NÁVRH USNESENÍ o druhé zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU
4. 9. 2013 - (2013/2636(RSP))
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu
Juan Fernando López Aguilar za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
B7‑0377/2013
Usnesení Evropského parlamentu o druhé zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU
Evropský parlament,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. dubna 2013 nazvané „Druhá zpráva o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU“ (COM(2013)0179),
– s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (průběžná zpráva)[2],
– s ohledem na Stockholmský program a akční plán provádění Stockholmského programu (COM(2010)0171),
– s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie, kterou přijala Rada dne 25. února 2010,
– s ohledem na závěry Rady ze dne 7. června 2013, jimiž se stanoví priority EU pro boj proti závažné a organizované trestné činnosti na období let 2014 až 2017,
– s ohledem na zprávu Europolu o situaci a vývoji terorismu v EU (TE-SAT) v roce 2013,
– s ohledem na posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti v EU (SOCTA) v roce 2013 vypracované Europolem,
– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o posouzení politického cyklu EU pro boj proti závažné a organizované trestné činnosti v letech 2011–2013 (SWD(2013)0017),
– s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a na hlavu V kapitoly 1, 2, 4 a 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na její články 6, 7, 8, čl. 10 odst. 1, články 11, 12, 21, 47 až 50, 52 a 53,
– s ohledem na příslušnou evropskou judikaturu a judikaturu ústavních soudů členských států týkající se kritéria proporcionality a skutečnosti, že ji veřejné orgány v demokratické společnosti musí uplatňovat,
– s ohledem na příslušná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva,
– s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů Françoise Crépeaua uvedenou ve studii ze dne 24. dubna 2013 a nazvanou „správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů“,
– s ohledem otázku Komisi o druhé zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU (O-000068/2013/ – B7‑0213/2013),
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva navazuje na Maastrichtskou smlouvu, která zavedla prostor bezpečnosti, svobody a práva, a umožňuje položit základy pro rozvoj bezpečnostní politiky EU a bezpečnostní agendy sdílené EU a jejími členskými státy, která musí vycházet z právního státu a dodržování demokratických hodnot, veřejných svobod, základních práv a solidarity a podléhat demokratické kontrole na evropské i vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že tyto předpoklady odrážejí mezinárodní závazky EU a jejích členských států, a to zejména ty, které vyplývají z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z dohod OSN, jejichž jsou smluvními stranami;
B. vzhledem k tomu, že se bezpečnostní politiky nemohou zabývat pouze represí, ale musí se také zaměřovat na prevenci, která je klíčová zejména v době, kdy narůstající hospodářské a sociální nerovnosti zpochybňují sociální pakt a skutečné uplatňování základních práv a veřejných svobod;
C. vzhledem k tomu, že bezpečnost občanů EU je zásadní; vzhledem k tomu, že vnitřní a vnější aspekty bezpečnosti jsou rovněž důležité;
D. vzhledem k tomu, že se členské státy a Komise dosud nezabývaly všemi dopady vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, a vzhledem k tomu, že Parlament hraje tudíž se svými stanovisky i nadále relativně okrajovou úlohu, zejména pokud jde o potřebu zohledňovat Listinu základních práv Evropské unie, protože není začleněn do rozhodovacího procesu[3];
E. vzhledem k tomu, že strategie vnitřní bezpečnosti na období let 2010–2014 určila pět prioritních oblastí, v nichž může EU poskytnout přidanou hodnotu: zastavit aktivity mezinárodních zločineckých sítí a pomáhat při jejich rozbíjení, předcházet teroristickým útokům, zvýšit úroveň kybernetické bezpečnosti, zajišťovat zabezpečení hranic a zvýšit odolnost vůči přírodním katastrofám; vzhledem k tomu, že tato strategie může být uplatňována pouze tehdy, pokud bude dbát na volný pohyb osob, práva migrantů a žadatelů o azyl a dodržování všech mezinárodních závazků EU a jejích členských států;
