Pod lupou
 

Sacharovova cena za rok 2006 – podpora svobody myšlení po celém světě

Instituce - 13-12-2006 - 12:57
Sdílet

Evropský parlament každoročně uděluje výjimečným osobnostem a organizacím, které bojují proti útlaku, intoleranci a bezpráví, Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Cena je jedním ze způsobů, jak europoslanci usilují o šíření lidských práv a demokracie ve světě. Podívejte se na webové stránky a přečtěte si aktuální informace o kandidátech, způsobu jejich výběru a udílení ceny za rok 2006.

Ocenění je pojmenováno po Andreji Sacharovovi (1921-1989), jednom z nejvýznamnějších vědců, který pro Sovětský svaz vyvinul vodíkovou bombu a který se později stal hlasitým kritikem závodů ve výrobě jaderných zbraní. V roce 1970 založil výbor pro lidská práva. Jeho činnost nezůstala bez povšimnutí, v Sovětském svazu byl uvězněn, zatímco na Západě obdržel v roce 1975 Nobelovu cenu za mír.
 
Sacharovova cena, založená v roce 1988, má za cíl oceňovat významné činy v těchto oblastech:
  • ochrana lidských práv a základních svobod, zejména práva na svobodné vyjadřování
  • zabezpečení práv menšin
  • dodržování mezinárodního práva
  • rozvoj demokracie a uplatňování právních norem
Cena se uděluje jednotlivcům, sdružením nebo organizacím bez ohledu na státní příslušnost, bydliště nebo sídlo.
 
Proč Evropský parlament ocenění podporuje?
Šíření a ochrana lidských práv, demokracie a právního státu patří k nejzákladnějším rolím Evropského parlamentu. Má několik „nástrojů“, k nimž patří:
Podvýbor pro lidská práva, který monitoruje situaci na mezinárodní úrovni. Výroční zprávu o lidských právech v EU a státech mimo EU; ve zprávě se uvádí porušování lidských práv a praktické rady, jak stav věcí zlepšovat. Během měsíčních plenárních zasedání Parlamentu je čtvrteční odpoledne vyhrazeno pro diskusi o lidských právech. V září europoslanci diskutovali o Zimbabwe, Severní Koreji a Srí Lance. Parlament dále schvaluje pravidelná usnesení odsuzující vlády států, které porušují lidská práva – poslední se týkala Číny. Parlament se dále může rozhodnout vyčlenit peníze EU na projekty podporující lidská práva nebo demokracii.
Kdo z kandidátů vybírá?
Politické skupiny v Parlamentu a europoslanci každoročně volí potenciální kandidáty. Z tohoto seznamu vyberou společně výbor pro zahraniční věci a výbor pro rozvoj tři „finalisty“. Předsedové politických skupin („Konference předsedů“) poté vyberou vítěze. Cenu formálně předává předseda Parlamentu na prosincovém plenárním zasedání, a to buď přesně 10. prosince nebo okolo tohoto data, na které připadá výročí podpisu Všeobecné deklarace lidských práv OSN z roku 1948.
Vítěz obdrží diplom a šek na 50 000 eur. Jeden z loňských držitelů, Hauwa Ibrahimová, využila peněžní odměnu na podporu vzdělávání dětí ve své rodné Nigérii.
 
 
 
Odkaz: 20060911FCS10501

Sacharovova cena 2005 advokátce, manželkám disidentů a novinářům

Horní část stránkyDalší
 
Sacharovova cena za rok 2006 - plakát

Sacharovova cena za rok 2006

 
Vlastními slovy – loňští držitelé
 
Vloni byla Sacharovova cena za svobodu myšlení udělena třem kandidátům: kubánskému protestnímu hnutí „Damas de Blanco“, nigerijské právničce hájící lidská práva Hauwě Ibrahimové a sdružení obhajujícímu svobodu tisku „Reportéři bez hranic“. Rok po udělení ceny za rok 2005 jsme se obrátili na nositele a zeptali jsme se jich, jak ocenění ovlivnilo jejich činnost.
 
„Ženy v bílém“ („Damas de Blanco“) je skupina žen, které hájí práva kubánských politických vězňů. Od roku 2004 každou neděli poklidně manifestují proti zadržování svých manželů a synů, kteří jsou kubánskými disidenty. Nosí bílé oblečení jako symbol míru a nevinnosti uvězněných.
 
