Seznam 
Doslovný záznam ze zasedání
PDF 3458k
Čtvrtek, 7. dubna 2011 - Štrasburk Vydání Úř. věst.
1. Zahájení zasedání
 2. Předložení dokumentů: viz zápis.
 3. Výroční zpráva EIB za rok 2009 (rozprava)
 4. Očkování proti katarální horečce ovcí (rozprava)
 5. Dovoz rajčat z Maroka do EU (Petice 1565/2009) (rozprava)
 6. Hlasování
  6.1. Očkování proti katarální horečce ovcí (A7-0121/2011, Janusz Wojciechowski) (hlasování)
  6.2. Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku (B7-0236/2011) (hlasování)
  6.3. Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu (B7-0249/2011) (hlasování)
  6.4. IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích (B7-0228/2011) (hlasování)
  6.5. Zpráva o pokroku Islandu za rok 2010 (B7-0226/2011) (hlasování)
  6.6. Zpráva o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010 (B7-0225/2011) (hlasování)
  6.7. Situace v Pobřeží slonoviny (B7-0256/2011) (hlasování)
  6.8. Přezkum Evropské politiky sousedství – východní rozměr (B7-0198/2011) (hlasování)
  6.9. Přezkum Evropské politiky sousedství – jižní rozměr (B7-0199/2011) (hlasování)
  6.10. Používání sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě
  6.11. Výroční zpráva EIB za rok 2009 (A7-0073/2011, George Sabin Cutaş) (hlasování)
 7. Vysvětlení hlasování
 8. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis.
 9. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis.
 10. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (rozprava)
  10.1. Případ Aj Wej-weje v Číně
  10.2. Zákaz voleb do tibetské vlády v nepálském exilu
  10.3. Zimbabwe
 11. Hlasování
  11.1. Případ Aj Wej-weje v Číně (B7-0274/2011) (hlasování)
  11.2. Zákaz voleb do tibetské vlády v nepálském exilu (B7-0238/2011) (hlasování)
  11.3. Zimbabwe (B7-0239/2011) (hlasování)
 12. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis.
 13. Rozhodnutí o určitých dokumentech: viz zápis.
 14. Písemná prohlášení uložená v rejstříku (článek 123 jednacího řádu): viz zápis.
 15. viz zápis.
 16. Termíny příštích zasedání: viz zápis.
 17. Přerušení zasedání
 PŘÍLOHA (písemné odpovědi)


  

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
místopředseda

 
1. Zahájení zasedání
Videozáznamy vystoupení
  

(Zasedání bylo zahájeno v 9:00)

 

2. Předložení dokumentů: viz zápis.

3. Výroční zpráva EIB za rok 2009 (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. – Prvním bodem je zpráva předložená panem Cutaşem jménem Hospodářského a měnového výboru o Výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2009 (2010/2248/INI) (A7-0073/2011).

 
  
MPphoto
 

  George Sabin Cutaş, zpravodaj.(RO) Pane předsedající, předložení zprávy o činnostech vykonávaných Evropskou investiční bankou je součástí každoroční demokratické kontroly, která spadá do odpovědnosti, jež tato banka vůči Evropskému parlamentu má.

Ačkoli je tato kontrola prováděna pravidelně, nelze ji zlehčovat, neboť obsahuje doporučení týkající se otázek důležitých pro budoucnost Evropské unie. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost v prosinci 2009 se Evropská investiční banka stala nástrojem na podporu vnějších politik Evropské unie, současně je však také významným partnerem pro řízení hospodářství Unie.

Chtěl bych poděkovat svým kolegům poslancům za zlepšení, která ve zprávě učinili. Dále bych rád poděkoval všem pracovníkům banky za jejich vynikající spolupráci, zvláště pak prezidentu Maystadtovi a viceprezidentovi Kolatz-Ahnenovi.

Hledáme způsob, jak skloubit narůstající dluhy a schodky členských států se stanovenými cíli hospodářského růstu – takové cíle byly například stanoveny ve strategii EU 2020 –, které vyžadují značné investice do vzdělávání, zdravotnictví, technologií, udržitelné energie a infrastruktury. Myslím si, že tento problém je třeba řešit na evropské úrovni a Evropská investiční banka tu bude muset sehrát klíčovou úlohu.

Uvedu dva významné příklady, jak Evropská investiční banka podnítila a nadále bude podněcovat evropské hospodářství. Zaprvé se jedná o půjčky pro malé a střední podniky a pak to jsou projektové dluhopisy. Nesmíme zapomínat na to, že 99 % evropských podniků jsou malé a střední podniky. Investice do malých a středních podniků jsou důležitým příspěvkem k tomu, aby v Evropské unii probíhaly inovace, výzkum a vývoj. Evropská investiční banka nabídla v letech 2009 a 2010 malým a středním podnikům financování nad rámec svého ročního stanoveného cíle ve výši 7,5 miliardy EUR.

Dále byl v roce 2010 vytvořen evropský nástroj mikrofinancování v hodnotě 200 milionů EUR pro ty, kdo potřebují mikroúvěr. Jsme si však vědomi toho, že podnikatelé se i nadále potýkají s problémy, aby získali k těmto finančním prostředkům přístup.

Myslím, že je nutné zvýšit transparentnost postupů pro výběr finančních zprostředkovatelů banky a pro poskytování půjček těmto zprostředkovatelům. Také je povinností Evropské investiční banky nabídnout technickou pomoc a spolufinancování regionům soudržnosti, které by jim umožnily ve větší míře absorbovat prostředky, jež jsou jim k dispozici.

Chtěl bych se dotknout ještě jednoho tématu, a tím jsou projektové dluhopisy. Je na místě vkládat do tohoto finančního nástroje tak velké naděje? Podle mého názoru ano. Jejich účelem je zvýšit úvěrový rating dluhopisů vydaných společnostmi na základě získávání soukromých investic, které doplní úroveň investic domácích a investic prostřednictvím fondů soudržnosti. Díky tomuto multiplikačnímu efektu získají společnosti na realizaci infrastrukturních projektů v oblasti dopravy, energetiky, informačních technologií a udržitelného rozvoje více peněz. Je důležité zaměřit se na určité klíčové projekty, jako je udržitelný rozvoj, silniční a železniční infrastruktura a spojení mezi přístavy a evropskými trhy, a na ty projekty, které umožní energetickou nezávislost, jako plynovod Nabucco či projekt ITGI.

Jelikož nyní vedeme rozpravu o možných řešeních pro vystoupení z finanční krize, přivádí nás to i k otázce transparentnosti a daňových rájů. Netransparentnost finančních zprostředkovatelů se stala zvláštní formou daňových úniků a podvodů a je jednou z příčin tíživé situace, v níž se v současné době nacházíme.

Povinností Evropské investiční banky, jakožto banky evropské, je, aby se neangažovala v operacích vykonávaných prostřednictvím nespolupracujících jurisdikcí, jak je v tuto chvíli hodnotí již několik mezinárodních orgánů. Tyto seznamy však stále ještě nejsou dostatečné. Evropská investiční banka může v této oblasti přispět i tím, že bude provádět odpovídající posouzení a své výsledky bude pravidelně zveřejňovat.

V neposlední řadě bych se rád zmínil o úloze, jíž hraje banka mimo území Evropské unie v zemích, které usilují o vstup do EU, a zemích spadajících do politiky spolupráce a rozvojové politiky. V těchto zemích podporuje Evropská investiční banka cíle zahraniční politiky Evropské unie. Proto se domnívám, že musíme pro tuto oblast vyčlenit specializovanější pracovníky a ve větší míře do projektu zapojit místní aktéry.

Bude mi potěšením poslechnout si názor vás, kdo jste dnes ve sněmovně, a znovu si vezmu slovo na závěr.

 
  
MPphoto
 

  Philippe Maystadt, Prezident EIB.(FR) Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi v úvodu poděkovat za vaše opětovné pozvání k účasti na této rozpravě o vaší zprávě o činnosti Evropské investiční banky – stává se z toho opravdová tradice.

Rád bych poděkoval v prvé řadě vašemu zpravodaji, panu Cutaşovi. On se dokázal na věci dívat nikoli jen zpětně, nýbrž nabídl i řešení pro budoucnost. Když dovolíte, právě o tom bych s vámi rád hovořil. Zmínil jste, že naše správní rada navrhla tříprvkový přístup k práci Evropské investiční banky v nadcházejících několika letech. Budeme rozvíjet svou činnost ve třech oblastech: provádění strategie Evropa 2020, boj proti změně klimatu a podpora vnější politiky EU.

Tváří v tvář finanční a následně hospodářské krizi, která vypukla v roce 2008, přijaly členské státy bezprostřední krátkodobou reakci: různé národní plány, které byly původně určeny na záchranu bank a posléze na podnícení hospodářské obnovy. Tyto národní plány se, jak víte, opíraly o Evropský plán hospodářské obnovy, který Evropská rada přijala v prosinci 2008. EIB sehrála svou úlohu v tom, že navýšila v roce 2009 objem svých půjček ze 48 miliard EUR v roce 2007 na 79 miliard a směřovala tuto finanční injekci do reálné ekonomiky a do oblastí, které Rada označila za prioritní, zejména na podporu malých a středních podniků, jak váš zpravodaj před chvílí zdůraznil.

Po krátkodobé reakci, díky níž jsme se vyhnuli nejhoršímu, musí ovšem následovat reakce dlouhodobá. A zde přichází ke slovu strategie Evropa 2020, přičemž její zásadní součástí je zvýšení míry zaměstnanosti a produktivity, jejichž základem musí být to, co je často nazýváno znalostním trojúhelníkem – odborná příprava, výzkum a inovace. EIB je připravena k provádění strategie výrazně přispět. V roce 2010 poskytla více než 4 miliardy EUR na financování projektů v oblasti vzdělávání a více než 7 miliard EUR na projekty výzkumu, vývoje a inovací.

EIB má v úmyslu své financování v těchto oblastech navýšit a za tím účelem hodlá ve spolupráci s Evropskou komisí nadále provádět nástroje společného financování v podobě finančního nástroje pro sdílení rizik v oblasti výzkumu, neboť takovéto nástroje budou sloužit evropskému rozpočtu jako páka. Při stejném objemu prostředků může evropský rozpočet unést mnohem větší objem investic a současně tyto společné nástroje zmírňují pro EIB kapitálové omezení. Znamená to, že EIB může při stejném objemu kapitálu zvýšit objem půjček.

Zmínil jsem finanční nástroj pro sdílení rizik v oblasti výzkumu. Může to posloužit jako dobrý příklad. Na konci roku 2010 jsme s příspěvkem z rozpočtu ve výši zhruba 390 milionů EUR a kapitálovým vkladem EIB zhruba 700 milionů EUR reálně dokázali poskytnout půjčky v hodnotě více než 6 miliard EUR, jimiž bylo financováno více než 16 miliard EUR investic do výzkumu. Můžete tedy vidět dvě roviny vlivu, jenž takový nástroj umožňuje, a tím je podle nás zřejmé, že o to účinnější bude příspěvek EIB k naplňování strategie, protože se též budeme moci spolehnout na pragmatickou spolupráci s Komisí i dalšími finančními institucemi.

Druhá oblast: boj proti změně klimatu a jejím někdy až tragickým důsledkům. Tato problematika se stala pro Evropskou unii, a tedy i EIB prioritou. Jaderná havárie ve Fukušimě a otázky, které se k tomu vztahují, dále posilují potřebu výrazných investic do úspor energií, obnovitelných energií a nových energetických technologií.

V roce 2010 se půjčky EIB pro projekty přímo přispívající ke snížení objemu emisí skleníkových plynů navýšily na téměř 20 miliard EUR, neboli téměř 30 % objemu veškerých půjček. Půjčky pro projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie činily z celkového objemu půjček 6,2 miliard EUR a byly použity především pro projekty větrné a solární energie. Půjčky na projekty zlepšení energetické účinnosti byly v roce 2010 navýšeny na 2,3 miliardy EUR. Budou dále navyšovány i v příštích několika letech, neboť tato oblast skrývá velký potenciál pro úspory energie, zejména ve veřejných budovách i domácnostech mnoha evropských měst. Co se týče investic do rozvoje městské dopravy a souvisejícího snížení znečištění produkovaného individuálními prostředky dopravy, EIB poskytla v roce 2010 půjčky v hodnotě 7,9 miliard EUR.

V tomto úsilí budeme nadále pokračovat. Hodláme i nadále podporovat úspory energie, energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie a rovněž podněcovat rozvoj metodiky – s ohledem na technickou náročnost nepochybně složité – pro přesnější posouzení uhlíkové stopy všech projektů, které financujeme. Toto obzvláštní úsilí svědčí o naší vůli učinit boj proti změně klimatu hlavní prioritou.

A konečně na závěr třetí oblast: žádná mocnost nemůže očekávat, že lze bez finanční podpory provádět vnější politiku. Čína se poučila. Intervenuje po celém světě prostřednictvím finančních prostředků za účelem podpoření jejích vnějších politických cílů. Pokud Evropská unie opravdu chce vybudovat zahraniční politiku, která by měla na světové scéně vliv, pak pro ni též potřebuje arzenál finančních nástrojů. Bude-li si tak Evropská unie přát, může být takovým arzenálem EIB. To je jeden ze závěrů Camdussusovy zprávy o vnějším mandátu EIB. Teprve se ukáže, zda se členské státy, které jsou rovněž akcionáři EIB, budou tímto doporučením řídit a zda při přípravě finančního výhledu pro období 2014–2020 přijmou jasné rozhodnutí.

Pane předsedající, dámy a pánové, takto vypadá přehled tříprvkového přístupu EIB pro nadcházející léta.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, v prvé řadě mi dovolte poděkovat našemu zpravodaji, panu Cutaşovi, za velmi kvalitní zprávu. Chtěl bych také na tomto plenárním zasedání uvítat pana Maystadta, protože je velmi důležité, aby Komise jemu i EIB poblahopřála, že se mu trvale daří přijímat rázná opatření v reakci na dopady světové finanční krize.

Pomoc EIB byla nezbytně nutná. EIB nám pomohla řešit nedostatek úvěrů na trhu, což bylo rozhodující nejen pro členské státy a kandidátské země EU, ale i pro naše partnery po celém světě. EIB dokázala znatelně zvýšit své půjčky a současně byl tento nárůst zaměřen do oblastí, jež jsou klíčové pro podnícení růstu.

Komise sdílí názor Parlamentu, že zásadní úkoly EIB jsou podpora politiky soudržnosti EU a přechod k nízkouhlíkovému hospodářství. Proto následně spojila síly se skupinou EIB s cílem podpořit režimy konvergence za pomoci společných nástrojů financování, které všichni dobře známe – JASPERS, JEREMIE a nově ELENA – pro boj proti změně klimatu. Vítáme kromě toho nárůst objemu půjček malým a středním podnikům a souhlasíme s vámi, když vyzýváte k dalším kvalitativním opatřením, která by přinesla vyšší přidanou hodnotu a lepší transparentnost mechanismu intervence skupiny EIB v této oblasti.

V této souvislosti bude pravděpodobně nezbytné stanovení vhodného rozdělení práce mezi EIB a Evropský investiční fond. Obrovské úsilí podnikané EIB staví do středu pozornosti rovněž důležitost optimalizování využití kapitálu EIB. Klíčovým úkolem je nalézt vhodnou rovnováhu mezi vyššími objemy a vysoce rizikovými aktivitami, neboť ty sice spotřebovávají mnoho kapitálu, současně však vnášejí větší přidanou hodnotu do činnosti skupiny EIB.

Dále bych rád řekl několik slov k finančním nástrojům. Domníváme se, že by se mělo využití inovativních finančních nástrojů společně s klíčovými finančními institucemi, jako je EIB, rozšířit. Nástroje využívající rychlých půjček, cenných papírů a záruk maximalizují účinek rozpočtu EU tím, že k sobě přilákají další finanční prostředky od třetích stran. Kromě toho by mohlo rozsáhlejší využití nástrojů společného financování a sdílení rizik s rozpočtem EU přinést to, že se uvolní kapitál a umožní větší efekt vlastních zdrojů EIB, a tím se rozšíří její dosah. Ve výsledku to znamená mít více projektů na podporu strategie Evropa 2020 a zlepšení podpory jejích cílů.

Iniciativa pro projektové dluhopisy v rámci strategie Evropa 2020, o níž byla v současné době zahájena veřejná konzultace, je velmi dobrým příkladem. Strategie EU 2020 si žádá velké přeshraniční investice, které by přispěly ke stěžejním opatřením EU 2020 a rozvíjely inteligentní, modernizovanou a plně propojenou infrastrukturu. Iniciativa pro projektové dluhopisy by podpořila financování konkrétních projektů v oblasti dopravní, energetické a komunikační infrastruktury a případně i v jiných odvětvích, která mohou pomoci položit základy udržitelného růstu a zaměstnanosti. Těší mne, že ve vaší zprávě vidím podporu této iniciativě.

V souvislosti s přípravou svých návrhů pro příští víceletý finanční rámec Komise provádí strategické zhodnocení a analýzu, jejichž cílem je zajistit optimální využití nových nástrojů, v dialogu s EIB a dalšími finančními institucemi, aby mohla využít jejich odbornosti v oblasti financí a zkušeností z trhu.

Na závěr mi dovolte několik poznámek k vnější činnosti EIB. Pokud jde o poskytování úvěrů EIB třetím zemím, Komise podporuje navýšení stropů navržených Parlamentem v rámci přezkumu vnějšího mandátu EIB v polovině období, zejména navýšení o jednu miliardu EUR pro oblast Středomoří. Víme, jak důležité to v této době je. Je důležité, aby se tak stalo, má-li EIB pokračovat v intervenci na trvalé úrovni a podporovat přechod k demokracii v našich partnerských zemích. Stejně tak znovu upozorňujeme, že je důležité, aby EIB zpětné toky z dřívějších investic v rámci regionu Středomoří použila na investice rizikového kapitálu v soukromém sektoru do malých a středních podniků v oblasti. Kromě toho podporujeme tendenci posilování rozvojové kapacity EIB, neboť tyto dodatečné potřeby budou vyžadovat určité postupné zvyšování počtu zaměstnanců specializovaných na rozvojovou problematiku.

V souladu s návrhem Komise navazujícím na přezkum vnějšího mandátu EIB v polovině období Komise vytvoří pracovní skupinu pro analýzu možného rozvoje platformy EU pro spolupráci a rozvoj. Cílem je optimalizovat fungování mechanismů mísící dotace a půjčky, do kterých je zapojena Komise, EIB a další mnohostranné a dvoustranné instituce. Vybudování takové platformy by pomohlo k vytvoření synergií a k posílení spolupráce mezi EIB a ostatními finančními institucemi. V této souvislosti bych rád připomněl, že na počátku března bylo podepsáno Memorandum o porozumění mezi Komisí, EIB a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Pierre Audy, zpravodaj ke stanovisku Výboru pro rozpočtovou kontrolu.(FR) Pane předsedající, pane komisaři, pane Maystadte, rád bych ocenil, že jste si na poslance Evropského parlamentu udělal čas, neboť jako prezident mezivládní banky k tomu nejste povinen; vážíme si toho. Ve svém vystoupení se budu věnovat problematice zajištění a komunitizace Evropské investiční banky.

Pokud jde o zajištění, uvedl jste, pane Maystadte, že byste rád, aby se EIB stala silou v pozadí, a řekněme finančním arzenálem Evropské unie. Ano, ovšem s ratingem AAA. Navíc již mnoho let na půdě Výboru pro rozpočtovou kontrolu zaznívá, že byste měli podléhat obezřetnostnímu regulačnímu dohledu. Navrhujeme, aby tento dohled prováděla buď Evropská centrální banka, nebo, na základě dobrovolného přístupu zastávaného EIB, nový Evropský orgán pro bankovnictví, ať už se zapojením jednoho či více regulačních orgánů nebo bez nich, a vyzýváme vás, pane komisaři, abyste předložil příslušné návrhy.

Na závěr bych rád, pane předsedající, zmínil náš návrh, aby se Evropská unie stala členem Evropské investiční banky a mezivládní nástroj se tak postupně mohl stát nástrojem Společenství.

 
  
MPphoto
 

  Danuta Maria Hübner, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, ráda bych, stejně jako prezident Maystadt, hovořila o budoucnosti. Zaprvé, Evropa potřebuje růst a restrukturalizaci, což obnáší investice a finanční prostředky pro investice.

Legitimní otázkou dnes je, odkud tyto finanční prostředky mohou pocházet. Důležitým prvkem odpovědi na tuto otázku je Evropská investiční banka a její skupina institucí. Rovněž si myslím, že nesmíme zapomínat, že v nadcházejících letech bude existovat obrovská celosvětová soutěž o finanční prostředky. Vnitrostátní rozpočty budou v atmosféře dalších škrtů. A budeme také mít v okamžiku, až obnoví běžné finanční činnosti, bankovní sektor potýkající se s velkou nejistotou, a pak samozřejmě budeme mít evropský rozpočet, který zůstane jako obvykle příliš nízký na to, aby byl účinný a byl řešením pro naše problémy. EIB tedy bude naprosto nezbytná.

 
  
MPphoto
 

  Thijs Berman, jménem skupiny S&D.(NL) Pane předsedající, blahopřeji kolegovi poslanci, panu Cutaşovi, k jeho vynikající zprávě o Výroční zprávě EIB za rok 2009 a děkuji mu též za přehled, který nám zde poskytl.

Rád bych se však vyjádřil k jednomu konkrétnému aspektu, jímž jsou vztahy mezi Radou a Parlamentem. Evropský parlament je v případě vnějšího mandátu Evropské investiční banky pro veškerou činnost banky mimo území EU, v sousedních zemích a zemích rozvojových, spoluzákonodárcem. Radě je však zjevně velmi zatěžko brát při přezkumu vnějšího mandátu návrhy tohoto Parlamentu vážně. Překvapuje mne, že Rada vytvořila téměř pravidlo z chladného zamítnutí nejrůznějších nových návrhů předložených naším Parlamentem jakožto „nepřijatelných“.

Mám na mysli zejména návrhy, aby EIB přijala aktivní úlohu v opatřeních pro boj proti změně klimatu a více se angažovala při mikrofinancování. Jsou tyto návrhy „nepřijatelné“? Má snad Rada právo definovat rozsah témat, o nichž je Evropský parlament oprávněn diskutovat? Nikoli, Evropský parlament a Rada jsou spoluzákonodárci a jejich postavení je rovné a pravidla vnější činnosti EIB by měly stanovit společně a v úzké spolupráci s Evropskou komisí. Vyžaduje to konzultace, společné rokování, kompromis a otevřený přístup obou zákonodárců. Je tudíž nesmyslné a kontraproduktivní používat označení „nepřijatelné“ ve vztahu k návrhům, které drtivá většina poslanců Evropského parlamentu považuje za důležité. Naopak, podle mne je odtažitý postoj Rady nepřijatelný. Fakt, že zde dnes není přítomen žádný zástupce Rady, je absurdní a ukazuje, jak odtržená Rada je.

EIB je důležitý nástroj vnější činnosti EU po celém světě. Veřejná banka, banka, která může podpořit hospodářský růst a zlepšení infrastruktury půjčkami, je pro rozvoj našich sousedních zemí nepostradatelná. Totéž platí o našich vztazích s rozvojovými zeměmi. I zde má veřejná banka zásadní význam. Takováto banka se musí řídit Lisabonskou smlouvou a jejími cíli. Jedním z těchto cílů je snižování chudoby. Evropský parlament má zájem na tom, aby bylo ve vnějším mandátu přesně definováno postavení banky. Očekávám, že Rada zaujme otevřený a konstruktivní přístup, díky němuž budeme moci k příslušnému vyjasnění dospět společně.

 
  
MPphoto
 

  Sylvie Goulard, jménem skupiny ALDE.(FR) Pane předsedající, pane Maystadte, chtěla jsem zdůraznit jednu věc.

V době, kdy jsme započali práci na této zprávě, již bylo v důsledku toho, čím byla Evropská unie postižena, zjevně nutné nalézt dlouhodobé investice. Krize ukázala, že jsme byli příliš krátkozrací, jak by řekl Tommaso Padoa-Schioppa: skutečně potřebujeme dlouhodobé investice a vaše instituce hraje v této věci zásadní úlohu.

Vše, co se v poslední době odehrálo – mám na mysli zejména jižní pobřeží Středozemního moře a to, že tyto události možná značně zkomplikují naši energetickou volbu – je jen dalším důvodem, abychom vás ve vaší práci povzbudili a podpořili. V tomto Parlamentu vždy naleznete poslance, kteří vaši práci podpoří. Souhlasím však s tím, co řekl pan Audy: je rovněž velmi důležité přistoupit k výraznějšímu dohledu, stejně jako jsme tak učinili v případě řady jiných institucí.

Myslím tím, že osobně jsem sice zastáncem projektových dluhopisů a podporuji mnoho myšlenek, které se v současnosti objevují, velmi se však obávám, zda budeme schopni zajistit, abychom se bezhlavě nevrhali do řešení spočívajících v partnerství soukromého a veřejného sektoru, aniž bychom se podrobněji zabývali tím, jak přesně jsou taková partnerství nastavena a kolik budou ve výsledku stát daňové poplatníky a všechnny, kdo jsou do nich zapojeni. Jsem přesvědčena, že by se mohlo jednat o velmi užitečný nástroj, také ale máme v Evropě k dispozici prostředky v tuto chvíli – mám na mysli fond Marguerite a práci depozitních pokladen, které se zabývají přeshraničními iniciativami –, a chtěla jsem se tedy vyslovit pro větší objem dlouhodobých investic a rovněž pro větší míru sledování, protože tyto systémy jsou vhodné pro to, čeho se společnými silami snažíme dosáhnout. To je podle mého názoru to nejmenší, čeho bychom se měli nadít.

V každém případě vás podporujeme a byli bychom rádi, kdyby vás veškeré události posledních dní povzbudily k hlubší a daleko širší diskusi.

 
  
MPphoto
 

  Pascal Canfin, jménem skupiny Verts/ALE.(FR) Pane předsedající, pane komisaři, pane Maystadte, jak víte, skupina Zelených / Evropské svobodné aliance je EIB tradičně velmi nakloněna. Domníváme se, že se jedná o mimořádně důležitý nástroj veřejné politiky, a právě proto, že jsme EIB velmi nakloněni, klademe na ni rovněž velice vysoké nároky – to spolu úzce souvisí.

Přistupujeme k EIB tak, že je to ve své podstatě především banka a jako taková podléhá bankovním omezením, to je třeba respektovat. Několik mých kolegů správně zmínilo, že EIB by snad měla brát v potaz i nová omezení spjatá s bankovním odvětvím. Současně je postavení této banky vskutku výjimečné, jelikož je prakticky financována z peněz daňových poplatníků. Její povinností je provádět taktéž činnosti, které ostatní banky nevykonávají, a přijímat pravidla jdoucí nad rámec oprávnění soukromého sektoru.

Rád bych zdůraznil jednu nebo dvě oblasti, v nichž by si EIB podle mého názoru mohla, třebaže v posledních měsících došlo k pokroku, počínat ještě lépe. První z nich je otázka daňových rájů. Nejen pro nás, ale myslím, že i pro drtivou většinu mých kolegů poslanců v této sněmovně, je to mimořádně důležitý boj. Krize ukázala, že daňové ráje znepřehledňují, podrývají a oslabují celý finanční systém a světové hospodářství.

Proto v této zprávě podpořila většina poslanců Evropského parlamentu myšlenku, že byste měli zajistit ještě větší transparentnost půjček, které poskytujete podnikům a které procházejí daňovými ráji. Domnívám se, že takové praxi je třeba učinit přítrž. Jsem si dobře vědom, že existují provozní omezení, je zde však i hledisko politické – jestliže jste evropskou hybnou silou, musíte bojovat. A jestliže bojujete, pak by jednou z vašich bitev měl být boj proti daňovým rájům.

Pokud jde o nás, rozhodně bychom chtěli jít dále; jinak řečeno, chtěli bychom přidat podmínky pro půjčky EIB, pokud jde o podniky, které nejsou součástí celého hodnotového řetězce v daňových rájích, a přinejmenším spojit tyto podmínky se všemi těmi podniky, které byly uvedeny na černou listinu OECD, jež je v současnosti revidována.

Druhá záležitost, kterou bychom rádi zmínili, se týká sledování a řízení. Paní Goulardová o tom již před okamžikem hovořila. Domnívám se, že bychom měli rozšířit výběr, že bychom měli zvýšit míru společné odpovědnosti tak, aby výběr projektů zahrnujících peníze daňových poplatníků probíhal maximálně demokratickou a transparentní cestou.

Třetí bod se týká měření přínosů vašich opatření. Samozřejmě, že je měříte i z finančního hlediska. Jak jsem řekl již dříve, oprávněně jste bankou, což znamená, že musíte obstát z hlediska poměru rizika a zisku. Je na vás však kladen požadavek poskytovat i jiné přínosy, a to proto, že jsou využívány veřejné peníze. Žádá se od vás pozitivní působení v oblasti sociální soudržnosti, boje proti chudobě, ochrany životního prostředí. Domnívám se, že byste mohli mnohem více pracovat i na hlášení a měření těchto nefinančních přínosů, které tvoří samotné jádro vaší činnosti a vaší legitimity. Myslím, že spíše než porovnávat finanční přínosy s nefinančními byste měli v co nejvyšší míře provést právě toto hodnocení a neomezovat se výhradně na měnové a finanční otázky.

A konečně posledním bodem mého vystoupení je změna klimatu. Zpráva výslovně uvádí, že musíte sledovat veškeré cíle vytyčené EU. Jedním z oficiálních cílů Evropské unie je zajistit, aby byly emise skleníkových plynů sníženy do roku 2050 o 80 %. To nebude možné za situace, kdy budeme i nadále financovat uhelné elektrárny, jejichž životnost činí 40 let a produkují ohromné množství CO2.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedající, uvědomil si pan Canfin, že použití finančních prostředků EIB jakožto nástroje veřejné politiky, které on a jeho strana obhajují, přinese přímé finanční náklady daňovým poplatníkům v EU, a konkrétně britským daňovým poplatníkům? Pomyslel na to vůbec?

 
  
MPphoto
 

  Pascal Canfin (Verts/ALE).(FR) Na to mám jen velmi stručnou odpověď. Jsem si jist, že EIB stojí britské daňové poplatníky mnohem méně, než je stály jiné veskrze soukromé britské banky, a domnívám se, že EIB mnohem lépe slouží obecnému zájmu daňových poplatníků, včetně těch britských, než jiné britské banky, jež museli daňoví poplatníci zachraňovat.

 
  
MPphoto
 

  Kay Swinburne, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, Parlament v této sněmovně strávil mnoho hodin diskusemi o tom, jak z evropských orgánů dohledu zodpovědných za naše finanční služby učinit ty nejtransparentnější a nejzodpovědnější ze všech organizací. Výsledkem bylo vytvoření evropských orgánů dohledu, které jsou plně pod kontrolou tohoto Parlamentu. Avšak v této nové éře odpovědnosti po finanční krizi a ve světle změn, které přinesla Lisabonská smlouva, musíme nastolit srovnatelnou míru dohledu a kontroly i pro stávající instituce EU, včetně EIB.

Vzhledem k tomu, že EIB se stala ústředním prvkem financování strategií členských států EU a zahraniční činnosti EU, nastal čas pro zvýšení míry odpovědnosti za její činnost vůči tomuto Parlamentu. Úvěrový objem a obecně bankovní a výpůjční činnost EIB je nutné posuzovat stejně, jako bychom posuzovali naše komerční banky. Musejí podléhat přísnému testování odolnosti a veškerá finanční činnost musí zůstávat v rozvaze. Pokud jde o pákový efekt a o riziko, měli bychom sankcionovat omezení rizik, neboť každé selhání v důsledku znamená, že je opět bude muset uhradit daňový poplatník. Je načase, aby se tento Parlament začal kontrole činnosti EIB více věnovat, zejména pokud vzroste význam banky při vytváření nových finančních nástrojů.

 
  
MPphoto
 

  Jürgen Klute, jménem skupiny GUE/NGL. (DE) Pane předsedající, pane Maystadte, pane komisaři, dámy a pánové, klíčovým úkolem Evropské investiční banky (EIB) je podporovat cíle EU prostřednictvím dlouhodobého financování životaschopných investic. To mimo jiné znamená, že má EIB povinnost uznávat hodnoty EU; jinak řečeno sociální normy, transparentnost, přísné normy v oblasti životního prostředí, rozvoj udržitelného hospodářství a vytváření nových pracovních míst. Jak jsme se však dozvěděli od nevládních organizací zapojených do místní realizace projektů financovaných EIB, dodržování těchto norem zdaleka není důsledně zajišťováno. Zmínili to i ostatní řečníci. Nevládní organizace kritizují nedostatečnou transparentnost, co se týče způsobu monitorování půjček na území EU i po celém světě, toho, jak jsou použity a jak o nich informují finanční zprostředkovatelé EIB. Do jaké míry je si EIB vědoma této kritiky a do jaké míry se jí skutečně zabývá? To je věc, kterou bychom rádi věděli.

Podle našeho názoru jsou přinejmenším některé požadavky nevládních organizací vůči EIB oprávněné: větší transparentnost při poskytování úvěrů finančními zprostředkovateli a vypracování jednoznačnějších podmínek financování pro finanční zprostředkovatele i kritérií účinnosti pro udělování půjček. Pro zlepšení transparentnosti nevládní organizace dále navrhují, aby byly před schválením environmentální a finanční informace o projektech financovaných EIB zveřejněny. Zejména v případě projektů EIB ve třetích zemích by mělo být prováděno nezávislé posouzení udržitelnosti, které by stanovilo hospodářský, sociální i ekologický dopad daného projektu.

Kromě otázky transparentnosti se však objevují i další problémy. Terčem kritiky nevládních organizací se dále stalo dodržování norem EU v oblasti životního prostředí, oblasti sociální a při zadávání veřejných zakázek. Přísné sledování dodržování těchto norem by mělo být samozřejmostí ve všech finančních operacích EIB. Projekty, které tyto normy nenaplňují, by měly být vyloučeny z podpory.

A závěrem bych se rád zmínil o otázce energetické politiky. Je potěšující, že EIB již mezi své aktuální cíle zařadila podporu udržitelných a bezpečných dodávek energie. S ohledem na katastrofu, která postihla reaktor ve Fukušimě, se musí stát hlavní prioritou podpora progresivní výroby energie z obnovitelných zdrojů, neprodukující CO2 a nevyužívající jaderné technologiei podpora energetické účinnosti ve všech oblastech, do nichž EIB investuje.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Pane předsedající, prezident Evropské investiční banky (EIB) ve svém výhledu do budoucnosti uvedl, že EIB by se v budoucnosti mohla, po boku Číny, stát hnací silou v rozvojových zemích. Vy jste se nyní k této rozvojové spolupráci vyjádřil kriticky. Můžete se vyslovit poněkud konkrétněji? Jaký je váš názor na základní myšlenku, že by EIB mohla být vhodným nástrojem pro vyvážení či doplnění činnosti, kterou v rozvojových zemích vyvíjí Čína?

 
  
MPphoto
 

  Jürgen Klute (GUE/NGL).(DE) Pane předsedající, domnívám se, že s ohledem na čas, který máme k dispozici, není možné zacházet do podrobností. Mám však k dispozici řadu hlášení od nevládních organizací, které milerád zveřejním. Jsem přesvědčen, že je s nimi obeznámena i Evropská investiční banka (EIB). Tyto zprávy hovoří o tom, jak podporuje EIB na lokální úrovni v afrických a asijských zemích rozvojovou pomoc, a místy jsou i kritické. S potěšením tyto zprávy zveřejním, v tuto chvíli však na tuto zprávu nemohu podrobně odpovědět.

 
  
MPphoto
 

  Godfrey Bloom, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, cílem mého dnešního vystoupení ve sněmovně je zmínit jednu nebo dvě záležitosti, které myslím mohou pomoci. Třicet pět let jsem pracoval jako investiční bankéř, investiční manažer, investiční poradce a ekonomický stratég a nikdy v životě jsem nekoupil problémovou banku. Nikdy jsem od svých klientů nekoupil problematickou banku, avšak v posledních několika letech mně, jako daňovému poplatníku, drží politici a byrokraté pistoli u hlavy a nutí mne koupit víc problematických bank, než si dovedete představit. Nejsou to jen britské problematické banky, jsou to i zahraniční problematické banky, a jak jsem se dnes dozvěděl, britští daňoví poplatníci jsou žádáni, aby vydávali peníze Portugalsku.

Kdybych chtěl investovat v zámoří, nakoupím fond na nově se rozvíjejících trzích. Nechci, aby nějaká podřadná zestátňovaná banka násilím investovala moje peníze nebo peníze mých voličů. Říkám „podřadná banka“, pane Maystadte, protože jsme od vás zatím slyšeli jen to, že budete investovat do změny počasí. V životě jsem neslyšel takový nesmysl. Nevím, odkud čerpáte rady, ovšem počasí je statisticky za posledních patnáct či šestnáct let stále stejné – do čeho tedy hodláte všechny ty peníze nalít?

Nechci do vaší banky investovat – a mluvím za všechny britské občany. Dovolím si vám poradit, abyste, chcete-li si udržet rating AAA, ignoroval nářky této sněmovny plné excentriků, environmentalistů a znuděných hospodyněk, a to zejména ve vztahu k bodu 48 zprávy. Se solárními panely v krajině pakoňů, žiraf a bubnů bongo o status AAA v mžiku přijdete.

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Pane předsedající, člověk má pocit ztráty kontaktu s realitou, když naslouchá komentářům mého britského předřečníka a pak se podívá na aktuální vývoj, k němuž v posledních letech dochází na finančních trzích a v bankách, do nichž bychom měli vložit takovou důvěru.

Abych se vrátil ke konkrétním věcem: Evropská investiční banka (EIB) je důležitým nástrojem ve třech oblastech. Myslím, že to, co říká pan Klute, by ve strategii pro vnější svět mělo být. Je hrozivé pozorovat, jak čínští investoři, státní investoři, stále více oslabují místní politické systémy na základě toho, že se na místě zapojují v několika projektech budování mostů. Hledáme-li příspěvek Evropské unie, nenajdeme téměř nic. Myslím, že byste měl tímto směrem pokračovat.

Moje druhá poznámka se týká malých a středních podniků, které jsou ze strany tradičních bank orientovaných výhradně na maximalizaci zisků svévolně přehlíženy.

Zatřetí došlo ke změně v energetické politice. Katastrofa, která postihla japonský reaktor, je sice tragédií, mohla by však dodat vítr do plachet, aby se něco v tomto ohledu změnilo i zde v Evropě.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Paul Gauzès (PPE).(FR) Pane předsedající, pane Maystadte, pane komisaři, po slovech, která jsem právě vyslechl a která nejsou této sněmovny hodna, bych vás rád ujistil, že většina z nás považuje činnost EIB za velmi prospěšnou. Zlepšení, která přinesla Lisabonská smlouva, skýtají nový prostor pro jednání, což by EIB mohlo pomoci, aby se stala ještě účinnější a nabízela vhodná řešení světové finanční krize.

Jak jste zdůraznil, EIB poskytuje skutečnou podporu malým a středním podnikům a zásadním způsobem tak přispívá k cíli konvergence v rámci politiky soudržnosti. Takové kroky je třeba prosazovat a případně rozšířit.

EIB se musí více angažovat v prosazování strategických investic v Evropě, a proto bych vás rád vyzval, abyste podpořili ty, kdo přijali iniciativy ke zlepšení dlouhodobého financování, a zejména depozitní pokladny − the caisse des dépôts a cassa dei depositi − a KfW. Domnívám se, že by se měly podpořit, neboť platné bankovní a účetní předpisy nás nepobízejí, abychom provozovali dlouhodobé investice, a ty, kdo tak učiní, postihují. Navíc v rozporu s tím, co často zaznívá, potřebujeme změny, ne jen úpravy. Dlouhodobé financování je, jak jste sám řekl, nezbytné k tomu, aby se Evropě otevřel nový obzor.

Pokud jde o činnost mimo Evropskou unii, správně říkáte, že EIB musí působit jako hnací síla, a tudíž musí přicházet s iniciativami, a to obzvlášť s iniciativami pro financování zemí Středomoří. V nynějších neklidných podmínkách, které většinu těchto zemí postihují, může EIB prostřednictvím svého zacíleného financování pozitivně přispět k hospodářskému rozvoji v souvislosti s Unií pro Středomoří a tedy pomoci k nastolení demokratické vlády v těchto zemích, jejichž budoucnost je stále nejistá.

Zaznamenal jsem vaši ochotu přispět, pokud vás o to Unie požádá, a já doufám, že tak učiní.

 
  
MPphoto
 

  Antolín Sánchez Presedo (S&D).(ES) Pane předsedající, pane Maystadte, pane komisaři, dámy a pánové, především bych rád blahopřál panu Cutaşovi k jeho vynikající zprávě.

Evropská investiční banka musí mít výraznější, lepší a rychlejší výsledky. Hospodářská krize jen zdůraznila význam její úlohy při financování projektů napříč všemi odvětvími ekonomiky v zájmu Evropské unie.

Krize ztížila přístup k úvěrům a zvýraznila, že je třeba od základů přehodnotit náš hospodářský model. Role EIB je zásadní. Pro splnění svých úkolů si musí zachovat vysokou míru solventnosti a dostatečně silné finanční postavení, aby měla přístup k finančním prostředkům na kapitálových trzích za příznivých podmínek. Dále musí mít k dispozici potřebné nástroje pro uskutečnění nezbytných projektů, které by jinak nezískaly finanční podporu od komerčních bank, a získat finanční prostředky za příznivých podmínek jinde by pro ně bylo velmi obtížné.

EIB dosáhla v roce 2009 určitých pozitivních výsledků, kdy její aktivita vzrostla o 40 %, její financování malých a středních podniků se zvýšilo o 55 %, financování méně rozvinutých regionů vzrostlo o 36 % a její finanční prostředky určené pro boj proti změně klimatu a na podporu energetické účinnosti byly navýšeny o 73 %.

Stále však zbývá mnoho práce a naplnění strategických cílů Evropské unie dál vyžaduje udržitelné dlouhodobé financování. Dostupnost takových finančních zdrojů vinou krize poklesla.

Proto musíme prosazovat eurobondy. Musíme zavést nové nástroje a nové změny v oblasti finančního inženýrství a současně musíme vytvořit společnou platformu, která by zapojila i ostatní mezinárodní finanční instituce. Zároveň je nutné zdokonalit řízení samotné EIB a podrobit přezkumu její vnitřní mandát. Zkrátka EIB by měla být mostem účinně propojujícím investice a potřeby EU.

 
  
MPphoto
 

  James Elles (ECR). – Pane předsedající, hovořím zde jako zástupce Británie, který se domnívá, že bychom měli v Evropské unii být a změnit ji. Pan Bloom, zástupce britské Strany nezávislých, nehovoří hlasem britského lidu. Jeho strana není zastoupena v Dolní sněmovně a není ani naděje, že by se tato situace v blízké budoucnosti změnila.

(Potlesk)

Myslím, že předmětem této konkrétní rozpravy je pragmatická politika a hledání možnosti, jak dosáhnout pro evropské občany finanční rentability ve vztahu k omezeným zdrojům. Děkuji předsedovi Evropské investiční banky za práci, kterou řadu let odvádí v úsilí o vybudování důvěryhodnosti této instituce. Moje otázky jsou k problematice projektových dluhopisů.

Až bude tento dokument v červnu předložen, budete předkládat samostatný dokument nezávisle na textu Komise, abychom při přípravě víceletého finančního výhledu znali vaše názory, nebo budeme mít vše spojeno dohromady?

Budou tyto finanční prostředky potenciálně projektovými dluhopisy pro účely mimo Unii, nebo to budou jednoduše projektové dluhopisy pro dopravu a další věci, které komisař zmínil?

A konečně, co je možná nejdůležitější, budeme moci počítat s úsporami ve strukturálních fondech a Fondu soudržnosti plynoucími z toho, že poskytnete dodatečné finanční prostředky pro infrastrukturu? To bude totiž zásadní otázka při úvahách o možném zmrazení finančního výhledu do roku 2020.

 
  
MPphoto
 

  Claudio Morganti (EFD). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva o činnosti Evropské investiční banky (EIB) zdůrazňuje některé důležité a vítané skutečnosti. Zaprvé je nutné naše snahy víc a víc zaměřovat na to, aby se usnadnil přístup malých a středních podniků k úvěrům. Vítám i zmínku o iniciativě projektových dluhopisů, kterou považuji za užitečný nástroj pro růst a rozvoj v tak strategickém odvětví, jako je infrastruktura.

Jsem poněkud rozpačitý z informací o vnější činnosti EIB, pro niž jsou požadovány další finanční i lidské zdroje. Zpráva EIB za rok 2009 uvádí, které země jsou příjemci těchto půjček, a já se znepokojením konstatuji, že lví podíl směřuje do Turecka – téměř třetina celkového objemu půjček poskytnutých všem třetím státům. Tento údaj rovněž odpovídá čtvrtině prostředků poskytnutých Itálii, která je jedním z hlavních akcionářů EIB. I sama Itálie potřebuje značné půjčky a dotace. Proto tuto situaci vnímám jako absurdní nerovnováhu. Podle mého názoru je nepřijatelné, aby byly tak obrovské zdroje poskytnuty zemi, jako je Turecko, která není členem EU a ani by se jím, podle mě, nikdy stát neměla.

 
  
MPphoto
 

  Dimitar Stoyanov (NI).(BG) Pane předsedající, v prvé řadě bych rád podotkl, že tak stručná, přesná a jasná zpráva o předmětné otázce je v tomto Parlamentu ojedinělým jevem. Evropská investiční banka má z hlediska rozvoje Evropy nepochybně zásadní a velmi významnou úlohu. Rád bych však řekl několik slov ke zprávě a k tomu, co v této Sněmovně dnes zaznělo.

Zaprvé podporují z vnitřní perspektivy politiku Evropské investiční banky pro rozvoj malých a středních podniků. Podle mého názoru je tato otázka pro Evropu mnohem důležitější než změna klimatu. Banka na ni musí zaměřit své úsilí a ne se tolik věnovat rozvoji zelených technologií. Ačkoliv, v případě, že budou malé a střední podniky podporovány, bude se i tato oblast rozvíjet.

Bez ohledu na to, z vnitřní perspektivy, rovněž souhlasím s názorem Výboru pro rozpočtovou kontrolu na případný dohled ze strany Evropského orgánu pro bankovnictví, jenž je novým orgánem odpovědným za provádění takové činnosti.

A konečně údaje, které před okamžikem citoval pan Morganti, jsou mimořádně znepokojivé. Dále souhlasím s vyjádřeným názorem, že je, zejména v případě zahraničních investic, vhodné provádět také parlamentní kontrolu, neboť je nepřijatelné, aby země mimo EU obdržely více evropských finančních prostředků než evropské země samotné.

 
  
MPphoto
 

  Alfredo Pallone (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, plně souhlasím s panem Gauzèsem. Evropská investiční banka (EIB) hrála významnou úlohu a má klíčové postavení v rozvoji Evropské unie. Její role a činnost jsou v době současné krize dokonce ještě důležitější.

Nedávné reformy v oblasti správy ekonomických záležitostí v souvislosti s dopady krize by mohly vést k tomu, že členské státy vyčlení méně finančních prostředků pro důležité projekty, jako je vybudování infrastruktury strategického významu pro rozvoj Unie jako celku. Jedním z příkladů je projekt TEN-T v oblasti železniční dopravy.

Souhlasím s iniciativou Evropské komise pro projektové dluhopisy. Projektové dluhopisy představují vynikající řešení pro hledání finančních zdrojů a podporu infrastruktury, kterou Evropa potřebuje pro modernizaci a plné využití potenciálu vnitřního trhu. Úloha EIB při vydávání a spravování těchto dluhopisů je tudíž klíčová.

Tato zpráva požaduje navýšení finančních prostředků pro malé a střední podniky a já souhlasím s tím, že činnost EIB musí být zacílená a orientovaná na výsledky. Pane předsedající, dovolte mi podotknout, že se v souvislosti s činností Banky objevila i kritika. V prvé řadě bych rád připomněl, že řada malých a středních podniků často nedokáže využít příležitostí, které se jí nabízejí, neboť projekty, které obdrží financování, vyžadují rozsáhlé investice a organizaci, což v důsledku účast malých a středních podniků vylučuje.

Dalším problémem je čas potřebný pro příslušné procedury. Často jsou zmatečné a byrokratické a nijak nesouvisí s činností a požadavky v daném odvětví. Nechci zde opakovat, jak jsou tyto společnosti důležité pro naši socio-ekonomickou strukturu, a doufám tudíž, že bude možné zahájit dialog s malými a středními podniky, který napomůže k urychlení postupů a v maximální možné míře odstraní byrokracii.

EIB může, a musí, mít významné postavení při řízení událostí, k nimž v poslední době došlo v oblasti Středomoří. Evropa musí myslet i dál a nesoustředit se jen na řešení krize a provádět dlouhodobou strategii, která zajistí, aby se s finančními prostředky a investicemi disponovalo v místě, na základě společných rozhodnutí a za účelem podpory demokracie a rozvoje sociální a tržní ekonomiky.

 
  
MPphoto
 

  Olle Ludvigsson (S&D).(SV) Pane předsedající, rád bych zdůraznil dva hlavní body této zprávy. Zaprvé, Evropská investiční banka má ústřední úlohu při realizaci strategie Evropa 2020. Týká se to zejména investic do zelené infrastruktury. K tomu, aby evropské hospodářství mohlo být silné a udržitelné, jsou nezbytné větší investice do železnic a přístavů. Ty je třeba v účinných dopravních uzlech navázat na silniční síť. Infrastruktura musí tvořit kvalitně fungující celek. Evropská investiční banka by měla v těchto klíčových oblastech vystupovat ještě aktivněji. To si žádá nový přístup k pružným finančním řešením. Evropské projektové dluhopisy jsou skvělým krokem správným směrem, měly by však být doplněny dalšími novými možnostmi financování. Především zde spatřuji příležitost rozvinout model, ve kterém by docházelo k produktivnější spolupráci na vnitrostátní, regionální i místní úrovni.

Zadruhé má Evropská investiční banka důležitou úlohu v rozvojové politice EU. Zde je rozhodně potenciál ke zlepšení. Činnosti banky by měly být transparentnější, více soustředěné na místní úroveň a jasně zaměřené na hlavní cíle rozvojové práce Unie. Při rozhodování Evropské investiční banky by se vždy mělo přihlížet k aspektům environmentálním a aspektům souvisejícím s chudobou a rozvojem.

 
  
MPphoto
 

  Struan Stevenson (ECR). – Pane předsedající, EIB poskytuje ve Spojeném království až jednu miliardu EUR na výstavbu větrných elektráren a dalších projektů v oblasti obnovitelné energie. I když toto plně odpovídá strategii boje proti změně klimatu, znepokojuje mne, že současná kritéria pro financování EIB znamenají malou transparentnost a žádnou zodpovědnost, jde-li o posuzování a řádnou pozornost v případě těchto projektů. Na výstavbu větrných elektráren po celé EU bylo, podle pana Maystadta, poskytnuto 6 miliard EUR, ovšem EIB zkrátka schvaluje veškeré žádosti příslušných vlád o finanční prostředky, aniž by je podrobovala kontrole. Nemyslím si, že je to dobře.

Společnosti vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů ve Spojeném království uvádějí, že jejich větrné elektrárny jsou vytížené ze 30 %. Ve skutečnosti byly v posledním roce vytíženy jen z 21 %. Nepracují v době, kdy je počasí nejchladnější a poptávka po elektrické energii dosahuje vrcholu. Nejsou ekonomicky udržitelné a spotřebitelům zdvojnásobí až ztrojnásobí ceny enegie, aniž by přitom došlo ke snížení emisí CO2. Jsme svědky jednoho z nejhorších finančních skandálů a EIB by měla s financováním větrné energie přestat.

 
  
MPphoto
 

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat Jamesi Ellesovi za jeho poznámky, jimiž reagoval na slova pana Blooma, a vysvětlit kolegům ze strany UKIP, že chtějí-li se vyjádřit či projevit nesouhlas s ostatními, není nutné nás při tom urážet. Pan Bloom poslance označil za excentriky, environmentalisty a znuděné hospodyňky – ráda bych věděla, do které kategorie spadá on sám.

A nyní k věci – k Evropské investiční bance. Irsko bylo díky financování malých a středních podniků příjemcem, možná se však pan prezident či někdo jiný vyjádří k tomu, jak jsou tyto finanční prostředky dostupné – jsou vydávány výzvy a malé a střední podniky jsou těmito výzvami povzbuzovány, když se však o úvěr začnou zajímat blíže, zjistí, že jeho získání může být mimořádně obtížné. Přesto se domnívám, že odvětví malých a středních podniků pociťuje praktický význam toho, a proto bych ráda slyšela vaši odpověď v této záležitosti.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Pane předsedající, Evropská investiční banka byla vytvořena za účelem podpory cílů a politik Evropské unie, a to jak v rámci Unie, tak v zahraničí. Banka se financuje sama prostřednictvím dluhopisů, za které ručí členské státy Unie.

Pan zpravodaj Cutaş nás upozornil, že záruky rozpočtu Evropské unie za činnost Investiční banky dosáhly na konci roku 2009 objemu téměř 20 miliard EUR, což je i na poměry Evropské unie hodně, a proto Parlament, podle mne oprávněně, očekává vysvětlení rizik spojených s tímto závazkem. Stejně tak by bylo vhodné vědět více o způsobu využití úroků z poskytnutých úvěrů a o administrativních poplatcích získaných z rozpočtu Evropské unie.

Evropská investiční banka je odpovědná členským státům Unie, Účetnímu dvoru a rovněž úřadu OLAF. Návrh na zavedení případného regulačního dohledu, který by dohlížel i na kvalitu financí, finanční situace, na přesné měření výsledků či na dodržování pravidel osvědčených postupů uvedených ve zprávě poslance Cutaşe, je podle mne podnětný a proto bych Evropské komisi doporučil, aby se jeho zřízením v zájmu zvýšení transparentnosti při nakládání s prostředky Evropské unie vážně zabývala.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu (PPE).(RO) Pane předsedající, i já bych chtěla blahopřát panu Cutaşovi za vypracování této kvalitně strukturované zprávy.

Činnost Evropské investiční banky musí být lépe zacílená, selektivní a orientovaná na konkrétní výsledky. Banka musí navazovat partnerství s odpovědnými a transparentními finančními zprostředkovateli. Je nutné navýšit objem strategických dlouhodobých investic v Evropě. Musíme se zaměřit na infrastrukturu a soudržnost na evropské úrovni. Těší mne, že se banka zaměřuje na oblasti, které byly nejvíce zasaženy krizí: malé a střední podniky, regiony soudržnosti a opatření proti změně klimatu.

Pokud jde o poskytnuté půjčky, musí EIB prosazovat aktivní politiku poskytování informací prostřednictvím svých internetových stránek. Je nutné informovat o poskytnutých částkách, počtu příjemců a regionech, do nichž tyto finanční prostředky plynou.

 
  
MPphoto
 

  Antonio Cancian (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, ve světle hospodářské krize, krize ve Středomoří a energetické krize, jejímž nejčerstvějším příkladem je Japonsko a jeho jaderná energie, se domnívám, že Evropská investiční banka jakožto operační arzenál uvedené politiky musí hrát klíčovou roli. Jsem přesvědčen, že EIB musí svou činnost vykonávat jak na území Evropy, tak mimo ni. V současnosti se zabýváme Středomořím v podobě významného nového plánu, který bude nutné co nejrychleji začít realizovat.

Jak to uděláme? Jak jsme již mnohokrát uvedli – prostřednictvím nových finančních mechanismů, jako jsou projektové dluhopisy. Pane komisaři, objasněte nám prosím načasování a zavedení těchto projektových dluhopisů.

Rád bych se otázal prezidenta EIB, co se stalo s fondem vytvořeným z prostředků zbylých po zavedení plánu obnovy před několika měsíci. Vzhledem k tomu, že nyní jde o čas, řekněte nám několik slov o tomto principu a také o fondu Marguerite, jelikož nevím, co se s nimi stalo. Pokud jde o tyto finanční prostředky, které by měly povzbudit a podpořit hospodářství, je nyní jejich načasování mimořádně důležitým faktorem.

 
  
MPphoto
 

  Alfreds Rubiks (GUE/NGL) . – (LV) Pane předsedající, podle mého názoru by výroční zpráva banky za rok 2009 měla být schválena a přijata. Co se týče budoucnosti, souhlasím s řadou řečníků, kteří tu vystoupili. Osobně se domnívám, že by bylo vhodné provést strategický přezkum a analýzu financování investic (dotace nevyjímaje), splácení kapitálových příjmů členskými státy Evropské investiční bance, půjček, inovativních nástrojů, finančního plánování a řízení v souvislosti s těmito dlouhodobými projekty, jelikož tyto projekty nepřinášejí výsledky okamžitě, a zlepšení systémů zajištění, vytvoření investiční sekce v rámci rozpočtu Unie, finančního konsorcia za účasti institucí na evropské, vnitrostátní i místní úrovni, politických a veřejných partnerství a dalších možností. Opět by se tím zvýšila kvalita činnosti banky. Děkuji.

 
  
MPphoto
 

  Iosif Matula (PPE) . – (RO) Pane předsedající, směřování investic EIB do regionů soudržnosti, malých a středních podniků a kroky pro boj proti změně klimatu je reakce na dopady krize v těch nejhůře postižených oblastech.

Regiony soudržnosti se těší výrazné podpoře ze strany EIB. Účelem půjček pro strukturální prograny je zvýšit úroveň absorpce a účinnější využití a zvýšení efektu zdrojů evropské finanční pomoci, zejména v oblastech s nízkou mírou přístupu k finančním prostředkům. Společné iniciativy EIB a Komise na podporu soudržnosti se snažily povzbudit malé a střední podniky k využívání finančních prostředků, rozvíjet mikroúvěry s ohledem na hospodářský růst a vytváření pracovních míst a poskytovat podporu udržitelným investicím v městských oblastech. Finanční nástroje JESSICA, JEREMIE a JASPERS měly skutečný přínos. Díky jejich velmi úspěšné realizaci podporuji rozšiřování oblasti jejich působnosti a nalézání inovativních finančních produktů v budoucnosti.

Blahopřeji panu Cutaşovi k velmi kvalitní zprávě, kterou předložil.

 
  
MPphoto
 

  Werner Kuhn (PPE).(DE) Pane předsedající, pane Maystadte, tato rozprava má velký význam pro hospodářství našich členských států. Ukázalo se v ní, že země, které mají zdravý poměr velkých koncernů a malých a středních podniků, vyvázly z krize nejlépe. Například v Německu tvoří 70 % hospodářství malé a střední podniky, a to nám umožňuje nabídnout odpovídající počet pracovních míst a míst v zařízeních odborné přípravy.

Musíme jednotlivým bankám v členských státech vyslat signál, že díky tomu máme možnost snáze investovat, malé a střední podniky se mohou rozvíjet, a že Evropská investiční banka k tomu poskytuje podporu. Chceme-li, aby se naše hospodářství navrátilo k růstu a bylo na trzích tváří v tvář Americe a jihovýchodní Asii konkurenceschopné, je to velmi důležité. Proto považuji tuto iniciativu Evropské investiční banky za iniciativu nejvyššího významu. Současně však je potřeba, aby nás účinně vedla k růstu a pomohla nám z hospodářské a finanční krize.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, někteří vážení poslanci se zmínili o otázce vhodného regulačního dohledu. Rád bych je ujistil, že Komise téma regulačního dohledu nad EIB velmi důkladně zvažuje. Vskutku je nutné vytvořit vhodný rámec dohledu, aby se zajistilo, že si EIB za všech okolností udrží vynikající kredibilitu. Nutno však řádně zohlednit nadnárodní povahu EIB a její právní úpravu, která je zakotvena ve Smlouvě.

EIB v nedávnu přijala konkrétní kroky k řešení dané situace, zejména účinným prosazováním jejího výboru pro audit, který má značné zkušenosti s bankovním dohledem. Kromě toho od okamžiku, kdy bylo EIB uděleno refinancování ze strany ECB, má rovněž nezbytnou povinnost podávání zpráv i ve vztahu k ECB.

Na druhé straně jsme si jisti, že Evropský orgán pro bankovnictví ani ECB nemohou zajistit regulační dohled nad EIB, nebudeme však vylučovat možnost, že by EIB financovala i jiné typy řešení, založené na dobrovolném přístupu zastávaném EIB vůči jiným regulačním orgánům.

Pokud jde o spolupráci a úlohu Komise ve vztahu k EIB, rád bych zde zdůraznil, že Komise již má významné postavení z hlediska řízení EIB v tom, že vydává stanovisko ke všem půjčkám poskytovaným EIB, k jejím vlastním zdrojům, a její zástupci se účastní ve správní radě EIB. Mohu vás ujistit, že spolupráce mezi Komisí a EIB je příkladná a vysoce kvalitní.

Co se týče dohledu nad vnějšími programy EU a s tím souvisejících postupů udělování absolutoria, kromě aktivit EIB vyvíjených pod záštitou Evropského fondu pro rozvoj, tedy většinou investičního nástroje SZP, které jsou prováděny podle zvláštního finančního nařízení Evropského fondu pro rozvoj, neuvědomujeme si žádnou jinou rozpočtovou aktivitu EU realizovanou s využitím zdrojů z EIB, která by nepodléhala obvyklému postupu udělování absolutoria.

Abych zodpověděl otázku paní Hübnerové, samozřejmě, že plně souhlasíme s požadavky co nejvíce využít potenciál EIB prostřednictvím provozování nových způsobů, které přitahují další finanční prostředky, s cílem nabízet úvěry a pomoci malým a středním podnikům, zejména v době po finanční krizi a existujícího tlaku na úvěry. Proto rovněž hledáme inovativní přístupy, jak toto provést. Rád bych této sněmovně připomněl, že v nedávné době bylo pozměněno finanční nařízení tak, aby výslovně odráželo tento požadavek na inovativní nástroje. Již je používáme, zejména v programech, které jsou zaměřeny na financování výzkumu a inovací. Jsem si jist, že s využitím zkušeností získaných v rámci tohoto projektu bude možné inovativní nástroje financování využít i v jiných oblastech.

 
  
MPphoto
 

  Philippe Maystadt, Prezident EIB.(FR) Pane předsedající, děkuji všem vystupujícím za jejich příspěvky, třebaže jeden z nich považuji za mimořádně nevhodný. Je zřejmé, že v době, která je mi vyhrazena, nemohu podrobně odpovědět na všechny nesmírně zajímavé otázky, které tu padly. Některými z nich by se podle mne mohl podrobněji zabývat výbor.

Velmi důležité téma zde nadnesla paní Hübnerová. Jestli chcete, aby EIB mohla skutečně zásadně přispět k provádění strategie Evropa 2020, zejména prostřednictvím rozvoje společných nástrojů s Komisí, pak to samozřejmě regulační rámec musí umožňovat. Vzhledem k tomu, že v současnosti diskutujete o návrhu nových finančních pravidel, pak byste podle mne měli dbát na to, abyste zajistili, že bude Evropská investiční banka takového příspěvku skutečně schopna. Návrh učiněný Komisí se nám z tohoto pohledu jeví jako maximálně vhodný. Ovšemže jej ještě musí přijmout Rada a Parlament. Vy se tedy budete muset podílet při přezkoumání finančních pravidel.

Jsem přesvědčen, že i další zde zmíněné otázky by si zasloužily hloubkovou analýzu – problematika daňových rájů, o níž hovořil pan Canfin. Mohu jej ujistit, že Evropská investiční banka uplatňuje v této věci přísnější politiku než jiné mezinárodní finanční instituce, čímž se vysvětluje i to, proč jsme v poslední době museli odmítnout spolufinancování některých projektů s Africkou rozvojovou bankou, Světovou bankou a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj – nedokázaly naplnit přísná kritéria, jež v tomto směru máme my.

Nicméně vám, pane Canfine, mohu říci, že je pro nás vyloučeno financovat zprostředkovatele se sídlem v zemi, která je uvedena na černé listině OECD; jsem ale ochoten se touto otázkou více zabývat ve spojitosti s tématem, o kterém hovořil pan Klute, tedy půjčkami malým a středním podnikům a transparentností v tomto ohledu. Nemyslím si, že by existovalo mnoho finančních institucí, které by byly ochotny poskytovat tolik informací o prostředcích vyčleněných malým a středním podnikům, a já bych rád zdůraznil, že výrazně narostl počet malých a středních podniků, které byly příjemci půjček, jež Evropská investiční banka poskytla zprostředkovatelským bankám. V roce 2010 využilo těchto půjček 60 tisíc malých podniků.

Rád bych zdůraznil tři rysy, které charakterizují jedinečné postavení Evropské investiční banky. Prvním rysem je, na rozdíl od toho, co zde bylo jedním z vás řečeno, že nevyužíváme peníze daňových poplatníků.

prezident EIB. Abych se vyjádřil jasně, od britských daňových poplatníků jsme nežádali ani cent.

prezident EIB. (FR) Nepoužíváme peníze daňových poplatníků; využíváme finanční prostředky, které každý den vyděláváme na světových finančních trzích. A právě proto je pro nás důležité udržet si AAA rating. Půjčujeme Asii a Spojeným státům a s prostředky takto shromážděnými můžeme za výhodných podmínek financovat projekty. Jediným dopadem na rozpočet je záruka poskytnutá v souvislosti s politickým rizikem spjatým s prováděním vnějšího mandátu, který nám udělila Rada a Parlament. Ano, to je skutečně záruka, která je pro evropský rozpočet provozním nákladem, jelikož jsme vyčlenili 9 % z půjček poskytnutých v rámci vnějšího mandátu – činíme tak po dva roky od první úhrady – přičemž tato částka se samozřejmě snižuje úměrně s tím, jak je půjčka splácena. Jelikož tuto záruku ve skutečnosti nepoužijeme, evropský rozpočet to ve výsledku nic nestojí. Nic! Tudíž je důležité, abychom si uvědomili, že jednoznačně nejsme institucí hrazenou z peněz daňových poplatníků.

Druhý specifický rys: jsme jedinou skutečně evropskou finanční institucí; našimi akcionáři jsou všechny členské státy, zároveň jsou to výhradně členské státy Evropské unie. Jsme jedinou finanční institucí, která má zákonnou povinnost, zakotvenou ve Smlouvě, finančně podporovat politické cíle Evropské unie. Navíc jsme jedinou finanční insititucí, která nemůže financovat projekty, aniž by předem obdržela příznivé stanovisko Evropské komise. Evropská komise své stanovisko poskytuje po posouzení všemi službami, všemi generálními ředitelstvími, od generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž po generální ředitelství pro životní prostředí. Jsme tedy nucení přísně uplatňovat evropskou právní úpravu a politiky. V rozsahu stanoveném třístrannou dohodou podléháme auditu prováděnému Účetním dvorem. Dlouhodobě spolupracujeme s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a rád bych jen doplnil, že se blížíme sjednání dohledu ze strany nového Evropského orgánu pro bankovnictví. V každém případě, pokud jde o Evropskou investiční banku, doopravdy rádi zavedeme oficiální formu bankovního dohledu. Jsme pod dohledem nepřímo, například lidmi, kteří mají s bankovním dohledem zkušenosti a podílí se na činnosti našeho výboru pro audit. Rád bych však znovu potvrdil, že jsme zcela otevřeni řádnému dohledu vykonávanému tímto novým evropským orgánem.

A konečně třetí rys, na nějž bych rád upozornil, je skutečnost, že Evropská investiční banka je rovněž poměrně jedinečná kvůli tomu, jakého stupně odbornosti dosáhla. Jsme orgánem, který trvale zaměstnává více než 100 inženýrů a dále mnoho specializovaných konzultantů, což není pro banku obvyklé.

Navíc máme uznávanou odbornost a zkušenosti v řadě oblastí. Uvedu jeden příklad – byli jsme požádáni o technické poradenství u projektů, které nemůžeme financovat, neboť se uskutečňují v regionech, které nespadají do našeho mandátu. Domnívám se proto, že by byla ostuda takovou odbornost nevyužít. V některých oblastech, jako je městská doprava, energetická účinnost, koloběh vody a podpora malých a středních podniků jednoznačně dosáhla EIB takové odbornosti, že je to poměrně ojedinělé. Chtěl bych tedy na závěr říci, že by byla ostuda plně nevyužít takový potenciál prostřednictvím spolupráce s Evropským parlamentem, případně spolupráce více strukturované a systematické.

Padlo zde několik velmi dobrých otázek. Turecku poskytujeme větší objem finančních prostředků postě proto, že je to náš mandát, o němž společně rozhodly Rada a Parlament. Stanovily nám, že máme více financovat kandidátské země, což znamená, že Turecko a Chorvatsko financujeme řádově více než jiné země. Naším úkolem je naplňovat mandát, který nám evropské orgány, jmenovitě Rada a Parlament, udělily. Z toho důvodu by podle mne možná byla na místě systematičtější a strukturovanější spolupráce s Evropským parlamentem.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  George Sabin Cutaş, zpravodaj.(RO) Pane předsedající, rád bych na úvod poděkoval všem řečníkům, kteří se této konstruktivní diskuse zúčastnili. Musím přiznat, pane Maystadte, že i přes několik kritických poznámek všichni poslanci, kteří vystoupili, uznali, že Evropská investiční banka může v současné hospodářské a finanční krizi hrát důležitou úlohu.

Evropská unie rozhodně potřebuje investice a projekty udržitelného rozvoje. Proto se domnívám, že musíme provádět a navrhovat ambiciózní myšlenky a nebát se s takovými nápady přijít.

V neposlední řadě bych rád na závěr zdůraznil následující: nezapomínejte na transparentnost a lepší komunikaci se všemi evropskými orgány.

A konečně, pane Maystadte, myslím, že mohu jménem všech svých kolegů říci, že se v budoucnosti budete moci spolehnout na podporu Evropského parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat v poledne.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně.

(PT) Vnímáme, jak důležité mohou být půjčky od Evropské investiční banky (EIB) pro rozvoj a sociální pokrok díky jejich nízkým úrokovým sazbám a dlouhým lhůtám splatnosti.

Avšak možnosti, které EIB nabízí, nejsou dostatečně transparentní ani jednoznačné, a navíc země a regiony, které získavají největší objem půjček, nejsou ty, které by půjčky nejvíce potřebovaly. Tato zpráva, již podporujeme, tudíž obsahuje kritická slova i návrhy.

Nesouhlasíme však s tím, aby se EIB změnila v pouhý nástroj pro provádění politik EU, ani s tím, aby řešila problémy sociální a hospodářské soudržnosti a sociálního rozvoje, jimiž by se měl zabývat rozpočet EU a strukturální fondy a fondy soudržnosti EU. EIB nepochybně může tyto snahy sledovat a zlepšovat je, nemůže však rozpočtové politiky EU nahrazovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Edit Herczog (S&D), písemně.(HU) Nejdůležitějšími požadavky je, aby se zvýšila transparentnost Evropské investiční banky ve vztahu k Evropskému parlamentu a aby finanční nástroje, které jsou touto bankou zadávány externě, byly využívány s lepším zacílením. Doporučujeme zvážit návrh na zavedení obezřetnostního dohledu nad touto institucí, a to jak v zájmu přesného měření kvality finanční situace EIB a výsledků banky, tak také s ohledem na dodržování efektivní a úspěšné podnikové praxe. Ráda bych zdůraznila, že za tímto návrhem nestojí naše pochyby o správnosti činnosti EIB, nýbrž fakt, že jak před dvěma lety jasně zaznělo v prohlášení skupiny G-20 na zasedání v Londýně, „veškeré systémově důležité finanční instituce, trhy a nástroje by měly podléhat vhodné míře regulace a dohledu“, což by podle našeho názoru mělo platit jako obecné pravidlo. Navrhujeme vyzvat Evropskou komisi, aby Evropskému parlamentu do 30. listopadu 2011 poskytla analýzu právních možností obezřetnostního dohledu nad EIB, neboť podle platné právní úpravy nemá žádný z evropských orgánů pravomoc nad EIB dohled vykonávat. Avšak s ohledem na posílené postavení EIB a rovněž na to, že byly rozšířeny záruky EU vůči EIB, je na místě takovou bezodkladnou změnu požadovat. Bylo by vhodné zavést posílený odborný a sociální dohled obdobný postupu, který byl v poslední době vytvořen pro ostatní jiné než bankovní finanční instituce. Poskytování půjček EIB musí v budoucnosti probíhat selektivněji, účinněji a více se orientovat na výsledky, zejména pokud jde o financování malých a středních podniků. Za tím účelem je mimo jiné nutno systematičtěji shromažďovat a zveřejňovat informace o poskytnutých půjčkách.

 

4. Očkování proti katarální horečce ovcí (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva, kterou předkládá Janusz Wojciechowski jménem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2000/75/ES, pokud jde o očkování proti katarální horečce ovcí (rozprava) (KOM(2010)0666 – 05499/2011 – C7-0032/2011 – 2010/0326(COD)) (A7-0121/2011).

 
  
MPphoto
 

  Janusz Wojciechowski, zpravodaj. – (PL) Pane předsedající, velmi mne těší, že mohu Parlamentu představit svou zprávu o změnách směrnice, pokud jde o očkování proti katarální horečce ovcí, což je choroba ohrožující dobytek, ovce a kozy chované v řadě členských států EU. Těší mne to obzvláště v souvislosti s tím, že před třemi lety, v průběhu minulého volebního období, jsem měl tu čest předložit zprávu o nové strategii pro zdraví zvířat založenou na zásadě „lepší prevence než léčba“. Dnešní změna směrnice, pokud jde o očkování proti katarální horečce ovcí, je uvedením této důležité zásady do praxe. Zlepšujeme ochranu proti této chorobě a přispíváme k lepšímu zdraví zvířat. Sníží se náklady spojené s jejich léčbou a celý očkovací proces bude lépe organizován.

Tato změna souvisí s tím, že platná směrnice z roku 2000 vycházela z tehdejších podmínek a především z toho, jaké očkování bylo tehdy na trhu k dispozici. Toto očkování bylo povinné a stále ještě povinné je, ovšem s určitými omezením, jelikož je zde riziko, že se virus přenese z očkovaných zvířat na ta, která očkována nebyla. To znamená, že se při očkování uplatňuje řada omezení, například je očkování prováděno ve vymezených oblastech, přičemž je omezen pohyb zvířat. Pro chovatele to představuje poměrně velkou zátěž, a to v důsledku snižuje účinnost takového očkování. Věda pokročila kupředu. Máme k dispozici druhou generaci očkování, která byla testována a lze ji aplikovat bez obav z přenosu viru na neočkovaná zvířata. Lze ji tudíž aplikovat, aniž by se uplatnila současná omezení. Provádění tohoto očkování tedy bude pro chovatele výhodné, neboť bude méně náročné, a rozhodně se tudíž zvýší jeho účinnost. Bude se moci provádět ve větším rozsahu.