F. vzhledem k tomu, že druhá výroční zpráva o provádění strategie vnitřní bezpečnosti potvrdila, že všech pět cílů zůstává v platnosti, a nastínila současný stav, dosažené výsledky a další postup;
1. považuje za politováníhodné, že druhé sdělení Komise o provádění strategie vnitřní bezpečnosti ze dne 10. dubna 2013 vyjadřuje určitou kritiku činností vykonávaných v rámci této strategie a potvrzuje tytéž priority jako původní sdělení z listopadu 2010, a zejména nezohledňuje dopady začlenění Listiny základních práv do práva Unie, kdy se většina ustanovení této listiny nevztahuje pouze na občany EU, ale na každého, kdo se nachází na území EU;
2. bere na vědomí činnost zaměřenou na vytvoření strategie vnitřní bezpečnosti i hlavní zásady této strategie, jejímž cílem je umožnit všem orgánům a institucím EU a členským státům směrovat k týmž cílům; zdůrazňuje, že svoboda, bezpečnost a spravedlnost představují cíle, které je nutné sledovat souběžně, a připomíná, že pokud chceme dosáhnout svobody a spravedlnosti, musí být bezpečnost vždy prosazována v souladu se zásadami, které jsou stanoveny ve Smlouvách, s právním státem a závazky Unie v oblasti základních práv; domnívá se, že bezpečnostní opatření EU by se měla soustřeďovat na činnosti, u nichž bylo prokázáno, že přispívají ke snižování kriminality a k předcházení teroristickým útokům, a jež budou vykonávány v souladu se zásadami nezbytnosti, přiměřenosti, dodržování základních práv a na základě řádného dohledu a odpovědnosti;
3. připomíná, že Parlament je nyní plnohodnotným institucionálním aktérem v oblasti bezpečnostních politik, a je proto oprávněn aktivně se podílet na stanovování podoby a priorit strategie vnitřní bezpečnosti a na hodnocení příslušných nástrojů, a to i prostřednictvím pravidelných kontrol provádění strategie vnitřní bezpečnosti, které mají podle článků 70 a 71 SFEU společně vykonávat Evropský parlament, vnitrostátní parlamenty a Rada;
4. je toho názoru, že zásadním předpokladem účinné strategie vnitřní bezpečnosti je náležitá analýza bezpečnostních hrozeb, které je třeba řešit; připomíná Komisi její závazek vypracovat meziodvětvový přehled přírodních a člověkem způsobených hrozeb (úmyslných i neúmyslných) v EU; připomíná Evropské radě její povinnost uvedenou v článku 222 SFEU provádět pravidelné posuzování hrozeb v EU a vybízí Komisi, aby konkrétně navrhla nejlepší způsob realizace výše uvedených povinností, který bude spojovat stávající roztříštěná a úzce zaměřená posuzování hrozeb a rizik na unijní a vnitrostátní úrovni;
5. konstatuje, že účinnost Europolu při hodnocení a analýze teroristických hrozeb a další trestné činnosti do velké míry závisí na ochotě útvarů členských států poskytovat mu informace; navrhuje podpořit poskytování informací Europolu ze strany členských států posílením povinnosti členských států s Europolem spolupracovat;
6. připomíná, že jednou z hlavních hrozeb pro vnitřní bezpečnost EU je organizovaný zločin včetně mafie; s uspokojením bere na vědomí pokrok, kterého dosáhly členské státy a Komise v rámci politického cyklu EU zaměřeného na organizovanou a závažnou mezinárodní trestnou činnost, a vyzývá členské státy, aby obnovily své závazky a poskytly dostatečné zdroje; domnívá se, že je třeba podporovat společné právní normy a operační nástroje jako zabavování, evropské vyšetřovací příkazy a společné vyšetřovací týmy; domnívá se, že je nezbytné posílit soudní a policejní spolupráci mezi členskými státy a EU a se zeměmi mimo EU, a vyzývá k většímu zapojení Parlamentu do stanovování pokynů a hodnocení výsledků;
7. opakuje – na základě stávající spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty – svou myšlenku „parlamentního politického cyklu“ (řádně sladěného s předkládáním výročních zpráv Komise v této oblasti), který bude uzavírat výroční zpráva Parlamentu o aktuálním stavu strategie vnitřní bezpečnosti;
