NÁVRH USNESENÍ o zasedání Evropské rady konaném dne 30. ledna 2012

31. 1. 2012

předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Elmar Brok za skupinu PPE
Roberto Gualtieri za skupinu S&D
Guy Verhofstadt za skupinu ALDE
Daniel Cohn-Bendit za skupinu Verts/ALE

B7‑0044/2012

Usnesení Evropského parlamentu o zasedání Evropské rady konaném dne 30. ledna 2012

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 30. ledna 2012,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 9. a 10. prosince 2011,

–   s ohledem na prohlášení představitelů států a vlád zemí eurozóny ze dne 9. prosince 2011,

–   s ohledem na postoj vlády Spojeného království,

–   s ohledem na balíček šesti právních aktů a na dva návrhy Komise týkající se posílení fiskální kázně[1],

–   s ohledem na prohlášení, které učinil předseda Komise na zasedání konaném dne 18. ledna 2012,

–   s ohledem na výsledek jednání, které proběhlo v rámci pracovní skupiny pro euro ustanovené ad hoc a Euroskupiny,

–   s ohledem na nezbytnost zachovat jednotné podmínky pro smluvní strany jak v rámci eurozóny, tak mimo ni,

–   s ohledem na návrh, který jménem Parlamentu předložili jeho zástupci v pracovní skupině ustanovené ad hoc,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 2012 o návrhu mezinárodní dohody o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

1.  znovu potvrzuje své usnesení ze dne 18. ledna 2012 s poukazem na konečné znění dohody o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a opakuje, že se domnívá, že by bylo lepší dosáhnout dohody v rámci práva EU; vyjadřuje politování nad tím, že v důsledku námitek ministerského předsedy Spojeného království nebylo možné dosáhnout dohody mezi všemi členskými státy;

2.  poznamenává však, že prakticky všech prvků obsažených v nové dohodě lze dosáhnout (a ve značné míře již bylo dosaženo) v rámci stávajícího právního rámce EU a sekundárních právních předpisů, kromě zlatého pravidla, obráceného hlasování kvalifikovanou většinou a zapojení ESD;

3.  je přesvědčen, že konečné znění textu bylo oproti původnímu návrhu v několika bodech vylepšeno a že do něj byla začleněna řada změn navržených Parlamentem, a to zejména:

     –   závazek, že metoda Společenství bude uplatňována v plném rozsahu;

–   dohoda o stabilitě, koordinaci a správě bude prováděna prostřednictvím sekundárních právních předpisů, tedy při plném zapojení Evropského parlamentu;

–   větší, nikoli však úplný soulad mezi balíčkem šesti právních aktů a novou dohodou;

–   uznání práv smluvních stran, jejichž měnou není euro, účastnit se těch částí eurosummitů, na nichž se bude projednávat konkurenceschopnost, celková struktura eurozóny a základní pravidla, jež pro ni budou platit v budoucnosti;

–   spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty by měla probíhat na základě vzájemné dohody a v souladu se dohodou;

–   doplnění odkazu na cíle udržitelného růstu, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti;

–   závazek začlenit do pěti let obsah dohody do právního rámce EU;

4.  uznává, že fiskální stabilita je důležitou součástí řešení stávající krize; trvá nicméně na tom, že hospodářská obnova si žádá opatření, jež posílí solidaritu a podpoří udržitelný růst a zaměstnanost; vítá skutečnost, že Evropská rada si je toho nyní vědoma, avšak trvá na tom, že je třeba přijmout konkrétní a dalekosáhlá opatření;

5.  připomíná, že vyzýval k co nejrychlejšímu vytvoření fondu pro splácení dluhu na základě návrhu německé rady ekonomických expertů; vyzývá k začlenění právních předpisů, které budou k vytvoření takového fondu nezbytné, a to nejlépe do legislativního procesu spojeného se stávajícím balíčkem dvou právních aktů; vyjadřuje politování nad tím, že k takovému kroku dosud nebyl dán podnět; vyzývá Komisi, aby předložila návrh důrazných opatření, která by podpořila růst a zaměstnanost;

6.  kromě série opatření k zajištění fiskální stability žádá nyní rovněž i o zavedení projektových dluhopisů, přijetí plánu pro dluhopisy stability a zavedení globální daně z finančních transakcí na evropské úrovni, což již bylo předmětem návrhu Komise;

7.  upozorňuje dále na to, že v nové dohodě chybí několik dalších významných prvků:

–   opatření, která zabrání uplatňování dvojích standardů, pokud jde o normy obsažené v dohodě a normy obsažené v Lisabonské smlouvě a v acquis communautaire;

–   všechny smluvní strany dohody, stávající i budoucí členové eurozóny, by měly mít stejné právo účastnit se všech schůzí v rámci eurosummitů, a to v plném rozsahu;

8.  vyjadřuje politování nad skutečností, že konečné znění nezohledňuje požadavek Parlamentu zajistit možnost plné účasti jeho předsedy na neformálních schůzích v rámci eurosummitů; trvá na tom, že by stávající pozvání měl nově zvolený předseda eurosummitu změnit tak, aby zajistilo plnou účast předsedy Parlamentu;

9.  trvá na tom, že by smluvní strany měly plně dodržet svůj závazek začlenit nejpozději do pěti let dohodu o stabilitě, koordinaci a správě do smluv EU, a žádá, aby do té doby byly odstraněny stávající nedostatky Lisabonské smlouvy;

10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení hlavám států a předsedům vlád, předsedovi Evropské rady, předsedovi Euroskupiny, parlamentům členských států, Komisi a Evropské centrální bance.

 

• [1]       Nařízení o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy (COM (2011) 0819) a nařízení o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů (COM (2011) 0821).