Předsedající. – Prvním bodem je otázka k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou předložila Erminia Mazzoniová jménem Petičního výboru a která se týká uplatňování směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí v Rakousku (Ο-000084/2011 – Β7-0314/2011).

  Richard Howitt (S&D). - Paní předsedající, podle článku 96 mám procesní námitku týkající se domluvy s předsedou, kterého požádám, aby napsal dopis sdružení týmů formule jedna, včetně týmu Lotus v mém volebním obvodě, který ve včerejším dopise uvedl, že má z logistických důvodů námitky proti opětovnému uspořádání Velké ceny Bahrajnu.

Požádám předsedu, aby v tomto dopise těmto týmům připomněl, že existuje pěkná tradice, že se sportovci z důvodu porušování lidských práv neúčastní sportovních událostí – od Muhammada Aliho a Vietnamu po hráče kriketu, kteří odmítli jet do Jižní Afriky z důvodu apartheidu, a atlety, kteří nejeli na olympijské hry v Moskvě.

Předsedu také požádám, aby jménem Evropského parlamentu vysvětlil, že pokud se některý z týmů nezúčastní z důvodu porušování lidských práv, bude mít podporu tohoto Parlamentu, a že by krví potřísněné jméno Bahrajnu nemělo tento rok figurovat vedle evropských názvů Nürburgring, Monza, Monako a Silverstone.

  Předsedající. – Pane Howitte, zaznamenali jsme Vaši poznámku a předáme ji.

  Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Paní předsedající, jsem zpravodajem pro zprávu o přechodné úpravě pro dvoustranné dohody o investicích po Lisabonské smlouvě a po pečlivé úvaze týkající se hlasování Parlamentu a návrhu Rady bych chtěl rezignovat na funkci zpravodaje k této zprávě, neboť stanovisko Rady i Parlamentu příliš jednostranně upřednostňuje zájmy investorů a nebere v úvahu potřebu transparentnosti. Staré členské státy navíc neberou v úvahu, že nové členské státy potřebují nová ujednání, a práva investorů nejsou v žádném případě vyvážená, pokud jde o environmentální, sociální a právní požadavky. Proto mám za to, že nejsem schopen hájit stanovisko Parlamentu, a nejsem ani schopen dovést tato jednání k úspěšnému výsledku. Proto žádám, abych směl předat úkol zpravodaje předsedovi výboru.

  Předsedající. – Toto je procesní záležitost a musíte ji předložit příslušnému výboru.

  Rainer Wieland, autor. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, hovořím jménem paní Mazzoniové, předsedkyně Petičního výboru, která tu dnes s námi bohužel nemůže být. Není pochyby o tom, že jsou důležitější petice, než je tato. Tato petice se netýká třiceti tisíc lidí, jako v případě některých jiných petic předložených Parlamentu. Pokud jde o Petiční výbor, iniciátorem této otázky je lokálně sporná záležitost, příroda, rozvoj místního hospodářství a především, a k tomu se vrátím později, jednotné uplatňování práva v Evropské unii.

Než půjdu dále, chtěl bych uvést ještě jednu poznámku. Zpráva o tomto případu, tedy o tomto projektu lyžařského vleku, ukazuje, že místní média ráda vidí někoho ležet v prachu. Mohl by to být lobbista v oblasti přírody, lobbista v oblasti obchodu, místní orgány nebo národní vláda. Tento případ se k tomu nehodí. S paní Lichtenbergerovou jsme byli na místě zjistit skutečnosti a dojem, že Evropská unie může sehrát úlohu jakéhosi nejvyššího soudu, naprosto není na místě.

Do určité míry se musíme spoléhat na to, že místní orgány uplatňují právo řádným způsobem. To nás přivádí k podstatě petice. Předkladatelé petice tvrdí, že nebyla dodržena místní hranice pro provádění posouzení vlivů na živostí prostředí, která tehdy byla 20 hektarů, a že místo toho byl projekt uměle rozdělen na menší části, přičemž ve skutečnosti byla hranice 20 hektarů překročena. Od té doby byla v Rakousku zavedena hranice 10 hektarů. Situace se tedy v každém případě poněkud změnila.

