členskými státy, jelikož občané většinou přicházejí do styku s evropským právem prostřednictvím svých vlastních vnitrostátních úřadů.

 
  
MPphoto
 

  Kriton Arsenis (S&D).(EL) Paní předsedající, pane komisaři, nejprve bych chtěl poblahopřát evropskému veřejnému ochránci práv k vynikající práci, kterou v celém tomto období odváděl. Blahopřeji i všem zpravodajům.

Chtěl bych se vyjádřit zejména ke zprávě paní Paliadeliové. Jde o skutečně skandální aféru: odmítnutí odtajnit úplný obsah korespondence mezi Komisí a firmou Porsche během příprav směrnice o emisích automobilů. Vyvstává otázka ohledně objektivity legislativních návrhů Komise a toho, zda je Komise na průmyslových zájmech skutečně nezávislá.

Tato zpráva zcela oprávněně navrhuje, aby v případě, že Komise bude v takovýchto praktikách pokračovat, byla zablokována část jejího rozpočtu. A Parlament to udělá, pane komisaři, pokud své praktiky nezměníte.

 
  
MPphoto
 

  Salvatore Iacolino (PPE).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, působí to přirozeně, účastnit se schůzky, jako je tato, protože v současné situaci v Evropě, která se vyvíjí dynamicky a zřetelně ve veřejném zájmu, hraje důležitou roli zejména evropský veřejný ochránce práv a komisař.

Avšak vzhledem k tomu, že nástroje, které nedávno vytvořila Lisabonská smlouva, dávají občanům legislativní iniciativu, je nyní spravedlivé říci, že Parlament se s nároky a očekáváními občanů úzce ztotožňuje.

Je pravda, že efektivní uplatňování práva závisí především na tom, jak dobře Komise jedná, a to s autoritativní podporou veřejného ochránce práv. Je důležité naslouchat nárokům a očekáváním lidí a požadovat, aby nástroje byly skutečně využívány ve veřejném zájmu. Výzvu k iniciativě k procesnímu řádu můžeme pouze uvítat.

Informace by měly být poskytovány na základě přístupnosti, soudržnosti a naprosté transparentnosti, protože se domníváme, že mnoho regionů od Komise očekává, že ve vztahu k cílům zde vyjádřeným prokáže větší energičnost. Nesmíme zapomínat na to, jak důležitý může být příspěvek dalších evropských veřejných ochránců práv, co se týče meziparlamentní spolupráce.

Mají-li vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament efektivně spolupracovat ve veřejném zájmu, což je opravdu jejich povinnost, není pochyb o tom, že při tomto osobním obohacování odborné historie a rozmanitých právních kultur si musí v této spolupráci najít čas na zprostředkovávání jakožto efektivní metodu řešení problémů ve veřejném zájmu.

 
  
MPphoto
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D).(LT) Paní předsedající, pane veřejný ochránce práv, děkuji vám za vaši zprávu. Role evropského veřejného ochránce práv je zvláště důležitá při napomáhání evropským občanům v řešení problémů a při zlepšování transparentnosti a odpovědnosti práce jednotlivých orgánů. Evropský veřejný ochránce práv chce, aby rozhodnutí orgánů Evropské unie byla občanům přístupná, protože občané musí mít možnost získat požadované informace, aby mohli důvěřovat schopnosti příslušných orgánů hájit jejich práva v oblasti diskriminace, zneužívání pravomocí, neschopnosti rychle reagovat na dotazy a odpírání informací. Komise dostává mnoho stížností týkajících se nesprávných úředních postupů. Proto je důležité, aby podnikala kroky k tomu, aby požadavky na přístup k dokumentům byly vždy rychle vyslyšeny, jelikož správné uplatňování evropských právních předpisů má přímý dopad na každodenní život našich občanů a na uplatňování jejich práv. Nesprávné uplatňování právních předpisů navíc oslabuje důvěru v orgány Evropské unie a vede ke zvyšování nákladů.

 
  
MPphoto
 

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE).(PL) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat paní zpravodajce za velmi dobrou, komplexní a vyváženou zprávu a také veřejnému ochránci práv za jeho neutuchající boj s nesprávnými úředními postupy i za jeho neustálé zvyšování úředních standardů v Evropské unii.

Jak paní zpravodajka správně podotkla, v loňském roce veřejný ochránce práv zaznamenal řádnou správu a pokrok v souvislosti se snižováním počtu stížností a zkracováním postupu při jejich prošetřování. Domnívám se, že se rovněž jedná o účinek setrvávání pana Diamandourose v úřadu. Jak je patrné, vybrat jej bylo správným rozhodnutím. Veřejný ochránce práv musí nicméně na potřeby občanů reagovat rychleji. Aby to bylo možné, musí úžeji spolupracovat s vnitrostátními ochránci práv. Funkce evropské veřejného ochránce práv se v průběhu času proměňuje, ale musí představovat soubor trvalých a univerzálních hodnot. Jsem přesvědčen o tom, že v příštím funkčním období bude hlasům občanů naslouchat pozorněji.

