Jan Zahradil, za skupinu ECR. – Paní předsedající, Kypr je další zemí eurozóny, která se ocitla v problémech, nutno říct vlastní vinou. Zcela jistě to není země poslední. Přestože je to specifický případ, tak je jenom důkazem, že tyto krize jednotlivých zemí eurozóny se liší, že mají různé příčiny a že vedou k různým důsledkům, a měly by tedy také existovat různé recepty na jejich řešení, což se bohužel neděje.

Odpověď Evropské unie, evropských institucí není diverzifikovaná, je univerzální, protože se pohybujeme v eurozóně, takže jde o masivní finanční pomoc, opět o uvolňování velkých finančních prostředků mimo rozpočet. Jde o nadirigovaná fiskální opatření, zejména rozpočtové restrikce, a jde o zavedení nových regulačních celoevropských opatření, jako je bankovní unie. V případě Kypru bylo navrženo jedno velmi nešťastné opatření, od kterého potom bylo naštěstí upuštěno, a to byla konfiskace části soukromých vkladů v bankách, což je nepřijatelné, na tom se tady asi shodneme všichni.

My ale vidíme, že eurozóna je potenciálně nestabilní, že má prvky nestability zabudovány přímo systémově v sobě a že v časech krize tato nestabilita jen vystupuje na povrch.

To, co se teď odehrává uvnitř Evropské unie, to není normální cyklická krize, která přijde a zase odejde, to je prostě systémová strukturální krize evropské integrace, kterou nelze léčit další evropskou integrací. Padá do toho jedna země za druhou. V případě Kypru je ještě možné použít tradiční řešení, ještě je možné použít tzv. bailout, protože Kypr je dostatečně malý, takže se to unese, někdo to zaplatí. Ale co se stane, až se do těch problémů dostane země, která je ekonomicky daleko silnější, větší a početnější, ať je to Španělsko nebo třeba Itálie? Co budete dělat potom, kde se vezmou peníze? Takové finanční prostředky Evropská unie a eurozóna prostě k dispozici nemají.

A ještě jedna věc mě znepokojuje: Kypr, jak se zdá, slouží jako záminka k útoku na daňovou suverenitu a daňovou autonomii jednotlivých členských zemí. Pod záminkou dalšího sjednocování a evropských řešení se tady útočí na právo každé země mít svoji vlastní daňovou politiku. To je pro nás absolutně nepřijatelné, protože daňová konkurence musí zůstat v jádru jednotného trhu, neboť zajišťuje ekonomický růst a konkurenceschopnost Evropy.