8. domnívá se, že zvláštní pozornost je třeba věnovat potírání násilí na dětech a ženách;
9. vítá skutečnost, že boj proti nezákonnému obchodování se střelnými zbraněmi byl začleněn mezi priority EU pro boj proti organizované trestné činnosti; očekává však, že Komise připraví obecné strategické směřování, pokud jde o střelné zbraně, jež se bude zabývat i jejich používáním při pašování, organizovaném zločinu a terorismu;
10. vyjadřuje politování nad tím, že boj proti praní peněz nebyl zařazen – jak doporučoval Europol – mezi samostatné priority EU pro boj proti organizované trestné činnosti; rozhodně se domnívá, že další druhy organizované trestné činnosti jako praní peněz, trestná činnost v oblasti životního prostředí, trestná činnost podniků a korupce jsou propojené a vzájemně se podporující prvky, a vyzývá Komisi a Radu, aby z boje proti korupci a praní peněz bezodkladně učinily svou prioritu;
11. zdůrazňuje, že boj proti terorismu představuje v rámci strategie vnitřní bezpečnosti prioritu; zdůrazňuje, že podle Europolu je teroristická hrozba v EU skutečná, přestože má velmi mnoho podob, zpochybňuje však priority Unie v tomto ohledu, pokud jde o skutečný původ teroristických útoků; zdůrazňuje, že vedle represivních opatření je třeba se více zaměřovat na politiky v oblasti prevence; připomíná, že je třeba se více zaměřit na cílená politická opatření a informační služby a přidělit na ně dostatečné finanční a lidské zdroje, aby bylo možné teroristickým útokům skutečně předejít; připomíná, že je důležité předcházet financování terorismu, a s nadějí očekává návrh rámce pro soudní a správní opatření, jako je zmrazení finančních prostředků osob podezřelých z terorismu podle článku 75 SFEU; vyzývá Komisi a členské státy, aby řádně posoudily povahu a rozsah hrozby vyplývající z opětovné násilné politické radikalizace; domnívá se, že je klíčové rozvinout mechanismy, které umožní brzké odhalení náznaků takovéto radikalizace, a žádá Komisi a členské státy, aby to ve svých oblastech činnosti vzaly v úvahu, a to i pokud jde o prevenci; je znepokojen vzrůstající aktivitou osob, které jsou obecně označovány jako „osamělí vlci“, jsou občany EU nebo třetích zemí, cestují do oblastí konfliktů a poté se vrací na území EU, protože tyto osoby představují nový typ rizika, který není možný řešit za pomoci běžných protiteroristických metod; podporuje výměnu osvědčených postupů pro prevenci radikalizace mladých lidí a podporuje navrhovaný soubor nástrojů EU zaměřený na tuto oblast; očekává, že hodnocení rámcového rozhodnutí o boji proti terorismu všechny tyto parametry zohlední, a zdůrazňuje, že je třeba lépe propojit stávající nástroje pro boj proti terorismu;
12. vyzývá Komisi, členské státy a ostatní orgány a instituce EU, aby důkladně zkoumaly násilná pravicově extremistická hnutí na území Unie a přijímaly praktická opatření na potírání násilných činností těchto subjektů;
13. zdůrazňuje, že soukromý sektor, zejména finančnictví, hraje v boji proti organizované trestné činnosti a financování terorismu klíčovou úlohu tím, že odhaluje případy podvodů, praní peněz a dalších podezřelých transakcí a podává o nich zprávy; zdůrazňuje, že finanční sektor musí blíže spolupracovat s vládními agenturami na zjišťování nedostatků ve stávajících předpisech a uplatňovat při řešení těchto problémů inovativní techniky; zdůrazňuje, že je velmi důležité pochopit, že účinnost boje proti organizované trestné činnosti a terorismu závisí na integrovaném přístupu zahrnujícím všechny zúčastněné subjekty na vnitrostátní i unijní úrovni;
14. domnívá se, že je třeba posílit odolnost kritických infrastruktur vůči přírodním či člověkem způsobeným katastrofám; lituje skutečnosti, že stávající směrnice o ochraně evropských kritických infrastruktur (2008/114/ES[4]) řádně nefunguje, a vyzývá Komisi, aby předložila návrh na zkvalitnění této směrnice;