 
  
MPphoto
 

  Simon Busuttil (PPE).(MT) Paní předsedající, rád bych začal tím, že poblahopřeji paní zpravodajce, Mariyi Nedelchevaové, i panu Diamandourosovi k dobré práci, kterou odvedl. Zejména bych mu chtěl poblahopřát k tomu, že se snažil zkrátit čekací dobu pro registrované postupy, protože se podle mého názoru jedná o správný krok směrem k tomu, abychom orgány Evropské unie přiblížili občanům.

Za druhé jsem chtěl zdůraznit velký význam spolupráce mezi orgány Evropského společenství, jak již učinili i moji kolegové. Domnívám se, že naše zkušenost s veřejným ochráncem práv, zejména s tím současným, odráží rozsah spolupráce, která probíhá mezi touto sněmovnou, tímto Parlamentem a zejména Petičním výborem a úřadem veřejného ochránce práv.

Kromě toho bych chtěl vyzvat přítomného pana komisaře Šefčoviče, aby následoval náš příklad, jelikož se domnívám, že v oblasti stížností občanů Evropská komise nespolupracuje s Parlamentem v takové míře jako veřejný ochránce práv. Uvědomujeme si, že spousta občanů podává stížnosti přímo Evropské komisi, jenže vlastně nemáme představu o tom, kolik lidí si Evropské komisi stěžuje, na co si stěžují a jaký je konečný výsledek jejich stížností.

Na druhou stranu máme informace o všech stížnostech, které obdrží veřejný ochránce práv. Stížnosti, které obdrží Petiční výbor, jsou známy, jelikož jsou veřejné.

A nakonec bych chtěl předat zprávu občanům. Z této zprávy vychází najevo, že čím dál tím více stížností shodou okolností přichází z Malty a z Lucemburska. To je zajímavá skutečnost a nedomnívám se, že by to bylo proto, že občané Malty a Lucemburska mají tendenci více si stěžovat. Domnívám se, že to je proto, že občané těchto zemí hájí svá práva, a takový přístup považuji za důležitý.

 
  
MPphoto
 

  Pascale Gruny (PPE). (FR) Paní předsedající, pane Diamandourosi, dámy a pánové, dejme Evropě občanů tvář. Je povinností všech evropských orgánů udělat vše, co je v jejich silách, aby občané byli informováni o veškerých způsobech nápravy, které mají k dispozici, jestliže dojde k porušení práva Společenství či nesprávnému úřednímu postupu ze strany evropských orgánů.

Za prvé, chtěl bych ocenit práci své kolegyně paní Nedelchevaové na její zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce v roce 2009. Evropská komise je nejčastějším cílem kritiky veřejného ochránce práv, často kvůli nedostatku informací. Zpráva mé kolegyně paní Paliadeliové, které bych chtěl rovněž poblahopřát, je zářným příkladem.

Dále bych chtěl poděkovat našemu evropskému veřejnému ochránci práv za veškerou práci, kterou i s celým svým týmem dovedl, a za jeho přístupnost a vynikající spolupráci s Petičním výborem. Je velmi důležitá. Jeho role představuje důležitou záruku respektování zásady transparentnosti a řádné správy a právě v této oblasti máme možnost dosáhnout skutečné ochrany našich spoluobčanů.

A konečně je na čase, aby naši spoluobčané byli lépe informováni o tom, jaké způsoby nápravy mají k dispozici, co se týče Evropské komise: zejména mají evropského veřejného ochránce a Petiční výbor. Abychom toho docílili, potřebujeme internetový portál, to jistě, ale potřebujeme společný internetový portál, jak už jsme vás o to žádali. To by našim občanům skutečně pomohlo.

 
  
MPphoto
 

  Mairead McGuinness (PPE). – Paní předsedající, nejprve bych chtěla poděkovat veřejnému ochránci práv za jeho práci. Má na starosti velice specifickou práci, oblast nesprávných úředních postupů, a tudíž je důležité, aby občané rozuměli tomu, co tento termín znamená.

Většina toho, co chci říct, se netýká přímo veřejného ochránce práv, ale domnívám se, že je zapotřebí to zaznamenat. Některé z nejzásadnějších problémů a stížností, které dostáváme, se týkají našich vlastních členských států. Občané si potom stěžují, jak již řekl pan Busuttil, přímo Komisi, která se v rámci tohoto pilotního programu zase pokouší k řešení přimět dotyčný členský stát, když sami občané s tím neuspěli. Tento mechanismus není transparentní a je zapotřebí ho přezkoumat. Musíme o něm v této sněmovně diskutovat.

Druhé téma, které zde vyvstává, se týká nákupů nemovitostí a transakcí mezi občany v různých členských státech. V této oblasti nemáme žádnou pravomoc, avšak jedná se o stále významnější problém a my na něj musíme nějak reagovat.

A konečně, irský veřejný ochránce práv předložil dvě zprávy, které naše vlastní vláda odmítla. Je hluboce znepokojivé, když se veřejný ochránce v některém členském státě dočká toho, že jeho práci doslova roztrhají. Vy jste si toho vědom, pane ochránce veřejných práv. Těší mě, že souhlasně přikyvujete. Toto je zapotřebí řešit. Nemůžeme dovolit, aby to pokračovalo.

