SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ,
5. 7. 2006
- –Simon Coveney a Charles Tannock za skupinu PPE-DE
- –Pasqualina Napoletano, Catherine Trautmann a Christa Prets za skupinu PSE
- –Henrik Lax, Marios Matsakis a Frédérique Ries za skupinu ALDE
- –Daniel Marc Cohn-Bendit a Monica Frassoni za skupinu Verts/ALE
- –Vittorio Agnoletto, Umberto Guidoni a Miguel Portasza skupinu GUE/NGL
- –Hanna Foltyn-Kubicka, Mieczysław Edmund Janowski, Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk, Zdzisław Zbigniew Podkański a Janusz Wojciechowski za skupinu UEN
- –Verts/ALE (B6‑0401/2006)
- –UEN (B6‑0402/2006)
- –GUE/NGL (B6‑0404/2006)
- –PPE-DE (B6‑0408/2006)
- –ALDE (B6‑0411/2006)
- –PSE (B6‑0414/2006)
Usnesení Evropského parlamentu o svobodě projevu na internetu
Evropský parlament,
– s ohledem na své předchozí výroční zprávy o stavu lidských práv ve světě,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a svobodě tisku a hodnocení Světového summitu o informační společnosti konaného v Tunisku v prosinci 2005,
– s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv,
– s ohledem na článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,
– -s ohledem na směrnice EU o dialogu o lidských právech (2001) a o obráncích lidských práv (2004) a jejich prvním hodnocení během rakouského předsednictví,
– s ohledem na prohlášení přijaté na Světovém summitu o informační společnosti dne 12. prosince 2003,
– -s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN o svobodě přesvědčení a projevu, představitele OBSE o svobodě sdělovacích prostředků a zvláštního zpravodaje OAS o svobodě projevu ze dne 21. prosince 2005,
– s ohledem na politiku EU v oblasti lidských práv a demokratizace ve třetích zemích, kterou přijala Rada v prosinci 2005,
– s ohledem na Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva (EIDHR),
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; vzhledem k tomu, že toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice;
B. vítaje prohlášení, které vydal Světový summit o informační společnosti konaný v Tunisu ve dnech 16.–18. listopadu 2005 o základním významu informační společnosti pro demokracii a dodržování lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu a přesvědčení a práva přijímat a získávat informace;
C. vzhledem k tomu, že boj za svobodu projevu se dnes do značné míry přenesl na internet jako prostředek vyjádření volby pro politické disidenty, demokratické aktivisty, obránce lidských práv a nezávislé novináře na celém světě;
D. vzhledem k tomu, že internet může posílit demokracii a přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji země a že omezování přístupu k němu je neslučitelné s právem na svobodu projevu;
E. vzhledem k tomu, že omezení se mohou použít v případě nezákonných činností, jako jsou podněcování k nenávisti, násilí a rasismu, totalitní propaganda a přístup dětí k pornografii nebo jejich sexuální zneužívání;
F. vzhledem k tomu, že podle organizace Reportéři bez hranic pracují autoritativní režimy a vlády na ještě rozsáhlejších způsobech kontroly internetu, především využíváním stále sofistikovanější technologie filtrování obsahu a dohledu nad elektronickými komunikacemi a ustavením internetové policie;
G. vzhledem k tomu, že podle organizací pro lidská práva je vězněn velký počet internetových disidentů – většina z nich v Číně – mezi nimiž jsou Chao Wu, čínský blogger a tvůrce dokumentárních snímků, Jang C‘-li, čínský „kyberdisident“, Š‘ Tchao, čínský novinář deníku Tang-taj šang-pao, Motjaba Saminejad, íránský blogger, Muhammad Abbou, tuniský právník, Pham Hong Son, vietnamský lékař a Habíb Sálih, syrský internetový novinář; vzhledem k tomu, že poslední případy se týkají egyptských bloggerů Muhammada Šarqáwího a Karíma aš-Šaera;
H. vzhledem k tomu, že podle poslední zprávy organizace Reportéři bez hranic lze i další země označit za nepřátele svobody projevu na internetu, a to Barmu, Bělorusko, Čínu, Írán, Kubu, Libyi, Maledivy, Nepál, Saúdskou Arábii, Severní Koreu, Sýrii, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam;
I. vzhledem k tomu, že společnosti se sídlem v demokratických státech poskytují těmto zemím prostředky pro cenzurování webových stránek a sledování elektronické komunikace;
J. vzhledem k tomu, že čínská vláda úspěšně přiměla společnosti jako Yahoo, Google a Microsoft, aby napomohly cenzurování svých služeb na čínském internetovém trhu; konstatuje rovněž, že další vlády požadují prostředky k cenzuře od jiných společností;
K. vzhledem k tomu, že zařízení a technologie dodané západními společnostmi jako např. CISCO Systems, Telecom Italia a Wanadoo, dceřinou společností France Telecom, využívají vlády za účelem cenzurování internetu a bránění svobodě projevu;
L. vzhledem k tomu, že v únoru 2006 zákonodárci USA představili návrh zákona, Global On-line Freedom Act, s cílem regulovat činnosti internetových společností, když působí v represivních zemích;
M. vzhledem k tomu, že EU by měla dát najevo, že práva uživatelů internetu jí leží na srdci a že je připravena jednat, aby podpořila svobodu projevu na internetu,
1. zdůrazňuje, že svoboda projevu je klíčovou hodnotou, kterou sdílejí všechny členské státy EU a že proto musí učinit konkrétní kroky k její obraně;
2. vyzývá v tomto směru Radu a členské státy EU, aby se dohodly na společném prohlášení, v němž potvrdí svůj závazek ohledně ochrany práv uživatelů internetu a podpory svobody projevu na internetu na celém světě;
3. znovu opakuje svoji oddanost zásadám, které byly potvrzeny na tuniském summitu, totiž:
- -budování informační společnosti na základě lidských práv a základních svobod,
- boj proti „digitální propasti“ a hledání zdrojů pro akční plány k posílení rozvoje,
- -rozvíjení opatření ohledně správy internetu, které jsou vyváženější, pluralitní a zastupující dotčené státy, které odpovídají novým technologickým výzvám (spamy, ochrana dat atd.);
4. důrazně odsuzuje omezování obsahu internetových stránek, ať se týkají šíření nebo přijímání informací, které zavádějí vlády a které není v plném souladu se zárukou svobody projevu; důrazně odsuzuje šikanování a věznění novinářů a jiných osob, které vyjadřují své názory na internetu; vyzývá v tomto směru Radu a Komisi k přijetí veškerých nezbytných opatření vůči orgánům dotyčných zemí, aby okamžitě propustily všechny zadržované uživatele internetu;
5. vyzývá Komisi a Radu k vypracování dobrovolných pravidel chování, jimiž by se zavázaly, že se nebudou podílet na represivních činnostech proti internetu;
6. vyzývá Komisi a Radu k tomu, aby zajistily, že EU zachová svoji přítomnost a bude aktivně působit a předkládat společné postoje zejména v organizacích jako např. ECOSOC, ITU, UNESCO a UNDP;
7. vyzývá Radu a Komisi, aby při posuzování programů pomoci EU třetím zemím zohlednily požadavek neomezeného přístupu občanů dotyčných zemí k internetu;
8. vítá společné prohlášení investorů o svobodě projevu a internetu z iniciativy organizace Reportéři bez hranic; zdůrazňuje, že společnosti, které umožňují vyhledávání na internetu, přímou komunikaci (chat), publikování nebo jiné služby, by měly nést odpovědnost za to, že bude zajištěno dodržování práv uživatelů;
9. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.