Miroslav Ouzký, zpravodaj. − Pane předsedající, já bych chtěl rozhodně poděkovat všem řečníkům za jejich vystoupení, debata mě nepřekvapila, v podstatě kopírovala to, co jsem zažíval během projednávání stejného tématu ve výboru.

Nebudu reagovat na jednotlivé řečníky. Snad bych chtěl říci, že celá tato legislativa velmi trpí tím, že akustika a hlučnost je velmi odborným tématem. I nyní v tomto posledním vystoupení zaznělo několik výroků, které by si z odborného hlediska zasloužily od každého fyzika spíše drobný úsměv, ale na ty nebudu reagovat. Politikům se velmi obtížně pracuje s čísly, když nevíme, co znamená snížení o 3 decibely, kdy se nám zdá, že 1 decibel navíc přeci nemůže stát žádnou námahu.

Jenom bych chtěl zareagovat na opakované výroky z protější části spektra o tom, že pravice hrozí – v souvislosti s přijetím této zprávy – likvidací automobilového průmyslu. To zde nezaznělo, nikdo z řad tohoto pravého spektra takový výrok nepoužil, přesto je na něj trvale upozorňováno z druhé strany politického spektra.

Buďme k sobě, prosím, kolegové korektní. Dovolil bych si snad ještě úplně na závěr říci, že opakovaně zaznívá výrok, že ambiciózní legislativa může pomoci vytvářet pracovní místa. To je klišé, které jsem slýchal při naší práci na legislativě o emisích CO2 velmi často. Teď bylo také zmíněno i panem komisařem. Já bych se velmi jedovatě dotázal, kolik naše nová legislativa v automobilovém průmyslu těchto míst vytvořila. Když se podíváme do statistik evropského automobilového průmyslu, tak víme, že ta pracovní místa bohužel trvale klesají, alespoň u nás v Evropě. To jenom na uvedení korektních informací.

Na závěr řeknu pouze to, že samozřejmě hluk škodí, všichni se shodneme na tom, že s ním musíme něco dělat. Pojďme se snažit, aby výstup z tohoto Parlamentu byl co nejbližší představám Rady a velmi blízký představám Komise. Já se o to budu nadále snažit.