 
  
MPphoto
 

  Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, chci se zmínit o třetím bodu: uplatňování evropského práva. Lze říci, že to jediné, co je horší než jasné a transparentní evropské právo, je nejednoznačné a nejisté evropské právo.

Program „zlepšení a zjednodušení právních předpisů“, se kterým přišla Komise, je stejně neuchopitelný jako Svatý grál. Úroveň angličtiny v některých navrhovaných právních předpisech mě nejprve přivedla k domněnce, že byly původně napsány v jihoalbánském nářečí. Záhy jsem ovšem zjistil, že většina těch nejhorších případů byla napsána anglicky.

Legislativní proces špatně navržené právní předpisy nevylepší. Poslanci obdrží pozměňovací návrhy na poslední chvíli. Hlasy se rozdělí a pak zase spojí. Přišli jsme do sněmovny s tím, že máme poslední, nejaktuálnější verzi hlasovacího seznamu, ale zjistili jsme, že byl ráno nahrazen.

Poslanci z velkých skupin, kterým stačí lobovat pro vůdce svých stran, si hlavu lámat nemusejí. Ti prostě říkají to, co se jim nařídí. Avšak pro svědomité či nezařazené poslance je to něco strašného.

 
  
MPphoto
 

  Andreas Mölzer (NI).(DE) Paní předsedající, jak víme, Evropská unie pracuje již několik desetiletí na tom, aby snížila byrokracii a zvýšila transparentnost. V Evropském parlamentu samotném se však nic podobného neděje. Naopak, člověk má pocit, že se to byrokratické papírování každým rokem zhoršuje.

Před slyšeními k posledním volbám jsme slovo transparentnost slýchali ze všech stran. Hlasy poslanců jsou díky autoritě jejich úřadu a souvisejícím právům dobře slyšet. To už ovšem neplatí pro evropské občany. Z tohoto důvodu mají evropského veřejného ochránce práv. Jestliže více než třetinu všech šetření veřejného ochránce práv tvořily případy nedostatku transparentnosti a jestliže se 56 % všech případů vyřešilo smírně, je důležitost úřadu veřejného ochránce práv zcela zjevná.

Abych citoval slova samotného veřejného ochránce práv: občané mají právo vědět, co Evropská unie a její správa dělá. Možná bych k tomu mohl dodat, že naši občané mají rovněž právo vědět, jak Evropská unie utrácí jejich daně a kde dochází k plýtvání penězi. Je nejvyšší čas, aby se v rozpočtové kontrole zavedl pořádek a její zprávy byly aspoň z půli tak užitečné jako zprávy veřejného ochránce práv.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Paní předsedající, ve svém úvodním projevu jsem hovořil příliš rychle, takže se to nyní pokusím napravit. Pokusím se na poslance udělat dojem nikoli rychlostí své řeči, ale svým závazkem, který zde velice jasně činím, totiž že Komise má velký zájem na co nejlepší úzké spolupráci s veřejným ochráncem práv. Domnívám se, že pan Diamandouros to ví.

Ví, jak úzce spolupracujeme, a jsem toho názoru, že vysoká úspěšnost řešení problémů v oblasti špatných úředních postupů i dalších oblastí, které prošetřuje, je dána právě i tím, že spolupracujeme velice úzce a ve velice pozitivním duchu. Někdy se samozřejmě objeví případy, s nimiž jsou větší problémy a k jejichž vyřešení je zapotřebí více energie, což jednoznačně platilo pro případ, o němž se většina z vás zmiňovala.

Jednoznačně šlo o situaci, kdy byla Komise rozpolcená mezi závazkem transparentnosti a právními závazky plynoucími z judikatury Evropského soudního dvora na jedné straně a mezi naším závazkem k dodržování služebního tajemství na straně druhé. Jestliže jsme chtěli tyto informace odtajnit, což bylo v dotyčném případě velice vhodné, potřebovali jsme svolení třetí strany, které jsme se snažili několik měsíců neúspěšně získat. Toto svolení jsme získali až poté, co jsme dali jasně najevo, že ony informace uveřejníme v každém případě, a informovali jsme dotyčnou společnost, že má deset dní na to, aby podala stížnost u Evropského soudního dvora.

Co by se stalo, kdybychom podle našich právních závazků nepostupovali? Evropský soudní dvůr by onu stížnost nejspíš skutečně obdržel a my bychom příslušné informace nemohli zveřejnit až do dnešního dne. Takže k nám prosím buďte někdy shovívaví. My jsme transparentnosti skutečně silně oddáni, ale vždy musíme hledat velice tenkou hranici mezi různými závazky, které v těchto nesmírně složitých případech musíme dodržovat.

Jak už jsem však řekl ve svých úvodních poznámkách, uznávám, že tato prodleva byla dlouhá a že jsme na dotyčnou společnost měli zřejmě více naléhat. Měli jsme jejich vyjádření získat rychleji a já vás mohu ujistit, že Komise udělá vše, co bude v jejích silách, aby zajistila, že se tato situace nebude v žádných podobných případech opakovat. Nebudeme hledat způsoby, jak celý proces natahovat na 15 měsíců, což bylo vskutku nesnesitelné. V tom s paní Paliadeliovou zcela souhlasím.