15. domnívá se, že je třeba provést statistickou studii zaměřenou na přírodní rizika, v níž budou uvedeny nejkritičtější oblasti, protože ta by měla tvořit základ pro rozvoj automatického záchranného a reakčního systému, který bude účinně a rychle reagovat na mimořádné okolnosti;
16. domnívá se, že je mimořádně důležité rozhodně bojovat proti trestné činnosti poškozující životní prostředí a proti všem typům hospodářské trestné činnosti, která má velmi negativní dopad na životní podmínky občanů EU, zejména v době krize;
17. vítá skutečnost, že Komise oznámila iniciativu proti pašování cigaret, a mnoho si od této iniciativy slibuje;
18. bere na vědomí skutečnost, že se strategie vnitřní bezpečnosti prioritně zaměřuje na boj proti kyberkriminalitě; považuje kyberkriminalitu za rostoucí hrozbu pro EU a domnívá se, že umožňuje páchání další trestné činnosti; žádá Komisi, aby dala novému Evropskému centru pro boj proti kyberkriminalitě k dispozici dostatečné finanční prostředky, a naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o kybernetické trestné činnosti; připomíná, že zpracování a shromažďování osobních údajů v souvislosti se strategií vnitřní bezpečnosti musí být vždy v souladu se zásadami EU v oblasti ochrany údajů, zejména se zásadou nezbytnosti, přiměřenosti a zákonnosti, a s příslušnými právními předpisy EU a úmluvami Rady Evropy v této oblasti; zdůrazňuje, že v digitálním prostředí je třeba věnovat zvláštní pozornost dětem a že je důležité bojovat proti dětské pornografii; podporuje rozšíření globální aliance proti pohlavnímu zneužívání dětí prostřednictvím internetu;
19. opakuje, že zásadní podmínkou řádného provádění strategie vnitřní bezpečnosti je posílení policejní a soudní spolupráce v EU – mimo jiné prostřednictvím Europolu, Evropské policejní akademie (EPA) a Eurojustu a pomocí náležitých školení – a tato spolupráce musí zahrnovat příslušné orgány členských států i orgány, instituce a agentury EU; domnívá se, že se tato spolupráce nemusí omezovat na zjišťování totožnosti a zadržování osob podezřelých z trestné činnosti, ale měla by se také zaměřovat na prevenci trestné činnosti a recidivy; bere na vědomí příslušné návrhy Komise, včetně návrhu na reformu Eurojustu a předběžných návrhů právních předpisů pro zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce; zdůrazňuje, že je třeba zajistit dodržování zásady oddělení pravomocí mezi soudním a policejním odvětvím a zachovat jejich autonomii;
20. podporuje zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, zejména proto, aby účinněji chránil rozpočet Unie, a vyzývá Komisi, aby urychleně předložila příslušný návrh;
21. lituje skutečnosti, že strategii vnitřní bezpečnosti dosud chybí řádný „soudní rozměr“; v souladu se Stockholmským programem připomíná, že je třeba posílit vzájemnou důvěru tím, že bude postupně rozvíjena evropská kultura soudnictví založená na rozmanitosti právních systémů a zároveň na jednotě vyplývající z evropských právních předpisů, a že tato kultura musí zahrnovat dodržování právního státu, demokratických hodnot a lidských práv a nesmí se omezovat na pouhé pronásledování osob podezřelých z trestné činnosti nebo terorismu; zdůrazňuje velký význam vzájemné důvěry jakožto předpokladu pro posilování soudní spolupráce a domnívá se, že jediným základem pro takovouto důvěru je stanovení a dodržování rovnocenných norem v oblasti občanských svobod a procesních záruk;
22. vítá význam, který je v rámci strategie vnitřní bezpečnosti přisuzován zabezpečení hranic, a domnívá se, že správa hranic, mobilita a migrace osob obecně také představují faktor vnitřní bezpečnosti a že politiky v oblasti imigrace, azylu, integrace, rozvoje a zaměstnanosti by tudíž měly být vytvořeny tak, aby řídily migrační toky v souladu s potřebami prostředí, které ovlivňují;
