Indeks 
 Poprzedni 
 Następny 
 Pełny tekst 
Debaty
Czwartek, 1 czerwca 2017 r. - Bruksela Wersja poprawiona

3. Ryzyko politycznego nadużycia mediów w Republice Czeskiej (debata)
zapis wideo wystąpień
PV
MPphoto
 

  President. – The next item is the debate on the Commission statement on the risk of political abuse of media in the Czech Republic (2017/2696(RSP)).

 
  
MPphoto
 

  Cecilia Malmström, Member of the Commission. – Madam President, we are here to discuss issues related to media freedom and pluralism in the Czech Republic. I am aware that this week this was the subject of a hearing in the Committee on Civil Liberties, Justice and Home Affairs (LIBE) and a number of concerns were highlighted there: the influence of politicians over media outlets, possible conflicts of interest between media ownership and political responsibilities, and transparency and media ownership. As you know, the competences of the Commission in the field of media freedom and pluralism are limited. They are related specifically to the EU Charter of Fundamental Rights. Media freedom and pluralism are indeed fundamental rights enshrined in Article 11 of that Charter. However, the Charter is addressed to Member States only when they are implementing Union law and this means that the Commission can intervene in this field only when there is EU legislation at stake. This does not appear to be the case in the situation we are discussing here today.

All Member States in the European Union have an obligation to ensure that we have independent media, a plurality of voices and the freedom to express those voices, and sadly Europe is not immune from serious problems when it comes to media freedom and pluralism. These remain at risk both online and offline. The Commission is aware of the challenges to media freedom and pluralism in various Member States and I can assure you that we are closely monitoring the situation all over Europe. One of the instruments that is particularly useful to this end is the EU-financed Media Pluralism Monitor (MPM). It aims to identify and highlight risk to media pluralism and over recent years, the European University Institute has performed the test implementation of this instrument in all Member States in an independent manner. The results are publicly available and show that no Member State in the European Union is immune from risk when it comes to media pluralism. Transparency of media ownership is one of the indicators used by the Media Pluralism Monitor to measure the risk to media pluralism, and for this particular indicator we noted that the perceived risk for the Czech Republic is slightly higher than the average.

Let me give you some numbers from the Eurobarometer survey where we are also monitoring the issue. A majority of the respondents do not believe that the national media are free from political or commercial pressure, while just over half of the respondents believe that their national media is providing trustworthy information. Only 37% of the respondents think that the body that oversees audiovisual media in their country is free and independent of pressure. As regards the Czech Republic, the figures are close to this EU average. A majority, 58%, said that the national media do not provide information free from political or commercial pressure. The results of the MPM and the Eurobarometer survey showed that media freedom and pluralism cannot be taken for granted in the EU, and we have to be vigilant here.

As I said, the Commission has only limited competences in this area, but we are definitely aware of current challenges and we are following the situation closely. Ultimately, I think the answer to the current trends and challenges in the media landscapes are more media freedom, more pluralism. These have helped us build up our democratic societies in the analogue age and are ever more necessary today in the digital society. Within the competences that we have in the Commission, we are taking a number of actions to strengthen media freedom and pluralism across the EU. For example, we have proposed to review the Audiovisual Media Service Directive presented in May last year; this requires regulatory authorities in the field of audiovisual media services to be independent, setting down requirements of independence that they have to comply with. The independence of audiovisual regulatory authorities is crucial to ensure correct and unbiased implementation of the Directive so that the Digital Single Market becomes a reality, and that is also key for ensuring media freedom and pluralism.

Furthermore, we are implementing a variety of independent projects financed by you in the European Parliament in the area of media freedom and pluralism. These projects monitor risks to media pluralism in all Member States, as well as threats to and attacks on journalists, which are is unfortunately becoming more and more frequent. They also provide media professionals under threat with practical solutions. And there is no doubt: Europe needs a strong, transparent, competitive, sustainable, free and pluralistic media sector. Citizens need to have the possibility to access good quality news and a diverse range of opinions. Opinions must be free to be expressed, voices must be free to be heard. Journalists must therefore be able to work free from threats and in a safe environment, which also includes freedom from economic pressure. This is the work of all of us, and it should be a shared responsibility of the EU institutions working together, national policymakers, media companies and of course citizens. We need to work towards our common goal, which is to ensure that these fundamental rights of every EU citizen are fully valued and respected.

 
  
MPphoto
 

  Luděk Niedermayer, za skupinu PPE. – Paní předsedající, svobodná a pluralitní média představují dnes jednu ze základních hodnot naší společnosti. Jsou pilířem demokracie a předpokladem férové politické soutěže, ale naplňování tohoto zjevného požadavku dnes není vůbec snadné.

Důvod pro dnešní jednání vyplynul z chování několika málo jednotlivců z mé země a selhání jiných. Nejde o chybu zákonodárců, nemohou za to naši občané. Je snadné říct, že čtvrt století mladá česká demokracie a právní stát narazily na brutální sílu, se kterou někteří vrcholní politici prosazují své politické a ekonomické zájmy. A dá se dodat, že takovéto střety prostě přinášejí škody a nedá se s tím nic dělat. Říct se to dá, ale byla by to obrovská chyba.

Snaha o manipulaci médií u nás v podobě například záměrně jednostranného informování o uprchlické krizi jednou soukromou televizí, nebo dohadování člena vlády a zároveň vlastníka velkých novin s jejich redaktorem o zveřejňování kauz proti jejich oponentům jsou pouze české variace na podobné problémy, které se s různou intenzitou projevují v různých evropských zemích. A proto je dobře, že se dnes zde o nich bavíme.

Problém dnes samozřejmě nevyřešíme. Jednoduché řešení složitého problému prakticky nikdy neexistuje. Lékem podle mého názoru nejsou v žádném případě nové předpisy nebo zvyšování pravomocí Evropské unie. Snížení rizika politického zneužívání médií může přinést hlavně kombinace fungující občanské společnosti, kvalitních zákonů, jejich jasného vymáhání a promyšlený systém ochrany a podpory nezávislosti novinářů. Velkou roli podle mého názoru hraje ochrana nezávislosti a kvality veřejnoprávních médií. A výměna nejlepší praxe mezi členskými zeměmi Evropské unie samozřejmě může zlepšit domácí prostředí.

Dámy a pánové, nakonec mi dovolte říct, že manipulace a zneužití médií dnes v Evropě nezahrnuje pouze hrozby vycházející zevnitř, ale i hrozby vnější. Hovořím zde o propagandě a lživých informacích cíleně šířených některými ruskými médii v Evropské unii. Mluvil o tom nedávno francouzský prezident po jednání s prezidentem Putinem. Je to hrozba, které musíme čelit společně.

A na závěr poslední větu. Dovolte mi poděkovat všem novinářům, kteří, ač čelí politickým tlakům, dělají svou práci odpovědně, nezávisle a kvalitně.

 
  
MPphoto
 

  Pavel Poc, za skupinu S&D. – Paní předsedající, já budu méně obecný, protože hodně lidí se mě v souvislosti s tímto projednávaným bodem ptalo, zda jsou tedy v České republice skutečně politicky zneužívána média. Na tuto závažnou otázku je, myslím, nutno odpovědět jasně a kategoricky. Ne, v České republice nedochází k žádnému systematickému zneužívání médií vládou nebo jinou státní mocí prostřednictvím zákona nebo mediálních rad. Došlo ale k tomu, že jeden konkrétní politik, a bohužel zároveň místopředseda vlády, neodolal pokušení využít své impérium k posílení vlastní moci. Dovolím si zde citovat usnesení přijaté českým parlamentem na mimořádném zasedání Poslanecké sněmovny 10. května, kde se konstatuje, cituji, že: „místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš ve svých veřejných vystoupeních opakovaně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů.“ To jsou prostá fakta.