Co se týče přístupu k informacím: opakuji, přistupujme k těmto číslům přiměřeně. Každý rok obdržíme zhruba 5 000 žádostí, na kterých pracuje 80 lidí. Některé složky, které musíme zpřístupnit, jsou takhle tlusté. Velkou část z nich tvoří žádosti občanů, ale mohu vám říci, že spousta z nich jsou otázky od velice renomovaných právních firem, které se snaží získat doplňkové informace o velice citlivých dokumentech z oblasti hospodářské soutěže. V těchto záležitostech musíme postupovat velice opatrně. Podle mého názoru odvádíme v tomto ohledu dobrou práci, protože z oněch 5 000 dokumentů skončí na stole veřejného ochránce práv jen nějakých 15 až 20. 85 % těchto žádostí je zpřístupněno napoprvé, takže si můžete spočítat, kolik tisíc dokumentů se zpřístupní každý rok. S tímto závazkem to myslíme skutečně vážně a budeme tak postupovat i nadále.

Co se týče uplatňování a provádění práva Evropské unie: v tomto ohledu vás mohu ujistit, že s Evropským parlamentem spolupracujeme velice úzce. Jsme si plně vědomi toho, že rychlé uplatňování a správné provádění jsou tím, co drží Evropskou unii pohromadě. Pro správné fungování jednotného trhu je to naprosto zásadní. Proto se snažíme za každou cenu zajistit, abychom byli v oblastech provádění a uplatňování evropského práva velmi přesní a přísní. Pokud mohu citovat, v rámcové dohodě jsme se již shodli na tom, že:

„Aby bylo zaručeno dokonalejší sledování provádění právních předpisů Unie ve vnitrostátním právu a jejich uplatňování, snaží se Komise a Parlament do předpisů začleňovat povinné srovnávací tabulky se závaznou lhůtou pro jejich provedení ve vnitrostátním právu, která by v případě směrnic obvykle neměla přesáhnout dobu dvou let.

Kromě zvláštních zpráv a výročních zpráv o kontrole uplatňování práva Unie Komise poskytne Parlamentu souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu o otázkách, jichž se takové řízení týká, přičemž se na žádost Parlamentu postupuje případ od případu a dodržují se pravidla zachovávání důvěrnosti, zejména ta, která jsou uznaná Soudním dvorem Evropské unie.“

Takže existuje další způsob, jak můžeme komunikovat s Evropským parlamentem a lépe ho informovat. Pokud mohu požádat Evropský parlament v této konkrétní oblasti o pomoc, chtěl bych vás vyzvat k tomu, abyste trochu důrazněji trvali na srovnávacích tabulkách týkajících se směrnic. Toto Komise vždy navrhovala. Ne vždy to dokážeme dotáhnout v závěrečných procesech do konce, když zákonodárce dokončuje vyjednávání o návrhu Komise, ale v Parlamentu a v Radě to možné je. Srovnávací tabulky výrazně usnadňují Komisi kontrolu správného uplatňování evropského práva a hledání chyb a způsobů, jak je napravit.

Na otázku pana Hefnera, která se týkala pilotního programu Evropské unie a toho, proč se tak nazývá: to je proto, že když jsme zahajovali tento nový proces, v jehož rámci pro členské státy vytváříme další možnosti, jak rychleji napravovat chyby, šlo o uznávaný postup, který zahájilo několik členských států. Nyní ho většina z nich dodržuje. Jsme stále v počáteční fázi. Výsledky jsou zatím velice pozitivní. Samozřejmě, že až dosáhneme stádia, kdy budou všechny členské státy tento nástroj pro lepší a rychlejší uplatňování evropského práva využívat, jistě vymyslíme vhodnější název, jelikož už nepůjde o pilotní projekt.

Paní předsedající, na závěr bych rád poděkoval poslancům Evropského parlamentu a samozřejmě i panu veřejnému ochránci práv za velice dobrou spolupráci, za nesmírně plodnou rozpravu i za spoustu nových myšlenek, které jsem při této rozpravě dnes dopoledne slyšel. Jen bych nám všem rád připomněl, že díky Lisabonské smlouvě mají občané právo na řádnou správu. Dodržování evropského práva je pro to samozřejmě klíčové – pro rovné podmínky v Evropské unii. Jsem si jistý, že spolu s Evropským parlamentem a veřejným ochráncem práv se nám toho podaří docílit.

Jelikož dnes dopoledne našemu zasedání předsedá paní Durantová, rád bych zdůraznil ještě jeden další prvek. Je to skutečnost, že se nám podařilo dosáhnout dohody o společném evropském rejstříku pro transparentnost, který vnese další světlo a transparentnost do lobistických činností a činností zástupců zájmových skupin v Bruselu. Domnívám se, že jde o velice důležitý příspěvek ke zvýšení transparentnosti i kvality legislativního procesu v Evropské unii.