Rok poté: „Nedovedete si představit, co to pro nás znamená,“ řekla jedna z "Žen" Laly Garciová-Pedrosová, která pracuje v Kubánsko-americké národní nadaci a spolupracuje s „Ženami v bílém“ zástupkyni skupiny v USA. Sacharovova cena „pro skupinu zajistila značnou ochranu. Znamená pro ni, že je uznávána za hranicemi Kuby a i na Kubě je velmi známá,“ uvedla Garciová. Ocenění skupině velmi pomohlo při práci, ochránilo ji a získalo respekt ze strany kubánské vlády.
 
Ženy v bílém nadále usilují o svobodu svých mužských příbuzných. Každou neděli se oblečou do bílého a jdou do kostela Santa Rita v Miramaru a poté tiše kráčejí ulicí. Lidé je dnes poznávají, vědí, kdo jsou, a proč jsou na ulici.
 
Hauwa Ibrahimová je přední advokátka ze severní Nigérie, specializující se na lidská práva, která hájí ženy stojící před hrozbou ukamenování k smrti za cizoložství a mladé lidi, které čeká trest za krádež podle islámského práva šaría.
 
Rok poté, co obdržela Sacharovovu cenu, se paní Ibrahimová domnívá, že „ocenění otvírá dveře a nabízí mnoho dalších příležitostí“. V období od června do srpna 2005, kdy oficiálně vyšetřovala zabití 6 občanů nigerijskou policií, napsala zprávu o délce 2000 stran, kterou nigerijský prezident tehdy odmítl přijmout. Jakmile obdržela Sacharovovu cenu, jistý ministr jí poslal e-mail, že jí prezident blahopřeje a dále že akceptoval a použil dříve zamítnutou zprávu.
 
„Tím, že jsem obdržela Sacharovovu cenu, změnilo se v mé zemi zaběhnuté pravidlo, určitá představa.“ Z peněz, které dostala od EP, vytvořila nadaci. Do ní přispělo ještě několik dalších osob a úrok z částky pomohl 14 dětem – chlapcům a dívkám – vrátit se do školy. „Vzdělání žen je v mé zemi stále problém. Sama jsem získala vzdělání náhodou a proto jsem chtěla tyto peníze vložit zpět do vzdělání.“
 
V současné době působí jako hostující profesorka na Saint Louis University v USA. Zpráva o tom, že jí byla udělena Sacharovova cena, se tehdy dostala na přední stránku univerzitního časopisu. V prosinci 2006 se vrátí do Nigérie a bude pokračovat v práci v oblasti lidských práv.
 
„Reportéři bez hranic“ je mezinárodní organizace bojující za svobodu tisku po celém světě. Dále vystupuje na ochranu žurnalistů a ostatních zaměstnanců sdělovacích prostředků před cenzurou nebo šikanováním.
 
Mluvčí Reportérů bez hranic, Jean-François Julliard, uvedl, že “díky ceně jsme se především stali notoricky známými a získali jsme na důvěryhodnosti, protože lidé si pamatují, že jsme loni tuto cenu dostali. Budeme pokračovat ve svém úsilí chránit svobodu tisku.”
 
 
Čas ukáže, kdo další se dostane na seznam držitelů Sacharovovy ceny.
 
Horní část stránkyDalší

Kandidáti na Sacharovovu cenu za rok 2006

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
Vítězové Sacharovovy ceny  1988-2006

Vítězové Sacharovovy ceny 1988-2006

Letošní kandidáti na Sacharovovu cenu za svobodu myšlení pokrývají široké pole působnosti: od podpory občanské společnosti proti totalitním režimům přes obranu menšinových práv a boj proti násilí páchanému na ženách až po boj za mír, dialog a svobodu projevu. Výborům EP pro zahraniční věci a pro rozvoj a v podvýboru pro lidská práva bylo v úterý představeno 10 kandidátů na prestižní cenu, kterou Evropský parlament každoročně oceňuje osobnosti z celého světa.
 
Předsedkyně podvýboru pro lidská práva Héléne Flautreová poukázala na rozmanitost letošních kandidátů na udělení ceny a uvedla: "Cena za rok 2006 představuje roční práci EP na poli lidských práv.“
 
Výbory EP pro zahraniční věci a pro rozvoj rozhodnou na společném zasedání 25. září o užším výběru kandidátů. Z této trojice pak předsedové europoslaneckých klubů, sdružení v tzv. Konferenci předsedů, vyberou letošní nositelku či nositele ceny.
 