Když jsme dělali průzkum na místě, došli jsme k závěru, že ustanovení týkající se posouzení dopadu na životní prostředí tak, jak je lze uplatnit v Rakousku, byla tehdy alespoň v zásadě splněna. Lze se dohadovat o čtveřečním metru navíc nebo o jiném měření, ale podle našeho názoru se spor netýká rozsáhlých oblastí. Nemyslíme si ani, že by úvaha o jednotlivých aspektech vývoje vedla ke zřetelně odlišnému závěru. To se týká například případu nádrže vybudované proto, aby dodávala vodu na umělý sníh, případu parkovacích kapacit sloužících projektu a dalších aspektů.

Dospěli jsme však k názoru, že se potřebujeme podrobněji podívat na to, co stojí za tímto případem. Zeptali jsme se, zda byl způsob, jímž národní vláda uplatnila právní předpis o posouzení dopadu na životní prostředí, správný a zda byl v souladu s duchem našich evropských nařízení. Hned jsme pak viděli, že ustanovení mohla být do určité míry uplatněna odlišným způsobem, a to nejen v Rakousku, ale i v jiných členských státech, včetně mé vlastní země.

Vyvstává otázka, zda bychom měli vždy dovolovat, aby projekty byly místně děleny na části. Vyvstává otázka, zda bychom měli dovolovat, aby projekty byly děleny na jednotlivé časové fáze, jestliže zpětně lze říci, že všechny byly součástí celkového plánu a od počátku měly být posuzovány jako celek. Dochází také k případům, kdy jsou projekty na místě podrozdělovány z hlediska své právní úpravy, čímž vyvstává otázka, nakolik to naše evropské právní předpisy dovolují provádět, záměrně nebo i jinak, a zda je potřeba v tomto ohledu zpřísnit pravidla.

Pro nás vynikl u těchto zařízení jeden konkrétní bod. Máme skutečně povolit, aby byly nové lyžařské svahy – nové lyžařské areály o výměře 1, 2, 3 nebo 10 hektarů, které se napojují na již existující lyžařské areály nebo v nichž bude velký provoz díky rozšiřování stávajících lyžařských zařízení – ve výpočtech naprosto přehlíženy? Já osobně si myslím, že na základě evropských předpisů by všechny oblasti, které mají být využívány, měly být zahrnuty do celkového projektu, takže naše konkrétní otázka pro Komisi zní, zda se Komise domnívá, že musíme zpřísnit evropská nařízení v této oblasti.

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, pan Potočnik a já jsme rádi, že máme Parlament, který svou činnost zaměřil na sledování předpisů v oblasti životního prostředí, jako je tomu v tomto případě. Směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí je pro ekologický rozvoj Evropské unie velmi cenná. Pro nás je důležitým nástrojem k dosažení udržitelného rozvoje.

Směrnice uvádí, že projekty, které mají zásadní vliv na životní prostředí, musí projít posouzením, v němž se hodnotí jejich přímé, ale i nepřímé dopady na životní prostředí. Jsou to ty druhy projektů, u nichž členské státy musí za použití prahových hodnot rozhodnout, zda výsledky tohoto posouzení znamenají, že je třeba provést posouzení vlivů na životní prostředí. Okolnosti ve vašem lyžařském areálu patří k té třídě projektů, u nichž členské státy musí již dlouho rozhodovat, zda je posouzení vlivů na životní prostředí nezbytné.

Rakouský právní předpis nebyl v minulosti příliš uspokojivý. Týkal se desetihektarových nebo dvacetihektarových a větších oblastí. Poté, co jsme obdrželi petici, se Komise dotázala rakouské vlády, jak zajistila řádné uplatňování směrnice v tomto projektu. Rakousko odpovědělo, že nemuselo provádět posuzování vlivů na životní prostředí, neboť nebylo dosaženo hranice dvaceti hektarů. Měli jsme oficiální pochybnosti. Poukázali jsme na to, že při stanovení rozlohy oblasti, tedy i při rozhodování o nezbytnosti posuzování vlivů na životní prostředí, by mělo být uplatňováno celkové hledisko, nikoli pohled na území v užším smyslu.

Rakousko poté revidovalo svůj zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a já si myslím, že to je v tomto konkrétním případě nejdůležitější výsledek. Podle našeho právního názoru nyní splňuje ve všech ohledech požadavky evropské směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. Rozhodnutí, zda je posuzování vlivů na životní prostředí nutné, jestliže se rozšiřuje lyžařský areál, nyní závisí celkově na rozsahu rozšíření pozemků a na tom, zda areál leží ve vymezeném chráněném přírodním území. Do hodnocení je nyní třeba zahrnovat i dřívější rozšiřování.