Druhou důležitou otázkou je, zda v České republice je zachována vláda práva. Ano, je. Zmíněný ministr financí již byl na návrh předsedy vlády odvolán a byl nahrazen jiným ministrem ze stejné strany. Premiér Bohuslav Sobotka v čele vlády celou krizi zvládl zcela v rámci ústavního pořádku České republiky a díky jeho práci vláda pokračuje v činnosti až do řádných voleb v říjnu tohoto roku. Je tedy v této souvislosti velmi vhodné říci, že bylo navrženo zřízení parlamentního vyšetřovacího výboru k vyšetření nahrávek, v důsledku kterých skandál vyšel najevo, že věc řeší Policie České republiky, že se jí zabývala Bezpečnostní rada státu, a ke zvládnutí podobných případů v budoucnosti by měl přispět zákon o střetu zájmů přijatý českým parlamentem.

Třetí otázka, která zůstává, je, zda je v České republice riziko ohrožení demokratické soutěže a svobody tisku definitivně zažehnáno. A na tuto otázku bohužel musím odpovědět, že ne. Normální politik tradiční politické strany by po takové kauze zmizel z politiky jako pára nad hrncem. Jenže v České republice se dostal do vysoké politiky člověk, který ve svých rukou shromáždil obrovskou politickou, ekonomickou a současně mediální moc a neváhá tuto moc svého impéria kdykoliv použít. V kombinaci s extrémními ambicemi a zjevnou nechutí k demokratickým institucím to představuje skutečné riziko ohrožení demokratické soutěže, demokracie a v konečném důsledku i svobody. Bohužel proti zdivočelým miliardářům a mediálním magnátům nemá ani ta nejvyspělejší demokracie dostatečnou obranu, protože zpočátku bývají velmi roztomilí a vystřízlivění přichází pozdě. Jistou naději však do budoucna dává to, že tolik lidí nebylo v ulicích a na náměstích od sametové revoluce v roce 1989, kolik jich vyšlo letos v květnu zastavit pana Andreje Babiše.

 
  
MPphoto
 

  Jan Zahradil, za skupinu ECR. – Paní předsedající, já projednáváni tohoto bodu v Evropském parlamentu považuji za nadbytečné. Máme pluralitní mediální prostředí, v České republice, máme média soukromá, média veřejnoprávní. Na mediálním trhu existuje konkurence, nikdo nemá mediální monopol, neexistuje cenzura, novináře nikdo neohrožuje, máme mediální legislativu a svoboda médií v České republice tedy nijak ohrožena není.

Ano, předseda jednoho politického hnutí, bývalý ministr financí, řekněme oligarcha, vlastní určitou část médií a jako vlastník ovlivňoval obsah těchto médií vůči politickým konkurentům. To již dnes víme, to vyšlo na povrch, je to samozřejmě nepřijatelné, ale umíme si to vyřešit sami. Zákonem jsme již také zakázali přímé vlastnictví médií aktivním politikům.

A řekněme si tady několik věcí: přece existují i jiní vlastníci médií, kteří sice nejsou aktivními politiky, ale obsah „svých“ médií usměrňují také. Existují politici, kteří sice média nevlastní, ale mají velmi blízko k některým novinářům a k některým vlastníkům médií a mají tedy zajištěno privilegované zacházení v těchto médiích. A vedle poctivých a objektivních novinářů existují také novináři, kteří se chovají spíše jako političtí aktivisté, a určitě existují i novináři, kteří jsou tzv. na prodej, a proto píší zaujatě, tendenčně a nepravdivě.

To ale není problém jen České republiky, to je problém obecný, myslím, že existuje ve všech zemích, a myslím si, že není důvod, aby za to byla grilována jenom jedna jediná země, v tomto případě moje země. Mám spíš pocit, že tady dochází k vyřizování určitých účtů mezi frakcí evropských lidovců a frakcí evropských liberálů. Liberálové kritizovali Maďarsko, to se lidovcům nelíbilo, tak jim to teď vrací na České republice. My, kdo jsme v opozici vůči panu Babišovi, se s ním brzy utkáme ve volbách. To je jediný prostředek, jak tuto věc politicky vyřešit. Ale ani Komise, ani Parlament to nevyřeší. My si myslíme, že špinavé prádlo se má prát doma, a já vás ujišťuji, že my si ho doma také vypereme.

 
  
MPphoto
 

  Pavel Telička, on behalf of the ALDE Group. – Madam President, I would like to say that I am not quite sure why we are discussing the situation in the Czech media environment here today. I believe the European Parliament should be addressing systemic issues in those Member States that fail to respect fundamental democratic principles and where independent journalism faces institutional obstacles. The Czech Republic is certainly not one of them. It goes without saying that the action of Andrej Babiš, the leader of the party that I represent here in Parliament and who has been referred to, was unacceptable. I have indeed raised the issue with him, publicly denounced his actions and publicly asked him to provide a full account of what exactly happened and what his role in the matter was. I also called on him to facilitate the resolution of the situation by resigning. He is no longer a member of the government.

But the Czech Republic has functioning democratic institutions whose capability of dealing with such problems remains unrestrained. We have conflict of interest legislation in place which has prompted Andrej Babiš to place his media and other companies in a trust fund. These institutions are well placed to assess whether that is sufficient, but all of that is just one single case. It might be interesting to know that the latest press freedom index put out by the respected organisation Reporters Without Borders ranks the Czech Republic 23rd out of 180 countries in the world, well above France which ranks 39th, the UK which is 40th, or Italy which is 52nd. The Czech media and Czech journalists are free to do their job properly.

I see a much bigger reason for concern which is my country’s ambiguous and rather passive European policies. I do not think this is something we should be debating here either, but I would understand that many of you would like to understand an increasing ambiguity in EU issues in the Czech Republic and other EU countries as well, their passivity and ever-stronger tendency to see the European integration process in purely financial terms. But again, this is an issue common to many countries, not just the Czech Republic. It seems that the Czech politicians, including President Miloš Zeman, have forgotten what brought us into the EU ranks in the first place. I hope that the Czech people will choose truly European leaders in the general election this fall, and especially the presidential elections next January. That will surely bring a welcome break for many, including myself.

The Czechs as well as other EU nations need real leaders to actively shape the debate on a number of issues, from Brexit and the future European integration to pressing security and other challenges on which we are often slow and weak. We need decisions on enforcement. I want a Czech debate on these issues as well as a Czech debate on Europe. Instead of discussing the failure of one Czech politician in one single issue, however important it might be, we should focus on working towards a reform of the EU. Time, rather than the EU institutions, will tell whether Europe will develop into a multi-speed bloc, or whether it will further integrate. That will naturally be decided by our own ability to come to agreements on specific problems and challenges, so let us first make clear what these problems are and let us start dealing with them. Czech journalism, as well as the need for a swift independent investigation into the recordings of the former first deputy prime minister, is not one of them.