 
  
MPphoto
 

  Nikiforos Diamandouros, veřejný ochránce práv. – Paní předsedající, nejprve bych chtěl srdečně poděkovat všem poslancům, kteří si vyhradili čas na to, aby okomentovali mou zprávu. Chtěl bych jim poděkovat za jejich vřelé přijetí práce veřejného ochránce práv. Velkou část uspokojení, ale také inspirace čerpám právě z takovéto podpory, které se mi od vás dostává, a chtěl bych vám otevřeně říci, že právě tato podpora zvyšuje i můj smysl pro zodpovědnost, kterou cítím na svých bedrech a která spočívá v hájení práv občanů.

Chtěl bych vám za to velice poděkovat – za vaše připomínky nejen k výroční zprávě, ale pochopitelně také ke zvláštní zprávě, a chtěl bych poděkovat i oběma zpravodajům, kteří dokázali připravit vynikající zprávy o mé výroční zprávě i o mé zvláštní zprávě.

veřejný ochránce práv. (FR) Chtěl bych rovněž poděkovat paní Nedelchevaové za její připomínky. Paní Nedelchevaová, zejména vám bych chtěl říci, že jsem zohledňoval vaše komentáře, které mě povzbudily k tomu, abych zahájil dialog o správném uplatňování práva Společenství se svými vnitrostátními kolegy.

Mohu vás ujistit, že příští rok během další schůzky vnitrostátních veřejných ochránců práv v Kodani budu moci právě tento bod zdůraznit. Máte tudíž mé ujištění, a já vám děkuji i za vaše komentáře ohledně důležitosti interaktivního průvodce, o kterém se rovněž zmínili vaši kolegové z jiných stran.

veřejný ochránce práv. Paní předsedající, nyní bych se chtěl zaměřit na některé poznámky pana místopředsedy Šefčoviče. Začněme jednou obecnou poznámkou. Chtěl bych dát této sněmovně jasně najevo, že pan Šefčovič dělal, co bylo v jeho silách, aby s veřejným ochráncem práv spolupracoval co nejúžeji, a já jsem mu za práci, kterou dodnes odvedl, velice vděčný.

Chtěl bych dát této sněmovně rovněž jasně najevo, že pan Šefčovič v rámci plnění svých povinnosti v podstatě – jsou to moje slova – převrátil postoj svého předchůdce a veřejně uznal, že v kauze Porsche byla reakce Komise nedostatečná a politováníhodná. Proto bych odlišoval jednání jednoho komisaře od institucionální reakce Komise na tento problém, která vyústila v to, že jsem poprvé za 15 let cítil potřebu předložit tomuto orgánu zprávu týkající se takového chování. Je záhodno, abych od sebe tyto dva přístupy k situaci odlišil a znovu panu Šefčovičovi poděkoval za jeho úsilí o dosažení pokroku a konstruktivní přístup.

Nyní bych chtěl říci několik dalších věcí. Pane komisaři, sdělení z roku 2002 týkající se občanů považuji za nesmírně důležité pro uplatňování řádné správy Unie. Pokud má tedy Komise v úmyslu toto sdělení pozměnit, upřímně doufám, že Komise dohlédne na to, aby byl konzultován veřejný ochránce práv i Petiční výbor Evropského parlamentu, než pozmění tento nástroj, který je pro občany zásadě důležitý.

Zcela se shodneme na tom – a já jsem rád, že jste se o tom zmínili –, že soudy jsou nejvyšším a jediným úřadem, který může rozhodovat o závazném výkladu práva. Jsem velice rád, že to uznává i Komise. Co se týče návrhu doporučení, dovolte mi něco objasnit, pane komisaři.

Návrh doporučení vzniká na základě toho, že veřejný ochránce práv odhalil nesprávný úřední postup. To dotyčnému orgánu nebrání, aby na tento konkrétní návrh doporučení reagoval a záležitost napravil, což vezmu při uzavírání případu v potaz. Takže tisková zpráva vydaná ve chvíli, kdy je zjištěn případ nesprávného úředního postupu, nemá zabránit ani znemožnit orgánu reakci, o čemž bych vás chtěl osobně ujistit.

Konečně, co se týče zvláštní zprávy, opět bych rád něco vyjasnil. Tato zpráva byla sestavena v důsledku neúměrného zpoždění. Jelikož jsem si všiml vašeho politování, chci říci, že nebyla vydána těsně poté, co Komise vydala ony dokumenty. Tyto dvě události spolu nesouvisejí. Tuto zprávu si vynutilo ono dlouhé zpoždění a mě velice potěšila reakce, kterou jsem obdržel. Ale vy už jste k této záležitosti zaujali postoj.

A konečně, doufám, že se dočkáme snahy o odstranění takovýchto zpoždění. K záležitosti zpoždění chci, pane komisaři, podotknout, že od Komise očekávám, že bude schopná řídit se podle pravidel týkajících se prodlev, která sama přijala a která se snaží dodržovat. Já se také budu řídit svými lhůtami, které pro tento typ situace platí. Domnívám se, že tak dosáhneme lepšího výsledku.

