Pod lupou
 

Tlumočníci v Evropském parlamentu

Instituce - 12-04-2006 - 09:01
Sdílet

Co do počtu jazyků, kterými se za jeho zdmi hovoří, je Evropský parlament často přirovnáván k babylonské věži. Ale zatímco v babylonské věži komunikace selhala, Evropský parlament ji evidentně zvládá bez problémů. To je výsledkem práce tlumočníků, kteří europoslancům umožňují vystupovat v jejich mateřském jazyce a přitom jim ostatní rozumějí.

Europoslanci jsou voleni, aby zastupovali své voličstvo, a ne podle jazykových schopností. Aby byly v Evropském parlamentu nastoleny naprosto rovné podmínky, má každý poslanec právo hovořit úředním jazykem své volby. Toto právo je jednoznačně stanoveno v jednacím řádu Evropského parlamentu.
 
EP je největším světovým zaměstnavatelem tlumočníků. Pracuje zde 350 stálých tlumočníků, k nimž se v nejvytíženějších údobích přidává asi 400 nezávislých tlumočníků. Pracují v týmech po třech; tým na plenárním zasedání tvoří 60 tlumočníků.
 
Tlumočníci jsou samozřejmou součástí každé parlamentní schůze či zasedání Parlamentu. Sedí ve zvukotěsných kabinách po stranách zasedacích sálů a věrně tlumočí poselství mluvčích až do 20 úředních jazyků EU. Tlumočníci, které je možné vidět, ale kteří nikdy nejsou středem pozornosti, jsou hlasem všech řečníků.
 
 
Odkaz: 20060403FCS06935

Stručná fakta a čísla

Horní část stránkyDalší
 
Tlumočníci v EP - © EP Photo Service

Tlumočníci Evropského parlamentu při práci

Na počátku byly čtyři jazyky (francouzština, němčina, italština, nizozemština). To bylo v padesátých letech, kdy Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemí založily Evropské společenství uhlí a oceli. Čtyři jazyky představovaly pouhých dvanáct jazykových kombinací, takže tlumočit šlo bez problémů. S postupným rozšiřováním pozdější Evropské unie až do roku 1995 přibývaly další jazyky a také komplikace, zejména se specifickými jazyky, jako například s finštinou, kterou ovládalo jen velmi málo nerodilých mluvčích. Řešením bylo tzv. retour tlumočení z mateřského do cizího jazyka. Tlumočníci za normálních okolností tlumočí z cizího jazyka do  své mateřštiny. V roce 1995 se finština stala prvním jazykem, který se začal tlumočit opačným směrem.
 
Po dalším rozšíření v roce 2004 se počet jazyků v Parlamentu téměř zdvojnásobil. Kromě Kypru, kde se hovoří hlavně řecky, přibyly se všemi novými členskými státy i jejich úřední jazyky (čeština, estonština, lotyština, litevština, maďarština, maltština, polština, slovenština a slovinština). Nebylo lehké nalézt tlumočníky s odpovídajícími jazykovými schopnostmi, zejména v případě méně frekventovaných jazyků, jakým je například maltština, jíž hovoří pouhých 400 000 lidí.
 
V Evropském parlamentu se dnes pracuje ve dvaceti jazycích, což představuje 380 možných jazykových kombinací. Tlumočení z rodného do cizího jazyka se značně rozšířilo, stejně jako tlumočení přes třetí "pivotní" jazyk. Tlumočníci se ale učí nové jazyky, takže se časem zase bude víc tlumočit přímo.
 
Ale tím to nekončí. V roce 2007 mají do EU vstoupit Rumunsko a Bulharsko a tlumočníci už začali pracovat na tom, aby svým krajanům z řad poslanců-pozorovatelů umožnili naslouchat parlamentním diskusím v jejich mateřštině. V budoucnosti bude Parlament možná muset zajistit i tlumočení irštiny. A vstup do EU požádaly i Chorvatsko a Makedonie. Španělská vláda navíc navrhla, aby se plenární zasedání tlumočila i do katalánštiny, galicijštiny a baskičtiny... A tak bychom mohli pokračovat.
 
Horní část stránkyDalší

Být či nebýt ... tlumočníkem

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
Tým tlumočníků při práci © EP Photo Service

Tlumočníci hovoří a naslouchají současně

Tlumočníci dokonale ovládají svou mateřštinu a na velmi dobré úrovni alespoň dva další jazyky. "Abyste se mohli stát tlumočníkem, musíte mít jazyky v lásce", říká německá tlumočnice Gertrud DIETZEOVÁ a dodává: "Musíte mít rád úsilí, jehož výsledkem je ovládnutí a používání daného jazyka na velmi vysoké úrovni." Většina tlumočníků má čtyři nebo pět pracovních jazyků, někteří dokonce sedm nebo osm, a všechny je ovládají velmi dobře. Je naprosto nezbytné, aby perfektně pochopili, co bylo řečeno, protože nemají čas otevřít si slovník anebo se poradit s kolegy; tlumočník či tlumočnice se musí spolehnout pouze na sebe.
 