 
  
MPphoto
 

  Kateřina Konečná, za skupinu GUE/NGL. – Paní předsedající, v prvé řadě mi dovolte Vás dnes požádat, abyste si uvědomili, že kritika, kterou máte dnes v plánu přednést, by neměla být namířena proti obyvatelům České republiky a ani proti naší zemi. Viníkem celé situace je primárně jedna osoba, a tou je Andrej Babiš. Ten v roce 2011 založil nové politické hnutí a o dva roky později nakupuje jedno z nejvýznamnějších vydavatelství v zemi. Jeho motivace byla jasná. Pomocí nakoupených médií ovlivňovat české veřejné mínění ve snaze zabezpečit si co největší politickou moc. Všichni víme, že to není poprvé, kdy byl nezávislý výkon čtvrté moci ve státě zkomplikován, či znemožněn politiky. Případ, který tak dnes řešíme, není bohužel příliš ojedinělý a musíme si my sami přiznat, že moc nevíme, jak těmto situacím efektivně předcházet. Chápu, že Evropský parlament má potřebu o této věci hovořit, ale považuji za nutné, abychom si uvědomili, že tři důležité osoby evropské politiky o tomto konfliktu zájmů věděly, ale dívaly se na druhou stranu. Guy Verhofstadt, který přivedl toto nové politické hnutí do frakce ALDE, komisařka Věra Jourová, která byla za Babišovo hnutí do funkce nominována, a Pavel Telička, který vedl kandidátku hnutí ANO do Evropského parlamentu. Všichni tito lidé si byli velmi dobře vědomi toho, že Andrej Babiš koupil mediální skupinu MAFRA až potom, co ohlásil vstup do politiky. Pokud se domnívali, že oba kroky spolu nesouvisejí, pak projevili neuvěřitelnou úroveň politické naivity a jejich nynější rozhořčení považuji za falešné. Babiš se totiž asi i u nich držel pravidla z knihy Kmotr, které zadávalo všem jeho nejbližším pravidlo, že ptát se na jeho byznys je přísně zakázáno. Babišovu budoucnost v České republice teď mají v rukách především naši občané díky blížícím se volbám. Je to v našich rukou a já českým občanům věřím, že tento problém vyřeší, a mám dostatečnou důvěru v to, že se s ním popere i sama Česká republika bez toho, abychom o tomto problému museli nadále jednat či jakkoli ho komentovat v Evropském parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Judith Sargentini, namens de Verts/ALE-Fractie. – Als slechts een handjevol eigenaren alle media in een land bezit, loopt de diversiteit in de media terug en zullen journalisten voorzichtiger worden in hun kritiek op die eigenaar, zeker als zo'n eigenaar een hooggeplaatste politicus is. Wie betaalt, bepaalt. Wiens brood men eet, diens woord men spreekt. Ook bij journalisten moet er immers brood op de plank. Net om dat soort automatismen te vermijden, heb je wetten, regels en afspraken.

Ik begrijp dat het Tsjechische parlement een onderzoek heeft ingesteld naar de afgetreden vice-premier Babiš en het gebruik van zijn eigen mediabedrijf om de media te beïnvloeden. Dit is echter niet de eerste keer dat we ons over de media buigen. Nu gaat het om een specifiek Tsjechisch debat waarbij politici elkaar vliegen aan het afvangen zijn. Ik heb dit debat al eens eerder gevoerd, bijvoorbeeld in 2009 over Italië. Waar we naar op zoek moeten, is Europese wetgeving die garandeert dat we diverse media hebben en dat media niet in handen zijn van een of twee eigenaren. Voorstellen daartoe zijn er geweest, maar de EPP, bijvoorbeeld, was daar nooit een voorstander van.

Volgens mij moet dit Parlement deze kwestie opnieuw voorleggen aan de Europese Commissie. Waar blijft nou die richtlijn voor plurale media zodat we volgende keer dit debat niet weer over een ander land hoeven te voeren zonder een stap verder te komen? Plurale media zijn de basis van onze democratie. Als we dat aan gort zien gaan, dan moeten we een systematische oplossing bieden en niet hier elkaar vliegen zien afvangen in de aanloop naar verkiezingen.

 
  
MPphoto
 

  Rolandas Paksas, EFDD frakcijos vardu. – Šis kalbėjimas Europos Parlamente apie žiniasklaidos naudojama politiniais tikslais Čekijoje ir remiantis tik vienu pavyzdžiu, kuris man labiau panašus į provokaciją, nei į susitarimą, yra akivaizdus įsipainiojimas į suverenios valstybės politinius procesus ir kovą tarp vietinių partijų. Sugretinkime tik keletą faktų. Buvęs Čekijos finansų ministras Babičas kaltinamas įtaka žiniasklaidai ir siekia jos rankomis susidoroti su politiniais oponentais. Šiandien jis yra populiarumą sparčiai įgijančios Čekijos centristinės pakraipos partijos lyderis ir populiariausias politikas Čekijoje. Buvęs Čekijos ministras pirmininkas Sobotka vadovauja socialdemokratams, kurių populiarumas smunka. Akivaizdu, kad Jungtinės Europos globalistų pajėgos taikstytis su tokia situacija negali. Ir šiandien mes dalyvaujame spektaklyje, kuriame pagrindinius vaidmenis atlieka Europos Komisija, kai kurie europarlamentarai. Likusiais siekiama pasinaudoti kaip dekoracijomis, sukursiančiomis tikrovės įspūdį. Tai ne diskusija, tai naujas seniai vykstančio spektaklio veiksmas. Spektaklio, kurio režisierių galvose yra vienas tikslas, kaip į vietą pastatyti visuomenės pasitikėjimą įgaunančius politikus ir politines partijas. Gal netgi dar daugiau – atskiras, savarankiškai galvoti ir veikti drįstančias suverenias valstybes. Vengrija, Lenkija, dabar Čekija – kuri bus kita?

Jeigu iš tiesų norime kalbėti apie politiką ir politikos įtaka žiniasklaidai, tada gal reikėtų prisiminti atvejus Švedijoje ir Vokietijoje, kai siekta nuslėpti kriminalinius migrantų išpuolius prieš tų valstybių piliečius ir kurį laiką tai pavyko padaryti. Ir ko gero ne be politikų įtakos žiniasklaidai? Kurgi Europos Komisijos iniciatyva pradėti diskusijas dėl žiniasklaidos laisvės ir dėl politikų įtakos Švedijos ar Vokietijos žiniasklaidai? Tad vardan ko šis veidmainiavimas ir veidmainiškumas?

Mes puikiai žinome, kad daug žiniasklaidos priemonių daugelyje pasaulio valstybių jau seniai yra priklausomos ir nuo politikų, ir nuo verslo įgeidžių. Žiniasklaida vis labiau tampa politikos aptarnaujančia priemone ir netgi tam tikrų politinių procesų katalizatoriumi. Tad gal vietoje spektaklio apie žiniasklaidos naudojimo politiniais tikslais riziką Čekijoje ištiesų pradėkime rimtą diskusiją apie žiniasklaidos tarnystę politikai bei apie politikų įtakos visuomenės informavimo priemonėms keliamas problemas.

 
  
MPphoto
 

  Ingeborg Gräßle (PPE). – Frau Präsidentin, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Herr Kollege Paksas, es stimmt eben nicht, dass das, was wir heute besprechen, so in allen Mitgliedstaaten gemacht wird.