Všechny procedurální věci postupují v této záležitosti velmi rychle kupředu. Výbor pro zemědělství splnil svůj úkol bezprostředně poté, co návrh právní úpravy obdržel od Evropské komise, a nyní jej předkládá Parlamentu. Doufáme, že masivní očkování s využitím této nové očkovací látky bude možné uskutečnit v průběhu léta tohoto roku. To je tedy důvod změn, a proto také Parlament ve svých pozměňovacích návrzích ke zprávě, kterou jsem předložil, uvedl lhůty, v nichž by měly členské státy přizpůsobit svou právní úpravu v souladu s touto směrnicí, aby bylo možné očkování provést ještě letos a nemuseli jsme čekat na příští rok.

Rád bych se zmínil o sporu, který vyvstal v souvislosti se zprávou a změnou směrnice, ohledně srovnávacích tabulek navržených Komisí. V mé zprávě jsme se shodli na zakotvení povinnosti zavést srovnávací tabulky obsahující informace o provedení směrnice do vnitrostátní právní úpravy a uvedení konkrétních ustanovení, jež ustanovení směrnice do vnitrostátního práva provádějí. Administrativy některých členských států to považují za byrokratický požadavek, mělo by to však být vnímáno jinak. Díky zavedení tohoto požadavku se zvýší transparentnost evropské právní úpravy. Pro občany bude snazší zjistit, zda byla směrnice do vnitrostátního práva provedena a jakým způsobem. Podle mého názoru je to správný postup. Pokud vím, je to první, nebo jedna z prvních směrnic, která má být přijata a takový požadavek obsahuje, a dle mého názoru je to zcela správné. Mělo by se to stát běžnou součástí naší legislativní praxe.

Dovolte mi ještě jednou vám všem poděkovat za to, že jsem zde mohl tuto zprávu představit. Myslím, že chovatelům velmi pomůžeme a současně snížíme počet nemocných zvířat v EU.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, Komise si váží toho, že Parlament podpořil návrh na další zjednodušení očkování proti katarální horečce ovcí, a je mu vděčná za jeho dopručení v souvislosti s touto velmi důležitou problematikou. V prvé řadě bych rád poděkoval zpravodaji panu Wojciechowskimu za nasazení, s nímž se tomuto tématu věnoval.

Katarální horečka ovcí vyvolává u všech zemědělců v Evropské unii velké obavy. Až do devadesátých let byla katarální horečka ovcí v EU považována za exotickou chorobu, která jen ojediněle propukala v jižní Evropě. Avšak v posledních letech se objevilo několik epidemických vln této choroby, které postihly řadu členských států i ve střední a severní Evropě a zavinily zde podstatné ztráty v chovu dobytka a narušily obchod s živými zvířaty.

V posledních několika letech se situace katarální horečky ovcí v EU výrazně zlepšila, a to díky nemalým opatřením v podobě rozsáhlých očkovacích kampaní spolufinancováných z velké části Evropskou unií. V roce 2008 EU poskytla 150 milionů EUR, na rok 2009 vyčlenila 120 milionů EUR, pro následující roky pak 100 milionů EUR. Podle současných pravidel je očkování možné jen v oblastech, které podléhají učitým omezením kvůli přítomnosti katarální horečky ovcí. Navrhované změny směrnice zavádějí možnost použít inaktivované vakcíny kdekoli v Evropské unii. Tato změna umožní širší využití preventivního očkování proti katarální horečce ovcí, díky čemuž bude možné dostat tuto chorobu lépe pod kontrolu a snížit tak zátěž, kterou představuje pro zemědělství.

Zpráva Parlamentu je z hlediska situace zdraví zvířat v Evropské unii nanejvýš aktuální a důležitá. Zpráva si správně uvědomuje, že je nutné postupovat rychle, aby měly členské státy dostatek času očkovat zvířata dříve, než nastane další sezóna katarální horečky ovcí. Nesmíme však zapomínat na to, že situace ohledně této choroby se sice v posledních letech výrazně zlepšila, ovšem katarální horečka ovcí nebyla zcela vymýcena. EU bude v budoucnosti novými epidemickými vlnami katarální horečky ovcí i nadále ohrožena, přičemž je důležité, aby členské státy měly možnost zvířata v případě ohrožení chránit. Členské státy by měly být schopny optimalizovat své očkovací programy tak, aby zmírnily dopad budoucích epidemií katarální horečky ovcí v Evropské unii. Vskutku již řada členských států uvedla, že mají v úmyslu toto opatření provést při nejbližší příležitosti.

Zpravodaj se zmiňuje o opravdu velmi problematické otázce srovnávacích tabulek, které jsou velmi důležité pro sledování náležitého a vhodného provedení právních předpisů EU do vnitrostátních právních systémů. Je to dlouhodobý spor a na půdě této sněmovny jsme již mnohokrát jednali o tom, jak řádné provedení právních předpisů EU do vnitrostátních právních systémů kontrolovat a sledovat. Lze si povšimnout, že srovnávací tabulky jsou pro tento účel, pro sledování a zajištění náležitého provedení právních předpisů EU, nejvhodnějším nástrojem.

Současně jsme si velmi dobře vědomi toho, že obzvláště v tak naléhavých otázkách, jako je ta, o níž dnes diskutujeme, musíme velmi usilovně pracovat na tom, abychom mezi Parlamentem a Radou dospěli ke shodě a zabránili tak nesmyslnému zablokování situace. Doufám, že Rada projeví potřebnou pružnost, aby bylo možné tuto právní úpravu přijmout včas, dříve než započne sezóna, v níž může katarální horečka ovcí propuknout.

 
  
MPphoto
 

  Elisabeth Jeggle, jménem skupiny PPE.(DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jak již bylo řečeno, návrh směrnice o očkování proti katarální horečce ovcí je velmi důležitým krokem k vymýcení této nebezpečné choroby zvířat. Tato choroba se týká přežvýkavců, jako je dobytek, ovce a kozy. Může způsobit úhyn zvířat. Nové inaktivované vakcíny umožňují vyloučit riziko infekce, tuto očkovací látku lze tudíž úspěšně používat v oblastech, kde se choroba dosud neobjevila.

Díky tomu budou členské státy moci očkování používat účinněji a výrazně zmírnit zátěž, kterou tato choroba představuje pro zemědělství. Nové očkovací látky umožní bojovat proti chorobě jednou provždy na skutečně široké frontě, a já doufám, že členské státy i zemědělci využijí této příležitosti. Skýtá větší bezpečnost a nepochybně zásadní zlepšení zdraví zvířat.

Čím více utlumíme šíření katarální horečky ovcí novým očkováním, tím větší budeme mít příležitosti k vývozu zemědělských zvířat, což prospěje našemu hospodářství.

Aby tato směrnice mohla vstoupit v platnost a bylo možné zpřístupnit nové očkovací látky, je skutečně nezbytné, abychom rozhodli bez odkladu. V pondělí dal Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova jasný signál jednomyslným přijetím zprávy, a skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) bude jeho příklad při dnešním hlasování v plénu respektovat. Podporuji požadavek zpravodaje, aby součástí zprávy zůstaly srovnávací tabulky. Koneckonců nemůžeme na evropské úrovni přijímat rozhodnutí, aniž bychom od členských států získavali informace o tom, jak jsou prováděna. Současně takovou transparentnost potřebujeme – a říkám to Radě velmi jasně – k posílení důvěryhodnosti EU.

A konečně bych rád poděkovala zpravodaji za jeho kvalitní práci a konstruktivní spolupráci. Velice vám děkuji! Zprávu podpoříme.

 
  
MPphoto
 

  John Stuart Agnew (EFD). – Pane předsedající, nechci položit otázku, nýbrž spíše učinit prohlášení. Hlasování nebylo jednomyslné, jelikož já jsem pro nehlasoval.

 
  
MPphoto
 

  Sergio Gutiérrez Prieto, jménem skupiny S&D.(ES) Pane předsedající, katarální horečka ovcí dlouhodobě ohrožuje náš dobytek a tedy i veřejné zdraví.

Proto k potlačení této choroby využíváme aktivovanou očkovací látku, jejíž aplikace obnáší nutnost zabránit pohybu zvířat do určitých oblastí, aby nedošlo k šíření viru na neinfikovaná zvířata.

Použití očkovací látky, použití očkování bylo proto omezeno na oblasti, kde se v minulosti objevila infikovaná zvířata. To zemědělce poškozovalo ve dvou směrech: zaprvé vinou choroby, zadruhé kvůli těmto omezením.

Všem těmto problémům se zjevně lze vyhnout díky nové inaktivované vakcíně, která, kromě toho, že předchází potenciálnímu narušení vnitřního trhu s dobytkem, navíc umožní rozvoj nových širokých – a o to především jde – preventivních strategií pro boj proti této chorobě.

Pro odvětví chovu dobytka je tedy nezbytné, abychom směrnici pozměnili tak, aby umožňovala použití této očkovací látky, a to co nejdříve.

Dámy a pánové, postup v souladu s našimi Smlouvami, zejména co se týče srovnávacích tabulek, by neměl být výmluvou k tomu, aby toto nařízení nevstoupilo v účinnost do léta tohoto roku. Takové prodlení by zemědělce jen více poškodilo.

 
  
MPphoto
 

  Marit Paulsen, jménem skupiny ALDE.(SV) Pane předsedající, ráda bych z celého srdce poděkovala panu Wojciechowskimu za jeho vynikající a účinnou práci. Moji předřečníci již řekli, co je jejím hlavním předmětem – nová účinná očkovací látka. Proto bych ráda svých několik vteřin využila k tomu, abych podotkla, že se pravděpodobně jedná o první hmatatelný důkaz toho, jak naše zemědělství poznamená dramatická změna klimatu. Ve Švédsku, odkud pocházím, bylo před čtyřmi nebo pěti lety zcela nepředstavitelné, že by se našich přežvýkavců choroba, jako je katarální horečka ovcí, týkala. Byla to ojedinělá choroba vyskytující se v jižní Evropě. Dnes je to realita a postihla nás první epidemie. Je proto velmi důležité, abychom nyní započali s očkováním, současně je však mimořádně důležité to abychom si, hovoříme-li o klimatu, životním prostředí a budoucnosti, uvědomili, že se nezmění jen sucho a srážky. Výrazná změna klimatu přinese i něco zcela odlišného: epidemie chorob a rychle se šíříci infekce postihující jak lidi, tak zvířata. To si musíme uvědomit například při rozpravách o strategii Evropa 2020. Jakým směrem se hodláme vydat? I to musí naši zákonodárci vzít na vědomí. Rozhodnutí můžeme přijímat jedině na základě znalostí, které máme dnes k dispozici, musíme však mít možnost pružně přijmout nová rozhodnutí v okamžiku, kdy se objeví nové znalosti a – v tomto případě – nové očkovací látky.

 
  
MPphoto
 

  James Nicholson, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, v prvé řadě bych rád poděkoval panu Wojciechowskimu za to, jak rychle dokázal tuto zprávu Parlamentu předložit. Odvedl velký kus práce. Rád bych se vrátil k problematice srovnávacích tabulek. Komisař uvedl, že věří, že to bude stačit, já bych však rád panu komisaři řekl, že „víra“ nestačí. Jedná se o velmi zavážnou chorobu a my ji musíme dostat pod kontrolu již toto léto. Přenáší ji malé mouchy, říkáme jim tiplíci, a my musíme letos v létě dostat situaci pod kontrolu.

Pan Wojciechowski již svou práci odvedl a z jakéhokoli prodlení jej nelze vinit. Bylo by velmi nešťastné, kdyby vinou vnitřních sporů v Bruselu či nadměrné byrokracie došlo ke zpoždění. Rozhodně musíme konat, neboť tyto choroby se šíří mimořádně rychle a je nezbytné, abychom měli možnost provádět očkování i mimo postižené oblasti. Rád bych připomněl, že prevence je často lepší než léčba, jak mnohokrát uvedl pan Wojciechowski a další. V tomto případě musíme podle mne jednat a rád bych, aby nás Komise ujistila, že nebudeme zbržděni byrokracií.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: EDWARD McMILLAN-SCOTT
místopředseda

 
  
MPphoto
 

  John Stuart Agnew, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, mnozí farmáři rozhodují v souvislosti s touto chorobou na vlastní pěst podle své konkrétní situace. Jako britský zemědělec se spoléhám na veterinární doporučení, nikoli na názor byrokratů z jiné země. Oceňuji podporu britských daňových poplatníků, kteří mé očkovací látky financují, a jsem znechucen tím, že se EU vůbec musí angažovat. Vy jste nám tuhle nemoc přinesli. Tak to prosím ještě nezhoršujte.

Tuto rozpravu dnes vedeme navzdory ujištěním, že Lisabonská smlouva nepředstavuje výraznou změnu. Je-li tomu tak, proč je zapotřebí tolik opatření, podstatných i méně podstatných, přepracovat, aby byla v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie? Nevíme, jak bude vyřešen spor o srovnávací tabulky, na této věci ovšem dokonale vidíme, jaké zmatky může způsobit tzv. postup spolurozhodování. Zatímco britská vláda vynaloží své prostředky na to, aby vyhověla vašemu způsobu uvažování, jiné členské státy mohou nahlížet věci zcela odlišně.

 
  
MPphoto
 

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, děkuji panu zpravodaji za tuto zprávu. Obecně podporuji základní myšlenku zprávy, ráda bych však doplnila, že by očkovací látka měla být aplikována jedině za předpokladu, že příslušný orgán rozhodne o tom, že je populace dobytka zásadně ohrožena. Zemědělci i ministerstvo zahraničí a rozvoje venkova v Severním Irsku velmi usilovně pracovali na tom, aby se tato choroba do této oblasti nerozšířila.

Je důležité, aby Komise a Rada uznaly nezasažené oblasti v EU a zavedly opatření na jejich ochranu. V Evropě však zůstává i nadále významné riziko, že se tato choroba rozšíří, a tudíž považuji za nezbytné, aby Severní Irsko mohlo očkovací látky používat. Je naprosto nezbytné, aby příslušný orgán sledoval pohyb a případně uvalil zákaz na obchodování, kde je to třeba, s cílem zastavit šíření katarální horečky ovcí, a aby všechny zúčastněné subjekty postupovaly podle osvědčených postupů.

Důležité je, aby všechny členské státy konstruktivně spolupracovaly na snížení rizika šíření této choroby a ochránily toto odvětví před větší epidemií. Zásadním prvkem sledování a tlumení výskytu nemoci je komunikace mezi členskými státy a Komisí. To podpořím.

 
  
MPphoto
 

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE).(RO) Pane předsedající, epidemie, jako je katarální horečka ovcí, mají závažný dopad nejen na chovatele dobytka, ale i na spotřebitele a evropské hospodářství obecně, neboť zaviňují úhyn zvířat a narušení obchodu.

Omezení pohybu zvířat těžce zasáhne ekomomický zdroj míst či regionů, na něž bylo uvaleno. Například v případě preventivní očkovací kampaně musí být zóna omezení podle platné právní úpravy dodržena i v případě, že nebyl žádný případ katarální horečky ovcí zaznamenán. Proto je opatření navrhované Komisí spravedlivé a bude ekonomicky výhodné pro výrobce i spotřebitele. Současně je toto opatření v souladu se zásadou, že by v zemědělství měl být maximálně využit vědecký pokrok.

Dále je třeba připomenout, že evropské finanční prostředky již výrazně přispěly ke zlepšení situace ohledně katarální horečky ovcí. Jak uvedl komisař, Unie v posledních třech letech spolufinancovala velké očkovací kampaně 370 miliony EUR. Podle mého názoru by spolufinancování očkovacích programů, vzhledem k jejich účinnosti a tomuto novému, jednoduššímu legislativnímu rámci, o němž dnes vedeme rozpravu, mělo pokračovat i v následujících letech.

 
  
MPphoto
 

  Paolo De Castro (S&D).(IT) Pane předsedo, dámy a pánové, v prvé řadě bych rád poděkoval panu Wojciechowskimu a všem stínovým zpravodajům za práci, kterou na této zprávě, jejímž cílem je zvýšit pružnost právní úpravy očkování proti katarální horečce ovcí, odvedli. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova učinil maximum pro to, aby tato věc byla schválena jako naléhavá záležitost, tak aby mohla očkovací kampaň proběhnout před létem.

Evropská komise představila návrh, který neozhledňoval přijetí Lisabonské smlouvy. Jinak řečeno, ponechal rozhodovací pravomoc pouze Radě a Parlament zcela vyloučil. Po intenzivních diskusích, za něž bych rád poděkoval právní službě Parlamentu a sekretariátu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, se nám podařilo dosáhnout dohody, že změníme právní základ, v souladu s čl. 43 odst. 2 Smlouvy; jinak řečeno v rámci řádného legislativního postupu.

Nyní předpokládáme, že stejně rozhodně bude postupovat i Rada a naše stanovisko přijme a začlení do zprávy srovnávací tabulky, aby evropští zemědělci dostali pohotovou odpověď.

 
  
MPphoto
 

  Liam Aylward (ALDE). – Pane předsedající, díky spojení očkování a omezení pohybu zvířat počet případů katarální horečky ovcí v posledních letech výrazně poklesl. Tato choroba způsobuje postiženým zvířatům velké utrpení, vede k jejich úhynu a má hmatatelný negativní dopad na venkovské hospodářství a zemědělskou komunitu. Vítám opatření, která členským státům umožňují aplikovat v oblastech, které nebyly touto chorobou zasaženy, inaktivovanou vakcínu proti katarální horečce ovcí, a děkuji panu zpravodaji za práci, kterou v této věci odvedl.

Členské státy by měly mít možnost postupovat proaktivně a uplatňovat při výrobě očkovacích látek technologické poznatky, čímž by se zmírnila zátěž, již tato choroba představuje pro zemědělství, a předcházelo jejímu výskytu, aniž by došlo k popření statusu států, které nejsou chorobou zasaženy, jak to bylo v minulosti. Očkování je účinným veterinárním opatřením v reakci na katarální horečku ovcí, které v kombinaci s dalšími opatřeními, například dohledem, umožňuje skutečné vymýcení této choroby na území Evropy.

Očkování s cílem utlumit chorobu a následně ji případně vymýtit přinese menší hospodářské ztráty a bylo by blahodárné pro evropskou populaci dobytka.

 
  
MPphoto
 

  Julie Girling (ECR). – Pane předsedající, tato právní úprava zemědělcům dodá flexibilitu, možnost volby a naději, a mne těší, že to mohu konstatovat.

Naše očkovací strategie byla příliš dlouho zdrženlivá, což bylo dáno tím, že jsme neměli k dispozici dostatečně sofistikované produkty, které by umožnily očkování zvířat mimo ochranné zóny. Vyhlášení ochranné zóny může mít pro obživu zemědělců v této zóně ničivé důsledky. Stejně tak může být ničivé nechránit svá zvířata proti chorobě, zejména chorobě tak škodlivé a nakažlivé, jako je katarální horečka ovcí. Vývoj nových očkovacích látek a změna pravidel, již Parlament, jak doufám, dnes schválí, umožní Spojenému království stát se zemí, v níž se katarální horečka ovcí nevyskytuje. Umožní se tím volnější pohyb zvířat a venkovským oblastem to dovolí ušetřit peníze.

Zásadní však je, aby pravidla vstoupila v účinnost co nejdříve. Zemědělci v západní oblasti musí mít možnost provést očkování do konce května, aby zvířatům zajistili plnou ochranu. Všichni víme, jaké je pozadí interinstitucionálních sporů o srovnávací tabulky, mohu vám však říci, že zemědělci, které zastupuji, to nechápou a spoléhají na nás, své zvolené zástupce, že to za ně vyřešíme. Tato záležitost je naléhavá a musí zvítězit zdravý rozum. Pojďme s tím pohnout dopředu, shodněme se na urychleném postupu pro naléhavé záležitosti tohoto druhu a najděme řešení, abychom mohli dobytek očkovat.

 
  
MPphoto
 

  Elisabeth Köstinger (PPE).(DE) Pane předsedající, katarální horečka ovcí je zvířecí epidemie postihující přežvýkavce, která již má na svědomí velké škody na dobytku a ve výrobním sektoru. Od roku 2000, kdy epidemie propukla v řadě členských států, vznikly velké ekonomické škody. Jako vždy, když dojde k hospodářským ztrátám, jsou finančně nejvíce poškozeni ti, kdo jsou na dolním konci výrobního řetězce. V prvé řadě zkolaboval kvetoucí obchod s chovným dobytkem. Navzdory očkování byl vývoz v některých zemích zcela paralyzován. I v Rakousku, kde má chov dobytka dlouhou tradici, bylo živobytí některých zemědělců ohroženo.

Nyní musíme získat čas pro přijetí preventivních opatření. Tato choroba nebyla vymýcena a kdykoli se může objevit znovu. Musíme se poučit ze svých zkušenosti a dokázat nabídnout pomoc rychle. To, co platilo před deseti lety, již neplatí. Starou směrnici o opatřeních v boji proti katarální horečce ovcí z roku 2000 je nutné zlepšit a aktualizovat.

Pravidla pro očkování, která tehdy platila, musí reflektovat technologický vývoj, čímž se zvýší účinnost boje proti katarální horečce ovcí a zmírní se zatížení zemědělců. Tehdejší úprava počítala s využitím očkování se živými oslabenými očkovacími látkami, což byly před deseti lety, kdy byla směrnice přijata, jediné dostupné očkovací látky. Dnešní očkovací látky jsou vyspělejší. To musíme zohlednit.

Vítám rychlou reakci Komise a Parlamentu a podporuji bezodkladné provedení nové směrnice. Jako zástupkyně zemědělské komunity vím, jak je důležité přemýšlet s ohledem na roční cyklus. Budeme-li se rozhodovat rychle, můžeme mít použitelné a jednotné rozhodnutí do podzimu, což je v zájmu členských států a v prvé řadě chovatelů a zemědělců. Pane zpravodaji, mnohokrát vám děkuji.

 
  
MPphoto
 

  Luis Manuel Capoulas Santos (S&D).(PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, k návrhům uvedeným v legislativním usnesení nemám žádné zásadní námitky, rád bych jen blahopřál Komisi k této její iniciativě, jejímž cílem je reflektovat vědecký pokrok a umožnit aplikaci očkovacích látek proti katarální horečce ovcí mimo oblasti, které podléhají omezení pohybu zvířat, neboť tento druh očkovací látky nepředstavuje riziko nežádoucího šíření viru.

Dále bych rád poblahopřál a vyjádřil poděkování za odvedenou práci zpravodaji Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova panu Wojciechowskimu a předsedovi výboru panu De Castrovi, díky nimž mohly Rada a Komise bez průtahů dospět ke shodě ohledně právního základu tohoto návrhu. Na rozdíl od původního návrhu tudíž legislativní pravomoci sdílí Parlament a Rada v rámci řádného legislativního postupu zavedeného Lisabonskou smlouvou.

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova o této zprávě v poměrně krátkém čase jednal a schválil ji, díky čemuž o ní můžeme dnes hlasovat a v nejbližší době bude možné přikročit k jednání s Radou, a tak budou nová ustanovení této směrnice moci vstoupit v platnost. Rád bych proto vyzval Radu, aby dospěla ke kompromisu se stanoviskem Komise a Rady, které, jsem si jist, zde dnes bude schváleno velkou většinou.

 
  
MPphoto
 

  Horst Schnellhardt (PPE).(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, přijetí nových pravidel očkování proti katarální horečce ovcí je v souladu s novou očkovací politikou EU, která je definována ve Strategii v oblasti zdraví zvířat (2007–2013) pod heslem Prevence je lepší než léčba.

Chceme-li proti epidemiím, jako je katarální horečka ovcí, bojovat účinněji a snížit jejich dopad na zemědělství, pak je nezbytný pružnější postup při očkování dobytka. Větší flexibilita a prevence by nepochybně byly žádoucí v řadě epidemií zvířat.

Přísná politika neočkování, kterou jsme v EU dlouho prosazovali, již není na místě. Proto jsem přesvědčen, že to je krok správným směrem. Dále bych rád podpořil paní Paulsenovou, která řekla, že musíme počítat s tím, že nás v blízké budoucnosti následkem změny klimatu potkají i jiné zvířecí epidemie. Z toho vyplývá, že potřebujeme jasnou strategii a zde ji samozřejmě můžeme náležitě prosazovat. V této souvislosti bych rád zopakoval, že by na půdě Komise neměly existovat další diskuse o vybíjení stád.

V případě katarální horečky ovcí je samozřejmě ku prospěchu, že jsme podporovali výzkum a nyní máme k dispozici inaktivované vakcíny a můžeme provádět komplexní očkování, které bylo v minulosti velmi nebezpečné a obtížné. Situace se tedy změnila.

Dále bych chtěl zpravodaji poděkovat za to, že pracoval tak rychle. Na základě zkušeností očekáváme první výskyt nemoci v pozdním létě a na podzim. Státy tudíž musí vypracovat a také zrealizovat očkovací strategie.

Panu Agnewovi bych rád řekl, že pokud máte dobrého veterináře, pak vám očkování doporučí, neboť veterináři, které znám, jsou jeho zastánci, a bylo to ostatně opakovaně slyšet během diskusí.

Tím to samozřejmě nekončí. Komise musí navrhnout prováděcí nařízení a přizpůsobit je těmto novým postupům, a to tak rychle, jako pracuje zde tento Parlament. Proto Komisi vyzývám, aby pracovala rychle, abychom tohoto vědeckého pokroku mohli do konce roku využít.

 
  
MPphoto
 

  Marc Tarabella (S&D).(FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jsem našemu kolegovi panu Wojciechowskimu vděčný za jeho zprávu, která nám připomíná, jak důležitá je právní úprava této oblasti.

Ovšem ať už jde o vakcínu inaktivovanou nebo s živými oslabenými očkovacími látkami, krevní testy nám při současném stavu poznání neumožňují zjistit, jak se patogenní organismy do krve zvířat dostávají – jinak řečeno, odkud, ať už v očkovací látce či v přírodě, pocházejí. Takže dokud nebude vyvinuta markerová inaktivovaná vakcína, tedy taková, v níž patogenní organismus pochází z očkovací látky, není možné rozlišovat mezi zvířetem očkovaným a zvířetem nakaženým virem. Leč to je nezbytnou podmínkou k tomu, aby region nebo země mohly být prohlášeny za nezasažené chorobou. Panuje tedy velké riziko, že země, které nejsou zasaženy, zavedou překážky obchodu ve vztahu k zemím, které užívají tuto inaktivovanou vakcínu.

Evropská unie má tudíž povinnost podpořit další výzkum markerových inaktivovaných vakcín s cílem zajistit v rámci Unie větší biologickou bezpečnost, která nám umožní účinněji propojovat naše obchodní a zdravotnické politiky.

 
  
MPphoto
 

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, za povšimnutí stojí vyjádření pana komisaře, že počet případů katarální horečky ovcí má sestupnou tendenci: ze 48 000 případů v roce 2008 na 120 v roce 2010. Nehledě na to však stále nevíme, jaký bude trend v budoucnosti, proto je velmi vítaný vývoj této inaktivované vakcíny a diskuse o technických otázkách spjatých s jejím užitím.

Bylo by dobré, kdyby byl ve sněmovně přítomen zástupce Rady, abychom se jej mohli otázat, zda je Rada ochotna nakonec zařadit srovnávací tabulky, které Parlament a Rada považují za důležité – a věc by se patrně mohla k nám vrátit velmi rychle. Prevence veškerých chorob, a zejména této, se zaměruje na chov zvířat, na omezení pohybu zvířat, na ochranu před přenašeči a na to, co je předmětem dnešní rozpravy, tedy očkování.

 
  
MPphoto
 

  Oldřich Vlasák (ECR). (CS) Pane předsedající, problémem vakcinace inaktivovanou vakcínou mimo uzavřená pásma bude skutečnost, že při sérologickém vyšetření budou zvířata vykazovat pozitivní výsledky a pro ověření, zda jsou zvířata vakcinována nebo skutečně nemocná, bude muset být provedeno virologické vyšetření, které je finančně nákladnější. To způsobí komplikace při obchodu a přesunech zvířat. Vzhledem k tomu, že se jedná o transpozici směrnice do národní legislativy, bude i termín 30. června 2011 z procesních důvodů těžko splnitelný. Osobně nesouhlasím ani se změnou dne vstupu směrnice v platnost z dosavadního dvacátého dne na den následující po uveřejnění. Je třeba si také uvědomit, že vypracování korelačních tabulek bude další zvýšení administrativní zátěže.

 
  
MPphoto
 

  Giommaria Uggias (ALDE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, podle mne je krokem vpřed pochopení, že se nejedná o problém spjatý s některými oblastmi Evropy, jižní Evropy či Severní Afriky. Podle mého názoru je však toto opatření dobré.

Rád bych se zeptal pana Tarabelly, zda se on či Komise nedomnívá, že by měla být neprodleně řešena rovněž otázka žádosti veterinární službě, takže by mohlo existovat opatření, které by odstranilo daný problém v celé Evropské unii.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Pane předsedající, zlepšení právní úpravy očkování proti katarální horečce ovcí má mimořádný význam. Nové inaktivované vakcíny producentům poprvé v historii umožňují vyloučit riziko nákazy touto potenciálně velmi nebezpečnou chorobou, jelikož očkovací látku lze nyní aplikovat i v oblastech, kde dosud nebyla katarální horečka ovcí zaznamenána. V této souvislosti nutno opakovaně zdůraznit, že zemědělství – včetně vývozu chovných zvířat – je pro všechny evropské země významnou oblastí. Zemědělci tudíž musí mít možnost využít nejnovějších poznatků v oblasti ochrany zdraví zvířat, které se při výrobě těchto očkovacích látek uplatnily.

Potřebujeme obzvláště dvě věci. Zaprvé potřebujeme rychlé řešení praxe zavedené v Evropské unii. Zadruhé potřebujeme, podle mne stejně naléhavě, povinnost, aby členské státy oznámily opatření, která zavedly; jinak řečeno potřebujeme, aby členské státy byly povinny podávat Komisi zprávu.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, v prvé řadě bych chtěl sněmovně poděkovat, že návrh tak rozhodně podpořila a že souhlasí s tím, že se jedná o naléhavou záležitost, v níž je třeba postupovat bez průtahů.

Někteří z vás zmínili otázku srovnávacích tabulek. Rád bych vám jen připomenul, že Konference předsedů poskytla čerstvý impulz řešení této záležitosti a přiznala jí větší význam, konkrétně tím, že uznala problém provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva.

Chtěl bych se zeptat – je pro členské státy skutečně tak obtížné informovat Komisi o právním základu, který se vztahuje k provedení právní úpravy EU do vnitrostátního právního řádu? Je to skutečně takový problém? Jsem si jist, že státy musí při úvahách o tom, jak právní úpravu provést, vypracovat určité podklady a rozhodnout se, jak chtějí provedení realizovat.

Myslím, že si všichni uvědomujeme – a několikrát jsme o tom i jednali –, že Evropskou unii nerovnoměrné provedení právních předpisů EU poškozuje. Obzvláště v případě tak důležitého opatření, jako je to, které je předmětem dnešní rozpravy, by nesprávné provedení mohlo mít ničivé důsledky.

Současně, jak jsme zmínil ve svém úvodním vystoupení, bych rád zdůraznil, že Komise je rozhodně proti zbytečným průtahům. Jsme si plně vědomi naléhavosti této záležitosti. Proto doufám, že se nám díky vyšší pružnosti a intenzivním jednáním podaří řešení tohoto problému nalézt. Komise se vynasnaží maximálně usnadňovat přijetí tohoto právního předpisu tak, aby k němu došlo ještě před začátkem sezóny, kdy katarální horečka ovcí může propuknout.

Co se týče ochoty Komise k provádění tohoto opatření, mohu pány Schnellhardta a Uggiase ujistit, že Komise již svůj úkol splnila. Naše prováděcí opatření jsou téměř hotová. Chybí jen jejich schválení zákonodárcem. Jakmile se tak stane, můžeme postupovat velmi rychle.

Rád bych ještě jednou poděkoval zpravodaji a této sněmovně za výraznou podporu tohoto opatření.

 
  
MPphoto
 

  Janusz Wojciechowski, zpravodaj. – (PL) Pane předsedající, rád bych poděkoval všem poslancům, kteří se rozpravy zúčastnili a podpořili mou zprávu. Děkuji stínovým zpravodajům a členům Výboru pro zemědělství, díky nimž se zprávu podařilo vypracovat tak rychle a účinně. Nestává se často, abychom při přijímání pozitivního dokumentu, který nepochybně přinese zlepšení současné situace, postupovali tak jednomyslně.

Co se týče srovnávacích tabulek, o nichž byla v rozpravě řeč jakožto o možném zdroji problémů, myslím, že lze jen stěží mít pochopení pro administrativní orgány či vlády členských států. Vytvoření tabulek a jejich zaslání Komisi opravdu nebude takový problém. Není pochyb o tom, že větší problém budou mít občané, kteří si budou chtít zkontrolovat, zda je úprava daného členského státu v souladu s právní úpravou Evropské unie. Právě oni budou muset v případě neexistence tabulek informace složitě hledat, jako tomu bylo doposud. Často je velmi obtížné se v právních předpisech EU vyznat. Doufám, že tento nástroj bude k dispozici každému, kdo o něj projeví zájem, ne jen Komisi, a že se bude jednat o skutečně přístupný dokument, který bude v případě potřeby k dispozici. Bude to rovněž dokument velmi užitečný.

Vyzývám Radu, aby jako sporný bod srovnávací tabulky nebrala, a pokud musí, pak nikoli v tomto případě – nové očkovací látky tak bude možné použít již tuto sezónu, jak bylo předpokládáno. Nemůžeme si dovolit žádná zpoždění, jelikož naše rychlá a účinná práce by tak přišla vniveč. Ještě jednou vám všem za vaši spolupráci na této zprávě děkuji.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat po krátké přestávce.

 

5. Dovoz rajčat z Maroka do EU (Petice 1565/2009) (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava k otázce k ústnímu zodpovězení, kterou Komisi předložila Erminia Mazzoniová za Petiční výbor, ohledně dovozu rajčat z Maroka do EU (petice 1565/2009, kterou předložil José Maria Pozancos (Španělsko)), (O-000040/2011 – B7-0211/2011).

 
  
MPphoto
 

  Erminia Mazzoni, autorka. (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tuto otázku za Petiční výbor předkládáme z toho důvodu, že Petiční výbor nebyl spokojen s odpovědí Komise na otázku Španělské federace sdružení producentů a vývozců ovoce, zeleniny, květin a živých rostlin.

Komise se vlastně zaměřila na odpovědnost členských států za stanovení cen, aniž by se zabývala konkrétní oblastí vymezenou v petici – hlášením nezákonného dovozu rajčat a jiné zeleniny z Maroka.

Tento údajně nezákonný postup byl již zaznamenán regulačním orgánem OLAF, který upozornil na nesprávné použití metody odečtu upravené nařízením (ES) č. 3223/1994, které zakotvuje tři odlišné metody výpočtu. Důsledkem takového stavu jsou nižší výnosy Evropské unie, nekalá soutěž a porušení tržních pravidel a také prohlubující se chudoba evropských producentů a vývozců, přičemž obzvláště znepokojivá situace je hlášena ze Španělska, Řecka, Portugalska, Francie a Itálie.

Komise jedná s Marokem o nové dvoustranné dohodě a zdá se, že ani tentokrát nebude k těmto alarmujícím skutečnostem přihlédnuto, naopak příliv zcela neregulovaného dovozu z Maroka do Evropské unie, který je v rozporu s evropskou právní úpravou, bude pokračovat.

Na to bychom se podle mne měli zaměřit. Je to otázka, která se týká a dotýká aktuální citlivé problematiky – migračních toků. Je pravda, že ve velkém množství lidí přicházejících ze zemí severoafrického pobřeží, včetně Maroka, do Evropské unie jsou často zemědělští pracovníci, jak se ukázalo při nedávných událostech v Rosarno.

Snažíme se je přijmout. Především se jako Evropská unie, a zejména Itálie, snažíme nabídnout jim zdroj obživy. Další snižování potenciálu našich zemí k zemědělské produkci, tudíž i ve Španělsku, Itálii a Portugalsku, které se v současnosti potýkají s vážnými problémy, by způsobilo velké škody. Ráda bych tedy věděla, co s tím Komise hodlá dělat.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, když dovolíte, zodpovím několik otázek, které byly v petici položeny. Rád bych paní Mazzoniové poděkoval za to, že tuto záležitost zmínila, a můžeme tak náš postoj v této věci vyjasnit.


Zaprvé bych sněmovnu rád ujistil, že Komise množství rajčat dovezených z Maroka pečlivě a pozorně sleduje s využitím systému křížové kontroly založeného na srovnání množství dovezeného marockými subjekty a záznamů vnitrostátních celních orgánů o každodenním dovozu. Komise dosud nezískala žádný důkaz systematických podvodů či systémového selhání mechanismu, který byl zaveden. Máme informace o jednom případu, k němuž se vrátím později. Taková byla situace v roce 2007, kdy OLAF vskutku zdůrazňoval, že systém ve své tehdejší podobě může přinést oportunistické jednání, nemusí se však nutně jednat o chování nezákonné.

Opakovaně zaznělo, že systém vstupní ceny a vymáhání případných dovozních daní v souvislosti s tímto mechanismem jsou ve výlučné pravomoci celních orgánů členských států.

Dalším aspektem této otázky, který je poměrně důležitý, je mezinárodní rozměr, v němž hrají výraznou roli jednání kola z Dohá, která dosud nebyla dokončena. Jakákoli změna systému vstupní ceny a současného mechanismu jejího uplatňování by mohla mít negativní dopad na dosavadní výsledky. Nová dvoustranná dohoda s Marokem ochrání zájmy evropských producentů tím, že zachovává systém měsíčních celních kvót na rajčata a přísnou kontrolu dováženého množství.

Kromě toho dohoda zakotvuje posílenou spolupráci a větší transparentnost údajů o trhu v odvětví ovoce a zeleniny. Kvantitativní nárůst rajčatové kvóty byl omezen na 52 tisíc tun, což je hluboko pod obvyklými obchodními hranicemi, přičemž nárůst bude postupný v průběhu čtyř hospodářských let, čímž se zachová současný podíl na trhu a tradiční dodávka do Evropské unie. Komise se tudíž domnívá, že jakákoli změna současného systému vstupní ceny musí respektovat podmínky příslušných mezinárodních dohod.

Komise zajišťuje řádnou aplikaci právní úpravy a za tím účelem provedla prostřednictvím OLAF šetření. O tom pravděpodobně hovořila paní Mazzoniová; zda jsou zde nesrovnalosti v důsledku nesprávné interpretace prováděcího nařízení. Přijmout opatření v návaznosti na výsledky šetření je však v kompetenci vnitrostátních celních orgánů. Náprava probíhá, zveřejnění údajů je ovšem výhradní povinností příslušných celních orgánů.

Další otázkou, kterou paní Mazzoniová zmínila, je organizace dohledu. Zde musím říci, že Komise, jak jsem zmínil, sleduje dovoz rajčat z Maroka s využitím systému křížové kontroly. Je sledováno dovezené množství hlášené v týdenních intervalech marockými orgány. Údaje jsou dále srovnávány s údaji poskytnutými vnitrostátními celními orgány, které na systém dohlíží, a rovněž Eurostatem. Jsem přesvědčen, že máme velmi kvalitní a přesné informace a že v případě, že by docházelo k cíleným podvodům a nesrovnalostem, rozhodně bychom to odhalili a přijali opatření.

 
  
MPphoto
 

  Esther Herranz García, jménem skupiny PPE.(ES) Pane předsedající, v prvé řadě bych ráda vyjádřila svůj vděk Petičnímu výboru za jeho kvalitní práci poté, co byla předložena stížnost Španělskou federací sdružení producentů a vývozců ovoce, zeleniny, květin a živých rostlin, která se zakládá na zprávě zveřejněné Evropským úřadem pro boj proti podvodům OLAF v roce 2007. Domnívám se, že závěry této zprávy jsou nanejvýš jednoznačné a bohatě ospravedlňují opatření na straně Komise – která se měla touto záležitost zabývat už dávno –, jimiž se mělo vyjasnit fungování režimu vstupní ceny, přinejmenším ve vztahu k dovozu rajčat.

Avšak Komise nejenže nejednala ve snaze zabránit podvodnému jednání, které umožňuje platné nařízení o vstupní ceně, nýbrž navíc sjednala s Marokem novou dohodu o zemědělství, bez předchozího odstranění nedostatků režimu dovozu, který se používá v současné době.

Vážení kolegové, je načase, aby Evropská komise začala brát své povinnosti vážně, zahájila šetření, kde a jak k podvodům dochází, a případně požadovala uhrazení nezaplacených celních poplatků. Domnívám se, že nová dohoda s Marokem by v žádném případě neměla být ratifikována, dokud nebudou dojednány veškeré podrobnosti, na něž jsme upozornili.

Naším cílem není bránit novým mezinárodním dohodám, nýbrž zajistit pouze to, aby tyto dohody vážně nepoškozovaly zájmy evropských producentů a aby byla pravidla zakotvená v těchto dohodách dodržována.

Pokud jde o novou dohodu s Marokem, vše, co evropské odvětví ovoce a zeleniny požaduje, je záruka, že sjednané podmínky budou skutečně dodržované. To bude možné jen v případě, že režim vstupní ceny reformujeme. Nemůžeme novou dohodu s Marokem uzavřít, dokud nebudeme mít nový systém vstupních cen. Tuto dohodu, kterou již Komise sjednala, nebudeme moci ratifikovat.

Navíc mají-li se členské státy podílet na dohledu, pak by měly mít povinnost významně finančně přispět. Současně je ovšem pravda, že už dlouho požadujeme, aby na evropských hranicích fungoval obdobný hraniční a celní systém jako ve Spojených státech a zajistila se tak účinná kontrola.

 
  
MPphoto
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg , jménem skupiny S&D.(PL) Podle španělských zemědělců, kteří petici Evropskému parlamentu zaslali, ohrožují marocká rajčata nízkou cenou evropské producenty potravin. Hovoří o ceně nižší, než je minimum stanovené v preferenční dohodě o vývozu a dovozu mezi EU a Marokem na zhruba 46 EUR za 100 kg. Podle Eurostatu vyvezlo Maroko v prosinci 2010 téměř 70 000 tun rajčat, což je více než dvojnásobek kvóty, jak ji předpokládala dohoda mezi EU a Marokem. Evropským producentům tak vznikly velké ztráty, nehledě na ztráty na celních poplatcích. OLAF se k této věci již vyjádřil ve své zprávě z roku 2007, kde uvádí, že při dovozu rajčat z Maroka může docházet k nezákonnému postupu v souvislosti s příliš nízkou cenou rajčat oproti ceně, která byla sjednána s EU, což je v důsledku příčinou toho, že nejsou hrazeny dodatečné celní poplatky. Připojuji se k hlasům ostatních členů Petičního výboru, chtěla bych se nicméně zeptat, zda má Komise v úmyslu takováto pravidla revidovat, a případně vymáhat nezaplacené celní poplatky.

 
  
MPphoto
 

  Ramon Tremosa i Balcells, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, loni v říjnu jsem Komisi předložil otázku k písemnému zodpovězení ohledně rozdílů mezi údaji jednotlivých služeb EU o dovozu rajčat z Maroka.

V roce 2008 činil rozdíl mezi údaji GŘ TAXUD a Eurostatu 100 tisíc tun. Komise odpověděla, že problém zaznamenala a byl řešen, není mi však jasné, zda Komise dosáhne toho, co si evropští občané a evropští producenti zasluhují.

Evropská unie nedováží rajčata jen z Maroka, ale i z dalších třetích zemí. Měli bychom najít způsob, jak jednat, aby jednání byla ke všem maximálně spravedlivá a řešení nebylo na úkor evropského zemědělství. Měli bychom rovněž nalézt způsob, jak kontrolovat, co dovážíme z jiných třetích zemí, zejména přes některé přístavy v severní Evropě. Bez účinných hraničních kontrol to evropské zemědělství bude mít v budoucnu velice těžké.

Jestliže dohoda mezi EU a Marokem evropskou produkci rajčat naruší, bude velmi obtížné znovu produkci na půdě EU obnovit. Pravidla a povinnosti by měly platit pro všechny stejně, což znamená spravedlivou hospodářskou soutěž. Nemůžeme souhlasit s tím, aby se na evropské producenty vztahovala jiná pravidla a jiné povinnosti než na producenty ze třetí země. Schválili bychom tak prakticky ztrátu konkurenceschopnosti našeho zemědělství, což by mělo obrovský dopad na pracovní sílu v Evropě. Jsem zastáncem volného obchodu, ovšem za stejných podmínek výroby a také podávání informací. Tam, kde toto není, není volný obchod obchodem spravedlivým a ani hospodářská soutěž není spravedlivou soutěží.

A konečně, myslím si, že by Parlament neměl dohodu mezi EU a Marokem ratifikovat, aniž by zahrnovala doložky o pracovním trhu, sociálních aspektech a životním prostředí v Maroku. Jestliže k tomu nedojde, tak by Evropa mohla přijít o své zemědělství a potravinářský průmysl.

 
  
MPphoto
 

  João Ferreira, jménem skupiny GUE/NGL.(PT) Pane předsedající, v průběhu rozpravy o dohodách o obchodu v oblasti zemědělské výroby s Marokem a dalšími středomořskými zeměmi, jako je Egypt a Izrael, bylo námi vzneseno několik varování. Varovali jsme především, že kdyby byly uzavřeny, zvýšil by se ještě více tlak na snižování výrobních cen, kterému čelí zemědělci v EU, zejména v případě zemí, jako je Portugalsko, přičemž další problémy, obzvláště v distribuci jejich produktů, se takovým vývojem také ještě zhorší. Odsuzujeme liberalizaci obchodu s ovocem a zeleninou, které jsou typické pro Středomoří, neboť důsledkem bude, že velké supermarkety budou nasazovat produkty nižší ceny, které jsou zpravidla z oblasti působnosti stejných pravidel a norem, jaké se vztahují na zemědělce v EU, vyňaty. Rádi bychom poukázali na to, že liberalizace obchodu se zemědělskými produkty podporuje modely intenzivní produkce pro vývoz, což zvýhodňuje velké zemědělské podniky na úkor malých a středních farem, rodinných podniků a dodávek pro místní a regionální trh. To vše má negativní dopad na nezávislost, bezpečnost a kvalitu potravin a rovněž na životní prostředí.

Před takovouto situací jsme varovali, což Komise bohužel ignorovala a i nadále ignoruje. Nezabývá se vůbec tím, že je nutné bránit zájmy výrobců v EU, zajistit spravedlivé ceny produkce a zajistit podnikovou kontinuitu, zejména pro malé a středně velké zemědělské výrobce. Navíc, jak víme, Komise ignorovala zprávu Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), jež odsoudila nezákonný postup při dovozu rajčat z Maroka, ve zprávě, která uznává dopady těchto dovozů na snižování cen rajčat na trhu v EU. A aby toho nebylo málo, Komise se rozhodla v nové kapitole dohody o přidružení uzavřené s Marokem věnované zemědělství dovoz rajčat do EU dále navýšit.

Kdy tento liberální fundamentalismus, který vše podřizuje zájmům několika velkých evropských korporací a nadnárodních vývozců, konečně skončí? Jak hodlá Komise evropským producentům kompenzovat škodu, kterou jim prokazatelně způsobila? Otázkami, které jsem položil, byste se měli zabývat.

 
  
MPphoto
 

  Gabriel Mato Adrover (PPE).(ES) Pane předsedající, pěstitelé rajčat na Kanárských ostrovech, v oblasti Murcia, v Andalusii a v oblasti Valencie – všichni to jsou pěstitelé z Evropské unie – potřebují, aby Komise přijala razantní opatření proti současné nespravedlivé situaci, která jim způsobuje závažné škody. Je zde, a vy to víte, páchán podvod.

Maroko díky dohodě s EU těží z výhod vstupní ceny, nesplňuje však její podmínky. Navíc bychom se neměli zabývat jen rokem 2007, nýbrž blíže zkoumat i rok 2010. Komise velmi dobře ví, že španělští pěstitelé rajčat musejí s pěstiteli z Maroka soupeřit za nespravedlivých podmínek, jelikož musí nést mnohem vyšší výrobní náklady v důsledku přísných evropských standardů jakosti, bezpečnosti potravin a bezpečnosti na pracovišti a také tyto náklady v reakci na omezení pesticidů, jimž není povinnost dostát ve třetích zemích.

I tak se našim pěstitelům daří s velkým úsilím a důrazem na kvalitu své plodiny i nadále prosazovat. Je tudíž nepřijatelné, aby Komise ignorovala nesprávné fungování režimu vstupní ceny, jehož složitost vybízí k podvodům a jež je jako problematické označováno i samotným Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), a aby zavírala oči nad porušením rajčatových kvót, které byly sjednány s Marokem.

Nestačí, aby nám Komise oznámila, že dohled je povinností členských států. Pokud státy své povinnosti nesplní, musí Komise jednat. Je nepřijatelné, aby docházelo k porušování nařízení o marockých dovozních kvótách a neplacení příslušných celních poplatků a Komise nepodnikla žádné kroky.

Komise by chtěla, abychom novou dohodu s Marokem schválili. Dokud však nedostaneme záruky, že se systém cen změní tak, aby nedocházelo k nespravedlivé hospodářské soutěži mezi marockou a španělskou produkcí, v žádném případě tuto iniciativu nepodpoříme.

Vaší povinnností je zajistit dodržování dohod, současně je však vaší povinností chránit zájmy pěstitelů na Kanárských ostrovech, v oblasti Murcia, Andalusie a Valencie. Učiňte tak dříve, než bude příliš pozdě.

 
  
MPphoto
 

  Josefa Andrés Barea (S&D).(ES) Pane předsedající, požadavky na změnu nařízení o vstupní ceně se ozývají od roku 2003. Tato sněmovna, členské státy, Španělsko a Francie s podporou Itálie, Řecka a Portugalska, ti všichni o to žádali.

Důvod spočívá v tom, že toto nařízení není správně uplatňováno, nejsou hrazeny některé poplatky a používaná metoda výpočtu není objektivní. V důsledku toho tento sektor trpí, potýkáme se s nekalou hospodářskou soutěží a členské státy mají nižší výnosy z celních poplatků.

Ověřily to i specializované jednotky inspekce pro ovoce a zeleninu, přičemž poukázaly na to, že článek 5 nařízení umožňuje neobjektivní uplatnění, a jak již bylo v této sněmovně řečeno, Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) uvedl, že používaná metoda výpočtu umožňuje vyhnout se placení dodatečných celních poplatků.

Řešení problému je v rukou Komise. Musíme mít řešení ve vztahu k výrobnímu systému i členským státům. Tato situace trvá již šestnáct let.

Odvětví trpí. Evropské odvětví ovoce a zeleniny a španělské odvětví ovoce a zeleniny v oblasti Valencie, Murcie a Andalusie, ti všichni trpí, a je nezbytné situaci řešit. Situace má dopad i na spotřebitele.

 
  
MPphoto
 

  Paolo De Castro (S&D). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, petice, která je předmětem dnešní rozpravy, byla doručena v době, kdy parlamentní Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova a Výbor pro mezinárodní obchod diskutují o nové kapitole o zemědělství, která je součástí dohody s Marokem.

Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) potvrzuje, že docházelo k nesprávnému postupu při výpočtu cla na dovoz rajčat, což poškozovalo evropské producenty – tytéž producenty, kteří vyjadřují své obavy z nárůstu dovozu ovoce a zeleniny obecně, k němuž dojde, jakmile bude dohoda uzavřena.

Jsme velmi citliví k obavám vyvolaným dvoustrannými dohodami, v nichž je zemědělství často obětováno širším průmyslovým zájmům. To není dobrá cesta, a my to budeme Evropské komisi i nadále opakovat. Rád bych však poukázal na to, že současná hospodářská a politická krize v oblasti Maghrebu by nás měla přivést k hlubokému zamyšlení nad touto smlouvou a větší solidaritě.

 
  
MPphoto
 

  Iratxe García Pérez (S&D).(ES) Pane předsedající, jak žádají předkladatelé petice ze Španělské federace sdružení producentů a vývozců ovoce, zeleniny, květin a živých rostlin, je potřeba – a nyní opakuji předloženou žádost Španělska a dalších členských států –, aby některé články nařízení, o němž hovoříme, Komise změnila.

Co se týče metody výpočtu vstupních cen, je nutné abychom odstranili jednu ze tří metod, jež se v současné době používají – tu, která je známa pod označením „odvozující metoda“. To je ta nejvíce potřebná změna, neboť dovozci volí tu metodu, která jim v dané době umožní vyhnout se placení dodatečných cel.

Nyní, když se očekává přijetí nové dohody s Marokem tímto Parlamentem s ohledem na její nabytí účinnosti, Komise by nepochybně prokázala význam její existence tím, že by systém jednou provždy napravila. My jsme dnes tento požadavek znovu zopakovali, jelikož náležitě fungující systém vstupních cen je kompenzací, kterou naši pěstitelé mohou rozumně očekávat v okamžiku, kdy bude její nabytí účinnosti schváleno.

 
  
MPphoto
 

  Giovanni La Via (PPE). - (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, domnívám se, že dnešní rozprava o petici předložené Španělskou federací sdružení producentů a vývozců ovoce, zeleniny, květin a živých rostlin je příhodná a velmi dobře načasovaná s ohledem na skutečnost, že Parlament současně vede rozpravu o dohodě o obchodu s Marokem.

Je zřejmé, že petice nadnesla otázku, na niž Komise patrně dosud neposkytla odpověď. Tato sněmovna trvá na poskytnutí odpovědi před tím, než bude dohoda uzavřena, jelikož je nepřijatelné, aby evropští zemědělci nadále dopláceli na tuto touhu po volném obchodu, která prostupuje Evropu.

Musíme naše zemědělce bránit a ochraňovat, a to nejen ve vztahu k produkci rajčat, ale rovněž veškeré produkci ovoce a zeleniny, již by takové svévolné otevření trhu krutě zasáhlo.

 
  
MPphoto
 

  Pier Antonio Panzeri (S&D). – (IT) Pane předsedající, vážení kolegové, kritika, která zde dnes ve spojitosti s předloženou peticí zazněla, je pochopitelná. Myslím, že máme před sebou ještě dlouhou cestu, než se nám podaří dosáhnout toho, aby získala všestranný souhlas případná obecná dohoda o zemědělských produktech podepsaná s Marokem. Na jedné straně musí taková dohoda respektovat odpovídající rovnováhu a nezpůsobovat závažné potíže evropským zemědělským producentům. Na druhé straně musí splňovat potřebu jasných a transparentních pravidel hospodářské soutěže na zemědělských trzích. Touto cestou se musíme vydat a zaručit tak, aby vztahy mezi Evropskou unií a Marokem byly dobré.

Proto vyzývám Komisi, aby hledala vhodná řešení, která neztrácejí ze zřetele zájmy producentů, současně však přihlížejí i k obnovené politice velkorysosti vůči Maroku, zejména s ohledem na současné události, ke kterým dochází v Maghrebu.

Bylo by velmi užitečné si toto uvědomit – a já bych nerad, abychom nakonec místo zemědělských produktů a rajčat dováželi sběrače rajčat. Z toho důvodu je důležité provést důkladnou analýzu a vytvořit novou evropskou politiku.

 
  
MPphoto
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE).(ES) Pane předsedající, jsem přesvědčen, že politika „zaběhnutého stavu“ se nám v minulosti již mnohokrát vymstila. Musíme tudíž postupovat velmi obezřetně, zejména s ohledem na současnou situaci v severní Africe. A právě proto bych se rád připojil k těm, kteří řekli, že za současných okolností je nanejvýš nevhodné pokročit kupředu s touto dohodou o obchodu s Marokem.

Jako zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rybolov si myslím, že musí být důkladně vysvětlen pokrok dosažený v současném rámci. Rovněž tak je třeba, abychom jasně požadovali, že musí všechna rajčata – či jakékoli jiné produkty – vstupující na trh Evropské unie přicházet za stejných podmínek, jako jsou vyžadovány v případě místních pěstitelů. Jestliže se nám takového ujištění nedostane, měli bychom – nebo dokonce musíme – celý rámec znovu přehodnotit, což, jsem přesvědčen, sněmovna také udělá.

Domnívám se, že více než ochranářskou politiku potřebujeme pevné odhodlání, že podpoříme spravedlivý obchod. Současně se musíme zbavit veškerých pochybností ohledně toho, jaký tento rámec vlastně je, protože bez toho nebudeme schopní vědět a konat s potřebnou odpovědností.

 
  
MPphoto
 

  Cristina Gutiérrez-Cortines (PPE).(ES) Pane předsedající, musím poděkovat všem svým kolegům poslancům, kteří porozuměli problému, jež nastal v regionu Středomoří, porozuměli španělské delegaci, a všem, kdo chápou, že my, obyvatelé Kanárských ostrovů a oblastí Murcie, Valencie a Almerie, jsme frustrováni tím, že Komise nedokázala dodržet své dohody, sledujeme, jak řada našich podniků zaniká, a zůstáváme vstupní branou pro přistěhovalce ze subsaharské Afrikya Maroka a nárazníkem tlumícím krizi. A to proto, že nyní, v době nejhoršího hospodářského nedostatku, podporujeme ty, kdo přicházejí za prací a mají dost na to, aby byli schopni posílat peníze domů svým rodinám.

Proto se domnívám, že Komise musí při výkonu pravomocí svěřených jí Smlouvami postupovat mimo jiné odpovědně. Domnívám se, že Komise se vůbec nezabývala tím, že je třeba chránit zájmy veřejnosti, že je nutné předcházet nevybíravé politice, která nás navíc nutí dovážet produkty vypěstované v nanejvýš pochybných fytosanitárních podmínkách.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Pane předsedající, jedním z důvodů, proč byl vytvořen vnitřní trh, bylo poskytnout evropským spotřebitelům lepší ochranu. Spotřebitelé mají právo, aby při nákupu po celé Evropské unii mohli kupovat produkty zdravé a vypěstované ve shodě s normami.

Otevření trhu – jinými slovy kontrolovaná dovozní kvóta – musí proto být podrobeno naplnění nejméně tří požadavků. Zaprvé musí být jednoznačná kontrola množství povoleného dovozu. To souvisí především s kvantitiativním aspektem. Zadruhé je nutné kontrolovat rovněž kvalitu produktů. To souvisí s výrobními normami. Zatřetí by se měl brát v úvahu dopad na zemědělce v Evropské unii. Je třeba zabránit jakýmkoli obchodním praktikám, které poškozují třetí stranu – a zde jsou tím obecně myšleny praktiky upřednostňující průmysl na úkor zemědělství.

Proto Komisi vyzývám, aby dohodu s Marokem podrobila další pečlivé kontrole a aby ji nepodepisovala dříve, než proběhne další podrobný přezkum.

 
  
MPphoto
 

  Michel Dantin (PPE).(FR) Pane předsedající, rád bych poděkoval španělským producentům, kteří nám tuto aktuální petici předložili.

Evropský parlament vskutku Komisi již řadu měsíců upozorňoval, že množství dvoustranných dohod ohrožuje náš vnitřní trh. Není pochyb o tom, že otázce rozvoje Maroka přikládáme velký význam. Pochopitelně víme, že nastolení stability ve vlastní zemi je pro marocký lid tím nejlepším možným řešením, a že se díky tomu v budoucnosti nebudeme muset potýkat s tolika problémy s přistěhovalectvím. Když nám však Komise říká, že nová dohoda jen potvrdí současný stav, můžeme díky zprávám Evropského úřadu pro boj proti podvodům jednoduše zjistit, že situace, o níž Komise hovoří, není skutečným řešením.

Navíc bychom Komisi rádi upozornili na další věc. Dozvěděli jsme se, že díky sjednaným – nově sjednaným – dohodám budeme moci podpořit marocké výrobce. Jaké výrobce zde máte na mysli? Vývozci jsou především velké zemědělsko-potravinářské společnosti, které v Maroku založily obří zemědělské podniky. Malým marockým producentům naše dohoda žádné výhody nepřinese, jelikož nejsou schopni vyrábět za podmínek, které jsou přijatelné pro evropský trh. Nemaťte nás a neposkytujte poslancům Evropského parlamentu zavádějící informace: to je můj požadavek na Komisi.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, když dovolíte, začnu na úvod několika čísly, neboť někteří řečníci je ve svých prohlášeních uváděli. Použiji údaje ze systému Comext.

Dovoz rajčat z Maroka do EU vzrostl ze 185 000 tun v sezóně 1999–2000 na 295 000 tun v sezóně 2009–2010, což následuje celkový trend dovozu čerstvého ovoce a zeleniny z celého světa. V téže době celkový dodatečný dovoz rajčat do EU vzrostl z 242 000 na 493 000 tun. Nutno zdůraznit, že podíl Maroka na celkových dovozech do EU dokonce poklesl z 76 na 59 %. Produkce rajčat v EU se pohybuje mezi 16 až 18 miliony tun ročně, z čehož se 6,5 až 7,5 milionů tun prodává ve formě čerstvé zeleniny. Myslím, že je velmi dobré tato čísla znát, abychom diskusi a význam problému nezveličovali.

Pokud jde o novou dohodu s Marokem, Komisí je považována za zdrženlivou a vyváženou. V případě jejího přijetí Komise samozřejmě zajistí, aby všechny její podmínky a pravidla byla v plné míře respektována. Dodatečný objem co do kvantity v rámci celní sazby bude i nadále nižší než tradiční průměr dodávek do EU. Současná průměrná roční úroveň činí 300 000 tun. Připočteme-li 52 000 tun, bude to 285 000 tun v rámci celní sazby, takže je zde prostor pro dovoz 15 000 tun v rámci klasického režimu erga omnes.

Co se týče dalšího nastoleného problému, tedy stížnosti, že jsme nereagovali, v žádném případě nemohu souhlasit, jelikož jsme nezaznamenali žádné systémové selhání mechanismu. Objevil se jeden případ, o němž zde dnes také byla řeč, kdy problém odhalil úřad OLAF a celý spis se svými nálezy předal francouzskému soudu, který se sice se závěry úřadu OLAF neztotožnil v plném rozsahu, byla však zahájena i částečná úhrada nezaplacených cel.

Dále bych sněmovnu rád ujistil, že pokud jde o kontrolu fytosanitárních norem, zajišťuje Komise maximální možnou kontrolu a nejvyšší úroveň norem pro veškerý dovoz čerstvého ovoce a zeleniny do Evropské unie. Současně musím říci, že chápu pozornost, kterou poslanci Evropského parlamentu i zemědělský sektor těmto vysoce aktuálním otázkám věnují. Rád bych je ujistil, že pokud má některá organizace konkrétní důkaz o podvodu, nechť na to Komisi upozorní a ta se podnětem bude důkladně zabývat a případně přijme vhodné opatření.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

(Zasedání bylo přerušeno v 11:35 a pokračovalo ve 12:00).

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: DIANA WALLIS
místopředsedkyně

 

6. Hlasování
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. – Další bodem programu je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis)

****

 
  
MPphoto
 

  Nigel Farage (EFD). – Paní předsedající, podle článku 110 našeho jednacího řádu může Komise kdykoli požádat o dovolení učinit prohlášení k naléhavé otázce. Přes noc k nám dorazily z ekonomického pohledu katastrofální, avšak nikoli překvapivé zprávy o pádu dalšího státu a o tom, že bude nutné zachraňovat Portugalsko. Mohu se vás zeptat, zda jste dnes od Komise obdržela požadavek, aby se mohla k situaci Portugalska vyjádřit? Pokud ne, mohl by komisař objasnit, proč tomu tak není? Domnívá se, že záchrana Portugalska není tak závažným tématem, aby o něm Parlament diskutoval, nebo zkrátka strká hlavu do písku?

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Pane Faragei, vy jste se k bodu vyjádřil a já jsem si jista, že komisař Šefčovič vás slyšel. Reagování je právem každého jednotlivého orgánu. Byl jste dnes slyšen a uvidíme, co bude následovat.

 
  
MPphoto
 

  Nigel Farage (EFD). – Paní předsedající, já se ptám: zní odpověď ano či ne? Obdrželi jste žádost Komise, aby mohla vystoupit s bezodkladným prohlášením k situaci Portugalska, či nikoli?

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Pane Faragei, jedná se o výsadu Komise a vy jste měl možnost se vyjádřit. Nyní přistoupíme k hlasování.

 

6.1. Očkování proti katarální horečce ovcí (A7-0121/2011, Janusz Wojciechowski) (hlasování)
  

Před hlasováním:

 
  
MPphoto
 

  Paolo De Castro, předseda Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, rád bych jen řekl několik slov ke zdůraznění významu Wojciechowskiho zprávy o katarální horečce ovcí z hlediska institucionální otázky, která nás všechny znepokojuje.

Pokud jde o obsah, nepanuje mezi Komisí, Parlamentem a Radou žádný rozpor. Velmi citlivou otázkou však zůstává zařazení srovnávacích tabulek do textu zprávy. Navzdory tomu, že Rada byla rozhodně proti, Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova rozhodl hlasovat pro text obsahující srovnávací tabulky, které stanoví povinnost členských států podávat zprávu o provádění směrnice.

Nyní je na Radě, aby rozhodla, zda srovnávací tabulky přijme a uzavře dohodu v prvním čtení, či nikoli a evropským zemědělcům bude vysvětlovat, že kvůli nesouhlasu v této otázce se zmešká tento rok uskutečnění očkovací kampaně proti katarální horečce ovcí.

Věřím, že zpráva může mít vliv jako precedent na budoucí jednání s Radou. V požadavku, aby členské státy postupovaly maximálně transparentně, a v boji za celkový soulad s právními předpisy EU musíme být jednotní a odhodlaní.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Myslím, že i zpravodaj by se k tomu rád vyjádřil.

 
  
MPphoto
 

  Janusz Wojciechowski, zpravodaj. – (PL) Paní předsedající, pan De Castro mi v zásadě vzal slova z úst. Rád bych jen připojil svůj hlas k výzvě, aby Rada v tomto okamžiku nekladla překážky urychlenému provedení nové směrnice. Srovnávací tabulky jsou počátkem a precedentem, který dle mého názoru položí základy budoucí osvědčené praxe a pomůže ke snadnějšímu sledování souladu evropských a vnitrostátních právních předpisů.

 

6.2. Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku (B7-0236/2011) (hlasování)

6.3. Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu (B7-0249/2011) (hlasování)

6.4. IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích (B7-0228/2011) (hlasování)
  

Před hlasováním o bodu 16:

 
  
MPphoto
 

  Nirj Deva (ECR). – Paní předsedající, rád bych, aby za slova „posouzení rizika změny klimatu“ byla zařazena slova „aniž by došlo k narušení obchodu“.

 
  
 

(Ústní pozměňovací návrh nebyl přijat)

 

6.5. Zpráva o pokroku Islandu za rok 2010 (B7-0226/2011) (hlasování)
  

Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 2:

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Dan Preda (PPE).(RO) Paní předsedající, rád bych, abychom nahradili:

„Naléhavě žádá islandský lid, aby tuto dohodu podpořil“ slovy „Vybízí islandský lid, aby tuto dohodu podpořil“.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Promiňte, pane Predo, myslím, že jste přečetl nesprávný ústní pozměňovací návrh. Máte před sebou dva, můžete prosím přečíst ten druhý? To by nám pomohlo.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Dan Preda (PPE).(RO) Paní předsedající, rád bych, abychom v pozměňovacím návrhu číslo 2 nahradili:

„Zahájit konstruktivní rozhovory“’ slovy „Pokračovat v konstruktivních rozhovorech“.

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten (EFD). – Paní předsedající, naléhavě vyzývám všechny poslance, aby tento pozměňovací návrh zamítli, a naléhavě vyzývám Island, aby chránil své populace ryb ...

(Přerušení předsedající)

(Rozruch)

 
  
 

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat)

 

6.6. Zpráva o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010 (B7-0225/2011) (hlasování)
  

Před hlasováním:

 
  
MPphoto
 

  Nikolaos Salavrakos (EFD).(EL) Paní předsedající, rád bych předložil návrh v souladu s článkem 177, aby byla rozprava odročena, neboť pan Zoran Thaler, který v této zprávě figuroval jako zpravodaj, se v návaznosti na závažná obvinění zveřejněná v Sunday Times vzdal svého mandátu. Podle mého názoru by měla být ctěna presumpce neviny, ovšem ve světle obvinění, která vůči němu byla vznesena, nelze na jeho zprávu o Bývalé jugoslávské republice Makedonie vztahovat presumpci důvěryhodnosti. Jeho zpráva v nás přinejmeším zaseje sémě pochybností. Proto navrhuji rozpravu odročit, aby bylo možné jmenovat nového zpravodaje a zprávu do tří měsíců předložit znovu, a Parlament si zachoval tvář.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Ano, opravdu máme nového zpravodaje, který zprávu převzal. Pane Vigenine, máte-li zájem, můžete se stručně vyjádřit.

 
  
MPphoto
 

  Kristian Vigenin (S&D). – Paní předsedající, neměli bychom se pouštět do žádné propagandy. Rozprava o zprávě proběhla.

(Potlesk)

Mezi všemi politickými skupinami zavládla ohledně zprávy široká shoda. Na půdě Výboru pro zahraniční věci byla přijata drtivou většinou. Včera to byla kvalitní rozprava, a já bych vás rád požádal, abychom nyní přistoupili k hlasování.

 
  
 

(Žádost o odklad hlasování byla zamítnuta)

Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 1:

 
  
MPphoto
 

  Eduard Kukan (PPE). – Paní předsedající, rád bych navrhl, aby se v závěrečném hlasování o tomto usnesení hlasovalo podle jmen.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Počkejme, až budeme u závěrečného hlasování, a pak uvidíme, zda bude sněmovna chtít tak učinit.

 
  
 

Před závěrečným hlasováním:

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten (EFD). – Paní předsedající, je stanoveno, že hlasování podle jmen lze uskutečnit po oznámení v předstihu 24 hodin. Existuje-li jiné pravidlo, které by mělo před tímto přednost a říkalo, že o jmenovitém hlasování může rozhodnout Parlament, můžete mi prosím říci jeho číslo? V opačném případě bychom totiž mohli všichni požadovat hlasování podle jmen, kdykoli se nám zlíbí.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Jako vaše dnešní předsedající místopředsedkyně mám já pravomoc rozhodnout, zda budeme hlasovat podle jmen, či nikoli. Tato pravomoc vyplývá z článku 20, přesto se však hodlám dotázat na vůli sněmovny. Zvedněte prosím paže. Chcete hlasovat podle jmen? Je zřejmé, že sněmovna má zájem hlasovat podle jmen, s čímž souhlasím i já, zahajuji tudíž hlasování o konečném návrhu usnesení.

(Parlament schválil žádost o hlasování podle jmen)

 

6.7. Situace v Pobřeží slonoviny (B7-0256/2011) (hlasování)

6.8. Přezkum Evropské politiky sousedství – východní rozměr (B7-0198/2011) (hlasování)

6.9. Přezkum Evropské politiky sousedství – jižní rozměr (B7-0199/2011) (hlasování)
 

Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 7:

 
  
MPphoto
 

  Paweł Robert Kowal (ECR). (PL) Paní předsedající, rád bych se zeptal, zda by bylo možné nepatrně upravit předložený pozměňovací návrh I. Tato úprava již vlastně byla v plném rozsahu uvedena v závěru hlasovacího seznamu. Obecně se jedná o to, že bychom se neměli věnovat jen událostem v Libyi, aby nevznikal dojem, že toto regulování, že naše práce, má pouze specifické použití. Měli bychom současně hovořit o všech událostech v severní Africe a na Blízkém Východě a zdůraznit, že považujeme za důležité, že byly vyčleněny dvě třetiny finančních prostředků (s rozpadem dvě třetiny k jedné třetině) jako gesto dobré vůle a jako vyjádření toho, jak je pro nás důležitý jižní rozměr.

 
  
 

(Ústní pozměňovací návrh nebyl přijat)

 

6.10. Používání sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě

6.11. Výroční zpráva EIB za rok 2009 (A7-0073/2011, George Sabin Cutaş) (hlasování)
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Tím je hlasování ukončeno.

 

7. Vysvětlení hlasování
Videozáznamy vystoupení
  

Ústní vysvětlení hlasování

 
  
  

Zpráva: Janusz Wojciechowski (A7-0121/2011)

 
  
MPphoto
 

  Ville Itälä (PPE).(FI) Paní předsedající, považuji za velmi důležité, že jsme tuto zprávu schválili jednoznačnou většinou. Právě tak musí Evropský parlament jednat, aby zachoval důvěru veřejnosti v tento systém.

Proč však chci o tomto tématu znovu hovořit, třebaže hlasování je již za námi? Stejně jako zpravodaj bych i já rád zdůraznil, že se jedná o důležitou věc, zejména ve vztahu mezi orgány, a je třeba tyto srovnávací tabulky zavést. Doufám, že se vše podaří dovést ke zdárnému konci bez hašteření mezi orgány a vše tedy bude možné provést co nejrychleji.

 
  
MPphoto
 
 

  Giommaria Uggias (ALDE).(IT) Paní předsedající, vážení kolegové, toto opatření je pro odvětví zemědělství velmi významné. Na opatření však musí bezprostředně navázat závazek Rady a vnitrostátních vlád, že bude neprodleně přijato, ještě před koncem sezóny, aby se mohl vyřešit tento problém, který, jak bylo z dnešního hlasování patrné, se netýká jen jižní části Evropy, nýbrž Evropy jako celku.

Katarální horečka ovcí postihuje ovce a dobytek našich zemědělců. Proto přijetí kroků k úplnému vymýcení této choroby je cíl politiky v oblasti zdravotnictví, k jehož naplnění mohou vlády členských států nejlépe přispět tím, že budou dostatečně flexibilní vůči tomuto opatření. Současně je nutné udělat to, že bude neprodleně přijato prostřednictvím provedení směrnice do vnitrostátního práva.