Chci říci ještě dvě věci. Chtěl bych poděkovat panu Vlasákovi – doufám, že jeho jméno vyslovuji správně, protože česky neumím ani slovo – za jeho poznámky, protože díky nim mohu říci, že se upřímně těším na možnost využívání nástrojů Eurobarometru, s jejichž pomocí budu schopen získávat více informací o tom, co si občané myslí o veřejném ochránci práv a o zacházení se stížnostmi. Chci mu za to poděkovat.

Udělám, co bude v mých silách, aby internetové stránky byly uživatelsky co nejpříjemnější. Chtěl bych ho jen ujistit, že jsme je zkoušeli v celé řadě pilotních fází a u velkého množství cílových skupin, a všichni dospěli k názoru, že jsou velice uživatelsky příjemné. Zatím jich využilo více než 46 000 lidí a hned napoprvé byli správně nasměrováni. V odpovědi na jeho otázku bych chtěl pana Vlasáka ujistit, že tuto práci děláme proto, abychom mohli bojovat s nesprávnými úředními postupy, a že tento interaktivní průvodce velice výrazně pomohl jejich výskyt v orgánech snížit.

Ještě dvě věci. Paní Geringerová de Oedenbergová, nemusí být jednoduché pochopit, že velká většina stížností, ať už adresovaných evropskému veřejnému ochránci práv či vnitrostátním veřejným ochráncům práv, se skutečně týká práva Evropské unie. Proto tu máme sít veřejných ochránců práv, kterou koordinuji, abychom mohli hned na počátku odesílat stížnosti těm správným orgánům a předcházeli tak problémům. Zaměřovat se pouze na to, co spadá pod pravomoc veřejného ochránce práv, znamená nevšímat si toho, že tato síť zajišťuje, aby velké množství stížností týkajících se práva Evropské unie dorazilo k tomu správnému vnitrostátnímu veřejnému ochránci práv a aby tam bylo vyřešeno.

Pokud jde o otázku pana Migalského, mohu ho ujistit, že rozpočet veřejného ochránce práv byl Radou schválen bez jediné změny. Všech omezení jsme si velice dobře vědomi, ale také nás těší skutečnost, že ho schválil nejdůležitější rozpočtový orgán, nejen pouze Parlament.

Co se týče otázky pana Szegediho, jednoznačně souhlasíme s tím, že soudy členských států neznají právo Evropské unie dostatečně dobře, a já při všech svých návštěvách členských států, kam jezdím velice často, výslovně hovořím o tom, že se mají obrátit na soudnictví, které jim s tímto konkrétním krokem pomůže.

Úplně poslední věc, pan Sógor požadoval, aby veřejný ochránce práv mohl přijímat i stížnosti týkající se práva Evropské unie, které byly podány na vnitrostátní úrovni. K tomu bohužel nemám pravomoc. Kdybych tento úkol přijal, porušil bych svůj mandát a rovněž bych zasahoval do právních povinností a pravomocí svých kolegů v členských státech. Snažím se s nimi v této oblasti spolupracovat, avšak pravomoc na to, abych mohl přijímat stížnosti ohledně uplatňování práva Evropské unie v jednotlivých členských státech, nemám.

veřejný ochránce práv. (FR) Paní předsedající, doufám, že jsem reagoval na všechny poznámky, a chtěl bych ještě jednou poděkovat všem poslancům za jejich povzbudivá slova a také se přidat k panu komisaři a poblahopřát vám, paní předsedající, k oné důležité iniciativě, která má za cíl schválit společný rejstřík pro Parlament a Komisi. Jsem přesvědčen o tom, že půjde o velice důležitý krok kupředu.

 
  
MPphoto
 

  Mariya Nedelcheva, zpravodajka.(FR) Paní předsedající, pane Diamandourosi, pane Šefčoviči, dámy a pánové, děkuji vám za vaše příspěvky, které, jak jsem pevně přesvědčena, na jedné straně jasně ukázaly důležitost práce evropského veřejného ochránce práv a na straně druhé zájem, který náš orgán této práci v rámci Evropského parlamentu věnuje. Využiji této příležitosti k tomu, abych poděkovala svým kolegům z Petičního výboru, kteří svou prací vytvářejí hmatatelnější spojení mezi evropskými občany a orgány Unie.

Pane Diamandourosi, v roce 2009 uběhlo 15 let od založení úřadu evropského veřejného ochránce práv. Také vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. V důsledku vašeho zvolení Evropským parlamentem získal váš úřad další legitimitu. Říkám „další“, protože legitimita vašeho úřadu ve skutečnosti pochází od všech evropských občanů, kteří se na vás mohou obracet a kteří díky vašim zásahům mohou nalézt řešení.

Na druhou stranu je na úřadu evropského veřejného ochránce práv ještě úchvatnější skutečnost, že nic nelze nikdy brát jako samozřejmost. Snížení počtu stížností, zkrácení doby řešení problému, smírná řešení stížností – vždycky se vám podaří zlepšit to, co je třeba. Za těmito skutečnostmi se skrývají dvě zásadní výzvy, které bychom neměli ztrácet ze zřetele: totiž dosáhnout vyšší míry transparentnosti ve fungování orgánů a zahájit lepší dialog mezi občany a orgány, a to jak na evropské, tak i na vnitrostátní úrovni.