Každou nominaci musí podpořit aspoň 37 europoslanců nebo celý poslanecký klub. Přinášíme seznam kandidátů s jejich stručnou charakteristikou.
 
Ingrid Betancourtová
Unesená kolumbijská politička, bývalá senátorka, aktivistka v boji proti korupci a obchodu s drogami, která usiluje o skončení občanské války jednáním. Betancourtovou od 23. února 2002 zadržují jako rukojmí FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie).
Jménem skupiny europoslanců ji navrhla Marie-Arlette Carlottiová ze Strany evropských socialistů (PES).
 
Kolumbie: všem, kdo bojují za unesená rukojmí
Skupina lidí (jednotlivců a sdružení) bojující proti unášení a zadržování rukojmí a podporující oběti a jejich rodiny v Kolumbii, kde je dnes zadržováno 80 % všech rukojmí na celém světě – více než 3 000 lidí.
Na cenu je navrhli Monica Frassoniová a Daniel Cohn-Bendit jménem klubu Zelených/Evropské svobodné aliance (Greens/EFA), s podporou Fernanda Fernandéze-Martína z klubu Evropské lidové strany-Evropských demokratů (EPP-ED), Frédérique Riesové z klubu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) a dalších europoslanců.
 
Fulda-Mosocho, projekt profesorky Muthgardy Hinkelmannové-Toeweové
Cílem projektu je ukončit mrzačení genitálií pohlavních orgánů (FGM – Female Genital Mutilation) v keňském regionu Mosocho a zlepšit životní podmínky tamních žen. V letech 2002-05 se podařilo snížit počet případů zohavení z 98 % na 66 %.
Jménem skupiny europoslanců projekt na vyznamenání navrhl Alexander Nuno Alvaro (ALDE).
 
Vladimír Kozlov
Aktivista na poli obrany práv menšin a lidských práv, představitel etnické opozice Mari proti totalitnímu režimu v republice Mari EI (Ruská federace). Je také literátem a novinářem bojujícím za právo na svobodné vyjadřování. Etnikum Mari je součástí ugrofinské jazykové skupiny.
Jménem skupiny europoslanců ho navrhl Toomas Ilves (PES).
 
Biskup Erwin Kräutler
Rakouský římsko-katolický biskup působící jako misionář v Brazílii. Bojuje za práva indogenních menšin a zachování deštného pralesa v Brazílii a v celé Amazonii.
Jménem skupiny europoslanců ho navrhnul Herbert Boesch (PES).
 
Somaly Mamová
Kambodžská obhájkyně lidských práv, která bojuje proti dětské prostituci a sexuálnímu zotročování žen a dětí v Kambodži a v jihovýchodní Asii. Založila asociaci AFESIP (Agir pour les femmes en situation précaire), která si klade za cíl sociální integraci obětí nezákonného sexuálního obchodování.
Navrhl ji Jules Maaten za klub ALDE.
 
Aljaksandr  Milinkevič
Vůdce běloruské opozice a bývalý protikandidát prezidenta Alexandra Lukašenka usiluje o demokratickou budoucnost své země. V dubnu 2006 byl na 15 dní uvězněn za účast na nepovoleném shromáždění v Minsku.
Navrhli ho Jacek Saryusz-Wolski za klub EPP-ED a Brian Crowley za klub Unie pro Evropu národů (UEN).
 
Ghassan Tueni
Libanonský novinář a diplomat, který je zapáleným propagátorem arabské identity. Je rovněž otcem Gebrane Tueniho, libanonského vydavatele, na kterého byl loni spáchán atentát. Byl nominován i na počest dalších zavražděných libanonských osobností: Rafíka Haririho, Bassela Fleihana, Samira Kassira a Georgea Hawiho.
Ocenění navrhli Béatrice Patrieová a Véronique de Keyserová za klub PES a Francis Wurtz za klub Konfederace Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice (GUE/NGL).
 
Mesfin Wolde-Mariam
Obhájce lidských práv a zakládající člen Etiopské rady pro lidská práva (EHRCO). Bojuje proti násilí a ,chudobě v Etiopii a za lidštější sociálně politický řád. V listopadu 2005 byl zatčen a nyní probíhá soudní řízení; pokud bude shledán vinným, může proces skončit vynesením absolutního trestu.
Za skupinu europoslanců jeho nominaci navrhla Ana Gomesová (PES).
 