 
  
  

Návrh usnesení RC-B7-0236/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

 
  
MPphoto
 

  Ville Itälä (PPE).(FI) Paní předsedající, téma pro tuto rozpravu bylo mimořádně významné, a myslel jsem si, že by bylo vhodné, aby Parlament vyslal jasný signál, že jsme velice znepokojeni tím, co se stalo. Chceme veřejnosti ukázat, že činíme vše, co je v našich silách, abychom měli jaderné elektrárny v Evropě i ve světě obecně tak bezpečné, jak jen to je možné. Současně však chceme ukázat, že až bude existovat ohledně této otázky větší jistota, můžeme jadernou energii nadále využívat. Bohužel, většina hlasovala proti, Parlament tedy dnes toto poselství nesdělil.

 
  
MPphoto
 

  Bernd Lange (S&D).(DE) Paní předsedající, jsem poněkud rozčarován, že Parlament dnes nebyl schopen věc potřebnou většinou schválit, aby se z této jaderné katastrofy v Japonsku bylo možné náležitě poučit. Podle mého názoru je nepochybné, že to musí znamenat zorganizování jednoznačného odklonu energetické politiky od jádra – jinak řečeno začátek postupného vyřazování elektráren z provozu – na evropské úrovni. Zadruhé by mělo být samozřejmé, že pokud provádíme zátěžové testy, pak každá elektrárna, jež v těchto testech neobstojí, musí být odstraněna ze sítě.

Žádný z těchto návrhů nezískal v hlasování většinu. Z toho důvodu jsem nemohl hlasování podpořit. Doufám, že se nám brzy podaří vytvořit jednotnou energetickou politiku, která nám pro budoucnost zajistí bezpečnou a rozumnou energii, s čímž souvisí přechod k energetické účinnosti a obnovitelným zdrojům energie.

 
  
MPphoto
 

  Sergej Kozlík (ALDE). (SK) Paní předsedající, rozhodně nikdo nepochybuje o tom, že havárie ve Fukušimě ukázala, že je zapotřebí zpřísnit hodnocení provozu stávajících a výstavby nových jaderných elektráren. Bude třeba přehodnotit a upravit právní předpisy a parametry zátěžových testů jaderných elektráren na základě společných kritérií platných v celé Evropské unii. Vzhledem k tomu, že se jedná o globální problém, který nezná hranice, mělo by se jednat dokonce o mezikontinentální dohody zastřešené světovými autoritami.

Nesmíme však jednat ukvapeně, abychom spolu s vodou nevylili z vaničky i dítě. Jde o řešení přísně odborných problémů, jejichž politizace může být jen na škodu. Na stránkách médií jsme denně svědky mnohých demagogických a odborně nepodložených tvrzení, my se však nacházíme na půdě Evropského parlamentu.

Jelikož závěry rozpravy Evropského parlamentu tuto rozporuplnost názorů plně ukazují, při závěrečném hlasování o stanovisku Parlamentu jsem se zdržel.

 
  
MPphoto
 

  Mitro Repo (S&D).(FI) Paní předsedající, nemohl jsem pro toto usnesení hlasovat v žádném případě, alespoň v jeho současné podobě, kterou jsme přijali k hlasování.

Naši občané v Evropě se obávají o svou bezpečnost, a je k tomu dobrý důvod. To by pro nás nyní měla být priorita. Potřebujeme konkrétní opatření k tomu, abychom zvýšili mezi lidmi pocit bezpečnosti.

Toto usnesení názory v celém Parlamentu rozdělilo. Neměla by to být otázka toho, jestli jsme pro nebo proti jaderné energii – trváme na minimálních bezpečnostních normách pro Evropu jako celek. Zátěžové testy navržené Komisí nebudou samy o sobě k uklidnění veřejnosti stačit. Komise by měla v budoucnosti hledat alternativní energetická řešení a zároveň přitom přihlížet k různým energetickým potřebám jednotlivých členských států EU. Podle mého názoru by investice do jaderné energie v žádném případě neměly znamenat omezení výzkumu či vývoje produktů v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). (SK) Paní předsedající, katastrofa ve Fukušimě vyvolala oprávněné obavy veřejnosti z využívání jaderné energie, a je tudíž namístě se hluboce zamyslet nad současným stavem v EU a podniknout rázné kroky ke zvýšení bezpečnosti, s nimiž souhlasím, a také ke zvýšení transparentnosti při provozování jaderných elektráren a ochrany lidského zdraví. Ať chceme nebo ne, v dnešní době není při nejlepší vůli možné představit si funkční konkurenční trh s elektřinou, aniž by k vyvážené energetické skladbě přispívala jaderná energie.

Unie a členské státy mají povinnost vytvářet takovou energetickou politiku, aby zabezpečila zachování suverenity, politické nezávislosti a zabezpečení dodávek energie jednotlivých států. Nástroji pro dosažení takto vytyčeného cíle jsou kromě vhodné energetické skladby rovněž přiměřená úroveň výrobní kapacity, rovnováha mezi poptávkou a nabídkou, snižování energetické náročnosti hospodářství a tak dále.

Nebojím se zdůraznit, že jaderná energie je významným zdrojem pro produkci elektrické energie, neboť přispívá k lepšímu zabezpečení dodávek energie, především pro státy, jejichž zdroje pevných paliv jsou omezené. V závěrečném hlasování jsem se zdržel z toho důvodu, že bylo navrženo hlasovat o moratoriu na nové reaktory. S tím rozhodně nesouhlasím.

 
  
MPphoto
 

  Paul Murphy (GUE/NGL). – Hlasoval jsem pro návrh trvající na tom, aby Evropa zvolila budoucnost bez jádra. Fukušimská tragédie ukazuje, jak velké riziko pro lidstvo i životní prostředí jaderná energie představuje. Potenciál rozsáhlé katastrofy a absence bezpečného způsobu ukládání vyhořelého jaderného paliva zaviňují, že jaderná energie není bezpečnou cestou k rozvíjení produkce energie.

Tato tragédie je současně důkazem, že zásadní úkol produkce a distribuce energie nelze svěřit soukromníkům usilujícím o zisk. Za tuto katastrofu jsou odpovědní především kapitalisté, kteří se orientují v prvé řadě na zisk bez ohledu na lidský život, lidskou bezpečnost či životní prostředí.

Požaduji zestátnění energetického sektoru pod demokratickou kontrolou pracujících a pod jejich řízením. Na tomto základě bychom mohli vyvinout racionální a udržitelný plán produkce, distribuce a využití energie tak, abychom mohli poskytovat levnou a bezpečnou energii pro všechny a přitom chránit životní prostředí. Ústřední v tomto plánu musí být dlouhodobý program investic do obnovitelných zdrojů energie, jež by přinesl postupné nahrazení ropy, plynu, uhelných a jaderných elektráren těmito zdroji.

 
  
MPphoto
 

  Francesco De Angelis (S&D).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, po tragédii ve Fukušimě se všichni musíme zastavit a zamyslet. Znova je jaderná energie středem zájmu a podle mne musíme myslet především na budoucnost, na budoucnost našich dětí. Je pravda, že energii potřebujeme, potřebujeme však energii čistou a bezpečnou. Bezpečnost je sice krásná, avšak sama o sobě nestačí. Moratorium nestačí, musíme jít dál.

Tragédie ve Fukušimě nám říká, že neexistuje nic takového jako jaderná elektrárna s nulovým rizikem. V prvé řadě nám naznačuje, že musíme naplánovat urychlený odklon od jádra a zaměřit svou pozornost na obnovitelné alternativní zdroje energie. Evropa potřebuje novou energetickou politiku, aby mohla zastavit výstavbu nových jaderných elektráren kvůli strašlivým dopadům, které tyto elektrárny mohou mít na bezpečnost, životní prostředí, klima a budoucí generace. Je nutná radikální změna pohledu směrem k úsporám energie a využívání obnovitelných zdrojů.

 
  
MPphoto
 

  Filip Kaczmarek (PPE). (PL) Paní předsedající, hlasoval jsem pro přijetí navrženého usnesení. Cílem tohoto usnesení bylo vyjádřit solidaritu obětem přírodní katastrofy a následné jaderné havárie a rovněž vyjádřit náš vděk a uznání všem, kdo nasadili své životy ve snaze zabránit dalšímu zhoršování katastrofy. I já jsem pln obdivu k solidaritě, odvaze a odhodlání, s nimiž japonský lid na katastrofu reagoval.

Souhlasím se závěrem, že Evropská unie musí od základů revidovat svůj přístup k jaderné bezpečnosti, nemůže však členské státy nutit, aby se vzdaly činnosti ohledně zajištění jejich vlastních energetických zdrojů, takže jsem potěšen, že jsme nerealistická a nebezpečná ustanovení tohoto usnesení odmítli.

 
  
MPphoto
 

  Giommaria Uggias (ALDE). - (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, italská delegace Italia dei Valori hlasovala proti textu usnesení o jaderné energii, neboť v něm nebylo dostatečně vyjádřeno jasné NE jaderné energii.

Bohužel veškeré pozměňovací návrhy, které by mohly dokument zlepšit a zvolit pro Evropu budoucnost bez jádra a bez dalších jaderných elektráren, byly zamítnuty. Evropa bez jádra je, chceme-li našim dětem a budoucím generacím zajistit budoucnost uchráněnou opakování katastrof, jako byla Fukušima a Černobyl, jedinou možnou cestou.

Vezměme si poučení, že neexistuje nic takového jako teoretická bezpečnost. Proto musíme jadernému řešení říci jasné NE a investovat do výzkumu a inovací jiných zdrojů, které jsou skutečně zelené, obnovitelné a čisté.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Paní předsedající, hlasoval jsem pro návrh usnesení a velmi mne mrzí, že se dnes Parlamentu nepodařilo dosáhnout jednotného postoje. S tím se obracím především na ty poslance, kteří žádali více. Domnívám se, že by bylo lepší hlasovat pro kompromis, neboť jsem si jist, že v Evropské unii panují na otázku jaderné energetiky velice odlišné názory.

Právě z toho důvodu, že dopady na životní prostředí a důsledky katastrof neznají mezinárodních hranic, bylo podle mne důležité přijmout a schválit minimální požadavky. Především potřebujeme jednotnou bezpečnostní normu v rámci Evropské unie. Zadruhé musíme vypracovat kroky pro jakékoli budoucí havárie či katastrofy – jinak řečeno, potřebujeme plán evropské obnovy po katastrofě. Zatřetí bychom již neměli zanedbávat výzkum v oblasti obnovitelných zdrojů energie a rovněž v oblasti jaderné fúze a vybudování úložných prostor pro uhlíková paliva a jejich recyklaci.

 
  
MPphoto
 

  Eija-Riitta Korhola (PPE). – Paní předsedající, i já jsem znepokojena tím, že tato sněmovna nedokázala vyslat vyvážený a rozumný vzkaz. Není pochyb o tom, že zkáza jaderné elektrárny Fukušima je katastrofou, celkový počet mrtvých se však nebude počítat v tisících ani stovkách, a možná ani v desítkách.

V důsledku nejhoršího zemětřesení na světě zaznamenaného v této oblasti zemře 30 až 40 tisíc lidí vinou poškozených silnic, mostů, železnic a budov. Měli bychom snad preventivně zničit všechny obdobné struktury v EU? Tak zní moje otázka.

V Japonsku není na vině jaderná katastofa, nýbrž samotná poloha země. Panická reakce v Evropě tudíž není jen směšná, ale může přinést mnoho škod i pro životní prostředí, neboť nemáme žádnou důvěryhodnou nabídku nízkouhlíkové alternativy k jaderné energii, a užití fosilních paliv se tak bude dařit. Je to opravdu to, co chceme?

 
  
MPphoto
 

  Hannu Takkula (ALDE).(FI) Paní předsedající, každý občan Evropy musí být znepokojen bezpečností, a to je důležité. Musíme vybudovat systémy, které jsou bezpečné.

Samozřejmě je třeba podotknout, že reakce na Fukušimu je přemrštěná. Na druhé straně je to zcela přirozené. Pamatuji si, když se potopila Estonia – zaznívaly názory, že všechny lodě by měly být zakázány, jelikož jsou nebezpečné. Dobrá, lidé tak mohou uvažovat. Nyní si však musíme uvědomit, že pouze jediná z 54 jaderných elektráren nevydržela nápor tsunami a zemětřesení, které ji postihly.

Avšak nazdory tomu nyní musíme vše v klidu zvážit a nezapomínat, že nelze na základě jednotlivého případu přijímat generalizované závěry. Každý rok zemře 300 tisíc Evropanů následkem působení emisí fosilních paliv a tím bychom se měli zabývat přednostně. Je velmi důležité zajistit, aby byla jaderná technologie bezpečná, a já vím, že v Evropě budeme i v budoucnosti budovat elektrárny bezpečně a tomu je třeba věnovat pozornost. V žádném případě však není důvod k tak rozsáhlé nemístné hysterii.

 
  
MPphoto
 
 

  Gay Mitchell (PPE). – Paní předsedající, dovolte mi podotknout, že jsem se zdržel veškerých hlasování v této záležitosti. Není to z toho důvodu, že by mne tato problematika neznepokojovala, neboť mne znepokojuje velmi, uvědomuji si však, že je třeba k ní přistupovat s citlivostí vůči detailům, přičemž zde neexistují jednoznačné odpovědi.

Žiji v Irsku, zastupuji Dublin, který leží na východním pobřeží Irska. Na západním pobřeží Británie je umístěno pět aktivních jaderných elektráren, nic proti nim nemám. Domnívám se však, že v oblasti jaderné bezpečnosti a v zájmu dobrých sousedských vztahů by bylo vhodné mít určitý britsko/irský – když říkám irský, mám tím na mysli Irsko na severu i na jihu – bezpečnostní přehled o provozu těchto elektráren a mohli bychom být informováni o případných rizicích. Navíc v případě havárie bychom se mohli podílet na případné evakuaci lidí z Walesu či Anglie, mohli bychom tedy splnit to, co se od nás jako od dobrého souseda očekává.

Mezi členskými státy musí v situaci, kdy jsou v sousední zemi umíštěna taková zařízení, panovat kvalitní sousedská spolupráce. Z toho důvodu jsem chtěl vysvětlit hlasování.

 
  
  

Návrh usnesení RC-B7-0249/2011 (Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu)

 
  
MPphoto
 

  Mitro Repo (S&D).(FI) Paní předsedající, v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu se lidé pokusili povstat v boji za lidskou důstojnost, transparentnost, základní práva a právo na demokracii.

Evropská unie ukázala, že je ochotna chránit libyjské civilní obyvatelstvo a podpořit demokratickou revoluci. Musíme se vyhnout měření dvojím metrem a ukázat, že jednáme v souladu s hodnotami vytyčenými v zahraniční politice Evropské unie.

Situace v severní Africe a na Blízkém východě je skutečnou zkouškou ohněm pro Evropskou službu pro vnější činnost. Životaschopná spravedlivá společnost potřebuje skutečný dialog a interakci mezi občanskou společností a tvůrci politických rozhodnutí. Lidem je nutné naslouchat, a to bychom chtěli v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu připomenout. Nepodněcujeme revoluci.

Spokojenost, bezpečí a dobrá životní úroveň lidí jsou prioritou státu, který uznává spravedlnost. Toto usnesení je důkazem toho, že Evropa ve své zahraniční politice ctí hodnoty, jimž měla od počátku sloužit.

 
  
MPphoto
 

  Paul Murphy (GUE/NGL). – Paní předsedající, zdržel jsem se hlasování o situaci v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu. Revoluční hnutí, které vypuklo v Tunisku, inspirovalo miliony lidí v severní Africe a na Blízkém východě a dodalo jim odvahu zapojit se do lidových povstání proti brutálním režimům, které v těchto zemích po desetiletí autoritativně vládly.

Povstání opět prokázala potenciální sílu dělnické třídy a chudých postavit se na odpor a bojovat proti svým utiskovatelům. Odsuzuji pokrytectví vedoucích představitelů EU a dalších západních zemí, kteří dnes brutální útlak diktátorských vůdců odsuzují, ještě včera však podporovaly jejich režimy, kterým poskytovali záchranné lano.

Zásadní význam má nyní to, že se masy napříč národnostním a náboženským spektrem spojily, aby odstranily zkorumpované elity a vybudovaly skutečně demokratickou společnost, která dokáže zajistit důstojná pracovní místa, důstojné vzdělávání a odstranit chodobu. Aby bylo takového cíle dosaženo, musí dělnická třída a chudina převzít kontrolu nad hospodářstvím a bohatstvím, jež existuje v tomto regionu, a využít je v zájmu většiny.

 
  
MPphoto
 

  Adam Bielan (ECR). (PL) Paní předsedající, v poslední době jsme byli svědky masových demonstrací v zemích, jako je Sýrie, Bahrajn a Jemen. Prostestující požadují, aby do veřejného života vstoupila demokracie, diktátoři rezignovali a aby byl, zejména v Sýrii, odvolán výjimečný stav. Ovšem úřady v těchto zemích používají proti demonstrujícím hrubou sílu, což přináší mnoho obětí na životech. Obzvláště znepokojivé je, že ohrožení postihuje celý region. Použití síly proti vlastním občanům je porušením veškerého práva. Použití ostrých nábojů je neobhajitelné a žádá si tvrdé odsouzení. Vyzývám vlády těchto zemí, aby ve jménu lidských práv, zejména práva na mírový protest a svobodu projevu, násilí ukončily. Vyzývám evropské orgány a příslušné mezinárodní organizace, aby byly uvedeny do pohybu diplomatické mechanismy k ochraně demonstrujících. Doufám, že přijetím dnešního usnesení rovněž přispějeme k ochraně základních lidských práv v těchto zemích.

 
  
MPphoto
 
 

  Hannu Takkula (ALDE).(FI) Paní předsedající, předpokládám, že Evropská unie si je vědoma toho, že musí v rámci své politiky uplatňovat vlastní základní hodnoty. Lidská práva jsou klíčovou oblastí; musíme je na Blízký východ vyvážet. Skutečně musíme pojem a porozumění tomu, co lidská práva znamenají, prezentovat. Není to snadné, jelikož blízkovýchodní kultura je založena na odlišných hodnotách. My Evropané jsme byli vychováni ve světě židovsko–křesťanských hodnot, zatímco jejich hodnoty vycházejí z islámského myšlení. V těchto kulturách je s lidmi zacházeno odlišně a liší se i vnímání lidské bytosti.

V každém případě v Sýrii vládlo od roku 1963 stanné právo. Při něm byly možné popravy bez soudu. Aktuální povstání ukazují, že my v Evropě musíme skutečně otevřít oči a uvědomit si, že jediný úspěšný stát na Blízkém východě je přísně demokratický – je to Izrael, kde jsou dodržována lidská práva, svoboda projevu a demokracie.

Nyní bychom takový vliv měli výrazněji uplatňovat vůči Sýrii, Bahrajnu a Jemenu, aby dokázaly přijmout lidská práva pro všechny a také práva pro ženy a děti, a tak se snad vydat cestou demokracie. Nejsem však naivní a vím, že je obtížné v islámském světě takovéto hodnoty prosazovat. Nicméně bychom se je jako Evropané měli pokusit vyvážet a podporovat je.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0226/2011 (Zpráva o pokroku Islandu za rok 2010)

 
  
MPphoto
 

  Paul Murphy (GUE/NGL). – Paní předsedající, hlasování o zprávě o pokroku Islandu za rok 2010 jsem se zdržel. V důsledku finanční a hospodářské krize se Island stal z páté nejbohatší země na světě zemí sužovanou krizí provázenou selháním jeho bankovního systému, kdy 40 % domácností nemůže uhradit své účty a důchodci přišli o své životní úspory.

V loňském roce 93 % lidu Islandu v referendu odmítlo návrh na vyplacení více než 3,5 miliardy EUR vládám Británie a Nizozemska. Navzdory určitým úpravám se bude hlasování, které se uskuteční 9. dubna, zabývat v podstatě stejnou otázkou. Občané by neměli být nuceni k přijetí této věci; věc by měla být odmítnuta. Islandský lid není povinen platit za krizi. Pracující, důchodci a chudí lidé krizi nezavinili a nemusí za ni platit, ani na Islandu, ani v Řecku, ani v Portugalsku, ani ve Španělsku, ani v Irsku a ani nikde jinde. Platit musí mezinárodní spekulanti, kteří z deregulace finančních trhů masivně profitovali.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Paní předsedající, vždy mne potěší, když se k Evropské unii připojí noví členové, proto jsem pro tento návrh usnesení hlasoval. Přesto bych byl rád, aby byly při přístupových jednáních vyloženy karty na stůl a vše bylo v předstihu projednáno a vyřešeno. Problémy, které nejsou v důsledku nemístné přátelskosti vyřešeny, nezmizí. Naopak jejich řešení je často složitější a zdlouhavější a přináší oboustranné rozčarování. Dovolte mi to shrnout: vždy mne těší, když se k EU připojí nový stát, každý člen má však kromě práv také povinnosti.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0225/2011 (Zpráva o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010)

 
  
MPphoto
 

  Mitro Repo (S&D).(FI) Paní předsedající, omlouvám se za ten inicident před hlasováním. Měla jste naprostou pravdu.

Evropská unie balkánským zemím přislíbila možné rozšíření. Jak již přede mnou řekl Martti Ahtisaari, je to zřejmě jediná cesta, jak může být v této oblasti zaručen mír.

Již druhý rok Komise doporučuje zahájit přístupové rozhovory ve vztahu k Makedonii. Evropská unie se nemůže v otázce jejího přistoupení vymlouvat na spor o název Makedonie. Musí samozřejmě být splněny oficiální podmínky členství a provedeny reformy.

Spor o název Makedonie by nebyl prvním případem, kdy si nový členský stát přinesl neřešitelné problémy s sebou. Měli bychom se všichni podívat do zrcadla. Proč bychom s Makedonií měli postupovat nějak jinak? Pokrok Makedonie záleží v prvé řadě na ní samotné a EU by před touto zemí neměla přivírat dveře z politických důvodů, jako je spor ohledně jejího názvu.

 
  
MPphoto
 
 

  Martin Kastler (PPE).(DE) Paní předsedající, i já jsem hlasoval pro tuto zprávu a toto usnesení – pro Makedonii. Máme-li však být upřímní, je třeba zmínit jeden detail. Nemůžeme lidem a etnickým skupinám v jiných zemích říkat, aby svůj jazyk přejmenovali z toho důvodu, že se jiným zemím nelíbí, jak jej nazývají. Je to zakotveno mezinárodním právem a my si jako Evropané musíme být jisti tím, že zůstaneme v této věci poctiví.

Proto mne velmi rozhořčilo, že byl bohužel přijat jeden pozměňovací návrh, proti němuž jsem hlasoval, a to že by se Makedoncům nemělo dovolit používat označení Makedonci. Makedonie je země, která má v Evropě velkou budoucnost, neboť má i velkou hospodářskou budoucnost na Balkáně, což je velmi problematický region, hospodářsky prosperuje, a k jednáním přistupuje s elánem – to je velmi pozitivní.

S ohledem na tento pozitivní přístup bych chtěl poděkovat všem poslancům, kteří hlasovali pro usnesení, a všem, kdo v rámci delegace Evropského parlamentu spolupracovali s místním parlamentem. Měli bychom zajistit, aby tito lidé, kteří chtějí být součástí Evropy, měli jasno v tom, jaké mají vyhlídky. Pojďme za tím účelem spolupracovat.

 
  
  

Návrh usnesení RC-B7-0256/2011 (Situace v Pobřeží slonoviny)

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Bielan (ECR). (PL) Paní předsedající, mezi stávajícím a nově zvoleným prezidentem Pobřeží slonoviny zuřila více než čtyři měsíce krvavá bitva o moc, což je v rozporu se všemi zásadami, jimiž se moderní svět řídí. Krvavé bitvy přinesly smrt několika stovkám lidí, kteří v zemi žijí. Více než milion obyvatel Pobřeží slonoviny muselo opustit svůj domov a mnozí uprchlíci stále hledají přístřeší v sousedních zemích. Je nutné učinit maximum pro to, aby se ti, kdo jsou za tyto zločiny zodpovědní, dostali do rukou spravedlnosti. V prvé řadě je třeba prošetřit, zda došlo ke genocidě a zločinům proti lidskosti. Dále je zcela nezbytné zajistit bezpečnost občanům ukončením veškerého násilí. Nelze připustit, aby docházelo k zasahování do života místních obyvatel a zahraničních pozorovatelů. Je nutné beze zbytku dodržovat výsledek demokratických voleb. Proto je zapotřebí odsoudit kroky někdejšího prezidenta v rozporu s vůlí národa. Přivlastňování si moci, podněcování násilí a porušování lidských práv si žádá rozsudek příslušných mezinárodních orgánů.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0198/2011 (Přezkum evropské politiky sousedství – východní rozměr)

 
  
MPphoto
 

  Ville Itälä (PPE).(FI) Paní předsedající, s radostí jsem hlasoval pro toto usnesení. Myslím, že je velmi důležité, aby byl především zaujat jasný a tvrdý postoj vůči Bělorusku, které je zjevnou skvrnou na mapě Evropy. Musíme realizovat taková opatření, aby se Bělorusko mohlo vydat na cestu k demokracii.

Rád bych se však, co se týče hlasování, zmínil o pozměňovacích návrzích 1 až 10, které předložila skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu – uvádějí, že partnerské země EU by měly mít v dlouhodobém výhledu možnost se k EU připojit. Hlasoval jsem proti, neboť se domnívám, že by to nemělo fungovat automaticky; neměli bychom si ani pohrávat s myšlenkou, že se každý stát může stát členem z toho titulu, že je partnerem. Víme, co si o bezhlavém rozšiřování myslí veřejnost, a z toho důvodu by neměly být takové návrhy přijímány. Proto jsem hlasoval proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Bielan (ECR). (PL) Paní předsedající, východní rozměr Evropské politiky sousedství je strategickým prvkem mezinárodních vztahů Evropské unie. Další rozšiřování proběhne tímto směrem. Je tudíž nezbytné navýšit finanční zdroje, aby bylo možné rozvinout demokratické struktury těchto zemí. Podpora iniciativ, jako je Bielsat, má pro nezávislost běloruských médií nezanedbatelný význam, stejně jako ukončení pomoci poskytované médiím ovládaným státem. Chtěl bych vyzvat, aby byly prostřednictvím programů partnerství aktivně podporovány demokratické orgány na místní úrovni v těchto zemích. Dohody o přistoupení zůstávají důležitým nástrojem k podnícení reforem, a čím větší finanční a technickou podporu dokáží poskytnout, tím lepší jsou jejich výsledky. Další finanční prostředky si žádá i rozšíření vzdělanostní základny prostřednictvím stipendijních programů. Vyzývám k navýšení finančních prostředků na podporu lidských práv a rozvoje občanské společnosti. Prohloubení sociální integrace pomůže povzbudit sociální a politické změny a je nezbytné pro investice do budoucnosti. Z toho důvodu usnesení podporuji.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0199/2011 (Přezkum evropské politiky sousedství – jižní rozměr)

 
  
MPphoto
 

  Cristiana Muscardini (PPE). - (IT) Paní předsedající, vážení kolegové, 21 právních východisek, 21 bodů odůvodnění a 63 bodů shrnujících požadavky Parlamentu do návrhu usnesení, to je dohromady 105 bodů. Podle mne příliš mnoho na to, aby to mohlo být účinné. Přitom zde ovšem neexistuje návrh, jak by rozvoj mezinárodního obchodu mohl pomoci k dosažení stability, a s tím ke zklidnění a míru v zemích jižního Středomoří.

Mezinárodní obchod se stal formou nové zahraniční politiky a mohl by pomoci k vytvoření lepších životních podmínek v celém regionu. Evropská unie nesmí zanedbat nic, co by mohlo být ku prospěchu řádných obchodních vztahů, povzbuzení výroby v rozmanitých odvětvích. Veškerý pokrok v této oblasti přispěje k prosazování demokracie a lidských práv, ochraně důstojnosti žen, zvýšení stability, prosperity a spravedlivému přerozdělování příjmů a bohatství, a zabránění tragédiím, kdy tisíce lidí prchají před hladem a opouštějí svou zem, bez jakékoli skutečné naděje.

 
  
  

Písemná vysvětlení hlasování

 
  
  

Zpráva: Janusz Wojciechowski (A7-0121/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Jsem pro tuto zprávu, jíž se mění směrnice 2000/75/ES. Rada i Parlament se shodly na změně právního základu kvůli skutečnosti, že návrh Komise byl předložen před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Podle mého názoru jsou tyto změny odůvodněné, neboť se choroba šíří, a protože vědecký objev vakcíny nepředstavuje rizika, která předchozí očkovací látka měla.

 
  
MPphoto
 
 

  Mara Bizzotto (EFD), písemně.(IT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Wojciechowskiho, která prostřednictvím řady zajímavých pozměňovacích návrhů ke znění Komise usiluje o aktualizaci a větší pružnost tohoto letitého právního předpisu, který již neodpovídá současným potřebám. Členským státům by to mohlo pomoci k účinnějšímu očkování proti katarální horečce ovcí a tedy ke snížení výskytu této choroby v odvětví zemědělství.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Mám radost ze změn, které byly v této směrnici provedeny a jejichž výsledkem je větší pružnost právní úpravy očkování. Díky nové technologii jsou k dispozici „inaktivované vakcíny“ proti katarální horečce ovcí, které nijak neohrožují neočkovaná zvířata. Nyní byla dosažena shoda, že očkování inaktivovanými vakcínami je tím nejlepším nástrojem, jak v EU katarální horečku ovcí tlumit a předcházet této klinické chorobě. Rozsáhlé použití těchto vakcín během očkovací kampaně v letech 2008 a 2009 přineslo výrazné zlepšení zdraví zvířat. Chtěla bych vyzvat ke změně stávajících pravidel očkování stanovených ve směrnici 2000/75/ES tak, aby se do nich promítl nejnovější technologický vývoj v oblasti výroby vakcín a bylo zajištěno lepší tlumení šíření viru katarální horečky ovcí a zmírněna zátěž, jakou tato choroba představuje pro odvětví zemědělství.

 
  
MPphoto
 
 

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem pro zprávu. Jsem přesvědčena, že je správné umožnit příslušnému subjektu, v tomto případě členskému státu, aby prováděl očkování proti katarální horečce ovcí, současně jsem však proti tomu, aby součástí tohoto právního předpisu byl požadavek poskytovat tabulky o provedení směrnice do vnitrostátního práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) V minulosti bylo očkování proti katarální horečce ovcí prováděno s využitím vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, které vyžadovaly mnohá omezení očkování tak, aby se virus nepřenesl na neočkovaná zvířata. Vědecký pokrok však umožnil vznik nových inaktivovaných vakcín. Na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, lze tyto použít bezpečně a bez omezení, jelikož nepředstavují riziko šíření aktivního viru. S ohledem na závažné dopady, které má katarální horečka ovcí na chov dobytka, by měla být přijata veškerá opatření, která usnadní očkování a zvýší jeho účinnost, aby tak zemědělci byli chráněni před úhynem zvířat a v důsledku bylo chráněno i zabezpečení dodávek potravin.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Katarální horečka ovcí je choroba, která postihuje především přežvýkavce, jako jsou ovce, kozy a krávy, a za příznivých environmentálních a klimatických podmínek, zejména v pozdním létě a raném podzimu, může nabýt až podobu epidemie. Přestože nebyl zaznamenán případ nákazy člověka, je důležité vzít existenci této choroby na vědomí a usilovat o přijetí opatření, která by ji vymýtila. V EU byla choroba poprvé zaznamenána na jihu a následně i ve střední a severní Evropě. Díky úspěšným očkovacím kampaním spolufinancovaným EU použití některých očkovacích látek možná chorobu nevymýtí, ale umožní její další šíření. Proto byl vyvinut takový typ očkovací látky, který zajišťuje tlumení a prevenci této choroby v EU, jeho použití je však omezeno určitými pravidly. Proto potřebujeme změnu platné směrnice. Vzhledem k tomu, že tento návrh změny směrnice Parlamentu a Rady 2000/75/ES je v souladu se strategií v oblasti zdraví zvířat (2007–2013) a směřuje k pružnějšímu přístupu k očkovacímu systému, čímž přispěje ke zlepšení tlumení hlavních onemocnění zvířat, hlasuji pro.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Cílem této zprávy je aktualizovat směrnici 2000/75/ES, kterou se stanoví zvláštní ustanovení týkající se tlumení a vymýcení katarální horečky ovcí. V posledních letech došlo v oblasti očkování zvířat k pokroku. Již nás neohrožují rizika tzv. vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, jelikož nyní jsou k dispozici nové inaktivované vakcíny. Tyto inaktivované vakcíny na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami nepředstavují riziko nežádoucího šíření viru z očkovací látky a lze je bezpečně použít i mimo území podléhající omezením. To je ve zprávě uvedeno.

Domníváme se, že větší pružnost při očkování proti katarální horečce ovcí vycházející z technologického pokroku při výrobě vakcín přispěje k lepšímu tlumení choroby a zmírnění zátěže, již přináší zemědělskému sektoru. Současně jsme přesvědčeni, že změny této směrnice je nutné co nejrychleji provést, aby mohly skutečně být ku prospěchu zemědělství.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jelikož katarální horečka ovcí je choroba postihující přežvýkavce (například dobytek, ovce a kozy). Od počátku tisíciletí se v řadě členských států, včetně střední a severní Evropy, objevilo několik epidemických vln této choroby, které znamenaly značné ztráty z hlediska nemocnoszi a úmrtnosti zvířat a narušení obchodu s živými zvířaty. Opatření pro tlumení a eradikaci katarální horečky ovcí vycházejí tedy ze zkušeností s použitím vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, které byly jedinými vakcínami na trhu. Tyto očkovací látky mohou přinést nežádoucí šíření očkovaného viru na neočkovaná zvířata. V posledních letech se však objevily nové inaktivované vakcíny. Tyto inaktivované vakcíny na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami nepředstavují riziko nežádoucího šíření viru z očkovací látky a mohou být tedy bezpečně použity i mimo území podléhající omezením pohybu zvířat. Tento návrh by uvolnil některá omezení, která s ohledem na nejnovější vývoj v oblasti výroby vakcín již nejsou nezbytná. Tato nová pravidla členským státům pomohou očkování účinněji využívat k tlumení katarální horečky ovcí a snížení zátěže zemědělského sektoru, již tato choroba představuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně.(PL) Díky technickým inovacím se na trhu objevily novější vakcíny proti katarální horečce ovcí, které v době, kdy Komise tuto zprávu vytvářela, nebyly k dispozici. Proto podporuji názor zpravodaje, že by bylo dobré právní úpravu očkování aktualizovat s cílem, aby bylo pro chovatele zvířat snazší produkovat zdravá zvířata. Zvýšení pružnosti předpisů a jejich liberalizace umožní účinnější chov a především bude účinněji přispívat k ochraně zvířat proti nežádoucím a nebezpečným chorobám. I já tuto iniciativu plně podporuji z hlediska její povahy, jelikož bychom měli právní systém maximálně zjednodušit a zvýšit jeho pružnost, abychom zvýšili jeho účinnost, a tento cíl shora uvedená zpráva splňuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Katarální horečka ovcí je děsivá zvířecí epidemie postihující přežvýkavce, která v celém odvětví chovu dobytka způsobuje velké škody. Na zemědělství tvrdě dopadají hospodářské škody a ztráty zaviněné zastavením obchodu. I v Rakousku, kde má chov dobytka dlouhou tradici, bylo živobytí některých zemědělců ohroženo. Je nyní důležité provést podpůrná opatření a revidovat starou právní úpravu dříve, než propukne další epidemie. Pravidla pro očkování, která tehdy platila, musí být přizpůsobena novému technologickému vývoji, čímž se zvýší účinnost boje proti katarální horečce ovcí a zmírní se zatížení zemědělců. Vítám rychlou akci na úrovni EU a jsem pro bezodkladné provedení nové směrnice. Jako zástupkyně zemědělské komunity vím, jak je důležité přemýšlet s ohledem na roční cyklus. Budeme-li se rozhodovat rychle, můžeme mít použitelné a jednotné rozhodnutí do podzimu, což je v zájmu členských států a, především, chovatelů zvířat.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Katarální horečka ovcí je choroba postihující přežvýkavce. Od počátku tisíciletí zapříčinila značné ztráty zvířat  postižených touto chorobou. Evropa v reakci na to přijala směrnici Rady 2000/75/ES, v níž se chtěla s problémem vypořádat prostřednictvím ustanovení o použití vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, s jejichž využitím chtěla účinně bojovat proti následkům tohoto jevu. Uvedené vakcíny, jejichž použití zmírněná směrnice upravovala, obnášely riziko přenosu viru na neočkovaná zvířata – z toho důvodu bylo očkování povoleno jen v přesně vymezených oblastech. Na rozdíl od vakcín, které byly na trhu v době vzniku směrnice Rady 2000/75/ES, jsou nyní k dispozici nové inaktivované vakcíny, u nichž takovéto riziko nehrozí. Hlasoval jsem pro zprávu, jelikož nová ustanovení umožní členským státům tento jev potlačovat a snížit tak negativní důsledky této choroby pro velký počet evropských chovatelů dobytka. Doufám, že to pomůže k co nejrychlejšímu přijetí naléhavých opatření, tedy v řádu několika měsíců.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení. Podporuji věcný obsah návrhu Komise. Tento návrh by umožnil zmírnit některá omezení, která s ohledem na nejnovější vývoj v oblasti výroby vakcín již nejsou nezbytná. Tato nová pravidla členským státům pomohou očkování účinněji využívat k tlumení katarální horečky ovcí a snížení zátěže zemědělského sektoru, již tato choroba představuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Očkování proti katarální horečce ovcí bylo prováděno s využitím vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, které vyžadovaly mnohá omezení očkování tak, aby se virus nepřenesl na neočkovaná zvířata. Avšak nejnovější technologický vývoj přinesl objev nových očkovacích látek bez přítomnosti živého viru. Tyto nové očkovací látky lze využívat bezpečněji a bez omezení, jelikož již nehrozí šíření aktivního viru. S ohledem na to, jak závažné důsledky má katarální horečka ovcí pro zemědělské podniky chovající dobytek, by měla být přijata veškerá opatřenípro usnadnění osvědčených postupů v oblasti očkování, což by zemědělce chránilo před úhynem dobytka, který může takové zemědělské podniky poškodit tak, že často vede k jejich zániku.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Zvířecí epidemie stále dokáží zničit obživu zemědělců. Jednou z nich je katarální horečka ovcí, jejíž epidemie se v severní Evropě opakují od roku 2000 a mohou způsobit mimořádně velké škody. Choroba postihuje především dobytek a ovce, což je dáno tím, že virus přenášejí tiplíci, druh mušek. Choroba byla zaznamenána i u koz, zde je ale její průběh mnohem méně dramatický než u jiných druhů. Očkování je možné provádět od roku 2000, podléhalo však přísným pravidlům, jelikož virem z očkovací látky se mohla nakazit i neočkovaná zvířata.

Nyní je zde však nová očkovací metoda, která toto riziko neobnáší, a tím umožňuje pružnější realizaci očkování. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jelikož ji považuji za správnou a vhodnou k ochraně našeho dobytka před epidemickými chorobami. Požadovaná pružnost zemědělcům umožní svůj dobytek chránit.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) Již několik let se vyskytují opakované epidemie katarální horečky ovcí, zejména v severní Evropě. Tato zvířecí epidemie postihuje přežvýkavce, jako je skot, ovce a kozy. Pro dobytek i zemědělce mívá velmi závažné následky. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť jejím cílem je zavedení inovativní vakcíny, která na rozdíl od té předcházející neobnáší riziko, že budou očkováním nakažena zdravá zvířata.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Návrh Komise ohledně očkování proti katarální horečce ovcí, který tento zpráva zdokonaluje, zvyšuje pružnost právní úpravy očkování proti katarální horečce ovcí, zejména tím, že umožňuje použití inaktivovaných vakcín mimo oblasti podléhající omezením pohybu zvířat. Tato nová pravidla členským státům pomohou vakcíny účinněji využívat k tlumení katarální horečky ovcí a snížení zátěže zemědělského sektoru, již tato choroba představuje. Od roku 2004 si totiž opatření k omezení mobility a možnosti uvádění na trh vyžádala výrazná omezení dotčených produktů, která zasáhla běžné obchodní kanály v oblasti podléhající omezením a producentům způsobila zvýšené náklady. Z tohoto důvodu jsem hlasovala pro zprávu o očkování proti katarální horečce ovcí.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro. Katarální horečka ovcí postihuje přežvýkavce, jako je skot, ovce a kozy. Od počátku tisíciletí se v řadě členských států, včetně střední a severní Evropy, objevilo několik epidemických vln této choroby, které znamenaly značné ztráty ve smyslu nemocnosti a úmrtnosti zvířat a narušení obchodu s živými zvířaty. Směrnice Rady 2000/75/ES ze dne 20. listopadu 2000, stanoví zvláštní ustanovení týkající se tlumení a vymýcení katarální horečky ovcí, zejména pravidla pro očkování. Tato pravidla odpovídala použití vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, což byla před deseti lety, kdy směrnice vznikala, jediná očkovací látka na trhu. Tyto očkovací látky mohou přinést nežádoucí šíření očkovaného viru na neočkovaná zvířata. Z toho důvodu povoluje směrnice 2000/75/ES očkování jen ve speciálně vymezených oblastech, v nichž se tato choroba již vyskytla a které podléhají omezení pohybu zvířat. V posledních letech se však objevily nové inaktivované vakcíny. Tyto inaktivované vakcíny na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami nepředstavují riziko nežádoucího šíření viru z očkovací látky a lze je tedy bezpečně použít i mimo území podléhající omezením pohybu zvířat.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Pro zajištění účinnějšího boje proti katarální horečce ovcí a zmírnění zátěže, již tato choroba představuje pro zemědělství, je nutné aktualizovat platnou právní úpravu očkování. Cílem zprávy, o níž dnes hlasujeme, je zvýšit pružnost platné právní úpravy a umožnit použití inaktivovaných vakcín. Ty lze úspěšně používat mimo oblasti podléhající omezení pohybu zvířat. Návrh je v souladu s novou strategií Evropské unie v oblasti zdraví zvířat (2007–2013) „Prevence je lepší než léčba“, jelikož obsahuje jak pružnější přístup k očkování, tak zlepšení současných opatření pro boj proti hlavním zvířecím chorobám.

 
  
MPphoto
 
 

  Brian Simpson (S&D), písemně. – Delegace britských socialistů z celého srdce podporuje zprávu, jejímž cílem je změnit směrnici 2000/75/ES tak, aby bylo možné používat inaktivované vakcíny proti katarální horečce ovcí i mimo oblasti podléhající omezení pohybu zvířat. Nový právní předpis poprvé zavádí použití nové očkovací látky proti katarální horečce ovcí, která využívá vědeckého pokroku, k němuž došlo od vstupu předchozí právní úpravy v platnost. Nová očkovací látka bude „inaktivovaná“ injekce, která utiší obavy zemědělců z tradičních živých očkovacích látek. Delegace britských socialistů oceňuje, že EU tuto novou právní úpravu, která je pro zemědělce ve Spojeném království skutečným přínosem, zavedla. Uklidňuje zemědělce, kteří se této smrtelné choroby a doposud užívané očkovací látky obávají, jelikož s teplým počasím se sezóna katarální horečky ovcí blíží. Zemědělci budou mít nyní k dispozici novou a bezpečnější vakcínu i větší pravomoc rozhodovat o vlastním očkovacím programu. Až dosud by zemědělci v případě, že by Spojené království bylo prohlášeno za území nezasažené katarální horečkou ovcí, právo očkovat svá zvířata pozbyli. Ovšem podle nové právní úpravy mohou pro klid své mysli očkovat i nadále a současně využívat jednodušších vývozních podmínek.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která pomůže v boji proti katarální horečce ovcí na území EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro změnu právní úpravy očkování proti katarální horečce ovcí, aby bylo možné používat účinější vakcíny a zmírnit byrokratickou zátěž zemědělců. Nová právní úprava přinese zemědělcům v celé Evropě a obzvláště ve Walesu velké výhody. Spojené království bude označeno za území nezasažené katarální horečkou ovcí, zemědělci však budou moci i tak svá zvířata proti této smrtelné chorobě očkovat. Zemědělci budou mít větší pravomoci, aby v otázkách očkování rozhodli sami, což je pro zemědělství ve Walesu vítaným impulsem, a bude možné dobytek vyvážet bez současných omezení.

 
  
  

Návrh usnesení RC-B7-0236/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Jsem pro toto usnesení, jelikož jeho hlavním cílem je zajistit maximální možnou míru ochrany obyvatel po katastrofách, jako je ta, která nedávno postihla Japonsko. Technickým aspektům bezpečného zachycování energie by měla být věnována velká pozornost, neboť taková situace, jako je ta, v níž se v současnosti nacházíme, může mít kromě svého materiálního důsledku ještě mnohem závažnější důsledek pro lidské zdraví i životní prostředí.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. (LT) Hlasovala jsem proti usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Hlasovala jsem proti tomuto usnesení proto, že v hlasování o pátém pododstavci většina Evropského parlamentu schválila jeho druhou část, která požaduje moratorium na vývoj jaderné energie a výstavbu nových jaderných elektráren v Evropské unii.

Toto ustanovení bylo přijato navzdory tomu, že moje skupina – skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů – hlasovala proti němu. Jelikož jsme v této důležité otázce prohráli, nemohla jsem pro usnesení hlasovat. Z toho důvodu jsem hlasovala proti, jelikož v opačném případě bych hlasovala proti energetické strategii mé vlastní země – Litvy –, jejímž hlavím cílem je energetická nezávislost. Litva se již několik let chystá na výstavbu nové jaderné elektrárny, má již za sebou několikaleté přípravy.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Angelilli (PPE), písemně.(IT) Havárie jaderné elektrárny Fukušima má četné dozvuky v politickém životě Evropy. První poučení, které si EU z této japonské katastrofy vzala, bylo přijmout neprodlená opatření ke zpřísnění bezpečnostních kontrol v jaderných elektrárnách v podobě zátěžových testů. Každá jaderná elektrárna, ať už na území Evropy či mimo něj, má potenciál zbraně hromadného ničení. Jsem si jista, že nikdo z nás by nechtěl znovu zažít černobylskou katastrofu, k níž došlo 26. dubna 1986.

Druhým poučením je, že věda a technologie mohou projít ohromným vývojem ve všech oblastech, vždy však musí počítat s největším omezením, jímž je příroda a její nepředvídatelnost. A právě kvůli událostem, které člověk nemůže ovlivnit, bychom měli diverzifikovat své zdroje energie, zejména snahou o zpřístupnění obnovitelných zdrojů energie.

Pokud by však jako zdroj energie měla být zvolena jaderná energie, lidé by měli být nejprve informováni o nákladech, přínosech a o důsledcích takového rozhodnutí. Nesmíme zapomínat na to, že se taková volba technologie musí opírat o široký společenský konsenzus a že je nutné naslouchat názoru občanů a respektovat jej.

 
  
MPphoto
 
 

  Pino Arlacchi (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti této zprávě, neboť má několik nedostatků, počínaje jejím přístupem k jaderné otázce. Po japonské tragédii již není možné zabývat jadernou otázkou jen z pohledu bezpečnosti. Tato zpráva má v názvu „poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku“ – zde však není žádné zvláštní poučení, kromě potvrzení toho, že je prakticky nemožné mít pod kontrolou rizika a důsledky velké jaderné katastrofy. Usnesení o této problematice nelze soustředit jen na otázku jaderné bezpečnosti, aniž byla věnována pozornost té nejdůležitější záruce jaderné bezpečnosti, totiž strategii ústupu od jaderné energie jako takové.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně.(FR) Na jadernou havárii v Japonsku musíme reagovat. To však neznamená, že bychom měli přijímat ukvapené závěry. Musíme klidně a objektivně diskutovat o stavu jaderné energie v Evropě a o tom, jak zajistit maximální bezpečnost. Proto podporuji záměr, aby evropské jaderné elektrárny procházely rozsáhlými zátěžovámi testy, který byl uveden ve společném usnesení. Co se týče širší otázky jaderných zdrojů v Evropě, dovolte mi připomenout, že nesmíme zapomínat na cíl 20% snížení emisí CO2 do roku 2020 ani na ochranu energetické nezávislosti EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Třebaže v průběhu hlasování nebyly přijaty všechny pozměňovací návrhy, které skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu předložila, hlasoval jsem pro usnesení. Text usnesení zahrnuje mimořádně důležitá ustanovení o jaderných elektrárnách, které mají být vybudovány v oblasti Kaliningradu a v Bělorusku. Usnesení konstatuje, že se uvedená výstavba potýká se zásadními problémy s dodržením standardů jaderné bezpečnosti a se splněním příslušných povinností v souladu s mezinárodními úmluvami. Tyto problémy se netýkají jen Litvy, která s Běloruskem a oblastí Kaliningradu sousedí, nýbrž celé Evropy. Dokument dále obsahuje důležité návrhy pro zajištění souladu s nejpřísnějšími požadavky na jadernou bezpečnost a provedení komplexního testování jaderných elektráren, které již v EU fungují, aby bylo možné posoudit skutečný bezpečnostní stav těchto elektráren.

 
  
MPphoto
 
 

  Ivo Belet (PPE) , písemně. – (NL) Reakce EU na katastrofu v Japonsku byla správná: reagovali jsme rychle a bez paniky. Bezprostředně jsme zajistili možnost důkladného vyšetřování pod evropským dohledem. Zásadní je, 1. Aby zátěžové testy prováděli nezávislí odborníci a 2. aby následná opatření beze zbytku vycházela z výsledků testů. To znamená, že jaderné elektrárny, které normy nesplňují ani se jejich splnění neblíží, by měly být uzavřeny. Není pochyb o tom, že jaderné elektrárny kdekoli v Evropě, i mimo EU, by měly procházet stejnými nezávislými testy zaštítěnými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Každý stát, který se na testování odmítne podílet, si na mezinárodní scéně i z hlediska mezinárodního obchodu vyslouží zavržení. Jaderná energie je a bude přechodovou technologií, technologií, u níž budeme bohužel muset ještě několik desetiletí zůstat. Přesto však budeme muset nově investovat tak, abychom naplnili své energetické potřeby a současně konsolidovali své cíle v oblasti klimatu. Do té doby musíme učinit maximum, abychom snížili riziko nehod na úroveň blížící se nule.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Projaderná lobby má před sebou ještě dlouhou budoucnost! Není nutné rozebírat okolnosti tohoto usnesení, které jsou zcela zřejmé. Přesto Evropský parlament stanovisko k jaderné energii nepřijal. To je opravdová škoda. Jeho obsahem bylo několik jasně vymezených problémů: moratorium na výstavbu nových jaderných elektráren, provedení nezávislých zátěžových testů, rozvoj obnovitelných forem energie a činnost v klíčové oblasti energetické účinnosti. Jenže původně dobré záměry společného usnesení byly vzápětí rozmetány na kusy. Každá z parlamentních skupin zvolila jiné stanovisko (pro nebo proti), ve výsledku tak nebylo možné tento návrh, který nemá nic společného s politikou, odhlasovat. Aby bylo jasno: očekával jsem od Evropského parlamentu mnohem více. Je vidět, že projaderná lobby má před sebou světlou budoucnost a že mnozí poslanci Evropského parlamentu stále nepochopili, jaké názory a pocity má ve vztahu k této problematice veřejnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Březina (PPE), písemně. (CS) Mrzí mě, že EP dnes neschválil kompromisní podobu rezoluce o jaderné bezpečnosti v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Považuji za ostudu, že EP není schopen nabídnout veřejnosti svůj názor na jadernou energetiku. Důsledkem této nejednoty může být i to, že v nadcházejících jednáních evropských orgánů o podobě zátěžových testů elektráren bude EP tahat za kratší konec. Zelení a socialisté se evidentně nesmířili s tím, že neprošly jejich návrhy na ukončení využívání jaderné energie nebo na uzavření jaderných elektráren postavených před rokem 1980.

 
  
MPphoto
 
 

  Françoise Castex (S&D), písemně.(FR) Hlasovala jsem proti tomuto společnému návrhu usnesení. Kompromisní usnesení bylo dobrým výchozím bodem a já jsem podpořila pozměňovací návrhy směřující k pečlivě naplánovanému a připravenému odklonu od jádra, který by odrážel boj proti globálnímu oteplování. Hlasovala jsem rovněž pro návrhy požadující investice do výzkumu a inovací, které by podpořily úspory energie a výrazně navýšily počet forem obnovitelné energie. Ovšem výsledek hlasování – jeho nesoudržnost – mne přiměl hlasovat proti pozměněnému usnesení. Nyní je nutné o všech těchto tématech do hloubky diskutovat a provést přechod na jiné druhy energie v duchu solidarity, přičemž přitom musíme přihlížet k situaci ve všech členských státech.

 
  
MPphoto
 
 

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasování o tomto usnesení mne zklamalo. Předmětem dnešní rozpravy je poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Jsem však pevně přesvědčena, že nic takového jako bezpečná jaderná energie neexistuje a že zátěžové testy, které se tento rok uskuteční, nás jen rozptylují od toho, o co tu skutečně jde – aby z Evropy bylo místo, kde se energie získává z obnovitelných zdrojů. Z nedávných studií je patrné, že je technicky možné, aby do roku 2050 pocházelo 95 % našich dodávek energie z obnovitelných zdrojů, jako je vítr, příliv, vlny, slunce a biomasa. Maje toto na paměti a s ohledem na to, že v současnosti přijímáme dlouhodobá energetická rozhodnutí, bychom měli odstavit evropské jaderné elektrárny v příštích letech.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Mrzí mne, že se Parlament z událostí v Japonsku nijak nepoučil. I nadále popírá velká rizika, která využívání jaderné energie obnáší, což není ta nejlepší cesta, jak sloužit veřejnosti. Parlament na svém plenárním zasedání nedokázal usnesení přijmout – nepoučitelné spektrum skupin se navzájem vyblokovalo a odmítlo návrhy ostatních, aniž by dokázalo přijmout nějaké společné. Víc jsme se měli zaměřit na přeshraniční povahu rizik a důsledků těchto katastrof a na bezpečnost lidí. Jednoznačnými závěry mělo být zvýšení jaderné bezpečnosti, testování slabých míst, zastavení projektů šíření jádra v EU a účinnější investování do čisté energie a uchovávání energie. Zavírání očí nad tím, co se stalo v Japonsku, a předstírání, že se nic nestalo, je necitlivé a nebezpečné. Černobyl a Fukušima jen posílily požadavek větší transparentnosti a komplexnější informovanosti o rizicích a katastrofách.

 
  
MPphoto
 
 

  Brian Crowley (ALDE), písemně. – Chtěl bych do záznamu uvést, že jsem se nezúčastnil hlasování k jednotlivým bodům ani pozměňovacím návrhům společného usnesení. Pokud jde o mne, jsem dlouhodobým odpůrcem jádra, ovšem mám pocit, že tato diskuse byla oběma stranami jaderné pře zneužita k prezentaci krajních názorů, a to způsobilo, že Parlament nedokázal najít společnou řeč. Podle mého názoru musíme zajistit, aby všechna zařízení prošla kontrolou, což je předpokladem zajištění maximální ochrany těchto zařízení, a především bezpečnosti obyvatel v jejich okolí. V každém případě musíme udržitelným způsobem zabezpečit dodávky energie a máme příležitost hledat alternativní zdroje energie, které lze využívat a přitom pomáhat životnímu prostředí. Ideologická rozprava nám však nesmí bránit v tom, abychom se v tomto okamžiku snažili všemožnými cestami pomoci Japonskému lidu vzpamatovat se z této katastrofy. Proto jsem se závěrečného hlasování zdržel.

 
  
MPphoto
 
 

  Christine De Veyrac (PPE), písemně.(FR) Velmi mne mrzí, že je katastrofa, která postihla Japonsko, zneužívána k fanatickým cílům. Evropský parlament promarnil příležitost vyslat k členským státům a Evropské komisi silný vzkaz, jehož cílem by bylo zlepšit bezpečnost jaderných elektráren v Evropě a sousedních zemích, v prvé řadě provedením zátěžových testů. Na to se dnešní rozprava měla zaměřit, abychom mohli jménem veřejnosti zajistit, aby byla maximálně bezpečná forma energie, která je stále hlavní složkou energetického mixu mnoha evropských zemí – a i v nadcházejících letech jí bude, dokud ji nedokáže nahradit udržitelný, obnovitelný zdroj energie, který by nebyl emitentem CO2.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně.(PT) Jedenáctého března bylo Japonsko zasaženo masivním zemětřesením a následným tsunami – to zavinilo největší jadernou krizi v historii země, byla závažně poškozena struktura jaderné elektrárny Fukušima a od té doby bezprostředně hrozí, že propukne jaderná katastrofa obrovských rozměrů. Tyto události vyvolaly v Evropě mnohé reakce – komisař Oettinger si vyžádal mimořádné zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii, neměcká kancléřka se rozhodla o tři měsíce odložit rozhodnutí o prodloužení životnosti jaderných elektráren ve své zemi a rakouský ministr pro životní prostředí Berlakivich požaduje, aby byly evropské elektrárny podrobeny testům. Zásadní je, abychom se z katastrofy ve Fukušimě maximálně poučili, zejména pokud jde o bezpečnostní pravidla pro nové jaderné elektrárny v EU, a zajistili tak jejich bezpečnost, a tím i bezpečnost evropské veřejnosti. Ještě jednou bych rád této svízelné situace využil k vyjádření mé nejhlubší soustrasti a solidarity těm, které katastrofa v Japonsku postihla.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Problémy, které postihly fukušimskou jadernou elektrárnu, nastolily diskusi o energii z jaderné fúze, jelikož z tohoto zdroje pochází 30 % energie spotřebované v EU, přičemž v některých zemích tvoří domácí produkce až 80 %, například ve Francii, v některých zemích naopak jaderné elektrárny nemají, jako v Portugalsku a Rakousku. Z toho důvodu je nezbytné, aby EU prosazovala program testování bezpečnosti svých jaderných elektráren, zejména v podobě tzv. zátěžových testů. Takováto posouzení by se měla zakládat na modelu přísného a harmonizovaného hodnocení pokrývajícího všechny druhy případného rizika v pro Evropu realistickém scénáři, přičemž by měla být provedena do konce tohoto roku, a to nezávislým a koordinovaným způsobem, pro všechny stávající i plánované jaderné elektrárny v EU. V současnosti je jaderná energie v Evropě nezbytná pro zajištění dodávek energie s nízkými emisemi uhlíku. Musíme se však orientovat na větší energetickou účinnost a nárůst obnovitelných energií. Komise a členské státy by měly investovat do modernizace a rozšiřování evropské infrastruktury v oblasti energetiky a rovněž do provázání sítí tak, aby byla zajištěna spolehlivá dodávka energie.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto usnesení se zabývá důležitými oblastmi, a to zajištěním bezpečnosti jaderných zařízení a všemožnými způsoby předcházení riziku nehod, a zároveň požaduje, aby členské státy uvalily moratorium na budování nových jaderných reaktorů a na jejich uvádění do provozu, přinejmenším do doby, než budou provedeny a vyhodnoceny zátěžové testy. Musíme však zajistit, aby se z tragédie, která se v Japonsku odehrála, nestala příležitost pro prohloubení lobbingu či k tomu, aby došlo k pokroku, který bude muset být v budoucnu zvrácen. Je třeba brát situaci vážně a musíme se z této zkušenosti poučit a pojmenovat selhání a nedostatky při výstavbě a provozu elektráren, které by mohly zavinit nehody v jiných elektrárnách. K těmto zkušenostem je rovněž nutné přihlédnout v souvislosti s budoucím energetickým vývojem.

Na příslušném hodnocení se musejí podílet odborníci ze specializovaných orgánů členských států i Mezinárodní agentury pro atomovou energii a zachovat si přitom svou úlohu, autoritu, autonomii a nezávislost. Doporučení by v této oblasti měla jako technický, autonomní a nezávislý orgán vyslovovat Mezinárodní agentura pro atomovou energii za náležité podpory EU, nikoli naopak. Je politováníhodné, že je toto usnesení zneužíváno jako záminka k záchraně takzvané společné energetické politiky a jejích cílů spočívajících v liberalizaci energetického odvětví.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Tento návrh usnesení nebyl příliš kvalitní. Proto byl zamítnut, ačkoli obsahoval určité pozitivní aspekty; z tohoto důvodu jsem se zdržela hlasování.

Zajištění bezpečnosti jaderných zařízení a všemožné předcházení riziku nehod jsou důležité oblasti, jimiž se toto usnesení zabývá a požaduje, aby členské státy uvalily moratorium na budování nových jaderných reaktorů a na jejich uvádění do provozu, přinejmenším do doby, než budou provedeny a vyhodnoceny zátěžové testy.

Musíme však zajistit, aby tragédie, která Japonsko postihla, nesloužila jako odrazový můstek pro skupiny s ekonomickými zájmy k otevření nových cest na úkor zájmů a bezpečnosti veřejnosti.

Naopak je důležité pojmenovat selhání a nedostatky při výstavbě a provozu elektráren, které by mohly zavinit nehody v jiných elektrárnách. Na tomto hodnocení by se měli podílet odborníci ze specializovaných orgánů členských států i Mezinárodní agentury pro atomovou energii a zachovat si přitom svou úlohu, autoritu, autonomii a nezávislost. Je třeba brát poučení vážně a výsledky analýzy této události zohlednit v budoucím vývoji v oblasti energetiky. Nesouhlasíme se zásahy do energetické politiky členských států či třetích zemí. Doporučení by v této oblasti měla jako technický, autonomní a nezávislý orgán vyslovovat Mezinárodní agentura pro atomovou energii za náležité podpory EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. (SK) Japonsko čelí největší katastrofě od konce druhé světové války. Vrchlní představitelé této země označili ničivé zemětřesení spojené s přívalovými vlnami tsunami a následnou jadernou hrozbu za nejhorší krizi od okamžiku, kdy americké bojové jednotky shodily jaderné bomby na města Hirošima a Nagasaki. Přírodní živel má na svědomí obrovské a nenahraditelné škody především na lidských životech a majetku. Hrozbou však zůstává především situace v jaderné elektrárně Fukušima. Ve snaze vyhnout se podobným hrozbám v budoucnosti by bylo vhodné zvážit provedení tzv. zátěžových testů v jaderných elektrárnách na území členských států EU. Ty by měly prokázat, do jaké míry jsou elektrárny schopné podobným katastrofám odolávat. Podobná situace jako v Japonsku může nastat kdekoli v Evropě. I proto je žádoucí přísnější sledování bezpečnostních systémů jaderných elektráren, posílení jejich slabých stránek a odstranění případných nedostatků. Hledání řešení jaderné problematiky – ať už snaha o zvyšování její bezpečnosti, nebo úplné odstavení – jsou v zájmu – záleží na zájmu a také možnostech jednotlivých zemí. Neobejdeme se však ani bez spolupráce na evropské úrovni. Ačkoli Evropě sice nehrozí přívalové vlny tsunami, v 21. století jsou hrozbou například teroristické útoky, útoky počítačových hackerů na systémy jaderných elektráren a podobně. A je z pohledu bezpečnosti velkým otazníkem, do jaké míry dokážou elektrárny těmto potenciálním hrozbám čelit.

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Gierek (S&D), písemně.(PL) Toto usnesení jsem nepodpořil – především proto, že nepřinese nic pozitivního, kromě zákazů, omezení a obecné averze k jaderné technologii. Zadruhé nenabízí jakýmkoliv způsobem řešení zcela nové situace, v níž se nachází energetická politika jako celek. Například body 19, 20 a 21 mohly přinést nové myšlenky a směry ve smyslu integrovaného přemýšlení o energetické účinnosti, zejména účinnosti při využívání energie z primárních zdrojů, kterých máme největší zásoby, obzvláště fosilních paliv. Zatřetí si radikální názory, které jsou zde uvedeny, žádají celostátní referendum, které se v mé zemi uskuteční z iniciativy levicových stran. Možná by takové referendum mohlo proběhnout na úrovni EU. Začtvrté, má země byla vinou dosavadní zmatečné právní úpravy v EU nucena zastavit velké investice do uhelných elektráren a nyní ta samá lobby říká, že musíme zastavit investice do jaderné technologie. Co nám pak zbyde? Usnesení směřuje výhradně k energii z obnovitelných zdrojů. V mé zemi by celková kapacita těchto zdrojů pokryla 13 %, přinejlepším 20 % nezbytných potřeb. Ve Švédsku snad může být situace jiná díky velkým zásobám vodní energie, v Polsku však nikoli. Fukušimské události nás nutí od základů současnou energetickou politiku Evropské unie přehodnotit.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Rozrušení, které v některých politických skupinách po fukušimské jaderné havárii zavládlo, jelikož doufaly, že z této situace získají politické body, je nepřijatelné. Nepamatuji si, že by komunisté po černobylské katastrofě v roce 1986 byli tak útoční. Je to tak: pokud jde o jadernou energii, nic takového jako „nulové riziko“ neexistuje. Nic takového jako nulové riziko v životě neexistuje, tečka. Musíme jen učinit vše, co je v našich silách, abychom riziko minimalizovali. V současné chvíli však nemáme žádnou důvěryhodnou alternativu. Nátlak na členské státy, aby tento zdroj energie neprodleně opustily, přestaly stavět nové elektrárny a odstavily ty stávající, je zcela v rozporu s rozhodným odmítáním fosilní energie pod záminkou, že její využití přispívá ke globálnímu oteplování.

Energie z jádra nebo fosilních paliv? Můžete si vybrat jednu nebo druhou, obou se však zbavit nemůžete. Ani vodní energie ani dnešní alternativní zdroje energie nejsou schopny naše potřeby energetických dodávek pokrýt. Tyto země, které přestaly jadernou energii využívat – což jim nebrání kázat ostatním –, jsou nakonec velmi rády, že jejich sousedé, od nichž energii čerpají, se nerozhodli stejně jako ony! Přestaňme s tím pokrytectvím.

 
  
MPphoto
 
 

  Estelle Grelier (S&D), písemně.(FR) Parlamentní usnesení o poučení, které by mělo být přijato v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, obsahuje některé velmi pozitivní body týkající se bezpečnosti jaderných elektráren, například doporučuje provést zátěžové testy koordinované na úrovni EU nezávislými orgány pracujícími v souladu s těmi nejpřísnějšími normami a zcela transparentně. Navíc jsem, stejně jako všichni zástupci francouzských socialistů, i já podpořila pozměňovací návrhy směřující k pečlivě naplánovanému a připravenému odklonu od jádra, který by odrážel boj proti globálnímu oteplování. Odklon od jádra musí jít ruku v ruce s navýšením investic do výzkumu a inovací s cílem snížit naši energetickou závislost a zvýšit počet forem obnovitelné energie v energetickém mixu členských států EU. Hlasovala jsem nicméně proti návrhu usnesení jako celku, jelikož to byl pouhý přehled názorů shrnutých do nesoudržného textu. Po tak katastrofálních událostech, jako je havárie ve Fukušimě, si tak citlivá otázka, jako jaderná energie, žádá víc, než narychlo poskládané usnesení. Zorganizování skutečně konstruktivní rozpravy, která by se zabývala všemi souvisejícími otázkami a ve které by každý mohl vyslovit svůj názor, si vyžádá určitý čas.

 
  
MPphoto
 
 

  Mathieu Grosch (PPE), písemně. (DE) Toto usnesení se nemůže dopodrobna zabývat vším, co s diskusí o jaderné energii souvisí.

Jsem však i nadále přesvědčen, že se musíme snažit o postupné opuštění tohoto zdroje energie a o rozsáhlejší využívání obnovitelné energie.

Pozměňovací návrh 10 dále navrhuje, aby se na všech rozhodnutích týkajících se jaderných elektráren v hraničních oblastech podílely místní a regionální orgány na obou stranách hranice.

Tento pozměňovací návrh nebyl přijat. Některé aspekty v usnesení jsou sice skutečně pozitivní, pro mne však byl určující pozměňovací návrh číslo 10. To je důvod, proč jsem se rozhodl usnesení dále nepodporovat a zdržel jsem se hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Jsem ráda, že Evropský parlament toto usnesení odmítl.

Poučení, které si musíme ze situace po Fukušimě vzít, spočívá v doporučení zátěžových testů, zakotvení nových společných bezpečnostních norem v EU a ochraně proti všem myslitelným scénářům.

Ovšem zavední moratoria na nové jaderné elektrárny po dobu, než budou v EU provedeny zátěžové testy, je nepřijatelné. Zabrání to rozvoji mnohem bezpečnějších elektráren nové generace.

Neměli bychom se tedy snažit stanovit, jestli je třeba zpochybnit samotnou podstatu tohoto typu energie, ani podléhat idealistickým zpátečnickým hodnotám těch, kteří by jej rádi zakázali.

Opuštění jaderné energie znamená podporu vysoce znečišťujících uhelných elektráren; znamená to návrat do náruče ropných společností, nejistých cen ropy a vysokého rizika oslabení ekonomiky; zkrátka je to konec naší energetické nezávislosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberto Gualtieri (S&D), písemně.(IT) Hlasovala jsem proti společnému usnesení, jelikož sněmovna zamítla dva klíčové návrhy, které předložila skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu a týkaly se rozvoje střednědobých a dlouhodobých strategií pro postupný odklon od jádra a definice závazných cílů obnovitelných energií.

Skutečnost, že tato sněmovna celé usnesení odmítla, jen zdůrazňuje to, že jaderná problematika se již netýká jen naší větší bezpečnosti. Nyní je třeba, abychom začali skutečně vážně přemýšlet o energetické otázce a investicích do obnovitelných zdrojů. Tragické události v Japonsku nám ukázaly, jak důležité je o jaderné energii důkladně diskutovat. V tomto smyslu je hlasování Evropského parlamentu prvním krokem ke změně orientace při volbě energetické politiky na evropské i mezinárodní úrovni.

 
  
MPphoto
 
 

  Carl Haglund, Marit Paulsen, Olle Schmidt a Cecilia Wikström (ALDE), písemně. (SV) Katastrofa v Japonsku probudila obavy lidí o jadernou bezpečnost. V usnesení skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) jsme zdůraznili, že chceme, aby navrhované zátěžové testy byly pro členské státy povinné a aby testy mohli provádět nezávislí odborníci, přičemž tyto testy musí být transparentní.

Zdrželi jsme se hlasování o společném usnesení, jelikož toto usnesení obsahovalo i moratorium na rozvoj jaderných reaktorů po dobu, než budou provedeny zátěžové testy.

Veškeré problémy jsou v prvé řadě spjaty se staršími reaktory se starší technologií, nikoli s novými jadernými reaktory s novou technologií. Nechceme zakazovat rozvoj nové technologie, která by měla přispět k naplnění cíle EU snížit emise oxidu uhličitého.

Jsme proti zákazu samotné myšlenky jaderné energie. Po katastrofě v Černobylu v roce 1986 zavedlo Švédsko pravidla, podle nichž bylo nezákonné připravovat výstavbu jaderných elektráren.

Dále jsme přesvědčeni, že by Finsko a Švédsko mělo investovat do výzkumu jaderné energie a zaujmout vedoucí postavení při vývoji jaderných reaktorů nové generace.

Závěr, který lze vyvodit z japonské katastrofy, zní, že bychom neměli jaderné elektrárny používat tolik let. Tuto katastrofu lze vnímat spíše jako inspiraci k výstavbě nových jaderných reaktorů.

 
  
MPphoto
 
 

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. (LV) Hlasovala jsem pro přijetí tohoto usnesení a lituji, že se na jediném návrhu usnesení o tomto vysoce aktuálním tématu Parlament nedokázal shodnout. Jsem přesvědčena, že jaderná energie musí zůstat důležitým a bezpečným zdrojem evropské energie. Podporuji požadavek na provádění komplexních zátěžových testů, a to ve všech stávajících i plánovaných jaderných elektrárnách, přičemž pozitivní výsledek takových testů musí být podmínkou jejich setrvání v provozu. Sdílím obavy vyjádřené v tomto návrhu usnesení, že rozvoj nových jaderných projektů v oblasti Běloruska a Ruska (oblast Kaliningradu) vyvolává velké pochybnosti ohledně naplnění norem jaderné bezpečnosti a vyhovění veškerým požadavkům mezinárodních úmluv; Evropané, členské státy a Evropská komise musí na tyto obavy reagovat v duchu solidarity. Proto musí naše Unie zajistit, aby se tyto zátěžové testy a normy, které budou definovány, následně aplikovaly nejen na území EU, ale i ve vztahu k jaderným elektrárnám, které již byly postaveny či jsou plánovány v sousedních zemích Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Po jaderné havárii v Japonsku tisíce lidí zemřely či beze stopy zmizely. Vznikly rovněž značné materiální škody a havárie bude mít dlouhodobé dopady na lidské zdraví. Následky Černobylu stále pociťujeme i nyní a proto dnes musíme náš přístup k jaderné bezpečnosti v EU i okolním světě přehodnotit. Co se týče zlepšení jaderných projektů v Bělorusku a Kaliningradu, panují zde obrovské problémy ohledně norem jaderné bezpečnosti a dodržení příslušných podmínek stanovených mezinárodními úmluvami, neboť tyto problémy nejsou jen záležitostí členských států, které s těmito regiony hraničí, ale i zbytku Evropy, a subjekty EU a Evropská komise musejí spolupracovat v souladu se zásadou subsidiarity. Usnesení o strategii Evropské unie pro region Baltského moře a roli makroregionů v budoucí politice soudržnosti uvádí, že s ohledem na plánovaný rozvoj jaderné energie v regionu Baltského moře musí členské státy EU dodržet nejpřísnější bezpečnostní a environmentální normy a Evropská komise musí sledovat a kontrolovat, jestli státy sousedící s EU na jejích vnějších hranicích zastávají stejný přístup a zda postupují v souladu s mezinárodními úmluvami. Jaderné elektrárny, které jsou v současnosti blízko vnějších hranic EU budovány, musí splňovat mezinárodní normy jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Na důležitosti nyní nabyly energetická účinnost a úspory energie, obnovitelná a udržitelná energie a vytvoření celoevropské energetické sítě. Navíc je důležité mít inteligentní energetickou síť, která dokáže pracovat s energií pocházející z decentralizovaných dodávek elektřiny.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně.(IT) Závažná nehoda, k níž došlo v jaderné elektrárně Fukušima Daiichi 11. března 2011 vinou zemětřesení a následného tsunami, přinesla škody a dlouhodobé důsledky pro zdraví v podobě znečištěného životního prostředí. V návaznosti na varování Mezinárodní agentury pro atomovou energii ohledně nyní zastaralých jaderných elektráren je zjevně nutné definovat opatření k posouzení bezpečnostního stavu elektráren. Klíčový význam má spolupráce a koordinace mezi členskými státy, neboť takové krize mívají dopad nejen na dotčenou zemi, ale i na širší úrovni. Nedávné události ukazují, že Evropa musí přijmout řadu přísných opatření pro posouzení existující úrovně bezpečnosti, aby dokázala katastrofám takového rozsahu předcházet. Rozvoj nových jaderných elektráren v Bělorusku a Rusku vyžaduje, aby Komise jednala aktivně a zahájila s těmito zeměmi dialog s cílem zajistit bezpečnost nejen ve svých sousedních zemích, nýbrž i v Evropě samé.