Požadavky směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí jsou dnes v tomto ohledu jasně a přísně stanoveny. Jejich obcházení pouhým rozdělením projektů na etapy, díly nebo části není možné. Velký význam přikládáme celkové analýze vlivu na přírodu. Evropský soudní dvůr potvrdil náš výklad práva. Ve více případech objasnil, že cíle směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí nelze obcházet dělením projektů. Pokud jde o prahové oblasti, zohledňování pouze těch ploch, na nichž mají skutečně probíhat stavební práce, je příliš úzké. Nezajímáme se jen o stavební práce, ale i o celkové začlenění do okolního prostředí. Jinými slovy, při zjišťování, zda bylo dosaženo prahových hodnot velikosti plochy, je třeba do výpočtu zahrnout i oblasti, v nichž nebudou provedeny žádné stavební práce, ale které jsou nepopiratelně součástí projektu a budou projektem ovlivněny.

Proto si myslíme, že v lyžařském areálu Damüls-Mellau mělo být před rozšířením provedeno šetření, aby bylo zjištěno, zda je u projektu třeba provést posouzení vlivů na životní prostředí. Toto rozhodnutí mělo být také zveřejněno, včetně důvodů, které za ním stály. To jsou povinnosti, jež rakouská vláda nesplnila. Neprovedla takové šetření, které bylo podle našeho názoru nutné.

Tento projekt je již minulostí, bylo o něm rozhodnuto před pěti lety a před pěti lety byl i schválen. Výstavba je již dokončena. Proto jsme požádali orgány ve Vídni o další podrobnosti týkající se dopadů prací a dotázali se také, zda jsou nezbytná opatření na zmírnění následků a zda je možné o nich ještě uvažovat. Jakmile tyto informace obdržíme, prověříme, zda je možné podniknout další kroky ke zmírnění celkových dopadů na přírodu v této oblasti.

Požádali jsme rakouské orgány i o to, aby nám potvrdily, že v případě budoucího rozšiřování tohoto nebo jiného lyžařského areálu, které splnilo kritéria staré verze rakouského zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, bude nejprve provedeno šetření, aby se zjistilo, zda je nezbytné posouzení vlivů na životní prostředí. Pan Potočnik nyní pracuje na revizi směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. On i my máme v úmyslu předložit nové znění, které dále posílí ochranu životního prostředí, jež bude brát v úvahu zejména změnu klimatu, energii a biologickou rozmanitost, což zahrnuje i příslušná důležitá rozhodnutí Evropského soudního dvora, a jež co nejvíce zharmonizuje a zjednoduší stávající postupy a navíc rozhodněji než dříve vyloučí obcházení předpisu.

Pan Potočnik připravuje přepracovanou verzi této směrnice, a proto v minulém roce prováděl široké konzultace s veřejností a s příslušnými zájmovými skupinami. Výsledky se v současné době vyhodnocují a nejpozději v roce 2012 předložíme příslušný návrh. Nestandardní provedení této stavby bude mít alespoň pozitivní dopad do budoucnosti, neboť evropský právní předpis bude formulován zřetelněji a nebude tak jednoduché jej obejít. Jsme rádi, že rakouský zákon o posuzování vlivů na životní prostředí nyní odpovídá směrnici.

Komise podnikne kroky, aby zajistila, že rakouské orgány dohlédnou na dopad již provedených prací na životní prostředí, aby bylo zabezpečeno, že při jakémkoli budoucím rozšiřování lyžařského areálu v regionu Damüls-Mellau budou uplatňovány požadavky naší směrnice v souladu s pravidly. Jinými slovy, všichni jsme se poučili z chyb, k nimž v tomto konkrétním případě došlo.

(Potlesk.)

  Peter Jahr, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, pan Wieland již velmi jasně načrtl fakta tohoto případu. Mohu-li, rád bych doplnil pár politických hodnocení.

Zaprvé, skutečnost, že se přezkoumávají stávající nařízení nebo směrnice, aby se zjistilo, jak dobře fungují v praxi nebo jak úspěšně dosahují svých cílů, a poté jsou v případě potřeby vylepšovány nebo přesněji vykládány, není argumentem proti evropské politice, ale spíše argumentem ve prospěch této politiky. Mezi evropskými nařízeními a směrnicemi a podobou, které nabývají na místní úrovni, vždycky bude probíhat soutěž. Petiční výbor možná není odvolací soud, ale tak, jak já chápu to, co ve výboru děláme, tedy tak, jak chápu svou úlohu člena Petičního výboru, jsem docela hrdý, že tato petice, u níž jsme viděli, že věci byly na místní úrovni vykládány jinak, než bylo naším úmyslem na evropské úrovni zároveň s názorem Petičního výboru, nakonec vyústila ve změnu zákona v členském státě. Považuji to za velký úspěch a za úspěch evropské politiky.

Obecným problémem tak, jak já ho vidím, je otázka, kterou nyní položím komisaři. Mnoho občanů si dělá starosti s tím, jak se evropské právo v oblasti životního prostředí provádí v členských státech. K tomuto tématu existuje mnoho petic. Předmětem mnoha z nich jsou přeshraniční problémy, ale mnoho z nich se týká i okolností v členských státech. Znovu a znovu narážíme na problém, že pokud se dotážeme Komise ještě v průběhu řešení záležitosti, dostaneme tuto odpověď: „Máme za to, že členský stát X provádí a uplatňuje stávající směrnice a nařízení Evropské unie řádným způsobem. Nevidíme důvod k zásahu“. Potřebujeme nástroj, který bychom mohli použít, abychom ještě v průběhu záležitostí vstoupili do vážného dialogu s členskými státy, existují-li známky, že něco není v pořádku, a abychom se nedostali do stejné situace, jako v tomto případě. Věci se nevyvíjely optimálně, ale už je to hotovo a my máme řešení pro budoucnost, ovšem bohužel ne pro minulost.

  Jörg Leichtfried, jménem skupiny S&D. – (DE) Paní předsedající, myslím si, že to co se stalo, tu můžeme popsat jako lekci, z níž jsme se poučili. My Rakušané jsme velmi nadšení lyžaři. K tomu samozřejmě potřebujete lyžařské svahy. Musíme si ovšem uvědomovat a musíme brát v úvahu, že součástí lyžování je i nádherné nedotčené prostředí a že pokud již nebude existovat, lidé lyžovat nepřijedou.

Z pohledu této situace udělala rakouská politika v minulosti mnoho chyb. Další lyžařské svahy byly budovány jednostranně, aniž by se zvažovalo, zda je budování více svalů dobrým nápadem, a tento způsob uvažování byl příznačný i pro správní praxi a právní situaci. To, co se stalo tady, ukazuje přidanou hodnotu Evropské unie a Evropského parlamentu. V tomto případě se zdá, že se věci vyvíjely špatně. V mnoha případech, kdy se věci vyvíjejí špatně, se nestane nic. V tomto případě byla ovšem předložena petice, lidé reagovali příslušným způsobem a Rakousko si zametlo před vlastním prahem. Podle mého názoru je to dobrý příklad toho, jak by to mělo být.

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, informace, které jste uvedli, mne velmi potěšily. To, co jste řekli, považuji za velmi důležité. Mám jen jednu doplňující otázku. Řekli jste, že Komise je naprosto spokojena s tím, jak Rakousko nyní provádí posuzování vlivů na životní prostředí. Stále však chybí rozhodnutí Evropského soudního dvora o tom, že do procesu stanovování, zda se vyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí či nikoli, musí být zapojeni občané. To nebylo do revidovaného rakouského zákona zapracováno a mohlo by to působit jako systém včasného varování, aby bylo zajištěno, že to, co jsme viděli v Mellau, se již nemůže opakovat.

Chtěla bych ještě jednou zdůraznit, že si myslím, že je poněkud absurdní, nejsou-li lyžařské svahy zahrnuty do rozsahu lyžařského areálu, protože nebyla překopána celá hora. Toto jsou podle mého názoru nakonec místa, jichž se to týká, a musí být zahrnuta. Je naprosto jasné, že v tomto případě byl projekt rozdělen na menší části s cílem obejít předpis. Doufám, že při budoucích řízeních budete mít tento případ na paměti.

  Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL. – (ES) Paní předsedající, máme zde případ, který nám může pomoci vyřešit záležitost, kterou uznala Komise, kterou zmínil pan Jahr a kterou zahrneme do výroční zprávy, kterou předloží Petiční výbor v diskusích týkajících se roku 2010.

Máme příklad případu Damüls v Alpách a příklad z Pyrenejí a situace je následující: často se stává, že doba, která uplyne od okamžiku, kdy evropští občané podají stížnost, do okamžiku vyřešení může být příliš dlouhá na to, aby věc mohla být vyřešena, aniž by došlo k nezvratným škodám. Poukazuji na schopnost, s jakou se mnohé členské státy vyhnou evropské směrnici, která požaduje posouzení vlivů na životní prostředí u veřejných nebo soukromých projektů ve velmi citlivých oblastech evropského ekosystému, jako jsou v tomto případě Alpy, nebo jako by mohly být Pyreneje ve Španělsku. V tomto případě byl projekt rozdělen, aby se obešla směrnice, takže se neprovádělo žádné posuzování vlivů na životní prostředí.

Dámy a pánové z Komise, uznáváte-li skutečně, že je striktně potřeba provádět posuzování vlivů na životní prostředí, myslím si, že byste měli reagovat rychleji, a zabránit tak dalšímu postupu projektů navzdory zprávám, které uvádí, že u těchto projektů je třeba provést posouzení vlivů na životní prostředí. Proto je velmi důležité, abychom změnili dobu, která je potřeba k vyřešení stížnosti, a aby Petiční výbor a Evropská komise tyto lhůty zkrátily proto, aby členské státy neobcházely potřebu uplatňovat směrnici o posuzování vlivů na životní prostředí. Jak se zde uvádělo, směrnice se obchází v mnoha členských státech, nejen v Rakousku. V mé zemi, ve Španělsku, máme nyní projekt v Pyrenejích, který čeká na rozhodnutí. Jde také o lyžařské středisko v údolí Castanesa a španělský stát se chystá udělat totéž. V tomto případě se odpovědné aragonské orgány chystají rozdělit projekt, aby zabránily provádění posuzování vlivů na životní prostředí.

Jsem přesvědčen, že v Evropském parlamentu i v Evropské komisi musíme pracovat na urychlení tohoto procesu.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, komisaři Oettingere, dámy a pánové, cílem posuzování vlivů na životní prostředí je stanovit a posoudit v souvislosti se zásadou předběžné opatrnosti přímý vliv projektů na životní prostředí, ale i jejich nepřímé dopady. Vyloučení plánovaného rozvoje, který má jasnou územní nebo jinou souvislost s projektem, může jedině podkopat právní situaci. Evropský soudní dvůr v roce 1996 rozhodl, že členské státy musí zajistit nemožnost obcházení směrnice formou rozdělování projektů.

Ve své zprávě z roku 2003 o uplatňování a účinnosti směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí Komise zjistila, že kořeny mnoha problémů, které brzdily účinnost ustanovení o posuzování vlivů na životní prostředí, nespočívají nutně v provádění směrnice na národní úrovni, ale spíše v jejím praktickém uplatňování. Jedno z tehdy formulovaných doporučení bylo zaměřeno konkrétně na ty členské státy, jako je Rakousko, které stanovily závazné limity. Bylo doporučeno, aby u projektů, které mohou mít případně značný vliv na životní prostředí, bylo provedeno odpovídající šetření, zejména pokud jde o citlivé oblasti a o kumulativní dopad projektů. Ve svém úvodním slově jste zmínil proces šetření. Očekáváme výsledky.

Občané Rakouska stále více protestují, že je věnována příliš malá pozornost jejich zájmům. Evropský soudní dvůr rozhodl, že jednotlivý právní předpis na národní úrovni musí být dostatečně podrobný a musí umožňovat odpovídající účast veřejnosti. Jak Komise hodnotí tento aspekt rakouského zákona o posuzování vlivů na životní prostředí?

Téměř ve všech členských státech můžeme slyšet kritiku v souvislosti s nedostatečnou účastí veřejnosti. Stávající revize směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí zahrnuje i diskusi o revizi jednotného postupu týkajícího se účasti veřejnosti, kterou nyní směrnice stanoví.

  Richard Seeber (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, podívám-li se na seznam vystupujících, mohl bych nabýt dojmu, že na Společenství i na Petiční výbor se v tomto procesu pohlíží jako na nějaký nejvyšší soud. Chtěl bych rovněž říci, že tyto projekty nejsou něčím, na čem bychom měli získávat politické body.

Hovoříme zde o projektu v Damüls-Mellau. Jsou to dvě malé obce. Provinční vláda ve Vorarlbergu a místní samospráva se v rámci svých nejlepších schopností pokusily uplatnit tento rakouský zákon o životním prostředí. Myslím si, že není důvod něco těmto orgánům vyčítat. Vyvstává ovšem právní otázka, jakým způsobem Rakouská republika provedla směrnici o posuzování vlivů na životní prostředí. Tady musíme mít na paměti, že právní tradice v Rakousku a v Evropské unii jsou velmi odlišné. Svého kolegu musím upozornit, že věřím tomu, že Rakousko se pokusilo udělat vše řádným způsobem. Právníci došli při tomto procesu k názoru, že možná došlo k několika málo chybám. Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že hovoříme jen o posledních několika procentech. U tohoto projektu byla dobrovolně uplatněna kompenzační opatření, na která se pravděpodobně zapomnělo. Byly provedeny rozsáhlé platby. I to je třeba zmínit.

Nakonec bychom měli provést politické hodnocení. Máme-li na paměti, že u tohoto projektu byla uplatněna kompenzační opatření, že proběhl pokus napravit všechny omyly, k nimž mohlo dojít, pak může být tento projekt jistě odsouhlasen. V této chvíli musím bohužel požádat Komisi, aby jednala se všemi stejně a aby se podívala i za naše hranice na některé případy v jiných členských státech, kde byly na přírodních zdrojích napáchány mnohem větší škody. Komise by však měla postupovat s určitou obezřetností. Tato obezřetnost je zvláště důležitá v oblasti environmentální politiky, má-li být široce akceptována.

  Heinz K. Becker (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chtěl bych zdůraznit aspekt, který uvedl pan komisař, že se vnitrostátní orgány z tohoto poučily, neboť si myslím, že na způsob, jakým postupovala rakouská národní vláda, konkrétně odpovědný ministr životního prostředí, pokud jde o změnu rakouského zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, je třeba pohlížet velmi pozitivně a mohl by být používán jako příklad, jako kritérium pro mnoho jiných případů, které nejsou mezi lidmi tak známé.

Nakonec bych ovšem chtěl podpořit upravenou petici pana Jahra, v níž se požadují konkrétní a účinné nástroje, které by umožňovaly vliv, sledování a nápravu již ve fázi plánování a v úvodních fázích těchto projektů.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, mám několik stručných poznámek, které vyplývají z tohoto procesu. Navzdory jeho pozitivním aspektům nám zkušenost s praktickým uplatňováním postupu posuzování vlivů na životní prostředí ukazuje, že může být zlepšen a že by měl být zlepšen. Na analýzu kumulativních vlivů projektů je třeba pohlížet jinak, bez ohledu na to, zda jsou stejného nebo různého druhu. Často pro stromy nevidíme les. Důležité je komplexněji se seznámit s nejzávažnějším a kumulativním vlivem lidské činnosti na přírodu.

I fáze po posouzení vlivů na životní prostředí by si zasloužila větší pozornost, neboť je často zanedbávána. Důležité je posoudit, do jaké míry se realizují předvídané vlivy, jak účinná jsou případná minimalizační nebo kompenzační opatření a do jaké míry se provádějí. Tady by měly hrát klíčovou úlohu veřejné orgány pro životní prostředí a měly by být řádně vybaveny tak, aby uváděly opatření do praxe.

Nakonec je vrcholně důležitá transparentnost postupu, účast veřejnosti a jejich kontrola, aby byla pokud možno zajištěna transparentnost, kvalita a nezávislost studie.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). - (LT) Paní předsedající, dnes projednáváme velmi specifické záležitosti v konkrétní zemi, ale posuzování vlivů na životní prostředí je stále velmi složitá a obtížná problematika na vnitrostátní i na mezinárodní úrovni. Největším problémem je pravděpodobně krize důvěry ve společnosti, pokud jde o prováděné posuzování vlivů na životní prostředí, tedy skutečnost, že posuzování provádí provozovatelé projektů atd. Do tohoto procesu by tedy měla být aktivněji zapojena veřejnost, ale samozřejmě musíme nalézt rovnováhu, aby projekty nebyly pozastavovány bezdůvodně. Dalším problémem je koncepce posuzování hotových projektů, kdy některé věci, jako analýza vlivů na životní prostředí, nejsou zmiňovány a některé vedlejší účinky se projeví později.

Včera jsme hlasovali pro zásadu nezávislosti v systému posuzování vlivů. Ta by měla být také přirozeně uplatňována u právních předpisů v oblasti životního prostředí a při revizi směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí bychom se právě na ni měli soustředit.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Jörg Leichtfried (S&D). – (DE) Paní předsedající, možná jsem nepochopil paní Morkūnaitė-Mikulėnienėovou, a proto bych se chtěl zeptat. Jsem přesvědčen, že je důležité, aby byla dodržována pravidla, která jsou momentálně platná. Neměli bychom být schopni se pokaždé vymluvit na změnu okolností, a odůvodnit tak nedodržování pravidel.Pravidla je třeba vždycky do písmene dodržovat, a tak je to správně.

Chtěl bych vědět, zda jste myslela, že je třeba se řídit pravidly bez ohledu na situaci a že by se lidé neměli vždy řídit okolnostmi.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). - (LT) Paní předsedající, chtěla bych zdůraznit, že je velmi důležité řídit se předpisy, ale jsou případy, kdy se některé zájmové skupiny, které možná manipulují veřejným míněním, snaží ovlivnit realizaci některých projektů. Jak jsem však již zdůraznila, musí být zaručena samostatnost, vhodná analýza a nezávislost odborníků a vše by mělo probíhat podle pravidel tak, jak to stanoví právní předpisy.

  Karin Kadenbach (S&D). – (DE) Paní předsedající, pane Oettingere, dámy a pánové, tato diskuse znovu podtrhuje skutečnost, že pokud jde o celou oblast životního prostředí, máme velký komunikační problém. Životní prostředí, hospodářství a regionální zájmy neustále hrají vzájemně proti sobě. V tom tento velký problém spočívá. Potřebujeme podporu ze strany Komise, abychom zajistili, že se na životní prostředí nahlíží jako na základní aspekt hospodářství. V této chvíli se klade příliš malý důraz na skutečnost, že opatření na ochranu životního prostředí a přírody mohou také vytvářet a udržovat pracovní místa.

Diskuse je v této chvíli vždy polarizovaná: buď příroda, nebo pracovní místa. I my, politici, bohužel používáme tento druh argumentů. Vyzývám všechny, aby pracovali na zvyšování povědomí a aby na obou stranách uznávali, že musíme chránit životní prostředí, aby hospodářství v budoucnosti nadále účinně fungovalo.

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) Paní předsedající, Rakousko kdysi, aby se zbavilo krajského kancléře, hlasovalo proti nukleární elektrárně v Zwentendorfu. Vytvořilo si tak evropský unikát, model atomové elektrárny v poměru 1:1. Myslím si, že je to drahý experiment a že Rakušané nemohou nutit nikoho v Evropě, aby touto cestou šel.

  Rainer Wieland (PPE). – (DE) Paní předsedající, jsem skutečně spokojen s odpovědí, ale měl bych zájem o vysvětlení jedné věci. Podle stávajících předpisů musí být sjezdové trati zahrnuty do výpočtu limitních hodnot pouze tehdy, jsou-li v rámci rozvoje zařízení plánovány strukturální změny. Všechna ostatní místa, která používají lyžaři, neplatící návštěvníci nebo další lidé, se neberou v úvahu. Jsem toho názoru, že dopady využívání oblasti, která nebyla ponechána ve svém původním stavu, by měly být zahrnuty.

Na závěr mám stručnou poznámku: v části členského státu, kterou my, pane Oettingere, oba dobře známe, má Petiční výbor možnost uplatnit ve vybraných případech postup blokace. Myslím si, že by bylo dobré, kdybychom souhlasili s Komisí a s Radou, že při odpovědném přístupu je možno postup zmrazit.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Richard Seeber (PPE). – (DE) Paní předsedající, chtěl bych se ještě jednou zeptat pana Wielanda, neboť on je právník, zda sem chce nyní zahrnout turisty a skialpinisty, kteří mají lyže a občas využívají vleky, aby nemuseli ujít celou vzdálenost pěšky, a také osoby, které používají jiné sportovní vybavení. Bude celá oblast Alp předmětem posuzování vlivů na životní prostředí? Měl by definovat přesnější kritéria a přesně vysvětlit, co má na mysli.