Ženy v černém – Bělehrad
Srbská feministická a antimilitaristická mírová organizace usiluje o usmíření mezi národy a etniky ,bývalé Jugoslávie a uznání zločinů spáchaných srbskými vojenskými a polovojenskými jednotkami během nedávných válek.
Za skupinu europoslanců je navrhl Jelko Kacin (ALDE).
 

Další informace :

Horní část stránkyDalšíPředchozí

Reakce europoslanců na tři finalisty Sacharovovy ceny

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
Tři kandidáti na Sacharovovu cenu: bojovníci proti únosům v Kolumbii, Alexandr Milinkievič, Ghassan Tueni

Tři kandidáti na Sacharovovu cenu

Členové výborů pro zahraniční věci a rozvoj vybrali na svém společném zasedání 25. září tři finalisty Sacharovovy cena za rok 2006. Parlament takto oceňuje organizace i jednotlivce, kteří bojují za svobodu myšlení, bez ohledu na jejich národnost či místo pobytu. Tento soubor audiovizuálních materiálů vám poskytne příležitost poslechnout si reakce europoslanců na tři finalisty.
 
Třemi vybranými kandidáty jsou (v abecedním pořádku):
- Všichni, kteří bojují za unesené rukojmí v Kolumbii, zastoupení Ingrid Betancourt a nadací País Libre
 
- Aljaksandr Milinkevič, lídr běloruské opozice a neúspěšný kandidát na prezidenta ve své vlastí, který byl za účast na "nepovoleném shromáždění v Minsku 15 dní vězněn 
 
- Ghassan Tueni, libanonský novinář a diplomat, jehož kandidatura připomíná jména libanonských osobností, na které byl spáchán atentát: Rafik Hariri, Bassel Fleihane, Samir Kassir, George Hawi a Gebrane Tueni.
 
Konference předsedů vybere vítěze v říjnu. Cenu slavnostně předá předseda Parlamentu na plenárním zasedání 12. prosince.  

 
Horní část stránkyDalšíPředchozí

Finalista č. 1: Bojovníci proti únosům v Kolumbii

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
Demonstranti v Paříži protestovaly proti únosům

Protest proti únosům v Kolumbii se konal i v Paříži

Na seznamu finalistů kandidátů o prestižní Sacharovovu cenu zbyla tři jména. Parlament ocenění pravidelně uděluje těm, kteří se nejvíce zasloužili o dodržování lidských práv ve světě. Přinášíme vám jména všech tří finalistů v abecedním pořadí. Tento text představuje prvního z nich - Kolumbie: všem, kteří bojují proti únosům. 
 
Kandidatura "všech, kteří bojují proti únosům" a znamená poctu těm, kteří proti braní rukojmích bojují a představuje také podporu obětem únosů a jejich rodinám.
 
Kolumbie je zemí, kde jsou únosy na denním pořádku. Pokud necháme promluvit statistiky, dojdeme k šokujícímu číslu 80 procent všech únosů z celého světa - to je více než 3000 tisíce vězněných lidí. Rukojmí jsou přitom někdy drženi v zajetí i dlouhá léta, v některých případech i osm let. Mezi zadržovanými jsou politici, vůdci sociálních hnutí, vojáci, policisté, ale i obyčejní lidé.
 
Kolumbie byla dlouhá léta sužovaná konfliktem místního obyvatelstva. Hlavními aktéry konfliktu jsou vládní bezpečnostní složky, levicové guerilla a polovojenské skupiny pravicového křídla. Situaci v Kolumbii poznamenalo obrovské potlačení lidských práv. A také unášení lidí z politických důvodů.
 
Aby guerilly mohly zaplatit svoje vojenské aktivity, ovládly ještě jednu oblast - obchod s drogami. Kolumbie tak vévodí žebříčku světového obchodu s kokainem, zatímco miliony jejích obyvatel žijí pod hranicí chudoby.
 
Současná vláda se snaží přimět polovojenské složky k nastartování mírového procesu. Začátkem října začala jednání se skupinou FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) o "výměně zajatců". Všechny ty, kterým osud Kolumbie a jejích lidí není lhostejný, bude při kandidatuře na Sacharovovu cenu zastupovat jedna z obětí únosců Ingrid Betancourt a nadace País Libre.
 
Ingrid Betancourt
 
Ingrid Betancourt je žena, která se nebála situaci v Kolumbii postavit. Vedla kampaň proti korupci a obchodu s drogami. Bývalá poslankyně a senátorka kandidovala také na prezidentku. Na své aktivity ale doplatila. Během kandidatury na prezidentku země byla sama unesena skupinou FARC a od 23. února 2002 je držena v zajetí.
 