Znalost jazyka je však pouze nástroj; tlumočení znamená přenos obsahu projevu. Mnoho lidí dobře hovoří cizím jazykem, ale jenom málo z nich může být dobrými tlumočníky. Je to dovednost, kterou se člověk musí naučit.
 
Protože témata probíraná při parlamentních rozpravách mají téměř neomezený záběr, musí mít tlumočníci dobré všeobecné znalosti a zkušenosti ve všech oblastech působnosti EU. Výhodou je rovněž znalost politických postojů jednotlivých europoslanců, což může tlumočníkovi pomoci uchopit záměr řečníka za hranicí pouhých slov.
 
Tlumočníci jsou komunikátoři a jejich postoj k řečenému je nepodstatný. "Mým úkolem je, aby si lidé navzájem porozuměli, a to bez ohledu na to, co říkají, a i když si myslím, že neříkají pravdu", vysvětluje slečna DIETZEOVÁ a dodala: "Jsme nestranní a to je snazší pro lidi, kteří mají herecký talent a dokáží se vpravit do mysli řečníka ... naladit se na stejnou vlnu."
 
Práce tlumočníka
 
Tlumočení neznamená pouhý doslovný překlad, jde o přenos sdělení zaznamenaného v jednom jazyce a věrně podaného v jiném. Tlumočníci pracují v reálném čase a pod tlakem, kdy musí simultánně převést sdělení původního projevu do jiného jazyka. Naslouchají a hovoří současně, takže poslouchají selektivně a soustřeďují se víc na sdělení jako takové než na slova.
 
Protože v kabinách už nezbývá příliš času na nějaké přemýšlení, tlumočníci věnují spoustu času předchozí přípravě. Čtou si potřebné podklady ve svých pracovních jazycích a snaží se udržet tempo se změnami a novými termíny. Další důležitou součástí jejich práce je pravidelná četba tisku v různých jazycích, aby neztratili přehled o aktuální politické situaci a nejnovějších událostech. "Musíte pochopit pojetí, to ostatní už přijde samo; jinak se dostanete do stresu a příliš se držíte slov", říká DIETZEOVÁ.
 
Většina parlamentních schůzí a zasedání se koná ve Štrasburku a Bruselu, někdy se ale přesouvají i do jiných zemí, takže tlumočníci musejí hodně cestovat. Je to únavné, ale i zajímavé a dobrá příležitost se něčemu naučit. Celoživotní vzdělávání patří k povolání tlumočníka. "Stěží uplyne den, kdy bych se vrátila domů a nemohla prohlásit: 'Dnes jsem se něčemu přiučila.'", říká DIETZEOVÁ.
 
Horní část stránkyDalšíPředchozí

Víc než jen slova

Horní část stránkyPředchozí
 
Konzola v tlumočnické kabině © EP Photo Service

Konzola v tlumočnické kabině

Práce tlumočníka není tak lehká, jak by se mohlo na první pohled zdát. Europoslanci si jen zřídka uvědomují, že se jejich proslov simultánně tlumočí do jiných jazyků, takže často používají barvitý jazyk, žerty a slovní hříčky, které se jenom velmi těžce překládají, a někdy ani přeložit nejdou. Ani čísla, rychlomluva a čtení z poznámek tlumočníkům život právě neusnadňují.
 
Nejvíc tlumočníkům život komplikují slovní hříčky. "Jsou situace, kdy se dají překládat, kdy najdete ekvivalent ve svém jazyce, ale pokaždé to je poněkud riskantní, protože význam může být přeložen odlišně od originálu a europoslanci naslouchající překladu potom reagují spíše na vaše slova než na řečníkův původní projev", říká nizozemský tlumočník Bernard GEVAERT.
 
Dalším zdrojem problémů je velmi omezený čas, který mají během plenárního zasedání řečníci k dispozici. Protože každý toho většinou chce říci hodně, hovoří velmi rychle; někdy europoslanci předčítají předem připravené projevy. Rychlá řeč nemusí být problémem, pokud europoslanec hovoří spatra; noční můrou tlumočníků je ale čtení napsaného textu.
 
"Důležité je vidět do zasedacího sálu"
 
Část sdělení, které musí tlumočníci převést, má neverbální charakter, takže potřebují dostat neverbální vodítka, jako je zbarvení hlasu a řeč těla. Z toho důvodu je naprosto nezbytné, aby tlumočník viděl řečníka a publikum a mohl sledovat různé reakce.
 
"Neustále se rozhlížím po jednacím sále", říká DIETZEOVÁ a vysvětluje: "Je důležité mít přehled o tom, kdo přichází a odchází, ale i o dalších věcech, jako je například předseda, který něco šeptá svému asistentovi; všechny tyto věci mohou mít nečekaný obrat a vás nepřekvapí, pokud je předvídáte."
 
Horní část stránkyPředchozí