 
  
MPphoto
 
 

  Jörg Leichtfried (S&D), písemně. (DE) V zásadě toto usnesení podporuji, neboť vyžaduje, abychom učinili první krok na cestě směrem k odklonu od jádra v celé Evropské unii. Avšak pokud jde o věcnou stránku usnesení, rád bych podotkl, že se, jedná o příliš pomalý a příliš zdrženlivý postup, což není pro usnesení tohoto typu obvyklé. Nakonec převažuje zásada nejmenšího společného jmenovatele, což z dlouhodobého hlediska nelze považovat za uspokojivé. Jediným správným řešením by bylo úplné vyřazení jaderné energie v celé Evropské unii, a to v co nejkratší době. Udělám pro to vše, co bude v mých silách.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně.(PL) V dubnu jsme hlasovali o společném usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, jelikož kromě zákazů a moratoria na rozvoj jaderné energie a návrhu na postupné vyřazení jaderné energie (které je nereálné), neobsahuje nic pozitivního ani nenabízí řešení pro budoucnost energetického průmyslu obecně. Situace po tragédii ve Fukušimě zcela změnila filozofii přístupu k budoucí produkci energie v Evropě i Polsku. Energetický průmysl naší země, který je z 95 % založen na uhlí, již utrpěl v důsledku přijetí klimatického a energetického balíčku. Zastaveny byly rovněž investice do výstavby dvou jaderných elektráren. Usnesení jen podtrhuje význam energie vyráběné z obnovitelných zdrojů, které v Polsku pokryjí pouhých 13 %, v nejlepším případě 20 %, našich potřeb. Navíc referendum o odvětví jaderné energie, které navrhuje levice, se v Polsku teprve bude konat, závěry tohoto rezolutního usnesení jsou tedy předčasné. Těší mne, že většina hlasovala proti usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. (RO) Domnívám se, že se musíme vyvarovat ukvapených dalekosáhlých politických rozhodnutí o postavení jaderné energie v rámci energetického mixu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Důležité je, abychom měli jasný přehled o tom, co se v jaderné elektrárně Fukušima stalo, vycházející z přesných údajů. Nesmíme zapomínat na výhody jaderné energie, která produkuje méně emisí oxidu uhličitého, zahrnuje relativně malé náklady a zajišťuje energetickou nezávislost. Až dosud byla jaderná energie ze statistického pohledu tou nejbezpečnější formou energie, neboť nehody v této oblasti si ve strovnání s jinými zdroji energie (například plynem a ropou) vyžádaly nejméně obětí. Dále je nutné respektovat rozhodnutí členských států definující složení jejich energetického mixu. Jaderná energie má důležitou roli pro dosažení cílů Evropské unie stanovených ve strategii Evropa 2020 a energetické strategii pro toto desetiletí.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian-Jean Marinescu (PPE) , písemně. (RO) Hlasoval jsem proti usnesení o jaderné bezpečnosti v Evropě po jaderné havárii ve Fukušimě. Důvodem, který mne k tomu vedl, je požadavek uvedený v usnesení, aby bylo přijato moratorium na výstavbu nových jaderných elektráren. Domnívám se, že produkce jaderné energie v bezpečných podmínkách má mimořádný význam. Souhlasím s prováděním zátěžových testů. Uvalení moratoria na blíže neurčenou dobu však považuji za nepřiměřené. Toto období může mít zásadní dopad na jaderné elektrárny, které jsou v současnosti ve výstavbě, obzvláště co se týče jejich financování. Struktura energetického mixu závisí na rozhodnutí členských států. Proto si myslím, že takové rozhodnutí nelze na úrovni EU přijmout.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, jelikož výsledkem přijatých pozměňovacích návrhů byl text, který nevěnuje dostatečnou pozornost otázkám jaderné bezpečnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Katastrofa ve Fukušimě planetě Zemi ukazuje, že jaderná energie bez rizika neexistuje. Riziko, které jádro pro lidstvo představuje, je zcela neudržitelné, stejně tak je vysoce rizkový odpad z jaderných elektráren. Proto musíme více pracovat na zajištění bezpečnosti a zlepšit bezpečnostní testování. Tato dvě kritéria by měla být minimální podmínkou pro dosažení shody.

Nebyla dosud zaručena žádná úniková strategie v souvislosti se současnými změnami energetické politiky, která se potřebuje posunout k nalézání alternativ, a vyřazování umožní postupně jaderný průmysl v Evropě opustit. Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, neboť se domnívám, že není žádná z uvedených podmínek garantovaná.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně.(FR) Katastrofa ve Fukušimě světu ukazuje, že jaderná energie bez rizika neexistuje. Jaderná energie je pro lidstvo nepřijatelným rizikem. Musíme tudíž jít dál, než je vyšší bezpečnost a bezpečnostní testy. Musíme vypracovat evropský plán pro odklon od jádra. Vyřazení jaderné energie si žádá čas. Další odkládání příprav je zločinem proti lidskosti. Toto usnesení nepodpořím, jestliže jsou pozměňovací návrhy požadující vyřazení jaderné energie zamítnuty.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Tento návrh usnesení o jaderné bezpečnosti v Evropě byl více než nezbytný. Zabývá se veškerými riziky, která jaderná energie obnáší, a já doufám, že bude impulsem k obecnému přehodnocení využívání jaderné energie v Evropě. Četné pozměňovací návrhy předložené skupinou Zelených / Evropské svobodné aliance byly nezbytné proto, abychom zajistili přímé řešení řady rizik, jež existují, a požadovali urychlený odklon od používání jaderné energie.

Jsem přesvědčen, že se lidem nikdy nepodaří dostat rizika představovaná jadernými elektrárnami zcela pod kontrolu, proto jsem zastáncem tohoto urychleného odstavení a podpořil jsem související pozměňovací návrhy. Jelikož je návrh usnesení v každém případě krokem tímto směrem, hlasoval jsem pro něj.

 
  
MPphoto
 
 

  Vital Moreira (S&D), písemně. (PT) Při hlasování o usnesení o bezpečnosti jaderné energie v návaznosti na havárii ve Fukušimě jsem hlasoval proti pozměňovacímu návrhu týkajícímu se cílů snížení CO2, a to ze tří důvodů: a) tato otázka nesouvisí s jadernou bezpečností; b) stanovené cíle nepřiměřeně upřednostňují úlohu EU při jednostranném snižování CO2; c) tak ambiciózní – a vpravdě nereálné – snížení CO2 by bylo přijatelné jedině ve spojení s dovozní daní z CO2, která by mohla závažně poškodit konkurenceschopnost evropského průmyslu a vést evropské společnosti k přemístění produkce do zemí, kde nejsou emise CO2 omezeny, což by mělo závažné dopady na hospodářství a zaměstnanost v EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. (RO) Hlasoval jsem proti usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, a to z následujících důvodů: nejméně sedm z předložených pozměnovacích návrhů je vědecky nereálných; mnohé části textu jsou jen prázdná slova bez reálného obsahu a ty, které hovoří proti jaderné energii, neukazují žádná alternativní řešení. V neposlední řadě musím podotknout, že lituji, že Evropský parlament nezaujal v této věci stanovisko. Ovšem stanovisko, které bude přijato, musí být vyvážené, pragmatické a vycházet z vědecky podložených faktů a reálných řešení.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) Je nejvyšší čas přehodnotit využívání jaderné energie v Evropě. Musíme začít jednat, odstavit nebezpečné reaktory a ve střednědobém horizontu nalézt řešení, jak jadernou energii opustit úplně. Musíme jednou provždy vyvrátit falešnou představu, že člověk má rizika jaderné energie pod kontrolou. Proto jsem hlasoval pro přijetí tohoto návrhu usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně.(IT) Hlasoval jsem pro usnesení o jaderné bezpečnosti, neboť po nedávných událostech v Japonsku si nemůžeme dovolit přistupovat k tomuto tématu jinak než odpovědně a na základě objektivních kritérií. Považuji za nezbytné, aby Evropa přezkoumala svá pravidla pro bezpečnost jaderných elektráren a zajistila tak absolutní bezpečnost, kterou lze ověřit zátěžovými testy, které odhalí rizika a meze použití jaderné energie. Cílem samotného usnesení je ukázat, že navzdory všemu je možné se z katastrof poučit a reagovat rozhodně a účinně a zajistit tak, aby se již neopakovaly. Usnesení dále zdůrazňuje, že je nutné orientovat se na alternativní zdroje energie, jako je obnovitelná energie, přičemž jaderná energie je i nadále nepostradatelným zdrojem nízkouhlíkové energie.

 
  
MPphoto
 
 

  Vincent Peillon (S&D), písemně.(FR) Hlasoval jsem proti usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, neboť si nemyslím, že by otázku budoucnosti jaderné energie – pro naše spoluobčany tak zásadní – mohla, během několika hodin a prostřednictvím pozměňovacích návrhů přijatých bez skutečné rozpravy, vyřešit tato sněmovna. Je nutné zabývat se veškerými otázkami a neopomenout žádnou možnost, a právě proto potřebujeme čas. V sázce je důvěryhodnost našeho Parlamentu a blaho našich spoluobčanů, kteří by, kdybychom je chtěli zavázat k dlouhodobým směrům pro naše kroky, nepochopili – a zcela oprávněně –, proč jsme vše v klidu a obšírně neprodiskutovali předem s přihlédnutím k odlišné situaci v jednotlivých státech a omezením daným naším společným bojem proti změně klimatu. Nakonec bych rád řekl, že mne velmi mrzí, že vinou vyhraněných názorů všech stran jsme tentokrát nedokázali schválit okamžité zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren, třebaže naše skupina dosáhla konsenzu požadujícího ty nejserióznější, nejtransparentnější a nejvíce nezávislé kontroly.

 
  
MPphoto
 
 

  Frédérique Ries (ALDE), písemně.(FR) Jsem rozčilen tím, že Evropský parlament dnes zamítl usnesení o tak klíčové otázce, jako je poučení, které je třeba vyvodit v návaznosti na jadernou katastrofu ve Fukušimě. Co se týče našeho orgánu, neexistuje žádné před a po 11. březnu 2011. Leč zvedaly se silné signály! Koneckonců nebylo tak těžké dohodnout se na několika jednoduchých zásadách:

– zásadě, že Komisi podpoříme, aby mohla ve spolupráci s členskými státy provést zátěžové testy ve 143 jaderných reaktorech, které jsou v Evropě v provozu;

– zásadě, že do 15. dubna předložíme precizní časový harmonogram přijatých kritérií: nezávislých odborníků, priority dané těm jaderným elektrárnám, které jsou ze své podstaty nebezpečnější v důsledku svého umístění v seizmicky aktivních či pobřežních oblastech, a zpráv o bezpečnosti pro veřejnost;

– zásadě, že jaderné elektrárny, které neobstojí v „zátěžových testech“, budou neprodleně vyřazeny z provozu.

Evropská veřejnost od našeho orgánu očekává, že bude jednat odpovědně a citlivě, obzvláště v tak kontroverzní otázce, jako je jaderná energie. Možná není tak špatný nápad, aby volba energie a tedy rozhodnutí, jestli opustit jadernou energii či nikoli, zůstalo ve výlučné pravomoci členských států.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem proti. Velmi mne těší, že projaderná lobby nakonec neuspěla. Je zcela nepochopitelné, že skupina PPE a další hlasovali proti tvrzení, že nulové riziko neexistuje, proti zahájení postupného odstavování, proti dosažení téměř 100 % energeticky účinné ekonomiky založené na obnovitelných zdrojích do roku 2050, proti budoucnosti Evropy bez jádra, atd. Konečné znění bylo zcela nepřijatelné a já jsem rád, že většina sněmovny nás Zelené podpořila a usnesení jsme zamítli.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Vážná jaderná havárie, která 11. března postihla elektrárnu Fukušima Daiichi, zavinila smrt tisíců lidí a nepředstavitelně poškodila celé japonské hospodářství.

Taková tragédie všechny země na světě nutí, aby přehodnotily svůj postoj k použití technologií atomové energie. Bohužel v řadě případů jsou tato rozhodnutí vinou nedávných tragických událostí unáhlená, přičemž z řady oblastí zaznívá volání po úplném a neprodleném odstavení jaderných elektráren.

EU již nějaký čas svůj přístup k jaderné bezpečnosti jako celku přehodnocuje, nesmíme však zapomínat na to, že tato technologie bude součástí energetického mixu jednotlivých členských států ještě mnoho let. V budoucnosti bude možné naplnit naše energetické potřeby s využitím obnovitelných zdrojů energie, v současnosti to však možné není a ještě dlouho nebude.

Jsem zastáncem restriktivních bezpečnostních opatření pro jaderné elektrárny v souladu s těmi, které platí pro nejnovější generaci těchto zařízení. Domnívám se však, že rozhodnutí zastavit výrobu jaderné energie ze dne na den je krátkozraké a nesmyslné. Vychází mnohem více z emocí než skutečných potřeb a mohlo by srazit ekonomiky nejvyspělejších zemí světa na kolena.

 
  
MPphoto
 
 

  Oreste Rossi (EFD), písemně.(IT) Po jaderné katastrofě, která zasáhla Japonsko, nemáme jinou možnost, než přehodnotit evropský energetický plán. Mimořádnou pozornost musíme věnovat jak jaderným elektrárnám, které již stojí, tak těm, které jsou teprve plánovány. Evropská unie již umožnila provádění zátěžových testů ve všech elektrárnách, včetně těch, které se nacházejí v sousedních zemích, které s Unií udržují vztahy.

Usnesení dále zakotvuje moratorium na výstavbu nových elektráren ve snaze získat čas na posouzení souvisejících rizik. Musíme si uvědomit, že i v následujících letech bude řada zemí závislých na jaderné energii, nesmíme však dovolit, aby v Evropě byly elektrárny ohrožující její obyvatele. Elektrárny, které byly vystavěny před rokem 1980, musí být odstaveny.

V některých zemích, například v Itálii, byla provedena posouzení, na jejichž základě bude rozhodnuto o případném odklonu od jádra; je nezbytné přijmout společná rozhodnutí i na evropské úrovni. Je neuvěřitelné, že Evropský parlament dosud nedokázal zaujmout postoj k otázce takového významu, jako je ta, jež je předmětem dnešní rozpravy, která občany hluboce znepokojuje. Ve skutečnosti byla zamítnuta všechna usnesení, včetně společného usnesení, které jsme podpořili.

 
  
MPphoto
 
 

  Marco Scurria (PPE), písemně.(IT) Italský ministr financí Tremonti před několika dny ve svém projevu na setkání zástupců průmyslu použil nový výraz – jaderný dluh. Členské státy, které investovaly do jaderné energie, dosahují nejvyšších úrovní veřejného dluhu. Kolik to stojí zavřít elektrárny první a druhé generace? Kolik stojí zátěžové testy, o nichž dnes tak obšírně diskutujeme? A až se ukáže, že elektrárna v testech neobstojí, kolik bude stát ji „odtížit“? A dále, kolik stojí ukládání radioaktivního odpadu? To nám dosud nikdo neřekl.

Jako Evropská unie bychom mohli začít přemýšlet o různých variantách, které bychom mohli ukázat členským státům. A co víc, Komise nám bude muset poskytnout plán nezbytných kroků, tak proč rovnou nezačít myslet na reálné investice do jaderné energie čtvrté generace – čistě jaderné, případně s využitím fúze – či dokonce začít uvažovat o celkovém energetickém plánu? Očekáváme, že Komise ve svém sdělení načrtne plán v této oblasti a pokusí se konečně dát Evropské unii jasný směr přinejmenším v tomto odvětví.

 
  
MPphoto
 
 

  Debora Serracchiani (S&D), písemně.(IT) Jaderná havárie v elektrárně Fukušima zavinila katastrofu obrovských rozměrů, přičemž radioaktivní zamoření postihlo rovněž mnoho lidí, kteří byli v okolí elektrárny a utrpěli zranění. Mnohé nemocnice je odmítají přijmout a poskytnout jim léčbu kvůli riziku kontaminace.

Přestože japonský premiér již oznámil, že jaderná elektrárna Fukušima bude odstavena, není situace vyřešena – chladicí systém jednoho z reaktorů je nefunkční a do životního prostředí uniká značné množství záření. S ohledem na to je důležité zajistit, aby byla poskytnuta veškerá potřebná humanitární a finanční pomoc, a zakotvit maximálně spolehlivá mezinárodní bezpečnostní pravidla pro předcházení podobným katastrofám v budoucnu.

Takže jsem hlasovala proti tomuto usnesení, jelikož neobsahovalo pozměňovací návrhy, které by členským státům ukládaly povinnost navrhnout možné strategie pro odklon od jádra a v případě, že plnění jejich vnitrostátních programů může mít přeshraniční účinky, neprodleně o nich informovat regionální i místní přeshraniční orgány.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Skinner (S&D), písemně. – Nacházíme se sice v citlivém období bezprostředně poté, co Japonsko postihly obrovské problémy v oblasti jaderné bezpečnosti, jaderná energie je však i nadále hlavním zdrojem dodávek energie pro EU i celý svět. Názory, které vyjádřili někteří z vás ve sněmovně, prosazující rychlé uzavření zařízení a opuštění této politiky, učinily hlasování o jednotlivých částech této zprávy velmi obtížné – hlavně z pragmatických důvodů než z důvodů pro- či protijaderného přístupu. Nemohl jsem podpořit agresivní pozměňovací návrhy, které by mohly poškodit politiku dodávek energie spočívající v kombinovaném přístupu, který povede ke snižování emisí CO2 a eventuálnímu nárůstu obnovitelných zdrojů.

 
  
MPphoto
 
 

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. (NL) Nepodařilo se nám dnes ohledně tohoto usnesení, jehož účelem je poučit se z jaderné katastrofy ve Fukušimě, dosáhnout shody. Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance se zasazovala po několik let o odklon od jaderné energie, jelikož rizika jsou pro lidi i životní prostředí nepřijatelně vysoká a protože existuje více než dost vhodných alternativ. Zejména ve Fukušimě se ukázalo, k čemu může dojít. Říká se, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu i nadále věří svým jaderným snům, přestože Černobyl a nově Japonsko jasně ukazují, že tyto sny se nakonec promění v noční můry. Přesto všechno je stále mnoho lidí, kteří se zdráhají ze svého špatného jaderného snu probudit.

Jedinou skutečně bezpečnou jadernou energií je žádná jaderná energie. Pozměňovací návrh, který požadoval odklon od jádra, nebyl přijat. Většina této sněmovny zřejmě dosud nepochopila, že do čtyřiceti let bude zcela technicky i ekonomicky proveditelné získávat elektrickou energii absolutně udržitelně prostřednictvím takových opatření, jako je energetická účinnost a spoléhání se na slunce, vítr, geotermální energii, vodu a biomasu. Zatím se zdá, že vítězí jaderná lobby. Proto jsem v závěrečném hlasování hlasoval proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – V závěrečném hlasování jsem hlasovala proti usnesení, neboť se domnívám, že musíme o této záležitosti diskutovat ve vazbě na celkovou energetickou strategii EU, nikoli v kontextu této japonské jaderné tragédie.

 
  
MPphoto
 
 

  Michèle Striffler (PPE), písemně.(FR) Po jaderné katastrofě, k níž dochází v tuto chvíli v Japonsku, je nutné velmi důkladně hovořit o elektrárnách, které se nacházejí ve Francii a v Evropě. Musejí se provést zátěžové testy všech jaderných elektráren, které jsou v provozu, zejména těch, které leží v seismických oblastech. Mám na mysli zejména jadernou elektrárnu ve Fessenheimu v Horním Porýní. Dále se domnívám, že uvalení časově neomezeného moratoria na rozvoj nových jaderných reaktorů a jejich uvádění do provozu není ekonomicky schůdným řešením a ohrozí mnoho pracovních míst a současně nebezpečně oslabí naši výrobu energie.

 
  
MPphoto
 
 

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. (RO) Hlasovala jsem pro toto usnesení Evropského parlamentu o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, jelikož jeho cílem je zvýšit jadernou bezpečnost v EU, nikoli zakázat výrobu a používání jaderné energie. Proto jsem hlasovala proti všem pozměňovacím návrhům zaměřeným na odstranění jaderné energie z evropského energetického mixu. Nehlasovala jsem sice pro uvalení moratoria na výstavbu nových jaderných reaktorů, ale myslím si, že jestliže takové moratorium bude přijato, mělo by se omezovat jen na dobu provedení zátěžových testů jaderných reaktorů v EU. Díky tomu by bylo možné využít výsledky zátěžových testů při výstavbě nových reaktorů a zajistit tak, že jaderná bezpečnost se bude zlepšovat.

V současné době tvoří jaderná energie zhruba 30 % evropské skladby energetických zdrojů. Evropská unie je velkou měrou závislá na tom, jestli členské státy naplní v rámci svého energetického mixu cíle 20-20-20. Nemůžeme se rozhodnout pro zbavení se jaderné energie, aniž bychom určili, jaké udržitelné zdroje energie budou k dispozici, aby bylo možné pokrýt energetickou poptávku EU v následujících letech, a to za ceny pro občany přijatelné. EU musí investovat do opatření energetické účinnosti, zejména v budovách a dopravě, a také do využívání obnovitelných zdrojů energie.

 
  
MPphoto
 
 

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Jaderná krize v Japonsku uvedla do pohybu něco, co bych nazval tsunami nerozumných nápadů. Jaderná energie je nyní démonizována a vzrůstá tlak na úplný odklon od jádra směrem k takzvaným alternativním zdrojům energie. Tento myšlenkový proud však hraničí s bezbřehou pověrčivostí. Jaderný reaktor ve Fukušimě postihla nepředstavitelná souhra katastrof. Dokazuje to, že příroda je nepředvídatelná a že samozřejmě tsunami nelze zakázat, nedokazuje se tím však, že na vině je jaderná energie. Jaderná energie je historicky mnohem bezpečnější než jakýkoli jiný zdroj energie. Zatímco ropa prokazatelně přináší vykořisťování, závislost, války a diktaturu, jaderná energie je historicky mnohem bezpečnější. Naším hlavním zájmem by v souvislosti s jadernou energií mělo být posouzení rizika a sjednocení bezpečnostních postupů na evropské úrovni. Při naplnění a dodržování těchto kritérií bude díky jaderné energii možné odstranit či výrazně omezit politiky energetické závislosti. A zatímco přírodní katastrofy nelze předvídat, jaderná energie sama o sobě nepředstavuje závažné riziko. Skutečné riziko nepochází z řádně obsluhovaných jaderných reaktorů, nýbrž jaderných reaktorů pod špatnou politickou kontrolou. Jinak řečeno, zabývejme se Íránem, nikoli Japonskem.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Myslím, že toto usnesení bylo bezděčnou reakcí na tragickou situaci v Japonsku a neposkytlo dostatek času pro rozpravu o otázkách souvisejících s bezpečností jaderných elektráren v EU. Jaderná energie je nezbytným zdrojem energie pro celou Evropu, přičemž některé členské státy vyrábějí v jaderných elektrárnách až 75 % své potřeby energie, prioritou by tedy mělo být přezkoumání bezpečnosti jaderných elektráren včetně provedení zátěžových testů na již vybudovaných elektrárnách. Výsledkem však nesmí být zavírání stávajících jaderných elektráren, u nichž neexistují žádné obavy ohledně bezpečnosti, ani bránění výstavbě nových jaderných zařízení, která by měla zastaralé elektrárny nahradit. Musíme debatu o těchto otázkách rozvinout a postarat se o to, aby existoval vyvážený mix obnovitelných a jiných nízkouhlíkových zdrojů energie, který by zajistil, že světla po celé Evropě zůstanou rozsvícená.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0237/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Poté, co byl společný návrh usnesení zamítnut, hlasoval jsem pro tento text, který sice není dokonalý, podařilo se v něm však najít vhodnou rovnováhu mezi jadernou bezpečností a pragmatickým přístupem k této věci.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0242/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení skupiny Verts/ALE, protože veškerá další usnesení o této otázce jsme odmítli. Podpořil jsem je na důkaz podpory bezpečnostních doporučení, nesouhlasím však s radikálnějšími protijadernými názory, k nimž se usnesení hlásí.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0243/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, které mi připadá až naivně projaderné.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0249/2011 (Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu)

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Demonstrující v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu vyjádřili legitimní demokratické touhy a mocnou vlnu odhodlaného volání lidu po politických, ekonomických a sociálních reformách zaměřených na dosažení skutečné demokracie, boj proti korupci, zajištění dodržování právního státu, lidských práv a základních svobod, zmírnění sociálních nerovností a vytvoření lepších hospodářských a sociálních podmínek. Vlády těchto zemí reagovaly na legitimní touhy lidu násilnými represemi, svévolným zatýkáním a mučením, které přinesly značné ztráty na životech, zranění a věznění. Toto násilí, jež vlády těchto zemí použily proti vlastním občanům, musí mít přímé důsledky v jejich dvoustranných vztazích s Evropskou unií. EU může a musí použít řadu nástrojů k tomu, aby je od takových opatření odradila, například zmrazení majetku, zákaz cestování apod. EU musí přehodnotit svou politiku vůči těmto zemím a plně a efektivně využít možností existující podpory poskytované prostřednictvím Evropského nástroje sousedství a partnerství, Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a Nástroje stability, aby neprodleně pomohla zemím a občanským společnostem na Blízkém východě a v Zálivu v jejich přechodu k demokracii a dodržování lidských práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Tunisko, Egypt a Libye se na počátku roku 2011 dostaly na titulní stránky novin. Ovšem tyto státy nejsou jedinými s aspiracemi na demokracii. Rozsáhlá povstání se objevila i v Bahrajnu, Jemenu a Sýrii. I zde bohužel státní orgány odpověděly represí a násilím. To je nepřijatelné. Stát nemůže použít proti vlastním občanům násilí a nebýt za to v rámci jeho dvoustranných vztahů s Evropskou unií potrestán. Evropská unie prostřednictvím tohoto usnesení podporuje syrský lid v jeho touze skutečně zrušit výjimečný stav vyhlášený v roce 1963, vyjadřuje svou solidaritu se všemi občany těchto zemí a vyzývá Evropskou unii, aby nově definovala své vztahy s ohledem na pokrok dosažený při provádění reforem.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE) , písemně. – (RO) Myslím, že Evropská unie více než kdy jindy potřebuje prosazovat demokratické hodnoty a prokázat solidaritu s lidmi ve státech jižního Středomoří v jejich touze po demokratické společnosti.

Situace v arabských zemích mi připomíná pád komunistického režimu ve střední a východní Evropě. I my jsme si prošli podobnými událostmi a dokážeme požadavky těchto lidí pochopit a je naší morální povinností projevit naši solidaritu s nimi.

Protesty, které probíhají v těchto zemích v posledních týdnech, jsou jasným důkazem toho, že nedemokratické režimy neplní očekávání občanů a nemohou společnostem nabídnout politickou stabilitu a prosperitu.

Vysoká představitelka a Komise by se měly rozhodně postavit používání násilí proti demonstrantům a vyvíjet na orgány v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu tlak, aby se zapojily do konstruktivního politického dialogu s cílem vyřešit situaci.

Kromě toho si myslím to, že uzavření dohody o přidružení mezi EU a Sýrií by mělo vycházet z ochoty syrských orgánů provádět reformy zaměřené na nastolení demokracie. Unie má tento nástroj k dispozici a já se domnívám, že by jej měla na podporu nastolení demokracie v arabských zemích v maximální míře využít.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Nedávné protesty v několika arabských zemích ukazují, že nedemokratické autoritářské režimy nemohou zajistit důvěryhodnou stabilitu a že demokoratické hodnoty mají v rámci hospodářských a politických partnerství klíčovou úlohu. Vyzývám bahrajnské, syrské a jemenské orgány, aby postupovaly v souladu s mezinárodní právní úpravou lidských práv a základních svobod. Je nezbytné, aby v co nejbližší době zahájily otevřený a obšírný proces politického dialogu za účasti všech demokratických politických sil a občanské společnosti s cílem připravit cestu pro skutečnou demokracii, pro zrušení výjimečných stavů a pro realizaci skutečných, ambiciózních a důležitých politických, hospodářských a sociálních reforem, které jsou zásadní pro dlouhodobou stabilitu a rozvoj.

 
  
MPphoto
 
 

  Corina Creţu (S&D), písemně. (RO) Bahrajnu hrozí, že se stane místem střetu mezi Íránem a Saúdskou Arábií. V této situaci nemůžeme přehlížet náboženský prvek vývoje v tomto regionu – Írán v současnosti podporuje šíitskou opozici, zatímco sunnitská demokracie se těší podpoře monarchií v oblasti. Navíc úzké vazby mezi Íránem, Sýrií, Hamásem a Hizballáhem, ale i náboženské napětí mezi Sunnity a Alawity v Sýrii by nás měly přimět k ostražitosti, protože tu existuje obrovské riziko, že eskalace násilí také uvrhne Sýrii do občanské války s přesahem navenek. Masakr v Hamá z roku 1982, který si vyžádal dvacet tisíc obětí mezi Syřany, je v tomto ohledu tragickým varováním, stejně jako neúspěch v Somálsku, Afghánistátnu a Iráku, a to z hlediska toho, jakým způsobem musí Západ jednat v tomto regionu, jehož velmi specifické rysy nelze přehlížet. Jsem přesvědčena, že potřebujeme více demokracie a méně ozbrojené síly, pozornost věnovanou více ochraně lidských práv a ochraně civilistů a méně volebnímu potenciálu vnějších zásahů, ale i větší pozornost věnovanou chudobě a korupci, s nimiž se tyto společnosti, zejména v Jemenu, potýkají.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť odsuzuji násilné potlačení mírových demonstrací ze strany bahrajnských, syrských a jemenských ozbrojených složek. Chtěla bych vyjádřit svou podporu a solidaritu obyvatelům těchto zemí, kteří, motivováni legitimními demokratickými aspiracemi, prokazují velkou odvahu a odhodlání.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Sýrii, Bahrajn a Jemen zásahly protesty, které byly krutě potlačeny. Vyzývám jejich vlády, aby s demonstrujícími navázaly plodný dialog. Násilí zamířené vůči těmto lidem jim v žádném případě nezabrání v tom, aby požadovali, co považují za své právo. Jen to odsune v čase okamžik, kdy se svých práv ujmou, vyhraní se jejich postoje a do budoucna to bude pobízet k náročnějším reakcím. Sám Machiavelli, který obšírně teoreticky uvažoval o tom, zda je lepší být obáván či milován, varoval světové vládce, že je zbytečné a škodlivé stát se nenáviděným. Pro orgány těchto států by bylo lepší přijmout konkrétní reformy a umožnit svým občanům těžit z norem v oblasti demokracie, svobody a spravedlnosti podobných těm, které jsou nejlepší na světě.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Příklad stanovený její samotnou existencí dává Evropské unii historickou úlohu vystupovat proti každému porušení lidských práv a bojovat za právo občanů na sebeurčení, a to jak prostřednictvím odsouzení, tak rozvojovou pomocí. Současná situace v Bahrajnu – který má strategickou důležitost s ohledem na rovnováhu v Zálivu – je, přesto že budí normální dojem, velmi napjatá, včetně pokračujícího zatýkání osob obviněných jen z toho, že porušili právo na svobodu projevu. V Sýrii byly protesty v několika městech krutě potlačeny, a to navzdory tomu, že EU vyzývá k dodržování práva na svobodu slova a shromažďování. A konečně je situace hluboce znepokojivá v Jemenu a EU již odsoudila represe proti účastníkům demonstrací, ke kterým nemůžeme zůstat neteční. Proto souhlasím s opatřeními navrženými v tomto usnesení, v neposlední řadě s odsouzením těch, kdo jsou odpovědní za masakry v těchto zemích, a doufám, že budou co nejdříve realizována v praxi, aby mohlo být ponižování lidu v těchto zemích zastaveno. Zároveň vítám iniciativu vyzvat Komisi OSN pro lidská práva, aby odsoudila tato porušování základních práv.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Sektáváme se u většiny poslanců tohoto Parlamentu opět s dalším příkladem pokrytectví. V prvé řadě v tom, že spojují odlišné situace a země do jednoho usnesení. Dělají to záměrně, neboť navrhují přechodový „dialog“, aby tak pomohli svým spojencům (Bahrajn a Jemen) a tlak vyvíjeli vůči těm, kdo nehájí jejich zájmy (Sýrie). Jsou tu výrazné rozdíly oproti tomu, co se stalo v Libyi, kde byl dialog nahrazen vojenskou agresí a žádná možnost mírového vyřešení konfliktu zde neexistovala. Cíle jsou jasné: zakrýt přesun jednotek ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů na území Bahrajnu na pomoc tamějšímu oligarchickému režimu, a to za podpory Spojených států – země, která v Bahrajnu kotví své hlavní loďstvo v oblasti Perského zállivu –, a k potlačování boje bahrajnského lidu za sociální změnu a demokracii. Totéž se děje v Jemenu, kde vystupují na ochranu režimu, který násilně utiskuje své vlastní občany a jejich boj za demokratickou změnu a lepší životní podmínky, s cílem chránit spojence v takzvané „válce proti terorismu“.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Toto usnesení je dalším příkladem pokrytectví většiny poslanců tohoto Parlamentu. V prvé řadě v tom, že spojují odlišné situace a země do jednoho usnesení. Dělají to záměrně, neboť navrhují přechodový „dialog“, aby tak pomohli svým spojencům (Bahrajn a Jemen) a tlak vyvíjeli vůči těm, kdo nehájí jejich zájmy (Sýrie). Je na místě se ptát, proč nebyl dialog prosazován ve vztahu k Libyi namísto bombardování?

Cíle jsou jasné: zakrýt přesun jednotek ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů na území Bahrajnu na pomoc tamějšímu oligarchickému režimu, a to za podpory Spojených států – země, která v Bahrajnu kotví své hlavní loďstvo v oblasti Perského zálivu –, a k potlačování boje bahrajnského lidu za sociální změnu a demokracii.

Totéž v Jemenu, kde vystupují na ochranu režimu, který násilně utiskuje své vlastní občany a jejich boj za demokratickou změnu a lepší životní podmínky, s cílem chránit spojence v takzvané „válce proti terorismu“.

Jedná se o další pokus zakrývat vnější zásahy v Sýrii prostřednictvím financování a vyzbrojování takzvaných „mírových protestů“ v zemi, která vyznává protiimperialistický postoj a odsuzuje politiku Izraele a Spojených států v tomto regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, neboť demonstrující v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu, inspirovaní obdobným vývojem v ostatních arabských zemích, vyjádřili legitimní demokratické aspirace a mocnou vlnu odhodlaného volání lidu po politických, ekonomických a sociálních reformách zaměřených na dosažení skutečné demokracie, boj proti korupci a nepotismu, zajištění respektování právního státu, lidských práv a základních svobod, zmírnění sociálních nerovností a vytvoření lepších hospodářských a sociálních podmínek. Evropská unie a její členské státy by tudíž měly podpořit mírové demokratické aspirace obyvatel Bahrajnu, Sýrie a Jemenu, přičemž vlády těchto zemí nesmí reagovat eskalací násilné represe. Závažné zločiny jako popravy bez soudu, únosy a nezvěstnost osob, svévolné zatýkání, mučení a nespravedlivé soudy není možné obhájit.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení. Domnívám se, že EU musí své bilaterální vztahy se Sýrií, Bahrajnem a Jemenem přehodnotit ve světle násilného potlačení demonstrací a pozastavit jednání o dohodě o přidružení se Sýrií. Jsem rovněž znepokojen přítomností mezinárodních jednotek v Bahrajnu a požaduji prošetření smrti 54 protestujícíh v Jemenu.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně.(FR) Měření dvojím metrem stále převažuje u vnější politiky většiny těch, kdo vládnou v EU. Toto usnesení je toho dokonalým příkladem. Správně kritizuje Ali Abdullaha Saleha a Bašára al- Asada, ovšem nikoli bahrajnského krále. Jsou zmiňovaní mrtví a zranění po represích ze strany jemenské a syrské vlády, ovšem nikoli té bahrajnské. Není žádný důvod k takovému projevování respektu. Odmítám podporovat tento pokrytecký text, který pod záminkou odsouzení jedněch omlouvá druhé.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Sýrie, Bahrajn a Jemen se nacházejí v sevření několika lidových povstání, která jsou násilně potlačována. Podle mého názoru to není nejlepší způsob, jak situaci zvládnout, jelikož násilí plodí jen další násilí. Vlády těchto zemí musí hledat způsoby, jak s vůdci těchto demonstrací navázat dialog, a tak mít možnost posunout se směrem k vyšším úrovním porozumění, které zabrání úmrtím a krveprolití. Orgány těchto zemí by se přijetím konkrétních reforem, které dovolují jejich občanům přístup k demokracii, svobodě a spravedlnosti, tak, jak to exsituje ve většině zemí, měly samy zabývat.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, jelikož se domnívám, že Evropská unie je v postavení, které jí umožnuje usilovat, skrze diplomacii, o podporu demokratické a mírové změny v Bahrajnu, Jemenu a Sýrii. Jsem na straně obyvatel těchto zemí, kteří, stejně jako my všichni, chtějí lepší ekonomické podmínky, zmírnění sociálních nerovností, boj proti korupci a klientelismu, provádění demokratických reforem a zajištění základních lidských práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Podporuji tento vzkaz Evropského parlamentu, který rozhodně odsuzuje násilné represe ze strany bezpečnostních složek vůči mírovým demonstrantům v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu, a projevuje soustrast rodinám obětí, vyjadřuje svou solidaritu obyvatelům těchto zemí, oceňuje jejich odvahu a odhodlání a rozhodně podporuje jejich legitimní demoratické aspirace. Dále vyzývá orgány v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu, aby se zdržely použití násilí proti protestujícím a respektovaly jejich právo na svobodu shromažďování a slova; odsuzuje zásah bahrajnských a jemenských orgánů do poskytování lékařské pomoci a odepření a omezení přístupu ke zdravotnickým zařízením; zdůrazňuje, že ti, kdo jsou za způsobené ztráty na životech a zranění odpovědní, by se měli zodpovídat a stanout před soudem; a vyzývá orgány, aby neprodleně propustily všechny politické vězně, bojovníky za lidská práva a novináře a všechny ty, kdo jsou zadržováni v souvislosti s jejich mírovými činnostmi v rámci protestů.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Současná situace v několika afrických zemích a rovněž v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu je výsledkem legitimní touhy občanů po politických, hospodářských a sociálních reformách zaměřených na nastolení skutečné demokracie. Je dobře známo, že v těchto zemích vždy platily represivní právní předpisy omezující občany vuplatňování jejich občanských a politických práv. Důsledkem je silná touha obyvatel po politických a sociálních reformách.

Bohužel vlády na tyto legitimní požadavky reagují násilnou represí a uplatňováním protiteroristických právních předpisů ve snaze obhájit popravy bez soudů, mučení, únosy a nezvěstnost mnohých demonstrantů. Počet mrtvých, zraněných a pohřešovaných nyní v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu dosahuje velmi vysokých čísel. Nadměrné použití síly ze strany vlád vůči demonstrujícím je porušením veškerých mezinárodních úmluv v oblasti občanských a politických práv.

Připojuji se ke zpravodaji v odsouzení násilného zákroku vůči mírovým demonstrantům bezpečnostními složkami těchto zemí, který zhatil jejich legitimní demokratické aspirace. Musíme vyjádřit naši bezmeznou solidaritu a podporu odvaze a odhodlání, které tito lidé ukazují celému světu.

 
  
MPphoto
 
 

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu je nepředvídatelně probíhající proces a nikoli krvavě, avšak nezadržitelně směřuje k demokracii. Politický systém byl v Sýrii a Jemenu po dlouhá léta autoritářský až diktátorský. To však neznamená, že opozice je plně demokratickou alternativou. Zejména v Jemenu, bezprávním roztříštěném zřízení, se v případě sil sdružujících se pod křídly opozice jedná o prostředí, které hostí teroristické a radikální protidemokratické síly, případně by jim mohlo uvolňovat cestu. V minulosti byla stabilita zahraniční politiky pro Střední východ synonymem pro nečinnost a status quo. To byl jistě přeceněný koncept. Nyní hrozí jeho podcenění. Evropským, a hlavně demokratickým zájmům by lépe posloužil racionální přístup bez emocí. Potřeba demokracie v zemích s dlouhou historií politického útlaku by se neměla stát zkázou budoucího demokratického procesu. To neznamená, že bychom měli Asadův nebo Salehův režim podporovat, nýbrž že řešením by měla být spíše sjednaná úniková strategie než násilná a nekontrolovaná změna režimu. Obezřetné a jednoznačně zamířené politiky jsou v zemích a regionech, kde hrozí, že jeden násilný režim vystřídá jiný, rozhodně vhodnější.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Evropský parlament v dnes přijatém usnesení požaduje, aby EU přehodnotila své vztahy se Sýrií, Bahrajnem a Jemenem, a zohlednila tak lidová povstání v těchto zemích. Kdybych si byla jista, že evropské orgány skutečně měly toto v úmyslu, plně bych usnesení podpořila. Klíčovým prvkem tohoto usnesení je výzva k „pozastavení dalších jednání o dosud nepodepsané dohodě o přidružení mezi EU a Sýrií“, přičemž „uzavření takovéto dohody by mělo záviset na schopnosti syrských orgánů provést hmatatelné demokratické reformy, které se od nich očekávají“. To je třeba zmínit. Musím však poukázat na to, že usnesení samotné připouští, že „podpis této dohody je na žádost Sýrie od října 2009 odkládán“. Člověka by pak zajímalo, jaký dopad bude toto prohlášení vlastně mít. Proto jsem se hlasování o dokumentu zdržela.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Vlasto (PPE), písemně.(FR) Toto hlasování našeho Parlamentu, které navazuje na řadu usnesení od zahájení jasmínové revoluce v Tunisku, je důkazem toho, že události v arabském světě jsou vlnou, jejíž velikost a trvání nikdo nedokáže předpokládat. Ovšemže je situace v jednotlivých zemích odlišná, tato lidová povstání jsou však v každém případě projevem neotřesitelné touhy po demokracii, svobodě a spravedlnosti. Evropská unie nesmí dopustit, aby byly legitimní a mírovou formou vyjádřené požadavky obyvatel potlačeny cestou násilí, které je bohužel patrně jedinou reakcí režimů, které se ocitly v úzkých. Evropa se musí vyjádřit rozhodně, zejména ústy své vysoké představitelky / místopředsedkyně Komise, a potvrdit tak svou podporu veřejných demonstrací, které požadují, aby byly v těchto zemích dodržovány základní hodnoty, které Unie chrání a prosazuje. Náš Parlament, který je považován za chrám demokracie, musí těmto lidem opakovat svou solidaritu a musí je podpořit na jejich cestě k demokracii. Je proto nezbytné, abychom přehodnotili své vztahy se zeměmi Severní Afriky, Blízkého východu a Středního Východu, abychom mohli společně úspěšně vybudovat prostor stability, míru a prosperity.

 
  
  

Návrh usnesení RC-B7-0228/2011 (IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení. Jsem přesvědčen, že je nezbytné zvýšit účinnost rozvojové pomoci a že je nutná soudržná politika podpory v oblastech, jako je obchod a rozvojová spolupráce, změna klimatu, zemědělství atd. EU musí ve vztahu k nejméně rozvinutým zemím zastávat společné stanovisko a neměla by dopustit, aby rozvoj jejích partnerství s nejméně rozvinutými zeměmi ovlivnila hospodářská a finanční krize. Je nezbytné, aby byl na této konferenci potvrzen celosvětový závazek zabývat se specifickými potřebami nejméně rozvinutých zemí, pokud jde o udržitelnost rozvoje ve všech jeho hospodářských, sociálních a environmentálních aspektech, a podporovat je v jejich snahách o vymýcení chudoby.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) Před konferencí, která se bude konat v květnu v Istanbulu, EU potvrdila svou podporu dosažení rozvojových cílů tisíciletí v rozvojových zemích a znovu zopakovala, že je připravena poskytnout specifické programy pomoci. Ačkoli jsme v určitých zemích a regionech zaznamenali výrazný pokrok, cíl snížení světové chudoby na polovinu je stále velmi daleko. Každý rok zemře 11 milionů dětí na choroby, které by bylo možné léčit, velká část z nich je mladší pěti let; jeden člověk ze čtyř nemá přístup k pitné vodě; 114 milionů dětí stále nemá přístup k základnímu vzdělání; Přibližně 600 milionů žen je stále negramotných; a mnozí lidé zrovna tak nemají přístup k výsledkům pokroku.

Nenaplnění cílů stanovených v roce 2001 vyspělé národy neodradí, naopak budou i nadále zajišťovat, aby země, které potřebují pomoc, byly jedním z hlavních bodů na pořadu jednání mezinárodního společenství, přičemž budou podporovat nové zacílené zdroje financování a vytváření programů spolupráce. Pozvednutí těchto zemí a budoucnost pro tisíce lidí vyžaduje odhodlání, velkou politickou vůli a soustavnou mobilizaci finančních zdrojů – každou z těchto podmínek EU splňuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Pino Arlacchi (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti usnesení o IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích, neboť se toto usnesení nezabývá v dostatečné míře problémem neúčinnosti mezinárodní pomoci. Návrh i prohlášení Komise v rámci rozpravy v Parlamentu přehlížejí současné kritické diskuse o posledních 50 letech mezinárodní pomoci zemím jižních oblastí a ignorují poučení, která je třeba si brát z minulých úspěchů a selhání. Proč monumentálně selhává pomoc Africe? Proč zcela selhávají politiky Světové banky v oblasti rozvoje a zmírnění chudoby? Proč ten obrovský skandál s poskytováním zahraniční pomoci Afghánistánu v posledních deseti letech? Jaktože se v Číně, Vietnamu či Brazílii podařilo tolik snížit chudobu? Jestliže nebudeme schopni na tyto složité otázky odpovědět, nikdy nebudeme schopni použít 60 miliard EUR rozvojové pomoci ve prospěch těch nejméně rozvinutých zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Souhlasím s tímto usnesením. Čtvrtá konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se měla zaměřit na soudržnost politik ve prospěch rozvoje, jelikož se jedná o důležitý faktor snižování chudoby. Kromě existujících výzev situaci v nejméně rozvinutých zemích zhoršily současné světové krize – finanční, potravinová, klimatická a energetická. Proto by se tato konference OSN měla orientovat na dosažení výsledků, a to na základě jasných ukazatelů a cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu a opírat se přitom o účinné a transparentní mechanismy monitorování a kontroly.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Je politováníhodné, že v současné době je 48 zemí klasifikovaných jako nejméně rozvinuté země a také 75 % obyvatel těchto zemí žije za méně než 2 dolary denně. Dlouhodobým cílem rozvojové spolupráce by mělo být vytvoření podmínek pro udržitelný hospodářský rozvoj, včetně spravedlivého přerozdělování bohatství. Pro účinnost rozvojové politiky jsou nezbytnými předpoklady mír a bezpečnost a EU by měla ve snaze řešit otázky stability v nejméně rozvinutých zemích více koordinovat svůj přístup a podporovat úsilí získat kapacity na vybudování mírumilovných, demokratických a inkluzivních států. Současně je nutné upřednostňovat zabezpečení potravin, zemědělství, infrastrukturu, budování kapacit, a především hospodářský růst a přístup k technologiím a také lidský a sociální rozvoj nejméně rozvinutých zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Corina Creţu (S&D), písemně. (RO) Zatímco předchozí konference se zaměřovaly na zásady, doufám, že tato IV. konference OSN bude směřována ke stanovení výsledků a navržení jasných ukazatelů pro snížení počtu méně rozvinutých zemí na polovinu do roku 2020. Z 51 málo rozvinutých zemí, v nichž žije 78 % obyvatel za méně než 1,25 dolaru denně, se v posledních letech pouze tři země z této kategorie vymanily. Situace je znepokojivá, jelikož uvedené země patří mezi nejzranitelnější vůči problémům, jako je finanční a potravinová krize a změna klimatu, avšak současně se potýkají s mimořádnou chudobou, nedostatečnou infrastrukturou a rostoucí nezaměstnaností.

Tento stav jasně ukazuje, že mezinárodní společenství bohužel nenaplnilo závazky přijaté v bruselském akčním programu. Doufám, že se v průběhu konference, kde budu zastupovat skupinu Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, zaměříme na dosažení konzistentnosti v oblasti rozvojových politik a na metody provádění inovativních mechanismů financování, které nám umožní poskytnout těmto zemím, které je třeba vybízet k tomu, aby prováděly udržitelné politiky, účinnější podporu.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť jsem přesvědčena, že IV. konference Organizace spojených národů o nejméně rozvinutých zemích musí předložit opatření, která by nejméně rozvinutým zemím umožnila začlenit se do celosvětové ekonomiky a zlepšila jejich přístup na trhy EU. Evropská komise by měla zvážit případné navýšení podpory těmto zemím s cílem minimalizovat náklady, které jsou způsobovány liberalizací jejich trhů.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Navzdory technické a finanční pomoci poskytnuté za ta léta nejméně rozvinutým zemím je důležité si uvědomit, že se tyto země nedokázaly z tohoto stavu pozvednout a stále mají trvalé slabiny a potřeby. Je jedině správné připomenout, jak to činí přijaté usnesení, výjimečné okolnosti na Kapverdách, neboť tato země navzdory nedostatku zdrojů úspěšně překonala potíže, s nimiž se potýkala, a zlepšila životní podmínky svých obyvatel. Proto bych chtěl blahopřát obyvatelům Kapverd, jejich vládě a politickým stranám, neboť se jim podařilo jednat odpovědně a seriózně – tato portugalsky mluvící země je dnes příkladem, který by měly nejméně rozvinuté země následovat. Navzdory omezením v oblasti obchodu a problémům s odbornou přípravou a přístupem k informacím, zdrojům a výrobním jednotkám není možné ani dostatečně zdůraznit, že nízká úroveň rozvoje nejméně rozvinutých zemí je zejména zaviněna neschopností těch, kteří rozhodují, a neúčinností tamních institucí, neboť lidi v těchto zemích mají v jiných ohledech velký potenciál.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Čtvrtá konference OSN o nejméně rozvinutých zemích se uskuteční v tureckém Istanbulu ve dnech 9.–13. května tohoto roku. EU, která vždy hrála rozhodující úlohu při podpoře rozvojových zemí prostřednictvím programů na vymýcení chudoby – objem finančních prostředků vyčleněných na tyto programy se v posledních letech ztrojnásobil –, se na organizaci tohoto setkání výrazně podílí. Parlament bude rovněž zastoupen delegací, která předloží kvalitně promyšlené návrhy, třebaže jeho status pozorovatele mu nedovolí větší viditelnost – a já doufám, že je toto výrazným krokem k vítězství v boji za udržitelný rozvoj a rovnoměrný růst těchto zemí. Vzhledem k tomu, že všechny země mají povinnost podporovat nejméně rozvinuté země ve snaze o naplnění rozvojových cílů tisíciletí, souhlasím s návrhy uvedenými v tomto společném návrhu usnesení a rád bych, aby bylo dosaženo cíle snížení počtu nejméně rozvinutých zemí do roku 2020 na polovinu. IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích musí podporovat konkrétní opatření, která pomáhají hledat řešení rozvojových potřeb nejméně rozvinutých zemí, bojovat proti chudobě a zajistit důstojné příjmy a existenci.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Pokud jde o čtvrtou konferenci Organizace spojených národů o nejméně rozvinutých zemích, je na místě otázka rozvojových cílů tisíciletí, které Valné shromáždění OSN přijalo v roce 2000, a vyhodnocení jejich naplňování, konkrétně: vymýcení chudoby a hladu; prosazování rovnosti mezi muži a ženami; větší a lepší zdravotní péče o matku a dítě; boj proti HIV/AIDS; rozvoj udržitelnosti životního prostředí; dosažení všeobecného základního vzdělání. Co se týče rozvojové politiky, je jasné, že mezi slovy a činy EU je zjevný nesoulad. Máme k dispozici zdroje k odstranění chudoby. Tyto zdroje dokonce stouply díky výhodám, které nabízí vědecký a technický pokrok. Přesto jsme svědky nárůstu chudoby na celosvětové úrovni. Může za to systém, který světu vládne – kapitalismus, který je z podstaty nespravedlivý a nerovný. Rádi bychom zdůraznili význam alternativního usnesení předloženého skupinou Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice a rovněž pozměňovací návrhy ke společnému usnesení, které byly předloženy – a bohužel ze strany většiny zamítnuty –, a které se mimo jiné zaměřují na otázky, jako je: potravinová soběstačnost, rozvoj zemědělství a potřeba učinit přítrž tomu, že EU vydírá mnohé rozvojové země na základě takzvaných dohod o hospodářském partnerství.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Je nutné podpořit ty nejchudší a nejvíce zranitelné země planety, tedy téměř padesát zemí, jejichž občané trpí vinou soustavné neschopnosti realizovat závěry každé konference Organizace spojených národů.

Ve většině případů je tato situace důsledkem kolonialismu a vykořisťování jejich bohatství a jejich obyvatel. Za chudobou těchto zemí nestojí ani nevyhnutelnost osudu, ani nepřekonatelná omezení či nedostatky přírody. Ba dokonce naopak – několik z nich je bohatých, velmi bohatých na přírodní zdroje.

V ostatních případech je to pokračování kapitalistického vykořisťování a nespravedlivý a nelidský systém – který je světově převažujícím modelem hospodářského a sociálního uspořádání –, jenž se udržuje prostřednictvím asymetrických vztahů, které vytvářejí a udržují nerovnosti.

Je to důsledek volného obchodu, finanční deregulace, nezákonného, avšak tolerovaného odlivu kapitálu do daňových rájů a válek a střetů živených spory o přírodní zdroje.

Naděje na emancipaci těchto lidí a na rozvoj těchto zemí spočívá v odstranění systému do základů a v ryzí a na solidaritě založené politice spolupráce a rozvojové pomoci.

 
  
MPphoto
 
 

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. (SK) Více než čtyřicet zemí na světě patří k nejméně rozvinutým zemím. Vítám snahu EU aktivně vystoupit na vrcholné konferenci OSN a slibuji si od toho konkrétní závazky. Za posledních deset let zaznamenaly nejchudší země větší pokrok než v předchozím desetiletí. Navzdory tomu však přetrvávají mnohé problémy: zvyšující se závislost na dovozu zboží, chudoba, nízká úroveň lidského kapitálu a zranitelnost vůči klimatickým změnám a přírodním katastrofám. Tyto problémy je třeba řešit ze všech stránek, ovšem obzvláště důležité jsou dva aspekty. Zaprvé se tyto země musí dostat k investicím, které potečou do produktivních odvětví hospodářství. Zadruhé je v těchto zemích třeba pomoci s budováním demokratické struktury, která jim umožní samostatně se rozhodovat o strategických prioritách bez cizích zásahů. Samostatnou otázkou, kterou je zapotřebí řešit, jsou výkyvy na komoditních trzích a důsledky takového stavu. Z dlouhodobého pohledu je odpovědí diverzifikace ekonomik. Z krátko- a střednědobého hlediska je důležité cenové šoky, zejména v oblasti potravin, kontrolovat. Vzhledem k postavení EU je třeba dbát na konzistentnost vnějších politik. Dokument Komise ze dne 16. února je vyčerpávající, jenže je třeba zaujmout kritičtější přístup. Musíme si přiznat, že ne všechny aktivity EU v oblasti obchodu či přímých zahraničních investic jsou v souladu s rozvojovou politikou. Podle mého názoru by se jí měly podřizovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jelikož od doby třetí konference OSN o nejméně rozvinutých zemích a přijetí bruselského akčního programu došlo k určitému pozitivnímu posunu – jedná se například o iniciativu „Vše kromě zbraní“ a navýšení oficiální rozvojové pomoci, jejíž objem se mezi lety 2000 a 2008 zdvojnásobil, a přímé zahraniční investice, které vzrostly ze 6 na 33 miliard USD, díky čemuž mohlo 19 zemí dosáhnout růstu 3 %. Čtvrtá konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se tudíž měla orientovat na dosažení výsledků, a to na základě jasných ukazatelů a cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu a opírat se přitom o účinné a transparentní mechanismy monitorování a kontroly. Rád bych podotkl, že v nejméně rozvinutých zemích je nutné upřednostňovat zabezpečení potravin, zemědělství, infrastrukturu, budování kapacit, inkluzivní hospodářský růst, přístup k technologiím a rozvoj lidského a společenského potenciálu.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení. Domnívám se, že IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se měla zaměřit na konzistentnost rozvojové politiky jako na důležitý faktor posunu v této politice, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni mezinárodní, a vyzývám proto, aby politiky vytvářené ve všech oblastech – jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a financování – podporovaly potřeby nejméně rozvinutých zemí v oblasti rozvoje s cílem napomáhat boji proti chudobě a zaručit důstojné příjmy a podmínky k životu. Naléhavě vyzývám EU, aby splnila své závazky, pokud jde o přístup na trh a snížení dluhů, a aby také potvrdila význam naplnění cíle oficiální rozvojové pomoci určené nejméně rozvinutým zemím ve výši 0,15 až 0,20 % HND, přičemž je za tímto účelem třeba uvolnit domácí zdroje a využít coby doplňkového opatření také inovativních mechanismů financování.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Domnívám se, že IV. konference Organizace spojených národů o nejméně rozvinutých zemích musí předložit opatření, která by umožnila nejméně rozvinutým zemím začlenit se do celosvětové ekonomiky a zlepšila jejich přístup na trhy EU. Avšak navzdory všeobecnému úsilí cílů dosaženo nebylo, třebaže se zde vydělují Kapverdy, které určitých úspěchů dosáhly a pozvedly kvalitu života svých občanů na vyšší úroveň, než panuje v ostatních nejméně rozvinutých zemích.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hospodářská krize ve vyspělém světě s sebou přinesla omezení obchodu, což na druhou stranu znamenalo smrtící ekonomické sevření pro méně rozvinuté země. Rodiny na pokraji absolutní chudoby zaznamenaly v posledních šesti měsících nárůst cen potravin o 15 %, které vzrostly podle údajů Světové banky od roku 2009 o 29 %. S ohledem na to nelze přehlížet nedávnou oficiální žádost nejchudších zemí o zrušení vývozních omezení. Hospodářská krize zcela jistě vážně jednání narušila; avšak složitá jednání kvůli lidem žijícím v absolutní chudobě jsou také, v nejlepším případě, velmi sporná z morálního hlediska.

Tento konkrétní návrh usnesení, který jsem podpořil, zdůrazňuje a vyzdvihuje specifické politiky zaměřené na to, jak tuto situaci obrátit, a to v řadě odvětví na úrovni jednotlivých států i úrovni mezinárodní, jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a finanční sektor.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Toto je usnesení, kterým chce Evropský parlament přispět ke IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích. Podporuji tento jeho příspěvek, současně se však domnívám, že by tato konference měla posílit konzistentnost rozvojových politik podporováním opatření ve všech oblastech – jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a financování – aby se tak podporovaly potřeby nejméně rozvinutých zemí v oblasti rozvoje s cílem napomáhat boji proti chudobě a zaručit důstojné příjmy a životní minimum. Podobně jako usnesení, pro něž jsem hlasoval, bych i já rád zdůraznil, že Kapverdy se v roce 2007 staly jednou ze tří zemí, které se dokázaly z postavení nejméně rozvinuté země vymanit. Jedná se o zemi se skrovnými zdroji, jíž se však podařilo pracovat pro růst a bojovat proti chudobě. Proto bych rád vládě i obyvatelům Kapverd blahopřál.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Tímto usnesením se EP: 1. domnívá, že IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se měla orientovat na dosažení výsledků, a to na základě jasných ukazatelů a cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu, a opírat se přitom o účinné a transparentní mechanismy monitorování a kontroly; 2. domnívá, že IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích světa by se měla zaměřit na konzistentnost rozvojové politiky jako na důležitý faktor posunu v této politice, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni mezinárodní; vyzývá proto, aby politiky vytvářené ve všech oblastech – jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a financování – podporovaly potřeby nejméně rozvinutých zemí v oblasti rozvoje s cílem napomáhat boji proti chudobě a zaručit důstojné příjmy a podmínky k životu; 3. naléhavě vyzývá EU, aby splnila své závazky, pokud jde o přístup na trh a snižování dluhů; potvrzuje význam dosažení cíle oficiální rozvojové pomoci určené nejméně rozvinutým zemím ve výši 0,15 až 0,20 % HND, přičemž je za tímto účelem třeba uvolnit domácí zdroje a využít coby doplňkového opatření také inovativních mechanismů financování.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) V současnosti je na světě 48 zemí, které jsou klasifikovány jako nejméně rozvinuté, přičemž zhruba 800 milionů jejich obyvatel žije za méně než 2 dolary denně. Průměrný index lidského rozvoje u nejméně rozvinutých zemích vzrostl mezi lety 2000 a 2010 o pouhé 0,04 %. Tento nepatrný nárůst je stále vzdaluje od osmi rozvojových cílů tisíciletí, které v roce 2000 stanovila Organizace spojených národů.

Naštěstí od třetí konference OSN došlo v oblasti oficiální rozvojové pomoci k určitému pozitivnímu posunu, díky němuž mohlo zhruba 19 zemí dosáhnout růstu 3 %. Sdílím stanovisko zpravodaje ve zdůraznění toho, jak je IV. konference OSN důležitá. Hlavní cíle se musí zaměřit na rozvojovou politiku, zemědělství a rybolov a musíme se snažit dojít ke konkrétním výsledkům a získat inovativní financování. Doufám, že se příspěvek k udržitelnému rozvoji promítne rovněž do podpory zdraví, vzdělávání a prosazování demokracie a pevně zakotví dodržování lidských práv a základních svobod jako základní složky rozvojové politiky Evropské unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) Na světě je v současnosti 48 nejméně rozvojových zemí, což znamená, že do této kategorie spadá každá pátá země na světě. Kategorii nejméně rozvinutých zemí vytvořilo Valné shromáždění OSN na počátku 70. let, tedy před více než čtyřiceti lety. Od té doby se počet nejméně rozvinutých zemí zdvojnásobil, jen tři – Botswana, Maledivy a Kapverdy – se ale dokázaly z této kategorie vymanit. Z toho je patrné, že chudoba se šíří a účinnost dosud přijatých opatření lze jen stěží zaznamenat. Kritickou situaci dále vyostřila hospodářská krize. Její dopady nejméně rozvinuté země výrazně zasáhly a způsobily další prohloubení problémů, které zde panují. Ty plynou především ze zadlužení, vysokých cen potravin a pohonných hmot a změny klimatu. Proto jsem podpořila usnesení ohledně IV. konference Spojených národů o nejméně rozvinutých zemích z upřímného přesvědčení a při vědomí jeho významu.

Je zapotřebí hloubková komplexní analýza a pojmenování situace nejméně rozvinutých zemá a konkrétní návrhy řešení zaměřených v krátkodobém horizontu na zlepšení životních podmínek občanů těchto zemí, v dlouhodobém horizontu pak na opuštění této skupiny. Jako členka Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU bych ráda upozornila obzvláště na to, že chybí mechanismy kontroly odvedené práce. Nechybí nám politická vůle a ochota pomoci, bohužel však svou snahu odpovídajícím způsobem nemonitorujeme, což je příčinou její nízké účinnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Michèle Striffler (PPE), písemně.(FR) Jako spoluautorka usnesení o IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích se domnívám, že je zcela zásadní, aby Evropský parlament vyjádřil vůči obyvatelům nejméně rozvinutých zemí neochvějný závazek. Nárůst počtu států, které do této kategorie spadají (od roku 1971 vzrostl počet nejméně rozvinutých zemí z 25 na 48), si žádá, aby mezinárodní společenství zdvojnásobilo své úsilí o dosažení cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu. Z toho důvodu je nezbytné zajistit skutečnou politickou konzistentnost mezi politikami, které se přímo dotýkají nejméně rozvinutých zemí, jako je oblast rozvojové pomoci, obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika a investice a financování, s cílem snižovat chudobu a zaručit obyvatelům nejméně rozvinutých zemí důstojné příjmy a životní podmínky.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích. Evropský parlament v tomto usnesení zastává zásadu konzistentnosti jednotlivých politik EU v oblasti rozvojové pomoci a spolupráce. Znamená to, že ve vztazích EU s nejméně rozvinutými zeměmi musí být politika ve všech oblastech – včetně obchodu, rybolovu, životního prostředí, zemědělství, změny klimatu, energetiky, investic a financování – nastavena tak, aby podporovala jejich rozvojové potřeby. Navíc usnesení připomíná význam dosažení cíle oficiální rozvojové pomoci určené rozvojovým zemím ve výši 0,15 až 0,20 % HND a varuje před negativním dopadem zabírání půdy, jako je vyhnání drobných zemědělců a neudržitelné využívání půdy a vody. Cílem zásady konzistentnosti je zabránit prohlašování dobrých úmyslů, které se nikdy nepromění ve skutky, a konfliktu odvětvových politik. Teď ještě zbývá ji provádět.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Vlasto (PPE), písemně.(FR) Ráda bych tohoto hlasování využila k potvrzení svého pevného odhodlání k boji proti chudobě, a to jak proti jejím příčinám, tak proti jejím dopadům. Mezi nejméně rozvinutými zeměmi a světovou ekonomikou se rozevírá nepřekročitelná propast, což vytváří začarovaný kruh, jehož oběťmi jsou obyčejní lidé. My všichni neseme odpovědnost za prodlení při naplňování rozvojových cílů tisíciletí, v důsledku čehož musíme urgentně vyřešit koordinovanou činnost EU a OSN. Prioritní oblasti jsou dobře známy. zabezpečení potravin, přístup k vodě a zdravotní péči a gramotnost. I řešení jsou dobře známá, s politováním však musím konstatovat, že prohlášení o dobrých úmyslech se jen zřídkakdy mění ve skutky. A přesto jen díky snaze o lepší přerozdělování bohatství, podpoře nejméně rozvinutých zemí na cestě k růstu a demokracii a boji proti zuřivým spekulacím ohledně cen zboží, mohou tyto mimořádně zranitelné země ze začarovaného kruhu chudoby uniknout. Nejde jen o povinnost, je to i nutnost z hlediska bezpečnosti Unie, jelikož chudoba je bohužel často zdrojem nestability.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0226/2011 (Zpráva o pokroku Islandu za rok 2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasuji pro tuto zprávu, jelikož jsem zastáncem přistoupení Islandu k EU, ovšem za předpokladu, že se vládě podaří zajistit, aby tento národní politický závazek podporovali také její občané.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Těsí mne, že má Island naději na vstup do EU, neboť tato země má silnou demokratickou tradici a občanskou kulturu, které jí umožní hladce se připojit ke svazku členských států EU. Doufám, že přistoupení Islandu zvýší vyhlídky EU na její aktivnější a konstruktivnější úlohu v severní Evropě a v arktické oblasti a mohla by se tak podpořit mnohostranná správa a udržitelná politická řešení v tomto regionu. Island je již nyní aktivním účastníkem Severské rady a zapojuje se i do politiky Severní dimenze EU, Barentsovy evropsko-akrtické rady a Arktické rady, která je hlavním mohostranným fórem pro spolupráci v arktické oblasti. Přistoupení Islandu k EU by také upevnilo přítomnost Evropy v Arktické radě. Island může rovněž výrazně přispět k environmentálním a energetickým politikám EU, jelikož má zkušenosti s obnovitelnými energiemi, zejména s geotermální energií, ochranou životního prostředí a bojem proti změně klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Băsescu (PPE), písemně. (RO) Hlasovala jsem pro zprávu, kterou navrhl můj kolega Cristian Preda, neboť se domnívám, že je načase posoudit vyhlídky tohoto státu na členství v EU. V průběhu jednání s EU islandské orgány prokázaly skutečné odhodlání k takovému kroku a silnou politickou vůli včas naplnit veškerá přístupová kritéria.

Island má v prvé řadě dlouhou demokratickou tradici. Ochrana lidských práv a spolupráce s předními mezinárodními organizacemi jsou na pořadu jednání islandského politického programu prvořadou záležitostí. V ekonomické oblasti již islandské orgány vypracovaly předpřístupovou strategii pro zajištění diverzifikace jejich podnikatelských odvětví a vystoupení z recese. Domnívám se, že Island je schopen závazky vyplývající z členství v Evropské unii přijmout. Ráda bych podotkla, že k dnešnímu dni byly splněny požadavky deseti projednávaných kapitol. V této souvislosti vítám iniciativu Evropské komise zahájit přístupová jednání s Islandem v červnu tohoto roku.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Baudis (PPE), písemně.(FR) Tato zpráva nabízí dobrý přehled o současných vztazích mezi Evropskou unií a Islandem. Již od Pařížské smlouvy jsme s touto zemí udržovali přátelské, úzké a kooperativní vazby. Byla tvrdě zasažena hospodářskou, finanční a bankovní krizí. Je nutné provést reformy a my je musíme podporovat.

Od zahájení přístupového procesu jsme s islandskou vládou, která vyjádřila rovněž přání vstoupit do eurozóny, navázali otevřený a konstruktivní dialog. Díky rozšíření o Island bude možné soudržněji prosazovat evropskou politiku v arktické oblasti, zejména v oblasti rybolovu, námořní dopravy, vědeckého výzkumu a zachování životního prostředí. Evropa však není berličkou ani lékem na hospodářskou krizi. Nyní je na Islandu, aby se rozhodl vstoupit do skutečného projektu integrace se zbytkem Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Těší mne, že máme naději, že novým členským státem EU se stane země se silnou demokratickou tradicí a stabilní občanskou kulturou. Island dosahuje dobrých výsledků v oblasti ochrany lidských práv a v zajištění kvalitní spolupráce s mezinárodními mechanismy ochrany lidských práv. Přístup Islandu k EU tedy upevní úlohu Unie jako propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod na celém světě. Island může díky svým zkušenostem rovněž výrazně přispět k politikám EU v oblasti obnovitelných energií, zejména v oblasti využití geotermální energie, ochrany životního prostředí a boje proti změně klimatu. Vstup Islandu do EU posílí snahu EU o aktivnější a konstruktivnější postavení v severní Evropě a Arktidě a přispěje tak k mnohostranné správě a udržitelným politickým řešením v tomto regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem proti této zprávě. Obávám se, že Parlament a orgány EU při horečnatém rozšiřování opomíjejí otázky, které mají pro členské státy strategickou důležitost. Je velmi politováníhodné, že Island a Faerské ostrovy opět masivně navýšily navrhovaný objem výlovu makrel v roce 2011, čímž ohrožují jejich populace i životaschopnost našeho oceánského rybolovného průmyslu. Toto pobuřující chování odhaluje, že tvrzení, že Island má jeden z nejlépe řízených rybolovů, je lživé. Vloni v létě jsme se v souvislosti s nekompromisním postojem Islandu k této záležitosti dozvěděli, že Komise uvažuje o pozastavení jednání o přistoupení Islandu k EU, nic zásadního se však v tomto směru zjevně nestalo. Island nemůže a nesmí získat členství v „klubu EU“ v situaci, kdy očividně porušuje pravidla tohoto klubu. Jeden novinový titulek zněl – skutečně hodláme Islandu dovolit, aby poté, co přivedl ke kolapsu své banky, zlikvidoval náš nejcennější rybolov?

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o pokroku Islandu za rok 2010, neboť se domnívám, že musíme podpořit vstup jedné z nejstarších evropských demokracií do EU, ovšem za předpokladu, že budou naplněny příslušné požadavky, například zákaz lovu velryb a obchodu s produkty pocházejícími z nich.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Ze všech zemí navrhovaných ke vstupu do Evropské unie je Island k takovému kroku a k přijetí hodnot a zásad, jimiž se činnost Unie řídí, nejlépe připraven. Myslím si, že příspěvek Islandu bude pro Unii přínosem. Obecně vyznává Island stejné standardy, na jaké se zaměřuje Evropská unie, v některých případech dokonce vyšší. Domnívám se, že změny, které je ještě potřeba provést, nebudou takové povahy, aby výrazně zbrzdily přístupový proces.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Předmětem tohoto návrhu usnesení je zpráva o pokroku Islandu na cestě do Evropské unie za rok 2010. Přístupová jednání s Islandem byla zahájena v červenci 2010. Domnívám se, že je třeba stanovit nezbytné podmínky pro završení procesu přistoupení Islandu a zajištění úspěšného výsledku – jde o zemi se silnou demokratickou tradicí a stabilní občanskou kulturou a její přístup upevní úlohu Unie jako propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod na celém světě. Island je členem Evropského sdružení volného obchodu a má tržní hospodářství, které by mohlo EU nabídnout určité výhody, zejména v oblasti obnovitelné energie. Přesto však Island musí prokázat skutečný zájem a spolupracovat ohledně nevyřešených otázek ohledně řízení rybolovu. Podle předložené zprávy k určitému pokroku došlo, stále je však před námi hodně práce, zejména co se týče rybolovu. Doufám, že se tyto nevyřešené otázky podaří urychleně odstranit a přístupový proces Islandu do EU bude korunován úspěchem.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Náš obecný postoj ke vstupu nových zemí do Evropské unie je dobře znám: rozhodování musí vycházet z vůle dotčených lidí, již je třeba respektovat. Čekáme proto, jak se k přistoupení Islandu do EU vyjádří jeho obyvatelé, a k tomuto postoji budeme v budoucnosti přihlížet. Kromě tohoto důvodu jsme se hlasování zdrželi rovněž kvůli samotnému základu procesu rozšiřování EU, vzhledem ke kapitalistické povaze integračního procesu a cílů, které sleduje. Jakmile budou vyčerpány okrajové regiony z předchozích rozšíření, je nutné postoupit dále a dosáhnout na nové trhy.