Proti situaci v Kolumbii bojovala léta. Během své poslanecké kariéry přispěla v roce 1994 k zavedení programu potírajícího korupci a násilí a pomáhajícího jeho obětem. Šla ale mnohem dále. Jako zakladatelka politické strany Partido Verde Oxigeno se pokusila o ukončení konfliktu prostřednictvím vyjednávání mezi znepřátelenými stranami.
 
Její angažovanost jí vytvořila spoustu nepřátel. Několikrát jí vyhrožovali smrtí a poznala, jaké to je, uniknout atentátníkům. Ani to ji ale nepřimělo k tomu, aby ve svých aktivitách polevila. Své děti ale raději poslala do zahraničí. Sama se nakonec stala obětí únosu.
 
Nadace País Libre
 
País Libre, neboli "Svobodná země", je nevládní organizace, která zdarma pomáhá nejen uneseným, ale také jejich rodinám a dalším obětem vyděračství. Nadace se snaží o zachování lidské svobody, finanční pomoc nicméně neposkytuje.
 
Právě na případu Kolumbie nadace poukazuje na to, jak důležité je, se únosům postavit, pomáhat rodinám obětí a zároveň zachovat naprostou diskrétnost. Nadace se snaží prosadit změny zákonů, které by oběti více chránily a minimalizovaly následky únosů. Poskytuje rady přímým i nepřímým obětem únosů a zajišťuje psychologickou pomoc těm, kteří trauma únosu museli prožít.
 
O dalších kandidátech na Sacharovovu cenu se dočtete na těchto stránkách.
 

Další informace :

Horní část stránkyDalšíPředchozí

Finalista č. 2: Aljaksandr Milinkevič bojuje za demokratické Bělorusko

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
Kandidát na Sacharovovu cenu Aljaksandr Milinkevič

Kandidát na Sacharovovu cenu Aljaksandr Milinkevič

Druhým kandidátem na Sacharovovu cenu, kterou Parlament udělí v prosinci ve Štrasburku, je Aljaksandr Milinkevič. Lídr demokratické opozice v Bělorusku, obránce občanské společnosti v zemi bojuje proti porušování lidských práv a svobod i za respektování demokracie. Bojuje za svobodné, spravedlivé, zodpovědné a konkurenceschopné Bělorusko.
 
Aljaksandr Milinkevič vede pokojný odpor proti totalitnímu režimu, usiluje o demokratickou budoucnost Běloruska. Troufnul si postavit se poslední diktatuře v Evropě a vzít na sebe i riziko, které z toho vyplývá.
 
Milinkevič je vědec. Studoval fyziku a matematiku na univerzitách v Bělorusku, Francii, Spojených státech a Německu. V letech 1980 až 1984 šéfoval katedře fyziky na univerzitě v Setifu v Alžírsku. Na státní univerzitě v běloruské Hrodně působil v letech 1978 - 1980 a poté ještě 1984 - 1990 jako profesor.
 
Vědecká práce ale zdaleka nebyla jedinou oblastí, které věnoval svůj čas i energii. V letech 1990 až 1996 se stal zástupcem starosty v Hrodně. Věnoval se obrovskému množství oblastí - od  vzdělávání, kulturu, ochranu zdraví, mládež a sport přes masová média a náboženství až po mezinárodní kontakty a ochranu historického odkazu.
 
Brzy se ale zapojil i do politického života. V roce 2001 vedl volební kampaň Siamiona Domase, protikandáta současného prezidenta Alexandra Lukašenka v prezidentských volbách.
 
O čtyři roky později, v říjnu 2005, se už Lukašenkovi postavil osobně. Stal se společným prezidentským kandidátem Spojených demokratických sil, které představovaly běloruskou opozici. Volby se konaly v březnu 2006. Podle oficiálních výsledků získal Lukašenko 82 procent hlasů, Milinkevič pouhých šest procent.
 
Namísto prezidentské kuchyně, okusil Milinkevič vězeňskou stravu. V dubnu strávil společně s dalšími členy opozice patnáct dnů za mřížemi za účast na nepovolené manifestaci.
 