Wir haben es mit einer einzigartigen Konstruktion zu tun, die es so in keinem anderen EU- Land gibt – Gott sei dank nicht. Ich hoffe, dass sich alle auch dagegen wehren, dass so eine Konstruktion noch mal auftritt.

Wir beschäftigen uns heute mit den Medien, aber das ist ja nur die Spitze, die sichtbare Spitze des Eisbergs. Ich mache mir Sorgen um die Tschechische Republik, ein wunderbares Land mit großartigen Menschen, die ich bewundere und die ich achte. Um sie geht es heute nicht. Es geht nicht um Tschechien. Es geht um dieses einzigartige System.

Seit 2014 befasst sich der Haushaltskontrollausschuss zwangsweise mit dem Interessenkonflikt des bisherigen tschechischen Finanzministers. Als großer Empfänger von EU-Geldern soll er gleichzeitig gegenüber der EU die ordentliche Verwendung dieser Gelder attestieren. Diesen Interessenkonflikt konnte die EU nicht aushalten – auch Tschechien nicht. Wie sich gezeigt hat: der Finanzminister auch nicht, er ist jetzt ehemaliger Finanzminister. Es ist verwerflich, dass er so lange nicht oder nur halbherzig reagiert hat – wie übrigens auch die EU-Kommission, Frau Kommissarin Malmström, die ja immer noch zuschaut, weil vielleicht auch die zuständige Kommissarin ebenfalls einen Interessenkonflikt hat. Ich hätte dazu auch gerne von Ihnen etwas gehört.

Nach meiner Rechnung hat das Unternehmenskonglomerat um Herrn Babiš seit 2009 mindestens fünf Milliarden tschechische Kronen, das sind 200 Mio. EUR, aus den EU—Kassen erhalten – eine feine Sache, wenn dank EU-Geldern ein bereits mächtiger und einflussreicher Industrieller noch größer und noch mächtiger wird.

Wir wissen, dass es Einflussnahmen gab, damit kleine und mittlere Betriebe leer ausgehen und doch wieder die großen – seine – diese Gelder bekommen. Wie wäre es, wenn das OLAF und die tschechischen Behörden die Ermittlungsergebnisse etwa zum Storchennest endlich offenlegen? Die Europäische Kommission muss handeln. Der Interessenkonflikt, die Vergangenheit und seine möglichen Folgen müssen aufgearbeitet werden, unabhängig davon, ob er Finanzminister war oder ist.

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes (S&D). – Senhora Presidente, a liberdade da imprensa e da informação aliada à liberdade de expressão são valores inalienáveis das democracias e, por isso, pedra angular dos tratados europeus. Permitem aos cidadãos exercer o direito a ser informados, a escrutinar e a julgar as ações daqueles que exercem o poder e a influência. O próprio Tribunal Europeu dos Direitos Humanos determinou a obrigação positiva dos Estados em garantir o pluralismo dos meios de comunicação social.

A concentração de controlo dos media na República Checa é, por isso, matéria que diz respeito às instituições europeias e não apenas, como defende o oligarca Andrej Babis, assunto interno da República Checa. É preocupante que Babis, enquanto detentor de meios de comunicação social, líder de um partido político e dono de um dos principais aglomerados empresariais do país, tente influenciar o conteúdo jornalístico das publicações que controla. Mesmo que não interviesse, o seu poder poderia induzir autocensura por parte dos jornalistas.

A concentração dos media e a compra por opacos poderes económicos são um fenómeno que se tem verificado em vários Estados-Membros, incluindo no meu, Portugal. Em 2013, este Parlamento adotou uma resolução sobre o enquadramento geral da liberdade dos meios de comunicação social na União Europeia, pedindo padrões robustos de controlo e transparência dos detentores de meios de comunicação social. Pedimos à Comissão medidas de apoio à independência dos meios de comunicação social e das agências reguladoras, incluindo enquadramento legislativo mínimo para todos os Estados—Membros, mas pouco ou nada tem sido feito e, por isso, este debate tem toda a pertinência.

Os media não podem ser um negócio como outros. A sua integridade e utilidade pública estão diretamente relacionadas com a diversidade e a pluralidade informativas, que carecem de proteção especial, sobretudo em tempos em que estratégias de guerra híbrida e de interferência eleitoral assentam na difusão de notícias falsas ou tendenciosas. Cabe—nos garantir essa proteção especial pela União Europeia e pelas nossas democracias.

 
  
MPphoto
 

  Evžen Tošenovský (ECR). – Vážená paní předsedající, to, že dnes zde v Evropském parlamentu projednáváme tento zvláštní bod, považuji za obrovský omyl těch, kteří to prosadili do programu pléna. Předesílám, že jsem z opoziční strany a měl bych se tedy spíše radovat nad problémy soupeře.

Jsem však hluboce přesvědčen, že tento problém si musí vyřešit Česká republika sama – a to hlavně voliči v naší zemi. Ke zneužití a ovlivňování médií v Česku ze strany pana exministra Babiše, který je zároveň předsedou politické strany a do nedávna ještě byl ministrem financí, pravděpodobně docházelo a dochází. Což je odporným a nepřijatelným faktem. Samozřejmě je obrovský problém, když druhý nejbohatší člověk v Česku, tedy český oligarcha, používá své prostředky v politické soutěži, a to v prvé řadě na mediální scéně. Evropský parlament je politické těleso, které si nemá hrát na moudrého, vrcholného evropského kádrováka. Pana exministra Babiše má trhat na domácí scéně politická opozice a skutečně nezávislí novináři. Odezvou musí být účtování voličů v nejbližších volbách. Přece nemůžeme z pozice Evropského parlamentu rozvážet na dvoukoláku po Evropě tu pravou demokracii.

Jsem hluboce přesvědčen, že Česká republika je dostatečně vyspělá demokratická země, která se s tímto nebezpečným excesem vyrovná sama. Možná to bude trvat trochu déle. Ale o to důležitější bude zkušenost voličů do budoucna tak, jak to zažívají dnes.

 
  
MPphoto
 

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL). – Paní předsedající, devadesátá léta jsou spojena v zemích střední a východní Evropy s obrovským majetkovým převratem. Výsledkem výprodeje sdělovacích prostředků bylo dominantní postavení německých a švýcarských skupin na trhu médií prakticky ve všech těchto státech. Tato v západních zemích EU a ve Spojených státech naprosto nepředstavitelná situace se začíná měnit k horšímu. V České republice postupně nakupují sdělovací prostředky multimilionáři, a protože neexistuje v této oblasti žádná regulace vlastnictví, mimochodem běžná v US a ve Velké Británii, riziko přímého ovlivnění veřejného mínění novými majiteli je naprosto reálné. Tento stav se výrazně neliší od jiných států v naší oblasti, ale demokratické tradice v České republice způsobují, že jej obyvatelé oprávněně kritizují. Z pohledu Evropské unie se nejedná ovšem o nic neobvyklého a je s podivem, že podobná diskuze o svobodě sdělovacích prostředků v dalších státech nejen v oblasti střední a východní Evropy se již dávno neuskutečnila. Zřejmě se jedná o dvojí standardy a to je hodno výrazné kritiky.

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE). – Paní předsedající, již ve výboru LIBE se tato debata změnila v debatu o svobodě médií a přesně vystihla situaci: svoboda médií je sice zaručena zákony, ale přesto je neustále v ohrožení. Tato mapa Reportérů bez hranic ukazuje situaci v České republice ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Ale nám, politikům, musí jít především o právo občanů na pravdivé a nezávislé informace. Pokud je ohrožena svoboda médií, je ohrožena demokracie. To platí všude na světě a také v České republice.