Chtěla bych vám za to poděkovat, pane Diamandourosi, a skončím prohlášením, že v důsledku práce, kterou odvádíte každý den, máme konkrétní důkazy o tom, že je možné se s těmito výzvami nejen vypořádat, ale že je především možné dát občanům náležité a uspokojivé odpovědi. Tento úkol není rozhodně jednoduchý, ale vzhledem k výroční zprávě z roku 2009 a závazku pro schůzku v Kodani, který jste před chvíli učinil, se domnívám, že se ubíráme správným směrem.

 
  
MPphoto
 

  Chrysoula Paliadeli, zpravodajka.(EL) Paní předsedající, pane Diamandourosi, pane komisaři, považuji tuto konkrétní zprávu pana Diamandourose, kterou jsem měla tu čest předložit Evropskému parlamentu, za formální zprávu, která nevystihuje podstatu věci. To je pro mě velice důležité.

Patnáctiměsíční prodleva, která předcházela odpovědi i konečnému rozhodnutí, následné posouvání původní lhůty, a co je důležitější, i podle mého názoru podivné rozhodnutí Komise neodtajnit dopis připravený pro tohoto konkrétního výrobce automobilů a zveřejnění pouze několika dopisů, to jsou závažné problémy. Rozhodnutí nezveřejnit onen dopis je velice závažný problém.

Kdyby se po té dlouhé době – což není vaše chyba, pane komisaři, neboť vy jste se tohoto sektoru ujal teprve nedávno – Komise rozhodla dotyčný dopis, který pro tohoto konkrétního výrobce automobilů připravila, onoho 18. února panu Diamandourosovi poskytnout, žádná zvláštní zpráva by pravděpodobně nevznikla. Pan Diamandouros se rozhodl další prodloužení, o která Komise požádala, odsouhlasit.

Jsem si nicméně vědoma toho, že díky této prodlevě, díky tomu, že Komise nedokázala panu Diamandourosovi poradit, jsme se dočkali zprávy, jež se zabývá tématy, která mají jak formu, tak i obsah. Já mám v úmyslu hovořit pouze o obsahu. Komise musí patřičně zohlednit skutečnost – a já jsem ráda, že jste o tom již přede mnou hovořil –, že veškeré problémy, které evropskému veřejnému ochránci způsobíte v jeho práci, poškozují jednotu Evropské unie, snižují důvěru občanů v její orgány a poškozují pověst její práce.

Chceme, aby to, co jste tu prohlásil, bylo závazkem, protože odpovědnost máme všichni společně. Děkuji zejména panu Diamandourosovi, protože jeho zpráva nám v Evropském parlamentu umožňuje pochopit, jakou moc máme při řešení otázek, které považujeme za klíčové pro evropskou soudržnost.

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, zpravodajka.(DE) Paní předsedající, dovolte mi prosím, abych své shrnutí uvedla tím, že poděkuji panu veřejnému ochránci práv. Práce, kterou odvádí, je velice kvalitní a já si uvědomuji, jak důležitá je pro naše občany, jelikož jeho úřad se pro ně stal klíčovým kontaktním místem.

Chtěla bych se vrátit k tomu, o čem zde hovořil pan Šefčovič, zejména ve vztahu k pilotnímu projektu Evropské unie, který ostře kritizovala celá řada poslanců, neboť, jak jste sám jasně řekl, nabízí „více možností pro členské státy“, ale nikoli pro občany.

Podle mého názoru musíme pečlivěji prozkoumat, zda tomu tak skutečně je, protože potřebujeme vyšší míru transparentnosti. Dopis stěžovateli, ve kterém se píše, že jsme jeho stížnost obdrželi, nestačí. Potřebujeme jasnější a relevantnější řešení pro naše občany, jinak si zaděláme na dlouhodobý problém s důvěryhodností.

Kromě toho potřebujeme samozřejmě zavést jisté smysluplné postihy pro případy závažných přestupků. Důsledky pro členské státy, které nedokážou uplatňovat právní předpisy a ještě se tím ve vnitrostátních médiích chlubí, nemohou spočívat jen v tom, že jim zkrátka zašleme další dopis. Musíme zajít o trochu dál, pokud jde o zájmy občanů Evropské unie.

Domnívám se, že je nezbytně nutné, aby sdělení z roku 2002 bylo přezkoumáno, zejména části týkající se práv stěžovatelů. V této souvislosti bych se také ráda dočkala toho, že práva Parlamentu budou dodržována. Musíme vytvořit rejstřík obdržených stížností, abychom získali nějakou zpětnou vazbu ke své legislativní práci. Nepotřebuji vědět, kdo si komu na co stěžoval.