Jsme rozčarováni z některých požadavků Evropské unie vůči Islandu, včetně těch uvedených v této zprávě, například požadavku na liberalizaci řady odvětví, zejména finančního sektoru, což je o to závažnější, že se jedná o jeden ze sektorů odpovědných za krizi, která zemi zasáhla a vymanit se z ní se podařilo jen díky rozhodnému zásahu státu.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Zdrželi jsme se hlasování o tomto usnesení, na základě našeho postoje k rozšíření. Čekáme, jak se ke vstupu Islandu do EU vyjádří jeho obyvatelé, a k tomuto postoji budeme v budoucnosti přihlížet.

Jsme totiž rozčarováni z některých požadavků Evropské unie vůči Islandu, včetně těch uvedených v této zprávě, s nimiž naprosto nesouhlasíme: například požadavku na liberalizaci řady odvětví, zejména finančního sektoru, což je o to závažnější, že se jedná o jeden ze sektorů odpovědných za krizi, která zemi zasáhla, a vymanit se z ní se podařilo jen díky rozhodnému zásahu státu.

S jednoznačnějším vyjádřením k členství země vyčkáváme na další vývoj, zejména na referendum, které se uskuteční 9. dubna 2011.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Dovolte mi objasnit, proč jsem se hlasování o tomto textu zdržel, stejně jako kdykoli jindy, když zde hlasujeme o přístupových jednáních s některou z evropských zemí. Není to proto, že bych zpochybňoval právo Islandu na vstup do Evropské unie, nýbrž proto, že nepovažuji za šťastný nápad, aby se připojoval. A velká většina obyvatel Islandu má zjevně stejný názor. Rozhodnutí podat žádost o členství bylo přijato v panice po kolapsu islandského bankovního systému ve snaze profitovat z evropské podpory.

Každý ví, že Island chce přijmout euro, aniž by byl členem Evropské unie, což je hloupé, když víme, jaké dopady by to mělo, a také že Island je členem Evropského hospodářského prostoru a Schengenského prostoru. Stejně však bude na obyvatelích Islandu, jak se rozhodnou. A já doufám, že pokud řeknou ne, budou vyslechnuti.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, neboť přístupová jednání s Islandem byla zahájena v červenci 2010 a je třeba stanovit nezbytné podmínky pro završení procesu přistoupení Islandu a zajištění úspěšného výsledku. Díky svým zkušenostem s obnovitelnými energiemi, zejména s geotermální energií, ochranou životního prostředí a bojem proti změně klimatu, může Island rovněž výrazně přispět k politikám EU. Přistoupení Islandu posílí vyhlídky EU na aktivnější a konstruktivnější úlohu v severní Evropě a akrtické oblasti, a mohlo by tak přispět k mnohostranné správě a udržitelným politickým řešením v tomto regionu. Současně je nutné poskytnout občanům jasné a komplexní pravdivé informace o důsledcích vstupu Islandu do EU. Na tom je třeba pracovat a podle mne je stejně tak důležité naslouchat obavám a otázkám občanů a odpovídat na ně a přihlížet k jejich názorům a zájmům.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně.(IT) Z celého srdce jsem podpořil usnesení o pokroku Islandu za rok 2010, o kterém se v Parlamentu hlasuje. V uplynulém roce Island projevil na mnoha frontách svou ochotu postupovat v souladu s evropskou politikou a zásadami, z nichž tato politika vychází. Jeho silná občanská a demokratická tradice, pokrok při posilování nezávislosti soudnictví a mimořádná pozornost věnovaná ekonomickým aspektům, díky níž je stále blíže naplnění kritérií, která Evropa stanovila, činí z Islandu zemi, jejíž vstup do EU lze považovat za jedině pozitivní, v neposlední řadě proto, že se tak upevní úloha Unie v Arktické radě. Ochrana lidských práv, posílení legislativního prostředí, pokud jde o svobodu projevu a přístup k informacím, a vysoké investice do vzdělávání, výzkumu a vývoje zaměřené na řešení vysoké nezaměstnanosti mladých lidí jsou důkazem vyspělosti této země a jejího pevného odhodlání vyrovnat se Evropě. Poslední slovo bude mít islandský lid – bude se muset vyjádřit v referendu a já doufám, že se rozhodne pro vstup do naší velké evropské rodiny.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení, které mimo jiné vítá dohodu mezi zástupci vlád Islandu, Nizozemska a Spojeného království v případu Icesave, zejména o zárukách vrácení nákladů vzniklých v důsledku vyplácení minimálních záruk vkladatelům v britských a nizozemských pobočkách banky Landsbanki Islands hf.; a bere na vědomí rozhodnutí islandského prezidenta uspořádat o návrhu zákona referendum a doufá v ukončení řízení pro nesplnění závazků, které proti islandské vládě zahájil dne 26. května 2010 Kontrolní úřad ESVO.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně.(FR) Tento text odsuzuje odmítnutí islandských obyvatel vyplatit dluhy soukromých bank, a to i přesto, že proti tomuto vyplácení hlasovali velmi velkou většinou. Zavazuje je striktně používat kodaňská kritéria. Vítá plány MMF pro tuto zemi. Navrhuje, aby Komise na Islandu před celostátním referendem o členství v EU vedla kampaň, která bude podobná té v Irsku. Hlasoval jsem proti těmto opakovaným projevům moci nad islandským lidem a primitivní logikou textu, jejímž účelem je přispět k liberální normalizaci.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Island přijal konkrétní opatření pro budoucí přistoupení k EU a ve srovnání s ostatními kandidáty nejlépe splnil požadavky pro přistoupení. Avšak nedávný spor o to, zda má Nizozemsko a Spojené království uhradit peníze, o něž přišli občané těchto států, kteří investovali do zkrachovalé islandské banky, může představovat překážku islandského přistoupení k EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Island již nyní s Evropskou unií úzce spolupracuje jako člen Evropského hospodářského prostoru, Schengenských dohod a nařízení Dublin. Již nyní dosahuje velmi dobrých výsledků v oblasti ochrany lidských práv. Výrazně investuje do oblastí, jako je vzdělávání, výzkum a vývoj, díky čemuž si v mezinárodním srovnání v těchto věcech vede dobře. Ovšem dříve, než budeme moci hovořit o přistoupení Islandu k EU, bude nezbytný souhlas islandského lidu.

Bylo by na místě, aby EU přestala s propagandou přesvědčující Islanďany o výhodách přistoupení. Co se týče ekonomických aspektů, zpráva OECD z května 2010 uvádí, že se Islandu podařilo konsolidovat své hospodářství a jeho příjem per capita je navzdory krizi stále nejvyšší na světě. Mají proto mou podporu.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) V prvé řadě bych rád podotkl, že není pochyb o tom, že případný vstup Islandu do Unie podléhá souhlasu jeho obyvatel. Rozhodnutí musí záležet na lidech a EU do něj nesmí dále zasahovat. Co se týče zprávy o pokroku, Island obstál v mezinárodním srovnání v řadě oblastí, v některých je dokonce na čelní pozici: mám na mysli ukazatele, jako je příjem per capita, vzdělávání, výzkum a vývoj a ochrana lidských práv. Proto jsem hlasoval pro přijetí tohoto návrhu usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Island je jednou z nejstarších evropských demokracií. Mezi zeměmi, které usilují o vstup do EU, je Island jednoznačně nejlépe připraven, a to nejen proto, že má stejné demokratické zásady a hodnoty jako členské státy Unie, ovšem i z toho důvodu, že má stejné či vyšší standardy rozvoje. Hlasovala jsem pro tuto zprávu o pokroku za rok 2010, neboť se domnívám, že jakmile budou naplněny nezbytné předpoklady pro přistoupení, z nichž bych ráda vyzdvihla zákaz lovu velryb a obchodování s produkty pocházejícími z nich, bude vstup této země pro EU přínosem.

Otázka přistoupení země by však měla být náležitě zasazena do rámce společných unijních politik, v prvé řadě společné rybářské politiky. S ohledem na to, jaký podíl rybolov v rámci islandské ekonomiky má, se mohou objevit problémy při harmonizaci politik dotýkajících se samotné podstaty tohoto sektoru.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Tímto usnesením EP mimo jiné: vítá, že novým členem EU bude země se silnou demokratickou tradicí a občanskou kulturou; zdůrazňuje, že přistoupení Islandu k EU ještě více upevní úlohu EU jako celosvětového propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod; oceňuje Island za dobré výsledky v oblasti dodržování lidských práv a úzkou spolupráci s mezinárodními mechanismy pro ochranu lidských práv; podporuje dlouhodobou práci Islandu na posílení legislativního prostředí s ohledem na svobodu projevu a přístup k informacím; vítá v této souvislosti fakt, že islandská iniciativa v oblasti moderních sdělovacích prostředků umožní Islandu i EU zaujmout pevný postoj k právní ochraně svobody projevu a informací.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Island byl kandidátskou zemí na členství v Evropské unii od roku 2010. Hlasovala jsem pro tento návrh usnesení, jelikož jsem přesvědčena, že tato země má stabilní demokratickou tradici a občanskou kulturu a že její přístup ještě více upevní úlohu EU jako celosvětového propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, jelikož podporuji přistoupení Islandu k EU.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0225/2011 (Zpráva o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, které doporučuje provedení dohody o stabilizaci a přidružení s EU, vyjadřuje však politování nad tím, že Rada neuvažuje o záhajení jednání, která Komise doporučuje. Dále bych rád vyjádřil své obavy z narůstajícího etnického napětí a scházejícího politického dialogu a nesvobody tisku. Politické strany by měly ukončit bojkot národního parlamentu a vstoupit do dialogu s institucemi. Mrzí mne i to, že spor s Řeckem zemi nadále brání v jejím směřování k přidružení k EU. Bilaterální otázky si musí vyřešit především dotčené strany samy v dobrém sousedském duchu s přihlédnutím k obecným zájmům EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Pino Arlacchi (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení, které je výsledkem rozpravy o prohlášeních Evropské rady a Komise ke zprávě o pokroku bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010. Domnívám se, že se jedná o velmi vyvážený návrh. Vyjadřuje obavy ze současné politické situace v bývalé jugoslávské republice Makedonii, zejména z bojkotu národního parlamentu opozičními stranami a rizika, že by takový vývoj mohl negativně ovlivnit vztah země k EU. Tento návrh usnesení dále zemi blahopřeje k výročí Ochridské dohody, která je i nadále základním kamenem vztahů mezi etnickými skupinami v zemi, a vyzývá vládu, aby podpořila komplexní dialog mezi jednotlivými etnickými komunitami. Oceňuji rovněž to, že návrh hodnotí pozitivně soustavnou snahu bývalé jugoslávské republiky Makedonie o stabilizaci regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně.(FR) Jako členka delegace Evropského parlamentu pro bývalou jugoslávskou republiku Makedonii pečlivě sleduji pokrok v této zemi a její snahu připojit se k Evropské unii. Ačkoli má před sebou bývalá jugoslávská republika Makedonie ještě hodně práce v mnoha oblastech politiky, soudnictví, veřejné správy, boje proti korupci a svobody projevu, přesto dosáhla výrazného pokroku v oblastech, jako je decentralizace, vzdělávání a reforma vězeňského systému. Bilaterální problémy mezi touto zemí a Řeckem nesmí bránit zahájení přístupových jednání. Hlasovala jsem pro to, aby byla tato jednání zahájena. Navíc bych ráda poukázala na to, že v červnu se v zemi uskuteční předčasné volby. Vyzývám proto všechny politické strany, aby se spojily a úzce spolupracovaly na tom, aby zajistily přistoupení své země k Evropské unii.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Souhlasím s touto zprávou. Evropská rada v roce 2005 udělila bývalé jugoslávské republice Makedonii status kandidáta, nestanovila však datum pro zahájení jednání, třebaže tato země urazila na své cestě do EU velký kus. Navzdory pokroku je však Makedonie stále politicky nestabilní, což by mohlo ovlivnit evropský integrační proces. Absence dialogu mezi vládou a opozičními stranami v zemi brání uzavření dohody o provádění strukturálních reforem. Reforma soudnictví dosud nebyla dokončena, média a veřejná správa jsou zpolitizovány a nedořešená problematika integrace etnických skupin brání Makedonii v dosažení dalšího pokroku a v provádění reforem nezbytných k zajištění zásad právního státu a demokracie. Domnívám se, že makedonská vláda musí opoziční strany více zapojit do rozhodování a zajistit otevřený a konstruktivní dialog o všech problémech, s nimiž se země v současnosti potýká.

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Băsescu (PPE), písemně. (RO) Hlasovala jsem pro zprávu o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010, neboť se domnívám, že vyhlídky Balkánu na členství v EU jsou důležité, aby byla zajištěna stabilita regionu. V této souvislosti má obrovský význam spolupráce s Řeckem.

Spor o název bývalé jugoslávské republiky hraje v diskusích o přístupových jednáních zásadní roli, neboť se jedná o jednu z překážek bránících zahájení těchto jednání. Dobré sousedské vztahy mají během procesu získávání postavení členského státu EU velký význam. Z toho důvodu musí bývalá jugoslávská republika Makedonie a Řecko otázku názvu státu vyřešit. Řecko se až dosud, co se týče ostatních kapitol, projevovalo jako důvěryhodný partner pro jednání. Je nejvyšší čas, aby oba státy došly k dohodě a budoucí přístupová jednání tak probíhala za podpory všech členských států EU. V této souvislosti může být užitečný požadavek na zapojení neutrálních vnějších mediátorů, například generálního tajemníka OSN.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) V souladu s předchozími usneseními Parlamentu vyjadřuji politování nad tím, že Rada nepřijala rozhodnutí o zahájení přístupových jednání, jak je doporučováno Komisí již druhý rok. Proces rozšiřování je mocným nástrojem pro mír, stabilitu a zklidnění situace v tomto regionu. Znepokojuje mne obzvláště dlouhodobě vysoká nezaměstnanost, zejména mezi mladými lidmi, přičemž s tímto problémem se v současnosti potýkají mnohé země regionu. Ráda bych vládu vyzvala, aby urychleně přijala účinnější opatření na zlepšení veřejných investic s důrazem na politiky zaměstnanosti a uplatnění pracovní síly v kvalitních, stálých a důstojných zaměstnáních. Jsem však ráda, že byl nedávno přijat energetický zákon, jehož cílem je liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a který je v souladu s evropskými směrnicemi. Vítám přijetí vnitrostátní strategie pro udržitelný rozvoj, je však potřeba, aby se zvýšilo úsilí při prosazování právních předpisů v oblasti životního prostředí. Chtěla bych vyzvat k užší spolupráci v nadnárodních otázkách životního prostředí založené na standardech EU, zejména v oblasti kvality vody, nakládání s odpady a ochraně přírody.

 
  
MPphoto
 
 

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. (EL) Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice je v zásadě pro rozšíření směrem na západní Balkán, ovšem za přepokladu, že o něj budou mít obyvatelé těchto zemí zájem. Zdržel jsem se hlasování o této konkrétní zprávě, jelikož obsahuje některé problematické prvky, v prvé řadě v souvislosti s navrhovanými ekonomickými reformami a tím, jak řešit spor o název. Podle dosavadních zkušeností s rozšiřováním by spolupráce se zeměmi západního Balkánu a proces jejich integrace, zejména v době hospodářské krize, mohly přispět k udržitelnému rozvoji a hospodářské a sociální prosperitě občanů v nových členských státech i v celé Unii.

Tato zpráva však trvá na tom, abychom například oceňovali vyslání jednotek do Afghánistánu a do jiných oblastí, či prosazování hospodářských politik, například při privatizacích, které zhoršují recesi tím, že přispívají k nezaměstnanosti, sociálním nerovnostem a oklešťování sociálních práv. V neposlení řadě je nutné, aby integrační process probíhal v souladu s mezinárodními právními předpisy a mezinárodními postupy. Co se týče konkrétně sporu o název, zpráva by měla podněcovat k respektu a ke snaze o nalezení všeobecně přijatelného řešení pod záštitou OSN.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, které opětovně doporučuje, aby Rada rozhodla o zahájení přístupových jednání s bývalou jugoslávskou republikou Makedonie. Status kandidátské země Rada tomuto státu udělila v roce 2005, od té doby však nestanovila datum zahájení jednání, bez ohledu na to, že tato země na své cestě do EU dosáhla velkého pokroku.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V procesu integrování bývalé jugoslávské republiky Makedonie došlo k určitým prodlením. Přesto však Makedonie učinila pokrok v přijetí acquis Společenství a aby zajistila svým orgánům spolehlivou strukturu a osvědčené postupy tak, jak to prosazuje EU. Politická krize, která v zemi zavládla, jasně ukazuje, kolik práce má tato země ještě před sebou, a že bude trvat ještě dlouho, než objektivně naplní veškerá kritéria tak, aby bylo možné vážně uvažovat o jejím přistoupení. Chtěl bych vyzvat Řecko a bývalou jugoslávskou republiku Makedonie, aby se pokusily překonat své spory a ukázaly, že mají důvěru v ušlechtilou myšlenku, na níž je založena EU a kterou v těchto dnech tolik potřebujeme.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Předmětem tohoto návrhu usnesení je pokrok, kterého bývalá jugoslávská republika Makedonie dosáhla směrem k integraci do EU za poslední rok. Dne 16. prosince 2005 Rada udělila bývalé jugoslávské republice Makedonie status kandidátské země na členství v EU. V roce 2008 byly stanoveny zásady, priority a podmínky přistoupení, jejichž plnění Komise sleduje. Přestože je pokrok hodnocen pozitivně, některé aspekty je třeba změnit, jedná se například dialog se Řeckem ohledně statusu nového členského státu, reformu veřejné správy a soudnictví, boj proti organizovanému zločinu a korupci, respektování svobody projevu a o institucionální spolupráci. Současná politická situace, zejména bojkot národního parlamentu opozičními stranami, může nepříznivě zasahovat do priorit země ve vztahu k EU. Bilaterální spory musí dotčené strany vyřešit v duchu dobrého sousedství. Všichni zúčastnění musí zvýšit své úsilí a projevit odpovědnost a rozhodnutí řešit všechny zbývající otázky, které narušují proces přistoupení kandidátské země a ztěžují vlastní politiku EU v regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jelikož Evropská rada sice v roce 2005 udělila bývalé jugoslávské republice Makedonie status kandidátské země, nepodařilo se jí však od té doby stanovit termín pro zahájení jednání, a to i přes významný pokrok této země na cestě směrem k EU; jelikož bilaterální otázky by neměly představovat překážku v procesu přistoupení, ani by tak neměly být využívány, ačkoli by měly být vyřešeny před udělením členství v EU; a jelikož další pokračování procesu přistoupení by přispělo ke stabilitě bývalé jugoslávské republiky Makedonie a více by prohloubilo dialog mezi jednotlivými etnickými skupinami. Bilaterální otázky musí dotčené strany vyřešit v dobrém sousedském duchu a s přihlédnutím k obecným zájmům EU. Všechny klíčové zúčastněné strany a příslušní partneři by měli zvýšit své úsilí a prokázat odpovědnost a rozhodnutí řešit všechny zbývající otázky, které brání nejen procesu přistoupení této kandidátské země a ztěžují vlastní politiku EU v regionu, ale mají rovněž zpětný vliv na vztahy mezi etnickými skupinami, stabilitu a hospodářský vývoj regionu. Tento dokument žádá odpovědné orgány, aby posílily nezávislost a svobodu sdělovacích prostředků, uplatňovaly na všechny stejné normy a zvýšily transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků. Znepokuje mne, že vláda a opoziční strany mezi sebou nekomunikují a obecně panuje ovzduší nedůvěry a konfrontace. Je nutné pokračovat v reformě soudnictví s cílem zajistit jeho profesionalitu, efektivitu a nezávislost na politickém nátlaku, více bojovat proti korupci a zlepšit podnikatelské prostředí.

 
  
MPphoto
 
 

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. (LV) Proces rozšíření EU je mocným podnětem k nastolení míru a stability a procesu usmíření na Balkáně. Makedonie urazila velký kus cesty směrem k demokratizaci státu, což je přímým projevem politické vůle stát se právoplatným členem rodiny evropských národů. Evropská komise tento pokrok posoudila a již druhým rokem vyzývá Evropskou radu, aby s Makedonií zahájila přístupová jednání. A již druhý rok Rada toto rozhodnutí odkládá. Vzniká tak dojem, že jednou z bezdůvodných překážek zahájení těchto jednání jsou vzájemné spory, zejména vztah s Řeckem. Tyto spory nesmí proces přistoupení Makedonie blokovat, obzvláště s ohledem na to, že pokračování přístupového procesu by pomohlo ke stabilitě a dalšímu posílení dialogu mezi etniky v Makedonii.

Samozřejmě, že Makedonie má před sebou ještě mnohé na cestě k reformě institucí veřejné správy a soudnictví, úspěšnému boji proti organizované trestné činnosti a korupci a rovněž rozvíjení demokratického dialogu uvnitř společnosti. Samozřejmě, že k přijetí jakéhokoli nového členského státu, i Makedonie, do EU dojde jedině za předpokladu, že budou splněny všechny požadavky a budou s tím jednomyslně souhlasit orgány EU i všechny členské státy. A právě proto je důležité zahájit proces přístupových jednání, který, jak doufám, podnítí pozitivní změny v Makedonii i celém regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně.(IT) Návrh usnesení o pokroku bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010, o němž Parlament hlasoval, byl schválen velkou většinou a na základě souladu mezi různými politickými skupinami. Vážím si úsilí vynaloženého touto zemí, aby vyhověla evropským standardům. Reforma soudnictví, boj proti korupci, reforma veřejné správy a soudnictví – to jsou některé z výrazných úspěchů z hlediska souladu s acquis communautaire. Stejně tak si ocenění zaslouží důraz na poskytnutí místní samosprávy a přijetí antidiskriminačních právních předpisů zákona a také závazek k prosazování rovnosti mezi ženami a muži. Svoboda projevu a nezávislost sdělovacích prostředků představují však i nadále problém. Zdrojem znepokojení je však i narůstající napětí mezi jednotlivými etnickými skupinami v dané zemi. Proto jsem přesvědčen, že je třeba, bez ohledu na pozitivní výsledky, i nadále věnovat pozornost institucionální problematice, která je velmi křehká a prochází zkouškou. A konečně, doufám, že proces sbližování s Evropou bude posílen činnostmi zaměřenými na odstraňování rozdílů, které stále ještě existují.

 
  
MPphoto
 
 

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro toto usnesení, abychom uznali pokrok Makedonie na cestě k evropské integraci a zdůraznili zbývající cíle, které musí být splněny pro blaho jejího lidu. Je velmi důležité vyslat směrem k Makedonii pozitivní signál, co se týče její budoucnosti v Evropské unii, a zachovat tak evropský stimul a pokračovat v započatém politickém dialogu. Spor mezi Makedonií a Řeckem o název je výhradně bilaterální otázkou, která by neměla kolidovat se zahájením přístupových jednání. Navíc se podle prozatímní dohody mezi Řeckem a Makedonií ze dne 13. září 1995 Řecko zavázalo nebránit vstupu Makedonie do mezinárodních institucí, což se vztahuje i na jednání mezi Makedonií a EU. Ve Výboru pro zahraniční věci jsem předložila pozměňovací návrhy týkající se veřejné správy, soudního systému a opatření boje proti korupci.

Přijetí národní strategie pro reformu veřejné správy a vytvoření podvýboru pro dohodu o stabilizaci a přidružení jsou pozitivní kroky, které zajistí kvalifikovanost a profesionalitu veřejné správy. Zdůrazňuji, že sjednocení judikatury a zveřejňování veškerých soudních rozhodnutí mají mimořádný význam pro předvídatelnost soudnictví a důvěru veřejnosti v tento systém.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu o Makedonii a vítám dlouhodobou snahu o boj proti korupci, která se projevuje například provedením druhého kola doporučení skupiny států proti korupci (GRECO) a účinností změn trestního zákoníku. Vyzývám orgány, aby i nadále prováděly právní předpisy pro boj proti korupci a zvýšení nezávislosti, účinnosti a zdrojů soudního systému. Korupce je však stále rozšířeným jevem a já požaduji intenzivnější snahu o její vymýcení.

Zdůrazňuji, že je naléhavě nutné účinně a nestranně prosazovat protikorupční právní předpisy, zejména ve vztahu k financování politických stran a problematice střetu zájmů. Upozorňuji, jak je důležité zajistit, aby soudní systém fungoval bez politických zásahů, a vítám snahu zvýšit účinnost a transparentnost soudního systému. Zdůrazňuji, že je nutné zvýšit vymahatelnost práva v podobě stíhání a uznání viny, podle čehož lze měřit pokrok, a požaduji sjednocení judikatury tak, aby byla zajištěna předvídatelnost soudnictví a důvěra veřejnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Kyriakos Mavronikolas (S&D), písemně.(EL) Porušování nezávislosti tisku, nezávislosti soudnictví a územního plánu rozvoje města Skopje do roku 2014 je v Bývalé jugoslávské republice Makedonie na denním pořádku. Navíc politický dialog ustrnul na mrtvém bodě. Přičteme-li k tak nešťastné vnitřní situaci ještě nevyřešený spor o název, je zřejmé, že se vyhlídky této země na členství v EU výrazně komplikují.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně.(FR) Tento návrh usnesení vyzývá bývalou jugoslávskou republiku Makedonie, aby učinila vše, co je v jejích silách, pro liberalizaci své ekonomiky a svého trhu s elektřinou. Poučuje ji o demokracii a dokonce i žurnalistice. Hlasoval jsem proti tomuto arogantnímu a nekvalitnímu textu.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Bývalá jugoslávská republika Makedonie se na své cestě ke členství v EU potýká s určitými překážkami. Navzdory tomu, že pokročila v oblasti přijímání kompletního acquis Společenství a budování institucí se spolehlivou strukturou postupujících dle osvědčených postupů, má před sebou ještě dlouhou cestu. Že zbývá ještě mnoho práce, dokázala i politická krize, která zemí zmítá.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Dne 9. dubna 2001 se Makedonie stala první zemí západního Balkánu, která s EU uzavřela dohodu o stabilizaci a přidružení. Stav reforem od roku 2001 lze v mnoha ohledech hodnotit pozitivně. Pokud se týká soudnictví, byly přijaty zákonné předpisy k zajištění jak nezávislosti na politickém nátlaku, tak také účinnosti. Dále je třeba uvítat zvýšení transparentnosti soudního systému, zejména pokud jde o řešení nahromaděných případů u většiny soudů. Lze si již povšimnnout, že se země blíží proměně ve fungující tržní ekonomiku, třebaže má před sebou stále ještě dlouhou cestu. Vstup Makedonie do EU blokuje jen její spor s Řeckem ohledně názvu, a musíme doufat, že se jej podaří v blízké budoucnosti vyřešit. Hlasování jsem se však zdržel, jelikož některé aspekty zprávy jsou podle mne velmi nevyvážené.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro monitorovací zprávu o bývalé jugoslávské republice Makedonie za rok 2010. Proces přistoupení bývalé jugoslávské republiky Makedonie se potýká s výrazným zpožděním, navzdory tomu, že země prošla velkým politickým a socio-ekonomickým vývojem. Doufám, že se podaří stávající spory a regionální problémy překonat ke společnému evropskému prospěchu.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. – Jsem pro. Toto usnesení v zásadě říká, že EP má stejný názor na zprávu Komise o pokroku bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010 a vyjadřuje politování nad tím, že Rada nerozhodla o zahájení přístupových jednání, jak je to již druhým rokem, a v souladu s předcházejícími usneseními Parlamentu, doporučováno Komisí. Je znepokojen současnou politickou situací, zejména bojkotem národního parlamentu opozičními stranami a rizikem, že by takový vývoj mohl negativně ovlivnit vztah země k EU, přičemž znovu opakuje svá předchozí doporučení Radě, aby jednání neprodleně zahájila.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, jelikož se domnívám, že nastal čas zahájit s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie skutečná a řádná přístupová jednání. Ve skutečnosti nedošlo v této věci k žádnému zásadnímu posunu od 16. prosince 2005, kdy Evropská rada zemi udělila status kandidáta pro členství v EU. To je třeba v prvé řadě vztáhnout až k řadě vnitřních problémů Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, zejména co se týče bojkotu národního parlamentu opozičními stranami. Tento a jiné problémy považované za zásadní z hlediska rozvoje stabilní demokracie, například přítomnost svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků, je třeba vyřešit co nejdříve, aby se obě strany mohly opět pustit do rozšiřování EU na východ.

 
  
MPphoto
 
 

  Nikolaos Salavrakos (EFD), písemně. (EL) Hlasoval jsem proti tomuto konkrétnímu usnesení, jelikož se, jak jsem již dříve na plenárním zasedání uvedl, domnívám, že po závažných obviněních, která byla dne 20. března vznesena vůči zpravodaji Zoranu Thalerovi, který původně předkládal textpředložený dne 16. března k hlasování ve Výboru pro zahraniční věci , než proti němu obvinění byla vznesena, a který má snad právo na presumpci neviny, a s ohledem na to, že byl pověřen nový zpravodaj, byla ohrožena důvěryhodnost dokumentu. Podle mého názoru by bylo chybou, s ohledem na integritu i důvěryhodnost Parlamentu, hlasovat o tomto dokumentu dříve, než budou zveřejněny výsledky šetření po zahájení dohodovacího postupu.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0256/2011 (Situace v Pobřeží slonoviny)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť je nutné krizovou situaci v Pobřeží slonoviny, která si již vyžádala mnoho mrtvých, co nejrychleji odstranit. Mezinárodní společenství uznává demokratické vítězství pana Ouattary a nyní musí zdvojnásobit své úsilí, aby mu pomohlo převzít mírovým způsobem moc. Jedná se o vážnou situaci, která ohrožuje legitimní volbu občanů, obnáší však i porušení lidských práv a EU musí jednat diplomaticky s využitím veškerých mechanismů, které má k dispozici, aby pomohla navrátit situaci do normálního stavu a především zabránila dalším úmrtím.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, jelikož Pobřeží slonoviny v posledních čtyřech měsících zabředlo do hluboké politické krize zaviněné tím, že současný prezident Laurent Gbagbo odmítl předat moc legitimnímu prezidentu Alassaneovi Ouattarovi, navzdory tomu, že tento v listopadu 2010 vyhrál prezidentský souboj a jako vítěze jej, po potvrzení výsledků ze strany OSN, uznalo mezinárodní společenství. Podle zdrojů OSN přišly v Pobřeží slonoviny od roku 2010 o život stovky lidí, přičemž současný počet obětí je pravděpodobně mnohem vyšší, neboť násilí, k němuž dochází ve vnitrozemí, se vždy na stránky tisku nedostane. Terčem cílených útoků se stávají mírové jednotky a instituce OSN. Souhlasím s tím, že je nutné neprodleně přijmout politická opatření k řešení humanitární situace v Pobřeží slonoviny a předejít nové migrační krizi v regionu. Komise a členské státy musí koordinovat své usilí s dalšími mezinárodními dárci, aby bylo možno pokrýt naléhavé potřeby obyvatel Pobřeží slonoviny a sousedních zemí. Podporuji sankce, k nimž patří zákaz vydávání víz a zmrazení majetku, jež uvalily Rada bezpečnosti OSN, Africká unie a Rada Evropské unie na všechny osoby a subjekty, které odmítají uznat autoritu legitimního prezidenta, a skutečnost, že tyto sankce zůstanou v platnosti, dokud se moc nevrátí do rukou legitimních orgánů.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně.(PT) Rozhodně odsuzuji snahy bývalého prezidenta Gbagba a jeho stoupenců násilně si uzurpovat vůli lidu v Pobřeží slonoviny a ráda bych se připojila k požadavku, aby pan Gbagbo neprodleně předal vládu. Je politováníhodné, že obyvatelé Pobřeží slonoviny musí platit tak vysokou cenu, aby zajistili respektování své demokratické vůle, již vyjádřili v prezidentských volbách v listopadu 2010. Ráda bych prezidentu Ouattarovi, jeho vládě a lidem v Pobřeží slonoviny vyjádřila svou plnou podporu v jejich úkolu spočívajícím ve zklidnění situace, obnově a udržitelném rozvoji. Chtěla bych vyzvat k zahájení jednání o obnovení pořádku, míru, stability a bezpečnosti v zemi, která má před sebou složitý úkol usilovat o národní usmíření.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro usnesení o situaci v Pobřeží slonoviny, které odsuzuje násilné snahy bývalého prezidenta Gbagba o uzurpování moci a zdůrazňuje, že je nutné, aby neprodleně předal moc demokraticky zvolenému prezidentu Ouattarovi v zájmu obnovení míru a demokracie v zemi.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Navzdory velkolepým vizím Félixe Houphouët-Boignyho je dnes Pobřeží slonoviny zemí, kterou rozdělil spor mezi pány Gbagbem a Ouattarou, který může trvat neomezeně dlouho. Lidé v Pobřeží slonoviny sledovali vojenské pokroky příslušných znepřátelných skupin se znepokojením a úzkostí, s obavami z narušení bezpečnosti a další destabilizace země. Pobřeží slonoviny je dalším příkladem rizika, které představují dlouholeté diktatury, po jejichž odchodu vzniká institucionální vakuum, chybějí demokratické zkušenosti a lidé nerealizují své svobody.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně.(PT) Evropská unie má v souladu s příkladem, který provázel celou její existenci, historickou povinnost vyslovovat se proti jakémukoli porušování lidských práv a posilovat právo na sebeurčení národů, a to jak prostřednictvím odsouzení, tak také prostřednictvím rozvojových programů. V poslední době jsme byli svědky nárůstu násilí a potvrzených masakrů v Pobřeží slonoviny, kde ne všichni obyvatelé souhlasí s procesem demokratizace. Parlament k politické situaci v této zemi přijal několik usnesení, zejména to ze dne 16. prosince 2010. Další orgány EU i mezinárodní instituce, jako je Rada bezpečnosti OSN a Shromáždění hlav států Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS), odsoudily porušování lidských práv v této zemi poté, co sesazený prezident Gbagbo nepřijal volební výsledky v této zemi potvrzené OSN, což v zemi vyvolalo vlnu násilí, která si vyžádala stovky mrtvých a zhruba milion uprchlíků. Proto souhlasím s navrhovanými opatřeními a hlasuji pro tento návrh, neboť se domnívám, že by Parlament měl prosazovat zahraniční politiku založenou na hodnotách, nejenom na ekonomických zájmech.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Pro toto usnesení jsme nehlasovali, jsme však nadále znepokojeni situací v Pobřeží slonoviny, ochromením hospodářství země a vysokou mírou násilí na jeho obyvatelích, což vyústilo v humanitární krizi.

Víme, že tato dramatická situace má dlouhodobé příčiny, zejména chudobu a sociální nerovnost, jež jsou dědictvím někdejšího kolonialismu či plánů na strukturální změny, které zde po řadu let uplatňuje MMF.

Ty poslední čtyři měsíce utrpení po volbách ukázaly, jak politováníhodné je, že mezinárodní společenství včetně EU, nevyužívá potřebnou měrou pro mírové řešení krize diplomatické kanály. Obzvláště nešťastné je jednání Francie, která před diplomatickými cestami dala přednost vojenské intervenci.

Proto musíme trvat na zastavení války a násilí ze všech stran a naléhavě vyzýváme EU, aby podle toho i jednala.

 
  
MPphoto
 
 

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Toto usnesení je mistrovskou lekcí ve zlém úmyslu. Završuje udivující snahu nikdy nemluvit špatně o Ouattarově táboru, jehož zvěrstvům ovšem OSN dodává legitimitu procesem ověřování výsledků přímo na místě. Je samozřejmé, že si vaši podporu může získat jedině pan Ouattara, muslim, který nepochází z Pobřeží slonoviny a získal zkušenosti při MMF ve Washingtonu. Usnesení vynáší do nebes práci Operace OSN v Pobřeží slonoviny (UNOCI), a to i přesto, že samotná OSN byla nucena požádat Francii o pomoc se zajištěním mise, zejména o ochranu zahraničních státních příslušníků.

Dokonalá demonstrace vyhodnocení efektivity a užitečnosti. Co se týče pozornosti, kterou věnujete tomu, aby byl respektován výsledek voleb – kéž byste takovou pozornost věnovali tomu, když evropské národy odmítnou smlouvy, které jim předkládáte. Vy skutečně podporujete jen takové výsledky, které se vám hodí. Tak krátkozraký a černobílý přístup nelze podpořit, což platí i o tomto usnesení, které vychází z ještě horších informací než evropské novinové články, na nichž se patrně zakládá.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jelikož Pobřeží slonoviny v posledních čtyřech měsících zabředlo do hluboké politické krize zaviněné tím, že úřadující prezident Laurent Gbagbo odmítl předat moc legitimnímu prezidentu Alassaneovi Ouattarovi, navzdory tomu, že tento v listopadu 2010 vyhrál prezidentský souboj a jako vítěze jej, po potvrzení výsledků ze strany OSN, uznalo mezinárodní společenství. Veškerá snaha o nalezení mírového řešení povolebního politického patu, zejména ze strany Africké unie, Hospodářského společenství států západní Afriky a prezidenta Jihoafrické republiky, byla neúspěšná. Od poloviny února vzrostly konflikty v hlavním městě i na západě země, přicházejí znepokojující zprávy o častějším použití těžkých zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. V Pobřeží slonoviny se dějí zvěrstva, mj. případy sexuálního násilí, nuceného zmizení, mimosoudních poprav a nadměrné a bezohledné používání síly proti civilnímu obyvatelstvu, které svým rozsahem představují zločiny proti lidskosti. Parlament proto vyzývá prezidenta Ouattaru, aby usiloval o mír a národní usmíření.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně.(IT) Závažná politická a institucionální krize, která již několik měsíců zmítá Pobřežím slonoviny, nyní vyvolala vlnu násilí, jejíž konec je zřejmě v nedohlednu. Rozhodně odsuzuji snahu bývalého prezidenta Gbagba o násilné zvrácení výsledku legitimních voleb, v nichž jej porazil Alassane Ouattara. Již několik měsíců je Pobřeží slonoviny dějištěm městské partyzánské války mezi stoupenci odcházejícího prezidenta a lidem. Domnívám se, že Evropa se musí zejména v situacích, jako je tato, kdy jsou vážně ohrožena základní lidská práva a samotná myšlenka demokracie, nechat slyšet a rozhodně takové jednání odsoudit a dát najevo prudký nesouhlas a pobouření.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám toto usnesení, které naléhavě vyzývá veškeré politické síly Pobřeží slonoviny, aby respektovaly svobodnou vůli lidu vyjádřenou ve výsledcích prezidentských voleb, které se konaly 28. listopadu 2010, vyhlášených nezávislou volební Komisí a ověřených zvláštním zástupcem generálního tajemníka OSN – podle nich je zvoleným prezidentem Pobřeží slonoviny Alassane Dramane Ouattara. Usnesení žádá všechny strany v Pobřeží slonoviny, aby se zdržely všech forem nezákonného donucení a porušování lidských práv, takovým praktikám předcházely a chránily před nimi civilní obyvatelstvo.

Usnesení dále co nejrozhodněji odsuzuje snahy bývalého prezidenta Gbagba a jeho stoupenců uzurpovat si vůli lidu v Pobřeží slonoviny podněcováním násilí a narušováním integrity volebního procesu. V této souvislosti zdůrazňuje, že všichni zúčastnění, včetně poražených kandidátů, musí respektovat výsledky demokratických voleb, přičemž upozorňuje, že nerespektování takových výsledků by dále ohrozilo mír a stabilitu v Pobřeží slonoviny.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Respektování demokracie je nezadatelným principem EU. Musíme tudíž události v Pobřeží slonoviny rozhodně odsoudit. Použití násilí proti občanům Pobřeží slonoviny, jehož se dopustil pan Gbagbo poté, co prohrál volby, je nepřijatelné – Gbagbo musí rezignovat a neprodleně předat moc. Ti, kdo jsou za to zodpovědní, nesmí zůstat bez trestu a my musíme učinit vše, co je v našich silách, aby byli zjištěni a stíháni, a to i na mezinárodní úrovni, za zločiny proti civilnímu obyvatelstvu, kdy může EU poskytnou vyšetřování potřebnou oporu.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Prezident Gbagbo, který byl ve volbách v Pobřeží slonoviny demokraticky poražen, nebyl po zveřejnění výsledků připraven přijmout svůj odchod z funkce. Úspěšná nebyla ani snaha o vyjednávání ani mezinárodní kritika, což vyústilo v krizi doprovázenou ozbrojenými střety. Je důležité i nadále vyvíjet mezinárodní tlak, například tím, že co nejrozhodněji odsoudíme porušování lidských práv a zločiny proti humanitárnímu právu a uvalíme sankce.

Stejně tak je důležité zajímat se o unesené občany, mezi nimiž jsou i občané EU. Toto usnesení se však zabývá jen zvěrstvy spáchanými jednotkami poraženého prazidenta Gbagba, nikoli obviněními vznesenými proti nově zvolenému prezidentu Ouattarovi. V případě násilných činů by nemělo záležet na tom, kdo je spáchal.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) EU musí co nejrozhodněji odsoudit porušování lidských práv a násilné činy páchané poraženým prezidentem Gbagbem. Bude-li i nadále docházet k porušování humanitárního práva, bude nutné uvalit konkrétní sankce. Stejně tak je však důležité, aby byly potrestány násilné trestné činy na obou stranách, tedy i ty, z nichž je viněn nový prezident Ouattara. Pro oběti násilných útoků není vůbec důležité, kdo vydal k násilí pokyn. V tomto ohledu považuji toto usnesení za příliš jednostranné.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Vzhledem k politické krizi se závažnými sociálními důsledky, kterou tato země prochází, vítám závazek, který ústy komisařky Georgievy přijala EU, závazek pomoci při řešení humanitární krize.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Připojuji svůj hlas k těm, kdo: 1. vyjadřují politování nad tím, že povolební politický pat nedošel smírného řešení a selhalo i veškeré diplomatické úsilí v tomto směru; 2. odsuzuje tragické ztráty na životech a majetku zaviněné násilím po volbách a vyzývají pány Gbagba a Ouattaru, aby zajistili dodržování lidských práv a právního státu; 3. vyzývají pány Ouattaru a Gbagba, aby přijali svou odpovědnost a zabránili násilí a odvetám po střetech v zemi a projevili svou snahu o mírový přechod k demokracii.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) V posledních čtyřech měsících se Pobřeží slonoviny zmítá v hluboké politické krizi. Odcházející prezident Laurent Gbagbo odmítl předat moc Alassaneovi Ouattarovi, vítězi prezidentských voleb z listopadu 2010, což zažehlo spirálu násilí v celé zemi, jež zatím nijak nepolevuje. Od poloviny února vzrostly konflikty v hlavním městě i na západě země a přicházejí znepokojující zprávy o častějším použití těžkých zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. Diplomatické úsilí mezinárodního společenství až dosud nepřineslo žádné výsledky, přestože volební výsledek ověřila OSN. Nyní nastal čas, abychom odsoudili snahy bývalého prezidenta Gbagba a jeho stoupenců o násilné zlomení vůle lidu Pobřeží slonoviny. Laurent Gbagbo musí okamžitě rezignovat a předat moc Alassaneovi Ouattarovi, legitimně zvolenému prezidentovi.

 
  
MPphoto
 
 

  Michèle Striffler (PPE), písemně.(FR) Pobřeží slonoviny se již čtyři měsíce zmítá v hluboké politické krizi způsobené bývalým prezidentem Laurentem Gbagbem, který odmítl předat moc legitimnímu prezidentovi Alassaneovi Ouattarovi. Tato situace má mimořádně ničivé humanitární důsledky. Povolební násilí si vyžádalo více než milion vnitřně vysídlených osob a uprchlíků. Navíc by tento masivní příliv uprchlíků mohl v regionu vyvolat značné napětí. Krize má tudíž tendenci pokračovat. Vítám rozhodnutí Komise pětinásobně navýšit svou humanitární pomoc, tedy zvýšit evropskou pomoc na 30 miliard EUR, současně je však nutné, aby Evropská unie činila vše, co je v jejích silách, a pomohla těm nejzranitelnějším skupinám obyvatel a sledovala jejich měnící se potřeby.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Vlasto (PPE), písemně.(FR) Nemohla jsem se dočkat, až budu moci podpořit toto usnesení, které výslovně odsuzuje zvěrstva páchaná na civilním obyvatelstvu jednotkami prezidenta Laurenta Gbagba. Vhodnější by sice bylo ukončení konfliktu diplomatickými prostředky, vysoká míra násilí v Abidžanu a neústupný a sebedestruktivní přístup sesazeného prezidenta si však vyžádaly zásah OSN na ochranu civilistů a na pomoc legitimnímu prezidentu Alassaneovi Ouattarovi, který musí převzít moc. Toto usnesení tudíž podporuje zásah francouzských jednotek pod kontrolou OSN, který pomohl vymáhat právo a výsledek voleb a chránit životy občanů a státních příslušníků evropských států. V okamžiku návratu k právnímu státu bude povinností legitimních orgánů Pobřeží slonoviny za podpory mezinárodního společenství zajistit, aby byl neúspěšný kandidát v prezidentských volbách Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo společně se všemi představiteli státu podezřelými z porušování lidských práv za své činy postaven před soud. A konečně domnívám se, že EU musí i nadále dostát svému závazku poskytovat Pobřeží slonoviny dlouhodobou podporu a napomáhat národnímu usmíření a obnově a stabilizaci země.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0198/2011 (Přezkum evropské politiky sousedství – východní rozměr)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasuji pro tuto zprávu, která má důležité cíle, například vízové uvolnění, dohody o volném obchodu, kontakty s občanskou společností a nepoužití síly při účasti EU v řešení konfliktů a také sebeurčení a územní celistvost.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Evropská politika sousedství (EPS) od svého vzniku v roce 2004 přinesla posílení vztahů s partnerskými zeměmi. Východní partnerství je smysluplným politickým rámcem pro prohloubení vztahů s partnerskými zeměmi, kdy tyto vztahy jsou založeny na zásadách společného závazku a sdílené odpovědnosti. K prioritám východního partnerství patří rozvoj demokracie, řádná správa věcí veřejných a stabilita, hospodářská integrace a sbližování s politikami EU, zejména co se týče životního prostředí, změny klimatu a zabezpečení dodávek energie. Provádění EPS se potýká s určitými překážkami; v přezkumu EPS proto musí být jasně stanoveny prioritní činnosti, jednoznačná kritéria a diferenciace na základě výkonu. Evropská politika sousedství se musí zakládat na zásadách demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod a musí podporovat politické, sociální a hospodářské reformy u našich nejbližších partnerů.

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Băsescu (PPE), písemně. (RO) Hlasovala jsem pro iniciativu Komise a Rady k přezkumu evropské politiky sousedství – východní rozměr. Tato politika přinesla díky své pružnosti výsledky a nyní je nutné ji přizpůsobit změněné situaci v Evropě. A právě proto musí být lépe přizpůsobena konkrétním podmínkám jednotlivých zemí, které jsou do programu zahrnuty.

Domnívám se, že důležitým ukazatelem by měla být spíše aktivita partnerských států než jejich zeměpisná poloha. Ovšem občané zůstávají tím nejdůležitějším na reformách prováděných v daném státě. Země na východě a jihu musí mít stejné příležitosti, proto je nutné pro politiku sousedství nalézt novou rovnováhu. I bývalé sovětské státy spolupráci s EU potřebují, což při své nedávné návštěvě Chişinău připomněl i Joe Biden. Ráda bych vyzdvihla, že nejlépe si při provádění reforem v rámci východního partnerství vede Moldavská republika.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, jelikož přezkum východního rozměru evropské politiky sousedství zahnruje tak významné cíle, jako jsou demokratické procesy, řádná správa věcí veřejných a stabilita, hospodářská integrace, životní prostředí, změna klimatu a zabezpečení dodávek energie. Evropský parlament je toho názoru, že hlavní prioritou EU při rozvoji jejích vztahů s východními partnery by měl být boj proti korupci, zejména korupci soudů a policie. Dále je nutné posílení boje proti mezinárodním sítím organizovaného zločinu a posílit policejní a soudní spolupráci s příslušnými agenturami EU. Je velmi důležité, aby organizace občanské společnosti vykonávaly svou práci aktivně, zejména v oblasti lidských práv, podpory demokratických procesů a zajištění svobody sdělovacích prostředků. Chtěla bych vyzdvihnout význam svobody projevu a svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků, zejména internetu, pro rozvoj demokracie. Dále bych ráda zdůraznila úlohu odborových organizací a sociálního dialogu jako součásti demokratického rozvoje u východních partnerů.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE) , písemně. – (RO) Zpráva Komise o evropské politice sousedství popisuje skutečné přínosy této politiky dobrých sousedských vztahů i její slabiny. EPS je třeba přezkoumat a je nutno přijmout odlišný přístup ohledně toho, jakým způsobem Evropská unie reaguje na pokrok dosažený sousedními zeměmi ve smyslu sociálních a hospodářských reforem – je třeba poskytovat těmto zemím finanční a politickou podporu a tu přizpůsobovat konkrétním potřebám jednotlivých zemí.

Východní partnerství skýtá politický rámec pro konsolidaci vztahů mezi EU a jejími východními partnery a pro pokračování sociálních a hospodářských reforem v partnerských zemích.

Pokrok jednotlivých zemí je nutné posuzovat s využitím srovnávací analýzy založené na předem daných kritériích a navíc s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých zemí. Evropská perspektiva, včetně článku 49 Smlouvy o Evropské unii by mohla představovat hnací motor reforem v těchto zemích. Parlament se musí výrazně podílet jak na stanovení hodnotících kritérií, tak na posílení svobody a demokracie v sousedních partnerských zemích.

 
  
MPphoto
 
 

  Mário David (PPE), písemně. (PT) V prvé řadě bych rád blahopřál svému kolegovi, panu Siwiecovi k vynikající práci, kterou odvedl, a ke spolupráci, či spíše propojení myšlenek, v souvislosti s problematikou přezkumu evropské politiky sousedství. Kromě toho, co jsem již řekl ohledně usnesení o jižním rozměru, jehož jsem byl zpravodajem, bych rád zdůraznil, že je nutné, aby se v obou rozměrech evropské politiky sousedství v budoucnosti uplatnil přístup vycházející zdola a že jedině výraznější zapojení místních komunit a občanské společnosti zajistí maximální účinnost provádění evropské politiky sousedství ze strany EU. Dále doufám, že EU nedá přednost krátkodobé stabilitě na úkor nejlepšího zájmu a soustavné ochrany veřejnosti a její individuální a kolektivní svobody, se zvláštím důrazem na práva žen, jak jsem uvedl ve svém projevu. Třebaže mne velmi potěšily výsledky, jichž jsme v těchto dvou zprávách dosáhli, skutečně mne mrzí, že Parlament a Komise tuto příležitost plně nevyužily k tomu, aby jasně oddělily východní země evropské politiky sousedství na východě od zemí, které se možná stanou našimi partnery v rámci jižní politiky sousedství EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Cílem usnesení o východním rozměru evropské politiky sousedství je doporučit, aby příští strategický přezkum evropské politiky sousedství posiloval diferenciaci mezi státy založenou na příslušných ambicích a závazcích, pokud na ně navazuje skutečný pokrok a konkrétní kroky. Je nutné přihlédnout ke specifickým rysům jednotlivých partnerů, zejména se zaměřit na jejich cíle a potenciál. Základem, na kterém vznikla EPS, jsou základní evropské hodnoty, zejména demokracie, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod, nezávislost soudnictví a boj proti korupci, a ty by také měly být hlavním měřítkem pro hodnocení úlohy východních partnerů. Prioritou EU při budování vztahů s těmito zeměmi by měly být svoboda tisku a boj proti korupci, což by se mělo odrazit i v celkovém rámci institucionálního rozvoje.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Cíle EU jsou velice široce zaměřené a zakládají se na rozšiřování do sousedních zemí s cílem vytvořit velký prostor volného pohybu osob a zboží. Za těchto okolností hraje ve strategii EU pro rozvoj a růst unijní evropská politika sousedství (EPS) nezastupitelnou úlohu. Za tímto účelem bylo přijato několik nástrojů a usnesení, zejména evropský nástroj sousedství a partnerství a klíčová rozhodnutí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Mám proto radost z přijetí této zprávy a navrhovaných opatření, zejména že dojde k posílení financování a spolupráce v nejrůznějších oblastech, spolu s konáním druhého summitu o východním partnerství v druhé polovině roku 2011. Chtěla bych upozornit, že je zapotřebí, aby EU zintenzivnila dialog s organizacemi občanské společnosti v těchto zemích, a nutnost podporování volného obchodu a upevňování stability, povzbuzování sdílení zkušeností a mobility mezi členskými státy a těmito zeměmi a prosazování mnohostranného dialogu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť přezkum východního rozměru evropské politiky sousedství zahrnuje tak zásadní cíle, jako je demokracie, právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod, tržní hospodářství, udržitelný rozvoj a řádná správa věcí veřejných. Zdůrazňuje, že evropská politika sousedství představuje i nadále rámec pro prohlubování a posilování vztahů s našimi nejbližšími partnery, který má strategický význam, pokud jde o podporu jejich politických, sociálních a hospodářských reforem, a který zdůrazňuje význam zachování zásady společné zodpovědnosti při navrhování a provádění programů a opatření. Východní partnerství bylo zavedeno jako politický rámec pro prosazování východního rozměru evropské politiky sousedství, jež usiluje o prohloubení a posílení vztahů vztahy mezi EU a jejími východními sousedy, rozšíření politických svazků, hospodářskou integraci a sbližování právních předpisů a zároveň podporu politických, sociálních a hospodářských reforem v partnerských zemích. Rád bych zdůraznil, že hospodářské reformy musí jít ruku v ruce s reformami politickými a že řádné správy věcí veřejných lze dosáhnout jedině prostřednictvím otevřeného a transparentního procesu rozhodování založeného na demokratických institucích. Obzvláště důležité je podporovat další regionální spolupráci v oblasti Černého moře a podporovat politiky EU vůči oblasti Černého moře, zejména prostřednictvím zahájení plnohodnotné strategie EU pro Černé moře a zajištění nezbytných finančních a lidských zdrojů pro její účinné uplatňování.

 
  
MPphoto
 
 

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – Vždy jsem politiku Východního partnerství Evropské unie podporovala, což je patrné z mé dosavadní činnosti. Podporuji přezkum evropské politiky sousedství především proto, aby se učinil významný příspěvek k zajištění větší míry začlenění lidských práv a politických zásad do analýzy politické situace ve třetích zemích. Usnesení vyzdvihuje pozitivní vývoj v oblasti lidských práv a demokratizace v některých partnerských státech a v jiných, zejména v Bělorusku, zaznamenává negativní vývoj v této oblasti. Současně považuji za důležité, že věnuje zvláštní pozornost mobilitě studentů, akademických pracovníků, výzkumníků a podnikatelů tím, že zajistí, aby byly k dispozici dostatečné zdroje, a posílí stávající programy stipendií. Z uvedených důvodů přezkum evropské politiky sousedství podporuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. (RO) Přezkum politiky sousedství musí pokračovat v řešení specifických problémů, kterým musí čelit regiony ležící na okraji Evropské unie. Myslím si, že k vyřešení tak rozmanitých problémů bude zapotřebí značné správní kapacity. Kromě demografických výzev, změny klimatu, hospodářské konkurenceschopnosti a kvality života se musí regiony, které sdílí hranice se třetími státy, vyrovnávat s četnými následky nedostatečně řešených problémů. To platí například o způsobu zvládání přírodních katastrof. Zásahy v krizových situacích jsou mimořádně obtížné, pokud sousední země nemá dostatečnou kapacitu, aby mohla reagovat, neboť žádný region nedokáže celou situaci zvládnout sám. Proto jsem navrhoval, aby regiony, které hraničí alespoň se dvěma třetími zeměmi, byly považovány za „platformy“ a podle toho podporovány. Politika sousedství musí brát v úvahu kapacitu regionů, které sice leží v EU, ale mají vnější hranice, mají-li být schopny řešit problémy mnohem složitější. Za tím účelem musí být poskytnuta odpovídající finanční podpora.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení a vybízím země v regionu, aby vzájemně blíže spolupracovaly a aby se zapojily do širšího a dlouhodobého dialogu na všech relevantních úrovních, s ohledem na oblasti, jako je svoboda, bezpečnost a spravedlnost, a zejména správa hranic, migrace a azyl, boj proti organizovanému zločinu, obchodování s lidmi, nelegální přistěhovalectví, terorismus, praní špinavých peněz a obchodování s drogami, jakož i policejní a soudní spolupráce. Usnesení připomíná, že dobré sousedské vztahy jsou jednou z nejdůležitějších podmínek pokroku zemí EPS na cestě ke členství v EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně.(FR) Nová evropská politika sousedství, kterou slibujeme, je více méně stále stejná, jen s několika záblesky demokratické jasnozřivosti. Pokud jde o Východní partnerství, je vše při starém – zóny volného obchodu, podpora projektů Nabucco a AGRI a outsourcing „řízení migračních toků“. Nic se nezměnilo. Hlasoval jsem proti. EU není stát ani demokracie, přesto se již chová jako imperialistická mocnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Původně byly tři země jižního Kavkazu z evropské politiky sousedství vyloučeny a teprve potom byly do akčního rádiusu politiky sousedství zahrnuty. Akční plány k prohloubení dvoustranných vztahů jsou důležitým nástrojem evropské politiky sousedství a jsou přizpůsobené jednotlivým zemím, jelikož v praxi jde každá země vlastní cestou. Pro oblast jižního Kavkazu jsou obzvláště typické četné spory, jejichž konečné vyřešení v některých případech považují i odborníci za mimořádně obtížné.

V této souvislosti je nutné opakovaně vysvětlovat, že politika sousedství EU není automatickým předstupňem přistoupení (jako je tomu v případě procesu rozšiřování). Spíše to souvisí s aspekty bezpečnostní politiky a upevněním stability. To v tomto usnesení není dostatečně jasně řečeno, proto jsem hlasoval proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) Evropská politika sousedství je nástrojem pro zajištění stability a podporování mírových a demokratických struktur a rovněž pro prohloubení dvoustranných vztahů se zeměmi sousedícími s EU. Zejména země jižního Kavkazu mají před sebou ještě mnoho práce, zvláště proto, že v regionu dochází k opakovaným střetům. Evropská politika sousedství není a ani by neměla být předstupněm politiky rozšiřování. Domnívám se, že toto není v usnesení dostatečně jasné, a proto nemohu návrh podpořit.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Evropská politika sousedství se osvědčila jako účinný nástroj zahraniční politiky, který podporuje posilování vztahů se třetími zeměmi a přináší hmatatelné výsledky. Konečným cílem účinné politiky sousedství je zaručení míru. Východní partnerství je politickým rámcem, který je důležitý pro posílení vazeb mezi partnerskými zeměmi a EU a mezi zeměmi Východního partnerství navzájem, a to na základě zásady sdílených povinností a odpovědnosti. Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť i já se domnívám, že posílení vztahů mezi všemi zeměmi, jak je zde doporučeno, vyžaduje posílení společného závazku a další pokrok, pokud jde o řádnou správu věcí veřejných a demokratické standardy.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, které připomíná, že je nutné přezkoumat evropskou politiku sousedství na základě prosazování základních hodnot a principů EU a výraznějšího zapojení občanské společnosti a místních komunit, a které vyzdvihuje význam východního rozměru evropské politiky sousedství pro posílení vztahů EU s jejími sousedy směrem na východ ve snaze podporovat politické, sociální a hospodářské reformy v těchto zemích a prohloubit jejich závazek ke sdíleným hodnotám a zásadám, jako je demokracie, právní stát, dodržování lidských práv a řádná správa věcí veřejných v rámci evropské integrace.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Připojuji svůj hlas k těm, kdo vítají tento pokrok ve vztazích mezi EU a sousedními zeměmi v rámci evropské politiky sousedství a prosazují hodnoty, zásady a závazky, na nichž byla vybudována evropská politika sousedství, zejména pak demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod, tržní hospodářství, udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných; domnívám se, že evropská politika sousedství představuje i nadále rámec pro prohlubování a posilování vztahů s našimi nejbližšími partnery, který má strategický význam, pokud jde o podporu jejich politických, sociálních a hospodářských reforem, a zdůrazňuje význam zachování zásady společného závazku při navrhování a provádění programů a opatření.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Podle článku 8 Smlouvy o Evropské unii Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů. Jak jsme viděli, přinesla evropská politika sousedství výrazné posílení vztahů se sousedními zeměmi a mnohé hmatatelné výsledky pro společné dobro. Stále však přetrvávají problematické oblasti a důraz musí být nyní kladen na prioritní činnosti a zároveň účinnější kritéria, zejména s ohledem na východní partnerství. Partnerství s našimi východními sousedy představuje politický rámec, který má velký význam pro kvalitu života v Evropě, přičemž jeho pracovní platforma se zaměřuje na čtyři oblasti: demokracii, řádnou správu věcí veřejných, hospodářskou integraci a sbližování s evropskými politikami. Bohužel současné konflikty, které v těchto zemích vypukly, závažně narušují jejich hospodářský, sociální a politický vývoj a představují závažnou překážku spolupráce a regionální bezpečnosti, jak se ukázalo při nedávných povstáních v Tunisku a Egyptě. Ráda bych, aby se strategický přezkum evropské politiky sousedství zakládal na hodnotách Unie, které jsou protikladem represivních režimů, a podpořil legitimní demokratické aspirace obyvatel východních zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně.(PL) Evropská politika sousedství přinesla od svého vzniku všem zúčastněným stranám hmatatelné výhody. Vytváří rámec spolupráce, který má strategický význam pro podporu politických, sociálních a hospodářských reforem našich nejbližších partnerů. Východní partnerství se zaměřuje na rozvoj demokracie, řádné správy věcí veřejných a stability, hospodářskou integraci a vytvoření užších vazeb k politice EU. Od vzniku evropské politiky sousedství došlo k hmatatelnému pokroku v oblasti lidských práv, demokratizace veřejného života a hospodářských reforem v řadě partnerských zemí. Jedině Bělorusko se ve spolupráci s EU příliš neangažuje a jeho další účast v Evropské politice sousedství by měla být podmíněna jeho ochotou dodržovat základní pravidla demokracie a svobody.

Je třeba věnovat pozornost boji proti korupci, volebnímu právu a způsobu konání voleb tak, aby byly v souladu s normami mezinárodního práva. Bylo by namístě vyjádřit podporu parlamentnímu shromáždění EURONEST a zdůraznit přitom jeho úlohu pro posílení demokracie a rozvojové spolupráce se zeměmi východního partnerství.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Sonik (PPE), písemně.(PL) Usnesení Evropského parlamentu o přezkumu evropské politiky sousedství má reagovat na výzvy, které se v posledních měsících objevily v našem sousedství, a to ve východním a jižním rozměru. Tyto události odhalily neadekvátnost stávající angažovanosti EU v jejím sousedství. Posun paradigmatu politiky EU, který Evropský parlament navrhuje – od „v prvé řadě stabilita“ k „nejprve demokratizace a lidská práva“ –, je nevyhnutelný. Neměli bychom tady už dále předstírat, že politický status quo – tedy zachování autoritářských režimů – je pro Evropu a její bezpečnost lepší. Nastal čas solidarity s našimi sousedy.

Navzdory odlišnostem většina zemí v našem sousedství sdílí společné rysy: omezená či žádná svoboda a nedostatečný úspěch v modernizaci. Vyčlenění dalších štědrých finančních prostředků pro budování stabilního sousedství EU je zjevně nevyhnutelné. Evropská politika sousedství by se proto měla i nadále zakládat na zásadě podmíněnosti, dvoustranné a mnohostranné spolupráci a měla by se vztahovat i na realizaci institucionální integrace, liberalizaci vízového režimu, otevírání evropského trhu a podporu občanské společnosti. Není od věci znovu připomenout postoj Polska, které je zastáncem dalšího rozšíření EU a již před dvěma lety na členské státy společně se Švédskem naléhalo, aby byl východní rozměr evropské politiky sousedství posílen v podobě iniciativy východního partnerství.

Ve světle současných událostí nabývá postoj Polska symbolického významu. Polsko, které má historickou zkušenost s transformací svého politicko-hospodářského systému, může posloužit jako dobrý příklad pro východní a jižní sousedy EU v rámci stávající politiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. (PT) Evropská politika sousedství se osvěčila jako klíčový nástroj zahraniční politiky EU pro posílení užších vztahů mezi partnerskými zeměmi, přičemž skýtá výhody oběma stranám. Změny vyplývající ze vstupu Lisabonské smlouvy v platnost mají za cíl větší soudržnost, účinnost a legitimitu vnějšího rozměru EU. Zásadní význam však má přezkum a pojmenování minulých chyb. Přezkum evropské politiky sousedství a Východního partnerství by měl stanovit priority pro konkrétní činnosti jednotlivých partnerů spolu s kritérii a diferenciací na základě výkonu a dosažených výsledků. Předpokladem dlouhodobé udržitelnosti a růstu je přístup „vycházející zdola“, včetně podpory občanské společnosti a procesů demokratizace.

K řešení socioekonomických problémů regionu je třeba se výrazně zaměřit na odbornou přípavu, vzdělávání, výzkum a mobilitu. A konečně bych rád vyzdvihl podporu, již EU poskytla běloruské občanské společnosti v podobě posílení demokratických a sociálních reforem, které umožní její účast v evropské politice sousedství a ostatních odvětvových politikách.

 
  
  

Návrh usnesení B7-0199/2011 (Přezkum evropské politiky sousedství – jižní rozměr)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. Nejvýznamnější je to, že by se měl rozvíjet mnohostranný rozměr a měly by vznikat synergie mezi oblastí dvoustranných i mnohostranných rozměrů tohoto partnerství, včetně revitalizované Unie pro Středomoří a posílení úlohy odborových organizací v rámci občanské společnosti.Je také nutné poukázat na to, že potřebujeme navýšit finanční prostředky vyčleněné na tuto politiku a zajistit jejich lepší využívání.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Baudis (PPE), písemně.(FR) Musíme naši politiku ve vztahu k jižnímu Středomoří přehodnotit. Evropská politika sousedství měla podporovat demokratické hodnoty a lidská práva, leč události, k nimž v jižním Středomoří dochází od počátku roku, ukazují, že v tomto ohledu jsme selhali. Nutno přiznat, že spoupráce v řadě oblastí, jako je vzdělávání a modernizace hospodářství, přinesly ovoce. Totéž však nelze říct o problematice řádné správy věcí veřejných, reformě soudnictví a demokracii, což jsou ovšem hlavní cíle evropské politiky sousedství. Předmětem tohoto dokumentu je navrhnout řešení pro radikální přehodnocení této politiky. Doufám, že v ní Evropská komise a Rada dokáží nalézt inspiraci.

 
  
MPphoto
 
 

  Mário David (PPE), písemně. (PT) Dnešní plenární zasedání ve Štrasburku učinilo výrazné strategické změny v evropské politice sousedství. Je to důkazem toho, že Evropa dokáže jednat proaktivně, když chce, a že se dokáže shodnout na jedné ideji. To jsme dnes opět prokázali. Takový výsledek mne v případě usnesení, jehož jsem byl zpravodajem, těší. Opravdu mne potěšilo, že komisař Füle uvítal téměř všechny naše návrhy, jak si celá sněmovna mohla v průběhu rozpravy předcházející tomuto hlasování povšimnout. Nyní vyzývám Komisi, aby při revizi této politiky dne 10. května projevila žádoucí ambice a vytvořila politiku sousedství šitou na míru jednotlivým státům s jasnými kritérii a pečlivým zvažováním. Umožní to budoucí Středomořskou hospodářskou oblast s novými demokraciemi na jihu a já doufám, že dobrá atmosféra a spolupráce, jimiž se vyznačovala práce na tomto tématu, povedou k zajištění trvalého zapojení Parlamentu do plánování a hodnocení této politiky. Podle mého názoru je zcela nezbytné, aby EU v rámci své politiky sousedství v budoucnosti upřednostňovala přístup vycházející zdola, a to z důvodů uvedených v tomto usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem proti tomuto návrhu. Je sice nezbytné, abychom se snažili podporovat mír a demokracii ve Středomoří, současně je však zcela zjevné, že strategie evropské politiky sousedství prozatím selhává. Tato politika stojí daňové poplatníky v regionu jeden a půl miliardy EUR ročně, a přesto zřetelně dosud nepřinesla žádné výsledky. V současnosti se potýkáme s uprchlickou krizí v této oblasti a mnohé režimy se vrhají na svůj vlastní lid. Podle mne není pochyb, že budeme záhy požádáni, abychom schválili další financování. Bez jasných cílů a programu prací bude tato politika i nadále míjet ty nejzranitelnější v regionu. Stejně tak je zřejmé, že vysoká představitelka byla při koordinaci reakce na aktuální bezpečnostní a humanitární situaci naprosto neefektivní.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Nedávné události v regionu jižního Středomoří, které započaly v prosinci 2010 v Tunisku, ještě zvýšily naléhavost přezkumu evropské politiky sousedství. Parlament by měl sledovat proces přechodu zemí jižního Středomoří k demokracii a společně s ostatními evropskými orgány podporovat maximální rychlost a mírový charakter tohoto přechodu, přičemž jim bude poskytovat důležitou podporu prostřednictvím nástrojů, které má k dispozici a které jsou zaměřeny na prosazování politických, hospodářských a sociálních reforem. Základními kameny dialogu mezi EU a jejími jižními sousedy jsou posílení demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, boj proti korupci a dodržování lidských práv a základních svobod. S ohledem na uvedené události si přehodnocení zaslouží i Unie pro Středomoří, která by měla být posílena ve vztahu k jižnímu rozměru evropské politiky sousedství.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Potěšila mne kvalita tohoto usnesení a mám radost z jeho přijetí – a chci blahopřát svému kolegovi panu Davidovi. Cíle EU jsou velice široce zaměřené a zakládají se na rozšiřování do sousedních zemí s cílem vytvořit velký prostor volného pohybu osob a zboží. Za těchto okolností hraje ve strategii EU pro rozvoj a růst unijní evropská politika sousedství (EPS) nezastupitelnou úlohu. Za tím účelem bylo přijato několik nástrojů a usnesení, zejména evropský nástroj sousedství a partnerství a klíčová rozhodnutí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Ovšem přezkum Evropské politiky sousedství má nyní větší význam v souvislosti s událostmi ve středním a východním Středomoří. EU by se měla z těchto událostí na jihu, především v Tunisku a Egyptě, poučit a přezkoumat svou politiku podpory demokracie a lidských práv za účelem vytvoření prováděcího mechanismu pro doložku o lidských právech, která je součástí všech dohod se třetími zeměmi. Přezkum evropské politiky sousedství musí upřednostňovat kritéria týkající se nezávislosti soudnictví, respektování základních svobod, plurality, svobody tisku a boje proti korupci.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabetta Gardini (PPE), písemně.(IT) Ve světle nedávných událostí v oblasti Středomoří a jejich přímých a nepřímých důsledků pro evropské země musíme provést rychlý a důkladný přezkum evropské politiky sousedství. Nová evropská strategie se musí zakládat na novém vymezení zdrojů, jež jsou pro Středomoří k dispozici, umožnit navýšení finančních závazků k usnadění politických, hospodářských a sociálních reforem v zemích tohoto regionu a tlak na to, aby byly zajištěny zdroje související s přistěhovalectvím. Navíc, co se týče radikálních změn, které u našich jižních sousedů probíhají, nastal podle mého názoru čas pro přijetí nového evropského přístupu s cílem nejen chránit demokracii, ale rovněž přijmout konkrétní opatření ke zmírnění přistěhovaleckých tlaků a k zabezpečení dodávek energie. V této souvislosti je nezbytné co nejdříve položit základy nového posíleného partnerství s našimi sousedními zeměmi na jihu – partnerství zaměřeného na podporu stability, hospodářského rozvoje a přechodu oblasti k demokracii. S ohledem na to se domnívám, že Evropská unie musí v geopolitickém kontextu regionu hrát klíčovou úlohu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jelikož zdůrazňuje význam zřízení pracovní skupiny, do níž by se zapojil Parlament, v reakci na výzvy ke sledování procesů přechodu k demokracii uskutečňovaných aktéry zasazujícími se o demokratické změny, zejména pokud jde o svobodné a demokratické volby a budování institucí, včetně nezávislého soudnictví. Parlament dále vyzývá EU, aby rozhodně podpořila proces politických a hospodářských reforem v regionu a využila přitom všech stávajících nástrojů v rámci evropské politiky sousedství a aby v případě potřeby přijala nové nástroje s cílem co možná nejúčinněji podpořit proces demokratické přeměny s důrazem na respektování základních svobod, řádnou správu věcí veřejných, nezávislost soudnictví a boj proti korupci, a reagovala tak na potřeby a očekávání obyvatelstva zemí jižního sousedství. Musíme zajistit, abychom poskytovali cílenou pomoc, zaměřenou zejména na občanskou společnost a místní společenství v souladu s přístupem vycházejícím zdola. Ovšem jakékoli navýšení přidělených finančních prostředků by se mělo opírat o přesné posouzení potřeb a mělo by být v souladu se zvýšením účinnosti prováděných programů, jež by měly být upřednostňovány podle požadavků každé přijímající země.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. Hlasoval jsem pro toto usnesení, které připomíná, z pohledu nynějších událostí v jižním Středomoří, zejména v Tunisku a Egyptě, selhání evropské politiky sousedství při podpoře a ochraně lidských práv ve třetích zemích; naléhá na EU, aby se z těchto událostí poučila, přezkoumala svou politiku podpory demokracie a lidských práv a vytvořila prováděcí mechanismus pro doložku o lidských právech, která je součástí všech dohod se třetími zeměmi; trvá na tom, že přezkum evropské politiky sousedství musí upřednostňovat kritéria týkající se nezávislosti soudnictví, respektování základních svobod, plurality, svobody tisku a boje proti korupci; požaduje její lepší koordinaci s ostatními politikami Unie uplatňovanými vůči těmto zemím.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně.(FR) Nová evropská politika sousedství, kterou jsme slibovali, je více méně stále stejná, jen doplněná o několik nezbytných slov o demokracii. Co se týče zbytku, stále platí dohody sjednané s diktaturami – zóny volného obchodu, outsourcing „řízení přistěhovaleckých toků“, zabezpečení dodávek energie pro EU – všechno tam je. EU by se o nově vznikající demokracie nemohla starat méně. Hlasoval jsem proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně.(DE) EU již několik let zaměřuje svou politiku sousedství na liberalizaci hospodářství s tím, že doufá, že to bude mít pozitivní vedlejší účinky. Dynamiku hospodářských reforem dlouho podrývaly autoritářské režimy prostřednictvím zvýšené státní represe. S ohledem na eskalaci událostí v Libyi není skutečně jasné, zda evropská politika sousedství dokáže pomoci větší stabilitě.