Fakta ukazují, že v České republice je zvýšené riziko v koncentraci a netransparentnosti vlastnictví médií. To je systémový problém, ale politickým problémem se to stalo ve chvíli, kdy jeden bohatý podnikatel, dnes oligarcha, vstoupil do politiky, koupil vlivná média a ovlivňuje je ve svůj prospěch. To je také ten důvod, proč rozumím kolegům, že jsou znepokojeni a chtějí nás na toto riziko upozornit. To je také ten důvod, proč dnes zde o tom hovoříme. Změnit to skutečně mohou jen občané v České republice v říjnových volbách, pokud nebudou volit podnikatele, který prostřednictvím svých vlastních médií manipuluje s názorem voličů a ovlivňuje svá vlastní média. Chci zde v této chvíli zdůraznit význam veřejnoprávních médií, potřebu této situaci čelit právě jejich nezávislostí a svobodou. Je to třeba hájit v kontextu národním, českém, ale také evropském.

Poselstvím této debaty tedy pro mne je, že je potřeba hájit pluralitu, nezávislost a zejména silné postavení veřejnoprávních médií, které potřebují naši podporu.

(Řečnice souhlasila s tím, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty (čl. 162 odst. 8 jednacího řádu).)

 
  
MPphoto
 

  Jaromír Štětina (PPE), otázka položená zvednutím modré karty. – Vážená paní kolegyně, je prokazatelné, že novináři pracující v médiích oligarchy Babiše se začínají bát a podléhají autocenzuře. Co je podle Vás, vážená paní kolegyně, nebezpečnější, autocenzura či přímá cenzura?

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE), odpověď na otázku položenou zvednutím modré karty. – Pane kolego, oboje je stejně nebezpečné, ale rozdíl je v tom, že zatímco cenzura je v České republice zákonem zakázána, tak autocenzura zakázána není. A myslím si, že zde je oprávněná obava o to, že vlastník médií se chová ke svým redaktorům v redakcích skutečně jako zaměstnavatel a ta autocenzura bohužel funguje, podobně jako tomu bylo za komunismu, který si ještě pamatujeme.

 
  
MPphoto
 

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – Pani predsedajúca, kolegyne a kolegovia, téma o ktorej diskutujeme dnes ráno v pléne, je téma citlivá, pretože sa týka slobody médií. A bezpochyby každý jeden z nás, ktorý dnes v diskusii vystúpime, sme zástancom slobody médií a sme zástancom toho, aby ľudia, ktorí sú zamestnaní v médiách, a médiá všeobecne mali možnosť písať, hovoriť, publikovať slobodné názory. Nie vždy je to tak a nie vždy je to preto, že médiá vlastní nejaký konkrétny politik. Ak by sme chceli hovoriť obšírne o téme vlastníctva médií a vlastníckych štruktúr, potom musíme povedať, že nie je veľký rozdiel medzi tým, či médiá vlastní konkrétny politik, alebo či sú médiá vlastnené ekonomickými skupinami, ktoré majú takisto svoje ekonomické záujmy a prostredníctvom médií, nepriamo alebo častokrát aj priamo, tlačia na politické štruktúry, aby prijímali rozhodnutia, a neštítia sa ísť ani tak ďaleko, aby, povedzme, diskreditovali konkrétnych politikov, ktorí nemajú záujem robiť také rozhodnutia, ako si ekonomickí vlastníci týchto médií predstavujú. Situácia, ktorá vznikla v Českej republike, je komplikovaná a je samozrejme na českých voličoch, ako sa rozhodnú, či si želajú v budúcnosti a či sa v ďalších voľbách rozhodnú, že v ich vláde, v ich parlamente budú zasadať ľudia, ktorí vlastnia médiá a ktorí si nejakým spôsobom uzurpujú rozhodovať o názoroch, ktoré tieto médiá publikujú. Ale takáto debata potrebuje oveľa širší priestor a takáto debata, pani komisárka, musí komplexne riešiť situáciu vlastníckych vzťahov v médiách a ovplyvňovanie situácie v jednotlivých krajinách práve prostredníctvom médií.

(Rečníčka súhlasila, že odpovie na otázku položenú zdvihnutím modrej karty (článok 162 ods. 8 rokovacieho poriadku)).

 
  
MPphoto
 

  Tomáš Zdechovský (PPE), otázka položená zvednutím modré karty. – Vy jste hovořila o tom, že je ten problém širší. Dá se tedy říci, že ten problém není pouze v České republice, že například třeba brexit a jeho prezentaci ovlivnily některé ekonomické skupiny, dá se říct, že tento problém není ani na Slovensku dostatečně vyřešen, že tam docházelo třeba k ovlivňování tamní veřejnoprávní scény, a dá se říct v kontextu celé Evropské unie, že je potřeba ho nějakým způsobem řešit?

 
  
MPphoto
 

  Monika Flašíková Beňová (S&D), odpoveď na otázku položenú zdvihnutím modrej karty. – Pán kolega, vy ste veľmi skúsený politik a veľmi dobre viete, ako to práve v našich krajinách chodí. Áno, sú to práve ekonomické skupiny, ktoré skupujú kľúčové médiá a prostredníctvom kľúčových médií sa snažia ovplyvňovať dianie v krajinách až po významné politické rozhodnutia. Na druhej strane musím povedať, že som v tomto parlamente už štrnásty rok a pamätám si veľkú debatu na tému Berlusconiho a situácie v mediálnej oblasti v Taliansku, a preto som apelovala na pani komisárku, aby sme prijali nejaké európske normy, ktoré budú presne definovať, aké možnosti v budúcnosti bude vytvárať priestor pre vlastnenie mediálnych štruktúr.

 
  
MPphoto
 

  Zdzisław Krasnodębski (ECR). – Pani Przewodnicząca! Wydaje mi się, że w przypadku Andreja Babiša mamy ciągle do czynienia z przypadkiem jawnego konfliktu interesów między funkcją polityczną a biznesową. Jednak można mieć poważne wątpliwości, czy to powinno być przedmiotem debaty w Parlamencie Europejskim.

Muszę powiedzieć, że zadziwia mnie wybiórczość uwagi kolegów i tematów debat. Czy kiedy szef służb specjalnych Francji, bliski współpracownik prezydenta Francji zlecał szpiegowanie francuskiego dziennikarza Gérarda Davet, Parlament Europejski się tym zajął? Czy kiedykolwiek zajmowaliśmy się kontrolą polityczną telewizji CDF w Niemczech? Czy kiedy niedawno ujawniono, że szef jednego z wielkich międzynarodowych koncernów szwajcarsko-niemieckich instruował polskich dziennikarzy, jak mają pisać o sytuacji politycznej w Polsce, pani komisarz się tym zajmowała, czy koledzy się tym zainteresowali? Zostawmy więc może Czechom ich sprawy, a zajmijmy się ogólną debatą na temat wolności mediów w Unii Europejskiej.

 
  
MPphoto
 

  Carlos Coelho (PPE). – Senhora Presidente, Senhora Comissária, Caros Colegas, a liberdade de imprensa é um pilar do Estado de Direito. É um direito fundamental. Consagrámo-lo na Carta dos Direitos Fundamentais da União Europeia e fizemo-lo porque uma verdadeira democracia necessita de cidadãos informados que possam escrutinar os seus representantes. Ora, sem liberdade de imprensa, isso não é possível.

Infelizmente, nos últimos tempos, temo-nos deparado com frequentes e impensáveis atropelos a este direito fundamental. As chamadas fake news ganharam uma dimensão preocupante e contaminam, hoje, grande parte do espaço público, com consequências de longuíssimo alcance e motivações muitas vezes de natureza geoestratégica. As fake news são, hoje, um vírus que contamina a liberdade de imprensa.

A liberdade de imprensa é também, muitas vezes, coartada pela ação deliberada dos governos. Vejam-se as medidas que têm vindo a ser aprovadas pelos governos de Erdogan na Turquia, de Maduro na Venezuela ou de Putin na Rússia, e de todos os países que perseguem jornalistas e encerram jornais, rádios, televisões e espaços de debate público online. Muitos jornalistas pagam o preço da liberdade e alguns até com a própria vida.

A concentração de meios de comunicação social numa única pessoa, sobretudo de um agente político com ambições de governo, é também motivo de preocupação, precisamente o que se está a passar na República Checa. Parece-me evidente que instrumentalizar meios de comunicação para ganhos políticos coloca em risco a liberdade de imprensa.

Sra. Presidente, caros colegas, sejamos claros. O essencial aqui hoje é reafirmar que a liberdade de imprensa está inscrita no nosso ADN político, que é pedra angular das nossas democracias e direito fundamental dos cidadãs europeus. E, sobretudo, quando está a ser ameaçada, é nosso dever defendê-la e não há Babiš na República Checa, Erdogan, Maduro, Putin ou fake news que nos devam desviar deste desígnio.

 
  
MPphoto
 

  Bogusław Liberadzki (S&D). – Pani Przewodnicząca! Pani Komisarz! Wysłuchaliśmy długo trwającej debaty między kolegami z Czech, ze wszystkich grup politycznych, i odniosłem wrażenie, że z wyjątkiem może PPE każda partia polityczna z trzech tu reprezentowanych stwierdza: jesteśmy w stanie poradzić sobie z tym wewnątrz, w domu, w Czechach. I to jest moim zdaniem dobra wiadomość, bo oznacza zarówno uświadomienie sobie wagi problemu, jak i deklarację zdolności do jego rozwiązania.

Pani Komisarz wspomniała, że Komisja chce pójść w stronę większej wolności, większego pluralizmu i rekomendować ten kierunek w mediach, w Unii Europejskiej. Chciałem do tego dodać jeszcze to, że obywatele zasługują na rzetelną informację i na możliwość zapoznania się, w każdym z mediów, z różnymi opiniami i punktami widzenia.

Kolejna, moim zdaniem bardzo ważna, rzecz to fakt, że pracownicy mediów i dziennikarze są osobami zaufania publicznego i należy od nich oczekiwać bardzo dużo. Nie tylko na ich rzecz pracować, ale i oczekiwać. I bardzo mi odpowiada wyrażony tutaj pogląd, że media i dziennikarze nie powinni się dać traktować instrumentalnie – jak w przypadkach, o których mówił pan Poc czy pan Zahradil – nie być marionetkami, nie być aktywistami politycznymi.

 
  
MPphoto
 

  Pirkko Ruohonen-Lerner (ECR). – Arvoisa puhemies, median riippumattomuus on erittäin tärkeää demokraattisessa yhteiskunnassa. On inhimillistä, että monilla toimittajilla on työstämästään asiasta oma mielipide – samoin on mielipiteitä median omistajilla monissa maissa. Toisinaan heiltä unohtuu, että median tehtävänä on toimia riippumattomasti eikä jonkin ideologian tuottajana. Yhden räikeän esimerkin voin kertoa Suomen lähimenneisyydestä. Suomessa isot mediatalot sopivat EU:n kansanäänestyksen alla vuonna 1994, että EU-kriittisiä kannanottoja vältetään.

Monissa maissa varakkaat kansalaiset omistavat myös tiedotusvälineitä, koska haluavat sitä kautta vaikuttaa demokraattiseen päätöksentekoon äänensä lisäksi myös lompakkonsa voimalla. On erittäin tärkeää, että meillä on myös julkisen vallan omistuksessa olevia toimijoita, jotka pysyvät korostetun puolueettomina.

 
  
 

Catch-the-eye procedure

 
  
MPphoto
 

  Milan Zver (PPE). – Vsi vemo v tej dvorani, da mediji igrajo izjemno pomembno družbeno vlogo. Ne samo pri prepričevanju javnosti, kadar gre za volitve ali kaj podobnega, ampak imajo trajno socializacijsko vlogo.

Še posebej so pomembni zaradi tega, da so lahko ljudje objektivno informirani, kar je ena izmed temeljnih človekovih pravic in svoboščin. Seveda, za to pa morajo biti vzpostavljeni določeni predpogoji in eden od predpogojev je, da je medijski sistem uravnotežen, oziroma da ni pretirano asimetričen. In drug predpogoj je seveda, da je medijski sistem pluralen.

Vendar imamo v določenih državah, postsocialističnih državah, ne samo na Češkem, tudi v drugih državah določene težave s tem. Medijski prostor se ni oblikoval kot uravnotežen in pluralen, ampak kot izrazito asimetričen. Zato se dogaja, da določene politične skupine imajo prednost, zato ker dominantni mediji, osredji mediji podpirajo zgolj eno politično opcijo. In na žalost je to problem tudi v Sloveniji.

 
  
MPphoto
 

  Maria Grapini (S&D). – Doamnă președintă, doamna comisar, încep prin a vă felicita pentru poziția echilibrată pe care ați avut-o privind această temă și mai spun că mi se pare nedrept că analizăm Cehia. Cehia a fost modelul meu, dacă vreți, vin dintr-o țară din est, din România, și am apreciat totdeauna Cehia, cum a traversat, cum a avut Revoluția de catifea. La aceste lucruri a contribuit și presa și informațiile. Ce ne-am face dacă cetățenii nu ar fi informați?

Pledez pentru libertatea presei, însă dublată de veridicitatea informației, pentru că oamenii vor alege în funcție de ce informații primesc și cred că aici trebuie să vorbim de două niveluri. Ați vorbit doamna comisar de această directivă și este nevoie să revizuim serviciul audiovizual la nivel european, însă este foarte important ca la nivelul fiecărui stat să existe, pe de o parte, libertatea presei, pe de altă parte, responsabilizarea informațiilor transmise. Și cred foarte mult că aceste lucruri se vor rezolva și în Cehia și în alte țări dacă noi, politicienii, vom face cum trebuie munca noastră.

 
  
MPphoto
 

  Marek Jurek (ECR). – Pani Przewodnicząca! Mam nieodparte wrażenie, że w pracach instytucji Unii Europejskiej mamy do czynienia z tym, co w naszym oficjalnym języku, w stosunku do Gruzji, nazwaliśmy selektywną sprawiedliwością. Rozmawiamy o Węgrzech, o Polsce, o Czechach, a jakimś dziwnym trafem nie rozmawiamy na przykład o tym, że Francja wprowadza formalną proaborcyjną cenzurę, tak, cenzurę w stosunku do mediów internetowych. Nie rozmawiamy o ekscesach eutanazyjnych w Holandii mimo apeli, żeby naprawdę na to zareagować i tym się zająć. Ani nie rozmawiamy o dziennikarskich podsłuchach we Włoszech, bo chyba nikt na tej sali nie uzna tego za wyraz wolności mediów. Nie rozmawiamy też o utrudnianiu kontaktów dzieci z rodzicami w języku ojczystym w Niemczech. A jeśli chodzi o wicepremiera Babiša, chcę tylko zwrócić uwagę, że jego zastępczyni jest ważnym komisarzem w Komisji Europejskiej i że groziła Polsce obcięciem funduszy unijnych, jeżeli będziemy prowadzić niewłaściwą politykę. I może tym powinniśmy się zająć.