Téma stížnosti a její důsledky by nám poskytly důležitou zpětnou vazbu pro celou legislativu. Právě to potřebujeme. Z tohoto důvodu vás žádám, abyste zohlednili i tuto skutečnost. Potřebujeme přehledný rejstřík, který nám poskytne přehled o hlavních příčinách té či oné stížnosti a o tom, k čemu se v ní vyzývá. Ráda bych se tohoto návrhu dočkala brzo. Ráda s vámi na něm budu spolupracovat. Rádi vám pomůžeme s tabulkami vzájemných odkazů. I to je podle mě důležité. Důležitým tématem je v této oblasti vzájemnost, a tu budu usilovně prosazovat.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Společná rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes, ve čtvrtek 25. listopadu 2010 ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE) , písemně. – (RO) Uplatňování evropského práva je nezbytné k tomu, aby občané Evropské unie mohli plně využívat výhod vnitřního trhu, jelikož i ty nejefektivnější právní předpisy začnou být zbytečné, pokud se neuplatňují. Co se týče právních předpisů pro vnitřní trh, lze toho ještě spoustu vylepšit, zejména co se týče směrnice o službách či směrnice o uznávání odborných kvalifikací. Tyto právní předpisy mají nesporně technickou povahu, což celý proces uplatňování komplikuje. Z tohoto důvodu je klíčová spolupráce mezi orgány Evropské unie a vnitrostátními správami. Jako velice užitečný se ukázal být informační systém vnitřního trhu, který se využívá pro služby. Jsem přesvědčen o tom, že by pro nás bylo přínosné, kdybychom ho rozšířili i na dalších sektory. Vyzývám však členské státy k tomu, aby braly provádění vážně a všemi možnými prostředky se vyhýbaly prodlevám, které by měly za následek nedostatečnou funkčnost parametrů vnitřního trhu. A konečně bych chtěl říci, že je nutné, aby občané mohli řešit své problémy s uplatňováním evropského práva rychle a s co nejnižšími náklady. K tomu je zapotřebí, aby byly doplněny finanční zdroje sítě SOLVIT a aby byl aktivně podporován nástroj pro neformální řešení problémů. A v neposlední řadě musí být upřednostněno rozvíjení alternativních metod řešení sporů.

 
  
MPphoto
 
 

  Ágnes Hankiss (PPE) , písemně. – (HU) Jako autorka stanoviska Parlamentu k veřejnému přístupu k dokumentům bych chtěla na okraj výroční zprávy o činnosti evropského veřejného ochránce práv říci několik slov o transparentnosti orgánů. Potěšilo mě, že autorka této zprávy, paní Nedelchevaová, věnovala zvláštní pozornost vztahu transparentnosti a řádné správy, když zkoumala stížnosti, které občané zaslali veřejnému ochránci práv. Právo na řádnou správu se stalo právně závazným poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, a kromě jeho dodržování je důležité i to, aby byla plně dodržována lidská práva.

Nedávno jsme s panem Diamandourosem diskutovali o křehké rovnováze mezi transparentností orgánů a ochranou údajů. Zabývali jsme se také konkrétně rozsudkem, který v červnu vydal Evropský soudní dvůr v případu Bavarian Lager, který vyvedl debaty o transparentnosti ze slepé uličky. To je velice důležité, protože jsme tím získali pokyny pro případy, kde je skutečný či domnělý společný zájem v rozporu s právy na ochranu osobních údajů. Velice mě potěšilo, že i pan Diamandouros zdůraznil základní zásadu, která stanoví, že osobní údaje mohou být zveřejněny pouze se souhlasem dotyčné osoby.

Proto se domnívám, že je důležité zdůraznit, že plně podporuji veškeré snahy o zvýšení míry transparentnosti v orgánech Evropské unie a vytvoření základů pro řádné správní techniky. Podle výroční zprávy je právě prosazování tohoto cíle nejdůležitější složkou činnosti evropského veřejného ochránce práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Alexander Mirsky (S&D), písemně.(LV) Práci evropského veřejného ochránce práv plně podporuji. Jeho neústupnost a zásadovost přinesly konkrétní výsledky, protože svůj úkol plní poctivě a konzistentně. V Lotyšsku nastala zcela opačná situace. Lotyšská Saeima formálně zvolila veřejným ochráncem práv Romānse Apsītise. Ve skutečnosti však pan Apsītis od ledna roku 2007, kdy se ujal úřadu, neodvedl vůbec žádnou práci. Bohužel si nevšiml toho, že v Lotyšsku žije nějakých 300 000 lidí, jejichž základní občanská práva jsou porušována. Zdá se, že lotyšská vláda i Saeima zvolily veřejného ochránce práv, pana Apsītise, který je pohodlný, tichý a neiniciativní, člověka, který přehlíží vážné porušování lotyšských právních předpisů. Chtěl bych vám připomenout, že povinnosti pana Apsītise v jeho funkci jsou následující: 1. Podporovat soulad se zásadou rovnoprávnosti a předcházení diskriminaci. V Lotyšsku k tomuto dochází v oblasti školství. 2. Podporovat objektivní přezkoumávání právních i jiných záležitostí v přiměřených lhůtách. Lotyšsko už v této záležitosti prohrálo asi 10 případů u Soudního dvora. 3. Zajišťovat předcházení nedostatkům v otázkách týkajících se porušování lidských práv. Zhruba 300 000 lidí v Lotyšsku, z nichž mnoho v této zemi žije celý život, jsou upírána jejich základní občanská práva. Výraz „veřejný ochránce práv“ je dnes v Lotyšsku k smíchu. Pokud se situace nezmění, stane se synonymem slova „šašek“.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí