Olga Sehnalová (S&D). - Vážený pane předsedající, územní soudržnost je jedním z klíčových principů strategie Evropa 2020. Chceme-li být vůči evropským občanům věrohodní jako společenství solidarity, musíme podporu méně rozvinutých regionů jednoznačně hájit i při vyjednávání podoby politiky soudržnosti pro roky 2014 až 2020. Jako stínová zpravodajka Výboru pro dopravu a cestovní ruch k fondům společného strategického rámce jsem kladla důraz právě na to, aby byl v souladu se zásadami územní a sociální soudržnosti podpořen rozvoj základní dopravní infrastruktury v méně rozvinutých regionech, o čemž hovoří i Bílá kniha o dopravě do roku 2050. To ovšem nebude možné bez zachování alespoň stávající úrovně financování politiky soudržnosti.

Považuji proto za nepřijatelné, aby byly finance, které jsou určeny tzv. kohezním zemím, snižovány ve prospěch soutěže o tyto prostředky stylem „kdo dřív přijde, ten dřív bere“, který navrhuje Komise u nástroje pro propojení Evropy (CEF). Méně rozvinuté regiony musí mít zachovánu možnost za předpokladu, že připraví kvalitní a transparentní projekty, čerpat celkové množství prostředků, které jim bude fondem soudržnosti vyhrazeno.