Poslední diktatura Evropy
 
Co vede Milinkeviče k tomu, aby tolik riskoval? Bělorusko je často označováno za poslední diktátorský režim Evropy. Stát vytrvale umlčuje kritické hlasy, opoziční strany, noviny i  prodemokratické neziskové organizace. Političtí oponenti jsou pronásledováni, zástupci médií jsou terčem obtěžování. Kritika prezidenta Lukašenka a dalších vládních úředníků je nepřípustná.
 
Organizace podporující lidská práv, stejně jako mediální instituce, situaci v Bělorusku v minulosti tvrdě kritizovaly. Poukazují na potlačování svobody slova, shromažďování a bránění opozici v přístupu do státem vlastněných médií.
 
Poslední volby se neobešly bez incidentů. Stát násilně potlačoval poklidné protesty, řada jejich účastníků i dalších kritiků režimu, včetně Milinkeviče, skončila ve vězení.
 
Běloruské úřady nedovolily zástupcům Evropského parlamentu a národních shromáždění, aby do země vyslali své volební pozorovatele. Pozorovatelé, které poslala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), volby kritizovali. Podle vyslanců nesplnily základní demokratické principy, nebyly svobodné ani spravedlivé. Evropský parlament se zapojil mezi kritiky a žádal nové volby a uvalení sankcí na představitele režimu.
 
Aljaksandr Milinkevič Evropský parlament letos dvakrát navštívil. Jednou před volbami, koncem ledna, a poté těsně po volbách 5. dubna. Není to poprvé, co se Sacharovova cena dotýká tak těsně Běloruska. V roce 2004 bylo ocenění pro bojovníky za svobodu slova i myšlení uděleno Běloruské asociaci novinářů, nevládní organizaci, která brání práva žurnalistů a propaguje principy svobodné a profesionální žurnalistiky v zemi.
 

Další informace :

Horní část stránkyDalšíPředchozí

Finalista č. 3: Ghassan Tueni

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
 Ghassan Tueni: třetí kandidát na Sacharovovu cenu

Ghassan Tueni: třetí kandidát na Sacharovovu cenu

Politik, diplomat a novinář Ghassan Tueni je bojovníkem za toleranci a pluralismus v Libanonu a na Blízkém východě. Je jedním ze tří kandidátů na Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Jeho nominace ale není pouze oceněním jeho práce. Má také připomenout jména libanonských obětí, které za své politické přesvědčení zaplatily životem.
 
Ghassan Tueni bojuje za toleranci v zemi, která je rozdělena mezi několik náboženských a etnických komunit. Bojuje také za svobodu a jednotu Libanonu. Propaguje myšlenku jednotného národa, který může být silný, navzdory různorodosti, která je pro něj tak typická.
 
Tueni se narodil v roce 1926 v Bejrútu. Na studia vyjel za oceán a vzdělání získal jedné z nejprestižnějších univerzit Spojených států, na Harvardu. V roce 1948 se vrátil do Libanonu. O svém uplatnění tady nemusel příliš přemýšlet. Pokračoval v práci, kterou započal jeho otec, který v roce 1933 založil nezávislé arabské noviny An-Nahar daily.
 
Nezávislý list ale nebyl ani zdaleka jedinou Tueniho aktivitou. V roce 1950 pomáhal založit první Arabskou univerzitu právních, politických a ekonomických věd. Jen o rok později se naplno rozběhla jeho politická kariéra a časem vystřídal několik pozic v libanonské vládě. V letech 1977 - 1982 byl velvyslancem a stálým zástupcem Libanonu v OSN.
 
Trpkou příchuť libanonské politiky zakusil na vlastní kůži. Jeho syn, rovněž novinář a poslanec libanonského parlamentu, Gebrane Tueni, byl  zavražděn minulý rok. Osudným se mu staly kritické články v rodinných novinách An-Nahar. Slovní výpady proti přítomnosti syrských jednotek v zemi i silnému politickému vlivu Sýrie ho ohrozily natolik, že se dočasně rozhodl hledat útočiště ve Francii. Těsně před Vánoci minulého roku se vrátil do Libanonu. Přežil tu jediný den, 12. prosince 2005 se stal obětí bombového útoku.
 
Gebrane Tueni ale nebyl jediný. Na seznamu obětí jsou další jména.
 
Exploze a politika
 
Bývalý libanonský premiér Rafik Hariri stál v čele ministerského sboru hned dvakrát. Poprvé v letech 1992 - 1998, pak znovu od roku 2000 - 2004. Snažil se o sjednocení různorodých náboženských a etnických skupin v zemi. I on se angažoval na mediálním poli: v roce 1993 založil bejrútskou televizní stanici a také noviny Al-mustaqbal (v překladu Budoucnost). Zemřel 14. února 2005 při útoku na kolonu aut, která doprovázela jeho vůz v centru Bejrútu.
                                