23. zdůrazňuje, že je důležité vyvinout integrovanou správu hranic zajišťující jednotnou, bezpečnou a vysoce kvalitní kontrolu vnějších hranic a zároveň usnadňující legitimní cestování přes vnější hranice a podporující mobilitu v schengenském prostoru; vítá nedávné zprovoznění schengenského informačního systému II a vyzývá agenturu eu-LISA, aby zajistila vysoce kvalitní řízení provozu tohoto nového systému; očekává, že nový systém dohledu nad evropskými hranicemi (EUROSUR) bude plně funkční do roku 2014, a domnívá se, že půjde o účinný nástroj, který přispěje k odhalování a prevenci přeshraničního zločinu a nelegálního přistěhovalectví a k boji proti těmto jevům a rovněž k ochraně a záchraně životů přistěhovalců; zdůrazňuje, že by měl být pečlivě analyzován možný vývoj nových systémů informačních technologií v oblasti migrace a správy hranic, jako jsou iniciativy „Smart Borders“, zejména s ohledem na zásady nezbytnosti a proporcionality, a tyto systémy by měly být případně vyvíjeny pouze po přijetí příslušných právních nástrojů; zejména vítá nedávnou dohodu dosaženou ohledně schengenského hodnotícího mechanismu a vyzývá Komisi, aby se ujala svých nových úkolů s cílem zajistit vysokou úroveň kompatibility s schengenským acquis v celém schengenském prostoru; zdůrazňuje, že opětovné zavedení kontrol na vnitřních hranicích by mělo být výjimečným opatřením, jež je možné použít pouze jako nejzazší možnost, a že by se přitom měly zvažovat nejen bezpečnostní aspekty, ale rovněž dopad na mobilitu a svobodu pohybu; zdůrazňuje, že migrace a skutečnost, že vnější hranice překračuje značný počet státních příslušníků třetích zemí, by samy o sobě neměly být považovány za hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost; znovu vyjadřuje důraznou podporu vstupu Bulharska a Rumunska do schengenského prostoru a vyzývá Radu, aby s jejich přistoupením rovněž souhlasila, protože se tím posílí vzájemná důvěra a solidarita, jež jsou nezbytnými předpoklady pro zajištění vysokého stupně bezpečnosti v EU;
24. zdůrazňuje, že je důležité posilovat vzájemnou důvěru mezi policejními orgány s cílem podpořit spolupráci, společné vyšetřovací týmy a výměnu informací; v této souvislosti zdůrazňuje, že je klíčové, aby příslušníci policejních orgánů absolvovali evropské školení;
25. domnívá se, že je při vytváření a provádění strategie vnitřní bezpečnosti třeba více zohledňovat stávající interakci mezi vnitřním a vnějším rozměrem bezpečnostní politiky a že by orgány a agentury EU aktivní v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí měly své úkoly plnit v plném souladu s hodnotami a zásadami právních předpisů EU a Listinou základních práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby také posoudily dopad strategie vnitřní bezpečnosti na strategii vnější bezpečnosti EU, a to i s ohledem na povinnosti týkající se dodržování a podpory základních práv a svobod a demokratických hodnot a zásad stanovených v mezinárodních dokumentech, úmluvách a dohodách, k nimž přistoupily; vyjadřuje politování nad tím, že provádění pracovního plánu na rok 2011 pro posilování svazků mezi SBOP a aktéry v oblasti svobody, bezpečnosti a práva nepostupuje podle předpokladů, a naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby tuto činnost urychlila;
26. upozorňuje, že současná strategie vnitřní bezpečnosti skončí v roce 2014; vyzývá Komisi, aby začala připravovat novou strategii vnitřní bezpečnosti pro období 2015–2019, která zohlední vstup Lisabonské smlouvy v platnost a začlenění Listiny základních práv do práva Unie; domnívá se, že by tato nová politika měla být založena na hloubkovém nezávislém vnějším hodnocení stávající strategie a nástrojů, zohledňovat budoucí výzvy a být prováděna na základě rozsáhlých konzultací se zúčastněnými stranami; vyzývá Radu, aby před přijetím nové strategie vnitřní bezpečnosti řádně zohlednila související stanovisko Parlamentu;
27. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.
- [1] Dokument P7_TA(2012)0207.
- [2] Dokument P7_TA(2013)0245.
- [3] Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2010 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) − účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, Úř. věst. 169 E, 15.6.2012, s. 49.
- [4] Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75.