V zemích Maghrebu se patrně částečně podaří naplnit naděje Barcelonského procesu, ovšem s vedlejšími účinky, které EU nepředvídala a nebyla na ně připravena – třebaže procesy transformace obvykle provázejí. Barcelonský proces je sám o sobě dobrá věc a to jsem při hlasování i zohlednil.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Evropská politika sousedství se ukázala jako účinný nástroj zahraniční politiky. Prostřednictvím meziparlamentních delegací a Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří by Parlament měl přijmout svou odpovědnost za prosazování myšlenky, že stabilita a prosperita Evropy jsou úzce propojeny s demokratickou správou věcí veřejných a hospodářským a sociálním pokrokem jižních sousedů, a při podpoře politických diskusí, plnohodnotných svobod, demokratických reforem a právního státu v sousedních partnerských zemích. Z těchto důvodů, které byly v usnesení vyjádřeny, jsem hlasoval pro.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně.(PT) Nedávné protesty v několika zemích jižního sousedství EU, zejména v Tunisku, Egyptě a Libyi, jasně odhalily, že je nutné, aby EU změnila svou politiku sousedství a vybavila ji ambicióznějšími a účinnějšími nástroji, které umožní podnítit a podporovat požadované politické, hospodářské a sociální reformy. Proto je nezbytné, aby revize evropské politiky sousedství (EPS) tento vývoj odrážela a umožnila adekvátně reagovat na výzvy, které to představuje, a to s důrazem na důslednou ochranu demokratických hodnot a základních práv a svobod, včetně závazku k výraznějšímu zapojení občanské společnosti a místních komunit. Pan David, zpravodaj, to ve své zprávě uvádí zcela jasně a já bych rád jeho kvalitní práci ocenil.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. – Jsem pro. EP znovu opakuje hodnoty, zásady a závazky, na nichž je evropská politika sousedství založena, mezi něž patří demokracie, právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod a dodržování práv žen, řádná správa věcí veřejných, tržní hospodářství a udržitelný rozvoj, a znovu opakuje skutečnost, že se evropská politika sousedství stala účinným rámcem pro prohlubování a posilování vztahů s našimi nejbližšími partnery, čímž posiluje a podporuje jejich politické, sociální a hospodářské reformy s cílem budovat a konsolidovat demokracii, pokrok a sociální a hospodářské příležitosti pro všechny; zdůrazňuje význam dodržování zásad společné a sdílené odpovědnosti při navrhování programů evropské politiky sousedství a jejich provádění; domnívá se, že evropská politika sousedství, která byla zahájena v roce 2004 jakožto jednotný politický rámec, poskytla prostřednictvím rozlišování podle výkonnosti a pomoci přizpůsobené místním podmínkám hmatatelné přínosy partnerům EPS i EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Podle článku 8 Smlouvy o Evropské unii Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů. Respektování a podpora demokracie a lidských práv, zejména práv žen, jsou základními principy Evropské unie a musí i nadále tvořit společné hodnoty sdílené s partnerskými zeměmi evropské politiky sousedství. Aktuální lidová povstání v Tunisku, Egyptě a Libyi jsou výsledkem celkové nespokojenosti občanů s místními totalitními režimy, přičemž tato povstání se šíří celým východním regionem. Při pohledu na tuto měnící se sociální a politickou mapu musí EU provést ve své politice sousedství účinné změny tak, aby účinně podporovala reformní proces v oblasti lidských práv a demokracie. EU musí podrobně vymezit strategické priority prosazované v rámci partnerství s východními a jižními sousedy. Ráda bych, aby Unie zavedla opatření vedená vůlí iniciovat proces demokratizace, zejména co se týče většího zapojení žen do veřejného života a lepšího plánování socio-ekonomického rozvoje.

 
  
MPphoto
 
 

  Tokia Saïfi (PPE) , písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť současné události by nás měly vybízet ke změně celé naší politiky sousedství, nikoli jen ke změně jejího zaměření. Z hospodářského, obchodního i politického pohledu by dodržování práv a respektování svobod mělo být současně předpokladem i cílem naší spolupráce. Finanční pomoc, kterou za tím účelem poskytuje EU, by měla být výrazně navýšena a měla by splňovat přesně stejné podmínky a cíle. Dále bychom měli obnovit Unii pro Středomoří na morálním základě ve smyslu jejích nároků a na praktickém základě z pohledu jejích výsledků. Naše spolupráce by se již neměla omezovat na kontakt se státními orgány – Evropská unie by měla jako svou prioritu stanovit kontakt s různými aktéry občanské společnosti a podporovat vznik a organizování politického pluralismu v daném regionu. Podněcováním vzniku legitimních organizovaných struktur, které převezmou moc, se vyhneme dilematu mezi bezpodmínečnou podporou vlád kvůli stabilitě a chaosem. Navíc tím, že naši spolupráci v tomto okamžiku založíme na hodnotách, dáme jí všeobecnou legitimitu a kontinuitu potřebnou k naplnění historických výzev v tomto regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilja Savisaar-Toomast (ALDE), písemně. (ET) V dnešním hlasování jsem podpořila přezkum evropské politiky sousedství v jejím východním a jižním rozměru. Tato usnesení jsou s ohledem na nejnovější vývoj v jižním regionu obzvláště důležitá. Musíme přihlédnout zejména k silnému volání veřejnosti v několika jižních sousedních zemích EU po svržení diktatury a dosažení demokracie. Strategický přezkum evropské politiky sousedství musí vzít plně v úvahu tyto události a reagovat na ně.

Obě usnesení – o jižním i východním rozměru – jsou důležitá pro oboustranně přínosnou spolupráci mezi EU a jejími různými sousedícími státy, jejímž cílem je zajistit potřebný vývoj v oblasti demokracie, lidských práv i hospodářství a bezpečnosti. Evropská stabilita a prosperita jsou úzce propojeny s demokratickou správou věcí veřejných a hospodářským a sociálním pokrokem jižních sousedů, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, a je tudíž důležité podporovat zásadu politických diskusí, plnohodnotných svobod, demokratických reforem a právního státu v partnerských zemích, na něž se vztahuje politika sousedství. Děkuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Thérèse Sanchez-Schmid (PPE), písemně.(FR) Povstání v Tunisku, Egyptě a Libyi Evropu natolik zaskočila, že všichni souhlasí s tím, že by měla přezkoumat podmínky své spolupráce se zeměmi Středomoří. Již se před námi rýsuje několik možností, jak dlouhodobě podporovat přechod k demokracii, hospodářský rozvoj a regionální integraci našich jižních sousedů. EU má k dispozici dva nástroje – Unii pro Středomoří a evropský nástroj sousedství a partnerství. Oba již projevily své slabiny, skutečná politická vůle však může naše chyby napravit. Proto toto usnesení, které budoucí evropské politice sousedství skýtá jasný rámec a konkrétní cíle, podporuji. Nicméně bych chtěla své kolegy upozornit na přeshraniční rozměr této politiky. Jelikož představuje pouhých 5 % celkového rozpočtu evropského nástroje sousedství a partnerství, je ústřední vládou přehlížena a vytváření příslušných programů se potýká s alarmujícím zpožděním. Tento rozměr však může fungovat jako katalyzátor pro mnohé strukturální iniciativy pro spolupráci ve Středomoří. K navázání skutečného partnerství mezi EU a Středomořím nestačí jen vzít více na vědomí aspirace občanů, ale rovněž je nutné poskytnout skutečné investice do konkrétních projektů.

 
  
MPphoto
 
 

  Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) Usnesení o přezkumu evropské politiky sousedství – jižní rozměr jsem podpořila. Z pohledu členky Výboru pro práva žen bych ráda upozornila zejména na to, jak důležité jsou politiky rovnosti mezi muži a ženami jakožto nedílná součást lidských práv, která jsou rovněž základní zásadou Evropské unie. Práva žen musí hrát v rozhovorech se zeměmi evropské politiky sousedství přednostní úlohu.

Podle usnesení by práva žen měla být při revizích začleněna do kodifikovaných právních předpisů (v oblasti ústavního práva, trestního práva, rodinného práva a všech oblastí práva občanského) a měla by být součástí dialogů o lidských právech vedených s partnerskými zeměmi, na něž se vztahuje evropská politika sousedství. Dále bychom se měli zaměřit na opatření, která prohloubí sociální integraci žen. Potřebujeme programy, které budou podporovat vzdělávání žen, a musíme podporovat jejich zaměstnanost a zvýšit jejich účast ve veřejném životě. Měli bychom nadále monitorovat a dozorovat účinky opatření zaměřených na zrovnoprávnění mužů a žen v zemích evropské politiky sousedství a kategoricky odsoudit nedostatky v této oblasti, případně je sankcionovat.

Hlasovala jsem pro to, aby EU již nebudovala vztahy s těmi třetími zeměmi, které do svých politik a institucí v záležitostech souvisejících s organizací občanské společnosti (zejména lidskoprávních organizací a ženských organizací) dostatečně nezapojují ženy.

 
  
MPphoto
 
 

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která má v kontextu posledních událostí v jižním sousedství EU obrovský význam. Zásadní je, že obnovená politika podporuje v dotčených zemích demokratizaci a skutečné reformy.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně.(PT) Události v severní Africe a na Blízkém východě jsou známkou neúčinnosti evropské politiky sousedství, ale také nových výzev, jimž čelí EU jako regionální aktér. Vytvoření prostoru prosperity a dobrých sousedských vztahů založeného na hodnotách EU by i nadále mělo být výchozím bodem ve vztazích s partnerskými zeměmi evropské politiky sousedství – zde tedy se zeměmi Středomoří. V prvé řadě se domnívám, že je nezbytné přezkoumat orientační programy pro období 2011–2013, s přihlédnutím k nejpalčivějším potřebám, a současně učinit finanční nástroje, konkrétně evropský nástroj sousedství a partnerství a Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva pružnější, abychom mohli přímo podporovat organizace občanské společnosti.

Také bych chtěl vyzvat k posílení Unie pro Středomoří, a to jak ve smyslu financování, tak angažovanosti členských států, jako preferované fórum pro výměnu osvědčených postupů, z nějž by měla vzejít jednoznačná politika pro Středomoří založená na politice partnerství, zásadě sdílených závazků a podmíněnosti. A konečně se domnívám, že je třeba urychleně nalézt řešení k ukončení války v Libyi a připravit balíček opatření k obnově země po skončení konfliktu.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Vlasto (PPE), písemně.(FR) Těší mne, že náš Parlament přijal toto usnesení, které dělá inventuru a zároveň vymezuje budoucí směřování evropsko-středomořského partnerství. Jsem zastáncem „přiblížení“ obou středomořských břehů, což mne přivedlo k řadě návrhů, a jsem ráda, že kolegové poslanci tyto návrhy schválili. Zdůrazňovala jsem obzvláště to, že je nutné evropskou politiku sousedství přezkoumat v kontextu událostí v arabském světě, prohloubit dialog s občanskou společností, povzbudit výměnu osvědčených postupů, zajistit dodržování lidských práv v dohodách o přidružení a podpořit přechod těchto zemí k demokracii. Evropská politika sousedství nám skýtá vynikající příležitost k prosazování našich hodnot a k posílení našich vztahů se zeměmi, které jsou takřka za humny. Proto doufám, že se naše partnerství s našimi sousedy v oblasti jižního Středomoří stane prioritou naší zahraniční politiky. Budu pečlivě sledovat, abychom všem měřili stejným metrem a aby na dosažení našeho cíle – vytvoření prostoru míru, prosperity a spolupráce v oblasti Středomoří – byly vyčleněny dostatečné prostředky.

 
  
  

Návrh usnesení RC-B7-0244/2011 (Používání sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Jsem pro toto usnesení, neboť podporuje nejzákladnější občanská práva, zejména ta související se svobodou projevu. Takovéto chování se musí odrazit ve vztazích mezi EU a každým státem, kde k takovým útokům na svobodu dochází. Bez silného politického tlaku na tyto země bude nastolení míru složité. EU by vždy měla stát v čele boje proti takovýmto útokům a měla by pozorně sledovat další vývoj v regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně.(LT) Hlasovala jsme pro toto usnesení o používání sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě. Ženy, které se aktivně zapojily do povstání za demokracii, práva a svobody v severní Africe a na Blízkém východě si zaslouží naše uznání a podporu. Evropská unie nemůže beze slova přecházet kruté zacházení s těmito odvážnými bojovnicemi za demoracii a svobodu. Proto vyzýváme Komisi a vlády členských států, aby jednoznačně odsoudily používání sexuálních útoků, zastrašování a útoky na ženy v Libyi a Egyptě, jelikož vládnoucí režimy v těchto zemích se uchylují k sexuálnímu násilí na ženách jako zbrani v konfliktech vyvolaných revolucí. Egyptské orgány musí přijmout bezodkladná opatření s cílem zastavit mučení, vyšetřit všechny případy špatného zacházení s mírumilovnými demonstranty a zastavit trestní stíhání civilistů před vojenskými soudy. Jsem pevně přesvědčena, že změny probíhající v severní Africe a na Blízkém východě musí přispět k ukončení diskriminace žen a jejich plnému zapojení do společnosti za stejných podmínek, jaké platí pro muže.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) Násilné činy spáchané na ženách a dětech v posledních několika týdnech při konfliktech, které propukly v severní Africe, nejsou žádným překvapením, neboť ženy, které zažívají ozbrojené konflikty, jsou stále častěji cílem ponižování, mučení, vlastnictví a ovládání, přičemž záměrem je úplně nebo částečně zničit určitou skupinu.

Celý problém je však širší: nikdo nemá právo porušovat důstojnost žen jen proto, že mají odvahu požadovat právo vyjádřit své myšlenky, aktivně se podílet na budování mírového a demokratického světa a v prvé řadě požadovat právo na rovnost pohlaví. Kruté, nelidské a ponižující zacházení, jako jsou elektrické šoky, „zkoušky panenství“, fyzické i psychické násilí, znásilnění a zotročení, jsou nepřijatelné praktiky a my musíme říci dost.

Co se týče událostí v severoafrických zemích, je jedině správné, aby ti, kdo jsou za tak vážné zločiny zodpovědní, byli trestně stíháni, jako v jakémkoli jiném konfliktu na světě, neboť zde nehovoříme jen o civilistech, nýbrž i, a to je mnohem horší, o vojácích. Upřímně doufám, že EU tyto země úspěšně přiměje k tomu, aby urychleně ratifikovaly řadu mezinárodních justičních nástrojů, například Statut Mezinárodního soudního dvora a Úmluvu o postavení uprchlíků z roku 1951.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť je bezodkladně nutné zastavit používání násilí a sexuálního zneužívání na ženách. Evropská komise a členské státy by měly rozhodně odsoudit sexuální zneužívání, zastrašování, mučení a násilí na ženách v Libyi a Egyptě. Musíme vyzvat nejvyšší vojenskou radu Egypta, aby přijala okamžitá opatření s cílem zastavit tyto násilné činy páchané na ženách. Musíme zajistit, aby všechny bezpečnostní a armádní složky byly jasně poučeny o tom, že takové zločiny a mučení nemohou být tolerovány a budou v plné míře vyšetřovány a pachatelé budou nést odpovědnost. Každý by navíc měl být schopen vyjádřit svůj postoj k demokratické budoucnosti své země, aniž by byl zadržován, mučen nebo podroben ponižujícímu či diskriminujícímu zacházení.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně.(PT) Hlas žen má při povstáních v severní Africe a na Blízkém východě požadujících lepší demokracii, více práv a svobod klíčovou úlohu. Bohužel režimy v Libyi a Egyptě využívají násilí jako cestu k zastrašování a ponižování žen a zvyšují tak jejich zranitelnost. Rozhodně odsuzuji činy egyptské armády proti protestujícím ženám, které byly zatčeny na náměstí Tahrír. Je třeba přijmout okamžitá opatření k zastavení tak ponižujícího zacházení a zajištění toho, aby veškeré bezpečnostní a armádní složky byly výslovně upozorněny, že mučení a všechny další formy nevhodného zacházení budou náležitě vyšetřovány. Je povinností egyptských orgánů přijmout naléhavá opatření k zastavení mučení, vyšetření všech případů násilí na mírumilovných protestujících a zastavení trestního stíhání civilistů před vojenskými soudy. Naléhavě vyzývám Komisi a vlády členských států, aby rozhodně odsoudily používání sexuálních útoků, zastrašování a obtěžování vůči ženám v Libyi a Egyptě.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně.(PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, jelikož rozhodně odsuzuje libyjský a egyptský režim za používání sexuální agrese při konfliktech vyvolaných současnými revolucemi. Ženy hrály v těchto nepokojích rozhodující úlohu, bojovaly a nasazovaly své životy za lepší demokracii, více práv a svobod. Je nutné zajistit, aby změny probíhající v severní Africe a na Blízkém východě přispěly k ukončení diskriminace žen a jejich plnému zapojení do společnosti, a to za stejných podmínek, jakým podléhají muži.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně.(PT) Bohužel všichni víme, že období povstání a ozbrojených konfliktů přinášejí větší násilí na ženách a dětech a zvyšují počet případů sexuálního zneužívání. Takováto praxe je zcela zavrženíhodná, stejné jako použití mučení, hromadného znásilnění, „zkoušek panenství“, hrozeb a zneužívání, ať již fyzické či psychické povahy, zaměřených proti ženám jako nástroj jejich vydírání a zastrašování nebo potlačování jejich práva na zapojení do politiky, jako je tomu v současnosti v Egyptě a Libyi. EU, a Parlament obzvláště, by měly být baštou ochrany lidských práv a lidské důstojnosti a jasně a rozhodně odsoudit jakékoli porušování těchto hodnot. Rozhodně odsuzuji násilí páchané na ženách a dětech v nedávných konfliktech na Blízkém východě a v severní Africe a chtěl bych vyzvat, aby byla přijata co nejvhodnější opatření na ochranu jejich nejzákladnějších práv a důstojnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Boj proti porušování lidských práv je hlavním cílem EU a jejích orgánů. Vzhledem k tomu si použití sexuálního násilí v jakémkoli konfliktu vyslouží od těchto orgánů prudké odsouzení a odmítnutí. Parlament přijal mnoho usnesení odsuzujících násilí páchané na ženách. I tento společný návrh usnesení se zaměřuje na tento druh násilí, zejména násilí sexuálního, páchaného na ženách v severní Africe a na Blízkém východě. Zprávy o násilí souvisejícím s válkou a represemi, které jsme zaznamenali, jsou naprosto otřesné a vyvolaly velké pohoršení a nevoli. Pachatelé takového chování nemohou zůstat nepotrestáni, třebaže jsou pod ochranou diktátorů nebo tak činí pod záminkou duševní poruchy. Proto hlasuji pro tuto zprávu, která odsuzuje veškeré formy násilí páchaného na ženách v jakémkoli regionu, požaduje přísné tresty pro pachatele a zavádí jako jednu z priorit podporu EU, které by se dostávalo procesu posílení postavení žen, zejména těch, které měly odvahu účastnit se tzv. „arabského jara“, a povzbuzení jejich plného zapojení do občanského života v zemích, kde žijí.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) V rozpravě o použití sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě Komise přislíbila, že se intenzivně zasadí o zastavení sexuálního násilí a zotročování, která jsou uznána jako zločiny proti lidskosti a zločiny v rozporu se Ženevskou úmluvou.

Jak je uvedeno v návrhu usnesení, který jsme předložili, je nezbytně nutné trvat na účinných diplomatických opatřeních, která by se důrazně ohradila proti používání sexuální agrese, zastrašování a obtěžování vůči ženám v severní Africe a na Blízkém východě či kdekoli jinde.

Dále bychom rádi zdůraznili, jak je důležité uznat roli žen v revolucích a jak je potřebné zaručit ženám práva, včetně jejich účasti v nových demokratických, právních, hospodářských a politických strukturách těchto zemí, a učinit tak přítrž mnohasetleté diskriminaci, jíž byly vystaveny.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně.(LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení o používání sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě. Vyzývá Komisi a členské státy, aby jednoznačně odsoudily používání sexuálních útoků, zastrašování a útoky na ženy v Libyi a Egyptě. Domnívám se, že každý by měl být schopen vyjádřit svůj postoj k demokratické budoucnosti své země, aniž by byl zadržován, mučen nebo podroben ponižujícímu či diskriminujícímu zacházení. Je třeba uznat úlohu žen v revolucích a demokratizačních procesech, přičemž je třeba jasně poukázat na specifické hrozby, kterým ženy čelí, a na potřebu zajistit jim podporu a bránit jejich práva.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Podpořil jsem toto usnesení, které vyzývá Komisi a členské státy, aby jednoznačně odsoudily používání sexuálních útoků, zastrašování a útoky na ženy v Libyi a Egyptě, jednoznačně odsuzuje nucené „zkoušky panenství“ praktikované egyptskou armádou na povstalkyních zadržených na náměstí Tahrír, a považuje tyto postupy za nepřijatelné, neboť se v jádru jedná o formu mučení; vyzývá nejvyšší vojenskou radu Egypta, aby přijala okamžitá opatření s cílem zastavit toto ponižující zacházení a zajistit, aby všechny bezpečnostní a armádní složky byly jasně poučeny o tom, že mučení a jiné špatné zacházení, včetně nucených „zkoušek panenství“, nemohou být tolerovány a budou v plné míře vyšetřovány.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně.(DE) Ve válečných konfliktech jsou to často ženy a děti, kdo jsou skutečnými oběťmi. Již dlouho je známo, že nezřídka dochází ke znásilňování a mučení. Ani v Libyi a Egyptě není situace, soudě dle zpráv zahraničních zpravodajů, odlišná. V Egyptě byly demonstrantky zatčeny a podrobeny zkouškám panenství, které byly rovněž zdokumentovány. Libyjští vojáci se dopouštěli znásilnění a mučení. Situaci dále zhoršuje fakt, že ženy, které svůj příběh zveřejnily, se nyní musí obávat kruté pomsty, například obvinění z pomluvy. Opět zde dochází k závažnému porušování lidských práv, proti čemuž je třeba vystoupit, což se týká i západních mocností.

Hlasoval jsem pro usnesení, neboť EU nesmí nad takovými zvěrstvy zavírat oči a je jedině správné požadovat, aby egyptská a libyjská vláda zajistily vyšetření všech těchto případů bez výjimky a přinutily pachatele nést odpovědnost tak, aby tyto země mohly nadále směřovat k demokracii a svobodě.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) V průběhu nepokojů v Egyptě a Libyi přinášela mezinárodní média zprávy o tragických útocích a násilných činech opakovaně páchaných na ženách. Mučení a znásilňování často zůstanou bez trestu, neboť orgány tyto případy tiše zametou pod koberec, nebo, a to je ještě horší, obviní tyto ženy z pomluvy. Postavení oběti a pachatele je obrácené tak, aby vyhovovalo patriarchální společnosti. EU nemůže jen nečinně přihlížet, EU se musí v Egyptě a Libyi aktivně angažovat na ochranu žen a dětí a chránit zároveň i zásadu právního státu pro všechny. Proto jsem hlasoval pro přijetí tohoto návrhu usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Společný návrh usnesení o použití násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě ostře odsuzuje zločiny, které byly v Egyptě a Libyi odhaleny. Obtěžování žen v obou zemích a žaloby ohledně „zkoušek panenství“ prováděných vojáky na ženách zatčených na náměstí Tahrír a následně podrobených znásilňování a mučení tak, aby poté mohly být souzeny vojenskými tribunály za to, že při zkoušce panenství „neuspěly“, jsou nelidské a trestné činy, které jsou naprosto v rozporu se Ženevskou úmluvou o zločinech proti lidskosti a válečných zločinech.

Kromě otevřeného zavržení návrh usnesení, který jsem podpořil, vyzývá Komisi a vlády členských států, aby jednoznačně odsoudily používání sexuálních útoků, zastrašování a útoky na ženy v Libyi a Egyptě, a přijaly specifická a koordinovaná opatření k okamžitému zastavení takového ponižujícího zacházení.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, jelikož odsuzuje násilí na základě pohlaví a samozřejmě použití sexuálního násilí v konfliktech. Souhlasím s tím, že je třeba, jak usnesení zdůrazňuje, prioritně prosazovat lidská práva ve všech opatřeních evropské politiky sousedství jako nedílnou součást demokratizačního procesu a že je nutné sdílet zkušenosti EU v oblasti politik rovnosti mezi ženami a muži a v oblasti násilí páchaného na základě pohlaví.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Ženy v povstáních v severní Africe a na Blízkém východě aktivně prosazovaly svou společnou touhu po demokracii a lidských právech. Bohužel vládnoucí režimy v Libyi a Egyptě jako obvykle použily jako zbraň proti ženám sexuální útoky. Musíme použití sexuálního násilí jako nástroje k zastrašování a ponižování žen odsoudit a pamatovat přitom, že aktuální bezvládí může zavinit narušení jejich práv. Výrazným případem je libyjská žena, která v březnu v tripoliském hotelu sdělila novinářům, že byla znásilněna skupinou vojáků. Dnes ti samí muži, kteří ji znásilnili, tuto mladou ženu žalují pro pomluvu. Musíme rozhodně odsoudit nepřiměřený dopad ozbrojených konfliktů na ženy a posílit jejich postavení při budování míru. Doufám, že EU násilí na ženách a dětech, obzvláště v době ozbrojených konfliktů, a veškeré formy diskriminace žen a dětí co nejrozhodněji ve smyslu Ženevské úmluvy odsoudí.

 
  
MPphoto
 
 

  Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) Z celého srdce jsem usnesení o boji proti sexuálnímu násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě podpořila. Masové sexuální násilí na ženách v severní Africe a na Blízkém východě je nedílnou součástí ozbrojených konfliktů. Fond UNICEF uvádí mimo jiné příklad Keni, poměrně stabilní země, v níž předvolební nepokoje zapříčinily v několika dnech zdvojnásobení počtu obětí sexuálního násilí.

Sexuální násilí nabývá podoby epidemie. Je to vlastně jedna z válečných taktik. Evropská unie nesmí být k této problematice neutrální. Z toho důvodu je nezbytné, aby se rovnost mezi muži a ženami stala jedním z hlavních prvků evropské politiky sousedství a byla v centru naší snahy o vytvoření účinného a strukturovaného přístupu k rovnosti žen v zemích, na něž se tato politika vztahuje. Lidská práva, mezi něž rovnost mezi muži a ženami nepochybně patří, by měla být základní součástí demokratických procesů ve třetích zemích. Je šokující, že navzdory fenoménu sexuálního násilí v Africe vlády nezařazují boj proti němu mezi své priority, jak si lze povšimnout například v případě Jihoafrické republiky.

EU by měla své úsilí zaměřit konkrétně na ženy. Návrhy uvedené v usnesení na výraznější integraci žen do společnosti, podporu jejich zaměstnávání, boj proti negramotnosti mladých žen a tradičním poškozujícím praktikám, jsou velmi důležité. Vzdělávání žen a dívek musí zahrnovat i informace o právech, která jim náleží.

 
  
MPphoto
 
 

  Michèle Striffler (PPE), písemně.(FR) Během posledních událostí v severní Africe vládnoucí režimy v Libyi a Egyptě používaly sexuální útoky jako zbraň k zastrašování a stíhání žen, které se zapojily do tamějších povstání. V prvé řadě je nezbytné, aby byly pachatelé těchto zločinů za své zločiny postaveni před soud, a za druhé, aby byly ženy, které byly takovým zvěrstvům vystaveny, chráněny proti mstě. Osobně jsem navštívila region Kivu ve východní části Demokratické republiky Kongo, kde vojáci a příslušníci ozbrojených skupin tyto otřesné praktiky běžně používají. Mohu dosvědčit, že ženy, které jsou oběťmi znásilnění, prožívají mimořádné utrpení, zatímco pachatelé těchto zločinů zůstávají beztrestní. Mezinárodní společenství musí učinit maximum, aby se zajistilo, že tyto zločiny nezůstanou bez trestu.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Vlasto (PPE), písemně.(FR) Odhalení ohledně zločinů ze cti a ponižování páchaných na ženách v průběhu povstání v arabském světě mne šokovala a pohoršila a jsem ráda, že Parlament tato zvěrstva páchaná na ženách odsoudil. Evropa nesmí připustit, aby k takovýmto porušením lidských práv a nejzákladnějších hodnot beztrestně docházelo v téměř sousedních partnerských zemích a v souvislosti s mírovými demonstracemi. Proto trvám na tom, aby byly tyto barbarské činy vyšetřeny a viníci potrestáni. Naše usnesení se zabývá požadavkem, který je důležitý z hlediska budoucnosti těchto zemí. Je jím to, aby ženy získaly v demokratizačních procesech v arabských společnostech rozhodující úlohu. Ženy sehrávaly v hnutích za osvobození vedoucí, tichou, přitom podceňovanou roli a já jsem přesvědčena, že je důležité vzdát jim v tomto textu hold. Evropa přislíbila podpořit země severní Afriky, Blízkého a Středního východu v procesu jejich demokratizace. Nyní je na nás, abychom zajistili, že součástí tohoto procesu budou záruky související s dodržováním lidských práv a rovností mezi muži a ženami.

 
  
  

Zpráva: George Sabin Cutaş (A7-0073/2011)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Jsem pro tuto zprávu, která se správně zabývá důležitými otázkami, jako je nový statut Evropské investiční banky v návaznosti na změny, které přinesla Lisabonská smlouva, projektové dluhopisy, dopady na plánované financování poskytované EIB v době hospodářské krize, financování ze strany EIB po roce 2013 a její činnosti mimo území EU, zejména rozvojové projekty, projekty ekologizace a otázka, jak postupovat rozhodněji, co se týče exteritoriálních finančních center.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Evropská investiční banka má zásadní úlohu pro podporu malých a středních podniků, obzvláště v době současné finanční krize a ekonomického propadu. S ohledem na obrovský význam malých a středních podniků pro evropské hospodářství bylo schváleno, že by malé a střední podniky měly v letech 2008 až 2011 obdržet více než 30 milionů EUR. V březnu 2010 byl vytvořen evropský nástroj mikrofinancování Progres s finančním zajištěním ve výši přibližně 200 milionů EUR ze strany Komise a banky. Malé a střední podniky se však při získávání úvěrů stále potýkají s problémy. Jak je uvedeno ve zprávě Bank Watch, obzvláště podniky ve středo- a východoevropských členských státech nejsou schopny využít pomoci, která je pro ně určena. EIB musí pro své finanční zprostředkovatele stanovit jasné podmínky financování a přísnější kritéria efektivnosti poskytování půjček. Vnitrostátním finančním zprostředkovatelům byla pro poskytování půjček stanovena dvouletá lhůta, podle zprávy však někteří z nich poskytli jen málo půjček, či dokonce vůbec žádné, ačkoli měli finanční prostředky k dispozici na účtech. Navíc na internetových stránkách Evropské investiční banky stále nejsou zveřejněny údaje o použití a příjemcích přidělených finančních prostředků. Domnívám se, že EIB musí zvyšovat transparentnost při poskytování půjček pomocí finančních zprostředkovatelů a podávat každoročně zprávu o poskytování půjček malým a středním podnikům, včetně hodnocení dostupnosti a efektivnosti těchto půjček a seznamů příjemců půjček.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně.(PT) V prvé řadě bych rád blahopřál Evropské investiční bance k veškeré práci, kterou odvádí, zejména za její podporu malých a středních podniků prostřednictvím financování, které je od roku 2008 trvale navyšováno, a také prostřednictvím evropského nástroje mikrofinancování Progres vytvořeného v březnu 2010. Dále považuji za pozitivní rozhodnutí poskytovat projektové dluhopisy, které mají posílit úvěrový rating dluhopisů vydaných samotnými společnostmi a sloužit k financování evropské dopravní, energetické a IT infrastruktury. Nyní by bylo žádoucí, aby Komise a EIB předložily konkrétní návrhy pro projektové dluhopisy. Dále nutno vyzdvihnout důležitou úlohu, již může EIB hrát v rámci strategie EU 2020 tím, že zjednoduší postupy a maximalizuje multiplikační efekty s cílem přilákat investory z veřejného i soukromého sektoru. Co se týče financování ze strany EIB mimo EU, domnívám se, že by bylo vhodné, aby EIB, EBRD a Komise podepsaly memorandum o porozumění s cílem posílit spolupráci ve všech zemích mimo EU, kde EIB obvykle působí, aby bylo dosaženo toho, že politiky poskytování půjček budou ve vzájemném souladu i v souladu s politickými cíli EU.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Evropská investiční banka založená v roce 1958 Římskou smlouvu je finančním společenstvím EU, jehož úkolem je především přispívat prostřednictvím hospodářské integrace a územní soudržnosti k rozvoji EU. Vítám změny, které přinesla Lisabonská smlouva a které umožňují větší flexibilitu ve financování EIB. Připomínám změny zavedené Lisabonskou smlouvu, které vyjasňují cíle financování poskytovaného EIB třetím zemím, které by mělo podporovat obecné zásady, jimiž se řídí vztahy EU se třetími zeměmi, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 5 Smlouvy o EU, a které by, v rámci této záruky, mělo podporovat cíle ve vnější činnosti EU. Tato finanční instituce má povinnost Parlamentu každoročně předkládat dokument s rozvahou ohledně své činnosti. Tento návrh usnesení se zaměřuje na analýzu zprávy z roku 2009. Dokument hovoří o změnách k lepšímu vyplývajícím z přijetí nového statutu, ale i činností EIB.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Uznáváme, jak důležitá může Evropská investiční banka (EIB) být pro rozvoj a sociální pokrok díky svým nízkým úrokovým sazbám a dlouhým lhůtám splatnosti. Její rozhodování však není vždy dostatečně transparentní a jednoznačné. Navíc země, kterým je poskytován největší objem půjček, nejsou vždy ty, které by půjčku nejvíce potřebovaly. Tato zpráva, již podporujeme, tudíž obsahuje kritická slova i návrhy.

Nesouhlasíme však s tím, aby se EIB změnila v pouhý nástroj pro provádění politik EU, ani s tím, aby řešila problémy sociální a hospodářské soudržnosti a sociálního rozvoje, jimiž by se měl zabývat rozpočet EU a strukturální fondy a fondy soudržnosti EU. EIB nepochybně může tyto snahy sledovat a zlepšovat je, nemůže však rozpočtové politiky EU nahrazovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. (SK) EIB má nezastupitelné místo v poskytování financí v EU i mimo ni. Předkládaná zpráva pozitivně hodnotí, že EIB v čase krize správně přistoupila k podpoře malých a středních podniků v rámci EU. Je pravda, že banka formálně vyčlenila na podporu malých a středních podniků 30 miliard EUR na období čtyř let. Problém však spočívá v tom, že ne všechny peníze se k podnikům rovněž dostaly. Konkrétně v regionu V4 se k malým a středním podnikům dostala v prvním období jen zhruba polovina vyčleněných zdrojů. EIB dala bankám na rozdělení zdrojů nepochopitelně dlouhé období dvou let a navíc ani v případě nedodržení této lhůty vůči bankám nestanovila žádné sankce. Krizí zdecimované banky střední Evropy si velmi rády tyto finance podržely. To, co bylo označováno za podporu malých a středních podniků, tedy ve skutečnosti byla podpora středoevropských poboček zahraničních bank. A je zde dost důvodů k podezření, že to nebyla náhoda.

Na závěr ve stručnosti – EIB působí problematicky též v oblasti rozvoje. Banka by měla přijmout více zaměstnanců specializovaných na rozvoj. Aktuálně jsou stavy EIB poddimenzované, navzdory tomu, jaký má EIB v rozvojových zemích vliv. Stejně tak souhlasím se zpravodajem, že by EU měla přísně upravit své financování prostřednictvím zprostředkovatelů, které může skončit v daňových rájích.

 
  
MPphoto
 
 

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE), písemně.(HU) Těší mne, že Evropský parlament oceňuje výroční zprávu Evropské investiční banky, třebaže vyloženě z ptačí perspektivy. EIB má zásadní úlohu v boji proti krizi. Z mého pohledu je však stále sporná transparentnost její činnosti a měřitelnost výsledků. Činnost EIB se zaměřuje na tři oblasti, které byly krizí nejvíce postiženy: malé a střední podniky, regiony soudržnosti a opatření proti změně klimatu. Malé a střední podniky mají zásadní význam pro obnovu evropského hospodářství a boj proti nezaměstnanosti, a proto by bylo na místě usnadnit jim přístup ke kapitálu, který potřebují pro svůj rozvoj. V tomto směru by bylo vhodné, kdychom měli každoročně k dispozici posouzení dostupnosti a účinnosti předmětných půjček, což by zajistilo, že konečné směřování půjček bude transnparentní a zlepší se administrativní proces. Považuji v této souvislosti za zcela nezbytné rovněž to, aby EIB zmodernizovala a zpřísnila svou politiku vůči exteritoriálním finančním centrům.

EIB má velmi důležitou roli v posilování soudržnosti EU a díky technické pomoci a spolufinancování, které nabízí, mohou regiony spadající do cílů konvergence použít ještě vyšší poměr prostředků, jež jsou pro ně k dispozici. Domnívám se tudíž, že další posilování tohoto aspektu je výhodné a měli bychom je podpořit.

A konečně navrhuji, že by měl být zvážen návrh zavést transparentní regulační dohled týkající se kvality finanční situace EIB, přesného měření jejich výsledků a dodržování pravidel efektivity a osvědčených profesionálních postupů.

 
  
MPphoto
 
 

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně.(IT) Souhlasím s tím, že za současné krize by se činnost Evropské investiční banky měla zaměřovat na pomoc malým a středním podnikům, které jsou páteří naší společnosti. Angažovanost a dialog s místními finančními zprostředkovateli jsou velmi vítány. Podle mého názoru je velice důležité klást ve vztahu ke kandidátským zemím důraz na obnovitelné energie. Z toho důvodu hlasuji pro zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, jelikož Evropský parlament vítá změny, které přinesla Lisabonská smlouva a díky nimž může být financování EIB pružnější; zejména tyto změny nabízejí: majetkové účasti jako doplněk běžné činnosti banky; možnost vytvořit pobočky a další subjekty pro regulaci tzv. zvláštních činností a poskytovat širší služby technické pomoci; a posílení výboru pro audit. Doporučuje zvážit návrh zavést transparentní regulační dohled, který by se týkal kvality finanční situace EIB, přesného měření jejich výsledků a dodržování pravidel osvědčených profesionálních postupů. Dále vítá myšlenku projektových dluhopisů zaměřených na posílení úvěrového ratingu dluhopisů vydaných samotnými společnostmi v rámci strategie Evropa 2020, přičemž tyto dluhopisy slouží k financování evropské dopravní, energetické a IT infrastruktury a ekologizace hospodářství. Vydávání takovýchto projektových dluhopisů by mělo pozitivní vliv na dostupnost kapitálu pro udržitelné investice do posílení růstu a tvorby pracovních míst, které doplní investice jednotlivých států a investice z Fondu soudržnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která doporučuje následující opatření pro posílení úlohy EIB v oblasti rozvoje: a) přidělení většího počtu vybraných odborníků se zkušenostmi z oblasti rozvoje a rozvojových zemí a zvýšení počtu pracovníků na místě ve třetích zemích, b) zvýšení podílu účasti místních subjektů na projektech, c) další vyhrazený kapitál v oblasti projektů zaměřených na rozvoj, d) přidělování většího počtu grantů, e) prověření možnosti seskupení činnosti EIB ve třetích zemích pod jeden samostatný subjekt.

 
  
MPphoto
 
 

  Barbara Matera (PPE), písemně.(IT) Ráda bych uvedla, že mne velmi těší, že byla zpráva pana Cutaşe o výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2009 schválena. Chtěla bych vyzdvihnout vynikající práci EIB na podporu malých a středních podniků v době ekonomických nesnází a obtížného přístupu k půjčkám. Navíc jsem zastáncem toho, aby EIB ve spolupráci s Evropskou komisí zavedla projektové dluhopisy, které bude možné použít pro financování velkých infrastrukturních projektů v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikací nezbytných pro naplnění cílů růstu a soudržnosti v rámci Unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně.(PT) Výroční zpráva Evropské investiční banky za rok 2009 zdůrazňuje významnou úlohu, kterou EIB hrála při podpoře malých a středních podniků, obzvláště v době současné finanční krize a hospodářské recese. EIB se zaměřila na tři oblasti, které krize v Evropě postihla nejvíce, jmenovitě: malé a střední podniky, regiony soudržnosti a opatření proti změně klimatu. Význam malých a středních podniků pro evropské hospodářství je nezpochybnitelný, proto vítám navýšení financování EIB pro malé a střední podniky v letech 2008 až 2010 v celkové výši 30,8 miliard EUR a zřízení evropského nástroje mikrofinancování, pro nějž Komise a EIB vyčlenily zhruba 200 milionů EUR.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Zelení by sice takové znění nenavrhli, přesto je pro nás přijatelné, abychom pro něj hlasovali.

 
  
MPphoto
 
 

  Licia Ronzulli (PPE), písemně.(IT) Dokument, který jsme dnes schválili, zdůrazňuje, že je zcela nezbytné, aby Evropská investiční banka poskytla další pomoc oblastem, které mají strategický význam pro obnovu evropského hospodářství: malým a středním podnikům klíčovým a infrastrukturním a dalším projektům, které mají zásadní význam pro růst a zaměstnanost v rámci strategie Evropa 2020. Zpráva naléhavě vyzývá, aby EIB investovala do nákladní dopravy v evropském železničním odvětví i v rámci dalších transevropských sítí nákladní dopravy se zaměřením na region Středomoří, Černého moře a Baltského moře ve snaze konečně tyto regiony propojit s evropskými trhy. EIB by navíc měla poskytovat podporu budování transevropské dopravní sítě s cílem přilákat více investic z veřejného i soukromého sektoru. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, kromě rozpočtu vyčleněného na financování transevropské dopravní sítě by jako doplňkový investiční nástroj mohly fungovat projektové dluhopisy.

 

8. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis.
 

(Zasedání bylo přerušeno ve 13:20 a pokračovalo v 15:00).

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
místopředseda

 

9. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis.
Videozáznamy vystoupení

10. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (rozprava)

10.1. Případ Aj Wej-weje v Číně
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem na pořadu jednání je rozprava k šesti návrhům usnesení o případu Aj Wej-weje v Číně(1).

 
  
MPphoto
 

  Guy Verhofstad , autor. – Pane předsedající, je to poprvé, co se účastním rozprav ve čtvrtek odpoledne, takže je zde několik ponaučení, která si myslím mohu odnést pro Konferenci předsedů, a to jistě dokáže zvýšit atraktivitu plenárního zasedání.

Protože případ pana Aj Wej-weje je vzhledem k posledním zprávám ze strany čínských úřadů, které rozhodně nepočítají s jeho propuštěním, vcelku dramatický, těší mne, že byl tento bod zařazen na program. Schválení naléhavého usnesení, na kterém jsme se shodli se všemi skupinami, abychom mohli následně zvýšit tlak na čínské úřady, je nejlepším krokem, který můžeme v této situaci podniknout.

Přesto se vám musím přiznat, že i já pochybuji o tom, že takové usnesení na postoji Komunistické strany Číny a čínských úřadů cokoli změní. V oblasti lidských práv s Čínou v podstatě hrajeme hru. My řešíme lidská práva, oni slíbí zahájení rozhovorů a my si myslíme, že se něco děje. Ale nestane se nic. To je skutečnost. Známe laureáta Nobelovy ceny, který se nemohl zúčastnit ceremoniálu v Oslu. Nyní zde je pan Aj Wej-wej, který je známý umělec a byl jedním z posledních disidentů, který se ještě mohl vyjadřovat.

Jediným možným krokem je vyhlášení naléhavého usnesení, jímž odsoudíme současný vývoj. Každopádně jsem doufal, že se budeme ptát, proč bychom se měli i nadále účastnit jednání, která s našimi politickými stranami vede Komunistická strana Číny. Lituji, že podpora ostatních skupin nebyla natolik pevná, abychom dospěli ohledně této věci k dohodě. Mohli jsme alespoň odsouhlasit, že se nebudeme dál podílet v rámci fóra s Komunistickou stranou Číny, pokud pan Aj Wej-wej a další disidenti nebudou propuštěni. Alespoň z toho důvodu jsem doufal, že všechny přítomné skupiny budou pro – a podpoří i další návrhy Zelených, i když z nich vypadly nejlepší části. Leč je to tak – oni předložili fantastický pozměňovací návrh a poté odstranili tu nejlepší část! Ovšem nebyla to jejich chyba, ale očividně chyba jiných.

(Přerušení předsedajícím)

Možná mi to trvá o minutu déle než obvykle, ale pro pana Aj Wej-weje to bude podle všeho trvat dalších deset roků. Pokud hovoříme o někom, kdo může strávit dlouhá léta ve vězení, není snad minuta navíc tak podstatná, pane předsedající!

 
  
MPphoto
 

  Bernd Posselt (PPE).(DE) Pane předsedající, nevím, jak často je zde pan Verhofstadt. Chtěl bych mu navrhnout, ať sem chodí častěji, protože by poznal, že tato setkání jsou velmi atraktivní pokaždé. Je proto politováníhodné, že sem někteří lidé nechodí - a toto by se mělo změnit. Tato zasedání jsou nadmíru zajímavá.

 
  
MPphoto
 

  Rui Tavares, autor.(PT) Pane předsedající, dámy a pánové, živě si pamatuji mé první setkání s dílem čínského umělce Aj Wej-weje. Byl jsem v té době, okolo roku 2000, přednášejícím dějin umění v Lisabonu a tam byl ve sbírce moderního umění obrovský lustr, veliký přes celou místnost, převrácený a rozbitý. A bylo to zároveň strašně krásné, ale také poněkud bolestné a smutné. Takový dojem svým způsobem vychází i z obrazu Číny: schopné tvářit se jako přepychová, bohatá a rozvinutá země, která se dokáže světu předvést, například při zahajovacím ceremoniálu olympijských her. Je to Čína sofistikovaná, ale v hloubi vážně poškozená. Tím, co je poškozeno, je vůle, svoboda slova a duch samotného čínského lidu.

Dnes jsme se sešli proto, abychom hovořili o případu umělce Aj Wej-weje a požádali jsme čínské úřady, aby ho propustily, aby mu dovolily hovořit se svým právníkem a se svou ženou a aby ho obvinily z opodstatněných a pravdivých důvodů, pokud ho vůbec mohou obvinit. Především jsme se ale sešli, abychom prohlásili, že tvořivý duch tohoto umělce, jeho představivost a humor budou mít bezpochyby delšího trvání než jeho vězení.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, autor. – Pane předsedající, opět hovoříme o Číně a nesnášenlivosti její vlády vůči disentu. Jak jsme viděli minulý měsíc při rozpravě o ničení starověkého města Kašgár komunistickým režimem, snaží se Čína usilovně o potlačení kulturních projevů, které se neshodují s vkusem vládců.

Aj Wej-wej je následníkem úžasných a odvěkých čínských uměleckých tradic. Prostřednictvím svého uměleckého nadání také upozornil na neblahý stav lidských práv v Číně a nedostatek politické svobody. Je jasné, že v Číně je také nedostatečná svoboda projevu. Jak by mohl vládnoucí režim vysvětlit Aj Wej-wejovo zatčení jinak než hospodářskými zločiny a nedodržením příslušných postupů při cestování na Tchaj-wan. To je evidentně jen zástěrka. Skutečný důvod následně objasnil ve výhružném úvodníku státní deník Global Times, kdy uvedl, že pan Aj zaplatí za svůj odpor.

Odmítáme hanebný způsob, jakým čínská vláda zachází s tímto vyhlášeným umělcem. Tato sněmovna vyzývá k jeho okamžitému propuštění a znovu vyjadřujeme lítost nad tím, že proti osobám, kteří se zasazují o svá základní lidská práva, zachází Čína tak daleko.

 
  
MPphoto
 

  Cristian Dan Preda, autor.(RO) Pane předsedající, před více než rokem jsme v této sněmovně hovořili o rozsudku odnětí svobody pro Liou Siao-poa. Nyní hovoříme o druhém signatáři Charty 08, kterého čínské úřady zadržely.

Jak již bylo řečeno, není Aj Wej-wej jen velmi slavným umělcem, ale také jedním z největších kritiků komunistického režimu. Byl zadržen v neděli a jeho propuštění nic nenasvědčuje. Kromě toho dnes čínské úřady tvrdí, že byl zadržen z hospodářských a nikoli politických důvodů, což je očividná a nestoudná lež.

Jak víme, Aj Wej-wej se nemohl zúčastnit ceremoniálu při předávání Nobelovy ceny. Jeho zatčení je součástí širších snah o potlačení aktivistů za lidská práva. V našem usnesení jsme vyjmenovali celou řadu lidí, o kterých by podle mne měla paní Ashtonová hovořit, kdykoli k tomu bude mít příležitost. Myslím, že musíme z obecnějšího pohledu přehodnotit náš dialog o lidských právech.

 
  
MPphoto
 

  Heidi Hautala, zpravodajka. – Pane předsedající, není náhodou, že zesílení represivních opatření proti čínským novinářům, disidentům, aktivistům za lidská práva a právníkům probíhá během severoafrických převratů a revolucí nebo těsně po nich. Nedávno bylo v prostředí čínského internetu zakázáno slovo „jasmín“.

Dnešní zprávy, o kterých hovořil pan Preda, jsou nyní důležité, protože v nich vidíme, jak od sebe diktátoři opisují a porovnávají zprávy. Můžeme sledovat, že postup, jaký použilo Rusko proti Chodorkovskému a Lebeděvovi použila i Venezuela a Kazachstán proti podnikatelům, kteří se dostali moc blízko politickému vlivu, kteří chtěli založit opoziční strany: všichni jsou potrestáni za hospodářské zločiny. Trestem za hospodářské zločiny pojmenovali represi z politických důvodů. Musíme si uvědomit, že v Číně se toto doposud moc často nestávalo: toto je okamžik zlomu, který nevěští nic dobrého.

Je důležité, aby poslanci Evropského parlamentu při svých cestách do Číny a setkáních s čínskými protějšky upozorňovali na jména pronásledovaných aktivistů a aby trvali na návštěvách ve vězení. Víme, že mnoho pronásledovaných je v čínských věznicích strašlivě mučeno, navíc v některých případech nemáme o těchto místech – tzv. „černých vězeních“ – žádné informace.

Proto opakujeme všem delegacím Evropského parlamentu, že všechny jsou oprávněny a povinny angažovat se při svých zahraničních návštěvách v oblasti lidských práv. Požadujeme okamžité propuštění Aj Wej-weje.

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes , autorka. – (PT) Na zmizení Aj Wej-weje je třeba pohlížet v souvislostech stále usilovnější politické represe ze strany čínských úřadů. Toto všechno se děje ve strachu, že se revoluční nálady arabského světa přelijí i do čínské společnosti. EU přesto může dosáhnout změny. Porušování lidských práv čínskými úřady se musí stát stálou součástí politického dialogu s Čínou a tento dialog se musí zaměřovat na dosažení konkrétních výsledků, to znamená především na přehodnocení rozsudků, které aktivistům za lidská práva odňaly svobodu.

Jednání o nové rámcové dohodě se i při soustředění na komerční zájmy nemohou vyhnout otázce lidských práv. Při sledování hospodářských zájmů je zodpovědností EU, aby podporovala aktivisty, jako jsou Aj Wej-wej, Liou Siao-po a Chu Ťün, kteří odvážně bojují za urychlenou čínskou politickou reformu, proti útlaku a za lidská práva a základní svobody. Pro Čínu jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN vyplývají konkrétní povinnosti v oblasti lidských práv, obsažené v Chartě OSN, a za tyto povinnosti musí být zodpovědná jednak vlastnímu lidu, ale také zbytku světa.

 
  
MPphoto
 

  Sari Essayah, jménem skupiny PPE-DE.(FI) Pane předsedající, těší mne, že Evropský parlament byl schopný zařadit toto aktuální porušení lidských práv na seznam naléhavých záležitostí tak rychle.

Jak víme, případ Aj Wej-weje není jediným vážným porušením lidských práv ze strany Komunistické strany Číny, ale jak už se zde zmínila paní Hautalaová, povstání v severní Africe jsou povzbuzením i pro demokratické hnutí v Číně.

V průběhu posledních týdnů úřady vystupňovaly dohled nad kritiky režimu a mnoho disidentů, aktivistů a právníků v oblasti lidských práv bylo zadrženo v domácím vězení nebo policejní vazbě. Jak se vyjádřila Amnesty International, zatčení Aj Wej-weje je v rostoucím množství zásahů čínských úřadů proti disidentům znepokojivým zlomem. Není možné, aby hospodářské zájmy zastřely otázku lidských práv a zabránily výzvám po okamžitém propuštění vězňů svědomí.

 
  
MPphoto
 

  Rosario Crocetta, jménem skupiny S&D.(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, způsob, jakým Peking zdůvodnil zatčení umělce Aj Wej-weje, je nepřesvědčivý, stejně jako není nezbytné zasahovat proti svobodnému umělci v disentu tak razantně. To zdůvodnění je nepřesvědčivé proto, že toto zatčení je jedním ze stovek zadržení odpůrců a je součástí systematického potlačování všech známek disentu.

Dnes, kdy v arabském světě propukají povstání, vzpomínáme na výjevy krutého násilí z náměstí Ťchien-an-men páchaného na mladých Číňanech, kteří požadovali svobodu a demokracii, stejně jako dnešní jasmínoví demonstranti.

Čína se hospodářsky otevřela světu, avšak svou výrobu nespojila s ochranou životního prostředí a bezpečností práce a není schopna zavést demokracii a pluralismus v jakékoli formě. Není pravda, že bychom se tím vměšovali do vnitřních záležitostí Číny, i když tak Peking tvrdí, nýbrž je to snaha mužů a žen, hnutí a stran o vytvoření světa bez netolerance na každém světadílu.

Peking by měl sledovat světové dění a pochopit, že pokud se nezmění sám, tak Čínu změní historie a sami čínští občané.

 
  
MPphoto
 

  Kristiina Ojuland, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, stále častěji přicházejí zprávy o znepokojující situaci v oblasti lidských práv v Čínské lidové republice. V Parlamentu tuto záležitost řešíme téměř na každém zasedání. Represe obvykle přichází ve vlnách a stejně tak již nějakou dobu trvají tvrdé zákroky, které by mohly odrážet boj o moc v Komunistické straně Číny mezi reformním a konzervativním křídlem.

Čínská vláda omezuje přístup k zahraničním webovým stránkám, blokuje šifrovací programy, které překonávaly tzv. „velký čínský firewall“, brání přístupu na Googlemail a zesílila zatýkání, včetně zatčení Aj Wej-weje, mezinárodně uznávaného umělce a kritka režimu. Je zapotřebí rozhodných činů. Proto žádám vysokou představitelku, paní baronku Ashtonovou, aby v Pekingu provedla demarši. Aj Wej-wej musí být propuštěn.

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE.(DE) Pane předsedající, je smutnou skutečností, že Aj Wej-wej byl jedním z posledních odvážných kritiků čínského režimu. Jeho zatčení je bezpochyby nejen vyvrcholením celé vlny zatýkání kritiků, ale je také zprávou všem ostatním – že ani mezinárodní proslulost jim nezajistí ochranu před uvězněním čínskými úřady nebo dokonce před úplným zmizením. Současně s tím jsou naše vyjádření v rozhovorech Evropské unie s čínskými představiteli na všech úrovních ohledně lidských práv ignorovány – s přátelským úsměvem, ale přesto ignorovány a nevyslyšeny.

Stojíme tedy před otázkou, jakou strategií na to máme reagovat. Věřím, že naší odpovědí musí být samostatná delegace do Číny a na naší další cestě do Číny musí být jasné, že chceme navštívit i tyto kritiky, že je chceme vidět, protože jinak další pokračování v dialogu o lidských právech ztrácí smysl. Nemáme zapotřebí dál házet hrách na zeď.

 
  
MPphoto
 

  Paul Murphy, jménem skupiny GUE/NGL. – Pane předsedající, odsuzuji zatčení Aj Wej-weje a žádám jeho okamžité propuštění. Jeho zadržení je součástí nejtvrdších policejních zásahů v Číně v posledních desetiletích. Od roku 2008 čínský rozpočet na vnitřní bezpečnost neuvěřitelně přerostl i rozpočet armády. V současnosti představuje neuvěřitelných 95 miliard USD. Z této částky je placen obrovský sbor státní represe, včetně více než 40 000 policistů, jejichž jediným úkolem je hlídat internet pro disent.

Kvůli obavám režimu ze šíření revoluce z Blízkého východu a severní Afriky nabírá tento způsob represe na významu. A režim má důvod se bát. Tyto revoluce prokazují, že ani nejbrutálnější represivní postupy, ani nejrepresivnější režimy nejsou silnější než povstání pracujícího lidu a povstání chudých.

Protesty musí nabrat masových rozměrů, hlavně co se týče vytvoření nezávislých a demokratických masových organizací pracující třídy. Boj proti diktátorskému režimu musí úzce souviset s bojem za skutečnou socialistickou změnu v Číně, přičemž rozsáhlé čínské bohatství a zdroje převezme demokratická veřejnost a hospodářství bude demokraticky plánováno s ohledem na zvyšování životní úrovně běžného člověka.

 
  
MPphoto
 

  Bernd Posselt (PPE).(DE) Pane předsedající, jako umělec dal Aj Wej-wej tvář dětským obětem zemětřesení v S'-čchuanu. Jako aktivista za lidská práva dal tvář Chartě 08. Nyní dává tvář osobám, kteří zmizeli ve věznicích Číny – a tisíce z nich beze jména. Stovky z nich známe a nyní jim musíme v této sněmovně dát slovo – těm lidem, kteří se zasazují o lidská práva, ale jsou neustále umlčováni.

Proto jasně říkám, že jsou tyto rozpravy i dialog o lidských právech nezbytné. Chápu ty, kdo nemají touhu dál mluvit, jakoby mluvili do zdi. Ovšem pokud tak nebudeme činit, pokud nebudeme do zdi mluvit, tak diktátoři dosáhnou toho, co chtěli.

Existoval velký reformátor, Čou En-laj. Čou En-laj nebyl demokrat, ale byl čínský patriot a svou zemi otevřel. Nyní potřebujeme demokratického Čou En-laje, aby dohodnul demokratické otevření své země. Pokud Čína nedokáže provést demokratické reformy, skončí ve stejných problémech jako ve třicátých letech.

Průlom v přístupu k lidským právům je v čínském zájmu, a proto musíme tyto iniciativy také podporovat.

 
  
MPphoto
 

  Mitro Repo (S&D).(FI) Pane předsedající, mezinárodně uznávaný umělec Aj Wej-wej je člověk, který obohatil čínskou kulturu a umění. Místo odměny a úcty ho Čína zavře do vězení.

Lidská práva nejsou jen evropská představa: jsou to obecná pravidla, na nichž stojí lidská důstojnost. Zástupci služby Evropské unie pro vnější činnost a delegace EU v Číně musí případ Aj Wej-weje zdůrazňovat před čínskými orgány na nejvyšší diplomatické úrovni.

Nesmíme ovšem dovolit, aby dialog s Čínou v oblasti lidských práv zůstal jen na úrovni diplomatických prohlášení. Vzhledem k opakovanému porušování lidských práv a zhoršení celé situace v této oblasti musí Evropská unie vyvodit závěry a přehodnotit své vztahy s Čínou. Není zkrátka možné, aby byly rozhovory o lidských právech jen snůškou prázdných slov: musíme provést pozitivní kroky a musíme dosáhnout odezvy a oboustranné diskuse.

Kromě toho jsou kultura a umění zdrojem obohacení a pokroku společnosti, a to jak zde na západě, ale také na východě, jihu i severu.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – A Uachtaráin, Čína je záhadou. Na jedné straně se země modernizovala a přijala mnoho západních postupů, jak jsme viděli například při olympijských hrách, které jsem měl tu čest navštívit a které byly doopravdy velice úspěšné. Ale přestože se v některých ohledech přiblížila západu, v jiných zůstává konzervativní, především v oblasti základních práv a svobody názoru. Skvělým příkladem toho je případ Aj Wej-weje. Světově proslulý umělec byl 3. dubna bez jasného důvodu zatčen. Od té doby o něm nikdo pořádně neví a to je samozřejmě naprosto nepřijatelné. Dnes zde žádáme, aby se mohl vrátit ke své ženě, ke svým přátelům a spolupracovníkům. Protože jedna věc je jasná a Číňané by si ji měli uvědomit – totiž že Aj Wej-wej bude znám a uznáván ještě dlouho po tom, co lidé zodpovědní za jeho zatčení upadnou v zapomnění.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Pane předsedající, myslím, že Číňané nám teď předvádí cílenou politickou provokaci, a nebo, jinak řečeno, politický test. Smyslem je vyzkoušení síly, odhodlání a důvěryhodnost demokratických zemí. Je to útok na lidská práva. Je pravda, že musí existovat dialog, ale přesně z toho důvodu musíme dát Čínské lidové republice jasně najevo, že další hospodářská spolupráce musí úzce navazovat na další demokratizaci této země. Proto požadujeme propuštění Aj Wej-weje.

Zastírání daňovými úniky nebo hospodářskými zločiny je mimochodem způsob, jakým se diktátoři vyhýbají riziku politických procesů. Dělo se tak v někdejší NDR, děje se tak v Rusku a naneštěstí se nyní tak děje i v Čínské lidové republice. Proto doopravdy souhlasím s tímto usnesením.

 
  
MPphoto
 

  Gesine Meissner (ALDE).(DE) Pane předsedající, chtěla bych vyjádřit souhlas s panem Verhofstadtem. Je doopravdy nevhodné, že se tyto rozpravy o lidských právech, které jsou pro nás, Evropany s vírou v hodnoty, velice důležité, konají ve čtvrtek odpoledne, kdy většina lidí už odjede. Ráda bych to do zápisu ještě jednou zopakovala. Toto se musí změnit.

V tuto chvíli je však tématem Čína, a jak již bylo zmíněno, jsme zde v podstatě bezmocní. Paní Lichtenbergerová hovořila o házení hrachu na stěnu. Avšak nevěřím, pane Posselte, že průlom v oblasti lidských práv je skutečně čínským zájmem, jak jste řekl. Očividně to není zájem čínské vlády, i když to je bezpochyby zájem čínského lidu.

Dnes se naše vystoupení dotýkala mnoha lidí: Aj Wej-weje a Liou Siao-poa jsme již zmínili. V minulosti jsme často jednali o tom, jak bychom mohli dosáhnout změn v oblasti lidských práv. Výsledkem by nemělo být jen poučování paní baronky Ashtonové, aby se při každé příležitosti vyjadřovala proti porušování lidských práv v Číně. Musejí to dělat všichni naši ministři zahraničí a zahraniční představitelé a musíme se semknout. Myslím, že jen tak můžeme mít na Čínu aspoň malý vliv. V opačném případě Čína, jako silná hospodářská velmoc, rozladí nás samotné a nakonec ničeho nedosáhneme. Obzvlášť pro ty, kterých se toto týká, by byl takový výsledek velice smutný.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, zadržení uznávaného čínského umělce Aj Wej-weje na pekingském letišti dne 3. dubna ve chvíli, kdy se chystal odcestovat do Hongkongu, přitáhlo oprávněnou mezinárodní pozornost. Opakující se svévolné zadržování obránců lidských práv, právníků a aktivistů v Číně bylo okamžitě odsouzeno delegací Evropské unie v Číně a veřejným míněním a stejně tak byly zdůrazněny obavy EU o Aj Wej-weje.

V tuto chvíli nemáme žádné zprávy o tom, kde se Aj Wej-wej nachází, a rád bych v této souvislosti zopakoval názor EU na svévolné zadržování a mizení, které považujeme za hrubé porušení lidských práv, za všech okolností naprosto nepřijatelné. Požadujeme okamžité propuštění Aj Wej-weje.

Jak je navíc jasné z usnesení, není případ Aj Wej-weje zdaleka jediným příkladem svévolného zadržování a mizení osob v Číně. V únoru bylo policií zatčeno několik významných čínských právníků, kteří často obhajovali lidská práva, a od té doby jsou nezvěstní.

Obavy o jejich osud jen přiživuje nekončící případ zmizelého právníka Kao Č'-šenga, který je s výjimkou krátkého objevení v dubnu 2010 nezvěstný již více než dva roky. Vysokou představitelku znepokojují informace vyplývající z rozhovorů s panem Kaoem v dubnu 2010, že v úvodní fázi zmizení byl držen v izolaci na mnoha neznámých místech a že byl vystaven špatnému zacházení.

Navíc se v posledních týdnech objevují informace, že byla řada bloggerů nebo politických aktivistů obviněna z činů, jako například podvracení státní moci, nebo zadržena bez obvinění.

Mohu tuto sněmovnu ujistit, že místopředsedkyně / vysoká představitelka Catherine Ashtonová sleduje bedlivě vývoj v těchto záležitostech a že o nich bude při nejbližší příležitosti hovořit s čínskými úřady a že EU své obavy přednese čínským úřadům při dalším kole rozhovorů o lidských právech mezi EU a Čínou, jehož konání je naplánováno na květen. Dovolte mi souhlasit s tvrzením paní Meissnerové, že se musíme především vyjadřovat jednohlasně, s jedním cílem, na kterém se shodnou nejen orgány EU, ale všechny členské státy.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat po krátké přestávce.

 
  

(1) Viz zápis.


10.2. Zákaz voleb do tibetské vlády v nepálském exilu
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem programu je rozprava o šesti návrzích usnesení ohledně zákazu voleb do tibetské vlády v nepálském exilu(1).

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška , autor. – (SK) Pane předsedající, myslím, že všichni s uznáním a obdivem sledujeme úsilí Tibeťanů o získání práva spravovat svou zemi. Mnohé pokusy exilové vlády či Dalajlámy, duchovního vůdce tibetského lidu, najít rozumné řešení vyjednáváním s čínskou vládnoucí mocí vždy skončily neúspěchem. Číňané očividně Tibeťany nevnímají jako partnery ve společném státě, ale jako překážku, která jim brání úplně si přivlastnit zabrané území.

Pozice nepálské vlády je proto složitá. Na jedné straně by měla dodržovat svoje mezinárodní závazky a garantovat tibetské komunitě univerzální práva, na druhé straně nemůže přehlížet názor svého obrovského souseda. Postoj nepálské vlády k volbám do tibetské exilové vlády nám srozumitelně vypovídá o tom, kdo je v tomto regionu skutečným globálním hráčem. Pro nepálskou vládu je to Čína.

My, Evropané, můžeme dělat nějaká symbolická gesta a prohlašovat naše výhrady k slabé nepálské vládě. Když však chceme dosáhnout skutečné změny v postavení tibetského lidu, musí být naším partnerem v rozhovorech čínská vláda, protože ta je politickým lídrem oblasti a ovlivňuje pravidla regionální politiky. Můžeme se na nepálskou vládu samozřejmě obrátit naší deklarací, ale tím problém nevyřešíme.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, autor. – Pane předsedající, od rozpadu nepálského království a zvolení maoistické vlády v Káthmandú se Nepál a Čína podstatně sblížily. Není proto žádným překvapením, že nepálské úřady nedovolily tibetským uprchlíkům v Nepálu volit ministerského předsedu a parlament v exilu.

Podobně, naplánované volby loni v říjnu potlačila nepálská policie, bezpochyby také pod tlakem z Pekingu. Skutečnost, že se Čína rozhodla zasahovat do neoficiálních voleb, které se konají v jiném samostatném sousedním státě, je projevem pohrdání jejích vůdců demokracií a jejich paranoidního strachu z Tibetu.

Čínu očividně nezajímá, že Dalajláma, tibetský duchovní vůdce, opakovaně zdůrazňuje, že je zastáncem Tibetu maximálně autonomního, nikoli nezávislého. Doufám, že vysoká představitelka – která zde dnes není – bude o této události hovořit s Čínou i Nepálem, jehož vlastní rodící se demokracii při životě formou finanční pomoci částečně drží i daňoví poplatníci EU.

Také chci při této přiležitosti vzdát hold odvaze, statečnosti a klidnému odporu tibetského lidu, který je pro nás všechny inspirací. Z geopolitického a geografického hlediska je Nepál ve skutečně citlivé situaci, ale měl by hledat vzor radši ve svém demokratickém jižním sousedovi, Indii, a nikoliv v represivním diktátorství, které na sever od něj provádí Čínská lidová republika. Doufám, že jednoho dne se demokracie stane samozřejmostí pro celou Asii.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Pane Tannocku, využil jste pouze jednu a půl minuty času. Příště budete mít půl minuty k dobru!

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, autorka.(DE) Pane předsedající, od olympijských her v roce 2008 je tibetská kultura v rámci Číny potlačována stále více, ale podle všeho to stále není dost. Od té doby se v podstatě vše jen zhoršilo. Ani jedna věc se nepohnula vpřed. Nyní se útlak rozšířil i za hranice a snaží se Tibeťanům ztížit, či dokonce úplně znemožnit naplnění jejich práva na zvolení exilové vlády. Již několik let můžeme pozorovat, pod jak obrovským tlakem je Nepál – ať již s ohledem na přijímání uprchlíků nebo volební právo pro Tibeťany. Přesto by nás mělo těšit, že jsou takové věci zaručeny. Z toho by se měla Evropská unie poučit.

Čínští vůdci vyvíjejí tlak na svou sesterskou stranu a na Nepál jako takový, aby podnikl kroky proti Tibetu – a Nepál se tlaku podvolí. Musíme se soustředit na boj s tímto jevem, a to včetně zadržení všech druhů pomoci.

 
  
MPphoto
 

  Kristiina Ojuland , autorka. – Pane předsedající, s ohledem na pozměňovací návrhy tohoto usnesení od skupiny ALDE bych chtěla přednést tři poznámky.

Zaprvé, zdůvodnění návrhů vychází z příčinné povahy okupace Tibetu Čínskou lidovou republikou při maření tibetských voleb v Nepálu. Přestože se usnesení věnuje záležitosti zákazu voleb tibetské vlády v nepálském exilu, není možné vytrhnout tento problém z širších souvislostí tibetské situace.

Zadruhé, pokud by se v textu neobjevila žádná zmínka o čínské okupaci Tibetu – což je prvotní příčina a důvod pekingského tlaku na nepálskou vládu –, bylo by to jako řešit první světovou válku a nezmínit zavraždění Františka Ferdinanda.

Zatřetí, výzva ke smysluplně autonomnímu Tibetu je jediný rozumný návrh, jejž může Evropský parlament předložit, aniž by došlo k opětovnému zákazu tibetských voleb v Nepálu. Vyzývám vás, abyste ho podpořili.

 
  
MPphoto
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg , autorka. – (PL) Pane předsedající, má země má s exilovými vládami bohaté zkušenosti. Mezi lety 1939 a 1990 vládlo z politického exilu celkem 15 polských ministerských předsedů a šest prezidentů. Poláci svůj boj za demokracii nevzdali a z červené barvy solidarity a běloby volebních lístků se v roce 1989 zrodil nový, demokratický stát.

Dnes stojí i Federativní demokratická republika Nepál před příležitostí k novému začátku, a to díky nové ústavě, která vejde v platnost 28. května. Bylo by smutné, kdyby si Nepál tento slavnostní okamžik pokazil nekončícím omezováním práv tibetské menšiny a ve výsledku dostal od mezinárodního společenství červenou kartu. Bránění nepálským Tibeťanům v účasti při nedávných volbách exilového ministerského předsedy považuji za nepřijatelné porušení základních lidských práv. Evropská unie by měla využít všechny své diplomatické a finanční prostředky k tomu, aby vymanila Nepál z čínského tlaku a dlouhodobě zaručila Tibeťanům právo volit, sdružovat se a vyjadřovat svůj názor.

Jsem přesvědčena, že stejně jako v případě Polska, kdy 21 vládních činitelů i přes překážky zvládlo pracovat z exilu, tak i Dalajlámovi následovníci budou ve své činnosti dál pokračovat. A Nepál s Čínou by si to měli uvědomit.

 
  
MPphoto
 

  Thomas Mann, autor.(DE) Pane předsedající, 20. března se přibližně 80 000 Tibeťanů v exilu po celém světě účastnilo přímé volby nového ministerského předsedy a členů vlády. Jako volební pozorovatelé se účastnili poslanci Evropského parlamentu, včetně členů meziskupiny Evropského parlamentu pro Tibet. Ze Švýcarska jsem si odnesl stejné dojmy, jako měli mí kolegové poslanci z jiných zemí: volby proběhly spravedlivě, diskrétně a v naprostém souladu s demokratickými principy. Jedinou výjimkou byl Nepál, kde desítkám tisíc Tibeťanů v účasti při volbách zabránily bezpečnostní složky – pod tlakem čínské vlády. Takovým krokem navázaly na svévolné kroky z loňského roku, kdy byly zabaveny hlasovací urny a volební místnosti uzavřeny. Nepál však není vazalským státem.

Vláda v Káthmandú musí prokázat, že se dokáže vymanit z čínského vlivu. Mezi základní práva patří právo na svobodu slova, svobodu shromažďování a v neposlední řadě i volební svobodu. Pane komisaři, Evropská služba pro vnější činnost musí důrazně požadovat dodržování těchto lidských práv.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu, jménem skupiny PPE.(RO) Pane předsedající, vzhledem k zákazu nepálských úřadů na organizování tibetské exilové vlády je situace v oblasti lidských práv v tomto státě sporná. Ráda bych zdůraznila, že smyslem těchto voleb, organizovaných tibetskou komunitou, byla demokratizace jejich institucí. Taková snaha si zaslouží podporu, ať už se děje kdekoli. Nyní je řada na Nepálu, aby se projevil demokraticky na vnitrostátní i mezinárodní úrovni a především tak, že do 15. dubna umožní odeslání hlasovacích lístků Ústřední volební komisi ke schválení.

Vyzývám nepálskou vládu, aby této příležitosti využila k nápravě situace v oblasti základních lidských práv v zemi. Takový krok je pro udržení účinné sousedské politiky zásadní.

 
  
MPphoto
 

  Kriton Arsenis, jménem skupiny S&D.(EL) Pane předsedající, pane komisaři, za základní lidská práva musíme bojovat po celém světě – nikoli jen v naší blízkosti či v severní Africe. Vůči nedemokraticky zvoleným vládám, vůči vládám, které nedodržují lidská práva, musíme mít standardní evropskou politiku.