Ohromná únorová exploze vzala život dalším 21 lidem. Další dva zemřeli na následky zranění o dva měsíce později v nemocnici. Jedním z nich byl i Bassel Fleihan. Od roku 1993 působil šest let jako poradce libanonského ministra financí. V letech 2000 - 2003 si sám vyzkoušel ministerské křeslo, když měl na starosti resort hospodářství a obchodu. Fleihan hrál klíčovou roli při rozvíjení libanonského ekonomického programu.
 
Rok 2005 se stal osudným i univerzitnímu profesorovi Samiru Kassirimu. I on doplatil na svou novinářskou činnost v listu An-Nahar. Zemřel při bombovém útoku na jeho vůz v Bejrútu 2. června loňského roku.
 
Posledním na seznamu obětí, které má Sacharovova cena připomenout, je George Hawi. Libanonský politik působil také jako generální tajemník libanonské komunistické strany. I on často vystupoval proti syrské angažovanosti v libanonských záležitostech. Nálož pod jeho vozidlem odpálili atentátníci v červnu 2005 dálkovým ovládáním.
 
Profily dalších dvou kandidátů na Sacharovovu cenu jsme uveřejnili v minulých týdnech. 
 

Další informace :

Horní část stránkyDalšíPředchozí

Sacharovova cena 2006 pro Aljaksandra Milinkeviče

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
Aljaksandr Milinkevič, držitel Sacharovovy ceny za rok 2006

Aljaksandr Milinkevič, držitel Sacharovovy ceny za rok 2006

Nositelem Sacharovovy ceny Evropského parlamentu za svobodu myšlení je vůdce běloruské opozice Aljaksandr Milinkevič. O udělení ceny tomuto 59letému politikovi rozhodli šéfové europoslaneckých klubů, tzv. Konference předsedů, na plenárním zasedání Parlamentu ve Štrasburku. Milinkevič cenu obdrží na slavnostním zasedání Parlamentu v rámci prosincového plenárního zasedání ve Štrasburku. Cena je dotována 50 000 eur.
 
Milinkevič kandidoval v březnových prezidentských volbách v Bělorusku, jejichž výsledek odsoudily Evropská unie i USA. Za účast na nepovolené demonstraci v Minsku byl Milinkevič v dubnu na 15 dní uvězněn.
 
Milinkevič v únoru navštívil Evropský parlament a požádal ho  o podporu. Běloruské úřady však delegaci volebních pozorovatelů z řad europoslanců znemožnily vstup do země.
 
Milinkevič vystudoval fyziku a matematiku ve Francii, Německu a USA. Počátkem 90. let byl místostarostou svého rodiště Hrodna. Letos byl protikandidátem autokratického prezidenta Alexandrova Lukašenka.
 
Sacharovova cena je každoročně udělována osobnostem a organizacím, které bojují proti netoleranci, fanatismu a útlaku. Nositelé ceny stejně jako ruský disident a nositel Nobelovy ceny Andrej Sacharov (1921–1989) dokazují, kolik odvahy vyžaduje obrana lidských práv a svobody projevu.

 
V roce 1989 cenu obdržel Alexander Dubček. Loni byly Sacharovou cenou vyznamenány nigerijská advokátka Hauwa Ibrahimová, mezinárodní novinářská organizace Reportéři bez hranic a sdružení manželek kubánských disidentů Ženy v bílém.
 

Další informace :

Horní část stránkyDalšíPředchozí

Videoklip na podporu Sacharovovy ceny

Horní část stránkyDalšíPředchozí
 
Sacharovova cena  - logo

Sacharovova cena - logo

Sacharovova cena je ocenění pro ty, kteří se nenechají umlčet a riskují svou vlastní svobodu, někdy i život. Podívejte se na videoklip spojený s letošní Sacharovou cenou za svobodu myšlení.
 