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Επιτήδειος ( NI). – Κυρία Πρόεδρε, η κατάχρηση εξουσίας από αξιωματούχους διαφόρων κρατών είναι ένα φαινόμενο το οποίο έχει τις ρίζες του στην αρχαιότητα και, υπ’ αυτή την έννοια, δεν με εξέπληξε το γεγονός ότι παρουσιάστηκε τέτοιο φαινόμενο και στην Τσεχία με τα μέσα ενημερώσεως, όπως επίσης, δεν με εξέπληξε και το γεγονός ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση, κατά πάγια τακτική, παρενέβη στα εσωτερικά μιας ανεξάρτητης χώρας και τώρα συζητούμε το θέμα αυτό εδώ. Εκείνο το οποίο με εκπλήσσει όμως, είναι η επιλεκτική αντιμετώπιση των φαινομένων διαφθοράς στις διάφορες χώρες.

Αναφέρομαι στη χώρα μου, την Ελλάδα, στην οποία ο πρώην πρωθυπουργός, ο κ. Αντώνης Σαμαράς, ομολόγησε ότι παρενέβη στη Δικαιοσύνη και διέταξε και επέτυχε από τον εισαγγελέα να κλείσει στη φυλακή τον αρχηγό και όλους σχεδόν τους εκλεγμένους βουλευτές της τρίτης πολιτικής δύναμης της χώρας, του κόμματος της Χρυσής Αυγής. Επίσης, έδωσε εντολή στα μέσα ενημέρωσης να μην επιτρέπουν να δίνουν συνεντεύξεις και να εκφράζουν την άποψή τους. Υπ’ αυτή την έννοια, με εκπλήσσει, επαναλαμβάνω, το γεγονός ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση δεν έδειξε ανάλογη ευαισθησία. Τέτοια φαινόμενα πρέπει να αποφεύγονται, διότι δεν αντιπροσωπεύουν τίποτε περισσότερο από μια απλή υποκρισία.

 
  
MPphoto
 

  Tomáš Zdechovský (PPE). – Paní předsedající, já bych prvně chtěl říct, že jsem tuto debatu neinicioval a že to, co se tady odehrálo, a to, co se odehrálo na výboru LIBE, ukazuje, že tato debata byla naprosto zbytečná a udělala pouze ostudu České republice. K tomu, co říkala předchozí řečnice: Česká republika dlouhodobě patří mezi země, které mají nejsvobodnější tisk, a já jsem na to osobně hrdý. Já když jsem byl na Kubě, tak na Kubě mi ukazovali právě Českou republiku a odkaz Václava Havla jako ten, kterému oni se chtějí přiblížit.

Dámy a pánové, je to selektivní vnímání jedné ze zemí. Minule to bylo Polsko, pak Maďarsko, a teď do stejného balíku házíme Českou republiku. Ale nikdo tady neřeší, že Velké Británii patří ve svobodě médií čtyřicáté místo, Francii třicáté deváté a Spojeným státům dokonce čtyřicáté první nebo čtyřicáté druhé místo. Já si myslím, že je potřeba opravdu tyto věci vnímat v kontextu a ne selektivně vybírat jednu zemi před volbami.

 
  
MPphoto
 

  Olga Sehnalová (S&D). – Paní předsedající, bez ohledu na dnešní debatu tím, kdo rozhodne o dalším vývoji v České republice, budou jen a pouze její občané. Otázkou je, jak a čím je toto rozhodování ovlivněno, zda se hraje ještě v mezích fair play a zda všichni hráči mají srovnatelné podmínky. Odpověď nemůže znít ano, pokud možnosti jednoho ze soupeřů mnohonásobně překračují možnosti všech ostatních.

Riziko politického zneužití médií je průvodním jevem oligarchizace české politiky. Média v závislém postavení se stávají nikoliv zdrojem kontroly politické moci, ale naopak cynickým nástrojem k jejímu upevnění. Závislost médií a žurnalistů, ať již politická či ekonomická, bourá jeden z pilířů, na kterých stojí demokracie. To ovšem není problém pouze České republiky, byť je zde problémem navýsost aktuálním. Podpora nezávislosti, nestrannosti a kvality veřejnoprávních médií je proto v této situaci zcela zásadní.

Bavme se však i o integritě a poctivosti novinářského stavu, kterému politická krize v České republice, zveřejněné nahrávky a následné reakce nastavily nemilosrdné zrcadlo. Ukázalo, že mezi novináři stejně jako mezi politiky je dost samolibosti, nezodpovědnosti a ano, i korupce a klientelismu.

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς ( ECR). – Κυρία Πρόεδρε, ο μη σεβασμός της πολυφωνίας οφείλεται στο γεγονός ότι οι διάφοροι επιχειρηματικοί κύκλοι και ολιγάρχες ελέγχουν τα μέσα μαζικής ενημέρωσης. Και αυτό ισχύει για όλες τις χώρες της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Μάλιστα, η τρόικα στην Ελλάδα, από την έναρξη του μνημονίου, επιχειρεί συστηματικά να ελέγξει τον ελληνικό Τύπο και τα υπόλοιπα μέσα μαζικής ενημέρωσης. Όμως, αν θέλει το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο να διασφαλίσει την πολυφωνία στα ΜΜΕ, θα πρέπει να διασφαλίσει την πολυφωνία εδώ στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο.

Με ποιους όρους λειτουργεί η Europarl TV; Παρότι έχω κάνει εκατοντάδες, ίσως και χιλιάδες ομιλίες εδώ, στην Ολομέλεια του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου, και μάλιστα αρκετές από αυτές ως εισηγητής σε θέματα όπως η Ευρωπαϊκή Κεντρική Τράπεζα και ο Ευρωπαίος Διαμεσολαβητής, ουδέποτε προβλήθηκε αυτή δραστηριότητά μου από την Εuroparl TV.

Επιπλέον, παρότι πολλοί δημοσιογράφοι έρχονται κάθε μήνα από την Ελλάδα με δαπάνες του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και χρησιμοποιούν τις εγκαταστάσεις και το στούντιο του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου στο Στρασβούργο, αποκλείουν συστηματικά το ECR και εμένα απ’ αυτή την προβολή. Θα υπάρξει παρέμβαση για το θέμα αυτό, κυρία Πρόεδρε;

 
  
MPphoto
 

  Richard Sulík (ECR). – Pani predsedajúca, v čase internetu je sloboda médií, obzvlášť v Európe, prakticky neobmedzená. Máme facebook, máme youtube, máme internet, blogy, komentáre. Skôr mám dojem, že Európska únia sa snaží obmedziť slobodu médií, vtedy sa to nazýva boj proti fake news. Na pôde Európskeho parlamentu riešiť slobodu médií v nejakej členskej krajine považujem v prvom rade za zásah do suverenity tejto členskej krajiny. Vôbec tým nechcem schvaľovať, čo sa stalo. Tiež si nemyslím, že je správne, že vedúci politik sa cez médiá snaží ovplyvňovať verejnú mienku, ale považujem to za smiešne, aby sa Európsky parlament týmto zaoberal. Sloboda médií existuje. Každý môže hovoriť a písať, čo chce.