  Rainer Wieland (PPE). – (DE) Paní předsedající, chtěl bych objasnit jednu věc a oponovat dojmu, který vznikl. Příroda není majetkem ochranářských organizací. Příroda je tu, aby ji lidé užívali. Proto, jak o tom padla zmínka, nejsem toho názoru, že Damüls-Mellau je případ, kde by se měl uplatnit tento postup blokace.

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, nejprve nám musí být všem jasné, že řešení tohoto případu nebylo správné. Nové hodnocení případu nám však pomůže učinit v rámci Evropy pokrok. Zjistili jsme, že limity byly uplatněny nesprávně, že nebylo provedeno šetření, a proto nebylo posouzení vlivů na životní prostředí dostatečně objektivní.

Zadruhé, rakouský zákon o posuzování vlivů na životní prostředí musí být pozměněn nebo rozšířen, aby bylo zajištěno, že odpovídá směrnicím Evropské unie, tedy jinak řečeno, vašim požadavkům. Zatřetí, jsme přesvědčeni, že je důležité, aby při přijímání dalších opatření v této oblasti, ať jsou to další parkoviště nebo jiná zařízení, bylo provedeno zvláštní prošetření celého projektu, které bude zahrnovat stávající zastavěné oblasti a stávajících stavební projekty. Dalo by se říci, že tato oblast je nyní pečlivě sledována.

Každý, kdo lyžuje tak rád, jako já, bude vědět, že kolem třetí hodiny odpoledne to vypadá, že je v této oblasti větším problémem hlukové znečištění než poškození přírodního prostředí. Samozřejmě to nemyslím úplně vážně. Komise má nyní možnost zahájit řízení pro porušení předpisů. Nevyhrožujeme, že to uděláme, ale tato možnost je stále otevřená. Musíme se také obecně podívat na revizi směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. Co má pan Potočnik na mysli?

Zaprvé, je to vše o začleňování nových politických cílů, jako je změna klimatu, biologická rozmanitost, energie, transevropské sítě a politika soudržnosti. Zadruhé, je třeba začlenit rozsudky Soudního dvora Evropské unie, jejichž výsledkem je důležité objasnění problematiky. V odpověď na dotaz paní Lichtenbergerové bych chtěl říci, že jsme zajistili, že rakouský zákon o posuzování vlivů na životní prostředí nyní splňuje limitní požadavky. V současné době hodnotíme, zda je forma i podstata uspokojivá z hlediska transparentnosti, účasti veřejnosti a konzultací s veřejností. Mohu potvrdit, že pan Potočnik, komisař pro životní prostředí, vám v příštích týdnech poskytne komplexní písemnou odpověď, zda zákon splňuje požadavky naší směrnice z hlediska transparentnosti a účasti veřejnosti.

Myslím si, že tento případ a další zjištění nám umožní provést příští rok uspokojivou revizi evropské směrnice. Pan Wieland se ptal, jak je třeba pohlížet na definici oblasti. Na to vám dáme písemnou odpověď. Myslím si, že je-li vybudováno dopravní zařízení, měli bychom zahrnout nejen pozemky ležící pod lanem, tedy nejen trasu vleku, která je široká jeden metr a několik tisíc metrů dlouhá. Na druhou stranu by neměla být zahrnuta celá hora, přestože neplatící návštěvníci na černých sjezdovkách jsou často nejlepšími lyžaři. Z podrobnějšího pohledu však musí být zahrnuty všechny oblasti označené jako sjezdovky. Jinými slovy, všechny spravované sjezdovky a všechny oblasti, kde se používají sněhová děla, patří podle mého názoru do zastavěné oblasti hory, a proto musí spadat do limitů. V případě potřeby by to mělo být při revizi jasně definováno.

Jak jsme mohli ovlivnit postup v dřívější fázi? Tyto diskuse probíhají samozřejmě relativně pozdě, pět let poté, co bylo vydáno stavební povolení. Je to zásadní problém, protože podle podmínek Smlouvy se uplatní subsidiarita a odpovědnost za uplatňování evropského práva mají především členské státy, které musí vykonávat a vymáhat právo na místě. Doufám, že zejména v Rakousku se z tohoto případu poučí o citlivém přístupu při zvažování hospodářských a ekologických zájmů, a že tedy tento případ bude mít v budoucnosti pozitivní dopad.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.