Pan Verhofstadt řekl, že v jistém smyslu se chováme pokrytecky. Je to pravda, protože často stavíme na nejdůležitější místo obchod. Typickým příkladem budiž dohoda Mercosur, kdy ve jménu obchodního rozvoje s radostí obětujeme 11 % Amazonie a miliony evropských zemědělců.

Tím vším je vinna Komise, pane komisaři. Komisař pro obchod se na jiné evropské politiky často neohlíží. Pokud tak však budeme pokračovat, budeme se i nadále chovat pokrytecky. Nepál musí dodržovat demokratická práva tibetských uprchlíků a Evropská unie musí využít všech dostupných prostředků a řešit tyto záležitosti ve všech ohledech, nejen v rámci lidských práv. A to je starost nejenom paní baronky Ashtonové, ale také pana De Guchta a celé Komise.

 
  
MPphoto
 

  Nathalie Griesbeck, jménem skupiny ALDE.(FR) Pane předsedající, dámy a pánové, po mnoha letech šikany čínských úřadů Nepál naopak sám odpírá Tibeťanům základní politické právo: právo volit. Jedno je jasné – Peking si pro obtěžování tibetského lidu našel nového spojence – Nepál. Ve skutečnosti jsou souvislosti mnohem širší než samotné volby, protože nepálská vláda již několik let pod tlakem čínských úřadů zavádí nová omezení svobody pro Tibeťany, kteří svůj exil tráví na nepálském území.

Loni v červnu předalo Káthmandú tibetské uprchlíky čínským úřadům. Pro Tibeťany žijící v Nepálu se staly běžnými preventivní zatčení a zákazy demonstrací, shromažďování či dokonce pohybu.

Tento Parlament se proto musí přestat chovat pokrytecky a přestat se jen rozčilovat, ale také tento nepálský útlak odsoudit a v obecnější rovině odsoudit i mnoho – až příliš mnoho – porušení lidských práv a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Kromě toho vyzýváme Nepál, aby přestal takto obtěžovat politické uprchlíky a zacházel s nimi vhodně – prostě aby dodržoval jejich práva. Pokud si vzpomeneme na dějiny Nepálu jako hostitelské země – a tou odjakživa až donedávna pro Tibeťany byl –, tak je současné chování vlády vůči politickým uprchlíkům doopravdy smutné.

 
  
MPphoto
 

  Raül Romeva i Rueda , jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, odepření volebního práva Tibeťanům žijícím v Káthmandú kvůli tlaku z Číny mne pobuřuje. My jako Evropská unie bychom měli odsoudit tlak, který Čína vyvíjí na Nepál a jehož prostřednictvím narušuje minimální úroveň uprchlických práv, plynoucích z mezinárodních právních předpisů. Měli bychom se také ohradit proti skutečnosti, že Čína brání jiné zemi poskytovat lidem humanitární pomoc.

Je důležité, aby vysoká představitelka prostřednictvím delegace EU v Káthmandú podrobně sledovala situaci. Takovou věc požadujeme již delší dobu. Vzhledem k současné situaci již není možné čekat. Zrovna proti čínskému útlaku se musíme bránit všemi způsoby, a pokud tak neučiníme hned teď – když se snažíme s Číňany navázat tento dialog –, obávám se, že se tak nestane už nikdy.

 
  
MPphoto
 

  Rui Tavares, jménem skupiny GUE/NGL.(PT) Pane předsedající, věřím, že je nedostupnost práva na sebeurčení ve vlastní zemi pro Tibeťany již sama o sobě dost trýznivá, ale přidává se k ní ještě tlak, odpírající jim nejzákladnější politická práva v zahraničí, protože mnoho z nich zvolilo těžkou cestu vyhnanství a nebo k němu byli donuceni. Kritici tibetského odporu s oblibou používají jeden argument, totiž že tento odpor, soustředěný okolo postavy Dalajlámy, má i řadu nedemokratických aspektů. Nyní je cesta tibetského odporu cestou k demokracii a je velice smutné, že Nepál, útočiště mnoha Tibeťanů, zmařil standardní proběhnutí demokratických voleb. Rád bych vás přesto vyzval, abyste si uvědomili jedno: naše vlády jsou často jedny z prvních, které podlehnou tlaku čínské vlády a spoluutvářejí tak realitu, která přesně odpovídá snům a přáním čínských vůdců. Musíme pochopit, že nepálská vláda se pravděpodobně zachovala úplně stejně. Pokud tedy chceme nějak působit na nepálskou vládu, aby se chovala jinak, musíme nejdřív začít sami u sebe a vyzývat naše vlády, aby si při rozhovorech s Čínou zachovaly vlastní vůli.

 
  
MPphoto
 

  Monica Luisa Macovei (PPE).(RO) Pane předsedající, pod tlakem čínské vlády nepálské úřady zabránily přibližně 20 000 Tibeťanům v Nepálu zvolit si ministerského předsedu tibetské exilové vlády. Pro každého jednotlivce a pro každou komunitu je právo volit a právo na svobodné volby a pokojné demonstrace základem lidských práv. Čím víc překážek plnění těchto práv brání, tím silnější je touha po nich. Jsem přesvědčena, že nyní mají Tibeťané v Nepálu ještě větší chuť zvolit si svého předsedu vlády. Pokusy nepálské a čínské vlády o zastrašení mívají ve výsledku naprosto opačné účinky.

Vyzývám vysokou představitelku Evropské unie, aby při rozhovorech s nepálskými a čínskými úřady tato stanoviska a opatření jasně vyjadřovala.

 
  
MPphoto
 

  Sari Essayah (PPE).(FI) Pane předsedající, tlak Číny na tibetskou exilovou vládu vzrostl. Více než 10 000 Tibeťanů v Nepálu nebylo připuštěno k volbám ministerského předsedy a členů parlamentu exilové vlády. Nepálští politici pod čínským tlakem uznávají takzvanou politiku „jedné Číny“ a považují Tibet za nedílnou součást Číny. Z toho důvodu jsou nepálští Tibeťané pod neustálým přísným dohledem.

Přestože se toto usnesení zabývá zákazem voleb, původcem celé situace je čínská okupace Tibetu. Ruku v ruce s hospodářským růstem Číny roste i její suverenita a tlak, který vyvíjí.

Spolu s předchozím usnesením o Aj Wej-wejovi, poukazuje i tato záležitost na neblahý stav politiky, kterou Komunistická strana Číny uplatňuje. Jak již řekl pan komisař, Evropa musí být v postoji vůči Číně jednotná.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, původně jsem neměl v plánu hovořit o této záležitosti – avšak příští čtvrtek mou zemi navštíví Dalajláma a bude pobývat i v mém volebním obvodu na Univerzitě v Limericku a jsem přesvědčen, že bude mít co říct k tomuto i jiným tématům. Postup nepálských úřadů při zabavování volebních uren je naprosto trestuhodný. V Káthmándú – v místě navíc tak proslulém – nebylo sečteno více než 10 000 hlasů.

Můžeme jen doufat, že jednoznačným vystupováním jménem Evropské unie můžeme nějak zapůsobit nejen na Nepál, ale i výš, na Čínu, a žádat po nich, aby obzvláště v otázce Tibetu a Dalajlámy projevily trochu pochopení.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že Dalajláma bude u nás v Irsku vítán stejně jako další hosté – anglická královna a prezident Obama.

 
  
MPphoto
 

  Mitro Repo (S&D).(FI) Pane předsedající, právo účastnit se svobodných voleb je univerzální a základní právo. Právě probíhající volby jsou pro tibetskou identitu a kulturu obzvlášť významné. Vzhledem k odchodu současného Dalajlámy si Tibeťané volí nového duchovního vůdce.

V roce 2009 jsme se dohodli, že EU podpoří v rámci zahraničních vztahů demokracii a participativní správu. Musíme vydržet a stát si za vlastními politikami.

Nepál je podle všeho dotlačen ke spolupráci s Čínou. Je třeba Nepálu připomenout jeho mezinárodní povinnosti v oblasti lidských práv, aby zaručil demokratická práva pro občany Tibetu, nikoliv aby jim bránil ve svobodných volbách.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, jak víte, v Nepálu žije přibližně 20 000 Tibeťanů, většinou již delší dobu. Tito lidé požívali hospodářskou svobodu, právo žít v Nepálu a až donedávna i jisté politické zázemí pro své debaty o budoucnosti Tibetu.

Nedávné volby, které se konaly 20. března, byly pro exilové komunity Tibeťanů významnou událostí a zásadním posunem v dlouhodobém procesu proměny, jak jej navrhl Dalajláma.

Vzhledem k těmto souvislostem se znepokojením sledujeme, že nepálské úřady stále aktivněji omezují politické aktivity nepálských Tibeťanů. 20. března bylo více než 10 000 z nich úřady účinně zabráněno účastnit se voleb. Nestalo se to však poprvé. Při předchozím kole voleb v Nepálu, 3. října loňského roku, došlo k jinému zásahu nepálských úřadů, které zabavily volební urny a uzavřely volební místnosti tibetské komunity.

Skrze svou delegaci v Káthmandú a velvyslanectví členských států EU sledovala Evropská unie tento vývoj a úzce spolupracovala s tibetskou komunitou a vládou. EU je přesvědčena, že tibetští uprchlíci by měli mít možnost uplatnit své shromažďovací právo v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv. Mělo by se tak dít způsobem, který zaručí nekonfliktní naplnění těchto práv.

Je vhodné zachovat přístup na území Nepálu a dodržovat čestnou dohodu mezi nepálskou vládou a vysokým komisařem OSN pro uprchlíky. Nově příchozí Tibeťané, zadržení nepálskými úřady po cestě do Káthmandú by měli být urychleně a bez obstrukcí předáni do péče Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky. Tibeťané, kteří přišli již před rokem 1990 a jsou nepálskou vládou označeni jako uprchlíci, by měli být evidováni příslušným způsobem.

Rád bych tuto sněmovnu ujistil, že EU bude tuto záležitost i nadále řešit s úřady a bude nadále sledovat vývoj situace a podávat o něm zprávy.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat po krátké přestávce.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně.(FI) Tibetský Dalajláma se rozhodl odejít z politického života a nadále být duchovním vůdcem svého lidu. Bezpochyby je jedním ze světově nejproslulejších vůdců a jeho myšlenky o dobrotě, pochopení a pacifismu jsou pro lidi na celém světě zdrojem síly a útěchy.

Jeho duchovní role zůstane nedotčena, ale politické povinnosti nyní převezme ministerský předseda tibetské exilové vlády. To se však neobejde bez obtíží. V důsledku vzrůstajícího tlaku čínské vlády nebylo řádově 20 000 Tibeťanů v Nepálu připuštěno k volbám. Nepálská vláda vláda prohlásila, že tibetské demonstrace odporují politice jedné Číny a že na svém území nedovolí žádné protipekingské činnosti. Proto zakázala tibetské volby.

Vzhledem k tomu, že nepálské úřady opakovaně porušují svobodu slova a lidská práva Tibeťanů v exilu, nebylo to pro nás překvapením. Děje se tak i přesto, že Nepál podepsal mezinárodní lidskoprávní dohody OSN o občanských a politických právech.

Prostřednictvím své delegace v Káthmandú by měla Evropská služba pro vnější činnosti politickou situaci v Nepálu, zvláště pak způsob zacházení s tibetskými uprchlíky, bedlivě sledovat, a zaručit tak dodržování jejich práv. Pokud má být tibetská identita zachována a posílena, ať již v Tibetu samotném či za hranicemi, je důležité lpět na demokratických právech.

 
  
MPphoto
 
 

  Tadeusz Zwiefka (PPE), písemně. – (PL) Celý svět si moc dobře uvědomuje, v jak složité situaci se po desítky let nachází tibetský lid, který již nežádá úplnou samostatnost, ale chce si na čínské vládě vymoci alespoň respektování základních práv na autonomii. Národ s tak bohatou a jedinečnou kulturou žije v neustálé hrozbě svého mocného souseda. Dalajláma nyní odchází z politického vedení ve prospěch nové generace politického vedení a Tibeťané mají příležitost upevnit svou demokratickou tradici i přesto, že tibetská vláda musí stále pracovat z exilu. Tisícům nepálských Tibeťanů bylo však toto právo odepřeno. Čínský útlak je velice účinný a dosavadní poklidné demonstrace na obranu svobody projevu a základních práv se mohou proměnit v těžko kontrolovatelnou situaci s nevyhnutelnými mezinárodními důsledky. Můžeme si pak lehko představit, jakým způsobem se bude čínská vláda stavět k „narušitelům klidu“ v Tibetu. Na základě nedávných událostí by si měl celý svět uvědomit, že práva Tibeťanů jsou bez ustání porušována a že otázka Tibetu ještě stále není uzavřená – a Tibeťané budou dozajista i nadále požadovat uznání své nezávislosti a budou jej požadovat stále důrazněji.

 
  

(1) Viz zápis.


10.3. Zimbabwe
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení o Zimbabwe(1).

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška , autor. – (SK) Pane předsedající, způsob vlády Roberta Mugabeho a jeho strany zde neřešíme poprvé. Už v červenci roku 2008 Evropský parlament přijal usnesení, kterým proti Robertu Mugabemu a jeho skupině zavedl sankce. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo stejně jako dnes vážné porušování lidských práv ze strany vládnoucí moci.

Nové případy zastrašování, zatýkání, ale i nevyšetřených zmizení politických soupeřů vládnoucí strany nám potvrzují, že Robert Mugabe a jeho politická strana si uvědomují, že spravedlivá a transparentní politika by je připravila o moc a vystavila riziku sankcí za mnohaleté terorizování obyvatelstva a drancování bohatství jejich země.

Jistě se všichni shodneme na přijetí připravovaného usnesení v naději, že opatření iniciovaná Evropskou unií mohou přispět k tomu, aby vládou terorizovaný lid Zimbabwe, s pomocí občanských a opozičních vůdců, dokázal pokud možno pokojnou cestou zvrátit stávající těžkou situaci v Zimbabwe. Přijetí velvyslankyně Roberta Mugabeho v Evropské unii by za této situace byla očividná urážka slušných lidí. A proto se, vážení, snažme pomoci důležitým demokratickým změnám v jižní Africe alespoň naším politickým chováním.

 
  
MPphoto
 

  Geoffrey Van Orden, autor. – Pane předsedající, jsem členem tohoto Parlamentu už nějakých dvanáct let a celou tu dobu se snažíme pomoci obyvatelům Zimbabwe k lepšímu životu a lepším vyhlídkám do budoucnosti.

Shodneme se na dvou věcech. Zaprvé, že s Robertem Mugabem u moci, chráněným malou, přímo jím řízenou jednotkou Zanu-PF a bezpečnostními složkami a vykořisťujícím bohatsví národa pro vlastní obohacení, nebylo možné očekávat zásadní změnu. Zadruhé, že o nutnou změnu se zasloužil lid Zimbabwe s podporou svých afrických sousedů – a zde tedy pochopitelně jmenuji Jihoafrickou republiku.

Možná, ale doopravdy jen možná se situace alespoň trochu lepší. Mugabeho strach poznáte: propadá panice. Jeho policie a milice napadají každého, kdo se zdá být protivníkem. Součástí vládnoucí koalice by měla být i MDC, ale v posledních dnech byli ministři a poslanci MDC, spolu s aktivisty za lidská práva, napadáni a zatýkáni.

Ze dvou důvodů předpokládám, že je Mugabe stále nervóznější. Viděl, jak dopadl jeho přítel a podporovatel Kaddáfí; a zrovna před týdnem, 31. března, Rozvojové společenství jižní Afriky, jehož členy jsou i Jihoafrická republika a všichni sousedi Zimbabwe, alespoň vyjádřilo své znepokojení z opětovného propuknutí násilí v Zimbabwe. Vyzvalo k ukončení těchto násilností a k provedení všech součástí globálních politických dohod. Byl ustanoven tým, jehož úkolem je vytvoření plánu, jenž dovede Zimbabwe ke klidným, svobodným a spravedlivým volbám; tento tým je nyní v Harare.

Vyzýváme všechny evropské vlády a EU k posílení jejich zapojení a k využití veškerého politického vlivu na Jihoafrickou republiku, aby tak napomohly v Zimbabwe k urychlené změně k lepšímu a připravily cestu na pořádání dostatečně kontrolovaných voleb ve svobodném duchu.

Dokud v této oblasti nevidíme náznaky skutečné změny, omezující opatření, zaměřená konkrétně na Mugabeho a jeho spojence, musí zůstat zachována. Z tohoto důvodu je nemožné, aby EU uznala Mugabeho jednostranně vyslaného zástupce jako velvyslance. Jsem přesvědčen o tom, že jakmile bude znovu dosažena svoboda pro obyvatele Zimbabwe a ustanovena pravá demokracie a právní stát, bude mezinárodní společenství včetně EU připraveno nabídnout štědrou pomoc.

 
  
MPphoto
 

  Judith Sargentini, autorka.(NL) Pane předsedající, vzhledem k mému zaměření se situací v Zimbabwe zabývám přes deset let. Pracovala jsem pro rozvojovou organizaci v Amsterdamu a občas jsme do Nizozemska, do Evropy přijeli se zimbabwskými lidskoprávními aktivisty a zajistili jim tak životní prostor. Mohli tak nejen poznat jiné aktivisty a vyměňovat si zkušenosti, ale také se na chvíli dostali ze Zimbabwe.

V té době jsem mimo jiné potkala Abela Chikoma, o němž také v tomto usnesení hovořím. Je to aktivista za lidská práva, který za celá léta nikdy neztratil své nadšení a motivaci pro svou věc. Naše usnesení přijímáme kvůli lidem, jako je on, protože abych byla upřímná, nemyslím si, že se to pana Mugabeho vůbec nějak dotýká. V těchto usneseních jde vpravdě nakonec o to, aby on a jeho spolupracovníci z MDC měli nový stimul, aby ve své práci pokračovali. Čeho jiného než prosazování sankcí bychom těmito usneseními mohli dosáhnout?

Proto trvám na zpřísnění Kimberleyského procesu na obchodování s diamanty až do té míry, že by zimbabwské diamanty byly úplně neobchodovatelné – protože kvůli nim vláda porušuje lidská práva, utlačuje lid, zaměstnává děti a podobně. Náš zájem o Zimbabwe je známý, ale stejně bychom o něm měli znova a znova hovořit, už kvůli lidem, jako je Abel Chikomo.

 
  
MPphoto
 

  Kristiina Ojuland , autorka. – Pane předsedající, zhoršení situace v Zimbabwe v oblasti lidských práv, především v posledních měsících, je důvodem k vážným obavám, a ty souvisejí se svévolnými obstrukcemi, které Zanu-PF záměrně staví do cesty zimbabwské vládě národní jednoty.

Evropský parlament musí trvat na okamžitém ukončení útlaku politických protivníků Zanu-PF, vězněných a mučených občanských aktivistů a nevládních organizací, které byly roztříštěny a jejich členové byli svévolně zadrženi. EU by měla svá omezující opatření vůči jednotlivcům a subjektům s vazbou na Mugabeho režim zachovat až do chvíle, kdy se objeví skutečné důkazy změny k lepšímu v Zimbabwe.

Zimbabwský lid by měl získat možnost svobodného vyjadřování bez strachu z násilné represe, svévolného zadržení nebo mučení a strůjce systematického politického teroru je třeba potrestat.

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes, autorka.(PT) Vlna útlaku, která se rozlévá přes celé území Zimbabwe, je jasným signálem nepokojů spojených s nadcházejícími volbami. Mezinárodní společenství a obzvláště političtí hráči v regionu, například Rozvojové společenství jižní Afriky, nemohou dále přihlížet násilí a svévolnému zatýkání, kterými Zanu-PF a bezpečnostní síly útočí na občanské aktivisty a členy a sympatizanty MDC, a musí požadovat účinnější dodržování lidských práv ještě před konáním voleb.

Policejní zátahy na kanceláře lidskoprávních organizací, například zimbabwského fóra o lidských právech a dalších, konané pod záminkou hledání podvratných materiálů, a zatčení několika zaměstnanců nevládních organizací a členů samotného MDC, studentů a mladých aktivistů, jejichž četnost a intenzita od února stoupá, jsou prostředkem nepřijatelné vlny zastrašování. Vůdci Zanu-PF by se spíš měli poučit z událostí arabského jara a umožnit konání skutečně svobodných voleb a nikoli rozpoutávat tažení teroru proti těm, kteří odmítají podepsat petici na obranu proti omezujícím opatřením, která EU uvalila na vůdce napojené na Mugabeho.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly , zastupující autora. – Pane předsedající, na úvod bych chtěl říci, že hovořím jménem mého kolegy Alaina Cadeca, který zde měl dnes odpoledne vystoupit. Jak již zmínili mluvčí přede mnou, ze tří dnes projednávaných témat je toto to nejvážnější a pravděpodobně nejtáhlejší. Robert Mugabe se na světě rozpíná už dost dlouho a vůči svému lidu, a obzvlášť vůči svým vnitrostátním oponentům, se chová nanejvýš diktátorsky a brutálně.

Vláda národní jednoty, vytvořená v roce 2009 s nadějí na demokracii, podle všeho nepracuje – a je to kvůli Mugabeho úsilí. Útlak, svévolné zatýkání a mizení – což je pravděpodobně jen forma výstražných poprav – protivníků jsou neúnosné, především v posledních měsících. Nebyly ušetřeny ani nevládní organizace: jejich kanceláře se staly terčem razií a zaměstnanci byli zadrženi, takže je vcelku samozřejmé, že je nezbytné proti tomuto diktátorovi podniknout kroky.

Jak řekl pan Van Orden, jistá forma opozice proti němu se začíná tvořit alespoň v rámci Africké unie, tím pádem máme jako Evropská unie příležitost ke sjednocení postupů a podpoře všemi diplomatickými prostředky, které máme v tomto případě k dispozici, a dosáhnout tak jednak zastavení zatýkání a poprav z rozkazu pana Mugabeho, ale také přijetí ústavy v zájmu svobody zimbabwského lidu, což povede ke svobodným volbám a vytvoření skutečně demokratické vlády v Zimbabwe.

 
  
MPphoto
 

  Rui Tavares, autor.(PT) Pane předsedající, všichni víme o dohodě uzavřené v roce 2008 a vstoupivší v platnost v roce 2009, týkající se rozdělení moci mezi Roberta Mugabeho a Morgana Tsvangiraie, tedy mezi Zanu-PF a MDC, že ačkoli to nebyla ideální dohoda a ani to nebyla dohoda, která by směřovala k ideální situaci, tak to byla jediná možná dohoda, kterou bylo možno uzavřít ve snaze o zlepšení situace na poli lidských práv a demokracie v Zimbabwe. Skutečnost je taková, že pan Mugabe a jeho spojenci se snažili seč mohli, aby ta dohoda nefungovala. Aby uzemnili snahy opozice, která nyní drží v dolní sněmovně většinu, používali nátlak i zastrašování. Zrovna před několika minutami přišly zprávy, že lidé, kteří se shromáždili u pomníku bojovníků MDC, se stali terčem útoků a násilí.

Je doopravdy zásadní, aby EU nepřehlížela dění v Zimbabwe, aby panu Mugabemu neskočila na jeho poslední trik a nepřijala velvyslance, který byl jmenován bez dodržení ústavních postupů země, a také aby se postarala o to, aby pan Mugabe ani jeho spojenci neměli zisky z prodeje diamantů.

 
  
MPphoto
 

  Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE-DE.(PL) Pane předsedající, ne všechny v Zimbabwe potěší tato rozprava, protože tato země již za několik dní, 18. dubna, oslaví den nezávislosti. Oslavy si v zemi rozhodně neužijí ti, kteří se chovají špatně.

Dohody o dělení moci jsou často problematické. Je tomu tak už kvůli skutečnosti, že obecně nevychází z demokratické vůle národa, ale jsou kompromisem vynuceným okolnostmi. Přesně to se stalo i v Zimbabwe. Přesto lze na tyto dohody přistoupit a mohou mít na společnost kladný vliv, avšak je třeba splnit několik podmínek. Jednou z nich je zlepšení situace lidských práv. Přesně proto řešíme lidská práva v této zemi. Je proto otázkou například to, zda jsou omezující opatření nezbytným a užitečným nástrojem. Přesto nesmíme dopustit, aby byli biti a utiskováni lidé, kteří odmítají podepsat petici za zrušení takových opatření. Proto musíme chránit obhájce lidských práv.

 
  
MPphoto
 

  Kriton Arsenis, jménem skupiny S&D.(EL) Pane předsedající, jak zde již bylo zmíněno, je Mugabeho strana v současnosti se svými způsoby hrozbou, která mučí a utlačuje každého, kdo bojuje za demokracii, demokratické svobody a proměnu Zimbabwe v klidný demokratický stát.

Za dění v Africe jsme zodpovědní. V mnoha chvílích jsme zasahovali do dějin demokracie tohoto světadílu, především v začátcích, při budování nových států, a když demokratické principy ohrožovaly naše zájmy, brzdili jsme je. Tím spíš je naší povinností pomoci Zimbabwe při vytváření demokraticky zvolené vlády.

Emotivně je tato otázka pro Řeky mimořádně důležitá. Mezi lety 1967 a 1974 jsme zažili tvrdou diktaturu a v té době získávali občané, bojující za Řecko, naději pokaždé, když režim odsoudila Rada Evropy nebo jiná mezinárodní organizace.

Proto nesmíme navázat vztahy s jakýmkoli nelegálně jmenovaným vyslancem Zimbabwe a spojenců Mugabeho režimu a Evropská unie musí ve spolupráci s dalšími zeměmi této oblasti zaručit přechod Zimbabwe k demokracii a uplatňování Kimberleyského procesu.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, EU podporuje Kimberleyský proces, jehož cílem je vytěsnit sporné africké diamanty – či tzv. krvavé diamanty – ze světového trhu. Poslední vývoj událostí v Zimbabwe je přesto znepokojující. Předseda Kimberleyského procesu, pan Mathieu Yamba z Demokratické republiky Kongo, se sám a bez porady rozhodl povolit obchodování s diamanty ze zimbabwského dolu Marange. O tomto dolu jsme zde hovořili minulý rok, byl zabrán Robertem Mugabem a jeho blízkými. Domovy stovek lidí byly vyvlastněny a máme důvěryhodné zprávy, že došlo k mučení, znásilňování a dokonce i vraždám místních obyvatel jeho bezpečnostními silami.

Prodej diamantů z dolu Marange pomůže Mugabemu při dalším utvrzování jeho tyranie nad Zimbabwe a zajisté se na něm přiživí i vrazi ze Zabu-PF. Proto naléhám na Evropskou unii, člena Kimberleyského procesu, aby tento skandál řešila na nejvyšší úrovni a trvala na návratu k rozhodování na základě konsenzu ve věcech Kimberleyského procesu. V širším měřítku již delší dobu vyzývám k sestavení obdobného systému, který by certifikoval i další přírodní suroviny vytěžené v Africe a zabránil tak praxi, kdy brutální vlády či guerillové skupiny z prodeje nerostů platí své náklady na armádu. Je mi ctí v této snaze spolupracovat s mezinárodně proslulou londýnskou nevládní organizací pro lidská práva Global Witness, přičemž vedoucí úlohu zde hraje administrativa Spojených států při prosazování Dodd-Frankova zákona.

 
  
MPphoto
 

  Cristian Dan Preda (PPE).(RO) Pane předsedající, dovolte mi začít metaforou, že kdykoli vidím Roberta Mugabeho, připomíná mi rumunského diktátora Nicolae Ceauşesca. Je také pravda, že v osmdesátých letech byl Mugabe, spolu s Kaddáfím, Ceauşescův častý host. Za připomenutí této souvislosti mezi Mugabem a Kaddáfím jsem panu Van Ordenovi vděčný.

Jsem přesvědčen, že Mugabe od Ceauşesca něco pochytil – například nenávist pro občanské aktivisty. Bezpečnostní síly v Zimbabwe zadržely 19. února 46 zástupců občanské společnosti a ti jsou nyní obviněni za zradu. Nyní je riziko, že budou odsouzeni k smrti. Takový je trest. Jejich jediným zločinem jsou rozhovory o událostech v Egyptě a Tunisku.

Jediným řešením Mugabeho režimu je konání spravedlivých a svobodných voleb. Doufejme, že to tentokrát bude možné.

 
  
MPphoto
 

  Sari Essayah (PPE).(FI) Pane předsedající, v únoru přijala Rada EU pro zahraniční věci závěry v záležitosti situace v Zimbabwe. Vzhledem k tomu, že vnitřní reformy v zemi nezaznamenaly žádnou patrnou změnu, měly by sankce EU pokračovat.

Před uvolněním omezení bude nutné dosáhnout zjevného pokroku v dodržování dohody o dělení moci z roku 2008. I přes tak jasnou dohodu Mugabeho bezpečnostní síly pokračovaly v útlaku protivníků a ti jsou, včetně ministrů, právě teď zatýkáni, mučeni a zabíjeni.

Sankce EU však nejsou zacíleny na obyčejné obyvatele Zimbabwe a proto je Evropská unie největším poskytovatelem pomoci v zemi, přičemž většina jí směřuje do zemědělství a výroby potravin. EU musí i nadále vyvíjet nátlak na Mugabeho a při případném konání voleb by se EU měla účastnit jako pozorovatel.

 
  
MPphoto
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D).(PL) Pane předsedající, o Zimbabwe jsme hovořili naposledy v říjnu loňského roku a od té doby se situace v této jihoafrické zemi nezměnila. Nezaměstnanost dosáhla 90 %, průměrná délka života je 44 let a obyvatelům této země není poskytovaná základní zdravotní péče. Je zřejmé, že dva roky stará politická dohoda mezi prezidentem Mugabem a předsedou vlády Tsvangiraiem se minula očekávaným účinkem a je třeba najít nové, naprosto demokratické řešení. Za posledního půl roku se sice nezměnila situace v Zimbabwe samotném, zato se změnila v zahraničí. Dnes o této zemi mluvíme na pozadí afrického „národního jara“ a přestože je Harare od Tunisu 6 000 kilometrů daleko, poslední události z Pobřeží slonoviny dokazují, že demokracie občas nezná překážky. Evropský parlament proto naléhá na vládu Zimbabwe, aby si uvědomila mezinárodní vývoj událostí a významné změny v domácí politice a hlavně aby přestala utlačovat politickou opozici, aby propustila na svobodu její představitele a umožnila jim účast ve volbách.

Před šesti měsíci jsem zde říkala, že tak chudá země, jako je Zimbabwe, si už nemůže dovolit žádné další problémy. Dnes si myslím, že africké „národní jaro“ politický dluh prezidenta Mugabeho ještě o kus prohloubilo.

 
  
MPphoto
 

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE) . – (RO) Pane předsedající, jako člen delegace pro vztahy s Panafrickým parlamentem jsem silně přesvědčen, že by se Evropská unie, a hlavně baronka Ashtonová, měla silně ohradit proti krokům Mugabeho vlády – například proti zastrašování aktivistů za lidská práva a jejich útlaku, a podpořit dodržování občanských práv a svobod, včetně práva na svobodu slova a na shromažďování, k jejichž respektování se Zimbabwe oficiálně zavázalo na mezinárodní úrovni. Zimbabwe musí plnit své mezinárodní závazky, například Africkou chartu pro lidská práva a práva národů, především úpravou svých vnitrostátních zákonů, které nejsou v souladu s mezinárodními dokumenty na ochranu lidských práv.

Upřímně věřím, že by se do procesu mohly zapojit i další země v oblasti, především Jihoafrická republika, a podporovat návrat k demokracii a dodržování lidských práv v Zimbabwe.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu (PPE).(RO) Pane předsedající, aktuální dění v Zimbabwe je pro lidská práva v Africe varovným signálem. V očekávání červnových voleb rozběhl prezident Mugabe zastrašovací kampaň proti svým protivníkům. Stovky vládních úředníků, aktivistů za lidská práva a zástupců opozice byly v posledních dvou měsících zatčeny. To je nepřijatelné.

Mugabe navíc odložil přípravu demokratické ústavy až na příští rok. Tento nový základní právní řád by pro volby zaručil transparentní podmínky.

Je třeba podotknout, že hospodářská situace země je hluboce zasažena. Prezident podporuje vyvlastnění důlního odvětví, které je základem zimbabwského hospodářství. To ovšem není dobrý krok, protože stabilitu této země před hospodářskou krizí udržely zahraniční investice právě do těžebního průmyslu.

 
  
MPphoto
 

  Mitro Repo (S&D).(FI) Pane předsedající, prezident Mugabe a Zanu-PF nezvládli v Zimbabwe dodržet podmínky globální politické dohody, uzavřené v roce 2009. Zimbabwe není schopno pokročit vstříc demokracii. V posledních několika měsících naopak pozorujeme jasný nárůst zastrašování politických odpůrců a mnoho svévolných zatčení a zmizení. Snahy o stabilizaci se v takových politických podmínkách míjí úspěchem.

V zemi, jako je Zimbabwe, můžete být stále ještě zneužit nebo mučen za své politické názory. Tento právní systém, který utlačuje svobodnou a otevřenou žurnalistiku, upírá právo na svobodu slova. Novináři jsou pronásledováni. Na podporu pokroku země směrem k demokracii a hospodářskému rozvoji je třeba podniknout vše, co je možné.

Je naprosto správné a přiměřené, že v únoru tohoto roku Evropská rada rozhodla rozšířit omezující opatření vůči osobám a organizacím s vazbou na Mugabeho administrativu a vést černou listinu. Jsem také přesvědčen, že v takových opatřeních je třeba vytrvat až do doby, kdy v Zimbabwe uvidíme důkazy skutečné změny. Terčem těchto opatření by však měla zůstat zimbabwská korupční vláda a naopak lid Zimbabwe musí být ušetřen.

 
  
MPphoto
 

  Albert Deß (PPE).(DE) Pane předsedající, v dětství jsem dostával dopisy z tehdejší Rhodezie. Tři sestry mého dědečka byly katolickými jeptiškami v Rhodezii a pak v Jihoafrické republice. Nikdy se nezmínily o tom, že by obyvatelé Rhodezie trpěli hladem. To, co ze země slyšíme dnes, je prostě neúnosné. Rhodezie, dnešní Zimbabwe, byla sýpkou jižní Afriky. Pan Mugabe – komunisticko-socialistický diktátor – zvládnul do této sýpky přivést hladomor.

Chtěl bych poděkovat všem kolegům poslancům, kteří toto téma opět zařadili na pořad jednání. Je neúnosné, že diktátor Mugabe mohl tak dlouho terorizovat zimbabwský lid. Jsem přesvědčen, že klíč k řešení je v jižní Africe. Říkám to nerad, ale o tohoto diktátora se musí postarat Jihoafrická republika, jinak bude svůj lid terorizovat i nadále.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, všichni se myslím shodneme na tom, že Zimbabwe a jeho porušování lidských práv řešíme až moc dlouho. Jakýkoli náznak pozitivního vývoje okamžitě roztříští vlna politického útlaku a násilí. Přesně to se stalo i před několika měsíci. Evropská unie se proto v únoru letošního roku již poosmé rozhodla prodloužit svá omezující opatření.

Tímto jasným krokem zdůrazňujeme zásadní význam dohody mezi parlamentními stranami ohledně nezbytných opatření, předcházejících tamním volbám. V souvislosti s tím je však EU ochotná své rozhodnutí změnit, pokud budou předloženy další jasné pokroky.

EU je silně znepokojena náhlým vzestupem politického násilí, který v posledních měsících v Zimbabwe pozorujeme. 11. března vydala EU, spolu s 21 ambasádami a zastupitelstvími, prohlášení, ve kterém vyjadřuje své obavy z nárůstu zřejmě politicky motivovaného zastrašování a násilí.

V souvislosti s tím EU vítá závěry nedávného setkání SADC, které se konalo 31. března 2011. Komuniké SADC vyzývá k okamžitému ukončení násilností, zastrašování, urážek a pronásledování, a vyzývá vládu Zimbabwe k podniknutí všech kroků nezbytných pro konání voleb. Nabízí svou pomoc, aby volby mohly být organizovány v souladu se zásadami a doporučeními SADC pro pořádání demokratických voleb. K tomu účelu jmenuje SADC úředníky, kteří se připojí k podpůrnému týmu Jihoafrické republiky a budou spolupracovat se společným výborem pro monitorování a provádění.

EU věří, že prohloubení úsilí SADC a Jihoafrické republiky o podporu a zprostředkování jsou pro zamezení budoucí nestabilitě v Zimbebwe klíčové. EU vítá ochotu subjektů v regionu k účasti při řešení zimbabwské krize.

Jihoafrická republika, vzhledem ke svým možnostem jako facilitátora, a SADC jako garant globální politické dohody se rozhodly zplnomocnit zimbabwského velvyslance. V tomto okamžiku je zásadní mít formální kanál pro oficiální komunikaci se Zimbabwe a udržovat s jeho vládou dialog, navíc bychom neměli ohrozit našeho velvyslance EU v Harare. EU bude jednat a postupovat v úzké spolupráci se všemi členskými státy EU.

EU je pro Zimbabwe i nadále největším poskytovatelem rozvojové pomoci. Chceme, aby bylo i dál jasné, že jsme tvrdí k režimu, ale chceme pomáhat lidem. S přibližně 365 miliony vydanými od uzavření globální politické dohody jsme, jak jsem již řekl, největším dárcem.

Tyto prostředky nesměřují jen skrze orgány OSN a specializované nevládní organizace. Od roku 2009 EU podpořila i reformy veřejné správy, jak je stanoveno v globální politické dohodě, včetně procesu ústavní reformy. EU financuje také programy se zaměřením na lidská práva, včetně programů obránců lidských práv. Musíme doufat, že veškeré mezinárodní snahy konečně vyústí ve svobodné a spravedlivé zimbabwské volby a postupnému zklidnění velice komplikované situace v zemi.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Alain Cadec (PPE), písemně.(FR) Za posledních několik měsíců bylo svévolně uvězněno mnoho protivníků Mugabeho režimu i představitelů nevládních organizací. Strana pana Mugabeho úmyslně bránila zimbabwské vládě národní jednoty, vzniklé v roce 2009, aby vytvářela cestu pro přechod k demokracii a důvěryhodným volbám. Veškeré politické násilí, jež provádějí stoupenci pana Mugabeho, musí být okamžitě ukončeno. Evropská unie a její členské státy musí aktivně spolupracovat s Africkou unií a Rozvojovým společenstvím jižní Afriky a zaručit, že nadcházející volby se budou konat v atmosféře bez zastrašování a násilí. Těší mne, že usnesení Evropského parlamentu vyzývá všechny politické strany Zimbabwe, aby spolupracovaly při přípravě nové demokratické ústavy, která by byla přijatelná pro všechen lid Zimbabwe, a aby tak učinily ještě před volbami.

 
  
MPphoto
 
 

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně.(RO) Znovu můžeme pozorovat, jak Mugabe proti svým politickým odpůrcům a občanské společnosti používá zastrašování, zatýkání, násilí i mučení. Síly věrné Mugabemu zastrašovaly ve vládě národní jednoty opoziční ministry. Pronásledovaly vůdce lidskoprávních organizací a zatkly 46 představitelů občanské společnosti s obviněním ze zrady a někteří byli ve vazbě biti nebo dokonce mučeni. Na strachu a teroru, v rozporu s občanskými a politickými svobodami nelze vybudovat udržitelný systém.

Vyzývám vysokou představitelku Evropské unie, aby podpořila snahy o svobodné zimbabwské volby bez násilí a zastrašování. Je nezbytné, aby právoplatná vláda dodržovala základní práva a svobody, aby respektovala lidské bytosti. Jedním z opatření musí být zpřísnění omezení Evropské unie vůči Mugabeho lidem.

 
  

(1) Viz zápis.


11. Hlasování
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Další bodem programu je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis)

 

11.1. Případ Aj Wej-weje v Číně (B7-0274/2011) (hlasování)

11.2. Zákaz voleb do tibetské vlády v nepálském exilu (B7-0238/2011) (hlasování)

11.3. Zimbabwe (B7-0239/2011) (hlasování)
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Tím je hlasování ukončeno.

 

12. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis.

13. Rozhodnutí o určitých dokumentech: viz zápis.

14. Písemná prohlášení uložená v rejstříku (článek 123 jednacího řádu): viz zápis.

15. viz zápis.
Videozáznamy vystoupení

16. Termíny příštích zasedání: viz zápis.
Videozáznamy vystoupení

17. Přerušení zasedání
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu za přerušené.

(Zasedání bylo ukončeno v 16:30)

 

PŘÍLOHA (písemné odpovědi)
OTÁZKY RADĚ (Odpovědnost za tyto odpovědi nese pouze předsednictví Rady Evropské unie)
Otázka č. 1, kterou pokládá Bernd Posselt(H-000106/11)
 Předmět: Vývoj na Ukrajině
 

Jak hodnotí Rada politický vývoj na Ukrajině, zejména pokud jde o dodržování zásad právního státu a lidských práv? Jaká opatření přijme, aby tuto zemi přiblížila k EU, například i v rámci strategie pro oblast Černého moře a strategie pro povodí Dunaje?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Dodržování lidských práv, demokratických zásad a právního státu jsou hlavními hodnotami EU, které EU důsledně prosazuje ve svých vztazích se třetími zeměmi.

Na 14. summitu mezi EU a Ukrajinou, který se konal v Bruselu dne 22. listopadu 2010, vedoucí představitelé připomněli, že vztahy mezi EU a Ukrajinou jsou založeny na společných hodnotách a společné historii a že EU uznává evropské aspirace Ukrajiny a vítá její evropskou volbu. Uvedli také, že hloubka vztahů mezi EU a Ukrajinou bude určována prováděním reforem a další konsolidací společných hodnot.

Účastníci projednali dodržování lidských práv, základních svobod, demokratických hodnot a právního státu založeného na nezávislé a nestranné justici. Zdůraznili zejména význam svobodných sdělovacích prostředků. Po nedávných místních volbách vedoucí představitelé připomněli, že je zapotřebí dále posilovat demokratický vývoj na Ukrajině, zejména volební rámec.

Vedoucí představitelé si povšimli nedávného ústavního vývoje na Ukrajině. Účastníci ze strany EU přesvědčovali ukrajinské orgány, aby provedly inkluzívní a kompletní ústavní reformu v úzké spolupráci s Benátskou komisí Rady Evropy.

Vedoucí představitelé vyjádřili své uspokojení s pokrokem dosaženým ve vztazích mezi EU a Ukrajinou. V tomto ohledu zdůraznili význam dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou, o níž se v této době jedná, a vyjádřili naději, že jednání bude co nejdříve ukončeno a kvalita a proveditelnost dohody o přidružení bude zachována.

Rada má obavy z neustálých a častých zpráv o zhoršování základních svobod a demokratických zásad na Ukrajině. Zneklidňující jsou zejména stížnosti související se svobodou sdělovacích prostředků, svobodou shromažďování a sdružování. EU bude nadále využívat každé příležitosti, aby zdůraznila význam plného respektování právního státu, včetně oblasti vyšetřování a stíhání v trestních věcech, a zejména s ohledem na spravedlivou, nestrannou a nezávislou justici, stejně jako na potřebu zajistit, aby trestní právo nebylo používáno k politickým účelům.

EU také pozorně sleduje situaci práv osob náležejících na Ukrajině k menšinám a sleduje, jakého pokroku Ukrajina dosahuje při budování moderního právního rámce zajišťujícího práva osob náležejících k menšinám a při provádění Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin. V rámci nadcházejícího dialogu s Ukrajinou bude EU nadále projednávat tyto záležitosti s ukrajinskými orgány.

 

Otázka č. 2, kterou pokládá Marian Harkin(H-000109/11)
 Předmět: Jednání s Mercosurem
 

Může Rada vyjádřit své názory na zemědělské aspekty probíhajících jednání s Mercosurem?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Stejně jako u všech obchodních jednání sleduje Rada prostřednictvím svého Výboru pro obchodní politiku pečlivě vývoj jednání s Mercosurem. Rada se zaměřuje zejména na plnění podmínek stanovených v jednacím mandátu, který Rada schválila dne 13. září 1999. Rada si pozorně povšimla závazku Komise držet se tohoto mandátu a pozorně sledovat každý negativní dopad možné dohody, zejména pokud jde o nejcitlivější produkty.

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že komisař Ciolos opakovaně uznal citlivost jednání s Mercosurem pro odvětví zemědělství EU. Na nedávném zasedání Rady dne 17. března 2011 ujistil Radu, že Komise má k těmto jednáním opatrný přístup a bere v úvahu defenzivní a ofenzivní zájmy EU v odvětví zemědělství.

Pokud jde o soudržnost mezi zemědělskou a obchodní politikou a důsledky opětovného zahájení jednání s Mercosurem, je třeba, aby vážená paní poslankyně soustředila pozornost na závěry přijaté Radou v červnu 2010, které se týkají mezinárodní konkurenceschopnosti evropského zemědělsko-potravinářského modelu(1).

 
 

(1) Doc 11409/10 ADD 1

 

Otázka č. 3, kterou pokládá Silvia-Adriana Ţicău(H-000113/11)
 Předmět: Opatření na snížení dopadů potravinové krize
 

Dne 3. února 2011 oznámila Agentura OSN pro výživu a zemědělství, že v lednu po sedmi měsících nepřetržitého růstu dosáhly ceny potravin svého historického maxima a že tento růst bude v následujících měsících pokračovat. S ohledem na schůzku ministrů zemědělství, která se konala dne 21. února 2011, jaká konkrétní opatření hodlá Rada přijmout, aby vybídla členské státy k investicím do zemědělství, a zejména do pěstování obilovin, aby na obyvatelstvo Evropské unie nedopadla světová potravinová krize a aby ceny základních potravin zůstaly pro evropské občany dostupné? Jaká opatření navrhuje Rada, aby EU podpořila prostřednictvím vývozu obilovin země nejvíce zasažené potravinovou krizí?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Důsledkem rostoucího počtu obyvatel ve světě je zvyšující se poptávka po potravinách. Sucha, záplavy a přírodní katastrofy hrají svou úlohu společně s prudce rostoucími cenami energií a s omezením vývozu ze strany některých globálních partnerů. Přílišná fluktuace cen může navíc destabilizovat zemědělské ekonomiky a mít dopad na bezpečné dodávky potravin na místní a regionální úrovni.

V této souvislosti jsou zvláště důležité dva cíle SZP tak, jak jsou stanoveny ve Smlouvě. Zaprvé, zajistit, aby se dodávky dostaly ke spotřebitelům za rozumné ceny. Zadruhé, zvýšit zemědělskou produktivitu podporou technického pokroku a zajištěním racionálního rozvoje zemědělské produkce a optimálního využívání výrobních faktorů, zejména práce.

Zasedání Evropské rady v červnu 2010 dospělo k závěru, že udržitelný, produktivní a konkurenceschopný zemědělský sektor bude důležitým příspěvkem ke strategii Evropa 2020, pokud jde o potenciál růstu a zaměstnanosti ve venkovských oblastech při zajištění spravedlivé konkurence.

Závěry předsednictví, pokud jde o SZP do roku 2020(1), které minulý měsíc podpořila velká většina členů Rady, uznávají, že hospodářsky životaschopná a ekologicky udržitelná produkce potravin je nadále hlavním cílem pro budoucí SZP.

Rada zaznamenala stanoviska Evropského parlamentu vyjádřená v nedávných usneseních, zejména stanoviska k uznání zemědělství za strategické odvětví v souvislosti se zabezpečením dodávek potravin, k deficitu bílkovin v EU a k propojení zemědělství EU a mezinárodního obchodu. Ještě v tomto roce Rada očekává rozpravu s Parlamentem k návrhu Komise týkajícímu se SZP po roce 2013.

 
 

(1) Dokument 7921/11.

 

Otázka č. 4, kterou pokládá Pat the Cope Gallagher(H-000118/11)
 Předmět: Rozvoj nízkouhlíkového hospodářství
 

Evropská Unie může prostřednictvím rozvoje nízkouhlíkového hospodářství splnit závazky týkající se změny klimatu a snížit míru nezaměstnanosti.

Může Rada nastínit opatření, která EU plánuje na podporu investic do ekologických inovací a infrastruktury?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Ve svých závěrech o zlepšení nástrojů politiky životního prostředí schválených dne 20. prosince 2010 Rada uvítala začlenění dalších environmentálních faktorů do strategických iniciativ, jako je strategie Evropa 2020, která prosazuje podporu účinnějšího využívání zdrojů a zelenějšího a konkurenceschopnějšího hospodářství(1). Rada rovněž vyzvala ke zintenzivnění ekologizace finančního rámce EU, mimo jiné k podpoře přechodu na bezpečné a udržitelné nízkouhlíkové, z hlediska zdrojů účinné, k biologické rozmanitosti ohleduplné a klimaticky odolné hospodářství(2).

Ve svých závěrech ze dne 4. února 2011(3) Evropská rada zdůraznila, že je mimořádně důležité podporovat regulační rámec přitažlivý pro investování. Poukázala na to, že EU a její členské státy podpoří investice do obnovitelných, bezpečných a udržitelných nízkouhlíkových technologií a zaměří se na provádění technologických priorit stanovených v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie (SET)(4). Dále je uvedeno, že na vnitrostátní úrovni budou členské státy opět ochotny věnovat nejméně 50 % výnosů ETS na financování kroků spojených s klimatem, včetně inovačních projektů. Evropská rada také zdůraznila, že investice do energetické účinnosti posílí konkurenceschopnost a podpoří bezpečné dodávky energií a udržitelnost nízkých nákladů a že je třeba rozhodného přístupu zaměřeného na využití značného potenciálu pro vyšší energetickou úsporu v budovách, v dopravě a u produktů a procesů.(5)

Ve svých závěrech „Energie 2020 – Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“ přijatých dne 28. února 2011(6) Rada rovněž zdůraznila, že na základě aktivit plánu SET je třeba zahájit iniciativy týkající se technologií souvisejících s uchováváním elektrické energie, udržitelnými biopalivy, inteligentními sítěmi a inteligentními městy, stejně jako čistými vozidly a energií z moří a oceánů. Rada také zdůraznila, že konkurenční postavení EU by se mělo odrážet ve finančních závazcích průmyslu a v podmínkách veřejného financování a mělo by využívat řadu finančních nástrojů. Výzkum, vývoj a nasazení bezpečných a udržitelných nízkouhlíkových technologií by v budoucích programech mělo být prioritou.

Rada také uvažovala o tom, že působení stávajících prostředků by mohlo být usnadněno používáním inovativních mechanismů financování. Možné inovativní nástroje financování by potřebovaly další analýzu a měly by být pružné, aby zajistily potřeby v souladu s vnitrostátními podmínkami.

Evropský program na podporu hospodářského oživení(7) zajišťuje financování energetických projektů, které přispívají mj. k omezení emisí skleníkových plynů. Doplňková opatření přijatá v roce 2010(8) jsou finančním nástrojem, který poskytuje dodatečnou podporu iniciativám v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných energií.

Finanční podpora EU na obnovitelné energie dosáhla v období 2007-2009 celkově částky zhruba 3,26 miliard EUR ročně(9). Hlavním novým zdrojem finanční podpory na obnovitelné energie na úrovni EU je program „NER 300“(10).

Investice do „zelených“ inovací a infrastruktury podporuje i politika soudržnosti(11), program „Inteligentní energie – Evropa“(12) (včetně použití nástroje ELENA) a sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007-2013)(13).

V březnu 2011 Komise předložila sdělení nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“(14) (mapu dekarbonizace do roku 2050) a sdělení k plánu energetické účinnosti 2011(15), které se v současné době projednává v Radě.

V příštích několika měsících budou přijata důležitá rozhodnutí týkající se například víceletého finančního rámce, provádění bílé knihy o dopravě, plán energetické účinnosti a společná zemědělská politika. Pro Radu ve složení pro životní prostředí je proto klíčové, aby se na červnovém zasedání dohodla na řadě závěrů, které vytýčí strategické a operační kroky kupředu.

Ve světle výše uvedených skutečností uvítala Rada ve složení pro životní prostředí dne 14. března plán dekarbonizace do roku 2050, který předložila Komise, a uvedla, že na červnovém zasedání Rady ve složení pro životní prostředí má v úmyslu přijmout závěry s ohledem na zasedání Evropské rady v červnu 2011. Vzhledem k tomu, že energetická účinnost má ústřední úlohu v nízkouhlíkovém růstu a je úzce spojená s plánem dekarbonizace do roku 2050, je dále důležité poznamenat, že Rada ve složení pro energii TTE také plánuje přijmout závěry Rady k plánu energetické účinnosti 2011.

 
 

(1) 5302/11
(2) dtto
(3) EUCO 2/1/11
(4) dtto
(5) dtto
(6) 6207/1/11
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 ze dne 13. července 2009 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky (Úř. věst. L 200, 31. 7. 2009, s. 31)
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1233/2010 ze dne 15. prosince 2010 , kterým se mění nařízení (ES) č. 663/2009 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky (Úř. věst L 346, 30. 12. 2010, s. 5.)
(9) 5965/11
(10) dtto
(11) Pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/reports/cohesion5/index_en.cfm
(12) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1230/2003/ES ze dne 26. června 2003, kterým se přijímá víceletý program činnosti v oblasti energie: Inteligentní energie – Evropa (2003–2006)(Úř. věst. L 176, 15. 7. 2003, s. 29)
(13) Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES ze dne 18. prosince 2006 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007-2013) (Úř. věst. L 41, 30. 12. 2006, s. 2/1)
(14) 7505/11
(15) 7363/11

 

Otázka č. 5, kterou pokládá Brian Crowley(H-000120/11)
 Předmět: Strategie EU pro bezdomovectví
 

Může Rada nastínit, jaké iniciativy EU přijímá pro to, aby pomohla bezdomovcům a aby podpořila vnitrostátní strategie boje proti bezdomovectví?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Evropská unie bojuje proti bezdomovectví a vyloučení z bydlení ve své rámcové strategii Evropa 2020, kterou přijala Evropská rada dne 17. června 2010(1). Kroky se v rámci této problematiky podnikají zejména pod hlavičkou stěžejní iniciativy „Evropské platformy pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“(2). Tato platforma stanový dynamický akční rámec, který zajistí, aby lidé postižení chudobou a sociálním vyloučením žili důstojně a aktivně se podíleli na životě společnosti(3). Ve svých závěrech k platformě, přijatých dne 7. března 2011, Rada připomněla, „že některé skupiny obyvatelstva jsou zvláště vystaveny riziku chudoby a sociálního vyloučení, zatímco jiné podléhají nejextrémnějším formám chudoby (jako je bezdomovectví)“(4).

Záležitost bezdomovectví řeší otevřená metoda koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění, včetně srovnávacích hodnocení. Rada opírá svou práci o výsledek evropské konference o shodě o bezdomovectví, která proběhla v prosinci 2010 za belgického předsednictví(5), a o zprávu z roku 2010 o sociální ochraně a sociálním začleňování(6) s cílem podpořit národní strategie v boji proti bezdomovectví. V této zprávě se zdůrazňuje, že integrované strategie na řešení vyloučení z bydlení a bezdomovectví hrají důležitou úlohu v postkrizových politikách s cílem vybudovat soudržné a environmentálně udržitelné společnosti(7). Ve svém příspěvku k zasedání Evropské rady (24.-25. března 2011) Výbor pro sociální ochranu zdůrazňuje, že bude pokračovat v práci v oblasti bezdomovectví a vyloučení z bydlení(8).

V prosinci 2010 Rada přijala prohlášení o „Evropském roce boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení: spolupráce v boji proti chudobě v roce 2010 a v dalších letech“(9), aby tak připomněla ukončení tohoto evropského roku. V tomto prohlášení Rada zdůraznila, že je třeba věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám a extrémním podobám chudoby, jako je bezdomovectví. Rada také zdůraznila, že by Evropská unie a její členské státy měly v boji proti chudobě spolupracovat na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

 
 

(1) EUCO 13/1/10
(2) 18111/10
(3) dtto
(4) 7434/1/11
(5) 6498/11
(6) 6500/10
(7) dtto
(8) 6491/11
(9) 16435/10

 

Otázka č. 6, kterou pokládá Νικόλαου Χουντή (H-000125/11)
 Předmět: Statut uprchlíka v Turecku
 

Turecko je smluvní stranou Ženevské úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a protokolu k této úmluvě. Vzneslo však výhrady ohledně zeměpisných omezení. Konkrétně se Turecko rozhodlo posuzovat pouze žádosti o azyl týkající se skutečností, ke kterým došlo v Evropě. To znamená, že podle názoru Turecka není přípustná žádná žádost o azyl podaná státním příslušníkem z neevropské země. Jedná se zde o porušení práv uprchlíků, jak jsou stanovena Ženevskou úmluvou, a tento postup je v rozporu s Listinou základních práv Evropské unie (články 18 a 19) a se zásadou rovného zacházení.

Připustila Evropská unie – jednáním či opomenutím – aby Turecko uplatnilo tyto výhrady vůči Ženevské úmluvě, které podrývají zásadu humanismu a rovného zacházení? Požádala Turecko, aby tyto výhrady zrušilo?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Rada si je dobře vědoma skutečnosti, že Turecko u Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků a protokolu k této úmluvě zachovává zeměpisná omezení. Postoj EU k této záležitosti je však stále velmi jasný – toto omezení není v souladu s acquis EU v oblasti azylu a Turecko by je mělo zrušit a zavést Ženevskou úmluvu a protokol k této úmluvě v plném rozsahu.

Turecko, kandidátská země, musí splňovat politická kritéria stanovená zasedáním Evropské rady v Kodani, zejména tím, že splní požadavky rámce pro jednání a přístupového partnerství. Z rámce pro jednání také vyplývá, že Turecko by se mělo postupně vyrovnat s acquis EU, zejména v oblasti azylu.

Odstranění zeměpisného omezení se také zdůrazňuje jako priorita v revidovaném přístupovém partnerství s Tureckem. Rádi bychom připomněli, že Rada systematicky vyzývá Turecko, aby zesílilo úsilí při plnění požadavků stanovených v rámci pro jednání, které se týkají mimo jiné provádění přístupového partnerství. Potřebu trvalého úsilí v oblasti azylu Unie zdůraznila zejména na zasedání Rady pro přidružení mezi EU a Tureckem (na ministerské úrovni) dne 10. května 2010 a Komise tuto věc pravidelně připomíná na schůzkách s Tureckem.

Mohu proto váženého pana poslance ujistit, že tato záležitost bude nadále pečlivě sledována a systematicky připomínána podle potřeby na všech úrovních, neboť plné provádění Ženevské úmluvy z roku 1951 a protokolu k této úmluvě z roku 1967 je součástí požadavků, jimiž se měří pokrok Turecka v jednáních.

 

Otázka č. 7, kterou pokládá Jim Higgins(H-000126/11)
 Předmět: Pouliční protesty v severoafrických zemích
 

Domnívá se Rada vzhledem k rozsahu pouličních protestů v některých severoafrických zemích, že by se EU měla aktivněji zapojovat do budování vztahů s těmito zeměmi a podporovat je, aby se vydaly demokratickou cestou?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Události, k nimž dochází u našich jižních sousedů, mají historické rozměry a vyvíjí se velmi rychle. Odráží hluboký transformační proces v zemích jižního Středomoří.

Tyto změny budou mít stálé důsledky pro lidi a pro země v regionu. Skládáme poklonu odvaze, kterou lidé v tomto regionu projevují. Se ctí sledují své legitimní aspirace na demokratické změny. Změny, které nyní probíhají, dávají naději na lepší život a na větší dodržování lidských práv, na pluralismus, na právní stát a na sociální spravedlnost.

Hnutí směřující k demokracii není snadnou cestou – jsou s ní spojena rizika a nejistota související s těmito změnami. Evropská unie uznává těžkosti a zcela zřejmě podporuje snahy lidí z tohoto regionu o demokratickou změnu.

Evropská unie s nadšením podporuje země, které se snaží o změnu z autokratických režimů na demokracii, jak to udělala především střední a východní Evropa.

EU je odhodlána podporovat všechny kroky směrem k demokratické transformaci, které umožňují mírovou změnu, růst a prosperitu u jižních sousedů. To bylo potvrzeno na nejvyšší úrovni Evropskou radou na jejím mimořádném zasedání dne 11. března 2011. Hlavy států a vlád projednávaly vývoj v regionu a vyjádřily svou plnou podporu probíhajícím demokratickým změnám. Zdůraznily, že sdílíme zájem o demokratické, stabilní, prosperující a mírové jižní Středomoří.

S ohledem na kvalitativní krok kupředu ve vztazích s našimi jižními sousedy vydala Komise a vysoká představitelka dne 8. března společné prohlášení k „Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím“.

Základem sdělení je zásada společného závazku ke společně sdíleným hodnotám, jako je demokracie, lidská práva, sociální spravedlnost, řádná správa věcí veřejných a právní stát. Požadavky na politickou účast, důstojnost, svobodu a příležitosti k zaměstnání vyjádřené v posledních týdnech mohou být splněny pouze na základě ambiciózních politických a hospodářských reforem. Všechny země v regionu musí uskutečnit nebo urychlit takové politické a hospodářské reformy.

Naše obnovená politika by měla zohlednit specifičnost každé situace a země v regionu. Stávající programy partnerství a pomoci budou revidovány v úzké spolupráci s partnery v regionu s cílem lépe vyhovět aktuálním potřebám na základě individuálního přístupu k jednotlivým zemím.

 

Otázka č. 8, kterou pokládá Zigmantas Balčytis(H-000133/11)
 Předmět: Hlavní síť nové transevropské dopravní sítě (TENT-T)
 

Postup přezkumu politiky sítě TEN-T již vstoupil do závěrečné fáze. Očekává se, že návrh Komise týkající se nových pokynů TEN-T bude předložen v období do poloviny roku 2011. Komise ve svém pracovním dokumentu útvarů Komise o nové síti TEN-T zveřejněném v lednu 2011 stanoví možnou metodiku plánování pro novou síť TEN-T. V plánu se předpokládá, že budoucí síť TEN-T bude sítí s duální strukturou sestávající z komplexní sítě a hlavní sítě.

Podporuje Rada navrhovanou metodiku plánování a považuje ji za dobrý základ pro stanovení hlavní sítě v nové síti TEN-T? Jakých vylepšení je podle názoru Rady v metodice plánování potřeba?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Jak pan poslanec naznačil ve své otázce, návrh Komise týkající se nových pokynů TEN-T bude předložen v období do poloviny roku 2011. Rada čeká na tento nový návrh a zahájí přezkum tohoto dokumentu, jakmile jej Komise předloží.

Dokud nebude mít Rada možnost projednat výše uvedený dokument Komise, je možné nalézt poslední stanovisko Rady v závěrech Rady k zelené knize Komise: revize politiky TEN-T(1). V těchto závěrech Rada potvrzuje „potřebu nadále investovat do dopravní infrastruktury a zajistit tak řádný rozvoj TEN-T ve všech způsobech dopravy jako základ pro vnitřní trh a konkurenceschopnost, hospodářskou, společenskou a územní soudržnost Unie a její spojení se sousedními zeměmi se zaměřením na „evropskou přidanou hodnotu“ a bere mimo jiné v úvahu environmentální cíle při definování budoucí politiky TEN-T.“ Zdůrazňuje také, že „zatímco důležitým kritériem pro plánování TEN-T je velký nadnárodní dopravní tok, důležitá je také hospodářská, společenská a územní soudržnost a přístup k TEN-T a je do velké míry řešena komplexní rovinou sítě stávající TEN-T; proto, a rovněž vzhledem k jejímu významu jako referenčního základu pro různé právní předpisy v odvětví dopravy, podporuje zachování této komplexní sítě.“

 
 

(1) Dok. 10971/09.

 

Otázka č. 9, kterou pokládá Mairead McGuinness (H-000141/11)
 Předmět: Jaderná bezpečnost
 

Může Rada vzhledem ke stále většímu významu celosvětového zabezpečení dodávek energie a k nedávné katastrofě v japonské jaderné elektrárně Fukušima sdělit, jaká bezpečnostní opatření hodlá v rámci sdílených pravomocí přijmout společně s Komisí, aby se snížilo riziko spojené se 195 jadernými elektrárnami, které existují v Evropě?

Mohla by Rada sdělit podrobnosti k ohlášeným „zátěžovým testům“? Mohla by konkrétně sdělit, zda takovéto „zátěžové testy“ berou v potaz možné riziko radioaktivní kontaminace evropských vod?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Rada by ráda upozornila váženou paní poslankyni, že pokud je jí známo, je v Evropské unii v provozu 143 jaderných reaktorů (nikoli jaderných elektráren). Dalších 51 jaderných reaktorů je v provozu v Ruské federaci, ve Švýcarsku a na Ukrajině(1).

Na mimořádném zasedání k energetice dne 21. března 2011(2) Rada projednala reakci na úrovni EU a na úrovni členských států na nedávné události v Japonsku. Předsednictví zdůraznilo, že prioritou je především poskytnout této zemi humanitární a technickou pomoc.

Pokud jde o jadernou bezpečnost, Rada na stejném zasedání zdůraznila, že prioritou je zajistit, aby platily nejpřísnější normy a aby zlepšování bezpečnosti bylo trvalým procesem. Rada také přivítala dobrovolné kroky vnitrostátních orgánů a průmyslových subjektů, pokud jde o revizi bezpečnosti jaderných zařízení.

Rada také zaznamenala, že existuje společná vůle zahájit proces stanovení komplexního posuzování rizika a bezpečnosti („zátěžový test“) jaderných elektráren v Evropě. V této souvislosti Rada zdůraznila význam transparentnosti, pokud jde o výsledek tohoto hodnocení a opatření přijatých členskými státy na vnitrostátní úrovni.

Na stejném zasedání vyzvaly členské státy a Komise Skupinu evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost (ENSREG) a další příslušné orgány, aby se zabývaly rozsahem a podmínkami těchto testů a využily k tomu dostupné odborné poznatky a aby se včas poučily z nedávné nehody. Rada vytipovala možné oblasti (nebezpečí záplav, zemětřesení, záložní systémy, bezpečnostní postupy), které by mohly být základem hodnocení. Rada také zdůraznila potřebu zapojit do podobného hodnocení bezpečnosti a rizik sousední třetí země v rámci stávajících i budoucích plánů.

Evropská rada potvrdila tyto závěry na svém zasedání ve dnech 24.-25. března 2011(3). Evropská rada zdůraznila, že hodnocení („zátěžové testy“) budou prováděny nezávisle na vnitrostátních orgánech a formou vzájemného hodnocení a jejich výsledek a veškerá potřebná následná opatření, která budou přijata, by měla sdílet i Komise a ENSREG a měla by být zveřejněna. Evropská rada bude hodnotit první zjištění koncem roku 2011 na základě zprávy Komise.

Evropská rada zdůraznila, že priorita zajištění bezpečnosti jaderných elektráren se samozřejmě nesmí zastavit na našich hranicích a že EU bude požadovat provádění podobných „zátěžových testů“ v sousedních zemích a po celém světě, a to u existujících i plánovaných elektráren. V tomto ohledu by se měly plně využít příslušné mezinárodní organizace.

Evropská rada v této souvislosti také zdůraznila, že v EU by měly být zavedeny nejvyšší standardy jaderné bezpečnosti a měly by být soustavně vylepšovány a mezinárodně podporovány.

 
 

(1) Jaderné reaktory ve světě, referenční soubor údajů č. 2, vydání 2010, IAEA, VÍDEŇ, 2010, s. 10-11.
(2) 8004/11.
(3) EUCO 10/11.

 

Otázka č. 10, kterou pokládá Laima Liucija Andrikienė (H-000143/11)
 Předmět: Kritéria pro členství v Radě OSN pro lidská práva
 

Valné shromáždění OSN se dne 1. března 2011 rozhodlo pozastavit členství Libye v Radě OSN pro lidská práva. Jednalo se o jednoznačný signál nejen plukovníku Kaddáfímu a jeho režimu, ale také těm zemím ve světě, kde často dochází k rozsáhlému porušování lidských práv. Evropský parlament se ve své zprávě o Radě OSN pro lidská práva a o úloze EU v rámci této Rady, která byla přijata v únoru 2009, důrazně vyslovil pro zavedení kritérií pro členství v tomto důležitém orgánu OSN. Valné shromáždění OSN v případě Libye jednalo v souladu s usnesením EP a včas přijalo správné rozhodnutí.

Jaký je postoj Rady, pokud jde o zavedení jednoznačných kritérií pro členství v Radě OSN pro lidská práva? Učinila Rada v tomto ohledu nějaké kroky?

 
  
 

(EN) Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v dubnu roku 2011.

Rezoluce Valného shromáždění OSN 60/251, jíž se zřizuje Rada OSN pro lidská práva, vysvětluje, že členové tohoto orgánu musí „dodržovat nejvyšší standardy při podpoře a ochraně lidských práv a musí plně spolupracovat s Radou“. Při volbě 47 členů Rady pro lidská práva tedy Valné shromáždění musí vzít v úvahu minulost v oblasti lidských práv a závazky všech kandidátů.

Valné shromáždění OSN doposud tuto zásadu plně neuplatňovalo, jak vidíme v případě Libye. Proto musí být významnou součástí nadcházející revize Rady pro lidská práva problematika „kvalitního členství“ a Valné shromáždění OSN skutečně rozhodlo o zahrnutí této záležitosti do newyorského kola revize. Předsedou Valného shromáždění určení moderátoři rozpravy o revizi Rady pro lidská práva v New Yorku zorganizovali dne 29. března první zasedání, které se věnovalo této problematice. Jako příspěvek do této rozpravy EU prosazovalo konkrétní myšlenky, jako pořádání slyšení kandidátů členství v Radě pro lidská práva před volbami, a to včetně členských států, nevládních organizací a vnitrostátních orgánů pro lidská práva. Tato slyšení by se měla zaměřovat na dobrovolné závazky a přísliby a na to, jak kandidátská země hodlá vyhovět požadavkům na prosazování nejvyšších standardů při podpoře a ochraně lidských práv.

 

OTÁZKA KOMISI
Otázka č. 20, kterou pokládá Liam Aylward (H-000117/11)
 Předmět: Sedmý rámcový program - výzkum přínosů sportovní činnosti v rámci EU
 

Může Komise nastínit, jaké výzkumné studie uskutečnila nebo navrhuje uskutečnit v budoucích letech na podporu sociálních, zdravotních a společenských přínosů sportovní činnosti v rámci EU v souvislosti se sedmým rámcovým programem pro výzkum a technologický vývoj na období 2007–2013?

 
  
 

(EN) Přestože sedmý rámcový program pro výzkum a technologický vývoj (RP7, 2007-2013) nezajišťuje výzkum spojený se sportem jako takový, rámcový program podporuje výzkum zdravotního přínosu tělesné aktivity.

Témata sedmého rámcového programu – zdraví a potraviny, zemědělství a rybolov, biotechnologie a činnost regionů znalostí se ovšem zabývají tělesnou činností a jejím propojením s podporou zdraví a předcházení nemocem a rozvojem prostřednictvím řady projektů sedmého rámcového programu. Do financování tohoto výzkumu bylo v letech 2005 až 2010 investováno přibližně 39 milionů EUR, což se proměnilo přibližně na osm projektů EU. Výsledkem probíhajícího hodnocení by mohlo být také financování dalších projektů v této oblasti.

Za poslední čtyři roky byla financována řada projektů sedmého rámcového programu. Cílem projektu PAPA je podpora zdraví dospívajících pomocí behaviorální změny, která má zlepšit kvalitu jejich účasti na tělesné aktivitě prostřednictvím sportu pro mládež, zejména fotbalu. Projekty TEMPEST a ENERGY, které se zabývají tělesnou aktivitou jako součástí práce na klíčových faktorech spojených se zdravím, a projekt DALI, jedním z jehož cílů je učinit z tělesné aktivity preventivní opatření proti těhotenské cukrovce http://www.dali-project.eu" . Projekt EXGENSIS (šestý rámcový program) se zaměřuje na nitrobuněčné signální dráhy během cvičení a účinky takového cvičení. Projekt TOYBOX používá behaviorální modely k pochopení a podpoře radosti, zdravé stravy, hry a politiky předcházení obezitě v raném dětství, zatímco projekt I.FAMILY, který bude zahájen v březnu 2012, bude zkoumat, jak dopady umělého prostředí na tělesnou aktivitu, sedavé zvyklosti a vzorce spánku vzájemně reagují s dietním chováním.

Na regionální úrovni je cílem projektu AFRESH rozvíjet výzkum snižování výskytu (chronických) onemocnění souvisejících se stravou a tělesnou nečinností, jako je cukrovka, obezita, kardiovaskulární choroby a různé typy rakoviny, a to pomocí vývoje inovativních produktů a služeb v oblasti výživy a tělesné aktivity.

Závěrem, Komise plně uznává skutečnost, že tělesná aktivita je klíčovým faktorem přispívajícím k prevenci hlavních nemocí souvisejících se způsobem života, jako je obezita, a že příslušný výzkum je nezbytný k tomu, aby vytvořil nezbytnou základnu pro účinnější a efektivnější strategie podpory zdraví a předcházení nemocem opírající se o důkazy.

 

Otázka č. 21, kterou pokládá Brian Crowley (H-000121/11)
 Předmět: Spolupráce EU a USA v oblasti výzkumu a vývoje
 

Může Komise zevrubně informovat o úrovni spolupráce mezi EU a USA na poli výzkumu, inovací, vědy a technologií?

Jaké kroky Komise podnikla od února 2010 pro to, aby v této oblasti rozšířila spolupráci?

 
  
 

(EN) Spojené státy jsou mezinárodním partnerem, s nímž má Evropská unie nejbohatší a nejintenzivnější vztahy ve vědě a technice. To je pravda ze všech hledisek: z hlediska objemu vzájemných investic do výzkumu a vývoje, pohybu vědeckých a výzkumných pracovníků, objemu spolupráce a počtu publikací a patentů se společnými autory. Mezinárodní spolupráce je důležitá pro podporu cílů strategie Evropa 2020, takže společné aktivity se Spojenými státy se musí stát prioritou. Komisař pro průmysl a podnikání, pan Tajani, byl v roce 2010 dvakrát ve Spojených státech, aby podpořil spolupráci mezi EU a USA, a byla to zároveň jeho první cesta ve funkci komisaře.

Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický vývoj (2007-2013) je hlavním mechanismem financování výzkumu na evropské úrovni, který podporuje i mezinárodní spolupráci EU. Mimo Evropu jsou Spojené státy hlavním účastníkem sedmého rámcového programu s více než 300 podepsanými grantovými dohodami a s další spoluprací. Jejich účast je silná zejména v oblastech zdraví, informačních a komunikačních technologií, nanotechnologií a materiálů, potravin, zemědělství a rybolovu a biotechnologií a životního prostředí.