Horní část stránkyDalšíPředchozí

Parlament předal Aljaksandru Milinkevičovi letošní Sacharovovu cenu

Horní část stránkyPředchozí
 
Aljaksandr Milinkevič

Aljaksandr Milinkevič - nositel Sacharovovy ceny 2006

Evropský parlament předal vůdci demokratické běloruské opozice Aljaksandru Milinkevič letošní Sacharovou cenu za svobodu myšlení. Prestižním vyznamenáním dotovaným 50 000 eur europoslanci ocenili Milinkevičův nenásilný odpor proti totalitnímu režimu v Bělorusku. 59letý Milinkevič děkovném projevu na slavnostním zasedání Parlamentu ve Štrasburku mj. prohlásil, že cenu přebírá jménem všech Bělorusů bojujících za svobodu a demokracii: "Zvítězíme, Bělorusko bude svobodné a demokratické."

"Spolu se mnou tuto cenu dostávají všichni lidé v Bělorusku, všichni, kdo bojují za svobodu, a všichni, kdo v mé zemi dále vedou tento boj", prohlásil Milinkevič Za první vítězství označil protestní demonstrace po zfalšovaných březnových prezidentských volbách, v nichž kandidoval proti autoritářskému prezidentovi Aljaksandru Lukašenkovi.
 
"K překonání současného režimu ale budeme potřebovat ještě řadu dalších vítězství", dodal Miluinkevič. Lukašenkův režim se podle něho nachází ve svízelné situaci: "Běloruští mocipáni znervózněli, žádné svobodné volby by už nevyhráli."
 
Milinkevič  poděkoval Evropské unii za pomoc běloruské demokratické opozici. Zároveň vyzval k jejímu dalšímu rozšíření, zejm. k podpoře svobodných médií.
 
Budoucnost Běloruska je podle Milinkeviče  v Evropě a Evropa není bez Běloruska úplná. "Slibuji vám, že zvítězíme. Bělorusko bude svobodným a demokratickým státem", prohlásil letošní nositel Sacharovovy ceny na závěr svého vystoupení, které europoslanci ocenili dlouhotrvajícím potleskem.
 
"Symbol naděje"
 
Předseda EP Josep Borrell  označil Milinkeviče za "symbol naděje na demokratickou budoucnost Běloruska", který se zapíše do dějin. Šéf europoslanců připomněl povinnost Evropanů bránit a podporovat lidská práva: "Proto nikdy na tomto kontinentu ani jinde ve světě nesmíme dopustit porušování lidské důstojnosti a demokratických hodnot. Sacharovova cena za rok 2006 je výrazem naší rozhodnosti."
 
Perzekuce a věznění
 
Milinkevič kandidoval v březnových prezidentských volbách, jejichž výsledek odznačily Evropská unie i USA za zmanipulovaný. Ani průběh voleb podle Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) neodpovídal demokratickým normám - odkaz na usnesení Parlamentu k situaci po volbách viz níže.

Milinkevič byl dubnu 2006 na 15 dní uvězněn za účast na nepovolené demonstraci v Minsku. Perzekuci a zastrašování je vystaven i nadále.
 
Už v únoru letošního roku Milinkevič navštívil Evropský parlament a požádal o jeho podporu při sledování průběhu voleb. Běloruské úřady však delegaci volebních pozorovatelů z řad europoslanců znemožnily vstup do země.

Milinkevič vystudoval fyziku a matematiku ve Francii, Německu a USA. Počátkem 90. let byl náměstkem starosty ve svém rodišti Hrodno. Do celostátní politiky se zapojil roku 2001.
 
Obrana lidských práv a svobody projevu


Sacharovova cena je každoročně udělována osobnostem a organizacím, které bojují proti netoleranci, fanatismu a útlaku. Nositelé ceny stejně jako ruský disident a nositel Nobelovy ceny Andrej Sacharov (1921–1989) dokazují, kolik odvahy vyžaduje obrana lidských práv a svobody projevu.

Další letošní kandidáti a předchozí vyznamenaní

O udělení letošní ceny Mililnkevičovi rozhodli šéfové poslaneckých klubů, tzv. Konference předsedů, na říjnovém plenárním zasedání ve Štrasburku. V nejužším výběru kromě Milinkeviče byli bojovníci proti únosům v Kolumbii a libanonský politik, diplomat a novinář Ghassan Tueni.

V roce 1989 cenu obdržel Alexander Dubček. Loni byli Sacharovou cenou vyznamenány nigérijská advokátka Hauwa Ibrahimová, mezinárodní novinářská organizace Reportéři bez hranic a sdružení manželek kubánských disidentů Ženy v bílém.

 
Předat cenu Ženám v bílém komunistický režim na Kubě nadále znemožňuje.

 
Horní část stránkyPředchozí