A na záver, som presvedčený, že občania Českej republiky dokážu pri svojom rozhodovaní zohľadniť aj túto vec a zvolia si správnu vládu.

(Rečník súhlasil/rečníčka súhlasila s tým, že odpovie na otázku položenú zdvihnutím modrej karty (článok 162 ods. 8 rokovacieho poriadku).)

 
  
MPphoto
 

  Jiří Pospíšil (PPE), otázka položená zvednutím modré karty. – Pane kolego, já s Vámi souhlasím, že je opravdu velmi neobvyklé, že na půdě Evropského parlamentu projednáváme situaci v médiích v jedné zemi, ale nemyslíte si, že ve chvíli, kdy hrozí, že člověk, který koncentruje ekonomickou, politickou moc a je největším odběratelem evropských dotací, vyhraje příští volby v České republice na podzim a bude premiérem, že bychom minimálně o tom měli vědět a vést debatu? Přeci jenom jde o evropské peníze. Problém je, že tento člověk je největším odběratelem evropských peněz, takže by to mělo Evropský parlament minimálně informačně zajímat.

 
  
MPphoto
 

  Richard Sulík (ECR), odpoveď na otázku položenú zdvihnutím modrej karty. – Jasné, súhlasím s tým. Ľudia by mali vedieť čím viac, teda aj takéto veci, a nech to zohľadnia pri svojom rozhodovaní. A koniec koncov deje sa to, veď unikli nahrávky, hovorí sa o tom, píše sa o tom, ale naďalej nevidím dôvod, aby Európsky parlament teraz riešil konkrétne túto jednu vec. Viete, koľko politikov je angažovaných v rôznych iných biznisoch. Aj v iných krajinách patria politikom rôzne médiá alebo cez nejaké finančné skupiny ich ovplyvňujú. To by tento Parlament nerobil nič iné, ako riešiť vplyv na médiá. Jednoducho to treba nechať celé tak. S týmto si členské krajiny poradia samé.

 
  
MPphoto
 

  Tibor Szanyi (S&D). – Elnök Asszony, ezt a vitát végigkövetve azt látom, hogy Európa valamennyi országában igen komoly problémák vannak a médiaszabadságot illetően. És talán érdemes egy pillanatra a tanulságokat is fölidézni: ha és amennyiben az európai intézmények, illetve az európai alapértékek őre: az Európai Bizottság kellő időben föllépett volna pl. Magyarország esetében – amikor a kormány gyakorlatilag 100%-ban ellenőrzése alá vonta a médiát –, akkor lehet, hogy most nem tartanánk itt. Hiszen ha lenne arra példa, hogy az Európai Unió intézményei erősek, akkor nem kéne most saját gyengeségeinkkel szembesülni.

 
  
 

(End of catch-the-eye procedure)

 
  
MPphoto
 

  Cecilia Malmström, Member of the Commission. – Madam President, I thank the Members of this House for this very important debate we have had, about the situation in a particular country but many of you have also underlined how important media freedom and pluralism is in general in Europe. In Europe, of course, it is enshrined in the Charter of Fundamental Rights, but it is under threat and in these times of alternative facts and fake news it is even more important that all of us stay vigilant in Europe, and also in the rest of the world, because this is a fundamental right that European citizens deserve and should enjoy.

As I have said and you well know, the Commission has very limited competences in the area of media freedom and pluralism. But this does not mean that we turn a blind eye to challenges to media freedom and pluralism, we watch it very carefully. We are not planning any new legislation for the moment. We are focusing on implementing different independent projects to monitor risks to media freedom and pluralism, to map violation of media freedom and pluralism, and to help journalists under threat. We are also ensuring the independence of regulators in the proposal to review the Audiovisual Media Service Directive that the Commission aims to contribute to this important goal.

There is no doubt Europe needs a strong, transparent, competitive, free and pluralistic media sector and this is the work of all of us. We need to do our part: the different institutions, national policy makers, media companies, journalists and citizens. It is vital for a democratic and functioning community and that is why we must fight, we must defend them and I count on this House always to look out and always to be vigilant. I thank you for this debate, which has also allowed me to learn a little bit about Czech domestic politics.

 
  
MPphoto
 

  President. – The debate is closed.

Written statements (Rule 162)

 
  
MPphoto
 
 

  Tunne Kelam (PPE), in writing. – I am not especially concerned about press freedom in Czech Republic, as it ranks 23rd on the Reporters without Borders list of media freedom – higher than US, UK and France, for example. However, the concern about the oligarchisation of media is a problem to be followed closely. Therefore, while the internal situation in Member States is mainly covered by the subsidiarity principle, debates about such topics should be justified by real urgencies and should not become regular part of EP business. On the other hand, one has to be concerned about the plummeting quality of the European mainstream media and its trend of concentration. If the main incentive is to catch attention using thrilling, emotional and superficial news, the reliability of media as a provider of substantive, controlled and reliable information is vanishing fast. Such a trend distorts news, makes media channels and outlets dependent on scandals, negative emotions and rumours as their first priority. In the long run, it distorts a sound understanding of the world and exposes media consumers to serious risks by political manipulators. The Brexit campaign in the UK is an ominous example of the politically catastrophic results of the deliberate spreading of false information by the mainstream media.

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Wałęsa (PPE), na piśmie. – Kształtowanie opinii publicznej poprzez media jest dużym wyzwaniem i odpowiedzialnością. Kluczowe dla zachowania prawidłowych mechanizmów demokratycznych jest oddzielenie mediów od wpływów politycznych, tak aby były one w pełni niezależne i rzetelne. Kryzys polityczny w Czechach ujawnił wiele słabości instytucji, na których opiera się demokracja. Łączenie funkcji ministra finansów i właściciela grupy wydawniczej Mafra przez pana Andreja Babiša jest jednoznacznym konfliktem interesów, nie tylko z punktu widzenia etyki, ale także jakości demokracji. Dlatego dzisiejsza debata w Parlamencie Europejskim jest dobrym sygnałem, że społeczność międzynarodowa przygląda się obecnej sytuacji w Czechach.

Jest to sygnał dla polityków oraz czeskich wyborców, który powinien stać się punktem odniesienia podczas zbliżających się w Czechach wyborów parlamentarnych zaplanowanych na 20 i 21 października br. Istnieje podejrzenie, że wydarzenia ostatnich dni są elementem niskiej kampanii wyborczej, być może również kampanii prezydenckiej, przed wyborami w styczniu 2018 r. Przedkładanie interesu personalnego i prywatnych ambicji ponad zasady etyki i przejrzystości w działaniach polityków jest dla wyborców ostrzeżeniem przed powierzeniem im funkcji państwowych. Każda władza państwowa jest odpowiedzialna za wzmacnianie instytucji stojących na straży demokratycznych standardów. Nieprzestrzeganie tych standardów powoduje społeczne niezadowolenie, które w Czechach obywatele wyrazili podczas demonstracji ulicznych gromadzących tysiące uczestników.

 
Ostatnia aktualizacja: 5 września 2017Informacja prawna