Dohoda o spolupráci ve vědě a technice mezi EU a Spojenými státy byla obnovena v roce 2009 do roku 2013. V květnu 2010 se ve Washingtonu DC konalo na základě této dohody společné výroční zasedání, které na straně Spojených států koordinovalo ministerstvo zahraničí. Obě strany učinily podle této dohody velký pokrok a rozvinuly nové způsoby spolupráce od družebních projektů přes vzájemné otevírání výzkumných programů, jako jsou programy v oblasti zdravotnického výzkumu společně s národním institutem zdraví. Další setkání na základě této dohody se plánuje na září 2011 v Bruselu.

Dohoda o spolupráci ve vědě a technice tvoří i rámec pro řadu prováděcích ujednání s konkrétními ministerstvy a vládními agenturami USA. Jedním z příkladů je prováděcí ujednání s ministerstvem vnitra o výzkumu civilní bezpečnosti, které podepsal v listopadu 2010 komisař pro průmysl a podnikání, pan Tajani. Společné výzkumné středisko vede v současné době diskuse o podobném ujednání s Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA) o tak různorodých tématech, jako jsou látky znečišťující životní prostředí, pobřežní rizika, vesmírné počasí, změna klimatu a řízení krizí. Tento rok dojde ještě k obnově našeho dvacetiletého partnerství se Spojenými státy ve výzkumu biotechnologií a k pokračování našeho dialogu v civilní vesmírné spolupráci.

Inovace je oblast, kde má Evropa velký zájem o sdílení zkušeností se Spojenými státy, jak nejlépe přeměnit znalosti v silný ekonomický růst a tvorbu pracovních míst. K nejzajímavějšímu vývoji došlo v posledním roce v rámci transatlantického inovačního akčního partnerství, do něhož vstoupila transatlantická hospodářská rada. Toto partnerství reaguje na politický směr, který byl určen transatlantické hospodářské radě na posledním summitu mezi EU a USA, tj. podpora inovací, účinná regulace a odstraňování překážek obchodu a investic. V prosinci 2010 se transatlantická hospodářská rada dohodla na prvotním pracovním plánu pro inovační akční partnerství. Byly zahájeny práce v oblasti bioekonomie, surovin a průřezových aspektů inovační politiky.

Rada pro energetiku EU-USA, která byla zřízena koncem roku 2009, znamená další významný vývoj. Ustavily se tři pracovní skupina – pro energetickou politiku, technologický rozvoj a trhy – a v roce 2010 se dohodly na svých pravomocích. Pracovní skupina pro techniku a výzkum a vývoj vznikla, aby vypracovala provozní opatření. EU spolupracuje se Spojenými státy i na dvoustranných zadáních, jako je tavný reaktor ITER(1).

Komise bude nadále pracovat na strategičtějším zaměření naší výzkumné spolupráce, aby z těchto společných snah získala více. Zaměří se na globální výzvy, na cíle konzistentní s cíli strategie Evropa 2020 a na cíle inovativní iniciativy Unie.

 
 

(1) http://www.iter.org/

 

Otázka č. 22, kterou pokládá Gay Mitchell(H-000124/11)
 Předmět: Spolupráce na zlepšení výzkumu a vývoje
 

Komise nedávno přijala iniciativu nazvanou Inovace v Unii, která představuje strategický přístup zaměřený především na přeměnu nápadů na pracovní místa, ekologický růst a sociální pokrok.

Pokud má EU v oblasti výzkumu a vývoje dostihnout USA, bude muset posílit spolupráci mezi členskými státy, zlepšit společné výzkumné iniciativy a umožnit rozmach výzkumu a vývoje v některých regionech ve prospěch všech. Vzhledem ke klimatickým podmínkám by například Irsko mohlo být nejlepším místem pro pokročilé testování a zdokonalování větrné energie, zatímco Španělsko by mohlo být klíčovým místem pro zdokonalování vývoje solárních panelů.

Plánuje Komise udělat přesně toto, tzn. klást důraz na výzkum a vývoj jako celek, spíše než uvést finanční prostředky EU určené na výzkum a vývoj na stejnou úroveň ve všech regionech?

 
  
 

(EN) Jak vážený pan poslanec správně uvádí, Inovace v Unii je ústředním bodem naší strategie pro růst a pracovní místa. Pomůže zajistit hospodářský růst EU pomocí rozvoje naší schopnosti vytvářet nové znalosti a přetvářet je na úspěšné produkty. Klíčovou úlohu v tomto procesu bude hrát posílená spolupráce v oblasti výzkumu mezi členskými státy, zejména společné programování.

Pokud jde o rozšíření výzkumu a vývoje v některých regionech, základní zásadou, kterou se řídí přidělování finančních prostředků na výzkum podle rámcového programu, je špičková úroveň. To znamená, že k financování jsou vybrány jen nejlepší výzkumné návrhy. Proto není možné, a nebylo by ani žádoucí, aby se Komise pokoušela o přímé financování výzkumu podle rámcového programu v konkrétních regionech.

Jak však pan poslanec navrhuje, je jasné že některé regiony si v některých oblastech vývoje vybudovaly určité výhody, ať již jde o přirozené výhody nebo o výhody spojené s investicemi do výzkumných kapacit v minulosti, včetně lidských zdrojů. Regiony s takovými výhodami budou mít dobré postavení, aby mohly předkládat kvalitní výzkumné návrhy, jež mají velkou šanci, že získají finanční prostředky EU určené na výzkum.

Regionální výhody samozřejmě nebudou vždy tak samozřejmé, jako slunce ve Španělsku a vítr v Irsku. Regiony musí být proto schopny vytipovat a rozvíjet své potenciální výhody. Proto Komise jednoznačně podporuje rozvoj inteligentních strategií specializace v jednotlivých regionech.

Inteligentní specializace je jednou z deseti podmínek dobře fungujících vnitrostátních a regionálních systémů výzkumu a inovací na základě vlastního hodnocení Inovace v Unii. Jejím cílem je podnítit vnitrostátní a regionální orgány, aby soustředily zdroje na omezený počet priorit, a zajistily tak účinnější využívání veřejných financí a napomohly využití soukromých investic.

Strategie inteligentní specializace jsou prostředky sloužící k využití regionální různorodosti, k podnícení spolupráce přesahující hranice států a regionů a k otevírání nových příležitostí, čímž se zabrání fragmentaci a zajistí se plynulý volný tok znalostí po celé EU. Mohou napomoci regionům vytipovat své přednosti i faktory, které brzdí inovace, soustředit zdroje na klíčové priority a vypracovat správný politický mix s cílem uvolnit inteligentní růst. Mohou také zajistit účinnější a lepší využití finančních prostředků EU a vnitrostátních a regionálních investic.

Na pomoc těmto procesům Komise právě otevírá platformu inteligentní specializace se zdroji nezbytnými k šíření informací, k podpoře vzájemného učení a k rozšíření kapacit a dovedností.

 

Otázka č. 23, kterou pokládá Seán Kelly(H-000129/11)
 Předmět: Výzkum zaměřený na HIV/AIDS a malárii
 

HIV/AIDS a malárie nepřiměřeně postihují subsaharskou Afriku. Výzkum usilující o zmírnění, a pokud možno odstranění těchto děsivých nemocí je třeba podporovat a upřednostňovat jak na evropské, tak na celosvětové úrovni, přičemž tento výzkum by naprosto zásadně pomohl společenstvím v subsaharské Africe, která jsou těmito epidemiemi devastována. Jaké kroky činí Komise v oblasti financování výzkumu zaměřeného na boj s těmito obrovskými problémy?

 
  
 

(EN) Komise považuje výzkum v oblasti HIV/AIDS a malárie za vysoce prioritní a podporuje výzkum v těchto oblastech prostřednictvím rámcových programů pro výzkum s celkovým cílem strukturovat a integrovat evropský výzkum navázáním úzkého partnerství mezi výzkumnými týmy v evropských zemích a endemických oblastech těchto nemocí a mezi výzkumem v průmyslovém a ve veřejném sektoru.

Od roku 1998 do roku 2010 EU podpořila spolupráci ve výzkumu částkou 259,9 milionů EUR na 84 projektech HIV/AIDS a částkou 150,3 miliony EUR na 59 projektech týkajících se malárie. Výzkum financovaný EU zahrnuje nové terapeutické a preventivní strategie proti těmto dvěma nemocem od prvního odhalení po klinické testování nových léků, možných vakcín, mikrobicidů HIV a nových nástrojů pro vektorovou kontrolu malárie. Po celou dobu financování se klade velký důraz na spolupráci se zeměmi v endemických oblastech, zejména v subsaharské Africe. Velkými úspěchy je srovnatelnost souborů údajů o nových lécích a možných vakcínách, které pomáhají harmonizovat preklinické výzkumy a modelování na zvířatech a díky nimž je evropský výzkum konkurenceschopnější na mezinárodní úrovni.

Dvěma konkrétními příklady jsou projekt HIVIS, v jehož rámci vznikla možná vakcína IV/AIDS, která je nyní v pokročilé fázi klinických testů na bezpečnost a imunigennost, a základní výzkumná síť pro malárii BioMalPar, z níž vznikl milník základního výzkumu EU s integračním postgraduálním studiem malárie. V současné době Komise stanovuje priority pro budoucí financování v oblastech HIV/AIDS a malárie v rámci příštího sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj (2007-2013) v roce 2012 v oblasti zdraví.

V roce 2003 založila EU Partnerství mezi evropskými a rozvojovými zeměmi pro klinické zkoušky (EDCTP) na podporu klinického výzkumu a budování kapacit týkající se tří hlavních nemocí souvisejících s chudobou – HIV/AIDS, malárie a tuberkulózy – se zaměřením na subsaharskou Afriku. EDCTP je první iniciativou opírající se o článek 169 Smlouvy o EU (nyní článek 185). EU je ročně financuje částkou 200 milionů EUR prostřednictvím šestého rámcového programu a je spolufinancováno částkou 200 milionů EUR ze strany šestnácti evropských partnerských zemí EDCTP. Další spolufinancování přichází od třetích stran. Od roku 2003 EDCTP podpořilo 163 projektů o celkové hodnotě přibližně 311 milionů EUR. 54 z nich jsou klinické zkoušky, z toho 24 se týká HIV/AIDS (102 milionů EUR) a 12 malárie (68 milionů EUR). EDCTP se podařilo vybudovat skutečné partnerství mezi Evropou a Afrikou.

 

Otázka č. 24, kterou pokládá Giovanni La Via(H-000137/11)
 Předmět: Perspektivy zemědělství v 8. rámcovém programu pro výzkum a technologický rozvoj
 

Rámcové programy pro výzkum a technologický rozvoj představují hlavní nástroj, jehož pomocí Evropská unie financuje výzkum. Na 7. rámcový program zahrnující období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 bylo přiděleno 32.413 mil. EUR. Tento program rozdělil prostředky podle jednotlivých tematických oblastí, mezi nimiž figurovala i oblast, která se týká potravin, zemědělství a biotechnologií, na jejichž výzkum byla vyčleněna částka 1.935 mil. EUR.

Může Komise s ohledem na výše uvedenou informaci sdělit své pokyny týkající se opatření a přídělu prostředků pro odvětví zemědělství v příštím rámcovém programu?

 
  
 

(EN) Komise má v úmyslu poskytovat od roku 2014 finanční prostředky na inovace prostřednictvím společného strategického rámce pro financování výzkumu a inovací.

V rámci revize rozpočtu EU byl navržen společný strategický rámec. Byly v něm naznačeny hlavní zásady, na nichž bude spočívat: podpora klíčových priorit strategie Evropa 2020, zvýšení přidané hodnoty EU a vyvolání většího dopadu výdajů EU.

Cílem společného strategického rámce je účinnější financování výzkumu a vývoje ze strany EU s větším dopadem a se zjednodušeným přístupem pro účastníky.

Dne 9. února 2011 Komise schválila zelenou knihu nazvanou „Učiňme z problémů výhody: na cestě ke společnému strategickému rámci pro financování výzkumu a inovací v EU“(1).

Zelená kniha vymezuje tři hlavní cíle společného strategického rámce: řešení nejdůležitějších společenských výzev, posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu a zvýšení špičkové úrovně základny evropského výzkumu. K řešení těchto problémů může přispět výzkum v oblasti potravin, zemědělství a biotechnologií.

Komise se snaží o vstup co nejširšího okruhu zúčastněných subjektů, včetně dalších orgánů EU. Vyzývá zúčastněné subjekty, aby provedly vklad do 20. května 2011.

Komise provádí v současné době konzultace se svými zúčastněnými subjekty a výsledek konzultací přispěje k vývoji jejího dalšího návrhu. Proto je v tomto stádiu předčasné projednávat možnou podobu budoucího programu nebo úlohu kteréhokoli tématu nebo odvětví v rámci programu, včetně možných rozpočtů. Celkový rozpočet bude záviset na rozhodnutí o budoucích víceletých finančních výhledech na období po roce 2013.

Několik studií a zpráv obhajuje ambiciózní výzkumné programy v zemědělství (předpověď Spojeného království „Budoucnost potravin a zemědělství“, probíhající práce na zemědělské předpovědi, kterou provádí stálý výbor pro zemědělský výzkum, zpráva OECD z roku 2009 „Výzvy pro zemědělský výzkum“ atd.). Soustředí se na problémy, které bude muset zemědělství řešit v budoucích desetiletích: uspokojení potřeb rostoucí populace v oblasti potravin pomocí rentabilnějších a ekologicky udržitelnějších postupů vyplývajících ze stále se zvětšujícího nedostatku (vody, energie, půdy atd.) při zohlednění potřeb zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí.

V této souvislosti vzniká řada otázek. Jak může výzkum a inovace nejlépe podnítit inteligentní využití biologických (živočišná a rostlinná výroba a zdraví a jeho vstupy, dostupnost biomasy, lesní a odpadové hospodářství) a fyzických zdrojů (využití půdy, celistvost půdy, dostupnost vody, změna klimatu)? Jak může výzkum a inovace nejlépe přispět ke zvýšení výnosů a k udržitelnému zlepšení půdy při zachování ekosystémů? Jak je možné co nejlépe podpořit konkurenceschopnost zemědělství pomocí vědy a technologie uplatňované na hospodaření, zpracování potravin a odvětví založení na ekologických postupech? Všechny tyto otázky a mnoho dalších bude v následujících měsících řádně zvažováno.

 
 

(1) KOM(2011)0048 v konečném znění.

 

Otázka č. 29, kterou pokládá Iliana Malinova Iotova(H-000128/11)
 Předmět: Postup Komise ve věci porušování právních předpisů týkajících se oblastí chráněných sítí Natura 2000 v Bulharsku
 

Mohla by Komise v návaznosti na mou otázku http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=WQ&reference=E-2010-5671&language=CS" o porušování právních předpisů Unie, k němuž došlo v oblasti mysu Kaliakra a v jiných oblastech chráněných sítí Natura 2000 v Bulharsku, a na svou odpověď ze dne 30. září 2010 poskytnout informace o opatřeních, která v souvislosti s tímto nezákonným jednáním přijala nebo hodlá přijmout?

Komise měla konkrétně více než osm měsíců na to, aby vyhodnotila odpověď bulharské vlády na dodatečnou výzvu, jež byla bulharským úřadům zaslána dne 18. března 2010. Jaká opatření hodlá Komise přijmout k zajištění toho, aby byly případy porušování právních předpisů uvedené v dané výzvě napraveny? Kdy hodlá Komise přejít k další fázi a zaslat Bulharsku odůvodněné stanovisko?

Pokud skutečně došlo k závažnému porušení právních předpisů Unie, proč se Komise zdráhá zahájit postup uvedený v článku 258 SFEU s cílem ukončit stávající situaci?

 
 

Otázka č. 30, kterou pokládá Julie Girling (H-000150/11)
 Předmět: Směrnice o ptácích a přírodních stanovištích
 

Již je to více než tři roky, co Komise zahájila řízení o porušení právních předpisů proti Bulharsku za porušování směrnic o ptácích a přírodních stanovištích, které vede k výraznému poškozování mezinárodně významných přírodních stanovišť a druhů.

Navzdory probíhajícím řízením o porušování právních předpisů došlo a dochází k dalším škodám na místech jako např. mys Kaliakra, jenž je světově významným místem pro setkávání desítek tisíc druhů stěhovavého ptactva, a to včetně celosvětově ohrožené bernešky rudokrké.

Pokud má EU v úmyslu dosáhnout svého cíle, jímž je zachování biologické rozmanitosti do roku 2020, musí se za účelem dosažení právní jistoty Komise těmito oblastmi rychle a důkladně zabývat. Může Komise sdělit, jaké kroky má v úmyslu podniknout s cílem zabývat se situací v Bulharsku a jak plánuje do budoucna zdokonalit uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí?

 
  
 

(EN) Pokud jde o otázku vážených paní poslankyň týkající se kroků, které Komise podniká v reakci na údajné porušování právních předpisů týkajících se mysu Kaliakra a dalších sítí Natura 2000 v Bulharsku, Komise odkazuje na řadu řízení, která zahájila proti Bulharsku, a na konstruktivní dialog, který zahájila jak s bulharskými orgány, tak s ekologickými nevládními organizacemi.

Pokud jde konkrétně o zvláště chráněné oblasti, které jsou součástí sítě Natura 2000 v Bulharsku, Komise očekává na základě výše uvedeného dialogu konkrétní kroky na rozšíření zvláště chráněných oblastí Rila, Pirin, Lomovete, centrálního Balkánu a západních Rodop. Bulharské orgány se zavázaly dokončit a formálně schválit tato rozšíření do konce března 2011. Komise byla informována, že dne 11. března 2011 projednala Národní rada pro biologickou rozmanitost, která je odborným poradenským orgánem bulharského ministerstva životního prostředí a vody, konkrétní návrhy na rozšíření výše uvedených zvláště chráněných oblastí. To znamená, že příslušné vnitrostátní postupy probíhají tak, jak bylo dohodnuto. Pokud jde o zvláště chráněnou oblast Kaliakra, bulharské orgány a ekologické nevládní organizace předložily v nedávné době množství odborných informací, jež útvary Komise pečlivě studují a vyhodnocují.

Co se týče otázky, jaká opatření hodlá Komise přijmout k zajištění toho, aby byly případy porušování právních předpisů uvedené v dodatečné výzvě zaslané bulharským úřadům dne 18. 3. 2010 napraveny, Komise odkazuje na velké množství odborných informací, které předložily bulharské úřady v odpovědi na dodatečnou výzvu dne 20. 5. 2010 a v dodatečném sdělení ze dne 8. 9. 2010. Tato dodatečná výzva doplňuje dodatečnou výzvu ze dne 3. 11. 2009. Oba dopisy se týkají mnoha schválených plánů a projektů, aniž by byla zvážena ochrana význačných ptačích území a zvláště chráněných oblastí. Vzhledem k objemu a složitosti obdržených informací byli na odborné posouzení najati externí pracovníci a ukončení se očekává koncem března 2011. Ekologické nevládní organizace navíc předložily dne 3. 3. 2011 Komisi další odborné informace. Tyto informace se nyní pečlivě studují a vyhodnocují.

Pokud jde o otázku, kdy hodlá Komise přejít k další fázi a zaslat Bulharsku odůvodněné stanovisko, proč se Komise zdráhá zahájit postup uvedený v článku 258 SFEU(1) a co hodlá Komise udělat, aby vyřešila situaci v Bulharsku, Komise poukazuje na to, že dotyčné případy vyžadují vysoký stupeň faktické a technické analýzy. Vzhledem k tomu, že Komise nese důkazní břemeno při jakémkoli řízení o porušení předpisů, musí služby Komise přezkoumat a velmi pečlivě analyzovat veškeré dostupné informace. Každé budoucí rozhodnutí v řízení o porušení právních předpisů proti Bulharsku za chybné uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí je navíc rozhodnutím pro Komisi jako celek a bude se opírat o solidní analýzu a o přesné faktické a odborné informace.

 
 

(1) Smlouva o fungování Evropské unie.

 

Otázka č. 31, kterou pokládá Gerben-Jan Gerbrandy(H-000134/11)
 Předmět: Cíle směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích
 

Evropa nesplnila cíle minulé strategie v oblasti biologické rozmanitosti. Přesto se v některých členských státech, mj. v Nizozemsku, proslýchá, že by cíle směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích měly být zmírněny.

Hodlá Komise usilovat o plnění cílů evropských právních předpisů v oblasti ochrany přírody v plném rozsahu? Pokud ano, jaká opatření Komise přijme, aby prosadila provedení evropských právních předpisů v oblasti ochrany přírody ze strany členských států?

 
  
 

(EN) Jak potvrdila Komise ve svém sdělení z roku 2010 o nové strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti, EU nesplnila své cíle v oblasti biologické rozmanitosti z roku 2010. Jen 17 % druhů a přírodních stanovišť, o jejichž ochranu má Evropa zájem a která jsou chráněna podle směrnice EU o přírodních stanovištích, má příznivý stav ochrany.

Dosažení nového hlavního cíle EU do roku 2020 týkajícího se zastavení ztráty biologické rozmanitosti a obnovení ekosystémů a služeb, které poskytují, bude vyžadovat velké úsilí o rychlejší provádění směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích, aby byl zajištěn významný a měřitelný pokrok při dosahování příznivého stavu ochrany u druhů a přírodních stanovišť evropského významu. Tímto hlavním cílem se bude zabývat strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, kterou Komise v nejbližší době schválí. Strategie bude rovněž reagovat na globální závazky EU z Nagoyi z loňského října v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti.

Směrnice EU o ptácích a o přírodních stanovištích jsou hlavním nástrojem k dosažení cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti a v této své podobě naprosto odpovídají účelu. Komise proto v tomto rozhodujícím okamžiku provádění nepřipustí jejich oslabení.

Pokud jde obecněji o provádění a vymáhání právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, Komise má v úmyslu předložit ještě v roce 2011 nové sdělení k této problematice s cílem zlepšit celkovou správní strukturu a vědomosti, které podporují provádění acquis v oblasti životního prostředí. V souvislosti s touto iniciativou bude Komise podrobně uvažovat o možných řešeních posíleného sledování a kontrolních schopností na úrovni EU a na úrovni vnitrostátních kontrolních systémů.

 

Otázka č. 32, kterou pokládá Justas Vincas Paleckis(H-000135/11)
 Předmět: Využívání indexu ochrany životního prostředí v rámci provádění politiky životního prostředí Evropské unie
 

V indexu ochrany životního prostředí (EPI: anglicky: environmental performance index) z roku 2010, který vypracovali výzkumní pracovníci univerzity v Yale a který posuzuje úroveň provádění cílů v oblasti politiky životního prostředí stanovených vnitrostátními vládami, se pouze tři členové EU umístili mezi prvními deseti zeměmi (z celkových 163 zemí) s nejlepšími výsledky. Nejhůře hodnocenými zeměmi EU v oblasti ochrany životního prostředí jsou Řecko, Belgie a Kypr. Bulharsko, Polsko, Estonsko a Slovinsko na tom nejsou o nic lépe.

Bere Komise při přijímání rozhodnutí týkajících se životního prostředí v úvahu posouzení poskytnuté vědeckými pracovníky?

Pokud ano, jaká opatření byla přijata, aby členské státy, které obtížně provádějí stanovené cíle v oblasti životního prostředí, mohly využívat pomoc odborníků a materiální pomoc?

 
  
 

(EN) Komise řádně zohledňuje odborné posouzení, pokud jde o rozhodnutí ve věcech životního prostředí. Jde vlastně o požadavek podle Smlouvy, která konkrétně stanoví, že politika životního prostředí musí brát v úvahu dostupné odborné údaje, a Komise je při přípravě politiky zavázána přijmout postup založený na důkazech a odborných údajích.

Při přípravě a provádění politiky životního prostředí EU Komise využívá výzkumu, údajů a analýz Evropské agentury pro životní prostředí, Společného výzkumného střediska a dalšího výzkumu financovaného EU. Zadává také konkrétní studie, aby shromáždila nejdůležitější, nejlepší a aktuální poznatky tak, jak je třeba, a tehdy, kdy je třeba.

Zatímco členské státy jsou plně zodpovědné za plné a řádné provádění evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí, Komise zaujímá ve své úloze přísný, ale nápomocný postoj, který zajišťuje, že členské státy splní tyto povinnosti. Na jedné straně zaujímá přísný, ale vyvážený postoj k porušení právních předpisů, zatímco na druhé straně se snaží nabídnout co největší pomoc ve snaze splnit cíle politiky EU v oblasti životního prostředí, takže lze dosáhnout zlepšení životního prostředí na úrovni celé EU.

Klíčovou zásadou EU je solidarita. Jedním ze způsobů, jak se solidarita projevuje, je rozpočet EU. Členské státy mají k dispozici finanční podporu z ekologického nástroje LIFE-plus. Možná je i podpora ze strukturálních fondů. Fond soudržnosti přispívá například ročně částkou 6,5 miliard EUR na environmentální infrastrukturu se zaměřením na odpadní vodu, dodávky vody a odpady, a to zejména v nových členských státech.

Další významné prostředky spojené se životním prostředím jsou k dispozici z oblasti rozvoje venkova, která je řízena společnou zemědělskou politikou. Z výzkumu financovaného z EU se navíc podporuje odborné budování kapacit v oblasti životního prostředí.

Komise rovněž podporuje úsilí členských států o dosažení cílů v oblasti životního prostředí řadou jiných způsobů, mimo jiné vydáváním pokynů, jejichž cílem je poskytovat informace, které jsou užitečné těm, kdo uplatňují politiku životního prostředí. V konkrétních oblastech politiky, kde by to mělo být užitečné, jsou tyto pokyny širší než informace poskytované v rámci právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a při jejich přípravě je zohledňováno lepší uplatňování. Jednotlivým členským státům poskytuje konkrétní poradenství Evropská komise, a to například prostřednictvím pravidelných setkání k balíčkům předpisů, kde lze na dvoustranném setkání projednat řadu problémů týkajících se provádění politiky životního prostředí. Komise kromě toho poskytuje na vyžádání individuální odborné poradenství představitelům v členských státech na různých úrovních. A konečně Evropská agentura pro životní prostředí nabízí širokou podporu a její úloha zahrnuje podporu členským státům a dalším subjektům napříč širokou škálou politických záležitosti.

 

Otázka č. 33, kterou pokládá János Áder (H-000146/11)
 Předmět: Usnesení Evropského parlamentu o zákazu těžby nerostných surovin pomocí kyanidu ze dne 5. května 2010
 

Vzhledem k tomu, že Evropa potřebuje velké množství vzácných nerostných surovin, je iniciativa zaměřená na účinné využívání zdrojů mimořádně důležitá. V tomto ohledu má značný význam sběr elektronického odpadu, protože zatímco k získání dvou gramů zlata je nutné promýt kyanidem několik tun nekvalitní rudy, lze z jedné tuny mobilních telefonů získat 300 gramů zlata!

Navrhuji proto, aby EU zakázala používání této mimořádně nebezpečné a zastaralé technologie a aby se zaměřila na recyklaci elektronického odpadu, která nám pomůže získat nové účinnější zdroje surovin.

S ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. května 2010, které se vztahuje na zákaz těžby nerostných surovin pomocí kyanidu v Evropské unii, bych se chtěl dotázat, zda Komise vidí možnost účinnější a uvědomělejší podpory recyklace elektronického odpadu. Kdy má Komise v úmyslu předložit návrh právního předpisu, který by zakazoval technologie těžby nerostných surovin pomocí kyanidu?

 
  
 

(EN) Očekává se, že poptávka po všech druzích surovin, včetně drahých kovů, v následujících letech dramaticky vzroste. Abychom čelili této problematické situaci, je pro hospodářství EU a pro ekologickou bezpečnost důležité vybudovat surovinově úspornou společnost.

V této souvislosti byla nedávno schválena tři vzájemně související sdělení:

1. sdělení „Evropa účinněji využívající zdroje(1)“, které představuje strategický rámec přechodu k surovinově úspornému růstu v Evropě. Ústřední myšlenkou této strategie je samozřejmě zlepšit hospodaření s odpady, aby byly odpady využívány jako surovina;

2. zprávu o tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci(2), která popisuje hlavní úspěch a omezení evropských politik v oblasti recyklace a obsahuje jasné návrhy, jak pokročit k vybudování „recyklující společnosti“; a

3. sdělení o surovinách(3), které spočívá v integrované strategii zajišťující udržitelnou dostupnost surovin zejména pomocí surovinové úspornosti a recyklace.

Stále intenzivnější sběr a recyklace elektronického odpadu je jedním z praktických prvků těchto strategií a Komise souhlasí s váženým panem poslancem, že je třeba udělat více. Shromažďování elektronického odpadu z mnoha drobných zdrojů je velkým kolektivním úkolem, který bude nejlépe splněn, stanoví-li se jasný a ambiciózní legislativní rámec. To je důvod existence směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, neboli OEEZ(4). Stávající míra sběru odpovídá přibližně jedné třetině vyrobených elektrických a elektronických zařízení a realistické je zvýšit ji do roku 2016 na 85 %, jak navrhuje Komise(5) a jak podpořil Parlament v prvním čtení. Rada navrhuje k dosažení tak ambiciózní míry pozdější datum (2020 nebo 2022) a v následujících měsících se očekávají nová slibná jednání s cílem uzavřít tuto problematiku ve druhém čtení.

Směrnice OEEZ obsahuje také minimální cíle v oblasti recyklace, které jsou rozlišeny podle kategorií zařízení. Na základě zásady odpovědnosti výrobců odpovídají výrobci za zavedení systémů na řádné nakládání se sebranými OEEZ. Mají výhody z využívání drahých materiálů, které jsou skutečně významným zdrojem druhotných, často vzácných surovin.

V dohledné budoucnosti však recyklace nemůže bohužel úplně nahradit používání primárních surovin. Poptávka po nových produktech neustále vzrůstá, zdroje jsou k dispozici až po nějaké době a míra recyklace nedosahuje 100 %. Míra sběru a recyklace se musí co nejvíce zvýšit. Přestože primární těžba je stále potřebná, je nadále zapotřebí pravidel, jež zajistí, aby těžební průmysl pracoval způsobem nezatěžujícím životní prostředí.

K tomuto účelu existuje komplexní soubor pravidel, včetně směrnic o posuzování dopadu na životní prostředí, o strategickém posuzování životního prostředí a o průmyslových emisích. Na těžbu pomocí kyanidu se vztahuje konkrétně směrnice o odpadech z těžebního průmyslu. Komise musí jako svou prioritu zabezpečit plné uplatňování této směrnice. Ta obsahuje několik požadavků na zajištění bezpečnosti zařízení na zpracování odpadů z těžebního průmyslu a na omezení jejich dopadu na životní prostředí. Ve směrnici jsou stanoveny přísné limitní hodnoty koncentrace kyanidu – podle Komise jsou nejpřísnější na světě.

Zařízení na zpracování odpadu musí využívat nejlepší dostupnou technologii, jak je stanoveno ve veřejně dostupném referenčním dokumentu. Komise nyní pracuje na přípravě pokynů pro inspekci pro členské státy, jež mají zajistit plné vymáhání této směrnice.

Závěrem, Komise trvá na tom, že je důležité přejít k surovinově úsporné společnosti. Příklad, který uvedl vážený pan poslanec o recyklaci vyřazených mobilních telefonů, je zvláště významný. Rozsáhlejší recyklace přináší několik výhod, od omezení dopadu na životní prostředí po zajištění udržitelného a stabilního přístupu k surovinám, budování pracovních míst a inovace v Unii.

 
 

(1) KOM(2011)0021 v konečném znění.
(2) SEC(2011)0070 v konečném znění.
(3) KOM(2011)0025 v konečném znění.
(4) 2002/96/ES ze dne 27.1.2003:
(5) Přepracovaný návrh KOM(2008)0810.
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2003:037:0024:0038:en:PDF

 

Otázka č. 34, kterou pokládá Sarah Ludford(H-000153/11)
 Předmět: Prosazování norem EU týkajících se kvality ovzduší v oblasti Velkého Londýna
 

V březnu poskytla Komise Spojenému království dodatečnou lhůtu do června 2011, aby v oblasti Velkého Londýna splnilo normy EU týkajících se kvality ovzduší, pokud jde o polétavý prach (PM10). Učinila tak pod podmínkou, že Spojené království urychleně vytvoří akční plán pro omezení tohoto typu znečištění.

Může Komise objasnit, jaké opatření bude považovat za uspokojivé a jak dlouhodobé hledisko bude uplatňovat? Usiluje pouze o „nouzové“ opatření, které by mohlo spočívat v jednorázových kontrolách nebo omezeních za účelem splnění norem EU do června 2011 (nejvýše 35 případů překročení hodnoty denního limitu PM10 ročně), nebo vyžaduje dlouhodobější změny, jež by Londýn nasměrovaly k zásadnímu snížení emisí, které by podstatně zlepšilo veřejné zdraví?

 
  
 

(EN) Dne 11. března 2011 Komise přijala rozhodnutí(1) o žádosti Spojeného království o vyjmutí z povinnosti uplatňovat limitní hodnoty PM10 v Londýně a na Gibraltaru. Pokud jde o Londýn, bylo to již podruhé, co Spojené království žádalo o výjimku poté, co první žádost Komise zamítla v prosinci 2009.

Na základě tohoto rozhodnutí musí úřady Spojeného království upravit mapu kvality ovzduší pro Londýn do 11. června 2011. To je datum, kdy končí výjimka a kdy bude nutno plnit limitní hodnotu PM10.

Jak je uvedeno v rozhodnutí Komise, Spojené království vypracovalo plán kvality ovzduší, v němž je uvedeno, jak chce do 11. března 2011 dosáhnout shody. Ovšem s ohledem na velmi úzké rozpětí, s nímž je shoda plánována, a na riziko pozdějšího překračování limitu, Komise požádala úřady Spojeného království, aby přijaly další opatření účinná v oblasti kontroly, nebo aby v případě potřeby zrušily činnosti, které přispívají k riziku překročení limitní hodnoty. Tak má být zajištěno, že veškeré nástroje na řešení překračování limitů budou okamžitě k dispozici, bude-li to potřeba, bez ohledu na to, zda k takovému překročení dojde.

Pravomoc rozhodovat o těchto opatřeních mají jedině členské státy. Na základě zásady subsidiarity se uznává, že členský stát a jeho místní orgány mohou nejlépe stanovit nejúčinnější a nejvhodnější opatření na řešení vysokých koncentrací v jejich vlastních oblastech, pokud jde o kvalitu ovzduší.

Vzhledem k tomu, že v již existujícím plánu kvality ovzduší jsou již stanovena dlouhodobá opatření, mají krátkodobá opatření řešit riziko překračování limitů například při konkrétním znečištění. Tato opatření proto nemají řešit problém se soustavným dlouhodobým překračováním, ale mají být jen doplňková místo krizových kroků.

Opatření, která by mohla spadat do této kategorie, by se mohla týkat automobilového provozu, stavebních prací, vyžívání průmyslových rostlin nebo produktů a vytápění domácností. Mohla by spočívat v kontrole a v případě potřeby by mohla pozastavit činnosti přispívající k riziku překračování limitních hodnot. Lze uvažovat i o specifických opatřeních zaměřených na ochranu citlivých skupin obyvatelstva, včetně dětí.

 
 

(1) Rozhodnutí Komise C(2011)1592 v konečném znění.

 

Otázka č. 35, kterou pokládá Bogusław Liberadzki(H-000115/11)
 Předmět: Expanze čínských podniků
 

V současné době lze na trhu silničních a mostných staveb a v železničním průmyslu v Polsku pozorovat expanzi čínských podniků. Tyto podniky jsou upřednostňovány na základě jimi nabízených nízkých cen na provedení zakázky. Podniky z EU však mají vážné výhrady týkající se proveditelnosti v praxi a také dumpingu. Některé vlády tuto expanzi podporují nebo k ní dokonce vybízejí. V Polsku již například došlo při stavbě dálničního úseku A-2 mezi Lodží a Varšavou, kterou realizují čínští smluvní partneři, ke značným zpožděním. Podniky opravující železniční vagony bankrotují a vláda pozývá čínské podniky, aby je zastoupily. Odborové svazy i manažerské kruhy proti tomu protestují. Může Komise tyto případy prošetřit a zaujmout jasné stanovisko v otázce dodržování zásad spravedlivé hospodářské soutěže?

 
  
 

(EN) Komise chápe obavy váženého pana poslance. Podobné obavy vyjádřili i jiní poslanci Evropského parlamentu, členské státy a evropský průmysl.

V tuto chvíli nemá EU žádné mezinárodní závazky vůči Číně v oblasti veřejných zakázek. V důsledku toho nemají čínští dodavatelé a/nebo čínské zboží zajištěný přístup na trhy EU s veřejnými zakázkami, na rozdíl od partnerů v rámci dohody o generálním partnerství (GPA) nebo dohody o volném obchodu (FTA) pro odvětví, jichž se tyto dohody týkají. Vzhledem k tomu, že Čína v současné době jedná o přístupu ke GPA, může se v následujících letech tato situace změnit. V souvislosti s přístupovým procesem EU vyžaduje, aby se Čína zavázala ke stanovení ambiciózních cílů pro přístup k trhu.

V roce 2011 Komise předloží legislativní návrh, který objasňuje podmínky přístupu k trhům EU s veřejnými zakázkami pro nabídky ze třetích zemí, který se týká závazných zakázek a zakázek nezávazných. Cílem tohoto návrhu bude obnovit volnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a zajistit větší vliv mezinárodních jednáních EU. Tento návrh oznámila Komise ve svém sdělení „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“(1) a „Obchod, růst a celosvětové záležitosti“(2). Vyjasní se tak postavení třetích zemí (a jejich dodavatelů), které nepodepsaly žádné mezinárodní závazky vůči EU v této oblasti a měly by se opírat o zásadu reciprocity. Komise provádí v současné době posouzení dopadu, aby mohla vypracovat analýzu nákladů a přínosů možných řešení.

Stávající předpisy EU pro veřejné zakázky již obsahují ustanovení o abnormálně nízkých nabídkách. Tato ustanovení opravňují zadavatelské subjekty, aby po ověření základních prvků nabídky odmítly nabídku v případě, že mají dojem, že neexistují dostatečné záruky, že uchazeč splní smlouvu podle nabízených podmínek. Zadavatelské subjekty by měly navíc vyžadovat, aby uchazeči provedli práce v souladu s podmínkami uzavřené smlouvy, a za podmínek stanovených v právu dotyčného členského státu mohou požádat příslušný soud, aby za tímto účelem vydal příkaz.

 
 

(1) KOM(2010)0608 v konečném znění/2.
(2) KOM(2010)0612 v konečném znění.

 

Otázka č. 36, kterou pokládá Pat the Cope Gallagher (H-000119/11)
 Předmět: Náklady na registraci patentů v EU
 

Náklady na registraci patentů jsou pro evropské podniky v porovnání s jinými zeměmi, jako např. Spojenými státy americkými, podstatně vyšší. To platí zejména pro podniky působící v oblasti výzkumu, inovací a vědy, včetně malých až středních podniků.

Může Komise objasnit, jaké kroky podniká, aby zjednodušila náklady na registraci patentů v EU?

 
  
 

(EN) Komise si je vědoma, že evropské podniky, zejména malé a střední podniky, musí nést nepřiměřeně vysoké náklady, mají-li zájem o patentovou ochranu v Evropě. Většina těchto nákladů připadá na požadavky na překlad patentů, které zavedly členské státy. Je jasné, že tyto náklady mají negativní dopad na globální konkurenceschopnost inovativního podnikání v Evropě.

V roce 2000 Komise předložila návrh s cílem vytvořit patent EU. Patent EU by umožnil malým a středním podnikům získat patentovou ochranu v celé EU prostřednictvím jediné přihlášky. Požadavky na překlad by také byly omezeny.

Členské státy ovšem nebyly schopny dosáhnout jednomyslné shody, která by byla potřebná pro vytvoření patentu EU. Tento nezdar byl potvrzen na zasedání Rady pro konkurenceschopnost dne 10. prosince 2010 a následně se 25 členských států rozhodlo zařadit do posílené spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany.

Dne 10. března 2011 po souhlasu Evropského parlamentu Rada pro konkurenceschopnost povolila zahájení posílené spolupráce mezi 25 členskými státy. V této fázi se Španělsko a Itálie rozhodly k neúčasti. Mají možnost se v budoucnu připojit.

Komise brzy předloží své návrhy na provádění nařízení se zjednodušeným zápisem a požadavky na překlad. Včasné přijetí těchto nařízení ze strany Rady a Evropského parlamentu by zajistilo evropským malým a středním podnikům, že by mohly získat patentovou ochranu na území 25 členských států za méně než 10 % částky, kterou musí dnes platit za patentovou ochranu v celé EU. Kromě toho by i nadále měly možnost žádat o patentovou ochranu ve Španělsku a v Itálii. Pokud by tak učinily, i tak by celkově neplatily více než 20 % částky, kterou musí dnes platit za patentovou ochranu ve všech 27 zemích.

 

Otázka č. 37, kterou pokládá Csaba Sándor Tabajdi (H-000130/11)
 Předmět: Průmyslové využití a recyklace červeného bahna v Evropě
 

Katastrofa způsobená červeným bahnem v Maďarsku zvýšila podle různých evropských a mezinárodních odborníků povědomí o fungování technologií průmyslového využití a recyklace červeného bahna. Podle vědeckých výpočtů lze z červeného bahna získat značné množství železa, titanu a jiných vzácných kovů, materiál lze však využít i ve stavebnictví, konkrétně při výrobě cementu. Toto využití se testuje v Japonsku a v Indii. Na základě vlastních výpočtů je na území EU skladováno v různých formách přibližně 220 milionů tun červeného bahna.

Zmiňovaná řešení jsou dosažitelná. Nicméně pro jejich zdokonalení je nutný další výzkum a pro jejich aplikaci jsou zapotřebí značné investice. Domnívá se Komise, že financování výzkumu takových technologií je v zájmu evropských občanů? Jaké evropské finanční zdroje lze případně použít pro tento účel?

 
  
 

(EN) Ve sdělení o surovinách, které bylo schváleno dne 2. února 2011, Komise uvedla, že získávání užitečných materiálů z odpadu – včetně těžebního odpadu – je jedním z hlavních zdrojů kovů a nerostů pro evropský průmysl. Bylo také uznáno, že využívání sekundárních surovin přispívá k surovinové úspornosti, ke snižování emisí skleníkových plynů, k ochraně životního prostředí a k omezení externí závislosti na surovinách.

Potenciál mnoha těchto zdrojů však není plně využíván a dále je třeba řešit překážky, které brání recyklaci.

Na pomoc řešení této situace Komise v roce 2011 posoudí, zda zahájit inovační partnerství v oblasti surovin v rámci strategie Evropa 2020 inovace v Unii. Takové partnerství by mohlo podnítit inovace v recyklaci a v dalších částech hodnotového řetězce surovin. V rámci tohoto navrhovaného partnerství by mohly být jako takové posuzovány inovativní způsoby získávání zdrojů z těžebního odpadu, včetně červeného bahna.

V rámci sedmého rámcového programu bude v červnu 2011 zveřejněna příští výzva k předkládání návrhů s tématem z oblasti průmyslových technologií zvaným „Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie“ – existují plány na financování návrhů na výzkum a vývoj nových přístupů v oblasti zpracování nerostů způsobem šetrným k životnímu prostředí.

Plánované téma týkající se zpracování nerostů přímo souvisí s otázkou zaměření výzkumu a vývoje na:

nové technologie zpracování nekvalitních surovin a hlušiny se zvýšeným odstraňováním nečistot a se získáváním využitelných nerostů, včetně základních a drahých kovů, ale i surovin rozhodujících pro EU, například vzácných půdních prvků;

uzavřený systém zpracování netoxických činidel s nulovým dopadem na stávající okolí a v případě potřeby mobilní provozy na zpracování nerostů;

vyspělé hospodaření s odpady, vodou a energií a

lepší kontrola postupů a automatizace prostřednictvím inteligentních systémů IT s cílem intenzifikace postupů a omezení expozice osob.

Recyklaci červeného bahna se věnuje rovněž toto výzkumné téma. Očekává se, že za několik výzkumných projektů se utratí 15-20 milionů EUR.

Finančním nástrojem EU na podporu projektů v oblasti ochrany životního prostředí a přírody po celé EU je navíc LIFE. V roce 2003 byl z nástroje LIFE financován řecký projekt „Rekultivace vytěžených bauxitových povrchových dolů s použitím hlinitého červeného bahna jako plnidla“. Tento projekt (LIFE03 ENV/GR/000213) úspěšně rozvinul návrh na plnění vytěžených otevřených důlních jam červeným bahnem. Testy ukázaly úspěch a možné ekologické výhody tohoto inovativního systému suché likvidace červeného bahna jako způsobu rekultivace nepoužívaných důlních jam a omezení znečištění moře.

Program LIFE se skládá ze tří součástí (LIFE+ příroda & biologická rozmanitost; LIFE+ environmentální politika & správa a LIFE+ informace & komunikace). Projekt opětovného průmyslového využití a recyklace červeného bahna v Evropě by mohl být financován z části LIFE+ environmentální politika & správa.

Výzva k předkládání návrhů LIFE + 2011 byla zveřejněna 26. února 2011 a lhůta pro zaslání návrhů uchazečů je stanovena na 8. července 2011.

Konečně, recyklace je jednou z priorit ekologicko-inovační části rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace. Projekty tržní replikace podporují inovativní řešení, jichž se týká replikace ekoinovačních technik, produktů, služeb nebo postupů. Tento nástroj je zaměřen na malé a střední podniky a jeho cílem je vyplnit mezeru mezi výzkumem a zaváděním na trh a širší pronikání ekologických inovací na trh.

 

Otázka č. 38, kterou pokládá Kinga Göncz(H-000131/11)
 Předmět: Podpora dětí s poruchami učení
 

Podle statistických zpráv trpí značný počet dětí poruchami učení (např. dyslexií, dyskalkulií nebo dysgrafií) a má problémy s chováním a se začleněním do kolektivu. Pokud se jim nedostane zvláštní podpory, jsou tyto děti již na konci základního vzdělávacího cyklu značně znevýhodněny, což ztěžuje jejich přechod do sekundárního a terciárního vzdělávání. Z dlouhodobého hlediska poruchy učení omezují pracovní příležitosti, a mají proto za následek chudobu a sociální vyloučení a také snížení konkurenceschopnosti Evropy.

Co má Komise v úmyslu udělat proto, aby zajistila, že se dětem s poruchami učení dostane veškeré nezbytné podpory na všech stupních vzdělávání po celou dobu jejich školní docházky?

 
  
 

(EN) Pokud jde o poruchy učení, Komise podporuje prostřednictvím otevřené metody koordinace provádění závěrů Rady o evropské spolupráci ve školství z roku 2008. Tyto závěry vyzývají členské státy, aby zvýšily úroveň gramotnosti a znalosti počtů, včas identifikovaly poruchy učení a zajistily včasnou a odpovídající podporu při učení pro každého studenta.

Komise navíc spolupracuje s Evropskou agenturou pro rozvoj vzdělávání osob se zvláštními potřebami, která umožňuje členským státům vyměňovat si různorodé postupy při podpoře lidí s různými poruchami učení a poučit se z nich, a přispívá k její práci. Prostřednictvím každoročních zpráv o pokroku Komise pečlivě sleduje vývoj v oblasti vzdělávání osob se zvláštními potřebami.

Prostřednictvím programu pro celoživotní učení Komise rovněž poskytuje finanční podporu na prosazování výchovy a začlenění těchto dětí a dospělých se zvláštními potřebami. Jednou z priorit programu Comenius je například zjištění a rozšíření účinných přístupů v této oblasti a pomoc při školení učitelů a vedoucích s cílem podporovat plné začlenění.

Evropská unie je dále od 22. ledna 2011 členem Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Všechny členské státy úmluvu podepsaly a většina z nich ji i ratifikovala. Článek 24 úmluvy zavazuje stát jako smluvní stranu k naplňování práv osob se zdravotním postižením na vzdělání.

Na podporu provádění úmluvy Komise přijala v roce 2010 evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010-2020(1). Strategie uvádí vzdělávání jako jednu z osmi oblastí, kde je třeba podniknout kroky, s cílem podpořit inkluzívní vzdělávání a celoživotní učení žáků a studentů se zdravotním postižením. Doprovodný pracovní dokument Komise(2) obsahuje počáteční seznam kroků nutných k dosažení cíle.

 
 

(1) KOM(2010)0636.
(2) SEC(2010)01324.

 

Otázka č. 39, kterou pokládá Lambert van Nistelrooij(H-000132/11)
 Předmět: Inovační partnerství v oblasti aktivního a zdravého stárnutí
 

Evropa se musí připravit na rychlé stárnutí obyvatelstva. Inovace jsou přitom důležitým nástrojem, který máme k dispozici a který nám může pomoci. K tomu, abychom nalezli odpověď na demografickou změnu a mohli využít přínosů stárnutí, je nutná úzká spolupráce mezi různými politikami, mj. pro oblast digitální, veřejné zdraví, výzkum a průmysl. Je proto chvályhodné, že Komise na konci roku 2010 zahájila partnerství v oblasti aktivního a zdravého stárnutí.

Mohla by Komise uvést, jaké další kroky jsou přijímány poté, co proběhla konzultace a byl vytvořen řídící výbor?

Jakou úlohu by toto inovační partnerství mělo podle Komise sehrát v rámci Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity?

Kdy hodlá Komise zahájit druhé inovační partnerství a jak při tom využije první zkušenosti a výsledky současného inovačního partnerství?

 
  
 

(EN) Nedávné závěry Rady týkající se přípravných prací na pilotní evropské inovační partnerství (EIP) v oblasti aktivního a zdravého stárnutí tak, jak je Rada (pro konkurenceschopnost) přijala na svém zasedání ve dnech 9.-10. března 2011, představují zahájení pilotního fungování EIP, kdy byl vytvořen řídící výbor a kdy se předpokládá účast zástupců představitelů členských států (tj. Belgie, Španělska, Maďarska a Polska) na činnosti partnerství.

Nyní tak máme všechny nezbytné prvky, abychom mohli začít s přípravnými pracemi na pilotní činnost, především včetně přípravy doporučení pro strategický prováděcí plán do konce léta 2011, na jehož základě budou přes vhodné institucionální kanály prosazovány iniciativy pro provádění pilotního EIP. Komise poté, a v zásadě před koncem roku 2011, předloží svá stanoviska a návrhy formou sdělení Radě a Parlamentu, aby získala jejich politickou podporu.

Komise se vynasnaží vybudovat součinnost mezi EIP v oblasti aktivního a zdravého stárnutí a evropským rokem pro aktivní stárnutí 2012. Evropský rok 2012 by měl zajistit větší viditelnost EIP. Na druhé straně by EIP, které bude probíhat až do roku 2020, mohlo být dobrým nástrojem na provádění některých závazků, které na sebe vezmou některé zúčastněné strany v průběhu evropského roku aktivního stárnutí 2012, a mohlo by reagovat na požadavek Rady na společné zásady pro aktivní stárnutí (závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele o aktivním stárnutí přijaté dne 7. června 2010).

Na základě závěrů Rady z 26. listopadu 2010 a s ohledem na zkušenost s přípravou stávajícího pilotního EIP, stanovisek zúčastněných stran a hodnocení pilotního EIP později v tomto roce Komise předpokládá, že do konce roku 2011 zahájí druhou vlnu inovačních partnerství.

 

Otázka č. 40, kterou pokládá Ivari Padar(H-000138/11)
 Předmět: Platební služby společnosti Apple a vlastníci sdělovacích prostředků
 

Společnost Apple oznámila, že na svém internetovém obchodě AppStore zavedla novou službu předplatného, která od vlastníků novin vyžaduje, aby předplatné nabízeli přinejmenším za nejlepší cenu dostupnou u jiných novin a aby společnosti Apple odevzdávali třicet procent veškeré tržby. Vydavatelé v současné době rozvíjejí jak v tisku, tak v digitálním prostředí nové obchodní modely, a čelí tak výrazným investičním nákladům. Pocházím z maličkého členského státu – z Estonska – s poměrně malým objemem distribuce novin. Náklady na přechod na digitální systém jsou ovšem stejně vysoké pro celé odvětví. Skutečnost, že vlastníci novin budou muset společnosti Apple odevzdávat tak významnou část svých tržeb z předplatného, by mohla vést ke zvýšení cen pro zákazníky. EU by měla zajistit, aby vydavatelé měli k dispozici správný legislativní rámec, v němž budou moci nabízet své mediální služby. Jeho součástí by měly být i nulové či snížené sazby DPH jak pro tištěné noviny, tak pro noviny na internetu. Vydavatelé navíc musí mít možnost svobodně si zvolit platební systémy a zachovat si přímý kontakt se svými předplatiteli. Jaké kroky v této záležitosti Komise podnikne?

 
  
 

(EN) Komise aktivně sleduje vývoj elektronických publikací na tabletech. Hodnocení Komise je následující. Tyto produkty jsou v počátečním stádiu. Mnoho detailů týkajících se způsobu fungování trhu (trhů) je v současné době v intenzivním jednání mezi účastníky trhu. Je jasně v zájmu veřejných orgánů, aby to celé směřovalo k souboru obchodních praktik, které se stanou udržitelným základem inovativního zboží a služeb.

Chování společnosti Apple by mohlo porušovat předpisy EU v případě, kdyby společnost Apple chtěla zavádět protisoutěžní dohody, které by vylučovaly soutěž, nebo by zneužívala dominantní postavení na příslušném trhu (příslušných trzích). Jelikož ale existuje několik platforem a velký počet zařízení, které mají podobné funkce, není zřejmé, že by jedna společnost, včetně společnosti Apple, získala v této fázi dominantní postavení.

Kromě nenarušené hospodářské soutěže má Komise zájem na inovativních produktech, které by plně využívaly svobod na jednotném trhu tak, aby spotřebitelé mohli konzumovat digitální obsah, včetně tisku, a to kdekoli a kdykoli.

Komise již brzy oznámí ustavení jedné nebo více skupin na vysoké úrovni, které budou mimo jiné posuzovat budoucnost zpravodajských médií. Je jisté, že v rámci této skupiny bude projednáván vývoj tabletů, a Komise jej bude dále pečlivě sledovat.

Vyrovnání sazeb DPH pro elektronický a papírový tisk se již projednává. Vážený pan poslanec jistě ví, že Komise zahájila širší politickou debatu o důkladné revizi systému DPH ve své zelené knize zveřejněné v prosinci 2010. Následné konzultace jsou otevřené až do května 2011. Odpovědi na otázky, které pokládá zelená kniha, budou bezpochyby důkazem, který pomůže zorientovat budoucí politické reakce, zejména to, zda stávající struktura sazeb DPH brání účinnému působení na jednotném trhu tím, že poškozuje hospodářskou soutěž, zda představuje asymetrické zacházení se srovnatelnými produkty, zejména s tiskovými službami online ve srovnání s jinými tiskovými produkty a službami s podobným obsahem, nebo zda způsobuje vysoké náklady na plnění požadavků na projekty.

 

Otázka č. 41, kterou pokládá Sandrine Bélier(H-000139/11)
 Předmět: Strategie EU pro biologickou rozmanitost
 

Může Komise na základě přijetí nového mezinárodního cíle v oblasti ochrany biologické rozmanitosti, k čemuž má dojít do roku 2020, potvrdit, že revidovaná společná zemědělská politika bude zahrnovat soudržný systém environmentálních pobídek zahrnující:

závaznou ekologickou složku na úrovni zemědělských podniků v prvním pilíři, která by spočívala v souboru osvědčených zemědělských postupů, např. rotace kultur či ekologické infrastruktury;

ustanovení v prvním pilíři, která by se specificky zaměřovala na rolníky hospodařící v oblastech Natura 2000 a která by se zabývala udržováním biologických podniků a pastvin a luk spravovaných intenzivním způsobem;

cílený a dostatečně financovaný druhý pilíř, který by měl zahrnovat účinné, dobrovolné a víceleté plány na podporu rolníků, kteří jdou při svém hospodaření nad rámec základních osvědčených postupů a napomáhají dosahování cílů EU v oblasti změny klimatu, biologické rozmanitosti a vodohospodářství?

 
  
 

(FR) Zelená společná zemědělská politika (SZP) je klíčovým cílem probíhající reformy a má lépe řešit ekologické problémy. Budoucí SZP by měla přinést důležitý příspěvek k řízení přírodních zdrojů, zejména pokud jde o podporu mezinárodních závazků EU. Cíle, kterých by mělo být dosaženo v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti, jsou skutečně nedílnou součástí strategie Evropa 2020, v níž SZP hraje plnou úlohu.

Proto tedy v souladu s širokými liniemi projektu reformy SZP, které vytýčilo sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2010(1), musí budoucí SZP zároveň splnit požadavky na bezpečnost potravin, řízení přírodních zdrojů a vitality venkovských oblastí. Pokud jde o zachování biologické rozmanitosti a o boj proti změně klimatu, jak první, tak druhý pilíř SZP musí napomoci k jejich splnění. Komise navrhuje zejména, aby zelená složka v rámci prvního pilíře obsahovala povinnost zemědělců provádět takové kroky, jako například neustálou údržbu luk, střídání plodin, půdní pokryv a ekologické vynětí půdy z produkce, a kroky, které stanoví oblasti Natura 2000.

Komise v současné době prověřuje různé možnosti provádění výše uvedených opatření. Má-li být zelená SZP účinná, je důležité dosáhnout řádné rovnováhy, pokud jde o náklady/přínosy dotyčných opatření, a zajistit, aby řídicí a kontrolní systém přímých plateb nebyl těžkopádný. Přímé zelené platby by zároveň měly jít ruku v ruce s redefinicí podmíněnosti a s příslušnými opatřeními na rozvoj venkova. Provádí se posouzení dopadu s cílem předložit do konce tohoto roku legislativní návrhy.

 
 

(1) KOM(2010)0672 v konečném znění.

 

Otázka č. 42 by Mairead McGuinness(H-000140/11)
 Předmět: Zemědělství a mezinárodní obchod EU
 

Má Komise v úmyslu zohlednit názory, jež Parlament vyjádřil ve své zprávě o zemědělství a mezinárodním obchodu, která byla převážnou většinou hlasů přijata na březnovém plenárním zasedání (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA-2011-0083&language=CS" )?

Může Komise reagovat na připomínky zástupce generálního ředitele GŘ pro obchod, který uvedl, že přijetí této zprávy „nesnižuje odhodlání Komise dosáhnout dohody (se zeměmi Mercosur)“?

 
  
 

(EN) Komise předloží Evropskému parlamentu komplexní odpověď na usnesení o zemědělství EU a mezinárodním obchodu(1), o němž hovořila vážená paní poslankyně ve své otázce, v souladu s platnými pravidly pro sledování nelegislativních usnesení Parlamentu ze strany Komise.

I když je skutečností, že liberalizace obchodu přináší zemědělství EU problémy, je důležité zdůraznit, že obchodní dohody přináší zemědělství EU nové možnosti vyplývající z ústupků našich partnerů, a bylo by chybné vykreslovat větší obchodní možnosti jako pouhý scénář prohry pro zemědělství EU. Musíme mít na mysli větší výhody, které potenciálně přináší obchodní příležitosti pro evropské hospodářství jako celek.

Pokud jde o specifickou problematiku obchodních jednání s Mercosurem, jednání o dohodě o přidružení mezi EU a Mercosurem byla opětovně zahájena s cílem dosáhnout vyrovnané a komplexní dohody mezi oběma regiony, což by prohloubilo vztahy a oběma stranám nabídlo velké politické a hospodářské výhody. Komise je plně odhodlána tohoto cíle dosáhnout. Opětovné zahájení těchto jednání má podporu jak zúčastněných stran, tak Evropského parlamentu.

Mercosur je velká a dynamická ekonomika, jejíž míra růstu HDP byla v roce 2010 přibližně 8 %. Dohoda s Mercosurem by byla pro naše jihoamerické partnery první komplexní obchodní dohodou. Poskytla by vývozcům z EU náskok před konkurenty ze zbytku světa tím, že by zajistila privilegovaný přístup na trh se 260 miliony lidí se středními příjmy v jediném světovém regionu, kde roste kupní síla nejrychleji.

Obecně řečeno, skutečným problémem při jednání o vícestranných nebo dvoustranných obchodních dohodách, které mají vliv na zemědělství EU, je nalézt správnou rovnováhu mezi našimi ofenzívními a defenzívními zájmy v zemědělství a mezi zemědělstvím a dalšími oblastmi, o nichž vedeme obchodní jednání. Komise si to velmi dobře uvědomuje a v úzké spolupráci s Parlamentem a Radou bude tento cíl nadále sledovat s ohledem na probíhající rozhovory, k nimž je EU plně odhodlána, ať na vícestranné, nebo na dvoustranné úrovni.

 
 

(1) P7_TA(2011)0083.

 

Otázka č. 43, kterou pokládá Laima Liucija Andrikienė(H-000144/11)
 Předmět: Nadcházející parlamentní a prezidentské volby v Egyptě
 

V letošním roce se budou v Egyptě konat prezidentské a parlamentní volby. Jak hodlá Evropská komise podpořit volební proces v této zemi? Chystá se EU vyslat na místo dlouhodobou misi ke sledování průběhu voleb?

Jak hodlá Komise pomoci mladým lidem připravit se na volby? Chystá se Komise finančně podpořit konání seminářů zaměřených na mladé kandidující politiky?

Protože se volby budou konat relativně brzy, je zásadní, aby EU poskytla pomoc rychle a důrazně. Je velmi důležité, aby EU vyslala do Egypta odborníky a specialisty zejména ze střední a východní Evropy, kteří by mohli poskytnout know-how a zkušenosti, jak se připravit na volby, jak sepsat volební programy a pořádat volební kampaně.

 
  
 

(EN) EU vyjádřila svou připravenost k mobilizaci prostředků na podporu demokratické změny v Egyptě. To by mohlo mimo jiné zahrnovat budování kapacit a technickou pomoc s volebními přípravami, budování institucí a sledování voleb. Vývoj probíhajících reforem v Egyptě je v rukou egyptských úřadů a egyptského lidu. Komise je připravena poskytnout pomoc, jakmile o ni Egypt požádá. Komise v minulosti opakovaně vyjádřila svůj zájem sledovat egyptské volby. S pokračujícími demokratickými reformami nabývá tato věc na významu. EU bude připravena vyslat plnohodnotnou nebo omezenější misi na hodnocení voleb nebo misi volebních expertů, pokud nás k tomu vyzvou egyptské úřady.

Lidové povstání z 25. ledna 2011 začalo díky zapojení mládeže a nových politických hnutí. EU přikládá práci s těmito skupinami, jež jsou součástí občanské společnosti, velký význam. Z tohoto důvodu byly z nástroje pro stabilitu vyčleněny 2 miliony EUR na bezprostřední podporu organizací občanské společnosti a občanských hnutí. Hlavním cílem programu bude posílení jejich schopnosti podílet se na probíhající reformě, vytvářet platformy pro výměnu názorů, poskytovat odborné poradenství a školení a podporovat uvědomění veřejnosti. Program zmobilizuje odborníky z Evropy, včetně střední a východní Evropy, a z arabského regionu. Zvláštní pozornost bude věnována úloze žen.

Na místě v Káhiře byla vydána výzva k podávání nabídek do balíčku na podporu občanské společnosti o objemu 17,7 milionu EUR. Lhůta k jejich podávání je delší a projekty budou zahájeny přibližně v létě, přičemž se soustředí na práva žen, na mládež, na práva dětí, na média, svobodu vyznání, svobodu slova, na boj proti mučení atd.

 

Otázka č. 44, kterou pokládá Anne E. Jensen(H-000147/11)
 Předmět: Využívání systému "SafeSeaNet" k zajištění jednotné námořní oblasti
 

Když Komise v listopadu 2010 představila pilotní projekt „modré pásmo“ (Blue Belt), rozhodla se zaměřit na lodě zajišťující výhradně obchod v rámci EU. Tento projekt klade důraz zejména na přínos plynoucí z využívání systému „SafeSeaNet“ jako nástroje ke snížení administrativního zatížení u námořní dopravy na krátké vzdálenosti. Prospěch z využívání systému „SafeSeaNet“ v podobě snížení administrativního zatížení by však mohla mít i námořní doprava na dlouhé vzdálenosti, neboť provozovatelé této dopravy v rámci svých mezinárodních plaveb přepravují zboží také mezi přístavy EU.

Jakým způsobem Komise zajistí, aby případné úlevy plánované v rámci projektu „modré pásmo“ mohla využívat také námořní přeprava na dlouhé vzdálenosti, a jak hodlá provozovatele této dopravy plně zapojit do pilotních projektů?

Bude Komise v budoucnu usilovat o skutečně jednotnou evropskou námořní oblast, v jejímž rámci bude moci výhod spojených se systémem „SafeSeaNet“ využívat námořní doprava na krátké vzdálenosti, ale i námořní doprava na dlouhé vzdálenosti, čímž se zajistí rovné podmínky s ostatními druhy dopravy a sníží se administrativní zatížení ve všech oblastech námořní dopravy?

 
  
 

(EN) Jak je uvedeno v bílé knize o dopravní politice(1), stále je nezbytné zjednodušit platné administrativní kroky v námořní dopravě, aby bylo podpořeno plné využití vodní dopravy.

V tomto ohledu ukáže pilotní projekt „modré pásmo“, který uskutečňuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost ve spolupráci s celními orgány a s řadou dobrovolně se účastnících dopravních společností a který má být dokončen v roce 2011, celním orgánům v členských státech, jak jim mohou pomoci schopnosti monitorování, které vyvíjí tato agentura, s jejich každodenními úkoly a jak mohou být zjednodušeny obvyklé administrativní formality, aniž by se snížila míra shody s různými právními předpisy. Z více než dvou set lodí, které se účastní pilotního projektu, se jich mnoho podílí na operacích na širém moři. To znamená, že i když celkovým cílem pilotního projektu „modré pásmo“ je snadnější využívání námořní dopravy pro přepravu zboží uvnitř EU, pilotní projekt prověří i možné zjednodušení administrativy u všech druhů námořních dopravních služeb.

Komise se také bude konkrétně věnovat problematice týkající se námořní dopravy uvnitř EU při zastavení v přístavu třetí země, jak bylo ohlášeno v akčním plánu týkajícím se vytvoření evropského prostoru námořní dopravy bez překážek(2), který byl přijat v roce 2009.

 
 

(1) Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje KOM(2011)0145 v konečném znění ze dne 28. března 2011.
(2) KOM(2009)0010 v konečném znění ze dne 21. ledna 2009.

 

Otázka č. 45, kterou pokládá Nadezhda Neynsky (H-000148/11)
 Předmět: Životní prostředí a bezpečnost
 

Po problémech s reaktory japonské atomové elektrárny Fukušima 1 způsobených v důsledku ničivého zemětřesení EK rozhodla, že prověří bezpečnost všech atomových elektráren v Evropě. Komisař pro energetiku Oettinger sdělil, že projekt na stavbu bulharské atomové elektrárny Belene bude nutno přehodnotit. S ohledem na to, že v roce 1977 bylo ve městě Svištov vzdáleném 18 km od pozemku určeného ke stavbě atomové elektrárny Belene zaznamenáno zemětřesení o síle 7,2 Richterovy stupnice, během něhož podle oficiálních údajů zemřelo přibližně 120 osob, má Komise k dispozici oficiální zprávu bulharských orgánů o seismické činnosti v dané oblasti a pokud ne, bude ji vyžadovat?

 
  
 

(EN) Dne 25. března 2011 Evropská rada zdůraznila, že prioritou se musí stát revize bezpečnosti všech jaderných elektráren v Evropě. Komise a Skupina evropských regulačních orgánů pro jadernou bezpečnost bude tento proces koordinovat. Komise navíc do konce tohoto roku prověří stávající právní a regulační rámec pro bezpečnost jaderných zařízení. V této souvislosti se bude věnovat seismickým rizikům v oblasti jaderné elektrárny v Belene v Bulharsku.

 

Otázka č. 46, kterou pokládá Graham Watson(H-000149/11)
 Předmět: Cesty komisařů a komisařek do Indie
 

Kteří členové Komise navštívili od začátku funkčního období stávající Komise Indii? Jakou činnost na podporu vztahů mezi EU a Indií Komise vyvíjí?

 
  
 

(EN) Seznam návštěv evropských komisařů a komisařek v Indii od září 2009 je uveden níže.

EU podporuje obecně vztahy mezi EU a Indií prostřednictvím provádění společného akčního plánu EU-Indie. Tato iniciativa, kterou zavedly obě strany v roce 2005 a následně revidovaly v roce 2008, stanoví řadu činností na podporu strategického partnerství mezi EU a Indií na základě podpory míru a bezpečnosti, udržitelného rozvoje, výzkumu a technologie a kulturních výměn mezi lidmi.

Mezi stávající prioritní oblasti činnosti na podporu vztahů mezi EU a Indií patří bezpečnost, kde se očekávají aktivity proti terorismu, proti počítačovému terorismu a proti pirátství, obchodní a podnikatelská diplomacie, která směřuje k uzavření dohody o volném obchodu a kde je snahou reagovat na výzvu indického premiéra Singha na posledním summitu, aby se EU více podílela na hospodářské modernizaci Indie, a specifická odvětví spolupráce od energetiky, životního prostředí a změny klimatu po rozvoj dovedností, vědu a techniku a migraci.

EU se dále pokusí zlepšit svůj profil v Indii pomocí veřejných diplomatických aktivit.

NÁVŠTĚVY KOMISAŘŮ A KOMISAŘEK EU V INDI 2009–2010

DATUM

KOMISAŘ/KOMISAŘKA

2009

2.-4. září

Marianne Fischer Boel, komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova

3.-5. září

Catherine Ashton, komisařka pro obchod

16.-17. listopadu

Neelie Kroes, komisařka pro hospodářskou soutěž

5.-6. listopadu

Benita Ferrero-Waldner, komisařka pro vnější vztahy a evropskou politiku sousedství

5.-6. listopadu

Catherine Ashton, komisařka pro obchod

6. listopadu

José Manuel Barroso, předseda Evropské komise (summit EU-Indie)

2010

4. března

Karel De Gucht, komisař pro obchod

7.-9. dubna

Connie Hedegaard, komisařka pro opatření v oblasti klimatu

21.-24. června

Catherine Ashton, místopředsedkyně Evropské komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

 

Otázka č. 47 by Ivo Belet(H-000151/11)
 Předmět: Společný povinný rejstřík lobbistů
 

Několik nedávných skandálů v souvislosti s domnělými lobbistickými praktikami a jejich zneužitím v Parlamentu potvrzuje, že je třeba zpřísnit normy a pravidla.

Parlament ve svém usnesení ze dne 8. května 2008 (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P6-TA-2008-0197&language=CS" ) vyzval k větší transparentnosti a žádal, aby Rada, Komise a Parlament uzavřely interinstitucionální dohodu o vytvoření společného povinného rejstříku, který by se vztahoval na všechny orgány a obsahoval úplné finanční informace, společné mechanismy pro vyloučení a společný etický kodex chování (či alespoň vzájemné uznání samostatných rejstříků, nebude-li dosaženo dohody o vytvoření společného povinného rejstříku).

Je Komise ochotna zahájit nová jednání s Parlamentem a Radou s cílem vypracovat pravidla pro společný povinný rejstřík lobbistů pro všechny orgány?

Souhlasí Komise s tím, že prioritním kritériem při vytváření kodexu chování musí být pro všechny zúčastněné, tj. zástupce Rady, Komise a Parlamentu, naprostá transparentnost?

 
  
 

(EN) Komise si je dobře vědoma nedávných, naprosto nepřijatelných incidentů v Evropském parlamentu. Prvotní povinností Parlamentu a jeho poslanců je přijmout nezbytné kroky a opatření, kterými se zabrání podobnému chování v budoucnosti.

Komise vypracovala návrh kodexu chování komisařů, který je přísnější, než kodex předchozí, a je jedním z nejpřísnějších kodexů z těch, které jsou v současné době v platnosti. Návrh byl konzultován s Parlamentem a Komise přijme nový kodex co nejdříve, přičemž zohlední komentáře Parlamentu.

To ovšem nebrání Komisi a Parlamentu, aby společně přemýšlely, jak nalézt nejlepší možné normy pro členy všech orgánů v jejich příslušných funkcích a s příslušnými mandáty. Bude ale věcí Parlamentu, aby zahájil rozpravu o pravidlech, která zamýšlí pro poslance Parlamentu. Komise nechce budit dojem, že se snaží regulovat práci poslanců Parlamentu.

Pokud jde o rejstřík transparentnosti, pan poslanec jistě ví, že Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO) (zpráva předsedy Casiniho) v současné době zkoumá návrh dohody o společném rejstříku transparentnosti Parlamentu a Komise, který připravila pracovní skupina vedená místopředsedkyní Parlamentu Wallisovou a místopředsedou výboru Šefčovičem. Komise a Parlament vyzvaly Radu, aby se k dohodě připojila, a kontakty v tomto ohledu právě probíhají.

Zejména za stávajících okolností Komise důrazně doporučuje rychlé přijetí dohody tak, jak je, a naléhavě žádá, aby se její provádění nezdržovalo dalšími právními a politickými diskusemi o povinné nebo dobrovolné povaze registrace. Diskuse, a zejména legislativní proces, by trvaly měsíce a roky, než by rejstřík spatřil světlo světa.

Komise a Parlament musí mít na paměti, že nepotřebujeme rejstřík, aby bránil chování, které je nejspíše neetické a možná dokonce kriminální. Existující zákony má vymáhat Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), prokurátoři a soudy.

Rejstřík transparentnosti bude přispívat tím, že bude poskytovat informace občanům, státním úředníkům a nám všem o všech těch organizacích, které ovlivňují diskuse v obou našich orgánech.

Všichni ti, kdo se budou registrovat – lobbisté, expertní skupiny, nevládní organizace a další, budou poskytovat informace o svých záměrech, financích a hlavních činnostech. Budou se hlásit ke kodexu chování a v případě porušení pravidel k systému sankcí. Již dnes existuje v rejstříku Komise přibližně 3 800 organizací.

Všech, kdo nejsou v rejstříku transparentnosti, bude třeba se ptát, proč nejsou v rejstříku a zda mají co skrývat. A každý by měl být při jednání s takovými organizacemi více než opatrný.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí